NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/1230
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/1230
ze dne 14. července 2021
o přeshraničních platbách v Unii (kodifikované znění)
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PaRLaMENT a Rada EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 114 odst. 1 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky (1),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2), v souladu s řádným legislativním postupem (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (4) bylo několikrát podstatně změněno (5). V zájmu přehlednosti a srozumitelnosti by uvedené nařízení mělo být kodifikováno.
(2) Pro řádné fungování vnitřního trhu a usnadnění přeshraničního obchodu v Unii je nezbytné, aby poplatky za přeshraniční platby v eurech byly stejné jako poplatky za odpovídající platby uvnitř členského státu.
(3) Není vhodné uplatňovat zásadu rovných poplatků na platební prostředky, které jsou založeny převážně nebo výhradně na papírových dokladech, například šeky, jelikož je vzhledem k jejich povaze nelze zpracovat stejně efektivně jako elektronické platby.
(4) Zásada rovných poplatků by měla být uplatňována na platby, které byly zahájeny či ukončeny v písemné podobě či v hotovosti, pokud byly v průběhu provádění platby zpracovávány elektronicky, s výjimkou šeků, a rovněž na veškeré poplatky spojené přímo či nepřímo s platebními transakcemi, včetně poplatků týkajících se smluv. Nepřímé poplatky by měly zahrnovat poplatky za vystavení trvalého platebního příkazu nebo poplatky za používání platební karty nebo debetní či kreditní karty, jež by měly být stejné pro vnitrostátní i přeshraniční platební transakce v rámci Unie.
(5) aby se zabránilo roztříštěnosti platebních trhů, je vhodné uplatňovat zásadu rovných poplatků. Za tímto účelem by pro každou kategorii přeshraniční platební transakce měla být určena vnitrostátní platba, která má stejné nebo velmi podobné vlastnosti jako přeshraniční platba. K určení vnitrostátní platby odpovídající platbě přeshraniční by mělo být možné použít mimo jiné tato kritéria: způsob, jakým byl dán k platbě podnět, způsob provedení a ukončení platby, stupeň automatizace, jakákoli platební záruka, status klienta a vztah k poskytovateli platební služby či použitý platební prostředek ve smyslu čl. 4 bodu 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (6). Tato kritéria by neměla být považována za úplná.
(1) Úř. věst. C 65, 25.2.2021, s. 4.
(2) Úř. věst. C 56, 16.2.2021, s. 43.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. června 2021 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne
13. července 2021.
(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11).
(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).
(6) Příslušné orgány by měly, pokud to považují za nezbytné, vydat pokyny pro určení odpovídajících plateb. Komise by měla, případně i s pomocí Platebního výboru zřízeného čl. 85 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES (7), poskytnout příslušným orgánům náležité pokyny a být jim nápomocna.
(7) aby bylo usnadněno fungování vnitřního trhu a bylo zabráněno nerovnostem mezi uživateli platebních služeb v členských státech eurozóny a členských státech mimo eurozónu, pokud jde o přeshraniční platby v eurech, je nutné zajistit, aby poplatky za přeshraniční platby v eurech v rámci Unie byly uvedeny v soulad s poplatky účtovanými za odpovídající vnitrostátní platby provedené v národní měně členského státu, v němž se nachází poskytovatel platebních služeb uživatele platebních služeb. Má se za to, že poskytovatel platebních služeb se nachází v členském státě, v němž poskytuje své služby uživateli platebních služeb.
(8) Jsou-li v členském státě plátce a v členském státě příjemce používány odlišné měny, poplatky za konverzi měny přeshraniční platbu výrazně zdražují. Článek 45 směrnice (EU) 2015/2366 stanoví požadavek, aby byly poplatky a použitý směnný kurz transparentní, čl. 52 bod 3 uvedené směrnice uvádí požadavky na informace týkající se platebních transakcí upravených rámcovou smlouvou a čl. 59 odst. 2 uvedené směrnice obsahuje požadavky na informace týkající se poskytovatelů, kteří nabízejí služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje. Je nezbytné zavést další opatření, která ochrání spotřebitele před nepřiměřeně vysokými poplatky za služby konverze měny a zajistí, aby byly spotřebitelům poskytnuty informace, jež ke zvolení nejlepší nabídky konverze měny potřebují.
