Bankovní institut vysoká škola Praha
Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra práva
Kupní smlouva v režimu občanského a obchodního práva
Bakalářská práce
Autor: Xxxxx Xxxxxxxxxx
Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce: Xxx. Xxxxxx Xxxxx
Praha Březen, 2008
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 21. března 2008 Xxxxx Xxxxxxxxxx
Anotace práce:
Předložená práce se zabývá popisem shodných a rozdílných znaků kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku.
První část obsahuje obecný popis kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku.
V práci se dále zabývám popisem formy, vzniku, náležitostmi kupní smlouvy a výčtem práv a povinností smluvních stran.
Závěrečná část pojednává o zániku smlouvy a možných následcích při chybném uzavření kupní smlouvy.
Abstract:
The paper presented dwells on the report of both identical and different hallmarks of the contract of purchase in compliance with the Commercial and Civil Code.
The first part contains a brief report of the contract of purchase in compliance with the Commercial and Civil Code.
I also deal with a description of a form, origin, and properties of the contract of purchase as well as a list of rights and responsibilities of contracting parties.
The final part of my paper focuses on the extinction of the contract and possible consequences in case of incorrect conclusion of the contract of purchase.
Obsah:
1. Obecná charakteristika kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku 6
1. 1. Odlišení obchodní kupní smlouvy od neobchodní smlouvy 6
1. 2. Kupní smlouva dle obchodního zákoníku 7
2. Shodné a rozdílné znaky kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku 8
2. 1. Odlišení obchodní kupní smlouvy od smlouvy o dílo 11
3. 1. Náležitosti kupní smlouvy 13
3. 1. 1. Podstatné části smlouvy 13
3. 1. 4. Převod vlastnického práva 18
3. 2. 1. Nepodstatné části smlouvy 21
3. 3. 1. Smluvený způsob uzavírání smlouvy 22
3. 4. 1. Dodatečné doplňování obsahu smluv 25
4. Práva a povinnosti smluvních stran 29
4. 1. Povinnosti prodávajícího 29
4. 1. 1. Povinnost dodat zboží 29
4. 1. 2. Povinnost dodat zboží bez vad 43
4. 2. Povinnosti kupujícího 53
4. 2. 1. Povinnosti zaplatit kupní cenu 53
4. 2. 2. Povinnosti kupujícího učinit úkony potřebné k dodání zboží 54
Úvod
Pojem “kupní smlouva” sahá už hluboko do historie.
Každá společnost, ve které probíhala směna a kde řemeslná výroba byla určena pro trh, rozvíjela i právní formy, které upravovaly vztahy vznikající v procesu směny mezi kupujícími a prodávajícími. Nedostižným vzorem pro feudální společnost bylo v tomto ohledu právo římské, jehož formulace byly prakticky recipovány v celé Evropě nejen v období feudalismu, ale i později při vytváření moderních zákoníků občanského práva.
Také v českém právu se instituce závazkového práva rozvíjely ruku v ruce s rozvojem směny, obchodu a řemesel, v souvislosti s postupným překonáváním naturálního charakteru hospodářství a s růstem potřeby kapitálu.
Mezi nejstarší typy smluv patří smlouva trhová, jejíž účastníci se nazývali soukupové. Prodej nemovitostí byl od založení zemských desek prováděn deskovým zápisem, který však nebyl podmínkou platnosti smlouvy. Za situace, kdy evidence vlastnictví k nemovitostem neexistovala a zápisy v zemských deskách podchycovaly jen statky, které tam byly zapsány z iniciativy vlastníků, nebyla zřejmě nouze o případy prodeje nemovitostí osobami, které k nim neměly vlastnické právo, nebo které nemohly, s ohledem na spoluvlastníky, se statkem samostatně disponovat. Proto již záhy vznikl obyčej, že prodávající ručí za právní vady prodané nemovitosti, tj., že k ní nikdo nemá lepší právo. U movitých věcí nebylo pochopitelně ručení tak komplikované a hlavně dlouhé. Vyplývalo to z povahy obchodu a nezbytnosti právní jistoty. Proto ručil prodávající jen za to, že neprodává věc kradenou. Prodej takové věci byl trestný a byl považován za spolupachatelství při krádeži. Za vady faktické se původně vůbec neručilo. V právu se také postupně vyvinuly určité formality, které symbolicky stvrzovaly uzavření smlouvy. Je tomu kromě jiného i proto, že jako forma smlouvy převažuje závazek uzavřený ústně a k platnosti smlouvy se nevyžaduje ani předání věci. Proto se vyvíjejí formy, které dokládají uzavření kupní smlouvy.
1. Obecná charakteristika kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku
Právní řád České republiky obsahuje úpravu kupní smlouvy dle občanského zákoníku (§ 588 - § 600) a podle obchodního zákoníku (§ 409 - § 475).
Pojem „kupní smlouva“ se používá i ve smyslu obchodní kupní smlouva, i když zákon tento termín nepoužívá, je tento výraz důležitý, pokud je potřeba odlišit kupní smlouvu upravenou v obchodním zákoníku od kupní smlouvy upravené dle občanského zákoníku. V případě, že není toto rozlišení třeba, používá se v obchodní praxi výraz „kupní smlouva“ i ve smyslu obchodní kupní smlouva.
1. 1. Odlišení obchodní kupní smlouvy od neobchodní smlouvy
Obchodní kupní smlouva je taková smlouva, kde se prodávající zavazuje dodat kupujícímu jednotlivé zboží nebo zboží určitého množství a druhu, a převést na něho tak vlastnické právo a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle občanského zákoníku tak kupní smlouvou vzniká prodávajícímu povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujícímu tento předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Podstata kupní smlouvy, která vyplývá z obou zákoníků, spočívá v povinnosti prodávajícího umožnit kupujícímu získat věc a převést na něj vlastnické právo k věci a v povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu. Rozdíl v pojetí definice kupní smlouvy v obou zákonících spočívá v tom, že občanský zákoník stanovuje smluvní povinnosti stranám vyplývající podle zákona z kupní smlouvy. Obchodní zákoník vychází při vymezování pojmu kupní smlouvy z určení jejího obsahu pomocí tzv. podstatných náležitostí smlouvy, jež jsou zahrnuty do základního ustanovení u každého typu smlouvy. Podstatné části smlouvy odlišují daný typ smlouvy od jiných typů smluv a také
vymezují minimální obsah smlouvy, bez jehož dohodnutí stranami nevzniká smlouva daného typu. V definici obchodní kupní smlouvy jsou proto obsaženy pouze ty povinnosti stran, které musí být ve smlouvě vyjádřeny, nikoliv všechny, tzv. hlavní povinnosti stran, které vyplývají ze zákona a ve smlouvě nemusí být vyjádřeny, např. i povinnost kupujícího převzít dodané zboží.
1. 2. Kupní smlouva dle obchodního zákoníku
Smluvními stranami obchodní kupní smlouvy jsou podnikatelé, kteří uzavřeli tuto smlouvu v souvislosti se svým podnikáním. Povaha podnikatelů a souvislost smlouvy s jejich podnikáním musí být zřejmá jednajícím osobám už v době uzavření smlouvy. Tento předpoklad je splněn, jestliže kupní smlouva spadá do předmětu podnikání prodávajícího a její předmět má sloužit podnikání kupujícího. Pokud byla použita na její úpravu aplikace obchodního zákoníku, mohou být jejími stranami i jiné osoby.
Předmětem obchodní kupní smlouvy může být pouze movitá věc, která je buď určena jednotlivě, tj. znaky, které ji individualizují a odlišují od všech věcí jiných (např. umělecké dílo), nebo je určena množstvím a druhem. Při tomto určení předmětu koupě, které v obchodní praxi převažuje, je předmětem závazku věc zastupitelná, která může být při plnění nahrazena jinou věcí stejného druhu. Z druhového určení předmětu koupě vyplývá i nutnost určení jeho množství. Předmětem obchodní smlouvy může být pouze věc movitá, označována obchodním zákoníkem jako zboží, nikoliv nemovitost. Smlouvu o koupi nemovitosti upravuje občanský zákoník, i když ji uzavřeli podnikatelé v souvislosti se svým podnikáním.
Předmětem závazku prodávajícího dle obchodního zákoníku je dodání zboží, dle občanského zákoníku má prodávající povinnost věc odevzdat. I když pojem odevzdání věci je třeba v této souvislosti vykládat více obsáhleji, než jen jako fyzické předání věci, vyžaduje se k němu určitý právní úkon kupujícího, tj. převzetí zboží. To může být nepochybně i symbolické, např. při dohodě, že zboží má zůstat uschováno u
prodávajícího. Termín „dodání“ obecně používaný v obchodních vztazích zahrnuje plnění závazku kupujícího nejrůznějšími způsoby, které jsou typické pro obchodní styk. K dodání může dojít v určitých situacích, i když kupující zboží nepřevzal a zahrnuje i plnění při tzv. distančních obchodech, při kterých zasílá prodávající zboží do místa určení; při tzv. traťových obchodech může být oprávněným k převzetí plnění i osoba označená kupujícím. Z termínu „dodání“ vyplývá, že s dobou jeho uskutečnění není v obchodních vztazích vždy spojen přechod vlastnického práva a někdy ani přechod nebezpečí na zboží, může-li k nim docházet v rozdílné době s přihlédnutím k různým způsobům, v kterých se dodání uskutečňuje. Proto obchodní zákoník dodání zboží obecně nedefinuje, ale stanoví, kdy je dodání uskutečněno. K dodání energie, vody a prodeji cenných papírů.
Obchodní kupní smlouva nemusí obsahovat určení kupní ceny, jestliže se strany dohodly o jejím uzavření bez tohoto určení. Kupní smlouva podle občanského zákoníku vyžaduje vždy dohodnutí kupní ceny.
2. Shodné a rozdílné znaky kupní smlouvy dle Obchodního a Občanského zákoníku
Pro obchodní kupní smlouvu je charakteristická i zvláštní právní úprava, která se odlišuje od úpravy obecné. Tato zvláštní právní úprava obchodní kupní smlouvy je obsažena v obchodním zákoníku. Zvláštní ustanovení občanského zákoníku upravující kupní smlouvu nejsou aplikovatelná na obchodní kupní smlouvu vzhledem k zvláštní a mnohem podrobnější její úpravě v obchodním zákoníku a s přihlédnutím i k odlišným zásadám, na kterých tato úprava spočívá. V obchodních vztazích a zejména v mezinárodním obchodu vzniká právní problematika, která se nevyskytuje u neobchodní kupní smlouvy a naopak u této smlouvy je třeba upravit některé otázky, zvláště s přihlédnutím k moderním způsobům prodeje v maloobchodě, které se u
obchodní kupní smlouvy nevyskytují. Některé otázky, které vznikají u obou druhů kupních smluv, je účelné obchodní smlouvy řešit odlišným způsobem, např. určování ceny, odpovědnost za vady, dobu a místo plnění, přechod nebezpečí škody na zboží, přechod vlastnického práva, odstoupení od smlouvy, náhradu škody apod.
Sladění úpravy obchodní kupní smlouvy v obchodním zákoníku s mezinárodně unifikovanou její úpravou umožňuje vyhnout se potížím, které jinak vznikají při subsidiární aplikaci vnitrostátních předpisů, jestliže tyto spočívají na odlišných principech při řešení otázek neupravených v mezinárodní úmluvě. Kromě toho legislativní přístup použitý při vypracování návrhu obchodního zákoníku umožňuje, aby se vnitrostátní právní vztahy, na které se uvedená úmluva nevztahuje, řídily v podstatě obsahově toutéž úpravou jako právní vztahy vznikající v mezinárodním obchodě, takže vnitrostátní obchodněprávní vztahy, které zpravidla navazují na právní vztahy v mezinárodním obchodě, nepodléhají odlišné úpravě a nevyplývají z ní odlišná stanovení práv a povinností smluvních stran. Obchodní zákoník je i srozumitelnější pro zahraniční soudy a podnikatele, kteří jsou zpravidla seznámeni s mezinárodní unifikovanou právní úpravou. To umožňuje i snadnější volbu českého práva ve smlouvách uzavřených v mezinárodním obchodě.
K dosažení maximální právní jistoty je úprava obchodního zákoníku i mezinárodně unifikovaná úprava obchodní smlouvy velmi podrobná, avšak vzhledem k široké smluvní volnosti není stranám vnucována. I při této podrobné úpravě se však uplatní vykládací pravidla k doložkám užívaným v obchodních smlouvách a různé všeobecné obchodní podmínky vypracované mezinárodními a zájmovými obchodními organizacemi zejména pro určité druhy obchodu nebo pro obchod určitými druhy zboží. Používání těchto vykládacích pravidel a všeobecných podmínek obchodní zákoník rovněž upravuje.
Kromě toho pro právní úpravu obchodní kupní smlouvy je charakteristické, že se na ni vztahují v široké míře (zejména v mezinárodním obchodě) obchodní zvyklosti, které nelze aplikovat na neobchodní kupní smlouvu.
S přihlédnutím k potřebám praxe je obchodní kupní smlouva upravena v obchodním zákoníku mnohem podrobněji než ostatní typy smluv. Proto některá ustanovení této úpravy jsou použitelná i na jiné smlouvy, jestliže je u nich třeba řešit některou otázku upravenou u kupní smlouvy a neupravenou u jiné smlouvy. Tato analogie zákona je však vyloučena, jestliže z povahy této úpravy vyplývá, že je určena pouze pro úpravu kupní smlouvy.
Odlišná úprava neobchodní smlouvy spočívá i na ochraně spotřebitele. Ta se projevuje již v občanském zákoníku, avšak vyplývá zejména i ze zvláštních zákonů. Úprava těchto zákonů se v převážné míře vztahuje pouze na vztahy, kdy kupující je spotřebitelem, tedy na vztahy vyplývající z neobchodní kupní smlouvy. Tato ochrana je odůvodněná tím, že spotřebitel nemá profesionální znalosti a zkušenosti s uzavíráním smlouvy, které zákon předpokládá při stanovení široké smluvní volnosti u podnikatele. Při uzavírání obchodní smlouvy, zejména se zahraničním účastníkem mezinárodního obchodu, musí proto podnikatel vzít v úvahu povinnosti, které mu vzniknou při prodeji zboží spotřebiteli a přizpůsobit k tomu prosazovaný obsah obchodní smlouvy. Pokud smluvně nezabezpečí plnění těchto povinností již v obsahu obchodní smlouvy, musí sám učinit opatření k jejich plnění vůči spotřebiteli. Důležité je to zejména při dovozu zboží ze zahraničí.
Ustanovení zákonné ochrany spotřebitele mají veřejnoprávní povahu, neboť jsou vydávána ve veřejném zájmu a nelze je proto smluvně modifikovat. Tato ustanovení platí i v případě, kdy spotřebitel smluví s prodávajícím, že kupní smlouva se má řídit obchodním zákoníkem. V tomto případě se kupní smlouva řídí sice obchodním zákoníkem, avšak nedotčena zůstává aplikace zákonných ustanovení chránících spotřebitele. Z veřejnoprávní povahy zákona na ochranu věřitele vyplývá, že jeho ustanovení platí jen na teritoriu státu, který je vydal (tzv. teritoriální omezení) a na něm platí absolutně. Při uzavírání smlouvy se spotřebiteli je nutné tyto úpravy dodržovat, i když stranou této smlouvy je zahraniční prodávající a kupující má bydliště ve státě, který vydal zákon na ochranu spotřebitele (např. při zásilkovém prodeji, a to bez ohledu na to, který právní řád je aplikovatelný podle mezinárodního práva soukromého (např. na
základě volby práva) na danou smlouvu. Totéž platí i pro prodej spotřebitelům uskutečněný organizační složkou zahraničního podnikatele v daném státě nebo o prodeji v daném státě zahraničním spotřebitelům. V těchto případech je podnikatel povinen sledovat právní úpravu ochrany spotřebitele v daném státě.
Od zákonné úpravy ochrany spotřebitele je třeba odlišovat širší zákonné úpravy, jež vyžadují závazně určité vlastnosti zboží, které je předmětem obchodu (např. z důvodů bezpečnostních, hygienických, zdravotních a cenové předpisy). Ty jsou závazné i pro obchodní vztahy s výjimkou mezinárodního obchodu.
Prodej věcí může být uskutečněn i ve formě dražby (aukce). Dražební prodej se uskutečňuje nepochybně na základě kupní smlouvy, která je však uzavřena způsobem vyplývajícím ze zákonné úpravy dražby (draží se, dokud dražitel činí vyšší podání). Tato úprava má i materiálněprávní důsledky. Vydražitel se stává např. vlastníkem koupené věci příklepem licitátora.
