ČLÁNKY

ČLÁNKY

Nový občanský zákoník a licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví*

Xxxxx Xxxxx**

1 Úvod

I přes nesporný hospodářský význam a zájem na bezproblémové aplikaci smluvního práva licenč- ního, nebyl až do roku 2014 institut licenční smlouvy upraven pro oblast soukromého práva jednotně. Re- gulace byla před reformou českého civilního práva hodnocena jako „roztříštěná a neústrojná.“1 Vůdčí myšlenkou v rámci rekodifikace civilního práva Čes-

* Tento příspěvek byl zpracován na základě podpory Grantové agentury ČR projektu s identifikačním kódem P408/12/2210 – Projekt integrace veřejných licencí. Webová stránka projektu: xxx.xxxx.xxx.xxxx.xx. Pří- spěvek vychází z článku MYŠKA, Xxxxx. Vybrané as- pekty licenční smlouvy v novém občanském zákoníku. Revue pro právo a technologie. 2013, roč. 3, č. 5, s. 9-11. ISSN 1804-5383 a autorovy práce „Nový občanský zá- koník a jeho vliv na licenční smlouvy k předmětům prů- myslového vlastnictví“, která byla předložena a obháje- na jako závěrečná odborná práce na Institutu průmyslově právní výchovy Úřadu průmyslového vlastnictví v let- ním semestru 2014.

Příspěvek zohledňuje právní stav a zdroje k 30. 6. 2014, tedy před vydáním komentářové literatury k příslušným ustanovením OZ o licenční smlouvě.

** XXXx. Xxxxx Xxxxx, asistent, Ústav práva a techno- logií, Právnická fakulta, Masarykova univerzita, Brno. Kontaktní e-mail: xxxxx.xxxxx@xxx.xxxx.xx

Xxx. Xxx. Xxxxx Xxxxx, XXXx. Xxxxx Xxxxxx, Ph.D., Xxx. Xxxxx Xxxxxxx a xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxx, Ph.D. byli tak laskaví, že si našli čas ke kritice a diskuzi tex- tu, za což jim patří můj hluboký dík. Veškerá pochybení jsou ovšem má.

1 XXXXX, Xxx. O vládním návrhu občanského záko- níku. Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 19, s. 677-684. ISSN 1210-6410. Kriticky k úpravě licence i TELEC, Xxx. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. upr. vyd. Brno: Doplněk. 2007, 199 s. ISBN 9788072392063. S. 93.

ké republiky tak dle důvodové zprávy2 byla v oblas- ti regulace licenční smlouvy snaha o systematizaci a sjednocení právní úpravy tohoto smluvního typu. Mimo tohoto koncepčního posunu v úpravě licenční smlouvy došlo i k zásadní proměně chápání nehmot- ných statků. Oba tyto okruhy otázek jsou adresová- ny v obecné části tohoto příspěvku se zaměřením na práva k průmyslovému vlastnictví. Ve zvláštní části je pak provedena analýza právního rámce li- cenční smlouvy v účinném občanském zákoníku3 a to nejprve v obecném kontextu. V detailech je dále představena aktuální regulace vzniku, formy, stran, jejího obsahu (podstatným, pravidelným a vedlejším náležitostem), oprávnění k vymáhání práv z licenční smlouvy, jakož i dispozice s licencí. Pro demonstraci změn ve zkoumané oblasti je úprava v OZ kompa- rována s úpravou ve zrušeném obchodním zákoní- ku.4 Pozornost je věnována i vztahům obecné právní úpravy v účinném občanském zákoníku a jednotli- vých úprav ve speciálních zákonech.

Cílem tohoto článku tak je obecná analýza účin- né národní právní úpravy typové licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví a komparace s úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Cílem příspěvku ovšem není, a vzhledem k jeho rozsahu a zaměření ani být nemůže, poskytnout komplexní zpracování dopadu OZ na oblast duševního vlastnictví.5 Příspě-

2 Konsolidovaná důvodová zpráva k občanskému zá- koníku. Dostupná z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/ fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze. pdf - dále jen „DZ“.

3 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále jen

„OZ“.

4 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ObZ“.

5 Lze ovšem odkázat na XXXXXXX, Xxxxxx. In: XXXX, Xxxxxxxx, ed. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. První vydání. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012, 163 s. ISBN 9788086855875. S. 12- 43.

vek zohledňuje právní stav a zdroje k 30. 6. 2014, tedy před vydáním komentářové literatury k přísluš- ným ustanovením OZ o licenční smlouvě.

2 Pojem licence a licenční smlouva v OZ

Licencí se v právu duševního vlastnictví obecně rozumí „svolení čili oprávnění k využívání nehmot- ného statku jinou osobou, aniž by došlo k jeho zcize- ní“.6 V trojím doktrinálním chápání významu výrazu licence7 je pro dispozici s nehmotnými statky (resp. předměty průmyslového vlastnictví) nejdůležitější licence smluvní, poskytovaná licenční smlouvou. Terminologicky je ovšem úprava v OZ poněkud zkratkovitá, kdy je jako licence v OZ označován jak samotný typový závazek (obligace), tak i skutečnost (dvoustranné právní jednání), tedy licenční smlouva, z níž tento závazek vzniká.8 Jak poznamenává Telec a Xxxx, licenci je možno chápat stricto sensu i jako výraz pro pohledávku (právo na plnění), která je ob- sahem tohoto závazku.9 Dlužníkem tohoto závazku je pak poskytovatel licence, který je povinován spl- nit dluh věřitele (nabyvatele licence), který má právo na určité plnění jako pohledávku. V případě poskyt- nutí licence, která se nejčastěji realizuje v podobě li- cenční smlouvy, se jedná o relativizaci subjektivního absolutního majetkového práva poskytovatele vzni- kem smluvního závazku. Na rozdíl od translativního převodu práva se jedná pouze o převod konstitutivní a nedochází ke změně majitele příslušného předmětu licenční smlouvy.10

6 XXXXX, Xxx. Přehled práva duševního vlastnic- tví. 2., upr. vyd. Brno: Doplněk. 2007, 199 s. ISBN 9788072392063. S. 97.

7 Licence dobrovolné, licence zákonné a licence nuce- né. Srovnej: Op. cit. S. 98. Zákonné a nucené licence (jak je např. upravena v § 19 zákona č. 527/1990 Sb., o vyná- lezech, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZOV“) nejsou předmětem tohoto příspěvku.

