Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Kupní smlouva – proces reklamace, náhrada škody

Xxxxxxxx Xxxxxxxx 2006

Prohlašuj i , že j sem d i p lomovou práci na téma: Kupní smlouva – proces reklamace, náhrada škody zpracoval sám a uvedl j sem všechny použité prameny

Poděkování

Touto cestou bych rád poděkoval Mgr. J i ř í mu Xxxxxxxxxxx za odborné vedení při vypracování d i p lomové práce, za čas, který m i věnoval př i konzultacích a za věcné připomínky k formáln í i obsahové stránce j ednotliv ých částí práce.

Obsah

1. Úvod 4

2. Pojem právní odpovědnosti 6

3. Proces reklamace 9

3.1. Odpovědnost za vady 9

3.2. Povinnost dodat zboží 9

3.3. Vady zboží 11

3.3.1. Důkazní břemeno ohledně okamžiku vzniku vady 12

3.3.2. Povinnost prohlédnout zboží 14

3.3.2.1. Doba podle okolností co nejkratší 15

3.3.2.3. Prohlídka zboží dle článku 38 odst. 3 Úmluvy 18

3.3.3. Způsob prohlídky zboží 19

3.3.4. Oznámení vad 21

3.3.4.1. Způsob oznámení vad 23

3.3.4.2. Obsah oznámení 24

3.3.4.3. Lhůta pro oznámení vad 24

3.3.5. Právní vady 25

4. Obecný výklad k náhradě škody 28

4.1. Odpovědnost za škodu 28

4.2. Rozbor předpokladů vzniku odpovědnosti 28

4.2.1. Protiprávnost a kvalifikovaný protiprávní stav 28

3.3.2. Vznik škody 30

4.2.3. Příčinná souvislost 32

4.2.4. Zavinění 32

4.2.5. Předvídatelnost 33

4.2.6. Neexistence okolností vylučujících odpovědnost 34

5. Náhrada škody v režimu Vídeňské úmluvy 35

5.1. Zakotvení práva na náhradu škody 35

5.2. Kumulace nároků plynoucích z porušení 37

5.3. Rozsah úpravy 37

5.3.1. Škody na zdraví či životě 38

5.3.2. Škoda vzniklá v prekonsensuální fázi 38

5.4. Vymezení odpovědnosti za škodu 39

5.4.1. Porušení povinnosti smluvní stranou 40

5.4.2. Škoda a její druhy 40

5.4.2.1. Ušlý zisk 41

5.4.2.2. Nemateriální škoda 43

5.4.2.3. Následná škoda a vynaložené náklady 44

5.4.2.4. Lost volume 44

5.4.2.5. Škody vzniklé v důsledku pohybu kurzů měn 46

5.4.3. Předvídatelnost 46

5.4.4. Okolnosti vylučující odpovědnost 49

5.5. Důkazní břemeno ohledně existence škody 51

5.6. Místo placení náhrady škody 51

6. Závěr 52

7. Summary 54

8. Seznam literatury 56

1. Úvod

Mezinárodní obchod prodělal od druhé polovin y minulého stolet í do současnosti nebýval ý rozmach a dnes hraje vel m i důležitou, mnohd y rozhodující roli v mezinárodních vztazích. Rostoucí obj e m mezinárodního obchodu stále v í ce odhaloval a zvýrazňoval těžkosti p l ynoucí z rozdíln ých povah národních právních řádů, kterým i se ř íd i l y mezinárodně obchodní vztahy. Ačkoliv j e j i ch předpis y obsahoval y společné principy, rozdílnosti v j e j i ch podstatách a j e j i ch apl i kace národní mi soudy nevytvářely n i kterak příznivé prostředí pro rozvoj mezinárodního obchodu. Tyto překážky mezinárodního obchodu způsobil y volání zainteresovaných subjektů po unif i kaci práva mezinárodního obchodu. Po neúspěchu Úmluvy o j ednotném zákonu upravuj í c í m mezinárodní kupní sm louvu a Úmluvy o j ednotném zákonu o uzavírání mezinárodních kupních smluv, při j atých na Diplomatické konferenci v roce 1964 v Haagu, se Komise OSN pro mezinárodn í obchodní právo ( UNCITRAL), vědoma s i potřeby a z n í p l ynoucího obrovského významu uni f i kované úpravy mezinárodní kupní sm louvy, pustila do práce na úpravě, která by měla předpoklady univerzálního uplatnění a při j etí většinou států. Výsledkem prací se stala Úm l uva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ( dále j en Vídeňská úm l uva č i Úmluva), která byla podepsána na d i p lomatické konferenci ve Vídni dne 11 . dubna 1980 . Jedná se o nejúspěšnější uni f i kovanou úpravu v oblast i mezinárodního obchodního práva. Do současné doby j i rati f i kovalo 68 států včetně České republ i ky. 1 Navzdory těmto bezpochyb y přízniv ý m f aktům s i a l e nelze nevši mnout těch m éně přízniv ých. Prvním a méně závažný m j e, že Vídeňskou úmluvu dosud neratif x xxxxx y dvě světové hospodářské vel moci - Velká Británie a Japonsko. Druhý m, mnohe m závažnější m f aktem j e, že navzdory velkému počtu rati f i kací Vídeňské úmluvy, vědomí o je j í existenci č i j e j í znalost mez i obchodníky není na uspokojivé úrovni. Často bývá při sporu aplikována j en proto, že norm y

1 Vláda ČSFR uložila ratifikační listinu u depozitáře Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží generálního tajemníka OSN dne 5. března 1990. Po rozpadu ČSFR uložila Česká republika dne 30. ledna 1993 doklady o sukcesi do práv a závazků bývalé ČSFR s účinkem ke dni 1. 1. 1993.

mezinárodního práva soukromého vedou k aplikaci práva státu, jež j e stranou Vídeňské úm l uvy. J i ndy s i strany ve sm louvě dohodnou rozhodné právo, ovšem toto není považováno za vy loučení Vídeňské úmluvy a ta j e v případě sporu stejně apl i kována. Případem nejméně přízniv ý m pro Vídeňskou úmluvu a bohužel n i koli neobvykl ý m j e, že obchodníc i úmyslně vy l učuj í j e j í použití na danou sm louvu. To je způsobeno n í zkou úrovní znalosti Úmluvy, nebo pří l i š obecný m i formulacem i , j i chž Úmluva v některých svých ustanoveních užívá, a z n i ch p l ynoucí obav y z n í zké předvídatelnosti výs l edku soudního rozhodnutí podle Úm l uvy. Neznalost Úmluvy, stejně tak obavy z n í , považujeme j ednoznačně za negativní j ev y, které popíraj í smy s l j e j í existence a ve svýc h důsledcích se obracej í proti těm, kteří po unif i kované úpravě tol i k volal i , t j . proti mezinárodním obchodníkům sam ý m.

Naší m úm ys l em není se zabývat Vídeňskou úmluvou jako celk e m se všemi j e j í m i aspekty. Zaměří me se na proces reklamace a náhradu škody. Toto téma j s me zvoli l i převážně z praktických důvodů. Dojde- l i mezi stranam i smlouvy ke sporu, nej častější příčinou bývá porušen í povinností v souvislosti s p l nění m a to zejména pokud se týká kval i ty č i bezvadnosti dodávaného zboží. Zde vyv stává nejv í ce otázek a problém ů právě s reklamací zboží a uplatňováním náhrady utrpěné škody.

Základem naší práce bude rozbor j ednotliv ých ustanovení Vídeňsk é úmluvy vážících se k našemu tématu za pomoci j azykového a systematického výkladu a rozbor j i ch se týkaj í c í ch rozhodnutí soudníc h a rozhodčích orgánů a stranou samozřejmě neponecháme odborné publ i kace a č l ánky, j e j i chž prostřednictví m představí me teoretické koncepce vztahuj í c í se k procesu reklam ace a náhradě škody.

Za c í l naší práce x x x x ademe zhodnocení stavu úpravy procesu reklamace a uplatnění nároku na náhradu škody ve Vídeňské úm l uvě, představení dopadů této úpravy, celkové osvětlení této námi zvolené problematiky a v neposlední řadě rozptýlení výše naznačených obav mezinárodních obchodníků z Vídeňské úmluvy. V závěru naší práce se pokusíme formulovat v l astní názor na problematiku procesu reklamace a uplatnění nároku na náhradu škody a v návaznosti na něj i doporučen í pro smluvní praxi.

2. Pojem právní odpovědnosti

Dříve než se začneme zabývat samotnou problematikou uplatně n í odpovědnosti za vady zboží a náhradou škody, věnujeme několik s lov výkladu o právní odpovědnosti. Čin í m e tak proto, že uplatnění práva na reklamaci a práva na náhradu škody vychází z odpovědnosti, resp. existence odpovědnosti za škodu je společný m základem a nezbytný m předpokladem uplatnění výše uvedených práv. Vzhledem k účelu a c í l i naší práce se v tomto oddílu zaměříme na vy mezení a u j asnění právního pojmu odpovědnosti v rozsahu nezbytném pro další výklad.

Právní odpovědnost patří mezi e lementární a současně nejdiskutovanější právní pojm y . Existuje několik názorových přístupů k vymezení právní odpovědnosti. Nejčastěji j e odpovědnost vy mezována j ako nová ( sekundární) právní povin nost, která vzniká v důsledku porušení j i né ( primární) právní povinnosti. V tomto pojetí odpovědnosti se odpovídá za nesplnění povinnosti, za je j í porušení. K tomuto sankční mu vy mezení odpovědnosti se přiklání i X. Xxxxxxxx 2:

„ Odpovědnost je rozšíření m í ry nutnosti chování, k němuž došlo

v důsledku porušení povinnosti.“ V uvedené defin i c i rozšíření m í r y nutnosti chování znamená vznik nové, sekundární povinnosti, která vzniká v důsledku porušení pri mární povinnosti. Můžeme tedy ř íc i , že odpovědnost je novou povinností, jež je přiřazena k primární povinnost i v podobě následku j e j í ho porušení. V tomto pojetí l ze „ odpovědnost považovat za podmnožinu sankce“ 3. Odpovědností j e potom ta sankce, která spočívá ve vzniku sankční ( sekundární) povinnosti. Ze sankce, která spočívá ve vzniku odpovědnostní povinnosti, vzniká vždy nějaké právo, které je k odpovědnostní povinnosti ve vztahu vzájemn é závis losti. V ohnisku našeho zájmu bude v této souvislosti vznik práv a povinností z vad zboží, v další části práce potom vznik povinnosti škodu nahradit a právo na je j í náhradu.

2 Xxxxxxxx, M.: Povinnost a odpovědnost v občanském právu, Eurolex Bohemia s.r.o., Praha 2003, s. 240.

3 tamtéž, s. 238.

J i né, tzv. primární č i preventivní pojetí právní odpovědnosti, jehož původcem j e X. Xxxxx 4, nazírá na odpovědnost jako na součást právního vztahu obsahuj í c í ho primární povinnost. Právní odpovědnost podle této koncepce vzniká současně se vznikem povinnosti, existuje spolu s n í l atentně až do porušení povinnosti, kdy se tato latentní odpovědnost aktivizuje. Odpovědnost je tedy hrozbou sankce existující bez nutnosti porušení primární povinnosti. Odpovídá se za splnění povinnosti, tedy ten, kdo je povinen, odpovídá za to, že svoji povinnost splní a n ikoliv až ex post za to, že j i nespln i l .

Výše zm í něná pojetí právní odpovědnosti se nevylučují, j ak by s e mohlo j evit. Při b l i žší m a důkladnější m rozboru z j i st íme, že se navzáj e m doplňuj í a společně tvoří komplexní pohled na problematiku odpovědnosti. V pojetí sankční m j de o j ednotlivě určenou subjektivn í odpovědnost. Subjektivní odpovědností ( primární) zde rozumí me povinnost stanovenou určité osobě, nejčastěji na základě právního úkonu. V důsledku porušení primární subjektivní odpovědnosti vzniká sekundární ( odpovědnostní) povinnost v podobě existujícího práva a vzniklé povinnosti z porušení primární povinnosti. V pojetí prevenční m se j edná o objektivní odpovědnost ve smys l u zákonné podstaty tohoto i nstitutu, existující v systému objektivního práva. Odpovědnost v prevenčním pojetí j e v l astně odpovědností za chování v souladu s právem. Objektivní odpovědnost je tedy hrozba budoucích sankcí, t j . budoucí sekundární ( odpovědnostní) subjektivní odpovědností za případné nesplnění povinnosti. Dojde- l i k porušení povinnosti, vzniká následně i ndiv i dual i zovaná subjektivní odpovědnost v sankční m pojetí 5. Překlenutí obou názorů je možné v té podobě, že se odpovídá za splněn í ( preventivní pojetí odpovědnosti) i za nesplnění ( pojetí sankční). Za splnění povinnosti se odpovídá do té doby, než by l a porušena. Jakm i l e by l a porušena, odpovídá se za j e j í nesplnění. Tento závěr považujem e za logický a z h l ediska společenského významu odpovědnosti nejvhodnější.

4 Xxxxx, V.: Některé úvahy o odpovědnosti v občanském právu, Stát a právo, 1956, s. 66 an.

5 Podrobněji Xxxxxxxx, M.: Povinnost a odpovědnost v občanském právu, Eurolex Bohemia s.r.o., Praha 2003, s. 241 – 247.

Důležitý m, nejen pro naši práci, j e dělení odpovědnosti na odpovědnost p l ynoucí ze sm louvy, t j . závazkovou, a odpovědnost m i mozávazkovou, t j . del i ktní. Středem našeho zájmu zůstane vzhlede m k tématu naší práce odpovědnost závazková.

Dále zm í n íme j edno ze základních dělení právní odpovědnosti, s i ce z h l ediska vztahu odpovědnosti a zavinění. Rozlišuje se odpovědnost subjektivní ( odpovědnost za zavinění) a odpovědnost objektivní ( bez zřetele na zavinění). Odpovědnost subjektivní vyžaduje ke svému vzniku vedle příčinné souvis losti mezi l i dský m chování m a j eho výsledkem i zavinění, t j . vnitřní, psychický vztah k protiprávnímu j ednání a j eho výsledku. Odpovědnost objektivní, též odpovědnost za výsledek, nebere v úvahu vnitřní vztah j ednaj í c í osoby k protiprávnímu j ednání a j eho výsledku, t j . zavinění zde nehraje roli. Právě na tomto zvláštním typu odpovědnosti j e vystavěna úprava Vídeňské úmluvy vztahuj í c í se k odpovědnosti za vady i náhradě škody.

Další výklad j e veden následuj í c í základní m yšlenkou. Je- l i dodáno zboží trpící vadami a kupuj í c í včas vady reklamuje, vzniká odpovědnost prodávajícího za vady zboží. Vznikla- l i v důsledku vadného p l něn í kupující mu škoda, by l y splněny základní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu a kupující mu vznikl nárok na je j í náhradu.

3. Proces reklamace

3.1. Odpovědnost za vady

Odpovědnost za vady j e j ední m typem odpovědnosti prodávaj í c í ho. Ve Vídeňské úm l uvě j e koncipována jako odpovědnost objektivní 6. Vzniká tehdy, j estliže prodávaj í c í p l n i l rozporně se sm louvou, t j . dodal vadné zboží. Z uplatnění vad zboží vzni kají práva a povinnosti sm l uvní m stranám, j e j i chž účelem j e zaj i st i t kupující mu ochranu t ím, že prodávající vady odstraní, nebo aby došlo ke zhojení následků vad zbož í j i n ý m způsobem.

3.2. Povinnost dodat zboží

Povinnost dodat zboží bez vad j e zakotvena v č l ánku 35 Úmluvy. Ten uvádí podmínky, podle n i chž se posuzuje, zda je dodané zbož í v souladu se smlouvou. Jsou j i m i množství, j akost, provedení a oba l zboží. Dodané zboží tedy musí odpovídat množství, j akosti a proveden í požadovaných sm louvou a rovněž m usí být zabaleno podle určen í smlouvy. Je v záj mu stran ve sm louvě jasně a úplně definovat obsa h povinností prodávaj í c í ho ohledně množství, jakosti, provedení a zabalen í zboží, neboť j e to právě sm louva, která j e v případě sporu h l avní m zdrojem povinností prodávaj í c í ho. Opomenutí č i nedostatečné vy mezen í zejména j akosti zboží může při p l nění způsobit komplikace a v horší m případě může mít pro kupujícího neblahé důsledky. Pro názornost uvádí me následuj í c í rozhodnutí:

Oberlandesgericht Frankfurt a. M.; rozhodnutí č í s lo 13 U 51 / 93 ze dne 20 . dubna 1994 . V daném případě soud posuzo val, zda došlo k p orušení č lánku 35 Úmluvy. Šv ý carsk ý prodávající doručil německému kupujícímu mořské ške b l e . Kupující odmítl zaplatit kupní cenu s odůvodněním, že b y l y shledány F ederálním úřadem pro ochranu zdraví nebezpečn ými, protože o bsa hovaly v y sok ou k oncentraci kadmia přesahující zákonný l imit. Soud prvého s tupně rozhodl, že kupující musí zaplatit. Ten se však odv o l a l . Odvolací soud konstatoval, že dodání mušlí s vys ok ou koncentrací kadmia nezakládá podstatné porušení smlouv y , j ež b y opravňovalo

6 stejně zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. z.).

kupujícího od smlouv y odstoupit a odmítnout zaplacení kupní ceny. Své rozhodnutí odův odnil t ím, že zákonem stanoven ý l imit pro ob sah kadmia j e orientační a nev y j adřuje maximální povolenou hranici. Významnějším důvodem b y l o rozhodnutí, že v ys ok ý o bsah kadmia nezakládá nesoulad j akosti zboží se smlouvou, protože ve smlou vě neb y l a žádná zmínka o o b sahu kadmia v mušlích a navíc podle č l . 35 odst 2 Úmluv y se zb oží hodilo pro účely, k e kterým s e používá, neboť mušle b y l y vhodné ke konzumaci.

