Obsah
Obsah
1.1 Kohlberg a stádia morálního vývoje 5
1.2 Etika mezilidského soužití z různých perspektiv 6
1.2.1 Absolutistická pojetí etiky, formalismus 7
1.2.2 Sociologický relativismus 7
1.2.5 Individuální relativismus 8
1.2.6 Psychologický egoismus 9
1.4 Subjektivní a objektivní morálka 11
1.5 Individualizace nebo cesta k občanské společnosti? 12
1.6 K otázce mezigeneračních vztahů 13
2.1 Metoda a výzkumný design 14
3.2 Analýza dat získaných z focus groups 18
3.2.1 Kategorizace podle teorie (concept-driven) 19
3.2.2 Kódování na základě transkripcí (data-driven) 20
Úvod
Jestli znásilnil dceru, tak zaslouží to samý. F: A co šesté přikázaní?
To je jedno, pán Xxxxx taky uzdravoval v sobotu. (Soused)
Každý z nás se běžně dostává do situací, kdy se musí rozhodnout o tom, co je správné a co je špatné. Na většině běžných situací se shodujeme. Víte, že je špatné jezdit tramvají na černo, lhát příteli, podvádět při zkoušce, uhodit psa. Můžeme však stejně jistě říct, zda jsme ani jedno z těchto pravidel nikdy neporušili? Jeli jsme na černo, protože jste spěchali, lhali příteli, protože to bylo pro jeho dobro, podváděli, aby nás nevyhodili ze školy, bili psa, aby se naučil, že něco nesmí? Naše jednání se tedy nemusí vždy shodovat s naším názorem na to, co je dobré a co je špatné, co se smí a nesmí. Na výše uvedeném příkladu je vidět, že určité typy argumentů ospravedlňují jednání jinak chápané jako špatné. V určitých situacích sami jednáme, nebo považujeme cizí jednání za přijatelné, i v případě, že toto jednání odporuje některým společenským normám. Takové poznání implikuje, že ve společnosti existují různé typy norem nebo hodnot, které v dané situaci upřednostňujeme. Dostáváme se tedy do situací, kdy jsme ochotni tolerovat jednání jindy hodnocené jako nevhodné. Při hodnocení správnosti jednání se někdy odvoláváme na řád a zákony, jindy na tzv. dobré mravy a podobně.
Hlavní otázkou tedy je, podle jakých pravidel určujeme, zda je jednání správné či společensky přijatelné a naopak. Xxxxx ve své přednášce rozlišuje pojem etika a meta-etika. Pokud hovoříme o tom, jaké jednání je správné či nesprávné, řešíme etickou otázku. Meta-etika pak zkoumá, jak jsme k našim odpovědím dospěli. Tento výzkum bude pomocí etických dilemat zkoumat meta-etické charakteristiky části naší společnosti. (Xxxxx, 2004: 55) V rámci psychologie se tímto aspektem lidského myšlení zabýval americký psycholog Xxxxxxxx Xxxxxxxx, který utvořil teorii stádií morálního vývoje (Kohlberg, 1958 in Heidbrink, 1997: 72
– 73). Poukázal na to, že člověk v průběhu života prochází stádii, ve kterých používá pokaždé jinak zaměřenou argumentaci v morálních otázkách. Ne všichni lidé však prostupují stádii
stejně rychle a nemusí vždy dosáhnout nejvyššího stupně. Na Kohlberga jsem navázala ve svém výzkumu a pomocí nástrojů, které použil při zkoumání morálního vývoje jednotlivců, jsem podobně analyzovala argumentace různých generací. Zajímalo mne, zda se u různých generací projeví jiné morální úvahy. Pokud by různé uvažování opravdu vykazovaly, znamenalo by to, že si jiným způsobem vysvětlují sociální realitu a sociální jednání. Takové rozdíly v interpretaci každodenních situací nebo i globálních problémů by mohly být zdrojem konfliktu ve společnosti.
1 Teoretická východiska
Teoretické podklady k výzkumu morální argumentace jsou tedy seskupením poznatků z části sociologických, psychologických a z části filosofických. Především bylo potřeba vyjasnit, jakým způsobem se v rámci tématu propojují všeobecně známé a obecně platné pojmy a principy. Proto se na dalších stránkách věnuji pojmům jako morálka a morální vývoj, svědomí, rozhodování, preference, kolektivní a individuální vědomí, společenská smlouva nebo například individualizace.
1.1 Kohlberg a stádia morálního vývoje
Východiskem mé práce byla v první fázi výzkumu Kohlbergova teorie stádií morálního vývoje (Kohlberg, 1958 in Heidbrink, 1997: 72 – 73). Xxxxxxxxxxx teorie vychází z vývojové psychologie a navazuje na práci Xxxxx Xxxxxxx zabývající se kognitivním vývojem jedince.
Xxxxxxxx netvrdí, že by se společně s kognitivním vývojem zvyšovala i úroveň morálky, rozlišuje však tři stadia morálního vývoje, kterých je možné dosáhnout, jmenovitě před- konvenční, konvenční a post-konvenční. Tato stadia dále dělí ještě do 6 jemněji odstupňovaných stadií. Jednotlivec podle Xxxxxxxxx nemusí projít všemi stadii, pokud se však přesouvá na vyšší úroveň morálky, nelze nějaké z nich přeskočit.
První stadium se projevuje orientací na trest. Osoba rozhodující se k určitému jednání zná jeho možné důsledky pro sebe samého. Od jednání ho tedy odrazuje trest jako možný výsledek, bez ohledu na to, co bylo účelem takového jednání.
V druhém stadiu se místo trestu člověk orientuje na odměnu. Základním motivem jeho rozhodování je tedy v danou chvíli otázka, jaký užitek to přinese jemu samému. V tomto stadiu se také rozvíjí zvláštní chápání spravedlnosti. Spravedlnost nastává ve chvíli, kdy dochází k rovnému odměňování. Pokud však není naplněn tento ideál, může se člověk cítit
povolaný k převzetí spravedlnosti do vlastních rukou. Společenský řád by mohl získat i podobu, ve které by legitimním prostředkem dosahování spravedlnosti byla pomsta.
Třetí stadium nazývá Kohlberg jako období orientace na to být hodným dítětem. Znamená to, že správnost svého jednání posuzujeme podle toho, co od nás očekávají ostatní, v tomto případě naši blízcí. Snažíme se o naplnění jejich ideálních představ o nás samých.
V pátém stadiu vidí lidé za zákony a povinnostmi i principy, jež tyto normy reprezentují. Hlavními hodnotami pro člověka se stávají život, svoboda, obecné blaho. Člověk se oprošťuje od vlastních potřeb a sleduje tyto hodnoty a obecné dlouhodobé cíle.
Šesté stadium je přijetím a prožíváním univerzálních etických principů. Xxxxxx, který je schopen plně respektovat lidskou důstojnost a princip rovných práv pro všechny, by se ocitl na šestém a posledním stupni v Kohlbergově teorii. Pro uvědomění základních principů již člověk nepotřebuje normativní řád, jsou již zvnitřněné. Člověk je ochoten za jejich dodržení obětovat i vlastní život.
Pokud by výzkum ukázal, že starší věková skupina uvažuje na úrovni post-konvenčního stadia morálního vývoje, kdežto mladší skupina na úrovni nižších stadií, mohlo by to vnést do mezigenerační komunikace problémy, o kterých se zmiňuje Heidbrink. Na pozadí Xxxxxxxxxxx teorie rozvíjí myšlenku, že až při dosažení určitého stadia jsme schopni nahlížet na myšlení nižšího stadia pouze jako na situačně vázáné uvažování morálního problému. Pro člověka uvažujícího na nižší úrovni je však toto poznání prozatím nedosažitelné, což způsobuje komplikace v nalezení konsensu obou úrovní. (Heidbrink, 1997: 111)
1.2 Etika mezilidského soužití z různých perspektiv
Jak píše Xxxxxx Xxxxx v úvodu publikace Svoboda, svědomí, soužití, filosofie je „zkoumáním smyslu zakoušené skutečnosti“. (Xxxxx, 2004: 13) Tato práce není filosofická a neklade si za cíl vytvořit filosofickou teorii morálky nebo shrnout filosofické koncepty morálky. Práce je
sociologická a zaměřuje se na filosofie morálky tvořené dvěma různými generacemi. Snaží se tedy najít smysl, jaký lidé připisují zakoušené skutečnosti. Naše myšlení se však opírá o systémy, které jsou nám předávány v rámci kultury, ve které žijeme. (Xxxxxxxx, 1997: 83) Proto je potřeba tyto systémy znát, abychom mohli konceptualizovat naše vlastní uvažování.
