STATĚ

STATĚ

Přepravní dokumenty, nakládka a vykládka

XXXx. XXXX XXXXX, LL.M. EUR., Ph.D.

advokát, člen předsednictva České společnosti pro dopravní právo, z. s.

Přepravní dokumenty plní při přepravě mnohdy nezastupitelnou funkci. Obsahují důležité informace o zboží a stranách smlouvy. Přesto je tato problematika řešena v občanském zákoníku velmi okrajově. Případná novelizace Občanského zákoníku by měla detailněji upravit nákladní a náložný list a stanovit jejich obsahové minimum. Rovněž nakládka a vykládka zboží, jako důležité úkony, jež mají zásadní vliv na úspěch přepravy, by se měly stát součástí právní úpravy.

Přepravní dokumenty

Každému, kdo se pohybuje v oblasti mezinárodní či vnitrostátní nákladní přepravy, patrně není třeba dlouze vysvětlovat význam přepravních dokumentů. České subjekty se patrně nejčastěji setkávají s náklad- ními listy (především s tzv. CMR-nákladním listem1), nepochybně však především díky obchodům s Čínou či jinými asijskými státy pak i s náložnými listy (kono- samenty). Funkce přepravních dokumentů je mnoh- dy nezastupitelná a tam, kde se bez nich přeci jen lze obejít, působí jejich absence přesto nemalé problémy. Vždyť jeden list papíru prokazuje, že byla uzavřena přepravní smlouva mezi dopravcem a odesílatelem, lze z něj zjistit, komu má být zásilka doručena, je z něj také možné vyčíst, v jakém množství a v jakém stavu bylo zboží a jeho obal při převzetí dopravcem, které subjekty se do přepravy zapojily, jak byla přepravní smlouva měněna, v jakém stavu zboží došlo příjemci atp. Podobnou funkci je pak schopen plnit i malý da- tový soubor. Nepochybně jde o nemalou pomoc v si- tuaci, kdy se přeprava objednává výměnou několika e-mailů nebo dokonce „neosobně“ na zákaznickém portálu na internetových stránkách dopravce.

Přesto zůstala problematika přepravních dokumentů při rekodifikaci soukromého práva v České republice poně- kud stranou pozornosti, když především právní úprava nákladního listu byla v Občanském zákoníku řešena na- prosto nesystematicky. Zákonodárce se k nákladnímu lis- tu vyjádřil alespoň okrajově ve dvou ustanoveních OZ2. Na nákladní list je možné použít ust. § 2556 větu druhou OZ, podle níž dopravce potvrdí odesílateli na jeho žádost převzetí zásilky. Tímto potvrzením může být nákladní list, ovšem také nutně nemusí. Druhým ustanovením, které se nákladního listu dotýká, je § 2566 odst. 3 OZ, jež pod- miňuje existenci liberačního důvodu spočívajícího ve vadném obalu mj. tím, že pokud byl vydán nákladní nebo náložný list, je třeba, aby v něm byla vada obalu pozname- nána. Nelze říci, že by úprava nákladního listu v českém právním řádu zcela absentovala, když se nákladnímu listu věnují některá ustanovení nařízení Vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní do- pravu (dále jen „žPŘ“), jakkoliv je žPŘ použitelné právě jen ve veřejné drážní nákladní dopravě (tedy dopravě provozované dopravcem k uspokojování obecných pře- pravních potřeb podle předem vyhlášených přepravních podmínek, zveřejněného jízdního řádu a tarifu – srov. § 1 odst. 3 žPŘ ve spojení s § 24 odst. 2 zák. č. 266/1994 Sb.,

1 Především možnost používat i ve vnitrostátní silniční nákladní přepravě CMR-nákladní list se všemi důsledky úmluvou CMR předvídanými byl patrně největší přínos novely č. 304/2017 Sb., a na základě ní nově formulovaného § 9a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.

2 S trochou nadsázky by se dalo říci, že zákonodárce v tomto bodě po téměř 150 letech nepřekonal ani Všeobecný zákoník obchodní (č. 1/1863 ř. z.), kde se v článku 391 říkalo: „List povozní čili nákladní jest důkazem o smlouvě mezi povozníkem a odesilatelem učiněné. Povozník žádati může, aby mu list povozní byl vydán.“

8 Právo v přepravě a zasilatelství 0 | 2019

PŘEPR AVNÍ DOKUMENT Y, NAKLÁDK A A VYKLÁDK A

o dráhách). Od 1. 1. 2019 jsou pak na vnitrostátní silniční nákladní přepravu použitelná ustanovení úmluvy CMR (Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční ná- kladní dopravě), jež nákladní list v rámci této úmluvy upra- vují, a to s využitím ustanovení § 9a zák. č. 111/1994 Sb.,

o silniční dopravě. Bohužel se ve dvou posledně jmeno- vaných případech jedná spíše o jakési provizorní řešení, jehož rozsah použití je omezený a které rozhodně není srovnatelné s řešením, které obsahují právní řády jiných zemí. Příkladem může být § 408 německého obchodního zákoníku (Handelsgesetzbuch), § 426 rakouského podni- katelského zákona, čl. 10 španělského zákona o pozemní přepravě nebo čl. 780 polského občanského zákoníku. OZ pak alespoň základně upravuje náložný list, jehož vý- znam je ovšem v rámci vnitrostátních přeprav, na něž se úprava provedená Občanským zákoníkem vztahuje pře- devším3, nepoměrně menší.

