NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 384/96

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 384/96

ze dne 22. prosince 1995

o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 113 této smlouvy,

s ohledem na nařízení o společné organizaci trhu se zemědělskými produkty a na nařízení přijatá na základě článku 235 Smlouvy týkající se zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů, a zejména na ustanovení uvedených nařízení, která umožňují odchylku od obecné zásady, že ochranná opatření na hranicích mohou být nahrazena pouze opatřeními stanovenými v uvedených nařízeních,

s ohledem na návrh Komise1,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu2,

(1) vzhledem k tomu, že Rada v nařízení (EHS) č. 2423/883 přijala společná pravidla ochrany před dumpingovými dovozy nebo dovozy subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství;

(2) vzhledem k tomu, že společná pravidla byla přijata v souladu s platnými mezinárodními závazky, zejména závazky, které vyplývají z článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu („GATT“), z Dohody o provádění článku VI GATT („antidumpingový kodex 1979“) a z Dohody o výkladu a provádění článků VI, XVI a XXIII GATT („kodex o subvencích a vyrovnávacích clech“);

(3) vzhledem k tomu, že mnohostranná obchodní jednání uzavřená v roce 1994 vedla k novým dohodám o provádění článku VI GATT a že s ohledem na tyto nové dohody je tudíž vhodné pravidla Společenství pozměnit; že s ohledem na rozdílný charakter nových pravidel pro dumping a subvence je rovněž žádoucí zavést pro každou z těchto dvou oblastí samostatný soubor pravidel Společenství; že v důsledku toho se nová pravidla pro ochranu před subvencemi a pro vyrovnávací cla stanoví v samostatném nařízení;

(4) vzhledem k tomu, že při uplatňování těchto pravidel k zachování rovnováhy mezi právy a povinnostmi vytvořené Dohodou o GATT je bezpodmínečně nutné, aby Společenství přihlédlo k výkladu těchto pravidel jeho nejvýznamnějšími obchodními partnery;

(5) vzhledem k tomu, že nová andidumpingová dohoda, neboli Dohoda o provádění

1 Úř. věst. C 319, 30. 11. 1995.

2 Úř. věst. C 17, 22. 1. 1996.

3 Úř. věst. L 209, 2. 8. 1988, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 522/94 (Úř. věst. L 66, 10. 3. 1994, s. 10).

článku VI GATT 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda 1994“) obsahuje nová a podrobná pravidla, zejména pro výpočet dumpingu, postupy pro zahájení a provádění šetření, včetně zjišťování a zpracování informací, zavádění prozatímních opatření, zavádění a vybírání antidumpingových cel, doby trvání a přezkumu antidumpingových opatření, jakož i zveřejňování informací v souvislosti s antidumpingovými šetřeními; že s ohledem na množství změn a aby bylo zajištěno řádné a transparentní uplatňování nových pravidel, měla by být ustanovení nových dohod co nejvíce přejata do právních předpisů Společenství;

(6) vzhledem k tomu, že by měla být sepsána jasná a podrobná pravidla pro zjišťování běžné hodnoty; že toto zjišťování by mělo být ve všech případech založeno zejména na reprezentativních prodejích v obvyklém obchodním styku v zemi vývozu; že je účelné vymezit, za jakých okolností mohou být tuzemské prodeje považovány za ztrátové a nezohledňovány a za jakých okolností mohou být brány za základ zbývající prodeje nebo početně zjištěná běžná hodnota nebo prodeje do třetí země; že by se mělo dále stanovit přiměřené rozdělení nákladů, včetně situací při zahajování produkce, a určit pokyny pro definici zahájení produkce, jakož i pro rozsah a metodu rozdělování; že při početním zjišťování běžné hodnoty je kromě toho nezbytné stanovit metodu, která se musí použít pro stanovení prodejních, správních a režijních nákladů a pro zisk, jež by měly být v této běžné hodnotě zahrnuty;

(7) vzhledem k tomu, že se při zjišťování běžné hodnoty pro země bez tržního hospodářství jeví jako účelné stanovit pravidla pro výběr vhodné třetí země s tržním hospodářstvím, která má být pro tento účel používána, a pro případ, že nelze zajistit vhodnou třetí zemi, stanovit, že běžná hodnota může být určena jiným vhodným způsobem;

(8) vzhledem k tomu, že je třeba definovat pojem „vývozní cena“ a uvést, jaké úpravy je třeba provést v případech, kdy tato cena musí být vypočtena na základě první ceny na volném trhu;

(9) vzhledem k tomu, že za účelem správného srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou by měly být uvedeny činitele, které mohou ovlivnit ceny a jejich srovnatelnost, a že by měla být stanovena zvláštní pravidla pro provádění úprav, přičemž je třeba vzít v úvahu to, že při úpravách je třeba se vyhnout zdvojením; že je také nezbytné stanovit, že pro porovnání mohou být použity průměrné ceny, ačkoli individuální vývozní ceny mohou být porovnávány s průměrnou běžnou hodnotou, pokud se vývozní ceny mění podle uživatele, regionu nebo časového období;

(10) vzhledem k tomu, že by měly být stanoveny jasné a podrobné hlavní směry pro činitele, které mohou přispět ke zjištění, zda dumpingové dovozy způsobily vážnou újmu nebo hrozbu újmy; že při prokazování, že objem a cena dotyčných dovozů jsou příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství, je třeba přihlédnout k účinkům ostatních činitelů, zejména k převažujícímu stavu trhu ve Společenství;

(11) vzhledem k tomu, že by měl být definován pojem „výrobní odvětví Společenství“, stanoveno, že osoby, které jsou ve spojení s vývozci, mohou být z průmyslového odvětví vyloučeny a definován pojem „ve spojení“; že je rovněž nutno stanovit, že antidumpingové řízení může být zahájeno jménem výrobců v některém regionu Společenství, a stanovit hlavní směry pro definici takového regionu;

(12) vzhledem k tomu, že je nutno určit, kdo může podat antidumpingový podnět, do jaké míry by mělo tento podnět podporovat výrobní odvětví Společenství a jaké informace o dumpingu, újmě a příčinných souvislostech by měl obsahovat; že by rovněž měly být určeny postupy pro odložení podnětu nebo zahájení antidumpingového řízení;

(13) vzhledem k tomu, že je nutno určit, jakým způsobem mají být účastníci řízení informováni o tom, které údaje potřebují příslušné orgány a jakým způsobem jim má být poskytnut dostatek příležitostí, aby mohli předložit všechny důkazy v dané věci a hájit své zájmy; že je kromě toho nezbytné jednoznačně stanovit pravidla a postupy, které se musí při šetření dodržovat, a zejména pravidla, podle nichž se účastníci řízení musí v průběhu určité lhůty sami přihlásit, předložit své stanovisko a poskytnout informace, pokud se má k jejich stanovisku a informacím přihlédnout; že je rovněž třeba stanovit, za jakých podmínek má mít účastník řízení přístup k informacím dodaným jinými účastníky řízení a možnost se k nim vyjádřit; že při shromažďování informací mají členské státy spolupracovat s Komisí;

(14) vzhledem k tomu, že je nutno stanovit podmínky, za kterých lze uložit prozatímní clo, a zejména je nutno stanovit, že je lze uložit nejdříve 60 dnů a nejpozději devět měsíců po zahájení řízení; že by Komise měla toto clo uložit ve všech případech buď přímo na období devíti měsíců, nebo ve dvou etapách šesti a tří měsíců;

(15) vzhledem k tomu, že je třeba stanovit postup pro přijetí závazků, jejichž pomocí je odstraněn dumping a újma, aniž je uloženo prozatímní nebo konečné clo; že je dále vhodné stanovit, jaké následky bude mít porušení nebo zrušení přijatých závazků a že prozatímní clo může být uloženo v případě podezření z porušení přijatých závazků nebo pokud je nutné provést další šetření pro doplnění skutkového stavu; že při přijímání závazků by se mělo dbát na to, aby navržené závazky a jejich vykonávání nevedly k jednání narušujícímu hospodářskou soutěž;

(16) vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit, že šetření mají být zastavena zpravidla do dvanácti měsíců a nejpozději do patnácti měsíců od zahájení bez ohledu na to, zda byla nebo nebyla přijata konečná opatření; že je nutno šetření nebo řízení zastavit, pokud se zjistí, že dumping je nepatrný nebo újma zanedbatelná, a tato kritéria by měla být definována; že v případech, v nichž je nutno přijmout opatření, je třeba určit podmínky pro ukončení šetření a stanovit, že opatření by měla být nižší než částka dumpingového rozpětí, pokud tato nižší částka dostačuje k odstranění újmy, a že je nutno určit metodu pro výpočet výše opatření v případech výběru vzorku prošetřovaných subjektů;

(17) vzhledem k tomu, že je nutno umožnit vybrání prozatímních cel se zpětnou působností, je-li to považováno za vhodné, a definovat, za jakých okolností mohou být uložena, aby se zabránilo obcházení konečných opatření, která je nutno přijmout; že je rovněž třeba stanovit, že vyrovnávací clo může být uloženo se zpětnou působností v případě porušení nebo zrušení závazků;

(18) vzhledem k tomu, že je nutno stanovit, že opatření pozbývají platnosti po pěti letech, pokud šetření neprokáže, že by měla být zachována; že je rovněž třeba umožnit, aby v případech, kdy jsou předloženy dostatečné důkazy o změně okolností, byl proveden prozatímní přezkum nebo šetření, aby se zjistilo, zda je oprávněné vrácení antidumpingového cla; že je rovněž třeba stanovit, že při novém výpočtu dumpingu,

který vyžaduje nový výpočet vývozních cen, nebylo nakládáno se cly jako s náklady vzniklými mezi dovozem a novým prodejem, pokud se tato cla odrazí v cenách výrobků, které jsou předmětem opatření ve Společenství;

(19) vzhledem k tomu, že je třeba zejména nově stanovit vývozní ceny a dumpingová rozpětí, pokud je clo hrazeno vývozcem formou dohody o vyrovnání a neodráží se v cenách výrobků, které jsou předmětem opatření ve Společenství;

(20) vzhledem k tomu, že antidumpingová dohoda z roku 1994 neobsahuje žádná ustanovení o obcházení antidumpingových opatření, ačkoli se ve zvláštním ministerském rozhodnutí GATT uznává obcházení jako problém a jeho řešení bylo svěřeno Výboru pro otázky antidumpingu GATT; že mnohostranná jednání dosud nebyla úspěšná a až do obdržení výsledku činnosti Výboru pro otázky antidumpingu GATT je třeba zavést nová ustanovení do právních předpisů Společenství, aby bylo možné vypořádat se s praktikami, včetně jednoduché montáže ve Společenství nebo ve třetí zemi, majícími jako svůj hlavní cíl obcházení antidumpingových opatření;

