ISSN 1725-5074

Úřední věstník

Evropské unie

České vydání Právní předpisy

Obsah

ISSN 1725-5074

L 140

Svazek 52

5. června 2009

I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

NAŘÍZENÍ

★ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu

Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (1) 1

SMĚRNICE

★ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES

a 2003/30/ES (1) 16

★ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (1) 63

★ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS (1) 88

★ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení

(ES) č. 1013/2006 (1) 114

(1) Text s významem pro EHP

Cena: 26 EUR (Pokračování na následující straně)

CS

Akty, jejichž název není vytištěn tučně, se vztahují ke každodennímu řízení záležitostí v zemědělství a obecně platí po omezenou dobu. Názvy všech ostatních aktů jsou vytištěny tučně a předchází jim hvězdička.

Obsah (pokračování)

ROZHODNUTÍ PŘIJATÁ SPOLEČNĚ EVROPSKÝM PARLAMENTEM A RADOU

★ Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství

v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 136

CS

I

(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné)

NAŘÍZENÍ

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 443/2009

ze dne 23. dubna 2009,

kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Cílem tohoto nařízení je stanovit výkonnostní emisní nor­ my pro nové osobní automobily registrované ve Společen­ ství, což je součástí integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel za sou­ časného zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

(2) Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (3), vyžaduje, aby

všechny strany vypracovaly a prováděly vnitrostátní a pří­ padně regionální programy obsahující opatření na zmírně­ ní změn klimatu. Komise v tomto smyslu v lednu 2007 navrhla, aby Evropská unie v rámci mezinárodních jedná­ ní sledovala cíl , že rozvinuté země do roku 2020 sníží emise skleníkových plynů o 30 % (oproti úrovni v roce 1990), aby Unie sama již nyní přijala pevný nezávislý záva­ zek, že do roku 2020 dosáhne alespoň 20 % snížení emisí skleníkových plynů (oproti úrovni v roce 1990) nezávisle na snížení, kterých dosáhnou ostatní rozvinuté země. Ten­ to cíl byl potvrzen Evropským parlamentem a Radou.

(3) Jedním z důsledků těchto závazků je, že všechny členské státy budou muset podstatně snížit emise z osobních au­ tomobilů. Aby se dosáhlo nutného podstatného snížení emisí, je třeba provádět politiky a opatření na úrovni člen­ ských států a na úrovni Společenství ve všech odvětvích hospodářství Společenství, a ne pouze v odvětvích prů­ myslu a energetiky. Silniční doprava je druhým největším odvětvím Unie produkujícím emise skleníkových plynů a emise, které z ní pocházejí, se dále zvyšují. Pokud se bu­ dou dopady silniční dopravy na změnu klimatu nadále zvětšovat, značně to oslabí snížení dosažené v boji se změ­ nou klimatu v jiných odvětvích.

(4) Cíle Společenství pro nové osobní automobily poskytnou výrobcům více jistoty při plánování a více pružnosti při pl­ nění požadavků na snížení emisí CO2 než samostatné cíle

(1) Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 1.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009.

(3) Úř. věst. L 33, 7.2.1994, s. 11.

snížení stanovené jednotlivými členskými státy. Při stano­ vení výkonnostních emisních norem je důležité vzít v úva­ hu důsledky pro trhy a konkurenceschopnost výrobců, přímé a nepřímé náklady vznikající podnikům a výhody, které vznikají v podobě podpory inovace a snížení spo­ třeby energie.

(5) Základem tohoto nařízení je dobře zavedený systém mě­ ření a sledování emisí CO2 z vozidel registrovaných ve Společenství v souladu s rozhodnutím Evropského parla­ mentu a Rady č. 1753/2000/ES ze dne 22. června 2000, kterým se zřizuje systém monitorování průměrných spe­ cifických emisí CO2 z nových osobních vozidel (1). Je dů­ ležité, aby stanovení požadavků na snížení emisí CO2 i nadále poskytovalo v celém Společenství výrobcům vo­ zidel předvídatelnost a jistotu při plánování jejich nového vozového parku ve Společenství.

(6) Komise přijala v roce 1995 strategii Společenství na snižo­ vání emisí CO2 z automobilů. Tato strategie byla založena na třech pilířích: dobrovolných závazcích automobilového průmyslu snížit emise, zlepšení v oblasti informovanosti spotřebitelů a podpoře palivově hospodárných automobi­ lů prostřednictvím daňových opatření.

(7) V roce 1998 přijala Evropská asociace výrobců automobi­ lů (ACEA) závazek snížit průměrné emise z nových pro­ dávaných automobilů do roku 2008 na 140 g CO2/km a v roce 1999 přijaly Japonská asociace výrobců automo­ bilů (JAMA) a Korejská asociace výrobců automobilů (KAMA) závazek snížit průměrné emise z nových pro­ dávaných automobilů na 140 g CO2/km do roku 2009. Tyto závazky byly uznány doporučením Komise 1999/125/ES ze dne 5. února 1999 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (2) (ACEA), doporučením Ko­ mise 2000/303/ES ze dne 13. dubna 2000 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (KAMA) (3) a doporu­ čením Komise 2000/304/ES ze dne 13. dubna 2000 ke snižování emisí CO2 z osobních automobilů (JAMA) (4).

(8) Dne 7. února 2007 přijala Komise dvě související sdělení: sdělení o výsledcích přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel a sdělení o rámci právní úpravy pro konkurenceschopnost automobilového průmyslu ve 21. století (CARS21). Sdělení zdůraznila, že byl učiněn pokrok směrem k dosažení cíle 140 g CO2/km do roku 2008/2009, ale cíl Společenství 120 g CO2/km by do roku 2012 nebyl splněn bez dodatečných opatření.

(9) Ve sděleních byl navržen integrovaný přístup zaměřený na dosažení cíle Společenství ve výši 120 g CO2/km do roku 2012 a bylo oznámeno, že Komise navrhne legislativní rámec pro dosažení cíle Společenství, přičemž se zaměří na závazné snížení emisí CO2 za účelem dosažení cíle 130 g CO2/km u průměrného nového vozového parku zlepšováním technologií automobilových motorů. V sou­ ladu s přístupem v rámci dobrovolných závazků přijatých výrobci pokrývá tento rámec ty prvky, které jsou zohled­ něny v měření emisí CO2 z osobních automobilů v sou­ ladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu

(1) Úř. věst. L 202, 10.8.2000, s. 1.

(2) Úř. věst. L 40, 13.2.1999, s. 49.

(3) Úř. věst. L 100, 20.4.2000, s. 55.

(4) Úř. věst. L 100, 20.4.2000, s. 57.

motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hle­ diska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozi­ dla (5). Dalšího snížení ve výši 10 g CO2/km, nebo, je-li to z technických důvodů nutné, jeho ekvivalentu se docílí ji­ nými technickými zlepšeními a zvýšeným používáním udržitelných biopaliv.

(10) Legislativní rámec k uskutečnění cíle průměrných emisí pro nový vozový park by měl zajistit, aby cíle snižování byly nestranné z hlediska hospodářské soutěže a sociálně spravedlivé a udržitelné, aby přihlédly k různorodosti ev­ ropských výrobců automobilů a aby bránily jakémukoli neodůvodněnému narušování hospodářské soutěže mezi nimi. Legislativní rámec by měl být slučitelný s celkovým cílem dosažení kjótských cílů Společenství a měly by ho doplňovat další nástroje, které více souvisejí s používáním, jako například rozdílné daně z motorových vozidel a z energie.

(11) V souhrnném rozpočtu Evropské unie by měl být vyčleněn dostatečný objem finančních prostředků na podporu vý­ voje technologií zaměřených na výrazné snížení emisí CO2 ze silničních vozidel.

(12) S cílem zachovat rozmanitost trhu s automobily a jeho schopnost uspokojovat různé potřeby spotřebitelů by měly být cíle CO2 pro osobní automobily stanoveny lineárně v závislosti na užitkovosti automobilů. Pro vyjádření této užitkovosti je vhodným parametrem hmotnost, která umožňuje korelaci se stávajícími emisemi, a poskytuje tedy realističtější a z hlediska hospodářské soutěže nestranné cíle. Údaje o hmotnosti jsou navíc snadno dostupné. Úda­ je o alternativních parametrech užitkovosti, jako je napří­ klad stopa (rozchod kol násobený rozvorem), by měly být sbírány s cílem usnadnit dlouhodobější hodnocení pří­ stupu založeného na užitkovosti. Komise by měla do roku 2014 prověřit dostupnost údajů a případně předložit Ev­ ropskému parlamentu a Radě návrh na úpravu parametru užitkovosti.

(13) Cílem tohoto nařízení je vytvořit pobídky pro automobi­ lový průmysl, aby investoval do nových technologií. Toto nařízení aktivně podporuje ekologické inovace a bere v úvahu budoucí technologický vývoj. Zejména by přitom měl být podporován vývoj inovačních technik pohonu, ne­ boť automobily, které je využívají, uvolňují mnohem méně emisí než tradiční osobní automobily. Takto se podporuje dlouhodobá konkurenceschopnost evropského průmyslu a vytváří více vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Ko­ mise by měla zvážit možnost začlenit opatření týkající se ekologických inovací do přezkumu zkušebních postupů podle čl. 14 odst. 3 nařízení (ES) č. 715/2007 a zohlednit přitom technické a hospodářské dopady tohoto začlenění.

(5) Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.

(14) Vzhledem k velmi vysokým nákladům na výzkum a vývoj a velmi vysokým jednotkovým výrobním nákladům úvod­ ních generací technologií na výrobu vozidel s velmi níz­ kými emisemi uhlíku, která mají být uvedena na trh po vstupu tohoto nařízení v platnost, usiluje toto nařízení o přechodné zrychlené a usnadněné uvádění vozidel s mimořádně nízkými emisemi uhlíku na trh Společenství v počáteční fázi jejich prodeje.

(15) Používání určitých alternativních paliv může přinést vý­ znamné snížení emisí CO2 hlediska celého jejich životní­ ho cyklu. Toto nařízení proto zahrnuje zvláštní ustanovení zaměřená na další zavádění vozidel využívajících určitá al­ ternativní paliva na trh Společenství.

(16) S cílem zajistit soulad s přístupem přijatým v rámci strate­ gie Komise pro CO2 a automobily, zejména s ohledem na dobrovolné závazky přijaté sdruženími výrobců, by se uve­ dený cíl měl uplatňovat na nové osobní automobily, které jsou v rámci Společenství registrovány poprvé a které, po­ uze s výjimkou omezeného období k vyloučení zneužití, nebyly předtím registrovány mimo Společenství.

(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i sy­ stémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (1), zřizuje harmonizova­ ný rámec obsahující správní ustanovení a všeobecné tech­ nické požadavky týkající se schvalování všech nových vozidel v rámci její oblasti působnosti. Subjekt odpovědný za dodržování tohoto nařízení by měl být totožný se sub­ jektem, který odpovídá za všechny aspekty postupu schva­ lování typu v souladu s uvedenou směrnicí a za zajištění shodnosti výroby.

(18) Pro účely schvalování typu se na vozidla zvláštního urče­ ní, definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES, vztahují zvláštní požadavky, a proto by tato vozidla měla být z ob­ lasti působnosti tohoto nařízení vyloučena. V souladu s politikou Společenství pomáhat postiženým osobám by měla být z působnosti tohoto nařízení vyloučena rovněž vozidla, která byla zařazena do kategorie M1 před vstupem tohoto nařízení v platnost, která jsou speciálně konstru­ ována pro obchodní účely tak, aby uvnitř bylo možné pou­ žívat vozík pro invalidy, a která odpovídají definici vozidel zvláštního určení podle přílohy II směrnice 2007/46/ES.

(19) Výrobci by měli mít možnost rozhodnout, jak svých cílů podle tohoto nařízení dosáhnout, a mělo by jim být umož­ něno spíše počítat průměrné emise svého nového vo­ zového parku než dodržovat cíle CO2 pro každý jednotlivý automobil. Na výrobcích by se proto mělo požadovat, aby

(1) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

zajistili, že průměrné specifické emise všech nových auto­ mobilů registrovaných ve Společenství, za které zod­ povídají, nepřesahují průměr emisních cílů pro tyto automobily. Pro usnadnění tohoto přechodu by se měl uvedený požadavek začít postupně uplatňovat v období mezi rokem 2012 a 2015.

(20) Není vhodné, aby byla k určení cílů v oblasti snižování emisí používána táž metoda pro velkovýrobce i ma­ lovýrobce považované na základě kritérií uvedených v tomto nařízení za nezávislé. Malovýrobcům by měly být v oblasti snižování emisí stanoveny alternativní cíle, které odpovídají technologickému potenciálu jejich vozidel ke snížení specifických emisí a charakteristikám daného segmentu trhu. Tato výjimka by měla být předmětem pře­ zkumu cílů pro specifické emise stanovených v příloze I, který bude dokončen do začátku roku 2013.

(21) Specializovaným výrobcům by mělo být povoleno využít alternativního cíle, který je o 25 % nižší než jejich průměr­ né specifické emise CO2 v roce 2007. V případech, kdy in­ formace o průměrných specifických emisích výrobce za rok 2007 nejsou k dispozici, by měl být stanoven ekviva­ lentní cíl. Tato výjimka by měla být předmětem přezkumu cílů pro specifické emise stanovených v příloze I, který bude dokončen do začátku roku 2013.

(22) Při zjišťování průměrných specifických emisí CO2 pro vše­ chna nová vozidla registrovaná ve Společenství, za něž jsou výrobci odpovědni, by měla být vzata v úvahu vše­ chna vozidla bez ohledu na hmotnost a jiné charakteristi­ ky. Přestože se nařízení (ES) č. 715/2007 nevztahuje na osobní vozidla, jejichž referenční hmotnost přesahuje 2 610 kg a na něž není schválení typu ani rozšířeno podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007, měly by být emise z těchto vozidel měřeny stejnými postupy, jaké pro osob­ ní vozidla stanoví nařízení (ES) č. 692/2008 (2). Hodnoty emisí CO2 získané na základě těchto měření by měly být uvedeny v prohlášení o shodě daného vozidla tak, aby bylo možné je zanést do monitorovacího systému.

(23) Aby se výrobcům umožnila pružnost při plnění jejich cílů podle tohoto nařízení, mohou se dohodnout na vytvoření sdružení na otevřeném, transparentním a nediskriminač­ ním základě. Platnost dohody o vytvoření sdružení by ne­ měla přesáhnout pět let, ale může být obnovena. Pokud výrobci vytvoří sdružení, mělo by se mít za to, že splnili své cíle podle tohoto nařízení, pokud průměrné emise sdružení jako celku nepřesahují emisní cíle sdružení.

(2) Nařízení Komise (ES) č. 692/2008 ze dne 18. července 2008, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1).

(24) Aby bylo zajištěno plnění cílů podle tohoto nařízení, je za­ potřebí důkladný mechanismus k zajištění souladu.

(25) Specifické emise CO2 z nových osobních automobilů jsou ve Společenství měřeny harmonizovaným způsobem podle metodiky stanovené nařízením (ES) č. 715/2007. Aby administrativní zatížení vyplývající z tohoto nařízení bylo co nejmenší, měl by být soulad měřen pomocí údajů o registracích nových automobilů ve Společenství sbíra­ ných členskými státy a hlášených Komisi. S cílem zajistit soudržnost údajů určených k posouzení souladu by měla být pravidla pro sběr a vykazování těchto údajů co nejvíce harmonizována.

(26) Směrnice 2007/46/ES stanoví, že výrobci vydávají prohlá­ šení o shodě, jímž musí být opatřeno každé nové osobní vozidlo, a že členský stát může dovolit registraci a uvedení do provozu nového osobního vozidla, pouze pokud je opatřeno platným prohlášením o shodě. Údaje sbírané členskými státy by měly být v souladu s prohlášením o sho­ dě vydaným výrobcem osobního automobilu a měly by se zakládat pouze na těchto údajích. Pokud by členské státy z oprávněných důvodů prohlášení o shodě k dokončení procesu registrace a uvedení nového osobního automobi­ lu do provozu nepoužily, měly by zavést opatření nutná k zajištění odpovídající přesnosti při monitorování. Pro údaje získané na základě prohlášení o shodě by se měla zří­ dit standardní databáze Společenství. Ta by měla sloužit jako jediný referenční zdroj, který členským státům umož­ ní jednodušším způsobem uchovávat registrační údaje v případě nové registrace vozidel.

(27) Plnění cílů podle tohoto nařízení výrobci by mělo být hod­ noceno na úrovni Společenství. Výrobci, jejichž průměrné specifické emise CO2 přesahují emise povolené v rámci to­ hoto nařízení, by měli uhradit poplatek za překročení emi­ sí za každý kalendářní rok počínaje rokem 2012. Poplatek by měl odpovídat míře, ve které výrobci nesplnili svůj cíl. Poplatek by se měl postupem času zvyšovat. S cílem po­ skytnout dostatečný podnět k přijetí opatření na snížení specifických emisí CO2 z osobních automobilů by popla­ tek měl zohlednit technologické náklady. Částky poplatků za překročení emisí by měly být považovány za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie.

(28) Žádná vnitrostátní opatření, která mohou členské státy za­ chovávat nebo zavádět v souladu s článkem 176 Smlouvy, by neměla vzhledem k účelu a postupům zavedeným tímto nařízením ukládat výrobcům dodatečné nebo přísnější sankce za to, že nesplní cíle stanovené v tomto nařízení.

(29) Tímto nařízením by nemělo být dotčeno plné uplatňování

(30) Komise by měla zvážit možnost nových způsobů dosažení dlouhodobého cíle, zejména v souvislosti se sklonem křivky, parametrem užitkovosti a systémem poplatků za překročení emisí.

(31) Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (1).

(32) Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změně požadavků na sledování a hlášení s ohledem na zkušenosti s používáním tohoto nařízení, ke stanovení způsobů vybírání poplatků za překročení emisí, k přijetí prováděcích pravidel o výjim­ ce pro některé výrobce a k přizpůsobování přílohy I vývoji hmotnosti nových osobních automobilů registrovaných ve Společenství a změnám v regulačním zkušebním postupu měření specifických emisí CO2. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstat­ né prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním po­ stupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(33) Rozhodnutí č. 1753/2000/ES by mělo být zrušeno z dů­ vodu zjednodušení a právní jasnosti.

(34) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit výkonnostní po­ žadavky na emise CO2 pro nové osobní automobily tak, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a dosa­ žen celkový cíl Unie snížit emise skleníkových plynů, ne­ může být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků navrho­ vaného opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekra­ čuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět a cíle

Toto nařízení stanoví výkonnostní požadavky na emise CO2 pro nové osobní automobily s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu a dosáhnout celkového cíle Společenství, tj. průměrných

pravidel Společenství o hospodářské soutěži.  

(1) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

emisí 120 g CO2/km u nového vozového parku. Toto nařízení stanoví průměrné emise CO2 z nových osobních automobilů ve výši 130 g CO2/km pomocí zlepšení technologií automobilových motorů, jak jsou měřeny v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a prováděcími opatřeními k němu, a pomocí inovativních technologií.

V souladu s čl. 13 odst. 5 stanoví toto nařízení za cíl průměrné emise 95 g CO2/km pro nový vozový park s účinkem od roku 2020.

Toto nařízení se doplní o dodatečná opatření odpovídající sníže­ ní o 10 g CO2/km v rámci integrovaného přístupu Společenství.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Toto nařízení se vztahuje na motorová vozidla kategorie M1 definovaná v příloze II směrnice 2007/46/ES („osobní automobi­ ly“), která jsou ve Společenství registrována poprvé a která nebyla předtím registrována mimo Společenství („nové osobní automobily“).

2. Předchozí registrace mimo Společenství provedená před méně než třemi měsíci před registrací ve Společenství se nezohledňuje.

3. Toto nařízení se nevztahuje na vozidla zvláštního určení de­ finovaná v bodě 5 části A přílohy II směrnice 2007/46/ES.

Článek 3

Definice

1. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) „průměrnými specifickými emisemi CO2“ ve vztahu k výrob­ ci průměr specifických emisí CO2 ze všech nových osobních automobilů, jichž je výrobcem;

b) „prohlášením o shodě“ prohlášení podle článku 18 směrnice 2007/46/ES;

c) „výrobcem“ osoba nebo subjekt, který schvalovacímu orgá­ nu odpovídá za všechna hlediska postupu ES schvalování typu v souladu se směrnicí 2007/46/ES a za zajištění shod­ nosti výroby;

d) „hmotností“ hmotnost automobilu s karoserií v provozním stavu, jak je uvedena v prohlášení o shodě a definována v bo­ dě 2.6 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

e) „stopou“ rozchod kol vynásobený rozvorem náprav, jak jsou uvedeny v prohlášení o shodě a definovány v bodech 2.1 a 2.3 přílohy I směrnice 2007/46/ES;

f) „specifickými emisemi CO2“ emise CO2 z osobního automo­ bilu měřené v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007 a urče­ né jako hmotnostní emise CO2 (kombinace) v prohlášení o shodě. V případě osobních automobilů, které nemají schvá­ lení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007, se „speci­ fickými emisemi CO2“ rozumějí emise CO2 měřené stejným měřícím postupem, jaký pro osobní automobily stanoví na­ řízení (ES) č. 692/2008, nebo postupy, které přijala Komise za účelem stanovení emisí CO2 pro takové osobní automobily;

g) „cílem pro specifické emise“ ve vztahu k výrobci průměr spe­ cifických emisí CO2 povolený v souladu s přílohou I ve vzta­ hu ke každému novému osobnímu automobilu, kterého je výrobcem, nebo pokud je výrobci udělena výjimka podle článku 11, cíl pro specifické emise určený v souladu s uve­ denou výjimkou.

2. Pro účely tohoto nařízení se „skupinou spojených výrobců“ rozumí výrobce a jeho spojené podniky. V souvislosti s výrobcem se „spojenými podniky“ rozumějí:

a) podniky, v nichž má výrobce, přímo či nepřímo

— pravomoc vykonávat více než polovinu hlasovacích práv,

— pravomoc jmenovat více než polovinu členů dozorčího orgánu, správní rady nebo orgánů právně zastupujících podnik nebo

— právo řídit záležitosti podniku;

b) podniky, které mají přímo či nepřímo ve vztahu k výrobci práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

c) podniky, v nichž podnik uvedený v písmenu b) má přímo či nepřímo práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

d) podniky, v nichž výrobce spolu s jedním nebo více podniky uvedenými v písmenech a), b) nebo c) nebo v nichž dva nebo více posledně zmíněných podniků mají společně práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a);

e) podniky, v nichž práva a pravomoci uvedené v písmenu a) mají společně výrobce nebo jeden či více jeho spojených podniků uvedených v písmenech a) až d) a jedna nebo více třetích osob.

Článek 4

Cíle pro specifické emise

Na kalendářní rok začínající dnem 1. ledna 2012 a každý násle­ dující kalendářní rok zajistí každý výrobce osobních automobilů, aby jeho průměrné specifické emise CO2 nepřekročily jeho cíl pro

specifické emise určený v souladu s přílohou I, nebo pokud je vý­ robci udělena výjimka podle článku 11, cíl určený v souladu s uvedenou výjimkou.

Pro účely určení průměrných specifických emisí CO2 každého vý­ robce se přihlíží k těmto procentním podílům nových osobních automobilů registrovaných v daném roce:

— 65 % v roce 2012,

— 75 % v roce 2013,

— 80 % v roce 2014,

— 100 % od roku 2015.

Článek 5

Superkredity

Pro výpočet průměrných specifických emisí CO2 se každý nový osobní automobil se specifickými emisemi CO2 nižšími než 50 g CO2/km započte jako

— 3,5 automobilu v roce 2012,

— 3,5 automobilu v roce 2013,

— 2,5 automobilu v roce 2014,

— 1,5 automobilu v roce 2015,

— 1 automobil od roku 2016.

Článek 6

Cíl pro specifické emise z vozidel poháněných alternativním palivem

S cílem určit, zda výrobce osobních automobilů plní svůj cíl pro specifické emise uvedený v článku 4, se specifické emise CO2 pro každé vozidlo navržené tak, aby mohlo používat směs benzínu s 85 % etanolu („E85“), které splňuje příslušné právní předpisy Společenství nebo evropské technické normy, snižují o 5 % do

31. prosince 2015, aby mohla být zohledněna jejich větší techno­ logická schopnost snižovat emise při používání biopaliv. Toto snížení se uplatní pouze v případě, že alespoň 30 % čerpacích sta­ nic v členském státě, v němž je vozidlo registrováno, zajišťuje tento druh alternativního paliva v souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva stanovená v příslušných právních předpisech Společenství.

Článek 7

Sdružování

1. Výrobci jiní než ti, kterým byla udělena výjimka podle člán­ ku 11, mohou za účelem splnění svých povinností podle článku 4 vytvořit sdružení.

2. Dohoda o utvoření sdružení se může vztahovat na jeden či více kalendářních roků, pokud celková doba trvání každé dohody nepřekračuje pět kalendářních let, a musí být uzavřena do 31. pro­ since prvního kalendářního roku, ve kterém mají být emise sdíle­ ny. Výrobci, kteří tvoří sdružení, sdělí Komisi tyto informace:

a) výrobce, kteří jsou členy sdružení;

b) výrobce, který je jmenován správcem sdružení; ten pak je kontaktní osobou sdružení a zodpovídá za úhradu případ­ ných poplatků za překročení emisí uložených sdružení v sou­ ladu s článkem 9; a

c) doklad o tom, že správce sdružení bude schopen splnit po­ vinnosti stanovené v písmenu b).

3. Pokud navrhovaný správce sdružení nesplní požadavek uhradit případné poplatky za překročení emisí uložené sdružení v souladu s článkem 9, oznámí to Komise výrobcům.

4. Výrobci, kteří jsou členy sdružení, oznámí Komisi společně veškeré změny týkající se správce sdružení, jeho finančního sta­ vu, pokud to může ovlivnit jeho schopnost plnit požadavek uhra­ dit případné poplatky za překročení emisí uložené sdružení v souladu s článkem 9, a změny v členství sdružení nebo zrušení sdružení.

5. Výrobci mohou uzavřít dohody o vstupu do sdružení za předpokladu, že tyto dohody jsou v souladu s články 81 a 82 Smlouvy a že umožňují za obchodně přiměřených podmínek ote­ vřenou, transparentní a nediskriminační účast všech výrobců, kteří požádají o to stát se členem sdružení. Aniž je dotčena vše­ obecná použitelnost pravidel Společenství o hospodářské soutěži na tato sdružení, všichni členové sdružení zajistí zejména, aby v souvislosti s jejich dohodou o sdružení nedocházelo ke sdílení údajů ani výměně informací, s výjimkou

a) průměrných specifických emisí CO2;

b) cílů pro specifické emise;

c) celkového počtu registrovaných vozidel.

6. Odstavec 5 se nepoužije, pokud jsou všichni výrobci ve sdružení součástí stejné skupiny spojených výrobců.

7. S výjimkou případu, kdy je učiněno oznámení podle od­ stavce 3, jsou výrobci ve sdružení, o němž byly podány informace Komisi, považováni pro účely plnění svých závazků podle člán­ ku 4 za jednoho výrobce. Informace ze sledování a hlášení týka­ jící se jednotlivých výrobců a případných sdružení jsou zaznamenávány, hlášeny a zpřístupňovány v centrálním registru uvedeném v čl. 8 odst. 4.

Článek 8

Sledování a hlášení průměrných emisí

1. Za kalendářní rok začínající dnem 1. ledna 2010 a každý následující kalendářní rok zaznamená každý členský stát u kaž­ dého nového osobního automobilu registrovaného na jeho úze­ mí informace v souladu s částí A přílohy II. Tyto informace zpřístupní výrobcům a jejich určeným dovozcům nebo zástup­ cům v každém členském státě. Členské státy vyvinou maximální úsilí k zajištění transparentní činnosti subjektů předávajících tyto informace. Každý členský stát zajistí, aby specifické emise CO2 z osobních automobilů, které nemají schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 715/2007, byly měřeny a zaznamenávány v prohlášení o shodě.

2. Do dne 28. února každého roku, počínaje rokem 2011, každý členský stát zjistí a předá Komisi informace uvedené v části B přílohy II týkající se předchozího kalendářního roku. Údaje se předávají ve formátu podle části C přílohy II.

3. Na žádost Komise předá členský stát také úplný soubor úda­ jů sebraných podle odstavce 1.

4. Komise vede centrální registr údajů hlášených členskými státy podle tohoto článku a do 30. června každého roku, počína­ je rokem 2011, předběžně vypočítá pro každého výrobce

5. Výrobci mohou do tří měsíců ode dne, kdy jim byl ozná­ men předběžný výpočet podle odstavce 4, oznámit Komisi pří­ padné chyby v údajích s uvedením, ve kterém členském státě podle nich k chybě došlo.

Komise posoudí veškerá oznámení výrobců a do 31. října před­ běžné výpočty podle odstavce 4 buď potvrdí, anebo pozmění.

6. Pokud Komise na základě výpočtů podle odstavce 5 týkajících se kalendářního roku 2010 anebo 2011 dojde k závě­ ru, že průměrné specifické emise CO2 výrobce v daném roce pře­ kročily jeho cíl pro specifické emise pro daný rok, oznámí to výrobci.

7. Členské státy určí orgán příslušný pro sběr a sdělování úda­ jů ze sledování v souladu s tímto nařízením a uvědomí o něm Ko­ misi do 8. prosince 2009. Komise následně uvědomí Evropský parlament a Xxxx.

8. Za každý kalendářní rok, během něhož se použije článek 6, poskytnou členské státy Komisi informace o podílu čerpacích sta­ nic a kritériích udržitelnosti týkajících se E85 uvedených ve zmíněném článku.

9. Komise může regulativním postupem podle čl. 14 odst. 2 přijmout prováděcí pravidla pro sledování a hlášení údajů podle tohoto článku a pro použití přílohy II.

Komise může změnit přílohu II s ohledem na zkušenosti s uplatňováním tohoto nařízení. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3.

Článek 9

Poplatek za překročení emisí

a) průměrné specifické emise CO2

za předchozí kalendářní rok;

1. Za každý kalendářní rok, počínaje rokem 2012, v němž průměrné specifické emise CO2 výrobce překročí jeho cíl pro spe­ cifické emise v daném roce, uloží Komise výrobci, anebo v pří­ padě sdružení správci sdružení, poplatek za překročení emisí.

b) cíle pro specifické emise v předchozím kalendářním roce a

c) rozdíl mezi jeho průměrnými specifickými emisemi CO2 v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické emise v daném roce.

Komise oznámí každému výrobci svůj předběžný výpočet pro da­ ného výrobce. Oznámení obsahuje údaje o počtu registrovaných nových osobních automobilů a o jejich specifických emisích CO2 za každý členský stát.

2. Poplatek za překročení emisí podle odstavce 1 se vypočítá pomocí těchto vzorců:

a) Od roku 2012 do roku 2018:

i) Pokud průměrné specifické emise CO2 výrobce překra­ čují cíl pro specifické emise o více než 3 g CO2/km:

((překročení emisí – 3 g CO /km) × 95 EUR/g CO /km

2 2

Registr je přístupný veřejnosti.

+ 1 g CO2/km × 25 EUR/g CO2/km + 1 g CO2/km

× 15 EUR/g CO2/km + 1 g CO2/km × 5 EUR/g CO2/km)

× počet nových osobních automobilů.

ii) Pokud průměrné specifické emise CO2 výrobce překra­ čují cíl pro specifické emise o více než 2 g CO2/km, av­ šak nejvýše o 3 g CO2/km:

((překročení emisí – 2 g CO /km) × 25 EUR/g CO /km

b) jeho průměrné specifické emise CO2 v předchozím kalendář­ ním roce;

c) rozdíl mezi jeho průměrnými specifickými emisemi CO2

2 2 v předchozím kalendářním roce a jeho cílem pro specifické

+ 1 g CO2/km × 15 EUR/g CO2/km + 1 g CO2/km

× 5 EUR/g CO2/km) × počet nových osobních automobilů.

iii) Pokud průměrné specifické emise CO2 výrobce překra­ čují cíl pro specifické emise o více než 1 g CO2/km, av­ šak nejvýše o 2 g CO2/km:

((překročení emisí – 1 g CO2/km) × 15 EUR/g CO2/km

+ 1 g CO2/km × 5 EUR/g CO2/km) × počet nových osobních automobilů.

iv) Pokud průměrné specifické emise CO2 výrobce nepře­ kračují cíl pro specifické emise o více než 1 g CO2/km:

(překročení emisí × 5 EUR/g CO2/km) × počet nových osobních automobilů.

b) Od roku 2019:

(překročení emisí × 95 EUR/g CO2/km) × počet nových osobních automobilů.

Pro účely tohoto článku se „překročením emisí“ určeným podle článku 4 rozumí kladný počet gramů na kilometr, o které prů­ měrné specifické emise výrobce – s ohledem na snížení emisí CO2 v důsledku schválených inovativních technologií – překročily jeho cíl pro specifické emise v daném kalendářním roce, zaokrouhlený na tři desetinná místa; a „počtem nových osobních automobilů“ se rozumí počet nových osobních automobilů, jichž je výrobcem a jež byly zaregistrovány v daném roce v souladu se zaváděcími kritérii stanovenými v článku 4.

3. Komise stanoví způsoby vybírání poplatků za překročení emisí podle odstavce 1.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3.

4. Částky poplatku za překročení emisí se považují za příjem souhrnného rozpočtu Evropské unie.

Článek 10

Zveřejnění výkonnosti výrobců

1. Do 31. října každého roku, počínaje rokem 2011, zveřejní Komise seznam, ve kterém u každého výrobce uvede

a) jeho cíle pro specifické emise za předchozí kalendářní rok;

emise v daném roce;

d) průměrné specifické emise CO2 pro všechny nové osobní au­ tomobily ve Společenství v předchozím kalendářním roce a

e) průměrnou hmotnost všech nových osobních automobilů ve Společenství v předchozím kalendářním roce.

2. Ode dne 31. října 2013 seznam zveřejňovaný podle od­ stavce 1 rovněž uvede, zda výrobce splnil pro předchozí kalen­ dářní rok požadavky uvedené v článku 4.

Článek 11

Výjimky pro určité výrobce

1. Žádost o výjimku z cíle pro specifické emise vypočteného v souladu s přílohou I může podat výrobce, který je odpovědný za méně než 10 000 nových osobních automobilů registrova­ ných ve Společenství za kalendářní rok a který

a) není součástí skupiny spojených výrobců nebo

b) je součástí skupiny spojených výrobců, která celkově odpo­ vídá za méně než 10 000 nových osobních automobilů re­ gistrovaných ve Společenství za kalendářní rok nebo

c) je součástí skupiny spojených výrobců, ale provozuje svá vlastní výrobní zařízení a konstrukční středisko.

2. Výjimku, o niž je požádáno podle odstavce 1, lze udělit nej­ výše na dobu pěti kalendářních let. Žádost se podává Komisi a musí obsahovat

a) název a kontaktní osobu výrobce;

b) důkaz, že výrobce je způsobilý pro výjimku podle odstavce 1;

c) údaje o osobních automobilech, které vyrábí, včetně hmot­ nosti a specifických emisí CO2 z uvedených osobních auto­ mobilů a

d) cíl pro specifické emise v souladu s jeho potenciálem snížení emisí, včetně hospodářského a technologického potenciálu ke snížení jeho specifických emisí CO2, zohledňující charak­ teristiky trhu pro vyráběný typ automobilu.

3. Pokud se Komise domnívá, že je výrobce způsobilý pro vý­ jimku, o niž požádal podle odstavce 1, a usoudí, že cíl pro speci­ fické emise navržený výrobcem je v souladu s jeho potenciálem snížení emisí, včetně hospodářského a technologického potenci­ álu ke snížení specifických emisí CO2, s přihlédnutím k charak­ teristikám trhu pro vyráběný typ automobilu udělí tomuto výrobci výjimku. Výjimka se použije ode dne 1. ledna roku ná­ sledujícího po dni udělení výjimky.

4. Žádost o výjimku z cíle pro specifické emise vypočítaného na základě přílohy I může podat výrobce, který je spolu se všemi svými spojenými podniky odpovědný za 10 000 až 300 000 nových osobních automobilů registrovaných za kalendářní rok ve Společenství.

Tuto žádost může podat výrobce sám za sebe nebo za sebe a kte­ rýkoli ze svých spojených podniků. Žádost se podává Komisi a musí obsahovat

a) všechny informace uvedené v odst. 2 písm. a) a c), včetně pří­ padných informací o jakýchkoli spojených podnicích;

b) cíl, kterým je 25 % snížení průměrných specifických emisí CO2 naměřených v roce 2007, nebo podává-li více spoje­ ných podniků jednu žádost, 25 % snížení průměru průměr­ ných specifických emisí CO2 těchto spojených podniků v roce 2007.

Pokud nejsou k dispozici informace o průměrných specifických emisích CO2 výrobce za rok 2007, určí Komise ekvivalentní cíl snížení, jenž vychází z nejlepších dostupných technologií ke sní­ žení emisí CO2 používaných v osobních automobilech srovnatel­ né hmotnosti, a zohlední charakteristiky trhu pro vyráběný typ automobilu. Tento cíl použije žadatel k účelům uvedeným v pís­ menu b).

Komise výrobci výjimku udělí, pokud je prokázáno, že kritéria pro její udělení stanovená v tomto odstavci jsou splněna.

5. Výrobce, na nějž se vztahuje výjimka v souladu s tímto člán­ kem, bezodkladně oznámí Komisi jakoukoli změnu, která ovliv­ ňuje nebo může ovlivnit jeho způsobilost k výjimce.

6. Pokud se Komise domnívá, ať už na základě oznámení podle odstavce 5 nebo jiném základě, že výrobce již není způsobilý k výjimce, zruší výjimku s účinkem od 1. ledna následujícího ka­ lendářního roku a oznámí to výrobci.

8. K odstavcům 1 až 7 může Komise přijmout prováděcí pra­ vidla, včetně výkladu kritérií způsobilosti k výjimce, obsahu žá­ dostí a obsahu a posouzení programů na snižování specifických emisí CO2.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3.

9. Žádosti o výjimku, obsahující podpůrné informace, ozná­ mení podle odstavce 5, jakékoli zrušení výjimky podle odstavce 6, uložení poplatku za překročení emisí podle odstavce 7 výrobci a opatření přijatá podle odstavce 8 se zpřístupňují veřejnosti v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k do­ kumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (1).

Článek 12

Ekologická inovace

1. Na žádost dodavatele nebo výrobce se zohlední snížení emi­ sí CO2 dosažené použitím inovativních technologií. Celkový pří­ spěvek těchto technologií ke snížení cíle pro průměrné specifické emise každého výrobce činí nejvýše 7 g CO2/km.

2. Komise do roku 2010 přijme regulativním postupem podle čl. 14 odst. 2 prováděcí pravidla o postupu schvalování těchto in­ ovativních technologií. Tato prováděcí pravidla vycházejí z těchto kritérií pro inovativní technologie:

a) snížení emisí CO2 dosažené použitím daných inovativních technologií musí být možné přičíst dodavateli či výrobci;

b) inovativní technologie musí mít ověřitelný přínos ke snížení emisí CO2;

c) inovativní technologie nesmějí podléhat měřením CO2 v rámci standardního zkušebního cyklu ani závazným usta­ novením na základě doplňkových dodatečných opatření pro dodržení snížení o 10 g CO2/km uvedeného v článku 1, ani nesmějí být povinné podle jiných právních předpisů Společenství.

3. Dodavatel nebo výrobce, který žádá o schválení určitého opatření jako inovativní technologie, předloží Komisi zprávu, která musí obsahovat i zprávu o ověření provedeném nezávislým a autorizovaným subjektem. V případě možného vzájemného pů­ sobení mezi daným opatřením a jinou, již schválenou inovativní technologií uvede zpráva toto vzájemné působení a ve zprávě o ověření se vyhodnotí, do jaké míry toto vzájemné působení ovlivňuje snížení dosažené prostřednictvím každého opatření.

7. Pokud výrobce nedosahuje svého cíle pro specifické emise,  

uloží mu Komise poplatek za překročení emisí podle článku 9.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

4. Komise potvrzuje dosažené snížení na základě kritérií sta­ novených v odstavci 2.

Článek 13

Přezkum a zpráva

1. V roce 2010 Komise předloží Evropskému parlamentu a Ra­ dě zprávu o pokroku v provádění integrovaného přístupu Spole­ čenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel.

2. Do 31. října 2014 a poté každé tři roky se přijmou opatření, kterými se v příloze I hodnota M0 upraví tak, aby vyjadřovala prů­ měrnou hmotnost nových osobních automobilů za předchozí tři kalendářní roky.

Tato opatření vstoupí poprvé v platnost dne 1. ledna 2016 a poté každé tři roky.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3.

3. S cílem provést do roku 2014 v souladu s čl. 14 odst. 3 na­ řízení (ES) č. 715/2007 přezkum postupů pro měření emisí CO2 stanovených uvedeným nařízením provádí Komise od roku 2012 posuzování dopadu. Komise zejména předloží vhodné návrhy na úpravu postupů tak, aby náležitě zohledňovaly skutečné emise CO2 z automobilů, a zejména návrhy na začlenění schválených inovativních technologií definovaných v článku 12, které by moh­ ly být zohledněny ve zkušebním cyklu. Komise zajistí, aby tyto postupy byly následně pravidelně přezkoumávány.

Ode dne použitelnosti revidovaného postupu pro měření emisí CO2 nejsou inovativní technologie nadále schvalovány postupem stanoveným v článku 12.

4. Do roku 2010 provede Komise přezkum směrnice 2007/46/ES, aby každý typ, každá varianta či každá verze odpo­ vídaly jedinečnému souboru inovativních technologií.

5. Do 1. ledna 2013 dokončí Komise přezkum cílů pro speci­ fické emise uvedených v příloze I a výjimek uvedených v člán­ ku 11 s cílem stanovit

— způsoby, jak do roku 2020 nákladově efektivním způsobem dosáhnout dlouhodobého cíle 95 g CO2/km, a

— aspekty plnění uvedeného cíle, včetně poplatku za překročení emisí.

Komise podle potřeby předloží na základě tohoto přezkumu a svého posouzení dopadu, které zahrne celkové posouzení do­ padu na automobilový průmysl a na něm závislá odvětví, návrh na změnu tohoto nařízení způsobem, který bude v co nejvyšší míře nestranný z hlediska hospodářské soutěže, sociálně spraved­ livý a udržitelný.

6. Do roku 2014 zveřejní Komise v návaznosti na posouzení dopadu zprávu o dostupnosti údajů o stopě a jejím užití jako pa­ rametru užitkovosti pro určení cílů pro specifické emise a pří­ padně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh na změnu přílohy I.

7. Xxxxxxx se opatření, která stanoví nezbytnou úpravu vzor­ ce v příloze I, aby byly zohledněny veškeré změny v regulačním zkušebním postupu pro měření specifických emisí CO2.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 14 odst. 3.

Článek 14

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 9 rozhodnutí č. 280/2004/ES (1).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmí­ něného rozhodnutí.

Článek 15

Zrušení

Rozhodnutí č. 1753/2000/ES se zrušuje s účinkem ode dne

1. ledna 2010.

Články 4, 9 a 10 uvedeného rozhodnutí však zůstávají použitelné do doby, než Komise předloží Evropskému parlamentu zprávu s údaji ze sledování za kalendářní rok 2009.

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne

11. února 2004 o mechanismu monitorování emisí skleníkových ply­ nů ve Společenství a provádění Kjótského protokolu (Úř. věst. L 49, 19.2.2004, s. 1).

Článek 16

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.

Za Evropský parlament předseda

X.-X. XXXXXXXXX

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

PŘÍLOHA I

CÍLE PRO SPECIFICKÉ EMISE

1. Specifické emise CO2 pro každý nový osobní automobil, měřené v gramech na kilometr, se pro účely výpočtů v této příloze určují v souladu s těmito vzorci:

a) Od roku 2012 do roku 2015:

Specifické emise CO2 = 130 + a × (M – M0) kde:

M =	hmotnost vozidla v kilogramech (kg)
M0 =	1 372,0
a =	0,0457

b) Od roku 2016:

Specifické emise CO2 = 130 + a × (M – M0) kde:

M =	hmotnost vozidla v kilogramech (kg)
M0 =	hodnota přijatá podle čl. 13 odst. 2
a =	0,0457

2. Cíl pro specifické emise pro výrobce v kalendářním roce se vypočítá jako průměr specifických emisí CO2 každého no­ vého osobního automobilu registrovaného v uvedeném kalendářním roce, jehož je výrobcem.

PŘÍLOHA II

SLEDOVÁNÍ A HLÁŠENÍ EMISÍ

ČÁST A – Sběr údajů o nových osobních automobilech a zjištění údajů za sledování emisí CO2

1. Za kalendářní rok začínající dnem 1. ledna 2010 a každý následující kalendářní rok zaznamenají členské státy u kaž­ dého nového osobního automobilu registrovaného na jejich území tyto údaje:

a) výrobce;

b) typ, variantu a verzi;

c) specifické emise CO2 (g/km);

d) hmotnost (kg);

e) rozvor náprav (mm) a

f) rozchod kol (mm).

2. Údaje uvedené v bodě 1 se zjišťují z prohlášení o shodě příslušného osobního automobilu. Pokud prohlášení o shodě uvádí minimální i maximální hmotnost osobního automobilu, použijí členské státy pro účely tohoto nařízení pouze ma­ ximální hodnotu. V případě vozidel na dvojí palivo (benzín/plyn), jejichž prohlášení o shodě obsahují konkrétní údaje o specifických emisích CO2 pro oba druhy paliva, použijí členské státy pouze hodnotu naměřenou pro plyn.

3. Za kalendářní rok začínající dnem 1. ledna 2010 a každý následující kalendářní rok zjišťuje každý členský stát metoda­ mi popsanými v části B pro každého výrobce tyto údaje:

a) celkový počet nových osobních automobilů registrovaných na jeho území;

b) průměrné specifické emise CO2, jak jsou uvedeny v bodě 2 části B této přílohy;

c) průměrnou hmotnost, jak je uvedena v bodě 3 části B této přílohy;

d) pro každou verzi každé varianty každého typu nového osobního automobilu

i) celkový počet nových osobních automobilů registrovaných na jeho území, jak je uveden v bodě 1 části B této přílohy,

ii) specifické emise CO2 a podíl, který mají na snižování emisí inovativní technologie v souladu s článkem 12 nebo vozidla poháněná alternativním palivem podle článku 6,

iii) hmotnost,

iv) stopu automobilu, jak je vymezena v bodě 5 části B této přílohy.

ČÁST B – Metoda zjišíování údajů ze sledování emisí CO2 z nových osobních vozidel

Údaje ze sledování, které mají členské státy stanovit v souladu s bodem 3 části A, se zjišťují metodou popsanou v této části.

1. Počet nových registrovaných osobních automobilů (N)

Členské státy zjistí počet nových osobních automobilů registrovaných na jejich území v příslušném roce sledování (N).

2. Průměrné specifické emise CO2 z nových osobních automobilů (Save)

Průměrné specifické emise CO2 ze všech nových osobních automobilů nově registrovaných na území některého člen­ ského státu v roce sledování (Save) se vypočtou tak, že se součet specifických emisí CO2 z každého jednotlivého osob­ ního automobilu (S) vydělí počtem nových osobních automobilů (N).

Save = (1/N) × Σ S

3. Průměrná hmotnost nových osobních automobilů

Průměrná hmotnost všech nových osobních automobilů registrovaných na území některého členského státu v roce sle­ dování (Mave) se vypočte tak, že se součet hmotností každého jednotlivého osobního automobilu (M) vydělí počtem nových osobních automobilů (N).

Mave = (1/N) × Σ M

4. Rozdělení nových osobních automobilů podle verze

Pro každou verzi každé varianty každého typu nového osobního automobilu se zaznamenává počet nově registrova­ ných osobních automobilů, hmotnosti vozidel, specifické emise CO2 a stopa automobilu.

