Biblické úkoly 2003

Biblické úkoly 2003

Boží věčná smlouva

Boží věčná smlouva

Biblické úkoly – 1. čtvrtletí 2003 Autor: Xxxxxxx Xxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxx

Foto: Xxxxxxx X. Xxx

Vydal: Advent-Orion, spol. s x. x. Xxxxxxxx 0, Xxxxx 0 - Xxxxxx

Vytiskla tiskárna Alfaprint, Xxxxxxxx 16, Xxxxxx, Slovenská republika

Vydání první, Praha 2002

ISBN 80-7172-541-2

XXXX 0000-0000

SMLOUVA

V roce 1588 jedna Angličanka, která byla v sedmém měsíci těhotenství, hleděla na moře. Obraz, který před ní najednou vyvstal, ji tak vylekal, že strachem předčasně porodila dítě. Na moři totiž uviděla 130 španělských lodí vojenského námořnictva, které se blížily, aby zaútočily na Britské ostrovy.

Xxxxxx byl skutečně vhodným přívlastkem pro její dítě – Xxxxxxx Xxxxxxx, který se stal jedním z nejvýznamnějších evropských politických teoretiků. Žil v době, kdy byla Anglie zničena občanskou válkou a v zemi zuřily nekonečné náboženské nepokoje. Xxxxxx napsal, že lidstvo bez silné totalitní vlády žije v ustavičném strachu – strachu z nestability, strachu z války a zejména strachu ze smrti. Lidé žili ve stavu, který nazval „válka všech proti všem“. Varoval, že když nenastane nějaká radikální změna, člověk se stane „uzavřený, malicherný, zlý, hrubý a tvrdý“.

Existuje nějaké řešení? Xxxxxx tvrdí, že existuje jen jediné řešení: Lidé si musí zvolit vládu, která omezí všechny jejich svobody, nastolí jednotu a bude mít nad nimi úplnou moc. Tuto svrchovanou vládu bude tvořit buď jednotlivec nebo skupina lidí, která, i když pomocí totalitní nadvlády nad národem, ukončí ty strašné poměry, kvůli kterým žili ve strachu a nestabilitě. Jinými slovy, svoje práva vymění za klid a jistotu. Tuto změnu, kdy lid odevzdá svoje práva do rukou vlády, nazývá Xxxxxx smlouvou.

Myšlenka smlouvy však nemá svůj původ u Xxxxxxx Xxxxxxx. Naopak. Xxxxxx let před ním Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu, jejíž kořeny sahají do ještě vzdálenější minulosti. Na rozdíl od Xxxxxxxxx smlouvy, kterou inicioval a vyhlásil lid, tato smlouva byla iniciována a oznámena tím pravým Vládcem, Stvořitelem nebe a země. Xxxxxxxxx smlouva byla motivovaná strachem, zatímco Boží smlouva je motivována láskou, Boží láskou k padlému lidskému pokolení, láskou, která ho v Ježíši přivedla na kříž.

Kříž nás vede k tomu, abychom milovali svého Stvořitele, který nám dal dokonalou spra- vedlnost a dokonalou svatost. Spravedlnost a svatost, která obsahuje zaslíbení věčnosti, je pouze u Boha. Podobně, jako se museli v Hobbesově smlouvě lidé podřídit vládci, i my mu- síme svoje hříšné cesty, nerozumné touhy, smyslné vášně, svoje obavy a nejasné představy o pravdě a hříchu podřídit Bohu. Neděláme to proto, abychom za to něco získali, ale proto, že jsme už dostali to nejlepší, co nám Bůh mohl dát – Ježíše Xxxxxx a prostřednictvím něho také vykoupení.

Podle Xxxxxxx by vládce přinesl pokoj, bezpečí a osvobození. Pravý Vládce přináší to samé, pouze v mnohem větší míře. Žádný pozemský panovník totiž nevládne nad smrtí, ze které má podle Xxxxxxx člověk největší strach. Sliby jeho smlouvy hrobem končí. Zaslíbení našeho Vládce jsou však nadčasová. A to je naděje, jakou nám nemůže dát žádný pozemský vládce a žádná pozemská smlouva.

V tomto čtvrtletí budeme studovat, co je Boží smlouva, co nám nabízí a jaké jsou její poža- davky. I když nahlédneme do různých zdrojů, základem zůstává práce dr. Xxxxxxxx Xxxxxx, jehož ponoření se do Božího slova nám dává odvahu, naději a pochopení, abychom si uvědomili, co se Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx asi nikdy nepodařilo: „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání…“ (1 J 4,18)

3

Týden od 29. prosince do 4. ledna 2003

CO SE STALO?

Základní verš

„I řekl Bůh: »Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…« Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26.27)

Biblický záznam o stvoření oplývá nadějí, štěstím a dokonalostí. Každý stvořitelský den Bůh končí prohlášením, že „to je dobré“. Je jisté, že tajfuny, zemětřesení, hlad a nemoci nebyly součástí stvoření. Co se stalo?

Šestý stvořitelský den končí prohlášením: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ To proto, neboť v tento den Bůh stvořil bytosti ke svému obrazu – lidi. Ze záznamu v knize Genesis víme, že toto byl jediný případ, kdy Bůh vyřkl takováto slova. Stvořené bytosti byly po každé stránce dokonalé; musely být, vždyť byly stvořeny k Božímu obrazu. Nesetkáváme se u nich ani s náznakem toho, že by měly sklony být vrahy, zloději, lháři, podvodníky nebo jinak zkaženými lidmi. Když porovnáme svět, ve kterém dnes žijeme, se světem, o kterém čteme v Gn 1, jasně vidíme, že se muselo stát něco strašného.

Tento týden budeme uvažovat o stvoření a o tom, co se s tímto dokonalým stvořením stalo. Souvisí to s tématem, které budeme studovat celé čtvrtletí: Bůh chce a dělá všechno pro to, aby se věci daly opět do pořádku.

Týden ve zkratce

Co nás učí Bible o našem původu? Jaký vztah chtěl mít Bůh s člověkem? Proč Bůh umístil do zahrady strom poznání dobra a zla? Jakou naději dostali Xxxx a Xxx bezpro- středně po pádu do hříchu?

Cíl úkolu:

1. Utvrdit se v tom, co Bible učí o původu člověka

2. Připomenout si, že Bůh chce obnovit blízký vztah s člověkem, který byl hříchem narušen

3. Radovat se z naděje, kterou dal Bůh Xxxxxxx a Evě při pádu do hříchu

Neděle 29. prosince

POČÁTEK NAŠÍ PLANETY – Gn 1,1

Jistý vědec přednášel o oběžných drahách planet kolem Slunce a o oběžné dráze Slun- ce kolem středu galaxie. Náhle vstala jedna starší paní a řekla, že Země je plochá deska na zádech želvy. Vědec se žertovně zeptal, na čem ta želva sedí. Paní mu odpověděla, že sedí na druhé želvě. „Madam,“ pokračoval vědec veselým tónem, „a na čem sedí ta druhá želva?“

„Na další želvě,“ odpověděla paní. Dříve, než se jí mohl zeptat, na čem sedí ta další želva, paní pohrozila prstem a rázně řekla: „Mlčte, synu, želvy jsou přece až po samé dno.“

I když je tento příběh velmi svérázný, zabývá se tou nejdůležitější otázkou lidské exis- tence – samotnou podstatou vesmíru. Jaký je to svět, ve kterém jsme se ocitli bez toho, abychom se pro něj rozhodli? Proč tu jsme? Jak jsme se sem dostali? Kam spějeme?

To jsou základní a klíčové otázky, které si lidé kladou. Chápání toho, kdo jsme a od- kud jsme sem přišli, ovlivní totiž ve velké míře náš život a způsob našeho jednání zde na zemi.

1. Jak je v Bibli vyjádřena skutečnost vzniku země? Žd 1,10

Je zajímavé, že v Gn 1,1 (ani v ostatních textech) se Bůh nesnaží dokázat, že on je Stvořitel. Neexistují na to žádné propracované důkazy. Jsou to jednoduchá a jasná prohlášení bez jakékoliv snahy podepřít je, vysvětlit nebo dokázat. Buď tuto skutečnost přijmeme vírou, nebo ne. Víra je vlastně jediný způsob, jak můžeme stvoření přijmout, a to z jednoduchého důvodu – nikdo z nás při stvoření nebyl, nikdo ho na vlastní oči neviděl. Je pro nás logicky nemožné být při svém vlastním stvoření. Také i sekulární lidé, ať mají na původ světa jakýkoliv názor, musí svoji teorii přijmout jen vírou – a to ze stejného důvodu: Xxxxx z nás při tom nebyl.

2. Jaký další význam má víra kromě toho, že věříme pravdivosti biblické zprávy, že nás cílevědomě stvořil Xxxxxxxx? Ž 100,3

Přehled dne: Stvoření – fakta a víra

A. Zpráva o stvoření – základ biblického poselství

B. Být přesvědčen, že Bůh všechno stvořil, je čin víry

C. Důsledek víry ve stvoření

Pondělí 30. prosince

K OBRAZU TVŮRCE – Gn 1,27

1. Proč nás Bůh stvořil ke svému obrazu? Co to znamená? Gn 1,27.28

I když musíme mluvit o Bohu pomocí lidské terminologie, nesmíme zapomínat, že Bůh je duchovní bytost s božskými vlastnostmi. Všechno, co můžeme říci, je, že se v našich fyzických, duševních a duchovních schopnostech do jisté míry odráží náš Stvořitel. Mnohé však zůstává zahaleno tajemstvím, alespoň pro nás. Bible zdůrazňuje duchovní a duševní aspekty našeho myšlení, které můžeme rozvíjet a zdokonalovat. Právě jedinečnost lidského myšlení nám umožňuje pěstovat vztah s Bohem, což, jak se zdá, ostatní stvoření na zemi nedokáže.

2. Proč Bůh stvořil člověka jiným způsobem než ostatní stvoření? Gn 2,7.18-23

Všimněme si také unikátního záznamu o tom, jak Bůh stvořil ženu. Oba dva, muž i žena, se těší výjimečné přednosti: být bytostí stvořenou k Božímu obrazu. Při stvoření nenacházíme žádný náznak podřízenosti jednoho tomu druhému. Bůh je stvořil ze stejného materiálu. (Jestliže Bůh zformoval Xxxxx z prachu země a Evu z Xxxxx, potom i Xxx má ten samý původ jako Xxxx.) Bůh je stvořil jako rovnocenné partnery a navázal s nimi neobyčejný vztah. Oba dva měli stejnou možnost rozvíjet své Bohem dané vlastnosti způsobem, který by ho oslavil.

„Bůh sám dal Xxxxxxx ženu. Učinil mu pomoc, se kterou si rozuměl a kterou miloval. Stvořil ji x Xxxxxxx žebra, což znamená, že mu neměla vládnout jako hlava, ale neměla být ani utlačovaná jako méněcenná. Měla mu stát po boku jako rovnocenná bytost. Xxxx ji měl milovat a chránit. Byla částí jeho těla, kost z jeho kostí, maso z jeho masa – byla jeho druhým „já“. Svědčí to o tom, jak úzké pouto je mělo spojovat a jaký láskyplný vztah měl být mezi nimi.“ (AH 25)

3. Jak vnímáš svoje postavení bytosti stvořené k Božímu obrazu?

Přehled dne: Bůh, Stvořitel celého vesmíru

A. Člověk byl stvořen s určitým záměrem

B. Způsob stvoření předurčuje postavení i zodpovědnost

Úterý 31. prosince

BŮH A ČLOVĚK – Gn 1,28.29

Povšimněme si, jaká byla první Boží slova k člověku. Připomíná jim jejich schopnost plodit a rozmnožovat se. Poukazuje na samotnou zemi a stvoření a říká, aby ji naplnili, podmanili si ji a vládli nad ní. Zkrátka, podle biblického záznamu se první Boží slova k muži a ženě týkají jejich vzájemného vztahu a vztahu k fyzickému světu.

1. Co nám tyto verše říkají o tom, jak se Bůh dívá na hmotný svět? Gn 1,28.29

Těmito slovy Bůh činí první kroky ve vztahu k člověku. Rozmlouvá s nimi, dává jim příkazy a říká jim, co mají dělat. Z těchto slov vyplývá také určitá zodpovědnost: Bůh je žádá, aby byli pány nad stvořením, které sám stvořil.

2. Co znamená vyjádření, že jim Bůh požehnal? Gn 1,28

Bůh oslovil Xxxxx a Evu jako inteligentní bytosti, které jsou schopny odpovědět na jeho lásku a vstoupit s ním do společenství. Jako stvořené děti byli Xxxx a Xxx závislí na péči jejich otcovského Stvořitele. Postaral se o vše, co potřebovali. Nic z toho, co jim dal, si nezasloužili. Dostali to jako dar.

3. Ze zprávy o stvoření muže a ženy vidíme, jaký vztah chce mít Xxx s člově- kem. Jak s ním můžeme také my dnes – i přes naši hříšnost – navázat osobní vztah?

Přehled dne: Být Božím stvořením je určitá zodpovědnost

A. Vztahy mezi lidmi a zodpovědnost za hmotný svět

B. Člověk nese odpovědnost za druhé

C. Boží požadavky na náš vztah k němu

Středa 1. ledna

U STROMU – Gn 2,16.17

1. Jaký účel měla tato zkouška? Gn 2,16.17

Tato zkouška poskytla Xxxxxxx a Evě příležitost využít jejich svobodnou vůli. Byla to také výzva reagovat pozitivně nebo negativně na vztah k Stvořiteli. Byl to důkaz, že Bůh je stvořil jako svobodné, morální bytosti. Vždyť kdyby neměli příležitost neposlechnout, proč by se Bůh namáhal varovat je před neposlušností?

„Všechno, co tomu předchází, je přípravou na vyvrcholení. Budoucnost lidského pokolení závisí na tomto jediném zákazu. Člověk se nemůže splést v množství různých otázek. Musí pamatovat na jedno jediné Boží nařízení. Skutečnost, že mu dal jen jeden zákaz, je projevem Božího milosrdenství. Pozadí Boží široké nabídky – „z každého stromu zahrady smíš jíst“

– svědčí o tom, že tento jeden zákaz není něčím, co by člověka omezovalo.“ (H. C. Leupold)

2. Co ukázal výsledek této zkoušky o schopnosti člověka správně se rozhod- nout? Gn 3,6

Výzvou k poslušnosti xxx Xxx chtěl říci: Já jsem váš Stvořitel. Učinil jsem vás ke svému obrazu. Já vás udržuji při životě, protože díky mně žijete, hýbete se a jste. Postaral jsem se o vše, co potřebujete pro svoje štěstí a blaho (potravu, domov, společnost), a ustanovil jsem vás za pány tohoto světa. Jestliže jste ochotni z lásky ke mně potvrdit vztah se mnou, potom budu vaším Bohem a vy budete mými dětmi. Tento vztah a důvěru, která z něho automaticky vyplývá, můžete potvrdit tak, že poslechnete můj konkrétní příkaz.

Náš vztah s Bohem může být efektivní a trvalý jen tehdy, jestliže se svobodně rozhod- neme přijmout jeho vůli. Odmítnout jeho vůli v podstatě znamená, že chceme na něm být nezávislí; že si myslíme, že ho nepotřebujeme.

3. Nejsme i my každodenně vystavováni podobným zkouškám? Je Boží zákon určitou paralelou příkazů z Gn 2,16.17?

Přehled dne: První zkouška víry a zaslíbení

A. „Strom poznání“ byl pro Xxxxx a Evu zkouškou jejich víry a věrnosti

B. Člověk má příležitost použít svobodnou vůli

C. Abychom měli s Xxxxx skutečný a trvalý vztah, musíme se svobodně rozhodnout přijmout ho

Čtvrtek 2. ledna

VZTAH SE NARUŠIL – Gn 3,6

1. Jaký je rozdíl mezi rozhodnutím Evy a Xxxxx vzít si zakázané ovoce? Gn 3,1-6

„I když bylo Evino provinění závažné a mohlo přinést neštěstí pro celé lidstvo, její rozhodnutí nevyhnutelně neznamenalo trest pro celé lidské pokolení. Bylo to promyšlené Xxxxxxx rozhodnutí, které způsobilo, že hřích a smrt nevyhnutelně zasáhly lidstvo. Xxxx plně chápal jasný Boží příkaz zřejmě víc než Xxx. Xxx byla oklamána satanem, ale Xxxx ne.“ (BC str. 231)

V důsledku tohoto jasného provinění a nedbalého postoje vůči Božímu příkazu se narušil vztah mezi Bohem a člověkem. Upřímné přátelství s Bohem se změnilo v útěk ze strachu z jeho přítomnosti. Společenství a přátelství nahradilo odcizení a chlad. Xxxxxxx se hřích a s ním všechny jeho odporné následky. Jestliže se něco nestane, lidstvo čeká věčná zkáza.

2. Jaký význam měla pro člověka a satana slova vyslovená Bohem v ráji? Gn 3,15

Úžasná slova prorocké naděje mluví o tom, že Bůh položí nepřátelství mezi xxxx a ženu, mezi její potomstvo a jeho potomstvo. Toto nepřátelství vyvrcholí, když se zjeví představitel potomstva ženy – Xxxxxx, který satanovi zasadí smrtelný úder do hlavy, zatímco satan mu poraní pouze patu.

Toto mesiášské zaslíbení bylo pro Xxxxx a Evu v jejich bezvýchodné situaci nadějí, která změnila jejich život. Sám Bůh jim dal naději a dbal na její naplnění. Toto zaslíbení Xxxxxxx a konečného vítězství, i když to tehdy celkem ještě nechápali, je povzneslo z tem- noty, ve které se pádem do hříchu ocitli. Obnovilo také jejich vztah s Xxxxx – vztah lásky a milosrdenství, odpuštění a spasení.

3. Proč Pán Bůh volal na člověka „Kde jsi?“ (Gn 3,9) Má i dnes podobnou otázku?

Přehled dne: Xxxxxx se rozhodl „přerušit“ vztah s Bohem

A. Změna, která nastala v důsledku neposlušnosti Boží vůle

B. Bůh dává naději uprostřed tragédie

C. Člověk může zvítězit nad hříchem pouze tehdy, když přijme Xxxx

Pátek 3. ledna

DOPORUČENÉ STUDIUM

„Když Boží slova – Kde jsi? – pronikla skrze husté křoví k uším utečenců, zněla jim jako zvěst evangelia. Tvůj Bůh tě nechce ztratit. Přichází, aby tě hledal. Chce přijít v osobě svého Syna, aby nejenom hledal, ale i spasil, co se ztratilo.“ (Xxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx)

V knize Patriarchové a proroci si přečti kapitoly „Stvoření“, „Pokušení a pád“, „Plán vykoupení“. (str. 44-70)

Diskusní otázky

1. Jaký význam a postavení má biblická zpráva o stvoření?

2. Laskavý a starostlivý Bůh hledá ztraceného člověka. Jak můžeme na tuto Otcovu a Xxxxxxxx lásku odpovědět? Jak Bůh očekává, že budeme reago- vat?

3. K tomu, aby byl člověk šťastný, potřebuje láskyplné vztahy. Co přijímáš a co dáváš do svého vztahu s Bohem? Jak jsou vyváženy tvoje vztahy s partnerem v manželství, s rodiči, sourozenci, dětmi?

Shrnutí

Bůh nás stvořil ke svému obrazu, aby mezi ním a námi mohlo existovat láskyplné přátelství. I když příchod hříchu otřásl touto původní jednotou, prostřednictvím plánu vykoupení Bůh chce tento vztah obnovit. Jsme závislá stvoření. Náš život má skutečný smysl jen tehdy, když opět navážeme spojení s naším Stvořitelem.

Týden od 5. ledna do 11. ledna 2003

ABECEDA SMLOUVY

Základní verš

„Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, tře- baže má je celá země.“ (Ex 19,5)

První úkol jsme skončili pádem našich prvních rodičů do hříchu, čímž se přerušilo spojení mezi zemí a nebem. I po tom, co se stalo, Bůh touží obnovit spojení s člověkem. Zve nás, abychom vstoupili do smluvního vztahu s ním.

Studium v tomto týdnu je vlastně stručným shrnutím celého čtvrtletí. Každý den si při- blížíme jednu ze smluv mezi Bohem a člověkem. Každá smlouva vyjadřuje svým způsobem přítomnou pravdu té pravé smlouvy, která byla na Golgotě podepsána krví Ježíše Xxxxxx. Jde o smlouvu, kterou jsme my, jako křesťané, uzavřeli s naším Pánem.

Začneme smlouvou, kterou Bůh uzavřel s Noem. Zachráněn nebyl pouze Xxx, ale celá jeho rodina. Potom se zastavíme u smlouvy s Xxxxxxxxx, která je bohatá na zaslíbení pro každého z nás. Další smlouva byla uzavřena na Sínaji. Řekneme si, jaký je její význam. Nakonec se podíváme na novou smlouvu – tu, na kterou vlastně ukazovaly všechny pře- dešlé. Tyto smlouvy budeme studovat do hloubky v několika dalších týdnech. Úkol tohoto týdne je jen krátký přehled našeho studia.

Týden ve zkratce

Co znamená slovo „smlouva“? Z čeho se smlouva skládá? Jakou smlouvu uzavřel Bůh s Noem? Jaká naděje vyplývá ze smlouvy s Xxxxxxxxx? Jakou roli hrají skutky a víra člověka při smlouvě? Je smlouva jen nějaká dohoda, nebo se dotýká i vztahů? Co je základem „nové smlouvy“?

Cíl úkolu:

1. Objasnit a definovat význam „smlouvy“

2. Ukázat úkol víry a skutků v naší, lidské části této „smlouvy“

3. Poukázat na aspekt vztahů v této „smlouvě“

Neděle 5. ledna

ZÁKLADY SMLOUVY – Gn 17,2

1. Proč Bůh uzavírá smlouvu s člověkem? Gn 17,1.2

Hebrejský výraz přeložený jako „smlouva“ je berit (ve Starém zákoně se s ním setkáváme asi 287krát). Můžeme ho také přeložit jako „zákon“ nebo „poslední vůle“. Původ tohoto slova není celkem jasný, ale »označuje to, co spojuje dvě části dohromady. Používalo se pro různé typy „smluv“ – mezi člověkem a člověkem, i mezi člověkem a Bohem. Běžně se tento výraz používal při dohodách mezi dvěma lidmi, zvláštní případ tvořila smlouva mezi Bohem a člověkem. Její náboženské použití bylo skutečně metaforou založenou na obvyklém používání, ale s hlubším významem.« (X. X. Xxxxxxxx)

Podobně jako při smlouvě mezi manželi, také biblická smlouva definuje vztah a dohodu.

Jako dohoda obsahuje tyto základní prvky:

1. Bůh potvrdil smlouvu zaslíbeními s přísahou (Ga 3,16; Žd 6,13.17)

2. Smluvním závazkem bylo poslouchat Boží vůli, jak byla vyjádřena v Desateru (Dt 4,13)

3. Prostředkem, kterým se smluvní svazky v konečném smyslu naplnily, byl Xxxxxxx a plán spasení (Iz 42,1.6)

2. Jaké závazky, vyplývající ze smlouvy, má Bůh a jaké člověk? Iz 42,1.6; Dt 4,13

Starozákonní obětní systém byl pro lid názornou učebnicí plánu spasení. Prostředni- ctvím jeho symbolů se patriarchové a Izraelci učili věřit v přicházejícího Vykupitele. V jeho rituálech našel kající hříšník odpuštění hříchu a osvobození od viny. Znovu mohl získat smluvní požehnání a pokračovat v duchovním růstu – v obnově Božího obrazu – po tom, co selhal a nesplnil svůj smluvní závazek.

3. Iniciátorem smluv mezi Bohem a člověkem je Bůh. Jaký má z toho užitek Bůh a jaký má člověk? Ty a já?

Přehled dne: Základy smlouvy

A. Zaslíbení vyplývající ze smlouvy

B. Povinnosti vyplývající ze smlouvy

C. Naplnění smlouvy

Pondělí 6. ledna

SMLOUVA S NOEM – Gn 6,18

1. Co znamená, že Xxx „našel u Hospodina milost“? Gn 6,8

Když se podíváme na kontext, Bůh oznamuje Xxxxxxx svoje rozhodnutí zničit zemi. To proto, že se hřích šíří a rozrůstá se stále více. Tato záhuba se uskuteční v podobě ce- losvětové potopy. Bůh však neopouští svět, který stvořil. Po potopě znovu nabízí obnovu smluvního vztahu. Božské „JÁ“, které smlouvu nabízí, je základem Noemovy jistoty. Bůh zaslíbil, že bude chránit členy rodiny, kteří budou ochotni žít ve smluvním vztahu s ním, což se projeví poslušností.

