KOLEKTIVNÍ DOHODA
Čj. ČTÚ-110 324/2016-601
KOLEKTIVNÍ DOHODA
na rok 2017
uzavřená mezi
Českou odborovou organizací pracovníků státní správy telekomunikací, zastoupenou Xxx. Xxxxx Xxxxxx, předsedou závodního výboru,
(dále jen „VZO“)
na straně jedné
a
Českou republikou – Českým telekomunikačním úřadem (dále jen „Úřad“),
zastoupeným Ing. Mgr. Xxxxxxxxx Xxxxxxx, předsedou Rady Úřadu, jako služebním orgánem,
na straně druhé
(dále jen „smluvní strany“).
Kolektivní dohoda vychází z ustanovení zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kolektivním vyjednávání“), zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a jeho prováděcích předpisů, zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“) a jeho prováděcích předpisů a z dalších obecně závazných právních předpisů.
ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět kolektivní dohody
Kolektivní dohoda upravuje, v souladu se zákonem o kolektivním vyjednávání, individuální a kolektivní vztahy mezi Úřadem a zaměstnanci v pracovním i služebním poměru (dále také „zaměstnanec“), práva a povinnosti smluvních stran.
Článek 2
Závaznost kolektivní dohody
Kolektivní dohoda je závazná pro smluvní strany a všechny zaměstnance Úřadu. Zaměstnancem je každý, kdo pro Úřad vykonává práci v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou nebo ve služebním poměru založeném „Rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a zařazením nebo jmenováním na služební místo“.
ČÁST DRUHÁ SPOLUPRÁCE SMLUVNÍCH STRAN
Smluvní strany se zavazují:
Článek 3
Společné závazky
a) zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci Úřadu, v pracovněprávních a služebních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace,
b) rozvíjet vzájemné korektní vztahy,
c) vzájemně se informovat o připravovaných opatřeních a záměrech, týkajících se zájmů druhého účastníka tohoto smluvního vztahu.
Úřad se zavazuje:
Článek 4
Závazky Úřadu
a) respektovat právo svobodného odborového sdružování zaměstnanců,
b) poskytovat VZO nezbytné technické vybavení nutné pro jeho činnost,
c) zajistit zveřejnění informací VZO prostřednictvím vnitřní informační sítě,
d) informovat VZO o výběrových řízeních při obsazování služebních míst vyhlášených Úřadem prostřednictvím elektronické úřední desky,
e) členům VZO umožnit vykonávat, v rozsahu jejich působnosti, kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a při výkonu služby v souladu s § 322 zákoníku práce.
VZO se zavazuje:
Článek 5
Xxxxxxx VZO
a) zachovávat mlčenlivost (týká se členů VZO) o důvěrných informacích a o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k úniku chráněných údajů, nebo porušení oprávněných zájmů Úřadu jako zaměstnavatele (resp. služebního orgánu) nebo jeho zaměstnanců; tato povinnost trvá i po skončení výkonu jejich funkce,
b) respektovat provozní potřeby Úřadu, chránit jeho dobré jméno na pracovišti i na veřejnosti,
c) podporovat Úřad při realizaci všech opatření, která povedou ke zvýšení efektivnosti práce a zkvalitnění jím vykonávaných činností,
d) informovat ředitele odboru personálního o usneseních, týkajících se personálních změn VZO, a poskytovat mu aktualizovaný seznam členů VZO.
Článek 6
Právo spolurozhodování
VZO spolurozhoduje s Úřadem při:
a) vydávání a změnách služebních předpisů týkajících se státních zaměstnanců,
b) vydávání a změnách Pracovního řádu Úřadu (§ 306 odst. 4 zákoníku práce),
c) podání výpovědi ze strany Úřadu nebo okamžitém zrušení pracovního poměru člena VZO v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení (§ 61 odst. 2 zákoníku práce),
d) stanovení písemného rozvrhu čerpání dovolených (§ 217 odst. 1 zákoníku práce).
Článek 7
Právo projednání
(1) Úřad je povinen projednat s VZO skutečnosti uvedené v § 287 odst. 2 zákoníku práce.
