Smlouva o dílo
Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Xxxxxx Xxxxxxxxx
Smlouva o dílo
Rigorózní práce
Vedoucí rigorózní práce: xxxx. XXXx. Xxx Xxxxxx, XXx. Katedra občanského práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 15. 2. 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou rigorózní práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 15. 2. 2015 Xxxxxx Xxxxxxxxx
Poděkování
Děkuji mým rodičům za podporu a panu prof. XXXx. Xxxx Xxxxxxxxx, CSc. za cenné rady při tvorbě této práce.
Obsah:
1. Historický vývoj smlouvy o dílo 3
1.3 Občanský zákoník z roku 1950 6
1.4 Hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu 7
1.5 Dualismus Starého občanského zákoníku a Obchodního zákoníku 8
2. Úprava smlouvy o dílo v současnosti 10
2.1 Definice smlouvy o dílo, její předmět a podstatné náležitosti 11
2.1.1 Definice smlouvy o dílo 11
2.1.2 Předmět smlouvy o dílo 12
2.1.3 Podstatné náležitosti smlouvy o dílo 13
2.2 Odlišení smlouvy o dílo od jiných smluvních typů 15
2.2.1 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy kupní 15
2.2.2 Odlišení smlouvy o dílo od smluv pracovněprávních 17
2.2.3 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy o kontrolní činnosti 19
2.2.4 Odlišení smlouvy o dílo od smluv příkazního typu 19
2.2.5 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy darovací 21
2.3 Forma uzavření smlouvy o dílo 21
2.4 Předsmluvní odpovědnost 23
2.4.1 Jednání o smlouvě bez úmyslu smlouvu uzavřít 24
2.4.2 Porušení povinnosti sdělit druhé straně všechny potřebné informace 25
2.4.3 Bezdůvodné ukončení jednání o smlouvě 26
2.4.4 Zneužití důvěrných údajů získaných při jednáních o smlouvě 26
2.4.5 Předsmluvní odpovědnost v německé a anglické právní úpravě 27
2.5 Nebezpečí škody a vlastnické právo k předmětu díla 28
2.7.3 Splatnost ceny za dílo 39
2.7.4 Cena určená podle rozpočtu 42
2.7.5 Cena za dílo v německé a anglické právní úpravě 44
2.9 Povinnost provést dílo osobně 48
2.10 Příkazy objednatele a kontrola provádění díla 50
2.10.2 Kontrola provádění díla 51
2.11 Věci určené k provádění díla 53
2.12 Dílo s nehmotným výsledkem 55
2.12.1 Provedení díla s nehmotným výsledkem 56
2.12.2 Povinnost odborné péče 57
2.12.3 Duševní vlastnictví a poskytnutí díla třetím osobám 58
2.12.4 Duševní vlastnictví a zákonná licence objednatele 59
2.13.1 Specifika smluv o dílo ve výstavbě 62
2.13.2 Přechod nebezpečí škody 63
2.13.4 Kontrola provádění díla 65
2.13.6 Převzetí stavby a uplatnění vad 66
2.14 Provedení díla, splnění závazku 68
2.14.1 Dokončení a předání díla 68
2.14.2 Provedení sjednaných zkoušek 70
2.14.4 Dokončení a předání díla v německé právní úpravě 71
2.15 Práva objednatele z vadného plnění a záruka za jakost díla 71
2.15.2 Uplatnění vad objednatelem 73
2.15.3 Následky vadného plnění 74
2.15.4 Práva objednatele při podstatném porušení smlouvy 75
2.15.5 Práva objednatele při nepodstatném porušení smlouvy 76
2.15.6 Použití ustanovení o prodeji zboží v obchodě 78
2.15.7 Omezení práv z vadného plnění 80
2.15.9 Záruka za jakost díla 81
2.15.10 Německá právní úprava vadného plnění 82
2.15.11 Anglická právní úprava vadného plnění 83
2.17 Zajištění závazků ze smlouvy o dílo 86
2.17.3 Jiné formy zajištění závazků ze smlouvy o dílo 90
2.17.4 Zajištění závazků v německé a anglické právní úpravě 91
2.18 Ukončení smlouvy o dílo 91
2.18.4 Další způsoby zániku závazku 95
Závěr 98
Seznam zkratek 102
Použitá literatura 103
Resumé 111
Abstract 112
Seznam klíčových slov / List of Key Words 113
Úvod
Smlouva o dílo je jedním z vůbec nejčastěji uzavíraných smluvních typů. Známá byla již v dobách římského práva, a přestože její úprava procházela mnohými změnami, základní rysy zůstaly zachovány. V pracovním i běžném životě se s ní setká téměř každý a jedná se proto o téma velmi užitečné.
Smlouva o dílo je také vysoce univerzálním typem smlouvy. Jak poznamenává
X. Xxxxx, spadají pod ní jednak případy, kdy si objednatel nechá od kadeřníka udělat melír či trvalou, ale i případy, kdy má zhotovitel za úkol postavit jadernou elektrárnu.1 Je proto velmi těžké poskytnout doporučení, která by byla obecně aplikovatelná na všechny situace, ve kterých může být smlouva o dílo uzavřena.
Tato rigorózní práce si klade za cíl obecně rozebrat úpravu smlouvy o dílo obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen
„Občanský zákoník“). Na příslušných místech přitom bude poukázáno na změny, ke kterým došlo od 1. 1. 2014, kdy úprava smlouvy o dílo v Občanském zákoníku nahradila tehdejší dualitu úpravy, jež byla obsažena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „Starý občanský zákoník“) a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „Obchodní zákoník“).
Protože má Občanský zákoník ambice zařadit se mezi moderní evropské zákoníky, bude při výkladu některých otázek učiněn také odkaz na Evropskou komisí zaštítěný Návrh společného referenčního rámce (dále jen „DCFR“).2
Pro komparaci s platnými úpravami jiných evropských států jsem zvolila právní úpravu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále také jen „anglická právní úprava“, „anglická úprava“ či „anglické právo“) a Spolkové republiky Německo (dále také jen „německá právní úprava“, „německá úprava“ či „německé právo“).
1 Xxxxx, K.: Smlouvy o dílo dnes a zítra (dosavadní dvoukolejná úprava versus nová právní úprava). Soudce 2013, č. 7, s. 75.
2 Evropská komise zřídila svým rozhodnutím č. 2010/233/EU (dostupným na: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX) expertní skupinu pro společný referenční rámec v oblasti evropského smluvního práva, kteří se pak podíleli na vytvoření Draft Common Frame of Reference (DCFR), tedy Návrhu společného referenčního rámce, jehož jedním z cílů bylo poskytnout určitý návod či východiska pro zákonodárce členských států. Odvážnějším cílem pak bylo, aby se DCFR stal „volitelným evropským smluvním právem“, na nějž by mohly smluvní strany pocházející z různých členských států odkázat při uzavírání smlouvy.
Anglická úprava je postavena na odlišných historických základech než česká úprava, která se vyvíjela v rámci kontinentálního právního systému.3 Základem anglického práva jsou precedenty, které tvoří takzvané „common law“, jehož protiváhu a doplnění historicky tvořily principy spravedlnosti označované jako „equity.“4 Ačkoliv role zákonů v anglickém právu poslední dobou vzrůstá, klasická právní argumentace v tomto prostředí vždy zahrnuje odkaz na precedenty, které se příslušné problematiky týkají. Pro účely této práce jsem vycházela z obecných principů anglického smluvního práva vytvořených na základě common law a equity, a specificky pro smlouvu o dílo pak také ze zákona upravujícího dodávky zboží a služeb.5
Německá právní úprava je naproti tomu postavena na stejných kontinentálně právních základech jako česká. Vychází tedy především ze zákonné úpravy, zejména z německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch) z roku 1896, účinného od roku 1900 (dále jen „BGB“).
Těžištěm této práce však bude úprava smlouvy o dílo obsažená v Občanském zákoníku. Rozebrány budou podstatné náležitosti smlouvy o dílo, požadavky na formu jejího uzavření, otázka přechodu nebezpečí škody a vlastnického práva, úprava ceny za dílo, doby plnění, stejně jako možnost zhotovitele využít subdodavatele a právo objednatele kontrolovat provádění díla. V Občanském zákoníku jsou v rámci úpravy smlouvy o dílo věnovány speciální oddíly dílu s nehmotným výsledkem a dílu, jehož předmětem je stavba. Každému z nich bude tedy věnována i speciální kapitola v rámci této práce.
Samostatně bude rozebrána také úprava provedení díla a splnění závazku, následky vadného plnění, jakož i zajištění závazků plynoucích ze smlouvy o dílo. Na závěr pak budou rozebrány možné způsoby ukončení a zániku smlouvy o dílo. V průběhu celého výkladu bude kladen důraz na momentálně účinnou úpravu obsaženou v Občanském zákoníku s přihlédnutím k aplikovatelné judikatuře Nejvyššího soudu České republiky.
Text této rigorózní práce je dokončen k 15. 2. 2015.
3 Xxxxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxxxx, A.: Teorie práva. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 23. ISBN: 80-7357- 030-0.
4 Xxxx, X., Xxxxxx, X.: Xxxxxx & Xxxxxx'x English Legal System. Oxford: Oxford University Press, 2011, s. 2. ISBN: 978-0-19-958810-7.
5 Supply of Goods and Services Act 1982 [online]: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx.xx/xxxxx/0000/00.
1. Historický vývoj smlouvy o dílo
Pohled do historie je při výkladu smlouvy o dílo velmi důležitý, neboť je tak možné ji lépe vidět v souvislostech. Smlouva o dílo je klasickým smluvním typem, který byl znám již v římském právu a postupně se vyvíjel v souladu se společenskými potřebami a konkrétním právním prostředím. Hlavní rysy, kterými jsou úplatnost a důraz na výsledek činnosti zhotovitele, však zůstaly neměnné. Následující kapitoly se ve stručnosti (tak, aby byl ponechán dostatečný prostor pro analýzu úpravy smlouvy o dílo v současnosti), zabývají hlavními etapami vývoje tohoto smluvního typu.
1.1 Římské právo
Smlouva o dílo spadala v římském právu do kategorie smluv locatio conductio, která obsahovala tři druhy smluv – smlouvu nájemní (locatio conductio rei), pracovní (locatio conductio operarum) a smlouvu o dílo (locatio conductio operis).6 Společným znakem těchto smluv byla jejich úplatnost a také to, že jedna strana neposkytovala druhé straně za úplatu věc, jako při smlouvě kupní (emptio venditio), ale užívání a požívání věci, práce nebo výsledek práce.7
Smlouva o dílo se od kupní smlouvy lišila hlavně tím, že materiál ke zhotovení věci dodával objednatel (locator). Jakmile zhotovitel (conductor) vyráběl věc ze svého materiálu, jednalo se o smlouvu kupní.8 Strany se ale také mohly dohodnout na tom, že zhotovitel použije úplně jiný materiál, čímž vznikla takzvaná locatio conductio irregularis.9
K uzavírání smlouvy o dílo docházelo převážně za účelem zhotovení věci nebo opravy či úpravy věci. Nebezpečí na zhotovované věci nesl objednatel. Zhotovitel odpovídal jen v případě, že k poškození či zničení věci v průběhu jejího zhotovování došlo jeho vinou. Při opravě a úpravě věci zhotovitel odpovídal za převzaté věci. Pokud v průběhu provádění díla došlo k jejich odcizení, příslušela žaloba proti zloději právě zhotoviteli, nikoliv vlastníku věci (objednateli).10
6 Xxxxx, K.: Vliv římského práva na současný občanský zákoník – přechod rizik ve smluvním právu. Bulletin advokacie [online] 2013, dostupný 7. 2. 2015 na: xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxx- rimskeho-prava-na-soucasny-obcansky-zakonik-prechod-rizik-ve-smluvnim-pravu.
7 Xxxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo. 1. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1. ISBN: 978-80-7400-311-0.
9 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 2.
10 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 6.
Jak uvádí X. Xxxxxxxx, smlouva o dílo se v římském právu pravděpodobně používala také v divadelním prostředí. Když totiž například římský magistrát uzavíral smlouvu s divadelní společností, která měla na starosti produkci divadelního představení, nejvíce se na tento případ hodila právě locatio conductio operis. Zajímavostí je, že autorská práva se přitom vůbec řešit nemusela, neboť je římské právo neznalo.11
Pro případ sporů vzniklých ze smlouvy o dílo poskytovalo římské smluvní právo stranám k ochraně jejich práv speciální žaloby. Pokud zhotovitel neprovedl dílo sjednaným způsobem, neměl objednatel, na rozdíl od kupujícího, který například koupil otroky na trhu, právo odstoupit od smlouvy nebo požadovat snížení ceny. Mohl se pouze domáhat náhrady škody pomocí actio locati. Naopak při řádném zhotovení díla měl zhotovitel k dispozici žalobu na zaplacení ceny za dílo, actio conducti.12
1.2 Obecný zákoník občanský
Obecný zákoník občanský (dále jen „OZO“)13 platil na našem území téměř sto čtyřicet let a připravován byl bezmála šedesát let. Jedná se tedy o velmi významný kodifikační počin, který je jedním z pilířů české právní historie. Vyhlášen byl 1. 6. 1811 pod č. 946 Sb. z. s. a účinnosti nabyl hned k 1. 1. 1812. V průběhu let docházelo k jeho revizím a snahám o modernizaci, zejména po vydání německého BGB. Po pádu Rakouska-Uherska byl do právního řádu Československé republiky v roce 1918 OZO převzat prostřednictvím takzvaného recepčního zákona č. 11/1918 Sb. a vzhledem k nedokončení rekodifikačních snah14 kvůli druhé světové válce platil na našem území až do přijetí občanského zákoníku z roku 1950.15 Následující stručný výklad bude vycházet z posledního platného znění OZO.
Smlouva o dílo byla v OZO upravena spolu se smlouvou služební v § 1151 a následujících. Dle úvodního § 1151 OZO vznikla smlouva o dílo tehdy, převzal-li někdo závazek zhotovit nějaké dílo za plat. Úplatnost tedy opět byla jejím základním
11 Xxxxxxxx, M.: Theatrum et histriones (Divadlo a herci v římském právu). Právní rozhledy 2001, č. 8, s. 368.
12 Xxxxx, X., D.: Die Sachmängelhaftung beim Werkvertrag in der neueren privatrechtsgeschichtlichen Entwicklung. Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte. Romanistische Abteilung. s. 305- 331.
13 Německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, známý pod zkratkou ABGB.
14 Roku 1937 byl vydán vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník – tisk č. 427.
15 Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, M. a kol.: Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013, s. 82 - 86. ISBN: 978-80-7478-326-5.
znakem. Ustanovení § 1152 OZO sice stanovilo, že „není-li ve smlouvě stanoven plat ani umluvena bezplatnost, přiměřený plat platí za vymíněný,“ což indikuje, že by možná i smlouva o dílo mohla být sjednána jako bezplatná, avšak správný výklad byl takový, že bezplatnost je možné sjednat jen pro smlouvu služební. Nelze totiž hovořit
o smlouvě o dílo při „bezplatných výkonech z ochoty a přátelství, xxxxx není právního závazku (na př. hostitel požádá hosta, aby něco přednesl, zazpíval).“16 Otázku, zda se jedná o smlouvu o dílo či pouhou ochotu přitom bylo nutné posuzovat vzhledem k okolnostem konkrétního případu.
Ustanovení § 1165 OZO zakotvovalo možnost zhotovitele provést dílo jak sám, tak použít třetí osoby, přičemž za provedení díla zhotovitel vždy osobně odpovídal. Nauka přitom dovodila, že je nutné přihlížet nejen ke smlouvě, ale také k tomu, co platí mezi stranami za mlčky ujednané, zejména pokud má zhotovitel nějaké odborné znalosti a dovednosti, kterých je k provedení díla zapotřebí.17
Strany si mohly ve smlouvě sjednat závazek objednatele dodat materiál potřebný k zhotovení díla, ale i řešení opačné, tedy že si materiál opatří sám zhotovitel. Pokud však následně došlo k pochybnostem, zda se v konkrétním případě jedná o smlouvu o dílo, použil se § 1166 OZO, který stanovil, že pokud má zhotovitel opatřit materiál, jedná se v pochybnostech o smlouvu trhovou (kupní), zatímco dodá-li materiál objednatel, má se tato smlouva v pochybnostech pokládat za smlouvu o dílo. Toto pojetí navazuje na římskoprávní úpravu. Rozdíl je však v tom, že strany si dle OZO mohly ve smlouvě sjednat jakékoli řešení a pokud nedošlo k pochybnostem, jednalo se v obou případech o smlouvu o dílo.
Pokud mělo dílo podstatné vady nebo odporovalo výslovné podmínce, byl objednatel dle § 1167 OZO oprávněn od smlouvy odstoupit. Při nepodstatném porušení měl nárok na opravu nebo přiměřenou slevu z platu (ceny za dílo).
Zhotoviteli náležel dle § 1168 OZO smluvený plat (po odečtení ušetřených nákladů), pokud byl ochoten dílo provést, ale zabránily mu v tom okolnosti na straně objednatele. Pokud se však dílo zkazilo pouhou náhodou dříve, než bylo převzato, nemohl zhotovitel cenu za dílo požadovat.18 Cena za dílo byla jinak zpravidla splatná19
16 Xxxxxx, X., Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, F., Xxxxxxxx, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Repr. pův. vyd. r. 1935. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 321. ISBN 80-85963-61-2.
17 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 5.
18 Ustanovení § 1168a OZO.
po provedení díla, XXX však předvídal i možnost splatnosti po provedení jednotlivých částí. Ustanovení § 1170a OZO upravovalo cenu dle rozpočtu a stejně jako v současné úpravě rozlišovalo mezi zaručeným rozpočtem, kdy zhotovitel nebyl oprávněn zvýšit cenu za dílo, a rozpočtem nezaručeným, kdy má objednatel pouze možnost odstoupit při podstatném porušení a zhotovitel povinnost oznámit překročení včas.
Zajímavý je odkaz v § 1169 OZO, podle kterého se uplatnila i některá ustanovení upravující služební (pracovní) smlouvy, na základě čehož objednatel mohl mít vliv na pracovní dobu zhotovitele (pokud dílo prováděl u něj), jakož i povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zhotovitel sice neměl žalobní nárok pro bezpečnostní opatření, avšak mohl například odepřít provedení díla, nezajistil-li objednatel úplnou bezpečnost.20
1.3 Občanský zákoník z roku 1950
Od 1. 1. 1951 vstoupil na našem území v účinnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, někdy také nazývaný střední občanský zákoník. Záhy však byla přijata nová ústava,21 která podstatným způsobem ovlivnila mimo jiné i další vývoj soukromého práva. Následně byl vydán zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti již 1. 4. 1964.22 Doba trvání středního občanského zákoníku tedy nebyla dlouhá, ale přesto považuji za vhodné zde alespoň velmi stručně zmínit úpravu v něm obsaženou.
Podle středního občanského zákoníku se smlouvou o dílo zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno, že je za odměnu provede na své nebezpečí. Pojem zhotovitel v této úpravě ještě nebyl používán a ani nebyl z OZO převzat pojem podnikatel. Podstatným znakem byla opět úplatnost a provedení díla tím, komu bylo dílo zadáno, na své nebezpečí. Výslovné odlišení od kupní smlouvy střední občanský zákoník vůbec neupravoval.
Za provedení díla náležela tomu, komu bylo dílo zadáno, odměna. Pojem cena za dílo se tedy zatím také ještě nepoužíval. Pokud nebyla výše odměny stanovena smlouvou nebo zvláštními předpisy, měla být poskytnuta odměna přiměřená. Splatnost
19 V terminologii OZO „plat byl zapraven“.
20 Xxxxxxxx, X. xx Xxxxxx, X., Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxxxxx, J.: op. cit. sub. 16, s. 355.
21 Deset let poté – vyhlášena pod č. 100/1960 Sb.
22 Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 15, s. 87 - 89.
odměny23 nastala až po skončení díla, ale při provádění díla po částech nebo vyžadovalo-li větší náklady, byl ten, komu bylo dílo zadáno, oprávněn domáhat se na objednateli přiměřené části odměny a náhrady nákladů již při provádění díla. V tomto ohledu tedy byla tato úprava pro zhotovitele příznivější než v současnosti, neboť postačilo, že náklady byly větší, kdežto podle současné úpravy musí být značné.24 V případě, že mělo dílo vady, které je činily neupotřebitelným, nebo které odporovaly smlouvě, měl objednatel právo od smlouvy odstoupit. Nechtěl-li tak učinit nebo mělo-li dílo jinou vadu, mohl se objednatel domáhat bezplatné opravy (pokud nevyžadovala přílišného nákladu) nebo přiměřené slevy z odměny. Ve zbytku bylo
odkázáno na obecnou úpravu odpovědnosti za vady platnou pro všechny závazky.25
Nehlásil-li se neznámý nebo nesnadno dosažitelný objednatel o zhotovené dílo po dobu šesti měsíců od doby, kdy mělo být převzato (nebo ode dne, kdy bylo dokončeno, pokud tento den nastal později) a nepřekračovala-li cena předmětu díla částku stanovenou zvláštním předpisem, mohl se ten, komu bylo dílo zadáno, domáhat prodání věci ve veřejné dražbě. Z výtěžku dražby se mu pak uhradila odměna a náklady.26
1.4 Hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., tedy Starý občanský zákoník, ve znění přijatém v šedesátých letech dvacátého století úpravu smlouvy o dílo jako takové neobsahoval.27 Ta byla obsažena v zákoně č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) (dále jen
„ZMO“), který nabyl účinnosti rovněž dne 1. 4. 1964. Tato úprava byla později předlohou pro zpracování úpravy smlouvy o dílo v Obchodním zákoníku.28
Dne 1. 7. 1964 nabyl účinnosti zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, který by za standardních podmínek odpovídal právu obchodnímu.29 Úpravu smlouvy
o dílo jako takové sice neobsahoval, ale v rámci osmé části, týkající se závazků v investiční výstavbě, upravoval řadu smluvních typů, které by se svou povahou daly
23 Stále se ještě používal termín zapravení, stejně jako v OZO.
24 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 8.
25 Ustanovení § 450 zákona č. 141/1950 Sb.
26 Ustanovení § 460 zákona č. 141/1950 Sb.
27 Obsahoval pouze v hlavě čtvrté úpravu zhotovení věci na zakázku a v hlavě páté úpravu opravy a úpravy věci, které byly později pod smlouvu o dílo podřazeny.
28 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 19.
29 Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 15, s. 90.
pod smlouvu o dílo podřadit.30 Charakteristická však pro ně byla kogentní úprava a zpravidla i značná podrobnost úpravy. Současnému pojetí smlouvy o dílo se téměř nepodobaly, neboť byly uzpůsobené na vztahy vznikající při řízení národního hospodářství a nenechávaly příliš prostoru pro dohodu stran.31
Naproti tomu úprava smlouvy o dílo obsažená v ZMO byla té dnešní poměrně podobná. Smlouvou o dílo se dle § 475 ZMO zavazoval ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), k jeho provedení a objednatel k zaplacení sjednané odměny. Následující ustanovení ukládalo zhotoviteli povinnost provést dílo na svůj náklad a nebezpečí a také obstarat prostředky potřebné k jeho provedení.
Pokud zhotovitel převzal od objednatele věci na zpracování, odpovídal za ně jako skladovatel, byl povinen postupovat s odbornou péčí a spolu s dokončeným dílem musel objednateli vrátit věci, které mu po zpracování zbyly.32 Stejně jako dnes měl zhotovitel povinnost upozornit objednatele bezodkladně na zřejmě nevhodnou povahu věcí předaných ke zpracování nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla.33 Nebyla-li výše odměny stanovena smlouvou, měl zhotovitel dle § 485 odst. 1
ZMO nárok na odměnu přiměřenou. Nárok na zaplacení odměny vznikal při odevzdání díla. Pokud se dílo provádělo po částech nebo vyžadovalo-li jeho provedení značných nákladů, byl zhotovitel oprávněn domáhat se již během provádění díla přiměřené části odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům.34
Ohledně nároků z vadného plnění odkazoval § 490 ZMO na ustanovení
o vadách zboží při kupní smlouvě s tím, že vylučoval aplikovatelnost § 305 odst. 1 písm. a), což byl nárok požadovat řádné plnění, tedy dodání náhradního díla nebo doplnění chybějícího díla.
1.5 Dualismus Starého občanského zákoníku a Obchodního zákoníku
Po listopadu 1989 došlo k významné novelizaci Starého občanského zákoníku, a to zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností k 1. 1. 1992. Hospodářský zákoník a ZMO byly nahrazeny Obchodním zákoníkem, také s účinností k 1. 1. 1992.35 Od té doby byla
30 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 12.
31 Tamtéž, s. 14.
32 Ustanovení § 477 ZMO.
33 Ustanovení § 486 ZMO.
34 Ustanovení § 485 odst. 3 ZMO.
35 Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 15, s. 92.
až do konce roku 2013 upravena smlouva o dílo jak ve Starém občanském zákoníku, tak v Obchodním zákoníku, což se často označuje jako dualismus úpravy smlouvy o dílo.
Pravidlo určující, který z těchto dvou předpisů bude na konkrétní smlouvu o dílo aplikován, obsahovala ustanovení § 261 a § 262 Obchodního zákoníku. Podle nich se Obchodní zákoník použil na vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je s přihlédnutím ke všem okolnostem případu zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Smlouva o dílo se také automaticky řídila Obchodním zákoníkem v případě, že byla uzavírána mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, jestliže se týkala zabezpečování veřejných potřeb. V neposlední řadě se strany mohly samy písemně dohodnout, že se jejich smlouva
o dílo bude řídit Obchodním zákoníkem s tím, že pokud by směřovala ke zhoršení právního postavení nepodnikatele, byla by neplatná.36
Úprava obsažená ve Starém občanském zákoníku vycházela ze středního občanského zákoníku z roku 1950, zatímco Obchodní zákoník měl vzor v ZMO.37 Podrobnější rozbor těchto dvou úprav není hlavním předmětem této práce a nebude proto na tomto místě samostatně proveden. V průběhu následujícího výkladu úpravy smlouvy o dílo v současnosti však budou vždy na vhodných místech provedeny odkazy a srovnání tak, aby bylo patrné, jakým způsobem se smlouva o dílo vyvinula.
37 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 1.
2. Úprava smlouvy o dílo v současnosti
Momentálně účinná úprava smlouvy o dílo je od 1. 1. 2014 obsažena v Občanském zákoníku, konkrétně v části čtvrté, upravující relativní majetková práva, dílu osmém, § 2586 - § 2635.
Tvůrci Občanského zákoníku považovali za nezbytné odstranit dualismus úpravy obchodní a neobchodní smlouvy o dílo, čímž se české právo údajně řadilo mezi evropské kuriozity.38 S tímto tvrzením polemizuje například X. Xxxxx, když uvádí, že s dualismem úpravy smlouvy o dílo se můžeme setkat též v italském právu.39 Hlavní zpracovatel Občanského zákoníku, X. Xxxxx, v jednom ze svých článků dále rozvíjí tvrzení z důvodové zprávy tak, že dvoukolejná úprava je sama o sobě světovou kuriozitou, protože žádný jiný stát kromě Slovenska takovou úpravu nemá.40 Dvě další evropské úpravy obsahující dualismus úpravy smlouvy o dílo tedy naznačují, že by se o kuriozitu v pravém smyslu nemuselo úplně jednat, avšak cílem této práce není poskytnout komparaci všech světových právních úprav smlouvy o dílo a nelze tedy s jistotou dojít k závěru, že se o světovou kuriozitu nejedná. Naopak je namístě sjednocení úpravy kvitovat.
Současná úprava v Občanském zákoníku vychází z úpravy dříve obsažené v Obchodním zákoníku, což lze ve shodě s některými autory, například s X. Xxxxxxxxx,41 hodnotit jako krok správným směrem, a to zejména z toho důvodu, že tato úprava je již dostatečně zažitá, existuje rozsáhlá judikatura a navíc potřebám současné praxe vyhovuje více, než úprava obsažená ve Starém občanském zákoníku. Jiní autoři, například X. Xxxxx,42 se obávají, že by v důsledku inspirace Obchodním zákoníkem mohla nová úprava více vyhovovat podnikatelské občanské sféře. S ohledem na mimo jiné výraznou ochranu slabší strany zakotvenou v Občanském zákoníku se však lze domnívat, že nová úprava bude vyhovovat i nepodnikatelům.
Vzhledem k tomu, že současná právní úprava nabyla účinnosti teprve v nedávné době, budou ještě nějaký čas hojně využívána přechodná ustanovení Občanského
38 Xxxxx X. a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. s. 937. ISBN: 978-80- 0000-000-0.
39 Xxxxx, X.: Smlouva o dílo. Rekodifikace & praxe (Xxxxxxx Kluwer) 2013, č. 2, s. 28.
40 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 1.
41 Xxxxxxx, X.: Smlouva o dílo v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy 2011, č. 20, s. 740.
42 Xxxxx, X.: Ke smlouvě o dílo podle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie 2013, č. 10, s. 28.
zákoníku. Na smlouvu o dílo se uplatní zejména § 3028 a § 3073. V souladu s nimi se bude její vznik, jakož i práva a povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti Občanského zákoníku, a to včetně práv a povinností z jejího porušení, jakož i práva ze zajištění vzniklá v souvislosti s ní, posuzovat podle dosavadních právních předpisů. Obě tato ustanovení jsou však dispozitivní a stranám proto nic nebrání v podřízení jejich smluvního vztahu aktuálnímu Občanskému zákoníku. Obě přechodná ustanovení respektují autonomii vůle stran; dochází pouze k její určité logické limitaci, neboť možnost odchýlit se mají strany až ode dne nabytí účinnosti Občanského zákoníku.43
Následující kapitoly se budou zabývat výkladem právní úpravy smlouvy o dílo podle momentálně účinného Občanského zákoníku. Zároveň budou, jak již bylo předestřeno v úvodu, na některých místech této práce učiněny odkazy na příslušnou úpravu obsaženou v DCFR. Ze zahraničních úprav potom bude stručně rozebrána anglická právní úprava, která je sice postavena na odlišných základech, ale srovnání s ní může být přesto poměrně zajímavé, a německá právní úprava, která má k té naší naopak velmi blízko.
