Jednací jazyk: maďarština
2) Má se vycházet z toho, že smluvní ujednání, na jehož základě nese spotřebitel devizové riziko, formulované (jako všeobecná smluvní podmínka, kterou používá podnikatel, který je smluvní stranou, a která nebyla individuálně sjednaná) na základě informační povinnosti, která je nezbytně všeobecně stanovená v zákoně, ale v které není výslovně uvedeno, že smlouva o úvěru nestanoví žádnou horní hranici pro změny směnného kurzu, a to i s přihlédnutím k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie v bodě 74 rozsudku vydaného ve věci C-26/13 určil, že podnikatel, který je smluvní stranou, má nejen seznámit spotřebitele s rizikem, ale je rovněž třeba, aby spotřebitel mohl na základe uvedené informace posoudit potenciálně významné hospodářské důsledky pro svoji osobu plynoucí z devizového rizika, které přebírá, a tedy celkové náklady úvěru?
3) Má být směrnice 93/13 (1), a zejména poslední bod jejího odůvodnění, bod 1 písm. o) přílohy a její čl. 3 odst. 3 a čl. 6 odst. 1, vykládána v tom smyslu, že zejména s přihlédnutím, mimo jiné, k požadavku stanovenému v rozsudku C-42/15, podle kterého jsou nezbytné účinné, přiměřené a odrazující sankce na ochranu spotřebitelů, je v rozporu s unijním právem judikatura, právní výklad či ustanovení právního předpisu členského státu, podle kterých právní následek (úplná neplatnost z důvodu porušení právní normy či dokonce náhrada škody nebo jiný následek na základě jakéhokoli právního titulu), který v daném členském státě vyplývá z posouzení úvěru, které není důkladné a podrobné, nechrání dlužníka a není obezřetné (například když nezkoumá vliv devizového rizika spočívajícího ve výrazném zvýšení splátek úvěru a dlužné jistiny), je méně výhodný pro spotřebitele, než uvedení do původního stavu (restitutio in integrum), jehož prostřednictvím se spotřebitel, který je dlužníkem, zbavuje devizového rizika, to znamená zvýšení splátek úvěru v důsledku změn směnného kurzu a případně je mu umožněno postupné splácení jistiny úvěru?
4) Je nutné se v souvislosti s výkladem možnosti prověření všech smluvních ujednání, na kterou odkazuje bod dvacet odůvodnění směrnice 93/13, a požadavku jasnosti a srozumitelnosti, který je stanoven v čl. 4 odst. 2 a v článku 5 téže směrnice, domnívat, že příslušná smluvní ujednání nejsou zneužívající, pokud je v úvěrové smlouvě uveden pouze některý ze základních prvků (předmět smlouvy, tj. částka úvěru, výše splátek a úroky z dané transakce) ve spojení s výrazem „pro informaci“, aniž je upřesněno, zda je tento jednotlivý prvek, který byl sdělen jen pro informaci, právně závazný, případně zda má zakládat nároky a závazky?
(1) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o [zneužívajících ujednáních] ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29).
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Kúria (Maďarsko) dne 3. dubna 2018 – Gazdasági Versenyhivatal v. Budapest Bank Nyrt. a další
(Věc C-228/18)
(2018/C 231/16)
Jednací jazyk: maďarština
Předkládající soud
Kúria
Účastníci původního řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Gazdasági Versenyhivatal
Žalobkyně v prvním stupni: Budapest Bank Nyrt., ING Bank N.V. Magyarországi Fióktelepe, OTP Bank Nyrt., Kereskedelmi és Hitelbank Zrt., Magyar Külkereskedelmi Bank Zrt., ERSTE Bank Hungary Nyrt., Visa Europe Ltd, MasterCard Europe SA
Předběžné otázky
1) Je možné čl. 81 odst. 1 ES (čl. 101 odst. 1 SFEU) vykládat v tom smyslu, že může být porušen jediným chováním jak z hlediska protisoutěžního účelu, tak z hlediska protisoutěžního účinku, přičemž každé z těchto hledisek je považováno za nezávislý právní základ?
2) Je možné čl. 81 odst. 1 ES (čl. 101 odst. 1 SFEU) vykládat v tom smyslu, že sporná dohoda uzavřená mezi maďarskými bankami, která ve vztahu ke dvěma společnostem vydávajícím bankovní karty, MasterCard a Visa, stanoví jednotnou výši mezibankovního poplatku, který je třeba uhradit vydávajícím bankám za použití karet takových společností, představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu?
3) Je možné čl. 81 odst. 1 ES (čl. 101 odst. 1 SFEU) vykládat v tom smyslu, že společnosti vydávající kreditní karty, které se přímo nezúčastnily na vymezení obsahu mezibankovní dohody, avšak umožnily její přijetí a přijaly a uplatňovaly ji, jsou rovněž považovány za účastníky této dohody, nebo je třeba konstatovat, že tyto společnosti jednaly ve shodě s bankami, které dohodu uzavřely?
4) Je možné čl. 81 odst. 1 ES (čl. 101 odst. 1 SFEU) vykládat v tom smyslu, že s ohledem na předmět sporu není pro konstatování, že došlo k porušení práva hospodářské soutěže, nutné vymezit, zda se jedná o účast na dohodě, nebo jednání ve shodě s chováním účastnických bank dohody?
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny (Polska) dne
28. března 2018 – Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH (Věc C-235/15)
(2018/C 231/17)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Naczelny Sąd Administracyjny
Účastníci původního řízení
Stěžovatelka: Vega International Car Transport and Logistic – Trading GmbH
Další účastník řízení: Dyrektor Xxxx Xxxxxxxxx w Warszawie (nyní Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Warszawie)
Předběžné otázky
Zahrnuje pojem uvedený v čl. 135 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1) plnění spočívající v poskytování tankovacích karet, vyjednávání o nákupu paliva prostřednictvím těchto tankovacích karet a ve financování a vyúčtování těchto nákupů, nebo lze takto složené plnění považovat za řetězový obchod, jehož základním účelem je dodání paliva?
Kasační opravný prostředek podaný dne 16. dubna 2018 Evropská komise proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 5. února 2018 ve věci T-216/15, Xxxxxx zdravotná poisíovňa, x.
x. x. Xxxxxxxx komise (Věc C-262/18 P) (2018/C 231/18)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: X.X. Xxxxxxxxxx, X. Tomat, zmocněnci)