Semináie na NEWTON College {1/1}

Pomůže Lisabonská smlouva dalšímu ekonomickému rozvoji zemí EU?

🞂 PhDr. Xxxx Xxxx, Ph.D. » manažer projektu Podpora šíření poznatků výzkumu evropské integrace, NEWTON College, a. s.

* Dne 7. května 2010 se v prostorách vysoké školy NEWTON College v Brně uskutečnil vědeckopo- pularizační seminář na téma „Potenciální eko- nomické a sociální účinky vyplývající z Lisa- bonské smlouvy pro členské státy EU“. Jednalo se o druhý ze série vědeckopopularizačních semi- nářů pořádaných v rámci projektu s názvem Pod- pora šíření poznatků výzkumu evropské integra- ce (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0128), který získala NEWTON College z Operačního programu Vzdělá- vání pro konkurenceschopnost. Projekt je spolufi- nancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

V dopoledním bloku semináře se účastníci mohli seznámit s hlavními změnami, které Xxxx- xxxxxx smlouva vnesla do fungování Evropské unie. Z těch nejzákladnějších je to zrušení pilířové struktury EU, nahrazení Evropského společenství Evropskou unií, která získala právní subjektivitu, či přejmenování Smlouvy o založení Evropského společenství na Smlouvu o fungování Evropské unie. Dále se jedná o posílení pravomocí Evropské- ho parlamentu i národních parlamentů členských zemí EU při schvalování evropské legislativy, přes- nější vymezení pravomocí EU a jejich rozdělení mezi Evropskou unii a členské státy, zavedení oboustranné ﬂexibility a možnosti členského státu vystoupit z Unie. V oblasti evropských institucí přinesla Lisabonská smlouva rovněž posuny — mezi oficiální orgány EU byla zařazena Evropská rada a Evropská centrální banka, Evropská rada má nově předsedu voleného na období dva a půl roku, byla zavedena funkce vysokého představite-

le EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, mění se podoba hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a rozšiřuje se na další oblasti (zmenšuje se tak počet oblastí vyžadujících jednomyslné rozho- dování Rady), právně závaznou se stala Listina zá- kladních práv Evropské unie.

Dále si v dopoledním bloku mohli účastníci se- mináře poslechnout analýzu možných účinků Li- sabonské smlouvy a Listiny základních práv EU na podnikatelské aktivity vykonávané na území Ev- ropské unie. Podnikání a činnost firem vůbec musí být v Unii v souladu s hodnotami a cíli EU, jak je definuje Smlouva o Evropské unii, i v souladu s pravidly hospodářské soutěže a minimálními po- žadavky v oblasti sociální politiky a životního pro- středí definovanými Smlouvou o fungování Evrop- ské unie. Na podnikatelský sektor mají vliv rovněž ustanovení Listiny základních práv EU, která zaka- zují poškozovat důstojnost a integritu lidské osob- nosti, ochraňují právo na vlastnictví, svobodu shromažďování a sdružování včetně odborového, uznávají právo na kolektivní vyjednávání, zakot- vují práva pracovníků i spotřebitelů a podporují ochranu zdraví a životního prostředí.

V návaznosti na to se seminář zabýval rovněž potenciálními vlivy Lisabonské smlouvy na konku- renceschopnost Evropské unie a jejích členských států, na kterou mohou působit jak výše uvedená ustanovení Lisabonské smlouvy a Listiny základ- ních práv EU, tak další faktory, například zásady hospodářské politiky definované Smlouvou o fun- gování Evropské unie či posuny v pravomocích

EU. 🠚

Semináie na NEWTON College

{1/1}

🠚 Odpolední blok semináře se více zaměřil na dů- sledky Lisabonské smlouvy pro provádění jednot- livých politik Evropské unie. Nejprve se pozornost účastníků zaměřila na to, jestli a jakým způsobem může Lisabonská smlouva oslabit, nebo naopak posílit postavení členských zemí EU a Unie jako celku v globalizované ekonomice, a jestli a jakým způsobem může Lisabonská smlouva omezit, nebo naopak upevnit svrchovanost členských stá- tů EU v ekonomické oblasti. K analýze tohoto pro- blému byly využity četné výroky odpůrců i příz- nivců Lisabonské smlouvy, výsledky dvou přezkumů souladu Lisabonské smlouvy s ústav- ním pořádkem České republiky, které v letech 2008 a 2009 provedl český Ústavní soud, i řada statistic- kých dat.

Další část odpoledního bloku byla věnována změnám, které Lisabonská smlouva vnáší do pro- vádění kohezní politiky EU, a možným účinkům těchto změn na vývoj hospodářské, sociální a územní soudržnosti v rámci Unie. Výklad se sou- středil především na nový rozměr kohezní politiky zavedený Lisabonskou smlouvou, kterým je kohe- ze teritoriální (územní), a na jeho vliv na fungová- ní institucí EU, zejména Evropské komise a Výbo- ru regionů, v oblasti regionální politiky, na vztahy mezi těmito institucemi a na podobu přípravy a přijímání legislativy a dalších dokumentů EU.

Byl rovněž proveden rozbor dopadů Lisabon- ské smlouvy na oblast koordinace hospodářských politik. Lisabonská smlouva začlenila do primární legislativy některé pojmy a postupy, které byly v oblasti koordinace hospodářských politik použí- vány již před přijetím Lisabonské smlouvy, avšak nebyly kodifikovány v primárním právu EU. Další procedury byly doplněny nebo upřesněny, byla za- vedena asymetrie rozhodování mezi členy a nečle- ny eurozóny. Uvedená oblast aktuálně získala na značném významu v souvislosti s řešením rozsáh- lých veřejných dluhů některých členských zemí eurozóny a z toho plynoucích problémů a turbu- lencí ve fungování měnové unie.

Závěrečná přednáška na semináři se věnovala důsledkům změn, které přináší Lisabonská smlou-

va, pro fungování vybraných oblastí vnitřního trhu EU. Jednalo se především o oblasti průmyslu, obcho- du, duševního vlastnictví a ochrany spotřebitele.

V rámci dopoledního i odpoledního bloku pro- běhly diskuse s účastníky semináře. Podrobnosti o projektu a jednotlivých vědeckopopularizačních seminářích, prezentace jednotlivých přednášejí- cích i souhrnné publikace ze seminářů lze najít na webových stránkách xxx.xx-xxxxxx.xx.

Hlavním výstupem z vědeckopopularizačního semináře bude souhrnná publikace s názvem „Po- tenciální ekonomické a sociální účinky vyplývající z Lisabonské smlouvy pro členské státy EU“. Její první část bude tvořit výkladový text, představující úvod do tématu probíraného na semináři. Ve dru- hé části publikace budou zaznamenána vystoupe- ní jednotlivých přednášejících i diskuse v dopoled- ním a odpoledním bloku vědeckopopularizačního semináře.

Členové realizačního týmu projektu a další přednášející při přípravě svých vystoupení na se- mináři vycházeli z textů, které na téma možných ekonomických a sociálních účinků Lisabonské smlouvy publikovali již před uskutečněním semi- náře. Patřily mezi ně následující články:

• Xxxxxxx, Xxxx: Lisabonská smlouva a národní zájmy České republiky. Scientia et Societas, 2008, roč. IV, č. 1, s. 136–163, ISSN 1801-7118

• Xxxx, Xxxx: Ohrožuje Lisabonská smlouva ekono- mickou nezávislost České republiky? Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 1, s. 6–28, ISSN 1801- 7118

Některá vystoupení z vědeckopopularizačního semináře byla svými tvůrci rozšířena a aktualizo- vána a stala se tak základem jejich publikací na téma ekonomických a sociálních důsledků Xxxx- xxxxxx smlouvy po uskutečnění semináře. Jedná se o tyto články:

• Mráček, Xxxxx: Účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost a vnitĭní trh EU. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s. 6–14, ISSN 1801-7118

• Xxxxxxxxx, Xxxxx: Prostor ke koordinaci hospo- dáĭských politik vytvoĭený Lisabonskou smlou-

4 Scientia et Societas » 2/10

Semináie na NEWTON College

{1/1}

vou. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s. 15–28, ISSN 1801-7118

• Xxxxxxxxx, Xxxx: Lisabonská smlouva a kohezní politika EU. Scientia et Societas, 2010, roč. VI, č. 2, s. 29–43, ISSN 1801-7118

Příští vědeckopopularizační seminář v rámci projektu Podpora šíření poznatků výzkumu evrop- ské integrace se uskuteční na podzim 2010. Jeho tématem bude „Společná evropská měna, eko-

nomický růst a sociální soudržnost“. 🞬

Scientia et Societas » 2/10 5

Odborné stati {1/8}

Účinky Lisabonské smlouvy na konkurenceschopnost

a vnitřní trh EU

🞂 Xxx. Xxxxx Xxxxxx, XXx. » Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1

* Lisabonská smlouva byla přijímána s cílem přinést právní rámec a vytvořit nástroje pro:

• demokratičtější a transparentnější Evropu (spo- jenou s posílením role parlamentů — Evropské- ho parlamentu a národních parlamentů),

• efektivnější Evropu (danou účinnějšími rozho- dovacími postupy a pravidly hlasování, vyšší akceschopností v prioritních oblastech),

• Evropu práv a hodnot, zajišťující svobodu, soli- daritu a bezpečnost,

• Evropu jako globálního aktéra.

V tomto kontextu požadavků na Evropu demo- kratičtější, transparentnější a efektivnější, na Evro- pu práv a hodnot i jako globálního aktéra lze pova- žovat za legitimní otázku, zda Lisabonská smlouva přispěje též k naplnění dlouhodobého očekávání výkonnější a konkurenceschopnější Evropy. Přes- něji vyjádřeno, jak je vůbec možno v tomto směru chápat její účinky.

1. Lisabonská smlouva a cesty ke konkurenceschopnosti

Pro kvalifikovanou odpověď na tuto otázku je nut- no si především uvědomit celkovou úlohu Lisa- bonské smlouvy, která je zřejmá zvláště v konfron- taci s jinými významnými dokumenty Evropské unie, jimiž jsou její strategie (Lisabonská strategie, strategie Evropa 2020). Tyto dokumenty mají totiž rozdílný účel. Zatímco uvedené strategie Evropské unie stanovují cíle a cesty posilování evropské

konkurenceschopnosti pro určité období a zamě- řují se na to, jak dosáhnout vyšší výkonnosti v pod- mínkách globalizované ekonomiky, Lisabonská smlouva je snahou o vymezení dlouhodobě existu- jícího institucionálního rámce pro rozvíjení kon- kurenceschopnosti Evropské unie a jejích člen- ských států a stanovení v tomto ohledu společných norem chování pro členské státy Evropské unie. V této obecné rovině existuje mezi těmito doku- menty jistá komplementarita. Nelze však vždy ho- vořit o plné shodě, při podrobnějším rozboru se ukazují v Lisabonské smlouvě na rozdíl od uvede- ných evropských strategických dokumentů větší sociální akcenty ekonomického rozvoje. Kritikové Lisabonské smlouvy pak říkají, že národní státy v důsledku jejího přijetí nemohou usilovat o svou konkurenceschopnost způsobem, který uznají za vhodný a který je pro ně nejvíce přínosný. Toto tvr- zení přirozeně nastoluje i otázku, zda vůbec a jak jsou Lisabonskou smlouvou omezovány některé možnosti a cesty dosahování vyšší konkurence- schopnosti na úrovni podniků i národních států.

Odpověď na ni je taková, že některé cesty k do- sahování konkurenceschopnosti firem, členských států a Evropské unie jako celku Lisabonská smlou- va skutečně omezuje. Vycházíme-li z jejích úprav a dikce, nejsou přijatelné strategie ke zvýšení kon- kurenceschopnosti, které:

• jsou založeny na neetických způsobech jednání ve vztahu k zaměstnancům a občanům, tedy ta- kové, které neodpovídají hodnotám Evropské

1 Článek byl zpracován v rámci projektu Národního programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a je- jí schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“.

6 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{1/8}

unie (jako jsou úcta k lidské důstojnosti, svobo- da, spravedlnost, solidarita, nepřípustnost dis- kriminace a další hodnoty);

• nerespektují Listinu základních práv Evropské unie (např. nelze posilovat konkurenceschop- nost zpochybňováním vlastnických práv, na úkor důstojnosti zaměstnávaných osob, na úkor životního prostředí nebo zájmů spotřebi- tele, redukcí či likvidací sociální sítě apod.);

• jsou uplatňovány v rozporu se sociálně tržní ekonomikou, a tedy neodpovídají cílům Evrop- ské unie (např. cílům jako udržitelnost rozvoje, sociálně tržní hospodářství směřující k plné za- městnanosti, zlepšování kvality životního pro- středí, podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti a solidarity členských zemí apod.);

• nerespektují pravidla hospodářské soutěže, jak jsou vymezena v Lisabonské smlouvě, a jsou tedy neslučitelné s vnitřním trhem;

• porušují Lisabonskou smlouvou definované čtyři zásady hospodářské politiky, jimiž jsou:

• udržování cenové stability jako prvořadého cíle Evropského systému centrálních bank;

• udržování zdravých veřejných financí, jež je založeno na vyvarování se nadměrnému schodku veřejných financí a nadměrnému veřejnému dluhu v poměru k HDP a opírá se o rozpočtovou kázeň a použití případných sankcí;

• udržování zdravých měnových podmínek se zaměřením proti operacím ohrožujícím sta- bilitu jednotné evropské měny eura či stabi- litu národní měny;

• trvale udržitelná platební bilance (se směřo- váním proti operacím zvyšujícím zahraniční dluh).

Vztah Lisabonské smlouvy a možných cest ke konkurenceschopnosti lze pak shrnout tímto způ- sobem:

• Lisabonská smlouva vznikala v období výzev k vyšší konkurenceschopnosti evropské ekono- miky v podmínkách globalizované ekonomiky.

• Současně byla hledána rovnováha mezi úspě- chem v globální soutěži o vyšší konkurence-

schopnost a zachováním evropských tradičních prvků a hodnot (sociálně tržní ekonomika, tra- diční role evropského státu v ekonomice a spo- lečnosti přenesená na úroveň Evropské unie, bránění se co nejměkčím sociálním zákonům a zákonům na ochranu životního prostředí, evropské etické normy). Cesty k růstu konku- renceschopnosti jsou tak v Lisabonské smlouvě zejména limitovány evropským principem soci- álně tržní ekonomiky.

• Prosadila se snaha o vytvoření jednotných pra- videl hry (platných pro všechny členské státy Evropské unie) při dosahování vyšší konkuren- ceschopnosti. Lisabonská smlouva proto vychá- zí z premisy, že hospodářská soutěž musí mít pevně stanovená pravidla platná pro všechny účastníky a týkající se jak regulace chování podniků samotných, tak regulace vztahu státu a podniků (státní podpory).

Kritici Lisabonské smlouvy se ve svých výhra- dách nejvíce zaměřují právě na princip sociálně tržní ekonomiky a na regulaci hospodářské soutě- že. Poukazují na potřebu ponechat hospodářskou soutěž volné hře tržních sil. Do textu Lisabonské smlouvy se však nedostala formulace o vnitřním trhu „s volnou a nenarušenou soutěží“, který inici- ovala Francie. Dikce zůstala u nenarušené (regulo- vané) soutěže a formulace o volné soutěži, která jde významově dál, nebyla přijata.

2. Konkurenceschopnost v kontextu hospodáĭských cílů Evropské unie v Lisabonské smlouvě

Problematika konkurenceschopnosti ve vztahu k Lisabonské smlouvě se nevyčerpává jen identifi- kací cest k dosahování konkurenceschopnosti fi- rem, členských států a Unie jako celku, které Xxxx- xxxxxx smlouva omezuje. Dalším tematickým okruhem je konkurenceschopnost v kontextu hos- podářských cílů Evropské unie v Lisabonské smlouvě (článek 3 Smlouvy o Evropské unii, bod 3):

„Unie vytváĭí vnitĭní trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodáĭském růs- 🠚

Scientia et Societas » 2/10 7

Odborné stati

{1/8}

🠚 tu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodáĭství směĭujícím k plné za- městnanosti a společenskému pokroku a na vyso- kém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostĭedí. Podporuje vědecký a technický pokrok… Podporuje hospodáĭskou, sociální a územní sou- držnost a solidaritu mezi členskými státy…“

Z uvedeného obsahu článku 3 Smlouvy o Ev- ropské unii je zřejmé, jak zřetelně v ní převažují cíle sociálně solidární nad liberálně ekonomický- mi cíli. „Vyvážený hospodářský růst“ je doplněn cílem „cenové stability“. „Vysoce konkurence- schopné hospodářství“ má být současně hospodář- stvím „sociálně tržním“. Prohlubování a rozvíjení vnitřního trhu je pak vyjádřeno jen stručným kon- statováním, že „Unie vytváří vnitřní trh“. Ve srov- nání s ekonomickými cíli jsou dále podrobněji vy- mezeny cíle sociální a environmentální (plná zaměstnanost, společenský pokrok, vysoký stupeň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, pod- pora sociální spravedlnosti a ochrany, rovnosti žen a mužů, mezigenerační solidarity ad.).

3. Pravomoci Evropské unie

a konkurenceschopnost členských států

Vztah mezi Lisabonskou smlouvou a konkurence- schopností lze posuzovat i z toho hlediska, jaký vliv na konkurenceschopnost členských států mají přijaté rozhodovací postupy a pravomoci na úrov- ni Evropské unie. Kritici Lisabonské smlouvy vyja- dřují obavy z posílení pravomocí Evropské unie (zejména v případě rozhodování kvalifikovanou většinou). Poukazují např. na rizika tzv. minimál- ních požadavků v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany zaměstnanců, které se mohou projevit ve zvýšených nákladech na pracovní sílu, a tudíž i ve ztrátě konkurenceschopnosti, a to zvláště u ekonomicky slabších států. S dalšími obavami přicházeli v daňové oblasti a týkaly se sjednocování daní. Tyto obavy se však nepotvrdily, neboť daňové předpisy byly vyloučeny ze schvalo- vání kvalifikovanou většinou v Radě.

Vztah mezi konkurenceschopností členských států a Lisabonskou smlouvou je tedy možno ana- lyzovat i podle struktury pravomocí Evropské unie, kdy řadu pravomocí získala Evropská unie nově. Tuto strukturu pravomocí tvoří:

• výlučné pravomoci Evropské unie,

• sdílené pravomoci Evropské unie se členskými státy,

• podpůrné pravomoci Evropské unie,

• koordinační a doplňkové pravomoci.

Výlučné pravomoci Evropské unie, kdy může pouze Evropská unie vytvářet a přijímat právně zá- vazné akty a členské státy tak mohou činit jen teh- dy, jsou-li k tomu Evropskou unií zmocněny nebo provádějí-li její akty, jsou podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie uplatňovány v těchto oblastech:

• celní unie,

• stanovení pravidel hospodářské soutěže ne- zbytných pro fungování vnitřního trhu (nadále však platí vnitrostátní úprava pro fungování trhu členských států),

• měnová politika pro členské státy, jejichž mě- nou je euro,

• zachování biologických mořských zdrojů (v rám- ci společné rybářské politiky),

• společná obchodní politika,

• uzavření mezinárodní smlouvy (ale jen v přípa- dech, je-li k ní zmocnění legislativním aktem Evropské unie nebo je nezbytně nutná k výko- nu vnitřní pravomoci Evropské unie, nebo její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost).

Sdílené pravomoci Evropské unie se členskými státy znamenají, že vytvářet a přijímat právně zá- vazné akty mohou Evropská unie i členské státy. Projevuje se zde princip subsidiarity, kdy členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v ja- kém ji Evropská unie nevykonala nebo se ji roz- hodla přestat vykonávat. Sdílená pravomoc Evrop- ské unie se členskými státy se podle článku 4 Smlouvy o fungování Evropské unie uplatňuje ze- jména v těchto oblastech:

• vnitřní trh,

8 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{1/8}

• sociální politika (pouze však v mezích stanove- ných Smlouvou),

• hospodářská, sociální a územní soudržnost,

• životní prostředí,

• ochrana spotřebitele,

• zemědělství a rybolov (s výjimkou zachování biologických mořských zdrojů, které je před- mětem výlučné pravomoci Evropské unie),

• doprava,

• transevropské sítě,

• energetika,

• prostor svobody, bezpečnosti a práva,

• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejné- ho zdraví (pouze ve vymezení podle Xxxxxxx). V případě sdílených pravomocí se vedle princi-

pu subsidiarity uplatňuje ještě princip oboustran- né ﬂexibility, neboť je možno přenášet pravomoci z členských států na Evropskou unii, ale i opač- ným směrem. Tímto postupem je vlastně vylouče- na jakási koncepce „dobytého pole“.

Pokud jde o podpůrné pravomoci Evropské unie, stanoví článek 6 Smlouvy o fungování Evrop- ské unie, že „Unie má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplŭuje činnost členských států“. Do oblasti podpůrných pravomo- cí spadají:

• ochrana a zlepšování lidského zdraví,

• průmysl,

• kultura,

• cestovní ruch,

• všeobecné a odborné vzdělávání, mládež a sport,

• civilní ochrana,

• správní spolupráce.

Koordinační a doplňkové pravomoci se týkají situace, kdy členské státy koordinují své hospodář- ské politiky v rámci Evropské unie a Rada stanoví hlavní směry těchto politik či jiná obdobná opatře- ní. Evropská unie může zejména přijímat opatření pro vymezení směrů politik zaměstnanosti a dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.

Evropská unie získala celou řadu nových pravo- mocí v oblastech energetiky, civilní ochrany, du-

ševního vlastnictví, správní spolupráce, opatření nezbytných k používání eura, výzkumu vesmíru, cestovního ruchu, životního prostředí či finančních sankcí vůči osobám nebo skupinám osob páchají- cích teroristickou činnost. Nové pravomoci Evrop- ské unie mohou evokovat představu o omezování volby cest ke konkurenceschopnosti na úrovni členských států. V podstatě jde ale o sdílené pravo- moci, podpůrné pravomoci či doplňující činnosti, kdy potřebná úloha členských států je zachována. Na účinky Lisabonské smlouvy na konkurence- schopnost Evropské unie, členských států a firem lze tedy pohlížet z různých hledisek: jaké cesty k dosahování konkurenceschopnosti firem, člen- ských států a Unie jako celku omezuje, jak začle- ňuje konkurenceschopnost do kontextu hospodář- ských a sociálních cílů a jaký případný vliv na konkurenceschopnost mohou mít v ní stanovené rozhodovací postupy a pravomoci na úrovni Ev- ropské unie. Pro hlubší vyhodnocení těchto účin- ků uplynula zatím krátká doba od vstupu Lisabon- ské smlouvy v platnost. Její reálné dopady a účinky v uvedeném směru lze nyní těžko odhadnout, mo- hou se projevit ve zřetelné podobě až v delším ča- sovém horizontu. Velmi bude záviset také na tom, jak efektivně se budou projevovat některé změny v rozhodovacích postupech a pravomocích. Celko- vě ale platí, že Lisabonská smlouva představuje především institucionální rámcové vymezení pro rozvíjení konkurenceschopnosti Evropské unie, členských států a firem. Konkrétní cíle a cesty k posilování konkurenceschopnosti a zvyšování výkonnosti ekonomik jsou záležitostí strategic-

kých dokumentů a příslušných politik.

4. Vnitĭní trh a Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva zavádí sice zásadně používání termínu vnitřní trh místo dříve často také používa- ných termínů „společný trh“ a „jednotný trh“, ale jinak nepřichází s výraznějšími změnami v této oblasti. Vnitřní trh (podle Lisabonské smlouvy) za- hrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je za- jištěn volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu 🠚

Scientia et Societas » 2/10 9

Odborné stati

{1/8}

🠚 v souladu s ustanoveními Smluv. Jsou tedy nadále uváděny čtyři základní svobody vnitřního trhu. Ev- ropská rada v březnu 2008 navrhla v souvislosti s rozvíjením koncepce společnosti znalostí ještě pátou svobodu, jíž měl být volný pohyb poznatků. Tato navrhovaná pátá svoboda ale nebyla zahrnuta do Lisabonské smlouvy.

Odpůrci Lisabonské smlouvy vystupují proti institucionálním změnám (v pravidlech, v novém rozdělení pravomocí) přijatým v Lisabonské smlouvě a některým doprovodným politikám ve vztahu k vnitřnímu trhu.

Pokud jde o postavení a význam vnitřního trhu EU v programu evropské integrace, je to záležitost,

o které se celkem nevedou v Evropě spory. Pro dal- ší zájemce o členství v EU představuje vnitřní trh největší očekávání a je obvykle atraktivním výra- zem účelnosti a výhod zapojení se do EU. A jeho výhody uznávají vlastně i odpůrci Lisabonské smlouvy. Ti však vystupují proti institucionálním změnám (v pravidlech, v novém rozdělení pravo- mocí) přijatým v Lisabonské smlouvě a některým doprovodným politikám ve vztahu k vnitřnímu trhu právě v souvislosti s těmito institucionálními změnami. Ze strany odpůrců pak vyvolávají pozor- nost především stanovená obecná pravidla hospo- dářské soutěže, která určují, co je s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané.

Pravidla hospodářské soutěže jsou členěna do dvou skupin: na pravidla platná pro podniky a pra- vidla platná pro státní podpory. V pravidlech plat- ných pro podniky Lisabonská smlouva zejména vymezuje, co je neslučitelné s fungováním vnitřní- ho trhu v případě dohod mezi podniky, rozhodnu- tí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě. V případě pravidel platných pro státní podpory je dikce Lisabonské smlouvy spíše volena pozitivně tak, že se zde většinou vymezuje, co je s vnitřním trhem slučitelné.

Pravidla platná pro podniky stanoví, že s vnitř- ním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané:

• veškeré dohody mezi podniky,

• rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzá- jemné shodě,

které mají vliv na obchod mezi členskými státy EU a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

Může jít například o dohody nebo rozhodnutí, které přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo

prodejní ceny nebo jiné obchodní podmínky (růz- né kartelové dohody apod.). Cenové úmluvy mezi podniky jim umožňují prostřednictvím vhodně na- stavené ceny jako důležitého nástroje marketingo- vého mixu získávat v konkurenčním boji více kli- entů na úkor ostatních soutěžitelů, a tím narušovat rovné podmínky hospodářské soutěže. K doho- dám nebo rozhodnutím narušujícím hospodář- skou soutěž patří i takové, které omezují nebo kon- trolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice. Typickým příkladem nežádoucího naru- šování hospodářské soutěže mohou být dohody o rozdělení trhu, které může být určeno teritoriál- ně (většinou pro územní jednotku, kde je více sou- těžitelů se stejnými výrobky). V této souvislosti je třeba ale odlišit institut výhradního prodejce, který se v podstatě opírá o racionální chování dovozce bránící vzájemné konkurenci různých tuzemských prodejců. K zakázaným jednáním patří i dohody o omezení přístupu na trh soutěžitelům, kteří ne- jsou členy kartelu. Neslučitelné s fungováním vnitřního trhu musí být i dohody o rozdělení zdro- jů zásobování, jako např. dohody o nákupu suro- vin, zboží, služeb apod. výhradně od určitých sub- jektů. Charakter zakázaného jednání má i vázání odběru jednoho druhu zboží či jedné poskytnuté služby na druhé zboží či službu (tzv. dohoda

10 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{1/8}

o junktimaci). V tomto případě podnik podmiňuje uzavření smlouvy s druhou stranou přijetím dal- ších plnění, která nesouvisejí ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smlouvy. Napl- ňuje se zde obvykle skutková podstata zneužití do- minantního postavení daného podniku na trhu. Nepřípustné jednání z hlediska pravidel hospodář- ské soutěže představuje zjevně i uplatnění rozdíl- ných podmínek vůči obchodním partnerům, kdy se jedná o plnění stejné povahy, jehož důsledkem je pak znevýhodnění některých partnerů v hospo- dářské soutěži. Takové Lisabonskou smlouvou za- kázané dohody, rozhodnutí nebo jednání, jejichž důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jsou z hle- diska právních důsledků neplatné od samého po- čátku (ex tunc).

Lisabonská smlouva přitom neprovádí taxativní výčet všech možných situací chování podniků ne- slučitelného s pravidly hospodářské soutěže na vnitřním trhu. Nemusí jít přitom jen o příslušné s vnitřním trhem neslučitelné dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě mezi podniky, ale i o zneužívání dominantního postavení jednoho nebo více podniků na celém trhu nebo jeho části (vynucováním nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen či jiných nerovných podmínek, omezováním výroby, odbytu nebo technického roz- voje na úkor spotřebitelů, uplatňováním rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům a uzavírá- ním smluv s druhou stranou pod podmínkou přije- tí dalších plnění, která nesouvisejí ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem smluv). Lisabonská smlouva stanoví také výjimky z vý-

še uvedené neslučitelnosti. Těmi jsou situace, po- kud dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájem- né shodě mezi podniky:

• přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce pro- duktů, technickému a hospodářskému rozvoji,

• vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na vý- hodách z toho plynoucích,

• neukládají příslušným podnikům omezení, jež jsou nezbytná k dosažení těchto cílů,

• neumožňují příslušným podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků.

Pokud se jedná o pravidla platná pro státní pod- pory, s vnitřním trhem jsou neslučitelné podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze stát- ních prostředků (státního rozpočtu), které narušu- jí nebo mohou narušit hospodářskou soutěž. Může k tomu dojít zvýhodněním určitých podniků nebo určitého oboru či odvětví v dané zemi s dopadem na obchod mezi členskými státy Evropské unie. Při charakteristice možného poskytování podpory se pracuje také s termíny společný zájem a míra jemu odporující, ale bez jejich bližšího vymezení. S vnitřním trhem jsou pak podle Lisabonské smlouvy slučitelné státní podpory, které:

• jsou zaměřeny na pomoc hospodářskému roz- voji oblastí s vysokou nezaměstnaností a s mi- mořádně nízkou životní úrovní,

• slouží k uskutečnění významného projektu společného evropského zájmu,

• napomáhají nápravám vážných poruch v hos- podářství členského státu,

• usnadňují rozvoj určitých hospodářských ob- lastí nebo činností,

• nahrazují škody způsobené přírodními pohro- mami.

I v tomto případě jde o demonstrativní výčet možností. Neobjevuje se v nich např. státní podpo- ra v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, které byla v posledních letech věnována poměrně rozsáhlá

Režimy státních podpor v jednotlivých členských státech a jejich slučitelnost s pravidly hospodářské soutěže jsou předmětem průběžného přezkoumávání Komise ve spolupráci s těmito státy.

🠚

Scientia et Societas » 2/10 11

Odborné stati

Pravomoci v oblasti přímých zahraničních investic byly přesunuty z členských států na Evropskou unii.

{1/8}

🠚

pozornost a pro niž byl schválen příslušný Rámec Společenství, který stanoví poměrně podrobně pravidla této podpory. Režimy státních podpor v jednotlivých členských státech a jejich slučitel- nost s pravidly hospodářské soutěže jsou pak před- mětem průběžného přezkoumávání Komise ve spolupráci s těmito státy.

Lisabonská smlouva upravuje také různé oblas- ti fungování vnitřního trhu Evropské unie. Někte- rým z nich bude věnována další pozornost. Půjde o oblasti průmyslu, obchodu, hospodářské, sociál- ní a územní soudržnosti, duševního vlastnictví, ochrany spotřebitele a daní.

5. Dopady Lisabonské smlouvy na vybrané oblasti fungování vnitĭního trhu Evropské unie

Průmysl. Průmyslová politika spadá do podpůr- ných a doplňkových kompetencí Evropské unie. Evropská unie může pouze podporovat činnost členských států v této oblasti (např. formou finanč- ních intervencí) a dávat podněty na podporu koor- dinace jejich průmyslových politik (týkající se sta- novení směrů a ukazatelů, výměny osvědčených postupů apod.). Členské státy projednávají navzá- jem a ve spolupráci s Komisí svou činnost v oblasti průmyslové politiky a podle potřeby ji koordinují. O podnětech Komise musí být povinně informo- ván Evropský parlament, což je také jedním z dů- kazů posílení jeho úlohy. Lisabonská smlouva ukládá Evropské unii a členským státům zajistit podmínky nezbytné pro konkurenceschopnost průmyslu Evropské unie (viz článek 173 Smlouvy o fungování Evropské unie), zejména se zaměře- ním na:

• urychlené přizpůsobování průmyslu struktu- rálním změnám,

• podporu vytváření prostředí příznivého pro rozvoj podnikání (zejména malých a středních podniků), pro spolupráci mezi podniky a pro lepší využívání výzkumného, technologického a inovačního potenciálu.

Při formulaci dané úpravy bylo použito spojení

„v souladu se systémem volného a konkurenčního trhu“, které se jinde v textu Lisabonské smlouvy neobjevuje. Jde o jedno z nečetných přímých pou- žití výrazu týkajícího se konkurenceschopnosti.

Obchod. Lisabonská smlouva stvrzuje to, že Evropská unie zahrnuje celní unii, a na jejím vnitř- ním trhu je tak zajištěn volný pohyb zboží. Proble- matika celní unie a společné obchodní politiky spadá podle Lisabonské smlouvy do výlučných pravomocí Evropské unie, což znamená, že pouze Evropská unie má pravomoc vytvářet a přijímat právně závazné akty. Společná obchodní politika je také součástí vnější činnosti Evropské unie. Tato společná obchodní politika byla oproti předchozí- mu stavu rozšířena Lisabonskou smlouvou ještě o oblast přímých zahraničních investic jako celku. Pravomoci v oblasti přímých zahraničních investic byly přesunuty z členských států na Evropskou unii. Dříve byla v působnosti Evropské unie pouze opatření týkající se pohybu kapitálu do a ze třetích zemí zahrnujícího přímé investice (včetně investic do nemovitostí, poskytování finančních služeb, přijetí cenných papírů na kapitálové trhy apod.), tedy opatření ve vztahu k tzv. pre-establishment phase (market access). Ochrana investic (tzv. post-

-establishment phase) náležela již do pravomoci členských států. Nyní je i ochrana investic přesu- nuta do výlučné pravomoci Evropské unie, což ale zřejmě znamená i přesun řešení případných sporů a právních problémů.

Hospodářská, sociální a územní soudržnost.

Zásadní změnu přináší Lisabonská smlouva v roz-

12 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

Daňové předpisy jsou nadále vyloučeny ze schvalování v Radě kvalifikovanou většinou.

{1/8}

sahu pojmu soudržnost, který rozšiřuje o dimenzi územní soudržnosti. Tato změna vychází z dosa- vadní praxe kohezní politiky, kdy jsou podporová- ny oblasti (regiony) znevýhodněné hospodářsky i sociálně (např. venkovské oblasti, regiony posti- žené změnami ve vývoji průmyslu), ale i oblasti tr- vale znevýhodněné svou polohou, přírodními nebo demografickými podmínkami, jako např. nej- severnější regiony, ostrovní, horské a přeshraniční regiony. Lisabonská smlouva ukládá Evropské

unii, aby věnovala pozornost i těmto územně zne- výhodněným regionům. Změny jsou i v proceduře přijímání některých opatření v rámci politiky sou- držnosti, kdy se zavádí standardní procedura spo- lurozhodování Evropského parlamentu a Rady. Její zavedení vyvolalo již určité obavy, jaké důsledky to bude mít do budoucna pro vztah sektorové a územní podpory z prostředků strukturálních fondů.

Duševní vlastnictví. Ke změně dochází jednak nahrazením pojmu průmyslové vlastnictví širším pojmem duševní vlastnictví, jednak zařazením no- vých ustanovení v rámci fungování vnitřního trhu. Evropský parlament a Rada budou moci přijímat řádným legislativním postupem opatření týkající se evropských práv duševního vlastnictví (s výjim- kou pravidel pro používání jazyků), která zajistí jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví v Evropské unii. Od této změny se očekává, že povede ke zpružnění legislativního procesu. Je to ale i jeden z příkladů celkového posílení role Evropského parlamentu, které přináší Lisabonská smlouva.

Ochrana spotřebitele. Lisabonská smlouva po- kračuje v trendu, kdy ochrana spotřebitele nabývá v Evropské unii na významu a stala se jedním z je- jích prioritních témat. Evropská komise zahájila

v roce 2004 revizi spotřebitelského acquis a vyvíjí snahu přijímat nové směrnice s maximální harmo- nizací a nikoli s dosavadní minimální harmoniza- cí. Lisabonská smlouva učinila z ochrany spotřebi- tele jednu z hlavních oblastí sdílených pravomocí Evropské unie a členských států. Dále zdůraznila explicitně ochranu spotřebitele jako průřezovou zásadu s odrazem i v jiných unijních politikách. Problematika ochrany spotřebitele je nadále upra- vena v samostatné hlavě (článek 169 Smlouvy

o fungování Evropské unie), a v tomto ohledu ne- dochází tedy k žádné změně. Ochrana spotřebitele je zmíněna i v Listině základních práv Evropské unie, kdy se akcentuje zajištění vysoké ochrany spotřebitele v unijních politikách, což ale nemusí být vždy v souladu s principem maximální harmo- nizace.

Daně. Tato oblast vzbuzovala zejména ze stra- ny kritiků Lisabonské smlouvy četné obavy o na- rušení konkurenceschopnosti národních států a fi- rem. V prvé řadě je proto nutno konstatovat, že Lisabonskou smlouvou nedochází k zásadním změnám v této oblasti a že národní státy si ucho- vávají nadále klíčovou pozici při rozhodování o da- ních. V případě přímých daní to znamená, že stále platí, že veškeré směrnice Evropské unie, které se jich týkají, budou přijímány Radou jednomyslně. Daňové předpisy jsou nadále vyloučeny ze schva- lování v Radě kvalifikovanou většinou. Rovněž v oblasti nepřímých daní nedochází se vstupem Li- sabonské smlouvy v platnost k zásadním změnám. Harmonizace nepřímých daní je nadále možná jen jednomyslným rozhodnutím Rady (po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a so- ciálním výborem). Určitou změnou je pouze dopl- nění podmínky, že harmonizace je nezbytná pro

zabránění narušení hospodářské soutěže. Dosud 🠚

Scientia et Societas » 2/10 13

Odborné stati

{1/8}

🠚 byla spojována s vytvořením a fungováním vnitřní- ho trhu. V podstatě jde však jen o reakci na tu sku- tečnost, že vnitřní trh byl již vytvořen. Nicméně je nutno připomenout, že nenarušení hospodářské

soutěže bylo v daňové oblasti běžně používaným principem ještě před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost.

LITERATURA A PRAMENY

/1/ Když se ĭekne Lisabonská smlouva… Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. Úřad vlády České republiky, Odbor informování o evropských záležitostech, Praha, 2008

/2/ Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2008/C 115/01, 9. 5. 2008

/3/ Lisabonská smlouva pozměŭující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společen- ství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007. Úřední věstník Evropské unie, 2007/C 306/01, 17. 12. 2007

/4/ Listina základních práv Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2007/C 303/01, 14. 12. 2007

KLÍČOVÁ SLOVA

Evropská unie, Lisabonská smlouva, konkurenceschopnost, vnitĭní trh

ABSTRACT

The article is focused on the Treaty of Lisbon and its consequences for competitiveness of EU member coun- tries and the internal market. There are discussed the limits to certain ways of improving competitiveness, its position in the context of EU economic objectives in the Treaty of Lisbon and the inﬂuence of EU compe- tencies. The attention is further devoted to functioning of the internal market and its selected areas (indus- try, trade, economic, social and territorial cohesion, intellectual property, consumer protection and taxes).

KEYWORDS

European Union, Treaty of Lisbon, competitiveness, internal market

JEL CLASSIFICATION

E51, F02, F15, F21, F23, R58 🞬

14 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati {2/8}

Prostor ke koordinaci hospodářských politik vytvořený Lisabonskou smlouvou

🞂 Xxx. Xxxxx Xxxxxxxxx » Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1

* Lisabonská smlouva rozvíjí to, co založily na po- čátku evropské integrace v roce 1957 Římské smlou- vy. Jako primární legislativa určuje základní pravi- dla, která jsou doplňována sekundární legislativou a konkrétními politikami. U koordinace hospodář- ských politik a rozpočtového dohledu přináší o ně- co méně než dvacet změn, zásadní postupy pone- chává. Z pohledu počtu stránek jsou koordinační a dohledové mechanismy uvedeny přibližně na 5 % textu Lisabonské smlouvy. Z pohledu věcného se nyní stávají klíčovou prioritou Unie. Důvodem je nedodržování rozpočtové disciplíny, které po vážném selhání Řecka a malé fiskální obezřetnosti dalších států silně rozkolísalo osud eurozóny. Před- stava evropských politiků je, že Xxxxxxx zůstane zachována, ale bude striktněji využívána a dojde k aktualizaci sekundární legislativy.

Lisabonská smlouva představuje nový smluvní rámec, který dnes nikdo nezpochybňuje ani ne- chce měnit, i když by se dala změnit řada věcí. Jako každý právní rámec se i Lisabonská smlouva zpožďuje za realitou a je jisté, že se za čas dočká další novelizace. V době svého několikaletého zro- du, vedoucího k jejímu schválení v prosinci 2007, převládaly optimistické vize o trvalém růstu a zdra- vých rozpočtových pravidlech, která měla zaručo- vat dodržování vzorné rozpočtové disciplíny, ze- jména u zemí eurozóny. Tehdy se evropští představitelé nechali ukolébat vizí trvalého růstu, nerušeného krizemi ani nutností zachraňovat ně- jaký stát rozsáhlými půjčkami, protože se ocitne

na pokraji státního bankrotu. Když v roce 2005 procházel revizí Pakt stability a růstu, chyběla po- litická podpora pro zavedení striktnějších a více vynutitelných pravidel pro eurozónu, jejíž členové uplatňují vlastní fiskální politiky při existenci jed- notné měny a jednotné měnové politiky. Lisabon- ská smlouva jako každá jiná smlouva reaguje na problémy své doby, nemohla proto předvídat ná- stup globální finanční a hospodářské krize s dopa- dem na veřejné rozpočty. Ve své podstatě reaguje na nutnost zachovat akceschopnost institucí při velkém počtu členských států, podpořit rychlejší postup v nápravných dohledových mechanismech, zajistit vyšší transparentnost jednání institucí, zvý- šit rozhodovací pravomoc parlamentů a zvýšit soli- daritu při energetických krizích a teroristických útocích.