2. Jaké závazky z této smlouvy vyplývaly pro Xxxxx? Gn 6,14.19-22

Bůh oznamuje Xxxxxxx, že přijde potopa a svět bude zničen. S Xxxx uzavírá dohodu, ve které mu slibuje, že bude zachráněn s celou svou rodinou. Šlo tu o velmi mnoho. Kdyby Bůh nedodržel to, co slíbil, potom by byl Xxx zahynul spolu s ostatním světem, bez ohledu na to, co by udělal.

Bůh řekl, že uzavře „smlouvu“ s Noem. Slovo samotné vyjadřuje vůli svůj slib dodržet. Není to jen nějaké rozmarné prohlášení. Vyplývá z něho určitá povinnost, závazek. Před- stavte si, že by Bůh řekl Noemovi: „Podívej se, svět skončí ve strašné potopě. Mohl bych tě zachránit, ale také nemusím. Zatím dělej to a to a to – a potom uvidíme, co se stane. Nedávám ti však žádné záruky.“ Taková slova by sotva přestavovala jistotu a zaslíbení, která jsou obsažena v samotném slově smlouva.

3. Proč se Bůh rozhodl uzavřít s Noem další smlouvu? Gn 9,9-13 Co znamená skutečnost, že další celosvětová potopa už nebyla?

Přehled dne: Smlouva o záchraně

A. Bůh hledá lidi, s kterými může uzavřít smlouvu

B. Závazky a požehnání vyplývající ze smlouvy

C. Motiv „dodatkové“ smlouvy

Úterý 7. ledna

SMLOUVA S XXXXXXXXX – Gn 12,3

1. Jaká zaslíbení dal Bůh Xxxxxxxxxx? Gn 12,1-3

V této první zaznamenané zprávě o tom, že se Bůh zjevil Xxxxxxxxxx, mu Bůh přislí- bil, že s ním naváže úzký a trvalý vztah – a to dříve, než by naznačil, že mluví o uzavření smlouvy. Přímá zmínka o smlouvě přichází až později. (Gn 15,4-21; 17,1-14) Zatím Bůh nabízí božsko-lidský vztah velkého významu. Opakovaný příslib toho, co všechno Bůh udělá, svědčí o hloubce a velikosti Boží nabídky.

Xxxxxxx xxxxxx jeden jediný příkaz: „Vyjdi!“ Tím ho chtěl Bůh vyzkoušet. Xxxxxxx poslechl vírou, ale ne proto, aby se slíbená požehnání mohla naplnit. Jeho poslušnost byla odpovědí jeho víry na láskyplný vztah, jaký Bůh toužil vytvořit. Jinými slovy, Xxxxxxx už věřil v Boha, už Xxxx důvěřoval a už věřil Božím zaslíbením. Jinak by nikdy neodešel od své rodiny a příbuzných, ze země, kterou měl v dědictví, a nešel by na neznámé místo. Jeho poslušnost svědčila o jeho víře.

Xxxxxxx zjistil, jaký vztah je mezi vírou a skutky. Spaseni jsme vírou, která se proje- vuje skutky poslušnosti. Nejdříve přichází zaslíbení o spasení; potom následují skutky. I když bez poslušnosti nemůže existovat žádné smluvní společenství a žádné požehnání, poslušnost je odpověď víry na to, co Bůh už učinil. Takováto víra je ilustrací principu z 1 J 4,19: „ My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“

2. Co znamená, že Xxxxxxx uvěřil Hospodinu? Gn 15,6; Jk 2,21-22

Přehled dne: Smlouva a požehnání

A. Zvláštní vztah mezi Bohem a člověkem

B. Zaslíbení, že se stane velkým národem

C. Hlavní podmínka naplnění – poslušnost

Středa 8. ledna

SMLOUVA S MOJŽÍŠEM – Ex 6,6

1. Co to znamená, když Xxx říká, že se rozpomenul na svoji smlouvu? Ex 6,1-8

2. Jakou smlouvu má na mysli? Gn 12,1-3

Po odchodu z Egypta uzavřeli Izraelci na Sínaji smlouvu, která úzce souvisí s vy- svobozením z otroctví a s obětním systémem, který Bůh nařídil jako prostředek smíření a odpuštění hříchů. Jako každá jiná, i tato smlouva byla smlouvou milosti. Bůh skrze ni rozšířil milost na svůj lid.

V této smlouvě se z velké části opakuje to, o co šlo ve smlouvě s Xxxxxxxxx:

1. Bůh má ke svému lidu zvláštní vztah (srovnej s Gn 17,7.8 a Ex 19,5.6)

2. Zaslíbení o velkém národu (srovnej s Gn 12,2 a Ex 19,6)

3. Požadavek poslušnosti (srovnej s Gn 17,9)

V souvislosti s vysvobozením z Egypta a smlouvou na Sínaji se v Biblickém komentáři píše: „Všimněte si pořadí: Bůh nejprve zachraňuje Izraelce, a potom jim dává svůj zákon, aby ho dodržovali. To samé pořadí platí i při evangeliu. Nejdříve nás Kristus zachraňuje od hříchu, potom vkládá svůj zákon do našeho srdce.“ (1BC 602)

3. Co dělá Pán Bůh pro to, abychom se stali jeho lidem? Ex 6,7

Přehled dne: Smlouva o vysvobození

A. Bůh si „vzpomíná“ na svůj lid

B. Bůh má plán

C. Boží řešení

Čtvrtek 9. ledna

NOVÁ SMLOUVA – Jr 31,31-33

Tato stať je první starozákonní zmínkou o tom, co nazýváme „novou smlouvou“. Je umístěna do kontextu návratu Izraelců z exilu, kde se mluví o požehnáních, která obdrží od Boha.

Tak jako v předešlých případech, i zde je iniciátorem smlouvy Bůh. On je i ten, kdo ji naplní svojí milostí.

Všimněte si použitých slov. Bůh mluví o sobě jako o manželovi. Říká, že svůj zákon napíše do jejich srdcí. Používá při tom stejná slova, jako při smlouvě s Xxxxxxxxx. Bude jejich Bohem a oni budou jeho lidem. Podobně jako předtím, smlouva není jen nějakou dohodou, která podléhá zákonům, jak to bývá v dnešním soudnictví, ale jde tu o něco více.

1. Jak chce Bůh dosáhnout změnu lidského postoje? Jr 31,33

2. Co podstatného se tím změní? Jr 31,34

U Jr 31,31-34 vidíme prvek milosti i poslušnosti. Podobně tomu bylo i v předešlých smlouvách. Bůh jim odpustí jejich hříchy, naváže s nimi vzájemný vztah a udělí jim svoji milost. I oni ho budou poslouchat; ne nějak bezmyšlenkovitě, mechanicky, ale upřímně, protože ho poznají, protože ho milují a chtějí mu sloužit. V tom vlastně spočívá podstata smluvního vztahu – Bůh hledá svůj lid a miluje ho.

3. Co to znamená, že je zákon zapsán do našeho srdce? Jak se to projevuje?

Přehled dne: Zaslíbení nové smlouvy

A. Bůh obnovuje svůj závazek vůči Izraeli návratem z exilu

B. Jeho zaslíbení je něco více než běžná smlouva

X. Xxx je iniciátorem spasení člověka

Pátek 10. ledna

DOPORUČENÉ STUDIUM

„Jhem, které zavazuje k službě, je Boží zákon. Zákon lásky zjevený v ráji, vyhlášený na Sínaji a novou smlouvou vepsaný do srdce, spojuje člověka s Boží vůlí. Kdybychom byli ponecháni sami sobě, svým vlastním sklonům a své vůli, přešli bychom na satanovu stranu a začali bychom se mu podobat. Proto nás Bůh omezuje svou svrchovanou, ušlechtilou a povznášející vůlí. Chce, abychom mu trpělivě a moudře sloužili. Kristus jako člověk také nesl jho služby. Řekl: „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ (Ž 40,9) „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal.“ (J 6,38) Láska k Bohu, horlivost pro jeho slávu a láska k lidem přivedla Xxxxxx na zem, aby zde trpěl a nakonec zemřel. Láska byla rozhodující silou v celém jeho životě. Vyzývá nás, abychom se jí řídili i my.“ (TV 329,330)

V knize Patriarchové a proroci si přečti strany 132-138 a v knize Proroci a králové strany 569-571.

Diskusní otázky

1. Byla Boží smlouva, uzavřená s Noem, Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx a námi, po- kračováním jeho smlouvy s Xxxxxx, nebo to bylo něco celkem nového? (Gn 3,15; 22,18 a Ga 3,16)

2. Proč je osobní aspekt smlouvy tak důležitý? Je možné uzavřít dohodu bez toho, abys s dotyčným člověkem měl nějaký vztah?

3. Je manželská smlouva dobrou analogií smlouvy, kterou s námi uzavřel Bůh? V čem je toto přirovnání nepřesné?

Shrnutí

Příchod hříchu narušil vztah mezi Stvořitelem a člověkem. Bůh chce, aby se tento láskyplný vztah obnovil. Proto uzavírá s člověkem smlouvu. Tato smlouva představuje závazný vztah mezi Bohem a námi (podobně jako v manželství) a záměr spasit nás a uvést do souladu s Tvůrcem. Iniciátorem této smlouvy je Bůh, který je motivován svojí velkou láskou k nám. Svými zaslíbeními a činy plnými lásky nás vede k tomu, abychom s ním byli opět jedno.

Týden od 12. ledna do 18. ledna 2003

PRO VŠECHNA BUDOUCÍ POKOLENÍ

Základní verš

„Ale Noe našel u Hospodina milost.“ (Gn 6,8)

Bakterie jsou organismy příliš malé na to, abychom je mohli vidět naším zrakem bez mikroskopu. Jednoduchá, obvykle okrouhlá bakterie není ani po 1000násobném zvětšení větší než hrot tužky. Jestliže jí vytvoříme vhodné podmínky pro růst – přiměřené teplo, vlhko a výživu – začne se velmi rychle rozmnožovat. Některé bakterie se rozmnožují jednoduchým dělením. Dospělá buňka se jednoduše rozdělí na dvě dceřiné buňky. Jedna bakterie může za 24 hodin vyprodukovat 18 000 000 nových bakterií. Kdyby dělení probíhalo každou hodinu, po 48 hodinách by to byly stovky bilionů dalších bakterií.

Tento mikroskopický jev výstižně ilustruje rychlý růst zla po pádu do hříchu. Lidské pokolení, obdarované obrovským intelektem, pevným zdravím a dlouhověkostí, opustilo Boha a svoji výjimečnou zdatnost a sílu použilo na šíření zla ve všech jeho formách. Bak- terie můžeme zničit slunečním světlem, chemikáliemi nebo vysokou teplotou. Stoupající růst zla a vzpoury se Bůh rozhodl zastavit celosvětovou potopou.

Tato situace tvoří pozadí biblické zprávy o první Boží smlouvě. Smlouva, kterou Bůh tehdy uzavřel s Noem, nabízela fyzické a duchovní osvobození a záchranu lidského pokolení.

Týden ve zkratce

Jaký vliv má hřích na Boží stvoření? Jaké vlastnosti měl Noe? Jaké prvky obsahovala smlouva s Noem? Jakým způsobem se zjevila Boží milost ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Xxxxx před potopou? Co nás učí smlouva, kterou Xxx uzavřel s Xxxx po potopě, o jeho lásce k nám?

Cíl úkolu:

1. Popsat části smlouvy s Noem

2. Vysvětlit, jak se v zaslíbeních daných Xxxxxxx projevila Boží milost

3. Ukázat, jak nám tato smlouva představuje Boží univerzální lásku k člověku

Neděle 12. ledna

PRIHCIP HĂÍCHU – 9π 6,5

Na konci svého stvořitelského díla Xxx řekl, že všechno bylo „velmi dobré“. (Gn 1,31) Po příchodu hříchu se to však změnilo – už nikdy nebude „velmi dobré“. Boží stvoření bylo narušeno hříchem a jeho neblahými následky. Za dnů Xxxxx dosáhl odboj vůči Xxxx obrovských rozměrů; zlo zničilo lidské pokolení. I když nám Bible nepodává detailní in- formace (viz PP 90-92), vzpoura a provinění se rozšířily tak velmi, že ani laskavý, trpělivý a odpouštějící Bůh to už nemohl tolerovat.

Jak se mohlo zlo tak rychle rozšířit? Najít odpověď není těžké. Při pohledu na svoje hříchy si i dnes mnozí kladou tu samou otázku: Jak se to mohlo stát tak rychle?

1. Jak se šíří zlo a roste hřích?

Gn 3,6                           

Gn 3,11-13                         

Gn 4,8                           

Gn 4,23.24                         

Gn 6,11                         

Situace popsaná ve verších Gn 6,5.11 se neobjevila z ničeho nic. Něco jim předcházelo. Tento strašný stav měl nějakou příčinu. Hřích a jeho důsledky byly stále horší a horší. Jedno zlo vedlo k dalšímu. Hřích se nepodobá ráně, která se automaticky zahojí. Právě naopak, jestliže ho nikdo nekontroluje, množí se a zvětšuje. Není spokojen, dokud všechno nenakazí a nezničí.

Nemusíme se ani moc snažit představit si život před potopou, abychom pochopili, jak tento princip funguje. Dnes to vidíme všude kolem nás.

Není divu, že Bůh hřích nenávidí. Není divu, že dříve či později bude hřích vyhlazen.

Bůh lásky s ním nic jiného nemůže udělat.

Dobrou zprávou je, že i když Bůh chce odstranit hřích, hříšníky chce zachránit. A právě o tom je tato smlouva.

2. Potvrzují i tvoje zkušenosti rychlé šíření hříchu? Jak je možné jej zastavit?

Přehled dne: Hřích a jeho důsledky

A. Pořádek se mění v chaos

B. Vzpoura překračuje meze Boží trpělivosti

C. Hřích vede k sebezničení

Pondělí 13. ledna

HOE – 9π 6,9

1. Co znamená, že Noe byl:

- „muž spravedlivý“

- „bezúhonný“ (dokonalý)

- „chodil s Bohem“

Nepochybujeme o tom, že Xxx byl muž, který měl spásonosný (zachraňující) vztah s Bohem. Byl to člověk, s kterým mohl Bůh spolupracovat, který Xxxx poslouchal a dů- věřoval mu. Proto ho Bůh mohl použít pro splnění svého záměru, a proto ho Xxxx v Novém zákoně nazval „kazatelem spravedlnosti“. (2 Pt 2,5)

2. Jaký byl vztah mezi Bohem a Xxxx? Gn 6,8

Slovo milost se v tomto verši vyskytuje v Písmu poprvé. Je zřejmé, že má stejný vý- znam jako v Novém zákoně, kde vyjadřuje milosrdnou, nezaslouženou Boží přízeň vůči hříšníkům. Musíme si proto uvědomit, že ať byl jakkoliv „spravedlivý“ a „bezúhonný“, stále byl hříšník, který potřeboval nezaslouženou přízeň svého Boha. V tomto smyslu se Xxx neliší od nikoho z nás, kdo upřímně touží následovat svého Pána.

3. Mohlo by být také o tobě napsáno, že jsi „spravedlivý, bezúhonný a chodící s Bohem“? Co kromě Boží milosti je k tomu ještě potřebné?

Přehled dne: Partnerství

A. Partner pro smlouvu

B. Vztah jako podmínka

C. Co můžeme nabídnout?

Úterý 14. ledna

SMLOUVA X XXXX – 9π 6,18

V tomto verši nacházíme základy biblické smlouvy, kterou Bůh uzavřel s lidstvem: Bůh a člověk spolu uzavřeli dohodu. Je to velmi jednoduché.

Smlouva však zahrnuje více prvků, jak je zřejmé na první pohled. Zaprvé je to prvek poslušnosti ze strany člověka. Xxx říká Xxxxxxx, že on a jeho rodina vstoupí do korábu. Svoji část smlouvy musí splnit. Kdyby to neudělali, smlouva by přestala být platná. A když je smlouva neplatná, jsou absolutně ztraceni, protože výhody smlouvy mohou využívat jen tehdy, když je smlouva platná a respektovaná.

1. Jaké následky by nedodržení smlouvy přineslo Xxxxxxx a jeho rodině? Gn 6,7.8

2. Proč Bůh říká, že je to jeho smlouva? V čem by byl rozdíl, kdyby ji nazval

„naší smlouvou“? Gn 6,18

Jakkoliv unikátní je tato situace, vidíme tu dynamický vztah mezi Bohem a člověkem, který je vyjádřen smlouvou. Tím, že ustanovil „svoji smlouvu“ s Noem, Bůh opět projevuje svoji milost. Ukazuje, že je ochotný být iniciativní a zachránit lidské bytosti od následků jejich hříchů. Na tuto smlouvu nesmíme nahlížet jako na spojení dvou rovnocenných

„partnerů“, kde každý z nich je závislý na tom druhém. Mohli bychom říci, že i Bůh touto smlouvou „získává“. Je to však něco úplně jiného, než co získávají lidé. Jeho „zisk“ spočívá v tom, že těm, kteří ho milují, dá věčný život – což je jeho velké přání, pro které byl ochoten mnoho obětovat. (Iz 53,11) Nechce nám to však říci, že Bůh získává stejným způsobem jako my i ty samé výhody, které ze smlouvy vyplývají pro nás.

3. Na čem má být založen vztah k Xxxx, aby smlouva měla význam?

Přehled dne: Boží smlouva s Noem

A. Dohoda mezi Bohem a Noem

B. Zodpovědnost člověka za jeho část smlouvy

C. Prospěch z partnerství s Bohem

Středa 15. ledna

DUHA – XXXXXXX XXXXXXX – 9π 9,12.13

Jen málo přírodních úkazů je hezčích než duha. Kdo by si nepamatoval údivem a pře- kvapením doširoka otevřené dětské oči při pohledu na krásné barvy duhy na obloze! Xxxxxx to byla nějaká tajná brána do nebe. I nám dospělým se nejednou zatají dech při pohledu na neobyčejně krásnou souhru barev na obloze. Není divu, že i dnes se duha nejednou používá jako symbol různých věcí, a to od politických organizací, kultů, rockových skupin až po cestovní kanceláře. Z fyzikálního hlediska vzniká duha odrazem a lomem slunečních paprsků v dešti. Tento nádherný oblouk jemných barev se dodnes dotýká citlivých strun našeho srdce a naší mysli. A to jistě Bůh chtěl.

1. Jaký symbol duha představuje? Gn 9,12-17

Bůh dal duhu jako znamení „své smlouvy“. Je zajímavé, že i v tomto případě používá slovo „smlouva“, neboť je použito v jiném smyslu než na ostatních místech. Na rozdíl od smlouvy s Xxxxxxxxx nebo smlouvy z hory Sínaj nejsou v tomto případě uvedeny žádné konkrétní závazky vyplývající pro ty, kterým má tato smlouva přinést užitek. Boží slova jsou adresována všem lidem, „veškerému živému tvorstvu“. (v. 15) Je to smlouva „pro pokolení všech věků“. (v. 12) Boží slova jsou univerzální a týkají se všech bez ohledu na to, zda se někdo rozhodne Boha poslouchat nebo ne. V tomto smyslu se výraz „smlouva“ nepoužívá na žádném jiném místě Bible. V ostatních případech se dotýká vztahu mezi Bohem a člověkem.

2. Jaké poučení i závazky vyplývají pro nás ze smlouvy, jejímž znamením je duha?

Přehled dne: Naplnění Božího zaslíbení

A. Duha – viditelné znamení Božího zaslíbení

B. Dosah Božích zaslíbení tehdy a nyní

C. Vliv Božích zaslíbení na náš život

Čtvrtek 16. ledna

ZACHOVÁH BYL POUZE HOE – 9π 7,23

V tomto verši nacházíme první zmínku o „ostatku“ v Písmu. Výraz „zachován“ pochází z dalšího slova, jehož kořen je v Starém zákoně použit na místech, kde se v nějakém smyslu mluví o ostatku.

„Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.“ (Gn 45,7 PBK)

„Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě.“ (Iz 4,3)

„V onen den ještě podruhé vztáhne Panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu…“ (Iz 11,11)

Ve všech těchto případech slova vyznačená kurzívou souvisí s výrazem „zůstat“ či

„zachovat“ z Gn 7,23.

1. Jak rozumíš slovu ostatek na základě výše uvedených veršů?

2. Jak souvisí smlouva s myšlenkou ostatku?

Při potopě se Stvořitel světa stal i Soudcem světa. S blížícím se celosvětovým soudem vznikla otázka, zda bude zničen všechen život na zemi, včetně všech lidí. Jestliže ne, kdo zůstane a přežije?

V tomto případě to byl Xxx se svojí rodinou. Xxxxx záchrana úzce souvisela se smlou- vou, kterou s ním Bůh uzavřel. Jejím původcem a vykonavatelem byl laskavý a milostivý Bůh. Jakkoliv důležitá byla jeho spolupráce s Xxxxx, přežili jen díky tomu, co pro ně Bůh učinil. Bez ohledu na smluvní závazky a na to, jak věrně a usilovně je Xxx splnil, jeho jedinou nadějí byla Boží milost.

3. I v posledních dnech bude mít Bůh svůj ostatek. Jak ovlivňují naše každo- denní rozhodnutí to, kam budeme nakonec patřit?

Přehled dne: Noe – Boží muž

A. Pojem ostatku

B. Otázka soudu

C. Víra v Boží milosrdenství

Pátek 17. ledna

DOPORUČEHÉ STUDIUM

„Duha, přírodní fyzikální jev, byla vhodným symbolem Božího zaslíbení – už nikdy nezničit zemi potopou. Vzhledem k tomu, že klimatické podmínky země byly po potopě úplně odlišné, déšť ve většině částí světa nahradil předešlou blahodárnou rosu, zavlažující zemi. Bylo však potřebné něco, co vždy, když začne pršet, zažene strach člověka. Duchovním pohledem vidíme v tomto přírodním úkazu Boží zjevení sebe. (Ř 1,20) Duha je pro věřícího důkazem toho, že déšť přinese požehnání, ne celosvětovou zkázu.“ (1BC 265)

V knize Patriarchové a proroci si přečti kapitoly „Potopa“ (str. 90-104) a „Po potopě“ (str. 105-110).

Diskusní otázky

1. Jaký byl podle tebe hlavní důvod pro uvedení potopy?

2. Xxx varoval lidi před zničením. Cílem jeho výstrah bylo pomoci lidem uvědomit si potřebu záchrany. Proč je pravda o záchraně většinou tak nepopulární?

3. Proč lidé více milují tmu než světlo? J 3,19; 12,42.43

Shrnutí

V tomto úkolu jsme si všimli, že smlouvy, které Bůh uzavřel s Noem, jsou prvními jasně vyjádřenými smlouvami v Bibli. Zjevují jeho laskavý zájem o lidskou rodinu a jeho touhu vstoupit do spásného vztahu s nimi. Bůh opětovně potvrdil svoji smlouvu s No- em. Závazek, který z ní pro Xxxxx vyplýval, ho chránil před všeobecným odpadnutím. Tato smlouva představovala pro něho a pro celou jeho rodinu záchranu před pustošícím soudem potopy.

„Toto znamení (duha) na oblacích je symbolem Boží milosti a dobroty k člověku. Slou- ží k tomu, aby se utvrdila víra všech a upevnila jejich důvěra v Boha. I přesto, že Bůh dopustil, aby byla země zničena potopou, ještě stále ji zahrnuje svým milosrdenstvím.“ (X. X. Xxxxxxxx, The Story of Redemption, str. 71)

Týdeπ od 19. ledπa do 25. ledπa 2003

XXXXX SMLOUVA

Základní verš

„Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech poko- leních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.“ (Gn 17,7)

Pamatujete si na chvíle v dětství, kdy jste měli zápal plic, zvraceli jste nebo jste měli dokonce ještě něco horšího? Za dlouhých horečnatých nocí jste v slabém světle noční lampy viděli v polospánku maminku nebo tatínka sedět v křesle vedle postele, připravené kdykoliv vám pomoci. Rodiče byli vždy při vás, přemýšleli o příčině vaší nemoci a hledali lék, který by vám opět vrátil zdraví.

Právě tak, obrazně řečeno, Bůh seděl vedle hříchem nakaženého světa, když během staletí po potopě začala houstnout morální tma. Toužil po tom, aby umírajícímu lidskému pokolení mohl vrátit duchovní zdraví. Proto povolal Abrahama. Prostřednictvím svého věrného služebníka chtěl založit národ, kterému by mohl svěřit poznání sebe a kterého by obdaroval spasením. A co je nejdůležitější, prostřednictvím tohoto vyvoleného národa by poslal Vykupitele světa, Xxxxxx Xxxxxxxxxxxx. Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Xxxxxxxxx a jeho potomstvem, mnohem detailněji zdůrazňovala Boží plán záchrany lidstva od následků hříchu. Pán Bůh neměl v úmyslu nechat svůj svět napospas jeho osudu, nechtěl ho opustit v této pro něho tak zoufalé situaci. Tento týden se podíváme na smluvní zaslíbení, která nakonec vyvrcholí příchodem Ježíše Xxxxxx jako oběti za hřích celého světa.