(9) Opatření, jež mají být provedna, by měla být přiměřená, vhodná a nákladově efektivní. Zároveň by v případech, kdy má plátce v bankomatu nebo v místě prodeje k dispozici různé možnosti konverze měny, měly poskytované informace umožňovat srovnání tak, aby mohl plátce učinit informované rozhodnutí.
(10) aby bylo dosaženo srovnatelnosti, měly by být poplatky za konverzi měny u všech karetních plateb vyjádřeny stejně, to jest jako procentní přirážky k posledním dostupným referenčním směnným kurzům eura zveřejněným Evropskou centrální bankou (ECB). V případě konverze mezi dvěma měnami jinými než euro by tato přirážka mohla vycházet z kurzu odvozeného ze dvou kurzů ECB.
(11) V souladu s obecnými informačními požadavky týkajícími se poplatků za konverzi měny stanovenými ve směrnici (EU) 2015/2366 by poskytovatelé služeb konverze měny měli zveřejnit informace o svých poplatcích za konverzi měny před iniciací platební transakce. Poskytovatelé služeb konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje by měli poskytovat informace o svých poplatcích za tyto služby jasným a přístupným způsobem, například tím, že poplatky zobrazí u přepážky nebo digitálně na terminálu či na displeji v případě nákupů online. Kromě informací uvedených v čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366 by před iniciací platby tito poskytovatelé měli poskytnout výslovné informace o částce, která má být vyplacena příjemci v měně používané příjemcem, a o celkové částce, kterou má plátce zaplatit, v měně účtu plátce. Částka, která má být vyplacena v měně používané příjemcem, by měla vyjadřovat cenu kupovaného zboží nebo služeb a může být zobrazena na pokladně spíše než na platebním terminálu. Měna používaná příjemcem je obecně místní měna, ale v souladu se zásadou smluvní volnosti to v některých případech může být xxxx xxxx Unie. Celková částka, kterou má plátce zaplatit v měně účtu plátce, by se měla skládat z ceny zboží nebo služeb a poplatků za konverzi měny. Obě částky by navíc měly být doloženy na účtence nebo na jiném trvalém nosiči.
(12) S ohledem na čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, pokud je služba konverze měny nabízena v bankomatu nebo v místě prodeje, měl by mít plátce možnost tuto službu odmítnout a zaplatit místo toho v měně používané příjemcem.
(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1).
(13) aby měli plátci možnost porovnat si poplatky za různé možnosti konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje, měli by poskytovatelé platebních služeb plátců zahrnovat plně srovnatelné informace o platných poplatcích za konverzi měny nejen v podmínkách svých rámcových smluv, ale měli by tyto informace také zveřejnit na široce dostupné a snadno přístupné elektronické platformě, zejména na svých internetových stránkách, na svých stránkách pro klientské internetové bankovnictví a v aplikaci pro mobilní bankovnictví, a to snadno srozumitelným a přístupným způsobem. To by umožnilo vytvoření srovnávacích internetových stránek, které by spotřebitelům usnadnily srovnávání cen při cestách či nakupování v zahraničí. Poskytovatelé platebních služeb plátců by navíc měli plátcům připomenout platné poplatky za konverzi měny v případě, že provádějí karetní platbu v jiné měně, a to prostřednictvím široce dostupných a snadno přístupných elektronických komunikačních kanálů, například zpráv SMS, emailů nebo oznámení v aplikaci pro mobilní bankovnictví plátce. Poskytovatelé platebních služeb by se měli s uživateli platebních služeb dohodnout na elektronickém komunikačním kanálu, jehož prostřednictvím budou poskytovat informace o poplatcích za konverzi měny, přičemž musí zohlednit, prostřednictvím kterého kanálu mohou plátce kontaktovat nejefektivněji. Poskytovatelé platebních služeb by také měli vyhovět žádostem uživatelů platebních služeb, kteří si nepřejí dostávat elektronické zprávy s informacemi o poplatcích za konverzi měny.
(14) V situacích, kdy plátce zůstává v zahraničí delší dobu, například když je vyslán do zahraničí nebo tam studuje, nebo kdy plátce pravidelně používá kartu k nákupům online v místní měně, je vhodné zasílání pravidelných upomínek. Povinnost poskytovat takovéto upomínky by zajistila, aby byl plátce informován při zvažování různých možností konverze měny.