Z výše podaného výkladu, stejně jako ze samotného článku 35 Úmluvy, p l yne, že kritéria stanovená č l ánkem 35 Úm l uvy se uplatní př i neexistenci sm l uvní specif i kace j akosti, provedení a zabalení zboží. Obsah povinnosti prodávajíc í ho může být rovněž ovlivněn zvyklostm i podle č l ánku 9 Úm l uvy. Doplňuj í c í ú loha kritérií stanovených Úmluvou není neomezená. Nemohou být apl i kována tam, kde sm louva neobsahuj e ani m i n imáln í speci f i kaci zboží. Strany se musí přinej menším dohodnout na druhu zboží, jeho množství a kupní ceně, nebo se dohodnout na postupu j e j i ch určení 7.

Je v záj mu sm l uvních stran, aby v maximáln í možné m í ře

a s největší přesností specif x xxxxx y povahu zboží, zej ména množství, j akost a provedení. Dle našeho názoru je vhodné uvést i účel, ke kterému bude zboží používáno. Není- l i množství, j akost a provedení zboží ve smlouvě výstižně speci f i kováno, kupují c í r i skuje, že mu bude dodáno zboží např. v provedení, které neodpovídá j eho představám. Splňuje- l i zboží podmínky druhého odstavce č l ánku 35 Úmluvy, j e povinnost prodávajícího dodat zboží splněna a kupující bude muset zboží při j mout a zaplatit, neboť neunese důkazní břemeno ohledně svého případného tvrzení, že zboží mělo být j i ného provedení, protože ve sm louvě nen í specif i kováno, resp. není v n í vy j ádřena ona představa kupujícího ohledně provedení zboží. Za splnění povinnosti dodat zboží nelze považovat dodání zcela odlišného zboží, např. brambor místo kukuřice. Takovéto porušení povinnosti dodat zboží v souladu se sm louvou b y určitě zakládalo podstatné porušení sm louvy podle č l ánku 25 Úm l uvy, v j ehož důsledku vzniká kupuj í c í mu právo odstoupit od smlouvy.

7 Určení kupní ceny požaduje článek 14 Úmluvy, naopak článek 55 Úmluv y umožňuje uzavření smlouvy bez stanovení kupní ceny i bez způsobu jejího určení. Podle názoru A. Kandy je aplikace článku 55 Úmluv y možná tehdy, jestliže strana má místo podnikání ve státě, který učinil výhradu k části druhé a jeho právní řád umožňuje uzavření kupní smlouvy bez určení kupní ceny.

3.3. Vady zboží

Vady se tradičně děl í na f aktické a právní. Faktické vad y charakterizuje nedostatek reálných v l astností zboží. Tyto v la stnosti mohou p l ynout ze smlouvy nebo mohou být podmíněny účelem, k němuž má být zboží použito. Faktické vady se tak projevuj í ve vadách kval i t y ( jakosti), vadách kvantity, vadách obalu a vadách v dokladech ke zboží. Právní vady vyvolávaj í stav, kdy se kupující nedostává do právního postavení, do kterého se splnění m sm l uvního závazku dostat měl 8. Spočívaj í v zatížení zboží právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího.

Další dělení spočívá v rozlišování vad na z j evné a skryté. Zjevné vady j sou takové, které je možno z j i st i t běžnou kontrolou, bez využit í náročnějších postupů. Pro vady skryté j e charakteristické, že se projev í po určité době. Rozlišení vad na vady z j evné a skryté není ve Vídeňské úmluvě provedeno výslovně. Toto dělení j e možné vyvodit ze znění č l ánku 36 Úm l uvy. Článek 36 Úm l uvy v první m odstavci stanov í obecné pravidlo, podle nějž prodávají c í odpovídá za vady existujíc í v době přechodu nebezpečí na kupuj í c í h o, i když se vada stane z j evnou po této době. Ze znění č l ánku 36 Úml uvy vypl ývá, že se musí j ednat o vady existující v době přechodu nebezpečí. Okolnost, že se vada projeví později není důležitá. Rozhodují c í j e to, že zboží není s souladu se sm louvou. Rozdíl mezi vadami z j evný m i a skrytý mi spočívá v je j i c h rozdílném režimu z j i štění, oznámení a uplatnění nároků. O tom pojednáme dále při rozboru článku 39 Úm l uvy.

Druhý odstavec č l ánku 36 Úm l uvy rozšiřuje odpovědnost prodávajícího zakotvením principu, podle něhož jakákoliv vada, která se objevi l a po přechodu nebezpečí, zakl ádá odpovědnost prodávajícího, j estl i že je způsobena porušení m některé jeho povinnosti, např. špatn ý výrobní postup, použití nevhodného obalu, skladování v nevhodnýc h podmínkách, neposkytnutí nezbytných i nformací o způsobu zacházení se zbožím.

Prodávaj í c í odpovídá podle č l ánku 36 Úmluvy rovněž za nedodržení záruky, že zboží bude po určitou dobu způsobi l é pro obvyklé použití, nebo že s i zachová urči tou jakost nebo určité v l astnosti.

8 Xxxxxx, X. Právo obligační, Praha: nakladatelství Všehrd, 1936, s. 152.

Prodávaj í c í nese odpovědnost , je st l i že se zboží dostane do rozporu se zárukou, pokud neprokáže, že nesoulad zboží by l způsoben nesprávný m zacházení m se zbožím. Za nesprávný způsob zacházení se považuj e užívaní nebo držení zboží bez běžné pozornosti a dovedností, nebo zvláštních dovedností a pozornosti, nebo bez dodržení upozornění č i i nstrukcí daných kupující mu prodávající m.

Pro demonstraci apl i kace č l ánku 36 Úm l uvy uvádí me následuj í c í rozhodnutí:

Court of Appeal Insbruck, rozhodnutí 4 R 161 / 94 ze dne 1 . července 1994 . Žalující s t rana, dánský v ý v ozc e kv ě t in, prodala několik dodávak zahradních květin rakouskému kupujícímu, který odmítl zaplatit kupní cenu. Argumentoval t ím, že prodávající porušil záruku dodáním vadných květin a rovněž podstatně porušil smlouvu. Nedostatek kvality kv ě t in měl spočí vat v tom, že počátkem l é t a nerozkvetl y . Soud první instance odmítl argumentaci kupujícího s odůvodněním, že neprokázal podle č l ánku 36 Úmluv y , že květiny b y l y vadné v dob ě přechodu nebezpečí na kupujícího a neprokázal ani existenci záruky podle č l ánku 36 odst. 2 Úmluv y ohledně buducích v l astností květin, t j . že rozkvetou. Uložil kupujícímu povinnost zaplatit kupní cenu.

Pod obně Amtsgericht Duisburg, rozhodnutí 49 C 502 / 00 ze dne 13 . dubna 2000 . Soud rozhodl, že prodávající neb y l odpo v ědný p odle č l ánku 36 odst. 1 Úmluv y za zničení papírov ý ch krabic na pizzu, které nastalo během přepravy zb oží, protože nebezpečí přešlo na kupujícího v okamžiku předání zboží prvnímu dopravci. Prodávající neb y l odpo vědn ý ani podle druhého odstavc e č l ánku 36 Úmluv y , protože škoda na zboží nevznikla v důsledku vady zb oží, která b y b y l a způso b ena porušením některé j eho povinnosti.

3 . 3 . 1 . Důkazní břemeno ohledně okamžiku vzniku vady

Ustanovení č l ánku 36 Úmluvy j e problematické právě vzhlede m k důkazní mu břemenu ohledně vzniku vad. Spor, zda prodávajíc í mus í prokázat, že zboží by lo bez vad v okamžiku přechodu nebezpečí, nebo zda kupuj í c í musí dokázat, že zboží by lo vadné, č l ánek 36 Úm l uv y neřeší. Přitom se j edná o kl í čovou záležitost, neboť určení, kdo nese důkazní břemeno, má v l i v na procesní postavení stran. Za stavu, kdy Úmluva nepodává odpověď na nastolenou otázku, se nabízí řeše n í

spočívajíc í v ponechání této otázky na rozhodnutí soudu 9. Podle j i ného názoru otázka důkazního břemene nespadá do procesního práva, a l e do hmotného práva mezinárodního xxxxxxx00. Vídeňská úm l uva, j akožto mezinárodní unif i kovaná úprava, obsahuje d l e tohoto názoru pravidlo ( podle č l ánku 7 odst. 2 Úmluvy), že strana uplatňuj í c í nesoulad zboží se smlouvou, nese důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení. Nemůžem e pominout názor, podle kterého by otázka důkazního břemene měla být řešena podle národního práva apl i kovaného na základě kolizních norem mezinárodního práva soukromého 11. Jednoznačný postoj k problematice důkazního břemene nelze vysledovat ani z rozhodnutí soudních č i rozhodčích orgánů.

Repu b b l i ca x Xxxxxxx del Ticino, La seconda Camera c ivile del Tribunále d’ appello, Switzerland, rozhodnutí 12 . 97 . 00193 ze zde 15 . l edna 1998 . Italský kupující koupil od šv ý carského prodávajícího 300 tun kakaov ý ch bo bů, které b y l y dopraveny lodí z Ghany. Bo b y měl y p odle speci f ikace o bsaho vat nejméně 45 % tuku a kys e los t maximálně 7 %. Podle smlouv y mělo b ý t zboží před odesláním zkontrolováno nezávislou kontrolní organizací, zda odpovíd á smluvním požadavkům. Kupní cena měla b ý t zaplacena oproti dokladům ke zbo ž í , které měly zahrnovat i certifikát kvality v y daný kontrolní organizací. Zb oží b y l o zkontrolováno tř i t ýdny před zabalením a odesláním, b y lo konstatováno, že odpo v ídá smluvní specifikaci a v ydán certifikát potvrzující kvalitu zboží. Po doruče ní zboží kupujícímu b y lo z j i š t ěno, že zboží j e horší kvality, než požadovala smlouva. Kupující podal žalobu na vrácení kupní ceny. S oud konstatoval, že prodávající b y b y l odpo v ědný za vad y v t ěchto případech: 1 . Jestliže kontrolní organizace po chy b i l a při kontrole zb oží před j eho odesláním a zboží b y l o vadné už v dob ě t é to kontroly, 2 . Jestliže se kvalita zboží zhoršila během tří t ýdnů, které uplynuly od kontroly do odeslání, 3 . Jestliže vad y zboží existo val y v d ob ě odeslání, ale projevil y se až po doručení. Test uskutečněn ý po doručení neb y l schopen určit, j estli b y lo zb oží vadné už v době předání dopravci. Na o t ázku, která s trana nese důkazní břemeno, s oud odpo věd ě l : Vídeňská úmluva nenabízí zvláštní pravidlo, podle kterého b y b y l o možné určit s tranu, která má nést důkazní břemeno ohledně kvality z boží. Navíc soud p oznamenal, že názory od borné veřejnosti nejsou j ednotné. Podle některý ch l ze z Úmluvy d o v odit, že důkazní

9 Delegace Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska během diskusí schvalování Úmluvy na tento problém upozornila: „The United States representative had mentioned difficulties of providing evidence to show that the goods delivered had been in conformity with the contract. That problem could be safely left to the courts to decide“ (A/Conf.97/C.1/SR/21).Stejný názor zastává x Xxxxxxxxxxxx, UN-Kaufrecht, s. 58.

10 Xxxxx, UNCITRAL-Entwurf, s. 479.

11 UNCITRAL, oficiální komentář Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo, A/CN.9/SER.C/DIGEST/CISG/36, 2000.

břemeno nese kupující, j iní tvrdí, že o t ázka důkazního břemene b y měla b ý t posuzo vána podle národního práva. Xxxx mohl opustit řešení o t ázky, které konstrukci dát přednost, protože v tomto případě j ak podle práva fora, t ak podle Úmluv y , nesl důkazní břemeno kupující.

Zcela opačně vyznívá následně uvedené rozhodnutí, podle kterého j e důkazní m břemenem ohledně prokázání vad zboží zatížen prodávaj í c í . Court of Appeal o f Grenoble ( C ommercial Division), Francie, rozhodnutí ze dne 15 . května 1996 , s trany: S ociété Thermo King v . So c i é t é Cigna France. Francouzská společnost uzavřela s americkou společností kupní smlouvu na dodání chladícího zařízení. Zboží b y l o dodáno, instalováno a uve deno do prov ozu. Během velmi krátké dob y pro v ozu se porouchalo. Spor b y l předlo žen soudu. Soud aplikoval č l ánek 35 odst. 2 a č l ánek 36 Úmluvy. Otázku důkazního břemene ohledně vad zboží soud rozhodl tak, že důkazní břemeno nese prodávající. Rozhodnutí odůvodnil t ím, že j estliže se zařízení porouchalo během velmi krátké dob y prov ozu, j e na prodávajícím, ab y prokázal, že zboží b y lo v do bě přechodu nebezpe č í bez vad, neboť v případě brzké poruchy l ze předpokládat, že vada existovala j i ž v dob ě přechodu nebezpečí.

Dle našeho názoru by soud měl při zvažování, kterou stranu zatí ž í povinností důkazního břemene, k l ást důraz na faktickou stránku věci, t j . zohlednit konkrétní skutečnosti daného případu, chování stran, je j i c h schopnosti a možnosti vady z j i st i t . Zohledněna by měla být i povaha vady a obtížnost je j í ho odhalení. Pln ě souhlasí me s názorem, že j e na pozouzení soudce, zda by l podán dostačující důkaz ohledně tvrzené skutečnosti a soud nemá posuzovat, zda je kupující povinen prokazovat nesoulad zboží se smlouvou 12.

3 . 3 . 2 . Povinnost prohlédnout zboží

Článek 38 Úm l uvy přikazuje kupujíc ím u prohlédnout zboží, nebo zařídit j eho prohlídku. Většina textu č lánku 38 Úm l uvy se zaměřuje na dobu, kdy by měla prohlídka proběhnout. První odstavec určuje obecné, základní pravidlo, podle kterého musí být prohl í dka uskutečněna

„ v době podle okolností co nejkratší“. Odstavec druhý nabízí speciáln í pravidlo pro případy, kdy sm louva zahrnuje přepravu zboží a umožňuje, aby prohl í dka zboží by l a odložena do doby, kdy zboží dorazí do místa

12 Xxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx: Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan, 1987, s. 284-289.

určení. Ve třetím odstavci j e obsaženo speciáln í pravidlo apl i kovatelné v případě, kdy j e zboží během přepravy směrováno j i nam, nebo kdy j e kupující mu znovu odesláno, aniž by měl kupující přiměřenou možnost s i j e prohlédnout, a prodávající v době uzavření sm louvy věděl nebo mě l vědět o možnosti takové změny určení místa nebo takového opětného odeslání. V takovém případě může být prohlídka odložena do doby, než zboží dorazí do nového místa určení.

Prohlídka zboží podle č l ánku 38 Úmluvy by měla zahrnovat neje n kval i tu, kvantitu a provedení zboží, a l e i zda j sou ke zboží při ložen y doklady a dokumentace požadované podle smlouvy.

3 . 3 . 2. 1. Doba podle okolností co nejkratší

Provést včasnou a řádnou prohlídku zboží za účelem z j i štěn í případných vad j e, vzhledem k výše zm í něné nejednoznačnosti, která strana nese důkazní břemeno ohledně vad, v zájmu j ak kupuj í c í ho, tak prodávajícího. Včasnost a řádnost provedené prohlídky b y měla být posuzována d l e objektivních h l edisek konkrétní s i tuace, zohledňuj í c í c h druh a povahu zboží a zahrnujíc í ch osobní a podnikatelskou s i tuac i kupujícího, zejm. j eho odborné znalosti 13.

Při úvahách nad dobou vykonání prohlídky zboží j e nezbytné s i

uvědomit vazbu na č l ánek 36 odst. 1 Úm l uvy, podle něhož j e prodávají c í odpovědný za j akoukoli vadu, kterou má zboží v okamžiku přechodu nebezpečí na kupuj í c í ho. Počátek běhu l hůty pro vykonání prohl í dky j e vhodné určovat podle přechodu nebezpečí na zboží.

Tribunale di Vigevano, I tá l i e , rozhodnutí ze dne 12 . července 2000 , s trany: Rheinland Versicherungen v . S. r . l . Atlarex and Allianz Subalpina s . p . a . Italsk ý prodávající dodal německému kupujícímu vulkanizovanou gumu na v ýrobu p odrážek o buvi. Podrážky v yro bené z dodané gumy kupující dále prodal rakouskému v ýro bc i o buvi. Ten použil zakoupené podrážky k v ýr o bě o bu v i a tu exportoval do Ruska. Po o bdržení s t í žností od ruské s trany, se rakousk ý v ýr o bc e o bu v i o brátil na německou společnost, která v yráběla podrážk y , a t a následně podala žalobu na i t alského v ýrob ce vulkanizované gumy. Xxxx se musel zab ý vat o t ázkou, zda kupující

13 Oberster Gerichtshof, Rakousko, rozhodnutí ve věci 1 Ob 223/99x ze dne 27. srpna 1999, dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/0_00000x.xxx („délka doby, ve které je kupující povinen prohlédnout zboží závisí na skutečnostech konkrétního případu, např. velikosti společnosti kupujícího, druhu zboží a jeho složitosti“).

( německá společnost v yrábě j í c í podrážky) prohlédl zboží v souladu s č lánkem 38 Úmluv y a zda vady z b oží b y l y oznámeny v přiměřené dob ě p odle č l ánku 39 odst. 1 Úmluv y . K tomu soud uv edl, že přiměřená doba oznámení vad závisí na skutečnostech každého konkrétního případu a na povaze zboží a počíná běžet od chvíle, kdy j e kupující p ovinen provést prohlídku zboží podle č l ánku 38 Úmluvy. Ta běží od d odání zboží, nebo začíná běžet krátce p o dodání. V ý j imečně může začít běžet pozdě j i , zejména když se j edná o vadu obj e v i te lnou pouze zpracováním zboží nebo až při j eho provozu 14. V našem případě b y l a zpráva o vadách podána č t yři měcíce po dodání zboží, což soud shledal v rozporu s požadavkem přiměřenosti dob y podle č l ánku 39 Úmluv y . Dále soud konstatov a l , že i za předpokladu, že b y ne b y l o možné vady o b j evit při doručení, kupující j e měl z j i s t i t nejpozději při zpracování zboží ( gumy na v ýro bu podrážek) a informovat prodávajícího a ne čekat, zda j e j ím zpracované zboží v pořádku a reagovat až po s t í žnostech svého zákazníka. Opačn ý závěr b y b y l o možné učinit pouze v případě, kd y b y se j ednalo o vad y nezjistitelné ani při zpracování. O tom kupující žádný důkaz neposk y t l . Navíc kupující nespecifiko val po vahu vad podle č l ánku 39 odst. 1 Úmluv y . Oznámení v podob ě , že vad y způsobu j í problémy, nesplňuje podmínky č l ánku 39 Úmluv y .

