32002D1600

32002D1600

10.9.2002 ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ L 242/1

ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1600/2002/ES

ze dne 22. července 2002

o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 175 odstavec 3 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise (1),

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (3),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (4), na základě společného znění přijatého dohodovacím výborem dne

1. května 2002,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Čisté a zdravé životní prostředí je zásadní pro blahobyt a prosperitu společnosti, přičemž pokračující globální růst povede k dalším tlakům na životní prostředí.

(2) Pátý akční program Evropského společenství pro životní prostředí „Směrem k udržitelnému rozvoji“ skončil dne

31. prosince 2000 a přinesl řadu významných zlepšení.

(3) Splnění environmentálních úkolů a cílů již stanovených Společenstvím vyžaduje nepřetržité úsilí a existuje potřeba Šestého akčního programu pro životní prostředí (dále jen

„program“), který je stanoven tímto rozhodnutím.

(1) Úř. věst. C 154 E, 29.5.2001, s. 218.

(2) Úř. věst. C 221, 7.8.2001, s. 80.

(3) Úř. věst. C 357, 14.12.2001, s. 44.

(4) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 31. května 2001 (Úř. věst. C 47 E, 21.2.2002, s. 113), společný postoj Rady ze dne 27. září 2001 (Úř. věst. C 4, 7.1.2002, s. 52) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 17. ledna 2002 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 30. května 2002 a roz- hodnutí Rady ze dne 11. června 2002.

(4) Stále přetrvává množství závažných environmentálních problémů a objevují se problémy nové, které vyžadují další činnost.

(5) Vytváření přístupu k ochraně lidského zdraví a životního prostředí vyžaduje větší zaměření na prevenci a na uplat- ňování zásady předběžné opatrnosti.

(6) Podmínkou udržitelného rozvoje je obezřetné využívání přírodních zdrojů a ochrana globálního ekosystému spo- lečně s hospodářskou prosperitou a vyváženým sociálním rozvojem.

(7) Program je zaměřen na vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví a na všeobecné zlepšení život- ního prostředí a kvality života, stanoví priority pro oblast životního prostředí strategie udržitelného rozvoje a má být zohledněn při návrzích činností v rámci této strategie.

(8) Program je zaměřen na přerušení vazby mezi environmen- tálními tlaky a hospodářským růstem při zachování sou- ladu se zásadou subsidiarity a respektování rozmanitosti podmínek nejrůznějších regionů Evropské unie.

(9) Program stanoví environmentální priority pro reakci Spo- lečenství zaměřené zejména na změnu klimatu, na přírodu a biologickou rozmanitost, životní prostředí, lidské zdraví a kvalitu života, a přírodní zdroje a odpady.

(10) Pro každou z těchto oblastí jsou určeny klíčové cíle a určité úkoly a podniká se řada činností s ohledem na dosažení uvedených úkolů. Tyto cíle a úkoly představují úroveň pro- vádění nebo splnění, které má být dosaženo.

(11) Programové cíle, priority a činnost programu by měly při- spět k udržitelnému rozvoji v kandidátských zemích a usi- lovat o zajištění ochrany přírodního bohatství těchto zemí.

(12) Při řešení environmentálních problémů hrají základní roli právní předpisy a prioritou se stává plné a správné pro- vádění stávajících právních předpisů. Zároveň by měly být zohledněny i další možnosti naplnění environmentálních cílů.

(13) Program by měl podporovat proces integrace environmen- tálních zájmů do všech politik a činností Společenství v souladu s článkem 6 Smlouvy za účelem omezení tlaků na životní prostředí pocházejících z různých zdrojů.

(14) K dosažení nutných změn jak ve výrobních vzorcích, tak ve vzorcích veřejné a soukromé spotřeby, které negativné ovlivňují stav a vývoj životního prostředí, je nutný strate- gický integrovaný přístup, zahrnující nové způsoby oslo- vení trhu, včetně občanů, podniků a dalších stran. Tento přístup by měl podpořit udržitelné využívání a nakládání s půdou a s moři.

(15) Pro úspěch programu jsou důležitá ustanovení umožňující přístup k environmentálním informacím a právu a ustano- vení umožňující účast veřejnosti na tvorbě politik.

(16) Tematické strategie zohlední škálu možností a nástrojů nezbytných k vyřešení řady složitých otázek, které vyža- dují široký a komplexní přístup, a navrhnou nezbytná opa- tření, do kterých tam, kde je to vhodné, zapojí Evropský parlament a Radu.

(17) Vědci se shodují, že lidská činnost způsobuje zvýšení kon- centrací skleníkových plynů, což vede k většímu globál- nímu oteplování a k narušení klimatu.

(18) Důsledky změny klimatu pro lidskou společnost a pro pří- rodu jsou vážné a musí být zmírněny. Opatření vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů lze provést bez snížení úrovně růstu a prosperity.

(19) Bez ohledu na úspěšnost opatření vedoucích ke zmírnění změny klimatu je nutné, aby se společnost na vlivy změny klimatu adaptovala a připravila.

(20) Zdravé a rovnovážné přírodní systémy jsou základem pro zachování života na naší planetě.

(21) Lidská činnost vytváří závažný tlak na přírodu a biologic- kou rozmanitost. Je nezbytné přijmout opatření k potla- čení takových tlaků, které vyvolává především znečištění, zavádění cizích druhů, možné nebezpečí vznikající z uvol- ňování geneticky modifikovaných organismů a způsob využívání půdy a moří.

(22) Půda, která je vyčerpatelným zdrojem, je vystavena envi- ronmentálnímu tlaku.

(23) Přes zlepšení norem pro oblast životního prostředí je stále větší pravděpodobnost, že existuje spojení mezi zhoršováním životního prostředí a určitými lidskými one- mocněními. Proto je důležité zaměřit se na možné rizikové faktory, jakými jsou například emise a nebezpečné chemi- kálie, pesticidy a hluk.

(24) Jsou nezbytné širší vědomosti o možných negativních vli- vech vznikajících při použití chemikálií a odpovědnost za poskytování informací nezbytných k vytvoření takových vědomostí by měli nést výrobci, dovozci a uživatelé.

(25) Nebezpečné chemikálie by měly být nahrazeny che- mikáliemi bezpečnějšími nebo bezpečnějšími alternativ- ními technologiemi, které nezahrnují použití chemikálií, s cílem snížit rizika pro zdraví člověka a pro životní pro- středí.

(26) Pesticidy by měly být používány udržitelným způsobem, s cílem minimalizovat negativní vlivy na lidské zdraví a na životní prostředí.

(27) V městském prostředí žije okolo 70 % populace, je proto nutné vyvinout mimořádné úsilí k zajištění lepšího život- ního prostředí a kvality života ve městech.

(28) Kapacita naší planety je omezená, nemůže pokrýt rostoucí poptávku po přírodních zdrojích a nemůže absorbovat emise a odpad pocházející z využívání těchto zdrojů. Exis- tují důkazy, že současná poptávka přesahuje ve více přípa- dech únosnost životního prostředí.

(29) Objemy odpadů ve Společenství, z nichž podstatné množ- ství tvoří odpady nebezpečné, stále rostou, což vede ke ztrátě zdrojů a ke zvýšeným rizikům znečištění.

(30) Hospodářská globalizace vede ke stále větší nutnosti při- jmout mezinárodní environmentální opatření včetně dopravních politik a vyžaduje nové reakce Společenství v oblasti politických strategií týkajících se obchodu, roz- voje a vnějších záležitostí, které umožní udržitelný rozvoj v dalších zemích. Dobrá kontrola by měla k tomuto cíli přispívat.

(31) Obchod, mezinárodní investiční toky a exportní úvěry by měly pozitivněji přispívat k další ochraně životního pro- středí a k udržitelnému rozvoji.

(32) Tvorba environmentální politiky má vzhledem ke složi- tosti problémů být založena na nejlepších dostupných vědeckých a hospodářských analýzách a na znalosti stavu a vývoje životního prostředí v souladu s článkem 174 Smlouvy.

(33) Informace určené tvůrcům politik, zúčastněným stranám a široké veřejnosti musí být relevantní, průhledné, aktuální a snadno srozumitelné.

(34) Pokrok při plnění environmentálních cílů je třeba měřit a hodnotit.