Týden ve zkratce

Xxxx je Boží jméno? Co vyjadřuje? Jaký význam měla jména, kterými se Bůh představil Xxxxxxxxxx? Proč Bůh změnil jeho jméno z Abrama na Xxxxxxxx? Proč jsou jména tak důležitá? Jaké podmínky anebo závazky se pojily se smlouvou?

Cíl úkolu:

1. Definovat význam Božích jmen

2. Poznat důležitost těchto jmen

3. Označit závazky vyplývající ze smlouvy

Neděle 19. ledna

XXXXX A SMLOUVA S XXXXXXXXX – 9π 15,7

Jména se někdy podobají obchodním značkám. Často se stává, že když slyšíme nějaké jméno, automaticky ho spojíme s určitými vlastnostmi. Jaké povahové rysy vám přijdou na mysl například při těchto jménech: Xxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx Xxxx, Xxxxxx anebo Xxxxxx? Každé z nich se pojí s určitými vlastnostmi a ideály.

„Hebrejové si vždy mysleli, že jméno vyjadřuje buď individuální vlastnosti dotyčného člověka nebo myšlenky a emoce toho, kdo toto jméno dával, nebo okolnosti, za jakých bylo toto jméno dáno.“ (1BC 523)

Když Xxx poprvé vstoupil do smluvního vztahu s Xxxxxxxxx, představil se patriarchovi pod jménem XXXX (vyslovujeme Jahve – Xxxxxxxx, Pán). Doslova bychom tedy Gn 15,7 četli takto: „Já jsem JHVH, který tě vyvedl…“

Jméno JHVH je zahaleno tajemstvím, i když se ve Starém zákoně vyskytuje 6828krát. Zdá se, že je určitou formou slovesa hayah, což znamená „být“. V tomto případě by mohlo znamenat „Věčný“, „Existující“, „Samoexistující“, „Absolutně nezávislý“ nebo „Ten, který žije věčně“. Atributy, které jsou vyjádřeny tímto jménem, zdůrazňují, že je Bůh věrný a ve své existenci zcela nezávislý. V protikladu k pohanským bohům, kteří kromě představ svých uctívačů ve skutečnosti neexistují, je to živý Bůh a zdroj veškerého života.

1. Proč se Bůh představil Xxxxxxxxx „JSEM, KTERÝ JSEM“? Ex 3,14

V Ex 3,14 nám Bůh vysvětluje význam jména Xxxxx: „JSEM, KTERÝ JSEM“. Tím chce vyjádřit realitu svojí nepodmíněné existence a poukázat na trvalou existenci svojí vlády

– od minulosti přes přítomnost až po budoucnost.

Jahve je také Boží osobní jméno. Označení Jahve jako toho, který vyvedl Xxxxxxxx z Uru, odkazuje na záznam Boží smlouvy s ním v Gn 12,1-3. Bůh chce, aby Xxxxxxx poznal jeho jméno, protože toto jméno odkrývá prvky jeho totožnosti, podstaty a charakteru.

2. Jaké představy ve vás vyvolává jméno Xxxxxxxx (JHVH)? Co ti připomíná toto jméno – lásku, dobrotu a starostlivost, nebo strach, přísnost a trest?

Přehled dne: Boží jméno

A. Význam jmen ve společnosti

B. Osobní seznámení se s Bohem

C. Souvislost mezi jménem a Božími vlastnostmi

Pondělí 20. ledna

EL ŠADDAJ – 9π 17,1

Jahve se několikrát zjevil Xxxxxxxxxx už předtím (Gn 12,1.7; 13,14; 15,1.7) Ve výše uvedeném verši čteme, že se opět zjevuje Xxxxxxxxxx a představuje se mu jako „Bůh všemohoucí“. S tímto jménem se setkáváme jen v 1. knize Mojžíšově a v knize Job. Jméno

„Bůh všemohoucí“ se skládá ze dvou slov. První „El“ je Boží jméno používané hlavně mezi Semity. I když přesný význam slova „Šaddaj“ není celkem jasný, překlad „všemohoucí“ se zdá být nejpřesnější. Zdá se, že klíčovou myšlenkou používání těchto jmen je kontrast mezi mocí a silou Boha a slabostí a křehkostí lidstva.

1. Proč Pán Bůh připomíná Xxxxxxxxxx svoji sílu a moc? Gn 17,1-6

Doslovný překlad Gn 17,1-6 by byl asi takovýto: „Jahve se zjevil Xxxxxxxx a řekl: Já jsem „El Šaddaj“; choď přede mnou a buď dokonalý; a uzavřu svoji smlouvu mezi mnou a tebou a rozmnožím tě nesmírně… A budeš otcem mnohých národů… a učiním tě nesmírně plodným.“ S tím samým jménem se setkáváme i v Gn 28,3, kde Xxxx žehná Xxxxxxxx a prosí, aby ho El Šaddaj učinil plodným a rozmnožil ho. Podobné zaslíbení od El Šaddaje nacházíme i v Gn 35,11 a 49,25. Jsou to statě, které mluví o Boží štědrosti a velkorysosti: El je Bůh silný a mocný; Šaddaj je Bůh nevyčerpatelného bohatství, o které se chce podělit s těmi, kteří ho ve víře a poslušnosti hledají.

2. Jaký význam má pro tebe vědomí, že se tvůj Otec nazývá také El Šaddaj

– Bůh všemohoucí?

Přehled dne: Jméno skrývá moc

A. Dohoda mezi Bohem a člověkem

B. Za vznikem národa je moc Božího slova

C. Jméno, které vyjadřuje víru

Úterý 21. ledna

Z ABRAMA SE STÁVÁ

XXXXXXX – 9π 17,4.5

Nejen Boží jména mají svůj teologický a duchovní význam. Jméno člověka na starově- kém Blízkém východě nesloužilo jen k bezvýznamnému způsobu identifikace, jako je tomu často dnes u nás. Jestli dáme děvčátku jméno Xxxxx nebo Xxxxxx, na tom až tak nezáleží. Avšak u starověkých Semitů měla jména lidí silný duchovní smysl. Všechna semitská jména měla svůj význam. Obyčejně se skládala z nějakého slovního obratu nebo krátkého výroku, který obsahoval určité přání nebo vyjadřoval vděčnost rodičů. Například Xxxxxx znamená

„Bůh je soudce“, Xxxx znamená „Jahve je Bůh“, Nátan znamená „Dar od Boha“.

Právě proto, že se jménům připisoval tak velký význam, se jména často měnila, aby tak vyjádřila radikální změnu v životě nebo v poměrech dotyčného člověka.

1. Vyhledej si následující verše. Proč došlo v těchto situacích ke změně jmen?

Gn 32,28                          

Da 1,7                           

V jistém smyslu i moderní člověk pochopí, proč je tak důležité, jak někoho nazýváme. Může to mít slabý, ale i silný účinek. Jestliže někoho takřka všichni stále nazývají „hlupák“ nebo „darebák“, dříve či později to ovlivní způsob, jakým tento člověk bude nahlížet na sebe samotného. Jestliže někomu dáme určité jméno a potom mu ho změníme, je možné, že to ovlivní nejen jeho pohled na sebe samého, ale i jeho činy.

V souvislosti s tím není těžké také pochopit, proč chtěl Bůh změnit Xxxxxxxx jméno na Xxxxxxxx. Xxxxx znamená „vznešený otec“. Bůh mu změnil jméno na Xxxxxxx, což znamená „otec množství“. Když si všimneme Bohem mu daného smluvního zaslíbení:

„Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou.“ (Gn 17,6), lépe pochopíme smysl této změny. Snad mu Bůh chtěl tímto způsobem pomoci věřit zaslíbení a smlouvě, kterou s ním uzavřel. (Pamatujme na to, že toto zaslíbení dostal 99letý muž, jehož manželka byla neplodná). Zkrátka, Bůh to učinil proto, aby posilnil Xxxxxxxxxx víru v zaslíbení, které dostal.

2. Jaké jméno by sis přál pro sebe? Jaká jména bys dal svým dětem?

Přehled dne:

A. Boží plán – jméno a růst ve víře

B. Důležitost důvěry

Středa 22. ledna

ETAPA SMLOUVY – 9π 12,1.2

V těchto dvou verších nacházíme první ze tří etap Božího zaslíbení Xxxxxxxxxx. Bůh oslovuje Xxxxxxxx, dává mu příkaz a nakonec zaslíbení.

To, že k němu Bůh promluvil, nám chce říci, že si ho Bůh z milosti vyvolil, aby se stal první významnou postavou jeho zvláštní smlouvy. Příkaz obsahuje zkoušku úplné důvěry v Boha. (Žd 11,8)

Zaslíbení (Gn 12,1-3.7), i když se týká konkrétně Xxxxxxxxxxxx potomků, nakonec zahrnuje celé lidské pokolení. (Gn 12,3)

1. K čemu Bůh Xxxxxxxx vyzývá v druhé etapě smlouvy a co mu zaslibuje? Gn 15,7-18

Při tomto slavnostním rituálu se Bůh zjevil Xxxxxxxxxx a prošel skrze pečlivě upravené části těl zvířat. Každé ze tří zvířat (kráva, koza a beran) Xxxxxxx zabil a jeho tělo rozpoltil. Vždy dvě polovice uložil v určité vzdálenosti naproti sobě. Těla ptáků (hrdličku a holuba) však nerozdělil. Jednoho pravděpodobně položil na jednu stranu, druhého naproti na druhou stranu. Ti, kdo vstupovali do smlouvy, měli projít skrze rozdělené části; symbolicky tak slibovali stálou poslušnost podmínkám, na kterých se takovým slavnostním způsobem dohodli. Životy zvířat byly zárukou životů účastníků smlouvy. Takováto praxe přetrvávala celá staletí. Setkáváme se s ní i ve dnech proroka Xxxxxxxxx.

2. Co obsahovala třetí, poslední část Boží smlouvy s Xxxxxxxxx? Gn 17,1-10

Význam jména Xxxxxxx podtrhuje Boží touhu a záměr zachránit všechny lidi. Výraz

„mnohé národy“ zahrnuje židy i pohany. Nová smlouva jasně říká, že pravými potomky Xxxxxxxx jsou ti, kdo mají víru Xxxxxxxxxx a kdo se spoléhají na zásluhy zaslíbeného Xxxxxxx. (viz Ga 3,7.29) Xxxxxx, že už tehdy chtěl Bůh spasit mnohé, ať žili kdekoliv. Bezpochyby tomu není jinak ani dnes.

Přehled dne: Etapy smlouvy

A. Oslovení

B. Příkaz důvěřovat

C. Zaslíbení vykoupení

Čtvrtek 23. ledna

XXXXXXX XXXXXXX – 9π 18,19

Zjistili jsme, že smlouva je vždy smlouvou milosti, kterou Bůh pro nás činí to, co bychom my sami pro sebe nikdy nemohli učinit. Smlouva s Xxxxxxxxx není žádná výjimka.

Bůh si ve své milosti vyvolil Xxxxxxxx za svůj nástroj, prostřednictvím kterého oznámí světu plán spasení. Naplnění smluvních zaslíbení bylo však podmíněno Xxxxxxxxxxx ochotou spravedlivě žít a poslouchat ho vírou. Kdyby Xxxxxxx neposlechl, Bůh by ho nemohl použít.

Gn 18,19 ukazuje, v jakém vztahu jsou milost a zákon. Nejdříve je milost („znám ho“), potom je Xxxxxxx představen jako ten, kdo bude i se svojí rodinou Xxxx poslouchat. Z toho vyplývá, že víra a skutky spolu velmi úzce souvisí. (Jk 2,17)

1. Jak Pán Bůh mluví o Xxxxxxxxxx poslušnosti? Gn 18,19

Z požehnání vyplývajících ze smlouvy se mohou oprávněné osoby radovat jen tehdy, jestliže splní určité podmínky. I když tyto podmínky nebylo potřebné určovat smlouvou, měly být odpovědí lásky, víry a poslušnosti. Měly odrážet vztah mezi člověkem a Bohem. Poslušnost byla prostředníkem, díky kterému mohl Bůh svoje zaslíbení naplnit.

Porušení smlouvy neposlušností je vzhledem k vytvořenému vztahu nevěrou. Nejsou totiž porušeny podmínky dohody, ale dohodnuté podmínky se neplní.

2. Jaký úkol má poslušnost ve tvých vztazích a smlouvách či dohodách, které uzavíráš?

Přehled dne: Smluvní závazky

A. Povinnosti vyplývající ze souhlasu

B. Souhra svobodné vůle a poslušnosti

C. Vztah mezi milostí a zákonem

Pátek 24. ledna

DOPORUČEHÉ STUDIUM

Duha zůstane znamením Božího zaslíbení až do konce světa, znamení obřízky nikoli. Podle apoštola Xxxxx xxxxxx Xxxxxxx obřízku jako znak spravedlnosti, kterou přijal vírou v Boha. (Ř 4,11) Jak však staletí plynula, obřízkou se začalo vyjadřovat spasení posluš- ností zákona. V novozákonní době obřízka ztratila svůj význam. Nahradila ji víra v Xxxxxx Xxxxxx, která vede k poslušnosti a ke změně života. (Ga 5,6; 6,15 a 1 K 7,18.19) Skutečně

„obřezaní“ jsou ti, kdo ze srdce uctívají Boha. (Fp 3,3; Ř 2,28.29)

Na doplnění si můžeš v knize Patriarchové a proroci přečíst kapitolu „Vyvolení Abra- hama“ (str. 125-131) a v knize Skutky apoštolů kapitolu „Žid a pohan“ (str. 188-200).

Diskusní otázky

1. Jaký je vztah mezi vírou a skutky? Je možné, aby existovalo jedno bez druhého? Jestliže ne, proč?

2. Co to znamená mít Xxxxxxxxxx víru?

3. Co bylo podstatné v Xxxxxxxxxx příběhu?

4. Používá Pán Bůh i dnes podobné výzvy, jaké adresoval Xxxxxxxxxx?

Shrnutí

„Tak jako Xxxxxxx jsou mnozí zkoušeni i dnes. Neslyší hlasu Božího zaznívajícího přímo z nebes, Bůh promlouvá k nim zaznamenanými poučkami svého slova a řízením své prozřetelnosti. Mohou být vyzváni, aby se zřekli svého místa, které slibuje bohatství a slávu, aby se vzdali výhodných a výnosných styků, aby odešli od svých příbuzných a nastoupili cestu, která se zdá cestou sebezapření, těžkostí a obětí. Bůh má pro ně poslání; avšak život v pohodlí a vliv příbuzných a přátel by brzdil rozvoj právě těch vlastností, jež jsou potřebné pro splnění poslání. Bůh je proto odvolává z prostředí, na které působí lidské vlivy a lidská pomoc, a vede je k tomu, aby cítili potřebu jeho pomoci a záviseli toliko na něm, aby se jim mohl zjevit. Kdo je ochoten zříci se na pokyn Prozřetelnosti svých vlast- ních plánů, jež úspěšně plní, a vzdát se rodinných svazků? Kdo přijme nové povinnosti a vstoupí na neprobádané pole, konaje dílo Boží ochotně a neohroženě a počítaje pro věc Xxxxxxxx své ztráty za vítězství? Kdo tak učiní, má víru Xxxxxxxxxx a bude s ním účasten

„převelmi veliké věčné slávy břímě“ (2 K 4,17), s nímž „nejsou rovna utrpení nynější“ (Ř 8,18).“ (PP 126,127)

Týdeπ od 26. ledπa do 1. úπora 2003

DĚTI ZASLÍBEHÍ

Základní verš

„A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20)

Otcův slib. „Otec trávil se svojí desetiletou dcerou prázdniny u moře. Jednoho dne se rozhodli, že si zaplavou. I když byli oba dva dobří plavci, v určité vzdálenosti od břehu se od sebe vzdálili. Otec si uvědomil, že je proud odnesl na moře a zakřičel na dceru:

„Xxxxx, jdu na břeh pro pomoc. Jestliže se unavíš, otoč se na záda. Takto vydržíš plavat celý den. Já se pro tebe vrátím.“

Po nějaké době už plavčíci a lidé na loďkách brázdili po moři a hledali malé děvčátko. Stovky lidí na břehu, kteří se o tom dozvěděli, úzkostlivě čekali, jak to skončí. Našli je po čtyřech hodinách, daleko od břehu. Spokojeně plavalo na zádech a vůbec se nebálo. Xxxxx a slzy radosti přivítaly zachránce, když se na břeh vrátili se vzácným nákladem. Děvčátko všechno prožívalo poklidně. Zdálo se, že nechápe, co se kolem ní děje. Řeklo: „Otec mi řekl, že na zádech vydržím plavat a že pro mě přijde. A tak jsem pomalu plavala a vznášela se, protože jsem věděla, že přijde.“ (H. M. S. Xxxxxxxx)

Moc slibu je úžasná! V tomto týdnu se zaměříme na zaslíbení, která dal Bůh Xxxxxxxxxx a která sahají až do konce času.

Týden ve zkratce

Proč Bůh řekl Xxxxxxxxxx, že bude jeho štítem? Jakým způsobem byly prostřednic- tvím Abrahama „požehnány všechny čeledi země“? Které z těchto zaslíbení má největší význam?

Cíl úkolu:

1. Zdůraznit Boží ochranu nad Abrahamem

2. Vysvětlit, které národy vznikly z Xxxxxxxxxx potomstva

3. Připomenout si, že rodokmen Spasitele světa sahá až k Xxxxxxxxxx

Neděle 26. ledna

TVŮJ ŠTÍT – 9π 15,1

1. Proč Pán Bůh nejdříve říká Xxxxxxxxxx „neboj se“? Z čeho mohl mít Xxxxxxx strach? Gn 15,1-3

Zvlášť zajímavá jsou v tomto verši Boží slova: „…já jsem tvůj štít“. Použité osobní zájmeno ukazuje na osobní charakter tohoto vztahu. Bůh s ním naváže vztah jako člověk s člověkem. Podobně to chce učinit v případě každého z nás.

Zde se Bůh poprvé v Bibli představuje jako „štít“. Je to jediné místo, kde se Bůh takto sám nazývá. Na jiných místech Bible používají tento termín pisatelé, když mluví o Bohu. (Dt 33,29; Ž 144,2)

2. Jakým způsobem je Bůh naším štítem? Znamená to, že se nám nestane žádná nehoda nebo křivda? 1 K 10,13

„…Xxxxxxx se o nás nezajímá jen příležitostně. Jeho zájem o nás je větší než zájem matky o její dítě... Náš Spasitel nás vykoupil tím, že snášel utrpení, žal, hanu, potupu, týrání, výsměch, odmítnutí a smrt. Bdí nad tebou, chvějícím se dítětem Božím. Pod jeho ochranou se budeš cítit v bezpečí… Slabost naší lidské přirozenosti nám nebrání přijít k nebeskému Otci, protože Xxxxxxx zemřel, aby se stal naším prostředníkem.“ (SD 77)

3. Roman byl věrným následovníkem Xxxxxx Xxxxxx, a přece náhle zemřel při dopravní nehodě. Jak funguje Boží štít? Před čím nás chrání?

Přehled dne: Pod Boží ochranou

A. Bůh se osobně zajímá o každého člověka

B. Jistotu získáváme v oběti našeho Spasitele

C. Zaslíbení o ochraně je nadčasové

Pondělí 27. ledna

ZASLÍBEHÍ MESIÁŠE I. – 9π 28,14

1. Proč právě Xxxxxxx xxxxxx toto zaslíbení? Gn 12,1.4

Nejednou řekl Bůh Xxxxxxxxxx, že v jeho potomstvu budou požehnány všechny národy země. (Gn 12,3; 18,18; 22,18) Toto nádherné smluvní zaslíbení se několikrát opakuje, a to proto, že ze všech zaslíbení je nejdůležitější, nejtrvalejší a dává smysl všem ostatním zaslíbením. V jistém smyslu je to zaslíbení o vzestupu židovského národa, prostřednictvím kterého Bůh chtěl, aby se „všechny čeledi země“ dozvěděly o pravém Bohu a jeho plánu spasení. V plné míře se však toto zaslíbení naplnilo jen v Ježíši Kristu, který pocházel ze semene Xxxxxxxx a který na kříži zaplatil za hříchy všech čeledí země.

2. Jak můžeme přijmout požehnání slíbené Xxxxxxxxxxx potomkům? Ga 3,29

Zaslíbení o Spasiteli světa je nepochybně nejdůležitější ze všech Božích zaslíbení. Samotný Vykupitel se stává prostředníkem, jehož pomocí jsou splněny závazky smluvní dohody a realizována její další zaslíbení. Všichni, Židé i pohané, kteří s ním navážou smluvní vztah, jsou počítáni za členy Xxxxxxxxxx rodiny a dědice zaslíbení věčného života v bezhříšném světě, kde zlo, bolest a trápení už nikdy více nepovstanou. (Ga 3,8.9.27-29) Znáš lepší zaslíbení?

3. Jak v nás vzniká touha stát se adresáty Božích zaslíbení? Proč někteří tuto touhu nemají anebo ji neprojevují?

Přehled dne: Požehnání národů

A. Zaslíbení o vzniku židovského národa

B. Zaslíbení o smlouvě pro všechny národy

C. Důsledky této smlouvy

Úterý 28. ledna

ZASLÍBEHÍ MESIÁŠE II. – 1 K 2,9

1. Co je to nádherné, co Bůh připravil pro člověka? 1 K 1,30

O stavu člověka Xxxxxxxx řekl: „Tento náš život – jestli je to vůbec vhodný název pro tolik utrpení – svědčí o tom, že pokolení smrtelných lidí je od samého začátku odsouzeno. Myslím především na bezednou propast neznalosti, která je pramenem všech omylů a která svojí temnotou pohlcuje Xxxxxxx syny do té míry, že z ní nikdo bez těžké námahy, slz a obav nemůže uniknout. A tak si člověk oblíbil všechno to, co je takové zbytečné a zlé a co přináší tolik žalu, trápení, zármutku a strachu: Nesmyslnou radost z neshod, sporů a válek; podvody, krádeže a loupeže; bezcharakternost a pýchu, nenávist a ctižádost, vraždy a zabíjení, krutost a divokost, zločinnost a žádostivost; všechny hanebné a nečisté vášně

– smilství a cizoložství, krvesmilství a zvrácenosti a nespočitatelné množství dalších ne- čistot, které jsou příliš odporné, než abychom se o nich zmínili; svatokrádež a kacířství, rouhání a křivé přísahy; hříchy vůči našim sousedům – pomlouvání a podvádění, lež a fa- lešné svědectví, neúcta k lidem a majetku; nespravedlnost na soudech a množství dalších neštěstí a nemocí, které naplnily svět, a přece je člověk přehlíží.“ (Xxxxxxxx x Xxxxx)

I když byl tento citát napsán před více než 1500 lety, mohli bychom ho použít na sou- časná nejmodernější města. Pokud jde o lidstvo, změnilo se toho jen velmi málo, a proto se člověk pokouší uniknout z reality. Ale kam? S výjimkou smrti nemá kam (i když ona je jedním z nejhorších důsledků zla). Bez ohledu na to, jaká je naše víra, přesvědčení a morální povědomí, dříve či později se každý z nás setká s tím, o čem mluvil Xxxxxxxx, a bude mnohým z toho do jisté míry ovlivněn. Je strašné, jak hluboko lidstvo padlo.

Ať je však naše současná situace jakákoliv, budoucnost je jasná – a to díky tomu, co Bůh pro nás prostřednictvím života, smrti, vzkříšení a velekněžské služby Xxxxxx Xxxxxx učinil. Je to definitivní naplnění smluvního zaslíbení daného Xxxxxxxxxx, že v jeho potomstvu budou požehnány všechny čeledi země.

2. Co nám Bůh zaslíbil v Kristu? Zj 22,1-5

Přehled dne: Nepředvídatelný plán

A. Evangelium o záchraně člověka

B. Věčná budoucnost věrných

Středa 29. ledna

VELKÝ A MOCHÝ HÁROD – 9π 18,18

Bůh neslíbil Xxxxxxxxxx jen to, že v něm budou požehnány všechny čeledi země. Hospodin mu též řekl, že se stane „velkým a zdatným národem“. Toto zaslíbení dostal muž, jehož manželka byla ve věku, kdy už nemohla mít děti. I když Xxxxxxx neměl žádné potomstvo, dokonce ani syna, Xxx mu slíbil oboje.

Toto zaslíbení se v plné míře nenaplnilo, dokud Xxxxxxx žil. Dokonce ani za života Xxxxx a Jákoba. Bůh ho zopakoval Xxxxxxxx a řekl mu, že se to naplní v Egyptě, ale Xxxxx se toho ve skutečnosti nedožil. Nakonec se však zaslíbení přece jen naplnilo.