5. Stopa

Stopa automobilu se vypočte tak, že se rozvor náprav automobilu vynásobí jeho rozchodem kol.

ČÁST C – Formát pro předávání údajů

Za každý rok ohlásí členské státy údaje popsané v části A bodě 3 pro každého výrobce v tomto formátu: Souhrnné údaje:

Rok:
Výrobce	Počet nových regis­ trovaných osobních automobilů	Průměrné specifické emise CO2 (g/km)	Průměrná hmotnost (kg)	Průměrná stopa (m2)
(Výrobce 1)	…	…	…	…
(Výrobce 2)	…	…	…	…
…	…	…	…	…
Všichni výrobci celkem	…	…	…	…

CS

5.6.2009

Úřední věstník Evropské unie

Podrobné údaje na úrovni výrobce:

Rok

Výrobce

Typ automobilu

Varianta

Verze

Inovativní technologie (*) nebo skupina inovativních technologií, nebo vozidlo poháněné alternativním palivem (**)

Značka

Obchodní název

Nové registra­ ce celkem

Specifické emise CO2 (g/km)

Hmotnost (kg)

Stopa (m2)

Snížení emisí prostřednictvím inovativních technologií (*) či možnosti poho­ nu alternativ­ ním palivem (**)

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 1)

(Název varianty 1)

(Název verze 1)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 1)

(Název varianty 1)

(Název verze 2)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 1)

(Název varianty 2)

(Název verze 1)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 1)

(Název varianty 2)

(Název verze 2)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 2)

(Název varianty 1)

(Název verze 1)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 2)

(Název varianty 1)

(Název verze 2)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 2)

(Název varianty 2)

(Název verze 1)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

(Název typu 2)

(Název varianty 2

(Název verze 2)

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

…

…

…

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

…

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

…

…

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

…

…

…

…

…

…

…

…

Rok 1

(Název výrobce 1)

…

…

…

…

…

…

…

…

…

…

L 140/15

(*) V souladu s článkem 12. (**) V souladu s článkem 6.

SMĚRNICE

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES

ze dne 23. dubna 2009

o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 175 odst. 1 a článek 95 této smlouvy ve vztahu k článkům 17, 18 a 19 této směrnice,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3), vzhledem k těmto důvodům:

(1) Důležitými součástmi balíčku opatření, která jsou zapo­ třebí ke snižování emisí skleníkových plynů a ke splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně kli­ matu a dalších závazků Společenství a mezinárodních zá­ vazků týkajících se snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012, jsou kontrola spotřeby energie v Evropě a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů spolu s úsporami energie a zvýšením energetické účinnosti. Tyto faktory hra­ jí také důležitou roli při podpoře zabezpečení dodávek energií, technologického vývoje a inovací a při poskytová­ ní příležitostí k zaměstnání a regionálnímu rozvoji, ze­ jména ve venkovských a izolovaných oblastech.

(2) Zejména intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání ener­ geticky účinných technologií a využívání energie z obno­ vitelných zdrojů v dopravě patří mezi nejúčinnější nástroje,

(1) Stanovisko ze dne 17. září 2008 (Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 43). (2) Úř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 12.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. dub­ na 2009.

jimiž může Společenství snížit svou závislost na dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení do­ dávek energie nejvíce akutní, a ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu.

(3) Uznává se, že hospodářského růstu lze dosáhnout pro­ střednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Výroba energie z obnovitelných zdro­ jů často závisí na místních nebo regionálních malých a středních podnicích. Možnosti, které přinášejí pro růst a zaměstnanost investice do výroby energie z obnovitel­ ných zdrojů na místní a regionální úrovni v členských stá­ tech a jejich regionech, jsou rozsáhlé. Komise a členské státy by proto měly podporovat rozvojová opatření na ná­ rodní a regionální úrovni v těchto oblastech, podporovat výměnu osvědčených postupů ve výrobě energie z obno­ vitelných zdrojů mezi místními a regionálními rozvo­ jovými iniciativami a podporovat využívání strukturálních fondů v této oblasti.

(4) V rámci podpory rozvoje trhu s obnovitelnými zdroji ener­ gie je nutné zohlednit pozitivní vliv na možnosti regionál­ ního a místního rozvoje, vývozní možnosti, sociální soudržnost a možnosti zaměstnání, zejména pokud jde o malé a střední podniky a nezávislé výrobce energie.

(5) Za účelem snížení emisí skleníkových plynů ve Společen­ ství a závislosti Společenství na dovozu energie by měl být rozvoj energie z obnovitelných zdrojů úzce spjat se zvyšováním energetické účinnosti.

(6) U decentralizovaných technologií obnovitelných zdrojů energie je nutno podporovat fázi demonstrace a uvádění na trh. Přechod k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití místních zdrojů energie, lep­ šího zabezpečení dodávek energie na místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní úrovni.

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obno­ vitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou (1) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES ze dne 8. května 2003 o podpoře užívání biopaliv nebo ji­ ných obnovitelných pohonných hmot v dopravě (2) stano­ vily definice pro různé druhy energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravid­ lech pro vnitřní trh s elektřinou (3) stanovila obecné defi­ nice pro odvětví elektroenergetiky. V zájmu právní jistoty a jasnosti je vhodné používat v této směrnici stejné nebo podobné definice.

(8) Ze sdělení Komise ze dne 10. ledna s názvem „Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti“ vy­ plývá, že vhodnými a dosažitelnými cíli je cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a že rámec, který za­ hrnuje povinné cíle, by měl podnikatelskému prostředí po­ skytnout dlouhodobou stabilitu, kterou potřebuje k udržitelnému investování do odvětví obnovitelné ener­ gie, jež umožní snížit závislost na dovážených fosilních pa­ livech a více využívat nových technologií pro výrobu energie. Tyto cíle jsou doplněny 20 % zvýšením energetic­ ké účinnosti do roku 2020 stanoveným ve sdělení Komise ze dne 19. října 2006 s názvem „Akční plán pro energe­ tickou účinnost: využití možností“, které bylo schváleno Evropskou radou na zasedání v březnu roku 2007 a Ev­ ropským parlamentem v usnesení ze dne 31. ledna 2008 o tomto akčním plánu.

(9) Evropská rada na zasedání v březnu roku 2007 znovu po­ tvrdila závazek Společenství rozvíjet energii z obnovitel­ ných zdrojů po roce 2010 v celém Společenství. Schválila povinný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve Společenství do roku 2020 a povinný minimální cíl, jenž má být dosažen všemi člen­ skými státy, 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě ben­ zinu a nafty v dopravě, přičemž tento cíl má být zaveden nákladově efektivním způsobem. Evropská rada uvedla, že závazná povaha tohoto cíle je přiměřená a podmíněna udr­ žitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice Evropského parla­ mentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty (4), aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání. Evropská rada na zasedání v březnu roku 2008 zopakovala, že je nezbytné vypracovat a splnit účinná kritéria udržitelnosti pro biopaliva a zajistit ko­ merční dostupnost biopaliv druhé generace. Na zasedání v červnu roku 2008 Evropská rada opět zmínila kritéria

(1) Úř. věst. L 283, 27.10.2001, s. 33.

(2) Úř. věst. L 123, 17.5.2003, s. 42.

(3) Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.

(4) Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58.

udržitelnosti a rozvoj biopaliv druhé generace a zdůrazni­ la, že je nutné posoudit možné dopady výroby biopaliv na zemědělské potravinářské produkty a případně přijmout opatření k odstranění nedostatků. Uvedla také, že by mělo být provedeno další posouzení environmentálních a sociál­ ních dopadů výroby a spotřeby biopaliv.

(10) Ve svém usnesení ze dne 25. září 2007 o pracovním plá­ nu pro obnovitelné zdroje energie v Evropě (5) vyzval Ev­ ropský parlament Komisi, aby předložila do konce roku 2007 návrh právního rámce pro energii z obnovitelných zdrojů s odkazem na význam stanovení cílů, pokud jde o podíly energie z obnovitelných zdrojů na úrovni Spole­ čenství a členských států.

(11) Je třeba stanovit transparentní a jednoznačná pravidla pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů a pro defi­ nici těchto zdrojů. V této souvislosti je třeba zahrnout energii přítomnou v oceánech a jiných vodních tělesech v podobě vln, mořských proudů, přílivu a odlivu, gradientů termální energie nebo gradientů salinity v oceánech.

(12) Používání zemědělského materiálu, jako je hnůj, kejda a další odpadní látky živočišného nebo organického půvo­ du k výrobě bioplynu, může vést k výraznému snížení emi­ sí skleníkových plynů, a má proto značné výhody z hlediska životního prostředí, pokud jde o výrobu tepla a energie a o použití těchto látek jako biopaliv. Zařízení na výrobu bioplynu mohou vzhledem ke své decentralizo­ vané povaze a regionálnímu financování rozhodujícím způsobem přispět k udržitelnému rozvoji venkovských ob­ lastí a mohou pro zemědělce představovat nové zdroje příjmu.

(13) Vzhledem k postojům Evropského parlamentu, Rady a Ko­ mise je vhodné stanovit závazné národní cíle 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a 10 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů v dopravě na spotřebě energie ve Spo­ lečenství do roku 2020.

(14) Hlavním účelem závazných národních cílů je poskytnout jistotu investorům a podpořit trvalý rozvoj technologií, které vyrábějí energii ze všech druhů obnovitelných zdro­ jů. Není proto vhodné, aby se odkládalo rozhodnutí o to­ m, zda cíl je závazný, do doby, než se bude konat další zasedání.

(5) Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s. 82.

(15) Výchozí pozice, možnosti energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie každého členského státu se liší. Je proto nezbytné převést celkový 20 % cíl Společenství na jednotlivé cíle pro každý členský stát se spravedlivým a ná­ ležitým rozdělením, které zohledňuje odlišné výchozí po­ zice jednotlivých členských států a jejich možnosti, včetně stávajícího podílu energie z obnovitelných zdrojů a sklad­ by zdrojů energie. Je vhodné tak učinit sdílením požado­ vaného celkového zvýšení využívání energie z obnovitelných zdrojů mezi členskými státy na základě rovného zvýšení podílu každého státu váženého podle jeho HDP, jenž odráží jejich výchozí pozice, a vyjádřením cílů pomocí hrubé konečné spotřeby energie, přičemž je zapotřebí zohlednit dosavadní úsilí členských států v ob­ lasti využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(16) Naopak cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě je vhodné stanovit pro každý členský stát na stejné úrovni, aby se zajistila shoda se specifikacemi a do­ stupností pohonných hmot. Jelikož se s pohonnými hmo­ tami určenými pro dopravu snadno obchoduje, členské státy, které jsou slabě vybaveny příslušnými zdroji, snad­ no získají biopaliva odjinud. Ačkoli by bylo pro Společen­ ství technicky možné dosáhnout cíle v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě pouze z domácí výroby, je vhodné i žádoucí, aby bylo cíle dosaženo kom­ binací domácí výroby a dovozu. Za tímto účelem by měla Komise sledovat zásobování trhu Společenství s biopalivy a v případě potřeby navrhnout příslušná opatření k dosa­ žení vyrovnaného přístupu mezi domácí výrobou a dovo­ zem s ohledem mimo jiné na rozvoj mnohostranných a dvoustranných obchodních jednání, otázky životního prostředí, sociální a hospodářské otázky a otázky zabez­ pečení dodávek energie.

(17) Zvýšení energetické účinnosti je klíčovým cílem Xxxxxxxxx ství s tím, že do roku 2020 má být dosaženo 20 % zvýšení energetické účinnosti. Tento cíl spolu se stávajícími a bu­ doucími právními předpisy, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (1), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (2) a směrnice Evropského parla­ mentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o ener­ getické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (3) hraje klíčovou úlohu při zajištění toho, aby bylo dosaženo cílů v oblasti klimatu a energetiky, a to za vynaložení co možná nejnižších nákladů, přičemž toto úsi­ lí může rovněž poskytnout nové příležitosti pro hospodář­ ství Evropské unie. Politiky energetické účinnosti a úspor

(1) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65.

(2) Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29.

(3) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.

energie jsou pro členské státy jednou z nejúčinnějších me­ tod, jak zvýšit procentuální podíl energie z obnovitelných zdrojů, a členské státy tak snáze dosáhnout cílů stano­ vených touto směrnicí v oblasti obnovitelných zdrojů energie, a to jak celkových národních cílů, tak cílů v oblas­ ti dopravy.

(18) Bude povinností členských států dosáhnout ve všech od­ větvích výrazného zlepšení z hlediska energetické účinnos­ ti, což jim usnadní splnit daný cíl v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, vyjádřený jako procentní podíl na hrubé konečné spotřebě energie. Potřeba energetické účin­ nosti v odvětví dopravy je naléhavá, protože závazného procentního cíle pro obnovitelnou energii bude stále těžší dosáhnout udržitelným způsobem, pokud celková poptáv­ ka po energii v dopravě i nadále poroste. Závazný cíl 10 % podílu v dopravě, jehož mají všechny členské státy dosáh­ nout, by proto měl být stanoven jako podíl na konečné spotřebě energie v odvětví dopravy, kterého má být dosa­ ženo prostřednictvím energie z obnovitelných zdrojů a ni­ koliv pouze prostřednictvím biopaliv.

(19) Aby se zajistilo dosažení celkových závazných národních cílů, měly by členské státy pracovat na orientačním plánu, jak hodlají dosáhnout konečných povinných cílů. Měly by vypracovat národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, včetně informací o odvětvových cílích, a uvědomit si, že existují různá užití biomasy, a proto je zapotřebí mobilizovat její nové zdroje. Členské státy by rovněž měly přijmout opatření na dosažení těchto cílů. Při vyhodnoco­ vání vlastní očekávané hrubé konečné spotřeby energie v rámci svého národního akčního plánu pro energii z ob­ novitelných zdrojů by měl každý členský stát posoudit, jaký může být přínos opatření týkajících se energetické účinnosti a úspor energie v souvislosti s dosahováním národních cílů. Členské státy by měly mít na zřeteli opti­ mální kombinaci energeticky účinných technologií a ener­ gie z obnovitelných zdrojů.

(20) Aby bylo možné využívat technologický pokrok a úspory z rozsahu, měl by orientační plán zohlednit možnost rych­ lejšího nárůstu využívání energie z obnovitelných zdrojů v budoucnu. Mohla by se tak věnovat zvýšená pozornost odvětvím, která nepřiměřeně trpí neexistencí technologic­ kého pokroku a úspor z rozsahu, a proto se málo rozvíjejí, nicméně která by v budoucnu mohla významně přispět k dosažení cílů pro rok 2020.

(21) Pro orientační plán by měl být výchozím bodem rok 2005, protože je posledním rokem, pro nějž jsou k dispozici spo­ lehlivé údaje o národních podílech energie z obnovitelných zdrojů.

(22) Má-li být cílů této směrnice dosaženo, je třeba, aby Spole­ čenství a členské státy věnovaly značné finanční prostředky na výzkum a vývoj v oblasti technologií pro energie z ob­ novitelných zdrojů. Tento výzkum a vývoj by měl být vysokou prioritou zejména pro Evropský inovační a tech­ nologický institut.

(23) Členské státy mohou pobízet místní a regionální orgány ke stanovení cílů nad rámec národních cílů a zapojovat míst­ ní a regionální orgány do vypracovávání národních akč­ ních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů a šíření informovanosti o výhodách energie z obnovitelných zdrojů.

(24) Za účelem využití veškerého potenciálu biomasy by mělo Společenství a členské státy podporovat vyšší využívání stávajících zásob dřeva a rozvoj nových systémů v oblasti lesního hospodářství.

(25) Členské státy mají různý potenciál, pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, a na vnitrostátní úrovni používají odlišné režimy podpory pro energii z obnovitelných zdro­ jů. Většina členských států uplatňuje režimy podpory, které poskytují výhody výhradně v případě energie z obnovitel­ ných zdrojů vyrobené na jejich území. K tomu, aby vnitro­ státní režimy podpory náležitě fungovaly, je nezbytné, aby členské státy mohly kontrolovat dopad a náklady svých vnitrostátních režimů podpory na základě svých odlišných potenciálů. Důležitým prostředkem k dosažení cíle této směrnice je zajistit řádné fungování vnitrostátních režimů podpory podle směrnice 2001/77/ES tak, aby byla zacho­ vána důvěra investorů a aby členské státy mohly přijmout účinná vnitrostátní opatření v zájmu splnění cíle. Cílem této směrnice je usnadnit poskytování přeshraniční pod­ pory energie z obnovitelných zdrojů, aniž by tím byly do­ tčeny vnitrostátní režimy podpory. Zavádí mechanismy dobrovolné spolupráce mezi členskými státy, která jim umožní dohodnout se na rozsahu, v jakém by jeden člen­ ský stát podporoval výrobu energie v jiném členském stá­ tě, a na rozsahu, v jakém by se měla výroba energie z obnovitelných zdrojů započítávat do jejich příslušných celkových národních cílů. V zájmu zajištění účinnosti obou opatření pro splnění cíle, tj. vnitrostátních režimů podpo­ ry a mechanismů spolupráce, je zásadní, aby členské státy byly schopny určit, zda a v jakém rozsahu se jejich vnitro­ státní režimy podpory vztahují na energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiných členských státech, a aby byly schopny se na tom dohodnout prostřednictvím mechanis­ mů spolupráce stanovených v této směrnici.

(26) Je žádoucí, aby ceny energie odrážely externí náklady na výrobu a spotřebu energie, včetně případných environ­ mentálních, sociálních a zdravotních nákladů.

(27) K dosažení cílů Společenství týkajících se rozšíření výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je nezbytná pod­ pora ze strany veřejnosti, zejména pokud ceny elektřiny na

vnitřním trhu plně neodrážejí environmentální a sociální náklady a výhody spojené s použitými zdroji energie.

(28) Společenství a členské státy by měly usilovat o snížení cel­ kové spotřeby energie v odvětví dopravy a zvýšit v tomto odvětví energetickou účinnost. K hlavním způsobům sni­ žování spotřeby energie v dopravě patří plánování dopra­ vy, podpora veřejné dopravy, zvyšování podílu vyráběných elektrických vozidel a výroba energeticky účinnějších vo­ zidel o menší velikosti a s nižším objemem motoru.

(29) Členské státy by měly usilovat o diverzifikaci skladby ener­ gie z obnovitelných zdrojů ve všech odvětvích dopravy. Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit do 1. června 2015 zprávu, v níž navrhne, jak lze zvýšit vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých od­ větvích dopravy.

(30) Při výpočtu přínosu vodní a větrné energie pro účely této směrnice by se měly následky klimatických změn vyrov­ nat použitím normalizačního pravidla. Navíc by elektřina vyrobená v přečerpávacích elektrárnách z vody, která byla nejprve vypumpována nahoru, neměla být považována za energii vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

(31) Tepelná čerpadla, která umožňují využití aerotermálního, geotermálního nebo hydrotermálního tepla na užitečné teplotní úrovni, potřebují k fungování elektřinu nebo do­ datečnou energii. Energie použitá k pohonu tepelných čer­ padel by proto měla být odečtena od celkového využitelného tepla. Mělo by se přihlédnout pouze k tepel­ ným čerpadlům, u nichž výstup významně převyšuje primární energii nezbytnou k jejich pohonu.

(32) Energeticky pasivní systémy využívají konstrukci budov k zužitkování energie. To je považováno za úsporu ener­ gie. Aby se vyloučilo dvojí započtení, energie zužitkovaná tímto způsobem by neměla být pro účely této směrnice brána v úvahu.

(33) Některé členské státy mají ve své hrubé konečné spotřebě energie vysoký podíl letecké dopravy. Vzhledem ke stáva­ jícím technologickým a regulačním omezením, která brá­ ní komerčnímu používání biopaliv v letecké dopravě, je vhodné stanovit pro tyto členské státy částečnou výjimku, a to vyčleněním množství, kterým překročí 1,5násobek průměru hrubé konečné spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 6,18 %, při výpočtu jejich hrubé konečné spotřeby energie ve vnitrostátní letecké dopravě. Kypr a Malta, vzhledem k jejich ostrovnímu a okrajovému rázu, spoléhají na letec­ tví jako na způsob dopravy, jenž je zásadní pro jejich ob­ čany a hospodářství. V důsledku toho mají Kypr a Malta ve

své hrubé konečné spotřebě energie nepřiměřeně vysoký podíl letecké dopravy, tj. více než trojnásobek průměru Společenství v roce 2005, a stávající technologická a regu­ lační omezení tak na ně působí nepřiměřeně. U těchto členských států je tudíž vhodné, aby se tato výjimka vzta­ hovala na množství, kterým překročí průměr hrubé koneč­ né spotřeby energie Společenství v letecké dopravě v roce 2005, který stanoví Eurostat, tj. 4,12 %.

(34) V zájmu vytvoření energetického modelu, který by podpo­ roval energie z obnovitelných zdrojů, je nezbytné podpo­ řit strategickou spolupráci mezi členskými státy, na níž se budou vhodným způsobem podílet regiony a místní orgány.

(35) Při náležitém zohledňování ustanovení této směrnice by členské státy měly být podporovány v uskutečňování všech vhodných forem spolupráce v souvislosti s cíli stanovený­ mi touto směrnicí. Tato spolupráce může probíhat na všech úrovních, na dvoustranném či mnohostranném zá­ kladě. Kromě mechanismů, které ovlivňují výpočet cílů a jejich plnění a které jsou výhradně stanoveny touto směr­ nicí, jako jsou například statistické převody mezi člen­ skými státy, společné projekty a společné režimy podpory, může mít tato spolupráce také podobu výměn informací a osvědčených postupů, stanovených zejména v rámci platformy pro transparentnost zavedené touto směrnicí, nebo podobu jiné dobrovolné koordinace mezi všemi druhy režimů podpory.

(36) Za účelem vytvoření příležitostí ke snižování nákladů na dosažení cílů stanovených touto směrnicí je vhodné usnad­ nit v členských státech spotřebu energie vyrobené z obno­ vitelných zdrojů v jiných členských státech a zároveň umožnit členským státům započítat energii z obnovitel­ ných zdrojů spotřebovanou v jiných členských státech do svých vlastních národních cílů. Z tohoto důvodu jsou nut­ ná opatření pro zajištění flexibility, která ovšem zůstanou pod kontrolou členských států, aby nebyla ohrožena jejich schopnost dosahovat cíle stanovené na národní úrovni. Tato opatření pro zajištění flexibility mají formu statistic­ kých převodů, společných projektů mezi členskými státy nebo společných režimů podpory.

(37) Do cílů členských států by mělo být možné započítat do­ váženou elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů ener­ gie mimo Společenství. Aby se nicméně zabránilo čistému nárůstu emisí skleníkových plynů jako následku pozměně­ ného využívání stávajících obnovitelných zdrojů a jejich úplného nebo částečného nahrazení konvenčními zdroji energie, měla by se započítávat pouze elektřina vyráběná v zařízeních na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která budou uvedena do provozu po vstupu této směrnice v platnost nebo zvýšená kapacita zařízení renovovaných po uvedeném dni. Aby bylo zaručeno, že nahrazení kon­ venční energie ve Společenství a ve třetích zemích energií

Budou zváženy dohody se třetími zeměmi týkající se orga­ nizace tohoto obchodu s elektřinou z obnovitelných zdro­ jů energie. Pokud se na základě rozhodnutí přijatého za tímto účelem podle Xxxxxxx o energetickém společen­ ství (1) vztahují na smluvní strany této smlouvy příslušná ustanovení této směrnice, budou se na ně vztahovat opa­ tření pro spolupráci mezi členskými státy stanovená v této směrnice.

(38) V případě společných projektů členských států a jedné nebo více třetích zemí týkajících se výroby elektřiny z ob­ novitelných zdrojů je vhodné, aby se tyto společné projek­ ty týkaly pouze nově vybudovaných zařízení nebo zařízení s nově zvýšenou kapacitou. To umožní zajistit, aby se po­ díl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve třetích zemích nesnížil z důvodu dovozu ener­ gie z obnovitelných zdrojů do Společenství. Kromě toho by dotčené členské státy měly napomáhat tomu, aby část výroby elektřiny ze zařízení, na která se vztahuje společný projekt, byla využívána přímo v dané třetí zemi. Dále by Komise a členské státy měly podporovat dotčené třetí země při rozvíjení vlastní politiky v oblasti energie z obnovitel­ ných zdrojů, včetně ambiciózních cílů.

(39) U významných projektů evropského zájmu ve třetích ze­ mích, jako je například středomořský solární program, je třeba počítat s delším časem na přípravu před jejich plným napojením na území Společenství. Proto je vhodné napo­ moci jejich vývoji tím, že se členským státům umožní, aby při stanovování svých národních cílů braly v potaz také ur­ čité omezené množství elektrické energie vyrobené těmito projekty v průběhu výstavby propojení.

(40) Postup, který používají správní orgány vykonávající dohled nad schvalováním a vydáváním osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, by měl být při uplatňování pravidel na konkrétní projekty objek­ tivní, transparentní, nediskriminační a přiměřený. Zejmé­ na je třeba zamezit veškerým zbytečným nákladům, které by mohly vzniknout v důsledku zařazení projektů, jimiž se zavádí energie z obnovitelných zdrojů, mezi zařízení, která představují zvýšené zdravotní riziko.

(41) Ukázalo se, že absence transparentních pravidel a koordi­ nace mezi jednotlivými schvalujícími orgány brání využí­ vání energie z obnovitelných zdrojů. Ústřední správní orgány a regionální a místní orgány by proto měly, až bu­ dou provádět přezkum svých správních postupů pro vy­ dávání povolení k výstavbě a provozování zařízení na výrobu elektřiny, tepla a chlazení nebo pohonných hmot z obnovitelných zdrojů energie a souvisejících infrastruk­ tur přenosových a distribučních sítí, zohlednit specifickou strukturu odvětví energie z obnovitelných zdrojů. Pro za­ řízení využívající energii z obnovitelných zdrojů by měly být formulovány správní schvalovací postupy s transpa­ rentně stanovenými lhůtami. Pravidla a pokyny pro pláno­ vání by měly být upraveny tak, aby zohlednily účinnost

z obnovitelných zdrojů bude mít přiměřený účinek, musí  

být možné dovoz energie spolehlivě sledovat a vykazovat.

(1) Úř. věst. L 198, 20.7.2006, s. 18.

zařízení pro vytápění a chlazení a elektrická zařízení vy­ užívajících energii z obnovitelných zdrojů z hlediska efek­ tivity vynaložených prostředků a dopadů na životního prostředí.

(42) Za účelem rychlého rozšíření energie z obnovitelných zdrojů a s ohledem na jejich celkově vysokou kvalitu, po­ kud jde o udržitelnost a přínos pro životní prostředí, by členské státy měly při uplatňování správních postupů, plánovacích nástrojů a právních předpisů týkajících se udě­ lování povolení zařízením, pokud jde o snižování znečiš­ tění a kontrolu průmyslových zařízení, boj se znečištěním ovzduší a prevenci nebo minimalizaci vypouštění nebez­ pečných látek do životního prostředí, přihlédnout k pří­ spěvku obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, zejména ve srovnání se zařízeními vyrábějícími energii z neobnovitelných zdrojů.

(43) Příslušné orgány by s cílem podpořit příspěvky jednotli­ vých občanů k cílům stanoveným v této směrnici měly zvážit možnost, že by při instalaci malých decentralizo­ vaných zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů bylo povolení nahrazeno pouhým oznámením přísluš­ nému orgánu.

(44) Je třeba zajistit soulad mezi cíli této směrnice a ostatními právními předpisy Společenství v oblasti životního pro­ středí. Členské státy by při posuzování, plánování nebo vy­ dávání povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů měly především zohlednit všechny právní předpisy Společenství v oblasti životního prostředí a příspěvek obnovitelných zdrojů energie k plnění cílů v oblasti životního prostředí a změny klimatu, a to ze­ jména ve srovnání se zařízeními na výrobu energie z neob­ novitelných zdrojů.

(45) Vnitrostátní technické specifikace a další požadavky v rámci působnosti směrnice Evropského parlamentu a Ra­ dy 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při posky­ tování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (1) zahrnují­ cí například úroveň jakosti, zkušební metody anebo pod­ mínky použití, by neměly vytvářet překážky obchodu se zařízením a systémy energie z obnovitelných zdrojů. Pro­ to by režimy podpory energie z obnovitelných zdrojů ne­ měly stanovit vnitrostátní technické specifikace, které by byly odlišné od stávajících norem Společenství nebo by vyžadovaly, aby podporované zařízení nebo systémy mu­ sely být schvalovány anebo zkoušeny na zvláštním místě anebo zvláštním orgánem.

(46) Je třeba, aby členské státy zvážily zavedení mechanismů na podporu ústředního vytápění a chlazení využívajícího energii z obnovitelných zdrojů.

(47) Na národní a regionální úrovni vedla pravidla a povinnosti týkající se minimálních požadavků pro využití energie z obnovitelných zdrojů v nových a rekonstruovaných bu­ dovách k významnému nárůstu ve využívání energie z ob­ novitelných zdrojů. Tato opatření by měla být stimulována v širším kontextu Společenství a zároveň by ve stavebních předpisech měly být podporovány z hlediska energie účin­ nější aplikace využívající energii z obnovitelných zdrojů.

(48) Za účelem usnadnění a urychlení procesu stanovování mi­ nimálních úrovní pro využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách by bylo vhodné, aby členské státy za­ jistily, že tyto úrovně budou dosaženy začleněním faktoru pro energii z obnovitelných zdrojů do plnění minimálních požadavků energetické účinnosti podle směrnice 2002/91/ES, pokud jde o nákladově optimální snižování emisí oxidu uhličitého na budovu.

(49) Je potřeba odstranit nedostatky v informovanosti a vzdě­ lávání, zejména v odvětví vytápění a chlazení, s cílem pod­ pořit využívání energie z obnovitelných zdrojů.

(50) Pokud je přístup k povolání spočívajícímu v provádění in­ stalace nebo jeho výkon regulovaným povoláním, jsou podmínky pro uznání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (2). Tato směrnice se proto použije, aniž by byla dotřena směrnice 2005/36/ES.

(51) Ačkoli směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzá­ jemné uznávání odborných kvalifikací, včetně architektů, je dále zapotřebí zajistit, aby architekti a projektanti brali ve svých plánech a projektech řádně v úvahu optimální kombinaci obnovitelných zdrojů energie a vysoce účin­ ných technologií. Za tím účelem by členské státy měly po­ skytnout jasné pokyny. Tím nejsou dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES, a to zejména článků 46 a 49 uve­ dené směrnice.

(52) Jediným účelem záruk původu vydaných pro účely této směrnice je poskytnout doklad konečnému zákazníkovi, že daný podíl či dané množství energie bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Záruka původu může být bez ohledu na energii, k níž se vztahuje, převedena z jednoho držitele na jiného. Aby bylo zajištěno, že informace týka­ jící se jedné jednotky elektrické energie vyrobené z obno­ vitelných zdrojů byla spotřebiteli poskytnuta pouze jednou, neměly by být jednotky započítávány dvakrát a zá­ ruky původu by neměly být dvakrát oznamovány. Pokud výrobce prodal záruku původu odděleně, neměla by být příslušná energie z obnovitelných zdrojů oznámena nebo prodána konečnému spotřebiteli jako energie vyrobená z obnovitelných zdrojů. Je důležité rozlišovat mezi ze­ lenými certifikáty používanými u režimů podpory a záru­ kami původu.

(1) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37. (2) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.

(53) Je vhodné umožnit, aby rozvíjející se spotřebitelský trh s elektřinou z obnovitelných zdrojů energie přispěl k výs­ tavbě nových zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Členské státy by proto měly mít možnost požado­ vat, aby dodavatelé elektřiny oznamující konečným spo­ třebitelům svou skladbu zdrojů energie podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES začlenili minimální procentuální po­ díl záruk původu z nově vybudovaných zařízení vy­ rábějících energii z obnovitelných zdrojů, a to za předpokladu, že je takový požadavek v souladu s právem Společenství.

(54) Je důležité poskytnout informace o tom, jak je podporo­ vaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele ener­ gie v souladu s čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES. Aby se zvýšila kvalita těchto informací poskytovaných spotřebite­ lům, zejména pokud jde o množství energie z obnovitel­ ných zdrojů vyrobené v nových zařízení, měla by Komise posuzovat účinnost opatření přijatých členskými státy.

(55) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ESze dne

11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (1) stanoví záruky původu, které jsou dokládají původ elektřiny vyrobené ve vysoce účin­ ných zařízeních na kombinovanou výrobu tepla a elek­ třiny. Tyto záruky původu nemohou být použity při poskytování informací o použití energie z obnovitelných zdrojů podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, neboť by to mohlo vést k dvojímu započtení a dvojímu poskytnutí informace.

(56) Pouhé záruky původu nezakládají právo na čerpání výhod z vnitrostátních režimů podpory.

(57) Je třeba účinně podporovat integraci energie z obnovitel­ ných zdrojů do přenosové a distribuční sítě pro energii z obnovitelných zdrojů a používání systémů skladování energie pro integrovanou výrobu energie z obnovitelných zdrojů, která není nepřetržitá.

(58) Je třeba urychlit rozvoj projektů v oblasti energie z obno­ vitelných zdrojů, včetně „projektů v oblasti energie z ob­ novitelných zdrojů evropského zájmu“ v rámci Programu transevropské energetické sítě (TEN-E). Za tímto účelem by Komise měla rovněž provést analýzu, jak by bylo možné zlepšit financování těchto projektů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat projektům v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, které významným způsobem přispějí k zabezpeče­ ní dodávek energie ve Společenství a v sousedních zemích.

(59) Vzájemné propojení mezi zeměmi usnadňuje integraci elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Kromě vyrovná­ ní může propojení snížit vyrovnávací náklady, podpořit

(1) Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 50.

opravdovou hospodářskou soutěž přinášející nižší ceny a stimulovat rozvoj sítí. Sdílení a optimální využití přeno­ sové kapacity by mohlo pomoci vyhnout se zvýšené po­ třebě budovat nové kapacity.

(60) Pro integraci obnovitelných zdrojů energie do vnitřního trhu s elektřinou má velký význam přednostní přístup a zaručený přístup pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie v souladu s čl. 11 odst. 2 a na základě dalšího roz­ voje čl. 11 odst. 3 směrnice 2003/54/ES. Požadavky týka­ jící se zachování spolehlivosti a bezpečnosti distribuční soustavy a dispečinku se mohou lišit v závislosti na cha­ rakteru vnitrostátní distribuční soustavy a jejího bezpečné­ ho provozu. Přednostní přístup k distribuční soustavě zajišťuje připojeným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, že ji budou moci v souladu s pravidly pro připojení prodávat a přenášet kdykoliv, kdy bude zdroj k dispozici. V případě, že je elektřina z obnovitelných zdrojů energie integrována do krátkodobých trhů, zaru­ čený přístup zajišťuje, že veškerá prodaná a podporovaná elektřina získá přístup k distribuční soustavě, což umožní využívat maximální množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ze zařízení připojených do sítě. Neznamená to však, že členské státy mají povinnost podporovat nebo nařizovat odkup energie z obnovitelných zdrojů. V jiných systémech je pro elektřinu z obnovitelných zdrojů energie stanovena pevná cena, obvykle ve spojení s povinností provozovatele soustavy tuto elektřinu odkoupit. V tomto případě je přednostní přístup již poskytnut.

(61) Za určitých okolností není možné zajistit úplný přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla dotčena spolehlivost a bezpečnost distribuční soustavy. Za těchto okolností lze daným výrob­ cům poskytnout finanční vyrovnání. Cíle této směrnice nicméně vyžadují trvalý nárůst přenosu a distribuce elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie, aniž by byla narušena spolehlivost a bezpečnost distribuční sousta­ vy. Členské státy by měly za tímto účelem přijmout vhod­ ná opatření, která by umožnila větší prosazení se elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a to mimo jiné zohled­ něním specifičností nestálých zdrojů a zdrojů, u nichž za­ tím není možné vyrobenou energii skladovat. V rozsahu nutném pro dosažení cílů této směrnice je třeba co nejdříve povolit připojení nových zařízení vyrábějících elektřinu z obnovitelných zdrojů. V zájmu urychlení postupů pro připojení k distribuční soustavě mohou členské státy no­ vým zařízením vyrábějícím elektřinu z obnovitelných zdrojů energie poskytnout přednostní nebo vyhrazené připojení.

(62) Náklady na připojení nových výrobců elektřiny a plynu z obnovitelných zdrojů energie k distribuční soustavě by měly být objektivní, transparentní a nediskriminační a měl by se pečlivě zohlednit prospěch, který distribuční sousta­ vě přinášejí natrvalo vybudovaná zařízení pro výrobu ener­ gie z obnovitelných zdrojů a místní výrobci plynu z obnovitelných zdrojů.

(63) Výrobci elektřiny, kteří chtějí využít potenciálu energie z obnovitelných zdrojů v okrajových oblastech Společen­ ství, zejména v ostrovních oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva, by měli mít, kdykoli to je možné, možnost být připojeni k soustavě za přiměřených nákladů, čímž by se zajistilo, aby nebyli nespravedlivě znevýhodňováni oproti výrobcům z centrálnějších, prů­ myslovějších a hustěji osídlených oblastí.

(64) Směrnice 2001/77/ES stanoví rámec pro začlenění elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie do distribuční sousta­ vy. Mezi členskými státy však existují významné odlišnosti ve stupni doposud dosažené integrace. Z tohoto důvodu je třeba posílit rámec a přezkoumávat pravidelně jeho pou­ žití na vnitrostátní úrovni.

(65) Výroba biopaliv by měla být udržitelná. Biopaliva použí­ vaná k plnění cílů stanovených v této směrnici a biopaliva, na která se vztahují vnitrostátní režimy podpory, by tedy měla splňovat kritéria udržitelnosti.

(66) V souvislosti s touto směrnicí by mělo Společenství při­ jmout vhodná opatření, včetně propagace kritérií udržitel­ nosti pro biopaliva a rozvoje biopaliv druhé a třetí generace ve Společenství a ve světě a posílení výzkumu v odvětví ze­ mědělství a tvorby znalostí v těchto oblastech.

(67) Zavedení kritérií udržitelnosti pro biopaliva nepovede ke svému cíli, pokud produkty, které nesplní tato kritéria a které by jinak byly použity jako biopaliva, se místo toho použijí jako biokapaliny pro výrobu tepla nebo elektřiny. Z tohoto důvodu by se kritéria udržitelnosti měla použít i na biokapaliny obecně.

(68) Evropská rada na zasedání v březnu 2007 vyzvala Komisi, aby předložila návrh komplexní směrnice o využívání všech obnovitelných zdrojů energie, která by mohla obsa­ hovat kritéria a ustanovení k zajištění udržitelného posky­ tování a využívání bioenergie. Tato kritéria udržitelnosti by měla být nedílnou součástí celkového systému vzta­ hujícího se na všechny biokapaliny, a ne pouze na biopa­ liva. Tato kritéria udržitelnosti by proto měla být zahrnuta do této směrnice. Aby se zajistil jednotný přístup v ener­ getické politice a politice životního prostředí a aby se zabránilo vzniku dodatečných nákladů pro podniky

a nejednotě z hlediska životního prostředí, kterou by s se­ bou nesl nejednotný přístup, je nutné zajistit stejná kritéria udržitelnosti pro biopaliva používaná jak pro účely této směrnice, tak směrnice 98/70/ES. Ze stejných důvodů je třeba se vyhnout dvojímu podávání zpráv v této souvislos­ ti. Dále by Komise a příslušné vnitrostátní orgány měly koordinovat svoji činnost v rámci výboru odpovědného výlučně za aspekty udržitelnosti. Kromě toho by Komise měla v roce 2009 přezkoumat, zda jsou potřebné další způsoby použití biomasy a za jakých podmínek by měly být zařazeny.

(69) Celosvětový růst poptávky po biopalivech a biokapalinách a pobídky pro jejich používání podle této směrnice by ne­ měly mít za následek podporu ničení biologické rozmani­ tosti dotčených oblastí. Tyto vyčerpatelné zdroje, uznané různými mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být zachovány. Spotřebitelé ve Společen­ ství by navíc považovali za nepřijatelné, pokud by zvýšené používání biopaliv a biokapalin mělo mít za následek ni­ čení biologické rozmanitosti těchto oblastí. Z těchto dů­ vodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti zajišťující, že se pobídky vztahují pouze na biopaliva a jiné biokapa­ liny, které zaručeně nepocházejí z biologicky rozmanitých oblastí (nebo, pokud příslušný orgán prokáže, v případě oblastí určených k účelům ochrany přírody nebo k ochra­ ně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů, že produkce surovin nebrání uvedeným účelům). Podle zvo­ lených kritérií udržitelnosti je les považován za biologicky rozmanitý, pokud se jedná o původní les (podle definice použité Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v posouzení stavu celosvětových lesních zdrojů, kterou státy na celém světě používají k poskytování údajů o ploše původního lesa), nebo pokud je chráněn vnitrostátními předpisy na ochranu přírody. Pokud je dopad lidské čin­ nosti malý, měly by být zahrnuty i oblasti, kde probíhá zís­ kávání jiných lesních produktů než dřeva. Jiné typy lesů definované organizací FAO, jako například přírodě blízké lesy, polopřírodní lesy a plantáže, by neměly být považo­ vány za původní lesy. S ohledem na biologicky velmi roz­ manitou povahu některých travních porostů jak v mírném, tak tropickém pásmu, včetně biologicky velmi rozma­ nitých savan, stepí, křovinatých porostů a prérií, by se po­ bídky stanovené touto směrnicí neměly vztahovat na biopaliva vyrobená ze surovin pocházejících z těchto po­ zemků. Komise by měla stanovit vhodná kritéria a země­ pisné oblasti pro definici biologicky velmi rozmanitých travních porostů v souladu s nejlepšími dostupnými vědec­ kými poznatky a příslušnými mezinárodními normami.

(70) Je-li pozemek s velkou zásobou uhlíku v půdě nebo vege­ taci přeměněn na pozemek pro pěstování surovin pro biopaliva nebo biokapaliny, část uloženého uhlíku zpravi­ dla unikne do atmosféry, což vede k vytvoření oxidu uhli­ čitého. Výsledný negativní dopad skleníkových plynů

může zrušit pozitivní dopad skleníkových plynů z biopa­ liv nebo biokapalin na skleníkové plyny, v některých pří­ padech v rozsáhlé míře. Úplné účinky uhlíku v důsledku této přeměny by se proto měly zohlednit při výpočtu ús­ pory emisí skleníkových plynů jednotlivých biopaliv a bio­ kapalin. To je nezbytné, aby se zajistilo, že výpočet úspory emisí skleníkových plynů zohlední všechny účinky uhlíku v důsledku používání biopaliv a biokapalin.

(71) Při výpočtu dopadů přeměny půdy na emise skleníkových plynů by měly hospodářské subjekty uplatňovat skutečné hodnoty zásob uhlíku spojených s referenčním využívá­ ním půdy a s využíváním půdy po přeměně. Měly by také používat standardní hodnoty. Studie mezivládního panelu pro změnu klimatu představuje pro tyto standardní hod­ noty vhodný základ. Tyto studie nejsou v současnosti uvá­ děny v podobě, která by byla pro hospodářské subjekty přímo použitelná. Komise by proto měla vypracovat na zá­ kladě těchto studií obecné pokyny, které by sloužily jako základ pro výpočet změn v zásobě uhlíku pro účely této směrnice, včetně takových změn v zalesněných oblastech s porostem koruny tvořícím 10 až 30 %, savanách, křovi­ natých porostech a prériích.

(72) Je vhodné, aby Komise vyvinula metodiku pro hodnocení vlivu odvodňování rašelinišť na emise skleníkových plynů.

(73) Půda, u níž by ztráta zásob uhlíku po přeměně nemohla být v rozumné době, s ohledem na naléhavou potřebu předejít změně klimatu, nahrazena úsporou emisí skleníkových plynů z výroby biopaliv nebo biokapalin, by se neměla přeměnit na půdu pro výrobu biopaliv. Tím by se zabránilo zbytečně zatěžujícímu výzkumu ze strany ho­ spodářských subjektů a přeměně půdy s velkými zásoba­ mi uhlíku, která by se ukázala jako nevhodná pro pěstování surovin pro biopaliva a biokapaliny. Soupis světových zásob uhlíku vede k závěru, že do této kategorie by měly být zařazeny mokřady a souvisle zalesněné plochy s po­ rostem koruny tvořícím více než 30 %. Zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím 10 až 30 % by měly být do této kategorie také zařazeny, pokud se neprokáže, že jejich zásoba uhlíku je natolik nízká, že ospravedlňuje jejich pře­ měnu v souladu s pravidly, jež stanoví tato směrnice. Od­ kaz na mokřady by měl vzít v úvahu definici stanovenou v Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva přijaté dne

2. února 1971 v Ramsaru.

(74) Pobídky stanovené v této směrnici podpoří zvýšenou vý­ robu biopaliv a biokapalin v celosvětovém měřítku. Pokud jsou biopaliva a biokapaliny vyrobeny ze surovin vyro­ bených ve Společenství, měly by také splňovat environ­ mentální požadavky Společenství ve vztahu k zemědělství,

včetně požadavků na ochranu kvality podzemních a povr­ chových vod, a sociální požadavky. Existují však obavy, že by výroba biopaliv a biokapalin v některých třetích zemích nemusela splňovat minimální environmentální či sociální požadavky. Je tedy třeba podporovat vypracování vícestranných a dvoustranných dohod a rozvoj dobrovol­ ných mezinárodních nebo vnitrostátních režimů zahrnu­ jících klíčové environmentální a sociální otázky s cílem prosazovat celosvětově udržitelnou výrobu biopaliv a bio­ kapalin. V případě neexistence těchto dohod nebo režimů by členské státy měly požadovat, aby hospodářské subjek­ ty podávaly zprávy o těchto otázkách.

(75) Požadavky na udržitelné režimy pro energetické užití bio­ masy jiné než biokapaliny a biopaliva by měly být analy­ zovány Komisí v roce 2009 s ohledem na potřebu, aby zdroje biomasy byly řízeny udržitelným způsobem.

(76) Kritéria udržitelnosti budou účinná pouze tehdy, pokud povedou ke změnám v chování účastníků trhu. K těmto změnám dojde pouze pokud biopaliva a biokapaliny spl­ ňující tato kritéria ospravedlňují cenovou přirážku v po­ rovnání s těmi, které je nesplňují. Podle metody hmotnostní bilance ověřování souladu, existuje fyzické spojení mezi výrobou biopaliv a biokapalin splňujících kritéria udržitelnosti a spotřebou biopaliv a biokapalin ve Společenství, které vytváří vhodnou rovnováhu mezi na­ bídkou a poptávkou a zajišťuje cenovou přirážku, která je větší než v systémech, kde takové spojení neexistuje. Proto by se k ověření souladu měl použít systém hmotnostní bi­ lance, aby se zajistilo, že biopaliva a biokapaliny splňující kritéria udržitelnosti mohou být prodána za vyšší cenu. Tím by se měla zachovat integrita systému a zároveň za­ jistit, že průmyslu nebude uložena nerozumná zátěž. Měly by však být posouzeny i jiné metody ověřování.

(77) Komise by případně měla náležitě zohlednit tzv. hodnoce­ ní ekosystémů k miléniu (Millenium Ecosystem Assess­ ment), které obsahuje užitečné údaje o ochraně přinejmenším těch oblastí, které poskytují základní služby ekosystému v kritických situacích, například ochranu vod­ ního koryta a regulaci eroze.