(35) Na základě analýzy stavu životního prostředí, po zvážení pravidelných informací poskytovaných Evropskou agentu- rou pro životní prostředí, by měl být v polovině období programu přezkoumán dosažený pokrok a měla by být posouzena nutnost změny orientace programu,

ROZHODLY TAKTO:

Článek 1

Oblast působnosti programu

1. Toto rozhodnutí stanoví akční program Společenství pro životní prostředí (dále jen „program“). Je zaměřen na klíčové envi- ronmentální cíle a priority, vychází z posouzení stavu životního prostředí a převažujících současných směrů jeho vývoje a zahrnuje nově vznikající problémy, které vyžadují zásah Spole- čenství. Program by měl podporovat integrace otázek týkajících se ochrany životního prostředí do všech politických strategií Spo- lečenství a měl by přispívat k dosažení udržitelného rozvoje v rámci Společenství stávajícího i po rozšíření. Program dále zajiš- ťuje nepřetržité úsilí o dosažení již stanovených environmentál- ních cílů a úkolů Společenství.

2. Program stanoví klíčové environmentální cíle, kterých má být dosaženo. Kde je to vhodné, stanoví úkoly a časové plány. Cíle a úkoly by měly být splněny před skončením programu, není-li stanoveno jinak.

3. Program zahrnuje období 10 let ode dne 22. července 2002. Příslušné podněty v různých politických oblastech s cílem napl- nit programové cíle sestávají ze škály opatření, která zahrnují právní předpisy a strategické přístupy stanovené v článku 3. Tyto iniciativy by měly být představeny postupně a nejpozději do čtyř let od přijetí tohoto rozhodnutí.

4. Cíle odpovídají klíčovým prioritám v oblasti životního pro- středí, které musí Společenství řešit v těchto oblastech:

— změna klimatu,

— příroda a biologická rozmanitost,

— životní prostředí a lidské zdraví a kvalita života,

— přírodní zdroje a odpady.

Článek 2

Zásady a obecné cíle

1. Program tvoří rámec environmentální politiky Společenství během trvání programu s cílem zajistit vysoký stupeň ochrany, přičemž zohledňuje zásadu subsidiarity a odlišnosti situací v růz- ných regionech Společenství, a dosáhnout přerušení vazby mezi environmentálními tlaky a hospodářským růstem. Je založen

zejména na zásadě „znečišťovatel platí“, na zásadě předběžné opatrnosti a preventivní akce a na zásadě nápravy znečištění u zdroje.

Program tvoří základ pro rozměr ochrany životního prostředí v rámci Evropské strategie udržitelného rozvoje a přispívá k inte- grace environmentálních otázek do všech politik Společenství, mezi jiným stanovením environmentálních priorit pro strategii.

2. Cíle programu jsou:

— zdůraznit změnu klimatu jako výjimečnou výzvu v příštích 10 letech a dále a přispět k dlouhodobému cíli stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře na úrovni zabra- ňující nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému. Dlouhodobým cílem programu tedy je maximální zvýšení globální teplotyo2 °C nad hodnoty z předindustriál- ního období a udržet koncentrace CO2 pod 550 ppm. Z dlou- hodobého hlediska si tento cíl pravděpodobně vyžádá glo- bální snížení emisí skleníkových plynů o 70 % ve srovnání s rokem 1990, jak určil Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC),

— ochrana, zachování, obnovení a rozvoj fungování přírodních systémů, přírodních stanovišť, planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů za účelem zastavit rozšiřování pouští a ztrátu biologické rozmanitosti, včetně rozmanitosti genetic- kých zdrojů, a to jak v rámci Evropské unie, tak v globálním měřítku,

— přispět k vysoké úrovni kvality života a sociálního blahobytu občanů zajištěním životního prostředí, ve kterém stupeň zne- čištění nemá škodlivé účinky na zdraví člověka a na životní prostředí, a podporou udržitelného rozvoje měst,

— efektivnější využívání zdrojů a lepší nakládání se zdroji a s odpady, které přinese udržitelnější výrobní a spotřební vzorce, a tím přeruší vazby mezi využíváním zdrojů a tvor- bou odpadu od míry hospodářského růstu, za účelem zajistit, aby spotřeba obnovitelných a neobnovitelných zdrojů nepře- sáhovala míru únosnosti životního prostředí.

3. Program zajistí, aby k naplnění environmentálních cílů, které mají být zaměřeny především na dosažení výsledků v oblasti ochrany životního prostředí, byly využity nejefektivnější a nej- vhodnější dostupné prostředky podle zásad stanovených v odstavci 1 a podle strategických přístupů stanovených v článku 3. Je třeba se plně soustředit na zajištění toho, aby při tvorbě environmentálních politik Společenství byl využíván inte- grovaný přístup a veškeré dostupné možnosti a nástroje, přičemž se zohlední regionální a místní rozdíly, jakož i ekologicky citlivé oblasti, s důrazem na:

— rozvoj evropských podnětů ke zvýšení uvědomění občanů a místních orgánů,

— obsáhlý dialog se zúčastněnými, zvýšení environmentálního uvědomění veřejnosti a účasti veřejnosti v této oblasti,

— analýzu přínosů a nákladů, při zohlednění potřeby meziná- rodního sdílení environmentálních nákladů,

— nejlepší dostupné vědecké důkazy a další zlepšování vědec- kých poznatků pomocí výzkumu a technologického rozvoje,

— údaje a informace o stavu a směrech vývoje životního pro- středí.

4. Program podporuje plnou integraci požadavků na ochranu životního prostředí do všech politik a činností Společenství tím, že stanoví environmentální cíle a, kde je to vhodné, úkoly a časové plány, které mají být v příslušných oblastech politiky zohledněny.

Dále by ve prospěch ochrany životního prostředí navrhovaná a přijatá opatření měla být v souladu s cíli hospodářské a sociální oblasti udržitelného rozvoje a naopak.

5. Program podporuje přijetí politik a přístupů, které přispívají k dosažení udržitelného rozvoje v zemích kandidujících na přijetí (dále jen „kandidátské země“) a které jsou založeny na předávání a uplatňování zkušeností. Proces rozšíření by měl udržovat a chránit přírodní bohatství kandidátských zemí, jako například bohatství biologické rozmanitosti, a měl by zachovat a posílit udržitelné výrobní a spotřební vzorce, vzorce využití území a systém přepravy šetrný k životnímu prostředí pomocí:

— integrace požadavků na ochranu životního prostředí do pro- gramů Společenství včetně těch, které se týkají rozvoje infra- struktury,

— podpory přemístění čistých technologií do kandidátských zemí,

— obsáhlého dialogu a výměny zkušeností s národními a míst- ními správními orgány v kandidátských zemích, týkajících se udržitelného rozvoje a zachování přírodního bohatství těchto zemí,

— spolupráce s občanskou společností, nevládními organizacemi pro ochranu životního prostředí a s podniky v kandidátských zemích s cílem napomoci zvýšení občanské uvědomělosti a účasti v této oblasti,

— podpory mezinárodních finančních institucí a soukromého odvětví při zavádění a respektování poznatků v oblasti ochrany životního prostředí v kandidátských zemích a k při- kládání náležité pozornosti integrace problematiky životního prostředí do činností hospodářského odvětví.

6. Program podporuje:

— pozitivní a konstruktivní roli Evropské unie jako vedoucího partnera v ochraně životního prostředí v globálním měřítku a ve snaze o dosažení udržitelného rozvoje,

— rozvoj globálního partnerství pro životní prostředí a udrži- telný rozvoj,

— integrace problematiky životního prostředí a environmentál- ních cílů do všech aspektů vnějších vztahů Společenství.