1. Posilování pozic institucí a dohledového mechanismu

Globální krize a případ Řecka ukázaly, že je třeba ještě více posílit dohledovou proceduru a nástroje pro prevenci a uplatňovat rámec, který bude vy- cházet z principu odpovědnosti členských států za své rozpočtové hospodaření. Jarní Evropská rada v roce 2010 proto již z pozice nové oficiální evrop- ské instituce, která určuje strategická rozhodnutí pro rozvoj, vyzvala Komisi, aby zveřejnila návrh na posílení dohledové procedury pro eurozónu s vy-

užitím nového článku 136 Smlouvy o fungování 🠚

Scientia et Societas » 2/10 15

Odborné stati

{2/8}

🠚 Evropské unie (SFEU). Zároveň zadala svému předsedovi, aby ustanovil s Komisí, ECB a rotují- cím předsednictvím pracovní skupinu, složenou z představitelů členských států (nejlépe ministrů financí), a do konce roku 2010 předal Radě návrh posíleného rozpočtového dohledu a řešení krizí EU. Netřeba dodávat, že za českou stranu byl jme- nován ministr financí. Záměry posilovat koordina- ci představila Komise v polovině května 2010 ve svém Sdělení k posilování koordinace hospodář- ských politik, ale ještě musí proběhnout širší deba- ta, která teprve ukáže, co bude únosné z hlediska zásahu do národních fiskálních kompetencí a roz- počtových procedur.

Jaká je základní diagnóza současných potíží? Jednoduše to vysvětlil v polovině května 2010 předseda Evropské rady Xxxxxx Xxx Xxxxxx na první schůzce evropských ministrů financí, kteří se budou do konce roku 2010 zabývat tématem po- silování koordinačních a dohledových mechanis- mů. Tehdy uvedl, že „ekonomiky Unie a eurozóny jsou daleko více integrované, než jsou jejich hospo- dáĭské politiky. Tento rozdíl je tĭeba ĭešit.“ To zna- mená, že se v rámci Lisabonské smlouvy budou měnit postupy, které určují koordinaci hospodář- ských politik. Zejména jsou nyní činěny kroky k reformě Paktu stability a růstu a doplnění sekun- dární legislativy. Tyto iniciativy byly spuštěny za- dáním jarní Evropské rady v roce 2010, která roz- hodla o tom, že Komise do konce června 2010 předloží svůj návrh k posílení koordinace v rámci existující Smlouvy a předseda Evropské rady zalo- ží pracovní skupinu, která dále tento návrh rozpra- cuje do konkrétních postupů. Lisabonskou smlou- vu tímto způsobem již využila Rada ECOFIN, když ve složení členů eurozóny navrhla v polovině květ- na 2010 ad hoc mechanismus pro poskytnutí zá- chrany Řecka, který založila na článku 122 SFEU umožňujícím poskytnout finanční pomoc Unie členskému státu v případě mimořádných okolnos- tí. Jde o nový záchranný mechanismus pro poskyt-

nutí půjček státu EU, pokud bude ohrožen závaž- nými a nezaviněnými obtížemi. Iniciativa byla vyvolána obavou ze šíření řecké nákazy na Portu- galsko, Španělsko, Itálii či Irsko. Nový mechanis- mus pomoci2 funguje obdobně jako podpora střed- nědobé udržitelnosti platební bilance poskytnutá nečlenu eurozóny. V případě potřeby by jej doplni- ly členské státy eurozóny a MMF a celková výše záchranného balíčku by mohla narůst až na neu- věřitelných 750 mld. eur. Za nezaviněné potíže se z dnešního pohledu považují výrazně zhoršené podmínky pro získávání půjček na finančních tr- xxxx, což samozřejmě není základní problém v pří- padě Řecka.

Koordinační a dohledový mechanismus by měl zajistit včasnou a přiměřenou reakci na vznikající vnitřní a vnější nerovnováhy. Nyní existují pravi- dla, problémem je jejich dodržování ze strany člen- ských států a malá pružnost ve využívání všech možností daných smluvním rámcem — sankcí, včasných varování. Nově se formuje také názor, že by koordinace fiskální politiky měla probíhat ex ante, aby byl zabezpečen soulad aplikovaných po- litik s pravidly a aby se národní fiskální politiky stanovovaly na základě evropských doporučení. Předkládání konvergenčních a stabilizačních pro- gramů by předcházelo přijímání národních roz- počtů na další rok, konkrétně by se předkládaly Komisi v dubnu či květnu, Rada by vydala doporu- čení v červnu a ta by byla zapracována do státních rozpočtů, které přijímají národní parlamenty na podzim. Protože však jde o zásah do národních rozpočtových pravidel a postupů, bude nutné téma prodiskutovat a stanovit si národní mantinely únosnosti změn. Ze strany nečlenů eurozóny to může vyvolat požadavky na vyšší odpovědnost od států eurozóny a ponechání volnějšího režimu a národních pravomocí státům, které Lisabonská smlouva označuje jako státy s výjimkou.

Silnější důraz by měl být položen na udržitel- nost veřejných financí jako na základ každé hospo-

2 Tzv. back-to-back půjčky, které přijme jménem EU z finančních trhů Komise a za stejných nedotovaných podmínek je postoupí zachraňovanému státu. Podmínkou je uzavření a dodržování nápravného hospodářského programu.

16 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

Jarní Evropská rada v roce 2010 z pozice nové oficiální evropské instituce, kte- rá určuje strategická rozhodnutí pro rozvoj, vyzvala Komisi, aby zveřejnila návrh na posílení dohledové procedury pro eurozónu s využitím nového člán- ku 136 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Zároveň zadala svému předsedovi, aby ustanovil s Xxxxxx, ECB a rotujícím předsednictvím pracovní skupinu, složenou z představitelů členských států (nejlépe ministrů financí), a do konce roku 2010 předal Radě návrh posíleného rozpočtového dohledu a řešení krizí EU.

{2/8}

dářské politiky. Rovněž se zvažuje, že by byl v pro- ceduře při nadměrném schodku zohledněn kromě schodku i vývoj veřejného dluhu, aby šlo napří- klad zahájit proceduru při nadměrném schodku na základě dluhového kritéria a aby tato procedura nebyla uzavřena, pokud se dluh nebude snižovat. Striktnější uplatnění pravidel by mělo existovat pro

eurozónu, ale stejný fiskální rámec by platil i pro další členské státy. Zavádění nových evropských pravidel může narazit na odpor národních rozpoč- tových autorit.

Lisabonská smlouva aktualizuje předchozí smluvní rámec, přináší řadu změn zásadního cha- rakteru, které přímo nebo nepřímo ovlivňují pro- středí pro provádění koordinace hospodářských politik a mnohostranného dohledu, ale významné změny pro postupy koordinace hospodářských po- litik a mnohostranného dohledu nezavádí. Ani by to nebylo účelné, protože smluvní rámec by měl být stabilní a dostatečně obecný, aby mohl být na- plňován konkrétními politikami a opatřeními v do- bách dobrých i špatných a aby stále zůstával funkční. Lisabonská smlouva ukazuje jasněji než předchozí smluvní úpravy, že budoucnost patří jednoznačně euru, i když nemění doložku o neú- časti Dánska a Spojeného království, kterou si vy- mínily v Maastrichtské smlouvě (Smlouva o Ev- ropské unii, vstoupila v účinnost v listopadu 1993). Přes své nesporné přínosy je však Lisabonská smlouva málo přehledná, rozsáhlá, s mnoha proto-

koly a prohlášeními, které jsou svým významem mnohdy bezzubé a jen rozmělňují hlavní pravidla. Jako málo srozumitelná se ukazuje i pro evropské instituce, které si někdy nejsou jisty její interpreta- cí a musejí si ji nechávat vysvětlovat od svých práv- níků. Do budoucna lze očekávat, že se bude Xxxxx- va dále upravovat a novelizovat podle nových

výzev, kterým bude Unie čelit, a rovněž kvůli lepší srozumitelnosti. V oblasti hospodářské koordinace by měla postupovat směrem k jejímu posilování, závaznějšímu charakteru opatření, striktnější kon- trole, rychlejší nápravě případných chyb a zvyšo- vání odpovědnosti členských států.

2. Právní základ koordinace a mnohostranného dohledu

Lisabonská smlouva vznikala několik let před ná- stupem globální krize, takže není krizí ovlivněna. Je však ovlivněna novou realitou, novými výzvami, kterým musí Unie čelit v době globalizace, stárnu- tí populace, rizika energetických krizí, teroristic- kých útoků a klimatických změn. Je ovlivněna fak- tem, že z původních šesti zemí se EU rozrostla na 27 členských států a pokud by v rozhodování pře- važovalo pravidlo jednomyslnosti, málokdy by tyto země mohly dospět k nějakému závěru. Právo veta je tedy ponecháno na několik málo oblastí, kam patří z pohledu kompetencí Ministerstva financí

oblast daňových předpisů, kde Česká republika vi- 🠚

Scientia et Societas » 2/10 17

Odborné stati

{2/8}

🠚 Box č. 1 » Právní základ pro oblast hospodářské koordinace

Těžiště předpisů primární legislativy je obsaženo ve Smlouvě o fungování Evropské unie — v části tý- kající se vnitřních politik Unie, v Hlavě VIII, v Kapitole 1 — Hospodářská politika (čl. 120 až 126), Kapitole 3

— Institucionální ustanovení (čl. 134 a 135), Kapitole 4 — Ustanovení týkající se členských států, jejichž měnou je euro (čl. 136 až 138) a Kapitole 5 — Přechodná ustanovení (čl. 139 až 144). Na tato ustanovení navazují dal- ší akty v sekundární legislativě, zejména Pakt stability a růstu. Jeho cílem je mít zdravé veřejné finance jako před- poklad dosahování cenové stability a silného udržitelného růstu vedoucího k tvorbě pracovních míst.

Základem pro koordinaci hospodářských politik a mnohostranný dohled je článek 121 SFEU, který říká, že členské státy považují své hospodářské politiky za věc společného zájmu a v rámci Rady je koordinují, a speci- fikuje postupy při koordinaci hospodářských politik a mnohostranného dohledu, kdy je stanoven postup pro při- jímání hlavních směrů hospodářských politik, pro monitorování souladu a případného odchýlení členských států, včetně nápravných postupů. Problémem je malá vynutitelnost, protože doporučení jsou pro státy nezávazná a nařízení se dávala málokdy, i když to umožňovala i předchozí úprava.

Základem pro proceduru mnohostranného rozpočtového dohledu je článek 126 SFEU, který definuje pra- vidla pro mnohostranný rozpočtový dohled a stanovuje, že členské státy nemají mít nadměrné schodky s tím, že specifikuje monitorovací a nápravné postupy včetně sankcí pro státy eurozóny.

V souladu s těmito články zavádí Lisabonská smlouva nově pro eurozónu článek 136 SFEU, který (s výjim- kou postupu podle článku 126(14) SFEU, týkajícího se změny Protokolu o postupu při nadměrném schodku a im- plementace předpisů v rámci Paktu stability a růstu) přináší v zájmu řádného fungování hospodářské a měnové unie asymetrii rozhodování, kdy o opatřeních pro koordinaci hospodářských politik a mnohostranného dohledu u eurozóny hlasují v Radě pouze členové eurozóny. Dříve se to týkalo jen malého množství rozhodování, napří- klad o vydávání eurobankovek a euromincí nebo o nominaci členů do Výkonné rady ECB. Členské státy eurozó- ny budou nyní více autonomní. Nečlenové eurozóny nebudou hlasovat v Radě ECOFIN v případě 1) schvalování hlavních směrů hospodářských politik pro eurozónu, 2) doporučení (varování) pro státy eurozóny v rámci mno- hostranného rozpočtového dohledu, 3) všech rozhodnutí a doporučení při proceduře při nadměrném schodku u států eurozóny a 4) doporučení Rady na zrušení výjimky k zavedení jednotné měny. Pokud však nastane spo- lurozhodování Rady a Evropského parlamentu, jako např. nově podle čl. 121(6) SFEU, pak to tak zcela platit ne- bude, protože v Evropském parlamentu nejsou jen členové eurozóny.

děla jako zásadní, aby byla jednomyslnost zacho- vána.

Již v Římských smlouvách byla zařazena kapi- tola o hospodářské politice a její koordinaci. Od té doby byl tento rámec přizpůsobován novým potře- bám. Koordinace byla posílena zejména se vzni- kem eurozóny, jednotné měny a jednotné měnové politiky, kdy si členové eurozóny uchovali své ná- rodní rozpočtové politiky. Lisabonská smlouva při- náší pro oblast koordinace hospodářských politik o něco méně než 20 konkrétních změn.

Nyní je zájem o posilování koordinace celosvě- tově umocňován zvláště řešením dopadů krize, obavou ze vzniku další krize a konkrétně selháním Řecka. Nejfrekventovanější použití nyní nalézá

„rozpočtový“ článek 126 SFEU s Paktem stability

a růstu, protože vlivem krize se 20 členských států Unie propadlo do procedury při nadměrném schodku. Tyto státy se musejí podrobit dohledu a vykazovat potřebné informace o nápravných opatřeních.

Řecko se dostalo do situace, která je důsledkem kombinace vysokých makroekonomických nerov- nováh a hluboce zakořeněných strukturálních pro- blémů. Hrubě narušilo pravidla rozpočtového hos- podaření a statistického fiskálního výkaznictví. Po několika měsících požádala řecká vláda o pomoc, výsledkem byl společný záchranný balíček euro- zóny a MMF ve výši 110 mld. eur. Řecká vláda mu- sela přijmout nápravný hospodářský program, kte- rý snížil úspornými opatřeními míru blahobytu řady občanů a vyvolal stávky a ostrý nesouhlas

18 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{2/8}

obyvatelstva. Eurozóna vytvořila pro Řecko ad hoc záchranný mechanismus, protože neměla oporu pro poskytnutí půjčky ve Smlouvě. Smluvní rámec pro koordinaci a dohled nepočítal s tím, že by země eurozóny mohla tak hluboce porušit daná pravidla. Poskytnutí podpory pro střednědobou udržitelnost platební bilance bylo možné pouze pro stát s výjimkou podle článku 143 SFEU, pokud se takový stát dostane do vážné situace vyplývající z nerovnováhy jeho platební bilance, případně podle jiného článku pro třetí zemi. V důsledku glo- bální krize a jejího dopadu na hospodářskou a roz- počtovou situaci musela být poskytnuta podpora střednědobé udržitelnosti platební bilance spolu s účastí MMF Maďarsku, Rumunsku a Lotyšsku.

Obecně se naopak taková pomoc výslovně za- kazuje: v článku 123 SFEU je uveden zákaz, aby centrální banky půjčovaly vládám, v článku 125 SFEU další zákaz, aby Unie přebírala závazky vlád členských států. Pouze pro případ vážné přírodní katastrofy nebo mimořádných okolností, které členský stát nemůže ovlivnit, může Rada na návrh Komise podle článku 122 SFEU poskytnout za urči- tých podmínek finanční pomoc. Na základě tohoto článku byl nyní přijat pro budoucí možné využití evropský mechanismus finanční stabilizace jako jedna ze složek případné pomoci. Ale využití oprávnění Rady v duchu solidarity nebylo pro pří- pad špatné rozpočtové disciplíny Řecka možné.

S ohledem na vývoj v Řecku i dopady globální krize zaznívá v EU silnější volání po intenzivnější

koordinaci hospodářských politik. Obdobný pří- stup vykazují mezinárodní organizace a G20, které také prosazují silnější koordinaci, aby se neopako- vala krize, a připravují nový globální rámec pro vyvážený globální růst, volají po monitorování makrofinanční stability, monitorování makroobe- zřetnostních rizik a celosvětově vyvíjejí tlak na to, aby všechny regiony světa přispívaly k nastolení nové globální rovnováhy. To znamená, že by USA měly pomalu zvyšovat domácí úspory, a to i pro- střednictvím dalších reforem finančního trhu, za- tímco Čína domácí spotřebu, zvláště prostřednic- tvím rozsáhlejší sociální záchranné sítě, opatření ke snížení zisků akumulovaných firmami, reforem finančního trhu a reálné apreciace čínské měny. Eurozóna a EU, které mají jako celek poměrně vy- váženou vnější pozici, by se měly zaměřit na fiskál- ní udržitelnost a strukturální reformy posilující růst produktivity a zaměstnanosti, další integraci trhů a tím posilování růstového potenciálu. To jsou konkrétní oblasti, které Smlouva zastřešuje.

3. Cesta k silnější koordinaci

Členské státy mají koordinovat své hospodářské a rozpočtové politiky takovým způsobem, aby za- jistily stabilní a předvídatelné makroekonomické prostředí, v němž by se všem zvyšovala životní úroveň. Se stále těsnější hospodářskou integrací se zvyšuje tlak na silnější koordinaci hospodářských politik, smluvní rámec se prohlubuje, postupy

„Opětovně potvrzujeme, že všechny země eurozóny musejí provádět zdravé národní politiky v souladu s dohodnutými pravidly a že by si měly být vědomy své sdílené odpovědnosti za hospodářskou a finanční stabilitu v této oblasti. Opětovně potvrzujeme naše odhodlání implementovat politiky zaměřené na obnovu silného, udržitelného a stálého růstu, který zabezpečí tvorbu pracov- ních míst a sociální soudržnost. Dohled nad hospodářskými a rozpočtovými riziky a nástroje pro jejich prevenci musejí být posíleny.“

Z Prohlášení představitelů eurozóny po zasedání Evropské rady, Brusel, 25. března 2010

🠚

Scientia et Societas » 2/10 19

Odborné stati

{2/8}

🠚 směřují k větší adresnosti a transparentnosti, do hry vstupuje více subjektů, nástroje se rozvíjejí s měnící se realitou, až se systém stává málo pře- hledným a srozumitelným nejen pro obyčejného občana, ale také pro instituce, které mají na koor- dinaci dohlížet a řídit ji.

Nyní je zájem o posilování koordinace celosvětově umocňován zvláště řeše- ním dopadů krize, obavou ze vzniku další krize a konkrétně selháním Řecka. Nejfrekventovanější použití nyní nalézá „rozpočtový“ článek 126 SFEU s Pak- tem stability a růstu, protože vlivem krize se 20 členských států Unie propadlo do procedury při nadměrném schodku. Tyto státy se musejí podrobit dohledu a vykazovat potřebné informace o nápravných opatřeních.

Lisabonská smlouva oblast koordinace hospo- dářských politik a mnohostranný dohled nad nimi a nad rozpočtovými politikami v zásadě nemění, i když zavádí řadu novinek v celkovém institucio-

nálním rámci, v němž tato činnost probíhá, i v kon- krétních postupech. Stále platí to, co založily Řím- ské smlouvy, a sice že „hospodáĭskou politiku mají země pojímat jako věc společného zájmu“ a koordi- novat ji ve směru dosahování společných cílů pod- le společných zásad. Stále platí i to, že mechanis- mus koordinace je málo přehledný a málo srozumitelný. Zásadní změny do koordinace hos- podářských politik a existujících procedur přinesla Maastrichtská smlouva. Ta položila základy k hos- podářské a měnové unii a zavedla tři mechanismy: formulaci a přijímání hlavních směrů hospodář- ských politik, mnohostranný dohled nad ekono- mickým vývojem a dodržováním hospodářských politik a sledování vývoje rozpočtové situace, které bylo později zpřesněno v Paktu stability a růstu.

Lisabonská smlouva nemění ekonomické cíle nebo zásady, stále jde o trvale udržitelný hospo- dářský růst vedoucí ke zvyšování životní úrovně obyvatel na základě cenové stability, zdravých ve- řejných financí a měnových podmínek a vyrovna- ných platebních bilancí. Nově je možné vysledovat trend k větší vyváženosti růstu a zohledňování so-

ciálních a ekologických parametrů. V implemen- tačních procedurách je nyní patrný příklon k sil- nější koordinaci, která by předcházela vzniku nerovnováh a problémů. S výjimkou pravidel pro fiskální politiku zůstávají doporučení právně nezá- vazná, a tudíž nevynutitelná.

Nezbytnost silnější koordinace hospodářských politik uvádí jako lekci z krize řada politiků, počí- naje výkonným ředitelem MMF Xxxxxxxxxx Xxxxxxx-Xxxxxx přes předsedu Evropské komise

Xxxx Xxxxxxx Xxxxxxx až po představitele španěl- ského předsednictví EU, které uvádělo v první po- lovině roku 2010 Lisabonskou smlouvu do reality. Závěry Evropské rady z konce března 2010 upo- zorňují na nutnost přijetí účinnějších postupů pro monitorování hospodářského vývoje a přímo sta- novují, že je třeba posílit koordinaci hospodář- ských politik lepším využitím nástrojů podle čl. 121 SFEU a posílit koordinaci v eurozóně, která je umožněna novým čl. 136 SFEU. Ve shodném du- chu je naformulováno navazující prohlášení před- stavitelů eurozóny, které ve světle řešení nedáv- ných problémů Řecka opětovně potvrzuje odhodlání k implementaci politik zaměřených na obnovu silného, udržitelného a stálého růstu pro zabezpečení tvorby pracovních míst a sociální ko- heze a uvádí, že „eurozóna je odhodlána podpoĭit v Evropě silnou koordinaci hospodáĭských politik a Evropská rada musí zlepšit ekonomickou správu a ĭízení v Unii“. Proto vedoucí představitelé euro- zóny navrhují, aby „Evropská rada posílila svou úlohu v oblasti hospodáĭské koordinace a pĭispěla k deﬁnování růstové strategie. Současná situace

20 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{2/8}

ukázala potĭebu posílení a doplnění existujícího rámce, aby v eurozóně byla zajištěna ﬁskální udr- žitelnost a aby byla posílena její schopnost reagovat v krizovém období.“ Obdobný směr také potvrzuje evropský komisař pro hospodářské a měnové zále- žitosti Xxxx Xxxx, když v březnu 2010 v přednášce v Evropském hospodářském a sociálním výboru uvedl, že „koordinační mechanismus musí obsaho- vat silnější dohled nad makroekonomickými nerov- nováhami a závaznější doporučení k provádění hospodáĭské politiky než dosud a Lisabonská smlouva je postačujícím právním základem pro ze- sílenou koordinaci. Řecká krize ukázala potĭebu posílené koordinace hospodáĭských politik v euro- zóně a tu Lisabonská smlouva umožŭuje článkem

135. V budoucnosti se musíme vyvarovat opaková- ní stejného pĭípadu.“

Oblast posilování koordinace hospodářských politik a mnohostranného dohledu se stala nyní klíčovou prioritou EU. Iniciativy spustilo jarní za- sedání Evropské rady v roce 2010, která ve své nové pozici oficiálního evropského orgánu odstar- tovala proces posilování koordinace, zejména pro státy eurozóny. Nový smluvní rámec je postačující, jen je potřebné ho řádně využívat. V sekundární legislativě se plánují úpravy, které by se týkaly hlavně Paktu stability a růstu. Pravidla by měla být shodná pro všechny členské státy s tím, že by pří- stup k členům eurozóny byl přísnější. Sdělení Komise k vytvoření systému posílené koordinace hospodářských politik založeného na širším a po- drobnějším dohledu obsahuje návrhy, jak zajistit větší stabilitu a soudržnost měnové unie. Vychází ze stávajícího rámce Lisabonské smlouvy, Paktu stability a růstu a strategie Evropa 2020. Komise navrhuje způsoby, jak lze zefektivněním dohledu implementovat čl. 136 SFEU s cílem napravit mak- roekonomické a fiskální nerovnováhy. Konkrétně Komise navrhuje:

• zpřísnění dohledu nad rozpočtovým vývojem zemí EU zvýšením důrazu na snižování dluhu, rozšířením možností sankcí a vynutitelnějšími pravidly;

• synchronizaci přípravy stabilizačních a konver-

genčních programů (tj. fiskálních plánů pro udržitelné veřejné finance) a národních progra- mů reforem (tj. plánů reforem pro zvýšení eko- nomického potenciálu) s cílem zvýšit kvalitu programů větším propojením nákladů a příno- sů strukturálních reforem;

• zavedení tzv. „evropského semestru“, který by umožnil zemím EU případně upravit své roz- počtové plány ještě před jejich dokončením a předložením národním parlamentům;

• rozšíření a prohloubení dohledu v eurozóně o hlubší analýzu makroekonomického a mak- rofinančního vývoje v členských zemích euro- zóny s cílem identifikovat včas vznikající ne- rovnováhy a řešit jejich strukturální příčiny;

• zavedení automatického systému sankcí (např. pozastavení čerpání prostředků z Fondu sou- držnosti a strukturálních fondů), ale i stimulů (např. odměňovat členské státy s dobrým roz- počtovým hospodařením přístupem k rezer- vám ve strukturálních fondech);

• zavedení trvalého krizového mechanismu po- moci pro státy eurozóny.

4. Obecný pohled a konkrétní změny

Současnou koordinaci hospodářských politik s na- vazujícími postupy v jednotlivých procedurách v podstatě založila Maastrichtská smlouva, která oddělila hospodářskou a měnovou politiku a polo- žila základy pro vznik eurozóny. V oblasti koordi- nace hospodářských politik Lisabonská smlouva rozvíjí Maastrichtskou smlouvu ve znění její po- slední novelizace a stanovuje některé nové prvky, zvláště požadavky na silnější a důslednější koordi- naci hospodářských politik a aplikaci procedur mnohostranného dohledu pro členy eurozóny. Jako nejvýznamnější věcnou změnu zakládá asy- metrii v rozhodování mezi členy a nečleny eurozó- ny, kdy členové eurozóny o svých záležitostech v dané oblasti hlasují v Radě bez hlasů zástupců nečlenských států, avšak naopak to neplatí.

Celkově Lisabonská smlouva pro oblast koordi- nace hospodářských politik nepřináší zásadní 🠚

Scientia et Societas » 2/10 21

Odborné stati

{2/8}

🠚 změny, ponechává stejné procedury, ale postupuje k jejich větší adresnosti a přiklání se k rozhodová- ní kvalifikovanou většinou tam, kde to je smyslupl- né. Ve sledované oblasti ponechává jednomyslnost pouze pro situace, jako je hlasování Rady o změně Protokolu o postupu při nadměrném schodku, o změně Protokolu o kritériích konvergence nebo

o stanovení přepočítacího koeficientu mezi domá- cí měnou a eurem při vstupu státu do eurozóny. Protože rozhodování kvalifikovanou většinou pod- le Lisabonské smlouvy převažuje, definuje se to jednoznačně v článku 16 Smlouvy o Evropské unii (SEU), kde se uvádí, že Rada rozhoduje kvalifiko- vanou většinou, pokud to Xxxxxxx nestanovuje ji- nak.

Závěry Evropské rady z konce března 2010 upozorňují na nutnost přijetí účin- nějších postupů pro monitorování hospodářského vývoje a přímo stanovují, že je třeba posílit koordinaci hospodářských politik lepším využitím nástrojů podle čl. 121 SFEU a posílit koordinaci v eurozóně, která je umožněna novým čl. 136 SFEU. Ve shodném duchu je naformulováno navazující prohlášení představitelů eurozóny.

Tam, kde je to vhodné, nová legislativní úprava nahrazuje zvláštní legislativní postup, kdy Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamen- tem, řádným legislativním postupem s rovnocen- ným spolurozhodováním Rady a Evropského par- lamentu. V oblasti koordinace hospodářských

politik a rozpočtového dohledu se jedná o mini- mální počet změn.

Smlouva také zvyšuje transparentnost postupů tím, že zavádí prostřednictvím článku 16(8) SEU nové ustanovení o tom, že Rada projednává návrhy legislativních aktů a hlasuje o nich veřejně, tedy jednání je zaznamenáváno na video a je dostupné na webových stránkách Unie veřejnosti. Toto usta- novení je doslovně převzato z návrhu evropské ústavní smlouvy včetně upřesnění, že jednání má dvě části, část určenou k projednávání legislativ- ních aktů a část věnovanou nelegislativním čin-

nostem, která je neveřejná. Pro úředníky státní správy, kteří připravují svým ministrům podklady, to znamená, že do přípravy pro veřejná jednání ne- mohou dávat žádná konﬂiktní témata.

Posun směrem k větší transparentnosti se týká i části Lisabonské smlouvy definující procedury pro mnohostranný dohled, tedy článku 126 SFEU. Tento článek definuje postupy pro případ, že země překročí referenční hodnotu pro nadměrný roz- počtový schodek (tedy 3 % HDP). Podle článku 126(6) SFEU Rada rozhodne na návrh Komise o existenci nadměrného schodku a pokud to učiní, tak bez odkladu podle článku 126(7) SFEU vydá dotčenému státu na doporučení Komise doporuče- ní k nápravě se stanovením nápravného období. Podle dikce Lisabonské smlouvy v článku 126(8) SFEU, který je převzat ve znění předchozí úpravy, pokud Rada zjistí, že dotčený stát nepřijal ve sta- novené době (tedy do 6 měsíců) účinná opatření podle doporučení Rady, může Rada svá doporuče- ní zveřejnit. Ve skutečnosti se v zájmu transparent-

nosti zveřejňují doporučení státu již ve fázi, kdy je přijme Komise, to znamená po projednání v Hos- podářském a finančním výboru a před přijetím v Radě.

Při vyjmenování nových úprav rovněž nelze ne- zmínit, že konkrétní změny probíhají na pozadí změněného institucionálního rámce, kdy Evrop- ská unie nahrazuje Evropské společenství a získá- vá právní subjektivitu, čímž odpadnou spory o to, zda citované ustanovení je definováno ve Smlouvě o EU nebo Smlouvě o založení ES, což býval napří- klad konkrétní rozpor při zpracování dokumentů

22 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{2/8}

Box č. 2 » Lisabonská smlouva — obecné změny legislativního rámce

Článek a změna Věcná oblast Hlasování v Radě, legislativní postup

Čl. 1 SEU: Vysoké smluvní strany mezi sebou zakládají na

základě Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU Evropskou unii jako nástupkyni Evropského společenství; EU nahrazuje ES

Čl. 3(4) SEU: Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro

Čl. 12 SEU: Vnitrostátní parlamenty získávají od Komise legislativní návrhy před jejich přijetím

Čl. 13 SEU: Institucionální rámec; orgány EU — nově uvedeny Evropská rada a Evropská centrální banka

Čl. 14 SEU: Evropský parlament vykonává společně s Xxxxx legislativní a rozpočtovou funkci

Čl. 15 SEU: Evropská rada je nově orgánem EU, má stálého předsedu voleného na 2,5 roku

Čl. 16(8) SEU: Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm

Čl. 49 SEU: Evropská rada může upravovat podmínky vstupu pro nové členské státy EU (nyní kodaňská kritéria — ER červen 1993, doplněná obnovenou

shodou o schopnost EU integrovat nové členy — ER prosinec 2006)

Čl. 137 SFEU: Nově uvedena pravidla pro zasedání Euroskupiny (platila i dříve bez smluvní úpravy)

Evropské společenství přestává existovat, je zrušena pilířová struktura (tři pilíře — Evropské společenství, společná zahraniční a bezpečnostní politika, spolu- práce v justici a vnitru zavedená Maastrichtskou smlouvou)

Posílení postavení Evropské rady a Evropské centrální banky; Evropská rada získává stálého předsedu; smluvně dané

kompetence a závazek loajality ke Smlouvě

Proto je každé zasedání Rady rozděleno na dvě části — legislativní a nelegislativní činnosti

Obsažena v novém Protokolu o Euroskupině

Podle práva EU; legislativní akty

— směrnice, nařízení, rozhodnutí na základě návrhu Komise, doporučení, stanoviska na základě doporučení Komise

Rada po obdržení žádosti státu o členství v EU rozhoduje jednomyslně po konzultaci

s Komisí a po souhlasu absolutní většiny hlasů Evropského parlamentu

🠚

Scientia et Societas » 2/10 23

Odborné stati

{2/8}

🠚 Box č. 3 » Lisabonská smlouva — konkrétní změny v dohledových procedurách

Článek SFEU, věcná oblast Postup orgánů při schvalování Hlasování v Radě, legislativní

postup

Čl. 121(4): Postup při nesouladu politik, ohrožení fungování hospodářské a měnové unie

Čl. 121(6): Přijetí podrobnějších pravidel mnohostranného dohledu

Komise vydá přímé varování státu; Rada na doporučení Komise přijme doporučení pro stát, Rada a Komise informují Evropský parlament

Přijetí nových pravidel pro mnohostranný dohled formou nařízení

Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou; nově se nepřihlíží k hlasu dotčeného státu

Řádný legislativní postup (dříve složitý kooperační postup mezi Radou a Evropským parlamentem); hlasování kvalifikovanou většinou

Čl. 122(1): Přijetí mimořádných opatření v mimořádné situaci; nově uvedeno, že se týká především energetiky

Rada přijme na návrh Komise Zvláštní legislativní postup;

hlasování kvalifikovanou většinou (dříve jednomyslnost)

Čl. 122(2):*) Poskytnutí finanční pomoci při přírodních katastrofách a mimořádných událostech

Čl. 126(5): Xxxxxx usoudí, že stát má nebo může mít nadměrný schodek

Rada poskytne na návrh Komise, o svém rozhodnutí informuje Evropský parlament

Komise vydá přímé varování státu, Komise informuje Xxxx (dříve Komise dala doporučení Radě, Rada vydala doporučení státu)

Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou (dříve pouze v případě přírodní katastrofy, jinak jednomyslnost)

Čl. 126(6) Rada na návrh Komise a po zvážení připomínek státu vydá rozhodnutí o existenci

nadměrného schodku (dříve na doporučení Komise, nyní posílená procedura)**)

Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou; nově hlasování bez dotčeného státu

Čl. 127(6): Měnová politika, cíle ECB; další úkoly svěřené ECB — obezřetnostní dohled (doplněno obezřetnostní, dříve jen dohled)

Čl. 133: Opatření pro používání eura (nový článek)

Rada může na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a ECB zadat

Evropské centrální bance formou nařízení další úkoly (dříve

svěřit další úkoly) týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi s výjimkou pojišťoven (dříve jen dohledu)

Rada a Evropský parlament po konzultaci s ECB

Zvláštní legislativní postup; jednomyslně

Řádný legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou

24 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{2/8}

Box č. 3 (dokončení)

Článek SFEU, věcná oblast	Postup orgánů při schvalování	Hlasování v Radě, legislativní postup
Čl. 136: Ustanovení pro eurozónu (nový článek, zásadně mění hlasování v Radě, vytváří asymetrii rozhodování mezi členy a nečleny eurozóny)	Postupy v čl. 121 a 126 s výjimkou čl. 126(14) — mnohostranný dohled, doporučení ke stabilizačním programům, přijímání hlavních směrů hospodářských politik a doporučení k nim, nařízení k postupu v mnohostranném dohledu, procedura při nadměrném schodku, rozhodnutí o nadměrném schodku, abrogace rozhodnutí o nadměrném schodku	Zvláštní legislativní postup; řádný legislativní postup podle čl. 121(6); hlasování kvalifikovanou většinou členů eurozóny
Čl. 138(1): Přijímání společných postojů eurozóny v mezinárodních finančních institucích (nové ustanovení)	Rada na návrh Komise vydá rozhodnutí po konzultaci s ECB	Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou členů eurozóny
Čl. 138(2): Zajištění jednotného zastoupení eurozóny v mezinárodních finančních institucích (nové ustanovení)	Rada přijme vhodná opatření na návrh Komise a po konzultaci s ECB	Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou členů eurozóny
Čl. 140: Přechodná ustanovení pro státy s derogací, postup při přijímání státu do eurozóny; začátek je vypracování Konvergenčních zpráv Komise a ECB a případný návrh Komise o přijetí některého státu do eurozóny (splnění konvergenčních kritérií a udržitelný stav hospodářské konvergence)	Rada na návrh Komise po konzultaci s Evropským parlamentem a projednání v Evropské radě rozhodne o abrogaci derogace; nově Rada rozhoduje až po obdržení doporučení členů eurozóny podle čl. 140(2); podle čl. 140(2) členové eurozóny musí rozhodnout do 6 měsíců poté, co Komise předala Radě svůj návrh	Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou; nově hlasování kvalifikovanou většinou členů eurozóny
Čl. 143(1): Pomoc nečlenu eurozóny (tj. státu s výjimkou) při problémech s platební bilancí; formální změna — nově je stát s výjimkou uveden již ve Smlouvě, dříve až v nařízení	Rada rozhodne o pomoci státu na návrh Komise a po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem	Zvláštní legislativní postup; hlasování kvalifikovanou většinou

*) Článek nemohl být vyložen jako solidarita pro půjčku Řecku, které špatně hospodařilo. Nyní bude na základě tohoto článku ustanoven evropský mechanismus finanční stabilizace — možnost poskytnout finanční pomoc členskému státu, u něhož nasta- nou vážné obtíže z důvodu mimořádných událostí, které neovlivnil.

**) Rozhoduje-li Rada na návrh Komise, může takový návrh změnit pouze jednomyslným rozhodnutím podle článku 293 SFEU. 🠚

Scientia et Societas » 2/10 25

Odborné stati

{2/8}

🠚 o plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Ruší se pilířová struktura, ale nezavádějí se evrop- ské zákony a komunitární legislativa dříve stano- vená v prvním pilíři se rozšiřuje i na další oblasti spolu s definicí právních aktů (směrnice, nařízení, rozhodnutí, doporučení a stanoviska)3. Evropská rada a Evropská centrální banka se stávají ofi- ciálními orgány EU, Evropská komise, Evropský parlament a národní parlamenty posilují své po- zice.

Nezávaznost postupů, z nichž většina se na- chází ve formě doporučení, se také bude zřejmě postupně měnit k větší závaznosti, a tudíž vynuti- telnosti. Lisabonská smlouva formuluje postupy, které se v realitě nezvratně zabydlely, ale neměly ještě podporu v primární legislativě. Zavádí do pri- mární legislativy pojmy jako euro, eurozóna či Euroskupina. Rámec pro účinnější postup však existoval v primární a sekundární legislativě a na- stavených procedurách již před přijetím Lisabon- ské smlouvy, ale nebyl tak přímo definován a hlav- ně nebyl dostatečně využíván.

Konkrétní změny, které přináší Lisabonská smlouva, neznamenají převratné postupy, spíše lze očekávat, že celá dohledová procedura bude nyní intenzivněji využívána, aby se zmenšila mož- nost opakování krizí, selhání vlád a institucí. Ně- kde je patrné, že došlo k převzetí minulé úpravy, aniž by byl postup více systémový. Lze to zřejmě vysvětlit způsobem, jak vznikají návrhy evropské legislativy, kdy jsou tyto návrhy podrobeny připo- mínkovému a schvalovacímu řízení na několika úrovních na své cestě k závěrečnému schválení v Radě.

5. Závěr

Lisabonská smlouva stanovuje nový smluvní rá- mec Unie, který nemění výrazně koordinační a do-

hledové postupy. Svým rozsahem téměř 500 stran je Lisabonská smlouva velmi objemná, málo pře- hledná a srozumitelná. Kromě vlastního textu ob- sahuje 37 protokolů a 65 prohlášení. Z protokolů se koordinace hospodářských politik týkají Proto- kol č. 12 o postupu při nadměrném schodku, Pro- tokol č. 13 o kritériích konvergence a Protokol č. 14 o Euroskupině. Změny v oblasti koordinace hos- podářských politik, zejména v čl. 121 a 126 SFEU, nejsou tak významné, aby měnily legislativní rá- mec pro provádění hospodářské politiky a dohle- dových procedur. Základní smluvní rámec musí být stabilní a obecný, aby byl využitelný v dobách příznivých i nepříznivých a aby se jeho uživatelé v jeho rámci mohli rozhodovat. Nové úpravy vy- tvářejí přehlednější primární legislativu, protože do ní zavádějí v praxi dlouho používané pojmy, které dosud existovaly jen v sekundární legislati- vě, jako euro, eurozóna a Euroskupina. Nový dů- raz bude kladen na vytvoření funkčního dohledo- vého mechanismu zejména v rámci eurozóny s využitím možností, které skýtá nový článek 136 SFEU.

Nově se zavádí trvalý mechanismus poskytnutí pomoci členskému státu eurozóny, který ve Smlou- vě chybí. Systém monitorování hospodářských po- litik a hospodářského vývoje bude rozšířen o sle- dování nových ukazatelů rizik pro makrofinanční stabilitu. Fiskální procedura bude slaďována se strategií Evropa 2020, která se snaží více integrovat dohledový mechanismus podle čl. 121 a 126 SFEU, tj. více propojovat doporučení pro makroekono- mické a strukturální politiky a pro nápravu nad- měrného schodku. Je více než zřejmé, že bude in- tenzivněji využíván článek 136 SFEU při snaze o silnější koordinaci uvnitř eurozóny, aby se pře- dešlo opakování případu Řecka, i možnosti, které dává článek 121(6) SFEU pro přijímání nových po- drobnějších a závazných pravidel pro postupy

3 Lisabonská smlouva nezavádí pojem „zákon“ či „evropský zákon“, jak předpokládala Smlouva o Ústavě pro Evropu. Se zruše- ním Evropského společenství a bývalé pilířové struktury zavádí pro celou oblast evropských předpisů pojmenování bývalého ko- munitárního pilíře, tj. ruší např. i pojmenování aktů (rozhodnutí) týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kon- krétně „společných postojů“ (common positions) a „společných akcí“ (joint actions), a nahrazuje je složitějšími souslovími

„rozhodnutí vymezující postoje, které má Unie zaujmout“ a „rozhodnutí vymezující akce, které má Unie provést“.

26 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{2/8}

mnohostranného dohledu. Je pravděpodobné, že revizí projdou některé postupy ukotvené v Paktu stability a růstu. Xxxx Xxxx, evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti, v dubnu 2010, kdy nabírala na síle diskuse o budoucím tvaru ko- ordinačních mechanismů, uvedl ve své přednášce v bruselském Centru pro evropskou politiku, že

„posílení koordinace hospodáĭských politik a roz- počtového dohledu, zejména v eurozóně, je jednou z klíčových priorit, ne-li pĭímo klíčovou prioritou. Víme, co potĭebujeme, a máme k tomu prostĭedky. Musíme však jednat rychle a současná Smlouva po- skytuje dostatečný prostor.“

Jisté je, že při stejných pravidlech pro všechny budou kladeny vyšší požadavky na členy eurozó- ny, a též lze očekávat, že se přitvrdí požadavky na nové uchazeče o členství v projektu jednotné

měny, že se bude hlouběji zkoumat udržitelnost jejich hospodářského vývoje a rizika pro makrofi- nanční stabilitu. Ani preventivní nebo nápravné postupy dohledu však nenahradí zdravé postupy a fungující neformální instituce, které mají některé státy již dávno zavedené v praktickém životě. Ta- kové státy nečekají na donucovací nápravné postu- py evropského rámce, mají své kvalitní rozpočtové procedury a — což je třeba zdůraznit — fungující neformální instituce. Dobrým příkladem je Skan- dinávie. V časech konjunktury skandinávské státy uvážlivým hospodařením vytvářely rezervy, a byly tak lépe připraveny na doby hospodářských pokle- sů, kterým v tržní ekonomice a globálně propoje- ném světě nikdo nedokáže zabránit. Ale to už je úvaha nad rámec hodnocení dopadů Lisabonské smlouvy na dohledovou agendu.

Lisabonská smlouva formuluje postupy, které se v realitě nezvratně zabydlely, ale neměly ještě podporu v primární legislativě. Zavádí do primární legislati- vy pojmy jako euro, eurozóna či Euroskupina. Rámec pro účinnější postup však existoval v primární a sekundární legislativě a nastavených procedurách již před přijetím Lisabonské smlouvy, ale nebyl tak přímo definován a hlavně nebyl dostatečně využíván.