2. 1. Odlišení obchodní kupní smlouvy od smlouvy o dílo
Předmět koupě nemusí existovat v době uzavření smlouvy, takže může být prodávajícím teprve později vyroben nebo obstarán. V této souvislosti je však nutné vymezit pojmovou hranici mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo, které má být podle smlouvy zhotoveno. Obchodní zákoník z pojmu kupní smlouvy vylučuje a za smlouvu o dílo považuje smlouvu, v níž se odběratel zavazuje předat dodavateli, který má zboží vyrobit, podstatnou část věcí, které jsou zapotřebí k výrobě předmětu závazku (§ 410 odst. 1 obch. z.). Zákon tedy nevyžaduje k vyloučení takové smlouvy z pojmu kupní smlouvy, aby cena věcí, které mají být odběratelem předány, byla hodnotově větší než cena ostatních věcí potřebných pro výrobu zboží. Rozhodné je, zda tyto věci podstatným způsobem ovlivňují vlastnosti vyráběné věci, zejména jejich použití k smluvenému nebo jinak obvyklému účelu.
Zákon z pojmu kupní smlouvy dále vylučuje a tedy považuje za smlouvu o dílo
smlouvu, podle níž převážná část závazku dodavatele spočívá ve vykonání činnosti (srov. § 410 odst. 2 obch. z.). Jde tedy o případy, kdy smlouva zahrnuje jak dodání zboží, tak i vykonání určité činnosti a tyto závazky tvoří jeden celek. Tak tomu je často při závazku k údržbě, opravě nebo úpravě věci, kdy strana, která je má provádět, má dodat i věci menší hodnoty, které jsou nutné k splnění tohoto závazku. Z pojmu kupní smlouvy jsou vyloučeny tyto smlouvy, jestliže hodnota dodávaných věcí je menší než cena za poskytovanou činnost. Jestliže tyto ceny jsou ve smlouvě specifikovány, je rozhodující jejich vzájemný poměr. Obsahuje-li smlouva pouze celkovou cenu, musí být cena dodávaných věcí a hodnota vykonávané činnosti určena způsobem, který pro určování cen podpůrně stanoví zákon (§ 448 odst. 2 a § 546 odst. 1 obch. z.).
Z kupní smlouvy je rovněž vyloučena smlouva, podle které má dodavatel nejen dodat zboží (nejčastěji zařízení), ale i provést jeho montáž, aby mohlo plnit svou funkci (§ 410 odst. 2 obch. z.). Tyto smlouvy považuje zákon za smlouvy o dílo (srov. § 410 a § 536 odst. 2 obch. z.). Tato kvalifikace je důležitá z hlediska místa plnění a doby splnění závazku a posuzování odpovědnosti za vady. Závazek je včas splněn, nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, jen když je v stanovené době zboží nejen dodáno, ale je i ukončena jeho montáž. Pro posuzování vad je rozhodující nikoliv stav zboží v době dodání, ale v zásadě jeho způsobilost po ukončení montáže sloužit sjednanému nebo jinak obvyklému účelu.
Obchodní zákoník však úpravu kupní smlouvy a smlouvy o dílo, jejímž předmětem je vyrobení a dodání předmětu díla, maximálním způsobem slaďuje (srov. např. § 554 odst. 5 a § 563 - § 565 obch. z.), poněvadž plní obdobnou hospodářskou funkci.
Uvedené pojmové rozdělení mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo platí, jen pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Jestliže strany označí smlouvu za smlouvu kupní nebo smlouvu o dílo, popř. použijí výrazy (např. označení stran), z nichž vyplývá, že smlouvu považují za smlouvu kupní nebo naopak za smlouvu o dílo, je pro kvalifikaci smlouvy rozhodná vůle stran, kterou strany projevily ve smlouvě, pokud to povaha závazku dovoluje. Ustanovení § 410 obch. z. nemá kogentní povahu a v praxi se uplatní v
případech, kdy strany použily k označení smlouvy, jejímž předmětem je dodání věci, neutrálního termínu (např. smlouva o dodávce zboží).
3. Vznik kupní smlouvy
3. 1. Náležitosti kupní smlouvy
3. 1. 1. Podstatné části smlouvy
Na uzavírání kupní smlouvy platí obecná úprava uzavírání smluv. Z ní vyplývá, že kupní smlouva není uzavřena, jestliže její obsah, na kterém se strany dohodly, neobsahuje její podstatné části. Xxxx jsou u obchodní kupní smlouvy určení zboží, projev vůle přenést vlastnictví a určení kupní ceny. Jako u všech smluv je jím přirozené i dostatečné určení smluvních stran.
3. 1. 2. Určení zboží
a) Zboží jednotlivě určené
Zboží, které má být dodáno, může být ve smlouvě určeno jednotlivě (specificky). Při tomto určení je ve smlouvě individualizováno tak, že obecně pojmenovaná věc je odlišena dostatečným způsobem od věcí jiných. Z přirozené povahy předmětu koupě může vyplynout, že jej lze určit pouze jednotlivě (např. obraz jeho názvem a malířem). Jednotlivě může být však určeno i zboží, s kterým se většinou obchoduje na základě označení podle druhu (např. zboží uložené podle skladištních listů v určitém skladišti). Znaky, kterých se používá k individualizaci zboží, vyplývají z jeho povahy (např. SPZ u motor. vozidel). Uvedení ještě určitého druhu, do něhož zboží náleží, a vlastností není zapotřebí k určení předmětu koupě, má však význam pro posuzování vady zboží. Jestliže by věc jednotlivě určená v době uzavření smlouvy již neexistovala, je smlouva pro
nemožnost plnění neplatná. Jednotlivě určená věc musí v době uzavření smlouvy již existovat, poněvadž jinak ji nelze individualizovat. Nemůže být tedy jednotlivě určeným zboží, které má být teprve vyrobeno.
U zboží jednotlivě určeného nevyžaduje zákon uvedení množství zboží, poněvadž jeho množství vyplyne z jeho individualizace. Někdy se neuvádí ani jakost zboží, poněvadž uzavření smlouvy často předchází prohlídka zboží kupujícím. Tato prohlídka může mít vliv na jeho nároky z vad zboží, které byly při této prohlídce odhalitelné (srov. § 424 obch. z.).
Uvedení množství zboží a jeho určitých vlastností ve smlouvě má vliv na nároky z vad a je účelné, jestliže po uzavření smlouvy, popř. jeho prohlídky, má prodávající nést nebezpečí škody na zboží. V tomto případě je pro vady zboží rozhodující jeho stav v době, kdy nebezpečí přechází z prodávajícího na kupujícího.
Povaha zboží jednotlivě určeného se projevuje zpravidla v jeho nezastupitelnosti při plnění závazku. Při nezastupitelnosti předmětu závazku nelze nahradit individuálně určené zboží jiným zbožím. Nezastupitelnost může vyplynout přímo z povahy předmětu závazku (např. umělecký předmět v originálu, který existuje pouze v jednom exempláři). V pochybnostech však platí nezastupitelnost i při jiném zboží jednotlivě určeném, pokud ze smlouvy nevyplyne něco jiného. Právní povaha zastupitelného a nezastupitelného zboží se projeví zejména v zániku smlouvy pro faktickou nemožnost plnění závazku s nezastupitelným předmětem. I při individuálním určení zboží ve smlouvě lze však sjednat jeho zastupitelnost, pokud to jeho povaha připouští. V případě, že je předmětem smlouvy zboží individuálně určené tím, že se v době uzavření smlouvy již přepravuje podle určitých přepravních dokladů (zejména v námořní přepravě na základě konosamentu), zanikne závazek, jestliže zásilka je zničena před dodáním zboží, pro faktickou nemožnost plnění. Strany si však mohou smluvit, že v tomto případě dodá prodávající jiné zboží téhož druhu a množství, takže zboží je zastupitelné. Původní závazek dodat jiné zboží, jehož množství, druh, popř. jakost je stanovena ve smlouvě. Takové ujednání však vyžaduje, aby ze smlouvy nebo alespoň z přepravních dokumentů,
na něž se smlouva odvolává, vyplynula možnost určení zboží podle množství přechodu nebezpečí škody na zboží z prodávajícího na kupujícího již uzavřením kupní smlouvy (srov. § 459 a § 460 obch. z.), budou majetkoprávní důsledky této povinnosti záviset na tom, která strana v době zániku zboží nesla nebezpečí vzniku škody na něm.
Jednotlivě určené zboží může mít i povahu hromadné věci, jež je tvořena souborem samostatných věcí, tvořících určitý hospodářský celek (např. dílna). Individualizace věci v tomto případě může vyplynout z umístění těchto věcí a jejich soupisu nebo určení podle úcetní evidence. Z předmětu kupní smlouvy je však vyloučen soubor věcí, práv a jiných předmětů, jež tvoří podnik (srov. § 5 obch. z.). Smlouva o prodeji podniku je samostatným smluvním typem (srov. § 476 a násl. obch. z.).
b) Zboží určené podle druhu a množství
Není-li zboží ve smlouvě jednotlivě určeno, vyžaduje se pro platnost smlouvy, aby bylo nejen obecně pojmenováno, ale i určeno podle druhu a množství. Označení zboží, které je třeba k určení jeho druhu, vyplyne z jeho povahy a z podnikatelského úcelu, ke kterému zpravidla slouží. Bez tohoto určení by byl závazek nesplnitelný pro nedostatečnou určitelnost jeho obsahu (např. při pouhém označení "hračky", "prádlo", "strojní zařízení" apod.). Určení druhu zboží je však třeba lišit od určení jeho jakosti a provedení. tato určení jsou sice komerčně velmi důležitá, poněvadž mají zabezpečit dosažení konkrétních cílů sledovaných obchodních operací, avšak jejich určení není podstatnou částí smlouvy.Jestliže ve smlouvě nejsou určena, platí, že zboží má mít jakost a provedení stanovené obchodními zvyklostmi a podpůrně zákonem.
Pro volbu použitých vlastností zboží při určení jeho jakosti je důležitá povaha zboží a jeho použití. I potřeba smluvního určení jakosti zboží a jeho podrobnost závisí na povaze zboží. Při některém druhu zboží postačí jakost požadovaná podle zákona (srov. § 420 obch. z.), pro některé je naopak úcelné jakost ve smlouvě podrobně vymezit. Tak je tomu zejména při prodeji strojního zařízení ve formě jeho parametrů, jež často zahrnují nejen jeho použití a kapacitu, ale i provozní náklady (např. spotřeba energie) a je vymezena i
nákresy a jinými podklady tak, aby strojní zařízení bylo použitelné k zamýšlenému úcelu. K usnadnění vymezení jakosti některých komodit (např. surovin nebo plodin) jsou ve smlouvách některými organizacemi (např. burzami a obchodními komorami) definovány určité typy jakosti, jež jsou vymezeny hospodářsky rozhodnými vlastnostmi komodity takže ve smlouvě se strany odvolají pouze na takto určený typ jakosti. Pravidla pro obchodování na komoditních burzách často vyžadují, aby burzovní obchody byly uzavírány jen v jakostních typech komodit, jež připouštějí tato pravidla.
Vedle určení druhu vyžaduje zákon i určení množství zboží, poněvadž ze zastupitelné povahy zboží vyplývá jinak neurčitelnost závazku. Podle charakteru zboží lze použít k určení množství měrných, vahových, objemových, početních, popř. i jiných jednotek. Množství však může být určeno pouze přibližně.
Poněvadž množství zboží určeného podle druhu je podstatnou částí smlouvy, nelze považovat zaslání katalogu nebo ceníku za návrh na uzavření smlouvy, neboť v nich chybí množství zboží, které má být dodáno. Tyto komerční instrumenty mají pouze usnadnit podávání objednávek, tj. návrhu na uzavření smlouvy potencionálním kupujícím, kterým byly zaslány, a mají tedy právně pouze povahu výzvy k podávání návrhů na uzavření smlouvy. Smlouva vznikne teprve přijetím návrhu na uzavření smlouvy.
Smluvní volnost, na které spočívá obchodní zákoník, umožňuje i určit množství zboží, jež má být dodáváno, jiným způsobem, než vymezením jeho celkového množství. Dodávky zboží mohou mít i opakovatelnou povahu, takže lze sjednat i kupní smlouvu, podle které bude prodávající dodávat určité množství zboží pravidelně v časových úsecích (např. denně pečivo). Není-li taková smlouva sjednána na určitou dobu, lze jí vypovědět. Jestliže smlouva neupravuje výpověď, je vypověditelná tříměsíční výpovědí ke konci kalendářního čtvrtletí. Je-li předmětem dodání el. energie, plyn nebo voda, nelze vzhledem k jejich povaze a způsobu dodání množství předem ve smlouvě určit. Proto smlouvu o jejich dodání lze považovat za nepojmenovanou smlouvu, na kterou se aplikují v omezené míře pouze analogicky ustanovení upravující obchodní kupní
smlouvu. K problematice dodání většího množství zboží jako návrhu na změnu smlouvy.
c) Zakázaný předmět prodeje
Neplatnost smlouvy způsobuje, jestliže smlouva zahrnuje prodej zboží zákonem zakázaný. Tento zákon se může týkat zákazu prodeje zboží osobami, které k tomu nejsou oprávněné, nebo zákazu prodávat zboží s určitými vlastnostmi. Takový obecný zákon, jež se týká i prodeje na základě obchodní kupní smlouvy, se vztahuje na nebezpečné výrobky. Za ně se považují výrobky, které i při náležité opatrnosti při jejich použití představují nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku. Toto nebezpečí může spočívat přímo ve vlastnostech zboží nebo vyplynout z neoprávněné nebo nedostatečné informace potřebné pro zvláštní zacházení se zbožím [srov. § 2 odst. 1 písm. g) cit. zák.].
d) Zákonem stanovené vlastnosti zboží
Vedle zákonů stanovujících zákaz prodeje některého zboží stanoví zákonná úprava i závaznost určitých vlastností, které musí mít prodávané zboží, jež platí i pro obchodní kupní smlouvy. Tak zák. č. 142/1991 Sb., o čs. technických normách, ve znění zák. č. 632/1992 Sb. stanoví ve formě závazných technických norem obecně vyžadované vlastnosti zboží. Jeho úprava však není aplikovatelná na vztahy v mezinárodním obchodě.
Z odst. 1 § 3 tohoto zákona vyplývá, že tuzemští podnikatelé jsou povinni se při podnikatelské činnosti řídit ustanoveními technických norem, která jsou označená jako závazná.
3. 1. 3. Dodání zboží
Ze smlouvy musí vyplynout i povinnost prodávajícího zboží dodat. Nevyžaduje se, aby toto slovo bylo ve smlouvě použito, nýbrž postačí, když z jejího obsahu vyplývá, že prodávající má umožnit kupujícímu volně nakládat se zbožím. Dodání podle smlouvy
nebo podpůrně podle zákona může spočívat nejen v jeho odevzdání kupujícímu, nýbrž i v jeho zaslání na adresu kupujícímu, v jeho odděleném uložení u prodávajícího nebo na jiném místě (např. ve veřejném skladišti) a umožnění kupujícímu se zbožím nakládat. Jestliže se zboží již nachází u kupujícího (např. je-li komisionářem), je dodání splněno již umožněním kupujícímu tímto zbožím volně nakládat.
Předmětem obchodní kupní smlouvy mohou být pouze movité věci (zboží) a zákonná úprava je tomu přizpůsobena. Jestliže by si strany sjednaly výjimečně aplikovatelnost obchodního zákoníku podle § 262 obch. z. i na kupní smlouvu, jejímž předmětem je nemovitost, byla by aplikována pouze obecná ustanovení o závazkových vztazích obchodního zákoníku (např. upravující odstoupení od smlouvy a náhradu škody), kdežto aplikace zvláštních ustanovení občanského zákoníku, týkající se koupě nemovitostí by tím nebyla dotčena, poněvadž tuto úpravu obchodní zákoník neobsahuje. Obchodním zákoníkem se však řídí prodej nemovitostí v rámci prodeje podniku.
3. 1. 4. Převod vlastnického práva
Podstatnou částí obchodní kupní smlouvy je i projev vůle stran na základě této smlouvy převést vlastnické právo ke zboží na kupujícího. Tímto účinkem se liší kupní smlouva od jiných typů smluv, jejichž předmětem je předání věcí (např. nájemní smlouvy). Projev vůle převést vlastnické právo nemusí být ve smlouvě vyjádřen výslovně. Nejčastěji vyplyne z označení smlouvy kupními stranami jako kupní, postačí však, jestliže ji lze dovodit z ostatního obsahu smlouvy nebo okolností, za nichž byla smlouva uzavřena (např. z předmětu podnikání prodávajícího). Tato vůle nepřímo vyplývá i ze sjednané kupní ceny.
Na povahu kupní smlouvy nemá vliv ujednání stran, kdy má dojít k přechodu vlastnického práva (např. sjednání tzv. výhrady vlastnického práva). Rovněž není rozhodné, zda prodávající je vlastníkem prodávaného zboží a zda kupující nabývá (např. jako komisionář) zboží pro někoho jiného. K nabytí vlastnického práva ke zboží od
nevlastníka.
