Contract
1.4 PRÁVNÍ ŘÁD ČR A PRÁVO EU
PRÁVNÍ ŘÁD ČR
Právní řád ČR je uspořádaný systém pramenů práva platných v ČR nebo v rámci mezinárodního společenství, jehož je členem. Právní řád ČR, jenž je součástí kontinentálního typu právní kultury, je založen na psaném právu a patří do něj právní předpisy, ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy, k nimž dal souhlas Parlament ČR a nálezy Ústavního soudu, kterými Ústavní soud zrušil právní předpis nebo jeho část.
Zvláštní kategorií jsou v českém právu právní principy, jež sice nejsou formálními prameny práva, ale vzhledem k dynamice společenských změn mohou orgány aplikující právo za určitých omezených podmínek právě prostřednictvím právních principů dovodit právní řešení posuzované věci. Ústavní soud ČR v této věci uvedl, že právní princip má charakter samostatného pramene práva, pouze pokud psané právo nestanoví jinak.
Také kolektivní smlouvy, resp. jen jejich normativní část, jsou v českém právu pramenem práva. Také konstantní judikatura vyšších soudů (především Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu) působí, jako by byla pramenem práva.
Právní předpis může zahrnovat několik právních norem, jednu právní normu, ale také jedna právní norma může být upravena v několika právních předpisech. Právní normy je možné rozdělit podle jejich postavení v systému právní regulace na hmotněprávní a procesněprávní normy.
Nejvýznamnější je však členění podle právní síly. Právní síla je vlastnost právní normy (právního předpisu), která může být chápána absolutně nebo relativně.
Podle absolutní právní síly se v českém právním řádu rozeznávají primární (zákonné) předpisy, kterými jsou ústavní zákony, zákony a zákonná opatření Senátu, a sekundární (podzákonné) předpisy, které jsou přijímané bezprostředně podle ústavy (právní předpisy vlády a prezidenta republiky) a přijímané na základě výslovného zákonného zmocnění (právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů samosprávy v přenesené působnosti).
Podle relativní právní síly se rozlišují právní normy původní (originární) a odvozené (derivativní), tj. takové, které byly vydány na základě a k provedení normy původní. Právní předpisy originární jsou primární právní předpisy, ale také i ty zákony, které provádějí některá ustanovení ústavních zákonů. Svou povahou jsou originárními předpisy také obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obcí a krajů, jež jsou však právní předpisy podzákonné. Derivativní předpisy jsou nařízení vlády, rozhodnutí prezidenta republiky obecně normativní povahy, právní předpisy ministerstev, správních orgánů a orgánů územní samosprávy (s výjimkou vyhlášek zastupitelstev). Podle autorství se dělí na právního předpisy legislativy, exekutivy a územní samosprávy.
Mezinárodní smlouvy
Mezinárodní smlouvy jsou především pramenem mezinárodního práva, na základě vnitrostátní úpravy však mohou být pramenem také práva vnitrostátního. Čl. 10 Ústavy stanovuje, že „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a
jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
Mezinárodní smlouva tak nemá vyšší právní sílu než zákony, ale aplikační přednost. Při rozhodování soudů platí, že soudce je vázán nejen zákonem, ale i mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.
Nálezy Ústavního soudu
Navzdory kritice se působení ústavního soudnictví jako náhradního zákonodárce ve všech západních demokraciích rozšířilo. Ústavní soud ČR může zrušit právní předpis nebo jeho část. Je nutné rozlišovat závaznost vlastního výroku rozhodnutí a odůvodnění rozhodnutí.
EVROPSKÉ PRÁVO
Od vstupu ČR do Evropské unie platí v ČR také prameny evropského komunitárního práva, přičemž významná část již byla implementována do zákonů a dalších právních předpisů. Dnes obsah zhruba 70 až 80 % právních předpisů přijímaných v členských státech více či méně ovlivňuje ES.
Rozlišujeme dvě základní složky evropského práva:
právo primární a
sekundární.
Někdy se odlišuje i právo terciální, což jsou dohody mezi členskými státy, které prohlubují evropskou integraci nebo usnadňují fungování EU; jeho význam však již dosti poklesl, jak se evropská integrace prohloubila.