Článek 3

Strategické přístupy k naplnění environmentálních cílů

Cíle stanovené v tomto programu jsou dosahovány, mezi jiným, těmito prostředky:

1. Rozvoj nových právních předpisů Společenství a změny stávajících právních předpisů, kde je to vhodné;

2. Podpora efektivnějšího provádění a prosazování právních předpisů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, aniž je dotčeno právo Komise zahájit řízení ve věci porušení. To vyžaduje:

— zvýšená opatření ke zlepšení respektování předpisů Spo- lečenství o ochraně životního prostředí a sankce za jejich porušení,

— podporu zlepšených norem pro povolování, kontrolu, sledování a vymáhání v členských státech,

— systematičtější přezkum uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí v členských státech,

— zlepšení výměny informací týkajících se nejlepších uplatňovaných praktik včetně využití Evropské sítě pro zavádění a provádění environmentálních právních před- pisů (síť IMPEL) v rámci jejích pravomocí;

3. Další úsilí o integraci požadavků na ochranu životního pro- středí do přípravy, definování a provádění politik a činností Společenství v různých oblastech politiky. Je nutné vyvíjet další úsilí v různých odvětvích včetně zohlednění specific- kých environmentálních cílů, úkolů, časových plánů a uka- zatelů pro tato odvětví. To vyžaduje:

— zajistit, aby strategie Rady na integraci do různých poli- tik, byla převedena v účinná opatření a přispívala k pro- vádění environmentálních cílů a dosažení cílů tohoto programu,

— před přijetím opatření v hospodářské a sociální oblasti zvážit, zda přispívají k cílům, úkolům a časovému rámci programu a zda jim odpovídají,

— stanovit vhodné pravidelné vnitřní mechanismy v insti- tucích Společenství, při plném zohlednění nutnosti pod- pory průhlednosti a přístupu k informacím, které zajistí plný odraz problematiky životního prostředí v politic- kých podnětech Komise, včetně odpovídajících rozhod- nutí a návrhů právních předpisů,

— pravidelné monitorování procesu integrace do jednotli- vých odvětví pomocí příslušných ukazatelů vypracova- ných, kde je to možné, na základě společné metodologie pro každé odvětví, a předkládání zpráv o tomto procesu,

— další integrace environmentálních kritérií do programů financování Společenstvím, aniž jsou dotčena stávající kritéria,

— plné a účinné využití a zavádění posuzování vlivů na životní prostředí a posuzování environmentální strategie,

— zohlednění cílů tohoto programu v budoucích přezku- mech finančního výhledu pro finanční nástroje Společen- ství;

4. Podpora udržitelných výrobních a spotřebních vzorců pomocí účinného uplatňování zásad stanovených v článku 2, s cílem mezinárodně sdílet jak negativní, tak pozitivní vlivy na životní prostředí pomocí využití různých nástrojů, včetně nástrojů hospodářských a tržních. To vyžaduje mezi jiným:

— podporu reformy dotací, které mají významný negativní vliv na životní prostředí a nejsou slučitelné s udržitelným rozvojem, mimo jiné zřízením seznamu kritérií, pomocí přezkumu v polovině období, který umožní registraci takových dotací s negativním vlivem na životní prostředí s cílem postupně tyto dotace zrušit,

— analýzu environmentální účinnosti obchodovatelných environmentálních povolení jako generického nástroje a práv k jejich vystavování na životní prostředí s ohledem na propagování a zavádění jejich použití, kde je to možné,

— propagovat a podněcovat využití fiskálních opatření, jako například daní a podpůrných environmentálních opa- tření, na vhodné národní úrovni nebo na úrovni Spole- čenství,

— propagovat integraci požadavků na ochranu životního prostředí při normalizační činnosti;

5. Zlepšení spolupráce a partnerství s podniky a jejich zastu- pujícími orgány a zapojení sociálních partnerů, spotřebitelů a jejich organizací, kde je to vhodné, s ohledem na zlepšení úspěchů v oblasti ochrany životního prostředí dosažených podniky a s cílem zaměřit se na udržitelné výrobní vzorce. To vyžaduje:

— podporu přístup integrované výrobkové politiky v celém programu, která podpoří přihlížení k požadavkům na ochranu životního prostředí během celého životního cyklu výrobků, a podporu většího rozšíření používání výrobních procesů a výrobků šetrných k životnímu pro- středí,

— podpora širšího využití systému Společenství řízení pod- niků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí

(EMAS) (1) a rozvoj podnětů pro společnost je zveřejnění přísných a nezávislých ověřených zpráv o stavu, opatře- ních a účinnosti kroků uskutečněných v oblasti ochrany životního prostředí nebo v oblasti udržitelného rozvoje,

— zřídit pomocný program, který se zaměří na pomoc pod- nikům vyhovět stanoveným požadavkům a který poskytne zvláštní pomoc malým a středním podnikům,

— stimulovat zavedení systému odměn pro podniky dosa- hující úspěchů v oblasti ochrany životního prostředí,

— stimulovat inovaci výrobků s cílem uvádět na trh výrobky šetrné k životnímu prostředí také pomocí lepšího šíření výsledků programu LIFE (2),

— podnítit přijímání dobrovolných závazků nebo dohod zaměřených na dosažení jasných environmentálních cílů, včetně stanovení postupů v případě jejich nesplnění;

6. Zajistit, aby jednotliví spotřebitelé, podniky a veřejné orgány v rolích kupců byli lépe informováni o dopadu výrobních procesů a výrobků na životní prostředí s cílem dosáhnout udržitelných spotřebních vzorců. To vyžaduje:

— podporu užívání ekoznaček a dalších forem informací a označování týkajících se ochrany životního prostředí, které umožní spotřebitelům porovnat dopady výrobků stejného druhu v oblasti ochrany životního prostředí,

— podpora používání vlastního prohlášení výrobců o vznik- lých environmentálních dopadech a předcházení klam- ným informacím,

— propagovat při zadávání veřejných zakázek environmen- tální politiku, která umožňuje zohlednit charakteristiku životního prostředí a možnou integraci problematiky životního cyklu z hlediska životního prostředí, včetně výrobní fáze, při postupech zadávání veřejných zakázek, přičemž jsou respektována pravidla Společenství pro hospodářskou soutěž a vnitřní trh, a obecné pokyny pro tuto politiku jsou založeny na nejlepších praktikách uplatňovaných v této oblasti, a zahájení procesu pře- zkoumání ekologických kritérií politiky zadávání veřej- ných zakázek v institucích Společenství;

7. Podpora integrace problematiky životního prostředí do finančního odvětví. To vyžaduje:

— zvážení dobrovolných kroků ve spolupráci s finančním odvětvím, což zahrnuje vytvoření obecných pokynů pro integraci údajů týkajících se environmentálních nákladů v ročních finančních zprávách společností a výměnu informací mezi členskými státy o nejlepších praktikách uplatňovaných ve finanční politice,

(1) Nařízení (ES) č. 761/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne

19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1).

(2) Nařízení (ES) č. 1655/2000 Evropského parlamentu a Rady ze dne

17. července 2000 o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE) (Úř. věst. L 192, 28.7.2000, s. 1).

— vyzvat Evropskou investiční banku, aby posílila integraci environmentálních cílů a zohlednění problematiky život- ního prostředí do svých úvěrových činností, především s ohledem na podpoření udržitelného rozvoje v kandidát- ských zemích,

— propagovat integraci environmentálních cílů a zohled- nění problematiky životního prostředí do činností dalších finančních institucí, například Evropské banky pro obnovu a rozvoj;

8. Vytvoření systému odpovědnosti Společenství, což vyžaduje mezi jiným:

— legislativu týkající se odpovědnosti za škody na životním prostředí;

9. Zlepšení spolupráce a partnerských vztahů se spotřebitel- skými organizacemi a nevládními organizacemi, podporou lepšího pochopení problematiky životního prostředí evrop- skými občany a účasti při řešení této problematiky, což vyža- duje:

— zajistit přístup k informacím, účasti a právu urychlenou ratifikací Aarhuské úmluvy (1) Společenstvím a členskými státy,

— podpořit snazší přístup občanů k informacím o stavu životního prostředí a jeho vývoji v souvislosti s vývojo- vými směry v hospodářské, sociální a zdravotní oblasti,

— všeobecné zvýšení environmentálního uvědomění,

— vypracovat všeobecná pravidla a principy pro dobré řízení oblasti životního prostředí v rámci procesu dia- logů;

10. Napomáhání a podpora účinného a udržitelného využívání a nakládání s půdou a moři s ohledem na problematiku životního prostředí. To vyžaduje, při plném respektování zásady subsidiarity, tyto kroky:

— podpora užívání nejlepší praxe s ohledem na udržitelné územní plánování, které zohledňuje specifické regionální okolnosti a klade důraz zejména na Integrovaný program řízení pobřežních zón,

— podpora užívání nejlepší praxe a sítě podporující výměnu zkušeností při dosahování udržitelného rozvoje zejména v městských oblastech, mořských, pobřežních a horských oblastech, mokřadových oblastech a v dalších citlivých přírodních oblastech,

— posílení využívání agro-environmentálních opatření, zahrnout do nich větší počet zdrojů a rozšířit jejich pole působnosti v rámci společné zemědělské politiky,

— podpora členských států, aby zvážily užití regionálního plánování jako nástroje, který zajistí občanům zlepšení ochrany životního prostředí, a podpořit výměnu zkuše- ností při dosahování udržitelného rozvoje na regionální úrovni zejména v městských oblastech a v hustě osíd- lených oblastech.

(1) Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně ve věcech životního prostředí, Aarhus,

25. června 1998.