LITERATURA A PRAMENY

1. Amsterodamská smlouva. Ministerstvo zahraničních věcí, Ústav mezinárodních vztahů, Praha, 1999

2. Analýza dopadů Lisabonské smlouvy z pohledu agend Ministerstva ﬁnancí. Ministerstvo financí ČR, Praha, leden 2010

3. Xxxxxxx, X. X.: Political guidelines for the next Commission. European Commission, Brussels, 3 Sep- tember 2009

4. Closer Policy Coordination Needed in Europe. International Monetary Fund, IMF Survey online, 17 March 2010

5. EUROPE 2020: A strategy for smart, sustainable and inclusive growth. European Commission, Brus- sels, 3 March 2010

6. Follow-up to the Informal European Council of 18–19 October 2007. European Commission, DG ECFIN, Brussels, October 2007

7. Když se ĭekne Lisabonská smlouva… Perspektiva fungování Evropské unie podle nového smluvního rámce. Úřad vlády České republiky, Odbor informování o evropských záležitostech, Praha, 2008

8. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2008/C 115/01, 9. 5. 2008 🠚

Scientia et Societas » 2/10 27

Odborné stati

{2/8}

🠚 9. Lisabonská smlouva pozměŭující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společen- ství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007. Úřední věstník Evropské unie, 2007/C 306/01, 17. 12. 2007

10. Naĭízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu ﬁnanční stabilizace. Úřední věstník Evropské unie, 12. 5. 2010

11. Xxxx, X.: Reforming the European economy towards economic, social and environmental sustainabili- ty. European Commission, European Economic and Social Committee, Brussels, 19 March 2010

12. Xxxx, X.: Reinforcing economic governance in Europe. European Commission, European Policy Centre, Brussels, 15 April 2010

13. Reinforcing economic policy coordination. European Commission, Brussels, 12 May 2010

14. Statement by the Heads of State and Government of the Euro Area. Brussels, 25 March 2010

15. Španělsko v čele EU chce větší koordinaci hospodáĭské politiky. České noviny, zpravodajský server ČTK,

8. ledna 2010 (xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx)

16. The Impact of the Lisbon Treaty on the EMU Chapter. Summary Note. European Commission, DG ECFIN, Brussels, December 2007

17. The Lisbon Treaty: The Readable Version. Foundation for EU Democracy, Forlaget Notat, Denmark, 2008

18. Webová stránka Evropské unie (xxxx://xxxxxx.xx)

KLÍČOVÁ SLOVA

Evropská unie, hospodáĭská a měnová unie, Lisabonská smlouva, Pakt stability a růstu, koordinace hospo- dáĭských politik, ﬁskální dohled

ABSTRACT

After several years of preparation and ratiﬁcation the Treaty of Lisbon came into being from December 2009. It responses to the challenges of pre-crisis period and introduces some changes which do not change the proc- esses in economic governance fundamentally, even though there were roughly 20 new approaches identiﬁed in the economic policy chapter. It supports the capacity of the euro area to decide autonomously and extends the scope of qualiﬁed majority voting to almost all EMU areas. At present the top priority starts to be the strengthening of coordination and surveillance framework within the Treaty of Lisbon mainly by strict im- plementation of the Treaty and by amending the Stability and Growth Pact, which was initiated by the grow- ing debt of most EU member states and especially by the case of huge indebtedness of Greece.

KEYWORDS

European Union, Economic and Monetary Union, Treaty of Lisbon, Stability and Growth Pact, economic po- licy coordination, ﬁscal surveillance

JEL CLASSIFICATION

E50, E51, F02, F15, H51, H52, H53 🞬

28 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati {3/8}

Lisabonská smlouva a kohezní politika EU

🞂 Xxx. Xxxx Xxxxxxxxx, MSc. » EU Office České spořitelny a New York University, člen EuroTeam při Evropské komisi

* 1. Aktuální pozice členských zemí a regionů v rámci EU

Probíhající ekonomická krize, vykazující rozdíl- nou intenzitu dopadů na ekonomický vývoj v jed- notlivých členských státech a jejich ekonomikách, s velkou pravděpodobností povede i k výraznějším změnám v pomyslném pořadí jednotlivých národ- ních států a jejich regionů. Bohužel, nejaktuálnější harmonizované údaje zpracované Eurostatem nám nabízejí deskripci situace v posledním předkrizo- vém roce. I tato pozice však může být pro vymeze- ní výchozích pozic jednotlivých členských států a jejich regionů poměrně signifikantní.

Míra ekonomické vyspělosti, tradičně vyjadřo- vaná prostřednictvím přizpůsobeného a pro účely srovnání harmonizovaného ukazatele HDP na oby- vatele, dosáhla za rok 2007 pro celou EU-27 hodno- ty 24 900 EUR. Procentuálními odchylkami od této hodnoty jsou pak identifikovány státy a regiony, vykazující různé míry disparity ve smyslu nadprů- měrné či podprůměrné ekonomické vyspělosti, implikující následně i rozdíly v sociálních, envi- ronmentálních a dalších územních charakteristi- kách konkrétních států a regionů.

V rámci EU a pro účely aktuální podoby i bu- doucího výhledu kohezní politiky je pochopitelně významné prioritní sledování této diverzity na úrovni 271 regionů soudržnosti NUTS 2; v procen- tuálním vyjádření vůči výše uvedenému průměru EU se vyspělost těchto regionů pohybuje v širokém rozpětí 26–334 %. I tato ilustrace svědčí o potřeb- nosti kohezní politiky EU nejen v nynějším, ale i budoucích programovacích obdobích, s cílem vý-

razného zúžení krajních hodnot tohoto intervalu, především v jeho dolních hodnotách. Ekonomická vyspělost na úrovni jedné čtvrtiny průměru EU se přitom týká bulharského regionu soudržnosti Se- verozapaden, nejvyspělejším regionem EU je již tradičně britský region Vnitřního Londýna (Inner London).

1.1 Pĭibližně každý sedmý region EU se nachází nad úrovní 125 % unijního průměru

Nejbohatšími regiony EU tak za rok 2007 byly již zmíněný Vnitřní Londýn (Inner London) s 334 % unijního průměru, na druhém místě pak region soudržnosti Lucemburského velkovévodství, před- stavující současně bezkonkurenčně nejbohatší členský stát EU (275 %), třetí se pak umístila bel- gická metropole Brusel s 221 % průměru EU. Hlav- ní město České republiky Praha se posunula v me- ziročním porovnání z konce první desítky na páté místo mezi evropskými regiony se 172 % unijního průměru. Tímto umístěním se tak stala s přehle- dem nejrozvinutějším regionem v rámci nových členských zemí Unie.

Mezi 41 regiony, jež přesáhly hladinu 125 % unijního průměru, jich devět leží v Německu, pět v Nizozemsku a Velké Británii, čtyři v Rakousku, po třech ve Španělsku a Itálii, po dvou v Belgii a Finsku a po jednom v České republice, Dánsku, Irsku, Řecku, Francii, na Slovensku, ve Švédsku a v Lucembursku (jež je současně členským stá- tem i regionem soudržnosti).

🠚

Scientia et Societas » 2/10 29

Odborné stati

{3/8}

🠚 1.2 Pĭibližně každý čtvrtý region EU se nachází pod úrovní 75 %

Nejméně rozvinutými regiony v tomto žebříčku byly regiony bulharské a rumunské; nejnižší hod- nota (26 % unijního průměru) byla vykázána v pří- padě bulharského regionu Severozapaden; v jeho těsné blízkosti se nacházely další dva bulharské (Severen tsentralen a Yuzhen tsentralen) a jeden rumunský region (Nord-Est) s hodnotami 27 %. Pod úrovní 75 % unijního HDP, jež v nynějším pro- gramovacím období otevírá největší příležitosti re- gionů využívat nástrojů kohezní politiky EU, se celkem nachází 66 regionů — 15 polských, po sed- mi řeckých a rumunských, po šesti bulharských, českých a maďarských, po čtyřech italských a por- tugalských, tři slovenské, dva francouzské (oba zá- mořské departementy), po jednom španělském, slovinském, britském, estonském, lotyšském a li- tevském (v případě všech tří pobaltských zemí re- giony představují celý stát).

Z pohledu našich budoucích „konkurentů“ ohledně pozic regionů v ostatních členských stá- tech EU v rámci budoucí kohezní politiky EU po roce 2013 je dále legitimní sledovat i širší rozsah je- jich regionální ekonomické vyspělosti, měřený hladinou samotného průměru EU (tedy 100 %). Takových regionů je překvapivě poměrně značný počet, rozprostřený prakticky v celém unijním te- ritoriu.

Jediný (z celkem devíti) se nachází v Xxxxxx- ku (Burgenland s 81,4 % unijního průměru). Nao- pak všech 1G NUTS 2 v Polsku (viz tabulka 4) spa- dá do této kategorie. Ze sedmi regionů soudržnosti v Portugalsku jich šest leží — v rozpětí 60,3 až 96,3 % — rovněž v tomto pásmu, které jako jediný v zemi mírně překračuje Lisabon. Do této katego- rie pak spadá rovněž všech osm rumunských regi- onů (v rozpětí 26,6 až 92,2 % průměrné unijní úrovně). Ze dvou slovinských NUTS 2 mezi námi sledovanou kategorii spadá jeden; ze čtyř sloven- ských pak tři (mezi 46,0 a 66,1 %) s tím, že čtvrtý zbývající — Bratislavský kraj — naopak patří mezi vůbec nejvyspělejší regiony v celé Unii. Do této

skupiny s hodnotou 88,8 % pak spadá i jediný fin- ský region (z celkem pěti).

Naopak zastoupení Francie v této skupině je překvapivě početné: z 26 regionů soudržnosti je jich plných 22 umístěno v kategorii podprůměru (byť mnohé jen velmi těsně) — pohybují se v roz- mezí 48,7 % (to pro případ Francie netypického zá- mořského departementu Guyane) až 99,7 % unijní- ho průměru. Méně podrozvinutých regionů tak registruje i Itálie — z celkem 21 regionů soudrž- nosti jich je pod hranicí unijního průměru 9, v roz- pětí 65,9 až 96,9 %. Z velkých zemí se pak vyšší počet méně rozvinutých regionů nachází i v Ně- mecku — z celkem 39 regionů soudržnosti se 14 nachází (v rozpětí 76,1 až 99,5 %) pod unijním prů- měrem. Mezi velkými zeměmi se naskýtá obdobný obrázek i pro Španělsko — z jeho celkem 19 NUTS 2 je 10 na podprůměrné unijní úrovni (v rozpětí 72,4 až 97,3 %). Završíme-li výčet velkých unijních zemí, i ve Velké Británii se nachází relativně dost těch s podprůměrnou ekonomickou vyspělostí — 17 regionů z celkových 37 se nachází v této skupi- ně (s rozpětím mezi 75,2 a 98,0 %).

Ze zemí střední velikosti pak značný výčet pod- průměrně rozvinutých regionů je především zále- žitostí Řecka — ze 13 jich 12 spadá do této katego- rie (jejich ekonomická vyspělost se pak pohybuje mezi 59,7 a 96,2 %); jediným řeckým regionem, který do této skupiny nespadá, je Attiki včetně Athén. Z vyspělých evropských zemí, kde podob- ně jako v Rakousku či Finsku je registrován pouze jediný podprůměrný NUTS 2, můžeme zmínit pře- devším Dánsko (jediný z pěti s 91,4 %). Naopak v Belgii patří především její valonská část mezi podprůměrné (z celkově 11 belgických NUTS 2 se 5 nachází pod linií průměru EU — tyto se pohybují mezi 75,3 a 96,2 %).

Ze sedmi maáarských regionů se šest rovněž nachází v podprůměrném pásmu (mezi 39,4 a 61,5 %). Z osmi regionů NUTS 2 v České republi- ce se sedm pohybuje v této námi sledované kate- gorii (mezi 61,7 a 75,2 %), stejně jako všech šest bulharských (mezi 25,6 a 62,0 %). V Irsku ze dvou NUTS 2 se jediný statisticky pohybuje těsně

30 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

20 nejvyspělejších regionů 20 nejméně vyspělých regionů

{3/8}

Tabulka č. 1 » Regionální HDP na obyvatele v PPS, rok 2007 (v %, EU = 100 %)

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.	Inner London (UK)	334	1.	Severozapaden (BG)	26
	Luxembourg (LU)	275	2.	Nord-Est (RO)	27
	Bruxelles-Cap./Brussels Hfdst. (BE)	221	3.	Severen tsentralen (BG)	27
	Hamburg (DE)	192	4.	Yuzhen tsentralen (BG)	27
	Praha (CZ)	172	5.	Yugoiztochen (BG)	31
	Île de France (FR)	169	6.	Severoiztochen (BG)	32
	Southern & Eastern (IE)	166	7.	Sud-Vest Oltenia (RO)	33
	Groningen (NL)	165	8.	Sud-Est (RO)	34
	Oberbayern (DE)	165	9.	Sud-Muntenia (RO)	34
	Stockholm (SE)	165	10.	Podkarpackie (PL)	37
	Wien (AT)	163	11.	Lubelskie (PL)	37
	Bratislavský kraj (SK)	160	12.	Észak-Alföld (HU)	39
	Bremen (DE)	159	13.	Észak-Magyarország (HU)	40
	Berkshire, Buckinghamshire & Oxfordshire (UK)	156	14.	Nord-Vest (RO)	40
	Darmstadt (DE)	156	15.	Podlaskie (PL)	40
	Utrecht (NL)	155	16.	Warmińsko-Mazurskie (PL)	41
	Nord Eastern Scotland (UK)	153	17.	Dél-Alföld (HU)	42
	Hovedstaden (DK)	150	18.	Świętokrzyskie (PL)	42
	Noord-Holland (NL)	150	19.	Centru (RO)	42
	Åland (FI)	143	20.	Dél-Dunántúl (HU)	43

Pramen: Eurostat

Tabulka č. 2 » Regionální HDP na obyvatele: Česká republika a její regiony, rok 2007

	HDP	HDP na obyvatele	HDP	HDP na obyv.	HDP na obyvatele v PPS
	(mil. EUR)	(EUR)	(mil. PPS)	(PPS)	(%, EU = 100 %)
Česká republika	127 331	12 300	205 923	19 900	80,1
Praha	31 725	26 500	51 306	42 800	171,8
Střední Čechy	13 750	11 600	22 237	18 700	75,2
Jihozápad	13 006	10 900	21 033	17 700	71,1
Severozápad	10 764	9 500	17 408	15 400	61,7
Severovýchod	15 126	10 100	24 462	16 400	65,9
Jihovýchod	18 201	11 000	29 435	17 900	71,7
Střední Morava	11 793	9 600	19 072	15 500	62,3
Moravskoslezsko Pramen: Eurostat	12 967	10 400	20 970	16 800	67,5	🠚
					Scientia et Societas » 2/10	31

Odborné stati

{3/8}

🠚 Tabulka č. 3 » Regionální HDP na obyvatele v PPS: některé země a regiony relevantní z pohledu České republiky, rok 2007 (v %, EU = 100 %)

	HDP na obyvatele		HDP na obyvatele
Polsko	54,4	Zahodna Slovenija	106,7
Łódzkie	50,0	Slovensko	67,7
Mazowieckie	87,1	Bratislavský kraj	160,3
Małopolskie	46,7	Západné Slovensko	66,1
Śląskie	57,8	Stredné Slovensko	53,3
Lubelskie	36,9	Východné Slovensko	46,0
Podkarpackie	36,7	MaÓarsko	62,6
Świętokrzyskie	41,9	Közép-Magyarország	102,9
Podlaskie	40,4	Közép-Dunántúl	58,2
Wielkopolskie	56,9	Nyugat-Dunántúl	61,5
Zachodniopomorskie	48,9	Dél-Dunántúl	42,7
Lubuskie	48,2	Észak-Magyarország	40,1
Dolnośląskie	59,2	Észak-Alföld	39,4
Opolskie	45,2	Dél-Alföld	41,8
Kujawsko-Pomorskie	47,3	Lotyšsko	55,7
Warmińsko-Mazurskie	40,5	Litva	59,3
Pomorskie	53,6	Estonsko	68,8
Slovinsko	88,6	Malta	76,4
Vzhodna Slovenija	73,1	Kypr	93,6
Pramen: Eurostat

pod sledovanou hladinou. Specifický je případ Es- tonska, Litvy, Lotyšska, Kypru a Malty, kde NUTS 2 je tvořen celou národní ekonomikou.

Jediné tři země EU — Lucembursko (i zde celá země tvoří jediný region NUTS 2), Nizozemsko a Švédsko — mají všechny své regiony ekonomic- ky vyspělé nad úrovní průměru EU.

Tabulka 4 odhaluje přetrvávající nehomogenitu dosažené ekonomické úrovně jednotlivých regio- nů v rámci EU. 55,7 % regionů soudržnosti NUTS 2 se nachází pod unijním průměrem; jejich největší počet je ve Francii (22), následované Velkou Britá- nií (17), Polskem (16), Německem (14), Řeckem

(12) a Španělskem (10). Nejen jejich počet, ale i ekonomická vyspělost je však v tomto ohledu dů-

ležitá. Jestliže ve 22 podprůměrně rozvinutých francouzských regionech je jejich ekonomická vy- spělost na úrovni více než 87 % průměru EU (a to je ještě degradována ekonomickou úrovní ve fran- couzských zámořských departementech), pak v 16 polských podprůměrně rozvinutých regionech je ekonomická úroveň naopak pod 50 % unijního průměru. Hledíme-li na shromážděná data opti- kou možné finanční náročnosti s ohledem na úro- veň ekonomické podrozvinutosti, dospíváme k zá- věru, že nejmenší prostor pro finanční podporu existuje v případě regionu irského, kyperského, dánského či finského, resp. regionů německých, britských, španělských i francouzských.

32 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

Z pohledu intenzivní potřeby ekonomického přizpůsobení jsou pak nejpotřebnější regiony bul- harské, rumunské, maďarské a polské. Podrozvi- nuté regiony v České republice se svou ekonomic- kou vyspělostí řadí přibližně 4 procentní body pod průměrnou úroveň podrozvinutých regionů celé

EU, tedy zcela určitě nikoliv do skupiny nejchud- ších a nejpotřebnějších regionů (například „nejbo- hatší“ z podprůměrných regionů maďarských stojí ještě o něco níže pod „nejchudším“ podprůměr- ným regionem českým).

Tabulka č. 4 » Rozdělení regionů NUTS 2 podle ekonomické vyspělosti pod průměrem EU, rok 2007

Počet podprůměrně rozvinutých regionů soudržnosti

NUTS 2

Rozpětí jejich ekonomické úrovně vůči průměru EU

(%, EU = 100 %)

Průměrná hodnota podprůměrně rozvinutých regionů v příslušné zemi vůči průměru EU

(%, EU = 100 %)

Rakousko	1	81,4	81,4
Polsko	16	36,7–87,1	49,8
Portugalsko	6	60,3–96,3	73,4
Rumunsko	8	26,6–92,2	43,8
Slovinsko	1	73,1	73,1
Slovensko	3	46,0–66,1	55,1
Finsko	1	88,8	88,8
Francie	22	48,7–99,7	87,2
Itálie	9	65,9–96,9	75,3
Německo	14	76,1–99,5	88,6
Španělsko	10	72,4–97,3	88,8
Velká Británie	17	75,2–98,0	88,3
Řecko	12	59,7–96,2	73,9
Dánsko	1	91,4	91,4
Belgie	5	75,3–96,2	82,3
Maďarsko	6	39,4–61,5	47,3
Česká republika	7	61,7–75,2	67,9
Bulharsko	6	25,6–62,0	34,1
Irsko	1	99,2	99,2
Estonsko	1	68,8	68,8
Litva	1	59,3	59,3
Lotyšsko	1	55,7	55,7
Kypr	1	93,6	93,6
Malta	1	76,4	76,4
Celkem EU	151	25,6–99,7	72,6
Pramen: Eurostat; vlastní výpočty				🠚

Scientia et Societas » 2/10 33

Odborné stati

{3/8}

🠚 2. Lisabonská smlouva a budoucí kohezní politika EU po roce 2013

Proces reﬂexe vztažený k vytváření parametrů budoucí kohezní politiky EU právě probíhá v sou- běžném kontextu politik EU. Zásadní přehled a vy- hodnocení politik EU je rovněž ve stadiu rozpraco- vanosti s cílem vytvořit a položit vizi integrované strategie Evropa 2020.

Lisabonská smlouva poskytuje explicitní uzná- ní územní (teritoriální) koheze jako jednoho z fundamentálních cílů rozvoje EU vedle koheze ekonomické a sociální, z čehož plyne, že teritoriál- ní záležitosti a politiky EU by měly předem (ex ante) brát v úvahu a vnímat i jejich územní dopad. Lisabonská smlouva rovněž zavádí novou definici subsidiarity, která vytváří příležitost k posílení role regionálních a místních aktérů.

2.1 Smysl a cíle kohezní politiky EU

Mění se sociální, ekonomický a environmentální kontext 21. století; Evropa čelí bezpočtu dlouhodo- bých výzev, jež vykazují hluboký dopad na proces evropské integrace v nadcházejících letech i deká- dách. Globální ekonomická integrace a vzájemná závislost a propojenost, vynoření se Číny, Indie či Brazílie coby silně dynamických a mohutných či- nitelů ekonomického růstu a zesílená konkurence v hospodářství založeném na znalostech jsou a bu- dou zásadním testem pro evropskou společnost a její ekonomický rozvoj. Současně i nutnost vyna-

kládat vysoké investiční výdaje k boji s klimatický- mi změnami, k diverzifikaci dodávkových toků a zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti, reakci na demografické změny a jejich dopady na veřejné finance a růstový potenciál a rovněž k ře- šení problému rostoucí nezaměstnanosti a rizika chudoby a sociálního vyloučení — to vše bude mít stále významnější dopad na podobu budoucí ko- hezní politiky EU, ať už se stane přímo předmětem jejího zájmu, nebo bude vůči ní zaměřen alterna- tivní podpůrný finanční nástroj, jež naopak bude kohezní politice „konkurovat“.

Tyto výzvy vytvářejí další formu tlaků a formují tím podobu strukturálních změn v Evropě. Někte- ré regiony v Evropě se nacházejí na cestě vzrůstu a získávání benefitů z probíhajících strukturálních změn, jiné jim pak nedokáží účinně čelit a vysta- vují se riziku ztráty svých pozic. To může dále roz- jitřit stávající ekonomické a sociální nerovnosti v rámci Unie a vyústit v nové uspořádání „vítězů“ a „poražených“.

Finanční krize a následná hospodářská recese odhalila zásadní strukturální slabiny v mnoha ze- mích a regionech Unie, navíc v zásadě bez ohledu na úroveň jejich ekonomické a sociální rozvinutos- ti. Procesy konvergence mezi členskými státy a re- giony by se mohly v nadcházejícím období zpoma- lit z důvodu nižších měr růstu, slabších veřejných investic a fiskálních úspor. Tyto okolnosti vytvářejí další tlak na kapacity národních a regionálních ve- řejných autorit při poskytování veřejných služeb a ve směru ekonomické a sociální koheze. Tento

Z pohledu intenzivní potřeby ekonomického přizpůsobení jsou nejpotřebněj- ší regiony bulharské, rumunské, maďarské a polské. Podrozvinuté regiony v České republice se svou ekonomickou vyspělostí řadí přibližně 4 procentní body pod průměrnou úroveň podrozvinutých regionů celé EU, tedy zcela urči- tě nikoliv do skupiny nejchudších a nejpotřebnějších regionů (například „nej- bohatší“ z podprůměrných regionů maďarských stojí ještě o něco níže pod

„nejchudším“ podprůměrným regionem českým).

34 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

parametr se stane významným i při nalézání správ- né strategie výstupu z období krize a pro vymeze- ní pozice evropských ekonomik v dlouhém obdo- bí, k zajištění toho, aby plný rejstřík přínosů ekonomické integrace byl v nadcházejících letech zužitkován.

Nicméně právě tento nový kontext nabízí řadu příležitostí k uskutečnění strukturálních reforem, k přehodnocení komparativních a konkurenčních výhod, k identifikaci nových zdrojů růstu a navr- žení rozvojových strategií s doprovázejícími ná- stroji hospodářské politiky. V tomto ohledu před- stavují členské státy a regiony významné aktéry v zajišťování odpovídající strukturální odezvy na tyto výzvy v kontextu, který právě v tomto období prochází zásadní kvalitativní proměnou.

Je velmi pravděpodobné, že kohezní politika EU bude pokračovat ve své roli významného pilíře evropské integrace v podobě usnadnění přizpůso- bovacích procesů těmto novým okolnostem. Její úloha v podpoře celkového vyváženého rozvoje a zaměření se na regionální nerovnováhy se stane v post-krizovém období dokonce ještě relevant- nější.

Její prostor se zdá být nesporný zejména při:

• podpoře rozvoje a strukturálního přizpůsobení regionů prostřednictvím investic Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF);

• zlepšení příležitostí zaměstnanosti, usnadnění adaptačních procesů v případě změn v průmys- lových strukturách a zásadním boji proti sociál- nímu vyloučení prostřednictvím Evropského sociálního fondu (ESF);

• zlepšení vzájemného propojení a udržitelnosti v oblasti životního prostředí prostřednictvím Kohezního fondu.

Prostor pro pokračování kohezní politiky EU se svým silným zaměřením na sociální, ekonomický a environmentální rozvoj představuje zřetelné vy- jádření evropského závazku vůči solidaritě, jež by měla zůstat klíčovým bodem procesu evropské in- tegrace.

Smysl kohezní politiky EU. Původní politická vize, jež umožnila vznik kohezní politiky EU, je

nyní často opomíjena, či alespoň není brána dosta- tečně v potaz. Tato vize se opírala o politické pře- svědčení, že silná Unie (resp. v době vzniku Spole- čenství) potřebuje a vyžaduje politické nástroje, které usnadňují proces integrace a zajišťují, aby každý v rámci Unie mohl realizovat přínosy z inte- grace plynoucí. Tato vize je i nyní stále platná. Aby byla zajištěna nová integrační dynamika, EU potře- buje disponovat silnou rozvojovou politikou, která umožní všem občanům EU nezávisle na tom, kde žijí, využívat přínosů a omezit a potlačit negativní průvodní jevy, vytvořené v důsledku unifikace trhů.

Smysl kohezní politiky EU je definován základ- ní Smlouvou jednoznačně: podpořit vyvážený a harmonický rozvoj, zejména snížením sociál- ních a ekonomických disparit mezi regiony. Ko- hezní politika EU je tak současně politikou rozvo- jovou (tedy nestahuje úspěšně se rozvíjející regiony do průměru a nevede je směrem k přizpůsobení se podprůměrným), zaměřenou na podporu dlouho- dobého udržitelného růstu a prosperity v evrop- ských regionech prostřednictvím odstraňování ba- riér růstu a usnadnění procesů strukturálního přizpůsobování. Dalším motivem stojícím za exis- tencí rozvojové politiky na unijní úrovni jsou silné přeshraniční závislosti a potřeba zesílení vazeb mezi dominujícími vůdčími oblastmi a těmi zao- stávajícími, při maximalizaci přeshraničních spirá- lových efektů a alokaci investic v souladu s priori- tami EU.

Kohezní politika je primárním nástrojem EU k mobilizaci územních aktiv a potenciálu a za- měřená na územní dopady generované procesem evropské integrace. Silná územní dimenze této po- litiky byla zajištěna v rámci Lisabonské smlouvy zavedením konceptu teritoriální koheze. Je to poli- tika usilující o mobilizaci endogenního (vnitřně přítomného) potenciálu napříč Evropou a usnad- ňující nalézání nových inovativních řešení, zlepšu- jících konkurenceschopnost a efektivně reagují- cích na naléhavé výzvy.

Prostřednictvím svého teritoriálního (územní-

ho) přístupu nabízí kohezní politika EU svým způ- 🠚

Scientia et Societas » 2/10 35

Odborné stati

{3/8}

🠚 sobem unikátní systém governance, který oceňuje a využívá lokálních a regionálních znalostí, kom- binuje je se strategickým zaměřením a koordinuje intervence mezi jednotlivými úrovněmi vládnutí.

Finanční krize a následná hospodářská recese odhalila zásadní strukturální slabiny v mnoha zemích a regionech Unie, navíc v zásadě bez ohledu na úro- veň jejich ekonomické a sociální rozvinutosti. Procesy konvergence mezi člen- skými státy a regiony by se mohly v nadcházejícím období zpomalit z důvodu nižších měr růstu, slabších veřejných investic a fiskálních úspor.

Prostřednictvím přístupů orientovaných na konkrétní místo zajišťuje rámec pro integrovaná řešení „na míru“ konstruovaná na znalosti a prefe-

rence konkrétních aktérů, čímž se vyhýbá (či by se měla vyhnout) přístupu „jedna velikost se hodí pro všechny“. Investuje do zlepšení kapacit národních a regionálních administrativ a představuje jedinou komunitární politiku, jež má kapacitu mobilizovat aktéry napříč hranicemi všech států EU.

Kohezní politika EU představuje podstatnou část rámce hospodářské politiky EU, společně s po- litikami aplikovanými na makro- i mikroúrovni. Z tohoto důvodu musí být tato politika silně obsa- hově svázána s jednotným vnitřním trhem a klíčo- vými komunitárními prioritami, zejména pak se strategií Evropa 2020.

Kohezní politika může usnadnit přechod k „chytřejší“ a „zelenější“ ekonomice napříč Evro- pou. Mobilizací územního potenciálu a slučitel- ností s politikami EU může kohezní politika EU přispět k maximalizaci dopadu i dalších politik EU.

Cíle kohezní politiky EU. Aby dosáhla celko- vých rozvojových cílů, kohezní politika EU se musí zaměřit na tři klíčové územní oblasti při maximali- zaci přínosů evropské integrace — naplnit rozvojo- vý potenciál zaostávajících regionů (což dosud značně selhává), zajistit pokračující přizpůsobení na regionální úrovni při zvyšování konkurence- schopnosti a zaměstnanosti v kontextu „nízkouh-

líkové“ ekonomiky a zaměřit se na odstraňování přeshraničních bariér a překážek integrace.

Kohezní politika EU musí zajišťovat rychlejší konvergenci prostřednictvím ekonomické a sociál- ní integrace a větší propojenost v rámci jednotné- ho vnitřního trhu. Aby dosáhla tohoto cíle, měla by pokračovat ve svém zaměření na identifikaci trž-

ních selhání a zajistit, aby regiony měly možnost plně využívat svůj rozvojový potenciál v kontextu ekonomické integrace EU.

V tomto ohledu jsou cíle, jež má kohezní politi- ka EU vymezené, legitimní a korektní. Jejich podo- ba však potřebuje být vyjasněna v kontextu výzev, jimž čelí celá Unie 21. století.

2.2 Posílení konkurenceschopnosti

a zaměstnanosti na regionální úrovni

Regiony v celé EU jsou konfrontovány s potřebou přizpůsobení se globálním výzvám, které často vedou ke ztrátě jejich konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. „Nízkouhlí- ková“, na znalostech založená ekonomika předsta- vuje nové tlaky i příležitosti na zvyšování konku- renceschopnosti.

Je důležité pomoci regionům, procházejícím procesem strukturálního přizpůsobování, bez ohledu na to, kde jsou lokalizovány. Ačkoliv někte- ré z nich jsou dobře vybaveny fyzickou infrastruk- turou, zůstává zde potřeba podpory směrem k úpl- nému využití jejich endogenního růstového potenciálu (lokálních a regionálních zdrojů růstu) a posílení jejich konkurenceschopnosti. Dlouho- dobá konkurenceschopnost a kapacita k vytvo-

36 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

ření a udržení zaměstnanosti bude záviset na síle regionálních inovačních systémů, založe- ných na regionálně specifických aktivech a před- nostech, jako jsou znalosti, dovednosti, kompe- tence.

Podpora kohezní politiky EU zajišťuje sku- tečnou přidanou hodnotu ve vztahu k národním a regionálním politikám, vzhledem ke svému zaměření na inovativní přístupy, přeorientování veřejných a soukromých investic vůči prioritám unijního zájmu a na výměnu nejlepších praktic- kých zkušeností. Kohezní politika EU je nástrojem pro prosazení změny a mobilizaci regionálních a místních aktérů vůči prioritám EU a jejím poslá- ním je zajišťovat, aby přínosy evropských veřej- ných statků v oblasti výzkumu a inovací byly ve velké míře sdíleny. Zajišťuje pobídky pro uskuteč- ňování těchto změn a probíhající přizpůsobovací proces.

2.3 Usnadnění růstu v zaostávajících oblastech Unie

Odstraňování bariér růstu v zaostávajících regio- nech EU musí zůstat ústřední prioritou kohezní politiky EU. To je více než jen „pouhá“ otázka soli- darity. Zaostávající regiony představují nevyuží- vané zdroje, jež by mohly přispět celkovému růs- tu EU. Aby dosáhly svého plného potenciálu a plného přínosu z jednotného vnitřního trhu, po- třebují dodatečnou podporu EU pro vytvoření pod- mínek pro růst, posílení jejich průmyslové, resp. ekonomické základny, odemknutí jejich celkového potenciálu pro rozvoj malých a středních podniků a uzavření infrastrukturní mezery v případě budo- vání sítě dopravy, informačních a komunikačních technologií, životního prostředí, energetiky, lid- ských zdrojů, vzdělání a výzkumu. V těchto regio- nech bude kohezní politika EU muset zajišťovat pl- nou slučitelnost a propojenost s jednotným vnitřním trhem a poskytovat veřejnou službu nut- nou pro růst, jenž by nemohl být financován bez podpory EU.

2.4 Pokrytí integrace napĭíč hranicemi

Mnoho výzev je tlumeno administrativními pře- kážkami, jež vyvolávají potřebu nalézat společná řešení vůči sdíleným přeshraničním problémům. Je zde rostoucí poptávka po sdílených implemen- tačních mechanismech v rámci konkrétních pře- shraničních projektů a síťových vzájemně propoje- ných projektů. V kontextu jednotného vnitřního trhu příhraniční regiony stále vykazují nevyužíva- ný potenciál. Využívání tohoto potenciálu vyžadu- je posílení rozsahu a posun v podobě územní spo- lupráce. Přístup zahrnující funkční makroregiony

— s příkladem Strategie EU v oblasti Baltského moĭe nebo Regionu povodí Dunaje — může být pro- storem, jenž zasluhuje další vyhodnocení.

Rostoucí výzvy migrace a bezpečnosti a potře- ba podpořit ekonomickou integraci při oslovení sdílených environmentálních obav volají rovněž po zvýšené spolupráci v oblasti evropského sou- sedství. Kohezní politika EU může sehrát podstat- nou roli při povzbuzení koordinace a poskytnutí veřejných statků (například energetické a doprav- ní propojení), jež nebudou zajišťovány na národní nebo místní úrovni.

3. Lisabonská smlouva a nová pozice regionů v EU

Přijetí Lisabonské smlouvy posiluje úlohu Evrop- ské unie v oblasti její regionální a lokální dimenze. Nejvýznamnějším a nejviditelnějším efektem je rozšíření termínu koheze ve vnímání EU o svoji třetí — vedle ekonomické a sociální — složku: teri- toriální (územní).

Dopad zavedení pojmu teritoriální koheze je tak fakticky dvojí:

• významným způsobem se mění dopad na tvor- bu legislativy EU, jež bude daleko silněji reﬂek- tovat právě regionální a lokální akcent, včetně identifikace dopadů jejího přijetí na regionální a lokální úroveň;

• významným způsobem se může změnit i pojetí kohezní politiky EU samé (i pod vlivem dalších 🠚

Scientia et Societas » 2/10 37

Odborné stati

{3/8}

🠚 okolností) směrem k rozšířenému pojetí a chá- pání regionů (máme tím na mysli především v současné době diskutovaný, novátorský kon- cept tzv. makroregionů).

Tímto dochází k explicitnímu uznání principu regionální a místní samosprávy na základě zásady subsidiarity; tímto je zásadně rozšířen i rozměr (kvalitativní i kvantitativní) termínu subsidiarity; EU nyní musí respektovat vedle „své“ unijní úrov- ně nejenom již patrnou hladinu národní, ale rov- něž kompetence regionální a místní.

Teritoriální (územní) koheze se tak stala třetím kohezním rozměrem, který má přispět k harmoni- zaci ekonomického a sociálního rozvoje — stává se tak jedním ze základních cílů EU a bude jí rovněž přizpůsobeno budoucí směrování kohezní politiky EU po roce 2013.

Z toho vyplývají některé významné procedurál- ní a institucionální změny, týkající se především Evropské komise, Výboru regionů, vztahů mezi jednotlivými institucemi EU, vztahů vůči budoucí podobě rozpočtového rámce EU i dokumentů ná- rodního významu (konvergenční programy).

3.1 Tvorba legislativy a institucionální změny

Evropská komise musí především v důsledku při- jetí Lisabonské smlouvy v širším rozsahu konzul- tovat a brát v úvahu regionální a lokální dimen- ze před navržením jakýchkoliv nových legislativ- ních norem a aktů; toto pravidlo se uplatní právě i v případě legislativy spojené s úpravou budoucí kohezní politiky EU po roce 2013, kde se rozšířený akcent regionální a lokální dimenze projeví.

Pokud se objeví na regionální a lokální úrovni překážky a bariéry — lhostejno zda finanční či ad- ministrativní povahy — veškerá nová legislativa EU je musí analyzovat a následně minimalizovat.

Národní a regionální parlamenty získaly větší prostor při přípravě legislativy EU prostřednictvím

„systému včasného varování“.

3.2 Změny, které Lisabonská smlouva pĭináší pro činnost Výboru regionů

Aktivita směřující k rozšíření pojmu koheze o svo- ji teritoriální složku byla silně a velmi aktivně pod- porována i Výborem regionů. První ze zmíněných změn má časově-procedurální rozměr; v souladu s mandátem Evropského parlamentu i Evropské komise (následně po uskutečněných volbách do Evropského parlamentu) se rozšiřuje i mandát Vý- boru regionů ze stávajících čtyř na pět let. Předse- da Výboru regionů a jeho sekretariát jsou ustaveny na období dvou a půl roku; ve druhé polovině to- hoto mandátu dochází k personální výměně na po- zici předsedy.

Výbor regionů je nyní zahrnut do celé délky průběhu legislativního procesu, což je dáno tím, že proces konzultací se stal závazným nejen pro Evropskou komisi a Xxxx XX, ale rovněž pro Ev- ropský parlament.

Výbor regionů má právo předkládat právní pří- pady pro Evropský soudní dvůr v případech, kdy by chránil své pravomoci a kompetence, případně anuloval legislativu EU, která by odporovala princi- pu subsidiarity nerespektováním regionálních a lo- kálních kompetencí.

3.3 Nové zodpovědnosti v rámci legislativního procesu EU

Lisabonská smlouva mění podobu vztahů mezi jednotlivými institucemi EU. Podívejme se na po- pis těchto změn z pohledu již popsané instituce, jíž je dané téma kompetenčně nejbližší — Výboru regionů. Jak bylo zmíněno výše, zvláště Výbor re- gionů získal přijatými změnami možnost větší prezence při všech fázích tvorby legislativy EU

— při přípravě, novelizacích a monitoringu legisla- tivy ve všech případech, které ovlivňují regionální a místní autority.

Toto by mělo zajistit větší příspěvek do formo- vaných politik EU z úrovní autorit, které jsou nej- blíže veřejnosti a které pokrývají větší zapojení ve- řejnosti do procesu evropské integrace.

38 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

Box č. 1 » Výbor regionů

Výbor regionů je považován za jakéhosi ambasadora Evropy v regionech, městech, municipalitách a hovoří za ně v rámci obsáhlé evropské debaty; vede přímý dialog se spoluobčany o tom, čeho Evropa dosáhla a jaké jsou její výzvy do budoucna, a napomáhá vysvětlovat a šířit zavádění a teritoriální dopad politik EU.

Od svého založení v roce 1994 pracuje Výbor regionů — shromáždění regionálních a lokálních zástupců na úrovni EU — směrem k tomu, aby přispěl demokratičtější, transparentnější, propojenější Evropě. Všeobjímajícím cílem Výboru regionů bylo vždy napomáhat vytváření EU, jež by byla spojena s Evropany a jimi i podporována.

Box č. 2 » Lisabonská smlouva a regionální politika

Lisabonská smlouva, vstoupivší v platnost 1. prosince 2009, je významným krokem směrem k umožnění všem úrovním správy a samosprávy v Evropě pracovat společně a s vědomím jeden druhého. Měla by v tomto ohledu posílit princip subsidiarity, tedy že rozhodnutí jsou činěna tak blízko lidem, jak je to jenom možné a jak nejlépe mohou svůj dopad na občany projevit.

Lisabonská smlouva explicitně uznává — poprvé — princip regionální a místní samosprávy v rámci členských států EU. V tomto ohledu rovněž přisuzuje další význam pro místní a regionální úrovně v rámci principu subsidiarity. Lisabonská smlouva zajišťuje, aby proces vytváření nových zákonů EU začínal zevrubným zvážením místních a regionálních dopadů v případě všech legislativních návrhů. Rovněž dává Výboru regionů více pravomocí při sledování návrhu zákona, procházejícího všemi stupni a fázemi legislativního procesu. Lisabonská smlouva tak dává shromáždění regionálních a místních zástupců více politických i právních nástrojů.

Autority (úřady) na všech úrovních napříč Evropou budou muset pracovat společně v mnohem větším rozsahu než dříve. Výbor regionů se zabývá předvídáním těchto změn a nových výzev z nich plynoucích a je připraven dále pomoci posílit pozici místních a regionálních autorit.

Všechny instituce, které rozhodují o legislativě EU — Evropský parlament, Evropská komise, Ev- ropská rada a Rada EU — budou muset nyní kon- zultovat s Výborem regionů záležitosti spojené s tvorbou zákonů ohledně jakékoliv oblasti s regio- nálním dopadem. Názory Výboru regionů budou pokrývat několik nových oblastí politiky EU, včetně energetiky, klimatických změn a „služeb všeobecného zájmu“, tedy sociálních, veřejných a infrastrukturních služeb.

Navíc Výbor regionů má nyní právní nástroje k podpoře svých práv konzultovat záležitosti s Ev- ropským soudním dvorem. Může ochraňovat své vý- sady, pokud se domnívá, že nebyly respektovány jinými institucemi EU, a vyzvat a oslovit legislativu EU, jež nedodržuje principy subsidiarity z důvodu porušování regionálních a místních kompetencí.

Konzultace jsou povinné pro všechny zákonné normy EU v oblastech ekonomické, sociální a te- ritoriální koheze, transevropských sítí, dopravy,

telekomunikací a energetiky, veřejného zdraví, vzdělávání a mládeže, kultury, zaměstnanosti, sociální politiky, životního prostředí, profesního tréninku, klimatických změn a služeb všeobec- ného zájmu.