Primární právo
Této vrstvě práva EU se někdy říká „ústavní právo EU“. Termín ústava je totiž tradičně spojován se státem, ne mezinárodní organizací, a Smlouvu o ústavě pro Evropu občané Francie a Nizozemska odmítli v referendu. Primární právo tedy tvoří:
zakládací smlouvy (Smlouva o Evropské unii, Smlouva o fungování Evropské unie / SFEU) a jejich dodatky a protokoly jejich novely (především Jednotný evropský akt, Amsterdamská smlouva, Smlouva z Nice, Lisabonská smlouva)
Listina základních práv Evropské unie (měla být součástí Smlouvy o ústavě pro Evropu, státy se k jejímu dodržování zavázaly v rámci Lisabonské smlouvy)
Právo primární spadá do mezinárodního práva veřejného. Se všemi změnami primárního práva musejí souhlasit všechny členské státy. Je však pravda, že státy EU dopředu souhlasily, že o některých méně závažných institucionálních změnách (například o změně Statutu Evropského soudního dvora) mohou rozhodnout orgány Evropské unie, nicméně i tak většinou jednomyslně. Tyto mimořádné změny spadají do kategorie tzv. passarell. Tak se neformálně nazývají všechny zjednodušené postupy revize zakládacích smluv, tj. bez konání konventu nebo mezinárodní konference. I významnější passarelly ovšem musejí ratifikovat všechny členské státy. V případu eurozatykač (Pl. 66/04) konstatoval český Ústavní soud, že takové změny mezinárodních smluv nejsou v rozporu s českou ústavou.
Sekundární právo
Sekundární právo je souhrn unijních aktů, které si vytváří Unie pomocí svých orgánů a institucí. Právní teorie dovozuje, že se sice nepochybně nejedná o právo vnitrostátní, ale ani o právo mezinárodní, proto říkáme, že právo EU je právní systém sui generis, svého druhu.
Lze odlišit několik typů právních aktů, z nichž první dva jsou legislativní (mají obecnou platnost):
Nařízení, jsou přímo použitelné, nevyžadují žádnou formu „včlenění“ do vnitrostátních právních systémů;
Směrnice, stanovují legislativní cíle a ponechávají státům volný způsob, jak jich dosáhnout; pokud svoji povinnost poruší, hrozí jim nejen žaloba na porušení smluv, ale i nebezpečí, že budou muset svým občanům nahradit škodu;
Rozhodnutí, obdoba vnitrostátních správních aktů, platí pro určitou konkrétní situaci; sem patří i rozsudky Evropského soudního dvora;
Stanovisko, nezávazný právní akt, stanovisko orgánů EU k určitému problému;
Nad tím, že je sekundární právo v souladu s primárním, bdí Soudní dvůr EU soudní dvůr. I proto ta přezdívka „ústavní právo EU“.
PŘEHLED ZÁKLADNÍCH ZÁKONŮ ČR
Ústavní zákony
1/1993 Sb. Ústava České republiky
2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod
110/1998 Sb. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR
347/2997 S. Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
Ústavní zákony vztahující se k hranicím ČR
102/1930 Sb. o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem 205/1936 Sb. o úpravě státních hranic s Německem
62/1958 Sb. o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou 30/1974 Sb. o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky 66/1974 Sb. o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
37/1982 Sb. o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou 74/1997 Sb. o změnách státních hranic se Slovenskou republikou
76/2004 Sb. o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
633/2004 Sb. o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo
Zákony a vyhlášky
40/1964 Sb. Občanský zákoník (1964-2013) 89/2013 Sb. Občanský zákoník (2014) 513/1991 Sb. Obchodní zákoník
90/2012 Sb. Zákon o obchodních korporacích
67/2013 Sb. Zákon k otázkám souvis. s užíváním bytů a nebytových prostor v domě s byty 94/1963 Sb. Zákon o rodině (2013)
262/2006 Sb. Zákoník práce
455/1991 Sb. Živnostenský zákon
304/2013 Sb. Zákon o veřejných rejstřících