3. 1. 5. Určení kupní ceny
a) Způsob určení kupní ceny
V zásadě je podstatnou částí obchodní kupní smlouvy i určení kupní ceny. Kupní cena může být ve smlouvě určena nejen ve formě peněžité částky, ale i stanovením postupu pro pozdější určení této částky. V praxi se tohoto postupu používá zejména v případě, kdy se dodání zboží má uskutečnit až po uplynutí delší doby po uzavření smlouvy a strany chtějí vzít při určení ceny zřetel na pohyb cen, ke kterému dojde po uzavření smlouvy. Praktické je to zejména u zastupitelného zboží, jímž se hromadně obchoduje, zejména na komoditních burzách. Strany mohou dohodnout, že kupující zaplatí cenu ve výši kotované v určitý den za prodávané zboží na určité burze.
Platné je smluvní ujednání, že kupující zaplatí cenu, za kterou v určitý den se takové zboží obvykle prodává na trhu. Takové ujednání má povahu projevu vůle stran uzavřít smlouvu bez určení ceny a modifikovat dispozitivní ustanovení § 448 odst. 2 obch. Z., pokud jde o dobu rozhodnou pro určení kupní ceny, jež není určena ve smlouvě.
b) Cenová arbitráž
Cenu lze dodatečně určit i pomocí tzv. cenové arbitráže. Její podstatou je zmocnění určité osoby nebo organizace (např. zájmové), aby určila cenu místo smluvních stran. Výrok zmocněné osoby nebo organizace o výši ceny má účinky dohody stran o ceně ve smlouvě. Dohoda o cenové arbitráži musí být písemná, neboť má povahu doplnění obsahu smlouvy určitou osobou a musí obsahovat přesné označení zmocněné osoby nebo organizace. Vedle toho je účelné zahrnout do dohody případně i zásady, z kterých je třeba při určení ceny vycházet (např. určení doby, jež je rozhodující pro posuzování rozhodné cenové hladiny, ke které se má při určení ceny přihlížet a určení trhu, který je v tomto směru rozhodující, dobu, do kdy má být cena určena apod.). V dohodě může být
stanoven i rámec, v kterém se v budoucnu určená cena musí pohybovat. Je účelné zdůraznit i zásadu nestrannosti při určování ceny.
Vžitý termín „cenová arbitráž“ není právně přesný, poněvadž jeho podstatou není arbitráž, tj. rozhodčí řízení při rozhodování sporu, nýbrž zmocnění dané stranami doplnit obsah smlouvy. Proto na postup cenového arbitra neplatí předpisy o rozhodčím řízení. V případě zneužití zmocnění ve prospěch jedné strany poskytuje ochranu pouze § 265 obch. z., jenž stanoví, že právní ochrany nepožívá právo, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. V případě sporu o zaplacení kupní ceny soud nevezme v úvahu takové určení kupní ceny v cenové arbitráži v rozsahu, v jakém je v rozporu s těmito zásadami a přizná prodávajícímu cenu, která odpovídá těmto zásadám.
Před zmocněním osoby nebo organizace cenovou arbitráží je účelné si ověřit, zda je ochotna tuto úlohu převzít a strany by měly s ní o tom uzavřít dohodu. Tento postup není potřebný, jestliže se zmocňuje organizace, jejímž předmětem činnosti je cenová arbitráž ohledně prodávaného zboží. Komoditní zájmové organizace, zejména obchodní a hospodářské komory, by měly na tuto službu ve své činnosti pamatovat a stanovit pro ni pravidla.
Dokud není v cenové arbitráži cena určena, smlouva nevznikne. V zájmu právní jistoty je účelné stanovit dobu, do kdy má cena být nejpozději určena a dohodnout, že po uplynutí této doby nemůže již smlouva vzniknout.
c) Smlouva bez určení kupní ceny
Zákon (§ 409 odst. 2 obch. z.) připouští, aby obchodní kupní smlouva při splnění zákonem stanovených předpokladů byla uzavřena i bez určení kupní ceny. Zákon tak umožňuje uzavřít smlouvu, kdy strany přikládají kupní ceně druhotný význam nebo kdy nejsou schopné se na ceně dohodnout, avšak přesto chtějí dosáhnout vzniku platné smlouvy bez použití právního způsobu jejího pozdějšího doplňování. Platná je obchodní kupní smlouva, jež neobsahuje kupní cenu, jen když strany projeví vůli smlouvu uzavřít i bez určení kupní ceny. Tato vůle musí být v obsahu smlouvy a nepostačí, že se strany na tom pouze dohodnou při jednání o uzavření smlouvy. I když zákon ani pro
tento případ nevyžaduje písemnou formu kupní smlouvy, je účelné ji použít a uvedenou vůli stran v ní vyjádřit, jestliže strany mají úmyslu takovou smlouvu uzavřít. Při ústní formě smlouvy mohou někdy vzniknout pochybnosti, zda výsledky jednání o uzavření takové smlouvy se staly její součástí. Pro případy, kdy smlouva je uzavřena platně bez určení kupní ceny, stanoví zákon postup pro její určení (srov. § 448).
3. 2. 1. Nepodstatné části smlouvy
Ostatní obsah smlouvy se považuje za nepodstatnou část smlouvy. Patří k němu zejména doba a místo dodání zboží, jeho kvalita a platební podmínky, tj. stanovení vztahu mezi dodáním zboží a placením kupní ceny. Nejsou-li tyto otázky ve smlouvě řešeny, upravuje je subsidiárně zákon. Jestliže však jsou zahrnuty do návrhu smlouvy, není smlouva uzavřena, jestliže druhá strana s jejich navrhovanou úpravou neprojeví souhlas; smlouva vznikne, jen když se strany dohodly na celém jejím obsahu. Tato úprava má usnadnit uzavírání kupních smluv, jestliže stranám vyhovuje podpůrná úprava zákona. Úpravou nepodstatných částí smlouvy zákon strany rovněž upozorňuje na otázky, nad jejichž řešením by se měly zamyslet při uzavírání smlouvy. Z tohoto legislativního pojetí však nelze odvodit, že by řešení otázek spadajících pod nepodstatné části smlouvy nebylo komerčně důležité. S přihlédnutím k podnikatelským cílům je žádoucí posoudit jejich nejúčelnější smluvní úpravu.
K usnadnění a urychlení uzavírání smluv je vhodné používat všeobecné obchodní podmínky, zejména vypracované mezinárodními nebo zájmovými organizacemi a (zvláště v mezinárodním obchodě) smluvních doložek, na které se vztahují vykládací pravidla.
Jejich přednost spočívá v řešení problematiky spojené s obchodem jednotlivými druhy zboží a v tom, že úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran je zpravidla pro obě strany vyvážená.
Takovou vyváženost však nesplňují některé všeobecné obchodní podmínky vypracované pro uzavírání kupních smluv některou smluvní stranou. Touto stranou je převážně prodávající ve formě všeobecných prodejních podmínek, ale může jí být i kupující, který pro svou činnost kupuje často zboží určitého druhu a používá k tomu svých nákupních všeobecných obchodní podmínek. Zneužívání všeobecných podmínek, v nichž jsou nepřiměřeně vymezené povinnosti druhé strany při stanovení vzájemných práv a povinností prodávajícího i kupujícího, zakazují zákonné předpisy.
3. 3. 1. Smluvený způsob uzavírání smlouvy
a) Přípustný rozsah a povaha smluvní úpravy
Uzavírání obchodních smluv je stanoveno v občanském zákoníku (§ 43a - § 44) a v obchodním zákoníku (§ 269 - § 272) s přihlédnutím k povaze věcí v určitém rozsahu kogentním způsobem, poněvadž zákon bez ohledu na vůli stran musí určit, kdy je jejich projev vůle relevantní jako smluvní ujednání. Tento rozsah vyplývá ze zákonné úpravy uzavírání smluv, jež připouští modifikovat povahu návrhu na uzavření smlouvy jako odvolatelný nebo neodvolatelný (srov. § 43b obč. z.), považovat mlčení vymezené určitým způsobem stranami za způsob přijetí tohoto návrhu (srov. § 44 odst. 1 obč. z.), vyžadovat písemnou formu smlouvy, která není předepsaná zákonem (srov. § 272 odst. 1 obch. z.) a určit obsah smlouvy i pomocí určitých pravidel, jež nejsou právními normami (srov. § 273 obch. z.). V tomto rámci mohou strany ujednat způsob uzavírání zamýšlených smluv i určovat jejich obsah.
Takové ujednání má povahu nepojmenované smlouvy (srov. § 269 odst. 2 obch. z.) a není ještě sjednáním části smlouvy ve smyslu § 269 odst. 3 obch. z.; musí mít písemnou formu, jestliže se má týkat uzavírání smluv, pro které se vyžaduje písemná forma, je však účelné je uzavírat vždy písemně. Podstata takového ujednání spočívá v tom, že strany, které jsou v trvalém obchodním spojení, dohodnou pro vymezený okruh smluv, které by mezi sebou v budoucnu uzavřely, určitá pravidla. Ta budou mít účinky, jako kdyby je
dohodly při uzavírání nebo jako součást obsahu každé z těchto smluv. Lze je proto patrně nejvhodněji označit jako smlouvy (kontrakty) normotvorné. Tato pravidla však nemají (na rozdíl od mezinárodních normotvorných smluv) povahu právních norem, neboť zavazují jen strany smlouvy.
Vzhledem k povaze těchto smluv je třeba sjednat buď dobu jejich platnosti, nebo je uzavřít na dobu neurčitou s určitou výpovědní lhůtou; není-li výpověď sjednána, lze smlouvu vypovědět na základě extenzivního výkladu § 582 obč. z. tříměsíční výpovědí ke konci kalendářního čtvrtletí.
b) Dojednaný postup při uzavírání smluv
Zákon ( § 44 odst. 1 obč. z.) stanoví, že mlčení nebo nečinnost sama o sobě neznamenají přijetí návrhu na uzavření smlouvy. Z této dikce však vyplývá, že strany si mohou smluvit přijetí návrhů určitých smluv i ve formě mlčení nebo nečinnosti. Takové ujednání je praktické, když obsah smluv uzavíraných mezi stranami je natolik vyhraněný a pravidelně se opakující, že je účelné, aby si strany zjednodušily způsob uzavírání smluv tak, že návrh na uzavření smlouvy podaný kupujícím ve formě tzv. objednávky se považuje prodávajícím za přijatý, jestliže jej prodávající neodmítne nebo nezašle protinávrh do určité doby po doručení návrhu. Právně lze smluvit tentýž postup při zaslání návrhu prodávajícího, avšak s přihlédnutím k tomu, že potřeba uzavření smlouvy v trvalém obchodním spojení vychází zpravidla od kupujícího, není tento způsob uzavření smluv na základě návrhu prodávajícího praktický.
Na rozdíl od smluvení opakujících se dodávek zboží, vzniká v tomto případě smlouva zjednodušeným způsobem tím, že ve stanovené lhůtě oblát návrh neodmítne nebo neučiní protinávrh. Je proto vhodné tento způsob použít, když není zřejmé, že vznikne potřeba pravidelných dodávek, nebo nelze předem určit jejich dobu nebo když si strany chtějí ponechat možnost přizpůsobit obsah smlouvy novému stavu na trhu.
Nevyplyne-li z ujednání stran něco jiného, je předpokladem vzniku smlouvy doručení návrhu oblátovi a smlouva nevznikne, jen když odmítnutí obláta smlouvu uzavřít nebo jeho protinávrh na uzavření smlouvy je ve stanovené době doručen navrhovateli (srov. §
45 obč. z.). V ujednání je proto třeba určit lhůtu, po jejímž uplynutí od doručení návrhu se považuje smlouva při mlčení obláta za uzavřenou a je účelné stanovit i způsob, jímž bude návrh na uzavření smlouvy zasílán. V tomto případě dojde k uzavření smlouvy, jen když tento způsob je navrhovatelem dodržen.
c) Smluvená forma smlouvy
Ujednání o uzavírání smluv se může týkat i formy, v níž má být smlouva uzavřena. Zákon (§ 272 obch. z.) nestanoví pro uzavření kupní smlouvy písemnou formu. Kupní smlouva vyžaduje k své platnosti, aby byla uzavřena v písemné formě, jen když při jednání o uzavření smlouvy alespoň jedna ze stran vyjádří vůli trvat na písemné formě smlouvy. Dávají-li strany vzhledem k závažnosti smluv, které mezi sebou zamýšlejí uzavírat, přednost tomu, aby tyto smlouvy měly pouze písemnou formu, mohou si tuto formu smluvit. V tomto případě mezi nimi nevznikne v rámci předmětu ujednání a doby jeho platnosti smlouva v jiné než písemné formě a výhradu písemnosti není zapotřebí vyjadřovat při jednání o jednotlivých smlouvách.
Mají-li strany při písemné formě současně zájem na urychleném způsobu uzavírání smluv, mohou si spolu dojednat užívání určitého kódu při telegrafickém, dálnopisném styku nebo pro sdělení elektronickými prostředky. I když zákon (§ 40 odst. 4 obč. z.) považuje právní úkon uskutečněný těmito prostředky za písemný, je důležité pro vznik smlouvy prokázat, že projev vůle byl odeslán druhou stranou. To umožňuje sjednání určitého kódu pro systém sdělení užívaný mezi stranami nebo alespoň pro označení odesílatele zprávy s povinností utajovat tento kód před jinými osobami, aby nemohl být zneužit. Tento způsob pomáhá určit přejatou zprávu jako sdělení druhé strany; používá se především v mezibankovním styku, proniká však i do oblasti uzavírání kupních smluv.
Nejprogresivnější způsob smluvní úpravy uzavírání smluv spočívá ve sjednání propojení záznamů vzájemných sdělení na samočinných počítačích obou smluvních stran, jež strany považují za vzájemné právní úkony.
d) Smluvené určení částí obsahu budoucích smluv
K usnadnění uzavírání zamýšlených budoucích smluv si mohou strany dohodnout
způsob určování vzájemných práv a povinností z nich vyplývajících tak, aby nemusely být určovány v každé smlouvě.
Tento způsob může spočívat ve sjednání určených pravidel, které mají povahu dohodnutých všeobecných obchodních podmínek. Stranám vzniknou stanovená vzájemná práva a vzájemné povinnosti, jestliže se strany v uzavírané smlouvě na tyto podmínky odvolají. Dohodnuté všeobecné obchodní podmínky nemusí být k smlouvám přikládány, neboť jsou oběma stranám známé ve smyslu § 273 odst. 1 obch. z. Ujednání o používání všeobecných obchodních podmínek nemusí obsahovat vymezení okruhu smluv, na které se vztahují, ani dobu své platnosti, poněvadž se aplikují, jen když se na ně odvolá smlouva, jejíž součástí se stanou.
Strany však mohou uzavřít normotvornou smlouvu, v níž se stanoví určitá část obsahu vymezeného okruhu případných budoucích smluv uzavřených mezi stranami tak, že pravidla stanovená v normotvorné smlouvě budou platit, i když z budoucích smluv nevyplyne jejich aplikace. Na tyto smlouvy se vztahuje omezená doba jejich platnosti. Mají povahu nepřímého smluvního ujednání a mohou se týkat např. vymezení vlastností zboží podle sjednaných typů jakosti, místa dodání, lhůty dodání po uzavření smlouvy, platebních podmínek apod. I tyto normotvorné smlouvy mají povahu nepřímého smluvního ujednání, takže před pravidly v nich stanovenými má přednost obsah jednotlivých smluv, které strany v budoucnosti uzavřou.
3. 4. 1. Dodatečné doplňování obsahu smluv
a) Zpřesnění způsobem dohodnutým ve smlouvě
V praxi se vyskytují případy, kdy obsah smluvních povinností stran v době uzavření smlouvy nelze stanovit v potřebném rozsahu a je proto třeba jej později doplnit. Toto doplnění mohou strany uskutečnit především změnou smlouvy, která je však závislá na souhlasu obou stran a potíže vzniknou, jestliže jej nelze dosáhnout.
Zákon proto umožňuje doplnění obsahu smlouvy způsobem, na kterém se strany předem
dohodnou a z něhož automaticky vyplyne doplnění, popř. zpřesnění smluvních povinností stran. Obsah tohoto doplnění může vyplynout z určité události nebo rozhodnutí určitého orgánu, nebo z určení smluvní povinnosti pověřenou osobou, popř. soudem. Zákon však nepřipouští, aby ze smlouvy vyplynulo právo jedné strany volně doplňovat obsah smlouvy (§ 269 odst. 3 obch. z.), poněvadž by tím byla narušena právní rovnost stran, podstata smlouvy a právní jistota.
b) Jednostranné zpřesnění smlouvy připuštěné zákonem
Zpřesnění smluvní povinnosti je zejména praktické ohledně předmětu koupě a doby jeho dodání. Zákon proto v přiměřeném rozsahu, který nenarušuje právní jistotu, připouští zpřesnění smluvních povinností jednou smluvní stranou.
aa) Určení specifikace zboží
Zákon připouští, aby bylo stranami smluveno, že po uzavření smlouvy má kupující právo jednostranně určit specifikaci zboží, tj. formu, velikost a vlastnosti zboží (tzn. jeho jakost a provedení ve smyslu § 420 obch.z.). Tato možnost je zejména praktická pro dodatečné vymezení sortimentu zboží. Tato jednostranná specifikace zboží se však může uskutečnit jen v rámci sjednaného druhu a množství zboží.
