PŘECHOD PRÁV A POVINNOSTÍ PO SMRTI JEDINCE
PŘECHOD PRÁV A POVINNOSTÍ PO SMRTI JEDINCE
Xxx. Xxxxxx Xxxxxxxxxx
Nejvyšší soud ČR, Brno
Účelem tohoto článku je přiblížit čte- nářům právní důsledky spojené se smrtí lidské bytosti.
Zůxxxxxxxx0 ke dni smrti bývá nosite- lem rozličných práv a povinností, kte- rá vyplývají zejména z jeho vlastnictví k věcem movitým i nemovitým, z uza- vřených smluv (např. nájemních, da- rovacích, o stavebním spoření, o pen- zijním připojištění), z rodinných či pra- covněprávních vztahů. Jedná se o ur- čitý komplex toho, co po sobě zemře- lý zanechal a je důležité stanovit, která z těchto práv a povinností smrtí zanika- jí, a která naopak přecházejí na jiné oso- by a kdo z těchto osob bude zemřelého nadále reprezentovat. Jednotná úprava, která by definovala, jaká práva a povin- nosti zanikají, a která naopak přecházejí na třetí osoby, v našem platném právním řádu bohužel chybí.
Cílem následujícího výkladu proto bude podat ucelenější přehled práv a po- vinností, která v souvislosti se smrtí fy- zické osoby zanikají a naopak práv a po- vinností, jež v důsledku této události pře- cházejí na třetí osoby, zpravidla na dědi- ce zemřelého. Protože však oblast práv- ních vztahů, které se smrt fyzické osoby dotýká, je značně rozsáhlá, bude výklad zaměřen zejména na občanskoprávní a pracovněprávní vztahy, v nichž zemřelý před svojí smrtí vystupoval. Přitom je nut- né mít na paměti, že některá z následují- cích práv a povinností nelze ošetřit závě- tí, nerozhoduje se o nich ani v dědickém řízení a dědicové se na jejich osudu ne- mohou dohodnout.
1. Práva a povinnosti, která smrtí zůstavitele zanikají2
Práva a povinnosti, jež vyplývají ze zá- vazkových právních vztahů3 smrtí opráv- něné či povinné osoby zásadně nezani- kají. Proto bude jednodušší nejprve vy- mezit oblast práv a povinností, jež smrtí zůstavitele zanikají, neboť tato je užší.
Obecným vodítkem je pravidlo upra- vené v ustanovení § 579 občanského
zákoníku (dále též jen „OZ“), které sta- noví, že smrtí dlužníka či věřitele zani- kají zásadně pouze ta práva a povinnos- ti, jež jsou vázána svým trváním na oso- bu zůstavitele.
Smrtí dlužníka tak zaniká pouze ta povinnost, jejímž předmětem bylo pl- nění, které mělo být provedeno osob- ně dlužníkem. Uzavřel-li zůstavitel před smrtí například smlouvu o zhotovení díla, jejíž splnění závisí na jeho osob- ních vlastnostech či schopnostech, za- niká tento závazek jeho smrtí. Uvede- né bude platit i např. pro smlouvu o po- skytování a úhradě zdravotní péče uza- vřené mezi lékařem a zdravotní pojiš- ťovnou. Vyplývá-li z obsahu smlouvy, že zdravotní péče hrazená příslušnou zdravotní pojišťovnou je vázána na oso- bu konkrétního lékaře, pak jeho smrtí smlouva zanikne. Strany si ve smlouvě rovněž mohou dohodnout smrt lékaře jako rozvazovací podmínku, jejímž spl- něním smlouva zanikne. V rámci dědic- kého řízení pak budou vypořádána pou- ze majetková práva a povinnosti vyplý- vající z této smlouvy.
Smrtí věřitele zanikají ta práva, je- jichž plnění bylo omezeno jen na jeho osobu. Tak například, byl-li zůstavitel před smrtí účastníkem dopravní neho- dy, při níž byl poškozen na zdraví bez svého zavinění, eventuelní nárok na ná- hradu za bolest a za ztížení společen- ského uplatnění jeho smrtí zaniká. Není přitom rozhodující, zda nárok již byl zů- staviteli pravomocně přiznán či dokonce zda bylo zahájeno exekuční řízení k je- ho vymožení. Ostatní přisouzené nároky z titulu náhrady škody (např. majetková škoda, náklady na zastoupení advoká- tem) ovšem nezanikají, nýbrž jako ma- jetkové pohledávky přecházejí na dědi- ce zůstavitele.
