Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Beck
adnotam_01_1_4 15.2.2005 10:05 Stránka 1
Notářskj časopis
Vydává Notářská komora ČR v nakladatelství C. H. Xxxx
1/2005 strany 1-60 11. ročník 21. února 2005
Z obsahu:
Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxx temporum – notáři a exekutoři
Xxxxxxxx, X.
Zástavní smlouvy v praxi
Xxxxxxx, X. Některé aspekty „quasilegalizace“ prováděné advokátem podle zákona o advokacii
ve srovnání s legalizací prováděnou notářem podle notářského řádu
Xxxxxx, X.
Ověřování totožnosti podle občanského průkazu
Odhalte
novou edici
nakladatelství C. H. Xxxx
Dědič, J., Xxxx, P. Základy evropského práva společností se zřetelem na jeho význam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část
Nejvyšší soud ČR
Věcná legitimace ve sporu o dědické právo
C. H. XXXX
adnotam_01_2_3 15.2.2005 10:06 Stránka 1
OBSAH
Články
AD NOTAM
Iniciativa středoevropských notářství za předsednictví XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxx,
prezidenta Notářské komory České republiky pořádá
PARLAMENTNÍ VEČER
„Konkurenceschopnost malých
a středních podniků – příspěvek notářství“
v pondělí, dne 18. dubna 2005 v 19.00
v salóncích Evropského parlamentu Xxx Xxxxxx, 00,
1047 Brusel
Číslo 1/2005
Beckova edice
zákonů s judikaturou
Publikace této ediční řady přinášejí úplné a aktuální znění příslušného právního předpisu a související klíčovou judikaturu. Takto koncipované příručky maximálně vycházejí vstříc potřebám praxe, protože prostřednictvím výběru významné judikatury poskytují spolehli- vý výklad jednotlivých ustanovení.
Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxx temporum – notáři
a exekutoři 1
Xxxxxxxx, X. Xxxxxxxx smlouvy v praxi 3
Xxxxxx, X. K § 17 devizového zákona 10
Xxxxxxx, X. Některé aspekty „quasilegalizace“ prováděné advokátem podle zákona o advokacii ve srovnání s legalizací prováděnou notářem podle
notářského řádu 14
Xxxxxx, X. Xxxxxxxxx totožnosti podle občanského průkazu 18
Notář a EU
Xxxxx, J., Xxxx, P. Základy evropského práva společ- ností se zřetelem na jeho význam pro činnost
Vedoucí redaktor:
XXXx. Xxxxxx Xxxxxx
Výkonná redaktorka:
Xxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx
Adresa redakce:
Řeznická 17, 110 00 Praha 1,
tel. 000 000 000, 000 000 000, 000 000 000
fax 000 000 000
e-mail: xxxxxxxxx-xxxxxxx@xxxx.xx
Redakční rada:
xxxx. XXXx. Xxx Xxxxxx, XXx.
XXXx. Xxxxx Xxxxx XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx XXXx. Xxxxxx Xxxxxx XXXx. Xxxxxx Xxxxx XXXx.Xxxxxx Xxxxx
xxx. XXXx.Xxxxx Xxxxxxx, Xx.
Xxx. Xxxx Xxxxxx XXXx. Xxxxx Xxxxxxx
Vydává:
Notářská komora ČR se sídlem Ječná 11, 120 00 Praha 2,
tel. 000 000 000, 000 000 000, tel./fax 000 000 000, 000 000 000,
e-mail: xxxx@xxxx.xx, xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx, v nakladatelství C. H. Xxxx
Časopis vychází šestkrát ročně. Předplatné na rok 2004 Kč 700,–, jednotlivá čísla Kč 120,–.
Objednávky přijímá, administraci a distribuci předplatného a prodej jednotlivých čísel zajišťuje
nakladatelství C. H. Xxxx, Řeznická 17, 110 00 Praha 1.
Přetisk a jakékoliv jiné šíření časopisu nebo jeho jednotlivých součástí lze pouze se souhlasem vydavatele.
Z obsahu každého čísla časopisu je pořizována databáze anotací pro softwarovou aplikaci EPIS – Ekonomickoprávní informační servis, INZAG, k. s., Kostelní 8, 370 04 České Budějovice.
Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt č. j. 5082 ze dne 26. ledna 1995.
Distribuci a předplatné pro Slovenskou republiku zabezpečuje Magnet-Press Slovakia s. r. o., Šustekova 10, 851 04 Bratislava, korespondence: P. O. Box 169, 830 00 Bratislava 3,
tel. (časopisy) 00000 000 000 000, (předplatné) 00000 000 000 000,
fax 00000 000 000 000
e-mail: xxxxxxxxxx@xxxxx.xx xxx.xxxxx.xx
XXXX 0000-0000 MK ČR E 7049
notáře po vstupu ČR do EU – 2. část 19
Diskuse
Xxxxx, X. Ještě k pozemkům evidovaným zjednoduše- ným způsobem 44
Xxxxx, X. Xxxx osob nezúčastněných na smlouvě
na průběh „vkladového řízení“ 45
Ze života krajských komor
Xxxxxxx, X. Xxxxxxxx komora v Hradci Králové
– o životě a díle 48
Ze zahraničí
XXIV. mezinárodní kongres latinského notářství, Mexico City 18.–22. října 2004. Závěrečný projev nově zvoleného prezidenta UINL, xxxx. Xxxxxxxxx
Xxxxxxx 49
Rezoluce CNUE 54
Soudní rozhodnutí
Nejvyšší soud ČR Věcná legitimace ve sporu
o dědické právo 55
Stojí za pozornost 58
Zprávy z notářské komory 59
Fejeton Ad Notam
Xxxxx, X. Xxxx doba 59
Občanský soudní řád
Xxxxxxx edice zákonů s judikaturou
Toto vydání obsahuje:
– aktuální znění zákona, které zahrnuje i novely OSŘ z listopadu 2004
– aktuální znění souvisejících právních předpisů
– výběr z judikatury u jednotlivých ustanovení zákona
– výběr z literatury z oblasti civilního procesu
Xxxxx/Drápal/Xxxxxx/Mazanec
Občanský soudní řád s judikaturou a souvisejícími předpisy
Publikace přináší úplné a aktuální znění občanského soudního řádu a souvisejících předpisů, které upravují ci- vilní soudní proces. Všechna ustanovení zákona jsou pak doplněna klíčovou související judikaturou. Takto koncipovaná kniha maximálně vychází vstříc potřebám praxe, protože umožňuje nejen rychlou a spolehlivou informaci o textu zákona a orientaci v relevantní judikatuře, ale právě prostřednictvím judikatury spolehlivě po- dává základní výklad jednotlivých ustanovení občanského soudního řádu. Publikace zahrnuje i novely z listo- padu 2004.
Komu je kniha určena?
Kniha je určena v prvé řadě soudcům, advokátům, soudním exekutorům a dalším právníkům, kteří se věnují ob- čanskoprávním věcem a výkonu rozhodnutí (exekuci). Svým zaměřením také vyhoví potřebám studentů právnic- kých fakult i široké právnické veřejnosti.
Nahlédněte do první publikace nové ediční řady již nyní:
Vydávaný Notářskou komorou ČR
AD NOTAM
21. února 2005
Blahopřejeme
Xxxx. XXXx. Xxxx Xxxxxxx, DrSc. oslavil významné životní jubileum
Dne 1).ledna 2005 se dožil v plné intelektuální i fy- zické síle sedmdesáti pěti let vjznamnj českj civilista prof. JUDr. Xxxx Xxxxxxx, DrSc. Tuto vjraznou vědeckou osobnost není tieba notáiskému stavu zvláště pied- stavovat. Absolventi pražské právnické fakulty znají prof. Švestku z jeho pedagogické činnosti vyznačující se věcnjm, systematicky utiíděnjm vjkladem, znají ho i jako náročného, ale laskavého examinátora. Ab- solventi jinjch fakult znají prof. Švestku z jeho bohaté literární produkce, která zasahuje do všech oblastí ob- čanského práva.V této souvislosti lze piipomenout pie- devším jeho rozhodující podíl na zpracování celé iady učebnic občanského práva, dále na ). vydání komen- táie k občanskému zákoníku (nakladatelství C. H. Xxxx), z poslední doby pak již 4.vydání Ochrany osob- nosti podle občanského práva (Praha : Linde, 2004).
Švestkův badatelskj piínos k rozvoji teorie nejen ob-
čanského, njbrž i soukromého práva je nepiehlédnu- telnj.
U piíležitosti jeho životního jubilea piipravili jeho kolegové a žáci sborník prací nazvanj piíznačně Pocta Jiiímu Švestkovi k 75. narozeninám (Aspi Pub- lishing, 2005). Celkem 2G autorů (z notáiského stavu piispěl do této Pocty xx. Xxxxx Xxxxxxx) zpracovalo na 380 stranách iadu důležitjch a aktuálních otázek, z úcty k autorovi zaměienjch na problematiku sou- kromého práva. Tato publikace byla Jiiímu Švestkovi slavnostně piedána na shromáždění konaném na
právnické fakultě UK v Praze dne 12. 1. 2005. Osobní účast nejvyšší státní zástupkyně dr. X. Xxxxxxxx, účast soudců Ústavního a Nejvyššího soudu, piedsedů soudů, zástupců notáiů, advokacie a početné akade- mické obce umocnila vjznam Švestkovy osobnosti pro české právnictví.Tomu odpovídaly i zdravice, které po- stupně piednesl děkan právnické fakulty UK v Praze xxx. XXXx. X. Xxxxx, uspoiadatelé Pocty prof. X. Xxxxxx a prof.X.Xxxxxxxxx a xxxx. X. Xxxxx z právnické fakulty trnavské univerzity. Jmenovaní shodně ocenili od- borné i lidské kvality prof. Švestky. V krátké odpovědi se xxxx. Xxxxxxx vyznal z lásky k vyučovanému oboru, jakož i z naplnění svého pedagogického i vědeckého poslání.Vzpomenul piitom svjch učitelů zejména xxxx. Xxxxxx, xxxx. Xxxxxxx Xxxxxx, xxxx. Xxxxxxx Xxxxxx, xxxx. Xxxxx Xxxxx a xxx. Xxxxx z pražské právnické fa- kulty.
Jménem notáiské obce blahopiál xxxx. Xxxxxxxxx
k jeho jubileu prezident Notáiské komory ČR dr. Xxx- xxx Xxxxxx, viceprezident Notáiské komory ČR dr. Xx- xxxxxx Xxxxxxxx i autor piíspěvku do jubilejní publi- kace, XXXx. Xxxxxxx. Všichni popiáli xxxx. Xxxxxxxxx pevné zdraví a ještě mnoho úspěšné práce na poli ob- čanského práva. Redakční rada časopisu Ad Notam se s potěšením piipojuje k početnému zástupu gratu- lantů.
Redakční rada
Články
Consecution temporum – notáři a exekutoři
Xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, Ph.D.*
Pouhých několik let koexistují profese notáře a soud- ního exekutora v našem právním řádu. Na hluboké ana- lýzy takového stavu věcí je snad ještě brzo, ale přesto je již dnes situace zralá pro pár poznámek.
Historie notářské profese je především vzájemným od- razem vývoje listin – jejich významu v právním životě – a profese,která listiny vyhotovuje.Recepcí římského a ka- nonického práva se podoba latinského či klasického no- táře rozšířila po evropském kontinentu a z antického ta-
Vývoj notářské profese na našem území patrně ne- třeba podrobně na stránkách časopisu notářů rozebírat, a proto jen stručně připomeňme, že do roku 1949 se no- tářská profese u nás vyvíjela v typické klasické konti- nentální podobě a pod silným vlivem práva rakousko- uherského. Zákonem č. 202/1949 Sb. ztratilo notářství charakter svobodné profese a stává se na dlouhou dobu státním orgánem s pravomocemi významně odlišnými od pravomocí klasického latinského notáře. Proces ná- vratu ke kořenům a k základním principům svobodné notářské profese byl posléze započat tzv. velkou nove- lou občanského soudního řádu (zákon č. 519/1991 Sb.) a završen přijetím notářského řádu (zákon č. 358/1992 Sb.), na jehož základě se k 1. lednu 1993 notářství eman-
xxxxxx se přes boloňského doktora notářského umění
vyvinula k dnešním formám.
* Autorka působí na katedře občanského práva PF UK Praha.
2 Číslo 1/2005 AD NOTAM
cipuje a končí etapu své existence a činnosti jakožto státní orgán.Tzv.velká novela občanského soudního řádu (zákon č.30/2000 Sb.) přinesla i některé dílčí změny v no- tářském právu, když zřídila Centrální evidenci závětí a rovněž posílila a vyjasnila postavení notáře jako jed- noho z možných zástupců účastníka občanského soud- ního řízení na základě plné moci. Je přitom příznačné, že v současném čase všeobecného překotného navrho- vání a přijímání nejrůznějších novelizací prakticky všech zákonů zůstal notářský řád z roku 1992 po dlouhou dobu ušetřen změn a je jedním z nejstabilnějších zákonů na- šeho právního xxxx.Xx vypovídá o mnohém, přinejmen- ším o tom, že profese i činnost notářů jsou pevně zako- řeněny v našem právním řádu a funkci v justičním systému i v právním životě plní. Pevné kořeny notářství u nás byly založeny v dávné minulosti a nové právní úpravě po roce 1989 se podařilo na právní tradice a na pojetí notářství obvyklé v zemích tzv. latinského typu práva zdařile navázat. Úkony notáře jsou nadány veřej- nou vírou (fides publica). Teze, že notářská činnost no- tářů slouží prevenci sporů a právní jistotě, má dnes již povahu axiomu.Této skutečnosti je přizpůsoben přístup k profesi na principu numerus clausus, který má zajistit dostupnost služeb notáře i v geografickém smyslu, kon- strukce odměn za notářské úkony v rámci tzv. notářské činnosti a konečně i dohled státní moci nad notářskou profesí a nad její samosprávou.
Vedle notářů působí v našem právním řádu kromě ji-
ných právnických profesí i soudní exekutoři. Profese soudních exekutorů byla do našeho právního řádu vne- sena zákonem č. 120/2001 Sb. Připomeňme si stručně genezi této právní normy, protože není prosta zajíma- vosti.Tato norma vznikla z poslanecké iniciativy poté, co předchozí poslanecký návrh sledující stejný záměr v opa- kovaném hlasování po vrácení návrhu zákona ze Senátu do Poslanecké sněmovny nebyl přijat. „Napodruhé“ měl být návrh zákona přijat ve zrychlené zákonodárné pro- ceduře (§ 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny), ve které Poslanecká sněmovna vyslovuje s návrhem zákona souhlas již v tzv. prvním čtení, tj. bez projednání ve výborech Poslanecké sněmovny. Argu- mentem pro zrychlený legislativní proces na půdě Pos- lanecké sněmovny mj. bylo, že předchozí nepřijatý ná- vrh zákona o soudních exekutorech již byl ve Sněmovně dostatečně projednán, a že všechny relevantní připo- mínky byly do nového návrhu zapracovány. S takovým projednáním však Poslanecká sněmovna souhlas nako- nec nevyslovila a návrh byl projednán v proceduře ob- vyklé. Hlavním záměrem zákonodárců bylo – vyjádřeno stručně – zřízením profese soudních exekutorů vyřešit problém neefektivních exekucí nařizovaných a prová- děných soudy. Soudy se napříště měly soustředit na ří- zení nalézací a zákon o soudních exekutorech jim měl přinést významné odlehčení agendy v jejich přetížení. Exekuce však i po účinnosti zákona o soudních exeku- torech nařizují a provádějí rovněž soudy a právní režim exekucí podle zákona o soudních exekutorech je pro vě- řitele (pro oprávněné subjekty z exekučních titulů) al- ternativou k exekucím soudním. Přijetím zákona o soud- ních exekutorech vznikla poměrně kuriózní situace z hlediska pojmů používaných v zákonech. Tradičně se v procesualistice používá pro nucený výkon rozhodnutí a jiných titulů pojem exekuce.Ten byl v našem právním řádu postupně po roce 1948 nahrazován pojmem výkon
rozhodnutí, který používá náš platný občanský soudní řád přijatý v 60. letech minulého století. Zákon o soud- ních exekutorech používá pro totožnou činnost pojmu exekuce.Důsledné respektování stavu de lege lata je však značně obtížné, a to nejen pro vžité používání pojmů vý- kon rozhodnutí a exekuce promiscue.V laické (a leckdy i odborné) veřejnosti dochází často k zaměňování pro- fese soudního vykonavatele a soudního exekutora a úko- ny jedněch (často mediálně značně poutavé) jsou přičí- tány druhým a naopak anebo jsou soudní exekutoři označováni jako exekutoři soukromí.Možná by se mohlo zdát, že tu jde o pouhé marginálie. Je třeba však připo- menout, že adresáty právních norem jsou obecně právě laikové a laikové mohou být zcela jistě často uživateli slu- žeb exekutorské profese. Právní normy by obecně měly být jednoznačné a srozumitelné, protože jedině tak lze docílit stavu, že srozumitelný a přehledný bude celý právní řád, a že orientace v něm bude snadná i pro toho, kdo se právem nezabývá ex professo.
Vážné námitky lze však vznášet a cílit zcela jiným smě-
rem.Především se nenaplnil (a ani naplnit nemohl) před- poklad,že soudům zřízením profese soudního exekutora ubude agendy. Každá exekuce (a je jich dnes podle sta- tistik Exekutorské komory České republiky ročně kolem 100 000) prováděná soudním exekutorem prochází sou- dem, protože soud musí exekutora exekucí pověřit a ně- které úkony jsou i v exekucích prováděných soudními exekutory soudu dokonce svěřeny výlučně (např. vý- slech povinného k prohlášení o majetku anebo rozhod- nutí o zastavení exekuce). Tato výhrada však v žádném případě nemíří proti zákonem zvolené konstrukci,podle které je soudní exekutor při provádění exekuce pod kon- trolou soudu.
Zákon o soudních exekutorech založil značná opráv-
nění soudních exekutorů ve vztahu ke třetím osobám. Čtenář nechť laskavě alespoň letmo nahlédne do usta- novení § 33 zákona o soudních exekutorech. Námitka může znít, že taková oprávnění exekutorů jsou nezbytně nutná kvůli postupům při exekucích prováděných soud- ními exekutory pro vymožení peněžitých plnění (odliš- ným od postupů soudních).V takových případech je pak totiž exekutor subjektem, který majetek povinného zjiš- ťuje proto, aby mohl exekuci, kterou je pověřený, pro- vést adekvátním způsobem (viz § 46 odst. 1 zákona o soudních exekutorech). Pokud provádí exekuci soud, zásadně respektuje exekuční způsob, který si zvolil sám oprávněný, neboť občanský soudní řád vychází z před- pokladu, že oprávněný má dostatek informací o majetku povinného.V případě, že tento předpoklad neplatí – což je případ nikoli výjimečný,je situace věřitele,který chce, aby exekuční titul v jeho prospěch byl vynucen právě cestou exekuce soudní, nesmírně obtížná. Je tomu tak vzhledem k rozsahu oprávnění soudů pro zjišťování ma- jetku povinného.Pod marginální rubrikou Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí (institut prohlášení o majetku ponecháváme záměrně stranou pozornosti mj. i kvůli jeho podvázanosti na předchozí marný pokus o exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu) upravuje občanský soudní řád některé instituty, pomocí kterých by měl být další průběh soudního vý- konu rozhodnutí usnadněn. Sám rozsah těchto opráv- nění, ale i sankce, které dlužníkovi za nesplnění povin- ností uložených v této fázi exekučního řízení soudem, činí ze soudů v tomto směru neefektivní instituci, a to je
AD NOTAM Číslo 1/2005 3
stav přijatelný jen obtížně.A tak zatímco některý ze sub- jektů, uvedených v § 33 zákona o soudních exekutorech (mj. i soud nebo notář!), musí exekutorovi na jeho žá- dost sdělit údaje o majetku povinného bez zbytečného odkladu, bezplatně a pod sankcí odpovědnosti za škodu oprávněnému i exekutorovi, v analogickém případě stejný dotaz soudu může sám dlužník nechat zcela bez odpovědi s rizikem maximálně pořádkové pokuty!
Autorita soudu imanentně vyžaduje, aby jeho rozhod- nutí bylo respektováno a jestliže tomu tak není, aby sám soud měl účinné nástroje k tomu, aby rozhodnutí bylo respektováno nuceně. Jestliže v našem právním řádu bu- dou do budoucna koexistovat jak exekuce prováděné soudními exekutory, tak i exekuce soudní, pak se uka- zuje jako nezbytné posílit pravomoci soudů právě v ob- lasti oprávnění ve vztahu k třetím osobám pro zjišťování majetkových hodnot povinného, které mohou být před- mětem exekuce. Pro ty věřitele, kteří si zvolí alternativu soudní exekuce, nemůže přece platit, že za „pouhý“ soudní poplatek dostanou (a to dokonce od orgánu soudní moci) méně efektivní službu. Otázka: k čemu pak budou dva prakticky shodné právní režimy exekucí, li- šící se jen subjektem, který exekuci provádí, je otázkou koncepční, která by měla být jasně vyřešena při konci- pování nové osnovy budoucího občanského soudního řádu.
V úvodu bylo zmíněno,že notářský řád přečkal mnoho let bez novelizací. Pro srovnání není bez zajímavosti, že zákon o soudních exekutorech byl novelizován ne- dlouho po svém přijetí, a to právě v bodě oprávnění exe- kutorů ve vztahu ke třetím osobám, resp. podmínek sou- činnosti třetích osob se soudním exekutorem. Již tak široká oprávnění exekutorů ve vztahu ke třetím osobám byla ještě rozšířena vůči dalším třetím osobám (mj. i na orgán správy sociálního zabezpečení a na zdravotní po- jišťovny – viz § 33 odst. 3 ve znění zákona č. 360/2003 Sb.) a nově je výslovně zakotveno, že součinnost třetích osob se soudním exekutorem je bezplatná a exekutoři nově mají (prostřednictvím Exekutorské komory ČR) pro potřeby exekucí dálkový přístup k údajům infor- mačního systému evidence obyvatelstva a k údajům z re- gistru rodných čísel (viz § 33a ve znění zákona č.53/2004 Sb).
Mimořádnou pozornost však vyvolala snaha o další no-
velizaci zákona o soudních exekutorech, resp. dalších zá- konů (obchodního zákoníku,občanského soudního řádu a notářského řádu), která sleduje záměr, aby soudní exe- kutoři do budoucna sepisovali exekutorské zápisy o roz- hodnutí orgánu právnické osoby, resp. soudní exekutoři by sepisovali exekutorské zápisy nikoli jen za účelem prokázání nároků řízení před soudem nebo jiným stát- ním orgánem (jak dosud předpokládá zákon o soudních exekutorech – § 77), nýbrž obecně o jakémkoli právním úkonu, pro který není kogentně předepsána jiná právní forma. Negativní stanovisko, které k takovému záměru neprodleně zaujala Notářská komora České republiky (publikované v minulém čísle Ad Notam) vyjadřuje všechny podstatné výhrady, které lze vůči takovému ře- šení vznést.Tak jako platí okřídlené úsloví, že v soudním procesu může každý zastávat jen jednu roli a býti jen soudcem nebo jen stranou nebo jen zástupcem strany,
oslabovat. Rolí notáře v justičním systému je, aby notář- skou činností – mj. i sepisováním veřejných listin o práv- ních úkonech – sloužil právní jistotě a předcházelo se touto formou soudním sporům. Těžiště role soudního exekutora pak stejně přirozeně leží primárně v prová- dění exekucí. Na tom nemůže nic změnit ani občasný stesk veřejnosti na nedostupnost notářských služeb pro upřednostňování lukrativnějších agend. Ukázalo-li by se ze seriózních analýz, že tomu tak opravdu je, pak má ře- šení v ruce instituce, která zřizuje notářské úřady a ni- koliv sebeosvícenější zákonodárce, který tradiční pravo- moci notářů předá komu uzná. Před zákonodárcem stojí možná daleko naléhavější úkol, neujme-li se jej brzy Mi- nisterstvo spravedlnosti,a to propracovat a posílit systém kontroly a dohledu nad soudními exekutory. Exekuce jsou z povahy věci spojeny se zásahy do jindy nedo- tknutelných práv, jako je vlastnictví či nedotknutelnost obydlí. Exekuce je jako krajní právní prostředek vynu- cování uložených povinností často tvrdou konfrontací zájmů věřitele – v jehož zájmu soudní exekutor koná – a dlužníka a někdy i třetích osob.Tím spíše je třeba, aby tyto právní mechanismy šly po cestách pravých.
Zástavní smlouvy v praxi
Mgr. ·xxxx Xxxxxxxx*
I. Úvod
Účelem tohoto článku je podat stručný přehled o ob- sahových náležitostech zástavních smluv, protože zá- stavní právo patří v současné době mezi hojně využívané zajišťovací instituty a jedním ze způsobů jeho vzniku je právě zástavní smlouva (§ 156 odst. 1 občanského záko- níku, dále jen „ObčZ“).
V platném právu najdeme normy vztahující se k zá- stavnímu právu na několika místech. Občanský zákoník obsahuje obecnou úpravu (§ 152–174).V ostatních před- pisech (např.v obchodním zákoníku,v zákoně o cenných papírech) najdeme úpravu zvláštní, ať již s ohledem na povahu účastníků smluvního vztahu či na předmět zá- stavy.
V úvodu zmíním alespoň stručně typické znaky zá- stavního práva, neboť právě s přihlédnutím k těmto jeho charakteristikám je nutno jednotlivá ustanovení na něj se vztahující interpretovat.
Zástavní právo jako právo věcné vázne na zástavě bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem, působí proti všem (erga omnes).Dojde-li ke změně vlastníka zastavené věci nebo jiné majetkové hodnoty, která je zástavou, nemá to zásadně vliv na trvání zástavního práva a to působí i vůči dalšímu nabyvateli zástavy, nevyplývá-li ze zákona něco jiného.
Zástavní právo má dvě funkce:zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce zástavního práva se projevuje od po- čátku jeho vzniku v době, kdy zajišťovaná pohledávka ještě není splatná, tak, že dlužníka motivuje k dobrovol- nému splnění dluhu a zástavnímu věřiteli poskytuje jis- totu,že jeho pohledávka bude uspokojena z výtěžku zpe-
tak by mělo platit obecně i v systému našich justičních
institucí obdobně, že každá z právnických profesí má jednu primární roli, kterou je třeba respektovat a nikoli
* Autorka je notářskou kandidátkou u JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx, no- tářky v Praze.
4 Číslo 1/2005 AD NOTAM
něžení zástavy v případě, že ji řádně a včas nesplní dluž- ník. Jakmile pohledávka dospěje, aniž by dlužník svůj dluh splnil,nastupuje uhrazovací funkce,která umožňuje zástavnímu věřiteli uspokojit se ze zástavy.
Zástavní právo je subsidiární, tj. uplatňuje se pod- půrně, neuspokojí-li pohledávku zástavního věřitele dlužník a nezanikla-li zajišťovaná pohledávka jinak. Rov- něž je akcesorické. Je závislé na existenci pohledávky, kterou zajišťuje.Akcesorická povaha zástavního práva je zákonem prolomena v případě, kdy zástavní právo zajiš- ťuje i nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle níž vznikla zajištěná pohledávka (viz
§ 155 odst. 5 a § 172 ObčZ).1 Další výjimkou byť dočas- nou je možnost zajištění pohledávek, které mají v bu- doucnu teprve vzniknout nebo jejichž vznik je závislý na splnění podmínky (§ 155 odst. 3 a 4 ObčZ).
II. Forma zástavní smlouvy
V § 156 odst. 1 ObčZ je pro zástavní smlouvu přede- psána písemná forma pod sankcí její absolutní neplat- nosti. V závislosti na předmětu zástavy vyžaduje § 156 odst. 3 ObčZ kvalifikovanou písemnou formu – formou notářského zápisu. Ta je povinná, je-li zástavou věc ne- movitá, která není evidována v katastru nemovitostí, věc hromadná či soubor věcí nebo věc movitá, k níž má zá- stavní právo vzniknout, aniž by byla odevzdána zástav- nímu věřiteli nebo třetí osobě.
III. Obsah zástavní smlouvy
Obsahem zástavní smlouvy je vymezení práv a povin- ností smluvních stran a v souladu s právní teorií můžeme obsahové složky zástavní smlouvy rozlišit na složky pod- statné (essentialia negotii), složky pravidelné (naturalia negotii) a složky nahodilé (accidentalia negotii).2
1. Podstatné náležitosti
Zákon jako povinnou součást zástavní smlouvy vý- slovně uvádí označení zástavy a pohledávky, kterou zá- stava zajišťuje (§ 156 odst. 2 ObčZ). Další nezbytnou ná- ležitostí je též uvedení jejích účastníků.
Je-li zástavní smlouva sepisována ve formě notářského zápisu, musíme mezi tyto její složky zařadit i obecné ná- ležitosti notářského zápisu o právním úkonu ve smyslu
§ 63 notářského řádu (dále jen „NotŘ“).
1.1 Účastníci
Pro vymezení účastníků smlouvy je nutné objasnit ter- minologii užívanou občanským zákoníkem pro označení smluvních stran a dalších osob. Projdeme-li jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o zástavním právu,mů- žeme se setkat s těmito termíny:
• dlužník (§ 155 odst. 4, § 163 odst. 2, § 165a odst. 3 ObčZ),
• poddlužník (§ 159 odst. 2 a § 167 odst. 1 ObčZ),
• zástavní dlužník [§ 157 odst. 3, § 159 odst. 2, § 162 odst. 1, § 163 odst. 1, § 164 odst. 2, § 169 písm. a) a b),
§ 170 odst. 1 písm. e) a f) ObčZ],
• zástavce [§ 161 odst. 1, § 162 odst. 2, § 169 písm. a) a b), § 170 odst. 1 písm. e) a f) ObčZ],
• zástavní věiitel [§ 155 odst. 4 a 5, § 156 odst. 3, § 157 odst. 2 a 3, § 158 odst. 1, § 159 odst. 2, § 160 odst. 2,
§ 161 odst. 1, § 162 odst. 1, 2 a 3, § 163 odst. 1 a 2,
§ 165 odst. 1, § 165a odst. 1, 2 a 3, § 166 odst. 1 a 4,
§ 167 odst. 1 a 2, § 169 písm. c), d) a e), § 170 odst. 1 písm. c), e) a f), § 171 odst. 2, § 172 ObčZ].
Ne vždy však zákon uvádí přesnou definici použitého termínu.
Takovou definici můžeme nalézt u poddlužníka, kte- rým se rozumí dlužník ze zastavené pohledávky. Z toho nepřímo plyne, koho má zákon na mysli pod pojmem dlužník. Nemůže jím být nikdo jiný než dlužník z po- hledávky, která je zajištěna zástavním právem.Ten bývá v literatuře označován rovněž jako osobní nebo obligační dlužník.
V § 164 odst. 1 a 2 ObčZ je definován zástavní dluž- ník.Slovy zákona je to každý vlastník zastavené věci,sou- boru věcí a bytu nebo nebytového prostoru ve vlastnic- tví podle zvláštního zákona, každý věřitel zastavené pohledávky, každý oprávněný ze zastaveného jiného ma- jetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnic- tví nebo každý majitel zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru. Dojde-li po vzniku zástavního práva k převodu věci, práva nebo jiné majetkové hod- noty do vlastnictví či majetku jiné osoby, dojde tím i ke změně v subjektu zástavního dlužníka, neboť zástavní právo vázne na věci a vůči této osobě zástavní právo pů- sobí.
Kdo je zástavcem, se podává z ustanovení § 161 odst. 1 ObčZ. Je jím osoba, která dává cizí věc, právo či majet- kovou hodnotu do zástavy.Tato osoba tedy se zástavním věřitelem uzavírá zástavní smlouvu. Může se jednat o osobu odlišnou od zástavního dlužníka, v praxi se to ovšem xxxxxxx xxxxx.0
Z výše citovaných ustanovení občanského zákoníku pak plyne, že zástavním věiitelem je ten, jehož pohle- dávka je zástavním právem zajištěna. Jde o osobu totož- nou s věřitelem ze závazkového vztahu. Dojde-li ke změně věřitele ze závazkového vztahu, dochází tím i ke změně zástavního věřitele vzhledem k akcesorické po- vaze zástavního práva (k tomu viz § 524 odst. 2 ObčZ, kdy s postoupenou pohledávkou přechází i všechna práva s ní spojená, a § 528 ObčZ, podle něhož je postu- pitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu zá- stavci).
Zástavní smlouvu na straně jedné uzavírá zástavní vě- řitel a na straně druhé zástavce, který současně nemusí být zástavním dlužníkem. Pokud tyto osoby nejsou to- tožné, je nezbytné v zástavní smlouvě označit též zá- stavního dlužníka. Osobního dlužníka není obvykle nutno v zástavní smlouvě zvlášť označovat, neboť jím bude zpravidla specifikována zajišťovaná pohledávka.
Při sepisování smlouvy bychom neměli zapomenout na to, že některé právní předpisy pro určité subjekty sta- noví zvláštní postupy pro projevení vůle (např. rozho- dování obcí a krajů) či možnost zřízení zástavního práva
1 Xxxxxxx, X. K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2002, č. 7, s. 318 a násl.
2 Xxxxx, V., Xxxxxxxx, M., Xxxxxxx, X. x xxx. Občanské právo hmotné. Svazek I.,Třetí aktualizované a doplněné vydání. Praha :ASPI Publishing, 2002, s. 390.
3 K rozdílné osobě zástavce a zástavního dlužníka viz Xxxxxxxxx, L., Mag- lia M. K vybraným otázkám zástavního práva po novele.Právní rozhledy, 2003, č. 2, s. 81 a násl. – „Oprávněný zástavce bude cizím majetkem dis- ponovat vlastním jménem na účet vlastníka, samozřejmě se souhlasem vlastníka.Takový vztah mezi zástavcem a vlastníkem zástavy by se mohl řídit ustanoveními § 577 a násl. ObchZ o komisionářské smlouvě.“
AD NOTAM Číslo 1/2005 5
vylučují nebo omezují (např.státní podnik může zástavní právo zřídit pouze se souhlasem zakladatele).
Ke zřízení zástavního práva ke spoluvlastnickému po- dílu není třeba souhlasu ostatních spoluvlastníků, neboť nejde o případ hospodaření se společnou věcí ve smyslu
§ 139 odst. 2 ObčZ.4
1.2 Zástava
Co může být zástavou,je uvedeno v § 153 odst.1 ObčZ tak, že to může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlášt- ního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Obecně lze konstatovat, že podle uvedeného výčtu je způsobilým předmětem zá- stavy vše, co je převoditelné na třetí osobu a má určitou majetkovou hodnotu.5 Tato charakteristika předmětu zá- stavy plyne z uhrazovací fáze zástavního práva, kdy před- mět zástavy musí být schopen stát se v důsledku svého zpeněžení součástí majetku jiné osoby. Rozšíření mož- ných předmětů zástavy mimo okruh věcí dále prolamuje původní definiční znak zástavního práva jako práva k vě- cem.
Zástavní právo se vztahuje nejen na zástavu samou,ale
podle § 153 odst. 2 též na její piíslušenství, piírůstky a neoddělené plody.
Předmět zástavy musí být ve smlouvě řádně označen.
1.2.1 Věci
Problém zřejmě nenastane u nemovitostí evidova- njch v katastru nemovitostí a bytů a nebytovjch pro- stor ve vlastnictví podle zákona č. 72/1))4 Sb., o vlast- nictví bytů,protože zde je přesný způsob jejich označení dán právními předpisy (§ 5 zákona č. 344/1992 Sb., o ka- tastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů).
Pokud jde o specifikaci jiných předmětů zástavy, dá- vají nám určitý návod § 4–6 předpisu o Rejstříku zástav, přijatého na základě zmocnění obsaženém v § 35b NotŘ sněmem Notářské komory ČR, podle nichž se označuje:
• nemovitá věc, která není piedmětem evidence v ka- tastru nemovitostí, svým obvyklým pojmenováním a pozemkem, na němž nebo pod nímž se nemovitost nachází,
• hromadná věc nebo soubor věcí, svým obvyklým sou- hrnným pojmenováním (například podnik, stádo krav, provozovna, zásoby obilí, sbírka poštovních známek) a dalšími údaji, zejména místem, kde se hromadná věc nebo soubor věcí nalézá,
• věc movitá svým obvyklým pojmenováním (například automobil, obráběcí stroj, traktor, loď, lokomotiva, po- čítač, obraz atd.) a dalšími údaji, zejména výrobním čís- lem, typem, značkou, inventárním číslem, registračním číslem, autorem uměleckého díla.
Takového označování je možno se jistě přidržet nejen v případě, kdy zástavní právo vzniká zápisem do rej- stříku zástav.
Správné označení předmětu zástavy má význam ze- jména v těch případech, kde se zástavní právo zapisuje do rejstříku zástav, protože podle § 29 předpisu o Rej- stříku zástav, je rozhodujícím údajem při vyhledávání údajů evidovaných v tomto rejstříku označení zástavy. V tomto směru by zřejmě stálo za zvážení, zda by nebylo vhodné umožnit s ohledem na to, že některé věci lze
označovat různými, zcela obvyklými synonymy, vydání seznamu „obvyklých pojmenování“,pod kterými jsou zá- stavy do rejstříku zástav zapisovány.Tento seznam by ji- stě posloužil nejen notářům při sepisování zástavních smluv, ale zejména žadatelům o opis nebo výpis z rej- stříku zástav nebo potvrzení o tom, že určitá věc není v rejstříku zástav evidována.
Při specifikaci předmětu zástavy je třeba věnovat po- zornost i tomu, aby bylo patrno, zda zástavou je více sa- mostatných předmětů zástavy (vespolné zástavní právo) nebo soubor věcí či věc hromadná.Toto rozlišení je zá- sadní, protože u souboru věcí a věci hromadné může zá- stavní právo vzniknout pouze zápisem do rejstříku zá- stav, zatímco u ostatních druhů zástav je buď předepsán jiný modus vzniku zástavního práva, nebo je to u nich je- den z více možných způsobů jeho vzniku.
Tím se dostáváme k otázkám, co je souborem věcí a věcí hromadnou a jaký rozdíl je mezi věcí hromadnou a souborem věcí.Zákon tyto pojmy nijak nedefinuje (s vý- jimkou uvedení podniku jako věci hromadné v § 5 ObchZ, ačkoliv jeho součástí jsou i složky nemající po- vahu věci – např.pohledávky).Za věc hromadnou či sou- bor věcí je označováno více věcí hmotných, s kterými je nakládáno jako s jediným celkem, protože jsou hospo- dářsky nedílné nebo jejich spojením je dána jejich vyšší hodnota. To, že zákonodárce vedle sebe uvádí věc hro- madnou a soubor věcí,by mohlo vyvolávat mylnou před- stavu, že se jedná o rozdílné druhy zástav.Porovnáním ja- zykového významu slov hromadný a souborný však dospějeme k tomu, že věc hromadná a soubor věcí jsou synonyma.6 Uvedený závěr podporuje i skutečnost, že v teorii se hromadná věc také definuje jako soubor ně- kolika věcí sloužících stejnému účelu, který má své ob- vyklé jednotné pojmenování.
Poněkud komplikovanější situace nastává, je-li zásta-
vou podnik,protože zde se v odborné literatuře setkáme s odlišnými výklady.
1. Podle jednoho názoru7 je nutno zástavní právo k podniku chápat jako zástavní právo k celku a nikoliv k jednotlivostem, které jsou jeho součástí. Zákon nikte- rak nenaznačuje, že se má jednat o simultánní zástavní právo zatěžující všechny složky podniku samostatně, ani z něj nevyplývá, že by zástavní věřitel mohl z podniku vytrhnout nějakou jeho součást a navrhnout její samo-
4 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 2 Cdon 339/97, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2000, sešit 2, pod č. 12.