Kohlberg rozlišuje stupně morálního vývoje podle orientace při rozhodování morálních dilemat. Filosofie nabízí řadu dalších systémů, které byly a jsou opěrným bodem pro člověka při morálním rozhodování. Pro jejich krátký přehled je zde uvedeno shrnutí Xxxxxxxxxx přednášek o etice. (Xxxxx, 2004)
1.2.1 Absolutistická pojetí etiky, formalismus
Všechny etické systémy a teorie, které považují morální zákony za formálně platné, by se daly shrnout pod pojem absolutistická etika. Takové systémy uznávají, že lze rozdělit jednání na dobré či zlé bez ohledu na okolnosti či následky, které se mohou v jednotlivých případech měnit. Oproti tomu „vyspělá etika bývá etikou dobré vůle, etikou situační, hodnotící čin ne o sobě, nýbrž v určité situaci.“ (Xxxxx, 2004: 132)
1.2.2 Sociologický relativismus
Sociologický neboli kulturní relativismus stojí na myšlence, že každá kultura tvoří vlastní hodnotový systém. Tento hodnotový systém má normativní význam. Hodnotové systémy jsou navzájem neporovnatelné. Zároveň zdůrazňuje, že není dobro a zlo, jsou pouze hodnoty, jaké skutečnostem přisuzujeme. Pokud tedy hodnotový systém označí něco za dobré nebo zlé, vyjadřuje pouze vztah, jak k dané skutečnosti zastává. Podle Xxxxxx je dobré jednání to, které přináší kladné následky pro naše okolí nebo je jím o takové následky alespoň usilováno. Správné jednání je takové, které je v dané situaci vhodné nebo odpovídá určitým společenským pravidlům. (Xxxxx, 2004: 41 – 54)
1.2.3 Společenská smlouva
Teorie společenské smlouvy vznikala jako reakce na situaci, v níž moc panovníka ztratila legitimitu danou z Boží milosti. V tu chvíli bylo zapotřebí utvořit teorii společnosti, která by
jí legitimitu opět dodala a zdůvodnila potřebu respektu k etickému řádu. Organizace společnosti jako kolektivní orientace na společenskou smlouvu se dá rozlišit do tří typů podle tří jejích zastánců. Prvním z nich byl Xxxx Xxxxxxx Xxxxxxxx. Jeho představa zahrnovala společenství lidí, žijících ve vzájemné shodě se sdíleným etickým řádem. V protikladu k Xxxxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxxx vychází z předpokladu konfliktu ve společnosti, který vyvolává potřebu vedení shora. Legitimita absolutního vládnutí je obhajována zajištěním kontroly bezpečnosti v ovládané společnosti. Xxxxxx etiky v takové společnosti je zbytečná, její členové se cítí podřízení vedení shora. S třetí variantou přichází Xxxx Xxxxx, jehož východiskem je přenesení odpovědnosti na zmocněnce lidu, jehož posláním je zajistit rovná práva všem. Tato varianta však neuvažuje potřebu moci, která navzdory zájmům jednotlivců nebo skupin sleduje dlouhodobé celospolečenské cíle. (Xxxxx, 2004:25 – 39)
1.2.4 Etika ctností
Příkladem ctnostného člověka je ten, kdo se oprostil od normativních systémů, příkazů, společenských nálad nebo vlastních okamžitých potřeb. Je to člověk, který vždy jedná ve jménu toho, co je dobré, správné. V porovnání s Xxxxxxxxxxxx teorií by se tento člověk ocitl nejspíše na šestém stupni morálního vývoje. Xxxxxxxx považoval toto stadium za hypotetické, kdežto Xxxxx uvádí příklad jednání nalezený v Čapkových vzpomínkách na Masaryka. (Xxxxx, 2004: 55 – 57) Snad se tedy i lidé ctnostní (čestní), nebo jednající ve jménu základních etických principů opravdu ve společnosti vyskytují. Xxxxx polemizuje s Xxxxxx Xxxxxxx a zařazením jeho teorie mezi výklady etiky ctností. Xxxxxxxx teorie se podobá Xxxxxxx kategorickému imperativu. Oba myslitelé požadují, aby kritéria, která by člověk měl na jednání ostatních členů společnosti, zároveň aplikoval na své jednání.
1.2.5 Individuální relativismus
Po etice ctností přichází Xxxxx s etikou upřímnosti. Jedná se o situaci, kdy lidé upřímně prozrazují své úmysly. Žijí v pravdě. Tento koncept však neumí vyřešit hodnocení úmyslů. Špatné úmysly by tak mohly být hájeny upřímností, která je z podstaty dobrá. Takovou situaci lépe řeší individuální relativismus. Jeho hlavní myšlenkou je, že člověk, který jedná, si toto
jednání vybral. Je tedy osobně odpovědný za své jednání. Sám je tvůrcem pojmů dobrý a zlý. (Xxxxx, 2004: 69 -75)
1.2.6 Psychologický egoismus
Psychologický egoismus je determinismus aplikovaný na etiku. Tato teorie považuje sobectví za přirozenost lidského ducha, která určuje jeho jednání. Oproti tomu etický egoismus nepovažuje jednání pouze ve vlastním zájmu za přirozené, avšak nanejvýš žádoucí.(Xxxxx, 2004: 90 - 94)
1.2.7 Náboženská etika
Náboženská etika rozlišuje jevy a skutečnosti na posvátné a všední. Co je prostoupeno Boží vůlí, jako ideálem lásky a spravedlnosti, to je dobré. Věřící člověk, který je naplněn vděčností za život, vždy cítí Boží přítomnost a jedná v souladu s Božím příkazem. Jednání je tedy rozdělováno na zakázané a přikázané. Člověk, který jedná dobře, iniciativně naplňuje Boží zákon. (Xxxxx, 2004: 106 – 114, 131)
1.2.8 Přirozený zákon
Na druhé straně etika přirozeného zákona shledává dobré jednání přirozeným, nikoliv iniciativním. Lidé ve své historii vnášejí do světa své umělé, nepřirozené zásahy. Normativní základ však zůstává v přírodě a ve všem, co stvořila. V jistém smyslu přírodní zákon směřuje ke konzervatismu. Snaží se zachovat, co bylo, jelikož co bylo nebo je, je přirozené a tudíž dobré. K odcizení od přirozenosti pak dochází odcizením od přírody nebo vlastního nitra nebo vlastní odpovědnosti. (Xxxxx, 2004: 117 – 130)
1.2.9 Utilitarismus
Utilitarismus jako etika užitečnosti považuje za dobré jednání to, které je nějakým způsobem prospěšné pro co nejvíce cítících lidí. Našimi činy musíme konat dobro a oprostit se od zla. Na této myšlence stavěly ve svých počátcích demokratické systémy. Byla jediným možným argumentem pro ospravedlnění morálního jednání. Utilitarismus je ve své podstatě hodnotově
neutrální. V duchu relativistických teorií soudí čin pouze v konkrétním vztahu, zde ve vztahu k nejvyšším principům dobra. (Xxxxx, 2004: 131 – 144) Utilitarismus rozlišuje tři zásadní složky morálního rozhodování. Jedná se o „základní morální orientace“, „situaci, ve které jednáme“ a samotnou osobu jednajícího. (Xxxxx, 2004: 159)
1.2.10 Morální zákony
Etika morálních zákonů je etikou absolutistickou, formalistickou. Podle ní existují morální zásady, které jsou nezpochybnitelné a nejsou vázány situační etikou. Správné jednání lze definovat, určit jeho obecné vymezení. Jednou respektive dvěma z možných definic této teorie jsou dvě verze Xxxxxxx kategorického imperativu.
„Jednej tak, aby sis mohl přát, aby zásada tvého jednání nabyla platnosti obecného zákona.“
„Jednej tak, aby ses k lidstvu, jak ve vlastní osobě, tak v osobě druhého, choval jako k cíli a nikoliv jen jako k pouhému prostředku.“ (Xxxxx, 2004: 167)
1.3 O mravnosti a svědomí
Podle Xxxxxxxxx lze morálku zkoumat jako soubor pravidel sdílených v rámci skupiny. Tato pravidla jsou jak psaná, tak nepsaná. Kromě právního řádu lze tedy morální ideály hledat i v lidové slovesnosti, pořekadlech, zvyklostech. Všechny tyto prameny jsou zdrojem mravních faktů. (Xxxxxxxx, 1998: 92-93) Morální pravidla si každý vykládá po svém. Můžeme však říci, že pokud se někdo domnívá, že je oprávněn jednat způsobem, ačkoliv nemusí takový způsob být ostatními považován za správný, pak si sám uvědomuje existenci nějakého pravidla. Pokud porušení takového pravidla navíc doprovázejí výčitky svědomí, přiznává jednající osoba tomuto pravidlu i jistou dávku legitimity.