(78) Je třeba sledovat dopady pěstování biomasy, jako jsou změny ve využívání půdy včetně nepřímých změn, zavá­ dění invazivních nepůvodních druhů a jiné vlivy na biolo­ gickou rozmanitost a dopady na produkci potravin a místní prosperitu. Komise by měla posoudit všechny pří­ slušné zdroje informací, včetně mapy výskytu podvýživy, kterou vypracovala FAO. Podporování biopaliv by mělo motivovat k větší produktivitě zemědělství a k využívání znehodnocené půdy.

(79) Je v zájmu Společenství podporovat uzavírání vícestran­ ných a dvoustranných dohod a vznik dobrovolných mezi­ národních anebo vnitrostátních režimů stanovujících normy pro výrobu udržitelných biopaliv a biokapalin a osvědčujících, že výroba biopaliv a biokapalin tyto nor­ my splňuje. Z tohoto důvodu je třeba stanovit, že takové­ to dohody anebo režimy poskytují spolehlivá zjištění a údaje, pokud splňují příslušné normy spolehlivosti, trans­ parentnosti a nezávislé kontroly.

(80) Je nezbytné stanovit jasná pravidla pro výpočet emisí skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin a z referenč­ ních fosilních paliv.

(81) Při výpočtu emisí skleníkových plynů by měly být za­ počítány i druhotné produkty z výroby a používání paliv. Substituční metoda je vhodná pro účely analýzy politiky, nikoli však pro regulaci jednotlivých hospodářských sub­ jektů a jednotlivých dodávek pohonných hmot. V těchto případech je nejvhodnější metodou metoda přidělování energie, protože je snadno použitelná, předvídatelná v ča­ se, minimalizuje kontraproduktivní stimuly a poskytuje výsledky, které jsou obecně srovnatelné s výsledky dosa­ ženými substituční metodou. Pro účely analýzy politiky by Komise rovněž měla v rámci svých zpráv poskytovat in­ formace o výsledcích dosažených použitím substituční metody.

(82) S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži by měl být stanoven seznam standardních hodnot pro běžné způsoby výroby biopaliv, který by měl být aktualizován a rozšířen, jakmile budou k dispozici další spolehlivé úda­ je. Hospodářské subjekty by měly mít vždy možnost uplat­ nit stupeň úspory emisí skleníkových plynů u biopaliv a biokapalin stanovený tímto seznamem. Pokud se stan­ dardní hodnota úspor emisí skleníkových plynů u způso­ bu výroby nachází pod požadovanou minimální úrovní úspor emisí skleníkových plynů, mělo by být požadováno, aby výrobci usilující o prokázání jejich souladu s touto mi­ nimální úrovní dokázali, že skutečné emise z jejich výrob­ ního procesu jsou nižší než ty, které byly použity při výpočtu standardních hodnot.

(83) Je vhodné, aby údaje používané pro výpočet těchto stan­ dardních hodnot byly získávány z nezávislých vědeckých odborných zdrojů a aby byly případně vhodně aktualizo­ vány v závislosti na pokroku, jehož tyto zdroje dosáhnou ve své práci. Komise by se měla zasadit o to, aby se tyto zdroje v rámci aktualizace své práce zabývaly emisemi z pěstování, vlivem regionálních a klimatických podmínek, dopady vyplývajícími z pěstování za použití udržitelných zemědělských metod a organických pěstebních postupů, a vědeckým příspěvkem výrobců ze Společenství i třetích zemí a občanské společnosti.

(84) S cílem vyhnout se podpoře pěstování surovin pro biopa­ liva a biokapaliny tam, kde by to vedlo k vysokým emisím skleníkových plynů, by mělo být užití standardních hod­ not pro pěstování omezeno na oblasti, kde může být tento účinek spolehlivě vyloučen. S cílem vyhnout se nadměrné administrativní zátěži by však členské státy měly stanovit národní či regionální průměrné hodnoty pro emise z pěs­ tování, včetně emisí z používání hnojiv.

(85) Celosvětová poptávka po zemědělských surovinách roste. Část této zvýšené poptávky bude pokryta zvětšením roz­ lohy zemědělské půdy. Obnova půdy, která byla závažným způsobem znehodnocena nebo silně kontaminována, a ne­ může být proto v současném stavu využívána k zeměděl­ ským účelům, je jedním z prostředků, jak zvětšit rozlohu půdy, kterou lze použít pro pěstování zemědělských plo­ din. Udržitelný režim by měl podporovat využívání zne­ hodnocené půdy, která prošla obnovou, neboť podpora biopaliv a biokapalin přispěje ke zvýšení poptávky po ze­ mědělských surovinách. Dokonce i v případě, kdy se bio­ paliva vyrábějí za použití surovin z půdy, která je již využívána jako orná půda, by mohlo čisté zvýšení poptáv­ ky po plodinách v důsledku podpory biopaliv vést k čis­ tému zvětšení rozlohy obdělávané půdy. To by se mohlo týkat půdy s velkou zásobou uhlíku, což by vedlo ke škod­ livým únikům uloženého uhlíku. Ve snaze snížit toto rizi­ ko je třeba zavést doprovodná opatření s cílem podpořit vyšší míru nárůstu produktivity u půdy již využívané pro pěstování plodin a využívání znehodnocených půd a při­ jmout požadavky na udržitelnost, které by byly srovnatel­ né s požadavky stanovenými v této směrnici pro spotřebu biopaliv ve Společenství, pro jiné země, v nichž se použí­ vají biopaliva. Komise by měla vypracovat konkrétní me­ todiku pro minimalizaci emisí skleníkových plynů vyvolaných nepřímými změnami ve využívání půdy. Za tím účelem by Komise na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků měla provést analýzu především za­ hrnutí faktoru nepřímých změn ve využívání půdy do vý­ počtu emisí skleníkových plynů a potřeby podpory udržitelných biopaliv, která minimalizuje dopady změny ve využívání půdy a zlepšuje udržitelnost biopaliv vzhle­ dem k nepřímé změně ve využívání půdy. Při vypracová­ vání této metodiky by se Komise měla mimo jiné zabývat potenciálními dopady biopaliv vyráběných z nepotravinář­ ských celulózových vláknovin a lignocelulózových vlákno­ vin na nepřímé změny ve využívání půdy.

(86) S cílem umožnit dosažení přiměřeného tržního podílu bio­ paliv je nezbytné umístit na trh směsi s vyššími přídavky bionafty v motorové naftě, než stanoví norma EN590/2004.

(87) Za účelem zajištění, aby se biopaliva, která diverzifikují řadu používaných vstupních surovin, stala životaschopná z obchodního hlediska, by měla být tato biopaliva zvláště zohledněna v rámci národních závazků v oblasti biopaliv.

(88) Je nezbytné, aby za účelem zajištění nepřetržitého sledo­ vání pokroku v rozvoji energie z obnovitelných zdrojů na úrovni členských států a na úrovni Společenství, byly pra­ videlně podávány zprávy. Je vhodné požadovat používání harmonizovaného vzoru pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů, které by měly předkládat členské státy. Tyto plány by mohly zahrnovat odhad ná­ kladů a přínosů předpokládaných opatření, opatření spo­ jená s nezbytným rozšířením nebo posílením stávající infrastruktury distribuční soustavy, odhad nákladů a pří­ nosů spojených s rozvojem výroby energie z obnovitel­ ných zdrojů nad rámec úrovně požadované orientačním plánem, informace o vnitrostátních režimech podpory a informace o využívání energie z obnovitelných zdrojů v nových nebo rekonstruovaných budovách.

(89) Členské státy by měly při vytváření svých režimů podpory stimulovat používání biopaliv, která přinášejí dodatečné výhody, například výhody spojené s rozmanitostí, které nabízejí biopaliva vyrobená z odpadů, zbytků, nepotravi­ nářských celulózových vláknovin lignocelulózových vlák­ novin a řas a rostlin, jež nevyžadují zavlažování, rostou v suchých klimatických podmínkách a napomáhají v boji proti rozšiřování pouští, tím, že zohlední rozdílné náklady výroby energie z tradičních biopaliv na jedné straně a bio­ paliv, která nabízejí dodatečné výhody, na straně druhé. Členské státy by mohly podpořit investice do výzkumu a vývoje těchto i jiných technologií pro energii z obnovi­ telných zdrojů, které potřebují určitou dobu, než se stanou konkurenceschopnými.

(90) Při provádění této směrnice by ve vhodných případech měla být zohledněna ustanovení Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, a to zejména v rozsahu jejího provedení směrnicí Evrop­ ského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. led­ na 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (1).

(91) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne

28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pra­ vomocí svěřených Komisi (2).

(92) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení metodic­ kých zásad a hodnot nezbytných pro posouzení toho, zda byla splněna kritéria udržitelnosti ve vztahu k biopalivům a biokapalinám, k přizpůsobení energetického obsahu po­ honných hmot technologickému a vědeckému pokroku, ke stanovení kritérií a zeměpisných oblastí pro určení

biologicky velmi rozmanitých travních porostů a ke stano­ vení podrobných definic závažným způsobem znehodno­ cené nebo kontaminované půdy. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstat­ né prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním po­ stupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(93) Uvedená ustanovení směrnice 2001/77/ES a směrnice 2003/30/ES, která se překrývají s ustanoveními této směr­ nice, by měla být zrušena s účinkem ode dne, kdy uplyne lhůta pro provedení této směrnice. Ustanovení zabývající se cíli a zprávami za rok 2010 by měla zůstat v platnosti do konce roku 2011. Je proto nezbytné změnit od­ povídajícím způsobem směrnici 2001/77/ES a směrnici 2003/30/ES.

(94) Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v článcích 17 až 19 rovněž mají vliv na fungování vnitřního trhu tím, že harmonizují kritéria udržitelnosti, která biopaliva a bioka­ paliny musí splňovat, aby mohla být započítána pro účely plnění cíle podle této směrnice, a usnadňují tak v souladu s čl. 17 odst. 8 obchod mezi členskými státy s biopalivy a biokapalinami, které tato kritéria splňují, vycházejí daná opatření z článku 95 Smlouvy.

(95) Režim udržitelnosti by neměl bránit členským státům, aby ve svých vnitrostátních režimech podpory zohlednily vyš­ ší výrobní náklady u biopaliv a biokapalin, jejichž přínos je vyšší než minimální hodnoty stanovené v rámci režimu udržitelnosti.

(96) Jelikož obecných cílů této směrnice, totiž dosažení 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Společenství a 10 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na spotřebě energie v dopravě v kaž­ dém členském státě do roku 2020, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu opatření lépe dosaženo na úrovni Spo­ lečenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uve­ deném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(97) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (3) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak v zájmu Společenství sesta­ vily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srov­ nání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

(1) Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(3) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

g) „ústředním vytápěním“ nebo „ústředním chlazením“ se rozu­ mí distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z ústředního zdroje výroby prostřednic­ tvím sítě do více budov či míst za účelem použití k vytápění nebo chlazení prostoru nebo určitého procesu;

Předmět a oblast působnosti

Tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z ob­ novitelných zdrojů. Stanoví závazné národní cíle, pokud jde o cel­ kový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopra­ vě. Směrnice stanoví pravidla týkající se statistických převodů mezi členskými státy, společných projektů členských států a člen­ ských států a třetích zemí, záruk původu, správních postupů, in­ formování a vzdělávání a přístupu energie z obnovitelných zdrojů k distribuční soustavě. Stanoví kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se použijí definice uvedené ve směrnici 2003/54/ES.

Rovněž se použijí tyto definice:

a) „energií z obnovitelných zdrojů“ se rozumí energie z obno­ vitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, solární, ae­ rotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů;

b) „aerotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v okolním vzduchu;

c) „geotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla pod zemským povrchem;

d) „hydrotermální energií“ se rozumí energie uložená v podobě tepla v povrchových vodách;

e) „biomasou“ se rozumí biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů;

f) „hrubou konečnou spotřebou energie“ se rozumí energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, do­ pravu, domácnosti, služby včetně veřejných služeb, zeměděl­ ství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu;

h) „biokapalinou“ se rozumí kapalné palivo používané pro ener­ getické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vy­ tápění a chlazení, vyráběné z biomasy;

i) „biopalivem“ se rozumí kapalné nebo plynné palivo použí­ vané pro dopravu vyráběné z biomasy;

j) „zárukou původu“ se rozumí elektronický dokument, jehož jediným úkolem je poskytnout konečnému spotřebiteli dok­ lad o tom, že daný podíl či dané množství energie byly vy­ robeny z obnovitelných zdrojů, jak stanoví čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

k) „režimem podpory“ se rozumí jakýkoli nástroj, režim či me­ chanismus uplatňovaný členským státem či skupinou člen­ ských států, který podporuje užívání energie z obnovitelných zdrojů snížením nákladů na výrobu této energie, zvýšením ceny, za kterou ji lze prodat, nebo zvýšením množství takto prodané energie prostřednictvím povinnosti využívat energii z obnovitelných zdrojů nebo jinak. To zahrnuje mimo jiné investiční pomoc, osvobození od daně nebo snížení daně, vrácení daně, režimy podpory pro povinnost využívat ener­ gii z obnovitelných zdrojů, včetně režimů používajících ze­ lené certifikáty, a režimy přímé cenové podpory, včetně tarifů výkupních cen a plateb prémií;

l) „povinností využívat energii z obnovitelných zdrojů“ se rozumí vnitrostátní režim podpory, který požaduje po výrobcích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obno­ vitelných zdrojů do své výroby, po dodavatelích energie, aby zahrnuli určitou část energie z obnovitelných zdrojů do své dodávky, nebo po spotřebitelích energie, aby zahrnuli urči­ tou část energie z obnovitelných zdrojů do své spotřeby. Zahrnuty jsou i režimy, v jejichž rámci mohou být tyto po­ žadavky splněny používáním zelených certifikátů;

m) „skutečnou hodnotou“ se rozumí úspora emisí skleníkových plynů u některých nebo všech kroků konkrétního procesu výroby biopaliva vypočítaná podle metodiky stanovené v pří­ loze V části C;

n) „typickou hodnotou“ se rozumí odhad reprezentativní úspo­ ry emisí skleníkových plynů u konkrétního způsobu výroby biopaliva;

o) „standardní hodnotou“ se rozumí hodnota odvozená z typic­ ké hodnoty použitím předem určených faktorů, která může být za okolností určených v této směrnici použita namísto skutečné hodnoty.

Článek 3

Závazné národní cíle a opatření pro využívání energie z obnovitelných zdrojů

1. Každý členský stát zajistí, aby se v roce 2020 podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie vypočítaný v souladu s články 5 až 11 rovnal alespoň jeho celko­ vému národnímu cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů v uvedeném roce, jak stanoví třetí sloupec tabulky v příloze I části A. Tyto závazné národní cíle jsou v souladu s cílem nejméně 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie ve Společenství v roce 2020. Aby se usnadnilo splnění cílů stanovených v tomto článku, každý členský stát pro­ sazuje a podporuje energetickou účinnost a úspory energie.

2. Členské státy zavedou opatření, která účinným způsobem zajistí, aby se podíl energie z obnovitelných zdrojů rovnal podílu uvedenému v orientačním plánu stanoveném v příloze I části B nebo ho překračoval.

3. Za účelem dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 to­ hoto článku mohou členské státy použít mimo jiné tato opatření:

a) režimy podpory;

b) opatření v podobě spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi za účelem do­ sažení celkových národních cílů podle článků 5 až 11.

Aniž jsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy, členské státy mají právo rozhodnout podle článků 5 až 11 této směrnice o rozsahu, v jakém podpoří energii z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiném členském státě.

4. Každý členský stát zajistí, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy v roce 2020 činil alespoň 10 % konečné spotřeby energie v dopravě v uvedeném členském státě.

Pro účely tohoto odstavce platí tato ustanovení:

a) pro výpočet jmenovatele, tj. celkového množství energie spo­ třebované v dopravě, se pro účely prvního pododstavce zohledňují pouze benzín, motorová nafta, biopaliva spotře­ bované v silniční a železniční dopravě a elektřina;

b) pro výpočet čitatele, tj. množství energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v dopravě, se pro účely prvního podod­ stavce zohledňují všechny druhy energie z obnovitelných zdrojů spotřebované ve všech druzích dopravy;

c) pro výpočet příspěvku elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů a spotřebované ve všech typech elektrických vozidel pro účely písmen a) a b) si mohou členské státy zvolit, zda použijí průměrný podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve Společenství nebo podíl elektřiny z obnovitelných

zdrojů energie v jejich vlastní zemi ve výši naměřené dva roky před dotčeným rokem. Dále se bude pro výpočet elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie spotřebované elektric­ kými silničními vozidly považovat tato spotřeba za 2,5násobek vstupu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Komise případně předloží do 31. prosince 2011 návrh, který za určitých podmínek umožní, aby byl zohledněn celkové množství elektřiny z obnovitelných zdrojů energie používané jako pohon pro všechny typy elektrických vozidel.

Komise rovněž případně předloží do 31. prosince 2011 návrh metodiky pro výpočet podílu vodíku pocházejícího z obnovitel­ ných zdrojů energie na celkové skladbě pohonných hmot.

Článek 4

Národní akční plány pro energii obnovitelných zdrojů

1. Každý členský stát přijme národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů. Národní akční plán pro energii z obno­ vitelných zdrojů stanoví národní cíle členských států pro podíly energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení v roce 2020, přičemž zohledňuje dopady ji­ ných opatření souvisejících s energetickou účinností na konečnou spotřebu energie, a vhodná opatření, která je třeba přijmout k do­ sažení těchto celkových národních cílů, včetně spolupráce mezi místními, regionálními a ústředními správními orgány, pláno­ vaných statistických převodů či společných projektů, vnitrostát­ ních politik pro rozvoj stávajících zdrojů biomasy a mobilizaci nových zdrojů biomasy pro různá využití, a opatření, která je třeba přijmout ke splnění požadavků článků 13 až 19.

Komise přijme do 30. června 2009 vzor pro národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů. Tento vzor obsahuje mini­ mální požadavky stanovené v příloze VI. Členské státy tento vzor při předkládání svých národních akčních plánů pro energii z ob­ novitelných zdrojů dodrží.

2. Členské státy oznámí Komisi své národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů do 30. června 2010.

3. Šest měsíců před uplynutím lhůty pro vypracování národ­ ního akčního plánu pro energii z obnovitelných zdrojů každý členský stát zveřejní a oznámí Komisi dokument s předběžnými odhady, v němž uvede:

a) odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států v souladu s články 6 až 11, jakož i své uvažované možnosti společných projektů, a to do roku 2020; a

b) odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby, do roku 2020.

Tyto informace mohou zahrnovat prvky týkající se nákladů a pří­ nosů a financování. Tento odhad se aktualizuje ve zprávách člen­ ských států, jak je stanoveno v čl. 22 odst. 1 písm. l) a m).

4. Členský stát, jehož podíl energie z obnovitelných zdrojů klesl v bezprostředně předcházejícím dvouletém období pod hranici orientačního plánu uvedeného v příloze I části B, předloží Komisi do 30. června následujícího roku pozměněný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů, v němž stanoví příslušná a přiměřená opatření, aby v přiměřené době došlo k ná­ vratu k orientačnímu plánu stanovenému v příloze I části B.

Pokud členský stát nesplnil svůj orientační plán a odchýlil se po­ uze v omezené míře, může Komise při zohlednění stávajících a budoucích opatření ze strany členského státu přijmout rozhod­ nutí, kterým zprostí dotčený členský stát povinnosti předložit po­ změněný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů.

5. Komise posoudí národní akční plány pro energii z obnovi­ telných zdrojů, zejména vhodnost opatření plánovaných člen­ skými státy podle čl. 3 odst. 2. Komise může v reakci na národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů nebo na pozměně­ ný národní akční plán pro energii z obnovitelných zdrojů vydat doporučení.

6. Komise zašle Evropskému parlamentu národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a dokumenty s předběžnými odhady ve formě zveřejněné v rámci platformy pro transparent­ nost podle čl. 24 odst. 2 a rovněž jakékoli doporučení podle od­ stavce 5 tohoto článku.

Článek 5

Výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů

1. Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů se v jednotlivých členských státech vypočte jako součet:

a) hrubé konečné spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie;

b) hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení a

c) konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v dopravě.

Plyn, elektřina a vodík z obnovitelných zdrojů energie se při vý­ počtu podílu hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů zohlední pouze jednou v rámci prvního pododstavce písm. a), b) nebo c).

S výhradou čl. 17 odst. 1 druhého pododstavce, nezohlední se biopaliva a biokapaliny, které nesplňují kritéria udržitelnosti sta­ novená v čl. 17 odst. 2 až 6.

2. Pokud se členský stát domnívá, že je pro něj v důsledku vyš­ ší moci nemožné dosáhnout požadovaného podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 stanoveného ve třetím sloupci tabulky v příloze I, informu­ je o tom co nejdříve Komisi. Komise přijme rozhodnutí o tom, zda jde o projev vyšší moci, a v kladném případě rozhodne o úpravě hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů tohoto členského státu na rok 2020.

3. Pro účely odst. 1 písm. a) se hrubá konečná spotřeba elek­ třiny z obnovitelných zdrojů energie vypočte jako množství elek­ třiny vyrobené v členském státě z obnovitelných zdrojů energie, kromě výroby elektřiny v přečerpávacích elektrárnách z přečer­ pané vody.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a konvenční zdroje se zohlední pouze část elektřiny vyrobená z obnovitelných zdrojů energie. Pro účely tohoto výpočtu se přínos každého zdro­ je energie vypočte na základě jeho energetického obsahu.

Elektřina vyrobená z vodní a větrné energie se zohlední v souladu s normalizačními pravidly uvedenými v příloze II.

4. Pro účely odst. 1 písm. b) se hrubá konečná spotřeba ener­ gie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení vypočte jako součet množství energie pro ústřední vytápění a chlazení vyrobe­ né ve členském státě z obnovitelných zdrojů a spotřeby další ener­ gie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění, chlazení a zpracování.

V hybridních zařízeních využívajících obnovitelné a konvenční zdroje se zohlední pouze část energie pro vytápění a chlazení vyrobená z obnovitelných zdrojů. Pro účely tohoto výpočtu se přínos každého zdroje energie vypočte na základě jeho energetic­ kého obsahu.

Pro účely odst. 1 písm. b) se zohlední aerotermální, geotermální a hydrotermální tepelná energie využitá tepelnými čerpadly, pokud konečný výstup energie významně převyšuje primární vstup energie potřebný k pohonu čerpadel. Množství tepla, které má být považováno za energii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, se vypočítá v souladu s metodikou stanovenou v příloze VII.

Tepelná energie produkovaná energeticky pasivními systémy, v jejichž rámci se nižší spotřeby energie dosahuje pasivně pro­ střednictvím konstrukce budov nebo teplem produkovaným z energie z neobnovitelných zdrojů, se pro účely odst. 1 písm. b) nezohledňuje.

5. Za energetický obsah pohonných hmot uvedených v pří­ loze III se považuje energetický obsah stanovený v uvedené pří­ loze. Přílohu III lze přizpůsobit technickému a vědeckému pokroku. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstat­ né prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kon­ trolou podle čl. 25 odst. 4.

6. Podíl energie z obnovitelných zdrojů se vypočte tak, že se hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů vydělí hrubou konečnou spotřebou energie ze všech zdrojů energie a vy­ jádří jako procentní podíl.

Součet uvedený v odstavci 1 se pro účely prvního pododstavce upraví v souladu s články 6, 8, 10 a 11.

Při výpočtu hrubé konečné spotřeby energie členského státu za účelem posouzení jeho souladu s cíli a orientačním plánem sta­ novenými v této směrnici se má za to, že množství energie spo­ třebované v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 6,18 % na hrubé konečné spotřebě energie tohoto členského státu. V pří­ padě Kypru a Malty se má za to, že množství energie spotřebo­ vané v letecké dopravě dosahuje podílu nejvýše 4,12 % na hrubé konečné spotřebě energie těchto členských států

7. Při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů se pou­ žijí metodika a definice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (1).

Členské státy zajistí konzistentnost statistických informací použi­ tých při výpočtu těchto podílů jednotlivých odvětví a celkových podílů a statistických informací oznámených Komisi podle naří­ zení (ES) č. 1099/2008.

Článek 6

Statistické převody mezi členskými státy

1. Členské státy se mohou dohodnout uzavřít ujednání za úče­ lem statistického převodu určitého množství energie z obnovitel­ ných zdrojů z jednoho členského státu do jiného členského státu. Převedené množství se:

a) odečte z množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu převádějícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2, a

b) připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů, který je zohledněn při posuzování souladu přijímajícího členského státu s požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 1 a 2.

Statistický převod nemá vliv na plnění národního cíle převádějí­ cího členského státu.

2. Ujednání uvedená v odstavci 1 mohou být v platnosti jeden rok nebo déle. Musí být oznámena Komisi nejpozději tři měsíce po skončení každého roku, ve kterém jsou v platnosti. Informace podávané Komisi zahrnují množství a cenu dané energie.

3. Převody nabývají účinku až poté, co všechny dotčené člen­ ské státy oznámí převod Komisi.

(1) Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1.

Článek 7

Společné projekty členských států

1. Dva nebo více členských států mohou spolupracovat na ja­ kémkoli typu společných projektů v souvislosti s výrobou elek­ třiny a energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromí provozovatelé.

2. Členské státy oznámí Komisi poměr nebo množství elek­ třiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie vyrobené jakýmkoli zařízením v rámci společné­ ho projektu na svém území, které bylo uvedeno do provozu po

25. června 2009, nebo prostřednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovováno po uvedeném dni, jenž má být považován za započítaný do celkového národního cíle jiného členského státu pro účely posouzení plnění cílů v souladu s požadavky této směrnice.

3. V oznámení uvedením v odstavci 2 musí být:

a) popsáno navrhované zařízení nebo určeno renovované zařízení;

b) uveden podíl nebo množství elektřiny nebo energie pro vy­ tápění nebo chlazení vyrobené v daném zařízení, jenž má být považován za započítaný do celkového národního cíle jiné­ ho členského státu;

c) uveden členský stát, v jehož prospěch je oznámení učiněno, a

d) uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyro­ bená v daném zařízení z obnovitelných zdrojů energie pova­ žována za započítanou do celkového národního cíle jiného členského státu.

4. Doba podle odst. 3 písm. d) nesmí přesahovat rok 2020. Doba trvání společného projektu může přesahovat rok 2020.

5. Oznámení podle tohoto článku nesmí být změněno nebo staženo, aniž by bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a členským státem určeným v souladu s odst. 3 písm. c).

Článek 8

Účinky společných projektů členských států

1. Do tří měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 7 odst. 3 písm. d), vydá členský stát, který uči­ nil oznámení podle článku 7, oficiální oznámení, ve kterém uvede:

a) celkové množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobený během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo předmětem oznámení podle článku 7, a

b) množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů ener­ gie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celko­ vého národního cíle jiného členského státu v souladu s oznámením.

2. Oznamující členský stát zašle oficiální oznámení členské­ mu státu, v jehož prospěch bylo oznámení učiněno, a Komisi.

3. Pro účely posouzení plnění cíle v souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů se množství elek­ třiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie oznámené podle odst. 1 písm. b):

a) odečte z množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zohledně­ no při posuzování souladu členského státu vydávajícího ofi­ ciální oznámení podle odstavce 1, a

b) připočte k množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které je zoh­ ledněno při posuzování souladu členského státu, jenž obdr­ žel oficiální oznámení podle odstavce 2.

Článek 9

Společné projekty členských států a třetích zemí

1. Jeden nebo více členských států mohou spolupracovat s jed­ nou nebo více třetími zeměmi na všech typech společných pro­ jektů v souvislosti s výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Do této spolupráce mohou být zapojeni i soukromí provozovatelé.

2. Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie ve třetí zemi se zohlední pro účely posouzení souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) elektřina je spotřebována ve Společenství, pokud:

i) k přidělené propojovací kapacitě bylo všemi příslušnými provozovateli přenosových soustav v zemi původu, v ze­ mi určení a případně ve třetí zemi tranzitu trvale přidě­ leno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina,

ii) v systému bilance bylo příslušným provozovatelem pře­ nosové soustavy na straně Společenství, pokud jde o pro­ pojovací vedení, trvale zaregistrováno stejné množství elektřiny jako započtená elektřina a

iii) jmenovitý výkon a výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v zařízení podle odst. 2 písm. b) se vztahují ke stejnému časovému období;

b) elektřina byla vyrobena nově vybudovaným zařízením, které bylo uvedeno do provozu po 25. června 2009, nebo pro­ střednictvím zvýšené kapacity zařízení, které bylo renovo­ váno po uvedeném dni, v rámci společného projektu podle odstavce 1, a

c) množství vyrobené a vyvezené elektřiny nezískalo ve třetí zemi podporu z jiného režimu podpory, než je investiční po­ moc poskytnutá danému zařízení.

3. Členské státy mohou požádat Komisi, aby byla pro účely článku 5 zohledněna elektřina z obnovitelných zdrojů energie vy­ robená a spotřebovaná ve třetí zemi, v souvislosti s vybudováním propojovacího vedení s velmi dlouhou lhůtou dodání mezi člen­ ským státem a třetí zemí, pokud budou splněny tyto podmínky:

a) stavba propojovacího vedení musí začít do

31. prosince 2016;

b) propojovací vedení nemůže být uvedeno do provozu před

31. prosincem 2020;

c) propojovací vedení by mělo být uvedeno do provozu do

31. prosince 2022;

d) po svém uvedení do provozu bude propojovací vedení pou­ žíváno pro vývoz elektřiny z obnovitelných zdrojů energie do Společenství, v souladu s odstavcem 2;

e) žádosti se vztahují ke společnému projektu, který splňuje kritéria uvedená v odst. 2 písm. b) a c) a který bude používat propojovací vedení po jeho uvedení do provozu, a k množ­ ství elektřiny nepřevyšujícímu množství vyvážené do Spole­ čenství po uvedení propojovacího vedení do provozu.

4. Podíl nebo množství elektřiny vyrobené jakýmkoliv zaříze­ ním na území třetí země, jenž má být považován za započítaný do celkového vnitrostátního cíle jednoho nebo více členských států pro účely posouzení souladu s článkem 3, se oznámí Komi­ si. Pokud jde o více než jeden členský stát, rozdělení tohoto množství mezi členské státy se oznámí Komisi. Tento podíl nebo množství nepřekročí podíl nebo množství skutečně vyvezené do Společenství a v něm spotřebované, odpovídající podílu nebo množství uvedenému v odst. 2 písm. a) bodech i) a ii) tohoto člán­ ku a splňující podmínky stanovené v odst. 2 písm. a). Oznámení podává každý členský stát, do jehož celkového národního cíle se má podíl nebo množství elektřiny započítat.

5. V oznámení uvedeném v odstavci 4 musí být:

a) popsáno navrhované zařízení nebo označeno renovované zařízení;

b) uveden podíl nebo množství elektřiny vyrobený v zařízení, jenž má být považován za započítaný do národního cíle člen­ ského státu, a také odpovídající finanční ujednání s výhradou požadavků týkajících se důvěrnosti údajů;

c) uvedena doba, v celých kalendářních letech, během níž má být elektřina považována za započítanou do celkového ná­ rodního cíle členského státu, a

d) zahrnuto písemné potvrzení ohledně písmen b) a c) ze strany třetí země, na jejímž území má být dané zařízení uvedeno do provozu, a podílu nebo množství elektřiny vyrobené v tom­ to zařízení, které bude využito přímo danou třetí zemí.

6. Doba stanovená podle odst. 5 písm. c) nesmí přesahovat rok 2020. Doba trvání společného projektu může přesahovat rok 2020.

7. Oznámení podle tohoto článku nemůže být změněno nebo staženo, aniž by bylo dosaženo dohody mezi členským státem, který oznámení učinil, a třetí zemí, která potvrdila společný pro­ jekt v souladu s odst. 5 písm. d).

8. Členské státy a Společenství vyzvou příslušné orgány Smlouvy o energetickém společenství, aby v souladu se Smlou­ vou o energetickém společenství přijaly opatření, která jsou ne­ zbytná k tomu, aby smluvní strany uvedené smlouvy mohly uplatňovat ustanovení této směrnice o spolupráci mezi členskými státy.

Článek 10

Účinky společných projektů členských států a třetích zemí

1. Do tří měsíců od konce každého roku, který je součástí doby uvedené v čl. 9 odst. 5 písm. c), vydá členský stát, který uči­ nil oznámení podle článku 7, oficiální oznámení, v němž uvede:

a) celkové množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovitelných zdrojů energie zařízením, které bylo před­ mětem oznámení podle článku 9;

b) množství elektřiny vyrobené během daného roku z obnovi­ telných zdrojů energie uvedeným zařízením, které má být započítáno do celkového národního cíle v souladu s oznámením podle článku 9, a

c) doklad o tom, že byly splněny podmínky stanovené v čl. 9 odst. 2.

2. Členský stát zašle oficiální oznámení třetí zemi, která po­ tvrdila projekt podle čl. 9 odst. 5 písm. d), a Komisi.

3. Pro účely posouzení plnění cíle v souladu s požadavky této směrnice týkajícími se celkových národních cílů se množství elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie oznámené podle odst. 1 písm. b) připočte k množství energie z obnovitelných zdrojů energie, které se zohledňuje při posuzování plnění cíle ze strany členského státu vydávajícího oficiální oznámení.

Článek 11

Společné režimy podpory

1. Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle člán­ ku 3, mohou se dva nebo více členských států rozhodnout, že dobrovolně spojí nebo budou částečně koordinovat své vnitro­ státní režimy podpory. V těchto případech se může určité množ­ ství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na území jednoho zúčastněného členského státu započítat do celkového národního cíle jiného zúčastněného členského státu, pokud dotyčné členské státy:

a) statisticky převedou konkrétní množství energie z obnovitel­ ných zdrojů z jednoho členského státu na jiný členský stát podle článku 6 nebo

b) stanoví distribuční pravidlo dohodnuté zúčastněnými člen­ skými státy, podle něhož se množství energie z obnovitel­ ných zdrojů rozdělí mezi zúčastněné členské státy. Toto pravidlo musí být oznámeno Komisi nejpozději tři měsíce po konci prvního roku, ve kterém nabylo účinku.

2. Do tří měsíců od konce každého roku každý členský stát, který učinil oznámení podle odst. 1 písm. b), vydá oficiální ozná­ mení uvádějící celkové množství elektřiny nebo energie pro vy­ tápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie, které bylo vyrobeno během daného roku a na které se vztahuje distribuční pravidlo.

3. Pro účely posouzení plnění požadavků této směrnice týkajících se celkových národních cílů se množství elektřiny nebo energie pro vytápění nebo chlazení z obnovitelných zdrojů ener­ gie oznámené v souladu s odstavcem 2 přerozdělí mezi dotčené členské státy podle oznámeného distribučního pravidla.

Článek 12

Zvýšení kapacity

Pro účely čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 písm. b) se s jednotkami ener­ gie z obnovitelných zdrojů, které lze přičíst zvýšení kapacity za­ řízení, nakládá, jako by byly vyrobeny v samostatném zařízení, jež bylo uvedeno do provozu v okamžiku, kdy došlo ke zvýšení kapacity.

Článek 13

Správní postupy a předpisy

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy týkající se po­ stupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, které se uplat­ ňují na podniky na výrobu elektřiny, tepla nebo chlazení z obnovitelných zdrojů energie a na související infrastruktury pře­ nosových a distribučních sítí a na proces přeměny biomasy na biopaliva nebo jiné energetické výrobky, byly přiměřené a nezbytné.

Členské státy zejména učiní příslušné kroky zajišťující, aby:

a) vzhledem k rozdílům ve správních strukturách a vnitřní or­ ganizaci jednotlivých členských států byly jasně vymezeny příslušné pravomoci ústředních, regionálních a místních správních orgánů v oblasti schvalování, vydávání osvědčení a povolení, včetně územního plánování, a aby byly přesně koordinovány a transparentně stanoveny lhůty pro schvalo­ vání projektů a vyřizování žádostí o stavební povolení;

b) byly na odpovídající úrovni k dispozici podrobné informace o vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a pomoci poskytované žadatelům;

c) správní postupy probíhaly rychle a byly vyřizovány na pří­ slušné úrovni správních orgánů;

d) pravidla týkající se schvalování, vydávání osvědčení a povo­ lení byla objektivní, transparentní, přiměřená, nediskrimino­ vala žadatele a plně zohledňovala specifické aspekty jednotlivých technologií pro energii z obnovitelných zdrojů;

e) správní poplatky, které platí spotřebitelé, projektanti, archi­ tekti, stavební firmy a osoby zajišťující instalaci a dodávky zařízení a systémů, byly transparentní a odpovídaly nákla­ dům a

f) pro menší projekty a případně i decentralizovaná zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů byly zavedeny zjed­ nodušené schvalovací postupy představující menší zátěž, včetně prostého ohlášení, pokud to umožňuje příslušný re­ gulační rámec.

2. Členské státy jasně vymezí všechny technické specifikace, které musí pro účely využívání režimu podpory splňovat zařízení a systémy pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Pokud exi­ stují evropské normy, včetně ekoznaček, energetických štítků a ji­ ných technických referenčních systémů stanovených evropskými orgány pro normalizaci, vyjádří se tyto technické specifikace od­ kazem na tyto normy. Tyto technické specifikace nesmí předepi­ sovat, v jakých případech se mají vydávat pro příslušné zařízení a systémy osvědčení, a neměly by bránit fungování vnitřního trhu.

3. Členské státy doporučí všem aktérům, zejména místním a regionálním správním orgánům, aby při plánování, projek­ tování, výstavbě a rekonstrukci průmyslových nebo obytných ob­ lastí zajistily instalaci zařízení a systémů pro využívání elektřiny, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie a pro ústřední vytápění a chlazení. Členské státy zejména doporučí místním a re­ gionálním správním orgánům, aby do plánování městské infra­

4. Členské státy zavedou ve svých stavebních předpisech vhod­ ná opatření s cílem zvýšit podíl všech druhů energie z obnovitel­ ných zdrojů ve stavebnictví.

Při stanovení těchto opatření nebo v rámci regionálních režimů podpor, mohou členské státy zohlednit vnitrostátní opatření za­ měřená na podstatné zvýšení energetické účinnosti, na kombino­ vanou výrobu tepla a energie a na užívání energeticky pasivních budov nebo budov s nízkou či nulovou spotřebou energie.

Do 31. prosince 2014 členské státy ve svých stavebních předpi­ sech nebo jiným způsobem s rovnocenným účinkem případně stanoví požadavek využívání minimálního množství energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících bu­ dovách, které procházejí důkladnou rekonstrukcí. Členské státy umožní, aby mohl být tento požadavek na využívání minimální­ ho množství energie mimo jiné prostřednictvím systémů ústřed­ ního vytápění a chlazení využívajících značný podíl energie z obnovitelných zdrojů.

Požadavky podle prvního pododstavce se použijí na ozbrojené síly, avšak pouze v rozsahu, v němž jejich použití není v rozporu s podstatou a hlavním účelem činností ozbrojených sil, a s výjim­ kou materiálu používaného výhradně pro vojenské účely.

5. Členské státy zajistí, aby nové veřejné budovy a stávající ve­ řejné budovy, které procházejí důkladnou rekonstrukcí na ústřední, regionální a místní úrovni, sloužily v souvislosti s touto směrnicí jako příklad, a to ode dne 1. ledna 2012. Členské státy mohou mimo jiné umožnit, aby tato povinnost byla splněna do­ držováním norem pro budovy s nulovou spotřebou energie, nebo stanovením toho, že střechy budov ve veřejném vlastnictví nebo ve smíšeném soukromém a veřejném vlastnictví bude využívat třetí osoba k instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

6. Členské státy s přihlédnutím k vlastním stavebním předpi­ sům podporují používání systémů a zařízení pro vytápění a chla­ zení z obnovitelných zdrojů energie, které představují značné snížení spotřeby energie. Za účelem podpory těchto systémů a za­ řízení využívají členské státy energetické štítky nebo ekoznačky nebo jiná příslušná osvědčení nebo normy vytvořené na vnitro­ státní úrovni nebo na úrovni Společenství, pokud existují.

Pokud jde o biomasu, členské státy podporují konverzní techno­ logie, které dosahují konverzní účinnosti v minimální výši 85 % pro rezidenční a komerční zařízení a minimálně 70 % pro prů­ myslová zařízení.

V případě tepelných čerpadel podporují členské státy taková čerpadla, která splňují minimální požadavky pro ekoznačky stanovené v rozhodnutí Komise 2007/742/ES ze dne 9. listopa­ du 2007, kterým se stanoví ekologická kritéria pro udělení ekoz­ načky Společenství tepelným čerpadlům na elektrický nebo plynový pohon a tepelným čerpadlům absorbujícím plyn (1).

struktury zahrnuly ve vhodných případech i vytápění a chlazení  

využívající obnovitelné zdroje energie.

(1) Úř. věst. L 301, 20.11.2007, s. 14.

Pokud jde o solární tepelnou energii, členské státy podporují za­ řízení a systémy, které získaly osvědčení a vycházejí z evropských norem, pokud tyto normy existují, včetně ekoznaček, energetic­ kých štítků a jiných technických referenčních systémů stano­ vených evropskými orgány pro normalizaci.

Členské státy používají při posuzování konverzní účinnosti a po­ měru mezi vstupem a výstupem systémů a zařízení pro účely to­ hoto odstavce postupy Společenství, nebo při jejich absenci mezinárodní postupy, pokud takové postupy existují.

Článek 14

Informace a odborná příprava

1. Členské státy zajistí, aby informace ohledně jednotlivých fo­ rem podpory byly přístupné všem relevantním aktérům, napří­ klad spotřebitelům, stavebním firmám a osobám provádějícím instalaci, architektům a dodavatelům zařízení a systémů pro vy­ tápění, chlazení a výrobu elektřiny a vozidel, ve kterých lze vy­ užívat energii z obnovitelných zdrojů.

2. Členské státy zajistí, aby dodavatelé zařízení nebo systémů nebo i příslušné vnitrostátní orgány zpřístupnili informace ohled­ ně čistého zisku, nákladů a energetické účinnosti zařízení a systé­ mů pro vytápění, chlazení a výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

3. Členské státy zajistí, aby do 31. prosince 2012 byly zpří­ stupněny systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvali­ fikace pro osoby provádějící v malém rozsahu instalaci kotlů a kamen na biomasu, solárních fotovoltaických a solárních tepel­ ných systémů, mělkých geotermálních systémů a tepelných čer­ padel. Tyto systémy musí vycházet z kritérií stanovených v příloze IV a mohou dle potřeby zohlednit stávající systémy a struktury. Každý členský stát uzná osvědčení, které vydal jiný členský stát v souladu s těmito kritérii.

4. Členské státy zpřístupní veřejnosti informace o systémech osvědčování nebo rovnocenných systémech kvalifikace, které jsou uvedeny v odstavci 3. Členské státy mohou rovněž zpřístupnit se­ znam osob provádějících instalaci, které mají kvalifikaci nebo osvědčení podle ustanovení uvedených v odstavci 3.

5. Členské státy zajistí, aby byly zpřístupněny pokyny pro všechny relevantní aktéry, zejména pro projektanty a architekty, aby mohli při plánování, projektování, výstavbě a rekonstrukci průmyslových nebo obytných oblastí řádně posoudit optimální kombinaci energie z obnovitelných zdrojů, vysoce účinných tech­ nologií a ústředního vytápění a chlazení.

6. Členské státy vypracují, za účasti místních a regionálních or­ gánů, vhodné informační, osvětové, poradenské nebo školicí pro­ gramy s cílem informovat občany o přínosech a účelnosti rozvoje a využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Článek 15

Záruky původu elektřiny a energie pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie

1. Členské státy zajistí, aby pro účely poskytnutí dokladu konečnému spotřebiteli o podílu nebo množství energie z obno­ vitelných zdrojů na skladbě zdrojů energie dodavatele podle čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, mohl být původ elektřiny vy­ robené z obnovitelných zdrojů energie zaručen ve smyslu této směrnice, a to v souladu s objektivními, transparentními a nedis­ kriminačními kritérii.

2. Za tím účelem členské státy zajistí, aby byla na základě žá­ dosti výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů energie vydána zá­ ruka původu. Členské státy mohou stanovit, aby záruky původu byly vydávány na základě žádosti výrobců energie pro vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie. K tomuto ustanovení se může vztahovat limit na minimální kapacitu. Záruka původu se vztahuje na běžné množství 1 MWh. Pro každou jednotku vy­ robené energie je možné vydat jen jednu záruku původu.

Členské státy zajistí, aby tatáž jednotka energie z obnovitelných zdrojů byla zohledněna pouze jednou.

Členské státy mohou stanovit, že podpora nebude poskytnuta vý­ robci, který již získal záruku původu pro tutéž výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Záruka původu nemá žádný význam z hlediska dodržování člán­ ku 3 členským státem. Převody záruk původu, samostatně nebo spolu s fyzickým převodem energie, nemají vliv na rozhodnutí členských států použít statistické převody, společné projekty nebo společné režimy podpory za účelem splnění cíle či pro výpočet hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů podle článku 5.

3. Záruku původu lze použít pouze během dvanácti měsíců od výroby odpovídající jednotky energie. Použitím se tato záruka pů­ vodu ruší.

4. Vydání, převod a zrušení záruk původu kontrolují členské státy nebo určené příslušné orgány. Územní pravomoci určených příslušných orgánů se nesmí překrývat a tyto orgány musí být ne­ závislé na činnostech výroby, obchodu a dodávky.

5. Členské státy nebo určené příslušné orgány vytvoří vhodné mechanismy s cílem zajistit, aby záruky původu byly vydávány, převáděny a rušeny elektronickou cestou a aby byly přesné, spo­ lehlivé a zabezpečené proti podvodu.

6. V záruce původu musí být uvedeno alespoň:

a) zdroj energie, ze kterého byla energie vyrobena, a datum za­ hájení a ukončení její výroby;

b) zda se záruka původu vztahuje na

i) elektřinu nebo

ii) vytápění nebo chlazení;

c) základní údaje, umístění, typ a kapacitu zařízení, ve kterém byla energie vyrobena;

d) zda a do jaké míry využilo zařízení investiční podporu, zda a do jaké míry využilo na jednotku energie jakoukoli jinou formu podpory z vnitrostátního režimu podpory a o jaký druh režimu podpory šlo;

e) a datum, kdy bylo zařízení uvedeno do provozu, a

f) datum a země vydání a jedinečné identifikační číslo.

7. Musí-li dodavatel elektřiny poskytnout doklad o podílu nebo množství energie z obnovitelných zdrojů ve své skladbě zdrojů energie pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES, může tak učinit použitím svých záruk původu.

8. Množství energie z obnovitelných zdrojů odpovídající zá­ rukám původu, které dodavatel elektřiny převedl na třetí stranu, se odečte z podílu energie z obnovitelných zdrojů v jeho skladbě zdrojů energie pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES.

9. Členské státy uznají záruky původu vydané jinými člen­ skými státy v souladu s touto směrnicí, a to výhradně jako pro­ kázání údajů a skutečností uvedených v odstavci 1 a v odst. 6 písm. a) až f). Členský stát může odmítnout uznání záruky půvo­ du pouze v případě, že má důvodné pochybnosti o její přesnosti, spolehlivosti či pravosti. Toto odmítnutí a jeho odůvodnění ozná­ mí členský stát Komisi.

10. Dojde-li Komise k závěru, že odmítnutí uznání záruky pů­ vodu je neopodstatněné, může přijmout rozhodnutí, kterým se po daném členském státě požaduje, aby záruku uznal.

11. Členské státy mohou zavést v souladu s právními předpisy Společenství objektivní, transparentní a nediskriminační kritéria pro použití záruk původu při plnění povinností stanovených v čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES.

12. Pokud dodavatelé energie prodávají spotřebitelům energii z obnovitelných zdrojů s odkazem na ekologické či jiné přínosy energie z obnovitelných zdrojů, mohou členské státy požadovat, aby tito dodavatelé energie zpřístupnili, v souhrnné podobě, in­ formace o množství nebo podílu energie z obnovitelných zdrojů, která pochází ze zařízení nebo zvýšené kapacity, které byly uve­ deny do provozu po 25. června 2009.