3.4 Užší pracovní vazby mezi Evropskou komisí a Výborem regionů

Lisabonská smlouva vytváří novou dynamiku ve vztahu mezi Evropskou komisí a Výborem regio- nů. Při zavádění postupů plynoucích z Lisabonské smlouvy dojde k významně silnější intenzifikaci diskusí mezi Komisí a Výborem od počátku do konce legislativní procedury. Vstup Výboru regi- onů v podobě konzultací a sdělování názorů kon- krétně zlepší účinnost legislativy a povede k ucele- nější a autentičtější podobě zákonů EU, které by tak představovaly menší překážky pro místní a re-

gionální autority. 🠚

Scientia et Societas » 2/10 39

Odborné stati

{3/8}

🠚 Box č. 3 » Jak Lisabonská smlouva mění možnosti prosazování místních a regionálních zájmů na úrovni EU

Evropská komise:	Evropská komise	Evropské institu-	V případě, že le-	Přijetí legislativy
předlegislativní	osvojuje legislativní	ce začínají disku-	gislativní návrh	EU: přibližně 70 %
fáze; Evropská	návrh a musí jej	tovat legislativní	je významně	implementováno
komise vyhodnocu-	konzultovat s Vý-	návrh; Evropský	změněn dalšími	regiony a místními
je možnosti politiky	borem regionů	parlament a Rada	institucemi EU	autoritami; regio-
a připravuje legisla-		EU jsou povinny jej		nální parlamenty
tivní návrh		konzultovat s Vý-		s legislativní pravo-
		borem regionů		mocí rovněž mu-
				sejí transponovat
				samotné směrnice
				EU
Výbor regionů or-	Během 8 týdnů	Výbor regionů	Výbor regionů	Výbor regionů
ganizuje konzulta-	může Výbor	spolupracuje	přijímá revidovaný	iniciuje procedury
ce s místními a re-	regionů spolupra-		názor k legislativní-	pro porušení záko-
gionálními autori-	covat s národními		mu návrhu	nodárných norem
tami, spolupracuje	a regionálními			u Evropského
s Evropskou komisí	parlamenty při			soudního dvora,
ohledně ohodno-	analýze souladu			pokud schválená
cení dopadů (na	s principem sub-			legislativa stále ne-
základě dohody	sidiarity („mecha-			odpovídá principu
o spolupráci mezi	nismus včasného			subsidiarity; moni-
Komisí a Výborem	varování“)			toruje implementa-
regionů)				ci legislativy EU

Poznámka: Poslední sloupec znázorňuje fázi, kdy Evropský parlament a Rada EU přijímají legislativu k některé z politik EU. Pramen: Výbor regionů; Lisabonská smlouva

V rámci nového procesu Výbor regionů přebírá proaktivní roli ve vztahu ke Komisi předtím, než Komise zveřejní návrh nové legislativy. Na této úrovni je Výbor regionů zprostředkovatelským článkem mezi regionálními a lokálními autoritami a Komisí při oceňování sociálních, ekonomických a regionálních dopadů. Rámec pro tuto platformu je vytvořen opatřeními k zesíleným konzultacím, zmíněným v Lisabonské smlouvě, i existující do- hodou o spolupráci mezi Evropskou komisí a Vý- borem regionů.

Výbor regionů bude pracovat s národními, regi- onálními a místními autoritami a s asociacemi re- gionů a měst na analýzách lokálních a regionál- ních dopadů zákonů EU a na zajištění, aby je členské státy aplikovaly korektně.

Když Xxxxxx učiní a zveřejní formální legisla-

tivní návrh, názory Výboru regionů získají na vět- ším významu a důrazu při stanovení kompatibility návrhu s principem subsidiarity. Výbor regionů bude spolupracovat s národními a regionálními parlamenty a používat svoji platformu monitoru- jící subsidiaritu pro přenos vstupů a impulsů od regionů a místních autorit napříč Evropou a jejich vtělení do názorů Výboru regionů.

Výbor regionů bude rovněž žádat Evropskou komisi o respektování svého práva „znovu kon- zultovat“, aby povaha a podstata návrhů mohla být podstatně změněna během legislativního pro- cesu. Schopnost Výboru regionů obhajovat legisla- tivu u evropských soudů dále ovlivní práce Evrop- ské komise při zajišťování toho, aby názory Výboru regionů byly zabudovávány do návrhů ještě před- tím, než se tyto stanou zákonem.

40 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

Box č. 4 » Nové procedury

Výbor regionů si osvojil procedury k začlenění právních změn, které Lisabonská smlouva přináší.

Větší přítomnost regionálního prvku v legislativním procesu EU; Výbor regionů a jeho komise budou schopné nově koncipovat názory, které jim umožní reagovat rychle a vhodně na diskuse mezi Evropskou komisí, Evrop- ským parlamentem nebo Radou EU.

Aktivity vůči Evropskému soudnímu dvoru; ochrana pravomocí Výboru regionů a anulování legislativy EU, jež odporuje zásadě subsidiarity; aktivity mohou být zahájeny buď na základě většinového hlasu získaného v rámci plenárního zasedání, nebo v urgentním případě prostřednictvím urychlené akce iniciované sekretariátem Výboru regionů.

Box č. 5 » Spolupráce mezi Evropskou komisí a Výborem regionů

Dohoda mezi Evropskou komisí a Výborem regionů z roku 2007 se zaměřuje na vytvoření bližšího pracovního vztahu a platformy konzultací s místními a regionálními zainteresovanými subjekty v časově nejpříhodnější fázi (co nejdříve na počátku legislativního procesu). Lisabonská smlouva umožňuje, aby tato dohoda byla zcela naplněna.

Evropská komise představuje svůj roční pracovní program Výboru regionů. Jsou identifikovány návrhy prioritních oblastí, které podléhají povinným konzultacím, či konzultacím na bázi dobrovolné volby.

Evropská komise bude žádat Výbor regionů, aby zpracoval „výhled názorů“ k budoucím politikám EU a studie dopadů návrhů a — v některých případech — ocenění dopadů směrnic, které již vstoupily v platnost.

Box č. 6 » Platforma monitorování subsidiarity

Výbor regionů bude stavět na platformě monitorování subsidiarity, aby zajistil, že místní a regionální autority byly zapojeny do vývoje, implementace a vyhodnocení politik EU.

Platforma monitorování subsidiarity byla vytvořena Výborem regionů v roce 2005 a umožňuje lepší informační výměnu mezi regionálními a místními autoritami, jejich asociacemi a národními parlamenty napříč EU o politikách Evropské komise a návrzích, které budou mít přímý dopad na místní a regionální autority.

Více než 120 partnerů předkládá svá vyhodnocení všech politických a legislativních dokumentů, které jsou posuzovány Výborem regionů.

Box č. 7 » Subsidiarita

Subsidiarita představuje princip, že všechna rozhodnutí v EU musejí být činěna na té úrovni, jež je z pohledu občanů nejefektivnější a nejprospěšnější, občanům nejbližší. To znamená, že v oblastech sdílených kompetencí by měla být akce zajišťována na úrovni EU pouze tehdy, jestliže politické cíle a nástroje nemohou být dosaženy a aktivovány na lokální, regionální či národní úrovni a je efektivnější a pro občany prospěšnější akci vykonávat na úrovni EU.

Subsidiarita je propojena s principem proporcionality, který vymezuje, že akce EU musejí být limitovány pouze do té míry, jež je nezbytná pro dosažení cílů stanovených Smlouvou o EU. Pokud v tomto ohledu existuje řada názorů, EU by měla přijímat akce, jež dávají národním, regionálním a místním autoritám největší míru svobody a volnosti.

🠚

Scientia et Societas » 2/10 41

Odborné stati

{3/8}

🠚 3.5 Političtější vazba mezi Evropským parlamentem a Výborem regionů

Politická vazba spočívá především ve východisku, že jak členové Evropského parlamentu, tak Výboru regionů představují volené reprezentanty občanů EU — a jako takoví zvyšují míru demokratické legi- timity EU.

Lisabonská smlouva zavádí užší a transparent- nější vazbu mezi těmito dvěma institucemi. Tato by měla umožnit větší veřejné propojení vůči EU a důvěru v její demokratický charakter.

3.5 Makroregiony

Zavedení pojmu teritoriální koheze velmi otevřelo prostor pro diskusi, jak bude tento termín v praxi interpretován. V současnosti jednou z nejmódněj- ších interpretací je tak například koncept tzv. mak- roregionů, který by měl být uplatněn i v budoucí podobě pravidel kohezní politiky EU po roce 2013. Spočívá především v tom, že pojem makroregion

je aplikován na oblasti, přesahující národní hrani- ce členských států EU.

Samotnou Evropskou komisí, zřejmě z důvodu vysoké míry institucionální připravenosti pro za- vedení do praktické projektové fáze, je silně pod- porován makroregion oblasti Baltského moře, zahrnující v zásadě všechny přímořské regiony států EU náležejících do této oblasti.

Ve velmi pokročilé fázi vyjednávání jsou rovněž obrysy makroregionu tvořeného oblastmi podél toku Dunaje, k němuž se dokonce snaží včlenit i některé z regionů, jimiž bezprostředně Dunaj ne- protéká (včetně několika regionů českých).

Nedávná diskusní platforma, konaná v polovi- ně dubna 2010 v prostorách Výboru regionů, odha- lila, že takovýchto makroregionů má ambice vznik- nout nějakých dvacet, snad i více (hovořilo se mimo jiné o Středomoří, Alpském regionu, Lab- ském regionu, regionu tvořeném oblastí bývalé

„železné opony“ a řadě dalších). Pokud by se pra- xe makroregionů prosadila, znamenalo by to vý- znamnou inovaci v dosavadním chápání výkonu kohezní politiky EU.

Teritoriální (územní) koheze se stala třetím kohezním rozměrem, který má přispět k harmonizaci ekonomického a sociálního rozvoje — stává se tak jed- ním ze základních cílů EU a bude jí rovněž přizpůsobeno budoucí směrování kohezní politiky EU po roce 2013. Z toho vyplývají některé významné proce- durální a institucionální změny, týkající se především Evropské komise, Výbo- ru regionů, vztahů mezi jednotlivými institucemi EU, vztahů vůči budoucí podobě rozpočtového rámce EU i dokumentů národního významu.

LITERATURA A PRAMENY

1. Lisabonská smlouva pozměŭující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společen- ství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007. Úřední věstník Evropské unie, 2007/C 306/01, 17. 12. 2007

2. Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, 2008/C 115/01, 9. 5. 2008

3. Eurostat (xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx.xxxxxx.xx)

4. Výbor regionů (xxxx://xxx.xxx.xxxxxx.xx)

42 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{3/8}

KLÍČOVÁ SLOVA

kohezní politika EU, Lisabonská smlouva, teritoriální koheze, regionální rozvoj, Evropská komise, Výbor regionů

ABSTRACT

The paper is focused on three main topics connected with the regional development in the EU and policies implemented on the EU level for its support. Within the ﬁrst part, a description of the actual position of in- dividual EU member countries and their regions (according to the criterion of GDP per capita by purchasing power standards adjusted) is presented, underlining the still huge extent of economic diversity among them. Some observations and policy recommendations are provided as a partial conclusion of the particular par- agraph. The second part of the paper is oriented on the identiﬁcation of relevant links between the Treaty of Lisbon and EU Cohesion Policy, especially within the outlook after 2013. And, ﬁnally, the third part is dom- inantly addressed to the new concept of territorial cohesion and its practical implications for legal and insti- tutional changes and procedures.

KEYWORDS

EU Cohesion Policy, Treaty of Lisbon, territorial cohesion, regional development, European Commission, Committee of the Regions

JEL CLASSIFICATION

F02, F15, O19, R58 🞬

Scientia et Societas » 2/10 43

Odborné stati {4/8}

Zvrat ve vývoji konjunkturní situace hospodářsky vyspělých států

🞂 Xx. Xxxx Xxxxxxxxxx, DrSc. » Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s. 1

* Oživení hospodářské aktivity zaznamenané kon- cem roku 2009 v jednotlivých hospodářsky vyspě- lých státech bylo ve většině případů velice skrom- né. Pouze v USA dosáhl přírůstek HDP ve čtvrtém čtvrtletí 2009 5,3 % v meziročním srovnání, v ostat- ních hospodářsky vyspělých státech se však pohyboval mezi 1 a 3 %. Přesto došlo zejména v průmyslu těchto států k výraznému posílení pod- nikatelské důvěry.

Tomu napomáhaly hlavně zprávy o zvýšeném přílivu nových zakázek, které hlásily některé ze zdejších podniků, jakož i jiné příznaky zlepšení je- jich odbytových možností, byť výskyt takovýchto případů byl prozatím jen ojedinělý a vymykal se z poznatků o dosud zde přetrvávajícím útlumu podnikatelské aktivity.2

Optimismus managementu zdejších podniků přiživilo též obnovení vzestupné tendence světo- vých cen energetických i průmyslových surovin, neboť ta je považována za spolehlivý signál nad- cházejícího zlepšení globální konjunkturní si- tuace.

To vše utvrzovalo zpočátku i prognostiky v pře- svědčení, že naprostá většina hospodářsky vyspě- lých států již přechází, nebo dokonce již přešla do vzestupné fáze hospodářského cyklu a že ta se bude — tak jako v minulosti — vyznačovat jejich

zvýšenou ekonomickou výkonností, přetrvávající zhruba po další pětiletí (resp. do doby, kdy hospo- dářský cyklus dané země dosáhne svého kulmi- načního bodu v podobě konjunkturního boomu). Vycházeli přitom sice z povědomí toho, že intenzi- ta, s níž dojde v jednotlivých státech po doznění recese k obnovení ekonomického růstu, se bude případ od případu lišit. Předpokládali však, že pří- růstky HDP zaznamenané zde v roce 2010 repre- zentují pouze startovní čáru pro následné zvyšová- ní dynamiky jejich ekonomického růstu. Nově zpracované analýzy a prognózy makroekonomic- kých ukazatelů těchto států však odhalily, že mnohde se nebude tento optimistický scénář reali- zovat, že v řadě těchto států patrně dojde v roce 2011 nanovo k mírnému omezení přírůstku jejich HDP.3 Nejen management zdejších podniků, nýbrž i národohospodáři těchto států považují tento pře- kvapivý zvrat ve vývoji zdejší konjunkturní situace za závažný nejen proto, že zřejmě oddálí očekáva- né obnovení jejich prosperity, nýbrž i proto, že bude ztěžovat nápravu škod, které zde vyvolala globální finanční a ekonomická krize.

Nové ochabnutí ekonomického růstu rýsující se ve výše uvedených státech i velice skromné pří- růstky HDP dosud dosahované většinou ostatních hospodářsky vyspělých států jsou připisovány

2 Jako příklad lze uvést razantní nárůst počtu nových zakázek, který zaznamenala řada německých výrobců těžké elektrotechni- ky, nebo výrazné navýšení poptávky po malolitrážních autech vyráběných v kolínské TPCA a v nošovickém závodě Hyundai, jež přetrvává za situace, kdy odbyt ostatních druhů aut vázne, zejména po skončení poskytování šrotovného.

3 Mezi hospodářsky vyspělými státy se sice vyskytuje i řada takových, kde se rýsuje i v roce 2011 mírné zvýšení temp ekonomic- kého růstu. To se týká hlavně skandinávských států, Itálie, Irska a Velké Británie. Ve většině případů však přírůstek jejich HDP dosažený v roce 2011 převýší přírůstek dosažený v roce 2010 pouze o jednu či dvě desetiny procenta.

44 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{4/8}

hlavně skutečnosti, že oživování zdejší hospodář- ské aktivity není prozatím provázeno obvyklým zvýšením počtu pracovních příležitostí, že leckde dokonce hrozí další nárůst nezaměstnanosti. Jde nejen o důsledek toho, že četná pracovní místa se dnes stěhují z těchto států do rozvojových zemí, nýbrž i o důsledek pokusů zdejších podnikatelů o posílení své konkurenceschopnosti razantním snižováním svých pracovních nákladů tím, že usi- lují o zabezpečení předvídaného objemu produkce s menším počtem pracovníků. V eurozóně dojde patrně ke zvýšení míry nezaměstnanosti dokonce nad limit zaznamenaný zde v krizovém roce 2009. Tehdy dosáhla v průměru 9,4 % práceschopného obyvatelstva, v roce 2010 se však bude pohybovat okolo 10,2 % a v roce 2011 se očekává dokonce její další nárůst na 10,3 až 10,5 %. I v USA dosáhla míra nezaměstnanosti počátkem roku 2010 bez- precedentní úrovně 9,6 % práceschopného obyva- telstva. V následných měsících klesala jen velice pomalu nezávisle na tom, že zde jsou již od polovi-

ny roku 2009 uplatňovány četné, velice nákladné státní programy sloužící podpoře vzniku nových pracovních příležitostí.

Ať už jsou konkrétní příčiny neobvykle vysoké míry nezaměstnanosti přetrvávající ve většině hos- podářsky vyspělých států jakékoli, je považována zdejšími pracujícími za ohrožení jejich sociálních jistot, na které reagují úsilím o navýšení svých úspor, mimo jiné i cestou omezování svých aktuál- ních výdajů. K tomu podněcuje mnohé ze zdejších domácností též stagnace, či dokonce omezování jejich souhrnných příjmů odrážející buď zvýšení počtu jejich nepracujících členů,4 nebo zpomalení růstu mezd a platů, ke kterému zde docházelo již od počátku roku 2009.5

Místo mohutného nárůstu nákupů výrobků dlouhodobého užití očekávaného po odeznění re- cese, v jejímž průběhu byly tyto nákupy odkládá- ny, zde tudíž posiluje poptávka po těchto výrob- cích prozatím jen poznenáhle. Střední a méně majetné vrstvy obyvatelstva těchto států se pokou-

Graf č. 1 » Vývoj podnikatelské důvěry v sektoru průmyslu a služeb hospodářsky vyspělých států (vý- sledky anket, v bodech)

body

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Pramen: č. 2

ve službách v průmyslu 🠚

4 Šetření nedávno provedená v USA odhalila, že nemalá část dlouhodobě nezaměstnaných se již neuchází o zaměstnání, že již nefigurují na zdejším trhu práce.

5 Tak např. ve státech eurozóny se snížily přírůstky hodinových mezd z 3,5 % zaznamenaných zde v roce 2008 na 1,6 % v roce 2010. V USA narůstala hladina hodinových mezd v roce 2008 zhruba o 1 % meziročně, v roce 2009 však klesla o 0,8 % a v roce 2010 o další 0,2 %. V Japonsku se snížily měsíční pracovní příjmy obyvatelstva v roce 2009 o 5,4 % a v roce 2010 o další 1 %.

Scientia et Societas » 2/10 45

Odborné stati

{4/8}

🠚 Graf č. 2 » Vývoj světových cen hlavních druhů energetických a průmyslových surovin

ceny ropy Brent

relativní ceny deflované exportními cenami zpracovatelského průmyslu

280

240

200

ceny obyčejných kovů

index

160

120

100

1973

1978

1983

1988

1993

1998

2003

2008

1973

1978

1983

1988

1993

1998

2003

2008

10 70

Pramen: č. 1

Tabulka č. 1 » Hospodářsky vyspělé státy s očekávaným zpomalením temp ekonomického růstu v roce 2011 (meziroční % změny objemu HDP)

Země	2009	2010	2011	Země	2009	2010	2011
USA	-2,4	2,9	2,2	Nizozemsko	-4,0	1,7	1,4
Kanada	-2,6	2,7	2,4	Belgie	-3,1	1,8	1,6
Japonsko	-5,1	2,0	0,6	Lucembursko	-3,9	1,8	1,6
Německo	-4,9	1,8	1,4	Rakousko	-3,6	1,6	1,4
Francie	-2,2	1,7	1,4	Švýcarsko	-1,4	1,7	1,5
Pramen: č. 7

šejí kromě toho tlumit také růst výdajů za ostatní složky jejich spotřebního koše. Po mírném zbytně- ní soukromé spotřeby zaznamenaném zde v roce 2010 se tak rýsuje v řadě těchto států v roce 2011 nanovo zpomalení jejího růstu. Závažnost této skutečnosti vynikne, uvědomíme-li si, že soukro- má spotřeba se podílí na souhrnné domácí poptáv- ce USA zhruba ze tří čtvrtin, ve státech eurozóny pak více než z poloviny. Ochabnutí růstu soukro- mé spotřeby rýsující se v roce 2011 v některých z těchto států by tudíž mohlo mít velice nepříznivé dopady na vývoj jejich souhrnné domácí poptávky,

která dosud reprezentovala stěžejní faktor jejich ekonomického růstu. Mohlo by podvazovat nejen zbytnění této poptávky, nýbrž současně s tím i ná- vrat těchto států k relativně vysokým tempům eko- nomického růstu vžitým zde během předchozího hospodářského cyklu. Tomu nasvědčuje nejen značné nevyužití výrobních kapacit dosud přetrvá- vající v mnohých oborech jejich zpracovatelského průmyslu, nýbrž i nadále narůstající výskyt ban- krotů zde operujících menších podniků.

Prognostici se nyní pokoušejí vyjasnit, je-li zvolnění temp ekonomického růstu, rýsující se ve

46 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{4/8}

Graf č. 2 (dokončení)

Graf č. 3 » Proměny hladiny mezd zaznamenané ve vybraných státech EU během recese (v %)

160

140

120

index

100

ceny surovin zemědělského původu

měsíční mzdy per capita celkové mzdy

-1

-2

-3

1973

1978

1983

1988

1993

1998

2003

2008

Německo Španělsko Xxxxxxx Xxxxxx Velká Británie

Pramen: č. 2

Soukromá spotřeba se podílí na souhrnné domácí poptávce USA zhruba ze tří čtvrtin, ve státech eurozóny pak více než z poloviny. Ochabnutí růstu soukro- mé spotřeby rýsující se v roce 2011 v některých z těchto států by tudíž mohlo mít velice nepříznivé dopady na vývoj jejich souhrnné domácí poptávky, kte- rá dosud reprezentovala stěžejní faktor jejich ekonomického růstu.

většině hospodářsky vyspělých států v krátkodo- xxx horizontu, vskutku nevyhnutelné. Mnozí z nich zdůrazňují, že ty státy, jimž by se podařilo kompenzovat úbytek jejich domácí poptávky od- povídajícím navýšením jejich exportu, by se moh- ly vyhnout takovéto nové deceleraci svého ekono- mického růstu. Analýza podmínek vyvinuvších se v současné době v mezinárodním obchodě však odhalila, že i pro exportně vysoce úspěšné státy by bylo ohromné navýšení jejich exportní výkonnos- ti, jímž by bylo podmíněno dosažení takovýchto efektů, velice obtížné.

V této souvislosti je poukazováno hlavně na očekávané oslabení dynamiky růstu vzájemného obchodu členských států OECD, která se v roce 2011 bude patrně pohybovat jen okolo 5 %. Ob- chod těchto států s rozvojovými zeměmi bude sice jak v tomto roce, tak i v následných letech narůstat podstatně vyššími tempy. Vzhledem k tomu, že tyto státy se i nadále podílejí více než ze dvou tře- tin na mezinárodním obchodě výrobky zpracova- telského průmyslu, však vyústí zpomalení růstu jejich vzájemného obchodu přece jen v citelné

omezení zahraničních odbytových možností jejich 🠚

Scientia et Societas » 2/10 47

Odborné stati

{4/8}

🠚 Tabulka č. 2 » Růst soukromé spotřeby a souhrnné domácí poptávky očekávaný ve státech triády (me- ziroční % změny objemu)

2009

2010

2011

domácí poptávka

-2,7

-3,0

-3,6

soukromá

domácí

soukromá

domácí

spotřeba poptávka

USA

Eurozóna Japonsko

-0,5

-1,0

-0,9

2,0

0,4

0,9

1,9

0,0

1,7

2,1

0,9

0,6

soukromá spotřeba

1,8

0,6

0,2

Pramen: č. 1

Tabulka č. 3 » Dynamika růstu světové ekonomiky v krátkodobém horizontu a vývoj vybraných rámco- vých podmínek

2009		2010	2011
Meziroční růst světového HDP (%)	-0,9	4,0	3,4
Meziroční růst HDP souhrnu států OECD (%)	-3,3	2,3	1,9
Meziroční růst HDP USA (%)	-2,4	2,9	2,2
Meziroční růst HDP eurozóny (%)	-4,0	1,2	1,4
Meziroční růst HDP mladých ekonomik a rozvojových zemí (%)	2,8	6,4	5,5
Cena ropy Brent (USD/barel)	61,5	80,4	85,0
Směnný kurz USD/EUR	1,39	1,33	1,26
Směnný kurz JPY/USD	95	90	90

Pramen: č. 8

podniků. To bylo zprvu připisováno hlavně xxxxx- nutí růstu zdejší osobní spotřeby, jakož i neobvyk- le pomalému oživení investiční aktivity v jejich podnikové sféře. Výsledky nedávno provedených šetření však svědčí o tom, že jde též o důsledek toho, že nemalá část zde uplatňovaných stimulač- ních (protikrizových) opatření měla za cíl napomá- hat vzniku nových pracovních příležitostí ve zdej- ším zpracovatelském průmyslu, což mělo za následek zvýšené pokrytí zdejší spotřeby řady prů- myslových výrobků (či komponentů k nim) výrob- ky domácí provenience. A to podvazuje i nadále jak obnovení přeshraničních kooperačních vztahů

mezi podniky těchto států, z nichž mnohé zanikly během recese, tak i zvýšení dynamiky jejich vzá- jemného obchodu.

Některé z těchto programů předvídaly poskyt- nutí značných daňových úlev takovým podnikům, které by upustily od outsourcingu některých svých výrobních programů a místo toho by rozšířily své domácí výrobní kapacity. Jiné podmiňovaly po- skytnutí rozsáhlých státních subvencí či úvěrů, na kterých bylo závislé přežití příslušných podniků, ochotou jejich managementu přistoupit k rušení některých svých zahraničních provozů a přenést danou výrobu na domácí půdu.6 Rozhořčení, které

6 Viz např. podmíněnost státní finanční pomoci nabízené francouzským automobilkám, kterou se pokoušel prosadit prezident Francie Xxxxxxx Xxxxxxx.

48 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{4/8}

takto koncipované stimulační programy vyvolaly mezi liberálními ekonomy i v mezinárodních orga- nizacích, které se pokoušejí nepřipustit rozvoj dis- kriminačních praktik, sice vedlo k oficiálnímu odvolání této podmíněnosti státní pomoci. V hos- podářské praxi však bývá v řadě těchto států po- skytnutí státních subvencí či daňových úlev vázá- no i nadále na ochotu jejich beneficientů zachovat takovýto postup. To bývá zdůvodňováno potřebou přibrzdit dislokaci zdejších pracovně náročných průmyslových výrob do zemí s nižšími pracovními náklady (tj. praxi, která se začala v podnikové sfé- ře většiny hospodářsky vyspělých států rozmáhat již od poloviny 80. let), neboť její zachování by mohlo podle názoru nemalé části zdejších politiků nejen ztěžovat zlepšení situace na jejich trhu prá- ce, nýbrž ohrozit i perspektivy jejich zpracovatel- ského průmyslu. Odpůrci této koncepce však na- mítají, že její uplatnění by podvazovalo posilování konkurenceschopnosti zdejších podniků, a ve svých důsledcích by tudíž znemožnilo dosažení natolik robustního navýšení exportní výkonnosti daného státu, aby mu to umožnilo kompenzovat ochabnutí jeho domácí poptávky.

Perspektivy ekonomik hospodářsky vyspělých států je ovšem třeba hodnotit v kontextu vývoje globální konjunkturní situace, zejména pak s při- hlédnutím k nadcházejícímu růstu světové ekono- miky.

Nezávisle na tristních perspektivách rýsujících se v roce 2011 ve většině hospodářsky vyspělých států je naprostá většina prognostiků přesvědčena, že se těmto státům podaří docílit nanovo zvýše- ných temp ekonomického růstu vžitých zde bě- hem předchozích hospodářských cyklů. Liší se však jejich názory na to, kdy a za jakých podmínek se tak stane.

Tak např. představitelé Mezinárodního měno- vého fondu prohlásili, že globální krizi nelze pova- žovat za plně překonanou, dokud se neposílí po- ptávka i v hospodářsky vyspělých státech. A to je

jak ve většině západoevropských států, tak i v Ja- ponsku prozatím v nedohlednu. Šetření provedená na půdě Světové banky odhalila, že zbytnění mezi- národního obchodu zaznamenané počátkem roku 2010 bylo navozeno převážně jen tím, že podniky přistoupily k doplňování svých zásob, které bě- hem recese nechaly klesnout na nepřiměřeně níz- kou úroveň, jakož i tím, že se leckde začaly v té době rozbíhat veřejné (infrastrukturní) investice financované v rámci tzv. stimulačních programů, že tudíž nešlo o projev reálného a udržitelného oživení hospodářské aktivity. Pracovníci Světové banky upozornili též na nemalá rizika daná tím, že i velice skromné posílení ekonomického růstu hos- podářsky vyspělých států zaznamenané v součas- né době bylo navozeno hlavně uplatněním těchto stimulačních programů, na jejichž financování byly vynaloženy ohromné částky, z čehož vyvozo- vali, že jak předčasné omezení záběru těchto pro- gramů, tak i předčasné utužení restriktivnosti je- jich fiskální či monetární politiky by mohlo ještě více oddálit přechod těchto států na trajektorii ro- bustnějšího ekonomického růstu, a ohrozit tak i očekávané ozdravení světové ekonomiky.

Prognózy zpracované na půdě evropských vý- zkumných ústavů nasvědčují tomu, že členským státům EU se podaří vyhnout se těmto rizikům, že však obnovení prosperity jejich podniků je přece jen podmíněno jak posílením domácí poptávky, tak i výrazným rozšířením jejich zahraničních od- bytových možností. Takováto podmíněnost je oče- xxxxxx dokonce i v Německu nezávisle na tom, že tato země figurovala již v minulosti mezi nejúspěš- nějšími exportéry světa. Zdejší prognostici předpo- kládají, že takového navýšení exportu, které by umožnilo vyvést německou ekonomiku z relativně nízkých obrátek, v nichž se dosud pohybuje (viz tabulka č. 1), se podaří docílit teprve po roce 2011.7 A stejnou měrou se zřejmě odsouvají také šance subdodavatelů německých podniků, silně zastou-

pených v podnikové sféře jednotlivých nových 🠚

7 Viz vyjádření vedoucího prognostického odboru DIW, tj. jednoho z nejvýznamnějších německých výzkumných ústavů.

Scientia et Societas » 2/10 49

Odborné stati

{4/8}

🠚 členských států EU, docílit zvýšeného vytížení svých výrobních kapacit.

Podnikový management se však nemůže spo- kojit s takovýmto vágním stanovením doby, kdy v dané zemi lze očekávat zlepšení konjunkturní si- tuace. Prognostici se proto pokoušejí upřesnit své predikce nadcházejícího vývoje této situace též v delším časovém horizontu. Většina z nich je pře- svědčena o tom, že nezávisle na mírné deceleraci ekonomického růstu očekávané v hospodářsky vy- spělých státech v roce 2011 se zdejší konjunkturní situace již v roce 2012 výrazně zlepší a že tato ten- dence bude ve většině těchto států přetrvávat i v následných dvou, třech letech. Vyskytla se však

řada prognostiků, kteří připouštějí, že v některých z těchto států by mohlo současné snížení temp eko- nomického růstu přetrvávat podstatně delší dobu. Zdůrazňovali však, že přitom by patrně nešlo jen o projev zhoršení jejich konjunkturní situace, ný- brž též — či dokonce hlavně — o důsledek uplatňo- vání nevhodné hospodářské politiky, či nevhod- ných reakcí zdejších podniků na změny v geografii světového obchodu, tzn. o důsledky takových po- stupů, které by měly za následek oslabení pozic, které daný stát zaujímá ve světové ekonomice.

Úsilí prognostiků prodloužit časový horizont pokrytý jejich predikcemi je nutí, aby rozšířili spektrum jimi zkoumaných trendů. Uvědomují si,

Představitelé Mezinárodního měnového fondu prohlásili, že globální krizi ne- lze považovat za plně překonanou, dokud se neposílí poptávka i v hospodář- sky vyspělých státech. A to je jak ve většině západoevropských států, tak i v Ja- ponsku prozatím v nedohlednu.

Tabulka č. 4 » Proměny podílu vybraných států a regionů na tvorbě světového HDP v PPP (v %, světo- vý HDP v PPP = 100 %)

Země, region	2005	2007
Japonsko	7,0	6,6
Čína	9,7	10,8
Indie	:	4,6
Ostatní asijské nově industrializované země	3,7	3,0
Střední východ	2,5	3,8
Africké rozvojové země	3,3	3,0
Společenství nezávislých států	4,1	4,5
Rusko	3,1	3,2
Latinská Amerika	7,8	8,3
Severní Amerika	24,6	23,3
USA	22,5	21,3
EU-27	23,7	22,7
Eurozóna	16,9	16,1

Pramen: č. 3

50 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{4/8}

že již nepostačí sledovat jen proměny makroeko- nomických ukazatelů toho kterého státu a výchyl- ky jeho reálné ekonomické výkonnosti od jeho modelově stanoveného ekonomického potenciálu, nýbrž je třeba zkoumat všechny faktory, které by mohly ovlivnit perspektivy jeho ekonomiky. Právě v současné době probíhá v odborných kruzích tří- bení názorů na to, které faktory a tendence lze považovat za nejdůležitější determinanty těchto perspektiv. Dále uvádíme přehled těch tendencí a opatření, jimž je přikládána zvýšená důležitost.

Zvolení obezřetné exit strategie, napomáhající vybřednutí jednotlivých států z důsledků finanční a ekonomické krize, je považováno za jeden z nej- důležitějších předpokladů pro ozdravení jejich ekonomik ve střednědobém horizontu. Jak náro- dohospodáři, tak i politici zdůrazňují v této sou- vislosti potřebu urychleně pokrýt ztráty vzniklé v průběhu finanční krize a vytvořit záruky, že teh- dejší excesy se nemohou opakovat, jakož i potřebu rozšířit dostupnost úvěrových prostředků pro zdej- ší podnikovou sféru.

Prognostici však považují obnovení prosperity hospodářsky vyspělých států závislé též (či dokon- ce hlavně) na tom, jak účinně se podaří jejich pod- nikům čelit konkurenčním tlakům, které budou na ně zřejmě doléhat v prognostickém horizontu se

zvýšenou razancí. Většina prognostiků se shoduje v názoru, že při řádových rozdílech mezi pracov- ními náklady vžitými v těchto státech a těmi, se kterými kalkulují jejich konkurenti se sídlem v no- vě industrializovaných zemích, neposkytuje hos- podářsky vyspělým státům posílení jejich cenové konkurenceschopnosti potřebnou ochranu před hrozbou dalšího omezení jejich podílu na tvorbě světového produktu.

Například zkušenosti nizozemských podniků nasvědčují tomu, že daleko účinnější reakcí na dramatické posílení exportní výkonnosti nově in- dustrializovaných zemí by se mohlo stát navázání subdodavatelských či kooperačních vztahů s jejich podniky, popř. i součinnost s nimi při dobývání za- hraničních trhů. Výsledky průzkumu vnitřních trhů států BRIC (tj. Brazílie, Ruska, Indie a Číny) jsou považovány za spolehlivý indikátor toho, že v případě, podařilo-li by se průmyslovým podni- kům hospodářsky vyspělých států podchytit silný nárůst spotřebitelské poptávky i poptávky po prů- myslových materiálech rýsující se ve státech BRIC, mohlo by jim to dopomoci v dlouhodobém hori- zontu k nebývalému rozšíření jejich zahraničních odbytových možností a zemím jejich sídla též k podstatnému zlepšení jejich ekonomických per- spektiv.

LITERATURA A PRAMENY

1. Perspectives de l’économie mondiale. Coe-Rexecode, Paris, Décembre 2009

2. Disparities. INSEE, Paris, December 2009

3. World Commodity Prices. GKI, Budapest, May 2008

4. UNCTAD Handbook of Statistics. Geneva, 2008

5. Trade and Development Report. U. N., Geneva, 2009

6. China and the Dutch economy. CPB Document, No. 127, The Hague, 2006

7. Perspectives de l’économie mondiale. Coe-Rexecode, Paris, Mars 2010

8. Perspectives mondiales. Coe-Rexecode, Paris, Mars 2010

KLÍČOVÁ SLOVA

ekonomický růst, konjunkturní situace, hospodáĭská politika, ekonomické oživení

ABSTRACT

Though the acceleration of economic growth, which was perceived in most developed economies at the be- ginning of 2010, was only slight, it was regarded not only by the management of their enterprises, but also 🠚

Scientia et Societas » 2/10 51

Odborné stati

{4/8}

🠚 by their forecasters as a sign, that in most of these countries the recovery is already well under way. But sub- sequently undertaken macroeconomic analyses have reveal, that in 2011 a further improvement of the eco- nomic performance of these countries cannot be expected, but on the contrary a new deceleration of their economic growth is possible. In the article we are describing causes of this unusual phenomenon, as well as opinions concerning the possible mitigation of its consequences.

KEYWORDS

economic growth, conjunctural situation, economic policy, economic recovery

JEL CLASSIFICATION

E17, E32, F43 🞬

52 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati {5/8}

Česká ekonomika v roce 2009

🞂 xxxx. Xxx. Xxxxxxx Xxxxxxxx, DrSc., Xxx. Xxxxxx Xxxxx, XXx. » Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu 1

* Celosvětová hospodářská krize zasáhla různou si- lou různé regiony světa i jednotlivé země. Česká republika sice nepatřila k nejvíce postiženým ze- mím, zažila však v roce 2009 silnou recesi, která bude mít dlouhodobější důsledky. Silně klesly vý- vozy, průmyslová produkce a investice, vzrostla nezaměstnanost a obtížnou se stala udržitelnost veřejných financí. Prokázala se silná závislost čes- ké ekonomiky na světovém vývoji, zejména v ze- mích Evropské unie.

Předkládaná studie hodnotí vývoj české ekono- miky v krizovém roce 2009 v kontextu s předchá- zejícím obdobím a s využitím alternativních uka- zatelů. Pozornost je věnována globální finanční krizi a světové hospodářské recesi, které silně ovlivnily značně otevřenou českou ekonomiku. Na straně nabídky se zkoumá příspěvek základních odvětví k růstu HDP a zdroje ekonomického růstu jsou analyzovány v členění na práci, kapitál a sou- hrnnou produktivitu faktorů. Podle metody růsto- vého účetnictví je kvantifikován růst souhrnné produktivity faktorů a jeho příspěvek k růstu HDP. Analýza poptávky se věnuje výrazným změnám na straně poptávky, které se ukázaly být v době rece- se určující pro hloubku propadu HDP. Hodnocení makroekonomické stability je založeno na analýze vztahu domácí nabídky a domácí poptávky a ná- rodních úspor a domácích investic. Vnější rovno- váha je hodnocena na základě obchodní bilance a měnící se struktury běžného účtu platební bilan- ce, která je silně ovlivněna přímými zahraničními investicemi.

1. Ekonomická výkonnost

Po třech letech historicky nejvyššího hospodářské- ho růstu se na přelomu roku 2008 a 2009 česká ekonomika dostala do recese. Šlo o druhou recesi české ekonomiky po roce 1993, nepočítáme-li transformační recesi v roce 1991. Předchozí recese byla zapříčiněna domácími faktory, byla relativně mírná (pokles HDP v roce 1997 i 1998 o 0,7 %) a následující oživení bylo výrazné. Recese v roce 2009 byla vyvolána především vnějšími faktory, byla podstatně hlubší a předpokládané oživení bude mírné.

Období 2005–2007 patří k ekonomicky nejpří- znivějším v historii České republiky. Hospodářský růst dosahoval průměrně ročně 6,4 % a proti před- chozím letům nejen silně zrychlil, ale stal se i zdra- vější z hlediska faktorů strany nabídky i poptávky. Urychlil se proces reálné konvergence a na rozdíl od většiny nových členských zemí nebylo zrychle- ní růstu v České republice provázeno zhoršující se makroekonomickou rovnováhou. Oproti předchá- zejícím třem letům obchodní bilance přešla do pře- bytku, snížil se deficit běžného účtu platební bi- lance i schodek veřejných financí a výrazně se zlepšila situace na trhu práce.

V průběhu roku 2008 a 2009 se postupně stále více zhoršovaly podmínky hospodářského vývoje. Ve vyspělých západních zemích finanční krize pře- šla v krizi reálné ekonomiky a vyspělé země se ve druhé polovině roku 2008 dostaly do recese. Po-

kles HDP nastal již ve druhém čtvrtletí 2008 🠚

1 Stať vznikla s podporou grantu MŠMT č. 1M0524 „Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky“.

Scientia et Societas » 2/10 53

Odborné stati

{5/8}

🠚 a útlum ekonomické aktivity byl velmi silný v ze- mích eurozóny, na jejichž poptávce je závislý čes- ký vývoz. To se týká zejména Německa, kde mezi- čtvrtletní pokles HDP trval 4 čtvrtletí a za celý rok 2009 se HDP snížil o 5 %. V důsledku toho se prud- ce snížila zahraniční poptávka a česká ekonomi- ka byla zasažena silným vnějším poptávkovým šo- kem. Propad zahraniční poptávky se promítl do poklesu českých vývozů zboží, jež se v posledním čtvrtletí 2008 snížily o 10,5 % a v prvním pololetí 2009 o více než 19 %. V dalších dvou čtvrtletích se pokles postupně zmírňoval na 13 % ve třetím a 2,4 % ve čtvrtém čtvrtletí. Za celý rok 2009 vývo- zy reálně poklesly o 13,8 %. V silně exportně ori- entované české ekonomice se výrazné snížení vý- vozů muselo projevit v poklesu průmyslové produkce, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Průmyslová produkce měřená indexem průmys- lové produkce začala klesat v posledním čtvrtletí 2008 (proti stejnému období roku 2007 se snížila o 13,2 %) a tento propad se prohloubil v první po- lovině roku 2009 (pokles o 19,1 % v prvním čtvrtle- tí a o 18,5 % ve druhém čtvrtletí). Ve třetím čtvrtle- tí 2009 se pokles průmyslové produkce zpomalil (-12,8 %) a v posledním čtvrtletí činil již jen -2,3 %. Za celý rok 2009 se průmyslová produkce propad- la o 13,4 %. Silná závislost průmyslové výroby na vývozech je více než zřejmá.

Finanční systém v České republice se sice ne- dostal do krize, ale podmínky na finančním trhu se zhoršily. Propojení českých bank se zahraničními zvýšilo obavy o možných potížích některých ban- kovních institucí a zhoršená situace v reálné eko- nomice vedla k opatrnosti při poskytování úvěrů domácnostem a podnikům. Růst úvěrů poskytova- ných soukromému sektoru, který dosahoval téměř 20% roční dynamiky v letech 2005–2008, se v dů- sledku poklesu poptávky po úvěrech a zpřísnění úvěrových standardů v roce 2009 téměř zastavil.

