TICHOMOŘÍ

TICHOMOŘÍ

Vztahy Evropské unie s oblastí Tichomoří mají politický, hospodářský a rozvojový rozměr. Evropská unie, která je druhým největším obchodním partnerem tohoto regionu, zahájila v červnu 2018 jednání o komplexní dohodě o volném obchodu s Austrálií a s Novým Zélandem. EU uzavřela partnerství s 15 tichomořskými nezávislými ostrovními zeměmi, které se zaměřuje na rozvoj, rybolov a změnu klimatu, a partnerství se třemi zámořskými zeměmi a územími a s Fórem tichomořských ostrovů.

PRÁVNÍ ZÁKLAD

— Hlava V (vnější činnost EU) Smlouvy o Evropské unii (SEU).

— Xxxxx X–III a V (společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc, mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

— Rámcová dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií.

— Dohoda o partnerství v oblasti vztahů a spolupráce mezi EU a Novým Zélandem.

— Dohoda o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) a Evropským společenstvím a jeho členskými státy (dohoda z Cotonou).

EU A OBLAST TICHOMOŘÍ

Evropská unie a oblast Tichomoří spolu udržují dlouhodobé vztahy, vyznávají společné hodnoty a mají mezi sebou pevné hospodářské a obchodní vazby. V daném regionu uzavřela EU partnerství s Austrálií, Novým Zélandem, 15 nezávislými ostrovními zeměmi, třemi zámořskými zeměmi a územími a s Fórem tichomořských ostrovů.

Evropská unie, Austrálie a Nový Zéland jsou stejně smýšlejícími partnery se společnými hodnotami a zájmy. S oběma zeměmi navázala EU úzké kontakty na úrovni vlád i v soukromém sektoru, a to v širokém spektru oblastí, jako je např. změna klimatu, omezování hrozby katastrof, světový obchod založený na pravidlech, bezpečnost a rozvoj, technický výzkum a lidská práva.

Vztahy EU s tichomořskými ostrovy se tradičně zakládají na rozvojové spolupráci v rámci partnerství mezi EU a africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT). V posledních letech došlo k rozšíření těchto vztahů i na jiné oblasti, jako je životní prostředí, řádná veřejná správa, energetika, změna klimatu, rybolov a lidská práva.

A. Austrálie a Nový Zéland

1. Austrálie

Mezi Evropskou unií a Austrálií existuje dlouholeté partnerství, které vzniklo už v 60. letech 20. století. Základem stávajících vztahů tvoří rámcová dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií z roku 2017. Tato dohoda se zaměřuje na politický dialog, bezpečnostní otázky, mezinárodní spolupráci, hospodářství a obchod, spravedlnost, kulturu a vzdělávání, energetiku a životní prostředí. Znění dohody prochází ratifikačním procesem, v říjnu 2018 však bylo zahájeno její prozatímní uplatňování. Kromě této dohody podepsala EU s Austrálií 19 bilaterálních smluv, přičemž pravidelně probíhá řada dvoustranných dialogů.

Austrálie je pro Evropskou unii důležitým obchodním partnerem. V roce 2020 byla EU třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Austrálie, pokud jde o dovoz a vývoz zboží, jehož celkový objem dosáhl 36 miliard EUR. Austrálie je 19. největším obchodním partnerem EU, přičemž mezi hlavní vývozní kategorie Unie patří strojírenství, chemické látky a zemědělské produkty. Austrálie do EU vyváží především minerály, nerostné suroviny a zpracované výrobky. Evropská unie a Austrálie jednají o dohodě o volném obchodu, která by usnadnila obchodní výměnu mezi oběma stranami. Rada udělila Komisi mandát k vyjednávání v květnu 2018 a první kolo jednání proběhlo v červenci 2018 v Bruselu. Poslední, desáté kolo jednání se uskutečnilo v březnu 2021 prostřednictvím videokonference.

2. Nový Zéland

Vztahy mezi EU a Novým Zélandem se v současné době řídí dohodou o partnerství v oblasti vztahů a spolupráce, která byla podepsána dne 5. října 2016. Tato dohoda podporuje účinnější zapojení obou stran na základě hlubšího politického dialogu a užší spolupráce v ekonomických a obchodních otázkách i v mnoha dalších oblastech, od inovací, vzdělávání a kultury přes migraci, potírání terorismu, boj proti organizovanému zločinu a kybernetickou kriminalitu až po soudní spolupráci.