2.1 Definice smlouvy o dílo, její předmět a podstatné náležitosti
Definice smlouvy o dílo je obsažena hned v úvodním ustanovení, tedy v § 2586 odst. 1 Občanského zákoníku. Podle něj smlouva o dílo spočívá v závazku zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a v závazku objednatele dílo převzít a zaplatit cenu. Podstatou jsou tedy vzájemná plnění dvou stran, spočívající v jejich povinnostech něco aktivně konat. Jedná se proto o synallagmatický44 právní vztah, jehož náplní jsou vzájemné komisivní45 obligace účastníků.
Na rozdíl od úpravy obsažené v Obchodním zákoníku je úvodní ustanovení upravující smlouvu o dílo v Občanském zákoníku poněkud rozšířeno. Jedná se o přidání závazku objednatele dílo převzít a o specifikaci závazku zhotovitele provést dílo
„na svůj náklad a nebezpečí“. Tyto dva prvky byly v Obchodním zákoníku zakotveny
43 Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Xxxxxxx Kluwer, a.s., 2014, s. 1419. ISBN: 978-80-7478-630-3.
44 Xxxxxx, M. a kol.: Občanský zákoník X. Xxxxxxxxx právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 857. ISBN: 978-80-7400-535-0.
45 Xxxxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxxxx, A.: op. cit. sub. 3, s. 117.
rovněž, avšak ne v úvodním § 536, ale až v následujícím § 537. Obě tyto změny lze hodnotit kladně. Převzít dílo je závazkem smlouvě o dílo nepochybně imanentním, a proto jeho zařazení do úvodního ustanovení dává smysl. Stejně tak provedení díla na vlastní náklad a nebezpečí je pro smlouvu o dílo znakem specifickým, který ji odlišuje zejména od smluv pracovněprávních.
Německá právní úprava obsahuje definici smlouvy o dílo v úvodním § 631 odst. 1 BGB,46 který na rozdíl od české úpravy obsahuje toliko závazek zhotovitele provést dohodnuté dílo a závazek objednatele zaplatit dohodnutou odměnu.47 Anglická úprava pak v zákonné definici pouze stanoví, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést dílo.48 Jak však již bylo uvedeno výše, česká právní úprava je dle mého názoru vhodně zvolená, a to proto, že všechny závazky uvedené v úvodním ustanovení jsou pro smlouvu o dílo podstatné a odlišují ji od ostatních smluvních typů či nepojmenovaných smluv.
Předmětem smlouvy o dílo je dílo samotné, jež je definováno v § 2587 Občanského zákoníku. Dílem se podle tohoto ustanovení rozumí čtyři následující situace: (i) zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, (ii) údržba, oprava nebo úprava věci, (iii) činnost s jiným výsledkem, a (iv) zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.
Zhotovením může být například ušití kabátu, tedy situace, kdy vznikne úplně nová věc. Oproti tomu při údržbě, opravě a úpravě jde o péči vynaloženou na věc již existující.
Dílem se tedy obecně rozumí činnost (práce) zhotovitele vedoucí k určitému výsledku. Výsledek této činnosti je pak předmětem díla. Občanský zákoník považuje za předmět díla i nehmotný výsledek činnosti, a to aniž by musel být hmotně zachycen. To je zásadní změna oproti úpravě, která byla obsažena v Obchodním
46 Německé znění: „Durch den Werkvertrag wird der Unternehmer zur Herstellung des versprochenen Werkes, der Besteller zur Entrichtung der vereinbarten Vergütung verpflichtet.“ xxxx://xxx.xxxxxxx-xx- xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxx/xxxxxx.xxx
47 Německá úprava na rozdíl od české skutečně hovoří o odměně (Vergütung), nikoliv o ceně (Preis).
48 Ustanovení § 12 Supply of Goods and Services Act 1982 stanoví: „In this Act, a ‚contract for the supply of a service‘ means, subject to subsection (2) below, a contract under which a person (‚the supplier‘) agrees to carry out a service.“
zákoníku,49 neboť tam právě byla podmínka hmotného zachycení výsledku jiné činnosti. V Občanském zákoníku je dnes navíc speciální oddíl50 věnovaný dílu s nehmotným výsledkem, jehož rozbor bude proveden v podkapitole 2.12 této rigorózní práce.
Německá úprava je ve vymezení předmětu smlouvy o dílo od české úpravy poměrně odlišná. Od novely německého závazkového práva, ke které došlo v roce 2002, je vymezení kupní smlouvy a smlouvy o dílo výrazně posunuto ve prospěch smlouvy kupní.51 Dodávka movitých věcí, které mají být teprve vyrobeny, se zásadně řídí ustanoveními o kupní smlouvě. Pouze u těch movitých věcí, které nejsou druhově určenými, se uplatní také některá vybraná ustanovení upravující smlouvu o dílo.52 Německá úprava přitom neobsahuje zmírnění obsažené v českém Občanském zákoníku v § 2028 odst. 2, tedy že za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
2.1.3 Podstatné náležitosti smlouvy o dílo
Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo, bez nichž by smlouva vůbec nevznikla, jsou následující: (i) určení smluvních stran, (ii) specifikace díla,
(iii) závazek zhotovitele provést dílo na svůj náklad a nebezpečí, (iv) závazek objednatele dílo převzít a zaplatit za něj cenu, a (v) cena nebo způsob jejího určení. Označení smlouvy je přitom naprosto nepodstatné, stejně jako pojmenování stran
„objednatel“ a „zhotovitel“, důležitý je pouze obsah.53
Určení smluvních stran je náležitostí pochopitelnou a neodmyslitelnou. Těžko si lze představit uzavření smlouvy bez toho, aby bylo stanoveno, mezi kým se konkrétní smlouva uzavírá.
Dostatečná určitost specifikace díla je také naprosto esenciální. Neurčitost by mohla vést až ke kvalifikaci právního jednání jako zdánlivého dle § 553 odst. 1
49 Ustanovení § 536 odst. 2 Obchodního zákoníku.
50 Čtvrtý oddíl osmého dílu části čtvrté Občanského zákoníku.
51 Hromadka, W., Xxxxx, P.: Novela závazkového práva v Německu. Právní rozhledy 2002, č. 12, s. 597.
52 Ustanovení § 651 BGB. Německý zákonodárce zdůvodňuje tuto úpravu implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. Tato směrnice však použití kupní smlouvy vyžaduje pouze u dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit. Domnívám se proto, že německý zákonodárce šel nad rámec směrnice, když do nové úpravy nezahrnul pravidlo, že pokud převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti, nejedná se o kupní smlouvu.
53 Xxxxxxx, P., Xxxxxxxx, P., Xxxxxxxxx, J., Xxxxxxxxx, K., Xxxxxxxx, I., Xxxxxxx, M.: Nový občanský zákoník, smluvní právo. Praha: GRADA Publishing, 2014, s. 207. ISBN: 978-80-247-5164-1.
Občanského zákoníku, což by mělo za následek, že by se k takovému jednání vůbec nepřihlíželo a smlouva by tedy tím pádem vůbec nevznikla.
Podle výkladu některých autorů54 není nezbytné ve smlouvě výslovně uvádět zhotovitelovo převzetí závazku provést dílo na svůj náklad a nebezpečí, neboť to vyplývá přímo ze zákona. Takový závěr je však poměrně odvážný. Závazek zhotovitele provést dílo na svůj náklad a nebezpečí je typickým znakem smlouvy o dílo, a pokud by o něm mohla vzniknout pochybnost, hrozila by přinejlepším kvalifikace smlouvy jako nepojmenované, přinejhorším pak i neplatnost. K podobnému závěru došli i někteří autoři55 při výkladu podstatných náležitostí smlouvy o dílo podle Starého občanského zákoníku, který závazek provést dílo na své nebezpečí rovněž stanovil v úvodním ustanovení charakterizujícím smlouvu o dílo, s tím, že tato náležitost může za určitých okolností vyplynout z povahy díla, například v situaci, kdy zhotovení díla je předmětem podnikání zhotovitele. V současné úpravě však do úvodního ustanovení přibyla podmínka provedení díla na náklady zhotovitele, což je skutečnost, která z postavení zhotovitele jako podnikatele nemůže automaticky vyplynout. Lze se proto domnívat, že by smlouva, ve které by chyběla tato náležitost, nemusela být kvalifikována jako smlouva o dílo.
Úplatnost je pak naprosto základním znakem smlouvy o dílo. Ustanovení § 2586 odst. 2 Občanského zákoníku stanoví, že cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, nebo je-li určena alespoň odhadem. Strany mohou uzavřít smlouvu o dílo také bez určení ceny díla, což však neznamená, že by smlouva o dílo mohla být bezúplatná. Vůle uzavřít smlouvu bez určení ceny díla musí být ve smlouvě zřetelně projevena a za ujednanou pak platí cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Ceně za dílo se bude podrobně věnovat podkapitola 2.7 této práce.
Kromě podstatných náležitostí jsou ještě takové náležitosti, které sice ve smlouvě nemusí být výslovně uvedeny, ale jejich zařazení je velmi vhodné. Například se jedná o účel díla. Dílo musí být samozřejmě dostatečně specifikováno již jako podstatná náležitost, ale samotný účel díla nemusí být vždy zmíněn. Kritériem
54 Xxxxxxxx, X.: Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2013, s. 2. ISBN: 978-80-7400-519-0.
55 Xxxxxxx, X., Xxxxxx, J.: Občanské právo hmotné. Díl třetí: závazkové právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2009. ISBN: 978-80-7357-466-4.
dokončení díla je přitom také způsobilost sloužit svému účelu, a tak lze doporučit účel díla ve smlouvě explicitně uvést.56 Dále není pochopitelně na škodu stanovit také termín dokončení, trvání smlouvy a možnost jejího ukončení, platební podmínky, místo a způsob plnění, obsah součinnosti objednatele a v neposlední řadě také přechod vlastnického práva a nebezpečí škody. Ve specifických případech může být rovněž stanovena povinnost zajistit nezbytné veřejnoprávní souhlasy a povolení pro konkrétní stranu, přepravní podmínky, ujednání o zkouškách, či udělení licence k dílu s nehmotným výsledkem. Žádná z náležitostí uvedených v tomto odstavci však není náležitostí podstatnou a její absence sama o sobě tak nezpůsobí neplatnost smlouvy o dílo.
2.2 Odlišení smlouvy o dílo od jiných smluvních typů
Přesnějšího vymezení smlouvy o dílo bude dále dosaženo jejím odlišením od těch smluvních typů, které jsou jí příbuzné, respektive se s její specifikací v některých ohledech promítají. Následující čtyři podkapitoly tedy mají za cíl shrnout podstatné rozdíly mezi smlouvu o dílo a těmito jinými smluvními typy.
2.2.1 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy kupní
Kupní smlouva je v Občanském zákoníku definována v § 2079 tak, že spočívá v závazku prodávajícího odevzdat kupujícímu věc, která je předmětem koupě, a umožnit mu nabýt vlastnické právo k ní a v závazku kupujícího tuto věc převzít a zaplatit za ní prodávajícímu kupní cenu.
Stejně jako ve smlouvě o dílo je tedy hlavním znakem úplatnost a shodný je i závazek té strany, která má povinnost zaplatit, věc převzít.
Na první pohled je však rozdíl v tom, že podstatou kupní smlouvy je vždy také převod vlastnického práva. Smlouvou o dílo totiž může dojít například jen k údržbě věci, při níž pochopitelně k transferu vlastnického práva nedochází.
Po uvedení tohoto prvního rozdílu však stále zůstává významná množina smluv o dílo, která kritérium převodu vlastnictví splňuje rovněž.
Ustanovení § 2086 Občanského zákoníku pak z pole kupní smlouvy vyčleňuje takové závazkové vztahy, ve kterých se ten, komu má být věc dodána, zavázal dodat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí, a dále takové
56 Xxxxx, X.: Nad smlouvou o dílo podle nového občanského zákoníku, 2. část. Daně a právo v praxi (Xxxxxxx Kluwer) 2014, č. 7, s. 49.
závazkové vztahy, v nichž má převážná část plnění dodavatele spočívat ve výkonu činnosti.
Zákonodárce tedy vychází z principu, že když v určitém kontraktu existují prvky jak koupě, tak díla, podřídí se takový vztah režimu kupní smlouvy.57 Pouze v případech, kdy jsou splněny dané podmínky (tedy dodávání podstatné části věcí či převážně výkon činnosti), se bude jednat o dílo.
Použití výrazu „podstatnou“ část přitom může působit v některých případech (a do jisté míry) interpretační nejasnosti. Zatímco u výrazu „převážně“ není pochyb
o tom, že se musí jednat o více než polovinu plnění, u adjektiva „podstatné“ může být někdy obtížné tuto hranici stanovit. Podobné vymezení však obsahuje také Vídeňská úmluva58 a obsahoval jej i Obchodní zákoník.59 Zda jde o podstatnou část věcí, či nikoliv, záleží vždy na okolnostech konkrétního případu. Lze však souhlasit s X. Xxxxxx, že pokud tato část nedosahuje ani 30 %, stěží bude považována za podstatnou.60 X. Xxxxx pak zastává názor, že základním kritériem používaným pro určení rozsahu věcí poskytovaných jednou ze smluvních stran je jejich hodnota.61
Jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo je, že předmětem kupní smlouvy je věc samotná, kdežto u smlouvy o dílo jde především
o činnost zhotovitele. Toto rozlišení vyplývá z již výše zmiňovaného § 2086 odst. 2 Občanského zákoníku, který stanoví, že za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti. Tato činnost také samozřejmě povede k vytvoření věci či jiného výsledku, ať již hmotně zachycenému či nikoliv. Důležité přitom je, že podstatou převážné části plnění bude právě činnost sama o sobě. Ustanovení § 410 odst. 2 Obchodního zákoníku, které obsahovalo podobnou úpravu, vyjmenovávalo navíc i případ, kdy závazek strany zahrnuje montáž
57 X. Xxxxx in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, X.; Xxxxx, X. x kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Xxxxxxx Kluwer, a.s., 2014, s. 758. ISBN: 978-80-7478-638-9.
58 Článek 3 odst. 1 Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980, vyhlášené pod č. 160/1991 Sb.: „Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení“
59 Ustanovení § 410 odst. 1 Obchodního zákoníku: „Smlouva o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, se považuje za kupní smlouvu, ledaže strana, které má být zboží dodáno, se zavázala předat druhé straně podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě zboží.“
60 X. Xxxxx in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, X.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 57, s. 759.
61 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 4. díl. Praha: Polygon, 2002, 1. vydání, s. 3429. ISBN: 80-7273-071-1.
zboží. Od tohoto kazuistického vymezení však bylo upuštěno.62 Současná úprava je obecná; zahrnuje jakoukoli činnost, a tedy i montáž.
Pro srovnání, německá úprava, jak již bylo uvedeno výše, z kategorie smluv
o dílo kompletně vyčleňuje a do kategorie kupních smluv převádí ty, kde předmětem je dodávka druhově určených movitých věcí, které se mají vyrobit. To de facto znamená, že smlouva o dílo bude v souladu s německou úpravou použitelná vlastně jen u zhotovení staveb, čistě opravných prací a u výroby nehmotných děl.63
2.2.2 Odlišení smlouvy o dílo od smluv pracovněprávních
Druhým smluvním typem, jenž je některými znaky podobný smlouvě o dílo, jsou pracovněprávní smlouvy. Pod tento pojem řadíme jak klasickou pracovní smlouvu, tak dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o pracovní činnosti a dohodu o provedení práce.
Smlouva o dílo má k pracovněprávním smlouvám blízko především tím, že dílem se rozumí činnost, tedy práce zhotovitele. Smlouva o dílo se však od pracovněprávních smluv liší zejména tím, že zhotovitel podle smlouvy o dílo provádí dílo samostatně, podle vlastního rozvrhu, s vlastními prostředky, na vlastní riziko a nepodléhá přitom soustavnému dozoru ani řízení objednatele.64 O těchto rozdílech bude pojednáno v několika následujících odstavcích.
Pracovněprávní smlouvy jsou upraveny zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákoník práce“). Podstatou pracovněprávního vztahu je výkon závislé práce zaměstnance. Povinností zaměstnavatele je například přidělovat zaměstnanci úkoly dle pracovní smlouvy. Ustanovení § 38 odst. 2 Zákoníku práce pak stanoví, že zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Základní podmínkou pracovněprávního vztahu tedy je, že zaměstnanec provádí práci osobně. Tak tomu je v mnoha případech i u smlouvy o dílo. Konkrétně v případě,
62 Xxxxxxxxxx, A. J., Xxxxx, X., Xxxxxxxxxxxx, M., Xxxxx, P., Profeldová, T., Xxxxxxx, E.: Nový občanský zákoník. Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2012, s. 570. ISBN: 978-80-7380-413-8.
63 Hromadka, W., Xxxxx, P.: op. cit. sub. 51.
64 Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 127.
že je provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo je-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí, má zhotovitel dokonce zákonnou povinnost provést dílo osobně. Jinak je ale možné provedení díla jinými osobami, subdodavateli (subzhotoviteli), pod osobním vedením zhotovitele.
Zaměstnanec vykonává práci vždy dle pokynů zaměstnavatele. Oproti tomu zhotovitel postupuje v souladu s § 2592 Občanského zákoníku při provádění díla samostatně, přičemž příkazy objednatele je vázán jen v případě, že to vyplývá ze zvyklostí, anebo bylo-li to mezi stranami ujednáno. Pokud tedy není mezi stranami ujednána povinnost zhotovitele řídit se příkazy objednatele, postupuje zhotovitel dle vlastního rozvrhu.
Pojmovým znakem smlouvy o dílo je provádění díla na vlastní náklad a nebezpečí, což je diametrální rozdíl od pracovněprávního vztahu, kde hlavní riziko nese zaměstnavatel.
V praxi se bohužel často stává, že se strany pokoušejí obcházet zákoník práce a prostřednictvím simulovaných právních jednání se snaží podřídit jejich smluvní vztah režimu smlouvy o dílo. Jedná se o takzvaný švarcsystém, nazvaný podle podnikatele
X. Xxxxxx.65 Švarcsystém je pro zaměstnavatele výhodný zejména proto, že za své zaměstnance neplatí sociální a zdravotní pojištění či náhradu mzdy v době nemoci.66 Avšak vzhledem k tomu, že se však jedná o zastřený právní úkon, vzniknou na sociálním a zdravotním pojištění nedoplatky a hrozí vysoké pokuty na základě zákona o zaměstnanosti.67 Kvalifikace právního jednání jako zastřeného bude vždy posouzena vždy ad hoc. Zhodnotí se přitom všechny znaky a podmínky konání příslušné práce, a to s ohledem na skutečnou vůli smluvních stran.68
Smlouva o dílo a pracovní smlouva k sobě mají blízko i v právní úpravě anglické a německé. V německé právní úpravě je rozdíl mezi nimi zdůrazněn tím, že pracovní smlouva je uzavírána za účelem pouhé činnosti (bloße Tätigwerden), zatímco smlouva o dílo je uzavírána pro činnost vedoucí k určitému výsledku (bestimmter
65 Xxxxxx, X.: Ten, který rozjel švarcsystém a skončil na dlažbě [online]. Dostupný 12. 11. 2014 na: xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxx-xxxxx-xxxxxx-xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx-xx-xxxxxx.
66 Xxxxxx, P.: Boj proti švarcsystému: „less is more“. Právní rozhledy 2012, č. 9, s. 326.
67 Pokuta až 10.000.000 Kč podle ustanovení § 140 odst. 4 písm. f) v návaznosti na § 140 odst. 1 písm. c) a § 5 písm. e) bodu 3 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
68 Xxxxxx, M. in Xxxxxx, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2012, s. 31. ISBN: 978-80-7179-251-2.
Erfolg).69 Anglická právní úprava má pro oba typy smluv více výrazů, velmi blízko však k sobě mají takzvaný „contract of service“, což je smlouva uzavíraná mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a „contract for service“, což je právě smlouva o dílo, neboli smlouva uzavíraná mezi společností (objednatelem) a nezávislým konzultantem (zhotovitelem).70 Oba typy pak samozřejmě podléhají jiné regulaci a je třeba je od sebe odlišovat.
2.2.3 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy o kontrolní činnosti
Smlouva o kontrolní činnosti se uzavírá mezi kontrolorem, který se zavazuje nestranně zjistit stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení, a objednatelem, který se zavazuje zaplatit kontrolorovi odměnu.71 Stejně jako u smlouvy o dílo tedy jde o závazek jedné strany provést pro druhou stranu činnost s určitým výsledkem a závazek druhé strany zaplatit za to úplatu.
Na rozdíl od smlouvy o dílo zde není výslovně stanovena povinnost druhé strany převzít kontrolní osvědčení. Základní a nezměnitelnou podmínkou charakterizující smlouvu o kontrolní činnosti je nestrannost kontrolora. Ustanovení § 2652 odst. 2 Občanského zákoníku dokonce stanoví, že se vůbec nepřihlíží k takovému ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla jeho nestrannost ovlivnit. Tím se tedy smlouva o kontrolní činnosti odlišuje od smlouvy o dílo.
Obecně také platí, že úprava smlouvy o dílo se nevztahuje na provádění činnosti, které by jinak bylo dílem, jestliže provádění této činnosti je předmětem jiného smluvního typu.72
2.2.4 Odlišení smlouvy o dílo od smluv příkazního typu
Mezi smlouvy příkazního typu řadí Občanský zákoník smlouvu příkazní, smlouvu o zprostředkování, komisionářskou smlouvu, zasílatelskou smlouvu a smlouvu o obchodním zastoupení.
Společnými znaky smluv příkazního typu a smlouvy o dílo jsou úplatnost a závazek jedné strany provést pro druhou stranu činnost s určitým výsledkem.
69 Xxxxxx, X.: BGB, Recht der Schuldverhältnisse (Xxxxx xxxx Wissen; H. 3). - 14., völlig neubearb. Aufl. München: C. H. Xxxx, 1995. ISBN 3 406 40207 0.
70 Levi Solicitors LLP [online]: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xx.xx/xxxxxxxx-xxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx.xxxx.
71 Ustanovení § 2652 odst. 1 Občanského zákoníku.
72 Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy. 2. Vydání. Praha: ASPI, a. s., 2009, s. 233. ISBN: 978-80-7357- 444-4.
V minulosti bylo odlišení příkazních smluv od smlouvy o dílo znatelně jednodušší, neboť smlouva o dílo na rozdíl od smlouvy příkazní vyústila vždy v určitý hmotný výsledek, nebo u nehmotného výsledku alespoň hmotně zachycený.73 V současnosti ale již není hmotné zachycení výsledku ve smlouvě o dílo podmínkou a tento základní rozdíl tedy odpadá.
Kromě výše uvedeného obecného pravidla použití specifické úpravy v případě její existence, které se v tomto případě bezpochyby uplatní, však také existují určité znaky, které jednotlivé smlouvy příkazního typu charakterizují. Tak například příkazník v příkazní smlouvě má zákonnou povinnost plnit příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností a od příkazcových pokynů se smí odchýlit jen v případě, že je to nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas.74 U smlouvy o dílo je naproti tomu základním principem samostatný výkon činnosti a pro zhotovitele není stanovena povinnost poctivosti a pečlivosti. Zhotovitel je pouze dle § 2590 odst. 1 Občanského zákoníku povinen provádět dílo s potřebnou péčí.
U zprostředkovatelské smlouvy platí pravidlo, že zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.75 Tento princip by ve smlouvě o dílo našel uplatnění jen stěží. Zhotoviteli například nic nebrání v tom, aby byl činný i pro subdodavatele, jehož při provádění konkrétního díla využívá, pokud si to samozřejmě strany v rámci smluvní volnosti z nějakého velmi specifického důvodu neujednaly.
Pro komisionářskou smlouvu je typické, že komisionář obstarává určitou záležitost vlastním jménem, přímo na účet komitenta.76 Zasílatelská smlouva je určena specificky ke sjednání přepravy zásilky.77 Smlouva o obchodním zastoupení se pak vyznačuje zejména pravidelností a dlouhodobostí a ke svému vzniku vyžaduje písemnou formu.78
73 Xxxxxxx, X., Xxxxxx, J.: Občanské právo hmotné 2. Díl třetí: Závazkové právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 188. ISBN: 978-80-7357-473-4.
74 Ustanovení § 2432 Občanského zákoníku.
75 Ustanovení § 2450 Občanského zákoníku.
76 Ustanovení § 2455 Občanského zákoníku.
77 Ustanovení § 2471 odst. 1 Občanského zákoníku.
78 Ustanovení § 2483 Občanského zákoníku.
Ke smlouvám příkazním má poměrně blízko i smlouva o péči o zdraví, která je v Občanském zákoníku upravena jako samostatný smluvní typ.79 Ta je určena specificky pro oblast zdravotní péče, uzavírá se mezi poskytovatelem a příkazcem, což může být i osoba odlišná od ošetřovaného, a na rozdíl od smlouvy o dílo může být sjednána i jako bezplatná.
2.2.5 Odlišení smlouvy o dílo od smlouvy darovací
Obsahem darovací smlouvy je závazek dárce bezplatně převést vlastnické právo k věci na obdarovaného a přijetí daru obdarovaným. Předmětem darovací smlouvy pak může pochopitelně být i věc, která je výsledkem činnosti dárce.80
Základním znakem darovací smlouvy je však právě její bezúplatnost. Za darovací smlouvu nelze nikdy považovat právní jednání, kterým nedojde ke zvětšení majetku jedné strany ani ke zmenšení majetku druhé strany.81 To je tedy diametrální rozdíl od smlouvy o dílo, která je pojmově úplatná.
2.3 Forma uzavření smlouvy o dílo
Občanský zákoník nestanoví pro smlouvu o dílo povinnost písemné formy.
Je tedy možné ji uzavřít písemně, ústně a v zásadě i konkludentně.82
Konkludentní uzavření smlouvy obecně je zakotveno v § 1744 Občanského zákoníku. Pokud to odpovídá praxi stran, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, tuto nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová. Velmi jednoduše si tento scénář lze představit u smlouvy kupní, kde například zájemce o koupi zboží v obchodě jej vezme z regálu, donese k pokladně, zaplatí cenu a odnese si jej domů, přičemž za celou dobu nemusí vůbec promluvit. U smlouvy o dílo bude konkludentní sjednání pravděpodobně méně časté a spíše už bude docházet ke sjednání ústnímu. Čistě konkludentní uzavření smlouvy o dílo si možná lze představit na příkladu pouličního malíře karikatur. Zaplacením ceny a usednutím na příslušnou stoličku akceptuje objednatel nabídku malíře na nakreslení karikatury objednatele. V praxi však bude mnohem častější situace, kdy si strany dílo, potažmo jeho výsledek, alespoň ústně specifikují.
79 Ustanovení § 2536 a následující Občanského zákoníku.
80 Xxxxxxx, X., Xxxxxx, J.: op. cit. sub. 7372, s. 188.
81 X. Xxxxxxxx in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 57, s. 758.
82 Xxxxx, M. a kol.: Nové občanské právo v kostce. 1. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 208. ISBN: 978-80-77400-516-9.
Navzdory tomu, že písemná forma není pro smlouvu o dílo stanovená zákonem, může být v určitých případech sjednána mezi stranami jako povinná, zejména pro budoucí změny a dodatky příslušné smlouvy. Občanský zákoník pro tyto případy navazuje na Starý občanský zákoník, který v § 40 odst. 1 stanovil neplatnost pro právní úkony, které nebyly učiněny ve formě, kterou vyžadoval zákon nebo právě dohoda stran. Občanský zákoník toto upravuje v § 582. Oproti Starému občanskému zákoníku však dochází k výraznému zmírnění následků, neboť je pro strany zavedena možnost dodatečného zhojení právního jednání s nedostatečnou formou a navíc neplatnost lze namítnout jen do té doby, než bylo plněno. Při zhojení vady se přitom analogicky uplatní § 553 odst. 2 Občanského zákoníku a na dotčené právní jednání se bude pohlížet jako na od počátku platné.83
Ústavní soud ale již za staré, přísnější úpravy dovodil, že „písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon.“84 Výraznou změnou v Občanském zákoníku oproti minulosti je tedy hlavně možnost konvalidovat i ty právní úkony, u nichž písemnou formu stanoví zákon, což se však smlouvy o dílo netýká. Ústavní soud v citovaném případě výslovně uvedl, že není důvod negovat shodnou vůli stran pouze pro nedostatek náležitostí právního úkonu, které si smluvní strany vymínily. Neztotožnil se tedy s názory, že by ústní jednání stran o změně písemné smlouvy o dílo založilo novou (ústní) smlouvu o dílo či nárok z titulu bezdůvodného obohacení. S trochou nadsázky lze uzavřít, že kdyby se citovaný případ stal za současné úpravy, nemusel by celý spor dojít až k Ústavnímu soudu, neboť jeho řešení by bylo poměrně jednoduché. Vzhledem k tomu, že již došlo na základě zpochybňovaného právního jednání k plnění, nebylo by možné jeho neplatnost namítat a na změnu dotčené smlouvy o dílo by bylo hleděno jako na od počátku platně učiněnou.
Uzavřením jakékoli smlouvy, a to v jakékoli formě, pochopitelně vzniká také riziko budoucího sporu, často i soudního. Ústní či konkludentní závazky se zpravidla již ze své povahy velmi špatně dokazují. I když tedy Občanský zákoník neurčuje písemnou
83 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxx J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 1463. ISBN: 978-80-7478-370-8.