8 K obecné části občanského práva viz TICHÝ, Luboš.

Další zásadní koncepční změnou je rozšíření roz- sahu typové licenční smlouvy. Podle již neúčinné- ho § 508 ObZ opravňoval poskytovatel nabyvatele licence k výkonu práv z průmyslového vlastnictví. Nejednalo se tak o obecnou licenční smlouvu k veš- kerému potenciálnímu duševnímu vlastnictví, resp. nehmotným statkům. Pojmově byla omezena pouze na práva k průmyslovému vlastnictví a její úpra- va se vztahovala pouze na smlouvy uzavírané mezi podnikateli.11

Na rozdíl od relativně úzce pojatého § 508 ObZ („předměty průmyslového vlastnictví“) lze nyní li- cenční smlouvu nově použít k poskytnutí výkonu práva „duševního vlastnictví“. Jak uvádí Xxxxxxx,12 důsledkem tohoto rozšíření záběru licenční smlouvy bude zejména u hraničních typů nehmotných statků diskuse nad tím, zda je tento smluvní typ ještě apli- kovatelný, či zda bude nutno uzavírat smlouvy nepo- jmenované (§ 1746 odst. 2 OZ).

Licenční smlouva vedoucí ke vzniku závazku není jediným právním titulem, který vede k možnosti třetí strany vykonávat práva k průmyslovému vlastnictví. Český právní řád respektuje autonomii vůle majitele příslušného průmyslového práva a nijak mu nezaka- zuje nakládat se svým majetkem a umožnit jinému ho užívat na základě prostého (protideliktního) sou- hlasu. Tento je ovšem kdykoliv odvolatelný. Před- mětem diskuze pak jsou následky odvolání takového souhlasu. Telec k tomu uzavírá, že by se v případě neodůvodněného a nepoctivého odvolání souhlasu mohlo jednat o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, potažmo zjevné zneužití práva, které by ne- muselo požívat právní ochrany (§ 8 OZ).13 Míra jis- toty osoby užívající majetek na základě souhlasu tak je, vzhledem k jeho snadnému odvolání, řádově niž- ší než v případě smluvní licence. V praxi tedy bude licenční smlouva s velkou mírou pravděpodobnosti převažujícím právním titulem a to i v případě bez- úplatného konstituování oprávnění k výkonu práv. Z těchto důvodů proto nebude dále institutu souhlasu věnována pozornost, nota bene, pokud je právě bez- úplatnost jednou z největších změn v úpravě licen- ce.14

Obecná část občanského práva. Vyd. 1. Praha: Nakla-         

datelství X.X. Xxxx, 2014, 372 s. Právní praxe. ISBN 9788074004834.

9 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Licenční smlouva v In: XXXX, Xxxxxxxx, ed. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. První vydání. Praha: Metropolitan University Prague Press. 2012, 163 s. ISBN 9788086855875. S. 70.

10 Vizte: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. břez- na 2001, sp. zn. 21 Cdo 574/2000: „Licenční smlou- vou, která se týká průmyslových práv a práv duševní- ho vlastnictví, se nabyvatel nestává majitelem patentu, ale vzniká mu pouze oprávnění ve smluveném rozsahu patent využívat.“ Vizte též: XXXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXX a Xxxx XXXX. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: Nakladatelství C. H.

Xxxx, 2011, xxvii, 480 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 9788074004179. S. 326.

11 V obecných otázkách se taktéž aplikoval ObZ dle

§ 261 odst. 6.

12 XXXXXXX, Xxxxxx. Op. cit. S. 30.

13 Srovnej k institutu souhlasu v autorském právu: TE- LEC, Xxx. Souhlas, nebo licenční závazek? Právní roz- hledy. 2013, roč. 21, č. 13-14, s. 457-514. ISSN 1210- 6410.

14 Nelze ovšem nezmínit aktuální debatu nad právní povahou zejména tzv. „veřejných licencí“ k autorským dílům. Srovnej: XXXXX, Xxx. a XXXXXXX, Xxxxxx. Souhlas, nebo licenční závazek? Revue pro právo a tech- nologie. 2013, roč. 4, č. 8, s. 3-8. ISSN 1804-5383.

3 Duševní vlastnictví, předměty průmyslového vlastnictví a nehmotná věc dle OZ

S problematikou licenční smlouvy úzce souvi- sí nové chápaní věci15 v právním smyslu a samotná právní povaha duševního vlastnictví, in concreto předmětů průmyslového vlastnictví v OZ. Jak po- znamenává Telec a Xxxx, pojem duševní vlastnictví není v OZ (resp. obecně v českém právním řádu) vů- bec řešen a definován.16 Zmíněn je pouze okrajově v § 2178 OZ, který se týkající koupi závodu, a právě v úpravě licenční smlouvy.17 Na základě tohoto legál- ního pojmu tak duševního vlastnictví18 zahrnuje prů- myslové vlastnictví a jiné duševní vlastnictví.19 Du-

15 Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně zásadní změnu v oblasti civilního práva, byla tato problemati- ka předmětem obsáhlé doktrinální diskuze. Viz zejmé- na: STUNA, Xxxxxxxxx a Xxxx XXXXXXX. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského záko- níku. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 10, s. 366-373. ISSN 1210-6410. XXXXXX, Xxxxx. Nehmotné stat- ky a nehmotné věci v novém občanském zákoníku. In: Aktuální problémy práva v podnikatelském prostře- dí ČR a EU. Praha: TROAS, 2013, s. 42–138. ISBN 9788090459595. XXXXX, Xxx. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 12, s. 444-450. ISSN 1210-6410. XXX- XX, Xxxxx. Objekt vlastnického práva a návrh občan- ského zákoníku. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 11,

s. 410-411. ISSN 1210-6410. XXXXX, Xxxxx. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, roč. 15, č. 4, s. 119-126. ISSN 1210-6410.

16 Naopak podle Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) ze dne 14. července 1967 (vyhláška č. 69/1975 Sb.), čl. 2 bod viii), jsou v rám- ci duševního vlastnictví obsažena práva: „k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k ob- chodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, lite- rární a umělecké.“

17 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 76-77.

18 Duševní vlastnictví je v kontextu tohoto příspěvku pojímáno axiomaticky. Nelze ovšem neupozornit na kri- tiku celého konceptu duševního „vlastnictví“. Srovnej např. KINSELLA, X. Xxxxxxx. Against intellectual pr- operty. Auburn, Ala.: Xxxxxx xxx Xxxxx Institute, 2008. ISBN 9781933550329. XXXXXXX, Xxxxxxx. Against intellectual monopoly. New York: Cambridge University Press, 2008. ISBN 9780521879286. Z českých zdrojů pak XXXXXX, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Au- ditorium, 2012, 388 s. ISBN 9788087284223. S. 300-324.