1. Proč chtěl Bůh učinit z Xxxxxxxxxx potomstva zvláštní národ? Dt 4,6-8

2. Jaký plán měl tento národ naplnit? Iz 60,1-3

Z Písma je zřejmý Boží záměr. Prostřednictvím svědectví Izraele, který by byl díky Božímu požehnání šťastným, zdravým a svatým lidem, Bůh chtěl přivést národy světa k sobě. Tento národ měl být příkladem toho, jaké požehnání přináší poslušnost Bohu. Národy země by začaly uctívat pravého Boha. Tak by se pozornost lidstva zaměřila na Izrael, na jejich Boha a na Mesiáše, Spasitele světa, který se objeví v jeho středu.

„Izraelci měli obsadit celé území, které jim určil Bůh. Národy, které nechtěly uctívat pravého Boha ani mu sloužit, se měly z Kanaánu vystěhovat. Bůh však chtěl, aby Izraelci projevovali jeho povahu a přiváděli k němu i ostatní. Celému světu měli oznámit pozvání evangelia. Předobraznou obětní službou měli vyvýšit Xxxxxx před všemi národy a každý, kdo by ho přijal, měl žít.“ (KP 290)

3. Jaké paralely existují mezi tím, co chtěl Bůh vykonat prostřednictvím Izraele a co chce vykonat prostřednictvím své církve v současnosti? 1 Pt 2,9

Přehled dne: Kroky k dosažení cíle

A. Xxxxxxx

B. Izrael

C. Křesťanství

Čtvrtek 30. ledna

„TVOJE JMÉHO ZVELEBÍM…“– 9π 12,2

1. Proč se Bůh rozhodl z Xxxxxxxx učinit veliký národ? a požehnat mu? Gn 12,2

2. Jaký je rozdíl mezi tím, co si řekli obyvatelé Babylóna a co řekl Bůh o Abra- hamovi? Gn 11,4; 12,2

I když se plán spasení zakládá na tom, co Kristus učinil pro nás, my, kteří přijímáme Boží milost, jsme jeho součástí. Musíme se rozhodnout; důležitý úkol sehrává naše svo- bodné rozhodnutí. Drama věků, zápas mezi Xxxxxxx a satanem, ještě stále probíhá v nás i prostřednictvím nás. Lidé i andělé sledují, jak se tento zápas pro nás skončí. Kdo jsme, co říkáme a co děláme – i když se nám zdá, že se to dotýká jen našeho bezprostředního okruhu působnosti – má následky, které v určitém smyslu pronikají do vesmíru. Svými slovy, skutky, dokonce i postoji můžeme vzdát slávu Bohu, který pro nás vykonal tak mnoho, anebo mu můžeme dělat ostudu a zneuctívat jeho jméno. Když Xxx řekl Xxxxxxxxxx, že zvelebí jeho jméno, určitě to nemyslel tak, jako když svět mluví o někom slavném. To, co v Božích očích činí „velké“ jméno, je charakter, víra, poslušnost, pokora a láska k jiným. I když ve světě obyčejně tyto vlastnosti nejsou potřebné k tomu, aby byl někdo slavný, svět by je měl uznávat.

3. Jak se dnes něčí jméno stává známé a velké? Jak ovlivňuje postoj světa náš pohled na „velikost“ člověka?

Přehled dne: Zaslíbení Mesiáše

A. Rozmach Xxxxxxxxxx potomstva

B. Naplnění zaslíbení o spasení

C. „Staň se požehnáním…“

Pátek 31. ledna

DOPORUČEHÉ STUDIUM

Bůh slíbil Xxxxxxxxxx nový domov. Gn 12,1

„Nebyla to lehká zkouška, která byla Xxxxxxxxxx uložena, a nebyla to malá oběť, jež byla na něm žádána. Byla to silná pouta, jež ho pojila s jeho zemí, s příbuznými a s domovem. Xxxxxxx však nezaváhal v uposlechnutí výzvy. Nekladl otázeky o zemi zaslíbené, zda je tam úrodná půda a zdravé podnebí, zda nová země je krásná na pohled a zda uživí člověka. Bůh promluvil a jeho služebník musel uposlechnout. Nejšťastnějším místem na zemi mu bylo místo, které mu určil Bůh.“ (PP 126)

Když Xxxxxxx vešel do Kanaánu, zjevil se mu Bůh a jasně mu řekl, že zemi, ve které pobývá, dostanou jeho potomci. (Gn 12,7) Bůh mu toto zaslíbení zopakoval několikrát. (Gn 13,14.15; 15,18; 17,8; 35,12) Asi po čtyřech stech letech se toto zaslíbení naplnilo. Bůh oznámil Xxxxxxxxx, že vyvede Izraelce z Egypta a povede je do země oplývající mlékem a medem. Bůh zopakoval toto zaslíbení i Xxxxxxx. (Joz 1,3) V Xxxxxxxxxx dnech, i když ne v plné míře, se toto zaslíbení naplnilo. (2 S 8,1-14)

Nyní si přečti Žd 11,9.10.13-16. Tyto verše nám ukazují, že Xxxxxxx, spolu s dalšími věrnými patriarchy, považoval Xxxxxx za symbol, předzvěst konečného domova Božího vykoupeného lidu. Jako potomci Xxxxxxxx ve víře si též musíme uvědomit, že „zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde“. (Žd 13,14) Jistota budoucího života s Kristem nám pomáhá pevně stát v tomto současném světě změn a zániku.

V knize Patriarchové a proroci si přečti kapitoly „Xxxxxxx v Kanaánu“ (str. 132-144) a „Zkouška víry“ (str. 145-155)

Diskusní otázky

1. Jaký vliv má Boží zaslíbení na víru člověka? 2 K 4,17.18; Mt 5,5

2. Jsou následující verše proroctvím nebo také zaslíbením? Zj 21,9.10; 22.17

3. „Pravá velikost je výsledkem poslušnosti Božích přikázání a spolupráce na Božím záměru.“ (1BC 293) Co v této souvislosti znamená poslušnost a co spolupráce?

Shrnutí

Zaslíbení. Jak velký význam mají pro věřícího člověka! Naplní se? Víra odpovídá ANO. Boží smlouvy jsou věčné. I když Xxx, Xxxxxxx a Xxxxxx zemřeli, Boží zaslíbení se stále naplňují. Jestliže se rozhodneme otevřít mu svoje srdce, jeho zaslíbení o spasení platí i pro nás.

Týdeπ od 2. úπora do 8. úπora 2003

XXXXXXXXXX POTOMSTVO

Základní verš

„Vy však jste »rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Xxxx«, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1 Pt 2,9)

„V jednom malém městě se hodiny ve výkladu obchodu s klenoty zastavily ve tři čtvrtě na devět. Mnozí obyvatelé se orientovali právě podle těchto hodin. Děti na cestě do školy byly překvapeny, že je tak málo hodin. Nemusely tak pospíchat. V ten den se mnozí opozdili, a to jen proto, že jedny malé hodiny se ve výkladní skříni zastavily.“ (C. L. Paddock)

Jaké výstižné znázornění toho, co se přihodilo starověkému Izraeli! Bůh ho umístil „do středu národů“ (Ez 5,5) – do křižovatky třích kontinentů (Afrika, Evropa a Asie). Měli být určitými duchovními „hodinami“ světa.

Podobně jako zmiňované hodiny, také Izrael se v určitém smyslu „zastavil“. Neselhal však úplně. Bůh má svůj malý, věrný ostatek v každé generaci. Byli to například Xxxxxx, Xxxxx, Xxxxxx, Xxx, Xxxxx nebo Xxxxxxxx, kteří okolo sebe šířili pozitivní vliv. V tomto úkolu se soustředíme na identitu a poslání Božího pravého Izraele v každé době, včetně té naší.

Týden ve zkratce

Jaké smluvní zaslíbení dal Bůh Izraeli? Jaké podmínky z toho vyplývaly? Jak je národ dodržel? Co se stalo, když neposlouchali?

Cíl úkolu:

1. Definovat Boží smlouvu s Izraelem

2. Uvést podmínky smlouvy

3. Poukázat na důsledky nedodržení smlouvy

Neděle 2. února

ZE VŠECH LIDSKÝCH POKOLEHÍ… – Dt 7,6

1. Co myslíš, že tento verš znamená, vzhledem k tomu, co říká Písmo o síle pokory a nebezpečí pýchy? Dt 7,6

Nepochybujeme o tom, že si Bůh vyvolil hebrejský národ, aby byl na světě jeho zvláštním národem. Slovo přeložené jako „zvláštní“ (segulah) může také znamenat „vzácné vlastnictví“ anebo „mimořádný klenot“. Nezapomeňme na to, že toto rozhodnutí bylo v plné míře Božím činem, projevem jeho milosti. Lidé nečinili vůbec nic, čím by si mohli tuto milost zasloužit. Ani nemohli, protože milost je něco, co dostáváme jako nezasloužený dar.

2. Proč si Bůh vyvolil Izrael? Ez 16,8

„Proč si Hospodin vyvolil Izrael? Zůstává to pro nás záhadou. Byla to malá hrstka lidu bez bohaté kultury a velké prestiže. Neměli žádné výjimečné vlastnosti, které by je k této volbě opravňovaly. Byl to výlučně Boží čin… Prvotní příčina této volby spočívá v tajemství této Boží lásky. Skutečností je, že Bůh miloval Izrael a vyvolil si ho, čímž respektoval svoje zaslíbení dané otcům… Bůh ho vyvolil z egyptského otroctví a zjevil mu svoji moc. Kéž by pochopil tyto významné skutečnosti a uvědomil si, že byl skutečně svatým a vzácným lidem. Jakýkoliv sklon z jeho strany vzdát se tohoto vznešeného postavení byl v té nejvyšší míře trestuhodný.“ (X. X. Xxxxxxxx)

Izraelci měli být podle Xxxxxx plánu a záměru královským a kněžským pokolením. Jako kněží měli prostřednictvím modlitby, chval a obětí vést lidi blíže k Bohu. Jako prostředníci mezi Xxxxx a pohany měli být rádci, kazateli a proroky; měli být představitelé skutečného náboženství a příkladem posvěceného života.

3. Můžeme myšlenku z dnešního úvodního verše použít také na nás jako jeho církev? Dt 7,6

Přehled dne: Boží vyvolení

A. Nad všechny národy a pro všechny národy

B. Navázání vztahu

C. Dnešní Boží lid

Pondělí 3. února

ZASLÍBEHÁ ZEMĚ – 9π 35,12

Zaslíbení, že Bůh dá svému lidu – Izraeli do dědictví zemi, bylo dáno nejdříve Xxxxxx- movi a potom bylo zopakováno Xxxxxxx a Jákobovi. Připomíná ho i Xxxxx na své smrtelné posteli. (Gn 50,24) Bůh oznámil Xxxxxxxxxx, že přejde čtyři sta let, než se tato země stane vlastnictvím jeho potomstva“. (Gn 15,13.16) Toto zaslíbení se začalo naplňovat ve dnech Mojžíšových a Jozuových. Xxxxxx připomenul Boží příkaz: „Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům…“ (Dt 1,8)

1. Jaké podmínky smlouvy měli Izraelité splnit? Dt 28,1.15

První část Dt 28 mluví o požehnáních, která Izrael obdrží, když se bude řídit podle Boží vůle. Druhá část kapitoly popisuje zlořečení, která ho postihnou v opačném případě. Tato zlořečení byla většinou, i když ne zcela, jednoduše přirozenými následky působení hříchu.

„Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik…“ (Ga 6,8) Je to něco podobného jako voda, která, když neproudí, stane se stokou; nebo jako hodiny, které se po určité době zastaví, jestliže je nenatáhneme; anebo jako planý strom, který vyroste, ale nepřináší dobré ovoce. Tak podobně i hřích – postupuje, přináší ovoce a jeho „konec je smrt“. (Ř 6,21) (The Pulpit Commentary)

Musíme však připomenout, že tato zaslíbení o budoucí zemi nebyla nepodmíněná. Byla součástí smlouvy. Izrael musel splnit svoji část. Když to neučiní, zaslíbení budou neplatná. Bůh jim víckrát řekl, že jestliže nebudou poslouchat, zaslíbená země jim bude odňata. (Lv 26,27-33). Sotva si dokážeme přestavit, že by Bůh mohl být ještě konkrétnější.

2. Jaké podmínky pro nás stanovil Bůh v smlouvě, ve které nám zaslibuje věčný život v jeho království?

Přehled dne: Zaslíbená země

A. Smlouva s Izraelem

B. Země je dar od Boha

C. Následky nedodržení smlouvy

Úterý 4. února

IZRAEL A SMLOUVA – Jr 11,8

V uvedeném textu Bůh říká, že „na ně uvede všechna slova této smlouvy“. Tato slova však mají negativní ráz. I když máme sklon myslet si, že smlouva je pouze nabídka ně- čeho dobrého, má i druhou stranu. Vidíme to u Noeho. Bůh mu nabídl něco nádherného

– záchranu před zkázou. Aby však Xxx obdržel zaslíbení Boží milosti, musel poslechnout. Kdyby neposlechl, naplnila by se druhá část smlouvy.

1. Co nám dnešní úvodní verš a verš Gn 6,5 říkají o tom, jak důležité je ovládat svoje myšlenky?

Naneštěstí, dějiny Izraele se většinou opakovaly podle následujícího schématu: Od- padnutí, Boží soudy, pokání a určité období poslušnosti. Jen na krátkou dobu za vlády Xxxxxx a Šalomouna ovládali Izraelci zaslíbenou zemi v plném rozsahu.

Přečtěte si, co je o odpadnutí Izraele napsáno u proroka Xxxxxxxxx: „Jestliže muž pro- pustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův.“ „Jako žena věrolomně opouští svého druha, tak věrolomně jste se zachovali vůči mně, dome izraelský, je výrok Hospodinův.“ (Jr 3,1.20)

Tato slova nám připomínají skutečnost, o které jsme již mluvili: Xxxxxxx, kterou chce s námi Bůh uzavřít, není jen nějaká studená právní dohoda mezi dvěma obchodníky, kde každý chce získat to nejlepší pro sebe. Tento smluvní vztah je závazný, tak závazný a svatý jako manželství. To je důvod, proč Bůh používá právě tento obraz.

Problém je však v tom, že odpadnutí Izraele nemělo svoje kořeny v neposlušnosti, ale v přerušení osobního vztahu s Bohem. Když se narušil vztah, následovala neposlušnost, která jim nakonec přinesla trest.

2. Proč tak lehce upadáme do hříchu a neposlušnosti, když náš vztah s Xxxxx není v pořádku? Jak můžeme pěstovat a rozvíjet hluboký a láskyplný vztah s Bohem?

Přehled dne: Smluvní vztah

A. Smluvní podmínky

B. Věrnost Izraele – ale i jeho nedostatky

C. Důsledky neposlušnosti

Středa 5. února

OSTATEK – Sf 3,12.13

1. Jaká naděje vyplývá z výše uvedených veršů, i přes stále se opakující schéma v dějinách Izraele – odpadnutí, Boží soudy, pokání a období poslušnosti?

I když byl Boží plán se starověkým Izraelem kvůli jejich neposlušnosti překažen, nikdy nebyl úplně zmařen. Mezi koukolem přece jenom roste i několik květů. Mnozí starozákonní proroci mluvili o tomto věrném ostatku, který si Bůh shromáždí, jako kdyby si někdo natrhal krásnou kytici květů.

Bůh si vytvoří a zachová věrný ostatek ze stejného důvodu, jak to bylo v případě Izraele

– použít ho jako svůj nástroj, aby rozhlásil „moji slávu mezi pronárody“. (Iz 66,19) Xxxxx se další připojí k věrným, aby „se klaněli Králi, Hospodinu zástupů“. (Za 14,16)

A tak bez ohledu na to, jak zlá situace nastala, Bůh má vždy svůj věrný lid, který i přes odpadnutí v řadách jeho vyvoleného lidu upevňuje „své povolání a vyvolení“. (2 Pt 1,10) Ať byly nedostatky národa jako celku jakékoliv, přece se našli takoví, kteří se snažili – nejlépe jak mohli – dodržovat svoji část smlouvy. (1 Kr 19,14-18) I když snad jako celek trpěli se svým národem (příkladem toho je zajetí), v konečném důsledku budou mít podíl na smluvním zaslíbení – věčném životě.

2. Co říká Xxxxx Xxxxxxx o svém ostatku? J 10,27.28

Před několika lety se jedna mladá žena vzdala své víry. Podle svých slov byla znechucena hříchem, odpadnutím a pokrytectvím, které viděla ve svém sboru. „Ti lidé ve skutečnosti nejsou křesťané,“ řekla na vysvětlení svého rozhodnutí.

3. Proč, v souvislosti s tím, co jsme studovali, je její vyjádření nepřesvědčivé?

Přehled dne: Záchrana ostatku z lidu

A. Ustanovení Božích nástrojů

B. Věrný ostatek vyvoleného národa

C. Zaslíbení se přenáší na současný ostatek

Čtvrtek 6. února

DUCHOVHÍ IZRAEL – 9a 3,26-29

Bez ohledu na chyby a nedostatky starověkého Izraele, Bůh se nevzdal svého plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve skutečnosti očekává tu dobu, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael, spolehlivé tělo věřících – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu.

Na základě výše uvedených veršů odpověz na následující otázky:

1. O jakém zaslíbení mluví Xxxxx v 29. verši?

2. Co je tím klíčovým prvkem, který rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení?

3. Co znamená být „jedno v Kristu“?

Jako syn Xxxxxxxx se Kristus stal v určitém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života Xxxxxx při křtu získáváme prostřednictvím Xxxxxx právo mít účast na zaslíbeních daných Xxxxxxxxxx. Xxxxxxx, co Bůh zaslíbil Xxxxxxxxxx, nachá- zíme v Kristu a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne kvůli národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvěřujeme celým srdcem.

„Dar zaslíbený Xxxxxxxxxx a jeho semeni neznamenal jen zemi Xxxxxx, ale zahr- noval celou zemi. Apoštol praví: »Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Xxxxxxxxxx a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.« (Ř 4,13) A Bible jasně říká, že zaslíbení xxxx Xxxxxxxxxx splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou »potomstvo Xxxxxxxxxx a dědicové toho, co Bůh zaslíbil« (Ga 3,29), dědici »dědictví nehynoucího, neposkvrněného a nevadnoucího« (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170)

Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem.

Přehled dne: Přeměna Izraele

A. Transformace Božího lidu

B. Kdo je dnes Izrael

C. Jednota – na jakém základě

Pátek 7. února

DOPORUČEHÉ STUDIUM

„Bůh nerozeznává lidi podle národnosti, rasy nebo třídy. Je Stvořitelem všeho lidstva. Všichni lidé jsou svým stvořením jedna rodina, jsou jedno skrze vykoupení. Xxxxxxx přišel, aby strhl všechny dělící přehrady, aby dokořán otevřel všechny chrámové dvory, tak aby každá duše mohla mít volný přístup k Bohu. Jeho láska je tak veliká, tak hluboká a plná, že proniká všude. Xxxxxxxxxxx ze satanova vlivu ty, kdož byli oklamáni jeho šálením, a přibližuje je k trůnu Xxxxxx, trůnu, kolem něhož září duha zaslíbení. Kristus nerozlišuje mezi Židem a Řekem, mezi otrokem a svobodným.“ (PK 369, 370)

V knize Proroci a králové doporučujeme přečíst kapitoly „Vinice Páně“ (15-22), „Naděje pohanů“ (367-378) a „Dům Izraele“ (703-721).

Diskusní otázky

1. V starověkém Izraeli obětovali kněží zvířata, která ukazovala na Mesiáše. Jestliže patříme k duchovnímu kněžství, jaký druh „obětí“ máme přinášet? Co představují? 1 Pt 2,5

2. Být Božím lidem znamená být oddělen od světa. Jak se dá být oddělen od světa a zároveň se s ním dělit o evangelium?

3. Proč je snadnější být oddán Bohu mezi světskými lidmi než mezi odpadlými členy vlastní sborové rodiny? (příklad Xxxxxxx)

Shrnutí

I když byli Izraelci Božím vyvoleným národem a po otcích zdědili smlouvu, neměli stejnou víru a poslušnost jako jejich předchůdci. Mnozí se dopustili těch samých chyb jako jejich předkové; nepochopili, jaký velký význam má Boží smlouva pro jejich život. Proto musel Bůh opět „prosít“ ostatek ze svých neposlušných dětí.

Pravý Boží Izrael (ať už před nebo po smrti Xxxxxx Xxxxxx na kříži) je Izrael víry; ti, kdo žijí v duchovním, smluvním vztahu s ním. Splnit poslání Božích vyslanců znamená nabízet světu evangelium o jeho zachraňující milosti.

Týdeπ od 9. úπora do 15. úπora 2003

SMLOUVA HA SÍHAJI

Základní verš

„Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (Ex 19,4)

Jeden malý chlapec, který měl sedm sourozenců, utrpěl úraz a musel jít do nemocnice. Doma měli jen zřídka něčeho dost. Nikdy neměl žádný z nich plný pohár mléka. Když byl pohár plný, museli si ho aspoň dva rozdělit. Ten, kdo byl první, musel dávat pozor, aby nevypil příliš mnoho. Když se v nemocnici uložil na svoji postel, sestřička mu donesla plný pohár mléka. Chvíli na něj žádostivě hleděl, a potom se zeptal: „Pokud ho můžu vypít?“ Sestřička mu s radostí odpověděla: „Vypij to všechno, dítě moje, jen to vypij všechno!“ (H. M. S. Xxxxxxxx)

Předností starověkého Izraele bylo napít se naplno z pramene spasení. Takovou před- nost má každý z nás. Vysvobození Izraelců z otroctví a útlaku, které trvalo několik staletí, bylo úžasným projevem Boží milosti. Boží milost se stejně podílí i na našem osvobození od hříchu.

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, byla jednoduše dalším vyjádřením a obnovou smluvního vztahu, který Bůh navázal s patriarchy. Tento týden budeme uvažo- vat, jaká je souvislost mezi smlouvou uzavřenou s Izraelem a jeho vykoupením z hříchu. Záměrem těchto smluv je totiž vytvořit zachraňující vztah se všemi, kteří chtějí být spaseni takovým způsobem, jaký určil Bůh.

Týden ve zkratce

Jakým obrazem Bůh znázornil svůj vztah k Izraeli? V čem se příběhy z 2. knihy Moj- žíšovy a ze Sínaje podobají zkušenosti osobního spasení? Jakou úlohu sehrával zákon ve smlouvě na Sínaji?

Cíl úkolu:

1. Popsat Boží vztah k Izraeli

2. Představit smlouvu na Sínaji

3. Zjistit, jaký je úkol zákona v této smlouvě

Neděle 9. února

HA KĂÍDLECH ORLA – Dt 32,10.11

Jako národ byl Izrael celá staletí pod silným vlivem egyptského pohanství. Jejich poznání Boha, jeho vůle a dobroty bylo bezpochyby zastřeno.

Jak si je mohl Bůh opět získat?

Nejdříve jim chtěl dokázat ryzost své lásky. Učinil to prostřednictvím skutků vysvobo- zení. Chtěl, aby na jeho smluvní nabídku odpověděli láskou. Proto jim na Sínaji nejdříve připomíná svoje činy milosti.

1. Jak se Bůh představuje svému lidu a co mu tím chtěl říci?

Dt 32,10-12                         

Dt 1,29-31                         

Tyto ilustrace svědčí o tom, že Bůh pamatuje na to, jak jsme bezmocní. „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.“ (Ž 103,13.14) Z obou těchto symbolů – orla a otce nesoucího svého syna – cítíme Boží zájem o naše blaho. Svou láskou, pomocí, ochranou a povzbuzením nás chce přivést k plné dospělosti.

„Orel byl známý svou neobyčejnou věrností a oddaností svým mláďatům. Žil vysoko v horách. Svoje mláďata učil létat tak, že je na zádech vynesl do velkých výšek nad roviny Sínaje a nechal je padat dolů. Když byla mláďata ještě příliš malá a příliš zmatená, otec

– xxxx vždy sletěl pod ně, zachytil je na záda a vrátil se s nimi opět do hnízda na skále.

»Tak podobně jsem vás i já přivedl k sobě,« říká Bůh.“ (Xxxxxx X. X. Knight)

2. Jak vnímáš Boží péči ve svém životě? Co pro tebe Bůh dělá?

Přehled dne: „Otec“ Izraele

A. Pochopení pro lidskou křehkost a slabost

B. Soucitný rodič

C. Příbuzný, který vykupuje

Pondělí 10. února

MODEL SPASEHÍ – Ex 6,6.7

1. Jaký úkol na sebe vzal Bůh ve smlouvě s Izraelci? Ex 6,6.7

Vysvobození Izraele z egyptského otroctví a záchrana Xxxxx a jeho rodiny před vodami potopy jsou dvě významné události v Mojžíšových knihách. Umožňují nám nahlédnout do vědy o spasení. Základní princip nám však odhaluje zejména událost exodu.

