UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Právnická fakulta
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Právnická fakulta
Xxxxxxxx Xxxxxxxx
Kupní smlouva se zaměřením na její předmět a dodání
Diplomová práce
OLOMOUC 2012
Já, níže podepsaná Xxxxxxxx Xxxxxxxx, autorka diplomové práce na téma Kupní smlouva se zaměřením na její předmět a dodání, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 121/2000 Sb., správci:
Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc, Česká republika,
ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogu, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a informačních systémech UP, a to včetně adresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb UP. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni podání tohoto prohlášení vnitřní složka UP, která se nazývá Informační centrum UP.
Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb.
Prohlašuji, že moje výše uvedené údaje jsou pravdivé. Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Kupní smlouva se zaměřením na její předmět a dodání zpracovala sama, pouze s využitím pramenů v práci uvedených.
V Olomouci dne 20. 12. 2011 …………………………….
Poděkování
Děkuji tímto doc. JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx, Ph.D. za její pečlivé vedení při vypracovávání této diplomové práce, zejména za její ochotu, cenné připomínky a rady k této práci.
V Olomouci dne 20. 12. 2011 Xxxxxxxx Xxxxxxxx
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AuZ - zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů
ČNB – Česká národní banka
ČR – Česká republika
ESD – Soudní dvůr Evropské Unie
Incoterms – International Commercial Terms
LZPS - ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod
NS – Nejvyšší soud České republiky
ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OSN – Organizace spojených národů
OZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Rada ES – Rada Evropských společenství
ÚS – Ústavní soud České republiky
VS – Vrchní soud
OBSAH
1 AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY 9
1.1 Podstatné části kupní smlouvy 9
1.1.1 Určení předmětu kupní smlouvy 9
1.1.2 Závazek prodávajícího dodat zboží kupujícímu 10
1.1.3 Závazek prodávajícího k převodu vlastnického práva 11
1.1.4 Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu 11
2 PŘEDMĚT OBCHODNÍ KUPNÍ SMLOUVY 14
2.1 Pojem „předmět závazkových vztahů“ 14
2.1.1 Předmět plnění určený jednotlivě, druhově, výběrově a alternativa facultas 15
2.1.2 Předmět závazkových práv. vztahů dělitelný a nedělitelný 15
2.1.3 Předmět závazkových práv. vztahů jednorázový, opakující se a trvající 16
2.1.4 Předmět závazkových práv. vztahů peněžitý a nepeněžitý 16
2.1.5 Předmět závazkových práv. vztahů dovolený a nedovolený 16
2.2 Předmět obchodní kupní smlouvy (zboží) 17
2.2.2 Jednotlivě a druhově určené zboží 19
2.3 Převedení vlastnictví k předmětu kupní smlouvy 20
3 MNOŽSTVÍ, JAKOST, PROVEDENÍ, OBAL ZBOŽÍ (SMLOUVNÍ A ZÁKONNÁ ÚPRAVA) 24
3.2 Jakost a provedení zboží 25
3.2.1 Zákonná úprava jakosti a provedení zboží 26
3.2.2 Smluvní úprava jakosti a provedení zboží 27
3.3.1 Obal a jeho funkce ochranná 28
3.3.2 Obal a jeho funkce informační 29
4 VADY V PŘEDMĚTU KUPNÍ SMLOUVY 31
4.1.1 Vady v množství zboží 31
4.1.2 Vady v jakosti a provedení zboží 32
4.1.3 Vady balení a opatření zboží pro přepravu 33
4.3.1 Vady zboží zjevné a skryté 35
4.3.2 Vady zboží podstatné a nepodstatné 36
4.3.3 Vady zboží odstranitelné a neodstranitelné 36
4.3.4 Vady zboží vzniklé před a po přechodu nebezpečí škody na zboží 37
5.2 Způsoby a místa dodání zboží 39
5.2.1 Dodání zboží umožněním nakládat se zbožím 39
5.2.2 Dodání (individualizovaného) zboží v místě, kde se zboží nachází 40
5.2.3 Dodání zboží ze zásob v místě, kde se tyto zásoby nacházejí 41
5.2.4 Dodání zboží, které má být vyrobeno, v místě výroby 41
5.2.5 Prodávající dodá zboží do sídla kupujícího (tzv. vnitropodniková doprava) 42
5.2.6 Dodání předáním zboží dopravci, u kterého si přepravu zajišťuje kupující (není určeno místo předání) 43
5.2.7 Dodání předáním zboží dopravci, u kterého si přepravu zajišťuje kupující (je určeno místo předání) 43
5.2.8 Dodání zboží v místě předání prvnímu dopravci (smlouva neurčuje místo odeslání) 44
5.2.9 Dodání zboží v místě předání prvnímu dopravci (smlouva určuje místo odeslání) 44
5.2.10 Dodání zboží v místě určení při odesílání zboží 45
5.2.11 Dodání předáním zásilky dopravcem kupujícímu 45
5.3.1 Zákonná obecná dodací lhůta 46
5.3.2 Smluvní doba dodání zboží určena dnem 47
5.3.3 Smluvní doba dodání určena lhůtou 48
5.3.4 Interpretační pravidla 49
5.4 Dodací doložky Incoterms 50
5.4.3 Jednotlivé dodací doložky Incoterms 52
ÚVOD
Kupní smlouva je bezesporu jedním z nejvýznamnějších kontraktů, ne-li nejvýznamnějším, který se uplatňuje v životě každého jednotlivce. Tato predikce je podpořena i samotnou skutečností, že tento smluvní typ upravovalo již i římské právo, kde se uplatňovala smlouva trhová (smlouva o koupi a prodeji, emptio – venditio). Tato smlouva byla perfektní stejně jako obchodní kupní smlouva v okamžiku, kdy se strany dohodly na předmětu a jeho ceně. Postupem času důležitost kupní smlouvy neklesá, naopak díky globalizovanému světu a množství lidí dychtících uspokojit své potřeby má spíše vzrůstající tendenci. Denně dochází ke směně zboží za peníze, denně dodává prodávající zboží kupujícím, přičemž kupující jej prodávají dále jiné cílové skupině. Dodavatelsko – odběratelské vztahy vytvářejí složitou a hustou síť. Právě tyto aspekty, předmět kupní smlouvy a jeho dodání, jsou předmětem mé práce.
V důsledku dvoukolejnosti českého soukromého práva se objevují dvě úpravy kupní smlouvy, v občanském a obchodním zákoníku. Obchodní zákoník jako předpis speciální upravuje kupní smlouvu pro své účely komplexně. Její nezanedbatelný význam je podpořen samotnou skutečností, že ostatní smlouvy upravené obchodním zákoníkem odkazují na její úpravu. Vedle těchto smluv se v mezinárodním obchodě užije úprava obsažená v Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
Tématem mé práce není kupní smlouva jako celek, nýbrž jen její předmět a dodání. Toto zúžení považuji za zajímavé, neboť – zvláště v případě dodání – jde o otázku aktuální a v obchodním zákoníku ne zrovna srozumitelně formulovanou. Stejně tak i odborné publikace nabízejí spíše jen opis příslušných paragrafů než smysluplnou interpretaci. Příčinou může být právě dispozitivní povaha ustanovení.
V samotné práci lze najít tři stěžejní části. V prvé části se pokusím podat obecný výklad o kupní smlouvě se zaměřením na její esenciální části, určení předmětu, závazek prodávajícího dodat zboží, závazek prodávajícího k převodu vlastnického práva, závazek kupujícího zaplatit kupní cenu, určení kupní ceny tak, jak jsou normovány obchodním zákoníkem.
Druhá část je vyhrazena problematice předmětu kupní smlouvy (zboží). Pro kvalitnější uchopení tématu je nezbytné zodpovědět otázky, které řeší právo občanské. Jako předběžnou otázku je nutné si položit, co je věcí v právním smyslu, co může být věcí movitou, co předmětem závazkových vztahů. Po vymezení, co vše může být či nemůže být zbožím, následuje kapitola, která se zaobírá jednotlivými hledisky, kterými lze předmět kupní
smlouvy konkretizovat. Jedná se o množství, jakost, provedení, obal. Pokud jeden z požadavků na množství, jakost, provedení či obal nebude naplněn v požadované kvalitě či kvantitě, bude se za splnění dalších podmínek jednat o plnění s vadami. Ty jsou předmětem následující kapitoly.
Poslední část bude věnována dodání zboží a jeho způsobům a dalším aspektům (doba dodání). V mezinárodním i vnitrostátním obchodě se často využívá dodacích doložek Incoterms, z tohoto důvodu budou předmětem poslední kapitoly.
V práci použiji metodu analytickou, kdy danou problematiku budu analyzovat na základě informací získaných z odborných publikací, článků a samozřejmě judikatury soudů, která řeší dílčí problémy týkající se tématu. Další metodu, kterou hodlám použít, je metoda třídění. Ta bude nosná právě v části věnované dodání. Na základě zákonné úpravy, odborné literatury a judikatury se pokusím vymezit základní situace, které mohou nastat při dodávání zboží prodávajícím. Je nezbytné předeslat, že si za cíl nekladu rozlišení všech eventualit, které se mohou vyskytnout při dodání. Brání tomu především dispozitivní zákonná úprava a rozmanitost obchodního styku, ke kterému dochází v praxi.
1 AKTUÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY
Kupní smlouva je v ObchZ vymezena v části třetí, zabývající se obchodními závazkovými vztahy, v hlavě druhé, dílu prvém. V systematice ObchZ je uvedena jako první smluvní typ, což poukazuje na v praxi předpokládanou frekvenci využití.
Obchodní kupní smlouva je smlouvou konsensuální, k jejímu vzniku stačí dohoda stran na jejím předmětu a kupní ceně. Zároveň je smlouvou synalagmatickou (dvoustrannou rovnou), což znamená, že si strany kupní smlouvy musí plnit navzájem, protože jsou obě zavázány. Každá ze stran se zavazuje právě proto, že od druhé strany požaduje protiplnění.1
Kupní smlouva je řazena mezi tzv. relativní obchodní závazkové vztahy, tj. je uzavírána zejména mezi podnikateli, jestliže při jejím vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejich podnikatelské činnosti nebo mezi státem či samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, z jejíhož obsahu vyplývá, že obsahem je uspokojování veřejných potřeb (§ 261 odst. 1 a 2 ObchZ). Kupní smlouva se po písemné dohodě jejích stran může stát obchodním závazkovým vztahem i tehdy, kdy není uzavírána za podmínek obsažených v § 261 ObchZ (fakultativní obchodní závazkový vztah).
Ustanovení § 409 odst. 1 ObchZ definuje kupní smlouvu jako smlouvu, kterou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.
1.1 Podstatné části kupní smlouvy
Podstatné části kupní smlouvy jsou dle § 409 určení předmětu kupní smlouvy, závazek prodávajícího dodat předmět koupě kupujícímu, závazek převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího, závazek kupujícího zaplatit kupní cenu, stanovení kupní ceny. Tyto části tvoří základní obsah kupní smlouvy.
1.1.1 Určení předmětu kupní smlouvy
V této kapitole bych chtěla nastínit určení předmětu kupní smlouvy pouze okrajově, podrobnější výklad bude následovat v příslušných kapitolách této problematiky se týkajících. Omezím se jen na konstatování, že předmětem kupní smlouvy dle ObchZ může být pouze
1 XXXXXX, Xxxxx. In XXXXX, Xxxxx. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. díl. Praha: Linde, 2008, s 1620.
zboží, což je dle zákonné dikce věc movitá, a toto zboží musí být identifikovatelné. V základním ustanovení kupní smlouvy se uvádí, že je nutné zboží určit jednotlivě (individuálně) nebo co do množství a druhu (genericky).
Nejdříve bych uvedla několik poznámek k věci v právním smyslu. Pojem věci není přímo vymezen zákonným způsobem. Právní nauka chápe věc v právním smyslu jako
„hmotné předměty (res corporales), pokud tyto hmotné předměty kumulativně splňují předpoklady, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí“.2
Věci lze dělit na movité a nemovité. V občanském zákoníku jsou definovány věci nemovité jako pozemky, a to bez omezení, jakož i stavby, které jsou spojeny se zemí pevným základem. Všechny ostatní jsou věci movité. To znamená, že pozemek a ani stavba nemohou být zbožím a tudíž předmětem obchodní kupní smlouvy. Zde vyvstává nutnost užít kupní smlouvu upravenou zákoníkem občanským.
ObchZ pamatuje na speciální případy a kromě kupní smlouvy „základní“ zná i smlouvu o prodeji podniku, kdy předmětem smlouvy je podnik, tudíž věc hromadná (universitas rerum).
Dle judikatury není vyloučeno při určování předmětu zboží, aby strany kupní smlouvy určily předmět odkazem na dříve učiněný právní úkon kupujícího. Oba dotčené právní úkony musí být v písemné formě.3 Jde o situaci, kdy si strany kupní smlouvy stanovily, že předmětem bude řezivo a výrobky specifikované na objednávce (která předcházela kupní smlouvě). Předmět byl určen odkazem na dříve učiněný právní úkon kupujícího. Jeho možná neurčitost závisí na tom, zda objednávka byla pouze jedna, či více.4
1.1.2 Závazek prodávajícího dodat zboží kupujícímu
I zde bych ráda provedla jen stručný úvod. Jedná se o jeden z hlavních závazků, povinností, které má prodávající vůči kupujícímu. Kromě základního ustanovení § 409 odst. 1 tuto povinnost uvádí na prvém místě ve svém výčtu dispozitivní ustanovení § 411. To normuje, že prodávající je povinen kupujícímu dodat zboží, předat doklady, které se ke zboží vztahují a umožnit kupujícímu nabýt vlastnického práva ke zboží v souladu se smlouvou a tímto zákonem, tedy ObchZ.
Je třeba si povšimnout, že na rozdíl od občanského zákoníku, který v § 588 ukládá prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu předmět koupě
2 XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 272.
3 XXXXXXXXX, Xxxxx. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. 2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 127.
4 Srov. rozhodnutí NS ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2001
převzít, užívá obchodní zákoník koncepci dodání. Zboží je dodáno, jakmile kupující nabyl nad ním dispozice, anebo možnosti dispozice.5
Dodání zboží je upraveno v § 412 až § 416 ObchZ z pohledu místa dodání a doby dodání. Co se týče kvality, množství a balení, upravuje je § 420 an. ObchZ.6
1.1.3 Závazek prodávajícího k převodu vlastnického práva
Stejně jako předešlý závazek prodávajícího, patří i převod vlastnického práva ke zboží k jeho základním povinnostem. Samotné dodání „musí být uskutečněno s úmyslem převést vlastnické právo na kupujícího“.7 Kupní smlouva, aby splnila svůj účel, „směřuje právě k tomu, aby kupující nabyl vlastnické právo k předmětnému zboží“.8
U otázky, ve které chvíli přechází vlastnické právo na kupujícího, existuje pravidlo, že jde o okamžik, kdy je dodané zboží kupujícímu předáno. Avšak v těchto právních vztazích není vyloučeno, aby účastníci mezi sebou učinili písemnou dohodu, na základě které by k přechodu došlo již před předáním či po předání zboží (výhrada vlastnictví).9
1.1.4 Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu
Kupující se v kupní smlouvě zavazuje zaplatit kupní cenu. V oddílu ObchZ zabývajícím se povinnostmi kupujícího je řečeno, že kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou, přičemž převzetí zboží není pojmovým znakem kupní smlouvy, ale pouhou povinností kupujícího.
S tímto závazkem souvisí otázka doby a místa zaplacení. Doba placení se řídí smlouvou (a v praxi to také nejčastěji bývá řešeno smlouvou), pakliže není tento aspekt ve smlouvě řešen, užije se zákonné ustanovení. Mlčí - li tedy smlouva, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, když prodávající v souladu se smlouvou a tímto zákonem umožní kupujícímu nakládat se zbožím nebo s doklady umožňujícími nakládat se zbožím. Vedly se spory o výklad tohoto ustanovení. X. Xxxxxxx zastával názor, že toto ustanovení zákona upravuje splatnost a nikoli vznik práva na zaplacení kupní ceny. Tento názor není považován za správný.10 Také NS
5 XXXXX, Xxxxx, XXXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník. 5. vydání. Praha: Linde, a. s., 2006, s. 714.