Evropská unie je po Číně a Austrálii třetím největším obchodním partnerem Nového Zélandu. V roce 2020 činil dvoustranný obchod se zbožím mezi EU a Novým Zélandem 6,4 miliardy EUR. Hlavním exportním artiklem Nového Zélandu do Unie jsou potraviny a nerostné suroviny, zatímco EU na Nový Zéland vyváží především strojírenské výrobky a dopravní zařízení. Mezi oběma stranami probíhají v současné době jednání o dohodě o volném obchodu. Poté, co Rada dne 22. května 2018 schválila mandát pro EU, došlo dne 21. června 2018 k formálnímu zahájení jednání o dohodě. První kolo jednání proběhlo ve dnech 16. až 20. července 2018 a přineslo dohodu obou stran ve většině oblastí vyjednávání. Poslední, desáté kolo jednání se uskutečnilo v březnu 2021 prostřednictvím videokonference.

B. Další tichomořské země

Patnáct tichomořských nezávislých ostrovních zemí[1] má celkovou plochu 528 000 km² a je součástí skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT). Vztahy EU s těmito zeměmi se zaměřují na rozvojovou spolupráci, rybolov a změnu klimatu.

Strategie EU týkající se tichomořských nezávislých ostrovních zemí je stanovena ve společném sdělení z roku 2012 nazvaném „Směrem k obnovenému rozvojovému partnerství mezi EU a Tichomořím“ a byla dále aktualizována Strategií EU pro spolupráci v indicko-tichomořském regionu ze dne 16. září 2021. Navazuje na rámec dohody z Cotonou uzavřené se státy AKT. V prosinci 2020 dosáhly EU a Organizace afrických, karibských a tichomořských států (OAKTS), která nahradila skupinu států AKT, politické dohody ohledně znění nové dohody o partnerství, jež nahradí dohodu z Cotonou. Klíčovým aspektem nové dohody bude spolupráce v oblasti obchodu a investic, rozvoje a regionalizace. S cílem podporovat regionální integraci se bude vztahovat na celou řadu oblastí, jako je udržitelný rozvoj a růst, lidská práva, mír a bezpečnost. Poté, co ji všechny příslušné strany ratifikují, bude tato dohoda sloužit jako nový právní rámec, kterým se budou po dobu dalších 20 let řídit politické a hospodářské vztahy a spolupráce mezi EU a 79 členy této organizace.

Přestože se podařilo dosáhnout politické dohody, bylo uplatňování dohody z Cotonou prodlouženo do 30. listopadu 2021 a velmi pravděpodobně bude opětovně prodlouženo i po tomto datu.

Nová dohoda o partnerství má být prozatímně uplatňována v první půlce roku 2022. Opírá se o společný základ, který stanovuje hodnoty a zásady spojující obě strany. Kromě toho zavádí pro Afriku, karibskou oblast a Tichomoří tři zvláštní regionální protokoly s cílem podpořit regionální integraci. Tyto regionální protokoly umožňují vytvořit autonomní struktury, na základě nichž dojde k nezávislému rozvoji vztahů mezi EU a těmito třemi různými regiony. Dohoda má také výrazný parlamentní rozměr v podobě trvalého Smíšeného parlamentního shromáždění, které bude plnit poradní úlohu. Kromě toho obsahuje tři regionální parlamentní shromáždění, která budou fungovat samostatně a mít jasnou poradní úlohu, což je odrazem výrazného regionálního rozměru nové dohody. Stanovisko Evropského parlamentu je vyjádřeno ve třech usneseních (ze dne 4. října 2016, 14. června 2018 a 28. listopadu 2019). Parlament přivítal navrhovanou celkovou strukturu budoucí spolupráce mezi AKT a EU a zopakoval, že je důležité posílit parlamentní rozměr tohoto partnerství. Ve svém posledním usnesení, které bylo přijato v listopadu 2019, Parlament podmínil poskytnutí svého souhlasu s budoucí dohodou zachováním Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU. S celkovým objemem obchodu v hodnotě 3 miliardy EUR v roce 2020 je EU-27 pátým největším obchodním partnerem oblasti AKT. Jednání EU s tichomořskými ostrovními zeměmi o komplexní dohodě o hospodářském partnerství byla v roce 2015 pozastavena, neboť se čekalo, až bude dokončen přezkum hospodaření s tichomořskými rybolovnými zdroji. V mezidobí uzavřela EU prozatímní dohodu o hospodářském partnerství s Papuou-Novou Guineou a s Fidži, kterou

[1]Patnáct tichomořských nezávislých ostrovních zemí tvoří tyto země: Fidži, Papua-Nová Guinea a Východní Timor, které společně představují 90 % pevniny a populace tohoto regionu, a 12 malých ostrovních rozvojových států: Cookovy ostrovy, Kiribati, Mikronésie, Nauru, Niue, Palau, Marshallovy ostrovy, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu a Vanuatu.