Článek 16

Přístup k distribučním soustavám a jejich provoz

1. Členské státy učiní potřebné kroky k rozvoji rozvodné a dis­ tribuční infrastruktury, inteligentních sítí, skladovacích kapacit a elektrické soustavy tak, aby se umožnilo bezpečné provozování elektrické soustavy, neboť napomáhá dalšímu rozvoji výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, včetně propojovacího vedení mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími ze­ měmi. Členské státy rovněž učiní potřebné kroky pro urychlení schvalovacích postupů pro infrastrukturu distribuční soustavy a pro koordinaci schvalování infrastruktury distribuční soustavy se správními a plánovacími postupy.

2. V souladu s požadavky na zachování spolehlivosti a bezpeč­ nosti distribuční soustavy, jež se zakládají na transparentních a nediskriminačních kritériích stanovených příslušnými vnitro­ státními orgány:

a) členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav a provozovatelé distribučních soustav zaručili na svém úze­ mí přenos a distribuci elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie;

b) členské státy zajistí rovněž přednostní nebo zaručený přístup elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie k distri­ buční soustavě;

c) členské státy zajistí, aby provozovatelé přenosových soustav dávali při spouštění zařízení na výrobu elektřiny přednost vý­ robním zařízením využívajícím obnovitelné zdroje energie, pokud to bezpečné provozování vnitrostátní elektrické sou­ stavy umožňuje, a aby se tak dělo na základě transparentních a nediskriminačních kritérií. Členské státy zajistí, aby byla přijata náležitá provozní opatření týkající se distribuční sou­ stavy a trhu, s cílem minimalizovat omezení distribuce elek­ třiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. V případě, kdy jsou z důvodu zajištění bezpečnosti vnitrostátní elektrické sousta­ vy a zabezpečení dodávek energie přijata významná opatření k omezení distribuce energie z obnovitelných zdrojů, člen­ ské státy zajistí, aby odpovědní provozovatelé soustavy uvě­ domili o těchto opatřeních příslušný regulační orgán a uvedli, jaká hodlají přijmout nápravná opatření, aby se předešlo ne­ přiměřeným omezením.

3. Členské státy budou od provozovatelů přenosových a dis­ tribučních soustav vyžadovat, aby vypracovali a zveřejnili svá jed­ notná pravidla pro hrazení a sdílení nákladů na technické úpravy, jako je připojení k distribuční soustavě a posílení distribuční sou­ stavy, zlepšení provozu soustavy a pravidla pro nediskriminační uplatňování kodexů distribuční soustavy, které jsou nutné pro za­ členění nových výrobců dodávajících do propojené distribuční soustavy elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů.

Tato pravidla musí být založena na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, která zohledňují zejména všechny náklady a výhody související s připojením těchto výrobců k dis­ tribuční soustavě a zvláštní okolnosti výrobců umístěných v okra­ jových oblastech a oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva. V těchto pravidlech mohou být uvedeny různé typy připojení.

4. Členské státy mohou případně vyžadovat od provozovate­ lů přenosových a distribučních soustav, aby hradili zčásti nebo zcela náklady uvedené v odstavci 3. Členské státy přezkoumají a přijmou nezbytná opatření ke zlepšení rámce a pravidel pro hra­ zení a sdílení nákladů uvedených v odstavci 3 do 30. června 2011 a poté každé dva roky s cílem zajistit začlenění nových výrobců, jak je uvedeno v daném odstavci.

5. Členské státy budou od provozovatelů přenosových a dis­ tribučních soustav vyžadovat, aby každému novému výrobci energie z obnovitelných zdrojů, který se chce připojit k soustavě, poskytli komplexní a potřebné informace, včetně:

a) komplexního a podrobného odhadu nákladů souvisejících s připojením;

b) přiměřených a přesných lhůt pro přijetí a vyřízení žádosti o připojení k distribuční soustavě;

c) přiměřenou přibližnou dobu nezbytnou pro každé navrho­ vané připojení k distribuční soustavě.

Členské státy mohou povolit výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kteří se chtějí připojit k distribuční soustavě, aby vypsali veřejnou soutěž na práce související s připojením.

6. Sdílení nákladů uvedené v odstavci 3 musí být zajištěno sy­ stémem, který je založen na objektivních, transparentních a nedis­ kriminačních kritériích zohledňujících prospěch, který mají z připojení dříve i později připojení výrobci a rovněž provozova­ telé přenosových a distribučních soustav.

7. Členské státy zajistí, aby účtování sazeb za přenos a distri­ buci nediskriminovalo elektřinu z obnovitelných zdrojů energie, včetně zejména elektřiny z obnovitelných zdrojů energie vyrobe­ né v okrajových oblastech, například ostrovních oblastech a ob­ lastech s nízkou hustotou obyvatelstva. Členské státy zajistí, aby účtování sazeb za přenos a distribuci nediskriminovalo plyn z ob­ novitelných zdrojů energie.

8. Členské státy zajistí, aby sazby účtované provozovateli pře­ nosových a distribučních soustav za přenos a distribuci elektřiny ze zařízení, která využívají obnovitelné zdroje energie, odrážely realizovatelné nákladové výhody vyplývající z připojení zařízení k soustavě. Tyto nákladové výhody mohou vzniknout z přímého užití nízkonapěťové distribuční soustavy.

9. Členské státy případně posoudí nutnost rozšířit stávající in­ frastrukturu plynárenské sítě s cílem usnadnit začlenění plynu z obnovitelných zdrojů energie.

10. Je-li to nutné, budou členské státy od provozovatelů pře­ nosových a distribučních soustav nacházejících se na jejich úze­ mí vyžadovat, aby zveřejňovali technická pravidla v souladu

se zemním plynem (1), zejména pokud jde o pravidla pro připo­ jení k soustavě zahrnující požadavky na kvalitu plynu, jeho od­ orizaci a tlak. Členské státy budou rovněž od provozovatelé přenosových a distribučních soustav rovněž vyžadovat, aby zve­ řejnili sazby za připojení pro obnovitelné zdroje plynu, založené na transparentních a nediskriminačních kritériích.

11. Členské státy ve svých národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů posoudí nezbytnost budování nové infrastruktury pro ústřední vytápění a chlazení z obnovitel­ ných zdrojů energie, aby mohlo být dosaženo národního cíle pro rok 2020 uvedeného v čl. 3 odst. 1. Bude-li to nutné, členské státy na základě tohoto posouzení učiní nezbytné kroky k rozvoji in­ frastruktury pro ústřední vytápění s cílem napomoci rozvoji vý­ roby energie pro ústřední vytápění a chlazení ve velkých zařízeních na biomasu a na solární a geotermální energii.

Článek 17

Kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny

1. Bez ohledu na to, zda byly suroviny vypěstovány na území nebo mimo území Společenství, zohlední se energie z biopaliv a biokapalin pro účely uvedené v písmenech a), b) a c), pouze po­ kud tato biopaliva a biokapaliny splňují kritéria udržitelnosti sta­ novená v odstavcích 2 až 6:

a) posuzování plnění požadavků této směrnice týkajících se vnitrostátních cílů;

b) posuzování plnění povinností využívat energii z obnovitel­ ných zdrojů;

c) způsobilost k finanční podpoře na spotřebu biopaliv a biokapalin.

Aby mohly být biopaliva a biokapaliny vyrobené z odpadů a zbyt­ ků jiných než ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví zohledněny pro účely uvedené v písmenech a), b) a c) však posta­ čí, že splňují kritéria udržitelnosti stanovená v odstavci 2.

2. Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a),

b) a c) musí činit alespoň 35 %.

S účinkem ode dne 1. ledna 2017 musí úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) činit alespoň 50 %. Ode dne

1. ledna 2018 musí tato úspora emisí skleníkových plynů činit alespoň 60 % při používání biopaliv a biokapalin vyrobených v zařízeních, která zahájila výrobu dne 1. ledna 2017 nebo později.

s článkem 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES  

ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh

(1) Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 57.

Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a jiných biokapalin se vypočítá postupem podle čl. 19 odst. 1.

V případě biopaliv a biokapalin vyrobených v zařízeních, která byla v provozu ke dni 23. ledna 2008, se první pododstavec pou­ žije ode dne 1. dubna 2013.

3. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, totiž z pů­ dy, která měla v lednu 2008 nebo později jeden z těchto statusů, a to bez ohledu na to, zda ho stále ještě má či nikoliv:

a) původní les a jiné zalesněné plochy, totiž les a jiné zalesněné plochy s původními druhy, kde nejsou žádné viditelné znám­ ky lidské činnosti a kde nejsou významně narušeny ekologic­ ké procesy;

b) oblasti určené:

i) zákonem nebo příslušným orgánem k účelům ochrany přírody nebo

ii) k ochraně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů uznaných mezinárodními dohodami nebo zařa­ zených na seznam sestavený mezivládními organizace­ mi nebo Mezinárodní unií pro ochranu přírody, jsou-li uznávány v souladu s čl. 18 odst. 4 druhým pododstavcem;

ledaže se prokáže, že produkce surovin nezasahuje do uve­ dených účelů ochrany přírody;

c) vysoce biologicky rozmanité travní porosty, totiž:

i) původní travní porosty, které by bez lidského zásahu zů­ staly zachovány jako takové a které vykazují přirozené složení druhů a ekologické charakteristiky a procesy, nebo

ii) travní porosty, které by bez lidského zásahu nezůstaly zachovány jako takové a které jsou druhově bohaté a ne­ znehodnocené, ledaže je prokázáno, že získávání suro­ vin je nezbytné k uchování statusu travních porostů.

Komise stanoví kritéria a zeměpisné oblasti k určení travních po­ rostů, na které se vztahuje první pododstavce písm. c). Tato opa­ tření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této

4. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy s velkou zásobou uhlíku, totiž půdy, která měla v lednu roku 2008 jeden z těchto statusů a již ho nemá:

a) mokřady, totiž půda pokrytá nebo nasycená vodou trvale nebo po významnou část roku;

b) souvisle zalesněné oblasti, totiž půda o rozloze větší než je­ den hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem ko­ runy tvořícím více než 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ;

c) půda o rozloze větší než jeden hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, ledaže je prokázáno, že při uplatnění metodiky stanovené v pří­ loze V části C je zásoba uhlíku v oblasti, předtím než došlo k přeměně půdy a po její přeměně, taková, že by byly splně­ ny podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije, pokud v době, kdy byla surovina získána, měla půda stejný status jako v lednu 2008.

5. Biopaliva a biokapaliny zohledněné pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí být vyrobeny ze surovin získaných z půdy, která byla v lednu 2008 rašeliništěm, ledaže je prokázá­ no, že pěstování a získávání těchto surovin nezahrnuje odvod­ ňování dříve neodvodňované půdy.

6. Zemědělské suroviny vypěstované ve Společenství a užité k výrobě biopaliv a biokapalin zohledněných pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) musí být získány v souladu s požadavky a normami podle ustanovení uvedených pod nadpisem „Životní prostředí“ v části A a v bodě 9 přílohy II nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zeměděl­ ské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro ze­ mědělce (1) a v souladu s minimálními požadavky na dobrý zemědělský a environmentální stav definovaný v čl. 6 odst. 1 uve­ deného nařízení.

7. Pokud jde o třetí země a členské státy, které jsou význam­ nými zdroji biopaliv nebo surovin pro ně spotřebovávaných ve Společenství, podává Komise každé dva roky Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o vnitrostátních opatřeních přijatých za účelem dodržování kritérií udržitelnosti podle odstavců 2 až 5 a za účelem ochrany půdy, vody a ovzduší. První zpráva bude předložena v roce 2012.

směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem  

s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

(1) Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16.

Komise každé dva roky podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dopadu zvýšené poptávky po biopalivech na sociální udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích a o dopadu po­ litiky Společenství v oblasti biopaliv na dostupnost potravin za přijatelné ceny, zejména pro obyvatele rozvojových zemí, a o šir­ ších otázkách týkajících se rozvoje. Zprávy se zabývají dodr­ žováním práv na užívání půdy. U třetích zemí i členských států, které jsou významnými zdroji surovin pro biopaliva spotřebová­ vaná ve Společenství, zprávy uvedou, zda tato země ratifikovala a provedla všechny tyto úmluvy Mezinárodní organizace práce:

— Úmluvu o nucené nebo povinné práci (č. 29),

— Úmluvu o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (č. 87),

— Úmluvu o provádění zásad práva organizovat se a kolektiv­ ně vyjednávat (č. 98),

— Úmluvu o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100),

— Úmluvu o odstranění nucené práce (č. 105),

— Úmluvu o diskriminaci týkající se zaměstnání a povolání (č. 111),

— Úmluvu o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání (č. 138),

— Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nej­ horších forem dětské práce (č. 182).

U třetích zemí i členských států, které jsou významnými zdroji su­ rovin pro biopaliva spotřebovávaná ve Společenství, tyto zprávy uvedou, zda tato země ratifikovala a provedla:

— Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti,

— Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.

První zpráva bude předložena v roce 2012. Komise případně na­ vrhne nápravná opatření, zejména je-li prokázáno, že výroba bio­ paliv má značný dopad na cenu potravin.

8. Pro účely uvedené v odst. 1 písm. a), b) a c) nesmí členské státy, na základě jiných důvodů týkajících se udržitelnosti, odmít­ nout zohlednit biopaliva a biokapaliny získané v souladu s tímto článkem.

9. Komise podá do 31. prosince 2009 zprávu o požadavcích na udržitelný režim pro energetické užití biomasy jiné než na bio­ paliva a biokapaliny. Zprávu v případě potřeby doplní návrhy ur­ čené Evropskému parlamentu a Radě týkající se udržitelného režimu pro jiné energetické užití biomasy Tato zpráva a návrhy jsou založeny na nejlepších dostupných vědeckých poznatcích a zohledňují nový vývoj v oblasti inovativních postupů. Pokud analýza provedená za tímto účelem ukazuje, že by bylo v souvis­ losti s lesní biomasou vhodné provést změny metodiky výpočtu stanovené v příloze V nebo kritérií udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny týkající se zásob uhlíku, Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě příslušné návrhy.

Článek 18

Ověřování souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny

1. Mají-li být biopaliva a jiné biokapaliny zohledněny v čl. 17 odst. 1 písm. a), b) a c), vyžádají si členské státy od hospodářských subjektů, aby prokázaly, že byla splněna kritéria udržitelnosti sta­ novená v čl. 17 odst. 2 až 5. Za tím účelem od hospodářských subjektech požadují, aby použily systém hmotnostní bilance, který:

a) umožňuje, aby byly dodávky surovin nebo biopaliv s rozdíl­ nými parametry udržitelnosti míseny;

b) požaduje informace ohledně parametrů udržitelnosti a obje­ mů dodávek uvedených v písmenu a) potvrzující, že zůstá­ vají spojeny se směsí, a

c) stanoví, že součet všech dodávek odebraných ze směsi se vy­ značuje stejnými parametry udržitelnosti ve stejných množ­ stvích jako součet všech dodávek přidaných do směsi.

2. Komise podá v roce 2010 a 2012 Evropskému parlamentu a Radě zprávu ohledně fungování ověřovací metody hmotnostní bilance popsané v odstavci 1 a ohledně možnosti povolení jiných metod ověřování pro některé anebo všechny druhy surovin, bio­ paliv nebo biokapalin. Komise ve svém posouzení zváží takové metody ověřování, ve kterých informace o parametrech udržitel­ nosti nemusí zůstat fyzicky spojeny s konkrétními dodávkami anebo směsmi. Posouzení zohlední potřebu udržet úplnost a účin­ nost systému ověřování, aniž by vznikla nepřiměřená zátěž pro průmysl. Zprávu v případě potřeby doplní o návrhy Evropskému parlamentu a Radě týkající se použití jiných metod ověřování.

3. Členské státy přijmou opatření s cílem zajistit, aby hospo­ dářské subjekty předkládaly spolehlivé informace a na žádost členského státu zpřístupňovaly údaje, na kterých jsou tyto infor­ mace založeny. Členské státy od hospodářských subjektů vyža­ dují, aby zajistily přiměřenou úroveň nezávislého auditu informací, které předkládají, a provedení tohoto auditu doložily. Auditem se ověřuje, zda jsou systémy používané hospodářskými subjekty přesné, spolehlivé a zabezpečené proti podvodu. Také se hodnotí četnost a metodika odebírání vzorku a obsáhlost údajů.

Informace uvedené v prvním pododstavci zahrnují zejména in­ formace o plnění kritérií udržitelnosti uvedených v čl. 17 odst. 2 až 5, příslušné informace o přijatých opatřeních na ochranu půdy, vody a ovzduší, k obnově znehodnocené půdy a k zamezení nad­ měrné spotřeby vody v oblastech, kde je vody nedostatek, a pří­ slušné informace týkající se opatření přijatých s cílem zohlednit aspekty uvedené v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci.

Komise vypracuje poradním postupem podle čl. 25 odst. 3 se­ znam příslušných informací, které jsou uvedeny v prvních dvou pododstavcích. Zajistí zejména, aby poskytování těchto informa­ cí nepředstavovalo pro hospodářské subjekty nadměrnou admi­ nistrativní zátěž, a to obecně nebo konkrétně pro drobné zemědělce, organizace producentů a družstva.

Povinnosti stanovené v tomto odstavci se vztahují jak na biopa­ liva a biokapaliny vyrobené ve Společenství, tak na biopaliva a biokapaliny do Společenství dovezené.

Členské státy předloží informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souhrnné podobě Komisi, která je zveřejní v rámci platformy pro transparentnost podle článku 24 v podobě shrnutí, přičemž zachová důvěrnost informací citlivých z obchod­ ního hlediska.

4. Společenství usiluje o uzavření dvoustranných nebo mno­ hostranných dohod s třetími zeměmi, které obsahují ustanovení o kritériích udržitelnosti odpovídajících kritériím podle této směr­ nice. Pokud Společenství uzavře dohody, které obsahují ustano­ vení, jejichž obsah souvisí s kritérii udržitelnosti uvedenými v čl. 17 odst. 2 až 5, může Komise rozhodnout, že tyto dohody prokazují, že biopaliva a biokapaliny vyrobené ze surovin vypěs­ tovaných v těchto zemích splňují daná kritéria udržitelnosti. Při uzavírání těchto dohod je třeba brát náležitě v úvahu přijatá opa­ tření na ochranu oblastí poskytujících základní služby ekosys­ tému v kritických situacích (např. ochranu vodního koryta a regulaci eroze), na ochranu půdy, vody a ovzduší, pro nepřímé změny ve využívání půdy, k obnově znehodnocené půdy a k za­ mezení nadměrné spotřeby vody v oblastech, kde je vody nedo­ statek, a otázky uvedené v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci.

Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezi­ národní režimy stanovující normy pro výrobu produktů z bioma­ sy obsahují přesné údaje pro účely čl. 17 odst. 2 nebo prokazují,

že dodávky biopaliva splňují kritéria udržitelnosti uvedená v čl. 17 odst. 3 až 5. Komise může rozhodnout, že tyto režimy obsahují přesné údaje pro účely informování o přijatých opatřeních na ochranu oblastí poskytujících základní služby ekosystému v kri­ tických situacích (např. ochranu vodního koryta a regulaci ero­ ze), na ochranu půdy, vody a ovzduší, pro nepřímé změny ve využívání půdy, k obnově znehodnocené půdy, k zamezení nad­ měrné spotřebě vody v oblastech, kde je vody nedostatek, a o otáz­ kách uvedených v čl. 17 odst. 7 druhém pododstavci. Komise může rovněž uznat oblasti určené k ochraně ekosystémů či dru­ hů, které byly mezinárodními dohodami uznány jako vzácné či ohrožené nebo které byly zařazeny na seznamy sestavené mezi­ vládními organizacemi nebo Mezinárodní unií pro ochranu pří­ rody pro účely čl. 17 odst. 3 písm. b) bodu ii).

Komise může rozhodnout, že nepovinné vnitrostátní nebo mezi­ národní režimy měření úspor emisí skleníkových plynů obsahují přesné údaje pro účely čl. 17 odst. 2.

Komise může rozhodnout, že půdy zahrnuté do některého vni­ trostátního či regionálního programu pro obnovu, jejichž účelem je zlepšit kvalitu závažným způsobem znehodnocené nebo silně kontaminované půdy, splňují kritéria uvedená v příloze V části C bodě 9.

5. Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 4, pouze pokud daná dohoda anebo režim splňují přiměřené normy spolehlivos­ ti, transparentnosti a nezávislého auditu. V případě režimů k mě­ ření úspor emisí skleníkových plynů musí být tyto režimy rovněž v souladu s metodickými požadavky podle přílohy V. V případě oblastí s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti ve smyslu čl. 17 odst. 3 písm. b) bodu ii) musí seznamy takových oblastí spl­ ňovat přiměřené normy objektivity, být v souladu s mezinárodně uznávanými normami a stanovit vhodné postupy pro odvolání.

6. Rozhodnutí podle odstavce 4 se přijímají poradním postu­ pem podle čl. 25 odst. 3. Platnost těchto rozhodnutí nepřesáhne pět let.

7. V případě, že hospodářský subjekt předloží doklady anebo údaje získané v souladu s dohodou anebo režimem, jež byly před­ mětem rozhodnutí podle odstavce 4, členský stát, pokud to je již zřejmé z uvedeného rozhodnutí, nevyžaduje, aby dodavatel po­ skytl další doklady o splnění kritérií udržitelnosti uvedených v čl. 17 odst. 2 až 5 ani informace o opatřeních uvedených v odst. 3 druhém pododstavci tohoto článku.

8. Komise přezkoumá na žádost členského státu anebo ze své vlastní iniciativy použití článku 17 u zdroje biopaliva nebo bio­ kapaliny a do šesti měsíců od obdržení žádosti poradním postu­ pem podle čl. 25 odst. 3 rozhodne, zda daný členský stát může

tento zdroj biopaliva anebo biokapaliny zohlednit pro účely uve­ dené v čl. 17 odst. 1 písm. a), b) a c).

9. Do 31. prosince 2012 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o:

a) účinnosti zavedeného systému pro poskytování informací o kritériích udržitelnosti a

b) o tom, zda je s ohledem na nejnovější vědecké poznatky a mezinárodní závazky Společenství možné a vhodné zavést závazné požadavky týkající se ochrany ovzduší, půdy a vody.

Komise případně navrhne nápravná opatření.

Článek 19

Výpočet dopadu skleníkových plynů z biopaliv a biokapalin

1. Pro účely uvedené v čl. 17 odst. 2 se úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv a biokapalin vypočte tímto způsobem:

a) pokud je standardní hodnota pro úspory emisí skleníkových plynů pro způsob výroby stanovena v příloze V části A nebo B a pokud se hodnota el pro tato biopaliva nebo biokapaliny vypočítaná v souladu s přílohou V částí C bodem 7 rovná nule nebo je nižší než nula, použitím této standardní hodnoty;

b) použitím skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky sta­ novené v příloze V části C; nebo

c) použitím hodnoty vypočítané jako součet činitelů ve vzorci uvedeném v příloze V části C bodě 1, kde pro některé čini­ tele mohou být použity rozložené standardní hodnoty v pří­ loze V části D nebo E, a pro všechny ostatní činitele skutečné hodnoty vypočítané podle metodiky stanovené v pří­ loze V části C.

2. Do 31. března 2010 předloží členské státy Komisi zprávu obsahující seznam těch oblastí na jejich území, které jsou klasifi­ kovány na úrovni 2 klasifikace územních statistických jednotek (dále jen „NUTS“) nebo na více členěné úrovni NUTS v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS) (1) a u kterých lze očekávat, že ty­ pické emise skleníkových plynů z pěstování zemědělských suro­ vin budou nižší než nebo stejné jako emise vykazované v položce

„Rozložené standardní hodnoty pro pěstování“ v příloze V části D této směrnice, spolu s popisem metody a údajů použi­ tých ke stanovení tohoto seznamu. Tato metoda zohlední vlast­ nosti půdy, klima a předpokládané výnosy surovin.

(1) Úř. věst. L 154, 21.6.2003, s. 1.

3. Standardní hodnoty v příloze V části A pro biopaliva a roz­ ložené standardní hodnoty pro pěstování v příloze V části D u biopaliv a biokapalin lze použít, pouze pokud příslušné suro­ viny jsou:

a) pěstovány mimo Společenství;

b) pěstovány ve Společenství v oblastech zařazených na sezna­ mech podle odstavce 2 nebo

c) odpadem nebo zbytky jinými než ze zemědělství, akvakultu­ ry a rybolovu.

U biopaliv a biokapalin, které nespadají pod písmena a), b) nebo c), se použijí skutečné hodnoty pro pěstování.

4. Do 31. března 2010 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu o tom, zda je možné vypracovat seznamy oblastí ve třetích zemích, u kterých lze očekávat, že typické emise skleníkových plynů z pěstování zemědělských surovin budou niž­ ší než nebo stejné jako emise vykazované v příloze V části D v po­ ložce „pěstování“, a která je případně doplněna těmito seznamy a popisem metody a údajů použitých k jejich vypracování. Ke zprávě se případně připojí příslušné návrhy.

5. Komise předloží do 31. prosince 2012 a poté každé dva roky zprávu ohledně odhadovaných typických a standardních hodnot uvedených v příloze V částech B a E se zvláštním důra­ zem na emise z dopravy a výroby a může podle potřeby rozhod­ nout o úpravě těchto hodnot. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijme regula­ tivním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

6. Do 31. prosince 2010 předloží Komise Evropskému parla­ mentu a Radě zprávu shrnující dopady nepřímých změn ve vy­ užívání půdy na emise skleníkových plynů a zabývající se způsoby, jak tyto dopady minimalizovat. K této zprávě se pří­ padně připojí návrh, který bude vycházet z nejlepších dostupných vědeckých poznatků a obsahovat konkrétní metodiku pro zoh­ ledňování emisí vyvolaných změnami v zásobě uhlíku v důsled­ ku nepřímých změn ve využívání půdy a který zajistí soulad s touto směrnicí, zejména s čl. 17 odst. 2.

Návrh bude obsahovat nezbytné záruky, které poskytnou jistotu pro investice, k nimž došlo před uplatňováním této metodiky. Po­ kud jde o zařízení, která vyráběla biopaliva před koncem roku 2013, uplatňování opatření uvedených v prvním pododstavci ne­ smí do 31. prosince 2017 vést k tomu, že biopaliva vyrobená v těchto zařízeních budou považována za biopaliva nesplňující požadavky na udržitelnost podle této směrnice, pokud by je jinak bývala splňovala, za předpokladu, že tato biopaliva dosáhnou ús­ pory emisí skleníkových plynů ve výši nejméně 45 %. Toto se použije na kapacity zařízení produkujících biopaliva ke konci roku 2012.

Evropský parlament a Rada se vynasnaží rozhodnout o jakýchkoli takových návrzích předložených Komisí do 31. prosince 2012.

7. Přílohu V lze přizpůsobit technickému a vědeckému pokro­ ku, a to i doplněním hodnot pro další způsoby výroby biopaliv v případě stejných nebo jiných surovin a změnou metodiky sta­ novené v části C. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijí­ mají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

Pokud jde o standardní hodnoty a metodiku stanovené v pří­ loze V, je třeba věnovat zvláštní pozornost:

— metodě započítávání odpadů a zbytků,

— metodě započítávání druhotných produktů,

— metodě započítávání kombinované výroby a

— statutu zbytků zemědělských plodin jako druhotných produktů.

Standardní hodnoty pro bionaftu z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje budou co nejdříve přezkoumány.

Jakákoli úprava seznamu standardních hodnot v příloze V nebo jeho doplnění musí splňovat tyto požadavky:

a) pokud je vliv některého faktoru na celkové emise malý, ane­ bo pokud je změna v omezeném rozsahu, anebo pokud ná­ klady na zjištění skutečných hodnot jsou vysoké či toto zjištění obtížné, standardní hodnoty budou stanoveny jako typické hodnoty běžných výrobních procesů;

b) ve všech ostatních případech se standardní hodnoty stanoví jako opatrný předpoklad oproti běžným výrobním procesům.

8. Stanoví se podrobné definice včetně technických specifika­ cí vyžadovaných pro kategorie uvedené v příloze V části C bodě 9. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postu­ pem s kontrolou podle čl. 25 odst. 4.

Článek 20

Prováděcí opatření

Prováděcí opatření uvedená v čl. 17 odst. 3 druhém pododstavci, čl. 18 odst. 3 třetím pododstavci, čl. 18 odst. 6 a 8, čl. 19 odst. 5,

čl. 19 odst. 7 prvním pododstavci a čl. 19 odst. 8 řádně přihléd­ nou k účelu článku 7a směrnice 98/70/ES.

Článek 21

Zvláštní ustanovení týkající se energie z obnovitelných zdrojů v dopravě

1. Členské státy zajistí, aby veřejnost byla informována o do­ stupnosti všech různých obnovitelných zdrojů energie pro dopra­ vu a jejich výhodách z hlediska ochrany životního prostředí.

Pokud přídavky biopaliv ve směsích s deriváty minerálních olejů překročí 10 % objemu, vyžadují členské státy, aby byla tato sku­ tečnost vyznačena v prodejních místech.

2. Pro účely prokazování splnění vnitrostátních povinností vy­ užívat energii z obnovitelných zdrojů uložených provozovatelům a cíle ohledně využívání energie z obnovitelných zdrojů ve všech druzích dopravy uvedeného v čl. 3 odst. 4 se podíl biopaliv vy­ robených z odpadů, zbytků, nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin považuje za dvojnásob­ ný oproti ostatním biopalivům.

Článek 22

Podávání zpráv členskými státy

1. Každý členský stát předloží Komisi do 31. prosince 2011 a poté každé dva roky zprávu o pokroku při podporování a vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů. Šestá zpráva, která má být předložena do 31. prosince 2021, je poslední požadovanou zprávou.

Ve zprávě se podrobně uvede zejména:

a) odvětvové (elektřina, vytápění a chlazení a doprava) a celko­ vé podíly energie z obnovitelných zdrojů v předcházejících dvou kalendářních letech a opatření přijatá nebo plánovaná na vnitrostátní úrovni k podporování růstu energie z obno­ vitelných zdrojů s ohledem na orientační plán v příloze I čás­ ti B v souladu s článkem 5;

b) zavedení a fungování režimů podpory a jiných opatření k podpoře energie z obnovitelných zdrojů a jakýkoli vývoj opatření použitých s ohledem na opatření stanovená v národ­ ním akčním plánu členského státu pro energii z obnovitel­ ných zdrojů a informace o tom, jak je podporovaná elektřina rozdělena mezi konečné spotřebitele pro účely čl. 3 odst. 6 směrnice 2003/54/ES;

c) jak případně členský stát rozvrhl své režimy podpory s cílem zohlednit způsoby využívání energie z obnovitelných zdro­ jů, které přinášejí dodatečné výhody ve vztahu k jiným srov­ natelným způsobům využití, ale mohou být nákladnější, včetně biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotravinář­ ských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

d) fungování systému záruk původu pro elektřinu, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů energie a opatření přijatá k zajištění spolehlivosti systému a jeho ochrany proti podvodům;

e) pokrok učiněný v hodnocení a zlepšení správních postupů k odstranění právních a jiných překážek rozvoje energie z obnovitelných zdrojů;

f) opatření přijatá k zajištění přenosu a distribuce elektřiny vy­ robené z obnovitelných zdrojů a ke zlepšení rámce nebo pra­ videl pro hrazení a sdílení nákladů uvedených v čl. 16 odst. 3;

g) vývoj dostupnosti a užití zdrojů biomasy pro energetické účely;

h) změny cen komodit a využívání půdy v rámci členského státu spojené se zvýšeným využitím biomasy a jiných forem ener­ gie z obnovitelných zdrojů;

i) vývoj a podíl biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepo­ travinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin;

j) odhadovaný dopad výroby biopaliv a biokapalin na biologic­ kou rozmanitost, vodní zdroje a kvalitu vody a půdy v člen­ ském státě;

k) odhadovaná čistá úspora emisí skleníkových plynů díky vy­ užívání energie z obnovitelných zdrojů;

l) jeho odhadovanou přebytečnou výrobu energie z obnovitel­ ných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by mohla být převedena do jiných členských států, jakož i odhadované možnosti společných projektů, a to do roku 2020;

m) odhadovanou poptávku po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby do roku 2020, a

n) informace o tom, jak byl odhadnut podíl biologicky rozloži­ telného odpadu v odpadu použitém k výrobě energie a jaké kroky byly podniknuty za účelem zlepšení a ověření těchto odhadů.

2. Při odhadu čisté úspory emisí skleníkových plynů při pou­ žívání biopaliv může členský stát pro účely zpráv uvedených v odstavci 1 použít typické hodnoty uvedené v příloze V částech A a B.

3. Ve své první zprávě členský stát upřesní, zda zamýšlí:

a) zřídit jediný správní orgán odpovědný za vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení pro zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a poskytování pomoci žadatelům;

b) považovat žádosti o stavební povolení pro zařízení na výro­ bu energie z obnovitelných zdrojů za schválené, pokud schvalující orgán neodpoví ve stanovených lhůtách, nebo

c) uvádět v územním plánování zeměpisné polohy vhodné pro získávání energie z obnovitelných zdrojů a pro umístění za­ řízení pro ústřední vytápění a chlazení.

4. Členský stát může v jednotlivých zprávách opravovat údaje z předchozích zpráv.

Článek 23

Sledování a podávání zpráv Komisí

1. Komise sleduje původ biopaliv a biokapalin spotřebovaných ve Společenství a dopady jejich výroby, včetně dopadů v důsled­ ku nepřímých změn ve využívání půdy, na využívání půdy ve Společenství a v hlavních dodavatelských třetích zemích. Sle­ dování probíhá na základě zpráv členských států, předložených podle čl. 22 odst. 1, a zpráv příslušných třetích zemí, mezivlád­ ních organizací, vědeckých studií a jakýchkoli dalších příslušných informací. Komise také sleduje změny cen komodit spojené s vy­ užitím biomasy pro energii a jakékoli související pozitivní a ne­ gativní účinky na zajišťování potravin. Komise sleduje všechna zařízení, na která se vztahuje čl. 19 odst. 6.

2. Komise udržuje dialog a vyměňuje si informace se třetími zeměmi, výrobci biopaliv a spotřebitelskými organizacemi a ob­ čanskou společností ohledně provádění opatření v této směrnici, pokud jde o biopaliva a biokapaliny. V tomto rámci věnuje zvlášt­ ní pozornost dopadům, které by výroba biopaliv mohla mít na ceny potravin.

3. Na základě zpráv předložených členskými státy podle čl. 22 odst. 1 a sledování a analýzy uvedených v odstavci 1 tohoto člán­ ku podává Komise každé dva roky zprávu Evropskému parla­ mentu a Radě. První zprávu předloží v roce 2012.

4. Při podávání zpráv o úspoře emisí skleníkových plynů při používání biopaliv využije Komise hodnoty nahlášené členskými státy a zhodnotí, zda a jak se odhad změní, započítají-li se dru­ hotné produkty v rámci substitučního přístupu.

5. Komise ve své zprávě provede analýzu zejména:

a) výhod a nákladů týkajících se různých biopaliv z hlediska ži­ votního prostředí, účinků dovozních politik Společenství na ně, aspektů zabezpečení dodávek energie a možností zajistit vyrovnaný přístup mezi domácí výrobou a dovozem;

b) dopadů zvýšené poptávky po biopalivech na udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích, přičemž posoudí dopady na hospodářství a životní prostředí, včetně dopadů na biologic­ kou rozmanitost;

c) rámce umožňujícího vědecky objektivním způsobem určit zeměpisné oblasti s vysokou hodnotou biologické rozmani­ tosti, na které se nevztahuje čl. 17 odst. 3;

d) dopadů zvýšené poptávky po biomase na odvětví využívající biomasu a

e) dostupnosti biopaliv vyrobených z odpadů, zbytků, nepotra­ vinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vlák­ novin a

f) nepřímých změn ve využívání půdy ve vztahu ke všem způ­ sobům výroby.

Komise případně navrhne opravná opatření.

6. Na základě zpráv předložených členskými státy podle čl. 22 odst. 3 Komise provede analýzu účinnosti opatření přijatých člen­ skými státy ohledně zřízení jediného správního orgánu odpověd­ ného za vyřizování žádostí o schválení, osvědčení a povolení a za poskytování pomoci žadatelům.

7. S cílem zlepšit financování a koordinaci za účelem dosažení cíle 20 % podílu uvedeného v čl. 3 odst. 1 Komise předloží do

31. prosince 2010 analýzu a akční plán pro energii z obnovitel­ ných zdrojů zaměřený zejména na:

a) lepší využívání strukturálních fondů a rámcových programů;

b) lepší a zvýšené využívání finančních prostředků od Evropské investiční banky a dalších veřejných finančních institucí a

c) lepší přístup k rizikovému kapitálu, zejména analyzováním proveditelnosti prostředků na sdílení rizik u investic do ener­ gie z obnovitelných zdrojů v rámci Společenství, obdobně jako je tomu u fondu celosvětové energetické účinnosti a ob­ novitelné energie (GEEREF), který je zaměřen na třetí země;

d) lepší koordinaci vnitrostátní finanční podpory a finanční podpory Společenství a další formy podpory a

e) lepší koordinaci při podpoře iniciativ zaměřených na energii z obnovitelných zdrojů, jejichž úspěch závisí na činnosti ak­ térů v několika členských státech.

8. Do 31. prosince 2014 Komise předloží zprávu, která se za­ měří zejména na tyto aspekty:

a) přezkum minimálních prahů úspor skleníkových plynů, které budou uplatňovány od data uvedeného v čl. 17 odst. 2 druhém pododstavci na základě posouzení dopadů, přičemž vezme v úvahu zejména technologický rozvoj, dostupné

technologické postupy a dostupnost biopaliv první a druhé generace s vysokou úrovní úspor emisí skleníkových plynů;

b) ohledně cíle uvedeného v čl. 3 odst. 4 na přezkum:

i) nákladové efektivnosti opatření, která mají být provede­ na pro dosažení tohoto cíle provedena,

ii) posouzení možnosti dosáhnout tohoto cíle při součas­ ném zajištění udržitelnosti výroby biopaliv ve Společen­ ství a ve třetích zemích, přičemž posoudí dopady na hospodářství a životní prostředí a dopady sociální, včetně nepřímých účinků a dopadů na biologickou roz­ manitost, jakož i komerční dostupnost biopaliv druhé generace,

iii) dopadů provádění uvedeného cíle na dostupnost potra­ vin za přijatelné ceny,

iv) komerční dostupnosti elektrických a hybridních vozidel a vozidel na vodíkový pohon, jakož i metodiky vybrané pro výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů spo­ třebované v dopravě,

v) hodnocení konkrétních podmínek na trhu se zvláštním ohledem na ty trhy, kde pohonné hmoty představují více než polovinu konečné spotřeby energie, a trhy, které jsou zcela závislé na dovážených biopalivech;

c) hodnocení provádění této směrnice, zejména pokud jde o mechanismy spolupráce s cílem zajistit, aby tyto mecha­ nismy členským státům umožňovaly pokračovat v používá­ ní vnitrostátních systémů podpory uvedených v čl. 3 odst. 3, a současně jim umožnily plnit národní cíle vymezené v pří­ loze I na základě co nejlepšího poměru nákladů a přínosů, hodnocení technologického rozvoje a závěrů, jež mají být vy­ pracovány za účelem dosažení cíle 20 % podílu energie z ob­ novitelných zdrojů na úrovni Společenství.

Komise na základě této zprávy v případě potřeby předloží Evrop­ skému parlamentu a Radě návrhy týkající se výše uvedených aspektů, a zejména:

— pokud jde o písmeno a), úpravy minimálních úspor emisí skleníkových plynů podle uvedeného písmene a

— pokud jde o písmeno c), vhodných úprav opatření ke spolu­ práci stanovených touto směrnicí, aby se zlepšila jejich účin­ nost za účelem dosažení cíle 20 % podílu. Tyto návrhy nesmí ovlivnit cíl 20 % podílu ani kontrolu vnitrostátních režimů podpory a mechanismů spolupráce ze strany členských států.

9. V roce 2018 Komise předloží plán pro obnovitelné zdroje energie pro období po roce 2020.

Tento plán bude případně doprovázen návrhy Evropskému pa­ rlamentu a Radě pro období po roce 2020. Plán přihlédne ke zku­ šenostem se zaváděním této směrnice a k technologickému rozvoji v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

10. V roce 2021 Komise předloží hodnotící zprávu o uplat­ ňování této směrnice. Tato zpráva zejména zhodnotí, jaký vliv mají následující aspekty na dosažení národních cílů uvedených v příloze I členskými státy na základě co nejlepšího poměru ná­ kladů a přínosů:

a) postup přípravy předběžných odhadů národních akčních plá­ nů pro energii z obnovitelných zdrojů;

b) účinnost mechanismů spolupráce;

c) technologický rozvoj v oblasti energie z obnovitelných zdro­ jů, včetně rozvoje používání biopaliv v obchodní letecké dopravě;

d) účinnost vnitrostátních mechanismů podpory a

e) závěry zpráv Komise uvedených v odstavcích 8 a 9.

Článek 24

Platforma pro transparentnost

1. Komise vytvoří veřejnou online platformu pro transparent­ nost. Tato platforma slouží ke zvýšení transparentnosti a k usnad­ nění a podpoře spolupráce mezi členskými státy, zejména v případě statistických převodů podle článku 6 a společných pro­ jektů podle článků 7 a 9. Platformu lze navíc využít ke zveřejnění důležitých informací, o nichž se Komise a členské státy domníva­ jí, že mají zásadní význam z hlediska této směrnice a dosažení jejích cílů.

2. Komise zveřejní v rámci platformy pro transparentnost ná­ sledující informace, případně v souhrnné podobě, při zachování důvěrnost informací citlivých z obchodního hlediska:

a) národní akční plány členských států pro energii z obnovitel­ ných zdrojů;

b) dokumenty členských států s předběžnými odhady podle čl. 4 odst. 3 doplněné co nejdříve o souhrnné informace Ko­ mise o přebytečné výrobě a odhadované poptávce po dovozu;

c) nabídky členských států na spolupráci v podobě statistických převodů nebo společných projektů, na žádost příslušného členského státu;

d) informace uvedené v čl. 6 odst. 2 o statistických převodech mezi členskými státy;

e) informace uvedené v čl. 7 odst. 2 a 3, čl. 9 odst. 4 a 5 o spo­ lečných projektech;

f) zprávy členských států uvedené v článku 22;

g) zprávy Komise uvedené v čl. 23 odst. 3.

Na žádost členského státu předkládajícího informace však Komi­ se nezveřejní dokumenty členských států s předběžnými odhady podle čl. 4 odst. 3 nebo informace obsažené ve zprávách jednot­ livých členských států podle čl. 22 odst. 1 písm. l) a m).

Článek 25

Výbory

1. Komisi je nápomocen Výbor pro obnovitelné zdroje ener­ gie s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.

2. V záležitostech týkajících se udržitelnosti biopaliv a bioka­ xxxxx je Komisi nápomocen Výbor pro udržitelnost biopaliv a biokapalin.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 26

Změny a zrušení

1. Ve směrnici 2001/77/ES se článek 2, čl. 3 odst. 2 a články 4 až 8 zrušují s účinkem ode dne 1. dubna 2010.

2. Ve směrnici 2003/30/ES se článek 2, čl. 3 odst. 2, 3 a 5 a články 5 a 6 zrušují s účinkem ode dne 1. dubna 2010.

3. Směrnice 2001/77/ES a směrnice 2003/30/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2012.

Článek 27

Provedení

1. Aniž jsou dotčeny čl. 4 odst. 1, 2 a 3, uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení sou­ ladu s touto směrnicí do 5. prosince 2010.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úřed­ ním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 29

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Článek 28

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.

Za Evropský parlament předseda

X.-X. XXXXXXXXX

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

PŘÍLOHA I

Celkové národní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 (1)

A. Celkové národní cíle

	Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005 (S2005)	Cílová hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 (S2020)
Belgie	2,2 %	13 %
Bulharsko	9,4 %	16 %
Česká republika	6,1 %	13 %
Dánsko	17,0 %	30 %
Německo	5,8 %	18 %
Estonsko	18,0 %	25 %
Irsko	3,1 %	16 %
Řecko	6,9 %	18 %
Španělsko	8,7 %	20 %
Francie	10,3 %	23 %
Itálie	5,2 %	17 %
Kypr	2,9 %	13 %
Lotyšsko	32,6 %	40 %
Litva	15,0 %	23 %
Lucembursko	0,9 %	11 %
Maďarsko	4,3 %	13 %
Malta	0,0 %	10 %
Nizozemsko	2,4 %	14 %
Rakousko	23,3 %	34 %
Polsko	7,2 %	15 %
Portugalsko	20,5 %	31 %
Rumunsko	17,8 %	24 %
Slovinsko	16,0 %	25 %
Slovenská republika	6,7 %	14 %
Finsko	28,5 %	38 %
Švédsko	39,8 %	49 %
Spojené království	1,3 %	15 %

B. Orientační plán

Orientační plán uvedený v čl. 3 odst. 2 sestává z těchto podílů energie z obnovitelných zdrojů: S2005 + 0,20 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2011 až 2012;

S2005 + 0,30 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2013 až 2014;

(1) Aby bylo možné splnit vnitrostátní cíle stanovené v této příloze, zdůrazňuje se, že v rámci Pokynů pro státní podpory v oblasti ochrany životního prostředí je uznána trvalá potřeba vnitrostátních mechanismů na podporu energie z obnovitelných zdrojů.

S2005 + 0,45 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2015 až 2016 a S2005 + 0,65 (S2020 – S2005) jako průměr za dvouleté období 2017 až 2018, kde

S2005 je podíl v daném členském státě v roce 2005 uvedený v tabulce v části A a

S2020 je podíl v daném členském státě v roce 2020 uvedený v tabulce v části A.

PŘÍLOHA II

Normalizační pravidlo pro zohlednění elektřiny vyrobené z hydrotermální a aerotermální energie

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z hydrotermální energie v daném členském státě se použije následující pravidlo:

QN(norm) = CN ×

∑

i=N–14

Ci

/ 15

[ N Qi ]

kde

N =	je referenční rok;
QN(norm) =	je pro účely výpočtu normalizované množství elektřiny vyrobené ve všech vodních elektrárnách členského státu v roce N;
Qi =	je množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech vodních elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh, kromě elektřiny vyrobené v přečerpávacích elektrárnách využívajících vodu, kterou předtím vy­ pumpovaly;
Ci =	je celkový instalovaný výkon všech vodních elektráren členského státu, bez přečerpávacích elektráren, na konci roku i, vyjádřený v MW.

Pro zohlednění elektřiny vyrobené z aerotermální energie v daném členském státě se použije následující pravidlo:

QN(norm)

= CN+CN–1 × 2

N

∑ Qi

i=N–n

N (C +C )

∑

j=N–n

j j–1

2

kde

N =	je referenční rok;
QN(norm) =	je pro účely výpočtu normalizované množství elektřiny vyrobené ve všech větrných elektrárnách členského státu v roce N;
Qi =	je množství elektřiny skutečně vyrobené v roce i ve všech větrných elektrárnách členského státu, vyjádřené v GWh;
Cj =	je celkový instalovaný výkon všech větrných elektráren členského státu na konci roku j, vyjádřený v MW;
n =	je 4 nebo počet roků předcházejících roku N, u nichž jsou pro daný členský stát k dispozici údaje týkající se kapacity a výroby, podle toho, která hodnota je nižší.