6 Srov. XXXXX, Xxxxx, XXXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník. 5. vydání. Praha: Linde, a. s., 2006, s. 714.
7 XXXXXX, Xxxxx a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 251.
8 XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C.H. Xxxx, 2010, s. 1101.
9 Blíže k této problematice v následujících kapitolách.
10 Srov. XXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 714.
judikoval, že ustanovení § 450 odst. 1 „upravuje vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu a nikoliv splatnost kupní ceny“.11
I když zákon nabízí výše uvedené řešení, nemusí k této situaci dojít vždy, neboť se jedná o dispozitivní ustanovení. Prodávající může podmínit předání zboží nebo dokladů zaplacením kupní ceny. Podobná podmínka může být uložena i v případě, kdy je zboží odesíláno.
Pokud jde o platební místo, lze jej stanovit více způsoby. Místo zaplacení kupní ceny si mohou strany primárně upravit dle své vůle ve smlouvě. Jestliže tuto možnost smluvní volnosti strany nevyužijí, peněžitý závazek plní dlužník (kupující) dle obecných ustanovení na své nebezpečí a náklady v sídle nebo místě podnikání věřitele (prodávajícího). Dále je dlužník (kupující) povinen splnit závazek (zaplatit kupní cenu) v místě závodu nebo provozovny, jestliže se plnění peněžitého závazku má uskutečnit současně s plněním druhé strany v místě tohoto závodu nebo provozovny (§ 338 ObchZ). Nakonec speciálním platebním místem je místo předání zboží nebo dokladů, pokud má být kupní cena při tomto předání zaplacena (§ 449 ObchZ).12
1.1.5 Určení kupní ceny
Cena je peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořená při oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv (§ 1 odst. 2 zákon o cenách13). Z legální definice ceny vyplývá, že je vyjádřená vždy v penězích. Je právě tím „pojmovým znakem, který odlišuje smlouvu kupní od smlouvy směnné“.14
K určení kupní ceny jako podstatnému znaku kupní smlouvy existují jisté výhrady. Předně je upozorňováno na fakt, že platnou kupní smlouvu lze uzavřít i bez určení kupní ceny, pokud tato vůle stran vyplývá z jednání o uzavření smlouvy.15 X. Xxxxxxxxx uvádí, že naopak „sjednání kupní ceny je pro kupní smlouvu podstatné“.16 Domnívám se, že první názorový proud předpokládá, že kupní smlouvu lze uzavřít i bez určení výše kupní ceny, nikoli bez kupní ceny samotné. Dle něj strany tím, že neurčí kupní cenu ve smlouvě, avšak
11 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003
12 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 262.
13 Zákon č. 526/ 1990 Sb., zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů
14 XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 252.
15 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 253.
16 XXXXXXXXX, Xxxxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2009, s. 1002.
vyjádří vůli uzavřít kupní smlouvu i bez tohoto určení, v podstatě „určují“ cenu uvedenou v zákoně, resp. postup jejího stanovení uvedený v zákoně.
To, jak vysoká cena bude zaplacena, závisí zásadně na vůli stran kupní smlouvy. Může být tedy sjednána i cena podstatně nižší než je skutečná tržní cena zboží. Smluvní volnost v této otázce může být omezena cenovým předpisem (zák. o cenách).17 Kupní cenu si strany dohodnou ve smlouvě přímo pevnou částkou nebo si stanoví způsob, jakým si kupní cenu objektivně18 určí později. Objektivní dohodou je i taková dohoda o způsobu dodatečného určení kupní ceny, kdy se kupující zaváže zaplatit prodávajícímu kupní cenu do určité částky s tím, že konečnou výši kupní ceny ve stanoveném rozmezí určí prodávající, výše tedy nezávisí jen na vůli prodávajícího.19 Ustanovení o způsobu určení ceny musí být jasné, NS se vyjádřil tak, že „dle platného pondělního kurzu určovaného ČNB“ nepředstavuje dostatečně určitou dohodu, určovala – li v té době ČNB kurz trojím způsobem (devizy – nákup, devizy – prodej, devizy – střed).20 Také dohodu, že „cena pro jednotlivé dílčí dodávky jatečních zvířat se bude v zásadě stanovovat na základě situace na trhu s vepřovým a hovězím masem s tím, že bude mezi kupujícím a prodávajícím projednána vždy na kalendářní týden“ nelze považovat za dostatečné určení. Platná kupní smlouva sice nevznikla, avšak tuto dohodu lze považovat za rámcovou kupní smlouvu.21
Jestliže cena není stanovena ve smlouvě a ani není dohodnut způsob jejího určení, přičemž smlouva je platná vzhledem k ustanovení § 409 odst. 2, je kupující povinen zaplatit kupní cenu, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu jejich smlouvy (§ 448 odst. 2 ObchZ), tzv. kupní cenu běžnou nebo také obvyklou.
17 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1088/2008
18 Podle judikatury tyto objektivní znaky nemohou být závislé na subjektivním názoru stran a ani ponechány libovůli stran.
19 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 503/2001 20 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000 21 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2009, sp. zn. 23 Odo 298/2009
2 PŘEDMĚT OBCHODNÍ KUPNÍ SMLOUVY
2.1 Pojem „předmět závazkových vztahů“
Předmět právních vztahů lze chápat dvojím způsobem, a to jako předmět přímý a druhotný. Předmětem přímým (nebo také předmět v širším slova smyslu, plnění) je lidské chování, jímž se realizují práva a povinnosti stran. Toto právem upravené chování může mít aktivní nebo pasivní obsah, tedy dát (dare), konat (facere), něčeho se zdržet (non facere) nebo něco trpět (pati).22 Předmětem druhotným (nebo také předmět v užším slova smyslu, předmět plnění) je „to, čeho se lidské chování týká“.23 Za druhotný předmět právních vztahů jsou označovány věci, byty a nebytové prostory jako jednotky, práva (pohledávka) a jiné majetkové hodnoty (obchodní podíl, know-how, obchodní tajemství, apod.), pokud to jejich povaha připouští.
U závazkových právních vztahů vzniká situace, která je o něco složitější. Je to dáno především tím, že závazkový právní vztah je tvořen dílčími věřitelsko – dlužnickými vztahy, jedná se o systém věřitelsko – dlužnických vztahů. Subjekty mají vůči sobě vzájemná práva a povinnosti a tyto dílčí vztahy mají své dílčí předměty. Z výše uvedeného lze vytvořit definici předmětu závazkových právních vztahů jako „soubor předmětů jednotlivých práv a povinností, které jsou prvky závazkového právního vztahu“. V konečné fázi se předmět závazkového právního vztahu stává předmět plnění.24
Předměty závazkového právního vztahu mohou být vůči sobě v různém postavení, základními kombinacemi jsou:
• do ut des, kdy subjekty mají povinnost vzájemně si něco dát (do této kategorie spadá právě kupní smlouva, kdy prodávající má povinnost dodat zboží a kupující je povinen zaplatit kupní cenu, tedy dát peníze);
• do ut facies, kdy jeden subjekt je povinen něco dát a druhý subjekt je povinen za to něco konat;
• facio ut facies, oba subjekty závazkového právního vztahu mají povinnost něco konat;
• facio ut des, kdy jeden subjekt má povinnost něco konat a druhý subjekt se zavazuje mu za to něco dát.25
22 XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 1. díl. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1993, s. 204.
23 XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 271.
24 Srov. XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 83.
25 XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 84.
2.1.1 Předmět plnění určený jednotlivě, druhově, výběrově a alternativa facultas
Předmět závazkových právních vztahů musí být jednoznačně identifikovatelný. Povinná osoba musí vědět, co má plnit, a oprávněná osoba musí znát, co má právo požadovat. Předmět je možné identifikovat několika způsoby.
Věc, jako předmět závazkového právního vztahu, lze určit jednotlivě (individuálně). Toto určení předpokládá, že ve smlouvě jsou uvedeny specifické znaky věci, které ji odlišují od věcí jiných. X. Xxxxx tvrdí, že v praxi se toto určení nevyskytuje tak často jako následující popsaný způsob, dle druhových znaků.26
Dalším způsobem, jak dostatečně určit předmět smlouvy, je uvedením druhových (generických) znaků neboli druhově. Jedná se o stanovení počtu, míry, váhy. Genericky určené věci jsou zastupitelné, protože mohou být nahrazeny věcmi stejného množství a stejného druhu. Uspokojují stejné potřeby. Předešlé dva způsoby určení se promítají do otázky zastupitelnosti předmětu plnění, přechodu nebezpečí škody na věci a v konečném důsledku také do otázky dodatečné nemožnosti plnění.
Předmět plnění lze také určit výběrově. Dochází k tomu v případě, kdy existuje více než jeden předmět závazkových vztahů.27 Dlužník se zbaví závazku splněním kteréhokoli z těchto předmětů. V konečné fázi dojde k redukci předmětu volbou, tudíž jednostranným právním úkonem adresovaným, který provádí zpravidla dlužník. Na alternativní plnění je pamatováno i v ObchZ v úpravě obchodních závazkových vztahů. To, kdo má právo volby, stanovuje primárně smlouva, při absenci dohody je touto osobou dlužník. Zvolený způsob nemůže být bez souhlasu druhé strany měněn (§ 327). Na rozdíl od úpravy občanskoprávní v obchodních závazkových vztazích právo volby přechází na dlužníka, jestliže ji k ní oprávněný věřitel včas neprovedl.
Tzv. alternativa facultas není upravena zákonem, avšak lze ji sjednat (§ 51 OZ). Tento institut spočívá v tom, že předmět závazkového právního vztahu je jediný, avšak předmětů plnění je více. Zde nedochází k výběru volbou, ale na základě objektivní skutečnosti, která je stanovena zákonem nebo smlouvou.
2.1.2 Předmět závazkového práv. vztahu dělitelný a nedělitelný
Toto dělení předmětu plnění má význam, když se na straně oprávněné nebo povinné vyskytuje více subjektů. Plnění je dělitelné tehdy, pokud je lze poskytnout po částech bez
26 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 1. díl. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1993, s. 204.
27 Toto pojetí vychází z římského práva. X. Xxxxxx považuje za správné tvrzení, že i u alternativních závazků je jen jeden předmět závazku, pouze se zde jedná o specifický proces (Srov. XXXXXX, Xxxxx. In XXXXX, Xxxxx.
Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. díl. Praha: Linde, 2008, s 1625.).
podstatné změny jeho objektu nebo hodnoty.28 Nedělitelný předmět plnění toto naopak nedovoluje a neumožňuje.
Na nedělitelnost plnění lze usuzovat z projeveného účelu smlouvy, z něhož lze vyčíst, že plnění má tvořit nedílný celek, dále ze smluvních podmínek, které reflektují množství zboží a uzpůsobenost celého předmětu kupní smlouvy. Nedělitelný je tedy takový předmět kupní smlouvy, jehož jednotlivé díly nebo menší množství nemůže být předmětem kupní smlouvy samostatně. Rozhodnutí NS z roku 1927 prezentuje zboží jako dělitelný celek, jestliže to plyne z příkazu prodávajícího o různém způsobu dopravy zboží.29
2.1.3 Předmět závazkového práv. vztahu jednorázový, opakující se a trvající
Toto dělení se týká primárního předmětu plnění, tedy lidského chování. Při jednorázovém plnění je dlužník povinen splnit svůj závazek celý v jednom okamžiku (z pohledu obchodní kupní smlouvy jde o dodání zboží). Opačnou povahu vykazuje plnění opakující se, kdy může jít o plnění ve splátkách nebo v opakujících se dávkách. V prvém případě je plnění předmětu rozloženo na splátky, při jejichž plnění se celková výše závazku snižuje. U opakujících se dávek není určující výše závazku, ale doba, po kterou trvá. Povinný plní dávky, přičemž celkový dluh se nesnižuje. Trvající předmět závazkového právního vztahu trvá po určitou dobu bez přerušení.
2.1.4 Předmět závazkového práv. vztahu peněžitý a nepeněžitý
U závazkových právních vztahů s peněžitým předmětem plnění je závazek strany splněn zaplacením určité peněžité částky (např. kupní ceny). Předmětem jsou peníze jako zákonné platidlo (jako věc určená druhově). Předmět plnění nepeněžitý lze vymezit negativně jako vše, co není předmětem plnění peněžitým. Určen je druhem měny a zároveň výší obnosu (např. sto EUR).30
2.1.5 Předmět závazkového práv. vztahu dovolený a nedovolený
Existují předměty, které jsou vyloučeny z možnosti, aby se staly předmětem právních závazkových vztahů. Buď jsou vyloučeny úplně, nebo je možnost dispozice značně omezena (např. je vázáno na povolení). Jde o tzv. res extra commercium. Příkladem mohou být jedy,
28 XXXXXX, Xxx. In XXXXX, Xxxxx. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. díl. Praha: Linde, 2008, 2639 s.
29 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.3.1927, sp.zn. RV I 1853/26
30 Srov. XXXXX, Milan. In XXXXX, Xxxxx (ed). Občanské právo hmotné. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2007, s. 436.
xxxxx, výbušniny. U uvedeného výčtu je důvod vyloučení možnosti obchodování zřetelný, sleduje se tím především ochrana a bezpečnost lidí. To, že jsou drogy vyloučeny z obchodování, reflektoval i Soudní dvůr Evropské Unie v rozhodnutí Horvath 50/80.
X. Xxxxxxx nelegálně dovážel drogy z Nizozemí do Německa. ESD ve svém rozhodnutí stanovil, že „nelze uplatňovat clo na nelegálně dovážené drogy, pokud se nejedná o látky s kontrolovaným režimem. Dovoz a prodej je zakázán u všech členských států s výjimkou prodeje, který je přísně kontrolován a omezen na oprávněné použití pro farmaceutické účely“.31
Předmětem závazkových vztahů nemůže být ani podzemní a povrchová voda. Důvod lze nalézt ve veřejnoprávním předpisu v ustanovení § 3 odst. 1 vodního zákona32. Tyto vody totiž nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenství pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují, tedy nemohou být ani zcizeny. Vlastníkem těchto vod není ani stát. Nejvyšší soud ČR uzavřel, že se jedná o res extra commercium. S tím, že se nejedná
o způsobilý předmět závazkových vztahů, lze souhlasit. Ovšem jiná situace nastává v případě vod odebraných z těchto zdrojů, tyto se již mohou stát dovoleným předmětem závazkových vztahů.33
Problematikou předmětu dovoleného a nedovoleného se zabýval ve svém nálezu také Ústavní soud ČR. Vyvstala otázka, zda je cizí měna způsobilá být předmětem závazkových vztahů, ve kterých je jako protiplnění nabízena měna česká. Je nutné rozlišovat mezi soukromými subjekty a subjekty, které v této oblasti vyvíjejí podnikatelskou činnost. Cizí měna není chápána v závazkových vztazích mezi soukromými subjekty jako předmět nedovolený, jestliže se jedná o vztahy soukromé a cizí měna bude užita pro osobní potřebu. Předmětem nedovoleným se stane ve vztazích, kdy osoba v této oblasti podniká v rozporu s devizovým zákonem34. Ovšem výše uvedené závěry platí pouze pro měnu cizí, zákonné platidlo (česká koruna) předmětem kupní smlouvy z logiky věci být nemůže.35
2.2 Předmět obchodní kupní smlouvy (zboží)
Předmětem obchodní kupní smlouvy je „věcné plnění prodávajícího“.36 Jedná se
o zboží, tedy věc movitou, kterou je „věc přemístitelná z místa na místo bez narušení její
31 Rozsudek ze dne 5. února 1981, Horvath vs. Hauptzollamt Hamburg-Jonas, 50/80
32 Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách, ve znění pozdějších předpisů
33 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1244/2007
34 Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů
35 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 38/06
36 XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1116.
podstaty“.37 Ze zákonné definice věcí nemovitých lze důkazem vyloučením dojít k tomu, že věcmi movitými jsou všechny kromě pozemků a staveb pevně spojených se zemí. Movitou věcí je třeba rozumět i elektrickou energii, plyn, teplo, vodu apod. Pokud je předmětem smlouvy pozemek nebo stavba pevně spojená se zemí, musí strany uzavřít kupní smlouvu v režimu občanskoprávním. To, že je předmětem obchodní kupní smlouvy movitá věc odpovídá úpravě, kterou zvolila i Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží.
