Obsah

ZÁSADA NEDISKRIMINACE V PRÁVU EVROPSKÉ UNIE

Obsah

Obsah 2

Úvod 4

Vybraná ustanovení Amsterodamské smlouvy vztahující se k principu nediskriminace . 8 Legislativa ES v oblasti rovného zacházení s muži a ženami 12

Směrnice Rady 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy 13

Směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky 16

Směrnice Rady 79/7/EHS o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení 21

Směrnice Rady 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků 25

Směrnice Rady 96/97/ES, kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků 31

Směrnice Rady 86/613/EHS o provádění zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství 40

Směrnice Rady 92/85/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic 45

Směrnice Rady 96/34/ES, která se týká Rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS 59

Směrnice Rady 97/81/ES o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS 68

Směrnice Rady 97/80/ES o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví 78

Doporučení Rady 84/635/EHS o podpoře pozitivních akcí ve prospěch žen 83

Doporučení Komise 87/567/EHS o odborném vzdělávání žen 87

Doporučení Komise 92/131/EHS o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci 92

Doporučení Komise 92/241/EHS o péči o dítě 105

Doporučení Rady 96/694/ES o vyrovnané účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech111

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o provádění zásady rovného zacházení s muži a ženami pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a k postupu v zaměstnání, a o pracovní podmínky 118

Legislativa ES v oblasti nediskriminace 129

Směrnice Rady, kterou se provádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ 130

Směrnice Rady, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání 141

Úvod

Tato publikace je v pořadí již šestou publikací věnující se tématu rovnosti mužů a žen. Od roku 1998, kdy vláda ČR deklarovala svoji vůli systematicky řešit a podporovat tuto důležitou oblast společenských vztahů, došlo zejména v evropském kontextu pokud jde o princip nediskriminace k zásadnímu posunu vpřed.

Amsterodamská smlouva

Amsterodamská smlouva1, která nabyla účinnosti 1. května 1999, potvrdila důležitost, která je v procesu evropské integrace přikládána principu rovnosti a respektování lidských práv. Novelizací základní smlouvy došlo k posílení principu rovnosti prostřednictvím legislativních změn, které otevřely nové možnosti pro dosažení pokroku v této oblasti.

Princip rovnosti pohlaví byl shledán natolik závažným, že byl zařazen mezi základní cíle Evropských společenství (ES) obsažené v článku 2, a to společně i s jinými prioritami důležitými z hlediska praktického naplňování předmětného principu jako jsou prosazování vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany a také zvyšování životní úrovně a kvality života. Článek 3(2) stanoví povinnost Společenství odstraňovat nerovnosti a prosazovat při veškerých svých aktivitách rovnost mezi muži a ženami. Toto ustanovení fakticky obsahuje povinnost členských států aplikovat metodu genderového mainstreamingu ve všech činnostech v rámci Společenství.

Až do přijetí Amsterodamské smlouvy byla pravomoc k přijímání opatření k odstraňování diskriminace v rámci Společenství značně omezená. Přijetím Amsterodamské smlouvy má nyní Rada ES2 při svém úsilí k potírání diskriminace na základě článku 13 oprávnění (jednomyslně) přijímat opatření k potírání diskriminace na základě řady diskriminačních důvodů. Pohlaví je jedním z hledisek, na které se vztahuje článek 13. Článek 13 lze tudíž považovat za obecné zmocnění k přijímání antidiskriminačních opatření včetně opatření legislativního charakteru. Přijetím dvou nových směrnic (viz dále) bylo naplněno praktické působení tohoto ustanovení. Zákaz diskriminace však v současném pojetí překračuje pouze rámec tradičních oblastí jako je zaměstnanost či odborná příprava a zasahuje do takových oblastí jako je např. poskytování služeb.

Mimo oblast legislativní podniká Evropská komise celou řadu antidiskriminačních opatření včetně akčních programů, které si stanovují za cíl boj zejména s diskriminací na základě pohlaví a na základě rasového a etnického původu.

Naprosto stěžejní význam ve vývoji principu rovnosti mužů a žen má v kontextu evropského práva článek 141 (původní článek 119) Amsterodamské smlouvy, který stanovuje princip rovné odměny pro muže a ženy za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Toto ustanovení bylo do Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) zahrnuto již při jejím podpisu v Římě v roce 1957. Na toto ustanovení v průběhu následujících několika

1 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, někdy také nazývaná „zakládající nebo základní smlouva“. Tak, jak docházelo k vývoji a doplňování resp. novelizacím této smlouvy se používají názvy Římská, Maastrichtská a Amsterodamská smlouva.

2 tzv. Rada ministrů

dekád navázala celá řada sekundární legislativy zejména směrnic o rovném zacházení, které spolu s rozhodnutími Evropského soudního dvora (ESD) vytvářely a rozvíjely tento velmi bohatý zdroj komunitárního práva.

Článek 141(3) Amsterodamské smlouvy představuje nový, významný doplněk v legislativním procesu v oblasti rovnosti mezi pohlavími. Odkaz na článek 251 (původní 189b) znamená, že Rada přijímá rozhodnutí kvalifikovanou většinou, na rozdíl od článku 308 (původní 235), který byl obvykle používán pro přijímání směrnic týkajících se rovnosti (například směrnic 76/207/EHS a 79/7/EHS).

Článek 141(4) Amsterodamské smlouvy dovoluje členským státům zachovat nebo přijmout zvláštní opatření s cílem prakticky zajistit plnou rovnost mezi muži a ženami v zaměstnání. Dovoluje, aby členské státy přijaly opatření poskytující zvláštní výhody v zaměstnání, pokud tyto výhody usnadňují méně zastoupenému pohlaví provozovat činnost v povolání, nebo chránit před znevýhodňováním v pracovní kariéře, nebo kompenzovat existující nevýhody v pracovní kariéře. Článek 141(4) používá formálně neutrální vyjádření - pozitivní opatření pro nedostatečně (méně) zastoupené pohlaví. Je však jasné, že v celém Společenství jsou nedostatečně zastoupeným pohlavím ženy. To uznala již Deklarace č. 28, z níž jasně vyplývá, že článek 141(4) má především na zřeteli zlepšení situace žen v práci. Článek 141(4) vytváří pro tato opatření konkrétní právní základnu, protože je povyšuje na „ústavní“ úroveň Společenství.

Nové antidiskriminační směrnice

V návaznosti na článek 13 Amsterodamské smlouvy, jak bylo uvedeno výše, přichází z EU v poslední době celá řada podnětů. Nejnovější iniciativou bylo přijetí dvou směrnic

- směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ;

- směrnice Rady 2000/78/ES, stanovící obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání

- a v neposlední řadě i novela směrnice o rovném zacházení s muži a ženami 76/207/EHS3.

Evropská unie tím potvrdila tendenci deklarovanou Amsterodamskou smlouvou, a to rozšířit své působení v oblasti lidských práv. Uvedený trend s sebou přináší mnohá pozitiva zejména v oblasti ochrany lidských práv, propagaci osvědčených metod a institucionalizaci této ochrany.

Obě antidiskriminační směrnice čerpají ze zkušeností nabytých téměř za 30 let při odstraňování nerovností mezi muži a ženami a obsahují analogické instituty jako jednotlivé směrnice o rovnosti mezi pohlavími. Jedná se např. o koncepci přímé a nepřímé diskriminace, soudní či jinou ochranu před diskriminací, zákaz odvetných opatření, přenesené důkazní břemeno a další. Obě směrnice navíc obsahují rozšíření principu nediskriminace např. i na přístup k samostatné výdělečné činnosti či do organizací zaměstnanců a

3 Směrnice Rady 76/207/EEC o realizaci zásady rovného zacházení s muži a ženami pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a funkčnímu postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky

zaměstnavatelů. Směrnice o rovném zacházení bez ohledu na rasový nebo etnický původ jde ve své působnosti ještě dále tím, že požaduje zavedení zásady rovného zacházení i v oblastech jako je vzdělání či přístup ke zboží a službám poskytovaných veřejnosti.

Nejnovější tendence EU v oblasti rovného zacházení s muži a ženami byly Evropskou Komisí prezentovány prostřednictvím směrnice novelizující směrnici 76/207/EHS o rovném zacházení. Návrh směrnice byl po složité schvalovací proceduře přijat v červenci 2002. Text směrnice bude v nejbližší době uveřejněn v Official Journal4 ES. Záměrem novely směrnice bylo modernizovat ustanovení 25 let staré směrnice, s ohledem na aktuální vývoj v oblasti rovnosti mužů a žen, rozsudky Evropského soudního dvora, jakož i výše uvedené antidiskriminační směrnice.

V návrhu je kladen důraz na efektivní provádění politiky rovných příležitostí pro muže ženy v praxi. Dále se zde zobecňují pravidla, ke kterým došel Evropský soudní dvůr při projednávání individuálních případů diskriminace na základě pohlaví, zejména pokud jde o sexuální obtěžování na pracovišti, striktní výklad výjimek z rozsahu působnosti principu rovného zacházení, zřízení zvláštního orgánu k prosazování rovnosti či výslovné zmocnění k přijímání mimořádných dočasných opatření k vyrovnání výrazných rozdílů v zastoupení mužů a žen - tzv. positivních opatření.

Nové trendy v EU v oblasti lidských práv

Jednoznačný posun na poli lidských práv představuje zatím sice právně nezávazná Charta základních práv Evropské unie5, přijatá v prosinci 2000 na summitu v Nice. Tento dokument, který má zatím „pouze“ proklamativní charakter, by se měl stát součástí Evropské ústavy, jejíž vytvoření lze očekávat v letech 2007 –2008. Součástí této Charty je také princip rovnosti a zákaz diskriminace z důvodu odlišnosti rasy, věku, pohlaví, sexuální orientace a mnoha dalších důvodů jako např. geneticky daných vlastností. V Chartě se rovněž konstatuje, že rovnost mužů a žen musí být zajištěna ve všech oborech včetně zaměstnání, výkonu pracovní činnosti, odměňování, a že uplatnění této zásady nebrání přijímat opatření zvýhodňující méně zastoupené pohlaví.

Naznačené trendy vyjadřují jednoznačnou tendenci původně ekonomického společenství rozšířit a prohlubovat svoji působnost v oblasti lidských práv, což na prahu nového tisíciletí jistě představuje pro všechny současné i budoucí občany Evropské Unie krok správným směrem.

Oproti minulé obdobné verzi této publikace z roku 1998 „Princip rovného postavení mužů a žen v právu Evropské unie“, která obsahovala nejdůležitější komunitární právní akty z oblasti rovného zacházení s muži a ženami, je tato publikace rozšířena i o dvě „nejčerstvější“ směrnice z oblasti potlačování diskriminace na základě rasového a etnického původu, věku, víry a náboženského vyznání, zdravotního postižení a sexuální orientace. U dokumentů z oblasti rovného zacházení s muži a ženami se jedná o překlady z Evidence revidovaných překladů Úřadu vlády, do které jsou průběžně zařazovány překlady, které prošly revizí v Koordinačním a revizním centru a jsou odsouhlaseny příslušným resortem. Překlady

4 obdoba naší Sbírky zákonů

5 Text vypracoval zvláštní “konvent”, složený z 56 delegátů z celé Evropy, pod předsednictvím Xxxxxx Xxxxxxx, bývalého německého prezidenta. Ke konečné podobě se prostřednictvím Internetu vyjádřily tisíce Evropanů.

směrnice o rovném zacházení bez ohledu na rasový nebo etnický původ a směrnice stanovící obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a při výkonu povolání zatím ještě čekají na oficiální zařazení do této databáze.

Vybraná ustanovení Amsterodamské smlouvy vztahující se k principu nediskriminace

• Čl. 2

Úkolem Společenství je vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie, stejně jako prováděním společných politik nebo činností uvedených v článcích 3 a 4 podporovat harmonický, vyvážený a trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.

• Čl. 3

1. Činnosti Společenství zaměřené ke splnění cílů vymezených v předešlém článku zahrnují za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto smlouvou:

a) zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem,

b) společnou obchodní politiku,

c) vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy,

d) opatření týkající se vstupu a pohybu osob na vnitřním trhu podle hlavy IV,

e) společnou politiku v oblasti zemědělství a rybolovu,

f) společnou politiku v oblasti dopravy,

g) systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována soutěž,

h) sbližování právních předpisů členských států v míře nutné pro náležité fungování společného trhu,

i) podporu koordinace politik zaměstnanosti členských států s ohledem na posilování jejich účinnosti rozvíjením koordinované strategie zaměstnanosti,

j) politiku v sociální oblasti zahrnující Evropský sociální fond,

k) posilování hospodářské a sociální soudržnosti,

l) politiku v oblasti životního prostředí,

m) posilování konkurenceschopnosti průmyslu Společenství,

n) podporu výzkumu a technologického rozvoje,

o) podporu zřizování a rozvoje transevropských sítí,

p) příspěvek k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví,

q) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států,

r) politiku v oblasti rozvojové spolupráce,

s) přidružení zámořských zemí a území za účelem zvýšení obchodu a společné podpory hospodářského a sociálního rozvoje,

t) příspěvek k posílení ochrany spotřebitele,

u) opatření v oblasti energie, civilní ochrany a turistiky.

2. Ve všech činnostech uvedených v tomto článku usiluje Společenství o to, aby se odstraňovaly nerovnosti a podporuje rovné zacházení s muži a ženami.

• Čl. 13/ex-čl. 6a

Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku nebo sexuální orientace.

• Čl. 137/ex-čl. 118

1. K dosažení cílů stanovených v článku 136 Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států v následujících oblastech:

- zlepšování zejména pracovního prostředí k ochraně zdraví a bezpečnosti pracovníků;

- pracovní podmínky;

- informování pracovníků a konzultace s nimi;

- reintegrace osob vyloučených z trhu práce, aniž by byl dotčen článek 150;

- rovnost mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení v práci.

• Čl. 141/ex-čl. 119

1. Každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci.

2. Odměnou ve smyslu tohoto článku se rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní dávky, které zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí pracovníkovi z titulu pracovního poměru.

Rovnost odměňování mužů a žen bez diskriminace podle pohlaví znamená:

a) že odměna za stejnou práci při úkolové mzdě se vypočítává podle stejného tarifu,

b) že odměna za práci při hodinové mzdě je stejná při stejném druhu práce.

3. Rada přijme postupem podle článku 251 a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem opatření k zabezpečení uplatnění zásady stejných příležitostí a stejného zacházení s muži a ženami v otázkách práce a zaměstnanosti, včetně zásady stejné odměny při stejné nebo rovnocenné práci.

4. S ohledem na plné zajištění rovného zacházení s muži a ženami v pracovním procesu nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění odborné pracovní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či kompenzaci nevýhod v jeho profesní kariéře.

Legislativa ES v oblasti rovného zacházení s muži a ženami

SMĚRNICE RADY

ze dne 10.února 1975

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy

(75/117/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na

článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Shromáždění6,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru7,

vzhledem k tomu, že provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, která je uvedena v článku 119 Smlouvy, je nedílnou součástí vytvoření a fungování společného trhu;

vzhledem k tomu, že členské státy musí především zajistit uplatnění této zásady prostřednictvím odpovídajících právních a správních předpisů,

vzhledem k tomu, že usnesení Rady ze dne 21. ledna 1974 o sociálním akčním programu8 s cílem umožnit vyrovnání životních a pracovních podmínek a hospodářský rozvoj a sociální rovnováhu Společenství uznala přednostní povahu akcí, které mají být zahájeny ve prospěch žen, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělání a zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky včetně odměny za práci;

vzhledem k tomu, že je žádoucí posílit základní právní předpisy ustanoveními zaměřenými na usnadnění praktického uplatňování zásady rovnosti tak, aby všichni zaměstnanci ve Společenství mohli požívat ochrany v této oblasti;

vzhledem k tomu, že rozdíly v členských státech přetrvávají i přes úsilí směřující k provedení usnesení konference členských států o vyrovnání mezd pro muže a ženy, konané dne 30.

6 Úř. věst. č. C 55, 13. 5. 1974, s. 43.

7 Úř. věst. č. C 88, 26. 7. 1974, s. 7.

8 Úř. věst. č. C 13, 12. 2. 1974, s. 1

prosince 1961; že je tedy nutné sblížit vnitrostátní právní předpisy týkající se uplatňování zásady stejné odměny za práci,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Zásada stejné odměny za práci pro muže a ženy uvedená v článku 119 Smlouvy (dále jen

„zásada stejné odměny“) znamená pro stejnou práci nebo pro práci, které je přiznána stejná hodnota, odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví ve všech hlediscích a podmínkách odměňování.

Zejména pokud se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, musí být založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a musí být sestaven tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví.

Článek 2

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem zaměstnancům, kteří se cítí poškozeni v důsledku neuplatnění zásady stejné odměny, domáhat se svých nároků soudní cestou případně po využití jiných prostředků u příslušných orgánů.

Článek 3

Členské státy odstraní diskriminaci mezi muži a ženami vyplývající z právních a správních předpisů, které jsou v rozporu se zásadou stejné odměny.

Článek 4

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby ustanovení uvedená v kolektivních smlouvách, mzdových tarifech, dohodách o mzdě nebo individuálních pracovních smlouvách, která jsou v rozporu se zásadou stejné odměny, byla neplatná, mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna.

Článek 5

Členské státy přijmou opatření nezbytná na ochranu zaměstnanců proti propouštění, které by bylo reakcí zaměstnavatele na stížnost podanou v podniku nebo na soudní žalobu požadující dodržování zásady stejné odměny.

Článek 6

Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními podmínkami a právními řády opatření nezbytná k zajištění uplatňování zásady stejné odměny. Ujistí se o existenci účinných prostředků, které umožňují dbát na dodržování této zásady.

Článek 7

Členské státy dbají, aby opatření přijatá k provedení této směrnice, jakož i dosud platná opatření byla oznámena zaměstnancům všemi vhodnými prostředky, jako například oznámením na jejich pracovišti.

Článek 8

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do jednoho roku od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 9

Ve lhůtě dvou let po uplynutí jednoročního období podle článku 8 předají členské státy Komisi veškeré potřebné údaje, které jí umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice, kterou předloží Radě.

Článek 10

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 10.února 1975.

Za Xxxx Xxxxxxxx

X. XXXXXXXXXX

SMĚRNICE RADY

ze dne 9. února 1976

o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup

k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky

(76/207/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na

článek 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu9,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru10,

vzhledem k tomu, že Rada ve svém usnesení ze dne 21. ledna 1974, které se týká sociálního akčního programu11 zahrnula mezi priority akce za účelem dosažení rovnosti mezi muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pokud jde o pracovní podmínky včetně odměňování;

vzhledem k tomu, že pokud jde o odměňování, Rada přijala dne 10. února 1975 směrnici 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny pro pracující muže a ženy12;

vzhledem k tomu, že akce Společenství k dosažení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pokud jde o další pracovní podmínky, se také zdá být nezbytná; že rovné zacházení pro pracující muže a ženy představuje jeden z cílů Společenství, zejména pokud jde o přizpůsobení životních a pracovních podmínek při udržení jejich zlepšení; že Xxxxxxx za tímto účelem nestanoví nezbytná oprávnění;

9 Úř.věst. č. C 111, 20. 5. 1975, s. 14.

10 Úř.věst. č. C 286, 15. 12. 1975, s. 8.

11 Úř.věst. č. C 13, 12. 2. 1974, s. 1.

12 Úř.věst. č. C 45, 19. 2. 1975, s. 19.

vzhledem k tomu, že vymezení a postupné zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení by mělo být zajištěno dalšími nástroji,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Účelem této směrnice je zavést v členských zemích zásadu rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání a pokud jde o pracovní podmínky a, za podmínek uvedených v odstavci 2, o sociální zabezpečení. Tato zásada je dále uváděna jako „zásada rovného zacházení“.

2. Za účelem zajištění postupného zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení přijme Rada na návrh Komise ustanovení vymezující její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení.

Článek 2

1. Pro účely následujících ustanovení zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav.

2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států vyloučit z rozsahu její působnosti takové pracovní činnosti a popřípadě i vzdělávání k nim vedoucí, u nichž z důvodů jejich povahy nebo podmínek jejich výkonu představuje pohlaví pracovníka rozhodující prvek.

3. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství.

4. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření k podpoře rovných příležitostí pro muže i ženy, zejména odstraňováním stávajících nerovností ovlivňujících příležitosti žen v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 1.

Článek 3

1. Provedení zásady rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví v podmínkách přístupu, včetně kritérií výběru, ke všem zaměstnáním nebo pracovním místům, nezávisle na oboru nebo odvětví činnosti, a ke všem stupňům hierarchie pracovních funkcí.

2. Za tímto účelem členské země přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby:

a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení;

b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení;

c) byly přezkoumány ty právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení, které byly původně určeny k ochraně, ale již nejsou opodstatněné; a jsou-li podobná ustanovení zahrnutá v kolektivních smlouvách, byli sociální partneři požádáni, aby provedli žádoucí přezkoumání.

Článek 4

Provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o přístup ke všem druhům a ke všem úrovním odborného poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace, znamená, že členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby:

a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení;

b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení;

c) aniž tím je dotčena samospráva přiznaná v některých členských státech určitým soukromým vzdělávacím zařízením, byly odborné poradenství, odborné vzdělávání, další odborné vzdělávání a rekvalifikace přístupny na základě stejných kritérií a na stejných úrovních bez jakékoli diskriminace na základě pohlaví.

Článek 5

1. Provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o pracovní podmínky, včetně podmínek upravujících propouštění, znamená, že mužům i ženám jsou zaručeny stejné podmínky bez diskriminace na základě pohlaví.

2. Za tímto účelem členské země přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby:

a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení;

b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná nebo mohla být změněna všechna ustanovení kolektivních smluv, individuálních pracovních smluv, vnitřních předpisů podniků a předpisů upravujících postavení svobodných povolání, která odporují zásadě rovného zacházení;

c) byly přezkoumány ty právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení, které byly původně určeny k ochraně, ale již nejsou opodstatněné; a pokud jsou podobná ustanovení zahrnutá v kolektivních smlouvách, aby byli sociální partneři požádáni, aby provedli žádoucí přezkoumání.

Článek 6

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem osobám, které se cítí poškozeny v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení podle článků 3, 4 a 5, domáhat se svých nároků soudní cestou po případném odvolání k jiným

příslušným orgánům.

Článek 7

Členské státy přijmou nezbytná opatření na ochranu pracovníků proti propouštění, které by bylo reakcí zaměstnavatele na stížnost podanou v podniku nebo na soudní žalobu požadující dodržování zásady rovného zacházení.

Článek 8

Členské státy dbají, aby opatření přijatá k provedení této směrnice, jakož i dosud platná ustanovení byla oznámena pracovníkům všemi vhodnými prostředky, jako například oznámením na jejich pracovišti.

Článek 9

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do třiceti měsíců po jejím oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Avšak pokud jde o čl. 3 odst. 2 písm. c) první část a čl. 5 odst. 2 písm. c) první část, členské státy provedou první posouzení a je-li to nezbytné první přezkoumání právních a správních předpisů v nich uvedených do čtyř let po oznámení této směrnice.

2. Členské státy pravidelně hodnotí pracovní činnosti uvedené v čl. 2 odst. 2, aby z hlediska společenského vývoje rozhodly, zda je opodstatněné zachovávat dotyčné výjimky. O výsledcích hodnocení vyrozumí Komisi.

3. Členské státy rovněž sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 10

Do dvou let po uplynutí lhůty 30 měsíců stanovené čl. 9 odst. 1 prvním pododstavcem předají členské státy Komisi všechny nezbytné údaje, které jí umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice pro předložení Radě.

Článek 11

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 9. února 1976.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

SMĚRNICE RADY

ze dne 19. prosince 1978

o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení

(79/7/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na

článek 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise13,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu14,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru15,

vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EEC ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, k odbornému vzdělání a ke zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky16, stanoví, že Rada přijme na návrh Komise s cílem zajistit postupné zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení opatření, která zejména upřesní její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provádění; že Xxxxxxx pro tyto účely neurčila zvláštní pravomoci pro jednání;

vzhledem k tomu, že je vhodné zavést zásadu rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení nejdříve v právní úpravě, která zajišťuje ochranu pro případ nemoci, invalidity, stáří, pracovního úrazu, nemoci z povolání a nezaměstnanosti, a v opatřeních o sociální pomoci, pokud slouží k doplnění nebo nahrazení zmíněné úpravy;

vzhledem k tomu, že zavedení zásady rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství a že členské státy mohou přijímat zvláštní opatření ve prospěch žen s cílem odstranit faktické nerovné zacházení,

13 Úř. věst. č. C 34, 11. 2. 1977, s. 3.

14 Úř. věst. č. C 299, 12. 12. 1977, s. 13.

15 Úř. věst. č. C 180, 28. 7. 1977, s. 36.

16 Úř. věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40.

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účelem této směrnice je v oblasti sociálního zabezpečení a dalších složkách sociální ochrany uvedené v článku 3 postupné zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (dále jen „zásada rovného zacházení“).

Článek 2

Tato směrnice se vztahuje na výdělečně činné obyvatele včetně samostatně výdělečně činných osob, pracovníků, jejichž činnost je přerušena nemocí, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností, a osob ucházejících se o zaměstnání, jakož i na starobní důchodce a invalidní pracovníky.

Článek 3

1. Tato směrnice se vztahuje na :

a) právní úpravu zajišťující ochranu pro případ:

– nemoci,

– invalidity,

– stáří,

– pracovního úrazu a nemoci z povolání,

– nezaměstnanosti,

b) opatření o sociální pomoci, pokud jsou určeny k doplnění nebo nahrazení úpravy uvedené v písmenu a).

2. Tato směrnice se nevztahuje na opatření týkající se dávek pro pozůstalé ani na opatření týkající se rodinných dávek, s výjimkou rodinných dávek poskytovaných z důvodu zvýšení dávek, na něž vzniká nárok z důvodů uvedených v odst. 1 písm. a).

3. S cílem zajistit zavedení zásady rovného zacházení v pracovních vztazích, přijme Rada na návrh Komise opatření, která upřesní její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení.

Článek 4

1. Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav, zejména pokud jde o:

– oblast působnosti systémů a podmínek přístupu do nich,

– povinnost přispívat a výpočet příspěvků,

– výpočet dávek včetně zvýšení, na které vzniká nárok s ohledem na manželku nebo manžela a závislé osoby, a podmínky upravující trvání a zachování nároku na dávky.

2. Zásada rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen z důvodu mateřství.

Článek 5

Členské státy přijmou opatření nezbytná ke zrušení právních a správních předpisů, které odporují zásadě rovného zacházení.

Článek 6

Členské státy zavedou do svých právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem osobám, které se cítí poškozeny v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení, domáhat se svých práv soudní cestou po případném využití jiných příslušných prostředků.

Článek 7

1. Tato směrnice se nedotýká práva členských států vyloučit z její působnosti:

a) stanovení důchodového věku pro účely poskytování starobních důchodů a důsledků, které z toho mohou vyplývat pro jiné dávky,

b) výhody poskytované v oblasti důchodového pojištění osobám, které vychovaly děti; nabytí nároku na dávky po obdobích přerušení zaměstnání v důsledku vychovávání dětí,

c) poskytnutí nároku na starobní nebo invalidní důchod na základě odvozeného nároku manželky,

d) poskytnutí zvýšení dávek z důvodu dlouhodobé invalidity, stáří, pracovních úrazů nebo nemocí z povolání pro vyživovanou manželku,

e) následky vyplývající z uplatnění práva opce s cílem nenabýt právo nebo nepřijmout povinnosti podle zákonných systémů před přijetím této směrnice.

2. Členské státy pravidelně zkoumají oblasti vyloučené podle odstavce 1, aby si ověřily s ohledem na sociální vývoj v dané oblasti, zda je i nadále důvod pro zachování dotyčných výjimek.

Článek 8

1. Členské státy uvedenou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí ve lhůtě 6 let od jejího oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy předají Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou v

oblasti působnosti této směrnice včetně opatření, která přijmou k provedení čl. 7 odst. 2.

Uvědomí Komisi o důvodech pro případné zachování dosavadních opatření v oblastech uvedených v čl. 7 odst. 1 a o možnostech jejich pozdější revize.

Článek 9

Ve lhůtě sedmi let od oznámení této směrnice předají členské státy Komisi veškeré údaje, které Komisi umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice, kterou předloží Radě, a navrhnou další opatření nezbytná k zavedení zásady rovného zacházení.

Článek 10

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 19. prosince 1978.

Za Radu

předseda

H.-X. XXXXXXXX

SMĚRNICE RADY

ze dne 24. července 1986

o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků

(86/378/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 100 a 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise17,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu18,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru19,

vzhledem k tomu, že Xxxxxxx stanoví, že každý členský stát zajistí uplatnění zásady stejné odměny za stejnou práci pro pracující muže a ženy; že „odměna za práci“ má být chápána jako běžná základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoliv jiné požitky, které zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v hotovosti nebo v naturáliích, přímo či nepřímo, v souvislosti se zaměstnáním;

vzhledem k tomu, že ačkoliv je zásada stejné odměny přímo použitelná v případech, kde diskriminace může být odhalena pouze na základě kritérií rovného zacházení a stejné odměny za práci, existují také případy, kdy zavedení této zásady předpokládá přijetí dodatečných opatření, která jasněji vymezí její rozsah;

vzhledem k tomu, že čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a zvyšování odborné kvalifikace a pracovní podmínky20 stanoví, že Rada přijme na návrh Komise s cílem zajistit postupné zavedení zásady rovného zacházení v otázkách sociálního zabezpečení ustanovení

17 Úř.věst. č. C 134, 21. 5. 1983, s. 7.

18 Úř.věst. č. C 117, 30. 4. 1984, s. 169.

19 Úř.věst. č. C 35, 9. 2. 1984, s. 7.

20 Úř.věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40.

vymezující její obsah, rozsah a podmínky jejího použití; že Rada přijala za tímto účelem směrnici 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách sociálního zabezpečení21;

vzhledem k tomu, že čl. 3 odst. 3 směrnice 79/7/EHS stanoví, že Rada s cílem zajistit zavedení zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků přijme na návrh Komise ustanovení vymezující její obsah, rozsah a podrobnosti jejího provedení;

vzhledem k tomu, že zásada rovného zacházení by měla být zavedena v systémech sociálního zabezpečení pracovníků, které poskytují ochranu proti rizikům stanoveným v čl. 3 odst. 1 směrnice 79/7/EHS, a také v těch, které poskytují zaměstnancům jakékoliv jiné požitky v hotovosti nebo v naturáliích ve smyslu Smlouvy;

vzhledem k tomu, že se zavedení zásady rovného zacházení nedotýká ustanovení týkajících se ochrany žen z důvodů mateřství,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cílem této směrnice je zavést v systémech sociálního zabezpečení pracovníků zásadu rovného zacházení pro muže a ženy (dále jen „zásada rovného zacházení“).

Článek 2

1. „Systémy sociálního zabezpečení pracovníků“ se rozumí systémy, které nejsou řízeny směrnicí 79/7/EHS, jejichž účelem je zajistit pracovníkům, jak zaměstnancům, tak i osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom zda členství v takových systémech je povinné nebo dobrovolné.

2. Tato směrnice se nevztahuje na:

a) individuální smlouvy;

b) systémy, které mají pouze jednoho člena;

c) pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků pobírajících plat nebo mzdu;

d) dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou pracovníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila:

– buď doplňkové dávky, nebo

21 Úř. věst. č. L 6, 10. 1. 1979, s. 24.

– výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky, nebo výběr z několika dávek.

Článek 3

Tato směrnice se vztahuje na pracující včetně samostatně výdělečně činných osob, osob, jejichž činnost je přerušena nemocí, mateřstvím, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností a osob hledajících zaměstnání a na důchodce a na zdravotně postižené pracovníky.

Článek 4

Tato směrnice se vztahuje na:

a) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které zajišťují ochranu pro případ:

– nemoci,

– invalidity,

– stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu,

– pracovních úrazů a nemocí z povolání,

– nezaměstnanosti;

b) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které stanoví další sociální dávky, v hotovosti nebo v naturáliích, a zejména dávky pozůstalým a rodinné dávky, jsou- li takovéto dávky určeny zaměstnancům, a tudíž představují požitky vyplácené zaměstnavatelem pracovníkovi z důvodu jeho zaměstnání.

Článek 5

1. Za podmínek stanovených v následujících ustanoveních předpokládá zásada rovného zacházení zákaz přímé nebo nepřímé diskriminace na základě pohlaví, zejména odkazem na manželský nebo rodinný stav, obzvláště pokud jde o:

– rozsah použití systémů a podmínky přístupu k nim,

– povinnost přispívat a výpočet příspěvků,

– výpočet dávek včetně doplňkových dávek náležejících za manžela nebo manželku nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.

2. Zásada rovného zacházení se nedotýká ustanovení týkajících se ochrany žen z důvodů mateřství.

Článek 6

1. Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ustanovení založená na pohlaví, přímo nebo nepřímo, zejména odkazem na manželský nebo rodinný stav pro:

a) určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků;

b) stanovení povinného nebo dobrovolného charakteru účasti v systému;

c) stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadovanou pro získání dávek;

d) stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a i), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky, které mu zaručují doživotní právo na dlouhodobé dávky;

e) stanovení různých podmínek pro přiznání dávek nebo omezení takových dávek na pracovníky jednoho nebo druhého pohlaví;

f) stanovení rozdílných důchodových věků;

g) pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a které jsou vypláceny zaměstnavatelem během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů;

h) stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě dávek označených jako příspěvkové;

i) stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků;

stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů v případě dávek označených jako příspěvkové, s výjimkou snahy více vyrovnat výši těchto dávek;

j) stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a i), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému.

2. Pokud je přiznání dávek v rozsahu této směrnice ponecháno úvaze řídících orgánů systému, musí tyto orgány přihlédnout k zásadě rovného zacházení.

Článek 7

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby:

a) ustanovení kolektivních smluv, které jsou uzavírány povinně ze zákona, pracovních řádů podniků nebo jiné úpravy týkající se systémů sociálního zabezpečení pracovníků odporující zásadě rovného zacházení, byla od počátku neplatná nebo byla prohlášena neplatnými nebo byla pozměněna;

b) systémy obsahující takováto ustanovení nemohly být schváleny nebo rozšířeny správními opatřeními.

Článek 8

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků odporující zásadě rovného zacházení byla pozměněna do 1. ledna 1993.

2. Tato směrnice nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pracovníků před změnou tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období.

Článek 9

Členské státy mohou odložit povinné použití zásady rovného zacházení pro:

a) stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky:

– buď do data, kdy bude dosaženo takové rovnosti v zákonných systémech,

– nebo nejpozdějido té doby, dokud nebude tato rovnost vyžadována směrnicí;

b) pozůstalostní důchody, dokud nebude v tomto ohledu vyžadováno rovné zacházení v systémech sociálního zabezpečení směrnicí;

c) použití čl. 6 odst. 1 písm. i) pro přihlédnutí k rozdílným pojistně matematickým zásadám, nejpozději do uplynutí třináctiletého období od oznámení této směrnice.

Článek 10

Členské státy zavedou ve svých vnitrostátních právních předpisech taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby bylo všem osobám, které se cítí poškozené nedodržováním zásady rovného zacházení, umožněno domáhat se nápravy soudní cestou případně poté, co byla záležitost předložena jiným příslušným orgánům.

Článek 11

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby chránily pracovníky před propuštěním, pokud jde o reakci zaměstnavatele na stížnost podanou na úrovni podniku nebo soudní žalobu usilující o dodržování zásady rovného zacházení.

Článek 12

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do tří let po jejím oznámení. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi nejpozději do pěti let po oznámení této směrnice všechny nezbytné informace za účelem umožnit Komisi vypracování zprávy pro Xxxx o použití této směrnice.

Článek 13

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 24. července 1986.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

SMĚRNICE RADY 96/97/ES

ze dne 20. prosince 1996,

kterou se mění směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise22,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu23,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru24,

vzhledem k tomu, že článek 119 Xxxxxxx stanoví, že každý členský stát zajistí provedení zásady stejné odměny za stejnou práci pro pracující muže a ženy; že

„odměna za práci“ má být chápána jako běžná základní nebo minimální mzda nebo plat a jakékoliv jiné požitky, které zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci v hotovosti nebo v naturáliích, přímo či nepřímo, v souvislosti se zaměstnáním;

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 17. května 1990 v případu 262/88: Xxxxxx vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group25, Soudní dvůr Evropských společenství potvrdil, že všechny formy pracovních důchodů tvoří součást odměny za práci ve smyslu článku 119 Smlouvy,

vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném rozsudku, upřesněném rozsudkem ze dne

14. prosince 1993 (případ C-110/91: Moroni vs. Collo GmbH)26, Soudní dvůr vykládá článek 119 Smlouvy tak, že diskriminace mezi muži a ženami v systémech sociálního zabezpečení pracovníků je všeobecně zakázána, a ne pouze s ohledem na stanovení

22 Úř.věst. č. C 218, 23. 8. 1995, s. 5.

23 Stanovisko doručené dne 12. listopadu 1996 (Úř.věst. č. C 362, 2. 12. 1996).

24 Úř.věst. č. C 18, 22. 1. 1996, s. 132.

25 Sb. rozh. ESD 1990, s. I-1889.

26 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-6591.

důchodového věku nebo při nabízení pracovního důchodu formou náhrady za propuštění z hospodářských důvodů;

vzhledem k tomu, že v souladu s protokolem č. 2 týkajícím se článku 119 Smlouvy připojeným ke Smlouvě o založení Evropského společenství nejsou dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků považovány za odměnu, pokud jsou vypláceny za doby zaměstnání před 17. květnem 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 28. září 199427 (případ C-57/93: Vroege vs. NCIV Instituut voor Volkshuisvesting BV a případ C-128/93: Fischer vs. Voorhuis Hengelo BV) Soudní dvůr rozhodl, že se výše uvedený protokol nedotýká práva přistoupit k důchodovému systému pracovníků, které se nadále řídí rozsudkem ze dne 13. května 1986 v případu 170/84: Xxxxx-Kaufhaus GmbH vs. Hartz28, a že omezení časových účinků rozsudku ze dne 17. května 1990 v případu C-262/88: Xxxxxx vs. Guardian Royal Exchange Assurance Group se nevztahuje na právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků; že Soudní dvůr také rozhodl, že vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby se lze dovolat proti pracovníkům, kteří uplatní své právo přistoupit k důchodovému systému pracovníků, za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství; že Soudní dvůr také poznamenal, že skutečnost, že pracovník může zpětně uplatňovat nárok na přistoupení k důchodovému systému pracovníků, nezbavuje pracovníka povinnosti zaplatit příspěvky za dobu dotyčného členství;

vzhledem k tomu, že vyloučení pracovníků z přístupu k podnikovému nebo odvětvovému systému sociálního zabezpečení z důvodu druhu jejich pracovních smluv může zakládat nepřímou diskriminaci vůči ženám;

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 9. listopadu 1993 (případ C-132/92: Birds Eye Walls Ltd. vs. Xxxxxxx X.Xxxxxxx)29 Soudní dvůr také upřesnil, že není v rozporu s článkem 119 Smlouvy, pokud je při výpočtu částky přechodného důchodu, který je vyplácen zaměstnavatelem zaměstnaným mužům i ženám, kteří odešli do předčasného důchodu ze zdravotních důvodů, a který je určen k náhradě zejména ztráty jejich příjmu vyplývající ze skutečnosti, že nedosáhli ještě věku vyžadovaného pro vyplácení zákonného důchodu, přihlédnuto k částce zákonného důchodu, který budou později dostávat, a je jim podle toho částka přechodného důchodu snížena, i když v případě mužů a žen ve věku mezi 60 a 65 roky to znamená, že bývalá zaměstnaná žena dostává menší přechodný důchod než její mužský protějšek, přičemž rozdíl se rovná částce zákonného důchodu, na kterou má ona nárok od svého 60 roku věku za dobu zaměstnání splněnou u tohoto zaměstnavatele;

27 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4541 a Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4583, v tomto pořadí.