Dále zanikne právo na výživné, a to jak smrtí osoby k výživě povinné, tak smrtí osoby, které bylo výživné poskyt-
nuto. Důvodem je skutečnost, že výživ- né má sloužit jen k uspokojování osob- ních potřeb věřitele. To se však netýká případných nedoplatků na výživném, které se staly splatnými do dne smr- ti oprávněného. Ty přecházejí na práv- ní nástupce zůstavitele jako dluh (byl-li zůstavitel povinným) či pohledávka (byl-
-li zůstavitel osobou oprávněnou).
Pokud jde o právo z věcného břeme- ne, které slouží určité osobě (např. prá- vo doživotního bydlení), rovněž smrtí této osoby zaniká a předmětem dědic- kého řízení se tudíž nestává.
Smrtí některého z manželů zaniká manželství, což má za následek nut- nost jeho majetkového vypořádání. Soud rozhodne o ceně majetku ve spo- lečném jmění bývalých manželů a ur- čí, co z tohoto majetku patří do dědic- tví a co patří pozůstalému manželovi. Byla-li smrt obou manželů způsobena stejnou okolností (např. v důsledku do- pravní nehody), platí, že manželství za- niká smrtí prvního z nich. Jelikož man- žel patří mezi zákonné dědice zůstavi- tele, bude pro dědické řízení vždy nut- né stanovit, smrt kterého z manželů na- stala dříve.
Smrtí zaměstnance zaniká pracovní poměr. Vyjma nároku na náhradu za bo- lest a za ztížení společenského uplatně- ní, které smrtí zaměstnance rovněž za- nikají, přechází všechny ostatní peněži- té nároky z pracovního poměru na třetí osoby (k tomu viz níže).
Konečně smrtí fyzické osoby zanikají také autorská práva osobnostní povahy, mezi která patří právo rozhodnout o zve- řejnění díla4; právo osobovat si autor- ství, včetně práva rozhodnout, zda a ja- kým způsobem má být autorství uvede- no při zveřejnění díla; právo nedotknu- telnosti díla, zejména právo udělit svo- lení k jakékoli změně nebo jinému zása- hu do díla.
2. Práva a povinnosti, která smrtí zůstavitele přecházejí na třetí osoby
Tady je právní úprava dvojí: někte- rá práva a povinnosti přecházejí přímo na dědice v rámci dědického řízení, jiná sdílí zvláštní režim, případně jsou před- mětem dědictví, teprve když nejsou spl- něny podmínky pro jejich přechod mimo dědictví.
2.1 Přechod práv a povinností v rámci dědického řízení
Problematiku dědění upravuje ob- čanský zákoník v ustanoveních § 460–
§ 487; právní úprava dědického říze- ní je obsažena v ustanoveních § 175a–
§ 175zd občanského soudního řádu. Dě- dění je založeno na principu přechodu majetkových práv a povinností zůstavi- tele na jeho právní nástupce přímo ze zákona již okamžikem smrti zůstavitele. Není tedy třeba, aby dědic učinil projev vůle směřující k přijetí dědictví, ani aby mu bylo třeba dědictví odevzdat rozhod- nutím příslušného orgánu. Na druhou stranu však zákon dává dědici možnost dědictví odmítnout. Okamžikem smr- ti zůstavitele vstupuje dědic do všech práv a povinností zůstavitele, která ne- zanikla jeho smrtí (viz shora), a u nichž není stanoven zvláštní režim nástupnic- tví (viz níže). Dědicové tedy dědí nejen majetek, ale odpovídají i za dluhy zůsta- vitele a za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem. Odpovědnost dědiců je však omezena do výše nabytého dědic- tví. To však neznamená, že by dědic od- povídal pouze zděděným majetkem; je-li třeba, musí uhradit dluhy i ze svého ma- jetku, a to do výše svého dědického po- dílu. Je-li více dědiců odpovídají poměr- ně, podle toho, co z dědictví nabyli k ce- lému dědictví. Pokud jde o úroky z pro- dlení, jsou dědici dlužníka povinni za- platit úroky z prodlení za dobu do smr- ti dlužníka jen v tom rozsahu, v jakém po připočtení dluhu, který na ně přešel, ne- převyšují cenu nabytého dědictví. Avšak úroky z prodlení5 za dobu po smrti dluž- níka již nejsou sankcí za prodlení zemře- lého, nýbrž za prodlení dědiců s plněním dluhu, který na ně přešel a dědici dluž- níka jsou povinni k jejich zaplacení bez omezení.