S přihlédnutím k možnosti stran kupní smlouvy uzavřít dohodu o volbě práva podle
§ 262 odst. 2 ObchZ nelze zboží definovat pouze jako věci, které kupující nabývá od jiného podnikatele, aby je mohl dále prodávat. Kupní smlouvu podle XxxxX totiž mohou uzavřít i nepodnikatelé nebo podnikatelé mimo svou podnikatelskou činnost, přesto se předmět jejich kupní smlouvy bude nazývat zboží.38
Předmětem koupě je zboží i s jeho součástí. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc jako celek znehodnotila (§ 120 odst. 1 OZ). Právní úkony, které se týkají věci, se automaticky týkají i její součásti. Součást totiž následuje osud věci hlavní, protože není samostatnou věcí v právním smyslu.39
Předmětem koupě může být příslušenství. Tedy ty věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou určeny k tomu, aby se s věcí trvale užívaly (§ 121 odst.1 OZ). V souvislosti s příslušenstvím věci se v minulých letech začaly množit polemiky o tom, zda s převodem věci hlavní přechází bez dalšího i příslušenství (podobně jako součást věci). V rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR se v drtivé většině objevoval názor, že při uzavírání smluv je nutné výslovně zmínit, že společně s věci hlavní je převáděno i příslušenství. Při absenci tohoto ujednání je předmětem závazkového vztahu pouze věc hlavní bez příslušenství.40 Ještě komplikovanější je situace v případech, kdy je příslušenstvím věci nemovitost, to však ponechám stranou s přihlédnutím k tomu, že zbožím může být pouze věc movitá. Při obhajování svého názoru užíval NS argumentu neexistence zákonného ustanovení, o které by opačný názor bylo možné opřít.41 Zastánce opačného názoru, tedy že příslušenství následuje právní osud věci hlavní, je X. Xxxxx. Vychází z výkladu ustanovení § 35 odst. 2 OZ a především § 266 ObchZ, kdy je rozhodující úmysl stran, se kterým právní úkon činily.42
37 XXXXXXX, Xxxx. In XXXXXXX, Xxxx (ed). Občanský zákoník: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. beck, 2009, s. 648.
38 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 964/2002
39 Srov. XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 281.
40 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004
41 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000
42 Srov. XXXXX, Xxxxx. Součást věci a příslušenství věci. Ad notam, 2007, č. 4, s. 103 - 110
Nyní platí obecná zásada, že příslušenství sdílí právní osud věci hlavní.43 De lege ferenda bych navrhovala přijetí ustanovení, které by zakotvilo pravidlo, že příslušenství následuje právní osud „své“ věci hlavní. Příkladem příslušenství u zboží jsou bezdrátová sluchátka, bezdrátová optická myš, USB připojení u notebooku.
V praxi je často obtížné rozlišit, co je příslušenstvím a co součástí věci. Při rozlišování je nutné brát v potaz všechny okolnosti věci.44
2.2.1 Druhy zboží
Zboží, které je předmětem kupní smlouvy, může mít prodávající v době uzavírání smlouvy na skladě, může jej po uzavření smlouvy teprve vyrobit nebo jej může opatřit jiným vhodným způsobem.45
Zboží nemusí existovat již v době uzavření kupní smlouvy. Skutečnost, že může být vyrobeno až po tomto uzavření, vyplývá z ustanovení § 410 ObchZ, který představuje základní pravidlo pro rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo. Zmíněné ustanovení mimo jiné normuje, kdy se na smlouvu o dodání zboží, které má být teprve vyrobeno, hledí jako na kupní smlouvu.
Mezi zboží se nezařazují movité věci, které jsou ve smlouvě určené úhrnně (tzv. jak stojí a leží). Nejedná se o zboží proto, že nejde o předmět obchodní kupní smlouvy, i když jde o závazkový vztah mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Závazkové vztahy s tímto předmětem se budou řídit úpravou kupní smlouvy v OZ (§ 588).46
2.2.2 Jednotlivě a druhově určené zboží
Zboží, které se kupní smlouvou zavazuje prodávající dodat kupujícímu, je pouze movitá věc určená jednotlivě nebo co do množství a druhu (§ 409 odst. 1). Zákon tedy připouští dvojí způsob, jak identifikovat předmět kupní smlouvy.
Jednotlivě (specificky) určené zboží může být jak věc zcela jedinečná (příkladem může být originál obrazu, jedinečná umělecká starodávná váza), ale také věc, která by za jistých okolností mohla být brána za druhově určenou. To nastane uvedením charakteristických
43 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXX, Xxxx (ed). Občanský zákoník: Komentář. 1. díl. 2. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2009, s. 665.
44 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.1.2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003
45 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxxxx. Základy obchodního práva. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 186 – 198.
46 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 441/2003
znaků (např. zboží uložené podle skladištních listů v určitém skladišti).47 Obecně lze výše uvedené shrnout tak, že specifické určení je vlastně odlišení od věcí jiných, a to dostatečným způsobem.48 Zboží, určené jednotlivě, musí existovat již v době uzavření smlouvy, jinak je smlouva neplatná pro nemožnost plnění.49 Pokud se zboží skládá z více věcí, je nezbytné, aby byly individualizovány každá jednotlivě.
Takto určené zboží není zastupitelné, tzn. prodávající se nezbavuje povinnosti dodat zboží, jestliže dodá zboží pouze stejného množství a druhu místo individuálně určeného. Záleží totiž na identitě věci. Je možné zastupitelnost sjednat ve smlouvě.50
Genericky určené zboží je movitá věc identifikovaná svými druhovými znaky. Generickými znaky je množství, druh, provedení, jakost. U kupní smlouvy není nutné provedení a jakost přímo upravovat, aplikují se totiž podpůrně ustanovení ObchZ. Pokud není sjednáno množství ani přibližně, není kupní smlouva platně uzavřena. Jestliže je prodávající v nejistotě ohledně množství zboží, nemůže plnit svůj závazek dodat zboží, kupující nemůže zaplatit kupní cenu, protože nelze její výši určit. V případě, kdy strany kupní smlouvy uzavřou smlouvu o postupném dodávání zboží, ve které se prodávající zavázal dodávat určitý druh zboží, po určitou dobu, avšak v množství „tolik, kolik bude odběratel potřebovat k dalšímu prodeji“, nelze považovat za určité určení množství zboží a tudíž ani za platně uzavřenou kupní smlouvu.51 Mohlo by se ovšem jednat o rámcovou smlouvu, na základě které by bylo možné uzavírat kupní smlouvy v budoucnosti.
2.3 Převedení vlastnictví k předmětu kupní smlouvy
Obecné pravidlo zní tak, že kupující nabývá vlastnické právo k věci v okamžiku, který je uveden ve smlouvě, pakliže ve smlouvě uveden není, v době, kdy mu dodané zboží bylo předáno. V obecné rovině platí, že je – li zboží přepravováno, nabývá kupující vlastnické právo již před předáním, jestliže získá oprávnění se zásilkou disponovat (například na základě náložného listu, konosamentu).52 Prodávající pozbývá vlastnictví věci tím, že ji odevzdal v místě, jež určil kupující.
Záleží na vůli stran, zda si upraví ve smlouvě, že kupující nabývá vlastnické právo před předáním dodaného zboží. Toto kogentní ustanovení požaduje písemnou formu dohody
47 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 383.
48 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 383.
49 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 383.
50 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 384.
51 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.12.1938, sp. zn. RV II 255/38
52 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1101.
a zároveň trvá na tom, aby v době přechodu vlastnického práva ke zboží bylo zboží dostatečně identifikováno, což lze považovat za logické. Dostatečné odlišení od jiného zboží se řídí dohodou mezi stranami, pokud chybí, řídí se způsobem bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu.
Není vyloučeno, aby vlastnické právo ke zboží přešlo na kupujícího později než v době předání. Záleží na stranách, který okamžik označí za rozhodující pro přechod vlastnického práva, zákon v případě absence dohody na okamžiku přechodu stanoví dobu úplného zaplacení kupní ceny. Nejčastěji je tato možnost využívána v situacích, kdy kupující platí kupní cenu ve splátkách nebo je dán úvěr na určitou dobu. Až do zaplacení celé kupní ceny (tedy do poslední splátky) je pro kupujícího zboží cizí věcí.53 Výhradu vlastnictví je nutné si sjednat v písemné formě (§ 601 OZ).
V neposlední řadě si musí obě strany uvědomit, že na základě kupní smlouvy se následně převádí vlastnictví k jejímu předmětu, nikoliv však autorská práva. Jestliže kupující kupuje software, knihy nebo CD za účelem dalšího prodeje nedochází k přechodu autorských práv podle autorského zákona54 (§ 9 o. 3 AuZ).55
V praxi patrně častěji dochází k situaci, kdy vlastnické právo převádí prodávající jako vlastník nebo jako osoba, která je oprávněná se zboží nakládat za účelem jeho prodeje (například komisionář). V českém právním řádu platí zásada, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, nežli sám má. Ustanovení § 446 ObchZ představuje průlom této obecně platné zásady. V okamžiku, kdy nabude kupující vlastnictví od nevlastníka, zaniká vlastnictví původního vlastníka a všechna další práva (například zástavní právo), o kterých kupující nevěděl.
Rozhodující je, aby kupující v době, kdy měl právo nabýt, nevěděl nebo vědět neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem věci a že není oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje, tedy zda nabyvatel jednal v dobré víře. Aby mohl být kupující označen za jednajícího v dobré víře, nesmí vědět, že prodávající není vlastník nebo není oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje, jak v době uzavření smlouvy, tak i při předání a po celou dobu sjednání výhrady vlastnického práva.56 V původním znění tohoto ustanovení kupující nabyl vlastnické právo již tehdy, kdy nevěděl, že prodávající není oprávněn k prodeji zboží. Zpřísnění v podobě doplnění sousloví „vědět měl nebo mohl“ zúžil okruh případů,
53 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1101.
54 Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů
55 Srov. rozhodnutí ze dne 1.6.2005, sp. zn. 10 ca 37/2005
56 Srov. XXXXX, Xxxxx, XXXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník. 5. vydání. Praha: Linde, a. s., 2006, s. 749.
na které ustanovení dopadá. V případech, kdy postačovalo pouze to, že kupující neměl pozitivní znalost neexistence vlastnického práva, mohlo docházet k tomu, že kupující právě těžil ze svého neprofesionálního přístupu. Takto prakticky nebylo apelováno na jeho odbornou péči.57
Posouzení dobré víry kupujícího při uzavírání kupní smlouvy je velice obtížné. Dobrou víru, resp. její existenci, bude kupující prokazovat případ od případu různým způsobem. Kupující jako podnikatel má mít jistou míru odborných znalostí a obezřetnosti. Jestliže existuje veřejně dostupná evidence (např. vozidel), jen s obtížemi kupující prokáže dobrou víru při uzavírání kupní smlouvy, pokud do této evidence nenahlédl. Při neexistenci zákonné evidence postačí, pokud si kupující nechá předložit nabývací titul ke zboží. Nelze ale po kupujícím požadovat, aby zjišťoval, zda všichni (s výjimkou bezprostředně předcházejícího) předchozí prodejci měli právo zboží zcizit.58
Strany kupní smlouvy, zvláště pak kupující, by si měl počínat obezřetně při uzavírání dohody o volbě obchodního práva podle § 262 ObchZ. Doporučovala bych v textu takovéto dohody uvést účel a důvody pro její existenci. Ústavní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že dohoda podle § 262 ObchZ nesmí sloužit k tomu, aby kupující získal jistotu, že nabude vlastnické právo k předmětu kupní smlouvy i tehdy, kdy prodávající vlastníkem nebyl, či nebyl oprávněn k prodeji zboží. Takovéto předcházení možným problémům by vylučovalo dobrou víru kupujícího. Podle Ústavního soudu ČR je při existenci volby práva „nutné, aby kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je vlastníkem zboží nebo je oprávněn k prodeji zboží“.59
Důvodem pro tuto úpravu je zvýšení právní jistoty kupujícího. Před Ústavním soudem ČR padla kritika tohoto ustanovení spočívající v neodůvodněném nerovném postavení subjektů, jejichž vztahy jsou upravovány obchodním zákoníkem, vůči postavení subjektů, jejichž práva a povinnosti se řídí občanským zákoníkem. Souhlasím s vyjádřením Senátu ČR, který poukazuje na to, že v obchodních vztazích je zcela běžné, že obchodník, který nabyl zboží od jiného obchodníka, sám zboží dále prodá v rámci své podnikatelské činnosti.60 Zde by patrně postrádalo logiku zjišťování původního vlastníka zboží v rozsáhlých dodavatelsko – odběratelských vztazích. Přičemž pokud jde o kupní smlouvu upravenou občanským zákoníkem, předpokládám, že kupující bude spíše užívat předmět k osobní
57 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 32 Odo 632/2002
58 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne, sp.zn. 32 Cdo 44/2007
59 Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 20.8.2001, sp. zn. IV. ÚS 112/01
60 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.6.2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04
potřebě a případné vrácení vlastníkovi nebude v zásadě problematickou záležitostí jako v obchodních vztazích.
Tuto výjimku nelze vykládat rozšiřujícím způsobem. Jedná se o omezení jednoho ze základních práv, chráněných Listinou základních práv a svobod. Nesmí se zneužívat k jiným účelům, proto se nepřipouští analogie tohoto ustanovení. Za nepřípustné se považuje nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným za obdobných podmínek jako nabytí vlastnictví ke zboží od nevlastníka podle ustanovení § 446 ObchZ.61
Z pohledu uplatnění § 446 ObchZ je třeba si uvědomit, že při uzavírání kupní smlouvy s insolvenčním správcem, který je v postavení prodávajícího a prodává majetek náležející do konkurzní podstaty, se „nejedná o kupní smlouvu podle XxxxX, neboť na něj při této činnosti nelze nahlížet jako podnikatele a tyto závazkové vztahy se netýkají podnikatelské činnosti“.62
61 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008
62 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 298/2005
3 MNOŽSTVÍ, JAKOST, PROVEDENÍ, OBAL ZBOŽÍ (SMLOUVNÍ A ZÁKONNÁ ÚPRAVA)
3.1 Množství zboží
Prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva (§ 420 odst. 1 ObchZ). Množství zboží může být ve smlouvě určeno přesně nebo přibližně (s tolerancí). Přibližně stanovené zboží může vyplývat ze smlouvy nebo z povahy zboží samotného.
Přesně určené zboží je takové, jehož množství je stanoveno v jednotkách, které jsou
„objektivně vymezené a stranám známé“.63 Ve smlouvě může jít například o přesné vymezení kusů, balení, váhy, zboží určitého objemu. Jedná se tedy o jakési kvantitativní vymezení. Pokud strany kupní smlouvy určí množství podle váhy, přičemž cena je také dle váhy, a nastanou – li pochybnosti, platí zásada, že váhou se rozumí čistá váha zboží, nedohodnou-li se strany jinak.64
Ve smlouvě si strany mohou dohodnout přibližné množství zboží. Pak je prodávající oprávněn určit přesné množství zboží, které má být dodáno. Nelze vyloučit, že smlouvou bude k tomuto určení oprávněn kupující. Tolerance může být jen plusová (větší množství zboží), jen minusová (menší množství zboží) nebo plusová i minusová. Pokud není ve smlouvě stanoveného něco jiného, nesmí odchylka přesáhnout 5 % množství stanoveného ve smlouvě směrem nahoru i dolů. Pokud si kupující objedná 1000 kusů dámských čepic, může mu prodávající dodat 950 až 1050 kusů a přesto se bude jednat z pohledu množství o řádnou dodávku. Jejím předpokladem je, že se dodané zboží shoduje s množstvím uvedeným v dodacím listě a kupní cena zboží je rovněž odpovídající jeho množství.
Pokud přibližné množství zboží vyplývá z povahy zboží, řídí se odchylka podle smlouvy. Jestliže není upravena smluvně, tak přichází na řadu předchozí praxe mezi stranami. Když se neuplatní ani pravidlo předchozí praxe mezi stranami, zohlední se odchylka dle obchodních zvyklostí. Při „selhání“ všech předchozích pravidel může rozdíl mezi množstvím určeným ve smlouvě a množstvím skutečně dodaným činit nejvýše 5 % množství uvedeného ve smlouvě.
