ISBN 80-86552-81-0

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

(c) Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2004

ISBN 80-86552-81-0

Úvod

Společné memorandum o sociálním začleňování je dokumentem, kterým se kandidátské země za- pojily do unijní strategie sociálního začleňování (resp. boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení). Xxx Xxxxxxx o založení Evropského Společenství zařadila boj proti sociálnímu vyloučení do oddílů týkajících se sociální politiky. Následná zasedání Evropské rady učinila program boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení jedním z centrálních bodů modernizace evropského sociálního modelu. Tato strategie je nedílnou součástí tzv. Lisabonského procesu, který byl odstartován na zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu 2000, a jehož cílem jsou komplexní ekonomické a sociální reformy EU v období let 2000 - 2010. Členské státy EU se shodly na tom, že míra chudoby je v EU neakceptova- telná, a je proto třeba přijmout razantní kroky k jejímu vymýcení. Závěry Lisabonské Evropské rady byly následně doplněny a rozpracovány v Evropském sociálním programu schváleném Evropskou radou v Nice v prosinci 2000. Vedle tohoto programu byly v Nice přijaty také Cíle boje proti chu- době a sociálnímu vyloučení, které tvoří páteř celé strategie (cíle byly aktualizovány v roce 2002). Následné zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 přijalo společné indikátory sociálního vyloučení a chudoby, dle nichž je měřena míra chudoby a sociálního vyloučení.

V oblasti sociální politiky nesou v EU hlavní odpovědnost členské státy. Vzhledem k postupující inte- graci EU a náročnosti cílů definovaných v Lisabonu však dochází k postupnému zvyšování pravomo- cí orgánů EU a posilování vzájemné spolupráce a učení mezi členskými státy. Výsledkem toho jsou společné strategie EU v oblasti zaměstnanosti, sociálního začleňování, důchodů, a následovat bude i oblast zdravotní a dlouhodobé péče. Realizace Lisabonského procesu a těchto strategií má být dosa- ženo pomocí tzv. otevřené metody koordinace, jejímž prostřednictvím probíhá koordinace národních politik. Metoda podporuje vzájemné učení a aktivní účast všech zainteresovaných partnerů včetně lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (v případě strategie sociálního začleňování). Ko- ordinační a monitorovací úlohu má Evropské komise. Metoda spočívá v následujících opatřeních: stanovení společných cílů a priorit na úrovni EU; jejich převedení do národních a regionálních politik prostřednictvím Národních akčních plánů; stanovení indikátorů a srovnávacích nástrojů; periodickém monitorování, vyhodnocování a srovnávání na úrovni EU.

Národní akční plány sociálního začleňování jsou dvouleté strategie vyhlašující národní priority a cíle, které předkládají členské státy EU Evropské komisi, která je analyzuje ve Společné zprávě o sociál- ním začleňování, jež je následně předkládána ke schválení Evropské radě. V současné době probíha- jí diskuse o reformě tohoto systému monitorování, jejímž výsledkem by měla být Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začleňování. Národní akční plány sociálního začleňování by ale měly s největší pravděpodobností pokračovat, a to s tříletou periodicitou.

Pro podporu výměny informací a dobré praxe mezi členskými státy je od roku 2002 realizován zvlášt- ní Akční program Společenství na boj proti sociálnímu vyloučení. Tohoto programu se mohly účastnit i přistupující země ještě před svým vstupem do EU. V jeho rámci jsou organizovány také Evropské kulaté stoly o sociálním začleňování, které jsou nejvyšší formou vzájemné výměny poznatků a dobré praxe.

Kandidátské země měly možnost se ještě v době před vstupem do EU postupně zapojit do její stra- tegie v oblasti sociálního začleňování. Spolupráce byla dohodnuta na jednání na vysoké úrovni mezi Evropskou komisí a kandidátskými zeměmi, které se konalo dne 13. února 2002 v Bruselu. Na zá- kladě této schůzky byly zahájeny práce na přípravě Společného memoranda o sociálním začleňování.

První aktivitou v rámci jeho zpracovávání byl národní seminář, který se uskutečnil v Praze dne 16. července 2002 za účasti představitelů Evropské komise. Cílem tohoto semináře bylo seznámit co největší počet zainteresovaných aktérů se strategií sociálního začleňování a připravovaným dokumen- tem. Následně byla ustavena pracovní skupina, jejímiž členy byli zástupci ministerstev, sociálních partnerů, nestátních neziskových organizací a odborníci, jichž se problematika sociálního začleňování nejvíce týká. Již záhy se ukázalo, že oblast sociálního vyloučení a chudoby je natolik široká a jedná se o tak multidimenzionální problém, že bude nutno pracovní skupinu doplnit o další členy a přetvořit ji v regulérní komisi se silnějším mandátem daným vládou ČR. Paralelně se zpracováváním memoranda byly proto vykonány přípravy k založení takovéto komise. Návrh na její založení byl schválen vládou ČR dne 19. května 2003 (usnesení č. 476) a Komise pro přípravu Společného memoranda o sociál- ním začleňování a Národního akčního plánu sociálního začleňování byla ministrem práce a sociálních věcí ustavena k 15. září 2003. Úkolem Komise je meziresortní koordinace celého procesu zpracování těchto dokumentů, zapojení všech relevantních institucí a zajištění převzetí spoluzodpovědnosti za zformulování a následné provádění komplexní politiky boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a jejích jednotlivých částí.

Společné memorandum o sociálním začleňování bylo zpracováno v gesci Ministerstva práce a so- ciálních věcí společně s Generálním ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci Evropské komise. Memorandum bylo vládou schváleno dne 10. prosince 2003 (usnesení č. 1241) a podepsáno bylo ministrem práce a sociálních věcí Xxxxxxx Xxxxxxxxxx a evropskou komisařkou pro zaměstnanost a sociální věci Annou Diamantopoulou dne 18. prosince 2003 v Bruselu.

Memorandum bylo vypracováno na základě struktury vytvořené Evropskou komisí, která byla spo- lečná pro všechny přistupující země. Dokument hodnotí sociální situaci v ČR, identifikuje hlavní pro- blémy a úkoly pro budoucí politiku. Na jeho základě bude v roce 2004 zpracován Národní akční plán sociálního začleňování, který Česká republika předloží společně s ostatními přistupujícími zeměmi Evropské komisi do konce července 2004.

Brusel, 18. prosince 2003

Společné memorandum o sociálním začleňování

ČESKÁ REPUBLIKA

V souladu s ustanoveními Přístupového partnerství připravila vláda České republiky ve spolupráci s Evropskou komisí, Generálním ředitelstvím pro zaměstnanost a sociální věci, Společné memo- randum o sociálním začleňování v rámci přípravy České republiky na plné zapojení se do metody otevřené koordinace v oblasti sociálního začleňování po přistoupení. Toto memorandum nastiňuje zásadní výzvy týkající se boje s chudobou a sociálním vyloučením, seznamuje s nejvýznamnějšími politickými opatřeními, která Česká republika přijala na základě dohody o zahájení přenosu společ- ných cílů EU do národních politik, a specifikuje hlavní politické problémy pro budoucí monitorování nebo přezkoumávání. Pokrok při provádění takových politik bude vyhodnocován v kontextu procesu sociálního začleňování EU, jehož cílem je dosažení významných výsledků na poli vymýcení chudoby do roku 2010.

(podpis) (podpis)

Xxx. Xxxxxx Xxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxxxxxxx

Ministr práce a sociálních věcí Evropská komisařka pro

Česká republika zaměstnanost a sociální věci

CZ CZ

Vyšlo v roce 2004, 64 stran, 2000 výtisků, 1.vydání

Vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, Praha 2.

Tisk a grafická úprava Gratis s.r.o., Konopišťská 16, Praha 10 ISBN 80-86552-81-0

OBSAH
1. EKONOMICKÝ VÝVOJ A TRH PRÁCE	8
1.1 Ekonomické trendy	8
1.2 Vývoj na trhu práce	9
1.3 Veřejné výdaje	11
2. SOCIÁLNÍ SITUACE	12
2.1 Demografický vývoj, obyvatelstvo a území ČR	12
2.2 Míra chudoby	13
2.3 Systém sociální ochrany	15
2.4 Vzdělávání, zdravotní péče, bydlení, sociálně patologické jevy, doprava	21
3. KLÍČOVÉ VÝZVY	20
4. OTÁZKY PRO POLITIKU	22
4.1 Usnadnění účasti na zaměstnání	22
4.1.1 Rozvoj preventivních a poradenských aktivit	23
4.1.2 Zajistit, aby se práce vyplatila (zvyšování motivační funkce minimální mzdy)	23
4.1.3 Zvýšení motivace podnikatelské sféry	24
4.1.4 Modernizace vzdělávacího systému	25
4.1.5 Podpora rozvoje celoživotního učení	25
4.1.6 Zvyšování zaměstnanosti a zaměstnatelnosti znevýhodněných skupin	26
4.2 Podpora přístupu ke zdrojům, právům, zboží a službám	29
4.2.1 Sociální ochrana	29
4.2.2 Vzdělávání	32
4.2.3 Zdravotní péče	33
4.2.4 Bydlení	34
4.2.5 Doprava	35
4.3 Prevence rizika sociálního vyloučení	35
4.3.1 Prevence sociálně patologických jevů	35
4.3.2 E-začlenění	37
4.3.3 Solidarita rodin	37
4.4 Pomoc nejzranitelnějším	38
4.5 Mobilizace všech relevantních orgánů	40
5. PODPORA ROVNOSTI MEZI POHLAVÍMI VE VŠECH POSTUPECH ZAMĚŘENÝCH NA POTÍRÁNÍ CHUDOBY A SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ	42
6. STATISTICKÉ SYSTÉMY A UKAZATELE	44
7. PODPORA SPOLEČNÝCH POLITIK SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ	46
8. ZÁVĚRY	49
STATISTICKÁ PŘÍLOHA	52

1. EKONOMICKÝ VÝVOJ A TRH PRÁCE

1.1 Ekonomické trendy

V průběhu několika minulých let došlo k oživení české ekonomiky. Hlavními faktory, které přispí- vají k jejímu výkonu jsou: zvýšení domácí poptávky vzhledem k růstu reálných mezd, pokračující restrukturalizace, modernizace výroby a příliv přímých zahraničních investic. Růst HDP byl v roce 2001 3,1 % a v roce 2002 došlo k mírnému zpomalení na 2 %. V roce 2003 se předpokládá mírné zrychlení růstu na cca 2,2 %. Průmyslová výroba vzrostla díky růstu produktivity práce v roce 2001 o 6,5 % a v roce 2002 o 4,8 %. V České republice se hospodářské zpomalení v zemích EU, kam smě- řuje většina českého exportu, neprojevilo výrazně.

Úroveň HDP na obyvatele v České republice v paritě kupní síly odpovídala v roce 2002 částce 14 370 PPS, což bylo 64 % průměru EU. Z kandidátských zemí na tom byly lépe pouze Kypr (73 %) a Slo- vinsko (74 %).

Míra inflace v České republice je nízká, je nižší než v řadě zemí EU. V roce 2001 činila 4,7 % a v ro- ce 2002 pouze 1,8 %. Hlavním důvodem zpomalení inflace byly klesající ceny potravin a výrazné zhodnocení směnného kurzu koruny. Cenová hladina je v ČR stále výrazně nižší než v EU, dosahuje úrovně přibližně 47 % průměrné cenové hladiny v EU.

Posilování reálného kursu koruny, způsobené mimo jiné přílivem přímých zahraničních investic a hospodářským růstem, negativně ovlivňovalo export. Česká národní banka byla nucena přistoupit několikrát k devizové intervenci.

Podíl deficitu běžného účtu na HDP se postupně snižoval zejména pod vlivem poklesu deficitu ob- chodní bilance (z 5,7 % HDP v roce 2001 na 6,3 % v roce 2002, zdroj: Český statistický úřad). Podíl finančního účtu platební bilance na HDP byl v roce 2001 7,9 % a v roce 2002 16,1 %. Čistý příliv přímých zahraničních investic byl v roce 2001 celkem 6,296 mld. EUR a v roce 2002 se odhaduje na 8,96 mld. EUR. Nejvíce prostředků pocházelo ze zemí EU (asi 85 %). Zahraniční kapitál přitéká v posledních letech do země díky probíhající privatizaci, zlepšení podmínek pro podnikání a investi- ce, daňovým pobídkám a blížícímu se vstupu do EU. Zahraniční zadluženost byla v roce 2001 celkem 25,43 mld. EUR a v roce 2002 25,1 mld. EUR.

Vážným problémem české ekonomiky je fiskální nerovnováha, veřejné rozpočty nevykazují tendenci k vyrovnanosti. V roce 2001 dosáhl deficit 5,6 % HDP a v roce 2002 podle odhadů dále vzrostl na 6,7 % HDP. Z vývoje veřejných financí je patrná existence strukturálních problémů; deficity nemají cyklickou povahu. Hlavní příčinou růstu deficitu jsou přímé náklady transformace, růst mandatorních sociálních výdajů, zejména výdajů na důchodové a nemocenské zabezpečení, náklady spojené s při- bližováním úrovně infrastruktury a ekologických norem standardům zemí EU.

Schodky veřejných rozpočtů se promítají do růstu veřejného dluhu, jehož dynamika v posledních letech zrychluje. Mimo výše uvedené faktory růstu deficitů přispívá k růstu vládního dluhu úhrada nákladů transformace související s restrukturalizací podnikového sektoru a stabilizací bankovního sektoru. Růst vládního dluhu byl doposud zpomalován inkasovanými privatizačními příjmy, které byly použity k financování fiskálních deficitů. V roce 2001 veřejný dluh dosáhl 24,4 % HDP. V roce 2002 došlo k jeho dalšímu růstu a jeho odhad tak činí 27,1 % HDP.

České hospodářství prošlo v průběhu transformace významnými strukturálními změnami. V letech 1989-2001 došlo ke snížení podílu zemědělství (z 15 % na 6 %) a průmyslu (ze 47 % na 37 %) na tvorbě HDP ve prospěch sektoru služeb (z 38 % na 59 %). Tyto změny byly ovlivněny zejména útlu- mem těžby uhlí, hutnictví a těžké chemie, restrukturalizací těžkého strojírenství a výrazným snížením podílu zemědělství. Většina státního majetku byla privatizována a ve snaze o zvyšování konkurence- schopnosti se měnila i struktura výroby. Jednou z forem veřejné podpory českému průmyslu a jeho konkurenceschopnosti je systém investičních pobídek, které napomáhají přílivu přímých zahranič- ních investic do ČR.

Proces restrukturalizace českého hospodářství není zdaleka ukončen. Zejména doposud neukončená restrukturalizace českého hutnického a ocelářského průmyslu významně ovlivní především severo- moravský region a významným způsobem ovlivní hlavně strukturu zaměstnanosti a vývoj na trhu práce. Účinky očekávané modernizace státní správy a armády České republiky se projeví téměř ve všech regionech; intenzita důsledků prováděných změn se v tomto případě bude regionálně lišit pod- le počtu vojáků z povolání a počtu občanských zaměstnanců, uvolněných z jednotlivých vojenských posádek.

1.2 Vývoj na trhu práce

V roce 2002 došlo k mírnému nárůstu zdrojů pracovních sil (o 23 600). Míra ekonomické aktivity je v České republice vysoká a i přes mírně klesající tendenci (zejména pod vlivem stárnutí populace) patří stále k nejvyšším v Evropě. V roce 2002 byla dle metodologie EU 70,9 % (EU 69,7 %), z toho u mužů 78,9 % (EU 78,4 %) a u žen 62,8 % (EU 60,9 %). Zaměstnanost v průběhu 90. let kontinuál- ně klesala ze 69 % v roce 1993 na 65,7 % v roce 2002 (EU 64,3 %). Oproti roku 2001 ovšem došlo v roce 2002 k mírnému nárůstu. Míra zaměstnanosti mužů byla v roce 2002 74,2 % (EU 72,8 %) a žen 57,1 % (EU 55,6 %). Nejvýrazněji se ve srovnání s rokem 2001 zvýšila zaměstnanost starších osob (55-64 let) o 3,7 procentních bodů na 40,8 % (EU 40,1 %).

Cizinci v současnosti představují více než 3 % pracovní síly a jejich počet by měl stále růst. Na rozdíl od předcházejících let se Česká republika totiž postupně stává cílovou zemí pro migranty. Protože

- podle analýzy Ministerstva práce a sociálních věcí - v roce 2030 bude chybět asi 422 tis. osob v produktivním věku, předpokládá se, že regulovaná migrace by mohla tento deficit částečně nahra- dit. S otevřením hranic České republiky došlo i k nárůstu počtu nelegálně zaměstnaných cizinců na českém území. Jednou z hlavních příčin byla vysoká migrace pracovních sil ze států bývalého Sovětského svazu. Kontrolní útvary úřadů práce prověřily v roce 2002 celkem 11 078 zaměstnavatel- ských subjektů, z toho 1 382 kontrol bylo uskutečněno u zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají i cizince. Z celkového počtu 5 145 zkontrolovaných cizinců (vyjma občanů Slovenské republiky) bylo zjištěno 1 488 nelegálně zaměstnávaných cizinců. Celkový počet nelegálně zaměstnaných cizinců je téměř nemožné odhadnout.

Transformace ekonomiky spojená s privatizací, restrukturalizací a mobilitou pracov- ních sil mezi sektory měla vliv na změny v sektorové zaměstnanosti. Došlo k po- klesu zaměstnanosti v průmyslu a zemědělství. Ve srovnání s EU-25 zůstává nadá- le vysoký podíl zaměstnanců v průmyslu, v němž ovšem stále probíhají strukturální změny, tudíž lze počítat s růstem nezaměstnanosti a postupným zvyšováním zaměstnanosti ve službách. V letech 1990-2002 klesla zaměstnanost v primárním sektoru z 12,4 % na 4,8 %, v sekundárním sek-

toru ze 45,1 % na 39,6 % a v terciéru stoupla ze 42,5 % na 55,6 %. Ve srovnání s rokem 2001 se ve všech sektorech zaměstnanost mírně zvýšila. Významný podíl na zaměstnanosti (59,5 %) mají malé a střední podniky, které se podílejí na tvorbě HDP 40,4 %.

Flexibilní formy zaměstnávání (práce na částečný úvazek, v odůvodněných případech na dobu ur- čitou, teleworking) nejsou zatím příliš využívány. Podíl osob pracujících na částečný úvazek dokon- ce stále klesá. V roce 1993 představovaly částečné úvazky 6 % a v roce 2002 již pouze 4,8 % (EU 18,1 %). Více tuto možnost využívají ženy – 8 % (EU 33,5 %). Důvodem, proč není práce na částečný úvazek v České republice častěji využívána, je obecně nízká cena práce (příjem ze zaměstnání na celý pracovní úvazek je pro většinu občanů důležitý).

V první polovině 90. let se nezaměstnanost pohybovala jen v rozmezí 3 – 4 %, a to zejména z důvo- du pomalé restrukturalizace ekonomiky. Po hospodářských problémech a urychlení restrukturalizace došlo k nárůstu nezaměstnanosti a úbytku pracovních míst. Nezaměstnanost je nyní charakteristická regionální diferenciací, vysokým podílem dlouhodobé nezaměstnanosti a vytvářením kategorie popu- lace dlouhodobě žijící ze sociální podpory (viz kap. 2). Míra nezaměstnanosti1 byla v roce 2001 8,1 % (EU 7,4 %) a v roce 2002 7,3 % (EU 7,7 %).

V roce 2001 byla průměrná míra evidované nezaměstnanosti2 8,5 %, v roce 2002 dosáhla 9,2 % a na počátku roku 2003 dokonce 10,2 %. Míra nezaměstnanosti mužů je stále nižší než žen (v roce 2002 8,1 % u mužů a 10,5 % u žen). Nezaměstnanost se výrazně liší podle regionů, také v rámci regi- onů je možné sledovat značné rozdíly mezi jednotlivými subregiony (viz příloha). Její nejnižší míra je dlouhodobě v Praze (3,7 % v roce 2002), naopak nejvyšší v Ústeckém (17,1 %) a Moravskoslezském kraji (15,9 %), kde má strukturální charakter, neboť souvisí s restrukturalizací průmyslu a útlumem těžby nerostných surovin. Vláda reagovala na sociální dopady restrukturalizace zvláštními sociální- mi programy – v ostravském regionu (v jehož třech okresech je soustředěno 90 % ocelářských kapacit republiky) to byly například finanční příspěvky propuštěným hutníkům. Tyto příspěvky ovšem zřejmě působily demotivačně proti hledání nového pracovního uplatnění a nechtěně tak částečně přispěly k vysokému procentu dlouhodobě nezaměstnaných v tomto regionu. Později byl zaveden zvláštní program pro ocelářský průmysl. Vzhledem k pokračující restrukturalizaci se dá předpokládat její další vliv na míru a strukturu zaměstnanosti a nezaměstnanosti.

Znevýhodněnými skupinami na trhu práce jsou zejména ženy s malými dětmi, osoby s nízkou kva- lifikací včetně příslušníků romské menšiny (31,5 % celkové nezaměstnanosti), osoby se zdravotním postižením (13 %), nad 50 let věku (19,4 %), absolventi škol a mladí lidé (12,4 %). V roce 2002 byl podíl mladých nezaměstnaných (osoby pod 24 let) 25 %. Nejvíce jsou ohroženy skupiny, které trpí kumulací několika handicapů. Vysoká je nezaměstnanost Romů, jejíž výši však lze pouze odhadovat, protože neexistují žádné speciální statistiky na etnickém základě. Míra nezaměstnanosti Romů se v některých regionech odhaduje nad 50 %, v některých zvlášť postižených až na 80 %. Dalšími zvláště ohroženými skupinami jsou osoby navracející se z výkonu trestu odnětí svobody, osoby závislé na návykových látkách a zcela vzdáleny trhu práce pak osoby bez přístřeší.

1Nezaměstnaní jsou všechny osoby 15+, které splňují podmínky mezinárodní definice ILO.

2Míra evidované nezaměstnanosti je údaj, jehož konstrukce vychází z dostupných zdrojů úřadů práce o počtu registrovaných uchazečů a státní statistiky.

Vedle strukturální nezaměstnanosti je hlavním problémem dlouhodobá nezaměstnanost (více než 6, respektive 12 měsíců), která úzce souvisí s dosaženým vzděláním. Riziko narůstá u vyšších věkových kategorií a občanů se změněnou pracovní schopností. V průběhu roku 2002 došlo k mírnému poklesu počtu dlouhodobě nezaměstnaných z 38 % na 37 %. Stoupá však průměrná délka evidence na úřadech práce, v roce 1998 byla 9,5 měsíce a na konci roku 2002 již 16,1 měsíce. Podíl žen mezi dlouhodobě nezaměstnanými činí 52,2 % (nad 6 měsíců), 51,9 % (nad 12 měsíců). Uplatnění nezaměstnaných s narůstající délkou evidence je téměř nemožné. Dlouhodobě nezaměstnaní, zejména ve spojení s níz- kou úrovní kvalifikace, tvoří skupinu osob nejvíce ohrožených chudobou a sociálním vyloučením.