Dědí se na základě zákona6 nebo zá- věti nebo z obou těchto důvodů. Občan má v zásadě volnost libovolným způso- xxx naložit se svým majetkem pro pří- pad smrti a vyloučit tak přechod tohoto majetku na osoby náležející do okruhu
zákonných dědiců, popřípadě na stát. Princip pořizovací volnosti je omezen ochranou tzv. neopominutelných dědi- ců – potomků zůstavitele. Zákon ukládá, že nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický po- díl ze zákona a zletilým potomkům as- poň tolik, kolik činí polovina jejich dědic- kého podílu ze zákona. Závěť, která by tuto zásadu nerespektovala, bude v té části neplatná.
Pouze v případech, kdy zůstavitel ne- zanechal žádný majetek nebo jen maje- tek nepatrné hodnoty7, nedochází k pře- chodu práv a povinností ze závazkových právních vztahů. V těchto případech zů- stavitel nemá právního nástupce, který by vstupoval do jeho práv a povinnos- tí, a případný majetek nabývá vypravi- tel pohřbu nikoliv z titulu dědění, ale roz- hodnutím soudu.
Předmětem dědictví jsou především věci v individuálním vlastnictví, popří- padě v podílovém spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů. Patří sem věci movité i nemovitosti, např. stavby všeho druhu, pozemky, předměty tvo- řící součásti nebo příslušenství staveb nebo pozemků, peníze na hotovosti, věci osobní potřeby, dopravní prostřed- ky, bytové zařízení, umělecké předměty, šperky, ale také živá zvířata, podnik, ob- chodní podíl, cenný papír apod. Majetek tvořící podstatu dědictví v sobě zahrnu- je také zůstavitelovy pohledávky, vyjma těch, které smrtí zůstavitele zanikají.
Mezi práva majetkové povahy, která smrtí osoby přechází na základě dědě- ní na jiné subjekty, patří např. autorská práva majetkové povahy, mezi něž pat- ří právo dílo užít, právo na odměnu při opětovném prodeji originálu díla a právo na odměnu v souvislosti s rozmnožová- ním díla pro osobní potřebu.
V rámci dědického řízení přechází na dědice zůstavitele, který byl zaměstna- vatelem, také práva a povinnosti z pra- covněprávních vztahů. Pracovní poměr totiž smrtí zaměstnavatele, který je fy- zickou osobou, bez dalšího nezaniká. Až do vypořádání dědictví pravomoc- ným usnesením soudu jsou totiž dědici považování za vlastníky celého majet- ku patřícího do dědictví (tj. všech věcí, hodnot a jiných majetkových práv zůsta- vitele). Pokud tedy dědictví neodmítnou, musí ode dne smrti zůstavitele plnit i po-
vinnosti zaměstnavatele (např. jim vznik- ne povinnost vyplatit zaměstnanci mzdu za vykonanou práci a to nikoli z před- mětu dědictví, nýbrž ze svého majetku, povinnost zajistit bezpečnost a ochra- nu zdraví zaměstnance při práci apod.). Za peněžité nároky zaměstnance vznik- lé po smrti zůstavitele odpovídají všich- ni dědicové společně a nerozdílně, a to již bez omezení výší nabytého dědictví a od okamžiku smrti zůstavitele. Za dě- dice jsou přitom do vydání pravomoc- ného usnesení o dědictví považovány osoby, jimž „svědčí“ ze zákona, ze zá- věti nebo z obou těchto důvodů dědické právo po zůstaviteli, tzn. aniž by muse- lo jejich dědické právo být soudem po- tvrzeno.
Právní úprava dědického nástup- nictví se uplatní rovněž v případě, kdy byl zůstavitel nájemcem družstevního bytu. O této problematice bude pojed- náno v souvislosti s nájmem v následu- jící kapitole.