84 Nález Ústavního soudu I. ÚS 1264 ze dne 12. 7. 2011, dostupný na: xxxx://xxxxxx.xxx.xx/X.XX0000/00.
formu v případě smlouvy o dílo jako povinnou, lze se ztotožnit s těmi autory, kteří zastávají názor, že písemná forma je velmi vhodná, a to zejména u ekonomicky významnějších smluv (například ve výstavbě) a obecně děl složitějších a nákladnějších.85
Písemná forma není pro smlouvu o dílo vyžadována ani v německé, a ani v anglické právní úpravě.
2.4 Předsmluvní odpovědnost
Strany by se neměly mylně domnívat, že jakýkoli závazek jim vznikne až uzavřením smlouvy o dílo jako takové. Již v průběhu vyjednávání smlouvy o dílo je nutné brát ohled na důvodná očekávání druhé strany a poskytnout jí nezbytné informace. Občanský zákoník navíc poprvé v historii českého práva předsmluvní odpovědnost, tedy tzv. culpa in contrahendo, výslovně zakotvuje. Nejedná se u nás v žádném případě o institut nový, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť předsmluvní odpovědnost již byla v minulosti judikatorně dovozena. Nově však vyplývá přímo ze zákona.
Předsmluvní odpovědnost řeší ustanovení § 1728 - § 1730 Občanského zákoníku, a dala by se rozdělit na čtyři základní situace: (i) zahájení jednání o smlouvě nebo pokračování v něm bez úmyslu smlouvu uzavřít, (ii) porušení povinnosti sdělit druhé straně všechny potřebné informace, (iii) bezdůvodné ukončení jednání o smlouvě ve stadiu vysoké pravděpodobnosti jejího uzavření, a (iv) zneužití důvěrných údajů získaných při jednáních o smlouvě.
V minulosti byla předsmluvní odpovědnost dovozována z obecné povinnosti předcházet škodám zakotvené v § 415 Starého občanského zákoníku a z obecné odpovědnosti za škodu dle § 420 Starého občanského zákoníku. Specificky povinnost sdělit druhé straně potřebné informace pak byla dovozována z ustanovení o omylu, tedy
§ 49a Starého občanského zákoníku.86 Ústavní soud navíc došel k závěru, že princip smluvní volnosti není možné chápat jako absolutní, neboť jiný princip, a to „zásadní ochrana té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav“ je způsobilý ji omezit.87
85 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 39. Xxxx. též: Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, X.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 128.
86 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 44, s. 54.
87 Nález Ústavního soudu spis. zn. II. ÚS 3/06 ze dne 6. 11. 2007, dostupný na: xxxx://xxxxxx.xxx.xx/XX.XX0/00.
V následujících čtyřech podkapitolách budou rozebrány jednotlivé situace předsmluvní odpovědnosti zvlášť a v páté, závěrečné podkapitole pak bude proveden krátký nástin zahraničních právních úprav.
2.4.1 Jednání o smlouvě bez úmyslu smlouvu uzavřít
Na samém úvodu úpravy předsmluvní odpovědnosti je akcentována smluvní volnost připomenutím, že existuje svoboda každého vést jednání o smlouvě a neodpovídat přitom za to, že smlouvu neuzavře. Výjimka je pak stanovena pro ty situace, kdy škůdce jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. V takovém případě totiž druhé straně vznikají zbytečné náklady, například na zpracování smluvní dokumentace, pracovníky vyjednávající podmínky smlouvy, případně i materiál použitý na předváděcí účely, a tak podobně.
Zákonodárce se proto pochopitelně, v návaznosti na existující judikaturu, snaží zamezit zneužití smluvní volnosti, která spočívá i ve svobodě smlouvu neuzavřít. Nová úprava v tomto ohledu výrazně posiluje postavení poškozené strany, neboť v případě judikatorně dovozené předsmluvní odpovědnosti náhrada náležela pouze v případě, že poškozené straně vznikly nepředvídatelné náklady. Nejvyšší soud judikoval, že „potencionálním smluvním partnerům (zájemcům o uzavření smlouvy) zpravidla vznikají náklady, jejichž povaha a výše závisí na typu předpokládané smlouvy, s jejichž vynaložením musí počítat bez ohledu na to, zda zamýšlená smlouva bude nakonec uzavřena či nikoliv. Vynaložení těchto „obvyklých“ provozních nákladů přitom za odškodnitelnou majetkovou újmu ve smyslu ustanovení
§ 420 obč. zák. považovat nelze.“88
Nyní je v Občanském zákoníku výslovně stanoveno, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. A contrario tedy ten, kdo jednání zahájí nebo v něm pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít, odpovídá za to, že smlouvu neuzavře. V důsledku nepoctivého jednání proto bude založena občanskoprávní deliktní odpovědnost, která je přímo spojena i s náhradou škody. Důsledkem proto bude také možnost domáhat se všech nákladů, tedy i těch
88 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, R 82/2007 civ.
běžně vynakládaných v předsmluvním procesu. Postupovat se přitom bude podle obecné úpravy náhrady škody v Občanském zákoníku. Kromě náhrady nákladů se tedy ještě bude poškozený moci domáhat náhrady ušlého zisku vzniklého v důsledku nepoctivého jednání.89
Tento posun lze hodnotit velice kladně. Je totiž ve všeobecném zájmu, aby ke sjednávání smluv bylo přistupováno od počátku zodpovědně a aby za nepoctivé jednání hrozil dostatečný postih. Pokud si potenciální škůdce bude vědom toho, že mu v případě jednání na oko hrozí povinnost náhrady všech nákladů, které druhá strana v důsledku jednání s ním vynaloží, jakož i náhrady jejího ušlého zisku, je pravděpodobné, že si takové jednání rozmyslí.
2.4.2 Porušení povinnosti sdělit druhé straně všechny potřebné informace
Ustanovení § 1728 odst. 2 Občanského zákoníku ukládá stranám povinnost sdělit si vzájemně všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu, a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Tento typ předsmluvní odpovědnosti byl v minulosti rovněž dovozen a zmiňuje se o něm například X. Xxxxxx s upřesněním, že odpovědnost za škodu může založit dokonce i mlčení, přičemž není nutné sdělení nepravdivých informací.90 Explicitní zakotvení této povinnosti u nás však dosud chybělo a její zařazení je krokem v souladu s úpravou v DCFR, kde je stanovena povinnost poskytnout všechny nezbytné informace, respektive omezena svoboda informace neposkytnout. Pro případ neposkytnutí informací a následného uzavření smlouvy v takové podobě, kterou by druhá strana bývala neuzavřela, má pak tato strana dle DCFR právo na náhradu škody.91
Informační povinnost však není zcela neomezená. Občanský zákoník hovoří v rámci předsmluvní odpovědnosti toliko o povinnosti sdělit si dostatek informací k přesvědčení se o (i) možnosti uzavřít platnou smlouvu a (ii) zájmu druhé strany uzavřít smlouvu. Tuto skutečnost je také možné hodnotit kladně, neboť snad nebudou
89 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 128; Xxxx. též: Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 44, s. 54.
90 Hulmák, M.: Uzavírání smluv v civilním právu, 1. vydání, Praha: C. H. Xxxx, 2008, s. 153. ISBN: 978- 80-7400-062-1.
91 DCFR, Principle 8, s. 66.
konstruovány absurdní výklady dožadující se vzájemného „rozkrytí karet“ všech obchodníků.
2.4.3 Bezdůvodné ukončení jednání o smlouvě
Tato situace byla rovněž i v minulosti za určitých okolností považována za okolnost zakládající předsmluvní odpovědnost. Podmínkami byly, podobně jako v současné úpravě, skutečnost, že k ukončení jednání o smlouvě dojde ve stadiu, kdy je uzavření smlouvy vysoce pravděpodobné, přičemž strana, která jednání ukončí, k tomu nemá vážný důvod a dále skutečnost, že druhá strana má důvodné očekávání, neboli je v dobré víře, že smlouva bude uzavřena.92
Ustanovení § 1729 odst. 2 Občanského zákoníku stanoví povinnost strany, která jedná nepoctivě, nahradit druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Na první pohled se tak může zdát, že je náhrada škody v tomto případě příliš limitována, ale domnívám se, že tomu tak není. Podstatné je, že se jedná o jinou skutkovou podstatu, než v § 1728 odst. 1 Občanského zákoníku. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že v tomto případě nechybí nebo nechyběl úmysl smlouvu uzavřít. Lze se domnívat, že pokud by tento úmysl chyběl, byla by předsmluvní odpovědnost kvalifikována dle ustanovení § 1728 odst. 1 Občanského zákoníku. Ustanovení § 1729 odst. 2 Občanského zákoníku pak s největší pravděpodobností zůstává vyčleněno pro jiné případy nepoctivého jednání, než je právě zlý úmysl do smluvního vztahu vůbec nevstoupit.
2.4.4 Zneužití důvěrných údajů získaných při jednáních o smlouvě
Ustanovení § 1730 odst. 1 Občanského zákoníku stanoví právo každé strany vést si záznamy o údajích a sděleních poskytnutých druhou stranou při jednání o smlouvě, a to i v případě, že smlouva nakonec nebude uzavřena.
Toto právo je však v druhém odstavci stejného paragrafu logicky limitováno pro případ poskytnutí důvěrných údajů nebo sdělení. V takovém případě má totiž strana, která se takový údaj nebo sdělení dozví, povinnost dbát o to, aby nebyly tyto údaje nebo sdělení zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Je přitom nerozhodné, jestli k prozrazení dochází za úplatu či
92 Nejvyšší soud ve svém rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2863/2012, ze dne 28. 3. 2013, připustil, že předsmluvní odpovědnost za těchto podmínek existuje. V konkrétním případě však k jejímu naplnění nedošlo, neboť strana, která se náhrady domáhala, změnila těsně před podpisem požadavek na způsob platby kupní ceny, čímž došlo ke změně předsmluvních podmínek.
bezplatně.93 V konkrétním případě pak ale může vzniknout spor ohledně otázky, které údaje jsou důvěrné. Ve shodě s některými autory lze proto poskytovateli údajů doporučit, aby zřetelně prohlásil, které údaje on považuje za důvěrné, a uschoval si důkaz o učinění tohoto prohlášení.94
Na tento případ předsmluvní odpovědnosti již bylo pamatováno v Obchodním zákoníku, konkrétně v ustanovení § 271. Základem byla stejně jako dnes skutečnost, že strany si při vyjednávání smlouvy poskytnou různé informace, mezi nimiž jsou i takové, které si podnikatel přeje utajit. Je přitom nerozhodné, zda jsou tyto informace objektivně hodny ochrany, důležité je subjektivní hledisko, tedy zájem poskytovatele údajů na jejich utajení.
Na rozdíl od úpravy obsažené v Obchodním zákoníku, kde bylo odkázáno pouze na ustanovení o náhradě škody, je v Občanském zákoníku stanoveno, že ten, kdo tuto svoji povinnost poruší a obohatí se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatil. Toto pravidlo jistě nelze vykládat tak, že by poškozenému vznikl nárok pouze na vydání obohacení a nikoliv už na náhradu škody. Ta totiž bude nahrazena podle obecných ustanovení o náhradě škody. Naopak se tedy jedná o rozšíření možností poskytovatele informací, tedy i pro případ, že by mu žádná škoda nevznikla.
2.4.5 Předsmluvní odpovědnost v německé a anglické právní úpravě
Předsmluvní odpovědnost je jedním ze základních právních institutů německého občanského práva.95 K jeho vytvoření došlo nejdříve prostřednictvím judikatury německých soudů a německé právní doktríny, přičemž reforma BGB v roce 2002 přinesla zákonný základ.96 V současnosti je předsmluvní odpovědnost zakotvena v § 311 odst. 2 BGB, který stanoví, že povinnosti ze závazkového vztahu vznikají také v případě zahájení vyjednávání smlouvy nebo iniciace smlouvy v případě, kdy jedna strana dá druhé straně s ohledem na potenciální smluvní vztah možnost působit na její práva a zájmy nebo jí je svěří. Podle § 311 odst. 3 BGB může dokonce vzniknout předsmluvní odpovědnost i třetí osobě, která ani neměla být stranou předpokládané smlouvy. Stane se tak v případě, že tato třetí osoba významně ovlivňuje předsmluvní jednání nebo uzavření smlouvy tím, že využije zvláštního stupně
93 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 44, s. 65.
94 Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxxx, I. in Xxxxxxx, J.; Xxxxxx, X.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 57, s. 27.
95 Hromadka, W., Xxxxx, P.: op. cit. sub. 51.
96 Xxxxxx, M.: Limity předsmluvní odpovědnosti. Bulletin advokacie 2011, č. 3, s. 53.
důvěry.97 Následky předsmluvní odpovědnosti nejsou v BGB uvedeny explicitně, ale odkazem na § 241 odst. 2 BGB lze dovodit, že vznikne povinnost nahradit škodu dle
§ 280 BGB.98
Anglická úprava výslovnou úpravu předsmluvní odpovědnosti, kterou známe z kontinentálního práva, neobsahuje. Důvodná očekávání druhé strany smlouvy jsou však chráněna jinými instituty. V případě, že k uzavření smlouvy nakonec vůbec nedojde (a jedná se tedy o culpa in contrahendo v pravém slova smyslu), nemá poškozená strana sice žádné nároky podle smluvního práva, ale může se jednat
o takzvaný „tort“, tedy občanskoprávní delikt, který opravňuje poškozeného k náhradě škody.99 V případě, že k uzavření smlouvy dojde, ale následně vyjde najevo, že jedna ze stran uvedla nepravdivé skutečnosti, může se jednat o takzvanou
„misrepresentation“, která opravňuje druhou stranu, jež by smlouvu neuzavřela, kdyby znala pravdivé informace, k odstoupení od smlouvy a k náhradě škody.100 Anglické soudy pak také v minulosti rozhodly, že v případě, že smlouva byla uzavřena a jedna ze stran ji následně porušila, má poškozená strana nárok na náhradu i těch nákladů, které vynaložila ještě před uzavřením smlouvy.101
2.5 Nebezpečí škody a vlastnické právo k předmětu díla
Tato kapitola se bude zabývat přechodem nebezpečí škody na zhotovované věci a vlastnického práva k ní podle úpravy v Občanském zákoníku.
Od přechodu nebezpečí škody na věci je třeba odlišovat provádění díla na náklady a nebezpečí zhotovitele, které je základním znakem smlouvy o dílo. Je totiž
97 Ustanovení § 311 odst. 3 BGB: „Ein Schuldverhältnis mit Pflichten nach § 241 Abs. 2 kann auch zu Personen entstehen, die nicht selbst Vertragspartei werden sollen. Ein solches Schuldverhältnis entsteht insbesondere, wenn der Dritte in besonderem Maße Vertrauen für sich in Anspruch nimmt und dadurch die Vertragsverhandlungen oder den Vertragsschluss erheblich beeinflusst.“
98 Hromadka, W., Xxxxx, P.: op. cit. sub. 51.
99 Bao & Partners: Culpa in Contrahendo in English Law. xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxx/Xxxxx%00xx%00xxxxxxxxxxx%00xx%00Xxxxxxx%00Xxx.x df.
100 X’Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, J.: The Law of Contract. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 251. ISBN: 978-0-19-964480-3.
101 Case Anglia Television Ltd. v Reed [1972]. Televize uzavřela s hercem smlouvu na natáčení nového filmu. Herec následně natáčení odřekl s tím, že bude natáčet jiný film. Soud v tomto případě přiznal televizi náhradu škody, a to včetně nákladů, které vynaložila ještě před uzavřením smlouvy, protože tyto náklady byly důvodně vynaložené a herec musel vědět, že zrušením smlouvy způsobí televizi tuto škodu. Srov.: Xxxxx, X.:Casebook on Contract Law. 12th edition. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 381. ISBN: 978-0199687237.
rozdíl mezi nebezpečím škody na věci, která je předmětem díla a nebezpečím provádění tohoto díla. Nebezpečím provádění díla může být například, že se dílo z jakéhokoli důvodu nezdaří, při fixním stanovení ceny pak i zvýšení ceny surovin či energií nutných k provedení díla, popřípadě jejich (momentální) nedostupnost.
X. Xxxxxxxxx k tomuto uvádí, že „provedení díla na nebezpečí zhotovitele znamená jenom to, že případná škoda, která by mohla vzniknout v souvislosti s prováděním prací na majetku zhotovitele, bude zatěžovat jeho majetkovou sféru, pokud nebude nikdo, kdo by za ni odpovídal. Škoda nebezpečí na věci, která je předmětem díla, z tohoto nebezpečí bude vyňata v těch případech, kdy ji nese objednatel.“102
Nebezpečí škody na věci nese zpravidla vlastník věci. Občanský zákoník v § 2598 odst. 1 stanoví, že objednatel nese nebezpečí škody na věci, kterou opatřil k provedení díla, dokud trvá jeho vlastnické právo k věci. Ve druhém odstavci stejného paragrafu je pak stanovena odpovědnost zhotovitele jako skladovatele za věci, které převzal od objednatele, a jeho povinnost předložit objednateli s provedeným dílem vyúčtování, a vrátit vše, co z věcí poskytnutých objednatelem nezpracoval. Nebezpečí škody na věcech ve vlastnictví objednatele tedy na zhotovitele nepřechází. Odpovědnost skladovatele, na kterou se v úpravě odpovědnosti zhotovitele odkazuje, je upravena v § 2426 Občanského zákoníku. Skladovatel (a v případě převzetí věcí od objednatele tedy i zhotovitel) například nehradí škodu způsobenou vlastníkem věci, vadou či přirozenou povahou uložené věci, nebo obecně jakoukoli škodu prokáže-li, že je nemohl odvrátit.
Ustanovení o přechodu nebezpečí škody je, stejně jako bylo v Obchodním zákoníku, dispozitivní. X. Xxxxxx dodává, že se strany můžou dohodnout na jiném režimu přechodu nebezpečí škody na díle, pokud je to technicky možné a smysluplné.103 Lze souhlasit s tím, že odlišné ujednání stran musí být technicky možné, avšak domnívám se, že smysl nezúčastněným stranám dávat nemusí.
Německá úprava obsahuje pravidlo, že nebezpečí škody nese až do předání díla zhotovitel, přičemž však nenese nebezpečí škody na materiálu poskytnutém objednatelem. Pokud tento materiál dokonce způsobí zničení díla, poškodí jej nebo způsobí neupotřebitelným, a to ještě před předáním, aniž by to bylo způsobeno
102 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 32-33.
103 Pražák, Z.: Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku. 3. přepracované vydání. Praha: Leges, 2010, s. 201. ISBN: 978-80-87212-61-5.
zaviněním zhotovitele, je zhotovitel oprávněn požadovat odměnu za tu část díla, která byla provedena, a náklady, které v této odměně nebyly zahrnuty.104 V případě prodlení pak v každém případě přechází veškeré nebezpečí škody na objednatele.105 Pravidlo o přechodu nebezpečí škody na objednatele v případě prodlení je v českém právu také obsaženo, ovšem ne specificky pro smlouvu o dílo, nýbrž v obecné úpravě prodlení, konkrétně v § 1974 Občanského zákoníku. Na smlouvu o dílo se však aplikuje rovněž a výsledek je tedy stejný.
V případě pouhé údržby, opravy či úpravy věci, při které nedochází k jejímu zhotovení ani zpracování, není zapotřebí řešit vznik, převod či přechod vlastnického práva, neboť to zůstává pochopitelně v rukou objednatele. Tato skutečnost byla v minulosti výslovně zakotvena v § 542 odst. 3 Obchodního zákoníku. V Občanském zákoníku toto konstatování sice chybí a důvodová zpráva o jeho vypuštění mlčí, ale je možné se domnívat, že jeho uvedení považoval zákonodárce za nadbytečné. V případě, že smlouvou o dílo nevzniká nová věc, nedává smysl, aby zhotovitel nabýval vlastnické právo k věci, kterou mu objednatel předal. Jiná situace samozřejmě nastává v případě, kdy dojde ke zpracování předmětné věci. Zpracováním totiž zásadně vzniká věc nová.106
V případě zhotovení nové věci či zpracování věci poskytnuté objednatelem tedy přichází na řadu otázka vlastnického práva, jejíž zodpovězení se stává důležitým hlavně (ale nejen) v souvislosti s určením přechodu nebezpečí škody na věci, nebo pak ve chvíli, kdy nastane insolvenční situace (pro účely rozhodnutí o zařazení věci, která je předmětem díla, do majetkové podstaty jedné ze stran).
Občanský zákoník v § 2599 při určování nabyvatele vlastnického práva u smlouvy o dílo rozlišuje mezi věcmi určenými jednotlivě a věcmi určenými podle druhu. V případě věcí určených jednotlivě nabývá vlastnické právo k věci primárně objednatel, zatímco vlastnické právo k věcem určeným podle druhu nabývá zhotovitel. Pro tato základní pravidla jsou však stanoveny výjimky.
104 Ustanovení § 644 odst. 1 a § 645 odst. 1 BGB.
105 Ustanovení § 644 odst. 1 věta druhá BGB.
106 Xxxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxxxx, M., Xxxxxx, M. a kol.: Občanský zákoník I, II, 2. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2009, s. 786. ISBN: 978-80-7400-108-6.
V případě věcí určených jednotlivě a poskytnutých zhotoviteli objednatelem, které zhotovitel zpracoval jinde než u objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil, a těch, jejichž hodnota je stejná nebo vyšší, než hodnota objednatelovy zpracované věci, nabývá vlastnické právo zhotovitel. Pokud je tedy předmětem díla zpracování jednotlivě určené věci tak, že dojde ke zvýšení její hodnoty (což by u zpracování zpravidla mělo), stane se jejím vlastníkem zhotovitel, ať už zpracování prováděl kdekoliv. Pokud zpracováním dojde ke zmenšení ceny zpracovávané věci (což také může), stane se zhotovitel jejím vlastníkem pouze za předpokladu, že dílo prováděl jinde než na pozemku objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil.
Výjimka je stanovena i pro věci určené genericky. Pokud je totiž zhotovitel zhotovil u objednatele, na jeho pozemku, nebo na pozemku, který objednatel opatřil, nabývá vlastnické právo objednatel. Toto pravidlo (formulované jako výjimka z pravidla) dává smysl. Genericky určená věc je totiž ze své povahy k nerozlišení od ostatních věcí téhož druhu. Nebylo by tedy spravedlivé, aby nebezpečí škody na věci, spojené s nabytím vlastnického práva, nesl u takové věci v případě jejího umístění na pozemku zhotovitele objednatel, neboť by si nemohl ohlídat, zda došlo k poškození či zničení věci, která byla právě jeho. Naproti tomu ale u druhově určené věci umístěné na pozemku objednatele by mělo být možné tuto věc dostatečně odlišit od ostatních věcí stejného druhu a není důvod, aby vlastnické právo nenabyl rovnou objednatel.
Obchodní zákoník obsahoval v § 542 podobnou úpravu nabývání vlastnického práva. S tím však, že nerozlišoval mezi věcmi určenými jednotlivě a věcmi určenými podle druhu. Oproti Občanskému zákoníku navíc odkazoval pro určení přechodu nebezpečí škody na úpravu pro kupní smlouvu. Rozdíl vidím hlavně v tom, že podle Občanského zákoníku nabude objednatel vlastnické právo k jednotlivě určené věci zhotovované jinde než na pozemku objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil. Podle úpravy obsažené v Obchodním zákoníku by taková situace nastala pouze tehdy, kdyby se na tom strany ve smlouvě výslovně domluvily.
Za pozemek, který objednatel opatřil, se bude pochopitelně považovat i pozemek, který objednateli nepatří, jinak by nebylo zapotřebí zdvojené definice. Nejvyšší soud v minulosti dovodil, že za pozemek, který objednatel opatřil, se bude
považovat i situace, kdy objednatel uzavřel s vlastníkem pozemku smlouvu, která jej opravňuje na pozemku postavit stavbu, a to i v případě, že vlastník pozemku následně od této smlouvy odstoupí.107 Lze se domnívat, že za současné úpravy se toto pravidlo analogicky použije i pro případ zřízení práva stavby.
Strany se ohledně nabytí vlastnického práva mohou samozřejmě dohodnout i jinak. Nejvyšší soud došel k závěru, že ustanovení o nabytí vlastnického práva v případě smlouvy o dílo jsou dispozitivní a dokonce ani následným odstoupením od smlouvy o dílo nedojde ke změně takto založeného vlastnictví předmětu díla.108 Uplatní se přitom však pravidlo, které Nejvyšší soud v minulosti také dovodil, že tato dohoda je možná jen do té doby, než došlo ke vzniku vlastnického práva jedné ze stran.109 Stejná logická limitace se uplatní i v případě sjednání výhrady vlastnického práva. Tu lze tedy také sjednat jen do té doby, než objednateli vznikne vlastnické právo k zhotovovaným věcem.110
V ustanoveních § 2600 – § 2603 řeší Občanský zákoník otázku souvislosti (nabytí) vlastnického práva a zmaření díla. Lze rozlišit čtyři takové situace a jejich následky v závislosti na tom, kdo nabyl vlastnické právo a zda zhotovitel odpovídá za zmaření díla či nikoliv.
První z nich nastane, když vlastnické právo nabude zpracováním zhotovitel a ke zmaření díla dojde z důvodu, za nějž zhotovitel neodpovídá. V takovém případě objednatel nemá právo na náhradu za věc, kterou zhotoviteli předal ke zpracování. Zůstává mu však nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
Druhá situace nastane v případě, kdy zhotovitel nabude zpracováním vlastnické právo k věci, a ke zmaření díla dojde z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá. Za těchto okolností má objednatel nárok na peněžitou náhradu za jeho zpracovanou věc, nebo na vrácení věci téhož druhu.
Třetí situace nastane tehdy, když vlastnické právo nabude objednatel a dílo se zmaří z důvodu, za nějž odpovídá zhotovitel. V takovém případě má objednatel právo požadovat vydání věci vzniklé zpracováním, nebo tuto věc odmítnout a požadovat
107 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 221/2000, in: Xxxxxxxxx, I.: Přehled judikatury v obchodních závazkových vztazích. 2. vydání. Praha: ASPI a.s., 2005, s. 198. ISBN: 80-7357-408-0.
108 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3524/2007, C 7639.
109 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Odon 147/97, in: Xxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 107, s. 193.
110 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 846/2003, C 4356.
náhradu svých věcí použitých ke zpracování. V případě, že objednatel přijme věc vzniklou zpracováním, může po něm zhotovitel požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Pokud naopak objednatel tuto věc odmítne, může po zhotoviteli požadovat peněžitou náhradu za svoji zpracovanou věc, nebo vrácení věci téhož druhu.
Čtvrtá, poslední situace pak nastane za předpokladu, že vlastnické právo k věci nabyl objednatel a dílo se zmaří z důvodu, za který zhotovitel neodpovídá. Objednatel může v tomto případě požadovat pouze vydání věci vzniklé zpracováním, za což však musí zhotoviteli nahradit cenu jeho věcí použitých ke zpracování. Úpravu všech čtyř situací lze hodnotit kladně, neboť spravedlivě řeší skutkové stavy, které ze zmaření díla mohou vzniknout.
V praxi může nastat problém v případě, kdy subdodavatelé budou mít smluvně upraven převod vlastnického práva jinak, v nesouladu s hlavní smlouvou o dílo. Je proto třeba koordinovat celý systém smluv týkajících se stejného díla tak, aby byl dodržen jeden vlastnický režim.111
2.6 Náklady provádění díla
Provést dílo na svůj náklad a nebezpečí je základním závazkem zhotovitele při uzavírání smlouvy o dílo. Pokud bude tento závazek ve smlouvě neúplný, tedy například nebude zřejmá povinnost zhotovitele provést dílo na svůj náklad, ztratí (domnělá) smlouva o dílo svoji podstatnou náležitost a stane se ve skutečnosti smlouvou nepojmenovanou (pokud budou v konkrétním případě splněny podmínky pro uzavření platné smlouvy).
V Obchodním zákoníku nebyla zhotovitelova povinnost provádět dílo na svůj náklad zakotvena v úvodním ustanovení § 536, ale až v následujícím § 537. Z toho byla dovozována i dispozitivnost daného ustanovení. Například X. Xxxxxxxxx s tímto spojuje právo zhotovitele požadovat po objednateli poskytnutí záloh, pokud to bylo mezi stranami ujednáno.112
Domnívám se však, že právo požadovat zálohy s prováděním či neprováděním díla na náklad zhotovitele nesouvisí. Poskytování záloh předpokládá i § 2611 Občanského zákoníku, který pro případ díla prováděného po částech nebo se značnými náklady výslovně stanoví, že neujednaly-li si strany
111 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 1419.
112 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 40.
placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. Oproti nákladům na provádění díla však vidím zásadní rozdíl v tom, že zálohy, popřípadě přiměřená část odměny, jsou součástí ceny za dílo.
Pokud tedy objednatel zaplatí zálohu, nepodílí se tím přímo na nákladech provádění díla. Nepřímo samozřejmě ano, ale to by se podílel i v případě, že by žádné zálohy ani část odměny předem neposkytoval. Je totiž pochopitelné, že zhotovitel zahrne do ceny za dílo i předpokládané náklady jeho provádění. Z práva požadovat zálohy proto nelze v žádném případě dovozovat možnost odchýlit se od pravidla, že zhotovitel provádí dílo na svůj náklad.
Lze tedy shrnout, že náklady na provedení díla nese vždy zhotovitel. Povinností objednatele je pouze zaplatit cenu za dílo. Odlišné ujednání stran není možné, což však stranám nebrání sjednat si placení záloh a tím zhotoviteli usnadnit financování nákladů v průběhu provádění díla.