5 Stenografický záznam přednášky XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx, předsedy senátu Nejvyššího soudu České republiky, k zástavnímu právu na semi- náři, pořádaném k Rejstříku zástav Notářskou komorou České repub- liky pro notáře a zástupce bank a leasingových společností dne 14. 1. 2002, včetně uplatněných otázek a odpovědí – „Majetkovou hodnotu musí mít proto, že zástava musí být zpeněžitelná, musí se z ní dosáh- nout výtěžek, z kterého se pak může uspokojit zástavní věřitel. . Sou- časně musí být převoditelné, protože zpeněžení zástavy předpokládá, že zástava bude z vlastnictví zástavního dlužníka převedena na někoho jiného za úplatu, proto nelze brát do zástavy taková práva, která jsou podle zákona omezena jen na osobu jeho nositele nebo takové věci, které by podle právních předpisů byly vyloučeny z obchodu, . eventu- álně u nichž by prodej byl vázán na speciální souhlasy, k nimž třeba může nebo nemusí dojít.“
6 Hoxxx, X. Xěc hromadná – soubor věcí. Ad Notam, 2002, č. 3, s. 49 a násl.
7 Xxxxxx, X. Xěkolik poznámek k novele zástavního práva. Ad Notam, 2001, č. 5–6, s. 96 a násl.; Xxxxxx, P. Xxxxxxxx xrávo k xxxxxxx.Xx No- tam, 2003, č. 1, s. 3 a násl.; Xxxxxx, P. Zástavní právo k podniku. Právní rozhledy,2003, č.6, s. 292 a násl.; Kuxxxxx, R. op. cit. sub 1, s. 318 a násl.; Brxxxxxxx, L., Maglia, M. op. cit. sub 3, s. 81 a násl.
6 Číslo 1/2005 AD NOTAM
statný prodej. Z § 5 odst. 2 ObchZ plyne, že všechny věci patřící k podniku se stanou zástavou z toho titulu,že jsou součástí podniku, který je zastaven, a nikoli z důvodu, že by byly zastaveny tyto jednotlivé věci. Z toho vyplývá i závěr, že k hodnotám, u nichž je jinak vznik zástavního práva podmíněn zápisem do určitého registru, vznikne zástavní právo z titulu zastavení podniku zápisem do rej- stříku zástav,aniž by bylo nutno zástavní právo do těchto speciálních evidencí zapisovat. Na jednotlivých kompo- nentech podniku bude zástavní právo váznout pouze za předpokladu, že k němu budou příslušet.Tento závěr je odůvodněn i tím, že podle občanského soudního řádu se na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného podniku použijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem pod- niku s tím, že výkon rozhodnutí se vztahuje na všechny jednotlivosti podniku podle stavu k datu příklepu. Pro- tože složky podniku přecházejí na vydražitele zatížené zástavním právem, pokud pohledávky, které zajišťuje, ne- byly uspokojeny v rozvrhovém řízení, není tím nijak na- rušena komplexnost evidence věcných práv ve veřej- ných registrech.
2. Druhý názor8 se opírá hlavně o znění § 5 odst. 2
ObchZ, podle něhož: „Podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu.Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmě- tům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, mo- torovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku.“ Citované ustanovení považují zastánci tohoto názoru za lex specialis a dovozují z něho, že povaha podniku jako věci hromadné neznamená,že zástavní právo by ke všem jeho částem vznikalo ve stejný okamžik a že by zápisem zástavního práva do rejstříku zástav byla suspendována povinnost jeho zápisu do jiných veřejných rejstříků. Pro vznik zástavního práva k jednotlivostem patřícím k za- stavenému podniku, které jsou předmětem evidence ve zvláštním registru, je nutný zápis v příslušném speciál- ním rejstříku. Nové složky podniku pak někteří považují za přírůstky zástavy, na něž se ze zákona zástavní právo vztahuje také, a vzniká okamžikem, kdy se zástavní dluž- ník stane jejich vlastníkem, a u hodnot, které jsou před- mětem evidence ve zvláštním registru,až zápisem do něj. Jedná-li se o výrobní podnik, hotové výrobky představují plody zástavy, které svým oddělením od zástavy přestá- vají být zatíženy zástavním právem. Ostatní položky pod- niku, které nemůžeme označit za jeho plody, nabývá je- jich nabyvatel zatížené zástavním právem, nestanoví-li zákon jinak. Na podporu těchto argumentů pak autoři tohoto výkladu uvádějí, že za platnosti obecného záko- níku občanského platilo, že zastaveny jsou věci jednot- livé, nikoliv věc hromadná jako celek.
Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že občanský zá-
smlouvách by pak nutně musely být uvedeny všechny složky podniku, aby na jejím základě mohl být proveden zápis do příslušných evidencí. Z toho plynou i další otázky, např. co by nastalo v případě, že bychom některé položky podniku opomněli do smlouvy vyjmenovat:byla by snad smlouva neplatná pro neurčité označení zástavy? Pro svou proměnlivost se však může pro zástavního věřitele jevit zástava v podobě podniku jako určité ri- ziko. Proto bych se, ačkoliv zastávám názor, že zástavou je podnik jako celek, nebránila myšlence, že by bylo vhodné sepsat do zástavní smlouvy výčet majetkových hodnot podniku platný ke dni podpisu smlouvy,zejména těch, které jsou nezbytné pro provoz podniku.10 Při sou- časném zakotvení povinnosti zástavního dlužníka infor- movat zástavního věřitele o převodech těchto hodnot by se tím mohlo omezit riziko pro věřitele. Pokud však do smlouvy takový seznam uvedeme, musí být z použitých formulací zcela jasné, že nejde o zřízení simultánního zá- stavního práva k jednotlivým položkám v tomto výčtu, ale o zřízení zástavního práva k podniku jako věci hro-
madné.
Výše uvedené podporuje i stávající judikatura,11 z níž můžeme dovodit, že jsou-li součástí podniku takové po- ložky, ohledně jejichž zastavení platí zvláštní právní pře- pisy, postačuje k jejich platnému zastavení jako součásti podniku pouze uzavření zástavní smlouvy, kde zástavou je podnik jako celek, a zápis do rejstříku zástav, aniž by bylo třeba uplatnit zvláštní postup stanovený pro zasta- vení těchto složek podniku (půjde např. o nemovitosti, cenné papíry, obchodní podíly atd.). Zástavní právo však v takovém případě může být realizováno pouze prode- jem podniku jako celku a nikoliv prodejem jeho jedno- tlivých položek.
V souvislosti s nemovitostmi,jež nejsou předmětem ka-
tastrální evidence, je nutno také připomenout, že pod tě- mito věcmi je třeba rozumět jen takové nemovitosti,které se podle zákona do katastru nemovitostí vůbec nezapi- sují, nikoliv i ty, které tam zapsány nejsou, ačkoliv jejich zápis možný je, ale z různých důvodů nebyl proveden.
Stávající úprava vzniku věcných práv k nemovitostem neevidovaným v katastru však není úplná (vlastnické právo k nim se smluvně nabývá okamžikem účinnosti převodní smlouvy (§ 133 odst. 3 ObčZ), smluvní zástavní právo vzniká zápisem do rejstříku zástav a úprava smluv- ního vzniku jiných věcných práv k nim zcela chybí). Při- pojuji se tak ke kritické poznámce XXXx. X. Xxxxx: nač nám je jistota ohledně zápisu zástavního práva k těmto ne- movitostem do registru zástav, když nemáme jistotu, že zástavní dlužník je skutečně vlastníkem zástavy a zástavní právo tak nevznikne.12
Podle judikatury je přípustné, aby vlastník celé věci zastavil jen ideální spoluvlastnický podíl na své věci.13
koník ani jiný právní předpis nijak neřeší, zda zástavní
právo vzniká k podniku jako celku nebo k jeho jednot- livostem. Domnívám se však, že podnik musíme chápat jako celek tvořený položkami,které se mohou v čase mě- nit. Předmětem zástavního práva je pouze tento celek a nikoliv jeho jednotlivé části. Pokud bychom se přiklo- nili k opačnému závěru,bylo by zřejmě ustanovení o tom, že je možno zastavit podnik, nadbytečné, protože jed- notlivé složky podniku bylo možno jistě zastavit i podle předchozích právních úprav. Navíc si také myslím, že by tento výklad vedl k přebujelé administrativě, co se týče zaznamenávání vzniku zástavních práv.9 V zástavních
8 Dvxxxx, X. Xxxxxxxxx x podnikem. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119 a násl.; Rixxxxx, T. Xxxxxxxx xrávo k podniku z pohledu teorie a praxe dluhového financování – 1. část. Právní rozhledy, 2004, č. 3, s. 85 a násl. 9 Xxxxxx, P. Zástavní právo k podniku. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 292 a násl.
10 Brxxxxxxx, X., Maglia, M. op. cit. sub 3, s. 81 a násl.
11 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 314/2001,publ.v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,svazek 22,pod č. C 1534.
12 Xxxxx, X. Xad další změnou v právní regulaci zástavního práva (záměry a realita).Ad Notam, 2001, č. 5–6, s. 94.
13 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1268/2002, publ. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23, pod č. C 1636.
AD NOTAM Číslo 1/2005 7
Proto musíme považovat za překonaný názor opačný, který jde dokonce tak daleko, že připouští rozšíření zá- stavního práva ze spoluvlastnického podílu na věci na její celek v důsledku toho,že se zástavní dlužník původně spoluvlastník věci stane vlastníkem celku.14
1.2.2 Pohledávky
Je-li zástavou pohledávka, je třeba ji specifikovat ze- jména osobou dlužníka a věřitele, právním titulem a da- tem jeho vzniku, předmětem a dobou plnění. Opět ne- rozhoduje, zda se jedná o pohledávku peněžitou nebo nepeněžitou,ale jak již bylo uvedeno obecně o předmětu zástavy, musí se jednat o pohledávku, kterou lze postou- pit jinému (jako předmět zástavy by tak nebyla např.mys- litelná pohledávka,kde předmět plnění je vázán na osobu věřitele, nebo pohledávka, která nemůže být postižena výkonem rozhodnutí (viz např. § 317 OSŘ) nebo jejíž po- stoupení by odporovalo dohodě s dlužníkem). Pokud je sama tato pohledávka již zástavním právem zajištěna, ho- voříme o podzástavním právu (§ 173 a násl. ObčZ).
1.2.3 Obchodní podíly
Se specifikací obchodního podílu jako zástavy by v praxi také neměly být problémy. Určitě by mělo být uvedeno, které společnosti se obchodní podíl týká (ob- chodní firma, sídlo, identifikační číslo společnosti), veli- kost obchodního podílu (v procentech nebo zlomku) a jaké výši vkladu do základního kapitálu společnosti ob- chodní podíl odpovídá.
1.2.4 Cenné papíry
U cennjch papírů je třeba uvést, o jaký cenný papír se jedná, dále zejména jeho druh, podobu, formu, nomi- nální hodnotu atd.
1.2.5 Předměty průmyslového vlastnictví
Za piedmět průmyslového vlastnictví označujeme průmyslová práva k výsledkům tvůrčí činnosti postráda- jícím individuální povahu. V platném právním řádu na- jdeme úpravu zástavního práva pouze u ochranných zná- mek (§ 17 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů) a průmyslo- vého vzoru (§ 31 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně prů- myslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů). Zákonem je výslovně vyloučeno poskytnout zapsané označení původu jako zástavu (§ 8 odst. 4 zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpis- ných označení).
Ochranné známky a průmyslové vzory se zapisují do
rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví, proto je nejsnazší definovat je podle údajů uvedených v tomto rejstříku.
Podle toho,co je předmětem zástavy,stanoví zákon od- lišně i způsob vzniku zástavního práva.
V občanském zákoníku nalezneme následující způ- soby vzniku smluvního zástavního práva:
• Vkladem do katastru nemovitostí – k nemovitostem, bytům a nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zá- kona o vlastnictví bytů.
• Odevzdáním zástavnímu věiiteli – k movitým věcem (s výjimkou movitých věcí uvedených níže).
• Piedáním do úschovy nebo ke skladování pro zá- stavního věiitele nebo pro zástavního dlužníka
u tietí osoby – k movitým věcem (s výjimkou movi- tých věcí uvedených níže). Tento způsob vzniku zá- stavního práva je třeba dohodnout přímo v zástavní smlouvě a v tomto případě se bude jednat o další po- vinnou náležitost zástavní smlouvy.
• Zápisem do rejstiíku zástav – k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovi- tostí, k věci hromadné, k souboru věcí a k movitým vě- cem (s výjimkou movitých věcí uvedených níže), k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo,aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě.
• Uzaviením smlouvy (není-li ujednáno něco jiného) – k pohledávce.
U některých druhů zástav je vznik smluvního zástav- ního práva upraven zvláštními právními předpisy. Zmí- něné předpisy se vztahují na vznik zástavního práva:
• k obchodním podílům (zápisem do obchodního rejst- říku – § 117a odst. 3 ObchZ),
• k cenným papírům (u listinného cenného papíru pře- dáním zástavnímu věřiteli, s výjimkou listinného cen- ného papíru převoditelného rubopisem, kde je navíc potřebný zástavní rubopis, nebo oznámením o zřízení zástavního práva schovateli nebo opatrovateli při pře- dání třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy
– § 40 odst. 1 a 2, § 41 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů), u zaknihovaného cenného papíru registrací v evidenci Střediska cenných papírů – § 42 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění po- zdějších předpisů),
• k námořním lodím (zápisem do námořního rejstříku –
§ 23 odst. 4 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě),
• k civilním dopravním letadlům, součástem letadla, ná- hradním dílům k letadlu (zápisem do leteckého rejst- říku – § 5a odst. 5 a § 6b odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů),
• k ochranné známce (zápisem do rejstříku ochranných známek – § 17 odst.3 zákona č.441/2003 Sb.,o ochran- ných známkách, ve znění pozdějších předpisů),
• k průmyslovému vzoru (zápisem do rejstříku – § 31 zá- kona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů).
Speciální úprava vzniku smluvního zástavního práva z výše uvedených případů u movitých věcí je odrazem dřívější úpravy v občanském zákoníku (§ 151b ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 317/2001 Sb.), kdy jedním z modů vzniku zástavního práva k vě- cem movitým bylo vyznačení vzniku zástavního práva v listině,která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je nezbytná k nakládání s věcí. Pro zasta- vení těchto movitých věcí není nutné jejich odevzdání zástavnímu věřiteli či třetí osobě nebo sepsání zástavní smlouvy notářským zápisem a zápis zástavního práva do rejstříku zástav, nedochází-li k tomuto odevzdání.15 Od těchto případů, kdy jsou se zápisem zástavního práva do rejstříku spojeny konstitutivní účinky, musíme odlišovat ty případy, kdy se do zvláštních evidencí zástavní práva pouze zaznamenávají s deklaratorními účinky (např. zá- pis zřízení zástavního práva na plavidle do plavebního rejstříku nebo zápis zástavních práv na silničním moto-
14 Op. cit. sub 2, s. 390.
15 Viz též výkladové stanovisko NK ČR ze dne 16. 12. 2003.
8 Číslo 1/2005 AD NOTAM
rovém vozidle a přípojném vozidle do registru silničních vozidel).
1.3 Zajišťovaná pohledávka
Zástavní právem mohou být podle platné právní úpravy zajištěny pohledávky peněžité i nepeněžité, již existující i pohledávky, které teprve mají v budoucnu vzniknout, jejichž vznik je závislý na splnění podmínky nebo pohledávky určitého druhu,které budou v určitém časovém období vznikat mezi určitými subjekty, a to až do sjednané výše (§ 155 ObčZ). Není stanoveno žádné omezení pro důvod vzniku pohledávky (s výjimkou usta- novení § 845 ObčZ, podle něhož nelze platně zajistit vý- hry ze sázek a her a pohledávky z půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry). Zástavním právem tedy může být zajištěno v podstatě jakékoliv plnění dlužníka věřiteli, přičemž není rozhodné, zda se zakládá na smlouvě či jiné právní skutečnosti. Předpokládá to však alespoň existenci nějakého závazkového právního vztahu, z něhož má pohledávka vzniknout. Půjde-li na- příklad o pohledávky určitého druhu, které budou mezi dlužníkem a věřitelem v určitém časovém úseku vznikat, musí být kryty minimálně nějakou rámcovou smlouvou. Aby zástavní právo vzniklo,musí jít o pohledávky platné. Označení pohledávky je další nezbytnou náležitostí zá- stavní smlouvy.Z identifikačních znaků pohledávky bude nutno uvést osobu dlužníka a věřitele,právní titul vzniku pohledávky (např. smlouva, náhrada škody, bezdůvodné obohacení atd.), popř. datum jeho vzniku, a výši pohle- dávky (popř. části pohledávky, která bude zástavním prá- vem zajištěna). Bude-li se jednat o pohledávku nepeně- žitou,je vhodné do smlouvy uvést i výši její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva, aby se tak předešlo pří- padným budoucím sporům ohledně hodnoty nepeněži-
tého plnění z pohledávky.
Je logické,že pohledávky budoucí nebude vždy možno do zástavní smlouvy označit stejně přesně jako pohle- dávky již existující.16
Budoucí pohledávky můžeme rozlišit na individuálně určené, které bude nutno specifikovat alespoň osobami dlužníka a věřitele, druhem, tj. právním titulem, na němž budou založeny, a určitou výší (bude-li již známa), a dru- hově určené, u nichž je třeba do zástavní smlouvy uvést tři znaky: 1. druh pohledávek (právní důvod jejich vzniku), 2. vymezit dobu, po kterou takové pohledávky mohou mezi věřitelem a dlužníkem vznikat, a 3. určit částku, do které jsou pohledávky zajištěny.
Úprava zajištění budoucích druhově určených pohle- dávek (tzv. maximální zástavní právo) se v občanském zákoníku vyskytuje od 1. 1. 2001 a nahradila tak dřívější úpravu obsaženou v § 299 odst. 1 ObchZ. Zásadní rozdíl spočívá v tom,že podle obchodního zákoníku se zástavní právo zřizovalo na dobu určitou. Podle nynější úpravy se časové omezení nevztahuje na trvání zástavního práva, ale na vznik budoucích pohledávek. V komentáři k ob- čanskému zákoníku však podle mne najdeme nesprávný názor, že je třeba vymezit dobu trvání zajištění,17 což od- poruje uvedené změně účinné od 1. 1. 2001. Stanovením výše, do níž jsou tyto pohledávky zajištěny, se rozumí li- mit, do jakého budou zajištěné pohledávky určitého druhu ve svém souhrnu maximálně uspokojeny.18
Zástavní právo se přímo ze zákona vztahuje rovněž na
příslušenství pohledávky, tj. na úroky, úroky z prodlení, popř.poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplat-
něním (§ 121 odst. 2 ObčZ), a proto není povinné ho ve smlouvě přímo specifikovat, bylo by to však opět vhodné. Nemá-li se zástavní právo na příslušenství po- hledávky vztahovat, musíme to výslovně uvést. Určitou výjimkou jsou budoucí druhově určené pohledávky, kde se stanovením výše zajištění určuje celková výše uspo- kojení věřitele ze zástavy bez ohledu na to, zda se zá- stavním právem pokryje i příslušenství pohledávek. Proto je nutno při stanovení výše zajištění pamatovat na to, že k souhrnu jistin budoucích pohledávek je třeba připočíst i jejich příslušenství.
Podle § 155 odst. 5 ObčZ jsou zástavním právem kryty
i nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, na základě níž vznikla pohledávka, která je zástavní právem zajištěna. Je to ovšem možno v zástavní smlouvě vylou- čit.
Lze dohodnout, že se zástavní právo bude vztahovat i na nároky zástavního věřitele vzniklé z titulu bezdů- vodného obohacení v případě, že právní úkon, na jehož základě měla vzniknout zajišťovaná pohledávka, bude shledán neplatným. Rozšíření zástavního práva i na takto vzniklé pohledávky lze v praxi při sepisování zástavních smluv více než doporučit, protože se tak vyhneme pří- padné odpovědnosti za škodu způsobenou tím, že jsme nedostatečně prozkoumali to, zda pohledávka, která má být zástavním právem zajištěna, skutečně vznikla. Mnohdy totiž bývají např.bankovní úvěrové smlouvy po- měrně složité úkony, které v sobě takové riziko skrývají.
2. Pravidelné a nahodilé náležitosti
Mezi pravidelné náležitosti řadíme taková ujednání, která se v zástavních smlouvách obvykle vyskytují, avšak nejsou nutná pro platnost smlouvy.Obvykle jsou to ujed- nání, která blíže vymezují práva a povinnosti smluvních stran po dobu trvání zástavního práva a po jeho zániku. Za nahodilé složky obsahu označujeme ty, které se vy- skytují ojediněle (nahodile) případ od případu, jsou to různé podmínky apod.
Z těchto neesenciálních náležitostí bych nejprve uvedla ty, které plynou z norem, jež mají dispozitivní po- vahu:
• § 155 odst. 5 ObčZ dává možnost smluvně vyloučit ze zajištění zástavním právem nároky zástavního věřitele z odstoupení do smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka,
• § 157 odst. 3 ObčZ dovoluje dohodnout ve smlouvě nahrazení odevzdání věci zástavnímu věřiteli jejím pře- dáním do úschovy třetí osobě.Toto ujednání je možné doplnit i přesným stanovením podmínek, za kterých bude třetí osoba věc z úschovy vydávat,
• § 159 odst. 1 ObčZ umožňuje sjednat jiný okamžik vzniku zástavního práva k pohledávce, než uzavření smlouvy.V tomto případě se bude jednat pouze o po- zdější okamžik vzniku,
• § 162 a 163 ObčZ stanoví práva a povinnosti účastníků po dobu trvání zástavního práva.Vzhledem k tomu, že
16 Viz též Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 276/2001,publ.v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,svazek 15,pod č. C 1105.
17 Hoxxx, M., Xxxxx, J., Bičovskj, J. Xxxxxxxx xákoník. Poznámkové vy- dání s judikaturou a novou literaturou. Praha : Linde, 2004, s. 263.
18 Xxxxxx, X. X zajištění pohledávek (i budoucích) zástavním právem. Ad Notam, 2002, č. 6, s. 128.
AD NOTAM Číslo 1/2005 9
právní úprava zde obsažená je poněkud stručná, je možné upravit práva a povinnosti podrobněji. V zá- stavní smlouvě lze stanovit, jakým způsobem je povi- nen zástavní věřitel, kterému byla zástava odevzdána, o ni pečovat,je možné udělit souhlas s tím,aby zástavní věřitel věc užíval (bude zřejmě záležet na povaze zá- stavy),určit pravidla postupu v případě,že zástava ztratí na ceně tak, že se zajištění pohledávky stane nedosta- tečným včetně uvedení lhůt pro jednotlivé úkony, a uvést cenu zástavy v době zřízení zástavního práva.
Z dalších ujednání, která se v praxi často v zástavních
smlouvách objevují, můžeme jmenovat např. vymezení povinností zástavního dlužníka při nakládání se zástavou (zejména informační povinnost zástavce ve vztahu k zá- stavnímu věřiteli o takovém nakládání se zástavou, které by mohlo mít za následek ztrátu na její ceně), stanovení povinnosti zástavu pojistit a pojistné plnění vinkulovat ve prospěch zástavního věřitele,19 dále povinnost zá- stavce umožnit zástavnímu věřiteli přístup k zástavě apod.
3. Neplatná ujednání
Novelou provedenou zákonem č. 317/2001 Sb. byl s účinností od 1.1.2002 do ustanovení o zástavním právu zařazen § 169 ObčZ obsahující výčet neplatných ujed- nání zástavních smluv. To však neznamená, že zde uve- dená ujednání byla před zmíněnou novelou platná. I dříve dovozovala jejich neplatnost judikatura z důvodu rozporu se smyslem a účelem zástavního práva. Zde ob- sažený výčet není taxativní, najdeme jistě celou řadu dal- ších ujednání, která pro svůj rozpor se zákonem budou neplatná. Obsahuje-li zástavní smlouva takové ujednání, zůstává smlouva v platnosti a neplatí zpravidla pouze do- tyčné ustanovení.
K dalším neplatným ujednáním v zástavní smlouvě,
která však v zákonném výčtu přímo uvedena nejsou, bych si dovolila ocitovat právní větu z rozhodnutí Nej- vyššího soudu ze dne 16.7.2003,sp.zn.21 Cdo 296/2003, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stano- xxxxx, 2004, sešit 7, pod č. 64: „Zástavní právo zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) naklá- dat se zástavou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může zá- stavní dlužník zástavu zcizit, znovu ji zastavit, ziídit k ní věcné biemeno, dát ji do nájmu nebo do jiného užívání apod. Ujednání, kterými by byl zástavní dlužník v rozporu se zákonem vyloučen nebo omezen v tako- vém nakládání se zástavou, jsou neplatná (§ 39 ObčZ). Právní úkon týkající se zástavy není neplatný jen proto, že zástavní dlužník při jeho uzavření porušil povinnost uvedenou v ustanovení § 151e odst. 2 (nyní § 163 odst. 1 ObčZ). Porušil-li zástavní dlužník tuto povinnost zavi- něně, odpovídá zástavnímu věřiteli za škodu, která mu tím vznikla (§ 420 ObčZ). Zástavní věřitel může kromě náhrady škody též požadovat po dlužníku, aby doplnil zajištění pohledávky, jestliže zástava ztratila na ceně tak, že se zajištění pohledávky prostřednictvím zástavního práva stalo nedostatečným (§ 151e odst. 3, nyní § 163 odst. 2 ObčZ).“.
Přetrvávající snaha zařazovat do zástavních smluv ob-
dobná ustanovení (ne zřídka se s takovými požadavky klientů můžeme setkat i dnes) pramení z neznalosti po- vahy zástavního práva podle současné úpravy. Pravdě- podobně půjde o pozůstatek z dob platnosti norem zá-
stavního práva v hospodářském zákoníku (zákon č. 103/1990 Sb. v období od 1. 5. 1990 do 31. 12. 1991). Zástavnímu právu zřízenému podle těchto ustanovení nebyla judikaturou přiznána věcně právní povaha, ale mělo účinky pouze mezi účastníky smluvního vztahu.20 Proto po převodu vlastnického práva k zastavené věci již toto dále nezatěžovalo nabyvatele zástavy.
IV. Rekodifikace občanského zákoníku
Osnova zákona používá obecnější formulace tak, aby zástavní právo bylo pojato co nejšířeji. Zástavou může být každá obchodovatelná věc.
Pojem věci je vymezen v části obecné, kde v § 361 na- jdeme i dosud chybějící definici věci hromadné. O tom, zda se věc hromadná považuje za celek či zda jsou zá- stavním právem zatíženy její jednotlivé součásti, však v nové úpravě nenajdeme žádné ustanovení.Výslovně je pouze uvedeno,že se zástavní právo vztahuje na všechny věci náležející k věci hromadné a zejména na ty, které k ní přibudou.
Obdobně jako v současné úpravě jsou pojaty i pohle- dávky, jež mohou být zástavním právem zajištěny. U bu- doucích druhově určených pohledávek odpadlo po- vinné určení výše zajištění, jeho stanovení je totiž povinnou náležitostí pro všechny pohledávky.
Nově se přímo v navrhovaném zákoně označují smluvní strany zástavní smlouvy a jako další povinná ná- ležitost smlouvy se vyžaduje uvedení, v jaké výši se zá- stavní právo zřizuje a v případě zajištění nepeněžité po- hledávky musí být povinně uvedeno její ocenění ke dni zřízení zástavního práva.
Způsobem nabytí zástavního práva je buď odevzdání nebo registrace s tím, že registrace je obligatorním způ- sobem vzniku zástavního práva nejen u nemovitostí ale i u dalších zástav zapsaných ve veřejných seznamech (předměty práva průmyslového vlastnictví, zaknihované cenné papíry).
U movitých věcí, kde předání zástavy věřiteli neod- povídá zvyklostem obchodu, se umožňuje namísto fy- zického odevzdání symbolické – znamením.
Návrh zákona dovoluje odevzdání movité věci zástav- nímu věřiteli nahradit buď předáním věci třetí osobě k opatrování nebo zápisem do rejstříku zástav. Zápis do rejstříku zástav není již u některých zástav obligatorní jako ve stávající úpravě, ale je ponecháno na vůli stran, který z více možných modů vzniku zástavního práva si zvolí.
Nově mají být součástí občanského zákoníku ustano- vení o zastavení cenných papírů, která jsou dnes vyhra-
19 K otázce právní povahy vinkulace pojistného plnění viz Ryška, M. Smluvní vinkulace pojistného plnění pro případ škody na zástavě.Právní rozhledy, 1998, č. 11, s. 571 a násl.
20 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.5.1999,sp.zn.21 Cdo 1975/98, publ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2000, sešit 9, pod č. 64.
10 Číslo 1/2005 AD NOTAM
zena speciální úpravě v zákoně o cenných papírech. Úprava zástavního práva se zde však zásadně nemění.
K pohledávce bude možno zřídit zástavní právo jen je- jím postoupením na zástavního věřitele.
Osnova obsahuje i ustanovení pro případ, že zástavní právo dostatečně nezajišťuje dluh a činí rozdíl mezi zá- stavou, která je nepostačitelná od počátku z příčin na straně zástavce, a zástavou, která se následně zhorší. V prvním případě má zástavní věřitel právo domáhat se na zástavci nápravy zajištění tak, aby jistota odpovídala zástavní smlouvě. Ve druhém případě se rozlišuje, zda zhoršení nastalo z příčin na straně zástavního dlužníka, anebo z příčin jiných. Pak musí zajištění doplnit podle okolností buď vlastník zástavy, který její zhoršení způ- sobil, anebo osobní dlužník.
V občanském zákoníku mají být také obsažena pravi-
dla vztahující se k výtěžku zástavy, pokud k uspokojení pohledávky nepostačuje a pokud pohledávku převyšuje. Zakotvuje se zde i ochrana zástavního dlužníka pro případ, že zástavní věřitel je uspokojen jinak než zpeně- žením zástavy, anebo zanikne-li z jiného důvodu jeho po- hledávka. Pak má právo na vrácení zástavy či vydání lis- tiny potřebné k výmazu zástavního práva z veřejného
seznamu či jiné opatření k zániku zástavního práva.
Ustanovení o neplatných úmluvách při zástavním právu zůstalo v návrhu zachováno.
V úpravě zániku zástavního práva osnova rozlišuje sku- tečnosti vyvolávající zánik zástavního práva samotného (aniž se to dotýká existence zajištěné pohledávky jako takové) a zánik zástavního práva spojený se zánikem po- hledávky. Zástavní právo vzniklé zápisem do veřejného seznamu zaniká až výmazem z něho.
Z výše uvedeného je patrné, že návrh rekodifikace ob- čanského zákoníku se nijak zásadně od stávající úpravy neliší, spíše nynější úpravu upřesňuje, a v tomto směru má ještě rezervy.
K § 17 devizového zákona
Xxx. Xxx. Xxxx Xxxxx‰*
V souvislosti se vstupem České republiky do Evrop- ské unie byl novelizován § 17 devizového zákona, který stanoví, které osoby mohou nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České republice. Stalo se tak zákonem
d) ostatní cizozemci pouze
1. děděním,
2. pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzá- jemnosti,
3. do společného jmění manželů, z nichž pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem,
4. od příbuzného v řadě přímé,sourozence nebo man- žela,
5. výměnou za jiný zemědělský pozemek v tuzemsku, jehož cena zjištěná podle zvláštního právního před- pisu13a) nepřevyšuje cenu původního zemědělského pozemku zjištěnou podle zvláštního právního před- pisu,13a)
6. na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví,
7. jde-li o zemědělský pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlast- nictví, nebo
8. pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon.13b)
(2) Další, v odstavci 1 neuvedené nemovitosti mohou nabývat
a) tuzemci,
b) cizozemci s českým státním občanstvím,
c) cizozemci s průkazem o povolení k pobytu pro stát- ního příslušníka členského státu Evropských spole- čenství,12)
d) cizozemci – právnické osoby,které umístí v tuzemsku podnik nebo organizační složku podniku a jsou opráv- něny v tuzemsku podnikat,13c)
e) ostatní cizozemci pouze
1. děděním,
2. pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzá- jemnosti,
3. do společného jmění manželů, z nichž pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem,
4. od příbuzného v řadě přímé,sourozence nebo man- žela,
5. výměnou za jinou nemovitost v tuzemsku,jejíž cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu13a) ne- převyšuje cenu původní nemovitosti zjištěnou podle zvláštního právního předpisu,13a)
6. na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví,
7. výstavbou na vlastním pozemku,
8. jde-li o pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou v jejich vlastnictví, nebo
9. pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon.13b)
č. 354/2004 Sb. Novelizovaný § 17 devizového zákona
tedy nyní zní:
㤠17
10) § 1 odst.2 a 3 zákona č.334/1992 Sb.,o ochraně zemědělského půd- ního fondu.
11) § 3 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
Nabývání nemovitostí v tuzemsku
(1) Pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží,10) a pozemky určené k plnění funkcí lesa11) (dále jen „zemědělský pozemek“) mohou nabývat:
a) tuzemci, s výjimkou osob uvedených v písmenu c),
b) cizozemci s českým státním občanstvím,
c) cizozemci s průkazem o povolení k pobytu pro stát- ního příslušníka členského státu Evropských spole- čenství,12) pokud jsou evidování v evidenci zeměděl- ských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v tuzemsku podle zvlášt- ního zákona,13) a jejichž trvalý pobyt je alespoň 3 roky,
12) Hlava IV díl 1 a 2 zákona č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 222/2003 Sb.
13) § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.
13a) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 13b) Například zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby,ve znění pozdějších předpisů, zákon č.92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozděj- ších předpisů.
13c) § 21 obchodního zákoníku.“
* Autor je zaměstnancem Českého úřadu zeměměřického a katastrál- ního v Praze.
AD NOTAM Číslo 1/2005 11
Vzhledem k tomu,že čtenáři tohoto časopisu umí v zá- konech jistě dobře číst, nepotřebovalo by výše uvedené ustanovení žádný komentář, pokud by pouhým přečte- ním citovaného ustanovení bylo možné zjistit, kdo může nemovitosti v České republice nabýt do vlastnictví. Ve skutečnosti výklad citovaného ustanovení není zdaleka jednoduchý. Při aplikaci uvedeného ustanovení je totiž třeba vzít na vědomí též ustanovení § 31 DevZ, které zní:
㤠31
Vztah k mezinárodním smlouvám
Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud ne- stanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.“
Kromě toho je třeba aplikovat i ustanovení čl. 10 Ústavy následujícího znění:
„Čl. 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy,k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon,použije se mezinárodní smlouva.“
Při aplikaci § 17 DevZ tedy musíme nejprve zkoumat, zda nestanoví některé mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, něco jiného, než co je uvedeno v devizovém zákoně. Při takovém zkoumání zjistíme, že mezinárodní smlouvy stanovící něco jiného než devizový zákon skutečně existují.
Z některých ustanovení § 17 DevZ je například patrno, že určité zvýhodnění při nabývání nemovitostí v tuzem- sku se vztahuje pouze na státy Evropských společenství. Dne 1. 5. 2004 však nabyla účinnosti Dohoda o účasti České republiky v Evropském hospodářském prostoru. Z této dohody vyplývá, že stejné zvýhodnění jako státům Evropských společenství se při nabývání nemovitostí Česká republika zavázala poskytnout i zemím Evrop- ského hospodářského prostoru, kterými jsou Norsko, Is- land a Lichtenštejnsko.
Další mezinárodní smlouvou, kterou je Česká repub- lika vázána, je Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzá- jemné podpoře a ochraně investic, která byla publiko- vána ve Sbírce zákonů pod č. 187/1993 Sb. Podle čl. II bod 1 této dohody platí: „Zacházení uplatňované podle jakýchkoliv výjimek nesmí být méně příznivé, než je to, které je uplatňováno v podobných případech u investic a s nimi spojených činností státních příslušníků nebo společností kterékoli třetí země, pokud není stanoveno jinak v Dodatku.“ Podle bodu 3 Dodatku k této dohodě si sice „Česká a Slovenská Federativní Republika vyhra- zuje právo učinit nebo zachovat omezené výjimky z ná- rodního zacházení ve věci vlastnictví nemovitostí“.Podle čl. II bodu 9 dohody sice také platí, že „Nediskriminační zacházení a doložka nejvyšších výhod podle této dohody se nebudou vztahovat na výhody přiznávané jednou i druhou smluvní stranou státním příslušníkům nebo společnostem z jakékoliv třetí země na základě
a) závazků smluvní strany týkajících se investic a vyplý-
vajících z plného členství v zóně volného obchodu anebo v celní unii, nebo
b) závazků smluvní strany v jakékoliv mnohostranné me- zinárodní dohodě v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu, která bude uzavřena následně po této do- hodě.“
Vzhledem k tomu, že nadstandardní zacházení ve věci vlastnictví nemovitostí poskytuje Česká republika i Nor- sku, Islandu a Lichtenštejnsku, s nimiž nejsme plnými členy v zóně volného obchodu, v celní unii ani ve vztahu podle písm. b), musí Česká republika poskytnout stejné zacházení ve věci vlastnictví nemovitostí jako těmto stá- tům i Spojeným státům americkým.
Zásadní význam pro interpretaci § 17 DevZ má však zejména Smlouva o přistoupení České republiky k Ev- ropské unii č.44/2004 Sb.m.s.V příloze č.V této smlouvy se pro kapitolu o volném pohybu kapitálu uvádí:
„Odchylně od povinností vyplývajících ze smluv, na kterých je založena Evropská unie, může Česká repub- lika po dobu pěti let ode dne přistoupení ponechat v plat- nosti pravidla stanovená devizovým zákonem č. 219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o nabývání objektů vedlejšího bydlení státními příslušníky člen- ských států, kteří nebydlí v České republice, a společ- nostmi zřízenými podle práva jiného členského státu, které ani nejsou usazeny, ani nemají pobočku nebo za- stoupení na území České republiky.
Odchylně od povinností vyplývajících ze smluv,na kte- rých je založena Evropská unie, může Česká republika po dobu sedmi let ode dne přistoupení ponechat v plat- nosti pravidla stanovená devizovým zákonem č. 219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a ji- nému zemědělskému majetku,a zákonem č.95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních po- zemků z vlastnictví státu na jiné osoby, týkající se nabý- vání zemědělské půdy a lesů státními příslušníky člen- ských států a společnostmi zřízenými podle práva jiného členského státu, které nejsou ani usazeny,ani zapsány do rejstříku v České republice.V žádném případě nesmí být v souvislosti s nabýváním zemědělské půdy a lesů se stát- ním příslušníkem členského státu zacházeno méně příz- nivě než ke dni podpisu smlouvy o přistoupení nebo s většími omezeními než se státním příslušníkem třetí země.
Na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou stát-
ními příslušníky jiného členského státu a kteří se chtějí usadit a bydlet v České republice, se nebude vztahovat předchozí pododstavec ani jiné postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky České republiky.
Obecné přezkoumání těchto přechodných opatření se uskuteční ve třetím roce po dni přistoupení. K tomuto účelu předloží Komise zprávu Radě. Rada může na ná- vrh Komise jednomyslně rozhodnout o zkrácení nebo ukončení přechodného období uvedeného v prvním pododstavci.
Bude-li dostatečně prokázáno, že po uplynutí pře- chodného období nastanou vážná narušení nebo hrozba vážných narušení trhu se zemědělskou půdou v České republice, rozhodne Komise na žádost České republiky o prodloužení přechodného období o nejvýše tři roky.“ Vzhledem k tomu, že toto ujednání s členskými státy Evropské unie má přednost před ustanovením § 17 DevZ, pokud by devizový zákon vyžadoval větší omezení při nabývání nemovitostí, než k jakému se Česká republika zavázala, je třeba při výkladu omezení stanovených de-
12 Číslo 1/2005 AD NOTAM
vizovým zákonem vycházet z jeho porovnání s obsahem výše uvedené mezinárodní smlouvy.