Ať už dojde k jakémukoli výše uvedenému případu, má prodávající nárok na zaplacení kupní ceny za skutečně dodané zboží. Prodávající splní svůj závazek řádně (alespoň co se týče
63 XXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 704.
64 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. Praha, ASPI Xxxxxx Kluwer, 2006, s. 158.
množství zboží), jestliže dodá zboží v množstevní toleranci. V situaci, kdy prodávající překročí stanovenou toleranční hranici a dodá menší množství zboží, jedná se o přípustnou dílčí dodávku, částečné nesplnění smlouvy nebo o množstevní vadu dodávky. Pokud prodávající dodá větší množství zboží, může kupující odmítnout přebývající zboží nebo jej převzít.65
Zajímavá otázka týkající se množství zboží vyvstala v souvislosti s vydáním nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka. Nařízením se v ČR zavedl systém produkčních kvót mléka spočívající v tom, že Rada ES stanovila ČR a ostatním státům národní kvóty (určité množství), přičemž jednotlivé státy tato svá povolená množství přerozdělila mezi své vnitrostátní výrobce v podobě individuálních kvót. Přestože se omezení vztahovala pouze na produkci, de facto se promítlo i do samotného prodeje výrobku (zboží) na trhu, dalo by se hovořit o individuální dodávkové kvótě a individuální kvótě přímého prodeje. Nutno říct, že producentovi byla dána možnost požádat o přidělení nové kvóty nebo zvýšení stávající, jestliže se zvýší poptávka po výrobku.
Nařízení bylo napadeno u Ústavního soudu ČR, přičemž bylo namítáno, že je nepřípustně zasahováno do vlastnického práva (čl. 11 LZPS), omezována svoboda podnikání a svobodného trhu. Ústavní soud návrh v této části zamítl. Smyslem a cílem omezení je předejít situacím, kdy nabídka mléka bude mnohonásobně překračovat jeho poptávku, a to prostřednictvím zavedení faktické nemožnosti prodat mléko nad určité množství (omezení smluvní svobody). V ideálním případě by měl mít každý producent zajištěn odbyt. Omezení lze zavést jen ve veřejném zájmu, v tomto případě v zájmu stabilizace cen a příjmů zemědělců.66
I když systém produkčních kvót jako celek není chápán jako neústavní, nelze vyloučit, že v jednotlivých případech bude docházet k diskriminaci výrobců. Otazník se vznáší nad klíčem rozdělování individuálních kvót, kdy může dojít ke zvýhodnění některých producentů před ostatními. Diskutabilním je například rozlišování producentů na strategické a nestrategické.67
3.2 Jakost a provedení zboží
Pro značnou podobnost a mnohdy obtížnou rozlišitelnost uvádím jakost a provedení v rámci této práce v jednom oddílu. U jakosti i provedení je určující jistý okruh vlastností.
65 Srov. XXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 705.
66 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01
67 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8.3.2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04
„Jakost je vymezena souhrnem vlastností důležitých pro určité použití zboží. Naopak provedení je určeno vlastnostmi, které jsou důležité pro kupujícího a ne pro zboží“.68 Výše uvedené lze demonstrovat na praktickém příkladu, kdy kupující vybírá mezi dvěma jakostí totožnými sedacími soupravami a rozhodující je pro něj barva či potisk, tedy provedení. Zjednodušeně lze říci, že „jakost se týká „vnitřní“ podoby zboží a provedení vnější podoby zboží“.69 Toto pravidlo neplatí bezvýjimečně.
I zde platí, že prodávající je povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež určuje smlouva (§ 420 odst. 1). Přestože má rozhodující význam smlouva, existují veřejnoprávní předpisy, které autonomii stran jistým způsobem omezují.
3.2.1 Zákonná úprava jakosti a provedení zboží
Veřejnoprávními předpisy, které se vztahují na jakost zboží, jsou:
• zákon o technických požadavcích na výrobky70,
• zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku71,
• zákon o ochraně spotřebitele72.
Je nutné zmínit dále české technické normy, přestože nejsou právními předpisy. Kdyby jakost nebyla v kupní smlouvě sjednaná v souladu s těmito normami, byla by kupní smlouva nadále platná, avšak jakost by se neřídila smlouvou, ale těmi předpisy.
Zmíněnými veřejnoprávními normami jsou vázány osoby, které mají sídlo, místo podnikání, podnik, organizační složku nebo bydliště na území České republiky, pokud se nejedná o zboží určené pro vývoz a tato skutečnost vyplyne ze smlouvy nebo z předmětu podnikání (výrobky určené přímo k exportu, věci nakoupené za účelem exportu, subdodávky pro zboží, které bude exportováno).73 To znamená, že pokud prodávající v ČR dodá kupujícímu z ČR zboží určité dostatečné jakosti, nemůže se kupující odvolávat na vadnost spočívající v jakosti zboží, jestliže je dále určeno pro vývoz do státu s vyššími požadavky na jakost, než jaké jsou stanoveny v ČR. Jiná situace by nastala, kdyby si takovou jakost smluvně vymínil.
68 XXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, s. 705.
69 PLÍVA, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2006, s. 158
70 Zákon č. 22/1997 Sb., zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
71 Zákon č. 59/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů
72 Zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
73 V mezinárodním obchodu platí výlučně jakost smluvená.
Pokud strany v kupní smlouvě neuvedly požadovanou jakost a provedení, nabízí podpůrné řešení obchodní zákoník. Prodávající je pak povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, postrádá – li smlouva vyjádření svého účelu, tak pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá. Stanovit přímo ve smlouvě jakost nebo její účel je vhodné. Lze si představit, že kupující – provozovatel čajovny objedná sypaný čaj, přičemž neuvede, jaké jakosti jej požaduje a ani účel, k němuž ho chce užít. Prodávající bude předpokládat, že kupující potřebuje čaj pro obvyklý účel, ke kterému se užívá, tedy výrobu nápoje. Kupující jako provozovatel čajovny chce však čajem vyzdobit čajovnu a batikovat ubrusy v provozovně, k čemuž není vhodný sypaný čaj k výrobě nápoje. Sypaným čajem nelze vytvářet výzdobu, která byla původně zamýšlená s čajovými lístky.
Je zřejmé, že XxxxX nekráčí cestou „střední jakosti zboží“ jako OZ nebo některé zahraniční kodexy obchodního práva, nýbrž je pro něj stejně jako u Vídeňské úmluvy rozhodující účel, k němuž má být zboží určeno, resp. obvyklý účel.74
3.2.2 Smluvní úprava jakosti a provedení zboží
Jakost lze ve smlouvě stanovit v zásadě čtyřmi způsoby, a to slovním popisem, odkazem na určitou technickou normu, podle vzorku nebo předlohy, podle vzorku a slovního popisu zároveň. Můžeme se setkat i s kombinacemi těchto způsobů.
Stanovení jakosti slovním popisem volí kupující převážně v případech, když chce vyzdvihnout vlastnosti, na jejichž existenci má zájem, tedy vlastnosti pro kupujícího podstatné a rozhodující. Ostatní vlastnosti a provedení, které nebyly pojaty do slovního popisu, musí odpovídat účelu použití, který vyplývá ze smlouvy, nevyplývá – li však, tak k účelu běžnému (jedná se o „pravidlo funkční způsobilosti“ nebo jinak řečeno „pravidlo obvyklé střední jakosti“).75 Strany kupní smlouvy musí rozlišovat mezi vadností zboží a jeho vlastností. Jestliže prodávající nabízí zboží s určitou vlastností a kupující jeho nabídku akceptuje, nemůže se dovolávat vady spočívající v této vlastnosti (např. nedostatečná výhřevnost uhlí, které je jako nedostatečně výhřevné prodáváno).76
74 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 74 – 75.
75 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1082.
76 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem literatury od roku 1990.
5. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 720.
Odkaz na technickou normu při stanovování jakosti a provedení zboží je v praxi běžný, využívány jsou k tomuto české technické normy a evropské technické normy.
Dle vzorku může být určena jakost i provedení, naopak dle předlohy pouze provedení. Pokud není některý aspekt řešen ve smlouvě, použijí se opět podpůrná ustanovení zákona. Vzorky je nutné po rozhodnou dobu uložit pro případy uplatnění odpovědnosti za vady. Není v lidských silách dosáhnout vždy úplné shody zboží se vzorkem. V jaké míře musí být zboží shodné se smlouvou, záleží v prvé řadě na vůli stran, že shoda zboží se vzorkem není vždy možná a že se dle obchodních zvyků do jistých mezí připouštějí. Z toho vyplývá, že při koupi zboží podle vzorku není kupující povinen přijmout zboží, byť bylo průměrného druhu a jakosti, odchyluje – li se podstatně od vzorku. „Nepodstatné odchylky od vzorku jsou bez významu.“77 Jestliže prodávající předložil vzorek zboží, který nesplňuje technické normy (a není určen pro vývoz), je takové zboží zbožím vadným, i když bude plně odpovídat vzorku, který je nedostatečný z pohledu jakosti stanovené technickými normami.
Poslední možností je určení dle vzorku a zároveň popisem jakosti a provedení. Pakliže strany zvolily tento způsob, musí zboží dodané prodávajícím odpovídat jak vzorku, tak popisu. Může se stát, že vzorek a popis ve smlouvě jsou vzájemně v rozporu, pokud smlouva sama neříká, co je rozhodující, pak jsou jimi údaje uvedené v popisu ve smlouvě. Jde o „pravidlo přednosti slovního určení“.78 X. Xxxxxxxxxx vidí legislativní nedostatek v tom, že toto ustanovení upravuje pouze situace, kdy vzorek předloží prodávající, s čímž je nutné kalkulovat při vzniku smlouvy a přizpůsobit tomu její obsah. Pokud by vzorek předložil kupující, je možné postupovat analogicky dle tohoto ustanovení.79
3.3 Obal zboží
3.3.1 Obal a jeho funkce ochranná
Obal zboží je nutný, aby zboží bylo chráněno před manipulací prodávajícím i kupujícím a před poškozením, ke kterému může dojít při přepravě. Zabezpečit zboží je povinností prodávajícího.
Prodávající je povinen předmětné zboží zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě (§ 420 odst. 1). Takovýchto ujednání je zpravidla užíváno, pokud zboží vykazuje např. zvláštní vlastnosti či povahu, pro které je vhodné si podobu a způsob
77 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 1923, sp. zn. RV I 876/22
78 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1082.
79 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 75.
balení upravit smluvně.80 Pokud smlouva mlčí, je povinen prodávající zboží zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem, který je obvyklý pro takové zboží v obchodním styku81, nebo nelze – li tento způsob určit, způsobem potřebným k uchování a ochraně zboží (§ 420 odst. 4).
I když k tomu v praxi již často nedochází, může být zboží zabaleno a opatřeno pro přepravu ve vratném obalu. Pak je nanejvýš vhodné upravit, kdy bude kupující obal vracet, zda a kolik bude kupující platit za opotřebení obalu, jak se bude postupovat při poškození obalu a dalších důležitých a praktických otázkách.82 V důsledku absence jakéhokoliv ustanovení v ObchZ týkajícího se této situace, nemá nejen kupující povinnost obal vracet, ale prodávající není povinen obal přijmout.83
Oproti smluvnímu vracení obalů je stanovena i zákonná povinnost osoby (prodejce), která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, vykupovat tyto obaly bez omezení množství a bez vázání tohoto výkupu na nákup zboží (§ 9 odst. 4 zákona o obalech84). Proto bude bez relevance ujednání mezi prodávajícím a kupujícím omezující výkup obalů prodávajícím pouze do rozsahu tzv. obalového konta kupujícího (tím je myšleno omezení počtu vrácených obalů počtem dodaných výrobků).85 Veřejnoprávní předpis vlastně ukládá prodávajícímu povinnost uzavřít s kupujícím smlouvu, jejímž předmětem jsou obaly, a to v zájmu ochrany životního prostředí.
3.3.2 Obal a jeho funkce informační
Tím, že je zboží opatřeno obalem, se splňují požadavky ukládané na hygienu a informovanost spotřebitele. Zvláště znatelné je to právě u potravinářských výroků, u nichž potřebu obalení reguluje zákon o potravinách a tabákových výrobcích86. Uvedený zákon stanovuje, že podnikatel, který uvádí potraviny do oběhu je povinen používat jen takové obaly a obalové materiály, které chrání potravinu před znehodnocením a znemožňuje změnu obsahu bez otevření či změnu obalu. Dále normuje povinnosti provozovatele potravinářského podniku, který prodává potraviny mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele (§ 7) a povinnosti provozovatele, který uvádí potraviny do oběhu nebalené (§ 8).
80 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2006, s.160
81 Přirozeně bude záležet také na samotném druhu přepravy. Jiný obal bude volen v případě dopravy železniční, jiný zase v dopravě letecké.
82 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: MU, 2003, s. 117.
83 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI Xxxxxxx Kluwer, 2006, s. 160
84 Zákon č. 477/2001 Sb., zákon o obalech, ve znění pozdějších předpisů
85 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 32 Cdo 1454/2008
86 Zákon č. 110/1997 Sb., zákon o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů
Tato ustanovení by měla mít na zřeteli obě strany obchodní kupní smlouvy, aby naplnily požadavky uvedení veškerých údajů na obalu potraviny. Pro provozovatele je výhodnější, když jeho zboží podléhá režimu ustanovení § 8, neboť pak není povinen uvádět stanovené údaje na každém jednotlivém zabaleném výrobku. Pokud tedy podnikatel jako prodávající podléhá režimu § 8, zákonem předepsané údaje uvedou pouze na přepravní obaly nebo údaje pouze sdělí nebo doloží údaje kupujícímu. Ten může výrobek prodávat spotřebiteli formou obslužného prodeje, přičemž povinné údaje uvádí souhrnně na tabulce u výrobku, nebo výrobek sám zabalí bez přítomnosti spotřebitele a na každý jednotlivě zabalený výrobek uvede údaje, které mu poskytl dodavatel.
Pro ilustraci uvádím příklad, který řešil Nejvyšší správní soud. Dodavatel prodával kupujícímu tvrdé sýry v několikakilogramových blocích. Kupující sýry předem naporcoval (vždy v konkrétním množství) a obalil potravinářskou fólií bez přítomnosti spotřebitele. Následně takto nabízel výrobky formou obslužného (neboli pultového) prodeje, údaje uváděl na informační tabuli u pultu, nikoliv na jednotlivých balení sýrů. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rozhodně nešlo o prodej nebaleného zboží (§ 8 odst. 2), neboť byla znemožněna volba požadovaného množství potraviny. Strečová potravinářská fólie není pouhým technologickým obalem.87
87 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 7 As 62/2008-128
4 VADY V PŘEDMĚTU KUPNÍ SMLOUVY
Jestliže dodal prodávající zboží vykazující nedostatky, které by podle právního předpisu nebo smlouvy mít nemělo, jedná se o vadné zboží.88 Prodávající, který dodal vadné zboží, neplnil svůj závazek řádně, nedošlo ke splnění závazku (naopak se změnil jeho obsah). Prodávající se dostal do prodlení s plněním. X. Xxxxxxxxxx říká, že ustanovení o vadách zboží je jen druhou stranou úpravy povinnosti prodávajícího dodat zboží odpovídající smlouvě a zákonu.89
Dělení na vady zboží faktické a právní se odvozuje z toho, které stránky předmětu plnění se týkají.90 Zákonodárce v ObchZ užívá pojem právní vady zboží, avšak již výslovně vady v ustanovení § 422 neoznačuje jako vady faktické, v čemž je některými autory viděna nepřesnost z pohledu formální logiky.91 Faktické vady jsou takové vady, které vykazují nedostatek reálných vlastností, tedy vady v množství, v jakosti a provedení, obalu a jiného opatření pro přepravu, ve zboží (je dodáno jiné zboží) a vady v dokladech. Naproti tomu se při právních vadách kupující nedostane do právního postavení, do kterého se splněním závazku ze smlouvy dostat měl.92
4.1 Faktické vady zboží
4.1.1 Vady v množství zboží
Prodávající je povinen dodat zboží v množství, které stanovuje smlouva. Prodávající, který dodal zboží s ohledem na toleranci přípustnou dle § 421 v menším rozsahu, než je uvedeno ve smlouvě, zapříčinil to, že má zboží vady, konkrétně množstevní (kvantitativní) vady. Ty se mohou vyskytnout jak u zboží určeného podle druhu, tak i u zboží určeného individuálně, jestliže je povinen dodat více věcí takto určených.93
Ustanovení § 422 odst. 2 stanovuje liberační důvod pro situace, kdy z přepravního dokladu, dokladu o předání zboží nebo z prohlášení prodávajícího (např. z dodacího listu) vyplývá, že dodává zboží v menším množství nebo jen část zboží, pak se na chybějící zboží
88 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 265.