Pokud by mělo dojít k novelizaci OZ, bylo by vhodné, aby se nová úprava vypořádala s tím, kdy lze určitý do- kument považovat za nákladní nebo náložný list. Domá- cí i zahraniční odborníci v oblasti přepravního práva se shodují na tom, že přepravní dokument (především ná- kladní list), který by byl vyplněn přesně v souladu s po- žadavky té které unifikační úmluvy (či jiné relevantní právní úpravy), je k vidění zřídka, či spíše téměř nikdy. V případě sporů pak vyvstává otázka, jaké vady pře- pravního dokumentu jsou ještě přípustné, aby se stále jednalo o nákladní nebo náložný list, a jaké už nikoli. Požadavky na minimální obsahové náležitosti přeprav- ního dokumentu by neměly být nikterak rozsáhlé. Pře- pravní dokument, který vyhoví minimálním obsahovým požadavkům, by měl prokazovat, že došlo k uzavření přepravní smlouvy mezi subjekty v něm uvedenými, a že dopravce zásilku převzal, a to v množství a stavu uvedeném v přepravním dokumentu. Proti takto pro- vedenému důkazu by měl být přípustný důkaz opaku4. Nová právní úprava by měla také každopádně s využi- tím domněnek a výhrad pomoci v případném soudním sporu, a to např. s odpovědí na otázku, v jakém stavu bylo zboží v okamžiku, kdy bylo dopravcem převzato k přepravě (toto zjištění bývá totiž v případných sporech týkajících se poškození zásilky nebo její ztráty stěžejní). Obdobně by pomocí domněnek a výhrad mělo být

usnadněno zjištění, v jakém stavu byla zásilka příjem- cem převzata. Nová úprava by měla rovněž motivovat dopravce, odesílatele a příjemce k tomu, aby věnovali údajům o množství zásilky, jejím stavu a o stavu jejího obalu náležitou pozornost při předání zásilky k přepra- vě, resp. při jejím dodání. Zápisy provedené v nákladním listě by ovšem měly napomoci i prokazování dalších skutečností – např. zda byla předána k přepravě ne- bezpečná zásilka, zda bylo přepravné placeno předem, jaká byla hmotnost zásilky v případě, že by měl být li- mit odpovědnosti dopravce vázán na hmotnost zásilky atp. S ohledem na technologický rozvoj by se měl OZ vyjádřit k tomu, za jakých podmínek je možné provádět nákladní list elektronicky, přičemž není důvod, aby se při shodě dopravce s odesílatelem na využití určitého elek- tronického systému nepovažoval výstup z tohoto systé- mu za rovnocenný „papírovému“ nákladnímu listu, a to minimálně ve vztahu mezi podnikateli (srov. § 430 OZ).

Nakládka a vykládka

Nakládka a vykládka nepochybně patří mezi důležité úkony. Jejich řádné provedení má vliv na úspěšné pro- vedení celé přepravy. Špatně provedená nakládka může vést k tomu, že se zboží poškodí při přepravě či dokonce způsobí škody subjektům na přepravě nezúčastněným. Špatně provedená vykládka pak zmaří i několikatýdenní úsilí, při němž zásilka někdy doslova projela půl světa. Bohužel panuje ohledně nakládky a vykládky řada mýtů a polopravd, k jejichž vzniku napomáhá i OZ, který tuto problematiku vůbec neřeší. Dlužno však říci, že zatím- co alespoň nějaká ucelená úprava přepravních doku- mentů je vlastní většině mezinárodních unifikačních úmluv i vnitrostátních úprav, detailní úprava nakládky a vykládky není již řešena tak často. S otázkou nakládky či vykládky se tedy např. nikterak nevyrovnala úmluva CMR, naopak předpisy CIM (Mezinárodní úmluvy o pře- pravě zboží po železnicích, čl. 13) nebo německé HGB (Handelsgesetzbuch, § 412) tuto otázku vysloveně řeší. Přitom v praxi se určení subjektu odpovědného za na- kládku a vykládku jeví jako velmi důležité a situace, kdy je určení strany přepravní smlouvy, která má nakládku či vykládku provést, ponecháno jen na dohodě stran,

3 Dopad ustanovení OZ o smlouvě o přepravě věci je především ve vnitrostátních přepravách, nicméně nelze opomenout, že v případě přeprav mezinárodních, na něž nedopadá žádná z unifikačních úmluv (CMR, COTIF-CIM, CMNI, Montrealská úmluva atd.), což budou nejčastěji přepravy kombinované, je třeba počítat s aplikací vnitrostátního práva některého státu, přičemž v podmínkách České republiky bude toto rozhodné právo určeno na základě ustanovení nařízení Evrop- ského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

4 Především ze samotné skutečnosti, že je nějaký subjekt uveden v nákladním listě, by nemělo být s konečnou platností vyvozováno, že je stranou přepravní smlouvy a měl by zde být přípustný důkaz opaku. Stejně tak by měl být zápis ohled- ně množství zboží v nákladním listě důkazem jen v případě, že k této skutečnosti dopravce neučiní odůvodněnou výhra- du. Dobrý stav zásilky i obalu by měla prokazovat absence odůvodněné výhrady dopravce v nákladním listě, nicméně i zde by měla být dopravci dána možnost, aby důkaz opaku předložil.