2.7 Cena za dílo
Jak již bylo uvedeno výše, smlouva o dílo je pojmově úplatná. Nelze ji proto platně sjednat bez závazku objednatele cenu zaplatit. Výše ceny však ve smlouvě být přímo uvedena nemusí. Následující podkapitoly se budou zabývat úpravou ceny za dílo, přičemž speciální podkapitola bude věnována ceně určené podle rozpočtu.
Ustanovení § 2586 odst. 2 Občanského zákoníku stanoví, že cena je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. V případě, že strany chtějí uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Obchodní zákoník obsahoval téměř shodnou úpravu v § 536 odst. 3 a § 546 odst. 1. Lze proto předpokládat, že judikatura vztahující se k určení ceny podle Obchodního zákoníku, bude nadále použitelná.
Nejjednodušší je samozřejmě přímé vyjádření ceny ve smlouvě o dílo, a to konkrétní částkou v konkrétní měně s určením, zda se jedná o cenu včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) či bez DPH. V takovém případě odpadá riziko
budoucího sporu mezi stranami ohledně výše ceny za dílo. Žádná ze stran totiž nemůže takto určenou cenu dodatečně měnit, a to ani v případě, že pořízení díla bylo v závěru nákladnější, než se předpokládalo.113 Pokud strany ve smlouvě zapomenou určit, zda je uvedená cena včetně DPH nebo bez DPH, dle Nejvyššího soudu platí, že je součástí ceny i DPH, přičemž není-li mezi stranami dohodnuto něco jiného, nelze dohodnutou cenu zvyšovat o DPH.114 Názory autorit se však přesto poměrně liší, na což poukázali například X. Xxxxxxx a X. Xxxxx.115 Lze tedy doporučit otázku DPH ve smlouvě o dílo zcela vyjasnit, aby se předešlo jakýmkoli budoucím spekulacím.
Pokud strany nestanoví cenu přímo, dává jim Občanský zákoník možnost smluvit i jen způsob jejího určení, který však musí být dostatečně určitý. Musí z něj být možné dovodit jasnou výši ceny díla.116 Nejvyšší soud například v minulosti došel k závěru, že odkaz na obchodní zvyklosti není přípustným způsobem určení ceny díla.117 Sjednaný způsob následného určení ceny musí vést ke stanovení ceny díla bez jakýchkoli pochybností.
Další možností je určit cenu odhadem. To je ujednání poměrně riskantní pro objednatele, neboť cenu určenou odhadem je zhotovitel oprávněn přiměřeně zvýšit v závislosti na reálné nákladnosti díla. Teprve v případě, že by bylo nutné cenu určenou odhadem překročit podstatně, za což lze ve shodě s K. Markem118 považovat zvýšení
o více než 10 %, i když není vyloučeno, že by v konkrétním případě soud došel k jinému procentuálnímu určení podstatného překročení, může objednatel podle
§ 2612 odst. 2 Občanského zákoníku od smlouvy odstoupit. I v takové situaci je však objednatel povinen zhotoviteli zaplatit poměrnou část původně určené ceny, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch. Pokud však bez zbytečného odkladu po doručení oznámení o vyšší ceně objednatel od smlouvy o dílo neodstoupí, platí, že se zvýšením ceny souhlasí. To vše za předpokladu, že zhotovitel potřebu podstatného překročení oznámil objednateli bez zbytečného odkladu poté, co ji zjistil. Jinak totiž nárok na zaplacení rozdílu v ceně zhotovitel nemá.
113 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 127.
114 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 32 Odo 835/2002, C 1827.
115 Xxxxxxx, X., Xxxxx, M.: Sjednávání ceny. Ceny v účetnictví a daních. ASPI 2002, č. 27.
116 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 2.
117 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009, C 7505.
118 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 147.
Strany také mohou uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny. V takovém případě však musí ze smlouvy vyplývat vůle stran uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny díla. Zhotoviteli pak vznikne nárok na cenu, která by byla zaplacena za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření předmětné smlouvy, při obdobných smluvních podmínkách. Nejvyšší soud dovodil, že se ovšem nejedná o vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny, pokud si strany ve smlouvě sjednají, že dohodu o ceně, respektive způsobu jejího určení uzavřou až dodatečně (například formou dodatku ke smlouvě o dílo).119 Smlouva o dílo totiž vzniká až dohodou o ceně. Pokud tato dohoda nastane v budoucnu, smlouva o dílo bude platně uzavřena teprve, až k této dohodě dojde. Do té doby případně nevzniká nárok na plnění z domnělé smlouvy o dílo, ale z titulu bezdůvodného obohacení.
Uzavření smlouvy o dílo bez určení ceny navíc samo o sobě zakládá pro zhotovitele určitou míru nejistoty co do hospodářského výsledku, jaké mu provedení díla přinese. Jak totiž trefně podotýká X. Xxxxx, pokud dochází k pohybu cenové hladiny směrem nahoru, zvyšuje se ztráta zhotovitele přímo úměrně s časem, který plyne mezi dobou uzavření smlouvy a dobou, kdy mu vznikne právo na úplatu, protože cena se v těchto situacích určuje vždy podle doby uzavření smlouvy.120 Jedná se samozřejmě o stejnou ztrátu jako v případě, kdy je cena určena pevnou částkou, avšak u těch zpravidla bývá, pokud se jedná o dlouhodobější smlouvy, sjednáno zvyšování ceny za dílo o indexaci.
Do smlouvy o dílo je vhodné zahrnout i dohodu o způsobu placení ceny za dílo. Kromě hotovostní platby, kterou lze kvůli zákonným omezením použít jen do určitého rozsahu,121 je možné využít také platby převodem, inkasem, směnkou, za použití dokumentárního akreditivu, a tak dále.122
Při sjednávání ceny díla je pak také nutné dodržet i veřejnoprávní předpisy, zejména pravidla stanovená v zákoně o cenách.123
119 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2295/2008, C 7668.
120 Xxxxx, K.: Změny v právní úpravě smlouvy o dílo. Daně a právo v praxi (Xxxxxxx Kluwer) 2013, č. 6, s. 26.
121 V současnosti je limit pro platby v hotovosti stanoven na 270.000,- Kč podle § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.
122 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 56.
123 Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění.
Výši ceny za dílo, která je stanovena pevnou částkou, lze měnit pouze dohodou stran. To platí i v případě, že je ve smlouvě výslovně zakotvena povinnost objednatele platit DPH124 a ještě před zaplacením ceny za dílo dojde ke změně zákonné sazby této daně. Nejvyšší soud dovodil, že změna sazby DPH v průběhu účinnosti smlouvy o dílo, jejíž součástí je i dohoda o ceně zahrnující tuto daň, nemá vliv na samotný závazkový vztah jejích účastníků.125 V konkrétním případě tedy zhotovitel neměl nárok na doplacení rozdílu, který vznikl v důsledku zvýšení sazby DPH. Krajský soud, jehož rozhodnutí Nejvyšší soud v citovaném rozsudku potvrdil, vyslovil názor, že povinnost zaplatit DPH stíhá žalobce (zhotovitele), který je daňovým subjektem ve smyslu veřejnoprávních předpisů. Jak však Nejvyšší soud uvedl v závěru svého odůvodnění, změna DPH výši ceny díla neovlivní obecně, tedy ani v případě, že dojde naopak ke snížení zákonné sazby DPH. Objednatel je i v takovém případě povinen zaplatit cenu sjednanou, ve které je zahrnuto DPH vypočítané dle původní, vyšší sazby.
U ceny určené odhadem se již z povahy věci s přiměřenou změnou výsledné ceny počítá. Jak však již bylo uvedeno výše, nesmí jít o překročení podstatné, jinak se spustí mechanismus vzájemných neodkladných notifikací popsaný výše.
V případě, že se strany po uzavření smlouvy o dílo dohodnou na omezení rozsahu díla a neujednají si přitom zároveň důsledky pro výši ceny, zaplatí dle § 2614 Občanského zákoníku objednatel cenu upravenou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla. I když se v tomto ustanovení hovoří o ceně „upravené“ a nikoli o ceně snížené, lze předpokládat, že při omezení rozsahu díla se bude zpravidla jednat
o snížení ceny. Druhá část věty rozebíraného ustanovení totiž sice hovoří o „rozdílu v rozsahu“, avšak z první části věty vyplývá, že se tento paragraf týká omezení, nikoli rozšíření rozsahu díla. To však zároveň považuji za formulaci poněkud nešťastnou, neboť dané pravidlo by se z logiky věci mělo uplatnit i v případě, že se strany dohodnou naopak na rozšíření rozsahu díla. Potom by byla formulace druhé části ustanovení
124 V podkapitole 2.7.1 výše byla řešena pouze situace, kdy zmínka o DPH ve smlouvě zcela chybí.
125 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5117/2008, C 10961.
odpovídající a celé ustanovení by bylo jako celek smysluplnější. Za současné formulace se toto pravidlo uplatní na rozšíření rozsahu díla pouze analogicky.126
V § 2620 odst. 2 předpokládá Občanský zákoník možnost soudu rozhodnout podle svého uvážení o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají, a to v případě zcela mimořádné nepředvídatelné situace, která dokončení díla podstatně ztěžuje. Toto oprávnění soudu je sice zakotveno v oddíle upravujícím určení ceny podle rozpočtu, ale dle dikce předchozího odstavce se uplatní i pro případ ceny sjednané pevnou částkou. Neuplatní se pouze v případě, že na sebe některá ze stran převzala nebezpečí změny okolností, a pro okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane. Autoři Občanského zákoníku v důvodové zprávě upřesňují, že možnost úpravy smluvního vztahu soudem míří na situace, kdy „provedení díla ztíží a prodraží mimořádná okolnost blížící se svým charakterem vyšší moci.“127 Shodně s K. Čuhelovou128 se však domnívám, že zhotovitelé se pravděpodobně budou domáhat zvýšení ceny i za jiných okolností, které budou označovat za mimořádné a nepředvídatelné, aniž by měly jakoukoli spojitost s vyšší mocí a bude jen na soudech, jak zmíněné ustanovení vyloží a zda budou požadovat, aby se ona mimořádná okolnost alespoň nepatrně svým charakterem vyšší moci blížila.
Xxxxxxx také je, zda je vůbec správné, že má soud pravomoc zasahovat do smluvního vztahu tímto zásadním způsobem, tedy měnit, zvyšovat cenu. Něco jiného je modifikace nepřiměřené výše smluvních pokut či určení neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, a tak podobně. Zvýšením ceny se totiž soud naproti tomu přímo podílí na tvorbě závazkového vztahu, která by však dle mého názoru měla být plně v rukou stran. Netroufám si tuto úvahu uzavřít definitivním přikloněním se k jednomu závěru, neboť rozumím, že v určitých situacích bude k dosažení spravedlivého stavu zvýšení ceny díla stačit, a nebude tak nutné postihnout celou smlouvu sankcí neplatnosti. V možnosti změny smlouvy soudem však přesto vidím určité riziko.
126 Ustanovení § 10 odst. 1 Občanského zákoníku stanoví: „Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.“
127 Důvodová zpráva k Občanskému zákoníku [online], dostupná na: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx
128 Čuhelová, K.: Smlouva o dílo, určení ceny díla a vícepráce. Právní fórum (Wolters Kluwer) 2011, č. 8, s. 365.
Právo na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli dle § 2610 odst. 1 Občanského zákoníku provedením díla. Druhý odstavec stejného paragrafu pak pro dílo přejímané po částech stanoví, že právo na zaplacení ceny díla za každou část vzniká při jejím provedení. Zákonným mezníkem je tedy provedení díla nebo jeho části.
Dílo je dle § 2604 Občanského zákoníku provedeno, je-li dokončeno a předáno. V § 2605 odst. 1 Občanského zákoníku je stanovena možnost převzít dílo s výhradami nebo bez výhrad. Pro stavbu je pak ve speciálním ustanovení § 2628 Občanského zákoníku dokonce stanoveno, že objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, a ani její užívání podstatným způsobem neomezují. To je výrazná změna oproti úpravě smlouvy o dílo v minulosti. Obchodní zákoník i Starý občanský zákoník totiž vyžadovaly řádné129 provedení díla zhotovitelem a převzetí s výhradami vůbec nepředpokládaly. Použitelnost stávající judikatury tedy bude v tomto ohledu do značné míry omezena. Nejvyšší soud totiž v minulosti dovodil, že vadné dílo nelze považovat za provedené, a to ani tehdy, když jej objednatel převezme.130 Zároveň v tom samém rozhodnutí Nejvyšší soud připustil, že mezi účastníky může být ujednání odlišné, což však v tomto případě nebylo.
Stávající judikaturu tedy bude možné použít například k poukázání na skutečnost, že ustanovení o vzniku nároku na zaplacení ceny je dispozitivní. Vrchní soud v Praze například potvrdil, že si strany mohou ve smlouvě dojednat, že
„případné vady a nedodělky, které nebrání užívání hotového díla, nemohou být důvodem pro odmítnutí přejímky,“ přičemž v takovém případě zhotoviteli vzniká nárok na zaplacení ceny již po převzetí díla s těmito vadami a nedodělky.131
Podepsání zápisu o převzetí díla přitom není pro vznik práva na zaplacení ceny rozhodující, pokud si strany nedojednaly něco jiného.132 Podstatné a rozhodující pro vznik práva na zaplacení ceny je provedení díla, respektive
129 Ustanovení § 633 odst. 1 ve spojení s § 634 odst. 1 Starého občanského zákoníku a ustanovení § 548 odst. 1 ve spojení s § 554 odst. 1 Obchodního zákoníku.
130 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 3. 2002, sp. zn.: 29 Odo 11/2001, C 1052.
131 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 1999, sp. zn. 2 Cmo 99/99, in: Xxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 107, s. 201.
132 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001, C 1591.
v citovaném případě to bylo právo na doplacení ceny díla po odstranění vytčených vad, a umožnění objednateli s dílem nakládat.
Strany si také mohou sjednat úplně odlišný princip placení ceny za dílo. Nejvyšší soud došel k závěru, že v případě, si účastníci smlouvy o dílo ujednají, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených pracích, není pro vznik práva na zaplacení ceny díla rozhodující provedení díla.133
Jak již bylo uvedeno výše, významnou změnou, kterou přinesl Občanský zákoník, je vznik práva na zaplacení ceny i v případě, že dílo nebylo provedeno řádně, tedy bez vad, a to i tehdy, když si to strany výslovně neujednaly. Podmínkou je pouze provedení díla, k čemuž postačí předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu a převzetí díla objednatelem, přičemž Občanský zákoník výslovně připouští možnost převzetí díla i s výhradami. Stranám samozřejmě nic nebrání ve sjednání přísnějších podmínek splatnosti ceny za dílo, avšak pokud smlouva o této otázce mlčí, použije se současná poměrně benevolentní zákonná úprava.
Tuto změnu kritizuje například X. Xxxxxxx, který se obává, že pokud zhotoviteli vznikne právo na zaplacení ceny díla i v situaci, kdy bude dílo vadné, nebude dostatečně motivován provést dílo řádně, bez vad.134 S tímto závěrem si však dovoluji nesouhlasit. Podle mého názoru totiž skutečnost, že zhotoviteli vznikne nárok na zaplacení ceny, nevylučuje jeho odpovědnost za vady, tedy sekundární závazek, který mu v této souvislosti vznikne.
Přikláním se naopak k závěru X. Xxxxxx, který hodnotí novou úpravu kladně z toho důvodu, že budou odstraněny výkladové obtíže, které způsoboval § 439 odst. 1 Obchodního zákoníku.135 Ten sice upravoval kupní smlouvu, ale v důsledku § 564 Obchodního zákoníku se uplatnil i na smlouvu o dílo. Objednatel podle něj nebyl povinen platit část ceny díla, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by vady nebyly odstraněny. Podobné pravidlo je zakotveno i v DCFR136 a do Občanského zákoníku bylo rovněž recipováno. Konkrétně jej najdeme v § 2108 v návaznosti na § 2615 odst. 1 Občanského zákoníku. S dnešní úpravou je toto pravidlo, nebo spíše oprávnění objednatele, plně kompatibilní. Objednateli totiž sice vznikne
133 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 32 Odo 543/2002, C 2246.
134 Xxxxxxx, X.: op. cit. sub. 41.
135 Horák, P.: Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku (Pohled soudce na vybrané otázky a použitelnost stávající judikatury). Bulletin advokacie 2014, č. 9, s. 21.
136 Konkrétně v článku IV. C. – 3:107 odst. 2 DCFR a v článku IV. C. – 4:106 DCFR.
povinnost cenu za dílo zaplatit, avšak až do odstranění vady nemusí zhotoviteli zaplatit tu část ceny, která odpovídá jeho právu na slevu. Jak ale upozorňuje X. Xxxxx v citovaném článku, z tohoto oprávnění bylo již v době účinnosti Obchodního zákoníku možné extenzivním výkladem dovodit, že zhotovitel měl nárok na zaplacení ceny díla ponížený o část odpovídající nároku na slevu. Tedy že nárok na zaplacení ceny díla sám o sobě vznikl. To ovšem nebylo v souladu s ustálenou judikaturou, která zastávala názor, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká (při absenci odlišného ujednání stran) až jeho řádným provedením.
Na základě skutečností uvedených v předchozím odstavci proto považuji tento posun v zákonné úpravě za krok správným směrem, neboť předchází interpretačním nejasnostem a sporům, a zároveň je v souladu s moderním evropským právem.
Strany si také mohou ujednat placení záloh, což je zcela běžné zejména při vyšší nákladnosti provádění díla. Zaplacené zálohy jsou pak po provedení díla vyúčtovány a započítány oproti celkové sjednané ceně díla. Pokud si strany zálohy nesjednaly a dílo se přitom provádí po částech nebo se značnými náklady, může zhotovitel dle § 2611 Občanského zákoníku požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. Podobný princip byl zakotven v § 634 odst. 2 Starého občanského zákoníku, kde se však hovořilo o „přiměřených zálohách“. Lze souhlasit s X. Xxxxxxxxx, že použití výrazu „odměna“ je zbytečně matoucí, neboť se nepochybně jedná o část ceny díla.137 Formulace ve Starém občanském zákoníku působila mnohem výstižněji a nebyl důvod ji měnit.
X. Xxxxxxxx dále kritizuje samotnou možnost zhotovitele požadovat jakékoli plnění v průběhu provádění díla, pokud si to strany neujednaly, neboť to dle jeho názoru omezuje smluvní volnost stran zejména tím, že objednateli hrozí plnění, se kterým nemusel vůbec počítat.138 S touto kritikou se však úplně neztotožňuji. Naopak se domnívám, že objednatel musí počítat s nákladností díla, které zhotoviteli zadal, a lze si představit situaci, kdy požadavek na zálohu vyvstane až v průběhu provádění díla a bude přitom zcela legitimní. Ustanovení § 2611 Občanského zákoníku navíc limituje oprávněnost zhotovitelova požadavku tím, že se přihlíží k již vynaloženým nákladům.
137 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 98.
138 Tamtéž, s. 99.
Závěrem podkapitoly o splatnosti ceny za dílo je vhodné ještě zmínit situaci, kdy objednatel zmaří provedení díla z důvodu, za který odpovídá. Tu Občanský zákoník řeší v § 2613 a zhotoviteli je v takovém případě přiznán nárok na zaplacení ceny za dílo snížené o to, co neprovedením díla ušetřil. Tuto úpravu lze bezpochyby považovat za spravedlivou. Objednatel je povinen zaplatit cenu za dílo z důvodu, že zmaření díla zavinil. Na druhou stranu však zákon nenechává zhotovitele nepřiměřeně se obohatit na objednatelově pochybení, neboť mu nepřiznává nárok na zaplacení toho, co ušetřil tím, že nemusel dílo provést celé.
2.7.4 Cena určená podle rozpočtu
Samostatný oddíl je v Občanském zákoníku v rámci úpravy smlouvy o dílo věnován pravidlům určení ceny podle rozpočtu. To je zcela pochopitelné, neboť se jedná o velmi častý způsob sjednání ceny, který však v sobě zároveň nese nezanedbatelný zárodek budoucího sporu. Ten pak při překročení rozpočtu z jakéhokoli důvodu snadno dosáhne obrovských rozměrů, zejména ve výstavbě či jiných rozsáhlých dílech.
Rozpočet se tradičně rozlišuje zaručený a nezaručený. Toto rozlišení se tedy, jak podotýká důvodová zpráva k Občanskému zákoníku,139 přejímá i do současné právní úpravy. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma typy rozpočtu je ten, že v případě zaručeného rozpočtu není zhotovitel oprávněn jednostranně zvyšovat cenu, zatímco u rozpočtu nezaručeného je takovéto jednostranné zvyšování za určitých okolností možné. Níže je rozebrána úprava určení ceny podle rozpočtu podrobněji.
Ustanovení § 2620 odst. 1 Občanského zákoníku vylučuje v případě ceny sjednané pevnou částkou nebo odkazem na rozpočet pro obě strany smlouvy o dílo možnost žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Tato úprava volně navazuje jak na Obchodní zákoník, tak na Starý občanský zákoník. Cena určená podle rozpočtu se totiž defaultně považuje za cenu pevnou a rozpočet za úplný. Pro případ zcela mimořádné nepředvídatelné okolnosti zakotvuje ustanovení § 2620 odst. 2 Občanského zákoníku, jak již bylo v této práci popsáno výše, možnost soudu podle svého uvážení rozhodnout o zvýšení ceny za dílo či o zrušení smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají.
139 Důvodová zpráva k Občanskému zákoníku [online].
V době účinnosti Starého občanského zákoníku byla dispozice s cenou smlouvy v případě nezbytnosti jejího překročení zcela v rukou stran. Rozdílný byl přitom postup v situaci pouhé nutnosti zvýšení ceny a v situaci, kdy vyvstala potřeba zahrnout do rozpočtu nové práce a náklady. V případě, že bylo zapotřebí pouze zvýšit cenu, stačil prostý souhlas objednatele, pro který nebyla předepsána písemná forma. Pokud však chtěl zhotovitel účtovat práce a náklady do rozpočtu dosud nezahrnuté, musel je objednatel schválit písemně, nebo je dodatečně písemně objednat. Jednodušší režim pro pouhé schválení navýšení ceny potvrdil Nejvyšší soud a doplnil, že souhlas objednatele je jednostranný projev vůle, který může být učiněn jak jednáním, tak opomenutím, a tedy i samotné zaplacení navýšené faktury bez dalšího lze považovat za takový souhlas.140
Naproti tomu současná úprava v Občanském zákoníku takovou neformálnost zvýšení ceny v případě rozpočtu, který byl sjednán jako úplný, nepřipouští. Vedle výše uvedeného zvýšení ceny soudem, je jedinou možností uzavření dodatku, tedy změna smlouvy se souhlasem obou stran.
Kromě rozpočtu, u kterého byla zaručena jeho úplnost, a u kterého tedy není dle
§ 2621 odst. 2 Občanského zákoníku zhotovitel vůbec oprávněn požadovat zvýšení ceny, lze v souladu s § 2622 Občanského zákoníku sjednat rozpočet s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný. V takovém případě objednateli hrozí, že zhotovitel bude zcela oprávněně požadovat zvýšení ceny. U mnohých děl je však poměrně vysoká pravděpodobnost budoucích nepředpokládaných prací, či zvýšení nutnosti subdodávek. Například u kabelových rozvodů může vyvstat potřeba položit větší počet jednotek (metrů).141 U takových zakázek je potom ujednání o neúplnosti či nezávaznosti rozpočtu zcela legitimní.
Pokud byl rozpočet sjednán s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, může zhotovitel požadovat zvýšení ceny v situaci, kdy při provádění díla vyvstala potřeba provedení činností, které nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy. Pokud žádné takové činnosti provedeny nebudou, nemůže při sjednání tohoto typu rozpočtu zhotovitel navýšit cenu díla, a to ani v případě, že jeho náklady byly nakonec vyšší, než předpokládal.
140 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 513/2002, C 2712.
141 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, J.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 153.
Naproti tomu v případě sjednání výhrady, že je rozpočet nezávazný, zhotovitel může požadovat zvýšení ceny o částku, o kterou náklady vynaložené zhotovitelem nevyhnutelně převýšily náklady zahrnuté do rozpočtu. Žádné další nepředpokládané práce přitom prováděny být nemusí.
V obou výše uvedených případech musí zhotovitel oznámit objednateli nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se ukázala jeho nevyhnutelnost. Pokud zhotovitel požaduje zvýšení o více než 10 %, může objednatel od smlouvy o dílo bez zbytečného odkladu odstoupit.142 V takovém případě však pochopitelně musí zhotoviteli nahradit tu část ceny díla, která odpovídá rozsahu částečného provedení díla.
V praxi lze stranám doporučit, aby při sjednání výhrady, že se nezaručuje úplnost rozpočtu, nebo výhrady, že je rozpočet nezávazný, upravily ve smlouvě další podrobnosti. Například nebude od věci upravit dobu, kterou strany považují za dobu bez zbytečného odkladu, či vymezit přesně ty položky, jichž se týká nezávaznost rozpočtu. Jak totiž podotýká X. Xxxxx, některé rozpočty obsahují i stovky položek, což by výpočet značně komplikovalo, a není tedy vyloučeno sjednat nezávaznost jen u položek rozhodujících.143 Takové ujednání zvyšuje právní jistotu a pro obě strany by tedy mělo být akceptovatelné.
2.7.5 Cena za dílo v německé a anglické právní úpravě
Základním znakem smlouvy o dílo je i v německé právní úpravě povinnost objednatele zaplatit zhotoviteli za provedení díla odměnu. Ta se považuje za tacitně smluvenou, pokud je z okolností zřejmé, že dílo bude provedeno za odměnu.144 Pokud není výše odměny stanovená, použije se sazba (je-li stanovená). Není-li stanovená sazba, považuje se za dohodnutou odměna obvyklá.145 Německý občanský zákoník také stanoví, že v případě pochybností se neplatí odměna za odhad nákladů.
Ustanovení § 632a BGB pak obsahuje možnost zhotovitele požadovat za určitých okolností částečné platby, které objednatel nesmí odmítnout zaplatit z důvodu zanedbatelných vad. Cena může být také určená odhadem146 a úprava je
142 Tato hranice byla stanovena i v § 547 odst. 5 Obchodního zákoníku.
143 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 154.
144 Ustanovení § 632 odst. 1 BGB.
145 Ustanovení § 632 odst. 2 BGB.
146 Ustanovení § 650 BGB.
přitom obdobná jako v českém právu, tedy v případě podstatného překročení odhadu může objednatel od smlouvy odstoupit, přičemž zhotovitel je na toto překročení objednatele povinen upozornit bez zbytečného odkladu a objednatel je povinen zaplatit část odměny odpovídající provedeným pracím. Podle § 638 BGB má objednatel v případě vadného plnění nárok na snížení odměny. Určení výše tohoto nároku je abstraktním procesem, při kterém se používá speciálních oceňovacích metod.147 Přímo v BGB však postup stanoven není.
Anglická úprava vyžaduje protiplnění, takzvané „consideration“ ve smluvním právu všeobecně. Pokud není sjednáno protiplnění, smlouva platně nevznikne a není vymahatelná.148 Pro smlouvu o dílo je pak speciálně stanoveno, že pokud není cena ve smlouvě uvedena výslovně, zaplatí objednatel zhotoviteli cenu přiměřenou („reasonable charge“).149
2.8 Doba plnění
Vzhledem k tomu, že smlouva o dílo je závazkovým vztahem synallagmatickým, jsou obě strany zároveň v postavení dlužníka i věřitele, a tedy doba plnění je stanovena jak pro zhotovitele, tak i pro objednatele. Pro zhotovitele se jedná o dobu, ve které je povinen provést dílo, pro objednatele pak o dobu, ve které je povinen zaplatit za dílo dohodnutou cenu.
Hlavní pozornost je u smlouvy o dílo pochopitelně věnována té době plnění, která odpovídá době, ve které je zhotovitel povinen provést dílo. Ustanovení § 2590 odst. 1 Občanského zákoníku stanoví, že zhotovitel provede dílo v ujednaném čase. Doba plnění ale není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo150 a ujednána být tedy nemusí. Pro tento případ stanoví § 2590 odst. 2 Občanského zákoníku pravidlo, že není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Ta bude pochopitelně pro různá díla představovat rozdílný časový úsek.
147 Xxxxxxx, X., Griziwotz, X., Xxxxx, R. (Hrsrg.), Bürgerliches Gesetzbuch: kommentiertes Vertrags- und Prozessformularbuch. 1. Aufl. Baden-Baden: Nomos, 2011, s. 1027. ISBN 978-3-8329-5731-5.
148 Consideration musí být dostatečné, ale nemusí být adekvátní. Jedná se však opravdu o esenciální náležitost smlouvy podle anglického práva. Tvrdost tohoto pravidla zmírňuje pouze institut „estoppel“, který zjednodušeně znamená, že consideration není zapotřebí v případech, kdy byl sjednán zcela určitý závazek, na žádost strany, která má poskytnout protiplnění a bylo by nespravedlivé, kdyby tato strana nemusela svůj závazek (tedy poskytnutí protiplnění) dodržet. Srov. X’Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, J.: op. cit. sub. 100, s. 95.
149 Ustanovení § 15 odst. 1 Supply of Goods and Services Act 1982.
150 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 30.
Například přiměřená doba pro ušití šatů bude ve většině případů nepoměrně kratší, než přiměřená doba pro postavení rodinného domu.