89 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 80.
90 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2006, s. 172.
91 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 81.
92 Srov. XXXXXX, Xxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 266.
93 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 407.
nevztahují ustanovení o vadách zboží.94 Avšak ohledně chybějícího zboží nastávají právní následky porušení povinnosti dodat zboží ve stanovené době (včas).95 Kupujícímu neprospívají nároky z vad zboží, může však při prodlení prodávajícího s částí závazku odstoupit od smlouvy buď jen ohledně části splatného závazku (§ 347 odst. 1), nebo závazku jako celku (§ 347 odst. 3).
Prodávající může podle smlouvy splnit svůj závazek postupným dílčím plněním (dílčími dodávkami zboží). Pak se posuzuje podle smlouvy každá dílčí dodávka zvlášť z pohledu množství. Smlouva nemusí vždy obsahovat požadavek na množství zboží v jednotlivých dodávkách, proto se strany v takovém případě při posuzování vadnosti či bezvadnosti zboží řídí projevem vůle prodávajícího plnit svůj závazek v určitém množství (z přepravních dokladů, faktury, potvrzení o převzetí zboží kupujícím).96
Když naopak oproti předešlému menšímu množství nebo jen části zboží prodávající dodá větší množství zboží, než je stanoveno ve smlouvě, má kupující na výběr ze dvou možností, buď dodávku přijme, nebo přebytečné množství odmítne. Pakliže dodávku přijme, je povinen zaplatit kupní cenu odpovídající kupní ceně stanovené ve smlouvě (§ 442), kupní cena se zvýší úměrně s větším množstvím dodaného zboží. U dodávky většího množství zboží se nejedná o množstevní vadu, nýbrž o návrh na změnu smlouvy co do množství dodávaného zboží, ovšem za předpokladu, že prodávající nedodal větší množství zboží omylem (§ 49a OZ).97 Pokud kupující přijal zboží dodané nad dohodnuté množství a u tohoto zboží se vyskytnou vady, je prodávající povinen vyřídit reklamaci i ohledně tohoto zboží a nemůže se odvolávat na to, že smlouva byla uzavřena na menší množství zboží.
4.1.2 Vady v jakosti a provedení zboží
Prodávající je povinen dodat zboží primárně v jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Smlouva nemůže stanovovat jakost s horší úrovní, než jakou stanovují technické předpisy a technické normy, takové ujednání by bylo neplatné. Jestliže není ve smlouvě jakost a provedení vyjádřeno, tak v takovém, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, jinak pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá (obvyklý účel). Pokud kupující formuluje jakost označením zboží jeho obchodním názvem, který v sobě subsumuje přesné určení jeho jakosti, nemůže se následně dovolávat nedostatečné kvality, když účel ve smlouvě uvedl nedostatečně. Prodávající není odpovědný za vady zboží, pokud si kupující sám určí typ
94 Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1334/2004
95 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 408.
96 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 407.
97 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1159.
zboží.98 Prodávající je dále povinen dodat zboží s vlastnostmi vzorku nebo předlohy, jestliže má být zboží dodáno podle tohoto určení jakosti.
ObchZ upravuje dvě výjimky z povinnosti prodávajícího dodat z pohledu jakosti a provedení bezvadné zboží. První výjimkou jsou vady zboží způsobené použitím nevhodných věcí kupujícího při výrobě zboží, jestliže prodávající nemohl nevhodnost odhalit ani při vynaložení odborné péče nebo na nevhodnost upozornil, ale kupující přesto trval na jejich použití (§ 423). Druhou výjimkou, kdy se na dodané zboží s nevyhovující jakostí a provedením nebudou vztahovat ustanovení o vadách zboží, jsou tzv. vady známé. Jde
o vady, o nichž kupující v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět. Netýká se to však těch vlastností zboží, které podle smlouvy měly být garantovány (tzv. vlastnosti vyhrazené).99 Jiná situace nastává, když prodávající dodá zboží takové nevyhovující kvality, až lze dodávku nazvat dodávkou zcela jiného zboží (tzv. aliud). Ručičkou na váhách mezi plněním nedostatečné jakosti a plnění zcela jiným zbožím je především otázka funkčnosti, zda lze zboží použít pro účel sledovaný kupujícím.100 Posouzení plnění jiným zbožím lze nalézt i v rozhodnutí NS, kdy „o zboží jiném lze mluviti jen, je-li rozdíl mezi objednaným a dodaným zbožím tak podstatný, že by se při rozumném pojímání stavu věci obchodník ani nepokusil takovým zbožím plniti smlouvu a také by ani nemohl očekávati, že je odběratel jako plnění smlouvy přijme“.101 Z judikatury dotýkající se tohoto tématu vyplývá například to, že za dodání jiného zboží se považuje dodání tokajského vína řezaného jiným vínem místo
požadovaného tokajského vína samorodého.102
4.1.3 Vady balení a opatření zboží pro přepravu
Prodávající zboží zabalí a opatří pro přepravu tak, jak je stanoveno ve smlouvě. Pokud kupní smlouva tuto otázku neřeší, řídí se prodávající při zabalování a opatřování způsobem obvyklým pro toto zboží v obchodním styku. Stává se, že způsob obvyklý v obchodním styku nelze určit, pak je zohledněno hledisko ochrany zboží a zboží se zabalí potřebným způsobem, aby bylo uchováno a ochráněno před vnitřními i vnějšími vlivy. Při balení a ložení se přihlédne k povaze zboží a způsobu přepravy (silniční, letecká, apod.).103
98 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 32 Odo 725/2004
99 Srov. XXXXXX, Xxxxx. Odpovědnost za vady a kupní smlouva. Obchodní právo, 1993, roč., č. 5, s. 2 – 10.
100 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1084.
101 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 1932, sp. zn. RV I 1293/31
102 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1926, sp.zn. RV I 1899/25
103 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 410.
Zboží muže mít dvojí obal, tzv. vnitřní (spotřební) a vnější (pouze zajišťující) obal. Vnitřní obaly jsou součástí zboží samotného, takže při jejich porušení dojde k přímé vadě na zboží a vždy nastoupí odpovědnost za vady. Když je vadný zajišťující obal, jedná se o latentní (nezjevnou) vadnost zboží, tzn. je vadné balení a ložení, které však nemusí způsobit vadnost samotného zboží. V případě, že k poškození v důsledku vadného obalu a ložení dojde, nastupuje prodávajícího odpovědnost za vady zboží.104
4.1.4 Vady v dokladech
Za vady zboží se podle zákonné dikce nepovažují jen vady týkající se stavu dodaného zboží, ale také vady (nebo naprostá absence) v dokladech nutných k užívání zboží (§ 422 odst. 2). Jejich absence či vadnost je posuzována jako vada kvalitativní.105 Doklady nutné k užívání zboží nejsou všechny doklady vztahující se ke zboží, jde např. o návod k použití, pokyny pro údržbu.
4.2 Právní vady zboží
Zboží vykazuje právní vadu tehdy, jestliže je prodané zboží zatíženo právem třetí osoby a kupující s tímto omezením neprojevil souhlas (§ 433 odst. 1). Tyto vady se týkají právních poměrů zboží, zejména kdy třetí osoba je vlastníkem zboží, svědčí jí věcné právo nebo jí vyplývají práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví k předmětnému zboží.106
ObchZ uvádí tři liberační důvody, kdy prodávající nenese odpovědnost za právní vady zboží. První je obsažen již v obecném ustanovení vymezujícím právní vadu jako pojem, tedy prodávající není odpovědný, jestliže kupující se zatížením právem třetí osoby vyjádřil souhlas (§ 433 odst. 1). Forma souhlasu není zákonem stanovena, ale prodávající by si měl uvědomit, že v případném sporu leží důkazní břemeno na něm, tudíž se písemná forma souhlasu jeví jako nejvhodnější.
Druhý důvod vylučující odpovědnost prodávajícího z právních vad je takový, kdy kupující o právu třetí osoby věděl v době uzavření smlouvy (§ 434). Kupujícího vědomost musí být prokázána, k liberalizaci prodávajícího nepostačí, že kupující mohl hypoteticky o právu třetí osoby vědět. X. Xxxxxxxxxx vidí první dva liberační důvody v rozporu, ke kterému došlo při inspiraci Vídeňskou úmluvou. Druhý uvedený liberační
104 Srov. POKORNÁ, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. II. díl, (§ 221 až 775). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s 1523.
105 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 268.
106 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2006, s. 173.
důvod užívá pouze ve vztahu k právním vadám, které se týkají duševního vlastnictví, avšak ObchZ jej užívá k právním vadám všem. Domnívá se, že judikatura soudů bude vycházet především ze širšího druhého liberačního důvodu a z projevu souhlasu se stane jen důkaz o vědomosti kupujícího.107
Poslední důvod zprošťující od objektivní odpovědnosti za škody vyplývá ze situace, kdy je prodávající povinen dle smlouvy při plnění svých povinností postupovat podle podkladů, které mu předložil kupující (§ 434).108 Prodávajícímu nemůže jít k tíži, že se řídil nesprávnými podklady, které poskytl kupující. Tento důvod je obdobou § 423, kterým se prodávající liberuje v případě faktických vad zboží způsobených použitím věcí kupujícího.
Kupující je chráněn, jestliže jednal v dobré víře, že prodávající je oprávněn zboží prodat. Stane se vlastníkem zboží, i když je zboží zatíženo právem třetí osoby. Prodávající třetí osobě odpovídá za škodu.109
4.3 Jiná dělení vad zboží
4.3.1 Vady zboží zjevné a skryté
Dělení vad na skryté a zjevné má význam právě z pohledu uplatnění nároku z vad a váže se k povinnosti kupujícího prohlédnout zboží (§ 427). Vady zjevné a skryté jsou rozlišovány na základě kritéria času (doby), kdy je možné je zjistit. Vady zjevné jsou proto takové, které lze zjistit při řádné a s odbornou péčí provedené prohlídce zboží. Vady skryté jsou naopak takové, které při provedení prohlídky v požadované kvalitě možné zjistit není.110 Jako vady zjevné jsou obecně pokládány i ty, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami, jako příklad lze uvést rentgenovými zkouškami odlitků. Naopak zjevné vady nejsou takové, jejichž existenci by kupující zjišťoval prohlídkou spojenou s destrukcí zboží (např. jeho rozpáráním či rozřezáním).111 Kupující také není povinen přezkoumávat zboží chemickým rozborem, aby zjistil případné vady.112
107 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 117.
108 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1146 – 1147.
109 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 269.
110 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2006, s. 177.
111 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005
112 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.2.1923, sp.zn. RV I 377/22
X. Xxxxxxx zjevné vady chápe úžeji jako vady „do očí bijící“, „zjistitelné pouhým okem“ při prohlídce.113 Patrně jde o pouhou záměnu vad zjevných za zřejmé, kdy vady zřejmé jsou seznatelné pouhým pohledem při odběru i bez provedení odborné prohlídky. Z povahy věci půjde o vady faktické, zjevné se budou týkat především množství a obalu. X. Xxxxx u odhalitelnosti skrytých vad poznamenává, že závisí na povaze zboží a také povaze vad, často vyplyne z obchodních zvyklostí.114 Příkladem vady skryté je netěsnost způsobující dlouhodobý únik chladící kapaliny apod.115 Neméně zajímavou vadou skrytou je situace, kdy prodávající dodá kupujícímu citróny v bednách, přičemž ve vrchních vrstvách jsou citróny požadované prvotřídní kvality a ve spodních vrstvách citróny nízké kvality. I takovou vadu NS považoval za vadu skrytou.116 S jeho názorem však lze polemizovat, soudím, že při vykonávání řádné prohlídky s odbornou péčí je možné, aby kupující tuto vadu zboží odhalil.
4.3.2 Vady zboží podstatné a nepodstatné
Dělení vad na podstatné a nepodstatné reflektuje míru porušení smlouvy, ke kterému v důsledku chování prodávajícího jako dlužníka došlo. Dle toho, zda došlo k porušení smlouvy podstatnému či nepodstatnému, resp. k vadě podstatné či nepodstatné, má kupující možnost volit z různých nároků z vad, přičemž při vzniku nepodstatné vady se mu nabídka zužuje. Podstatná vada je taková, kdy strana porušující smlouvu věděla či bylo rozumné předpokládat (s přihlédnutím k účelu, který vyplývá ze smlouvy, nebo k okolnostem) v době uzavření smlouvy, že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností při takovém porušení smlouvy (§ 345 odst. 2).
4.3.3 Vady zboží odstranitelné a neodstranitelné
Na základě které skutečnosti je zboží takto děleno, je zřejmé. Zda je možné zboží opravit hraje důležitou roli při volbě nároků vyplývajících z vad.
113 Srov. POKORNÁ, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. II. díl, (§ 221 až 775). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s 1526.
114 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 414.
115 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 23 Cdo 4172/2008
116 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem literatury od roku 1990.
5. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 724.
4.3.4 Vady zboží vzniklé před a po přechodu nebezpečí škody na zboží
Rozdělení vad na vady zboží vzniklé před a po přechodu nebezpečí škody na zboží může odpovědět na otázku, za které vady prodávající ještě ponese zákonnou odpovědnost a za které již ne. Prodávající odpovídá objektivně za všechny vady, které zboží vykazuje v době přechodu nebezpečí škody na zboží, třebaže se vada projevila až později. Výjimkou jsou ty vady, o nichž kupující v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět. Za vady vzniklé po přechodu nebezpečí škody na zboží odpovídá prodávající jen tehdy, jestliže je způsobil vlastním protiprávním jednáním.117
117 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 269 – 270.
5 DODÁNÍ ZBOŽÍ
5.1 Pojem „dodání“
Ačkoliv v ObchZ je používán pojem „dodání“, zákonná definice chybí, proto je její vytvoření přenecháno právní teorii. Z textu ObchZ jednoznačně vyplývá, že dodání zboží spadá pod základní povinnosti prodávajícího. Zákon rovněž upravuje způsob, místo a čas dodání zboží, právě skrze tyto instituty je možné si dokreslit představu o pojmu „dodání“.
X. Xxxxxxxxxx považuje termín „dodání“ za vhodný a v praxi běžný pro popis situace, ke které dochází. Klade si však otázku, do jaké míry je spjat s pojmem dodávky, který v přesném historickém smyslu slova označoval kupní smlouvu s genericky určeným předmětem.118
Přese všechno absenci zákonné definice nelze považovat za nevyhovující, čeští zákonodárci přistoupili k řešení, které zvolila i Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboží z roku 1980. Některé mezinárodní smlouvy119 se tento pojem pokusily vymezit, avšak výsledky nebyly úplně zdařilé.120 Zahraniční úpravy užívají termíny obdobné „dodání“, tedy übergeben, überlassen, la délivrance, livrer une chose, delivery apod.121
V souvislosti s dodáním mluvíme obecně o právních úkonech prodávajícího, jimiž se umožňuje kupujícímu nakládat se zbožím ve stanoveném místě dodání od doby splatnosti závazku prodávajícího (jinak by se jednalo o předčasné splnění závazku, které by zakládalo právo kupujícího zboží převzít nebo je odmítnout).122 I z této definice nabízené teorií je zřejmé, že dodání se úzce váže k osobě, resp. závazku prodávajícího, a to k závazku
„něco dát“ (dare).123
Za splnění všech podmínek se účinky dodání dostaví nezávisle na úkonech kupujícího,124 představují splnění jedné z povinnosti prodávajícího. To, že prodávající dodá zboží řádně a včas ale nemusí automaticky znamenat zánik závazkového vztahu splněním. Prodávající mu vedle toho totiž i jiné povinnosti, převést vlastnické právo a předat doklady vztahující se ke zboží.
118 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 50.
119 Např. Jednotný zákon o mezinárodní koupi zboží z roku 1964 („odevzdání věci v souladu se smlouvou“).
120 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 393.