(2) Úřad je povinen projednat s VZO skutečnosti uvedené v § 131 a § 132 zákona o státní službě.
(3) Úřad je mimo jiné povinen projednat s VZO:
a) podklady potřebné pro sestavení organizační struktury Úřadu,
b) návrhy rozhodnutí týkající se změn a skončení služebního poměru,
c) návrhy služebních předpisů, které mají být vydány služebním orgánem a týkající se Úřadu,
d) návrhy na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy je VZO zároveň oprávněna předkládat,
e) podání výpovědi nebo okamžité zrušení pracovního poměru ze strany Úřadu (§ 61 odst. 1 zákoníku práce),
f) opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařízení práce ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 99 zákoníku práce),
g) způsob a výši náhrady škody zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz (§ 271r zákoníku práce),
h) neomluvené zameškání práce (§ 348 odst. 3 zákoníku práce).
Článek 8
Právo na informace
(1) Úřad informuje VZO o skutečnostech uvedených v § 287 odst. 1 zákoníku práce.
(2) Úřad poskytuje VZO následující informace o:
a) osobách nově přijatých do služebního poměru,
b) možnosti být přítomna při konání úřednické zkoušky,
c) možnosti být zúčastněna v poradních orgánech Úřadu,
d) úkolech Úřadu, koncepčních otázkách činnosti Úřadu,
e) platovém vývoji za uplynulé čtvrtletí,
f) výsledcích hospodaření Úřadu za uplynulý rok,
g) nově vzniklých a ukončených pracovních poměrech, a to vždy za uplynulý kalendářní měsíc,
h) zamýšlených strukturálních změnách, organizačních nebo racionalizačních opatřeních, v jejichž důsledku dojde k uvolňování zaměstnanců, a to zpravidla 3 měsíce před uskutečněním těchto změn. Tato doba může být výjimečně zkrácena, je-li z ekonomických důvodů nezbytné urychleně uskutečnit organizační změny. Zároveň bude Úřad informovat o možnosti uplatnění uvolňovaných zaměstnanců v Úřadu.
ČÁST TŘETÍ
SLUŽEBNÍ A PRACOVNÍ PODMÍNKY
Článek 9
Vznik, změny a skončení služebního a pracovního poměru
(1) Vznik, změny a skončení služebního poměru se řídí ustanoveními zákona o státní službě (část druhá; § 20 an.) a Služebním řádem.
(2) Vznik, změny a skončení pracovního poměru se řídí ustanoveními § 33 až 73a zákoníku práce a Pracovním řádem.
(3) V případě výpovědi ze strany zaměstnance nebo Úřadu skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby, která činí 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a zákoníku práce.
Článek 10
Služební a pracovní doba
(1) Služební a pracovní dobu a přestávky v práci státních zaměstnanců upravuje § 78 až
§ 100 zákoníku práce a § 99 a násl. zákona o státní službě.
(2) Služební a pracovní dobu zaměstnanců Úřadu upravuje Služební řád a Pracovní řád a vedení evidence odpracované doby a překážek v práci a ve službě upravuje Závazný pokyn č. 8.
(3) Stanovená týdenní služební a pracovní doba zaměstnanců Úřadu je 40 hodin týdně.
(4) Rozvržení služební a pracovní doby stanovené v odstavci 2 je pružné a umožňuje tak zaměstnanci Úřadu volit si začátek i konec služební a pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech.
(5) Průměrná služební a pracovní doba zaměstnanců s nepřetržitým pracovním režimem je 37,5 hodiny týdně. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Vyrovnávacím obdobím je 52 týdnů po sobě jdoucích.
(6) Přestávka na jídlo a oddech v rozsahu 30 minut se do služební a pracovní doby nezapočítává a nelze ji poskytnout na začátku nebo na konci služební a pracovní doby.
Článek 11
Služba a práce přesčas a služební a pracovní pohotovost
(1) Službu a práci přesčas zaměstnanců a náhradní volno upravuje § 93 a § 94, § 98, § 127 zákoníku práce a § 102 zákona o státní službě.