28 Sb. rozh. ESD 1986, s. I-1607.

29 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-5579.

vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ze dne 6. října 1993 (případ C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassres- en Schoonmaakbedrijs)30 a ve svých rozsudcích ze dne 14. prosince 1993 (případ C- 110/91: Moroni vs. Collo GmbH), ze dne 22. prosince 1993 (případ C-152/91: Neath vs. Xxxx Xxxxxxx Ltd.)31 a ze dne 28. září 1994 (případ C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. proti Xxxxxxx and others)32 Soudní dvůr potvrzuje, že na základě rozsudku ze dne 17. května 1990 (případ C-262/88: Xxxxxx vs. Guardian Royal Exchange Group), přímého účinku článku 119 Smlouvy se lze dovolat pro účely domáhání se rovného zacházení v otázkách pracovních důchodů pouze ve vztahu k dávkám vypláceným za dobu zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu pracovníků nebo těch, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že ve výše uvedených rozsudcích (případ C-109/91: Ten Oever vs. Stichting Bedrijfspensioenfonds voor het Glazenwassres- en Schoonmaakbedrijs, a případ C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Xxxxxxx and others) Soudní dvůr potvrzuje, že omezení časových účinků rozsudku v případu Xxxxxx se vztahuje na pozůstalostní penze a v důsledku toho může být rovné zacházení v této záležitosti uplatňováno pouze ve vztahu k dobám zaměstnání po dni 17. května 1990, s výjimkou případu těch, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů;

vzhledem k tomu, že navíc ve svých rozsudcích v případech C-152/91 a C-200/91 Soudní dvůr upřesňuje, že příspěvky pracujících mužů a žen do důchodového systému se zaručenou pevně stanovenou konečnou dávkou musí být stejné, protože se na ně vztahuje článek 119 Smlouvy, zatímco nerovnost příspěvků placených zaměstnavateli v rámci systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, která je způsobena používáním pojistně-matematických faktorů rozlišujících pohlaví, nemá být posuzována s přihlédnutím k tomuto samému ustanovení;

vzhledem k tomu, že ve svých rozsudcích ze dne 28. září 199433 (případ C-408/92: Xxxxx vs. Advel Systems a případ C-28/93: Xxx xxx Xxxxx vs. Stichting Shell Bedrijfspensionenfonds) Soudní dvůr poznamenává, že článek 119 Smlouvy zakazuje zaměstnavatelům, kteří přijali opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem Xxxxxx ze dne17. května 1990, aby zvyšovali důchodový věk pro ženy na úroveň věku stanoveného pro muže ve vztahu k dobám zaměstnání splněným v době mezi

17. květnem 1990 a dnem, kdy tato opatření vstoupí v platnost; na druhé straně, pokud jde o doby zaměstnání splněné po tomto dni, článek 119 nebrání zaměstnavateli, aby učinil takový krok; pokud jde o doby zaměstnání před

30 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-4879.

31 Sb. rozh. ESD 1993, s. I-6953.

32 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4389.

33 Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4435 a Sb. rozh. ESD 1994, s. I-4527, v tomto pořadí.

17. květnem 1990, právo Společenství neukládá žádnou povinnost, která by ospravedlnila zpětné snížení výhod, které ženy měly;

vzhledem k tomu, že ve výše uvedeném rozsudku v případě C-200/91: Coloroll Pension Trustees Ltd. vs. Xxxxxxx and others Soudní dvůr rozhodl, že na dodatečné dávky vyplývající z příspěvků placených zaměstnanci zcela dobrovolně se nevztahuje článek 119 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že mezi opatřeními zahrnutými do jejího třetího střednědobého akčního programu o rovných příležitostech pro ženy a muže (1991 – 1995)34 Komise znovu zdůrazňuje přijetí vhodných opatření k přihlédnutí k důsledkům rozsudku ze dne 17. května 1990 v případě 262/88 (Xxxxxx vs. Guardian Royal Exchange Group);

vzhledem k tomu, že rozsudek nevyhnutelně zrušuje určitá ustanovení směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků35 s ohledem na pracovníky, kterým je vyplácena mzda nebo plat;

vzhledem k tomu, že článek 119 Smlouvy je přímo použitelný a lze se ho dovolávat před vnitrostátními soudy proti každému zaměstnavateli, ať už je jím fyzická nebo právnická osoba, a že je na těchto soudech chránit práva, která toto ustanovení přiznává jednotlivcům;

vzhledem k tomu, že z důvodů právní jistoty je nezbytné pozměnit směrnici 86/378/EHS pro přizpůsobení ustanovení, která jsou ovlivněna případem Xxxxxx,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 86/378/EHS se mění takto:

1. Článek 2 se nahrazuje tímto:

„Článek 2

1. „Systémy sociálního zabezpečení pracovníků“ se rozumí systémy, které nejsou řízeny směrnicí 79/7/EHS, jejichž účelem je zajistit pracovníkům, jak zaměstnancům, tak i osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom zda členství v takových systémech je povinné nebo dobrovolné.

2. Tato směrnice se nevztahuje na:

34 Úř. věst. č. C 142, 31. 5. 1991, s. 1.

35 Úř. věst. č. L 225, 12. 8. 1986, s. 40.

a) individuální smlouvy pro samostatně výdělečně činné osoby;

b) systémy pro samostatně výdělečně činné osoby, které mají pouze jednoho člena;

c) pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků pobírajících plat nebo mzdu;

d) dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila:

– buď doplňkové dávky, nebo

– výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky pro samostatně výdělečně činné osoby, nebo výběr z několika dávek;

e) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, pokud jsou dávky financovány z příspěvků placených pracovníky na základě dobrovolnosti.

3. Tato směrnice nebrání zaměstnavateli přiznat osobám, které dovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle systému sociálního zabezpečení pracovníků, ale které zatím nedovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk důchodu, jehož cílem je dorovnat nebo téměř dorovnat celkovou výši dávky vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve stejné situaci osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem stanovený důchodový věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto doplňku dovrší zákonem stanovený důchodový věk.“

2. Článek 3 se nahrazuje tímto:

„Článek 3

Tato směrnice se vztahuje na pracující včetně samostatně výdělečně činných osob, osob, jejichž činnost je přerušena nemocí, mateřstvím, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností, a osob hledajících zaměstnání a na důchodce a na zdravotně postižené pracovníky a na ty, kteří uplatňují nárok místo nich, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo praxí.“

3. Článek 6 se nahrazuje tímto:

„Článek 6

1. Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ta založená na pohlaví, přímo nebo nepřímo, zejména odkazem na manželský nebo rodinný stav pro:

a) určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků;

b) stanovení povinného nebo dobrovolného charakteru účasti v systému;

c) stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadovanou pro získání dávek;

d) stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a i), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující mu doživotní právo na dlouhodobé dávky;

e) stanovení různých podmínek pro přiznání dávek nebo omezení takových dávek na pracovníky jednoho nebo druhého pohlaví;

f) stanovení rozdílných důchodových věků;

g) pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a jsou vypláceny zaměstnavatelem, během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů;

h) stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně-matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě příspěvkových systémů.

V případě systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu určité prvky (jejich příklady jsou přiloženy) mohou být nerovné, pokud nerovnost částek vyplývá z účinků použití pojistně-matematických zásad, které se liší podle pohlaví v době zavádění systému financování;

i) stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků;

stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů, s výjimkou:

- v případě příspěvkových systémů, je-li cílem vyrovnat částku konečných dávek nebo ji přiblížit pro obě pohlaví,

- v případě systémů dávek financovaných shromažďováním kapitálu, pokud jsou příspěvky zaměstnavatele určeny k zajištění finančního základu nezbytného pro krytí nákladů na určené dávky;

j) stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a i), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému.

2. Pokud je přiznání dávek v rozsahu této směrnice ponecháno úvaze řídícím orgánům systému, musí tyto orgány přihlédnout k zásadě rovného zacházení.“

4. Článek 8 se nahrazuje tímto:

„Článek 8

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby odporující zásadě rovného zacházení byla zrevidována nejpozději do

1. ledna 1993.

2. Tato směrnice nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby před revizí tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období.“

5. Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Pokud jde o systémy sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby, mohou členské státy odložit povinné provedení zásady rovného zacházení pro:

a) stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky:

- buď do data, kdy bude dosaženo takovéto rovnosti v zákonných systémech,

- nebo nejpozději dokud nebude takováto rovnost vyžadována směrnicí;

b) pozůstalostní důchody, dokud právo Společenství nezavede v tomto ohledu zásadu rovného zacházení v zákonných systémech sociálního zabezpečení;

c) použití čl. 6 odst. 1 písm. i) prvního pododstavce pro přihlédnutí k rozdílným pojistně-matematickým zásadám, nejpozději do 1. ledna 1999.“

6. Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 9a

Pokud muži i ženy mají za stejných podmínek nárok na pružný důchodový věk, není to považováno za neslučitelné s touto směrnicí.“

1. Vkládá se nová příloha, která zní:

„PŘÍLOHA

Příklady prvků, které mohou být nerovné, pokud jde o systémy dávek financované shromažďováním kapitálu, uvedené v čl. 6 písm. h):

– přeměna části pravidelných důchodů na kapitál,

– převod nároků na důchod,

– pozůstalostní důchod vyplácený nositeli práva v případě, že se vzdal části každoročně vypláceného důchodu,

– snížený důchod, pokud se pracovník rozhodne pro předčasné poskytování starobního důchodu.“

Článek 2

1. Všechna opatření provádějící tuto směrnici, pokud jde o pracovníky, kterým je vyplácena mzda nebo plat, se musí vztahovat na všechny dávky odvozené z doby zaměstnání po dni 17. května 1990 a použijí se zpětně k tomuto datu, aniž tím jsou dotčeni pracovníci nebo ti, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů. V takovém případě se tato prováděcí opatření musí použít zpětně ode dne 8. dubna 1976 a musí se vztahovat na všechny dávky odvozené z dob zaměstnání po tomto datu. Pro členské státy, které přistoupily do Společenství po dni

8. dubna 1976, se tento den nahradí dnem, od kterého začal být článek 119 Smlouvy plně použitelný na jejich území.

2. Druhá věta odstavce 1 nebrání dovolat se vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby proti pracovníkům nebo těm, kteří uplatňují nárok za ně, kteří podali žalobu nebo uplatnili rovnocennou stížnost podle platných vnitrostátních právních předpisů před 17. květnem 1990 za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby podle vnitrostátních právních předpisů a že v praxi neznemožňují výkon práva Společenství.

3. Pro členské státy, jejichž přistoupení se uskutečnilo po dni 17. května 1990 a které byly dne 1. ledna 1994 smluvními stranami Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, se 17. květen 1994 v odstavcích 1 a 2 této směrnice nahrazuje

1. lednem 1994.

Článek 3

1. Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 17. července 1997. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi nejpozději do dvou let po vstupu této směrnice v platnost všechny nezbytné informace za účelem umožnit Komisi vypracovat zprávu o provedení této směrnice.

Článek 4

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 20. prosince 1996.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXXXX

SMĚRNICE RADY

ze dne 11. prosince 1986

o provádění zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné včetně oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství

(86/613/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 100 a 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise36,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu37,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru38,

vzhledem k tomu, že v usnesení ze dne 12. července 1982 o podpoře rovných příležitostí pro ženy39 Rada schválila obecné cíle obsažené ve sdělení Komise o novém akčním programu Společenství na podporu rovnosti příležitostí pro ženy (1982

– 1985) a vyjádřila odhodlání zavést vhodná opatření k dosažení těchto cílů;

vzhledem k tomu, že akce 5 výše zmíněného programu se týká provedení zásady rovného zacházení pro ženy samostatně výdělečně činné včetně oblasti zemědělství;

vzhledem k tomu, že provedení zásady stejné odměny pracujících mužů a žen uvedené v článku 119 Smlouvy je nedílnou součástí vytvoření a fungování společného trhu;

36 Úř. věst. č. C 113, 27. 4. 1984, s. 4.

37 Úř. věst. č. C 172, 2. 7. 1984, s. 80.

38 Úř. věst. č. C 343, 24. 12. 1984, s. 1.

39 Úř. věst. č. C 186, 21. 7. 1982, s. 3.

vzhledem k tomu, že ohledně odměňování přijala Rada dne 10. února 1975 směrnici 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provádění zásady stejného odměňování pracujících mužů a žen40;

vzhledem k tomu, že pokud jde o jiná hlediska rovného zacházení pro muže a ženy, Rada přijala dne 9. února 1976 směrnici č. 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, k odbornému vzdělání a ke zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky41, a dne 19. prosince 1978 směrnici 79/7/EHS o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení42;

vzhledem k tomu, že pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné, jakož i jejich manžele nebo manželky, kteří se účastní této činnosti, je vhodné zavádět zásadu rovného zacházení prostřednictvím přesných opatření, která budou odpovídat zvláštnímu postavení těchto osob;

vzhledem k tomu, že mezi členskými státy přetrvávají v této oblasti rozdíly; že je tedy nutné sblížit vnitrostátní předpisy týkající se provádění zásady rovného zacházení;

vzhledem k tomu, že v některých ohledech Xxxxxxx nestanovila požadované zvláštní pravomoci pro jednání;

vzhledem k tomu, že zavedení zásady rovného zacházení se nedotýká opatření na ochranu žen v mateřství,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

ODDÍL I

Cíle a oblast působnosti

Článek 1

Cílem této směrnice je zajistit, v souladu s následujícími ustanoveními, provedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, kteří jsou samostatně výdělečně činní nebo kteří přispívají k výkonu této činnosti, z hledisek, která nejsou zahrnuta do směrnic 76/207/EHS a 79/7/EHS.

40 Úř. věst. č. L 45, 19. 2. 1975, s. 19.

41 Úř. věst. č. L 39, 14. 2. 1975, s. 24.

42 Úř. věst. č. L 6, 10. 1. 1979, s. 24.

Článek 2

Tato směrnice se vztahuje na:

a) samostatně výdělečně činné pracovníky, tedy všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost na vlastní účet za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, včetně soukromých zemědělců a osob vykonávajících svobodná povolání;

b) jejich manžele nebo manželky, kteří nejsou zaměstnanci ani společníci a kteří se za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy obvykle podílejí na činnosti samostatně výdělečně činného pracovníka a vykonávají stejné nebo pomocné úkoly.

Článek 3

Pro účely této směrnice znamená zásada rovného zacházení vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví, buď přímo, nebo nepřímo, zejména s ohledem na manželský nebo rodinný stav.

ODDÍL II

Rovné zacházení pro samostatně výdělečně činné muže a ženy – Postavení manželů nebo manželek bez profesionálního statutu samostatně výdělečně činných pracovníků – Ochrana v těhotenství a mateřství samostatně výdělečně činných pracovnic nebo manželek samostatně výdělečně činných pracovníků

Článek 4

Pokud jde o samostatně výdělečně činné osoby přijmou členské státy nezbytná opatření, aby zajistily zrušení všech ustanovení odporujících zásadě rovného zacházení vymezené ve směrnici 76/207/EHS, zejména pokud jde o založení, vybavení nebo rozšíření podniku nebo zahájení nebo rozšíření jakékoli jiné formy samostatně výdělečné činnosti, včetně finančních podmínek.

Článek 5

Aniž by byly dotčeny zvláštní podmínky pro přístup k některým činnostem, které se použijí stejným způsobem pro obě pohlaví, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby podmínky pro založení společnosti mezi manželi nebyly více omezující než podmínky pro založení společnosti mezi osobami, které nejsou manželi.

Článek 6

Pokud v členském státě existuje příspěvkový systém sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby, přijme tento členský stát nezbytná opatření, aby se manželé uvedení v čl. 2 písm. b), pokud nejsou chráněni v rámci systému sociálního

zabezpečení pro samostatně výdělečně činné pracovníky, mohli na dobrovolném a příspěvkovém základě připojit k systému sociálního zabezpečení.

Článek 7

Členské státy se zavazují prošetřit, za jakých podmínek je možné podporovat uznání práce poskytované manželi uvedenými v čl. 2 písm. b), a na základě tohoto výzkumu prošetřit veškeré vhodné podněty směřující k podpoře tohoto uznání.

Článek 8

Členské státy se zavazují zkoumat, zda a za jakých podmínek samostatně výdělečně činné ženy a manželky samostatně výdělečně činných pracovníků mohou, během přerušení své činnosti z důvodu těhotenství nebo mateřství,

– mít přístup ke službám poskytujícím dočasnou náhradu nebo příslušným vnitrostátním systémům sociálního zabezpečení, nebo

– mít nárok na peněžité dávky v rámci systému sociálního zabezpečení nebo jiného systému veřejné sociální ochrany.

ODDÍL III

Obecná a závěrečná ustanovení

Článek 9

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů nezbytná opatření, která umožní všem osobám, které se cítí poškozeny v důsledku neuplatnění zásady rovného zacházení v samostatně výdělečné činnosti, domáhat se svých nároků soudní cestou po případném využití jiných příslušných prostředků.

Článek 10

Členské státy zajistí, aby opatření přijatá k provedení této směrnice, jakož i dosud platná opatření v této oblasti, byla oznámena subjektům zastupujícím samostatně výdělečně činné pracovníky a střediskům odborného vzdělávání.

Článek 11

Rada přezkoumá tuto směrnici na návrh Komise do 1. července 1993.

Článek 12

1. Členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. června 1989.

Pokud však členský stát musí za účelem dosažení souladu s článkem 5 upravit své právní předpisy týkající se práv a povinností manželů, je dnem, kdy tento členský stát musí dosáhnout souladu s článkem 5, 30. červen 1991.

2. Členské státy neprodleně informují Komisi o opatřeních přijatých k dosažení souladu s touto směrnicí.