19 Tedy práva autorská, práva související s právem au- torským a zvláštní práva pořizovatele databáze.

ševní vlastnictví pak představuje majetek chráněný dle čl. 34 odst. 1 a čl. 11. odst. 1 Listiny základních práv a osob. Telec a Tůma20 pak duševní vlastnictví rozdělují21 na následující dvě třídy nehmotných ide- álních statků:

1. nehmotné věci (v právním slova smyslu)

a) které jsou předmětem subjektivních absolut- ních majetkových práv

b) které nejsou předmětem subjektivních abso- lutních majetkových práv

2. výtvory, které nejsou nehmotné věci

Ad 1) nehmotné věci

Nově je opuštěna dosavadní koncepce předmětu právních vztahů (§ 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „SOZ“) a zaveden (resp. znovuzaveden) pojem

„věc nehmotná“.22 Nová úprava totiž přijímá roma- nistické tzv. „široké pojetí věci“ v právním smyslu. Věcí se pak dle § 489 OZ rozumí vše, „co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“, což zahrnuje jak věci hmotné, tak nehmotné. Dle § 496 OZ jsou nehmotné věci „práva, jejichž povaha to připouští a jiné věci bez hmotné podstaty“.23 Aby se jednalo o věc nehmot- nou, musí se jednat v případě práv v oblasti duševního vlastnictví o práva majetková a převoditelná. Do kate- gorie sub. 1 a) tak bude spadat z průmyslového vlast- nictví zejména ochranná známka. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZOZ“) stanovuje absolutní práva poměrně extenzivně ve své hlavě páté.

Nehmotné věci, k nimž nikomu nenáležejí subjek- tivní absolutní majetková práva (sub. 1 b), nazývají Telec a Tůma24 věci ničí, které nemohou být před- mětem soukromoprávní dispozice (typicky se jedná o označení původu a zeměpisná označení).

Ad 2) Výtvory

Poslední kategorií (sub 2) jsou tzv. výtvory, které nejsou nehmotnou věcí, a to zejména z důvodu je- jich intenzivní osobnostní složky (typicky se do této

20 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 80.

21 K dalšímu chápání pojmu věci a duševnímu vlast- nictví vizte: XXXXXXX, Xxxxxx. In: XXXX, Xxxxxxxx, ed. Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví. První vydání. Praha: Metropolitan University Prague Press, 2012, 163 s. ISBN 9788086855875. S. 34-36.

22 Ke genezi tohoto pojmu tohoto pojmu vizte: TELEC, Xxx. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 12, s. 444 - 450. ISSN 1210-6410.

23 Ze své podstaty jsou nehmotné věci věcí movitou ve smyslu § 498 odst. 2 OZ.

24 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 80.

kategorie řadí autorská díla, vynálezy, technická ře- šení, průmyslové vzory). Automaticky to ovšem ne- znamená, že by tyto nehmotné statky nemohly být majetkem25 a předmětem práv smíšených (osobnost- ních a majetkových) a nemohl by k nim tedy vznikat typový licenční závazek.26 Partikulární zákony totiž k tomuto majetku, který není nehmotnou věcí, stano- vují subjektivní absolutní majetková práva, která pak lze relativizovat, a to zejména licenční smlouvou.27

Pragmaticky lze ale toto dělení uzavřít s tím, že předmětem (smíšených) majetkových práv mo- hou tedy být nejen výše naznačené věci (nehmotné), ale i výtvory a to jako nepřímý předmět (např. vyná- lez chráněný patentem je tak nepřímým předmětem licence).

3.1 Nehmotné statky, nehmotné věci a vlastnické právo

Jak poznamenává DZ,28 není široké pojetí věci v plném rozsahu použitelné na úpravu věcných práv, zejména práva vlastnického. Ač tedy § 1011 OZ sta- novuje, že vše, co někomu patří (majetek), je jeho vlastnictvím, je nutno reflektovat úpravu v § 979 OZ. Ustanovení o věcných právech se totiž použijí na práva jen potud, připouští-li to jejich povaha a ne- plyne-li ze zákona něco jiného.

Dle mého názoru nejlépe sumarizoval závěry ob- sáhlých diskuzí Xxxxxxx, když konstatoval, že „ne všechny nehmotné statky tak musí být zároveň ne- hmotnými věcmi a ne všechny ty nehmotné statky, které bychom mezi nehmotné věci řadili, musí být ve vlastnictví s obecným režimem podle OZ“. 29 Po- kud se tedy v rámci diskursu používá pojem duševní vlastnictví, nelze jej dle OZ a od 1. 1. 2014 chápat pouze jako předmět vlastnického práva v užším slova smyslu (§ 1012 OZ). Na paradoxní důsledky opač- ného přístupu upozornil i Telec s Tůmou. Například uživatel nezapsaného označení (logo) by požíval lepší ochrany než majitel zapsané ochranné známky. Jak dále uvádějí výše uvedení autoři „právní ochrana duševního vlastnictví by tak byla jen výjimkou, zhor- šující obecnou soukromoprávní vlastnickou ochra-

nu“.30 Celý systém ochrany, jakož i speciální úprava licenční smlouvy, by tak ztratily poněkud smysl.

Důsledky těchto teoretických debat jsou pak i praktické. Pomáhají totiž identifikovat, k jakým nehmotným statkům lze uzavřít typovou licenční smlouvu a k jakým již je nutné uzavřít smlouvu ino- minátní – nepojmenovanou. Adekvátní právní kvali- fikace předmětného nehmotného statku má význam též v případě jeho převodu. Pokud se totiž bude jednat o věc (nehmotnou), měla by se použít smlou- va kupní (§ 2079 – 2183 OZ).31 V případě převodu ostatních předmětů duševního vlastnictví by se pak měla využít smlouva nepojmenovaná s analogickou aplikací ustanovení o smlouvě kupní.32 Přijmeme-li závěr, že za nehmotnou věc lze považovat i licenci jako takovou (ve smyslu pohledávky),33 pak s ní lze i adekvátním způsobem disponovat, tedy ji např. i za- stavit, jak bude rozvedeno níže.

4 Obecně k úpravě licenční smlouvy v OZ

Jak uvádí DZ,34 smyslem nové úpravy licenční smlouvy bylo ujednotit doposud roztříštěnou úpravu této typové smlouvy a zakotvit doposud neexistují- cí obecná ustanovení. Z hlediska systematiky se pak relevantní úprava nachází v části čtvrté upravující relativní majetková práva, in concreto v hlavě dru- hé (závazky z právních jednání), druhém dílu (pře- nechání věci k užití jinému), v oddílu 5. Ustanovení

§ 2358 – 2370 OZ představují obecnou část úpravy, která je však zároveň jedinou úpravou pro licenční smlouvu k předmětům práva průmyslového vlast- nictví. V § 2371 – 2389 OZ je pak upravena licence k předmětům chráněným autorským zákonem, právy souvisejícími s právem autorským a zvláštními prá- vy pořizovatele databáze a licenční smlouva nakla- datelská, které ovšem nebudou předmětem dalšího výkladu.

Licenční smlouva je tak upravena jako specific- ký smluvní typ, který se odlišuje od dalších smluv, kterými se přenechává věc k užití jinému. V přípa- dě licence tedy nedochází k převodu práva, jak již bylo výše naznačeno, ale pouze ke konstituování práva k dočasnému užívání.35 Zásadní rozdíl je právě

25 Dle § 977 OZ pouze zákon může stanovit, zda k dané nehmotné majetku náleží absolutní majetková práva.

26 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 83.