Svědomí, hraje velkou úlohu v morálních otázkách. Pomáhá nám k poznání vlastního hříchu, jak Štěpinová poznamenává v úvodní studii ke svému překladu spisů Xxxxxx Xxxxxxxxxx.
(Xxxxxxxx, 2010: 7)1 Svědomí je tou částí našeho rozumu, která jednání ohodnocené jako dobré vidí z jiného úhlu pohledu. Naše jednání považované za správné je zaměřené na nějaký cíl, který je podle nás dobrý. Při hlubším poznání bychom však mohli zjistit, že dosažení ještě vyššího dobra je v rozporu s takovým jednáním. Na toto vyšší dobro nás upozorňuje právě svědomí. (Xxxxxxxx, 2010: 5-6) Pokud tedy uvidíme, jak někomu vypadla z kapsy stokoruna, naším primárním cílem by mohlo být rychlé a snadné vlastní obohacení, v hlavě se nám ovšem rozezní hlas svědomí volající po principech spravedlnosti a slušnosti. Pokud se tedy obáváme výčitek svědomí jako důsledku vlastního jednání, už dopředu je nám znám vyšší morální princip než ten, kterým se řídíme.
1.4 Subjektivní a objektivní morálka
1 Štěpinová předkládá Xxxxxxxxx komentář ke Starému zákonu v kapitole o pojmu svědomí v 12.-13. století. Sv.Xxxxxxx ve svém komentáři z 4. století pracuje s pojmem syndereze. Sám zde k přiblížení pojmu používá spojení jiskérka svědomí. Syndereze bývá někdy považována za součást svědomí. Ve své práci tedy v odkazech na Štěpinkovou, Akvinského nebo sv.Jeronýma používám zjednodušeně pouze pojem svědomí.
členů. Tato sebekontrola je navíc silněji propojena se systémem kontroly vnější. (Xxxxxxxx, 1998: 92) Náboženský systém je tedy prvkem utužujícím objektivní i subjektivní morálku.
Konkrétním příkladem společenské změny v České republice je změna politického režimu v roce 1989. Byla to nejen výchova v různých režimech, která by mohla mít významný vliv na vývoj současné mladé a starší generace. Vodáková v knize Viníci a soudci zkoumá změnu režimu nejen jako kulturní a politickou, ale jako výměnu společenských rolí. Záleží však právě na členech každé skupiny, jakým způsobem subjektivně hodnotí lidské jednání z hlediska morálky.
V rámci diskusních skupin se budou projevovat individuální hodnotové soudy, založené na subjektivní morálce jednotlivců. Jestliže se objeví principy či hodnoty skupinou sdílené, kterými se členové skupiny budou cítit vázáni, uznají jejich legitimitu, pak se bude o nich moci hovořit jako o objektivní morálce.
1.5 Individualizace nebo cesta k občanské společnosti?
Výzkumy shrnuté v publikaci Soudržnost v diferencující se společnosti se pokoušely zachytit současné tendence ve směřování české společnosti. Hledaly odpověď, zda společnost spěje spíše k individualizaci nebo k občanské společnosti. Mezi posilující prvky pro vznik a udržení občanské společnosti patří obecně vnímaná legitimita systému, pocit dosažitelnosti spravedlnosti nebo například mezilidská solidarita. V Tučkových výzkumech byla ovšem česká veřejnost s těmito aspekty lidského soužití spíše nespokojená. (Xxxxx, 2008: 133 – 135) V Individualizované společnosti si Xxxxxx pohrává s pojmy láska a rozum. Rozum je podle něj zaměřen na vlastní užitek, podle kterého člověk hodnotí jevy ve svém okolí. Láska je na druhé straně zastáncem hodnot, je překročením sebe sama. (Xxxxxx, 2004: 193-195) Převaha rozumu je tedy spíše prvkem posilujícím individualizaci, uzavírání se do vlastního mikrosvěta. Oproti tomu převaha lásky tvoří vzájemnost společnosti, mezilidskou solidaritu. Kohlbergovy stupně morálního vývoje v porovnání s těmito teoriemi představují morální růst
jako posun od rozumu k lásce, od individualismu k socialitě. Je však důležité poznamenat, že odklon od sociality k individualismu nemusí znamenat stagnaci nebo retardaci morálního vývoje. Jak už bylo řečeno, na individualizaci může mít velký vliv například ztráta důvěry v řád a systémové uspořádání.
1.6 K otázce mezigeneračních vztahů
V odborných publikacích, zabývajících se mezigeneračními vztahy se nejčastěji setkáváme převážně s kritikou úpadku úcty ke stáří. Ageismus, jako již zakotvený pojem, je spojován s ústupem od tradičních hodnot, zejména s opuštěním tradičních funkcí připisovaných jednotlivým věkovým skupinám. (například Říčan, 2006: 295) V tradičním způsobu myšlení Evropanů i většiny ostatních národů po celém světě jsou starší členové rodiny či rodu nositeli moudrosti, vědění a učení o hodnotách. Dalo by se říci, že je jejich výsadou chopit se definice ideálů hodnot skupiny a tedy i jejích etických norem. V evropské tradici tyto hodnoty a normy mají samozřejmě silný základ v křesťanství.
2 Metodologie
2.1 Metoda a výzkumný design
V první, přípravné, fázi byl na základě psychologické teorie morálního vývoje naplánován výzkum zaměřený na morální argumentace věkově vzdálených generací. Horní věková hranice mladší generace byla stanovena na 30 let věku, dolní hranice pro zařazení do starší generace byla 60 let.
Cíl výzkumu byl definován jako analýza morálního usuzování různých generací a možného vlivu tohoto usuzování na jejich vzájemné vztahy.
Použitá literatura se skládá z titulů zabývajících se tematickým zaměřením práce a metodologickými publikacemi. Do první kategorie spadá zejména shrnutí Kohlbergových poznatků (Heidbrink, 1997) a sociologické práce zabývající se morálkou, hodnotami, spravedlností a normami. Na základě tematicky orientované literatury byl vymezen pojmový rámec. Získané pojmy byly dále použity k rozlišení typů výpovědí v transkripcích, čímž se začaly vytvářet první kategorie. Toto roztřídění tedy vychází z teoretických konceptů popsaných výše, další upřesnění těchto kategorií bylo třeba provést při čtení transkripcí. Byly tedy využity oba způsoby kódování (concept-driven a data-driven coding) popsané v Gibbsově příručce Analyzing Qualitative Data. (Xxxxx, 2007: 44) Obojí kódování budu níže v analytické části porovnávat a spojovat, abych mohla nadále interpretovat data s odkazem na teorie. Metodologická literatura byla nezbytná zejména pro správné provedení sběru dat formou focus groups a přípravy analýzy dat. Pro sběr dat bylo také důležité vytvořit soubor morálních dilemat, která byla v diskusích probírána. Pro inspiraci k sestavení tohoto souboru sloužil původní Kohlbergův výzkum, internet (aktuální zpravodajství), vlastní úsudek a tipy vedoucího práce. Jednotlivé zdroje inspirace u použitých příběhů uvádím u každého z nich v příloze práce. Poslední fází výzkumu byla samotná analýza a interpretace dat a formulování závěrů výzkumu.
2.2 Pilotáž
Pilotní výzkum byl prováděn na jednotlivcích s jednotlivými příběhy. Účelem tohoto výzkumu byl výběr nejvhodnějších příběhů pro diskuse.
Výsledná kritéria pro použití příběhu:
Přiměřená délka – cca 4 až 5 řádků.
Srozumitelnost – identifikace všech zásadních prvků příběhu.
Dilema – identifikace morálního dilema v příběhu.
Xxxxx argumentací – široká škála možných argumentací podle Xxxxxxxxxxxxx stupňů morálního vývoje.