(15) Je důležité usnadnit provádění přeshraničních plateb poskytovateli platebních služeb. V tomto ohledu je třeba podporovat standardizaci, zejména pokud jde o používání mezinárodního identifikátoru čísla platebního účtu (IBaN) a identifikačního kódu podniku (BIC). Je proto vhodné, aby poskytovatelé platebních služeb poskytovali uživatelům platebních služeb IBaN a BIC týkající se daného účtu.
(16) aby bylo zaručeno trvalé, včasné a účinné poskytování statistiky platební bilance v rámci jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPa), je vhodné zajistit, aby bylo možno nadále shromažďovat snadno dostupné údaje o platbách, jako jsou IBaN, BIC a částka transakce, nebo základní souhrnné údaje o platbách pro jednotlivé platební prostředky, pokud proces shromažďování těchto údajů nenaruší automatické zpracování plateb a může být plně automatizován. Tímto nařízením není dotčena oznamovací povinnost pro účely jiných politik, například pro předcházení praní peněz nebo financování terorismu, nebo pro daňové účely.
(17) Příslušné orgány by měly být zmocněny k účinnému plnění svých kontrolních povinností a přijímání veškerých opatření nezbytných k zajištění toho, aby poskytovatelé platebních služeb toto nařízení dodržovali.
(18) aby bylo zajištěno, že je možné zjednat nápravu v případě nesprávného uplatňování tohoto nařízení, měly by mít členské státy zavedeny přiměřené a účinné postupy pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy v případě sporů mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Je rovněž důležité, aby byly určeny příslušné orgány a subjekty pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy.
(19) Je nezbytné zajistit, aby příslušné orgány a subjekty pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy v Unii aktivně spolupracovaly v zájmu bezproblémového a včasného řešení přeshraničních sporů souvisejících s tímto nařízením. Tato spolupráce by mohla mít formu výměny informací týkajících se právních předpisů nebo právní praxe obvyklé v působnosti těchto orgánů a subjektů nebo, v případě potřeby, předávání nebo přebírání řízení pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy.
(20) Je nutné, aby členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovily účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušování tohoto nařízení.
(21) Rozšíření uplatňování tohoto nařízení na jiné měny než euro by mělo jednoznačný přínos, zejména co se týká počtu dotčených plateb. aby mohly členské státy, jejichž měnou není euro, rozšířit uplatňování tohoto nařízení na přeshraniční platby denominované v jejich národní měně, měl by být stanoven postup pro oznamování.
(22) Komise by měla Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru předložit zprávu o uplatňování pravidla pro harmonizaci nákladů na přeshraniční platby v eurech a nákladů na vnitrostátní transakce v národních měnách a o efektivitě požadavku poskytovat informace o konverzi měny stanovených v tomto nařízení. Komise by rovněž měla analyzovat další možnosti, včetně technické proveditelnosti těchto možností, pokud jde o rozšíření pravidla o stejných poplatcích na všechny měny Unie a dalšího zvýšení transparentnosti a srovnatelnosti poplatků za konverzi měny, a také možnost, aby jiné subjekty než poskytovatel platebních služeb plátce mohly aktivovat či deaktivovat možnost přijmout konverzi měny.
(23) Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,
PŘIJaLY TOTO NaŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení stanoví pravidla pro přeshraniční platby a transparentnost poplatků za konverzi měny v Unii.
2. Toto nařízení se vztahuje na přeshraniční platby podle směrnice (EU) 2015/2366 denominované v eurech nebo v národních měnách členských států, které v souladu s článkem 13 tohoto nařízení oznámily své rozhodnutí rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu.
Bez ohledu na první pododstavec tohoto odstavce se články 4 a 5 použijí na vnitrostátní a přeshraniční platby, které jsou denominované buď v eurech, nebo v národní měně členského státu jiné než euro a které zahrnují službu konverze měny.