Občanský zákoník pak navazuje na úpravu obsaženou v Obchodním zákoníku se zakotvením vyvratitelné domněnky, že čas plnění je ujednán ve prospěch zhotovitele. Na rozdíl od Obchodního zákoníku sice není v Občanském zákoníku výslovně stanoveno, že zhotovitel může provést dílo i před sjednanou dobou, avšak z formulace výše uvedené vyvratitelné domněnky lze toto zhotovitelovo oprávnění rovněž dovodit. Ve smlouvě je pak samozřejmě možné toto pravidlo vyloučit.151
Možnost zhotovitele plnit ještě před termínem sjednaným ve smlouvě je de facto prolomením obecné zásady, že před stanovenou dobou není dlužník oprávněn plnit,152 na což je třeba při sjednávání a výkladu smlouvy o dílo pamatovat. Objednatel by totiž nemusel být připraven před sjednanou dobou zaplatit příslušnou částku, přičemž za předpokladu, že ve smlouvě není vyloučeno, že je doba plnění sjednána ve prospěch zhotovitele, by objednatel nebyl oprávněn předčasné nabízené plnění odmítnout. Proto lze stranám doporučit, aby dobu plnění upravily ve smlouvě explicitně, včetně následků předčasného, jakož i pozdního plnění.
Doba plnění nebude mnohdy sjednávána jen jedna, celková, ale často bude vhodné sjednat i doby pro dílčí plnění a protiplnění.153 Takové ujednání je obvyklé zejména při smlouvě o dílo týkající se stavby, kde je mnohdy zpracován i harmonogram jednotlivých prací.
Jak již bylo uvedeno výše v kapitole o ceně díla, právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla, v případě díla prováděného po částech pak za každou část při jejím provedení. Není však vyloučeno odlišné ujednání v konkrétní smlouvě o dílo. Doba plnění objednatele tak může být vázána na jiný okamžik, než na provedení díla zhotovitelem. Jednou z možností přitom je, že bude fixována pevným datem, tedy
151 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 131.
152 Xxxxxxxx, D. a kol.: Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2009. ISBN: 978-80-7400-059- 1.
153 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 42.
154 Xxxxx, K.: Jak postupovat při zadávání díla. Rekodifikace & praxe (Xxxxxxx Kluwer) 2014, č. 5, s. 15.
určitým dnem nebo určitou lhůtou. Velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pak také dovodil, že strany mohou rovněž vymezit jen způsob, jakým bude doba plnění určena, například tím, že ji učiní závislou na určité události nebo její určení ponechají na vůli dlužníka či na vůli věřitele.155 V konkrétním případě se jednalo o určení doby plnění věřitelem, a to vystavením daňového dokladu (faktury). Souhlasím přitom s poznámkou X. Xxxxxxx, že tento závěr může přinejmenším vyvolat diskusi, neboť tvrzení, že doba splnění závazku je dohodnuta i v případě, že je v podstatě vázána na skutečnost, o které není jisto, kdy nastane a zda vůbec nastane, je poměrně odvážné. Domnívám se, že za jiných skutkových okolností by takové nejisté určení soud mohl označit jako neurčité, a tedy neplatné, a stranám proto nelze než doporučit ve smlouvě o dílo sjednat dobu plnění více určitým způsobem.
Prodlení zhotovitele může být za jistých okolností důvodem pro odstoupení od smlouvy ze strany objednatele. Nedodržení doby plnění ze strany zhotovitele i objednatele pak může vést k povinnosti nahradit druhé straně škodu, kterou jí prodlením způsobila, jakož i k povinnosti zaplatit smluvní pokutu, byla-li ve smlouvě sjednána. O těchto následcích bude blíže pojednáno v kapitolách týkajících se odpovědnosti za škodu, smluvní pokuty a ukončení smlouvy o dílo.
Německý občanský zákoník neobsahuje na rozdíl od toho českého v úpravě smlouvy o dílo speciální pravidlo pro případ, že doba plnění není výslovně sjednána. V takovém případě se proto uplatní pravidlo obsažené v obecné části, tedy že věřitel je oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník je povinen ihned splnit. Pokud si však strany dohodnou dobu plnění, má se v pochybnostech za to, že je sjednána ve prospěch dlužníka.156
Podle anglické úpravy, pokud není sjednána doba plnění, platí, že zhotovitel je povinen provést dílo v době přiměřené („within a reasonable time“), přičemž co je možné považovat za dobou přiměřenou, záleží vždy na okolnostech konkrétního případu.157 To je tedy pravidlo shodné s tím, které je obsaženo v české právní úpravě.
155 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007, Obchodněprávní revue 2011, č. 2, s. 58.
156 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 128.
157 Ustanovení § 14 Supply of Goods and Services Act 1982.
2.9 Povinnost provést dílo osobně
Občanský zákoník v § 2589 stanoví, že zhotovitel provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. Následující věta stejného ustanovení však dodává, že pravidlo obsažené v předešlé větě neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.
Formulaci tohoto paragrafu kritizuje X. Xxxxxxx, neboť se podle něj z výjimky činí zásada a ze zásady výjimka.158 To je, dle mého názoru, poměrně trefné zhodnocení. Dokonce i podle důvodové zprávy je zásadou, že zhotovitel provádí dílo osobně nebo je nechává provést pod svým osobním vedením jen tehdy, je-li to zapotřebí vzhledem k jeho osobním vlastnostem nebo k povaze díla.159 To znamená, že obecně je zhotovitel oprávněn použít subdodavatele. To je pravidlem. A teprve výjimečně, je-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo je-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí, provádí dílo zhotovitel osobně, nebo alespoň pod osobním vedením.
Obsahově se jedná o stejnou úpravu, jako byla ve Starém občanském zákoníku a v Obchodním zákoníku. V DCFR je rovněž stanovena možnost zhotovitele použít subdodavatele (i bez souhlasu objednatele).160 Povinnost provést dílo osobně je dle DCFR dána jen tehdy, je-li to vyžadováno smlouvou samotnou. Takové vymezení je poměrně vhodné a je škoda, že český zákonodárce tuto formulaci alespoň zčásti nepřejal. Například stanovením, že v pochybnostech je zapotřebí osobního provedení pouze tehdy, když je to uvedeno ve smlouvě. Předešlo by se tím případným spekulacím, zda je osobní provedení díla v tom kterém konkrétním případě zapotřebí vzhledem k jeho povaze.
Německá právní úprava povinnost provést dílo osobně výslovně neobsahuje a z § 641 BGB, který předpokládá využití subdodavatelů (neboť upravuje splatnost jejich odměny), lze dovodit, že zhotovitel tuto povinnost ani nemá.161 Anglická právní úprava povinnost provést dílo osobně také výslovně neobsahuje a bude tedy záležet pouze na ujednání stran.
158 Xxxxxxx, X.: op. cit. sub. 41.
159 Xxxxx X. a kol.: op. cit. sub. 38, s. 937.
160 Konkrétně v článku IV. C. – 2:104 odst. 1 DCFR.
161 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 130.
Osobním provedením díla se navzdory svému označení nemusí vždy myslet pouze provedení díla přímo zhotovitelem osobně. Za osobní provedení díla se totiž považuje i jeho provedení pomocí zaměstnanců, pokud ovšem zhotovitelem není fyzická osoba a smlouva výslovně nestanoví, že je zhotovitel povinen provést dílo osobně.162
Obchodní zákoník v § 538 stanovil, že při provádění díla jinou osobou má zhotovitel odpovědnost, jako by dílo prováděl sám. Tuto explicitní úpravu však Občanský zákoník u smlouvy o dílo neobsahuje. Autoři Občanského zákoníku to totiž, jak vyplývá z důvodové zprávy, považovali za nadbytečné, neboť za řádné plnění odpovídá zhotovitel (v případě využití práce jiných osob) jako by dílo provedl sám, a to již podle obecné úpravy závazkového práva.163 Lze však souhlasit s X. Xxxxxxxxx, že i přesto by mohla být odpovědnost zhotovitele v úpravě smlouvy o dílo uvedena výslovně.164
Nejvyšší soud rozvířil právnické vody vydáním rozsudků, ve kterých zastával názor, že porušení smluvní povinnosti je protiprávním úkonem i ve vztahu k poškozenému, který není účastníkem smlouvy.165 Například v jednom z nich dovodil, že pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené vadnou instalací masážní vany do bytu, která proběhla na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi nájemcem bytu a zhotovitelem (přičemž škodu způsobil subdodavatel majiteli bytu), není rozhodující, zda mezi poškozeným a tím, kdo mu škodu způsobil, byl závazkový právní vztah či nikoli.166
Proti tomuto trendu se zvedla vlna odporu odborné veřejnosti.167 Autoři se shodovali na tom, že nelze vyvozovat porušení smluvní povinnosti vůči někomu, kdo není stranou smlouvy. Porušovalo by to nejen zásadu, že v závazkovém právu vznikají práva a povinnosti pouze inter partes, ale zejména právní jistotu stran smlouvy o dílo. Zhotovitelé a jejich subdodavatelé by si pak nikdy nemohli být jisti, zda ještě neexistuje někdo, kdo by po nich mohl požadovat náhradu škody z titulu konkrétní smlouvy o dílo,
162 Tamtéž, s. 56.
163 Xxxxx X. a kol.: op. cit, sub. 38, s. 937.
164 Xxxxxxx, X.: op. cit. sub. 41.
165 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 379/2001, R 56/2004 civ.
166 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1479/2006, Právní rozhledy 2009, č. 24, s. 7ab.
167 Například: Xxxxx, V., Karpják, I., Xxxx, M. a Dědič, X., Právní rozhledy 2009, č. 24, mimořádná příloha s. 5 – 11.
a to dokonce ani v případě, že ohledně této smlouvy a nároků z vadného plnění z ní vyplývajících již uzavřeli s objednatelem dohodu o narovnání.
Nejvyšší soud se však k těmto stanoviskům vyjádřil tak, že kritici pouze vytrhli jednu větu v kontextu, a že z ní nelze vyvozovat výše uvedené závěry. Smyslem prý bylo zdůraznit, že závazkový vztah není podmínkou odpovědnosti za škodu, když se jedná o učebnicový příklad mimozávazkové odpovědnosti. O porušení prevenční povinnosti přitom nejde, protože došlo ke skutečnému způsobení škody, nikoliv pouze o porušení povinnosti předcházet škodám.168
Na výše uvedeném příkladu je patrné, jak zásadní je pro všechny zúčastněné strany zodpovězení otázky kdo komu odpovídá za případnou škodu. Lze však uzavřít, že nadále platí základní princip, podle kterého práva a povinnosti ze závazkového vztahu vznikají toliko inter partes.169 Pokud tedy zhotovitel využije při provádění díla prací subdodavatelů, odpovídá objednateli, jako by dílo prováděl osobně. Případnou náhradu škody, která mu vznikne v důsledku prací prováděných subdodavatelem, proto bude objednatel požadovat po zhotoviteli. Ten pak samozřejmě může vymáhat regres na svém subdodavateli, a to z titulu jeho odpovědnosti ze smlouvy o dílo (nebo jiné smlouvy), kterou s ním má uzavřenou.170
2.10 Příkazy objednatele a kontrola provádění díla
Tato kapitola se bude zabývat možnostmi zhotovitele dohlížet na činnost objednatele dle smlouvy o dílo a zasahovat do provádění díla v jeho průběhu.
Občanský zákoník v § 2592 stanoví, že zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně, a že příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, nebo bylo-li to ujednáno. Podobnou úpravu obsahoval Obchodní zákoník v § 537, kde ovšem hovořil o pokynech objednatele, nikoliv
o příkazech, a vázán jimi byl jen v případě, že se k tomu výslovně zavázal, zatímco podle Občanského zákoníku je jimi vázán i plyne-li to ze zvyklostí.
168 Xxxxxxx, M., Právní rozhledy 2009, č. 24, mimořádná příloha s. 5 – 11.
169 Jedná se o všeobecně platný princip smluvního práva, který platí i v anglické právní úpravě (tam se nazývá „privity“ a mimo jiné znamená, že třetí osobě nemohou být bez jejího souhlasu ukládány povinnosti smlouvou uzavřenou mezi dvěma jinými stranami). Srov.: X’Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 100, s. 131.
170 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 56.
Zákonodárce zřejmě nezamýšlel žádný interpretační posun použitím výrazu příkazy objednatele namísto pokynů objednatele a jedná se pouze o formulační změnu. Xxxxxxx tak ze skutečnosti, že důvodová zpráva se k tomuto posunu vůbec nevyjadřuje a naopak uvádí, že se v tomto směru přejímá dosavadní pojetí Starého občanského zákoníku a Obchodního zákoníku.171 Domnívám se však, že výraz pokyny je obecnější, než příkazy. Příkaz chápu jako pokyn k nějaké konkrétní činnosti. Pokyn sám o sobě by mohl být vykládán i extenzivněji. Zákonodárce ale s největší pravděpodobností žádný takový posun nezamýšlel a příkazy objednatele proto mohou být jakékoliv, v závislosti na ujednání obsažených v konkrétní smlouvě o dílo.
Příkazy objednatele je zhotovitel ze zákona vázán také v případě, že to plyne ze zvyklostí. Na obchodní zvyklosti dříve odkazoval Obchodní zákoník, byly považovány za podpůrný pramen obchodního práva a vykládány byly jako určitá pravidla, která se vyvíjela, ustálila a byla dodržována mezi obchodníky, třebaže nebyla stanovena závazně právními předpisy.172 Lze předpokládat, že k aplikaci zvyklostí bude stále docházet spíše ve vztazích obchodních, uzavíraných mezi podnikateli, a nikoliv například při uzavírání smluv o dílo se spotřebiteli.
Vzhledem k tomu, že základní úpravou zůstává samostatné provádění díla zhotovitelem bez možnosti příkazů objednatele, je lepší možnost či nemožnost jakýchkoli budoucích příkazů objednatele sjednat přímo ve smlouvě o dílo. Předejde se tím případným nedorozuměním a sporům.
2.10.2 Kontrola provádění díla
Jak bylo rozebráno výše, objednatel defaultně nemůže zhotoviteli určovat, jakým způsobem má dílo provádět, pokud si to ve smlouvě nevymínil. Aby tak objednatel nezůstával až do provedení díla v úplné nejistotě, je mu v § 2593 Občanského zákoníku přiznáno oprávnění kontrolovat provádění díla. Tato úprava je shodná úpravou, která byla obsažena v § 550 Obchodního zákoníku.
Z dikce Občanského zákoníku je patrné, a bylo tomu tak i v Obchodním zákoníku, že objednatel je oprávněn kontrolovat provádění díla v jeho průběhu. Neztotožňuji se s výkladem A. Outlé, že aby mohl objednatel provádění díla kontrolovat průběžně nebo alespoň v určitých jeho fázích, je nutné toto zakotvit
171 Xxxxx X. a kol.: op. cit. sub. 38, s. 937.
172 Xxxxxxxx, D. a kol.: op. cit. sub. 152.
do smlouvy o dílo, jinak má právo pouze na kontrolu dokončeného díla.173 Průběžné kontroly nejsou zákonem vyloučeny. Je však vhodné, a to zejména u složitějších děl, četnost kontrol a způsob jejich provádění smluvně ošetřit a zahrnout do harmonogramu provádění díla.174 Pro obě strany by pak navíc pro případ budoucího sporu nebylo od věci průběh a výsledky těchto kontrol písemně zaznamenávat. Takovou obezřetnost však strany často v průběhu provádění díla nevynakládají.
Pokud objednatel při kontrole zjistí, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může podle § 2593 Občanského zákoníku požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. V případě, že tak zhotovitel neučiní ani v přiměřené době a je zřejmé, že by postup zhotovitele nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy, může objednatel od smlouvy odstoupit.
Tato úprava je velmi podobná úpravě, která byla obsažena v § 550 Obchodního zákoníku. Viditelným rozdílem je, že podle Obchodního zákoníku byl objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady, zatímco podle současné úpravy v Občanském zákoníku dílo vůbec vadné být nemusí, stačí, že zhotovitel neprovádí dílo řádným způsobem. X. Xxxxxxxxx však již podle úpravy v Obchodním zákoníku dovozovala, že se v tomto případě musí pojem vady vykládat extenzivním způsobem, tedy zahrnout sem nejen vady předmětu díla, ale i jakékoli jiné nedostatky při provádění díla.175 Toto ustanovení tedy bylo možné (a je tomu tak i nadále) aplikovat například i na případy, kdy objednatel při kontrole zjistí, že zhotovitel porušuje smlouvu o dílo tím, že se zhotovováním díla ještě vůbec nezačal. Formulaci obsaženou v Občanském zákoníku tedy hodnotím velmi kladně, neboť, jak vyplývá z výše uvedeného, je mnohem výstižnější.
Podstatným porušením smlouvy je podle § 2002 odst. 1 Občanského zákoníku takové porušení, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Stejnou definici podstatného porušení obsahoval i § 345 odst. 2 Obchodního zákoníku. Pokud tedy není pochyb o tom, že by porušováním povinnosti zhotovitele
173 Outlá, A.: Obchodně závazkové vztahy. Smlouvy o dílo. Daně a právo v praxi 2001, č. 17, s. 21.
174 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, J.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 133.
175 Xxxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 7, s. 78.
nastalo porušení odpovídající této specifikaci, má objednatel zákonné právo od smlouvy o dílo odstoupit.
Xxxxxxxxxx provádí dílo na své nebezpečí, a tak skutečnost, že objednatel využil svého práva vykonat kontrolu a nezjistil při ní žádné vady, nemá vliv na odpovědnost zhotovitele za vady díla.176 Kontrola provádění díla je koncipována jako oprávnění objednatele, nikoliv jeho povinnost. Tento princip je v DCFR pro servisní smlouvy zakotven výslovně. Objednatel je podle článku IV.C. – 4:104 DCFR oprávněn kontrolovat používané nástroje a materiály, provádění díla a předmět díla, ale není k tomu povinen. Ve druhém odstavci zmiňovaného ustanovení je navíc explicitně stanoveno, že absence kontroly, nebo její nedostatečné provedení nezbavuje zhotovitele odpovědnosti, a to ani z části. Navzdory tomu, že toto pravidlo není v Občanském zákoníku stanoveno výslovně, lze jej bez problémů dovodit a české civilní právo je tedy v souladu s DCFR.
2.11 Věci určené k provádění díla
Zhotovitel je dle § 2590 Občanského zákoníku povinen obstarat vše, co je k provedení díla potřeba. Obchodní zákoník přitom v § 539 odst. 3 hovořil pouze
o věcech potřebných k provedení díla. Ačkoli se o tom důvodová zpráva nezmiňuje, zdá se, že povinnost zhotovitele byla rozšířena.177 Obstarat vše potřebné totiž neznamená obstarat jen věci potřebné k provedení díla, ale i další činnosti, které mohou být k provedení konkrétního díla nezbytné. Například před zhotovením stavby bude pravděpodobně zapotřebí obstarat stavební povolení. Xxxxxxx o dílo by pochopitelně měla raději přesně určit, která ze stran je povinna jej obstarat, avšak pokud tomu tak nebude, domnívám se, že tato povinnost vznikne ze zákona zhotoviteli.
Občanský zákoník stanoví shodně jako Obchodní zákoník, že ohledně věcí, které zhotovitel opatřil, a které byly zpracovány při provádění díla, má postavení prodávajícího. Recipována byla i vyvratitelná domněnka, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla. Obchodní zákoník stanovil, že tomu tak je „v pochybnostech“, Občanský zákoník formuluje klasickou vyvratitelnou domněnku „má se za to, že“,
176 Xxxxxxxxxx, M.: Závazek k provedení díla podle obchodního zákoníku. Právní praxe v podnikání 1998, č. 10, s. 1.
přičemž se domnívám, že vypuštění výrazu „v pochybnostech“ je toliko formulační. Nesouhlasím proto s interpretací X. Xxxxxxxx, který to považuje za znak toho, že nová právní úprava možnost pochybností odstranila a nově tedy „platí, že se má za to, že kupní cena je zahrnuta v ceně díla.178 Pokud by si totiž zákonodárce přál formulovat domněnku nevyvratitelnou či dokonce fikci, a tedy odstranit všechny pochybnosti, využil by právě J. Štanderou použité spojení „platí, že“, což ovšem neučinil.
Ustanovení o dodání všeho potřebného zhotovitelem je dispozitivní, a tak smlouva o dílo může naopak zakládat povinnost objednatele dodat všechny potřebné věci k provedení díla, popřípadě obstarat různá povolení, a tak dále. Stále se však presumuje, že zhotovitel je odborníkem, a tak mu je v § 2594 odst. 1 Občanského zákoníku stanovena povinnost upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal nebo příkazu, který mu objednatel dal. Tuto povinnost nemá pouze tehdy, když nemohl nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.
V případě, že nevhodná věc nebo příkaz překáží v řádném provádění díla, přeruší zhotovitel v nezbytném rozsahu provádění díla až do výměny věci nebo změny příkazu. Lhůta k provádění díla se o takto přerušenou dobu prodlužuje a zhotoviteli vzniká právo na náhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí, a to do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
V případě, že zhotovitel dostojí svým zákonným povinnostem uvedeným výše (notifikace, přerušení provádění díla), nebude mít objednatel práva z těch vad díla, které vzniknou pro nevhodnost věci nebo příkazu.
Objednatel může na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu i přes upozornění zhotovitele nadále trvat. V takovém případě je zhotovitel oprávněn podle § 2594 odst. 2 in fine Občanského zákoníku požadovat tento pokyn písemně. Zhotovitel je však také podle § 2595 Občanského zákoníku v takové situaci oprávněn od smlouvy odstoupit, což je zcela logické.
Má-li věc k provedení díla opatřit objednatel, musí ji zhotoviteli předat v dohodnuté době, a pokud není dohodnuta, tak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Opět platí vyvratitelná domněnka, že při tvorbě ceny se s dodáním věci objednatelem počítalo, a tedy že cena díla se o cenu této věci
178 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 51.
nesnižuje. Pokud objednatel neopatří věc včas a svou povinnost nesplní ani na výzvu zhotovitele v dodatečné přiměřené době, může dle § 2597 Občanského zákoníku (stejně jako tomu bylo dle § 539 odst. 2 Obchodního zákoníku) tuto věc opatřit zhotovitel na účet objednatele. Objednatel pak bude povinen zhotoviteli zaplatit nejen cenu této věci, ale i veškeré náklady účelně vynaložené s jejím opatřením, a to bez zbytečného odkladu poté, co jej o to zhotovitel požádá. Jak ale trefně podotýká X. Xxxxx, zhotovitel má (v případě, že měl dle smlouvy opatřit věc objednatel) pouze právo obstarat tuto věc, nikoli povinnost.179 Nebude tedy odpovědný za prodlení s odevzdáním díla ani v případě, že se rozhodne věc za objednatele neobstarávat.
Nebezpečí škody na věci, kterou objednatel opatřil k provádění díla, nese, jak již bylo zmíněno v kapitole pojednávající o přechodu nebezpečí škody, objednatel, a to dokud trvá jeho vlastnické právo k této věci.180 Zhotovitel přitom odpovídá za převzatou věc jako skladovatel. S provedeným dílem pak zhotovitel předloží objednateli vyúčtování a vše, co z jeho věcí nezpracoval, mu vrátí.
Pro srovnání, německá úprava nestanoví výslovně povinnost ani jedné ze stran dodat potřebný materiál. Je však zřejmé, že počítá s možností, že v některých případech dodá materiál objednatel (například stanovením, že za náhodný zánik materiálu dodaného objednatelem zhotovitel neodpovídá, a tak dále).181
2.12 Dílo s nehmotným výsledkem
Občanský zákoník obsahuje v § 2631 - § 2635 speciální úpravu pro dílo s nehmotným výsledkem. Jedná se o celý oddíl vymezený tomu institutu, což je značný posun oproti Obchodnímu zákoníku, který dílo s nehmotným výsledkem upravoval pouze ve třech paragrafech v rámci obecné úpravy smlouvy o dílo.
U díla s nehmotným výsledkem se také významně projevuje úprava autorského práva. To se pochopitelně uplatní i u děl s hmotným výsledkem, ale vzhledem k tomu, že u děl s nehmotným výsledkem se toto téma otevírá nejčastěji, bude duševnímu vlastnictví věnována pozornost hlavně v rámci této kapitoly.
179 Outlá, A.: op. cit. sub. 173.
180 Ustanovení § 2598 Občanského zákoníku.
181 Xxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 7, s. 131.
2.12.1 Provedení díla s nehmotným výsledkem
Ustanovení § 2631 Občanského zákoníku stanoví, že spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě. Velmi podobnou úpravu obsahoval Obchodní zákoník v § 556. Výrazným rozdílem však je, že Občanský zákoník již nevyžaduje, aby byl výsledek hmotně zachycen. Tento požadavek z právní úpravy zcela vypadl, a proto i když to není v Občanském zákoníku uvedeno výslovně, jsou autoři jednotní v názoru, že nově nemusí být výsledek takového díla hmotně zachycen.182 S tímto výkladem se zcela ztotožňuji.
Hmotně zachycený výsledek byl naproti tomu podle Obchodního zákoníku základní podmínkou splnění díla s nehmotným výsledkem. V případě děl, u nichž nedocházelo k hmotnému zachycení výsledku (například koncert hudební skupiny, uskutečněný ohňostroj, a tak dále), proto byly uzavírány smlouvy nepojmenované.183
Za zmínku jistě stojí, že někteří autoři184 považovali explicitní požadavek hmotného zachycení díla v § 556 Obchodního zákoníku za nadbytečný, neboť jej podle jejich názoru bylo možné dovodit již z § 554 odst. 1 Obchodního zákoníku, který ke splnění díla stanovil, stejně jako § 2604 Občanského zákoníku, povinnost předání díla. X. Xxxxx dokonce výslovně uváděl, že k předání díla s nehmotným výsledkem nestačí, aby zhotovitel umožnil objednateli s takovým dílem nakládat.185 Předání bylo zkrátka považováno za conditio sine qua non pro splnění díla a nebylo možné jej ničím nahradit.
Prevenci aplikace takového výkladu, tedy že dílo s nehmotným výsledkem musí být objednateli předáno na hmotném nosiči, však v současné době obsahuje § 2632 Občanského zákoníku, který pro díla s nehmotným výsledkem stanoví fikci předání, je-li dílo dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití. To, že se dílo v takovém případě považuje za předané, bezpochyby zbavuje zhotovitele povinnosti předávat objednateli výsledek díla na hmotném nosiči a zároveň zachovává předání jako základní podmínku pro splnění díla. Není tedy ani nabourávána koncepce obsažená
182 Např.: Xxxxx, P.: op. cit. sub. 135; Srov. též: Xxxxxxxx, J.: op. cit. sub. 54, s. 160; a další.
183 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
185 Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 61, s. 3601.
v § 2604 Občanského zákoníku. Tuto změnu hodnotím velice kladně. Strany uzavírající smlouvy, jejichž předmětem je plnění, které není reálně možné předat, avšak přesto svým smyslem a obsahem odpovídající smlouvám o dílo, totiž nebudou nadále nuceny uzavírat místo smluv o dílo smlouvy nepojmenované.
Konstrukce předání díla s nehmotným výsledkem v případě jeho dokončení a umožnění objednateli jeho užití nebrání aplikaci ostatních ustanovení Občanského zákoníku navazujících na předání díla. Právě naopak. Například se zcela jistě uplatní pravidlo obsažené v § 2610 odst. 1 Občanského zákoníku, že právo na zaplacení ceny díla vzniká jeho provedením (přičemž dle § 2604 Občanského zákoníku je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno). Stejně jako u děl s hmotným výsledkem, bude v tomto případě pro vznik práva na zaplacení ceny nerozhodné, zda bylo dílo předáno s vadami či bez vad.
Rovněž pro práva z vadného plnění se u děl s nehmotným výsledkem uplatní obecná úprava. Objednatel je proto povinen vady uplatnit hned, jakmile je zjistí, nebo při náležité pozornosti zjistit měl (úprava práv z vadného plnění bude podrobněji rozebrána v kapitole 2.15 níže). Pokud tedy převezme dílo s nehmotným výsledkem bez výhrad, tedy neuplatní zjevné vady hned, jak mu bylo umožněno jeho užití, nepřizná mu soud práva z těchto vad. Výstižný příklad z praxe uvádí ve svém článku X. Xxxxx. Podle něj se může jednat například o koncert hudební skupiny, kdy k předání dojde umožněním jeho sledování a poslechu. Neuplatní-li objednatel při koncertě nebo bezprostředně po něm žádné výhrady, ačkoli při vystoupení například chyběl zpěv (předpokládáme-li, že jeho absence představuje vadu zjevnou), nebude mít později objednatel práva z vadného plnění.186
Ustanovení § 2631 Občanského zákoníku vyžaduje, stejně jako tomu činilo ustanovení § 556 Obchodního zákoníku, aby zhotovitel v případě díla s nehmotným výsledkem postupoval s odbornou péčí. Nabízí se proto otázka, zda snad v ostatních případech není zhotovitel povinen odbornou péči vynaložit.
Ve shodě s I. Štenglovou187 se domnívám, že povinnost postupovat s odbornou péčí má zhotovitel i v případě provádění díla s hmotným výsledkem, tedy i když to není
186 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
187 Xxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 7, s. 118.
v zákoně výslovně uvedeno. Tato povinnost totiž vyplývá z jeho základní povinnosti provádět dílo řádně, neboli s potřebnou péčí. Stejného názoru je také X. Xxxxxxxxxx, která dodává, že zakotvení povinnosti odborné péče u díla s nehmotným výsledkem nic nového nepřináší a naopak to usvědčuje zákonodárce z nedůslednosti.188 Je tedy škoda, že autoři Občanského zákoníku tuto kritiku nezohlednili a povinnost odborné péče v § 2631 znovu nadbytečně zdůraznili.
2.12.3 Duševní vlastnictví a poskytnutí díla třetím osobám
Ustanovení § 2633 Občanského zákoníku stanoví, že výsledek činnosti, který je předmětem práva průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, může zhotovitel poskytnout i jiným osobám než objednateli, bylo-li tak ujednáno. Druhá věta stejného paragrafu doplňuje, že neobsahuje-li smlouva výslovný zákaz tohoto poskytnutí, je k němu zhotovitel oprávněn, není-li to vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele.