(2) Služební a pracovní pohotovost zaměstnanců upravuje § 95, § 140 zákoníku práce a § 101 zákona o státní službě.
(3) Službu a práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Služba a práce přesčas při uplatnění pružného rozvržení služební a pracovní doby se zjišťuje vždy jako služba a práce nad stanovenou týdenní služební a pracovní dobu a nad základní služební a pracovní dobu.
(4) Úřad ji může zaměstnanci písemně nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce i na dny pracovního klidu. Nařízená služba a práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Úřad může požadovat službu a práci přesčas nad tento rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem.
(5) Celkový rozsah služby a práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně ve vyrovnávacím období. Vyrovnávacím obdobím je 52 týdnů po sobě jdoucích.
(6) Za dodržování limitů služby a práce přesčas a vedení řádné evidence přesčasové služby a práce odpovídají představení v rozsahu své působnosti.
(7) Za dobu služební a pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna ve výši 10 % průměrného výdělku.
Článek 12
Dovolená
(1) Nárok na dovolenou upravuje § 211 až 223, § 348 odst. 3 zákoníku práce a § 103 zákona o státní službě.
(2) Nárok na dovolenou pro zaměstnance Úřadu v případě trvání služebního a pracovního poměru po celý kalendářní rok činí 5 týdnů. Při čerpání dovolené je postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce, Služebního řádu a Pracovního řádu Úřadu.
(3) Zaměstnancům Úřadu s nerovnoměrně (nepřetržitý pracovní režim) rozvrženou služební a pracovní dobou přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada platu ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny.
Článek 13
Překážky v práci a ve službě
(1) Překážky ve službě státních zaměstnanců na straně zaměstnance upravuje ustanovení
§ 97, § 191 až 206 zákoníku práce a § 104 zákona o státní službě.
(2) Překážky ve službě státních zaměstnanců na straně služebního úřadu upravuje ustanovení § 106 zákona o státní službě.
(3) Okruh a rozsah dalších překážek ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat, upravuje Příloha k nařízení vlády č. 135/2015 Sb.
(4) Překážky v práci na straně zaměstnavatele upravuje § 207 až 210 zákoníku práce a čl. 24 Pracovního řádu. V případě překážky v práci podle § 207 zákoníku práce přísluší zaměstnancům Úřadu náhrada platu ve výši 100 % průměrného výdělku.
(5) Překážky v práci a ve službě na straně zaměstnance, omluvu jeho nepřítomnosti, případně stanovení náhrady platu upravuje čl. 23 Pracovního řádu, čl. 21 Služebního řádu a § 97, § 191 až 206 zákoníku práce a jeho prováděcí předpisy.
(6) Zaměstnavatel je oprávněn provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní a služební neschopnosti dodržuje povinnosti
stanovené v § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (tj. povinnost zdržovat se v místě pobytu, které uvedl lékaři, a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek).
(7) Porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní a služební neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu platu snížit nebo náhradu platu neposkytnout vůbec. V případě porušení této povinnosti zvlášť hrubým způsobem může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h) zákoníku práce.
(8) Zaměstnavatel je oprávněn dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.
Článek 14
Služební a pracovní volno
(1) Ředitel sekce, resp. ředitel odboru, vedoucí samostatného oddělení, vedoucí oddělení v sekci, povolí, pokud to provozní důvody umožní, na žádost zaměstnance, vybrat 1 den služebního a pracovního volna v kalendářním měsíci, bez náhrady platu, na zajištění osobních záležitostí.
(2) Státní zaměstnanec má dále v souladu s Přílohou k nařízení vlády č. 135/2015 Sb. nárok na placené služební volno v rozsahu 1 dne v kalendářním roce k zařízení osobních záležitostí.
Článek 15
Indispoziční volno
(1) Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci na jeho žádost služební a pracovní volno s náhradou mzdy v rozsahu 5 dnů v kalendářním roce z důvodu jeho zdravotní indispozice (dále jen „indispoziční volno“). Indispoziční volno lze čerpat ve výši maximálně 2 po sobě jdoucích pracovních dnů.