Při pilotáži se projevil rozdíl reakcí dotázaných způsobený různým položením otázky. Xxxxxx pokládané po zaznění celého příběhu s otevřeným koncem zněly takto: Jak by se měl aktér příběhu zachovat? Proč? A Co byste udělal/a v dané situaci Vy? Rozdíl mezi otázkami spočívá v pozměnění perspektivy dotazovaného. V první otázce se ptáme na to, jaké normy by měli podle dotazovaného lidé dodržovat. Druhá otázka je projektivní a nutí dotazovaného k přijetí určité role. První otázka zjišťuje porozumění situaci a postoj k ní, o takových postojích se dá dále snadněji diskutovat. Druhá otázka vedla naopak k rozpakům a neochotě diskutovat. Dotazovaní vyjadřovali nevoli k rozhodování v situaci, která podle nich reálně nemohla nastat nebo byla příliš obecně vykreslena bez konkrétnějších informací. Dotazovaní se tedy měli vžít do hypotetických situací, které si buď neuměli, nebo nechtěli, představit. Vhodnější tedy bylo nad daným problémem uvažovat ve smyslu hledání ideálního mravního jednání.
V samotném výzkumu docházelo k míšení obou typů otázek. Hlavním důvodem k použití obou bylo zajištění plynulého průběhu diskuse. Pro některá témata byla nakonec vhodnější forma vžívání se do dané situace z vlastního pohledu, někdy naopak účastníci hovořili raději o neznámé imaginární osobě, v některých případech se spíše posunuli do teoretické roviny a opustili hranice příběhu. Zdůvodnění tohoto jevu vyplývá z interpretace v analytické části práce.
Předběžným vysvětlením pro tvorbu dilemat a otázek byla teze, která vychází z knihy Viníci a soudci. Xxxxxxxx v knize formuluje myšlenku, že lidem činí větší problém posuzovat míru něčí viny, pokud pociťují v dané situaci „rozpaky nad morálkou“. (Xxxxxxxx, 1998: 107) Rozpaky se objevují, pokud nad nějakým stanoviskem váháme. Rozpaky se vyskytovaly ve třech nejtypičtějších situacích. V první řadě se jedná o rozpor mezi zamýšleným jednáním a svědomím. V druhé řadě jde o situaci, kdy porovnáváme dva principy/skutečnosti, které pro nás mají stejnou hodnotu. V neposlední řadě se ovšem rozpaky vyskytují v rozhodování o situaci, která je pro nás zcela nová, na níž nejsme schopni aplikovat zažité vzorce jednání.
Samotný sběr dat probíhal formou ohniskových skupin. V projektu bylo plánováno uskutečnění dvou diskusí se seniory a dvou s juniory doplněných o rozhovory s jednotlivci v případě potřeby.
Kritéria pro vznik skupin:
Účastníci diskuse se navzájem znají.
Účastníci jedné diskusní skupiny spadají do stejné věkové kategorie, jak bylo naznačeno výše.
Účastníci diskuse jsou obyvateli Prahy.
Všichni diskutující souhlasí s pořízením videozáznamu, nebo alespoň záznamu zvukového.
2.3 Metodologické problémy
Data však bez identifikace osob neztratila svůj význam, jelikož důležitým kritériem byl pouze věk účastníků.
3 Výzkumná část
3.1 Sběr dat
Pro výklad průběhu výzkumu jsem si vypůjčila terminologii, kterou používá Xxxxxxxx ve své knize Viníci a soudci, jak je popsáno výše v teoretické části. Účastníci výzkumu byli v podstatě postaveni do role soudců v tom smyslu, že měli rozhodovat o vině či nevině postav účinkujících v různých příbězích. Tato vina však nebyla identifikována explicitně jako rozsudek vykonaného činu. Sami soudci dotvářeli konce příběhů tak, aby podle svých představ mohli jednání postav považovat za správné či morálně přijatelné. Díky tomu bylo možné vysledovat, na základě kterých normativních systémů a principů účastníci svůj názor o vině či nevině zakládají.
3.2 Analýza dat získaných z focus groups
Analýza dat probíhala formou kategorizace konceptů získaných z literatury a kódování sdělení získaných z diskusí. Kódování bylo průběžně porovnáváno a propojováno s předpokládanou kategorizací, popřípadě byly tvořeny kategorie nové, či rušeny mylně předpokládané. Po získání finálních kategorií došlo na porovnávání subjektivní interpretace morálních situací obou generací. Cílem analýzy bylo poukázat na hlavní princip či principy, které převládají v morální argumentaci obou skupin. Pro závěr pak mělo být důležité hlavně to, zda se shodují nebo rozcházejí.
3.2.1 Kategorizace podle teorie (concept-driven)
Tab. 1: Kategorie podle různých teorií etiky | ||
Individualismus | * | Socialita |
Vnitřní kontrolní systém (svědomí) | * | Vnější kontrolní systém (společenský tlak) |
Vcítění (emoce, pocity) | * | Racionalistická etika |
Formalismus | * | Relativismus |
Situační etika | * | Morální zákon |
Vlastní zájem | * | Dlouhodobý, celospolečenský zájem |
Tab. 2: Kategorie podle Xxxxxxxxx | |
1. | Orientace na odměnu |
2. | Orientace na trest |
3. | Snaha zalíbit se okolí (obava z odsouzení) |
4. | Povinnosti vůči společnosti |
5. | Principy stojící za pravidly a zákony |
6. | Etické principy, lidské svobody a důstojnost |
a) Nemůže krást, protože se to nedělá, kam xxxxxx potom všichni přišli.
b) Nemůže krást, protože by ho mohli zavřít.
K uvedeným argumentům bylo tedy třeba přiřadit hodnotu, či normu, kterou každý výrok reprezentuje. Zde to byla: a) společenská smlouva; b)orientace na trest.
V každé diskusi tedy vznikla u každého příběhu sada kategorizovaných interpretací. Postupně se zároveň smazávaly hranice tvořené příběhy. Z kategorií začal krystalizovat rámec principů a hodnot charakteristický pro danou věkovou skupinu.
Vztah ke kategorii/principu
Při odhalování kategorií ve výrocích účastníků diskuse bylo třeba sledovat, jaký vztah ke zmiňovanému principu zaujímají. Jakým způsobem ho při komunikaci prezentují. K tomu posloužil jednoduchý výčet možností, jakými lze teoretické koncepty uchopit.
Přijetí platnosti (potřeba respektování)
Uvědomění principu (bez potřeby respektování)
o V daném případě není nutno respektovat
o Obecně nebývá dodržováno
Odmítnutí platnosti
o S přijetím jiného principu
o Bez přijetí jiného principu
3.2.2 Kódování na základě transkripcí (data-driven)
Po ukončení kódování bylo možné analyzovat výskyt kódu v obou věkových skupinách a hledat souvislosti při použití různých kódů. Interpretace takových výsledků z transkripcí diskusí byly znovu komparovány s kategoriemi získanými z teoretických konceptů. Propojením těchto dvou typů dat vznikla interpretace tvořící jádro celého výzkumu.
Níže uvádím kódy vzniklé z dat. Jedná se zejména o hlavní principy a preference při rozhodování.
Principy:
Jednání ve prospěch co největšího množství lidí
Jednání v zájmu společnosti
Jednání ve vlastním zájmu
Jednání ve vlastním zájmu (účel: ochrana blízké osoby)
Zákon jako představitel spravedlnosti
Stejná pravidla všem
Situační etika – rozhodování silně vázané okolnostmi.
Rozhodování o spravedlnosti nemá být v rukou jednotlivce
Lidský život jako primární hodnota
V případě ochrany blízkých osob možnost porušení morálních zásad
Obranné mechanismy:
Obava z výčitek svědomí
Ochrana blízké osoby
Strach z odsouzení společností
Preference hodnot:
Preference loajality k blízké osobě před zákonem.
Preference dosažení spravedlnosti před loajalitou k blízké osobě.
Preference udržení pravidel zajišťujících společenskou soudržnost nad vše ostatní.
Odkazy k současné společnosti:
Jiné zákony pro veřejnost a politické představitele.
Obcházení pravidel, když to nikomu neubližuje, považováno za běžné, normální.
Očekávání netolerance ze strany společnosti
o příklady: potraty, AIDS/HIV
o příklad změny: homosexualita.
Pocit ztráty legitimity některých norem – normu si uvědomuji/představuji si její ideální podobu, avšak nemám pocit, že by byla obecně uznávána, dodržována. Není tedy závazná.
Povaha zatížená minulostí: komunismus prezentující spojitost vyvolal individualismus až do jeho negativní podoby.
3.3 Interpretace dat
Interpretace jsou shrnutím argumentů v rámci celých věkových skupin odděleně. Text je doplněn o citace z transkripcí. U každé citace je v závorce uveden název příběhu, který lze nalézt v příloze na konci práce. Jedná se o výklad založený na kódování propojený s teoriemi. V závěru práce jsou pak porovnávány výstupy z jednotlivých kategorií.