2.2 Přechod práv a povinností na základě zvláštních režimů právního nástupnictví8
Zvláštní skupinu představují majet- ková práva, která smrtí oprávněného nezanikají, ale přecházejí na jiné oso- by ovšem nikoli podle předpisů dědické- ho práva, nýbrž na základě právní úpra- vy v jednotlivých zákonech. Je tomu tak proto, že za života zůstavitele sloužila tato práva k uspokojování potřeb zemře- lého a spolu s ním i členům jeho domác- nosti (např. potřeby bydlení, zabezpečo- vání výživy apod.). Pokud v konkrétním případě takové osoby nejsou, právo buď zanikne nebo se stane předmětem dě- dictví. Zůstavitel o těchto nárocích ne- může platně pořídit závětí.
a) Peněžité nároky z pracovního poměru9
Do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku přecházejí smrtí za- městnance jeho mzdové nároky postup- ně na manžela, děti a rodiče, ovšem za podmínky, že s ním žili v době smrti ve společné domácnosti10. Okruh oprávně- ných osob je ve srovnání s dalšími náro- ky přecházejícími mimo dědictví užší.
Xxxxxxxxxx-xx zemřelý zaměstnanec žádnou z těchto osob nebo nesplňuje-li žádná z nich podmínku vedení společ- né domácnosti se zaměstnancem v do- bě jeho smrti nebo pokud peněžité náro- ky přesahují trojnásobek jeho průměrné- ho měsíčního výdělku, stávají se peněži- té nároky z pracovního poměru předmě-
tem dědictví a dědicové o nich mohou uzavřít dohodu, kdo z nich je převezme. Co se týče peněžitých nároků za- městnavatele, ty smrtí zaměstnance zanikají, s výjimkou nároků, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto, nebo kte- ré byly zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznány co do důvodu i výše, a dále nároků na náhradu škody způ- sobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených zaměstnanci na písemné po- tvrzení. Tyto nároky se pak zahrnují do
pasiv dědictví po zaměstnanci.
b) Peněžité nároky z nemocenského pojištění Nemocenské pojištění zaměstnan- ců je upraveno v zákoně č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnan- ců. V případě smrti pojištěného nabývají právo na nedoplatky dávek upravených tímto zákonem (tj. nemocenské, pod- pora při ošetřování člena rodiny, vyrov- návací příspěvek v těhotenství a mateř- ství a peněžitá podpora v mateřství) ke dni jeho smrti postupně manžel (man- želka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže tyto osoby žily se zemřelým v době jeho smrti ve spo- lečné domácnosti. Na rozdíl od peněži- tých nároků zaměstnance na mzdu není přechod těchto dávek omezen výší od- povídající trojnásobku dávek za měsíc ani jiným způsobem. Zřejmě nedopa- třením zákonodárce se stalo, že v pořa- dí oprávněných osob je jmenován nejdří- ve otec a teprve není-li jej, přechází ná-
rok na matku pojištěného.
Není-li výše uvedených osob nebo nesplňuje-li žádná z nich podmínku spo- lečné domácnosti, stávají se splatné dávky předmětem dědictví.
Nemocenské pojištění osob samo- statně výdělečně činných je upraveno v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a na rozdíl od nemocen- ském pojištění zaměstnanců je dobro- volné. Přechod splatných dávek zde upravených (nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství) zákon výslovně ne- řeší, odkazuje však na úpravu nemo- cenského pojištění zaměstnanců, a pro- to se v těchto případech bude postupo- vat analogicky.
c) Peněžité nároky ze sociálního zabezpečení Mezi dávky sociálního zabezpeče- ní patří důchody, dávky sociální péče
a dávky státní sociální podpory.
Důchody (tj. starobní, plný invalid- ní, částečný invalidní, vdovský, vdovec-
ký a sirotčí) jsou poskytovány na zákla- dě zákona č. 155/1995 Sb., o důchodo- vém pojištění. Na rozdíl od nemocenské- ho pojištění je důchodové pojištění osob samostatně výdělečně činných povinné. Zákon stanoví zvláštní režim pro přechod nároků z důchodového pojištění. V přípa- dě smrti oprávněného vstupují do řízení o dávce zahájených již za života zůstavi- tele a nabývají nárok na nedoplatky těch- to dávek splatných do dne smrti oprávně- ného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, pokud s oprávněným žili v době jeho smrti ve společné domácnosti. Pou- ze u dětí, které mají nárok na sirotčí dů- chod nemusí být splněna podmínka žití ve společné domácnosti. Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněného, vypla- tí se splatné částky, které nebyly vypla- ceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených shora.