121 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 50.
122 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 393.
123 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 393.
124 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1114.
X. Xxxxx upozorňuje na fakt, že dodání zboží je v praxi pojímáno jen jako „všeobecná charakteristika základní povinnosti prodávajícího bez snahy zkoumat obsah a charakter tohoto pojmu“.125 Zvláště pak hodnotí negativně to, že je kupní smlouva v praxi chápána jako obdoba smlouvy o dodávce výrobků, přičemž jejich rozdílnost nelze pomíjet. Jako důvod záměny spatřuje právě v leckdy nepochopeném obsahu pojmu dodat zboží u kupní smlouvy.126
5.2 Způsoby a místa dodání zboží
Způsob a místo dodání jsou si úpravou velice blízké, proto se o nich zmiňuji v rámci společného oddílu. V praxi dochází k různým odchylkám a zvláštnostem oproti dispozitivní úpravě v ObchZ, proto v této práci nelze vyčerpávajícím způsobem vystihnout všechny způsoby.
Spolu se způsoby a místy dodání bude zohledněn i přechod nebezpečí škody na věci jako právní účinek do jisté míry spojený s dodáním. Praktické důsledky přechodu jsou takové, že vznikla – li škoda na věci v době, kdy ji nesl kupující, není prodávající povinen k její náhradě nebo k jejímu odstranění, ledaže škoda byla způsobena porušením povinnosti prodávajícího (§ 372 odst. 2). Okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží je směrodatný pro vznik práv z odpovědnosti za vady (§ 425), pro posuzování vadnosti zboží.127
5.2.1 Dodání zboží umožněním nakládat se zbožím
Způsob dodání, kdy je kupujícímu umožněno nakládat se zbožím, patří mezi ty základní. Je realizován za předpokladu, že ve smlouvě není stanovena povinnost odeslání zboží, přičemž chybí také ujednání o jiném místě dodání. Prodávající dodává na jednom z míst, které je vypočteno v ustanovení § 412 odst. 3. Jeho povinnost je realizována tak, že včas informuje kupujícího, zda mu umožní se zbožím nakládat v sídle, místě podnikání, popřípadě v místě bydliště nebo organizační složky. Po tomto oznámení si kupující zboží v místě dodání vyzvedne sám. Dodáno je okamžikem, kdy je umožněno se zbožím nakládat. Z pohledu uplatnění nároku na zaplacení kupní ceny je důležité, aby prodávající prokázal
125 XXXXX, Xxxxx. Dodání zboží podle kupní smlouvy. Obchodní právo, 1997, roč., č. 1, s. 2 – 6.
126 Srov. XXXXX, Xxxxx. Dodání zboží podle kupní smlouvy. Obchodní právo, 1997, roč., č. 1, s. 2 – 6.
127 Srov. DĚDIČ, Xxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. 4. díl. 1. vydání. Praha: Polygon, 2002. s. 3465.
jakým způsobem a v jaký okamžik kupujícímu umožnil se zbožím nakládat.128 Při realizaci tohoto způsobu platí v plné míře princip odnosného dluhu.129
Při tomto způsobu dodání zboží dochází k přechodu nebezpečí z prodávajícího na kupujícího v okamžiku, kdy jej v místě dodání kupující převezme. Může nastat případ, kdy kupující včas nepřevezme zboží, které je pro něj přichystáno. Po uplynutí lhůty pro dodání se kupující dostává do prodlení. Kupující, který je takto jako věřitel v prodlení, nemůže očekávat, že bude prodávajícím následně upozorněn nebo vyzván k převzetí zboží. Skutečnost, že je mu již umožněno nakládat (má faktickou možnost převzít zboží do svého držení130), vyplývá z předchozích aktivních úkonů prodávajícího. Prodávající musí pamatovat na to, že zboží musí být individualizováno.
Nebezpečí škody na zboží přejde na kupujícího ve chvíli převzetí zboží od prodávajícího. Pokud je kupující v prodlení s převzetím, přejde na něj nebezpečí v době, kdy mu prodávající umožní nakládat se zbožím (§ 455). Když zboží včas nepřevzaté bude zničeno například v důsledku požáru skladu, prodávající není povinen k náhradě škody.
Pokud je kupující v prodlení s převzetím zboží, které se nachází u prodávajícího, vzniká mezi nimi smlouva o uložení věci, popř. smlouva o skladování. Konkrétní typ smlouvy závisí na tom, zda opatrování věci je nebo není předmětem podnikání prodávajícího. Zřejmě častější budou případy, kdy prodávající v předmětu podnikání tuto činnost nemá a následně vzniká reálná smlouva o uložení věci (§ 516), spočívající v tom, že opatrovatel-prodávající bezplatně opatruje věc, kterou má u sebe v souvislosti s obchodním stykem s uložitelem – kupujícím.
5.2.2 Dodání (individualizovaného) zboží v místě, kde se zboží nachází
Zboží, které je předmětem kupní smlouvy, se může nacházet v místě, o kterém obě strany kupní smlouvy při uzavírání vědí. Místem dodání, pakliže není sjednáno odeslání zboží, je to konkrétní místo, kde se zboží nalézá. Zboží se může nacházet kdekoliv, v sídle prodávajícího, v místě podnikání prodávajícího, dokonce i v sídle či místě podnikání kupujícího, u třetí osoby odlišné od prodávajícího a kupujícího. Pokud si strany nesjednaly něco jiného, platí, že kupující si zboží převezme v tomto místě, které je mu známo, přičemž to se stane místem dodání.
128 Srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2001, sp. zn. 29 Cdo 688/2000
129 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1076
130 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, s. 215.
5.2.3 Dodání zboží ze zásob v místě, kde se tyto zásoby nacházejí
Pokud prodávající dodává zboží ze zásob, přičemž stejně jako v předešlém případě není stranami smluveno odesílání zboží, je místem dodání patrně nejčastěji sklad, kde se zásoby nacházejí. Podmínkou použití předestřeného způsobu dodání je, že o tomto místě věděly obě strany v době uzavření kupní smlouvy. Ostatně to je také zásadním aspektem, kterým se liší od prvního jmenovaného způsobu, tedy od dodání zboží umožněním se zbožím nakládat.
K odebírání zboží „osobně“ se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí. Šlo o případ, kdy si prodávající a kupující vytvořili ustálenou praxi ve svém obchodním styku spočívající v tom, že po obdržení objednávky prodávající akceptoval až předáním zboží ve svém skladu přímo kupujícímu, ten si zajišťoval převzetí a přepravu sám. Měsíc po tom, co prodávající obdržel tři objednávky od kupujícího, dodal zboží a vystavil dodací list, který mu byl podepsán. Následně vyfakturovanou kupní cenu kupující odmítl zaplatit a tvrdil, že předmětné výrobky nepřevzal. Během projednávání před soudy obou stupňů se zjistilo, že podpis na dodacím listě je zcela neidentifikovatelný. Vrchní soud vyslovil názor, že vzhledem k ustálené praxi mezi kupujícím a prodávajícím se nelze ospravedlňovat neidentifikovatelným podpisem a tudíž je možné se důvodně domnívat, že podpis neznámé osoby na předmětném dodacím listě je podpisem osoby žalovaným (kupujícím) pověřené k převzetí zboží. Nejvyšší soud naproti tomu uzavřel, že „ na základě praxe, která se vyvinula mezi účastníky, nelze-li zjistit, která osoba předmětný dodací list podepsala, není možné uzavřít, že to byla osoba žalovaným pověřená ve smyslu ust. § 15 obch. zák. k této činnosti“.131
5.2.4 Dodání zboží, které má být vyrobeno, v místě výroby
Předmětem kupní smlouvy může být i zboží, které bude po uzavření kupní smlouvy teprve vyrobeno. Pokud není dohodnuto odeslání tohoto zboží a obě strany smlouvy v době jejího uzavření ví, na jakém místě má být zboží vyrobeno, dochází k dodání právě na tomto místě.
Nebezpečí škody na zboží přechází i zde v místě výroby, kde bude také kupujícímu zboží předáno.
131 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2010, sp. zn. 23 Cdo 4085/2008
5.2.5 Prodávající dodá zboží do sídla kupujícího (tzv. vnitropodniková doprava)
Další variantou, jak se může uskutečnit dodání, aniž by bylo sjednáno odeslání zboží je situace, kdy prodávající sám, resp. prostřednictvím své vnitropodnikové („závodové“) dopravy, dopraví zboží do sídla kupujícího. Místem dodání se pak stává sídlo kupujícího.
Může dojít i k případům, kdy takto prodávající přiveze zboží kupujícímu a ten mu oznámí, že zboží nepřevezme, neboť zjistil, že ho již nepotřebuje. Prodávající svou povinnost splnil, dopravil zboží na místo dodání a takto umožnil kupujícímu se zbožím nakládat, kupující se tímto dostává do prodlení se svým závazkem převzít zboží.
U tohoto způsobu dodání může docházet k problémům týkajících se osoby oprávněné k převzetí dodaného zboží. Přijmout zboží může statutární orgán, ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností (§ 15 odst. 1), ale i jiná osoba v jeho provozovně, nemohla – li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněná. Příkladem jsou řidiči prodávajícího, kteří nemohou vědět, že osoba, která přebírá zboží přímo v provozovně kupujícího a disponuje razítkem kupujícího, není k převzetí zboží a podepsání dodacích listů oprávněná.132
V souvislosti s tímto způsobem dodání vyvstal problém, který primárně spočíval v kontraktačním procesu, ale promítl se do určení místa dodání. Kupující v objednávce uvedl místo dodání ve svém sídle, přičemž prodávající tento návrh akceptoval. Následně kupujícímu doručil fakturu a dodací list, ve kterém byl uvedeno sousloví „autem odběratele“, čímž prodávající určil své sídlo za místo dodání. Kupující fakturu zaplatil a prodávající tento úkon považoval za akceptaci jeho návrhu na změnu způsobu dodání. Kupující očekával, že mu bude dodáno v jeho sídle, prodávající naopak očekával, že kupujícímu dodá zboží ve svém sídle. Dodacím listem nelze navrhovat změny obsahu uzavřené smlouvy, neboť je pouhým dokladem vztahujícím se ke zboží evidenčního a kontrolního charakteru. Z uvedených důvodů je prodávající povinen dopravit zboží do sídla kupujícího.133
K samotnému přechodu nebezpečí škody na zboží dojde v té chvíli, kdy zboží kupující od prodávajícího převezme v místě dodání. Přechod nebezpečí škody na zboží a dodání fakticky spadají v jeden okamžik. To znamená, že po celou dobu dopravy nesl nebezpečí škody na zboží prodávající. Pokud by se zboží během cesty poškodilo nebo ztratilo, odpovědnost za tuto škodu by nesl prodávající. Dopravce je za škodu na zboží odpovědný, když ji mohl odvrátit při vynaložení odborné péče a vznikla – li v období od převzetí zboží po vydání příjemci (§ 622 odst. 1).
132 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 81/2007
133 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 5298/2007
5.2.6 Dodání předáním zboží dopravci, u kterého si přepravu zajišťuje kupující (není určeno místo předání)
Kupující si převezme zboží v místě dodání, jestliže není ve smlouvě stanoveno, že prodávající zboží odesílá. Kupující ale není povinen přebírat zboží osobně, může k tomu využít i třetí osoby, se kterou pak uzavírá smlouvu o přepravě věci (§ 610). V tomto smluvním vztahu má kupující postavení odesílatele, kterému se dopravce zavazuje, že věc přepraví z určitého místa do určitého jiného místa. Předmětem smlouvy je uskutečnění přepravy.
Pokud strany v kupní smlouvě nezvolí místo, na kterém má prodávající předat zboží dopravci kupujícího, platí, že ho předá tam, kde bylo skladováno nebo vyrobeno, event. v sídle, místě podnikání, bydlišti nebo organizační složce prodávajícího. Místo předání je i místem dodání.
Otázka přechodu nebezpečí škody je řešena tak, že v okamžiku předání zboží prodávajícím dopravci, přejde i nebezpečí škody na zboží na kupujícího. Dopravce nebezpečí škody na věci nenese, má však zákonem stanovenou povinnost vynakládat odbornou péči k odvracení škody na věci (§ 622).
5.2.7 Dodání předáním zboží dopravci, u kterého si přepravu zajišťuje kupující (je určeno místo předání)
V případě, kdy si strany kupní smlouvy sjednají, že kupující převezme zboží prostřednictvím třetí osoby (dopravce), uskutečňuje se dodání zboží na místě, které si ve smlouvě určí. Místem předání (dodání) mohou být stejně jako v předešlém případě místo, kde je zboží skladováno, vyrobeno nebo sídlo, místo podnikání, organizační složka prodávajícího. Navrch k těmto možnostem může jít o místo zcela jiné. Pro ilustraci lze uvést příklad, kdy prodávající skladuje zboží ve městě A, přičemž tímto městem neprotéká řeka. Kupující z města C uzavřel smlouvu s dopravcem, jejímž předmětem je uskutečnění přepravy zboží říční lodní dopravou. V kupní smlouvě si prodávající z města A dohodnul s kupujícím z města C, že předá zboží jeho dopravci ve městě B, kterým řeka protéká.
Jestliže se již na tomto místě zboží nenachází, musí prodávající zboží dopravit do místa předání. Nebezpečí škody na zboží přechází v době stanovené pro dodání zboží, jestliže v této době bylo kupujícímu umožněno nakládat se zbožím a o této možnosti kupující věděl. Místo přechodu nebezpečí škody na zboží je shodné s místem dodání, tzn. místem, ve kterém prodávající předává zboží třetí osobě.
5.2.8 Dodání zboží v místě předání prvnímu dopravci (smlouva neurčuje místo odeslání)
Dodání předáním zboží prvnímu dopravci se uplatňuje, když smlouva stanovuje povinnost prodávajícího odeslat zboží. Ten, aby dostál své povinnosti, uzavře svým jménem s dopravcem smlouvu o přepravě. Jestliže si strany kupní smlouvy nestanovily místo, ze kterého má být zboží odesláno, je řešení této otázky v režii prodávajícího. Pak je přirozené, že bude pro prodávajícího nejpřijatelnější variantou předání zboží dopravci v místě, kde je zboží vyrobeno nebo uskladněno. V místě, kde se uskuteční předání prvnímu dopravci, dojde ve stejném okamžiku také k jeho dodání.
Jestliže není stanoveno místo předání dopravci a prodávající zboží odesílá, přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího, když je zboží předáno prvnímu dopravci pro přepravu do místa určení. Dochází ke shodě místa dodání a místa, kde přechází nebezpečí škody na zboží. K situacím, které předvídá § 457, dochází ve skutečnosti častěji než těm uvedeným v § 456.134
5.2.9 Dodání zboží v místě předání prvnímu dopravci (smlouva určuje místo odeslání)
Prodávající s kupujícím se dohodli, že zboží bude odesláno, přičemž ve smlouvě stanovili také místo odeslání. Toto smluvené místo může být zcela odlišné od míst, kde má prodávající zboží vyrobeno a uskladněno. Prodávající musí zboží do místa odeslání dopravit sám nebo prostřednictvím dopravce. Až dopraví zboží do místa odeslání a v něm ho předá prvnímu dopravci, splnil svou povinnost dodat zboží. Lehce zavádějící může být použití slov
„první dopravce“, když v podstatě prodávající dopravce využil již na cestě z místa, kde se zboží nacházelo do místa odeslání. Podstatné je v tomto případě to, že místo odeslání je smluvně určeno. Až místo odeslání je pro kupujícího relevantní z pohledu dodání. Rozhodnutí, jakým způsobem se zboží do místa odeslání dostane, spočívá na prodávajícím. Pokud si strany nedohodnou něco jiného, probíhá doprava do místa odeslání jménem prodávajícího a na jeho účet, na rozdíl od dopravy z místa odeslání, která probíhá rovněž jménem prodávajícího, avšak na účet kupujícího. Místo, ve kterém dochází ke splnění,
a místo, do kterého nese prodávající náklady, nemusí být nutně totožné.135
Riziko nahodilé zkázy z prodávajícího na kupujícího přechází v místě, kde prodávající předává zboží dopravci, tedy ve smluvně stanoveném místě odeslání. Prakticky to znamená,
134 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C X. Xxxx, 2010, s. 1109.