Když Bůh prostřednictvím Mojžíše říká Izraeli: „…vysvobodím vás…“ (Ex 6,6), doslova to zní: „Budu konat jako příbuzný, který vykupuje“ (go‘el).

„Slovo vykoupit v 6. xxxxx (Ex 6) ukazuje na člena rodiny, který kupuje zpět nebo vy- kupuje jiného člena rodiny, který se stal otrokem, protože měl dluh nebo byl do otroctví prodán. Izrael neměl pozemského příbuzného, který by ho vykoupil. Jeho příbuzným se proto stává Bůh – Vykupitel.“ (Xxxxxxx X. Xxxx)

2. Jakou cenu Bůh zaplatil? Co nám to říká o naší hodnotě? 1 Tm 2,6

V Ex 3,8 Bůh říká, že „sestoupil“, aby ho zachránil. Tímto výrazem hebrejština vyjadřuje, že Bůh zasahuje do dění na zemi. Bůh je na nebi a my jsme na zemi. Pouze jestliže Bůh

„sestoupí“ na zem, může nás vykoupit. Jen když Xxxxx sestoupí, bude žít, trpět, zemře na zemi a potom bude za nás vzkříšen, můžeme být vykoupeni. „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi…“ (J 1,14) A tímto způsobem je vyjádřena myšlenka, že Bůh sestoupil, aby nás zachránil.

3. Jak často „sestupuje“ Bůh k tobě?

Přehled dne: Boží úkol ve smlouvě

A. Záchrana Izraele

B. Soudce a Vykupitel

C. Pán a Bůh Izraele

Úterý 11. února

SMLOUVA HA SÍHAJI – Ex 19,5-6

Kniha Exodus upoutává pozornost čtenáře na tři významné události: samotný exodus, uzavření smlouvy a stavbu svatostánku. Jako tři hory vyčnívají nad okolní krajinou, tak podobně vynikají i tyto tři události. Uzavření smlouvy však pro ně bylo tou nejdůležitější událostí. Stručný záznam v Ex 19-24 zachycuje pořadí a vzájemný vztah mezi jednotlivými událostmi.

1. Po vysvobození přichází Izrael k Sínaji, kde se utáboří (19,1.2)

2. Bůh chce s nimi uzavřít smlouvu (19,3-6)

3. Izrael smlouvu přijímá (19,7.8)

4. Příprava na slavnostní přijetí smlouvy (19,9-25)

5. Vyhlášení Desatera (20,1-17)

6. Xxxxxx jako prostředník smlouvy (20,18-21)

7. Smluvní podmínky (20,22-23)

8. Ratifikace (schválení) smlouvy (24,1-18)

1. Proč byla smlouva mezi Bohem a Izraelem nevyhnutelná? Dt 29,10-13

Tato smlouva sehrála v plánu spasení rozhodující roli. Po smlouvě s Xxxxxx, Xxxx a Xxxxxxxxx je to další smlouva v Bibli. Bůh se v ní zjevuje v plnější míře než předtím, a to zejména prostřednictvím obřadního systému. Svatyně se stává prostředkem, který lidu představuje plán spasení – ten měli Izraelci zjevit světu.

I když je Bůh vykoupil z egyptského otroctví, chtěl, aby si uvědomili, že záchrana má větší a dalekosáhlejší význam než jen vysvobození z fyzické poroby. Chtěl je vykoupit z hříchu a konečného otroctví. To se však mohlo stát jen prostřednictvím Xxxxxxxxx oběti, jak ji znázorňovaly předobrazy a symboly svatyňové služby. Proto není divu, že potom, co byli vysvobozeni z otroctví a dostali zákon, měli Izraelci příkaz postavit svatyni a zavést obětní systém.

2. Ve Zj 13,8 se mluví o Beránkovi, který byl zabit „od stvoření světa“. Zemřel Kristus na kříži v důsledku této smlouvy, anebo uzavřel smlouvu jako důsledek kříže?

Přehled dne: Smluvní závazky pro Izrael

A. Být příkladem pro druhé

B. Poslouchat Boží slovo

C. Představit jiným Boží nabídku spasení

Středa 12. února

BŮH A IZRAEL – Ex 19,5-6

V těchto verších se mluví o tom, že Bůh má v úmyslu uzavřít smlouvu s Izraelci. I když si je Bůh vyvolil, toto vyvolení se nerealizuje automaticky bez jejich rozhodnutí. Musí s Bohem spolupracovat. Dokonce i vysvobození z Egypta se neobešlo bez jejich spolupráce s Bohem. Kdyby neučinili, co jim Bůh řekl – například nenatřeli krví veřeje svých dveří

– nebyli by zachráněni. To je jednoduché.

Ani v tomto případě jim Bůh neříká: „Ať se vám to líbí nebo ne, budete mým zvláštním pokladem a kněžským národem.“ Tak to jednoduše nefunguje a text to ani tak neříká.

1. Co bylo rozhodující ze strany lidu pro naplnění této smlouvy: víra, nebo poslušnost? Ex 19,5.6

„Spásu si nezískáme vlastní poslušností, protože spasení je dobrovolný dar Boží, který je třeba přijmout vírou. Poslušnost je však ovocem víry.“ (CK 61)

Zamyslete se nad tím, co byl Bůh ochoten učinit pro Izraelce – nejen že je zázračným způsobem vysvobodil z egyptského otroctví, ale učinil je svým zvláštním vlastnictvím, královským kněžstvem. Na základě vztahu, který se mezi nimi vytvořil potom, co jim přinesl záchranu (nejen dočasnou – z egyptského otroctví, ale i věčnou), Bůh je chtěl povznést na takovou duchovní, intelektuální a morální úroveň, že by se byli stali divem starověkého světa. A to všechno proto, aby se šířilo evangelium mezi národy. Od nich se čekalo jen to, že budou poslouchat.

2. Je poslušnost bez víry a víra bez poslušnosti problematická nebo i nebez- pečná?

Přehled dne: Vzájemná závislost

A. Proč poslušnost

B. Vztah mezi vírou a poslušností

C. Zaslíbení

Čtvrtek 13. února

ZASLÍBEHÍ, ZASLÍBEHÍ… – Ex 19,8

Na první pohled se zdá, že je všechno v pořádku. Bůh vysvobodil svůj lid, předkládá jim smluvní zaslíbení a oni souhlasí. Jsou rozhodnuti splnit všechno, co od nich Hospodin žádá. Připomíná nám to „nebeský ideál“.

1. Jaká byla skutečná odpověď Izraelců na tuto smlouvu?

Ř 9,31.32                          

Ř 10,3                           

Ať od nás Bůh žádá cokoliv, náš vztah k němu musí být založen na víře. Víra je základ, po ní následují skutky. Bez ohledu na to, jak čisté pohnutky nás k nim vedly, v jaké upřímnosti jsme je vykonali a kolik jsme jich učinili, skutky samy o sobě nám nemohou zajistit přijetí u svatého Boha. Nemohly to učinit v době starověkého Izraele a nemohou to učinit ani dnes.

2. Proč samotné skutky nemohou zajistit přijetí u Boha? Iz 64,6

Naneštěstí se Hebrejové domnívali, že poslušnost je prostředkem k záchraně, ne je- jím důsledkem. Usilovali o spravedlnost z poslušnosti zákona, ne o spravedlnost Boží, která přichází vírou. Smlouva na Sínaji – i když přichází s mnohem detailnějšími pokyny a zákonem – měla být stejně tak smlouvou milosti, jako všechny předcházející smlouvy. Tato milost, dobrovolně udělená, působí změnu srdce, a ta vede k poslušnosti. Problém nebyl v tom, že se snažili poslouchat; to byl vlastně požadavek smlouvy. Problémem byl

„druh“ jejich poslušnosti, protože, jak to pozdější dějiny národa ukazují, ve skutečnosti neposlouchali vůbec.

3. Jaký je rozdíl mezi spravedlností Boží a lidskou? Ř 10,3

Přehled dne: Zaslíbení

A. Pouze slova…

B. Vlastní spravedlnost

C. Co žádá Bůh

Pátek 14. února

DOPORUČEHÉ STUDIUM

„Úsilí žít podle zákonického náboženství a snaha naplnit požadavky zákona vlastní silou zotročují člověka. Naději máme pouze, když se připojíme k Xxxxxxxxxx smlouvě, která je smlouvou milosti prostřednictvím víry v Xxxxxx Xxxxxx. Evangelium zvěstované Xxxxxxxxxx, díky kterému měl naději, je to samé, jaké je nám hlásáno dnes a díky kterému máme naději i my. Xxxxxxx hleděl na Ježíše, který je také Původcem a Dokonavatelem naší víry.“ (6BC 1077)

„Za své poroby v Egyptě zapomněli mnozí Izraelité do značné míry na zákon Boží a zaměňovali Boží předpisy s pohanskými zvyky a tradicemi. Bůh je zavedl k Xxxxxx a tam jim svým vlastním hlasem oznámil svůj zákon.“ (PP 334)

V knize Patriarchové a proroci si přečti kapitoly „Odchod“ (281-290), „Od Rudého moře k Sínaji“ (291-302) a „Izraeli dán zákon“ (303-314).

Diskusní otázky

1. Zaručovala smlouva s Bohem Izraelcům svobodu? Lv 26,3

2. Co Pán Bůh zaslibuje jako ovoce smlouvy pro svůj lid? Dt 28,1-15

3. Všichni víme, že hříchy nám jsou odpuštěny jen z Boží milosti. Jak nám Boží milost pomáhá žít životem víry a poslušnosti?

Shrnutí

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, byla smlouvou milosti. Zázračným vysvobozením z egyptského otroctví jim poskytl množství důkazů o své milostivé lásce a starostlivosti. Tím je vyzýval, aby s ním uzavřeli smlouvu, která měla chránit a upevňovat jejich svobodu. I když odpověděli kladně, chyběla jim pravá víra motivovaná láskou. Poz- dější dějiny izraelského národa svědčí o tom, že nepochopili skutečnou podstatu smlouvy a změnili ji na systém, kterým si chtěli získat spasení. Vyhněme se chybám, kterých se dopustili Izraelci a nezanedbávejme úžasnou milost nabídnutou hříšníkům!

Týdeπ od 16. úπora do 22. úπora 2003

SMLUVHÍ ZÁKOH

Základní verš

„Poznej tedy, že Xxxxxxxx, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachováva- jící smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.“ (Dt 7,9)

Žalm 23. je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších biblických pasáží. Už děti ho přeříkávají při svých prvních pokusech naučit se něco nazpaměť z Písma a věřící si ho šeptají v posledních minutách svého života.

Xxxxx říká, že Bůh nás „…vede xxxxxxx spravedlnosti pro své jméno“. To znamená, že pro svoji spravedlnost nás nikdy nepovede tak, že bychom zabloudili, ale připraví bezpečné cesty pro naše kroky.

Jaké jsou to bezpečné „stezky spravedlnosti“? Autor jiného žalmu nám na tuto otázku odpovídá v modlitbě: „Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.“ „…všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.“ (Ž 119,35.172) Boží zákon je bezpečnou a spolehlivou cestou skrze zrádný močál lidského života.

Nikdy nebylo Božím úmyslem, aby se zákon stal prostředníkem k získání spasení. Jako tehdy, i dnes můžeme být spaseni, když přijmeme Boží čin milosti. Podobně i dnes zákon plní funkci bezpečné cesty pro všechny křesťany.

Týden ve zkratce

Co to znamenalo, že Izrael byl vyvoleným národem? Čím se toto vyvolení podobá našemu vyvolení? Jaký význam měl zákon ve smlouvě? Je smlouva nepodmíněná? Proč je poslušnost neoddělitelnou součástí smluvního vztahu?

Cíl úkolu:

1. Uvědomit si paralelu mezi vyvolením Izraele a nebezpečím přehnaného sebevědomí v nás

2. Pochopit význam zákona v rámci smlouvy

3. Uvědomit si důležitost poslušnosti jako klíčového prvku smluvního vztahu

Neděle 16. února

VYVOLEHÍ IZRAELE – Dt 7,7

1. Jak hodnotí Bůh Izrael podle výše uvedeného verše?

Podle židovské tradice Bůh uzavřel smlouvu s Izraelem jen proto, že ostatní národy ji předtím odmítly. I když toto tvrzení nemůžeme biblicky dokázat, pomáhá nám uvědomit si, že to nebylo proto, že by snad Izraelci toužili, aby jim Bůh prokázal nějakou vysokou poctu a výsady. Neměli žádné zásluhy; nečinili nic, kvůli čemu by se stali hodnými Boží lásky a proč by si je Bůh vyvolil za svůj lid. Počtem jich bylo málo – jen nějaká skupina zotročených kmenů, po politické a vojenské stránce velmi slabá. Z kulturního a nábožen- ského hlediska tvořili různorodou směs, která neměla velký vliv. A tak hlavní důvod, proč si Bůh vyvolil Izrael, spočívá v Boží lásce a milosti.

2. Proč si Bůh vyvolil Izrael? Dt 7,6

Jako adventisté sedmého dne rádi říkáme, že my jsme tím novodobým Izraelem, povolaným Bohem nejen proto, abychom byli sami vykoupeni, ale abychom poselství o vykoupení – v kontextu trojandělského poselství – zvěstovali světu. Věříme, že máme poselství, které nemá nikdo jiný. V podstatě jsme ve stejné situaci jako starověký Izrael. Okolní národy už dávno upadly do toho nejhoršího pohanství, které bylo často spojeno s hrubostí a násilím. Bůh si nevyvolil Izrael proto, aby se z něho stal nějaký exkluzivní klub, který by si hromadil zaslíbení o spasení a vykoupení pro sebe. Právě naopak. Jestliže věříme, že Xxxxxxx zemřel za celé lidstvo, potom vykoupení, které Bůh nabídl Izraeli, patří stejně tak celému světu. Izrael se měl stát nástrojem, prostřednictvím kterého se bude zvěst o záchraně šířit do světa. Naše církev byla povolána, aby splnila ten samý úkol.

3. Co můžeš udělat pro to, abys podpořil dílo, ke kterému jsme byli povoláni?

Přehled dne: Vyvolení národa

A. Exkluzivní klub, anebo důležité poslání?

B. Vykoupení jen pro některé, anebo pro všechny?

C. Vyvolený lid má hlásat Boží slovo každému

Pondělí 17. února

ZÁVAZKY, KTERÉ ZAVAZUJÍ – Dt 4,13

1. Proč napsal Hospodin Xxxxxxxx? Co tím sledoval? Dt 4,13

I když stále zdůrazňujeme, že smlouva je vždy smlouvou milosti a je výsledkem Boží nezasloužené přízně těm, kdo s ním vstoupili do spásonosného vztahu, musíme připo- menout, že milost neznamená povolení neposlouchat. Naopak. Smlouva a zákon patří k sobě; ve skutečnosti jsou neoddělitelné.

2. Jak úzce spolu souvisí smlouva a zákon? Dt 4,13

Zákon je neoddělitelnou součástí smlouvy. Jestliže si představíte jakoukoliv smlouvu, při každé musí být stanovena určitá pravidla a hranice. Jak dlouho by trvalo manželství, přátelství nebo obchodní partnerství, kdyby neexistovaly žádné hranice a pravidla, ať už konkrétně vyjádřené nebo jen všeobecně platné? Ženatý muž se rozhodne vzít si svoji milenku, mladý muž si přisvojí cizí peněženku, obchodník přizve do podnikání dalšího společníka bez toho, aby o tom řekl svému partnerovi – to všechno jsou případy, kdy došlo k porušení pravidel a zákonů. Jak dlouho by tyto vztahy vydržely při takových pro- tiprávních okolnostech? Proto musí být stanoveny určité hranice a pravidla. Jen takto je možné udržovat vztahy.

Různá vyjádření, jako například ustanovení, svědectví, příkazy a tvoje slova nachází- me jako paralelu či nejužší spojení se slovem zákon. Je zřejmé, že „slova této smlouvy“ (Jr 11,3.6.8) jsou slova Božího zákona; jsou jeho ustanovením, svědectvím a příkazy.

Boží smlouva s Izraelem obsahuje požadavky, které jsou důležité pro zachování zvlášt- ního vztahu, jaký chce mít Bůh se svým lidem. Je tomu dnes nějak jinak?

3. Proč jsou potřebná pravidla i mezi lidmi, kteří se mají rádi?

Přehled dne: Smlouva a zákon

A. Smlouva – důležitost vztahu

B. Zákon – pravidla a hranice vztahu

C. Realizace partnerství

Úterý 18. února

ZÁKOH VE SMLOUVĚ – Dt 10,12.13

Co tě v prvním momentu napadne, když myslíš na zákon? Policisté, soudnictví, vězení? Xxxxx zákazy, předpisy, nemilosrdné chování rodičů a trest? Anebo snad pořádek, soulad, stabilita? Anebo dokonce… láska?

Hebrejský výraz torah, přeložený v našich Biblích jako zákon, znamená „poučení“ nebo

„směrnice“, „pokyn“. Tento termín se používá v souvislosti se všemi Božími pokyny, ať už morálními, občanskými, společenskými nebo náboženskými. Zahrnuje v sobě všechny Boží moudré dary, které dal svému lidu, aby mohl žít plným fyzickým a duchovním životem. Není divu, že žalmista označil za blahoslaveného muže toho, který „si oblíbil Xxxxxxxxxx zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci“. (Ž 1,2)

Při čtení zákona (torah) – směrnic a poučení zaznamenaných v Mojžíšových knihách, které byly součástí smlouvy – nás překvapuje široký záběr těchto nařízení. Zákon se do- týkal každé oblasti života Izraelců – zemědělství, občanské vlády, společenských vztahů i bohoslužby.

1. Jaký byl účel zákonů, které dal Bůh Izraelcům? Dt 10,13 Jakým způsobem přinášely dobro?

Úkolem „zákona“ při smlouvě bylo dát směrnice pro nový život smluvního partnera

– člověka. Xxxxx ho vedl k Bohu a k jeho vůli. Poznat Boha může člověk v plném smyslu tehdy, jestliže vírou poslouchá jeho přikázání a nařízení, která vyjadřují Boží vůli.

Úkol, který měl zákon plnit v tomto smluvním vztahu, svědčí o tom, že se Izrael neměl řídit zvyky ostatních národů. Jejich život neměl podléhat jenom přirozeným zákonům, lidským potřebám a touhám, ale ani společenským, politickým a ekonomickým nevy- hnutelnostem. Božím svatým národem, královským kněžstvem a zvláštním vlastnictvím mohli být jen tehdy, jestliže budou nekompromisně poslouchat zjevenou Boží vůli ve všech oblastech života.

2. Jak vnímáš rady, které jsme dostali prostřednictvím daru proroctví?

Přehled dne: Zákon

A. Smlouva a její podmínky

B. Význam pravidel

Středa 19. února

HEMĚHHOST ZÁKOHA

1. Která významná pravda o Bohu je nám představena u Mal 3,6?

Boží zákon je jeho vůle vyjádřená ústní nebo písemnou formou. Protože je kopií Božího charakteru, jeho přítomnost ve smlouvě nás ujišťuje o její stálosti a spolehlivosti. I když ne vždy dokážeme porozumět jeho prozřetelnosti, víme, že mu můžeme stále důvěřovat. Celý vesmír se řídí neměnnými morálními a fyzikálními zákony. Tato skutečnost nám poskytuje pravou svobodu a bezpečí. Porušení Božího zákona nevyhnutelně vede k zániku a chaosu.

„Záruka, že je Bůh důvěryhodný a spolehlivý, spočívá v tom, že je Bohem zákona. Jeho vůle a jeho zákon jsou jedno. Bůh říká, že spravedlivé je spravedlivé proto, neboť to vyjadřuje ty nejlepší možné vztahy. Boží zákon proto není v ničem svévolný; v ničem nepodléhá jeho rozmarům nebo náladám. To je ta nejtrvalejší věc v celém vesmíru.“ (Xxxxxx X. Beach)

2. Z jakých dalších důvodů jsou potřebná pravidla a zákony? Am 3,3

Vzájemný vztah vyžaduje dohodu a soulad. Protože Bůh není jen Stvořitelem tohoto světa, ale i jeho morálním Vládcem, pro štěstí jím stvořených, inteligentních bytostí, je nevyhnutelný zákon. Jen tak mohou totiž žít v souladu se svým Stvořitelem. Jeho zákon, vyjádření jeho vůle, je tedy ústavou jeho vlády. Přirozeně je závaznou normou smlouvy a vztahu. Ukazuje nám, jaký způsob života určil Bůh pro svoje smluvní děti, aby byly šťastné a měly se dobře. Chránil Izraelce před tím, aby nezačali žít podle nějaké jiné filozofie. To bylo a stále také je účelem smluvního vztahu – přivést věřícího člověka prostřednictvím Boží přeměňující milosti do souladu s jeho vůlí a charakterem.

3. Porozhlédni se kolem sebe. Dokážeš nevidět devastující účinky bezzákon- nosti? A co tvůj život? Dají se přehlédnout ztráty, které jsi utrpěl kvůli nerespektování Božího zákona?

Přehled dne: Jistota pramenící z neměnnosti

A. Proč není možné měnit podmínky smlouvy?

B. Záruka pramenící ze zákona

Čtvrtek 20. února

JESTLIŽE… – 9π 18,19

1. Proč Bůh kladně hodnotí Xxxxxxxx? Gn 26,4.5

Bůh otevřeně oceňuje Xxxxxxxxxx věrnou poslušnost: „…dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony.“ (Gn 26,5) To znamená, že od člověka jako svého smluvního partnera Bůh očekával takovýto životní styl. Z plného znění biblické smlouvy na Sínaji je nadmíru zřejmé, že podmínka poslušnosti je jednou ze základních aspektů smlouvy.

2. Proč Bohu tak záleží na tom, aby ho jeho lid poslouchal a respektoval zá- vazky plynoucí ze smlouvy? Ex 19,5

Ex 19,5 jasně říká: „Budete-li mě skutečně poslouchat…“ Aspekt podmíněnosti smlouvy nemůžeme jednoduše popřít. I když byla udělena z milosti, i když nebyla ničím zasloužená, i když to byl dar – smluvní zaslíbení nebyla nepodmíněná. Xxx mohl tento dar odmítnout, milost nepřijmout a zaslíbení zavrhnout. Smlouva, podobně jako spasení, nikdy nevylučuje svobodnou vůli. Bůh nenutí lid do smluvního vztahu s ním. Dobrovolně ji předkládá každému; každého vyzývá přijmout ji. Když tuto nabídku člověk přijme, má splnit její závazky – ne jako prostředek, jak získat požehnání vyplývající ze smlouvy, ale jako určitý vnější projev toho, že tato požehnání obdržel. Izrael měl poslouchat ne proto, aby získal požehnání, ale proto, že tato požehnání se mohla u něj naplnit. Jeho posluš- nost měla být určitým výrazem toho, co to znamená být Bohem požehnán. Požehnání se nezískávají poslušností. Naopak, poslušnost vytváří prostředí, ve kterém se mohou projevit požehnání víry.

3. Záleží i tobě na tom, aby podmínky dohody, kterou jsi s někým uzavřel, byly respektovány?

Přehled dne: Poslušnost smlouvy

A. Pozvání, přijetí a závazky

B. Poslušnost při získání slíbených požehnání

C. Požehnání vyplývající z víry

Pátek 21. února

DOPORUČEHÉ STUDIUM

„Dříve, než člověk začne v síle a milosti Xxxxxxxx zachovávat nařízení Božího zákona, musí být jeho srdce naplněno láskou. Poslušnost bez lásky je jednak nemožná, jednak zbytečná. Kde je však láska, tam člověk automaticky uvede v soulad svůj život s Boží vůlí tak, jak je vyjádřena v jeho přikázáních.“ (5BC 484)

„V přikázáních svého svatého zákona dává nám Bůh dokonalé pravidlo pro život a praví, že tento zákon, z něhož nepomine ani písmenko ani háček, je závazný pro lidské bytosti až do konce času. Xxxxxxx přišel na svět, aby zákon zvelebil a oslavil. Ukázal, že zákon vychází z velkého základu, jímž je láska k Bohu a láska k člověku, a že poslušnost ustanovení zákona zahrnuje veškeré povinnosti člověka. Xxxxxxx dal svým vlastním životem příklad poslušnosti zákona Božího. V kázání na hoře Kristus ukázal, že se požadavky zákona týkají nejen jednání, ale že se vztahují i na myšlení a na vnitřní hnutí.“ (SA 505)

V knize Touha věků si pro lepší pochopení můžeš přečíst strany 607, 608 a v knize Patriarchové a proroci kapitolu Zákon a smlouvy (str. 363-373).

Diskusní otázky

1. Je pravda, že nit lásky má větší sílu přitáhnout člověka k Bohu, než provaz strachu?

2. Proč je příkaz: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ (Mt 22,37) prvním a největším přikázáním?

3. „Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Xxxxxxxx, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůstanete naživu, dobře se vám povede a budete dlouho živi v zemi, kterou máte obsadit.“ (Dt 5,33) Říká jim tu Bůh, že jestli budou poslouchat, získají tato požehnání, protože na ně mají jednoduše nárok? Anebo jim říká: Jestliže budete poslouchat, tato požehnání budou následovat, protože poslušnost mi otevírá cestu, jak vám požehnat?