27 Zejména se zde jedná o zákon č. 121/2000 Sb., o prá- vu autorském, o právech souvisejících s právem autor- ským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

28 DZ, s. 252.

29 XXXXXXX, Xxxxxx. Op. cit. S. 34. Nelze opome- nout, že na problémy s definicí nehmotné věci upozor- ňovali již ŠVESTKA, Xxxxxxxxx a Xxxx XXXXX. Op. cit.

30 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 84.

31 XXXXXXX, Xxxxxx. Op. cit. S. 34. Takový závěr je ale značně diskuzní. Adekvátní výklad této problema- tiky je ovšem nad rámec tohoto příspěvku.

32 XXXXXXX, Xxxxxx. Op. cit.

33 Shodně: XXXXX, Xxx. Souhlas, nebo licenční záva- zek? Právní rozhledy. 2013, roč. 21, č. 13-14, s. 457-514. ISSN 1210-6410.

34 DZ k § 2358. S. 515.

35 Dočasnost je pak omezena maximální dobou trvání ochrany.

v předmětu smlouvy, kdy se na rozdíl od ostatních smluv (nájemní, pachtovní, o výpůjčce) nejedná o nezuživatelnou věc, resp. zastupitelnou (smlouva

o zápůjčce), ale o nehmotný statek. Typová licenční smlouva tak rozsahem práv a povinností respektuje specifickou povahu takových nehmotných statků, jako např. jejich potenciální ubikvitu, když reguluje výhradnost či nevýhradnost, potažmo i (ne)výluč- nost, udělené licence.

4.1 Vznik licenční smlouvy

Licenční smlouva standardně vzniká v rámci kon- traktačního procesu dvou stran – zájemce o licenci k výkonu práva duševního vlastnictví a majitele pří- slušného průmyslového práva (potenciálního posky- tovatele licence). Tento kontraktační proces je plně ovládán zásadou autonomie vůle (§ 1728 OZ). Každý tak má svobodu v tom, zda smlouvu uzavře, s kým ji uzavře a za jakých podmínek.36 In concreto je tak li- cenční smlouva uzavřena ve chvíli, kdy přijetí nabíd- ky nabyde účinnosti. V tomto kontextu lze upozornit na další „novinku“ v OZ, kterou je opuštění teorie absolutního konsenzu ohledně obsahu smlouvy.37

Pokud již strany do jednání o uzavření licenční smlouvy vstoupí, nese každá z nich náklady ušlé pří- ležitosti. Nově je ale v OZ expressis verbis uprave-

36 XXXXX, Xxxxx a Xxxx XXXXXXXX a Xxxxxxx HA- VEL. Modul Rekodifikace k § 1728. In: ASPI [práv- ní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer, 2014 [cit. 30. 6. 2014].

37 Ač se tato problematika přímo licenční smlouvy ne- týká a již se jedná o notorietu, lze formou poznámky pod čarou konstatovat, že úprava v již neúčinném občanském zákoníku § 44 odst. 2 SOZ ke vzniku smlouvy vyžado- vala plný překryv nabídky a akceptace a vyžadovala na- prostou shodu mezi návrhem a jeho přijetím. Ani přijetí návrhu s celkem nepodstatnými obsahovými změnami nebylo připuštěno. Nová právní úprava (§ 1740 odst. 3 OZ) ohledně přijetí nabídky opouští teorii absolutního konsenzu. Za přijetí nabídky se považuje i souhlas s do- datky nebo odchylkami, které podstatně nemění podmín- ky nabídky (modifikovaná akceptace). To ovšem pouze pokud to oferent předem v nabídce nevyloučí, resp. po obdržení takového modifikovaného přijetí bez zbyteč- ného odkladu neodmítne. OZ výslovně nespecifikuje, které změny v nabídce považuje za podstatné a které ne. Důvodová zpráva (DZ k § 1740, s. 434.) pak jako inspi- rační zdroj uvádí čl. 19 Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží, která jako podstatné modifikace podmí- nek nabídky uvádí zejména dodatky a odchylky ohled- ně kupní ceny, placení, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů. Důvodová zpráva dále specificky uvádí, že např. otázky pouhého balení zboží nepředstavují podstatnou modifikaci nabídky.

na problematika předsmluvní odpovědnosti (culpa in contrahendo), jako reakce na případné problémy, ke kterým by mohlo dojít v rámci kontraktačního procesu. Nejobecněji stipuluje § 6 OZ povinnost jed- nat v právním styku poctivě. Konkrétně pak v rámci sjednávání smluv (a to i licenčních) zakazuje vést vyjednávání o uzavření smlouvy, aniž by měl úmysl tuto smlouvu uzavřít (§ 1728 odst. 1 in fine). Stejně tak omezuje strany v libovolném ukončení vyjedná- vání o smlouvě, pokud už strany dospějí v procesu tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné (§ 1729). Kdo jedná proti těmto zá- kazům, jedná nepoctivě a musí druhé straně nahra- dit škodu, nejvýše však v rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech (§ 1729 odst. 2 in fine OZ). Nová úprava i výslovně reguluje informační povinnost stran, tedy povinnost poskytnout veškeré podstatné informace ke kvalifi- kovanému rozhodnutí o uzavření smlouvy (§ 1728 odst. 2 OZ). Tyto poskytnuté informace ovšem pod- léhají ochraně, pokud mají důvěrný charakter. Strany tak musí dbát, aby nebyly takové důvěrné informace zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. V případě zneužití a součas- nému obohacení strany pak stíhá stranu, která tuto povinnost poruší, povinnost vydat to, oč se obohatila (§ 1730 odst. 2 OZ).

4.2 Forma licenční smlouvy

Dle již neúčinné právní úpravy byla licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví ob- ligatorně písemná (§ 508 odst. 2 ObZ) pod sankcí neplatnosti (§ 272 ObZ). Nová úprava pak obecně umožňuje každému zvolit si pro právní jednání libo- volnou formu, pokud tato volba není omezena ujed- náním nebo zákonem (§ 559 OZ). V případě licence je pak zákonem stanovena písemná forma ve chvíli, kdy se jedná o licenční smlouvu výhradní nebo má-li být tato zapsána do příslušného veřejného seznamu (§ 2358 odst. 2 OZ). V případě nedodržení této pře- depsané formy by pak ke konstatování neplatnosti takového jednání bylo nutno obecně zkoumat, zda nedodržení formy odporuje zákonu a zda konstato- vání neplatnosti vyžaduje smysl a účel zákona (§ 580 a 547 OZ).38 Spolu s Melzerem39 lze jako prioritní funkci písemnosti výhradní smlouvy stanovit tzv. va- rující funkci a v případě licence zapisované do veřej-

38 A to zejména vzhledem k obecné preferenci platnosti právního jednání zakotvené v § 547 OZ.

39 XXXXXX, Xxxxx. Neplatnost právního jednání v ná- vaznosti na nedodržení formy. Právní rádce. 25. 7. 2013. [cit. 30. 6. 2014]. Dostupné online z: xxxx://xxxxxxxxxx- xxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxx/xxxxxxxxxx-xxxxxx- ho-jednani-v-navaznosti-na-nedodrzeni-formy/

ného rejstříku ochrannou funkci (vzhledem k právní jistotě třetích stran).40 Dikce § 582 odst. 1 OZ ovšem dává stranám možnost tuto vadu dodatečně zhojit. Dalším okruhem otázek je, zda se jedná o neplat- nost relativní, či absolutní. Melzer41 i Handlar42 pak u smluv plnících výše dvě uvedené funkce konstatu- jí, že následkem nedodržení formy v takovém přípa- dě je neplatnost absolutní.