Poněvadž dodatečná včasná specifikace zboží kupujícím je nutná k tomu, aby prodávající mohl splnit svou povinnost dodat zboží odpovídající této specifikaci, má kupující nejen právo, ale i povinnost specifikaci prodávajícímu včas sdělit (srov. § 370 obch. z.).
Specifikace zboží kupujícím se musí uskutečnit ve lhůtě stanovené ve smlouvě, není-li v ní tato lhůta stanovena, v dostatečném předstihu před stanovenou dobou plnění tak, aby prodávající mohl splnit svou povinnost. Při porušení této povinnosti nastávají u kupujícího účinky prodlení věřitele.
Jestliže kupující nesplní svou povinnost dodatečně určit sortiment koupeného zboží, zákon umožňuje prodávajícímu, aby sortiment zboží, které má být dodáno, určil sám místo kupujícího. Při tomto určení sortimentu prodávající však musí přihlédnout k potřebám kupujícího, pokud jsou prodávajícímu známé. Tyto potřeby mohou vyplynout z informací poskytnutých kupujícím před uzavřením smlouvy nebo i později. Nemá-li tyto
informace, musí prodávající při určení specifikace zboží vycházet z potřeb obvykle spojených s daným druhem zboží při podnikání.
K určení specifikace zboží je prodávající oprávněn, jen když kupující jeho specifikaci neurčí ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li ve smlouvě lhůta k tomuto účelu stanovena, může prodávající specifikaci určit, jestliže k tomu vyzval kupujícího a uplyne marně přiměřená lhůta po dojití žádosti prodávajícího kupujícímu.
Před závazností specifikace zboží určené prodávajícím tedy zákon vyžaduje, aby byla poskytnuta možnost kupujícímu dodatečně specifikaci určit. Prodávající musí sdělit kupujícímu specifikaci, podle níž zamýšlí zboží dodat a vyzvat kupujícího, aby v přiměřené lhůtě, která ve výzvě musí být stanovena, sdělil prodávajícímu případnou odchylnou specifikaci. Jestliže kupující sdělí v této lhůtě odchylnou specifikaci, je prodávající povinen v souladu s ní dodat zboží. Jestliže tak neučiní, stane se specifikace určená prodávajícím závazná jako doplněná část smlouvy. Tak tomu bude i v případě, kdy kupující specifikaci určenou prodávajícím sice odmítne, ale ve stanovené přiměřené lhůtě nestanoví jinou specifikaci zboží.
Uvedené určení specifikace zboží je pouze právem prodávajícího a zákon mu neukládá povinnost uskutečnit specifikaci za kupujícího. Jestliže kupující včas neurčí specifikaci a nastane u něho prodlení věřitele (srov. § 370 obch. z.), není v prodlení prodávající po dobu, po kterou nemohl dodat zboží včas pro toto porušení povinnosti kupujícího.
b) Dodatečné stanovení doby dodání zboží
Ze zákona (§ 414 odst. 1 obch. z.) vyplývá, že ve smlouvě může být stanoven způsob, jak určit dobu dodání zboží i po uzavření smlouvy. Tento způsob může zahrnovat i oprávnění kupujícího nebo prodávajícího jednostranně určit dobu dodání. Toto oprávnění může být smlouvou omezeno pouze na určení doby dodání v rámci určité lhůty.
Ze smlouvy může vyplývat, že dobu dodání může určit kupující nebo prodávající bez omezení, že tak má učinit v rámci určité lhůty. Toto oprávnění však musí vyplynout ze smlouvy a nelze je odvodit přímo ze zákona. Pro kupní smlouvu neplatí § 340 odst. 2 obch. z. o podpůrné době plnění, není-li určena smlouvou, vzhledem k zvláštní úpravě
těchto případů v § 416 obch. z..
c) Dodatečné zpřesnění množství zboží
Zákon (§ 421 odst. 1 obch. z.) umožňuje, aby množství zboží, jež má být dodáno, bylo dodatečně zpřesněno některou ze smluvních stran. Toto právo může být některé ze stran přiznáno ve smlouvě, je dáno však již přímo zákonem, jestliže z obsahu smlouvy vyplývá, že množství zboží je v ní stanoveno pouze přibližně. Taková smlouva nemůže být považována za neplatnou pro neurčitost obsahu závazku § 37 odst. 1 obč. z., poněvadž zákon obsahuje pro tyto případy interpretační pravidlo.
Zákon v této souvislosti připouští jako výjimku ze zásady, že nelze obsah smlouvy jednostranně měnit (srov. § 269 odst. 3 obch. z. a § 493 obč. z.) pouze zpřesňování množství zboží, jež má být dodáno, nikoliv jeho libovolné určení některou ze stran, jež by bylo zdrojem právní nejistoty. Dodatečně určené množství zboží se nesmí podstatným způsobem odchylovat od množství přibližně určeného ve smlouvě. Při určení přípustné odchylky se přihlédne zejména k účelu, k němuž mělo zpřesnění množství zboží zřejmě sloužit s přihlédnutím k okolnostem stranám známým v době, kdy smlouva byla uzavřena. Není-li rozsah, v němž lze množství určit, stanoven ve smlouvě, stanoví zákon, že určená odchylka nesmí činit více než 5 % množství zboží, jež je stanoveno ve smlouvě.
Právo zpřesnění množství zboží, jež má být dodáno, může mít jak prodávající, tak kupující. Nevyplývá-li ze smlouvy, která strana je k tomu oprávněna, má toto právo prodávající. Zákon vyžaduje, aby množství zboží, jež má být dodáno, bylo oprávněnou stranou určeno, tj. oznámeno druhé straně. Oprávněná strana může tak učinit v dostatečném časovém předstihu před dobou stanovenou pro dodání zboží. Nevyužije-li včas oprávněná strana právo určit množství zboží, je prodávající povinen dodat zboží v množství uvedeném ve smlouvě.
Je-li zboží určeno podle druhu, je smlouva neplatná, jestliže v ní není množství zboží alespoň přibližně určeno (srov. § 409 odst. 1 obch. z.). Od případů, kdy některá strana má právo určit dodatečně množství zboží, jež má být dodáno, je třeba odlišit případy, kdy
zákon připouští možnost, aby se prodávající v určitém rozsahu při dodání zboží odchýlil od množství určeného ve smlouvě (srov. § 421 odst. 2 obch. z.).
4. Práva a povinnosti smluvních stran
4. 1. Povinnosti prodávajícího
Základními povinnostmi prodávajícího, jež vyplývají z pojmu kupní smlouvy a jejich podstatných částí, je dodání zboží kupujícímu a umožnění mu tak nabytí vlastnického práva ke zboží. S přihlédnutím k povaze zboží patří k těmto povinnostem i povinnost předat doklady vztahující se ke zboží, které umožňují buď se zbožím nakládat, nebo je užívat (§ 411 obch. z.). Vedle těchto základních povinností mohou vzniknout prodávajícímu další (vedlejší) povinnosti podle smlouvy nebo podle zákona, nastanou-li zákonem stanovené skutečnosti.
4. 1. 1. Povinnost dodat zboží
a) Xxxxxxx vymezení
Na rozdíl od občanského zákoníku, který ukládá prodávajícímu, aby kupujícímu odevzdal prodanou věc, označuje obchodní zákoník za základní povinnost prodávajícího
„dodání“ zboží (srov. § 409 a násl. obch. z.). Použití tohoto výrazu nejen odpovídá terminologii vžité v obchodním styku a k jeho mezinárodní úpravě, ale přihlíží i k různým způsobům, kterými se dodání zboží může uskutečnit a k odlišným právním následkům, které jsou s nimi spojeny. Různorodost způsobů, jimiž se v praxi plní povinnost dodat zboží, vedla k tomu, že obchodní zákoník neobsahuje definici dodání zboží a dává přednost vymezení povinností prodávajícího, jejichž splnění má za následek účinky dodání zboží.
Tím, že zákon spojuje účinky dodání zboží se splněním určitých povinností
prodávajícího, dosahuje se i cíle, který je důležitý pro úpravu obchodní kupní smlouvy. Dodání zboží není závislé na právních úkonech kupujícího (např. převzetí zboží). Kupující nemůže při uplatnění úpravy vyplývající ze zákona v zásadě zamezit účinkům dodání zboží, neboť k němu zásadně dochází, jestliže kupující má možnost se zbožím nakládat, i když ji nevyužije. To má význam zejména při platebních podmínkách, podle kterých se kupní cena stává splatnou při dodání zboží nebo ihned, popř. v určité lhůtě po tomto dodání. Kupující nemůže zabránit této splatnosti tím, že zboží nepřevezme a zamezí tedy tomu, aby zboží mu bylo předáno nebo odevzdáno.
Závazek dodat zboží podle zákona odpovídá závazku něco dát (dare) ve smyslu § 494 obč. z. a nikoli závazku s jiným obsahem. Nelze proto používat tento termín v souvislosti se závazkem něco konat (facere), jak jej nepřesně používal hospodářský zákoník.
Z vymezení základních povinností prodávajícího (§ 411 obch. z.) především vyplývá, že vedle dodání zboží má prodávající povinnost umožnit přechod vlastnického práva ke zboží na kupujícího. Dodání zboží tedy umožňuje kupujícímu fakticky nakládat zbožím, avšak k zániku závazku prodávajícího jeho splněním se vyžaduje, aby se kupující stal vlastníkem zboží.
I když na prodávajícího jako dlužníka se vztahuje obecná úprava, že u něho nastává prodlení, jestliže nesplní svůj závazek řádně a včas, rozlišuje zákon při stanovení následků tohoto prodlení u prodávajícího mezi obecnou úpravou týkající se nedodání zboží v stanovené době, a zvláštní úpravou týkající se dodání vadného zboží a nesplnění povinnosti převést vlastnické právo na kupujícího bez zatížení zboží právy jiných osob.
S přihlédnutím k naznačené zákonné úpravě lze obecně vymezit dodání zboží jako první úkony prodávajícího, jimiž se umožňuje kupujícímu od doby splatnosti závazku prodávajícího, nakládat zbožím ve stanoveném místě dodání. Pro jednotlivé způsoby dodání je zákon specifikuje. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, nejsou účinky dodání závislé na převzetí zboží kupujícím.
Dodání zboží podle naznačeného pojmového vymezení má význam pro posuzování včasnosti plnění závazku prodávajícího. Povinnost prodávajícího dodat zboží řádně je
však splněna, jen když dodané zboží nemá vady, nebo při dodání zboží s vadami až v době, kdy jsou uspokojeny nároky kupujícího z těchto vad. Dodáním vadného zboží se mění pouze obsah povinností prodávajícího na povinnosti, jež odpovídají nárokům kupujícího z vad zboží.
Od povinnosti dodat zboží je třeba odlišovat povinnost prodávajícího umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva ke zboží, a to i ohledně doby, kdy k němu dochází, jakož i přechod nebezpečí na zboží, i když přechodu tohoto nebezpečí dochází nejčastěji dodáním zboží.
b) Doba stanovená pro dodání zboží
Stanovená doba dodání zboží má význam pro posouzení, zda zboží bylo dodáno včas. Tato doba je často určena ve smlouvě, poněvadž má význam pro dosažení účelu sledovaného uzavřenou smlouvou. Pro případy, kdy není tato doba ve smlouvě určena, stanoví ji podpůrně zákon.
aa) Doba dodání určená ve smlouvě
Pro stanovení doby dodání zboží je především rozhodující obsah smlouvy. V ní může být tato doba stanovena určitým dnem. V tomto případě je dodání zboží uskutečněno včas, jestliže právní úkon, s nímž je spojeno dodání zboží, je uskutečněn v tento den. den dodání může být určen i uplynutím určitého časového úseku, pokud z obsahu smlouvy je zřejmé, že má být plněno v jeho poslední den.
Doba stanovená pro dodání zboží může být vymezena i určitou lhůtou. Není-li ve smlouvě stanoven její začátek, počíná běžet již od uzavření smlouvy. Stanoví-li však smlouva, že před dodáním zboží má kupující splnit určité povinnosti stanovené ve smlouvě, jejichž splnění má umožnit přípravu dodání zboží (např. předložit nákresy nebo jiné podklady potřebné pro výrobu nebo opatření zboží) nebo snížit riziko prodávajícího spojené s neplněním závazku kupujícího (např. zaplacení kupní ceny nebo její části, zajištění jejího zaplacení ručením, bankovní zárukou nebo akreditivem), začíná lhůta stanovená pro dodání zboží běžet teprve ode nesplnění této povinnosti, jestliže ze smlouvy nevyplývá něco jiného (§ 414 odst. 2 obch.z).
Má-li kupující takovou povinnost, je účelné stanovit dobu pro dodání zboží určitou lhůtou. Je-li doba dodání stanovená určitým dnem, nastává prodlení kupujícího jako věřitele, jestliže nesplní své uvedené povinnosti včas tak, aby prodávající mohl dodat zboží v době stanovené pro dodání (§ 370 obch. z.) a nenastane prodlení prodávajícího, a to do doby, kdy kupující svou povinnost splní (srov. § 365 obch. z.). Posuzování této doby závisí na okolnostech konkrétního případu.
Je-li lhůta stanovena ve prospěch prodávajícího, může prodávající dodat zboží kdykoli během této lhůty. Jestliže však z povahy plnění vyplývá, že kupující musí učinit určitá opatření k převzetí zboží (např. má-li k němu dojít u prodávajícího), je prodávající povinen s časovým předstihem odpovídajícím těmto opatřením oznámit kupujícímu, kdy se dodání uskuteční, poněvadž prodávající je povinen umožnit kupujícímu včas nakládat se zbožím. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, jež vyplývá z obchodních zvyklostí, není kupující v prodlení s převzetím zboží, dokud nebylo možno učinit potřebná opatření k převzetí zboží po té, co mu došlo oznámení prodávajícího. Tyto účinky nenastanou, jestliže uvedená opatření mohla být učiněna předem bez ohledu na dobu uskutečnění dodání zboží.
Pokud je lhůta pro dodání zboží stanovena ve prospěch kupujícího, může kupující určit v rámci této lhůty den, kdy má být zboží dodáno. Prodávající je povinen mít zboží připraveno k dodání tak, aby se mohlo uskutečnit kdykoli během této lhůty. Pokud je ale nutné, aby prodávající před dodáním zboží učinil určitá opatření, která nelze uskutečnit dříve a vyžadují určitý čas, je kupující oprávněn určit přesnou dobu plnění jen oznámením doručeným prodávajícímu s dostatečným časovým předstihem. Prodávající není v prodlení, jestliže zboží bylo dodáno po stanovené době jen v důsledku pozdního oznámení kupujícího (srov. § 365 obch. z.). Při posuzování včasnosti oznámení je třeba přihlédnout k opatřením, která je prodávající povinen učinit.
Ze smlouvy může vyplynout, zda lhůta pro dodání zboží je určena ve prospěch prodávajícího nebo kupujícího. Nelze-li odpověď na tuto otázku odvodit z obsahu smlouvy, řeší ji podpůrně zákon. Prodávající je oprávněn k určení doby pro dodání v
rámci smluvené lhůty, jestliže ze smlouvy nevyplývá, že toto právo má kupující. Toto právo náleží kupujícímu i v případě, kdy vyplývá z účelu smlouvy, který je prodávajícímu znám v době jejího uzavření, že k dosažení tohoto účelu je potřebné, aby kupující měl možnost určit dobu dodání v rámci stanovené lhůty. Nejčastěji k tomu dochází, když z účelu smlouvy vyplývá, že dobu dodání je nutné sladit s plněním závazků třetích osob kupujícímu, na něž má dodání zboží navazovat (např. při dodávce zboží, jež má být použito pro investiční výstavbu). V obchodní praxi jsou vžité některé výrazy, z nichž vyplyne lhůta, kdy se má dodání zboží uskutečnit. Pro nejčastěji užívané výrazy obsahuje zákon (§ 415 obch.z.) tato interpretační pravidla:
„začátkem období“ se rozumí prvních deset dnů tohoto období; ze smlouvy musí vyplynout, jaké období mají strany na mysli (tj. měsíc nebo rok);
„v polovině měsíce“ znamená od 10. do 20. dne měsíce určeného ve smlouvě;
„koncem období“ se rozumí posledních 10 dnů období určeného ve smlouvě (tj. měsíce nebo roku);
výraz „ihned“ znamená u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků do deseti dnů a u ostatního zboží do pěti dnů ode dne uzavření smlouvy.