135 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1075.
že pokud se zboží například poškodí cestou do místa odeslání, nese tuto škodu prodávající. Pokud k poškození dojde na cestě mezi místem odeslání a místem určení, vzniká odpovědnost za škodu kupujícímu.
Pokud je stanovené přesné místo pro předání zboží dopravci a toto není dodrženo, bude platit obecnější ustanovení § 456.136 pak nebezpečí nepřejde předáním dopravci, ale až když by kupující měl možnost převzít zboží od dopravce (vlastně třetí osoby) a o této možnosti věděl.
5.2.10 Dodání zboží v místě určení při odesílání zboží
Smlouva stanoví vedle povinnosti prodávajícího zboží odeslat, také konkrétní místo dodání odlišné od místa, kde prodávající předá zboží prvnímu dopravci pro přepravu kupujícímu. Místem dodání je na základě smlouvy místo určení, tj. místo, do něhož dopravce zboží dopraví. Prodávající předá dopravci zboží v místě, kde se nachází, aniž by se tímto zbavoval povinnosti zboží dodat. Dopravce zboží dopraví zboží do místa určení a předá je kupujícímu, čímž je až v tuto chvíli zboží považováno za dodané.
5.2.11 Dodání předáním zásilky dopravcem kupujícímu
Dodání zboží až v okamžiku, kdy při odesílání zboží dopravce předá zboží kupujícímu, si samozřejmě mohou strany smluvně sjednat. Chci se ale zaměřit na případy, kdy ke změně místa dodání dochází „bez vědomí“ obou stran kupní smlouvy.
Při odesílání zboží prodávajícím je pravidlem vyjádřeným v ObchZ, že k dodání dochází v místě předání prvnímu dopravci, za podmínky, že je zboží individualizováno jako zásilka pro kupujícího přímo na zboží nebo v rámci přepravních dokladů. Individualizace by prodávající dosáhl i pouhým oddělením od ostatního zboží.137 To, že prodávající zboží zjevně a dostatečně neoznačí, s sebou nese důsledky změny místa dodání, kterým se stává až místo určení. Prodávající může změnu místa dodání zvrátit tím, že tento fakt spolu s označením zboží oznámí bez zbytečného odkladu kupujícímu.
V zásadě lze počítat s třemi situacemi. V prvé prodávající při odesílání zboží nespecifikuje zboží, toto zboží následně předá dopravci. Dopravce ho přepravuje kupujícímu a mezitím prodávající neoznámí kupujícímu požadované informace. Místem dodání a přechodu nebezpečí na zboží je místo, ve kterém dopravce předal kupujícímu zboží.
136 Srov. RABAN, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář, judikatura. 5. vydání. Praha: Eurounion, 2007, s. 586.
137 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Kupní smlouva mezi podnikateli. Praha: Pragoeduca, 1992, s. 87.
V druhé prodávající při odesílání zboží nespecifikuje, takto ho opět předá dopravci. Dopravce ho přepravuje kupujícímu, přičemž mezitím bez zbytečného odkladu posílá prodávajícímu oznámení s požadovanými informacemi. Místem dodání a přechodu nebezpečí škody na zboží zůstává místo, kde prodávající předal zboží prvnímu dopravci. K dodání nebo přechodu nebezpečí nedochází v okamžiku, kdy oznámení došlo kupujícímu, a místem dodání a přechodu nebezpečí škody na zboží není neurčité místo na trase mezi prodávajícím a kupujícím.
Ve třetí prodávající při odesílání zboží nespecifikuje, přesto ho předá dopravci v místě odeslání. Dopravce zboží přepravuje a prodávající odešle oznámení kupujícímu, avšak ne bez zbytečného odkladu. Takové oznámení již nemá vliv na to, že místem dodání není místo, kde prodávající předal zboží prvnímu dopravci. Vyvstává otázka, jak vyložit spojení
„bez zbytečného odkladu“. Zjevně pozdě bude již tehdy, kdy oznámení dojde kupujícímu až po tom, co převzal zboží od dopravce.
5.3 Doba dodání zboží
Dobu dodání upravuje ObchZ v § 414 až 416. Je tím zabezpečeno, že při vynechání doby plnění ve smlouvě, nebo není – li doba formulována jasně, srozumitelně a určitě, či v dalších případech, kdy není žádným způsobem zjistitelná, neovlivní tento nedostatek vznik smlouvy.138
5.3.1 Zákonná obecná dodací lhůta
Kupní smlouva nemusí obsahovat dohodu o době dodání zboží, nejedná se o podstatnou obsahovou náležitost smlouvy.139 Možnou absenci doby dodání ve smlouvě reflektuje
§ 416 ObchZ a nabízí podpůrnou obecnou lhůtu. Toto dispozitivní ustanovení normuje obecnou lhůtu tak, že není – li doba dodání zboží smluvena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího dodat zboží ve lhůtě přiměřené s přihlédnutím k povaze zboží a k místu dodání.
Z praktického hlediska toto ustanovení znamená, že pokud strany kupní smlouvy vynechají ve smlouvě dobu plnění, nebo doba plnění nebyla jasně, srozumitelně a určitě dohodnuta, nebo strany ve vztahu k době dodání použily ujednání, která zákon nezná, a dále
138 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: MU, 2003, s. 118-119.
139 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1122.
pokud nelze dobu stanovit ani výkladem, je možné dobu plnění vytvořit dle textu ObchZ.140 Názorným příkladem může být situace řešena Nejvyšší soud, kdy prodávající a kupující uzavřeli kupní smlouvu dne 8. 4. 2002, přičemž dodací lhůtu si stanovili 1.3.2002 – 31.3.2002. Nejvyšší soud prohlásil toto ujednání za neplatné dle § 41 OZ, kupní smlouva však byla platná, neboť obsahovala všechny podstatné náležitosti, přičemž doba dodání zboží podstatnou náležitostí obchodní kupní smlouvy není. Doba plnění byla stanovena pomocí
§ 416 ObchZ.141
Určitý problém může činit stanovení přiměřené lhůty. ObchZ poukazuje na to, že je nutné přihlédnout k povaze dodávaného zboží a samozřejmě k místu dodání. Avšak tato dvě kritéria nejsou jedinými faktory, dle kterých se bude přiměřenost lhůty posuzovat. Je zřejmé, že je nutné přistoupit k posuzování zcela individuálnímu podle druhu zboží.142 Dalšími činiteli jsou např. to, zda je zboží dodáno ze zásob nebo má být teprve vyrobeno, způsob dodání, charakter zboží, jeho balení atd. Shrnout by se to dalo slovy, že přiměřenost lhůty nutno posuzovat s ohledem na celkový obsah smlouvy.143
Dalším důležitým prvkem tohoto ustanovení je fakt, že prodávající je povinen plnit z vlastní iniciativy bez vyzvání kupujícím. Jde o řešení, které je speciální k obecné úpravě splatnosti závazku) samozřejmě pokud smlouva nestanoví opak). § 340 odst. 2 ObchZ, který představuje obecné řešení, normuje, že není – li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. To v případě absence doby dodání tedy neplatí. Nefunguje to takto bez důvodu. Kdyby neexistoval § 416, prodávající by musel stále vyčkávat na výzvu kupujícího k plnění. Pakliže by nebyl dostatečně trpělivý a zboží dodal bez výzvy kupujícího, nesl by rizika z předčasného plnění.144
5.3.2 Smluvní doba dodání zboží určena dnem
Doba dodání může být ve smlouvě určena buď konkrétním dnem (není vyloučeno stanovení i konkrétní části dne, hodiny145), nebo v rámci určité lhůty. Konkrétní den může být
140 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: MU, 2003, s. 118-119.
141 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 32 ODO 849/2006
142 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 2006, s. 163.
143 Srov. DĚDIČ, Xxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. 4. díl. 1. vydání. Praha: Polygon, 2002. s. 3435.
144 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007. s. 255.
145 Srov. POKORNÁ, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. II. díl, (§ 221 až 775). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s 1515.
určen ve smlouvě výslovně (konkrétním číslem, např.: 5. 5. 2011, ale také stanovený jakkoli určitě a srozumitelně, např.: pátý den po ukončení vánočních trhů na Horním náměstí v Olomouci146, nebo smlouva obsahuje popis způsobu určení tohoto dne.
5.3.3 Smluvní doba dodání určena lhůtou
Výše uvedené platí i pro lhůtu. X. Xxxxx rozlišuje tři způsoby jejího určení ve smlouvě. První je ten, kdy strany určí jak počátek, tak i konec dodací lhůty. Další možností je uvedením pouze konečného dne. A poslední způsob je stanovení lhůty ode dne, který v době uzavření smlouvy není ještě znám přesně, ale má nastat v budoucnosti a je tedy závislý na určité skutečnosti.147
Lhůta je stanovena ve prospěch prodávajícího, jestliže ze smlouvy nebo z účelu smlouvy nevyplývá něco jiného,148 tzn., že prodávající má právo dodat zboží kdykoli v rámci stanovené lhůty, od počátečního dne do dne posledního.149 Prodávající má tedy právo splnit svůj závazek dodat zboží kdykoli během této lhůty. Nelze ale aplikovat pravidlo o počítání času, které uvádí občanský zákoník v § 122 odst. 3, tedy že připadne – li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Kupující může mít zájem na tom, aby mu bylo dodáno právě např. v neděli v souvislosti s jeho dalšími možnými závazky.150 Ze strany prodávajícího se nejedná o úplnou libovůli v době plnění, a to z toho důvodu, že je povinen dle obchodních zvyklostí včas umožnit kupujícímu nakládat se zbožím. Účinky dodání nastanou až tehdy, kdy prodávající, je-li to třeba, oznámí kupujícímu úmysl plnit a připraví mu podmínky pro převzetí zboží.
Zákonné ustanovení o lhůtě ve prospěch prodávajícího je dispozitivní povahy, tzn., že strany kupní smlouvy mohou přiřknout právo stanovit okamžik dodání zboží kupujícímu. V takové situaci je prodávající povinen mít připravené zboží od prvního do posledního dne lhůty, protože neví, kdy přesně v rámci ní kupující své právo využije a vyzve ho k plnění závazku. V případech, kdy není možné, aby byl prodávající neustále připraven dodat zboží okamžitě, ať již proto, že musí učinit předchozí opatření, či z jiných důvodů, musí mu kupující předem a včas oznámit, kdy hodlá zboží převzít. V závislosti
146 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007. s. 255.
147 Srov. XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. 1. vydání. Praha : ASPI Publishing, 2006, s. 162.
148 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1120.
149 Srov. POKORNÁ, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. II. díl, (§ 221 až 775). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s 1516.
150 Srov. XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007. s. 255.
na tom vyvstává otázka včasnosti oznámení. Jaké oznámení lze považovat za včasné je nutné posuzovat dle konkrétních okolností smlouvy.
ObchZ upravuje také počátek běhu lhůty a takto zabezpečuje především ochranu pro prodávajícího.151 Avšak opět je nutné dodat, že i tento institut se primárně řídí obsahem smlouvy a zákonem až podpůrně.
Stanovení dodací lhůty v objednávce může mít i jiné důsledky. Podle NS můžeme lhůtu uvedenou v objednávce, ve které nebude stanovená lhůta k přijetí návrhu, chápat jako nejzazší lhůtu k akceptaci prodávajícím.152
5.3.4 Interpretační pravidla
V obchodní praxi jsou často užívány výrazy k určení doby dodání zboží, které nepůsobí příliš jednoznačným a určitým dojmem. Obsah výrazů je buď přesně vymezen ve smlouvě, nebo jejich význam vyplyne z obchodních zvyklostí nebo z ustálené dlouhodobé praxe smluvních stran.153 Než přejdu k uvedení interpretačních pravidel, které nabízí ObchZ v § 415, zastavila bych se u pojmů obchodní zvyklosti a ustálená praxe smluvních stran.
Je možné se setkat s různými interpretacemi pojmu obchodních zvyklostí. Jedna zní tak, že obchodní zvyklost má povahu zavedené praxe, která se obvykle dodržuje, aniž by byla pociťována (právní povinnost) dodržovat ji.154 Nebo také určitá pravidla fakticky dodržovaná stranami hospodářského styku, aniž by byla zakotvena v právním předpise.155 Obchodní zvyklosti se tedy užijí přednostně před zákonnými interpretačními pravidly, tato speciální konstrukce představuje určitý rozdíl oproti obecné zásadě aplikace obchodních zvyklostí uvedené v § 1 odst. 2 ObchZ.156
Ustálená praxe mezi stranami musí být předně dlouhodobá. Musí vyplývat jednoznačně ze způsobu, jakým se dodání zboží uskutečňovalo v minulosti na základě uvedeného výrazu použitého ve smlouvě.157 Ustálená praxe mezi stranami má aplikační přednost před obchodními zvyklostmi.
Samotná interpretační pravidla uvádí ObchZ v § 415. Jestliže strany použijí ve smlouvě výraz „začátkem období“, je tím míněno prvních deset dnů tohoto období, přičemž období
151 Srov. XXXXXX, Xxx a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Linde Praha, s. 1120.
152 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2005, sp. zn. 32 Odo 955/2004
153 Srov. DĚDIČ, Xxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. 4. díl. 1. vydání. Praha: Polygon, 2002. s. 3434.
154 Srov. XXXXX, Xxxxx a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007. s. 58.
155 Srov. XXXXXXXXXX, Xxxxxxx. Základy obchodního práva. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 186 – 198.
156 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 395.
157 Srov. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. s. 395.
může být měsíc, rok apod. Výraz „v polovině měsíce“ představuje označení období mezi desátým (včetně) a dvacátým dnem (včetně) měsíce. Označení „v polovině čtvrtletí“ odkazuje na druhý měsíc čtvrtletí. „Konec období“ je posledních deset dnů období, přičemž obdobím může být míněn rok, měsíc apod. Nakonec slovo „ihned“ užité ve smlouvě znamená u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků deset dnů, u ostatního zboží pět dnů.
5.4 Dodací doložky Incoterms
5.4.1 Pojem Incoterms
Označení Incoterms (International Commercial Terms) představuje „soubor jednotných vykládacích pravidel pro obchodní doložky určující povinnosti smluvních stran při dodání zboží (z kupní smlouvy)“158. Tyto standardní dodací podmínky vytvořila Mezinárodní obchodní komora (ICC – International Chamber of Commerce), sídlící v Paříži.
V posledních letech tato celosvětová organizace pracovala mimo jiné na vytvoření nové verze obchodních podmínek. Od 1. 1. 2011 začal platit katalog revidovaných dodacích podmínek, tzv. Incoterms 2010, tím došlo k nahrazení stávajících Incoterms 2000. X. Xxxxxx, člen přípravné skupiny Incoterms 2010, tvrdí, že „již nyní lze předpokládat, že k podstatným změnám v dosavadním souboru dodacích podmínek nedojde“159. Mimo jiné kritizuje nutnost vytváření nového katalogu, která podle něj nevychází z reálných potřeb, nýbrž se ke změně přistoupilo po výzvách určitých zemí. Podle něj jde spíše o jakousi zvyklost, kdy byly tyto dodací podmínky pravidelně měněny každých deset let.160
Incoterms nejsou právní normou, proto v jejich případě neplatí tradiční zásada
„lex posterior derogat priori“. Jde jen o všeobecně používaná vykládací pravidla vycházející z obchodní praxe a zavedených zvyklostí161, proto nové Incoterms 2010 neukončují platnost Incoterms 2000. Účastníci kupní smlouvy, kteří se rozhodnout využít odkazu na některou z doložek Incoterms, budou muset být obezřetní i při označování konkrétního vydání
158 XXXXXX, Xxxxx. Použití obchodních doložek INCOTERMS 2000 v kupní smlouvě. Právní rádce, 2005, roč. 13, č. 8, s. 21 – 23.
159 XXXXX, Xxxxx. Nové Incoterms nepřinesou podstatné změny [online]. Dopravní noviny, 2010 [cit. 24. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx- podstatne-zmeny>.
160 Srov. XXXXX, Xxxxx. Tlak na revizi podmínek Incoterms nevychází z reálných potřeb [online]. Dopravní noviny, 2008 [cit. 24. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxxx/xxxx-xx-xxxxxx- podminek-incoterms-nevychazi-z-realnych-potreb-3478>.