Zvýšená nedůvěra a zhoršená očekávání spotřebi- telů, výrobců i investorů poznamenala fungování finančního sektoru, který na rozdíl od předchozích let nevytváří dostatečně příznivé podmínky pro oživení české ekonomiky, a to i přes to, že centrál- ní úroková míra se dostala na historicky nejnižší úroveň (1 %).

Rok 2009 byl z ekonomického hlediska v obdo- bí po vzniku České republiky nejhorší. V první po- lovině roku byla ekonomika v recesi a ve druhém pololetí došlo pouze k mírnému oživení ekono- mické aktivity. Za celý rok 2009 činil reálný pokles HDP 4,2 %. Nejsilnější meziroční pokles HDP za- znamenala česká ekonomika ve druhém a třetím čtvrtletí 2009 a teprve v posledním čtvrtletí roku 2009 se pokles zmírnil (viz graf 1). Zatímco v le- tech 2001–2008 česká ekonomika rostla podstatně rychleji než celek zemí EU (v ročním průměru o 4,3 % proti 2 % v EU), v roce 2009 byl propad HDP v České republice stejný jako v EU-27 a pro- ces konvergence k ekonomické úrovni EU se tak zastavil. Negativní stránky recese se projevují pře- devším v rostoucí nezaměstnanosti, v silném ná- růstu vládního deficitu a dluhu a v propadu inves- tiční aktivity. Nepříznivý vývoj v těchto oblastech bude ovlivňovat vývoj české ekonomiky i v budou- cích letech. Naproti tomu se výrazně snížila míra inﬂace a zlepšila se i vnější nerovnováha.

Mezičtvrtletní údaje zaznamenaly pokles HDP v posledním čtvrtletí roku 2008 o 0,7 %, což spolu s podstatně hlubším poklesem o 4,1 % v prvním čtvrtletí a mírným poklesem ve druhém čtvrtletí roku 2009 (-0,3 %) ukazuje, že se česká ekonomika dostala do recese.2 Pozitivní změna trendu nastala ve třetím a čtvrtém čtvrtletí 2009, kdy HDP vzrostl o 0,6 a 0,7 %, což naznačuje počátek stabilizace české ekonomiky. Přetrvávají však rizika budoucí- ho vývoje, jako je závislost na vývoji světové eko- nomiky a zahraniční poptávce, slabost finančního

2 Za recesi se pokládá mezičtvrtletní pokles HDP nejméně ve dvou po sobě následujících čtvrtletích. Z tohoto hlediska je důleži- tý mezičtvrtletní pokles ve 4. čtvrtletí 2008 a nikoliv meziroční růst ve stejném období. Je to z toho důvodu, že indexy růstu HDP proti stejnému období předcházejícího roku zaznamenají důležité změny ve vývoji ekonomiky s určitým zpožděním, zatímco mezičtvrtletní údaje zaznamenají změnu trendu dříve. To v případě zlomů ve vývoji ekonomiky hraje důležitou roli.

54 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Graf č. 1 » Reálný meziroční růst HDP v České republice (v %)

5,9

2,2

0,5

-4,0

2007 2008 2009

-3,1

-4,5

-4,9

3,1

3,5

5,4

5,7

7,7

-2

-4

-6

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

Graf č. 2 » Reálná změna HDP v roce 2009 v nových členských zemích EU ze střední a východní Evro- py (v %)

-14,8

-5,0

-4,7

-18,0

-14,1

-7,8

-7,1

-6,3

-4,2

1,7

-5

-10

-15

Polsko

Česká republika

Slovensko

Bulharsko

Maďarsko

Rumunsko

Slovinsko

Estonsko

Litva

Lotyšsko

-20

Pramen: Eurostat — National Accounts (duben 2010)

systému, nadměrné schodky veřejných financí, vy- soká míra nezaměstnanosti a silný propad inves- tiční aktivity.

V mezinárodním srovnání česká ekonomika růstovou dynamikou 2,5 % v roce 2008 předstihla ekonomický růst zemí EU-27 (0,8 %) a proces reál- né konvergence (přibližování se k průměrné úrov- ni důchodu na 1 obyvatele v zemích EU) pokračo- val mírnějším tempem než v předchozích letech. Podle odhadů Eurostatu z prosince 2009 dosáhl v roce 2007 a 2008 český HDP na 1 obyvatele v pa-

ritě kupního standardu 80,1 a 80,4 % úrovně zemí EU-27. V roce 2009 se však proces konvergence prakticky zastavil.

V roce 2009 byl pokles HDP v České republice stejný jako v EU-27 (4,2 %). Naproti tomu reálný propad HDP v ostatních zemích střední a východní Evropy byl daleko silnější. Maďarsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko prošly podstatně silnější re- cesí a pobaltské státy zaznamenaly dramatický propad HDP pohybující se kolem 15 % (viz graf 2).

Časový průběh recese byl většinou podobný s vý- 🠚

Scientia et Societas » 2/10 55

Odborné stati

Zatímco v letech 2001–2008 česká ekonomika rostla podstatně rychleji než ce- lek zemí EU (v ročním průměru o 4,3 % proti 2 % v EU), v roce 2009 byl propad HDP v České republice stejný jako v EU-27 a proces konvergence k ekonomic- ké úrovni EU se tak zastavil. Negativní stránky recese se projevují především v rostoucí nezaměstnanosti, v silném nárůstu vládního deficitu a dluhu a v propadu investiční aktivity. Nepříznivý vývoj v těchto oblastech bude ovlivňovat vývoj české ekonomiky i v budoucích letech. Naproti tomu se vý- razně snížila míra inflace a zlepšila se i vnější nerovnováha.

{5/8}

🠚 jimkou pobaltských zemí, kde recese začala dříve a byla daleko hlubší. Jedinou zemí s kladným růs- tem bylo Polsko (HDP se zvýšil o 1,7 %), které pro svůj velký vnitřní trh, fungující finanční systém a uspokojivou makroekonomickou rovnováhu ne- bylo tak silně zasaženo finanční krizí a poklesem zahraniční poptávky.

Zatímco ve struktuře ekonomické aktivity na straně nabídky byl v české ekonomice v roce 2008 klíčový pozitivní příspěvek průmyslu, v roce 2009 se situace dramaticky mění a celý propad hrubé přidané hodnoty (HPH) v národním hospodářství o 4,4 % je možné připsat průmyslu. K zajímavému vývoji došlo v zemědělství. Hrubá přidaná hodno- ta počítaná v běžných cenách se snížila o 12,1 % (celková zemědělská produkce se snížila proti roku 2008 dokonce o 18 %), avšak ve srovnatel- ných cenách předchozího roku HPH zemědělství vzrostla o 49,3 % a vytvořila tak pozitivní příspě- vek k růstu celkové HPH v národním hospodářství ve výši 1,2 p. b. Příčinou tohoto paradoxu byl silný pokles cen zemědělských produktů (pokles deﬂá- toru HPH v zemědělství o více než 40 %). Odvětví služeb snižovala HPH v národním hospodářství o 0,9 %.

Na straně poptávky pokračoval v roce 2009 po- zitivní růst veřejné spotřeby, který zmírnil hloub- ku recese a přidal k růstu HDP 1,9 p. b. Naopak prudce poklesla hrubá tvorba kapitálu, zejména zásob, která snižovala HDP o 4,5 p. b. (z toho tvor-

ba hrubého fixního kapitálu snížila HDP o 2 p. b. a změna zásob o 2,5 p. b.). K výrazné změně došlo ve vývoji soukromé spotřeby, která v roce 2008 byla na straně poptávky hlavním tahounem růstu (příspěvek 1,6 p. b.), avšak v roce 2009 soukromá spotřeba prakticky stagnuje a nepatrně snižuje růst HDP (o 0,1 p. b.). Mění se i vliv zahraničního

obchodu, který v předchozích pěti letech význam- ným způsobem urychloval ekonomický růst, za- tímco v roce 2009 působil již retardačně (-0,4

p. b.).

Prognózy vývoje české ekonomiky na léta 2010 a 2011 jsou v situaci rychle se měnících podmínek a přetrvávajících nejistot obtížné. Očekává se pře- chod ze záporných hodnot růstu do nízkých, nic- méně pozitivních hodnot. Prognózy Ministerstva financí a Mezinárodního měnového fondu z dubna 2010 očekávají růst HDP v roce 2010 ve výši 1,5 % (resp. 1,7 %) a jeho zvýšení na 2,4 % (resp. 2,6 %) v roce 2011. Prognóza Evropské komise (ECFIN) a ČNB z května 2010 předpokládá zvýšení HDP v roce 2010 o 1,6 % (resp. 1,4 %) a v roce 2011 o 2,4 % (resp. 1,8 %). Na straně nabídky by se měl oživit růst průmyslové produkce a na straně po- ptávky by růst měl být tažen zahraničním obcho- dem a zásobami. Domácí poptávka (konečná spo- třeba a investice) by měla v roce 2010 dále klesat a teprve v roce 2011 se očekává její mírný růst.

Skutečný vývoj bude však záviset na mnoha faktorech — na vývoji světové ekonomiky (zejmé-

56 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

na v zemích EU, které jsou hlavními obchodními partnery České republiky), na fungování finanční- ho systému (především na zlepšení toku úvěrů), na fiskální a měnové politice (jejich působení bude spíše restriktivní na rozdíl od politiky podpory růs- tu v roce 2009), na chování domácností (možný růst míry úspor a omezení spotřebních výdajů v souvislosti s růstem nezaměstnanosti a poma- lým růstem mezd), či na investiční aktivitě podni- ků (obnova zásob a vzrůst důvěry ve vývoj domácí ekonomiky). Není proto možné vyloučit nerovno- měrnost vývoje a dočasný pokles výroby.

2. Alternativní ukazatele ekonomické výkonnosti

Vedle tradičního ukazatele ekonomické výkonnos- ti, kterým je HDP (resp. HDP na obyvatele), je pro úplnější a objektivnější obraz o vývoji ekonomiky žádoucí analyzovat i vývoj dalších ukazatelů ze systému národních účtů. V případě malé otevřené ekonomiky nabývá na významu čistý odliv prvot- ních důchodů do zahraničí a ztráty či přínosy ply-

noucí ze změn směnných relací v zahraničním obchodě. Význam těchto procesů spojených pře- devším s přílivem přímých zahraničních investic a přeshraničním pohybem pracovních sil vyjadřují ukazatele hrubého národního důchodu (HND) a reálného hrubého domácího důchodu (RHDD).

Hrubý národní důchod v důsledku čistého od- livu prvotních důchodů do zahraničí ve formě mezd, repatriovaných a reinvestovaných zisků a úroků je v posledních pěti letech téměř o 6 % niž- ší než HDP. Česká republika spolu s Maďarskem patří po Irsku a Lucembursku k zemím s největším odlivem prvotních důchodů. V roce 2008 čistý od- liv prvotních důchodů přesáhl 7 % HDP a v roce 2009 se snížil na 5,9 % HDP (viz tabulka 1). Ztráta důchodu v procesu prvotního rozdělení má reálné dopady na ekonomiku, protože snižuje národní disponibilní důchod, který podmiňuje růst koneč- né spotřeby a vytváření úspor, z nichž se hradí in- vestice.

Reálný hrubý domácí důchod rezidentů (RHDD) je ovlivněn nejen objemem výroby měře- ným HDP ve stálých cenách, ale také poměrem, za

Tabulka č. 1 » HDP a HND v České republice (v mld. Kč, běžné ceny)

	2005	2006	2007	2008	2009
HDP	2983,9	3222,4	3535,5	3689,0	3627,2
Saldo prvotních důchodů	-133,9	-160,0	-247,3	-263,0	-214,5
HND	2849,9	3062,3	3288,2	3426,0	3412,6
HND v % HDP	95,5	95,0	93,0	92,9	94,1

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

Tabulka č. 2 » Růst HDP a reálného hrubého domácího důchodu v České republice (v %, stálé ceny předchozího roku)

	2005	2006	2007	2008	2009
HDP	6,4	7,0	6,1	2,3	-4,1
RHDD	5,0	5,8	7,1	1,2	-2,6
Rozdíl	-1,4	-1,2	1,0	-1,1	1,5

Poznámka: Růst HDP je vyjádřen v sezónně očištěných údajích. Rozdíl je uveden v procentních bodech.

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010) 🠚

Scientia et Societas » 2/10 57

Odborné stati

{5/8}

🠚 který se obchoduje při vývozu a dovozu ve vztahu k nerezidentům, tj. směnnými relacemi. RHDD vyjadřuje kupní sílu důchodů vytvořených rezi- denty v domácí ekonomice. Vezmeme-li v úvahu saldo prvotních důchodů vůči zahraničí a saldo běžných transferů vůči zahraničí, dostaneme uka- zatele reálného hrubého národního důchodu a reálného hrubého disponibilního důchodu. Na rozdíl od ukazatele HDP ukazují tyto ukazatele změnu v tvorbě reálného důchodu, která ovlivňuje růst spotřeby a investic.

Vliv změn směnných relací vyplývá ze skuteč- nosti, že ceny vývozu a dovozu se mění nestejným tempem. V případě, že ceny vývozu rostou rychle- ji než ceny dovozu, nebo ceny vývozu klesají po- maleji než ceny dovozu, dochází k příznivému vý- voji a změny směnných relací znamenají přínosy v podobě reálného důchodu. Jednoduchým příkla- dem je zvýšení cen ropy, které pro producenty a vývozce znamená dodatečný reálný důchod, kte- rý zemím produkujícím ropu umožňuje zvyšovat spotřebu a investice nebo vytvářet dodatečné úspo- ry. V opačné změně směnných relací dochází ke ztrátám reálného důchodu. XXXX se vypočte tak, že k HDP ve stálých cenách jsou připočteny či od něho odečteny tzv. přínosy nebo ztráty z obchodu. Změny směnných relací ovlivňují nejen vývoj uka- zatele reálného domácího důchodu, ale i saldo za- hraničního obchodu a makroekonomickou rovno- váhu.3

Rozdíly mezi růstem HDP a RHDD jsou značné. Podle RHDD bylo snížení tempa ekonomického výkonu České republiky v roce 2008 podstatně sil- nější (ze 7,1 % v roce 2007 na 1,2 % v roce 2008) a pokles v roce 2009 byl podle RHDD mírnější

(pouze 2,6 % proti propadu HDP o 4,1 % — viz ta- bulka 2). Rozdílný vývoj ukazatelů naznačuje, že hodnocení celkové ekonomické výkonnosti země by nemělo vycházet pouze z ukazatele HDP, ale mělo by se opírat o komplexnější posouzení eko- nomické výkonnosti. Jednou z cest je využití dal- ších agregátů obsažených v národních účtech, jako jsou ukazatele typu čisté produkce, národního dů- chodu, reálného domácího důchodu či ukazatele konečné spotřeby domácností, disponibilních dů- chodů domácností a jejich úspor.

Trend příznivého vývoje směnných relací, kte- rý až do roku 2004 převažoval a přilepšoval tak české ekonomice, se od roku 2005 mění. V letech 2005 a 2006 činila ztráta ze změn směnných relací 36,7 a 29,6 mld. Kč. Po pozitivním vývoji směn- ných relací v roce 2007 došlo v roce 2008 k jejich značnému zhoršení v důsledku prudkého růstu světových cen komodit. Ztráta ze změn směnných relací v roce 2008 dosáhla 45,6 mld. Kč. Reálný hrubý domácí důchod vzrostl pouze o 1,2 % proti 2,3% růstu HDP. Rok 2009 přinesl opět velkou změnu ve vývoji směnných relací, které se vyvíjely velmi příznivě. Přínosy ze změn směnných relací dosáhly 61,8 mld. Kč a zmírnily tak pokles HDP o 1,5 p. b. Podle ukazatele RHDD nebyl propad české ekonomiky v roce 2009 tak hrozivý jako pod- le ukazatele HDP.

3. Strukturální změny

Pro rychlý růst české ekonomiky v posledních le- tech měl klíčový význam průmysl. Jeho podíl na tvorbě hrubé přidané hodnoty (HPH) v celém ná- rodním hospodářství je nejvyšší ze všech zemí EU.

3 Interpretace ukazatele RHDD a vlivu změn směnných relací bývá rozdílná. Tak např. ČSÚ v publikaci „Vývoj české ekonomiky v 1. až 4. čtvrtletí 2009“ (kód publikace 1109-09, březen 2010) uvádí, že v roce 2009 došlo ke značnému zhodnocení české ná- rodní práce při zbožových operacích a transakcích ve službách na zahraničních trzích a obchodní zisk ze změn směnných rela- cí činil 61,8 mld. Kč a hrubý domácí důchod se snížil pouze o 2,6 %, tedy méně než HDP. Ministerstvo financí ve svých Makro- ekonomických predikcích má za to, že změna RHDD odráží důchodovou situaci české ekonomiky (viz Makroekonomická predikce České republiky z ledna 2010, s. 21). Změny směnných relací a z nich vyplývající přínosy či ztráty reálného důchodu však mají řadu různorodých příčin (kvalitativní a strukturální změny vývozů a dovozů, kurzové vlivy, značné výkyvy ve vývoji svě- tových cen surovin, energie a potravin, změny ve vývoji domácí a zahraniční poptávky). Proto podléhají velkým výkyvům a ne- lze je vždy jednoznačně hodnotit. Vyjadřují pouze skutečnost, že ceny zahraničního obchodu se vyvíjely příznivě nebo nepřízni- vě a v důsledku toho buď zvýšily, nebo snížily reálný důchod. Stanovit správnou diagnózu tohoto vývoje však vyžaduje podrobnější zkoumání faktorů, které změny směnných relací ovlivnily.

58 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Tabulka č. 3 » Růst HPH podle odvětví v České republice (roční růst v %, srovnatelné ceny předchozího roku)

2005 2006			2007	2008	2009
Zemědělství	11,0	-15,6	-11,7	5,2	49,3
Průmysl	10,0	14,0	7,3	7,3	-14,5
Dobývání nerostných surovin	-12,3	1,4	-5,1	-1,5	-22,2
Zpracovatelský průmysl	12,2	15,3	9,2	7,2	-14,7
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody	2,9	9,7	-0,4	9,9	-11,4
Stavebnictví	-1,1	7,1	4,7	-0,1	1,1
Služby	5,4	5,7	6,0	1,2	-2,1
HPH celkem	6,6	7,8	5,9	3,2	-4,4

Poznámka: HPH v základních cenách se liší od HDP o daně z produktů a dotace na produkty. Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

Tabulka č. 4 » Odvětvová struktura HPH v České republice (v %, běžné ceny)

2005 2006			2007	2008	2009
Zemědělství	3,0	2,6	2,5	2,5	2,3
Průmysl	31,5	32,0	32,1	31,0	30,0
Stavebnictví	6,3	6,3	6,4	6,6	7,2
Služby	59,1	59,1	59,0	59,9	60,4

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

To je dáno historickým vývojem a postavením země v mezinárodní dělbě práce. Tento vývoj sou- visel s probíhající restrukturalizací průmyslu spo- jenou s vlastnickými změnami a rostoucí úlohou soukromých podniků pod zahraniční kontrolou, které se vyznačují vyšší výkonností a schopností prosazovat se na náročných zahraničních trzích. Růst HPH průmyslu v České republice v letech 2004–2008 v ročním průměru 10,1 % vysoce převý- šil průměr zemí EU.

V roce 2009 se však situace dramaticky mění. Vysoký růst průmyslu z let 2005–2008 je již minu- lostí a v průběhu roku 2009 HPH průmyslu prudce poklesla o 14,5 % (viz tabulka 3). Na tomto vývoji se podepsal velký pokles zahraniční poptávky, kte- rý v situaci značné otevřenosti české ekonomiky a exportní orientace zpracovatelského průmyslu se bezprostředně promítl do poklesu domácí pro-

dukce. Propad HPH průmyslu byl v České republi- ce silnější než v EU-27, kde se HPH průmyslu sní- žila o 12,3 %. Zemědělství dosáhlo ve srovnatelných cenách předchozího roku neobvykle vysokou dy- namiku a snižovalo tak propad HPH v národním hospodářství. Mírný růst HPH ve stavebnictví ne- patrně zmírnil celkový pokles HPH. Služby jako celek zaznamenaly první roční pokles HPH od roku 2001 a podílely se tak spolu s průmyslem na silné recesi české ekonomiky. Nicméně pokles HPH v odvětvích služeb byl výrazně nižší než po- kles v průmyslu a potvrdilo se, že služby jsou více odolné vůči cyklickým výkyvům ekonomiky a mé- ně závislé na zahraniční poptávce. Největší pokles HPH postihl obchod (-8,1 %) a nemovitosti (-3 %). Naproti tomu silný růst si udrželo peněžnictví a pojišťovnictví (5,9 %) a pohostinství a ubytování

(5,4 %). 🠚

Scientia et Societas » 2/10 59

Odborné stati

Pokles průmyslové produkce a vývozů byl daleko dramatičtější než pokles HDP. Mezinárodní toky zboží se tak staly základním transmisním mechanis- mem, prostřednictvím kterého se krize šířila do zemí, které nebyly bezpro- středně zasaženy finanční krizí. Mimořádně silné poklesy zahraničního ob- chodu byly způsobeny řadou faktorů. Základním z nich byl pokles spotřebitel- ské a investiční poptávky. Dále působila silná provázanost zemí daná globalizací a tím, že v produkčním řetězci se různé komponenty vyrábějí v různých zemích. Vliv měla i krize finančního systému, která omezila finan- cování dovozů a vývozů. V roce 2009 došlo k velmi silnému útlumu dovozu u všech hlavních obchodních partnerů České republiky.

{5/8}

🠚

Na sektorové úrovni nebyly strukturální změny české ekonomiky v posledních letech příliš výraz- né. Vyznačovaly se však tendencí přibližovat se struktuře převažující v zemích EU. Pokračoval po- kles podílu zemědělství na úroveň 2,3 % celkové HPH v roce 2009 (viz tabulka 4) a přiblížil se tak průměru EU-27 (1,8 % v roce 2008). Podíl průmys- lu kolísal s celkově klesající tendencí a v roce 2009 se dostal na 30% podíl celkové HPH. Význam sta- vebnictví se mírně zvýšil. Podíl služeb vzrostl na více než 60 % v roce 2009 a ukázalo se, že služby jsou do jisté míry stabilizujícím sektorem ekono- miky. Nicméně sektor služeb je značně heterogen- ní a zahrnuje odvětví závislá na průběhu hospo- dářského cyklu a na vývoji průmyslové výroby, jako je doprava a skladování, odvětví závislá na po- ptávce domácností, jako je obchod, ubytování, stravování a pohostinství, odvětví závislá na fi- nančních zdrojích, jako jsou nemovitosti, až po od- větví netržních služeb financovaná z veřejných rozpočtů (školství, zdravotnictví, veřejná správa, obrana). Proto je obtížné určit faktory, které vývoj služeb ovlivňují.

Struktura české ekonomiky se v mezinárodním srovnání vyznačuje vysokým podílem průmyslu a relativně nízkým podílem služeb. V EU-27 dosá- hl podíl služeb v roce 2008 v průměru 71,7 % se značnými rozdíly mezi zeměmi (od Lucemburska s 84,3 % po Rumunsko s 55,8 % následované právě

Českou republikou). Nové členské země ze střední a východní Evropy mají nižší podíl služeb, než je průměr EU-27, s výjimkou Lotyšska. Podíl prů- myslu (včetně stavebnictví) byl v České republice v roce 2008 nejvyšší ze všech zemí EU (37,6 % oproti 26,5 % v EU-27). K příčinám této strukturál- ní charakteristiky ČR patří dlouhodobá průmyslo- vá tradice země a směřování přímých zahranič- ních investic. V mezinárodním srovnání hrají určitou úlohu i rozdílné cenové relace zemí. Ceno- vá úroveň služeb v méně vyspělých zemích je zpra- vidla nižší, což snižuje jejich podíl v celkové HPH. Ekonomický výkon průmyslu měřený indexem průmyslové produkce ukazuje pokles v roce 2009 o 13,4 %. Průmyslová produkce čtvrtletně klesala

o 19,1 % v prvním, 18,5 % v druhém, 12,8 % ve tře- tím a 2,3 % ve čtvrtém čtvrtletí 2009. Poklesy se vý- znamně zpomalily ve čtvrtém čtvrtletí a mezičtvrt- letní údaje ukazují růst průmyslové produkce počínaje třetím čtvrtletím roku 2009.

Základním faktorem ovlivňujícím vývoj prů- myslové produkce byl prudký pokles vývozu. Vý- vozy zboží klesaly zhruba stejným tempem jako průmyslová výroba a o silné závislosti českého průmyslu, zejména zpracovatelského, na zahra- niční poptávce nemůže být pochyb. Za celý rok 2009 se české vývozy zboží v běžných cenách sní- žily o 13,8 %. Podle Eurostatu poklesly o 19 % (po- čítáno v eurech). Tento pokles zhruba odpovídal

60 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

průměru EU-27. Největší propad vývozů zazname- nalo Finsko (-32 %) a nejnižší Irsko (-4 %). Pokles průmyslové produkce a vývozů byl tedy daleko dramatičtější než pokles HDP. Mezinárodní toky zboží se tak staly základním transmisním mecha- nismem, prostřednictvím kterého se krize šířila do zemí, které nebyly bezprostředně zasaženy finanč- ní krizí. Mimořádně silné poklesy zahraničního obchodu byly způsobeny řadou faktorů. Základ- ním z nich byl pokles spotřebitelské a investiční poptávky. Dále působila silná provázanost zemí daná globalizací a tím, že v produkčním řetězci se různé komponenty vyrábějí v různých zemích. Vliv měla i krize finančního systému, která omezi- la financování dovozů a vývozů. V roce 2009 došlo k velmi silnému útlumu dovozu u všech hlavních obchodních partnerů České republiky. Z hlediska zahraničního obchodu České republiky je rozho- dující trh Evropské unie a zejména Německa. Zhruba třetina českých vývozů směřovala v roce 2009 do Německa a 84,7 % do EU. K mezičtvrtlet- nímu poklesu HDP došlo v Německu již ve dru- hém čtvrtletí 2008 a tento pokles trval až do první- ho čtvrtletí 2009. České vývozy do Německa se snížily o 8,5 %, tedy méně, než byl celkový pokles vývozů. K tomu napomohlo zavedení šrotovného v Německu, které zvýšilo vývozy silničních vozidel.

4. Zdroje ekonomického růstu

Ekonomický růst je závislý na celé řadě faktorů kvantitativní a kvalitativní povahy. Škála těchto faktorů je značně rozmanitá, a proto je třeba při- jmout určitá zjednodušení, aby mohl být kvantifi- kován jejich vliv ne ekonomickou dynamiku. Na makroekonomické úrovni růst reálného HDP závi- sí na výrobních zdrojích a na efektivnosti, s jakou jsou využívány. Teorie růstu vychází z toho, že zdrojem růstu HDP je práce, kapitál a technický pokrok, resp. souhrnná produktivita faktorů. Vliv těchto faktorů na růst HDP je na makroekonomic-

ké úrovni identifikován pomocí metody růstového účetnictví.

4.1 Faktor práce

V České republice zaměstnanost v období 2001–

–2004 v průměru stagnovala a v následujícím ob- dobí 2005–2008 došlo k obratu, když se zvyšovala průměrným ročním tempem 1,7 % a přispěla tak k vyššímu tempu růstu reálného HDP. V EU-15 a v EU-27 se v prvním období, na rozdíl od České republiky, zaměstnanost mírně zvyšovala a ve dru- hém období se její průměrné roční tempo růstu zvýšilo na 1,2 %, resp. 1,3 %, a bylo tak nižší než v České republice (tabulka 5).

Tendence ke zpomalení růstu zaměstnanosti mezi roky 2007 a 2008 a její pokles v důsledku kri- ze v roce 2009 byl shodný jak v České republice, tak v EU-15 i EU-27. Nicméně pokles v roce 2009 byl v České republice mírnější.

Trh práce v ČR byl po celé desetiletí od začátku století do značné míry ovlivněn příznivou demo- grafickou situací. V produktivním věku se nachá- zejí silné poválečné ročníky, proto se počet obyva- tel v produktivním věku (15–64 let) ve sledovaném období 2001–2008 zvyšoval. Rovněž pracovní síla zaznamenala růst, ale výrazně nižší. V tomto pří- padě však byl vývoj odlišný v letech 2001–2003 (mírný pokles) a v letech 2005–2008 (mírný růst). V letech 2006–2008 výrazně klesl počet nezaměst- naných osob (za rok 2008 v metodice ILO dosáhl počet nezaměstnaných necelých 230 tis. osob, v metodice MPSV 350 tis. osob, resp. v přesnější metodice pracující s počtem dostupných neza- městnaných 335 tis. osob), a to při zvyšujícím se počtu zaměstnaných, jejichž počet přesáhl 5 mil. osob v roce 2008.4

Země EU-27 vykazují značně heterogenní dyna- miku míry zaměstnanosti. Pokles mezi lety 2001 a 2008 vykázalo pouze Portugalsko a Rumunsko

(ovšem při rozdílné míře zaměstnanosti). Velmi 🠚

4 Srov. Zpráva o inflaci (ČNB, IV/2009).

Scientia et Societas » 2/10 61

Odborné stati

{5/8}

🠚 Tabulka č. 5 » Růst zaměstnanosti v České republice (průměrná roční tempa růstu v %)

	2001–2004	2005–2008	2007	2008	2009
Česká republika	0,0	1,7	2,7	1,2	-1,2
EU-15	0,8	1,2	1,6	0,7	-1,9
EU-27	0,6	1,3	1,8	0,9	-1,8

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010); Eurostat (březen 2010); ECFIN — Statistical Annex, Spring 2010, s. 33

Tabulka č. 6 » Míra nezaměstnanosti v % (v metodice ILO)

2005 2006 2007

2008

2009

Česká republika

7,9

7,2

5,3

4,4

6,7

EU-15

8,1

7,7

7,0

7,1

9,0

Pramen: Eurostat (březen 2010)

nízkou míru i dynamiku změn je vidět v případě Malty, Maďarska, Francie a při vysoké míře za- městnanosti (přesahující 70 %) ve Švédsku a Spoje- ném království. Česká republika se nachází společ- ně s Irskem v pomyslném středu s relativně nízkou změnou zaměstnanosti (v roce 2001 ve výši 65 % a změna 1,6 p. b.). Nizozemsko a Dánsko i při vy- soké míře zaměstnanosti zaznamenaly její další, byť malý přírůstek, naopak vysokou dynamiku spojenou s nízkou výchozí základnou zaznamena- lo Estonsko a Lotyšsko. Naproti tomu Itálie, Pol- sko, Řecko nebo Slovensko při nízké míře zaměst- nanosti vykázaly jen relativně malou změnu ve sledovaném období.5

Rozdíly mezi zeměmi jsou do značné míry ovlivněny přijatými reformami, které snižují daňo- vé zatížení pracovní síly a podporují pružnost trhu práce.6 Přes dílčí pokrok však rychlejšímu zvyšová- ní zaměstnanosti v EU stále brání rigidita pracovní legislativy a vysoké daňové zatížení práce vedoucí k technologické substituci a přesunování výrob (ve prospěch nových členských zemí či dále na vý- chod nebo jih).

Míra nezaměstnanosti v České republice (na základě výběrového šetření pracovních sil, VŠPS v metodice ILO, tabulka 6) se postupně snižovala ze 7,9 % v roce 2005 na 4,4 % v roce 2008. Pokles počtu nezaměstnaných se však v roce 2008 po- stupně zastavil a v druhé polovině tohoto roku již začal růst. Růst míry nezaměstnanosti pokračoval a v roce 2009 dosáhla 6,7 % s výhledem dalšího růstu v roce 2010. V prvním měsíci 2010 dosáhla míra nezaměstnanosti 8,2 % a v EU-15 9,5 %. Devět zemí zaznamenalo míru nezaměstnanosti vyšší než 10 % (Francie, Portugalsko, Maďarsko, Sloven- sko, Irsko, tři pobaltské republiky a Španělsko). Nejvyšší míru nezaměstnanosti mělo Lotyšsko (22,9 %) a Španělsko (18,8 %). Zkušenosti z minu- lých recesí ukazují, že trh práce se zotavuje poma- lu a že růst nezaměstnanosti bude pokračovat i v roce 2010. V únoru 2010 se míra registrované nezaměstnanosti v České republice podle MPSV přiblížila k 10% hranici (9,9 %) a přetrvávaly po- měrně výrazné strukturální a regionální nerovno- váhy. Zvýšil se podíl dlouhodobé nezaměstnanosti nad hranici 50 %.

5 Protože ve sledovaném období všechny země vykázaly relativně vysoká tempa růstu HDP, zřejmě došlo v těchto zemích k tech- nologické substituci práce kapitálem.

6 Všechna tato opatření mohou snižovat nejen aktuální míru nezaměstnanosti, ale též tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti, resp. NAIRU, která má v průběhu ekonomického cyklu vliv na cenový vývoj v ekonomice.

62 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Silná recese měla negativní dopady na zaměst- nanost a růst nezaměstnanosti se stal vážným ekonomickým a sociálním problémem. Silný úby- tek pracovních míst a celkových příjmů domác- ností vede k nižší spotřebě domácností a podlamu- je ekonomický růst, zhoršuje splácení dluhů, zejména u hypoték, a zvyšuje tak ztráty bank a zhoršuje situaci na trhu nemovitostí.

V rámci EU se Česká republika řadí ke skupině zemí s nízkou mírou nezaměstnanosti, což před- stavuje výrazný posun oproti předchozím rokům, kdy byla ČR spíše ve skupině států s průměrnou mírou nezaměstnanosti. Závažným problémem trhu práce v České republice (obdobně jako v řadě dalších zemí EU) je dlouhodobá nezaměstnanost. Po ﬂuktuacích kolem 4 % na počátku desetiletí teprve po roce 2005 došlo k poklesu pod 4 % (mě- řeno v % pracovní síly). Mezi zeměmi EU vykazují nejvyšší hodnoty Slovensko a Maďarsko, Řecko a Portugalsko, ale překvapivě též např. Německo. Na opačném konci spektra se nacházejí Švédsko, Kypr, Dánsko nebo Rakousko. Přes výrazná zlepše- ní je pozice České republiky v obou hlediscích spí- še na průměru EU a inspirace by mohla být naleze- na např. ve Skandinávii.7

Hlavní příčinou neklesající (nebo jen velmi mír- ně klesající) dlouhodobé míry nezaměstnanosti je nastavení sociálního systému8 v kombinaci s nízkou profesní nebo geografickou mobilitou. U dlouhodobě nezaměstnaných zároveň dochází ke znehodnocování dosažené kvalifikace a ztrátě pracovních návyků, což způsobuje (případně

v kombinaci s různými formami diskriminace vůči problémovým skupinám) jejich praktickou neza- městnatelnost. V řadě profesí se přitom projevova- la nedostatečná nabídka práce, což vedlo k využí- vání pracovníků ze zahraničí, resp. ke zvyšování nákladů práce.9 Šlo zejména o automobilový prů- mysl, informační a komunikační technologie, sta- vebnictví a vybrané služby.10

4.2 Faktor kapitálu

Fyzický objem kapitálu je vedle faktoru práce rov- něž významným zdrojem ekonomického růstu. Český statistický úřad jako jediný ze zemí střední a východní Evropy publikuje ucelenou řadu záso- by fixního kapitálu v běžných a stálých cenách, jeho věcnou a odvětvovou strukturu podle metodi- ky doporučované standardem ESA 1995, a to od roku 1995. Stav (zásoba) fixního kapitálu se použí- vá primárně jako stav čistého fixního kapitálu. Bi- xxxxx stavu fixního kapitálu v časové řadě ukazuje tabulka 7.

Růst stavu čistého fixního kapitálu je výsled- kem růstu tvorby hrubého fixního kapitálu a ode- čítání spotřebovaného fixního kapitálu, přičemž růst tvorby hrubého fixního kapitálu převyšuje ročně spotřebovaný fixní kapitál. Na růst fixního kapitálu mají vliv rovněž nominální zisky z držby (zejména růst cen fixního kapitálu), které hrály vý- znamnou roli zejména v letech 2004, 2007 a 2008. Zanedbatelnou úlohu pak hrály ostatní změny ob-

jemu aktiv. Jak je uvedeno v tabulce 7, činil stav 🠚

7 Velkou část dlouhodobě nezaměstnaných osob představují problematické skupiny — mladí bez dokončeného vzdělání, resp. s nevhodnou kvalifikací či nízkou úrovní vzdělání (ISCED0–ISCED2) či s chybějící praxí (absolventi), ženy s malými dětmi, starší osoby, příslušníci romského etnika, jejichž integrace a resocializace představuje v řadě případů závažný problém přesahující rá- mec trhu práce a jeho opatření.

8 Při příliš vysoké výši čisté a hrubé míry nahrazení se nízko- a středněpříjmovým skupinám nemusí vyplatit přijmout nabízenou práci, se kterou je navíc spojena nutnost např. pravidelně dojíždět i na střední vzdálenosti. Výsledkem může být nižší čistý pří- jem, než je stávající výše sociálních podpor.

9 Situaci na trhu práce v nových členských zemích ovlivňuje i vývoj migračních toků. Vybrané profese považují středoevropské země pouze za přechodné působiště a odcházejí dále do západní nebo i východní Evropy. Zatímco pro nové členské země (10 zemí z rozšíření v roce 2004) byla omezení na trhu práce odbourána, v Rakousku, Německu, Dánsku a Belgii existují jistá ome- zení pro jisté profese. Pro Bulharsko a Rumunsko trh práce uvolnilo pouze Finsko a Švédsko.

10 V současné době dochází k uvolňování pracovníků z řady profesí a s tím jsou spojené problémy týkající se jejich návratu domů, vyskytují se i případy nelegálního pobytu a zapojení do aktivit v šedé a černé ekonomice.

Scientia et Societas » 2/10 63

Odborné stati

{5/8}

🠚 Tabulka č. 7 » Bilance fixního kapitálu v České republice (v mld. Kč, b. c.)

	2003	2004	2005	2006	2007	2008
Počáteční stav fixních aktiv	10 619	10 966	11 501	11 924	12 429	13 152
Tvorba hrubého fixního kapitálu	687	727	742	796	890	883
Spotřeba fixního kapitálu (-)	-509	-538	-554	-576	-611	-639
Nominální zisky/ztráty z držby	172	352	241	281	447	430
Ostatní změny aktiv	-3	-5	-5	6	0	0
Konečný stav fixních aktiv	10 966	11 501	11 924	12 429	13 152	13 815

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010)

fixního kapitálu na konci roku 2008 13 815 mld. Kč v b. c. a převyšoval tak téměř čtyřikrát HDP v b. c. Reálná zásoba fixního kapitálu rostla v obdo-

bí 2001–2004 průměrným ročním tempem 1,6 % a v období 2005–2008 se její růst mírně zrychlil na průměrná 2 % ročně. V roce 2007 bylo tempo růstu čistého fixního kapitálu relativně vysoké (2,7 %), ale v roce 2008 se snížilo na 1,8 %, s dalším sníže- ním v roce 2009 na 1,7 % v důsledku poklesu tvor- by hrubého fixního kapitálu (tabulka 8).

Věcná struktura čistého fixního kapitálu se čle- ní na hmotná a nehmotná fixní aktiva. V tabulce 9 je uveden růst tvorby hrubého fixního kapitálu v podrobnějším členění z hlediska věcné struktu- ry. Obydlí a ostatní budovy a stavby, které mají největší podíl ve struktuře fixního kapitálu, rostly tempem, které se vyznačovalo určitými výkyvy. Nicméně ostatní budovy a stavby, s výjimkou let 2006 a 2007, rostly nadprůměrnými tempy růstu. Nejrychleji se zvyšovaly dopravní prostředky, avšak v roce 2009 se investice do nich výrazně sní- žily. Podobně k výraznému poklesu investic došlo do ostatních strojů a zařízení, a to již v roce 2008 o 1,7 % a v roce 2009 dokonce výrazně o 19,8 %. Jejich podíl spolu s dopravními prostředky na celkových investicích činil v roce 2008 43,1 % (ta- bulka 10) a výrazně tak ovlivnily pokles tvorby hrubého fixního kapitálu v roce 2009. Jediným po- zitivním rysem je (přes jejich malý podíl ve struk-

tuře fixního kapitálu) nadprůměrný růst nehmot- ných fixních aktiv (v jejich rámci pak počítačového programového vybavení) v posledních dvou le- tech, v roce 2009 se investice do nich zvýšily do- konce o 12,9 %.

Produktivita čistého fixního kapitálu, měřená jako poměr mezi reálným HDP a fixním kapitálem ve s. c., se postupně zvyšovala (tabulka 11). Její průměrné roční tempo růstu se mezi obdobím 2001–2004 a 2005–2008 více než zdvojnásobilo (z 1,5 % na 3,4 %). Zrychlování růstu produktivity kapitálu bylo, kromě jiných faktorů, výsledkem příznivého vývoje věcné struktury čistého fixního kapitálu. V důsledku krize se již v roce 2008 růst produktivity kapitálu prudce zpomalil a v roce 2009 produktivita kapitálu výrazně poklesla o 5,9 %.

Převrácená hodnota produktivity kapitálu před- stavuje kapitálový koeficient. Ve srovnání s EU-15 byl od roku 1995 kapitálový koeficient v České re- publice relativně vysoký. Až do roku 2002 dosaho- val úrovně kolem 4,5 a byl tak podstatně vyšší než v EU-15, kde dosahoval úrovně kolem 3. Po roce 2002 se v České republice prosazovala příznivá tendence, když se kapitálový koeficient začal sni- žovat a přibližoval se tak k úrovni kapitálového ko- eficientu v EU-15. V roce 2008 dosáhl zatím nejniž- ší úrovně 3,7 a v krizovém roce 2009 se zvýšil na 3,9. V tomto roce byl kapitálový koeficient v EU-15 3,1.11

11 ECFIN, Statistical Annex, Spring 2010, s. 216.

64 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Tabulka č. 8 » Průměrné roční tempo růstu čistého fixního kapitálu v České republice (v %, s. c. 2000)

2001–2004

2005–2008

2007

2008

2009

Čistý fixní kapitál

1,6

2,0

2,7

1,8

1,7

Poznámka: Rok 2008 a 2009 představuje odhad pomocí metody nepřetržité inventarizace. Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010); vlastní odhady

Tabulka č. 9 » Věcná struktura tvorby hrubého fixního kapitálu v České republice (tempa růstu v %, s. c.)

	2005	2006	2007	2008	2009
Fixní aktiva	1,8	6,0	10,8	-1,5	-8,3
Dopravní prostředky	9,3	12,2	21,0	1,7	-22,7
Ostatní stroje a zařízení	-2,1	6,6	14,9	-1,7	-19,8
Obydlí	-2,2	5,6	35,6	-7,2	-10,7
Ostatní budovy a stavby	4,0	3,7	-3,3	-0,9	3,7
Pěstovaná aktiva	-9,4	-0,2	-2,3	-12,5	46,1
Nehmotná fixní aktiva	-0,2	4,2	9,8	5,3	12,9

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010)

Tabulka č. 10 » Věcná struktura tvorby hrubého fixního kapitálu v České republice (podíly v %, b. c.)