Článek 13

Nejpozději do 30. června 1991 předají členské státy Komisi veškeré údaje, které jí umožní sestavit zprávu o provádění této směrnice, kterou předloží Radě.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 11. prosince 1986.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

SMĚRNICE RADY 92/85/EHS

ze dne 19. října 1992

o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 118a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise43, vypracovaný po konzultaci s Poradním výborem pro bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví při práci,

ve spolupráci s Evropským parlamentem44,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru45,

vzhledem k tomu, že článek 118a Xxxxxxx stanoví, že Rada přijme, prostřednictvím směrnic, minimální požadavky pro podporu zlepšení, zejména v pracovním prostředí, pro ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků;

vzhledem k tomu, že tato směrnice neopravňuje k žádnému snížení úrovní ochrany, jichž bylo již dosaženo v jednotlivých členských státech, protože členské státy se Smlouvou zavázaly podporovat zlepšování podmínek v této oblasti, harmonizovat podmínky a současně zachovat již učiněná zlepšení;

vzhledem k tomu, že podle článku 118a Xxxxxxx nesmí směrnice ukládat administrativní, finanční a právní omezení, která by bránila zakládání a rozvoji malého a středního podnikání;

43 Úř.věst. č. C 281, 9. 11. 1990, s.3 a

Úř.věst. č. C 25, 1. 2. 1991, s. 9

44 Úř.věst. č. C 19, 28. 1. 1991, s. 177 a

Úř.věst. č. C 150, 15. 6. 1992, s. 99

45 Úř.věst. č. C 41, 18. 2. 1991, s. 29

vzhledem k tomu, že na základě rozhodnutí 74/325/EHS46, naposledy pozměněném Aktem o přistoupení z roku 1985, je Poradní výbor pro bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví při práci konzultován Komisí za účelem vypracování návrhů v této oblasti,

vzhledem k tomu, že Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků, přijatá na zasedání Evropské rady ve Štrasburku dne 9. prosince 1989 hlavami států nebo vlád jedenácti členských států, stanoví v odstavci 19, že:

„Každému pracovníkovi musí být vytvořeny uspokojivé bezpečné a zdravé podmínky v jeho pracovním prostředí. Musí být přijata vhodná opatření, aby se dosáhlo další harmonizace podmínek v této oblasti a zároveň byla zachována již učiněná zlepšení“;

vzhledem k tomu, že Xxxxxx ve svém akčním programu pro provedení Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků zahrnula do svých cílů přijetí směrnice Rady o ochraně těhotných žen při práci;

vzhledem k tomu, že článek 15 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci47 stanoví, že zvlášť ohrožené rizikové skupiny musí být chráněny proti nebezpečím, která zvláště je ohrožují;

vzhledem k tomu, že těhotné pracovnice, pracovnice krátce po porodu nebo kojící pracovnice musí být v mnoha ohledech považovány za zvlášť rizikové skupiny a musí být přijata opatření s ohledem na jejich bezpečnost a zdraví;

vzhledem k tomu, že ochrana bezpečnosti a zdraví těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic by neměla vyústit v nepříznivé zacházení s nimi na trhu práce, ani působit újmu směrnicím o rovném zacházení pro muže a ženy;

vzhledem k tomu, že některé typy činností mohou představovat pro těhotné pracovnice, pracovnice krátce po porodu nebo kojící pracovnice zvláštní rizika spočívající v expozici nebezpečným látkám, v postupech nebo pracovních podmínkách; že taková rizika musí být proto zhodnocena a výsledky takového hodnocení sděleny pracovnicím a/nebo jejich zástupcům;

vzhledem k tomu, že pokud výsledek takového hodnocení odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví pracovnice, musí být přijata opatření k ochraně takové pracovnice;

vzhledem k tomu, že těhotné a kojící pracovnice nesmí vykonávat činnosti, u kterých bylo zjištěno riziko expozice některým zvláště nebezpečným činitelům nebo pracovním podmínkám, ohrožující bezpečnost nebo zdraví;

46 Úř. věst. č. L 185, 9. 7. 1974, s. 15

47 Úř. věst. č. L 183, 29. 6. 1989, s. 1

vzhledem k tomu, že je třeba přijmout ustanovení, aby na těhotných pracovnicích, pracovnicích krátce po porodu nebo kojících pracovnicích nebyly povinny pracovat v noci, pokud je takovéto ustanovení nezbytné z hlediska jejich bezpečnosti a zdraví;

vzhledem k tomu, že zranitelnost těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic činí nezbytným nárok na mateřskou dovolenou po dobu nejméně čtrnácti po sobě jdoucích týdnů, rozložených před porodem a/nebo po porodu, a povinnou mateřskou dovolenou v trvání nejméně dvou týdnů rozložených před a/nebo po porodu;

vzhledem k tomu, že xxxxxx výpovědi z důvodů spojených s jejich stavem může mít škodlivé následky na tělesný a duševní stav těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic; že je proto nutné stanovit zákaz výpovědi;

vzhledem k tomu, že opatření pro organizaci práce týkající se ochrany zdraví těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic by se míjela účinkem, pokud by nebyla doprovázena zachováním práv vyplývajících z pracovní smlouvy, včetně zachování odměny a/nebo nároku na odpovídající dávku;

vzhledem k tomu, že navíc opatření týkající se mateřské dovolené by se také míjela účinkem, pokud by nebyla provázena zachováním práv vyplývajících z pracovní smlouvy a/nebo nároku na odpovídající dávku;

vzhledem k tomu, že pojem přiměřená dávka v případě mateřské dovolené musí být považován za technický problém za účelem stanovení minimální úrovně ochrany a v žádném případě by neměl být vykládán užíváním analogie mezi těhotenstvím a nemocí,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Oddíl i

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

1. Tato směrnice, která je desátou samostatnou směrnicí ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS, usiluje o uskutečňování opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic.

2. Ustanovení směrnice 89/391/EHS, s výjimkou jejího čl. 2 odst. 2, jsou plně použitelná na celý rozsah uvedený v odstavci 1, aniž jsou dotčena přísnější a/nebo zvláštní ustanovení obsažená v této směrnici.

3. Tato směrnice nesmí způsobit snížení úrovně ochrany poskytnuté těhotným pracovnicím, pracovnicím krátce po porodu nebo kojícím pracovnicím ve srovnání se situací, která existuje v každém členském státě v den přijetí této směrnice.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

a) „těhotnou pracovnicí“ rozumí těhotná pracovnice, která informuje svého zaměstnavatele o svém stavu, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi;

b) „pracovnicí krátce po porodu“ rozumí každá pracovnice krátce po porodu ve smyslu vnitrostátních právních předpisů a/nebo zvyklostí, která informuje svého zaměstnavatele o svém stavu, v souladu s těmito právními předpisy a/nebo zvyklostmi;

c) „kojící pracovnicí“ rozumí každá kojící pracovnice ve smyslu vnitrostátních právních předpisů a/nebo zvyklostí, která informuje zaměstnavatele o svém stavu v souladu s těmito právními předpisy a/nebo zvyklostmi.

ODDÍL II

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 3

Pravidla

1. Komise, po projednání s členskými státy a za pomoci Poradního výboru pro bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví při práci, vypracuje pravidla pro hodnocení chemických, fyzikálních a biologických činitelů a průmyslových postupů, které jsou považovány za rizikové pro pracovnice ve smyslu článku 2.

Pravidla uvedená v prvním pododstavci se také vztahují na pohyb a držení těla, duševní a tělesnou únavu a jiné druhy tělesného a duševního stresu spojeného s prací vykonávanou pracovnicemi ve smyslu článku 2.

2. Účelem pravidel uvedených v odstavci 1 je vytvořit návod pro hodnocení uvedené v čl. 4 odst. 1.

Za tímto účelem členské státy upozorní všechny zaměstnavatele a všechny pracovnice a/nebo jejich zástupce v příslušných členských státech na tato pravidla.

Článek 4

Hodnocení a informování

1. Pro všechny činnosti, které by mohly představovat zvláštní riziko expozice činitelům, postupům nebo pracovním podmínkám, jejichž nevyčerpávající seznam je uveden v příloze I, zaměstnavatel zhodnotí povahu, stupeň a trvání expozice v příslušném podniku a/nebo závodě, které jsou vystaveny pracovnice ve smyslu článku 2, buď přímo nebo pomocí služeb provádějících ochranná opatření a opatření k předcházení rizikům uvedeným v článku 7 směrnice 89/391/EHS, s cílem:

– zhodnotit všechna rizika pro bezpečnost a zdraví a všechny možné účinky na těhotenství nebo kojení pracovnic ve smyslu článku 2,

– rozhodnout, jaká opatření je třeba přijmout.

2. Aniž je dotčen článek 10 směrnice 89/391/EHS, pracovnice ve smyslu článku 2 a pracovnice, které by se mohly dostat do situací uvedených v článku 2 v dotyčném podniku a/nebo závodě a/nebo jejich zástupci, jsou informovány o výsledcích hodnocení uvedeného v odstavci 1 a o všech opatřeních týkajících se zdraví a bezpečnosti při práci.

Článek 5

Důsledky výsledků hodnocení

1. Aniž je dotčen článek 6 směrnice 89/391/EHS, jestliže výsledky hodnocení uvedeného v čl. 4 odst. 1 odhalí riziko pro bezpečnost nebo zdraví nebo účinku na těhotenství nebo kojení pracovnice ve smyslu článku 2, zaměstnavatel přijme nezbytná opatření, aby zabránil expozici dotyčné pracovnice tomuto riziku tím, že dočasně upraví její pracovní podmínky a/nebo její pracovní dobu.

2. Není-li úprava jejích pracovních podmínek a/nebo pracovní doby technicky a/nebo objektivně proveditelná, nebo nemůže-li být rozumně požadována na základě náležitého odůvodnění, zaměstnavatel přijme nezbytná opatření k převedení pracovnice na jiné pracovní místo.

3. Není-li převedení na jiné pracovní místo technicky a/nebo objektivně proveditelné nebo nelze-li je rozumně požadovat na základě náležitého odůvodnění, dotyčné pracovnici je přiznáno volno v souladu s vnitrostátními právními předpisy

a/nebo zvyklostmi na celé období nezbytné k ochraně její bezpečnosti nebo jejího zdraví.

4. Ustanovení tohoto článku se použijí obdobně na případ, kdy pracovnice vykonává činnost, která je zakázána podle článku 6 a otěhotní nebo začne kojit a informuje o tom svého zaměstnavatele.

Článek 6

Zákaz expozice

Kromě obecných ustanovení týkajících se ochrany pracovníků, zejména těch, která se týkají limitních hodnot pro expozici při práci:

1. těhotné pracovnice ve smyslu článku 2 písm. a) nesmí být za žádných okolností povinny vykonávat činnosti, u kterých hodnocení odhalilo riziko expozice činitelům nebo pracovním podmínkám vyjmenovaným v příloze II části A, které by ohrozily jejich bezpečnost nebo zdraví;

2. pracovnice, které kojí, ve smyslu článku 2 písm. c), nesmí být za žádných okolností povinny vykonávat činnosti, u kterých hodnocení odhalilo riziko expozice činitelům nebo pracovním podmínkám vyjmenovaným v příloze II části B, které by ohrozily jejich bezpečnost nebo zdraví.

Článek 7

Noční práce

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že pracovnice ve smyslu článku 2 nejsou povinny vykonávat noční práci v době těhotenství a v době následující po porodu, která je určena vnitrostátním orgánem odpovědným za bezpečnost práce a ochranu zdraví, s výhradou předložení, v souladu s postupy stanovenými v členských státech, lékařského potvrzení uvádějícího, že to je nezbytné pro bezpečnost a zdraví dotyčné pracovnice.

2. Opatření uvedená v odstavci 1 musí zahrnout možnost, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi:

a) převedení na práci ve dne; nebo

b) uvolnění z práce nebo prodloužení mateřské dovolené v případech, kdy takovéto převedení není technicky a/nebo objektivně uskutečnitelné nebo nemůže být rozumně požadováno na základě náležitého odůvodnění.

Článek 8

Mateřská dovolená

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že pracovnice ve smyslu článku 2 mají nárok na nepřetržité období nejméně čtrnáct týdnů mateřské dovolené rozložené před a/nebo po porodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi.

2. Mateřská dovolená uvedená v odstavci 1 musí zahrnovat povinnou mateřskou dovolenou v rozsahu nejméně dvou týdnů rozložených před a/nebo po porodu v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi.

Článek 9

Pracovní volno pro prenatální vyšetření

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že těhotné pracovnice ve smyslu čl. 2 písm. a) mají nárok, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi, na pracovní volno bez ztráty odměny, aby se mohly podrobit prenatálnímu vyšetření, pokud se tato vyšetření musí konat v pracovní době.

Článek 10

Zákaz výpovědi

Pro zaručení pracovnicím, ve smyslu článku 2, výkonu jejich práv na ochranu bezpečnosti a zdraví uznaných podle tohoto článku, se stanoví, že:

1. členské státy přijmou nezbytná opatření k zákazu výpovědi dané pracovnicím, ve smyslu článku 2, po dobu od počátku jejich těhotenství, až do konce jejich mateřské dovolené uvedené v čl. 8 odst. 1, kromě výjimečných případů nesouvisejících s jejich stavem, které jsou dovoleny podle vnitrostátních právních předpisů a/nebo zvyklostí a popřípadě za předpokladu, že příslušný orgán k tomu dá souhlas;

2. je-li pracovnici, ve smyslu článku 2 dána výpověď během doby uvedené v bodu 1, zaměstnavatel musí uvést náležité odůvodnění písemně;

3. členské státy přijmou nezbytná opatření k ochraně pracovnic, ve smyslu

článku 2 před následky výpovědi, která je na základě bodu 1 protiprávní.

Článek 11

Práva vyplývající z pracovní smlouvy

Pro zaručení pracovnicím, ve smyslu článku 2, výkonu jejich práv na ochranu bezpečnosti a zdraví uznaných tímto článkem, se stanoví, že

1. v případech uvedených v článcích 5,6 a 7, práva vyplývající z pracovní smlouvy, včetně zachování odměny za práci, a/nebo nároku na odpovídající dávky musí být pracovnicím, ve smyslu článku 2, zajištěna v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi;

2. v případě uvedeném v článku 8 musí být zajištěno toto:

a) práva vyplývající z pracovní smlouvy pracovnicím, ve smyslu článku 2, jiná než jsou práva uvedená v písm. b) níže;

b) zachování odměny za práci, a/nebo nároku na odpovídající dávky, pracovnicím ve smyslu článku 2;

3. dávky uvedené v bodě 2 písm. b) se považují za odpovídající, jestliže zajišťují příjem nejméně rovnocenný tomu, jaký by měla dotyčná pracovnice v případě přerušení činnosti z důvodů spojených se zdravotním stavem, s výhradou jakéhokoli stropu stanoveného vnitrostátními právními předpisy;

4. členské státy mohou podmínit nárok na odměnu za práci nebo na dávky uvedené v bodech 1 a 2 písm. b) tím, že dotyčná pracovnice musí splnit podmínky pro získání nároku na tyto dávky stanovené vnitrostátními právními předpisy.

Tyto podmínky nesmí za žádných okolností stanovit doby předchozího zaměstnání přesahující 12 měsíců bezprostředně před předpokládaným datem porodu.

Článek 12

Ochrana práv

Členské státy zavedou do svých vnitrostátních právních řádů taková opatření, jež jsou nezbytná k tomu, aby umožnila všem pracovnicím, které se cítí poškozeny neplněním povinností vyplývajících z této směrnice, uplatnit svá práva soudní cestou a/nebo, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo zvyklostmi, tím, že se obrátí na jiný příslušný orgán.

Článek 13

Úpravy příloh

1. Úpravy přílohy I čistě technického rázu v souvislosti s technickým rozvojem a se změnami v mezinárodních předpisech či specifikacích a poznatcích v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, jsou přijaty postupem stanoveným článkem 17 směrnice 89/391/EHS.

2. Příloha II může být změněna pouze v souladu s postupem stanoveným

článkem 118a Xxxxxxx.

Článek 14

Závěrečná ustanovení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dvou let po jejím přijetí nebo zajistí nejpozději do dvou let po přijetí této směrnice, že oba sociální partneři zavedou nezbytná ustanovení prostřednictvím kolektivních smluv, přičemž členské státy musí přijmout všechna nezbytná ustanovení, která by jim umožnila stále zaručit výsledky stanovené touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3. Členské státy sdělí Komisi znění základních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která přijaly nebo přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

4. Každých pět let předloží členské státy Komisi zprávu o praktickém provádění této směrnice a uvedou hlediska zaměstnavatelů i pracovníků.

Poprvé však členské státy předloží Komisi zprávu o praktickém provádění ustanovení této směrnice, uvádějíc hlediska zaměstnavatelů i pracovníků, čtyři roky po jejím přijetí.

Komise o tom uvědomí Evropský parlament, Xxxx, Hospodářský a Sociální výbor a Poradní výbor pro bezpečnost, hygienu a ochranu zdraví při práci.

5. Komise předkládá pravidelně Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o provádění této směrnice, s přihlédnutím k odstavcům 1, 2 a 3.

6. Rada tuto směrnici přezkoumá na základě hodnocení provedeného na základě zpráv uvedených v druhém pododstavci odstavce 4 a popřípadě na základě návrhu předloženého Komisí nejpozději do pěti let po přijetí této směrnice.

Článek 15

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 19. října 1992.

Za Radu

předseda

X. XXXXX

PŘÍLOHA I

NEVYČERPÁVAJÍCÍ SEZNAM ČINITELŮ, POSTUPŮ A PRACOVNÍCH PODMÍNEK

uvedených v čl. 4 odst. 1

X. Xxxxxxxx

1. Fyzikální činitele, pokud se na ně pohlíží jako na činitele poškozující plod a/nebo takové, které by mohly způsobit odloučení placenty, zejména:

a) nárazy, vibrace nebo pohyb;

b) manipulace břemeny spojená s riziky, zejména pro zádovou a bederní oblast;

c) hluk;

d) ionizující záření∗;

e) neionizující záření;

f) extrémní chlad nebo teplo;

g) pohyby a držení těla, přesunování, buď uvnitř nebo mimo podnik, duševní a tělesná únava a jiné fyzické zatěžující vlivy spojené s činností pracovnic ve smyslu článku 2 směrnice.

2. Biologické činitele

Biologické činitele rizikových skupin 2, 3 a 4 ve smyslu čl. 2 písm. d), body 2, 3 a 4 směrnice 90/679/EHS48, pokud je známo, že tyto činitele nebo léčebná opatření vynucená v důsledku těchto činitelů ohrožují zdraví těhotných žen a nenarozeného dítěte a pokud dosud nejsou uvedená v příloze II.

3. Chemické činitele

Následující chemické činitele, pokud je známo, že ohrožují zdraví těhotných žen a nenarozeného dítěte a pokud dosud nejsou uvedená v příloze II:

∗Viz směrnice 80/836/Euratom, Úř. věst. č. L 246, 17. 9. 1980, s. 1

48 Úř. věst. č. L 374, 31. 12. 1990, s. 1

a) látky označené R 40, R 45, R 46 a R 47 podle směrnice 67/548/EHS49, pokud dosud nejsou uvedeny v příloze II;

b) chemické činitele uvedené v příloze I směrnice 90/394/EHS50;

c) rtuť a sloučeniny rtuti;

d) antimitotické léky;

e) oxid uhelnatý;

f) chemické činitele se známým a nebezpečným pronikáním pokožkou.

B. Postupy

– Průmyslové postupy uvedené v příloze I směrnice 90/394/EHS.

C. Pracovní podmínky

– Těžební práce v podzemí

49 Úř. věst. č. L 196, 16. 8. 1967, s. 1, směrnice naposledy pozměněná směrnicí 90/517/EHS, Úř. věst. č. L 287, 19. 10. 1990, s. 37

50 Úř. věst. č. L 196, 26. 7. 1990, s. 1

PŘÍLOHA II

NEVYČERPÁVAJÍCÍ SEZNAM ČINITELŮ A PRACOVNÍCH PODMÍNEK

uvedený v článku 6

X. Xxxxxxx pracovnice ve smyslu čl. 2 písm. a)

1. Činitele

a) Fyzikální činitele

– Práce při přetlaku, např. práce v přetlakových komorách a potápění.

b) Biologické činitele

– toxoplasma

– virus zarděnek

pokud těhotné pracovnice nejsou odpovídajícím způsobem proti těmto

činitelům chráněny imunizací.

c) Chemické činitele

– Olovo a sloučeniny olova, pokud tyto činitele mohou být absorbovány lidským organismem.

2. Pracovní podmínky

– Těžební práce v podzemí.

B. Kojící pracovnice ve smyslu čl. 2 písm. c)

1. Činitele

a) Chemické činitele

– Olovo a sloučeniny olova, pokud tyto látky mohou být absorbovány lidským organismem.

2. Pracovní podmínky

– Těžební práce v podzemí.

Prohlášení Rady a Komise týkající se čl. 11 odst. 3 směrnice 92/85/EHS, ze zápisu 1608 schůze Rady (Lucemburk, 19. října 1992)

RADA A KOMISE stanovily, že:

„Při určení výše dávek uvedených v čl. 11 odst. 2 písm. b) a odst. 3 se odkazuje, z čistě technických důvodů, na dávky, které by pracovnice dostala v případě přerušení své činnosti z důvodů spojených s jejím zdravotním stavem. Smyslem takového odkazu není v žádném případě naznačit, že těhotenství a porod jsou stavěny na stejnou úroveň s nemocí. Vnitrostátní právní předpisy o sociálním zabezpečení všech členských států stanoví, že v případě nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci jsou vypláceny dávky. Vztah k těmto dávkám ve zvolené formulaci má pouze účel posloužit jako konkrétní určená referenční částka ve všech členských státech pro určení minimální částky dávek v mateřství. Pokud se v jednotlivých státech vyplácejí dávky převyšující ty, které jsou stanoveny směrnicí, tyto dávky jsou samozřejmě zachovány. To ostatně vyplývá z čl. 1 odst. 3 směrnice.“

SMĚRNICE RADY 96/34/ES

ze dne 3. června 1996,

která se týká Rámcové dohody o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Dohodu o sociální politice přiloženou k Protokolu (č. 14) o sociální politice přiloženému ke Smlouvě založení Evropského společenství, a zejména na čl. 4 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

(1) vzhledem k tomu, že na základě Protokolu o sociální politice, členské státy, s výjimkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, (dále jen

„členské státy“) přející si pokračovat ve směru naznačeném Sociální chartou z roku 1989 uzavřely mezi sebou Dohodu o sociální politice;

(2) vzhledem k tomu, že sociální partneři mohou v souladu s čl. 4 odst. 2 Dohody o sociální politice společně požadovat, aby dohody na úrovni Společenství byly prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise;

(3) vzhledem k tomu, že odstavec 16 Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků o rovném zacházení pro muže a ženy mimo jiné stanoví, že „by měla být také vypracována opatření umožňující mužům a ženám sladit jejich pracovní a rodinné povinnosti“;

(4) vzhledem k tomu, že navzdory všeobecné shodě Rada nebyla schopna rozhodnout o návrhu směrnice o rodičovské dovolené z rodinných důvodů51, ve znění52 ze dne 15. listopadu 1984;

(5) vzhledem k tomu, že Xxxxxx v souladu s čl. 3 odst. 2 Dohody o sociální politice konzultovala se sociálními partnery možné zaměření akce Společenství při sladění pracovního a rodinného života;

(6) vzhledem k tomu, že Komise po těchto konzultacích usoudila, že akce Společenství je žádoucí, znovu konzultovala se sociálními partnery obsah zamýšleného návrhu v souladu s čl. 3 odst. 3 výše uvedené dohody;

51 Úř. věst. č. C 333, 9. 12. 1983, s. 6.