Toto srovnání nám bude nápomocno již při výkladu
§ 17 odst. 1 písm. a) a c) DevZ. Písmeno a) uvádí, že ze- mědělskou a lesní půdu mohou u nás nabývat tuzemci s výjimkou tuzemců uvedených v písmenu c).V této sou- vislosti si musíme uvědomit, že devizový zákon nepra- cuje s pojmem „cizinec“, ale s pojmy „tuzemec“ a „ci- zozemec“. Podle § 1 písm. b) DevZ se tuzemcem rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo práv- nická osoba se sídlem v tuzemsku.A podle § 1 písm. c) DevZ se cizozemcem rozumí fyzická nebo právnická osoba neuvedená v písm. b). Tuzemcem tedy může být i cizí státní příslušník, pokud má v České republice tr- valý pobyt. Nyní se podívejme na § 17 odst. 1 písm. c) DevZ. Podle tohoto ustanovení mohou v České repub- lice nabývat do vlastnictví zemědělskou a lesní půdu i někteří cizozemci, tj. osoby, které u nás nemají trvalý pobyt ani sídlo.Xxxx cizozemci musí splňovat následující podmínky:Musí být držiteli průkazu o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských spo- lečenství, dále musí být evidováni v evidenci zeměděl- ských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v tuzemsku podle zvláštního zá- kona,a dále jejich trvalý pobyt v České republice již musí trvat alespoň 3 roky.Vidíme zde zřejmý rozpor a nesro- zumitelnost zákona. Zemědělskou půdu podle písm. c) mohou tedy nabývat cizozemci, kteří u nás mají alespoň 3 roky trvalý pobyt a kteří tedy již tři roky nejsou žád- nými cizozemci, ale tuzemci. Tuzemci však mohou na- bývat zemědělskou půdu již podle písm. a). Ustanovení písm. c) je tedy zřejmě zcela neaplikovatelné.
A jak je to s aplikovatelností té části § 17 odst. 1 písm. a)
DevZ, které má z možnosti nabývat zemědělskou a lesní půdu vyloučit tuzemce uvedené v písm. c)? Podívejme se, kteří tuzemci jsou uvedeni v písm. c). Jsou to ti tu- zemci,kteří u nás mají trvalý pobyt alespoň tři roky.Právě tito dlouhodobě usazení tuzemci by u nás měli být vy- loučeni z možnosti nabývat zemědělskou a lesní půdu. To je evidentně absurdní a neaplikovatelný závěr. Proto nelze než usoudit, že tuzemci mohou u nás nabývat ze- mědělskou a lesní půdu zřejmě bez jakýchkoli omezení. Tomuto závěru svědčí i náš závazek vůči Evropské unii, který nám umožňuje ohledně zemědělské půdy zacho- vat některá dříve platná omezení devizového zákona,a ni- koli stanovit omezení nová,která tu dříve nebyla.A podle
§ 17 DevZ účinného do 30. 4. 2004 mohli u nás nabývat
tuzemci veškeré nemovitosti, tedy i zemědělskou a lesní půdu, bez jakýchkoli omezení.
Dalším rozporem mezi smlouvou o přistoupení k Ev- ropské unii a devizovým zákonem je ustanovení § 17 odst.2 DevZ.Toto ustanovení se totiž zdá omezovat osoby států Evropských společenství v nabývání všech nemo- vitostí neuvedených v § 17 odst. 1 DevZ. Česká repub- lika je však podle smlouvy o přistoupení k Evropské unii oprávněna aplikovat tato omezení ve vztahu k osobám členských států Evropských společenství pouze při na- bývání objektů vedlejšího bydlení. Pojem „objekt ved- lejšího bydlení“ není pojmem českého právního řádu a není v něm nijak definován. Podle výkladu Ministerstva financí, které je gestorem § 17 odst. 2 DevZ, lze za ob- jekty vedlejšího bydlení považovat:
a) byty [viz § 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám
a některé vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)],
b) rodinné domy [viz § 3 písm.c) vyhlášky č.137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu],
c) stavby pro individuální rekreaci [viz § 3 písm. d) vy- hlášky č. 137/1998 Sb.],
d) pozemky zastavěné nebo územním rozhodnutím ur- čené k zastavění těmito stavbami [viz § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a sta- vebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.].
Při nabývání ostatních typů nemovitostí nelze vůči stá- tům Evropské unie, Evropského hospodářského pro- storu a USA omezení uvedená v § 17 odst. 2 DevZ apli- kovat.Volné nabývání ostatních typů nemovitostí se tedy týká občanů Evropské unie, právnických osob se sídlem v některém z členských států Evropské unie, fyzických a právnických osob z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a USA.
Vůči výše neuvedeným státům se § 17 odst. 2 DevZ uplatní v plném rozsahu, tedy u všech typů nemovitostí s výjimkou nemovitostí podle § 17 odst. 1 devizového zákona, u kterých se uplatní omezení podle odstavce 1. Dosud uplatněné dotazy k dané problematice nazna- čují, že největší zájem mají zatím občané zemí Evropské unie,a to zejména občané Slovenské republiky,o objekty vedlejšího bydlení, konkrétně o byty a rodinné domky. Na ně se vztahuje ustanovení § 17 odst. 2 písm. c) DevZ, podle kterého mohou tyto nemovitosti nabýt do vlast- nictví, pokud jsou držiteli průkazu o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských spo- lečenství. Podle § 87m odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění po- zdějších předpisů,platí o uvedeném průkazu následující:
„(3) Průkaz o povolení k pobytu pro státního přísluš- níka členského státu Evropských společenství se vydává s dobou platnosti
a) potřebnou k dosažení účelu, jde-li o přechodný pobyt s předpokládanou dobou pobytu na území kratší než 1 rok,
b) 1 rok, jde-li o přechodný pobyt za účelem studia s předpokládanou dobou pobytu na území delší než 1 rok; platnost lze prodloužit o 1 rok, a to i opako- vaně,
c) 2 roky,jde-li o přechodný pobyt s předpokládanou do- bou pobytu na území delší než 1 rok; platnost lze pro- dloužit o 5 let, a to i opakovaně,
d) 5 let, jde-li o přechodný pobyt za účelem podnikání nebo výkonu funkce člena statutárního orgánu práv- nické osoby; platnost lze prodloužit o 5 let, a to i opa- kovaně,
e) 5 let, jde-li o přechodný pobyt za účelem zaměstnání; platnost lze prodloužit o 5 let, a to i opakovaně, při- čemž v případě skončení zaměstnání z důvodu na vůli cizince nezávislém a pokud je již více než 12 po sobě následujících měsíců na území nezaměstnaný,se doba platnosti při prvém prodloužení omezí na 1 rok,
f) 10 let,jde-li o trvalý pobyt;platnost lze prodloužit o 10 let, a to i opakovaně.“
Přestože se ve všech případech délky pobytu jedná o typ průkazu, který podle § 17 odst. 2 písm. c) DevZ opravňuje k nabývání určitého typu nemovitostí v České republice,stále jsou opakovány pochybnosti,zda postačí skutečně průkaz k pobytu přechodnému, nebo zda se
AD NOTAM Číslo 1/2005 13
musí jednat o pobyt trvalý. Zde bych chtěl zdůraznit, že postačuje průkaz k přechodnému pobytu, a není třeba pobyt trvalý.Lze to dovodit jednak z toho, že ten, kdo má trvalý pobyt, je podle § 1 písm. b) devizového zákona tu- zemcem.Tím se rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická osoba se sídlem v tuzemsku. Má-li zde někdo již trvalý pobyt, není tedy podle devi- zového zákona cizozemcem. Je naopak tuzemcem, který smí uvedené nemovitosti nabývat již podle § 17 odst. 2 písm. a), a písm. c) se na něj nevztahuje.
Naopak písm. c) se vztahuje pouze na cizozemce, tj.
na osoby, které v České republice nemají trvalý pobyt. A právě ty z osob, které v České republice nemají trvalý pobyt, a jsou tedy cizozemci, mohou nabývat uvedené nemovitosti,pokud mají průkaz o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských spole- čenství. Přitom devizový zákon nestanoví, že by právo k nabývání nemovitostí zakládal pouze některý z výše uvedených průkazů.
V této souvislosti se jeví praktickou otázka, jak naby- vatel nemovitosti katastrálnímu úřadu v řízení o povo- lení vkladu prokáže, že je držitelem uvedeného průkazu. Zde se nabízejí v podstatě dvě možnosti. Buď nabyvatel předloží katastrálnímu úřadu uvedený průkaz k nahléd- nutí, nebo k návrhu na povolení vkladu přiloží potvrzení cizinecké policie o tom, že nabyvatel nemovitosti je dr- žitelem průkazu o povolení k pobytu pro státního pří- slušníka členského státu Evropských společenství.Pokud by notáři přišli s návrhem, jak za přijatelný poplatek osvědčovat nabyvatelům nemovitostí, že jsou držiteli uvedeného průkazu, bylo by to samozřejmě vítáno.
Státním příslušníkům Norska, Islandu, Lichtenštejnska a USA se průkaz o povolení k pobytu pro státního pří- slušníka členského státu Evropských společenství nevy- dává, a to proto, že uvedené státy nejsou členy Evrop- ských společenství. Protože je jim však podle meziná- rodních smluv třeba zajistit shodné zacházení jako pří- slušníkům států Evropských společenství, prokáží pří- slušníci těchto států splnění podmínky podle § 17 odst. 2 písm. c) devizového zákona katastrálnímu úřadu násle- dujícím způsobem:
a) občané Norska, Islandu a Lichtenštejnska povolením
k přechodnému pobytu v České republice na dobu delší než 90 dnů,
b) občané USA vízem na dobu delší než 90 dnů.
Dalším problémem je uvádění rodných čísel cizinců v návrhu na povolení vkladu. Ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) ZápPrNe výslovně požaduje, aby nabyvatel uvedl v ná- vrhu na povolení vkladu své rodné číslo. Pokud je však nabyvatel cizincem, kterému se rodné číslo nepřiděluje, nemůže tuto podmínku stanovenou zákonem splnit. Proto osoby, kterým se rodné číslo nepřiděluje, uvedou tuto skutečnost v návrhu na povolení vkladu, a namísto rodného čísla uvedou datum narození.V katastru nemo- vitostí potom budou identifikováni v souladu s ustano- vením § 8 odst. 2 vyhlášky č. 190/1996 Sb. šestimístným číslem vytvořeným z data narození obdobně jako prv- ních šest číslic rodného čísla.
Pokud by však nabyvatel nemovitosti rodné číslo pro
účely evidence v katastru nemovitostí potřeboval,tak ho pravděpodobně získat může. Podle § 16 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyva- tel), totiž platí, že výdejové místo přidělí rodné číslo ci-
zinci s povolením k pobytu na území České republiky. Podle § 16 písm. e) zákona č. 133/2000 Sb. také platí, že výdejové místo přidělí rodné číslo cizinci, který o při- dělení rodného čísla požádal pro splnění podmínek podle zvláštních právních předpisů.
V souvislosti se zájmem cizinců o rodinné domky nebo jejich výstavbu nelze pominout, že v mnoha případech je rodinný domek obklopen zahradou, která může patřit do zemědělského půdního fondu, a pro její nabývání tedy platí ustanovení § 17 odst. 1 DevZ. Zde se však uplatní ustanovení § 17 odst. 1 písm. d) bod 7. DevZ. Toto usta- novení umožňuje každému nabýt do vlastnictví zeměděl- ský pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovi- tou stavbou v jeho vlastnictví.Při koupi rodinného domku se tak nabízí otázka,zda ten,kdo si kupuje rodinný domek se zahradou, protože je osobou uvedenou v § 17 odst. 2 písm. c) DevZ, si může koupit jeden den rodinný domek a teprve následující den si smí koupit zahradu, nebo zda si může koupit rodinný domek se související zahradou i současně. Český úřad zeměměřický a katastrální zaujal k této otázce rozumné stanovisko,že smysl devizového zá- kona připouští v daném případě i současný nákup rodin- ného domku a s ním funkčně související zahrady.
Jiný problém nastává, když si občan státu Evropské unie, který u nás smí nabývat objekty vedlejšího bydlení, ale nemůže nabývat zemědělskou půdu, chce koupit do- sud zemědělský pozemek určený územním plánem k vý- stavbě rodinného domku. V takovém případě je vý- znamné řešení otázky, v jakém okamžiku přípravy výstavby rodinného domku přestává být takový poze- mek součástí zemědělského půdního fondu. Protože ře- šení této otázky není jednoznačné,lze jen doporučit,aby si zájemce o takový pozemek vyžádal k dané otázce sta- novisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Tímto orgánem je obecní úřad obce s rozšířenou pů- sobností a na území hlavního města Prahy Magistrát hlav- ního města Prahy. Tento orgán podle § 15 písm. h) zá- kona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, rozhoduje v pochybnostech o tom, zda je určitý pozemek součástí zemědělského půdního fondu. Pokud podle rozhodnutí tohoto orgánu určitý pozemek určený k výstavbě rodinného domku součástí zemědělského půdního fondu již není, nic nebrání osobám uvedeným v § 17 odst. 2 DevZ v koupi takového pozemku.
V souvislosti s tím, jak se u nás otevřel pro cizince trh
s nemovitostmi, nabývají na významu i otázky, které právní řád sice neřeší nijak nově, které se však dříve v praxi obvykle nevyskytovaly. Jednou z těchto otázek je i to, jaké majetkové vztahy existují podle zákona mezi manželi. Pokud jsou manžely státní příslušníci České re- publiky, nečiní taková otázka žádný větší problém. Na- hlédnutím do § 143 a násl. ObčZ zjistíme, že tito man- želé mají společné nemovitosti ve společném jmění manželů. Nahlédnutím do občanského zákoníku též snadno zjistíme,co to znamená,a jaká práva a povinnosti mají čeští manželé ke společným nemovitostem.
Dnes však již mohou nabývat i u nás nemovitosti spo-
lečně manželé, kteří nejsou státními příslušníky České re- publiky, ale státními příslušníky jiného státu. Na otázku, jaké jsou majetkové vztahy mezi těmito manželi, nalez- neme odpověď v ustanovení § 21 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním,které zní:
„(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí prá- vem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé pří-
14 Číslo 1/2005 AD NOTAM
slušníky různých států, řídí se vztahy právem českoslo- venským.
(2) Smluvená úprava manželského majetkového práva se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majet- kové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě do- šlo.“
Vidíme tedy,že majetkové vztahy slovenských manželů se neřídí českým právem, ale právem slovenským. Mezi těmito manželi tedy nemůže existovat společné jmění manželů podle českého občanského zákoníku. Místo toho mezi nimi bude existovat bezpodílové spoluvlast- nictví manželů podle slovenského občanského záko- níku. A obdobně majetkové vztahy mezi manželi z Německa se budou řídit německým právem,mezi man- želi z Itálie italským právem, atd. Je tedy zřejmé, že spo- lečné jmění podle našeho občanského zákoníku nemůže vzniknout mezi manžely, kteří jsou cizími státními pří- slušníky. Místo toho se majetkové vztahy těchto manželů budou řídit právem státu, jehož jsou oba manželé stát- ními příslušníky. V katastru nemovitostí by se u těchto manželů tedy nemělo zapisovat, že mají nemovitost ve společném jmění manželů. Místo toho se bude zapiso- vat,že manželé vlastní nemovitost,aniž by v katastru bylo podrobně uvedeno, jaký je charakter tohoto společného vlastnictví nemovitosti a jaké jsou konkrétní majetkové vztahy mezi těmito manželi.
Pro notáře z uvedeného vyplývá i následující závěr.
Mezi manželi,kteří jsou cizími státními příslušníky,a mezi kterými tedy není založeno společné jmění manželů podle českého občanského zákoníku, nemůže být ani uzavřena smlouva formou notářského zápisu o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle § 143a odst. 1 ObčZ.
Manželů se týká i další otázka. Podle § 17 odst. 1 písm. d) bod 3. a § 17 odst. 2 písm. e) bod 3. DevZ mohou ostatní cizozemci nabýt nemovitost do společného jmění man- želů, z nichž pouze jeden je českým státním občanem nebo tuzemcem.Nabývá-li však nemovitost manžel,který není českým státním občanem ani tuzemcem, ale např. občanem státu Evropské unie s povolením k přechod- nému pobytu, nemůže spolu s ním nabýt do vlastnictví nemovitost jeho manželka, pokud jí to neumožňuje ně- které jiné ustanovení devizového zákona.V takovém pří- padě katastrální úřad může povolit vklad vlastnického práva pouze pro toho z manželů, kterého k tomu oprav- ňuje některé ustanovení devizového zákona.
Manželů se týká i poslední problém, na který chci po- ukázat. Podle § 17 odst. 1 písm. d) bod 4. a podle § 17 odst. 2 písm. e) bod 4. DevZ mohou ostatní cizozemci nabýt nemovitost do vlastnictví od příbuzného v řadě přímé,sourozence nebo manžela.Xxxxxxx je,zda mohou takovou nemovitost nabýt i od ženatého příbuzného v řadě přímé nebo od ženatého sourozence, který pře- váděnou nemovitost nemá ve výlučném vlastnictví, ale ve společném jmění manželů s osobou, od níž ostatní ci- zozemci nemovitost nabýt nemohou.V tomto případě se lze přiklonit k názoru, že takový převod možný je, jinak by bylo celé ustanovení nesmyslné,protože by prakticky znemožňovalo nabývat nemovitosti od ženatých příbuz- ných. Navíc podle občanského zákoníku postačí, když nemovitost převede pouze jeden z manželů, a druhý z manželů s tímto převodem vysloví xxxxxxx.Xx společné jmění manželů se totiž pohlíží tak, jakoby každý z man- želů vlastnil celou nemovitost.
Některé aspekty „quasilegali- zace“ prováděné advokátem podle zákona o advokacii ve srovnání s legalizací prováděnou notářem podle notářského řádu
Xxx. Xxx Xxxxxxx*
Zákonem č. 284/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci vý- nosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejí- cích zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl mj. změněn i zákon č. 85/1996 Sb., o ad- vokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Článkem VIII bodem 3.zákona č.284/2004 Sb. bylo do zákona o advokacii vloženo (s účinností od 1. 1. 2005) mj. nové ustanovení § 25a, které zní:
㤠25a
(1) Advokát je oprávněn nahradit úřední ověření pod- pisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým pro- hlášením se stejnými účinky, pokud advokát listinu sám sepsal a jednající osoba ji před advokátem vlastnoručně podepsala (dále jen ‚prohlášení o pravosti podpisu‘).
(2) Prohlášení o pravosti podpisu musí být vyhoto- veno na listině nebo na listině s ní pevně spojené a musí obsahovat
a) běžné číslo knihy o prohlášeních o pravosti podpisu,
b) jméno,příjmení,bydliště,popřípadě místo pobytu jed- nající osoby a její rodné číslo; nelze-li rodné číslo zji- stit, nebo rodné číslo není, musí prohlášení o pravosti podpisu obsahovat datum narození jednající osoby,
c) údaj, jak byla zjištěna totožnost jednající osoby,
d) prohlášení advokáta, že listina jím byla sepsána,
e) datum a místo,kde bylo prohlášení o pravosti podpisu advokátem učiněno,
f) jméno a příjmení advokáta,jeho evidenční číslo podle zápisu v seznamu advokátů a jeho podpis.
(3) Advokát je povinen předložit Komoře před prvním jím učiněným prohlášením o pravosti podpisu vzor svého podpisu,který musí být úředně ověřen;úřední ově- ření podpisu advokáta nemůže být prohlášením o pra- vosti podpisu nahrazeno.
(4) Advokát je povinen vést evidenci o všech jím uči- něných prohlášeních o pravosti podpisu formou knihy o prohlášeních o pravosti podpisu, kterou vydá advo- kátovi za úplatu Komora.
(5) Podrobnosti o povinnostech advokáta podle před- chozích odstavců stanoví stavovský předpis.“
Cílem tohoto příspěvku je ukázat, že prohlášení ad- vokáta o pravosti podpisu (tento institut si pracovně nazvěme „quasilegalizace“) není ve všech ohledech plně srovnatelné s legalizací prováděnou notáiem.
* Autor je advokátním koncipientem, AK Xxx. Xxxxxxxx Xxxxx, pobočka Kladno. Autor by rád vyjádřil své poděkování paní Mgr.Xxxxx Xxxxxxxxx, notářce ve Slaném, v níž nalezl na samotném počátku své praxe laska- vou a chápající učitelku, díky které měl příležitost poznat, že řemeslo příslušníků notářského stavu je nejen velmi náročné a svrchovaně od- povědné, ale též zajímavé a ctihodné povolání. Proto si dovoluje paní notářce tento článek věnovat.
AD NOTAM Číslo 1/2005 15
I. Legalizace podle notářského řádu a quasilegali- zace podle zákona o advokacii
Legalizací se zabývá především ustanovení § 74 NotŘ. Podle § 74 odst. 1 NotŘ legalizací notář ověřuje, že fy- zická osoba před ním v jeho přítomnosti listinu vlastno- ručně podepsala nebo podpis na listině se již nacháze- jící uznala za vlastní.Vlastní obsah legalizační doložky je upraven v § 74 odst. 2 NotŘ.
Z uvedeného ustanovení plyne, že notář může provést legalizaci podpisu na jakékoliv listině, přičemž nemusí jít o listinu jím sepsanou. Může tedy provést legalizaci podpisu i na listině sepsané samotným účastníkem práv- ního úkonu (nebo třetí osobou) bez jakékoliv notářovy ingerence (např. na smlouvě, závěti, formuláři, jedno- stranném právním úkonu apod.). Notář může legalizaci provést jak v případě,že určitá fyzická osoba listinu před ním podepsala, tak v případě, že podpis na listině již se nacházející uznala za vlastní.
Naproti tomu advokát je podle § 25a odst. 1 AZ k pro- vedení quasilegalizace oprávněn jen za piedpokladu, že činí prohlášení o pravosti podpisu na listině, kterou sám xxxxxx. Pokud by tedy listinu (např. smlouvu) sepsal sám účastník nebo jiná osoba, není advokát oprávněn quasilegalizaci provést. Další omezení institutu quasile- galizace spočívá v tom, že advokát je oprávněn k tomuto úkonu přistoupit jen v piípadě, že fyzická osoba listinu podepíše pied ním.Nepřichází tedy v úvahu uznání pod- pisu na listině již se nacházejícího za vlastní.
Další rozdíl spočívá ve vymezení okruhu právních
úkonů, u kterých, jsou-li zachyceny v písemné formě, lze legalizaci, resp. quasilegalizaci provést.
Pro možnost provedení legalizace podle notářského řádu není rozhodné, zda zákon předepisuje písemnou formu právního úkonu.Z povahy věci plyne,že legalizaci lze provést jen v případě právního úkonu učiněného v písemné formě (k ústnímu právnímu úkonu lze stěží připojit podpis,jehož pravost by mohla být notářem ově- řena). Pokud je právní úkon učiněn v písemné formě, lze legalizaci provést bez ohledu na to,zda je písemná forma pro daný právní úkon předepsána (např. pro kupní smlouvu o koupi a prodeji jízdního kola občanský záko- ník nestanoví obligatorní písemnou formu,pokud je však obsah takové smlouvy vtělen do listiny,nic nebrání tomu, aby účastníci, kteří v zájmu své právní jistoty chtějí mít na smlouvě ještě i úředně ověřený podpis, předstoupili před notáře a před ním tuto smlouvu podepsali, resp. před ním podpisy na listině již se nacházející uznali za vlastní; notář v takovém případě může legalizaci bez dal- šího provést).
Naproti tomu advokát je omezen tím, že podle § 25a odst. 1 AZ je „oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy“.Z toho a con- trario vyplývá, že není oprávněn provést quasilegalizaci v případě, že zvláštní právní předpisy nevyžadují úřední ověření pravosti podpisu. Notář je oprávněn provést le- galizaci podpisu na listině bez ohledu na to,zda pro daný právní úkon je či není předepsána písemná forma, a bez ohledu na to, zda je či není předepsáno úřední ověření pravosti podpisu.Advokát může však ke quasilegalizaci piistoupit jen v piípadě, že zvláštní zákon vyžaduje písemnou formu právního úkonu, pokud ještě navíc vyžaduje úiední ověiení podpisu (takovým případem je např. smlouva o převodu obchodního podílu podle
§ 115 odst.3 ObchZ nebo smlouva rozvádějících se man- želů podle § 24a ZOR). Jen v takovém případě může ad- vokát quasilegalizací nahradit legalizaci prováděnou ji- nak notářem (nebo jiným oprávněným orgánem).
II. Právní povaha notářské legalizační doložky a quasilegalizační doložky
Ověřovací doložka obsahující náležitosti uvedené v § 74 odst. 2 NotŘ je podle § 6 NotŘ veřejnou listinou se všemi důsledky z toho plynoucími.
Vyšší důkazní síla notářem sepsané veřejné listiny (§ 134 OSŘ) je projevem principu veřejné víry, který je notářským listinám tradičně vlastní. Listiny sepsané no- tářem (ať už jde o veřejné listiny v podobě notářských zápisů o právních úkonech – smlouvy,závěti apod.,nebo třeba o ověřovací doložku) se mezi lidmi těší neobyčejné vážnosti a platí jako takřka nezpochybnitelný základ právních vztahů jimi založených.Většina občanů patrně příliš výrazně nevnímá jemnosti teoretických úvah o dů- kazním významu veřejných listin sepsaných notářem, všeobecnou vážnost listin sepsaných notářem v očích občanů lze možná částečně přičítat i formální úpravě no- tářských listin. Stejnopis notářského zápisu, který se účastníkům dostane do ruky, je opatřený několikerým kulatým razítkem se státním znakem a spojený motouz- kem v barvách trikolóry, je nerozpojitelně svázaný a pře- lepený barevnou pečetí se státním znakem a skutečně vypadá jaksi „závazněji“ než soukromá listina sepsaná na prázdném sáčku od mouky (ačkoliv smlouva na sáčku od mouky je závazná také). Navíc (a to je samozřejmě pod- statnější) při formulaci textu listiny o právním úkonu spolupůsobí notář, tj. autoritou nadaná právnicky vzdě- laná osoba s bohatými zkušenostmi,která vede účastníky právního úkonu k tomu, aby smlouva odpovídala svými náležitostmi zákonu a vzhledem k principu nestrannosti notáře též ke spravedlivému uspořádání vzájemných vztahů účastníků. Notář, ačkoliv (na rozdíl od dřívějšího státního notáře) není státním orgánem, požívá značnou autoritu a je vyhledávaným nezávislým právním rádcem a pomocníkem občanů zejména při sepisování listin o právních úkonech, a to často i v případech, kdy zákon pro konkrétní právní úkon nestanoví obligatorní formu notářského zápisu (např.při převodech nemovitostí).No- tář svým odborným působením na účastníky právního úkonu předchází vzniku zbytečných nedorozumění a konfliktů plynoucích z neznalosti právních souvislostí zamýšleného právního úkonu.
Shora uvedené se týká především notářských zápisů o právních xxxxxxx.Xx však neznamená, že by princip veřejné víry nebyl spjat též s institutem notářské legali- zace. Legalizační doložka nemá tak zdobné provedení jako stejnopis notářského zápisu, legalizace není práv- ním úkonem osoby, jejíhož podpisu se týká, a notář tedy při legalizaci nepůsobí jako nestranný odborný rádce.Ve- řejná víra se tu upíná spíše k tomu, že je možné se spo- lehnout na to, že notář jako nestranná autorita nepřipojí ověřovací doložku k listině, která nebyla před ním po- depsána nebo pokud před ním nebyl podpis na listině již se nacházející uznán za vlastní. Notář před tím, než připojí ověřovací doložku, kontroluje totožnost osoby podle úředního průkazu,zaznamenává stručně obsah lis- tiny do ověřovací knihy, osoba se do ověřovací knihy musí podepsat, v knize jsou uvedeny též veškeré pod-
16 Číslo 1/2005 AD NOTAM
statné osobní údaje o osobě atd. Je možné se spolehnout na to, že pokud je na nějaké listině připojena legalizační doložka notáře,znamená to,že podpis na listině skutečně patří té osobě, jejíž osobní údaje jsou v textu legalizační doložky uvedeny.
Veřejná víra je nerozlučně spjata především s veřejnou listinou; jinak ji lze vyjádřit jako možnost úplně se spo- lehnout na to, že „co je ve veřejné listině psáno, to je dáno“.
Zákon cestou trestněprávní odpovědnosti sankcionuje skutky, které ve svém důsledku ohrožují fungování prin- cipu veřejné víry.Takovým skutkem je především jednání spočívající v padělání veřejné listiny (pachatel si „vyrobí“ dokument, který nikdy nebyl a není veřejnou listinou, nicméně jej za veřejnou listinu vydává nebo jej jako ve- řejnou listinu používá) nebo podstatném pozměňování obsahu veřejné listiny (listina sice v nepozměněné pů- vodní podobě veřejnou listinou byla, ale pachatel do je- jího obsahu zasáhl takovým způsobem, že takový doku- ment napříště ztrácí charakter veřejné listiny).
Objektem trestného činu padělání a pozměňování ve-
řejné listiny je podle mého názoru primárně zájem spo- lečnosti na udržení veřejné víry v to, že listina, která se
„tváří“ jako veřejná listina, veřejnou listinou také sku- tečně je a že je možno se spolehnout na pravdivost,správ- nost a úplnost v ní zachycených skutečností.
Trestní odpovědnost pachatele takového skutku se pak odvozuje z ustanovení § 176 TrZ o padělání a po- změňování veřejné listiny, případně může přistoupit též trestní odpovědnost za trestný čin spáchaný v souběhu s paděláním a pozměňováním veřejné listiny (typicky pů- jde o souběh s trestným činem podvodu podle § 250 a násl.TrZ – pachatel padělá veřejnou listinu a následně touto listinou jiného uvede v omyl a tím se obohatí; je však možný i souběh s jinými trestnými činy).V rámci zá- kladní skutkové podstaty tohoto trestného činu lze pa- chatele postihnout trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem,avšak přistoupí-li ještě další kva- lifikační okolnosti,může být uložen trest odnětí svobody až na pět let.
Jak je z uvedeného patrné, zákon poměrně přísně
trestá skutky, které spočívají svojí podstatou ve zneuží- vání veřejné víry v pravdivost skutečností uvedených ve veřejných listinách.
Pokud někdo padělá ověřovací doložku nebo pod- statně pozmění obsah pravé ověřovací doložky,naplňuje tím formální znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 176 TrZ (za předpokladu existence deliktní způ- sobilosti a neexistence okolností vylučujících protipráv- nost). Je tomu tak proto, že ověřovací doložka je podle notářského řádu veřejnou listinou.
V případě quasilegalizace je situace podle mého ná- zoru poněkud složitější. Ustanovení § 25a odst. 1 AZ sta- noví, že quasilegalizace nahrazuje úřední ověření pod- pisu se stejnými účinky. Jak je však třeba chápat ony
„stejné účinky“? Co je vlastně „účinkem“ veřejné listiny? Není zřejmě rozumných pochybností o tom, že záko- nodárce chtěl tímto ustanovením vyjádřit, že pokud má být podpis na listině podle zvláštního předpisu úředně ověřen, považuje se za úředně ověřený též v případě, že bylo k listině připojeno advokátovo prohlášení o pravosti podpisu (quasilegalizace).Rejstříkový soud tedy nemůže například odmítnout zápis změny v osobě společníka společnosti s ručením omezeným do obchodního rej-
stříku jen proto, že podpis účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu nebyl ověřen notářem ani matrikou, bylo-li k této listině připojeno prohlášení advokáta o pra- vosti podpisů.
Trestní odpovědnost za padělání či pozměňování no- tářské legalizační doložky se vyvozuje z ustanovení § 176 TrZ proto, že legalizační doložka je v notářském řádu vý- slovně prohlášena za veřejnou listinu. Ustanovení § 25a odst. 1 AZ výslovně nestanoví, že by doložka obsahující prohlášení advokáta o pravosti podpisu byla veřejnou lis- tinou, stanoví pouze, že tato doložka nahrazuje úřední ověření podpisu se stejnými xxxxxx.Xx otázkou, zda „stej- nost účinků“ znamená, že quasilegalizační doložka je také veřejnou listinou.
Podle mého názoru quasilegalizační doložka není veiejnou listinou. Notářská legalizační doložka je veřej- nou listinou, protože to o ní notářský řád výslovně sta- noví. Zákon tím určuje povahu legalizační doložky. „Ve- řejnost“ notářské legalizační doložky nelze označit za její
„účinek“, daleko spíše je určením samotné její podstaty, její vlastnosti. (Podobně jako např. právní moc rozhod- nutí není jeho „účinkem“,ale spíše jeho vlastností.) Usta- novení § 6 NotŘ nestanoví, že notářská legalizační do- ložka „má účinky“ veřejné listiny, nýbrž že „je“ veřejnou listinou. Naproti tomu § 25a odst. 1 AZ nestanoví, že qua- silegalizační doložka „je“ úředním ověřením podpisu,ale stanoví, že quasilegalizační doložka „nahrazuje“ úřední ověření podpisu „se stejnými účinky“. Úřední ověření podpisu (ve formě notářské legalizační doložky) je ve- řejnou listinou. Quasilegalizační doložka nahrazuje úřední ověření (ve formě legalizační doložky) se stejnými účinky. Jelikož však z identičnosti účinků nelze vyvodit závěr o totožné povaze právních nástrojů, které tyto účinky způsobují, není možné touto cestou učinit závěr o „veřejnosti“ quasilegalizační doložky.
Pokud je něco něčím nahrazováno (byť se stejnými účinky), neplyne z identičnosti účinků závěr o tom, že mezi nahrazujícím a nahrazovaným existuje vztah totož- nosti co do vlastností.
Quasilegalizační doložka podle mého názoru není veiejnou listinou a její padělání či pozměňování není proto možno posuzovat jako trestnj čin padělání a po- změňování veiejné listiny podle § 17G TrZ. Tím samo- zřejmě není vyloučen postih za jiný trestný čin, který by případně byl spáchán za použití listiny obsahující padě- lanou quasilegalizační doložku, např. pro podvod.
Z dostupných pramenů (důvodová zpráva) nevyplývá, zda zákonodárce měl v úmyslu quasilegalizační doložce přiznat statut veřejné listiny, nebo zda měl úmysl právě opačný a nebo zda se otázkou „veřejnosti“ či „soukro- mosti“ quasilegalizační doložky vůbec nezabýval.
Zdá se, že pro první možnost by mohl svědčit jiný vý- klad §25a odst. 1 AZ, resp. jiný výklad pojmu „se stejnými účinky“. Pokud by „veřejnost“ notářské legalizační do- ložky nebyla považována za její vlastnost, ale za její „úči- nek“,pak by výraz „se stejnými účinky“ znamenal,že qua- silegalizační doložka má „účinky“ notářské legalizační doložky (a to včetně její „veřejnosti“) a její padělání by bylo trestné podle § 176 TrZ. Tento výklad by však pa- trně nebyl správný, protože pojem „účinky“ notářské le- galizační doložky podle mého názoru nezahrnuje také
„veřejnost“ notářské legalizační doložky.
Ke druhé možnosti (quasilegalizační doložce není a ani neměl být přiznán statut veřejné listiny) se já osobně
AD NOTAM Číslo 1/2005 17
přikláním jako k nejpravděpodobnější vzhledem k výše uvedeným argumentům. Pokud však zákonodárce měl skutečně úmysl vyloučit zařazení quasilegalizační do- ložky do množiny veřejných listin,není dikce ustanovení
§ 25a odst. 1 AZ zvolena příliš zdařile právě vzhledem k možnému vzniku výkladových nejasností ohledně po- jmu „se stejnými účinky“.Takovému účelu by mnohem lépe odpovídala např. formulace: „Pokud zvláštní právní předpis vyžaduje úřední ověření podpisu na listině, je tato podmínka splněna též tehdy, je-li k listině připojeno prohlášení advokáta o pravosti podpisu. “
Ke třetí možnosti (zákonodárce se otázkou „veřej- nosti“ či „soukromosti“ quasilegalizační doložky vůbec nezabýval) nepovažuji za nutné se vůbec vyjadřovat, ne- boť pokládám za nemožné, že by zákonodárce pečlivě nezvažoval veškeré důsledky svého legislativního počí- nání a že by vždy přesně nevěděl, co tím kterým záko- nodárným počinem sleduje.
III. Quasilegalizační doložka z hlediska Haagské úmluvy o apostilaci ze dne 5. 10. 1961
Haagská úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. 10. 1961 – tzv. Haagská úmluva o apostilaci (sdělení MZV č.45/1999 Sb.) stanoví postup, kterým lze docílit, aby listina prohlášená za veřejnou na území jednoho státu byla za veřejnou listinu považována i na území jiného státu bez (jinak obvyklé) procedury di- plomatického nebo konzulárního ověřování původu ta- kové listiny.
Pro ten účel zavádí Haagská úmluva o apostilaci spe- ciální doložku (apostilu), kterou k veřejné listině připojí pověřený orgán členského státu, ve kterém byla veřejná listina vydána (v ČR je tímto pověřeným orgánem – po- kud jde o notářské legalizační doložky – mezinárodní od- bor Ministerstva spravedlnosti).Apostila je sama o sobě osvědčením o tom, že veřejná listina byla vydána a po- depsána k tomu oprávněnou osobou, a tyto skutečnosti již nadále nemusí být ověřovány diplomatickou nebo konzulární cestou (to samozřejmě platí jen ve vztahu k členským státům Haagské úmluvy o apostilaci).
Haagská úmluva se podle svého čl. 1 vztahuje jen na veřejné listiny.V rámci výčtu listin, které se pro účely Ha- agské úmluvy považují za veřejné, se výslovně uvádí no- tářské listiny [čl. 1 písm. c) Úmluvy] a úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu [čl.1 písm.d) in fine Úmluvy]. Z hlediska českého práva je sice speciální zmínka o no- tářském potvrzení o pravosti podpisu superfluum, pro- tože legalizační doložka je podle § 6 NotŘ také notář- skou listinou, nicméně v právní úpravě jiného členského státu Haagské úmluvy může takové výslovné ustanovení chybět, a proto zvláštní zmínka o veřejnosti notářské le-
galizační doložky ničemu neškodí.
V souvislosti s otázkou aplikovatelnosti Haagské úmluvy na quasilegalizační doložku opět vyvstává otázka výkladu pojmu „se stejnými účinky“ v § 25a odst. 1 AZ. Pokud by bylo toto ustanovení vykládáno tak, že „veřej- nost“ úředního (notářského) ověření je jeho „účinkem“, pak by to znamenalo, že quasilegalizační doložka je také veřejnou listinou. Pak by na ní bylo možno aplikovat Ha- agskou úmluvu a bylo by možné k listině obsahující qua- silegalizační doložku připojit apostilu.
Takový výklad by však podle mého názoru nebyl
správný, neboť by znamenal obcházení výslovného usta-
novení Haagské úmluvy o tom, které listiny se pro účely Haagské úmluvy považují za veřejné.V tomto směru představuje určitý problém to, že Haagská úmluva nijak nedefinuje, co se pro její účely rozumí „úředním a no- tářským potvrzením pravosti podpisu“. [V případě vý- kladu mezinárodních smluv je vždy třeba mít na zřeteli, že používané pojmy – byť by byly co do formy totožné s pojmy užívanými vnitrostátním právem – mohou mít svůj vlastní autonomní význam pro účely mezinárodní smlouvy,který může být do značné míry posunutý oproti významu takového pojmu ve vnitrostátním xxxxx.Xx pů- sobí při výkladu některých mezinárodněprávních doku- mentů nemalé problémy – jako příklad lze uvést Evrop- skou úmluvu o lidských právech,která používá (zejména v souvislosti se zárukami lidských práv v rámci trestního procesu) některé pojmy, jejichž obsah se dosud nepo- dařilo v žádoucí míře precizovat ani judikaturou Evrop- ského soudu pro lidská práva.]
I s ohledem na možnost autonomního významu po-
jmů „úřad“ a „notář“, resp. „úřední potvrzení“ a „notář- ské potvrzení“ pro účely Haagské úmluvy je zřejmé, že i tak bude význam těchto pojmů do značné míry deter- minován jejich významem v jednotlivých právních řá- dech členských států.
Navzdory tomu, že quasilegalizační doložka podle
§ 25a odst. 1 AZ „nahrazuje úřední ověření podpisu se stejnými účinky“, nespadá pod právní režim Haagské úmluvy, která za veřejnou listinu považuje jen úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu, nikoliv však jiné potvrzení (např. quasilegalizační doložku), které úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu jen nahrazuje,aniž by jím samo o sobě bylo.