323/2013 Sb. Vyhláška o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis do VŘ
309/1999 Sb. Zákon o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv
99/1963 Sb. Občanský soudní řád 150/2002 Sb. Soudní řád správní 182/1993 Sb. Zákon o Ústavním soudu
349/1999 Sb. Zákon o Veřejném ochránci práv 500/2004 Sb. Správní řád
129/2000 Sb. Zákon o krajích 128/2000 Sb. Zákon o obcích 141/1961 Sb. Trestní řád 40/2009 Sb. Trestní zákoník 200/1990 Sb. Zákon o přestupcích
194/1949 Sb. Zákon o nabývání a pozbývání občanství
258/2013 Sb. Zákon o rozpočtu ČR na 2014
280/2009 Sb. Daňový řád
16/1993 Sb. Zákon o dani silniční
338/1992 Sb. Zákon o dani z nemovitých věcí 235/2004 Sb. Zákon o dani z přidané hodnoty 586/1992 Sb. Zákon o daních z příjmů
357/1992 Sb. Zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí 155/1995 Sb. Zákon o důchodovém pojištění
187/2006 Sb. Zákon o nemocenském pojištění
589/1992 Sb. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
227/2000 Sb. Zákon o elektronickém podpisu 2/1991 Sb. Zákon o kolektivním vyjednávání
110/2006 Sb. Zákon o životním a existenčním minimu 117/1995 Sb. Zákon o státní sociální podpoře
500/2002 Sb. Prováděcí vyhláška k podvojnému účetnictví pro podnikatele 435/2004 Sb. Zákon o zaměstnanosti
582/1991 Sb. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 592/1992 Sb. Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění 101/2000 Sb. Zákon o ochraně osobních údajů
106/1999 Sb. Zákon o svobodném přístupu k informacím 13/1997 Sb. Zákon o pozemních komunikacích
361/2000 Sb. Zákon o provozu na pozemních komunikacích
120/2001 Sb. Exekuční řád 182/2006 Sb. Insolvenční zákon 344/1992 Sb. Katastrální zákon 358/1992 Sb. Notářský řád 218/2002 Sb. Služební zákon 85/1996 Sb. Zákon o advokacii 585/2004 Sb. Branný zákon 13/1993 Sb. Celní zákon 121/2000 Sb. Autorský zákon
82/1998 Sb. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem 59/1998 Sb. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku
183/2006 Sb. Stavební zákon
184/2006 Sb. Zákon o vyvlastnění
265/1992 Sb. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 561/2004 Sb. Školský zákon
21/1992 Sb. Zákon o bankách
6/1993 Sb. Zákon o České národní bance
591/1992 Sb. Zákon o cenných papírech
127/2005 Sb. Zákon o elektronických komunikacích
300/2008 Sb. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů 408/2010 Sb. Zákon o finančním zajištění
72/2000 Sb. Zákon o investičních pobídkách 189/2004 Sb. Zákon o kolektivním investování 104/2008 Sb. Zákon o nabídkách převzetí
480/2004 Sb. Zákon o některých službách informační společnosti 477/2001 Sb. Zákon o obalech
151/1997 Sb. Zákon o oceňování majetku 185/2001 Sb. Zákon o odpadech
143/2001 Sb. Zákon o ochraně hospodářské soutěže 114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny 634/1992 Sb. Zákon o ochraně spotřebitele
334/1992 Sb. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu 441/2003 Sb. Zákon o ochranných známkách
284/2009 Sb. Zákon o platebním styku
256/2004 Sb. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu 37/2004 Sb. Zákon o pojistné smlouvě
277/2009 Sb. Zákon o pojišťovnictví
229/1991 Sb. Zákon o půdě a jiném zemědělském majetku 145/2010 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru
353/2003 Sb. Zákon o spotřebních daních
96/1993 Sb. Zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření 22/1997 Sb. Zákon o technických požadavcích na výrobky
563/1991 Sb. Zákon o účetnictví
266/2006 Sb. Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců 48/1997 Sb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění 26/2000 Sb. Zákon o veřejných dražbách
137/2006 Sb. Zákon o veřejných zakázkách 72/1994 Sb. Zákon o vlastnictví bytů 111/1998 Sb. Zákon o vysokých školách
91/2012 Sb. Zákon o mezinárodním právu soukromém
3/1993 Sb. Zákon o státních symbolech