52 Úř. věst. č. C 316, 27. 11. 1984, s. 7.

(7) vzhledem k tomu, že obecné mezioborové organizace [Evropská unie konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE), Evropské středisko veřejných podniků (CEEP) a Evropská konfederace odborových svazů (EKOS) uvědomily Komisi ve společném dopise ze dne 5. července 1995 o svém přání zahájit postup stanovený článkem 4 zmíněné dohody;

(8) vzhledem k tomu, že tyto organizace uzavřely dne 14. prosince 1995 Rámcovou dohodu o rodičovské dovolené; že předaly Komisi společnou žádost o provedení této rámcové dohody rozhodnutím Rady na návrh Komise v souladu s čl. 4 odst. 2 zmíněné dohody;

(9) vzhledem k tomu, že Rada ve svém usnesení ze dne 6. prosince 1994 o některých perspektivách sociální politiky Evropské unie: příspěvek k hospodářské a sociální konvergenci v Evropské unii53, požádala sociální partnery, aby využili daných příležitostí k uzavření dohod, neboť jsou zpravidla blíže sociální realitě a sociálním problémům; že v Madridu členové Evropské rady ze států, které podepsaly zmíněnou Dohodu o sociální politice, uvítali uzavření této rámcové dohody;

(10) vzhledem k tomu, že smluvní strany chtěli uzavřít rámcovou dohodu stanovící minimální požadavky na rodičovskou dovolenou a pracovní volno z důvodů vyšší moci a odkazující zpět na členské státy a/nebo na sociální partnery, aby vymezili podmínky, za kterých by byla rodičovská dovolená prováděna, aby bylo přihlédnuto k situaci, také k rodinné politice, v každém členském státu, zejména pokud jde o podmínky pro přiznání rodičovské dovolené a uplatnění práva na rodičovskou dovolenou;

(11) vzhledem k tomu, že směrnice ve smyslu článku 189 Smlouvy je vhodným nástrojem k provedení této rámcové dohody; že zavazuje členské státy, pokud jde o výsledek, kterého je třeba dosáhnout, a ponechává na nich výběr formy a metod;

(12) vzhledem k tomu, že, v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality stanovenými v článku 3b Smlouvy, není možno uspokojivě dosáhnout cílů této směrnice členskými státy a tedy jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství; že se tato směrnice omezuje na minimum požadované pro dosažení těchto cílů a nejde dále, než je nezbytné pro tento účel;

(13) vzhledem k tomu, že Xxxxxx připravila návrh směrnice Rady s přihlédnutím k zastoupení smluvních stran, jejich zmocnění a právnosti jednotlivých článků rámcové dohody a dodržování příslušných ustanovení týkajících se malých a středních podniků;

(14) vzhledem k tomu, že Xxxxxx v souladu se svým sdělením ze dne

14. prosince 1993 o provádění Protokolu o sociální politice uvědomila Evropský parlament zasláním znění rámcové dohody spolu s jejím návrhem směrnice a důvodovou zprávou;

53 Úř. věst. č. C 368, 23. 12. 1994, s. 4.

(15) vzhledem k tomu, že Xxxxxx také uvědomila Hospodářský a sociální výbor zasláním znění rámcové dohody spolu s jejím návrhem směrnice a důvodovou zprávou;

(16) vzhledem k tomu, že čl. 4 bod 2 rámcové dohody stanoví, že provádění ustanovení této dohody nezakládá platné důvody pro snížení obecné úrovně ochrany poskytované pracovníkům v oblasti působnosti této dohody. Tímto není dotčeno právo členských států a/nebo sociálních partnerů vypracovat odlišné právní, správní nebo smluvní ustanovení s ohledem na měnící se okolnosti (včetně zavedení nepřevoditelnosti), pokud jsou dodrženy minimální požadavky stanovené v této dohodě;

(17) vzhledem k tomu, že Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků uznává význam boje proti všem formám diskriminace, zvláště diskriminace na základě pohlaví, barvy pleti, rasy, názorů a víry;

(18) vzhledem k tomu, že čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že „Unie uznává jako obecné právní zásady Společenství základní lidská práva tak, jak jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 a jak vyplývají z ústavních tradic společných členským státům.“;

(19) vzhledem k tomu, že jednotlivé členské státy mohou pověřit sociální partnery na základě jejich společné žádosti prováděním této směrnice, pokud přijmou všechna nezbytná opatření, aby zajistily, že mohou kdykoli zaručit výsledky dané touto směrnicí;

(20) vzhledem k tomu, že provádění rámcové dohody přispěje k dosažení cílů uvedených v článku 1 Dohody o sociální politice,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Provádění rámcové dohody

Účelem této směrnice je uvést v účinnost přiloženou Rámcovou dohodu o rodičovské dovolené uzavřenou dne 14. prosince 1995 mezi obecnými mezioborovými organizacemi (UNICE, CEEP a EKOS).

Článek 2

Závěrečná ustanovení

1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 3. června 1998, nebo zajistí, aby nejpozději do uvedeného data zavedli sociální partneři nezbytná opatření dohodou, členské státy napřed

přijmou nezbytná opatření umožňující jim kdykoliv zaručit výsledky dané touto směrnicí. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.

2. Členským státům může být poskytnut další nejvýše jeden rok, je-li to nezbytné s přihlédnutím ke zvláštním obtížím nebo k provádění prostřednictvím kolektivní smlouvy.

Neprodleně uvědomí Komisi o těchto okolnostech.

3. Opatření uvedená v odst. 1 přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

Článek 3

Tato směrnice je určena členským státům. V Lucemburku dne 3. června 1996.

Xx Xxxx předseda

X. XXXX

PŘÍLOHA

RÁMCOVÁ DOHODA O RODIČOVSKÉ DOVOLENÉ PREAMBULE

Přiložená rámcová dohoda představuje závazek organizací UNICE, CEEP a EKOS stanovit minimální požadavky na rodičovskou dovolenou a pracovní volno z důvodu vyšší moci, jakožto důležité prostředky sladění pracovního a rodinného života a podpory rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy.

EKOS, UNICE a CEEP žádají Komisi, aby předložila tuto rámcovou dohodu Radě k vydání rozhodnutí Rady, kterým se stanou tyto minimální požadavky závaznými v členských státech Evropského společenství s výjimkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

I. OBECNÁ USTANOVENÍ

1. S ohledem na Dohodu o sociální politice, která tvoří přílohu k Protokolu o sociální politice přiloženému ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 3 odst. 4 a čl. 4 odst. 2 této dohody,

2. vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 2 Dohody o sociální politice stanoví, že dohody uzavřené na úrovni Společenství jsou na společnou žádost smluvních stran prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise;

3. vzhledem k tomu, že Xxxxxx oznámila svůj úmysl navrhnout opatření na úrovni Společenství o sladění pracovního a rodinného života;

4. vzhledem k tomu, že Charta Společenství o základních sociálních právech stanoví v bodě 16 vztahujícím se na rovné zacházení, že musí být vypracována opatření umožňující mužům a ženám sladit jejich pracovní a rodinné povinnosti;

5. vzhledem k tomu, že usnesení Rady ze dne 6. prosince 1994 uznává, že účinná politika rovných příležitostí předpokládá jednotnou celkovou strategii umožňující lepší organizaci pracovní doby, větší pružnost a snadnější návrat do pracovního života, a zaznamenává důležitou roli sociálních partnerů v této oblasti i při nabízení příležitosti mužům i ženám sladit jejich pracovní povinnosti s povinnostmi rodinnými;

6. vzhledem k tomu, že opatření ke sladění pracovního a rodinného života by měla podpořit zavedení nových pružných způsobů organizace práce a pracovní doby, které lépe odpovídají měnícím se požadavkům společnosti a které by měly přihlédnout k potřebám, jak podniků, tak pracovníků;

7. vzhledem k tomu, že na rodinnou politiku je třeba pohlížet v souvislosti s demografickými změnami, následky stárnutí obyvatelstva,

se sbližováním generačních rozdílů a s podporou účasti žen v pracovním procesu;

8. vzhledem k tomu, že muži by měli být podporováni, aby na sebe vzali stejný díl rodinných povinností, například by měli být podporováni, aby čerpali rodičovskou dovolenou prostředky, jako jsou programy uvědomování;

9. vzhledem k tomu, že tato dohoda je rámcovou dohodou stanovící minimální požadavky a ustanovení pro rodičovskou dovolenou, odlišné od mateřské dovolené, a pro pracovní volno z důvodů vyšší moci a obrací se na členské státy a sociální partnery, aby zavedly podmínky přístupu a podrobnosti použití za účelem přihlédnutí k situaci v každém členském státě;

10. vzhledem k tomu, že členské státy by měly zajistit, aby nároky na věcné dávky v rámci nemocenského pojištění zůstaly během minimální doby rodičovské dovolené zachovány;

11. vzhledem k tomu, že členské státy by také měly tam, kde je to vhodné podle vnitrostátních podmínek a s přihlédnutím k rozpočtové situaci, zvážit, zda nároky na dávky sociálního zabezpečení zůstanou stejné i během minimálního doby rodičovské dovolené;

12. vzhledem k tomu, že tato dohoda přihlíží k potřebě zlepšit požadavky sociální politiky, zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky Společenství a vyhnout se ukládání administrativních, finančních a právních omezení, která by bránila zakládání a rozvoji malého a středního podnikání;

13. vzhledem k tomu, že sociální partneři mají nejlepší předpoklady k nalezení řešení, která odpovídají potřebám zaměstnavatelů i pracovníků a proto jim musí být přidělena zvláštní úloha při provádění a použití této dohody,

SMLUVNÍ STRANY UZAVŘELY NÁSLEDUJÍCÍ DOHODU:

II. OBSAH

Ustanovení 1: Účel a rozsah působnosti

1. Tato dohoda stanoví minimální požadavky, které byly vypracovány za účelem usnadnit sladění rodičovských a pracovních povinnosti pracujících rodičů.

2. Tato dohoda se vztahuje na všechny pracovníky, muže i ženy, kteří mají pracovní smlouvu, nebo jsou v pracovním poměru, vymezenými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi uplatňovanými v každém členském státu.

Ustanovení 2: Rodičovská dovolená

1. Tato dohoda přiznává, s výjimkou ustanovení 2.2, pracujícím mužům a ženám individuální právo na rodičovskou dovolenou na základě narození nebo osvojení dítěte, aby jim bylo umožněno o toto dítě pečovat po dobu nejméně tří měsíců do dosažení daného věku, nejvýše osmi let, vymezeného členskými státy a/nebo sociálními partnery.

2. Pro podporu rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy, smluvní strany této dohody mají za to, že právo na rodičovskou dovolenou poskytované podle ustanovení 2.1 by mělo být v zásadě udělováno jako právo nepřenosné.

3. Podmínky přístupu k rodičovské dovolené a podrobnosti jejího použití jsou vymezeny zákonem a/nebo kolektivní smlouvou v jednotlivých členských státech za dodržování minimálních požadavků daných touto dohodou. Členské státy a/nebo sociální partneři mohou zejména :

a) rozhodnout, zda je rodičovská dovolená přiznána na celou pracovní dobu nebo na část pracovní doby, po částech nebo systémem časových úvěrů;

b) podmínit nárok na rodičovskou dovolenou splněním podmínky odpracované doby a/nebo délky práce v podniku, která nesmí přesáhnout jeden rok;

c) přizpůsobit podmínky přístupu a podrobnosti použití rodičovské dovolené zvláštním okolnostem osvojení;

d) určit lhůty pro oznámení dané zaměstnavateli pracovníkem, který uplatňuje své právo na rodičovskou dovolenou, upřesňující zahájení a skončení doby dovolené;

e) vymezit podmínky, za kterých je zaměstnavateli, po konzultaci v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi, dovoleno odložit udělení rodičovské dovolené z ospravedlnitelných důvodů spojených s provozem podniku (např. jde-li o práci sezónního charakteru, pokud nelze najít během lhůty pro oznámení náhradu za pracovníka, pokud velká část pracovníků požádá současně o rodičovskou dovolenou, pokud má určitá funkce strategický význam). Všechny problémy, které vyplývají z použití tohoto ustanovení, by měly být řešeny v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi;

f) navíc k případům uvedeným v písm. e) tohoto článku schvalovat zvláštní opatření k uspokojení provozních a organizačních požadavků malých podniků.

4. Za účelem zajištění, aby pracovníci mohli uplatňovat své právo na rodičovskou dovolenou, členské státy a/nebo sociální partneři přijmou nezbytná opatření na ochranu pracovníků před propuštěním z důvodů žádosti o rodičovskou dovolenou nebo vybírání rodičovské dovolené v

souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi.

5. Po skončení rodičovské dovolené mají pracovníci právo vrátit se na stejné pracovní místo, nebo, není-li to možné, na rovnocenné nebo podobné pracovní místo odpovídající jejich pracovní smlouvě nebo pracovnímu poměru.

6. Práva pracovníka, která má nebo která nabývaná v den začátku rodičovské dovolené, zůstávají zachována až do doby skončení této rodičovské dovolené. Po skončení rodičovské dovolené jsou tato práva uplatnitelná včetně všech změn vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů, kolektivních smluv nebo zvyklostí.

7. Členské státy a/nebo sociální partneři vymezí postavení pracovní smlouvy nebo pracovního poměru po dobu trvání rodičovské dovolené.

8. Všechny otázky týkající se sociálního zabezpečení ve vztahu k této dohodě budou zváženy a rozhodnuty členskými státy v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, s přihlédnutím k důležitosti kontinuity nároků v sociálním zabezpečení, které spadají pod různé systémy, zvláště v oblasti zdravotní péče.

Ustanovení 3: Pracovní volno z důvodů vyšší moci

1. Členské státy a/nebo sociální partneři přijmou v souladu s vnitrostátními právní předpisy, kolektivními smlouvami a/nebo zvyklostmi nezbytná opatření povolující pracovníkům pracovní volno z důvodů vyšší moci pro naléhavé rodinné důvody v případech nemoci nebo úrazu, při kterých je okamžitá přítomnost pracovníka nepostradatelná.

2. Členské státy a/nebo sociální partneři mohou upřesnit podmínky přístupu a podrobnosti použití ustanovení 3.1 a omezit toto právo na určitou dobu za rok a/nebo jednotlivý případ.

Ustanovení 4: Závěrečná ustanovení

3. Členské státy mohou používat nebo zavést příznivější ustanovení, než jsou ta stanovená v této dohodě.

4. Provádění ustanovení této dohody nezakládá důvod pro snížení obecné úrovně ochrany poskytované pracovníkům v oblasti působnosti této dohody. Tímto není dotčeno právo členských států a/nebo sociálních partnerů vypracovat odlišné právní nebo správní předpisy nebo smluvní ustanovení ve světle měnících se okolností (včetně zavedení nepřenositelnosti práva), pokud jsou dodrženy minimální požadavky stanovené v této dohodě.

5. Touto dohodou není dotčeno právo sociálních partnerů uzavřít na vhodné úrovni, včetně evropské úrovně, dohody přizpůsobující a/nebo

doplňující ustanovení této dohody k přihlédnutí ke zvláštním okolnostem.

6. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s rozhodnutí Rady do dvou let od jeho přijetí, nebo zajistí, aby do konce tohoto období sociální partneři54 zavedli nezbytná opatření smlouvou. Členským státům může být poskytnut další nejvýše jeden rok pro dosažení souladu s tímto rozhodnutím, je-li to nezbytné s přihlédnutím ke zvláštním obtížím nebo k provádění prostřednictvím kolektivní smlouvy.

7. Předcházení a řešení sporů a stížností vyplývajících s použití této dohody se projednává v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi.

8. Aniž jsou dotčeny příslušné úlohy Komise, vnitrostátních soudů a Evropského soudního dvora, veškeré záležitosti spojené s výkladem této dohody na úrovni Evropského společenství by měly být nejprve postoupeny Komisí smluvním stranám, které podají své stanovisko.

9. Smluvní strany přezkoumají použití této dohody po pěti letech od data rozhodnutí Rady, pokud o to požádá jedna ze stran této dohody.

Dáno v Bruselu dne 14. prosince 1995.

Xxxxx XXXXXXXXXXXX

Předseda EKOS

Xxxxxx XXXXXXXX

Generální tajemník

EKOS

Bld Xxxxx Xxxxxxxx 155 B-1210 Brusel

Xxxxxxx X. XXXXXXX

Předseda CEEP

Xxxxx XXXXXXX

Generální tajemník

CEEP

Xxx xx xx Xxxxxxx 00 X-0000 Xxxxxx

Xxxxxxxx XXXXXXX

Předseda UNICE

Xxxxxxx XXXXXXXXXXX

Generální tajemník

UNICE

Rue Xxxxxx XX 00 X-0000 Xxxxxx

54 Ve smyslu čl, 2 odst. 4 Dohody o sociální politice.

SMĚRNICE RADY 97/81/ES

ze dne 15. prosince 1997

o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Dohodu o sociální politice přiloženou k Protokolu (č. 14) o sociální politice přiloženému ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 4 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

(1) vzhledem k tomu, že na základě Protokolu o sociální politice, členské státy, s výjimkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, (dále jen

„členské státy“) přející si pokračovat ve směru stanoveném Sociální chartou z roku 1989 uzavřely mezi sebou Dohodu o sociální politice;

(2) vzhledem k tomu, že sociální partneři mohou v souladu s čl. 4 odst. 2 Dohody o sociální politice společně požadovat, aby dohody na úrovni Společenství byly prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise;

(3) vzhledem k tomu, že bod 7 Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků mimo jiné stanoví, že „dotvoření vnitřního trhu musí vést ke zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků v Evropském společenství. Tento proces musí vycházet ze sbližování těchto podmínek při zachování dosaženého zlepšení, zejména pokud jde o jiné formy práce, než je pracovní poměr na dobu neurčitou, jako jsou například pracovní poměr na dobu určitou, částečný pracovní úvazek, přechodné práce a sezónní práce.“;

(4) vzhledem k tomu, že Rada nerozhodla o návrhu směrnice o některých pracovních vztazích, pokud jde o narušení soutěže 55, ve znění56, ani o návrhu směrnice o určitých pracovních poměrech, pokud jde o pracovní podmínky57;

(5) vzhledem k tomu, že závěry zasedání Evropské rady v Essenu zdůraznily potřebu přijmout opatření na podporu zaměstnanosti a rovných příležitostí

55 Úř. věst. č. C 224, 8. 9. 1990, s. 6

56 Úř. věst. č. C 305, 5. 12. 1990, s. 8

57 Úř. věst. č. C 224, 8. 9. 1990, s. 4

pro ženy a muže a volaly po opatřeních s cílem zvýšit růst zaměstnanosti zejména pružnější organizací práce způsobem, který by uspokojil přání, jak zaměstnanců, tak i požadavky konkurence;

(6) vzhledem k tomu, že Xxxxxx v souladu s čl. 3 odst. 2 Dohody o sociální politice konzultovala se sociálními partnery možné zaměření akce Společenství týkající se pružné pracovní doby a bezpečnosti pracovníků;

(7) vzhledem k tomu, že Xxxxxx, která po těchto konzultacích usoudila, že akce Společenství je žádoucí, znovu konzultovala se sociálními partnery na úrovni Společenství obsah předpokládaného návrhu v souladu s čl. 3 odst. 3 výše uvedené dohody;

(8) vzhledem k tomu, že obecné mezioborové organizace, Evropská unie konfederací průmyslu a zaměstnavatelů (UNICE), Evropské středisko veřejných podniků (CEEP) a Evropská konfederace odborových svazů (EKOS), uvědomily Komisi ve společném dopise ze dne 19. června 1996 o svém přání zahájit postup stanovený článkem 4 Dohody o sociální politice; že společným dopisem ze dne 12. března 1997 požádaly Komisi o další tři měsíce; že Komise vyhověla tomuto požadavku;

(9) vzhledem k tomu, že uvedené mezioborové organizace uzavřely dne

6. června 1997 Rámcovou dohodu o částečném pracovním úvazku; že předaly Komisi společnou žádost o provedení této rámcové dohody rozhodnutím Rady na návrh Komise, v souladu s čl. 4 odst. 2 uvedené dohody;

(10) vzhledem k tomu, že Rada ve svém usnesení ze dne 6. prosince 1994, o některých perspektivách sociální politiky Evropské unie: příspěvek hospodářské a sociální konvergenci Evropské unii58, požádala sociální partnery, aby využili daných příležitostí k uzavření dohod, neboť jsou zpravidla blíže sociální realitě a sociálním problémům;

(11) vzhledem k tomu, že smluvní strany chtěly uzavřít Rámcovou dohodu o částečném pracovním úvazku stanovící obecné zásady a minimální požadavky pro částečný pracovní úvazek; že vyjádřily své přání vytvořit obecný rámec pro odstranění diskriminace vůči pracovníkům na částečný úvazek a přispět k rozvoji možností částečného pracovního úvazku na takovém základě, který je přijatelný jak pro zaměstnavatele tak pro pracovníky;

(12) vzhledem k tomu, že sociální partneři si přáli věnovat zvláštní pozornost částečnému pracovnímu úvazku, zatímco současně naznačili svůj záměr zvážit potřebu podobných dohod pro další formy pružné práce;

58 Úř. věst. č. C 368, 23. 12. 1994, s. 4.