Evropský parlament ratifikoval v lednu 2011. Nedávno ukončila proces přistoupení k dohodě o hospodářském partnerství Samoa, která ji začala provizorně uplatňovat dne 31. prosince 2018. Dne 17. května 2020 přistoupily k dohodě o hospodářském partnerství Šalamounovy ostrovy. V roce 2018 dala najevo svůj úmysl přistoupit k této dohodě Tonga, přičemž tato jednání ještě nebyla ukončena.

Po Austrálii a Japonsku je EU třetím největším dárcem rozvojové pomoci poskytované zemím AKT. Finanční prostředky vyčleněné pro země AKT a (tehdejší) čtyři zámořské země a území (včetně britského území Pitcairn) na období 2014–2020 v rámci

11. Evropského rozvojového fondu činily přibližně 800 milionů EUR. Prostředky z tohoto fondu doplňovala řada tematických programů, které spadají pod nejrůznější finanční nástroje.

Hlavním nástrojem financování spolupráce EU s partnerskými zeměmi a jejich rozvoje v rámci víceletého finančního rámce (VFR) na období let 2021 až 2027 bude nový nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (Globální Evropa). Do víceletého finančního rámce byl začleněn mj. Evropský rozvojový fond, který byl dříve mimo rozpočet EU. Začlenění tohoto fondu do rozpočtu Unie poskytne Evropskému parlamentu rozsáhlejší kontrolní pravomoci a zvýší veřejnou legitimitu a politickou viditelnost vnější pomoci EU jako celku.

Tichomořské nezávislé ostrovní země čelí velkým rozvojovým a klimatickým výzvám. Pokud jde o změnu klimatu, EU a malé rozvojové ostrovní země Tichomoří podpořily na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21) v roce 2015 zavedení ambiciózní celosvětové Pařížské dohody. Fidži předsedalo 23. zasedání konference smluvních stran (COP 23), které se konalo ve dnech 6.–17. listopadu 2017 v německém Bonnu.

Partnerem EU pro jednání o obchodu a financování rozvoje je Fórum tichomořských ostrovů – politické uskupení čítající 18 členů. Členy tohoto uskupení jsou: Austrálie, Cookovy ostrovy, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Nový Zéland, Niue, Palau, Papua- Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Nová Kaledonie a Francouzská Polynésie. Tři zámořské země a území EU v tomto regionu tvoří Nová Kaledonie a Francouzská Polynésie spolu s ostrovy Wallisem a Futunou.

ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU

Vztahy mezi Evropským parlamentem a Austrálií a Novým Zélandem se začaly rozvíjet už v roce 1979, kdy byla vytvořena delegace pro vztahy s Austrálií a Novým Zélandem. Od té doby se tato delegace zapojuje do činnosti v rámci pravidelných meziparlamentních schůzí s australským a novozélandským parlamentem za účelem prohlubování vztahů s oběma zeměmi a projednávání otázek společného zájmu, jako je zemědělství, energetika, životní prostředí a změna klimatu, rozvojová a hospodářská spolupráce, věda a technika, obchod, prosazování celosvětové a regionální bezpečnosti v asijsko-tichomořské oblasti, boj proti terorismu a lidská práva. Zatím poslední 41. meziparlamentní schůze mezi EU a Austrálií proběhla v únoru 2020 v Canbeře a Melbourne. 24. meziparlamentní schůze mezi EU a Novým Zélandem se uskutečnila v únoru 2020 v Aucklandu a ve Wellingtonu.

Evropský parlament ve vztazích s jinými zeměmi Tichomoří zastupuje delegace ve Smíšeném parlamentním shromáždění AKT-EU. Tato delegace se se svým protějškem z AKT setkává v rámci Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, které se skládá ze stejného počtu zástupců EU a zemí AKT. Hlavním úkolem delegace je připravovat schůze Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, hodnotit činnost Evropského parlamentu a přijímat návazné kroky, pořádat setkání zástupců AKT na vysoké úrovni a diskutovat o aktuálních otázkách týkajících se uplatňování dohody z Cotonou. 40. zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU se konalo distančně a v redukovaném formátu ve dnech 17. a 24. června 2021.

Xxxxxxxx Xxxxx 09/2022