3.3.1 Mladší generace
V začátku analýzy vznikaly pomocí třídění kódů tři pilíře v argumentaci mladší generace. Specifické situace a konkrétní podoby užití těchto principů jsou uváděny dále v této kapitole.
První pilíř by se dal shrnout jako postoj vyjádřený tak, že pokud nastavená pravidla vytvářejí překážky v životě člověka, ten má nárok je obcházet. To však platí pouze, pokud sám nemůže mít vliv na změnu okolních podmínek, a pokud tím neomezuje svobodu další osoby.
Třetím pilířem je poznatek, že mladí lidé ve svých odpovědích vyjadřují obavy z výčitek svědomí. Pokud tedy uvažujeme svědomí jako část rozumu odhalující cíle vyššího dobra, můžeme předpokládat, že i oni o takových vyšších principech uvažují.
U většiny diskutujících nebylo překročení pravidel při přihlášce k přijímacím zkouškám na VŠ prohřešek ani tak velký, aby si připouštěli výčitky svědomí. Výčitky svědomí se neobjevily, jelikož skupina necítila legitimitu dané normy. Norma ztratila legitimitu častým obcházením, které se stalo běžnou praxí. Diskutující ovšem neuvažovali o jejím původu či logice. Zvažováním možných následků při odhalení podvodu došla skupina ke shodě. Jednohlasně podpořenou myšlenkou byla samozřejmost vlastní odpovědnosti za vědomé porušení pravidel. V tomto případě byla za nesprávnou uznána norma. Další uvažování se týkalo osobního zájmu. Výsledným řešením bylo porušení normy a přijetí možných následků.
Při řešení Xxxxxxxx morálního dilematu se objevují všechny tři pilíře argumentací naznačené výše. První pilíř je projevem racionalistické situační etiky orientované na vlastní zájmy. Diskuse se nejdříve otáčí okolo potřeby zachránit blízkou osobu. Argumenty této etiky zpochybňuje morálka chápaná skrze emoce a vcítění. Snaha o vcítění pak přivádí diskusi blíže k univerzálním hodnotám, jelikož nabízí perspektivy ostatních lidí, ačkoliv nakonec dochází ke stejnému řešení.
H: Pak už nemáš co ztratit, někdo ti umře a pak už…. (Heinzovo morální dilema)
Š: Tak když se vžiju, když to vezmu jako ten lékárník, když se tam vloupou a ukradli tu látku, tak jediný o co přijdu, je nějakej finanční obnos. Ten člověk, kterej by to chtěl za menší finanční obnos, tak nevypadá, že by to mohl nějak duplikovat nebo na tom vydělat. Tak evidentně bych přišla jen o jednu dávku toho léku a utrpěla bych jenom finančně. A když to vezmu jako ten Xxxxx, tak kdybych to neudělala, tak přijdu o milovanou osobu blízkou, takže v podstatě jednoznačně jsem na straně toho člověka. (Heinzovo morální dilema)
Život blízké osoby považují mladší za největší argument, staví ho nad vlastní svobodu. Zajímavé je, že pokud se jedná o záchranu života cizího člověka, preference se obracejí. Nejedná se tedy zde o uznání práva na život a uznání lidské důstojnosti každého člověka podle etických principů šestého stupně. Za záchranou blízké osoby se nachází vlastní zájem, tedy obava ze ztráty, jak diskutující sami přiznávají.
Š: Jako cizího člověka, třeba bezdomovec na ulici, prostě těch lidí umírá hodně, to nejde, jako kvůli němu abych riskovala svůj život, kdybych třeba měla jít na 10 let do vězení. (Heinzovo morální dilema)
H: Jako tím, že budeš chránit blízkou osobu, to je pro tebe sobecký jednání, tím, že by to byl soused, tak by to už nebylo sobecký vůbec, vůbec bych to nedělal kvůli sobě, musel bych to dělat kvůli němu a to už, to už bych neudělal. (Heinzovo morální dilema)
Mladí lidé tedy projevují nesmírnou oddanost vůči svým nejbližším, zároveň až v některých případech jakousi lhostejnost vůči cizím lidem. 2
Pokud se na dvě strany pomyslné soudcovské váhy postaví ochrana blízké osoby a svoboda člověka (cizího), situace nemá snadné řešení. Do protikladu se zde staví dva hlavní pilíře, o které se zatím diskutující opírali. Začínají se tedy hledat nové mantinely. Při nacházení těchto mantinelů se začaly značně lišit ženské a mužské perspektivy. Zatímco dívky prosazovaly zejména osobní vazby a ohled na pocity blízkých, chlapci hledali odpovědi v nějakém pevnějším řádu ohraničeném pravidly. Hledali řešení, kterým by splnili občanskou povinnost. Obrácením se ve složité situaci směrem ke společnosti vyjádřili neochotu rozhodovat o osudu jiného člověka, kterého by mohli i nespravedlivě poškodit. V situaci nejnáročnější na morální rozhodování se tedy jako mantinely projevily různé formy řádu. Kromě odvolávání se na společenskou povinnost byla projevena i důvěra ve státní justici nebo osudovou spravedlnost. Oproti minulému případu zde dívky vcítění spíše směřuje k situační etice a individuálním zájmům. Zároveň pociťují morální povinnost vůči svým blízkým. Oproti naplnění morálních ideálů uvažují spíše o naplnění určitého očekávání.
H: No já nevim, podle mě je křivý svědectví stejně špatný jako třeba to znásilnění a něco takovýho.
Míša: Oni ale nedaj žádný svědectví.
H: To je svědectví. Prostě měla bys jít svědčit, a říct všechno.
2 Zajímavou otázkou dalšího výzkumu by bylo, kam až okruh blízkých sahá a čím je vymezen. Bylo by také jistě zajímavé zjistit, zda je toto vyjádření možné přenést i do občanského života. Otázkou by tedy bylo, zda je mladá generace ochotná se bít za lokální změny, a ke globálním problémům je lhostejná.
Míša: No zase ale, když se do nich vcítíš. (H: Do koho?) No těch rodičů no.
H: To s tim nemá vůbec nic společnýho.
Míša: Znásilnili jim dceru.
H: Ale to s tim nemá nic společnýho. Já nevim, já myslim, že tyhle dvě věci by se měly úplně oddělovat. (Soused)
V příběhu o svědectví pro nenáviděného souseda se hledají skutečnosti, které opravňují člověka k převzetí spravedlnosti do vlastních rukou. Otevřený konec příběhu evokuje možnost pomsty za prodělané nepotrestané bezpráví. Tyto formy jednání ukazují na druhé vývojové stadium. Na začátku diskuse se k tomuto závěru naprostá většina účastníků uchyluje. Po delší argumentaci se však ustaluje diskuse na několika základních principech, u kterých skupina dosáhne jednohlasného konsensu. Skupina nachází ideál morálního jednání ve splnění občanské povinnosti, tedy poskytnutí svědectví v řádném soudním procesu. Zároveň však projevují pochopení pro mstu za zlo, jež nebylo potrestáno. Xxxxxxxx však možnost tuto pomstu vykonat a viníka trestat vyšší sazbou (za vraždu) než mu patří za jeho zločin (znásilnění). Kompromisem je použití nelegálních praktik (vyděračství) pro dosažení spravedlnosti (přiznání ke skutečně spáchanému zločinu). V podstatě zde tedy ustavují myšlenku, že k dosažení spravedlivého trestu za zločin, lze využít menšího zla namířeného proti původnímu zločinci.
Xxxxxxx: Šlo o vraždu, že jo a ten člověk jí prostě nezabil. A vražda, vůbec to nemá s tim znásilněním nic společnýho. Je to jinej případ a ten člověk za to nemoh, on to prostě nespáchal, to je prostě, by mi přišlo správný to říct a jako z nějaký pomsty.