(2) Indispoziční volno nelze čerpat v době pracovní neschopnosti, ošetřování nemocného dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti a v době čerpání dovolené. Dále nelze indispoziční volno čerpat v den předcházející či navazující na den čerpání dovolené, či jiného služebního a pracovního volna, který připadá na pracovní den, s výjimkou volna indispozičního (např.: Jsou-li čerpány 2 dny indispozičního volna ve čtvrtek a v pátek, nelze v čerpání dalších dnů pokračovat ihned v pondělí. Stejně tak nelze čerpat indispoziční volno v pátek a následující týden od pondělí nastoupit dovolenou. Uvedené platí i obráceně). Indispoziční volno lze čerpat pouze v celých dnech a nevyčerpané indispoziční volno nelze převádět do následujícího kalendářního roku. Za nevyužití indispozičního volna nepřísluší finanční náhrada. Za poskytnuté indispoziční volno se zaměstnanci plat nekrátí.
(3) Zaměstnanec žádá o povolení čerpání indispozičního volna svého přímého nadřízeného představeného osobně, prostřednictvím telefonu nebo e-mailu nejpozději v den jeho čerpání, a to do 9:00 hodin (po návratu do služby a práce zaměstnanec vyplní formulář
„Indispoziční volno“ v souladu s platnými zásadami). Zdravotní indispozici není zaměstnanec povinen prokazovat předložením potvrzení ošetřujícího lékaře nebo jiným obdobným způsobem.
(4) Nebudou-li výše uvedené podmínky naplněny, bude nepřítomnost zaměstnance považována za čerpání dovolené, resp. neplaceného volna v případě, že nárok na dovolenou nevznikl či není.
Článek 16
Náhrada škody při pracovním a služebním úrazu
Problematiku pracovních úrazů, odpovědnost, druhy a výši náhrad upravují § 105, § 269 až 271u zákoníku práce a u státních zaměstnanců upravuje problematiku služebních úrazů ustanovení § 269 až 271u zákoníku práce a § 124 zákona o státní službě.
ČÁST ČTVRTÁ PÉČE O ZAMĚSTNANCE
Článek 17
Pracovnělékařské prohlídky
Postup při provádění pracovnělékařských prohlídek stanoví příslušný vnitřní předpis.
Článek 18
Odborný rozvoj zaměstnanců
(1) Odborný rozvoj státních zaměstnanců upravuje § 107 až 111 zákona o státní službě. Státní zaměstnanci jsou povinni prohlubovat si své vzdělání k výkonu služby. Služební orgán, resp. ředitel sekce, ředitel odboru, vedoucí samostatného oddělení, vedoucí oddělení v sekci, je oprávněn uložit příslušným státním zaměstnancům účast na školení, studiu nebo jiných formách přípravy k prohloubení vzdělání. Účast na těchto vzdělávacích akcích se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat.
(2) Úřad umožní zaměstnancům prohlubovat kvalifikaci k výkonu sjednané práce účastí na vzdělávacích akcích. Úřad je oprávněn uložit zaměstnanci účast na těchto akcích, přičemž tato účast se považuje za výkon práce (§ 230 zákoníku práce).
(3) Úřad bude podporovat rozšiřování jazykových znalostí zaměstnanců. Podrobnosti stanoví příslušný vnitřní předpis.
(4) Úřad umožní zaměstnancům zvýšení vzdělání (kvalifikace), jestliže je v souladu s jeho potřebami, poskytováním pracovního a služebního volna s náhradou platu na základě uzavřené kvalifikační dohody (§ 231 až 235 zákoníku práce) nebo na základě povolení služebního orgánu (§ 109 zákona o státní službě).
Článek 19
Stravování zaměstnanců
(1) Úřad zabezpečí svým zaměstnancům stravování na každém pracovišti vždy u jednoho provozovatele stravovací služby, případně náhradním způsobem (např. stravenky).
(2) Podle vyhlášky č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, ve znění pozdějších předpisů, nemůže Úřad poskytovat příspěvek na stravování (ať závodní nebo nákup stravenek) v době nepřítomnosti zaměstnance ve službě a v práci (např. doba služební a pracovní neschopnosti, dovolené, ošetřování člena rodiny), a pokud zaměstnanec nevykonával službu a práci alespoň 3 hodiny v daném kalendářním dni v místě výkonu služby stanoveném v rozhodnutí (práce sjednaném v pracovní smlouvě).