Na rozdíl od obecné zásady platné pro aplikaci obchodních zvyklostí mají při výkladu uvedených výrazů obchodní zvyklosti přednost před uvedenými interpretačními pravidly zákona. Před obchodními zvyklostmi má však ještě přednost ustálená praxe mezi stranami.
Pokud je lhůta pro dodání zboží určena ve prospěch prodávajícího a ten nedodá zboží do jejího uplynutí, nastává u něho prodlení dlužníka. Je-li lhůta stanovena ve prospěch kupujícího a ten neurčí dobu plnění v rámci lhůty stanovené ve smlouvě, je prodávající povinen dodat zboží koncem této lhůty. Ze zákona [§ 414 odst. 1 písm. b) obch. z.] i z povahy věci vyplývá, že kupující má právo určit dobu dodání v rámci této lhůty. Nevyužije-li tohoto práva, platí za dobu stanovenou pro dodání konec sjednané lhůty. Pouze v případech, kdy z obsahu smlouvy je jasné, že prodávající nesmí zboží dodat bez
souhlasu kupujícího ani koncem této lhůty, nastane u kupujícího, který včas dobu plnění neurčil, prodlení věřitele.
bb) Určení doby dodání dodatečně po uzavření smlouvy
Smlouva může stanovit oprávnění některé ze stran určit dobu dodání zboží, aniž by ve smlouvě byla stanovena lhůta, v níž toto určení má být uskutečněno. Poněvadž toto určení doby dodání se uskutečňuje pouze v rámci postupu, který zákon připouští pro její určení [srov. § 414 odst. 1 písm. a) obch. z.], musí ze smlouvy vyplývat, zda je k tomu oprávněn kupující nebo prodávající. Nevyplývá-li ze smlouvy, že dobu dodání lze určit až po určitém dni po uzavření smlouvy, může být doba dodání určena na kterýkoli den po uzavření smlouvy. Má-li toto právo mít kupující, počíná mu běžet promlčecí doba pro výkon tohoto práva již od uzavření smlouvy. Je-li ve smlouvě stanoveno, že může dobu dodání určit teprve na dobu po uplynutí určité lhůty po uzavření smlouvy, počíná promlčecí doba běžet teprve po uplynutí této lhůty. Tato promlčecí doba se týká pouze práva na určení doby dodání. Promlčecí doba týkající se práva kupujícího na dodání zboží počíná běžet teprve ode dne, kdy podle určení kupujícím prodávající má uskutečnit dodání zboží.
Dodatečné určení doby pro dodání zboží se v praxi převážně ve smlouvě přiznává kupujícímu, jen když je pro něho obtížné smluvit i určitou lhůtu pro dodání vzhledem na potřebu sladit později dobu dodání zboží s plněním budoucích závazků třetích osob vůči kupujícímu (např. v souvislosti s investiční výstavbou). K dosažení větší právní jistoty a sladění postupu smluvních stran je však vhodnější stanovit časovou hranici, do kdy je kupující oprávněn dobu dodání určit a stanovit lhůtu, v jejímž rámci má doba dodání být určena. Nestanoví-li dobu plnění na dobu před tímto časovým limitem, nastává u něho prodlení věřitele. Není-li časový limit pro určení doby dodání sjednán, je prodávající chráněn čtyřletou promlčecí dobou od uzavření smlouvy, pokud jde o právo kupujícího určit dodací lhůtu, avšak v rámci této promlčecí doby může být stanovena doba pro dodání zboží ve vzdálené budoucnosti. V zájmu jednoznačnosti právní úpravy vztahu mezi stranami je účelné přiznat právo určení doby dodání kupujícím jen v rámci určité
lhůty.
Při oprávnění některé strany určit dobu dodání po uzavření smlouvy, jí vzniká povinnost určení této doby oznámit včas druhé straně, a to obdobně v rozsahu a s účinky, o kterých byla zmínka v souvislosti s určením doby dodání v rámci lhůty určené ve smlouvě.
cc) Doba dodání stanovená podpůrně zákonem
Není-li doba plnění stanovena smlouvou a z jejího obsahu nevyplývá postup pro její dodatečné určení, stanoví zákon, kdy má prodávající zboží dodat. Prodávající je povinen dodat zboží ve lhůtě přiměřené s přihlédnutím k povaze zboží a stanovenému místu dodání (§ 416 obch. z.). Lhůtu prodlužuje doba, které je zapotřebí k přepravě zboží z místa odeslání do místa dodání zboží.
Z dikce zákona vyplývá, že tyto dva aspekty nejsou jedinými činiteli, které mohou ovlivnit posouzení dodací doby za přiměřenou. Určitý význam pro delší dodací lhůtu může mít i okolnost, že při uzavírání smlouvy muselo být kupujícímu zřejmé, že zboží prodávající teprve vyrobí nebo opatří.
Lhůta se počítá ode dne uzavření smlouvy. Jestliže však podle smlouvy má kupující splnit určité povinnosti před dodáním zboží, počíná tato lhůta běžet teprve od splnění této povinnosti (srov. § 414 odst. 2 obch. z.). Určení počátku lhůty se týká nejen lhůty určené ve smlouvě, ale i lhůty vyplývající ze zákona. Přihlíží se k povinnostem kupujícího, které jsou významné pro možnost přípravy dodání zboží nebo povinnosti chránící prodávajícího před nesplněním závazku kupujícího.
Z této zvláštní úpravy doby dodání zboží vyplývá, že pro ni neplatí obecná úprava splatnosti závazku, není-li stanovena ve smlouvě (§ 340 odst. 2 obch. z.). Tato obecná úprava ukládá povinnost splnit závazek bez zbytečného odkladu po té, co dlužník byl o plnění požádán. Prodávající je však povinen v uvedené lhůtě plnit z vlastní iniciativy a nečekat na vyzvání kupujícího. Přiměřená lhůta je stanovena nepochybně jako doba, během které prodávající má dodat zboží, může tedy dodat zboží ihned po uzavření smlouvy, neboť mu náleží právo v uvedené lhůtě určit den dodání [srov. § 414 odst. 1
písm. b)].
dd) Povaha doby stanovené pro dodání zboží
Doba dodání zboží je stanovena ve prospěch obou stran, pokud z obsahu smlouvy nevyplývá něco jiného. Kupující proto není oprávněn požadovat dodání zboží před stanovenou dobou dodání, avšak v zásadě není ani povinen přijmout dříve dodané zboží (§ 342 odst. 4 a § 414 odst. 1 obch. z.). Dodá-li prodávající zboží před stanovenou dobou plnění, může kupující zboží přijmout nebo je odmítnout (§ 414 odst. 3 obch. z.). Přijme-li zboží, považuje se jeho dodání za včas uskutečněné. Převzít zboží může odmítat až do doby stanovené pro jeho dodání, aniž by u něho nastalo prodlení věřitele. Jestliže však kupující odmítá dřívější dodání zboží přepraveného do místa určení, s kterým může kupující nakládat bez zaplacení kupní ceny, je povinen je přesto převzít, jestliže mu to nezpůsobí nepřiměřené obtíže (např. skladovací) nebo výlohy. Místo toho může uložit zboží ve skladišti třetí osoby na účet prodávajícího až do stanovené doby plnění. Tato povinnost mu však nevzniká, jestliže v místě určení je přítomen prodávající nebo osoba, kterou prodávající pověřil péčí o věci (tj. zejména, když prodávající nebo tato osoba přepravila zboží do místa určení a zboží přímo předává kupujícímu). Za tuto osobu však nelze považovat dopravce.
c) Místo stanovené pro dodání zboží aa) Význam místa dodání zboží
Místo, kde má být zboží dodáno, vyplývá ze smlouvy, jinak podpůrně ze zákona. Jeho určení má důležitý význam pro posuzování práv a povinností stran, jakož i pro výhodnost obchodní operace. Prodávající je povinen, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, uhradit přepravní náklady, popř. i jiné náklady spojené s přemístěním zboží do místa stanoveného pro dodání. V mezinárodním obchodě to mohou být i celní poplatky, jestliže místo dodání je stanoveno ve státě kupujícího. Místo dodání má význam i pro posuzování včasnosti dodání, neboť zboží se považuje za včas dodané, jen když prodávající uskuteční úkon odpovídající dodání zboží v místě dodání v době pro ně stanovené. Jestliže je o dodání zboží vyrozuměn kupující, zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy
pro nevčasné dodání zboží, pokud již před tím tohoto práva nevyužil (srov. § 349 odst. 2 obch. z.).
bb) Smluvené místo dodání zboží
Místo dodání určuje především obsah smlouvy, v níž může být toto místo přímo vymezeno. Často však vyplyne z tzv. nepřímého smluvního ujednání, jestliže je strany použily při uzavření smlouvy, zejména ve formě všeobecných obchodních podmínek (srov. § 273 odst. 1 a 2 obch. z.).
cc) Místo dodání stanovené podpůrně zákonem
Pro případy, kdy místo dodání není určeno ve smlouvě, stanoví je podpůrně zákon. S přihlédnutím k různým způsobům, kterými se dodání zboží může uskutečnit, není místo dodání stanoveno jednotně, nýbrž v závislosti na jednotlivých způsobech, kterými prodávající plní svou povinnost. Pro určení místa dodání má především význam, zda je prodávající povinen podle smlouvy zboží odeslat, či nikoliv. Přitom je třeba vzít v úvahu, že nevyplývá-li něco jiného z obsahu smlouvy, prodávající tuto povinnost nemá (srov. § 412 odst. 2 obch.z.).
Má-li podle smlouvy prodávající povinnost odeslat zboží z určitého místa, potom toto místo je místem dodání, nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného. Ze zákona lze dovodit, že odesláním zboží se rozumí sjednání smlouvy o přepravě prodávajícím s dopravcem, podle které je kupující nebo jím určená osoba příjemcem zásilky, a předání zboží dopravci (srov. § 412 odst. 1 obch. z.). Pokud není ve smlouvě stanoven určitý dopravce pro přepravu zboží, může jej zvolit prodávající.
Je-li zboží vyrobeno nebo opatřeno v jiném místě, než ve smluveném místě odeslání, je prodávající povinen zabezpečit přepravu zboží do tohoto místa na své náklady vlastními dopravními prostředky nebo pomocí dopravce.
V případě, že je povinnost prodávajícího ve smlouvě omezena pouze na odeslání zboží a smlouva nestanoví, že prodávající hradí přepravné, nebo že kupní cena zahrnuje přepravní náklady, uzavírá prodávající smlouvu o přepravě do místa určení vlastním jménem, avšak na účet kupujícího. Prodávající může po dohodě s dopravcem odeslat
zboží nevyplacené a kupujícímu vzniká povinnost (srov. § 627 a § 628 obch. z.) přepravné uhradit. Jestliže podle smlouvy o přepravě je povinen zaplatit přepravné odesílatel, může prodávající požadovat uhrazení přepravného vedle zaplacení kupní ceny. S dopravcem může prodávající dojednat, že dopravce pro něho vyinkasuje úhradu přepravného při vydání zásilky (srov. § 618 odst. 2 obch. z.).
Má-li podle smlouvy nést přepravné prodávající, má místo dodání význam pouze pro posouzení, zda zboží bylo dodáno včas, popř. pro přechod nebezpečí škody na zboží, jestliže k němu podle smlouvy nebo podpůrně podle zákona nedochází v jiném místě než v místě dodání.
Stanoví-li smlouva povinnost prodávajícího odeslat zboží, avšak neurčuje, odkud má být zboží odesláno, je místem dodání místo, kde prodávající předal zboží dopravci k přepravě do místa určení. Jestliže k této přepravě je zapotřebí více dopravců (zejména v mezinárodním obchodě), je místem dodání zboží místo, kde prodávající předal zboží prvnímu dopravci (§ 412 odst. 1 obch. z.).
Není-li místo odeslání určeno ve smlouvě, může prodávající odeslat zboží z jakéhokoli místa. Zpravidla zboží odešle z místa, kde je zboží vyrobeno, nebo kde je jinde vyrobené zboží uskladněno v době, kdy má být odesláno. Poněvadž prodávající může plnit svůj závazek i pomocí jiných osob, které pro něho zboží vyrobí nebo opatří a kupujícímu odešlou, je účelné, aby místo odeslání bylo ve smlouvě sjednáno. Nestanoví-li smlouva něco jiného, hradí kupující přepravné z tohoto místa a dodání je uskutečněno již předáním zboží dopravci v tomto místě.
Tento způsob určení místa dodání zboží platí, jen když prodávající odesílá zboží, nikoliv v případě, že je předává dopravci, u něhož si přepravu zboží zajišťuje kupující. Jestliže podle smlouvy je kupující povinen si zajistit přepravu zboží pomocí dopravce a ve smlouvě není sjednáno místo, kde má prodávající dopravci zboží předat, je tímto místem místo dodání určené podle § 412 odst. 2 a 3 obch. z. V těchto případech kupující plní svou povinnost zboží převzít (§ 447 obch. z.) pomocí jiné osoby, tj. dopravce, a tato skutečnost nic nemění na úpravě místa dodání stanoveného zákonem.
Od místa odeslání jako místa dodání zboží je třeba odlišovat místo, kam podle smlouvy o přepravě je zboží prodávajícím odesíláno, to je místo určení. Toto místo je místem dodání pouze v případě, kdy to stanoví smlouva a místo určení je v ní vymezeno.
Při stanovení individualizovaného místa určení jako místa dodání ve smlouvě, nelze toto místo určení měnit kupujícím bez souhlasu prodávajícího (srov. § 493 obč. z.).
Nestanoví-li smlouva, že místo určení je místem dodání, může místo, kam má prodávající zboží odeslat, určit smlouva, nebo i kupující po uzavření smlouvy, jestliže místo odeslání je místem dodání a přepravné má platit kupující. Jinak může být měněno pouze se souhlasem prodávajícího. Má-li kupující právo určit místo, kam má být zboží zasláno, může toto místo i měnit.
Kupující však může místo určení oznámit prodávajícímu nebo je změnit pouze v dostatečném časovém předstihu před stanovenou dobou dodání tak, aby prodávající mohl včas uzavřít smlouvu o přepravě. Neučiní-li tak včas, nastává u něho prodlení věřitele (srov. § 370 obch. z.) a prodávající není v prodlení po dobu, o kterou se v důsledku opožděného oznámení zpozdilo uzavření smlouvy o přepravě. Kupující ztrácí právo stanovit místo určení, jestliže prodávající již uzavřel smlouvu o přepravě s dopravcem.
Právo kupujícího stanovit tímto způsobem místo určení vyplývá z toho, že vztah mezi kupujícím a prodávajícím se při povinnosti prodávajícího uzavřít přepravní smlouvu řídí přiměřeně podle ustanovení o mandátní smlouvě (srov. § 412 odst. 1 a § 576 obch. z.). Má-li prodávající povinnost zboží odeslat a místo určení není uvedeno ve smlouvě, může místo určení dodatečně stanovit kupující, pokud se tím nemění jednostranně povinnosti prodávajícího, které vyplývají z kupní smlouvy. K takové změně dochází, pokud prodávající má povinnost platit přepravné do místa určení.
Má-li podle smlouvy prodávající povinnost platit přepravné a není-li ve smlouvě místo určení stanoveno, je prodávající povinen uhradit přepravu zboží do místa sídla nebo místa podnikání, popř. bydliště kupujícího, které je uvedeno ve smlouvě. Pokud by prodávající včas využil svého práva stanovit jiné místo určení (např. odesláním zboží přímo svému odběrateli), byl by povinen uhradit prodávajícímu přepravné s tím spojené,
pokud by přesahovalo přepravné do uvedeného místo kupujícího, ledaže se změnou výše přepravného by prodávající vyslovil souhlas.
Neplatné by bylo ustanovení smlouvy, podle kterého by prodávající byl povinen nést přepravné do místa určení, které by byl oprávněn stanovit kupující po uzavření smlouvy. Takové oprávnění by přesahovalo rámec, v kterém lze jednostranně doplňovat obsah smlouvy.
Pro případy, kdy prodávající není podle smlouvy povinen odeslat zboží, stanoví zákon místo dodání s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byla smlouva uzavřena. Zvláštní úprava platná pro kupní smlouvu se do určité míry odchyluje od obecné úpravy, která jinak platí pro určení místa nepeněžitého plnění.
V obchodních kontraktech se podmět koupě zpravidla určuje podle druhu. Jestliže takové zboží má být podle smlouvy dodáno z určitých zásob, je stanoveným místem dodání místo, kde se tyto zásoby nacházejí, avšak jen v případě, že o tomto místě strany věděly v době uzavření smlouvy.
Vyplývá-li ze smlouvy, že zboží má být teprve vyrobeno, a v době uzavření smlouvy strany věděly, kde má být vyrobeno, stanoví zákon toto místo jako místo dodání zboží.