Článek 4

Tematické strategie

1. Činnosti podle článků 5 až 8 zahrnují rozvoj tematických stra- tegií a posouzení stávajících strategií s ohledem na přednostní problémy v oblasti ochrany životního prostředí, které vyžadují globální přístup. Tyto strategie mají zahrnovat určení návrhů, které jsou nezbytné k dosažení cílů stanovených v programu, a předvídaných postupů k jejich přijetí. Tyto strategie jsou před- loženy Evropskému parlamentu a Radě a, kde je to vhodné, mají formu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, které je při- jato v souladu v postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy. Návrhy právních předpisů, podléhající právnímu základu návrhů, které vzejdou z těchto strategií, se přijmou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy.

2. Tematické strategie mohou obsahovat přístupy stanovené v článku3av článku 9 a odpovídající jakostní i množstevní envi- ronmentální cíle a časové plány, podle kterých mohou být před- pokládaná opatření měřena a hodnocena.

3. Tematické strategie mají být vytvářeny a prováděny po pora- dách se zúčastněnými stranami, například nevládními organiza- cemi, podniky, dalšími sociálními partnery a veřejnými správními orgány, přičemž by měla být v rámci tohoto postupu zajištěna, kde je to vhodné, porada s kandidátskými zeměmi.

4. Tematické strategie mají být předkládány Evropskému parla- mentu a Radě nejpozději do 3 let od přijetí tohoto programu. Zpráva z poloviny období, ve které Komise zhodnotí pokrok dosažený při zavádění programu, bude obsahovat přezkoumání tematických strategií.

5. Komise podává každoročně Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokrocích dosažených při rozvoji a provádění strategií a o jejich účinnosti.

Článek 5

Cíle a prioritní oblasti činnosti pro řešení problému změny klimatu

1. Cíle stanovené v článku 2 mají být naplněny sledováním těchto cílů:

— ratifikace Kjótského protokolu k rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu a dosažení jeho vstupu v platnost do roku 2002, a naplnění závazku přijatého v Kjótu o snížení emisí do let 2008 až 2012o8%v porovnání k hod- notám z roku 1990 pro Evropské společenství jako celek, v souladu se závazky jednotlivých členských států o snížení emisí stanovených v závěrech Rady ze dne 16. a 17. června 1998,

— do roku 2005 uskutečnit viditelný pokrok v naplňování závazků přijatých podle Kjótského protokolu,

— vybudovat důvěryhodnou pozici Společenství, ze které může obhájit mezinárodní dohodu o přísnějších cílech ke snížení emisí pro druhé období přijímání závazků, které je stanoveno v Kjótském protokolu. Tato dohoda by měla směřovat k výraznému omezení emisí, přičemž se plně přihlíží mezi jiným k výsledkům třetí hodnotící zprávy IPCC a bere se v úvahu nutnost směřovat ke globálně vyrovnané distribuci emisí skleníkových plynů.

2. Tyto cíle jsou naplňovány mimo jiné pomocí těchto priorit- ních činností:

i) provádění mezinárodních závazků týkajících se klimatu, včetně Kjótského protokolu, pomocí:

a) zhodnocení výsledků Evropského programu pro změnu klimatu a na jeho základě přijetím účinných společných a koordinovaných politických linií a opatření, kde je to vhodné, pro různá odvětví, které budou doplňovat vnitro- státní opatření členských států;

b) směřování k vytvoření rámce Společenství pro rozvoj efektivního obchodování s emisemi CO2 s možností jeho rozšíření na další skleníkové plyny;

c) zlepšení monitorování skleníkových plynů a pokroků v naplňování závazků členských států přijatých podle vnitřní dohody o podílu na škodách;

ii) snížení emisí skleníkových plynů v energetickém odvětví:

a) co nejrychlejším vypracováním přehledu a následným pře- zkoumáním dotací, které maří účinné a udržitelné využí- vání energie, s cílem postupně takové dotace zrušit;

b) podpořením přechodu k obnovitelným palivům a fosilním palivům s nižším obsahem uhlíku pro výrobu elektrické energie;

c) podpořením využití obnovitelných energetických zdrojů i pomocí podpůrných opatření, i na místní úrovni, s ohle- dem na naplnění orientačního cíle 12 % z celkového využití energie do roku 2010;

d) zavedením podpůrných opatření ke zvýšení kombinované výroby tepla a elektřiny a prováděním opatření, jejichž cílem je zdvojnásobení celkového podílu kombinované výroby tepla a elektřiny ve Společenství jako celku na 18 % z celkové hrubé produkce elektřiny;

e) předcházením vzniku emisí metanu, které pocházejí z výroby a z distribuce energie, a jejich snížením;

f) podporováním energetické účinnosti;

iii) snížení emisí skleníkových plynů v dopravním odvětví:

a) určením a přijetím specifických opatření vedoucích ke sní- žení emisí skleníkových plynů vznikajících vlivem letecké dopravy, jestliže o takovém opatření Mezinárodní organi- zace pro civilní letectví nerozhodne do roku 2002;

b) určením a přijetím specifických opatření vedoucích ke sní- žení emisí skleníkových plynů vznikajících vlivem námořní dopravy, jestliže o takovém opatření Meziná- rodní námořní organizace nerozhodne do roku 2003;

c) podporou přesunu k efektivnějším a čistším formám dopravy a zároveň k lepší organizaci a logistice dopravy;

d) vyzváním Komise, v souvislosti s cílem Evropského spo- lečenství snížit emise skleníkových plynůo8 %,k předlo- žení do konce roku 2002 sdělení o množstevních environ- mentálních cílech pro udržitelný přepravní systém;

e) určením a přijetím dalších specifických opatření, společně s příslušnými právními předpisy, vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů vznikajících vlivem motorových vozidel včetně N2O;

f) podporou rozvoje a využití alternativních paliv a vozidel s nízkou spotřebou paliv za účelem podstatného a postup- ného zvyšování jejich podílu;

g) podporou opatření, která zohlední plné environmentální náklady v ceně přepravy;

h) oddělením propojení mezi hospodářským růstem a poža- davky kladenými na přepravu s cílem snížit environmen- tální dopad;

iv) snížení emisí skleníkových plynů v průmyslové výrobě:

a) podporou zavádění ekologicky efektivních metod a tech- nik do průmyslové výroby;

b) rozvojem prostředků, které napomohou malým a střed- ním podnikům přizpůsobit, inovovat a zlepšit jejich výkonnost;

c) podporou rozvoje alternativ, které jsou s ohledem na životní prostředí zdravější a jsou technicky proveditelné, včetně ustanovení opatření Společenství, a, kde je to vhodné a proveditelné, postupným zastavením výroby a snížením používání průmyslových fluorovaných plynů HFC (hydrofluoruhlovodíky), PFC (perfluoruhlovodíky) a SF6 (fluorid sírový), s cílem snížit emise těchto plynů;

v) snížení emisí skleníkových plynů v dalších odvětvích:

a) podporou energetické hospodárnosti, zejména pro vytá- pění, klimatizování a rozvod teplé užitkové vody, ve sta- vebních návrzích;

b) zohledněním nutnosti snížit emise skleníkových plynů, zároveň s dalším zohledněním problematiky životního prostředí, ve společné zemědělské politice a ve strategii Společenství pro nakládání s odpady;

vi) využití další vhodných nástrojů, jakými je například:

a) podpora využití fiskálních opatření, včetně vhodného rámce Společenství pro energetickou daň ve vhodném čase, s ohledem na podpoření přechodu k hospodárněj- šímu využití energie, k čistším formám energie a přepravy a na podpoření technologické inovace;

b) podpora uzavírání environmentálních dohod o snížení emisí skleníkových plynů s průmyslovým odvětvím;

c) zajistit, aby se změna klimatu stala hlavním tématem poli- tických linií Společenství pro výzkum a technologický rozvoj a pro národní programy výzkumu.

3. Vedle opatření vedoucích ke zmírnění změny klimatu by mělo Společenství připravit opatření zaměřená na přizpůsobení důsled- kům změny klimatu pomocí:

— přezkum politik Společenství, zejména těch, které se vztahují ke změně klimatu, aby bylo toto nezbytné přizpůsobení při- měřeně zohledněno v investičních rozhodnutích,

— podpora vytvoření regionálních modelů a posudků klimatu jak k přípravě regionální opatření k přizpůsobení, týkající se například správy vodních zdrojů, zachování biologické roz- manitosti, zastavení vzniku pouští a povodní, tak i podpora zvýšení environmentálního uvědomění občanů a podniků.