PŘÍLOHA III

Energetický obsah paliv používaných v odvětví dopravy

Palivo	Energetický obsah ve váhové jednotce (spodní výhřevnost v MJ/kg)	Energetický obsah v objemové jednotce (spodní výhřevnost v MJ/l)
Bioethanol (ethanol z biomasy)	27	21
Bio-ETBE (ethyl-terc.-butyl-ether vyrobený z bioethanolu)	36 (z toho 37 % z obno­ vitelných zdrojů)	27 (z toho 37 % z obnovi­ telných zdrojů)
Biomethanol (methanol z biomasy, používaný jako biopalivo)	20	16
Bio-MTBE (methyl-terc.-butyl-ether vyrobený z biomethanolu)	35 (z toho 22 % z obno­ vitelných zdrojů)	26 (z toho 22 % z obnovi­ telných zdrojů)
Bio-DME (dimethylether z biomasy, používaný jako biopalivo)	28	19
Bio-TAEE (terc.-amyl-ethyl-ether vyrobený z bioethanolu)	38 (z toho 29 % z obno­ vitelných zdrojů)	29 (z toho 29 % z obnovi­ telných zdrojů)
Biobutanol (butanol z biomasy, používaný jako biopalivo)	33	27
Bionafta (methylester vyrobený z rostlinného nebo živočišného oleje, resp. tuku, o jakosti motorové nafty, používaný jako bio­ palivo)	37	33
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou (synte­ tický uhlovodík nebo směs syntetických uhlovodíků vyrobená z biomasy)	44	34
Hydrogenačně upravený rostlinný olej (rostlinný olej upravený pomocí vodíku za tepla)	44	34
Čistý rostlinný olej (olej vyrobený z olejnatých rostlin lisováním, extrakcí nebo obdobnými postupy, surový nebo rafinovaný, ale chemicky neupravený, jehož kvalita vyhovuje danému typu mo­ toru a odpovídajícím požadavkům týkajícím se emisí)	37	34
Bioplyn (plynná pohonná hmota vyrobená z biomasy a/nebo z biologicky rozložitelné části, kterou je možno vyčistit na kva­ litu zemního plynu a používat jako biopalivo, případně dřevo­ plyn)	50	—
Benzin	43	32
Motorová nafta	43	36

PŘÍLOHA IV

Vydávání osvědčení osobám provádějícím instalaci

Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 14 odst. 3 vycházejí z těchto kritérií:

1. Postup vydávání osvědčení nebo získávání kvalifikace musí být transparentní a jasně definovaný členským státem nebo jím pověřeným správním orgánem.

2. Osobám provádějícím instalaci zařízení na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních a solárních fotovol­ taických a solárních tepelných zařízení se udělí osvědčení na základě absolvování akreditovaného školicího programu nebo jej udělí akreditovaný poskytovatel školicího programu.

3. Akreditaci školicí programu nebo poskytovatele školicího programu provádí členský stát nebo jím pověřený správní orgán. Akreditační orgán musí zajistit, že školicí program organizovaný příslušným poskytovatelem má zaručenou kontinuitu a regionální nebo celostátní působnost. Poskytovatel programu musí mít k dispozici odpovídající technické vybavení nezbytné pro praktický výcvik, včetně určitého laboratorního vybavení nebo odpovídajícího zařízení pro praktický výcvik. Kromě základního školení musí poskytovatel programu také organizovat kratší opakovací kurzy za­ bývající se aktuálními otázkami včetně nových technologií, aby mohl zajistit celoživotní doškolování osob pro­ vádějících instalaci. Poskytovatelem programu může být výrobce zařízení nebo systémů, instituce nebo asociace.

4. Školení, jehož výsledkem je získání osvědčení nebo kvalifikace osobou provádějící instalaci, musí zahrnovat teoretický výklad i praktický výcvik. Na konci školení musí mít osoba provádějící instalaci dovednosti potřebné k instalaci pří­ slušného zařízení a systémů tak, aby byla schopna splnit požadavky zákazníka kladené na výkon a spolehlivost, pro­ kazovat řemeslnou zručnost a musí být schopna dodržovat všechny příslušné předpisy a normy včetně předpisů o energetickém a ekologickém značení.

5. Školicí kurz musí být ukončen závěrečnou zkouškou podmiňující udělení příslušného osvědčení nebo kvalifikace. Zkouška musí zahrnovat praktické vyhodnocení úspěšné instalace kotlů nebo kamen na biomasu, tepelných čerpadel, mělkých geotermálních zařízení, solárních fotovoltaických nebo solárních tepelných systémů.

6. Systémy osvědčování nebo rovnocenné systémy kvalifikace podle čl. 14 odst. 3 náležitým způsobem zohlední tyto zásady:

a) Akreditované školicí programy by se měly nabízet osobám provádějícím instalaci, které mají praktické zkušenosti a které absolvovaly nebo právě absolvují následující typy školení:

i) v případě osob instalujících kotle a kamna na biomasu: povinně vyučen jako instalatér, potrubář, mechanik tepelných zařízení nebo mechanik sanitárních, tepelných nebo chladících zařízení,

ii) v případě osob instalujících tepelná čerpadla: povinně vyučen jako instalatér nebo technik chladících zaří­ zení se základními elektrikářskými a instalatérskými dovednostmi (řezání, svařování a lepení trubek, tepelná izolace potrubí, těsnění, zkoušky těsnosti potrubí a instalace tepelných nebo chladících zařízení),

iii) v případě osob instalujících solární fotovoltaické nebo solární tepelné systémy: povinně vyučen jako insta­ latér nebo elektrikář s instalatérskou, elektrikářskou a pokrývačskou praxí včetně praxe v oboru sváření a le­ pení trubek, v oboru těsnění, zkoušek těsnosti potrubí, schopnosti v oboru připojování elektrických přívodů, znalost základních pokrývačských materiálů, znalost oplechování/olemování a těsnících postupů nebo

iv) odborný výcvik, kterým osoba získá dovednosti odpovídající tříletému vzdělání v oblastech vyjmenovaných v písmenech a), b) nebo c), včetně teoretického školení a praktického výcviku.

b) Teoretická část školení osob provádějících instalaci kotlů a kamen na biomasu by měla poskytnout přehled si­ tuace na trhu s biomasou a zahrnovat ekologické aspekty, paliva vyráběná z biomasy, logistiku, protipožární ochranu, příslušné dotace, techniky spalování, systémy zapalování, optimální hydraulická řešení, porovnání ná­ kladů a ziskovosti, jakož i konstrukci, instalaci a údržbu kotlů a kamen na biomasu. Školení by také mělo po­ skytnout dobrou znalost případných evropských norem platných v oblasti technologie a paliv vyráběných z biomasy, např. pelet, jakož i znalost vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství vzta­ hující se na biomasu.

c) Teoretická část školení osob instalujících tepelná čerpadla by měla poskytnout přehled situace na trhu tepelných čerpadel a zahrnovat témata geotermálních zdrojů a teplot povrchových tepelných zdrojů v různých oblastech, identifikaci půd a podloží z hlediska tepelné vodivosti, dále předpisy týkající se využívání geotermálních zdrojů, využitelnost tepelných čerpadel v budovách a určení nejvhodnějšího systému tepelných čerpadel, dále znalosti o technických požadavcích jednotlivých tepelných čerpadel, jejich bezpečnosti, filtraci vzduchu, propojení se zdro­ jem tepla a dispozičním řešení systému. Školení by rovněž mělo poskytnout dobrou znalost případných evrop­ ských norem platných pro tepelná čerpadla, příslušných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství. Školená osoba by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i) základní pochopení fyzikálních a provozních principů tepelného čerpadla, včetně charakteristik jeho tepel­ ného cyklu: souvislost mezi dolními teplotami tepelné jímky, horními teplotami tepelného zdroje a účin­ ností celého systému, stanovení topného faktoru (coefficient of performance, COP) a faktoru sezónní účinnosti (seasonal performance factor, SPF),

ii) pochopení významu jednotlivých prvků a jejich funkce v rámci tepelného cyklu čerpadla, včetně kompre­ soru, expanzního ventilu, výparníku, kondenzátoru, armatur a spojovacích prvků, mazacího oleje, chladiva, možného přehřátí, ochlazení a podchlazení tepelného čerpadla, a

iii) schopnost zvolit typ a velikost komponent pro typické instalace, včetně stanovení typických hodnot tepel­ ného zatížení různých budov a hodnot pro přípravu horké vody na základě údajů o spotřebě energie, sta­ novení potřebného výkonu tepelného čerpadla pro tento účel podle tepelné kapacity budovy a podle přerušitelné dodávky proudu; stanovení prvků a objemu vyrovnávací nádrže a integrace doplňkového (bi­ valentního) topného systému.

d) Teoretická část školení osob instalujících solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla poskytnout pře­ hled situace na trhu solárních prvků a porovnání nákladů a ziskovosti a měla by zahrnovat ekologické aspekty, komponenty, charakteristiky a dimenzování solárních systémů, výběr přesných systémů a určení rozměrů jed­ notlivých komponent, stanovení tepelných požadavků, protipožární předpisy, příslušné dotace a konstrukci, in­ stalaci a údržbu solárních fotovoltaických a solárních tepelných systémů. Školení by rovněž mělo poskytnout dobré znalosti případných evropských norem platných pro danou technologii, jakož i certifikačních zásad, např. Solar Keymark, stejně jako odpovídající znalost vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společen­ ství. Osoba instalující solární fotovoltaické a solární tepelné prvky by měla prokázat následující klíčové dovednosti:

i) schopnost bezpečně pracovat s požadovanými nástroji a požadovaným zařízením při dodržování bezpeč­ nostních předpisů a norem, schopnost identifikovat nebezpečí spojená s instalatérskou, elektrikářskou a další činností při instalaci solárních zařízení,

ii) schopnost identifikovat systémy a jejich prvky specifické pro aktivní a pasivní systémy, včetně jejich mecha­ nické konstrukce, a schopnost rozhodnout o umístění komponent i rozvržení a konfiguraci systému,

iii) schopnost určit požadovanou plochu instalace, orientaci a náklon solárních fotovoltaických prvků a prvků pro solární ohřev vody s přihlédnutím k možnému zastínění, oslunění, strukturální integritě a vhodnosti in­ stalace pro danou budovu nebo dané klima a schopnost určit různé metody instalace vhodné pro rozmanité typy střech, včetně kompletního systémového zařízení požadovaného pro vyváženou instalaci, a

iv) specificky ve spojení s instalací solárních fotovoltaických systémů schopnost přizpůsobit schéma elektric­ kého zapojení včetně stanovení proudů, schopnost zvolit vhodné typy vodičů a charakteristiky elektrických obvodů, stanovení vhodné velikosti, charakteristiky a umístění veškerého instalovaného zařízení a všech sub­ systémů včetně výběru vhodného propojovacího místa.

e) Osvědčení vydané osobě provádějící instalaci by mělo být časově omezeno tak, že k jeho prodloužení bude ne­ zbytný opakovací seminář nebo kurz.

PŘÍLOHA V

Pravidla pro výpočet dopadů skleníkových plynů z biopaliv, biokapalin a referenčních fosilních paliv

A. Typické a standardní hodnoty platné pro biopaliva, jsou-li vyrobena s nulovými čistými emisemi uhlíku v důsledku změny ve využí­ vání půdy

Způsob výroby biopaliva	Typické úspory emisí skleníkových plynů	Standardní úspory emisí skleníkových plynů
Ethanol z řepy cukrové	61 %	52 %
Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno)	32 %	16 %
Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	23 %	16 %
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)	45 %	34 %
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)	53 %	47 %
Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	69 %	69 %
Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	56 %	49 %
Ethanol z cukrové třtiny	71 %	71 %
Podíl z obnovitelných zdrojů ethyl-terc.-butyl-etheru (ETBE)	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Podíl z obnovitelných zdrojů u terc.-amyl-ethyl-etheru (TAEE)	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Bionafta z řepkového semene	45 %	38 %
Bionafta ze slunečnice	58 %	51 %
Bionafta ze sojových bobů	40 %	31 %
Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován)	36 %	19 %
Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)	62 %	56 %
Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného (*) oleje, resp. tuku	88 %	83 %
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene	51 %	47 %
Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej	65 %	62 %
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)	40 %	26 %
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)	68 %	65 %
Čistý rostlinný olej z řepkového semene	58 %	57 %
Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn	80 %	73 %
Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn	84 %	81 %
Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn	86 %	82 %

(*) Nezahrnuje živočišný olej, resp. tuk, pocházející z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 3 v sou­ ladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší pro­ dukty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (1).

(1) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.

B. Odhadované typické a standardní hodnoty pro budoucí biopaliva, která nebyla v lednu 2008 na trhu nebo byla na trhu pouze v za­ nedbatelném množství, byla-li vyrobena s nulovými čistými emisemi uhlíku v důsledku změny ve využívání půdy

Způsob výroby biopaliva	Typické úspory emisí skleníkových plynů	Standardní úspory emisí skleníkových plynů
Ethanol z pšeničné slámy	87 %	85 %
Ethanol z odpadního dřeva	80 %	74 %
Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	76 %	70 %
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva	95 %	95 %
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin	93 %	93 %
dimethylether (DME) z odpadního dřeva	95 %	95 %
DME z cíleně pěstovaných energetických dřevin	92 %	92 %
Methanol z odpadního dřeva	94 %	94 %
Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	91 %	91 %
Podíl z obnovitelných zdrojů methyl-terc.-butyl-etheru (MTBE)	Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

C. Metodika

1. Emise skleníkových plynů z výroby a použití paliv, biopaliv a biokapalin v dopravě se vypočítají z tohoto vzorce:

E =	celkové emise z používání daného paliva;
eec =	emise původem z těžby nebo pěstování surovin;
el =	anualizované emise původem ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy;
ep =	emise původem ze zpracování;
etd =	emise původem z přepravy a distribuce;
eu =	emise původem z používání daného paliva;
esca =	úspora emisí vyvolané nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům;
eccs =	úspora emisí vyvolané zachycením, sekvestrací a geologickým ukládáním uhlíku;
eccr =	úspora emisí vyvolané zachycením a náhradou uhlíku; a
eee =	úspora emisí v důsledku přebytečné elektřiny z kombinované výroby tepla a elektřiny.

E = eec + el + ep + etd + eu – esca – eccs – eccr – eee, kde

Emise z výroby strojního a jiného zařízení se neberou v úvahu.

2. Emise skleníkových plynů z paliv, E, se vyjadřují jako ekvivalent gramů CO2 na jeden MJ paliva: g CO2eq/MJ.

3. Odchylně od bodu 2 je možno u paliv používaných v odvětví dopravy hodnoty vypočtené jako g CO2eq/MJ upra­ vit s přihlédnutím k rozdílům mezi palivy v hodnotě vykonané užitečné práce vyjádřené jako km/MJ. Takovou úpravu je možno uskutečnit jen v případě, že existují důkazy o rozdílech ve vykonané užitečné práci.

4. Úspora emisí skleníkových plynů vyvolané při používání biopaliv a biokapalin se vypočítají takto:

ÚSPORY = (EF – EB)/EF,

kde

EB	= celkové emise z biopaliva nebo biokapaliny a
EF	= celkové emise z referenčního fosilního paliva.

5. Skleníkovými plyny pro účely bodu 1 jsou CO2, N2O a CH4. Při výpočtu ekvivalentu CO2 se uvažované plyny hod­ notí takto:

CO2:	1
N2O:	296
CH4:	23

6. Do emisí původem z těžby nebo pěstování surovin, eec, se započtou emise pocházející ze samotného procesu těž­ by nebo pěstování, emise ze získání surovin, emise z odpadu a úniků a emise původem z výroby chemikálií nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování. Zachycování CO2 při pěstování surovin je vyloučeno. Prokázané úspory emisí skleníkových plynů v důsledku spalování odpadního plynu při těžbě ropy kdekoli na světě se ode­ čítají. Jako alternativu skutečných hodnot emisí z pěstování surovin lze použít odhady úrovně těchto emisí, které je možno získat z používaných průměrných hodnot vypočtených pro geografické plochy rozsahu menšího než u ploch používaných pro výpočet standardních hodnot.

7. Anualizované hodnoty emisí pocházejících ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve využívání půdy, el, se vypočtou rozdělením celkových emisí rovnoměrně mezi dvacet let. Pro výpočet těchto emisí se použije násle­ dující pravidlo:

el = (CSR – CSA) × 3,664 × 1/20 × 1/P – eB (1),

kde

el =	anualizované emise skleníkových plynů původem ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnami ve vy­ užívání půdy (vyjádřené jako ekvivalentní hmotnost CO2 na jednotku energie biopaliva);
CSR =	zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s referenčním využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost uh­ líku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu tak vegetaci). Za referenční využívání půdy se považuje vy­ užívání půdy v lednu 2008 nebo 20 let před získáním suroviny podle toho, který údaj je novější;
CSA =	zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená se skutečným využíváním půdy (vyjádřená jako hmotnost uh­ líku na jednotku plochy, zahrnující jak půdu tak vegetaci). V případech, kdy dochází k hromadění zásob uhlíku po dobu přesahující jeden rok, stanoví se hodnota činitele CSA jako odhad zásoby na jednotku plo­ chy za období dvaceti let nebo v době zralosti plodiny, a to podle toho, která situace nastane dříve;
P =	produktivita plodiny (vyjádřená jako energie biopaliva nebo biokapaliny na jednotku plochy za rok) a
eB =	bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ biopaliva nebo jiné biokapaliny, pokud je biomasa získávána ze znehod­ nocené půdy, která prošla obnovou, za podmínek stanovených v bodě 8.

8. Bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ se přidělí, pokud je prokázáno, že daná půda:

a) nebyla v lednu roku 2008 využívána k zemědělským nebo jakýmkoli jiným činnostem a

b) spadá do jedné z těchto kategorií:

i) půda závažným způsobem znehodnocená, včetně takové půdy dříve využívané k zemědělským účelům,

ii) silně kontaminovaná půda.

Bonus ve výši 29 gCO2eq/MJ se použije pro období maximálně 10 let od doby, kdy došlo k přeměně půdy na ze­ mědělsky využívanou půdu, a to za předpokladu, že je zajištěn pravidelný nárůst zásob uhlíku, jakož i značné sní­ žení eroze u půd spadajících do bodu i) a snížení kontaminace u půd spadajících do bodu ii).

9. Kategorie uvedené v bodě 8 písm. b) jsou vymezeny takto:

a) „půdami závažným způsobem znehodnocenými“ se rozumí půdy, jež byly po značnou dobu výrazně zaso­ leny nebo vykazují obzvláště nízký obsah organických látek a jež jsou závažným způsobem erodované;

b) „půdami silně kontaminovanými“ se rozumí půdy, které nejsou vzhledem ke kontaminaci vhodné k pěsto­ vání potravin nebo krmiv.

Tyto půdy zahrnují půdy, které byly předmětem rozhodnutí Komise podle čl. 18 odst. 4 čtvrtého pododstavce.

(1) Kvocient získaný vydělením molekulové hmotnosti CO2 (44,010 g/mol) molekulovou hmotností uhlíku (12,011 g/mol) se rovná 3,664.

10. Komise do 31. prosince 2009 přijme pokyny pro výpočet zásob uhlíku v půdě vycházející z pokynů IPCC z roku 2006 pro národní inventury skleníkových plynů – svazku 4. Pokyny Komise slouží jako základ pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely této směrnice.

11. Emise původem ze zpracování, ep, zahrnují emise z vlastního procesu zpracování, dále emise původem z odpadů a úniků a rovněž emise z výroby chemikálií nebo výrobků použitých při zpracování.

Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím příslušné palivo, se před­ pokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z její výroby a distribuce se rovná průměrné intenzitě emisí skleníkových plynů při výrobě a distribuci elektřiny v dané oblasti. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné soustavě.

12. Emise z přepravy a distribuce, etd, zahrnují emise pocházející z přepravy a skladování surovin a polotovarů i ze skladování a distribuce konečného výrobku. Tento bod se nevztahuje na emise z přepravy a distribuce zohledňo­ vané podle bodu 6.

13. Emise pocházející z použití paliva, eu, se pokládají u biopaliv a biokapalin za rovné nule.

14. Úspora emisí vyvolané zachycením a geologickým ukládáním uhlíku, eccs, které již nebyly započítány do ep, se ome­ zují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení a sekvestrace emitovaného CO2 v přímé souvislosti se zís­ káváním, přepravou, zpracováním a distribucí paliva.

15. Úspora emisí vyvolané zachycením a náhradou uhlíku, eccr, se omezují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení CO2, jehož uhlík pochází z biomasy a používá se k náhradě CO2 z fosilních paliv používaného v sou­ vislosti s komerčními výrobky a službami.

16. Úspora emisí v důsledku přebytečné elektřiny z kombinované výroby, eee, se berou v úvahu ve vztahu k přeby­ tečné elektřině generované zařízením na výrobu paliva využívajícím kogenerační princip, ovšem s výjimkou pří­ padů, kdy palivo používané v kogeneračním cyklu představuje druhotný produkt, který není zbytkem zemědělské plodiny. Při zohlednění této přebytečné elektřiny se předpokládá, že kapacita kogenerační jednotky je rovna mi­ nimální kapacitě potřebné k tomu, aby kogenerační jednotka dodávala tepelnou energii nezbytnou pro výrobu předmětného paliva. Úspora emisí skleníkových plynů související s touto přebytečnou elektřinou se pokládají za rovné množství skleníkových plynů, které by byly emitovány při výrobě stejného množství elektřiny v elektrárně s využitím stejného paliva, jaké se používá v kogenerační jednotce.

17. V případech, kdy v procesu výroby paliva vzniká kombinace paliva, pro které se počítají emise, a jednoho nebo několika dalších produktů („druhotných produktů“), rozdělí se emise skleníkových plynů mezi palivo (nebo jeho odpovídající meziprodukty) a druhotné produkty v poměru k jejich energetickému obsahu (stanovenému u dru­ hotných produktů s výjimkou elektřiny jako spodní výhřevnost).

18. Pro účely výpočtu uvedeného v bodě 17 se emise takto rozdělované počítají jako eec + el plus ty podíly ep, etd a eee, které se vztahují na výrobní kroky předcházející výrobnímu kroku, ve kterém vzniká předmětný druhotný pro­ dukt, včetně tohoto kroku. Došlo-li k přiřazení emisí druhotným produktům v některém z předchozích výrobních kroků životního cyklu, použije se pro předmětný účel místo těchto celkových emisí jen podíl těchto emisí přiřa­ zený v posledním z těchto výrobních kroků meziproduktu vyráběného paliva.

V případě biopaliv a biokapalin se pro účely tohoto výpočtu zohlední všechny druhotné produkty včetně elek­ třiny, na kterou se nevztahuje bod 16, s výjimkou zbytků zemědělských plodin včetně slámy, bagasy, plev, kuku­ řičných klasů a ořechových skořápek. Energetický obsah těch druhotných produktů, jejichž energetický obsah je záporný, se pokládá pro účely výpočtu za nulový.

Emise skleníkových plynů z odpadů, zbytků zemědělských plodin včetně slámy, bagasy, plev, kukuřičných klasů a ořechových skořápek a zbytků, které pocházejí ze zpracovatelských řetězců, včetně surového glycerinu (gly­ cerin, který není rafinován), se považují v celém životním cyklu těchto odpadů a zbytků až do doby jejich získání za nulové.

V případě paliv vyráběných v rafinériích se pro účely výpočtu podle bodu 17 pokládá za analyzovanou jednotku tato rafinérie.

19. V případě biopaliv se pro účely výpočtu podle bodu 4 použije jako hodnota EF referenčního fosilního paliva po­ slední známá skutečná hodnota průměrných emisí z fosilní složky benzinu a motorové nafty spotřebované ve Spo­ lečenství tak, jak se uvádí podle ustanovení směrnice 98/70/ES. Nejsou-li tyto údaje k dispozici, použije se hodnota 83,8 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných k výrobě elektřiny se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF refe­ renčního fosilního paliva použije 91 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných k výrobě tepla se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF referenční­ ho fosilního paliva použije 77 g CO2eq/MJ.

V případě biokapalin používaných ke kombinované výrobě se pro účely výpočtu podle bodu 4 jako hodnota EF referenčního fosilního paliva použije 85 g CO2eq/MJ.

D. Rozložené standardní hodnoty pro biopaliva a biokapaliny

Rozložené standardní hodnoty pro pěstování: „ e ec “ podle definice v části C této pří l o hy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z řepy cukrové	12	12
Ethanol z pšenice	23	23
Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství	20	20
Xxxxxxx z cukrové třtiny	14	14
Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Bionafta z řepkového semene	29	29
Bionafta ze slunečnice	18	18
Bionafta ze sojových bobů	19	19
Bionafta z palmového oleje	14	14
Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného (*)oleje	0	0
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene	30	30
Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej	18	18
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje	15	15
Čistý rostlinný olej z řepkového semene	30	30
Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn	0	0
Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn	0	0
Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn	0	0

(*) Nezahrnuje živočišný olej, resp. tuk, pocházející z vedlejších živočišných produktů klasifikovaných jako materiál kategorie 3 v sou­ ladu s nařízením (ES) č. 1774/2002.

Rozložené standardní hodnoty pro zpracování (včetn ě př e b y t e č né elektři ny): „ e p – e ee “ podle definice v části C této př í l o hy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Xxxxxxx z řepy cukrové	19	26
Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno)	32	45
Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	32	45
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)	21	30
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)	14	19

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	1	1
Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako palivo v kogenerační jednotce)	15	21
Ethanol z cukrové třtiny	1	1
Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Bionafta z řepkového semene	16	22
Bionafta ze slunečnice	16	22
Bionafta ze sojových bobů	18	26
Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován)	35	49
Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)	13	18
Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje	9	13
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene	10	13
Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej	10	13
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)	30	42
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)	7	9
Čistý rostlinný olej z řepkového semene	4	5
Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn	14	20
Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn	8	11
Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn	8	11

Rozložené standardní hodnoty pro přepravu a di st ri b u ci: „ e td “ podle definice v části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z řepy cukrové	2	2
Ethanol z pšenice	2	2
Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství	2	2
Ethanol z cukrové třtiny	9	9
Podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Bionafta z řepkového semene	1	1
Bionafta ze slunečnice	1	1
Bionafta ze sojových bobů	13	13
Bionafta z palmového oleje	5	5
Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje	1	1
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene	1	1
Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej	1	1
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje	5	5
Čistý rostlinný olej z řepkového semene	1	1
Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn	3	3
Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn	5	5
Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn	4	4

Souhrnné hodnoty pro pěstování, zpracování, pře p ra v u a d i s t ribu c i

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z řepy cukrové	33	40
Ethanol z pšenice (procesní palivo nespecifikováno)	57	70
Ethanol z pšenice (lignit jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	57	70
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v konvenč­ ním kotli)	46	55
Ethanol z pšenice (zemní plyn jako procesní palivo v kogene­ rační jednotce)	39	44
Ethanol z pšenice (sláma jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	26	26
Ethanol z kukuřice vyrobený ve Společenství (zemní plyn jako procesní palivo v kogenerační jednotce)	37	43
Xxxxxxx z cukrové třtiny	24	24
podíl z obnovitelných zdrojů u ETBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
podíl z obnovitelných zdrojů u TAEE	Stejné jako u použitého způsobu výroby ethanolu
Bionafta z řepkového semene	46	52
Bionafta ze slunečnice	35	41
Bionafta ze sojových bobů	50	58
Bionafta z palmového oleje (proces nespecifikován)	54	68
Bionafta z palmového oleje (proces se zachycováním methanu ve výrobně)	32	37
Bionafta z odpadního rostlinného nebo živočišného oleje	10	14
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z řepkového semene	41	44
Hydrogenačně upravený slunečnicový rostlinný olej	29	32
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces nespecifikován)	50	62
Hydrogenačně upravený rostlinný olej z palmového oleje (pro­ ces se zachycováním methanu ve výrobně)	27	29
Čistý rostlinný olej z řepkového semene	35	36
Bioplyn z biologicky rozložitelného komunálního odpadu jako stlačený zemní plyn	17	23
Bioplyn z vlhké mrvy jako stlačený zemní plyn	13	16
Bioplyn ze suché mrvy jako stlačený zemní plyn	12	15

E. Odhadované rozložené standardní hodnoty pro budoucí biopaliva a biokapaliny, které nebyly v lednu 2008 na trhu nebo byly na trhu pouze v zanedbatelném množství

Rozložené standardní hodnoty pro pěstování: „ e ec “ podle definice v části C této pří l o hy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z pšeničné slámy	3	3
Ethanol z odpadního dřeva	1	1
Ethanol cíleně pěstovaných energetických dřevin	6	6
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva	1	1
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin	4	4
DME z odpadního dřeva	1	1
DME z pěstovaných dřevin	5	5
Methanol z odpadního dřeva	1	1
Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	5	5
podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

Rozložené standardní hodnoty pro zpracování (včetn ě př eby t e č né elektři ny): „ e p – e ee “ podle definice v části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z pšeničné slámy	5	7
Ethanol ze dřeva	12	17
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou ze dřeva	0	0
DME ze dřeva	0	0
Methanol ze dřeva	0	0
Podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

Rozložené standardní hodnoty pro přepravu a d istr ib u ci : „ e td “ podle definice v části C této přílohy

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z pšeničné slámy	2	2
Ethanol z odpadního dřeva	4	4
Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	2	2
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva	3	3
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin	2	2
DME z odpadního dřeva	4	4
DME z cíleně pěstovaných energetických dřevin	2	2
Methanol z odpadního dřeva	4	4
Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	2	2
podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby methanolu

Souhrnné hodnoty pro pěstování, zpracování, pře p ra v u a dis t ribu c i

Způsob výroby biopaliva nebo biokapaliny	Typické emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)	Standardní emise skleníkových plynů (g CO2eq/MJ)
Ethanol z pšeničné slámy	11	13
Ethanol z odpadního dřeva	17	22
Ethanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	20	25
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z od­ padního dřeva	4	4
Motorová nafta vyrobená Fischer-Tropschovou syntézou z cíleně pěstovaných energetických dřevin	6	6
DME z odpadního dřeva	5	5
DME z pěstovaných dřevin	7	7
Methanol z odpadního dřeva	5	5
Methanol z cíleně pěstovaných energetických dřevin	7	7
podíl z obnovitelných zdrojů u MTBE	Stejné jako u použitého způsobu výroby

PŘÍLOHA VI

Minimální požadavky na harmonizovaný vzor národních akčních plánů pro energii z obnovitelných zdrojů

1. Očekávaná konečná spotřeba energie

Hrubá konečná spotřeba energie při výrobě elektřiny, v dopravě a při vytápění a chlazení pro rok 2020 se zohledněním účinků politických opatření v souvislosti s energetickou účinností.

2. Národní odvětvové cíle pro rok 2020 a odhadované podíly energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, vytá­ pění a chlazení a v dopravě

a) cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny v roce 2020;

b) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny;

c) cíl pro podíl energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení v roce 2020;

d) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů při vytápění a chlazení;

e) odhadovaný vývoj podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě;

f) národní orientační plán členského státu podle čl. 3 odst. 2 a přílohy I části B.

3. Opatření k dosažení cílů

a) přehled všech politik a opatření týkajících se podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů;

b) konkrétní opatření ke splnění požadavků článků 13, 14 a 16, včetně potřeby rozšířit nebo posílit stávající infra­ strukturu, aby se usnadnilo začlenění množství energie z obnovitelných zdrojů, které je zapotřebí k dosažení ná­ rodního cíle pro rok 2020, a dále opatření k urychlení schvalovacích postupů, opatření k odbourávání jiných než technologických překážek a opatření týkající se článků 17 až 21;

c) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů při výrobě elektřiny;

d) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů při vytápění a chlazení;

e) režimy podpory členského státu nebo skupiny členských států určené k podpoře využívání energie z obnovitel­ ných zdrojů v dopravě;

f) konkrétní opatření na podporu využívání energie z biomasy, zejména pro další zvýšení využívání biomasy, zohledňující:

i) dostupnost biomasy: domácí potenciál i dovoz,

ii) opatření na zvýšení dostupnosti biomasy zohledňující ostatní uživatele biomasy (zemědělství a odvětví sou­ visející s lesnictvím);

g) plánované použití statistických převodů mezi členskými státy a plánovaná účast na společných projektech s dal­ šími členskými státy a třetími zeměmi:

i) odhadovaná přebytečná výroba energie z obnovitelných zdrojů ve srovnání s orientačním plánem, jež by moh­ la být převedena do jiných členských států,

ii) odhadovaný potenciál pro společné projekty,

iii) odhadovaná poptávka po energii z obnovitelných zdrojů, která má být pokryta z jiných zdrojů než z domácí výroby.

4. Hodnocení

a) celkový očekávaný příspěvek jednotlivých technologií pro energie z obnovitelných zdrojů za účelem splnění zá­ vazných cílů do roku 2020 a orientačního plánu týkajícího se podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení a v dopravě;

b) celkový očekávaný příspěvek opatření k zajištění energetické účinnosti a úspor energie za účelem splnění závaz­ ných cílů do roku 2020 a orientačního plánu týkajícího se podílu energie z obnovitelných zdrojů při výrobě elek­ třiny, vytápění a chlazení a v dopravě.

PŘÍLOHA VII

Započtení energie z tepelných čerpadel

Pokud jde o podíl aerotermální, geotermální nebo hydrotermální energie využité tepelnými čerpadly, jež se považuje za ener­ gii z obnovitelných zdrojů pro účely této směrnice, ERES se vypočítá podle tohoto vzorce:

ERES = Qusable * (1–1/SPF)

kde

— Qusable = odhadované celkové teplo využitelné tepelnými čerpadly, jež splňují kritéria uvedená v čl. 5 odst. 4, uplatňováno takto: Přihlíží se pouze k tepelným čerpadlům, u nichž je SPF > 1,15 * 1/η.

— SPF = odhadovaný faktor průměrné sezónní účinnosti u těchto teplených čerpadel.

— η = poměr mezi celkovou hrubou výrobou elektřiny a primární spotřebou energie pro výrobu elektřiny, a vypočítá se jako průměr EU založený na údajích Eurostatu.

Do 1. ledna 2013 Komise stanoví pokyny, jak mají členské státy odhadovat hodnoty Qusable a SPF u různých zařízení a tech­ nologií tepelných čerpadel, přičemž zohlední rozdíly v klimatických podmínkách, zejména velmi studené klima.

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/29/ES

ze dne 23. dubna 2009,

kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4) vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Spo­ lečenství“), aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a hospo­ dářsky účinným.

(2) Konečným cílem Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), která byla jménem Evropského společenství schválena rozhodnutím Rady 94/69/ES (5), je dosáhnout stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by za­ bránila nebezpečnému narušení klimatického systému lid­ skou činností. Aby se dosáhlo tohoto cíle, neměl by být celkový nárůst průměrné roční teploty při zemském povr­ chu vyšší než 2 °C ve srovnání s úrovní před industriali­ zací. Nejnovější hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) ukazuje, že pro dosažení tohoto cíle musí celosvětové emise skleníkových plynů dosáhnout vr­ cholu v roce 2020. To vyžaduje zvýšení úsilí ze strany Společenství, rychlé zapojení rozvinutých zemí a podporu účasti rozvojových zemí na procesu snižování emisí.

(1) Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 66.

(2) Úř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 19.

(3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. dub­ na 2009.

(4) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(5) Úř. věst. L 33, 7.2.1994, s. 11.

(3) Evropská rada v březnu 2007 přijala pevný závazek snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů ve Spo­ lečenství o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990 a o 30 % za předpokladu, že ostatní vyspělé země se rovněž zaváží k srovnatelným snížením emisí a hospodářsky vyspělejší rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a pří­ slušným schopnostem. Do roku 2050 by se celosvětové emise skleníkových plynů měly snížit o nejméně 50 % pod úroveň roku 1990. K tomuto snižování emisí by měla při­ spívat všechna hospodářská odvětví, včetně mezinárodní námořní a letecké dopravy. Letecká doprava se na snižo­ vání emisí podílí díky svému zahrnutí do systému Spole­ čenství. Pokud členské státy do 31. prosince 2011 neschválí mezinárodní dohodu Mezinárodní námořní or­ ganizace, která by do svých cílů v oblasti snižování emisí zahrnula rovněž emise z mezinárodní námořní dopravy, nebo pokud Společenství do stejného dne neschválí žád­ nou takovou dohodu uzavřenou v rámci UNFCCC, měla by Komise předložit návrh na zahrnutí emisí z mezinárod­ ní námořní dopravy v souladu s harmonizovanými po­ stupy do závazku Společenství v oblasti snížení emisí s cílem, aby navrhovaný akt vstoupil v platnost do roku 2013. Tento návrh by měl minimalizovat veškeré nepří­ znivé dopady na konkurenceschopnost Společenství a při­ hlížet rovněž k potenciálním přínosům pro životní prostředí.

(4) Evropský parlament připomněl v usnesení ze dne 31. led­ na 2008 k závěrům konference na Bali o změně klimatu (COP 13 a COP/MOP 3) (6) svůj požadavek, aby se průmys­ lové země zavázaly ke snížení svých emisí skleníkových plynů o nejméně 30 % do roku 2020 a o 60 až 80 % do roku 2050 oproti úrovním roku 1990. Vzhledem k tomu, že tento plán předpokládá pozitivní výsledky konference COP 15, která se bude konat v Kodani v roce 2009, měla by Evropská unie v rámci svého přínosu k budoucí mezi­ národní dohodě o změně klimatu (dále jen „mezinárodní dohoda o změně klimatu“) začít vypracovávat vyšší cíle pro snížení emisí pro rok 2020 a pro léta následující a měla by se rovněž pokusit zajistit, že po roce 2013 umožní sy­ stém Společenství zavést v případě nutnosti přísnější ma­ ximální hodnoty emisí.

(5) S cílem přispět k dosažení těchto dlouhodobých cílů je vhodné stanovit předvídatelný postup, jímž by měly být snižovány emise zařízení, na která se vztahuje systém Spo­ lečenství. Aby byl závazek Společenství snížit emise skleníkových plynů o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990 splněn efektivněji z hlediska nákladů, měly by přidě­ lené povolenky na emise dotyčných zařízení v roce 2020 být 21 % pod emisní úrovní roku 2005.

(6) Úř. věst. C 68 E, 21.3.2009, s. 13.

(6) Aby byla posílena jistota a předvídatelnost systému Spole­ čenství, měla by být určena ustanovení o zvýšení míry pří­ spěvku systému Společenství k dosažení celkového snížení o více než 20 %, zejména s ohledem na cíl Evropské rady snížit emise o 30 % do roku 2020, který je považován z vědeckého hlediska za nezbytný k odvrácení nebezpečné změny klimatu.

(7) Pokud Společenství a třetí země uzavřou mezinárodní do­ hodu o změně klimatu, v souladu s níž bude po roce 2012 přijato celosvětové opatření, mělo by být zásadním způso­ xxx podpořeno kreditování snížení emisí produkovaných těmito zeměmi. Než se tato dohoda uzavře, mělo by být lépe zajištěno další využívání kreditů z oblastí mimo Společenství.

(8) Zatímco zkušenost získaná během prvního obchodo­ vacího období ukazuje, že potenciál systému Společenství a dokončení národních alokačních plánů pro druhé obcho­ dovací období povede k zásadnímu snížení emisí do roku 2012, přezkum provedený v roce 2007 potvrdil, že harmonizovanější systém pro obchodování je nezbytný, aby se lépe využily přednosti obchodování s emisemi, předešlo narušení vnitřního trhu a ulehčilo propojení sy­ stémů obchodování s emisemi. Dále by měla být zajištěna větší předvídatelnost a měla by být rozšířena oblast působ­ nosti systému o nová odvětví a plyny, aby byl posílen jak signál o ceně uhlíku, což je nutný impuls pro nezbytné in­ vestice, tak otevřeny nové možnosti snížení emisí, což po­ vede ke zmenšení celkových nákladů na snižování emisí a k zvýšení účinnosti systému.

(9) Definice skleníkových plynů by se měla sladit s definicí ob­ saženou v Rámcové úmluvě Organizace spojených náro­ dů o změně klimatu (UNFCCC) a jasněji by se měl stanovit a aktualizovat potenciál globálního oteplování pro jedno­ tlivé skleníkové plyny.

(10) Systém Společenství by se měl rozšířit na další zařízení, u nichž je možno monitorovat, vykazovat a ověřovat emi­ se se stejným stupněm přesnosti, jak vyžadují stávající plat­ né požadavky na monitorování, vykazování a ověřování.

(11) Pokud existují pro malá zařízení, jejichž emise nepřekra­ čují mezní hodnotu 25 000 tun ekvivalentu CO2 za rok, rovnocenná opatření ke snižování emisí skleníkových ply­ nů, zejména daňové povahy, měly by být stanoveny po­ stupy, podle kterých by členské státy mohly vyloučit ze systému obchodování s emisemi taková malá zařízení za předpokladu, že zmíněná opatření jsou uplatňována. Vy­ loučeny mohou být také nemocnice, pokud přijmou rov­ nocenná opatření. V zájmu zjednodušení správy nabízí tato mezní hodnota maximální výhody, pokud jde o sní­ žení administrativních nákladů, měřeno na tunu ekvivalen­ tu CO2 vyloučenou ze systému. Jelikož v budoucnu již

nebudou existovat pětiletá přidělovací období, mělo by být v zájmu jistoty a předvídatelnosti systému stanoveno, jak často musí být přezkoumávána povolení k vypouštění emi­ sí skleníkových plynů. Návrh opatření vztahujících se na malá zařízení, jejichž prostřednictvím bude dosaženo pří­ spěvku ke snížení emisí rovnocenného tomu, kterého bylo dosaženo v systému Společenství, by měly předložit člen­ ské státy. Uvedená opatření by mohla zahrnovat daňová opatření, dohody s odvětvím průmyslu a regulaci. S ohle­ dem na potřebu snížit zbytečnou administrativní zátěž pro menší producenty emisí mohou členské státy zavést zjed­ nodušené postupy a opatření pro plnění požadavků této směrnice.

(12) Informace o uplatňování této směrnice by měly být snad­ no přístupné, a to zejména pro malé a střední podniky.

(13) Množství povolenek vydané v celém Společenství by se od poloviny období 2008–2012 mělo lineárně snižovat, aby se zajistilo, že systém obchodování s emisemi povede v průběhu času k postupnému a předvídatelnému snížení emisí. Roční snížení povolenek by mělo odpovídat 1,74 % povolenek vydaných členskými státy na základě rozhod­ nutí Komise o jejich národních alokačních plánech na ob­ dobí 2008–2012, aby systém Společenství cestou co nejmenších nákladů přispěl k tomu, že Společenství splní svůj závazek snížit do roku 2020 celkové emise o nejmé­ ně 20 %.

(14) Tento příspěvek odpovídá snížení emisí v systému Spole­ čenství v roce 2020 o 21 % pod hodnoty vykázané v roce 2005 a zahrnuje rovněž dopad rozšíření oblasti působnos­ ti v období 2008–2012 vůči období 2005–2007 a hod­ noty emisí pro odvětví obchodování s emisemi z roku 2005, jež byly použity pro vyhodnocení bulharského a ru­ munského národního alokačního plánu na období 2008–2012, s výsledkem, že v roce 2020 bude moci být přiděleno nejvýše 1 720 milionů povolenek. Přesná množ­ ství emisí budou vypočítána, jakmile členské státy vydají povolenky na základě rozhodnutí Komise o národních alo­ kačních plánech na období 2008–2012, neboť přidělení povolenek určitým zařízením bylo podmíněno tím, že je­ jich emise budou doloženy a ověřeny. Po ukončení přidě­ lování povolenek na období 2008–2012 zveřejní Komise přidělené množství povolenek pro celé Společenství. Toto množství by mělo být přizpůsobeno s ohledem na zaří­ zení, která spadají nebo nespadají v období 2008–2012 anebo od roku 2013 do systému Společenství.

(15) Dodatečné úsilí, jež má hospodářství Společenství vynalo­ žit, vyžaduje kromě jiného, aby fungoval přepracovaný sy­ stém Společenství s nejvyšším možným stupněm hospodářské výkonnosti a na základě plně harmonizo­ vaných podmínek přidělování v rámci Společenství. Zák­ ladním způsobem přidělování by proto mělo být dražení, neboť je nejjednodušším a podle všeobecného mínění

hospodářsky nejúčinnějším systémem. Tím by se měly od­ stranit rovněž neočekávané zisky a noví účastníci na trhu a hospodářství s nadprůměrně vysokým růstem by měli mít stejné podmínky hospodářské soutěže jako stávající zařízení.

(16) Má-li být zachována environmentální a administrativní účinnost systému Společenství a zabráněno narušení ho­ spodářské soutěže a předčasnému vyčerpání rezervy pro nové účastníky na trhu, měla by být sjednocena pravidla pro nové účastníky na trhu, aby se zajistilo, že všechny členské státy uplatňují stejný přístup, zejména pokud jde o „rozsáhlá rozšiřování“ zařízení. Měla by být proto začle­ něna harmonizovaná pravidla pro provádění této směr­ nice. V těchto pravidlech by mělo být podle potřeby definováno „rozsáhlé rozšíření“ jako zvýšení stávajícího in­ stalovaného výkonu nejméně o 10 % či jako výrazný ná­ růst emisí z tohoto zařízení spojený se zvýšením instalovaného výkonu. Příspěvky z rezervy pro nové účast­ níky na trhu by měly být poskytovány pouze v případě rozsáhlého rozšíření zařízení.

(17) Všechny členské státy budou muset výrazně investovat, aby do roku 2020 snížily uhlíkovou náročnost svých ho­ spodářství, a ty členské státy, jejichž příjem na obyvatele je nadále významně pod průměrem Společenství a jejichž ho­ spodářství dohánějí bohatší členské státy, budou muset vy­ konat ještě mnoho, aby zlepšily svou energetickou účinnost. S ohledem na cíle, jimiž je odstranit narušení ho­ spodářské soutěže na vnitřním trhu Společenství a zajistit nejvyšší možnou míru hospodářské účinnosti při pře­ chodu hospodářství Společenství k bezpečnému a udrži­ telnému hospodářskému prostoru s nízkými emisemi CO2, není vhodné přistupovat k odvětvím hospodářství v systé­ mu Společenství rozdílně v jednotlivých členských státech. Je proto nutné vyvinout jiné mechanismy k podpoře úsilí členských států s relativně nízkým příjmem na obyvatele a lepšími výhledy růstu. 88 % procent celkového množství povolenek, které mají být vydraženy, by mělo být rozdě­ leno mezi členské státy na základě jejich poměrného po­ dílu na emisích roku 2005 v systému Společenství nebo na základě průměru za období 2005–2007, podle toho, která hodnota je vyšší. 10 % celkového množství by mělo být rozděleno v zájmu solidarity a růstu ve Společenství ve prospěch některých členských států a mělo by být použito ke snížení emisí a k přizpůsobení se dopadům změny kli­ matu. Při rozdělení těchto 10 % by se měl brát ohled na příjem na obyvatele za rok 2005 a na výhledy růstu člen­ ských států a členské státy s nízkým příjmem na obyvatele a dobrými výhledy růstu by tedy měly obdržet více. Člen­ ské státy s průměrným příjmem na obyvatele, který činí více než 20 % průměru Společenství, by měly při tomto rozdělení přispět svým dílem, pokud přímé náklady na cel­ kový balíček odhadnuté v posouzení dopadu provedeném Komisí, připojeném k balíčku prováděcích opatření k cílům EU v oblasti změny klimatu a obnovitelných ener­

měly být rozděleny mezi členské státy, jejichž emise skleníkových plynů v roce 2005 byly alespoň o 20 % nižší než úrovně emisí ve výchozím roce, které se na ně vztaho­ valy podle Kjótského protokolu.