Š: Ta možnost, že to z něj vymlátim a řeknu, hele pomůžu ti, ale přiznej se za tohle, tak to je varianta asi uplně nejlepší. (Soused)
Při řešení příběhu Opuštěný ostrov se první objeví pud sebezáchovy, který volá po záchraně vlastního života. Toto volání je však tišeno výčitkami svědomí z odpovědnosti za život druhého člověka. Z těchto výčitek pramenily další tři typy reakcí. První reakcí byla snaha o zbavení odpovědnosti vložením prvku náhody. V tomto případě se objevily dvě varianty, losování o lék, jenž vystačí jen pro jednoho, a rovné dělení, které nechává oběma lidem
stejnou šanci bez nutnosti dalšího rozhodování. Druhým typem reakce byla živočišná touha k udržení vlastního bytí za užití práva silnějšího. Třetím, a zároveň nejkomplikovanějším typem, byla racionální volba. Při použití racionálního uvažování v dané situaci, hledali mladí lidé v rámci diskuse rozdíly mezi lidmi, které by určily jejich nárok na přežití. Při představě dvou lidí se stejnými výchozími podmínkami se uchylovali spíše k prvnímu typu reakce, tedy zbavení odpovědnosti v rozhodování. Podmínky při rozhodování o tom, kdo má přežít, se týkaly zejména věku, vzájemného vztahu obou zúčastněných, zdravotního a rodinného stavu. U jiného příběhu je právo na použití násilí na člověku spojováno s něčím, co by mohlo bt označeno jako morální čistota člověka. Projevuje se v tom víra v jistou osudovost. Vůči člověku, který již sám na lidech spáchal nějaké zločiny, je možné se chovat s menšími morálními ohledy než vůči ostatním.3
Míša: Já bych asi byla sobec no, já bych si to asi vzala. Co bych pak cejtila je asi druhá věc, ale v ten první moment, teď je tady lék, to bych se o něj asi poprala.
Š: S tebou bych teda chtěla bejt na ostrově, ty vole!
V: Tak i kdyby to byl mladší člověk, tak by pro tebe stejně hrála roli záchrana života?
Míša: Pro mě je můj život tak důležitej, že bych si to prostě vzala. (Opuštěný ostrov)
H: Jednáš v zájmu společnosti, kdežto on moc ne, když nastražil ty bomby. (Bombový útok)
3.3.2 Starší generace
Při práci se staršími lidmi byl z diskuse vypuštěn příběh Anonymous a přidány dilemata týkající se eutanázie a úplatků či politických práv.
Při řešení dilema, ve kterém by měl aktér porušit pravidla pro vlastní prospěch (Xxxxxxxxx na VŠ), se objevila nejprve širší škála názorů. Podle mnohých účastníků diskuse byl aktér oprávněn porušit pravidla, jelikož sám nemohl okolnosti, které ho znevýhodňovali, ovlivnit. Zároveň bylo pro ně důležité, že cíl jeho jednání je dobrý.
3 Použití prostředků, které standardně nejsou považovány za přípustné, proti osobě, která takové prostředky sama užívala se objevuje v diskusích k příběhům Soused, Opuštěný ostrov a Bombový útok.
J: Jinak by se tam nedostal. Když je to jeho jediná podmínka pro další život, aby prostě něco dokázal, a chce to dokázat, a je to dobré, aby to dokázal.
M: Já bych byla taky pro, když žádná jiná možnost není, žádná možnost, aby to vykonal. On se chce dostat na tu škol tento rok, tak bych to podpořila. (Přihláška na VŠ)
Většina ostatních viděla problém ve špatně nastavených pravidlech. Výjimečný zde byl názor, že je porušování pravidel v takovém případě běžné a tudíž ospravedlnitelné. Diskuse se spíše soustředila kolem postoje hájícího společenské zájmy. To znamená, že ačkoliv jsou špatná pravidla, není řešením jejich porušování nýbrž změna. Pokud by totiž každý přizpůsoboval pravidla vlastním potřebám, narušil by se společenský řád. Taková individuální spravedlnost by vedla spíše k chaosu.
F: Tak já bych řek, že když ten zákon o přijetí na vysokou školu byl špatně napsanej, tak pravidla se můžou obcházet. (smích) Ale pak hrozí to, že si pak někdo svá pravidla prohlásí za dobrá nebo za špatná a bude si dělat, co chce. (Přihláška na VŠ)
V komplikovanějších případech, kdy se aktér má postavit za blízkou osobu za porušení některých mravních principů (Soused), byly diskuse méně jednoznačné. Názory se rozprostíraly téměř na celé Kohlbergově škále. Převládající váhu však měla stanoviska z druhého, čtvrtého a pátého stadia. Podle některých byla dostatečnou motivací k uchopení spravedlnosti do vlastních rukou snaha potrestat viníka, na něhož nedosáhla ruka státní moci. Na rozdíl od mladší skupiny se méně projevoval rozdíl mezi mužským a ženským pohledem. Tendence k zohlednění pocitů zúčastněných byla znatelně slabší. Mnohem více se diskutující snažili odhlédnout od nabízené perspektivy a hledat spíše univerzálně platné morální principy.
U starších skupin se napříč příběhy objevovaly některé podobné principy nebo způsoby řešení situací. V nejkomplikovanějších případech, kdy se diskutující nechtěli přiklánět k žádnému konkrétnímu stanovisku, nacházeli alternativní řešení. Tato alternativní řešení spočívala v přenesení odpovědnosti. Jednalo se zejména o situace, kdy měl aktér rozhodovat o životě někoho jiného nebo by mohl uškodit svým blízkým.
Podle vyznění diskusí není zřeknutí se odpovědnosti ve prospěch nějaké instituce pouze odmítnutím odpovědnosti za rozhodnutí. Takovým krokem zároveň ona instituce dostává do
rukou moc, která je v jistém smyslu oproštěna od morálky. Pokud se totiž člověk zbavuje oné odpovědnosti, vzdává se také kompetence k posuzování správnosti výsledného rozhodnutí.
V: Tak si představte, že jste v roli toho policisty, a máte rozhodnout, jaký prostředky budou použitý.
J: Asi že je to ve veřejnym zájmu. Ale tak policajti nemaj takhle velký dilemata, že je to potřeba, tak to prostě udělaj.
H: Já bych třeba nikdy nebyla policajt. (Bombový útok)
Příběh personalisty pokoušeného ke klientelismu v zájmu svého přítele vyvolal zpočátku jednohlasné odsouzení takového chování. Takto radikální obecný názor však nebyl podpořen téměř žádnými argumenty. Poté, co bylo několik zúčastněných přímo osloveno k podpoření svého stanoviska, první jistota začala rychle ustupovat. Do popředí se dostaly pochyby, zda se člověk v takové situaci dokáže oprostit od osobního zájmu vůči příteli. Z takových úvah zaznívá idea přirozeného zákona. Opět se však projevila schopnost starší skupiny diskutujících přenést problematiku do širšího kontextu. Jako protiargument byla postavena důležitost perspektiv všech zúčastněných.
J: Tak já bych to pro toho kamaráda nedělala, a nakonec ani ten argument, že shání místo. I ostatní lidi sháněj práci, a maj manželky na mateřský a nikdo o xxx xxxx. (Personalista)
Linii mezi nejvyššími etickými hodnotami a lidským jednáním založeným na situační etice velmi názorně odhaluje diskuse o legalizaci eutanázie. Všichni zúčastnění projevili v první řadě úctu k životu, jakožto nejvyšší hodnotě. K té potom připisovali principy a pravidla, které ji mají chránit. Porušování těchto pravidel je tedy přímým ohrožením posvátnosti dané hodnoty.
M: Je to porušení Xxxxxxxxxxxx přísahy. Je to porušení, když to vezmu z vnějšího hlediska, porušení toho, že si nemáme sahat na život. (Eutanázie)
Náboženská etika je poměrně brzy vystřídána etikou situační, relativistickou. Od uvažování nad principy se diskuse přesouvá ke konkrétním případům. Spíše než k uznání práva na
porušování pravidel dospívají výpovědi k jinému závěru. Situaci je třeba posoudit s přihlédnutím ke všem okolnostem. Je vhodnější na problémy nahlížet s jistou dávkou pochopení a nadhledu. V diskusi se opět objevuje pokora před neschopností poznat celou pravdu a činit radikální závěry.
H: Já si zase myslim, že si neumíme představit to utrpení, kdybych to prožívala, trvalo by to celé měsíce. Teď s tim nesouhlasim, ale kdybych to prožívala, obtěžovala své okolí, zaměstnávala spoustu lidí, pak bych možná sama souhlasila. Tak bych porušila i boží přikázání. Netrpěla jsem. (Eutanázie)
Dilema spojené s úplatky a korupčnictvím vyvolalo nejvíce připomínek k současné společnosti. Tato skutečnost byla zapříčiněna jeho povahou. Jednalo se totiž o jediný příběh, který odkazoval přímo na konkrétní, aktuální kauzu. K samotnému rozhodnutí prezidenta republiky se vztahovali víceméně faktické připomínky. Diskuse se rozvířila spíše kolem práva udělit milost. Už tento fakt ukazuje spíše na vyšší vývojová stadia, ve kterých člověk uvažuje více o původu a významu norem než o jejich konkrétním naplňování. Objevil se pouze jeden hlas, který volal po respektu vůči pravidlům a udržení stability a legitimity normy.