	2005	2006	2007	2008	2009
Fixní aktiva	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0
Hmotná fixní aktiva	95,5	95,4	95,4	94,9	93,8
Dopravní prostředky	14,3	14,8	15,4	15,3	13,1
Ostatní stroje a zařízení	29,1	28,6	29,1	27,8	24,6
Obydlí	11,9	12,0	15,2	14,9	14,4
Ostatní budovy a stavby	39,5	39,4	35,1	36,6	41,2
Pěstovaná aktiva	0,6	0,6	0,5	0,5	0,5
Nehmotná fixní aktiva	4,5	4,6	4,6	5,1	6,2

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010)

Tabulka č. 11 » Průměrné roční tempo růstu produktivity fixního kapitálu v České republice (v %, s. c.)

2001–2004

2005–2008

2007

2008

2009

Produktivita kapitálu

1,5

3,4

0,7

-5,9

Poznámka: Pro rok 2008 a 2009 byl kapitál odhadnut pomocí metody nepřetržité inventarizace.

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010); vlastní odhady 🠚

Scientia et Societas » 2/10 65

Odborné stati

{5/8}

🠚 4.3 Souhrnná produktivita faktorů

Souhrnná produktivita faktorů (práce a kapitálu) je koncept, který vychází z růstového účetnictví. Podle tohoto přístupu je tempo růstu reálného HDP rovné součtu vážených temp růstu práce a fixního kapitálu a tempa růstu souhrnné produk- tivity těchto faktorů.12 Váhy pro práci a kapitál představují důchodový podíl práce na HDP a dů- chodový podíl kapitálu na HDP.13 Při praktických propočtech je tempo růstu souhrnné produktivity faktorů (SPF) zjištěno jako rozdíl mezi tempem růstu reálného HDP a váženým součtem temp růs- tu práce a kapitálu.14 Důchodový podíl práce a ka- pitálu na HDP byl převzat z publikace ECFIN.15 Pří- spěvek zaměstnanosti pak představuje důchodový podíl práce násobený tempem růstu zaměstnanos- ti a příspěvek kapitálu představuje důchodový po- díl kapitálu násobený tempem růstu kapitálu.

Výpočty uvedené v tabulce 12 ukázaly, že prů- měrný roční příspěvek zaměstnanosti k růstu re- álného HDP se v České republice zvýšil z nulové- ho příspěvku v období 2001–2004 na 1 procentní bod v období 2005–2008. Naproti tomu příspěvek zaměstnanosti k růstu reálného HDP v EU-15 byl v obou obdobích kladný a mírně se zvýšil z 0,6 na 0,8 procentního bodu. Pro rok 2009 byl při pokle- su zaměstnanosti její příspěvek k růstu záporný jak v České republice, tak v EU-15.

Příspěvek kapitálu k růstu reálného HDP byl v období 2001–2008 v průměru poměrně stabilní jak v České republice, tak v EU-15 ve výši 0,7–0,8 procentního bodu. V roce 2009 se jeho příspěvek snížil, relativně více v EU-15 než v České republice. Příspěvek růstu souhrnné produktivity fak- torů (SPF) byl v České republice rozhodujícím fak-

torem růstu reálného HDP. V období 2001–2004 se SPF zvyšovala průměrným ročním tempem 2,4 % a v období 2005–2008 se její průměrné roční tem- po růstu zvýšilo na 3,7 % (tabulka 12). Byla tak vý- razným faktorem, který vedl ke zvýšení tempa růs- tu reálného HDP. Vysoký růst SPF v těchto obdobích byl výsledkem působení řady kvalitativ- ních faktorů, kromě jiného i přílivu zahraničního kapitálu, který vedl k rozšiřování podniků pod za- hraniční kontrolou s vyšší úrovní technického po- kroku.

Tempo růstu SPF bylo v EU-15 podstatně nižší než v České republice, kde se v obou obdobích SPF zvyšovala relativně nízkým průměrným roč- ním tempem 0,4 %. V letech 2007 a 2008 tempo růstu SPF v České republice ještě převyšovalo toto tempo v EU-15, avšak následně v roce 2009 se SPF výrazně snížila, v České republice hlouběji než v EU-15.

Zpomalení růstu SPF v roce 2008 a její pokles v roce 2009 v České republice, stejně jako její po- kles v obou těchto letech v EU-15 (tj. z hlediska kratšího období) byl způsoben především propa- dem celkové poptávky v důsledku globální krize, vedoucí ke zpomalení až poklesu reálného HDP.

4.4 Krize a potenciální produkt

Hluboká krize světové ekonomiky ovlivní i vývoj v příštích letech. Předpokládá se, že růstová dyna- mika bude podstatně nižší než v letech před krizí v důsledku oslabení růstu potenciálního produk- tu. Důvodem jsou ztráty na fyzickém i lidském kapitálu. Došlo k prudkému poklesu investic v důsledku nižších zisků, zhoršení obchodních vy- hlídek, omezení úvěrů a v případě České republi-

12 Teoretickým konceptem je původní příspěvek X. X. Xxxxxx (1957) a navazující studie Jorgensona a Xxxxxxxxxx (1967, 1972) a celé řady dalších autorů.

13 Jedná se o podíl náhrad zaměstnaným osobám na HDP a podíl zbytku (tj. rozdílu mezi HDP a náhradami pracovníkům) na HDP. HDP je v tomto případě vyjádřen v nákladech na výrobní činitele v běžných cenách.

14 SPF tak představuje růst HDP, který není vysvětlen příspěvkem růstu práce a kapitálu. Jeho růst je výsledkem kvalitativních změn jako technický pokrok, růst vzdělání, strukturální změny, zlepšení řízení a organizace, lepší využití práce a kapitálu apod.

15 ECFIN, Statistical Annex, Spring 2010, s. 93. Důchodový podíl práce na HDP je zde označován jako upravený podíl mezd (ad- justed wage share) a důchodový podíl kapitálu je pak doplňkem do jedné, resp. do 100 %.

66 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Tabulka č. 12 » Zdroje ekonomického růstu v České republice a EU-15 podle metody růstového účet- nictví (průměrná roční tempa růstu v %)

	HDP	Příspěvek		SPF
		Zaměstnanost	Kapitál
Česká republika
2001–2004	3,1	0,0	0,7	2,4
2005–2008	5,5	1,0	0,8	3,7
2007	6,1	1,5	1,1	3,4
2008	2,5	0,7	0,7	1,1
2009	-4,2	-0,7	0,6	-4,1
EU-15
2001–2004	1,6	0,6	0,7	0,4
2005–2008	2,0	0,8	0,8	0,4
2007	2,6	1,0	0,9	0,7
2008	0,5	0,5	0,8	-0,8
2009	-4,2	-1,2	0,5	-3,5

Poznámka: SPF je souhrnná produktivita faktorů. Údaje jsou zaokrouhleny.

Pramen: ČSÚ — Národní účty ČR (březen 2010); ECFIN — Statistical Annex, Spring 2010; vlastní výpočty

ky menšího přílivu zahraničního kapitálu, který zpomalil akumulaci kapitálu. Nižší zisky vedly k nižším výdajům na výzkum a vývoj a tím nega- tivně ovlivňují budoucí produktivitu. Dlouhodobá nezaměstnanost vede ke ztrátám kvalifikace.

V situaci globální ekonomické krize je obtížné odhadovat růst potenciálního produktu vzhledem k celé řadě neznámých. Odhad cyklické pozice je komplikovaný v důsledku prudkého poklesu reál- ného HDP, rychlého růstu nezaměstnanosti a cel- kové nejistoty. Nicméně OECD odhaduje, že země OECD trvale ztratí v průměru 3 procentní body z reálného HDP v důsledku dlouhotrvajícího zvý- šení rizikové prémie, které zvýší náklady kapitálu, stejně jako v důsledku zvyšující se strukturální ne- zaměstnanosti. V průměru dvě třetiny ztráty reál- ného HDP v zemích OECD bude důsledkem per- manentně vyšších nákladů kapitálu a zbytek důsledkem nižší potenciální zaměstnanosti.

Tchaidze a Westin (2010) se pokusili pro Čes- kou republiku odhadnout růst potenciálního pro- duktu v dlouhém období. Použili metodu historic- kého průměru, model X. X. Xxxxxx, tzv. metodu obchodních partnerů a metodu založenou na od- hadovaném vývoji odvětvové přidané hodnoty.16 Použili tak čtyři různé metody, které vedly k odha- du dlouhodobého růstu potenciálního produktu v intervalu 1,7–2,7 % průměrně ročně. Ve srovnání s obdobím 2004–2008, kdy skutečné tempo růstu reálného HDP činilo 5,2 % průměrně ročně, je toto odhadnuté tempo růstu potenciálního HDP zhruba poloviční nebo nižší.

5. Poptávková strana ekonomiky

Změny na straně poptávky jsou v kratším časovém horizontu určující pro ekonomický růst a pro vý-

voj makroekonomické rovnováhy. V době světové 🠚

16 Srov. Tchaidze a Westin (2010, s. 6–9).

Scientia et Societas » 2/10 67

Odborné stati

{5/8}

🠚 Tabulka č. 13 » Podíly složek poptávky v České republice (v % HDP, běžné ceny)

2005 2006 2007				2008	2009
Soukromá spotřeba	49,1	48,5	47,7	49,7	50,6
Veřejná spotřeba	22,1	21,3	20,3	20,4	22,1
Tvorba hrubého fixního kapitálu	24,9	24,7	25,2	23,9	22,7
Vývoz	72,2	76,4	80,1	77,1	69,5
Dovoz	69,0	73,0	75,1	72,5	63,8
Saldo ZO	3,2	3,4	5,0	4,6	5,7

Poznámka: Soukromá spotřeba = výdaje domácností a neziskových institucí na konečnou spotřebu. Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

recese to byly právě prudké výkyvy ve spotřebě, investicích a zahraničním obchodě, které vedly k silnému propadu HDP. Celková poptávka obsa- huje domácí poptávku (výdaje domácností a vlád- ních institucí na konečnou spotřebu a tvorba hru- bého kapitálu) a saldo vývozů a dovozů zboží a služeb.17 Vývoj jednotlivých segmentů poptávky je ovlivněn mnoha různorodými faktory, které mění její strukturu a determinují růst HDP.

Struktura poptávky české ekonomiky se vyzna- čuje relativně nízkým podílem soukromé spotřeby, který se snížil z téměř 52 % v roce 2001 na 47,7 % v roce 2007 a teprve v letech 2008 a 2009 se začal zvyšovat v důsledku předstihu růstu soukromé spotřeby před HDP v roce 2008 a nižšího poklesu spotřeby domácností než HDP v roce 2009. V tom- to roce se rovněž zvýšil podíl veřejné spotřeby. Na- proti tomu se snížil podíl investic do fixního kapi- tálu a podíl vývozu a dovozu. Kladné saldo zahraničního obchodu se zbožím a službami se v roce 2009 dostalo na vysokou úroveň 5,7 % HDP18 (viz tabulka 13).

V mezinárodním srovnání s vyspělými západ- ními zeměmi (a rovněž v rámci středoevropského regionu) se struktura české poptávky vyznačuje vyšším podílem investic a zahraničního obchodu a nízkým podílem soukromé spotřeby. Podíl sou- kromé spotřeby je ve skupině EU-15 relativně sta- bilní a v roce 2008 činil 57,2 %, ovšem při znač- ných rozdílech mezi zeměmi — od 32,4 % v Lucembursku do 72,5 % v Řecku.19 Nízký podíl soukromé spotřeby na HDP měly v roce 2008 se- verské země jako Norsko (38,8 %), Švédsko (46,5 %) či Dánsko (48,7 %). Důvodem byl relativ- ně vysoký podíl veřejné spotřeby a přebytek ob- chodní bilance. Podíl tvorby hrubého fixního kapi- tálu v České republice poklesl z téměř 25 % v roce 2005 na 22,7 % v roce 2009. V EU-15 se podíl inves- tic do fixního kapitálu pohyboval kolem 20 % a v roce 2009 klesl na 18,9 %. V některých člen- ských zemích EU byl pokles investiční míry výraz- ný v důsledku silného propadu investiční aktivity v době recese (to se týká zejména pobaltských zemí, Irska a Španělska).

17 V národním účetnictví se celková poptávka rovná hrubému domácímu produktu a platí rovnice: HDP = C + I + (X – M), kde C = celková konečná spotřeba, I = tvorba hrubého kapitálu, X = vývoz, M = dovoz.

18 Relativně vysoké kladné saldo zahraničního obchodu znamená, že podíl domácí poptávky (konečné spotřeby a investic) je o to- to saldo nižší než 100. V případě, že saldo zahraničního obchodu je záporné a relativně vysoké, podíl ostatních složek poptávky je o toto saldo vyšší než 100. V mezinárodním srovnávání nelze proto vždy mechanicky srovnávat podíly spotřeby a investic.

19 Lucemburský případ je výjimečný, protože jeho HDP zahrnuje i mzdy zahraničních pracovníků, z nichž se hradí soukromá spo- třeba v jiných (zejména sousedních) zemích. Kromě toho Lucembursko vykazovalo v roce 2008 enormně vysoký přebytek za- hraničního obchodu se zbožím a službami (přes 30 % HDP). Řecký podíl byl mimo jiné ovlivněn i značným záporným saldem za- hraničního obchodu (10 % HDP).

68 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Země s vysokým podílem soukromé spotřeby mají většinou nízkou investiční míru. Mezinárodní srovnání nicméně vyžaduje opatrnost, protože údaje, které vycházejí z národních cen dané země, odrážejí její cenové relace a nejsou proto s ostatní- mi zeměmi plně srovnatelné. Objektivnější infor- mace vycházejí z propočtů v mezinárodních ce- nách, v nichž jsou složky poptávky vyjádřeny pomocí jejich parit kupní síly. Tyto výpočty jsou obsaženy v mezinárodních srovnávacích progra- mech prováděných OECD a Eurostatem.

Růst složek poptávky závisí na mnoha různo- rodých faktorech (vnitřních i vnějších), jejichž proměnlivost působí také na změnu struktury. Ně- které segmenty (např. soukromá spotřeba) jsou stabilnější, zatímco zásoby či investice do fixního kapitálu jsou více proměnlivé. Zahraniční obchod je kromě vnitřních faktorů silně ovlivněn vývojem ve světě a poptávkou v zemích hlavních obchod- ních partnerů.

Vývoj hlavních složek poptávky v České re- publice se v letech 2005–2008 vyznačoval vysokou růstovou dynamikou zahraničního obchodu. Vý- vozy se průměrně ročně zvyšovaly o 12,1 % a do- vozy o 9,6 %. Díky předstihu růstu vývozů před dovozy došlo k přebytkům obchodní bilance. Cel- kové domácí konečné užití HDP (konečná spotře-

ba a tvorba hrubého kapitálu) se zvyšovalo prů- měrně ročně o 3,4 %, tedy výrazně pomaleji než HDP (5,5 %), což oslabilo růst dovozů a přispělo ke zlepšení vnější ekonomické rovnováhy.

V roce 2008 se silně zpomalil růst všech po- ptávkových komponent (jedinou výjimkou byla veřejná spotřeba) a investice již přešly do zápor- ných hodnot. Zahraniční obchod si za celý rok udr- žel relativně slušné růstové tempo, ale jen díky vý- voji v prvním pololetí roku. Ve 4. čtvrtletí vývoz zboží a služeb již reálně klesl o 8,7 % a dovoz o 5,3 %. Soukromá spotřeba vzrostla o 3,5 % a sta- la se tahounem růstu HDP na poptávkové straně. Výrazně nižší přírůstek zásob v roce 2008 proti roku 2007 vedl k silnějšímu poklesu tvorby hrubé- ho kapitálu (-3,1 %) proti tvorbě hrubého fixního kapitálu (-1,5 % — viz tabulka 14).

V roce 2009 nepatrně poklesla soukromá spo- třeba (výdaje domácností na konečnou spotřebu) a nebyla tak výrazněji zasažena recesí ekonomiky (i přes rostoucí nezaměstnanost a zhoršující se příjmovou situaci domácností). Příčinami mohly být nízká míra inﬂace, pokles míry úspor domác- ností a menší obavy z budoucnosti. To odlišovalo průběh recese v České republice od vývoje v řadě zemí EU, kde se právě pokles soukromé spotřeby významně podílel na poklesu HDP. Drastický po-

Tabulka č. 14 » Růst hlavních složek užití HDP v České republice (stálé ceny předchozího roku, v %)

2005 2006 2007				2008	2009
HDP	6,4	7,0	6,1	2,3	-4,1
Domácí poptávka	1,8	5,6	5,2	1,1	-3,8
Konečná spotřeba	2,6	4,0	3,7	2,7	1,2
Soukromá spotřeba	2,6	5,2	4,8	3,5	-0,2
Veřejná spotřeba	2,9	1,2	0,7	1,0	4,4
Tvorba hrubého kapitálu	-0,6	10,2	9,3	-3,1	-17,9
Tvorba hrubého fixního kapitálu	1,8	6,0	10,8	-1,5	-8,3
Vývoz	11,8	16,2	15,0	5,7	-9,9
Dovoz	5,2	14,7	14,2	4,3	-9,9

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010) 🠚

Scientia et Societas » 2/10 69

Odborné stati

{5/8}

🠚 kles soukromé spotřeby zaznamenaly země, které se vyznačovaly značnou makroekonomickou ne- rovnováhou (pobaltské republiky, Bulharsko, Ru- munsko a Maďarsko). Je však možné, že ke zvýše- ní míry úspor českých domácností dojde v roce 2010, což by oslabilo růst soukromé spotřeby v tomto roce.

Investice do fixního kapitálu spolu se změnou zásob patřily k hlavním slož- kám poptávky, které v roce 2009 snížily HDP (celkově o 4,5 procentního bodu).

Pozitivní vliv na ekonomický růst měla veřejná spotřeba, u níž v roce 2009 došlo k růstu o 4,4 % (proti růstu pouze o 1 % v roce 2008). Výdaje vlád- ních institucí na konečnou spotřebu tak byly prak- ticky jedinou složkou poptávky, která tlumila pro- pad HDP. Vzhledem ke zhruba pětinovému podílu veřejné spotřeby na HDP její růst vytvořil příspě- vek k růstu HDP ve výši 0,9 procentního bodu. Nutno si však uvědomit, že podpora poptávky ces- tou růstu veřejných výdajů značně zvýšila vládní deficit a dluh, a může být tudíž pouze krátkodobá. Recese ekonomiky se výrazně podepsala na propadu investic do fixního kapitálu, který nastal již v roce 2008 počínaje jeho druhým čtvrtletím. V roce 2009 pokles investiční aktivity dále zesílil a tvorba hrubého fixního kapitálu se meziročně snížila o 8,3 %. V EU-27 byl tento pokles ještě větší (-11,5 %). V České republice nejvíce poklesly náku-

py dopravních prostředků (-22,7 %) a investice do ostatních strojů a zařízení (-19,8 %). Investice do bydlení po silném růstu v roce 2007 (o 35,6 %) kle- saly v roce 2008 i 2009 (o 7,2 a 10,7 %). Snížení in- vestiční aktivity bylo způsobeno mnoha faktory: nejistou budoucností, snížením zisků mnoha nefi- nančních podniků, nevyužitím výrobních kapacit, přehodnocením investičních záměrů, poklesem hypotečních úvěrů a slabším přílivem zahranič- ních investic. Hluboký pokles investic bude mít ne- gativní dopad na potenciální produkt a budoucí růst.

Změna zásob se vyznačuje značnými výkyvy, které ovlivňují hospodářský cyklus. V době recese dochází k čerpání ze zásob a snížené zásoby mo- hou významným způsobem prohloubit pokles HDP. To se potvrdilo i v případě České republiky v roce 2009, kdy změna zásob ve srovnatelných ce- nách snížila HDP o 2,5 procentního bodu. Převáž- nou část poklesu HDP je tak možné připsat na účet snižování zásob. To je ostatně jev typický i pro vět- šinu ekonomik v recesi, kdy nedostatečná poptáv- ka a nejistý výhled vedou výrobce i odběratele k čerpání ze zásob a teprve v době trvalejšího oži- vení je možné očekávat růst zásob, který se stává důležitým růstovým faktorem. Investice do fixního kapitálu spolu se změnou zásob tak patřily k hlav- ním složkám poptávky, které v roce 2009 snížily HDP (celkově o 4,5 procentního bodu).

Vliv zahraničního obchodu na růstovou dyna- miku české ekonomiky je významný vzhledem k vysokému podílu vývozu a dovozu zboží a slu- žeb na HDP. Vliv zahraničního obchodu na růst HDP je dán na jedné straně reálným růstem vývo- zů (faktor růstu HDP, protože vyvezené zboží a služby musely být v domácí ekonomice vyrobe- ny) a na druhé straně reálným růstem dovozů (fak-

tor, který snižuje růst HDP — v národním účetnic- tví jsou dovozy chápány jako záporná produkce). V souhrnu je důležitá změna salda zahraničního obchodu ve srovnatelných cenách, která na straně poptávky spolu se změnami domácí poptávky ovlivňuje reálný růst HDP. V případě, že se zvyšu- je kladné saldo nebo snižuje záporné saldo bilance zboží a služeb, zahraniční obchod působí na růst HDP pozitivně.

Příznivý vývoj zahraničního obchodu v letech 2005–2008 s rostoucím přebytkem obchodní bilan- ce posiloval růstovou dynamiku české ekonomiky.

70 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

Tabulka č. 15 » Tvorba a užití HDP (b. c., mld. Kč, % HDP)

	2005	2006	2007	2008	2009
		V mld. Kč
HDP	2983,9	3222,4	3535,5	3689,0	3627,2
Domácí poptávka	2889,2	3112,0	3359,7	3521,0	3419,6
Saldo ZO	94,7	110,3	175,8	168,0	207,5
zboží	59,4	65,1	120,6	100,7	180,6
služby	35,3	45,2	55,2	67,3	27,0
		V % HDP
Saldo ZO	3,2	3,4	5,0	4,6	5,7
zboží	2,0	2,0	3,4	2,7	5,0
služby	1,2	1,4	1,6	1,8	0,7

Pramen: ČSÚ — čtvrtletní národní účty (březen 2010)

V mld. Kč

Saldo běžných transakcí s nerezid. (S – I)

Hrubé národní Tvorba hrubého úspory (S) kapitálu (I)

Konečná spotřeba

Hrubý disp. důchod (HDD)

Tabulka č. 16 » Hrubý disponibilní důchod, hrubé národní úspory a tvorba hrubého kapitálu v České republice (v mld. Kč, b. c.)

2005	2837,1	2122,9	714,2	766,2	-52,0
2006	3044,2	2248,8	795,4	863,2	-67,8
2007	3268,1	2405,0	863,1	954,6	-91,5
2008	3394,2	2587,2	807,0	933,8	-126,8
2009	3381,7	2638,6	743,1	781,0	-37,9
	Míra úspor		Míra investic		Rozdíl míry úspor a investic (S – I)
			Poměrové ukazatele (v % HDP)
2005	23,9		25,7		-1,7
2006	24,7		26,8		-2,1
2007	24,4		27,0		-2,6
2008	21,9		25,3		-3,4
2009	20,5		21,5		-1,0

Pramen: ČSÚ — roční národní účty (říjen 2009) a předběžný odhad za rok 2009 podle čtvrtletních sektorových účtů (duben 2010) 🠚

Scientia et Societas » 2/10 71

Odborné stati

{5/8}

🠚 V roce 2005 se zahraniční obchod s příspěvkem 4,6 procentního bodu (více než 70 % přírůstku HDP v tomto roce) stal tahounem růstu na poptáv- kové straně ekonomiky. V letech 2006 a 2007 za- hraniční obchod přidal k růstu HDP 1,6 a 1,1 pro- centního bodu. V roce 2008 se zpomaluje růst konečné spotřeby a klesá tvorba hrubého kapitálu a zahraniční obchod se stává opět hlavním růsto- vým faktorem na straně poptávky. Za celý rok 2008 zahraniční obchod přidal k růstu HDP 1,3 procent- ního bodu (více než 60 % přírůstku HDP). Tlumicí účinky posíleného kurzu koruny a zhoršené za- hraniční poptávky se na výsledcích zahraničního obchodu projevily až v posledním čtvrtletí roku 2008, kdy pokles čistého vývozu ve srovnatelných cenách snižoval růst HDP. V roce 2009 příspěvek čistého vývozu zboží a služeb k růstu HDP zůstal záporný a snížil HDP o 0,4 p. b.20

5. Makroekonomická rovnováha

Makroekonomická nerovnováha představuje váž- ný problém velkého počtu zemí světa a je pokládá- na za jednu z příčin hluboké recese světového hos- podářství. Je projevem nesouladu mezi národními úsporami a domácími investicemi, který se v podmínkách volného pohybu kapitálu a dostat- ku zdrojů v letech expanze světové ekonomiky vy- rovnával bez velkých otřesů světové ekonomiky. Důsledkem však byl vznik značných nerovnováh a závislost řady zemí na zahraničním financování. Finanční krize narušila tok kapitálu od zemí s pře- bytkem úspor k deficitním zemím a prohloubila krizi v zemích se značnými schodky běžného účtu platební bilance. Některé země se neobešly bez zá- chranné pomoci ze strany mezinárodních organi- zací. Potřeba snížení značných nerovnováh se tak ukázala jako vážný celosvětový problém.

5.1 Vztah nabídky a poptávky

Z hlediska zahraničního obchodu se zbožím a službami je pro makroekonomickou rovnováhu klíčový vztah mezi domácí nabídkou (HDP) a do- mácí poptávkou (konečná spotřeba a tvorba hru- bého kapitálu). K nerovnováze dochází, když země více statků a služeb užívá než vytváří (domá- cí poptávka převyšuje domácí nabídku). Tato me- zera musí být zaplněna dovozem převyšujícím vý- voz (čistý vývoz je záporný). V České republice byl v letech 2001–2003 zahraniční obchod se zbo- žím a službami schodkový v průměru ve výši 2,3 % HDP. Od roku 2005 začala být obchodní bilance přebytková a zahraniční obchod pozitivně ovlivňo- val vnější ekonomickou rovnováhu a běžný účet platební bilance. Tato významná změna byla vý- sledkem silného přílivu přímých zahraničních in- vestic a exportní expanze podniků pod zahraniční kontrolou. V roce 2009 dosáhl čistý vývoz 5,7 % HDP (viz tabulka 15) a na vysoký přebytek působil snížený dovoz a příznivý vývoj směnných relací.

V mezinárodním srovnání se skupinou středo- evropských nových členských zemí EU pouze Čes- ká republika vykazovala v celém období 2005–

–2009 přebytek výkonové bilance. Maďarsko přešlo do aktivní obchodní bilance až v letech 2007–2009 v důsledku úsporných opatření a útlumu poptáv- ky. Slovensko dosáhlo relativně malého kladného salda až v roce 2009.

5.2 Vztah úspor a investic

Mezera mezi domácí nabídkou a poptávkou sice významným způsobem ovlivňuje makroekono- mickou rovnováhu, ale pro úplnější obraz je důle- žité tento vztah doplnit o vlivy rozdělování důcho- du mezi národní ekonomikou a světem a vzít v úvahu mezinárodní toky prvotních a druhotných

20 Rostoucí přebytek obchodní bilance v běžných cenách, k němuž došlo v roce 2009, se nemusí projevit v kladném příspěvku za- hraničního obchodu k růstu HDP. Významnou úlohu hrají ceny vývozu a dovozu, které se projeví ve změnách směnných relací. Reálný růst HDP je počítán ve srovnatelných cenách předchozího roku a nebere v úvahu důchodové efekty plynoucí ze změn směnných relací. Silnější pokles cen dovozu než vývozu (tedy příznivé směnné relace), který nastal v roce 2009, se projeví v tom, že dovozy ve srovnatelných cenách klesají pomaleji než v běžných cenách a snižují více růst HDP.

72 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

důchodů. Tyto vlivy působí na výši národního dis- ponibilního důchodu a jeho užití na spotřebu a úspory. Vztah národních úspor a investic, který se projeví v saldu běžného účtu platební bilance, umožňuje komplexněji posoudit makroekonomic- kou rovnováhu.21 Základní domácí příčinou schod- ku běžného účtu platební bilance jsou nedostateč- né národní úspory ve vztahu k investicím, protože jejich záporná mezera (úspory minus investice) musí být financována zahraničními zdroji.

Česká republika vykazovala v celém období 2005–2009 přebytek výkonové bi- lance. Maďarsko přešlo do aktivní obchodní bilance až v letech 2007–2009 v důsledku úsporných opatření a útlumu poptávky. Slovensko dosáhlo rela- tivně malého kladného salda až v roce 2009.

Česká republika patří k zemím s vyšší mírou národních úspor. Na jejím vzestupu v letech 2004–2007 (viz tabulka 16) se podílely rostoucí hrubé úspory nefinančních podniků a vládních in-

stitucí (s příznivým dopadem na pokles deficitu běžného účtu platební bilance). V roce 2009 se však míra úspor výrazněji snížila v důsledku silné- ho poklesu úspor vládního sektoru. Míra investic zaznamenala podobné změny jako míra úspor (růst v letech 2005–2007 a pokles v roce 2008 a 2009). Silný pokles investic v roce 2009 snížil zá- pornou mezeru mezi úsporami a investicemi na pouhé 1 % HDP. České národní úspory jsou však stále nedostatečné k financování investic a tato mezera musí být kryta zahraničními zdroji.

V mezinárodním srovnání patří míra národ- ních úspor v České republice k mírně vyšším proti průměru EU-15. Ve skupině středoevropských zemí byla v roce 2008 česká míra úspor nižší než slovinská a zhruba stejná jako slovenská. V EU-15 je míra úspor dlouhodobě značně stabilní (kolem

20 % HDP) a téměř se rovná míře investic, z čehož vyplývá i vyrovnaný běžný účet platební bilance. Nové členské země EU, které jsou na nižší ekono- mické úrovni, nejsou většinou schopny generovat dostatečné úspory a při značné investiční potřebě jsou odkázány na zahraniční zdroje financování. V době finanční krize a recese se ukázala tato zá- vislost značně nebezpečná a země jako pobaltské republiky, Bulharsko a Rumunsko s enormními schodky běžného účtu potřebovaly záchranné ba- líčky od mezinárodních organizací a EU.

Hodnocení makroekonomické rovnováhy je možné podrobněji analyzovat podle jednotlivých institucionálních sektorů, jejich schopnosti gene-

rovat úspory a jejich investiční aktivity. Z tohoto hlediska se význam sektorů v čase mění. To se ukázalo i v době recese české ekonomiky v roce 2009, kdy pro udržení makroekonomické rovnová- hy se stal klíčovým vývoj úspor a investic v sektoru nefinančních podniků, zatímco vládní instituce se propadly do velké nerovnováhy. Různá síla často protichůdných faktorů ve svém souhrnném půso- bení udržela na nízké úrovni zápornou mezeru mezi úsporami a investicemi a tím i schodek běž- ného účtu.

Nefinančními podniky mohou být podniky soukromé, veřejné a podniky pod zahraniční kont- rolou. Vytvářejí převážnou část výrobků a služeb pro trh za účelem dosahování zisku. Jejich úloha je pro národní hospodářství klíčová. Základním zdro-

jem úspor u nefinančních podniků je jejich pro- 🠚

21 Platí rovnice: S – I = CAB, kde S = národní úspory, I = tvorba hrubého kapitálu (investice), CAB = saldo běžných transakcí rezi- dentů s nerezidenty (current account balance). CAB zahrnuje tři hlavní složky: saldo vývozu a dovozu zboží a služeb (X – M), saldo prvotních důchodů (NY) a saldo běžných transferů (NCT) mezi rezidenty a nerezidenty, CAB = (X – M) + NY + NCT.

Scientia et Societas » 2/10 73

Odborné stati

{5/8}

🠚 Tabulka č. 17 » Saldo vládního sektoru a vládní dluh (v % HDP)

	2005	2006	2007	2008	2009
Saldo vládního sektoru	-3,6	-2,6	-0,7	-2,7	-5,9
Vládní dluh	29,7	29,4	29,0	30,0	35,4

Pramen: ČSÚ — Notifikace vládního deficitu a dluhu (duben 2010)

vozní přebytek. Jde o jakýsi zisk nefinančních podniků, který podléhá procesům prvotního a dru- hotného rozdělování. Výsledkem jsou disponibilní důchody, které se rovnají úsporám tohoto sektoru. Jejich narůst byl v roce 2009 pozoruhodný, pro- tože se zvýšily ze 457,6 mld. Kč v roce 2008 na 618,5 mld. Kč v roce 2009. Důvodem byl mírný růst provozního přebytku, ale zejména silný pokles vý- dajových důchodů z vlastnictví (zejména šlo o re- investované zisky a dividendy do zahraničí) a běž- ných daní. Při značném poklesu tvorby hrubého kapitálu se vztah mezi úsporami a investicemi do- stal ze záporných hodnot v předcházejících letech (-80,3 mld. Kč v roce 2008) do velmi vysoké klad- né hodnoty v roce 2009 (216,7 mld. Kč) a sektor nefinančních podniků byl schopen poskytovat půjčky ostatním sektorům. Přestože rok 2009 byl krizový a došlo k poklesu hrubé přidané hodnoty vytvořené v tomto sektoru, hrubý provozní přeby- tek se nesnížil a míra zisku22 se dokonce zvýšila (ze 44,9 % v roce 2008 na 46,5 % v roce 2009). Pří- činou byl relativně velký pokles náhrad zaměst- nancům (o 4,8 %), který v procesu prvotního roz- dělení hrubé přidané hodnoty umožnil velmi mír- né zvýšení provozního přebytku.

Sektor vládních institucí se stal hlavním viní- kem makroekonomické nerovnováhy v roce 2009 a jen díky výraznému zlepšení vztahu úspor a in- vestic v sektoru nefinančních podniků zůstává cel- ková makroekonomická rovnováha české ekono- miky na přijatelné úrovni. Hrubé úspory vládního sektoru dramaticky poklesly ze 135,2 mld. Kč v ro-

ce 2008 na -33,2 mld. Kč v roce 2009 a vůbec popr- vé v období od roku 1995, za které máme srovna- telné údaje, se dostaly do záporných hodnot. Důvodem byl silný pokles disponibilních důchodů vládních institucí (způsobený poklesem běžných daní a sociálních příspěvků při nárůstu sociálních dávek) doprovázený růstem výdajů na konečnou spotřebu (veřejná spotřeba). Přitom tvorba hrubé- ho kapitálu vládního sektoru v roce 2009 vzrostla. Tento protichůdný vývoj úspor a investic se musel projevit v silně narůstající záporné mezeře mezi úsporami a investicemi, která se vyšplhala na 229,7 mld. Kč. Výsledkem byly enormní čisté vý- půjčky vládního sektoru23, podle nichž se posuzu- je maastrichtské kritérium plnění vládního deficitu ve výši 3 % HDP. Zatímco v letech 2006–2008 se vládní deficit dostal pod hranici tohoto kritéria, v roce 2009 dosáhl vysoké hodnoty 5,9 % HDP (viz tabulka 17). Výrazně se tak zvýšil vládní dluh, a i když v % HDP je stále v mezinárodním srovná- ní na relativně nízké úrovni, nebezpečnou se stává tendence rychle rostoucích závazků vládních insti- tucí. Základním zdrojem makroekonomické ne- rovnováhy české ekonomiky se tak stává vládní sektor. Velmi závažnou otázkou zůstává udržitel- nost veřejných rozpočtů, která se bude zhoršovat splácením dluhu a rostoucími výdaji na penze a zdravotnictví v důsledku stárnutí obyvatelstva.

V tradičním pojetí by to měly být domácnosti, které vytvářejí přebytek úspor nad investicemi a jsou tak schopny poskytovat volné zdroje ostat- ním sektorům (nefinančním podnikům a vládní-

22 Míra zisku nefinančních podniků je počítaná jako podíl hrubého provozního přebytku na hrubé přidané hodnotě.

23 Čisté výpůjčky vládního sektoru (vládní deficit) jsou kromě záporné mezery mezi úsporami a investicemi ovlivněny saldem kapi- tálových transferů.

74 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

mu sektoru). České domácnosti tuto úlohu neplni- ly a teprve v posledních letech v důsledku rostoucí míry úspor domácností se záporná mezera mezi úsporami a investicemi mění v kladnou. Nicméně schopnost domácností poskytovat půjčky ostatním sektorům je stále malá. V roce 2009 v důsledku útlumu ekonomické aktivity klesala i tvorba úspor a hrubé úspory domácností poklesly z 207,2 mld. Kč v roce 2008 na 187,1 mld. Kč v roce 2009. Sektor domácností zpravidla v důsledku rostoucí neza- městnanosti a nejistoty v době recese zvyšuje sklon k úsporám. Tato tendence se však v roce 2009 v případě českých domácností neprojevila a míra úspor domácností poklesla z 10,4 % v roce 2008 na 9,5 % v roce 2009.24 To zvýšilo sklon ke spotřebě a pomohlo k tomu, že soukromá spotřeba v roce 2009 prakticky stagnovala.

5.3 Běžný účet platební bilance

Česká ekonomika se vyznačovala přijatelnou mí- rou makroekonomické nerovnováhy, která byla příznivě ovlivněna vývojem zahraničního obcho- du se zbožím a službami, jehož saldo přešlo do kladných hodnot. Bilance zboží vykazuje od roku 2005 přebytky, které se až do roku 2007 zvyšovaly a teprve v roce 2008 poklesly (ze 120,6 mld. Kč v roce 2007 na 100,7 mld. Kč v roce 2008). V roce 2009 byl dosažen rekordní přebytek ve výši 180,5 mld. Kč (5 % HDP). Tendence stoupajícího

přebytku v bilanci služeb byla v roce 2009 přeruše- na a kladné saldo bilance služeb v důsledku recese prudce pokleslo ze 67,3 mld. Kč v roce 2008 na 27 mld. Kč v roce 2009. Celková bilance zboží a služeb podle národních účtů měla rostoucí ten- denci a v roce 2009 se dostala na rekordní hodnotu 207,5 mld. Kč (5,7 % HDP).

Naproti tomu silně narůstalo záporné saldo bi- lance výnosů, které vzrostlo ze 143,4 mld. Kč v ro- ce 2005 na 230,9 mld. Kč v roce 2009. Důvodem byl sílící odliv prvotních důchodů ve formě repatri- ovaných dividend, reinvestovaných zisků a mezd zahraničních pracovníků. Od roku 2005 byla ros- toucí záporná bilance výnosů prakticky jedinou příčinou deficitu běžného účtu a převyšovala pozi- tivní vliv obchodní bilance a bilance služeb. Vliv běžných převodů byl až do roku 2005 pozitivní, ale nepříliš významný. Po vstupu České republiky do EU se zvýšily odvody placené do rozpočtu EU a v letech 2006–2009 bylo saldo běžných převodů záporné.

Na změně struktury běžného účtu České re- publiky se významně podílely dopady přílivu pří- mých zahraničních investic (PZI) na obchodní bilanci a bilanci výnosů. Exportně orientované podniky pod zahraniční kontrolou zvyšovaly vývo- zy a obchodní bilance se od roku 2005 dostala do přebytku. Tomuto vývoji napomohl i vstup České republiky do EU. Na druhé straně postupně narůs- tal odliv prvotních důchodů do zahraničí ve formě

Tabulka č. 18 » Bilance běžného účtu České republiky a jeho složek (v % HDP)

	Běžný účet	Obchodní bilance	Bilance služeb	Bilance výnosů	Běžné převody
2005	-1,3	2,0	1,2	-4,8	0,2
2006	-2,4	2,0	1,4	-5,2	-0,6
2007	-3,2	3,4	1,4	-7,2	-0,8
2008	-0,6	2,8	1,8	-4,7	-0,5
2009	-1,0	5,0	0,7	-6,4	-0,4

Pramen: ČNB — statistika platební bilance (březen 2010); vlastní výpočty 🠚

24 Míra úspor domácností je počítaná jako podíl hrubých úspor domácností na jejich hrubém disponibilním důchodu.

Scientia et Societas » 2/10 75

Odborné stati

{5/8}

🠚 dividend a reinvestovaných zisků a zvyšoval se schodek bilance výnosů. Salda bilance výnosů v členění na výnosy z práce a investic ukazují, že s růstem podílu PZI na výdajích bilance výnosů se zvyšuje i jejich podíl na celkovém záporném vý- sledku bilance. Vliv ostatních investic byl v posled- ních letech pozitivní a portfoliových investic zane- dbatelný. Náklady na práci cizinců značně kolísají, ale v roce 2009 se proti roku 2008 snížily. Z hledis- ka výdajů spojených s PZI (představujících výnosy pro zahraniční investory) jsou dominantní reinves- tice a dividendy a trvale nejméně významnou po- ložkou úroky. Dlouhodobý posun od reinvestic k dividendám je jasně patrný. V roce 2001 byly více než tři čtvrtiny zisku reinvestovány, zatímco v roce 2008 již jen 42,5 % a větší část odplynula do zahraničí ve formě dividend.

Tento protichůdný vývoj bilance obchodu a bi- lance výnosů se projevil ve vývoji běžného účtu platební bilance, jehož schodek vykazoval výky- vy dané meziročními změnami v bilanci zboží, slu- žeb a výnosů.25 V roce 2008 a 2009 se dostal na vel- mi nízkou úroveň 0,6 a 1 % HDP (viz tabulka 18). V mezinárodním srovnání patří Česká repub- lika k zemím s relativně nízkou vnější ekonomic- kou nerovnováhou, protože v době před krizí měly nové členské země EU vysoké deficity běžného účtu, které se v případě Rumunska, Litvy, Lotyšska a Bulharska pohybovaly mezi 12 a 24 % HDP. U ze- mí s enormně vysokými deficity nebylo možné v době finanční krize tak vysoké schodky financo- vat a byly nezbytné záchranné balíčky ze strany Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie. Poskytnutí těchto půjček však bylo podmíněno re- striktivní makroekonomickou politikou, která sní- žila domácí poptávku a deficity veřejných financí. V důsledku toho se prudce snížily dovozy a zlepši- la vnější rovnováha. Změny byly nejvýraznější u zemí s dřívějšími vysokými schodky běžného účtu. Bilance běžného účtu se v roce 2009 dokon-

ce stala přebytkovou v případě pobaltských zemí a Maďarska. U pobaltských zemí pomohlo i výraz- né zlepšení bilance výnosů (snížení odlivu prvot- ních důchodů ve formě reinvestovaných zisků a di- vidend). Zlepšení makroekonomické rovnováhy však bylo u těchto zemí dosaženo za cenu drama- tického propadu HDP, a to jak v oblasti konečné spotřeby, tak v oblasti investic. V době recese vět- šina nových členských zemí EU schodek běžného účtu snížila.