(13) vzhledem k tomu, že v závěrech zasedání Evropské rady v Amsterdamu hlavy států a předsedové vlád Evropské unie velmi uvítaly dohodu uzavřenou mezi sociálními partnery o částečném pracovním úvazku;

(14) vzhledem k tomu, že vhodným nástrojem pro provedení rámcové dohody je směrnice ve smyslu článku 189 Smlouvy; že tedy zavazuje členské státy, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, zatímco ponechává na vnitrostátních orgánech výběr způsobu a prostředků;

(15) vzhledem k tomu, že, v souladu se zásadou subsidiarity a zásadou proporcionality stanovenými v článku 3b Smlouvy, cílů této směrnice není možno uspokojivě dosáhnout členskými státy a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství; že se tato směrnice omezuje na to, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů;

(16) vzhledem k tomu, že pokud jde o pojmy používané v rámcové dohodě, které v ní nejsou zvlášť vymezené, tato směrnice ponechává členským státům volnost k vymezení těchto pojmů v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, tak jako v případě ostatních směrnic v oblasti sociální politiky používajících podobné výrazy, za předpokladu, že takové definice berou ohled na obsah rámcové dohody;

(17) vzhledem k tomu, že Xxxxxx vypracovala návrh směrnice v souladu s jejím sdělením ze dne 14. prosince 1993 o provádění Protokolu (č.14) o sociální politice a s jejím sdělením ze dne 18. září 1996, které se týká rozvoje sociálního dialogu na úrovni Společenství, s přihlédnutím k zastoupení smluvních stran a zákonnosti každého ustanovení rámcové dohody;

(18) vzhledem k tomu, že Xxxxxx vypracovala svůj návrh směrnice v souladu s čl. 2 odst. 2 Dohody o sociální politice, který stanoví, že směrnice v oblasti sociální politiky se vyhnou tomu, aby ukládaly administrativní, finanční a právní omezení, která by bránila zakládání a rozvoji malého a středního podnikání;

(19) vzhledem k tomu, že Xxxxxx v souladu se svým sdělením ze dne

14. prosince 1993 o provádění Protokolu o sociální politice uvědomila Evropský parlament zasláním znění s jejím návrhem směrnice obsahujícím rámcovou dohodu;

(20) vzhledem k tomu, že Xxxxxx také uvědomila Hospodářský a sociální výbor;

(21) vzhledem k tomu, že ustanovení 6.1 rámcové dohody stanoví, že členské státy a/nebo sociální partneři mohou zachovat nebo zavést příznivější ustanovení;

(22) vzhledem k tomu, že ustanovení 6.2 rámcové dohody stanoví, že provádění této směrnice nesmí sloužit k odůvodnění jakéhokoliv zhoršení stavu, který již existuje v každém členském státu;

(23) vzhledem k tomu, že Charta Společenství o základních sociálních právech pracovníků uznává význam boje proti všem formám diskriminace, zejména na základě pohlaví, barvy pleti, rasy, názorů nebo víry;

(24) vzhledem k tomu, že čl. F odst. 2 Smlouvy o Evropské unii stanoví, že Unie uznává jako obecné zásady práva Společenství základní práva tak, jak jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních a jak vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, .

(25) vzhledem k tomu, že členské státy mohou pověřit sociální partnery na základě jejich společné žádosti prováděním této směrnice, pokud přijmou všechna nezbytná opatření, aby zajistily, že mohou kdykoli zaručit výsledky dané touto směrnicí;

(26) vzhledem k tomu, že provádění rámcové dohody přispívá k dosažení cílů uvedených v článku 1 Dohody o sociální politice,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účelem této směrnice je provádění Rámcové dohody o částečném pracovním úvazku uzavřené dne 6. června 1997 mezi obecnými mezioborovými organizacemi (UNICE, CEEP a EKOS), která tvoří přílohu.

Článek 2

1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. ledna 2000, nebo zajistí, aby nejpozději do uvedeného data zavedli sociální partneři nezbytná opatření dohodou, členské státy napřed přijmou nezbytná opatření umožňující jim kdykoliv zaručit výsledky dané touto směrnicí. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.

Členským státům může být poskytnut další nejvýše jeden rok, je-li to nezbytné s přihlédnutím ke zvláštním obtížím nebo k provádění prostřednictvím kolektivní smlouvy.

Neprodleně uvědomí Komisi o těchto okolnostech.

Opatření uvedená v prvním pododstavci přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijali nebo, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice nabývá účinnosti dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne 15. prosince 1997.

Xx Xxxx předseda

X.-X. XXXXXXX

PŘÍLOHA

EVROPSKÁ UNIE KONFEDERACÍ PRŮMYSLU A ZAMĚSTNAVATELŮ EVROPSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ

EVROPSKÉ STŘEDISKO VEŘEJNÝCH PODNIKŮ

RÁMCOVÁ DOHODA O ČÁSTEČNÉM PRÁCOVNÍM ÚVAZKU

Preambule

Tato rámcová dohoda je příspěvkem k obecné evropské strategii zaměstnanosti. Částečný pracovní úvazek měl v nedávných letech významný dopad na zaměstnanost. Z tohoto důvodu smluvní strany této dohody věnovaly přednostní pozornost této formě práce. Záměrem smluvních stran je zvážit potřebu podobných dohod týkajících se dalších forem pružné práce.

Tato dohoda uznává rozmanitost poměrů v členských státech a přiznává, že částečný pracovní úvazek je charakteristickým rysem zaměstnání v určitých odvětvích a činnostech, tato dohoda stanoví obecné zásady a minimální požadavky týkající se částečného pracovního úvazku. Dokládá ochotu sociálních partnerů zavést obecný rámec pro odstranění diskriminace pracovníků na částečný úvazek a napomoci rozvoji příležitostí pro částečný pracovní úvazek na základě přijatelném pro zaměstnavatele i pracovníky.

Tato dohoda se vztahuje na pracovní podmínky pracovníků na částečný úvazek a uznává, že otázky týkající se zákonných systémů sociálního zabezpečení podléhají rozhodnutí členských států. V souvislosti se zásadou zákazu diskriminace smluvní strany této dohody věnují pozornost „Deklaraci o zaměstnanosti“ ze zasedání Evropské Rady v Dublinu v prosinci 1996, v níž Rada mimo jiné zdůraznila potřebu učinit systémy sociálního zabezpečení příznivější pro zaměstnanost, a to rozvíjením

„systémů sociální ochrany schopných přizpůsobit se novým formám práce a poskytovat vhodnou ochranu osobám vykonávajícím takové práce“. Smluvní strany této dohody mají za to, že tato deklarace by měla být účinně naplněna.

Organizace EKOS, UNICE a CEEP žádají Komisi, aby předložila tuto rámcovou dohodu Radě k rozhodnutí, které učiní tyto požadavky závaznými v členských státech, které jsou stranou Dohody o sociální politice přiložené k Protokolu o sociální politice přiloženému ke Smlouvě o založení Evropského společenství.

Strany této dohody ve svém návrhu na provedení dohody žádají na Komisi, aby vyžadovala na členských státech, aby přijaly právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s rozhodnutím Rady do dvou let od jeho přijetí, nebo aby zajistily59, že nejpozději do tohoto data zavedou sociální partneři nezbytná opatření smlouvou. Členským státům může být poskytnut další nejvýše jeden rok pro dosažení souladu

59 Ve smyslu čl. 2 odst. 4 Dohody o sociální politice Smlouvy o založení Evropského Společenství.

s tímto ustanovením, je-li to nezbytné s přihlédnutím ke zvláštním obtížím nebo k provádění prostřednictvím kolektivní dohody.

Aniž je dotčena úloha vnitrostátních soudů a Soudního dvora, strany této dohody požadují, aby všechny otázky týkající se výkladu této dohody na evropské úrovni jim byly nejprve Komisí předloženy k podání jejich stanoviska.

Obecné úvahy

1. s ohledem na Dohodu o sociální politice přiloženou k Protokolu (č.14) o sociální politice přiloženému ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 3 odst. 4 a čl. 4 odst. 2 této smlouvy;

2. vzhledem k tomu, že čl. 4 odst. 2 Dohody o sociální politice stanoví, že dohody uzavřené na úrovni Společenství mohou být na základě společné žádosti smluvních stran prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise;

3. vzhledem k tomu, že ve svém druhém konzultačním dokumentu o pružnosti pracovní doby a bezpečnosti pracovníků Komise oznámila svůj záměr navrhnout právně závazné opatření Společenství;

4. vzhledem k tomu, že v závěrech z jednání Evropské Rady v Essenu byla zdůrazněna potřeba opatření pro podporu zaměstnanosti a rovných příležitostí pro muže a ženy a bylo zde voláno po opatřeních usilujících o

„zvýšení růstu zaměstnanosti, zejména pružnější organizací práce, způsobem, který uspokojí, jak přáním zaměstnanců, tak i požadavky soutěže“;

5. vzhledem k tomu, že strany této dohody přikládají důležitost opatřením, která by usnadnila přístup k částečnému pracovnímu úvazku pro muže a ženy, aby se tak připravili na odchod do důchodu, sladili pracovní a rodinný život a využili možností vzdělávání a školení pro zlepšení svých schopností a možností postupu v zaměstnání k oboustrannému prospěchu zaměstnavatelů a pracovníků, a způsobem, který by napomohl rozvoji podniků;

6. vzhledem k tomu, že tato dohoda ponechává na členských státech a sociálních partnerech vymezení podrobností použití těchto obecných zásad, minimálních požadavků a ustanovení, aby bylo možné přihlédnout k situaci v každém členském státě;

7. vzhledem k tomu, že tato dohoda přihlíží k potřebě zlepšit požadavky sociální politiky, zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky Společenství a vyhnout se ukládání administrativních, finančních a právních omezení, která by bránila zakládání a rozvoji malého a středního podnikání;

8. vzhledem k tomu, že sociální partneři mají nejlepší předpoklady k nalezení řešení, která odpovídají potřebám zaměstnavatelů i pracovníků a proto jim musí být přidělena zvláštní úloha při provádění a použití této dohody,

SMLUVNÍ STRANY UZAVŘELY NÁSLEDUJÍCÍ DOHODU:

Ustanovení 1: Účel

Účelem této rámcové dohody je:

a) zajistit odstranění diskriminace pracovníků na částečný úvazek a zlepšit kvalitu částečného pracovního úvazku;

b) usnadnit rozvoj částečného pracovního úvazku na základě dobrovolnosti a přispět k pružné organizaci pracovní doby způsobem, který přihlédne k potřebám zaměstnavatelů a pracovníků.

Ustanovení 2: Oblast působnosti

1. Tato dohoda se vztahuje na pracovníky na částečný úvazek, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě.

2. Členské státy po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi a/nebo sociální partneři na příslušné úrovni v souladu s vnitrostátní praxí v pracovních vztazích mohou z objektivních důvodů vyloučit zcela nebo částečně z ustanovení této dohody pracovníky na částečný úvazek, kteří pracují pouze příležitostně. Takováto vyloučení musí být pravidelně přezkoumávána za účelem zjištění, zda objektivní důvody takových vyloučení nadále trvají.

Ustanovení 3: Definice

Pro účely této dohody se:

1. „pracovníkem na částečný úvazek“ rozumí zaměstnanec, jehož běžná pracovní doba, vypočtená na týdenním základě nebo jako průměr za určitou dobu zaměstnání nejdéle však jednoho roku, je kratší než běžná pracovní doba srovnatelného pracovníka na plný úvazek;

2. „srovnatelným pracovníkem na plný úvazek“ rozumí pracovník na plný úvazek ve stejném podniku, který má stejný typ pracovní smlouvy nebo pracovního poměru a který vykonává stejnou nebo podobnou práci/povolání, s náležitým přihlédnutím k dalším okolnostem, které mohou zahrnovat délku trvání pracovního poměru, způsobilosti/dovednosti.

Pokud v podniku není žádný srovnatelný pracovník na plný úvazek, je srovnání provedeno s odkazem na použitelnou kolektivní smlouvu, nebo, pokud není žádná použitelná kolektivní smlouva, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi.

Ustanovení 4: Zásada zákazu diskriminace

1. Pokud jde o pracovní podmínky, s pracovníky na částečný úvazek nesmí být zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými pracovníky na plný úvazek pouze z toho důvodu, že pracují na částečný úvazek, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.

2. Je-li to vhodné, použije se zásada „poměrným dílem“.

3. Podrobnosti použití tohoto článku vymezí členské státy a/nebo sociální partneři s ohledem na evropské právní předpisy, vnitrostátní právní předpisy, kolektivní smlouvy a zvyklosti.

4. Pokud je to ospravedlněno objektivními důvody, členské státy po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi a/nebo sociální partneři mohou popřípadě přístup k určitým podmínkám zaměstnání podmínit stanovením délky služby, odpracované doby nebo výše výdělku. Kritéria přístupu pracovníků na částečný úvazek k určitým podmínkám zaměstnání by měly být pravidelně přezkoumávány s ohledem na zásadu zákazu diskriminace vyjádřenou v ustanovení 4.1.

Ustanovení 5: Možnosti částečného pracovního úvazku

1. V souvislosti s ustanovením 1 této dohody a se zásadou zákazu diskriminace mezi pracovníky na částečný a pracovníky na plný pracovní úvazek:

a) by členské státy, po konzultacích se sociálními partnery v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi, měly zjišťovat a přezkoumávat překážky právní nebo administrativní povahy, které by mohly omezovat možnosti částečného pracovního úvazku a popřípadě je odstranit;

b) by sociální partneři jednajíce v rámci svých pravomocí a postupy stanovenými v kolektivních smlouvách měli zjišťovat a přezkoumávat překážky, které mohou omezovat možnosti částečného pracovního úvazku, a popřípadě je odstranit.

2. Nesouhlas pracovníka se změnou plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek nebo naopak by neměl sám o sobě zakládat platný důvod pro propuštění, aniž je dotčena možnost přistoupit, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi, k propuštění z dalších důvodů, které mohou vyplynout z provozních požadavků daného podniku.

3. Pokud je to možné zaměstnavatelé zváží:

a) žádosti pracovníků o změnu plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek, pokud se stala tato možnost v podniku dostupnou;

b) žádosti pracovníků o změnu částečného pracovního úvazku na plný pracovní úvazek nebo o prodloužení jejich pracovní doby, pokud vznikne příležitost;

c) opatření pro včasné informování o dostupných pracovních místech na částečný úvazek a místech na plný úvazek v podniku pro usnadnění změny plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek nebo naopak;

d) opatření k usnadnění přístupu k částečnému pracovnímu úvazku na všech úrovních v podniku, včetně odborných a řídících míst, a popřípadě k usnadnění přístupu pracovníků na částečný úvazek k odbornému vzdělávání za účelem zvýšení jejich možností postupu a jejich pracovní mobility;

e) poskytování vhodných informací o částečném pracovním úvazku orgánům zastupujícím v podniku zaměstnance.

Ustanovení 6: Prováděcí ustanovení

1. Členské státy a/nebo sociální partneři mohou zachovat nebo zavést příznivější stanovení, než jsou ta stanovená v této dohodě.

2. Provádění ustanovení této dohody nezakládá důvod pro snížení obecné úrovně ochrany poskytované pracovníkům v oblasti působnosti této dohody. Tímto není dotčeno právo členských států a/nebo sociálních partnerů vypracovat odlišné právní nebo správní předpisy nebo smluvní ustanovení ve světle měnících se okolností, a tímto není dotčeno použití ustanovení 5.1, pokud je dodržována zásada zákazu diskriminace uvedená v ustanovení 4.1.

3. Touto dohodou není dotčeno právo sociálních partnerů uzavřít na vhodné úrovni, včetně evropské úrovně, dohody přizpůsobující a/nebo doplňující ustanovení této dohody způsobem, který přihlédne ke zvláštním potřebám dotyčných sociálních partnerů.

4. Touto dohodou nejsou dotčena zvláštní ustanovení Společenství, a zejména ustanovení Společenství, která se týkají rovného zacházení či rovných příležitostí pro muže a ženy.

5. Předcházení a urovnávání sporů a stížností vyplývajících z použití této dohody se řeší v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami a zvyklostmi.

6. Smluvní strany přezkoumají tuto dohodu pět let po datu rozhodnutí Rady, jestliže o to požádá jedna ze stran této dohody.