Trh práce negativně ovlivňují zejména neodpovídající vzdělanostní struktura (převažuje odborné a všeobecné středoškolské vzdělání, současný trh práce vyžaduje, a to i pod vlivem charakteru inves- tičních pobídek, kvalifikovanou pracovní sílu zaměřenou na řemeslné profese a na profese v oblasti strojírenství, jemné mechaniky, elektrotechniky spojené s funkční, počítačovou, jazykovou a komu- nikační gramotností), nedostatečná návaznost vzdělání na trh práce a nejasná představa o budou- cím charakteru požadované pracovní síly. Současně je zaznamenána nízká míra celoživotního učení a nízká mobilita pracovních sil způsobená hlavně finanční nedostupností bydlení v místě pracoviště a zhoršující se dopravní obslužností. Podle odhadů se na další vzdělávání čerpá pouze asi 25 % obje- mu prostředků poskytovaných v zemích EU a účastní se ho pouze 28 % populace ve věku 16-65 let, oproti 30-50 % v zemích EU. Na významu ovšem získávají rekvalifikace zaměřené na potřeby trhu práce.

Handicapem je rovněž stále nedostatečně rozvinutá informační společnost. Používání internetu se postupně zvyšuje, připojena je k němu celá státní správa a asi 90 % firem. Koncem roku 2002 se polovina z 2.4 mil. uživatelů internetu mohla připojovat z domova. Ve srovnání s EU je však počet uživatelů internetu na 100 obyvatel pouze asi třetinový. Postup zavádění internetu do škol a široké veřejnosti je oproti jiným státům poměrně pomalý. Je to způsobeno zejména tím, že relativní cena připojení k internetu je v porovnání s EU vysoká.

1.3 Veřejné výdaje

Zatímco veřejné výdaje v relaci k HDP od roku 1998 nepřetržitě rostou, v daňové soustavě je zabudo- vána tendence k autonomu poklesu daňové kvóty. Nůžky mezi příjmy a výdaji se tak stále více roze- vírají. Růst deficitů vládního sektoru a prohlubující se strukturální obtíže, které přetrvávají i v růstové fázi ekonomického cyklu, vyvolaly potřebu reformovat veřejné finance.

Strukturální deficity jsou důsledkem trvale rostoucích mandatorních výdajů a expanzivní fiskální po- litiky cílené na posílení ekonomického růstu. Rostoucí trend vykazují zejména náklady na důchody a na zdravotní péči. Podíl výdajů vládního sektoru na HDP v roce 2002 dosáhl 49,1 % a ve srovnání s rokem 2001 tak vzrostl o 1,6 procentního bodu. Podstatnou část tvoří mandatorní výdaje, které se v roce 2001 podílely na celkových výdajích státního rozpočtu 51,1 % (z toho sociální transfery 40,2 %) a za rok 2002 se jejich podíl odhaduje na 51,5 % (z toho sociální transfery 41,4 %).

Podle srovnání OECD i Eurostatu se Česká republika pohybovala ve výši sociálních výdajů v poměru k HDP v dolní škále sledovaných zemí, ovšem tyto výdaje mají rostoucí tendenci. Co se týče nákladů na starobní a pozůstalostní důchody, pohybuje se ČR někde uprostřed mezi sledovanými zeměmi. Ve výdajích na invaliditu je ČR v dolní polovině sledovaných zemí. Vysoké jsou ale její výdaje na nemo- censké pojištění a zdravotnictví. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva připravuje ČR reformu důchodo-

vého systému. Vláda a Parlament České republiky se v současnosti zabývají rovněž návrhem reformy veřejných financí, která by měla zajistit snižování deficitu s cílem zajistit střednědobou udržitelnost veřejných financí.

V procentech na HDP (2001): sociální ochrana3 (důchody, nemocenské pojištění, rodinné dávky, soci- ální péče) 12,5 %, vzdělávání 4,28 %, zdravotní péče 6,79 %, aktivní politika zaměstnanosti 0,19 %.

2. SOCIÁLNÍ SITUACE

2.1 Demografický vývoj, obyvatelstvo a území ČR

Počet obyvatelstva České republiky činil k 31. prosinci 2002 celkem 10 203,3 tis., hustota obyvatel na 1 km2 je 129 osob. Ve městských aglomeracích žije 71 % populace (údaj k 31. prosinci 2000). De- mografický vývoj není příznivý, počet obyvatelstva stále klesá a do roku 2015 by se měl pohybovat okolo 10 miliónů. V roce 2002 činil celkový úbytek 3167 osob. V následujících 20 letech se tedy dá očekávat výrazný pokles pracovních sil. Klesá ovšem také úmrtnost, takže mezi roky 1991 a 2002 se střední délka života u mužů zvýšila z 68,2 let na 72,07 a u žen z 75,7 let na 78,54. Průměrná střední délka života v témže roce činila 75,3 let. Pro srovnání průměrná střední délka života v EU v témže roce činila 78 let. Ve věkové skupině nad 65 let se v roce 1990 nacházelo 1302 tis. osob a v roce 2002 již 1418 tis. osob. Podíl populace v postproduktivním věku bude v následujících letech narůstat po- dobně jako v ostatních zemích EU.

Porodnost v ČR je jednou z nejnižších na světě, v roce 2001 činila míra úhrnné plodnosti 1,1. V roce 2002 se narodilo pouze 92,8 tis. dětí oproti 131 tis. v roce 1990. Pro vývoj porodnosti a plodnosti je typický růst průměrného věku ženy při narození prvního dítěte a snížení plodnosti ve věku 20 až 24 let oproti předešlým generacím. Postupné změny probíhají rovněž ve složení xxxxx. Narůstá počet rodin s jedním dítětem a také rodin pouze s jedním rodičem. Klesá počet sňatků, v roce 2002 bylo uzavřeno celkem 52,7 tis. sňatků oproti 90,9 tis. v roce 1990. Pro vývoj sňatečnosti je charakteristic- ké snížení intenzity sňatečnosti svobodných a s tím spojený nárůst počtu nesezdaných soužití a dále odklad prvního sňatku do vyššího věku. Dalším významným demografickým trendem je zvyšování počtu dětí narozených mimo manželství. V roce 1990 se narodilo mimo manželství 11 tis. dětí (8,6 % z celkového počtu živě narozených), v roce 2002 již 23,5 tis. dětí (25,2 %). Nepříznivý je stále vysoký počet rozvodů, který v roce 2002 činil 31,7 tis. V roce 1990 činil podíl rozvodů manželství s dětmi 72,1 % z celkového počtu rozvodů, zatímco v roce 2002 tento podíl činil 64,2 %.

Podle posledního sčítání lidu (Sčítání lidu, domů a bytů 2001) k 1. březnu 2001 žilo v ČR 94 % osob hlásících se k české, moravské a slezské národnosti. Nejpočetnější menšinou jsou Slováci (asi 2 %), následují Poláci, Němci a Romové. K romské národnosti se oficiálně přihlásilo pouze 12 tis. občanů (0,1 %). Ovšem stejně tak jako v mnoha dalších zemích je reálný počet mnohem vyšší. Oficiálně se počet Romů se odhaduje na 160-200 tis. osob.4

3Pojem sociální ochrana je zde užíván v užším významu a zahrnuje systém důchodového a nemo- cenského pojištění, rodinné dávky a dávky sociální péče. V širším pojetí je možné sociální ochranu vztáhnout k metodice EU (systém ESSPROS), v rámci které se statisticky sledují agendy týkající se důchodů, nemocenských dávek, státní sociální podpory, sociální péče, pasivní a aktivní politiky za- městnanosti, ale rovněž i zdravotní péče zaměřené na osoby ohrožené sociálními riziky, dále sociální výhody (např. slevy na dopravu, věcné dávky), jakož i tyto činnosti v necivilních složkách.

V současné době dochází i v romských komunitách k jistému poklesu porodnosti, jehož příčinou je i špatná bytová situace. Někteří Romové emigrují do západní Evropy, odkud se po čase většinou dobrovolně vrací. Do České republiky přichází z ekonomických důvodů Romové ze Slovenska. Vel- ká část Romů na rozdíl od ostatních zemí žije ve městech a určitá část z nich ve složitých sociálních podmínkách vyznačujících se nezaměstnaností, závislostí na sociálních dávkách a sociální frustrací. Na rozdíl od jiných národností není soužití romské populace s majoritní společností bezproblémové.

Počet cizinců v ČR nedosahuje výrazné procentní zastoupení celkového počtu obyvatelstva, nicméně od roku 1989 se postupně zvyšuje. V roce 1992 jich zde žilo 50 tis., ke konci roku 2002 téměř 232 tis. osob s trvalým pobytem nebo povolením k pobytu nad 90 dní (asi 2,3 % obyvatelstva České re- publiky). Do země přicházejí především lidé z postkomunistických zemí. Z celkového počtu cizinců nejvíce tvoří Slováci (26 %), Ukrajinci (25 %) a dále Vietnamci, Poláci a Rusové. Migrace se sou- střeďuje zejména do Prahy a dalších velkých měst. Počet nelegálních imigrantů na území ČR není přesně znám a chybí i kvalifikované odhady počtu cizinců pobývajících v ČR v rozporu se zákony. Policie odhalila v roce 2002 celkem 19573 případů nelegálního pobytu cizinců, což představuje ná- růst o 6,9 % v porovnání s předchozím rokem. Většinu z těchto osob tvořili občané Ukrajiny (78 %). Nejvíce cizinců s nelegálním pobytem bylo v Královéhradeckém kraji, v Praze a Moravskoslezském kraji.

Území České republiky je od 1. ledna 2000 rozděleno na 14 krajů, které odpovídají statistickým územním jednotkám NUTS III. Okresní úřady (77) byly zrušeny a v roce 2003 dále pokračuje re- forma místní správy přenášející rozhodování na kraje a obce. Mezi jednotlivými regiony, s výjim- kou Prahy, neexistovaly na počátku devadesátých let výrazné rozdíly, které by zásadním způsobem determinovaly možnosti jejich dalšího rozvoje. Poté se však začaly prosazovat faktory, jako např. poloha sídel, rozvoj podnikání v průmyslu i v zemědělství, jejichž působení přispívá k rostoucí di- ferenciaci hospodářské výkonnosti regionů. Hospodářsky nejvýkonnější je Praha, která má i nejnižší nezaměstnanost. Naopak nejproblematičtějšími jsou regiony Severozápad a Moravskoslezsko, které jsou postiženy především strukturální nezaměstnaností. Od počátku 90. let dochází k mírnému po- klesu městského obyvatelstva, jehož malá část se stěhuje na venkov, zejména do blízkosti velkých měst. Také do budoucna lze očekávat zvyšování počtu obyvatel v blízkosti velkých měst, především v satelitních obcích v okolí Prahy, pokles obyvatelstva ve znevýhodněných průmyslových oblastech a vyšší koncentraci osídlení v oblastech průmyslových zón, kam směřují zahraniční investice.

2.2 Míra chudoby

Česká republika patří trvale k zemím s nízkou mírou chudoby. Následující data a zjištění vyplývají z analýzy údajů z výsledků šetření „Sociální situace domácností“, které bylo provedeno Českým sta- tistickým úřadem v souladu s pravidly Eurostatu. Při tomto šetření byly zjišťovány příjmy domácností a osob za rok 2000. Hranice ohrožení chudobou (vyjadřující počet lidí ohrožených chudobou) podle

4Tento počet vychází ze statistických informací zpracovávaných od roku 1972 až do roku 1989. Počet Romů byl sledován ve třech statistikách (sociální, zdravotní, školské), a proto je v tomto období možné sledovat nejen počty, věkovou strukturu, regionální rozmístění, migraci a přirozené přírůstky romských obyvatel, ale je možné z těchto dat vysledovat dlouhodobé trendy a kvalifikovaně odhad- nout pravděpodobný další vývoj romské populace (viz zpráva z Výzkumného projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ZVZ 57 – „Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice“). Romské organizace uvádí čísla vyšší (250 až 500 tis.).

metodiky EU představuje 60 % národního vyrovnaného mediánového příjmu. V roce 2000 to byla v ČR částka 64,6 tis. Kč ročně. Příjem pod touto hranicí mělo 8 % osob (787,8 tis.). V porovnání se zeměmi EU-15 (15 %) i přistupujícími zeměmi (13 %) za rok 2000, to byl zdaleka nejnižší podíl.

Z hlediska pohlaví jsou chudobou více ohroženy ženy než muži. V roce 2000 žilo v České republice pod hranicí chudoby 8 % celkového počtu žen (433,4 tis.) a 7 % mužů (354,4 tis.). Rozdíl mezi pohla- vími se prohlubuje s rostoucím věkem žen. V kategorii nad 65 let byl podíl žen pod hranicí chudoby zhruba 3krát vyšší než podíl mužů.

Významnou měrou ovlivňuje chudobu zaměstnanost. Z osob nad 16 let věku byla ohrožena chudobou 3 % (112,1 tis.) zaměstnanců a 5 % (26,5 tis.) z osob samostatně výdělečně činných (sebezaměstna- ných). Naproti tomu vysoký podíl chudých byl mezi nezaměstnanými – 31 % (150,8 tis.) a ostatními ekonomicky neaktivními osobami kromě důchodců - 11 %. Relativně malý podíl důchodců (5 %) je důsledkem pravidelných valorizací důchodů, které většinou přesahují stanovenou hranici relativní chudoby podle metodiky EU.

Pokud jde o jednotlivé typy domácností, obecně platí, že více chudých domácností je mezi rodinami s dětmi než mezi domácnostmi bezdětnými. V chudých domácnostech žilo 12 % dětí do 15 let. Tzv.

„dětská chudoba“ je nejvýraznější u neúplných rodin s nejméně 1 nezaopatřeným dítětem. V roce 2000 náleželo k chudým 27 % (132,2 tis.) osob z těchto domácností, v převážné míře osamělých roz- vedených či svobodných žen s dětmi. Další skupinou domácností s vyšším podílem chudých jsou domácnosti se 3 a více dětmi (18 % a 99,3 tis. osob) a domácnosti rodin z odlišného sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Ve všech chudobou postižených rodinách žilo celkem 207,1 tis. dětí ve věku do 15 let. U domácností jednotlivců byla celková míra 14 %; největší míra byla u věkové skupi- ny 30-64 let (16 %) a nejnižší ve věkové skupině 65+ (12 %).

Pod hranicí chudoby bylo 9 % venkovského obyvatelstva, ve městech činil podíl chudých 7 %. Z re- gionálního pohledu byl nejvyšší podíl chudých osob na severní Moravě (Olomoucký kraj – 12 %, Ostravský kraj – 10 %) a v severních Čechách (Ústecký kraj – 12 %), nejméně chudých osob bylo v Praze (pod 3 %). Podle údajů za rok 2000 se chudoba v ČR mírně prohloubila (indikátor relativního propadu příjmů činil 16 %), přesto však byla pod průměrem za členské státy EU (21 %) i průměrem za přistupující země (20 %). Oproti ostatním členským i přistupujícím státům měla ČR vysokou koncen- traci osob těsně nad prahem chudoby. Mezi 60 a 70 % národního vyrovnaného mediánového příjmu se nalézalo 8 % osob, které představovaly skupinu možných budoucích chudých.

Příjmová diferenciace je stále poměrně nízká. Úhrn objemu příjmů pro skupinu 20 % nejbohatších osob byl 3,4krát vyšší než objem příjmů pro skupinu 20 % nejchudších osob. V úhrnu za členské státy EU to bylo 4,4krát a za přistupující země 4,2krát více. Na celkovém objemu příjmů se nejbohatší podíleli 35,8 % a jejich průměrný roční5 příjem byl 150,1 tis. Kč. Skupina nejchudších se na celko- vém příjmu podílela 10,5 % a jejich průměrný příjem činil 44,6 tis. Kč. (Nízkému stupni nerovnosti příjmů odpovídala i hodnota Gini koeficientu – 25, která byla po Slovinsku a Maďarsku třetí nejnižší z přistupujících států. Průměr za členské státy EU byl 29 a za přistupující 28.)

Sociální transfery významně ovlivnily celkovou míru chudoby v ČR. Bez důchodů a ostatních

5Jde o tzv. ekvivalizovaný (vyrovnaný) příjem, tj. příjem domácnosti dělený počtem spotřebních jednotek v domácnosti

sociálních transferů by žilo pod hranicí ohrožení chudobou 36 % osob České republiky. Vyplacené důchody snížily tuto míru na 19 % a ostatní sociální transfery na konečných 8 %. Všechny tyto míry jsou pod úrovní EU i přistupujících zemí. Sociální dávky míru chudoby snižovaly o 28 procentních bodů. Převážná část z těchto dávek připadala na důchody (68 %). Ostatní dávky vyplácené podle zákona o státní sociální podpoře, dávky nemocenského pojištění, podpora v nezaměstnanosti a další snižují chudobu o 11 %. Významnou roli hrály dávky nemocenského pojištění.

Pokud jde o subjektivní chudobu, za chudé se považovalo 16 % osob starších 16 let. Intenzivnější pocit chudoby, který je výrazem zodpovědnosti za slušnou existenci rodiny, měly osoby ženaté a vda- né v rodinách s nezaopatřenými dětmi. Zhruba 16 % domácností se také vyjádřilo, že velmi obtížně vycházelo se svým příjmem.

Tendence zjištěné hlavními indikátory chudoby EU potvrzují i další charakteristiky, udávající roz- dělení příjmů a míru jejich diferenciace. Z údajů ze šetření o sociální situaci domácností vyplynulo, že ve skupině 10 % nejchudších domácností žilo 14,4 % obyvatel ČR. Byly to převážně rodiny s ne- zaopatřenými dětmi (54,4 %) a neúplné rodiny (23,7 %). Nejnižší zastoupení zde měli jednotlivci. Ve srovnání s údaji mikrocenzu z roku 1996 ubylo úplných rodin a přibylo neúplných rodin a domácností jednotlivců. Na růst diferenciace, i když ne příliš výrazný, ukazuje podíl příjmů devátého a prvního decilu. Tento poměr se podle údajů ze šetření o sociální situaci domácností zvýšil oproti údajům z mi- krocenzu 1996 z hodnoty 2,81 na 3,04. Celé příjmové rozdělení se posunulo směrem k vyšším pří- jmům. V roce 1996 mělo čistý příjem do 4000 Kč na osobu měsíčně 28 % domácností, v roce 2000 to už bylo jen 12,1 % domácností. Naopak příjem na osobu vyšší než 8000 Kč mělo v roce 1996 12,6 % a v roce 2000 27,1 % domácností.

Podle metodiky EU je v ČR podíl chudých domácností vyšší než je jejich podíl pod životním mini- mem, které je zde považováno za oficiální hranici chudoby. Z výsledků výše uvedeného statistického šetření „Sociální situace domácností“ vyplývá, že v roce 2000 mělo příjmy nižší než životní minimum 3,4 % domácností (134,5 tis.) a 4,3 % osob (432,6 tis.).

Nízká míra chudoby může být v blízké budoucnosti ohrožena v případě pokračujícího růstu neza- městnanosti, pokud nebudou včas realizována opatření směřující k vytvoření dostatečné nabídky no- vých pracovních míst. Těžko odhadnutelné jsou v současné době důsledky připravovaných opatření v rámci reformy veřejných rozpočtů (včetně některých mandatorních výdajů). Nepříznivým faktorem pro vývoj chudoby může být i zpomalení růstu příjmů ve sféře financované státem. Především mladé rodiny s dětmi, závislé zpravidla na jediném příjmu, rodiny osamělých rodičů-samoživitelů a rodiny s větším počtem dětí, by mohly být ještě více ohroženy chudobou. Vzhledem k pravidelným valori- zacím důchodů se pravděpodobně nebude dramaticky prohlubovat míra chudoby osob v poproduk- tivním věku.

2.3 Systém sociální ochrany

Systém sociální ochrany, který úspěšně oddaluje skupiny obyvatelstva od pádu pod hranici chu- doby, se skládá ze tří částí - sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální péče (pomoci). Významným kritériem pro poskytování dávek sociální péče a dávek státní sociální podpory je životní minimum. Dávky státní sociální podpory se týkají cca 1,6 mil. rodin.

V souvislosti s transformací ekonomiky se zvýšila nejenom nezaměstnanost, zejména dlouhodobá,

ale vznikla i kategorie populace žijící ze sociální podpory. Základní korelací pro vznik závislosti na sociální ochraně je nezaměstnanost, a to zejména dlouhodobá, protože po vypršení podpůrčí doby hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání klienti přecházejí do systému sociální péče a při ne- možnosti získat jinak prostředky k obživě mají nárok na pomoc (viz Listina základních práv a svobod, Evropská sociální charta).

Počet sociálně potřebných domácností, kterým byla poskytnuta některá dávka sociální péče, byl v roce 1995 cca 180 tisíc jednočlenných a cca 149 tisíc rodin s nezaopatřenými dětmi. Do roku 2002 se výrazněji zvýšil počet jednotlivců, zatímco počet rodin s dětmi zůstal přibližně stejný (147 tis.). V roce 2002 bylo vyplaceno na dávkách sociální péče zhruba 13,3 mld. Kč, tj. 3,24krát více než v roce 1995.

Z předběžných výsledků výzkumného úkolu Monitoring chudoby vyplývá, že příjemci dávek sociál- ní péče z důvodu sociální potřebnosti (tj. chudoby) jsou spíše mladí lidé, více než polovina příjemců je do 35 let a pouze cca 7 % příjemců dávek sociální potřebnosti je ve věku nad 55 let. Mezi příjemci těchto dávek převažují bezdětní jednotlivci. Průměrná doba nepřetržitého pobírání dávek je relativně vysoká, v průměru činí přes 18 měsíců, a zvyšuje se. Předběžné výsledky ukazují, že jedna třetina osob pobírá dávky do 6 měsíců, přes jednu polovinu příjemců pobírá dávky nad jeden rok, 30 % nad 2 roky a zhruba 15 % po dobu 6 měsíců až 1 roku.

Důchodový systém v ČR je univerzální a zabezpečuje v zásadě všechny ekonomicky aktivní osoby. V současné době není v bezprostředním nebezpečí větší chudoby žádná velká skupina osob v seni- orském věku. Ve srovnání s muži jsou ohroženější ženy – seniorky, které se dožívají vyššího věku a většinou pobírají nižší důchody vzhledem k tomu, že se důchody odvozují od celoživotních příjmů, které jsou u žen převážně nižší. Minimální standardy vyplývající z mezinárodních závazků jsou plně- ny. Přestože systém valorizace zaručuje ochranu před propadem větších skupin důchodců do chudoby, je třeba pozorně sledovat strukturu výdajů důchodců, např. v oblasti nákladů na bydlení, které by se mohly stát v budoucnu jistým problémem v případě nejasné právní úpravy nájemního bydlení.