Z povahy věci vyplývá, že místo, kde se zboží nebo uvedené zásoby zboží nacházejí, nebo kde má být zboží vyrobeno, je zpravidla známo prodávajícímu, takže je rozhodné, zda je rovněž známo kupujícímu. Tato znalost může vyplynout již z obsahu smlouvy. Není-li ve smlouvě toto místo uvedeno, jsou rozhodující informace poskytované kupujícímu do uzavření smlouvy prodávajícím nebo osobami, které jsou oprávněné za něho jednat, nepostačí tedy informace sdělené jinými osobami, které nejsou oprávněny ovlivnit uzavírání smlouvy. Ze zákonné úpravy vyplývá, že uvedené údaje jsou rozhodující jako okolnosti, za kterých se smlouva uzavírá.
Není-li místo dodání ve smlouvě určeno a z jejího obsahu nevyplývá, že má prodávající odeslat zboží a není-li ani podle naznačené zákonné úpravy místem dodání místo, kde se v době uzavření smlouvy zboží nachází nebo kde má být vyrobeno, nebo místo zásob, z kterých má být dodáno, je kupující povinen sám nebo pomocí jiné osoby převzít zboží
u prodávajícího a zařídit si jeho přepravu do místa určení.
Místem dodání je sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště prodávajícího nebo místo, kde je umístěna jeho organizační složka. Jen v těchto případech tedy platí obecná úprava stanovující místo plnění nepeněžitého závazku, která je však pro kupní smlouvu do určité míry modifikována. Podle obecné úpravy je povinen dlužník splnit svůj nepeněžitý závazek, který vznikl v souvislosti s provozem závodu nebo provozovny v místě tohoto závodu nebo této provozovny. Prodávající může dodat zboží v místě kterékoli organizační složky svého podniku, jestliže ji včas oznámí kupujícímu, a to bez ohledu na to, zda závazek vznikl v souvislosti s touto složkou, či nikoliv.
Ze zákona vyplývá, že pro určení místa dodání není rozhodující skutečně sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště prodávajícího, nýbrž místo, které je jako takové uvedeno ve smlouvě. Došlo-li ke změně tohoto místa ode dne uzavření smlouvy, nemění se tím místo dodání. Prodávající je povinen dodat zboží v místě vyplývajícím ze smlouvy, dokud se s kupujícím nedohodne na novém místě dodání. Zákon touto úpravou zabraňuje tomu, aby změna sídla nebo místa podnikání, popř. bydliště prodávajícího způsobila kupujícímu jednostranně větší náklady spojené s převzetím zboží na novém místě, např. větší přepravní náklady.
d) Doba uskutečněného dodání zboží
Pro posouzení včasnosti dodání zboží je rozhodující, zda ve stanovené době a ve stanoveném místě bylo dodání zboží uskutečněno. Je proto právně významné, vymezit dobu, kdy k němu došlo.
Zákon neobsahuje obecnou definici dodání zboží, nýbrž v závislosti na jeho způsobu stanoví, kdy je dodání uskutečněno. Je to v zásadě v době, kdy kupující získává možnost ve stanoveném místě dodání zbožím nakládat; určité odchylky jsou stanoveny pro některé případy, kdy dodání zboží spočívá v předání zboží dopravci.
Má-li kupující převzít zboží ve stanoveném místě dodání, je toto dodání uskutečněno, jestliže prodávající umožní kupujícímu v tomto místě zbožím nakládat v době stanovené pro dodání nebo po této době. Pokud kupující nepřebírá zboží sám, je povinen oznámit
prodávajícímu, která osoba zboží za něho převezme. To platí i pro případ, kdy zboží přebírá dopravce, s kterým kupující uzavřel smlouvu o přepravě zboží.
Při předávání zboží prodávajícímu, včetně osob, které jsou jím zmocněny k převzetí zboží, je kupující povinen předat své potvrzení o převzetí zboží. Jestliže to neučiní, je v prodlení.
Má-li prodávající podle smlouvy zboží odeslat, je dodání uskutečněno, jestliže uzavřel s dopravcem smlouvu o přepravě, podle které je zboží odesíláno pro kupujícího nebo pro jím určenou osobu do místa určení a prodávající zboží v době stanovené pro dodání nebo později předal k přepravě dopravci. Je-li zboží předáno dříve, jde o předčasné dodání zboží, jestliže k předání dojde později, je prodávající v prodlení s dodáním zboží do doby jeho předání dopravci.
Ze smlouvy může vyplynout, kterým dopravním prostředkem nebo dokonce pomocí kterého dopravce má prodávající zboží odeslat. Nemá-li smlouva o tom žádné ustanovení, je prodávající povinen odeslat zboží pomocí dopravního prostředku, který se pro dopravu daného zboží běžně užívá.
e) Osoba oprávněná převzít dodané zboží
Nemá-li prodávající podle smlouvy povinnost zboží odeslat, je povinen je předat ve stanoveném místě dodání kupujícímu nebo osobě k tomu jménem kupujícího oprávněného. Toto oprávnění může vyplynout z postavení příjemce jako statutárního orgánu, z udělené plné moci nebo přímo ze zákona. Zákonné oprávnění má na základě § 15 obch. z. osoba, která je kupujícím pověřena, aby pro kupujícího přebírala zboží při provozování podniku.
Je-li podle smlouvy prodávající povinen zboží odeslat, plní svůj závazek tím, že je předá dopravci k zaslání do místa určení, pokud toto místo není místem dodání, musí však umožnit kupujícímu, aby získal právo na vydání zásilky od dopravce.
f) Dodání zboží pomocí jiné osoby
Prodávající může plnit svůj závazek dodat zboží i pomocí třetí osoby. Podmínka, že plnění není závislé na osobních vlastnostech dlužníka, je zpravidla vždy splněna u
prodávajícího v obchodních vztazích. Kupující je však oprávněn přijmout plnění od třetí osoby, jen když s tím projeví souhlas prodávající, např. tím, že tuto třetí osobu oznámí kupujícímu.
g) Porušení povinnosti dodat zboží včas
Jestliže prodávající nesplní svou povinnost dodat zboží ve stanovené době, může kupující vymáhat toto dodání od prodávajícího podle zákonné úpravy platící obecně pro plnění nepeněžitých závazků. Porušení dodat zboží ve stanovené době nenastává, jestliže část zboží určeného ve smlouvě není dodána v rámci odchylek, které připouští smlouva, nebo zákon.
h) Dodání většího množství zboží
Stejně jako mezinárodní unifikace úpravy kupní smlouvy řeší obchodní zákoník dodání většího množství zboží, než stanoví smlouva. Kupující může dodání většího množství zboží přijmout nebo může odmítnout přijetí přebytečného množství zboží.
Dodání většího množství zboží považuje zákon za návrh prodávajícího na změnu smlouvy ohledně zvýšení sjednaného množství zboží, než stanoví smlouva. Kupující může dodání většího množství zboží přijmout nebo může odmítnout přijetí přebytečného množství zboží.
4. 1. 2. Povinnost dodat zboží bez vad Xxxxxxx vymezení
Ke splnění závazku prodávajícího vyžaduje zákon, aby zboží bylo dodáno řádně, tj. aby předmět dodání neměl vady. Jestliže prodávající dodá zboží s vadami, jeho závazek nezaniká, nýbrž se mění pouze jeho obsah. Tyto právní následky, jež vyplývají z obecných ustanovení zákona, jsou doplněny a modifikovány u kupní smlouvy zvláštní úpravou nároků z vad zboží, a to s přihlédnutím k právní problematice, která přitom vzniká. Tato problematika je složitá a v praxi se často vyskytuje, takže obchodní zákoník jí věnuje v zájmu jednoznačnosti právní úpravy značnou pozornost.
S přihlédnutím k zvláštním právním následkům spojeným s dodáním vadného zboží,
které se podstatně odlišuje od právních následků jiného porušení smlouvy, je třeba posuzovat povinnost dodat zboží bez vad vedle povinnosti dodat zboží včas. Přirozeně mohou nastat následky porušení obou povinností vedle sebe, jestliže prodávající dodá vadné zboží pozdě.
Prodávající splní svou povinnost dodat zboží bez vad a jeho závazek zanikne splněním, jestliže vlastnosti dodaného zboží odpovídají vlastnostem zboží určeným ve smlouvě nebo podpůrně zákonem. Nemá-li zboží tyto vlastnosti, má faktické vady, kupujícímu vznikají práva z vad zboží a prodávajícímu odpovědnost za vady zboží. Chápeme-li smluvní odpovědnost jako souhrn právních následků, jež nastávají při vadném plnění smlouvy, lze považovat změnu obsahu závazku prodávajícího, spočívající ve vzniku povinnosti odstranit vady zboží jejich opravou, nebo dodáním náhradního zboží bez vad nebo chybějícího zboží jako jeden z těchto následků. Změna závazku může spočívat i v přizpůsobení obsahu závazku prodávajícího vadnému stavu dodaného zboží, jestliže kupujícímu vznikne nárok na slevu z kupní ceny.
Pro práva kupujícího, které odpovídají změněnému obsahu závazku prodávajícího, tj. právo na opravu vad, nebo dodání náhradního zboží bez vad chybějícího zboží, nebo právo na slevu z kupní smlouvy, je nutné z uvedených důvodů použít určitého termínu, který by je odlišil od jiných práv, která vznikají kupujícímu v souvislosti s dodáním vadného zboží. Splněním změněného obsahu závazku zaniká závazek prodávajícího splněním, jestliže prodávající dodrží i povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo ke zboží. Zákon v této souvislosti rozlišuje mezi tzv. faktickými vadami zboží, které spočívají v menším množství dodaného zboží nebo v nedostatku vlastností, které má mít zboží podle smlouvy nebo podpůrně podle zákona, a právními vadami zboží, které spočívají v porušení povinnosti prodávajícího umožnit nabýt vlastnické právo ke zboží bez zatížení právy třetích osob.
Práva kupujícího, která odpovídají závazku prodávajícího změněnému uplatněním nároků z vad zboží a jejichž uspokojením závazek prodávajícího zaniká splněním, lze nazvat jako reklamační nároky. Tento vcelku výstižný termín se často používá
v obchodní praxi, i když se nevyskytuje ve znění zákona. Proto je používán v naznačeném smyslu i v této publikaci.
Mezi reklamační nároky zákon nezahrnul právo kupujícího, aby vady zboží sám opravil nebo nechal opravit na náklady prodávajícího, smlouva však může toto právo kupujícímu stanovit.
Od reklamačních nároků je třeba odlišit nároky z vad zboží mezi něž zákon kromě shora zmíněných reklamačních nároků zahrnuje i právo odstoupit od smlouvy; nepovažuje však za ně nárok na náhradu škody a ani nárok na smluvní pokutu, i když tyto nároky vznikly jako následky porušení povinnosti dodat zboží bez vad. Pojmové vymezení nároku z vad zboží má význam především pro určení práv, jejichž vymahatelnost je omezena, nebo jež dokonce zanikají, jestliže kupující neoznámí včas vady zboží.
Faktické vady zboží
Z úpravy zákona vyplývá, že zboží má faktické vady, jestliže
množství dodaného zboží je menší, než množství, které mělo být dodáno podle smlouvy, a dodání tohoto menšího množství nevyplývá z přepravního dokladu, dokladu o předání zboží nebo jiného prohlášení prodávajícího učiněného v souvislosti s dodání zboží, nebo
zboží nemá jakost
je dodáno jiné zboží
zboží není opatřeno obalem
Množstevní vady
Zboží má množstevní vadu, jestliže množství dodaného zboží je menší než množství zboží, které byl prodávající povinen dodat (§ 420 odst. 1. obch. z.).
Zboží má množstevní vadu i v případě, kdy prodávající je oprávněn po uzavření smlouvy zpřesnit množství zboží, které má dodat a dodané zboží neodpovídá zpřesněnému množství zboží oznámenému kupujícímu.
Vady jakosti a vady provedení zboží
Zboží má vady, jestliže jeho vlastnosti neodpovídají především jakosti stanovené ve smlouvě. K dosažení použitelnosti zboží k sledovanému účelu je většinou účelné, aby jakost zboží byla ve smlouvě vymezena znaky, které jsou pro zamýšlené použití rozhodné.
Dodání jiného zboží
Za vady zboží se považuje i dodání jiného zboží, než stanoví smlouva. Tato úprava přihlíží k tomu, že v praxi je často obtížné stanovit hranici mezi těmito případy a dodáním zboží jiné jakosti. Proto v obou případech se považuje zboží za vadné; jeho vady je třeba včas oznámit a vznikají tytéž právní následky, jestliže k tomu dojde.
Vady spočívající v dodání jiného zboží mají povahu zjevných vad. Za dodání vadného zboží lze považovat dodání jiného zboží, jen když prodávající při dodání projevuje vůli tímto zbožím plnit svůj existující závazek, tj. když dodává zboží cum animo solvendi. Sdělí-li však prodávající kupujícímu, že místo sjednaného zboží dodává jiné zboží, nevyžaduje se včasné oznámení vad zboží, neboť nenastanou účinky dodání vadného zboží. Místo toho nastávají účinky nedodání zboží ve stanovené době dodání a návrhu prodávajícího na změnu předmětu jeho závazku. Kupující však není povinen v tomto případě zboží převzít, i když jsou splněny předpoklady stanovené pro to v § 464 obch. z., poněvadž zboží není předmětem závazku prodávajícího; ten nese důsledky toho, že zboží odeslal dříve, než kupující vyslovil souhlas s jiným předmětem dodání.
Práva z vad zboží při podstatném porušení smlouvy
Pro posouzení následků dodání zboží s vadami je rozhodující, zda takovým dodáním byla smlouva porušena podstatným způsobem, či nikoliv. Při tomto posuzování porušení zboží je nutné vycházet z obsahu smlouvy, který může podstatné porušení smlouvy stanovit, nebo podpůrně z obecného vymezení podstatného porušení smlouvy zákonem [srov. § 345 odst. 2 obch. z.]. Z účelu smlouvy, který je podle tohoto zákonného vymezení rozhodný pro podstatné porušení smlouvy, vyplyne, že kupující ztrácí zájem na dodání zboží s takovými vadami, přičemž nemusí být rozhodující, zda zjištěné vady
jsou odstranitelné. Ztráta takového zájmu zpravidla spočívá v tom, že odstranění vad jejich opravou nebo dodáním náhradního zboží by si vyžádalo dobu, po jejímž uplynutí již zboží nemůže sloužit zamýšlenému účelu. V jiných případech může být rozhodující pro posuzování podstatného porušení smlouvy, zda tyto vady jsou odstranitelné, či nikoli. V pochybnostech se porušení smlouvy považuje za nepodstatné.
Při podstatném porušení smlouvy má kupující možnost zvolit si z široké palety práv, které mu zákon v této souvislosti poskytuje (srov. § 436 obch. z.), aby dostatečně mohl hájit své zájmy. Kupující má právo:
požadovat, aby vady byly odstraněny dodáním náhradního zboží, tj. chybějící části zboží nebo nahrazením vadného zboží zbožím bez vad, nebo
požadovat odstranění vad zboží jeho opravou, jestliže zboží lze opravit, nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
odstoupit od smlouvy.
Zákon však nepřiznává kupujícímu právo, aby sám odstranil vady tím, že je opraví nebo dá opravit na účet prodávajícího; smlouva však může toto právo kupujícímu stanovit. S tímto právem je však spojena možnost vzniku častějších sporů spojených s posuzováním odbornosti odstranění vad osobami, které zboží nedodaly, a s vyššími náklady na odstranění vad, než které by vznikly v případě, kdy prodávající odstraňuje vady nebo zařizuje jejich odstranění sám. Prodávající může ovlivnit i dobu potřebnou pro odstranění vad, jež je důležitá z hlediska posuzování nároků na náhradu škody způsobené vadným dodáním (např. při nemožnosti použití vadného zařízení provozu podniku nebo k uskutečnění dodání zboží odběratelům kupujícího).
Zákon chrání prodávajícího před zbytečnými náklady tím, že nepřipouští bez jeho souhlasu změnu zvoleného nároku na nárok jiný. Z tohoto principu však stanoví zákon s přihlédnutím k povaze věci určité výjimky.
Zvolí-li kupující jako nárok z vad zboží jeho opravu, avšak po této volbě se objektivně ukáže, že vady jsou neopravitelné, může kupující požadovat místo opravy dodání
náhradního zboží bez vad. Kupující však může uplatnit tento nárok jen bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy od prodávajícího, že vady jsou neopravitelné. Tato právní úprava platí i pro případy, kdy sice vady jsou technicky opravitelné, ale s jejich opravou by byly spojeny pro prodávajícího nepřiměřené náklady v porovnání s odstraněním vad dodáním náhradního zboží bez vad (např. u některých druhů potravin a spotřebního zboží). Při posuzování přiměřenosti nákladů je třeba srovnávat jejich výši s hospodářskými důsledky, které by nastaly pro kupujícího, kdyby se vady odstranily náhradním dodáním zboží bez vad.