SMĚRNICE RADY

ze dne 15. prosince 1997

o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví

(97/80/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

Majíc na zřeteli Dohodu o sociální politice připojenou k Protokolu (č. 14) o sociální politice přiloženému ke Smlouvě o založení Evropského společenství, a zejména její článek 2(2),

Majíc na zřeteli návrh Komise,

Majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,

Jednajíc v souladu s postupem uvedeným v článku 189c Smlouvy o ES ve spolupráci s Evropským parlamentem,

Konstatujíc, že

(1) Na základě Protokolu o sociální politice připojeného ke Smlouvě, členské státy s výjimkou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen ‘členské státy') přejíce si naplňovat Sociální chartu z roku 1989 uzavřely Dohodu o sociální politice;

(2) Charta Společenství o základních právech pracovníků uznává důležitost boje proti všem formám diskriminace, zejména diskriminace na základě pohlaví, barvy pleti, rasy, názoru a víry;

(3) Odstavec 16 Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků týkající se rovného zacházení pro muže a ženy stanoví mimo jiné, že ‘by měly být posíleny akce směřující k realizaci principu rovnosti mezi muži a ženami zejména v přístupu k zaměstnání, v odměňování, pracovních podmínkách, sociální ochraně, vzdělávání, odborné výchově a rozvoji kariéry';

(4) V souladu s článkem 3(2) Dohody o sociální politice projednala Komise se zaměstnavateli a zaměstnanci na úrovni Společenství možný směr komunitární akce ve věci důkazního břemene v případech diskriminace založené na pohlaví;

(5) Komise při zvažování možné komunitární akce po těchto konzultacích znovu projednala se zaměstnavateli a zaměstnanci obsah zamýšleného návrhu v souladu s článkem 3(3) zmíněné Dohody; uvedené subjekty zaslaly svá stanoviska Komisi;

(6) Po druhém kole konzultací ani zaměstnavatelé ani zaměstnanci neinformovali Komisi o svém přání zahájit proces - vedoucí k dohodě -stanovený v článku 4 zmíněné Dohody;

(7) V souladu s článkem 1 Dohody si Společenství a členské státy stanovily cíl mimo jiné zlepšit životní a pracovní podmínky; účinná realizace zásady stejného zacházení pro muže i ženy přispívá k dosažení tohoto cíle;

(8) Zásada stejného zacházení je definována v článku 119 Smlouvy o ES, ve Směrnici Rady 75/117/EHS z 10. února 1975 o sblížení zákonů členských států týkajících se provádění zásady stejné odměny pro muže a ženy, jakož i ve Směrnici Rady 76/207/EHS z 9. února 1976 o provádění zásady stejného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a pracovní postup a pracovním podmínkám;

(9) Směrnice Rady 92/85/EHS z 19. října 1992 o zavedení opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic, které nedávno porodily nebo které kojí, také přispívá k efektivnímu dosažení zásady stejného zacházení mezi muži a ženami; tato Směrnice by neměla působit proti shora uvedeným směrnicím týkajícím se stejného zacházení; pracovnice, kterých se tato Směrnice týká, by proto měly mít stejný prospěch z přizpůsobení pravidel týkajících se důkazního břemene;

(10) Směrnice Rady 96/34/ES z 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovském volnu uzavřené mezi UNICE, CEEP a ETUC je rovněž založena na principu stejného zacházení pro muže a ženy;

(11) Účinná realizace zásady stejného zacházení vyžaduje přijetí dalších opatření ve vztahu k řízení a důkazům předkládaným národním soudům nebo jiným kompetentním orgánům;

(12) Výraz ‘mimosoudní procedury' představuje zejména procedury, jako je smírčí a zprostředkovací řízení;

(13) Zhodnocení skutečností, z nichž lze vyvodit, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, je záležitostí pro vnitrostátní soudní nebo jiné kompetentní orgány, v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí;

(14) Je na členských státech, zda zavedou v jakémkoliv vhodném stádiu řízení důkazní pravidla, která jsou pro žalující stranu výhodnější;

(15) Je potřebné vzít v úvahu zvláštní rysy právních systémů některých členských států, mimo jiné kde závěr o diskriminaci je učiněn tehdy, když žalovaný není schopen předložit důkaz o tom, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení, který uspokojí soud nebo jiný orgán;

(16) Členské státy nemusí aplikovat pravidla o důkazním břemenu na řízení, v nichž je na soudu nebo na jiném kompetentním orgánu, aby pátral po skutečnostech případu; těmito zmíněnými řízeními jsou řízení, v nichž se na žalobci nežádá, aby dokazoval skutečnosti, ale v nichž je na soudu nebo na jiném kompetentním orgánu, aby vyšetřoval;

(17) Žalobci by mohli být zbaveni všech účinných prostředků k prosazení zásady stejného zacházení před vnitrostátními soudy, pokud by účinkem předložení důkazu o zřejmé diskriminaci nebylo uvalení břemene na žalovaného dokázat, že jeho praxe není ve skutečnosti diskriminační;

(18) Soudní dvůr Evropských společenství proto rozhodl, že pravidla týkající se důkazního břemene musí být upravena, pokud jde o na první pohled případ diskriminace, a že pro účinné uplatnění zásady stejného zacházení musí důkazní břemeno přejít na žalovaného, pokud je předložen důkaz o takové diskriminaci;

(19) Je ještě obtížnější dokázat diskriminaci, pokud je nepřímá; je proto důležité nepřímou diskriminace přesně definovat;

(20) Cíle přiměřeně upravit pravidla o důkazním břemeni nebylo ve všech členských státech uspokojivě dosaženo a, v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v Článku 3b Smlouvy a zásadou proporcionality, musí být tohoto cíle dosaženo na úrovni Společenství; tato Směrnice se omezuje na minimální akci, jež se požaduje, a nejde za rámec toho, co je pro tento účel nutné,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíl

Cílem této Směrnice je zajistit, že opatření přijatá členskými státy k uplatňování zásady stejného zacházení budou více účinná, aby se umožnilo všem osobám, které se cítí poškozeny tím, že v jejich případě nebyla dodržena zásada stejného zacházení, vymáhat své právo v soudním řízení poté, co se mohly uchýlit k jiným kompetentním orgánům.

Článek 2

Definice

1. Pro účely této Směrnice zásada stejného zacházení znamená, že nebude existovat jakákoliv diskriminace založená na pohlaví, ať přímo nebo nepřímo.

2. Pro účely zásady stejného zacházení uvedené v odstavci 1 dochází k nepřímé diskriminaci tam, kde zjevně neutrální opatření, kritérium nebo praxe, znevýhodňuje podstatně větší podíl osob jednoho pohlaví, ledaže takové opatření, kritérium nebo praxe je vhodné a nezbytné a může být ospravedlněno objektivními faktory, které se netýkají pohlaví.

Článek 3

Rozsah

1. Tato Směrnice se vztahuje na :

(a) situace pokryté článkem 119 Smlouvy a Směrnicemi 75/117/EHS, 76/207/EHS a, pokud jde o diskriminaci založenou na pohlaví, 92/85/EHS a 96/34/ES;

(b) jakékoliv civilní nebo správní řízení týkající se veřejného nebo soukromého sektoru, který poskytuje prostředky k nápravě podle vnitrostátních zákonů ve vztahu k opatřením uvedeným v (a) s výjimkou mimosoudních řízení dobrovolné povahy nebo stanovených ve vnitrostátním zákonodárství.

2. Tato Směrnice se nebude vztahovat na trestní řízení, pokud členské státy nestanoví jinak.

Článek 4

Důkazní břemeno

1. Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy taková opatření, která jsou nezbytná k zajištění toho, že když osoby, které se cítí poškozeny tím, že vůči nim nebyla uplatněna zásada stejného zacházení, uvedou před soudem nebo jiným kompetentním orgánem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, bude povinností žalovaného (odpůrce) dokázat, že nedošlo k porušení zásady stejného zacházení.

2. Tato Směrnice nebrání členským státům v zavedení důkazních pravidel, která jsou pro navrhovatele příznivější.

3. Členské státy nemusí aplikovat odstavec 1 na řízení, v nichž je na soudu nebo na jiném kompetentním orgánu, aby vyšetřovaly skutečnosti případu.

Článek 5

Informovanost

Členské státy zajistí, aby o opatřeních přijatých v souvislosti s touto Směrnicí spolu s již platnými opatřeními byly všemi vhodnými prostředky informovány všechny dotčené osoby.

Článek 6

Nepřípustnost zhoršení

Provedení této Směrnice nebude za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení všeobecné úrovně ochrany pracovníků v oblastech, na které se tato Směrnice vztahuje, aniž by tím bylo dotčeno právo členských států reagovat na změny situace přijetím zákonů, nařízení a správních opatření, které se liší od těch, která jsou platná v

době, kdy byla tato Směrnice oznámena, za předpokladu, že budou splněny minimální požadavky obsažené v této Směrnici.

Článek 7

Implementace

Členské státy uvedou v platnost zákony, nařízení a správní opatření nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí do 1. ledna 2001. O těchto skutečnostech budou neprodleně informovat Komisi.

Když budou členské státy přijímat tato opatření, budou tato opatření obsahovat odkaz na tuto Směrnici nebo k nim bude odkaz na tuto Směrnici přiložen v době jejich úředního zveřejnění. Metody pro uvedení tohoto odkazu budou stanoveny členskými státy.

Nejpozději do dvou let od vstupu této Směrnice v platnost sdělí členské státy Komisi všechny informace potřebné k tomu, aby Komise mohla vypracovat zprávu pro Evropský parlament a Xxxx o provádění této Směrnice.

Článek 8

Směrnice je určena členským státům. Dáno v Bruselu, 15. prosince 1997

Xx Xxxx předseda

X.-X. XXXXXXX

DOPORUČENÍ RADY

ze dne 13. prosince 1984

o podpoře pozitivních akcí ve prospěch žen

(84/635/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise60,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu61,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru62,

vzhledem k tomu, že s cílem podporovat rovnost příležitostí pro ženy došlo na úrovni Společenství k různým akcím; že zejména Rada přijala na základě článku 100 a 235 Smlouvy směrnice 75/117/EHS63, 76/207/EHS64 a 79/7/EHS65 o rovném zacházení pro muže a ženy; že je připravována další právní úprava;

vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 4 směrnice Rady 76/207/EHS stanoví, že tato směrnice se nijak nedotýká opatření na podporu rovných příležitostí pro muže a ženy, zejména zaměřených na odstraňování stávajících nerovností, které ovlivňují příležitosti žen v oblastech uvedených v v čl. 1 odst. 1 směrnice;

vzhledem k tomu, že stávající právní úprava rovného zacházení, jejímž předmětem je udělení práv jednotlivcům, je pro odstranění všech stávajících nerovností nedostatečná, pokud současně nejednají vlády, sociální partneři a další dotčené subjekty s cílem

60 Úř. věst. č. C 143, 30. 5. 1984, s. 3.

61 Úř. věst. č. C 315, 26. 11. 1984, s. 81.

62 Stanovisko zaujaté dne 12. listopadu 1984 (dosud nevyšlo v Úředním věstníku).

63 Úř. věst. č. L 45, 19. 2. 1975, s. 19.

64 Úř. věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40.

65 Úř. věst. č. L 6, 10. 1. 1979, s. 24.

odstranit škodlivé následky, které pro ženy výdělečně činné vyplývají z postojů, chování a struktur společnosti;

vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 12. července 1982 o podpoře rovných příležitostí pro ženy66 Rada schválila obecné cíle nového akčního programu Společenství na podporu rovných příležitostí pro ženy (1982-1985), patří mezi ně zejména posílení akce k zajištění dodržování zásady rovného zacházení a podpora rovných příležitostí v praxi prostřednictvím pozitivních akcí (část B programu), a vyjádřila vůli přijmout vhodná opatření pro dosažení těchto cílů;

vzhledem k tomu, že v období hospodářské krize je vhodné nejen pokračovat, ale rovněž posílit akci na vnitrostátní úrovni a na úrovni Společenství s cílem podporovat rovnost příležitostí v praxi zavedením pozitivních akcí, zejména v oblastech rovného odměňování a rovného zacházení, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělání a ke zvyšování odborné kvalifikace a o pracovní podmínky;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament zdůraznil význam pozitivních akcí, TÍMTO DOPORUČUJE:

1. přijmout v rámci vnitrostátních politik a praxe a s ohledem na pravomoci sociálních partnerů politiku pozitivní akce zaměřenou na odstranění stávajících nerovností uplatňovaných pro ženy v profesním životě a na podporu vyrovnaného zastoupení pohlaví v zaměstnání, která zahrne vhodná obecná a zvláštní opatření, s cílem:

a) odstranit nebo vyrovnat škodlivé následky pro ženy, které pracují nebo hledají zaměstnání, vyplývající z postojů, chování a struktur založených na myšlence tradičního rozdělení úloh mezi muže a ženy ve společnosti;

b) podpořit účast žen na různých činnostech v odvětvích profesního života, v nichž jsou v současnosti nedostatečně zastoupeny, zejména v odvětvích budoucnosti, a na vyšších stupních odpovědnosti, aby došlo k lepšímu využití všech lidských zdrojů;

2. vytvořit rámec obsahující vhodná ustanovení, s cílem podporovat a usnadnit zavedení a rozšíření takových opatření;

3. přijmout, provádět nebo podporovat opatření v rámci pozitivní akce ve veřejném a v soukromém sektoru;

4. zajistit, aby pozitivní akce zahrnovaly pokud možno akce zaměřené na následující hlediska:

– informování a zvýšení povědomí široké veřejnosti i světa práce o potřebě podporovat rovnost příležitostí pro ženy v profesním životě;

66 Úř. věst. č. C 186, 21. 7. 1982, s. 3.

– respekt k důstojnosti žen na pracovišti;

– kvalitativní a kvantitativní studie a analýzy postavení žen na trhu práce;

– rozšíření možností volby zaměstnání a lepší přizpůsobení odborné kvalifikace, zejména vhodným odborným vzděláním, včetně zavedení doplňujících opatření a přizpůsobených pedagogických metod;

– nezbytná opatření, aby služby pro zprostředkování práce a poradenství měly dostatek kvalifikovaných zaměstnanců, aby mohly poskytovat služby založené na znaleckém posudku týkajícím se zvláštních obtíží nezaměstnaných žen;

– podporování žen ucházejících se o místo, najímání žen a podporu žen v odvětvích, povoláních a na úrovních, kde jsou nedostatečně zastoupeny, zejména na odpovědných místech;

– přizpůsobení pracovních podmínek; úpravu organizace práce a pracovní doby;

– podporu doplňujících opatření, například těch, která vedou k lepšímu rozdělení pracovních a společenských povinností;

– aktivní účast žen v rozhodovacích orgánech, včetně těch, které zastupují pracovníky, zaměstnavatele a samostatně výdělečně činné osoby;

5. zajistit, aby s akcemi a opatřeními popsanými v bodech 1 až 4 byla všemi vhodnými prostředky a co nejvíce seznámena veřejnost a svět práce, zejména potenciální příjemci;

6. umožnit vnitrostátním výborům a subjektům pro rovné příležitosti, aby významně přispěly k podpoře těchto opatření. To předpokládá, že tyto výbory a subjekty budou mít příslušné prostředky pro jednání;

7. podporovat co nejvíce sociální partnery, aby podporovaly pozitivní akce ve svých organizacích a na pracovišti, například navržením vodítek, zásad, etických kodexů nebo jakékoli jiné vhodné formy k provádění těchto akcí;

8. snažit se podporovat rovněž ve veřejném sektoru rovnost příležitostí, což může sloužit jako příklad, zejména v oblastech, kde se používají nebo vyvíjejí nové informační technologie;

9. přijmout vhodná opatření pro shromažďování informací o opatřeních přijatých veřejnými a soukromými subjekty, a pro sledování a hodnocení těchto opatření,

ZA TÍMTO ÚČELEM ŽÁDÁ KOMISI:

1. aby podporovala a organizovala společně s členskými státy systematickou výměnu a hodnocení informací a zkušeností o pozitivních akcích ve Společenství;

2. aby do tří let od přijetí tohoto doporučení předložila Xxxx na základě informací poskytnutých členskými státy zprávu o pokroku, kterého bylo dosaženo při provádění tohoto doporučení.

V Bruselu dne 13. prosince 1984.

Xx Xxxx předseda

X. XXXXX

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 24. listopadu 1987 o odborném vzdělávání žen

(87/567/EHS)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 155 této smlouvy,

vzhledem k tomu, že článek 4 směrnice 76/207/EHS ze dne 9. 2. 1976 o uplatňování zásady stejného zacházení s muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnání, odborného vzdělání a povýšení a pracovních podmínek67, stanovuje, že členské státy zajistí uplatnění zásady stejného zacházení, pokud jde o přístup ke všem typům a všem úrovním odborného vzdělání a přeškolování;

vzhledem k tomu, že sdělení Komise Radě předané dne 20. prosince 1985 o „Stejných příležitostech pro ženy — střednědobý program Společenství 1986 až 1990“ zahrnovalo výchovu a školení jako jednu ze sedmi působností zde vymezených a konstatovala, že Komise navrhne pokyny Společenství pro odborné vzdělávání žen;

vzhledem k tomu, že druhé usnesení Rady ze dne 24. července 1986 o podpoře stejných příležitostí pro ženy68 podpořilo hrubé osnovy výše uvedeného sdělení Komise a podpořilo programové cíle praktické realizace stejných příležitostí v ekonomickém, sociálním a kulturním životě;

vzhledem k tomu, že druhé usnesení Rady vyzvalo členské státy k příslušným jednáním na základě, mimo jiné, sdělení Komise;

vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady 86/365/EHS ze dne 24. července 1986 o přijetí programu spolupráce mezi univerzitami a podniky ohledně vzdělávání v oblasti technologie (COMETT) 69, rozhodnutí Rady 87/327/EHS ze dne 15. června 1987 o přijetí Evropského akčního programu na podporu mobility vysokoškolských studentů

67 Úř. věst. č. L 39, 14. 1. 1976, s. 40.

68 Úř. věst. č. C 203, 24. 7. 1986, s. 2.

69 Úř. věst. č. L 222, 8. 8. 1986, s. 17.

(ERASMUS) 70, usnesení Rady a schůze ministrů školství v Radě ze dne 12. července 1982 o chystaných opatřeních pro zlepšení přípravy mladých lidí na práci a pro usnadnění jejich přechodu od vzdělávání k pracovnímu životu71, usnesení Rady a Schůze ministrů školství v Radě ze dne 3. června 1985 obsahující akční program na podporu stejných příležitostí ve vzdělávání pro děvčata a xxxxxxx00, návrhy na rozhodnutí Rady o přijetí akčního programu na vzdělávání a přípravu mladých lidí na dospělý a pracovní život73, a sdělení Komise o vzdělávání dospělých ve firmách74, všechny zdůraznily důležitost otázky stejných příležitostí;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament již několikrát zdůraznil potřebu jednotné politiky ve velkém měřítku v otázce stejných příležitostí pro ženy a naléhal na podpoření adekvátního odborného vzdělávání pro ženy;

vzhledem k tomu, že potřeba cílených opatření ohledně odborného vzdělávání je umocněna faktem, že strukturální krize na trhu práce a vstup nových technologií závažně ovlivnily šance žen na zaměstnání a vzhledem k tomu, že demografický trend a ekonomické a sociální změny vyžadují, aby kvalifikace všech pracujících byla více sladěna s požadavky;

vzhledem k tomu, že tato situace vede v členských státech k rozvoji různých iniciativ se záměrem podpořit vhodnější kvalifikaci pro ženy, ale že daná opatření často zůstala omezena; že byla podniknuta rovněž určitá opatření na úrovni Společenství a že Evropský sociální fond přispívá na financování vedení odborného vzdělávání;

vzhledem k tomu, že je proto důležité stanovit pokyny Společenství k provádění množství specifických jednotných činností v různých oblastech za účelem rozvoje náležitého odborného vzdělávání pro ženy,

TÍMTO DOPORUČUJE:

Článek 1

Členským státům se doporučuje přijmout politiku zaměřenou na podněcování účasti mladých a dospělých žen ve vzdělávacích programech, zvláště těch, které se významně týkají povolání budoucnosti, a rozvíjet konkrétní opatření, zejména pokud jde o vzdělávání, pro povolání, ve kterých jsou ženy nedostatečně zastoupeny.

70 Úř. věst. č. L 166, 25. 6. 1987, s. 20.

71 Úř. věst. č. C 193, 28. 7. 1982, s. 1.

72 Úř. věst. č. C 166, 5. 7. 1985, s. 1.