Součástí systému sociální pomoci jsou sociální služby, jejichž cílem je napomáhat lidem sociálně vy- loučeným k návratu do hlavního proudu společnosti a lidem ohroženým sociálním vyloučením v se- trvání v hlavním proudu. V souvislosti s reformou veřejné správy přešla většina zařízení sociálních služeb na kraje a obce, v kompetenci státu jich zůstává jen minimum. V současné době není možné zdokumentovat počet lidí, kterým byly či jsou poskytovány sociální služby, protože sběr kvantita- tivních dat o sociálních službách se systematicky provádí pouze v těch zařízeních, jež mají oporu ve stávající legislativě. Jedná se především o zařízení sociální péče, kterých v roce 2001 existovalo 998, s kapacitou 75 291 míst (lůžek) a celkovým počtem obyvatel 72 562. Dále pak o pečovatelskou službu, jež byla poskytnuta 114 203 občanům (z toho 19 454 občanům v domech s pečovatelskou službou). Zároveň se nevede ani statistika, která by mapovala strukturu a rozdíly v poskytování slu- žeb v jednotlivých regionech. Různé skupiny osob mají ztížený přístup ke službám. Jedná se např. o seniory žijící na samotách a v méně zalidněných oblastech, bezdomovce (pro něž ještě není plně rozvinut systém služeb) a drogově závislé. Obtížně dostupná je raná péče v odlehlejších částech re- publiky a pociťován je také nedostatek volnočasových center pro děti. Pro duševně nemocné není dostatečná kapacita chráněného bydlení a služby pro ně jsou pouze ve velkých městech.

Významnou roli při zajišťování sociálních služeb mají také nestátní neziskové organizace, které po- skytují moderní typy komunitních služeb a reagují pružněji na potřeby společnosti, a to například

i v oblasti závislosti na návykových látkách, bezdomovectví, sociálního vyloučení osob z sociokul- turně znevýhodňujícího prostředí apod. Nestátní neziskové organizace působí v oblasti sociálního za- čleňování stále výrazněji. V České republice bylo počátkem roku 2003 registrováno 55 718 subjektů. Občanská sdružení tvoří 87,4 %, církevní právnické osoby 8,5 %, nadace 3,2 % a obecně prospěšné společnosti 0,9 %. Rozsah služeb, které poskytují, je poměrně široký. Nejvíce působí v sociální ob- lasti, kde je jejich základním cílem pomoc vyloučeným skupinám navracet se zpět do společnosti. Nestátní neziskové organizace působí ve všech regionech ČR, přičemž nejvíce je jich soustředěno v Praze, Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a ve velkých městech. Zhruba tře- tina působí na místní úrovni, třetina na regionální a třetina na národní a mezinárodní úrovni. Kromě úkolů v oblasti legislativních úprav činnosti NNO, poskytují stát i samosprávy finanční podporu akti- vitám těchto subjektů, resp. od nich nakupují služby.

2.4 Vzdělávání, zdravotní péče, bydlení, sociálně patologické jevy, doprava

Vzdělávací systém zaručuje v České republice rovný přístup ke vzdělání pro všechny občany. Situace ve vzdělání je dobrá, v zemi téměř neexistuje negramotnost, nízké je také procento těch, kteří nedo- končí základní vzdělání (cca 4 %). Podle indikátoru z Laekenu (18-24 let) byla v roce 2000 míra osob předčasně opouštějících školu 7,24 %. V mezinárodních srovnáních si čeští žáci vedou poměrně dob- ře, co se týče rozsahu znalostí a o něco hůře v oblasti používání nabytých znalostí.6 Průměrná délka školní docházky byla v roce 2001 16 let a za rok 2002 se odhaduje na 16,4 let (EU - 17,3). Největší část populace dosahuje středoškolského vzdělání (68,2 %), zatímco terciárně vzdělaných je stále málo (9,5 %).7 V porovnání s muži má výrazně větší podíl žen pouze základní vzdělání a nižší je i procento vysokoškolaček. Tento nepoměr se ale týká hlavně starších věkových skupin, přičemž u mladších již takové rozdíly nejsou. Stejnou možnost získat vzdělání jako občané České republiky mají i cizinci. Osobám, kterým byl udělen azyl, jsou zajišťovány bezplatné kursy českého jazyka a děti mají mož- nost účastnit se školní docházky.

Co se týče přístupu ke vzdělání, lze v ČR vymezit dvě znevýhodněné skupiny ohrožené sociálním vyloučením: děti/žáky/studenty se zdravotním postižením a ze sociokulturně znevýhodňujícího pro- středí. V roce 2002 bylo celkem 143 982 žáků se zdravotním postižením. Z tohoto počtu bylo 43 075 dětí mentálně postižených (z toho dívek 17 084), které měly k disposici 4829 tříd a 3380 dětí tělesně postižených (z toho 1330 dívek), které měly k dispozici 144 tříd. Individuálně integrováno bylo cel- kem 62 009 dětí. Z toho 650 dětí mentálně postižených (z toho 172 dívek) a 1771 tělesně postižených (z toho 660 dívek). Počty integrovaných žáků se kontinuálně zvyšují, v roce 2001 bylo individuálně integrováno 60 975 dětí. Obtíže, které se v souvislosti s procesem integrace žáků s postižením do běžného proudu vzdělávání vyskytují, souvisejí zejména s otázkou speciálního vzdělání učitelů, vy- tvořením bezbariérového prostředí, v jisté setrvačnosti řešení výběru organizační formy vzdělávání s ohledem na historické zkušenosti a rozvinutý systém vzdělávání žáků s postižením v samostatných speciálních školách.

6Dle výzkumů PISA, týkajících se patnáctiletých žáků, se výsledky českých žáků nacházejí nad mezinárodním průměrem zemí OECD v přírodovědné gramotnosti, v matematické gramotnosti se od mezinárodního průměru významně neliší, ale mírně pod průměrem se nachází v oblasti čtenářské gramotnosti. Výsledky můžeme do jisté míry vysvětlit různým objemem a náplní učiva na školách, protože čeští žáci mají ve srovnání se svými vrstevníky z ostatních zemí více hodin přírodovědných předmětů a naopak méně hodin matematiky a mateřského jazyka.

7Údaje za populaci 15+ za rok 2002.

Trvalým předmětem kritiky ze strany kontrolních orgánů jednotlivých mezinárodních smluv o lid- ských právech i pravidelné hodnotící zprávy Evropské komise a domácích i mezinárodních nestátních organizací sledujících dodržování lidských práv, zůstává neuspokojivý stav vzdělávání dětí příslušní- ků romské komunity, které tvoří většinu skupiny žáků ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Zejména je kritizován fakt, že velká část z nich dochází do zvláštních škol, což jim fakticky – byť již ne právně – snižuje možnost dosáhnout vyššího stupně vzdělání a znesnadňuje možnost dosáhnout sociální integrace. V profesní přípravě jsou tito žáci orientováni spíše směrem k získání kvalifikace pro výkon dělnických povolání. Procento žáků z romské komunity docházejících do zvláštních či speciálních škol nelze přesně stanovit a ani existující kvalifikované odhady není možné zobecňovat na celou zemi. Hlavním limitem, který znevýhodňuje romské žáky v procesu vzdělávání ve vztahu k většinové společnosti, je často velmi nízká sociální úroveň romské komunity, která nedoceňuje význam vzdělávání.

Využívání informačních a komunikačních technologií usnadňuje přístup k informacím. Nevýhodou v současné době je ovšem cena za připojení k internetu, která je bariérou při jejich využívání nejen pro vyloučené skupiny. Zatím ovšem nejsou zpracovány konkrétní analýzy o sociálním vyloučení a přístupu k využívání těchto technologií.

Zdravotní péče je poskytována na základě rovného přístupu k pacientům a na základě všeobecného zdravotního pojištění. Téměř za všechny osoby bez vlastního příjmu platí pojištění stát. Od začátku

90. let došlo k poklesu počtu lůžek v nemocnicích. V roce 2001 připadalo 6,5 lůžka a 4,2 lékaře na 1000 obyvatel, přičemž na jednoho lékaře připadalo v průměru 238 osob. Pro srovnání v EU připa- dalo v roce 2000 na 1000 obyvatel 3,8 lékařů a 5,9 lůžek. Česká republika patří mezi země s dobrou úrovní zdravotního stavu obyvatelstva. Úmrtnost v posledním desetiletí zřetelně klesá (blíže viz de- mografický vývoj), ale na druhé straně výskyt dlouhodobých a chronických nemocí, zejména nádo- rových, trvale stoupá. Podle výběrového šetření o zdravotním stavu české populace (HIS CR 2002) v roce 1999 trpělo nějakou dlouhodobou nebo chronickou nemocí 47,9 % mužů a 51,7 % žen, v roce 2002 53 % mužů a 63,8 % žen.8 Poskytovaná péče o kojence patří v ČR k nejlepším na světě. Sociální vyloučení ohrožuje nejenom zdravotně postižené občany, ale také uživatele drog, alkoholu a další rizikové skupiny, u nichž negativní rysy a důsledky jejich sociální situace jsou více či méně spjaty s narušením jejich psychického či somatického zdraví a s oslabením jejich pracovního potenciálu. Podle šetření HIS CR 2002 – Kvalita života hodnotilo svou kvalitu života kladně celkem 76,1 % mužů a 74,6 % žen. Své zdraví ohodnotilo kladně 71,6 % mužů a 67,3 % žen.

Situace v oblasti bydlení v České republice není výrazně vzdálena členským zemím EU. Bytový fond zahrnoval podle sčítání lidu k 1. březnu 2001 celkem 3 828 tis. trvale obydlených bytů, tedy 374 na 1000 obyvatel. V průměru tedy neexistuje bytový deficit, nicméně atraktivní lokality, z nich nejvíce Praha, trpí nedostatkem bytů. Naprostá většina bytů je vybavena ústředním vytápěním, koupelnou a splachovacím záchodem. Vlastnická struktura bytového fondu zhruba odpovídá struktuře v člen- ských zemích EU: 47 % bytů je v osobním vlastnictví, 17 % je spravováno bytovými družstvy, 29 % tvoří nájemní byty.

8Tato skutečnost nemusí být způsobena zhoršujícím se zdravotním stavem populace, ale např. ros- toucím zájmem respondentů o své zdraví, určitý vliv může mít i zlepšující se lékařská péče a vybave- ní, které umožňuje diagnostikovat i dříve neodhalená onemocnění. Nejčastějším onemocněním byla u obou pohlaví hypertenze, artróza či artritida a chronické onemocnění páteře. Poměrně častá byla u žen také migréna.

V oblasti bydlení existují závažné problémy, k nimž patří obtížná finanční dostupnost bytů pro ne- bydlící (zejména pro mladé rodiny), nerovnoměrné územní rozložení bytů s ohledem na nabídku pracovních míst a celková zanedbanost bytového fondu. Přetrvávání cenových a právních deformací zejména v oblasti nájemného a nedostatečná výstavba cenově dostupných bytů je bariérou vzniku fungujícího trhu s byty. Téměř v 90 % nájemního sektoru nepřevyšuje nájemné deformovanou úroveň maximální ceny. Ukazatel podílu výdajů na bydlení z celkové konečné spotřeby všech domácností činil v roce 2000 celkem 21 %. Výdaji na bydlení jsou stále výrazněji zatíženi senioři a domácnosti s nízkými příjmy. Jedná se o důsledek nerovnoměrné deregulace nájemného, cen energií a komunál- ních služeb, přičemž vliv má též zmenšování průměrné velikosti domácnosti. Významnou položku ve výdajích na bydlení představují platby za energie, např. v domácnostech bydlících v nájemních bytech tvoří tento druh výdajů téměř polovinu výdajů na bydlení.

Není jednoznačně vyčleněn sektor sociálního bydlení a není jednoznačně vyjasněna funkce bytů ve vlastnictví obcí. Domácnosti s nízkými příjmy, které jsou navíc znevýhodněny ze zdravotních nebo sociálních důvodů, jsou nuceny hledat nekvalitní nebo z hlediska uživatelských práv rizikové bydlení, což je následně vytlačuje na okraj společnosti.

Extrémními případy problémů s bydlením jsou náznaky procesu vytěsňování zranitelných skupin. Postupně se vytvořil systém „vytěsňovacích“ mechanismů, který umožňuje obcím „vytlačit nepoho- dlné osoby“ (lidé, kteří se nalézají v nepříznivé sociální situaci zapříčiněné konfliktním způsobem života nebo rizikovým prostředím, ve kterém žijí) z centra své pozornosti. Důsledkem je vytěsnění znevýhodněných skupin osob mimo dosah standardních podpůrných nástrojů, prohlubování jejich so- ciální a prostorové segregace a s tím související rozšiřování některých sociálně patologických jevů.

V souvislosti s politickým a ekonomickým uspořádáním po roce 1989 se objevil nový společenský problém – bezdomovectví. Bezdomovci jsou koncentrováni především ve velkých městech, která po- skytují dostatečné zdroje umožňující přežití na okraji společnosti. Charakteristická pro tuto skupinu je častá migrace a také to, že v ní převažují muži. V roce 2001 bylo celkem 214 azylových domů (z toho 140 nestátních). Tato zařízení poskytují ubytování také např. matkám s dětmi v přechodné nouzi. Počet bezdomovců není sledován a neexistuje ani oficiální odhad.

Sociálně patologické jevy se v nejvyšší míře projevují zejména ve velkoměstských aglomeracích, v oblastech s vysokou hustotou obyvatel a koncentrací potencionálních kriminálních živlů, v oblas- tech s útlumovými programy, v soustředěných komunitách Romů a v prostředí sociálně desintegrova- ných skupin obyvatelstva. Nejvíce ohrožující je pro občany pouliční a násilná trestná činnost a takové protispolečenské jednání, které má hluboký dopad na poškození integrity jedince i negativní vliv na jeho širší sociální okolí. Mezi takové oblasti patří např. domácí násilí, zneužívání drog, kriminalita dětí a mládeže, mravnostní trestné činy apod.

Od začátku 90. let došlo k výraznému zvýšení osobní automobilové dopravy na úkor veřejné do- pravy. Vzhledem k omezení a zrušení mnohých nerentabilních spojů po roce 1990 došlo ke snížení obslužnosti území veřejnou dopravou. Tím jsou nejvíce postiženy malé obce a okrajová místa. Tento jev ovlivňuje dostupnost služeb veřejné správy, zdravotních a sociálních služeb, pracovních a vzdě- lávacích příležitostí v rámci regionů. Negativně je ovlivněna i zaměstnanost - zejména pro obyvatele venkova se stalo dříve obvyklé dojíždění příliš nákladné, neboť jsou často odkázáni na individuální dopravu. Faktorem zvýšené nezaměstnanosti může být i výše jízdného pro nízkopříjmové domácnos- ti. Pro některé občany je výhodnější pobírat hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání nebo dávku

sociální péče než obětovat poměrně velkou část mzdy na cestovní náklady.

Naopak v přístupnosti veřejné dopravy pro osoby se zdravotním postižením a pro starší osoby bylo za uplynulé roky dosaženo značného zlepšení. Postupně dochází k odstraňování architektonických, orientačních, dopravních a komunikačních bariér. Pokud jde o nové stavby nebo veřejnou dopravu, musí již být uzpůsobeny potřebám osob se zdravotním postižením. Ke zlepšení orientace cestujících a chodců jsou zaváděna hmatová zařízení a akustické signály.

3. KLÍČOVÉ VÝZVY

Na základě analýzy z kapitol 1 a 2 stojí před Českou republikou v kontextu boje proti chudobě a so- ciálnímu vyloučení tyto klíčové výzvy:

Vytvoření a rozvoj „začleňujícího“ trhu práce v souladu s hospodářskou politikou státu, podpora zaměstnanosti a zaměstnatelnosti, reakce na pokračující strukturální změny

• podporovat motivaci a aktivizaci nezaměstnaných a osob ohrožených nezaměstnaností k hledání a přijetí zaměstnání a účasti na poradenských a rekvalifikačních programech

• zajistit, aby se práce vyplatila oproti pasivnímu přijímání dávek sociální péče

• zvyšovat motivaci podnikatelské sféry pro vytváření nových pracovních míst i prostřednictvím poskytování pobídek podnikům, a obsazovat je zvlášť obtížně umístitelnými uchazeči a zájemci o zaměstnání zejména v nezaměstnaností postižených regionech

• ve spolupráci se zaměstnavateli modernizovat vzdělávací systém a uplatňovat princip celoživotní- ho učení tak, aby vzdělávání vycházelo z požadavků trhu práce a potřeb jednotlivců

• podporovat zvyšování vzdělanostní struktury odpovídajícími rekvalifikačními (vzdělávacími) akti- vitami k získání nebo udržení vhodného zaměstnání

• zvyšovat zaměstnanost a zaměstnatelnost znevýhodněných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením, osoby ze sociokulturně znevýhodňujícícího prostředí, starší osoby, migranti apod.

• vytvářet v rámci poradenských aktivit sociálních služeb podmínky ke vstupu na trh práce.

Zajištění minimálního příjmu a prostředků pro udržení důstojného života a k ochraně před sociál- ním vyloučením

• zajišťovat, aby životní minimum vyjadřovalo dostatečnou a ekvivalentní ochranu před hmotnou nouzí všech typů domácností a zároveň, aby společně s minimální mzdou více motivovalo osoby s nižší kvalifikací k přijetí a udržení zaměstnání; je třeba dosáhnout pozitivnějších relací minimální mzdy a životního minima nejen u jednotlivce, ale i u početnějších rodin a tím posílit váhu pracov- ních příjmů ve vztahu k příjmům sociálním

• přiblížit relaci minimální mzdy k průměrné mzdě k relacím dosahovaným v zemích EU

• zajistit, aby v souvislosti s důchodovou reformou nedošlo k propadu důchodců pod hranici chudo- by, a to např. zavedením institutu minimálního důchodu (resp. příjmu).

Odstranění znevýhodnění v přístupu ke vzdělání

• postupně zlepšovat podmínky pro vzdělávání žáků s těžkým zdravotním postižením a pro integraci žáků se zdravotním postižením a žáků ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí do běžných škol (se zvláštním zřetelem na romské etnikum), zajistit prostupnost a flexibilitu škol a to nejen podporou rozvoje přípravných tříd, ale i podporou přechodu k vyšším stupňům studia, zejména sekundárnímu, ale i terciálnímu

• podporovat další vzdělávání pedagogů pracujících se znevýhodněnými dětmi

• vytvářet podmínky k přístupu k celoživotnímu učení pro všechny skupiny obyvatelstva

• rozvíjet informační společnost, zejména zaváděním informačních technologií do výuky a života škol, umožnit přístup k internetu.

Zabezpečení bydlení pro všechny

• odstranit ekonomické a legislativní překážky bránící vzniku fungujícího trhu s byty a v návaznosti na to postupně vyčlenit sektor sociálního bydlení

• zajistit přístup ke kvalitnímu bydlení a zvýšit jeho celkovou a finanční dostupnost

• výrazněji podporovat ohrožené skupiny osob, které se ocitly mimo dosah standardních podpůrných nástrojů bytové politiky, jako jsou osoby se zdravotním postižením a sníženou soběstačností, mladí lidé odcházející z ústavů či osoby, které přišly o byt v důsledku nepříznivých životních okolností, dále příslušníci národnostních menšin a zejména Romové

• motivovat obce k tomu, aby se problémy osob, které jsou ohroženy sociálním vyloučením a pro- storovou segregací v sídlech, začaly seriozně zabývat a řešily je věcně účelně a ekonomicky efek- tivně.

Zachování rodinné solidarity, ochrana práv dětí, prevence sociálně patologických jevů

• podporovat rodiny ohrožené chudobou, zejména neúplné rodiny a rodiny s více dětmi - zejména rozšířením dosavadní „pasivní“ rodinné politiky tak, aby obsahovala více opatření na podporu jejich aktivizace

• upravit daňový systém tak, aby ještě více zvýhodňoval rodiny s dětmi

• pomoci rodinám lépe sloučit profesní a rodičovské povinnosti podporou flexibilních forem za- městnávání, možnosti střídání partnerů na rodičovské dovolené a zajištěním dostupnosti zařízení předškolní výchovy

• zvýšit ochranu rodiny (včetně dětí a starších osob) před sociálně patologickými jevy, zejména před fenoménem domácího násilí a zneužívání dětí, pomocí osvětového působení na veřejnost, legisla- tivních změn (novelizace trestního zákona) a dalším zkvalitňováním a rozšiřováním sítě organizací a institucí zabývajících se pomocí obětem domácího násilí i terapií násilníků

• podporovat prevenci kriminality dětí a mládeže zejména v sociokulturně znevýhodňujících a vy- loučených komunitách/oblastech.

Zajištění stejného přístupu k sociálním službám vysoké kvality

• dokončit proces decentralizace a transformace sociálních služeb včetně způsobu financování soci- álních služeb a jejich legislativního zakotvení

• rozšířit spektrum poskytovaných sociálních služeb s důrazem na poskytování služeb v přirozeném prostředí uživatele

• zavést povinný systém nezávislého auditu kvality sociálních služeb založeném na zákonem zakot- vených standardech kvality sociálních služeb, zaměřených na jejich uživatele

• vytvářet a rozvíjet partnerství a plánování na úrovni krajů, obcí, NNO a uživatelů sociálních služeb při tvorbě regionální sociální politiky

• vytvořit a zavést systém rozvoje lidských zdrojů v sociálních službách.

Zajištění stejného přístupu ke zdravotním službám vysoké kvality

• zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost systému zdravotní péče

• dokončit a zavést standardy včetně systému certifikace, které by zajistily nepodkročitelné mini- mum péče z hlediska kvantitativního a kvalitativního

• vytvářet integrovanou komunitní péči, tj. propojovat zdravotní a sociální péči zejména vzhledem

k potřebám specifických cílových skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením, staří osamělí lidé, Romové, alkoholici a drogově závislí

• podporovat systém ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením.

Zvýšení dopravní obslužnosti

• zlepšit dopravní obslužnost zejména ve znevýhodněných regionech tak, aby došlo ke stabilizaci obyvatelstva v odlehlých a venkovských lokalitách a zároveň bylo dosaženo jeho lepší integrace na trhu práce

• odstraňovat technické překážky užívání veřejné dopravy a přístupu k ní pro osoby se zdravotním postižením a starší lidi a další rozvoj bezbariérové dopravy.

Obnova znevýhodněných oblastí na principech trvale udržitelného rozvoje

• zmírňovat meziregionální rozdíly, zejména postupnou regenerací postižených regionů a především regionů soudržnosti Severozápad a Moravskoslezsko

• věnovat pozornost zvláštním rozvojovým programům v těchto regionech

• rozvíjet sociální a společenské infrastruktury těchto lokalit

• využívat další nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, jako jsou investiční pobídky a podpora prů- myslových zón pro obnovu ekonomické a sociální úrovně znevýhodněných oblastí.

Podpora koordinace a monitorování strategie sociálního začleňování

• posílit probíhající koordinaci a mainstreaming politik a programů k potírání chudoby a sociálního vyloučení

• rozšířit spolupráci na národní a regionální úrovni a mobilizovat všechny relevantní aktéry

• na všech úrovních podporovat zapojení sociálních partnerů

• vybudovat systém monitorování chudoby a sociálního vyloučení

• vytvořit adekvátní institucionální strukturu pro koordinaci, monitorování a vyhodnocování politik a aktivit v oblasti sociálního začleňování.