4. Musí být zajištěno zohlednění problematiky změny klimatu v rámci rozšíření Společenství. To mezi jiným vyžaduje tyto akce vůči kandidátským zemím:

— podporovat vybudování struktur pro provádění domácích opatření za využití mechanismů z Kjóta a pro zlepšení moni- torování emisí a pro zlepšení podávání zpráv o emisích,

— podněcovat vytvoření více udržitelného přepravního a ener- getického odvětví,

— zajistit další posílení spolupráce s kandidátskými zeměmi v problematice změny klimatu.

5. Boj proti změně klimatu vytvoří nedílnou součást politiky vnějších vztahů Evropské unie a představuje jednu z priorit v poli- tice udržitelného rozvoje. To vyžaduje soustředěné a koordino- vané úsilí ze strany Společenství a jeho členských států zaměřené na:

— vybudování nezbytných struktur pomáhajících rozvojovým

pro čistý rozvoj stanoveným v Kjótském protokolu a pomocí společného provádění,

— odpověď na určené potřeby přepravy a technologií,

— pomoc při zvládání přizpůsobení změnám klimatu v daných zemích.

Článek 6

Cíle a prioritní oblasti činnosti pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti

1. Cíle stanovené v článku 2 mají být naplněny sledováním těchto cílů:

— zastavení poklesu biologické rozmanitosti, čehož má být dosaženo do roku 2010, včetně předcházení a zmírnění vlivu invazivních cizích druhů a genotypů,

— ochrana a vhodná obnova přírody a biologické rozmanitosti před vlivem škodlivých znečišťujících emisí,

— zachování, vhodná obnova a udržitelné využívání mořského prostředí, pobřežních a mokřadních oblastí,

— zachování a vhodná obnova přírodních oblastí významné estetické hodnoty, včetně oblastí kultivovaných a citlivých,

— zachování druhů a stanovišť se zvláštním důrazem na před- cházení roztříštění stanovišť,

— podpora udržitelného využívání půdy se zvláštním důrazem na předcházení vzniku půdní eroze, znehodnocování půdy, její kontaminace a vznikání pouští.

2. Tyto cíle jsou naplňovány pomocí těchto prioritních činností, při zohlednění zásady subsidiarity, na základě stávajících globál- ních a regionálních úmluv a strategií a plného provádění přísluš- ných právních předpisů Společenství. Ekosystémový přístup, tak jak byl přijat v Úmluvě o biologické rozmanitosti (1), je uplatňo- ván, kdykoli je to vhodné:

a) v oblasti biologické rozmanitosti:

— zajištění provádění a napomáhání monitorování a hodno- cení strategie Společenství pro biologickou rozmanitost a příslušných plánů činnosti, také pomocí programu shro- mažďování údajů a informací, stanovení příslušných uka- zatelů a podporování využívání nejlepších dostupných technik a nejlepší ekologické praxe,

— podpora výzkumu biologické rozmanitosti, genetických zdrojů, ekosystémů a lidské činnosti,

zemím a zemím s přechodnou ekonomikou, například  

pomocí podporování projektů v souvislosti s mechanismem

(1) Úř. věst. L 309, 13.12.1993, s. 1.

— vývoj opatření k posílení udržitelného využívání, udrži- telné výroby a udržitelných investic ve vztahu k biologické rozmanitosti,

— podpora soustavného hodnocení, dalšího výzkumu a spo- lupráce v oblasti problematiky ohrožených druhů,

— podpora, na globální úrovni, rovného podílu na prospě- chu plynoucím z využití genetických zdrojů k provedení článku 15 Úmluvy o biologické rozmanitosti o přístupu ke genetickým zdrojům pocházejícím z třetích zemí,

— vývoj opatření zaměřených na předcházení a kontrolu invazivních cizích druhů, včetně cizích genotypů,

— zřízení sítě Natura 2000 a zavedení nezbytných technic- kých a finančních nástrojů a opatření nutných k jejímu plnému provádění a k ochraně druhů chráněných podle směrnic pro stanoviště a ptáky, které nespadají do oblastí sítě Natura 2000,

— podpora rozšíření sítě Natura 2000 do kandidátských zemí;

b) v oblasti živelních pohrom a katastrof:

— podpora koordinace na úrovni Společenství činností člen- ských států v souvislosti s přírodními neštěstími a kata- strofami, například pomocí vytvoření sítě pro výměnu zkušeností při uplatňování praxe a nástrojů pro jejich předcházení,

— vývoj dalších opatření napomáhajících předcházení rizi- kům vážných havárií, zejména s důrazem na rizika spo- jená s produktovody, dobýváním nerostných surovin, námořní přepravou nebezpečných látek, jakož i vývoj opa- tření v souvislosti s odpadem vznikajícím při dobývání nerostných surovin;

c) stanovení tematické strategie pro ochranu půdy, zaměřené mezi jiným na předcházení vzniku znečištění, eroze a pouští, postupnému znehodnocování půdy, zabrání půdy a hydro- geologickým rizikům s přihlédnutím k regionální rozmani- tosti včetně zvláštností horských a suchých oblastí;

d) podpora udržitelného řízení těžebního průmyslu s cílem snížit jeho dopad na životní prostředí;

e) podpora integrace cíle zachování a obnovení krajin s estetic- kým významem do dalších politik včetně turismu, s ohledem na odpovídající mezinárodní nástroje;

f) podpora integrace zohlednění problematiky biologické roz- manitosti do zemědělských politických linií a podpora udrži- telného venkovského rozvoje a multifunkčního a udržitelného zemědělství pomocí:

— podpora plného využívání stávajících možností společné zemědělské politiky a dalších politických opatření,

— podpora zemědělství šetrnějšího k životnímu prostředí, včetně vhodného zavádění extenzivních výrobních metod, podpora integrovaných zemědělských praktik,

ekologického zemědělství a zemědělské biologické rozma- nitosti při budoucím přehodnocení společné zemědělské politiky, s ohledem na nutnost vyváženého přístupu k mul- tifunkční úloze venkovských společenství;

g) podpora udržitelného využívání moří a zachování mořských ekosystémů, včetně mořského dna, oblastí ústí řek a pobře- žních oblastí, se zvláštním důrazem kladeným na místa s vyso- kým významem biologické rozmanitosti, pomocí:

— podpora větší integrace problematiky životního prostředí do společné rybářské politiky s využitím možnosti pro přezkum v roce 2002,

— tematické strategie pro ochranu a zachování mořského prostředí, která mezi jiným zohlední podmínky a povin- nosti pro provádění úmluv týkajících se moří, a nutného snížení emisí pocházejících z mořské přepravy a dalších činností prováděných na moři nebo na souši, a jejich dopadů na životní prostředí,

— podpora integrovaného řízení pobřežních zón z hlediska ochrany životního prostředí,

— další podpora ochrany mořských oblastí zejména pomocí sítě Natura 2000, jakož i pomocí dalších proveditelných prostředků Společenství;

h) provádění a další rozvoj strategií a opatření týkajících se lesů v souladu se strategií Evropské unie pro lesní hospodářství, s ohledem na zásadu subsidiarity a důraz na biologickou roz- manitost, při začlenění těchto bodů:

— zlepšení stávajících opatření Společenství na ochranu lesů a provádění udržitelného řízení lesů z hlediska ochrany životního prostředí mezi jiným pomocí národních pro- gramů pro lesní hospodářství ve spojení s plány pro roz- voj venkova, se zvýšeným důrazem na monitorování roz- manitých úloh lesů v souladu s doporučeními přijatými na Ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě a na Fóru Organizace spojených národů o lesích a v Úmluvě o bio- logické rozmanitosti a na dalších fórech,

— podpora účinné koordinace mezi všemi odvětvími poli- tiky, které se týkají lesního hospodářství, včetně soukro- mého odvětví, jakož i koordinace mezi všemi zúčastně- nými stranami zapojenými do problematiky lesního hospodářství,

— podpora zvýšení podílu dřeva vyráběného v rámci udrži- telného vzorce výroby na trhu, mezi jiným pomocí pod- pory pro udělování oprávnění pro udržitelné řízení les- ního hospodářství z hlediska ochrany životního prostředí a podpora označování produktů takového lesního hospo- dářství,

— neustálá aktivní účast Společenství a členských států při provádění globálních a regionálních usnesení a při rozho- vorech a jednáních týkajících se problematiky lesního hospodářství,

— přezkum možností pro použití aktivních opatření k zabrá- nění obchodu s nelegálně vytěženým dřevem a k boji s takovým obchodem,

— podpora zohlednění vlivů změny klimatu na lesní hospo- dářství;

i) v oblasti geneticky modifikovaných organismů:

— vypracování ustanovení a metod pro posouzení rizik ply- noucích z geneticky modifikovaných organismů, pro detekci geneticky modifikovaných organismů, pro jejich označení a pro možnost zpětného vysledování geneticky modifikovaných organismů, za účelem umožnit účinné monitorování a kontrolování jejich vlivu na zdraví a na životní prostředí,

— snaha o urychlenou ratifikaci a provádění Kartagenského protokolu o biologické bezpečnosti a podpora vytvoření nezbytných regulativních rámců ve třetích zemích pomocí technické a finanční pomoci.