Shrnutí

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, měla být příkladem Boží milosti, kterou poznají všichni ti, kdo s Izraelem přijdou do kontaktu. Definovala jejich vzájemný vztah a určovala podmínky, ve kterých měl Izrael žít a pracovat, čímž by se byly vytvořily ideální možnosti pro šíření Božího poselství.

Týdeπ od 23. úπora do 1. biezπa 2003

XXXXXXX XXXXXXX

Základní verš

„Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu.“ (Ex 31,16)

Sedmý den – sobota nás pravidelně zastavuje každý týden a směruje naši pozornost na to, kdo jsme či kým bychom mohli být. Celý týden se po něčem sháníme, utrácíme, vyděláváme na živobytí, chodíme sem a tam; a potom je tu najednou sobota, která nás zastaví a upozorní na základ a výchozí bod všeho. Sobota nás nevrátí o půl, čtvrt nebo devět desetin cesty zpátky. Každý týden v sobotu se vracíme k bodu nula, na samý počátek lidské existence, k výchozímu bodu všeho.

Sobota přichází pravidelně každý týden, bez jakékoliv výjimky. Proniká do každé trhliny a mezery našeho života. Připomíná nám, že každé prázdné místo patří našemu Tvůrci, který nás sem umístil; tomu, který „na počátku“ stvořil nebe a zemi. Tento čin je nevyvratitelným základem celé křesťanské víry a sedmý den – sobota – je toho neklamným, nevtíravým a neměnným znamením.

Týden ve zkratce

Kde má sobota svůj původ? Co je důkazem toho, že sobota existovala již před Sínají?

Proč je sobota vhodným znamením smlouvy?

Cíl úkolu:

1. Pochopit původ soboty

2. Dokázat, že sobota se světila před Sínají

3. Představit sobotu jako skutečné znamení smlouvy

Neděle 23. února

PŮVOD SOBOTY – 9π 2,2.3

Jak často slyšíme slova „stará židovská sobota“ (většinou v souvislosti s nedělí jako

„dnem Páně“). Písmo však jasně říká, že sobota existovala dříve, než vznikl nějaký židovský národ. Její původ, stejně tak jako náš, je v samotném stvořitelském týdnu.

1. Co o původu soboty připomíná Hospodin v Desateru? Ex 20,11

I když Gn 2,2.3 neoznačuje „sedmý den“ jako sobotu (sobota jako sedmý den se poprvé uvádí v Ex 16,26), z výrazu „sedmého dne odpočinul“ je zřejmé, že jde o sobotu. Slovo

„odpočinul“ (hebr. šabat) souvisí s podstatným jménem xxxxxx (hebr.šabbat). „V Gn 2,2.3 slovo „šabbat“ není použito. Je však jisté, že autor chtěl potvrdit, že Bůh požehnal a po- světil sedmý den jako sobotu.“ (X. X. Xxxxxxxx) Z toho jasně vyplývá, že Gn 2,2.3 učí o božském původu a ustanovení soboty jako dne požehnání pro celé lidstvo.

2. Proč sám Bůh odpočinul sedmého dne? Jaký to mohlo mít význam? Gn 2,2-3

I když někteří komentátoři naznačují, že si Bůh potřeboval po stvoření odpočinout, pravým účelem Božího odpočinku bylo dát člověku božský příklad. Člověk také pracuje šest dní a v sedmém dni – v sobotu – má odpočívat. Teolog Xxxx Xxxxx připomíná, že Xxxx odpočinek na konci stvořitelského díla byl součástí „smlouvy milosti“, kterou lidstvo vyzval „odpočívat s ním… a mít účast na Božím odpočinku“.

Hned následujícího dne po tom, co byli Xxxx a Xxx stvořeni, je Bůh ve své lásce zve k odpočinutí ve vzájemném společenství a k vybudování důvěrného vztahu k tomu, k jehož obrazu byli stvořeni. Toto společenství a vztah měly trvat navěky. Protože však člověk padl do hříchu, každý týden mu Bůh nabízí jeden den intenzivního společenství se Stvořitelem.

3. Je způsob, jakým zachováváš sobotu, přínosem pro tvůj vztah s Bohem?

Přehled dne: Zřízení soboty

A. První „sedmý“ den

B. Den odpočinku

X. Xxx nám dává příklad

Pondělí 24. února

SOBOTA PĂED SÍHAJÍ – Ex 16,23

1. Proč Bohu tak záleží na tom, abychom byli na sobotu připraveni? Ex 16,23

V Ex 16 čteme zprávu o tom, že Bůh dává Izraelcům na poušti manu. Děj se odehrává ještě před Sínají. Z tohoto záznamu se dozvídáme:

a) Každý den si měli Izraelci nasbírat určité množství many. Výjimkou byl pátek, kdy si měli nasbírat dvojnásobné množství.

b) V sobotu manu nenašli.

c) Příděl many na sobotu, odložený z šestého dne, se na rozdíl od ostatních dní ne- zkazil.

„Rovnice sedmý den = sobota, tvrzení, že Bůh dal Izraelcům sobotu, a zpráva, že lid na Boží příkaz sedmého dne odpočíval, to všechno nesporně ukazuje na původní zřízení soboty při stvoření.“ (G. F. Waterman)

2. Jakým dnem má být sobota? Ex 16,23

3. Je sobota zkouškou věrnosti Bohu? Ex 16,27-29

Přehled dne: Význam soboty

A. Příprava na ten „den“

B. Účel „soboty“

C. Zachovávání „soboty“

Úterý 25. února

XXXXXXX XXXXXXX – Ex 31,16.17

1. Proč je potřebné, aby tato smlouva měla znamení? Ex 31,16.17

Na čtyřech místech Písma je sobota označena jako „znamení“. (Ex 31,13.17; Ez 20,12.20)

„Znamení“ není symbolem v tom smyslu, že určitá věc na základě společných vlastností představuje, znázorňuje nebo připomíná něco jiného (jako například pěst představuje „moc“ nebo „sílu“). Sobota jako znamení je vnější znak, který má vyjadřovat osobité poselství. Samotné znamení jako takové nemá se smlouvou nic společného. Sobota byla znamením smlouvy „mezi mnou a syny Izraele“ jen proto, že to tak určil Bůh. (Ex 31,13)

2. Proč Bůh použil sobotu jako znamení smlouvy? Gn 2,3

Na sobotě jako znamení smlouvy milosti je fascinující to, že celá staletí Židé chápali sobotu jako znamení mesiášského vykoupení. V sobotě viděli předzvěst záchrany v Me- siáši. Protože věříme, že vykoupeni můžeme být pouze z milosti a že smlouva je smlou- vou milosti, sobota, vykoupení a smlouva spolu velmi úzce souvisí. A tak v protikladu k všeobecnému mínění je sobota znamením Boží zachraňující milosti; není znamením spasení ze skutků.

3. Co to znamená „odpočívat“ v sobotu? Jak odpočíváš?

Přehled dne: Smlouva a sobota

A. Znamení Boží zachraňující milosti

B. Znamení našeho vztahu s Xxxxx

C. Obnova našeho odevzdání Bohu

Středa 26. února

ZHAMEHÍ POSVĚCEHÍ – Ex 31,13

1. Jaký vztah příčiny a důsledku je ve výše uvedeném verši?

Výjimečně bohatá „sobotní pasáž“ je v Ex 31,12-17. Následuje po tom, co Bůh vydal nařízení o stavbě svatostánku a službách v něm.

Chápání soboty jako „znamení“ – viditelné, vnější a věčné znamení mezi Bohem a jeho lidem – je takovýmto způsobem vyjádřeno na tomto místě v Bibli poprvé. Samotný text obsahuje některé nové a cenné myšlenky, které chceme zdůraznit:

a) Sobota jako znamení poznání

b) Sobota jako znamení posvěcení

Zamysleme se nad tím, jak souvisí znamení s poznáním. Hebrejské chápání výrazu

„poznat“ zahrnuje prvek rozumu, vztahu a citu. „Poznat“ neznamená jednoduše něco o člověku vědět, ale také mít s tímto člověkem smysluplný vztah. Poznat Xxxx tedy zna- mená mít s ním ten správný vztah – sloužit mu, ctít ho, věřit mu, důvěřovat mu, hledat ho a vzývat jeho jméno.

2. Jakým způsobem je člověk posvěcován? Lv 20,8

Kromě toho byla sobota také znamením posvěcení. To znamená, že Bůh „posvěcuje“ svůj lid, činí ho „svatým“. (Lv 20,8; Dt 7,6)

Posvěcení je dílem Boží vykupitelské lásky, právě tak jako spasení a vykoupení. Obojí

– spravedlnost a posvěcení jsou dílem Božím: „Já jsem Xxxxxxxx, já vás posvěcuji.“ (Lv 20,8) Sobota je tedy znamením, které šíří poznání o Bohu jako o Posvětiteli. „Sobo- ta, která byla dána světu jako znamení Boha – Stvořitele, je také znamením Boha jako Posvětitele.“ (6T 350)

3. Jakou roli má zachovávání soboty v procesu posvěcení?

Přehled dne: Sobota a posvěcení

A. Sobota jako znamení posvěcení

B. Způsob posvěcení

Čtvrtek 27. února

PAMATUJ HA DEH SOBOTHÍ… – Ex 20,8

1. Co znamená pamatovat na sobotní den? Ex 20,8

Sobota byla a je pro člověka znamením, aby „pamatoval“. Toto slovo „pamatuj“ může mít více významů. Zaprvé, pamatovat znamená vzpomínat si na něco, co se v minulosti stalo. V tomto případě sobota napřimuje naši pozornost na stvoření, které vyvrcholilo zřízením soboty jako dne odpočinku a zvláštního společenství s Bohem.

Příkaz pamatovat má také prvek přítomnosti. Na sobotu nemáme jen „pamatovat“ ve smyslu vzpomínat si, ale máme ji též „zachovávat“ a „světit“. Sobota má pro nás důležité poselství i v dnešní době. Příkaz pamatovat na sobotu ukazuje také i na budoucnost. Ten, kdo „pamatuje“ na to, aby zachovával sobotu, má slíbenou nádhernou a plnohodnotnou budoucnost s Pánem této soboty. Člověk zůstává ve smluvním vztahu, protože zůstává v Bohu. Když chápeme smlouvu jako vztah mezi Xxxxx a člověkem, potom sobota, která ve velké míře tento vztah posilňuje, má zvlášť velký význam.

2. Proč Bůh posvětil sobotu? Ex 20,11 Nestačilo, že chce posvětit člověka?

Jestliže si Boží lid připomíná stvoření a Stvořitele, potom nezapomíná ani na Boží milostivé skutky spasení (viz Dt 5,15, kde se sobota uvádí jako znamení vysvobození z Egypta a jako symbol konečného spasení, které nacházíme v Bohu). Stvoření a obnova spolu souvisí. To první činí možným to druhé. Sobota je znamením, které zvěstuje, že Bůh je Stvořitel světa a náš Spasitel.

„Zachováváním soboty dáváme najevo, že jsme Božím lidem. Boží slovo označuje sobotu za znamení, kterým se odlišuje lid zachovávající přikázání… Ti, kdo respektují Boží zákon, budou ve velkém sporu, který začal v nebi mezi satanem a Bohem, jedno s Bohem.“ (2SM 160)

3. Proč je právě sobota, a ne některé jiné přikázání, znamením, kterým se liší lid zachovávající přikázání?

Přehled dne: Pamatuj

A. Význam slova pamatovat

B. „Moc“ soboty

Pátek 28. února

DOPORUČEHÉ STUDIUM

V knize Patriarchové a proroci si pro doplnění můžeš přečíst strany 295-297.

Desatero definuje všeobecné a základní principy vztahu mezi Bohem a člověkem, jakož i mezi lidmi navzájem. Ve středu Dekalogu je přikázání o sobotě. Představuje Pána soboty a zvláštním způsobem označuje území jeho vlády a vlastnictví. Všimni si těchto dvou prvků: (a) Představení Boha: Jahve (Hospodin) je Stvořitel, jehož postavení je jedinečné;

(b) Jeho vlastnictví a vláda: „nebe, země, moře a všechno, co je v nich“. (Ex 20,11) Díky těmto dvěma prvkům má přikázání o sobotě vlastnosti typické pro pečetě mezinárodních smluvních dokumentů na starověkém Blízkém východě. Pečetě se dávaly do středu smluv- ních dokumentů a obsahovaly: (a) Označení božstva (obvykle nějakého pohanského boha) a (b) území jeho vlády a vlastnictví (obvykle ohraničené geografické území).

„Posvěcení Duchem ukazuje rozdíl mezi těmi, kteří mají pečeť Boží, a těmi, kdo zacho- vávají nepravý den odpočinku.“

„Až přijde zkouška, jasně se ukáže znamení šelmy. Je to zachovávání neděle…“

„Bůh určil sedmý den za svoji sobotu (Ex 31,13.16.17)“

„Věrní budou odlišeni od nevěrných. Ti, kdo touží mít na svých čelech pečeť Boží, musí zachovávat sobotu čtvrtého přikázání.“ (7BC 980.981)

Diskusní otázky

1. Pomáhá ti zachovávání soboty ve tvém chození s Bohem? Jestliže ne, co můžeš změnit?

2. Proč je sobota vhodným znamením posvěcení? V jakém smyslu tě sobota odděluje od světa?

Shrnutí

Sobota není obyčejný den. Má příslib bohatého a smysluplného vztahu s Bohem. Je to den, kdy dáváme všechno stranou – s výjimkou Pána Boha a věnujeme čas tomu, abychom posilnili svůj vztah k němu. Sobota je znamením smlouvy, které sahá až do doby, kdy bude plán spasení završen. Poukazuje zpět na stvoření; a jako znamení smlouvy milosti napřimuje naši pozornost na konečnou obnovu, kdy Bůh učiní všechno nové.

Týdeπ od 2. bieзπa do 8. bieзπa 2003

HOVQ sMLOUVQ

Základní verš

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.“ (Jr 31,31)

Základ smlouvy, naděje, kterou nám nová smlouva dává a závazky z ní vyplývající jsou stejné jako při staré smlouvě. Smlouva je stále smlouvou Boží milosti a milosrdenství. Založená je na lásce, která vítězí nad lidskými slabostmi a porážkami. Nová smlouva má tu výhodu, že už nemusíme očekávat příchod Mesiáše, na kterého ukazovaly symboly a předobrazy, ale v Ježíši Kristu můžeme vidět jeho naplnění. Bůh nám odhalil, jaké plány připravil už před vznikem světa.

Týden ve zkratce

V čem si jsou stará a nová smlouva podobné? Jaký úkol má zákon ve smlouvě? S kým byly smlouvy uzavřeny? Co má na mysli kniha Židům, když mluví o „vyšší smlouvě“? (Žd 8,6) Jaký je vztah mezi smlouvou a nebeskou svatyní?

Cíl úkolu:

1. Zjistit, čím se stará smlouva podobá nové smlouvě

2. Vysvětlit úkol zákona ve smlouvě

3. Ukázat vztah mezi smlouvou a nebeskou svatyní

Neděle 2. března

HLE, PĂICHQZEJÍ DHY… – Jr 31,31.32

1. Jaký je rozdíl mezi starou a novou smlouvou? Jr 31,32.33

Z těchto veršů jasně vyplývá, že nová smlouva se velmi neliší od staré smlouvy, kterou Izrael uzavřel na hoře Sínaj. Problém nebyl v tom, že tato smlouva ze Sínaje už nebyla aktuální nebo zastaralá. Problém byl v tom, že byla porušená. (v. 32)

Odpovědi na výše uvedené otázky dokazují, že mnohé prvky „staré smlouvy“ se staly součástí nové smlouvy. „Nová smlouva“ je v určitém smyslu „obnovená smlouva“. Jde vlastně o realizaci té první smlouvy.

2. Co to znamená, mít zákon napsán v srdci? Ř 2,15

3. Která forma zákona ti více pomáhá při rozhodování? Napsaná do kamene, nebo do srdce?

Přehled dne: Nová éra – nová smlouva

A. Proč nová smlouva

B. Zásady vepsané do srdce

Pondělí 3. března

sMLOUVQ V sRDCI – Oз 2,18-20

V době, kdy obyvatelé Judska byli odvedeni do babylónského zajetí a zánik jižního království byl na dosah, ohlašuje Bůh prostřednictvím proroka Jeremjáše „novou smlouvu“. Na tomto místě je tato myšlenka vyjádřena v Bibli poprvé. Když bylo 10 kmenů severního království vyhlazeno (asi 150 let před Jeremjášem), už tehdy přišel Bůh prostřednictvím proroka Ozeáše s nabídkou další smlouvy.

1. Jaký je záměr a obsah smlouvy, o které píše Ozeáš? Oz 2,18-20

Když byly Boží plány s jeho smluvním lidem pro jeho nevěru a vzpouru zmařeny, Bůh posílá proroky s poselstvím, že smlouva nekončí s těmi, kteří mu zůstávají věrni. I přes jejich nevěru, odpadnutí, vzpouru a neposlušnost Bůh stále ještě vyhlašuje, že je ochoten vstoupit do smluvního vztahu se všemi, kteří jsou ochotni činit pokání, poslouchat a jeho zaslíbení brát vážně.

2. Proč Bůh několikrát zdůrazňuje myšlenku nového srdce, které chce dát? Ez 11,19

„Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin.“ (Jr 24,7) „…odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa“ (Ez 11,19) „A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.“ (Ez 36,26) „Vložím vám do nitra svého ducha…“ ( v. 27) Toto Boží dílo je základem nové smlouvy.

3. Jak bys odpověděl na otázku, jak můžeme získat nové srdce?

Přehled dne: Smlouva v Ozeášově době

A. Záměr této smlouvy

B. Smlouva, která mění srdce

Úterý 4. března

sTQRQ Q HOVQ sMLOUVQ – Iз 56,6.7

Jeremjáš prohlašuje, že nová smlouva bude uzavřena „s domem izraelským i s domem judským“ anebo jednoduše „s domem Izraele“. (Jr 31,31) Znamená to snad, že smluvní za- slíbení jsou určena pouze doslovným potomkům Abrahamovým, Židům podle těla a krve? Ne! Dokonce ani ve starozákonní době tomu tak nebylo. Právě naopak – všichni,

Židé i pohané, byli pozváni mít účast na zaslíbeních. Museli však souhlasit a uzavřít tuto smlouvu. Ani dnes tomu není jinak.

1. Jaké podmínky musí splnit ti, kdo chtějí sloužit Bohu? Je nějaký rozdíl v tom, co Bůh žádal od nich a co žádá dnes od nás? Iz 56,6.7

2. Na čem je založena stará a nová smlouva? Ex 34,6; Ř 3,24

I když je nová smlouva nazvána „lepší“ (viz stať na středu), ve svých hlavních prvcích se vůbec neliší od staré. Ten samý Bůh nabízí spasení tím samým způsobem – milostí (Ex 34,6; Ř 3,24); ten samý Bůh hledá lid, který se bude vírou dovolávat jeho zaslíbení o odpuštění (Jr 31,34; Žd 8,12) a ten samý Bůh chce napsat ten samý zákon do srdcí těch, kteří ho budou ve víře následovat – ať to budou Židé nebo pohané. (Jr 31,33; Žd 8,10)

Židé, kteří v nové smlouvě odpověděli na nabízenou milost, přijali Ježíše Krista a jeho evangelium. Po určité době byli srdcem církve, „zbytek lidu vyvolený z milosti“ – v pro- tikladu k těm, kteří byli „zatvrzelí“. (Ř 11,5.7) Evangelium přijali i pohané, kteří předtím nevěřili. Byli vštěpeni do Božího pravého lidu, který tvoří věřící bez ohledu na to, k jakému národu nebo k jaké rase patří. A tak pohané, kteří „byli bez Krista, odloučeni od spole- čenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení“ (Ef 2,12) byli v krvi Kristově přivedeni k Bohu. Kristus je prostředníkem „nové smlouvy“ (Žd 9,15) pro všechny věřící, bez ohledu na národnost nebo rasu.

3. Proč stará a nová smlouva nemohou být ve své podstatě rozdílné?

Přehled dne: Stará smlouva + nová smlouva = obnovená smlouva

A. Stará smlouva nebyla zastaralá, ale člověk ji porušil

B. Nová smlouva obsahuje mnoho prvků staré smlouvy

C. Obnovená smlouva je vlastně doplněná původní smlouva

Středa 5. března

LEPŠÍ sMLOUVQ – Žd 8,6

Včera jsme mluvili o tom, že v hlavních bodech se stará a nová smlouva shodují. Konečným výsledkem je spasení vírou v Boha, který nám odpouští naše hříchy – a to ne proto, že bychom si to něčím zasloužili, ale jedině ze své milosti. Důsledkem odpuštění bude to, že s ním navážeme vzájemný vztah, na základě kterého se mu ve víře a posluš- nosti podřídíme.

Kniha Židům nazývá novou smlouvu „lepší smlouvou“. Jak tomu máme rozumět?

1. Proč je tato smlouva lepší než ta první? Žd 8,7.8

Nadřazenost nové nad starou spočívá v tom, že Ježíš už není představován jen pro- střednictvím oběti zvířat (jako ve staré smlouvě), ale zjevuje se nám v realitě své smrti a velekněžské služby. Jinými slovy, spasení nabízené ve staré smlouvě je totožné s tím, které je nabízeno v nové. V nové smlouvě je však Bůh smlouvy a lásky, kterou padlé lidstvo miluje, zjeven v mnohem větší a plnější míře. Lepší je proto, že všechno, co bylo ve staré smlouvě představeno v symbolech a předobrazech, se v Ježíši naplnilo. Jeho bezhříšný život, smrt a velekněžská služba – to všechno bylo symbolizováno službami pozemské svatyně. A tak nyní už nemáme symboly, předobrazy a příklady, ale samotného Ježíše – a to nejen jako zabitého Beránka, který vylil svoji krev za naše hříchy, ale jako toho, kdo stojí před Bohem jako náš velekněz a slouží za nás. I když nová smlouva nabízí to samé spasení, plnější zjevení Boha a záchrany, kterou v něm máme, ji nadřazuje nad tu starou.

2. Jaký je hlavní rozdíl mezi starou a novou smlouvou? Žd 9,11-14

3. Uvědomuješ si, že máš s Ježíšem uzavřenou smlouvu? Co očekáváš od něho a co mu nabízíš?

Přehled dne: Základní body smluv

A. Nabídka spasení z milosti

B. Bůh hledá ostatek, který se bude dovolávat jeho zaslíbení o odpuštění

C. Bůh chce napsat zákon do srdcí svých následovníků

Čtvrtek 6. března

HOVOsMLUVHÍ KHĚZ – Žd 10,1

Kniha Židům zdůrazňuje, že Ježíš je náš Velekněz v nebeské svatyni. Je to ve skutečnosti ten nejlepší popis nové smlouvy, jaký v Novém zákoně nacházíme. Není to žádná náhoda. Kristova velekněžská služba je úzce spjata se zaslíbeními nové smlouvy.

Služba ve starozákonní svatyni byla prostředníkem na znázornění starosmluvních pravd. Soustřeďovala se na oběti a prostřednickou službu. S krví zabitých zvířat přicházeli kněží do svatyně a pokrývali jí hříchy. Bylo to samozřejmě jen symbolické vyjádření spasení, které nacházíme v Ježíši. Tyto oběti samy o sobě nemohly přinést žádné spasení.

1. Proč smrt zvířat nemohla poskytnout spasení? Žd 10,4

Všechny tyto oběti a prostřednická služba kněží, která se s nimi spojovala, se naplnily v Kristu. Ježíšova smrt byla tou obětí, na jejíž krvi je založena nová smlouva. Kristova krev zpečetila novou smlouvu, čímž byla smlouva ze Sínaje se svými obětmi vyhlášena „za sta- rou“ a neplatnou. Jednou a navždy byla přinesena ta pravá oběť. Kristus zemřel, již nebylo potřebné přinášet žádné oběti zvířat. Služba v pozemské svatyni splnila svůj úkol.

2. Proč byla služba v pozemské svatyni ukončena? Mt 27,50.51

Obětování zvířat bylo úzce spjato s kněžskou službou, při níž kněží přinášeli oběti do pozemské svatyně za lid. Když se obětní systém naplnil, skončila také jejich kněžská služba. Všechno se naplnilo v Ježíši, který přinesl svoji vlastní krev do svatyně v nebi. (Žd 8,1-5) Kniha Židům představuje Krista jako Velekněze v nebi, který přinesl do svatyně

„svou vlastní krev“ jako náš prostředník. (Žd 9,12) To je základ naděje a zaslíbení, které máme v nové smlouvě.