3. Toto nařízení se nevztahuje na platby prováděné poskytovateli platebních služeb na jejich vlastní účet nebo pro jiné poskytovatele platebních služeb.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „přeshraniční platbou“ elektronicky zpracovaná platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých členských státech;
2) „vnitrostátní platbou“ elektronicky zpracovaná platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce i poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí ve stejném členském státě;
3) „plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz;
4) „příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;
5) „poskytovatelem platebních služeb“ kterákoli z kategorií právnických osob uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice (EU) 2015/2366 a fyzické nebo právnické osoby uvedené v článku 32 uvedené směrnice, s výjimkou institucí uvedených v čl. 2 odst. 5 bodech 2 až 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (8), jimž byla členským státem udělena výjimka podle čl. 2 odst. 5 směrnice (EU) 2015/2366;
6) „uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce, příjemce nebo obojí;
7) „platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;
8) „platebním příkazem“ pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;
9) „poplatkem“ jakákoliv částka účtovaná uživateli platebních služeb poskytovatelem platebních služeb, která je přímo nebo nepřímo spojená s platební transakcí, jakákoliv částka účtovaná uživateli platebních služeb poskytovatelem platebních služeb nebo subjektem poskytujícím služby konverze měny v souladu s čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366 za službu konverze měny, nebo kombinace výše uvedených částek;
10) „peněžními prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze a elektronické peníze ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES (9);
11) „spotřebitelem“ fyzická osoba, jež jedná za jiným účelem než za účelem své obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;
12) „mikropodnikem“ podnik, který je v okamžiku uzavření smlouvy o platební službě podnikem definovaným v článku 1 a v čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (10);
13) „mezibankovním poplatkem“ poplatek placený mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce za každou inkasní transakci;
14) „inkasem“ platební služba pro odepsání částky platební transakce z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb;
15) „inkasním systémem“ společný soubor pravidel, postupů a standardů dohodnutých mezi poskytovateli platebních služeb za účelem provádění inkasních transakcí.
Článek 3
Poplatky za přeshraniční platby a odpovídající vnitrostátní platby
1. Poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživateli platební služby za přeshraniční platby v eurech jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty v národní měně členského státu, v němž se poskytovatel platebních služeb uživatele platebních služeb nachází.
2. Poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživateli platební služby za přeshraniční platby v národní měně členského státu, který oznámil své rozhodnutí rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu v souladu s článkem 13, jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb uživatelům platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a ve stejné měně.
(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
(9) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).
doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
3. Při stanovení výše poplatků za přeshraniční platbu poskytovatel platebních služeb zjistí za účelem dodržení odstavce 1 odpovídající vnitrostátní platbu. Považují-li to příslušné orgány za nezbytné, vydají pokyny pro zjištění odpovídajících vnitrostátních plateb. V rámci Platebního výboru zřízeného podle čl. 85 odst. 1 směrnice 2007/64/ES spolupracují příslušné orgány aktivně na zajištění konzistence pokynů týkajících se odpovídajících vnitrostátních plateb.
4. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na poplatky za konverzi měny.
Článek 4
Poplatky za konverzi měny u karetních transakcí
1. S ohledem na požadavek informovat o poplatcích za konverzi měny a použitém směnném kurzu, které mají být poskytnuty podle čl. 45 odst. 1, čl. 52 bodu 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, vyjadřují poskytovatelé platebních služeb a subjekty poskytující služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje ve smyslu čl. 59 odst. 2 uvedené směrnice celkové poplatky za konverzi měny jako procentní přirážku k posledním dostupným referenčním směnným kurzům eura zveřejněným Evropskou centrální bankou (ECB). Tato přirážka je plátci oznámena před iniciací platební transakce.
2. Poskytovatelé platebních služeb rovněž zveřejňují přirážku uvedenou v odstavci 1 srozumitelným a snadno přístupným způsobem na široce dostupné a snadno přístupné elektronické platformě.
3. Kromě informací uvedených v odstavci 1 poskytne subjekt poskytující službu konverze měny prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje plátci před iniciací platební transakce tyto informace:
a) částku, která má být vyplacena příjemci platby v měně použité příjemcem;
b) částku, která má být zaplacena plátcem v měně účtu plátce.
4. Subjekt poskytující služby konverze měny v bankomatu nebo v místě prodeje zřetelně zobrazí informace uvedené v odstavci 1 na bankomatu nebo v místě prodeje. Před iniciací platební transakce subjekt poskytující služby konverze měny rovněž informuje plátce o možnosti platby v měně používané příjemcem a následné konverzi měny poskytovatelem platebních služeb plátce. Informace podle odstavců 1 a 3 jsou rovněž poskytnuty plátci na trvalém nosiči po iniciaci platební transakce.