Dávky sociální péče jsou upraveny zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a jedná se dnes v podsta- tě již jen o zvýšení důchodu pro bezmoc- nost a dávky sociální péče pro ty obča- ny, jejichž životní potřeby nejsou dosta- tečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípa- dě jinými příjmy. Zvláštní režim pro pře- chod těchto dávek je shodný s úpravou důchodů, nárok nabývají postupně man- želka (manžel), děti a rodiče pod pod- mínkou společné domácnosti s opráv- něným v době jeho smrti. Uvedená pod- mínka se i zde netýká dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém. Nároky přecházející na výše uvedené osoby podle tohoto zákona tedy rovněž nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se však stávají, není-li těchto pozůstalých.
Dávky státní sociální podpory jsou upraveny zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Patří sem jednak dávky, které jsou poskytované v závislosti na výši příjmu (tj. přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu) a dále ostatní dávky (tj. rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstoun- ské péče, porodné a pohřebné). Po smr- ti oprávněného vstupují do probíhajícího řízení a nabývají právo na dávky splat- né do dne jeho smrti rovným dílem oso- by, na které byl vzat zřetel při stanove- ní výše rozhodného příjmu. Zákon totiž
vychází z příjmů rodiny tvořené neza- opatřenými dětmi, manželem, druhem a nezaopatřenými dětmi nezaopatře- ných dětí za podmínky trvalého soužití a společného uhrazování potřeb rodiny. Rozdíl oproti přechodu ostatních nároků sociálního zabezpečení spočívá jednak v tom, že zde osoby nabývají splatné dávky stejným dílem a ne celou dávku postupně podle pořadí stanoveného zá- konem, jednak v tom, že přechod těch- to dávek děděním je zákonem výslovně vyloučen. Komplikované určení osob, na něž při úmrtí oprávněné osoby přechá- zejí nároky na dávky státní sociální pod- pory, má svou logiku pouze ve vazbě na dávky poskytované v závislosti na výši příjmu. V případě tzv. ostatních dávek, které nejsou poskytovány v závislosti na výši příjmu, je však situace odlišná. U těchto dávek je jejich přechod na zá- konem určené osoby vyloučen, stejně jako je vyloučeno jejich nabytí děděním. Nastane-li tedy například situace, kdy vypravitel pohřbu zemře před tím, než obdržel pohřebné, tato dávku nebude vyplacena nikomu. Někteří autoři v tom spatřují porušení ústavního principu za- ručujícího dědění xxxxxxx00.
d) Nárok na pojistné plnění z pojištění osob Dalším zvláštním případem, při němž dochází k bezúplatnému nabytí majetku úmrtím občana jinak než cestou dědě- ní, je nárok na pojistné plnění z pojiště- ní osob. Cílem pojištění osob, při němž pojistnou událostí je smrt pojištěného, je rovněž zmírnění hmotné újmy příjem- ce pojistného plnění, na rozdíl od shora uvedených případů, jde však o mnohem vyšší částky a navíc pojištěný není při výběru oprávněné osoby ničím omezen. Právní úprava je obsažena v ustano- vení § 817 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které umožňuje pojištěnému, aby určil osobu, jíž má pojistnou událostí vzniknout právo na plnění, a to jménem nebo vztahem k pojištěnému. Zákon pa- matuje také na případy, kdy není opráv- něná osoba v době pojistné události ur- čena nebo kdy nenabude práva na plně- ní (např. proto, že zemře dříve než pojiš- těný). Pojistné plnění pak připadne man- želu pojištěného, není-li ho, dětem pojiš- těného. Není-li ani těchto osob, nabývají práva na pojistné plnění postupně rodiče pojištěného, osoby, které s ním žily po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou
na pojištěného. Nejsou-li ani tyto osoby, nabývají tohoto práva dědici pojištěné- ho. Osoby z přednější skupiny vylučují z nabytí pojistného plnění osoby vzdále- nější, přičemž rozhodným je stav v době pojistné události, tj. ke dni smrti pojiště- ného. Protože pojistné plnění není před- mětem dědictví, nezakládá se jeho na- bytím pro nabyvatele odpovědnost za zůstavitelovy dluhy ani za přiměřené ná- klady pohřbu. Ustanovení závěti, kte- rým by zůstavitel zamýšlel pojistným pl- něním naložit odchylně od úpravy v ob- čanském zákoníku, by bylo pro rozpor se zákonem neplatné12. Ten, jemuž má smrtí pojištěného vzniknout právo na pl- nění pojišťovny, toto právo však nenabu- de, způsobil-li pojištěnému smrt úmysl- ným trestným činem, pro který byl sou- dem uznán vinným.