3. Jaké pocity v tobě vyvolává představa, že Ježíš i nyní předkládá v nebi svoji krev za tebe? Jakou důvěru a jistotu ti to dává pro tvoje spasení?

Přehled dne: Nová smlouva – nový Kněz

A. Význam a dosah starozákonních symbolů

B. Jen do určité doby

C. Nový Kněz

Pátek 7. března

DOPORUČEHÉ sTUDIUM

„Kristus jedl chleba a pil víno společně s učedníky. Dal jim tak záruku, že je jejich Vykupitelem. Předal jim novou smlouvu, podle níž se všichni, kdo jej přijímají, stávají Božími dětmi a Kristovými spoludědici. Podle smlouvy se jim mělo dostat všech požehnání v životě na zemi i na věčnosti. Smlouva měla být zpečetěna Kristovou krví. Večeře Páně měla učedníkům připomínat nekonečnou oběť, kterou pro každého z nich a pro celé padlé lidstvo Kristus přinesl.“ (TV 656, 659)

„Nejpozoruhodnějším znakem této nové smlouvy pokoje je nesmírné bohatství od- pouštějícího milosrdenství, které je nabízeno hříšníkovi, jestliže činí pokání a zanechává svůj hřích. Duch svatý popisuje evangelium jako spasení prostřednictvím milosrdenství našeho Boha. „Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu,“ říká Bůh těm, kteří činí pokání. (Žd 8,12) Odvrací se Bůh od spravedlnosti, aby prokázal mi- losrdenství hříšníkovi? Ne, Bůh nemůže dovolit, aby porušování jeho zákona zůstalo bez trestu. Podmínkou života v nové smlouvě je dokonalá poslušnost. Jestliže činí hříšník pokání a vyznává svoje hříchy, najde odpuštění. Kristova oběť za hříšníky je zárukou toho, že mu bude odpuštěno. Kristus splnil požadavky zákona za každého kajícího se hříšníka, který mu důvěřuje.“ (E. G. Whiteová, God‘s Amazing Grace, 138)

Diskusní otázky

1. Jakou přednost má zákon napsaný v srdci proti tomu na kamenných des- kách? Na který člověk snadněji zapomene?

2. Jak můžeme poznat, zda máme zákon napsaný v srdci?

3. Vraťme se k druhému citátu E. G. Whiteové. Jak chápeš výrok o „podmínce dokonalé poslušnosti“ a „Kristově oběti jako záruce odpuštění“?

Shrnutí

Původní předpoklady „smlouvy“ se časem nezměnily. Vždy, když hříšná lidská přiro- zenost dohodu porušila, Bůh nabídl novou smlouvu. Bůh se nás nevzdává. Nabízí nám spasení a chce, abychom se rozhodli jej přijmout. Nová smlouva je vznešenější, plnější a lepší představení plánu vykoupení. I my máme účast na této smlouvě vírou, která se projeví poslušností zákona napsaného v našich srdcích.

Týdeπ od 9. bieзπa do 15. bieзπa 2003

HOVOsMLUVHÍ sVQTYHĚ

Základní verš

„Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno

– neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.“ (Žd 9,15)

Je tmavý, pozdní večer. Na temné obloze nejsou vidět hvězdy ani měsíc. Ponořený do tmy kráčí Frank prázdnými městskými ulicemi. Po nějaké době za sebou uslyší kroky. Někdo jde ve tmě za ním. Frank se nezastavuje. Kroky se však stále více přibližují. Potom ho neznámý člověk doběhne a ptá se: „Franku, jste tiskař?“

„Ano, jsem. Ale jak to, že mě znáte?“

„Vlastně vás neznám,“ odpovídá neznámý člověk. Nikdy předtím jsem se s vámi ne- setkal. Vašeho bratra však znám velmi dobře. Vaše způsoby, vaše chůze, vaše postava

– to všechno mi tak velmi připomnělo vašeho bratra, že jsem z toho usoudil, že jste jeho bratr. Velmi mi totiž o vás vypravoval.“

Tento jednoduchý příběh nám chce přiblížit pravdu o službě v nebeské svatyni. Bible říká, že služba v pozemské svatyni je stín, obraz, znázornění skutečnosti. I přesto dosta- tečně jasně zjevovala pravdy, které představovala: smrt Ježíše Krista a jeho velekněžskou službu v nebeské svatyni.

V tomto úkolu si připomeneme obojí – stín, ale i skutečnost, která tento stín vrhá.

Týden ve zkratce

Proč chtěl Bůh, aby Izraelci postavili svatyni? Co nás svatyně učí o Kristu jako našem Zástupci? Co činí Ježíš v nebi?

Cíl úkolu:

1. Zdůraznit význam svatyně pro Izraelce

2. Ukázat podobnost mezi službou ve svatyni a působením Krista jako našeho zástupce

3. Vysvětlit význam prostřednické služby Ježíše Krista za nás

Neděle 9. března

VZTQHY – Lv 26,11.12

Jedno bychom si měli uvědomit: Ať ve staré nebo v nové smlouvě, Bůh chce se svým lidem navázat blízký, přátelský vztah. Smlouvy v podstatě pomáhaly formovat „pravidla“ pro tento vztah.

Vztah je ve smlouvě klíčovým prvkem, a to v kterékoliv době a za jakýchkoli okolností. Aby vztah existoval, musí fungovat vzájemná komunikace a kontakt, a to zejména mezi hříšnými, omylnými a nedůvěřivými bytostmi. Bůh to samozřejmě ví, proto se rozhodl, že se nám představí takovým způsobem, abychom s ním mohli – v mezích padlého lidství

– navázat smysluplný vztah.

1. Jaký důvod Bůh uvádí pro stavbu svatyně? Ex 25,8

Z odpovědi na tuto otázku vyplývá další otázka: Proč? Proč chtěl Bůh přebývat upro- střed svého lidu?

Odpověď bychom možná našli v úvodních verších dnešní části. Bůh postaví svůj

„příbytek“ (nebo bude „přebývat“) mezi nimi. Říká jim, že si je „nezprotiví“, ale bude

„chodit“ mezi nimi a bude jejich Bohem a oni budou jeho lidem. Velmi jasně tu vystupují do popředí znaky, které jsou charakteristické pro blízký vztah.

2. Která slova nám potvrzují, že Bůh chce mít se svým lidem blízký vztah? Lv 26,11.12

Zastav se hlavně u výrazu, kde Bůh říká „…nezprotivíte se mi“.

3. Je svatyně jakýmsi prostředkem, na základě kterého Bůh může přijmout padlé, hříšné bytosti?

Přehled dne: Boží vztah

A. Smlouva určuje podmínky vztahu

B. Bůh je iniciátorem komunikace a vzájemné dohody

C. Člověk nemusí dělat nic jiného, jen sáhnout a přijmout Boží milost

Pondělí 10. března

HĂÍCH, OBĚŤ Q PĂIJETÍ – Žd 9,22

1. Proč měla krev takový velký význam? Žd 9,13.14

Bůh ustanovil, že starozákonní hříšník se může zbavit viny a hříchu prostřednictvím oběti zvířat. Obětní dary předepsané Izraelcům jsou podrobně popsány v Lv 1-7. Zvláštní pozornost byla věnována tomu, jak při různých druzích obětí naložit s krví a jak ji pou- žít. Úkol krve při obětních rituálech patří mezi sjednocující prvky izraelského obětního systému.

Člověk, který zhřešil – čímž porušil smluvní vztah a stanovená pravidla – mohl v plné míře obnovit svoje společenství s Bohem a s lidmi tak, že přinesl obětované zvíře jako náhradu. Oběti provázené určitými rituály byly prostředkem, který Bůh stanovil na očištění hříšníka od hříchu a viny. Kropením krve byly jednotlivé hříchy a viny přeneseny do svatyně, čímž se opětovně navázal vztah a plné smluvní společenství mezi kajícníkem a osobním Bohem, který je zachraňujícím Pánem.

2. Jaký prorocký smysl měly oběti zvířat? Iz 53,3-7

Starozákonní oběti zvířat byly Bohem určeným prostředkem, jak se mohl hříšník zbavit hříchu a viny. Oběti změnily pozici hříšníka – tomu, který se provinil a zasloužil si smrt, bylo odpuštěno; jeho smluvní vztah s Bohem byl opět obnoven. Oběti zvířat však měly určitý prorocký význam. Vždyť žádné zvíře nebylo dostačující náhradou v procesu smíření hříchů a vin. Autor knihy Židům to vyjadřuje takto: „Neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.“ (Žd 10,4) Oběti zvířat tedy předpověděly příchod božsko-lidského služebníka Božího, který zemře zástupnou smrtí za hříchy celého světa. Díky tomu může být hříšníkovi odpuštěno, Bůh ho může přijmout a smluvní vztah se může navázat.

3. Co měl obětní systém naučit lid o závažnosti hříchu?

Přehled dne: Svatyně

A. Prostředek očištění

B. Člověk se může zbavit hříchu a viny jen prostřednictvím obětí

C. Svatyně nezastupovala, ale předpověděla roli Ježíše Krista v našem spasení

Úterý 11. března

ZQsTUPCE – 9a 1,4

Jedním z klíčových témat Nového zákona (jestliže ne přímo klíčovým tématem) je, že Ježíš Kristus zemřel jako oběť za hříchy světa. Tato pravda je základem celého plánu spasení. Jakákoliv teologie, která popírá smíření krví Ježíše Krista, v podstatě popírá jádro křesťanství. Nekrvavý kříž nemůže spasit nikoho.

1. Co bylo smrtí Krista dosaženo? Ga 1,4

„Náhrada“ je klíčový prvek celého plánu spasení. Za svoje hříchy jsme si totiž zasloužili smrt. Kristus, ze své lásky k nám, „sám sebe vydal za naše hříchy“. (Ga 1,4) Zemřel smrtí, kterou jsme si zasloužili my. Smrt Ježíše Krista za hříšníky je významnou pravdou, ze které vyplývá vše ostatní. Naše naděje na obnovu, svobodu, odpuštění a věčný život v ráji se zakládá na tom, co Ježíš učinil – dal sebe samotného za naše hříchy. Bez toho by naše víra neměla žádný smysl. Mohli bychom rovnou uctívat a spoléhat se na nějakou sochu nebo na cokoliv jiného. Spasení je možné jen prostřednictvím krve Ježíše Krista.

2. Jakou roli má krev v plánu spasení? Mt 26,28

„Bůh nechce, abys pochyboval, trápil se a měl strach, že tě nepřijme, protože jsi hříšný a nehodný… Můžeš říci: „Vím, že jsem hříšník. A to je důvod, proč potřebuji Spasitele… Nejsem dobrý a nemám žádné zásluhy, kterými bych si mohl nárokovat spasení. Přicházím k Bohu prostřednictvím smiřující krve nevinného Beránka Božího, který snímá hřích světa. To je moje jediná obhajoba.“ (E. G. Whiteová, The Faith I Live By, 102)

3. Jakou naději máš díky krvi nové smlouvy?

Přehled dne: Symbolika svatyně

A. Kristus jako náš obětní beránek na oltáři

B. Jeho krev smířila naše hříchy

C. Kristus jako velekněz a prostředník se přimlouvá za nás před Bohem

Středa 12. března

HOVOZQKOHHÍ VELEKHĚZ – Žd 8,6

1. Proč je tato smlouva lepší? Žd 8,3

Pozemská svatyně, ve které se Bůh rozhodl přebývat se svým lidem, byla místem, kde se vykonávaly oběti. Služba ve svatyni však nekončí smrtí těchto zvířat. Když byla oběť zabita, kněz přinesl krev do svatyně za hříšníka.

Celý tento obřad byl však jen stínem, symbolem toho, co Kristus činí pro tento svět. Tak jako při symbolech (v pozemské svatyni) proces smíření nekončil smrtí zvířete, ani Kristovo dílo za nás nekončí jeho smrtí na kříži.

2. Proč je pro nás důležité vědět, že Kristus je prostředníkem lepší smlouvy? Žd 8,6

Tak jako existovala pozemská svatyně, kněží a služba ve staré smlouvě, tak je i nebeská svatyně a nebeská služba v nové smlouvě. Co však bylo jen symbolem, obrazem a stínem ve staré smlouvě, v nové smlouvě se stává realitou.

Náhradou za nás už není obětní zvíře, protože máme bezhříšného Ježíše; ne krev zví- řat, ale krev Kristova; ne svatyně postavená člověkem, ale pravý stánek, „který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk“ (Žd 8,2); ne hříšný, omylný lidský kněz, ale Ježíš Kristus je naším veleknězem sloužícím za nás. V souvislosti s tím uvažuj o Pavlových slovech: „Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (Žd 2,3)

3. Která z Kristových rolí (oběť, kněz, velekněz) je pro tebe nejméně jasná?

Přehled dne: Lepší smlouva – lepší služba

A. Kristova oběť

B. Kristova služba

C. Kristus jako Velekněz

Čtvrtek 13. března

HEBEsKQ sLUŽBQ – Žd 9,24

Tento verš nám v kontextu představuje Kristovu službu v nebeské svatyni v náš pro- spěch po tom, když za nás zemřel. Mohli bychom o tom mnoho mluvit. Zaměřme se však jen na jednu myšlenku vyjádřenou na konci verše: Kristus se nyní ukazuje v Boží přítomnosti za nás.

Uvažuj, co to asi znamená: My, hříšní a padlí lidé, bychom byli v okamžiku zničeni, kdybychom se nyní ukázali před Boží slávou; Kristus se za nás přimlouvá bez ohledu na to, jak jsme byli zlí a jak zjevně jsme porušovali Boží zákon; ukazuje se před Boží tváří za nás. Máme Zástupce, který stojí před Otcem v náš prospěch. Přemýšlej, jak laskavý byl Ježíš, když žil zde na zemi, jak odpouštěl a všechny přijímal.

1. Je nyní ten samý Ježíš v nebi naším prostředníkem? 1 Tm 2,5.6

To je další část dobré zprávy. Ježíš nejen zaplatil výkupné za naše hříchy, které vynesl sám na kříž, ale nyní stojí před Bohem jako Prostředník mezi nebem a zemí, mezi člově- kem a Bohem.

To dává smysl. Ježíš jako Bůh a bezhříšný i dokonalý člověk zároveň je jediný, kdo mohl přemostit trhlinu mezi lidmi a Bohem způsobenou hříchem. To hlavní, na co bychom v souvislosti s tím měli pamatovat, je existence Někoho, kdo s námi může soucítit ve veškerých zkouškách, bolestech a pokušeních a kdo nás zastupuje před Otcem.

„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“ (1 Tm 2,5.6)

Důležitou zprávou nové smlouvy je, že díky Ježíši mají kající hříšníci Někoho, kdo je zastupuje v nebi před Otcem, Někoho, kdo pro ně získal to, čeho by oni sami nedosáhli

– a to dokonalou spravedlnost, která jediná může obstát v Boží přítomnosti. S touto do- konalou spravedlností, kterou v životě dosáhl utrpením, stojí Ježíš před Bohem a žádá pro nás odpuštění hříchů a moc nad hříchem, protože bez toho bychom neměli žádnou naději – ani nyní a jistě ani na soudu.

2. Jakou naději ti přináší vědomí, že Kristus, kterého znáš z evangelií, se za tebe přimlouvá?

Přehled dne: Nebeská služba

A. Úkol Prostředníka

B. Vztah Prostředníka

Pátek 14. března

DOPORUČEHÉ sTUDIUM

„Nejvyšší anděl v nebi nemohl zaplatit výkupné za jediného ztraceného člověka. Cheru- bíni a serafíni mají jen slávu, kterou je, jako své stvoření, obdařil Stvořitel. Smíření člověka s Bohem mohlo být dosaženo jen skrze prostředníka, který byl roven Bohu, zasluhoval si úctu a mohl zastupovat člověka před nekonečným Bohem a současně představovat Boha padlému světu. Jako zástupce a ručitel člověka musí mít lidskou přirozenost a spojení s lidskou rodinou, kterou zastupuje; jako Boží velvyslanec se musí podílet na božské přirozenosti a mít spojení s Nekonečným, aby představil Boha světu a byl prostředníkem mezi Bohem a člověkem.“ (1SM 257)

„Dále Ježíš říká: Vyznáte-li mne před lidmi, i já vás vyznám před Bohem a svatými anděly. Budete na zemi mými svědky a budete zvěstovat moji milost pro záchranu světa. Já budu vaším zástupcem v nebi. Otec nebude hledět na vaši zvrácenou hříšnou povahu, uvidí, že máte na sobě roucho mé dokonalosti. Já vám přináším požehnání nebes. Kaž- dý, kdo mě vyznává tím, že se obětuje pro záchranu ztracených, bude mít podíl na slávě a radosti vykoupených.“ (TV 357)

Diskusní otázky

1. Jak rozumíš tomuto verši? Ř 5,2

2. Proč nikdo jiný než Boží Syn se nemůže stát Prostředníkem?

3. Co znamená pro tvůj každodenní, praktický život, že Kristus je v nebeské svatyni?

Shrnutí

Pozemská svatyně symbolizovala dílo spasení, které probíhá až dodnes. Kristus plní úkol našeho Velekněze před Bohem na tom nejsvětějším místě. Jeho neporušenost se nám před Bohem připočítává namísto naší nehodné hříšné přirozenosti.

Týdeπ od 16. bieзπa do 22. bieзπa 2003

VÍRQ VE sMLOUVĚ

Základní verš

„Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: Spravedlivý bude živ z víry.“ (Ga 3,11)

Asi v 7. století před Kristem napsal řecký básník Homér slavnou Odysseu – příběh Odyssea, velkého hrdiny, který se vydá po dobytí města Tróji v Trojské válce na desetiletou zpáteční cestu do své rodné Ithaky. Cesta domů trvá velmi dlouho. Překonává ztroskotání lodě, vzpoury, bouře, čelí různým obludám a dalším překážkám, které mu brání dorazit do cíle. Nakonec, když bohové usoudí, že jeho trápení bylo dostatečným trestem za jeho chyby, shodnou se na tom, že vyčerpanému hrdinovi dovolí vrátit se domů k rodině.

V jistém smyslu se podobáme Odysseovi. Také jsme na dlouhé cestě domů. Na rozdíl od Odyssea však nikdy nebudeme „trpět dost“, abychom si za to něco zasloužili – napří- klad návrat domů. Vzdálenost mezi nebem a zemí je pro nás příliš velká na to, abychom ji překonali odčiněním našich chyb. Jestliže se dostaneme domů, potom jedině z milosti Boží. V souvislosti s tím je smlouva klíčovým projevem Boží milosti v našich životech.

V tomto úkole se zaměříme hlavně na Abrahama, protože jeho víra se v Novém zákoně nejednou připomíná. Povíme si něco o tom, jak tato milost působí.

Týden ve zkratce:

Proč musí být spasení darem? Proč nás mohl vykoupit jen Někdo, kdo je rovný Bohu? Co učinil Abraham, že se stal představitelem víry? Co to znamená, že spravedlnost je nám

„připočítaná“? Jak si můžeme přivlastnit naději a zaslíbení, které nám nabízí kříž?

Cíl úkolu:

1. Přiblížit „dar“ spasení

2. Vysvětlit pojem „připočítaná spravedlnost“

3. Ukázat, jak si můžeme přisvojit zaslíbení a naději vyplývající z kříže

Neděle 16. března

ROZJÍMQHÍ O 9OL9OTĚ – 9a 6,14

1. Co vedlo apoštola Pavla k tomuto prohlášení? Ga 6,14

2. Proč je nebezpečné chlubit se něčím jiným?

Bible, ať už Starý nebo Nový zákon, zná jen jednoho Boha, jen jeden morální zákon a jen jeden plán vykoupení. Plán spasení ve Starém zákoně v době Mojžíše se ničím nelišil od plánu spasení v Novém zákoně – spasení může být jedině vírou. Kdyby se spasení dalo získat něčím jiným, například skutky, potom by nám ho byl Stvořitel zavázán nebo povinen dát. Jen ti, kteří si neuvědomují závažnost hříchu, mohou věřit, že Bůh je nějakým způsobem povinen nás spasit. Opak je však pravdou. Existuje jen jedna povinnost – naše. Jsme dlužníky, protože my jsme porušili zákon. My však tuto podmínku splnit nemůžeme. Díky Bohu za to, že to Ježíš učinil za nás.

„Kdyby lidé v plné míře pochopili význam velké oběti, kterou přinesl Majestát nebe, když zemřel za člověka, vyvýšili by plán spasení. V srdcích křesťanů by se rozjímáním o Golgotě probudily čisté, svaté a živé pohnutky. Svými srdci i ústy by oslavovali Boha a Beránka. Pýše a samolibosti se nemůže dařit v srdcích těch, kteří si neustále připomínají golgotské události… Všechno bohatství tohoto světa nemá takovou hodnotu, aby mohlo vykoupit jediného hynoucího člověka. Kdo může změřit Kristovu lásku ke ztracenému světu, když visel na kříži a trpěl za hříchy viníků? Tato láska byla nezměrná, nekonečná.

Kristus ukázal, že jeho láska je silnější než smrt. Vydobyl pro člověka spasení; uprostřed nejtěžšího boje se silami temnoty jeho láska stále sílila. Snášel to, že tvář jeho Otce se od něho odvrátila. V hořkosti své duše musel zvolat: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Jeho rameno přineslo spasení. Cena za vykoupení člověka byla zaplacena, když v posledním duševním zápase vyslovil požehnaná slova, která se jako ozvěna šířila celým stvořením: „Dokonáno jest.“

3. Jak se člověk může chlubit Kristovým křížem?

Přehled dne: Golgota

A. Význam kříže

B. Chvála kříže

C. Vliv kříže

Pondělí 17. března

sMLOUVQ Q OBĚŤ – 1 Pt 1,18.19

1. Proč Petr zdůrazňuje prostředek, kterým se uskutečnilo vykoupení? 1 Pt 1,18.19

Když Petr mluví o Kristově smiřující smrti na kříži, myšlenkou „výkupného“ se vrací do doby otroctví, kdy se otrok po zaplacení určité sumy (většinou někoho z příbuzných) mohl stát svobodným. Svojí „drahou krví“, svojí zástupnou a dobrovolnou smrtí na Golgotě, nás Kristus vykoupil z otroctví hříchu a smrti. To je v podstatě základ každé smlouvy. Bez toho by byla smlouva neplatná; musela by se anulovat, protože Bůh by nemohl splnit svoji část dohody – dát dar věčného života všem, kteří uvěřili.

2. Co věřící mohou vědět a co to pro ně znamená? 1 J 5,13

Máme příslib věčného života. Ježíš opravil trhlinu, která zapříčinila ztrátu věčného života. Jak? Jen Stvořitel svojí spravedlností a nekonečnou cenou mohl zrušit dluh, který jsme měli vůči porušenému zákonu – to byla ta trhlina zapříčiněná hříchem. Vždyť co by to bylo za Boží věčný morální zákon, kdyby nějaká smrtelná, stvořená bytost mohla tento dluh zaplatit? Jen Někdo rovný samotnému Bohu, v němž existoval život nevypůjčený, neodvozený a věčný, mohl zaplatit výkupné, a tak nás osvobodit od dluhu, který máme vůči zákonu. Tímto způsobem se naplňují všechna smluvní zaslíbení; takto můžeme mít i dnes zaslíbení věčného života a být vykoupeni z hříchu a smrti.

3. Co to znamená mít Božího Syna? 1 J 5,12

Přehled dne: Význam spasení

A. Spasení – slíbený důsledek smlouvy

B. Dar víry

C. Spasení je dar, ne Boží povinnost

Úterý 18. března

QBRQHQMOVQ VÍRQ I. – 9π 15,6

1. Co to znamenalo pro Abrahama uvěřit? Gn 15,5.6

Tento verš je jedním z nejhlubších výroků v celém Písmu. S některými dalšími texty tvoří základ klíčové pravdy biblického náboženství – ospravedlnění vírou. Byl napsán staletí před tím, než podobná slova napsal Pavel v dopise Římanům. To všechno je důkazem toho, že od Edenu až doposud existuje jeden jediný způsob, jak být spasen.

Bezprostřední kontext verše nám pomáhá pochopit, jak velká byla Abrahamova víra. Uvěřil Božímu zaslíbení, že bude mít syna i přesto, že ho jeho věk přesvědčoval o tom, že je to už nemožné. Je to víra, která si uvědomuje svoji úplnou bezmocnost; víra, která požaduje úplně se vzdát sebe; víra, která žádá bezvýhradně se podřídit Bohu; víra, která vede k poslušnosti. Takovou víru měl Abraham. Byla to víra, která se mu počítala „za spravedlnost“.