Výše provedený v ýklad se týkal vad z j evných. Otázka povinnosti kupujícího provést prohlídku zboží za účelem odhalení skrytých vad j e důležitá ve vazbě na č l ánek 39 Úmluvy, který požaduje, aby kupuj í c í oznámi l prodávaj í c í mu povahu vad v přiměřené době poté, kdy j e z j i st i l , nebo kdy j e měl z j i st i t . Přístup soudních a rozhodčích ogránů k problém u z j i štění skrytých vad není j ednotný. Některé soudy zaujal y postoj, který považuje prohl í dku zboží podle č l ánku 38 Úmluvy za pokračující a opakující se proces, zahrnuj í c í soustavné vyhledávání skrytých vad. J i ný m i s lovy, kupuj í c í má v prohlídce zboží pokračovat tak dlouho, dokud neobjeví všechny skryté vady, popřípadě do doby, než s i j e j i st bezvadností zboží. Z j i n ých rozhodnutí j e patrný odlišn ý přístup. Podle j e j i ch výroků nezačne doba pro zj i štění skrytých vad běžet dříve, než se tyto vady sam y objeví 15. Další názorový proud považuje prohlídku zboží za j ednorázovou událost, která má jednoduše proběhnout krátce po doručení zboží. Otázka, kdy maj í být skryté vady odhaleny zůstává

14 podobně Bundesgerichtshof, Německo, rozhodnutí ve věci VIII ZR 287/98 ze dne 3. listopadu 1999, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („čas prohlídky zboží podle článku 39, jedná-li se o strojní zařízení, má být počítán od dodání zboží a výjimečně od uvedení do provozu“).

15 Bundesgerichtshof, Německo, rozhodnutí ve věci VIII ZR 287/98 ze dne 3. listopadu 1999, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („soud shledal, že zboží mělo skrytou vadu a ta musí být oznámena co nejdříve po jejím zjištění, tj. doba pro její oznámení počíná běžet v momentu zjištění vady“).

podle tohoto názoru mi mo č l ánek 38 Úmluvy a spadá pod článek 39 odst. 1 Úmluvy. Kupuj í c í nemusí odhal i t skryté vady při prohlídce zboží podle č lánku 38 Úmluvy, a l e postačí, je stl i že j e odhalí a oznámí ve l hůtě podle č lánku 39 Úmluvy 16.

První přístup, t j . kdy kupuj í c í má v prohl í dce zboží pokračovat tak

d louho, dokud neobjeví všechny skryté vady, popřípadě do doby, než s i j e j i st bezvadností zboží, j e d l e našeho názoru nepřijatelný. Stav í kupujícího do s i tuace, kdy by měl a priori předpokládat protiprávn í chování prodávaj í c í ho, t j . že poruší svoji povinnost dodat zboží bez vad. Očekávat předem protiprávní chování druhé strany považujeme za absurdní, zej ména s ohledem na princip dobré v í ry v mezinárodní m obchodě a s přihlédnutím k povaze a důležitosti mezinárodního obchodu vůbec.

My se přiklání me k posledně uvedenému přístupu k problém u z j i šťování skrytých vad, d le kterého l hůta pro je j i ch z j i štění splýv á s l hůtou pro oznámení vad podle č l ánku 39 Úm l uvy. Zej ména u zbož í s loženého ze vzájemně propojených částí, které tvoří dohromady j eden s ložitý celek, nelze z j i st i t případné vady při první kontrole. Navíc se může j ednat o vady, které se projeví až v době, kdy j e zařízení uvedeno do činnosti č i dokonce po určité době provozu. Dle našeho názoru nen í při j atelné požadovat po kupující m v této s i tuaci neúměrně d louhé, s ložité prohlídky a zkoušky za účelem odhalení skrytých vad. Na tuto s i tuaci nej l épe dopadá přístup, který posuzuje l hůtu pro zj i štění vad y podle č l ánku 39 Úmluvy.

3 . 3 . 2. 2 . Smlouva zahrnující přepravu

V mnoha transakcích, které obsahuj í ustanovení o přepravě zboží, vystupuje třetí strana, kterou je dopravce. V případech, kdy se za m í sto dodání považuje m í sto předání zboží dopravci, by by lo nevýhodné, v některých případech nemožné, pro kupujícího provést prohlídku zbož í v místě předání dopravci. Z tohoto důvodu, u smluv zahrnuj í c í c h

16 Oberlandesgericht Jena, Německo, rozhodnutí ve věci 8 U 1667/97 ze dne 26. května 1998, dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxx.xxx („oznámení kupujícího, že dodané ryby jsou infikovány virem, učiněné čtyři týdny po dodání, neodpovídá požadavku přiměřené doby podle článku 39 Úmluvy“).

přepravu zboží, umožňuje druhý odstavec č l ánku 38 Úmluvy odložen í prohlídky zboží do doby, než dojde do m í sta určení. Článek 38 odst. 2 Úmluvy může být předmětem sm l uvníh o ujednání, které má za c í l j eho vy loučení. Uvádí me případ, kdy soud smluvní ustanovení takto posoudil.

Oberlandesgericht Düsseldorf, rozhodnutí ve v ěci 17 U 82 / 93 ze dne 8 . l edna 1993 . Německ ý kupující uzavřel smlouvu s tureckým prodávajícím, j e j ímž předmětem b y l y okurk y , které měly b ý t d odány podle smlouv y „ v o lně v chladícím v oze naloděném v Torbami“ a odtud dopraven y lodí do Německa. Zb oží b y l o dodáno, kupující však odmítl zaplatit kupní cenu s odůvodněním, že zboží j e horší kvality než b y l o smluveno. Soud první instance uložil kupujícímu povinnost zaplatit. Kupující se proti rozhodnutí odvolal. Odvolací soud p o tvrdil rozhodnutí soudu prvního s tupně a konstatoval, že s trany ve smlou vě v y l ou č i l y č l ánek 38 odst.

2 Úmluv y a kupující měl provést prohlídku zboží v tureckém přístavu, ne až v Německu. Kupující v důsledku toho z t ratil práva plynoucí mu z porušení povinnosti prodávajícím dodat zboží v souladu se smlou v ou, protože informoval prodávajícího o horší kvalitě zboží, až když zboží dorazilo do N ěmecka, t j . sedm dní po t é , co měl možnost a podle smlouv y po v innost nechat zboží prohlédnout v Turecku. Rozhodným momentem pro v yk onání prohlídky b y l a doba, kd y zb oží b y l o naloženo v Turecku, t j . doba přechodu nebezpe č í na věci. Kupující neprohlédl zboží včas.

3 . 3 . 2. 3 . Prohlídka zboží dle č lánku 38 odst. 3 Úmluvy

Článek 38 odst. 3 Úmluvy umožňuje kupujícímu za určitýc h skutečností prohlídku zboží odložit. Tyto skutečnosti j sou dány, je stl i že j e zboží směrováno do j i ného místa, nebo je kupuj í c í mu znovu odesláno 17, aniž by měl kupuj í c í při měřenou možnost s i zboží prohlédnout, a v době uzavření sm louvy prodávající věděl nebo mě l vědět o možnosti takové změny m í sta určení nebo takového opětného odeslání. Prohlídka může být za těchto okolností odložena do doby, než zboží dojde do nového místa určení. Ze soudních rozhodnutí vyplýv á několik dalších požadavků, j ež musí bý t naplněny, aby mohl být č l ánek

17 Na návrh nizozemské delegace na diplomatické konferenci ve Vídni v roce 1980 byl zdůrazněn rozdíl mezi

„směrováno do jiného místa během přepravy“ a „znovu odesláno“. Termín „znovu odesláno“ znamená, že zboží došlo do prvního místa určení a následně bylo posláno dále. Termín „směrováno do jiného místa během přepravy“ vyjadřuje, že zboží nikdy nedosáhlo prvního místa určení. Zdroj: Summary Records of the United Nations Conference on Contracts for the International Sale of Goods, 16th meeting of Committee 1, A/CONF.97/C.1/SR.16, reproduced in Official Records of the United Nations Conference on Contracts for the International Sale of Goods, Vienna, 10 March–11 April 1980, at. p. 320.

38 odst. 3 Úmluvy apl i kován. Ustanovení třetího odstavce č l ánku 38 j e aplikovatelné v případě, že zboží j e doručeno přímo prodávaj í c í m konečnému zákazníkovi, nebo je st l i že kupující j edná j ako prostředník mezi prodávající m a konečným zákazníkem. Ustanovení třetího odstavce by lo shledáno neapl i kovatelný m v případě, kdy kupuj í c í obdrží zboží, uskladní j e ve v l astním skladě, aniž by předem věděl, j estl i a kdy j e prodá dálší osobě 18. Z j i ného rozhodnutí vyplývá, že č l ánek 38 odst. 3 Úmluvy umožňuje odložení prohlídky v případě, že veškeré zboží j e znovu odesláno, nebo směrováno do onoho místa určení a kupuj í c í nem á přiměřenou možnost s i zboží prohlédnout19.

H e l s inki Court of Appeal, Finsko, rozhodnutí v e vě c i 96 / 1129 ze dne 29 . l edna

1998 , přístupné z : http:// ww w. utu. f i / o ik/ tdk/ xcisg/tap 4 . html# engl. Smlouva určovala, že zboží bude dodáno FO B Tallin. Z Tallinu mělo b ý t zb oží dále dopraveno do A bu Dhabi. Kupující neprovedl prohlídku zboží v přístavu v Tallinu, a l e až v Abu Dhabi. Při prohlídce z j i s t i l vad y a p ožadoval snížení kupní ceny. Prodávající argumentoval, že zboží dodal v souladu s podmínkou FOB v Tallinu a t am měl kupující prohlédnout zboží. Dále uvedl, že vad y vznikly na zboží během v y l ožení v Abu Dhabi užitím nesprávného postupu v ykládání. Kupující naopak argumentoval zněním č lánku 38 odst. 3 Úmluv y . S oud při řešení o t ázky, kdy měla b ý t prohlídka v yk onána, dal přednost znění Úmluv y a prohlásil, že kupující měl právo prohlédnout zboží až v místě nového určení, t j . Abu Dhabi.

3 . 3 . 3 . Způsob prohlídky zboží

Ze znění č l ánku 38 Úmluvy, který stanoví povinost prohlídk y zboží, vypl ývá, že kupuj í c í nemusí vykonat prohlídku osobně. Prohlídka může být provedena nezávis lou odbornou organizací určenou kupujícím , nebo osobou ustanovenou dohodou smluvních stran. Je- l i prohlídka zbož í provedena osobou ustanovenou kupující m, j e kupující odpovědný za tuto

18 Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, rozhodnutí ve věci 1 U 69/92 ze dne 13. ledna 1993, dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xxx-xxxxxxxx.xx/xxx0/xxxx/xxxxxxx/xxxx/00.xxxx („článek 38 odst. 3 by byl aplikovatelný v případě, kdyby kupující vystupoval jako prostředník a zboží přímo prodal svému zákazníkovi“).

19 Obergericht des Kantons Luzern, rozhodnutí ve věci 11 95 123/357 ze dne 8 ledna 1997, publikováno v: Schweizerische Zeitschrift für Internationales und Europäisches Recht 132/1997 („kupující se nemůže dovolávat ustanovení článku 38 odst. 3 Úmluvy, jestliže zboží před jeho dodáním konečnému zákazníku uskladnil ve svém skladu, neboť v čase uskladnění mohl a měl zboží prohlédnout“).

prohlídku, resp. nese následky případné špatně provedené prohlídk y touto osobou, xxxxxx j i vykonal sám 20.

Článek 38 Úmluvy nepodává žádný návod, jaký m způsobem, nebo

j akou metodou, by měla být prohlídka zboží vykonána. Obecně l ze ř íc i , že metoda kontroly bude záležet zej ména na dohodě stran a dále pak na obchodních zvyklostech a na praxi 21. V případě absence smluvního ustanovení týkaj í c í ho se prohlídky zboží, obchodních zvyklostí nebo praxe, má být prohl í dka vykonána důkladně a profesionáln ě při zachování při měřených výdajů na tuto prohlídku. Rozsah a i ntenzita prohlídky zboží j e ovl i vněna typem zboží, použitým obalem a schopností tzv. běžného kupujícího.

Landgericht Paderborn, Německo, rozhodnutí ve vě c i 7 O 147 / 94 ze dne 25 . června 1996 , dostupné z : http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 960625 g 1 . html. Francouzsk ý prodávající dodal německému kupujícímu plast PVC, který b y l kupujícím použit k v ýrob ě okenních žaluzií. Kupující odmítl zaplatit kupní cenu s odůvodněním, že zboží neodpovídá smluvní specifikaci. Argumentoval, že žaluzie v yro bené z materiálu, který dodal prodávající, b y l y reklamovány zákazníky kupujícího, protože propouštěl y příliš mnoho s větla, což b y lo způso xxxx materiálem užitým k j e j i ch v ýro bě. Prodávající podal žalobu na zaplacení kupní ceny, kupující reagoval protižalob ou na náhradu škody vzniklé v důsledku vad. Znaleckým posudkem, kter ý zahrnoval chemickou anyl ýzu dodaného PVC, b y l o prokázáno, že dodané zboží o bsahovalo méně l á tky zachy cující s v ě t lo , než kolik mělo o bsahovat podle smlouv y . Posudek rovněž konstatoval, že z j i s t i t , zda zboží obsahuje potřebné množství l átk y zachy cující s větlo, b y l o možné j en důkladnou a poměrně náročnou chemickou analýz ou. Soud v y šel ze znaleckého posudku a konstatoval, že kupující neb y l schopen a t edy ani povinen takov ou anyl ýzu provést a neporušil svo j i po v innost provést prohlídku zboží podle č l ánku 38 Úmluv y . Oznámení vady zb oží kupujícím b y l o p odle s oudu učiněno v souladu s č l ánkem 39 Úmluv y , t ed y v do b ě přiměřené. Kupujícímu zůstaly zachovány nároky pl ynoucí mu z dodání vadného zboží.

Z uvedených rozhodnutí vypl ývá, že doba, ve které je kupuj í c í povinen učin i t prohl í dku zboží podle č l . 38 Úm l uvy, j e úzce spjata

20 Oberlandesgericht München, Německo, rozhodnutí ve věci 7 U 3758/94 ze dne 8. února 1995, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („kupující se nemůže dovolávat skutečnosti, že prohlídku, při níž nebyly vady odhaleny, vykonala osoba kupujícím k vykonání prohlídky určená“).

21 Oberster Gerichtshof, Rakousko, rozhodnutí ve věci 1 Ob 223/99x ze dne 27. srpna 1999, dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/0_00000x.xxx („soud konstatoval, že v případě absence smluvního ustanovení, které by určovalo způsob prohlídky, je způsob prohlídky zboží závislý na druhu, množství, charakteru, složitosti, zboží a přiměřenosti nákladů na prohlídku“).

s dobou, kdy měl kupuj í c í z j i st i t vady podle č l ánku 39 Úmluvy . Povinnost učinit prohlídku zboží, u ložená č l ánkem 38 Úm l uvy, může mít závažné následky v případě, kdy kupuj í c í nezj i st í vady zboží, protože nezajistil včasnou a řádnou prohlídku zboží, a v důsledku toho nepodal prodávající mu zprávu podle č l ánku 39 Úmluvy. Kupujíc í v takovém případě ztrácí práva vypl ývaj í c í z vadnosti zboží.

3 . 3 . 4 . Oznámení vad

Podání zprávy prodávaj í c í mu o vadách zboží, neboli oznámení vad, se označuje v běžném obchodní m styku termínem reklamace. Reklamac i můžeme def i novat též jako uplatnění práv z odpovědnosti za vad y výrobků a s l užeb. Reklamace j e právní skutečností, která zakládá povinnost prodávajíc í ho nést následky vadnosti zboží.

Článek 39 Úm l uvy k l ade na kupuj í c í ho, který tvrdí, že zbož í neodpovídá sm l uvní speci f i kaci, povinn ost oznámit prodávaj í c í mu vad y zboží a j e j i ch povahu. Ustanovení č l ánku 39 Úmluvy j e rozděleno na dva odstavce a každý z n i ch pracuje s j i n ou l hůtou, v n í ž musí být vad y oznámeny. První odstavec požaduje, aby oznámení by lo učiněno v přiměřené době poté, kdy kupuj í c í vady z j i st i l nebo je měl z j i st i t . Druhý odstavec uvádí, že kupuj í c í musí oznám i t prodávaj í c í mu vad y nejpozději do dvou let od data, kdy zboží by lo skutečně doručeno, ledaže j e ve smlouvě dohodnuta j i ná záruční doba.

Velké množství rozhodnutí, ve kterých by l apl i kován č l ánek 39 Úmluvy, se vypořádává s tvrzení m kupujícího, že dodané zboží by l o vadné nebo neodpovídalo sm l uvní specif i kaci, zej ména, že by lo nedostatečné kvality 22. Čánek 39 Úmluvy by l apl i kován i v případě, kd y prodávající nedostál své povinnosti dodat ke zboží příslušné doklad y nebo dokumentaci 23. Zdůrazní me, že předmětem oznámení j e každá j ednotlivá vada. Skutečnost, že kupující oznámi l prodávaj í c ímu existenc i

22 Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, rozhodnutí ve věci 17 U 82/92 ze dne 8. ledna 1993, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („právo kupujícího z vad zboží zaniklo v důsledku pozdního oznámení vad“).

23 Landgericht Darmstadt, Německo, rozhodnutí ve věci 10 O 72/00 ze dne 9. května 2000, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („nedodání návodů k používání výrobku v jazyce dohodnutém ve smlouvě je vadou zboží, která musí být oznámena v souladu s článkem 39 Úmluvy“).

j edné vady neznamená, že ostatní vady nemusí oznamovat, nebo že toto j edno oznámení postačuje pro uplatnění nároků z dalších, j i n ých vad 24.