(21) vzhledem k tomu, že je účelné umožnit pozastavení antidumpingových opatření v případě dočasných změn podmínek trhu, kdy je zachování těchto opatření dočasně nepřiměřené;

(22) vzhledem k tomu, že je nutno stanovit, že dovoz výrobků, kterých se týká šetření, může být celně evidován, aby bylo možno následně uplatnit opatření proti tomuto dovozu;

(23) vzhledem k tomu, že pro zajištění řádného uplatňování opatření musí členské státy sledovat dovoz výrobků, které jsou předmětem šetření nebo předmětem opatření, a výši cla, které bylo vybráno podle tohoto nařízení, a předložit o tom zprávu Komisi;

(24) vzhledem k tomu, že je dále nutno stanovit, že v určitých fázích šetření je třeba pravidelně konzultovat poradní výbor; že tento výbor bude složen ze zástupců členských států a předsedat mu bude zástupce Komise;

(25) vzhledem k tomu, že je účelné upravit inspekce na místě pro prověření dodaných údajů o dumpingu a újmách, přičemž však tyto inspekce musí záviset na řádném vyplnění obdrženého dotazníku;

(26) vzhledem k tomu, že v případech, kdy je počet stran nebo obchodních operací příliš velký, je nezbytné postupovat výběrem vzorku prošetřovaných subjektů, aby bylo možné ukončit šetření ve stanovených lhůtách;

(27) vzhledem k tomu, že je třeba stanovit, že nespolupracují-li strany při šetření uspokojivým způsobem, mohou být využity jiné informace pro objasnění skutkového stavu a že tyto informace mohou být pro strany méně příznivé, než kdyby při šetření spolupracovaly;

(28) vzhledem k tomu, že musí být přijata ustanovení o zacházení s důvěrnými informacemi, aby se zabránilo vyzrazení obchodních a státních tajemství;

(29) vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby oprávněné strany byly řádně informovány o podstatných skutečnostech a úvahách a že by poskytování informací mělo probíhat s ohledem na rozhodovací postup ve Společenství ve lhůtě, která umožní stranám

hájit jejich zájmy;

(30) vzhledem k tomu, že je vhodné upravit správní řízení, v jehož rámci lze předkládat argumenty k otázce, zda opatření jsou v zájmu Společenství, zejména v zájmu spotřebitelů, a stanovit lhůty pro předložení těchto informací a právo dotčených stran na informace;

(31) vzhledem k tomu, že nařízením (ES) č. 3283/94 ze dne 22. prosince 1994 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství 4, Rada zrušila nařízení (EHS) č. 2423/88 a zavedla nový společný systém ochrany před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství;

(32) vzhledem k tomu, že po vyhlášení nařízení (ES) č. 3284/94 se objevily podstatné chyby v jeho znění;

(33) vzhledem k tomu, že kromě toho již toto nařízení bylo dvakrát pozměněno;

(34) vzhledem k tomu, že v zájmu jasnosti, průhlednosti a právní jistoty by proto mělo být uvedené nařízení zrušeno a nahrazeno, aniž by tím byla dotčena antidumpingová řízení, která již byla zahájena na jeho základě nebo na základě nařízení (EHS) č. 2423/88,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zásady

1. Antidumpingové clo může být uloženo na každý výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu.

2. Výrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.

3. Země vývozu je obvykle zemí původu. Může to však být země jednající jako prostředník, kromě případů, kdy výrobky jsou např. pouze předmětem tranzitní dopravy přes tuto zemi, nebo nejsou v této zemi vyrobeny, nebo tam pro ně neexistuje srovnatelná cena.

4. Pro účely tohoto nařízení se výrazem obdobný výrobek" rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

Článek 2

Stanovení dumpingu

A. BĚŽNÁ HODNOTA

4 Úř. věst. L 349, 31. 12. 1994, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1251/95 (Úř. věst. L 122,

2. 6. 1995, s. 1).

1. Běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.

Pokud však nebyly obdobné výrobky vývozcem v zemi vývozu vyrobeny ani prodány, může být běžná hodnota stanovena podle cen jiných prodejců nebo výrobců.

Ceny mezi stranami, které jsou podle všeho ve spojení nebo mají vzájemnou vyrovnávací dohodu, nesmí být pokládány za ceny jako v běžném obchodním styku a nesmí být použity ke stanovení běžné hodnoty, pokud nebude stanoveno, že tímto vztahem nejsou ovlivněny.

2. Prodeje obdobných výrobků ke spotřebě na tuzemském trhu by měly být obvykle použity ke stanovení běžné hodnoty, pokud prodaná množství činí 5 % nebo více z prodaného množství daného výrobku ve Společenství. Přípustný je však i nižší objem prodeje, pokud například ceny vyúčtované pro daný trh jsou považovány za reprezentativní.

3. Pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodány nebo jen v neuspokojivém množství nebo tyto prodeje nepřipouštějí z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, měla by být určena běžná hodnota obdobného výrobku podle výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady a za zisky nebo podle cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní.

4. Prodeje obdobných výrobků na tuzemském trhu země vývozu nebo exportní prodeje třetí zemi za ceny, které se pohybují pod (pevnými a proměnnými) náklady za kus s připočtením prodejních, správních a režijních nákladů, mohou být pak z cenových důvodů považovány za neuskutečněné v běžném obchodním styku a nezohledňovány při určování běžné hodnoty, pokud se zjistí, že tyto prodeje se uskutečňují během delšího časového období ve značných množstvích objemu a za ceny, které neumožňují během přiměřeného časového období pokrýt veškeré náklady.

Pokud ceny, které se nacházejí v době prodeje pod náklady na jednotku, převyšují v šetřeném období vážené průměrné náklady na jednotku, budou se považovat za ceny, které během přiměřeného časového období umožňují krytí nákladů.

Delší časové období činí obvykle jeden rok a v žádném případě nesmí být kratší než šest měsíců a prodeje pod náklady na jednotku se považují za uskutečněné ve významných množstvích během takového časového období, pokud je zjištěno, že vážená průměrná prodejní cena je nižší než vážené průměrné náklady na jednotku nebo že prodeje pod náklady na jednotku činí minimálně 20 % prodejů zohledněných ke stanovení běžné hodnoty.

5. Náklady se obvykle vypočítají na základě záznamů vedených stranou, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.

Doklady předložené pro řádné rozdělení nákladů se zohlední, pokud se rozdělení nákladů provede tradičním způsobem. Při nedostatku vhodnější metody se upřednostní rozdělení nákladů na základě obratu. Jestliže se toto neuskutečnilo už při rozdělování nákladů podle tohoto pododstavce, provedou se přiměřené opravy pro neopakující se nákladové činitele, které se zanesou ve prospěch budoucí a/nebo současné výroby.

Pokud budou náklady během části období krytí nákladů ovlivněny zahájením provozu nového výrobního zařízení, které vyžaduje značné dodatečné investice, a nižšími sazbami vytížení

kapacity, které vyplývají ze zahájení výroby do nebo během části období šetření, tak se vezmou za základ náklady ke konci zaváděcí fáze s přihlédnutím k výše uvedeným pravidlům rozdělování a v této výši se zahrnou pro dané období do vážených průměrných nákladů uvedených v odst. 4 pododstavci 2. Doba trvání zaváděcí fáze se určí se zřetelem k okolnostem daného výrobce nebo vývozce, nesmí však přesáhnout přiměřený počáteční podíl období na krytí nákladů. Pro opravu těchto nákladů během období šetření se zohlední údaje k zaváděcí fázi, které se vztahují na období šetření, pokud jsou předloženy před inspekcemi a do tří měsíců po zahájení šetření.

6. Částky pro prodejní, správní a režijní náklady, jakož i zisky, se stanoví na základě skutečných údajů, které vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku. Není-li to možné, tak se částky stanoví na základě:

a) váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu;

b) skutečných částek, které daný vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji zboží stejné obecné skupiny zboží na tuzemském trhu země původu;

c) jakékoli jiné rozumné metody, pokud zisk takto zjištěný není vyšší než zisk, který dosahují ostatní vývozci nebo výrobci při prodejích výrobků stejné obecné kategorie na tuzemském trhu země původu.

7. V případě dovozů ze zemí bez tržního hospodářství, zejména ze zemí, na které se použije nařízení Rady (ES) č. 519/945, se běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve třetí zemi s tržním hospodářstvím nebo ceny, za niž se prodává výrobek z takové třetí země do jiných zemí včetně Společenství, nebo v případě, že to není možné, na jakémkoli jiném přiměřeném základě, včetně ceny skutečně zaplacené nebo kterou je třeba zaplatit za obdobné výrobky ve Společenství, která se v případě nutnosti náležitě opraví o přiměřené ziskové rozpětí.

Vhodná třetí země s tržním hospodářstvím se vybere přiměřeným způsobem s náležitým přihlédnutím ke všem spolehlivým informacím, které jsou k dispozici v době výběru. Zohlední se také lhůty a použije se případně třetí země s tržním hospodářstvím, která je předmětem stejného šetření.

Strany, které jsou předmětem šetření, budou informovány krátce po zahájení řízení o volbě třetí země s tržním hospodářstvím a dostanou desetidenní lhůtu k vyjádření.

B. VÝVOZNÍ CENA

8. Vývozní cena je skutečně zaplacená cena, nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.

9. Neexistuje-li vývozní cena, nebo se ukáže, že vývozní cena z důvodu obchodního

5 Úř. věst. L 67, 10. 3. 1994, s. 89.

spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá, lze vývozní cenu spočítat na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupci nebo, pokud výrobek není prodán nezávislému kupci, nebo není znovu prodán ve stavu, ve kterém byl dovezen, na jakémkoli jiném přiměřeném základě.

V těchto případech se provedou úpravy u všech zisků a nákladů včetně cel a dávek, k nimž došlo v období mezi dovozem a novým prodejem, aby se stanovila spolehlivá vývozní cena franko hranice Společenství.

Částky, o něž se provedou úpravy, by měly obsahovat veškeré částky obvykle hrazené dovozcem, avšak placené stranami uvnitř nebo mimo Společenství, u nichž vyšla najevo existence obchodního spojení nebo vzájemné dohody o vyrovnání s dovozcem nebo s vývozcem. Náleží mezi ně zejména obvyklé náklady na dopravu, na pojištění, náklady na provoz pohotovostních skladů, náklady na nakládku a vedlejší náklady, cla, antidumpingová cla a ostatní poplatky, které je třeba zaplatit v dovozní zemi na základě dovozu nebo prodeje výrobků, jakož i přiměřené rozpětí pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk.