I když kupující uplatnil právo na odstranění vad jejich opravou nebo dodáním náhradního zboží, zůstává mu zachováno právo požadovat přiměřenou slevu z kupní smlouvy nebo od smlouvy odstoupit, jestliže vady nejsou odstraněny v přiměřené lhůtě. Na rozdíl od nepodstatného porušení smlouvy není zapotřebí, aby kupující před uplatněním uvedeného práva stanovil prodávajícímu určitou dodatečnou přiměřenou lhůtu k odstranění vad, poněvadž tato lhůta běží automaticky od označení volby tohoto práva. I před uplynutím této lhůty vznikne kupujícímu toto právo, sdělí-li mu prodávající, že vady zboží neodstraní. Přitom je právně bezvýznamné, zda toto odmítnutí zdůvodňuje určitými překážkami, či nikoli. Za takové odmítnutí je třeba považovat i sdělení, že nebude uspokojen zvolený nárok kupujícího na opravu zboží pro jejich nedopravitelnost nebo pro vysoké nároky s tím spojené.
Jestliže kupující včas oznámil vady, avšak neoznámil bez zbytečného odkladu prodávajícímu zvolený nárok, nenastává omezená vymahatelnost nároků, která je omezena pouze na pozdní oznámení vady; jeho práva, která mu vznikla při podstatném porušení smlouvy prodávajícím, se však změní pouze na práva, jaká má kupující při vadách zboží odpovídajících nepodstatnému porušení smlouvy, takže prodávající může v stanoveném rozsahu ovlivnit způsob, jakým mají být vady odstraněny. Tyto účinky nastávají, nejen když kupující včas nezvolí právo po oznámení vad, ale i v případě, kdy prodávající oznámí, že odmítá vady opravit a prokáže, že vady jsou neopravitelné nebo by s jejich opravou byly spojeny vyšší náklady, a jestliže kupující bez zbytečného
odkladu nepožádá o dodání náhradního zboží nebo o slevu, nebo neodstoupí od smlouvy. Pro jinou dodatečnou volbu práva z vad zboží zákon lhůtu kupujícímu nestanoví.
Práva z vad zboží při nepodstatném porušení smlouvy
Je-li smlouva dodáním zboží porušena nepodstatným způsobem, má kupující po tomto porušení nejdříve jen volbu mezi právem požadovat odstranění vad zboží nebo slevu z kupní smlouvy (§ 437 odst. 1 obch. z.). Zvolený nárok není oprávněn měnit bez souhlasu prodávajícího.
Na rozdíl od podstatného porušení smlouvy není kupujícímu stanovena lhůta pro volbu některého z těchto práv, ale chce-li kupující uplatnit nárok na slevu z kupní ceny, je v jeho zájmu, aby toto učinil co nejdříve. Jestliže si kupující zvolí právo požadovat odstranění vad, může požadovat slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy teprve po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty, kterou prodávajícímu poskytne odstranění vad. Tuto lhůtu může stanovit již při volbě práva požadovat odstranění vad, nebo později. Tato práva vznikají kupujícímu i v případě, kdy mu prodávající před uplynutím této lhůty sdělí, že vady během ní neodstraní.
Prodávající si může zabezpečit možnost odstranit vady, jestliže do doby, než kupující uplatní nárok na slevu nebo stanoví lhůtu pro odstranění vad, sám oznámí kupujícímu, že vady odstraní v určité lhůtě. Neoznámí-li kupující bez zbytečného odkladu po obdržení tohoto sdělení prodávajícímu svůj nesouhlas, nemůže do uplynutí této lhůty požadovat slevu ani stanovit kratší lhůtu pro odstranění vad. Po marném uplynutí lhůty stanovené prodávajícím, může požadovat slevu z kupní ceny, nebo od smlouvy odstoupit (§ 437 odst. 5 obch. z.). Právo odstoupit od smlouvy má kupující, jen když předem v přiměřené lhůtě upozorní prodávajícího na svůj úmysl toto právo vykonat. Toto upozornění může kupující uskutečnit již při určení lhůty pro odstranění vad nebo i později. Zvolí-li kupující právo požadovat slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy, nemůže bez souhlasu prodávajícího své rozhodnutí měnit.
Na rozdíl od podstatného porušení smlouvy nemá kupující právo určit způsob, kterým mají být vady odstraněny. Kvantitativní vady musí prodávající odstranit dodáním
chybějícího zboží, kvalitativní vady buď jejich opravou, nebo dodáním náhradního zboží. Zvoleným způsobem však nesmí prodávající způsobit kupujícímu nepřiměřené náklady. Při jejich posuzování se přihlédne nejen k nákladům kupujícího spojeným s vlastním postupem při odstraňování vad, ale i k nákladům vyplývajícím z doby, kterou si zvolený způsob vyžádá. Úhradu nákladů, které kupujícímu vznikly při odstraňování vad, je kupující oprávněn požadovat v rámci náhrady škody (srov. § 380 obch. z.).
Prodávající může zvolený způsob odstranění vad i změnit, jestliže tím nevzniknou kupujícímu nepřiměřené náklady. Změna způsobu odstranění vad však nemá vliv na posuzování přiměřenosti lhůty stanovené pro odstranění vad, neboť riziko způsobu tohoto odstranění nese prodávající.
Jak volba práva z vad kupujícím, aby vady byly odstraněny, tak i volba prodávajícím ohledně způsobu odstranění vad, je účinná, jen když mohou být vady tímto způsobem odstraněny. Jestliže vady nejsou opravitelné, je prodávající povinen vady odstranit dodáním náhradního zboží, jestliže se strany nedohodnou jinak.
Jsou-li vady odstranitelné jejich opravou nebo dodáním náhradního zboží, je prodávající povinen je tímto způsobem odstranit, dokud kupující neuplatní právo na slevu nebo neodstoupí od smlouvy. Kupující může odstoupit od smlouvy pouze do doby, dokud mu není doručena zpráva, že vady byly odstraněny (§ 349 odst. 2 obch. z.).
I když pro volbu mezi právem odstoupit od smlouvy a právem požadovat slevu není stanovena zákonem lhůta, je v zájmu kupujícího, který chce využít některého z těchto práv, aby z uvedeného důvodu neoddaloval svou volbu po marném uplynutí dodatečné lhůty stanovené pro odstranění vad. Tato práva podléhají promlčení.
Odstranění vad zboží
Jak při podstatném, tak i nepodstatném porušení smlouvy, k němuž došlo dodáním vadného zboží, vzniká kupujícímu právo požadovat odstranění vad zboží (srov. § 436 a § 437 obch. z.). Při uplatnění tohoto práva kupující usiluje o dodatečné plnění smluveného závazku k dosažení účelu sledovaného uzavřenou smlouvou.
Při kvantitativních vadách spočívá jejich odstranění v dodání chybějícího zboží. Toto
dodání je prodávající povinen uskutečnit způsobem a v místě dodání, které jsou stanoveny pro plnění závazku prodávajícího.
Při kvalitativních vadách spočívá jejich odstranění buď v jejich opravě, nebo v dodání náhradního zboží. Při podstatném porušení smlouvy má možnost volby jednoho z těchto způsobů odstranění vad kupující, při nepodstatném porušení smlouvy prodávající. Zvolí- li kupující při podstatném porušení smlouvy nárok na opravu vad, a tyto vady jsou neopravitelné, může kupující místo toho požadovat pouze dodání náhradního zboží, nebo slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy (srov. § 436 odst. 2). Při nedopravitelnosti vad, jež odpovídají nepodstatnému porušení smlouvy, je prodávající povinen dodat náhradní zboží.
Oprava zboží musí být provedena u kupujícího nebo na jiném místě, kde se vadné zboží nachází, neboť kupující není povinen vydat zboží k provedení opravy prodávajícímu. Náklady opravy nese prodávající, který je i odpovědný za škodu způsobenou na opravované věci prováděním opravy (srov. § 425 odst. 2 a § 461 odst. 1 obch. z.).
Dodání náhradního zboží je jedním z možných práv, na které se změnil závazek prodávajícího a je třeba jej proto odlišovat od původního závazku dodat zboží, a to bez ohledu na to, kde bylo stanovené místo tohoto dodání a kdy přešlo nebezpečí škody na zboží.
Kupující může vadné zboží při jeho výměně zadržovat, dokud mu prodávající neuhradí náklady spojené s uchováním zboží.
Sleva z kupní ceny
Jak při podstatném, tak i nepodstatném porušení smlouvy je kupující oprávněn po dodání zboží s vadami požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Po uplatnění tohoto nároku nemůže kupující bez souhlasu prodávajícího změnit svou volbu a uplatnit jiný nárok z vad zboží (srov. § 436 a § 437 obch. z.).
Výše slevy, na kterou má kupující nárok, je určena rozdílem mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou zboží, kterou má zboží s vadami. Pro určení těchto hodnot je rozhodující doba stanovená pro dodání zboží (srov. § 439 odst. 1 obch. z.),
pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného.
Způsob, jakým kupující může dosáhnout uspokojení svého nároku na slevu, závisí především na sjednaných platebních podmínkách. Jestliže kupující zaplatil kupní cenu již před dodáním vadného zboží, může požadovat vrácení její části ve výši slevy. Spolu s touto části ceny může požadovat i jí odpovídající slevě. Není-li výše úroku sjednána ve smlouvě, určí se podle úrokové sazby placené obvykle z poskytovaných úvěrů (srov. § 439 odst. 2 § 502 obch. z.). Jestliže kupní cena není ještě zaplacena, splní kupující svůj závazek, jestliže zaplatí kupní cenu sníženou o slevu, na kterou má nárok.
Odstoupení od smlouvy
Při podstatném porušení smlouvy nebo při nepodstatném porušení smlouvy, nejsou-li vady odstraněny v dodatečné stanovené lhůtě nebo oznámí-li prodávající, že vady neodstraní, může kupující odstoupit od smlouvy. Při nepodstatném porušení smlouvy má kupující právo odstoupit od smlouvy, jen když předem v přiměřené lhůtě sdělí prodávajícímu tento svůj úmysl. Toto upozornění může uskutečnit již při určení lhůty pro odstranění vad nebo i později.
Právo kupujícího odstoupit od smlouvy pro vady zboží však zákon činí závislým na jeho možnosti vrátit zboží prodávajícímu ve stavu, v jakém kupující dodané zboží obdržel. Nemůže-li kupující tuto svou povinnost splnit v době, kdy odstupuje od smlouvy, je odstoupení od smlouvy zpětně k době, kdy kupující odstoupil od smlouvy (srov. § 441 odst. 2 obch. z.).
4. 2. Povinnosti kupujícího
4. 2. 1. Povinnosti zaplatit kupní cenu Výše kupní ceny
Kupující je povinen zaplatit kupní cenu, která je stanovena ve smlouvě, ať již přímo uvedením její výše, nebo nepřímo vymezením způsobu, jak má být kupní cena dodatečně určena.
Doba stanovená pro placení kupní ceny Smluvené platební podmínky
Doba placení kupní ceny vyplývá především ze sjednaných tzv. platebních podmínek, které určují, v jakém časovém poměru má být plnění povinností kupujícího zaplatit kupní cenu k povinnosti prodávajícího dodat zboží. Platební podmínky se v praxi vyskytují zejména v těchto typech:
Placení předem
Záloha na kupní cenu Placení při dodání zboží Dokumenty proti placení Dokumenty proti akceptaci Dokumentární akreditiv
Zbožový úvěr
Místo placení kupní ceny
Pro určení místa, kde má být kupní cena zaplacena, je rozhodující především obsah smlouvy. Toto místo může být ve smlouvě výslovně určeno, nebo vyplyne z platebních podmínek. V souvislosti s jejich výkladem má význam úprava zákona (§ 449 obch. z.), že
má-li být kupní cena placena při předání zboží nebo při předání dokladů, je kupující povinen kupní cenu zaplatit v místě tohoto předání. Poněvadž princip současného plnění obou stran platí podpůrně již ze zákona, uplatní se toto pravidlo i v případě, že ve smlouvě placení kupní ceny není vůbec řešeno.
4. 2. 2. Povinnosti kupujícího učinit úkony potřebné k dodání zboží
Kupující je povinen učinit úkony, kterých je třeba podle smlouvy nebo zákona k tomu, aby prodávající mohl dodat zboží. Některé typické povinnosti, jež kupující často přebírá ve smlouvě, zákon podpůrně upravuje nebo vyplývají z jeho úpravy.
5. Zánik smlouvy
Přes shodné znaky u obou porovnávaných úprav respektuje každá z úprav specifika sledovaných smluv.
Při detailním porovnávacím studiu obou právních úprav lze nalézt další rozdíly či shody.
Závazek zaniká jeho splněním. Dle § 324, Odst. 1 občan. z. závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně, dle Odst. 2 závazek zaniká také pozdním plněním dlužníka, ledaže před tímto plněním závazek již zanikl odstoupením věřitele od smlouvy. Podle Odst. 3 jestliže dlužník poskytne vadné plnění a věřitel nemá právo odstoupit od smlouvy nebo tohoto práva nevyužije, mění se obsah závazku způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění, a závazek zaniká jejich uspokojením.
Závěry a doporučení
Bez kupní smlouvy, pouze na základě e-mailové či telefonické objednávky, jsou pohledávky v podstatě nevymahatelné, proto je kupní smlouva v kvalitním provedení tak důležitá k tomu, abychom předešli případným budoucím sporům. Pro kvalitní smlouvu je však důležité splňovat určité náležitosti, v této práci popsané, které by měla kupní smlouva obsahovat. I když existuje řada vzorů, jak má kupní smlouva vypadat, dochází ještě stále k uzavírání smluv, které obsahují nedostatky. Při sepisování je hlavně třeba dbát na to, aby kupní smlouva splňovala následující základní náležitosti:
smlouva musí obsahovat zajištění závazku, které nutí odběratele k uhrazení pohledávky a případně zajistí i nedobrovolné uhrazení pohledávky dlužníkem;
kromě smlouvy musí být pohledávka podložena dokumenty prokazujícími, že dodavatel byl k fakturaci oprávněn (předávací protokol, dodací listy);
ze smlouvy musí jasně vyplývat práva a povinnosti smluvních stran zejména v oblasti dodacích podmínek, reklamací a možností odstoupení od smlouvy.
Smlouva by dlužníka měla přimět k zaplacení pohledávek.
Pohledávky nevznikají až tak z nepoctivosti, jako spíše z nedorozumění, které vyústí v osobní střety. Do všech vztahů, od manželských až po dodavatelsko-odběratelské, vstupují jednotlivé strany s různými očekáváními. Mnohá očekávání jsou nevyřčená a obě strany mlčky předpokládají, že jsou jasná a druhá strana s nimi souhlasí.
Ústní dohoda obnáší riziko, že časem bude dohoda zapomenuta nebo si ji každá strana zapamatuje či vyloží jinak. Rozvinutý vztah, který stranám generuje profit, umožní dodatečné změny pravidel jen na úkor ústupků slabší strany, což vyústí v pocity křivdy a snahu po odplatě.
Na písemné smlouvě je třeba trvat zejména tehdy, pokud se jedná o obchodní vztahy mezi přáteli či rodinnými příslušníky.
Trvání na písemné smlouvě může motivovat nepoctivého obchodního partnera k tomu, aby své úmysly jednodušeji realizoval jinde. Z tohoto důvodu doporučuji vždy sepsání písemné kupní smlouvy.
V nově připravovaném občanském zákoníku, který by měl platit od roku 2010, se ústním smlouvám přikládá větší váha, než tomu bylo doposud. Sama však z praxe toto nedoporučuji a je vždy jistější se řídit rčením „co je psáno, to je dáno“.
Dobrá kupní smlouva tak neumožní nepoctivci vyhnout se úhradě tím, že bude pohledávky rozporovat smyšlenými reklamacemi.
Do budoucna bych si chtěla koupit byt nebo dům, čeká mě tedy sepsání kupní smlouvy o nemovitosti. V kupní smlouvě o nemovitosti je nejdůležitějším aktem převzetí věci, kterým je vklad do katastru nemovitostí.
Samotným podpisem kupní smlouvy tedy nedochází ke změně vlastnického práva k nemovitosti. Vlastnická práva k nemovitostem jsou nabývána až vkladem do katastru nemovitostí.
Aby se kupující stal vlastníkem nemovitosti, musí být tedy kupní smlouva předložena příslušnému katastrálnímu úřadu s příslušným návrhem na vklad vlastnického práva dle předložené kupní smlouvy. Katastrální úřad posoudí návrh, kupní smlouvu a převod vlastnického práva v ní obsažený a pokud dojde k názoru, že je vše v pořádku, povolí vklad vlastnického práva kupujícího k nemovitosti na základě předloženého návrhu a kupní smlouvy do katastru nemovitostí.