Haagskou úmluvu je totiž zapotřebí vykládat v souladu s Vídeňskou úmluvou o smluvním právu (vyhláška MZV ze dne 4. 9. 1987), podle jejíhož čl. 31 odst. 1 platí: „A tre- aty shall be interpreted in good faith in accordance with the ordinary meaning to be given to the terms of the treaty in their context and in the light of its object and purpose.“ (Smlouva musí bjt vykládána v dobré víie, v souladu s obvykljm vjznamem, kterj je dáván vjrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rov- něž s piihlédnutím k piedmětu a účelu smlouvy.)
Nelze se domnívat, že by obvyklým významem (ordi- nary meaning) výrazu „úřední potvrzení pravosti pod- pisu“ bylo též „jiné než úřední potvrzení pravosti pod- pisu“,tj.quasilegalizační doložka.V tomto směru se nelze dovolávat ustanovení českého práva o tom, že quasile- galizační doložka nahrazuje úřední ověření podpisu se stejným účinkem, protože takovéto „pašování“ quasile- galizační doložky pod režim Haagské úmluvy by bylo de facto klamáním smluvních partnerů České republiky a ta- kový výklad by ostatně nebyl ani v souladu s citovaným výkladovým pravidlem zakotveným ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu.
Quasilegalizační doložka tedy dle mého soudu ne-
spadá pod právní režim Haagské úmluvy o apostilaci, neboť není veiejnou listinou ve smyslu Haagské úmluvy (protože jí není ani ve smyslu českého vnitro- státního práva).
I z tohoto hlediska lze označit dikci § 25a odst. 1 AZ za nepříliš zdařilou, protože se ukazuje, že ve více ohle- dech prostě není pravda, že by quasilegalizační doložka nahrazovala úřední ověření podpisu se stejnými účinky (jak jsem se pokusil doložit porovnáním některých roz-
18 Číslo 1/2005 AD NOTAM
dílů mezi notářskou legalizační doložkou a quasilegali- zační doložkou z hlediska trestního práva a mezinárod- ního práva), resp. není zdařilá proto, že není zcela jasný význam výrazu „se stejnými účinky“.
Postavení a význam „klasické“ legalizace prováděné notářem tedy není zavedením možnosti advokátské qua- silegalizace nijak výrazněji ohroženo.
Ověřování totožnosti podle občanského průkazu
Xxx. Xxxxx Xxxxxx*
Ověřování totožnosti je neodmyslitelnou součástí no- tářské činnosti. Údaj o tom, jak byla totožnost osob zú- častněných ve věci ověřena, je povinnou obsahovou ná- ležitostí většiny listin sepisovaných notářem v notářské činnosti a notářský řád výslovně vymezuje okruh osob, jejichž totožnost je notář povinen při výkonu notářské činnosti ověřit:
• notářský zápis o právním úkonu musí obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků, svědků, důvěr- níků a tlumočníků (§ 63 NotŘ) – nezná-li notář účast- níky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána plat- ným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním prů- kazem (§ 64 NotŘ),
• notářský zápis se svolením k vykonatelnosti musí ob- sahovat údaj,jak byla ověřena totožnost osoby povinné a osoby oprávněné (§ 71c NotŘ),
• legalizace – ověřovací doložka obsahuje údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele (§ 74 NotŘ); pro zjištění to- tožnosti této osoby platí § 64 NotŘ,
• osvědčení o tom,že je někdo naživu,provede notář jen tehdy,jestliže je mu tato osoba osobně známa nebo zji- stí-li se její totožnost způsobem uvedeným v § 64 NotŘ,
• osvědčení o prohlášení dle § 80 NotŘ – ve smyslu § 72 odst. 5 NotŘ se přiměřeně použijí ustanovení oddílu prvního části šesté NotŘ, tj. notářský zápis o prohlá- šení bude obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost osoby činící prohlášení,
• notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby musí obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost pied- sedajícího, popiípadě svědků, důvěrníků, tlumoč- níků a osob protestujících ve smyslu § 80b odst. 1 NotŘ; pro zjištění totožnosti osob platí přiměřeně § 64 NotŘ (naopak totožnost účastníků valné hromady při osvědčování průběhu valných hromad a schůzí práv- nických osob notářem dle § 77 odst. 2 NotŘ nemusí být zjišťována),
• protokol o vydání listiny dle § 84 NotŘ musí obsaho-
vat údaj o zjištění totožnosti žadatele, piíp. poiizo- vatele,
• protokol o notářské úschově dle § 85 a násl. NotŘ musí obsahovat údaj o tom, jakým způsobem byla notářem ověřena totožnost složitele, piípadně jeho zástupce; mají-li být peníze předány do notářské úschovy za úče- lem zajištění závazku, musí protokol obsahovat navíc
Bezesporu nejčastějším způsobem ověřování totož- nosti je ověřování totožnosti podle občanského průkazu. Na rozdíl od jiných úředních průkazů použitelných k pro- kázání totožnosti je totiž občanský průkaz povinen mít každý občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Zákon č. 328/1999 Sb., o ob- čanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, de- finuje občanský průkaz jako veřejnou listinu, kterou ob- čan prokazuje své jméno(a), příjmení, rodné číslo, podobu a státní občanství České republiky, jakož i další údaje v zákoně uvedené, a to údaje jak povinné (rodné příjmení, pohlaví, rodinný stav, adresu místa trvalého po- bytu, datum, místo a okres narození, dobu platnosti, číslo a datum vydání a označení úřadu,který jej vydal,strojově čitelné údaje), tak údaje nepovinné (titul, vědeckou hod- nost, údaje o manželovi a dítěti do nabytí zletilosti). Ob- čanský průkaz dále obsahuje digitální zpracování foto- grafie občana a jeho podpisu. Oddělení vyznačených částí občanského průkazu v souvislosti se změnou místa trvalého pobytu, rodinného stavu, příjmení sňatkem či dalších údajů zapisovaných do občanského průkazu, nemá vliv na jeho platnost – potvrzení o změně údajů zapisovaných do občanského průkazu však není veřej- nou listinou.
Samozřejmým předpokladem účinného ověření to-
tožnosti dle občanského průkazu je jeho pravost a plat- nost (informativní evidence neplatných občanských průkazů a cestovních pasů viz xxx.xxxx.xx/0000/xxx- dence/doklady_rady.html). Skončení doby platnosti ob- čanského průkazu vymezuje § 11 zákona o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů; platnost ob- čanského průkazu skončí, mimo jiné, i uplynutím doby v něm vyznačené. Nesmíme však zapomenout, že záko- nem č. 53/2004 Sb. byl novelizovanán zákon o občan- ských průkazech, který původní lhůtu (31. prosinec 2005) pozbytí platnosti občanských průkazů bez stro- jově čitelných údajů sice odsunul, nikoli však zrušil. Ve smyslu této novely občanské průkazy bez strojově čitel- ných údajů vydané do 31. prosince 2003 pozbývají plat- nosti nejpozději 31. prosince 2008 (tedy i tehdy, je-li v nich vyznačena delší doba platnosti) s tím, že podrob- nosti stanoví nařízením vláda. S účinností od 1. ledna 2005 pak byly nařízením vlády č.612/2004 Sb.stanoveny lhůty pro výměnu občanských průkazů bez strojově či- telných údajů, a to podle doby vydání občanských prů- kazů.
V současné době se můžeme setkat s celkem devíti
/dokl_obr.html).
Občanské průkazy bez strojově čitelných údajů:
• vydané do 31. prosince 1994 jsou občané povinni vy- měnit nejpozději do 31. 12. 2005; jedná se o veškeré vzory občanských průkazů v tzv. knížkové podobě, včetně tzv. růžových ID karet vydaných v období od 1. 12. 1994 do 31. 12. 1994,
• vydané do 31. prosince 1996 jsou občané povinni vy- měnit nejpozději do 31. 12. 2006; jedná se o tzv. růžové ID karty vydávané po 31. 12. 1994, od 1. 11. 1996 se tento vzor občanského průkazu vydává s folií s holo- gramem,
i údaj o tom, jakým způsobem byla notářem ověřena
totožnost piíjemce, piípadně jeho zástupce.
* Autorka je notářskou kandidátkou u XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, notáře v Praze.
AD NOTAM Číslo 1/2005 19
• vydané do 31. prosince 1998 jsou občané povinni vy- měnit nejpozději do 31. 12. 2007; jedná se o tzv. růžové ID karty vydané po 31. 12. 1996,
• vydané do 31. prosince 2003 jsou občané povinni vy- měnit nejpozději do 31. 12. 2008; jedná se o tzv. růžové ID karty vydané po 31. 12. 1998.
Od srpna 2000 jsou vedle tzv. růžových ID karet vy- dávány občanské průkazy se strojově čitelnou zónou, nám dobře známé zelené ID karty. Do strojově čitelné zóny jsou zapisovány strojově čitelné údaje v pořadí: typ dokladu,kód vydávajícího státu,příjmení,jméno (a),číslo občanského průkazu, státní občanství, datum narození, pohlaví, doba platnosti, koncovka rodného čísla a kon- trolní čislice (vzory nově vydávaných občanských prů- kazů bez i se strojově čitelnými údaji jsou uvedeny v pří- lohách vyhlášky ministerstva vnitra č. 642/2004 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zá- kon o cestovních dokladech).
Na závěr bych upozornila,že výměna občanských prů-
kazů se týká zhruba čtyř milionů osob, a to i těch, kteří již překročili věkovou hranici padesáti let a omezení platnosti jejich občanského průkazu není vyznačeno – respektive je vyznačeno bez omezení.
Notář a EU
Základy evropského práva spo- lečností se zřetelem na jeho vý- znam pro činnost notáře po vstupu ČR do EU – 2. část
Xxxx. XXXx. Xxx Xxxxx, XXXx. Xxxx Xxxx, LL.M.*
V. Evropská (akciová) společnost
Evropská společnost (SE) představuje historicky dru- hou z nadnárodních forem obchodních společností, je- jichž úprava vychází přímo z komunitárních předpisů, které proto lze ve srovnatelné podobě zakládat kdekoliv v EU, ale i v ostatních státech EHP. Přináší úpravu nové a ekonomicky mimořádně zajímavé formy podnikání, která svou strukturou odpovídá akciové společnosti podle národního práva, pro řadu výhod ji však v mno- hém předčí. Nařízení o ní (dále jen „nařízení o SE“, popř.
„NSE“) nabylo účinnosti dne 8. října 2004. Lze očekávat,
že jakmile budou ve všech členských státech vydány pro- váděcí předpisy, bez nichž nařízení nelze úspěšně apli- kovat, stane se právě tato forma nejatraktivnější ze všech tří nadnárodních forem společností. Vzhledem k po- měrně vysokému podílu notáře na procesu zakládání, resp. přeměn evropských společností, věnuje tento člá- nek největší pozornost právě jí. Přesto nelze na těchto stránkách zdaleka podchytit veškeré otázky, jež v sou- vislosti s evropskou společností vznikají, i kdyby se měly týkat také notářů a jejich činnosti. V podrobnostech proto autoři odkazují na monografii, jež by měla k ev- ropské společnosti vyjít na přelomu prvního čtvrtletí roku 2005.
1. Základní charakteristika evropské společnosti a jejích hlavních vjhod
Myšlenka jednotně upravené formy akciové společ- nosti, jež by byla v téže podobě k dispozici podnikate- lům ve všech členských státech ES,se zrodila v roce 1959 ve Francii. První návrh nařízení předložila Evropská ko- mise v roce 1970, další v roce 1975. Radě se předkládal průkopnický projekt usilující o vytvoření čistě nadná- rodní úpravy společnosti, která by se oprostila od vazeb na národní akciová práva. Evropská společnost se měla řídit týmiž pravidly,ať by bylo její sídlo kdekoliv.Míra uni- formity se ovšem stala projektu osudným. Členské státy se příliš obávaly konkurence této formy vůči národním akciovým společnostem, navíc se neshodly na řadě otá- zek týkajících se struktury společnosti (viz např. pro- blematika koncernového práva, zapojení zaměstnanců do řízení apod.).Výsledné nařízení se tak muselo odklo- nit od původního záměru. Základ řešení, jež se nakonec prosadilo, byl položen v roce 1989, resp. 1991. Rozsah
„nadnárodní“ úpravy byl v nových návrzích zhruba o dvě
třetiny redukován,objevily se odkazy na národní akciová práva a problematika participace zaměstnanců na řízení byla vyčleněna do samostatné směrnice.Ani tyto návrhy však neměly snadný osud. Po vyřešení většiny otázek po- doby evropské společnosti se těžiště neshod přesunulo právě do oblasti participace zaměstnanců.Až tzv. Xxxxx- nonův kompromis z roku 1997 pomohl najít řešení. Po- litické shody ohledně nařízení a navazující směrnice bylo přesto dosaženo teprve na zasedání Evropské rady v Nice ve dnech 7.–8.prosince 2000.Formálně bylo přijetí obou předpisů schváleno Radou ES dne 20. prosince 2000.
Výsledkem „třicetileté války o evropskou společnost“
je specifická forma podnikání,jejíž právní základ osciluje mezi komunitární a národní úpravou. Nařízení sice upra- vuje základní statusové otázky evropské společnosti, je- jich okruh však není zdaleka vyčerpávající. Řešení vět- šiny problémů ponechává nařízení na národních právech států, na jejichž území bude mít společnost sídlo. Při re- lativně nízkém počtu ustanovení nařízení o SE, která se týkají vnitřní struktury a organizace evropské společ- nosti, tak bude při úpravě těchto otázek hrát stěžejní roli národní reglementace.Evropská společnost se zapsaným sídlem v Paříži, na niž se podpůrně použijí normy fran- couzského práva, bude odlišná od sesterské evropské společnosti se sídlem v Hamburku, která se bude ve značné části materie řídit německým akciovým záko- nem. Namísto původně zamýšlené jednotné formy tak nařízení vytváří základ pro 28 různých národních typů evropské společnosti,vždy v závislosti na tom,ve kterém státu bude společnost sídlit. Lze si klást otázku, v čem nakonec spočívá výhoda evropské společnosti oproti ná- rodním akciovým společnostem.Několik takových před- ností stojí za zmínku.
Zásadní novinka je zahrnuta v úpravě zakládání ev-
ropské společnosti. Nařízení o SE předpokládá, že ev- ropská společnost bude vznikat mj. fúzí národních akci- ových společností, z nichž nejméně dvě se řídí právem různých členských států. Tím se poprvé v komunitární úpravě upravují přeshraniční fúze akciových společ- ností. Díky nařízení lze nyní uskutečnit i fúzi akciových
* Xxxx. XXXx. Xxx Xxxxx působí jako advokát v AK Xxxxxx Xxxx Xxxxxxxx, XXXx. Xxxx Xxxx na katedře obchodního práva PF UK Praha.
20 Číslo 1/2005 AD NOTAM
společností z různých členských států, bude-li nástup- nickou právě evropská společnost. Nařízení se tak až do doby přijetí a transpozice desáté směrnice stává jediným zdrojem úpravy přeshraničních fúzí akciových společ- ností v EU, resp. EHP, a to přímo aplikovatelným, tj. na rozdíl od připravované směrnice zásadně nevyžadujícím transpozici do národních práv. O evropskou společnost proto projevují zájem nadnárodní skupiny, jež působí v řadě členských států prostřednictvím dceřiných akci- ových společností, aniž dosud měly možnost skupinu konsolidovat co do struktury, resp. počtu subjektů. Ev- ropská společnost se díky uvedené možnosti jeví také jako vhodný nástroj k formálnímu úniku z jurisdikce, která přestala podnikatelsky vyhovovat, např. pro vyso- kou míru regulatorních požadavků či nedostatečnou fle- xibilitu, které prodražují podnikání a snižují konkuren- ceschopnost soutěžitele. Sídlo evropské společnosti vzniklé fúzí totiž zdaleka nemusí ležet ve státu, ve kte- rém sídlila některá ze zúčastněných společností. Bude-li tak např. fúzovat česká a slovenská akciová společnost, sídlo evropské společnosti, jež z fúze vzejde, lze umístit xxxx.xx Velké Británie,na Kypr,do Lichtenštejnska apod. Díky této možnosti lze např. i při účinnosti tuzemských devizových předpisů docílit přechodu práv k tuzemským nemovitostem, jež byly dosud v majetku zúčastněné ak- ciové společnosti založené podle českého práva, na za- hraniční subjekt.
Další výdobytek oproti klasickým akciovým společ-
nostem přináší nařízení v právní úpravě přemístění sídla. Bez ohledu na to, ve kterém členském státu evropská společnost vznikne, není nutné, aby v něm setrvala po celou dobu své existence.Zatímco většina právních řádů nepřipouští přemístění (zapsaného) sídla společnosti ří- dící se tímto právem do zahraničí, aniž by nedocházelo k jejímu zrušení s likvidací, a tedy přerušení kontinuity právní osobnosti,evropské společnosti takovou možnost otevírá čl. 8 NSE. Evropská společnost se sídlem v Ber- líně tak např. bude oprávněna přemístit sídlo do Dub- linu, aniž se tento krok dotkne její právní osobnosti. Přesun sídla způsobí pouze změnu subsidiárně apliko- vatelné právní úpravy. Namísto německého práva se na společnost ode dne zápisu přemístění použije irské právo; z „německé“ evropské společnosti se stane „ir- ská“.Tím se skrze formu evropské společnosti otevírají brány soutěže úprav společností také existujícím národ- ním společnostem – nejprve se národní akciová společ- nost přemění na evropskou společnost a poté přemístí sídlo do libovolné evropské jurisdikce.Atraktivitu tohoto opatření dále zvyšuje skutečnost, že nařízení připouští také opačnou přeměnu – z evropské společnosti na ná- rodní akciovou společnost, a to v tom státu, ve kterém evropská společnost právě sídlí. Ke zpětné transformaci sice může dojít nejdříve po dvou letech od vzniku ev- ropské společnosti, to se však nejeví jako reálná kom- plikace.
Další z výhod evropské společnosti spočívá ve flexi-
bilitě struktury řízení a správy.Členské státy jsou povinny zajistit, aby se evropská společnost se sídlem na jejich území mohla organizovat jak podle dualistického (před- stavenstvo, dozorčí rada), tak monistického modelu (správní rada kombinující funkce exekutivy,statutárního i dozorčího orgánu). Jestliže národní úprava jeden z těchto modelů nezná, je členský stát povinen jej pro evropskou společnost vytvořit.Díky formě evropské spo-
lečnosti se tak nadnárodním skupinám operujícím ve více členských státech prostřednictvím dceřiných spo- lečností nabízí možnost vytvářet ve všech členských stá- tech relativně stejnou či obdobnou strukturu řízení. Ří- dící centra uvyklá pohybovat se v systému monistického řízení se ve státech s dualistickou tradicí již nemusejí podřizovat struktuře řízení, jíž nerozumějí a která neod- povídá jejich představám o efektivním modelu řízení, a naopak.Transformují-li uvedené skupiny dceřiné spo- lečnosti na evropské, budou moci sjednotit řídící me- chanismy uvnitř skupiny po celé Evropě podle vzoru, který považují za optimální.
Přednosti lze hledat také v rovině mimoprávní. Díky
nadnárodnímu základu úpravy se např. očekává, že ev- ropská společnost bude v jednotlivých členských stá- tech,ve kterých bude vyvíjet činnost,vnímána méně jako produkt konkrétního právního řádu a více jako útvar nad- národní, evropský. To by jí mohlo opatřit určitou psy- chologickou výhodu zejména v přeshraničním obchod- ním styku.Její „evropská identita“ (hovoří se o „evropské korporátní identitě“, o počátcích „evropské korporátní kultury“, o „evropském goodwillu“ atd.) by takové spo- lečnosti v některých kruzích mohla dopomoci k lepší ak- ceptaci,než kdyby se profilovala jako subjekt zahraniční. Evropskému „image“ evropské společnosti bez ohledu na to, kde bude umístěno její sídlo, napomáhá, že naří- zení o SE předpokládá jednotný firemní dodatek „SE“ (so- cietas europaea), který nebude překládán do národních jazyků. Při vhodné volbě firemního kmene tak ze sa- motného názvu společnosti nebude možné seznat, k ja- kému členskému státu společnost přísluší, což jí zajistí jistou univerzalitu působení.
2. Systém úpravy aplikovatelné na evropskou společnost
Systém předpisů aplikovatelných na evropskou spo- lečnost je komplikovaný. Jejich vzájemný vztah a hierar- chii podává čl. 9 NSE. Na evropskou společnost se podle něj použijí postupně ustanovení:
a) nařízení o SE,
b) stanov konkrétní evropské společnosti v rozsahu,v ja- kém to připouští nařízení o SE,
c) národního práva v členském státu, ve kterém má ev- ropská společnost zapsané sídlo, pokud se tato usta- novení specificky váží k evropské společnosti,
d) národního práva v členském státu, ve kterém má spo- lečnost zapsané sídlo, jež se použijí na akciové spo- lečnosti, a
e) stanov konkrétní evropské společnosti ve stejném roz- sahu, v jakém je to přípustné podle národního akcio- vého práva v členském státu, ve kterém má evropská společnost zapsané sídlo.
2.1 Ad a) naiízení o SE
Článek 9 odst. 1 písm. a) NSE prohlašuje za základní pramen úpravy evropské společnosti nařízení o SE. Jeho nadřazenost ostatním pramenům práva, zejména národ- ním právním předpisům, plyne z principu přednosti ko- munitární úpravy před národními právními řády. Ať zní národní právo jakkoliv, vnitrostátní soudy členského státu jsou povinny aplikovat přímo nařízení, a to v auto- nomním systému a kontextu komunitárního práva. Vý- klad nařízení tak musí respektovat ustálené způsoby
AD NOTAM Číslo 1/2005 21
a metody interpretace, ale také např. svébytnou termi- nologii evropského práva; k případným národním sou- vislostem se nepřihlíží. V konečné instanci může usta- novení nařízení o SE vyložit pouze ESD.V té souvislosti vyvolává pochybnosti otázka, nakolik rovina právní úpravy tvořená nařízením o SE zahrnuje také otázky,o ni- chž sice nařízení výslovně nepojednává, jež by ovšem bylo možné řešit cestou jeho extenzivní interpretace. Není zcela jasné, zda přednost před ostatními prameny mají pouze výslovné normy nařízení o SE nebo také ně- které zásady, jež bude možné abstrahovat z obsahu naří- zení a použít k vyplnění mezer v jeho textu. V dostup- ných zahraničních publikacích převažuje spíše názor přiznávající extenzivní interpretaci nařízení o SE před- nost před dalšími rovinami použitelné úpravy.A contra- rio z toho může plynout, že národní právo se použije až na otázky, jež nařízení neřeší ani prostřednictvím zásad, které z něj lze dovodit výkladem s přihlédnutím k účelu, jejž sleduje.1
Jako příklad lze uvést otázku veřejného úpisu akcií při
zakládání dceřiné evropské společnosti a problém okruhu osob, jež smějí tyto akcie upisovat. Podle čl. 2 odst.3 NSE mohou společnosti ve smyslu čl.48 SES a další právnické osoby soukromého nebo veřejného práva za- ložit dceřinou evropskou společnost úpisem jejích ak- cií, jsou-li splněny předpoklady stanovené v tomto usta- novení. Bližší úprava by měla plynout z čl. 35 a 36 NSE, ty však kromě zpětného odkazu na čl. 2 odst. 3 NSE sta- noví pouze tolik, že na zúčastněné společnosti a práv- nické osoby se použijí předpisy národního práva, které se zabývají účastí takových útvarů na zakládání akcio- vých xxxxxxxxxxx.Xx zbytku se uplatní obecné ustanovení čl.15 NSE,podle něhož se založení evropské společnosti, nestanoví-li nařízení jinak, řídí právními předpisy vzta- hujícími se na akciové společnosti v členském státě, ve kterém má mít zakládaná společnost sídlo. V té souvis- losti vzniká výkladový problém, nakolik čl. 2 odst. 3 NSE přikazuje simultánní zakládání dceřiné evropské spo- lečnosti, a to výhradně za účasti uvedených typů spo- lečností či právnických osob, resp. nakolik naopak při- pouští aplikaci národních předpisů, které upravují také sukcesívní zakládání, včetně veřejné nabídky akcií pře- dem neomezenému okruhu subjektů,budou-li mezi nimi alespoň dva útvary splňující podmínku čl. 2 odst. 3 NSE. Nařízení otázku výslovně neřeší, národní akciová úprava obdobná české by se tak na první pohled mohla uplat- nit.Tento závěr nicméně není možné vyslovit, dokud se nevyjasní, zda z účelu a smyslu nařízení přece jen ne- plyne zákaz,aby akcie dceřiné evropské společnosti byly v procesu jejího zakládání upisovány až ve fázi veřejné nabídky, určené navíc také dalším subjektům, než které uvádí čl. 2 odst. 3 NSE. Patrně bude nutné přiklonit se k posledně uvedené variantě. Pojem dceřiná společnost v evropském právu obvykle předpokládá přinejmenším ovládající vliv mateřské společnosti, resp. zakládajících společností.Tento vliv může být zajištěn právě jen při si- multánním založení, neboť neomezená veřejná nabídka akcií nutně vyvolává nejistotu ohledně počtu a okruhu akceptantů, tedy i budoucího postavení zakladatelů ve společnosti. Dceřiná evropská společnost ostatně bývá označována jako tzv. joint-venture-SE, z čehož lze dovo- dit, že má a priori sloužit především jako nástroj pře- shraniční spolupráce omezeného okruhu podnikatelů. Navíc při veřejné nabídce akcií nelze omezovat, kdo
může být upisovatelem xxxxx.Xx by mohlo vést k tomu, že na zakládání dceřiné evropské společnosti by se mohly účastnit i fyzické osoby, což však nařízení o SE vy- lučuje. To je dalším důvodem, proč je sukcesivní zaklá- dání dceřiné evropské společnosti patrně vyloučeno.
Zvláštní problém,s nímž se bude tuzemská právní věda i praxe potýkat při aplikaci nařízení o SE, spočívá v jeho mimořádně nekvalitním překladu do češtiny.Případů ne- souladu českého oficiálního překladu nařízení o SE s pů- vodní předlohou je mnoho. Vyskytují se dokonce for- mulace, které ukládají pravý opak toho, co požaduje komunitární právo, a jejichž důsledná aplikace by vyvo- lala neaplikovatelnost, popř. vedla k naprostým nesmys- lům a zmatkům. Nezbude než navzdory „autenticitě“ takové dikce považovat cizojazyčné verze za „autentič- tější“ a nařízení o SE zásadně přisoudit ten význam,který má v zahraničním znění,i kdyby obsahově odporoval čes- kému vyjádření.
Závažná vada překladu se vyskytla např. v čl. 16 odst. 1 NSE. Podle českého znění nabývá evropská společnost právní subjektivitu „dnem, ke kterému je zapsána do rej- stříku uvedeného v článku 12“. Citovaná formulace by umožnila, aby byla evropská společnost se sídlem na na- šem území zapsána do rejstříku v souladu s tuzemskou právní úpravou a běžnou praxí (viz § 31 odst. 4 ObchZ) zpětně ke dni právní moci usnesení, kterým se povoluje zápis, tj. aby vznikla k dřívějšímu dni, než je den zápisu do obchodního rejstříku. Stejně tak by bylo přípustné požádat o zápis evropské společnosti ke dni pozdějšímu, než je den právní moci usnesení, kterým se povoluje zá- pis, popř. než je samotný den zápisu.Takový postup by však hrubě odporoval zahraničním verzím nařízení. Podle nich vzniká evropská společnost výlučně v den,
„ve který je zapsána“ do příslušného rejstříku uprave-
ného v čl. 12 NSE (viz anglické znění „An SE shall acqu- ire legal personality on the date on which it is registe- red.“ či formulaci německou: „Die SE erwirbt die Rechtspersönlichkeit am Tag ihrer Eintragung.“). Pro účely určení okamžiku vzniku evropské společnosti lze rozhodně doporučit vycházet z původních jazykových verzí nařízení, jež mají přednost před tuzemskou právní úpravou obsaženou v § 31 odst. 4 ObchZ a podstatně ji modifikují.Rejstříkový soud by evropskou společnost ne- měl zapisovat k jinému dni, než je právě den zápisu.
2.2 Ad b) stanovy (v rozsahu stanoveném v naiízení o SE)
Podle čl.9 odst. 1 písm. b) NSE se evropská společnost dále řídí svými stanovami, je-li to v nařízení výslovně sta- noveno. Z formulace ustanovení plynou dva důležité zá- věry. Ustanovení předně vyjadřuje zásadu kogentnosti úpravy obsažené v nařízení o SE. Stanovy se mohou od jednotlivých článků nařízení o SE odchýlit pouze v pří- padech, ve kterých to nařízení výslovně připouští. Roz- por s nařízením v ostatních případech povede k neú- činnosti, a patrně také k neplatnosti odchylné úpravy ve stanovách evropské společnosti. Jestliže ovšem nařízení explicitně dovolí, aby stanovy některou záležitost upra- vily, potom má příslušný článek stanov přednost před ustanoveními národního práva aplikovatelného na ev- ropskou společnost, byť kogentními.
1 Viz např. Xxxxxxxxx, P. C. Die Europäische Xxxxxxxxxxxxxxxxxx.Xxxx : Le- xisNexis ARD ORAC, 2002, s. 9, odvolávající se na názory X. Xxxxxxx.
22 Číslo 1/2005 AD NOTAM
2.3 Ad c) národní prováděcí úprava k naiízení o SE
Podle čl. 9 odst. 1 písm. c) bod i) NSE podléhají zále- žitosti, jež nařízení neupravuje, přednostně právním předpisům národního práva v tom členském státu,ve kte- rém má evropská společnost zapsané sídlo,přijatým spe- ciálně pro evropskou společnost. Otázky upravené naří- zením o SE pouze zčásti se uvedenými předpisy řídí jen ohledně aspektů,které nařízení neřeší.Členské státy tedy mají možnost vytvořit pro evropskou společnost zvláštní soubory právních norem aplikovatelných pouze na ni. Tato možnost však není neomezená. Převažuje stano- visko, že členský stát může k tvorbě takových předpisů přikročit, jen je-li k tomu v nařízení o SE výslovně zmoc- něn. Kde takové oprávnění chybí, odkazuje čl. 9 odst. 1 písm. c) bod ii) NSE přímo na národní akciové právo, aniž má členský stát možnost upravit danou problema- tiku pro evropskou společnost odchylně od vlastního ak- ciového práva. Důvodem je snaha tlumit konkurenci mezi oběma formami podnikání, ale i čelit pokusům ná- rodních parlamentů znevýhodnit evropskou společnost přísnějšími požadavky, než jaké platí pro národní akci- ové společnosti. Specifická normotvorba pro evropskou společnost se nicméně připouští, vyžadují-li to nadná- rodní specifika evropské společnosti, jež se v ryze ná- rodním akciovém právu nemohou projevit. Tím spíše, jedná-li se o otázky, jejichž nevyřešení by mohlo bránit řádné aplikaci nařízení na území daného členského státu. Tak např. přemísťuje-li evropská společnost sídlo na území jiného členského státu, je třeba, aby akcionáři nej- později na poslední valné hromadě před přemístěním schválili změnu stanov, která odstraní případné rozpory mezi stávajícími stanovami, šitými na míru subsidiárně aplikovatelné dosavadní úpravě,a právním řádem, do ně- hož společnost přemísťuje sídlo.V opačném případě by se mohlo stát,že rejstříkový orgán státu,do něhož se spo- lečnost stěhuje, společnost odmítne zapsat. Ustanovení čl.8 odst. 9 NSE zakazuje zapsat změnu, pokud nebyly splněny formality potřebné pro zápis ve státě, ve kterém se má nacházet nové sídlo. Navazující ustanovení čl. 8 odst. 10 NSE výslovně předpokládá, že dnem účinnosti zápisu do rejstříku sídla v novém členském státu nabý- vají účinnosti také související změny stanov přestěho- vané evropské společnosti. Pro společnost, která bude přemísťovat sídlo z území České republiky, to znamená, že na našem území, tj. ještě podle tuzemských proces- ních předpisů, musí valná hromada schválit změnu sta- nov, která však již nebude z hmotněprávního hlediska odpovídat českému právu. Stanovy se budou přizpůso- bovat právnímu řádu státu nového sídla, popř. využívat smluvní svobody, jež toto právo akcionářům a společ- nosti přiznává. Podle § 80a NotŘ je notář povinen uvést v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady mj. vy- jádření, zda obsah usnesení je či není v souladu s práv- ními předpisy. Kdyby měl notář v daném případě posu- zovat soulad usnesení s tuzemským právem, musel by konstatovat jeho protiprávnost, což by mohlo mít nega- tivní vliv na další osud usnesení. Požadovat po notáři po- souzení souladu usnesení s právním řádem jiného člen- ského státu by naopak překračovalo územní působnost citovaného předpisu a činnosti notáře, ale i notářovy od- borné možnosti.Třebaže tedy nařízení o SE v souvislosti s úpravou valné hromady nezmocňuje členský stát, aby přijal pro evropskou společnost odchylná pravidla od ná- rodního akciového práva (v čl. 53 NSE dokonce v otázce
organizace a průběhu valné hromady výslovně odkazuje na akciové právo státu, ve kterém má evropská společ- nost sídlo), bude ohledně daného problému nutno do- vodit právo, ne-li povinnost, členského státu problém vy- řešit legislativně.Ustanovení § 3 odst.2 ZES proto stanoví:
„Pořizuje-li notář zápis o rozhodnutí valné hromady, kte- rým se schvalují stanovy evropské společnosti, jež má mít sídlo mimo území České republiky, nebo jejich změny, není povinen osvědčit soulad stanov či jejich změn s právními předpisy.“
Specifickou národní právní úpravu evropské společ- nosti v popsaném smyslu soustředí většina členských států do zvláštních zákonů. Tyto zákony zpravidla řeší také problematiku participace zaměstnanců na řízení ev- ropské společnosti, tj. transponují do národního práva ustanovení směrnice o SE. V tuzemsku plní popsanou funkci zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti (dále jen „zákon o SE“, popř. „ZES“), a zákon č. 628/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přije- tím zákona o evropské společnosti. Citované předpisy byly publikovány v částce 213 Sbírky předpisů České re- publiky; účinnosti nabyly 14. prosince 2004.
2.4 Ad d) národní akciové právo
Těžiště významné části úpravy aplikovatelné na ev- ropskou společnost spočívá v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. c) bod ii) NSE v národním akciovém právu. Pou- žije se jej všude tam, kde nařízení o SE nedává ani ces- tou interpretace řešení určitého problému [čl. 9 odst. 1 písm.a) NSE],ani neobsahuje zmocnění,aby problém od- stranili zakladatelé či akcionáři evropské společnosti ve stanovách [čl. 9 odst. 1 písm. b) NSE], popř. aby tak uči- nil členský stát v právních předpisech přijatých speci- álně pro evropskou společnost [čl. 9 odst. 1 písm. c) bod
i) NSE].
2.5 Ad e) stanovy v rozsahu stanoveném národním akciovjm právem
Na posledním místě v systému norem aplikovatelných na evropskou společnost uvádí čl. 9 odst. 1 písm. c) bod
iii) NSE ustanovení stanov konkrétní evropské společ- nosti.Ta se však v této rovině uplatní pouze v rozsahu, v jakém to připouští právní úprava akciových společností ve státu, ve kterém má evropská společnost sídlo.V práv- ních řádech přiznávajících zakladatelům a akcionářům širokou autonomii vůle při formulaci vnitřních pravidel v akciové společnosti tak bude relativně stejná míra vol- nosti zajištěna také ve vztahu ke stanovám evropské spo- lečnosti.Evropské společnosti,které umístí zapsaná sídla do právních řádů s rigidní a veskrze kogentní akciovou úpravou, včetně bohužel právního řádu českého, musejí počítat se stejnými omezeními při formulaci vlastních stanov jako tamější akciové společnosti. Tím není do- tčena dispozitivita norem plynoucích přímo z nařízení o SE. Je ovšem nutno přiznat, že dispozitivních ustano- vení v samotném nařízení o SE není mnoho.
3. Způsoby založení evropské společnosti
Navzdory značné flexibilitě komunitární úpravy ev- ropské společnosti v některých otázkách, jako je např. přemísťování sídla z jednoho členského státu do dru- hého, vykazuje nařízení o SE na jiných místech silně ri- gidní prvky. Významná omezení se projevují hned ve
AD NOTAM Číslo 1/2005 23
vztahu ke způsobům zakládání evropské společnosti. Ustanovení čl. 2 NSE taxativně vymezuje, jak lze evrop- skou společnost založit.Zásadně se nepřipouští,aby byla evropská společnost založena „na zelené louce“. Založit evropskou společnost je možné formálně pouze v rámci reorganizace vybraných existujících forem podnikání, a to jen těch, jejichž působení vykazuje nějaký nadná- rodní prvek. U každého z povolených způsobů založení je třeba zvlášť sledovat, které formy společností se na něm mohou účastnit a jaké další předpoklady musejí být naplněny.
Evropskou společnost tak lze založit
a) fúzí dvou či více akciových nebo evropských společ- ností, které jsou založeny podle práv členských států EU a mají zapsané sídlo i hlavní správu v EU, jestliže se alespoň dvě z nich řídí právem různých členských států,
b) jako holdingovou společnost nad dvěma či více stá- vajícími akciovými či evropskými společnostmi anebo společnostmi s ručením omezeným, které byly zalo- ženy podle práva některého z členských států a mají zapsané sídlo i hlavní správu v EU,jestliže alespoň dvě z nich jsou založeny podle práva různých členských států nebo mají nejméně dva roky dceřinou společ- nost, která se řídí právem jiného členského státu, či organizační složku podniku umístěnou na území ji- ného členského státu,než je stát,jehož právem se řídí,
c) jako dceřinou společnost alespoň dvou společností ve smyslu čl. 48 SES, které byly založeny podle práva ně- kterého z členských států EU a mají zapsané sídlo i hlavní správu v EU, jestliže alespoň dvě z nich jsou založeny podle práva různých členských států nebo mají nejméně dva roky dceřinou společnost, která se řídí právem jiného členského státu, či organizační složku podniku umístěnou na území jiného členského státu, než je stát, jehož právem se řídí,
d) přeměnou akciové společnosti založené podle práva
některého z členských států EU, leží-li její zapsané i skutečné sídlo na území EU, pokud má alespoň dva roky dceřinou společnost, která se řídí právem jiného členského státu,
e) jako dceřinou společnost již existující evropské spo- lečnosti.
Jak je patrno, primární způsoby zakládání evropské společnosti [viz výše sub a) až d)] předpokládají exi- stenci tzv. nadnárodního prvku.Ten ovšem v mnoha pří- padech představuje jen formální překážku. Subjekty, které jej nenaplní, mají řadu možností, jak jej překonat. Pro první období bývá nejčastěji zmiňována fúze dvou akciových společností z různých členských států,z nichž jedna či obě existují pouze formálně.2 Ustanovení čl. 2 odst. 1 NSE nevyžaduje žádnou korporátní historii akci- ových společností zúčastněných na fúzi, z níž má vzejít evropská společnost, ani neupravuje povinnost, aby tyto společnosti reálně vyvíjely činnost. Lze si proto předsta- vit, že jedna či obě z nich budou založeny jako prázdné korporátní schránky v rukou akcionářů např.i z jediného členského státu, které poslouží jen jako nástroj k zalo- žení evropské společnosti, jež se teprve pustí do reali- zace zamýšleného podnikatelského projektu. Ve fázi druhé,až vzniknou první evropské společnosti,nelze vy- loučit hromadné zakládání dalších evropských společ- ností jako dceřiných společností podle čl. 3 odst. 2 NSE a následný převod jejich akcií na nové akcionáře, kteří by jinak byli ze založení evropské společnosti vyloučeni.