Na zápis licenční smlouvy do veřejného rejstříku je taktéž dle § 2358 odst. 3 OZ vázána její účinnost vůči třetím osobám. Toto ustanovení pak představu- je úpravu obecnou. Podmíněnost účinnosti licenční smlouvy vůči třetím osobám jejím zápisem do pří- slušného veřejného seznamu pak konkrétně předpo- kládají ustanovení následujících zvláštních zákonů:

• § 14 odst. 2 č. ZOV, který se dle § 21 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve zně- ní pozdějších předpisů a § 18 odst. 2 zákona č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičo- vých výrobků, použije obdobně i na zápis licence k užitnému vzoru a topografii polovodičového výrobku,

• § 18 odst. 3 ZOZ,

• § 32 odst. 3 zákona č. 207/2000 Sb., o průmyslo- vých vzorech, ve znění pozdějších předpisů.

Dle judikatury Nejvyššího soudu43 ale nemá účin- nost vůči třetím stranám tímto zápisem do veřejného seznamu vliv ani na platnost a účinnost samotné li- cenční smlouvy inter partes, ani na oprávnění užívat konkrétní předmět průmyslového vlastnictví. Vzhle- dem k tomu, že nová právní úprava nikterak nemění principy úpravy již neúčinné, nota bene je potvrzuje i obecným ustanovením § 2358 odst. 3 OZ, lze dů- vodně předpokládat, že tyto judikatorní závěry bude možno aplikovat i na úpravu novou.

Názory na otázky formy změny písemné smlou- vy dle již neúčinné právní úpravy nebyly jednotné. Marek44 byl toho názoru, že pokud by smluvní strany chtěly, aby i změny smlouvy byly prováděny jen pí- semně, musí si to ve smlouvě, vzhledem k textu usta- novení § 272 ObZ, výslovně sjednat. Opačný, dle

mého názoru systematicky korektnější, názor zastá- val Sláma (odkazujíc na Eliáše)45 s tím, že se na for- mu změny smlouvy uplatňoval obecný § 40 odst. 2 SOZ. Ač OZ rozvolňuje úpravu formálnosti sjedná- vání smluv, v případě licence k předmětům průmys- lového vlastnictví bude nutné i její změny provádět písemnou formou. Forma licenční smlouvy k prů- myslovému vlastnictví je totiž dle zákona písemná (k tomu vizte výše) a tak je i její změny nutno prová- dět ve stejné, nebo přísnější formě (§ 2358 odst. 3 OZ ve spojení s § 564 OZ a zohledněním § 1906 OZ).46

4.3 Obsahové náležitosti licenční smlouvy

Jak již bylo uvedeno výše, licenční smlouvou se poskytovatel licence v dohodnutém rozsahu zava- zuje strpět zásah do svého, jinak výlučného, práva.47

Obligatorními náležitostmi každé licenční smlou- vy dle OZ pak jsou:

• určení předmětu licence,

• závazek poskytovat oprávnění k výkonu licenco- vaného práva k takto určenému předmětu v ujed- naném omezeném nebo neomezeném rozsahu a

• ujednání o odměně.

V případě absence těchto podstatných náležitos- tí se pak nejedná o licenční smlouvu. Dle ObZ byla tato smlouva absolutně neplatná pro rozpor s kogent- ní zákonnou úpravou. Nová právní úprava ovšem stojí na preferenci platnosti právních jednání (§ 574 OZ) a není tak vyloučenu, aby takové jednání stran, které má náležitosti jiného právního jednání, které je platné, do něj konvertovalo (§ 575 OZ). Relativní neplatnost by bylo dle OZ možno konstatovat až ve chvíli, kdy by absence podstatných náležitostí šla proti smyslu a účelu těchto ustanovení, potažmo, by to zjevně narušovalo veřejný pořádek. Vyloučena též není ani možnost uzavírat smlouvy inominátní se zo- hledněním benevolentního § 1726 OZ.48

40 Tuto lze spatřovat zejména v informační funkci ve- řejného seznamu udělených licencí a možnost kontroly potenciálního kontrahenta s nabyvatelem licence, zda je tento skutečně oprávněným nabyvatelem.

41 XXXXXX, Xxxxx. Op. cit.

42 HANDLAR, Xxxx. In: XXXXXXX, Xxxx et al. Občan- ský zákoník: komentář. I. Obecná část (§ 1-654). 1. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2014, 2380 s. Velké komentáře. ISBN 9788074005299. S. 2097–2101.

43 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1817/2008.

44 XXXXX, Xxxxx. Licenční smlouva (k předmětům průmyslového vlastnictví). Bulletin advokacie. 2008, č. 7-8, s. 26–28. ISSN 1210-6348. S. 28.

45 XXXXX, Xxxx. Licenční smlouva. Bulletin advokacie. 2008, č. 12, s. 26-28. ISSN 1210-6348. S. 27. XXXXX, Xx- rel. In: XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX a Xxxxxxx XXXXX. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 4. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2007, l, 535 s. ISBN 9788071797814. S. 16.

46 Diskuzní pak ale zůstávají následky nedodržení pí- semné formy změny smlouvy. Vzhledem k § 582 odst. 1 OZ lze ale uvažovat o relativní neplatnosti.

47 Jak uvádí Telec a Xxxx, právo poskytovatele je sis- továno ve prospěch nabyvatele licence a v případě její- ho zániku dochází ke konsolidaci práv v osobě majitele. TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 75.

48 Ustanovení o typové licenční smlouvě by se pak na takovou smlouvu uplatnily podpůrně (§ 10 OZ).

4.3.1 Omezení licence

Obě úpravy jako obligatorní podmínku stanovují určení rozsahu oprávnění k výkonu práva průmyslo- vého vlastnictví. Již neúčinná právní úprava vyme- zovala konkrétně rozsah, i území, nová úprava pak pouze rozsah. Licenční smlouvu tak lze dle OZ sjed- nat jako neomezenou, nebo omezenou co do rozsa- hu (územně, časově, množstevně, jinak) či způsobu výkonu.