4 Závěr
Cílem práce bylo zmapování morální argumentace juniorů a seniorů. V rámci výzkumu bylo provedeno několik skupinových diskusí v rámci různých generací. Následná analýza těchto diskusí proběhla za použití nástrojů kvalitativní metodologie. Výsledky analýzy přinesly zajímavá zjištění o morálním uvažování rozdílných generací.
Mezi generacemi se objevily jak podobnosti, tak rozdíly při řešení různých dilemat. Ve všech uskutečněných diskusích se u dilemat objevovala téměř shodná škála typů argumentace. V každé generaci se našli lidé prosazující racionální volby v morálním rozhodování i lidé opírající se o emoce a prožitky. Objevovali se individualistické i silně sociálně zaměřené argumentace. Diskuse však většinou od velmi rozdílných argumentů po přečtení příběhu dále spíše směřovaly ke shodě na určitém řešení či principu.
Výsledky analýzy zhruba odpovídají předpokladům, které vycházejí z Kohlbergovy teorie stadií morálního vývoje. Starší lidé se častěji projevují jako zastánci etických principů. Tyto principy vycházejí z hodnot jako rovnost, svoboda a právo na život. Prosazovaní etických principů jako argumentaci šestého stupně starší lidé používají, přiznávají však, že ho nepromítají do svého jednání. Mladší lidé tyto hodnoty sdílejí. V mnoha případech hovoří o schopnosti obětovat i vlastní prospěch či vlastní život za práva druhých.
Rozdíl mezi generacemi netkví v odlišnostech mezi uznávanými hodnotami. Shodné základní morální a etické principy si uvědomují a sdílejí lidé bez rozdílu věku. Ve všech diskusích se projevily stejné ideály. Starší lidé však častěji aplikují rovnost mezi lidmi a jejich právy při řešení konkrétních situací. Mladí lidé přikládají nejvyšší důležitost ochraně osob, které jsou jim nejbližší. Tato ochrana se projevuje věrností, ochotou obětovat vlastní užitek nebo překročit určitá pravidla a zákony. Překročení pravidel pro vlastní užitek pak nepovažují za nemorální pouze v případě, že neuškodí nikomu jinému. Nesmí být narušena základní práva dalších osob. Mezi mladšími se projevuje slabší tendence usilovat o dlouhodobé celospolečenské zájmy. I starší generace nejdříve uvažuje o ochraně svých blízkých. Má ovšem silnější tendence tyto zásady aplikovat celospolečensky a nepřizpůsobovat je momentálnímu osobnímu užitku.
Uvažování mladší generace v otázkách morálky by se dalo označit jako relativistická situační etika řízená z části utilitaristickými principy a z části principy etického egoismu. Hovoří se zde samozřejmě o celkovém vyznění diskusí mladších skupin. Pokud se objevovaly protiargumenty založené na jiných teoriích morálního uvažování, byly většinou mnohem méně podporované.
Uvažování starší generace se také projevilo převážně jako relativistické a situačně vázané. Nejsilněji se v argumentacích projevovaly utilitaristické prvky. Oproti mladší generaci se však častěji snaží o identifikování ideálů morálky na základě různých přístupů. Opírá se v různých situacích o náboženskou etiku, etiku ctností, přirozený zákon, společenskou smlouvu i morální zákony.
Mezi generacemi se neobjevily zásadní rozdíly v hodnotových žebříčcích. Avšak různé způsoby nahlížení morálních dilemat by možná mohly způsobovat konflikt při řešení celospolečenských témat s dlouhodobou perspektivou.
Otázkou zůstává, zda je tento rozdíl způsoben individuálním vývojem nebo společenskými změnami. Zdůvodněním by mohla být například ztráta legitimity normativního systému u mladší generace. Jednou z možností pro odhalení procesu, který způsobuje tento rozdíl (a zároveň i velkou míru shody) mezi starší a mladší generací, by mohl být panelový výzkum po určitém časovém úseku. Jeho výsledky by mohly odhalit, zda se současná mladší generace s postupem času posouvá na vyšší vývojové stupně Kohlbergova morálního vývoje. Výzkum prováděný v současnosti by na druhou stranu mohl zkoumat prožívání historické zkušenosti současných mladých a starších Čechů, jejich postoje k potřebě společenské soudržnosti a zároveň jejich individuální morální předpoklady. Mohl by nabídnout detailnější zkoumání užívání jednotlivých etických principů v rámci argumentace.
5 Summary
Both the older and the younger generation in the contemporary Czech society consider the same moral values. The list of the most important ones starts with life, health and freedom, and it continues with the importance of saving the social contracts and protecting human rights. However, there is a slightly different way of argumentation when speaking about the moral dilemmas. The older people turned the disscussion onto long-lasting aims of the whole society more often than the younger groups. The younger people seemed to be more focused on their closest relationships and the personal aims. It is opening the question Why?. Is this a natural conlusion of the Kohlberg´s stages of moral developement? Or could it be a consequence of the social changes inluding the atomization, the individualization and the globalization? These questions create a new space for another research.
6 Literatura
XXXXXXXX, Xxxxx: Xxxxxx o svědomí. Praha: KRYSTAL OP, s.r.o. 2010. 229s. ISBN: 978- 80-87183-19-9.
XXXXXX, Xxxxxxx: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 x.
XXXX, Xxxxxx.: Riziková společnost: Na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství. 2011. 431 x.
XXXXXX, Xxxxx. Morální dilema o VŠ. In: Xxxxxxx.xx [online]. 15.4.2010 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: xxxxx://xxxx.xxxxxxx.xx/0000/xxxxxxx-xxxxxx-x-xx?xxxxxxxxxxx- showallcomments
XXXXXXXX, Xxxxx: Sociologie a filosofie. Praha: SLON. 1998. 175 s. ISBN 80-85850-57- 5.
XXXXX, Xxxxxx: Analysing qualitative data. Thousand Oaks: Sage. 2007. 160 x.
XXXXX a kol.: Praktiky ne/spravedlnosti: Pojmy, slova, diskurzy. Praha: Matfyzpress. 2007. 249 s.
XXXXXXXXX, Xxxxx: Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál. 1997. 175 x.
XXXXXXX, Xxxxx a Xxxxxxx XXXXXXXX: Intergenerační vzdělanostní fluidita a její vývoj v České republice v letech 1990 až 2009. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v. v. i. 2011. Sociologický časopis, roč. 47, č. 2, str. 207 - 242.
XXXXX, Xxxxxx: Svoboda, svědomí, soužití: Kapitoly z mezilidské etiky. Praha: Sociologické nakladatelství. 2004. 216 x.
XXXXXXX, Xxxxxxxx. Kdo přežije, aneb morální dilemata pro ženy. In: Forexample:for her, for him, for example [online]. 3.1.2012 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxx.xxx?xxxxxxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx-xxx- zeny&cisloclanku=2012010004
XXXXXXXX, Xxxxxxxx: Člověk a pravidla. Praha: Dokořán. 2011. 166 x.
XXXXX, Xxxxx: Cesta životem. Vydání 2., přepracované. Praha: Portál. 2006. 390 x.
XXXXXXX, Xxxxxx: Rozhodování jednotlivce: Teorie a skutečnost. Obecná část. Praha: Karolinum. 2005. 155 s. ISBN: 80-246-0960-6.
XXXXX, Milan: Soudržnost v diferencující se společnosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR,
v.v.i. 2008. 245s.
XXXXXXXX, Xxxxx.: Viníci a soudci. Praha: Sociologické nakladatelství. 1998. 109 s.
7 Přílohy
Příloha č. 1: Příběhy s morálním dilema k diskusím Anonymous4 (nebylo použito u starších diskusních skupin)
Jste jedním z hackerských aktivistů Anonymous. Právě pracujete na napadení serverů shromažďujících dětskou pornografii. Po tomto napadení Anonymous zveřejní seznam návštěvníků serveru. Na řadě je server xxxxxxx.xxx, do něhož se již dlouho snažíte dostat. Vy jediný umíte udělat poslední krok k odhalení všech dat. Vzpomenete si ale, že váš nejlepší přítel tento server navštěvuje a zveřejněním jmen byste odhalil i jeho.
Učiníte poslední krok a zveřejníte jména?