Omezení plynoucí z nadnárodního charakteru pri- márních způsobů zakládání evropské společnosti na druhé straně vyvolávají několik sporů. První se týká pro- blému, ke kterému okamžiku je třeba vyhovět minimál- nímu časovému rozměru nadnárodního prvku, jenž spo- čívá v existenci zahraničních dceřiných společností, resp. organizačních složek při zakládání holdingové či dceřiné evropské společnosti, resp. při vzniku evropské společnosti transformací. Nařízení o SE požaduje, aby vztah k těmto společnostem, resp. k organizačním slož- kám trval nejméně dva roky, nestanoví však, nejpozději ve které fázi procesu zakládání evropské společnosti musí být tato podmínka splněna a posuzována. Z for- mulace návětí čl. 2 odst. 2 a 3 NSE, která dopadají na za- ložení holdingové a dceřiné evropské společnosti, lze zřejmě a contrario usuzovat, že nestačí zkoumat splnění dané podmínky až ke dni vzniku evropské společnosti. Při zakládání dceřiné evropské společnosti tedy snad bude možné uzavřít, že zakladatelé musejí doložit napl- nění předpokladu čl. 2 odst. 3 písm. b) NSE ke dni zalo- žení. Ke kterému okamžiku je společnost založena, vy- plyne z právního řádu státu, ve kterém bude mít zapsané sídlo. Pokud by je měla mít na území České republiky, byl by rozhodujícím okamžik účinnosti zakladatelské smlouvy ve smyslu § 57 odst. 1 ObchZ. Bude-li tedy např. tuzemský notář sepisovat zakladatelskou smlouvu dce- řiné evropské společnosti se sídlem na území České re- publiky ve formě notářského zápisu (§ 57 odst. 1 ObchZ), měl by se v souladu s ustanovením § 53 odst. 1 písm. a) NotŘ přesvědčit o tom, že nejméně dva ze za- kladatelů, neřídí-li se sami právem různých členských států,budou nejpozději v okamžiku účinnosti sepisované smlouvy splňovat předpoklad stanovený v čl. 2 odst. 3 písm. b) NSE, tj. k tomuto dni budou mít alespoň po dva roky na území jiného členského státu organizační složku, popř. dceřinou společnost, která se řídí právem jiného
členského státu.
U holdingové evropské společnosti situaci komplikuje skutečnost, že se proces zakládání rozpadá do několika kroků upravených přímo v nařízení o SE, mezi nimiž po- měrně významnou roli hraje rozhodování valných hro- mad promotorských společností. Holdingová evropská společnost je podle čl. 33 odst. 2 NSE založena, jakmile akcionáři či společníci promotorských společností pře- vedou v poslední z nich minimální počet akcií či podílů v souladu s projektem jejího založení. Na to navazuje po- žadavek, aby byly splněny též veškeré další podmínky pro její založení. Mezi tyto podmínky by patrně mohl spadat rovněž předpoklad uvedený v čl. 2 odst. 2 NSE. V takovém případě by i u holdingové evropské společ- nosti stačilo doložit splnění daného předpokladu ke dni založení společnosti. V zahraniční literatuře se lze nic- méně setkat s názorem,že předmětná podmínka by měla být splněna již při tzv. úkonu směřujícím k založení, kte- rým jsou příslušná usnesení valných hromad promotor- ských společností ve smyslu čl. 32 odst. 6 NSE.3 Popsané řešení ale vyvolává pochybnosti. Uvedená usnesení ev- ropskou společnost sama o sobě nezakládají, navržené
2 Viz např. Xxxxxxxx, L. Silence Is Golden:The European Company Sta- tute As a Catalyst for Company Law Arbitrage. European Corporate Go- vernance Institute,Working Paper, 2003, č. 7.
3 Viz např. Xxxx, X. Xxxxxxxx. In Xxxxxxx, M. R., Xxxx, M. Die Euro- päische Aktiengesellschaft, Recht, Steuern und Betriebswirtschaft der Societas Europaea (SE). Stuttgart : Xxxxxxxx-Pöschel Verlag, 2002, s. 64.
24 Číslo 1/2005 AD NOTAM
řešení tedy poněkud vybočuje ze systematiky řešení zvo- leného u zakládání dceřiné evropské společnosti.Kromě toho budou z povahy věci přijímána vždy nejméně dvě taková usnesení v různých promotorských společnos- tech. Zřídkakdy přitom valné hromady všech zúčastně- ných promotorských společností proběhnou ve stejný den. Při naznačeném výkladu by tak vznikl problém, na- kolik pro účely čl. 2 odst. 2 NSE vycházet z dřívějšího či naopak z pozdějšího usnesení, popř. nakolik naplnění předmětného předpokladu posuzovat ke dni usnesení vždy jen u dané promotorské společnosti. Navzdory ri- ziku, že ESD otázku později vyřeší jinak, lze doporučit spíše postup, při němž se naplnění nadnárodního prvku posoudí také u holdingové evropské společnosti ke dni jejího založení. Bude-li tedy o založení holdingové ev- ropské společnosti v souladu s čl. 32 odst. 6 NSE rozho- dovat valná hromada akciové společnosti nebo společ- nosti s ručením omezeným se sídlem na území České republiky, nemusí notář v rámci posuzování zákonnosti rozhodnutí valné hromady ve smyslu § 80a odst. 2 NotŘ zkoumat, nakolik je v době jeho přijetí naplněn předpo- klad čl. 2 odst. 2 písm. a) či b) NSE, a to ani u společnosti, o jejíž valnou hromadu se jedná, natož u ostatních pro- motorských společností.
Největší nejasnost se váže k určení okamžiku,k němuž
se posoudí existence nadnárodního prvku při transfor- maci národní akciové společnosti na evropskou (čl. 2 odst. 4 NSE). K „založení“ společnosti v tomto procesu formálně nedochází. Dnem zápisu evropské společnosti do obchodního rejstříku ve státu sídla transformované akciové společnosti se dosavadní národní akciová spo- lečnost plynule přemění na společnost evropskou.Jediný okamžik, který v procesu vzniku evropské společnosti připadá v úvahu, vyjma okamžiku jejího zápisu do rejst- říku, je tedy den rozhodnutí valné hromady o přeměně. Navzdory závěrům ve vztahu k zakládání holdingové a dceřiné evropské společnosti patrně nezbude než ak- ceptovat výklad, že právě tento okamžik je tím, k němuž se bude splnění předmětné podmínky vyžadovat a po- suzovat. Prosadí-li se, bude notář v rámci posuzování zá- konnosti usnesení valné hromady podle čl.37 odst.7 NSE povinen ve smyslu § 80a odst. 2 NotŘ zkoumat naplnění nadnárodního prvku předepsaného v čl. 2 odst. 4 NSE.
Ve vztahu k naplnění nadnárodního prvku prostřed-
nictvím kritéria rozdílné „státní příslušnosti“, resp. osob- ního statutu zúčastněných, promotorských či dceřiných společností je třeba zvláště zdůraznit skutečnost, že na- řízení o SE neukládá,aby společnosti reálně ani formálně sídlily na území různých členských států než ostatní zú- častněné, promotorské či jejich mateřské společnosti, nýbrž aby se řídily právem různých členských států. Ja- kým právem se společnost řídí, patrně vyplyne z národ- ních kolizních norem členského státu, ve kterém sídlí, neboť nařízení o SE o tom nestanoví nic a ani z jiných komunitárních předpisů nelze bez dalšího dovodit,že by komunitární právo ve vztahu k osobnímu statutu spo- lečností obecně upřednostňovalo určitý hraniční určo- vatel.
S aplikací nadnárodního prvku ve vztahu k „zahranič-
ním“ dceřiným společnostem [viz čl. 2 odst. 2 písm. b), čl.2 odst.3 písm.b),popř.čl.2 odst.4 NSE] souvisí otázka, podle jakých kritérií,popř.jakého práva posoudit,kterou
hledat přímo v komunitárním právu,sporné nicméně zů- stává, kde.4 Nařízení o SE pojem nedefinuje. Jeho vyme- zení podává směrnice o SE, ale i směrnice Rady č. 90/435/EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, a to bohužel pokaždé jinak a navíc vždy jen pro účely dané směrnice. Zatímco podle čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice č.90/435/EHS lze za dceřinou považovat již takovou spo- lečnost, na níž má posuzovaný subjekt podíl ve výši 25 % na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, vyža- duje čl. 2 písm. c) směrnice o SE nejméně dominantní vliv ve smyslu čl. 3 odst. 2–7 směrnice Rady č. 94/45/ES. Ten je dán teprve při většinovém podílu na upsaném zá- kladním kapitálu,resp.při existenci zvláštního práva zvo- lit či jmenovat nejméně polovinu členů správního či do- zorčího orgánu společnosti, která se má kvalifikovat jako dceřiná. Samotné nařízení o SE otevírá ještě jednu mož- nost výkladu pojmu „dceřiná společnost“, a to nejvíce restriktivní. Podle čl. 3 odst. 2 NSE může evropská spo- lečnost založit jednu nebo více „dceřiných společností“. Z dikce druhé věty ustanovení, jež pro ten účel deroguje případné národní zákazy zakládání jednočlenných akci- ových společností,jednoznačně plyne,že „dceřinou spo- lečností“ se zde rozumí jen taková společnost, na jejímž základním kapitálu a hlasovacích právech se zakladatel podílí sám, tj. ve výši 100 %.
Třebaže problém může autoritativně vyřešit jedině
ESD,převládá prozatím pojetí,podle kterého je třeba ana- logicky aplikovat definiční ustanovení směrnice o SE. I když je co do důsledku přísnější než vymezení ovláda- jící osoby v některých národních právech (viz jen
§ 66a ObchZ), což se může negativně odrazit v počtu za- kládaných evropských společností, má směrnice o SE k problematice zakládání evropské společnosti blíže než specificky zaměřená směrnice č. 90/435/EHS. Ve světle čl.3 odst. 2 nařízení o SE ostatně nelze zcela vyloučit ani výklad nejpřísnější, podle něhož je dceřinou společností právě jen subjekt, ve kterém posuzovaná osoba působí jako jediný společník.Tento výklad se nicméně jeví jako přespříliš rigidní a vzdálen od reality.Podpůrný argument pro to, že vztah mateřské a dceřiné společnosti zakládá teprve, resp. již většinový podíl na hlasovacích právech, lze také zčásti opřít o text nařízení o SE. Podle čl. 32 odst. 2 NSE lze holdingovou evropskou společnost zalo- žit jen za předpokladu, že počet akcií či podílů na pro- motorských společnostech vložených do holdingové ev- ropské společnosti stávajícími společníky těchto společností umožní holdingové evropské společnosti dispozici nejméně většinou stálých hlasovacích práv v těchto společnostech. Aniž tedy čl. 32 NSE výslovně používá termín dceřiná společnost, předpokládá, že se jimi promotorské společnosti vůči holdingové evropské společnosti stanou (to je ostatně nezbytným předpokla- dem pro to, aby bylo vůbec možno hovořit o „holdin- gové“ společnosti), a pro ten účel vyžaduje, aby na nich holdingová evropská společnost disponovala právě vět- šinou hlasovacích práv. O většině hlasů se ostatně zmi- ňuje i čl. 24a odst. 1 druhé směrnice.
Při přezkumu naplnění předpokladů pro založení ev- ropské společnosti tak zřejmě ani tuzemští notáři nebu- dou oprávněni považovat, byť jen u tuzemských společ- ností, za dceřinou každou ovládanou osobu ve smyslu
společnost lze považovat za „dceřinou“. Zahraniční
právní věda se kloní k závěru, že odpověď bude třeba
4 Viz op. cit. sub 3, s. 64.
AD NOTAM Číslo 1/2005 25
§ 66a ObchZ. Požadavky komunitárního práva na dceři- nou společnost budou v souladu s nastíněným výkladem náročnější.Díky aplikaci jednotného kritéria plynoucího přímo z komunitární úpravy na druhé straně odpadá pro- blém, podle jakých předpisů v České republice posuzo- vat, nakolik je dceřinou společností subjektu z jiného státu A společnost, jež se řídí právem státu B, když při- tom jak právo tuzemské, tak právo státu A i B pojem dce- řiné společnosti vymezují pokaždé jinak.
Nejasné zůstává, nakolik lze při zakládání holdingové
či primární dceřiné evropské společnosti (joint-venture) naplnit podmínku existence zahraniční dceřiné společ- nosti prostřednictvím společné dceřiné společnosti za- kládajících, resp. promotorských společností. Každý ze subjektů zúčastněných na zakládání evropské společ- nosti by měl na území jiného členského státu po stano- venou dobu dceřinou společnost,jednalo by se však o týž subjekt. Odpověď do značné míry vyplyne z toho, jak se ustálí výklad pojmu „dceřiná společnost“.Při nejpřísnější interpretaci (100% podíl na hlasovacích právech) nepři- padá společná dceřiná společnost v úvahu. U flexibil- nějšího výkladu, jenž se spokojí s dispozicí většinovým podílem na hlasovacích právech, je situace složitější. Z formálního hlediska může rovněž tímto podílem dis- ponovat jediná osoba, ke společné dceřiné společnosti by tak bylo nutno přihlížet u jediného zakladatele, resp. promotora. Fakticky ale nelze vyloučit stav, kdy většino- vým podílem na ovládaném subjektu budou disponovat dva či více společníků jednáním ve shodě. V praxi me- zinárodních akvizic je taková konstrukce poměrně častým jevem. Aniž lze předvídat, jaké stanovisko k to- muto problému zaujme ESD, bude-li před něj v konkrét- ním případě postaven, kloníme se spíše k závěru, že na- řízení o SE společnou zahraniční dceřinou společnost nevylučuje a že většinové dispozice s hlasovacími právy (bude-li prohlášena za rozhodující kritérium při posu- zování dceřiné společnosti) je možné s ohledem na účel ustanovení dosáhnout také jednáním ve shodě. Klíčová je obchodní přítomnost zakladatele, resp. promotora ev- ropské společnosti na území jiného členského státu. Je- likož v obou případech co do formy postačí, aby ji za- kladatel, resp. promotor realizoval byť jen skrze právně nesamostatnou pobočku či reprezentaci, nejeví se jako vhodné klást přespříliš vysoké formální nároky na vy- mezení pojmu dceřiná společnost, jež má přitom sloužit jen jako právní varianta téhož.
K požadavku nejméně dvouleté existence dceřiné spo-
lečnosti, která se řídí právem jiného členského státu, či pobočky umístněné v jiném členském státu, se pojí ne- jasnost, nakolik se musí jednat o nepřetržitý dvouletý vztah k jedné a téže dceřiné společnosti, resp. pobočce, popř. nakolik lze lhůtu sčítat ve vztahu k různým dceři- ným společnostem či pobočkám. Diskontinuitu v sub- jektu dceřiné společnosti, resp. pobočky může ostatně vyvolat byť jen její přeměna. Problém lze doporučit ře- šit extenzivním výkladem textu nařízení. Ze striktně gra- matické interpretace by sice bylo možné dovodit, že se musí jednat o jednu a tutéž dceřinou společnost či po- bočku (arg. „a subsidiary company“, „eine Tochterge- sellschaft“).Takový výklad však vzhledem k účelu ome- zení nepokládáme za správný. Větší nejasnost působí otázka případného dočasného přerušení kontinuity exi- stence obchodního provozu v jiném členském státu. V těchto případech zřejmě nezbude, než konstatovat ne-
splnění předpokladu pro založení evropské společnosti. Další omezení autonomie vůle zakladatelů evropské společnosti ve vztahu k volbě místa zapsaného sídla spo- lečnosti, tj. zprostředkovaně národního právního řádu, kterým se budou podpůrně řídit její vnitřní poměry, vy- plývá z čl. 7 NSE. Podle něj musí zapsané sídlo evropské společnosti ležet ve stejném státě jako její skutečné sídlo (hlavní správa). Členské státy mohou požadavek dále zpřísnit a uložit evropským společnostem, které mají sídlo v jejich jurisdikci, aby umístily své statutární (za- psané) sídlo právě do místa hlavní správy. Nenaplní-li ev- ropská společnost podmínku čl. 7 NSE, případně zpřís- něnou národní úpravou, odmítne ji rejstříkový orgán příslušného státu zapsat. Dané zmocnění Česká repub- lika využila v § 5 ZES; obsah ustanovení co do důsledků
odpovídá úpravě sídla v § 19c ObčZ.
3.1 Založení evropské společnosti fúzí
Nadnárodní prvek obligatorně přítomný v každé fúzi národních akciových společností směřující ke vzniku ev- ropské společnosti vyžaduje specifické regulatorní ná- stroje. Evropští legislativci se především museli vypořá- dat s problémem, že při tomto způsobu zakládání evropské společnosti vstupuje do hry pravidelně něko- lik národních úprav,jež je třeba skloubit,i kdyby si v kon- krétním případě odporovaly. K tomu přistupuje mož- nost, aby sídlo evropské společnosti leželo na území zcela jiného členského státu, než jsou státy, jejichž prá- vem se řídí jednotlivé společnosti zúčastněné na fúzi.Na- řízení o SE odráží popsanou pluralitu použitelných ak- ciových úprav. Nadnárodní fúzi ústící ve vznik evropské společnosti ukládá v první fázi posuzovat u každé zú- častněné společnosti subsidiárně podle toho národního práva, kterému společnost podléhá (čl. 18 a dále 25 odst. 1 NSE). Počáteční úkony a formality směřující ke vzniku evropské společnosti se tak budou vedle nařízení o SE zásadně řídit několika národními právy.V případě, že se fúze bude účastnit česká společnost, budou se na příslušnou část fúze aplikovat jednak ustanovení nařízení o SE obsažená v čl. 17 až čl. 31 NSE, jednak ustanovení obchodního zákoníku o fúzích akciových společností, nakolik neodporují právní úpravě plynoucí z nařízení o SE. Na čl. 18 NSE navazuje další klíčová kolizní norma obsažená v čl. 15 a dále v čl. 26 odst. 1 NSE. Podle ní se zakládání evropské společnosti jako takové podpůrně řídí národním právem aplikovatelným na akciové spo- lečnosti ve státu (budoucího) sídla evropské společnosti. Zákonnost fúze, pokud jde o část postupu týkajícího se provedení fúze a samotného založení, natož vzniku ev- ropské společnosti, přezkoumá příslušný rejstříkový or- gán tohoto státu.Z toho plyne,že zatímco počáteční fáze fúze ústící ve vznik evropské společnosti proběhne u každé zúčastněné společnosti podle práva,jímž se daná společnost řídí, tedy v souhrnu podle několika práv, zá- věrečné kroky bezprostředně směřující ke vzniku ev- ropské společnosti se již posoudí podle práva jediného, a to platného v tom členském státu, ve kterém má ev- ropská společnost vzniknout. Podle tohoto práva se ze- jména uskuteční kroky související s řízením o zápis ev- ropské společnosti do příslušného rejstříku.
Je zřejmé, že rejstříkový orgán členského státu pří-
slušný k zápisu evropské společnosti bude závislý mj. na posouzení, nakolik byly či nebyly podle jiného práva řádně provedeny veškeré úkony a formality, jež toto cizí
26 Číslo 1/2005 AD NOTAM
právo předepisuje k tomu, aby fúze, tj. evropská společ- nost mohla být zapsána do rejstříku. Takové posouzení jedním orgánem ve státě sídla evropské společnosti by však bylo mimořádně nesnadné. Nařízení o SE proto po- psaný systém doplnilo o instrument tzv.osvědčení.Každé ze zúčastněných společností je vystaví příslušný orgán v její jurisdikci poté, co se přesvědčí, že podle práva to- hoto státu došlo ve vztahu k dané zúčastněné společ- nosti ke splnění nezbytných formalit a úkonů, jež musejí předcházet fúzi, ať již plynou z nařízení o SE, či z národ- ních právních předpisů (čl. 25 odst. 1 NSE). Identifikace orgánu příslušného k vydání osvědčení byla ponechána v kompetenci národních parlamentů. Podle § 16 odst. 1 ZES bude v České republice tímto orgánem notář. Stej- nou cestou se vydalo také slovenské právo (§ 17 slo- venského zákona o SE). Role notáře v procesu nadná- rodní fúze za účasti tuzemských akciových společností tak bude klíčová. Rejstříkový orgán státu, ve kterém má být zapsána evropská společnost, již totiž znovu ne- zkoumá, nakolik byly naplněny předpoklady ověřené v osvědčení. Fúzi zkontroluje jen co do jejího dokončení (čl. 26 odst. 1 NSE), což se týká zejména náležitostí zalo- žení evropské společnosti, jak xxxxxx z jeho vlastního právního řádu (čl. 26 odst. 4 NSE). Kromě toho ověří, že valné hromady zúčastněných společností schválily stejný projekt fúze (nikoliv ale již, nakolik byla usnesení o tom přijata v souladu s aplikovatelným národním právem) a že byla řádně vyřešena otázka participace zaměstnanců na řízení evropské společnosti (čl. 26 odst. 3 NSE). Ohledně předcházející procedury se rejstříkový orgán státu sídla evropské společnosti spolehne na osvědčení, jež mu každá ze zúčastněných společností povinně před- loží (čl. 26 odst. 2 NSE).
Popsaná koncepce se uplatní i tehdy, řídí-li se některá
ze zúčastněných společností právem státu, ve kterém bude sídlit také evropská společnost, tj. kde proběhne ří- zení o její zápis do rejstříku. I kdyby si rejstříkový orgán tohoto státu mohl sám učinit úsudek o tom, zda u této zúčastněné společnosti proběhl proces fúze v souladu s nařízením o SE a národním právem,dovádí nařízení o SE zvolenou koncepci do důsledku a ukládá rovněž tako- vým zúčastněným společnostem předkládat osvědčení, z něhož je rejstříkový orgán daného státu povinen vy- cházet a jehož obsah není oprávněn znovu přezkoumá- vat.Bude-li tedy evropská společnost s navrhovaným síd- lem v České republice vznikat fúzí dvou tuzemských a jedné slovenské akciové společnosti, bude o jejím zá- pisu rozhodovat rejstříkový soud na základě dvou no- tářských osvědčení vystavených v České republice a jed- noho na Slovensku. Ani ve vztahu k tuzemským společnostem nebude rejstříkový soud oprávněn zkou- mat, nakolik závěry osvědčení odpovídají skutečnosti, třebaže by toho byl po právní stránce schopen a takový přezkum v systému národních fúzí běžně provádí. Kon- statuje-li notář v osvědčení, že jednotlivé úkony a for- mality proběhly v dané společnosti v souladu s právem, bude rejstříkový soudce tímto stanoviskem vázán. Tíha přezkumu zákonnosti fúze a odpovědnosti za něj se tak u nadnárodních fúzí za účasti tuzemských či slovenských akciových společností přesune z rejstříkových soudců na notáře.V závislosti na tom,jak úspěšně si notáři při této agendě povedou, by se některé fúze časem mohly reali-
přezkum. Budou-li např. o fúzi usilovat dvě tuzemské ak- ciové společnosti, postačí, přiberou-li k sobě byť jen prázdnou akciovou společnost slovenskou a už mohou zakládat evropskou společnost, u které zákonnost fúze přezkoumávají místo rejstříkových soudů notáři.
Jakmile vydá každý z příslušných orgánů ve státech, jejichž právem se řídí společnosti zúčastněné na fúzi, zmíněné osvědčení, je cesta ke vzniku evropské společ- nosti otevřena. Zapíše-li rejstříkový orgán státu budou- cího sídla evropské společnosti tuto společnost do jím vedeného rejstříku, nastávají ke dni zápisu účinky fúze také v ostatních členských státech (čl. 27 odst. 1 NSE). Tím není dotčena povinnost publikace této skutečnosti v národních obchodních věstnících (čl. 28 NSE) a sou- časně v Úředním věstníku EU (čl. 14 odst. 1 NSE).Výmaz zúčastněných společností z ostatních národních rejst- říků bude mít pouze deklaratorní význam; příslušný ná- rodní rejstříkový orgán jej provede pouze formálně na základě sdělení o tom, že fúze byla v zahraničí zapsána a vznikla evropská společnost. Je-li fúze zapsána, nelze ji podle čl. 30 odst. 1 NSE prohlásit za neplatnou. Případný nesoulad s nařízením o SE, resp. zákonem, na nějž naří- zení odkazuje, může být nanejvýš zahrnut mezi důvody zrušení a likvidace evropské společnosti. Nejsou-li tedy splněny předpoklady pro vydání osvědčení,příslušný or- gán (notář) je však vydá, bude zúčastněná společnost v konečném důsledku nevratně vymazána. Poškozené subjekty by se pouze mohly domáhat zrušení evropské společnosti, popř. náhrady škody na orgánu, který osvěd- čení vystavil.
Na rozdíl od české úpravy je základním právním ná- strojem, kterým se realizuje zakládání evropské společ- nosti fúzí,projekt fúze.Ten pro účely subsidiární aplikace českého,ale i jiných obdobných právních řádů nahrazuje jak návrh smlouvy o fúzi, tak samotnou smlouvu. Z ter- minologického hlediska pojednává nařízení o SE ve všech případech pouze o projektu fúze. Pro účely sub- sidiární aplikace českého práva nicméně bude třeba roz- lišovat, zda byl projekt fúze schválen valnou hromadou dané zúčastněné společnosti se sídlem na území České republiky, či dosud nikoliv. Před schválením s ním bude třeba nakládat jako s „návrhem smlouvy o fúzi“ ve smyslu českého práva a aplikovat na něj ustanovení o návrhu smlouvy o fúzi, po jeho schválení bude na místě apliko- vat ustanovení o smlouvě o fúzi.Zvláště,odsouhlasí-li pro- jekt fúze další zúčastněné společnosti, stane se co do právní povahy smlouvou sui generis.
Projekt fúze vypracovávají řídící orgány zúčastněných
společností (čl. 20 odst. 1 NSE), a to ve stejném znění, ji- nak nemůže být evropská společnost ve státě budoucího sídla zapsána do rejstříku (čl. 26 odst. 3 NSE). Minimální obsahové náležitosti projektu fúze zhruba odpovídají ná- ležitostem (návrhu) smlouvy o fúzi obsaženým v § 220a odst. 3 ObchZ, byť s několika rozdíly. Dle doktrinálního názoru publikovaného v zahraničí5 je výčet náležitostí projektu fúze v čl. 20 odst. 1 NSE koncipován jako taxa- tivní, tj. nepřipouštějící další požadavky, jež by plynuly z národního akciového práva. Jedinou výjimku bude třeba připustit, pokud jde o dodatečnou náležitost pro- jektu fúze týkající se práva menšinových akcionářů na odkup jejich akcií, jež plyne z ustanovení § 220m odst. 2 ObchZ, které se na zúčastněné společnosti podléhající
zovaly pouze formálně v režimu nařízení o SE, tj. ústícím
ve vznik evropské společnosti, aby se zjednodušil jejich
5 Tamtéž, s. 79 a násl.
AD NOTAM Číslo 1/2005 27
českému právu použije skrze odkaz obsažený v § 17 odst. 3 ZES.
Z náležitostí projektu fúze vypočtených v čl. 20 odst. 1 NSE je třeba zvlášť upozornit na požadavek uvedený pod písmenem c).V úředním překladu nařízení do čes- kého jazyka totiž došlo k drobné nepřesnosti, jež by mo- hla mít nežádoucí normativní význam, resp. vést k ne- jasnostem. České znění požaduje uvést v projektu fúze
„podmínky pro přidělení akcií v SE“.To by mohlo vyvo- lat otázku, co se tímto přidělením myslí. Nepřesnost pa- trně vznikla překladem anglického znění nařízení, které používá pojem „allotment“, jehož význam se skutečně blíží českému „přidělení“. Tento pojem je relativně známý z praxe na kapitálovém trhu.Tam ovšem dopadá na situace, kdy investor při primární nabídce akcií upi- suje nabízené akcie společnosti zvyšující základní kapi- tál a očekává,nakolik bude jeho objednávka uspokojena, tj.kolik akcií mu bude skutečně „přiděleno“.Při fúzi k ni- čemu podobnému nedochází. Výměnný poměr akcií je fixní a předem stanoven tak, aby všichni akcionáři zú- častněných společností byli v plném rozsahu uspokojeni (s připočtením případných doplatků v hotovosti). Pravý dosah požadavku tak ozřejmí spíše jiné jazykové verze nařízení o SE, např. znění německé, které v té souvislosti volí termín „Übertragung“, tj. požaduje specifikovat v projektu fúze podmínky „převodu“ akcií evropské spo- lečnosti vzniklé fúzí akcionářům. Česká právní úprava fúzí používá v § 220a odst. 3 písm. b) ObchZ pojem „vý- měna“, který se zdá být nejpřiléhavější.
Specifický problém ve vztahu k českému akciovému
právu vyvolává čl. 20 odst. 1 písm. g) NSE, neboť
§ 220a odst. 8 ObchZ výslovně zakazuje poskytování ja- kýchkoliv zvláštních výhod. Je sporné, zde lze z náleži- tostí projektu fúze dovozovat, že přímo aplikovatelná norma komunitárního práva takový postup v daném pří- padě dovoluje a má tedy přednost před § 220a odst. 8 ObchZ, nebo zda je českým společnostem zúčastněným na fúzi při zakládání evropské společnosti taková mož- nost odňata podpůrně aplikovatelným ustanovením ob- chodního zákoníku. S ohledem na taxativní povahu vý- čtu náležitostí projektu fúze, jež v tomto směru dokonce deroguje příslušná ustanovení národního práva, patrně lze mít za to, že také členům orgánů, resp.znalcům české akciové společnosti zúčastněné na fúzi bude možné po- skytnout v souvislosti s nadnárodní fúzí ústící ve vznik evropské společnosti zvláštní výhody, jež české akciové právo jinak zakazuje.
Obligatorní náležitost projektu fúze tvoří od samého
počátku stanovy evropské společnosti [čl. 20 odst. 1 písm. h) NSE], bez ohledu na to, zda jde o fúzi sloučením nebo splynutím.K tomuto požadavku se váže jeden z klí- čových problémů, na nějž bude praxe narážet prakticky při kterémkoliv způsobu zakládání evropské společ- nosti.Stanovy evropské společnosti musejí nezbytně ref- lektovat participaci zaměstnanců na řízení této společ- nosti. Její způsob a míra nicméně budou známy až poté, co proběhnou jednání se zástupci zaměstnanců z jed- notlivých členských států.Ta mohou trvat v krajním pří- padě až rok (čl.5 odst.2 směrnice o SE), za žádných okol- ností však nemohou začít dříve, než bude uveřejněn projekt fúze se všemi náležitostmi požadovanými naří- zením o SE (viz čl. 3 odst. 1 směrnice o SE), tj. včetně ná- vrhu stanov. Úprava se tak dostává do bludného kruhu, jehož praktické východisko pro účely sestavení projektu
fúze spočívá zřejmě jedině v tom, že projekt fúze v první fázi zahrne nekompletní návrh stanov očištěný o ta usta- novení,resp.jejich části,jež bude možné definitivně upra- vit teprve na základě výsledku vyjednávací procedury předepsané směrnicí o SE.Relativní úplnost a informační hodnotu této náležitosti projektu fúze by snad bylo možné podpořit tím, že by příslušné pasáže návrhu sta- nov evropské společnosti výslovně uváděly, že příslušná otázka bude dořešena na základě zmíněného procesu.
Zvláštní problém bude třeba řešit ve vztahu k formál-
ním náležitostem projektu fúze. Nařízení o SE žádný po- žadavek nestanoví, patrně však nevylučuje, aby tak uči- nilo národní akciové právo členského státu ve smyslu čl. 18 NSE. Ve vztahu k českému právu a tedy zúčastně- ným společnostem se sídlem na území České republiky je třeba připomenout požadavek § 220a odst. 1 ObchZ, podle něhož musí být smlouva o fúzi vyhotovena ve formě notářského zápisu. Zde však vzniká nesnáz. Naří- zení o SE stricto senzu smlouvu o fúzi nezná, jediný do- kument, který zúčastněné společnosti vytvářejí při za- kládání evropské společnosti fúzí, je projekt fúze. Ten nicméně plní funkci smlouvy, a to smlouvy sui generis. Valné hromady zúčastněných společností projekt přijí- mají v totožném znění mj. s vůlí, aby jím společnost byla vázána vůči ostatním společnostem zúčastněným na fúzi, smluvní povahu projektu a jeho důsledků tak nelze po- přít. Je přitom zřejmé, že požadavek na poměrně nároč- nou formu dokumentu zdaleka nesouvisí jen s jeho ob- ligačními prvky.Předepsaná forma je i nástrojem ochrany akcionářů, popř. věřitelů zúčastněných společností než jen samotných těchto společností. Z popsané věcné i účelové blízkosti obou dokumentů tak zřejmě bude nutno dovodit, že formální přímus § 220a odst. 1 ObchZ dopadne ve vztahu k tuzemským zúčastněným společ- nostem rovněž na projekt fúze. Zúčastněné společnosti se sídlem na území České republiky jej proto budou po- vinny zpracovat ve formě notářského zápisu.Sporné nic- méně může být, ve které fázi by měl být požadavek no- tářského zápisu o projektu fúze naplněn.Patrně ne dříve, než bude schválen valnou hromadou, neboť před tímto okamžikem se v duchu předpisů tuzemského práva stále jedná pouze o „návrh“. Jelikož tuzemské právo předepi- suje formu notářského zápisu teprve pro smlouvu o fúzi, zřejmě nezbude než projekt fúze vtělit do notářského zá- pisu podle § 80a a násl. NotŘ, jakmile jej schválí valná hromada, a to nejspíš jako součást zápisu o usnesení valné hromady. Bude se nicméně jednat o součást, která sama naplní formální předpoklady notářského zápisu;ne- mělo by stačit, aby byl projekt pouze přiložen k notář- skému zápisu o příslušném usnesení valné hromady jako jeho příloha. Oproti národním fúzím zde bude přece jen určitý rozdíl, neboť smlouva o fúzi má formu notářského zápisu o právním úkonu,nikoliv notářského zápisu o roz- hodnutí orgánu právnické osoby. Nicméně jeví se jako navýsost formalistické, aby projekt fúze byl nejprve pří- lohou notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, jako je tomu u národních fúzí, a teprve poté byl pořízen notářský zápis o právním úkonu.V takovém případě by muselo jít o notářský zápis o projevu vůle osob opráv- něných jednat jménem společnosti, který by měl cha- rakter jednostranného právního úkonu a jehož obsahem by byl projekt fúze schválený valnou hromadou.
Nařízení o SE neobsahuje požadavky týkající se zpráv
o fúzi. Tyto zprávy se tak budou řídit národními akcio-
28 Číslo 1/2005 AD NOTAM
vými právy. Jejich okruh a obsah se proto bude u jedno- tlivých zúčastněných společností lišit. Ze subsidiárně aplikovatelných ustanovení obchodního zákoníku plyne, že představenstvo české akciové společnosti zúčastněné na zakládání evropské společnosti fúzí je povinno zpra- covat podrobnou písemnou zprávu o fúzi (§ 220b odst.1 ObchZ) a dozorčí rada je povinna přezkoumat zamýšle- nou fúzi na základě projektu fúze a zprávy znalců o pře- zkoumání fúze a vyhotovit o tom písemnou zprávu (§ 220b odst. 2 ObchZ). Z povahy věci bude nutno do- vodit,že společná zpráva o fúzi,resp.o přezkoumání fúze bude možná především tam, kde se na fúzi bude vedle alespoň jedné zahraniční společnosti podílet více zú- častněných akciových společností se sídlem na území České republiky. Projekt fúze musí být kromě toho pře- zkoumán znalcem (či znalci) jmenovaným soudem podle
§ 220c ObchZ. Článek 22 NSE navíc umožňuje, aby pro-
jekt fúze pro všechny akcionáře přezkoumal jeden nebo více nezávislých znalců jmenovaných na společný návrh všech zúčastněných společností v členském státě jaké- koliv ze zúčastněných společností nebo budoucího sídla evropské společnosti. Je tedy možné, že i v případě, kdy bude sídlo evropské společnosti v České republice či za- nikající společnost je českou společností, bude projekt fúze posuzovat znalec jmenovaný příslušným orgánem jiného členského státu. Ustanovení čl. 22 NSE je tak vý- znamným průlomem do prakticky všech národních úprav členských států Evropské unie. Ukládá členským státům uznat posudek zahraničního znalce jmenovaného a zřejmě dokonce též vykonávajícího funkci podle za- hraničního práva.
Publicitu projektu fúze a dalších skutečností vážících
se k němu upravuje zčásti přímo nařízení o SE v čl. 21, ve zbytku potom národní právo, jímž se řídí zúčastněná společnost. Projekt fúze zúčastněné společnosti se síd- lem na území České republiky tak musí být uložen do sbírky listin rejstříkového soudu a zpřístupněn v sídle společnosti podle § 220d ObchZ; oznámení o uložení projektu do sbírky listin je třeba zveřejnit v Obchodním věstníku. Společnost je povinna vydat akcionáři na po- žádání bezplatně kopii nebo výtah z projektu fúze.Totéž se týká dalších písemností a zveřejňování dalších infor- mací vyžadovaných v § 220d ObchZ. Ustanovení čl. 21 NSE kromě toho ukládá publikovat v Obchodním věst- níku další údaje. Ani ono nicméně není prosto aplikač- ních nesnází.Nestanoví totiž,při jaké příležitosti mají být tyto údaje publikovány, resp. v jaké lhůtě a zda vůbec se tak má stát před konáním valné hromady schvalující pro- jekt fúze. Zahraniční právní věda se shoduje v názoru, že k publikaci těchto údajů by mělo dojít spolu s oznáme- ním o uložení projektu fúze, tj. ve lhůtě stanovené pro publikaci tohoto oznámení národním právem.6 Tento zá- věr lze podpořit. Z čl. 21 písm. c) a d) NSE ale neplyne jen požadavek na publikaci popisu zmíněných opatření v Obchodním věstníku,ale též povinnost pro zúčastněné společnosti,aby o těchto opatřeních zdarma informovaly na adresách, jež za tím účelem stanoví a zveřejní. Z prak- tického hlediska lze doporučit, aby rovněž tyto infor- mace byly poskytovány v sídle společnosti stejně jako další údaje a dokumenty uvedené v § 220d odst.2 ObchZ. Zřejmě však nelze vyloučit, aby společnost rozhodla ji- nak. Ani pro plnění informační povinnosti plynoucí
lečnosti podřízené tuzemskému právu by podpůrně mo- hla dopadnout měsíční lhůta před konáním valné hro- mady stanovená v § 220d odst.2 ObchZ,je nicméně otáz- kou, zda to bude vzhledem k předmětu informace dostatečné. Poskytování dalších informací před valnou hromadou, která bude schvalovat projekt fúze, v sídle tu- zemské společnosti zúčastněné na fúzi se bude řídit vý- lučně ustanovením § 220d odst. 2 ObchZ. Aplikace to- hoto ustanovení na zakládání evropské společnosti nicméně vyvolá několik nejasností, jež plynou z toho, že ryze národní úprava fúzí není šita na míru nadnárodním fúzím. Patrně nejzávažnější problém se týká jazyka, ve kterém musejí být jednotlivé dokumenty vypočtené v § 220d odst. 2 ObchZ akcionářům předkládány k na- hlédnutí.Jelikož na fúzi vedoucí ke vzniku evropské spo- lečnosti se podílí vždy nejméně jedna zahraniční zú- častněná společnost, bude řada z těchto listin (účetní závěrky,zprávy auditora,zprávy představenstva,znalecká zpráva o fúzi) zpracována v jiném jazyku než českém. Vedle slovenštiny či polštiny a dalších jazyků, jimiž při- nejmenším pasivně vládne alespoň relativně početná část tuzemských investorů (angličtina, francouzština, němčina, španělština), i když zdaleka ne všichni, to mo- hou být také jazyky obtížně srozumitelné (např. řečtina, maltština, estonština apod.). S ohledem na účel, jejž sle- duje ustanovení § 220d odst.2 ObchZ,patrně bude nutné dovodit nutnost, aby povinné subjekty překládaly poža- dované dokumenty do češtiny, popř. do slovenštiny. Jiné jazyky budou akceptovatelné zřejmě jen tehdy, lze-li s ohledem na složení akcionářů konkrétní zúčastněné společnosti předpokládat, že jsou srozumitelné všem ak- cionářům, kterým jsou určeny. S otázkou překladu sou- visí problém jeho xxxxx.Xxx účely publicity projektu fúze a navazujících dokumentů patrně postačí jakýkoliv pře- klad, bude-li věrný, potíže však nastanou při ověřování splnění této zákonné náležitosti. Sotva bude možné vy- týkat tuzemskému notáři, že se nespolehne na jakýkoliv překlad, nýbrž vyžádá si jeho úřední ověření. Jedině tak se vyvaruje rizika pozdější výtky ze strany akcionářů zú- častněné společnosti (a případné odpovědnosti z toho plynoucí), že překlad, jejž měli akcionáři k dispozici, ne- odpovídal originálu. Z tohoto důvodu lze zúčastněným společnostem se sídlem na území České republiky do- poručit, aby dokumenty vyjmenované v § 220d ObchZ již při jejich zpřístupnění v sídle předkládaly ve formě úředně ověřeného překladu.