Článek 7

Cíle a prioritní oblasti činnosti pro životní prostředí, lidské zdraví a kvalitu života

1. Cíle stanovené v článku 2 mají být naplněny sledováním těchto cílů, s ohledem na příslušné normy, obecné pokyny a pro- gramy Světové zdravotnické organizace (WHO):

— dosažení lepšího chápání ohrožení životního prostředí a lid- ského zdraví s cílem podniknout opatření k předcházení a ke zmírnění této hrozby,

— přispění k lepší kvalitě života pomocí integrovaného přístupu, který je zaměřený na městské oblasti,

— dosažení během jedné generace (2020) toho, aby chemikálie byly vyráběny a používány způsobem, který nemá výrazně negativní dopady na lidské zdraví a na životní prostředí, a pochopit nutnost překonat nedostatečné znalosti týkající se vlastností, využití a zneškodňování chemikálií, jakož i následků exponování chemikáliím,

— nebezpečné chemikálie by měly být nahrazeny bezpečnějšími chemikáliemi nebo bezpečnějšími alternativními technolo- giemi, při kterých se chemikálií nevyužívá, s cílem snížení rizik pro zdraví člověka a pro životní prostředí,

— snížení dopadu vlivu pesticidů na lidské zdraví a na životní prostředí, na všeobecnější úrovni dosažení udržitelnějšího využívání pesticidů a výrazné celkové snížení využívání pes- ticidů a z toho plynoucích rizik způsobem, který dovolí nut- nou ochranu úrody. Používané pesticidy, které jsou perzi- stentní, bioakumulativní, toxické nebo mají další zneklidňující vlastnosti, by měly, kde je to možné, být nahrazeny pesticidy méně nebezpečnými,

— dosažení úrovně jakosti spodní a povrchové vody, která nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro životní prostředí, ani na ně nemá vážný dopad, a zajištění udržitelných hodnot čerpání z vodních zdrojů pro dlouhodobé období,

— dosažení úrovně jakosti vzduchu, která nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro životní prostředí, ani na ně nemá výrazně negativní dopad,

— podstatné snížení počtu osob pravidelně exponovaných dlou- hodobě průměrným hladinám hluku, pocházejících zejména z dopravy, které mají podle vědeckých studií škodlivý vliv na lidské zdraví, a příprava dalšího kroku při práci na směrnici o hluku.

2. Tyto cíle jsou naplňovány pomocí těchto prioritních činností:

a) posílením výzkumných programů a vědeckých expertíz Spo- lečenství, a podporou mezinárodní koordinace národních výz- kumných programů kvůli dosažení cílů v oblasti lidského zdraví a životního prostředí, zejména:

— určením a doporučením prioritních oblastí pro výzkum a pro zavedení opatření, mezi jinými především oblasti týkající se možných vlivů zdrojů elektromagnetického znečištění na lidské zdraví, a také věnováním pozornosti zejména vývoji a legalizaci metod alternativních k testo- vání na zvířatech, zejména pokud jde o bezpečnost che- mických složek,

— definováním a vývojem ukazatelů lidského zdraví a život- ního prostředí,

— opětovným přezkoumáním, vývojem a aktualizací stávajících zdravotních norem a mezních hodnot, zejména se zohledněním vlivu na potenciálně zranitelné skupiny, jakými jsou například děti nebo staří lidé, a vzájemného působení a synergického vlivu různých znečišťujících látek,

— přezkoumáním vývojových tendencí a zavedením mecha- nismu rychlého varování pro nové nebo vznikající pro- blémy;

b) v oblasti chemikálií:

— uvalením zodpovědnosti na výrobce, dovozce a uživatele za šíření vědomostí o všech chemikáliích (povinnost péče) a posouzením rizik plynoucích z jejich užívání, i ve výrob- cích, a z jejich opětovného použití a zneškodňování,

— vyvinutím soudržného systému, založeného na vícevrstev- ném přístupu, s vyloučením chemických látek používaných ve velmi malých množstvích, který slouží k testování, posuzování rizik a řízení rizik nových a stávajících látek a který využívá testovacích postupů sni- žujících nutnost testování na zvířatech a rozvíjejících alter- nativní testovací metody,

— zajištěním, že znepokojující chemické látky podléhají urychleným postupům řízení rizik a že vysoce znepoko- jující chemické látky, zejména látky karcinogenní, muta- genní nebo toxické pro reprodukci a látky s vlastnostmi perzistentních organických znečišťujících látek (POP), se používají pouze v oprávněných a definovaných případech a jejich použití musí podléhat předchozímu schválení,

— zajištěním, že výsledky posuzování rizik plynoucích z che- mikálií jsou plně zohledněny ve všech oblastech právních předpisů Společenství o chemikáliích a zabráněním dupli- city práce,

— poskytnutím kritérií, která umožní integrovat mezi látky vysoce znepokojující látky perzistentní, bioakumulativní a toxické a látky vysoce perzistentní a vysoce bioakumu- lativní a látky, které předpokládají přídavek známých endokrinních narušitelů poté, co se stanoví dohodnuté tes- tovací metody a kritéria,

— zajištěním, že jsou hlavní opatření nezbytná k dosažení určených cílů, vyvíjena tak rychle, aby mohla vstoupit v platnost před přezkumem v polovině období,

— zajištěním přístupu veřejnosti k neutajovaným informacím registru Společenství pro chemikálie (registr REACH);

c) v oblasti pesticidů:

— plným prováděním uplatnitelných právních rámců (1) a přezkoumáním jejich účinnosti a jejich pozměněním tak, aby zajišťovaly vysoký stupeň ochrany. Tato kontrola může ve vhodných případech zahrnovat využití porov- návacích posuzování a vyvinutí postupů povolujících uve- dení na trh,

— tematickou strategií pro udržitelné využívání pesticidů, která je zaměřena na:

i) minimalizaci nebezpečí a rizik, která představuje využívání pesticidů pro lidské zdraví a pro životní pro- středí;

ii) zlepšené kontroly využívání a distribuce pesticidů;

iii) snížení úrovní zdraví škodlivých aktivních látek, zejména pomocí nahrazování nejvíce nebezpečných látek bezpečnějšími alternativami, včetně nechemic- kých;

iv) podpora využívání technik pěstování s nízkými vstupy

dobré postupy a podporou zvážení možného použití finančních nástrojů;

v) průhledný systém ohlašování a monitorování pokroků, dosažených v naplňování cílů této strategie a zavedení vhodných ukazatelů;

d) v oblasti chemikálií a pesticidů:

— směřováním k urychlené ratifikaci Rotterdamské úmluvy o předchozím souhlasu, založeném na informacích pro určité nebezpečné chemikálie a pesticidy, které jsou před- mětem mezinárodního obchodu, a Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP),

— změnou nařízení Rady (EHS) č. 2455/92 ze dne 23. čer- vence 1992 o vývozu a dovozu určitých nebezpečných chemických látek (2) tak, aby bylo přizpůsobeno Rotter- damské úmluvě, aby byly zlepšeny jeho procedurální mechanismy a aby se zlepšil přenos informací do rozvo- jových zemí,

— podporou zlepšení nakládání s chemikáliemi a pesticidy v rozvojových a kandidátských zemích, a zejména odstra- nění zásob zastaralých pesticidů mezi jiným podporou projektů zaměřených na toto odstranění,

— přispěním k mezinárodnímu úsilí o vypracování strategic- kého přístupu pro mezinárodní nakládání s chemikáliemi;

e) v oblasti udržitelného využívání vod a dosažení vysoké jakosti vod:

— zajištěním vysokého stupně ochrany povrchových a pod- zemních vod, zabráněním jejich znečištění a podpo- rováním udržitelného využívání vod,

— směřováním k plnému provádění rámcové směrnice pro vodní hospodářství (3) s cílem dosáhnout uspokojivého ekologického, chemického a množstevního stavu vody a soudržného a udržitelného řízení vodních zdrojů,

— vyvinutím opatření zaměřených na zastavení vypouštění, emisí a ztrát prioritních nebezpečných látek v souladu s ustanoveními rámcové směrnice pro vodní hospodářství,

— zajištěním vysokého stupně ochrany vod ke koupání, zejména přezkoumáním směrnice pro vody ke koupání (4),

a bez použití pesticidů, mezi jiným zvýšením uvědo-  

mělosti uživatelů, podporou používání předpisů pro

(1) Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění pří- pravků na ochranu rostlin na trh (Úř. věst. L 230, 19.8.1991, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2001/49/ES (Úř. věst. L 176, 29.6.2001, s. 61).