5. Poskytovatel platebních služeb plátce zašle plátci elektronickou zprávu s informacemi uvedenými v odstavci 1 pro každou platební kartu, kterou poskytovatel platebních služeb plátci vydal a která se váže na stejný účet, a to bez zbytečného odkladu poté, co poskytovatel platebních služeb plátce obdrží platební příkaz k výběru hotovosti z bankomatu nebo k platbě v místě prodeje v jiné měně Unie, než je měna účtu plátce.
Bez ohledu na první pododstavec je tato zpráva zaslána jednou každý měsíc, v němž poskytovatel platebních služeb plátce obdrží od plátce platební příkaz ve stejné měně.
6. Poskytovatel platebních služeb se s uživatelem platebních služeb dohodne na široce dostupném a snadno přístupném elektronickém komunikačním kanálu nebo kanálech, jejichž prostřednictvím bude zasílat zprávu uvedenou v odstavci 5.
Poskytovatel platebních služeb nabídne uživatelům platebních služeb možnost odmítnout zasílání elektronických zpráv uvedených v odstavci 5.
Poskytovatel platebních služeb a uživatel platebních služeb se mohou dohodnout, že odstavec 5 a tento odstavec se nepoužijí buď v celém rozsahu, nebo zčásti, není-li uživatel platebních služeb spotřebitelem.
7. Informace uvedené v tomto článku se poskytují bezplatně neutrálním a srozumitelným způsobem.
Článek 5
Poplatky za konverzi měny v souvislosti s úhradami
1. Pokud poskytovatel platebních služeb plátce nabízí v souvislosti s úhradou ve smyslu čl. 4 bodu 24 směrnice (EU) 2015/2366, která je iniciována přímo online, a sice prostřednictvím internetových stránek nebo aplikace pro mobilní bankovnictví poskytovatele platebních služeb službu konverze měny, informuje poskytovatel platebních služeb s ohledem na čl. 45 odst. 1 a čl. 52 bod 3 uvedené směrnice plátce před iniciací platební transakce jasným, neutrálním a srozumitelným způsobem o předpokládaných poplatcích za služby konverze měny vztahujících se k příslušné úhradě.
2. Před iniciací platební transakce sdělí poskytovatel platebních služeb plátci jasným, neutrálním a srozumitelným způsobem předpokládanou celkovou částku úhrady vyjádřenou v měně účtu plátce, včetně případných transakčních poplatků a poplatků za konverzi měny. Poskytovatel platebních služeb rovněž sdělí předpokládanou částku, která bude převedena příjemci v měně používané příjemcem.
Článek 6
Opatření usnadňující automatizaci plateb
1. Jestliže to připadá v úvahu, poskytovatel platebních služeb sdělí uživateli platebních služeb jeho mezinárodní identifikátor čísla platebního účtu (IBaN) a svůj identifikační kód podniku (BIC).
Jestliže to připadá v úvahu, uvádí navíc poskytovatel platebních služeb na výpisech z účtu nebo v příloze k nim IBaN uživatele platebních služeb a BIC poskytovatele platebních služeb.
Poskytovatel platebních služeb poskytuje informace požadované podle tohoto odstavce uživateli platebních služeb bezplatně.
2. Poskytovatel platebních služeb může uživateli platebních služeb účtovat dodatečné poplatky k poplatkům účtovaným v souladu s čl. 3 odst. 1 v případě, že tento uživatel dá poskytovateli platebních služeb pokyn k provedení přeshraniční platby, aniž by sdělil IBaN, a případně v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (11), příslušný kód BIC, platebního účtu v druhém členském státě. Tyto poplatky musí být přiměřené a musí odpovídat nákladům. Na jejich výši se poskytovatel platebních služeb a uživatel platebních služeb dohodnou. Poskytovatel platebních služeb informuje uživatele platebních služeb o výši dodatečných poplatků v dostatečném časovém předstihu před tím, než je uživatel platebních služeb touto dohodou vázán.
3. Je-li to vhodné s ohledem na povahu dotyčné platební transakce, ve všech případech fakturace za zboží a služby v Unii sdělí dodavatel zboží a služeb, který přijímá platby, na něž se vztahuje toto nařízení, svým zákazníkům svůj IBaN a BIC svého poskytovatele platebních služeb.