Podle čl. 23 NSE schvaluje projekt fúze valná hromada
každé ze zúčastněných společností.Vhledem k tomu, že nařízení neobsahuje ustanovení o jejím konání a prů- běhu, se na tyto otázky použije § 220e ObchZ. Předmě- tem usnesení valné hromady každé zúčastněné společ- nosti je podle čl. 23 odst. 1 NSE projekt fúze. K tomu v některých případech přistupují další součásti usnesení valné hromady,která schvaluje projekt fúze.Některé mají obligatorní povahu, jiné lze přijmout fakultativně. K ob- ligatorním částem usnesení valné hromady podle čl. 23 odst. 1 NSE patří u zúčastněných společností podléhají- cích tuzemskému právu dodatečné náležitosti projektu fúze,jež plynou z úpravy ochrany minoritních akcionářů, budou-li splněny podmínky stanovené v § 220m odst. 2 ObchZ (viz čl. 24 odst. 2 NSE). Z povahy věci bude dále třeba dovodit, že usnesení valné hromady tuzemské zú-
z čl. 21 písm. c) a d) NSE nestanoví nařízení o SE žádnou
lhůtu, natož okamžik, od kterého by měla běžet. Na spo-
6 Tamtéž, s. 115.
AD NOTAM Číslo 1/2005 29
častněné společnosti, která se má fúzí sloučením trans- formovat na evropskou společnost, musí obsahovat též náležitosti, jež v českém právu vypočítává § 220e odst. 5 ObchZ, tj. zejména souhlas s převzetím jmění zanikají- cích společností, schválení konečné účetní závěrky a za- hajovací rozvahy,rozhodnutí o vydání nových akcií nebo o možnosti nabýt vlastní akcie, je-li to třeba k výměně akcií zúčastněné společnosti za akcie evropské společ- nosti, podobu, druh, formu, jmenovitou hodnotu a počet akcií zúčastněné společnosti po sloučení a dále výši zá- kladního kapitálu zúčastněné společnosti po sloučení při respektování § 220e odst. 5 písm. f) ObchZ. Fakultativní částí usnesení valné hromady zúčastněné společnosti bez ohledu na její sídlo může být např. výhrada doda- tečného schválení participace zaměstnanců podle čl. 23 odst. 2 NSE. Nařízení o SE kromě toho v čl. 25 odst. 3 předpokládá, že v určitých případech bude moci valná hromada zúčastněné společnosti při schvalování pro- jektu fúze rozhodnout, zda má být evropská společnost vázána rozsudkem soudu jiného členského státu o změně výměnného poměru akcií či výši doplatků, který bude případně vynesen ve prospěch akcionářů z tohoto státu v souladu s jeho právním řádem.Ustanovení nicméně do- padá pouze na valné hromady zúčastněných společností, které se řídí právem,jež nedovoluje žalovat na změnu vý- měnného poměru, aniž mají akcionáři možnost ze stej- ného důvodu napadat samotné usnesení valné hromady. Jelikož Česká republika takové právo připouští (§ 17 ZES ve spojení s § 220k a § 220h ObchZ), nebude možné ta- kové rozhodnutí na valných hromadách tuzemských zú- častněných společností přijímat.
Jako součást schvalovaného projektu fúze bude valná
hromada zúčastněné společnosti přijímat mj.stanovy ev- ropské společnosti, jež má fúzí vzniknout. Z toho plynou určitá specifika,na něž je třeba poukázat,zvláště nebude- li sídlo evropské společnosti vzniklé fúzí ležet na území České republiky. Jakkoliv bude projekt fúze, a s ním sta- novy budoucí evropské společnosti schvalovány podle českého práva,po obsahové stránce půjde o stanovy spo- lečnosti podřízené přímo nařízení o SE a zejména sub- sidiárně aplikovatelnému zahraničnímu právu. Lze proto očekávat, že schvalované znění stanov nebude v řadě ustanovení zdaleka odpovídat požadavkům české úpravy. Upozornit je třeba také na problém torzovitosti schvalovaných stanov budoucí evropské společnosti, co se týče otázek týkajících se participace zaměstnanců na řízení evropské společnosti. Je prakticky vyloučeno, aby byla v den konání valné hromady zúčastněné společnosti jednání o participaci ukončena a akcionáři znali jejich výsledek. S tím, že otázka participace tou dobou ještě ne- bude vyřešena, dokonce nařízení o SE počítá. Dokladem toho je ustanovení čl. 23 odst. 2 NSE. Součástí usnesení valné hromady o schválení projektu fúze podle něj může být výhrada, v níž valná hromada podmíní zápis fúze, tj. evropské společnosti do obchodního rejstříku tím,že do- datečně schválí dohodnutý způsob účasti zaměstnanců. Přijetím výhrady podle čl.23 odst.2 NSE si akcionáři zjed- návají jistotu, že dohodnutý způsob participace zaměst- nanců pro ně bude přijatelný.V opačném případě již ne- mohou zabránit realizaci modelu dohodnutého mezi zaměstnanci a managementem, popř. ze zákona apliko- vatelného na evropskou společnost, pokud strany včas nenalezly smluvní řešení. Směrnice o SE vychází z takřka neomezené smluvní volnosti, takže zástupci manage-
mentu zúčastněných společností mohou se zástupci za- městnanců dohodnout prakticky jakýkoliv podíl za- městnanců na řízení evropské společnosti, co do formy i rozsahu. Bude-li vznik evropské společnosti takto pod- míněn, musí se konat další valná hromada, která výsled- nou účast zaměstnanců buď aprobuje, nebo odmítne.
Z § 220e odst. 11 ObchZ plyne, že o rozhodnutí valné hromady podle čl. 23 odst. 1 NSE musí být pořízen no- tářský zápis podle § 80a a násl. NotŘ. Zápis o usnesení valné hromady bude obsahovat náležitosti stanovené obecnými předpisy. Notář bude povinen vyjádřit se v zá- pisu mj. k souladu usnesení s právními předpisy a sta- novami společnosti, jak činí v obdobných případech. Z nařízení o SE, resp. ze specifik týkající se nadnárodní povahy fúze ústící ve vznik evropské společnosti, nic- méně plyne několik modifikací. Povinností notáře předně bude posoudit, nejen nakolik usnesení vyhovuje požadavkům českého práva a stanov, nýbrž také zda je v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení o SE. Zvláštní úprava nařízení o SE se projevuje např.v okruhu náležitostí projektu fúze, v jeho publicitě před konáním valné hromady, ale i v požadavcích na součásti samot- ného usnesení valné hromady, ať již půjde o části obli- gatorní nebo fakultativní. Je-li součástí projektu fúze povinně převzatý závazek nástupnické společnosti od- koupit akcie od akcionářů uvedených v § 220m odst. 2 ObchZ za podmínek tam stanovených, musí notářský zá- pis o rozhodnutí valné hromady obsahovat také údaje vy- mezené v § 220m odst. 3 ObchZ.Toto ustanovení je nic- méně dílčím způsobem prolomeno v § 17 odst. 3 ZES. Namísto akcionářů, kteří nehlasovali pro schválení pro- jektu fúze,se v zápisu uvedou jména akcionářů,kdož hla- sovali proti usnesení,o kterém se zápis xxxxxxxx.Xx to dů- sledek užšího okruhu oprávněných osob, jak plyne z čl. 24 odst. 2 NSE. Notář pořizující zápis o usnesení valné hromady na druhé straně není povinen posuzovat soulad těch částí projektu fúze a jeho náležitostí, které se co do obsahu již neřídí českým právem, nýbrž mate- riálně odpovídají právu státu (budoucího) sídla evrop- ské společnosti.Týká se to např. stanov společnosti, ale i dalších údajů, které tvoří jejich součást, i když se v pro- jektu fúze, resp. v usnesení valné hromady o jeho schvá- lení, objevují také samostatně. Lze zmínit např. některé z údajů vypočtených v § 220e odst. 5 ObchZ nebo údaj o firmě evropské společnosti, který tvoří povinnou sou- část projektu fúze [viz čl. 20 odst. 1 písm. a) NSE].
Pokud jde o valnou hromadu, která bude schvalovat výsledný způsob participace, vyhradí-li si to valná hro- mada,která schválila projekt fúze podle čl.23 odst.1 NSE, nelze již postupovat podle § 220e odst. 11 ObchZ, nýbrž obecných pravidel. Může být sporné, jakou většinou by měla valná hromada o participaci hlasovat. Nelze opo- míjet, že schválení výsledku vyjednávání může mít vý- znam pro znění stanov evropské společnosti, jejímiž ak- cionáři se stanou též akcionáři zúčastněné společnosti. V některých případech by se dokonce mohlo jednat o zá- važné posuny ve znění stanov oproti verzi přijaté v rámci schvalování projektu fúze. Vzhledem k tomu by takto koncipované schvalující usnesení patrně mělo být přijí- máno kvalifikovanou většinou hlasů, která se v dané spo- lečnosti vyžaduje pro změnu stanov, a měl by o něm být pořizován notářský zápis. Uvedený argument se ovšem netýká usnesení, kterým valná hromada odmítne přijatý model participace nebo akceptuje závěry, které se ne-
30 Číslo 1/2005 AD NOTAM
dotýkají stanov společnosti (např. byla-li dohodnuta nu- lová participace, která se ve stanovách společnosti ne- odrazí). Oba posledně zmíněné typy usnesení by proto nejspíš mohly být přijaty prostou většinou hlasů a bez toho, aby o nich byl pořizován notářský zápis.
Na rozdíl od národní úpravy fúzí se po schválení pro- jektu fúze,která směřuje ke vzniku evropské společnosti, následně již neuzavírá smlouva o fúzi. Nastupuje rovnou fáze přezkumu souladu nezbytných formalit a úkonů s na- řízením o SE a obchodním zákoníkem, která vrcholí vy- dáním osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE. Osvědčení má povahu veřejné listiny a notář je vystaví na základě jemu předložených dokumentů, budou-li splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 16 odst. 1 ZES). Jaké doku- menty dokládající provedení předepsaných úkonů a spl- nění formalit je povinna zúčastněná společnost předlo- žit notáři k vydání osvědčení, by měl stanovit prováděcí předpis ministerstva spravedlnosti (§ 16 odst. 2 ve spo- jení s § 65 ZES). Notář se přesto nemůže omezit jen na formální kontrolu správnosti předložených dokladů. Jeho povinností je na jejich základě posoudit, zda jsou splněny veškeré formální i materiální zákonné předpo- klady pro zápis fúze, pokud jde o tu její část, která se ří- dila,resp.měla řídit českým právem,a týká se zúčastněné společnosti, jež se na notáře obrátila s žádostí o vydání osvědčení. Bude-li zúčastněných společností na území České republiky více, patrně nelze vyloučit, aby týž no- tář vystavil osvědčení každé z nich, musí se však jednat o samostatné dokumenty podléhající oddělenému po- souzení.Před vydáním osvědčení podle čl.25 odst.2 NSE tak notář fakticky supluje roli rejstříkového soudce. Jen namísto, aby výsledkem jeho činnosti bylo rozhodnutí o zápisu či jeho odmítnutí, vydá osvědčení, popř. je od- mítne vydat. O žádosti o vydání osvědčení neprobíhá žádné zvláštní řízení. Odmítnutí vydání osvědčení proto nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté a spo- lečnost se může obrátit na jiného notáře, ba dokonce na stejného notáře, aniž by cokoliv změnila či upravila. Stejný notář by zřejmě znovu odmítl osvědčení vydat,ale jinak tomu může být,obrátí-li se společnost na jiného no- táře, neboť příslušnost notáře pro vydání osvědčení není zákonem upravena. Může jej proto vydat jakýkoliv notář. Jiný notář může mít jiný právní názor a může osvědčení vydat na základě předložení stejných dokumentů.Tento notář ani nemusí vědět, že jiný notář již před ním odmítl osvědčení vydat a z jakých důvodů. Je proto třeba do- poručit,aby Notářská komora ČR zavedla pravidla a cent- rální evidenci vydaných osvědčení a odmítnutých žádo- stí. Mohla by stanovit profesní povinnost notáře oznamovat v centrální evidenci vydaná osvědčení a od- mítnutí vydat osvědčení s důvody, pro které bylo vydání osvědčení odmítnuto, i když o tom notář nevydává for- mální rozhodnutí. Xxxxxxx je také, jaký úkon notáře má být vlastně zpoplatněn.Vydá-li notář osvědčení,je možné zpoplatnit vydání osvědčení. Pokud však provede po- třebná šetření a dospěje k závěru, že osvědčení nelze vy- dat, měla by být jistě i tato notářská činnost prováděna za úplatu.
V souvislosti s přidělením uvedené agendy notářům ale vzniká potřeba vypořádat se též s dalšími otázkami. Není např.jasné, do jaké míry bude možné osvědčení na- padnout žalobou, resp. jak se taková žaloba promítne do případné použitelnosti osvědčení, popř. o jakou žalobu by mohlo xxx.Xx by však nemusela být efektivní obrana,
neboť jiný notář by mohl vydat stejné osvědčení. Naří- zení tuto otázku neřeší ani k jejímu vyřešení nezmocňuje členské státy. Jisté je, že bude-li osvědčení předloženo v zahraničí ve lhůtě stanovené v čl. 26 odst. 2 NSE, bude rejstříkový orgán zahraničního členského státu oprávněn z něj za všech okolností vycházet. Na to by zřejmě ne- měla mít vliv ani případná žaloba podaná proti osvěd- čení v České republice. Jako nejpraktičtější se jeví pří- pad, kdy by se žalobce pokusil zabránit předložení napadeného certifikátu soudním zákazem adresovaným společnosti, která jej má předkládat. Kdyby soud takový zákaz xxxx.xx formě předběžného opatření v řízení o ne- platnosti usnesení valné hromady, jímž byl schválen projekt fúze, nebo v řízení o určení, že nebyly splněny podmínky pro vznik evropské společnosti, vydal a spo- lečnost jej v zahraničí předložila, k fúzi by mohlo dojít, nástupnická společnost by však nejspíš odpovídala za škodu tím způsobenou a osoby jednající jejím jménem by se mohly dopustit trestného činu maření výkonu úřed- ního rozhodnutí. Nelze ale vyloučit ani výklad jiný.
Z toho, že notář si při vydávání osvědčení počíná
v podstatě jako rejstříkový soudce, který má rozhodnout o zápisu fúze do obchodního rejstříku, byť v daném pří- padě jen co do části, která se týká dané zúčastněné spo- lečnosti, jež o osvědčení požádala, plyne okruh otázek, na něž se musí zaměřit. Tomu bude odpovídat seznam podkladů, které si musí vyžádat. Notář se musí zejména přesvědčit o tom, že
1. je dána jeho příslušnost k vydání osvědčení,
2. valná hromada zúčastněné společnosti řádně schválila projekt fúze,
3. valná hromada zúčastněné společnosti řádně schválila participaci zaměstnanců na řízení evropské společ- nosti, pokud si takové schválení vyhradila valná hro- mada, která rozhodovala o projektu fúze, v souladu s čl. 23 odst. 2 NSE,
4. byla dodržena předepsaná pravidla publicity projektu fúze a dalších údajů,
5. zúčastněná společnost učinila, resp. splnila opatření uložená k ochraně věřitelů,
6. zúčastněná společnost učinila, resp. splnila opatření uložená k ochraně akcionářů a
7. byly splněny další podmínky plynoucí z nařízení o SE, resp. z českého práva, jejichž splnění již dále nebude kontrolováno.
Ad 1. Kontrola piíslušnosti notáie k vydání osvěd- čení. V souladu s čl. 25 odst. 1 a 2 ve vazbě na čl. 18 NSE a§ 16 odst.1 ZES je příslušnost tuzemského notáře dána, pokud se zúčastněná společnost, která žádá o vydání osvědčení, řídí tuzemským právem. Než se tedy notář pustí do kontroly naplnění dalších předpokladů, musí se přesvědčit, že společnost má český osobní statut. Při spl- nění této podmínky může osvědčení vydat kterýkoliv tu- zemský notář bez ohledu na to, kde má zúčastněná spo- lečnost sídlo.
Ad 2. Zákonnost valné hromady, která schválila pro-
jekt fúze. Schválení projektu fúze valnou hromadou zú- častněné společnosti je nezbytným předpokladem pro to, aby fúze mohla být zapsána do obchodního rejstříku. Kontrola souladu rozhodnutí valné hromady, kterým se schvaluje projekt fúze, tak bude tvořit klíčovou složku činnosti notáře před vydáním osvědčení. Povinností no- táře bude prověřit nejen zákonnost samotného rozhod- nutí ve vztahu k ustanovením obchodního zákoníku
AD NOTAM Číslo 1/2005 31
a jeho soulad s nařízením o SE, resp. stanovami společ- nosti, ale též úkonů, jež mu předcházely, např. jakým způ- sobem byla valná hromada svolána, zda pozvánka na val- nou hromadu nebo oznámení o jejím konání mělo předepsané náležitosti aj. Lze mít za to, že notář vydáva- jící osvědčení bude oprávněn vyjít ze závěrů, k nimž do- spěl dříve jiný notář (popř.on sám) při pořizování zápisu o tomto usnesení podle § 80a NotŘ. K žádosti o vydání osvědčení by tak znovu nemusely být předkládány dů- kazy o tom, že valná hromada byla řádně svolána a že usnesení vyhovuje právním předpisům. Bude-li osvěd- čení vydávat týž notář, který o usnesení pořídil notářský zápis, bude jeho postup o to snazší. Pokud budou v no- tářském zápisu obsaženy výhrady notáře sepisujícího zá- pis k zákonnosti svolání, k průběhu valné hromady a při- jatého rozhodnutí, vzniká otázka, zda je jimi notář vydávající osvědčení vázán. Patrně nikoliv, a to zejména z důvodu, že supluje úlohu českého rejstříkového soudce,jehož rovněž neváže právní názor obsažený v no- tářském zápisu.
Spory může vyvolávat otázka, nakolik vydání osvěd-
čení brání skutečnost, že usnesení valné hromady o schválení fúze (popř. o schválení dohodnutého či pře- depsaného způsobu participace zaměstnanců na řízení evropské společnosti) bylo napadeno žalobou na ne- platnost,popř.že dosud neuplynula lhůta,po kterou ještě může být napadeno. Notáři se nabízejí dvě možnosti po- stupu, srovnatelně rizikové. Buď si může (obdobně jako rejstříkový soud v řízení o zápis do obchodního rejst- říku) sám učinit závěr o tom, nakolik je usnesení v sou- ladu s právními předpisy,jaké jsou tedy šance (případné) žaloby na úspěch. Dospěje-li k závěru, že vše je v po- řádku,je na něm,aby osvědčení vydal.Tím se však otevře cesta k zápisu fúze (tj. zápisu evropské společnosti), po- kud jde o její část provedenou na území České repub- liky.Bude-li evropská společnost zapsána,nebude možné domáhat se později její neplatnosti, i kdyby soud žalobci vyhověl a prohlásil usnesení valné hromady tuzemské společnosti za neplatné. Akcionáři zúčastněné společ- nosti by se tak na notáři, který osvědčení vydal, mohli domáhat nároků z odpovědnosti za škodu,kterou tím utr- pěli. Bude-li naopak notář z přehnaných obav o osud usnesení valné hromady otálet s vydáním osvědčení a ukáže-li se, že obavy nebyly na místě, mohl by zúčast- něným společnostem odpovídat za škodu, která jim vznikne způsobenou prodlevou. Popsané dilema by mo- hla pomoci odstranit vyhláška o náležitostech žádosti o vydání osvědčení. Vymezí-li okruh náležitostí tak, že vedle zápisu o usnesení valné hromady musí být před- loženo i prohlášení členů představenstva zúčastněné společnosti o tom, že usnesení nebylo napadeno, popř. napadeno nebude, neboť se všechny oprávněné osoby vzdaly práva na vznesení příslušného návrhu, anebo sice napadeno bylo, leč soud návrh zamítl, popř. jej navrho- vatel vzal zpět, bude notář zbaven odpovědnosti za prů- tah vyvolaný během zmíněné tříměsíční lhůty,resp.doby, po kterou soud vede řízení o tom, zda prohlásí neplat- nost usnesení valné hromady či nikoliv. Toto řešení lze doporučit. Zmíněný odklad vydání osvědčení se vzhle- dem k významu osvědčení a jeho vlivu na práva akcio- nářů i dalších osob jeví jako žádoucí. To odpovídá také zahraničním xxxxxxxxx.Xx přehnané bychom ovšem po- kládali, aby notář otálel s vydáním osvědčení až do uply- nutí roční objektivní lhůty od přijetí usnesení valné hro-
mady, po kterou může být usnesení napadeno osobami, které se o jeho přijetí nemohly dozvědět dříve pro vady v jejím svolání. Vzhledem k tomu, že důležitým podkla- dem pro vydání osvědčení je mj.zápis o rozhodnutí valné hromady, lze prakticky vyloučit, aby došlo k naplnění podmínky pro podání žaloby ve zmíněné roční lhůtě. Kdyby byla valná hromada vadně svolána, musel by to zjistit a konstatovat notář pořizující zápis o jejím usne- sení, jinak by zápis nebyl oprávněn pořídit. Notář vydá- vající osvědčení se ostatně v krajním případě může sám přesvědčit, nakolik svolání valné hromady proběhlo řádně.
Ad 3. Zákonnost valné hromady, která schválila par-
ticipaci zaměstnanců na iízení evropské společnosti, bylo-li schválení tieba. Jestliže si valná hromada zúčast- něné společnosti, která schvalovala projekt fúze, vyhra- dila podle čl. 23 odst. 2 NSE nutnost dodatečného schvá- lení participace zaměstnanců, jež vzešla z jednání s vyjednávacím výborem, musí notář zkontrolovat rov- něž soulad tohoto rozhodnutí s právem a stanovami spo- lečnosti. Nařízení o SE sice výslovně neřeší, zda je třeba vydání osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE pro ten případ vázat až na schválení výsledku participace. Má-li ale no- tář osvědčit splnění veškerých úkonů a formalit, které musejí být před fúzí provedeny na území České repub- liky, jeví se jako nutné dovodit, že mezi takové formality a úkony spadá rovněž rozhodnutí, jež si valná hromada vyhradila v souladu s čl. 23 odst. 2 NSE. Okamžik vysta- vení osvědčení se tím sice odsouvá v krajním případě až o více než rok, jiné řešení si však lze obtížně představit. Jedině odkladem vydání osvědčení na dobu po přijetí do- datečného aprobujícího usnesení valné hromady bude možné zajistit,aby k zápisu evropské společnosti,tj.účin- nosti fúze skutečně nedošlo dříve,než valná hromada vý- sledek vyjednávání o participaci posvětí.Kdyby notář vy- dal osvědčení bez ohledu na popsanou výhradu, aniž by valná hromada zúčastněné společnosti se sídlem na území České republiky schválila výslednou podobu a míru participace zaměstnanců na řízení evropské spo- lečnosti, k zápisu evropské společnosti by patrně došlo i bez takového schválení. Rejstříkový orgán státu bu- doucího sídla evropské společnosti již nejenže nebude povinen (viz ostatně a contrario čl. 26 odst. 3 NSE), ale často ani schopen zkoumat, zda tato výhrada byla vzne- sena a případně naplněna.Usnesení valných hromad jed- notlivých zúčastněných společností jsou předmětem zkoumání národních orgánů příslušných k vydání osvěd- čení; rejstříkovému orgánu budoucího sídla evropské společnosti se již nepředkládají.Posledně zmíněný orgán by ostatně ani nebyl s to jejich obsah posoudit, neboť zpravidla nebude rozumět ani jazyku, v němž byla při- jata, ani právu, podle kterého se tak stalo.
Došlo-li k následnému schválení participace, je třeba
postupovat obdobně jako při přezkumu zákonnosti prv- ního usnesení valné hromady. Notář by se měl přesvěd- čit také o tom, že se valná hromada vyjadřovala skutečně k té podobě a míře participace, jež byla dojednána, resp. jež plyne z podpůrných ustanovení příslušného národ- ního práva pramenícího ze směrnice o SE, že tedy ne- došlo ke zkreslení tohoto výsledku, ať již omylem či zá- měrně. Za tím účelem by si měl vyžádat doklady, z nichž plyne, k jakému výsledku dospěla jednání mezi orgány zúčastněných společností a vyjednávacím výborem. To by mohlo být v některých případech problematické.
32 Číslo 1/2005 AD NOTAM
Bude-li sídlo evropské společnosti ležet na našem území, bude se proces vyjednávání řídit českým právem. Při ne- dostatku dohody se také uplatní podpůrná ustanovení pocházející sice ze směrnice o SE, leč převzatá do čes- kého práva.Pokud ale sídlo evropské společnosti nebude v České republice,bude se od počátku postupovat podle zahraničního práva, tj. také příslušné dokumenty budou zpracovány v jazyce jiného členského státu. Notář si tak patrně bude muset vyžádat jejich překlad, a to v krajním případě úředně ověřený. Takový požadavek by společ- nost neměl nadměrně zatížit, neboť překlad patrně bude mít k dispozici již pro účely schvalování participace val- nou xxxxxxxx.Xx lze očekávat zvláště tam, kde způsob a míra participace vyplyne z písemné dohody uzavřené mezi zástupci managementu zúčastněných společností a členy vyjednávacího výboru. Jestliže se ale strany ne- dohodnou, posoudí se participace podle podpůrných ustanovení příslušného právního řádu. V takovém pří- padě by notář musel posoudit, jaký vlastně model parti- cipace z tohoto práva plyne. Znamenalo by to požado- vat na notáři aplikaci zahraničního práva,což se jeví jako nepřijatelné. Za těchto okolností zřejmě nezbude, než aby se notář spokojil s čestným prohlášením členů před- stavenstva zúčastněné společnosti a další kontrolu ne- prováděl.
Ad 4. Publicita projektu fúze a dalších údajů. Před
vydáním osvědčení notář dále prověří, zda zúčastněná společnost řádně a ve stanovených lhůtách splnila pře- depsanou publicitu, a to uložením projektu fúze do sbírky listin, zveřejněním oznámení o uložení projektu fúze do sbírky listin spolu s upozorněním podle
§ 220d odst. 1 ObchZ a s uvedeném dalších skutečností vyjmenovaných v čl.21 NSE v Obchodním věstníku,zpří- stupněním dokumentů uvedených v § 220d ObchZ ve svém sídle a poskytováním informací o opatřeních při- jatých v souladu s čl. 24 NSE ve svém sídle, resp. na ji- ných místech publikovaných v souladu s čl. 21 písm. c) a d) NSE.V souvislosti s tím vyvstává otázka, zda postačí, prohlásí-li statutární orgán zúčastněné společnosti čestně o tom, že povinnost byla po stanovenou dobu pl- něna, anebo zda má notář učinit více pro to, aby splnění povinnosti materiálně prověřil. Z praktického hlediska je vyloučeno,aby se notář kontrolou na místě v rozhodné době osobně přesvědčil,zda byla povinnost plněna či ni- koliv.Žádost o vydání osvědčení ostatně zpravidla obdrží až uplynutí lhůty pro plnění povinnosti. Přezkum tak bude možný v podstatě jen na základě listinných důkazů, obdobně jako by postupoval rejstříkový soud. Přezkum by se tak na jedné straně mohl opřít o zmíněné čestné prohlášení. Spolu s ním se ovšem jeví jako vhodné po- žadovat také předložení dokumentů, které měly být v sídle společnosti, resp. na dalších místech k dispozici. Pokud společnost publikační povinnost řádně plnila, ne- měl by pro ni být problém,aby tyto dokumenty k žádosti předložila v podobě, v jaké je zpřístupnila. To platí sa- mozřejmě jen tam, kde se nejedná o případ zjednodu- šené fúze ve smyslu čl. 31 odst. 1 nebo 2 NSE.
Ad 5. Kontrola splnění opatiení piijatjch k ochraně věiitelů. Důležitou součástí notářova přezkumu napl- nění veškerých formalit a úkonů, které musí zúčastněná společnost učinit před vydáním osvědčení, je dále kon- trola realizace opatření předepsaných nařízením o SE, resp. tuzemským právem k ochraně věřitelů zúčastněné společnosti.Tu upravuje čl. 24 odst. 1 NSE odkazem na
národní předpisy aplikovatelné na fúzi akciových spo- lečností. Ustanovení dopadají na věřitele, majitele dlu- hopisů a majitele cenných papírů jiných než akcií,se kte- rými jsou spojena zvláštní práva v zúčastněných společnostech.Vztah mezi jednotlivými okruhy osob je patrně takový, že ochrana konkrétního věřitele v rámci jedné skupiny nevylučuje aplikaci ustanovení chránícího věřitele v jiné skupině, ledaže tak plyne z národního práva.Tak např. majitel vyměnitelného dluhopisu (§ 160 ObchZ) je majitelem cenného papíru jiného než akcie, s nímž jsou nicméně spojena zvláštní práva ve společ- nosti [čl. 24 odst. 1 písm. c) NSE], současně by mu ale mohla příslušet ochrana jako obecně majiteli dluhopisu [čl. 24 odst. 1 písm. b) NSE], jakož i podle obecných předpisů o ochraně věřitelů [čl. 24 odst. 1 písm. a) NSE], neboť je rovněž věřitelem. Odkaz čl. 24 odst. 1 NSE smě- řuje přímo k ustanovením národního práva aplikovatel- ného na danou zúčastněnou společnost, přičemž se zo- hlední přeshraniční povaha fúze, jak výslovně plyne z textu ustanovení. V duchu zásad, ze kterých vychází systém úpravy evropské společnosti,by tak členské státy neměly mít možnost přijímat zvláštní normy pro evrop- skou společnost,které by se odlišovaly od domácí úpravy použitelné na národní fúzi. Řada států nicméně k takové úpravě přikročila. Tuzemský zákonodárce tak učinil v § 17 odst. 4 ZES. Má-li být zapsané sídlo evropské spo- lečnosti vzniklé fúzí mimo území České republiky, pou- žije se na ochranu věřitelů přiměřeně § 13 ZES.Ten od- kazuje na úpravu ochrany věřitelů v obchodním zákoníku, tj. § 220j ObchZ, potud je tedy dosaženo stej- ného výsledku, jaký požaduje čl. 24 odst. 1 NSE.
Specifikum aplikace § 220j ObchZ na evropskou spo-
lečnost nicméně spočívá v tom, že oprávnění věřitelé mohou požadovat jistotu ve lhůtě 3 měsíců od zveřej- nění projektu fúze.Tím současně v situaci, na niž dopadá
§ 17 odst. 4 ZES, zaniká potřeba rozlišovat ochranu před zápisem evropské společnosti do obchodního rejstříku a po tomto zápisu. Sporné může být, za jakých podmí- nek budou mít věřitelé právo požadovat ve stanovené tříměsíční lhůtě poskytnutí dostatečné jistoty. Zatímco podle poslední věty § 220j odst. 1 ObchZ (tj. před zápi- sem fúze) musejí prokázat perspektivu podstatného zhoršení dobytnosti jejich pohledávek, po zápisu fúze (první a druhá věta § 220j odst. 1 ObchZ) postačí dolo- žit reálné zhoršení této dobytnosti, aniž se nutně musí jednat o zhoršení podstatné. Již s ohledem na omezenou možnost národního zákonodárce zákonem modifikovat aplikaci národních předpisů o ochraně věřitelů při fúzi lze snad vyslovit názor, že jediná odchylka, kterou mělo ustanovení § 17 odst. 4 ve spojení s § 13 ZES přinést, je úprava lhůty, ve které lze jistotu požadovat. Namísto po zápisu evropské společnosti má být ochrana poskytnuta ještě před tím. V ostatním by se měla uplatnit národní úprava. Z toho by mohl plynout závěr, že věřitelé budou povinni prokazovat perspektivu zhoršení, aniž se ovšem musí jednat o zhoršení podstatné. Ze samotného faktu, že evropská společnost vzniklá fúzí nebude sídlit na území České republiky, ovšem nebude přípustné auto- maticky dovozovat zhoršení. Lze poukázat na řadu pro- cesních nařízení usnadňujících spolupráci soudů ve vě- xxxx občanských a obchodních napříč jednotným trhem.
Dále je třeba řešit otázku, dokdy musí být tato jistota poskytnuta. Není sporu o tom, že stanovená tříměsíční
AD NOTAM Číslo 1/2005 33
lhůta je pouze lhůtou pro přihlášení pohledávek, nikoliv též pro poskytnutí takové jistoty. Relevantní lhůtu bude nutné dovodit z celkového kontextu úpravy. Na jedné straně po zúčastněné společnosti nelze spravedlivě po- žadovat, aby nároky věřitelů na poskytnutí jistoty pro je- jich pohledávky uspokojila dříve, než bude vysoce prav- děpodobné, že k fúzi dojde. Současně ale platí, že dokud společnost povinnost nesplní, nevydá jí notář osvědčení o splnění nezbytných formalit a úkonů ve smyslu čl. 25 odst. 2 NSE.Tato konstrukce věřitele dostatečně chrání. Dokud jejich pohledávky nejsou zajištěny proti zhoršení dobytnosti ve smyslu § 220j odst. 1 ObchZ, nemůže zhoršení nastat, neboť bez notářova osvědčení nelze ev- ropskou společnost zapsat. Krajním okamžikem pro na- plnění zajišťovací povinnosti je tak závěr dne předchá- zejícího podání žádosti o osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE. Zůstane-li naproti tomu sídlo evropské společnosti na území České republiky, ustanovení § 17 odst. 4 ZES se nepoužije a s ním ani modifikace obsažená v § 13 téhož zákona. Ustanovení § 220j ObchZ se skrze přímý odkaz obsažený v čl. 24 odst. 1 písm. a) NSE uplatní bez dal- šího. Prokáže-li tak věřitel zúčastněné společnosti se síd- lem na území České republiky, že se v důsledku fúze ús- tící ve vznik evropské společnosti podstatným způsobem sníží dobytnost jeho pohledávky,třebaže sídlo evropské společnosti bude rovněž ležet v tuzemsku, bude oprávněn požadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem evropské společnosti do obchodního rejstříku. Totéž právo bude mít věřitel, který po zápisu evropské společnosti do obchodního rejstříku prokáže, že došlo k reálnému zhoršení této dobytnosti, nemůže- li dosáhnout uspokojení svých pohledávek a přihlásí-li své pohledávky do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis ev- ropské společnosti do obchodního rejstříku stal účin- ným vůči třetím osobám, tedy dnem, kdy bude zápis ev- ropské společnosti do obchodního rejstříku zveřejněn v příslušném národním věstníku.U evropské společnosti se sídlem v České republice půjde o den zveřejnění zá- pisu v Obchodním věstníku.
Je zřejmé, že kontrola splnění povinnosti plynoucí
z první věty § 220j odst. 1 ObchZ nepřipadá v případě přímé aplikace tohoto ustanovení (tj. bude-li mít evrop- ská společnost sídlo na území České republiky) v úvahu. Notář bude osvědčení vystavovat před zápisem evrop- ské společnosti do obchodního rejstříku, zatímco právo na poskytnutí dostatečné jistoty podle citované věty vznikne až po něm. Složitější je otázka kontroly splnění zajišťovací povinnosti ve vztahu k žádostem věřitelů po- daným oprávněně před tímto zápisem. Ustanovení
§ 220j odst. 1 ObchZ nestanoví lhůtu, během které lze
právo na poskytnutí jistoty uplatnit. Z jeho textu i ob- sahu plyne nanejvýš, že o jistotu je třeba požádat před zápisem fúze (tj. evropské společnosti) do obchodního rejstříku. Posuzuje-li splnění povinnosti až rejstříkový soud v řízení o zápis fúze, problém prakticky nevzniká. Soud posoudí naplnění daného předpokladu k okamžiku těšně předcházejícímu samotnému zápisu. Situace je ovšem zcela jiná při zvolené koncepci, podle níž splnění podmínek pro zápis stanovených českým právem posu- zuje notář,zatímco rejstříkový soud kontroluje již jen exi- stenci osvědčení a několika málo dalších předpokladů. Mezi vydáním osvědčení a okamžikem, než na jeho zá- kladě bude soud rozhodovat o zápisu evropské společ- nosti, může uplynout v krajním případě až 6 měsíců, bě-
hem nichž může být společnost konfrontována s řadou dalších žádostí podle poslední věty § 220j odst.1 ObchZ. Patrně nezbude než tento problém z praktických důvodů řešit tak, že notář posoudí splnění povinnosti ve vztahu k oprávněným nárokům věřitelů vzneseným před podá- ním žádosti o osvědčení. Ohledně nároků uplatněných později tato agenda přece jen zbude na tuzemský rejst- říkový soud.
Právo na poskytnutí jistoty nepřísluší ani v jedné z uve- dených variant věřitelům podle § 220j odst. 2 ObchZ ve vztahu k pohledávkám,ke kterým mají tito věřitelé právo na přednostní nebo oddělené uspokojení v konkurzu, ani ve vztahu k pohledávkám, jež vznikly až po dni, v němž se stal zápis evropské společnosti do obchod- ního rejstříku účinný vůči třetím osobám. Vzhledem k přeshraničnímu charakteru fúze vedoucí ke vzniku ev- ropské společnosti ovšem nelze pouštět ze zřetele, že bude-li mít evropská společnost sídlo na území jiného členského státu, použijí se na konkurz této společnosti zásadně ustanovení zahraničního konkurzního práva. Bylo by proto chybou posuzovat případnou existenci práva na přednostní či oddělené uspokojení, jež vyloučí nárok podle § 220j odst.1 ObchZ,podle tuzemských kon- kurzních předpisů. Tato skutečnost ztíží úlohu tuzem- ského notáře, který bude povolán, aby v řízení o vydání osvědčení o splnění náležitostí a úkonů podle čl. 25 odst. 2 NSE posoudil, zda společnost dostatečně zajistila všechny věřitele, kteří na to měli nárok a své pohledávky včas přihlásili. Vzhledem k aplikaci zahraničních kon- kurzních předpisů nelze vyloučit, že osoby, jež by byly z poskytnutí jistoty podle § 220j odst. 2 ObchZ vylou- čeny, toto právo v konkrétním případě mít budou (po- kud aplikovatelné zahraniční právo takovým věřitelům nepřizná postavení oddělených či zajištěných věřitelů v konkurzu).A naopak, věřitelé, které by v českém právu bylo třeba zajistit, z aplikace § 220j odst. 1 ObchZ vy- padnou, protože podle konkurzního práva státu sídla ev- ropské společnosti budou považováni za věřitele před- nostní či oddělené. Koho v systému zahraničního práva považovat za odděleného či přednostního věřitele, bude třeba posoudit materiálně tak, aby se jeho postavení kva- litativně shodovalo s pozicí odděleného či přednostního věřitele, jakou mají obdobní věřitelé v konkurzu, který se řídí českým právem. Jako určité východisko z dané si- tuace se jeví postup, kdy společnost zajistí pohledávky všech věřitelů, kteří se přihlásí, bez ohledu na jejich po- stavení v konkurzu. Pak odpadne nutnost zkoumání za- hraničních právních úprav.