Při financování bydlení úvěrovou smlouvu je též důležité správné sepsání budoucí kupní smlouvy.
Pracuji ve stavební spořitelně a z praxe kolegů – úvěrových pracovníků vím, že při vyřizování úvěrové žádosti dochází k nejčastějším chybám právě ve stanovení podmínek v budoucí kupní smlouvě.
V budoucí kupní smlouvě si kupující a prodávající např. stanoví, že k zaplacení kupní ceny dojde po převodu do katastru nemovitostí (tedy po podpisu kupní smlouvy, jejím podáním a zaregistrováním).
Zástava tak bude již na kupujícího a stavební spořitelna dá do úvěrové smlouvy podmínku, že k čerpání úvěru dojde po doložení kupní smlouvy a výpisu z katastru nemovitostí, kde majitelem bude již klient (kupující) a návrh zástavní smlouvy bude podán do katastru nemovitostí.
Klient (kupující) však před čerpáním úvěru doloží podepsanou kupní smlouvu, kde je uvedeno, že k podání do katastru nemovitostí dojde až po zaplacení kupní ceny.
Pokud s tím stavební spořitelna souhlasí, musí se předělat zástavy na prodávajícího (ve chvíli podání návrhu na vklad zástavy do katastru nemovitostí je totiž stále nemovitost ve vlastnictví prodávajícího) a změnit podmínky čerpání. Nebo je klient donucen doložit dodatek ke kupní smlouvě, kde budou stanoveny platební podmínky v souladu s budoucí kupní smlouvou.
Toto jednání klientů má však za následek celkové prodloužení vyřízení žádosti o úvěr, proto doporučuji toto dohodnout již na začátku.
Na závěr bych chtěla konstatovat, že pro celkové zjednodušení a zpřehlednění povinností kupujícího a prodávajícího by např. pomohlo sjednocení právní úpravy do jednoho zákoníku. Nový občanský zákoník, který by měl platit od roku 2010, však toto sjednocení i přes svojí velkou obsáhlost, nepřináší.
Seznam použité literatury
Tištěné monografie
1. XXXXXXXXXXX Xxxxx, JUDr. Obchodní judikatura, První díl, Praha: Newsletter Praha
ISBN 80-859885-04-7
2. XXXXX, Xxxxxx, Obchodní kontrakty I., Praha: Prospektrum, s.r.o., 1993. ISBN 80-85431-75-0
3. XXXXX, Xxxxxx, Obchodní kontrakty II., Praha: Prospektrum, s.r.o., 1994. ISBN 80-7175-020-0
4. XXXX, Xxxxx, České právo v minulosti, Praha: Orac, s.r.o., 1995. ISBN 80-85903-01-6
5. Obchodní zákoník č. 513/1993 Sb.
6. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.
7. XXXXXXXXX, Xxxxx, PLÍVA, Xxxxxxxxx, XXXXX Xxxxx a kolektiv, Obchodní zákoník: komentář / – 9 vyd. – Praha: C. H. Xxxx, 2004.
– xvi, 1439 s. – (Komentované zákony) ISBN 80-7179-863-0
8. XXXXXXXXX, Xxxxx, XXXx. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů, Praha: ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-76-6
Internetové stránky
9. xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/x000-xxxxx-xxxxxxx.xxxx
10.xxxx://xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxxx_xxxxx_xxxxxxx.xxx
11.xxxx://xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxx_xxxxxxx_xxxxxxxxxx_xxxxxx
12.xxxx://xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxx_xxxxxxx_xxxxxxxxx_xxxxxx. doc
13.xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/x/xxxxx.xxx?xxxxxxXxxx%X0%XX_xxxxxx a&action=edit§ion=2
Seznam příloh
Příloha č. 1: vzor Kupní smlouvy osobního automobilu
Příloha č. 2: vzor Obchodní kupní smlouvy
Příloha č. 3: vzor Smlouva o koupi nemovitosti
Příloha č. 1
Následujícího dne, měsíce a roku uzavřely dále uvedené strany tuto :
Kupní smlouvu :
Pan/í ……………………, nar… bytem
/dále jen prodávající/ A
Pan/í…………………….., nar… bytem
/ dále jen kupující /
I.
Prohlášení prodávajícího :
Prodávající tímto prohlašuje, že je výhradním vlastníkem prodávaného osobního /nákladního/ automobilu popsaného v článku II. Této kupní smlouvy a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by bránily prodeji vozidla.
II.
Předmět prodeje :
Předmětem prodeje je osobní / nákladní automobil tovární značky…………………., SPZ… ,
VIN… , rok výroby.
Číslo VTP……………..
III.
Kupní cena :
Kupní cena se stanovuje dohodou obou dotčených stran a to ve výši ……….Kč slovy / /
Tato je splatná při podpisu této smlouvy oproti vystavení potvrzení o převzetí částky.
IV.
Prohlášení kupujícího :
Kupující tímto prohlašuje, že byl podrobně seznámen s technickým stavem předmětného vozidla, jeho obsluhou a že s ním byla provedena zkušební jízda. Se stavem vozidla, který odpovídá stáří a opotřebení vozidla kupující souhlasí.
Kupující dále potvrzuje, že převzal od prodávajícího VTP, 2 ks originálních klíčů k vozidlu, servisní knížku atd.…………… , plnou moc k provedení převedení vozidla v evidenci………
Zároveň tímto bere na vědomí, že změnou vlastníka zaniká pojištění povinného ručení vozidla a že je povinen vozidlo pojistit.
V.
Ostatní ujednání :
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, řídí se účastníci smluvního vztahu režimem příslušných paragrafů občanského obč. zák. v platném znění
VI.
Prohlášení stran :
Obě strany si navzájem prohlašují, že tato smlouva byla sepsána dle jejich pravé a svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy:
V………..dne…..2008
Prodávající : Kupující
Příloha č. 2
Obchodní kupní smlouva
I.
Smluvní strany
Prodávající : …………………………………………………s místem podnikání, IČ: ………………………
(dále jen prodávající )
Kupující : …………………………………..s místem podnikání : IČ ,
Jednající : ……………………………………….
(dále jen kupující)
II.
Předmět koupě
Prodávající se zavazuje dodat na základě této smlouvy ks PC sestavy, případně mobilních
telefonů, atd., a kupující se zavazuje na základě této smlouvy dodané zboží převzít do svého vlastnictví a zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.
Spolu se zbožím dodaným podle předchozího odstavce dodá prodávající kupujícímu i instalační CD k hardwaru ( týká se PC )..
III.
Kupní cena
Smluvní strany se dohodly, že kupní cena činí Kč …………………..
Kupní cena je splatná po dodání veškerého zboží dodaného na základě faktury vystavené prodávajícím. Ve faktuře prodávající uvede název odpovídající živnostenskému oprávnění, identifikační číslo, místo podnikání, údaje o kupní smlouvě, údaje o datu splnění, údaje o splatnosti, údaje o uskutečnění zdanitelného plnění, údaje o dodaném zboží s uvedením počtu dodaných jednotek zboží a jeho jednotlivé ceny s uvedením výsledné ceny ( podle konfiguračního listu u PC )..
K fakturované ceně prodávající jako plátce daně z přidané hodnoty připočítává daň z přidané hodnoty odpovídající zákonné úpravě v době plnění.
V případě, že bude faktura vystavena před splněním nebo nebude obsahovat veškeré náležitosti dohodnuté podle této smlouvy nebo bude obsahovat nesprávné náležitosti, je kupující oprávněn vrátit fakturu prodávajícímu do data splatnosti. V takovém případě prodávající vystaví novou fakturu s novým datem splatnosti a do uplynutí nového data splatnosti není kupující v prodlení s placením faktury.
Splatnost faktury činí 15 dnů od jejího odeslání
IV.
Doba plnění
Prodávající dodá zboží uvedené v článku II. této smlouvy kupujícímu do .....................
Pokud by zboží bylo dodáno před tímto termínem, musí jej kupující bez zbytečného odkladu písemně odmítnout, jinak se má za to, že prodávající svůj závazek dodat zboží splnil.
V.
Dodání zboží
Zboží je dodáno převzetím kupujícím, to je potvrzením dodacího listu odpovědným pracovníkem kupujícího.
Zboží bude dodáno na adresu kupujícího, případně dle vzájemné dohody..
Dopravu zboží do místa určení zabezpečuje prodávající svým dopravním prostředkem. Cena dopravy je zahrnuta v ceně zboží.
VI.
Odpovědnost za vady
Prodávající odpovídá za to, že dodané zboží bude mít vlastnosti zabezpečující řádné užívání zboží včetně vlastností dodaného příslušenství ke zboží.
Prodávající prohlašuje, že dodané zboží nemá právní vady, tedy že není zatíženo právem třetích osob.
V případě, že dodané zboží bude mít vady jakosti, množství nebo právní vady, je kupující oprávněn tyto vady u prodávajícího reklamovat. Reklamace musí mít písemnou formu a musí v ní být uvedeno, jakým způsobem se vady projevují.
V případě, že prodávající obdrží reklamaci kupujícího, je povinen se k ní bez zbytečného odkladu vyjádřit, to je uvést, zda vadu uznává nebo v případě, že ji neuznává, uvést, z jakého důvodu tomu tak je.
V reklamaci uplatní kupující jedno z práv z odpovědnosti za vady, které odpovídají úpravě obchodního zákoníku.
VII.
Možnost odstoupení od smlouvy
Smluvní strany dohodly, že za podstatné porušení smlouvy pokládají prodlení s dodáním zboží delší jednoho týdne a dále nezaplacení faktury s prodlením delším jednoho měsíce.
Smluvní strany mohou od smlouvy odstoupit v případě prodlení jedné nebo druhé smluvní strany. Odstoupení musí být provedeno písemnou formou a musí být druhé straně doručeno.
Po doručení úkonu odstoupení musí smluvní strana, které je odstoupení určeno, bez zbytečného odkladu sdělit smluvní straně, která odstoupení vyhotovila, zda odstoupení od smlouvy uznává či nikoli.
V případě, že bude odstoupení uznáno či bude pravomocně rozhodnuto o tom, že odstoupení je účinné, vrátí si smluvní strany zatím zaplacené finanční prostředky odpovídající dodanému zboží proti dodanému zboží, a to do pěti dnů od odstoupení, lépe řečeno do pěti dnů poté, co bude úkon odstoupení postaven právně najisto.
VIII.
Smluvní pokuty
V případě, že prodávající dodá smluvené zboží opožděně, či jej dodá vadně, zaplatí kupujícímu smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z kupní ceny.
V případě, že kupující bude v prodlení se zaplacením faktury, zaplatí prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 0,5 % z nezaplacené částky faktury.
Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo na náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s porušením povinnosti, která má za následek placení smluvní pokuty.
IX.
Ostatní smluvní ujednání
Tento smluvní vztah se řídí obchodním zákoníkem.
Veškeré změny a doplňky této smlouvy musí mít písemnou formu.
Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, z nichž každá smluvní strana obdrží jeden.
Na důkaz souhlasu s celým obsahem smlouvy připojují smluvní strany svoje vlastnoruční podpisy.
V ................. dne ................
..........................
Prodávající
..........................
Kupující
Příloha č. 3
Smlouva o koupi nemovitosti
uzavřená dle § 588 a násl. občanského zákoníku níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi účastníky dle svého prohlášení k právním úkonům plně způsobilými, jimiž jsou:
1. xxx Xxxx Xxxxxx, rodné číslo……………bytem………………………………
(dále jen prodávající)
a
2. xxx Xxxxxxxxx Xxxxx, rodné číslo ………………….
bytem…………………………………
(dále jen kupující).
Článek I.
Předmět smlouvy
Prodávající prohlašuje, že je na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu ve č.
301/91 ze dne 15. 12. 1992 (pol. VZ 25/93) vlastníkem domu číslo popisné 311, postaveného na pozemku, který je evidován jako parcela číslo 48, zastavěná plocha o výměře 501 m2 a pozemku o výměře 1 000 m2, který je evidován jako parcela číslo 48, v obci ……….. a katastrálním území , o čemž svědčí zápis na listu vlastnictví
číslo ………, kat…….. území ……….., okres ………, vše zapsáno na LV č. 506 u Katastrálního úřadu Znojmo (dále jen nemovitosti).
Článek II.
Ujednání o prodeji
Prodávající prodává nemovitosti popsané v článku 1 této smlouvy spolu se všemi částmi, s veškerým příslušenstvím, právy a povinnostmi společnosti kupujícímu a tento je od prodávajícího kupuje a přijímá do svého výlučného vlastnictví.
Článek III.
Kupní cena a její úhrada
3.1 Kupní cena pozemku dle článku 1 této smlouvy je stanovena dohodou ve výši 200 Kč za 1 m2, tj. celkem 200 000 Kč.
Kupní cena budov a nemovitostí popsaných v článku 1 této smlouvy je stanovena dohodou ve výši 2 500 000 Kč.
Celková kupní cena tedy činí 2 700 000 Kč.
3.2 Kupní cena je uhrazena v den podpisu této kupní smlouvy složením hotovosti na účet prodávajícího u Kupující stvrzuje podpisem
této smlouvy, že převzal uvedenou částku.
Článek IV.
Předání a stav nemovitostí
4.1 Nemovitosti dle čl. 1 budou předány a převedeny ve vyklizeném stavu, s technickým vybavením, sloužícím k jejich provozu.
4.2 Prodávající prohlašuje, že ke dni uzavření kupní smlouvy jsou nemovitosti dle článku 1 v jeho výlučném vlastnictví, prosty dluhů, věcných břemen, zástavního práva či jiných závazků, ani jejich převod není nijak omezen, což dokládá před podpisem smlouvy předložením aktuálního výpisu z LV.
4.3 Nemovitosti dle článku 1 jsou prodávány se všemi součástmi a příslušenstvím včetně oplocení, trvalých porostů na pozemcích vysázených a venkovních úprav.
4.4 Kupující prohlašuje, že si předmětné nemovitosti prohlédl, seznámil se s jejich stavem a že jsou mu známy všechny okolnosti dnešního užívání.
Článek V.
Úhrada daní a nákladů
5.1 Daň z nemovitosti za rok 2004 je povinen zaplatit prodávající.
5.2 Náklady spojené s uzavřením této kupní smlouvy, jakož i poplatek, spojený s návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí jsou k tíži kupujícího.
5.3 Daň z převodu nemovitosti uhradí prodávající dle zákona. Část kupní ceny, odpovídající budoucí dani z převodu 5 % z kupní ceny dle této smlouvy, tj. 135 000 Kč, bude v den podpisu smlouvy složena prodávajícím do notářské (advokátské) úschovy u
……... Vyplacení bude vázáno na vydaný daňový výměr Finančního úřadu Znojmo k úhradě této daně. Náklady pořízení smlouvy o úschově jdou k tíži kupujícího.
5.4 Znalecké posudky k převáděným nemovitostem zajistí a uhradí prodávající.
Článek VI.
Intabulační doložka
6.1 Tato smlouva nabude účinnosti dnem vkladu vlastnického práva u Katastrálního úřadu Účastníci jsou svými projevy vázáni okamžikem podpisu této smlouvy.
6.2 Obě smluvní strany shodně navrhují, aby Katastrální úřad… vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí dle této smlouvy povolil a na nově založený list vlastnictví pro obec …………, k. ú. zapsal:
V oddílu A – zapsán jako vlastník …………………, rodné číslo 53 12 06/077, bytem ……….,………….
V oddílu B – zapsány převáděné nemovitosti, tj.:
P. č. kategorie výměra (m2) 48 zastavěná plocha 1 000
Budovy na st. p. 48 bydlení 501 V oddílu C, D – bez zápisu
V oddílu E – tato smlouva.
6.3 Dnem vkladu vlastnického práva přechází vlastnictví a užívání, veškerá práva a povinnosti související s prodávanými nemovitostmi na kupujícího, a to s účinností ode dne
podání návrhu na vklad vlastnického práva ke shora uvedenému katastrálnímu úřadu.
6.4 Strany smlouvy prohlašují, že se až do provedení vkladu dle tohoto článku zdrží jakýchkoliv činností, které by vedly ke zmaření či ztížení tohoto úkonu.
Článek VII.
Ustanovení závěrečná
7.1 Tato smlouva, včetně příloh, je vyhotovena v šesti stejnopisech, které budou podány na katastrální úřad spolu s návrhem na vklad vlastnického práva.
7.2 Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašují, že tato vyjadřuje jejich skutečnou a svobodně projevenou vůli a na důkaz úmyslu být vázáni ustanoveními této smlouvy připojují své podpisy:
Příloha:
rozhodnutí Pozemkového úřadu ve Znojmě č. 301/91 ze dne 15. 12. 1992 (pol. VZ 25/93)
/ověř. kopie/
V… dne 23. července 2007
Podpisy stran (ověřené)