Ohledně (sebe)omezení výkonu příslušných práv pak již neúčinná právní úprava konstruovala ze zá- kona preferenci nevýhradní a nevýlučné licence. Poskytovatel tedy v další dispozici s právem nebyl nijak omezen (§ 511 ObZ). Vzhledem k dispozi- tivnímu charakteru této úpravy se ale strany mohly dohodnout i jinak. Nová úprava pak opět preferuje nevýhradní licenci (§ 2362 OZ). V případě ujedná- ní výhradní licence pak nemůže poskytovat licence třetím osobám (§ 2360 odst. 1 OZ). Pokud by přeci jen licenci poskytl, tato vůbec nevznikne, ledaže by to nabyvatel výhradní licence písemně schválil. Po- skytovatel licence se ale v případě výhradní licence musí zdržet i výkonu samotného práva, pokud není výslovně ujednáno jinak. Z hlediska praxe uzavírání licenčních smluv je tedy nutné upozornit na novou dispozitivní úpravu a v licenčních smlouvách mož- nost předmětný statek poskytovatelem licence dále užívat výslovně sjednávat.

4.3.2 Úplatnost licence

Stará právní úprava vyžadovala u licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví její úplatnost, přičemž absence úplaty měla za následek neplatnost licenční smlouvy.49 Nutné protiplnění ze strany naby- vatele pak mělo povahu poskytování finanční úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Tato úprava ovšem neodpovídala tržní praxi a nejmarkantněji se slabiny obligatorní úplatnosti licenční smlouvy projevovaly v právu známkovém. Důsledkem toho bylo uzavírání inominátních smluv bezúplatných k užívání ochran- né známky. Dovolenost takového jednání pak potvr- dila i judikatura Nejvyššího soudu.50

Nová právní úprava pak na tuto nepraktičnost reagovala tím, že úpravu připodobnila regulaci od- měny za poskytnutí licence k užití autorského díla.

49 Srovnej XXXXXXXXX, Xxxxx a Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX a kol.: Obchodní zákoník. Komen- tář. 13. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2010, 1469 s. ISBN 9788074003547. S. 1163.

50 Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1817/2008. Je nutno ovšem upozornit i na protichůdný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3996/2010.

Ujednání o odměně je tak stále obligatorní součástí smluvního typu a je i předpokládáno s tím, že se na- byvatel licence zavazuje poskytovateli poskytnout odměnu.51 V souladu se zvýšeným respektem k prin- cipu autonomie vůle je ale nově dovoleno specific- ky stanovit, že se smlouva uzavírá jako bezúplat- ná (§ 2366 odst. 1 písm. b) OZ). Licenční smlouva je platná i v případě pouhého projevu vůle uhradit odměnu, ovšem bez určení její konkrétní výše. V té chvíli je nabyvatel dle § 2366 odst. 1 písm. a) OZ povinen uhradit odměnu ve výši, která je „obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek a pro takové právo“. Nadále tak již nebu- dou mít strany důvod uzavírat smlouvy inominátní o bezplatném užívání příslušného předmětu, byť tato možnost není s ohledem na § 1746 odst. 2 OZ vy- loučena. Jak poznamenává Xxxxx, uzavíráním tako- vých smluv by se tak „v případě opomenutí úpravy některé z oblastí, mohly připravit o ochranu plynoucí ze zákona pro licenční smlouvy“.52 Navíc, takové za- střené právní jednání by s největší pravděpodobností bylo vykládáno dle § 555 odst. 2 OZ jako bezúplatná licenční smlouva, i pokud by tak explicitně nebyla stranami označena.53 V případě opomenutí ujednání o odměně, resp. absenci jednání stran o uzavření li- cenční smlouvy, které by naznačovalo, že chtějí stra- ny uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odmě- ny, by se dle mého názoru jednalo o právní jednání zdánlivé, a to z důvodu neurčitosti obsahu závazku stran.54 Ač je tento názor diskutabilní, je dle mého názoru ujednání o odměně (resp. její absenci) stále podstatnou náležitostí licenční smlouvy k průmyslo- vým právům.

4.3.3 Trvání licence

Ohledně trvání závazku z licenční smlouvy ne- přináší nová právní úprava zásadní změnu. Licenční smlouvu tak lze uzavřít na dobu neurčitou nebo ur- čitou. V případě licencí k předmětům průmyslových práv zapisovaných bude ovšem délka trvání závaz- ků omezena na maximální dobu na dobu trvání pří-

51 Explicitně stanovuje odměnu jako nutnou součást licenční smlouvy § 19 odst. 2 zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám, ve znění pozdějších předpisů.

52 XXXXX, Xxxxxxx. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. xxxxxx.xx [online]. 2014 [cit.

30. 6. 2014]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/ clanky/licencni-smlouva-k-predmetum-prumysloveho-

-vlastnictvi-dle-noz-93756.html?mail

53 Tamtéž.

54 K diskuzi pak zůstává, zda by bylo možno interpre- tačními pravidly dle § 555 a 556 OZ dovodit vůli stran uzavřít smlouvu bezúplatně. Dikce § 2356 OZ naznaču- je, že toto ujednání musí být výslovnou součástí smlou- vy.

slušných práv, tedy na dobu určitou. Obecně nejsou závazky ze smluv uzavřených na dobu určitou vy- pověditelné (§ 1998 a 1999 OZ). Nic ovšem nebrá- ní stranám si i v takovém případě sjednat výpověď a okamžik nabytí její účinnosti.

Interpretačně zajímavou otázkou pak též je, jak postupovat v případě, že licenční smlouvou bude určení časového rozsahu úplně pominuto. V obec- né úpravě licenční smlouvy totiž absentuje zákonné podpůrné ustanovení § 2376 OZ jako v případě li- cenčních smluv k předmětům chráněných autorským právem, tedy že je licence omezena na dobu obvyk- lou u daného druhu díla a způsobu užití a to po dobu maximálně jednoho roku. K diskusi pak je, zda by šlo takové projevy vůle stran interpretovat jako vůli uzavřít smlouvu na dobu trvání majetkových práv. Takové ujednání by ovšem opět bylo neurčité, neboť jasně neindikuje, zda strany měly na mysli skuteč- ně celou možnou dobu trvání práv nebo pouze dobu do prvního placení poplatků za udržování ochrany.55 Opět ovšem nelze vyloučit možnost následného vy- jasnění takového projevu vůle dle § 553 OZ.

4.4 Aktivní legitimace k ochraně práv

Jednou z nejzásadnějších změn, kterou přinesla nová právní úprava je modifikace rozsahu povinností a oprávnění vymáhat práva z průmyslového vlastnic- tví v případě jejich porušení. Dle již neúčinné právní úpravy byl dle obecného § 514 ObZ aktivně legiti- mován poskytovatel licence, tedy majitel průmyslo- vého práva.56 Její nabyvatel měl vůči poskytovateli pouze informační povinnost o zjištěném porušování práv a povinnost poskytnout poskytovateli potřebnou součinnost (spolupůsobit při ochraně práv). Případné neinformování a neposkytnutí součinnosti zakládalo povinnost nabyvatele licence nahradit vzniklou ško- du dle § 373 a násl. ObZ.