Zvláštní ochrana majitelů dluhopisů při fúzi [čl. 24 odst.1 písm.b) NSE] bez ohledu na druh dluhopisu plyne v českém právu z § 220j odst. 3 ObchZ a navazujících ustanovení § 21 a násl. DluhZ (schůze vlastníků dluho- pisů). Z § 220j odst. 3 ObchZ a contrario plyne, že ve všech ostatních případech mohou majitelé dluhopisů po- stupovat také podle obecných předpisů o ochraně věři- telů, tj. § 220j odst. 1 a 2 s odchylkami uvedenými v § 17 odst. 4 ve spojení s § 13 ZES. Praktické to bude zejména v případě, kdy schůze nesouhlasila s projektem fúze, resp. kdy nepřijala žádné rozhodnutí (např. proto, že ne- bylo dosaženo potřebného kvóra či většiny hlasů). Jak splnění povinnosti svolat schůzi vlastníků, tak uspoko- jení nároků majitelů dluhopisů,které z toho plynou,pod- léhá přezkumu notáře při vydávání osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE. České právo tak na rozdíl od zahra-
34 Číslo 1/2005 AD NOTAM
ničních prováděcích zákonů k SE nestanoví výslovně,lze to však dovodit ze samotného textu čl. 25 odst. 2 NSE. V té souvislosti je nicméně třeba řešit několik otázek. Předně se lze tázat, zda může notář vydat osvědčení, jest- liže zúčastněná společnost, která emitovala dluhopisy, schůzi sice svolala,schůze však nebyla schopna usnášení, popř. nepřijala žádné rozhodnutí ve vztahu k projektu fúze a založení evropské společnosti. Zejména u rozsáh- lých emisí dluhopisů na kapitálovém trhu může apatie investorů ve vztahu ke schůzi vlastníků představovat re- álnou hrozbu. K tomu lze uvést, že ani nařízení o SE, ani zákon o dluhopisech nevážou fúzi či jinou přeměnu,k níž se má schůze vyjadřovat, na podmínku, že ji schůze sku- tečně schválila.Ustanovení § 21 odst.1 DluhZ ukládá emi- tentovi povinnost svolat schůzi, nikoliv získat její kladné stanovisko. Podstatné je, že věřitelé dostanou možnost vyjádřit se k opatření, které se jich může dotknout. Po- kud tuto možnost nevyužijí, resp. nikoliv v dostatečném počtu, je třeba postupovat bez ohledu na takové vyjá- dření. Relevantní je v dané souvislosti též fakt, že úprava schůze vlastníků nezná institut „náhradní schůze“, která by byla usnášeníschopná bez ohledu na stanovené kvó- rum. Z toho bude nutné dovodit, že při absenci stano- viska schůze k plánované fúzi zakládající evropskou spo- lečnost postačí k vydání osvědčení doklad o tom, že schůze byla řádně svolána, jak ukládá zákon o dluhopi- sech a emisní podmínky. Opačný výklad by umožnil, aby realizaci fúze, a tedy vznik evropské společnosti fakticky znemožnili svou nečinností majitelé dluhopisů, což by ESD nepochybně hodnotil jako nepřípustné.
Další nejasnost vyvolává ustanovení § 23 odst.5 DluhZ,
zejména absence lhůty, po kterou mohou majitelé dlu- hopisů uplatňovat nárok na předčasné splacení dluho- pisů, rozhodla-li tak schůze vlastníků. Na rozdíl od § 23 odst.4 DluhZ,jež ukládá společnosti uspokojit pouze ma- jitele dluhopisu, kteří právo uplatní do 30 dnů od publi- kace notářského zápisu o schůzi, v případě obdobného práva podle § 23 odst. 5 DluhZ zákon tuto lhůtu nijak neomezuje (to patrně nevylučuje,aby případné omezení plynulo z emisních podmínek). Tím vyvstává problém, nakolik může notář posoudit pro účely vydání osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE splnění povinnosti předčasně splatit dluhopisy, když tato povinnost může ve vztahu ke konkrétním jejich majitelům trvat i několik let.Svým způ- sobem se jedná o srovnatelnou nesnáz,jakou působí chy- bějící lhůta pro výkon práva na dostatečné zajištění v po- slední větě ustanovení § 220j odst. 1 ObchZ. Obdobné by mohlo být i její řešení. Notáři zřejmě ani v tomto pří- padě nezbude než zkontrolovat jen to, zda zúčastněná společnost předčasně splatila dluhopisy těm majitelům, kteří využili práva na předčasné splacení ke dni,kdy spo- lečnost požádala o vydání osvědčení.Xxxx výklad by mohl znamenat, že by evropská společnost nemohla vznik- nout, dokud by nenastala splatnost dluhopisů z dané emise, což je třeba odmítnout. S ohledem na riziko pří- padného analogického použití lhůty podle § 23 odst. 4 DluhZ lze alespoň doporučit, aby žádost o vydání osvěd- čení nebyla akceptována dříve, než uplyne doba 30 dnů od okamžiku řádné publikace notářského zápisu o schůzi vlastníků.
Bude-li se evropská společnost zapisovat do obchod-
ního rejstříku v České republice, mohl by snad splnění povinnosti k předčasnému splacení u později podaných žádostí prověřit rejstříkový soud, obdobně jako se navr-
huje řešit srovnatelný problém u § 220j odst. 1 ObchZ. Je ovšem otázkou, zda to požadovat. Na rozdíl od práva na poskytnutí dostatečné jistoty podle poslední věty
§ 220j odst. 1 ObchZ nelze u nároku na předčasné spla- cení dluhopisu podle § 23 odst. 5 DluhZ ani tímto způ- sobem vyloučit, že někteří majitelé nárok vznesou až poté,co bude fúze zapsána do obchodního rejstříku a ev- ropská společnost vznikne. Zřejmě nezbude než se v da- ném případě smířit se závěrem, že navzdory chybějící lhůtě pro uplatnění práva budou důsledně chráněni pouze ti majitelé dluhopisů, kteří právo uplatní rychle. Jako zcela vyloučené se jeví, aby byť jen ohledně nároků uplatněných v období mezi podáním žádostí o vydání osvědčení a zápisem evropské společnosti do obchod- ního rejstříku kontroloval řádné uspokojení těchto ná- roků zahraniční rejstříkový orgán, má-li sídlo evropské společnosti ležet v zahraničí.Tento orgán nebude ani tu- šit, jaké povinnosti měla tuzemská zúčastněná spo- lečnost plnit a proč. Jediné, co jej ve vztahu k této spo- lečnosti bude zajímat, je existence osvědčení od tuzemského notáře a znění projektu fúze schválené její valnou hromadou.
Ustanovení o schůzi vlastníků dopadnou stejnou mě- rou také na majitele vyměnitelných a prioritních dluho- pisů. K tomu ve vztahu k těmto druhům dluhopisů při- stupuje zvláštní ochranná norma obsažená v § 220j odst.4 ObchZ, jež vedle vyměnitelných a prioritních dlu- hopisů pamatuje také na majitele jiných cenných papírů než akcií, s nimiž jsou spojena zvláštní práva (rozuměj ve vztahu k zúčastněné společnosti), tj. opčních listů a poukázek na akcie. Podle ní musejí majitelé všech zmí- něných cenných papírů získat v evropské společnosti právní postavení rovnocenné tomu, jež měli v zúčast- něné akciové společnosti. To neplatí u vyměnitelných a prioritních dluhopisů, pokud schůze vlastníků souhla- sila se změnou práv, u ostatních, pokud se změnou sou- hlasili všichni jejich majitelé, anebo u všech dotčených druhů těchto cenných papírů,pokud mají jejich majitelé právo na to, aby od nich evropská společnost tyto cenné papíry odkoupila.Ani z nařízení o SE, ani z tuzemského práva nicméně v daném případě neplyne právo na od- kup těchto cenných papírů od evropské společnosti. Toto právo by tak nanejvýš muselo být obsaženo v pro- jektu fúze jako jeho dobrovolná náležitost ve smyslu čl. 20 odst. 2 NSE. Rovněž naplnění požadavku § 220j odst. 4 ObchZ bude povinen zkoumat notář před tím, než zúčastněné společnosti vystaví osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE.
Ad G. Kon7roLa spLnĕní opa7iení piija7jch b ochranĕ
abcionáiů. Důležitou součástí notářova přezkumu na- plnění veškerých formalit a úkonů, které musí zúčast- něná společnost učinit před vydáním osvědčení, je kon- trola realizace opatření předepsaných nařízením o SE, resp. tuzemským právem k ochraně minoritních akcio- nářů zúčastněné společnosti.Řeší ji čl.24 odst.2 NSE tak, že opravňuje členské státy, aby tuto problematiku upra- vily pro zúčastněné společnosti, které se řídí jejich prá- vem. Z formulace zmocnění nicméně plyne jedno důle- žité omezení – chránit lze výlučně ty akcionáře, kteří
„nesouhlasili“ s fúzí, tj. kteří se aktivně vyjádřili k pro-
jektu fúze, a to negativně. Chránit stejným způsobem mi- noritní akcionáře, jež se valné hromady nezúčastnili, anebo sice byli přítomni, leč o projektu fúze nehlasovali, popř. se hlasování zdrželi, členské státy nesmějí. To za-
AD NOTAM Číslo 1/2005 35
kládá podstatný rozdíl oproti tuzemské konstrukci ochrany minoritních akcionářů v obdobných případech, ale také důležitý posun v jedné z náležitostí zápisu o usne- sení valné hromady. Zákon o SE využívá zmocnění čl. 24 odst. 2 NSE v ustanovení § 17. Na nadnárodní fúzi při- měřeně vztahuje ustanovení obchodního zákoníku chrá- nící akcionáře při fúzi akciových společností. Relevantní ustanovení obchodního zákoníku, která dopadají na ochranu akcionářů v procesu fúze, jsou obsažena ze- jména v § 220k a § 220m ObchZ. Systém této ochrany je v českém právu budován na dvou pilířích,jež tvoří právo akcionářů na dorovnání (§ 220k ObchZ) a právo mino- ritních akcionářů na odkoupení akcií nástupnickou spo- lečností (§ 220m ObchZ).
Podle § 220k odst. 1 ObchZ, není-li výměnný poměr
akcií spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o fúzi (tj. zde v projektu fúze) přiměřený, má každý z ak- cionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické (zde evropské) společnosti právo na dorovnání v penězích. Smlouva o fúzi (tj. projekt fúze) může určit, že se o pře- zkoumání výměnného poměru akcií a určení výše do- rovnání v penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení. Zákon omezuje okruh akcionářů, kteří mohou uplatnit právo na dorovnání u soudu (§ 220k odst. 2 ObchZ). Jest- liže ale oprávněná osoba s žalobou uspěje, zavazuje roz- sudek soudu nástupnickou společnost co do základu při- znaného práva též vůči všem ostatním akcionářům (§ 220k odst. 5 ObchZ). Systémově tak ustanovení zda- leka nechrání jen minoritní akcionáře a již vůbec ne pouze ty z nich, kteří s fúzí nesouhlasili. Mnozí akcionáři sice nemají možnost žalobu podat, úspěch žaloby po- dané minoritním akcionářem je nicméně ku prospěchu všech, včetně majoritních akcionářů zúčastněné společ- nosti, kteří se svými hlasy zasloužili o schválení fúze.
Rubem nastíněné úpravy dorovnání v českém právu
je vyloučení práva na napadení usnesení valné hromady, kterým se schvaluje fúze, z důvodu, že výměnný poměr akcií a doplatků není přiměřený nebo že údaje týkající se výměnného poměru akcií ve zprávě o fúzi, zprávě o přezkoumání fúze nebo ve znalecké zprávě o fúzi ne- jsou v souladu s právními předpisy (§ 220h odst. 2 ObchZ). Nesprávné určení výměnného poměru akcií a výše doplatků lze napadnout právě jen postupem podle
§ 220k ObchZ,tj.uplatněním práva na dorovnání (viz po- slední věta § 220h odst.2 ObchZ).Specifika aplikace usta- novení na zakládání evropské společnosti fúzí plynou z čl. 25 odst. 3 NSE. Soudní rozhodnutí o právu na do- rovnání z příslušného členského státu podle tohoto usta- novení zavazuje nástupnickou, tj. evropskou společnost a všechny její akcionáře.Tím je ošetřen vznik závazku na straně evropské společnosti bez ohledu na právní řád, kterým se evropská společnost po svém vzniku řídí.Sou- časně lze usuzovat, že co do okruhu chráněných osob obsahuje čl.25 odst.3 NSE speciální normu proti obecně formulovanému čl. 24 odst. 2 NSE. Je proto zcela v sou- ladu s textem nařízením, požaduje-li české právo, aby se obsah rozsudku promítl do vztahů evropské společnosti ke všem jejím akcionářům, vůči některým v negativním, vůči jiným v pozitivním smyslu.V plošném dopadu roz- sudku, kterým soud rozhodne o doplatku v penězích, ovšem na druhé straně spočívá jeho nevýhoda. Soudu jednoho členského státu se v důsledku této koncepce přiznává faktická možnost upravit poměry v evropské společnosti také ve vztahu k akcionářům zúčastněných
společností z jiných jurisdikcí. Rozhodne-li tuzemský soud ve prospěch akcionářů z České republiky, budou tím stejnou měrou dotčeni akcionáři z ostatních společ- ností. Nařízení o SE tento problém důsledně reflektuje právě v čl. 25 odst. 3. Právo akcionářů na postup srov- natelný s tuzemskou úpravou § 200k ObchZ (a § 220h ObchZ!) v jejich jurisdikcích zásadně uznává, leč pouze za předpokladu, že je v té či oné podobě přiznává do- tčeným akcionářům také národní právo aplikovatelné na ostatní zúčastněné společnosti. Jakmile by právní řád, kterým se řídí byť jediná ze zúčastněných společností, srovnatelnou úpravu neobsahoval, nemohly by se práva na dorovnání dovolávat ani akcionáři společností,jejichž úprava je xxxxxxxxx.Xx neplatí, pokud valná hromada do- tčené zúčastněné společnosti, jejíž akcionáři obdobné právo nemají, výslovně schválí, že akcionáři ostatních společností mohou zmíněný postup přesto použít. Tím je odůvodněna podmínka § 17 odst. 1 ZES, podle níž ne- bude-li některá z jurisdikcí aplikovatelných na zúčast- něné společnosti zakotvovat právo na dorovnání,aniž by akcionáři z téhož důvodu mohly napadat usnesení valné hromady o fúzi, a valná hromada takové společnosti vý- slovně neodsouhlasí, že se zahraniční akcionáři mohou tohoto práva domáhat,právo na dorovnání nevznikne ni- komu z akcionářů v žádné z dotčených úprav, včetně české.
Případné zmaření vzniku práva na dorovnání v dů-
sledku nesplnění podmínek stanovených v čl. 25 odst. 3 NSE s sebou ale přináší riziko, že tuzemští akcionáři ne- budou oprávněni uplatnit ani právo na dorovnání,ani na- padnout usnesení valné hromady, která schválila projekt fúze pro nepřiměřenost výměnného poměru, resp. pro související vady zpráv o fúzi (§ 220h ObchZ).Takový vý- sledek by byl jen těžko akceptovatelný. Z toho důvodu stanoví § 17 odst. 2 ZES, že pokud se podmínky čl. 25 odst. 3 NSE nenaplní, tj. pokud nebude možné postupo- vat podle § 220k ObchZ,lze se neplatnosti usnesení valné hromady,která schválila projekt fúze,domáhat také právě z důvodu, že výměnný poměr akcií a doplatků není při- měřený nebo že údaje týkající se výměnného poměru akcií ve zprávě o fúzi, zprávě o přezkoumání fúze nebo ve znalecké zprávě nejsou v souladu s právními předpisy. Tím by pro účely nadnárodní fúze ústící ve vznik ev- ropské společnosti došlo k derogaci § 220h odst. 2 ObchZ.V závislosti na tom,zda v konkrétním případě bu- dou dány předpoklady čl. 25 odst. 3 NSE, tak akcionáři tuzemské zúčastněné společnosti budou moci napad- nout nepřiměřenost výměnného poměru buď cestou ža- loby podle § 220k odst. 2 ObchZ, anebo návrhem na vy- slovení neplatnosti usnesení valné hromady, která schvalovala projekt fúze, podle § 183 ve spojení s § 131 ObchZ. Kombinace obou možností nikdy nenastane. Po- kud se předpoklady čl. 25 odst. 3 NSE naplní, tj. akcio- nářům zúčastněných společností vznikne právo domá- hat se v souladu s národním právem dorovnání či změny výměnného poměru a oprávněné osoby tohoto práva vy- užijí, je třeba řešit otázku, zda lze v procesu fúze pokra- čovat, dokud soud o žalobě nerozhodne. I na to pama- tuje čl. 25 odst. 3 NSE. Pro ten případ výslovně připouští, aby notář vydal osvědčení o splnění nezbytných forma- lit a úkonů, i když v řízení o žalobě dosud nebylo roz- hodnuto. O probíhajícím řízení nicméně musí učinit po- známku v osvědčení. Ustanovení nepřímo předepisuje, aby byla řízení o nárocích z postupů předvídaných v čl.
36 Číslo 1/2005 AD NOTAM
25 odst. 3 NSE v době, kdy notář vystavuje osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE, alespoň zahájena. V opačném případě by o nich notář sotva mohl učinit poznámku v osvědčení.V českém právu by ovšem tento předpoklad nebyl bez dílčí modifikace § 220k odst. 4 ObchZ napl- něn. Problém proto bylo třeba řešit úpravou lhůty pro podání žaloby podle § 220k odst. 4 ObchZ. Ta činí dle
§ 17 odst. 1 ZES tři měsíce ode dne konání valné hro- mady, která schválila projekt fúze, jinak toto právo za- niká.Tím byla tuzemská úprava uvedena v soulad s po- žadavkem čl. 25 odst. 3 NSE a současně bylo zajištěno, že žaloba bude vždy směřovat proti zúčastněné společ- nosti, tj. místně příslušným k řízení o ní bude soud v České republice. V době, kdy bude notář vystavovat osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE, bude díky zvolenému řešení jasné, zda byly předmětné žaloby podány či xxxx- xxx.
Zákonodárce se ale v popsaném komplexu otázek mu- sel vypořádat ještě s jednou nesnází. V době, kdy valná hromada tuzemské zúčastněné společnosti schvaluje projekt fúze, ještě zdaleka nemusí být jasné, zda se pod- mínky čl. 25 odst. 3 NSE splní. Účastní-li se fúze pouze společnosti ze států, jejichž úprava odpovídá § 220k a§ 220h ObchZ, lze předem konstatovat, že akcionáři tu- zemské společnosti budou oprávněni uplatnit právo na dorovnání. Pokud ale evropská společnost vzniká mj. za účasti zúčastněných společností se sídlem ve státech, je- jichž úprava je v daném ohledu odlišná, bude existence práva na dorovnání záviset na rozhodnutí valných hro- mad těchto společností.Ta mohou být přijata mnohem později, než proběhnou valné hromady v tuzemsku. Mi- noritní akcionáři přesvědčení o nepřiměřenosti výměn- ného poměru by se tak mohli dostat do nezáviděníhodné situace. Pro podání žaloby podle § 220k odst. 2 ObchZ by dosud nebyly splněny podmínky, v úvahu by tak při- padala pouze možnost napadnout z téhož důvodu usne- sení valné hromady. Kdyby se ale podmínky později spl- nily, uplatnilo by se ustanovení § 220h ObchZ, podle něhož nepřiměřenost výměnného poměru nemůže být důvodem pro napadení usnesení valné hromady,soud by tedy návrh musel zamítnout. Současně by ale již mohla uplynout lhůta pro podání žaloby podle § 220k odst. 4 ObchZ, jak plyne z ustanovení § 17 odst. 1 ZES. Opráv- nění akcionáři by se tak fakticky znovu mohli ocitnout v situaci, kdy by nemohli postupovat ani cestou výkonu práva na dorovnání, ani prostřednictvím napadení usne- sení valné hromady. Řešení přináší věta druhá v ustano- vení § 17 odst. 2 ZES.
Podle § 220m odst. 2 ObchZ, ovšem modifikovaného
čl. 24 odst. 2 NSE a také § 17 odst. 3 ZES, jestliže se v dů- sledku vzniku evropské společnosti změní právní po- stavení některé ze zúčastněných společností se sídlem na území České republiky tak, že dojde k výměně akcií za akcie jiného druhu, ke změně práv spojených s urči- tým druhem akcií, k výměně kótovaných akcií (akcií při- jatých k obchodování na regulovaném trhu) za akcie ne- kótované nebo k výměně akcií, jejichž převoditelnost není omezena,za akcie s omezenou převoditelností,musí projekt fúze obsahovat závazek evropské společnosti od- koupit takové akcie od osoby, která byla akcionářem zú- častněné společnosti ke dni konání valné hromady,která schválila projekt fúze,a na valné hromadě hlasovala proti projektu fúze. Na plnění této povinnosti se přiměřeně použijí ustanovení obchodního zákoníku o nabídce pře-
vzetí, tj. § 183a, § 183c a § 220e–220g ObchZ (viz
§ 220m odst. 4 ObchZ). Jelikož závazek k odkupu akcií musí být obsažen v projektu fúze, má tedy smluvní zá- klad, není třeba řešit otázku, co když bude evropská spo- lečnost zapsána v zahraničí, tj. nebude po svém vzniku vázána ustanoveními českého práva. Osobní statut ev- ropské společnosti tak bude mít význam leda z hlediska, zda bude plnění povinnosti k odkupu akcií podléhat do- zorové a sankční působnosti Komise pro cenné papíry. Ustanovení § 17 odst. 3 ZES výslovně odkazuje také na použití předpisů o státním dozoru, opatřeních k nápravě a sankcích,logicky ale jen tehdy,má-li také evropská spo- lečnost zapsané sídlo na území České republiky. Právě v případech, kdy se v důsledku fúze přemístí sídlo ná- stupnické společnosti do zahraniční, přitom bude pod- mínka § 220m odst. 2 ObchZ naplněna nejčastěji. Změna subsidiárně aplikovatelného národního práva pravidelně vyvolá byť dílčí posuny v okruhu práv spojených s akci- emi zúčastněné společnosti, takže nebude obtížné do- vodit vznik práva na odkoupení. Zúžení okruhu akcio- nářů oprávněných požadovat odkup svých akcií, které plyne z čl. 24 odst. 2 NSE, se musí projevit v úpravě ná- ležitostí notářského zápisu o usnesení valné hromady o fúzi. Podle § 220m odst. 3 ObchZ musí tento zápis ob- sahovat jména akcionářů, jejichž právní postavení se má změnit a kteří nehlasovali pro schválení smlouvy o fúzi, s uvedením počtu,druhu,formy a jmenovité hodnoty ak- cií toho kterého akcionáře. V případě nadnárodní fúze ústící ve vznik evropské společnosti však vzhledem k čl. 24 odst. 2 NSE právo na odkup vznikne pouze akcioná- řům, kteří na valné hromadě hlasovali proti usnesení. Z toho důvodu požaduje ustanovení § 17 odst. 3 ZES, aby notářský zápis o rozhodnutí valné hromady, která schva- luje projekt fúze, obsahoval jména akcionářů, kteří hla- sovali proti schválení projektu fúze.Tím dochází k dílčí změně v § 220m odst. 3 ObchZ, ve zbytku se však toto ustanovení uplatní, stejně jako obecná úprava náležitostí notářského zápisu.
Jelikož právo na odkup vzniká až okamžikem zápisu
evropské společnosti do obchodního rejstříku, nemusí notář při vydání osvědčení podle § 25 odst. 2 NSE pro- věřovat, zda společnost splnila povinnost odkoupit ak- cie. Bude nicméně povinen zkontrolovat, že projekt fúze obsahuje závazek evropské společnosti k tomuto od- kupu, jestliže jsou splněny předpoklady § 220m odst. 2 ObchZ. O tom, zda se v dané zúčastněné společnosti změní v důsledku fúze postavení akcionářů, se spoleh- livě dozví ze samotného projektu fúze,resp.z notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, která projekt fúze schválila, porovnáním se stanovami zúčastněné společ- nosti. Kromě toho na notáře dopadá povinnost, již by ji- nak měl rejstříkový soud,tj.ověřit,že má zúčastněná spo- lečnost dostatek peněžních prostředků nebo likvidního majetku, jež slouží jako jistota pro oprávněné akcionáře, ve smyslu § 220i odst. 1 písm. n) ObchZ.
Ad 7. Kon7roLa spLnĕní os7a7ních piedpobLadů pro
zápis fúze pLynoucích z 7uzemsbého práva. Jelikož no- tář při vydávání osvědčení podle čl. 25 odst. 2 NSE su- pluje úlohu rejstříkového soudce, pokud jde o přezkum náležitostí fúze ve vztahu k dané zúčastněné společnosti, bude třeba dovodit jeho povinnost zkontrolovat také spl- nění dalších předpokladů pro zápis fúze ve vztahu k této společnosti, což by jinak příslušelo rejstříkovému soudu zejména podle § 220i ObchZ. Obdobně jako rejstříkový
AD NOTAM Číslo 1/2005 37
soud podle § 220i odst. 1 by si tak i notář měl vyžádat např. předložení pravomocných rozhodnutí příslušných tuzemských státních orgánů, jsou-li podle českého práva podmínkou účinnosti smlouvy o fúzi [§ 220i odst.1 písm.
f) ObchZ], např. souhlasu Úřadu pro ochranu hospodář- ské soutěže, bude-li účast dané společnosti na nadná- rodní fúzi ústící ve vznik evropské společnosti takovému souhlasu podléhat,nebo souhlas příslušného orgánu stát- ního dozoru s fúzí,pokud jej vyžaduje zvláštní zákon (jde zejména o banky, obchodníky s cennými papíry, pojiš- ťovny a zajišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti a investiční fondy, organizátory regulovaných trhů), dále průkazu o tom, že peněžní prostředky potřebné k vy- placení doplatků byly předány osobě pověřené vypla- cením doplatků [§ 220i odst. 1 písm. k) ObchZ], doklad o tom, že listinné akcie potřebné k výměně byly předány osobě, jež tuto výměnu obstarává, má-li zúčastněná spo- lečnost, která se má fúzí sloučením přeměnit na evrop- skou, listinné akcie [§ 220i odst. 1 písm. l) ObchZ], do- klad o doručení oznámení Středisku cenných papírů, popř. centrálnímu depozitáři o vydání akcií potřebných k výměně pro akcionáře zanikajících společností a o změně údajů v akciích akcionářů zúčastněné spo- lečnosti, která se má fúzí sloučením přeměnit na evrop- skou společnost, mají-li být vydány nebo změněny za- knihované akcie [§ 220i odst. 1 písm. m) ObchZ], jakož i dalších podkladů, jež budou uvedeny v příslušném pro- váděcím předpisu.
Formální a obsahové náležitosti osvědčení se budou až na výjimky řídit českým právem. Podle § 16 odst. 1 ZES je osvědčení podle čl. 25 bodu 2 NSE veřejnou listi- nou. Z toho lze dovodit, že je notář vystaví vždy v čes- kém jazyku. Požadavky ohledně formy a obsahu jeho pří- padného překladu do úředního jazyka státu, ve kterém se bude evropská společnost zapisovat do rejstříku, vy- plynou z práva tohoto státu. Další obligatorní náležitosti osvědčení mohou plynout přímo z textu nařízení o SE. Týká se to prakticky jen požadavku obsaženého v čl. 25 odst. 3 NSE, podle něhož musí osvědčení obsahovat in- formaci o tom, že na základě žaloby oprávněné osoby probíhá před soudem v České republice řízení proti zú- častněné společnosti o určení přiměřeného výměnného poměru akcií, resp. výše doplatku. Musejí být ovšem spl- něny předpoklady, za kterých tuzemským menšinovým akcionářům vznikne právo na takový postup podle ná- rodní úpravy práva na dorovnání podle § 17 odst. 1 ZES ve spojení s § 220k ObchZ.
Celá řada problémů a nejasností se váže k zápisu fúze,
tj. evropské společnosti do příslušného (obchodního) rejstříku, zvláště bude-li k němu docházet na našem území. Analýza daného okruhu otázek by nicméně pře- kročila účel i přípustný rozsah tohoto pojednání. Budiž tedy jen zmíněno, že nezbytným předpokladem pro pro- vedení zápisu,ať již v tuzemsku,nebo v zahraničí,je před- ložení osvědčení o splnění podmínek pro fúzi.Tato po- vinnost plyne každé ze zúčastněných společností z čl.26 odst. 2 NSE, a to nejpozději do šesti měsíců od jeho vy- stavení. Lhůtu je patrně třeba považovat za zachovanou, bylo-li v ní osvědčení předloženo, tj. doručeno soudu, a to v původním znění. Nemělo by tak rozhodovat, kdy společnost doplnila také úřední překlad, ani kdy a jak soud o zápisu rozhodl. To, že návrh na zápis evropské společnosti do tuzemského obchodního rejstříku musí být podán společně všemi zúčastněnými společnostmi,
na druhé straně znamená, že společnosti musejí vydání osvědčení koordinovat tak, aby je měly k dispozici zhruba ve stejném období. Pokud by některá z nich ob- držela osvědčení výrazně dříve, nemohla by je uplatnit, dokud by se k jejímu návrhu nepřipojily také ostatní zú- častněné společnosti. Mezitím by mohlo osvědčení po- zbýt účinnosti.Teoreticky by sice bylo možné návrh po- dat s tím,že zbylé společnosti osvědčení doplní na výzvu soudu, řešení je to však pouze dočasné. Kdyby na výzvu včas nereflektovaly, soud by řízení zastavil, tj. návrh by bylo třeba podávat znovu a šestiměsíční lhůta by tak jako tak uplynula. Praktická a žádoucí bude koordinace žá- dostí o osvědčení zvláště tam, kde jeho vydání v někte- rých společnostech brání fakt, že si valná hromada při schvalování projektu fúze vyhradila dodatečné schválení participace zaměstnanců, tj. čeká se na výsledek jednání se zástupci zaměstnanců a novou valnou hromadu, která jej posvětí.
3.2 HoLdingová evropsbá spoLečnos7
Specifikum úpravy zakládání holdingové evropské společnosti spočívá v tom, že společnost formálně za- kládají společníci či akcionáři dosavadních národních společností,významnou roli v procesu nicméně hrají tyto společnosti. Nazývají se jako tzv. promotorské. Úřední překlad nařízení o SE do českého jazyka hovoří o „spo- lečnostech, které daly podnět k založení holdingové SE“. Zjednodušeně lze konstatovat, že budoucí dceřiné spo- lečnosti musejí vyvinout iniciativu, aby nad sebou na- místo dosavadních společníků vytvořily holdingovou ev- ropskou společnost, do níž dosavadní společníci či akcionáři vloží své podíly na těchto společnostech. Po- stup stanovený nařízením o SE pro zakládání holdingové evropské společnosti není v českém národním právu upraven, je proto sporné, jaká ustanovení obchodního zákoníku na tento způsob zakládání evropské společ- nosti vůbec subsidiárně aplikovat. To vyvolá řadu praktických problémů a nesnází. Jelikož ovšem proces zakládání holdingové evropské společnosti a priori ne- předpokládá tak intenzivní podíl notářů,následuje pouze výčet základních informací o tomto způsobu vzniku ev- ropské společnosti.
Statutární orgány promotorských společností nejprve
připraví společný projekt založení holdingové evropské společnosti (čl. 32 odst. 2 NSE), uloží jej do sbírky listin příslušného rejstříku a uložení zveřejní v národním věst- níku nejméně měsíc před konáním valné hromady, která má projekt schválit (čl. 32 odst. 3 NSE). Projekt musí ob- sahovat důvodovou zprávu, jež vysvětluje a odůvodňuje právní a hospodářská hlediska založení a uvádí důsledky vytvoření holdingové evropské společnosti pro společ- níky promotorské společnosti a zaměstnance.Náležitosti projektu stanoví čl. 32 odst. 2 NSE. Projekt přezkoumá za každou promotorskou společnost nezávislý znalec (či více znalců) jmenovaný v souladu s národní úpravou apli- kovatelnou na fúze, popř. společný znalec za podmínek stanovených podle týchž předpisů (viz čl. 32 odst. 4 NSE a § 19 ZES) a na základě přezkoumání vyhotoví buď po- drobnou písemnou zprávu pro společníky jedné z pro- motorských společností nebo jednu společnou písem- nou zprávu pro společníky všech promotorských společností. Společný znalec (znalci) může být jmeno- ván ve státě sídla kterékoliv z promotorských společností nebo ve státě,v němž má mít sídlo zakládaná společnost.
38 Číslo 1/2005 AD NOTAM
Pokud by měl být znalec jmenován v České republice, postupuje se podle § 220c odst. 1 a 59 odst. 3 ObchZ. Měla-li by být zpracována společná písemná zpráva pro společníky všech promotorských společností, vyžaduje české právo v § 220c odst.1 a 3,aby byli jmenováni znalci dva a podali společnou písemnou zprávu. Na rozdíl od fúze se nevyžaduje zvláštní zpráva řídícího orgánu ani přezkoumání dozorčím orgánem promotorské společ- nosti.Nařízení o SE ani výslovně neukládá povinnost pro- motorské společnosti poskytnout společníkům znalec- kou zprávu zpracovanou podle čl. 32 a nečiní tak ani zákon o SE.Lze však usuzovat,že společníci takové právo mají. Nepřímo to lze dovozovat jednak z čl. 32 odst. 4 NSE, kde se stanoví, že znalci mají přezkoumávat projekt podle vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádí směrnice o fúzích akciových společností,a jednak z toho, že zpráva se zpracovává podle téhož ustanovení pro spo- lečníky promotorské společnosti, nikoliv jen pro spo- lečnost a její orgány. Lze tedy uzavřít, že zpráva znalce při zakládání holdingové evropské společnosti musí být v sídle české promotorské společnosti k nahlédnutí pro společníky alespoň jeden měsíc před stanoveným datem konání valné hromady, jež má schvalovat projekt (viz
§ 220d odst. 1 ObchZ), a promotorská společnost je po-
vinna vydat každému společníkovi, který o to požádá, bez zbytečného odkladu a bezplatně opis nebo výtah z této zprávy (§ 220d odst. 4 ObchZ). Nařízení o SE ne- ukládá promotorské společnosti, a to ani nepřímo, aby zpřístupnila pro akcionáře ve svém sídle projekt, ani ne- zakládá právo akcionářů na opis nebo výtah z něj. Zá- jemci jsou tedy odkázáni zřejmě jen na sbírku listin rej- stříkového soudu. Nelze však vyloučit, že promotorská společnost bude ke svým společníkům vstřícná a po- skytne jim ve vztahu k projektu stejné právo, jaké lze do- vodit ve vztahu ke zprávě znalce. Nevyžaduje se ani, aby byli pro společníky k dispozici jiné písemnosti, jako je tomu při fúzi.
Nařízení o SE rozšiřuje působnost valné hromady jak
české akciové společnosti, tak české společnosti s ruče- ním omezeným nad rámec stanovený obchodním záko- níkem, neboť vyžaduje, aby projekt založení holdingové evropské společnosti schválily valné hromady všech pro- motorských společností (čl. 32 odst. 6 NSE). Neobsahuje nicméně žádné požadavky na vlastní průběh valné hro- mady ani na počet hlasů, jímž musí být projekt schválen. Uvedenou mezeru vyplnil tuzemský zákonodárce v § 21 ZES. Rozhodnutí valné hromady musí být přijato stejnou většinou, jakou se schvaluje návrh smlouvy o fúzi podle obchodního zákoníku, a musí o něm být pořízen notář- ský zápis jako o rozhodnutí valné hromady o fúzi (viz
§ 220e odst.10 a 11 ObchZ).Obdobně jako u fúze si může
valná hromada promotorské společnosti vyhradit právo podmínit podání návrhu na zápis holdingové evropské společnosti do obchodního rejstříku tím, že valná hro- mada schválí dohodnutý způsob zapojení zaměstnanců, neboť jednání o zapojení zaměstnanců probíhají para- lelně a pokračují nezávisle na valných hromadách pro- motorských xxxxxxxxxxx.Xx však zapotřebí,aby tento bod pořadu jednání byl uveden v pozvánce na valnou hro- madu nebo v oznámení o jejím konání vedle bodu schvá- lení projektu založení holdingové evropské společnosti. Jinak se zřejmě na valnou hromadu aplikují obecná usta- novení obchodního zákoníku o valné hromadě akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Je
otázkou, zda by se nemělo přiměřeně aplikovat i usta- novení § 220e odst. 1 a 2 ObchZ, jako je tomu při schva- lování fúze. Pak by bylo zapotřebí v pozvánce na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání upozornit spo- lečníky také na jejich práva seznámit se s příslušnými do- kumenty a na právo vyžádat si opis nebo výtah z těchto dokumentů. Na valné hromadě by musely být společní- kům tyto dokumenty k dispozici k nahlédnutí. Předsta- venstvo (správní rada, jednatel) by na počátku valné hro- mady mělo objasnit projekt,pak by měla sdělit stanovisko dozorčí rada, existuje-li, a před hlasováním by měli být společníci seznámeni se zprávou znalce.
Dnem schválení projektu valnou hromadou začne bě-
žet tříměsíční lhůta, během níž mohou společníci pro- motorských společností sdělit, zda mají v úmyslu vložit své podíly v těchto společnostech do připravované ev- ropské společnosti (čl. 33 odst. 1 NSE). Nařízení o SE ne- stanoví formu xxxxxxx.Xx by mohlo znamenat,že se může stát i ústně.Nařízení o SE rovněž nestanoví,zda musí pro- bíhat upisování akcií holdingové evropské společnosti nebo nikoliv, jen určuje, že akcie a obchodní podíly musí být v téže lhůtě převedeny. Zřejmě postačí, sdělí-li spo- lečník promotorské společnosti, že má zájem vložit do holdingové evropské společnosti své akcie či obchodní podíly. Poté již může, ba musí, následovat převod. Půjde- li o českou promotorskou společnost s ručením omeze- ným, bude nutno v dané tříměsíční lhůtě rovněž uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu. K tomu se pojí několik nejasností, prostor vymezený tomuto příspěvku nicméně nedovoluje jejich analýzu. Převedou-li zájemci z řad společníků alespoň takový podíl v holdingové ev- ropské společnosti, který požadoval projekt jejího zalo- žení (z čl. 32 odst. 2 NSE plyne, že do holdingové evrop- ské společnosti je třeba vložit alespoň tolik podílů na každé promotorské společnosti,aby evropská společnost disponovala nejméně polovinou hlasovacích práv na této společnosti), a jsou-li splněny další podmínky stanovené v projektu, může být evropská společnost založena (čl. 33 odst. 2 NSE). Sdělení o tom zveřejní promotorské spo- lečnosti v národním věstníku (čl.33 odst. 3 NSE). Od oka- mžiku zveřejnění této skutečnosti běží dodatečná mě- síční lhůta, během níž mají společníci, kteří dosud zůstali pasivní, poslední možnost projevit vůli stát se akcionáři budoucí holdingové evropské společnosti, namísto aby se ocitli v menšině v dosavadních promotorských spo- lečnostech, jež ke dni vzniku ovládne holdingová evrop- ská společnost (čl. 33 odst. 3 NSE). Po uplynutí této lhůty může být evropská společnost zapsána do obchodního rejstříku ve státě navrženého sídla (čl. 33 odst. 5 NSE). Na rozdíl od zakládání evropské společnosti fúzí neupravuje nařízení o SE při zakládání holdingové evropské společ- nosti institut xxxxxxxxx.Xx znamená, že český rejstříkový soud bude povinen zkoumat, zda jsou splněny předpo- klady jak pro zápis splnění podmínek založení evropské společnosti (to vždy, pokud bude mít promotorská spo- lečnost sídlo v České republice) nebo pro provedení zá- pisu holdingové evropské společnosti, bude-li mít tato sídlo v České republice, anebo pro oba zápisy, jestliže alespoň jedna promotorská společnost bude mít sídlo v České republice a současně navrhované sídlo holdin- gové evropské společnosti bude v České republice.