Článek 39 Úmluvy stanoví sankci za neoznámení vad spočívaj í c í

v zániku práv kupuj í c í ho z vad zboží. To znamená, že v případě neoznámení vad ve l hůtách podle č l ánku 39 Úmluvy, dochází k prekluz i práv kupuj í c í ho. Jedná se zejména o právo na opravu zboží, právo na snížení kupní ceny, právo na náhradu škody a právo odstoupit od smlouvy. Pro úplnost našeho vý k ladu doplní me, že zmešká n í oznámení vad ve l hůtách podle č l ánku 39 Úmluvy může být podle č l ánku 40 Úmluvy prominuto, jestl i že j sou vady zboží důsledkem skutečností, o kterých prodávaj í c í věděl, nebo o kterých nemohl nevědět a které nesděl i l kupující mu. Prominutí j e také možné podle č l ánku 44 Úm l uvy, j estl i že kupující neučin i l oznámení z omluviteln ých důvodů.

V otázce důkazního břemene odledně oznámení vad panuje shoda, že kupuj í c í musí prokázat, zda oznámi l vady v souladu s č l ánkem 39 Úmluvy.

Oberster Gerichtshof, Rakousk o , rozhodnutí ve v ěci 10 Ob 223 / 99 ze dne 27 . srpna 1999 , přístupné z : http:// ww w. c i sg. a t / 1 _ 22399 x . htm. I t a l ský prodávající prodal rakouskému kupujícímu turistické bot y které kupující dále prodal do Skandinávie. Po upl ynutí třech t ýdnů od první dílčí dodávk y informoval kupující prodávajícího o vadách, které podle něj neb y l y z j i s t i t e lné při běžné prohlídce. Prodávající odmítl převzít zboží zpět a požadoval zaplacení kupní ceny. Kupující tvrdil, že v důsledku dodání vadného zboží utrpěl z trátu v podo b ě ušlého z i sku a požadoval náhradu škod y . Soud prvního s tupně označil nárok kupujícího za neoprávněný. Odv o l ací s oud zrušil rozhodnutí soudu prvního s tupně. Spor doš e l až k Nej v y š š ímu soudu, kter ý konstatoval, že kupující b y l po v inen prov ést prohlídku každé dílčí dodávk y . Za přiměřenou dobu pro oznámení vad podle prvního odstavc e č l ánku 39 Úmluv y shledal soud 14 dní od doručení. Délku lhůty pro oznámení vad soud odův odnil t ím, že se j ednalo o s ezónní zboží. Oznámení vad kupujícím neb y lo prov edeno v t é t o lhůtě a v důsledku toho kupující z tratil svá práva plynoucí z vadnosti zboží. Soud rovněž konstatoval, že důkazní břemeno o v y k onání prohlídky zb oží l eží na kupujícím.

24Oberster Gerichtshof, Rakousko, rozhodnutí ve věci 1 Ob 223/99x ze dne 27. srpna 1999, přístupné z: xxxx://xxx.xxxx.xx/0_00000x.xxx („každá vada musí být oznámena podle článku 39 Úmluvy. Tvrzení, že z oznámení jedné vady je zřejmá existence dalších vad, je nepřijatelné“).

3 . 3 . 4. 1. Způsob oznámení vad

Článek 39 Úmluvy nespecif i kuje, j akou formu má mít oznámen í vad. V úvahu připadají včechny běžně používané způsoby komunikace. Při volbě konkrétního způsobu oznámení vad by měl mít kupuj í c í na paměti, že v případě sporu bude muset prokazovat, že oznámen í učini l . Z tohoto h l ediska se j eví nejvhodnější p í semná forma oznámen í vad. Ústní sdělení prostřednictvím te le f onu je možné, kupující a l e mus í být schopen v době sporu prokázat kdy se hovor uskutečnil, s ký m hovořil a j aký by l obsah hovoru. Vzhl edem k obtížnosti prokázat tyto skutečnosti j e vhodné ústní oznámení doplnit následně p í semn ý m oznámení m. Oznámení vad musí být učiněno výs lovně a j asně, nelze tvrdit, že oznámení vad by lo impl i c i tně učiněno, když kupujíc í odmít l zaplatit kupní cenu 25.

Oznámení vad musí být učiněno prodávaj í c í mu. Oznámení vad třetí

straně, která zprostředkovala s j ednání smlouvy mezi prodávaj í c í m a kupujícím, a l e nemá žádný užší vztah k prodávající mu, nelze považovat za oznámení vad podle č l ánku 39 Úm l uvy, protože neby lo adresováno prodávající mu 26. Oznámení vad učiněné zaměstnanci prodávaj í c í ho, který neby l zmocněn při j mout takové oznámení, a l e přislíb i l , že oznámen í sdělí kompetentní osobě, j e považováno za nedostatečné, je stl i že tak tento zaměstnanec neučin i l . Kupující j e povinen se přesvědčit, že prodávající skutečně j eho oznámení vad při j a l 27.

Dopad ustanovení č l ánku 39 Úmluvy může být podle č l ánku 6 Úmluvy dohodou stran pozměněn, nebo zcela vy loučen. Účink y smluvního vy loučení nemá j ednostranné oznámení zaslané kupuj í c í mu se zbožím, ve kterém prodávaj í c í požaduje, aby případné vady b y l y

25 Rechtbank Kortrijk, Belgie, rozhodnutí ve věci A.R. 651/97 ze dne 27. června 1997, dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („kupujícímu zaniklo právo plynoucí z vad, protože vady kupujícímu neoznámil v přiměřené době. Oznámení vad nemůže být nahrazeno jiným jednáním, např. nezaplacením kupní ceny, ale musí být výslovné a určující povahu vad“).

26 Landgericht Kassel, Německo, rozhodnutí ve věci 11 O 4187/95 ze dne 15. února 1996, přístupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („oznámení vad musí být učiněno prodávajícímu. Za oznámení učiněné kupujícímu nelze považovat oznámení vad osobě, která obchod zprostředkovala“)

27 Landgericht Bochum, Německo, rozhodnutí ve věci 13 O 142/95 ze dne 24. ledna 1996, dostupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („v případě, kdy kupující neoznámí vady přímo prodávajícímu, je povinen se ujistit, že prodávající oznámení skutečně obdržel“).

oznámeny v určité l hůtě 28. Přednost před ustanovením č l ánku 39 Úmluv y může m í t i obchodní zvyklost týkaj í c í se oznamování vad, j estl i že splňuje podmínky závaznosti podle č l ánku 9 Úmluvy. Pro praxi l ze j ednoznačně doporučit smluvní ošetření problematiky oznamování vad, zejména z časového h lediska a způsobu komunikace při oznamování.

3 . 3 . 4. 2 . Obsah oznámení

Podle znění č l ánku 39 Úmluvy musí kupující oznám i t „ povahu z j i štěných vad“. Bližší vy mezení termínu povaha vad Úm l uva nenabízí . Při j eho i nterpretaci se můžeme opřít o řadu rozhodnutí, která se musela s t ímto pojmem vypořádat. Z jednotliv ý ch rozhodnutí vypl ývá společn ý požadavek, že oznámení vady musí obsahovat popis povahy a rozsahu vady a mělo by věrně odrážet výsledky prohlídky zboží 29. Oznámení b y mělo být natolik určité, aby z něj by l a patrná povaha a druh vady a prodávající s i mohl učin i t představu, j aké kroky bude muset podniknout, zejména jakého rozsahu bude oprava, nebo zda bude nutné zboží vy měnit za nové 30. Jestliže prodávaj í c í dodal větší množství zboží a vada se vyskytne pouze na některých kusech, j e kupující povinen v oznámení vad i dentifikovat konkrétní kus postižený vadou, je- l i to možné 31

3 . 3 . 4. 3 . Lhůta pro oznámení vad

Článek 39 odst. 1 Úmluvy požaduje, aby oznámení vad by l o učiněno kupující m v přiměřené době poté, co vadu z j i st i l , nebo mě l z j i st i t . Tato l i m i tace délky l hůty, ve které musí být oznámení učiněno,

28 Tribunale Vigevano, Itálie, rozhodnutí ze dne 12. července 2000, Rheinland Versicherungen v. S.r.l. Atlarex and Allianz Subalpina S.p.A., dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („osmidenní lhůta, ve které musí kupující oznámit vady zboží, jednostranně stanovená prodávajícím nezakládá vyloučení aplikace článku 39 Úmluvy“).

29 Landgericht Erfurt, Německo, rozhodnutí ve věci 3 HKO 43/98 ze dne 29. července 1998, přístupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („byla-li provedena prohlídka zboží a zjištěny vady, musí oznámení vad věrně reprodukovat výsledky prohlídky“).

30 Bundesgerichtshof , Německo, rozhodnutí ve věci VIII ZR 306/95 ze dne 4. prosince 1996, přístupný z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („ačkoli kupující včas oznámil vadu na tiskařském stroji, nespecifikoval, zda je vadný celý systém, nebo zda je vadná jen mechanická část stroje. Aby byly splněny požadavky článku 39 Úmluvy, musí kupující vadu popsat s potřebnou přesností vylučující nedorozumění“).

31 Landgericht Marburg, Německo, rozhodnutí ve věci 2 O 246/95 ze dne 12. prosince 1995, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („oznámení vad, které neobsahuje výrobní číslo stroje postiženého vadou, je nedostatečné, protože prodávající nemohl dohledat dokumentaci ke stroji a podle ní reagovat, resp. zjistit co může být příčinou vady“ ).

vychází z požadavku poctivosti a f érovosti mezinárodního obchodu. Obecně zastávaným názorem j e, že neomezená l hůta pro oznámení vad b y představovala nepři měřenou výhodu pro kupujícího a na druhé straně velkou míru nej i stoty na straně prodávajícího. Na druhou stranu délka l hůty pro oznámení vad musí napomáhat dostatečné f l exib i l i tě, neboť bude záviset na skutečnostech konkrétního případu. Faktory ovlivňuj í c ím i přiměřenost doby pro oznámení vad závis í zej ména na povaze zboží – rychle se kazící zboží, sezónní zboží vyžaduj í krátkou dobu pro podání vad, dále na zvyklostech a praktikách stran, v l i v má rovněž úroveň odborných znalostí kupují c í ho.

Cour d’ appel de Poitiers, Francie, rozhodnutí ze dne 26 . ř í jna 2004 . Španělský prodávající a f rancouzsk ý kupující uzavřeli smlouvu na dodání t echnického zařízení. Kupující po dodán zboží odmítl zaplatit kupní cenu s odůvodněním, že zboží b y l o dodáno pozdě a t rpělo vadami. Prodávající podal žalobu na zaplacení ceny. Kupující reagoval protižalobou na náhradu škody. S ou d první instance rozhodl ve prospěch prodávajícího. Kupující se proti rozhodnutí odv o l a l . Odvolací soud zamítl nárok kupujícího na náhradu škod y . Odůvodnění vy cházelo z f aktu, že kupující podal prodávajícímu zprávu o vadách až 13 měsíců od dodání, což podle soudu není v dob ě přiměřené podle č l ánku 39 Úmluv y . Pro demonstraci, kterou dobu l ze považo vat v konkrétní s i tuaci za přiměřenou odkazujeme rovněž na v ýš e uved ená rozhodnutí.

3 . 3 . 5 . Právní vady

Článek 41 Úm l uvy ukládá prodávající mu povinnost dodat zboží, které bude moci být kupující m nerušeně užíváno, resp. které nebude zatíženo žádný m právem nebo nárokem třetí osoby. Podle č l ánku 4 p í sm. b) se Úm l uva nedotýká účinku, který může m í t sm louva na v l astnické právo k prodávanému zboží. Článek 41 Úmluvy j asně stanoví, že povinnost prodávajícího dodat kupující mu zboží nezatížené právem třetí osoby, spadá do režimu Úm l uvy. Prodávaj í c í poruší své povinnosti, j estl i že nespln í podmínky č l ánku 41 Úmluvy. Vý j i mkou z povinnosti prodávajícího dodat zboží nezatížené právem třetí osoby j e souhlas kupujícího, že převezme zboží s takovým omezení m. Z druhé věty č l ánku 41 Úmluvy j e patrné, že tento článek dopadá na věcná práva. Právo nebo nárok založený na průmyslovém v l astnictví nebo j i ném duševní m v l astnictví spadá do režimu č l ánku 42 Úm l uvy.

Existuje poměrně málo rozhodnutí, ve kterých by b y l apl i ková n č lánek 41 Úmluvy a převážně se zam ěřují na otázku, v čem spočívá porušení povinnosti prodávajícího podle tohoto ustanovení.

Oberster Gerichtshof, Rakousk o , rozhodnutí ve v ěci 10 Ob 518 / 95 ze dne 6 . února 1995 . Německ ý kupující uzavřel s rakousk ým prodávajícím smlouvu, podle níž mělo b ý t d odáno určité množství propanu. Komunikace smluvních s tran ohledně podmínek placení kupní ceny a dalších probí hala prostřednictvím f axu a t e l e f onu. Jednou z podmínek prodávajícího b y l o , že zb oží nebude dále prodáno do zemí Beneluxu. Strany s e p ozději do s t a l y d o sp oru. Soud s e mimo j iné zabý val i o t ázkou podmíněného dodání zboží, které spočí valo v tom, že zboží nebude dále prodáno d o zemí Beneluxu. Soud k onstatoval, že podmínka spočí vající v omezení kupujícího exportovat zboží do určitý ch dalších zemí, učiněná po uzavření smlouv y , musí b ý t považo vána za porušení povinnosti prodávajícího dodat zboží v souladu s č l . 41 Úmluv y .

Článek 42 Úmluvy k l ade na prodávajíc í ho povinnost dodat zboží, které není omezeno právem nebo nárokem třetí osoby založené m na průmys lovém nebo j i ném duševní m v l astnictví. Tato povinnost prodávajícího j e omezena. Prodávaj í c í je odpovědný podle č l ánku 42 Úmluvy v případě, že o právu nebo nároku třetí strany prodávaj í c í v době uzavření sm louvy věděl nebo nemohl nevědět. Dále j e prodávajíc í odpovědný, j estl i že právo nebo nárok třetí strany se zakládá na průmys lovém nebo j i ném duševní m v l astnictví podle práva států podle p í sm. a) a b) č lánku 42 Úmluvy. Poslední omezení povinnosti prodávajícího podle č l ánku 42 Úmluvy j e provedeno ve druhém odstavc i č lánku 42 Úm l uvy. Prodávaj í c í není odpovědný, j estl i že kupuj í c í vědě l nebo nemohl nevědět o právu nebo nároku třetí osoby, nebo když právo vypl ývá z toho, že prodávající postupoval podle podkladů, které opatři l kupující.

Supreme court of Izrael, rozhodnutí ve v ěci 39 12 / 90 ze dne 22 s rpna 1993 . Belgick ý kupující žaloval i zraelského prodávajícího za dodání zboží, které j e dle názoru kupujícího zatíženo právem třetí oso b y . S oud došel k závěru, že ačkoliv prodávající dodal zboží se s ymb o l em, který zasahuje do práva na ochrannou známku známé společnosti Le v i ´s , nenese za toto prodávající odpo vědnost, protože kupující, dle názoru soudu, nemohl nevědět o tomto p orušení práva na ochrannou známku t é to společnosti, zejména proto, že kupující sám dodal vzor s ymb o lu prodávajícímu, který j e j použil na zboží.

Úmluva v č lánku 43 požaduje, aby kupující oznám i l právní vad y na zboží s určení m j e j i ch povahy v přim ěřené době poté, kdy se dozvědě l nebo se měl dozvědět o tomto právu nebo nároku. Pro l hůtu k reklamac i právních vad podle č l ánku 43 p l atí přim ěřeně vše, co bylo řečeno o l hůtě k reklamaci vad f aktických podle č l ánků 39 a 40 Úmluvy s přihlédnutí m k rozdílům mezi těmito ustanovení m i a č l ánkem 43 Úmluvy.

4. Obecný výklad k náhradě škody

4.1. Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu je j ednou z nejčastěji se uplatňuj í c í c h odpovědností v soukromoprávních vztazích. V sankční m pojetí ( v i z. výklad v 2 . kapitole) j e odpovědnost za škodu sankcí, která dopadá na porušitele primární povinnosti. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu j sou:

a) protiprávnost, nebo kvali f i kovaný protiprávní stav, b) vznik škody,

c) příčinná souvislost mezi a) a b),

d) zpravidla zavinění ( v občanském právu).

Pro vznik odpovědnosti v obchodní m právu ( i mezinárodním obchodní m právu) je nutné naplnění dalších dvou předpokladů:

e) předvídatelnost vzniku škody jakožto důsledku protiprávnosti, f ) neexistence okolností vy l učuj í c í ch odpovědnost.

4.2. Rozbor předpokladů vzniku odpovědnosti

V této části představíme j ednotli vé předpoklady vzniku odpovědnosti v obecné rovině a j e j i ch znaky, které j sou j im společné napříč právní m řádem. Pokud se týká j e j i ch speci f i k ve vztahu k Vídeňské úmluvě, na tato specif i ka pouze upozorníme a j e j i c h podrobnější anal ýzu provedeme v části věnuj í c í se pří mo odpovědnosti za škodu a náhradě škody v režimu Vídeňské úmluvy. Teoretický výklad bude doplněn a v mnoha případech podložen konkrétním i rozhodnutím i .

4 . 2 . 1 . Protiprávnost a kvalifikovaný protiprávní stav

Pojem protiprávnost j sme se rozhodli užít z toho důvodu, že dle našeho názoru nejlépe vystihuje skutečnost, že protiprávní může být j ak aktivní chování, tak opomenutí. Nejvýznamnějš í soukromoprávn í skutečností, která působí vznik, změnu nebo zánik soukromoprávních

vztahů, j e právní úkon. Právní m úkonem j e takové chování podle práva, které se uskutečňuje s vůl í způsobi t právní následky 32. Všechna soukromoprávní odvětví vycházej í z občanskoprávní defin i ce právního úkonu. Podle § 34 občanského zákoníku „ j e právním úkonem projev vůle směřující zej ména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv, které právn í předpisy s takovým projevem spojuj í . “ Pojmový m i znaky právního úkonu j sou projev vůle, zaměření projevu vůl e, uznání projevu vůle právní m řádem a nastoupení následků, které j ednaj í c í svý m projevem vůl e zamýš l e l vyvolat. U protiprávního úkonu jde o volní chování, které právo nedovoluje, a proto na něj váže právní následky, j ež nastupuj í nezávisle na vůl i subjektu protiprávního úkonu. Protiprávní může být j ak aktivní konání, tak pasivn í chování, t j . opomenutí. Opomenutí j e protiprávní pouze tehdy, j de- l i o opomenutí j ednání, k němuž by l j ednaj í c í povinen. Z podaného výkladu vypl ývá, že protiprávnost j e kategorií objektivní. Spočívá v rozporu určitého aktivního nebo pasivního chování s objektivní m právem. Může j í t o rozpor s právní m předpisem, a l e i o porušení povinnosti vypl ývaj í c í ze závazku, nebo jak ukážeme v další m výkladu vážící mu se k Vídeňské úmluvě, o porušen í povinnosti vyplývaj í c í z obchodních zvyklostí č i praktik zavedenýc h mezi stranam i .