(2) Úř. věst. L 251, 29.8.1992, s. 13. Nařízení naposledy pozměněné naří- zením Komise (ES) č. 2247/98 (Úř. věst. L 282, 20.10.1998, s. 12).

(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne

23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).

(4) Směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání (Úř. věst. L 31, 5.2.1976, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

— zajištěním integrace konceptů a přístupů stanovených v rámcové směrnici pro vodní hospodářství a dalších směrnic o ochraně vod do dalších politik Společenství;

f) v oblasti jakosti ovzduší by vypracování a provádění opatření stanovených v článku 5 pro přepravní, průmyslové a energe- tické odvětví mělo být slučitelné se zlepšováním jakosti ovzduší a mělo by k tomuto zlepšování přispívat. Další před- pokládaná opatření jsou:

— zlepšení monitorování a posuzování jakosti ovzduší, včetně usazování znečišťujících látek, a ustanovení o infor- mování veřejnosti, zejména vyvinutí a používání ukaza- telů,

— vypracování tematické strategie k posílení soudržné a inte- grované politiky znečišťování ovzduší s cílem určit prio- rity pro další činnost, přezkoumání a vhodné aktualizo- vání norem pro jakost ovzduší a národních emisních stropů s cílem dosáhnout dlouhodobého cíle nepřesaho- vat kritické zatížení a kritické hodnoty, a stanovení lepšího systému pro sbírání informací, modelování a předvídání,

— přijetí vhodných opatření týkajících se přízemního ozónu a částic,

— zvážení jakosti vnitřního ovzduší a jeho vlivů na lidské zdraví a navržení vhodných doporučení pro budoucí opa- tření,

— převzetí vedoucí úlohy při jednáních a při provádění Mon- trealského protokolu o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu,

— převzetí vedoucí úlohy při jednáních o jakosti ovzduší v Evropě a posílení propojení a interakcí s mezinárodním procesem přispívajícím k dosažení čistého ovzduší v Evropě,

— další rozvoj specifických nástrojů Společenství pro snižo- vání emisí pocházejících z příslušných kategorií zdrojů;

g) v oblasti hluku:

— doplněním a dalším zlepšením opatření, včetně vhodných postupů schvalování typů, týkajících se emisí hluku pocházejících ze služeb a výrobků, zejména z motorových vozidel, včetně opatření ke snížení hluku pocházejícího z interakce mezi pneumatikami a povrchem vozovky, které neohrozí bezpečnost provozu na pozemních komu- nikacích, ze železničních vozidel a ze stacionárních strojů,

— rozvojem a uplatňováním nástrojů zaměřených na vhodné

h) v oblasti životního prostředí ve městech:

— určením tematické strategie, která podporuje integrovaný horizontální přístup napříč politikami Společenství a která zlepšuje jakost městského prostředí, s přihlédnutím k pokroku dosaženému při uplatňování stávajícího rámce pro spolupráci (1), který může být přezkoumán, a která je zaměřena na:

— podporu programu Místní agenda 21,

— oslabení propojení mezi hospodářským růstem a požadavky na přepravu cestujících,

— potřebu zvýšení podílu železniční, lodní, pěší a cykli- stické dopravy v přepravě veřejnosti,

— potřebu řešení zvyšujícího se objemu dopravy a zave- dení výrazného oddělení růstu dopravy a růstu hru- bého domácího produktu,

— potřebu podpory využívání vozidel s nízkými hodno- tami emisí ve veřejné dopravě,

— přihlížení k ukazatelům týkajícím se městského pro- středí.

Článek 8

Cíle a prioritní oblasti činnosti pro udržitelné využívání a nakládání s přírodními zdroji a odpady

1. Cíle stanovené v článku 2 mají být naplněny sledováním těchto cílů:

— snaha o zajištění, že spotřeba zdrojů a s tím spojené následky nepřesáhnou únosnost životního prostředí, a k prolomení vazby mezi hospodářským růstem a využíváním zdrojů. V této souvislosti se připomíná orientační cíl dosáhnout do roku 2010 ve Společenství 22 % podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů s ohledem na drastické zvýšení ener- getické hospodárnosti a hospodárnosti využívání zdrojů,

— dosažením významného celkového snížení objemů produko- vaných odpadů pomocí podnětů, zaměřených na prevenci vzniku odpadů, cestou lepší hospodárnosti nakládání se zdroji a pomocí přechodu k udržitelnějším výrobním a spotřebním vzorcům,

— významným snížením množství odpadu určeného k odstra- nění a objemu produkovaného nebezpečného odpadu, při- čemž je nutné zabránit zvýšení emisí do ovzduší, vody a půdy,

snížení hluku z dopravy, například pomocí snížení nároků  

kladených na dopravu, přechodů k méně hlučným způso- bům dopravy; podporou technických opatření a udržitel- ného plánování dopravy;

(1) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1141/2001/ES ze dne

27. června 2001 o rámci Společenství pro spolupráci k podpoře udr- žitelného městského rozvoje (Úř. věst. L 191, 13.7.2001, s. 1).

— podporou opětovného použití a zajištěním, že úroveň nebez- pečnosti u produkovaných odpadů se sníží a že tyto odpady budou představovat co možná nejmenší riziko; upřednostňo- váním opětovného použití a zejména recyklování; snížením množství odpadu určeného k odstranění na minimum a zajiš- těním jeho bezpečného zneškodnění; zajištěním, že odpad určený ke zneškodnění se zpracovává co možné nejblíže místu, kde je produkován, do té míry, aby nebyla snížena účinnost postupů nakládání s odpady.

2. Tyto cíle jsou naplňovány, s přihlédnutím k integrovanému přístupu odpadové politiky a ke strategii Společenství pro naklá- dání s odpady (1), pomocí těchto prioritních činností:

i) rozvojem tématické strategie o udržitelném využívání zdrojů a nakládání se zdroji, která mezi jiným zahrnuje:

a) odhadnutí toků materiálu a odpadu ve Společenství, včetně dovozu a vývozu, například použitím nástroje ana- lýzy toku materiálu;

b) přezkoumání účinnosti politických opatření a dopadu subvencí vztahujících se k přírodním zdrojům a odpadu;

c) stanovení všeobecných a konkrétních cílů vedoucích k účinnému zužitkování zdrojů a ke zmenšenému využí- vání zdrojů, a oddělení vazeb mezi hospodářským růstem a negativními dopady na životní prostředí;

d) podpora těžebních a výrobních metod a technik, které podněcují ekoefektivnost a udržitelné využívání surových materiálů, energie, vody a dalších zdrojů;

e) rozvoj a zavedení široké škály nástrojů včetně výzkumu, přesunu technologie, ekonomických nástrojů a dalších nástrojů vycházejících z trhu, z programů nejlepší praxe a z ukazatelů účinného zužitkování zdrojů;

ii) rozvojem a zavedením opatření pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s odpady mezi jiným pomocí:

a) rozvoje souboru jakostních a množstevních cílů pro sní- žení, který zahrnuje veškeré příslušné odpady; těchto cílů má být ve Společenství dosaženo do roku 2010. Komise se vyzývá, aby připravila návrh týkající se těchto cílů do roku 2002;

b) podpora ekologicky zdravého a udržitelného pojetí výrobků;

c) zvýšení osvěty o možnosti veřejnosti přispět ke snížení odpadu;

d) formulování operativních opatření vedoucích k podpora prevence vzniku odpadu, například stimulování opětov- ného použití a obnovení nebo zrušení používání určitých látek a materiálů pomocí opatření týkajících se výrobků;

(1) Usnesení Rady ze dne 24. února 1997 o strategii Společenství pro nakládání s odpady (Úř. věst. C 76, 11.3.1997, s. 1).

e) vypracování dalších indikátorů v oblasti nakládání s odpady;

iii) rozvojem tematické strategie o recyklování odpadu, která zahrnuje mezi jiným tato opatření:

a) opatření směřující k zajištění třídění, sběru a recyklování prioritních toků odpadu;

b) další rozvoj zodpovědnosti výrobce;

c) rozvoj a přenos technologie zpracování a recyklování odpadů, která je šetrná k životnímu prostředí;

iv) rozvojem nebo přepracováním právních předpisů týkajících se odpadu, mezi jiným i stavebního a demoličního odpadu, kalů z čistíren odpadních vod (2), biodegradibilních odpadů, obalových odpadů (3), baterií (4) a lodní přepravy odpadu (5), ujasněním rozdílů pro stanovení, co je odpad a co odpad není, a vypracováním odpovídajících kritérií pro další rozpracování přílohy IIA a IIB rámcové směrnice o odpadech (6).