Zveřejnil byste seznam, pokud byste z něj mohl kamarádovo jméno vymazat?
Zveřejnil byste seznam, i když by se přítel dozvěděl, že jste to byl právě vy?
Zveřejnil byste seznam, když by kamarádovi hrozilo vězení na 10 let?
Morální dilema o VŠ5
Xxxxxx: „Podal jsem si přihlášku na vysokou školu a přišla mi pozvánka na přijímací řízení. Na pozvánce jsou jasně definované dva důvody, pro které není možné vykonat zkoušku v náhradním termínu - jsou to přijímací řízení na jinou vysokou školu a pracovní povinnosti. V době konání přijímacího řízení jsem na služební cestě v USA. Protože mám zaplacené ubytování, letenky i vstup na výstavu, považuji tuto služební cestu za nezrušitelnou. Jediná šance je, že bych splňoval podmínky pro vykonání zkoušky v náhradním termínu - vážná nemoc nebo úraz. Samozřejmě moje okolí zareagovalo - "máš známého doktora, není to gynekolog, tak si nech napsat nemoc, ne!?" a já si vzpomněl na biblické: nevydáš křivého svědectví." Měl by si Xxxxxx nechat napsat falešnou lékařskou zprávu?
4 Vlastní myšlenka.
5 XXXXXX, Xxxxx. Morální dilema o VŠ. In: Xxxxxxx.xx [online]. 15.4.2010 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: xxxxx://xxxx.xxxxxxx.xx/0000/xxxxxxx-xxxxxx-x-xx?xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxxxxxx
Proč? Proč ne?
Bylo by to stejné, kdyby neměl zaplacenou letenku na služební cestu, ale na dovolenou s kamarády?
Jak by se měl rozhodnout, pokud by zrušením pracovní cesty mohl přijít o práci?
Heinzovo morální dilema6
V jedné daleké zemi umírala žena, která onemocněla zvláštním druhem rakoviny. Existoval lék, o němž si lékaři mysleli, že by mohl ženu zachránit. Šlo o určitou formu rádia, kterou jeden lékárník v tomtéž městě právě před nedávnem objevil. Výroba byla velmi drahá, avšak lékárník požadoval desetkrát víc, než kolik jej stála výroba. Za rádium zaplatil 200 dolarů a za malou dózu s lékem požadovat 2000. Xxxxx, manžel nemocné ženy, vyhledal všechny své známé, aby si půjčil peníze a usiloval i o podporu úřadů. Shromáždil však jen 1000 dolarů, tedy polovinu požadované ceny. Vyprávěl lékárníkovi, že jeho žena umírá a prosil jej, aby mu lék prodal levněji nebo ho nechal zaplatit později. Lékárník však řekl: „Ne, já jsem ten lék objevil a chci na něm vydělat nějaké peníze.“ Xxxxx tím vyčerpal všechny legální možnosti; je zcela zoufalý a uvažuje, zda by se neměl do lékárny vloupat a lék pro svou ženu ukrást.
Má se Xxxxx xxxxxxx k lékárníkovi?
Měl by to Xxxxx udělat, i kdyby nešlo o jeho ženu, ale o cizího člověka, který ho požádal?
Měl by to udělat, i kdyby ho žena výslovně žádala, ať nekrade, že je to nemorální?
V jakém případě je pro vás loupež ospravedlnitelná?
Soused7
6 XXXXXXXXX, Xxxxx: Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál. 1997. 175 s.
7 XXXXXXX, Xxxxxxxx. Kdo přežije, aneb morální dilemata pro ženy. In: Forexample:for her, for him, for example [online]. 3.1.2012 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z:
Xxxx má jedenáctiletou dceru, která byla před časem znásilněna. Důsledkem otřesu přestala úplně mluvit a komunikovat s okolím. Nikdo nebyl za její znásilnění odsouzen. Xxxx však z jejího chování a jiných signálů tuší, že na 90% byl pachatelem jejich soused. Xxxx však nemá žádné důkazy o jeho vině. Policie případ uzavře. Proto se Xxxx rozhodne odstěhovat. Za čas jde Xxxx se svou ženou do restaurace na večeři a u vedlejšího stolu sedí právě jeho bývalý soused. Xxxxxxxx ho, ale příští den se z televize dovědí, že jeho manželka byla zavražděna a on je hlavní podezřelý. Jenže oni vědí, že zrovna v té době, kdy se vražda měla odehrát, on seděl v restauraci, tudíž je velmi pravděpodobně nevinný. Také vědí, že policie nemá jiné svědky a že by ho jejich svědectví mohlo zachránit před odsouzením. Co mají udělat? Měli by jít svědčit?
Měl by jít svědčit, i kdyby mu žena pohrozila, že od něj v tom případě i s dcerou odejde?
Xxxxx ho soused v restauraci zahlédl a předvolali ho poté jako svědka, měl by lhát a říct, že tam nebyl?
Opuštěný ostrov
Vy a váš kamarád jste se ocitli na opuštěném ostrově. Naneštěstí, jste oba velmi vážně nemocní, hrozí vám i smrt. Všechny ostatní na ostrově již nemoc zabila, vy dva však víte o léku. Tento lék však sotva vystačí pro jednoho. Necháte si ho pro sebe?
Nechali byste mu lék, i kdyby na vás čekala doma žena a děti, kdežto on neměl žádné příbuzné ani partnera?
Nechali byste mu lék, pokud by vám on někdy v minulosti zachránil život?
Vzali byste si lék, kdybyste věděli, že váš přítel má rakovinu, a do 3 let zemře?
xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxx.xxx?xxxxxxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx-xxx- zeny&cisloclanku=2012010004
Bombový útok8
Policie dopadla psychopata, který už dlouho vyhrožoval bombovým útokem. Je potvrzené, že několik nebezpečných náloží skutečně sestrojil a nastražil neznámo kde. Tvrdí, že do jejich výbuchu zbývá několik desítek minut a až vybouchnou, o život přijdou stovky lidí. Nedaří se však zjistit, kde jsou nálože umístěné, a pachatel nechce nic prozradit. Může policie použít při výslechu mučení, při němž by xxxxxxxx pravděpodobně prozradil to, co po něm policie chce?
Proč a proč ne?
Změnili byste názor, pokud by se ukázalo, že pachatel už dříve mučil několik obětí?
Xxxxx mučil vašeho otce?
Může to policie udělat, i kdyby to byl mladý kluk nebo starší žena?
V jakém případě se podle vás stane mučení použitelným prostředkem při výslechu?
Pracovní pohovor9
Xxx má ve firmě na starosti personalistiku. Zrovna se objevilo jedno volné pracovní místo. Xxx tedy uspořádal několik pohovorů, aby jej obsadil. Jedním z žadatelů o místo je jeho dobrý přítel Xxxx. Xxxx se na místo sice hodí, ale je tu ještě jiný kandidát, který je kvalifikovanější a vhodnější.
Xx Xxx přijmout Xxxxx?
Proč a proč ne?
A kdyby věděl, že Xxxxxxx žena je zrovna na mateřské a on nutně potřebuje sehnat práci?
Jsou podniková pravidla závazná, nebo je někdy ospravedlnitelné jejich porušování?
Kdy?
8 XXXXXXX, Xxxxxxxx. Kdo přežije, aneb morální dilemata pro ženy. In: Forexample:for her, for him, for example [online]. 3.1.2012 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxx.xxx?xxxxxxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx-xxx- zeny&cisloclanku=2012010004
9 Vlastní příběh.
Eutanázie10
Švýcarské zákony umožňují nevyléčitelně nemocným lidem či osobám s nesnesitelnými bolestmi nebo vážným postižením ukončit život s pomocí speciálních organizací. Jejich pracovníci jim za určitých podmínek připraví smrtící nápoj. Pacient si ho vezme sám a vypije ho.
Xxxxxxxxxx s rozhodnutím švýcarské vlády?
Úplatky11
Bývalá ředitelka soukromé Metropolitní univerzity v Praze Xxxx Xxxxxxxx patří mezi čtrnáct odsouzených, kterým prezident Xxxxxx Xxxxx udělil milost. Xxxxxxxx, odsouzená za korupci, se díky prezidentské milosti nyní může na Metropolitní univerzitu vrátit. Udělenou milost provází kontroverzní souvislosti - Xxxxxxxx se prý zná s Xxxxx Xxxxxxxxx.
Co si o takovém případu myslíte? Xxxx Xxxxxxxx milost dostat?
10 Inspirace aktuálním děním.
11 Inspirace aktuálním děním.