4. OTÁZKY PRO POLITIKU

4.1 Usnadnění účasti na zaměstnání

Státní politiku zaměstnanosti zabezpečuje Správa služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a soci- álních věcí a 77 úřadů práce. Koordinací na úrovni krajů bylo pověřeno 14 úřadů práce. Působnost veřejných služeb zaměstnanosti je dána platnou legislativou. Služby zaměstnanosti realizují Národní akční plány zaměstnanosti. Používané nástroje státní politiky zaměstnanosti lze rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivním nástrojem jsou zejména dávky hmotného zabezpečení. Aktivní politika zaměst- nanosti (APZ) zahrnuje souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce, tj. poraden- ství, rekvalifikace, společensky účelná pracovní místa, odborná praxe absolventů škol a mladistvých, chráněné dílny a pracoviště, veřejně prospěšné práce. Nástroje APZ jsou prioritní pro dosažení cíle přístupu na trh práce a udržení se v zaměstnání pro znevýhodněné skupiny, jsou ovšem limitovány objemem finančních prostředků (z celkových výdajů na politiku zaměstnanosti je 60 – 70 % určeno na pasivní politiku). V roce 2002 bylo nově zaevidováno 677,4 tis. nových uchazečů. Počet uchaze- čů, kteří našli práci činil 446 517 uchazečů o zaměstnání, z toho bylo umístěno na místa vytvořená v rámci aktivní politiky zaměstnanosti 39 704 uchazečů o zaměstnání, tj. 8,9 % z celkového počtu umístěných.

Mezi hlavní úkoly aktivní politiky zaměstnanosti patří:

4.1.1 Rozvoj preventivních a poradenských aktivit

Tento cíl je obsažen i v 1. pilíři Národního akčního plánu zaměstnanosti, který se zaměřuje na zpro- středkování zaměstnání a zvýšení zaměstnatelnosti, jako prevence před dlouhodobou nezaměstna- ností, a tím vytváří předpoklady k integraci znevýhodněných skupin na trhu práce. Prioritní úlohu v oblasti prevence hraje poradenství, které se zaměřuje na volbu a změnu povolání, rekvalifikace a realizaci cílených poradenských programů. K tomu slouží i Informační a poradenská střediska pro volbu povolání a změnu povolání úřadů práce. Na 15 úřadech práce se pilotně ověřují dva programy

–„První příležitost“ pro mladé do 25 let a do 6 měsíců evidence a „Nový start“ pro dospělé nad 25 let do 12 měsíců evidence. Prostředkem realizace těchto programů jsou individuální akční plány (IAP), které vytvářejí poradci úřadu práce ve spolupráci s uchazeči o zaměstnání. Úřady práce přispěly na 8 131 míst určených pro absolventskou praxi a získání kvalifikace mladistvých a na tato místa umísti- ly 7 945 uchazečů – absolventů. Do rekvalifikací bylo zařazeno 36 015 uchazečů o zaměstnání.

Zhodnocení:

Systém poradenství působí jako účinná prevence. Nový styl práce s nezaměstnanými (uzavírání indi- viduálních akčních plánů) přináší první pozitivní výsledky. Problémem je ovšem pracovní náročnost, která zvyšuje nároky na kvalifikaci poradců pracujících s klienty a vyžaduje rovněž nutnost jejich vyššího počtu. Na základě dotazníkového šetření u pilotujících úřadů práce bylo zjištěno, že se po- stupně realizují nové přístupy služeb zaměstnanosti ke svým klientům (např. posílení a užívání více individuálního přístupu, zvýšení úrovně jednání s klienty, jejich přesnější profilace pro zařazování do rozdílných poradenských programů, zvýšení významu informačně poradenských činností, vyšší úroveň spolupráce mezi útvary služeb apod.). Celkově se nové přístupy ve vybraných úřadech práce dotkly 9798 lidí, z toho 3647 mladých. Z toho cca 45 % nastoupilo do zaměstnání nebo do škol před nabídnutím IAP, cca 40 % uzavřelo IAP (z toho 48 % se zaměstnalo prostřednictvím poradenských programů, 15 % nastoupilo do nástrojů APZ, 23 % po ukončení IAP dále spolupracuje, 14 % nespo- lupracuje).

Co je potřeba udělat:

• více zaměřit aktivity úřadů práce na realizaci preventivních opatření a na zvýšení adresnosti v po- skytování finančních podpor,

• zvýšit a prohloubit rozsah poradenských, informačních a vzdělávacích (rekvalifikačních) aktivit vedoucích prostřednictvím individuálního přístupu k trvalé aktivizaci, více využívat individuální akční plány,

• pokračovat v programech prevence dlouhodobé nezaměstnanosti „První příležitost“ a „Nový start“ a postupně je rozšířit na všechny úřady práce,

• vyhodnotit probíhající dotazníkové šetření na vybraných úřadech práce,

• posílit spolupráci služeb zaměstnanosti se sociálními partnery,

• prohloubit spolupráci se subjekty ovlivňujícími připravenost pracovní síly, zejména se vzděláva- cími a sociálními zařízeními a nestátními neziskovými organizacemi v oblasti tzv. sociálně ekono- mického sektoru.

4.1.2 Zajistit, aby se práce vyplatila (zvyšování motivační funkce minimální mzdy)

V době zavedení minimální mzda přesahovala životní minimum jednotlivce a její podíl k průměrné mzdě činil více než 50 %. V důsledku nedostatečných úprav a nevhodného použití přestala minimální mzda plnit svoje základní funkce a došlo k zhoršení její relace k průměrné mzdě a životnímu minimu. K zabránění možného dalšího zaostávání byla odstraněna nevhodná rozpočtově náročná vazba mini-

mální mzdy a zdravotního pojištění a legislativně zakotvena zásada její pravidelné úpravy. Po velmi významném zvýšením (celkově o 134 % v letech 1999-2003) převyšuje v současnosti čistá minimální mzda životní minimum jednotlivce o 24,1 % a její podíl k čisté průměrné mzdě činí 39,7 %.

Zhodnocení:

Po zvýšení minimální mzdy v minulých letech došlo k obnovení a posílení její motivační funkce. Není tomu tak však zatím u příjemce minimální mzdy, který má rodinu (pro poskytování dávek soci- ální péče podmíněných sociální potřebností je posuzován s ostatními členy rodiny a životní minimum této rodiny je vyšší). V důsledku obecně nízké ceny práce není v ČR dostatečný ani odstup životního minima rodin s více než čtyřmi osobami od průměrné mzdy. Rozdíl mezi příjmy osob ekonomicky neaktivních a osob zapojených do pracovního procesu (bez kvalifikace či s nízkou kvalifikací) stále poskytuje lidem malý stimul k přechodu od pobírání podpory k vykonávání zaměstnání. Zvýšení mi- nimální mzdy v uplynulých dvou letech tuto situaci zlepšilo pro osoby s nejnižšími příjmy.

Co je potřeba udělat:

• pokračovat v pravidelném zvyšování minimální mzdy, aby se postupně zvyšovala její relace k ži- votnímu minimu a k průměrné mzdě,

• brát v úvahu, že zaměstnatelnost a její souvislost s minimální mzdou je třeba chápat nejen z pohle- du nezaměstnaných, ale i z pohledu zaměstnavatelů a ekonomické výkonnosti.

4.1.3 Zvýšení motivace podnikatelské sféry

Pro podporu zaměstnanosti a zvýšení motivace zaměstnavatelů jsou poskytovány investiční pobídky (např. hmotná podpora vytváření nových pracovních míst, podpora rekvalifikace zaměstnanců apod.). Investice jsou směřovány zejména do znevýhodněných regionů s vysokou mírou nezaměstnanosti. Realizována jsou dále opatření, která napomáhají i ke snižování nezaměstnanosti v rámci programů podpory průmyslu a malých a středních podniků. Začínajícím malým podnikatelům jsou poskytová- ny poradenské a vzdělávací služby včetně zvláštních úvěrů. Současný návrh zákona o zaměstnanosti zavádí mimo jiné nové nástroje a příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti, jako např. překlenovací příspěvek při zahájení podnikání, příspěvek na dopravu zaměstnanců, příspěvek na zapracování, pří- spěvek při přechodu na nový podnikatelský program apod.

Zhodnocení:

Existence a vznik pracovních míst závisejí na konkurenceschopnosti a úspěchu podniků. V praxi se osvědčil systém investičních pobídek a programy podpory rozvoje průmyslových zón a strategických služeb. Z hlediska politiky zaměstnanosti se jedná o podporu vzniku žádoucí nové zaměstnanosti v regionech s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti potřebné k nahrazení ztráty pracovních míst v podnicích a výrobních oborech procházejících restrukturalizací. Pozitivní přínos pro tvorbu nových pracovních míst i pro občany ze znevýhodněných skupin obyvatelstva mají programy na podporu malých a středních podniků.

Co je potřeba udělat:

• poskytovat investiční pobídky, včetně pilotních projektů i investorům kteří budou realizovat pro- jekty zahrnující tzv. strategické služby,

• pokračovat v Programech podpory rozvoje průmyslových zón, podpory malého a středního podni- kání a revitalizace strategických podniků,

• udržet investory i po skončení investiční pobídek,

• podporovat zaměstnavatele při realizaci odborných školení a pracovní praxe pro absolventy, rekva-

lifikací-stáží a poskytování kvalifikace mladistvým,

• snížit vysoké zdanění práce.

4.1.4 Modernizace vzdělávacího systému

Vzhledem k tomu, že výrazným handicapem řady nezaměstnaných je jejich vzdělání a schopnosti, které neodpovídají současným potřebám trhu práce, klíčová je modernizace vzdělávacího systému a s tím také související rozvoj celoživotního učení. Priority v této oblasti jsou realizovány na základě strategií rozvoje vzdělávání, zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Přizpůsobování obsahu ucele- ného vzdělávání je promítnuto zejména v Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice, který předpokládá vytváření rámcových vzdělávacích programů na úrovni oborů vzdělání a jejich rozpracování na úrovni škol do školních vzdělávacích programů. Současně jsou postupně vytvářeny profesní profily spojující přípravu na zaměstnání s trhem práce.

Zhodnocení:

V návaznosti na potřeby trhu práce již probíhá významná obměna obsahu i struktury oborů vzdělání. Odborné vzdělávání se v současném období orientuje na šířeji profilované obory vzdělání, především obory ukončené maturitní zkouškou, které jsou lépe uplatnitelné na současném trhu práce. Momen- tálním potřebám trhu práce ale plně neodpovídá struktura a počty absolventů v jednotlivých územních celcích. Tento stav je přitom ovlivněn tím, že podnikatelská sféra nemá ve střednědobém výhledu do- statečně vyjádřeny své potřeby pracovních sil. Strukturu odborného vzdělávání také ovlivňuje nezá- jem o některé obory vzdělávání potřebné na trhu práce, který je podmíněn zpravidla nižším finančním ohodnocením výkonů nebo i jejich nižší společenskou prestiží.

Co je potřeba udělat:

• modernizovat obsah vzdělávání vzhledem k potřebám všeobecného rozvoje osobnosti (se zvlášt- ním důrazem na funkční gramotnost) a trhu práce, současně klást důraz na optimální soulad mezi strukturou, počty absolventů a požadavky zaměstnavatelů vzhledem k možnostem trhu práce,

• zavést systém modulových rámcových vzdělávacích programů na úrovni oborů vzdělání, které budou vymezovat požadované kvalifikace absolventů a k nim příslušející obsah vzdělávání,

• aplikovat nové evropské trendy v celoživotním učení a zejména profesním, a to především uznává- ní neformálních a informálních kvalifikací a formalizace pracovních zkušeností,

• zavést systém odvětvového prognózování potřeb trhu práce jako východiska pro optimalizaci vzdělávací soustavy,

• zabezpečit přípravu k uplatnění na trhu práce a podmínky podpory budování samostatného způso- bu života a prevence sociální závislosti i vzniku negativních projevů chování u rizikové skupiny znevýhodněné kategorie žáků s neúplným základním vzděláním, ať už na úrovni základní školy nebo zvláštní školy či pomocné školy,

• koordinovat strukturu vzdělávací nabídky jednotlivých odborných učilišť s přihlédnutím k potře- bám regionu a odborného zajištění přípravy včetně speciálně pedagogické způsobilosti pedagogů.

4.1.5 Podpora rozvoje celoživotního učení

Další odborné (nebo profesní) vzdělávání se zaměřuje zejména na rekvalifikace, rekvalifikace - stáže, odborné praxe absolventů škol apod. Celý systém opatření byl vytvořen pro podporu zaměstnanosti mladých lidí a absolventů škol a do speciálních typů rekvalifikačních programů jsou většinou zařa- zovány moduly zaměřené na počítačovou a jazykovou gramotnost a rozvoj klíčových dovedností. Vedle toho existují speciální programy pro dlouhodobě nezaměstnané typu Šance a Most. Certifikáty vydávané školami mají celostátní platnost, ostatní vzdělávací zařízení, která provádí rekvalifikace,

mohou být pověřena vydávat občanům o jejich ukončení doklad pro vymezené pracovní činnosti taktéž s celostátní platností. Podpora celoživotního učení je jednou z priorit přijaté Strategie rozvoje lidských zdrojů a ustavené Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů.

Zhodnocení:

Celoživotní učení stále není rozvinuto natolik, aby sloužilo jako jeden z nástrojů účinné prevence před nezaměstnaností, nicméně je připravována jeho koncepce. Připravuje se zavedení certifikace institucí, zákon o dalším vzdělávání, vymezení indikátorů pro statistické sledování. V roce 2003 byl pilotně ověřen projekt zaměřený na rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané zakončené zkouškou ukončenou certifikátem, jehož výsledky jsou uspokojivé.

Co je potřeba udělat:

• připravit a zavést modulový systém vzdělávání ve školách pro rozšíření nabídky dalšího vzdělává- ní pro dospělé,

• rozšiřovat ve vzdělávacích programech uplatňování funkční gramotnosti, jazykové a počítačové gramotnosti a informačních technologií,

• zvýšit počet uchazečů o zaměstnání zařazených do rekvalifikací,

• zanalyzovat situaci v oblasti celoživotního učení a dokončit práce na zákonu o dalším vzdělávání se stanovením kompetencí jednotlivých státních orgánů,

• vytvořit systém uznávání neformálního a informálního učení a umožnit tak získání dalšího stupně vzdělání pro dospělou populaci,

• zpracovat se sociálními partnery systém uznávání pracovních zkušeností v jednotlivých ekonomic- kých odvětvích,

• ve spolupráci s úřady práce podporovat první zaměstnání absolventů škol, zejména speciálních škol a odborných učilišť, aby se nefixovaly pasivní způsoby života a sociální závislost na podpoře v nezaměstnanosti u mladé generace absolventů,

• zajistit přístup znevýhodněných skupin k celoživotnímu učení,

• přiblížit terciální vzdělávání blíže potřebám trhu práce.

4.1.6 Zvyšování zaměstnanosti a zaměstnatelnosti znevýhodněných skupin Osoby se zdravotním postižením

Pro oblast zaměstnanosti je v ČR používán pojem občan se změněnou pracovní schopností. Občanem se změněnou pracovní schopností je ten, kdo byl buď uznán částečně invalidním, nebo plně invalidní důchodce, který je schopen vykonávat soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek, případně kdo má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění. Pro oblast zaměstnanosti není vedena statistika podle druhu zdravotního postižení. Hlav- ní nástroje k integraci osob se zdravotním postižením na trh práce jsou dosud relativně izolované systémy, tzn. dosud neexistuje jejich provázanost. Jedná se o tyto nástroje: vytváření odpovídajících pracovních podmínek systémem jejich právní ochrany; zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání; systém hmotné motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů. Legislativně je upravena pracovní rehabili- tace jako souvislá péče směřující k tomu, aby občané se změněnou pracovní schopností mohli vyko- návat dosavadní nebo jiné vhodné zaměstnání. Pracovní rehabilitace zahrnuje poradenskou činnost, přípravu pro pracovní uplatnění, podporu začlenění do zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání.

Zhodnocení:

Zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností zůstává nadále, i přes provedené změny v práv- ních předpisech, velkým problémem. S cílem zvýšit motivaci k zaměstnávání těchto osob byl v roce 1993 nastaven dotační systém pro zaměstnavatelské subjekty zaměstnávající nejméně 50 % těchto občanů. Byly provedeny velmi razantní změny v legislativě. Zaměstnavatelům byla stanovena povin- nost zaměstnávat občany se změněnou pracovní schopností ve výši povinného podílu. Byly stanoveny podmínky pro poskytování příspěvku zaměstnavateli zaměstnávajícímu z celkového počtu svých za- městnanců více než 50 % takovýchto zaměstnanců, tzn. byl stanoven nárokový příspěvek výše jmeno- vaným zaměstnavatelským subjektům. Ke zvýšení motivace zaměstnávat tyto občany přispělo i další daňové zvýhodnění. Ani takto nastavený systém však výrazně situaci těchto občanů na trhu práce nezlepšil a počty nově vytvářených pracovních míst stále klesají.

Co je potřeba udělat:

• podporovat změnu v myšlení, v přístupu celé společnosti, zaměstnavatelů, ale i samotných osob se zdravotním postižením s cílem, aby jejich uplatnění na otevřeném trhu práce bylo chápáno jako samozřejmé,

• přispívat k odstranění bariér v uplatnění na trhu práce jak u samotných osob se zdravotním posti- žením, tak u zaměstnavatelů,

• podporovat komplexní přístupy řešení,

• podporovat individuální přístup k osobám se zdravotním postižením prostřednictvím inovačních postupů a technik se zaměřením na speciální poradenství,

• podporovat školení zprostředkovatelů a poradců úřadů práce pro jednání se skupinami se zvláštní- mi potřebami (např. osoby se sluchovým postižením)

• prosadit a realizovat systém ucelené rehabilitace, jehož součástí je i rehabilitace pracovní,

• využití pobídek k podpoře zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Zvlášť obtížně umístitelní uchazeči o zaměstnání

Z poměrně velké skupiny obtížně umístitelných uchazečů o zaměstnání se postupně vyčlenila stabilní skupina zvlášť obtížně umístitelných uchazečů o zaměstnání, jejíž uplatnitelnost na trhu práce je stále nižší. Tuto skupinu tvoří osoby bez kvalifikace a dlouhodobě nezaměstnaní, zejména ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, navracející se z výkonu trestu odnětí svobody, závislé na návykových látkách apod. Značnou část tvoří příslušníci romských komunit. Tato skupina je charakterizována a) dlouhodobou nezaměstnaností nebo její hrozbou, b) nízkou nebo žádnou kvalifikací spojenou často se zdravotním postižením, c) nízkou sociální úrovní vyplývající často ze sociokulturně znevýhodňu- jícího prostředí. Pro pomoc těmto nezaměstnaných byla v roce 2001 zřízena Komise ministra práce a sociálních věcí pro řešení problematiky obtížně umístitelných občanů na trhu práce se zřetelem na romskou komunitu.

Zhodnocení:

Pro řešení problémů zvlášť obtížně umístitelných uchazečů o zaměstnání zatím neexistují komplexní strategie, služby zaměstnanosti pro ně aplikují pouze speciální rekvalifikační programy (typu MOST a ŠANCE) a upřednostňují tyto skupiny zejména při vytváření veřejně prospěšných pracích a spo- lečensky účelných pracovních míst. V této oblasti dále působí zmíněná Komise, která má ovšem pouze expertní povahu. Neexistuje institucionalizovaný výkonný aparát mimo úřadů práce, který by přenášel její výstupy do praxe.

Co je potřeba udělat:

• ověřovat a rozvíjet antidiskriminační opatření do politiky zaměstnanosti,

• zabezpečovat poradenskou činnost nejen romským komunitám, ale i úřadům práce, neziskovému sektoru, zaměstnavatelům, orgánům veřejné správy apod. tak, aby existovala integrovaná a koordi- novaná podpora zahrnující různé agentury a aktéry,

• preventivně působit tam, kde vzniká nebo existuje určité napětí mezi místními romskými komuni- tami a místními představiteli,

• postupně rozšiřovat a prohlubovat resocializačně-rekvalifikační programy typu MOST a ŠANCE.

Osoby věkově starší

Vzhledem ke stárnutí populace je nezbytné podporovat aktivní stárnutí a vyšší účast starších lidí na trhu práce. K tomu přispívají i opatření Národního programu přípravy na stárnutí 2003-2007. Ze- jména se jedná o důsledné prosazování zásady nediskriminace na trhu práce z důvodu věku. Aby byl zvýšen podíl starších lidí na trhu práce, postupně se realizují dílčí reformy důchodového systému. Ze- jména je postupně zvyšována věková hranice pro odchod do důchodu. Nyní je průměrný věk odchodu do důchodu 58 let (pro muže 62 let, pro ženy 60 let). Do roku 2000 byla hojně využívána možnost požádat o tzv. předčasný důchod, proto byla v roce 2001 přijata legislativní úprava, která toto částeč- ně znevýhodnila. Již v roce 2002 se tak podíl předčasných důchodů na nově přiznaných důchodech snížil na 33 % (v roce 2001 58,2 %).

Zhodnocení:

Opatření ke zvýšení motivace starších osob setrvat déle na trhu práce nejsou dosud doprovázena odpovídajícími opatřeními ke zvýšení jejich zaměstnatelnosti. Problém přístupu ke vzdělání a kvalifi- kaci je u těchto osob stejný jako u ostatních, ale ještě musí navíc čelit i obecnému negativnímu postoji vůči investicím do obnovy a zvyšování jejich kvalifikace. Dále je v ČR také ve srovnání s EU menší možnost zaměstnání na částečný úvazek, což starším pracovníkům poskytuje jen omezené možnosti setrvat ve stavu ekonomické aktivity i po dosažení důchodového věku. Navrhované úpravy v oblasti důchodové politiky a zaměstnanosti umožní zaměstnancům setrvat v zaměstnání i po dosažení dů- chodového věku.

Co je potřeba udělat:

• připravit speciální opatření pro konkrétní potřeby starších zaměstnanců umožňující zlepšit jejich znalosti a klíčové dovednosti a naučit je nové techniky při hledání práce, zvýšit jejich podíl v pro- gramech aktivní politiky zaměstnanosti a adaptovat pro ně vzdělávací programy,

• při přijímání sociálních doprovodných programů hospodářské restrukturalizace přijímat taková opatření (včetně rekvalifikačních aktivit), která by podporovala udržení pracovního poměru věko- vě starších zaměstnanců (obzvláště žen) a umožnila jim následně odejít do starobního důchodu po naplnění podmínek stanovených zákonem nebo prodloužila délku jejich pracovní aktivity,

• podporovat flexibilní formy zaměstnávání.