C. SROVNÁNÍ

10. Mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se provede spravedlivé srovnání. Toto srovnání se provede na stejné obchodní úrovni a na základě prodejů uskutečněných v co nejkratších časových intervalech, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Není-li srovnatelnost takto zjištěných běžných hodnot a vývozních cen uvedena, provedou se pokaždé náležité úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a tím srovnatelnost cen. Přitom je třeba se při úpravách vyvarovat jakéhokoli zdvojení, zejména u slev z cen, rabatů, množství a různých obchodních úrovní. Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, mohou se provést úpravy u těchto činitelů:

a) Fyzické vlastnosti:

Úprava se provede o rozdíly ve fyzických vlastnostech daného výrobku. Výše úpravy musí odpovídat rozumnému odhadu tržní hodnoty tohoto rozdílu.

b) Dovozní poplatky a nepřímé daně

Úprava na běžnou hodnotu se provede o částku odpovídající dovozním poplatkům nebo nepřímým daním, kterými je zatížen obdobný výrobek nebo surovina ve výrobku zpracovaná, pokud je určen ke spotřebě v zemi vývozu, a které nejsou u zboží dovezeného do Společenství vybrány nebo vráceny.

c) Slevy z cen a množstevní rabaty

Úprava se provede o rozdíly ve slevách z cen a rabatech, včetně množstevních rabatů, pokud jsou řádně kvantifikovány a přímo souvisejí s danými prodeji. Úprava se dále provede o dodatečné slevy z cen a rabaty, pokud se žádost opírá o obvyklou praxi v předchozích obdobích včetně podmínek pro poskytnutí slev z cen nebo rabatů.

d) Obchodní úroveň

Úprava o rozdíly v obchodních úrovních, včetně případných rozdílů při prodejích prostřednictvím výrobců původního zařízení (OEM), je na místě, pokud se u

distribučního řetězce na obou trzích prokáže, že se vývozní cena včetně početně zjištěné vývozní ceny týká jiné obchodní úrovně, než běžná hodnota, a že rozdíl ovlivnil srovnatelnost cen, což se projeví v trvalých a zřejmých rozdílech ve funkcích a cenách prodejců na různých obchodních úrovních na tuzemském trhu země vývozu. Částka úpravy by měla být založena na tržní hodnotě rozdílu.

e) Náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady

Úprava se provede o rozdíly v nákladech přímo spojených s předáváním daného výrobku z podniků vývozce nezávislému kupci, pokud jsou tyto náklady zahrnuty do vyúčtovaných cen. Tyto náklady zahrnují dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady.

f) Balení

Úprava se provede o rozdíly v nákladech přímo spojených s balením daného výrobku.

g) Poskytnutí úvěru

Úprava se provede o rozdíly v nákladech na každý úvěr poskytnutý na dané prodeje, pokud je tento činitel zohledněn při stanovení účtovaných cen.

h) Náklady na službu zákazníkům

Úprava se provede o rozdíly v přímých nákladech na poskytování jistot, záruk, technické pomoci a služby zákazníkům podle právních předpisů a/nebo podle smlouvy o prodeji.

i) Provize

Úprava se provede o rozdíly v provizích, které se vyplácejí za dané prodeje.

j) Měnové přepočty

Vyžaduje-li srovnání cen měnový přepočet, použije se k tomu směnný kurs platný v den prodeje; je-li však prodej deviz na termínovaných trzích přímo spojen s vývozním obchodem, použije se při termínovaných prodejích použitý směnný kurs. Datum prodeje obvykle odpovídá datu faktury, avšak lze použít i datum smlouvy, kupní objednávky nebo potvrzení objednávky, jestliže tyto doklady jsou pro zjištění podstatných prodejních podmínek vhodnější. Na kolísání směnného kursu se nebere ohled a vývozcům se poskytne lhůta 60 dní, aby trvalé kolísání směnného kursu zohlednili v období šetření.

X. XXXXXXXXXX ROZPĚTÍ

11. Pokud ustanovení upravující správné srovnání nestanoví jinak, bude existence dumpingového rozpětí v průběhu šetření obvykle stanovena na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů nebo srovnáním běžné hodnoty a vývozních cen v jednotlivých obchodních případech navzájem. Běžná hodnota stanovená na základě váženého průměru však může být srovnána s cenami jednotlivých vývozních obchodů, jestliže se struktura exportních cen výrazně liší mezi různými kupujícími, oblastmi nebo časovými obdobími a jestliže metody uvedené v první

větě tohoto odstavce neodrážely v plném rozsahu dumpingové praktiky. Tento odstavec nevylučuje výběr kontrolního vzorku podle článku 17.

12. Dumpingové rozpětí by mělo odpovídat částce, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu. Pokud jsou dumpingová rozpětí rozdílná, může se zjistit vážené průměrné dumpingové rozpětí.

Článek 3

Zjišťování újmy

1. Není-li stanoveno jinak, rozumí se pro účely tohoto nařízení výrazem „újma“ podstatná újma výrobnímu odvětví Společenství, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství a vykládá se podle tohoto článku.

2. Zjištění újmy je založeno na skutečných důkazech a zahrnuje objektivní přezkum jak

a) objemu dumpingových dovozů a jejich účinku na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství, tak b) následného vlivu těchto dovozů na výrobní odvětví Společenství.

3. V souvislosti s objemem dumpingových dovozů se přezkoumá, zda došlo k významnému zvýšení dumpingových dovozů v absolutních hodnotách nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství. Pokud jde o účinek dumpingových dovozů na ceny, přezkoumá se, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingových dovozů nebo zda tyto dovozy jinak významnou měrou způsobily pokles cen nebo zabránily významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo. Žádné z uvedených kritérií nemusí být rozhodující.

4. Pokud jsou výrobky dovezené z více než jedné země současně předmětem antidumpingového šetření, posuzují se účinky tohoto dovozu souhrnně pouze tehdy, je-li zjištěno, že a) dumpingová rozpětí stanovená v poměru k dovozu výrobků z každé jednotlivé země není nepatrná ve smyslu čl. 9 odst. 3 a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný; a b) souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství.

5. Přezkum účinků dumpingových dovozů na dotčené výrobní odvětví Společenství zahrnuje posouzení všech relevantních hospodářských činitelů a ukazatelů, které ovlivňují stav daného výrobního odvětví včetně skutečnosti, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího dumpingu nebo subvencování, rozsah skutečného dumpingového rozpětí, skutečného a možného poklesu prodejů, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic a vytížení kapacit; činitelů, které ovlivňují vývoj cen ve Společenství; skutečných a možných nepříznivých účinků na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice a v případě zemědělství také, zda došlo ke zvýšení nákladů vládních podpůrných programů. Tento výčet není vyčerpávající a žádné z těchto kritérií není nezbytně rozhodující.

6. Ze všech relevantních důkazů předložených podle odstavce 2 musí vyplývat, že dumpingové dovozy působí újmu ve smyslu tohoto nařízení. K tomu zejména patří důkaz o tom, že objem a/nebo cena zjištěné podle odstavce 3 mají na výrobní odvětví Společenství nepříznivé účinky ve smyslu odstavce 5 a že tyto účinky dosahují takových rozměrů, že

mohou být označeny jako závažné.

7. Jiné známé činitele než dumpingové dovozy, které ve stejnou dobu působí újmu výrobnímu odvětví Společenství, se rovněž zkoumají, aby bylo zajištěno, že újma způsobená těmito jinými činitely nebude přičítána podle odstavce 6 dumpingovým dovozům. V této souvislosti je možno vzít v úvahu následující činitele: objem a ceny dovozů, které nebyly prodávány za dumpingové ceny, snížení poptávky nebo změny struktury spotřeby, restriktivní obchodní praktiky výrobců ve třetích zemích a ve Společenství a hospodářskou soutěž mezi nimi, rozvoj technologie, vývozní výkonnost a produktivitu výrobního odvětví Společenství.

8. Účinky dumpingových dovozů se hodnotí podle výroby obdobného výrobku výrobního odvětví Společenství, pokud dostupné informace umožňují vymezit tuto výrobu na základě kritérií, jako jsou výrobní postupy, prodeje a zisk výrobců. Pokud není možné výrobu vymezit, hodnotí se účinky dumpingových dovozů podle výroby nejbližší skupiny nebo souboru výrobků, který zahrnuje obdobný výrobek a pro něž jsou dostupné potřebné informace.

9. Zjištění, zda hrozí podstatná újma, musí vycházet ze skutečností a nikoli pouze z tvrzení, domněnek nebo vzdálené možnosti. Změna okolností, jež by přivodila stav, v němž by dumping působil újmu, musí být zřetelně předvídatelná a bezprostřední.

Při zjišťování, zda hrozí podstatná újma, je nutno mimo jiné přezkoumat tyto činitele:

a) významná míra zvýšení objemu dumpingových dovozů na trh Společenství naznačující pravděpodobnost podstatně zvýšených dovozů,

b) dostatečná volně dostupná kapacita vývozce nebo bezprostředně očekávané podstatné zvýšení jeho kapacity, naznačující pravděpodobné podstatné zvýšení dumpingových dovozů do Společenství, přičemž je nutno vzít v úvahu, do jaké míry mohou ostatní vývozní trhy vstřebat dodatečný vývoz, c) dovozy, uskutečňované za ceny, které budou mít za následek významné snížení cen nebo zamezení vzestupu cen, ke kterému by jinak došlo a které by zřejmě zvýšily poptávku po dalších dovozech;

d) zásoby výrobku, který je předmětem šetření.

Žádný z těchto činitelů není sám o sobě nezbytně rozhodující, ale souhrn posuzovaných činitelů musí vést k závěru, že bezprostředně hrozí další dumpingové vývozy a že nebudou-li přijata ochranná opatření, vznikne podstatná újma.

Článek 4

Vymezení výrobního odvětví Společenství

1. Pro účely tohoto nařízení se „výrobním odvětvím Společenství“ rozumí výrobci obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství podle čl. 5 odst. 4, s těmito výjimkami:

a) pokud jsou někteří výrobci ve spojení s vývozci nebo dovozci nebo sami dovážejí výrobky označené za dumpingové, lze pojem „výrobní odvětví Společenství“ vykládat tak, že se vztahuje pouze na zbývající výrobce;

b) za mimořádných okolností může být území Společenství pro spornou výrobu rozděleno na dva nebo více konkurenčních trhů a výrobci na každém jednotlivém trhu mohou být chápáni jako samostatné výrobní odvětví, pokud i) výrobci na tomto trhu prodávají veškerou nebo téměř veškerou svou výrobu sporných výrobků na tomto trhu; a ii) poptávka na tomto trhu není v podstatné míře uspokojována výrobci sporných výrobků, kteří se nacházejí jinde ve Společenství. Za těchto okolností může být újma zjištěna i tehdy, pokud větší část celého výrobního odvětví Společenství není poškozena, jestliže se dumpingové dovozy soustředí na takový izolovaný trh a působí újmu výrobcům celé nebo téměř celé výroby na tomto trhu.