Článek 7
Oznamovací povinnosti pro účely platební bilance
1. Členské státy nezavádějí žádné vnitrostátní oznamovací povinnosti založené na zúčtování uložené poskytovatelům platebních služeb pro účely statistiky platební bilance, které souvisejí s platebními transakcemi jejich klientů.
2. aniž je dotčen odstavec 1, členské státy mohou shromažďovat souhrnné údaje nebo jiné příslušné snadno dostupné
informace, pokud tento sběr údajů nemá žádný dopad na automatizované zpracování plateb a může být ze strany poskytovatele platebních služeb zcela automatizován.
(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).
Článek 8
Příslušné orgány
Členské státy určí příslušné orgány zajišťující dodržování tohoto nařízení.
Členské státy neprodleně oznámí Komisi jakékoli změny týkající se příslušných orgánů oznámených v souladu s čl. 9 druhým pododstavcem nařízení (ES) č. 924/2009.
Členské státy po příslušných orgánech požadují, aby účinně kontrolovaly dodržování tohoto nařízení, a přijmou veškerá opatření, jež jsou k zajištění dodržování tohoto nařízení nezbytná.
Článek 9
Postupy pro vyřizování stížností na údajné porušení tohoto nařízení
1. Členské státy zavedou postupy, které uživatelům platebních služeb a jiným zúčastněným stranám umožní podávat příslušným orgánům stížnosti na údajné porušení tohoto nařízení ze strany poskytovatelů platebních služeb.
2. Tam kde je to vhodné, a aniž je dotčeno právo na podání žaloby k soudu podle vnitrostátního procesního práva, informují příslušné orgány stranu, která stížnost podala, o existenci postupů pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy zavedených v souladu s článkem 10.
Článek 10
Postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy
1. Členské státy zavedou přiměřené a účinné postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy pro urovnávání sporů mezi uživateli platebních služeb a jejich poskytovateli platebních služeb, které se týkají práv a povinností vyplývajících z tohoto nařízení. Za tím účelem členské státy určí odpovědné subjekty.
2. Členské státy neprodleně oznámí Komisi jakékoli změny týkající se subjektů oznámených v souladu s čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 924/2009.
3. Členské státy mohou stanovit, že se tento článek použije pouze na ty uživatele platebních služeb, kteří jsou spotřebiteli nebo mikropodniky. V takovém případě členské státy tuto skutečnost oznámí Komisi.
Článek 11
Přeshraniční spolupráce
Příslušné orgány a subjekty jednotlivých členských států odpovědné za postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy uvedené v článcích 8 a 10 spolupracují aktivně a bez průtahů při řešení přeshraničních sporů. Členské státy zajistí, aby se tato spolupráce uskutečňovala.
Článek 12
Sankce
Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy neprodleně oznámí Komisi jakékoli změny pravidel a opatření oznámených v souladu s článkem 13 nařízení (ES) č. 924/2009.
Článek 13
Použití na jiné měny než euro
Členský stát, který nepoužívá jako svou měnu euro a který se rozhodne rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu, oznámí toto své rozhodnutí Komisi.
Toto oznámení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Rozšíření uplatňování tohoto nařízení na národní měnu dotčeného členského státu nabývá účinku uplynutím 14 dnů od uvedeného zveřejnění.