Předmětem dědictví bez zákonných omezení – jako kterákoliv jiná pohle- dávka – jsou však jiné druhy pojištění (jako je pojištění majetku, pojištění od- povědnosti za škodu, jakož i jiné pojiš- tění osob než pojištění pro případ smr- ti, např. úrazové pojištění), a to v přípa- dě, že nárok na pojistné plnění vznikl za života zůstavitele a nebyl do jeho smr- ti vyplacen.
e) Nájem
Do výčtu případů speciálních úprav přechodu práv a povinností jinak než dě- děním patří také nájem, který je upraven v občanském zákoníku v ustanoveních
§ 663 až § 723. Pro případ úmrtí jedno- ho ze subjektů nájemního vztahu (pro- najímatele či nájemce) rozlišuje občan- ský zákoník mezi nájmem obecně a ná- jmem bytu. Následující výklad bude pro- to věnován nejprve nájmu obecně a poté nájmu bytu s rozlišením, co se děje v pří- padě smrti pronajímatele a co v případě smrti nájemce.
Smrt pronajímatele – obecně
Byl-li zůstavitel pronajímatelem věci – ať už movité či nemovité – bude tato věc zařazena do soupisu dědictví bez ohle- du na uzavřenou nájemní smlouvu a dě- dic, kterému věc z dědictví připadne, vstoupí do právního postavení před- chůdce. Nový pronajímatel může tako- vou „zděděnou“ nájemní smlouvu vy- povědět jen v případě, že předmětem je věc movitá. Je-li pronajímanou věcí nemovitost, může nájemní smlouvu vy- povědět (z důvodu změny pronajímate- le) pouze nájemce. Výpověď však musí nájemce podat v nejbližším výpověd-
ním období, tj. u pozemků patřících do zemědělského půdního fondu a lesního půdního fondu v jednoroční lhůtě, a to k 1. říjnu běžného roku, u ostatních ne- movitostí v tříměsíční lhůtě, vždy počí- táno od doby, kdy se nájemce dozvěděl o změně pronajímatele. Dohodou však může být stanoveno něco jiného. V pří- padě smrti pronajímatele tedy v žádném případě nájemní vztah nezaniká, nao- pak trvá dále, pouze jej lze za určitých podmínek ukončit.
Smrt nájemce – obecně
Ani smrt nájemce nemusí nutně způ- sobovat zánik nájemního vztahu. Byla-li však nájemní smlouva vázána na osobu nájemce a nejde-li o nájem bytu či neby- tového prostoru, smrtí nájemce nájem- ní vztah zanikne. Výjimkou však je třeba nájemné splatné před datem úmrtí ná- jemce, které se zařadí do pasiv dědictví, neboť se jedná o majetkové právo, kte- ré smrtí zůstavitele – stejně jako ostatní peněžité pohledávky – nezaniká. Strany si rovněž mohou v nájemní smlouvě sta- novit, že smrt nájemce je výpovědním důvodem pro pronajímatele nebo roz- vazovací podmínkou, jejímž splněním smlouva zaniká.
Riziko zániku nájemního vztahu smrtí nájemce sebou nese i dnes – zejména v podnikatelských vztazích – velice populární a často využívaný le- asing13. Na rozdíl od koupě věci na splátky, kde vlastnické právo přejde již uzavřením kupní smlouvy a pouze se pak splácí kupní cena, v případě lea- singu přechází vlastnické právo až za splnění určitých předem stanovených podmínek.
Nájem bytu
Protože občanský zákoník vychází ze zásady ochrany nájmu bytu, obsahu- je speciální úpravu přechodu práva ná- jmu bytu (jinak než děděním) v případě smrti jedné z jeho smluvních stran, ze- jména pak smrti nájemce.