Pojem duševní vlastnictví není sám o sobě v českém právním řádu definován. Užitím pojmu průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví v § 2633 Občanského zákoníku dává zákonodárce mimo jiné najevo, že pojem duševní vlastnictví je složen ze dvou částí, a to průmyslového vlastnictví, jehož právní ochrana je zajišťována udělením výsady ze strany orgánu veřejné moci, a autorského práva a práv souvisejících, zakotvených v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském,
o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen
„Autorský zákon“).189
Průmyslové vlastnictví zahrnuje například patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky a další. Společným znakem je potřeba jejich oficiální registrace u Úřadu průmyslového vlastnictví podle příslušných zákonů.190 Naproti tomu autorské právo vzniká při splnění zákonných podmínek191 zhotoviteli automaticky
188 Xxxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 184, s. 571.
189 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 135.
190 Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, zákon č. 527/1990 Sb.,
o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, a další.
191 Autorské dílo musí splňovat především podmínky stanovené v § 2 odst. 1 Autorského zákona, tedy musí se jednat o dílo literární, jiné dílo umělecké či dílo vědecké, které je jedinečný výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě,192 tedy bez nutnosti jakékoli jeho registrace.
Důležitou podmínkou pro vznik autorského díla je tvůrčí činnost autora. Ta není sama o sobě v Autorském zákoně definována. Nejvyšší soud ji v jednom ze svých rozsudků vymezil jako „činnost spočívající ve vytvoření něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen.“193 Nemůže tedy jít o kopírování, opakování či mechanickou rutinu, ani o činnost čistě technickou, neboť je potřebný prvek osobitosti a novosti. Ve světle tohoto výkladu pak došel Nejvyšší soud k závěru, že například ani projektová dokumentace ke stavbě nemusí být automaticky předmětem ochrany autorského práva.
Z formulace § 2633 Občanského zákoníku uvedené v úvodu této podkapitoly vyplývá, že zhotovitel – autor je defaultně oprávněn poskytnout výsledek činnosti prováděné na základě smlouvy o dílo, který je předmětem práva duševního vlastnictví, i jiným osobám než objednateli, není-li to vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele. K jinému poskytnutí je zhotovitel oprávněn jen tehdy, bylo-li to ujednáno. Stranám tedy nelze než doporučit, aby tuto problematiku ve smlouvě výslovně ošetřily. Předejdou tím budoucím sporům ohledně zhodnocení, zda je určité poskytnutí vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele, či nikoliv.
2.12.4 Duševní vlastnictví a zákonná licence objednatele
Ustanovení § 2634 Občanského zákoníku stanoví vyvratitelnou domněnku, že zhotovitel poskytl objednateli dílo, jehož předmětem je výsledek činnosti, který je chráněn právem průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, k účelu
192 Ustanovení § 9 odst. 1 Autorského zákona.
193 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4924/2007, C 7984.
194 Telec, I.: Xxxxxxxxx díla architektonická. Právní rozhledy 2010, č. 19, s. 681.
vyplývajícímu ze smlouvy. Z toho tedy vyplývá vyvratitelná domněnka vzniku licence, včetně jejího rozsahu i obsahu.195
Účel díla není podstatnou náležitostí smlouvy o dílo. V případě, že se však jedná o dílo s nehmotným výsledkem, chráněným právem duševního vlastnictví, lze zakotvení účelu ve smlouvě o dílo stranám doporučit, a to ještě více, než v jiných případech. Předejde se tím budoucím spekulacím ohledně účelu díla a tedy rozsahu a obsahu zákonné licence objednatele. Na tomto doporučení se autoři všeobecně shodují.196
Objednatel musí mít na paměti, že k jinému účelu, například k trojrozměrnému rozmnožování (architektonického) díla, k vystavení na jakýchkoli výstavách či dvojrozměrnému rozšiřování díla nebo jeho částí v různých publikacích, zůstal zhotovitelův výkon absolutního majetkového práva užít dílo nedotčen.197
Jak dále podotýká X. Xxxxx,198 jedná se o aplikaci dvou autorskoprávních zásad, a to zásady účelovosti využití závazkového díla a zásady ochrany hospodářské investice. Obě smluvní strany mají svá oprávněná očekávání a jejich ochrana musí být proporcionální.
Právo dílo užít a související poskytnutí licence upravuje § 12 Autorského zákona. Důležité je, že poskytnutím licence právo autorovi nezaniká. Osobní právo na ochranu autorství je totiž nejen nepřevoditelné, ale i věčné (časově neomezené).199
Dílo vytvořené na objednávku je pak speciálně upraveno v § 61 Autorského zákona, kde je také zakotvena zákonná licence objednatele. Stejně jako v § 2634 Občanského zákoníku není vyloučeno odlišné ujednání stran.
Ustanovení § 2635 Občanského zákoníku určuje, že ustanovení oddílu upravujícího dílo s nehmotným výsledkem se použijí obdobně i pro výsledek činnosti zhotovený podle ustanovení o veřejném příslibu (soutěžní dílo). Důvodová zpráva
195 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
196 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 56; Srov. též: Horák, P.: op. cit. sub. 135; Srov. též: Xxxxxxxxxxx, X., Xxxx, P.: Autorský zákon. Komentář. 4. Vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2012, s. 110. ISBN: 978-80-7400-432-2.
197 Telec, I.: op. cit. sub. 194.
198 Tamtéž.
199 Telec, I.: Komentář k autorskému zákonu § 12. ASPI - Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1998.
k tomu uvádí, že toto pravidlo, ač velmi potřebné, v našem právním řádu chybělo.200 Stejný názor opakuje X. Xxxxx i ve svém článku na téma rekodifikace.201
Veřejný příslib je upraven v § 2884 a následujících Občanského zákoníku. Jedná se o jednostranný právní úkon, příslib, kterým se přislibující při veřejném vyhlášení zavazuje dát odměnu za nějaký výkon. Veřejný příslib se týká vždy širokého okruhu osob, které sice mohou být určitým způsobem omezeny (například na architekty či na obyvatele konkrétního města), avšak nesmí být individualizovány.202
Na dílo, které bude zhotoveno na základě veřejného příslibu, se tedy uplatní ustanovení upravující dílo s nehmotným výsledkem. Domnívám se, že analogicky203 by se tato ustanovení v příslušných případech rovněž uplatnila, i kdyby toto pravidlo v Občanském zákoníku nebylo uvedeno výslovně. Někteří autoři již za minulé úpravy dovozovali, že se úprava smlouvy o dílo použije obdobně i pro soutěžní dílo, jež bylo zhotoveno na základě veřejné objednávky.204 Zakotvení vztažného pravidla přímo do Občanského zákoníku lze však jistě hodnotit jako krok správným směrem.
2.13 Stavba
Občanský zákoník obsahuje na rozdíl od Obchodního zákoníku a Starého občanského zákoníku speciální oddíl upravující stavbu jako předmět díla. Jedná se
o třetí oddíl dílu osmého hlavy druhé části čtvrté Občanského zákoníku, konkrétně
o § 2623 - § 2630. Ustanovení § 2623 Občanského zákoníku stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu
o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu, tedy obecná úprava smlouvy o dílo. Tím je tedy určena subsidiarita obecné úpravy ke speciální úpravě obsažené v tomto (třetím) oddílu. Oddíl druhý, upravující určení ceny podle rozpočtu, se pro smlouvy o dílo ve výstavbě uplatní samozřejmě také.205
Nesouhlasím přitom si interpretací X. Xxxxxxxx, že oddíl třetí bude aplikován jen v případě, že je to v tomto oddílu přímo stanoveno.206 Domnívám se, že formulace zvolená zákonodárcem naopak znamená, že obecná úprava v oddílu prvním se použije
200 Xxxxx X. a kol.: op. cit. sub. 38, s. 942.
201 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 56.
202 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 168.
203 Tedy dle § 10 odst. 1 Občanského zákoníku.
204 Xxxxxx, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1145. ISBN: 978-80-7400-287-8.
205 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, J.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 156.
206 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 138.
v případech, kdy v oddílu třetím není obsažena úprava speciální, nebo kdy není v oddílu třetím výslovně vyloučena aplikace obecných ustanovení. Oddíl třetí se však na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby použije vždy, bez nutnosti další výslovné deklarace jeho aplikovatelnosti.
Speciální úpravu pro smlouvy o dílo týkající se stavby lze hodnotit kladně, neboť ve výstavbě se smlouva o dílo používá velice často, přičemž se ale také vyznačuje určitými specifiky. DCFR rovněž obsahuje samostatnou kapitolu týkající se smluv o dílo ve výstavbě.207
2.13.1 Specifika smluv o dílo ve výstavbě
Ve smlouvách o dílo ve výstavbě se často používá speciální názvosloví, na což ve své publikační činnosti upozorňuje zejména X. Xxxxx.208 Poukazuje především na terminologické členění používané v technologické části stavby, a to na provozní celky skládající se z provozních souborů, které se člení na dílčí provozní soubory a dále na provozní jednotky. Nejzákladnějším prvkem je přitom základní jednotka, tedy výrobek se samostatným určením, dodávaný jedním výrobcem, například samostatný stroj nebo zařízení.
Jednotlivé části stavby mohou být realizovány více subjekty, které pochopitelně mohou uzavřít s objednatelem samostatné smlouvy o dílo či jiné smlouvy. Velmi časté je ale také dodání stavby na klíč, čímž se rozumí kompletní dodávka celé stavby.209
Vzhledem k tomu, že smlouvy o dílo používané ve výstavbě jsou zpravidla ekonomicky významnější, než smlouvy o dílo týkající se jiných záležitostí, lze stranám doporučit uvést ve smlouvě více podrobností, tedy rozhodně se neomezit pouze na podstatné náležitosti. Strany by ve svém vlastním zájmu měly do smlouvy začlenit například údaje o investorovi, údaje o budoucím uživateli210 či další informace, včetně ekonomického pozadí transakce, které mohou pomoci při interpretaci úmyslu stran v případě budoucího sporu.
Jedním ze specifik smluv ve výstavbě je také vedení stavebního deníku, jehož obsahové náležitosti upravuje vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb,
207 Book IV, Part C, Chapter 3 DCFR.
208 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 42; Xxxxx, X.: Poznámky ke stavbě jako předmětu díla (a dílu s nehmotným výsledkem činnosti). Daně a právo v praxi (Xxxxxxx Kluwer) 2014, č. 11, s. 42.
209 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, J.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 128.
210 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 42.
v platném znění. Příloha č. 9 této vyhlášky obsahuje úpravu náležitostí a způsobu vedení stavebního deníku. Mimo jiné stanoví, že stavební deník se vede ode dne předání a převzetí staveniště do dne dokončení stavby, popřípadě do odstranění vad a nedodělků zjištěných při kontrolní prohlídce stavby. Obsah stavebního deníku tvoří mimo jiné název a umístění stavby, informace o technickém dozoru, jména osob nacházejících se na staveništi či záznam o provádění jednotlivých stavebních prací. Stavební deník lze vést i elektronickou formou, avšak pouze za předpokladu, že všechny zúčastněné osoby jsou vlastníky elektronického podpisu.
2.13.2 Přechod nebezpečí škody
Ustanovení § 2624 Občanského zákoníku stanoví, že zhotovuje-li se stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Nebezpečí škody při zhotovování stavby tedy nese zhotovitel a k přechodu nebezpečí škody na objednatele dochází předáním stavby objednateli. Důležité přitom je, že zhotovitel nenese nebezpečí škody na stavbě v případě, že by ke škodě došlo i jinak, typicky v případě vyšší moci.
Nebezpečí škody na zhotovované stavbě tedy přechází, stejně jako tomu bylo podle § 651 Starého občanského zákoníku, až okamžikem jejího předání a převzetí. Obecná úprava prodlení věřitele se proto neuplatní.211 To jinými slovy znamená, že na objednatele nepřechází nebezpečí škody okamžikem, kdy se dostane do prodlení s převzetím stavby,212 ale skutečně až jejím předáním.
DCFR obsahuje speciální ustanovení pro případ, kdy dojde ke zničení stavby za situace, kdy tomuto zničení nemohl zhotovitel zabránit.213 V pěti odstavcích se řeší následky, které z toho pro zhotovitele a objednatele vzniknou, a to podle toho, zda je stále možné stavbu dokončit a zda ke zničení došlo před rozhodnou dobou (tzv. relevant time), tedy před datem, kdy stavba měla být předána, popřípadě byla dokončena (a zhotovitel o tom objednatele informoval), nebo až po tomto datu. Nejméně výhodná situace pro objednatele nastává v případě, že ke zničení dojde až po rozhodné době, neboť zhotovitel za těchto okolností není povinen plnění opakovat,
211 Xxxxx, K. a kol.: Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek. Praha: Linde, 2008, s. 1941. ISBN: 978-80-7201-687-7.
212 Ustanovení § 1976 Občanského zákoníku. Srov. též § 522 Starého občanského zákoníku.
213 Ustanovení IV.C. – 3:108 DCFR.
ale objednatel je nadále povinen zaplatit cenu. Pokud dojde ke zničení před rozhodnou dobou, je zhotovitel povinen opakovat plnění a objednatel povinen za něj zaplatit pouze pokud je provedení nadále možné. Pokud možné není, objednatel není povinen cenu zaplatit. V ani jednom z případů zničení před rozhodnou dobou však zhotovitel neodpovídá objednateli za škodu spočívající ve ztrátě na materiálu, který objednatel zhotoviteli poskytl. Zhotovitel je pouze povinen objednateli vrátit zbylý materiál, pokud již není provedení díla možné.
Domnívám se, že výše popsaná úprava obsažená v DCFR je pro zhotovitele přísnější, než úprava obsažená v § 2624 Občanského zákoníku. Podle české právní úpravy totiž zhotovitel nenese nebezpečí škody v případě, že by ke škodě došlo i jinak. Naproti tomu podle DCFR může být zhotovitel v případě zničení stavby, kterému nemohl zabránit, za jistých okolností povinen stavbu provést znovu, přičemž objednatel má povinnost mu zaplatit pouze za toto nové plnění. Otázku přechodu nebezpečí škody si strany pochopitelně mohou ve smlouvě upravit odlišně, což lze v případě české právní úpravy doporučit zejména objednateli, který má zájem na tom, aby zhotovitel nesl nebezpečí škody za všech okolností až do předání stavby.
Občanský zákoník přiznává objednateli v § 2625 speciální právo na vyúčtování. V případě, že je cena určena odkazem na skutečný rozsah práce a její hodnotu nebo na hodnotu použitých věcí a výši dalších nákladů, má zhotovitel zákonnou povinnost vyúčtovat na žádost objednatele dosavadní postup prací a dosud vynaložené náklady.
Jak uvádí X. Xxxxx, bude se jednat zejména o případy, kdy nebude sjednána pevná cena ani cena podle rozpočtu, ale zejména o situace, kdy bude sjednán tzv. kalkulační vzorec.214 V takovém případě totiž může objednatel při dlouhodobějším provádění díla snadno ztratit přehled o tom, jaké náklady již zhotovitel na provádění tohoto díla vynaložil.
Právo na vyúčtování je vedle práva na kontrolu provádění díla, o níž bude pojednávat následující podkapitola, jedním ze způsobů dohledu objednatele v případě, že předmětem díla je stavba. Vzhledem k tomu, že se v případě stavby jedná zpravidla
214 Xxxxx, K.: Poznámky ke stavbě jako předmětu díla (a dílu s nehmotným výsledkem činnosti). Daně a právo v praxi (Xxxxxxx Kluwer) 2014, č. 11, s. 42.
o provádění ekonomicky významného díla, hodnotím zakotvení dalšího nástroje pro objednatele velice kladně.
2.13.4 Kontrola provádění díla
Jak již bylo uvedeno výše v kapitole 2.10.2, je objednatel podle § 2593 Občanského zákoníku oprávněn kontrolovat provádění díla, a to kdykoliv v jeho průběhu. Pro případ, že je předmětem díla stavba, zakotvuje § 2626 Občanského zákoníku rozšířenou úpravu tohoto oprávnění objednatele. Speciální úprava spočívá v tom, že pokud smlouva stanoví, že objednatel zkontroluje předmět díla na určitém stupni jeho provádění (což může být důležité zejména při tzv. zakrývání jednotlivých fází), je zhotovitel povinen pozvat objednatele k takové kontrole. Nepozve-li jej včas, nebo pozve-li jej ve zřejmě nevhodné době, umožní objednateli dodatečnou kontrolu a uhradí mu náklady s tím spojené.
Aby byla speciální úprava vyvážená, zakotvuje druhý odstavec § 2626 Občanského zákoníku následky spojené s tím, že se objednatel nedostaví ke kontrole, na kterou byl zhotovitelem řádně pozván. Objednatel má v takovém případě nárok na dodatečnou kontrolu, ale vyplývají z toho pro něj finanční následky. Pokud mu v účasti na původní kontrole zabránila vyšší moc a zároveň požádal zhotovitele
o dodatečnou kontrolu bez zbytečného odkladu, nahradí zhotoviteli náklady s provedením dodatečné kontroly. Pokud však objednatelovu neúčast nezpůsobila vyšší moc nebo nepožádal zhotovitele o dodatečnou kontrolu bez zbytečného odkladu, jde k jeho tíži vše, co dodatečná kontrola vyvolá (tedy nejen náklady s ní spojené).
Stejně jako u obecného práva na kontrolu provádění díla se jedná o právo objednatele, nikoli jeho povinnost. Pokud se tedy rozhodne kontrolu na jednotlivé fázi neuskutečnit, neponese žádné další náklady, ani tím nezbaví zhotovitele, a to ani z části, jeho povinnosti provést dílo řádně. Tento princip je v článku IV.C. – 3:105 DCFR zakotven výslovně. Stejně jako u obecné kontroly se však domnívám, že výslovné zakotvení tohoto pravidla není v Občanském zákoníku nezbytné, neboť jej lze jednoduše dovodit a Občanský zákoník je proto v souladu s DCFR.
Ustanovení § 2627 Občanského zákoníku stanoví povinnost zhotovitele oznámit objednateli bez zbytečného odkladu skryté překážky týkající se místa, kde
má být dílo provedeno, které znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem, a povinnost navrhnout objednateli v takovém případě změnu díla.
Toto ustanovení vychází z § 552 Obchodního zákoníku, jehož úprava ovšem byla převzata jen částečně. Na rozdíl od Obchodního zákoníku totiž § 2627 Občanského zákoníku řeší pouze překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno.215 Stejně jako v Obchodním zákoníku však Občanský zákoník vyžaduje, aby tyto překážky znemožňovaly dílo provést dohodnutým způsobem, tedy nejen způsobovaly větší obtíže, náklady, a tak dále.
Do té doby, než strany dosáhnou dohody o změně díla, je zhotovitel oprávněn jeho provádění přerušit. V případě, že k této dohodě nedojde, může kterákoli ze stran od smlouvy odstoupit. Zhotoviteli vznikne v této situaci nárok na cenu za část díla provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit (tedy ne vždy až do té doby, kdy ji skutečně odhalil).
2.13.6 Převzetí stavby a uplatnění vad
Občanský zákoník v § 2628 zakotvuje, že objednatel není oprávněn odmítnout převzít stavbu pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Toto pravidlo si ve svých článcích velice pochvaluje zejména X. Xxxxx. Zdůrazňuje, že se u staveb ojedinělým drobným vadám prakticky nelze vyhnout.216 S tímto závěrem se ztotožňuji. I když si totiž strany stejné pravidlo mohly sjednat už za předchozí úpravy, ze zákona nevyplývalo a v případě jeho absence mohlo zbytečně způsobovat vleklé spory. Práva a povinnosti z vadného plnění tím stranám samozřejmě nezanikají.
Co se týče skrytých vad, je objednatel dle § 2629 Občanského zákoníku povinen je uplatnit bez zbytečného odkladu po té, co je mohl zjistit, nejpozději však do pěti let od převzetí stavby. Pokud je neuplatní bez zbytečného odkladu a zhotovitel namítne, že právo nebylo uplatněno včas, soud objednateli práva z těchto skrytých vad nepřizná. Stejné následky nastanou i při pozdním uplatnění skryté vady projektové dokumentace či jiných obdobných plnění.
215 Podle ustanovení § 552 Obchodního zákoníku měl zhotovitel tuto povinnost také ohledně skrytých překážek, týkajících se věci, na níž měla být provedena oprava nebo úprava.
216 Xxxxx, X.: op. cit sub. 154; Srov. též: Xxxxx, X.: op. cit. sub. 56; Xxxx. též: Xxxxx, X.: op. cit. sub. 39.
Odstavec druhý zmiňovaného paragrafu dodává, že prováděcí právní předpis může v odůvodněných případech stanovit zkrácení doby pro uplatnění vad pro některé části stavby až na dva roky. Jakékoli zkrácení si pak strany mohou i ujednat, avšak je-li objednatel slabší stranou, k takovému ujednání se nepřihlíží.
Ačkoli zákon (nyní Občanský zákoník, dříve stejně tak Obchodní zákoník) jasně váže počátek běhu lhůty pro uplatnění vad na předání stavby, musel Nejvyšší soud v minulosti řešit otázku, zda tato lhůta skutečně běží již od předání, nebo až od kolaudace stavby.217 Objednatel v tomto případě neuplatnil vady bezprostředně po předání (ačkoli stavba skutečně vadná byla), a tak mu soud práva z nich vyplývající nepřiznal. Nejvyšší soud potvrdil rozsudek odvolacího soudu a odmítl argument objednatele, že lhůta pro oznámení vad začala běžet až od kolaudace (čímž by objednatel uplatnil vady včas). Lhůta pro oznámení vad tedy běží od předání předmětu díla, bez ohledu na to, že kolaudace stavby v tom okamžiku ještě neproběhla.
Velmi podstatným rozdílem oproti úpravě obsažené v Obchodním zákoníku a Starém občanském zákoníku je zakotvení solidární odpovědnosti dalších osob spolu se zhotovitelem díla v § 2630 Občanského zákoníku.218 Se zhotovitelem je zavázán společně a nerozdílně poddodavatel zhotovitele, ten, kdo dodal stavební dokumentaci a ten, kdo prováděl dozor nad stavbou.
Závazek těchto osob přitom není dán za všech okolností. Například poddodavatel zhotovitele se může své odpovědnost zprostit, pokud prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor. Ten, kdo dodal stavební dokumentaci, se odpovědnosti zprostí, když prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci. A konečně ten, kdo prováděl dozor nad stavbou, nebude se zhotovitelem solidárně zavázán, když prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání provozu. Společným znakem pro všechny z nich je povinnost tyto skutečnosti prokázat, mají tedy povinnost důkazní.
Své odpovědnosti se však může zprostit i sám zhotovitel, a to tehdy, když prokáže, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si zvolil objednatel, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou,
217 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 51/2000, Výběr NS 719/2000.
218 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
kterou si zvolil objednatel. Takové pravidlo je zcela logické, jinak by totiž zhotovitel nesl riziko za nesprávnou volbu učiněnou objednatelem.
Zakotvení solidární odpovědnosti dalších osob je velice pozitivním krokem pro objednatele. Aby však strany předešly budoucím sporům, lze jim jistě ve shodě s X. Xxxxxxx000 doporučit, aby ve smlouvě věnovaly pozornost ujednáním
o povinnostech vyplývajících z vad, které budou mít jednotlivé osoby podílející se na provádění díla.
2.14 Provedení díla, splnění závazku
Splnění je nejčastějším a nejobvyklejším způsobem zániku závazku provést dílo.220 Tato kapitola se bude zabývat jeho podmínkami, následky ujednání případných zkoušek, svépomocným prodejem a v závěru bude pro srovnání proveden krátký nástin právní úpravy dokončení a předání díla v německém občanském zákoníku.
2.14.1 Dokončení a předání díla
Podle § 2604 Občanského zákoníku je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Tato úprava vychází z § 554 Obchodního zákoníku s tím rozdílem, že Občanský zákoník ji oproti kazuistice obsažené v Obchodním zákoníku zjednodušil.221 Dále je přiléhavěji zvolen výraz „dokončeno“ místo původního „ukončeno“. K poměrně výrazné změně došlo v tom, že z formulace „zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním“ obsažené v Obchodním zákoníku převzal Občanský zákoník pouze „dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.“ Úplně tedy vypadl požadavek na řádné ukončení, respektive dokončení díla.
Dílo je dle § 2605 odst. 1 Občanského zákoníku dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Dílo může pochopitelně sloužit svému účelu, i když vykazuje určité vady. Podle úpravy obsažené v Obchodním zákoníku by nikdy nemohlo dojít ke splnění vadným plněním. Nejvyšší soud v roce 2002 judikoval, že je-li dílo vadné, nelze jej považovat za provedené, a to ani tehdy, když jej objednatel
219 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
220 Xxxxx, J.: Občanské právo, 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2012, s. 204. ISBN 978-80-7357-948-7.
221 Xxxxxxxxxx, A. J., Xxxxx, X., Xxxxxxxxxxxx, M., Xxxxx, P., Profeldová, X., Xxxxxxx,E.: op. cit. sub. 62, s. 608.
převezme.222 Tak tomu tedy bylo podle Obchodního zákoníku. Občanský zákoník však objednateli umožňuje dokončené dílo (jinými slovy to, jehož způsobilost sloužit svému účelu byla předvedena) převzít s výhradami nebo bez výhrad.
Pokud objednatel převezme dílo bez výhrad a zhotovitel v případě budoucího sporu namítne, že právo nebylo uplatněno včas, nepřizná dle § 2605 odst. 2 Občanského zákoníku soud objednateli právo ze zjevné vady díla. Práva ze zjevných vad, které objednatel uplatnil při převzetí, mu však zůstávají zachována i po převzetí tohoto díla, tedy po splnění závazku zhotovitele provést dílo.
Objednatel je v každém případě povinen dílo převzít i s vadami, je-li předvedena způsobilost díla sloužit svému účelu. Dovoluji si přitom nesouhlasit s výkladem X. Xxxxxx, že je tím pádem objednatel povinen převzít dílo, i když bude zcela nefunkční.223 Stejně tak nesouhlasím s výkladem X. Xxxxxxxx, že následkem této nové úpravy může být „situace, kdy objednatel převezme stroj, který sice nemůže užívat, avšak musí jej uskladnit, což s sebou jistě ponese další náklady.“224 Tento závěr považuji za chybný z toho důvodu, že aby objednateli vznikla povinnost dílo (stroj) převzít, musela by být předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu, a tím pádem by jej mohl používat a žádná nadstandardní potřeba uskladnění by nevznikla. Vzhledem ke skutečnosti, že účel díla hraje pro povinnost převzetí díla velmi podstatnou roli, lze stranám opět doporučit výslovné sjednání účelu díla přímo ve smlouvě.
Pokud je předmětem díla věc, řídí se dle § 2608 odst. 1 Občanského zákoníku její předání obdobně ustanoveními o kupní smlouvě. Znamená to například, že zhotovitel v důsledku aplikace § 2088 Občanského zákoníku splní povinnost odevzdat věc objednateli, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí. Při odesílání věci se uplatní § 2091 odst. 1 Občanského zákoníku, podle něhož účinky odevzdání věci nastanou předáním věci dopravci, a to za podmínky, že zhotovitel věc zjevně označí jako zásilku pro objednatele.
Dle § 2606 Občanského zákoníku může být dílo předáno a převzato i po částech, pokud se provádí postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit. Tato úprava v Obchodním zákoníku speciálně pro smlouvu o dílo sice chyběla, ale z obecné
222 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, in: Xxxxxxxxx, I.: op. cit. sub. 107, s. 202.
223 Horák, P.: op. cit. sub. 135.
224 Xxxxxxxx, X.: op. cit. sub. 54, s. 80.
úpravy obsažené v § 329 Obchodního zákoníku byla přesto dovozována,225 a tak
de facto nedochází k žádné změně.
Ve shodě s K. Markem bych stranám raději doporučila zahrnout do smlouvy ujednání o podrobnostech předání díla, tedy například jak bude přejímka probíhat, kdo a s jakým předstihem svolá přejímací řízení, a tak dále.
Převzetí díla je pro strany zpravidla zcela zásadním okamžikem, a to zejména z toho důvodu, že jím objednatel nabývá dle § 2608 odst. 2 Občanského zákoníku vlastnické právo k věci a přechází na něj nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak již dříve.
2.14.2 Provedení sjednaných zkoušek
Dokončení díla také může být vázáno na provedení ujednaných zkoušek. Typické je sjednávání zkoušek zejména ve výstavbě, při vývoji a výzkumu,226 ale strany si je mohou sjednat v podstatě kdykoliv. V takovém případě se pak dle § 2607 odst. 1 Občanského zákoníku považuje dílo za dokončené až úspěšným provedením těchto zkoušek.
Zhotovitel je povinen objednatele k účasti na těchto zkouškách přizvat a objednatel se jich zpravidla účastní. Neúčast objednatele obecně nebrání v provedení těchto zkoušek. Nesmí to ovšem vylučovat povaha věci. Tato úprava je zcela logická, neboť si lze například těžko představit provedení zkoušky ušitého kabátu bez účasti jeho objednatele.
O provedení zkoušek se dle § 2607 odst. 2 Občanského zákoníku pořizuje zápis. Není-li přítomen objednatel, potvrdí zápis místo něj hodnověrná, odborně způsobilá a nestranná osoba, která se těchto zkoušek zúčastnila. Xxxxxxxxxx je pak povinen objednateli na jeho žádost tento zápis předat, pokud se to z nějakého důvodu nepříčí povaze závazku.
Nepřevezme-li si objednatel věc bez zbytečného odkladu poté, co dílo mělo být dokončeno (nebo po vyrozumění o dokončení díla, bylo-li dokončeno později),
225 Xxxxx, M.: Splnění závazku provést dílo podle obchodního zákoníku. Právní rozhledy 2010, č. 11, s. 381.
226 Xxxxx, X. in Xxxxxxx, X.; Xxxxxx, J.; Xxxxx, X. x xxx.: op. cit. sub. 43, s. 144.
a zároveň je předmětem díla věc, může ji dle § 2609 odst. 1 Občanského zákoníku zhotovitel vhodným způsobem prodat na účet objednatele.