2. Pro účely odstavce 1 se má za to, že výrobce je ve spojení s vývozcem nebo dovozcem pouze tehdy, jestliže a) jeden z nich přímo nebo nepřímo kontroluje druhého; nebo b) oba jsou přímo nebo nepřímo kontrolováni třetí osobou; nebo c) společně přímo nebo nepřímo kontrolují třetí osobu, pokud existuje důvod k domněnce nebo podezření, že daný výrobce na základě tohoto spojení jedná jiným způsobem než nezávislý výrobce. Pro účely tohoto odstavce se má za to, že jeden druhého kontroluje, pokud je právně nebo fakticky schopen vykonávat na druhého nátlak nebo mu udělovat pokyny.

3. Pokud se jako výrobní odvětví Společenství chápou výrobci v určitém regionu, bude vývozcům dána příležitost nabídnout přijetí závazků podle článku 8 týkajících se tohoto regionu. V takovýchto případech je nutno při zkoumání otázky, zda jsou opatření v zájmu Společenství, zvlášť přihlédnout k zájmům regionu. Pokud není obratem nabídnut přiměřený závazek nebo pokud nastanou situace uvedené v čl. 8 odst. 9 a 10, může být uloženo prozatímní nebo konečné clo s platností pro celé Společenství. V tomto případě se může clo vztahovat pouze na určité výrobce nebo vývozce, je-li to proveditelné.

4. Ustanovení čl. 3 odst. 8 se použijí přiměřeně.

Článek 5

Zahájení řízení

1. Aniž je dotčen odstavec 6, zahajuje se šetření ke zjištění existence, stupně a účinku údajného dumpingu na základě písemného podnětu podaného fyzickou nebo právnickou osobou nebo sdružením bez právní subjektivity, které jedná jménem výrobního odvětví Společenství.

Podnět může být podán Komisi nebo členskému státu, který jej Komisi předá. Komise zašle členským státům opis všech podnětů, které obdrží. Má se za to, že podnět byl podán v první pracovní den po doporučeném doručení Komisi nebo po vystavení potvrzení o přijetí.

Pokud nebyl podán podnět a některý členský stát má dostatečné důkazy o existenci dumpingu a o újmě jím způsobené výrobnímu odvětví Společenství, předá je neprodleně Komisi.

2. Podnět podle odstavce 1 musí obsahovat dostatečné důkazy o existenci dumpingu, o způsobené újmě a o příčinné souvislosti mezi dovozy označenými za dumpingové a údajnou

újmou. Podnět musí obsahovat tyto žadateli obvykle dostupné informace:

a) totožnost žadatele a uvedení objemu a hodnoty výroby obdobného výrobku žadatelem ve Společenství. Je-li písemný podnět podáván jménem výrobního odvětví Společenství, je v něm nutno pro určení výrobního odvětví, jehož jménem je podnět podáván, uvést všechny známé výrobce obdobného výrobku ve Společenství (nebo svazy výrobců obdobného výrobku ve Společenství) a, pokud je to možné, objem a hodnotu výroby obdobného výrobku ve Společenství připadající na tyto výrobce;

b) úplný popis údajně dumpingového výrobku, názvy dotyčné země nebo zemí původu a/nebo vývozu, totožnost všech známých vývozců nebo zahraničních výrobců a seznam známých osob dovážejících dotyčný výrobek;

c) informace o cenách, za které se dotyčný výrobek prodává, pokud je určen pro spotřebu na domácích trzích země nebo zemí původu nebo vývozu, (nebo případně informace o cenách, za které se výrobek prodává ze země nebo zemí původu nebo vývozu do třetí země nebo třetích zemí nebo kalkulovaná hodnota výrobku) a informace o vývozních cenách nebo případně cenách, za které je výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu ve Společenství;

d) informace o vývoji objemu údajných dumpingových dovozů, účinku těchto dovozů na ceny obdobných výrobků na trhu Společenství a následný dopad dovozů na výrobní odvětví Společenství, doložené na příslušnými činiteli a ukazateli uvedenými v čl. 3 odst. 3 a 5, které ovlivňují stav výrobního odvětví Společenství.

3. Komise pokud možno přezkoumá správnost a přiměřenost důkazů obsažených v podnětu, aby zjistila, zda existuje dostatek důkazů pro zahájení šetření.

4. Šetření podle odstavce 1 bude zahájeno pouze v případě, že bylo po prozkoumání, do jaké míry podnět podporují nebo odmítají výrobci obdobného výrobku ve Společenství, zjištěno, že podnět byl podán výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem. Podnět je považován za podaný výrobním odvětvím Společenství nebo jeho jménem, jestliže je podporován výrobci ve Společenství, jejichž souhrnná výroba tvoří více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců, kteří podnět výslovně podpořili nebo odmítli. Šetření se však nezahájí, jestliže výrobci Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, představují méně než 25 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Společenství.

5. Orgány nezveřejňují informace o podnětu na zahájení šetření, pokud nebylo učiněno rozhodnutí je zahájit. Co nejdříve po obdržení podnětu s náležitými podklady a před zahájením šetření však Komise uvědomí dotčenou zemi vývozu.

6. Pokud se Komise za zvláštních okolností rozhodne zahájit šetření, aniž by obdržela písemný podnět od výrobního odvětví Společenství nebo jeho jménem, šetření se uskuteční pouze tehdy, pokud má dostatečné důkazy o existenci dumpingu, újmě a příčinné souvislosti podle odstavce 2 odůvodňující zahájit šetření.

7. Důkazy o dumpingu i o újmě jsou při rozhodování o zahájení šetření posuzovány současně. Podnět bude odložen, nejsou-li důkazy o dumpingu nebo o způsobené újmě dostatečné pro pokračování v řízení. Řízení se nezahajuje proti zemím, dovoz z nichž tvoří méně než 1 % podílu na trhu, pokud tyto země dohromady nepokrývají nejméně 3 % spotřeby

Společenství.

8. Podnět může být před zahájením šetření stažen a hledí se na něj, jako by nebyl podán.

9. Pokud se po ukončení konzultací potvrdí, že existuje dostatek důkazů pro zahájení řízení, zahájí Komise řízení ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu a oznámí to v Úředním věstníku Evropských společenství. Nepostačují-li důkazy pro zahájení řízení, uvědomí o tom Komise žadatele po ukončení konzultací ve lhůtě 45 dnů od obdržení podnětu.

10. V oznámení o zahájení řízení vyhlásí Komise zahájení šetření, označí dotčený výrobek a dotčené země, uvede souhrn získaných informací a stanoví, že je nutno jí předložit veškeré podstatné informace; dále stanoví lhůty, během kterých se mohou účastníci řízení přihlásit, předložit písemné stanovisko a sdělit informace, pokud se k jejich stanoviskům a informacím má přihlédnout při šetření; současně stanoví lhůtu, během níž mohou účastníci řízení požádat o slyšení před Komisí podle čl. 6 odst. 5.

11. Komise uvědomí známé dotčené vývozce, dovozce a zájmové svazy dovozců nebo vývozců, zemi původu a/nebo vývozu a žadatele o zahájení řízení a sdělí s náležitým ohledem na ochranu důvěrných informací známým vývozcům, orgánům země původu a/nebo vývozu a na požádání i jiným účastníkům řízení plné znění písemného podnětu podle odstavce 1. Pokud se šetření týká zvláště vysokého počtu vývozců, může být plné znění písemného podnětu předáno pouze orgánům země původu a/nebo vývozu nebo příslušnému svazu výrobního odvětví.

12. Antidumpingové šetření není překážkou pro celní odbavení výrobků.

Článek 6

Šetření

1. Po zahájení řízení započne Komise ve spolupráci s členskými státy šetření na úrovni Společenství. Šetření se týká dumpingu i újmy a je prováděno současně. Aby bylo zjištění reprezentativní, zvolí se posuzované období, které v případě dumpingu zpravidla odpovídá období nejméně šesti měsíců bezprostředně před zahájením řízení. K informacím, které se týkají pozdějšího období, se zpravidla nepřihlíží.

2. Stranám, které v rámci antidumpingového šetření obdrží dotazníky, se k jejich zodpovězení poskytne lhůta nejméně 30 dnů. Lhůta pro vývozce začíná dnem obdržení dotazníku, přičemž se vychází z toho, že dotazník byl obdržen týden poté, co byl odeslán vývozci nebo předán příslušnému diplomatickému zastoupení země vývozu. Třicetidenní lhůta může být prodloužena s náležitým ohledem na lhůty pro provedení šetření, pokud strana může toto prodloužení patřičně odůvodnit existencí zvláštních okolností.

3. Komise může požádat členské státy, aby jí předaly informace, a členské státy podniknou všechna potřebná opatření, aby její žádosti vyhověly. Předají Komisi požadované informace i výsledky všech provedených inspekcí, kontrol nebo šetření. Pokud se jedná o informace obecného zájmu nebo pokud o jejich předání požádal členský stát, postoupí Komise tyto informace členským státům, pokud nejsou důvěrné; v takovém případě postoupí výtah, který nemá důvěrnou povahu.

4. Komise může požádat členské státy, aby uskutečnily všechny nutné kontroly a inspekce, zejména u dovozců, obchodníků a výrobců ve Společenství, a aby provedly šetření ve třetích zemích, pokud s tím dotčené podniky souhlasí a pokud proti tomu úředně zpravená vláda dané země nevznese námitky. Členské státy učiní veškerá nezbytná opatření, aby vyhověly žádosti Komise. Úředníci Komise mohou být na žádost Komise nebo některého členského státu nápomocni úředníkům členských států při plnění jejich úkolů.

5. Účastníkům řízení, kteří se sami přihlásí podle čl. 5 odst. 10, bude poskytnuto slyšení, pokud o ně požádají ve lhůtě stanovené v oznámení v Úředním věstníku Evropských společenství a pokud přitom prokáží, že jsou účastníkem řízení, který pravděpodobně bude výsledkem řízení dotčen, a že existují zvláštní důvody pro poskytnutí slyšení.