Nájem nedružstevního bytu
V případě smrti nájemce bytu, pře- chází právo nájmu na okruh určitých osob, jež nutně nemusí být současně dědici po zůstaviteli. Oprávněnými oso- bami zde jsou děti, vnuci, rodiče, sou- rozenci, zeť a snacha. Tyto osoby však musí současně prokázat, že se zůstavi- telem žily v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájem-
ci se stávají také ti, kteří pečovali o spo- lečnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou. I ty- to osoby však musí prokázat, že se zů- stavitelem žily ve společné domácnos- ti aspoň po dobu tří let před jeho smr- tí a nemají vlastní byt. Nájem bytu tak může přejít i na toho, kdo je nezpůso- bilý dědit, kdo dědictví odmítl, koho zů- stavitel vydědil apod. V dědickém řízení se nikdy nerozhoduje o přechodu nájmu nedružstevního bytu, ke kterému dochá- zí automaticky ze zákona a není třeba žádné dohody s pronajímatelem. Jestli- že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro přechod nájmu (např. ve- dení společné domácnosti), nájem zani- ká a byt se stává volným. Shora uvede- né oprávněné osoby nemají mezi sebou stanoveno žádné pořadí. Právo užívání přechází na všechny tyto osoby společ- ně. Výjimku z uvedeného pravidla před- stavují byty ve společném nájmu (man- želů či jiných osob). Zde dochází k tzv. akrescenci práva14 a zbylý (původně společný) nájemce bytu se stává výluč- ným nájemcem. V případě smrti jednoho z manželů se druhý z manželů stane je- diným nájemcem.
Zemře-li pronajímatel bytu, platí to, co již bylo řečeno k smrti pronajímate- le obecně, tj. že dědic bytu vstupuje do právního postavení pronajímatele a ná- jemní smlouvu může z tohoto důvodu vypovědět jen nájemce.
Nájem družstevního bytu
Na rozdíl od uvedených případů do- jde právní úprava dědického nástupnic- tví plného uplatnění, byl-li zůstavitel sám členem bytového družstva.
Nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, který zdědil členský po- díl v bytovém družstvu. Protože podle platné právní úpravy nemůže přichá- zet v úvahu společné členství v druž- stvu více osob, s výjimkou manželů, bude nevyhnutelné v případě, že dědic- tví připadá více osobám, aby se mezi nimi rozhodlo, kdo se namísto zemřelé- ho člena bytového družstva stane jeho nástupcem.
V případě smrti jednoho z manželů, kteří byli společnými nájemci družstev- ního bytu, zanikne smrtí jednoho z nich společný nájem. Otázku, kdo bude dal- ším nájemcem, řeší zákon v závislosti na tom, kdy bylo nabyto právo na druž-
stevní byt. Bylo-li právo na družstev- ní byt nabyto za trvání manželství, zů- stává pozůstalý manžel členem druž- stva a jediným nájemcem bytu a jemu také náleží členský podíl. K tomu pak přihlédne soud při vypořádání dědic- tví. Jestliže zemřel manžel, který na- byl právo na družstevní byt před uza- vřením manželství, přechází jeho smr- tí členství v družstvu a nájem družstev- ního bytu na toho dědice, jemuž připadl členský podíl. Tímto dědicem pak může být kterýkoli z dědiců, tedy i pozůstalý manžel.
Nájem nebytových prostor
Uzavřel-li zůstavitel jako nájemce smlouvu o nájmu nebytových prostor15, nájem – nebylo-li dohodnuto jinak – jeho smrtí zanikne, pokud dědici do třiceti dnů od jeho smrti neoznámí pronajima- teli, že pokračují v nájmu.
f) Stavební spoření16
Problematika stavebního spoření je upravena zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpo- ře stavebního spoření. Zákon definu- je stavební spoření jako účelové spo- ření spočívající v přijímání vkladů od účastníků, v poskytování úvěrů účast- níkům a v poskytování státní podpo- ry účastníkům stavebního spoření, po- kud jimi jsou fyzické osoby. Provozo- vatelem stavebního spoření může být pouze stavební spořitelna, které Minis- terstvo financí udělilo povolení. Základ- ními právy vyplývajícími ze stavebního spoření jsou vlastnické právo ke vkladu vzniklému úsporami, včetně úroků, prá- vo na státní podporu, právo na poskyt- nutí úvěru a právo na vrácení vkladu po vypovězení smlouvy. Povinnostmi jsou zejména povinnost spořit dohodnutou částku, povinnost použít poskytnutý úvěr pouze pro bytové účely a nemož- nost uzavřít další smlouvu o stavebním spoření se státní podporou.