(3) Úřad poskytne zaměstnancům s nepřetržitým služebním (pracovním) režimem další hlavní jídlo (stravenku) v kalendářním dni, pokud zaměstnanec vykonává službu (práci) pro Úřad déle než 11 hodin v úhrnu s přestávkou v práci v daném kalendářním dni v místě výkonu služby stanoveném v rozhodnutí (práce sjednaném v pracovní smlouvě).
ČÁST PÁTÁ
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI A PŘI VÝKONU SLUŽBY
Článek 20
(1) Předcházení ohrožení života a zdraví při výkonu služby, povinnosti Úřadu upravuje § 101 až 106 zákoníku práce a § 113 a § 122 zákona o státní službě.
(2) Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnanců a účast VZO v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou upraveny v § 101 až 108 zákoníku práce a dalšími právními předpisy.
(3) Úřad bude vytvářet takové pracovní a služební podmínky, aby byl zaměstnancům zajištěn bezpečný výkon práce a služby ve zdravotně odpovídajícím pracovním prostředí.
(4) Úřad se zavazuje nejméně jednou v roce organizovat ve spolupráci s VZO prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ve službě na všech pracovištích a zařízeních (§ 108 odst. 5 zákoníku práce).
(5) Na pracovištích a v dalších prostorách Úřadu je zakázáno kouřit.
(6) Úřad poskytne zaměstnancům základní hygienické potřeby, pokud nejsou poskytovány na pracovišti.
ČÁST ŠESTÁ ODMĚŇOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ
Článek 21
Základní úprava podmínek odměňování
(1) Odměňování zaměstnanců Úřadu upravuje § 109 až 112, § 122 až 150 zákoníku práce a jeho prováděcí předpisy a § 144 až § 152 zákona o státní službě.
(2) Odměňování a platové náležitosti zaměstnanců dále upravuje Pracovní řád a Služební řád Úřadu a příslušný vnitřní předpis.
(3) Státní zaměstnanci jsou odměňování formou rozhodnutí služebního orgánu.
(4) Plat a náhrady platu (dále jen „plat“) jsou splatné pozadu za měsíční období ve výplatním termínu, kterým je 14. den v měsíci. Připadne-li výplatní termín na den pracovního klidu, vyplácí se plat v nejbližším předchozím pracovním dni.
(5) Úřad vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené přiměřenou zálohu na plat splatný během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, a to za podmínky, že zaměstnanec o výplatu této zálohy požádá písemně odbor ekonomický nejméně 10 pracovních dnů před nastoupením dovolené, resp. před datem požadované výplaty této zálohy. Záloha bude vyplacena stejným způsobem, jakým je vypláceno běžné vyúčtování platu.
Článek 22
Odbytné a odstupné
(1) Při skončení služebního poměru na dobu neurčitou z důvodu podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného. Při nepřetržité době trvání služebního poměru:
a) nepřesahující 3 roky přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,
b) nepřesahující 6 let, ale přesahující 3 roky, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,
c) nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu,
d) přesahující 9 let přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu státního zaměstnance.
(2) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši:
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
(3) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a Úřad se zcela zprostí své povinnosti podle
§ 367 odst. 1 zákoníku práce, odstupné podle věty první tohoto odstavce zaměstnanci nepřísluší.
(4) Odbytné a odstupné vyplácí Úřad po skončení služebního a pracovního poměru u Úřadu v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu platu, pokud se nedohodne se zaměstnancem na výplatě odbytného a odstupného v jiném termínu.
(5) Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u Úřadu v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen Úřadu vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.
Článek 23
Odměny k životním a pracovním, případně služebním, výročím
(1) Odměny zaměstnancům Úřadu k životnímu výročí:
a) 50 let věku - 5 000 Kč za podmínky, že zaměstnanec ke dni výročí pracuje u Úřadu, případně jeho služební poměr trvá, nepřetržitě nejméně 5 let,
b) 60 let věku - 10 000 Kč za podmínky, že zaměstnanec ke dni výročí pracuje u Úřadu, případně jeho služební poměr trvá, nepřetržitě déle než 5 let.