Právo v přepravě a zasilatelství 0 | 2019 9

STATĚ

se jeví jako nadále neudržitelná. Bylo by pochopitel- ně nemožné najít pravidlo, které by vyhovovalo všem přepravám (rozdíl bude pochopitelně mezi požadavky na nakládku palet tvárnic a požadavky na nakládku me- dicínského přístroje) a nelze tedy určit, že nakládku či vykládku by prováděl vždy dopravce nebo odesílatel (po- případě příjemce). Nadále by tedy měla být zachována stranám přepravní smlouvy možnost dohody o tom, kdo nakládku či vykládku provede (stejně tak by mělo být pro usnadnění celého procesu možné dosáhnout určení od- povědného subjektu advokát se specializací na přepravu a zasilatelství), zároveň by ale mělo být v OZ obsaženo jas- né pravidlo pro situace, kdy k takovéto dohodě nedojde. Subjektem odpovědným za nakládku a vykládku by ne- měl být obecně dopravce, jelikož zatímco odesílatel či pří- jemce znají zboží, které je přepravováno a jsou si vědomi toho, k jakým poškozením může být toto zboží náchylné,

Zástavní právo

dopravce, který obvykle převáží širokou škálu zboží, tyto vlastnosti zboží pochopitelně detailně znát nemů- že. I v případech, kdy dopravce nebude zásilku nakládat sám, by mu měla být zachována možnost udílet odesíla- teli ohledně nakládky pokyny zajišťující bezpečnost pro- vozu dané dopravy – je to totiž dopravce, kdo může být pokutován za špatně naložené vozidlo (nerovnoměrné zatížení náprav, hrozba pádu zásilky z vozidla) nebo jehož zaměstnanci mohou být špatně provedenou nakládkou ohroženi. Dopravci by pak měla být dána možnost žádat náhradu v případech, kdy je nakládka nebo vykládka nepřiměřeně protahována nebo oddalována ze strany odesílatele či příjemce, k čemuž v praxi někdy dochází. S problematikou nakládky pak souvisí i otázka balení, když by mělo být v nové úpravě OZ jasně stanoveno, že zásilku má v potřebném rozsahu zabalit odesílatel.

«

Xxx. XXXXXX XXXXXXX

advokát se specializací na přepravu a zasilatelství

Současná právní úprava zástavních práv zasilatele, dopravce i skladovatele je nedostatečná. Zástavní právo skladovatele bylo v Občanském zákoníku vypuštěno, zástavní právo zasilatele bylo zúženo. Vzorem, ke kterému by se tuzemská úprava měla přiblížit, je úprava německá, a to zejména,

pokud jde o rozsah či trvání zástavních práv.

Současná podoba tuzemské právní úpravy zákonného zástavního práva zasílatele a dopravce v Občanském zákoníku je obsažena v § 2481 pro zasílatele, resp. v § 2571 pro dopravce. Zástavní právo skladovatele by- chom v občanském zákoníku hledali marně. Občanský zákoník vypustil zákonné zástavní právo skladovatele ke skladovaným věcem k zajištění nároků skladovatele ze smlouvy o skladování a ponechal skladovateli pou- ze specifickou úpravu práva zadržovacího.

Přestože zástavního práva zasílatele se dotkla jedna z nemnoha změn zavedených Občanským zákoníkem, je nutno konstatovat, že se jedná o změnu k horšímu. Obsah zákonného zástavního práva byl oproti dří- vější právní úpravě zúžen, neboť § 608 Obchodního

zákoníku vztahoval zástavní právo obecně k zajištění nároků zasílatele vůči příkazci, které mohly mít svůj pů- vod i v několika samostatných předešlých smlouvách.

Aktuálně dle § 2481 odst. 1 Občanského zákoníku zákonné zástavní právo zasílatele k přepravované zásilce slouží k zajištění dluhů příkazce vyplývajících pouze z konkrétní zasílatelské smlouvy. Toto zúžení možnosti vztáhnout zástavní právo na pohledáv- ky z dřívější zasílatelské či jiné smlouvy činí dané ustanovení pro praxi v podstatě zcela nepoužitelným.

Ve většině případů se zcela míjí okamžik vydání zásil- ky a s tím spojený zánik zástavního práva s okamži- kem, kdy zasílatel zjistí, že zřejmě nedostane za své

10 Právo v přepravě a zasilatelství 0 | 2019