4.2 Podpora přístupu ke zdrojům, právům, zboží a službám

4.2.1 Sociální ochrana

Systém sociální ochrany zahrnuje sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální péči (pomoc). Systém sociálního pojištění řeší takové situace, na které je možné se dopředu připravit ve smyslu od- kladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace. Do systému patří pojištění v neza- městnanosti, pojištění nemocenské a pojištění důchodové. Sociální pojištění je financováno z příspěv- ků zaměstnanců, zaměstnavatelů a z příspěvků státu. Tento systém dále doplňuje pojištění zdravotní a úrazové. Prostřednictvím státní sociální podpory stát přispívá především rodinám s nezaopatřenými dětmi v případě uznané sociální situace, na jejíž řešení rodiny vlastními prostředky nestačí. Při po- suzování nároku na dávky státní sociální podpory (nepříspěvkové dávky) se zkoumá příjem (pou- ze u některých dávek) nikoli majetek; základním stavebním kamenem systému je životní minimum. Systém uplatňuje princip solidarity mezi rodinami s vysokými příjmy a rodinami s nízkými příjmy a bezdětných s rodinami s dětmi. Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenské- ho zabezpečení, popř. jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry. Sociální péče (pomoc) je realizována především prostřednictvím dávek sociální péče a sociálních služeb.

Zhodnocení:

Dávky státní sociální podpory výrazně oddalují větší skupiny rodin s dětmi od hranice chudoby. Za určitou slabinu systému dávek sociální péče lze označit oblast dávkového systému pro občany se zdravotním postižením (popř. jejich rodin). Na místo tlaku na vytváření pracovního uplatnění a bez- bariérového prostředí v nejširším slova smyslu je v České republice realizován dávkový systém, který spíše „odškodňuje“ paušálně postižení místo reakce na individuální sociální důsledky zdravotního postižení občana. Tento systém bude nezbytné rekonstruovat, včetně odlišení pomoci (její úrovně, druhu apod.) v období produktivního a poproduktivního věku občana. Další slabinou systému dá- vek sociální péče z titulu sociální potřebnosti je způsob jejich administrace (nedostatečné personálně technické kapacity příslušných úřadů) a relativně malá motivace některých skupin poživatelů těchto dávek přijmout zaměstnání. Po přijetí zaměstnání s nízkou mzdou nezřídka s ohledem na náklady spojené se zaměstnáním (např. doprava, stravování apod.) získá občan celkový disponibilní příjem nižší nebo stejný než by mu plynul výhradně ze sociálních dávek. Tyto nedostatky se bude snažit odstranit nový zákon o hmotné nouzi a sociálním vyloučení.

Co je třeba udělat:

• vytvořit systémově nové řešení finanční pomoci (dávek sociální péče) v situaci hmotné nouze, s cílem omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a užšího propojení výplaty dávek s aktivizačními opatřeními na pomoc se získáváním zaměstnání,

• transformovat systém dávek sociální péče pro osoby se zdravotním postižením; reagovat na sku- tečné nepříznivé sociální důsledky zdravotního postižení a nikoliv odškodňovat postižení jako ta- kové,

• oddělit (osobní) kompenzaci trvalých důsledků handicapu od kompenzace snížené (omezené) eko- nomické aktivity (náhrady za ušlý příjem ze zaměstnání nebo podnikání),

• zvláštní pozornost by měla být věnována podpoře rodin se zdravotně postiženými dětmi s cílem vykonat vše pro snížení budoucí, resp. celoživotní závislosti na sociálním systému,

• motivovat zaměstnance na přijímání i méně placené práce,

• posílit personální a technickou kapacitu úřadů rozhodujících o dávkách sociální péče, včetně zajiš- tění jednotného softwarového a hardwarového vybavení.

Minimální příjem

K ochraně před chudobou a k zajištění důstojného života občanů jsou ze zákona určeny dvě minimální příjmové kategorie: životní minimum a minimální mzda. Obě kategorie byly zavedeny v roce 1991, mají sociálně ochrannou funkci a jsou průběžně valorizovány. Životní minimum je zákonem stano- vená společensky uznaná hranice minimálních příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze. Vymezuje výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištění základních životních potřeb jejích členů na velmi skromné úrovni. Je kritériem, které se využívá v sociálně záchranné síti při rozhodování o poskytnutí sociálních dávek a stanovení jejich výše. Zvyšováno je podle vývoje spotřebitelských cen. Minimální mzda je nejnižší peněžité plnění, které je povinen poskytovat za- městnavatel zaměstnanci za vykonanou práci (viz 4.1.2).

Zhodnocení:

V současné době životní minimum plní svou funkci. Nelze však tuto příjmovou hranici směšovat s minimálním garantovaným příjmem, který je používán v zemích EU. V ČR není zaveden institut existenčního minima.

Co je potřeba udělat:

• výzkumně prověřovat správnost konstrukce, věcné náplně a výše životního minima a v této souvis- losti navrhovat případné úpravy,

• zabezpečovat zvyšování životního minima podle skutečného vývoje spotřebitelských cen,

• udržet rovnováhu mezi životním minimem a minimální mzdou.

Důchodový systém

Důchodový systém je součástí systému sociálního pojištění. Důchody jsou vypláceny při třech růz- ných sociálních událostech. Jde o stáří (starobní důchody), dlouhodobě zhoršený zdravotní stav (plné a částečné invalidní důchody) a ztrátu živitele (pozůstalostní důchody – vdovské, vdovecké a sirotčí). Důchodový systém se skládá ze dvou základních částí, a to ze základního systému důchodového po- jištění, který je povinný, a ze systému penzijního připojištění se státním příspěvkem, který je založen na dobrovolné bázi (stejně jako další forma zajištění příjmu ve stáří životní pojištění). V základním systému se uplatňuje mezigenerační solidarita (funguje na principu průběžného financování) a solida- xxxx vysoko a nízkopříjmových skupin. V dobrovolných systémech, které fungují na principu fondo- vého financování, je solidarita značně omezena.

Zhodnocení:

Základní systém důchodového pojištění je v současné podobě nedostatečně připraven na očekávané rychlé stárnutí české populace. Toto stárnutí se projeví zejména ve zhoršujícím se poměru důchodců a plátců pojistného (růst tohoto ukazatele z hodnoty okolo 55 % v roce 2002 až na hodnotu vyšší než 81 % v roce 2030). V případě, že by nedošlo k zásadním úpravám systému, vzrostly by výdaje na důchody ze současných cca 9 % HDP (2002) až na cca 15 % HDP v roce 2030. Ze současného de- mografického vývoje, zejména pak vývoje v porodnosti, je zřejmé, že se situace bude i po roce 2030 nadále významně zhoršovat (vrcholu by mohlo být dosaženo okolo roku 2050).

Co je třeba udělat:

• zvážit ve střednědobém horizontu přechod od současného dávkově definovaného důchodového

systému na finančně lépe udržitelný systém příspěvkově definovaný, a to při zachování průběžného

financování tak, aby byla zajištěna dostatečná úroveň solidarity v důchodovém systému,

• posílit bezpečnost vložených finančních prostředků v doplňkovém systému penzijního připojištění se státním příspěvkem,

• umožnit stávajícím penzijním fondům nabízet uzavřené penzijní plány, tj. umožnit zaměstnava- telům, aby vytvářeli plány pro vlastní zaměstnance, případně vytvořit další „operátory“ na trhu penzijního připojištění s cílem podpory co možná nejširšího přístupu k penzijnímu připojištění.

Sociální služby

Oblast sociálních služeb v současné době zabezpečuje stát, kraj, obec (dobrovolné svazky obcí), ne- státní neziskové organizace a fyzické osoby. Rozsah a forma existujících sociálních služeb v České republice plně neodpovídá potřebám vzniklým v souvislosti s transformací společenského a eko- nomického systému po roce 1989. Podle platné legislativy jsou uživateli pouze: rodina a děti, lidé s těžkým zdravotním postižením, senioři, lidé potřebující zvláštní pomoc, lidé tzv. společensky ne- přizpůsobení, lidé umístění ve zdravotnických zařízeních. V této době je připravován komplexní zákon o sociálních službách, který nevylučuje ze systému ostatní cílové skupiny, se kterými je v praxi běžně pracováno. Vláda vzala na vědomí konzultační dokument Bílá kniha sociálních služeb, který představuje hlavní principy transformace systému sociálních služeb, jež jsou v souladu s evropským sociálním modelem.

Zhodnocení:

Zpracovány byly standardy kvality sociálních služeb a metodika jejich zavádění, systém jejich nezá- vislého hodnocení a metodika plánování dostupnosti sociálních služeb na místní a regionální úrovni. Současně jsou navrženy vzdělávací programy pro jednotlivé subjekty. Byla schválena Koncepce ce- loživotního učení sociálních pracovníků, ale v praxi tento systém zatím není zaveden. Probíhá decent- ralizace financování sociálních služeb ze státního rozpočtu do regionálních a místních rozpočtů. Slabé stránky stávajícího systému lze spatřovat v legislativní úpravě sociálních služeb, která neodpovídá současnému vývoji a praxi. V praxi nejsou rozšířeny systémy zajišťující kvalitu poskytovaných so- ciálních služeb. Současný způsob financování neumožňuje rovný přístup pro všechny poskytovatele sociálních služeb, kdy jsou zvýhodňována krajská a státní zařízení oproti ostatním poskytovatelům, což demotivuje obce a nestátní neziskové organizace zajišťovat sociální služby. Neexistuje jednotný informační systém sociálních služeb.

Co je potřeba udělat:

• zpracovat střednědobou strategii v oblasti zavádění hlavních nástrojů regulace sociálních služeb a dokončit přípravu legislativního zakotvení systému sociálních služeb,

• podporovat transformaci rezidenčních služeb a rozvoj služeb poskytovaných v přirozeném prostře- dí uživatele,

• podporovat vytváření partnerských regionálních struktur k zlepšení plánování a kvality sociálních

služeb,

• dokončit přípravu a realizovat vzdělávací programy, vytvořit akreditační systém a uznání získané kvalifikace,

• zavést povinný systém nezávislého auditu a hodnocení kvality sociálních služeb,

• vytvořit jednotný informační systém sociálních služeb.

4.2.2 Vzdělávání

Pro podporu dalšího rozvoje vzdělávání byly přijaty dva významné dokumenty. Jedná se o Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, který na základě analýzy situace formuluje strategické linie vzdělávací politiky a hlavní opatření. Následně byl přijat Dlouhodobý záměr vzdělávání a roz- voje výchovně vzdělávací soustavy České republiky, který rozpracovává přijaté závěry do podoby konkrétních opatření i finančních odhadů na jejich realizaci. Zároveň byly zpracovány i Dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy jednotlivých krajů a hlavního města Pra- hy. V současné době se dokončuje nový školský zákon, který vytvoří odpovídající právní podmínky.

Integrace dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami představuje nosnou tendenci a při za- chování alternativního výběru organizační formy vzdělávání této kategorie dětí a žáků se uplatňuje na úrovni předškolního, základního i středního vzdělávání. Potvrzuje se, že speciální vzdělávání je pro určitou skupinu dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami optimální formou vzdělávání. Rozšiřuje se nabídka vzdělávacích programů respektujících vzdělávací potřeby této kategorie žáků na úrovni základního i středního vzdělávání. Důležitost je přikládána vybavování škol kompenzačními a didaktickými pomůckami, odstraňování bariér přístupu ke vzdělávání a dalšímu vzdělávání pedago- gických pracovníků v oblasti speciálního vzdělávání.

Pro odstranění handicapu ve vzdělávání dětí ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, tedy ze- jména Romů, je důležité předškolní vzdělávání v mateřských školách. Důvodem jsou obvykle jazy- kový handicap při vstupu do základní školy, odlišná dynamika osobnostního rozvoje, odlišná hierar- chie hodnot a jiná specifika. Důležitým vyrovnávacím opatřením jsou přípravné třídy v mateřských, základních i zvláštních školách. Na zvláštních školách, které se vyznačují převahou romských dětí, je aplikován Alternativní vzdělávací program pro tyto žáky. Zároveň jsou vytvořeny podmínky pro jejich přeřazování do běžných škol. I děti ze zvláštních škol mají možnost pokračovat ve studiu na středních školách. Úspěšným vyrovnávacím postupem je zavádění vychovatelů - asistentů učitele do škol a školských zařízení. Jedná se většinou o lidi z romské komunity, kteří pomáhají předcházet adaptačním a komunikačním obtížím a dalším výchovně-vzdělávacím problémům romských žáků. Realizováno bylo taktéž několik projektů umožňujících Romům na několika školách středoškolské vzdělání, které je obvykle zaměřeno na sociální práci a poradenství v romské komunitě. Systém pod- pory přípravy romských studentů na vysokoškolské vzdělání zatím vypracován není.

Osoby, které neukončily základní vzdělání, mají na základě školského zákona možnost získat zá- kladní vzdělání po absolvování kurzů organizovaných při základních, zvláštních, pomocných nebo středních školách.

Zhodnocení:

Postupně se daří integrovat děti se zdravotním postižením do hlavního proudu vzdělávání a zvyšují se jejich možnosti na získání vzdělání ve všech stupních škol, včetně vysokých škol. Slabou stránkou je nedostatečná připravenost řady běžných škol na práci s těmito dětmi.

Předškolní vzdělávání v mateřských školách romské děti často nevyužívají. Počet přípravných tříd pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí a žáků, kteří je navštěvují, stoupá. Pozitivní je i fakt, že v celkovém počtu klesá jejich počet na zvláštních školách. Slabinou je neexistence ná- stroje, který by umožnil vznik přípravných tříd všude tam, kde jsou potřeba, protože jejich zřízení je závislé pouze na ředitelích škol, obcích a krajích. Přeřazení dětí ze zvláštní do běžné školy se děje na základě doporučení pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra a se

souhlasem rodičů. Problémem je, že rodiče těchto dětí z velké části také prošli zvláštní školou a o pře- řazení svých dětí nemají vždy zájem. Dalším problémem ve vztahu k odstraňování znevýhodnění ve vzdělávání je nedostatečná příprava učitelů na práci s dětmi pocházejícími z nepříznivého sociálního a kulturního prostředí. Není zaveden systém podpory přípravy romských studentů na vysokoškolské vzdělání.

Kurzy pro osoby, které neukončily základní vzdělání, a ve kterých mají možnost toto vzdělání získat, úspěšně dokončuje méně než 50 % žáků. Je to způsobeno zejména jejich špatnou docházkou a nedo- statečnou motivací. Kurzy nedokončují hlavně Romové. Kromě toho celoživotní učení není dosud uspokojivě rozvinuto (viz 4.1.5).

Co je potřeba udělat:

• podporovat a zřizovat přípravné třídy pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí (a sni- žovat tak jejich počet ve zvláštních školách), praktické školy pro děti se zdravotním postižením a kurzy pro získání základního vzdělání,

• podporovat individuální přístup k dětem ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí,

• vytvářet ve vzdělávacích programech podmínky přechodu ze základních škol (i zvláštních škol) na střední školy,

• podporovat další vzdělávání učitelů, kteří pracují s dětmi se zdravotním postižením a s dětmi ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí,

• zvýšit materiální vybavení škol speciálními pomůckami, které umožní integraci většího počtu žáků se zdravotním postižením do hlavního proudu vzdělávání.

4.2.3 Zdravotní péče

Poskytování zdravotní péče v České republice vychází důsledně z principu ekvity, tj. spravedlivého poskytování péče bez ohledu na sociální, etické, náboženské a jiné postavení pacienta. Realizace tohoto principu je legislativně podložena a reálně uskutečňována prostřednictvím všeobecného zdra- votního pojištění, jemuž podléhají všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky a dále i osoby, které nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území České republiky. Dostupnost péče pro tyto osoby je především garantována tím, že každé zdravot- nické zařízení je povinno poskytnout neodkladnou a život zachraňující péči. Dostupnost léčivých přípravků je zabezpečena i pro nemajetné a sociálně rizikové skupiny tím, že pro každou skupinu léčiv a zdravotnické techniky jsou vyčleněny preparáty plně hrazené ze zdravotního pojištění. Česká republika se přihlásila k programu Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny ve 21. století a nyní schvaluje národní rozpracování tohoto dokumentu.

Zhodnocení:

Řešení problému sociálně slabých, ohrožených a dalších znevýhodněných skupin je věcí komplex- ní prevence, případně léčebné a rehabilitační péče, zejména prostřednictvím specifických socio-me- dicínských a socio-psychologických opatření. K zajištění péče o sociálně slabé a rizikové skupiny směřuje i současná snaha po optimálním propojení zdravotní a sociální péče především na komunitní úrovni, a to vytvořením tzv. integrované komunitní péče. V současné době se s ohledem na zajištění kvality péče o zdraví sociálně slabých, ohrožených a znevýhodněných populačních skupin, a to ze- jména s ohledem na specifické podmínky v různých regionech, připravují standardy, které by měly zajistit nepodkročitelné minimum péče z hlediska kvantitativního a kvalitativního. Určité ohrožení dostupnosti zdravotní péče zejména pro chudé a sociálně vyloučené skupiny by mohlo přinést po- stupné převádění nemocnic ze státu na kraje (z důvodu zadluženosti některých nemocnic hrozí jejich

postupné rušení). Systém zdravotní péče je ve střednědobém horizontu také ohrožen jeho finanční náročností.

Co je třeba udělat:

• propojovat zdravotní a sociální péči především na komunitní úrovni, a to vytvořením tzv. integro- vané komunitní péče,

• dokončit a zavést standardy, které by zajistily nepodkročitelné minimum péče z hlediska kvantita- tivního a kvalitativního,

• podporovat léčebné rehabilitace v systému ucelené rehabilitace osob se zdravotním postižením

(viz. 4.4),

• vymezit problematiku protialkoholních a protitoxikomanických záchytných stanic a AT ordinací, včetně jejich financování,

• zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost systému zdravotní péče a zároveň zajistit, že nedojde k omezení přístupu znevýhodněných skupin.

4.2.4 Bydlení

Na základě Koncepce bytové politiky, jejímž cílem je zvyšování celkové a finanční dostupnosti byd- lení pro obyvatelstvo, byly přijaty zvláštní nástroje zaměřené na podporu výstavby nájemních bytů. Podpora státu bude spočívat v poskytování účelových investičních dotací na pořízení (výstavbu či re- konstrukci) bytu. Příjemcem dotace bude obec či svazek obcí. Jedná se o Program podpory výstavby nájemních bytů pro příjmově vymezené osoby a o Program výstavby podporovaných bytů, který je zaměřen na osoby, které jsou znevýhodněny v přístupu k bydlení. Toto znevýhodnění může být z hle- diska příjmové situace, ale i z dalších důvodů, např. zdravotního stavu či věku a nepříznivé životní okolnosti. Do cílové skupiny Programu patří i ti, kteří se nalézají v nepříznivé sociální situaci zapří- činěné konfliktním způsobem života nebo rizikovým prostředím, ve kterém žijí. Patří mezi ně mladí dospělí opouštějící ústavní výchovu, propuštění z výkonu trestu, bezdomovci, nebydlící osoby žijí- cí v komunitách, osoby neschopné plnit povinnosti spojené s užíváním bytu, klienti protidrogových a krizových center apod. Program je dále zacílen na příslušníky národnostních či etnických menšin. Pro bezdomovce, ale např. i matky s dětmi v přechodné nouzi, jsou určeny azylové domy jako jeden z typů sociálních služeb. Podstatou služby je poskytnutí přechodného ubytování za současné motiva- ce k aktivitě a pomoc s navržením a realizací způsobů, jak si zajistit vlastní bydlení.

Zhodnocení:

Uvedené podpůrné nástroje státní bytové politiky začaly obce motivovat k tomu, aby se problémy ohrožených osob začaly zodpovědně zabývat. Poskytování účelových investičních dotací a stano- vení podmínek pro jejich poskytování by v prostředí fungujícího trhu s byty mělo vést k účinnému a ekonomicky efektivnímu řešení situace ohrožených osob v oblasti bydlení ve střednědobém období. V současné době ještě neexistují komplexní strategie pro prevenci a boj s bezdomovectvím, ani ne- jsou k dispozici relevantní informace o tomto problému a počtu bezdomovců.

Co je třeba udělat:

• odstranit ekonomické a legislativní překážky bránící vzniku fungujícího trhu s byty,

• zavést speciální sektor sociálního bydlení,

• finančně a metodicky pomáhat obcím s tím, že perspektivně bude podpora nasměrována i na další subjekty (neziskové organizace),

• zajistit dostatek kvalitních statistických informací o vybavenosti jednotlivých lokalit byty určený- mi pro zranitelné skupiny osob,

• vytvářet podmínky pro předcházení prostorové segregace v oblasti bydlení znevýhodněných sku-

pin obyvatelstva,

• lépe porozumět rozsahu a povaze bezdomovectví a vytvořit integrovanou a komplexní strategii pro prevenci a boj s tímto fenoménem.

4.2.5 Doprava

V současné době se připravuje nová dopravní politika, v jejímž rámci bude podporována veřejná do- prava. Zlepšení dopravní obslužnosti bude dosaženo ve spolupráci s krajskými samosprávami. Vzhle- dem k tomu, že možnost svobodného a bezpečného pohybu je jedním ze základních předpokladů integrace osob sociálně vyloučených z trhu práce a společnosti obecně, je od roku 2003 realizován Národní rozvojový program mobility pro všechny, který je zaměřen zejména na podporu skupin osob s omezenou schopností pohybu a orientace (starší občané, osoby se zdravotním postižením, osoby s dočasným pohybovým omezením, děti předškolního věku a těhotné ženy). Jeho cílem je též zlepšo- vání kvality infrastruktury a rozvoj profesní mobility pracovních sil.

Zhodnocení:

Pro zlepšení přístupu veřejné dopravy osobám s omezenou schopností pohybu a orientace byla již v minulých letech za aktivní součinnosti občanských sdružení osob se zdravotním postižením realizo- vána řada opatření a zlepšení, např. bylo přijato několik právních předpisů, které stanovují technické požadavky zabezpečující užívání veřejných zařízení a přístup k nim osobám se zdravotním postiže- ním. Stále většího významu nabývá přeprava nízkopodlažními autobusy a tramvajemi. Zaváděna jsou hmatová zařízení a akustické signály. Těmto lidem jsou také poskytovány slevy na dopravu. Na druhé straně rozvoj dopravní obslužnosti v okrajových částech regionů je stále nedostatečný.

Co je třeba udělat:

• řešit otázku bezpečné dopravy do zaměstnání,

• přispět k rozvoji lidských zdrojů a zvýšení konkurenceschopnosti pracovní síly zkvalitňováním geografické mobility pro všechny skupiny obyvatel,

• vytvořit podmínky pro integraci sociálně vyloučených skupin občanů do společnosti skrze podporu jejich mobility (zejména pro osoby se zdravotním postižením),

• zajistit dopravní obslužnost periferních oblastí v regionech.