161 Srov. REDAKCE E.PRAVO. CZ. Dodací doložky Incoterms [online]. XXXXXX.XX, 9. 3. 2001 [cit. 25. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx-0000.xxxx>.
Incoterms ve smlouvě a specifikovat, zda mají v úmyslu využít starší vydání z roku 2000, či nejnovější verzi 2010.162
5.4.2 Použití Incoterms
Dodací doložky Incoterms byly primárně určeny pro mezinárodní obchod (a také se uplatňují v nejširší míře), své nezastupitelné místo si však vydobyly i v rámci vnitrostátního obchodního styku. Pouhé odvolání se na konkrétní doložku určitého katalogu Incoterms ulehčí smlouvě z pohledu množství textu a stranám v zohlednění různých aspektů, které mohou při dodání nastat (především z hlediska určení místa a času dodání, převzetí zboží, hrazení nákladů s tím spojených a přechodu rizika, nebezpečí na zboží).163 K důležitosti těchto doložek se vyjádřil i X. Xxxxxx, který v Incoterms vidí „klíčový prvek, který vede účastníky obchodu, aby mysleli na to, co mají udělat či co může jejich partner, jakým způsobem uspořádat podmínky obchodu a na co třeba pamatovat“.164 Celkový význam by mohl být shrnut do několika slov, a to zjednodušení a jednotná interpretace.165
Používání Incoterms ve vnitrostátních obchodních vztazích má svůj právní základ v § 274 a § 273 ObchZ. ObchZ umožňuje určit část obsahu smlouvy odkazem buď na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi166, nebo na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Když strany užijí výslovný odkaz na obchodní podmínky, stávají se součástí smluvního ujednání.167
Ustanovení § 274 obsahuje předpoklad, který nastává v případech, kdy strany použijí ve smlouvě některou z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech. Pak se tedy předpokládá, že strany měly v úmyslu dosáhnout právních účinků, které jsou stanoveny
162 Srov. XXXXXX, Xxxxx. Použití obchodních doložek INCOTERMS 2000 v kupní smlouvě. Právní rádce, 2005, roč. 13, č. 8, s. 21 – 23.
163 Srov. XXXXXX, Xxxxx. Použití obchodních doložek INCOTERMS 2000 v kupní smlouvě. Právní rádce, 2005, roč. 13, č. 8, s. 21 – 23.
164 XXXXX, Xxxxx. Tlak na revizi podmínek Incoterms nevychází z reálných potřeb [online]. Dopravní noviny, 2008 [cit. 24. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxxx/xxxx-xx-xxxxxx-xxxxxxxx- incoterms-nevychazi-z-realnych-potreb-3478>.
165 Srov. REDAKCE E.PRAVO. CZ. Dodací doložky Incoterms [online]. XXXXXX.XX, 9. 3. 2001 [cit. 25. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx-0000.xxxx>.
166 Zákon neuvádí, jaké odborné a zájmové organizace jsou míněny. Příkladem podmínek vypracovaných těmito organizacemi mohou být podmínky vypracované odbornou komisí OSN (UNCITRAL), podmínky FIDIC vypracované v rámci Mezinárodní federace poradenských inženýrů týkající se stavební a inženýrské práce staveb (Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 924 - 925.).
167 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 924 - 925.
vykládacími pravidly (na které se strany odvolaly, jinak která se obvykle používají s přihlédnutím k povaze smlouvy).
Zákonná formulace „odkaz“ a „odvolání se“ na Incoterms znamená, že v praxi musí jít o výslovnou a řádně uzavřenou dohodu o tom, že se pro výklad užije určitá doložka. Dohoda
o aplikaci by měla existovat v písemné formě, avšak nevyžaduje se zvláštní ustanovení ve smlouvě, postačí odkaz např. v objednávce nebo odkaz na všeobecné obchodní podmínky jedné ze stran (za předpokladu, že ty odkazují na jednu z doložek Incoterms a druhé smluvní straně je tato skutečnost známá).168 Pokud dojde k souběhu odkazu na Incoterms a zvláštního odchylného ujednání o aspektech dodání mezi stranami kupní smlouvy, má přednost toto zvláštní ujednání (§ 273 odst. 2 ObchZ). V obchodní praxi dochází k rozmanitým situacím a zvláštnostem, smluvní strany mohou využít odkazu na obchodní podmínky a zároveň zvláštního ujednání ve smlouvě, které bude obchodní podmínky v jistém aspektu modifikovat (doplnit, stanovit odchylně, nebo nějaký bod vypustit zcela). Potom bude samozřejmě platit při regulaci chování subjektů jak obchodní podmínky, tak zvláštní ujednání.169
5.4.3 Jednotlivé dodací doložky Incoterms
Současná aktualizace dodacích doložek přinesla několik změn, které nelze označit za radikální. Incoterms 2000 obsahuje třináct dodacích doložek, přičemž Incoterms 2010 redukuje jejich počet na pouhých jedenáct ustanovení. Těchto jedenáct podmínek lze rozdělit do dvou velkých skupin dle jejich užití pro různé druhy dopravy. Sedm doložek jsou univerzálně použitelných pro všechny druhy dopravy a zbylých čtyři pouze pro dopravu lodní.
Dalším, dle mého názoru podstatnějším, známým dělením podmínek je z pohledu práv a povinností prodávajícího a kupujícího. Rozlišují se čtyři základní skupiny: „E“, „F“, „C“,
„D“.
Prvá skupina, tzv. „skupina E“ je pro prodávajícího z pohledu jeho povinností nejvýhodnější, jelikož jej zatěžuje jen minimálně. Kupující si totiž sám vyzvedne zboží v závodě prodávajícího, které od této chvíli za něj přestává odpovídat. Do této skupiny patří doložka EXW (EX WORKS, ze závodu), která přetrvává i v novelizovaných Incoterms 2010. Při užití této doložky kupující musí počítat s tím, že ponese všechny výlohy a rizika spojená s přepravou zboží ze závodu až do místa určení.170
168 Srov. XXXXXX, Xxxxx. Použití obchodních doložek INCOTERMS 2000 v kupní smlouvě. Právní rádce, 2005, roč. 13, č. 8, s. 21 – 23.
169 Srov. XXXXX, Xxxxx. In XXXXXXXXX, Xxxxx (ed). Obchodní zákoník: komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 924 - 925.
170 Srov. XXXXX, Xxxxx. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: MU, 2003, 118-119.
Ve druhé skupině, „skupině F“, vyžaduje souhrnně, aby prodávající dodal zboží k dopravě dopravci, který je určen kupujícím v jeho výzvě či instrukci.171 Do této skupiny patří tři doložky, které budou užívány i v rámci Incoterms 2010, tedy FCA (Free Carrier), FAS (Free Alongside Ship), FOB (Free on Board).
Třetí skupina „C“ je charakteristická tím, že hlavní podíl na placení přepravného, nákladů a pojištění má prodávající. Doložky v této skupině se nazývají dvoubodové, protože je přechod nákladů a přechod rizika rozdělen.172 Od 1. 1. 2011 se budou stále užívat doložky CRF (Cost and Freight), CIF (Cost, Insurance and Freight), CPT (Carriage Paid to) a CIP (Carriage and Insurance Paid to). Využívají se u smluv s odesíláním zboží.
Poslední skupinou dodacích doložek je skupina s označením „D“. Oproti Incoterms 2000 doznala největších změn. V rámci Incoterms 2010 se již neužívají doložky DDU, DES, DEQ, DAF. Neznamená to ale, že by nemohly být použity s odkazem na Incoterms 2000. Tato skupina počítá s nejvyšší mírou povinností prodávajícího. Od začátku roku 2011 se budou zavedeny doložky DDP (Delivered Duty Paid), DAT (Delivered At Terminal), DAP (Delivered At Place).
171 Srov. REDAKCE E.PRAVO. CZ. Dodací doložky Incoterms [online]. XXXXXX.XX, 9. 3. 2001 [cit. 25. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx-0000.xxxx>.
172 Srov. REDAKCE E.PRAVO. CZ. Dodací doložky Incoterms [online]. XXXXXX.XX, 9. 3. 2001 [cit. 25. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx-0000.xxxx>.
ZÁVĚR
Během zpracovávání této práce jsem se potýkala s dvěma rozdílnými problémy. První se týkal části druhé zabývající se předmětem kupní smlouvy, ustanovení obchodního zákoníku totiž striktně normuje, co jím může být. Ustanovení, že zboží je věc movitá určená dle množství a druhu, je ustanovením základním této smlouvy, tudíž i kogentním (§ 263 o. 2 ObchZ, § 409 o. 2 ObchZ). Proto je pojednání značně teoretické a nenabízí široký prostor pro kreativitu stran kupní smlouvy. Větší problémy lze identifikovat až v části věnované množství, jakosti, provedení a obal a následných vadách zboží. Z pohledu vyhledané judikatury jsem dospěla k názoru, že ke sporům mezi stranami dochází právě kvůli jakosti, která podle mínění jedné z nich, není dostatečná. Jakost není nezbytnou součástí kupní smlouvy, ale vzhledem k výše uvedenému je více než vhodné precizovat kvalitu přímo ve smlouvě, či uvést alespoň účel, ke kterému bude zboží využito.
Jak jsem již avizovala, část věnovaná dodání přinesla problém zcela odlišný. Úprava dodání je totiž dispozitivní, tudíž ji mohou strany dohodou vyloučit nebo si upravit poměry mezi sebou podle aktuálních potřeb. To přineslo značnou obtížnost při zpracovávání této problematiky, zvláště pak absentuje pohled z praxe a práce je tvořena jen na základě informací nabytých z odborných publikací nebo judikatury. Přesto se mi podařilo zapracovat do této kapitoly dvanáct způsobů dodání s tím, že jsem si plně vědoma, že různých eventualit může být nepočítaně, patrně se od sebe budou odlišovat jen v detailech. Mé zhodnocení, které může být bráno i jako doporučení, zní, zvyknout si u složitějších obchodních transakcí užívat dodací doložky, a to zvláště pro zachování stručnosti a přehlednosti smlouvy a pro předcházení nedorozuměním mezi stranami.
I když stále poukazuji na dodání, v pozadí tohoto tématu stojí jiné neméně důležité právní instituty, které jsou s dodáním spojeny. Dodání není jen okamžikem, kdy prodávající splní svou základní povinnost vyplývající z kupní smlouvy, ale je také určující pro přechod nebezpečí škody na věci a v neposlední řadě je směrodatný i pro vznik záruky.
Zároveň bych na tomto místě zhodnotila literaturu a judikaturu. Zvlášť u literatury je složité, ne-li skoro nemožné, nalézt publikaci, která by se daným problémem zabývala komplexně a v požadované hloubce. Samozřejmě o kupní smlouvě publikuje odborné stati téměř každý komercialista, ale opravdu kvalitních materiálů je velice málo. S politováním uzavírám, že mnoho z nich jen opíše znění paragrafů. Pro mou práci však byla důležitým zdrojem informací a inspirace především kniha X. Xxxxxx. Ačkoliv vyšla již v roce 1993,
přesto ji považuji za stále výborný podklad pro jakoukoli práci tohoto druhu týkající se kupní smlouvy.
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE
1. Monografie
XXXXXX, Xxxxx x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2007, s. 251.
DĚDIČ, Xxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. 4. díl. 1. vydání. Praha: Polygon, 2002. 3059 – 4079 x.
XXXXX, Xxxxx. Občanský zákoník: Velký akademický komentář. 2. díl. Praha: Linde, 2008, 2639 x.
XXXXX, Xxxxx. Obchodní zákoník: praktické poznámkové vydání s výběrem literatury od roku 1990. 5. vydání. Praha: Linde, 2006, 975 x.
XXXXXXX, Xxxxxxxxx a kol. Obchodní právo. 1. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, 1345 x.
XXXXX, Xxxxx (ed). Občanské právo hmotné. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2007, 718 x. XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, 471 x. XXXXXXX, Xxxxx a kol. Občanské právo hmotné 2. 4. vydání. Praha: ASPI, 2005, 612 x. XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 1. díl. 1. vydání. Praha: Prospektrum, 1993, 359 x.
XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. 2. díl. 1. vydání. Praha: Prospektum, 1994. 371-667 x.
XXXXXXXXXX, Xxxxxxx. Základy obchodního práva. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009, 309 x.
XXXXX, Xxxxx. Obchodněprávní smlouvy. 4. vydání. Brno: MU, 2003, 316 x.
XXXXXXXXXX, Xxxxx. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4. díl, § 409 – 565. 1. vydání. Praha: Linde, 1997, 600 x.
XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI Xxxxxxx Kluwer, 2006, 333 x.
XXXXXXX, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář. II. díl, (§ 221 až 775). Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. 1081 – 1927 x.
XXXXX, Xxxxxxx a kol. Obchodní zákoník: komentář, judikatura. 5. vydání. Praha: Eurounion, 2007, 766 x.
XXXXXXXXXX, Xxxxx. Kupní smlouva mezi podnikateli. Praha: Pragoeduca, 1992, 149 x.
XXXXXXXXX, Xxxxx. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů.
2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2005, 268 x.
XXXXXXX, Xxxx (ed). Občanský zákoník: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. beck, 2009, 1373 s.
2. Články z časopisů
XXXXXX, Xxxxx. Odpovědnost za vady a kupní smlouva. Obchodní právo, 1993, roč., č. 5, s. 2-10.
XXXXX, Xxxxx. Součást věci a příslušenství věci. Ad notam, 2007, č. 4, s. 103 – 110.
XXXXXX, Xxxxx. Použití obchodních doložek INCOTERMS 2000 v kupní smlouvě. Právní rádce, 2005, roč. 13, č. 8, s. 21 – 23.
XXXXX, Xxxxx. Dodání zboží podle kupní smlouvy. Obchodní právo, 1997, roč., č. 1, s. 2 – 6.
3. Rozhodnutí a stanoviska
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.6.2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2001, sp. zn. Pl. ÚS 5/01 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8.3.2006, sp. zn. Pl. ÚS 50/04 Nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. IV. ÚS 38/06
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 32 Odo 632/2002 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 32 Cdo 44/2007
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 35 Odo 1183/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1926, sp.zn. RV I 1899/25
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.3.1927, sp.zn. RV I 1853/26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1088/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 1923, sp. zn. RV I 876/22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1334/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 441/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2009, sp. zn. 23 Odo 298/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2010, sp. zn. 23 Cdo 4085/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2001, sp. zn. 29 Cdo 688/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 5298/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 503/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 32 Odo 725/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 1932, sp. zn. RV I 1293/31 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. 32 Odo 964/2002
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 298/2005
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 32 Cdo 81/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 23 Cdo 4172/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1244/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2005, sp. zn. 32 Odo 955/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 32 ODO 849/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.1.2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.12.1938, sp. zn. RV II 255/38 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.2.1923, sp.zn. RV I 377/22
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne, sp. zn. 32 Cdo 2464/2007
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 7 As 62/2008-128 Rozhodnutí NS ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2001
Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 20.8.2001, sp. zn. IV. ÚS 112/01 Rozhodnutí ze dne 1.6.2005, sp. zn. 10 ca 37/2005
Rozhodnutí ze dne 5. února 1981, Xxxxxxx vs. Hauptzollamt Hamburg-Jonas, 50/80
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 32 Cdo 1454/2008
4. Právní předpisy
Nařízení vlády č. 445/2000 Sb., o stanovení produkčních kvót mléka
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod
Zákon č. 110/1997 Sb., zákon o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 160/1991 Sb., Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 22/1997 Sb., zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 477/2001 Sb., zákon o obalech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 526/ 1990 Sb., zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 59/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
5. Internetové a jiné zdroje
REDAKCE E.PRAVO. CZ. Dodací doložky Incoterms [online]. XXXXXX.XX, 9. 3. 2001 [cit. 25. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx- incoterms-2627.html>.
XXXXX, Xxxxx. Nové Incoterms nepřinesou podstatné změny [online]. Dopravní noviny, 2010 [cit. 24. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx- incoterms-neprinesou-podstatne-zmeny>.
XXXXX, Xxxxx. Tlak na revizi podmínek Incoterms nevychází z reálných potřeb [online]. Dopravní noviny, 2008 [cit. 24. října 2010]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxx- politika/tlak-na-revizi-podminek-incoterms-nevychazi-z-realnych-potreb-3478>.