6. Požádají-li o to dovozci, vývozci a žadatelé, kteří se sami přihlásili podle čl. 5 odst. 10, nebo vláda země vývozu, bude jim poskytnuta příležitost setkat se se stranami, které zastupují opačné zájmy, aby mohly být vyjádřeny opačné názory a předloženy protiargumenty. Při poskytování těchto příležitostí je třeba přihlédnout k nutnosti zachovat důvěrnost informací a k praktickým potřebám stran. Strany nejsou povinny účastnit se setkání a jejich nepřítomnost není na újmu jejich práv. K ústním informacím poskytnutým podle tohoto odstavce Komise přihlédne pouze tehdy, jsou-li jí později potvrzeny písemně.

7. Žadatelé, vláda země vývozu, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy, uživatelé a organizace spotřebitelů, kteří se přihlásí podle čl. 5 odst. 10, mohou na základě písemné žádosti nahlédnout do všech informací, které předal Komisi některý účastník šetření, s výjimkou interních dokumentů orgánů Společenství nebo členských států, pokud mají tyto informace význam pro uplatnění jejich věci, nejsou důvěrné ve smyslu článku 19 a jsou používány při šetření. Strany se mohou k těmto informacím vyjádřit a k jejich stanoviskům se přihlédne, pokud jsou v odpovědi řádně doložena.

8. S výjimkou okolností uvedených v článku 18 se co nejdůkladněji ověřuje přesnost informací poskytnutých účastníky řízení, o něž se opírají závěry.

9. Při řízeních zahájených podle čl. 5 odst. 9 se šetření ukončí pokud možno v době jednoho roku. V každém případě musí být tato šetření ukončena do patnácti měsíců od zahájení, a to v souladu s učiněnými závěry buď podle článku 8 přijetím závazků, nebo podle článku 9 přijetím konečných opatření.

Článek 7

Prozatímní opatření

1. Prozatímní clo může být uloženo, jestliže bylo zahájeno řízení podle článku 5, bylo zveřejněno příslušné oznámení a účastníkům řízení bylo patřičným způsobem umožněno předat informace a předložit stanoviska podle čl. 5 odst. 10, bylo předběžně zjištěno, že došlo k dumpingu a že tím je výrobnímu odvětví Společenství působena újma, a je v zájmu Společenství zasáhnout a zabránit této újmě. Prozatímní clo může být uloženo nejdříve 60 dnů a nejpozději devět měsíců po zahájení řízení.

2. Výše prozatímního antidumpingového cla nesmí být vyšší než předběžně zjištěné dumpingové rozpětí a musí být nižší než toto rozpětí, pokud menší clo postačuje k odstranění

újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

3. Prozatímní clo se zajišťuje jistotou a propuštění dotčených výrobků do volného oběhu ve Společenství je podmíněno jejím složením.

4. Komise přijme prozatímní opatření po ukončení konzultací nebo v případě mimořádné naléhavosti poté, co o něm informuje členské státy. V takovém případě se konzultace konají nejpozději do deseti dnů ode dne, kdy Xxxxxx oznámila členským státům přijetí opatření.

5. Pokud některý členský stát požádá Komisi o okamžitý zásah a pokud jsou splněny podmínky podle odstavce 1, rozhodne Komise nejpozději do pěti pracovních dnů od přijetí žádosti o tom, zda má být uloženo prozatímní antidumpingové clo.

6. Komise informuje neprodleně Xxxx a členské státy o každém rozhodnutí přijatém podle odstavců 1 až 5. Rada může kvalifikovanou většinou přijmout jiné rozhodnutí.

7. Prozatímní clo se ukládá nejdéle na dobu šesti měsíců a může být prodlouženo o další tři měsíce nebo může být uloženo na devět měsíců. Může však být prodlouženo nebo uloženo na období devíti měsíců, pouze pokud vývozci zastupující významný podíl daného odvětví o to požádají nebo nepodají námitky po oznámení Komise.

Článek 8

Xxxxxxx

1. Šetření může být zastaveno bez uložení prozatímního nebo konečného cla, pokud Komise obdrží uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se vývozce zaváže, že změní ceny svých výrobků nebo přestane výrobky vyvážet na dané území za dumpingové ceny, takže je Komise po ukončení konzultací přesvědčena, že poškozující účinek dumpingu je odstraněn. Zvýšení ceny výrobků podle těchto závazků nesmí být vyšší, než je nezbytné k vyrovnání dumpingového rozpětí, a musí být nižší než dumpingové rozpětí, pokud je toto zvýšení ceny dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

2. Xxxxxxx může navrhnout Komise, ale žádný vývozce je není povinen přijmout. Skutečností, že vývozci nenabídli takové závazky nebo odmítli výzvu, aby tak učinili, nesmí být dotčeno šetření věci. Může však být zjištěno, že hrozící újma pravděpodobněji nastane, jestliže budou dumpingové dovozy pokračovat. Závazky lze od zemí nebo vývozců požadovat a přijímat pouze tehdy, pokud bylo předběžně zjištěno, že dumping existuje a působí újmu. Kromě výjimečných případů musí být závazky nabídnuty nejpozději na konci období, v němž mohou být předložena stanoviska podle čl. 20 odst. 5.

3. Nabídnuté závazky nemusí být přijaty, pokud se jejich přijetí považuje za neproveditelné, například jestliže je počet skutečných nebo možných vývozců příliš velký nebo z jiných důvodů, včetně obecně politických. Dotčenému vývozci mohou být sděleny důvody, proč je navrhováno nabídku závazku odmítnout, a poskytnuta příležitost, aby k tomu zaujal stanovisko. Důvody odmítnutí budou uvedeny v konečném rozhodnutí.

4. Strany, které nabízejí závazek, musí předložit jeho znění v provedení, které nemá důvěrnou povahu, aby mohlo být poskytnuto stranám zúčastněným na šetření.

5. Pokud jsou závazky po ukončení konzultací přijaty a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření je ukončeno. Ve všech ostatních případech předloží Komise Radě neprodleně zprávu o výsledcích konzultací a návrh na zastavení šetření. Šetření se považuje za zastavené, pokud Rada ve lhůtě jednoho měsíce nepřijme kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.

6. Pokud jsou přijaty závazky, dokončí se šetření o dumpingu a újmě obvyklým způsobem. Pokud se v tomto případě zjistí, že nedošlo k dumpingu nebo újmě, závazek automaticky zanikne, s výjimkou případů, kdy toto zjištění vychází z velké části z existence závazku. V takovém případě je možno požadovat, aby závazek zůstal v platnosti po přiměřenou dobu. Pokud se zjistí, že došlo k dumpingu a újmě, zůstane závazek v platnosti v souladu s přijatými podmínkami a tímto nařízením.

7. Komise může požadovat od zemí nebo vývozců, jejichž závazky byly přijaty, aby ji pravidelně informovali o plnění závazků a aby jí umožnili ověřovat předmětné údaje. Nesplnění těchto požadavků se považuje za porušení závazku.

8. Pokud jsou závazky určitých vývozců přijaty v průběhu šetření, má se pro účely článku 11 za to, že nabývají účinku dnem, kdy bylo ukončeno šetření ohledně dané země vývozu.

9. Jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, uloží se konečné vyrovnávací clo podle článku 9, a to na základě skutečností zjištěných v rámci šetření, které vedlo k přijetí závazku, pokud toto šetření bylo ukončeno závěrečným zjištěním o dumpingu a újmě a pokud dotčenému vývozci byla, s výjimkou případu, kdy je závazek odvolán, dána příležitost se k věci vyjádřit.

10. Po ukončení konzultací může být uloženo prozatímní clo podle článku 7 na základě nejspolehlivějších dostupných informací, pokud existuje důvod k domněnce, že některý závazek byl porušen, nebo v případě porušení nebo odvolání závazku a pokud šetření, které vedlo ke vzniku závazku, nebylo ukončeno.

Článek 9

Zastavení řízení bez přijetí opatření; uložení konečného cla

1. Pokud je podnět stažen, může být řízení zastaveno s výjimkou případu, kdy to není v zájmu Společenství.

2. Pokud se po ukončení konzultací zjistí, že není nutno přijmout žádná ochranná opatření, a pokud v poradním výboru nejsou vzneseny žádné námitky, šetření nebo řízení se zastaví. Ve všech ostatních případech předloží Komise Radě neprodleně zprávu o výsledcích konzultací a návrh na zastavení řízení. Má se za to, že řízení bylo zastaveno, jestliže Rada do jednoho měsíce nepřijme kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.

3. U řízení zahájených podle čl. 5 odst. 9 se újma zpravidla pokládá za zanedbatelnou, je- li podíl dovozu na trhu nižší než objemy uvedené v čl. 5 odst. 7. Stejné řízení se neprodleně zastaví, pokud bylo stanoveno, že dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z vývozní ceny, činí méně než 2 %, přičemž se však šetření zastaví pouze tehdy, pokud

dumpingové rozpětí pro jednotlivé vývozce je nižší než 2 %, tito vývozci zůstávají předmětem řízení a mohou se znovu stát předmětem šetření v rámci pozdějšího přezkumu pro danou zemi podle článku 11.

4. Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 21 je nutné zasáhnout, uloží Rada prostou většinou na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné antidumpingové clo. Pokud bylo uloženo prozatímní clo, musí být Radě předložen návrh konečného opatření nejpozději jeden měsíc před tím, než takové clo pozbude platnosti. Antidumpingové clo nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.

5. Antidumpingové clo se uloží vždy v přiměřené výši bez diskriminace na dovozy výrobků nezávisle na jejich původu, pokud byl zjištěn dumping a způsobení újmy, s výjimkou dovozů krytých závazky podle tohoto nařízení. V nařízení o uložení cla se clo stanoví pro každého dodavatele nebo, není-li to proveditelné, jakož i obecně v případech podle čl. 2 odst. 7, pro danou dodavatelskou zemi.

6. Pokud Komise omezí své šetření podle článku 17, nesmí být antidumpingové clo uložené na dovoz vývozcům nebo výrobcům, kteří se přihlásili podle článku 17, ale kteří nebyli zahrnuti do šetření, vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek. Pro účely tohoto odstavce nepřihlíží Komise k rozpětím, které jsou nulové nebo zanedbatelné nebo jejichž výše byla zjištěna postupem podle článku 18. Na dovoz vývozců nebo výrobců, kterým bylo postupem podle článku 17 uděleno individuální zacházení, se uloží individuální clo.

Článek 10

Zpětná působnost

1. Prozatímní opatření a konečné antidumpingové clo se uplatní pouze na výrobky, které jsou propuštěny do volného oběhu po dni, k němuž vstoupí opatření přijaté podle čl. 7 odst. 1 nebo čl. 9 odst. 4 v platnost, s výhradou výjimek uvedených v tomto nařízení.