4.3 Prevence rizika sociálního vyloučení

4.3.1 Prevence sociálně patologických jevů

V 90. letech byl vytvořen systém státní finanční podpory Programů prevence kriminality na míst- ní úrovni pro větší města (nad 10000 obyvatel), která jsou zatížena vysokou mírou trestné činnosti a dalších kriminálně rizikových jevů (např. nezaměstnanost, chudoba, sociální vyloučení romské ko- munity atd.). Program předpokládá úzkou spolupráci a spoluúčast samosprávy s centrálními orgány státní správy. V sociálně preventivních programech se zejména jedná o projekty v oblasti rozvoje občanských kompetencí romských komunit, prevence negativních jevů u rizikových dětí a mládeže, prevence zneužití návykových látek, azylového ubytování, sociálního a krizového poradenství apod. Pozornost je věnována také programům na podporu volného času dětí ze znevýhodněného prostředí. Tyto aktivity jsou důležité zejména ve znevýhodněných oblastech, kde narůstá nebezpečí kriminality a sociálně patologických jevů. Byla zpracována Strategie prevence kriminality (na léta 2001 – 2003)

a Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže (na období let 2001 – 2004) a Mi- nimální preventivní program MŠMT.

Zhodnocení:

Ve městech, která dlouhodobě realizují Program prevence kriminality na místní úrovni, došlo ke statis- ticky prokazatelnému snížení trestné činnosti, zejména pouliční majetkové trestné činnosti. Sociálně preventivní projekty financované v rámci uvedeného systému, zejména ty, které směřují k rizikovým skupinám mládeže a dospělých, se nadále úspěšně rozvíjejí a hrají významnou roli v komunitním plánování jednotlivých lokalit.

Co je potřeba udělat:

• rozvíjet systém tak, aby se do něj začlenily i lokality menší rozlohou, kde se však vyskytuje určitý problém,

• dále rozvíjet systém minimálních preventivních programů ve školských zařízeních,

• posílit úlohu obcí v prevenci kriminality,

• podporovat spolupráci všech relevantních partnerů, a to především na místní úrovni při společném

řešení problémů a zvyšovat jejich vzdělanostní potenciál.

Domácí násilí

V roce 2002 byla vytvořena Meziresortní pracovní skupina k zavedení interdisciplinárních týmů spo- jujících zdravotní, sociální, právní a policejní pomoc při odhalování domácího násilí. Na práci této skupiny se podílí i nestátní neziskové organizace. Práce týmu směřuje k přípravám podmínek pro komplexní právní úpravu řešení domácího násilí, tj. nejen trestně právní úprava a úprava legislativní praxe, ale zejména sociální zákonodárství a další navazující oblasti v občanském a rodinném právu.

Zhodnocení:

Neexistence systémového řešení situace obětí domácího násilí vede často ke zhoršení jejich sociální situace. V práci policie se dosud projevuje tendence zaměřovat se přednostně na osobu pachatele násilné trestné činnosti. Z tohoto důvodu proběhla na začátku roku 2003 pilotní fáze vzdělávacího projektu Ministerstva vnitra k zacházení policie s oběťmi trestné činnosti. Povědomí široké veřejnosti o této problematice stále není dostatečné a postoj společnosti k intervenci státních orgánů v případech domácího násilí je nadále zdrženlivý. V současné době probíhá vládní mediální kampaň proti domácí- mu násilí zaměřená na mladou populaci.

Co je potřeba udělat:

• vytvořit návrhy nových právních norem a metodická doporučení zefektivňující postup státních or- gánů a prohlubovat jejich spolupráci s neziskovým sektorem,

• pokračovat v realizaci informační a mediální kampaně proti domácímu násilí (vysvětlující veřej- nosti dopad a závažnost domácího násilí a zpochybňující obecný názor, že domácí násilí je soukro- má věc),

• lépe zajistit pomoc a podporu pro oběti domácího násilí a trestné činnosti (dále budovat a podpo- rovat síť poradenství, azylových domů s utajenou adresou, programy terapeutické práce s obětmi a jejich rodinami),

• provést cílené výzkumy mapujících situaci domácího násilí v České republice celkově i v rámci jednotlivých ohrožených skupin, zejména vzhledem k situaci žen, seniorů a dětí.

4.3.2 E-začlenění

Schopnost občana využívat moderní informační a komunikační technologie může být významným faktorem určujícím stupeň jeho zapojení do života současné společnosti založené na znalostech. V ro- ce 1999 byl přijat strategický dokument Státní informační politika a v současné době se připravuje na- vazující materiál Státní informační a telekomunikační politika, která zohledňuje mimo jiné vstup Čes- ké republiky do EU. V roce 2001 se Česká republika připojila k cílům pro e-začlenění definovaným na úrovni EU přijetím tzv. Akčního plánu eEurope+. Pro podporu zavádění informačních technologií bylo zřízeno i zvláštní Ministerstvo informatiky. Další prioritou vlády je rozšiřování informačních a komunikačních technologií ve školství, což je i součástí Státní informační politiky ve vzdělávání. Vhodné využívání moderních technologií k výuce se projeví tím, že látku žáci zvládnou za kratší čas. To jim pomůže nejen při dalším studiu, ale také při pozdějším efektivním uplatnění svých znalostí v praxi.

Zhodnocení:

Pro začlenění do informační společnosti je podstatná i schopnost občanů využívat informační a ko- munikační technologie. Proto od začátku roku 2003 probíhá Národní program počítačové gramotnos- ti, kde mají jednotlivci možnost získat dostupnou formou základní znalosti a dovednosti ve využívání informačních a komunikačních technologií a práci s počítačem. Projekt Internet do škol fakticky na- startoval zavádění informačních a komunikačních technologií do škol, nicméně jeho rozšíření není vzhledem k potřebách dostatečné. Potřeby znevýhodněných skupin občanů jsou zohledňovány a zdů- razňovány i při realizaci projektů pro poskytování elektronických služeb veřejné správy a při přípravě Portálu veřejné správy. Realizuje se i alternativní nabídka přístupu k internetu formou míst veřejného přístupu k internetu (knihovny) a kontaktních míst veřejné správy (síť poboček České pošty). Během roku 2003 bude napojeno na internet přibližně 1700 knihoven, což umožní, že v průměru 76 % oby- vatel bude žít v místě, kde knihovna nabízí veřejný internet.

Co je potřeba udělat:

• prohlubovat mezinárodní koordinaci na poli e-začleňování, připojit se k evropské iniciativě WAI - Web Accessability Initiative (standardy přístupu k informacím a službám v elektronické podobě),

• zohledňovat a zdůrazňovat potřeby znevýhodněných skupin občanů při realizaci projektů pro po- skytování elektronických služeb veřejné správy a při přípravě Portálu veřejné správy,

• podporovat veřejně přístupné informační a komunikační technologie pro veřejnost zejména s ohle- dem na znevýhodněné skupiny a osoby se zdravotním postižením,

• dále podporovat a rozšiřovat internet na školách,

• pokračovat ve školení učitelů v počítačové gramotnosti.

4.3.3 Solidarita rodin

V České republice v současnosti přibývá neúplných rodin s dětmi, v nichž je dospělou osobou větši- nou žena. Další sociálně ohroženou skupinou jsou rodiny s více dětmi. Zvláštní pozornost a péči státu potřebují také rodiny pečující o postižené či dlouhodobě nemocné členy a rodiny jinak znevýhodně- né. Problematiku rodinné politiky je možno rozdělit na opatření na podporu funkční rodiny, zejména rodin s dětmi, pomoc rodinám znevýhodněným a v akutní tíživé životní situaci (viz též 4.2.1), a dále na ochranu rodiny před sociálně patologickými jevy, zejména domácím násilím. Oblast rodinné poli- tiky spadá především do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí, ale současně se i ostatní minister- stva podílejí na realizaci různých opatření. Významným z hlediska rozhodovacích kompetencí je kraj, který zajišťuje zejména výkon zprostředkování náhradní rodinné péče, která je upřednostňována před ústavní výchovou. Chudoba dětí je systémově řešena v rámci posuzování osob žijících ve společné

domácnosti. Jednotlivá ohrožení dětí jsou samostatně řešena v rámci speciální pomoci. Např. v oblas- ti dávek sociální péče je sledován i cíl minimalizovat případnou chudobu dětí.

Zhodnocení:

Dosud neexistuje ucelená koncepce rodinné politiky. Tato oblast souvisí s působností více resortů, týká se zejména otázky dostupnosti kvalitního bydlení pro mladé rodiny, plánovaným přechodem od pasivního systému státní sociální podpory a sociální péče k aktivizaci a podpoře soběstačnosti rodi- ny, rozšíření daňového zvýhodnění rodin s dětmi, a to zejména rodin s více dětmi. Nezbytná jsou také opatření, která by umožnila rodinám lépe sloučit profesní a rodičovské povinnosti, což souvisí mimo jiné s možností využívat různé flexibilní formy zaměstnávání, které zatím nejsou v České republice příliš rozšířené. V současné době se připravuje novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Co je třeba udělat:

• zpracovat ucelenou koncepci rodinné politiky v České republice,

• přijmout taková opatření, která povedou k vytvoření podmínek pro lepší fungování a stabilitu man- želství a rodiny, která budou mít pro-populační charakter a podpoří rodiny s více dětmi daňově,

• změnit tradiční stereotypní chápání rozdělení rolí v rodině, podpořit možnosti střídání partnerů v péči o malé dítě (rodičovská dovolená), zejména nastavit systém tak, aby podporoval, nikoliv znevýhodňoval otce při čerpání rodičovské dovolené,

• zavést účinnější opatření v oblasti zajišťování a vymáhání placení výživného na děti.

4.4 Pomoc nejzranitelnějším

Skupiny osob, které jsou nejvíce ohroženy sociálním vyloučením, se dají rozlišit podle čtyř základ- ních rizikových faktorů – věk (mladí, staří), zdravotní stav (zdravotně postižení), ztráta nebo nedosta- tek pracovních návyků (dlouhodobě nezaměstnaní, osoby opouštějící zařízení výkonu trestu, osoby opouštějící ústavní péči), sociální situace (osamělí rodiče, oběti trestné činnosti a domácího násilí, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší, osoby ohrožené závislostmi, migranti, příslušníci et- nických menšin). Průřezově je sledována problematika národnostních menšin, především pak romské menšiny. Problematika jednotlivých skupin je řešena napříč jednotlivými agendami, případně koordi- nována příslušnými resorty za spoluúčasti partnerů, jako např. problematika zdravotně postižených, integrace cizinců, národnostních menšin, lidských práv, domácího násilí apod.

Osoby se zdravotním postižením

V roce 1991 byl pro efektivní meziresortní koordinaci ustaven poradní a koordinační orgán vlády

- Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. Posuzuje veškeré návrhy nových legislativních opat- ření z hlediska jejich dopadu na tuto cílovou skupinu. Specifická pozornost je věnována ženám se zdravotním postižením, které jsou často vystaveny několikanásobné diskriminaci, a to jako ženy, osoby se zdravotním postižením, z důvodu věku a ekonomické situace. Každoročně je sledován a vy- hodnocován Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením. Důležitým předpokladem úspěšné integrace osob se zdravotním postižením je mimo jiné jejich ucelená rehabili- tace. Základním problémem je nyní neexistence právní úpravy jako takové, popř. nedostatek potřebné komunikace a provázanosti jejích jednotlivých složek. V rámci skupiny osob se zdravotním posti- žením nelze opomenout skupinu občanů s těžkým zdravotním postižením, pro které vzhledem k tíži jejich postižení nebude práce a zaměstnání smyslem a náplní života. Pro zajištění kvality života těchto spoluobčanů jsou vytvářena aktivační centra, zaměřená na terapeutické činnosti. (více viz 4.1.6, 4.2, 4.3.2) Tak jako EU i Česká republika se přihlásila k Evropskému roku osob se zdravotním postižením 2003. Nejen v rámci tohoto roku, ale i v letech následujících bude v České republice činěna řada

aktivit ke zvyšování povědomí o právech osob se zdravotním postižením, k podpoře diskuse o opat- řeních k prosazování rovných příležitostí, k podpoře výměny informací, k posílení spolupráce mezi všemi zainteresovanými stranami a ke zdůraznění pozitivního přínosu osob se zdravotním postižením pro společnost. Důležité bude dále podporovat integraci osob s mentálním postižením do společnosti v oblastech, jako je vzdělávání, zaměstnání, sociální, volnočasový a kulturní život, rozšiřovat mož- nosti podpůrných a ubytovacích zařízení, vylepšovat osvětu a bránit předsudkům a diskriminaci.

Romské komunity

Mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením patří romské komunity. Koordinačním orgá- nem pomoci je Rada vlády pro záležitosti romské komunity. Základním strategickým dokumentem, který formuluje státní politiku v dané oblasti, je Koncepce romské integrace. Z hlediska národnostní- ho se záležitostmi Romů zabývá Rada vlády pro národnostní menšiny. Jejich práva, stejně jako práva všech ostatních menšin, jsou chráněna zákonem o právech příslušníků národnostních menšin. Proti diskriminaci na trhu práce jsou Romové chráněni zákoníkem práce, diskriminaci Romů v obchodním styku a ve službách brání Zákon o ochraně spotřebitele. V současné době je ve vládě projednáván návrh Zákona o zajištění rovného zacházení a ochraně před diskriminací, který postihuje i ty oblasti diskriminace, na které uvedené zákony nepamatovaly. (více viz 4.1.6, 4.2, 4.3.1)

Zhodnocení:

Vzhledem k tomu, že není možné vést evidenci příslušníků národnostních menšin, pracuje se s termí- nem romské komunity, který není zcela totožný s pojmem romská národnostní menšina, a vymezuje tuto skupinu obyvatelstva jako sociokulturní skupinu. Vedle rámcových strategií se realizuje několik speciálních vyrovnávacích opatření, která působí úspěšně ke zlepšování jejich postavení. V současné době pracují na krajských úřadech romští koordinátoři. Z důvodu neexistence statistik v současné době neexistují ani objektivní údaje o specifických problémech romských žen. Jejich postavení je v české společnosti obdobné, jako je postavení romských mužů. V romských rodinách, které jsou dosud dosti patriarchální, je však jejich postavení horší. Platí to především o tradičních rodinách, mezi mladšími Xxxx tato nežádoucí tradice postupně mizí.

Co je potřeba udělat:

• nadále pokračovat v integraci Romů do společnosti od obecní úrovně,

• odstraňovat vnitřní překážky příslušníků romských komunit, tzn. především změnit jejich postoj ke vzdělávání a získávání kvalifikace,

• pro urychlení integrace Romů do společnosti založit agenturu, jejímž cílem bude realizace progra- mů směřujících k integraci příslušníků romských komunit a dále předcházení sociálnímu vylouče- ní v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků s využitím strukturálních fondů EU,

• plně implementovat legislativu Evropského společenství, která zakazuje rasovou diskrimina- ci v zaměstnání, vzdělávání, sociálním zabezpečení, zdravotní péči, bydlení a přístupu ke zbo- ží a službám. Diskriminace na základě náboženství nebo víry, věku zdravotního postižení nebo sexuální orientace je také pokryta v oblastech zaměstnání a školení (viz Směrnice 2000/43/EC a 2000/78/EC). Plná transpozice a efektivní implementace těchto Směrnic by měla být součástí celkové strategie podpory integrace etnických minorit a ostatních znevýhodněných skupin.

Ostatní etnické menšiny nejsou v současné době ohroženy sociálním vyloučením. Přistěhovalci (ža- datelé o azyl, cizinci s uděleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území České republiky) vzhledem k jejich stávajícímu množství nejsou zásadním problémem, nicméně vzhledem ke vstupu ČR do EU se předpokládá narůst jejich počtu a některých současných integračních problémů. Vzhle-

dem k tomu, že se Česká republika od první poloviny 90. let postupně mění ze státu emigračního na stát cílový, objevila se potřeba vytvoření ucelené koncepce integrace cizinců. Stěžejním dokumentem je v této oblasti Koncepce integrace cizinců na území České republiky schválená v roce 2000. Jejím hlavním cílem je maximální přiblížení postavení cizinců legálně pobývajících v České republice déle než jeden rok právnímu postavení občanů České republiky. Do její realizace jsou zapojeny skoro všechny resorty, sociální partneři, místní samospráva a nevládní neziskové organizace.

Znevýhodněné regiony

Pod vlivem transformace společnosti došlo v devadesátých letech k diferenciaci jednotlivých regio- nů, v některých z nich pod vlivem restrukturalizace průmyslu prudce vzrostla míra nezaměstnanosti a sociální situace jejich obyvatel se zhoršila. Jednou ze současných priorit je proto postupná regene- race postižených regionů, zejména regionu soudržnosti Severozápad a Moravskoslezsko a postupné zmírnění těchto rozdílů.

Zhodnocení:

Ke snížení meziregionálních nerovností jsou realizovány státní programy pro hospodářsky slabé a strukturálně postižené regiony. Jejich cílem je především diverzifikace hospodářské struktury, zvý- šení její výkonnosti a konkurenceschopnosti rozvoje infrastruktury, což ve své podstatě přináší vznik nových pracovních příležitostí. Jedná se o Regionální program podpory rozvoje regionu Severozá- padních Xxxx a Moravskoslezského regionu, Regionální program podpory rozvoje hospodářsky sla- bých strukturálně postižených regionů, Globální plán revitalizace regionu Severozápadních Xxxx atd. Znevýhodněné regiony jsou preferovány při rozdělování finančních prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti. Z těchto programů by měly profitovat zejména znevýhodněné místní skupiny.

Co je potřeba udělat:

• pokračovat v provádění vnitrostátní regionální politiky,

• pokračovat v podpoře obnovy xxxxxxx,

• věnovat soustředěnou pozornost vymezeným územím (hospodářsky slabým, strukturálně postiže- ným a dalším regionům apod.),

• plně využívat příležitosti vyplývající ze strukturálních fondů EU,

• upřednostňovat znevýhodněné regiony při rozdělování finančních prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti.

4.5 Mobilizace všech relevantních orgánů

Úspěch strategie sociálního začleňování leží na dvou základních pilířích: 1. na konceptu mainstrea- mingu, tj. mainstreaming sociálního začleňování do všech relevantních politik a integraci těchto po- litik na národní i místní úrovni; 2. úzké spolupráci všech partnerů, kterých se tato problematika týká (včetně umožnění participace skupin ohrožených sociálním vyloučením) na národní i místní úrovni a jejich aktivizaci.

Mobilizace relevantních orgánů

Již od počátku procesu zpracovávání Společného memoranda byl kladen důraz na zapojení relevant- ních aktérů do jeho přípravy. Oslovena proto byla vybraná ministerstva, vládní úřady, sociální part- neři, lokální správa, nestátní neziskové organizace a odborníci, jejichž počet se postupně zvyšoval. Postupně se ukázalo, že strategie sociálního začleňování je komplexní a projevuje se v tolika dimen- xxxx, že vyžaduje integrovaný přístup a kombinaci velkého rozsahu politik. Z prací vyplynulo, že nezbytným předpokladem pro jakékoliv současné i budoucí aktivity v této oblasti je plná podpora

na nejvyšší politické úrovni a aktivní participace všech zodpovědných partnerů. Na tomto základě, ale i pod vlivem zkušeností členských zemí EU a doporučení Evropské komise, byla vládou zřízena zvláštní Komise pro sociální začleňování. Hlavním cílem této Komise je koordinace prací na Národ- ním akčním plánu sociálního začleňování jako součásti procesu sociálního začleňování EU. Jejími členy jsou příslušní relevantní partneři, kteří se na zpracovávání a následné realizaci tohoto plánu budou podílet v největší míře. Významnou pomocí při budování institucionální struktury pro zajištění strategie sociálního začleňování je twinningový projekt programu PHARE realizovaný ve spolupráci Spojeného království Velké Británie a Německa. Z hlediska sociálního začleňování patří mezi vý- znamné partnery také některé rady a výbory vlády. V současné době se dokončuje decentralizace veřejné správy, v jejímž rámci dochází k převodu kompetencí ze státu na nižší úroveň řízení. Nově vzniklé kraje NUTS 3 zakládají pracovní skupiny a komise pro řešení dlouhodobých strategických úkolů, ale i k zajištění veřejných služeb pro občany. V činnostech jednotlivých orgánů jsou zapojeni zástupci sociálních partnerů, nestátních neziskových organizací a ve vhodných případech i zástupci sociálně vyloučených skupin. Nejvyšším vyjednávacím orgánem mezi vládou a sociálními partnery je Rada hospodářské a sociální dohody, která má ustanoveny pracovní komise pro jednotlivé oblasti, včetně sociální komise.

Zhodnocení:

Pro další rozvoj strategie sociálního začleňování v České republice a NAPSI bylo klíčové založení koordinačního orgánu – Komise pro sociální začleňování. Pozitivní je také působení zahraničních ex- pertů. Slabinou je neúčast ministerstva spravedlnosti a zejména ministerstva financí na práci komise, což může snižovat rozsah a efektivitu navrhovaných opatření.

Ministerstvo vnitra v roce 2003 vypracovalo svodnou analýzu veřejných služeb. Z analýz jednotli- vých resortů lze dovodit, že není dostatek informací o poskytování veřejných služeb, řada veřejných služeb patří logicky do samostatné působnosti krajů a obcí a nejsou uspokojivě dořešeny odpovídající finanční toky ve vazbě na veřejné služby. Sociální zapojení podniků je v současné době na nízké úrovni a většinou je závislé na míře finanční podpory z veřejných prostředků.

Co je potřeba udělat:

• podporovat aktivizaci a zapojení všech relevantních subjektů na partnerském principu, včetně zvy- šování sociální odpovědnosti podniků,

• aktivně se účastnit Akčního programu Společenství proti sociálnímu vyloučení,

• na úrovni obcí, svazků obcí a krajů stanovit jasná kritéria upravující kvalitu a dostupnost veřejných služeb,

• přizpůsobit služby specifikům místních a regionálních podmínek,

• identifikovat základní problémy financování veřejných služeb a řešení těchto problémů promítnout do právních norem týkajících se způsobů jejich financování.

Nestátní neziskové organizace, dobrovolnictví

Významným partnerem při řešení problematiky chudoby a sociálního vyloučení jsou nestátní nezis- kové organizace, které zavádějí nové služby. Mezi jejich charakteristické znaky také patří to, že jsou při řešení jimi identifikovaných problémů obvykle vedeny snahou o maximálně prospěšný (efektivní) výsledek a nikoliv snahou o dlouhodobé zajištění předmětu činnosti. K jejich vyšší motivaci přispívá i to, že ve velké míře využívají dobrovolnickou práci. K začátku roku 2003 vstoupil v platnost zákon o dobrovolnické službě, který upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu vykonávanou bez nároku na odměnu. Mezi hlavní oblasti dobrovolnické služby např. patří pomoc ne-

zaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, pomoc při péči o děti a mládež ve volném čase.