Článek 9

Cíle a prioritní oblasti činnosti pro řešení mezinárodních otázek

1. Cíl stanovený v článku 2 týkající se mezinárodních otázek a mezinárodních rozměrů čtyř prioritních oblastí v problematice životního prostředí stanovených v tomto programu zahrnuje tyto cíle:

— provádění ambiciózních environmentálních politik na mezi- národní úrovni zejména s přihlédnutím k únosnosti globál- ního životního prostředí,

— další podpora udržitelných spotřebních a výrobních vzorců na mezinárodní úrovni,

— učinění pokroku k zajištění vzájemné podpory mezi envi- ronmentálními a obchodními politikami a opatřeními.

(2) Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně život- ního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpad- ních vod v zemědělství (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 6). Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.

(3) Směrnice 94/62/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. pro- since 1994 o obalech a obalových odpadech (Úř. věst. L 365, 31.12.1994. s. 10). Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 1999/177(ES (Úř. věst. L 56, 4.3.1999, s. 47).

(4) Směrnice Komise 93/86/EHS ze dne 4. října 1993, kterou se přizpů- sobuje technickému pokroku směrnice Rady 91/157/EHS o bateriích a akumulátorech obsahujících určité nebezpečné látky (Úř. věst. L 264, 23.10.1993, s. 51).

(5) Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné rozhodnutím Komise 1999/861/EHS (Úř. věst. L 316, 10.12.1999, s. 45).

(6) Směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech

(Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 39). Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 96/350/ES (Úř. věst. L 135, 6.6.1996, s. 32).

2. Tyto cíle jsou naplňovány pomocí těchto prioritních činností:

a) integrováním environmentálních požadavků do všech vnějších politik Společenství, včetně společného fungování politiky obchodu a rozvoje, za účelem dosáhnout udržitel- ného rozvoje mezi jiným vypracováním obecných pokynů;

b) vytvořením komplexního souboru environmentálních cílů a cílů rozvoje, které mají být přijaty, jako součásti nového globálního ujednání nebo paktu na Světovém summitu o udr- žitelném rozvoji v roce 2002;

c) prací na posílení mezinárodního řízení v oblasti ochrany životního prostředí postupným opětovným posilováním multilaterální spolupráce a úředního rámce včetně zdrojů;

d) směřováním k urychlené ratifikaci, účinnému naplňování a provádění mezinárodních úmluv a dohod o životním pro- středí, ve kterých je Společenství smluvní stranou;

e) podporou udržitelné praxe v oblasti ochrany životního pro- středí v zahraničních investicích a exportních úvěrech;

f) zesílením úsilí na mezinárodní úrovni k dosažení dohody o metodách pro posuzování rizik pro lidské zdraví a pro životní prostředí, a o postupech pro řízení rizika s přihlédnu- tím k zásadě předběžné opatrnosti;

g) dosažením vzájemné podpory mezi obchodem a potřebami ochrany životního prostředí s patřičným zohledněním envi- ronmentální oblasti při posuzování dopadů multilaterálních obchodních dohod, které mají být uskutečněny, na trvale udr- žitelný rozvoj v prvotním stupni jejich vyjednávání a násled- ným přijetím příslušných opatření;

h) další podporou světového obchodního systému, který plně uznává multilaterální nebo regionální dohody v oblasti ochrany životního prostředí i zásadu předběžné opatrnosti, zvýšením možností pro obchod s výrobky a službami, které respektují životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj;

i) podporou přeshraniční spolupráce se sousedními zeměmi a regiony v oblasti ochrany životního prostředí;

j) podporou lepší provázanosti politik propojováním prací vykonaných v rámci různých úmluv, včetně posuzování vztahů mezi biologickou rozmanitostí a změnou klimatu a integrace problematiky v oblasti biologické rozmanitosti do provádění rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu a Kjótského protokolu.

Článek 10

Tvorba environmentální politiky

Cíle stanovené v článku 2 týkající se tvorby environmentální poli- tiky založené na účasti, na nejlepších dostupných vědeckých

poznatcích a na strategických přístupech stanovených v článku 3, jsou naplňovány pomocí těchto prioritních činností:

a) vývojem zlepšených mechanismů, všeobecných pravidel a zásad dobrého řízení, během tohoto procesu je na všech stupních každá zúčastněná strana široce a důkladně konzul- tována, za účelem napomáhat výběru nejúčinnější možnosti k dosažení nejlepších výsledků v oblasti ochrany životního prostředí a v oblasti udržitelného rozvoje s ohledem na navr- hovaná opatření;

b) posílením účasti nevládních organizací pracujících v oblasti ochrany životního prostředí v procesu konzultací a to cestou vhodné podpory, včetně financování Společenstvím;

c) zlepšením procesu tvorby politických linií pomocí:

— hodnocení ex-ante možných dopadů, zejména dopadů na životní prostředí, nových politických linií včetně možného rozhodnutí o nejednání a včetně legislativních návrhů a zveřejnění výsledků,

— hodnocení ex-post účinnosti stávajících opatření při napl- ňování jejich environmentálních cílů;

d) zajištěním, že problematika ochrany životního prostředí a zejména prioritní oblasti určené v tomto programu, tvoří hlavní prioritu pro výzkumné programy Společenství. Měly by být vykonávány pravidelné přezkumy potřeb a priorit envi- ronmentálního výzkumu v souvislosti s rámcovým progra- mem Společenství pro výzkum a technologický rozvoj. Zaji- štěním lepší koordinace výzkumu spojeného s oblastí ochrany životního prostředí probíhajícího v členských státech mezi jiným za účelem zlepšení uplatňování výsledků;

vybudováním mostů mezi environmentálními a dalšími aktéry v oblasti informací, školení, vzdělávání a politiky;

e) zajištěním pravidelného přísunu informací počínaje rokem 2003, které mohou napomoci k poskytnutí základu pro:

— politická rozhodnutí v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje,

— průběžnou kontrolu a přezkoumání odvětvových inte- gračních strategií stejně jako strategie pro udržitelný rozvoj,

— informování širší veřejnosti.

Vytváření takových informací bude podporováno pravidel- nými zprávami Evropské agentury pro životní prostředí a jiných příslušných orgánů. Tyto informace obsahují zejména:

— klíčové environmentální ukazatele,

— ukazatele stavu a tendencí vývoje životního prostředí,

— integrační ukazatele;

f) přezkoumáváním a pravidelným monitorováním informací a systémů zpráv s cílem dosáhnout soudržnějšího a účin- nějšího systému, který zajistí racionální podávání zpráv vysoké jakosti, srovnatelných a odpovídajících údajů a infor- mací o životním prostředí. Komise se vyzývá k co nejrych- lejšímu poskytnutí vhodného návrhu za tímto účelem. Poža- davky na monitorování, sběr údajů a podávání zpráv by měly být účinně zohledněny v budoucí environmentální legislativě;

g) posilováním ustanovení a využívání zařízení a nástrojů slou- žících k monitorování země (například satelitní technologie) k napomáhání při tvorbě a provádění politik.

mentu a Xxxx společně s jakýmikoliv návrhy na pozměnění, které může považovat za vhodné.

2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě závěrečné posouzení programu a stavu životního prostředí a vyhlídek v této oblasti v průběhu posledního roku tohoto programu.

Článek 12

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 11

Monitorování a hodnocení výsledků

1. Ve čtvrtém roce provádění tohoto programu zhodnotí Komise pokrok dosažený při jeho provádění společně se souvisejícím vývojem a vyhlídkami v oblasti životního prostředí. Toto zhod- nocení se provede na základě komplexního souboru ukazatelů. Komise předloží zprávu z poloviny období Evropskému parla-

V Bruselu dne 22. července 2002.

Za Evropský parlament předseda

X. XXX

Xx Xxxx předseda

P. S. MØLLER