2. Pokud je uloženo prozatímní clo a pokud je s konečnou platností zjištěno, že existuje dumping a újma, rozhodne Rada nezávisle na otázce, zda je třeba uložit konečné antidumpingové clo, do jaké míry má být prozatímní clo skutečně vybráno. „Újmou“ se pro tento účel nerozumí závažné zpoždění při zavádění některého výrobního odvětví Společenství ani hrozba podstatné újmy, pokud není zjištěno, že by z hrozby újmy bez uplatnění prozatímních opatření skutečně vznikla podstatná újma. Ve všech ostatních případech takovéto hrozby nebo zpoždění se prozatímní částky uvolní a konečné clo může být uloženo pouze ode dne konečného zjištění hrozby újmy nebo závažného zpoždění.

3. Pokud je konečné antidumpingové clo vyšší než prozatímní clo, rozdíl mezi oběma cly se nevyměří a nevybere. Pokud je konečné clo nižší než prozatímní clo, výše cla se nově vypočte. Pokud je konečné zjištění negativní, nebude prozatímní clo potvrzeno.

4. Konečné antidumpingové clo může být uloženo na výrobky, které byly propuštěny do

volného oběhu nejvýše 90 dnů přede dnem nabytí účinnosti prozatímních opatření, avšak nikoli před zahájením šetření, pokud byl dovoz celně evidován podle čl. 14 odst. 5 a Komise poskytla dotčeným dovozcům příležitost vyjádřit své stanovisko, a

a) u daného výrobku již dříve po delší období existoval dumping nebo dovozce o dumpingu věděl nebo měl vědět, pokud jde o rozsah dumpingu a předpokládanou nebo skutečnou újmu; a

b) kromě výše vývozů, které způsobily újmu během šetřeného období, došlo k podstatnému zvýšení vývozů, které s ohledem na časový faktor a objem, jakož i další okolnosti, mohou vážně ohrozit nápravný účinek uloženého konečného antidumpingového cla.

5. Byly-li přijaté závazky porušeny nebo odvolány, může být uloženo konečné clo na výrobky, které byly propuštěny do volného oběhu nejvýše 90 dnů přede dnem nabytí účinnosti prozatímních opatření, pokud byl dovoz celně evidován podle čl. 14 odst. 5 a pokud se uložení cla se zpětnou působností nevztahuje na výrobky dovezené před porušením nebo odvoláním závazku.

Článek 11

Platnost, přezkum a vrácení cla

1. Antidumpingové clo zůstává v platnosti pouze po takovou dobu a v takové míře, která je nezbytná k vyrovnání účinku dumpingu, jež působí újmu.

2. Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal antidumpingu i újmy, pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že antidumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dosažení výsledku přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné množství důkazů o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Tuto pravděpodobnost lze opřít například o důkazy o pokračování antidumpingu a újmy nebo o důkazy o tom, že odstranění újmy je zcela nebo z části výsledkem platných opatření, nebo o důkazy o tom, že okolnosti na straně vývozců nebo tržní podmínky naznačují pravděpodobnost budoucího dumpingu působícího újmu.

V rámci šetření podle tohoto článku bude výrobcům, dovozcům, zemím vývozu a výrobcům ve Společenství poskytnuta příležitost doplnit, vyvrátit nebo objasnit tvrzení obsažená v žádosti o přezkum a v závěrech se patřičně přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům, které byly předloženy v souvislosti se zjišťováním, zda ukončení platnosti opatření pravděpodobně povede či nepovede k přetrvání nebo obnovení dumpingu a újmy.

Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu

tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci ve Společenství oprávněni podat nejpozději tři měsíce před ukončením pětiletého období žádost o přezkum podle druhého pododstavce. Zveřejněno musí být rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření, která byla přijata podle tohoto článku.

3. Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu nebo, pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.

Prozatímní přezkum se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné důkazy o tom, že zachování opatření na vyrovnání antidumpingu už není nutné a/nebo že újma v případě zrušení nebo změny opatření pravděpodobně nebude přetrvávat ani se neobnoví nebo že stávající opatření již nedostačují k vyrovnání účinku dumpingu, který působí újmu.

V rámci šetření podle tohoto odstavce může Komise mimo jiné zkoumat, zda se okolnosti ohledně dumpingu a újmy podstatně změnily nebo zda stávající opatření dosahují zamýšlených účinků a odstraňuje újmu zjištěnou podle článku 3. V tomto smyslu se při konečném zjišťování přihlédne ke všem podstatným a náležitě doloženým důkazům.

4. Přezkum může být rovněž proveden za účelem stanovení individuálních dumpingových rozpětí pro nové vývozce v dané vyvážející zemi, která nevyvážela výrobek během šetřeného období, na jehož základě byla opatření přijata.

Přezkum se zahájí, pokud nový vývozce nebo výrobce může prokázat, že není ve spojení s žádným z vývozců nebo výrobců ve vyvážející zemi, jehož výrobky podléhají antidumpingovým opatřením, a že skutečně vyvážel do Společenství po uvedeném šetřeném období, nebo pokud může prokázat, že se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství výrobků do Společenství.

Zrychlený přezkum u nového vývozce se zahájí a provede po konzultaci s poradním výborem a poté, co byla výrobcům Společenství dána příležitost se k věci vyjádřit. Nařízením Komise, kterým se přezkum zahajuje, se zruší platné clo pro daného vývozce a nařízení ukládající clo se náležitě pozmění, jakož se i stanoví, že dovozy budou podléhat celní evidenci podle čl. 14 odst. 5, aby se zajistilo, že antidumpingové clo může být uloženo se zpětnou platností od data zahájení přezkumu, pokud výsledkem přezkumu u takového vývozce bude stanovení existence dumpingu.

Tento odstavec se nepoužije, pokud bylo uloženo clo podle čl. 9 odst. 6.

5. Na přezkumy prováděné podle odstavců 2, 3 a 4 se použijí odpovídající ustanovení tohoto nařízení o postupech a provádění šetření, s výjimkou ustanovení o lhůtách. Takové přezkumy se provedou neprodleně a obvykle se uzavřou během 12 měsíců od data zahájení přezkumu.

6. Přezkum podle tohoto článku zahájí Komise po konzultaci s poradním výborem. Pokud to přezkum odůvodňuje, opatření budou orgány Společenství odpovědnými za jejich přijetí zrušena nebo ponechána v platnosti podle odstavce 2, nebo zrušena, ponechána v platnosti nebo pozměněna podle odstavců 3 a 4. Pokud budou zrušena opatření u individuálních vývozců, avšak ne pro celou zemi, takoví vývozci nadále podléhají řízení a

mohou být automaticky znovu šetřeni v jakémkoli dalším přezkumu prováděném u dané země podle tohoto článku.

7. Pokud přezkum opatření podle odstavce 3 stále pokračuje ke konci období uplatňování opatření definovaném v odstavci 2, bude se takový přezkum týkat také okolností uvedených v odstavci 2.

8. Aniž je dotčen odstavce 2, dovozce může požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě bylo clo zaplaceno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo.

Žádost o vrácení zaplaceného antidumpingového cla podá dovozce Komisi. Žádost se podává prostřednictvím členského státu, na jehož území byly výrobky propuštěny do volného oběhu, ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy příslušný orgán řádně vyměřil částku uloženého konečného cla, nebo ode dne, kdy příslušný orgán rozhodl o konečném vybrání částek zajištěných v podobě prozatímního cla. Členské státy předají žádost neprodleně Komisi.

Má se za to, že žádost o vrácení zaplaceného cla je dostatečně odůvodněná, pokud obsahuje přesné údaje o požadované částce antidumpingového cla, o jejíž vrácení se žádá, a všechny celní doklady týkající se výpočtu a zaplacení této částky. K ní je třeba pro posuzované období přiložit doklady o běžných hodnotách a vývozních cenách ve Společenství pro vývozce nebo výrobce, na které se clo vztahuje. Není-li dovozce ve spojení s daným vývozcem nebo výrobcem a nejsou-li tyto informace ihned dostupné nebo pokud vývozce nebo výrobce odmítají tyto informace dovozci poskytnout, musí žádost obsahovat prohlášení vývozce nebo výrobce o tom, že dumpingové rozpětí bylo odstraněno, jak je stanoveno v tomto článku, a že příslušné důkazy předloží Komisi. Pokud vývozce nebo výrobce nepředloží tyto důkazy v přiměřené lhůtě, žádost se zamítne.

Po konzultaci s poradním výborem Komise rozhodne, zda a do jaké míry má být žádosti vyhověno, nebo může kdykoli rozhodnout o zahájení prozatímního přezkumu; informace a závěry vyplývající z přezkumu provedeného podle příslušných ustanovení pro takový přezkum využije ke zjištění, zda a do jaké míry je vrácení cla oprávněné. Zaplacené vyrovnávací clo se vrátí obvykle ve lhůtě dvanácti měsíců a v žádném případě ne později než osmnáct měsíců ode dne, kdy dovozce výrobku, na nějž je uloženo antidumpingové clo, podá řádně odůvodněnou žádost o vrácení zaplaceného cla. Schválené vrácení zaplaceného cla provedou obvykle členské státy ve lhůtě 90 dnů od vydání uvedeného rozhodnutí.

9. Při všech šetřeních týkajících se přezkumů nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17, stejnými postupy jako při šetření, které vedlo k uložení cla.

10. Při jakémkoli šetření prováděném podle tohoto článku Komise přezkoumá spolehlivost vývozních cen v souladu s článkem 2. Pokud je však rozhodnuto o vypočtení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9, vypočte se bez odečtení částky zaplacených antidumpingových cel, pokud jsou předloženy nezvratné důkazy, že clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších prodejních cenách ve Společenství.

Článek 12

1. Pokud výrobní odvětví Společenství předloží dostatečné informace o tom, že

opatření nevedla k žádnému nebo jen k nedostatečnému zvýšení cen při dalším prodeji nebo pozdějších prodejních cen ve Společenství, může být šetření po konzultacích opět zahájeno, aby bylo přezkoumáno, zda opatření účinkovala na výše uvedené ceny.

2. Během nového šetření podle tohoto článku obdrží vývozci, dovozci a výrobci ze zemí Společenství příležitost vysvětlit situaci ohledně cen při dalším prodeji a pozdějších prodejních cen. Dospějí-li k závěru, že by mělo být zavedeno opatření ke zvýšení cen, aby se odstranila újma zjištěná předtím podle článku 3, vývozní ceny se stanoví znovu podle článku 2 a nově se vypočítají dumpingová rozpětí s přihlédnutím k nově zjištěným vývozním cenám. Pokud se shledá, že neexistenci zvýšení cen ve Společenství je třeba odvodit z poklesu vývozních cen, který nastal před nebo po zavedení opatření, mohou být dumpingová rozpětí nově vypočtena s přihlédnutím k těmto nízkým vývozním cenám.