Zhodnocení

V oblasti pomoci nejzranitelnějším skupinám patří nestátní neziskové organizace k významným po- skytovatelům služeb. Adresností svých aktivit, které modelují i pro velmi malé skupiny osob, při- spívají k variabilitě nabídky služeb. Lidé ze sociálně znevýhodněných skupin potřebují pro řešení svých problémů kvalitní všeobecné sociální poradenství, které je téměř výhradně zajišťováno NNO, ale chybí mu systémová podpora ze strany státu. Zvláštní skupinu tvoří svépomocné organizace pří- slušníků ohrožených skupin (např. organizace zdravotně postižených, romské a proromské subjekty, organizace příslušníků národnostních menšin apod.). Z hlediska počtu nestátních neziskových orga- nizací lze sledovat regionální disparity. Současně stále není vyjasněna otázka jejich financování, jsou většinou závislé na schváleném státním rozpočtu a na každoročním procesu přidělování grantů na jejich činnost. Neexistuje ani možnost daňové asignace. Pozitivní skutečností je existence zákona o dobrovolnické službě, nicméně jeho ověřování v praxi je teprve na začátku. Organizace, které ob- drží akreditaci, mohou požádat o státní dotace na určitou část svých výdajů spojených s přípravou a zajištěním dobrovolnické služby. Tímto způsobem bude finančně podporováno ze státních zdrojů též vytváření podmínek pro uplatnění dobrovolnické práce v oblasti zlepšení postavení sociálně vy- loučených osob.

Co je potřeba udělat:

• posilovat spolupráci s nestátními neziskovými organizacemi,

• podporovat jejich víceleté a udržitelné financování včetně daňových úlev,

• rozšiřovat systém všeobecného sociálního poradenství,

• podporovat systém akreditování vysílajících dobrovolnických organizací,

• podporovat systém přidělování státních dotací vázaných na udělení akreditací.

5. PODPORA ROVNOSTI MEZI POHLAVÍMI VE VŠECH POSTUPECH ZAMĚŘENÝCH NA POTÍRÁNÍ CHUDOBY A SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ

V průběhu zpracovávání Společného memoranda o sociálním začleňování se rozdíly mezi muži a že- nami projevily v několika ze sledovaných oblastí. Obecně se dá říci, že ženy jsou v kontextu sociál- ního vyloučení a chudoby ohroženější než muži. Dožívají se vyššího věku, ale vzhledem k tomu, že dosahují v průměru o cca 25 % nižších výdělků než muži (zejména v důsledku nižší mzdové úrovně ve feminizovaných odvětvích, menšího zastoupení žen ve vedoucích funkcích a protože péče o děti a ostatní závislé osoby je zajišťována téměř výhradně ženami), mají následně i nižší důchody. Ženy jsou častějšími příjemci sociálních dávek. Ze statistických šetření vyplývá, že mezi skupiny nejohro- ženější chudobou a sociálním vyloučením patří neúplné rodiny s dětmi (jejichž počet stále vzrůstá), mezi nimiž tvoří převážnou většinu rodiny s matkou. Ženy s malými dětmi, ženy s nízkou kvalifikací a ženy staršího aktivního věku také patří mezi skupiny nejvíce ohrožené nezaměstnaností. Romské ženy čelí obzvláštnímu riziku chudoby a to i přes skutečnost, že často žijí v romské solidární komuni- tě, protože tyto komunity jsou ohroženy chudobou.

Zaměstnanost žen je i ve srovnání s EU-15 vysoká, jako samozřejmost je vnímáno českou společností to, že se oba partneři podílejí na získávání finančních prostředků pro rodinu. Na druhé straně jsou

problematické nevyhovující podmínky pro skloubení zaměstnání a péče o rodinu, nedostatečně jsou využívány flexibilní formy zaměstnání. V oblasti vzdělávání a přístupu ke zdravotní péči a službám téměř neexistují rozdíly mezi pohlavími. Z hlediska vzdělání je účast mužů a žen na jednotlivých úrovních srovnatelná. Určité kvantitativní odlišnosti lze vypozorovat u technických oborů, kde převa- žují muži a u humanitních, kde naopak ženy. Ženy se ve velmi malé míře podílejí na trestné činnosti, ale v oblasti domácího násilí jsou častými oběťmi.

Vláda České republiky reaguje na reálný stav ve společenských oblastech s cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů. Z tohoto důvodu byl v roce 1998 přijat programový dokument „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“, který přispívá aktivními opatřeními k odstraňování existujících věcných i formálních překážek, které ženám brání dosáhnout postavení srovnatelného s muži. Vláda každoročně hodnotí plnění opatření a aktualizuje je. V roce 2001 byla ustavena Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, jako poradní orgán vlády s právem podávat vládě doporučující návrhy na postup při prosazování politiky rovných příležitostí.

Právní systém sice zajišťuje rovnost mužů a žen, v praxi ovšem nedochází k její plné realizaci. Přes nepominutelný pokrok je nutné konstatovat, že k významnějším změnám veřejného a právního po- vědomí o problematice rovnosti dochází zatím pomalu. Ministerstvům byla v roce 1999 uložena po- vinnost aplikace gender mainstreamingu, ale na základě průběžných materiálů lze usuzovat, že plnění tohoto úkolu je z velké části pouze formální. Od roku 2002 bylo na každém ministerstvu pro podporu gender mainstreamingu zřízeno pracovní místo pro odborníka na prosazování rovnosti žen a mužů.

V průběhu přípravy Společného memoranda o sociálním začleňování byl kladen důraz na posuzo- vání jednotlivých oblastí z hlediska vlivu na muže a ženy. V oblastech, kde se ukázala zjištění jako rozdílná z pohledu pohlaví, jsou uváděny příslušné oddělené statistiky a na tyto rozdíly je brán ohled i v návrzích řešení. Při zpracovávání statistických údajů bude stále více využíváno metod genderové statistiky. V budoucnu bude problematice rovnosti mužů a žen věnována pozornost při zpracovávání koncepčních materiálů, jako např. Koncepce rodinné politiky, Národního akčního plánu zaměstnanos- ti, a především pak Národního akčního plánu sociálního začleňování. Všechny ústřední orgány jsou povinny implementovat zásady gender mainstreamingu do všech sektorových politik. Ministerstvo financí zahájilo přípravu na informativní metodice genderového rozpočtování, která bude využívá- na veřejnou správou (ústřední, regionální a stejně tak lokální) při přípravě ročního rozpočtu. Místo- předseda Komise pro sociální začleňování je zároveň členem Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Tým, který připravuje Společné memorandum o sociálním začleňování a Národní akční plán sociálního začleňování, úzce spolupracuje s oddělením pro rovné příležitosti na Ministerstvu práce a sociálních věcí. V rámci twinningového projektu PHARE 2001 byl připraven speciální manuál pro začlenění aspektů gender do budoucích projektů, které budou financovány ze strukturálních fondů EU a obzvláště z Evropského sociálního fondu.

6. STATISTICKÉ SYSTÉMY A UKAZATELE

Informační databáze v oblasti sociální statistiky v České republice vycházejí ze zdrojů resortní sta- tistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a státní statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zvláštní postavení v oblasti sociální statistiky má systém ESSPROS, který je v současné době implementován MPSV podle metodologie Eurostatu.

Resortní statistika MPSV

Statistika nezaměstnanosti obsahuje statistické informace zpracované z evidence úřadů práce o uchazečích o zaměstnání, volných pracovních místech a aktivní politice zaměstnanosti. Tato sta- tistika přináší informace o počtu nezaměstnaných, jejich struktuře, volných pracovních místech, míře nezaměstnanosti, pohybu uchazečů o zaměstnání. Výsledky statistických zjišťování jsou pravidelně měsíčně, čtvrtletně a ročně publikovány a slouží jako podklad pro regulaci trhu práce a pasivní a ak- tivní politiku zaměstnanosti.

Statistika důchodového systému podrobně sleduje všechny druhy vyplácených důchodů – údaje o počtu důchodů, průměrné výši důchodů a průměrném věku důchodců, a to jak v souhrnu všech důchodů vyplácených koncem roku, tak i průměrný počet nově přiznaných důchodů v jednotlivých letech.

Statistika nemocenského pojištění sleduje dvě ze tří soustav nemocenského pojištění, a to nemo- censké pojištění zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Třetí soustavu - nemocenské pojištění příslušníků ozbrojených sil sleduje příslušný resort. V dávkovém systému nemocenského pojištění monitoruje následující čtyři dávky: nemocenskou, podporu při ošetřování člena rodiny, pe- něžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Statistika státní sociální podpory v současné době zjišťuje údaje o přídavcích na dítě, rodičovském příspěvku, zaopatřovacím příspěvku, dávkách pěstounské péče, porodném, pohřebném, sociálním příplatku, příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu. Statistika monitoruje situaci v oblasti sociál- ních dávek regionálně s měsíční periodicitou zjišťování.

Genderová statistika je nově vzniklý obor, který sleduje ukazatele celkem a v členění podle pohlaví. Genderová statistika vypovídá o současném postavení žen a mužů z hlediska sociálního a slouží jako podklad pro navrhování příslušných opatření, jako opora pro rozhodování vlády a zákonodárců, jako popis a kontrola toho, jak se daří princip rovných příležitostí obou pohlaví naplňovat v praxi.

Rezortní statistika shromažďuje informace z oblasti práce a sociálních věcí, především údaje vzta- hující se k sociálním službám a dávkám (ve formě finanční či věcné) v oblasti péče o staré občany, občany těžce zdravotně postižené, občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, občany společensky ne- přizpůsobené a příslušníky marginálních skupin. Dále shromažďuje informace o zařízeních sociální péče, zaměstnancích a platech v odvětví sociálního zabezpečení a o oblasti péče o rodinu a dítě. Sta- tistická zjišťování jsou uskutečňována formou čtvrtletních, pololetních a ročních výkazů.

Výkaz o pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz zjišťuje vývoj nemocnosti a úrazovosti se zvlášt- ním zřetelem na úrazovost pracovní, zejména pro zajištění potřebného objemu prostředků na dávky nemocenského pojištění. Sledované ukazatele vypovídají o pracovní neschopnosti pro nemoc a úrazy

v členění podle druhu, pracovní úrazovost žen a mladistvých, vyplacené náhrady a přirážky, preven- tivní péči a rizikové práce, průměrný počet nemocensky pojištěných osob. Ukazatele jsou zjišťovány pololetně v územním průřezu. Výkaz monitoruje všechny ekonomické subjekty.

ESSPROS (Evropský systém jednotných statistik sociální ochrany) je v ČR tvořen na základě nut- nosti zajištění kompatibility českých národních údajů týkajících se sociální ochrany s údaji v členění podle metodiky vyvinuté Eurostatem a jednotně využívané ve státech EU. Jakožto podklady k zís- kávání dat jsou využívány jednak výše zmíněné informační databáze, dále pak statistiky týkající se sociální ochrany vedené ostatními resorty nebo penzijními fondy. Uvedená databáze poskytuje u nás nejkomplexnější pohled na problematiku sociální ochrany a slouží především ke srovnání její úrovně s ostatními státy využívajícími metodiku ESSPROS. Údaje se v souladu s touto metodikou zjišťují s roční periodicitou. Databáze se v současné době vytváří s cílem utvoření desetileté časové řady do data našeho předpokládaného přistoupení do EU.

Státní statistika ČSÚ

Sčítání lidu (cenzus) zjišťuje údaje o stavu obyvatelstva s periodicitou cca 10 let. Jedná se o vyčer- pávající, tedy úplné šetření na celém území státu. Získávají se informace podle stanovených kritérií o obyvatelstvu, domovním a bytovém fondu k jednomu datu. Při detailnějším pohledu to znamená získání velkého množství údajů o úrovni bydlení a jednotlivých typech domácností, dále zjištění úda- jů v nejmenším územním detailu či zjištění dat deklaratorního charakteru (např. vzdělání, národnost), ale také množství údajů o ekonomické aktivitě a dojížďce do zaměstnání apod. Navíc možným pro- pojením vytvořených souborů dat o obyvatelstvu a domácnostech s ostatními charakteristikami lze získat například přehled o kvalitě a struktuře bydlení domácností a rodin.

Mikrocenzus představuje statistické šetření zaměřené na příjmovou strukturu domácností ve vazbě na jejich věkové, vzdělanostní, sociální a jiné postavení. Účelem šetření je získat nejnovější reprezenta- tivní údaje o příjmovém rozložení domácností, o úrovni příjmů jednotlivých sociálně ekonomických typů domácností a o stupni příjmové diferenciace mezi nimi. Šetření probíhá na reprezentativním vzorku domácností (méně než 1 %) cca jednou za čtyři roky.

Statistika rodinných účtů přináší informace o vývoji životní úrovně domácností v jednotlivých sku- pinách obyvatelstva, jako jsou domácnosti zaměstnanecké nebo zemědělské, domácnosti s různým počtem závislých dětí, domácnosti s různě vysokými příjmy apod. Údaje této statistiky umožňují analyzovat především strukturu vydání a spotřeby na úzkém vzorku domácností, doplňkově i příjmů domácností. Údaje jsou publikovány ve čtvrtletní a v podrobnější roční periodicitě.

Výběrové šetření pracovních sil představuje získávání pravidelných informací o situaci na trhu prá- ce, umožňujících její analýzu z různých hledisek, zejména ekonomických, sociálních, demografic- kých atd. Tyto výsledky prohlubují kvalitu informací o charakteru ekonomické aktivity a struktuře zaměstnanosti a nezaměstnanosti obyvatelstva i o dalších souvisejících jevech. Výsledky jsou vyhod- nocovány a publikovány ve čtvrtletní periodicitě.

Ostatní resortní statistiky

Z hlediska problematiky sociálního začleňování jsou dále důležité statistiky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra. Školská statistika monitoruje

zejména počty žáků v jednotlivých stupních školské soustavy, počet tříd, kursů a pedagogů. Statistika z oblasti zdravotnictví poskytuje data o zdravotním stavu obyvatelstva, síti a činnosti zdravotnických zařízení, pracovnících ve zdravotnictví atd. Data týkající se žadatelů o azyl a kriminality shromažďuje resortní statistika Ministerstva vnitra.

Nedostatky ve statistických systémech

Nedostatkem stávajících statistických systémů je legislativní omezení evidence příslušníků národ- nostních menšin. Tato skutečnost je jednou ze zásadních překážek účinného postupu při podpoře zejména romské integrace. Stále přetrvávajícím vážným nedostatkem je neexistence validních statis- tických údajů o počtu a struktuře osob se zdravotním postižením. I když jednotlivé resorty (zejmé- na MPSV, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví) některé údaje o těchto osobách shromaždují, jsou však neúplné a nekomplexní. V současné době je projednáván s ČSÚ způsob a forma pro získávání validních dat na základě dílčích průzkumů a dílčích datových souborů zpracovávaných jednotlivými resorty. Tyto statistické údaje jsou nezbytné pro kvalifikované rozbory finanční náročnosti různých opatření na podporu osob se zdravotním postižením, plánová- ní potřeb různých typů sociálních a vzdělávacích služeb či bezbariérového bydlení v jednotlivých regionech, hledání optimálních strategií pro zvýšení zaměstnanosti občanů se zdravotním postiže- ním atd. Současně je pociťován nedostatek statistických dat o osobách bez přístřeší, ale i o dalších klientech systému sociálních služeb a o cizincích na území České republiky. Nevede se statistika, která by mapovala regionální rozložení a strukturu poskytovaných sociálních služeb a na jejímž zá- kladě by se daly identifikovat skupiny obyvatel se ztíženým přístupem ke službám.

7. PODPORA SPOLEČNÝCH POLITIK SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ ZE STRUKTU- RÁLNÍCH FONDŮ

V procesu zpracování Společného memoranda o sociálním začleňování byla identifikována řada akti- vit, které jsou relevantní vzhledem ke kritériím strukturálních fondů a které mohou být finančně pod- porovány. Tyto priority jsou reflektovány v programových dokumentech připravených pro zkrácené programové období 2004 - 2006.

Oblast sociálního začleňování je z prostředků strukturálních fondů EU financována především pro- střednictvím Evropského sociálního fondu. Z tohoto fondu budou ve zkráceném programovacím ob- dobí 2004-2006 podporovány následující formy pomoci: Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ), Společný regionální operační program (SROP), Jednotný programový dokument pro Cíl 3 (JPD 3) a Iniciativa Společenství EQUAL. V souladu s referenčním rámcem byla jako globální prio- xxxx pro podporu ze strukturálních fondů v oblasti rozvoje lidských zdrojů vymezena, kromě zvýšení konkurenceschopnosti podniků a zvýšení míry zaměstnanosti a kvalifikace a flexibility pracovní síly, také integrace sociálně vyloučených skupin obyvatel. Aktivity jsou popsány v uvedených progra- mových dokumentech a finanční pomoc ze strukturálních fondů je třeba vnímat v širším kontextu národních politik a strategických priorit.

Hlavní identifikované priority z hlediska sociálního začleňování jsou:

• aktivní politika zaměstnanosti,

• sociální integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociálním vyloučením,

• rovnost mužů a žen,

• rozvoj vzdělávání, včetně celoživotního učení.

Následující priority a opatření v jednotlivých programových dokumentech jsou relevantní pro podpo- ru sociálního začleňování:

Operační program Rozvoj lidských zdrojů

Priorita 1: Aktivní politika zaměstnanosti

1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání

1.2 Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti

Priorita 2: Sociální integrace a rovnost příležitostí

2.1 Integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí

2.2 Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce

2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

Priorita 3: Rozvoj celoživotního učení

3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání

3.2 Podpora terciálního vzdělávání, výzkumu a vývoje

3.3 Rozvoj dalšího profesního vzdělávání

Priorita 4: Adaptabilita a podnikání

4.1 Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologic- kých podmínek, podpora konkurenceschopnosti

4.2 Specifické vzdělávání

Společný regionální operační program

Priorita 2: Regionální rozvoj infrastruktury

2.1 Rozvoj dopravy v regionech

2.2 Rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech

Priorita 3: Rozvoj lidských zdrojů v regionech

3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech

3.2 Podpora sociální integrace v regionech

Jednotný programový dokument pro Cíl 3

Priorita 1: Aktivní politika zaměstnanosti

1.1 Rozšíření a zvýšení adresnosti aktivní politiky zaměstnanosti

Priorita 2: Sociální integrace a rovnost příležitostí

2.1 Integrace specifických skupin ohrožených sociální exkluzí

2.2 Sladění rodinného a pracovního života

2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

Priorita 3: Rozvoj celoživotního učení

3.1 Rozvoj počátečního vzdělání jako základu celoživotního učení a z hlediska potřeb trhu práce a ekonomiky znalostí

3.2 Rozvoj dalšího vzdělávání a školení

Priorita 4: Adaptabilita a podnikání

4.1 Zlepšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologic- kých podmínek jako podpora konkurenceschopnosti

Iniciativa Společenství EQUAL

Priorita 1: Zaměstnatelnost:

• Zlepšování přístupu a návratu na trh práce pro osoby obtížně integrovatelné na trh práce, který musí být otevřen všem

• Překonávání rasismu a xenofobie na trhu práce

Priorita 2: Podnikání:

• Zpřístupnění procesu zahájení podnikání všem poskytováním nástrojů požadovaných pro zahájení podnikání a pro identifikaci a využití nových možností pro vytváření zaměstnání

v městských a venkovských oblastech

• Posilování sociální ekonomiky (třetího sektoru), zejména komunitních služeb se zaměřením na zvyšování kvality pracovních míst

Priorita 3: Adaptabilita:

• Podpora celoživotního učení a postupů umožňujících zaměstnání a setrvání v zaměstnání osob ze znevýhodněných a diskriminovaných skupin na trhu práce

• Podpora adaptability podniků a zaměstnanců na strukturální změny a na využívání informačních a dalších nových technologií

Priorita 4: Rovné příležitosti mužů a žen:

• Slaďování rodinného a pracovního života, stejně tak jako reintegrace mužů a žen, kteří opustili trh práce, rozvojem flexibilnějších a účinnějších forem organizace práce a podpůrných služeb

• Snižování rozdílů v uplatňování žen a mužů a podpora desegregace práce

Priorita 5: Pomoc žadatelům o azyl v přístupu na trh práce

Mnoho z priorit a opatření programových dokumentů odpovídá na klíčové výzvy identifikované v ka- pitole 3 Společného memoranda o sociálním začleňování. Opatření, která jsou relevantní k jednotli- vým výzvám jsou uvedena níže:

Vytvoření a rozvoj „začleňujícího“ trhu práce v souladu s hospodářskou politikou státu, podpora za- městnanosti a zaměstnatelnosti, reakce na pokračující strukturální změny

OPRLZ opatření 1.1, 1.2, 2.1, 2.2, 2.3, 3.1, 3.2, 3.3, 4.1, 4.2

SROP opatření 3.1, 3.2

JPD 3 opatření 1.1, 2.1, 2.3, 3.1, 3.2

IS EQUAL opatření 1.1, 1.2, 1.3, 1.4, 2.3, 2.4, 3.3, 3.4, 5.1, 5.2

Odstranění znevýhodnění v přístupu ke vzdělání

OPRLZ opatření 3.1, 3.2, 3.3,

SROP opatření 3.1

JPD 3 opatření 3.1, 3.2

IS EQUAL opatření 1.3, 1.4, 3.1, 3.2, 5.1, 5.2

Zachování rodinné solidarity, ochrana práv dětí, prevence sociálně patologických jevů

OPRLZ opatření 2.1, 2.3

SROP opatření 3.2

JPD 3 opatření 2.1, 2.2, 2.3

IS EQUAL opatření 2.3, 2.4, 3.3, 3.4, 4.1, 4.2, 4.3, 4.4

Zajištění stejného přístupu k sociálním a zdravotním službám vysoké kvality

OPRLZ opatření 2.1, 2.3

SROP opatření 3.1, 3.2

JPD 3 opatření 2.1, 2.2, 2.3

IS EQUAL opatření 3.3, 3.4

Zvýšení dopravní obslužnosti

SROP opatření 2.1, 2.2

Kohezní fond

Obnova znevýhodněných oblastí na principech trvale udržitelného rozvoje

Tato výzva je pokryta v SROP, Kohezním fondu a Intereg-u III.

8. ZÁVĚRY

Zapojení do procesu sociálního začleňování EU, otevřené metody koordinace v oblasti chudoby a so- ciálního vyloučení, je pro vládu České republiky důležitou prioritou po přistoupení. Příprava tohoto Společného memoranda o sociálním začleňování byla důležitým prostředkem pro přípravu na plnou účast v tomto procesu. Přispěla k lepšímu porozumění konceptu sociálního vyloučení a byla příleži- tostí pro identifikaci hlavních trendů a klíčových výzev, k zhodnocení efektivity existujících politik a programů a identifikování klíčových politických priorit pro budoucnost ve smyslu prevence a vy- mýcení chudoby a sociálního vyloučení.