Speciální úprava v zákoně o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví57 pak v § 2 odst. 2 rozšiřu- je oprávnění domáhat se ochrany licenčně nabytých

55 Např. v případě patentu by se tak jednalo o 1 rok (§ 5 zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování pa- tentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

56 Sporné dle doktríny bylo, na čí náklady měla být ochrana práv z licence prováděna. Srovnej: XXXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXX a Xxxx XXXX. Práva k průmyslové- mu vlastnictví. 2., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: Nakla- datelství X. X. Xxxx, 2011, xxvii, 480 s. Beckovy práv- nické učebnice. ISBN 9788074004179. S. 332.

57 Zákon č. 221/2006 Sb., zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpi- sů – dále jen „ZOVPPV“.

práv, když stanovuje, že „nabyvatel licence může vy- máhat práva jen se souhlasem vlastníka či majitele práva.“ Sekundárně je pak nabyvatel licence legi- timován v případě neaktivity jejího poskytovatele. Nezahájí-li tento příslušné řízení sám v subjektivní lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení naby- vatele o porušení či ohrožení práva, může licenciát začít aktivně konat sám.

Ohledně legitimace k vymáhání práv dle nové právní úpravy je v § 2369 OZ předpokládáno „pro- hození“ rolí subjektů, které mohou konat příslušné kroky k ochraně poskytnuté licence. Nabyvateli li- cence zůstává zachována povinnost poskytovatele licence bez zbytečného odkladu o porušení licence informovat (jako v § 514 ObZ), subjektem posky- tujícím součinnost v případě porušení či ohrožení licence, je ale dle OZ poskytovatel licence. Z výše uvedeného tak lze na první pohled dovodit, že aktiv- ně konajícím subjektem v prosazování práv z průmy- slového vlastnictví by měl být nově ex lege nabyvatel licence. Až v případě, že nebude nabyvatel licence tuto aktivně chránit, bude moci příslušné kroky pod- nikat poskytovatel licence. Tato pasivita nabyvatele by znamenala porušení zákonné povinnosti k ochra- ně licence a vznik příslušné odpovědnosti za vznik- lou újmu.58

Na první pohled se zdá, že speciální úprava je v rozporu s úpravou obecnou. V tomto případě lze ovšem tento zdánlivý konflikt vyřešit obecným inter- temporálním pravidlem „lex posterior generalis non derogat legi priori speciali“, tedy že pozdější obecná úpravy (tedy OZ), neruší předchozí úpravu speciální (tedy ZOVPPV). Byť poněkud nejasně, vyplývá ten- to závěr i z § 3029 odst. 2 OZ. Na úpravu speciální a obecnou lze ovšem nahlížet tak, že vůbec v rozpo- ru nejsou. Požadovaná „součinnost k právní ochra- ně licence“ totiž teoreticky může spočívat i v tom, že vlastník nekoná (tj. svým projevem vůle vyvolává následky aprobované právní normou), a umožní tím nastoupení účinků § 2 odst. 2 věty druhé ZOVPPV.59 V souladu s tímto ustanovením ale tyto nastoupí až po promeškání předvídané jednoměsíční lhůty.60 Jedná se ovšem o teoretické konstrukce, v praxi lze očekávat rychlé jednání a shodu jak nabyvatele, tak poskytovatele licence za účelem efektivní ochrany práv z průmyslového vlastnictví.

4.5 Dispozice s licencí

Úprava v ObZ výslovně v úpravě smluvního typu nereflektovala možnost disponovat s nabytou licencí,

58 XXXXX, Xxxxxxx. Op. cit.

59 Děkuji XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, Ph.D. za inspiraci k této interpretaci.

60 Shodně XXXXX, Xxxxxxx. Op. cit.

tedy zřizovat podlicenční právo či licenci postupo- vat. Dle § 511 odst. 2 ObZ bylo přenechání výko- nu práva jiný osobám explicitně zakázáno. Jednalo se ovšem pouze o dispozitivní ustanovení a tak byla úprava v této oblasti ponechána na vůli stran a jejich shodě. V OZ jsou pak tyto otázky přímo adresovány, když § 2363 stanovuje, že „nabyvatel může opráv- nění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě.“ V tomto případě nedochází ale ke změně stran původní licenční smlouvy, jako v případě po- stoupení licence. Taková změna je nyní výslovně dovolena v § 2364 OZ, ovšem pouze s výslovným souhlasem poskytovatele licence, který musí mít pí- semnou formu. Na rozdíl od výše uvedeného práva podlicencovat není nutné možnost postoupit licenci sjednávat v původní licenční smlouvě, z hlediska praxe lze ale takové ujednání doporučit. V případě postoupení též stíhá nabyvatele licence povinnost oznámit poskytovateli licence její postoupení, jakož i osobu postupníka. Modifikována byla úprava pře- vodu licence v případě převodu závodu nebo jeho části, která tvoří samostatnou složku. Dřívější úprava v § 479 ObZ nepředpokládala automatický převod li- cence. Jestliže by takový přechod odporoval licenční smlouvě k průmyslovému nebo povaze těchto práv, nedošlo by k němu. Nová úprava v § 2365 OZ změ- nila tento modus operandi tak, že při realizovaném převodu není potřeba souhlasu poskytovatele licen- ce, ledaže by ve smlouvě ujednáno zvlášť jinak.61

V teoretickém úvodu příspěvku bylo konstatová- no, že licenci je možno považovat za movitou ne- hmotnou věc, tedy disponibilní pohledávku (tedy dle

§ 1310 OZ věc, s kterou lze obchodovat), a lze i uva- žovat o vzniku zástavního práva k ní. Analogickou aplikací § 2364 OZ dospívá Telec a Xxxx k závěru, že i k zastavení licence je ale potřeba souhlas ze stra- ny jejího poskytovatele.62 Vzhledem k § 1309 OZ ale lze smluvně zakázat takovou možnost dispozice. Vůči třetím stranám bude takové ujednání o omezení dispozice s licencí účinné, jen pokud bude zapsáno do příslušného veřejného rejstříku.

Ohledně povinnosti využít licenci, tedy vyko- návat příslušná licencovaná práva, se úprava v ObZ a OZ neliší. Výkon je tak povinný, pouze pokud na tom záleží trvání práva. Typicky by se tak jedna- lo o práva z ochranné známky (§ 2359 odst. 1 OZ). Stejně tak má poskytovatel licence povinnost pří- slušné právo udržovat po dobu trvání licence (§ 2359 odst. 2 OZ).

61 Samotný převod práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví je pak dle § 2178 OZ při koupi závodu výslovně zakázán, pokud to vylučuje smlouva a nebo povaha takového práva.