Kval i f i kovaný m protiprávní m stavem rozumíme výsledný stav,

který j e v rozporu se stavem požadovaný m právní normou. Porušení m primární povinnosti j e potom pouhá existence tohoto protiprávního stavu. Xxxx se j ednat o stav kvali f i kovaný, t j . předpokládaný právn í normou. Zavinění ani případný podíl povinného subjektu na j eho vzniku není rozhodný pro konstatování j eho existence. Požadavek příčinn é souvislosti j e omezen na konstatování protiprávního stavu a vzniku škody j ako následku tohoto stavu.

32 Xxxxx, V.: Teorie práva, X.X.Xxxx, Praha 1995, s. 143.

3 . 3 . 2 . Vznik škody

Vznik škody na straně poškozeného ( t j . toho, kdo uplatňuj e náhradu škody) j e další m nezbytný m předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu. Definovat pojem škoda není n i kterak jednoduché. Legáln í defin i c i pojmu škoda se vyh ýbaj í i zákl adní kodexy soukromého práva, občanský i obchodní zákoník. Rovněž námi s l edovaná Vídeňská úm luva nepodává komplexní defin i c i . Legáln í defin i ce j e tak nahrazována doktrinální m i def i n i cem i . Škoda bývá vy mezována j ako ú jma materiáln í i nemateriáln í , hovoří se o škodě skutečné a o ušlém z i sku. Někd y se rozlišuje i škoda přímá a nepří má. Panuje shoda, že škoda je ú j ma, která je vy j ádřitelná penězi. Všechny výše zmíněné právní předpis y hovoří pouze o škodě skutečné a o ušlém z i sku 33. Možno tedy tvrdit, že skutečnou škodu a ušl ý z i sk l ze považovat za základní a nejčastěj i uplatňované typy škody.

Škoda skutečná ( damnum emergens) j e nejčastější podobou škody. Může spočívat ve zmenšení majetku poškozeného, marně vynaloženýc h nákladech a nemožnosti vykonávat určitá majetková práva.

Ušlý z i sk ( lucrum cessans) vystihuje, oč byl poškozený zkráce n do budoucna. Spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený př i neexistenci škodné události býval dosáhl. Nárok na náhradu skutečné škody a ušlého z i sku j sou navzájem nepodmíněné, t j . nárok na náhradu ušlého z i sku nelze podmiňovat nárokem na náhradu skutečné škod y a naopak náhrada ušlého zisku není závi s l á na vzniku skutečné škody.

Nemateriáln í škoda může spočívat v új mě na zdraví č i ž i votě, dobré pověsti, cti nebo dobrém jménu. Právo na náhradu nemateriáln í škody výslovně zmiňuje dokument Evropské komise pro sm l uvní právo zvaný Principy evropského sm l uvního práva ( XXXX) 34. Článek 9 . 501 , který se týká práva na náhradu škody v druhém odstavci ř í ká, že právo na náhradu škody zahrnuje i nemateriál n í ztráty ( v orig. non- pecuniar y loss). Výslovné zakotvení nemateriáln í škody nalezneme rovněž v dokumentu UNIDROIT s názvem Principy mezinárodních obchodníc h

33 § 442 odst. 1 Obč. zák., § 379 Obch. zák. a čl. 74 Vídeňské úmluvy

34 Commision on European Contract Law: The principles of european contract law (XXXX) , 1999.

smluv ( UPICC) 35, který v č l . 7 . 4 . 2 ř íká: „ Poškozená strana j e oprávněna k plné náhradě utrpěných škod…, které zahrnuj í i nemateriáln í ú jmu… “ Oproti výše zm í něný m dokumentům, náš právní řád problematiku nemateriáln í ch škod neupravuje. Rovněž Vídeňská úmluva o nemateriálních škodách m l č í . Neznamená to ovšem, že by neby lo možné úspěšně vznést nárok na j e j i ch náhradu. Problém y l ze očekávat v procesní oblasti dokazování, neboť prokázat příčinnou souvislost mez i protiprávní m j ednání m a vznikem nemateriáln í škody bude poměrně obtížné.

Zvláštní m typem škody j e tzv. lost volume. Jedná se o s i tuaci, která může nastat za speci f i ckých podm í nek. První podmínkou j e, že prodávající vyrábí nebo d i stribuuje druh zboží, po němž existuje na trhu menší poptávka, než kolik j e schopen vyrobit nebo dodat. Dalš í podmínkou vzniku tohoto typu škody j e, že kupující odstoupí od smlouvy. Kupuj í c í j e nucen v důsledku odstoupení smluvního partnera od smlouvy prodat zboží j i nému kupující mu. Nejedná se ovšem o náhradní obchod, neboť prodávající by tuto transakci uskutečni l i pokud by původní kupuj í c í od sm louvy neodstoupil. J i n ý m i s lovy řečeno, prodávající přišel o z i sk z prvního, nerealizovaného obchodu. Situace lost volume j e vel m i podobná ušlému z i sku, domníváme se, že n i c nebrání tomu, abychom j i považoval i za zvláštní typ ušlého z i sku. Konkrétní rozhodnutí přiznávaj í c í náhradu za škodu v důsledku s i tuace lost volume uvádí me v části věnuj í c í se náhradě škody v reži mu Vídeňské úm l uvy. Doplní me, že doktrína lost volume j e uplatňována zejména v americké justiční praxi.

Některá rozhodnutí užívaj í pojmu následná škoda ( i ncidental and consequential damages). Jedná se o škodu představovanou nutný m i náklady, j ež musela poškozená strana vynaložit v důsledku porušen í povinnosti druhou stranou. Široce zastávaný m názorem odborné veřejnosti j e, že se musí j ednat o náklady rozumné, přiměřené. Problémem ovšem j e, že Vídeňská úmluva ( ani UPICC a XXXX) požadavek při měřenosti neobsahuj í . Ví deňská úm l uva zakotvuje pouze

35 UNIDROIT: Principles of International Commercial Contracts (UPICC), 2004.

požadavek předvídatelnosti. Omezení výše náhrady tohoto typu škod y tedy zůstává závislé na předpokladu předvídatelnosti. Dle našeho názoru pozitivně zakotvený princip předvídatelnosti nevy l učuje požadavek přiměřenosti č i rozumnosti. Domníváme se, že při měřenost a rozumnost j e v principu předvídatelnosti obsažena, j i n ý m i s lovy předvídatelnost j e š i rš í m pojmem a zahrnuje v sobě i při měřenost a rozumnost.

4 . 2 . 3 . Příčinná souvislost

Příčinná souvislost ( kauzální nexus) mezi protiprávní m úkone m ( resp. právně re levantní událostí) a škodou je další m z nezbytnýc h předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. Příčinná souvislost existuje tehdy, j estl i že škoda vznikla v důsledku protiprávního j ednání. Škoda j e tedy n i č ím j i n ý m nezprostředkovaným následkem protiprávnosti, která j e příčinou j e j í ho vzniku. J i n ý mi s lovy l ze příčinnou souvislost charakterizovat jako objektivní vztah mezi příčinou ( protiprávní m úkonem) a následkem ( vznikem škody). Existuje tedy nezávisle na vůli a vědomí j ednaj í c í ho subjektu. Protiprávnost musí být h l avní, n i kol i v vedlejší, příčinou vzniku škody. Příčin ná souvislost musí být bezpečně prokázána, nestačí pouhá pravděpodobnost. Prokazuje j i strana domáhaj í c í se náhrady škody.

4 . 2 . 4 . Zavinění

Zavinění j e právní naukou definováno jako „ vnitřní psych i ck ý vztah j edince k jeho v l astní mu protiprávní mu j ednání a výsledku tohoto j ednání. Zavinění j e založeno na spojení dvou psychických prvků. První m z těchto prvků j e poznání ( prvek i ntelektuální), které spočívá ve vědomosti a předvídání výs l edku. Druhý m prvkem j e vůle, spočívaj í c í v tom, že subjekt projevuje tuto svoji v ů l i t ím, že něco chce a také t ím, že je s t ímto srozuměn“ 36. Zavinění j e subjektivní m předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu a s ice předpokladem pravideln ý m. V oblast i obchodních vztahů regulovaných Obchodní m zákoníkem nebo Vídeňskou

36 Xxxxx, X. a kol. Občanské právo hmotné, Masarykova univerzita, 3. vydání, Brno 2002. obdobně Xxxxxxxx, O. a kol. Občanský zákoník, Komentář, X.X.Xxxx, Praha 2003.

úmluvou se vzhledem ke konstrukci objektivní odpovědnosti zavinění, j ako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, neuplatní. Z tohoto důvodu se zavinění m nebudeme podrobněji zabývat.

4 . 2 . 5 . Předvídatelnost

Charakterizovat předvídatelnost a zaujmout k tomuto pojm u j ednoznačné stanovisko není n i kterak bezproblémové, jak by se mohlo j evit. Z pohledu občanskoprávního se j edná o neznámý i nstitut, neboť občanský zákoník pojem předvídatelnosti vůbec nepoužívá. Obchodně právní úpravě, reprezentované obchodní m zákoníkem, poje m předvídatelnosti c i z í není. Obchodní zákoník používá pojm u předvídatelnosti v § 379 , který ř í ká: „ Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v době vzniku závazkového vztahu povinn á strana j ako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo možno předvídat s přihl édnutím ke skutečnostem, j ež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči “ . Jakou povahu má předvídatelnost? Je nutným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu nebo kritériem pro stanovení rozsahu náhrad y škody? Z c i tovaného ustanovení dovozujeme, že povinnost k náhradě dopadá jen na tu škodu, kterou povinná strana v době vzniku závazku předvídala, anebo kterou bylo možno předvídat. Potud je xxx y předvídatelnost předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu. Současně ovšem stanoví l i mit, do kterého bude škoda hrazena, t j . do výše, kterou povinná strana předvídala nebo měla předvídat. Předvídatelnost zde dostává objektivní charakter. Odvozuje se od objektivního měřítka předpokládané pravděpodobnosti určitého výsledku s přihlédnut í m ke skutečnostem, které při odborné péči měla povinná strana znát 37. Institut předvídatelnosti tedy zm ěkčuje působení objektiv n í odpovědnosti.

Uni f i kovaná právní úprava pro oblast mezinárodního obchodu

v podobě Vídeňské úmluvy rovněž obsahuje pravidlo o předvídatelnosti. Rozbor příslušného ustanovení Úm l uvy s uvedení m soudních rozhodnutí

37 Xxxxxx, X. a kol. Kurs obchodního práva – obchodní závazky, 3. vydání, X. X. Xxxx, Praha, 2003, s. 114.

provedeme v kapitole věnuj í c í se úpravě náhrady škody v režim u Vídeňské úmluvy.

4 . 2 . 6 . Neexistence okolností vylučujících odpovědnost

Okolnosti vy l učuj í c í odpovědnost mají pro vznik odpovědnosti zásadní význam. Může nastat s i tuace, kdy strana s i ce porušila svoj i povinnost a v důsledku toho vznikla druhé straně škoda, a le d ík y existenci okolnosti vy l učuj í c í odpovědnost j í nevznikne povinnost škodu nahradit. Nesplnění povinnosti musí být způsobeno právě okolnostm i vy l učuj í c í m i odpovědnost. Tyto okolnosti j sou druhem právních skutečností, j e j i chž existence brání vzniku odpovědnosti za škodu. Ab y konkrétní skutečnost mohla být uznána za okolnost vy l učuj í c í odpovědnost, musí podle Obchodníh o zákoníku splňovat současně následujíc í v l astnosti:

a) překážka vznikla nezávisle na vůli povin né strany,

b) tato překážka brání povinné straně ve splnění povinnosti,

c) překážka musí být objektivně nepředvídatelná v době vzniku závazku,

d) překážka je pro povinnou stranu v době určené k p l nění povinnosti neodvratitelná a nepřekonatelná,

e) překážka vznikla dříve, než se povinná s trana dostala do prodlení a f ) překážka nevznikla z hospodářských poměrů povinné strany.

Okolnosti vy l učuj í c í odpovědnost musí všechny výše uvedené znak y splňovat současně. V opačném případě by se nejednalo o okolnosti vy l učuj í c í odpovědnost.

5. Náhrada škody v režimu Vídeňské úmluvy

Úprava náhrady škody ve Vídeňské úm l uvě j e poměrně stručná. Je j í věnováno několik č l ánků, konkrétně č l . 45 a čl. 61 Úmluvy, které zakotvují nárok na náhradu škody ( vedle dalších nároků), č l . 74 až 77 Úmluvy, které upravují v l astní problem atiku náhrady škody a ve výčtu ustanovení maj í c í ch souvis lost s náhradou škody nesm í me zapomenout na č l . 79 a 80 Úmluvy, které pojednávaj í o vyloučení odpovědnosti.

Rozsah úpravy věnovaný náhradě škody se j eví j ako stručný. Při první m pohledu rovněž z j i st íme, že úprava používá významově poměrně š i rokou, obecnou terminologi i . Navíc podle názoru některých autorů38 ustanovení XXXX a UPIC vykazuj í vyšší stupeň propracovanosti regulace náhrady škody než Vídeňská úm l uva. V reakci na tento názor s i dovolujeme podotknout, že jak XXXX, tak UPICC upravuj í nejen sm lou v y týkaj í c í se mezinárodní koupě a prodeje zboží, a l e problematiku sm l uv obecně. Výše uvedené názory na úpravu náhrady škody ve Vídeňské úmluvě v zásadě při j í máme, a l e současně podotýkáme, že j e nevní mám e v kritické podobě. Ostatně s i l ze j en stěží představit mezinárodně uni f i kovanou právní úpravu, která by obsahovala podrobná pravidl a s jednoznačně definovaný mi pojm y . Stručnost úpravy a obecnějš í terminologie nutně neznamenaj í n i žš í úroveň č i kval i tu úpravy. Domníváme se, že zejména obecnější term i nologie může být pozitivem a to ve vztahu k š i roké škále rozmanitých s i tuací, které s sebou mezinárodní obchod přináší.

5.1. Zakotvení práva na náhradu škody

Odpovědnost za škodu je j ední m z následků porušení závazku založeného smlouvou v režimu Vídeňské úmluvy. Nárok na náhradu škody j e ve Vídeňské úm l uvě zakotven v ustanovení č l . 45 odst. 1 písm . b) a č l . 61 odst. 1 písm. b). Tyto články stanoví, že poškozená strana

38 Xxxxx, X., Xxxxxxx, P. Remarks on the Damages Provisions in the CISG, Principles of European Contract Law (PECL) and UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts (UPICC), 2004.

může uplatňovat nárok na náhradu škody podle ustanovení č l . 74 až 77 Úmluvy, s přihlédnutím k č l . 79 a 80 Úmluvy. Náhradu škody může požadovat pouze poškozená strana, neboť ta je j ako jediná podle Úm l u v y oprávněna žádat náhradu škody. Pokud by se náhrady škody chtěla domáhat třetí strana, může tak učini t pouze podle apl i kovatelného národního práva.

Článek 45 odst. 1 písm. b) Úmluvy s tanoví základní podmínk y pro nárokování náhrady škody poškozeným kupující m. Paraleln í m ustanovením j e č l . 61 odst. 1 písm. b) Úmluvy, který opravňuj e prodávajícího nárokovat škodu vznikl ou jednáním kupujíc í ho, které spočívá v porušení některé z jeho povinností. Základní podmínkou k uplatnění náhrady škody, jež je společná č l . 45 a 61 Úmluvy, j e porušení povinnosti. Toto porušení může spočívat v porušení povinnost i j akéhokoliv typu.

Z rozhodnutí, ve kterých je apl i kován č l ánek 45 odst. 1 písm. b) a č lánek 61 odst. 1 písm. b) Úmluvy, nevy p l ývaj í žádné těžkosti s aplikac í tohoto článku j ako takovým. Potíže vyv stávají v oblasti dokazování, zda vůbec prodávaj í c í měl tvrzenou povin nost, či v jakém rozsahu, nebo ohledně výše utrpěných škod.