Předtím, než se zhotovitel pustí do prodeje zhotovené věci, musí ještě objednatele o zamýšleném prodeji vyrozumět a stanovit mu náhradní lhůtu k převzetí věci, která nesmí být kratší než jeden měsíc. Pokud je však objednatel neznámý nebo nesnadno dosažitelný a nehlásí se o dílo po dobu delší než šest měsíců (nebo pokud zaslání vyrozumění brání povaha věci a objednatel se o věc nehlásí po dobu přiměřenou její povaze), je zhotovitel dle § 2609 odst. 2 Občanského zákoníku oprávněn prodat věc na účet objednatele i bez vyrozumění.
2.14.4 Dokončení a předání díla v německé právní úpravě
Ustanovení § 640 BGB odst. 1 obsahuje pravidlo, že objednatel je povinen převzít dílo, pokud je zhotovené v souladu se smlouvou, ledaže vzhledem ke kvalitě provedení je jeho převzetí vyloučeno. Převzetí však nemůže být odmítnuto z důvodu nepodstatných vad (toto pravidlo je tedy na rozdíl od české úpravy stanoveno výslovně pro všechny druhy díla). Za převzetí se přitom považuje také situace, kdy objednatel dílo nepřevezme v přiměřené lhůtě stanovené zhotovitelem, ačkoli k tomu byl povinen.
Pokud objednatel přebírá dílo s vadami a chce si zachovat práva z vadného plnění, musí si dle § 640 odst. 2 BGB tato práva vyhradit při převzetí. Německá úprava je tedy v tomto ohledu shodná s úpravou obsaženou v českém Občanském zákoníku.
2.15 Práva objednatele z vadného plnění a záruka za jakost díla
Tato kapitola se bude zabývat následky vadného plnění díla. Základním rozdílem mezi odpovědností zhotovitele za vady díla (a souvisejícími právy objednatele z vadného plnění) a zárukou za jakost v pojetí Občanského zákoníku je, že odpovědnost za vady vzniká ze zákona, kdežto záruka za jakost je záležitostí smluvní.
Podstatnou otázkou u problematiky odpovědnosti za vady díla je určení, co vlastně vada díla znamená. Ustanovení § 2615 odst. 1 Občanského zákoníku stanoví, že dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Na rozdíl od Obchodního zákoníku nejsou vady omezeny jen na výsledek určený ve smlouvě.227 Domnívám se tedy, že za vadné plnění
227 Podle ustanovení § 560 odst. 1 Obchodního zákoníku má dílo „vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě.“
dle formulace zvolené zákonodárcem v Občanském zákoníku lze nyní již nepochybně považovat i takové plnění, kdy zhotovitel zhotoví dílo, které sice nakonec odpovídá výsledku určenému ve smlouvě, ale postupem, který neodpovídá dohodě stran. Nejvyšší soud sice již v době účinnosti Obchodního zákoníku dovodil, že za vadu je nutno považovat i to, že dílo nebylo zhotoveno sjednaným způsobem,228 ale nynější formulace je podle mého názoru mnohem jednoznačnější.
Jako příklad vady spočívající v nedodržení sjednaného postupu může sloužit hypotetická situace, kdy by si objednatel výslovně přál ruční výrobu, přičemž zhotovitel by mu poskytl výrobky, které by vizuálně i funkčně odpovídaly výsledku stanovenému ve smlouvě, ale jednalo by se o výrobu strojovou. Takové dílo by nepochybně neodpovídalo smlouvě a mělo by proto, dle § 2615 odst. 1 Občanského zákoníku, vadu.
Je však nesmírně důležité, aby strany dílo ve smlouvě dostatečně specifikovaly, a to nejen z hlediska výsledku, jakého má být dosaženo, ale také, pokud je to pro ně důležité, i postup vedoucí k dosažení tohoto výsledku. Například ve výše zmiňovaném rozsudku229 totiž Nejvyšší soud objednateli právo z vadného plnění nepřiznal, neboť objednatel neprokázal, že byl dohodnut jím tvrzený konkrétní způsob, jak bude dílo zhotoveno.
Stejně jako Obchodní zákoník v § 564, odkazuje Občanský zákoník v § 2615 odst. 2 ohledně práv objednatele z vadného plnění na ustanovení o kupní smlouvě. Subsidiárně se tedy použijí ustanovení o právech kupujícího z vadného plnění, a pokud se jedná o závazkový vztah mezi objednatelem, který je podnikatelem a dílo provádí v rámci své podnikatelské činnosti, a zhotovitelem, který podnikatelem není nebo smlouvu neuzavírá v rámci své podnikatelské činnosti, použijí se i ustanovení upravující práva z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě.
Podstatné je, že zhotovitel odpovídá pouze za takové vady, které dílo mělo již v okamžiku jeho předání objednateli (pokud přechází nebezpečí škody později, tak až v okamžiku přechodu nebezpečí škody na objednatele), i když se projevily až později. Po této době má objednatel práva z vadného plnění pouze v případě, že tuto vadu způsobil zhotovitel porušením své povinnosti.230 Jinými slovy to znamená, že za ty vady, které dílo mělo již na začátku (tedy v okamžiku předání, popřípadě přechodu
228 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 13/2009, C 7998.
229 Tamtéž.
230 Ustanovení § 2617 Občanského zákoníku.
nebezpečí škody) odpovídá zhotovitel objektivně, kdežto za vady pozdější je odpovědnost zhotovitele založena na principu subjektivním.
Jednou z povinností zhotovitele je upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. Pokud objednatel na dokončení díla po takovém upozornění přesto trvá, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.231 Nejvyšší soud v jednom z takových případů judikoval, že pokud má dílo pouze vady způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny objednatele a zároveň z toho důvodu není možné předmět díla dokončit, má zhotovitel právo na cenu sníženou o to, co nevynaložil v důsledku nedokončení díla ve smluveném rozsahu.232
2.15.2 Uplatnění vad objednatelem
Vzhledem k aplikovatelnosti ustanovení o kupní smlouvě se na objednatele vztahuje také povinnost zakotvená v § 2104 Občanského zákoníku, tedy povinnost prohlédnout dílo co nejdříve po přechodu nebezpečí škody. Nesplnění této povinnosti může mít pro objednatele závažné následky v podobě nepřiznání práva z vadného plnění, neboť se jedná o okamžik, kdy při náležité pozornosti měl zjistit některé případné vady.
Práva ze zjevných vad objednatel nemá, ledaže jej zhotovitel výslovně ujistil, že dílo je bez vad, nebo zastřel-li vadu lstivě.233 Za zjevné se přitom považují takové vady, jejichž existence je objednateli zřejmá na pohled, nebo takové, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Naopak se za ně pochopitelně nepovažují ty vady, které by bylo možné zjistit až užíváním díla či takovou prohlídkou, která by byla spojena s destrukcí díla.234
Objednatel má naproti tomu automaticky práva z takzvaných skrytých vad, tedy takových, které existovaly již v době převzetí díla, ale projevily se až později. Důležité přitom je, aby takové vady oznámil zhotoviteli včas. V opačném případě totiž hrozí, že mu práva z těchto vad nebudou soudem přiznána. Na základě § 2618 Občanského zákoníku soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, pokud
231 Ustanovení § 2594 odst. 1 a 4 Občanského zákoníku (dříve stejná úprava obsažena v § 551 odst. 1 a 2 Obchodního zákoníku).
232 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1103/2006, C 6240.
233 Ustanovení § 2103 Občanského zákoníku.
234 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005, C 5160.
objednatel neoznámil vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, v každém případě však nejpozději do dvou let235 od předání díla a zároveň pokud zhotovitel namítne, že právo bylo uplatněno opožděně. Jak upozorňuje X. Xxxxx, Občanský zákoník tedy již nezná prekluzi práv z odpovědnosti za vady.236 Zhotovitel musí opožděnost uplatnění nároku objednatele z vadného plnění namítnout.
Na tomto místě však ještě považuji za vhodné upozornit na skutečnost, že ačkoli kompletní prekluze práv z odpovědnosti podle Občanského zákoníku skutečně nenastává, k prekluzi jednoho z práv přesto dojde. Jedná se o situaci předvídanou
§ 2111 Občanského zákoníku, tedy že neoznámí-li objednatel vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy. O toto oprávnění tedy objednatel podle mého názoru přijde i v případě, že zhotovitel námitku opožděnosti neuplatní. Nadále mu však samozřejmě zůstávají zachována ostatní práva z vadného plnění.
2.15.3 Následky vadného plnění
V důsledku aplikace ustanovení § 2108 Občanského zákoníku nemusí objednatel až do odstranění vady platit část ceny za dílo, která odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu. Stejné pravidlo obsahoval již Obchodní zákoník.237 Při určování výše této slevy je nutné vycházet z okolností konkrétního případu a nelze ji ztotožnit jen s náklady na odstranění vad.238 Nejvyšší soud podotkl, že výše slevy se zpravidla určuje znaleckým posudkem nebo dohodou stran, přičemž hlavním cílem je, aby byla pro objednatele vytvořena ekonomická situace blížící se stavu, kdyby mu bylo plněno bez vad.239
Objednatel není ze zákona oprávněn odstranit vady díla sám nebo je nechat odstranit u někoho jiného a domáhat se přitom úhrady tohoto odstranění na zhotoviteli.240 Nejvyšší soud však již v minulosti potvrdil, že tento postup lze stranami ve smlouvě o dílo sjednat.241
235 Pro stavby je v § 2629 odst. 1 Občanského zákoníku stanovena speciální pětiletá lhůta.
236 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 1.
237 Ustanovení § 439 odst. 1 v návaznosti na § 564 Obchodního zákoníku, což ale způsobovalo výkladové potíže ohledně vzniku nároku na zaplacení ceny, které byly popsány v kapitole 2.7.3 této práce.
238 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1102.
239 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, C 8639.
240 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1103.
241 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2264/2008, Výběr NS 1415/2010.
Vadné plnění z konkrétní smlouvy o dílo nově nemusí znamenat následky pouze pro zhotovitele a objednatele. Jak již bylo popsáno v kapitole 2.13.6 této práce, Občanský zákoník v § 2630 zavádí v případě stavby jako předmětu díla spoluodpovědnost dalších osob, konkrétně poddodavatele zhotovitele, toho, kdo dodal stavební dokumentaci a toho, kdo prováděl dozor nad stavbou. Tuto změnu již dlouho dopředu kritizoval například X. Xxxxxxx, neboť podle něj tím dojde ke vzniku „skupiny jakýchsi ‚ručitelů za vady‘ s nejasně vymezenou odpovědností, což nepřispěje k právní jistotě žádného z dotčených subjektů.“242 X. Xxxxx to naproti tomu vnímá spíše jako posun v tom smyslu, že se objednatel bude moci nově obrátit i na další osoby podílející se na zhotovování díla, avšak samozřejmě jen v rozsahu toho, co xxxx xxxxxx.243 Pravdou zůstává, že objednatel má nyní zákonnou oporu v tom, aby uplatňoval svá práva z vadného plnění smlouvy o dílo po osobách, které stranami této smlouvy vůbec nejsou. Jeho pozice se tedy jistě vylepšila. Poddodavatelům zhotovitele, dodavatelům stavební dokumentace a osobám provádějícím dozor nad stavbou však lze doporučit, aby na toto riziko pamatovali ve svých separátních smlouvách uzavíraných se zhotovitelem, tedy aby dostatečně přesně vymezili, co je jejich úkolem při provádění díla a za jakých okolností budou za vady díla se zhotovitelem solidárně odpovědni.
Práva objednatele a povinnosti zhotovitele z vadného plnění se obecně liší podle toho, zda vada díla znamená podstatné porušení smlouvy, či pouze nepodstatné. Následující dvě podkapitoly se budou těmito nároky zabývat.
2.15.4 Práva objednatele při podstatném porušení smlouvy
V případě, že je vadné plnění podstatným porušením smlouvy,244 má objednatel na základě § 2106 odst. 1 Občanského zákoníku na výběr ze čtyř možností. Za prvé může požadovat odstranění vady dodáním nové věci bez vad nebo dodáním chybějící věci (což může u díla znamenat provedení náhradního díla či dokončení chybějící části díla), za druhé má také právo na odstranění vady opravou věci, za třetí může uplatnit nárok na přiměřenou slevu z ceny a za čtvrté může od smlouvy odstoupit.
242 Xxxxxxx, X.: op. cit. sub. 41.
243 Xxxxx, X.: op. cit. sub. 1.
244 Podstatným porušením je dle § 2002 Občanského zákoníku takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. V ostatních případech platí vyvratitelná domněnka, že porušení podstatné není.
Podstatnou výhodou objednatele přitom je, že si může z výše uvedených nároků zvolit ten, který mu nejvíce vyhovuje. Nemusí například nejdříve požadovat odstranění vady a teprve pak odstoupit, a tak dále. Všechny nároky jsou rovnocenné. Důležité však je, aby tuto volbu provedl objednatel včas, tedy bez zbytečného odkladu po oznámení vady zhotoviteli. Pokud volbu včas neučiní, má dle § 2106 odst. 3 Občanského zákoníku pouze práva jako při nepodstatném porušení smlouvy.
Jednou provedenou volbu již objednatel nemůže jednostranně bezdůvodně měnit. Změna zvoleného nároku je samozřejmě vždy možná v případě souhlasu zhotovitele. Jednostrannou možnost změny volby má pak objednatel pouze v případě, že zvolil opravu vady, a tato se ukáže jako neopravitelná, nebo v případě, že zhotovitel neodstraní vadu v přiměřené lhůtě či oznámí objednateli, že vadu neodstraní. Pokud se vada ukáže jako neodstranitelná, má objednatel možnost volby ze všech tří zbývajících nároků, kdežto pokud nebyla odstraněna v důsledku liknavosti zhotovitele, nabízí Občanský zákoník objednateli pouze volbu mezi přiměřenou slevou z ceny a odstoupením. Domnívám se, že tato úprava je vhodná, neboť by pravděpodobně mohlo dojít ke zbytečným průtahům, kdyby objednatel žádal po nespolupracujícím zhotoviteli, aby vadu odstranil dodáním nové věci bez vady, nebo dodáním chybějící věci (respektive provedením náhradního díla).
2.15.5 Práva objednatele při nepodstatném porušení smlouvy
Pokud je vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, nabízí Občanský zákoník objednateli volbu jen ze dvou možností, kterými jsou odstranění vad a přiměřená sleva z ceny.245
Na rozdíl od podstatného porušení smlouvy nezaniká objednateli u nepodstatného porušení právo volby jejím neoznámením zhotoviteli bez zbytečného odkladu, neboť § 2107 Občanského zákoníku tento následek nepředvídá. Výklad, který by prosazoval analogickou aplikaci § 2106 odst. 2 Občanského zákoníku, a tedy zánik práva volby objednatele při jeho neuplatnění bez zbytečného odkladu po oznámení vad, je třeba odmítnout.246
Váhavost objednatele může na základě § 2107 odst. 2 Občanského zákoníku vést pouze k tomu, že zhotovitel je oprávněn odstranit vady podle své volby opravou
245 Ustanovení § 2107 odst. 1 Občanského zákoníku.
246 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 76.
věci nebo dodáním nové věci (respektive provedením náhradního díla), přičemž jedinou podmínkou je, že tato volba zhotovitele nesmí objednateli způsobit nepřiměřené náklady.
Neodstranění vady věci včas nebo odmítnutí jejich odstranění zhotovitelem má dle § 2107 odst. 3 Občanského zákoníku de facto stejné následky, jako u podstatného porušení smlouvy. Objednatel si v takovém případě může zvolit mezi odstoupením od smlouvy a přiměřenou slevou z ceny. Jakmile volbu mezi těmito dvěma nároky provede, není oprávněn ji změnit bez souhlasu zhotovitele.
Jak pro případy, kdy je vadné plnění podstatným porušením smlouvy, tak pro případy, kdy se jedná o porušení smlouvy nepodstatné, v souladu s § 2109 Občanského zákoníku platí, že při dodání nové věci (u díla tedy analogicky provedení náhradního díla) je objednatel povinen vrátit zhotoviteli věc původně dodanou (původní předmět díla), a to na náklady zhotovitele. Podle speciální úpravy obsažené v § 2615 odst. 2 Občanského zákoníku objednatel ani není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
Výše popsaná úprava práv objednatele z vadného plnění při podstatném a nepodstatném porušení smlouvy, která je nyní obsažena v Občanském zákoníku, vychází z Obchodního zákoníku. Oproti úpravě, která byla obsažena ve Starém občanském zákoníku, však znamená značný posun. Podle mého názoru nejdůležitější a velmi kladnou změnou pro objednatele je možnost požadovat v případě vadného plnění automaticky slevu z ceny. Podle úpravy obsažené v § 622 Starého občanského zákoníku byl totiž objednatel oprávněn v případě odstranitelných vad žádat nejdříve odstranění této vady (nebo výměnu věci, pokud to nebylo neúměrné) a teprve když takový postup nebyl možný, mohl žádat přiměřenou slevu z ceny nebo od smlouvy odstoupit. V případě neodstranitelných vad, které bránily tomu, aby mohla být věc řádně užívána (nebo odstranitelných, pro které z důvodu jejich opakovaného vyskytnutí či jejich většího počtu nešlo věc řádně užívat) pak bylo postavení objednatele ještě horší. Mohl totiž pouze odstoupit od smlouvy nebo požadovat výměnu věci. Na slevu z ceny vznikl objednateli nárok jen tehdy, když se jednalo o jiné vady neodstranitelné dle § 622 odst. 3 Starého občanského zákoníku.
Úprava popsaná v předchozím odstavci nevypadá na první pohled pro objednatele tak nevýhodně. Problém však mohl nastat, když si chtěl objednatel věc ponechat přesto, že pro opakované vyskytnutí vad nešlo věc řádně užívat a přál si pouze slevu z ceny. Motivaci k tomu mohl mít různou. Například výměna věci nebyla z jakéhokoli důvodu možná a objednatel zároveň nechtěl od smlouvy odstoupit, protože nevěděl, jaká je finanční situace zhotovitele, a zda by v případě odstoupení od smlouvy pouze nepozbyl vlastnické právo k zhotovené věci (bez naděje na vymožení celé ceny díla zpět). Při uplatnění slevy z ceny by mu tedy alespoň zůstala zhotovená věc, kterou sice nelze užívat řádně (tedy tak, jak při uzavírání smlouvy objednatel očekával), ale přesto je použitelná. Podle Starého občanského zákoníku by objednatel v takovém případě nárok na slevu z ceny ze zákona neměl a soud by mu jej tedy ani nepřiznal. Musel by si vybrat jednu ze dvou možností – výměnu či odstoupení. Současná úprava v Občanském zákoníku je proto pro objednatele v tomto ohledu mnohem příznivější.
2.15.6 Použití ustanovení o prodeji zboží v obchodě
Domnívám se, že vzhledem k obecnosti odkazu učiněného v § 2615 odst. 2 Občanského zákoníku se na práva z vadného plnění smlouvy o dílo použijí i ustanovení o právech z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě, tedy § 2165 a následující Občanského zákoníku. K jejich aplikaci dojde analogicky dle § 2158 odst. 1 Občanského zákoníku v případě, že zhotovitel dílo provádí v rámci jeho podnikatelské činnosti, ledaže objednatel je také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se dílo týká také jeho podnikatelské činnosti.
Nesdílím tedy výkladové stanovisko X. Xxxxxx, který se domnívá, že vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o dílo nezahrnuje speciální oddíl odpovídající koupi zboží v obchodě, nepožívá objednatel, ani je-li spotřebitelem, žádných speciálních výhod.
X. Xxxxx je toho názoru, že nesjedná-li objednatel v postavení spotřebitele ve smlouvě
o dílo na stavbu rodinného domu záruku, bude mít „horší postavení, než kupec tenisek.“247 S tímto závěrem si dovoluji nesouhlasit, neboť jak jsem výše uvedla, domnívám se, že na objednatele, který je v postavení spotřebitele, tato ochranná ustanovení dopadají. Nejvyšší soud také v minulosti dovodil, že tato ustanovení
247 Uhlíř, D.: První zkušenosti s novým občanským zákoníkem. Bulletin advokacie 2014, č. 7, s. 34.
dopadají i na smlouvy, jejich předmětem je nemovitost.248 Navíc, pokud jde
o zmiňovanou stavbu rodinného domu, poskytuje Občanský zákoník objednateli k uplatnění vad lhůtu pěti let od převzetí stavby.
Ustanovení § 2165 odst. 1 Občanského zákoníku poskytuje lhůtu k uplatnění práva z vady, které se u spotřebního zboží vyskytne do dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Spotřební zboží je definováno evropskou směrnicí jako všechny hmotné movité předměty, s výjimkou zboží, které se prodává na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření, vody a plynu (nejsou-li stáčeny v omezeném objemu nebo v určitém množství) a elektrické energie.249 V podstatě tedy lze pod tento pojem zahrnout většinu běžně zhotovovaných movitých věcí.250
Z druhého odstavce § 2165 Občanského zákoníku vyplývá, že pokud bude na obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.
Ustanovení § 2165 se pak dle § 2167 Občanského zákoníku nepoužije v případě, že byla cena snížena pro uplatňovanou vadu, v případě opotřebení způsobeného obvyklým užíváním a vyplývá-li to z povahy věci. Výjimka pro použitou věc se u smlouvy o dílo spíše neuplatní, neboť použitá věc bude s největší pravděpodobností předmětem kupní smlouvy.
Z ustanovení § 2168 Občanského zákoníku vyplývá, že zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění nelze mezi stranami v tomto režimu platně ujednat. Na základě § 2174 Občanského zákoníku pak ani není možné ve smlouvách spadajících do režimu prodeje zboží v obchodě mezi stranami ujednat omezení práva objednatele z vadného plnění předtím, než objednatel může toto právo uplatnit. Možnostmi omezení práv z vadného plnění ze smluv o dílo uzavíraných mezi rovnými subjekty se bude zabývat následující podkapitola.
248 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, dostupný na: xxxx://xxxxxx.xxx.xx/00Xxx0000/0000.
249 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží.
250 U smluv o dílo týkajících se spotřebního zboží se nacházíme na poměrně tenkém ledu, neboť § 2085 odst. 1 in fine stanoví, že za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutno sestavit nebo vytvořit. Právě slovní spojení „sestavit nebo vytvořit“ vyvolává pocit, že
o spotřebním zboží možná ani nelze uzavřít smlouvu o dílo. Domnívám se však, že tímto slovním spojením má zákonodárce na mysli například nábytek, který se prodává v rozloženém stavu a je třeba jej sestavit. Pokud převážná část plnění dodavatele bude spočívat ve výkonu činnosti, tedy pokud půjde
o výrobu (spotřebního zboží) jako takovou, bude mezi stranami v souladu s § 2086 odst. 2 Občanského zákoníku uzavřena smlouva o dílo.
2.15.7 Omezení práv z vadného plnění
Pokud je smlouva o dílo uzavírána mezi dvěma rovnými subjekty, z nichž ani jeden není slabší smluvní stranou, platí zásada smluvní volnosti. Strany si tedy zásadně mohou práva a povinnosti z vadného plnění sjednat odchylně. To ostatně Nejvyšší soud dovodil již u úpravy podle Obchodního zákoníku251 a není důvod, aby tento princip nešlo u stejně silných subjektů využít i v současnosti.
Občanský zákoník v obecné úpravě závazků, konkrétně v § 1916 odst. 2 zakazuje, aby zcizitel předem omezil zákonný rozsah svých povinností. V případě, že smlouva o dílo sjednaná podle Občanského zákoníku takové prohlášení zhotovitele obsahuje, nepřihlíží se k němu.
Naopak objednatel se může předem vzdát svých práv z vadného plnění. Ustanovení § 1916 odst. 2 in fine Občanského zákoníku tuto možnost výslovně předvídá a pouze podmiňuje platnost tohoto jednání písemnou formou. Tato úprava je plně v souladu se zásadou autonomie vůle stran. X. Xxxxxx považuje možnost vzdání se práv z vadného plnění předem za jeden z nástrojů alokace rizika.252 Zároveň však upozorňuje, že ačkoli to není v zákoně uvedeno výslovně, nelze žádným prohlášením ani ujednáním dosáhnout toho, aby zhotovitel nenesl žádné následky za vadné plnění způsobené úmyslně či cíleně zakryté a podobně. S tímto výkladem se plně ztotožňuji.
Předmět plnění má dle § 1920 Občanského zákoníku právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět.
Ustanovení § 2616 Občanského zákoníku stanoví, že pokud podle českého právního řádu nebo podle právního řádu státu, kde má být předmět díla využit, dojde v důsledku použití předmětu díla k ohrožení nebo porušení práva třetí osoby z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, je z toho zhotovitel objednateli zavázán, pokud o tom zhotovitel v době uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel. Toto ustanovení v podstatě přebírá úpravu obsaženou v § 559 Obchodního zákoníku s tím, že na rozdíl od Obchodního zákoníku není v současnosti nutné porušení tohoto práva, ale postačí ohrožení a také není nutné, aby zhotovitel o tomto riziku v době uzavření věděl,
251 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005, C 5162.
252 Xxxxxx, X.: Vzdání se práv z vadného plnění v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy 2013, č. 20, s. 712.
ale postačí, že o něm vědět musel. Pro smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem se také uplatní speciální úprava obsažená v § 2631 - § 2635 Občanského zákoníku, která již byla v této práci rozebrána v kapitole 2.12.
Co se týče právních vad díla obecně, použijí se obdobně ustanovení o právních vadách předmětu koupě.253 Velmi významnou právní vadou je bezpochyby absence vlastnického práva k předmětu díla. Objednatele však do jisté míry chrání fakt, že Občanský zákoník, po vzoru Obchodního zákoníku, umožňuje nabytí od nevlastníka.254 Vždy je však zapotřebí dobrá víra objednatele.
Stejně jako ohledně práv z vadného plnění je u záruky za jakost odkázáno na ustanovení o kupní smlouvě, která se použijí obdobně.255
Záruka za jakost díla na rozdíl od práv z vadného plnění nevzniká ze zákona. Jedná se o závazek zhotovitele, že věc, která je předmětem díla, bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel, nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Může být sjednána přímo ve smlouvě, v prohlášení o záruce či pouze uvedena v reklamě nebo na obalu. Písemná forma není zákonem vyžadována.256
Ustanovení § 2114 Občanského zákoníku obsahuje pravidla pro případ střetu dvou záručních dob pro jedno plnění. Pokud je ve smlouvě o dílo a v prohlášení
o záruce určena jiná záruční doba, platí ta, která je z nich nejdelší. To znamená, že i v případě, že smlouva samotná stanoví záruční dobu kratší, bude platit delší záruční doba stanovená v prohlášení o záruce. Pokud si však strany ujednají jinou záruční dobu, než jaká je vyznačena na obalu jako doba použitelnosti, má přednost ujednání stran, i kdyby to znamenalo kratší záruční dobu.
Záruční doba počíná dle § 2115 Občanského zákoníku běžet od odevzdání věci (předmětu díla) objednateli. Aby však byla zajištěna ochrana objednatele, pro kterého má záruka smysl až od té doby, kdy předmět díla může řádně užívat,257 existují dvě zákonné výjimky. Pokud je věc odesílána, běží záruční doba až od dojití věci do místa určení, a pokud má věc uvést do provozu někdo jiný než objednatel, tak až ode dne
253 Ustanovení § 2616 in fine Občanského zákoníku.
254 Ustanovení § 1109 Občanského zákoníku.
255 Ustanovení § 2619 odst. 1 Občanského zákoníku.
256 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 81.
257 Tamtéž, s. 82.
jejího uvedení do provozu. Zákonodárce však zároveň k ochraně zhotovitele omezil toto určení počátku běhu záruční doby podmínkou, že objednatel musí zajistit zprovoznění do tří týdnů od převzetí věci. Pokud tak neučiní, běží záruční doba standardně, tedy již od odevzdání věci objednateli.
Způsobí-li vadu po přechodu nebezpečí škody na objednatele vnější událost, nemá objednatel právo ze záruky, pokud ovšem tuto vadu nezpůsobil zhotovitel.258 Vnější událost lze vykládat jako jakoukoli příčinu, která nemá původ v použitém materiálu či způsobu zhotovení věci, tedy jak vis maior, tak zaviněné i nezaviněné jednání objednatele a třetích osob.
Podstatný rozdíl záruky za jakost od práv z vadného plnění spočívá v tom, že u záruky za jakost zhotovitel odpovídá i za ty vady, které se objeví až v průběhu záruční doby, přičemž v době uzavření smlouvy nebo předání díla vůbec nemusely existovat. Pokud tedy zhotovitel objednateli záruku za jakost poskytne, výrazně se tím vylepší postavení objednatele a jeho jistota, že předmět díla bude po stanovenou dobu sloužit svému účelu.
2.15.10 Německá právní úprava vadného plnění
BGB obsahuje úpravu vadného plnění v § 633 - § 639. Zhotovitel je povinen provést dílo bez věcných i právních vad. Bez věcných vad je dílo, pokud je použitelné k účelu určenému ve smlouvě nebo k účelu, k němuž se běžně používá. Provedení jiného díla nebo menšího množství je také považováno za věcnou vadu díla. Bez právních vad je pak dílo v případě, že třetí osoby k němu nemohou nárokovat žádná práva, nebo mohou nárokovat pouze práva ve smlouvě specifikovaná.
Podstatným rozdílem oproti české právní úpravě je oprávnění objednatele odstranit vady díla sám a požadovat po zhotoviteli náhradu nákladů na to vynaložených. Objednatel je dokonce oprávněn požadovat po zhotoviteli zálohu na nezbytné náklady, které bude muset v souvislosti s odstraňováním vad vynaložit.259 Možnost objednatele odstranit vady díla svépomocí považuji za velmi vhodnou a přikláněla bych se k jejímu zavedení i do české právní úpravy.