(18) Vzhledem ke značnému úsilí, kterého je třeba pro ochranu klimatu a přizpůsobení se nevyhnutelným dopadům změny klimatu, je vhodné použít nejméně 50 % výnosů z dražeb povolenek ke snížení emisí skleníkových plynů, k přizpůsobení se dopadům změny klimatu, k financování výzkumu a vývoje v oblasti snižování emisí a přizpůsobení se, k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů s cílem splnit závazek Unie pokrýt do roku 2020 20 % svých energetic­ kých potřeb energií z obnovitelných zdrojů, ke splnění zá­ vazku Společenství zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost Společenství o 20 %, na ekologicky bezpečné za­ chytávání a geologické ukládání skleníkových plynů, na příspěvek do Globálního fondu pro energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů a do Fondu pro přizpů­ sobení zřízenému na poznaňské konferenci o změně kli­ matu (COP 14 a COP/MOP 4), na opatření k zamezení odlesnění a k podpoře přizpůsobení se v rozvojových ze­ mích a k řešení sociálních otázek, jako je například možný nárůst cen elektřiny v domácnostech s nízkými a středními příjmy. Tento procentní podíl je výrazně pod čistými vý­ nosy, jež orgány veřejné moci očekávají z dražeb, a bere do úvahy potenciální ztráty příjmů z daní právnických osob. Výnosy z dražeb povolenek by kromě toho měly být pou­ žívány k financování administrativních nákladů na řízení systému Společenství. Tato směrnice by také měla upravo­ vat sledování toho, jak jsou prostředky získané z dražeb používány k daným účelům. Oznámení o použití pro­ středků nezbavuje členské státy povinnosti stanovené v čl. 88 odst. 3 Smlouvy informovat o některých vnitros­ tátních opatřeních. Touto směrnicí nejsou dotčeny vý­ sledky jakýchkoli budoucích řízení o státní podpoře, která mohou být uskutečněna v souladu s články 87 a 88 Smlouvy.

(19) Proto by se mělo plné dražení povolenek od roku 2013 pro odvětví energetiky stát pravidlem, při zohlednění schopnosti tohoto odvětví přesouvat zvýšené náklady na CO2, a pro zachytávání a ukládání CO2 by neměly být při­ dělovány bezplatné povolenky, neboť pobídka pro toto opatření spočívá v povolenkách, které s ohledem na ulo­ žené emise nemusí být vyřazeny. Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže, mohou výrobci elektřiny dostávat bezplatné povolenky na dálkové vytápění a chlazení a na teplo a chlazení vyrobené vysoce účinnou kombinovanou výrobou tepla a elektřiny podle směrnice Evropského pa­ rlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o pod­ poře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (1) v případě, že by na takové teplo vyrobené v zařízeních ji­ ných odvětví byly přiděleny bezplatné povolenky.

gií pro rok 2020 , nepřesahují 0,7 % HDP. Další 2 % cel­  

kového množství povolenek, které mají být vydraženy, by

(1) Úř. věst. L 52, 21.2.2004, s. 50.

(20) Hlavní dlouhodobá pobídka pro zachytávání a ukládání CO2 a nové technologie využívající obnovitelné zdroje energie spočívá v tom, že nebudou muset být vyřazeny po­ volenky na emise CO2, které jsou trvale uloženy nebo je­ jichž vzniku se zabrání. V zájmu rychlejší demonstrace prvních komerčních zařízení a inovativních technologií využívajících obnovitelné zdroje energie by se navíc měly vyhradit povolenky z rezervy pro nové účastníky na trhu k tomu, aby prvním takovým zařízením v Unii mohla být vyplacena odpovídající odměna za dostatečné množství tun uloženého nebo nevyprodukovaného CO2, pokud exi­ stuje dohoda o sdílení znalostí. Dodatečné financování by se mělo vztahovat na dostatečně velké projekty, které jsou svou podstatou inovativní a na jejichž financování se výz­ namnou měrou podílí provozovatel, jenž pokrývá v zása­ dě více než polovinu příslušných investičních nákladů, a mělo by zohledňovat životaschopnost projektu.

(21) Pro jiná odvětví, na která se vztahuje systém Společenství, by měl být stanoven přechodný systém, podle něhož by v roce 2013 bylo bezplatně přidělováno 80 % množství, jež odpovídá procentnímu podílu celkových emisí v celém Společenství v období 2005–2007 vypuštěných dotyčný­ mi zařízeními na celkovém množství povolenek přiděle­ ných každoročně ve Společenství. Poté by měl počet bezplatných povolenek klesat každý rok stejným dílem až k 30 % přidělených bezplatných povolenek v roce 2020 s cílem dosáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly při­ děleny žádné bezplatné povolenky.

(22) Má-li se zajistit řádné fungování trhů s uhlíkem a elektři­ nou, měly by být dražby povolenek na období od roku 2013 zahájeny do roku 2011 a měly by se zakládat na jas­ ných a objektivních zásadách stanovených s dostatečným předstihem.

(23) Aby se co nejvíce omezilo narušení hospodářské soutěže ve Společenství, mělo by být přechodně povoleno přidělo­ vání bezplatných povolenek zařízením na základě harmo­ nizovaných pravidel Společenství („předem stanovené referenční hodnoty“). Tato pravidla by měla vycházet z technik s největší účinností týkající se skleníkových ply­ nů a energie, nejúčinnějších náhražek a alternativních výrobních procesů, používání biomasy, energie z obnovi­ telných zdrojů, jakož i zachytávání a ukládání CO2. Nemě­ la by vytvářet žádnou pobídku ke zvýšení emisí a měla by zajistit, aby byl stále větší podíl dotyčných povolenek dra­ žen. V zájmu řádného fungování trhu musí být příděly ur­ čeny před začátkem obchodovacího období. Uvedená harmonizovaná pravidla mohou rovněž zohlednit emise související s používáním hořlavých odpadních plynů, nelze-li vzniku těchto odpadních plynů v průmyslové vý­ robě zabránit. V tomto ohledu mohou stanovit, že provo­ zovatelům zařízení na spalování uvedených odpadních plynů nebo provozovatelům zařízení, která jsou původci těchto plynů, budou přiděleny bezplatné povolenky. Tato pravidla by měla rovněž předcházet neopodstatněnému narušení hospodářské soutěže na trzích s elektřinou, vytá­ pěním a chlazením dodávanými průmyslovými zařízeními.

Dále by měla zabránit nežádoucímu narušování hospodář­ ské soutěže mezi průmyslovými činnostmi prováděnými v zařízeních s jediným provozovatelem a výrobou, která je prováděna v externích zařízeních. Měla by platit pro nové účastníky na trhu, kteří provozují stejné činnosti jako stá­ vající zařízení, jimž jsou přechodně přidělovány bezplatné povolenky. S cílem zamezit narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu by neměly být bezplatné povolenky při­ dělovány na výrobu elektřiny novými účastníky na trhu. Povolenky, které se v roce 2020 ještě budou nacházet v re­ zervě pro nové účastníky na trhu, by měly být nabídnuty v dražbě.

(24) Společenství bude při vyjednávání o ambiciózní meziná­ rodní dohodě o změně klimatu, jež povede k dosažení cíle omezení nárůstu zemské teploty na 2 °C, nadále v čele a opírá se o pokrok dosažený v této oblasti na 13. konfe­ renci stran UNFCC a třetí schůzce smluvních stran Kjót­ ského protokolu, která se konala na indonéském Bali ve dnech 3. až 14. prosince 2007. Pokud by ostatní rozvinuté země a další významní producenti emisí skleníkových ply­ nů nepřistoupili k této mezinárodní dohodě, mohlo by to vést ke zvýšení emisí skleníkových plynů v třetích zemích, jejichž průmyslová odvětví nejsou vázána srovnatelnými uhlíkovými omezeními („únik uhlíku“), a zároveň hospo­ dářsky znevýhodnit určitá energeticky náročná odvětví a pododvětví ve Společenství, jež jsou vystavena meziná­ rodní hospodářské soutěži. To by mohlo narušit ekologic­ kou vyváženost a přínos opatření Společenství. Aby se vyřešil problém úniku uhlíku, mělo by Společenství přidě­ lovat bezplatně 100 % povolenek odvětvím nebo podod­ větvím, jež splňují příslušná kritéria. Určení těchto odvětví nebo pododvětví a nutných opatření by mělo být nově po­ souzeno s cílem zajistit, aby se zasahovalo jen v nezbyt­ ných případech a aby se vyloučilo nadměrné vyrovnání. Pro ta specifická odvětví nebo pododvětví, kde může být opodstatněné se domnívat, že riziku úniku uhlíku nelze za­ bránit jinak, a kde elektřina představuje vysoký podíl výrobních nákladů a je vyráběna účinně, mohou přijatá opatření brát ohled na spotřebu elektřiny ve výrobním procesu, aniž by bylo změněno celkové množství povole­ nek. Prvním krokem by mělo být posouzení rizika úniku uhlíku, které hrozí v těchto odvětvích a pododvětvích, za použití trojmístného číselného kódu (kód NACE-3) nebo případně – jsou-li příslušné údaje dostupné – za použití čtyřmístného číselného kódu (kód NACE-4).

(25) Komise by proto do 30. června 2010 měla přezkoumat si­ tuaci, konzultovat všechny příslušné sociální partnery a s ohledem na výsledky mezinárodních jednání spolu s vhodnými návrhy předložit zprávu. V této souvislosti by měla Komise do 31. prosince 2009 zjistit, u kterých ener­ geticky náročných průmyslových odvětví nebo pododvět­ ví je pravděpodobné, že dojde k úniku uhlíku. Komise by svou analýzu měla založit na vyhodnocení, nakolik může průmysl náklady na potřebné povolenky přenést na ceny příslušných produktů bez výrazných ztrát tržních podílů zařízení mimo Společenství, jež nepřijímají srovnatelná opatření ke snižování svých emisí. Energeticky náročná průmyslová odvětví, u nichž bylo zjištěno výrazné riziko

úniku uhlíku, by mohla obdržet větší množství bezplat­ ných povolenek, nebo by mohl být zaveden účinný vyrov­ návací systém pro CO2, aby byly vytvořeny srovnatelné podmínky pro zařízení ze Společenství, u nichž existuje výrazné riziko úniku uhlíku, a zařízení z třetích zemí. Ta­ kový systém by mohl ukládat dovozcům povinnosti, které by nebyly méně výhodné než ty, které platí pro zařízení ve Společenství, například povinnost vyřazení povolenek. Xxxxxxx přijatá opatření by musela být v souladu se zása­ dami UNFCCC, zejména se zásadou společné, ale rozlišené zodpovědnosti a příslušných schopností, přičemž by byl brán ohled na zvláštní situaci nejméně rozvinutých zemí. Kromě toho by tato opatření musela být v souladu s me­ zinárodními závazky Společenství, včetně závazků podle dohody WTO.

(26) Diskuse v Evropské radě o určení odvětví nebo pododvět­ ví, u nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, má výjimeč­ nou povahu a žádným způsobem neovlivňuje postupy pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi podle článku 202 Smlouvy.

(27) Členské státy mohou usoudit, že je nezbytné poskytovat dočasné kompenzace určitým zařízením, u nichž bylo zjiš­ těno značné riziko úniku uhlíku, za náklady spojené s emi­ semi skleníkových plynů, které se promítají do cen elektřiny. Tato podpora by měla být poskytnuta pouze teh­ dy, je-li nezbytná a úměrná, a měla by zajistit, že v systé­ mu Společenství zůstanou zachovány pobídky k úspoře energie a posun poptávky od „šedé“ k „zelené“ elektřině.

(28) Aby byly ve Společenství zajištěny rovné podmínky ho­ spodářské soutěže, mělo by být harmonizovaným způso­ xxx stanoveno používání kreditů provozovateli v systému Společenství pro snížení emisí dosažených provozovateli mimo Společenství. Kjótský protokol vytyčuje kvantifiko­ vané emisní cíle pro rozvinuté země na období 2008–2012 a stanoví zavedení certifikovaných snížení emisí (CER) z projektů mechanismu čistého rozvoje (CD­ M) a jednotek snížení emisí (ERU) z projektů společné re­ alizace (JI), které mohou rozvinuté země používat k dosažení části emisních cílů. I když kjótský rámec neu­ možňuje vytvářet po roce 2013 žádné jednotky snížení emisí, aniž budou kvantifikovány nové emisní cíle pro při­ jímací země, mohou být kredity mechanismu čistého roz­ voje dále vytvářeny. Doplňkové používání CER a ERU ze zemí, jež ratifikovaly mezinárodní dohodu o změně klima­ tu, by mělo být možné, jakmile uvedená dohoda vstoupí v platnost. V případě nepodepsání takové dohody by mo­ žnosti dalšího používání CER a ERU narušovaly tuto po­ bídku a ztížily dosažení cíle Společenství posílit používání obnovitelných zdrojů energie. Používání CER a ERU by

mělo být v souladu s cílem Společenství vyrábět do roku 2020 20 % energie z obnovitelných zdrojů a mělo by pod­ porovat energetickou účinnost, inovace a technologický rozvoj. Pokud je to v souladu s dosažením uvedených cílů, měla by existovat možnost uzavírat dohody s třetími ze­ měmi za účelem tvorby pobídek pro snížení emisí v těchto zemích, které vedou ke skutečnému dodatečnému snížení emisí skleníkových plynů a zároveň podněcují inovaci spo­ lečností usazených ve Společenství a technologický rozvoj ve třetích zemích. Takové dohody mohou být ratifikovány více zeměmi. Jakmile Společenství schválí uspokojivou mezinárodní dohodu o změně klimatu, měl by být rozší­ řen přístup ke kreditům z projektů v třetích zemích sou­ časně se zvýšením úrovně snížení emisí, které má být dosaženo v systému Společenství.

(29) V zájmu předvídatelnosti by se mělo provozovatelům za­ jistit, že pro období 2008–2012 povolené, ale nevyužité CER a ERU z typů projektů způsobilých pro použití v sy­ stému Společenství během období 2008–2012 budou moci být používány i po roce 2012. Jelikož členské státy nesmějí před rokem 2015 přenášet CER a ERU v držení provozovatelů mezi závazkovými obdobími v rámci me­ zinárodních dohod („banking“ CER a ERU), a pouze v pří­ padě, že se členské státy rozhodnou, že povolí banking těchto CER a ERU v rámci k tomuto účelu omezených práv, mělo by být tohoto zajištění dosaženo tím, že bude členským státům uloženo, aby provozovatelům povolily vyměnit CER a ERU, které byly přiděleny pro snížení emisí před rokem 2012, za povolenky platné od roku 2013. Pro­ tože by však členské státy neměly být povinny přijímat CER a ERU, u kterých není jisté, že je budou moci použí­ vat ke splnění svých stávajících mezinárodních závazků, měl by tento požadavek platit jen do 31. března 2015. Provozovatelé by měli dostat stejné ujištění pro CER z pro­ jektů, které byly zahájeny před rokem 2013 za účelem sní­ žení emisí počínaje rokem 2013. Je důležité, aby kredity z projektů využívané provozovateli představovaly skuteč­ né, ověřitelné, dodatečné a trvalé snížení emisí, měly jed­ noznačný přínos z hlediska udržitelného rozvoje a neměly žádné významné nepříznivé dopady na životní prostředí a sociální dopady. Měl by být vytvořen postup, jenž umož­ ní vyloučení některých typů projektů.

(30) Pro případ, že se uzavření mezinárodní dohody o změně klimatu opozdí, by měla existovat možnost prostřednic­ tvím dohod s třetími zeměmi používat v systému Spole­ čenství kredity z vysoce hodnotných projektů. Takové dohody, které mohou být dvoustranné nebo mnohostran­ né, by mohly nadále umožnit, aby byly projekty, které do roku 2012 vytvářely ERU, ale v kjótském rámci již tak či­ nit nemohou, v systému Společenství nadále uznávány.

(31) Nejméně rozvinuté země jsou obzvláště citlivé vůči dopa­ dům změny klimatu a za emise skleníkových plynů jsou zodpovědné jen malým procentním dílem. Proto by měla být dána potřebám těchto zemí zvláštní priorita, když jsou výnosy z dražeb používány k podpoře přizpůsobení se rozvojových zemí dopadům změny klimatu. V těchto ze­ mích bylo zatím zahájeno jen málo projektů mechanismu čistého rozvoje, proto by mělo být poskytnuto ujištění, že kredity z projektů, které v nejméně rozvinutých zemích za­ čnou po roce 2012, budou přijímány i v případě neexisten­ ce mezinárodní dohody o změně klimatu, pokud jsou tyto projekty zřetelně doplňkové a přispívají k udržitelnému rozvoji. Tento nárok by měl být přiznán nejméně rozvi­ nutým zemím do roku 2020 za předpokladu, že do té doby ratifikují buď mezinárodní dohodu o změně klimatu, nebo dvoustrannou či mnohostrannou dohodu se Společenstvím.

(32) Jakmile bude dosaženo mezinárodní dohody o změně kli­ matu, budou se moci použít dodatečné kredity až do výše poloviny dodatečného snížení uskutečněného v systému Společenství a kvalitní kredity z CDM z třetích zemí by měly být od roku 2013 akceptovány v systému Společen­ ství teprve tehdy, až tyto země ratifikují mezinárodní do­ hodu o změně klimatu.

(33) Společenství a členské státy by měly povolit projektové činnosti jen tehdy, když všichni účastníci na projektu mají ústředí v zemi, která s ohledem na tyto projekty uzavřela mezinárodní dohodu, za účelem zamezit „podnikatelské parazitování“ v zemích, které mezinárodní dohodu xxxxxx vřely, s výjimkou těch účastníků, kteří mají ústředí v tře­ tích zemích nebo v subfederálních či regionálních celcích, které jsou propojeny se systémem Společenství.

(34) Tím, že některá ustanovení této směrnice odkazují na při­ jetí mezinárodní dohody o změně klimatu Společenstvím, není dotčena možnost, aby tuto dohodu uzavřely i členské státy.

(35) Vzhledem k dosavadním zkušenostem by měla být zdoko­ nalena ustanovení systému Společenství pro monitorová­ ní, vykazování a ověřování emisí.

(36) Unie by měla usilovat o zavedení mezinárodně uznávaného systému, který by zajistil snížení odlesňování a zvýšení zalesňování a obnovy zalesnění, a podpořit v rámci UNFCCC cíl, kterým je vytvoření mechanismů fi­ nancování zohledňujících stávající ujednání a tvořících součást účinné, výkonné, spravedlivé a soudržné finanční struktury v rámci mezinárodní dohody o změně klimatu,

(37) K vyjasněné věcné působností směrnice 2003/87/ES, co se týče všech typů kotlů, hořáků, turbín, topných těles, tope­ nišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), pochodní a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů, by měla být doplněna definice „spalování“.

(38) Aby se zajistilo, že povolenky mezi osobami v rámci Spo­ lečenství mohou být neomezeně přenášeny a že systém Společenství může být od ledna 2012 propojen se systé­ my obchodování s emisemi ve třetích zemích a v subfede­ rálních nebo regionálních celcích, měly by být všechny povolenky vedeny v registru Společenství zřízeném roz­ hodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES ze dne 11. února 2004 o mechanismu monitorování emi­ sí skleníkových plynů ve Společenství a provádění Kjót­ ského protokolu (1). Tím by nemělo být dotčeno vedení vnitrostátních registrů pro emise, na které se systém Spo­ lečenství nevztahuje. Registr Společenství by měl poskyto­ vat stejně kvalitní služby jako národní registry.

(39) Od roku 2013 by se na ekologicky bezpečné zachytávání, dopravu a geologické ukládání CO2 měl vztahovat systém Společenství v harmonizované podobě.

(40) Mělo by být sjednáno vzájemné uznávání povolenek mezi systémem Společenství a jinými závaznými systémy ob­ chodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními maximálními hodnotami emisí zavedenými v jakékoli třetí zemi nebo subfederálním nebo regionálním celku.

(41) Třetí země, které sousedí s Unií, by měly být vyzvány k tomu, aby se v případě, že splní podmínky této směrnice, k systému Společenství připojily. Dosažení tohoto cíle by Komise měla co nejusilovněji podporovat při jednáních s kandidátskými zeměmi, potenciálními kandidátskými ze­ měmi a zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sou­ sedství, i při poskytování finanční a technické pomoci těmto zemím. To by usnadnilo předávání technologií a po­ znatků těmto zemím, což je významný prostředek pro za­ jištění všeobecného prospěchu v oblasti hospodářské, sociální i ochrany životního prostředí.

(42) Tato směrnice by měla upravit budoucí dohody o uznává­ ní povolenek mezi systémem Společenství a jinými závaz­ nými systémy obchodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními maximálními hodnotami emisí, jež budou slučitelné se systémem Společenství, s přihlédnutím k náročnosti cílů v oblasti životního prostředí a existenci důsledného a srovnatelného mechanismu pro monitoro­ vání, vykazování a ověřování emisí a systému dohledu nad dodržováním požadavků.

jíž má být dosaženo na kodaňské konferenci o změně kli­  

matu (COP 15 a COP/MOP 5).

(1) Úř. věst. L 49, 19.2.2004, s. 1.

(43) S přihlédnutím ke zkušenostem se systémem Společenství by mělo být možné přidělovat povolenky pro projekty, které snižují emise skleníkových plynů, za předpokladu, že budou prováděny podle pravidel harmonizovaných na úrovni Společenství a že nepovedou k tomu, že by snížení emisí byla započítávána dvakrát, ani nebudou překážkou rozšíření oblasti působnosti systému Společenství nebo dalším politickým opatřením týkajícím se snížení emisí, na která se nevztahuje systém Společenství.

(44) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne

28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pra­ vomocí svěřených Komisi (1).

(45) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí opatření k har­ monizaci pravidel týkajících se definice nového účastníka na trhu, dražení povolenek, přechodného přidělování po­ volenek v celém Společenství, stanovení kritérií a postupů použitelných pro výběr určitých demonstračních projek­ tů, stanovení seznamu odvětví a pododvětví, v nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, používání kreditů, monitoro­ vání, vykazování a ověřování emisí, akreditace ověřovatelů, provádění harmonizovaných pravidel pro projekty a změny některých příloh. Jelikož tato opatření mají obe­ cný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky směrnice 2003/87/ES, včetně jejím doplněním o no­ vé jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhod­ nutí 1999/468/ES.

(46) Směrnice 2003/87/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(47) Je vhodné stanovit brzké provedení těch ustanovení, na je­ jichž základě bude fungovat přepracovaný systém Spole­ čenství od roku 2013.

(48) V zájmu řádného průběhu obchodovacího období 2008–2012 a bez dotčení možnosti, že Komise přijme pro fungování přepracovaného systému Společenství od roku 2013 potřebná opatření, by se měla nadále používat usta­ novení směrnice 2003/87/ES ve znění směrnice 2004/101/ES (2), směrnice 2008/101/ES (3) a nařízení (ES) č. 219/2009 (4).

(1) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/101/ES ze dne

27. října 2004, kterou se s ohledem na projektové mechanismy Kjót­ ského protokolu mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Spole­ čenství (Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 18).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. lis­ topadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES za účelem začle­ nění činností v oblasti letectví do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 ze dne

11. března 2009 o přizpůsobení některých aktů přijatých postupem podle článku 251 Smlouvy regulativnímu postupu s kontrolou podle

(49) Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy.

(50) Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uzna­ né zejména Listinou základních práv Evropské unie.

(51) Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokoji­ vě na úrovni členských států, a proto jich může být z dů­ vodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanove­ nou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(52) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (5) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sesta­ vily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srov­ nání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 2003/87/ES

Směrnice 2003/87/ES se mění takto:

1) V článku 1 se doplňují nové pododstavce, které znějí:

„Tato směrnice rovněž stanoví větší snížení emisí skleníkových plynů s cílem přispět k takovým úrovním sní­ žení, které se z vědeckého hlediska považují za nezbytné k odvrácení nebezpečné změny klimatu.

Tato směrnice rovněž upravuje hodnocení a uplatňování pří­ snějšího cíle Společenství, podle něhož by měly být emise sníženy o více než 20 %, který bude uplatňován poté, co Spo­ lečenství schválí mezinárodní dohodu o změně klimatu ve­ doucí ke snížení emisí skleníkových plynů nad rámec povinností podle článku 9, které se odrážejí v závazku 30 % snížení schváleném Evropskou radou v březnu 2007.“

rozhodnutí Rady 1999/468/ES Přizpůsobení regulativnímu postupu  

s kontrolou – Část druhá (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 109). (5) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

2) Článek 3 se mění takto:

a) písmeno c) se nahrazuje tímto:

„c) ‚skleníkovými plyny‘ rozumějí plyny uvedené v pří­ loze II a jiné plynné složky atmosféry, přírodní i an­ tropogenní, které absorbují a opětovně vyzařují infračervené záření;“;

b) písmeno h) se nahrazuje tímto:

„h) ‚novým účastníkem na trhu‘ rozumí:

— jakékoli zařízení provádějící jednu či více čin­ ností uvedených v příloze I, které obdrželo po­ volení k vypouštění emisí skleníkových plynů poprvé po 30. červnu 2011,

— jakékoli zařízení poprvé provádějící činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnu­ ta v systému Společenství, nebo

— jakékoli zařízení provádějící jednu či více čin­ ností uvedených v příloze I nebo činnost, jež je v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2 zahrnuta v sy­ stému Společenství, které bylo rozsáhle rozší­ řeno po 30. červnu 2011, pouze pokud jde o toto rozšíření.“;

c) doplňují se nová písmena, která znějí:

„t) ‚spalováním‘ rozumí každá oxidace paliv bez ohle­ du na způsob, jakým jsou tímto procesem vyprodu­ kované teplo, elektřina nebo mechanická energie využity, a veškeré jiné přímo spojené činnosti, včetně čištění odpadních plynů;

u) ‚výrobcem elektřiny‘ rozumí zařízení, které 1. led­ na 2005 nebo později vyrábělo elektřinu na prodej třetí osobám a v němž neprobíhá jiná činnost uve­ dená v příloze I než ‚spalování paliv‘.“

3) V čl. 3c odst. 2 se slova „v čl. 11 odst. 2“ nahrazují slovy

„v čl. 13 odst. 1“.

4) V článku 3g se slova „s pokyny přijatými podle článku 14“ nahrazují slovy „s nařízením uvedeným v článku 14“.

5) Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů

Členské státy zajistí, aby od 1. ledna 2005 žádné zařízení ne­ provozovalo činnosti uvedené v příloze I, při kterých vzni­ kají emise specifické pro tyto činnosti, pokud provozovateli nebylo uděleno povolení příslušným orgánem v souladu s články 5 a 6 nebo pokud nebylo zařízení vyňato ze systé­ mu Společenství podle článku 27. To se vztahuje i na zaří­ zení, která byla zahrnuta podle článku 24.“

6) V článku 5 se písmeno d) nahrazuje tímto:

„d) opatření plánovaných k monitorování emisí a jejich vy­ kazování v souladu s nařízením uvedeným v článku 14.“

7) Článek 6 se mění takto:

a) v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Příslušný orgán nejméně každých pět let přezkoumá povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů a v pří­ padě potřeby provede jakékoli změny.“;

b) v odstavci 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c) monitorovací plán odpovídající požadavkům naří­ zení uvedeného v článku 14. Členské státy mohou provozovatelům umožnit monitorovací plán aktu­ alizovat, aniž by došlo ke změně povolení. Provo­ zovatelé předkládají veškeré aktualizované monitorovací plány příslušnému orgánu ke schválení;“.

8) Článek 7 se nahrazuje tímto:

„Článek 7

Změny zařízení

Provozovatel uvědomí příslušný orgán o veškerých pláno­ vaných změnách povahy nebo fungování zařízení nebo o rozšíření či výrazném snížení jeho kapacity, které mohou vyžadovat aktualizaci povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Příslušný orgán povolení podle potřeby aktualizuje. Dojde-li ke změně totožnosti provozovatele za­ řízení, příslušný orgán povolení aktualizuje a zahrne do něj jméno a adresu nového provozovatele.“

9) Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Množství povolenek pro celé Společenství

Množství povolenek pro celé Společenství, které se od roku 2013 začne vydávat každoročně, se lineárně snižuje po uply­ nutí poloviny období 2008–2012. Množství se snižuje o li­ neární faktor 1,74 % ve srovnání s průměrným celkovým ročním množstvím povolenek, které vydaly členské státy v souladu s rozhodnutím Komise o jejich národních alokač­ ních plánech na období 2008–2012.

Komise do 30. června 2010 zveřejní absolutní množství po­ volenek pro celé Společenství na rok 2013, založené na cel­ kovém množství povolenek, které vydaly nebo mají vydat členské státy v souladu s rozhodnutími Komise o jejich národních alokačních plánech na období 2008–2012.

Komise přezkoumá lineární faktor a v roce 2020 nebo poz­ ději případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh s cílem přijmout rozhodnutí do roku 2025.“

10) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 9a

Úprava množství povolenek pro celé Společenství

1. Co se týče zařízení, která byla zahrnuta do systému Společenství v období 2008–2012 podle čl. 24 odst. 1, upra­ ví se množství povolenek, které se mají vydat od 1. led­ na 2013, tak, aby vyjadřovalo průměrné roční množství povolenek vydaných pro tato zařízení během doby jejich za­ hrnutí do systému, upravené o lineární faktor uvedený v článku 9.

2. Členské státy zajistí, aby provozovatelé zařízení pro­ vádějících činnosti uvedené v příloze I, která jsou zahrnuta do systému Společenství pouze v období od roku 2013, předkládali příslušným orgánům řádně podložené a nezávis­ le ověřené údaje o emisích, aby mohly být zohledněny při úpravě množství povolenek, které se mají pro celé Společen­ ství vydat.

Všechny tyto údaje se předloží příslušnému orgánu do

30. dubna 2010 v souladu s předpisy přijatými podle čl. 14 odst. 1.

Pokud jsou předložené údaje řádně podloženy, příslušný or­ gán je oznámí Komisi do 30. června 2010 a množství povo­ lenek, které se mají vydat, upravené o lineární faktor uvedený v článku 9, se upraví odpovídajícím způsobem. V případě za­ řízení vypouštějících jiné skleníkové plyny než CO2 smí pří­ slušný orgán oznámit nižší objem emisí v závislosti na potenciálu těchto zařízení ke snížení emisí.

3. Komise zveřejní upravená množství uvedená v odstav­ cích 1 a 2 do 30. září 2010.

4. Pokud jde o zařízení, která jsou vyloučena ze systému Společenství podle článku 27, snižuje se množství povole­ nek, které se mají v celém Společenství vydat od 1. led­ na 2013, tak, aby odráželo průměrné množství ověřených emisí těchto zařízení v období 2008–2010 po úpravě o line­ ární faktor uvedený v článku 9.“

11) Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

Dražení povolenek

1. Všechny povolenky, které nejsou přiděleny bezplatně v souladu s články 10a a 10c, členské státy od roku 2013 draží. Do 31. prosince 2010 Komise určí a zveřejní předpo­ kládané množství povolenek, které budou draženy.

2. Celkové množství povolenek, které každý členský stát draží, má toto složení:

a) 88 % celkového množství povolenek, které mají být vy­ draženy, se rozdělí mezi členské státy podílem, který je totožný s podílem ověřených emisí podle systému Spo­ lečenství za rok 2005 nebo s průměrem za období 2005–2007 dotyčného členského státu, podle toho, která hodnota je vyšší;

b) 10 % celkového množství povolenek, které mají být vy­ draženy, se rozdělí mezi některé členské státy na účely solidarity a růstu ve Společenství, čímž se zvýší množ­ ství povolenek, které tyto členské státy draží podle pís­ mene a), o procentní podíly uvedené v příloze IIa; a

c) 2 % celkového množství povolenek, které mají být vy­ draženy, se rozdělí mezi členské státy, jejichž emise skleníkových plynů v roce 2005 byly alespoň o 20 % nižší než emise ve výchozím roce, které se na ně vzta­ hují podle Kjótského protokolu. Rozdělení tohoto pro­ centního podílu mezi dotyčné členské státy je stanoveno v příloze IIb.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) se podíl členských států, které se neúčastnily systému Společenství v roce 2005, vypočítá na základě jejich ověřených emisí podle systému Společenství v roce 2007.

V případě potřeby se procentní podíly uvedené v prvním pododstavci písm. b) a c) úměrně upraví, aby rozdělení před­ stavovalo 10 % a 2 %.

3. Členské státy určí způsob, jakým mají být využity vý­ nosy z dražeb povolenek. Alespoň 50 % výnosů z dražeb po­ volenek podle odstavce 2 včetně všech výnosů z dražeb povolenek uvedených v odst. 2 prvním pododstavci písm. b) a c), anebo ekvivalent těchto výnosů ve finanční hodnotě, se použije k jednomu nebo více z těchto účelů:

a) na snížení emisí skleníkových plynů, včetně příspěvku do Globálního fondu pro energetickou účinnost a ener­ gii z obnovitelných zdrojů a do Fondu pro přizpůsobení zřízeného na poznaňské konferenci o změně klimatu (COP 14 a COP/MOP 4), na přizpůsobení dopadům

změny klimatu a na financování projektů výzkumu a vý­ voje a demonstračních projektů týkajících se snižování emisí a přizpůsobení změně klimatu, včetně účasti na in­ iciativách v rámci Evropského strategického plánu pro energetické technologie a evropských technologických platforem;

b) na vývoj v oblasti energie z obnovitelných zdrojů s cílem splnit závazek Společenství pokrýt do roku 2020 20 % svých energetických potřeb energií z obnovitelných zdrojů a na vývoj dalších technologií, které přispívají k přechodu na bezpečné a udržitelné nízkouhlíkové ho­ spodářství ke splnění závazku Společenství zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 %;

c) na předcházení odlesňování a na zvýšení zalesňování a obnovy zalesnění v rozvojových zemích, které ratifi­ kují mezinárodní dohodu o změně klimatu; na převod technologií a snazší přizpůsobení se nepříznivým dů­ sledkům změny klimatu v těchto zemích;

d) na zachytávání CO2 v lesních porostech ve Společenství;

e) na ekologicky bezpečné zachytávání a geologické uklá­ dání CO2 zejména z elektráren spalujících pevná fosilní paliva a z řady průmyslových odvětví a pododvětví, a to i ve třetích zemích;

f) na podněcování k přechodu na ty způsoby dopravy, které produkují nízké emise uhlíku, a na veřejnou hro­ madnou dopravu;

g) na financování výzkumu a vývoje v oblasti energetické účinnosti a čistých technologií v odvětvích, na něž se vztahuje tato směrnice;

h) na opatření, jejichž cílem je zvýšit energetickou účinnost a zlepšit izolaci nebo poskytnout finanční podporu na řešení sociálních aspektů v domácnostech s nižšími a středními příjmy;

i) na pokrytí administrativních nákladů na řízení systému Společenství.

Má se za to, že členské státy dosáhly souladu s tímto odstav­ cem, pokud zavedly a uplatňují politiky daňové nebo finanč­ ní podpory, zejména ve vztahu k rozvojovým zemím, anebo vnitrostátní regulační politiky na posílení finanční podpory, které jsou vytvořeny pro účely uvedené v prvním pododstav­ ci a které představují hodnotu odpovídající alespoň 50 % vý­ nosů z dražeb povolenek podle odstavce 2, včetně všech výnosů z dražeb povolenek uvedených v odst. 2 prvním pod­ odstavci písm. b) a c).

Členské státy informují Komisi o využití výnosů a o krocích učiněných podle tohoto odstavce ve svých zprávách předlo­ žených podle rozhodnutí č. 280/2004/ES.

4. Do 30. června 2010 přijme Komise nařízení o harmo­ nogramu, správě a jiných aspektech dražeb, aby byla zajiště­ na jejich otevřenost, transparentnost, harmonizace a nediskriminační povaha. Tento proces by proto měl být předvídatelný, zejména pokud jde o načasování a sled dra­ žeb a o předpokládaný objem povolenek, jež budou v draž­ bách nabízeny.

Dražby se pořádají tak, aby bylo zajištěno,

a) že provozovatelé, a zejména malé a střední podniky, na které se vztahuje systém Společenství, mají k dražbám plný, náležitý a spravedlivý přístup;

b) že všichni účastníci mají ve stejný okamžik přístup ke stejným informacím a že účastníci dražby nenarušují;

c) že organizace dražeb a účast na nich je efektivní z hle­ diska nákladů a že se předchází zbytečným administra­ tivním nákladům a

d) že přístup k povolenkám je zaručen i malým producen­ tům emisí.

Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Členské státy podávají o každé dražbě zprávu týkající se řád­ ného dodržení dražebních pravidel, zejména pokud jde o spravedlivý a otevřený přístup, transparentnost, tvorbu cen a technické a organizační stránky dražby. Tyto zprávy se předkládají do jednoho měsíce po konání dražby a zveřejňují se na internetových stránkách Komise.

5. Komise sleduje fungování evropského trhu s uhlíkem. Každoročně překládá Evropskému parlamentu a Radě zprá­ vu o fungování evropského trhu s uhlíkem, která se týká i provádění dražeb, likvidity a obchodovaných objemů. Člen­ ské státy v případě nutnosti zajistí, aby byly Komisi veškeré příslušné informace poskytnuty nejpozději dva měsíce před­ tím, než Komise zprávu přijme.“

12) Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 10a

Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek platná v celém Společenství

1. Do 31. prosince 2010 přijme Komise prováděcí opa­ tření k harmonizovanému přidělování povolenek uvedená v odstavcích 4, 5, 7 a 12, včetně veškerých opatření nutných pro harmonizované uplatňování odstavce 19.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celé Společen­ ství, aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který mo­ tivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zaří­ zení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a zachytávání a uklá­ dání oxidu uhličitého. Žádné bezplatné povolenky se nepři­ dělují na výrobu elektřiny, s výjimkou případů, na které se vztahuje článek 10c, a elektřiny vyráběné z odpadních plynů.

Aby se při výrobním procesu v daném odvětví nebo podod­ větví dosáhlo maximálního snížení emisí skleníkových ply­ nů a maximální energetické účinnosti, vychází se při výpočtu referenční hodnoty v každém odvětví a pododvětví v zásadě z produktů, a nikoli ze vstupů.

Komise při stanovení zásad pro určování předem stano­ vených referenčních hodnot v jednotlivých odvětvích a pod­ odvětvích konzultuje příslušné zúčastněné subjekty, včetně dotčených odvětví a pododvětví.

Komise poté, co Společenství schválí mezinárodní dohodu o změně klimatu, která povede k závaznému snížení emisí skleníkových plynů porovnatelnému se snížením emisí Spo­ lečenství, přezkoumá tato opatření s cílem zajistit, aby byly bezplatné povolenky přidělovány pouze tehdy, kdy je to plně odůvodněné ve smyslu uvedené dohody.

2. Při stanovení zásad pro určování předem stanovených referenčních hodnot v jednotlivých odvětvích nebo podod­ větvích je výchozím bodem průměrný výkon, kterého v daném odvětví nebo pododvětví dosáhlo 10 % nejúčin­ nějších zařízení Společenství v letech 2007 a 2008. Komise konzultuje příslušné zúčastněné subjekty, včetně dotčených odvětví a pododvětví.

Nařízení podle článků 14 a 15 stanoví za účelem určení předem stanovených referenčních hodnot harmonizovaná pravidla monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů vzniklých v souvislosti s výrobou.

3. S výhradou odstavců 4 a 8 a bez ohledu na článek 10c se bezplatné povolenky nepřidělují výrobcům elektřiny, za­ řízením na zachytávání CO2, přepravnímu potrubí pro CO2 ani úložištím CO2.

4. Bezplatné povolenky se přidělují na dálkové vytápění a vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu směrnice 2004/8/ES v případě hospodářsky odůvod­ něných žádostí, pokud jde o vytápění či chlazení. V každém roce následujícím po roce 2013 se celkové množství povo­ lenek přidělených těmto zařízením a týkajících se tohoto tep­ la upraví o lineární faktor uvedený v článku 9.

5. Maximální roční počet povolenek, jenž je základem pro výpočet povolenek pro zařízení, na která se nevztahuje od­ stavec 3 a která nejsou novými účastníky na trhu, nepřesáhne součet

a) ročního celkového množství pro celé Společenství, jak je určeno podle článku 9, vynásobeného podílem emisí ze zařízení, na něž se nevztahuje odstavec 3, na celkovém průměrném množství ověřených emisí vyprodukova­ ném v období 2005–2007 zařízeními, na něž se vzta­ hoval systém Společenství v období 2008–2012, a

b) celkového průměrného ročního množství ověřených emisí vyprodukovaných v období 2005–2007 zaříze­ ními, jež budou do systému Společenství zařazena až od roku 2013 a na něž se nevztahuje odstavec 3, po úpravě o lineární faktor uvedený v článku 9.

V případě nutnosti se použije opravný koeficient, který je jed­ notný pro všechna odvětví.

6. Pro odvětví nebo pododvětví, u nichž bylo zjištěno značné riziko úniku uhlíku v důsledku promítnutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny, mohou členské státy rovněž přijmout finanční opatření ke kompenzaci těchto nákladů, jsou-li v souladu s platnými a připravovanými pravidly státní podpory v této oblasti.

Tato opatření se zakládají na předem stanovených referenč­ ních hodnotách nepřímých emisí CO2 na jednotku výroby. Tyto referenční hodnoty se vypočítají pro dané odvětví nebo pododvětví jako násobek spotřeby elektřiny na jednotku vý­ roby odpovídající nejúčinnějším dostupným technologiím a emisí CO2 příslušné evropské skladby zdrojů pro výrobu elektřiny.

7. Pět procent z množství povolenek pro celé Společen­ ství určeného v souladu s články 9 a 9a na období 2013–2020 se vyčlení pro nové účastníky na trhu jako ma­ ximální množství, které se může přidělit novým účastníkům na trhu v souladu s pravidly přijatými podle odstavce 1 to­ hoto článku. Povolenky v této rezervě pro celé Společenství, které nejsou přiděleny novým účastníkům na trhu ani pou­ žity podle odstavce 8, 9 nebo 10 tohoto článku v období 2013–2020, členské státy vydraží s přihlédnutím k tomu, do jaké míry zařízení v členských státech již tuto rezervu využi­ la, v souladu s čl. 10 odst. 2, a pokud jde o podrobnou úpra­ vu a harmonogram, v souladu s čl. 10 odst. 4 a s příslušnými prováděcími předpisy.

Množství přidělených povolenek se upraví o lineární faktor uvedený v článku 9.

Žádné bezplatné povolenky se nepřidělují na výrobu elek­ třiny novými účastníky na trhu.

Do 31. prosince 2010 přijme Komise harmonizovaná pravi­ dla pro uplatňování definice ‚nového účastníka na trhu‘, ze­ jména pokud jde o definici ‚rozsáhlého rozšíření‘.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

8. V rezervě pro nové účastníky na trhu je do 31. pro­ since 2015 k dispozici až 300 milionů povolenek s cílem na­ pomoci stimulovat výstavbu a provoz až dvanácti komerčních demonstračních projektů zaměřených na ekolo­ gicky bezpečné zachytávání a geologické ukládání CO2 (CC­ S), jakož i demonstračních projektů v oblasti technologií využívajících obnovitelné zdroje energie na území Unie.

Povolenky se přidělují na podporu demonstračních projek­ tů, které vyváženým způsobem z hlediska zeměpisného roz­ místění rozvíjejí širokou škálu technologií zachytávání a ukládání CO2 a které se zabývají rozvojem inovačních tech­ nologií využívajících obnovitelné zdroje energie, které dosud nejsou podnikatelsky proveditelné. Jejich přidělení závisí na ověřeném omezení emisí CO2.

Projekty se vybírají na základě objektivních a transparentních kritérií, která zahrnují i požadavky na sdílení poznatků. Tato kritéria a opatření se přijímají regulativním postupem s kon­ trolou podle čl. 23 odst. 3 a zveřejňují se.

Na projekty, které splňují kritéria uvedená v třetím podod­ stavci, se vyčleňují povolenky. Podpora těmto projektům se poskytuje prostřednictvím členských států a představuje do­ plněk k významnému podílu finančních prostředků vlo­ žených provozovatelem zařízení. Tyto projekty mohou být spolufinancovány příslušnými členskými státy, jakož i jiný­ mi nástroji. Žádnému projektu se na základě tohoto odstavce neudělí podpora vyšší než 15 % celkového množství povo­ lenek přidělených k tomuto účelu. Tyto povolenky se zohled­ ní v rámci odstavce 7.

9. Litva, která se v souladu s článkem 1 protokolu č. 4 o Jaderné elektrárně Ignalina v Litvě, připojeného k aktu

o přistoupení z roku 2003, zavázala, že vyřadí z provozu blok 2 Jaderné elektrárny Ignalina do 31. prosince 2009, může v případě, že celkové ověřené emise Litvy v období 2013–2015 v systému Společenství překročí množství bez­ platných povolenek vydaných zařízením v Litvě na emise z výroby elektřiny v tomto období a tři osminy z množství povolenek, jež má Litva vydražit v období 2013–2020, po­ žadovat povolenky z rezervy pro nové účastníky na trhu pro účely dražby v souladu s nařízením uvedeným v čl. 10 odst. 4. Maximální množství těchto povolenek odpovídá pře­ kročení emisí v tomto období v míře, ve které k tomuto pře­ kročení došlo v důsledku zvýšených emisí z výroby elektřiny, po odečtení množství, o něž povolenky přidělené v Litvě v období 2008–2012 překročily ověřené litevské emise v sy­ stému Společenství během tohoto období. Tyto povolenky se zohlední v rámci odstavce 7.

10. Kterýkoli členský stát, jehož elektroenergetická síť je propojena s Litvou, jenž v roce 2007 dovážel více než 15 % své domácí spotřeby elektřiny z Litvy pro vlastní spotřebu a jehož emise se zvýšily v důsledku investic do nové výroby elektřiny, může uplatnit odstavec 9 obdobně za podmínek v něm uvedených.

11. S výhradou článku 10b představuje množství přiděle­ ných bezplatných povolenek podle odstavců 4 až 7 tohoto článku v roce 2013 80 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1. Bezplatné přidělení se poté každý rok snižuje o stejnou částku, což povede k 30 % přidělených bezplatných povolenek v roce 2020 s cílem do­ sáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly přiděleny žádné bez­ platné povolenky.

12. S výhradou článku 10b se v roce 2013 a v každém následujícím roce až do roku 2020 zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, která jsou vystavena závažnému riziku úniku uhlíku, přidělují bezplatné povolenky podle odstavce 1 na 100 % množství určeného v souladu s opatřeními uvede­ nými v odstavci 1.

13. Do 31. prosince 2009 a poté každých pět let po dis­ kusi v Evropské radě sestaví Komise na základě kritérií sta­ novených v odstavcích 14 až 17 seznam odvětví a pododvětví uvedených v odstavci 12.

Každý rok může Komise z vlastního podnětu nebo na žádost členského státu zapsat na seznam uvedený v prvním podod­ stavci další odvětví či pododvětví, pokud je možné v rámci analytické zprávy prokázat, že dotyčné odvětví nebo podod­ větví splňuje kritéria stanovená v odstavcích 14 až 17 v dů­ sledku změny, která měla na jeho činnost výrazný dopad.

Za účelem provedení tohoto článku Komise konzultuje člen­ ské státy, příslušná odvětví a pododvětví a ostatní zúčastně­ né subjekty.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

14. Pro určení odvětví nebo pododvětví podle od­ stavce 12 Komise na úrovni Společenství posoudí, do jaké míry je pro dotyčné odvětví nebo pododvětví možné při pří­ slušném rozdělení podílů přenést přímé náklady požado­ vaných povolenek a nepřímé náklady spojené se zvýšením cen elektřiny v důsledku uplatňování této směrnice do cen produktů bez významné ztráty podílu na trhu ve prospěch méně uhlíkově výkonných zařízení mimo Společenství. Tato posouzení vycházejí z průměrné ceny uhlíku v souladu s po­ souzením dopadu provedeným Komisí, připojeným k balíč­ ku prováděcích opatření k cílům EU v oblasti změny klimatu a obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020, a z dostup­ ných údajů o prodeji, výrobě a přidané hodnotě v každém odvětví či pododvětví za poslední tři roky.