62 TELEC, Xxx a Xxxxx XXXX. Op. cit. S. 74.

5 Vztah obecné úpravy k úpravám zvláštním

Licenční smlouva není zmíněna a upravena výluč- ně a pouze v OZ. Speciální zákony upravující práva průmyslová s ní explicitně počítají (§ 14 ZOV, § 18a ZOZ) a obecná úprava se tedy použije podpůrně.63

Speciální (ve smyslu aplikace) ZOV pak v § 19 upravuje modifikaci kontraktačního procesu, tzv. ve- řejnou nabídku licence.64 Přihlašovatel či majitel patentu pak má možnost prohlásit, že komukoli po- skytne právo k využití vynálezu. Zájemce o takovou licenci pak musí písemně sdělit a právo na odmě- nu potenciálního poskytovatele není nijak dotčeno. Obdobnou úpravu pak specificky pro licenci k užití autorských děl zakotvuje i OZ v § 2373, tato ovšem není vázána písemné přijetí nabídky a není ji, vzhle- dem k neformálnosti autorskoprávní ochrany, potře- ba zapisovat do veřejného rejstříku.

6 Závěrem

Obecně lze hodnotit sjednocení úpravy licenční smlouvy v OZ jako krok správným směrem. OZ tak vychází z úpravy licenční smlouvy v ObZ, vhodně ji ale rozšiřuje na obsáhlejší okruh nehmotných statků. Nelze ovšem úplně souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že „nová úprava sleduje především naplně- ní systematického hlediska, platnou právní úpravu v obou speciálních zákonech přejímá, aniž ji podstat- ně mění.“65 Významnou změnou je pak zejména, výše uvedené, rozšíření záběru licenční smlouvy (průmys- lové a jiné duševní vlastnictví),66 možnost sjednat bez- úplatnou licenci i k předmětům průmyslového vlast- nictví a aktivní legitimaci k ochraně licencovaných práv ve prospěch nabyvatele licence. Nepřímý vliv na problematiku bude mít zásadní koncepční změna chápání nehmotné věci v OZ.

Po provedené analýze a komparaci právní úpravy licenční smlouvy před a po 1. 1. 2014 lze tento pří- spěvek uzavřít s tím, že nová úprava licenční smlou-

63 Explicitně tak stanoví § 32 odst. 3 ZOP a § 18 ZOZ. Oba zmíněné zákony odkazují na obecnou úpravu (spe- cificky ObZ a SOZ), vzhledem k § 3029 odst. 1 OZ se ale užije úprava v OZ.

64 Veřejná nabídka licence se nepoužije obdobně pro užitné vzory, průmyslové vzory, odrůdy rostlin, to- pografie polovodičových výrobků či ochranné známky.

65 Srovnej DZ k § 2358 až 2389 OZ.

66 Nelze ovšem ignorovat, že samotné pojetí nehmot- né věci je značně diskutabilní a přináší další otázky a to zejména v oblasti dispozice s příslušnými nehmotný- mi statky a použitelnosti jednotlivých smluvních typů. K tomu vizte prameny zdroje citované výše v části 3.

vy vhodně reaguje na potřeby praxe, zároveň však otevírá další prostor k diskuzi.

Summary

This paper analyses and compares the regulation of industrial property licensing agreement before and after the effective date of the new civil code. The general section introduces the conceptual change in the understanding of the licensing agreement as well as the new concept of immaterial things. The special part presents in further detail the regulation of the

formation, form, parties and content of the licensing agreement as well as the possible disposition there- with. The broadening of the scope of the licensing agreement (industrial and other intellectual property rights), the possibility to negotiate a royalty-free li- cense, the changes in the subject entitled to enfor- ce the rights from the license, the preference of an exclusive license as well as to possibility to assign the license with written consent of the licensor were identified as major changes. Overall, the new legisla- tion concerning licensing agreements is evaluated as adequately reflecting the needs of practice.

Kolize kolizních norem – aneb k úpravě kvalifikace a zpětného odkazu v zákoně o mezinárodním právu soukromém

Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx*

I Úvod

Cílem mezinárodního práva soukromého, jako právní disciplíny, je řešení kolizí právních řádů států. Vnitrostátní a mezinárodní úpravy využívají různých metod či prostředků k tomu, aby byla zodpovězena otázka, jakým právním řádem se bude řídit posuzo- vaný soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem. Xxxxxxx užívanou v řadě právních řádů, zejména po- tom evropských, je metoda kolizní. Ta využívá koliz- ních norem k tomu, aby byla kolize právních řádů vy- řešena a byl určen právní řád, který řídí posuzovaný právní vztah. Nadpis naší studie však ukazuje na to, že existují i další možné problémy, resp. kolize, kte- ré souvisejí s užitím kolizních norem. A to zejména tam, kde se opíráme o kolizní normy neunifikované na universální mezinárodní úrovni. Což je dnes větši- nová situace. Realitou současného světa jsou kolizní normy unifikované na národní úrovni a/nebo kolizní normy unifikované na regionální úrovni.1

* Xxxx. XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx., profesor na Katedře mezinárodního a evropského práva, Právnic- ká fakulta Masarykovy univerzity Brno.

1 Z posledního období lze doporučit k otázce národních kodifikací publikaci SYMEONIDES, C. S. Codifying Choice of Law Around the World. University Press: Ox- ford, 2014, s. 1 – 37. K problematice regionálního uni- fikovaného práva v české literatuře zejména: PAUKNE-

Problémy s užitím kolizních norem mohou být různé. My se soustředíme na dva, které spolu v ur- čitých aspektech souvisejí a které jsou výslovně upraveny v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárod- ním právu soukromém (dále jen ZMPS): kvalifikaci (§ 20) a zpětný či další odkaz (§ 21). Onu souvislost, která nám spojuje obě otázky a dovoluje nám jejich propojení do jedné studie, se pokusíme uvést s vy- užitím publikace významného německého teoretika

F. Xxxxx z počátku minulého století. Xxxxxxx dílo

„Gesetzeskollisionen. Ein Beitrag zur Lehre des in- ternationalen Privatrechts“2 je hodnoceno literatu- rou jako jeho nejvýznamnější dílo a současně také jako prvé dílo, kde byl jasně uveden problém poz- ději nazvaný „kvalifikační problém“ či „kvalifikace“. Xxxx rozlišuje tři druhy kolizí: zjevnou kolizi, kolizi

XXXX, X. Evropské mezinárodní právo soukromé.21. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2013. XXXXXXXXXXX, N., XXXXXXXX, X., DRLIČKOVÁ, X., KYSELOVSKÁ,

T. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie (Naří- zení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013.

2 XXXX, X. Gesetzeskollisionen. Ein Beitrag zur Leh- re des internationalen Privatrechts. Jahrbücher für die Dogmatik des heutigen römischen und deutschen Privat- rechts. Bd. 30, 1981, s. 7 a násl., s. 56 a násl., s. 107 a násl. Převzato z: Digitale Bibliothek des Max-Planck-

-Instituts für Europäische Rechtsgeschichte. /Převzato: 23. 9. 2014/