73 COM(87) 90 konečný.

74 COM(86) 780.

Článek 2

Členským státům se doporučuje zavést, pokračovat a podporovat aktivní opatření s cílem:

a) integrovat vzdělávání pro ženy do rámce širšího procesu spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami: vzdělávacími autoritami a organizacemi, školskými a profesními poradenskými službami, sociálními partnery v průmyslu, školícími organizacemi, půjčovateli kapitálu, centrálními a/nebo regionálními a/nebo lokálními orgány, organizacemi za stejné příležitosti, podniky, ženskými skupinami nebo asociacemi;

b) vybavit poradenské, vzdělávací a umísťovací služby personálem kvalifikovaným k řešení specifických problémů žen (např. poradci v otázce stejných příležitostí) a učinit opatření ke zvýšení uvědomění instruktorů v této otázce;

c) reorganizovat školské, universitní a profesní poradenské služby tak, aby samy příslušné osoby vyhledávaly spíše než čekaly, až jimi budou kontaktovány;

d) zajištěním více decentralizovaných a šířeji umístěných vzdělávacích a školících zařízení podněcovat účast dívek a žen ve vzdělávacích kurzech;

e) rozvíjet uvědomění a informační opatření, aby byly ženám a lidem okolo nich prezentovány obrazy žen angažovaných v netradičních aktivitách, zejména v takových, které se vztahují k povoláním budoucnosti;

f) podněcovat účast dívek ve vyšším vzdělání, zejména v technické a technologické oblasti:

– stanovením způsobů kompenzace dvojitého sexuálního a sociálního handicapu u dívek narozených v nerovnoprávném majetkovém zázemí v rámci grantového fondu,

– přijetím opatření umožňujících dívkám mít na stejném základě užitek z programů sestavovaných v kontextu vytvářených spojovacích článků mezi universitami a průmyslem (zejména program COMETT) a z dohod mezi universitami o zlepšení mobility studentů (zejména program ERASMUS),

– prováděním snah o směrování dívek do klíčových oblastí nových technologií;

g) podněcovat větší účast dívek v různých počátečních odborných školících systémech mimo hlavní vzdělávací systém, zvláště v učňovských poměrech jiných než vyučujících určitým „ženským“ povoláním, a přizpůsobit nebo, kde bude třeba, zrušit ty typy vzdělání pro ženy, které neposkytují reálnou kvalifikaci nebo směřují dívky do přeplněných povolání;

h) podněcovat dívky a ženy v zakládání vlastních živností nebo družstev zaváděním speciálních vzdělávacích a dalších vzdělávacích programů zejména za účelem poskytnutí:

– vzdělání v oboru finančního řízení,

– informací o přístupu k podpůrným a finančním prostředkům;

i) vyvíjet opatření s cílem zvýšení účasti žen na průběžném vzdělávání, což vyžaduje:

– kampaně poskytující informace a zvyšující vědomí o potenciálu, který takové vzdělávání umožňuje,

– opatření k podněcování účasti žen na takových vzdělávacích kurzech, například přizpůsobením podmínek vzdělávacích kurzů (např. časové rozvrhy, délka a forma školení) specifickým problémům žen a, kde je třeba, stanovením směrných čísel, která budou pravidelně kontrolována, zejména pro sektory a povolání s nedostatečným zastoupením žen;

j) poskytovat specifické kurzy pro určité kategorie žen, zejména žen pocházejících ze sociálně nerovnoprávného prostředí a žen, které nastupují zpět do práce po přerušení, zvláště ve fázích budování sebevědomí, uvědomění nebo ve fázi před- vzdělávací;

k) otvírat všechny typy školení (zejména ty, zamýšlené pro osoby nezaměstnané) pro ženy, které si přejí vrátit se do práce a podporovat sociální partnery v zavádění „reintegračních“ projektů poskytujících dotyčným osobám takové vzdělání, které jim může pomoci vrátit se do firmy na úroveň, ze které ji opustily;

l) umožňovat manželkám soukromých podnikatelů, které s tímto soukromým podnikáním vypomáhají, využít výhod možností vzdělávání za stejných podmínek jako soukromí podnikatelé;

m) zavádět podpůrná opatření jako stanovení flexibilních dohod o domácím opatrovnictví a zřízení příslušných sociálních infrastruktur tak, aby byla matkám umožněna účast na vzdělávacím programu, zavádění finančních stimulů nebo výplatu přídavků během školení;

n) uznat dovednosti získané v řízení domácnosti a péči o rodinu (osvobození od určitých částí kurzu, atd.);

o) monitorovat postup žen zúčastněných ve vzdělávacích programech, zejména v povoláních s nedostatečným zastoupením žen.

Článek 3

Členské státy do tří let ode dne tohoto doporučení informují Komisi o provedených opatřeních, aby Komise mohla vypracovat zprávu o všech těchto opatřeních.

Článek 4

Toto doporučení je určeno členským státům.

V Bruselu dne 24. listopadu 1987.

Za Komisi

Xxxxxx XXXXX místopředseda

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 27. listopadu 1991

o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci

(92/131/EHS)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 155 druhou odrážku této smlouvy,

vzhledem k tomu, že nevhodné chování sexuální povahy nebo jiné sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci včetně chování nadřízených nebo spolupracovníků, je nepřijatelné a může být za určitých okolností v rozporu se zásadou rovného zacházení ve smyslu článků 3, 4 a 5 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky75, což je názor podporovaný judikaturou některých členských států;

vzhledem k tomu, že v souladu s doporučením Rady ze dne 13. prosince 1984 o podpoře pozitivních akcí ve prospěch žen76 provedly mnohé členských státy řadu pozitivních opatření a akcí souvisejících zejména s respektováním důstojnosti žen na pracovišti;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament v usnesení ze dne 11. června 1986 o násilí vůči ženám77 vyzval vnitrostátní vlády, výbory pro rovné příležitosti a odbory k provádění koordinovaných informačních kampaní, aby si všichni pracovníci uvědomili svá osobní práva;

vzhledem k tomu, že Poradní výbor pro rovné příležitosti pro ženy a muže ve stanovisku ze dne 20. června 1988 jednomyslně doporučil přijetí doporučení a kodexu chování týkajících se sexuálního obtěžování obou pohlaví na pracovišti;

vzhledem k tomu, že Xxxxxx se ve svém akčním programu o provádění Charty Společenství o základních sociálních právech pracovníků zavázala posuzovat ochranu

75 Úř. věst. č. L 39, 14. 2. 1976, s. 40.

76 Úř. věst. č. L 331, 19. 12. 1984, s. 34.

77 Úř. věst. č. C 176, 14. 7. 1986, s. 79.

pracovníků a jejich důstojnosti v práci s ohledem na zprávy a doporučení vypracované pro různé aspekty provádění práva Společenství78;

vzhledem k tomu, že Rada v usnesení ze dne 29. května 1990 o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci79 uvádí, že jakékoli sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci včetně chování nadřízených a spolupracovníků, představuje nepřípustné poškození důstojnosti pracovníků nebo stážistů a vyzývá členské státy a orgány a instituce Evropských společenství, aby zavedly pozitivní opatření pro vytvoření takového pracovního prostředí, v němž ženy i muži vzájemně respektují svoji lidskou důstojnost;

vzhledem k tomu, že Xxxxxx ve třetím akčním programu o rovných příležitostech pro ženy a muže pro období 1991 až 199580 rozhodla na základě odstavce 3.2 usnesení Rady ze dne 29. května1990 vypracovat kodex řádného chování týkající se ochrany důstojnosti žen a mužů v práci, který by poskytl obecné zásady vycházející z příkladů a zvyklostí, které v členských státech slouží jako důkazy pro přijetí a zavádění pozitivních opatření směřujících k vytvoření takového pracovního prostředí, v němž ženy i muži vzájemně respektují svou lidskou důstojnost;

vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal dne 22. října 1991 usnesení o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci81;

vzhledem k tomu, že Hospodářský a sociální výbor přijal dne 30. října 1991

stanovisko k ochraně důstojnosti žen a mužů v práci82, DOPORUČUJE:

Článek 1

Doporučuje se členským státům, aby přijaly opatření podporující povědomí o tom, že chování sexuální povahy a jakékoli jiné sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci včetně chování nadřízených nebo spolupracovníků je nepřijatelné, pokud:

a) toto chování je nevhodné, nevítané a urážlivé vůči dotyčné osobě;

78 KOM(89) 568 v konečném znění ze dne 29. 11. 1989. Například „Důstojnost žen v práci, zpráva o problému sexuálního obtěžování v členských státech Evropských společenství“, říjen 1987 od Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx (ISBN 92-825-8764-9).

79 Úř. věst. č. C 157, 27. 6. 1990, s. 3.

80 KOM(90) 449 v konečném znění, 6. 11. 1990.

81 Úř. věst. č. C 305, 25. 11. 1991.

82 Úř. věst. č. C 14, 20. 1. 1992.

b) odmítnutí nebo přijetí tohoto chování ze strany zaměstnavatele nebo pracovníka (včetně nadřízeného nebo spolupracovníka) se stane výslovně nebo implicitně podmínkou rozhodnutí, které ovlivňuje práva dotčené osoby v oblasti odborného vzdělávání, zaměstnání, zachování pracovního poměru, služebního postupu, mzdy nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí o zaměstnání

a/nebo

c) toto chování vytváří pro dotyčnou osobu zastrašující, nepřátelské nebo ponižující pracovní prostředí;

a že takové chování může být za určitých okolností v rozporu se zásadou rovného zacházení ve smyslu článků 3, 4, a 5 směrnice 76/207/EHS.

Článek 2

Doporučuje se členským státům, aby ve veřejném sektoru přijaly opatření k provádění praktických pravidel Komise o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci, která tvoří přílohu tohoto doporučení. Činnost členských států při přijímání a provádění pozitivních opatření pro vytvoření takového prostředí na pracovišti, v němž ženy a muži vzájemně respektují svou lidskou důstojnost, by měla sloužit jako příklad pro soukromý sektor.

Článek 3

Doporučuje se členským státům, aby podněcovaly zaměstnavatele a zástupce zaměstnanců k vypracování opatření provádějících praktická pravidla Komise o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci.

Článek 4

Členské státy uvědomí Komisi ve lhůtě tří let ode dne přijetí tohoto doporučení o opatřeních přijatých k jeho provedení, aby Xxxxxx mohla vypracovat zprávu o všech těchto opatřeních. Komise během této doby zajistí co možná největší rozšíření praktických pravidel chování. Zpráva by měla přezkoumat úroveň informování o praktických pravidlech, povědomí o jejich účinnosti a rozsah jejich použití při kolektivním vyjednávání mezi sociálními partnery.

Článek 5

Toto doporučení je určeno členským státům. V Bruselu dne 27. listopadu 1991.

Za Komisi

Xxxxx XXXXXXXXXX

člen Komise

PŘÍLOHA

OCHRANA DŮSTOJNOSTI ŽEN A MUŽŮ V PRÁCI

Praktická pravidla pro boj proti sexuálnímu obtěžování

1. ÚVOD

Tato praktická pravidla jsou přijata v souladu s usnesením Rady o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci83 a budou zveřejněna jako příloha doporučení Komise v této věci.

Účelem pravidel je poskytnout obecné zásady pro zaměstnavatele, odbory a pracovníky týkající se ochrany důstojnosti žen a mužů v práci. Pravidla se uplatní ve veřejném i v soukromém sektoru a vyzývají zaměstnavatele, aby se řídili doporučeními obsaženými v pravidlech způsobem odpovídajícím velikosti a struktuře jejich organizace. Pro některé malé a střední podniky bude vhodné, aby přizpůsobily některé praktické kroky svým zvláštním potřebám.

Cílem pravidel je předcházet sexuálnímu obtěžování a případně zaručit rychlé přijetí postupů pro řešení problému a k zajištění, aby se neopakoval. Pravidla usilují o podporu vypracování a provádění opatření a zvyklostí, které umožní vytvořit pracovní prostředí zbavené sexuálního obtěžování, v němž budou ženy a muži respektovat osobní nedotknutelnost jednotlivce.

Odborná zpráva vypracovaná na žádost Komise shledala, že sexuální obtěžování představuje vážný problém mnoha pracujících žen v Evropském společenství84, a průzkumy provedené v členských státech nezvratně prokázaly, že sexuální obtěžování v práci není ojedinělým jevem. Je naopak zřejmé, že pro milióny žen v Evropském společenství představuje sexuální obtěžování nepříjemnou a nevyhnutelnou součást jejich pracovního života. Rovněž muži se mohou stát obětí sexuálního obtěžování a měli by tedy požívat na ochranu své důstojnosti stejná práva jako ženy.

Některé zvláštní skupiny jsou vůči sexuálnímu obtěžování zvlášť zranitelné. Průzkumy provedené v několika členských státech, které prokázaly spojení mezi rizikem sexuálního obtěžování a vnímáním zranitelnosti postižené osoby, naznačují, že rozvedené a odděleně žijící ženy, mladé ženy a ženy nově vstupující na trh práce a ženy, které nemají řádnou pracovní smlouvu nebo mají nejisté postavení, ženy zaměstnané na netradičních místech, ženy se zdravotním postižením, lesbičky a ženy z rasových menšin, jsou nepoměrně více ohroženy. Rovněž homosexuální muži a mladí muži jsou vůči sexuálnímu obtěžování zranitelní. Je nepopiratelné, že

83 Úř. věst. č. C 157, 27. 6. 1990, s. 3.

84 „Důstojnost žen v práci: zpráva o problému sexuálního obtěžování v členských státech Evropských společenství“, říjen 1987 od Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx (ISBN 92- 825-8764-9).

obtěžování související se sexuální orientací obětí narušuje důstojnou práci těch, kteří jsou jeho obětí a že jej není možné považovat za běžné chování na pracovišti.

Sexuální obtěžování poškozuje pracovní prostředí a může mít zničující vliv na zdraví, sebedůvěru, morálku a výkonnost těch, kteří jsou jeho obětí. Úzkost a stres vyvolané sexuálním obtěžováním vedou obyčejně postižené osoby k uvolňování z práce z důvodu nemoci, ke snížení jejich pracovní výkonnosti nebo je donutí hledat si práci jinde. Pracovníci často trpí jak nepříznivými důsledky sexuálního obtěžování samotného, tak krátkodobými či dlouhodobými důsledky pro jejich vyhlídky v pracovním postupu tím, že jsou nuceni změnit místo. Sexuální obtěžování může mít škodlivý vliv rovněž na pracovníky, kteří sice sami nejsou obětmi nevhodného chování, ale jsou jeho svědky nebo o takovém nevhodném chování vědí.

Sexuální obtěžování může mít nepříznivé důsledky i pro zaměstnavatele Má přímý vliv na ziskovost organizace, uvolňují-li se pracovníci ze zdravotních důvodů nebo opouštějí-li svá místa v důsledku sexuálního obtěžování, a poškozuje hospodářskou účinnost organizace, snižuje-li se produktivita zaměstnanců, kteří musí pracovat v prostředí, které nerespektuje nedotknutelnost osobnosti.

Obecně lze říci, že sexuální obtěžování je překážkou řádného začlenění žen na pracovní trh a Komise se zavazuje podporovat vypracování jednotných opatření pro zlepšení tohoto začlenění85.

2. DEFINICE

Sexuálním obtěžováním se rozumí nevhodné chování sexuální povahy nebo jiné sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci86. Toto chování může zahrnovat nepříjemné fyzické, verbální a neverbální projevy.

Na základě toho lze za sexuální obtěžování považovat celou řadu projevů. Je nepřijatelné, je-li toto chování vůči dotčené osobě nevhodné, nevítané a urážlivé; odmítnutí nebo přijetí tohoto chování ze strany zaměstnavatele nebo pracovníka (včetně nadřízeného nebo spolupracovníka) se stane výslovně nebo implicitně podmínkou rozhodnutí, které ovlivňuje práva dotčené osoby v oblasti odborného vzdělávání, zaměstnání, zachování pracovního poměru, služebního postupu, mzdy nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí o zaměstnání; a/nebo toto chování vytváří pro dotyčnou osobu zastrašující, nepřátelské nebo ponižující pracovní prostředí;

Základním znakem sexuálního obtěžování je, že osoba, která je jeho objektem ho považuje za nežádoucí a že každá osoba sama určí, jaké chování je pro ni přijatelné a jaké považuje za urážlivé. Sexuální zájem se stává sexuálním obtěžováním, poté co

85 Třetí akční program o rovných příležitostech žen a mužů, 1991 až 1995, KOM(90) 449, ze dne 6. listopadu 1990.

86 Usnesení Rady o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci. Úř. věst. č. C 157, 27. 6. 1990, s. 3, bod 1.

dotyčná osoba dala jasně najevo, že je považuje za urážlivé, ačkoli i jediný případ obtěžování lze považovat za sexuální obtěžování, je-li dostatečně závažný. Rozlišujícím znakem mezi sexuálním obtěžováním a přátelským chováním, které je vítané a vzájemné, je nežádoucí povaha tohoto chování.

3. PRÁVNÍ PŘEDPISY A ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELŮ

Chování sexuální povahy nebo jakékoli jiné sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci může být za určitých okolností v rozporu se zásadou rovného zacházení ve smyslu článků 3, 4 a 5 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a pracovní podmínky87. Zásada rovného zacházení znamená, že nedochází k diskriminaci na základě pohlaví přímo i nepřímo zejména se zřetelem na manželský nebo rodinný stav.

Za určitých okolností a podle vnitrostátních právních předpisů může být sexuální obtěžování považováno za trestný čin stíhaný zákonem nebo může představovat porušení zákonem uložených povinností, zejména v oblasti zdraví a bezpečnosti nebo povinností, které na základě smlouvy nebo na jiném základě náleží zaměstnavateli. Jelikož sexuální obtěžování představuje jednu z forem nesprávného chování pracovníků, jsou zaměstnavatelé povinni tento problém řešit stejně, jako u jiného nesprávného chování, a sami se zdržet obtěžování pracovníků. S ohledem na rizika sexuálního obtěžování pro zdraví a bezpečnost, mají zaměstnavatelé povinnost přijmout opatření pro minimalizaci tohoto rizika, jak to činí v případě jiných rizik. Jelikož je sexuální obtěžování často spojeno se zneužíváním pravomoci, mohou být zaměstnavatelé odpovědní za každé zneužití přenesené pravomoci.

Tato pravidla se však zaměřují na sexuální obtěžování jako problém diskriminace na základě pohlaví. Sexuální obtěžování představuje diskriminaci na základě pohlaví, neboť pohlaví osoby, která je jeho objektem, je rozhodujícím činitelem pro určení oběti obtěžování. Chování sexuální povahy nebo jiné sexuálně založené chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci, odporuje v některých členských státech právním předpisům o rovném zacházení a zaměstnavatelé jsou povinni zajistit pracovní prostředí zbavené takového chování88.

Protože sexuální obtěžování často souvisí s postavením žen v hierarchii zaměstnání, jsou nejúčinnějšími politikami pro řešení sexuálního obtěžování ty, které jsou spojeny s obecnější politikou na podporu rovných příležitostí a zlepšení postavení žen. Rady o

87 Úř. věst. č. L 39, 14. 2 1976, s. 40.

88 Usnesení Rady. Úř. věst. č. C 157, 27. 6. 1990, s. 3, bod 2.3, písm. a).

opatřeních, která lze obecně přijmout jsou obsaženy v příručce Komise o pozitivních akcích89.

Podobně by postup pro vyřizování stížností na sexuální obtěžování měl být považován pouze za jeden z mnohých prvků strategie řešení problému. Prvořadým cílem by měla být změna chování a postojů a předcházení sexuálnímu obtěžování.

4. KOLEKTIVNÍ VYJEDNÁVÁNÍ

Většina doporučení uvedených v těchto pravidlech se týká akcí zaměstnavatelů, neboť zaměstnavatelé jsou jednoznačně odpovědni za zajištění ochrany důstojnosti žen a mužů v práci.

Odbory jsou rovněž odpovědné vůči svým členům a mohou a měly by hrát významnou úlohu v předcházení sexuálnímu obtěžování v práci. Doporučuje se jim, aby v rámci kolektivního vyjednávání posoudily otázku zařazení vhodných ustanovení do dohod, aby tak bylo vytvořeno pracovní prostředí zbavené veškerého nežádoucího chování sexuální povahy nebo jakéhokoli jiného sexuálně založeného chování, které se dotýká důstojnosti žen a mužů v práci, jakož i jakéhokoli pronásledování stěžovatelů nebo svědků či osob ochotných svědčit v případě podání stížnosti.

5. DOPORUČENÍ ZAMĚSTNAVATELŮM

Níže doporučená opatření a postupy by měly být přijímány po případné konzultaci nebo projednání s odbory či zástupci pracovníků. Zkušenost ukazuje, že strategie usilující o vytvoření a zachování pracovního prostředí, v němž je respektována důstojnost zaměstnanců, je pravděpodobně nejúčinnější, je-li společně dohodnuta.

Je třeba zdůraznit, že charakteristickým znakem sexuálního obtěžování je, že postižení pracovníci se obávají podat stížnost. Neexistence stížností proto nutně neznamená, že sexuální obtěžování v dané organizaci není problémem. Může to pouze znamenat, že oběti sexuálního obtěžování si myslí, že nemá smysl podávat stížnost, neboť tím ničeho nedocílí nebo jejich stížnost nebude brána vážně nebo riskují, že budou zesměšňovány nebo pronásledováni. Provádění níže uvedených preventivních a procesních doporučení by mělo usnadnit vytvoření pracovního prostředí bez podobných obav.

A. Prevence

i) Prohlášení zásad

89 Pozitivní akce: Rovné příležitosti žen v zaměstnání - příručka, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 1988.