Pro demonstraci uvádíme ICC Arbitration Case No. 8247 o f June 1996 , Court o f Arbitration of the International Chamber o f C ommerce, dostupný z : http:// c i sgw 3 . law. pace. edu/ cases/ 968247 i 1 . html

Rumunský prodávající a holandský kupuj í c í uzavřeli kupní smlouvu na dodávku chemické směsi. Po dodání zboží kupující odmítl zaplatit smluvenou cenu v plné v ýši s odů v odněním, že zboží má horší kvalitu. Prodávající trval na zaplacení. Kupující provedl částečnou platbu a navrhl zaplacení další částky, j e j í ž v ý še b y l a pro prodávajícího nepřijatelná. Došlo k arbitrážnímu ř ízení, ve kterém mělo b ý t rozhodnuto, zda kupující porušil smlouvu t ím, že nezaplatil plnou cenu za dodané zboží, nebo zda j eho j ednání j e ospravedlnitelné horší kvalitou zboží. První o t ázkou, kterou se musel arbitr zabý vat, b y l a o t ázka rozhodného práva. Ta b y l a bez p och y b rozhodnuta tak, že smlouva spadá do režimu Vídeňské úmluv y . Složitější b y l o p os ouzení druhé o tázky t ýkající se pos ouzení kvality zb oží. Kvalita č i j akost zboží neb y l a ve smlouv ě v ý s lo vně definována, j edinou nepřímou zmínkou o ní b y l y dokum enty v y dané prodávajícím ke zboží. Dalším zdrojem informací o j akosti zboží b y l y v ý s l edk y kontroly proved ené specializovanou f i rmou. Kontrola z j i s t i la, že část zboží b y l a v e z tvrdlém stavu. Podle názoru specializované f irmy š lo j ednoduchým způsob em t ento s t av přeměnit

na krystalický, který kupující požadoval. J iné nedostatky neb y l y z j i š t ěny. Podl e názoru arbitra v ý še zmíněný nedostatek kvality zb oží nezakládá porušení smlouv y ve sm yslu č l . 50 Úmluv y mj. proto, že ve smlo uvě není j ediná zmínka o s t avu zb oží v tom smy s lu, že má b ý t dodáno v krystalickém s t avu j ak kupující následně požadoval. Navíc b y l o přihlédnuto ke zprávě k ontrolní organizace, že přeměnit zboží ze z tvrdlého s t avu na krystalický j e t echnick y i f inančně nenáročné. Kupující navíc nedoložil j ediný důkaz, že mu vznikla škoda v důsledku toho, že zboží b y l o dodáno ve z tvrdlém s tavu. Dále b y l o p oukázáno na skutečnost, že kupující z trácí práva mu plynoucí z porušení povinností prodávajícím ohledně kvality zb oží, j estliže toto prodávajícímu neoznámí v přiměřené dob ě p o t é , kd y nedostatky z j i s t i l nebo měl z j i s t i t . Kupující oznámil vady měsíc p o d odání zboží, což s oud shledal v rozporu s požadavkem přiměřenosti lhůty podle č l ánku 39 Úmluvy. V souladu s v ýš e u č iněnými závěr y a s přihlédnutím k č l . 53 Úmluv y ( po v innost kupujícího zaplatit za dodané zboží) arbitr posoudil nárok prodávajícího na náhradu škod y za oprávněný a náhradu škod y mu přiznal.

5.2. Kumulace nároků plynoucích z porušení

Ustanovení č l ánku 45 odst. 2 a článku 61 odst. 2 Úmluvy umožňu j í kumulaci uplatnění náhrady škody s ostatními nároky p l ynoucím i z porušení. Toto právo může být uplatněno spolu s dalším i oprávněním i , zejména v případě kompenzace škod, které neby l y pokryty uplatnění m j i n ých oprávnění. Výše přiznané náhrady škody záleží m j . na tom, jak ý j i n ý nárok by l úspěšně uplatněn. Nárok na náhradu škody tedy běží vedl e ( paralelně) s ostatním i nároky p l ynoucí m i z porušení.

Jak j sme výše uvedl i , základní podmínkou pro nárokování náhrad y škody j e porušení povinnosti jednou ze stran. Jestliže však sm louva nebo Úmluva vyžaduj í splnění dalších podmín ek pro uplatnění náhrady škody, např. oznámení podle č l ánku 38 , 39 nebo 43 Úmluvy, nebo rozšířen í bankovní záruky ve prospěch kupuj í c í ho, musí být splněny i tyto podmínky.

5.3. Rozsah úpravy

Vídeňská úm l uva svojí úpravou nepokrývá všechny případy, které připadaj í v úvahu v souvislosti s uplatnění m nároku na náhradu škody. Nejprve se zaměříme na druhy škod, je j i chž náhrada j e z dosahu

Vídeňské úm l uvy vy loučena. Poté pojednáme o ostatních typech škod se zaměření m na ty, je j i chž náhrada v režimu úmluvy není j ednoznačná.

5 . 3 . 1 . Škody na zdraví či životě

Úmluva výslovně vy l učuje ze svého rozsahu v č l ánku 5 škod y souvisej í c í s odpovědností prodávaj í c í h o za škody na zdraví č i ž i votě způsobené zbožím. Uvádí me následuj í c í rozhodnutí, které nerespektuje č lánek 5 Úmluvy.

Ob erlandesgericht Düsseldorf, Německo, rozhodnutí ve v ěci 17 U 73 / 93 ze dne 2 . července 1993 . Americký prodávající dodal německému kupujícímu řezací s t roj, který b y l dále kupujícím prodán ruskému partnerovi. V Rusku s troj způso b i l zranění a ruská s trana žalovala německého partnera pro náhradu škod y . Ten následně žaloval amerického prodávajícího, rovněž pro náhradu škod y . S oud shledal, že americký prodávající má povinnost nahradit škodu kupujícímu, který t ak musel učinit vůči svému ruskému partnerovi. Soud aplikoval na daný případ Vídeňskou úmluvu s v y j ádřením, že Úmluva po krývá regresní nárok kupujícího proti prodávajícímu, j e - l i žalován sv ým smluvním partnerem pro ú jmu na zdraví. Soud tak učinil, aniž b y se v yp ořádal s č l ánkem 5 Úmluv y .

K výše uvedenému rozhodnutí se vy j ádřil Xxxx. Xxxxxxxxxxxx 39 a zaujal vel mi kritický postoj, Kritizuje soud za to, že soud posuzova l regresní nárok kupujícího v režimu Vídeňské úm l uvy, aniž by zohledn i l znění č l ánku 5 Úm l uvy. Podle názoru Prof. Xxxxxxxxxxxxx měl soud ze znění č l ánku 5 Úm l uvy vyvodit, že posuzovaná otázka nespadá do režimu Úm l uvy a měl otázku posuzovat podle národního právního řádu aplikovatelného na základě koli zních norem. S názorem Prof. Schlechtriema p l ně souhlasí me. Soud evidentně pochyb i l a j eho rozhodnutí považujeme za exces.

5 . 3 . 2 . Škoda vzniklá v prekonsensuální fázi

Dle našeho názoru je z rozsahu Úmluvy vyloučena náhrada škody, která by vznikla v průběhu kontraktačního procesu, t j . před dosažen í m konsenzu. Toto stanovisko vychází z celkového charakteru konstrukce náhrady škody v Úm l uvě vypl ývaj í c í zejména z č l ánků 45 , 61 a 74

39 Schlechtriem, P. Commentary on Oberlandesgericht Düsseldorf 2 July 1993, 1994.

Úmluvy. Otázka náhrady škody vzniklé v prekonsenzuální f ázi by měl a být posuzována podle národního práva.

5.4. Vymezení odpovědnosti za škodu

Kl í čový m ustanovením, které současně uvozuje oddíl věnuj í c í s e náhradě škody, j e č l . 74 Úm l uvy. Jeho význam a sm ysl spočívá v tom, nestanoví podmínky odpovědnosti za škodu při porušení povinnosti smluvní stranou a dále způsob náhrady utrpěných škod.

Většina právních systémů rozlišuje dva způsoby náhrady utrpěné ú jm y. Jsou j i m y peněžitá náhrada škody nebo restituce i n i ntegrum. Článek 74 Úmluvy nevzbuzuje žádné pochyby o tom, že j edin ý m způsobem náhrady ú jm y v režimu Vídeňské úmluvy j e peněžitá náhrada.

Článek 74 Úm l uvy stanoví tři podmínky vzniku odpovědnosti z a škodu v režimu Vídeňské úmluvy. J sou j i m i :

a) porušení povinnosti j ednou sm l uvní stranou ( kupující m nebo prodávající m)

b) vznik ú jm y druhé smluvní straně c) příčinná souvislost mezi a) a b).

Z výše uvedeného vypl ývá, že č l . 74 Úmluvy j e vystavě n na principu objektivní odpovědnosti. Rozhodující j e výsledek ( t j . porušení povinnosti), zavinění nehraj e žádnou rol i . Takto striktně stanovená objektivní odpovědnost j e přece jen zm í rněna, a s i ce podmínkou předvídatelnosti vzniku škody stranou porušující právn í povinnost ( proto je některým i autory předvídatelnost škody uváděna jako j edna z podmínek vzniku odpovědnosti za škodu) a existencí okolností vy l učuj í c í ch odpovědnost podle č l ánku 79 a 80 Úmluvy ( neexistence okolností vy l učuj í c í ch odpovědnost j e rovněž někdy uváděna j ako podmínka vzniku odpovědnosti za škodu). Nyní rozebereme j ednotlivé předpoklady vzniku odpovědnosti podle Vídeňské úm l uv y v samostatných pododdílech. Rovněž principu předvídatelnosti škody i okolnostem vy l učuj í c í m odpovědnost budou n í že věnovány samostatné pododdíl y.

5 . 4 . 1 . Porušení povinnosti smluvní stranou

Náhrada škody může být uplatněna s tranou, která se cít í být poškozena tehdy, j estl i že druhá strana nesplni l a některou svou povinnost p l ynoucí j i ze smlouvy nebo z Úmluvy . Nesplnění povinnosti j e podle ustanovení věty první č l . 45 a č l . 61 Vídeňské úmluvy základní m a nezbytný m předpokladem uplatnění náhrady škody. Úmluva hovoří pouze o povinnosti p l ynoucí ze sm louvy nebo přímo z n í . Z rozhodovací praxe soudních a rozhodčích orgánů ovšem j ednoznačně p l yne, že strana může žádat náhradu škody i za porušení povi nnosti vypl ývaj í c í z obchodníc h zvyklostí č i praktik zavedených mezi stranami. Nesplnění nebo též porušení povinnosti může být různé povahy. Pro uplatnění náhrady škod y není rozhodné, j estl i porušení spočívá v nesplnění smlouvy vůbec nebo j en některé dí l č í povinnosti.

Amtsgericht Frankfurt, Německo, rozhodnutí ve vě c i 32 C 1074 / 90 ze dne 31 . l edna 1991 , publikováno v : Praxis des Internationalen Privat- und Verfahrensrechts ( IPRax) 1991 , s . 345 . Žalující, i t alský v ýr o bc e o bu vi, uzavřel smlouvu s německ ým kupujícím na dodávku b o t . Podle smlouv y měl a b ý t část platky pro ved ena předem a zb ý vající část po dodání zboží. Prodávající odložil dodání zboží bez upozornění kupujícího. Kupující podal žalobu na náhradu škod y , která mu vznikla opožděným dodáním zboží. Soud shledal, že prodávající porušil svoji p ovinnost dodat zboží, protože zboží dodal pozdě a neuvědomil kupujícího o opoždění dodávk y .

5 . 4 . 2 . Škoda a její druhy

V centru naší pozornosti bude opět čl. 74 Úmluvy, zejména j eho část upravující způsob náhrady utrpěných škod. Z textu článku 74 Úmluvy vypl ývá, že j eho účelem j e nahradit ú j mu vzniklou poškozené straně v co největší m í ře tak, aby se ocitla ve ste j né ekonomické s i tuaci, v j aké by se nacházela, kdyb y sm l uvní závazky byl y splněny. Výše j sm e j i ž zmín i l i , že č l . 74 neumožňuje restituci i n i ntegrum.

V oddílu 4 . 2 . j sme uvedli případy škod, které j sou z rozsahu Vídeňské úmluvy j ednoznačně vy loučeny. Na tomto místě se budem e zabývat ostatním i typy škod, které j sou v režimu Vídeňské úmluv y nárokovatelné a zm í n í me také ty, j e j i chž nárokovatelnost v režim u Vídeňské úm l uvy není j ednoznačná, resp. ohledně n i ch existují rozdíln é názory.

5 . 4 . 2. 1. Ušlý zisk

Ušlý z i sk, j ako typ utrpěné škody, j e zakotven v ustanovení č l ánku 74 Úmluvy. Výs lovný odkaz na ušl ý z i s k se do Vídeňské úm l uvy dostal proto, že některé právní řády j e j do pojmu „ ztráty“ nezahrnuj í . Nedostatkem č l ánku 74 Úmluvy j e, že nestanoví postup či způsob určen í výše ušlého z i sku. Vyvstávaj í otázky, zda může poškozená strana požadovat náhradu skutečného ušlého z i sku, nebo průměrného z i sku dosahovaného v daném m í stě a čase. Samotná Úmluva na tyto otázky odpověď neposkytuje. Dokonce ani rozhodnutí přiznávaj í c í náhradu ušlého zisku, kterých j e bezpočet, nenabízej í j ednotný postup určení j eho výše. Za této s i tuace nejlogičtěji vyznívá závěr 40, podle kterého může poškozená strana požadovat náhradu skutečného ušlého z i sku nebo z i sku, který mohla očekávat. Výše požadované náhrady za ušl ý z i sk j e omezena podmínkou předvídatelnosti. Jestliže soud přizná poškozené straně náhradu skutečného ušlého z i sku k příslušnému datu a po vydán í rozhodnutí se objeví další ztráty v podobě ušlého z i sku, může poškozen ý za podmínek č l . 74 Úm l uvy žádat náhradu tohoto později objevivšího se ušlého zisku.

Náhrada ušlého z i sku bude často vyžadovat určení č i a l espoň předpověď budoucích cen zboží nebo zvážení nej i stoty budoucích ztrát. Čl. 74 Úm l uvy neposkytuje návod s jakou mírou j i stoty musí být tyto skutečnosti prokázány. Soudy často přistupují k řešení otázky tak, ab y žaluj í c í strana prokázala výš i utrpěné škody podle procesních předpisů m í sta konání sporu41. Důkaz o ušlém z i sku může také zahrnovat sezna m požadavků zákazníka, které nemohla strana splnit v důsledku porušen í povinností druhou stranou, nebo potvrzení, že zákazník ukonč i l spolupráci, nebo i důkaz o tom, že prodávaj í c í by l kupující m upozorněn

40 Xxxxx, X. in Xxxxxx-Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan (1987) s. 538- 548.

41 U.S. District Court for the Northern District of New York, rozhodnutí ve věci Xxxxxx Xxxxxxx, SpA v. Rotorex Corp. ze dne 9. září („důkazy musí prokazovat odhadnutou výši utrpěné škody s přiměřenou jistotou tak, jak to požaduje právo státu New York“).

na možnou škodu, která by mu mohla vzniknout v případě porušení j eho povinností 42.

Může nastat s i tuace, kdy předmětem sm louvy bude zboží, j ehož

cena j e z různých důvodů vel mi kolísavá. Příkladem může být sezónn í zboží nebo zboží podléhaj í c í rychlé zkáze. Je- l i takové zboží dodáno s výrazný m zpoždění m, j eho cena může být v době dodání mnohem n i žš í než cena určená ve smlouvě. V této s i tuaci bude případná ztráta kupujícího odpovídat rozdílu ceny zboží v daném čase a cenou zboží, kterou by mělo kdyb y by lo dodáno v souladu se sm louvou 43. Z tohoto tvrzení s i l ně vyzařuje princip náhrady škody, j ehož záměrem j e navrátit kupujícího do ekonomické s i tuace, ve které by by l při řádném splněn í smlouvy.

Jestliže prodávaj í c í dodá kupující mu vadné zboží a ten s i j e ponechá, má kupuj í c í právo na náhradu ú jm y vzniklé v důsledku vadnosti zboží. Jej í v ýše může být určena různý m i způsoby. Kupujíc í může požadovat rozdíl ceny zboží dohodnuté ve sm louvě a skutečné hodnoty dodaného vadného zboží. Současně může uplatnit náhradu ušlého zisku.

V souvislosti s výkladem o ušlém z i s ku také zmín í me č l . 78 Úmluvy, který zaručuje smluvní straně nárok na úroky z prodlení, j estl i že se druhá strana opozdí s p lacení m kupní ceny nebo j i né peněžité částky. Jeho uplatnění m nejsou dotčeny nároky na náhradu škody podle č l . 74 Úmluvy. Úroky z prodlení, j ako následek porušení sm louvy, považujeme za součást ušlého z i sku. Není- l i výše úroků z prodlen í smluvně dohodnuta, bude určena v souladu s č l . 7 odst. 2 Úmluvy podle právního řádu rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého.

42 Audienca Provincial Barcelona, Španělsko, rozhodnutí ze dne 20. června 1997, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx. („poškozená strana nepředložila důkaz o výši ušlého zisku, např. požadavky zákazníků, které nemohla splnit, poškození dobrého jména a další“).

43 UNCITRAL, digest on case law A/CN.9/SER.C/DIGEST/CISG/74, 8. června 2004, s.16.

obdobně Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, rozhodnutí ve věci 17 U 146/93 ze dne 14. ledna 1994 („kupující má nárok na náhradu škody ve výši rozdílu ceny zboží obsažené ve smlouvě a momentální cenou zboží v době rozhodování sporu“).

5 . 4 . 2. 2 . Nemateriální škoda

Nejčastější m případem nemateriáln í škody j e poškození dobrého j ména. Situace v případě náhrady tohoto typu škody v režimu Vídeňské úmluvy není j ednoznačná. Úm l uva tento druh škody v ustanovení č l . 74 nezm i ňuje. Existují názory podložené řadou soudních rozhodnutí, podle n i chž j e nárok na náhradu nemateriál n í škody uplatniteln ý v režim u Vídeňské úm l uvy 44. Proti n i m stojí názor tvrdící opak, t j . že náhrada nemateriáln í škody není v režimu Vídeňské úmluvy možná. Tento názor má rovněž oporu v soudních rozhodnutích 45.

My se přiklání me k názoru první mu, t j . že nárok na náhradu škody,

která vznikla v důsledku j ednání, j í m ž by lo poškozeno dobré jméno smluvní strany, j e uplatniteln ý v rámci Úm l uvy. Svůj názor opíráme o skutečnost, že Úmluva nárokování té to specifické škody nevy l učuje. Dále se domníváme, že je nutné zohlednit č l ánek 7 Úm l uvy, kter ý požaduje při výkladu Úm l uvy přih l édnutí k nutnosti dodržování dobré v í ry v mezinárodní m obchodu. Jednání sm l uvní strany, které vedlo k poškození dobrého j ména sm l uvního partnera je nepochybně výraze m porušení principu dobré v í ry. Současně j e nutné zohlednit význa m dobrého jména a pověsti mezinárodního obchodníka pro jeho obchodn í aktivity, což by Vídeňská úm l uva, představujíc í uni f i kovanou mezinárodněprávní úpravu, měla vzhledem ke své mezinárodní povaze ref l ektovat. Rovněž předvídatelnost ú jm y v podobě poškození dobrého j ména j e vysoká, resp. vzhledem k uvedenému významu dobrého jména j e ú jma spočívaj í c í v jeho poškození snadno předvídatelná.

44 Helsingin hoviokeus, Finsko, rozhodnutí ze dne 26. října 2000, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („poškozená strana má právo na náhradu nemateriální újmy podle článku 74, její výše bude určena podle národního práva”).