Již dlouho je pro Českou republiku důležitou prioritou zajištění společnosti s vysokým stupněm sociálního začlenění. Míra chudoby je zde ve srovnání s ostatními přistupujícími a kandidátskými zeměmi, ale i průměrem EU nízká. Současné systémy sociální ochrany, vzdělávání, zdravotní péče a služeb byly nastaveny tak, aby předcházely sociálnímu vyloučení a v tomto smyslu se do velké míry osvědčily a není nutná jejich zásadní rekonstrukce. Nicméně proces přípravy Společného me- xxxxxxx o sociálním začleňování také podepřel potřebu toho, aby se existující systémy přizpůsobily novým jevům, které s sebou nese moderní společnost (stárnutí populace, změny ve složení rodin, pokračující strukturální změny, rozvoj společnosti založené na znalostech). V úvahu je nutné brát i specifické potřeby znevýhodněných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením nebo osoby ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, zejména romské komunity. Určitou slabinou systémů je nízká schopnost motivovat své uživatele (zejména početnější domácnosti, v nichž mají rodiče nižší kvalifikaci) k přijetí zaměstnání. Zároveň je zřejmé, že zaměstnání je hlavním prostředkem k dosažení sociálního začlenění.

Proces přípravy Společného memoranda o sociálním začleňování ve shodě se společnými cíly, kte- ré podpírají proces sociálního začleňování EU, přispěl ke zdůraznění multidimenzionální povahy chudoby a sociálního vyloučení. Sociální vyloučení je, kromě nedostatku příjmů pro důstojný život v rámci daného společenského standardu, důsledkem snížené možnosti participace na životě společ- nosti v rámci tzv. hlavního proudu. Jeho determinantou a důvodem je omezený přístup ke zdrojům a možnostem, včetně rozvoje schopností, a to zejména pokud jde o přístup k zaměstnání, vzdělávání

a školení, zdravotní péči a bydlení. Pokračující prevence a vymýcení chudoby a sociálního vyloučení vyžaduje koordinovaný a integrovaný přístup, který uvede problematiku chudoby a sociálního vylou- čení do všech relevantních oblastí politiky a zajistí navzájem se posilující propojení mezi ekonomic- kou politikou, zaměstnaností a sociální politikou.

Vláda České republiky a Evropská komise identifikovaly následující, jako nejnaléhavější výzvy ve vztahu k potírání chudoby a sociálního vyloučení:

• reagovat na pokračující strukturální změny, které vyvolávají změny na trhu práce a zvyšují neza- městnanost, zejména strukturální a dlouhodobou, podporou vytváření nových a dlouhodobě udrži- telných pracovních míst,

• podporovat a povzbuzovat dlouhodobě nezaměstnané k návratu do zaměstnání a redukovat závis- lost na sociální ochraně,

• podporovat odstranění podmínek vedoucích k znevýhodnění ve vzdělávání skupin ohrožených sociálním vyloučením, definovat systém celoživotního učení zákonem a vytvářet podmínky pro zajištění vazeb mezi vzdělávacím systémem a potřebami trhu práce,

• přizpůsobit systémy sociální ochrany a zdravotní péče tak, aby lépe reagovaly na sociální změny, zejména na stárnutí populace,

• zlepšit přístup k dostupnému a kvalitnímu bydlení.

Ve světle analýzy vypracované v této zprávě se vláda České republiky a Evropská komise shod- ly na tom, že nejbezprostřednější politické priority ve vztahu k potírání chudoby a sociálního vyloučení jsou tyto:

• vytvořit systémově nové řešení finanční pomoci v situaci hmotné nouze s cílem omezení dlouho- dobé závislosti na sociálních dávkách a užší propojení výplaty dávek s aktivizačními opatřeními na pomoc se získáváním zaměstnání,

• dále rozšiřovat preventivní a podpůrná opatření k zlepšení zaměstnatelnosti jako nástroje prevence dlouhodobé nezaměstnanosti a rozvíjet a rozšiřovat sociální a školící programy pro osoby ze zvlášť sociokulturně znevýhodněného prostředí,

• modernizovat obsah vzdělávání vzhledem k potřebám všeobecného rozvoje osobnosti (se zvlášt- ním důrazem na funkční gramotnost) a trhu práce a zavést komplexní systém celoživotního učení,

• propojovat zdravotní a sociální péči zejména na komunitní úrovni vytvářením tzv. integrované komunitní péče a dokončit a zavést standardy, které zajistí garantovanou minimální péči z hlediska kvalitativního a kvantitativního,

• podporovat dobře fungující trh s byty a vyčlenit speciální sektor sociálního bydlení,

• zlepšit dostupnost dopravy obzvláště v znevýhodněných regionech.

Vláda si je vědoma, že při realizaci výše zmíněných opatření bude důležité vzít v úvahu regionální rozdíly v úrovních chudoby a sociálního vyloučení, obzvláště odlehlé regiony a regiony postižené strukturálními změnami. Také bude třeba, aby jednotlivé politiky braly plně v úvahu princip rovnosti příležitostí mužů a žen. Dále si je vláda vědoma, že pro úspěšnou realizaci úkolů identifikovaných ve Společném memorandu je nutný široký koordinovaný přístup a spolupráce mezi všemi nezbytný- mi partnery. Nástrojem pro toto zajištění bude Komise pro sociální začleňování, která byla zřízena vládou. Vláda také uznává, že efektivní řešení mnoha předpokládaných akcí bude v praxi vyžadovat převedení jednotlivých opatření na nižší regionální a místní úroveň a zajištění dostatečných zdrojů a kapacit k vyvinutí koordinovaných a integrovaných reakcí na místní úrovni.

Vláda považuje svou účast v otevřené metodě koordinace EU za významně rozvinutou, což je vý- sledkem práce vykonané na přípravě Společného memoranda o sociálním začleňování. Identifikova- né oblasti ve Společném memorandu jsou výchozím materiálem pro zpracování prvního Národního akčního plánu sociálního začleňování České republiky, který bude předložen Evropské komisi v roce 2004.

STATISTICKÁ PŘÍLOHA

Hrubý domácí produkt v miliónech EURO

Region/Regio NUTS 2 NUTS 3	1993	1994	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001
Praha Středočeský kraj Jihozápad	5 863 2 559 3 283	7 089 2 915 3 774	8 575 3 318 4 328	9 529 3 787 5 020	10 338 3 926 5 093	11 908 4 414 5 436	12 596 4 615 5 481	13 840 5 049 5 958	15 783 5 799 6 706
Jihočeský kraj Plzeňský kraj	1 686 1 596	1 940 1 834	2 198 2 129	2 540 2 480	2 602 2 491	2 817 2 619	2 832 2 649	3 054 2 904	3 403 3 303
Severozápad	3 125	3 438	4 080	4 660	4 517	4 742	4 743	5 005	5 515
Karlovarský kraj Ústecký kraj	857 2 268	961 2 477	1 080 3 000	1 204 3 457	1 177 3 340	1 234 3 508	1 245 3 497	1 357 3 648	1 477 4 038
Severovýchod	3 837	4 438	5 007	5 672	5 917	6 283	6 357	6 916	7 810
Liberecký kraj Královéhradecký kr. Pardubický kraj	1 098 1 421 1 318	1 239 1 678 1 521	1 409 1 863 1 735	1 597 2 132 1 942	1 648 2 247 2 022	1 715 2 377 2 191	1 779 2 411 2 166	1 946 2 641 2 329	2 216 2 962 2 631
Jihovýchod	4 481	5 186	5 715	6 588	6 669	7 201	7 246	7 836	9 031
Vysočina Jihomoravský kraj	1 252 3 229	1 444 3 742	1 634 4 081	1 895 4 694	1 883 4 786	2 021 5 180	2 074 5 172	2 276 5 560	2 693 6 338
Střední Morava	3 114	3 591	4 073	4 642	4 812	5 028	5 024	5 385	6 127
Olomoucký kraj Zlínský kraj	1 564 1 550	1 765 1 826	2 050 2 023	2 393 2 249	2 414 2 397	2 489 2 539	2 524 2 499	2 712 2 673	3 060 3 066
Moravskoslezsko	3 598	4 203	4 709	5 577	5 484	5 624	5 513	5 765	6 568
Extra - regio	0	0	0	0	0	0	0	0	0
CZECH REPUBLIC	29 860	34 634	39 804	45 476	46 755	50 636	51 575	55 755	63 338

Zdroj: Český statistický úřad

Míra nezaměstnanosti a počet evidovaných uchazečů v krajích ČR

Kraj		Počet evidovaných uchazečů			Míra nezaměstnanosti (v %)
		31.12. 2000	31.12. 2001	31.12. 2002	31.12. 2000	31.12. 2001	31.12. 2002
1.	Ústecký	66 572	67 720	74 135	16,1	15,8	17,1
2.	Moravskoslezský	94 609	94 226	101 214	15,1	15,1	15,9
3.	Olomoucký	38 092	37 215	39 395	11,9	11,8	12,2
4.	Jihomoravský	54 003	55 139	63 777	9,3	9,7	11,2
5.	Zlínský	23 935	24 841	29 759	8,1	8,5	10,2
6.	Karlovarský	13 174	14 062	16 115	8,0	8,7	10,1
7.	Liberecký	14 016	15 987	19 334	6,4	7,4	8,7
8.	Pardubický	19 896	19 911	21 865	7,9	7,9	8,7
9.	Vysočina	19 402	18 196	21 548	7,5	7,0	8,3
10.	Královéhradecký	16 644	17 433	20 497	5,9	6,3	7,3
11.	Středočeský	38 160	37 819	41 761	6,8	6,8	7,2
12.	Plzeňský	18 535	18 580	20 226	6,5	6,5	7,1
13.	Jihočeský	18 499	19 162	21 118	5,8	6,0	6,7
14.	Praha	21 832	21 632	23 691	3,4	3,4	3,7

Okresy s nejvyšší mírou nezaměstnanosti k 31. 12. 2002

Okres		Počet evidovaných uchazečů			Míra nezaměstnanosti (v %)
		31.12.2000	31.12.2001	31.12.2002	31.12.2000	31.12.2001	31.12.2002
1.	Most	12 485	13 204	14 401	21,5	21,3	21,7
2.	Karviná	25 183	25 225	26 507	18,0	18,0	19,6
3.	Louny	7 523	7 521	8 050	17,1	17,2	18,6
4.	Teplice	10 123	10 581	11 854	17,0	16,6	18,2
5.	Chomutov	10 892	10 901	12 144	16,9	16,4	17,7
6.	Ostrava	26 402	25 588	27 807	16,6	16,2	17,2

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

GRAFY:

Graf č. 1

Procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60 % mediánu

8

8

%

7

Celkem

Muži

Ženy

Graf č. 2

Procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60 % mediánu (podle věku a pohlaví)

12 12 11

10 10 10

8

7

8

7

%

6

Celkem

Muži Ženy

4

5

4

3

0-15

16-24

25-49

50-64

65+

Graf č. 3

Procento osob s celkovým příjmem pod 40 %, 50 %, 70 % mediánu

16

%

4

1

40%

50%

70%

Graf č. 4

Procento osob s celk. čistým příjmem pod 60 % mediánu (podle ekonomické aktivity)

31 30 31

%

11 11 12

Celkem

Muži Ženy

6

5

7

3

5

3

3

2

3

1

2

3

4

5

1 - Zaměstnaní (z celkového počtu těchto osob)

2 – Samostatně činní (z celkového počtu těchto osob) 3 – Nezaměstnaní (z celkového počtu těchto osob)

4 – Starobní důchodci (z celkového počtu těchto osob) 5 - Jinak neaktivní (z celkového počtu těchto osob)

Graf č. 5

Procento osob s celk. čistým příjmem pod 60 % mediánu (podle typu domácnosti)

27

18

16

%

14

12

10

8

7

6

6

3

3

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11 12

1 - Celkové procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60% mediánu 2 - Osoby -29 žijících samy (z celkového počtu těchto osob)

3 - Osoby 30-64 žijících samy (z celkového počtu těchto osob) 4 - Osoby 65+ žijících samy (z celkového počtu těchto osob)

5 - Osoby žijících v domácnosti s 2 osobami, 0 dětmi a minimálně 1 osobou 65+ (z celkového počtu těchto osob)

6 - Osoby žijící v domácnosti s 2 osobami -64, 0 dětmi (z celkového počtu těchto osob) 7 - Osoby žijící v jiných domácnostech s 0 dětmi (z celkového počtu těchto osob)

8 - Osoby žijící v neúplných rodinách s 1+ dítětem (z celkového počtu těchto osob)

9 - Osoby žijící v domácnosti s 2 dospělými a 1 dítětem (z celkového počtu těchto osob) 10 - Osoby žijící v domácnosti s 2 dospělými a 2 dětmi (z celkového počtu těchto osob) 11 - Osoby žijící v domácnosti s 2 dospělými a 3+ dětmi (z celkového počtu těchto osob) 12 - Osoby žijící v jiných domácnostech s dětmi (z celkového počtu těchto osob)

Zdroj: Český statistický úřad

Srovnání s Evropskou unií (EU 15)

Procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60 % mediánu

		2000 EU15	2000 ČR
Xxxxxxx věková struktura		15	8
0-15		19	12
16-24	Celkem	20	10
	Muži	19	10
	Ženy	21	10
25-49	Celkem	13	7
	Muži	12	7
	Ženy	14	8
50-64	Celkem	12	4
	Muži	12	4
	Ženy	13	5
65+	Celkem	17	6
	Muži	15	3
	Ženy	19	8

Procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60 % mediánu podle ekonomické aktivity

		2000 EU15	2000 ČR
Zaměstnaní	Celkem	7	3
	Muži	8	3
	Ženy	6	3
Samostatně výdělečně činní	Celkem	15	5
	Muži	16	6
	Ženy	14	2
Nezaměstnaní	Celkem	39	31
	Muži	44	30
	Ženy	33	31
Starobní důchodci	Celkem	16	5
	Muži	15	3
	Ženy	16	7
Jinak neaktivní	Celkem	24	11
	Muži	24	11
	Ženy	24	12

Procento osob s celkovým čistým příjmem pod 60 % mediánu podle typu domácnosti

	2000 EU15	2000 ČR
Procento osob pod 30 let žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	33	14
Procento osob 30-64 žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk. poč. těchto os.)	15	16
Procento osob 65+ žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk. poč. těchto os.)	26	12
Procento osob žijících v dom. s 2 os., 0 dět. a min. 1 os.65+ s celk. čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	14	3
Procento osob žijících v dom. s 2 os. -64, 0 dět. s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	10	3
Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 1 dít. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	10	6
Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 2 dět. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	13	6
Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 3+ dět. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	26	18

Zdroj: Český statistický úřad, Eurostat

Indikátory chudoby a sociálního vyloučení vypočtené z dat šetření o sociální situaci domácností 2001 (příjmy po transferech)

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

59

Zdroj: Český statistický úřad

kód	název	hodnota	popis indikátoru	počet osob pod hranicí chudoby	celkový počet osob
MEDI	MEDICPPE	107 720	Hodnota mediánu čist.příjmu na EJ (počítáno jako medián osob)
1a	M60	7,77	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu osob)	787808	10138939
1am	M60MU	7,21	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	354419	4916712
1af	M60ŽE	8,30	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	433389	5222227
1a1	M60_15	11,63	Procento osob -15 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	000000	0000000
1a1m	M60_15MU	11,76	Procento osob -15 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	108831	925668
1a1f	M60_15ŽE	11,49	Procento osob -15 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	98263	855038
1a2	M60_1624	9,99	Procento osob 16-24 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	135064	657045
1a2m	M601624M	10,05	Procento osob 16-24 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	69806	694757
1a2f	M601624Ž	9,93	Procento osob 16-24 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	65259	657045
1a3	M60_2549	7,47	Procento osob 25-49 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	273841	3665433
1a3m	M602549M	6,89	Procento osob 25-49 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	122862	1782810
1a3f	M602549Ž	8,02	Procento osob 25-49 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	150979	1882624
1a4	M60_5064	4,44	Procento osob 50-64 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	85559	1925085

1a4m	M605064M	4,00	Procento osob 50-64 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	37288	933335
1a4f	M605064Ž	4,87	Procento osob 50-64 s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	48271	991751
1a5	M60_65_	6,09	Procento osob 65+ s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	86250	1415912
1a5m	M6065_M	2,69	Procento osob 65+ s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	15632	580142
1a5f	M6065_Ž	8,45	Procento osob 65+ s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	70617	835770
1b1	M60_ZAM	3,00	Procento zaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	116589	3887164
1b1m	M60_ZAMM	2,73	Procento zaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	55953	2049981
1b1f	M60_ZAMŽ	3,30	Procento zaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	60635	1837183
1b2	M60_PDN	4,58	Procento sam.činných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	27626	602931
1b2m	M60_PDNM	5,73	Procento sam.činných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	23921	417750
1b2f	M60_PDNŽ	2,00	Procento sam.činných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	3705	185181
1b3	M60_NEZ	30,82	Procento nezaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	156825	508811
1b3m	M60_NEZM	30,22	Procento nezaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	76478	253094
1b3f	M60_NEZŽ	31,42	Procento nezaměstnaných s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	80347	255717
1b4	M60_DUCH	5,49	Procento st.důchodců s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	107838	1963298
1b4m	M60DUCHM	2,93	Procento st.důchodců s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	21423	732365
1b4f	M60DUCHŽ	7,02	Procento st.důchodců s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	86416	1230933

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

60

1b5	M60_JNEA	11,45	Procento jinak neaktivních s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	193894	1692968
1b5m	M60_JNEA	11,29	Procento jinak neaktivních s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), muži	80438	712481
1b5f	M60_JNEA	11,57	Procento jinak neaktivních s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.), ženy	113457	980487
1c	M60	7,77	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ	787808	10138939
1c1	M60_1O29	14,14	Procento osob -29 žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	13432	95012
1c2	M60_1O64	15,50	Procento osob 30-64 žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	58201	375558
1c3	M60_1O65	12,31	Procento osob 65+ žijících samy s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	59544	483838
1c4	M602O0D1	2,50	Procento osob žijících v dom. s 2 os., 0 dět. a min. 1 os.65+ s celk.čist.příj. pod 60% mediá- nu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	23226	930097
1c5	M602O0D2	3,31	Procento osob žijících v dom. s 2 os. -64, 0 dět. s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	41046	1240756
1c6	M60JIN0D	7,43	Procento osob žijících v jiných dom. s 0 dět. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	170741	2297555
1c7	M60NEUPR	26,87	Procento osob žijících v neúpl.rodinách s 1+ dít. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	132197	491976
1c8	M602O1D	5,94	Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 1 dít. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	78685	1324081
1c9	M602O2D	6,02	Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 2 dět. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	128896	2142843
1c10	M602O3+D	18,04	Procento osob žijících v dom. s 2 dosp. a 3+ dět. a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.poč. těchto os.)	99290	550362
1c11	M60JIN1D	9,79	Procento osob žijících v jiných dom. s dětmi a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z ce- lk.poč. těchto os.)	113727	1161269
1d	M60	7,77	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu osob)	787808	10138939

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

61

1d1	M60_0NAJ	7,15	Procento osob v dom. nepl. nájemné a s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu osob)	309970	4336543
1d2	M60_NAJ	8,24	Procento osob v nájemních bytech s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu osob)	000000	0000000
1e1	PCH_1O	64632	Práh chudoby - 60% mediánu na EJ - osoby žijící v 1-členných domácnostech
1e2	PCH_2O2D	135727	Práh chudoby - 60% mediánu na EJ - osoby žijící v 4-členných dom., 2 děti
2	S80/S20	3,42	Poměr kumul.celk.příjmu na EJ osob posledního a prvního kvintilu	10138939	10138939
4	PROPADP	15,57	Rel.propad příjmů - rozdíl mezi prahem chudoby (60% mediánu ČP/EJ) a mediánem ČP/EJ osob pod tímto prahem v %	394120	0
4m	PROPADPM	16,75	Rel.propad příjmů - rozdíl mezi prahem chudoby (60% mediánu ČP/EJ) a mediánem ČP/EJ osob pod tímto prahem v %	177996	0
4f	PROPADPŽ	14,46	Rel.propad příjmů - rozdíl mezi prahem chudoby (60% mediánu ČP/EJ) a mediánem ČP/EJ osob pod tímto prahem v %	217457	0
111	M40	1,19	Procento osob s celk.čist.příj. pod 40% mediánu ČP na EJ (z celk.počtu osob)	121097	10138939
112	M50	3,53	Procento osob s celk.čist.příj. pod 50% mediánu ČP na EJ (z celk.počtu osob)	358229	10138939
113	M70	16,07	Procento osob s celk.čist.příj. pod 70% mediánu ČP na EJ (z celk.počtu osob)	1629215	10138939
131	M60BT	35,77	Procento osob s celk.čist.příj.(bez penze a ost.soc.transferů) pod 60% mediánu ČP bez transferů na EJ (z celk.počtu osob)	3627089	10138939
131m	M60BTM	32,56	Procento osob s celk.čist.příj.(bez penze a dalších soc.transf.) pod 60% mediánu ČP bez transferů na EJ (z celk.počtu osob)	1600991	4916712

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

62

131f	M60BTŽ	38,80	Procento osob s celk.čist.příj.(bez penze a dalších soc.transf.) pod 60% mediánu ČP bez transferů na EJ (z celk.počtu osob)	2026097	5222227
132	M60BT+P	18,48	Procento osob s celk.čist.příj.(bez soc.transf., ale s penzí) pod 60% mediánu ČP bez transferů s penzí na EJ (z celk.počtu osob)	1873462	10138939
132m	M60BT+PM	17,67	Procento osob s celk.čist.příj.(bez soc.transf., ale s penzí) pod 60% mediánu ČP bez transferů s penzí na EJ (z celk.počtu osob)	868962	4916712
132f	M60BT+PŽ	19,24	Procento osob s celk.čist.příj.(bez soc.transf., ale s penzí) pod 60% mediánu ČP bez transferů s penzí na EJ (z celk.počtu osob)	1004500	5222227
133	M60	7,77	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu osob)	787808	10138939
133m	M60MU	7,21	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu těchto osob), muži	354419	4916712
133f	M60ŽE	8,30	Procento osob s celk.čist.příj. pod 60% mediánu na EJ (z celk.počtu těchto osob), ženy	433389	5222227
14	GINI	25,14	Gini koeficient

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

63

SPOLEČNÉ MEMORANDUM O SOCIÁLNÍM ZAČLEŇOVÁNÍ

PŘÍLOHA:

Seznam institucí, které jsou členy Komise pro přípravu Společného memoranda o sociálním začleňování a Národního akčního plánu sociálního začleňování (Komise pro sociální začleňování):

• Ministerstvo práce a sociálních věcí

• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

• Ministerstvo zdravotnictví

• Ministerstvo pro místní rozvoj

• Ministerstvo vnitra

• Ministerstvo dopravy

• Ministerstvo zemědělství

• Ministerstvo průmyslu a obchodu

• Ministerstvo informatiky

• Ministerstvo životního prostředí

• Český statistický úřad

• Vládní výbor pro zdravotně postižené občany

• Rada vlády pro záležitosti romské komunity

• Kancelář veřejného ochránce práv

• Asociace krajů ČR

• Svaz měst a obcí ČR

• Českomoravská konfederace odborových svazů

• Svaz průmyslu a dopravy

• Svaz českých a moravských výrobních družstev

• Sdružení Česká katolická Charita

• společnost Člověk v tísni

• Národní rada zdravotně postižených

• Centrum pro sociální a ekonomické strategie, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova

• Sociologický ústav Akademie věd ČR

64