Zákon dále obsahuje speciální úpra- vu přechodu práv a povinností ze sta-
vebního spoření. V případě úmrtí účast- níka stavebního spoření přecházejí prá- va a povinnosti z tohoto závazkového vztahu přímo ze zákona na pozůstalé- ho manžela, který je zde upřednostněn. Při vypořádání dědictví však k tomuto má soud přihlédnout. V praxi pak vzni- kají problémy, jak práva a povinnosti vy- plývající ze stavebního spoření pro úče- ly vypořádání společného jmění manže- lů ocenit.
Teprve není-li pozůstalého man- žela, stávají se práva a povinnosti ze stavebního spoření předmětem dědic- kého řízení, ovšem jen tehdy, dohod- nou-li se dědicové v dohodě o vypo- řádání dědictví, že práva a povinnos- ti ze stavebního spoření převezme je- den z nich. Nedojde-li mezi dědici k ta- kové dohodě (nebo takovou dohodu soud pro rozpor se zákonem neschvá- lí), smlouva o stavebním spoření zani- ká dnem úmrtí zůstavitele a v dědic- kém řízení se vypořádá pouze uspo- řená částka, včetně úroků a poměr- né částky státní podpory ke dni úmr- tí účastníka stavebního spoření. Čer- pal-li účastník ze smlouvy o stavebním spoření úvěr a do dne smrti jej v plné výši nesplatil, zařadí se nesplacená část úvěru do pasiv dědictví. V přípa- dě, že zůstavitel zanechal pouze jedi- ného dědice, který však současně není jeho manželem, lze dovodit, že tento nabývá veškerá práva a povinnosti ze stavebního spoření v rámci dědické- ho řízení, nikoliv jen uspořenou část- ku včetně úroků a poměrné části stát- ní podpory.
Na otázku, zda je možné o nárocích ze stavebního spoření pořídit závěť, ne- dává naše právní úprava jednoznačnou odpověď. Někteří autoři17 se domníva- jí, že vyloučení pořízení závěti by bylo v rozporu se zásadou testamentární18 svobody. Jiní19 oponují tím, že závěť – v níž by zůstavitel pořizoval o nárocích ze stavebního spoření v rozporu se zá- konnými ustanoveními – by byla neplat-
ná. Domnívám se, že posledně jmeno- vaný názor je správný.
g) Penzijní připojištění20
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, de- finuje penzijní připojištění jako shro- mažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a stá- tu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplá- cení dávek penzijního připojištění. Tuto činnost mohou vykonávat pouze pen- zijní fondy, k jejichž vzniku je zapotře- bí povolení, které uděluje Ministerstvo financí po dohodě s Ministerstvem prá- ce a sociálních věcí a Komisí pro cen- né papíry. Mezi dávky, které jsou z pen- zijního připojištění poskytovány, patří penze (jde o pravidelnou výplatu pe- něžní částky po stanovenou dobu, při- čemž zákon rozlišuje penzi starobní, invalidní, výsluhovou a pozůstalostní), jednorázové vyrovnání, které účastní- kovi náleží za podmínek stanovených penzijním plánem a odbytné (odbytné náleží účastníku, který zaplatil příspěv- ky alespoň na 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištění zaniklo vý- povědí nebo dohodou, pokud mu není vyplácena penze a nedošlo k převodu prostředků do jiného penzijního fon- du; nebo fyzickým osobám určeným ve smlouvě, pokud účastník zemřel a ne- byla mu vyplácena penze nebo vypla- ceno jednorázové vyrovnání a pokud nevznikl nárok na pozůstalostní penzi). S úmrtím účastníka penzijního při- pojištění zákon spojuje zpravidla zánik penzijního připojištění. Výjimkou je po- zůstalostní penze, na kterou vzniká po úmrtí účastníka nárok osobě určené ve smlouvě a odbytné, kdy účastník určí přímo ve smlouvě osobu, které za spl- nění stanovených podmínek odbytné náleží. Předmětem dědictví se nároky z penzijního připojištění stávají, zemřel-
-li účastník, kterému nebyla vyplácena penze a osobě určené ve smlouvě ne- vznikl nárok na odbytné ani na pozůsta- lostní penzi. •