Handelsgericht des Kantons Zürich, Švýcarsko, rozhodnutí ze dne 10. února 1999 („článek 74 Úmluv y zahrnuje náhradu škody za poškození dobrého jména“).

Cour d’appel, Grenoble, Francie, rozhodnutí ze dne 21. října 1999 („náhrada nemateriální újmy spadá do režimu Vídeňské úmluvy, strana musí prokázat, že snížení objemu obchodu bylo způsobeno poškozením jejího dobrého jména“).

Audienca Provinciál Barcelona, Španělsko, rozhodnutí ze dne 20. června 1997 („náhrada škody za poškození dobrého jména spadá do režimu Úmluvy“).

45 Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russian Federation Chamber of Commerce, rozhodnutí č. 304/93, Rusko, 3. března 1995 („nárok na náhradu morální újmy není uplatnitelný v režinu Vídeňské úmluvy“).

5 . 4 . 2. 3 . Následná škoda a vynaložené náklady

Obecný rozbor pojmu následná škoda j sme učin i l i v část i zabývaj í c í se škodou a je j í m i druhy obecně. Na tomto místě představí m e konkrétní rozhodnutí týkaj í c í se následné škody a vynaložených nákladů. Rozhodnutí, která přiznávaj í poškozené straně náhradu výdajů vzešl ýc h z porušení sm louvy, j e celá řada. Společný m problémem, se kterým se soudy musel y vypořádat, bylo posouzení požadované výše náhrad y s principem předvídatelnosti. Soudy se v každém případě zabýval y také přiměřeností těchto výdajů a odmítly přiznat náhradu výdajů, které neby l y d l e je j i ch názoru přiměřené č i rozumné 46. Na druhé straně soud přiznal náhradu následné škody způsobené výdaj i , které soud označi l za přiměřené. Konkrétně se j ednalo o tyto výdaje: zda kontrola zbož í odpovídá smlouvě, náklady vzniklé m anipulací a uskladněním zboží, náklady vynaložené na zachování a ochranu zboží, náklady za dopravu a proclení při vracení vadného zboží, náklady za dopravu náhradního zboží, náklady za i nstalaci náhradní ho zboží, náklady na dopravu vadného zboží třetí straně a zpět, pojistné za přepravu, náklad y na vybalení a znovuzabalení vadného zboží, náhrada škody, kterou muse l kupující zaplatit svému sm l uvní mu partnerovi v důsledku vad zboží, nebo náhrada za výdaje na opravu vadného zboží, které kupující převza l a ponechal s i .

5 . 4 . 2. 4 . Lost volume

Jednoznačné stanovisko nelze zauj mout ani k náhradě škod y z neuskutečněného obchodu ( damages for “ lost volume” sa l es). Může nastat s i tuace, kdy kupuj í c í od prodávajícího neodebere zbož í ve sm l uveném množství nebo j e j neodebere vůbec a prodávajíc í mus í realizovat náhradní prodej, t j . prodat zboží někomu j i nému. Kdy b y ovšem původní kupuj í c í neporušil sm louvu t ím, že neodebral zboží, moh l prodávající realizovat dva obchody. Je tedy nepochybné, že porušení m smlouvy kupuj í c í m, prodávajíc í utrpěl škodu z neuskutečněného

46 Bundesgerichtshof, Německo, rozhodnutí vě věci VIII ZR 300/96 ze dne 25. června 1997, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („výdaje na opravu brousícího stroje provedenou kupujícím nebyly přiměřené k ceně zboží. Kupující měl zboží vrátit a požadovat náhradu škody“).

obchodu 47. Soud zde přiznal náhradu škody z neuskutečněného prodeje, protože prodávající prokázal, že p l ánoval uskutečnit dalš í obchod v době, kdy nyní porušená smlouva by l a uzavřena. V neprospěch prodávajícího o uplatnění náhrady škody z neuskutečněného prodeje vyznívá rozhodnutí ve věci Bielloni Castello v. EGO , Tribunale d i Milano, Italy, ze dne 26 . l edna 1995 .

I t a l ský prodávající a f rancouzský kupující uzavřeli kupní smlouvu na dodání t i skařského s troje, který kupující zamýšlel instalovat ve sv é nov é to várně. Kupující provedl částečnou platbu, a l e nezaplatil doplatek kupní ceny ani nepřevzal zboží ve smluvené do b ě . Po upl ynutí dvou měsíců zaslal prodávající kupujícímu dopis, ve kterém požadoval splnění smluvních pov inností do patnácti dní a v ýsl ovně upozornil, že v případě nesplnění smluvních povinností kupujícím odstoupí od smlouv y . Kupující nesplnil své po v innosti v určené patnáctidenní době a p o několika dnech prodávající opět zaslal kupujícímu dopis shodného znění s předcházejícím. Protože kupující ani po t é neplnil své po v innosti, podal prodávající žalobu na náhradu škod y . Kupujíc í argumentoval, že nemohl plnit sv é smluvní povinnosti v důsledku toho, že j eho továrna nemohla b ý t uv edene do provozu k oč ekávanému datu kvůli správním záležitostem, j e j i chž chod nemohl o v l ivnit. Během řízení prodal prodávající zboží j inému kupujícímu za nižší cenu.

Soud první instance aplikoval i ta l ské právo a rozhodl, že kupující má práv o na vrácení zaplacené části ceny. Prodávající se odv o l a l . Odvolací s oud aplikoval Vídeňskou úmluvu a konstatoval, že dopis zaslaný prodávajícím kupujícímu j e nutné považo vat za určení dodatečné lhůty k plnění povinností podle č l . 63 odst. 1 Úmluv y . S oud rovněž shledal celkovou d o bu počínající běžet od pův odního data dodání podle smlouv y d o v y pršení dob y d odatečně určené prodávajícím ( celkem dva a půl měsice) za přiměřenou. Prodávající b y l oprávněn odstoupit od smlou v y z důvodu nesplnění povinností kupujícím v j ím dodatečně určeném čase podle č l . 64 odst 1 písm. b) Úmluv y . S oud odmítl tvrzení kupujícího, že j eho neplnění smluvních povinností byl o omluvitelné s poukázáním na princip dobré v í ry podle č l . 7 odst. 1 Úmluv y , z nějž v ypl ý vá, že s trana má vzít v úvahu j akékoliv překážky, j ež b y j i mohly bránit v plnění sv ý ch povinností. K nároku prodávajícího na náhradu škod y s e soud v y j ádřil t ak, že podle č l . 75 Úmluvy má nárok na zaplacení rozdílu cen y podle smlou v y a nižší ceny z náhradního o bchodu. Náhradu j iných škod s oud zamítl s poukazem na nedostatek důkazů.

47 Oberster Gerichtshof, Rakousko, rozhodnutí ve věci 1 Ob 292/99v ze dne 28. května 2000, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („prodávající má nárok na náhradu škody ve výši zisku, kterého by dosáhl, kdyby zboží prodal za běžnou tržní cenu“).

Siamem Intermediate People’s Court, Čína, rozhodnutí ze dne 31. prosince 1992, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („výše náhrady škody se prodávajícímu přiznává ve výši rozdílu mezi smluvní cenou s kupujícím a cenou, kterou zaplatil svému dodavateli“).

Podobné nároky na náhradu škody může m í t i kupující. Jedná se zej ména o náhradu škody způsobenou nemožností dodat na trh požadované zboží z důvodu dodání nevyhovuj í c í ch d í l ů prodávaj í c í m 48.

5 . 4 . 2. 5 . Škody vzniklé v důsledku pohybu kurzů měn

Situace není j ednoznačná ani v případě škod utrpěných v důsledku změny kurzu příslušné měny. Při řešení tohoto problému nenaleznem e oporu v č lánku 74 Úm l uvy, neboť o tomto typu škody mlčí. Existuje několik rozhodnutí, která potvrzují, že strana mohla utrpět ztrátu v důsledku nezaplacení nebo pozdního zaplacení, j estl i že došlo ke zmeně kurzu národních měn prodávaj í c í ho a kupujícího 49. Rozhodnutí, která nepřiznávaj í náhradu škody způsobenou pohybem kurzů měn, j e výrazně méně. Dle našeho názoru j e změna kurzů měn předvídatelná a soudy b y měl y přiznávat nárok na náhradu tohoto typu škody.

5 . 4 . 3 . Předvídatelnost

Článek 74 Úm l uvy ve větě druhé l i m i tu j e náhradu škody na ztrátu, včetně ušlého z i sku, kterou strana porušující sm louvu předvídala nebo měla předvídat v době uzavření smlouvy s přihlédnutím ke skutečnostem, o n ichž věděla nebo vědět měla, j ako možný důsledek porušení sm louvy. Podle Úmluvy j e ztráta předvídatelná, je stl i že strana porušující sm louvu:

a) předvídala nebo měla předvídat ztrátu,

b) s přihlédnutím ke skutečnostem, o nichž věděla nebo vědět měla a to

c) v době uzavření sm louvy.

Úmluva nabízí b l i žší speci f i kaci toho, co je předvídatelné, nebo co považovat za předvídatelné, pomocí dvou h l edisek – subjektivního a

48 Federal District Court, Northern District of New York, USA, rozhodnutí ve věci 88-CV-1078 ze dne 9. září 1994, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („kupujícímu se přiznává nárok na náhradu škody v prokázané výši, neboť škoda byla způsobena dodáním vadných součástí k výrobnímu zařízení“). 49Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí, rohodnutí ve věci 920159 ze dne 6. května 1993, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („kupující je povinen zaplatit prodávajícímu náhradu škody ve výši rozdílu kurzu národních měn kupujícího a prodávajícího“).

objektivního. Subjektivní h l edisko je vy j ádřeno s lovy „ strana věděla“ a tedy předvídala, h l edisko objektivní pak Úmluva vy j adřuje s lovy „ strana měla vědět“ a tedy i předvídat. Ze s lovního spojení „ předvídala nebo měla předvídat“ vypl ývá, že strana nárokující náhradu škody nemus í prokazovat, že strana porušující svoje povinnosti skutečně předvídal a vznik ztráty druhé straně. Postačí prokázat, že strana porušujíc í povinnosti se objektivně nacházela v s i tuaci, kdy prostě předvídat měla.

Strana porušující své povinnosti není odpovědná za všechny škody, které j sou důsledkem porušení, a l e j en za škodu předvídatelnou. Toto řešení ve Vídeňské úmluvě má b l í zkou spojitost s teorií tzv. přiměřené příčinné souvislosti. Vyjádřeno j i n ým i s lovy č l . 74 Úmluvy výs lovně vy j adřuje m yšlenku, která je některý m i právní m i řády 50 vy j ádřena negativně, t j . že strana s přihlédnutím ke všem okolnostem případu nen í odpovědná za škodu, kterou nemohla předvídat.

Xxxxxxx stále zůstává, co má předvídat strana porušujíc í povinnost. Z jazykového výkladu č l ánku 74 Úmluvy vypl ývá, že míru č i výši ú jm y , která postihne druhou stranu v důsledku porušení. Tento závěr vypl ývá z textu ustanovení, že náhrada škody sestává z částk y odpovídaj í c í ztrátě, kdy tato částka nesmí překročit ztrátu předvídatelnou stranou porušující svoji povinnost. Tento závěr j e n i cméně dvojsm ys l n ý. Umožňuje, že předvídatelnost škody může být chápána stranou porušující povinnost j ako určitá peněžitá částka rovnaj í c í se možné ú j mě, která může postihnout druhou stranu, nebo j ednoduše jako předvídatelnost rozsahu možné ú j m y. Domníváme se, že druhé pojetí b l í že vystihuje sm ysl ustanovení č l . 74 Úm l uvy. Proto by měl být č l ánek 74 Úmluvy vykládán tak, že předvídatelností se rozumí:

a) možnost újm y způsobené druhé straně porušení m povinnosti a b) pravděpodobný rozsah této újm y.

Předvídatelnost vzniku možné ú j m y jako důsledku porušen í povinností má být posuzována s přihlédnutím ke skutečnostem, o n i chž strana porušující své povinnosti věděla nebo měla vědět. Předvídatelnost

50 např. § 379 Obch. zák.

tedy závisí na vědomosti skutečností, které umožňuj í straně předvídat následky porušení svých povinností. Vzhledem ke s lovnímu spojen í

„ měla vědět“ se jedná o předpokládanou vědomost a strana porušující své povinnosti bude považována za schopnou předvídat následky porušení, i když nevěděla o skutečnostech, které by j í umožnil y předvídat, ale nacházela se objektivně v s i tuaci, kdy o n ich měla vědět. Za tuto se považuje s i tuace, kdy určitá znalost vypl ývá z obecných zkušeností obchodníka, nebo jestl i že se taková znalost může být od něj očekávána vzhledem k j eho postavení obchodníka a jeho zkušenostem. Strana porušující svoji povinnost bude rovněž shledána, že věděl a o skutečnostech umožňuj í c í ch j í předvídat vznik ú j m y druhé straně, j estl i že by l a na případné následky porušení svých povinností sm l uvní m partnerem upozorněna. Relevantní m časem pro upozornění druhé stran y na hrozící ú j mu j e doba uzavření sm louvy. Jednání o uzavření smlouv y mohou trvat určitou dobu. V takovém případě j e pro předvídatelnost rozhodný okamžik vzniku smlouvy. Pozdější uvědomění o hrozících škodách adresované druhé straně je z h l ediska znění č l . 74 Úmluv y právně bezvýznamné. Strana tedy nebude odpovědná za škodu, kterou nemohla ani předvídat v době uzavírání smlouvy, i když by l a schopna j i předvídat později, typicky v době porušení svých sm l uvních povinností.

Při rozhodování konkrétního sporu je předvídatelnost posuzována tzv. po činu, t j . po porušení povinností, nebo po vzniku škody, právě v důsledku porušení. Je tedy retrospektivně zkoumáno, zda škoda byl a předvídatelná stranou porušující své povinnosti v době uzavřen í smlouvy.

Posoudit a prokázat v praxi co druhá strana předvídala nebo měl a předvídat není n i j ak j ednoduché. Pro i l ustraci uvádí me několik příkladů konkrétních s i tuací, které podle rozhodnutí soudů a rozhodčích orgánů nemohla strana porušující smlouvu v posuzované s i tuaci předvídat. Jedná se o následuj í c í případy: nájemné za zařízení, kteté měl kupuj í c í z í skat od svého dalšího sm l uvního partnera 51, zpracování zboží v j i né zemi

51 China International Economic and Trade Arbitration Commission, Čína, rozhodnutí ze dne 20. června 1991 („jestliže kupující prodávajícího upozornil při uzavírání smlouvy, že zboží hodlá pronajmout další osobě, musel prodávajíjící předvídat ztrátu, jež vznikne v důsledku pozdního dodání zboží“).

v důsledku pozdního dodání 52, výj i mečně vysoké p latby dopravci a vý lohy za právní zastoupení ve sporu s dopravcem 53, ušlý z i sk v případě, kdy prodávaj í c í porušující smlouvy neznal podmínky sm louvy kupuj í c í ho s jeho další m sm l uvní m partnerem, konání kontroly zboží v zahraničí, neby lo- l i tam j e j í konání sm l uveno.

5 . 4 . 4 . Okolnosti vylučující odpovědn ost

Vyloučení odpovědnosti j e upraveno v č láncích 79 a 80 Úmluvy . Povaha obou ustanovení j e rozdílná. Článek 79 Úm l uvy upravuje nesplnění v důsledku okolnosti stojící mi mo reálný dosah strany, zatímco č lánek 80 Úm l uvy upravuje nespln ění v důsledku j ednání nebo opomenutí strany.

Obecně můžeme ř í c i , že všechny právní systém y umožňuj í j edné nebo oběma stranám zproštění svých povinností, je st l i že se j e j i ch splněn í stane nemožný m. Toto š i roce akceptované pravidlo se však neapl i kuje všude stejně. V mnoha zem í ch je odvozováno z pojmu „ force majeure“, který j e předmětem rozličných výkladů. Právní systém y západoevropských zemí zř ídka umožňuj í prominutí č i zproštěn í povinnosti s odůvodnění m, že by to mohlo ohrozit právní j i stotu stran. J i nde, ač je tento pojem i nterpretován úžeji, se stal v í ce f l exib i l n í m. Tento trend j e patrný na případu standardizovaných smlu v v mezinárodním obchodě. Celou věc č i n í s ložitější řada teorií 54, které se objevi l y ve dvacátém století, a rozšířil y doktrínu za hranice absolutn í nemožnosti na s i tuace, kdy v důsledku neočekávané změny okolností se splnění povinnosti stane prokazatelně mnohem dražší než se předpokládalo. V některých právních řádech, např. f rancouzském, nem á takováto neočekávaná změna okolností žádný právní v ýznam. V angl i ckém právu j e synonymem k nem ožnosti a podle práva německého

52 Oberlandesgericht Bamberg, Německo, rozhodnutí ve věci 3 U 83/98 ze dne 13. ledna 1999, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx.

53 Stockholm Chamber of Commerce Arbitration Award, Švédsko, rozhodnutí ze dne 5. června 1998, přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/000000x0.xxxx („prodávající měl za daných okolností předvídat, že dodá-li vadné zboží, vzniknou nové náklady na dopravu zboží při jeho opravě nebo výměně“).

umožňuje soudci případně pozměnit smlouvu, resp. přizpůsobit ke změněný m okolnostem.

Úprava zvolená v č l ánku 79 Úmluvy se vyh ýbá odkazům na národn í právní řády a staví na v l astní m autonomní m systému. Tato autonomnost, kterou lze i l ustrovat výše zm í něnou neexistencí vazeb na národní právn í řády, přináší těžkosti při i nterpretaci č l . 79 Úmluvy.

Ustanovení č l ánku 79 j e poměrně d l ouhé a s ložité. Pro j eho zkoumání zvolí me užitečný přístup, kdy se zaměří me na následuj í c í části: existence překážky v y l učující odpovědnost, oznámení překážky, důkazní břemeno ohledně překážky.