(2) Odměny zaměstnancům Úřadu k pracovnímu a služebnímu výročí:
a) 10 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru - 5 000 Kč,
b) 20 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru - 10 000 Kč,
c) 30 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru - 15 000 Kč,
d) 40 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru - 20 000 Kč.
(3) Odměny při prvním skončení pracovního poměru u Úřadu, případně služebního poměru, pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod:
a) nejméně 5 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru
- 5 000 Kč,
b) více než 10 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru
- 10 000 Kč,
c) více než 15 let pracovního poměru u Úřadu, případně trvání služebního poměru
- 15 000 Kč.
(4) Pro účely vzniku nároku na odměnu se do doby trvání služebního poměru státního zaměstnance započítává doba trvání pracovního poměru, který vzniku služebního poměru bezprostředně předcházel, a to ve správních úřadech, které jsou dle § 4 odst. 1 zákona o státní službě služebními úřady, a ve státních orgánech nebo právnických osobách, které jsou služebními úřady dle § 4 odst. 2 téhož zákona.
Článek 24
Fond kulturních a sociálních potřeb
(1) Úřad vytváří fond kulturních a sociálních potřeb (dále jen „fond“). Při jeho tvorbě, používání a hospodaření s ním se řídí příslušným právním předpisem (vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů).
(2) Smluvní strany se zavazují využívat prostředků fondu účelně pro všechny zaměstnance v souladu s právními předpisy o používání fondu, se schválenými zásadami pro používání fondu na rok 2017 a podle schváleného rozpočtu fondu na příslušný kalendářní rok.
ČÁST SEDMÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 25
(1) Smluvní strany se dohodly, že v rámci Úřadu bude zpracována jedna kolektivní dohoda, která se vztahuje na zaměstnance v pracovním i služebním poměru.
(2) Smluvní strany se zavazují, že v případě neshody ve věci výkladu obsahu této kolektivní dohody vstoupí prostřednictvím svých zástupců do jednání se snahou předejít kolektivnímu sporu o plnění kolektivní dohody. V případě neplatnosti jednotlivých ustanovení této kolektivní dohody platí, že příslušná práva a povinnosti se řídí platnými právními předpisy.
(3) Omezení některých práv státních zaměstnanců upravuje § 80 an. zákona o státní službě.
(4) Změnu nebo doplnění této kolektivní dohody může navrhnout písemně kterákoliv ze smluvních stran. Smluvní strany jsou povinny o návrhu na změnu nebo doplněk jednat nejpozději do 15 dnů od jejich doručení.
(5) V případě změny právních předpisů dotýkajících se závazků upravených touto kolektivní dohodou bude jednání zahájeno v nejbližším možném termínu od nabytí jejich účinnosti.
(6) Smluvní strany se zavazují zahájit do 31. října 2017 jednání o uzavření nové kolektivní dohody s tím, že v tomto termínu bude smluvními stranami upřesněn postup jednání.
(7) Kolektivní dohoda je uzavírána na dobu 1 roku pro období od 1. ledna 2017 do
31. prosince 2017.
(8) Úřad zajistí zveřejnění kolektivní smlouvy prostřednictvím vnitřní informační sítě.
(9) Smluvní strany seznámí zaměstnance s obsahem kolektivní dohody do 15 dnů ode dne nabytí její účinnosti. Tato povinnost se týká i jejích dodatků.
(10) Veškeré změny kolektivní dohody musí být sjednány smluvními stranami a vydány formou písemného dodatku, který se stane její součástí.
(11) Kolektivní dohoda nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017.
Praha 20. prosince 2016
Za výbor základní odborové organizace:
Xxx. Xxx Xxxxx v. r. předseda závodního výboru
České odborové organizace pracovníků státní správy telekomunikací
Za Českou republiku – Český telekomunikační úřad: Xxx. Xxx. Xxxxxxx Xxxxx v. r.
předseda Rady Úřadu