Objednatel může na základě § 635 BGB požadovat odstranění vady po zhotoviteli. V takovém případě je zhotovitel dle jeho vlastní volby povinen buď
258 Ustanovení § 2116 Občanského zákoníku.
259 Ustanovení § 637 odst. 3 BGB.
vadu opravit, nebo provést nové dílo. Stejně jako podle české úpravy je pak v případě provedení nového díla objednatel povinen zhotoviteli vrátit původně provedené, vadné dílo.
Podle německé úpravy se nároky z vadného plnění smlouvy o dílo promlčují v dvouleté promlčecí době, pokud jde o výrobu, údržbu nebo změnu věci, v pětileté promlčecí době, pokud jde o stavbu, a v ostatních případech ve standardní promlčecí době, která je dle německého práva tříletá.260
Z ustanovení § 639 BGB vyplývá, že strany smlouvy o dílo mohou vyloučit odpovědnost zhotovitele za vady, přičemž však zhotovitel se této dohody nemůže dovolávat v případě, že vadu lstivě zamlčel nebo převzal záruku za jakost díla.
2.15.11 Anglická právní úprava vadného plnění
Vadné plnění je dle anglické úpravy porušením smlouvy, což poškozeného opravňuje k náhradě škody a za určitých okolností také k odstoupení od smlouvy.261 Nahrazovat se přitom nemusí vždy nutně náklady potřebné k odstranění vady, ale někdy postačí jen takzvaná náhrada ztráty výhody („loss of amenity damages“). Bylo tak rozhodnuto například v případě Ruxley Electronics and Construction Ltd v Forsyth [1996], kde zhotovitel místo bazénu hlubokého 7,6 stop (tedy přibližně 2,3 metru) zhotovil bazén hluboký 6 stop (přibližně 1,8 metru). Rozdíl v hodnotě těchto bazénů nebyl velký, ale náklady k opravě by byly vysoké. Soud proto rozhodl, že objednatel je oprávněn pouze k náhradě ztráty výhody.262
Zhotovitel má také možnost svou odpovědnost smluvně vyloučit, ale musí dodržet podmínky stanovené speciálním zákonem263 a v případě smluv uzavíraných se spotřebitelem i dalšími předpisy.264 Důležité přitom je, aby vylučovací ustanovení splňovalo test přiměřenosti („the reasonableness test“), tedy aby se dalo po druhé straně rozumně požadovat převzetí daného rizika.265
260 Ustanovení § 195 BGB.
261 X’Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, J.: op. cit. sub. 100, s. 375.
262 Xxxxx, X.:Casebook on Contract Law. 12th edition. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 434. ISBN: 978-0199687237.
263 The Unfair Contract Terms Act 1977.
264 The Unfair Terms in Consumer Contracts Regulations 1999.
265 XxXxxxxxxx, X.: Contract law. 4th ed. Houndmills: Palgrave, 2000, s. 220. ISBN 0-333-79427-3.
2.16 Odpovědnost za škodu
V průběhu plnění smlouvy o dílo může pochopitelně dojít i ke vzniku újmy, která může a nemusí souviset s vadným plněním díla. Odpovědnost za škodu je vedle odpovědnosti za vady a odpovědnosti za prodlení jedním z druhů občanskoprávní odpovědnosti.266 Jedná se o velmi širokou problematiku, která by sama o sobě vystačila na několik samostatných rigorózních prací. Tato práce se jí proto bude věnovat jen velmi okrajově, neboť strany smlouvy o dílo se sice s odpovědností za škodu musí poměrně často potýkat, nejedná se však o závazek vyplývající specificky z tohoto smluvního typu.
Ustanovení § 1925 Občanského zákoníku výslovně stanoví, že právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody. Čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Tedy ani z titulu odpovědnosti za škodu. Stejná úprava byla v minulosti obsažena v § 440 odst. 2 Obchodního zákoníku. Nejvyšší soud judikoval, že nelze suplovat právo z odpovědnosti za vadu právem na náhradu škody, a tedy pokud například objednatel znemožnil zhotoviteli odstranění vytčených vad díla a nechal je následně odstranit u subjektu odlišného od zhotovitele, nemá nárok na zaplacení této opravy z titulu odpovědnosti za škodu.267
Ustanovení § 2894 Občanského zákoníku stanoví, že povinnost nahradit újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění, tedy škody. Naproti tomu povinnost odčinit nemajetkovou újmu vzniká jen tehdy, byla-li mezi stranami výslovně ujednána nebo stanoví-li tak zvláštní zákon. To je tedy pro škůdce poměrně příznivé pravidlo, na rozdíl od úpravy obsažené v DCFR, kde je stanoveno, že škoda (v terminologii DCFR spíše ztráta - „loss“) zahrnuje vždy škodu majetkovou (ekonomickou ztrátu - „economic loss“) i nemajetkovou (jinou než ekonomickou ztrátu
„non-economic loss“, která zahrnuje bolest, utrpení a zhoršení kvality života).268 Německá úprava je však například stejná, jako česká, a tedy nárok na nemateriální újmu existuje pouze v případech vymezených zákonem.269
266 Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, M. a kol. op. cit. sub. 15, s. 360.
267 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, Výběr NS 750/2010.
268 Ustanovení III. – 3:701 DCFR.
269 Xxxxxx, U.: Nová právní úprava náhrady škody v německém právu. Evropské právo 2003, č. 1, s. 16.
Důležitým rozdílem mezi škodou způsobenou porušením zákonné povinnosti a škodou způsobenou porušením povinnosti smluvní je v požadavku na zavinění škůdce. V případě škody způsobené porušením zákona je odpovědnost škůdce subjektivní, tedy je vyžadováno jeho zavinění.270 To se dle § 2911 Občanského zákoníku presumuje ve formě nedbalosti. Naproti tomu odpovědnost za porušení smluvní povinnosti je objektivní, tedy bez nutnosti zavinění. Nejedná se však o objektivní odpovědnost absolutní, neboť ustanovení § 2913 odst. 2 Občanského zákoníku stanoví liberační důvod, po jehož prokázání se škůdce své odpovědnosti zprostí. Jedná se o situaci, kdy škůdci ve splnění smluvní povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Důkazní břemeno přitom nese škůdce a odpovědnosti jej nezbaví taková překážka, která vznikla jen z jeho osobních poměrů, nebo která vznikla až v době, kdy byl v prodlení s plněním příslušné smluvní povinnosti.
Možnost vyloučení náhrady škody má na rozdíl od možnosti vyloučení práv z vadného plnění velice striktní zákonné hranice.271 Základní limity jsou stanoveny v § 2898 Občanského zákoníku. Nelze tedy například smluvně vyloučit povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Není ani dovoleno ujednání, kterým se předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. K takovým ujednáním se nepřihlíží. Slabší smluvní strana se přitom práva na náhradu ani nemůže platně vzdát. Speciální ustanovení je pak ještě obsaženo například v úpravě škody způsobené vadou výrobku, kde je pro tento speciální druh odpovědnosti za škodu zakotveno, že se nelze předem vzdát práva na náhradu škody zcela nebo zčásti (není tedy ani podmínkou, aby ten, kdo se vzdává, byl slabší smluvní stranou).
K jednostrannému prohlášení objednatele či zhotovitele, že svoji povinnost náhradě újmy vůči druhé smluvní straně vylučuje nebo omezuje, se dle § 2896 Občanského zákoníku nepřihlíží. Takovéto prohlášení lze považovat maximálně za varování před nebezpečím, a to pouze pokud je učiněno ještě před vznikem újmy.
270 Ustanovení § 2910 Občanského zákoníku.
271 Xxxxxx, X.: op. cit. sub. 252.
2.17 Zajištění závazků ze smlouvy o dílo
Ujednání o zajištění závazků je, nebo by alespoň mělo být, důležitou součástí každé významnější smlouvy o dílo. Samozřejmě, pokud jde o takovou smlouvu o dílo, jejímž předmětem je plnění v zásadě drobné či kde doba plnění je velmi krátká, nedává smysl (a mnohdy je to i neekonomické), aby strany ztrácely čas vyjednáváním zajištění těchto závazků. Pokud však jde o plnění významnější, jako je například stavba rodinného domu či obchodního centra, lze stranám doporučit, aby zajištění závazků z této smlouvy vyplývajících věnovaly maximální pozornost.
Občanský zákoník formulačně rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhu. Smluvní pokuta a uznání dluhu jsou označovány právě jako utvrzení dluhu, a to dle důvodové zprávy proto, že hospodářsky nezajišťují pohledávku věřitele, třebaže mu poskytují jiné výhody.272 Jinými slovy nedávají věřiteli úplnou jistotu, že v případě nesolventnosti dlužníka skutečně nějaké plnění obdrží.
Pravděpodobně nejčastějším způsobem zajištění (v současné terminologii tedy utvrzení) používaným ve smlouvách o dílo je smluvní pokuta. Ta může utvrzovat jak závazek zhotovitele provést včas a řádně dílo, tak závazek objednatele včas a řádně za dílo zaplatit.
Ustanovení § 2048 Občanského zákoníku stanoví, že pokud je pro případ porušení smluvené povinnosti ujednána povinnost zaplatit smluvní pokutu, může věřitel tuto smluvní pokutu požadovat bez ohledu na to, zda mu porušením příslušné povinnosti vznikla škoda. Výše smluvní pokuty může být ve smlouvě o dílo určena přímo, postačí ale také jen způsob jejího určení. Smluvní pokuta může být dle § 2048 in fine Občanského zákoníku ujednána i v jiném než peněžitém plnění. Na rozdíl od Starého občanského zákoníku273 nevyžaduje Občanský zákoník pro sjednání smluvní pokuty písemnou formu.
Smluvní pokuta plní funkci zajišťovací, sankční a kompenzační, přičemž její zajišťovací funkce spočívá především v jakémsi motivačním faktoru.274 V případě nesolventního dlužníka pak již svou funkci příliš neplní, což je také, jak bylo výše uvedeno, důvodem pro její řazení mezi způsoby utvrzení dluhu.
272 Důvodová zpráva k Občanskému zákoníku [online].
273 Ustanovení § 544 odst. 2 Starého občanského zákoníku.
274 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 81.
Smluvní pokuta je závazkem akcesorickým, proto je neplatná, není-li platný utvrzený dluh a nemůže vzniknout z dluhu, který již zanikl. Pokud ale nárok na zaplacení jednorázové smluvní pokuty vznikl ještě před tím, než například nastala následná nemožnost plnění, tak zánik utvrzeného dluhu nemá na vzniklé právo na smluvní pokutu jakýkoli vliv.275 Toto pravidlo samozřejmě platí pro zánik utvrzeného dluhu z jakéhokoli důvodu, tedy nejen pro následnou nemožnost plnění, ale například i pro případ odstoupení od smlouvy (vždy za předpokladu, že právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklo ještě předtím, než utvrzený dluh zanikl).276
Zaplacením smluvní pokuty přitom utvrzený dluh nezaniká. Dlužník je proto i po zaplacení smluvní pokuty povinen splnit svou původní povinnost, tedy dluh, který byl smluvní pokutou utvrzen.277 Zároveň však platí zásada autonomie vůle stran, a proto pokud se objednatel se zhotovitelem ve smlouvě o dílo výslovně dohodnou, že zaplacením smluvní pokuty příslušná povinnost zanikne, jedná se o platné ujednání, které má charakter odstupného.278
Smluvní pokuta je standardně pojímána jako paušalizovaná náhrada škody. Pokud si tedy strany neujednají ve smlouvě něco jiného, platí § 2050 Občanského zákoníku, který stanoví, že věřitel nemá právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Věřiteli, který si přeje mít v případě budoucího sporu možnost vymáhat i náhradu škody přesahující smluvní pokutu, lze proto doporučit, aby si toto právo ve smlouvě vymínil.
Naopak na úroky z prodlení smluvní pokuta vliv nemá (a to ani v případě, že je vyjádřena procentní částkou za každý den prodlení).279 Úroky z prodlení jsou totiž zákonnou sankcí vznikající věřiteli v důsledku prodlení dlužníka.280 Nejvyšší soud ale také dovodil, že smluvní pokutu lze ve smlouvě formulovat i tak, že úroky z prodlení vylučuje. Opět se jedná o projev autonomie vůle stran.281
Smluvní pokuta se sjednává pro případ porušení konkrétní povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo. Z toho například také vyplývá, že za porušení jiných
275 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 32 Odo 1055/2005, Výběr NS 374/2007.
276 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1285. 277 Ustanovení § 2049 Občanského zákoníku. 278 Xxxxxx, X. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1288. 279 Tamtéž, s. 1284.
280 Tamtéž, s. 1289.
281 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1599/2010, C 10383.
povinností vyplývajících z té samé smlouvy o dílo sice nelze smluvní pokutu vyžadovat, není však omezeno právo na náhradu škody vzniklé z takového porušení.
Pokud je sjednána smluvní pokuta pro případ, že dílo nebude provedeno řádně, vznikne objednateli nárok na zaplacení smluvní pokuty i v případě, že dílo sice lze bez omezení užívat, ale nebylo plněno řádně dle smlouvy. Nejvyšší soud řešil například situaci, kdy zhotovitel použil na zhotovení chodníku užší dlaždice, než bylo sjednáno ve smlouvě. Skutečnost, že chodník je možné užívat (chodit po něm) i při jeho zhotovení z užších dlaždic nemá dle rozhodnutí Nejvyššího soudu vliv na to, že zhotovitel plnil vadně a objednateli proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty.282 Stejně tak možnost předat dílo s drobnými vadami nevylučuje automaticky smluvní pokutu za to, že dílo nebylo provedeno řádně.283
Ustanovení § 2051 Občanského zákoníku přejalo úpravu obsaženou dříve jen v Obchodním zákoníku, a to možnost moderace smluvní pokuty soudem. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit v závislosti na hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby porušení té povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Pokud z porušení této povinnosti vznikne později další škoda, je poškozený k její náhradě oprávněn až do výše smluvní pokuty. Ztotožňuji se přitom s názorem, že § 2051 Občanského zákoníku je kogentní a možnost moderace smluvní pokuty soudem tedy nelze ujednáním stran vyloučit.284
Maximální přípustnou výši smluvní pokuty není možné určit obecně, neboť vždy závisí na okolnostech konkrétního případu (důvody, které strany ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a okolnosti, které její vyjednávání provázely).285
Jedním z nejčastějších způsobů zajištění závazků ze smlouvy o dílo je také ujednání takzvané pozastávky. Ta se sjednává především k zajištění případných dluhů zhotovitele z vadného plnění. Může být formulována jako sleva, tedy pohledávka
282 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3888/2012, C 12888. 283 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006, Výběr NS 1695/2008.
284 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1290.
285 Tamtéž, s. 1291.
s odloženou splatností s rozvazovací podmínkou pro případ, že zhotovitel nedostojí nebo nebude moci dostát svým závazkům, nebo naopak jako bonus, tedy budoucí podmíněná pohledávka, která vznikne teprve v případě, že zhotovitel svým závazkům z vadného plnění dostojí.
Pozastávka plní svou funkci i v případě, že právo na odstranění vad již bylo promlčeno. Nejvyšší soud v minulosti dovodil, že pokud si strany smlouvy o dílo sjednaly, že objednatel uhradí (doplatí) část ceny díla až po odstranění vad, které budou objednatelem řádně uplatněny ve stanovené lhůtě, a tyto vady nebyly odstraněny, pak skutečnost, že právo na odstranění vady již bylo promlčeno, nic nemění na tom, že zadržená část ceny díla dosud není splatná.286
Pozastávka, na rozdíl od smluvní pokuty, také plní svou funkci bez omezení i v případě, že se zhotovitel ocitne v insolvenčním řízení. Nejvyšší soud došel k závěru,287 že pokud je mezi stranami sjednáno, že nárok na zaplacení 5 % ceny díla vznikne až po uplynutí záruční doby, pak pohledávka na zaplacení této části ceny díla do té doby nevznikne, tedy ani se nemůže stát prohlášením konkursu splatnou.288
V minulosti již bylo také judikaturou dovozeno, že není neplatné ujednání, kterým si strany sjednají slevu pro případ, že na majetek zhotovitele bude prohlášen konkurs.289 V konkrétním případě byla sjednána sleva ve výši 30 % ceny díla, která měla odpovídat hodnotě záruky za jakost. Městský soud v Praze, jehož rozhodnutí posléze potvrdil Vrchní soud v Praze, došel k závěru, že takové ujednání není v rozporu s dobrými mravy a jedná se pouze o obezřetnost stran. Domnívám se, že takové ustanovení ve smlouvě o dílo je tedy velmi výhodné pro obě strany a lze jej doporučit. Pokud bude zhotovitel souhlasit s tím, že objednatel doplatí 20 – 30 % ceny až po uplynutí záruční doby, je možné sjednat takovou slevu pro případ prohlášení
286 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 333/2001, C 1984.
287 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 220/2006, dostupný 22. 1. 2015 na: xxxx://xxxxxx.xxx.xx/00Xxx000/0000.
288 Podle § 14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání se nesplatné pohledávky úpadce staly prohlášením konkursu splatnými. Od 1. 1. 2008 však tento zákon nahradil zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který takové ustanovení neobsahuje. Prohlášením konkursu se v současnosti považují za splatné jen pohledávky proti dlužníku.
289 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 11 Cm 339/2006 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn 1 Cmo 167/2009, oba dostupné 22. 1. 2015 na: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx?xxxx&xxxxx&xx&xxxxxx&xxxxxxxxxx&xxx0&xxxx0XXXXXxXX&xxxxxxxx%0X
%2F%0Xxxx.xxxx.xxxx%2Fisir%2Fspis%2F90165%2FC%2FRENOMIX- s.r.o%2Fdoc%2F6541744&ei=cCjBVI_bJoGjUoCPgeAM&usg=AFQjCNEBtdPh4XlOsEsqL4AqpBZqv Hjbmg.
konkursu na majetek zhotovitele a objednatel bude mít jistotu, že nepřijde o svá práva z vadného plnění a ze záruky za jakost. Jak totiž konstatoval Vrchní soud ve výše citovaném rozsudku, práva z vadného plnění sice mohou být uspokojena i v rámci konkursu, ale jejich reálná vymahatelnost je prohlášením konkursu výrazně oslabena.
2.17.3 Jiné formy zajištění závazků ze smlouvy o dílo
Závazky vyplývající ze smlouvy o dílo mohou být samozřejmě zajištěny i dalšími způsoby. Zajištění může být ujednáno přímo ve smlouvě o dílo, nebo v samostatném dokumentu, před porušením povinnosti, nebo i poté. Může jej také poskytnout buď dlužník sám (ve smlouvě o dílo, jakožto synallagmatickém závazkovém vztahu, tedy dle příslušné povinnosti objednatel či zhotovitel), nebo třetí osoba. Detailní analýza všech použitelných zajišťovacích a utvrzovacích instrumentů není předmětem této práce, a proto budou na následujících řádcích jen velmi stručně zmíněny další dva z nich.
Poměrně vhodným způsobem zajištění některých dluhů vyplývajících ze smlouvy o dílo je ručení, tedy jednostranné prohlášení ručitele, že věřitele uspokojí, nesplní-li dlužník svůj dluh. Ručitelské prohlášení musí být učiněno v písemné formě.290 Věřitel může požadovat splnění dluhu na ručiteli až poté, co vyzve ke splnění dlužníka a ten svůj dluh nesplní v přiměřené lhůtě. Výzvy není třeba jen pokud ji věřitel nemůže uskutečnit nebo je nepochybné, že dlužník dluh nesplní.291 Ručení je závazkem akcesorickým, a proto zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Nezaniká však v případě, že dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, pokud jej ručitel splnit může.292
K utvrzení závazku může dojít tím, že dlužník svůj dluh uzná co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě. Dle § 2053 Občanského zákoníku pak platí vyvratitelná domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Pokud není pohledávka věřitele již promlčena, považuje se na základě § 2054 Občanského zákoníku placení úroků za uznání dluhu ohledně té částky, z níž se úroky platí. Částečné plnění má v takovém případě rovněž účinky uznání zbytku dluhu, a to pokud lze z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.
290 Ustanovení § 2018 Občanského zákoníku.
291 Ustanovení § 2021 odst. 1 Občanského zákoníku.
292 Ustanovení § 2026 Občanského zákoníku.
2.17.4 Zajištění závazků v německé a anglické právní úpravě
Německá úprava obsahuje speciálně pro smlouvu o dílo zákonné zástavní právo zhotovitele na movité věci objednatele, které zhotovil nebo opravil, pokud v průběhu zhotovování nebo opravy přešly do jeho držby.293
Zhotovitel může dle 648 BGB v případě, že předmětem díla je zhotovení stavby nebo její části, požadovat zřízení hypotéky ke stavebnímu pozemku objednatele. Podle
§ 648a je pak zhotovitel stavby oprávněn požadovat poskytnutí jistoty.
Co se týče anglické právní úpravy, považuji za zajímavý rozdíl v pojetí přípustnosti smluvní pokuty. Ta totiž nesmí být vyšší, než je škoda, která z porušení povinnost může vzniknout. Podle anglické právní úpravy totiž není přípustná takzvaná represivní náhrada škody („punitive damages“).294 Smluvní pokuta jako taková tedy sjednána být může, aby však byla platná a vymahatelná, musí vyjadřovat pouze škodu, kterou porušení dané povinnosti může způsobit, nesmí se jednat o sankci.295
2.18 Ukončení smlouvy o dílo
Nejčastějším a také kýženým způsobem ukončení smlouvy o dílo je pochopitelně splnění, jehož úprava byla rozebrána výše v kapitole 2.14. Kromě toho však existuje řada dalších způsobů ukončení smlouvy o dílo, jejichž úpravě a podmínkám se bude ve stručnosti věnovat tato kapitola.
Jedním ze samozřejmých způsobů zániku smlouvy o dílo je její zrušení dohodou stran. Jedná se buď o takzvanou dissoluci, tedy zánik závazku na základě dohody stran, aniž by byl zřízen závazek nový, nebo o takzvanou novaci, tedy zrušení závazku a jeho nahrazení závazkem novým.296 Možnost dissoluce je zakotvena v § 1981 Občanského zákoníku a možnost novace v § 1902 Občanského zákoníku.
Účinky zániku závazku dohodou nastávají zásadně ex nunc, tedy do budoucna. Nelze však vyloučit ani takové ujednání, které by inter partes upravovalo účinky odlišně. Zpětné účinky však nemohou nastat vůči třetím osobám bez jejich souhlasu.297
293 Ustanovení § 647 BGB.
294 X’Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, J.: op. cit. sub. 100, s. 457.
295 Upex, R.: Xxxxxx on contract. 7th edition. London: Sweet and Xxxxxxx, 1995, s. 247. ISBN 0-421- 522-801.
296 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1113.
297 Tamtéž, s. 1114.
Pro dissoluci není stanovena písemná forma. Vzhledem k tomu, že ani pro uzavření smlouvy o dílo není písemná forma zákonem vyžadována, domnívám se, že pokud to ujednání stran výslovně nevylučuje, lze v souladu s § 564 Občanského zákoníku smlouvu o dílo zrušit dohodou v jakékoli formě, nezávisle na tom, v jaké formě byla konkrétní smlouva o dílo uzavřena. Pro novaci však platí § 1906 Občanského zákoníku, který stanoví, že pokud byl původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném, vyžaduje ujednání o novaci písemnou formu.
Ustanovení § 1998 Občanského zákoníku stanoví, že závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Xxxxx nestanovuje pro smlouvu
o dílo speciální možnost výpovědi a ani zákonná možnost výpovědi při závazku k nepřetržité nebo opakované činnosti se pro smlouvu o dílo z povahy věci neuplatní. Smlouvu o dílo proto lze vypovědět pouze v případě, že si strany možnost výpovědi ve smlouvě výslovně ujednaly. Možnost takového ujednání však není zcela neomezená. Například podle § 1814 písm. e) Občanského zákoníku je ve spotřebitelských smlouvách zakázáno ujednání, které zakládá podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby.
Výpovědí se smlouva ruší s účinky ex nunc. Znamená to, že závazkový vztah účinností výpovědi končí, ale práva a povinnosti, které vznikly do účinnosti výpovědi, zůstávají zachovány a poskytnutá plnění tedy nejsou bezdůvodným obohacením.298
Výpověď je jednostranným právním jednáním. Účinnost výpovědi nastane v souladu s § 570 odst. 1 Občanského zákoníku jejím dojitím, tedy okamžikem, kdy měl adresát tohoto právního jednání možnost seznámit se s jeho obsahem. Pokud jde
o písemnou výpověď, může ji dle § 572 Občanského zákoníku vypovídající strana odvolat, dojde-li odvolání druhé straně nejpozději současně s výpovědí.
Občanský zákoník nestanoví pro výpověď povinnost písemné formy. Stejně jako u zániku závazku dohodou se tedy domnívám, že když ani pro uzavření smlouvy o dílo není písemná forma zákonem vyžadována, lze v souladu s § 564 Občanského zákoníku
298 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1176.
smlouvu o dílo vypovědět v jakékoli formě, pokud to ujednání stran výslovně nevylučuje.
Strany si mohou pro případ výpovědi stanovit výpovědní dobu, lze však sjednat i možnost výpovědi bez jakékoli výpovědní doby. V takovém případě zanikne dle
§ 1998 odst. 2 Občanského zákoníku závazek účinností výpovědi.
Další možností zániku smlouvy o dílo je odstoupení. Využití tohoto institutu je v praxi velmi časté, a to zejména v případech, kdy již nelze očekávat, že by smluvní vztah splnil svůj původní účel.299 Základní pravidlo je obsaženo v § 2001 Občanského zákoníku, tedy že od smlouvy je možné odstoupit, pokud si to strany ujednají, nebo stanoví-li tak zákon.
Smluvní ujednání lze stranám doporučit zejména pro případ prohlášení konkursu na majetek jedné ze stran. Z ustanovení § 253 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) totiž vyplývá, že insolvenční správce se může do 30 dnů rozhodnout, zda smlouvu splní místo dlužníka a bude žádat splnění druhého účastníka, nebo plnění odmítne. Do té doby však nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak. Pokud pak insolvenční správce plnění odmítne, druhý účastník může pouze do 30 dnů od tohoto okamžiku uplatňovat náhradu škody. Stranám proto nelze než doporučit, aby si ve smlouvě o dílo výslovně sjednaly možnost odstoupení od smlouvy pro případ prohlášení konkursu. Vyhnou se tím nejistotě, které by musely v případě insolvenčního řízení podstoupit.
Zákonných možností odstoupení od smlouvy o dílo je několik a týkají se podstatného porušení smlouvy, vadného plnění či následných změn v ceně za dílo. Specifická úprava odstoupení se pak ještě týká spotřebitelských smluv o dílo.
Možnost odstoupení od smlouvy v případě jejího podstatného porušení je zakotvena v § 2002 Občanského zákoníku.300 Účastník smlouvy je oprávněn od ní bez zbytečného odkladu odstoupit v případě, že druhá strana smlouvu poruší podstatným způsobem, nebo z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že smlouvu poruší podstatným způsobem a zároveň neposkytne na výzvu přiměřenou
299 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1187.
300 Podstatné porušení je, jak už bylo v této práci zmíněno, takové porušení, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se přitom má za to, že porušení podstatné není.
jistotu. Tato možnost odstoupení je však subsidiární k jiným, speciálním možnostem301 a uplatní se až v případě, že na dané porušení žádná zvláštní úprava nedopadá.302
Právo odstoupit má objednatel v případě vadného plnění, a to na základě
§ 2106 odst. 1 písm. d) a § 2107 odst. 3 Občanského zákoníku, a pokud jde o smlouvy spadající do režimu prodeje zboží v obchodě, tak podle § 2169 Občanského zákoníku.
Specificky pro smlouvu o dílo je pak možnost odstoupení stanovena v § 2591 Občanského zákoníku, a to jako právo zhotovitele odstoupit, pokud objednatel neposkytne nutnou součinnost ani po uplynutí lhůty a upozornění zhotovitele, že v případě neposkytnutí této součinnosti od smlouvy odstoupí. Zhotovitel má také právo odstoupit dle § 2595 Občanského zákoníku, pokud objednatel trvá na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění.
Právo objednatele odstoupit od smlouvy o dílo zakotvují § 2593, § 2612 a 2622 odst. 3 Občanského zákoníku. Jedná se o případy, kdy objednatel při kontrole zjistí, že zhotovitel neprovádí dílo řádným způsobem a zhotovitel nezajistí nápravu ani v přiměřené době, zhotovitel neoznámí objednateli bez zbytečného odkladu nutnost zvýšení ceny určené odhadem nebo požaduje-li zhotovitel zvýšení ceny určené podle rozpočtu o více než 10 %. Pro srovnání, v německé právní úpravě je objednatel v takovém případě oprávněn smlouvu vypovědět.303
Oběma stranám smlouvy o dílo umožňuje odstoupit § 2627 odst. 2 Občanského zákoníku v případě, že se vyskytnou skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, které zároveň znemožňují provést dílo dohodnutým způsobem a strany se nedohodnou na změně smlouvy v přiměřené lhůtě.
Zvláštní úpravu pak ještě obsahují ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Podle § 1814 písm. d) a i) Občanského zákoníku se například zvláště zakazují ujednání, která zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, a která umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit. Pokud se jedná o smlouvy o dílo uzavírané distančním způsobem, platí také speciální pravidla obsažená v § 1829 a § 1837 Občanského zákoníku. Spotřebiteli je
301 Například z důvodu prodlení či vadného splnění.
302 Xxxxxx, M. a kol.: op. cit. sub. 204, s. 1198.
303 Ustanovení § 650 odst. 1 BGB.