2. Co to znamená, že víra se mu „počítala za spravedlnost“? Ř 4,1-5

Jakkoliv byl Abrahamův život životem víry a poslušnosti, přece to jen nebyl život dokonalé víry a dokonalé poslušnosti. Z času na čas se objevily slabiny v jedné i druhé oblasti. Důležité přitom je uvědomit si, že spravedlnost, která nás spasí, je spravedlnost, která nám je připsaná nebo „připočítaná“. To znamená, že v Božích očích jsme přes naše slabosti spravedliví; nebeský Bůh na nás pohlíží jako na spravedlivé, i když takoví nejsme. Tak to bylo i v případě Abrahama, a tak to bude v případě všech, kteří k němu přijdou ve víře Abrahamově.

3. Je pro tebe lehké přijmout, že stačí uvěřit Bohu? Co to znamená ve tvém životě?

Přehled dne: Vzdát se sám sebe pro spasení

A. Víra – co to znamená

B. Dluh hříchu a připočítaná spravedlnost

Středa 19. března

QBRQHQMOVQ VÍRQ II. – 9π 15,6

Když se vrátíme k Gn 15,6, vidíme, že různé překlady použily pro slovo „počítal“ různé výrazy, jako například „považoval“, „připsal“ nebo „hodnotil“. Ten samý výraz je použit i v dalších verších Mojžíšových knih. Osoba nebo věc je „považovaná“ nebo „pokládaná“ za něco, čím není. Například v Gn 31,15 Ráchel a Lea tvrdí, že je jejich otec „považuje“ (pokládá, počítá) za cizinky, i když jsou jeho dcerami. Desátek Levitů se „počítal“ (pova- žoval, pokládal) za obilí z humna, i když to ve skutečnosti obilí nebylo. (Nu 18,27.30)

1. Jak je tato myšlenka vyjádřena v souvislosti s obětmi? Lv 7,15-18

Jestliže se určitá oběť (pokojná oběť nebo oběť společenství) nesnědla, a na třetí den by ji někdo jedl, nemělo to už žádný význam a neměla být „připočítána“ (započítána – hebrejsky hasab) v prospěch obětujícího. Lv 7,18 mluví o určité situaci, ve které je oběť „připočítána“ ve prospěch hříšníka (porovnej s 17,1-4), který potom stojí před Bohem jako spravedlivý. Bůh považuje hříšníka za spravedlivého, i když jím ve skutečnosti není.

2. Jak nás Bůh i přes naše slabosti může počítat nebo považovat za spraved- livé? Napiš svými slovy, jak tomu rozumíš.

Důležitá pravda o tom, že jsme prohlášeni za spravedlivé – ne snad proto, co jsme my učinili, ale jen vírou v to, co Kristus učinil za nás – je podstatou výroku „spravedlnost víry“. To však neznamená, že samotná naše víra nás učinila spravedlivými. Víra je spíše prostředek (nebo nástroj), kterým získáváme dar spravedlnosti. To je v podstatě tajemstvím a slávou křesťanství. Všechno, čemu jako křesťané a následovníci Ježíše Krista věříme, stojí na tomto základě. Vírou jsme před Bohem považováni za spravedlivé. Všechno, co potom následuje – poslušnost, posvěcení, svatost, rozvoj charakteru a láska, by mělo vyvěrat právě z této pravdy.

Přehled dne: Co se počítá

A. Spravedlnost přijímáme vírou

B. Prostřednictvím pokání a víry si oblékáme Kristovu spravedlnost a každý jednotlivec stojí před Bohem jako spravedlivý

Čtvrtek 20. března

DRŽET sE ZQsLÍBEHÍ – Ă 5,1

1. Jak souvisí ospravedlnění s pokojem? Ř 5,1

O známém kardinálovi Bellarminovi, velkém katolickém apologetovi, který celý svůj život bojoval za ospravedlnění vírou, je známo, že když ležel na smrtelné posteli, donesli mu kříže a ostatky svatých, aby dříve než zemře, mohl získat jistotu spasení. Bellarmine však řekl: „Dejte to pryč. Myslím, že je jistější důvěřovat v zásluhy Ježíše Krista.“

Mnozí z těch, jejichž pozemský život se pomalu končí, si stále více uvědomují, jak prázdné, zbytečné a neužitečné byly jejich skutky, jak málo se zabývali tím, jak získat spasení, a jak velmi potřebují spravedlnost Ježíše Krista.

Dobrou zprávou je, že nemusíme čekat až do smrti. Už nyní můžeme mít jistotu v Bohu. Celá smlouva je založena na spolehlivých Božích zaslíbeních, ze kterých už nyní můžeme mít užitek. Musíme však těmto zaslíbením věřit; musíme si je přivlastnit; už nyní musíme okusit jejich realitu ve vlastním životě. Aby se tato zaslíbení stala skutečností, musíme mít trvalý vztah s Bohem, protože, jak jsme už mnohokrát řekli, smlouva zahrnuje i vzájemný vztah.

2. Jak můžeme náš vztah s Bohem a svůj pokoj upevnit? Mt 11,28-30

Uvažuj chvíli na modlitbě o svém životě a polož si otázky:

3. Co z toho, co dělám, posiluje můj vztah s Bohem a co ho narušuje? Jaké změny bych měl učinit?

Přehled dne: Zaslíbení

A. Důsledky ospravedlnění

B. Vliv ospravedlnění

Pátek 21. března

DOPORUČEHÉ sTUDIUM

„Jediná cesta, kterou může hříšník dojít k spravedlnosti, je víra. Vírou může předložit Bohu zásluhy Ježíše Krista a Bůh mu připočítá poslušnost svého Syna. Kristova sprave- dlnost nahradí prohry člověka. Bůh přijme, odpustí a ospravedlní kajícího se, věřícího člověka a zachází s ním, jako kdyby byl spravedlivý. Miluje ho tak, jak miluje svého Syna. Tak to je, když je víra počítaná za spravedlnost.“ (1SM 367)

„Když v pokání a ve víře přijímáme Krista za svého Spasitele, Bůh nám odpouští hříchy a ustupuje od trestu, který je předepsán za porušení zákona. Hříšník potom stojí před Bohem jako spravedlivý člověk. Je poctěn přízní nebe a prostřednictvím Ducha má společenství s Otcem a Synem.

Musí však být vykonáno i další dílo – a to rozvoj charakteru. Pravda má člověka posvě- covat. A to se děje prostřednictvím víry. Protože jen milostí Kristovou, kterou přijímáme vírou, se může měnit charakter.“ (3SM 191)

„Víra, která ospravedlňuje, vede vždy nejdříve ke skutečnému pokání, a potom k dobrým skutkům, které jsou ovocem této víry. Víra, která nepřináší dobré ovoce, není spásonosnou vírou.“ (3SM 195)

Diskusní otázky

1. Jaký je rozdíl mezi živou a mrtvou vírou? Jk 2,17.18

2. Jak popisuje Pavel živou víru? Ř 16,25.26

3. Jak bys odpověděl na argument, že jestliže jsme spaseni jen připočítanou spravedlností, ne tou, která je v nás, potom nezáleží na tom, co děláme a jak to děláme?

Shrnutí

Bez ohledu na to, co děláme, naše lidská přirozenost je hříšná a nehodná stát před čistotou Boží spravedlnosti. Jestliže však svlékneme naši vlastní přirozenost a přijmeme Kristovu zástupnou oběť do našeho srdce, můžeme stát před Bohem jako spravedliví.

Týdeπ od 23. bieзπa do 29. bieзπa 2003

HOVOsMLUVHÍ ŽIVOT

Základní verš

„Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (J 10,10)

Téma smlouvy bylo předmětem studia tohoto celého čtvrtletí. Bůh nám chce v podstatě říci: „Takovýmto způsobem vás zachráním od hříchu.“ Jinými slovy, smlouva definuje Bohem stanovený způsob na vykoupení padlého lidského pokolení.

Velkolepým záměrem smluvních zaslíbení je věčný život na nové zemi. I když na tento nádherný den všichni zatím jen čekáme, z požehnání vyplývajících ze smlouvy se můžeme radovat už dnes. Bůh se o nás stará i nyní; i dnes nám chce dát to nejlepší. Smlouva totiž není nějaká dohoda, ve které je nutné to či ono udělat, a za dlouhou dobu potom dostaneš svoji odměnu. Její odměnou jsou požehnání, ze kterých se mohou ti, kdo vírou vstupují do smluvního vztahu, radovat už tady a nyní.

V posledním úkolu v sérii úkolů o smlouvě si přiblížíme některá z bezprostředních požehnání a zaslíbení vyplývajících z Boží milosti, která byla vlita do srdcí těch, kdo za- slechli jeho klepání a otevřeli mu. Těchto požehnání je určitě více. Je to jen jakýsi začátek

– začátek něčeho, co nikdy neskončí.

Týden ve zkratce

Proč se máme radovat? Na základě čeho si můžeme činit nárok na tato zaslíbení? Osvobodí nás tato smlouva od břemena viny? Co to znamená, mít nové srdce? Má smluvní vztah s Kristem nějaký význam pro náš život?

Cíl úkolu:

1. Objasnit, jak nás smlouva osvobozuje od břemena viny

2. Vysvětlit, co znamená mít nové srdce

3. Ukázat, jak smlouva s Kristem dává našemu životu smysl

Neděle 23. března

RQDOsT – 1 J 1,4

Jan vyjadřuje několika jednoduchými slovy, co je velkou předností těch, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem – radost.

Jako křesťané často říkáme, že se nemáme řídit našimi pocity, že víra není pocit a že bychom měli svoje pocity ovládat. Toto všechno je samozřejmě pravda. Zároveň však musíme říci, že bez pocitů, emocí a nálad bychom vlastně ani nebyli lidmi. Svoje pocity nemůžeme popřít; potřebujeme je pochopit, dát jim místo, které jim patří a – do té míry, jak je to jen možné – držet je pod kontrolou. Popírat je by vlastně znamenalo popírat, že jsme lidé.

1. Co mělo naplnit radost prvních křesťanů? Proč z toho měli mít radost? 1 J 1,1-5

Jan byl jeden ze dvanácti. Téměř od počátku Ježíšova tříapůlletého působení byl s ním; byl svědkem některých z těch největších událostí – byl pod křížem, v Getsemane, při proměnění. Jako očitý svědek mohl o těchto událostech právem mluvit.

Všimněme si však, že neupozorňuje na sebe. Zdůrazňuje, co Ježíš učinil pro své učed- níky, aby mohli mít společenství nejen navzájem mezi sebou, ale i s Bohem. Prostřed- nictvím Ježíše můžeme navázat úzký vztah s Bohem – a důsledkem tohoto společenství a tohoto vztahu je – radost. Jan chce, aby si křesťané uvědomili, že to, co o Ježíši čtou, je pravda. On ho totiž viděl, dotýkal se ho a naslouchal mu. A tak i oni mohou vstoupit do radostného společenství se svým nebeským Otcem, který je miluje a prostřednictvím svého Syna se jim dává.

2. Jaké svědectví vydáváš ty o svém vztahu s Ježíšem? Co může posilnit tvoji radost v Pánu?

Přehled dne: Radost ze smlouvy

A. Radost ze zaslíbené naděje

B. Radost z Kristova příchodu jako naplnění smlouvy

C. Radost z osobního vztahu s Bohem

Pondělí 24. března

OsVOBOZEHÍ OD VIHY – Ă 8,1

Každý z nás zápasí s pocitem viny. To proto, že jsme hříšní. Všichni jsme se něčím provinili, všichni jsme učinili něco, za co se stydíme a co bychom nejraději vrátili zpět. Žel, čas se nevrátí…

Avšak díky Ježíši a krvi nové smlouvy nikdo z nás nemusí žít poznamenán vinou; Bůh nám totiž odpustil. Je to smutné, když nám někteří neodpustí, ale oni nejsou Bohem, nejsou Stvořitelem a Udržovatelem vesmíru, nejsou bezhříšní, svatí a dokonalí, nejsou konečným soudem. Pouze Bůh je svatý, dokonalý a svrchovaný Soudce, a proto pro nás není odsouzení, jak praví text. Svrchovaný Soudce nás považuje za lidi bez viny, považuje nás za ty, kteří nikdy neudělali to, za co se cítí vinni.

1. Jak je možné vyhnout se odsouzení? J 5,24

2. Jak se získává spravedlnost? 2 K 5,21

Jedním z největších zaslíbení vyplývajících ze smluvního vztahu s Bohem je, že už nemusíme žít pod tíhou viny. My, kteří jsme se rozhodli vstoupit do smluvního vztahu s Bohem a dodržovat jeho podmínky – víru, pokání a poslušnost – můžeme pro krev smlouvy složit těžké břemeno viny. Když se nám satan snaží našeptat, že jsme zlí, zkažení a příliš hříšní, než aby nás mohl Bůh přijmout, můžeme učinit to, co učinil Ježíš, když pokoušel jeho – citovat Písmo. Ten nejlepší ze všech veršů je v tomto případě Ř 8,1. Neznamená to však popírat v našem životě realitu hříchu. Protože však máme smluvní vztah s Bohem, hřích nás neodsuzuje. Ježíš nesl trest za nás. V přítomnosti nebeského Otce stojíme a odvoláváme se na krev Ježíše, prolitou za nás; předkládáme jeho vlastní spravedlnost místo našich hříchů.

3. Jak ti skutečnost odpuštění tvých hříchů pomáhá ve vztahu k těm, kteří se vůči tobě provinili? Jak to ovlivňuje tvoje chování k jiným lidem?

Přehled dne: Boj proti hříšné přirozenosti

A. Hanba naší neschopnosti

B. Zaslíbení: jestliže dodržíme svoji část smlouvy, zbaví nás břemena našich vin

C. Prostředník, který se za nás přimlouvá před nebeským tribunálem

HOVQ sMLOUVQ

Úterý 25. března

Q HOVÉ sRDCE – Ef 3,17-19

1. Jaká změna nastane u těch, kteří mají nové srdce? Ef 3,17-19

Jak jsme již uvedli, v nové smlouvě Bůh vloží zákon do našeho srdce. (Jr 31,31-33) V našem srdci však není jen zákon. V uvedeném textu čteme, že tam přebývá i Kristus. (Řecké slovo přeložené jako přebývat znamená také „usadit se“, což dává smysl stálosti.) Kristus a jeho zákon jsou totiž ve velmi úzkém spojení. Jestliže je v našem srdci Kristus a jeho zákon, budeme mít ze smlouvy jedno z největších požehnání – nové srdce.

2. Jaké tajemství je ve znovuzrozeném srdci? 1 J 4,16

Všimni si, že Pavel v úvodním verši zdůrazňuje prvek lásky. Říká, že v ní musíme být

„zakořeněni a upevněni“. Tato slova představují stabilitu, pevnost a stálost v základech lásky. Naše víra neznamená nic, jestliže není zakořeněna v lásce k Bohu a v lásce k bližním. Láska nepřichází do vzduchoprázdna. Naopak, prostřednictvím Ježíše Krista se projevila Boží láska k nám (láska, která převyšuje poznání). V důsledku toho nastala změna v našich životech. Změnila se i naše srdce a my jsme se stali novými lidmi s novými myšlenkami, touhami a cíli. Taková je naše odpověď na Boží lásku, která mění naše srdce a probouzí v nás lásku k druhým. Snad toto měl Pavel na mysli, když mluvil o tom, že máme být naplněni „celou Boží milostí“.

3. Co můžeme udělat, aby se tato zaslíbení naplnila na nás? Potřebujeme něco změnit?

Přehled dne: Základ smlouvy spočívá ve víře a lásce

A. Uzavřít smlouvu s Bohem znamená otevřít naše životy působení jeho lásky

B. Ježíš – naplnění smlouvy a důkaz Boží lásky

C. Věčný život – odměna pro ty, kdo se podřídili a dodrželi svoji část smlouvy

Středa 26. března

HOVQ sMLOUVQ

Q VĚČHÝ ŽIVOT – J 11,25.26

Věčný život má dvě dimenze – přítomnou a budoucí. Přítomná dimenze poskytuje vě- řícímu hojný život už nyní. Obsahuje mnoho zaslíbení, která byla dána pro náš současný život.

Budoucí dimenzí je věčný život – zaslíbení vzkříšení těla. I když je to stále budoucnost, jde o událost, která všechno změní. Tehdy se naplní všechny naše naděje.

1. Jak rozumíme Ježíšovým slovům, že ti, kdo věří v něho, i kdyby zemřeli, budou žít? J 11,25.26

Ježíš říká, že pro ty, kteří v něho věří, je tato smrt jen spánek, jen jakási dočasná pře- stávka, která se skončí vzkříšením. Když se Kristus vrátí, mrtví v Kristu vstanou nesmrtelní a živí následovníci Ježíše Krista budou v okamžiku proměněni v nesmrtelné. Mrtví i živí, kteří jsou v Kristu, prožijí stejné vzkříšení těla.

Je to velká přednost, když víme, že naším posledním místem není hrob, ale věčný život, který vlastně nemá konec.

„Kristus přijal naše tělo, abychom my mohli přijmout jeho Ducha. Díky spojení s Kristem máme vyjít z hrobu. Naše vyjití však nebude jen projevem Kristovy moci, ale také důsledkem toho, že jsme vírou přijali jeho život za svůj. Lidé, kteří vidí Krista v pravém světle a dovolují mu vstoupit do svého srdce, mají věčný život. Kristus v nás přebývá prostřednictvím Ducha a přijetí Ducha do srdce vírou je počátkem věčného života.“ (TV 388)

2. Jaký prospěch můžeme mít z věčného života už nyní?

Přehled dne: Smlouva o životě

A. Věčnost potom

B. Věčnost nyní

Čtvrtek 27. března

HOVQ sMLOUVQ

Q POsLQHÍ – Mt 28,19.20

1. Které konkrétní věci nám Ježíš říká, abychom činili? Mt 28,19.20a

2. Které zaslíbení nám má dát potřebnou víru a odvahu činit to, co Kristus přikazuje? Mt 28,20b

Lidé na celém světě zápasí s tím, co jihoafrický spisovatel Laurens Van Der Post na- zval „břemenem nesmyslnosti“. Lidé, kteří byli obdarováni darem života, často nevědí, co s ním, nevědí, jaký smysl má jejich život a jak ho využít. Je to, jako kdybyste někomu dali knihovnu plnou vzácných knih, ale ten člověk je nečte, ale zapaluje s nimi oheň. Jak je tragické plýtvat něčím tak vzácným!

Není to však jediný problém, s kterým musí novosmluvní křesťan zápasit. Radovat se dovedou ti, kdo znají (a osobně prožili) úžasnou zprávu o ukřižovaném a zmrtvýchvsta- lém Spasiteli, který zemřel za hříchy každého člověka na zemi. Vzhledem k jasné výzvě z Mt 28,19.20 má život věřícího člověka svoje poslání a smysl – hlásat světu nádhernou pravdu o tom, co jsme prožili s Ježíšem Kristem. Je to velká přednost! Většina z toho, co na tomto světě děláme, se skončí, až skončí tento svět. Šíření evangelia je však poslání, jehož následky sahají do věčnosti. Bůh nám dal jasný příkaz. Ať jsme kdokoli, ať je naše postavení v životě jakékoli, ať máme jakékoli nedostatky – všichni máme splnit určitý úkol.

3. Znáš svůj úkol? Děláš něco? Jsi ochoten dělat více?

Přehled dne: Smlouva a poslání

A. Jak můžeme projevit víru dnes

B. Síla zaslíbení

C. Co můžeme službou získat

Pátek 28. března

DOPORUČEHÉ sTUDIUM

V knize Velké drama věků si přečti kapitolu „Vysvobození“ (str. 635-645) a v knize Cesta ke Kristu kapitolu „Radost v Pánu“ (str. 115-126).

„Svatý Boží Syn nenesl žádné svoje hříchy a bolesti – nesl bolesti jiných, protože na něho byla položena nepravost nás všech. S božským soucitem se spojuje s člověkem a jako zástupce lidského pokolení trpí jako hříšník. Nahlédl do propasti bídy zapříčiněné našimi hříchy a přemostil roklinu, která nás odděluje od Boha.“ (7BC 462)

„Pojď, můj bratře, pojď takový, jaký jsi, hříšný a poskvrněný. Polož své břemeno viny na Ježíše a vírou se dožaduj jeho zásluh. Pojď hned, dokud je čas milosti, neváhej; vyznej svoje hříchy, čiň pokání a Bůh ti zcela odpustí. Neopovažuj se promarnit novou příleži- tost. Naslouchej hlasu lásky, který tě vyzývá, abys vstal z mrtvých a Kristus ti mohl dát světlo. Zdá se, že každý nynější okamžik je přímo spojen s údělem neviditelného světa. Nedovol, aby tě tvoje pýcha a nevěra vedly k tomu, abys nadále odmítal nabídku milosti. Jestli ji však zavrhneš, nakonec budeš naříkat: „Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde.“ (Jr 8,20) (5T 353)

Otázky k diskusi:

1. Těm, kdo věří v Ježíše, Bůh zaslibuje radost. Je radost to samé jako štěstí? Měli bychom být vždy šťastní?

2. Co znamená být naplněn „Boží plností“? (Ef 3,19)

3. Může být křesťan naplněn radostí a pokojem, jestliže nebere vážně výzvu z Mt 28 a nepoužívá svoje duchovní dary ke splnění poslání?

Shrnutí

Smlouva mezi Bohem a člověkem převyšuje náboženské představy a určuje náš vztah k nebi. Přijetím smlouvy otevíráme svoje životy Boží lásce a jeho zaslíbením o spasení.

POUŽITÉ ZKRQTKY

ČEP Český ekumenický překlad PBK Překlad Bible kralické

RH Časopis „Review and Herald” BC The Seventh-day Adventist Bible

Commentary, sv. 1.-9.

ZKRQTKY BIBLICKÝCH KHIH – PODLE ČEP

Starý zákon:

Gn První Mojžíšova (Genesis)

Ex Druhá Mojžíšova (Exodus)

Lv Třetí Mojžíšova

2 Pa Druhá

Paralipomenon Ezd Ezdráš

Neh Nehemjáš Est Ester

Jb Jób

Ž Žalmy

Na Nahum Abk Abakuk Sf Sofonjáš

Ag Ageus

Za Zacharjáš Mal Malachiáš

Fp Filipským Ko Koloským 1 Te První list

Tesalonickým 2 Te Druhý list

Tesalonickým

1 Tm První list

	(Leviticus)	Př	Přísloví	Nový	zákon:		Timoteovi
Nu	Čtvrtá Mojžíšova	Kaz	Kazatel			2 Tm	Druhý list
	(Numeri)	Pís	Píseň písní	Mt	Matouš		Timoteovi
Dt	Pátá Mojžíšova	Iz	Izajáš	Mk	Marek	Tt	Titovi
	(Deuteronomium)	Jr	Jeremjáš	L	Lukáš	Fm	Filemonovi
Joz	Jozue	Pl	Pláč	J	Jan	Žd	Židům
Sd	Soudců	Ez	Ezechiel	Sk	Skutky apoštolů	Jk	List Jakubův
Rt	Rút	Da	Daniel	Ř	Římanům	1 Pt	První list Petrův
1 S	První Samuelova	Oz	Ozeáš	1 K	První list	2 Pt	Druhý list Petrův
2 S	Druhá Samuelova	Jl	Jóel		Korintským	1 J	První list Janův
1 Kr	První Královská	Am	Ámos	2 K	Druhý list	2 J	Druhý list Janův
2 Kr	Druhá Královská	Abd	Abdijáš		Korintským	3 J	Třetí list Janův
1 Pa	První	Jon	Jonáš	Ga	Galatským	Ju	List Judův
	Paralipomenon	Mi	Micheáš	Ef	Efezským	Zj	Zjevení Janovo

DÍLQ E. 9. WHITEOVÉ

AH	The Adventist Home	CK	Cesta ke Kristu
1SM	Selected Messages vol. 1	PP	Patriarchové a proroci
3SM	Selected Messages vol. 3	PK	Proroci a králové
2T	Testimonies vol. 2	TV	Touha věků
5T	Testimonies vol. 5	SA	Skutky apoštolů
6T	Testimonies vol. 6		95

sBÍRKY V 1. ČTVRTLETÍ 2003

Misijní dary jsou určeny pro Trans-Evropskou divizi a její evangelizační projekty. Na těchto projektech se jednotlivá sdružení podílejí v roce 2003 takto:

České a Moravskoslezské sdružení 60 % misijních darů Slovenské sdružení 40 % misijních darů

Zbylé prostředky zůstávají sdružením na financování jejich misijních projektů.

Dary 13. soboty jsou používány na přesně stanovené projekty církve v jednotlivých ob- lastech světa. V roce 2003 všechna sdružení poukazují 35 % darů.

Ostatní prostředky zůstávají na stavební projekty Česko-Slovenské unie.

ZQPQDY sLUHCE

LEDEH
den	hodina
3.1.	16.11
10.1.	16.19
17.1.	16.29
24.1.	16.40
31.1.	16.52

ÚHOR
den	hodina
7.2.	17.02
14.2.	17.14
21.2.	17.27
28.2.	17.38

BĂEZEH
den	hodina
7.3.	17.54
14.3.	18.05
21.3.	18.17
28.3.	18.28