15. Má se za to, že určitému odvětví nebo pododvětví hrozí značné riziko úniku uhlíku, pokud

a) by součet přímých a nepřímých dodatečných nákladů spojených s uplatňováním této směrnice vedl k výraz­ nému zvýšení výrobních nákladů, vypočtenému jako podíl na hrubé přidané hodnotě, nejméně o 5 %, a

b) intenzita obchodu se třetími zeměmi, definovaná jako součet celkové hodnoty vývozu do třetích zemí a hod­ noty dovozu ze třetích zemí vydělený celkovým obje­ mem trhu pro Společenství (roční obrat spolu s celkovým dovozem z třetích zemí), je vyšší než 10 %.

16. Bez ohledu na odstavec 15 se má za to, že odvětví nebo pododvětví hrozí značné riziko úniku uhlíku, pokud

a) by součet přímých a nepřímých dodatečných nákladů spojených s uplatňováním této směrnice vedl k obzvlášť vysokému zvýšení výrobních nákladů, vypočtenému jako podíl na hrubé přidané hodnotě, nejméně o 30 %, nebo

b) intenzita obchodu se třetími zeměmi, definovaná jako součet celkové hodnoty vývozu do třetích zemí a hod­ noty dovozu ze třetích zemí vydělený celkovým obje­ mem trhu pro Společenství (roční obrat spolu s celkovým dovozem z třetích zemí), je vyšší než 30 %.

17. Seznam uvedený v odstavci 13 může být doplněn poté, co se dokončí kvalitativní posouzení zohledňující – jsou-li příslušné údaje dostupné – tato kritéria:

a) míru, v jaké mohou jednotlivá zařízení daného odvětví nebo pododvětví snižovat hodnoty emisí nebo spotřebu elektřiny, případně včetně zvýšení výrobních nákladů, které související investice obnášejí, například na základě nejúčinnějších technik;

b) současné i předpokládané vlastnosti trhu, a to i v pří­ padě, kdy se zranitelnost obchodu nebo poměr nárůstu přímých a nepřímých nákladů blíží prahovým hodno­ tám uvedeným v odstavci 16;

c) ziskové marže jako potenciální ukazatel rozhodnutí o dlouhodobých investicích nebo o přemístění.

18. Seznam uvedený v odstavci 13 se sestavuje tak, že, jsou-li dostupné příslušné údaje, vezme se v úvahu

a) míra, v jaké se třetí země, které představují rozhodující podíl světové produkce v odvětvích nebo pododvětvích, v nichž se má za to, že hrozí riziko úniku uhlíku, pevně

zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů v přísluš­ ných odvětvích nebo pododvětvích v rozsahu srovnatel­ ném s tím, jaký přijalo Společenství, a v témže časovém rámci, a

b) míra, v jaké je uhlíková výkonnost zařízení v těchto ze­ mích srovnatelná s uhlíkovou výkonností zařízení ve Společenství.

19. Bezplatné povolenky se nepřidělují zařízení, jež ukon­ čilo provoz, pokud provozovatel příslušnému orgánu nepro­ káže, že dané zařízení výrobu v určité a přiměřené době obnoví. Zařízení, jimž uplynula doba platnosti povolení k vy­ pouštění emisí skleníkových plynů nebo jimž bylo toto po­ volení odejmuto, a zařízení, jejichž provoz nebo obnovení provozu jsou technicky nemožné, se považují za zařízení, jež ukončila provoz.

20. Komise mezi opatření přijatá podle odstavce 1 zahr­ ne opatření, jimiž se vymezují zařízení, která částečně ukon­ čila provoz nebo výrazně snížila kapacitu, a opatření, která případně odpovídajícím způsobem upravují množství bez­ platných povolenek, jež jim jsou přiděleny.

Článek 10b

Opatření k podpoře vybraných průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností v případě úniku uhlíku

1. Komise na základě výsledku mezinárodních jednání a na základě toho, v jaké míře tato jednání vedla k celosvě­ tovému snížení emisí skleníkových plynů, a po konzultacích se všemi významnými sociálními partnery předloží do

30. června 2010 Evropskému parlamentu a Radě analytickou zprávu o situaci energeticky náročných průmyslových odvět­ ví nebo pododvětví, jimž může hrozit značné riziko úniku uhlíku. K této zprávě připojí veškeré vhodné návrhy, které mohou obsahovat

a) úpravu podílu povolenek, jež obdrží bezplatně odvětví nebo pododvětví uvedená v článku 10a;

b) zahrnutí dovozců produktů vyráběných v odvětvích nebo pododvětvích určených v souladu s článkem 10a do systému Společenství;

c) hodnocení dopadu úniku uhlíku na energetickou bez­ pečnost členských států, zejména tam, kde je propojení elektroenergetických sítí se zbytkem Unie nedostačující a kde existuje propojení elektroenergetických sítí s tře­ tími zeměmi, a odpovídající opatření s tím spojená.

Při zkoumání, jaká opatření jsou vhodná, se berou v úvahu rovněž veškeré závazné odvětvové dohody, jež vedou k ce­ losvětovému snížení emisí skleníkových plynů v rozsahu nutném k tomu, aby účinně přispěly k řešení změny klima­ tu, jež lze monitorovat a ověřovat a jež podléhají závazným prováděcím pravidlům.

2. Komise do 31. března 2011 posoudí, zda rozhodnutí o podílu povolenek, které mají být přidělovány bezplatně od­ větvím a pododvětvím v souladu s odstavcem 1, včetně do­ padu určení předem stanovených referenčních hodnot v souladu s čl. 10a odst. 2, mohou výrazně ovlivnit množ­ ství povolenek, které mají členské státy vydražit podle čl. 10 odst. 2 písm. b), ve srovnání s variantou přidělování výlučně v dražbě pro všechna odvětví v roce 2020. Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě příslušné návrhy, které zohlední případné dopady na rozdělování povolenek.

Článek 10c

Možnost přechodného přidělování bezplatných povolenek v souvislosti s modernizací postupů výroby elektřiny

1. Odchylně od čl. 10a odst. 1 až 5 mohou členské státy přechodně přidělovat bezplatné povolenky zařízením na vý­ robu elektřiny, která byla k 31. prosince 2008 v provozu, nebo zařízením na výrobu elektřiny, u nichž byl investiční proces fyzicky zahájen k tomuto dni, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a) vnitrostátní elektroenergetická síť nebyla v roce 2007 přímo ani nepřímo napojena na propojený systém sítí provozovaný Unií pro koordinaci přenosu elektřiny (UCTE);

b) vnitrostátní elektroenergetická síť byla v roce 2007 přímo nebo nepřímo napojena na síť provozovanou UCTE pouze prostřednictvím jedné linky o kapacitě niž­ ší než 400 MW nebo

c) v roce 2006 zde bylo více než 30 % elektřiny vyrobeno z jednoho typu fosilních paliv a hrubý domácí produkt na obyvatele vyjádřený v tržních cenách nepřesáhl 50 % průměrného hrubého domácího produktu Společenství na obyvatele vyjádřeného v tržních cenách.

Dotyčný členský stát předloží Komisi národní plán investic do vybavení a modernizace infrastruktury a do čistých tech­ nologií. Tento plán také stanoví diverzifikaci skladby energie a energetických dodávek v hodnotě pokud možno odpoví­ dající alespoň tržní hodnotě bezplatných povolenek vzhle­ dem k plánovaným investicím a s ohledem na skutečnost, že je nezbytné co nejvíce omezit nárůst cen, který z toho přímo vyplývá. Dotyčný členský stát předloží Komisi každoročně zprávu o finančních prostředcích investovaných do moder­ nizace infrastruktury a do čistých technologií. Pro tento účel lze zohlednit investice provedené od 25. června 2009.

2. Množství přechodně přidělených bezplatných povole­ nek se odečte od množství povolenek, který by jinak pří­ slušný členský stát vydražil podle čl. 10 odst. 2. V roce 2013 nepřesáhne celkové množství přechodně přidělených bez­ platných povolenek 70 % průměrných ročních ověřených

emisí těchto výrobců elektřiny v období 2005–2007 u množ­ ství, které odpovídá hrubé konečné vnitrostátní spotřebě pří­ slušného členského státu, a toto celkové množství se pak postupně snižuje tak, že v roce 2020 nejsou přidělovány žád­ né bezplatné povolenky. U členských států, které se neúčast­ nily systému Společenství v roce 2005, se odpovídající objem emisí vypočítá na základě jejich ověřených emisí systému Společenství podle systému Společenství v roce 2007.

Dotyčný členský stát může stanovit, že povolenky přidělo­ vané podle tohoto článku smí provozovatel dotčeného zaří­ zení použít pouze k vyřazení povolenek podle čl. 12 odst. 3 v souvislosti s emisemi tohoto zařízení během roku, na nějž jsou povolenky přiděleny.

3. Přidělení povolenek provozovatelům se zakládá na pří­ dělech v rámci ověřených emisí z období 2005–2007 nebo na předem stanovené referenční hodnotě pro účinnost vy­ cházející z váženého průměru hladiny emisí výroby elektřiny nejúčinnější z hlediska skleníkových plynů v systému Spole­ čenství pro zařízení využívající různá paliva. Váhy mohou odrážet podíly různých paliv při výrobě elektřiny v přísluš­ ném členském státě. Komise regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2 přijme pokyny, které zajistí, aby tato metoda přidělování povolenek nenarušila nepatřičně hospodářskou soutěž a aby minimalizovala nepříznivé dopady na iniciativy ke snižování emisí.

4. Každý členský stát uplatňující tento článek požaduje od výrobců elektřiny a provozovatelů sítí, kteří z něj mají pro­ spěch, aby každých dvanáct měsíců podávali zprávy o pro­ vádění investic uvedených v národním plánu. Členské státy o nich uvědomí Komisi a obdržené zprávy zveřejňují.

5. Každý členský stát, který hodlá přidělit povolenky na základě tohoto článku, předloží Komisi do 30. září 2011 žá­ dost obsahující navrhovanou metodu přidělování povolenek a jednotlivé příděly. Tato žádost musí obsahovat

a) důkaz o tom, že členský stát splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v odstavci 1;

b) seznam zařízení, kterých se žádost týká, a množství po­ volenek, které má být každému z nich přiděleno podle odstavce 3 a pokynů Komise;

c) národní plán uvedený v odst. 1 druhém pododstavci;

d) ustanovení o kontrole a prosazování plánovaných inves­ tic podle národního plánu;

e) informace, které prokazují, že přidělení povolenek ne­ narušuje nepatřičně hospodářskou soutěž.

6. Komise žádost posoudí s přihlédnutím ke skutečnos­ tem uvedeným v odstavci 5 a může celou žádost nebo někte­ ré její prvky zamítnout do šesti měsíců ode dne, kdy obdrží příslušné informace.

7. Dva roky před koncem období, ve kterém může člen­ ský stát přechodně přidělovat bezplatné povolenky zaříze­ ním na výrobu elektřiny, která byla v provozu k 31. prosince 2008, Komise zhodnotí pokrok, kterého bylo dosaženo při plnění národního akčního plánu. Domnívá-li se Komise na žádost příslušného členského státu, že je případně nezbytné toto období prodloužit, může Evropskému parlamentu a Ra­ dě předložit odpovídající návrh, který uvádí podmínky, jež je v případě prodloužení tohoto období třeba splnit.“

13) Články 11 a 11a se nahrazují tímto:

„Článek 11

Vnitrostátní prováděcí opatření

1. Každý členský stát do 30. září 2011 zveřejní a předloží Komisi seznam zařízení na svém území, na která se vztahuje tato směrnice, a každé přidělení bezplatných povolenek kaž­ dému zařízení na svém území vypočítané podle pravidel uve­ dených v čl. 10a odst. 1 a v článku 10c.

2. Příslušné orgány každoročně do 28. února určí množ­ ství povolenek, které se mají v daném roce přidělit, vypočí­ tané podle článků 10, 10a a 10c.

3. Členské státy nesmějí vydávat bezplatné povolenky podle odstavce 2 zařízením, jejichž zápis na seznam uvedený v odstavci 1 Komise zamítla.

Článek 11a

Používání CER a ERU z projektových činností v systému Společenství před vstupem mezinárodní dohody o změně klimatu v platnost

1. Odstavce 2 až 7 tohoto článku se použijí, aniž je do­ tčeno použití čl. 28 odst. 3 a 4.

2. Pokud provozovatelé nebo provozovatelé letadel nevy­ užili úroveň použití CER a ERU, kterou jim povolily členské státy na období 2008–2012, nebo pokud je právo na pou­ žití kreditů uděleno podle odstavce 8, mohou provozovatelé požádat příslušný orgán, aby jim vydal povolenky platné od roku 2013 výměnou za CER a ERU vydané v souvislosti se snížením emisí do roku 2012 z typů projektů způsobilých pro použití v systému Společenství během období 2008–2012.

Do 31. března 2015 provede příslušný orgán takovou výmě­ nu na požádání.

3. Pokud provozovatelé nebo provozovatelé letadel nevy­ užili úroveň použití CER a ERU, kterou jim povolily členské státy na období 2008–2012, nebo pokud je právo na pou­ žití kreditů uděleno podle odstavce 8, umožní příslušné orgány provozovatelům výměnu CER a ERU z projektů re­ gistrovaných před rokem 2013, které byly vydány v souvis­ losti se snížením emisí od roku 2013, za povolenky platné od roku 2013.

První pododstavec se použije na CER a ERU pro všechny typy projektů způsobilé pro použití v systému Společenství bě­ hem období 2008–2012.

4. Pokud provozovatelé nebo provozovatelé letadel nevy­ užili úroveň použití CER a ERU, kterou jim povolily členské státy na období 2008–2012, nebo pokud je právo na pou­ žití kreditů uděleno podle odstavce 8, umožní příslušné orgány provozovatelům výměnu CER, které byly vydány v souvislosti se snížením emisí od roku 2013, za povolenky z nových projektů zahájených od roku 2013 v nejméně roz­ vinutých zemích.

První pododstavec se použije na CER pro všechny typy pro­ jektů způsobilé pro použití v systému Společenství během období 2008–2012, dokud tyto země neratifikují příslušnou dohodu se Společenstvím, anebo do roku 2020, podle toho, co nastane dříve.

5. Pokud provozovatelé nebo provozovatelé letadel nevy­ užili úroveň použití CER a ERU, kterou jim povolily členské státy na období 2008–2012, nebo pokud je právo na pou­ žití kreditů uděleno podle odstavce 8 a v případě, že jednání o mezinárodní dohodě o změně klimatu nejsou dokončena do 31. prosince 2009, lze kredity z projektů nebo jiných čin­ ností pro snížení emisí využít v systému Společenství v sou­ ladu s dohodami uzavřenými s třetími zeměmi uvádějícími úrovně využití. V souladu s těmito dohodami mohou provo­ zovatelé k plnění svých závazků v systému Společenství po­ užít kredity z projektových činností v těchto třetích zemích.

6. V každé dohodě uvedené v odstavci 5 se stanoví, že v systému Společenství lze používat kredity z typů projektů způsobilých pro použití v systému Společenství během ob­ dobí 2008–2012, včetně energie z obnovitelných zdrojů nebo technologií ke zlepšení energetické účinnosti, kterými se podporuje přenos technologií a trvale udržitelný rozvoj. V každé takové dohodě se rovněž může stanovit používání kreditů z projektů, ve kterých je použitá základní linie pod úrovní bezplatného přidělení podle opatření uvedených v článku 10a nebo pod úrovní, kterou vyžadují právní před­ pisy Společenství.

7. Po dosažení mezinárodní dohody o změně klimatu se v systému Společenství přijímají od 1. ledna 2013 pouze kre­ dity z projektů v třetích zemích, které uvedenou dohodu ratifikovaly.

8. Všem stávajícím provozovatelům je povoleno používat kredity během období 2008–2020 do výše, která jim byla povolena na období 2008–2012, anebo do výše odpovídají­ cí určitému procentnímu podílu, jenž není nižší než 11 %, je­ jich přídělu na období 2008–2012, podle toho, která hranice je vyšší.

Provozovatelé mohou kredity používat nad hranici 11 % uvedenou v prvním pododstavci až do výše, kdy se množství jim přidělených bezplatných povolenek na období 2008–2012 spolu s celkovým množstvím nárokovaných kreditů z projektů vyrovná určitému procentnímu podílu je­ jich ověřených emisí v období 2005–2007.

Noví účastníci na trhu, včetně těch, kteří jsou jako takoví ve­ deni v období 2008–2012 a neobdrželi bezplatné povolenky ani nemají právo na používání CER a ERU během období 2008–2012, a nová odvětví mohou používat kredity do výše odpovídající určitému procentnímu podílu, jenž není nižší než 4,5 %, jejich ověřených emisí v období 2013–2020. Provozovatelé letadel mohou používat kredity do výše odpo­ vídající určitému procentnímu podílu, jenž není nižší než 1,5 %, jejich ověřených emisí v období 2013–2020.

Přijmou se opatření, která stanoví přesné procentní podíly platné podle prvního, druhého a třetího pododstavce. Ales­

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3. Komise v případě, že o to členský stát požádá, posoudí, zda výboru předloží ná­ vrh opatření, která mají být přijata.“

14) V čl. 11b odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Společenství a jeho členské státy povolí jen ty projektové činnosti, jejichž všichni účastníci mají ústředí buď v zemi, která uzavřela mezinárodní dohodu týkající se těchto projek­ tů, anebo v zemi, subfederálním nebo regionálním celku, který je propojen se systémem Společenství podle článku 25.“

15) Článek 12 se mění takto:

a) vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a. Komise do 31. prosince 2010 prověří, zda je trh s emisními povolenkami dostatečně chráněn před ob­ chodováním zasvěcených osob a manipulací s trhem, a případně předloží návrhy s cílem tuto ochranu zajistit. Příslušná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodová­ ní zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (*) lze použít s případnými vhodnými úpravami pro použitelnost na obchodování s komoditami.

poň jedna třetina dodatečného množství povolenek, které má  

být přiděleno stávajícím provozovatelům nad hranici první­ ho procentního podílu uvedeného v prvním pododstavci, se přidělí provozovatelům, kteří měli v období 2008–2012 nej­ nižší průměrnou úroveň využití přidělených bezplatných po­ volenek a kreditů z projektů.

Tato opatření zajistí, že celková povolená úroveň použití kre­ ditů nepřesáhne 50 % snížení emisí pod úrovně roku 2005, kterého v celém Společenství mají dosáhnout stávající odvět­ ví spadající do systému Společenství v období 2008–2020, a 50 % snížení emisí v celém Společenství pod úroveň roku 2005 v nových odvětvích a v odvětví letecké dopravy za ob­ dobí ode dne jejich zařazení do systému Společenství do roku 2020.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

9. Od 1. ledna 2013 lze uplatňovat opatření, která omezí používání kreditů z určitých typů projektů.

Tato opatření rovněž stanoví, ke kterému dni se začínají vzta­ hovat na používání kreditů podle odstavců 1 až 4. Nejdříve se tak může stát šest měsíců po přijetí těchto opatření, nej­ později pak tři roky po jejich přijetí.

(*) Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16.“;

b) vkládá se nový odstavec, který zní:

„3a. Povinnost vyřadit povolenky nevzniká ve vzta­ hu k emisím, u nichž bylo ověřeno, že byly zachyceny a přepraveny k trvalému uložení do zařízení s platným povolením podle směrnice Evropského parlamentu a Ra­ dy 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého (*).

(*) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114“;

c) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„5. Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí, aniž je dotčen článek 10c.“

16) Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Platnost povolenek

1. Povolenky vydané od 1. ledna 2013 jsou platné pro emise během osmiletých období počínaje 1. ledna 2013.

2. Čtyři měsíce po začátku každého období uvedeného v odstavci 1 příslušný orgán zruší povolenky, které již nej­ sou platné a nebyly vyřazeny a zrušeny v souladu s článkem 12.

Členské státy vydávají povolenky osobám pro probíhající ob­ dobí, aby nahradily povolenky, které měly tyto osoby v dr­ žení a které byly zrušeny v souladu s prvním pododstavcem.“

17) Článek 14 se nahrazuje tímto:

„Článek 14

Monitorování a vykazování emisí

1. Do 31. prosince 2011 přijme Komise nařízení o moni­ torování a vykazování emisí a v případě potřeby rovněž úda­ jů o činnostech uvedených v příloze I a o monitorování a vykazování emisí a údajů o tunokilometrech pro účely po­ dání žádosti podle článku 3e nebo 3f; uvedené nařízení bude založeno na zásadách monitorování a vykazování emisí sta­ novených v příloze IV a určí potenciál globálního oteplování každého skleníkového plynu v požadavcích na monitorová­ ní a vykazování emisí daného plynu.

Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

2. Nařízení uvedené v odstavci 1 zohlední nejpřesnější a nejaktuálnější dostupné vědecké důkazy, zejména od IPCC, a může rovněž stanovit požadavky na provozovatele, aby podávali zprávy o emisích souvisejících s výrobou produktů vyráběných v energeticky náročných průmyslových odvět­ vích, která mohou podléhat mezinárodní hospodářské sou­ těži. Uvedené nařízení může rovněž stanovit požadavek nezávislého ověření těchto informací.

K těmto požadavkům může patřit vykazování úrovně emisí z výroby elektřiny, na které se vztahuje systém Společenství a které souvisejí s výrobou těchto produktů.

3. Členské státy zajistí, aby každý provozovatel zařízení nebo letadla monitoroval emise z uvedeného zařízení a po skončení každého kalendářního roku v souladu s nařízením uvedeným v odstavci 1 vykázal příslušnému orgánu emise z tohoto zařízení, nebo od 1. ledna 2010 emise z provozo­ vaného letadla, během dotyčného kalendářního roku.

4. Nařízení uvedené v odstavci 1 může zahrnovat poža­ davky na používání automatizovaných systémů a formátů výměny údajů za účelem sladění komunikace týkající se monitorovacího plánu, ročního výkazu emisí a kontrolních činností mezi provozovatelem, ověřovatelem a příslušnými orgány.“

18) Článek 15 se mění takto:

a) název se nahrazuje tímto:

„Ověřování a akreditace“;

b) doplňují se nové pododstavce, které znějí:

„Do 31. prosince 2011 přijme Komise nařízení o ověřo­ vání emisních výkazů na základě zásad uvedených v pří­ loze V a o akreditaci ověřovatelů a dohledu nad nimi. Uvedené nařízení podle potřeby upřesní podmínky akre­ ditace, odnímání akreditací, vzájemné uznávání akredi­ tací a vzájemné ověřování akreditačních orgánů.

Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regula­ tivním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.“

19) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 15a

Zveřejňování informací a služební tajemství

Členské státy a Komise zajistí, aby veškerá rozhodnutí a zprá­ vy týkající se množství povolenek, jejich přidělování a mo­ nitorování, vykazování a ověřování emisí byly bezodkladně zveřejněny, a to v systematické podobě zaručující nediskri­ minační přístup.

Informace, na něž se vztahuje povinnost zachovávat služeb­ ní tajemství, nesmějí být sděleny žádné jiné osobě či orgánu, nestanoví-li platné právní či správní předpisy jinak.“

20) V článku 16 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

„4. Pokuty za překročení emisí týkající se povolenek vy­ stavených po 1. lednu 2013 se zvyšují v souladu s evrop­ ským indexem spotřebitelských cen.“

21) Článek 19 se mění takto:

a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1. Povolenky vydané od 1. ledna 2012 se zazname­ návají v registru Společenství za účelem provádění po­ stupů týkajících se správy účtů otevřených v členském státě a přidělování, vyřazování a rušení povolenek na zá­ kladě nařízení Komise uvedeného v odstavci 3.

Každý členský stát musí být schopen vykonávat schvá­ lené operace v rámci UNFCCC nebo Kjótského protokolu.“;

b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

„4. Nařízení uvedené v odstavci 3 obsahuje vhodné metody pro registr Společenství na provádění transakcí a jiných operací k provedení ujednání uvedených v čl. 25 odst. 1b. Uvedené nařízení upravuje rovněž postupy tý­ kající se změn a krizového řízení registru Společenství s ohledem na skutečnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku. Obsahuje vhodné postupy, na jejichž základě re­ xxxxx Společenství umožňuje iniciativy členských států, pokud jde o zlepšení účinnosti, řízení administrativních nákladů a opatření týkající se kontroly kvality.“

22) Článek 21 se mění takto:

a) v odstavci 1 se druhá věta nahrazuje tímto:

„Tato zpráva věnuje zvláštní pozornost úpravě přidělo­ vání povolenek, provozu registrů, uplatňování pro­ váděcích opatření pro monitorování a vykazování, ověřování a akreditaci a otázkám týkajícím se dodržo­ vání této směrnice a případně nakládání s povolenkami z daňového hlediska.“;

b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

„3. Komise organizuje výměnu informací mezi pří­ slušnými orgány členských států o vývoji v oblasti při­ dělování povolenek, používání ERU a CER v systému Společenství, provozu registrů, monitorování, vyka­ zování, ověřování, akreditace, informačních technologií a dodržování této směrnice.“

23) Článek 22 se nahrazuje tímto:

„Článek 22

Změny příloh

Přílohy této směrnice s výjimkou příloh I, IIa a IIb mohou být změněny na základě zpráv uvedených v článku 21 a zkuše­ ností s uplatňováním této směrnice. Přílohy IV a V mohou být změněny s cílem zlepšit monitorování, vykazování a ově­ řování emisí.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijímají regu­ lativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.“

24) V článku 23 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 tohoto rozhodnutí.“

25) Článek 24 se nahrazuje tímto:

„Článek 24

Postupy pro jednostranné zahrnutí dodatečných činností a plynů

1. Od roku 2008 mohou členské státy používat obcho­ dování s povolenkami na emise v souladu s touto směrnicí pro činnosti a skleníkové plyny, které nejsou uvedeny v pří­ loze I, s přihlédnutím ke všem relevantním kritériím, zejména vlivům na vnitřní trh, možným narušením hospodářské sou­ těže, ekologické vyváženosti systému Společenství a spoleh­ livosti plánovaného systému monitorování a vykazování, pokud zahrnutí těchto činností a skleníkových plynů schválí Komise.

a) regulativním postupem podle čl. 23 odst. 2, pokud se zahrnutí týká zařízení, na která se nevztahuje příloha I, nebo

b) regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3, pokud se zahrnutí týká činností skleníkových plynů, které nejsou uvedeny v příloze I. Tato opatření mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním.

2. Zároveň se schválením zahrnutí dodatečných činností a plynů může Komise povolit vydání dodatečných povolenek a oprávnit jiné členské státy, aby zahrnuly takové dodatečné činnosti a plyny.

3. Z podnětu Komise nebo na žádost členského státu lze přijmout nařízení o monitorování emisí a vykazování čin­ ností, zařízení a skleníkových plynů, které nejsou uvedené jako kombinace v příloze I, pokud lze monitorování a vyka­ zování provést s dostatečnou přesností.

Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.“

26) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 24a

Harmonizovaná pravidla pro projekty, kterými se snižují emise

1. Kromě zahrnutí uvedeného v článku 24 lze přijmout prováděcí opatření k vydávání povolenek nebo kreditů ve vztahu k projektům, které spravují členské státy a kterými se snižují emise skleníkových plynů, na něž se nevztahuje sy­ stém Společenství.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

Žádná taková opatření nesmějí vést ke dvojímu započtení snížení emisí ani být překážkou provádění jiných opatření politik týkajících se snížení emisí, na která se nevztahuje sy­ stém Společenství. Opatření se přijmou jen tehdy, pokud za­ hrnutí není možné v souladu s článkem 24, a v příštím přezkumu systému Společenství se posoudí možnost harmo­ nizace pokrytí těchto emisí v celém Společenství.

2. Lze přijmout prováděcí opatření, která stanoví podrob­ nosti o vydávání kreditů na projekty na úrovni Společenství podle odstavce 1.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 23 odst. 3.

3. Členský stát může odmítnout vydat povolenky nebo kredity ve vztahu k určitým typům projektů, které snižují emise skleníkových plynů na jeho území.

Tyto projekty se uskutečňují na základě souhlasu členského státu, v němž se daný projekt provádí.“

27) V článku 25 se vkládají nové odstavce, které znějí:

„1a. Je možné uzavřít dohody s cílem stanovit uznávání povolenek mezi systémem Společenství a slučitelnými závaz­ nými systémy obchodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními maximálními hodnotami emisí zavedenými v jakékoli jiné zemi nebo subfederálním nebo regionálním celku.

1b. Je možné uzavřít nezávazná ujednání s třetími země­ mi nebo subfederálními či regionálními celky s cílem xxxxxx xxx správní a technickou koordinaci ve vztahu k povolenkám v systému Společenství nebo jiným závazným systémům ob­ chodování s emisemi skleníkových plynů s absolutními ma­ ximálními hodnotami emisí.“

28) Články 27, 28 a 29 se nahrazují tímto:

„Článek 27

Vyloučení malých zařízení podléhajících rovnocenným opatřením

1. Členské státy mohou ze systému Společenství po kon­ zultaci s provozovatelem vyloučit zařízení, jejichž emise vy­ kázané příslušnému orgánu představují méně než 25 000 tun

ekvivalentu oxidu uhličitého, a zařízení, kde probíhá spalo­ vání a jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 35 MW, s výjimkou emisí z biomasy, a to každý rok během tří let předcházejících oznámení podle písmene a), pokud tato za­ řízení podléhají opatřením, jimiž se dosáhne rovnocenného příspěvku ke snížení emisí, a pokud příslušný členský stát splní tyto podmínky:

a) Komisi oznámí každé takové zařízení a uvede příslušná zavedená opatření, na jejichž základě bude u tohoto za­ řízení dosaženo rovnocenného přínosu ke snížení emi­ sí, a to před předložením nebo nejpozději při předložení seznamu zařízení podle čl. 11 odst. 1 Komisi;

b) potvrdí, že byla přijata úprava monitorování s cílem zhodnotit, zda kterékoli ze zařízení vypustilo v kterém­ koli kalendářním roce 25 000 tun ekvivalentu oxidu uh­ ličitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy. Členské státy mohou zařízením, jejichž průměrné roční ověřené emise v období 2008–2010 jsou nižší než 5 000 tun ročně, povolit zjednodušená opatření pro monitorová­ ní, vykazování a ověřování v souladu s článkem 14;

c) potvrdí, že pokud kterékoli zařízení vypustí v kterémko­ li kalendářním roce 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhli­ čitého nebo více, s výjimkou emisí z biomasy, nebo pokud se v souvislosti s tímto zařízením již neuplatňují opatření pro dosažení rovnocenného přínosu ke snížení emisí, zařadí se toto zařízení opět do systému Společenství;

d) zveřejní informace uvedené v písmenech a), b) a c) k ve­ řejné diskusi.

Vyloučeny mohou být také nemocnice, pokud přijmou rov­ nocenná opatření.

2. Pokud po uplynutí tří měsíců ode dne oznámení ve­ řejné diskuse Komise během dalších šesti měsíců nevznese námitky, považuje se vyloučení za schválené.

Po vyřazení povolenek vztahujících se k období, během ně­ hož zařízení patří do systému Společenství, se zařízení vy­ loučí a členský stát mu nevydá žádné další bezplatné povolenky podle článku 10a.

3. V případě, že je zařízení opět zařazeno do systému Společenství podle odst. 1 písm. c), udělují se veškeré povo­ lenky vydané podle článku 10a od roku, kdy dané zařízení do systému opět vstoupí. Povolenky vydané těmto zařízením se odečtou od množství povolenek, které mají podle čl. 10 odst. 2 vydražit členské státy, v nichž se dané zařízení nachází.

Každé takové zařízení zůstane v systému Společenství až do konce obchodovacího období.

4. Pro účely určení emisí během tří let předcházejících oznámení podle odst. 1 písm. a) lze u zařízení, která nebyla v období 2008–2012 do systému Společenství zahrnuta, sta­ novit zjednodušené požadavky na monitorování, vykazování a ověřování emisí.

Článek 28

Úpravy použitelné po schválení mezinárodní dohody o změně klimatu Společenstvím

1. Do tří měsíců poté, co Společenství podepíše meziná­ rodní dohodu o změně klimatu, která do roku 2020 povede k závaznému snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % ve srovnání s úrovní roku 1990, jak je stanoveno v zá­ vazku 30 % snížení emisí schváleném Evropskou radou v bře­ znu 2007, předloží Komise zprávu, která zhodnotí zejména tyto otázky:

a) povahu opatření dohodnutých na mezinárodních jed­ náních a povahu závazků v oblasti snížení emisí přija­ tých dalšími rozvinutými zeměmi, pokud jsou srovnatelné se závazky Společenství, a závazků hospo­ dářsky vyspělejších rozvojových zemí přiměřeně přispí­ vat úměrně své odpovědnosti a schopnostem;

b) důsledky mezinárodní dohody o změně klimatu, a tedy i možnosti, které jsou zapotřebí na úrovni Společenství, aby bylo možné vyváženým, transparentním a spraved­ livým způsobem pokročit k ambicióznějšímu cíli 30 % snížení, přičemž je třeba vzít v úvahu práci vykonanou v rámci prvního kontrolního období Kjótského protokolu;

c) konkurenceschopnost průmyslové výroby ve Společen­ ství s ohledem na rizika úniku uhlíku;

d) dopady mezinárodní dohody o změně klimatu na ostat­ ní hospodářská odvětví Společenství;

e) dopady na odvětví zemědělství Společenství, včetně ri­ zik úniku uhlíku;

f) vhodné způsoby pro začlenění emisí a jejich snižování v souvislosti s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím ve Společenství;

g) zalesňování, obnovu zalesnění, zamezení odlesňování a poškozování lesů ve třetích zemích v případě zavedení mezinárodně uznávaného systému zaměřeného na tuto oblast;

h) potřebu dalších politik a opatření Společenství vzhledem k závazkům Společenství a členských států v oblasti sní­ žení emisí skleníkových plynů.

2. Na základě zprávy uvedené v odstavci 1 Komise pří­ padně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu této směrnice podle odstavce 1, přičemž po­ změňující směrnice by měla vstoupit v platnost poté, co Spo­ lečenství schválí mezinárodní dohodu o změně klimatu, a měla by vycházet ze závazků v oblasti snížení emisí, které mají být splněny podle uvedené dohody.

Návrh vychází ze zásad transparentnosti, hospodářské účin­ nosti, nákladové efektivity a spravedlivého rozdělení úsilí mezi členské státy v duchu solidarity.

3. Návrh případně umožní provozovatelům, aby vedle kreditů stanovených touto směrnicí používali také CER, ERU nebo jiné schválené kredity ze třetích zemí, které ratifikovaly mezinárodní dohodu o změně klimatu.

4. Návrh případně obsahuje také veškerá další opatření potřebná k dosažení povinných snížení v souladu s odstav­ cem 1 transparentním, vyváženým a spravedlivým způso­ xxx, a zejména prováděcí opatření, která stanoví, že provozovatelé v systému Společenství mohou využívat jiné typy kreditů z projektů, než které jsou uvedeny v čl. 11a odst. 2 až 5, nebo jiné mechanismy vytvořené na základě me­ zinárodní dohody o změně klimatu.

5. Návrh obsahuje vhodná přechodná a odkládací opa­ tření, která se použijí v souvislosti se vstupem mezinárodní dohody o změně klimatu v platnost.

Článek 29

Zpráva pro zajištění lepšího fungování trhu s uhlíkem

Pokud Komise na základě pravidelných zpráv o fungování trhu s uhlíkem podle čl. 10 odst. 5 získá důkazy o tom, že řádné fungování trhu s uhlíkem je narušeno, předloží o tom Evropskému parlamentu a Radě zprávu. K této zprávě může případně připojit návrhy na zvýšení transparentnosti trhu s uhlíkem a na vypracování opatření, která by jeho fungová­ ní zlepšila.“

29) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 29a

Opatření pro případ nadměrného kolísání cen

1. Pokud cena povolenek po dobu delší než šest po sobě jdoucích měsíců přesahuje trojnásobek jejich průměrné ceny na evropském trhu s uhlíkem za poslední dva roky, svolá Ko­ mise bezodkladně schůzi výboru zřízeného článkem 9 roz­ hodnutí č. 280/2004/ES.

2. Pokud vývoj cen uvedený v odstavci 1 neodpovídá měnícím se základním faktorům vývoje na trhu, lze s přihléd­ nutím ke stupni vývoje cen přijmout jedno z těchto opatření:

a) opatření, které členským státům umožňuje, aby část po­ volenek určených k dražbě vydražily dříve, než bylo plánováno;

b) opatření, které členským státům umožňuje, aby vydra­ žily až 25 % povolenek zbývajících v rezervě pro nové účastníky na trhu.

Tato opatření se přijímají řídícím postupem podle čl. 23 odst. 4.

3. Každé opatření co možná nejvíce zohledňuje zprávy, které Xxxxxx předložila Evropskému parlamentu a Radě podle článku 29, a veškeré další důležité informace poskyt­ nuté členskými státy.

4. Prováděcí pravidla k těmto ustanovením stanoví naří­ zení uvedené v čl. 10 odst. 4.“

30) Příloha I se nahrazuje zněním obsaženým v příloze I této směrnice.

31) Vkládají se přílohy IIa a IIb, jejichž znění je obsaženo v pří­ loze II této směrnice

32) Příloha III se zrušuje.

Článek 2

Provedení

Právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 9a odst. 2 směrnice 2003/87/ES ve znění čl. 1 bodu 10 této směr­ nice a s článkem 11 směrnice 2003/87/ES ve znění čl. 1 bodu 13 této směrnice však uvedou v účinnost do 31. prosince 2009.

Členské státy použijí předpisy uvedené v prvním pododstavci ode dne 1. ledna 2013. Předpisy přijaté členskými státy podle první­ ho a druhého pododstavce musí obsahovat odkaz na tuto směr­ nici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnit­ rostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Komise o nich uvědomí ostatní členské státy.

Článek 3

Přechodné ustanovení

Ustanovení směrnice 2003/87/ES ve znění směrnic 2004/101/ES a 2008/101/ES a nařízení (ES) č. 219/2009 se použijí do

31. prosince 2012.

Článek 4

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 5

Určení

Tato směrnice je určena členským státům. Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do

31. prosince 2012.

Za Evropský parlament předseda

X.-X. XXXXXXXXX

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

PŘÍLOHA I

Příloha I směrnice 2003/87/ES se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA I

KATEGORIE ČINNOSTÍ, NA KTERÉ SE VZTAHUJE TATO SMĚRNICE

1. Tato směrnice se nevztahuje na zařízení nebo části zařízení, které se používají k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a postupů, a zařízení, jež používají pouze biomasu.

2. Prahové hodnoty uvedené níže se obecně týkají výrobní kapacity či výkonu. Pokud v jednom zařízení probíhá více čin­ ností spadajících do téže kategorie, jejich kapacity se sčítají.

3. Zakládá-li se rozhodnutí o zahrnutí zařízení do systému Společenství na výpočtu jeho celkového jmenovitého tepel­ ného příkonu, sčítají se jmenovité tepelné příkony všech technických jednotek, které jsou jeho součástí a v nichž do­ chází ke spalování paliva. Těmito jednotkami mohou být všechny typy kotlů, hořáků, turbín, topných těles, topenišť, spalovacích, vypalovacích a jiných pecí, trub, sušiček, motorů, palivových článků, spalovacích jednotek CLC (chemical looping combustion), pochodní a termických nebo katalytických dodatečných spalovačů. K jednotkám se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 3 MW a jednotkám využívajícím výhradně biomasu se pro účely tohoto výpočtu nepři­ hlíží. ‚Jednotkami využívajícími výhradně biomasu‘ se rozumějí též jednotky, u nichž se používá fosilních paliv pouze při jejich spouštění a vypínání.

4. Slouží-li jednotka k činnosti, pro niž není prahová hodnota vyjádřena jako celkový jmenovitý tepelný příkon, je pro roz­ hodnutí o zahrnutí daného zařízení do systému Společenství rozhodná prahová hodnota pro tuto činnost.

5. Pokud se zjistí, že je v daném zařízení prahová hodnota pro kapacitu u kterékoli činnosti uvedené v této příloze pře­ kročena, zahrnou se do povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů všechny jednotky, v nichž dochází ke spalo­ vání paliva, vyjma ty, jež jsou určeny pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu.

6. Od 1. ledna 2012 se zahrnují všechny lety, které přilétají na letiště umístěné na území členského státu, na které se vzta­ huje Smlouva, nebo které z tohoto letiště odlétají.

Činnosti	Skleníkové plyny
Spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příko­ nem vyšším než 20 MW jiných než zařízeních pro spalování nebez­ pečného nebo komunálního odpadu	Oxid uhličitý
Rafinace minerálních olejů	Oxid uhličitý
Výroba koksu	Oxid uhličitý
Zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy)	Oxid uhličitý
Výroba surového železa nebo oceli (z prvotních nebo druhotných su­ rovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu	Oxid uhličitý
Výroba nebo zpracování železných kovů (včetně feroslitin), kde se pro­ vozují spalovací jednotky s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW. Při zpracovatelské činnosti se využívá mimo jiné válcoven, přihřívačů, žíhacích pecí, kováren, sléváren, pokovování a moření.	Oxid uhličitý
Výroba primárního hliníku	Oxid uhličitý a zcela fluorované uhlovodíky
Výroba sekundárního hliníku, kde se provozují spalovací jednotky s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW	Oxid uhličitý
Výroba nebo zpracování neželezných kovů včetně výroby slitin, rafi­ nace, výroby odlitků atd., kde se provozují spalovací jednotky s celko­ vým jmenovitým tepelným příkonem (včetně paliv používaných jako redukční prostředky) vyšším než 20 MW	Oxid uhličitý

Činnosti	Skleníkové plyny
Výroba cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě vět­ ší než 500 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně	Oxid uhličitý
Výroba vápna nebo kalcinace dolomitu či magnezitu v rotačních pecích nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně	Oxid uhličitý
Výroba skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně	Oxid uhličitý
Výroba keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo por­ celánu, o výrobní kapacitě větší než 75 t denně	Oxid uhličitý
Výroba izolačního materiálu z minerální vlny, při níž se využívá sklo, minerály nebo hlušina, o kapacitě tavení větší než 20 t denně	Oxid uhličitý
Sušení nebo kalcinace sádrovce nebo výroba sádrokartonu a jiných vý­ robků ze sádry, kde se provozují spalovací zařízení s celkovým jmeno­ vitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW	Oxid uhličitý
Výroba buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů	Oxid uhličitý
Výroba papíru a lepenky o výrobní kapacitě větší než 20 t denně	Oxid uhličitý
Výroba černého uhlíku zahrnující karbonizaci organických látek, jako jsou oleje, dehty, kraky a zbytky z destilace, kde se provozují spalovací jednotky s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW	Oxid uhličitý
Výroba kyseliny dusičné	Oxid uhličitý a oxid dusný
Výroba kyseliny adipové	Oxid uhličitý a oxid dusný
Výroba glyoxalu a kyseliny glyoxylové	Oxid uhličitý a oxid dusný
Výroba čpavku	Oxid uhličitý
Množstevní výroba organických chemikálií krakováním, reformová­ ním, částečnou nebo celkovou oxidací nebo podobnými postupy, o vý­ robní kapacitě větší než 100 t denně	Oxid uhličitý
Výroba vodíku (H2) a syntetického plynu reformováním nebo částeč­ nou oxidací, o výrobní kapacitě větší než 25 t denně	Oxid uhličitý
Výroba uhličitanu sodného (Na2CO3) a hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3)	Oxid uhličitý
Zachytávání skleníkových plynů ze zařízení spadajících do působnosti této směrnice pro účely přepravy a geologického uložení v úložišti po­ voleném podle směrnice 2009/31/ES	Oxid uhličitý
Přeprava skleníkových plynů potrubím za účelem geologického ulože­ ní v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES	Oxid uhličitý
Geologické ukládání skleníkových plynů v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES.	Oxid uhličitý

Činnosti

Skleníkové plyny

Letectví Lety, které odlétají z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, nebo které na toto letiště přilétají. Tato činnost nezahrnuje: a) lety vykonávané výhradně za účelem přepravy vládnoucího pan­ ovníka a jeho nejbližší rodiny, hlav států, předsedů vlád a minist­ rů jiné země, než je členský stát, během jejich služebních cest, pokud je tato skutečnost doložena příslušným označením statu­ su na letovém plánu; b) vojenské lety vykonávané vojenskými letadly a lety celních a po­ licejních orgánů; c) pátrací a záchranné lety, protipožární lety, humanitární lety a le­ ty letecké záchranné služby schválené příslušným orgánem; d) veškeré lety vykonávané výlučně podle pravidel letu za viditelnos­ ti podle přílohy 2 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví; e) lety končící na letišti, ze kterého letadlo vzlétlo, během nichž ne­ došlo k mezipřistání; f) cvičné lety vykonávané výlučně za účelem získání licence nebo získání kvalifikace v případě letové posádky v kabině pilota, po­ kud je tato skutečnost doložena příslušnou poznámkou v letovém plánu a za předpokladu, že let neslouží k přepravě cestujících nebo nákladu ani k přemístění nebo dopravení letadla; g) lety vykonávané výlučně za účelem vědeckého výzkumu nebo kontroly, testování či udělování osvědčení pro letadla nebo vyba­ vení, a to leteckého i pozemního; h) lety vykonávané letadly o certifikované maximální vzletové hmot­ nosti nižší než 5 700 kg; i) lety vykonávané v rámci závazků veřejné služby nařízené v sou­ ladu s nařízením (EHS) č. 2408/92 na trasách v nejvzdálenějších regionech uvedených v čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES nebo na trasách, na nichž nabízená kapacita nepřesahuje 30 000 míst roč­ ně, a j) lety, jež by jinak spadaly pod tuto činnost, vykonávané poskyto­ vatelem komerční letecké dopravy, jenž buď — po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období provozuje méně než 243 letů za období, nebo — lety s celkovou roční produkcí emisí nižší než 10 000 tun za rok. Lety uskutečňované výhradně za účelem přepravy vládnoucího panovníka a jeho nejbližší rodiny, hlav států, předsedů vlád a mi­ nistrů členských států během jejich služebních cest nemohou být na základě tohoto bodu vyloučeny.“

Oxid uhličitý

PŘÍLOHA II

Ve směrnici 2003/87/EHS se vkládají nové přílohy, které znějí:

„PŘÍLOHA IIa

Zvýšení procentního podílu povolenek, které mají členské státy vydražit podle čl. 10 odst. 2 písm. a) pro účely solidarity a růstu Společenství a s cílem snižovat emise a přizpůsobit se dopadům změny klimatu

	podíl členského státu
Belgie	10 %
Bulharsko	53 %
Česká republika	31 %
Estonsko	42 %
Řecko	17 %
Španělsko	13 %
Itálie	2 %
Kypr	20 %
Lotyško	56 %
Litva	46 %
Lucembursko	10 %
Maďarsko	28 %
Malta	23 %
Polsko	39 %
Portugalsko	16 %
Rumunsko	53 %
Slovinsko	20 %
Slovensko	41 %
Švédsko	10 %

PŘÍLOHA IIb

ROZDĚLENÍ POVOLENEK, KTERÉ MAJÍ ČLENSKÉ STÁTY VYDRAŽIT PODLE ČL. 10 ODST. 2 PÍSM. C), ZOHLEDŇUJÍCÍ ČASNÉ ÚSILÍ NĚKTERÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ O DOSAŽENÍ 20 % SNÍŽENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Členský stát	Rozdělení 2 % oproti procentní úrovni stanovené v Kjótském protokolu
Bulharsko	15 %
Česká republika	4 %
Estonsko	6 %
Maďarsko	5 %
Lotyško	4 %
Litva	7 %
Polsko	27 %
Rumunsko	29 %
Slovensko	3 %“

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/30/ES

ze dne 23. dubna 2009,

kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a ze­ jména na článek 95 a čl. 175 odst. 1 této smlouvy ve vztahu k čl. 1 odst. 5 a článku 2 této směrnice,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociální­ ho výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2), vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne

13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty (3) sta­ noví ze zdravotních a environmentálních důvodů mini­ mální specifikace pro benzin a motorovou naftu používané v silničních a nesilničních pojízdných strojích.