7. Závěr

Česká ekonomika se v letech 2005–2007 vyznačo- vala vysokou růstovou dynamikou a relativní mak- roekonomickou stabilitou. Vývoj v roce 2008 a 2009 přinesl postupné stále větší zhoršování pod- mínek hospodářského vývoje a česká ekonomika se na přelomu roku 2008 a 2009 dostala do silné recese. V roce 2009 HDP reálně poklesl o 4,2 % a negativní stránky recese se projevily především v rostoucí nezaměstnanosti, silném nárůstu vlád- ního deficitu a dluhu a propadu investiční aktivity. Nepříznivý vývoj v těchto oblastech bude ovlivňo- vat vývoj české ekonomiky i v budoucích letech.

Hodnocení ekonomické výkonnosti by nemělo být založeno pouze na ukazateli HDP, ale mělo by se opírat i o alternativní ukazatele obsažené v systému národních účtů, jako jsou ukazatele typu čisté produkce, národního důchodu, reálného domácího důchodu. Hrubý národní důchod, kte- rý zohledňuje přesuny prvotních důchodů mezi národní ekonomikou a světem, se vyvíjel méně příznivě než HDP, protože ztráta prvotních důcho- dů narůstala a v posledních letech dosahovala té- měř 6 % HDP. Reálný hrubý domácí důchod (RHDD), který je ovlivněn směnnými relacemi, rostl v letech 2005, 2006 a 2008 pomaleji než HDP a naopak pokles ekonomického výkonu české eko- nomiky byl v roce 2009 podle RHDD mírnější

25 ČNB revidovala údaje za rok 2008 na základě zpřesněných údajů ČSÚ o zahraničním obchodu a statistik zaměstnanosti zahra- ničních pracovníků. Do revizí byly též promítnuty výsledky ročního šetření o přímých zahraničních investicích a úvěrových vzta- xxxx podnikové sféry. V důsledku toho se značně snížilo záporné saldo bilance výnosů za rok 2008 a dříve publikovaný schodek běžného účtu ve výši 3,1 % HDP se snížil na 0,6 % HDP.

76 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{5/8}

(pouze 2,6 % proti propadu HDP o 4,2 %). Rozdíly mezi růstem HDP a RHDD byly poměrně značné. Zatímco ve struktuře ekonomické aktivity na straně nabídky byl v české ekonomice v roce 2008 klíčový pozitivní příspěvek průmyslu, v roce 2009 se situace dramaticky mění a celý propad hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství o 4,4 % je možné připsat průmyslu. Klíčovým zdrojem ekonomické dynamiky byla souhrnná produkti- vita faktorů (práce a kapitálu), která přispěla v le- tech 2005–2008 téměř ze tří čtvrtin k růstu reálné- ho HDP. Prakticky celý pokles HDP v roce 2009 je možné připsat propadu souhrnné produktivity

faktorů.

Na straně poptávky měl silný vliv na růst HDP vývoj domácí konečné poptávky. Vliv zahraniční- ho obchodu na růstovou dynamiku se v letech 2005–2008 změnil na výrazně pozitivní. Mimořád- ně vysoký příspěvek zahraničního obchodu k růs- tu HDP byl zaznamenán v roce 2005 a 2008. Na-

opak v roce 2009 byl příspěvek zahraničního obchodu mírně záporný. V roce 2009 pokračoval pozitivní růst veřejné spotřeby, který zmírnil hloubku recese, a naopak prudce poklesla tvorba hrubého kapitálu, zejména zásob, která snížila HDP o 4,5 procentního bodu.

Makroekonomická rovnováha posuzovaná na základě vztahu mezi domácí nabídkou (HDP) a do- mácí poptávkou a na základě vztahu mezi úspora- mi a investicemi vykazovala v letech 2005–2009 zlepšující se tendenci. To se projevilo ve vývoji schodku běžného účtu, který se snížil na 0,6 a 1 % HDP v letech 2008 a 2009. Změnila se struktura běžného účtu tím, že narůstalo kladné saldo výko- nové bilance (bilance zboží a služeb) a naproti tomu se zvyšovaly schodky bilance výnosů. Česká republika vykazovala v letech 2005–2009 nejnižší deficit běžného účtu z nových členských zemí EU a byla tak v době světové finanční krize méně zra- nitelná.

LITERATURA A PRAMENY

1. Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky: Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2007–2008. Praha, Linde, 2009

2. ČNB: Statistika platební bilance. Praha, Česká národní banka, 2010

3. ČSÚ: Evropský systém účtů — ESA 1995. Praha, Český statistický úřad, 2000

4. ČSÚ: Roční národní účty ČR. Praha, Český statistický úřad, 2010

5. ČSÚ: Čtvrtletní národní účty ČR. Praha, Český statistický úřad, 2010

6. ECFIN: Statistical Annex of European Economy. Spring 2010. Luxembourg, European Commission, Di- rectorate General ECFIN — Economic and Financial Affairs, 2010 (a)

7. ECFIN: Economic Forecast. Spring 2010. Luxembourg, European Commission, Directorate General EC- FIN — Economic and Financial Affairs, 2010 (b)

8. Eurostat: National Accounts (database). Luxembourg, Eurostat, 2010 (a)

9. Eurostat: Structural Indicators (database). Luxembourg, Eurostat, 2010 (b)

10. Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxxxx, S. a kol.: Where Have All the Shooting Stars Gone? Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, WIIW Current Analyses and Forecast, No. 4, 2009

11. Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, P., Xxxxxxxxxx, M., Xxxxxx, J., Xxxxxxx, S. a kol.: Crisis Is Over, but Problems Loom Ahead. Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, WIIW Current Analyses and Forecast, No. 5, 2010

12. MF ČR: Makroekonomická predikce České republiky. Praha, Ministerstvo financí ČR, leden 2010

13. MMF: World Economic Outlook. Washington, D. C., International Monetary Fund, různá vydání

14. MMF: 2009 Global Financial Stability Report. Washington, D. C., International Monetary Fund, 2009

15. OECD: Main Economic Indicators. Paris, OECD, různá vydání

16. OECD: OECD Economic Outlook. Paris, OECD, různá vydání 🠚

Scientia et Societas » 2/10 77

Odborné stati

{5/8}

🠚 17. Xxxxxxxx, V.: Makroekonomická rovnováha české ekonomiky v letech 1995 až 2005. Politická ekono- mie, 2006, č. 6, s. 742–761

18. Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, R., Zamrazilová, E., Xxxxx, M., Žďárek, V.: Česká ekonomika po vstupu do EU. Politická ekonomie, 2008, č. 3, s. 291–317

19. Xxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, R.: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech 2005–2008. Politická ekonomie, 2010, č. 1, s. 20–50

20. Tchaidze, R., Xxxxxx, A.-M.: Czech Republic: Selected Issues Paper. Washington, D. C., International Monetary Fund, Country Report No. 10/59, 2010

21. WIIW: Handbook of Statistics 2009. Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, 2009

KLÍČOVÁ SLOVA

ekonomický růst, hrubý domácí produkt, reálný hrubý domácí důchod, souhrnná produktivita faktorů, do- mácí poptávka, zahraniční obchod, národní úspory, běžný účet

ABSTRACT

Economic growth in the Czech Republic decelerated in 2008 and a dramatic decline of economic activity took place in 2009. On the supply side the main contributing sector was industry and on the demand side the growth was pulled down by strong decline in investment. Main channel through which the crisis was initi- ated was foreign trade and a strong drop in foreign demand. Alternative indicator of national income was negatively inﬂuenced by growing outﬂow of primary incomes. Real gross domestic income indicates differ- ent results in comparison with gross domestic product because of changes in the terms of trade. Macroeconomic balance improved substantially in the ﬁeld of foreign trade and the deﬁcit on current account reached only 1 % of GDP in 2009.

KEYWORDS

economic growth, gross domestic product, real gross domestic income, total factor productivity, domestic de- mand, foreign trade, national savings, current account

JEL CLASSIFICATION

E22, E23, E24, J30, O11 🞬

78 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati {6/8}

Mezinárodní pozice české ekonomiky v dlouhodobém vývoji a změny vyvolané krizí

🞂 Xxx. Xxxxxx Xxxxxxxx, DrSc. » Centrum ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu 1

* Odstup dvou desetiletí od počátku transformace i současné otřesy vyvolané hospodářskou krizí vy- zdvihují potřebu hlubší analýzy vývoje mezinárod- ní pozice české ekonomiky a zkoumání příčin jejích změn v dlouhodobějším pohledu. V malé otevřené ekonomice jde o hledání odpovědi na otázku, nakolik její současná struktura a celkové zaměření vyhovují nově vznikajícím požadavkům na efektivní zapojení do mezinárodní dělby práce, resp. nakolik jsou nevyhnutelné hlubší změny, ja- kými bylo nutno již vícekrát projít v minulých pře- vratných dobách.

V následujícím textu jsou rámcově sledovány klíčové posuny v české ekonomice od počátku in- dustrializace v rámci bývalého Rakousko-Uherska, přes hledání nových trhů za předválečné republiky a nové změny mezinárodní pozice v prostředí so- větského bloku. Podrobněji je zkoumán proces do- hánění vyspělých ekonomik v období transforma- ce od počátku 90. let, zejména pak po vstupu do Evropské unie až po současné změny podmínek, vyvolané hospodářskou recesí. Analýza se opírá o makroekonomický pohled, přičemž se neome- zuje na běžně používané charakteristiky ekono- mického výkonu, ale používá řadu alternativních ukazatelů, s jejichž pomocí se odhalují některé méně známé stránky postupu reálné konvergence. Snahou je vyvolat diskusi o otázkách, které obna- žila světová hospodářská krize a její dopad na do- hánějící ekonomiky nových členských zemí EU.

1. Historický vývoj do pádu železné opony (Patĭila česká ekonomika pĭed 2. světovou válkou ke světové špičceẓ)

Dlouhodobý vývoj ekonomiky na území českých zemí silně ovlivňovaly mezinárodní politické zvra- ty, které měnily jejich začlenění do širších politic- kých a ekonomických celků. Politické bouře, které se přehnaly teritoriem střední Evropy, silně pozna- menaly utváření profilu české ekonomiky a její za- pojení do vnějších ekonomických vazeb. Otřesy počínající 1. světovou válkou s rozpadem Xxxxxx- ko-Uherska a vznikem samostatného Českosloven- ska, dále nové mezinárodně politické uspořádání po 2. světové válce spojené s utvářením bipolární- ho světa a konečně následující rozpad sovětského bloku znamenaly vždy mimo jiné ztrátu existují- cích trhů. Obtížné přizpůsobování nové situaci končilo leckdy dříve, než mohlo vydat své ovoce. S rozpadem trhu RVHP se průmyslově předimen- zované, avšak technicky zaostávající Českosloven- sko a oba jeho nástupnické státy vypořádávaly déle než sousední postkomunistické státy, méně zatížené deformacemi své výrobní struktury.

Industrializace, na poměry ve střední Evropě poměrně časná, se začala rozvíjet v podmínkách poměrně rozsáhlého trhu rakousko-uherské mo- narchie s jejími 50 miliony obyvatel. V této době získala ekonomika na území českých zemí určitý náskok jak před zeměmi evropského východu, tak

i jihu. Politické zvraty po 1. světové válce s ustave- 🠚

1 Stať vznikla s podporou grantu MŠMT č. 1M0524 „Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky“.

Scientia et Societas » 2/10 79

Odborné stati

{6/8}

🠚 ním samostatného československého státu si vy- nutily hledat nové místo v mezinárodní dělbě prá- ce a obsadit nové trhy jak v rámci Evropy, tak i v zámoří. Jakkoliv tento proces probíhal v první dekádě samostatného státu mimořádně úspěšně a Československo se zařadilo ve světovém měřítku do čela středně ekonomicky vyspělých zemí, Velká hospodářská krize 30. let odhalila zranitelnost této nové orientace. Na úroveň dosaženou koncem

20. let se ekonomika do rozpadu Československa a okupace českých zemí nacistickým Německem již nevrátila.

Mnohé rysy vyskytující se před 1. světovou vál- kou i v meziválečném období přetrvávají dodnes. Například kořeny slabšího rozvoje terciéru lze čás- tečně vystopovat v delší historii, vztahující se k po- měrům za Rakousko-Uherska s centrálním posta- vením Vídně. Za předválečného Československa sice docházelo k rychlejšímu rozvoji odvětví slu- žeb, tendence k dominanci průmyslu však zůstala hluboce zakořeněna. Rovněž odliv pracovních sil ze zemědělství probíhal v českých zemích s urči- tým předstihem před zeměmi „východnějšími“ již před 2. světovou válkou. Poté následovala éra združstevnění zemědělství v období reálného soci- alismu. Obojí přispělo k tomu, že Česká republika měla při vstupu do Evropské unie jeden z nejniž- ších podílů pracujících v zemědělství ze všech no- vých členů.

V celém historickém vývoji do 2. světové války patřila ekonomika na území dnešní České republi- ky ke středně vyspělým. V době Rakousko-Xxxx- ska dosahoval národní důchod na obyvatele v „his- torických“ českých zemích asi dvou třetin úrovně tehdejšího Německa a polovinu úrovně Švýcarska (ještě méně činil ve vztahu k tehdy přední Velké Británii), zatímco ekonomika celého nově vzniklé- ho Československa se nacházela spíše pod evrop- ským průměrem a předstihovala pouze zaostalejší země východní a jižní Evropy.2

V meziválečném vývoji se mezinárodní ekono- xxxxx pozice Československa posunula vpřed. Ani ve vrcholné fázi za první republiky však nelze ho- vořit o špičkovém ekonomickém výkonu státu jako celku. V evropském měřítku patřilo celé Českoslo- vensko i nadále k zemím středně ekonomicky vy- spělým. Ve světovém měřítku zaujímalo pozici na špičce středně vyspělých zemí — nacházelo se na

17. místě z 23 nejvyspělejších zemí všech konti- nentů.

Podle propočtů C. Xxxxxx, který zachycuje prů- měrnou veličinu národního důchodu na obyvatele v dekádě 1925–1934, dosahoval národní důchod Československa v propočtu na obyvatele v ročním průměru 455 USD. Více než 3krát vyšší úroveň kolem 1400 USD byla docílena v USA a Kanadě. Z evropských zemí byly tehdy na předních mís- tech Velká Británie a Švýcarsko s důchodem na obyvatele mezi 1000 a 1100 USD, což je ve vztahu k Československu asi 2,3násobek, Nizozemsko dosahovalo zhruba dvojnásobku. Německo mělo ekonomickou úroveň o 40 % vyšší a Rakousko o 12 %. Ekonomická úroveň Československa se na- cházela mezi Rakouskem3 a Řeckem, tedy na

17. místě, tj. na začátku poslední třetiny žebříčku (viz tabulka 1).

České země dosahovaly o něco vyšší úrovně než celý stát. Podle autorů studie „Mýtus a realita hospodářské vyspělosti Československa mezi svě- tovými válkami“, kteří se opírali mimo jiné též o studie slovenského ekonoma Š. Heretíka a někte- ré propočty X. Xxxxxxxxx, ji lze odhadnout zhru- ba na 550 USD na obyvatele (viz Xxxx, Pátek 2000). Hospodářská vyspělost českých zemí pře- vyšovala úroveň Rakouska, blížila se Belgii a byla asi o 15 % nižší než v Německu.

Větší předstih než v celkové ekonomické úrovni mělo Československo v rozvinutém průmyslovém potenciálu, založeném na dědictví z dob rakousko-

-uherské monarchie, podstatně restrukturalizova-

2 Ke stejným závěrům o střední ekonomické vyspělosti Československa těsně po 2. světové válce dospívá i autoritativní práce známého ekonoma A. Maddisona z roku 2001 (viz Xxxxxxxx 2001).

3 Ekonomický vývoj v meziválečném Rakousku byl méně příznivý než v Československu, takže na sklonku 2. světové války byla ne- jen ekonomická úroveň českých zemí, ale i celého Československa již vyšší než v Rakousku.

80 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

Stát

Celkem

mil. USD)

Na obyvatele (v USD)

Stát

Celkem

mil. USD)

Na obyvatele (v USD)

{6/8}

Tabulka č. 1 » Národní důchod v evropských a některých dalších státech v průměru let 1925–1934

1. USA	65 870	1 397	13. Španělsko	5 290	628
2. Kanada	5 248	1 380	14. Belgie	2 033	600
3. Velká Británie	21 854	1 069	15. Norsko	607	539
4. Švýcarsko	1 950	1 039	16. Rakousko	1 442	511
5. Nový Zéland	575	1 000	17. Československo	2 815	455
6. Austrálie	2 466	956	18. Řecko	992	397
7. Nizozemsko	2 624	855	19. Finsko	473	380
8. Irsko	906	770	20. Maďarsko	1 205	359
9. Švédsko	1 841	695	21. Polsko	3 428	352
10. Francie	12 650	694	22. Itálie	5 245	338
11. Dánsko	1 008	680	23. Rumunsko	1 471	243
12. Německo	17 580	646

Poznámka: Národní důchod jednotlivých států byl přepočítán na jednotnou základnu cen USA. Pramen: Xxxxx (1938)

ném a z velké části modernizovaném v období me- ziválečném. Střední ekonomické úrovni odpovídal stupeň modernizace a vyspělosti odvětvové a obo- rové struktury i technická a technologická úroveň a rovněž stupeň koncentrace výroby (s výjimkou silněji koncentrovaného hutního průmyslu). V jed- notlivých oborech se projevovala určitá specifika. Blíže ke světové úrovni byly některé úseky strojí- renství a zbrojní výroby, automobilového a letec- kého průmyslu, obuvnického průmyslu a pivovar- nictví.4

Vážné důsledky dezintegrace trhů Rakousko-

-Uherska a obtížnost reorientace výroby na nové zahraniční trhy v meziválečném období dokazuje fakt, že ani v roce 1929, který byl rokem nejvyšší konjunktury, nedosáhl obrat zahraničního obcho- du ČSR stejné úrovně, která byla na daném území běžná před 1. světovou válkou. Hospodářská politi- ka meziválečného Československa se musela vy-

rovnávat nejprve s důsledky 1. světové války, poté na zemi těžce dolehla Velká hospodářská krize a nakonec ji pohltilo nacistické Německo, které ji využívalo pro své válečné cíle. V období 2. světové války okleštěné české země plnily úlohu zázemí pro zbrojní výrobu Velkoněmecké říše při útlumu a zaostávání ostatních odvětví a plundrování pří- rodních i lidských zdrojů. To zde zanechalo znač- ně deformovanou ekonomiku, i když přímé váleč- né škody byly menší než v okolních zemích. Ve srovnání s předválečným rokem 1937 klesla prů- myslová výroba v roce 1945 téměř na polovinu, ostatní odvětví na tom byla jen o málo lépe.

Poválečná obnova byla poměrně rychlá. Po skončení dvouletého plánu v roce 1948 statistika vykazuje dosažení 97 % objemu národního důcho- du a 108 % průmyslové výroby z roku 1937. Vzhle- dem k úbytku obyvatelstva po odsunu Němců

činila ekonomická úroveň, měřená národním dů- 🠚

4 Ve 30. letech zaujímala československá zbrojní výroba na světovém trhu jedno z předních míst, v letech 1934 a 1935 dokonce místo první (viz Xxxx, Pátek 2000, s. 220).

Scientia et Societas » 2/10 81

Odborné stati

1978

1983

{6/8}

🠚 Tabulka č. 2 » Užitý národní důchod na obyvatele v zemích RVHP v letech 1978 a 1983, v paritě kupní síly

	V mezinárodních	Československo	V mezinárodních	Československo
	rublech	= 100	rublech	= 100
Československo	2148	100	2497	100
NDR	2368	110	2598	104
Maďarsko	1997	93	2268	91
Bulharsko	1733	81	2241	90
Rumunsko	1850	86	1917	77
Polsko	1915	89	1843	74
SSSR	1633	76	1983	80
Kuba	900	42	1348	54
Mongolsko	1090	51	1103	44

Pramen: FSÚ (1986)

Ani ve vrcholné fázi za první republiky nelze hovořit o špičkovém ekonomic- kém výkonu státu jako celku. V evropském měřítku patřilo celé Českosloven- sko k zemím středně ekonomicky vyspělým. Ve světovém měřítku zaujímalo pozici na špičce středně vyspělých zemí — nacházelo se na 17. místě z 23 nej- vyspělejších zemí všech kontinentů.

chodem na obyvatele, ve srovnání s předválečným stavem 113 %. V bipolárně rozděleném světě zača- la česká ekonomika jako ekonomicky nejvyspělejší část východního bloku hrát roli „kovárny a strojír- ny“ tohoto uskupení. (Po vzniku Německé demo- kratické republiky se do podobné pozice dostalo i východní Německo.) Uváděnou roli je ovšem nut- no vnímat rezervovaně vzhledem k nevelkému rozsahu české ekonomiky, která nemohla výrazně- ji ovlivnit zaostávání celého společenství v mezi- národním měřítku.

V rámci zemí RVHP dosahovala ekonomická úroveň Československa předních pozic, jak doka- zují tehdy prováděná mezinárodní srovnání národ- ního důchodu (viz tabulka 2).

Průmyslová výroba se při zajištěném odbytu výrobků těžkého i všeobecného strojírenství, hut- nictví, ale i masové výroby spotřebního průmyslu (obuv, oděvní průmysl, textil) v počátečním obdo- bí rychle rozvíjela a ekonomická úroveň země se při měření fyzickým objemem vytvářeného pro- duktu výrazně zvyšovala. (Kvalitativní stránky ne- jsou ovšem v běžných ukazatelích dostatečně za- chyceny.) Odtržení od vývoje ve vyspělém světě však vedlo k technickému zaostávání a postupné ztrátě motivací v rigidním systému plánovaného hospodářství. Ekonomický růst se začal silně zpo- malovat. Existující zaměření výroby, její oborová a výrobková struktura a zejména nedostatečná technická úroveň byly překážkou pro uplatnění na

82 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

širším světovém trhu v podmínkách volné konku- rence.

Nevyhovující zaměření a úroveň výroby se pro- jevily se vší ostrostí po rozpadu sovětského bloku při zániku společenství RVHP. Následovaly dlouhé roky obtížné transformace, spojené s přechodem na západní trhy. Nalézání nového místa v dělbě práce v širší evropské integraci bylo obtížnější než v ostatních zemích střední a východní Evropy, méně průmyslově předimenzovaných a méně zatí- žených strukturálními deformacemi. Značná část obtíží české transformace souvisela s náročným přebudováním ekonomiky, deformované „socialis- tickou industrializací“, na odlišné podmínky tržní ekonomiky, zapojené do celosvětové dělby práce a vystavené ostré mezinárodní konkurenci.

Tradované široce kolující tvrzení o přináležitos- ti české ekonomiky ke světové špičce v industriali- začním období a zejména v době meziválečné je mýtem, který analýza za delší historický úsek ni- kterak nepotvrzuje.5 Ekonomika českých zemí sice v minulosti patřila k výkonnějším v rámci středně ekonomicky vyspělých, nikdy ji však nebylo mož- no zařazovat mezi nejvyspělejší.

Před rozpadem rakousko-uherské monarchie činil národní důchod na obyvatele v Čechách 761 K (korun), na Moravě 648 K a ve Slezsku 619 K. V průměru za všechny tři historické země to před- stavovalo v porovnání se zeměmi tvořícími dnešní Rakousko jen tři čtvrtiny. Ani ekonomicky nejroz- vinutější Čechy samotné úrovně dnešních xxxxxx- kých zemí nedosahovaly — odhady se pohybují mezi 80 a 90 %. Přitom ekonomická úroveň dneš- ních rakouských zemí nebyla na evropské špičce — činila jen asi 90 % ve vztahu k Německu a 70 % ve vztahu ke Švýcarsku. Převedeme-li tyto poměry na české země, tak jejich úroveň se blížila dvěma tře- tinám ve vztahu k Německu a nedosahovala ani poloviny úrovně Švýcarska (viz Xxxx, Pátek 2000, údaje převzaty od X. X. Xxxxx).

Tradovaný omyl pravděpodobně vznikl podce- něním významu terciéru. Nepopiratelně vysoká průmyslová vyspělost byla zaměňována za celko- vou vyspělost. Hrubý domácí produkt však nevy- tváří jen průmysl. V českých zemích se rozvoj ob- chodu a zejména finančnictví opožďoval, neboť pro něj byly příhodnější podmínky v říšské metro- poli. Úvahy dřívějších národohospodářů často za- hrnovaly jen užší výrobní sféru. Je také možné, že v konstatování o nadřazenosti ekonomické úrovně českých zemí nad „Rakouskem“ dochází nevě- domky k záměně celé rakousko-uherské říše za území dnešního Rakouska.

V době vzniku Československa byla ekonomika českých zemí jen středně vyspělá. Daleko vpředu se podle výše národního důchodu na obyvatele na- cházela nejen Velká Británie, ale také Švýcarsko, Nizozemsko, Francie, Dánsko, výrazný předstih mělo i Německo, Španělsko Belgie a Norsko. O ev- ropské první lize lze tedy těžko hovořit. Pokud jde o úroveň celého poválečného Československa, ta patřila spíše k podprůměrným, neboť i ve vztahu ke středně vyspělému Německu činila pouze 50 až 55 %. Souhrnně lze říci, že podle výše národního důchodu na obyvatele předstih zde existoval pou- ze před zeměmi východní a jižní Evropy (včetně Itálie).

V meziválečném období se Československo pohybovalo ke konci dvacítky vyspělých zemí v pořadí. Jeho odstup od nejvyspělejších zemí, kte- rý v současných pojmech charakterizujeme jako reálnou konvergenci, byl však větší než v součas- nosti.

Za období reálného socialismu jsou údaje ob- tížněji srovnatelné vzhledem ke kvalitativním roz- dílům a statistickým paradoxům, kdy se vykazova- ný rychlý růst národního důchodu nepromítal do srovnání ekonomické úrovně, měřené v paritách kupní síly. Mezinárodní instituce prováděly v po-

válečném období pravidelná srovnání (viz box 1). 🠚

5 Přesvědčivé vyvrácení tohoto mylného názoru lze v polistopadové literatuře najít v již citované studii Mýtus a realita hospodář- ské vyspělosti Československa mezi světovými válkami. Kolektiv autorů z akademických kruhů se opírá o bohaté pramenné údaje a snaží se postihnout jejich širší ekonomické souvislosti, přesahující do současnosti (viz Xxxx, Pátek 2000).

Scientia et Societas » 2/10 83

Odborné stati

{6/8}

🠚 Box č. 1 » Mezinárodní srovnávací projekty

Mezinárodní projekty a programy, zabývající se propočtem HDP v paritě kupní síly, vznikaly ve výzkumných insti- tucích i na bázi organizací, jako je OSN, později pak OECD a Evropská komise s jejím statistickým orgánem Euro- statem. Evropská hospodářská komise — Konference evropských statistiků (ECE/CES) se od konce 50. let zabý- vala srovnáváním obou tehdy používaných soustav — národního účetnictví i bilance národního hospodářství

— a navazujícími propočty základních makroekonomických ukazatelů ve srovnatelném ocenění. V 80. letech bylo do projektu ICP (International Comparison Project) a ECP (European Comparison Programme) zapojeno i Maďarsko, Polsko a Jugoslávie (později i Rumunsko). Tyto země vykonaly pionýrskou práci pro daný typ výzku- mu, takže ze získaných výsledků bylo možno nepřímo (za pomoci srovnání v rámci zemí RVHP) hrubě odvodit i pozici Československa a dalších zemí východního bloku ve světovém měřítku.

Jednu z prvních důkladných studií, nazvanou „World Product and Income, International Comparisons of Real Gross Product“, zpracovala v 70. letech skupina expertů, vedených I. Kravisem. Později byla tato srovnání aktu- alizována pod vedením A. Hestona a R. Xxxxxxxx v díle „A New Set of International Comparisons of Real Pro- duct and Price Levels: Estimates for 130 Countries, 1950–1985“. Tato expertní skupina měla k dispozici oficiální prameny statistických úřadů jednotlivých zemí i výsledky mezinárodních srovnání, prováděných v orgánech OSN. Kombinovala výsledky srovnání OSN za západní země s výsledky srovnání v rámci zemí RVHP podle údajů zemí, které se nacházely v obou podkladech. Tyto práce lze využít pro srovnávání v delší historické retrospektivě, při- čemž je nutno přihlédnout k tomu, že metodologie srovnání se neustále vyvíjela.

Mezi poslední publikované projekty patří nejrozsáhlejší mezinárodní srovnávací program výpočtu parit za agre- gát HDP za rok 2005 (International Comparison Project — ICP), který zahrnoval 146 zemí světa. Paralelně probí- hal Evropský srovnávací program zajišťovaný Eurostatem a OECD, zahrnující 46 zemí. Pozdější analogický projekt za rok 2008 se nachází ve stadiu zpracování a jeho kompletní výsledky budou k dispozici v roce 2011.

Box č. 2 » Parita kupní síly a standardy kupní síly

Při mezinárodním srovnání objemů HDP je nutno řešit převod na stejnou měnovou a cenovou bázi. Tržní kurz měn není pro tento účel vhodný, neboť s jeho pomocí lze převést zkoumané ukazatele na stejnou měnu, avšak nikoliv na stejnou cenovou úroveň. Ve srovnávaných zemích jsou jednotlivé druhy zboží a služeb oceňovány roz- dílně, a proto se cenové relace jednotlivých skupin zboží i celková cenová úroveň odlišují. Z těchto důvodů jsou konstruovány speciální ukazatele, které oceňují součásti HDP (tzv. koše zboží a služeb) podle jednotlivých ceno- vých reprezentantů a za pomoci jejich „vah“, tj. podílu na úhrnu dané skupiny, získávají tzv. „paritní“ kurz a na jeho základě celkový srovnatelný objem HDP.

Parita kupní síly (Purchasing Power Parity, PPP) je jednotka měnové konverze, která vyjadřuje poměr ceny stej- ného zboží a služeb v národní měně k jeho ceně v měnové jednotce srovnávané země nebo uskupení zemí (pře- vádí tak současně na společnou měnu i na společnou cenovou úroveň). Parity za jednotlivé agregáty jsou váže- ným průměrem relativních cenových poměrů za homogenní koše zboží a služeb, získané na základě cenových poměrů jednotlivých reprezentantů.

Parity jsou primárně konstruovány pro prostorová srovnání, nikoliv pro srovnání v čase. Jejich hlavním účelem je měřit a srovnávat objemy HDP na obyvatele mezi zeměmi. Základní srovnání se proto provádí v běžných pari- tách. Na mezinárodní ekonomickou pozici zemí mají vliv nejen tempa růstu HDP v domácích stálých cenách, ale i změny směnných relací v obchodování se světem a další strukturální vlivy. Pro časová srovnání jsou v některých pramenech (např. OECD) využívány i stálé parity, fixované k určitému roku.

V zemích EU je parita kupní síly vyjadřována na základě průměrné cenové hladiny všech členských zemí. Jednot- ka kupní síly, odvozená z průměrných cen v eurech, se nazývá standardem kupní síly (Purchasing Power Stan- dard, PPS). 1 PPS představuje průměrnou kupní sílu 1 eura v EU-27. Například v České republice v roce 2008 se 1 PPS celkového HDP rovnal 17,53 CZK, zatímco směnný kurz dosahoval 24,94 CZK/EUR.

84 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

Prováděná mezinárodní srovnání ze 70. a 80. let, jejichž výsledky jsou vzhledem k uváděným problémům spíše nadsazené, ukazují relaci HDP na obyvatele Československa k USA v roce 1970 zhruba 61 % a v roce 1985 přibližně 59 %, ke Spol- kové republice Německo (SRN) analogicky 77 % a 69 % (viz Heston, Xxxxxxx 1988). Po roce 1985 relace ekonomické úrovně k vyspělým zemím dále klesala.

Srovnání starších historických údajů se součas- ností potvrzuje, že nedošlo k podstatnému zhorše- ní mezinárodní pozice v ekonomické úrovni, jak je často uváděno v běžné publicistice.6 Skutečnost je spíše opačná. Např. v meziválečném období činil HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Českoslo- vensku v relaci k USA jen třetinu, v tom české země zhruba 39 %. V roce 2008 dosáhla ekonomic- ká úroveň České republiky v relaci k USA více než 52 %. Relace k Německu činila v roce 2008 zhruba 69 %, podobně jako v roce 1985 před následujícím prudkým propadem. V rámci zemí EU se podle HDP na obyvatele v paritě kupní síly Česká repub- lika nachází na 17. místě, mezi 30 zeměmi OECD dosahuje na 24. místo. V analýzách postupu reálné konvergence je nutno brát v úvahu, že ve srovnání s počátky industrializace i s meziválečným obdo- bím je ekonomická úroveň jednotlivých zemí v současnosti mnohem vyrovnanější.

2. Výkyvy ve vyrovnávání ekonomické úrovně v období 1989–2009

Po listopadu 1989 startovala Česká republika svůj vývoj jako země středně ekonomicky vyspělá. Eko- nomická úroveň, měřená HDP na obyvatele v pari- tě kupní síly, se podle různých odhadů pohybova- la v rozmezí 60 až 70 % v relaci k zemím EU v tehdejším složení (resp. k zemím EU-15 ve slože- ní před rozšířením v roce 2004).7 V komparaci s tehdy ekonomicky nejslabšími zeměmi EU byla o málo nižší než v Irsku a mírně vyšší než v Portu- galsku a Řecku. Z tranzitivních zemí střední a vý- chodní Evropy zhruba stejné úrovně dosahovalo tehdy pouze Slovinsko. Ekonomickou úroveň v tomto srovnání měříme HDP na obyvatele v pari- tě kupní síly — Purchasing Power Parity (PPP), resp. ve standardech kupní síly — Purchasing Power Standard (PPS), pokud jde o země EU (viz box 2).

Specifika české ekonomiky v transformačním období byla dána výchozí úrovní a strukturou i uplatňovanou transformační strategií. Na rozdíl od ostatních nových členských zemí EU, jejichž ekonomická úroveň se po počáteční transformační krizi soustavně přibližovala k vyspělým zemím (s výjimkou určitého zakolísání v Rumunsku v po- čátcích transformace a v Maďarsku v posledních letech), opsal HDP na obyvatele v PPS v České re- publice v relaci k zemím EU-15 křivku ve tvaru W.

Přitom teprve v roce 2007 převýšil relaci dosaže- 🠚

6 Např. Xxxxxxx Xxxxx tvrdí: „Kvantifikovatelný je dlouhodobý relativní ekonomický propad — začínala-li ČSR mezi dvacítkou nej- vyspělejších zemí, propadla se dodnes Česká republika přes odloučení hospodářsky slabších Podkarpatské Rusi a Slovenska do druhé padesátky…“ (viz Listy, č. 1, 2010, s. 12)

7 Podle starších mezinárodních projektů European Comparison Programme ECP’90 a ECP’93, v nichž byly středoevropské a vý- chodoevropské transformující se ekonomiky srovnávány s Rakouskem, vycházel v roce 1990 HDP na obyvatele tehdejšího Čes- koslovenska na 115,7 tis. mezinárodních šilinků (ATS-I), tj. zhruba na 50 % úrovně Rakouska a 56 % v relaci k EU v tehdejším složení. Česká republika, jejíž úroveň byla vyšší než celostátní průměr, dosahovala v relaci k EU necelých 60 % (spočteno pod- le proporcí ke Slovenské republice, vykazovaných v národních účtech Federálního statistického úřadu ČSSR, tj. v Kčs). Retropo- lace projektu ECP’96, provedená experty Eurostatu, přisoudila České republice pro rok 1990 hodnotu vyšší — až k 70 %. Ten- to údaj se však počítal již v relaci k EU-15 (tj. ve složení EU před přistoupením nových členských zemí v roce 2004). Dále v projektu za rok 1996 již nebyly v údajích za Českou republiku prováděny srážky na kvalitu veřejných služeb, uplatňované v předchozích projektech (viz Xxxxxxxx, Koechlin 2002, s. 16). V soudobých podkladech se delší časové řady za nové členské země uvádějí v ročence Vídeňského ústavu pro mezinárodní ekonomická srovnání (WIIW), kde se odhaduje HDP na obyvatele v České republice v paritě kupní síly v roce 1990 na 62 % v relaci k EU-15 (viz WIIW 2009, s. 11). Tento údaj je spočten v meto- dice roku 2008. Další metodické úpravy, které provedl Eurostat při přerušení časové řady v roce 2009, tuto hodnotu opět asi o 3 až 4 procentní body zvyšují.

Scientia et Societas » 2/10 85

Odborné stati

{6/8}

🠚 nou na počátku v roce 1990 a v roce 2009 došlo k novému mírnému poklesu (viz graf 1).8

Srovnání starších historických údajů se současností potvrzuje, že nedošlo k podstatnému zhoršení mezinárodní pozice v ekonomické úrovni, jak je čas- to uváděno v běžné publicistice. Skutečnost je spíše opačná. Např. v mezivá- lečném období činil HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Československu v relaci k USA jen třetinu, v tom české země zhruba 39 %. V roce 2008 dosáhla ekonomická úroveň České republiky v relaci k USA více než 52 %. Relace k Ně- mecku činila v roce 2008 zhruba 69 %, podobně jako v roce 1985 před násle- dujícím prudkým propadem.

Další propad ekonomiky ve 2. polovině 90. let silně zhoršil mezinárodní pozici České republiky proti stavu na počátku transformace. Ostatní tran- zitivní středoevropské země v průběhu 90. let ob- novily nebo zlepšily svou výchozí mezinárodní ekonomickou pozici, ztracenou v transformační krizi na počátku 90. let. V české ekonomice však byl v důsledku druhé vleklé recese, podporované

předávkovanou restriktivní monetární a fiskální politikou, návrat k výchozí ekonomické pozici o řadu let oddálen. HDP na obyvatele v paritě kup- ní síly byl koncem 90. let v relaci k vyspělým ze- mím EU výrazně nižší než na jejich počátku. Z ostatních dříve méně ekonomicky vyspělých zemí EU byla česká ekonomika předstižena nejen výjimečně rychle rostoucím Irskem, ale i méně úspěšným Portugalskem a Řeckem. Ze zemí stře- doevropské pětky9 se silně vpřed dostalo Slovin- sko, jehož ekonomická úroveň byla na počátku transformace shodná s Českou republikou, a od- stup ostatních zemí se výrazně snížil (viz graf 2).

Zvýšení odstupu ekonomické úrovně České re- publiky od vyspělých zemí v dekádě 90. let nebylo tedy jen důsledkem počáteční transformační krize, která zde byla zhruba stejně hluboká jako v ostat- ních zemích EU-5, ale bylo způsobeno druhým po- měrně hlubokým propadem v letech 1997–1998. Mírnější zakolísání se v letech 1999–2000 projevilo na Slovensku. Ostatní středoevropské země se ve druhé polovině 90. let nacházely na trvale vzestup- né dráze (viz graf 3).

K nápravě v České republice došlo až v součas- né dekádě. Mezi roky 2000 a 2009 se existující me- zera v HDP na obyvatele v PPS v relaci k EU-27 zú- žila o 12 procentních bodů. Zužování mezery v ekonomické úrovni nabylo na rychlosti po vstu- pu do EU, kdy si integrační proces vynutil kultiva- ci institucí a zatraktivnil nové členské země pro za- hraniční kapitál. V rámci zemí středoevropské pětky patřil postup reálné konvergence v České re- publice v uváděném období po Slovensku k těm nejrychlejším. Ještě překotnější postup konvergen- ce ve státech Pobaltí byl ovlivněn jejich velmi níz- kou výchozí úrovní po rozpadu SSSR. (Podobně

8 Výchozí roky 1990–1994 nejsou zachyceny ve srovnatelné časové řadě Eurostatu a bylo je nutno odvozovat z původních me- zinárodních projektů ICP a ECP, publikovaných OSN a OECD, za pomoci přepočtů časové řady od roku 1990, provedených Ví- deňským ústavem pro mezinárodní ekonomická srovnání (WIIW). Tyto údaje bylo nutno dále přizpůsobit k současné metodice Eurostatu, který od roku 2008 provedl další úpravy a přerušil časovou řadu. Za poslední předtransformační rok 1989 je obtíž- né zkonstruovat srovnatelné údaje v běžných paritách pro nedostatek kvalifikovaných podkladů o vývoji směnných relací, byl však pravděpodobně ještě o několik procentních bodů výše než námi uváděný výchozí rok 1990.

9 Kromě České republiky Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko.

86 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

Graf č. 1 » HDP na obyvatele České republiky v relaci k EU-15 v letech 1990–2009, v PPS (%, EU-15 = 100 %)

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Pramen: ECFIN (2010a), s. 47

Graf č. 2 » HDP na obyvatele v zemích EU-5 v letech 1990, 1995 a 2000, v PPS (%, EU-15 = 100 %)

63 64

1990

1995

Česká republika

Maďarsko Polsko

2000

Slovensko

Slovinsko

Poznámka: Rok 1990 v případě Slovenska a Maďarska — vlastní rekonstrukce podle původních ICP a ECP a podkladů WIIW s přihlédnutím k metodickým změnám v náplni ukazatele.

Pramen: ECFIN (2010a), s. 46–47; UN (1999); WIIW (2009) 🠚

Scientia et Societas » 2/10 87

Odborné stati

{6/8}

🠚 Graf č. 3 » HDP na obyvatele v zemích EU-5 v letech 1995–2009, v PPS (%, EU-15 = 100 %)

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Česká republika Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko

Pramen: ECFIN (2010a), s. 46–47

2009

2008

Tabulka č. 3 » Tempa růstu a úroveň HDP na obyvatele v EU-81) a kohezních zemích EU, v PPS

Tempa růstu HDP per capita HDP per capita v PPS (v %, roční průměr)2) (EU-27 = 100) Rozdíl v p. b.
	1996–	2001–	200	199	200	200	1995–2009	2000–2009
Česká republika	2,5	4,1	-4,2	74	68	80	6	12
Maďarsko	3,1	3,6	-6,3	51	55	63	12	8
Polsko	4,5	4,2	1,7	43	48	60	17	12
Slovensko	4,3	6,2	-4,7	48	50	72	24	22
Slovinsko	3,1	3,8	-7,8	74	80	87	13	7
Estonsko	5,6	6,9	-14,1	36	45	61	25	16
Litva	5,2	8,0	-15,0	35	39	55	20	16
Lotyšsko	5,3	7,8	-18,0	31	37	49	18	12
Portugalsko	1,4	0,5	-2,7	75	78	77	2	-1
Řecko	2,9	3,5	-2,0	84	84	97	13	13
Španělsko	1,8	1,5	-3,6	91	97	102	11	5

1) Země EU-5 spolu s pobaltskými zeměmi se označují jako EU-8.

2) Ve stálých domácích cenách

Pramen: ECFIN (2010a,b); Eurostat (2010a,b), cit. 9. 5. 2010; vlastní výpočty

88 Scientia et Societas » 2/10

Zatímco ve většině nově přijatých zemí EU přecházejí tempa růstu HDP v le- tech celosvětové recese do výrazně záporných hodnot, mnohde přesahujících průměrný pokles v zemích EU-15, polská ekonomika si zachovává kladná tempa.