3. Pokud se v případě nového šetření podle tohoto článku zjistí zvýšený dumping, pozmění Rada platná opatření na návrh Komise prostou většinou v souladu s novými zjištěními o dovozních cenách.

4. Příslušná ustanovení článků 5 a 6 se použijí pro jakékoli přezkumy podle tohoto článku, přičemž se však tento přezkum provede neprodleně a obvykle se ukončí do šesti měsíců po zahájení nového šetření.

5. Údajné změny běžné hodnoty se zohlední podle tohoto článku pouze tehdy, pokud Komise obdrží úplné informace o změněných běžných hodnotách podpořené řádnými důkazy během lhůty stanovené v oznámení o zahájení šetření. Zahrnuje-li šetření přezkum běžných hodnot, mohou být dovozy až do ukončení nového šetření předmětem celní evidence podle čl. 14 odst. 5.

Článek 13

Obcházení

1. Antidumpingové clo uložené na základě tohoto nařízení může být rozšířeno na dovoz obdobných výrobků nebo částí těchto výrobků ze třetích zemí, jestliže dochází k obcházení platných opatření. Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Společenstvím, která vzniká na základě praktik, postupů nebo prací, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny a/nebo množství obdobných výrobků, a existují důkazy o dumpingu, pokud jde o běžné hodnoty stanovené dříve pro stejné nebo obdobné výrobky.

2. Montáž ve Společenství nebo ve třetí zemi se považuje za obcházení platných opatření, pokud:

a) montáž začala nebo byla značně rozšířena po zahájení antidumpingového šetření nebo těsně před jeho zahájením a použité díly mají svůj původ v zemi, pro niž se použijí opatření, a

b) hodnota těchto dílů činí 60 nebo více % z celkové hodnoty částí montovaného výrobku; za obcházení se však nepovažuje případ, kdy hodnota přidaná během montáže nebo kompletace činí více než 25 % celkových výrobních nákladů, a

c) vyrovnávací účinek cla je narušen cenami a/nebo množstvím montovaného obdobného

zboží a existují důkazy o dumpingu, pokud jde o běžné hodnoty, které byly dříve zjištěny pro obdobné nebo stejné výrobky.

3. Šetření podle tohoto článku se zahájí, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Šetření zahájí Komise nařízením přijatým po konzultaci s poradním výborem, ve kterém dá současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz podle čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Šetření provádí Komise s případnou pomocí celních orgánů a musí být ukončeno ve lhůtě devíti měsíců. Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že opatření musí být rozšířena, rozhodne o tom Rada prostou většinou na návrh Komise s účinností od dne, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo vyžádáno složení jistoty. Pro účely tohoto článku se použijí příslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření.

4. Xxxxxxx, k nimž je přiloženo potvrzení celního orgánu o tom, že jejich dovozem není obcházeno žádné opatření, se nebudou celně evidovat podle čl. 14 odst. 5 a nevztahují se na ně žádná opatření. Potvrzení mohou být dovozcům vystavena na jejich písemnou žádost na základě zmocnění učiněného rozhodnutím, které přijme Komise po konzultaci s poradním výborem, nebo rozhodnutím Rady o uložení opatření a jsou platná po dobu a za podmínek, které jsou v nich stanoveny.

5. Žádné ustanovení tohoto článku není překážkou pro běžné uplatňování platných celních předpisů.

Článek 14

1. Prozatímní nebo konečné antidumpingové clo se ukládá nařízením a vybírají je členské státy ve formě, v sazbě a za ostatních podmínek, které jsou stanoveny v nařízení o uložení takového cla. Takové clo se vybírá nezávisle na clech, daních a jiných poplatcích obvykle vyměřovaných při dovozu. Na jeden výrobek nesmí být současně uloženo antidumpingové i vyrovnávací clo, aby se napravila táž situace, která vzniká jak dumpingem, tak poskytnutím vývozní subvence.

2. Nařízení o uložení prozatímního nebo konečného antidumpingového cla a nařízení nebo rozhodnutí o přijetí závazků nebo o zastavení šetření nebo řízení se zveřejňují v Úředním věstníku Evropského společenství. Tato nařízení nebo rozhodnutí obsahují zejména jméno vývozce, je-li to možné, nebo dotčených zemí, popis výrobku a shrnutí skutečností a úvah, o něž se opírají zjištění o dumpingu a újmě, přičemž se bere v úvahu nutnost chránit důvěrné informace. Opis nařízení nebo rozhodnutí se v každém případě zašle známým účastníkům řízení. Tento odstavec se použije přiměřeně i na přezkum.

3. Na základě tohoto nařízení mohou být přijata zvláštní ustanovení, zejména pokud se jedná o společné definice pojmu původ výrobků obsažené v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství6.

4. V zájmu Společenství může Komise rozhodnutím přijatým po konzultaci s poradním výborem pozastavit na dobu devíti měsíců účinnost opatření přijatých podle tohoto nařízení. Pozastavení může být prodlouženo na další období, které nesmí překročit dobu jednoho roku, pokud o tom rozhodne Rada na návrh Komise prostou většinou. Účinnost opatření smí být pozastavena pouze v případě, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není

6 Úř. věst. L 302, 19. 10. 1992, s. 1.

pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství je dána příležitost vyjádřit se k tomu a že se k takovému vyjádření přihlédne. Účinnost opatření může být kdykoliv po konzultaci obnovena, pokud již netrvají důvody jejího pozastavení.

5. Komise může po konzultaci s poradním výborem vyzvat celní orgány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení takové celní evidence dovozu, aby následně mohla být vůči dováženým výrobkům zavedena opatření ode dne celní evidence. Povinnou celní evidenci dovozu lze zavést na řádně odůvodněnou žádost výrobního odvětví Společenství. Celní evidence se zavádí nařízením, které blíže určí účel opatření a případně odhad částky možného budoucího celního dluhu. Dovoz nesmí být celně evidován po dobu delší než devět měsíců.

6. Členské státy podávají Komisi každý měsíc zprávu o dovozu výrobků, které jsou předmětem šetření a opatření, a o výši cla vybraného na základě tohoto nařízení.

Článek 15

Konzultace

1. Konzultace stanovené tímto nařízením se konají v rámci poradního výboru složeného ze zástupců všech členských států, kterému předsedá zástupce Komise. Konzultace se konají neprodleně na žádost členského státu nebo z podnětu Komise a v každém případě během takové doby, aby mohly být dodrženy lhůty stanovené v tomto nařízení.

2. Výbor svolává předseda. Ten sdělí členským státům v co nejkratší době všechny potřebné informace.

3. V případě potřeby mohou konzultace probíhat pouze písemně; v takovém případě o tom informuje Komise členské státy a stanoví lhůtu, během níž se mohou vyjádřit nebo požádat o ústní konzultace, které uspořádá předseda, za předpokladu, že lze ústní konzultace uskutečnit během takové doby, aby mohly být dodrženy lhůty stanovené v tomto nařízení.

4. Konzultace se týkají zejména

a) existence dumpingu a metod zjišťování dumpingového rozpětí,

b) existence a objemu újmy,

c) příčinné souvislosti mezi dumpingovými dovozy a újmou,

d) opatření, která by měla být za daných okolností přijata k zabránění nebo odstranění újmy způsobené dumpingem, jakož i prováděcích pravidel k nim.

Článek 16

Inspekce na místě

1. Komise provádí, pokud to považuje za vhodné, inspekce na místě, aby prozkoumala písemnosti dovozců, vývozců, obchodníků, zástupců, výrobců, obchodních svazů a organizací a ověřila informace o dumpingu a způsobené újmě. Bez řádného a včasného vyplnění

dotazníku nelze inspekci na místě provést.

2. Komise může v případě potřeby provádět šetření ve třetích zemích, pokud s tím dotčené podniky souhlasí a pokud proti tomu úředně zpravená vláda dané země nevznese námitky. Jakmile Komise obdrží souhlas dotčených podniků, měla by sdělit zemi původu a/nebo vývozu jména a adresy podniků, v nichž budou inspekce na místě probíhat, a dohodnuté termíny.

3. Dotčeným podnikům se oznámí, jaké druhy informací budou při inspekci na místě ověřovány a které další informace je při nich nutno předložit, čímž není vyloučeno, že v průběhu inspekce na místě budou vyžádány další podrobnosti s ohledem na obdržené informace.

4. Při šetření podle odstavců 1, 2 a 3 jsou Komisi nápomocni zaměstnanci těch

členských států, které o to požádají.

Článek 17

Výběr vzorku

1. V případech, kdy je počet žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních operací příliš velký, může být šetření omezeno na přiměřený počet stran, výrobků nebo obchodních operací, který se vybere jako statisticky reprezentativní vzorek na základě informací dostupných v době výběru, nebo největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

2. Konečný výběr stran, typů výrobků nebo obchodních operací podle tohoto článku provádí Komise, avšak nejvhodnější je výběr vzorku po projednání s dotčenými stranami a s jejich souhlasem, pokud se tyto strany přihlásí ve lhůtě tří týdnů od zahájení šetření a poskytnou dostatek informací, aby mohl být proveden výběr reprezentativního vzorku.

3. Je-li šetření omezeno v souladu s tímto článkem, vypočítá se nicméně individuální dumpingové rozpětí pro každého vývozce nebo výrobce, který nebyl původně vybrán a který předloží nezbytné informace ve lhůtě stanovené tímto nařízením, pokud není počet vývozců nebo výrobců tak vysoký, že by individuální zjišťování znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření.

4. Pokud se provádí výběr reprezentativního vzorku a některé nebo všechny zvolené strany nejsou ochotny spolupracovat v míře, která může podstatně ovlivnit výsledek šetření, může být proveden nový výběr. Pokud je spolupráce ve významné míře stále nedostatečná nebo pokud z časových důvodů nelze vybrat nový reprezentativní vzorek, použijí se příslušná ustanovení článku 18.

Článek 18

Nedostatečná spolupráce

1. Pokud účastník řízení odmítne umožnit přístup k nezbytným informacím nebo je

neposkytne ve lhůtě stanovené tímto nařízením nebo pokud klade závažným způsobem překážky šetření, mohou prozatímní nebo konečná pozitivní nebo negativní zjištění vycházet z dostupných údajů. Pokud se zjistí, že účastník řízení předložil nepravdivé nebo zavádějící informace, nepřihlédne se k nim a bude se vycházet z dostupných údajů. Účastníci řízení by měli být zpraveni o důsledcích nedostatečné spolupráce.