Článek 79 stanoví nezbytné předpoklady vy loučení odpovědnosti za nesplnění j akékoli povinnosti kteroukoli stranou. Nesplněn í povinnosti musí být způsobeno překážkou, která musí splňovat dalš í požadavky, např. že musí b ýt nazávislá na vůl i strany porušující svoj i povinnost, neby lo možno j i rozumně očekávat, že by s n í strana počítala v době uzavření sm louvy, nebo že by tuto překážku nebo j e j í důsledk y odvrátila nebo překonala. Překážka musí m í t povahu nezvládnutelného nebezpečí nebo totálně vý j i mečné události. Úm l uva nepodává an i demonstrativní výčet událostí, které by splňovaly výše uvedená kritéria, aby mohl y způsobit vy loučení odpovědnosti. Takové události mohou mít různý původ. Překážkou přírodního původu budou nepochybně ž i veln é pohromy, za překážku maj i c í původ ve společenské události j sou považovány občanské války, překážka může mít původ i v právníc h aktech, např. uvalení embarga.

Strana, která není schopna spln i t svoji povinnost v důsledku překážky výše popsaných v l astností, je povinna podle čtvrtého odstavce č lánku 79 tuto skutečnost oznámit druhé straně. Oznámena musí být existence překážky a j e j í dopad na způsobilost povinné strany spln i t svoji povinnost. Dalším požadavkem č l ánku 79 j e, aby toto oznámen í obdržela druhá strana v přiměřené l hůtě po té, co strana, která nepln í svoji povinnost, se dověděla nebo měla dovědět o takové překážce. Nesplnění oznamovací povinnosti v při měřené l hůtě má za následek existenci odpovědnosti za škodu, která t ím vznikne. Přiměřenost l hůt y pro oznámení j e nutné posuzovat podle skutečností daného případu.

Z časového h l ediska j e působení překážky vy l učující odpovědnost omezené. Vyloučení odpovědnosti je platné pouze po dobu trván í překážky.

5.5. Důkazní břemeno ohledně existence škody

Vídeňská úmluva v žádném z ustanovení věnuj í c í ch se náhradě škody důkazní břemeno nezm i ňuje. Rozhodovací orgány se ovše m problému důkazního břemene při své rozhodovací praxi nemohl y vyhnout a došly k závěru, že Úmluva stojí na obecném principu, podle něhož strana, která uplatňuje své právo, nese důkazní břemeno ohledně existence tohoto práva. Poškozená strana uplatňující nárok na náhradu škody, stejně j ako strana požadující j e j í snížení podle č l . 77 Úm l uvy, č i poukazující na existenci okolností vy l učujících odpovědnost podle č l . 79 Úmluvy, nese důkazní břemeno ohledně existence nároku, výše škody, nebo snížení j e j í výše, č i existence okolností vy l učujíc í ch odpovědnost. Úmluva také nepokrývá otázku váhy j ednotliv ých druhů důkazů. Tato otázka bude posuzována podle národního práva, nebo bude záležet na uvážení soudu.

5.6. Místo placení náhrady škody

Úmluva neposkytuje odpověď na otázku, kde má být náhrada škod y zaplacena. Z mnoha rozhodnutí ovšem vypl ývá, že náhrada škody j e splatná v m í stě podnikání strany požadující náhradu 55. Ve prospěch tohoto závěru lze argumentovat obecný m principem, podle něhož dlužník p l at í v místě věřitelova bydl i ště nebo s í d l a , pokud se strany nedohodnou j i nak.

55 Cour d’ appel, Grenoble, Francie, rozhodnutí ze dne 23 . ř í jna 1996 , přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx. („místo placení náhrady škody je odvozeno z článku 57 odst. 1 Úmluvy a je jím místo podníkání oprávněného“).

6. Závěr

Při zpracování tématu naší práce j sme se rozhodli stěžejní kapitol y pojednávaj í c í o procesu reklamace a náhradě škody uvést kapitolou o právní odpovědnosti. Považoval i j s me za vhodné nejprve obecně pojednat o právní odpovědnosti j akožto nadřazeném pojmu k pojmů m odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu, jež by l y základem pro výklad o procesu reklamace a náhradě škody.

Při zpracování dané problematiky vyvstala potřeba věnovat podstatně větší část, než j sme zam ý š l e l i , rozhodnutím soudních a rozhodčích orgánů. Vídeňská úm l uva je charakteristická mj. t ím, že je j í text obsahuje mnoho obecných formulací, které mohou být předměte m různých výkladů a zdrojem nejistoty při rozhodování smluvních stran, zda podřídit sm louvu režimu Úm l uvy. Soudní rozhodnutí j sou významn ý m vodítkem při i nterpretaci právní normy a v případě Vídeňské úmluvy j e j i ch význam značně narůstá. Oficiáln í komentáře UNCITRAL k textu Úmluvy i komentáře význ amných představitelů odborné veřejnosti mezinárodního obchodního práva vycházej í předevší m ze soudních a rozhodčích rozhodnutí. Cestou rozboru rozhodnutí soudních a rozhodčích orgánů j sme se rozhodli j í t i m y a skrze konkrétn í rozhodnutí, z n i chž ta nejdůležitější představujeme pří mo v textu a na j i ná odkazujeme v poznámce pod čarou, se pokusil i dát obecný m pojmům v Úmluvě konkrétnější obsah. Při analýze velkého množstv í rozhodnutí nás vel m i pří j emně překvapila skutečnost, že soudy často v odůvodnění zm i ňuj í j i né případy a to i takové, které rozhodovaly soud y v j i né zem i , a poukazují na podobnosti, nebo naopak zdůrazňuj í rozdíl y s j i m i posuzovaný m případem. Dle našeho názoru je tato soudní praxe obrovským pozitivem posi l u j í c ím mezinárodní význam Vídeňské úm l u v y a zvyšuj í c í m povědomí o je j í existenci j ako kval i tn í právní úpravě mezinárodní kupní sm louvy.

V závěru naší práce považujeme za užitečné předložit doporučen í pro smluvní praxi. Z pohledu nejčastějších problémů, se kterým i se

musely soudy při řešení sporů vypořádat, se jeví vhodné pro reklamačn í režim následuj í c í sm l uvní u j ednání:

a) určit místo prohlídky a dobu je j í ho vykonání,

b) j aký m způsobem a kým bude prohlídka provedena,

c) definování l hůty pro oznámení z j evných vad a vad skrytých, d) určit formu oznámení vad.

Pro oblast vy loučení odpovědnosti za škodu doporučujeme sm l uvn í výčet ( a le spoň demonstrativní) skutečností, které budou stran y považovat za okolnosti vy l učuj í c í odpovědnost.

U doporučení sm l uvního u j ednání omezujícího rozsah náhrad y škody zůstaneme obezřetní a upozorní me na skutečnost, že před porušením povinnosti, z něhož může vzniknout škoda, se nelze práva na náhradu škody vzdát. Z tohoto důvodu by se takové u jednání mohlo dostat do rozporu s národním právní m řádem. Rovněž pravděpodobnost dosažení konsenzu stran v otázce l im i tace rozsahu náhrady škody j e n í zká.

Věříme, že se nám podařilo ve srozum i te l né a přehledné form ě dostatečně osvětlit problematiku procesu reklamace a náhrady škody v režimu Vídeňské úm l uvy a dokázat, že obavy a nedůvěra v mezinárodně uni f i kovanou úpravu kupní sm louvy nejsou na m í stě.

Vídeňská úm l uva d l e našeho názoru poskytuje kvalitní práv n í základ pro realizaci vztahů mezi mezin árodními obchodníky s náležitou právní j i stotou a současně j i m poskytuje dostatek prostoru pro ujednán í ref l ektující vzájemné potřeby prostřednictví m možnosti upřesnění č i doplnění práv a povinností j i m p l ynoucích z Úmluvy.

7. Summary

Our work i s i ntroduced by chapter about legal l i abi l i ty . We decided to do so because we consider l egal l i abi l i ty to be superior concept to the fol lowing commentary on l i abi l i ty for defects and l i abi l i t y for damages. Concept of l i abi l i ty for defects and l i abi l i ty for damages i s the base to fol lowing commentary on procedure of complaint and compensatory damages.

Signif i cant part of our treatise i s composed by court and arbitration rul i ngs. Vienna convention can be characterised by using general defin i t ions. They are able to cause i trerpretation problems. Therefore the importance of court rulungs i s growing. Moreover, Officia l UNCITRAL commentary on Vienna convention text and scholarr y publ i cations are a l so based on court rul i ngs.

We decided to go the same way and im portant part of our work i s based on anal ysis of court rul i ngs. The most important of them are i ntroduced i n the text whi l e others are mentioned i n footnotes. We were p leasantly surprised when anal i s i ng court decisions that courts mention i n their reasoning decis ions of other courts and underl i ne parl l e l i sms and d i f f erences between those decisions and their own. In our opinion th i s i s to be considered as positive phenomenon which strengths i nternationa l i mportance of Vienna convention.

In the conclusion we would l i ke to propose recommendation for contractual use. In the v i ew of most common problems ar i s i ng f rom court decisions i t i s useful to make agreement about fol lowing matters:

a) at which p lace and t ime the exam i nation i s to be done,

b) who wil l do the exam i nation and what k i nd of method wil l be used,

c) point out the deadline for notice of apparent and h i dden defects, d) form of notification which wil l be used.

We must be very careful when considering question of exclusion o f l i abi l i ty. We have to call attention because i t i s not possible to give up your c l a i m for damages before you suff er any k i nd of damage. We a l so mention that probabi l i ty of reaching agreement i n l im i tation of range of damages seems very low to us.

We hope that we managed to explain c l early our topic of procedure of complaint and compensatory damages and prove that there should be no fear and suspicion ar i s i ng f rom the convention.

The United Nations Convention on Contracts for the Internationa l Sale of Goods offers h i gh grade of l egal regulation of i nternational trade with appropriate peace and a l l at once gives enough space for i ndiv i dua l l egal arrangement of specif i c r i ghts and duties.

8. Seznam literatury

Monografie

• Xxxxxx, X . Kurs obchodního práva - obchodní závazky, třetí vydání, X. X. Xxxx, Praha 2003

• Black, H. C. a kol. Xxxxxxx angl i cký s lovník, Xxxxxxxx publ i shing, Praha, 1993

• Xxxxx, X . a kol. Občanské právo hnotné, třetí vydání, Masarykova univerzita, Brno, 2002

• Harvánek, X . a kol. Teorie práva, Masarykova univerzita, Brno, 2004

• Holub, M. a kol. Odpovědnost za škodu v právu občanském, pracovní m, obchodní m a správní m, Linde Praha, 2004

• Hurdík, X . Úvod do soukromého práva, Masarykova univerzita, Brno, 1997

• Xxxxx, V. Teorie práva, X. X. Xxxx, Praha, 1995

• Knappová, M. Povinnost a odpovědnost v občanském právu, Eurole x Bohemia, Praha, 2003

• Xxxxxx, X . Právo obligační, Praha: nakladatelství Všehrd, 1936

• Rozehnalová, N.: Standardizované formy uzavírání sm l u v v mezinárodním obchodě, Masarykova univerzita, Brno, 1991

• Rozehnalová, N.: Transnacionáln í právo mezinárodního obchodu, Masarykova univerzita, Brno, 1994

• Rozehnalová, N.: Mezinárodní právo obchodní – obchodní transakce, Masarykova univerzita, Brno, 2000

• Schlechtriem, P. Uniform Sales Law – The UN Convention on Contracts for the i nternational Sale of Gods, Manz, Vienna, 1986

• Schm i t thoff, C. M.: International trade usages, ICC Publ i shing SA, 1987 ,

• Xxxxx, Z.: Vybrané otázky práva mezinárodního obchodu, Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 1996

• Weinberger, O. Norma a i nstituce, Masarykova univerzita, Brno, 1995

Časopisecká l i teratura

• Apla, G., Xxxxxxxxx, X. Law and economics method anal ys i s: the contractual damages i s sue, Cardozo Law Bulletin, 1995

• Xxxxxxxxxx, S. Trade usages i n International Sales of Goods, Virgini a Journal of International Law, 1984

• Bianco, Xxxxxx Xxxxx mo: Xxxxxx- Xxxxxx Commentary on the International Sales Law, Xxxxxxx: Milan, 1987 ,

• Xxxxx, F., Xxxxxxx, P. Remarks on the Damages Provisions i n the CISG, Principles of European Contract Law ( PECL) and UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts ( UPICC), December 2004

• Drobnig, U. General Principles of European Contract Law, Xxxxxxxx k Lectures, Oceány, 1986

• UNCITRAL, of i c i á l n í komentář Kom i se OSN pro mezinárodn í obchodní právo, A/ CN. 9 / SER. C/ DIGEST/ CISG/ 36 , 2000.

Soudní a arbitrážní rozhodnutí

• Oberster Gerichtshof, Rakousko, rozhodnutí ve věci 1 Ob 223 / 99 x ze dne 27 . srpna 1999 , dostupný z: http:// www. c i sg. at/ 1 _ 22399 x. html

• Bundesgerichtshof, Německo, rozhodnutí ve věci VIII ZR 287 / 98 ze dne 3 . l i stopadu 1999 , přístupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 991103 g 1 . html

• Oberlandesgericht Jena, Německo, rozhodnutí ve věci 8 U 1667 / 97 ze dne 26 . května 1998 , přístupný z: xxxx://xxx. c i sg. l aw. pace. edu

• Helsinki Court of Appeal, Finsko, rozhodnutí ve věci 96 / 1129 ze dne 29 . ledna 1998 , přístupné z: http:// www.utu. f i / oik/ tdk/ xcisg/ tap 4 . html

• Oberlandesgericht Saarbrücken, Německo, rozhodnutí ve věci 1 U 69 / 92 ze dne 13 . l edna 1993 , dostupný z: http:// www. jura. uni- f re i burg. de/ ipr 1 / c i sg/ urteile/ text/ 83 . html

• Obergericht des Kantons Luzern, rozhodnutí ve věci 11 95 123 / 357 ze dne 8 l edna 1997 , publ i kováno v: Schweizerische Zeitschrift für Internationales und Europäisches Recht 132 / 1997

• Oberlandesgericht München, Německo, rozhodnutí ve věci 7 U 3758 / 94 ze dne 8 . února 1995 , přístupné z: http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 950208 g 1 . html

• Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, rozhodnutí ve věci 17 U 82 / 92 ze dne 8 . ledna 1993 , přístupné z: http:// cisgw 3 . law. pace. edu/ cases/ 930108 g 1 . html

• Landgericht Darmstadt, Německo, rozhodnutí ve věci 10 O 72 / 00 ze dne 9 . května 2000 , přístupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 000509 g 1 . html

• Rechtbank Kortrijk, Belgie, rozhodnutí ve věci A. R. 651 / 97 ze dne 27 . června 1997 , dostupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 970627 b 1 . html

• Landgericht Kassel, Německo, rozhodnutí ve věci 11 O 4187 / 95 ze dne 15 . února 1996 , přístupný z: http:// cisgw 3 . law. pace. edu/ cases/ 960215 g 1 . html

• Landgericht Bochum, Německo, rozhodnutí ve věci 13 O 142 / 95 ze dne 24 . l edna 1996 , dostupný z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 960124 g 1 . html

• Tribunale Vigevano, Itál i e, rozhodnutí ze dne 12 . července 2000 , Rheinland Versicherungen v. S. r . l . Atlarex and Al l i anz Subalpin a S. p. A., dostupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 000712 i 3 . html

• Landgericht Erfurt, Německo, rozhodnutí ve věci 3 HKO 43 / 98 ze dne 29 . července 1998 , přístupný z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 980729 g 1 . html

• Bundesgerichtshof , Německo, rozhodnutí ve věci VIII ZR 306 / 95 ze dne 4 . prosince 1996 , přístupný z: http:// cisgw 3 . law. pace. edu/ cases/ 961204 g 1 . html

• Landgericht Marburg, Německo, rozhodnutí ve věci 2 O 246 / 95 ze dne 12 . prosince 1995 , přístupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 951212 g 1 . html

• ICC Arbitration Case No. 8247 of June 1996 , Court of Arbitration o f the International Chamber of Commerce, dostupný z: http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 968247 i 1 . html

• Audienca Provincial Barcelona, Španělsko, rozhodnutí ze dne 20 . června 1997 , přístupné z: http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 970620 s 4 . html

• Helsingin hoviokeus, Finsko, rozhodnutí ze dne 26 . ř í j na 2000 , přístupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 001026 f 5 . html

• Handelsgericht des Kantons Zürich, Švý carsko, rozhodnutí ze dne 10 . února 1999 , přístupné z: http:// cisgw 3 . l aw. pace. edu

• Cour d’ appel, Grenoble, Francie, rozhodnutí ze dne 21 . ř í j na 1999

• Tribunal of International Commercial Arbitration at the Russia n Federation Chamber of Commerce, rozhodnutí č. 304 / 93 , Rusko, 3. března 1995

• Siamem Intermediate People’ s Court, Čína, rozhodnutí ze dne 31 . prosince 1992 , přístupné z: http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 921231 c 1 . html

• Federal District Court, Northern Di strict of New York, USA, rozhodnutí ve věci 88 - CV- 1078 ze dne 9 . září 1994 , přístupné z: http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 940909 u 1 . html

• Arrondissementsrechtbank Roermond, Nizozemí, rohodnutí ve věc i 920159 ze dne 6 . května 1993 , přístupné z : http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 930506 n 1 . html

• China International Economic and Trade Arbitration Commission, Čína, rozhodnutí ze dne 20 . června 1991

• Oberlandesgericht Bamberg, Německo, rozhodnutí ve věci 3 U 83 / 98 ze dne 13 . ledna 1999 , přístupné z : http:// cisgw 3 . law. pace. edu/ cases/ 990113 g 1 . html.

• Stockholm Chamber of Commerce Arbitration Award, Švédsko, rozhodnutí ze dne 5 . června 1998 , přístupné z : http:// c i sgw 3 . l aw. pace. edu/ cases/ 980605 s 5 . html

• Cour d’ appel, Grenoble, Francie, rozhodnutí ze dne 23 . ř í j na 1996 , přístupné z: xxxx://xxxxx0.xxx.xxxx.xxx

Informace ze sítě Internet

• Electronic l i brary on i nternational trade l aw and the CISG, Pace University: http:// www. cisg. l aw. pace. edu

• Internetové stránky Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo ( UNCITRAL): http:// www. uncitral. org

• Internetové stránky Mezinárodního ústavu pro s jednocen í soukromého práva ( UNIDROIT): xxxx://xxx. unidroit. org

• UNILEX on CISG and UNIDROIT Principles – International Case Law and Bibl iography: http:// www. unilex. i nfo