(2) Jedním z cílů stanovených v šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí zavedeným rozhodnu­ tím č. 1600/2002/ES (4) ze dne 22. července 2002 je do­ sáhnout takové úrovně kvality ovzduší, která nepředstavuje riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, ani na ně nemá výrazně negativní dopad. Komise ve svém prohlášení ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu (5) uznala, že pokud má být dosaženo výrazného pokroku v plnění cílů stano­ vených v šestém akčním programu Společenství pro život­ ní prostředí, je třeba snížit emise škodlivých látek znečišťujících ovzduší; zejména pak Komise chystá před­ ložení nových legislativních návrhů, které dále sníží vni­ trostátní emise hlavních znečišťujících látek povolené členským státům, sníží emise související s čerpáním po­ honných látek u čerpacích stanic vozidly s benzinovým motorem a zabývají se obsahem síry v palivech, včetně lodních paliv.

(1) Úř. věst. C 44, 16.2.2008, s. 53.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 17. prosince 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 6. dub­ na 2009.

(3) Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58.

(4) Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.

(5) Úř. věst. L 152, 11.6.2008, s. 43.

(3) Společenství se v rámci Kjótského protokolu zavázalo do­ sáhnout cílů stanovených pro emise skleníkových plynů na období 2008–2012. Společenství se také zavázalo do roku 2020 ke snížení emisí skleníkových plynů o 30 % v rámci globální dohody a jednostranně ke snížení o 20 %. Pro spl­ nění těchto cílů je potřebná spolupráce všech odvětví.

(4) Jeden z aspektů emisí skleníkových plynů z dopravy se ře­ šil pomocí politiky Společenství týkající se CO2 a automo­ bilů. Palivo používané v dopravě významně přispívá k celkovým emisím skleníkových plynů ve Společenství. Sledování a snižování emisí skleníkových plynů z paliv bě­ hem jejich životního cyklu může přispět k dosažení cílů Společenství, které se týkají snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím dekarbonizace paliv používaných v dopravě.

(5) Společenství přijalo nařízení omezující emise znečišťujících látek z lehkých a těžkých nákladních vozidel. Specifikace paliva je jedním z faktorů, který rozhoduje o tom, jak snadno lze tyto mezní hodnoty emisí dodržet.

(6) Výjimka pro maximální tlak benzinových par v letním ob­ dobí by se měla vztahovat pouze na členské státy, ve kterých panují v letním období nízké teploty. Je proto vhodné vyjasnit, na které členské státy by se měla tato vý­ jimka vztahovat. Jedná se v zásadě o členské státy, v nichž průměrné teploty na většině území nedosahují hodnoty 12 °C po dobu nejméně dvou ze tří měsíců: června, čer­ vence a srpna.

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/68/ES ze dne

16. prosince 1997 o sbližování právních předpisů člen­ ských států týkajících se opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje (6) stanoví mezní hodnoty pro emise z motorů používaných u nesil­ ničních pojízdných strojů. Pro tyto motory je třeba xxxxxx xxx paliva umožňující řádné fungování těchto nesilničních pojízdných strojů.

(8) Spalování paliva v silniční dopravě způsobuje zhruba 20 % emisí skleníkových plynů Společenství. Jednou z možnos­ tí, jak tyto emise omezit, je snižování emisí skleníkových plynů z těchto paliv během jejich životního cyklu. Lze je provést mnoha způsoby. S ohledem na cíl Společenství

(6) Úř. věst. L 59, 27.2.1998, s. 1.

spočívající v dalším snížení emisí skleníkových plynů a vzhledem k tomu, že se silniční doprava na těchto emi­ sích významně podílí, je vhodné stanovit mechanismus, který by od dodavatelů paliv vyžadoval podávání zpráv o emisích skleníkových plynů z jimi dodávaného paliva bě­ hem jeho životního cyklu, a tyto emise od roku 2011 snížit. Metodika výpočtu emisí skleníkových plynů z bio­ paliv během jejich životního cyklu by měla být shodná s metodikou pro výpočet dopadu skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (1).

(9) Dodavatelé by měli postupně, do 31. prosince 2020 až o 10 %, snižovat emise skleníkových plynů vzniklé během životního cyklu dodávaného paliva a energie na jednotku energie. Do 31. prosince 2020 by měli dosáhnout snížení nejméně o 6 % v porovnání s průměrnou úrovní emisí skleníkových plynů z fosilních paliv během jejich životní­ ho cyklu na jednotku energie v EU v roce 2010, a to po­ užíváním biopaliv, alternativních paliv a snížením spalování a větrání ve výrobních areálech. Po přehodno­ cení potenciálu by mělo být dosaženo dalšího 2 % snížení, a to díky využívání technologií zachycování a ukládání CO2, jež jsou šetrné k životnímu prostředí, a používáním elektrických vozidel, a dodatečně ještě dalšího 2 % snížení, jehož může být dosaženo prostřednictvím nákupů kreditů v rámci mechanismu čistého rozvoje vycházejícího z Kjót­ ského protokolu. Tato další snížení by neměla být v oka­ mžiku vstupu této směrnice v platnost závazná pro členský stát dodavatele paliva. Přehodnocení by se mělo zabývat tím, že toto snížení není závazné.

(10) Výroba biopaliv by měla být udržitelná. Biopaliva použí­ vaná k plnění cílů snížení emisí skleníkových plynů stano­ vených v této směrnici by tedy měla splňovat kritéria udržitelnosti. Aby se zajistil jednotný přístup v energetické politice a politice životního prostředí a aby se zabránilo vzniku dodatečných nákladů pro podniky a nejednotě z hlediska životního prostředí, kterou by s sebou nesl nej­ ednotný přístup, je nutné zajistit stejná kritéria udržitelnos­ ti pro biopaliva používaná pro účely jak této směrnice, tak směrnice 2009/28/ES na druhé straně. Ze stejných důvo­ dů je třeba se vyhnout dvojímu podávání zpráv. Dále by Komise a příslušné vnitrostátní orgány měly koordinovat svoji činnost v rámci výboru odpovědného výlučně za as­ pekty udržitelnosti.

(1) Viz strana 16 v tomto čísle Úředního věstníku.

(11) Celosvětový růst poptávky po biopalivech a pobídky pro jejich používání stanovené v této směrnici by neměly mít za následek podporu ničení biologické rozmanitosti do­ tčených oblastí. Tyto vyčerpatelné zdroje, uznané různý­ mi mezinárodními nástroji za hodnotu pro veškeré lidstvo, by měly být zachovány. Spotřebitelé ve Společenství by na­ víc považovali za nepřijatelné, pokud by zvýšené používá­ ní biopaliv a biokapalin mělo mít za následek ničení biologické rozmanitosti těchto oblastí. Z těchto důvodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti zajišťující, že se po­ bídky vztahují pouze na biopaliva, která zaručeně nepo­ cházejí z biologicky rozmanitých oblastí, nebo pokud příslušný orgán prokáže v případě oblastí určených k úče­ lům ochrany přírody nebo k ochraně vzácných nebo ohro­ žených ekosystémů či druhů, že produkce surovin nebrání uvedeným účelům. Podle zvolených kritérií udržitelnosti je les považován za biologicky rozmanitý, pokud se jedná o původní les (podle definice používané Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) v posouzení stavu celosvě­ tových lesních zdrojů, kterou státy na celém světě obecně používají k poskytování údajů o ploše původního lesa), nebo pokud je chráněn vnitrostátními předpisy na ochra­ nu přírody. Pokud je dopad lidské činnosti malý, měly by být zahrnuty i oblasti, kde probíhá získávání jiných lesních produktů než dřeva. Jiné typy lesů definované organizací FAO, jako například přírodě blízké lesy, polopřírodní lesy a plantáže, by neměly být považovány za původní lesní porosty. S ohledem na biologicky velmi rozmanitou pova­ hu některých porostů, jak v mírném, tak tropickém pás­ mu, včetně biologicky velmi rozmanitých savan, stepí, křovinatých porostů a prérií, by se pobídky stanovené touto směrnicí neměly vztahovaly na biopaliva vyrobená ze surovin pocházejících z těchto pozemků. Komise by měla stanovit vhodná kritéria nebo zeměpisná pásma s cílem definovat tyto biologicky velmi rozmanité travní porosty v souladu s nejlepšími dostupnými vědeckými po­ znatky a příslušnými mezinárodními normami.

(12) Při výpočtu dopadů přeměny půdy na emise skleníkových plynů by měly hospodářské subjekty uplatňovat skutečné hodnoty zásob uhlíku spojených s referenčním využívá­ ním půdy a s využíváním půdy po přeměně. Měly by také používat standardní hodnoty. Studie mezivládního panelu pro změnu klimatu představuje pro tyto standardní hod­ noty vhodný základ. Tyto studie nejsou v současnosti uvá­ děny v podobě, která by byla pro hospodářské subjekty přímo použitelná. Komise by proto měla vypracovat na zá­ kladě těchto studií obecné pokyny, které by sloužily jako základ pro výpočet změn v zásobě uhlíku pro účely této směrnice, včetně takových změn v zalesněných oblastech s porostem koruny tvořícím 10 až 30 %, savanách, křovi­ natých porostech a prériích.

(13) Je vhodné, aby Komise vypracovala metodiku pro hodno­ cení vlivu odvodňování rašelinišť na emise skleníkových plynů.

(14) Půda, u níž by ztráta zásob uhlíku po přeměně nemohla být v rozumné době, s ohledem na naléhavou potřebu předejít změně klimatu, nahrazena úsporami skleníkových plynů z výroby biopaliv, by se neměla přeměnit na půdu pro výrobu biopaliv. Tím by se zabránilo zbytečně zatěžu­ jícímu výzkumu ze strany hospodářských subjektů a pře­ měně půdy s velkými zásobami uhlíku, které by se ukázaly jako nevhodné pro pěstování surovin pro biopaliva. Sou­ pis světových zásob uhlíku vede k závěru, že do této xxxxx xxxxx by měly být zařazeny mokřady a souvisle zalesněné plochy s porostem koruny tvořícím více než 30 %. Zales­ něné plochy s porostem koruny tvořícím 10 až 30 % by měly být do této kategorie také zařazeny, pokud se nepro­ káže, že jejich zásoba uhlíku je natolik nízká, že ospraved­ lňuje jejich přeměnu v souladu s pravidly, jež stanoví tato směrnice. Odkaz na mokřady by měl vzít v úvahu definici stanovenou v Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva přijaté dne 2. února 1971 v Ramsaru.

(15) Pobídky stanovené v této směrnici podpoří zvýšení pro­ dukce biopaliv v celosvětovém měřítku. Pokud jsou biopa­ liva vyrobena ze surovin vyprodukovaných ve Společenství, měla by také splňovat environmentální po­ žadavky Společenství ve vztahu k zemědělství, včetně po­ žadavků na ochranu kvality podzemních a povrchových vod a sociální požadavky. Existují však obavy, že by výroba biopaliv v některých třetích zemích nemusela splňovat mi­ nimální environmentální či sociální požadavky. Je tedy třeba podporovat vypracování vícestranných a dvoustran­ ných dohod a rozvoj dobrovolných mezinárodních nebo vnitrostátních režimů zahrnujících klíčové environmentál­ ní a sociální otázky s cílem prosazovat celosvětově udrži­ telnou výrobu biopaliv. V případě neexistence těchto dohod nebo režimů by členské státy měly požadovat, aby hospodářské subjekty podávaly zprávy o těchto otázkách.

(16) Kritéria udržitelnosti budou účinná pouze tehdy, pokud povedou ke změnám v chování účastníků trhu. K těmto změnám dojde pouze, pokud biopaliva splňující tato kritéria ospravedlňují cenovou přirážku v porovnání s tě­ mi, která je nesplňují. Podle metody hmotnostní bilance ověřování souladu existuje fyzické spojení mezi výrobou biopaliv splňujících kritéria udržitelnosti a spotřebou bio­ paliv ve Společenství, které vytváří vhodnou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a zajišťuje cenovou přirážku, která je větší než v systémech, kde takové spojení neexi­ stuje. Proto by se k ověření souladu měl použít systém

hmotnostní bilance, aby se zajistilo, že biopaliva splňující kritéria udržitelnosti mohou být prodávána za vyšší cenu. Tím by se měla zachovat integrita systému a zároveň za­ jistit, že průmyslu nebude uložena nerozumná zátěž. Měly by však být posouzeny i jiné metody ověřování.

(17) Komise by případně měla náležitě zohlednit tzv. hodnoce­ ní ekosystémů k miléniu (Millenium Ecosystem Assess­ ment), které obsahuje užitečné údaje o ochraně přinejmenším těch oblastí, které poskytují základní služby ekosystému v kritických situacích, například ochranu vod­ ního koryta a regulaci eroze.

(18) Při výpočtu emisí skleníkových plynů z výroby a používá­ ní paliv by měly být započítány i druhotné produkty z vý­ roby a používání paliv. Substituční metoda je vhodná pro účely analýzy politiky, nikoli však pro regulaci jednotli­ vých hospodářských subjektů a jednotlivých dodávek po­ honných hmot. V těchto případech je nejvhodnější metodou metoda přidělování energie, protože je snadno použitelná a předvídatelná v čase, minimalizuje kontrap­ roduktivní stimuly a poskytuje výsledky, které jsou obecně srovnatelné s výsledky dosaženými substituční metodou. Pro účely analýzy politiky by Komise rovněž měla v rámci podávání zpráv poskytovat informace o výsledcích dosa­ žených použitím substituční metody.

(19) S cílem vyhnout se nepřiměřené administrativní zátěži by měl být stanoven seznam standardních hodnot pro běžné způsoby výroby biopaliv, který by měl být aktualizován a rozšířen, jakmile budou k dispozici další spolehlivé úda­ je. Hospodářské subjekty by měly mít vždy možnost uplat­ nit stupeň úspory skleníkových plynů u biopaliv stanovený tímto seznamem. Pokud se standardní hodnota úspor skleníkových plynů u určitého způsobu výroby nachází pod požadovanou minimální úrovní úspor skleníkových plynů, mělo by být požadováno, aby výrobci usilující o prokázání jejich souladu s touto minimální úrovní doká­ zali, že skutečné emise z jejich výrobního procesu jsou niž­ ší než ty, které byly použity při výpočtu standardních hodnot.

(20) Je vhodné, aby údaje používané při výpočtu těchto stan­ dardních hodnot byly získávány z nezávislých vědeckých odborných zdrojů a aby byly případně vhodně aktualizo­ vány v závislosti na pokroku, jehož tyto zdroje dosáhnou ve své práci. Komise by se měla zasadit o to, aby se tyto zdroje v rámci aktualizace své práce zabývaly emisemi z pěstování, vlivem regionálních a klimatických podmínek, dopady vyplývajícími z pěstování za použití udržitelných zemědělských metod a organických pěstebních postupů a vědeckým příspěvkem výrobců ze Společenství i třetích zemích a občanské společnosti.

(21) S cílem vyhnout se podpoře pěstování surovin pro biopa­ liva tam, kde by to vedlo k vysokým emisím skleníkových plynů, by mělo být užití standardních hodnot pro pěsto­ vání omezeno na oblasti, kde může být tento účinek spo­ lehlivě vyloučen. S cílem vyhnout se nadměrné administrativní zátěži by však členské státy měly stanovit národní či regionální průměrné hodnoty pro emise z pěs­ tování, včetně emisí z používání hnojiv.

(22) Celosvětová poptávka po zemědělských surovinách roste. Část této zvýšené poptávky bude pokryta zvětšením roz­ lohy zemědělské půdy. Obnova půdy, která byla závažným způsobem znehodnocena nebo silně kontaminována, a ne­ může být proto v současném stavu využívána k zeměděl­ ským účelům, je jedním z prostředků, jak zvýšit rozlohu půdy, kterou lze použít pro pěstování zemědělských plo­ din. Udržitelný režim by měl podporovat využívání zne­ hodnocené půdy, která prošla obnovou, neboť podpora biopaliv přispěje ke zvýšení poptávky po zemědělských su­ rovinách. Dokonce i v případě, kdy se biopaliva vyrábějí za použití surovin pocházejících z půdy, která je již využívána jako orná půda, by mohlo čisté zvýšení poptávky po plo­ dinách v důsledku podpory biopaliv vést k čistému zvětšení rozlohy obdělávané půdy. To by se mohlo týkat půdy s vel­ kou zásobou uhlíku, což by vedlo ke škodlivým únikům uloženého uhlíku. Ve snaze snížit toto riziko je třeba za­ vést doprovodná opatření s cílem podpořit vyšší míru nárůstu produktivity u půdy již využívané pro pěstování plodin a využívání znehodnocených půd a přijmout poža­ davky na udržitelnost, které by byly srovnatelné s poža­ davky stanovenými v této směrnici pro spotřebu biopaliv ve Společenství, pro jiné země, v nichž se používají biopa­ liva. Komise by měla vypracovat konkrétní metodiku pro minimalizaci emisí skleníkových plynů vyvolaných nepří­ mými změnami ve využití půdy. Za tím účelem by Komise na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků měla provést analýzu především zahrnutí faktoru nepří­ mých změn ve využívání půdy do výpočtu emisí skleníkových plynů a potřeby podpory udržitelných bio­ paliv, která minimalizuje dopady změny ve využívání půdy a zlepšuje udržitelnost biopaliv vzhledem k nepřímé změ­ ně ve využití půdy. Při vypracovávání této metodiky by se Komise měla mimo jiné zabývat potenciálními dopady biopaliv vyráběných z nepotravinářských celulózových vláknovin a lignocelulózových vláknovin na nepřímé změny ve využívání půdy.

(23) Vzhledem k tomu, že opatření stanovená v článcích 7b až 7e směrnice 98/70/ES rovněž mají vliv na fungování vnitř­ ního trhu tím, že harmonizují kritéria udržitelnosti, která biopaliva musí splňovat, aby mohla být započítána pro účely plnění cíle podle uvedené směrnice, a usnadňují tak v souladu s čl. 7b odst. 8 uvedené směrnice obchod mezi členskými státy s biopalivy, která tato kritéria splňují, vy­ cházejí daná opatření z článku 95 Smlouvy.

(24) Neustálý technický pokrok v oblasti automobilové a pali­ vové technologie a soustavné úsilí o zajištění optimalizace

ochrany zdraví a životního prostředí vyžadují pravidelnou revizi palivových specifikací na základě dalších studií a analýz dopadu aditiv a složek biopaliv na emise znečiš­ ťujících látek. Proto by měly být o možnosti usnadnění dekarbonizace paliv používaných v silniční dopravě pravi­ delně podávány zprávy.

(25) Používání detergentu může přispět k vyčištění motorů, a tím ke snížení emisí znečišťujících látek. V současnosti neexistuje žádný uspokojivý způsob, jakým by se ověřo­ valy čisticí schopnosti vzorků paliva. Dodavatelé paliva a vozidel mají proto povinnost informovat své zákazníky o výhodách detergentů a jejich používání. Komise by však měla posoudit, zda budoucí vývoj umožní lepší přístup pro optimalizaci používání a výhod detergentů.

(26) Ustanovení týkající se přimíchávání ethanolu do benzinu, zejména ustanovení týkající se mezních hodnot tlaku par a případných alternativ k zajištění toho, aby směsi s xxxxx xxxxx nepřekročily přípustné mezní hodnoty tlaku par, by měla být přezkoumávána na základě zkušeností s po­ užíváním směrnice 98/70/ES.

(27) Přimíchávání ethanolu do benzinu zvyšuje tlak par výsled­ ného paliva. Navíc by tlak par u benzinových směsí měl být kontrolován, aby se omezily emise látek znečišťujících ovzduší.

(28) Přimícháváním ethanolu do benzinu vzniká nelineární změna tlaku par u výsledné palivové směsi. Je vhodné sta­ novit pro takové směsi možnost výjimky pro maximální tlak par v letním období, a to po příslušném posouzení Ko­ misí. Výjimka by měla být podmíněna souladem s právní­ mi předpisy Společenství o kvalitě ovzduší a znečištění ovzduší. Tato výjimka by měla odpovídat skutečnému zvý­ šení tlaku par vzniklému v důsledku přimíchávání daného procentního podílu ethanolu do benzinu.

(29) Ropné rafinerie by měly nabízet pokud možno dostatečné množství benzinu s nízkým tlakem par, aby tak motivo­ valy k používání paliv s nízkým obsahem uhlíku a záro­ veň dodržovaly cíle týkající se znečišťování ovzduší. Protože tomu tak doposud není, měly by se mezní hod­ noty tlaku par u směsí ethanolu za určitých podmínek zvýšit s cílem umožnit rozvoj trhů s biopalivy.

(30) Některá starší vozidla nejsou uzpůsobena k tomu, aby po­ užívala benzin s vysokým obsahem biopaliva. Tato vozi­ dla mohou přejíždět z jednoho členského státu do druhého. Je proto vhodné, aby byla na přechodné období zajištěna nepřetržitá dodávka benzinu, který mohou tato starší vozidla používat. Členské státy by měly zajistit vhod­ né geografické pokrytí, jež by odráželo skutečnou poptáv­ ku po takovém druhu benzinu, a to po konzultacích se zúčastněnými stranami. Označování benzinu, například jako E5 nebo E10, by mělo být v souladu s příslušnými normami vypracovanými Evropským výborem pro nor­ malizaci (CEN),

(31) Je vhodné provést úpravu přílohy IV směrnice 98/70/ES tak, aby umožnila uvádět na trh motorovou naftu s vyš­ ším obsahem biopaliva („B7“), než stanoví norma EN 590:2004 („B5“). Tato norma by měla být odpovídajícím způsobem aktualizována a měla by stanovit mezní hod­ noty technických parametrů, jež nejsou zahrnuty v uve­ dené příloze, jako například oxidační stabilita, bod vzplanutí, karbonizační zbytek, obsah popela, obsah vody, celkový obsah znečištění, korozivní působení na měď, ma­ zivost, kinematická viskozita, bod zákalu, filtrovatelnost (CFPP), obsah fosforu, index kyselosti, obsah peroxidů, ko­ lísání indexu kyselosti, opatření proti zanesení trysek a při­ dávání aditiv pro zajištění oxidační stability.

(32) Aby se usnadnilo úspěšné uvádění biopaliv na trh, dopo­ ručuje se výboru CEN, aby rychle pokračoval v práci na normách umožňujících přimíchání většího objemu složek biopaliva do motorové nafty, a především aby vypracoval standard pro „B10“.

(33) Mezní hodnota obsahu methylesterů mastných kyselin (FAME) v motorové naftě je požadována z technických dů­ vodů. Tato mezní hodnota však není požadována u jiných složek biopaliva, jako jsou například čisté uhlovodíky s vlastnostmi podobnými motorové naftě vyrobené z bio­ masy s využitím Fischer-Tropschovy metody nebo hydro­ genačně upravený rostlinný olej.

(34) Členské státy a Komise by měly učinit patřičné kroky, aby usnadnily uvedení plynového oleje obsahujícího 10 ppm síry na trh dříve než 1. ledna 2011.

(35) Používání specifických aditiv obsahujících kovy, zejména pokud jde o methylcyklopentadienyl mangan trikarbonylu (MMT), zvyšuje riziko poškození lidského zdraví a způso­ buje škody na motorech vozidel a na zařízení k regulaci emisí. Řada výrobců vozidel radí, aby se nepoužívalo pali­ vo obsahující kovová aditiva, a informuje o tom, že pou­ žívání takového paliva může být důvodem ke zrušení platnosti záruky na vozidlo. Je proto vhodné nadále pro­ vádět přezkum účinků používání MMT v palivu a konzul­ tovat je se všemi příslušnými zúčastněnými stranami. Až do dalšího přezkumu je nezbytné učinit kroky k omezení závažnosti škod, ke kterým může dojít. Proto je namístě

používání vyšší míry dávkování prokáže, že nemá nežá­ doucí účinky. Aby se zabránilo tomu, že spotřebitelé ne­ vědomky přijdou o záruky na svá vozidla, je rovněž nutné vyžadovat, aby bylo jakékoli palivo obsahující kovová adi­ tiva jako takové označeno.

(36) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (1) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sesta­ vily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srov­ nání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a tyto tabulky zveřejnily.

(37) Opatření nezbytná k provedení směrnice 98/70/ES by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro vý­ kon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (2).

(38) Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí prováděcích opatření týkajících se mechanismu sledování a snižování emisí skleníkových plynů, k přizpůsobení metodických zásad a hodnot nezbytných pro vyhodnocení toho, zda byla splněna kritéria udržitelnosti, pokud jde o biopaliva, ke stanovení kritérií a zeměpisných oblastí pro určení vy­ soce biologicky rozmanitých travinných porostů, k pře­ hodnocení mezních hodnot obsahu MMT v palivu a k přizpůsobení metodiky výpočtu životního cyklu emisí skleníkových plynů, povolené zkušební metody zaměřené na specifikaci paliva a odchylky tlaku par povolené pro benzin obsahující bioethanol technickému a vědeckému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a je­ jich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směr­ nice přizpůsobením metodických zásad a hodnot, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(39) Směrnice 98/70/ES stanoví řadu specifikací paliv, z nichž některé se staly nadbytečnými. Navíc obsahuje určitý po­ čet výjimek, jejichž platnost mezitím uplynula. V zájmu jasnosti je proto vhodné tato ustanovení zrušit.

(40) Směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o sni­ žování obsahu síry v některých kapalných palivech (3) sta­ noví některé aspekty používání paliv ve vnitrozemské vodní dopravě. Je třeba jasně vymezit použití uvedené směrnice a směrnice 98/70/ES. Obě směrnice stanoví mez­ ní hodnoty pro maximální obsah síry v plynovém oleji po­ užívaném plavidly vnitrozemské plavby. V zájmu jasnosti a právní jistoty je proto vhodné obě uvedené směrnice upravit, aby tyto mezní hodnoty byly stanoveny pouze v jediném právním předpise.

stanovit horní mezní hodnotu, pokud jde o používání  

MMT v palivu, a to na základě vědeckých poznatků, jež jsou v současné době k dispozici. Tato mezní hodnota by měla být upravena a zvýšena jedině tehdy, pokud se při

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(3) Úř. věst. L 121, 11.5.1999, s. 13.

(41) Byly vyvinuty nové, čistější technologie motorů pro plavi­ dla vnitrozemské plavby. Tyto motory mohou být poháně­ ny pouze palivy s velmi nízkým obsahem síry. Obsah síry v palivech pro plavidla vnitrozemské plavby by měl být snížen co nejdříve.

(42) Směrnice 98/70/ES a směrnice 1999/32/ES by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(43) Směrnice Rady 93/12/EHS ze dne 23. března 1993 o ob­ sahu síry v některých kapalných palivech (1) byla v průbě­ hu let významně pozměňována, a proto již neobsahuje žádné významné prvky. Měla by proto být zrušena.

(44) Jelikož cílů této směrnice, totiž zajištění jednotného trhu s palivy pro silniční dopravu a nesilniční pojízdné stroje a zajištění dodržování minimální úrovně ochrany životní­ ho prostředí v důsledku používání těchto paliv, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou sub­ sidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 98/70/ES

Směrnice 98/70/ES se mění takto:

1) Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice stanoví pro motorová vozidla a nesilniční po­ jízdné stroje (včetně plavidel vnitrozemské plavby, pokud se neplaví po moři), zemědělské a lesnické traktory a rekreační plavidla, pokud se neplaví po moři:

a) technické specifikace týkající se péče o zdraví a životní prostředí pro paliva určená pro motorová vozidla vyba­ vená zážehovými a vznětovými motory a s přihlédnu­ tím k technickým požadavkům na tyto motory a

b) cíl zaměřený na snížení emisí skleníkových plynů během životního cyklu paliva.“

(1) Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 81.

2) Článek 2 se mění takto:

a) v prvním odstavci:

i) se bod 3 nahrazuje tímto:

„3) ‚plynovými oleji určenými pro používání nesilničními pojízdnými stroji (včetně plavidel vnitrozemské plavby) a zemědělskými a lesnic­ kými traktory a rekreačními plavidly‘ kapalné palivo vyrobené z ropy kódů KN 2710 19 41 až 2710 19 45 (*) určené k používání ve vzně­ tových motorech uvedených ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady94/25/ES (**), 97/68/ES (***) a 2000/25/ES (****);

(*) Číslování těchto kódů KN podle Společného celního sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.6.1987, s. 1).

(**) Úř. věst. L 164, 30.6.1994, s. 15.

(***) Úř. věst. L 59, 27.2.1998, s. 1.

(****) Úř. věst. L 173, 12.7.2000, s. 1.“,

ii) se doplňují nové body, které zní:

„5) ‚členskými státy s nízkými teplotami v letním období‘ Dánsko, Estonsko, Finsko, Irsko, Lo­ tyšsko, Litva, Švédsko a Spojené království;

6) ‚emisemi skleníkových plynů během životního cyklu paliva‘ celkové čisté hodnoty emisí CO2, CH4 a N2O, které spadají na vrub tohoto paliva (včetně přimísených složek) nebo dodané ener­ gie. Tento životní cyklus zahrnuje všechny pří­ slušné etapy od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve využívání půdy, dopravy a dis­ tribuce, zpracování a spalování, a to nezávisle na tom, kdy tyto emise vznikají;

7) ‚emisemi skleníkových plynů na jednotku ener­ gie‘ celkový objem emisí skleníkových plynů vyjádřený v ekvivalentu CO2 a související s po­ užíváním paliva nebo dodané energie, dělený celkovým energetickým obsahem paliva nebo dodané energie (pokud jde o palivo, je vyjádřen hodnotou spodní výhřevnosti);

8) ‚dodavatelem‘ subjekt odpovědný za přihlášení se ke spotřební dani z paliva nebo energie, a pokud není zapotřebí se ke spotřební dani přihlašovat, jakýkoli jiný relevantní subjekt ur­ čený členským státem;

9) výraz ‚biopaliva‘ má stejný význam jako ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (*).

(*) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.“;

b) druhý odstavec se zrušuje.

3) Článek 3 se mění takto:

a) odstavce 2 až 6 se nahrazují tímto:

„2. Členské státy zajistí, aby byl benzin uváděn na trh na jejich území pouze, pokud splňuje environmentální specifikace uvedené v příloze I.

Členské státy však mohou v případě nejvzdálenějších re­ gionů přijmout zvláštní ustanovení o prodeji benzinu s maximálním obsahem síry 10 mg/kg. Členské státy, které taková ustanovení přijmou, o tom informují od­ povídajícím způsobem Komisi.

3. Členské státy budou vyžadovat, aby dodavatelé až do roku 2013 uváděli na trh benzin s maximálním ob­ sahem kyslíku 2,7 % a maximálním obsahem ethanolu 5 %, a pokud to považují za nutné, mohou vyžadovat, aby byl tento benzin na trh uváděn po delší časové ob­ dobí. Zajistí, aby spotřebitelé obdrželi náležité informace o obsahu biopaliva v benzinu, a zejména o náležitém použití různých benzinových směsí.

4. Členské státy s nízkými teplotami v letním období mohou podle odstavce 5 povolit, aby byl na trh v letním období uváděn benzin s maximálním tlakem par 70 kPa.

Členské státy, ve kterých se neuplatňuje výjimka uve­ dená v prvním pododstavci, mohou podle odstavce 5 povolit, aby byl na trh během letního období uváděn benzin s obsahem ethanolu s maximálním tlakem par 60 kPa včetně povolené výjimky týkající se tlaku par vy­ mezené v příloze III pod podmínkou, že použitý xxxxx xxx je biopalivo.

5. Pokud chtějí členské státy uplatnit jednu z výjimek uvedených v odstavci 4, musí to oznámit Komisi a po­ skytnout veškeré příslušné informace. Komise posoudí, zda je výjimka žádoucí, a zhodnotí délku jejího trvání s ohledem na

a) zamezení sociálním a ekonomickým problémům kvůli vyššímu tlaku par, včetně času potřebného na technické úpravy, a

b) environmentální nebo zdravotní dopady vyššího tlaku par, a zejména dopad na soulad s právními předpisy Společenství o kvalitě ovzduší, a to jak v příslušných členských státech, tak ostatních člen­ ských státech.

Pokud z hodnocení Komise vyplyne, že výjimka porušu­ je právní předpisy Společenství o kvalitě ovzduší nebo o znečištění ovzduší, včetně příslušných mezních

hodnot a stropů emisí, bude její uplatňování zrušeno. Komise by rovněž měla zohlednit příslušné cílové hodnoty.

Pokud Komise během šesti měsíců poté, co obdržela veš­ keré příslušné informace, nevznese žádné námitky, může daný členský stát požadovanou výjimku uplatňovat.

6. Bez ohledu na odstavec 1 mohou členské státy i nadále povolovat prodej malých množství olovnatého benzinu s obsahem olova nepřesahujícím 0,15 g/l nej­ výše do 0,03 % celkového prodeje pro použití ve starých vozidlech zvláštního typu a prodej tohoto benzinu pro­ střednictvím zvláštních zájmových skupin.“;

b) odstavec 7 se zrušuje.

4) Článek 4 se nahrazuje tímto:

„Článek 4

Motorová nafta

1. Členské státy zajistí, aby byla motorová nafta uváděna na trh na jejich území pouze tehdy, pokud splňuje environ­ mentální specifikace uvedené v příloze II.

Bez ohledu na požadavky uvedené v příloze II mohou člen­ ské státy povolit, aby byla na trh uváděna motorová nafta s obsahem methylesterů mastných kyselin (FAME) přesahu­ jícím 7 %.

Členské státy zajistí, aby spotřebitelé obdrželi náležité infor­ mace o obsahu biopaliva, zejména FAME, v motorové naftě.

2. Členské státy zajistí, aby nejpozději od 1. ledna 2008 mohly být plynové oleje pro používání nesilničními pojízd­ nými stroji (včetně plavidel vnitrozemské plavby), zeměděl­ skými a lesnickými traktory a rekreačními plavidly na jejich území uváděny na trh pouze tehdy, pokud obsah síry v těchto plynových olejích nepřekročí 1 000 mg/kg. Od 1. led­ na 2011 bude maximální povolený obsah síry v těchto ply­ nových olejích 10 mg/kg. Členské státy zajistí, aby mohla plavidla vnitrozemské plavby a rekreační plavidla používat jiná kapalná paliva než plynový olej pouze v případě, že ob­ sah síry v těchto kapalných palivech nepřekročí maximální povolený obsah síry pro plynový olej.

Aby však v dodavatelském řetězci docházelo k co nejmenším problémům, mohou členské státy od 1. ledna 2011 v kon­ covém článku dodavatelského řetězce u konečných uživate­ lů povolit plynový olej pro používání nesilničními pojízdnými stroji (včetně plavidel vnitrozemské plavby), ze­ mědělskými a lesnickými traktory a rekreačními plavidly s obsahem síry až 20 mg/kg. Členské státy mohou rovněž do

31. prosince 2011 povolit přechodně uvádět na trh plynový olej obsahující až 1 000mg/kg síry pro použití u kolejových vozidel a zemědělských a lesnických traktorů za předpo­ kladu, že zajistí nenarušený chod systémů pro kontrolu emisí.

3. Členské státy však mohou v případě nejvzdálenějších regionů přijmout zvláštní ustanovení o prodeji motorové na­ fty a plynového oleje s maximálním obsahem síry 10 mg/km. Členské státy, které taková ustanovení přijmou, o nich infor­ mují odpovídajícím způsobem Komisi.

4. V členských státech s drsnými zimními podmínkami může být požadavek pro motorovou naftu a plynové oleje na předestilaci 65 % (V/V) při teplotě 250 °C nahrazen požadav­ kem na předestilaci 10 % (V/V) při teplotě 180 °C.“

5) Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 7a

Snížení emisí skleníkových plynů

1. Členské státy určí dodavatele odpovědné za sledování a podávání zpráv o životním cyklu emisí skleníkových plynů na jednotku energie získané z paliv a dodané energie. V pří­ padě dodavatelů elektřiny používané silničními vozidly zajis­ tí členské státy, aby si tito dodavatelé mohli zvolit, zda se budou podílet na závazcích týkajících se omezení emisí sta­ novených v odstavci 2, pokud prokáží, že mohou náležitě měřit a sledovat množství elektřiny dodávané pro používání v těchto vozidlech.

S účinkem ode dne 1. ledna 2011 dodavatelé podávají orgá­ nu učenému členským státem každoročně zprávu o intenzi­ tě skleníkových plynů z dodaných paliv a energie v každém členském státě a poskytují alespoň tyto informace:

a) celkový objem každého typu paliva nebo dodané ener­ gie, s udáním místa nákupu a původu, a

b) životní cyklus emisí skleníkových plynů na jednotku energie.

Členské státy zajistí ověřování těchto zpráv.

Komise vypracuje v případě nutnosti pokyny pro provádění tohoto odstavce.

2. Členské státy požadují, aby dodavatelé postupně snižo­ vali, až o 10 % do 31. prosince 2020, životní cyklus emisí skleníkových plynů na jednotku energie z paliva a dodané energie ve srovnání se základní normou pro paliva uvedenou v odst. 5 písm. b). Toto snížení se skládá z těchto kroků:

a) cíle 6 % do 31. prosince 2020. Členské státy mohou za účelem tohoto snížení požadovat, aby dodavatelé splnili

b) dalšího orientačního cíle 2 % do 31. prosince 2020, kte­ rého má být podle čl. 9 odst. 1 písm. h) dosaženo jed­ nou nebo oběma z těchto metod:

i) dodávkami energie pro dopravu pro použití ve všech typech silničních vozidel, nesilničních pojízd­ ných vozidel (včetně plavidel vnitrozemské plavby), zemědělských nebo lesnických traktorů nebo re­ kreačních plavidel,

ii) použitím veškerých technologií (včetně zachy­ cování a ukládání uhlíku), které mohou snížit život­ ní cyklus emisí skleníkových plynů na jednotku energie dodaného paliva nebo energie;

c) dalšího indikativního cíle 2 % stanoveného pro odvětví dodávající pohonné hmoty, kterého má být podle čl. 9 odst. 1 písm. i) dosaženo do 31. prosince 2020 využí­ váním kreditů získaných nákupem v rámci mechanismu čistého rozvoje vycházejícího z Kjótského protokolu, a to za podmínek stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (*).

3. Emise skleníkových plynů vznikající během životního cyklu biopaliv se počítají podle článku 7d. Emise skleníkových plynů vznikající během životního cyklu jiných druhů paliv a energií se vypočítají na základě metodiky sta­ novené v souladu s odstavcem 5 tohoto článku.

4. Členské státy zajistí, aby měla skupina dodavatelů mož­ nost zvolit si závazky týkající se snižování emisí podle od­ stavce 2 společně. V takovém případě budou pro účely odstavce 2 považováni za jednoho dodavatele.

5. Opatření nezbytná k provedení tohoto článku, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 11 odst. 4. Taková opatření zahrnují zejména:

a) metodiku výpočtu emisí skleníkových plynů vznikají­ cích během životního cyklu paliv, jiných než jsou bio­ paliva, a energií;

b) metodiku, kterou se do 1. ledna 2011 určí základní nor­ ma pro paliva vycházející z emisí skleníkových plynů z fosilních paliv během jejich životního cyklu na jednot­ ku energie v roce 2010 pro účely odstavce 2;

c) všechna pravidla nezbytná k tomu, aby odstavec 4 na­ byl účinnosti;

d) metodiku, kterou se počítá podíl elektrických silničních vozidel, která je v souladu s čl. 3 odst. 4 směrnice 2009/28/ES.

tyto průběžné cíle: 2 % do 31. prosince 2014 a 4 % do  

31. prosince 2017; (*) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.“

6) Vkládají se nové články, které zní:

„Článek 7b

Kritéria udržitelnosti pro biopaliva

1. Bez ohledu na to, zda byly suroviny vypěstovány na území nebo mimo území Společenství, zohlední se energie z biopaliv pro účely uvedené v článku 7a, pouze pokud tato biopaliva splňují kritéria stanovená v odstavcích 2 až 6 to­ hoto článku.

Aby mohla být biopaliva vyrobená z odpadu a zbytků jiných než ze zemědělství, akvakultury, rybolovu a lesnictví zohled­ něna pro účely uvedené v článku 7a, však postačí, že splňují kritéria udržitelnosti stanovená v odstavci 2 tohoto článku.

2. Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopa­ liv zohledněná pro účely uvedené v odstavci 1 musí činit alespoň 35 %.

S účinkem ode dne 1. ledna 2017 musí úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv zohledněná pro účely uvedené v odstavci 1 činit alespoň 50 %. Ode dne

1. ledna 2018 musí úspora emisí skleníkových plynů činit alespoň 60 % při využívání biopaliv vyrobených v zařízeních, která zahájila výrobu dne 1. ledna 2017 nebo později.

Úspora emisí skleníkových plynů při používání biopaliv se vypočítá postupem podle čl. 7d odst. 1.

V případě biopaliv vyrobených v zařízeních, která byla v pro­ vozu ke dni 23. ledna 2008, se první pododstavec použije ode dne 1. dubna 2013.

3. Biopaliva zohledněná pro účely uvedené v odstavci 1 nesmí být vyrobena ze surovin získaných z půdy s vysokou hodnotou biologické rozmanitosti, totiž z půdy, která měla v lednu roku 2008 nebo později jeden z těchto statusů, a to bez ohledu na to, zda ho stále ještě má, či nikoliv:

a) původní les a jiné zalesněné plochy, totiž les a jiné za­ lesněné plochy s původními druhy, kde nejsou žádné vi­ ditelné známky lidské činnosti a kde nejsou významně narušeny ekologické procesy;

b) oblasti určené

i) zákonem nebo příslušným orgánem k účelům ochrany přírody nebo

ii) k ochraně vzácných nebo ohrožených ekosystémů či druhů, které byly uznány mezinárodními doho­ dami nebo zařazeny na seznam sestavený mezivlád­ ními organizacemi nebo Mezinárodní unií pro ochranu přírody, jsou-li uznány v souladu s čl. 7c odst. 4 druhým pododstavcem,

ledaže se prokáže, že produkce surovin nezasahuje do uvedených účelů ochrany přírody;

c) vysoce biologicky rozmanité travní porosty:

i) travní porosty, které by bez lidského zásahu zůstaly zachovány jako takové a jež stále vykazují přirozené složení druhů a ekologické charakteristiky a proce­ sy, nebo

ii) porosty, které by bez lidského zásahu nezůstaly za­ chovány jako travní porosty a jsou druhově bohaté a neznehodnocené, ledaže je prokázáno, že získá­ vání surovin je nezbytné k uchování statusu trav­ ních porostů.

Komise stanoví kritéria a zeměpisné oblasti k určení travních porostů, na které se vztahuje první pododstavec písm. c). Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prv­ ky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 11 odst. 4.

4. Biopaliva zohledněná pro účely uvedené v odstavci 1 nesmí být vyrobena ze surovin získaných z půdy s velkou zá­ sobou uhlíku, totiž z půdy, která měla v lednu 2008 jeden z těchto statusů a již ho nemá:

a) mokřady, totiž půda pokrytá nebo nasycená vodou tr­ vale nebo po významnou část roku;

b) souvisle zalesněné plochy, totiž půda o rozloze větší než 1 hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím více než 30 %, nebo se stromy schop­ nými dosáhnout těchto limitů in situ;

c) půda o rozloze větší než 1 hektar se stromy vyššími než pět metrů a porostem koruny tvořícím 10 až 30 % nebo se stromy schopnými dosáhnout těchto limitů in situ, le­ daže je prokázáno, že při uplatnění metodiky stanovené v příloze IV části C je zásoba uhlíku v oblasti, předtím než došlo k přeměně půdy, a po její přeměně, taková, že by byly splněny podmínky stanovené v odstavci 2 to­ hoto článku.

Ustanovení tohoto odstavce se nepoužijí, pokud v době, kdy byla surovina získána, měla půda stejný status jako v lednu roku 2008.

5. Biopaliva zohledněná pro účely uvedené v odstavci 1 nesmí být vyrobena ze surovin získaných z půdy, která byla v lednu 2008 rašeliništěm, ledaže je prokázáno, že pěstování a získávání těchto surovin nezahrnuje odvodňování dříve ne­ odvodňované půdy.

6. Zemědělské suroviny vypěstované ve Společenství a užité k výrobě biopaliv zohledněné pro účely uvedené v článku 7a musí být získány v souladu s požadavky a nor­ mami podle ustanovení uvedených pod nadpisem ‚Životní prostředí‘ v části A a v bodě 9 přílohy II nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společ­ ná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné ze­ mědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (*) a v souladu s minimálními poža­ davky na dobrý zemědělský a environmentální stav defino­ vaný podle čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení.

7. Pokud jde o třetí země a členské státy, které jsou výz­ namnými zdroji biopaliv nebo surovin pro ně spotřebováva­ ných ve Společenství, podává Komise každé dva roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o vnitrostátních opa­ třeních přijatých za účelem dodržování kritérií udržitelnosti podle odstavců 2 až 5 a za účelem ochrany půdy, vody a ovzduší. První zpráva bude předložena v roce 2012.

Komise každé dva roky podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dopadu zvýšené poptávky po biopalivech na sociální udržitelnost ve Společenství a ve třetích zemích a o dopadu politiky Společenství v oblasti biopaliv na do­ stupnost potravin za přijatelné ceny, zejména pro obyvatele rozvojových zemí, jakož i o širších otázkách týkajících se rozvoje. Zprávy se zabývají dodržováním práv na užívání půdy. U třetích zemí a členských států, které jsou význam­ nými zdroji surovin pro biopaliva spotřebovávaná ve Spole­ čenství, zprávy uvedou, zda tato země ratifikovala a provedla všechny tyto úmluvy Mezinárodní organizace práce:

— Úmluvu o nucené nebo povinné práci (č. 29),

— Úmluvu o svobodě sdružování a ochraně práva odbo­ rově se organizovat (č. 87),

— Úmluvu o provádění zásad práva organizovat se a ko­ lektivně vyjednávat (č. 98),

— Úmluvu o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100),

— Úmluvu o odstranění nucené práce (č. 105),

— Úmluvu o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111),

— Úmluvu o minimálním věku pro přijetí do zaměstnání (č. 138),

— Úmluvu o zákazu a okamžitých opatřeních k odstraně­ ní nejhorších forem dětské práce (č. 182).

U třetích zemí i členských států, které jsou významnými zdroji surovin pro biopaliva spotřebovávaná ve Společenství, bude v těchto zprávách uvedeno, zda tato země ratifikovala a provedla

— Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti,

— Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.

První zpráva bude předložena v roce 2012. Komise případně navrhne nápravná opatření, zejména je-li doloženo, že vý­ roba biopaliv má značný dopad na cenu potravin.

8. Pro účely uvedené v odstavci 1 nesmí členské státy od­ mítnout, na základě jiných důvodů týkajících se udržitelnos­ ti, zohlednit biopaliva získaná v souladu s tímto článkem.

Článek 7c

Ověřování souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva

1. Mají-li být biopaliva zohledněna pro účely uvedené v článku 7a, vyžádají si členské státy od hospodářských sub­ jektů, aby prokázaly, že byla splněna kritéria udržitelnosti stanovená v čl. 7b odst. 2 až 5. Za tím účelem od hospodář­ ských subjektů požadují, aby použily systém hmotnostní bi­ lance, který

a) umožňuje, aby byly dodávky surovin nebo biopaliv s rozdílnými parametry z hlediska udržitelnosti míseny;

b) požaduje informace ohledně parametrů z hlediska udr­ žitelnosti a objemů dodávek uvedených v písmenu a) potvrzující, že zůstávají spojeny se směsí, a

c) stanoví, že součet všech dodávek odebraných ze směsi se vyznačuje stejnými parametry udržitelnosti ve stejných množstvích jako součet všech dodávek přidaných do směsi.