Odborné stati

{6/8}

Tabulka č. 4 » Tempa růstu HDP v zemích EU-5 a v EU-27 v letech 2008 a 2009

2008		2009
Česká republika	2,5	-4,2
Maďarsko	0,6	-6,3
Polsko	5,0	1,7
Slovensko	6,2	-4,7
Slovinsko	3,5	-7,8
EU-27	0,7	-4,2

Pramen: ECFIN (2010a), s. 48–49

skoková konvergence byla též v Rumunsku.) Ze starých členských zemí se v současné dekádě nej- rychleji přibližovala k průměru EU ekonomická úroveň Řecka a Španělska. Naopak v Portugalsku docházelo k divergenci (viz tabulka 3).

Do postupu reálné konvergence zasáhla sou- časná ekonomická recese, která je v Evropské unii a v jejím vyspělém jádru hlubší než v celosvěto- vém měřítku. Přesahuje i propad v USA, kde fi- nanční krize a po ní ekonomická recese vznikla. Prudký pokles vyspělých evropských ekonomik tvrdě postihuje rozvíjející se ekonomiky nových členských zemí, napojené na ně svým exportem. Česká ekonomika patří spolu se Slovenskem a ze- měmi Pobaltí k ekonomikám nejvíce otevřeným a silně provázaným se zeměmi EU. Zatímco český vývoz v relaci k HDP dosahoval ve vrcholném roce 2007 až k 80 %, tzv. extra-vývoz mimo země EU tvoří trvale pouze kolem 10 % HDP.10

V důsledku celosvětové recese došlo v nových členských zemích EU v roce 2008 k poměrně hlu-

bokým poklesům temp ekonomického růstu a na- dějně probíhající proces přibližování ekonomické úrovně k vyspělým zemím se zpomalil (s výjim- kou Rumunska). V roce 2009 tempa růstu HDP přešla do záporných hodnot (s výjimkou Polska). Ve většině zemí začalo docházet k divergenci je- jich ekonomické úrovně v relaci k průměru zemí EU-27 (v Estonsku od roku 2008, v ostatních ze- mích od roku 2009).

Určitou výjimku v rámci nových členských zemí představuje ekonomika polská, která má vět- ší vnitřní trh, a je tudíž méně závislá na výkyvech v zahraničním obchodě. (K příznivějšímu výsled- ku v ekonomickém růstu přispělo rovněž prudké znehodnocení zlotého, které podpořilo vývoz, a rovněž silný fiskální impuls.) Zatímco ve většině nově přijatých zemí EU přecházejí tempa růstu HDP v letech celosvětové recese do výrazně zápor- ných hodnot, mnohde přesahujících průměrný po- kles v zemích EU-15, polská ekonomika si zacho-

vává kladná tempa (viz tabulka 4). 🠚

10 V roce 2008 došlo ke snížení exportu zboží a služeb v relaci k HDP na zhruba 3/4.

Scientia et Societas » 2/10 89

Odborné stati

{6/8}

🠚 3. Faktory vývoje ekonomické úrovně

Reálná konvergence probíhá dvěma způsoby. Je- jím nosným faktorem je předstih v růstu produkti- vity práce. Záleží však též na míře ekonomické ak- tivity a míře zaměstnanosti obyvatelstva, resp. na jeho demografickém složení.

Úroveň produktivity práce zaostává v České re- publice za průměrem zemí Unie více než ekono- xxxxx úroveň. Podle výše HDP na obyvatele v PPS se česká ekonomika zařazuje v roce 2008 na

17. místo v EU-27. Z nových členských zemí patří spolu se Slovinskem do skupiny ekonomik středně vyspělých, zatímco většina ostatních se nachází ve skupině s nízkým středním důchodem. Poslední dvě nově přijaté země — Bulharsko a Rumunsko — se zařazují do skupiny s nízkým důchodem.11

Podle produktivity práce, měřené HDP na pra- covníka, klesá česká ekonomika níže až na 19. mís- to v rámci EU-27. Zařazuje se tak do skupiny s niž- ší střední produktivitou. Na rozdíl od pořadí v ekonomické úrovni je předstihována navíc Slo- venskem a Maltou. (Do roku 2003 byla předstiho- vána Maďarskem.) Mezi ekonomicky vyspělými zeměmi EU-15 existují rovněž značné rozdíly v po- řadí podle HDP na obyvatele a HDP na pracovníka. Např. podle produktivity práce se silně vpřed po- sunuje Belgie a Francie a výrazně ztrácí Dánsko. Všechny se však pohybují nad 100 % průměru EU-27 (viz graf 4).

V produktivitě na odpracovanou hodinu zao- stává česká ekonomika ještě více než v propočtu na pracovníka. Za slovenskou ekonomikou se opožďuje o 12 procentních bodů a v relaci k EU-15 dosahuje pouze 54 %, zatímco Slovensko 66 % (viz tabulka 5).

Náskok v ekonomické úrovni České republiky před ostatními středoevropskými zeměmi je ve

značné míře dán vyšším využitím práceschopného obyvatelstva a dosud ještě příznivějším demogra- fickým složením. Míra zaměstnanosti je poměrně vysoká a míra nezaměstnanosti nízká (viz tabul- ka 6).

Vyšší míra zaměstnanosti v České republice vy- niká zejména ve srovnání s Maďarskem, které má celkově nízkou míru ekonomické aktivity (rozdíl v letech 2008–2009 je 10 procentních bodů). Nižší míra nezaměstnanosti zlepšuje výrazně pozici v ekonomické úrovni ve srovnání se Slovenskem, kde byla v roce 2008 situace v rámci EU-27 nejhor- ší po Španělsku. V roce 2009 se míra nezaměstna- nosti ve všech zemích zvýšila, v České republice přitom byla v rámci zemí EU-5 nejnižší po Slovin- sku. Nejvyšší byla na Slovensku a v Maďarsku a výrazně stoupla i v Polsku, které muselo i v do- bách konjunktury vzdorovat poměrně vysoké ne- zaměstnanosti (řešené částečně i vývozem pracov- ních sil).

Demografický faktor hraje rovněž nezanedba- telnou roli v celkové ekonomické úrovni. Podíl obyvatelstva v produktivním věku k celkovému počtu obyvatelstva je v České republice relativně vysoký díky silným populačním ročníkům z polo- viny 70. let. Celková demografická míra závislosti (podíl osob mimo produktivní věk na celkovém počtu obyvatelstva) dosáhla v roce 2008 jen 28,8 % a byla nižší než průměr EU-27 o 4 procentní body. Míra ekonomické závislosti, měřená k obyvatel- stvu v produktivním věku, dosáhla 40,4 % a ve srovnání s EU-27 byla nižší o 8 procentních bodů. Tato skutečnost významně pomáhá zvyšovat eko- nomickou úroveň v současném období. Nízký po- díl dětí a mladistvých však povede ke zmenšení podílu ekonomicky aktivních osob v horizontu příštích desetiletí a bude tak výrazně snižovat eko- nomickou úroveň v poměru k zemím s příznivěj-

11 Vzhledem k nedostatečné přesnosti objemových indexů založených na paritách kupní síly řadí OECD země podle výše HDP na obyvatele do 6 skupin: 1) vysoký důchod (high income) při 125 % a více v relaci k průměru; 2) vyšší střední důchod (high-mid- dle income) při 100–124 %; 3) středně vysoký důchod (middle income) při 75–99 %; 4) nižší střední důchod (low-middle inco- me) při 50–74 %; 5) nízký důchod (low income) při 25–49 %; 6) velmi nízký důchod (very low income) při méně než 25 %. Eko- nomiky s velmi nízkým důchodem se mezi zeměmi EU nevyskytují. V Evropě k nim patří Albánie, Bosna a Hercegovina, Moldavsko a Ukrajina.

90 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

Graf č. 4 » HDP na obyvatele a HDP na pracovníka v zemích EU-27 v roce 2008, v PPS (%, EU-27 = 100 %)1)

130

1) Atypické Lucembursko — HDP na obyvatele = 276 %, HDP na pracovníka = 176 %. Řecko — předběžné údaje, Rumunsko

— odhad.

Pramen: Eurostat — Structural Indicators (9. 5. 2010)

% %

Irsko Belgie Francie Nizozemsko Rakousko Finsko Švédsko

Velká Británie

Itálie Německo Španělsko Dánsko Řecko Malta Kypr Slovinsko Slovensko

Česká republika Portugalsko Maďarsko Estonsko

🠚

Litva Polsko Lotyšsko Rumunsko Bulharsko

125

130

126

122

115

114

112

110

107

104

102

HDP NA PRA CO VNÍKA

100

Irsko Nizozemsko Rakousko Švédsko Dánsko Finsko

Velká Británie

Německo Belgie Francie Španělsko

Itálie Kypr Řecko Slovinsko

Česká republika

Malta Portugalsko Slovensko Estonsko Maďarsko

Litva Lotyšsko Polsko Rumunsko Bulharsko

125

135

134

123

122

120

117

116

115

108

103

102

HDP NA OBYVATELE

100

Scientia et Societas » 2/10

{6/8}

Odborné stati

{6/8}

🠚 Tabulka č. 5 » HDP na pracovníka a na odpracovanou hodinu v zemích EU-10 v roce 2008, v PPS (%, EU-15 = 100 %)

HDP na pracovníka		HDP na odpracovanou hodinu
Česká republika	65,6	53,9
Maďarsko	64,9	52,7
Polsko	56,5	44,0
Slovensko	72,2	65,8
Slovinsko	76,9	73,5
Estonsko	58,1	47,6
Litva	56,5	47,8
Lotyšsko	47,6	38,3
Bulharsko	33,9	:
Rumunsko	45,7	39,3

Pramen: Eurostat — Structural Indicators (9. 5. 2010)

Tabulka č. 6 » Míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti v zemích EU-5, EU-15 a EU-27 (%)

		Míra zaměstnanosti1)			Míra nezaměstnanosti2)
	2000	2008	2009	2000	2008	2009
Česká republika	65,0	66,6	65,4	8,7	4,4	6,7
Maďarsko	56,3	56,7	55,4	6,4	7,8	10,0
Polsko	55,0	59,2	59,3	16,1	7,1	8,2
Slovensko	56,8	62,3	60,2	18,8	9,5	12,0
Slovinsko	62,8	68,6	67,5	6,7	4,4	5,9
EU-15	63,4	67,3	65,9	7,7	7,1	9,0
EU-27	62,2	65,9	64,6	8,7	7,0	8,9

1) Počet zaměstnaných ve věku 15–64 let k celkovému počtu obyvatelstva téže věkové skupiny

2) Počet nezaměstnaných k počtu obyvatelstva ve věku 15–74 let Pramen: Eurostat — Structural Indicators (9. 5. 2010)

ším věkovým složením. Příprava na tuto silně změ- něnou situaci v důchodovém systému a dalších oblastech nabývá na naléhavosti.

Vzhledem k nižší dosahované produktivitě prá- ce ve srovnání s vyspělými zeměmi jim mohou nové členské země konkurovat jen nižšími mzdo- vými náklady. Nejmenší rozdíl ve mzdách vůči vy- spělým evropským zemím EU je ve Slovinsku, kde se mzdy v eurech pohybují téměř na polovině

a v PPS zhruba na dvou třetinách mezd xxxxxx- kých. Úroveň mezd v ostatních středoevropských zemích je nižší. V eurech se v roce 2009 pohybova- ly mezi 23 a 30 % a v PPS mezi 40 a 52 % mezd ra- kouských. Velmi nízké jsou mzdy v později při- stoupivších zemích — Bulharsku a Rumunsku (viz tabulka 7).

Slovenské mzdy byly až do roku 2008 značně nižší než v ostatních středoevropských zemích.

92 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

Avšak po přijetí eura, vůči němuž měny ostatních středoevropských zemí v průběhu krize oslabova- ly, se od roku 2009 v kurzovém přepočtu výrazně zvýšily, zatímco v ostatních zemích (s výjimkou dříve přijatého člena eurozóny Slovinska) naopak klesaly. Vyšší mzdová konkurenční schopnost Slo- venska ve srovnání s Českou republikou tak v urči- té míře oslabila.

Nákladová konkurenční schopnost, vyjádřená v jednotkových pracovních nákladech (JPN) měře- ných jako průměrné pracovní náklady v EUR na jednotku HDP v reálném vyjádření (tj. v PPS), je ve středoevropských nových členských zemích stále podstatně vyšší než v průměru za země EU-27, i když se zde JPN v důsledku rychlejšího růstu mezd v posledním desetiletí výrazně zvýšily. Čes- ká republika má agregátní JPN výrazně nižší než Slovinsko, avšak vyšší než ostatní země EU-5. Pod- statná odlišnost JPN směrem dolů od středoevrop- ských zemí se prokazuje v Bulharsku. V Rumun- sku je vliv nižších pracovních nákladů na osobu překryt relativně nízkou produktivitou práce, tak- že jeho JPN jsou vyšší než v Polsku, do roku 2008 byly vyšší i ve srovnání se Slovenskem (viz tabul- ka 8).

V roce 2009 se agregátní JPN v relaci k EU-27 v zemích s vlastní měnou výrazně snížily v důsled- ku oslabení měnového kurzu vůči euru, a to ze- jména v Polsku a v Maďarsku. U členů eurozóny — na Slovensku a ve Slovinsku — jakož i v Bulharsku, které má svou měnu vázanou na euro v režimu měnového výboru, se naopak silně zvýšily. Země používající euro nemohly využívat oslabení měno- vého kurzu k podpoře konkurenční schopnosti svého vývozu.

Vyšší nákladová (mzdová) konkurenční schop- nost nejpozději přistoupivších nových členských zemí se v rámci EU projevuje ve snahách zahranič- ního kapitálu o přesun některých jednoduchých výrob do těchto teritorií.

4. Alternativní ukazatele reálné konvergence

Obvyklé hodnocení postupu reálné konvergence na základě temp růstu HDP není vyčerpávající. Jiný pohled poskytují alternativní ukazatele, které berou v úvahu další aspekty, které tento ukazatel nezachycuje. Lze poukázat na několik možných hledisek — na význam směnných relací v obchodo-

Mzdy v kurzovém přepočtu

Mzdy v PPS

0000 0000 0000 0000

EUR

Rakousko

EUR

Rakousko

PPS

Rakousko

PPS

Rakousko

Tabulka č. 7 » Průměrné hrubé měsíční mzdy v zemích EU-5 a v Bulharsku a Rumunsku v relaci k Ra- kousku (2008–2009)

		= 100		= 100		= 100		= 100
Česká republika	944	32,4	914	30,4	1341	50,2	1388	51,8
Maďarsko	791	27,2	699	23,2	1215	45,5	1173	43,8
Polsko	838	28,8	717	23,8	1247	46,7	1288	48,0
Slovensko	697	23,9	730	24,3	1053	39,5	1068	39,8
Xxxxxxxxx	1391	47,8	1435	47,7	1727	64,7	1793	66,9
Bulharsko	268	9,2	299	9,9	619	23,2	671	25,0
Rumunsko	473	16,2	448	14,9	877	32,9	924	34,5
Rakousko	2913	100,0	3007	100,0	2669	100,0	2681	100,0

Pramen: Xxxxxxxx, Xxxxxx, Xxxxxxx a kol. (2009), s. 149–152; vlastní výpočty 🠚

Scientia et Societas » 2/10 93

Odborné stati

{6/8}

🠚 Tabulka č. 8 » Produktivita práce a jednotkové pracovní náklady v zemích EU-5 a v Bulharsku a Ru- munsku v letech 2008–2009 (%, EU-27 = 100 %)

2008

2009

HDP na pracovníka v PPS

Česká republika Maďarsko Polsko Slovensko Slovinsko Bulharsko

Rumunsko

72,0

71,3

62,0

79,3

84,4

37,2

50,2

Pracovní náklady na zam. v EUR

44,9

43,7

31,8

36,4

68,6

12,8

24,5

Agregátní JPN

HDP na pracovníka v PPS1)

62,4

61,3

51,3

45,9

81,3

34,4

48,8

71,4

71,0

64,3

79,3

81,5

37,3

48,2

Pracovní náklady na zam. v EUR

43,0

39,0

27,9

39,6

70,4

13,9

22,5

Agregátní JPN1)

60,2

54,9

43,4

49,9

86,4

37,3

46,7

1) Předpověď

Pramen: HDP na pracovníka viz Eurostat — Structural Indicators (9. 5. 2010); pracovní náklady viz Xxxxxxxx, Xxxxxx, Richter a kol. (2009), s. IX a Xxxxxxxx, Xxxxxx, Xxxxxxxxxx, Pöschl, Richter a kol. (2010), s. X; agregátní JPN — vlastní propočty

vání se světem na ekonomický blahobyt země, na vliv odplývání prvotních důchodů (podnikatel- ských zisků a mezd) ze zemí s velkým objemem zahraničního kapitálu, resp. s velkou migrací pra- covních sil, a konečně na rozdíl mezi hrubým a čistým národním důchodem, daný odlišnou ka- pitálovou náročností produkce.

4.1 HDP vs. reálný hrubý domácí důchod

Výsledky reálné konvergence odpovídají skutečně dosahovaným cenám v posuzovaném roce. Proje- vují se v nich nejen rozdíly v tempech růstu HDP na obyvatele (měřených ve stálých domácích ce- nách), ale i cenové změny v zahraničním obchodě, vyúsťující ve zlepšování či zhoršování směnných relací. Dlouhodobá tendence ve vývoji směnných relací má z velké části endogenní charakter. V trva-

lém zlepšování směnných relací se projevují kvali- tativní změny v uplatnění produkce dané země na světovém trhu. Jde o kvalitativní změny v širokém smyslu, nikoliv pouze o technické parametry, kte- ré se statistikové snaží brát při konstrukci ceno- vých indexů v úvahu. Změny směnných relací re- ﬂektují přesun práce a kapitálu k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou — k výrobě sofistikovanějších produktů a služeb s využitím pokročilejších tech- nologií.12 Znamenají též lepší integraci do nadná- rodních obchodních sítí, spojenou v podmínkách nových členských zemí EU s odstraňováním sráž- ky na „zboží z východu“.13

Dlouhodobé zlepšování pozice jednotlivé země v obchodování se světem, založené na dosahování příznivějších cen v mezinárodní soutěži, zvyšuje její reálný důchod nad rámec vymezený růstem

„fyzického“ objemu celkového produktu. Reálná konvergence postupuje v takovém případě rychle-

12 Inovované výrobky dosahují zpočátku vysokých cen. S dalším technickým vývojem ovšem jejich cena v běžné výrobě postupně klesá a růst v nových cenách je nižší než v cenách původních.

13 Stejně kvalitní zboží původem ze zemí dřívějšího společenství RVHP nedosahovalo po rozpadu východních trhů stejných cen jako zboží ze zemí západoevropských, působících na evropském trhu od počátku existence EU. Srážka se s prohlubováním in- tegrace se zeměmi EU postupně zmenšovala. V současnosti lze předpokládat, že její význam je již omezený.

94 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

ji, než by odpovídalo předstihu v růstu objemové- ho indexu HDP. Zlepšování obchodní pozice se za- čalo v ekonomice nových členských zemí EU výrazněji prosazovat s přílivem přímých zahranič- ních investic od poloviny 90. let při zapojování nově vznikajících nebo výrazně rekonstruovaných podniků do zahraničního obchodu. Ekonomiky s rozsáhlým vnitřním trhem vliv změn směnných relací pociťují v menším rozsahu. Avšak v malých otevřených ekonomikách, zejména pokud mají vy- soký podíl zpracovatelského průmyslu závislého na vývozu (a současně na dovozu surovin a ener- gie), vývoj směnných relací čím dál více ovlivňuje jejich celkovou prosperitu a možnosti zvyšování životní úrovně domácího obyvatelstva.

Krátkodobé výkyvy směnných relací jsou ob- vykle spojeny s kolísáním cen základních světo- vých surovin (zejména ropy). Tyto pohyby jsou pro odběratelské země, především pro ekonomiky menšího rozměru, exogenní veličinou. Jednorázo- vé ztráty ze směnných relací představují de facto přerozdělení zdrojů od zemí dovážejících suroviny k zemím exportujícím. Jde o vnější vliv, který malé otevřené ekonomiky nemohou ovlivnit. Je tím vět- ší, čím vyšší je energetická náročnost dané země a její závislost na dovozu surovin. Dopad prudce

zvýšených cen ropy a plynu na zpomalení ekono- mického růstu a prudké výkyvy v těchto cenách v posledních letech byly velice významné. Se vzniklými ztrátami, snižujícími reálný důchod a tím i budoucí domácí poptávku, je nutno počítat v odhadech ekonomického růstu.

Vliv změn směnných relací je zachycován ve speciálně konstruovaném ukazateli reálného hru- bého domácího důchodu — RHDD (viz box 3).

Směnné relace se vyvíjely v České republice dlouhodobě příznivě a výrazně zrychlovaly růst reálného hrubého domácího důchodu ve srovnání s růstem HDP. Průměrná tempa růstu RHDD byla zde v dlouhodobém vývoji (v období 1996–2007) o více než 0,5 procentního bodu vyšší než tempa růstu HDP. Krizový rok 2008, kdy došlo k prudké- mu zvýšení cen ropy a dalších základních dováže- ných surovin, tuto tendenci dočasně výrazně naru- šil. Ke zpětné korekci dochází až v roce 2009, když RHDD klesá pomaleji než HDP (o 2,6 % vs. o 4,2 %). V ostatních zemích EU-5 jsou rozdíly mezi tempy růstu HDP a RHDD méně výrazné s výjimkou Slo- venska, kde se růst RHDD opožďuje za růstem HDP o půl procentního bodu v ročním průměru (viz tabulka 9).

Box č. 3 » Hrubý domácí produkt vs. reálný hrubý domácí důchod

Ukazatel HDP ve stálých domácích cenách je založen na neměnných vnitřních i zahraničních cenách a neodráží změny směnných relací v obchodování se světem. Tyto změny reálně zvyšují nebo snižují důchod, který je k dis- pozici v dané zemi pro spotřebu a investice. Směnné relace (Terms of Trade — T/T) zachycují poměr indexů vý- vozních a dovozních cen a vyjadřují tak úspěšnost země při obchodování se zahraničím. Vliv změn T/T zachycu- je ukazatel reálného hrubého domácího důchodu.

Přínosy nebo ztráty ze změn směnných relací T (trading gains and trading losses) jsou počítány podle vzorce: T = (X – M)/P – (X/PX – M/PM),

kde X je vývoz zboží a služeb, M dovoz zboží a služeb, PX cenový deflátor vývozu, PM cenový deflátor dovozu a P průměrný cenový deflátor běžného salda vývozu a dovozu. Deflátor salda P se obvykle získává jako průměr deflátorů dovozu a vývozu. Saldo výkonové bilance, korigované o změnu cen ve vývozu i dovozu proti výchozí- mu období, se porovnává se saldem v běžných cenách, upraveným o deflátor salda.

Vzorec se aplikuje při přepočtu do stálých cen metodou řetězení, která je založena na používání průměrných cen předchozího roku (tj. ukazatel běžného roku v průměrných cenách předchozího roku se vztahuje k ukazateli předchozího roku v běžných cenách). Rozdíl takto upravených sald představuje celkový vliv změn T/T, připočítá- vaný k HDP ve srovnatelném ocenění:

RHDD = HDP + T.

🠚

Scientia et Societas » 2/10 95

Odborné stati

{6/8}

🠚 Tabulka č. 9 » Tempa růstu HDP a RHDD na obyvatele v zemích EU-5 a v EU-27 v letech 2001–2009 (roční průměry v %)

	HDP	2001–2007 RHDD	Rozdíl	HDP	2008–2009 RHDD	Rozdíl	HDP	2001–2009 RHDD	Rozdíl
Česká republika	4,4	4,9	0,5	-1,8	-1,6	0,2	3,0	3,4	0,4
Maďarsko	4,0	3,9	-0,1	-2,7	-2,7	0,0	2,4	2,4	0,0
Polsko	4,1	4,4	0,3	3,3	3,4	0,1	3,9	4,2	0,3
Slovensko	6,2	5,7	-0,5	0,4	0,1	-0,3	4,9	4,4	-0,5
Slovinsko	4,2	4,3	0,1	-2,9	-2,3	0,6	2,6	2,8	0,2
EU-27	1,8	1,8	0,0	-2,2	-2,0	0,2	0,9	0,9	0,0

Pramen: Eurostat — National Accounts (9. 5. 2010); ECFIN (2010a), s. 30–31, 48–49, 80–83; ČSÚ — HDP, Národní účty; RHDD kromě ČR — vlastní výpočty

Tabulka č. 10 » Poměr HND k HDP v zemích EU-10 a tempa růstu v s. c.1) (2006–2009)

Česká republika

Maďarsko

Estonsko

Bulharsko

Rumunsko

Slovensko

Litva

Slovinsko

Polsko

Lotyšsko

HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP HND HDP

HND

HND v % HDP

2008

: 92,9

: 93,3

: 94,0

: 94,8

: 96,0

: 97,3

: 97,4

: 97,6

: 97,7

98,5

Tempa růstu v %

2006

6,8

3,6

4,0

6,3

10,0

8,3

6,3

2,7

7,9

7,4

8,5

8,2

7,8

7,3

5,8

5,4

6,2

5,5

12,2

10,3

2007

6,1

-0,4

1,0

3,9

7,2

5,2

6,2

7,6

6,3

6,0

10,6

11,1

9,8

8,0

6,8

5,8

6,8

5,6

10,0

9,6

2008

2,5

1,1

0,6

2,3

-3,6

-2,6

6,0

5,7

7,3

7,0

6,2

6,1

2,8

4,2

3,5

3,2

5,0

6,4

-4,6

-2,8

2009

-4,2

-5,5

-4,7

-14,1

-10,7

-5,0

-4,5

-7,1

-5,1

-4,7

-3,2

-15,0

-13,1

-7,8

-6,9

1,7

0,7

-18,0

-10,8

1) Tempa růstu HND přepočtena do stálých cen deflátorem HDP Pramen: ECFIN (2010a), s. 48–49; ECFIN (2010b)

96 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

4.2 Hrubý domácí produkt vs. hrubý národní důchod a čistý národní důchod

V malých otevřených ekonomikách nových člen- ských zemí EU nabývá na významu rozlišování konceptu domácího a národního produktu, resp. důchodu, a to zejména v důsledku zvyšujícího se vlivu přímých zahraničních investic (PZI), které do těchto zemí začaly připlývat v různých fázích transformačního procesu.14 Nejdříve se ve větším rozsahu objevily již v první polovině 90. let v Ma- ďarsku, od konce 90. let rychle vzrůstaly v České republice a průběžně v Polsku a od poloviny sou- časné dekády začaly dohánět existující zpoždění na Slovensku. V některých zemích EU-5 s větší mi- grací pracovních sil (Slovensko, Polsko) má na roz- díl mezi oběma koncepty rovněž značný vliv pře- sun mezd, které zasílají pracovníci ze zahraničí do svých domovských zemí.

Největší rozdíl mezi hrubým domácím produk- tem a hrubým národním důchodem v rámci no- vých členských zemí EU byl až do roku 2007 v Ma- ďarsku, od roku 2008 je na prvním místě Česká republika. Poměrně malý rozdíl je v odlišně se vy- víjejícím Slovinsku a v Polsku. Z pobaltských zemí existuje největší rozdíl v Estonsku, v Lotyšsku je naopak minimální. Do Bulharska a Rumunska za- čaly zahraniční investice připlývat sice později, avšak se značnou intenzitou, takže rozdíl mezi HDP a HND činí již 4 až 5 procentních bodů (viz tabulka 10).

Přesun prvotních důchodů, který národní účty zachycují v rozdílu mezi hrubým domácím pro- duktem a hrubým národním důchodem, je na běž- ném účtu platební bilance evidován v bilanci výno- sů. S dozráváním zahraničních investic přechází tato bilance do pasiva a stává se zdrojem celkové- ho deficitu běžného účtu. Jelikož hlavní přísun PZI se v nových členských zemích EU objevoval v růz-

ných etapách, má i odliv repatriovaných (a rein- vestovaných) zisků různá zpoždění. Započal nej- dříve a s největší intenzitou v Maďarsku již v první polovině 90. let, od konce 90. let prudce zesílil v České republice a nejpozději se dostavil na Slo- vensku. Tyto odchylky se projevují v postupném narůstání rozdílu mezi HDP a HND v jednotlivých zemích, jehož rozměr je přímo úměrný stupni zra- losti PZI.

V České republice je obchodní i výkonová bi- lance (tj. bilance zboží a služeb) od roku 2005 ak- tivní, což silně ovlivnil zvýšený vývoz společností pod zahraniční kontrolou. Avšak rostoucí pasivum bilance výnosů v důsledku odlivu reinvestovaných i repatriovaných zisků zahraničních společností vede k tomu, že celkové saldo běžného účtu pla- tební bilance zůstává v pasivu. V roce 2008 scho- dek dosáhl 0,6 % HDP. Při celkovém deficitu běž- ného účtu 23 mld. Kč činilo aktivum obchodní bilance 103 mld. Kč a aktivum bilance služeb 66 mld. Kč, zatímco pasivum bilance výnosů do- sáhlo 174 mld. Kč. V roce 2009 se deficit běžného účtu zvýšil na 1,0 % HDP (37 mld. Kč), a to při zvý- šení aktiva obchodní bilance na 181 mld. Kč (v dů- sledku většího snížení dovozu než vývozu), avšak při současném velkém poklesu aktiva služeb na pouhých 27 mld. Kč. Odliv prvotních důchodů v bilanci výnosů se zvýšil na 231 mld. Kč (viz MF ČR 2010, s. 50).

Výstižným ukazatelem blahobytu dané země je čistý národní důchod (ČND), který na rozdíl od HDP nebo HND umožňuje rozlišit rozdílnou situa- ci zemí, v nichž je tvorba produktu různě kapitálo- vě náročná. Odvozuje se z HND po odečtení spo- třeby fixního kapitálu.15 Dohánějící ekonomiky mají v relaci k vyspělým zemím vesměs nižší HND i ČND než HDP (s výjimkou Bulharska). Společ- nou příčinou je převažující odliv prvotních důcho-

dů z přímých zahraničních investic. Mění se však 🠚

14 PZI jsou v platební bilanci definovány podle minimálně 10% podílu zahraničního investora na základním jmění dané firmy. Ná- rodní účty rozeznávají v rámci nefinančních podniků podniky pod zahraniční kontrolou. Rozlišujícím znakem je minimálně 50% účast na základním jmění daného podniku.

15 Dalším méně často používaným odvozeným ukazatelem je disponibilní čistý národní důchod, získaný z ČND po odečtení salda běžných transferů.

Scientia et Societas » 2/10 97

Odborné stati

{6/8}

100

🠚 Graf č. 5 » Čistý národní důchod na obyvatele v zemích EU-27 v roce 2008, v PPS (%, EU-15 = 100 %)1)

130

Nizozemsko

Švédsko Velká Británie

Irsko Rakousko Dánsko Německo Finsko Belgie Francie Španělsko

Itálie Řecko Kypr Slovinsko Malta

Česká republika Portugalsko

Litva Slovensko Estonsko Maďarsko Polsko Lotyšsko Rumunsko

Bulharsko

117

115

112

108

106

104

102

1) Lucembursko se 189 % ČND na obyvatele vypuštěno. Rumunsko a Litva — odhad. Pramen: Eurostat — National Accounts (9. 5. 2010); vlastní výpočty

V České republice je obchodní i výkonová bilance (tj. bilance zboží a služeb) od roku 2005 aktivní, což silně ovlivnil zvýšený vývoz společností pod zahraniční kontrolou. Avšak rostoucí pasivum bilance výnosů v důsledku odlivu reinves- tovaných i repatriovaných zisků zahraničních společností vede k tomu, že cel- kové saldo běžného účtu platební bilance zůstává v pasivu.

i pořadí vyspělých zemí. Vpřed se podle HND i ČND posouvají Nizozemsko, Švédsko a Spojené království, naopak z přední pozice ustupuje Irsko. (Zahraniční Irové, kteří v zemi svého původu hoj- ně investovali, stahují své zisky zpět do součas- ných domovských zemí, zejména do USA.) V rela- ci k průměru zemí EU-15 žádná země kromě atypického Lucemburska nepřesahuje podle ČND 120 % (viz graf 5).

Mezinárodní pozice České republiky je podle běžně vykazovaného HDP výrazně lepší než podle hrubého i čistého národního důchodu. Je to dáno jak značným odlivem zisků do zahraničí, tak i po-

měrně vysokou kapitálovou náročností. V relaci k zemím EU-15 dosáhl v roce 2008 HDP na obyva- tele v PPS již 73 %, zatímco ČND na obyvatele činil pouze 64 %. V rámci zemí EU-27 Česká republika ztrácí místo v pořadí (17. podle HDP na obyvatele,

18. podle ČND na obyvatele), především se však prohlubují rozdíly vůči vyspělým zemím. V relaci k sousednímu Německu úroveň HDP na obyvatele v PPS dosahovala 70 %, podle hrubého národního důchodu na obyvatele však pouze 64 % a podle ČND na obyvatele jen 60 % (podle skutečné indivi- duální spotřeby 62 %).

98 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

5. Výzvy kladené hospodáĭskou krizí

V podmínkách současné hospodářské krize vy- vstává otázka, jak překonat její dopady na zpoma- lení procesu dohánění, který v nových členských zemích EU tak úspěšně probíhal od počátku sou- časné dekády. Vážné narušení makroekonomické stability v mnohých z těchto zemí, spojené s vel- kými deficity veřejných rozpočtů a růstem zahra- ničního zadlužení, posunulo priority hospodářské politiky k řešení těchto problémů. Děje se tak i na úkor rychlé obnovy ekonomického růstu, spojené s pokračujícím vyrovnáváním ekonomické úrovně. Dlouhodobé cíle však nelze při překonávání recese opomíjet.

Výzvy vyvolané hospodářskou krizí se týkají především potřeby strukturálních změn a zaměře- ní ekonomik dohánějících zemí EU. Krize vedla k přesunům v mezinárodních pozicích velkých světových regionů a hlavních hráčů na světovém trhu. Došlo k posílení hospodářské síly Číny, Indie a dalších dynamických rozvojových ekonomik, za- tímco vliv USA a Evropy se oslabil. Tyto přesuny mají své důsledky i pro zaměření malých středoev- ropských zemí, které v procesu transformace těsně navázaly své ekonomiky na vyspělé západoevrop- ské země a do určité míry se staly jejich doplňkem či přívěskem jako subdodavatelé méně a středně náročných výrobků.

Vazba české ekonomiky na Německo a na EU celkem je těsnější, než byla závislost na ekonomi- ce Sovětského svazu a zemí RVHP v době existen- ce východního bloku. Vztahy k ostatním regionům mimo EU po roce 1989 výrazně oslabily. Vlivem sil- né vazby na Německo má česká ekonomika nej- vyšší geografickou koncentraci obchodu ze všech

nových členských zemí.16 V době, kdy západoev- ropské země i USA mají podstatně pomalejší eko- nomický růst než dynamicky se rozvíjející země Asie a dalších kontinentů, je diverzifikace zahra- ničního obchodu mimo region Evropy a Severní Ameriky vysoce žádoucí.

Obtížným problémem pro malé středoevropské ekonomiky je nalezení specifického výrobního profilu a takového zaměření aktivit, v němž by uplatnily své přednosti v nových podmínkách. Česká ekonomika disponuje pracovní silou s dlou- hodobou průmyslovou tradicí a poměrně vysokou kvalifikační a vzdělanostní úrovní. Určitým vodít- kem pro posouzení existujících předpokladů jsou údaje o vzdělanostní struktuře obyvatelstva, v níž se prosazuje trend široké vzdělanosti na středo- školské úrovni při v mezinárodním měřítku mimo- řádně nízkém podílu obyvatelstva s nejnižším vzděláním. Silně nadprůměrný je rovněž podíl i dynamika zaměstnanosti v kvalifikačně nároč- ných profesích. V terciárním vzdělání však Česká republika za nejvyspělejšími zeměmi zaostává. Si- tuace v mladších věkových skupinách se v tomto směru v posledních letech sice rychle zlepšuje, přetrvává však nízký podíl absolventů technických oborů, což nadále podvazuje inovační schopnosti ekonomiky.17

Příznivé předpoklady v kvalifikační struktuře obyvatelstva nejsou při zaměření na jednoduché či jen středně technicky náročné hromadné výroby meziproduktů dostatečně využity. Čelit konkuren- ci nově se industrializujících mladých ekonomik s jejich nepřekonatelnou výhodou podstatně niž- ších jednotkových pracovních nákladů je možno pouze při zaměření na takové originální produkty

a služby, které jsou jim zatím nedostupné nebo 🠚

16 V roce 2009 směřovala třetina vývozu z České republiky do Německa a do EU celkem až 86 %. Přitom vývoz do Ruska činil jen 2 % a do Číny 0,6 %, zatímco dovozy z těchto zemí činily 5 %, resp. 10 %.

17 Podíl obyvatelstva České republiky ve věku 25 až 64 let s dosaženým vyšším sekundárním nebo postsekundárním vzděláním v roce 2008 činil 77 % ve srovnání s průměrem za EU-27 pouhých 47 % (v Portugalsku např. jen 14 %). Současně podíl obyva- telstva s dokončeným terciárním vzděláním dosáhl 14 %, zatímco průměr za EU-27 byl 24 % (viz Centrum výzkumu konkurenč- ní schopnosti české ekonomiky 2010, tabulka 1 v části Kvalita lidských zdrojů). V tomto srovnání je nutno vzít v úvahu, že vyš- ší odborné středoškolské vzdělání v České republice je v některých ohledech (např. v počtu let studia) srovnatelné s bakalářským stupněm vysokoškolského vzdělání v jiných zemích. Bez vzdělání nebo pouze s primárním či nižším sekundárním vzděláním je tedy v České republice jen necelá desetina obyvatelstva v produktivním věku, zatímco průměr za EU-27 činí téměř tři desetiny.

Scientia et Societas » 2/10 99

Odborné stati

{6/8}

🠚 vzdálené, a při pružném přizpůsobování se indivi- duálním potřebám náročných zákazníků. Jde o přechod ke kvalitativně založené konkurenční výhodě.

Příklady Finska nebo Dánska, které se s inovo- vanými výrobky a službami znalostně náročných odvětví na světovém trhu prosadily, ukazují na možnost a schůdnost takovéhoto zaměření. Obě jmenované země se však současně nacházejí na předních příčkách vzdělanostní úrovně nejvyššího

stupně.18 Z této zkušenosti vyplývá význam posilo- vání terciárního vzdělání především v technických oborech.

Východiska z recese jsou spojena s potřebou opětovných hlubších strukturálních změn, jakými česká ekonomika procházela již vícekrát ve své no- vodobé historii. Hospodářská politika by měla pod- porovat vytváření nových příležitostí v zaměření výroby a pomáhat při hledání nových tržních a marketingových strategií.

LITERATURA A PRAMENY

1. Xxxxx, X.: Internationaler Vergleich der Volkseinkommen. Weltwirtschaftliches Archiv, č. 1, 1938

2. ECFIN: Statistical Annex of European Economy. Spring 2010. Luxembourg, European Commission, Directorate General ECFIN — Economic and Financial Affairs, 2010 (a)

3. ECFIN: Economic Forecast. Spring 2010. Luxembourg, European Commission, Directorate General ECFIN — Economic and Financial Affairs, 2010 (b)

4. Eurostat: National Accounts (database). Luxembourg, Eurostat, 2010 (a)

5. Eurostat: Structural Indicators (database). Luxembourg, Eurostat, 2010 (b)

6. FSÚ: Historická statistická ročenka ČSSR. Praha, FSÚ, 1985

7. FSÚ: Zpráva o výsledcích mezinárodních porovnání nejdůležitějších hodnotových ukazatelů rozvoje ná- rodního hospodáĭství členských států RVHP a SFRJ na základě údajů za rok 1983. Stálá komise pro spo- lupráci v oblasti statistiky, Rada vzájemné hospodářské pomoci, Moskva, 1986. Český překlad Praha, FSÚ, 1986

8. Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxxxx, S. a kol.: Where Have All the Shooting Stars Gone? Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, WIIW Current Analyses and Forecast, No. 4, 2009

9. Xxxxxxxx, X., Xxxxxx, P., Xxxxxxxxxx, M., Xxxxxx, J., Xxxxxxx, S. a kol.: Crisis Is Over, but Problems Loom Ahead. Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, WIIW Current Analyses and Forecast, No. 5, 2010

10. Xxxxxx, X., Xxxxxxx, X.: A New Set of International Comparisons of Real Product and Price Levels: Estimates for 130 Countries, 1950–1985. Review of Income and Wealth 1, Vol. 34, 1988

11. Xxxxx, X.: 1989–2009: Co jsme to za národ? Listy, č. 1, 2010, s. 12–14

12. Kolektiv CES VŠEM, NOZV NVF: Konkurenční schopnost České republiky 2008–2009. Praha, Linde, 2010

13. Xxxx, X., Pátek, X. a kol.: Mýtus a realita hospodáĭské vyspělosti Československa mezi světovými válka- mi. Praha, Karolinum, 2000

14. Xxxxxxxx, X.: The World Economy. Paris, OECD, 2001

15. Xxxxxxxx, P., Xxxxxxxx, F.: Statistics Brief, Purchasing Power Parities — Measurement and Uses. Paris, OECD, 2002

16. MF ČR: Makroekonomická predikce České republiky. Praha, Ministerstvo financí ČR, leden 2010

18 Finsko má nejvyšší podíl obyvatelstva v produktivním věku s terciárním vzděláním v rámci EU-27. V roce 2008 dosáhl tento po- díl až 37 %. Dánsko se s podílem 35 % nacházelo na 2. místě (viz Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky 2010, tabulka 1 v části Kvalita lidských zdrojů).

100 Scientia et Societas » 2/10

Odborné stati

{6/8}

17. OECD, Eurostat: Purchasing Power Parities and Real Expenditures, 2005 Benchmark Year. Paris, 2007

18. United Nations: International Comparison of GDP in Europe 1995. Geneva, United Nations, 1999

19. WIIW: Handbook of Statistics 2009. Vienna, The Vienna Institute for International Economic Studies, 2009

KLÍČOVÁ SLOVA

reálná konvergence a divergence, hrubý domácí produkt, reálný hrubý domácí důchod, hrubý a čistý národ- ní důchod, nákladová konkurenceschopnost

ABSTRACT

The article examines changes in the international economic position of the Czech Republic and the Central European countries in the long term. The progress in real convergence to the developed countries after 1989 and its factors are analyzed in more details by the help of alternative indicators (GDP, real gross domestic income, gross and net national income). The acceleration of real convergence after the EU-entry, which stopped and was replaced by a divergence in some countries in last years, is examined in connection with the consequences of economic recession. A question of some new inevitable structural changes is posed.

KEYWORDS

real convergence and divergence, gross domestic product, real gross domestic income, gross and net natio- nal income, cost competitiveness

JEL CLASSIFICATION

E01, E23, E24, E32, F15, F43 🞬

Scientia et Societas » 2/10 101

Document Metadata

Table of Contents

Semináie na NEWTON College {1/1}

Document Metadata