Článek 14
Přezkum
1. do 19. dubna 2022 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému
a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování a dopadu tohoto nařízení, která obsahuje zejména:
a) hodnocení uplatňování článku 3 tohoto nařízení poskytovateli platebních služeb;
b) hodnocení vývoje objemů a poplatků u vnitrostátních a přeshraničních plateb v národních měnách členských států a v eurech ode dne přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/518 (12), tj. ode dne 19. března 2019;
c) hodnocení dopadu článku 3 tohoto nařízení na vývoj poplatků za konverzi měny a dalších poplatků souvisejících s platebními službami pro plátce i příjemce;
d) hodnocení odhadovaného dopadu změny čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení tak, aby zahrnoval měny všech členských států;
e) hodnocení, do jaké míry poskytovatelé služeb konverze měny dodržují informační povinnosti stanovené v článcích 4 a 5 tohoto nařízení a vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádějí čl. 45 odst. 1, čl. 52 bod 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, a zda tato pravidla zvýšila transparentnost poplatků za konverzi měny;
f) hodnocení, zda a do jaké míry se poskytovatelé služeb konverze měny potýkají s problémy při praktickém uplatňování článků 4 a 5 tohoto nařízení a vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádějí čl. 45 odst. 1, čl. 52 bod 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366;
g) analýzu nákladů a přínosů komunikačních kanálů a technologií, jež využívají poskytovatelé služeb konverze měny nebo jež mají poskytovatelé služeb konverze měny k dispozici a které mohou dále zlepšit transparentnost poplatků za konverzi měny, včetně hodnocení toho, zda existují určité kanály, které by měli mít poskytovatelé platebních služeb povinnost nabízet pro zasílání informací uvedených v článku 4; tato analýza obsahuje rovněž posouzení technické proveditelnosti současného zveřejňování informací uvedených v čl. 4 odst. 1 a 3 tohoto nařízení před iniciací každé transakce u všech možností konverze měny, jež jsou dostupné v bankomatu nebo v místě prodeje;
h) analýzu nákladů a přínosů zavedení možnosti, aby plátci blokovali v bankomatu nebo v místě prodeje možnosti konverze měny nabízené jinými subjekty, než je poskytovatel platebních služeb plátce, a změnili v tomto ohledu své preference;
i) analýzu nákladů a přínosů zavedení požadavku, aby poskytovatel platebních služeb plátce uplatňoval při zúčtování a vypořádání transakce v rámci poskytování služeb konverze měny ve vztahu k individuální platební transakci směnný kurz platný v okamžiku iniciace transakce.
2. Zpráva uvedená v odstavci 1 zahrnuje alespoň období od 15. prosince 2019 do 19. října 2021. Pro sestavení zprávy může Komise využít údaje získané členskými státy ve vztahu k odstavci 1 a zohlednit specifika různých platebních transakcí, přičemž rozlišuje zejména mezi transakcemi iniciovanými v bankomatu a transakcemi iniciovanými v místě prodeje.
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/518 ze dne 19. března 2019, kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009, pokud jde o některé poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 36).
Nařízení (ES) č. 924/2009 se zrušuje.
Článek 15
Zrušení
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.
Článek 16
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. V Bruselu dne 14. července 2021.
Za Evropský parlament předseda
d. X. XxXXXXX
Xx Xxxx předseda
a. LOGaR
Zrušené nařízení a seznam jeho následných změn
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 266, 9.10.2009, s. 11). | |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22). | (Pouze odkazy v článku 17 na články 2, 3, 4, 5, 7 a 8) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/518 (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 36). |
Srovnávací tabulka
Nařízení (ES) č. 924/2009 | Toto nařízení |
Čl. 1 odst. 1, 2 a 3 | Čl. 1 odst. 1, 2 a 3 |
Čl. 1 odst. 4 | – |
Článek 2 | Článek 2 |
Čl. 3 odst. 1 | Čl. 3 odst. 1 |
Čl. 3 odst. 1a | Čl. 3 odst. 2 |
Čl. 3 odst. 2 | Čl. 3 odst. 3 |
Čl. 3 odst. 4 | Čl. 3 odst. 4 |
Článek 3a | Článek 4 |
Článek 3b | Článek 5 |
Čl. 4 odst. 1 | Čl. 6 odst. 1 |
Čl. 4 odst. 3 | Čl. 6 odst. 2 |
Čl. 4 odst. 4 | Čl. 6 odst. 3 |
Článek 5 | Článek 7 |
Článek 6 | – |
Článek 7 | – |
Čl. 9 první pododstavec | Čl. 8 první pododstavec |
Čl. 9 druhý pododstavec | Čl. 8 druhý pododstavec |
Čl. 9 třetí pododstavec | – |
Čl. 9 čtvrtý pododstavec | Čl. 8 třetí pododstavec |
Čl. 10 odst. 1 první pododstavec | Čl. 9 odst. 1 |
Čl. 10 odst. 1 druhý pododstavec | – |
Čl. 10 odst. 2 | Čl. 9 odst. 2 |
Článek 11 | Článek 10 |
Článek 12 | Článek 11 |
Článek 13 | Článek 12 |
Čl. 14 odst. 1 | Článek 13 |
Čl. 14 odst. 2 | – |
Čl. 14 odst. 3 | – |
Článek 15 | Článek 14 |
Článek 16 | Článek 15 |
Článek 17 | Článek 16 |
– | Příloha I |
– | Příloha II |