2. Skutečnost, že informace nebyly předloženy na elektronickém nosiči dat, se nepovažuje za odmítnutí spolupráce, pokud účastník řízení prokáže, že předložení informací v požadované formě by pro něj znamenalo neúměrnou mimořádnou zátěž nebo neúměrné dodatečné náklady.

3. Nejsou-li informace předložené účastníkem řízení ve všech ohledech dokonalé, přesto se k nim přihlédne, pokud nedostatky neúměrně neztěžují zjištění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou předloženy včas, pokud je možno je ověřit a pokud účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

4. Pokud nejsou důkazy nebo informace přijaty, je strana, která je předložila, okamžitě zpravena o důvodech jejich odmítnutí a je jí dána možnost podat dodatečné vysvětlení ve stanovené lhůtě. Pokud vysvětlení nejsou považována za dostatečná, je třeba uvést důvody pro odmítnutí důkazů nebo informací a uvést je ve zveřejněných závěrech.

5. Pokud se závěry, včetně závěrů o výši běžné hodnoty, opírají o odstavec 1, zejména o informace obsažené v podnětu, musí být tyto informace, je-li to proveditelné a s ohledem na lhůty pro šetření, ověřeny na základě informací z jiných dostupných nezávislých zdrojů, jako jsou zveřejněné ceníky, úřední dovozní statistiky a celní výkazy, nebo na základě informací, které v průběhu šetření podali jiní účastníci řízení.

6. Nespolupracuje-li účastník řízení vůbec nebo jen částečně a následkem toho nebudou některé podstatné informace sděleny, může to vést k výsledku, který pro něj bude méně příznivý, než kdyby při šetření spolupracoval.

Článek 19

Ochrana důvěrných informací

1. Se všemi informacemi důvěrné povahy (například proto, že by jejich prozrazení znamenalo významnou soutěžní výhodu pro konkurenta nebo by nepříznivě ovlivnilo poskytovatele informace nebo osobu, od níž byly získány) nebo důvěrně poskytnutými stranami šetření zacházejí orgány jako s důvěrnými informacemi, jsou-li k tomu udány oprávněné důvody.

2. Účastníci řízení, kteří sdělili důvěrné informace, se vyzvou, aby předložili výtah, který nemá důvěrnou povahu. Výtah musí být natolik podrobný, aby umožňoval přiměřené pochopení podstaty důvěrně sdělených informací. Za výjimečných okolností mohou strany prohlásit, že zpracování výtahu určitých informací není možné. Za těchto výjimečných okolností musí být odůvodněno, proč nelze výtah poskytnout.

3. Pokud se má za to, že požadavek na důvěrný způsob zacházení není odůvodněný a pokud poskytovatel informace není ochoten informaci zpřístupnit ani schválit její poskytnutí v obecné nebo souhrnné formě, není třeba k této informaci přihlížet, pokud není z věrohodných

zdrojů prokázáno, že je správná. Žádosti o důvěrný způsob zacházení s informacemi nesmějí být svévolně odmítány.

4. Tímto článkem není dotčeno poskytování obecných informací úřady Společenství, a zejména odůvodnění rozhodnutí přijatých na základě tohoto nařízení, ani poskytování důkazů, ze kterých úřady Společenství vycházely, pokud je to nezbytné k objasnění těchto důvodů v soudním řízení. Při poskytování informací je třeba vzít v úvahu oprávněné zájmy účastníků řízení na ochraně svých obchodních tajemství.

5. Rada, Xxxxxx a členské státy ani jejich zaměstnanci nesdělují informace, které obdržely na základě tohoto nařízení a jejichž poskytovatel požádal o důvěrný způsob zacházení s nimi bez výslovného svolení poskytovatele. Informace vyměňované mezi Komisí a členskými státy, informace o konzultacích podle článku 15 nebo interní dokumenty vypracované úřady Společenství nebo orgány členských států se nesdělují, nestanoví-li toto nařízení jinak.

6. Informace získané na základě tohoto nařízení lze použít pouze k tomu účelu, ke kterému byly vyžádány.

Článek 20

Poskytování informací

1. Žadatelé, dovozci a vývozci a jejich zájmové svazy a země původu a/nebo vývozu mohou požádat o poskytnutí informací o podrobnostech týkajících se závažných skutečností a úvah, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření. Poskytnutí informací je nutno si vyžádat písemně ihned po přijetí prozatímních opatření a informace musí být poskytnuty písemně co nejdříve.

2. Strany uvedené v odstavci 1 mohou požádat o konečné informace o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit přijetí konečných opatření nebo zastavení šetření nebo řízení, aniž by bylo přijato nějaké opatření, přičemž se zvláštní pozornost věnuje informaci o skutečnostech a úvahách, které se liší od těch, jež byly použity při rozhodování o prozatímních opatřeních.

3. Žádost o poskytnutí konečných informací musí být zaslána písemně Komisi a v případech, kdy bylo uloženo prozatímní clo, doručena nejpozději jeden měsíc po zveřejnění jeho uložení. Pokud nebylo uloženo prozatímní clo, mohou strany požádat o poskytnutí informací ve lhůtě stanovené Komisí.

4. Konečné informace musí být poskytnuty písemně. Podávají se co nejdříve, obvykle nejpozději jeden měsíc před vydáním konečného rozhodnutí nebo před předložením návrhu Komise na přijetí konečných opatření podle článku 9, přičemž se řádně přihlédne k ochraně důvěrných informací. Pokud Komise nemůže sdělit některé skutečnosti nebo úvahy v tomto okamžiku, sdělí je co nejdříve. Poskytnutím informací není dotčeno jakékoli další rozhodnutí, které Komise nebo Rada případně přijmou, ale pokud toto rozhodnutí vychází z jiných skutečností nebo úvah, musí být tyto informace nebo úvahy sděleny co nejdříve.

5. Ke stanoviskům obdrženým po poskytnutí konečných informací lze přihlédnout pouze tehdy, obdrží-li je Komise ve lhůtě, kterou stanoví v každém případě s ohledem na naléhavost věci a která činí nejméně deset dnů.

Článek 21

Zájem Společenství

1. Za účelem zjištění, zda je v zájmu Společenství přijmout určitá opatření, je třeba komplexně posoudit všechny zájmy, včetně zájmů domácích výrobních odvětví, uživatelů a spotřebitelů, přičemž zjištění podle tohoto článku se učiní pouze tehdy, byla-li všem stranám dána příležitost předložit své stanovisko podle odstavce 2. Při tomto zkoumání se přihlíží zejména k nutnosti odstranit účinky dumpingu působící újmu, která spočívají v narušení obchodu, a obnovit účinnou hospodářskou soutěž. Opatření, která budou určena na základě zjištěného dumpingu a újmy, nesmějí být uplatněna, pokud orgány na základě všech předložených informací dospějí jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu Společenství.

2. Aby mohly příslušné orgány při rozhodování, zda je přijetí opatření v zájmu Společenství, přihlédnout ke všem stanoviskům a informacím a vycházet z pevného základu, mohou se žadatelé, dovozci a jejich zájmové svazy, zástupci uživatelů a zájmové organizace spotřebitelů ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení antidumpingového šetření přihlásit a sdělit Komisi informace. Tyto informace nebo jejich odpovídající shrnutí budou zpřístupněny ostatním stranám uvedeným v tomto odstavci, které se k nim mohou vyjádřit.

3. Strany, které jednaly podle odstavce 2, mohou požádat o slyšení. Žádostem se vyhoví, pokud jsou doručeny ve lhůtě uvedené v odstavci 2 a pokud uvádějí důvody slašení s ohledem na zájem Společenství.

4. Strany, které jednaly podle odstavce 2, se mohou vyjádřit k uplatňování uloženého prozatímního vyrovnávacího cla. Aby k nim mohlo být přihlédnuto, musí být tato vyjádření obdržena ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí účinnosti těchto opatření a musí být v plném znění nebo v přiměřeném shrnutí sdělena ostatním stranám, které se k nim mohou vyjádřit.

5. Komise prozkoumá všechny řádně poskytnuté informace a zjistí, do jaké míry jsou reprezentativní; výsledky tohoto zkoumání a své stanovisko k jejich opodstatněnosti sdělí poradnímu výboru. Komise při vypracování návrhu podle článku 9 přihlédne k názorům vyjádřeným ve výboru.

6. Strany, které jednaly podle odstavce 2, mohou požádat, aby jim byly sděleny skutečnosti a úvahy, z nichž budou pravděpodobně vycházet závěrečná rozhodnutí. Tyto informace budou poskytnuty v co nejširší míře a aniž je jimi dotčeno jakékoli další rozhodnutí Komise nebo Rady.

7. K informacím se přihlédne pouze tehdy, jsou-li podloženy konkrétními důkazy, které potvrzují jejich správnost.

Článek 22

Závěrečná ustanovení

Tímto nařízením není dotčeno použití

a) zvláštních pravidel, která jsou obsažena v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi;

b) právních předpisů Společenství v oblasti zemědělství a nařízení Rady (ES) č. 3448/937, (EHS) č. 2730/758 a (EHS) č. 2783/759; toto nařízení se použije doplňkově k uvedeným nařízením a odchylně od jejich ustanovení, která jsou v rozporu s použitím antidumpingového cla;

c) zvláštních opatření, pokud nejsou v rozporu se závazky přijatými v rámci GATT.

Článek 23

Zrušení stávajících právních předpisů a přechodná opatření

Nařízení (ES) č. 3283/94 se zrušuje s výjimkou čl. 23 odst. 1 uvedeného nařízení.

Zrušením nařízení (ES) č. 3283/94 však není dotčena platnost řízení zahájených na jeho základě.

Odkazy na nařízení (EHS) č. 2423/88 a (ES) č. 3283/94 se případně považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 24

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Lhůty stanovené v čl. 5 odst. 9, čl. 6 odst. 9 a čl. 7 odst. 1 se však použijí na podněty podané podle čl. 5 odst. 9 k 1. září 1995 a na šetření zahájená na základě těchto žádostí.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. V Bruselu dne 22. prosince 1995.

Za Radu

X. XXXXXXX XXXXX

předseda

7 Úř. věst. L 318, 20. 12. 1993, s. 18.

8 Úř. věst. L 281, 1. 11. 1975, s. 20. Nařízení pozměněné nařízením Komise (EHS) č. 222/88 (Úř. věst. L 28, 1. 2. 1988, s. 1).

9 Úř. věst. L 282, 1. 11. 1975, s. 104. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 3290/94 (Úř. věst. L 349,

31. 12. 1994, s. 105).