Z uvedeného výkladu je zřejmé, že nařízení o SE váže
založení holdingové evropské společnosti výlučně na splnění podmínky schválení projektu založení valnými
AD NOTAM Číslo 1/2005 39
hromadami všech promotorských společností a dále na vložení požadovaných podílů v promotorských společ- nostech do zakládané evropské společnosti. Zcela stra- nou ponechává, nakolik tato úprava deroguje, nebo na- opak navazuje na ustanovení národního práva upravující obvyklý postup při zakládání akciové společnosti, tj. ze- jména otázku formy a náležitostí zakladatelské smlouvy (viz např. § 163 ObchZ, resp. 57 odst. 1 ObchZ, pokud by zakládaná evropská společnost měla mít sídlo na území České republiky), ale i např. problematiku oceňování ne- peněžitých vkladů do jejího základního kapitálu, jež ak- cie,resp.obchodní podíly v dosavadních promotorských společnostech nepochybně představují (viz § 59 odst. 3 ObchZ). Kloníme se spíše k závěru, že nařízení upravuje zvláštní způsob zakládání společnosti, při kterém se zá- sadně neuplatní národní ustanovení o zakladatelských smlouvách a jejich uzavírání.Obdobně jako u nadnárodní fúze ústící ve vznik evropské společnosti také u tohoto způsobu zakládání evropské společnosti nahrazuje za- kladatelskou smlouvu, resp. její uzavření projekt zalo- žení, resp. jeho schválení valnými hromadami promo- torských společností. Náležitosti zakladatelské smlouvy akciové společnosti, jež bude třeba určit v zájmu hlad- kého průběhu založení a řádného fungování zakládané evropské společnosti, lze vtělit do samotného projektu založení. Tak např. stanovení správce vkladu ve smyslu
§ 163 odst. 1 písm. g) ObchZ by mohlo (a patrně mělo)
tvořit součást projektu založení podle čl. 32 odst. 2 ve vazbě na čl. 20 odst. 1 písm. c) NSE atd. Obdobně jako u nadnárodní fúze nicméně vyvstává otázka, zda by se vzhledem k nesporně obligačním prvkům v rozhodování valných hromad promotorských společností, souvisejí- cích s tím, že tato rozhodnutí formálně nahrazují zakla- datelskou smlouvu akciové společnosti, neměla na tato rozhodování přece jen přiměřeně vztáhnout ustanovení předepisující formu notářského zápisu.Třebaže o přímé aplikaci § 57 odst. 1 ObchZ nelze uvažovat, neboť valná hromada nemá povahu právního úkonu, o kterém by bylo možné pořizovat notářský zápis, nabízí se alespoň možnost, aby byl projekt založení pojat do zápisu o roz- hodnutí valné hromady, jejž bude notář tak jako tak po- řizovat v souladu s § 21 odst. 1 XXX.Xx vše samozřejmě za předpokladu, že valné hromady promotorských spo- lečností budou schvalovat projekt založení holdingové evropské společnosti, jež bude mít sídlo na území České republiky. V opačném případě bude nutno sledovat právní úpravu státu, ve kterém bude docházet k zápisu evropské společnosti do příslušného rejstříku, jakož i praxi tamějších rejstříkových orgánů.
Neméně nejasný zůstává osud znaleckých posudků
k ocenění předmětu nepeněžitých vkladů do zakládané holdingové evropské společnosti podle § 59 odst. 3 ObchZ, bude-li mít podle projektu sídlo na území České republiky. Nařízení o SE sice přepokládá, že projekt bu- dou přezkoumávat nezávislí znalci, těžiště jejich práce nicméně spočívá jinde, a sice v úkolu posoudit v zájmu společníků promotorských společností adekvátnost vý- měnného poměru (viz výslovnou dikci čl.32 odst.4 NSE). Účel ocenění vkladu podle § 59 odst. 3 ObchZ je jiný. Sleduje ochranu základního kapitálu zakládané společ- nosti, zvláště s přihlédnutím k zájmům jejích věřitelů. Není jasné, zda se budou znalci jmenovaní podle čl. 32 odst. 4 NSE, resp. navazujících ustanovení národního práva, moci „nezávisle“ vyjadřovat také k otázkám
ochrany základního kapitálu a věřitelů. Patrně to nelze vyloučit, viz ostatně ustanovení § 220c odst. 3 ObchZ, jež obdobnou kumulaci připouští ve srovnatelné situaci při fúzích akciových společností. Problémy nicméně vzniknou tehdy, budou-li mít promotorské společnosti sídlo na území jiných členských států, než je stát, ve kte- rém má být zapsána holdingová evropská společnost.Ur- čitým východiskem by snad mohl být postup upravený v čl. 32 odst. 4 NSE, připouštějící, aby byl společný zna- lec jmenován ve státu budoucího sídla zakládané spo- lečnosti. Konečnou odpověď nicméně bude oprávněn podat teprve Evropský soudní dvůr.
Již z několika naznačených otázek plyne,že řízení o po-
volení zápisu splnění podmínek pro založení holdingové evropské společnosti, jakož i zápisu této společnosti do obchodního rejstříku bude právně komplikované. Tím spíše, že splnění některých požadavků pro oba zápisy bude často nutné zkoumat podle zahraničního práva. Rovněž vzniká otázka, zda je rejstříkový soud povinen zkoumat jen splnění předpokladů stanovených naříze- ním o SE,nebo i právními řády státu sídla promotorských společností.V čl. 33 odst. 5 NSE se stanoví, že holdingová evropská společnost může být zapsána do obchodního rejstříku až poté, co se prokáže, že byly splněny forma- lity uvedené v čl. 32 a čl. 33 odst. 2 NSE. Kromě toho je třeba v souladu s čl. 15 odst. 1 NSE splnit i podmínky pro zápis akciové společnosti v České republice, neplyne-li z nařízení něco jiného. Minimálně bude tedy muset rej- stříkový soud zkoumat, zda je zde platné rozhodnutí valné hromady té které promotorské společnosti podle práva daného státu, a to může proces zápisu holdingové evropské společnosti xxxxxx.Xx zcela ponecháváme stra- nou otázku, jak postupovat, bude-li usnesení valné hro- mady napadeno v zahraničí příslušnou žalobou. Pak by měl rejstříkový soud řízení zřejmě přerušit a vyčkat pra- vomocného rozhodnutí cizího soudu,pokud se o podání takové žaloby vůbec dozví.
Ustanovení čl. 34 NSE zmocňuje členské státy, aby při-
jaly úpravu k účinné ochraně společníků, kteří nesou- hlasili se založením holdingové evropské společnosti,vě- řitelů a zaměstnanců. Zákon o SE zmocnění využívá, jen pokud jde o ochranu minoritních společníků. Odkaz v § 21 odst. 2 ZES směřuje k přiměřené aplikaci ustano- vení obchodního zákoníku o ochraně menšinových ak- cionářů.Z povahy věci bude nutné dovodit,že odkaz smě- řuje k § 220m odst. 4–6 ObchZ. S tím souvisí požadavek, aby notářský zápis o rozhodnutí valné hromady obsa- hoval jména společníků,kteří hlasovali proti rozhodnutí. Zvláštní ochranu věřitelů naopak tuzemský zákonodárce v zákoně o SE nezakotvil a je to tak správně. Právní sub- jektivita i majetkové poměry promotorských společností se v důsledku založení holdingové evropské společnosti nemění. Její vznik se projeví jedině ve složení jejich ak- cionářů, resp. společníků. Dosavadní společníky vystřídá rozhodující vliv holdingové společnosti. Jeho uplatňo- vání ve vztahu k promotorským společnostem se sídlem na území České republiky nicméně z hlediska ochrany věřitelů dostatečně limitují předpisy koncernového práva (viz zejména § 66a ObchZ). Implementace dalších ochranných mechanismů by byla nadbytečná.
3.3 Dceiiná evropsbá spoLečnos7 (join7-ven7ure)
Budou-li splněny podmínky čl. 2 odst. 3 NSE, pokud jde o osoby zakladatelů, pak z čl. 36 NSE plyne, že za-
40 Číslo 1/2005 AD NOTAM
kládání dceřiné evropské společnosti se sídlem v České republice se bude řídit ustanoveními obchodního záko- níku o zakládání akciových společností s tou výjimkou, že požadavky na obsah stanov jsou modifikovány jak na- řízením o SE, tak zákonem o SE a že nelze použít usta- novení obchodního zákoníku o zakládaní akciové spo- lečnosti s veřejnou nabídkou akcií. Z výše uvedeného plyne, že na zakládání dceřiné evropské společnosti se sídlem v České republice se budou aplikovat kromě čl. 2 odst. 3 a čl. 36 NSE ustanovení § 57 odst. 1, § 162–163a,
§ 171 odst. 1, 3, § 172 a § 175 ObchZ. Ne zcela jasné je
ustanovení čl. 2 odst. 3 NSE, které stanoví, že společnosti ve smyslu čl. 48 odst. 2 Smlouvy o založení ES a jiné ve- řejnoprávní nebo soukromoprávní právnické osoby za- ložené podle práva členského státu, které mají sídlo a správní ústředí ve Společenství, mohou založit dceři- nou evropskou společnost.Toto ustanovení je možno vy- ložit buď tak,že zakladateli dceřiné evropské společnosti mohou být jen tam uvedené společnosti a osoby a nikdo jiný (zejména nikoliv fyzické osoby), nebo tak, že zakla- datelem může být kdokoliv, ale společnosti a právnické osoby,jež musí splňovat požadavky čl.2 odst.3 NSE,musí získat takový podíl na zakládané evropské společnosti, aby ve vztahu k nim měla charakter dceřiné společnosti. Z bodu 10 důvodů uvedených v preambuli k nařízení o SE, kde se hovoří o tom, že „musí být přinejmenším možné vytvořit takovou společnost jako prostředek umožňující společnostem a jiným právnickým osobám provozujícím hospodářskou činnost a řídícím se právem různých členských států, aby vytvořily společné dceřiné společnosti“, lze dovozovat, že správná je patrně první z obou uvedených výkladových možností. To potvrzuje i znění čl. 36 NSE, kde se stanoví, že „na společnosti a ostatní právnické osoby účastnící se založení se vzta- hují předpisy,kterými se řídí jejich účast na založení dce- řiné společnosti ve formě akciové společnosti podle vnit- rostátních právních předpisů“. Pokud by se mohl zakládání dceřiné evropské společnosti účastnit i někdo jiný,mohlo by být problematické určení,jakými předpisy by se měla jeho účast řídit, a nařízení o SE by zřejmě ne- nechalo tuto otázku zcela otevřenou.
Praktický postup při založení a vzniku dceřiné ev-
ropské společnosti bude takový, že nejméně dvě spo- lečnosti či právnické osoby splňující požadavky čl. 2 odst. 3 NSE uzavřou nejprve zakladatelskou smlouvu podle § 162 odst. 2 a § 163 odst. 1 ObchZ, a to podle § 57 odst.1 ObchZ ve formě notářského zápisu.Minimální ná- ležitosti zakladatelské smlouvy plynou z § 163 odst. 1 a 4 a § 172 odst. 3 ObchZ. Z § 172 odst. 2 a 3 ObchZ plyne, že obsahem zakladatelské smlouvy při zakládání dceřiné evropské společnosti musí být nad požadavky ustano- vení § 163 odst. 1 ObchZ i projev vůle zakladatelů ohledně skutečností uvedených v § 171 odst. 1 a 3 Ob- chZ. To je však koneckonců i součástí zakladatelské smlouvy podle § 163 odst. 1 ObchZ.
3.4 Transformace 7uzemsbé abciové spoLečnos7i na evropsbou
Podrobnosti o založení evropské společnosti trans- formací z národní akciové společnosti jsou upraveny v čl.37 XXX.Xx otázkou,nakolik je tato úprava komplexní, resp. nakolik se podpůrně uplatní národní ustanovení o změnách právní formy.V České republice jde zejména o § 69d–69g a § 220zb ObchZ. Problém je o to aktuál-
nější,nakolik lze reálně očekávat,že řada evropských spo- lečností bude vznikat právě tímto způsobem. Není jistě náhodou,že první evropská společnost v Rakousku,a pa- trně v celé Evropě, vznikla právě transformací z národní akciové společnosti. Stalo se tak pouhé čtyři dny poté, co nařízení o SE nabylo účinnosti,a to dne 12.října 2004. Prvenství drží společnost BAUHOLDING STRABAG SE (dříve AG).7
Podle čl. 37 odst. 4 NSE vypracuje řídící orgán akciové společnosti projekt přeměny a zprávu, která vysvětluje a odůvodňuje právní a hospodářská hlediska přeměny a uvádí důsledky přechodu na formu evropské společ- nosti pro akcionáře a zaměstnance. Obchodní zákoník nepoužívá pojem „projekt přeměny“ ale „návrh změny právní formy“. Obsahově však jde o totéž. Nařízení o SE nestanoví formu projektu přeměny, ale z povahy věci a povinnosti publikace projektu lze dovozovat, že musí mít písemnou formu. Formu notářského zápisu nevyža- duje ani obchodní zákoník pro návrh změny právní formy.V § 69d odst. 4 ObchZ je upravena i zpráva statu- tárního orgánu. Lze dovozovat, že ustanovení obchod- ního zákoníku o povinnosti zpracovat návrh změny právní formy a o zprávě statutárního orgánu se nepou- žijí, neboť zde existuje zvláštní právní úprava v nařízení o SE. Nařízení o SE nicméně nestanoví, zda mají akcio- náři právo seznámit se předem s projektem přeměny a vysvětlující zprávou představenstva. Pouze ukládá zve- řejnění projektu přeměny. Bude tedy rozhodující, zda se má podpůrně uplatnit národní právní úprava přeměn společností, neboť zákon o SE problém neřeší. Ustano- vení § 69d odst. 4 ObchZ navíc vyžaduje, aby dozorčí rada přezkoumala návrh rozhodnutí o změně právní formy a podala o tom zprávu valné hromadě, která bude tento návrh schvalovat. Je otázkou, zda se má toto usta- novení aplikovat i na projekt přeměny. Má-li být pod- půrně aplikováno národní právo, pak ano, jinak nikoliv. K závěru, že národní právo bude na přeměnu akciové společnosti podpůrně aplikovatelné, svádí zejména sku- tečnost, že nařízení o SE vůbec nestanoví, co je obsahem projektu přeměny, a nestanoví to ani zákon o SE. Nez- bude tedy zřejmě než podpůrně použít ustanovení
§ 69d odst. 5 ObchZ o náležitostech návrhu na změnu právní formy.
Čl. 37 odst. 5 NSE vyžaduje zveřejnit způsobem sta- noveným v čl. 3 první směrnice projekt přeměny ales- poň jeden měsíc před konáním valné hromady, která má o přeměně rozhodnout. To znamená minimálně povin- nost jeho uložení do sbírky listin a zveřejnění projektu nebo informace o jeho uložení do sbírky listin v Ob- chodním věstníku. Sporné může být, zda se má provádět zápis projektu přeměny do obchodního rejstříku. Zákon o SE mlčí a příliš nepomůže ani české národní právo. V § 69d odst. 11 ObchZ se pouze stanoví, že záměr při- jmout rozhodnutí o změně právní formy zveřejní statu- tární orgán alespoň 15 dnů před přijetím rozhodnutí o změně právní formy. Úprava plynoucí z nařízení o SE však postup podle § 69d odst. 11 ObchZ vylučuje. Je proto třeba aplikovat obecnou právní úpravu. Nevyža- duje-li zákon ani nařízení o SE zápis projektu přeměny do obchodního rejstříku, postačí, aby byl tento projekt uložen ve lhůtě stanovené nařízením o SE do sbírky lis-
7 Srov. rubriku „Zprávy“ („News“) na webové adrese www.se-net- xxxx.xxx.
AD NOTAM Číslo 1/2005 41
tiny a aby v téže lhůtě byla v Obchodním věstníku zve- řejněna informace o uložení projektu přeměny do sbírky listin nebo celý jeho text. Jaký údaj má být zveřejněn v Obchodním věstníku,by měla rejstříkovému soudu sdě- lit dotyčná společnost v souladu s obecnou úpravou.
Vzhledem k nutnosti podpůrné aplikace národního práva na obsah projektu přeměny lze uzavřít, že je třeba aplikovat i ustanovení obchodního zákoníku o právu ak- cionářů na seznámení se s projektem přeměny a vy- světlující zprávou představenstva. Podle § 69d odst. 2 ObchZ musí být projekt přeměny a vysvětlující zpráva představenstva k dispozici akcionářům alespoň měsíc před konáním valné hromady, která má o přeměně roz- hodovat, ledaže jsou všichni akcionáři členy předsta- venstva nebo všichni akcionáři souhlasí s tím, že lhůta nemusí být dodržena. Souhlas musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem nebo musí být udělen na valné hromadě.Souhlas musí být uveden v notářském zá- pisu o rozhodnutí valné hromady, jímž se schvaluje pro- jekt přeměny, a je závazný i vůči právním nástupcům ak- cionáře.
Nařízení o SE obdobně jako obchodní zákoník vyža- duje znalecké osvědčení stavu čistých aktiv přeměňo- vané společnosti. Podle čl. 37 odst. 6 NSE před konáním valné hromady, jež bude schvalovat projekt přeměny, musí jeden nebo více nezávislých znalců jmenovaných nebo schválených v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí článek 10 směrnice 78/855/EHS (jde o § 220c ObchZ), soudem nebo správ- ním úřadem členského státu, jehož právem se řídí spo- lečnost, která se mění na evropskou společnost, náležitě osvědčit v souladu se směrnicí 77/91/EHS, že společnost má čistá aktiva nejméně ve výši svého základního kapi- tálu a rezervních fondů, které nesmějí být podle práv- ních předpisů nebo stanov rozděleny. K tomu se v § 22 ZES pouze uvádí, že na jmenování znalce podle čl. 37 NSE se použijí přiměřeně ustanovení obchodního záko- níku o znalci pro fúzi.Nic se však neurčuje o obsahu zna- leckého posudku. Na rozdíl od toho rakouský prováděcí zákon odkazuje na znalecký posudek pro oceňování ne- peněžitých xxxxxx.Xx je logické, neboť oceňování nepe- něžitých vkladů je harmonizováno právě směrnicí 77/91/EHS,na niž nařízení o SE odkazuje.Obdobně bude proto třeba postupovat i při transformacích v České re- publice.Z nařízení o SE neplyne,zda se pod pojmem „ak- tiva“ mají rozumět aktiva ve smyslu účetním, nebo ma- jetek ve smyslu právním. Vzhledem k tomu, že nařízení o SE odkazuje na oceňování nepeněžitých vkladů do ak- ciové společnosti, lze zřejmě pod pojmem „aktiva“ ro- zumět majetek a pod pojmem „čistá aktiva“ čistý ob- chodní majetek ve smyslu obchodního zákoníku. Z odkazu na ustanovení o jmenování znalce pro fúze (§ 220c ObchZ) plyne, že osvědčení vydá znalec jmeno- vaný soudem podle § 59 odst. 3 ObchZ, a to před před- ložením projektu přeměny dozorčí radě,popřípadě valné hromadě. Osvědčení musí být k nahlédnutí účastníkům valné hromady, jež bude rozhodovat o přeměně společ- nosti. Pokud jde o obsah posudku znalce, neuplatní se ustanovení § 220c ObchZ, ale úprava pro oceňování ne- peněžitých vkladů plynoucí z druhé směrnice a ji pro- vádějící úprava obsažená v § 59 odst. 4 ObchZ. Z čl. 37 odst. 6 NSE a § 59 odst. 4 ObchZ lze dovozovat, že po- sudek znalce, jímž se osvědčuje výše čistých aktiv pře- měňované společnosti,musí obsahovat alespoň popis ak-
tiv (majetku) a závazků, použité způsoby ocenění (ma- jetku) a závazků, údaj o tom, zda výše čistých aktiv od- povídá alespoň základnímu kapitálu s připočtením re- zervních fondů, které podle právních předpisů a stanov nesmí být rozděleny, a částku, kterou se čistá aktiva oce- ňují. Protože znalec se vyjadřuje k výši základního kapi- tálu a nedisponibilních fondů přeměňované společnosti, lze učinit závěr, že v souvislosti s přeměnou na evrop- skou společnost nemůže akciová společnost měnit výši svého základního kapitálu,jako je tomu při změně právní formy podle obchodního zákoníku,a že tedy projekt pře- měny nemůže uvádět pro evropskou společnost jinou výši základního kapitálu, než kterou má přeměňovaná společnost. Z toho také plyne, že na evropskou společ- nost se nemůže přeměnit akciová společnost, výše její- hož základního kapitálu nedosahuje částky uvedené v čl. 4 odst. 2 NSE. To je výrazná změna oproti české úpravě. Uvedenou úpravou v nařízení o SE je z povahy věci vyloučena nejen podpůrná aplikace § 69d odst. 8 ObchZ o oceňování čistého obchodního majetku, ale i § 69d odst. 6 a 7 ObchZ o účetních závěrkách, požada- vek vazby vlastního kapitálu a základního kapitálu pře- měněné společnosti i § 69d odst. 9 ObchZ o povinnosti akcionářů doplatit do výše základního kapitálu, dojde-li do zápisu společnosti do obchodního rejstříku k poklesu vlastního kapitálu pod základní kapitál.
Projekt přeměny musí být podle čl. 37 odst. 7 NSE
schválen valnou hromadou, a to společně se stanovami evropské společnosti. Z toho by mohlo být dovozováno, že stanovy evropské společnosti nemohou být součástí projektu přeměny. Takový závěr se však nejeví jako správný. Jinak by se mohlo stát, že valná hromada schválí projekt přeměny a neschválí stanovy či obráceně. Roz- hodnutí valné hromady musí být přijato v souladu s vnit- rostátními právními předpisy, kterými se provádí článek 7 směrnice 78/855/EHS. Jde o pravidla, která stanoví české národní právo pro sloučení v § 220e odst. 10 a 11 ObchZ. Z těchto ustanovení plyne,že k rozhodnutí valné hromady o schválení projektu přeměny se vyžaduje sou- hlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů. Sta- novy společnosti mohou vyžadovat vyšší většinu nebo splnění dalších podmínek.Jestliže společnost vydala více druhů akcií,vyžaduje se i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů u každého druhu akcií. O roz- hodnutí valné hromady o přeměně musí být pořízen no- tářský zápis, jehož přílohou musí být projekt přeměny. Notář musí osvědčit,zda jsou splněny podmínky pro pře- měnu uvedené v nařízení o SE, zejména musí osvědčit, zda přeměňovaná společnost má po stanovenou dobu dceřinou společnost v jiném státě EU, jak to vyžaduje čl.2 odst. 4 NSE.
Nařízení o SE nestanoví pravidla na ochranu menši-
nových akcionářů ani věřitelů přeměňované společnosti ani nezmocňuje členské státy, aby je pro tyto případy upravily.Může být proto sporné,zda lze na přeměnu sub- sidiárně aplikovat příslušná ustanovení obchodního zá- koníku, neboť ten v souvislosti se změnou právní formy akciové společnosti taková opatření obsahuje.Vyjdeme-
-li z toho, že čl. 15 odst. 1 NSE nařizuje podpůrnou apli- kaci národního akciového práva na založení evropské společnosti, nestanoví-li nařízení o SE jinak, dospíváme k závěru, že je třeba na tento proces aplikovat jak usta- novení na ochranu menšinových akcionářů, tak na ochranu věřitelů, tj. § 220zb odst. 2 ObchZ, jenž dále od-
42 Číslo 1/2005 AD NOTAM
kazuje na § 220u ObchZ.Vypořádání se provede tak, že evropská společnost odkoupí vlastní akcie od oprávně- ného akcionáře, a to postupem přiměřeně podle § 220m odst. 3–6 ObchZ. Ustanovení na ochranu věřitelů jsou upravena v § 69f ObchZ. Z povahy věci přitom plyne, že změnou právní formy akciové společnosti na evropskou společnost se nemůže dobytnost pohledávek věřitelů zhoršit, proto prakticky nepřichází v úvahu použití
§ 69d odst. 1 ObchZ. Aplikovatelná jsou zřejmě ustano- vení § 69f odst. 2 a 3 ObchZ o ochraně majitelů dluho- pisů a opčních listů, přestože to není účelné. Nicméně ustanovení § 69f je kogentní a zákon o SE použití těchto ustanovení na evropskou společnost nevylučuje. Na pře- měnu akciové společnosti na evropskou je třeba apliko- vat i ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinností při přeměně zakotvená v § 69f odst. 5 a 6 ObchZ. Konečně lze zřejmě aplikovat též
§ 69h ObchZ o neplatnosti změny právní formy.
Evropská společnost nebude moci být do obchodního rejstříku zapsána, dokud nebyla vyřešena otázka partici- pace zaměstnanců na jejím řízení v souladu s příslušnými ustanoveními národního práva, jež transponují poža- davky směrnice o SE. Podle § 28a odst. 5 ObchZ návrh na zápis změny právní formy, tedy i přeměny na evrop- skou společnost,podává osoba,jejíž právní forma se mění (přeměňovaná akciová společnost). Rejstříkový soud bude povinen v řízení zkoumat, zda jsou splněny pod- mínky pro zápis evropské společností do obchodního rejstříku.V souladu s čl. 16 odst. 1 NSE vznikne evropská společnost zápisem přeměny do obchodního rejstříku. Podle čl. 37 odst. 9 NSE práva a povinnosti společnosti, která se má přeměnit, týkající se podmínek zaměstnání, vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, praxe a jednotlivých pracovních smluv nebo pracovních po- měrů, které existují ke dni zápisu do rejstříku, se převá- dějí na evropskou společnost jejím zápisem bez dalšího. Toto ustanovení nařízení se jeví jako zbytečné, ba do- konce matoucí. Nezaniká-li přeměnou právnická osoba, nemůže mít zápis do obchodního rejstříku žádný vliv na pracovně právní vztahy. Ustanovení se navíc nezmiňuje o majetku a závazcích, kde musí platit stejný právní re- žim. Nesprávné je i hovořit o převodu práv a povinností, neboť jde o stejnou právnickou osobu, která jen změnila právní formu,takže de iure k žádnému převodu práv a po- vinností ani dojít nemůže. Z výše uvedených důvodů je možno ustanovení čl. 37 odst. 9 NSE považovat za obso- letní.
3.5 Dceiiná spoLečnos7 exis7ující evropsbé spoLečnos7i Přestože se evropská společnost může zásadně podí- let na všech výše popsaných způsobech primárního za- ložení jiné evropské společnosti (z povahy věci vyjma transformace z akciové společnosti), vytváří pro ni naří- zení ještě zvláštní „sekundární“ (odvozený) způsob za- kládání dalších evropských společností, které budou ve vztahu k ní v postavení dceřiných společností. Pro ten případ nařízení o SE neupravuje žádné dodatečné pod- mínky.Evropská společnost tedy může zakládat libovolný počet dalších dceřiných evropských společností v libo- volných národních právních řádech. Členským státům, jejichž úprava nepřipouští zakládání jednočlenných ak- ciových společností, zakazuje čl. 3 odst. 2 NSE, aby ta- kovou úpravu vztahovaly na evropské společnosti zalo- žené tímto způsobem. Při zakládání dceřiné společnosti
jinou evropskou společností podle čl. 2 odst. 3 NSE je postup obdobný tomu, jak byl popsán výše u evropské společnosti joint-venture s tím rozdílem, že místo zakla- datelské smlouvy se vyhotovuje o projevu vůle zakláda- jící evropské společnosti zakladatelská listina,která musí mít rovněž formu notářského zápisu.
4. Piemís7ĕní sídLa evropsbé spoLečnos7i z území Česbé repubLiby
Přemístění zapsaného sídla evropské společnosti z jedné jurisdikce do jiné, se kterým je spojena změna rozhodného práva subsidiárně aplikovatelného na vnitřní poměry společnosti, ale také její státní přísluš- nosti, relativně komplexně upravuje čl. 8 NSE. Zakazuje přitom, aby přemístění sídla vyvolalo likvidaci evropské společnosti a vznik nové právnické osoby. Kontinuita právní osobnosti evropské společnosti musí zůstat při změně sídla zachována. Nařízení o SE podrobně vyme- zuje náležitosti projektu přemístění sídla a jeho zveřej- nění (čl. 8 odst. 2 NSE), a to nejméně dva měsíce před jednáním valné hromady, která má o projektu rozhod- nout (čl. 8 odst. 6 NSE). Ohledně schvalování projektu přemístění sídla valnou hromadou odkazuje čl. 8 odst. 6 NSE na čl. 59, jenž upravuje změny stanov. Usnesení je tedy třeba přijmout kvalifikovanou většinou nejméně 2/3 hlasů. O usnesení valné hromady bude zřejmě zapotřebí pořídit notářský zápis, neboť jde o změnu stanov, u níž české podpůrně aplikovatelné právo tento požadavek nastoluje. Ustanovení § 11 ZES kromě toho ukládá před- stavenstvu nebo správní radě navrhnout zápis usnesení valné hromady o změně sídla do obchodního rejstříku a uložit usnesení valné hromady do sbírky listin rejstří- kového soudu. Zápis usnesení valné hromady do ob- chodního rejstříku se nicméně jeví jako nadbytečný,když usnesení bude uloženo ve sbírce listin a jeho uložení oznámeno v Obchodním věstníku. Jde přitom o poža- davek nad rámec nařízení o SE, které takovou povinnost neukládá ani nezmocňuje členský stát k její úpravě. Po- vinnost zapsat usnesení valné hromady do obchodního rejstříku navíc vyvolá nežádoucí soudní přezkum zá- konnosti zapisovaného usnesení, přesto patrně bude nutné trvat na jeho provedení. To má význam také pro tuzemského notáře,který zřejmě do okamžiku provedení zápisu nebude oprávněn osvědčit splnění veškerých podmínek pro přemístění sídla.
Úprava přemístění sídla využívá rovněž institutu
osvědčení. Každý členský stát je povinen určit soud, no- táře nebo jiný úřad, který zkontroluje a osvědčí splnění předpokladů pro přemístění sídla (čl.8 odst.8 NSE).Usta- novení § 14 ZES svěřuje i tuto agendu do působnosti no- tářů. Rejstříkový orgán cílového členského státu zapíše evropskou společnost do jím vedeného rejstříku na zá- kladě osvědčení z členského státu původního sídla (čl. 8 odst.9 NSE).V ten okamžik nabude změna účinnosti (čl.8 odst. 10 NSE).V obchodním rejstříku státu dosavadního sídla se evropská společnost deklaratorně vymaže na zá- kladě notifikace,kterou uskuteční rejstříkový orgán státu nového sídla (čl. 8 odst. 11 NSE). Změna se poté zveřejní v příslušných národních věstnících obou členských zemí (čl. 8 odst. 12 NSE). Až do okamžiku publikace výmazu evropské společnosti ve státě, na jehož území dosud síd- lila,mohou třetí osoby namítat vůči evropské společnosti její původní sídlo, ledaže společnost prokáže, že o pře-
AD NOTAM Číslo 1/2005 43
místění sídla věděly (čl. 8 odst. 13 NSE). Obdobně jako u fúze bude notář při vydávání osvědčení na území České republiky povinen vyčkat, zda bude podán návrh na vy- slovení neplatnosti usnesení valné hromady a jak o něm soud rozhodne.
Ochranu třetích osob, zejména věřitelů, posiluje čl. 8 odst. 16 NSE. Pro účely žalob podaných proti evropské společnosti ohledně závazků vzniklých před účinností přemístění sídla lze vycházet z dosavadního sídla, a to i tehdy, byly-li žaloby podány až po tomto okamžiku. Věřitelé se tedy nemusejí obávat,že se přemístěním sídla zhorší jejich schopnost uplatňovat nároky za evropskou společností. To se zřejmě týká také vedení exekuce. Bude-li nicméně změna sídla doprovázena přesunem majetku evropské společnosti, lze očekávat, že se po- stavení věřitelů přece jen zhorší. Je ovšem třeba připo- menout vysokou úroveň mezistátní spolupráce člen- ských států v oblasti civilního soudnictví, a to jak ve fázi nalézací, tak vykonávací. Kromě toho platí, že změnu sídla nelze zapsat,je-li na majetek společnosti prohlášen ve státě původního sídla konkurz či vedena likvidace (čl. 8 odst. 15 NSE) a další obdobná řízení. Ochraně vě- řitelů evropské společnosti, jejíž sídlo má být přemís- těno do zahraničí, slouží také čl. 8 odst. 7 NSE. Ukládá příslušnému orgánu, aby osvědčení o splnění předpo- kladů přemístění sídla vydal jen tehdy, budou-li ade- kvátně chráněny pohledávky věřitelů (včetně státu), které vznikly před zveřejněním projektu přemístění sídla, a to v míře požadované národním právem. Usta- novení § 13 ZES v této souvislosti odkazuje na přimě- xxxx použití ustanovení obchodního zákoníku o ochraně věřitelů při fúzi akciových společností s tím ovšem,že oprávnění věřitelé mohou požadovat zajištění ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění návrhu přemístění za- psaného sídla podle § 10 ZES. Pamatuje se rovněž na ochranu minoritních akcionářů.Také jejich postavení by se v důsledku přemístění sídla mohlo zhoršit. Změna osobního statutu a státní příslušnosti evropské společ- nosti může negativně ovlivnit kurs akcií či faktickou možnost uplatnění některých práv akcionářů. Za tím účelem zmocňuje čl. 8 odst. 5 NSE členské státy, aby upravily mechanismy,jež zajistí ochranu akcionářů,kteří s přemístěním sídla nesouhlasili. Ustanovení § 12 ZES odkazuje na přiměřené použití ustanovení obchodního zákoníku o odkoupení akcií nástupnickou společností při fúzi akciových společností,tj.§ 220m ObchZ.Veřejný návrh smlouvy je nicméně evropská společnost povinna učinit do jednoho měsíce od konání valné hromady, která schválila návrh přemístění sídla, tj. ještě před jeho realizací. Notář bude povinen osvědčit, že společnost splnila požadavky obou citovaných ustanovení. Sporné může být, jaké důsledky na již uzavřené kupní smlouvy bude mít následné rozhodnutí soudu, jímž by byla pro- hlášena neplatnost usnesení valné hromady,která schvá- lila návrh přemístění zapsaného sídla.Přehlížet nelze ani drobný, leč co do důsledků velmi podstatný formulační rozdíl mezi obchodním zákoníkem a textem nařízení o SE. Zatímco § 220m ObchZ umožňuje chránit akcio- náře, který nehlasoval pro usnesení valné hromady, včetně takového, jenž se hlasování zdržel, popř. se valné hromady nezúčastnil, zmiňuje čl. 8 odst. 5 NSE výslovně pouze akcionáře,kteří se postavili proti přemístění sídla. Okruh oprávněných osob, kterým má být návrh určen, tak bude v daném případě podstatně užší.
5. Corpora7e governance evropsbé spoLečnos7i
Struktura řízení a správy evropské společnosti (cor- porate governance) představuje další z jejích četných předností. Nařízení o SE počítá jak s monistickým, tak s dualistickým modelem. Zakladatelé budou moci volit, zda zorganizují evropskou společnost obdobně jako tu- zemskou akciovou společnost,tj.s představenstvem jako statutárním a exekutivním orgánem a dozorčí radou s pů- sobností dozorovou, anebo podle modelu běžného ze- jména v anglosaských zemích, ale též např. ve Francii či v Itálii, ve kterém společnost spravuje jediný orgán – správní rada, kumulující funkce exekutivy i dozoru. Na- řízení o SE stanoví několik pravidel společných oběma modelům vnitřní struktury evropské společnosti, ale i zvláštností struktury dualisticky řízené evropské spo- lečnosti. Tak např. základní podoba dualistického systému, upravená v čl. 39–42 NSE, odpovídá xxxxx- kému vzoru. Nařízení o SE předpokládá, že členy před- stavenstva evropské společnosti volí a odvolává dozorčí rada. Členské státy nicméně mohou připustit, aby sta- novy evropské společnosti určily, že členy představen- stva volí a odvolává valná hromada. Viz k tomu ustano- vení § 23 ZES, jež tohoto zmocnění využívá.
Základní novinkou, již přináší nařízení o SE a zejména
zákon o SE, nicméně tvoří úprava monistické struktury řízení a správy. Jelikož se členské státy neshodly na tom, zda má být evropská společnost koncipována monisticky či dualisticky,předepisuje nařízení o SE,aby byla ve všech členských státech k dispozici v obou podobách.Také ev- ropská společnost se sídlem v České republice tak bude moci být založena jako monistická, tj. na čele s jediným orgánem kombinujícím funkce exekutivy i dozoru.Člen- ským státům jako Česká republika,jejichž akciová úprava nezná monistický model corporate governance, ukládá čl. 43 odst. 4 NSE, aby jej upravily speciálně pro evrop- skou společnost. Tuzemský zákonodárce příkaz naplnil v ustanoveních § 4 a dále § 26–42 ZES, jež se týkají ze- jména složení, působnosti a oprávnění správní rady. Ev- ropským společnostem se skrze monistický model ote- vírá možnost flexibilněji, ale i laciněji strukturovat řízení a správu. Podle § 26 ZES postačí, aby ve správní radě za- sedli tři členové (nejvýše jejich počet může činit 18). Oproti dosavadním třem členům představenstva (§ 194 odst. 3 ObchZ) a k tomu nejméně dalším třem členům dozorčí rady (§ 200 odst. 1 ObchZ) to znamená redukci na polovinu.
Ustanovení zákona o SE o monistické struktuře řízení
a správy kopírují francouzský vzor. Převzatý model za- hrnuje dva subsystémy, lišící se mírou exekutivního za- pojení předsedy rady. Klasický subsystém spojuje funkci předsedy správní rady a generálního ředitele v jedné osobě (předseda – generální ředitel).Xxx při takovém sou- běhu funkcí bude mít předseda správní rady postavení orgánu obchodního vedení a rovněž statutárního or- gánu,tj.bude plnit úlohu tzv.výkonného člena rady (exe- cutive director) – § 35 odst. 1, resp. § 26 odst. 2 ZES. Os- tatní členové správní rady zaujmou spíše role kontrolní obdobně jako členové dozorčí rady v dualistickém systému (non-executive directors) – § 40 odst. 1 ZES. Druhý subsystém odděluje funkci předsedy správní rady a generálního ředitele.Statutárním orgánem společnosti, oprávněným k obchodnímu vedení, je jen generální ře- ditel – viz opět § 35 odst. 1, resp. § 26 odst. 2 ZES. Na
44 Číslo 1/2005 AD NOTAM
předsedu správní rady zbudou převážně reprezentativní a koordinační oprávnění; jeho postavení se v mnohém neliší od ostatních členů rady (první mezi rovnými). Zej- ména posledně uvedené pojetí přibližuje správní radu v monistickém modelu dozorčí radě v modelu dualistic- kém. Přesto je třeba upozornit na podstatný rozdíl. V obou subsystémech přísluší správní radě působnost v otázkách koncepčního řízení společnosti. Podle § 40 odst. 1 ZES určuje správní rada orientaci činnosti ev- ropské společnosti a dohlíží na její realizaci. S výjimkou působnosti výslovně svěřené valné hromadě se správní rada může v rámci předmětu podnikání společnosti za- bývat kteroukoliv zásadní otázkou významnou pro dobré fungování evropské společnosti a prostřednictvím svých usnesení řídit záležitosti týkající se těchto otázek.V tom bývá spatřována jedna z předností monistického modelu. Vtahuje „neexekutivní“ členy orgánů do záležitostí spo- lečnosti a nutí je k intenzivnějšímu podílu na její správě. To by mělo přispívat k lepšímu toku informací a k efek- tivnějšímu výkonu kontrolní působnosti. Právo volby mezi oběma subsystémy náleží za podmínek upravených ve stanovách správní radě.Ta určí, zda bude předseda, je- hož zvolí, současně zastávat funkci generálního ředitele. O rozhodnutí uvědomí akcionáře a třetí osoby pro- střednictvím zápisu do obchodního rejstříku [§ 35 odst. 2, jakož i § 8 odst. 2 písm. b) ZES]. Vybere-li oddě- lený model, jmenuje generálního ředitele (§ 35 odst. 1 ZES), kterého je oprávněna kdykoliv odvolat (§ 38 odst. 1 ZES). Bude zajímavé sledovat, který z uvedených sub- systému se v praxi uplatní častěji. Doporučení Evropské komise o roli neexekutivních ředitelů ze dne 6.října 2004 sice v čl. 3 odst. 2 obsahuje pokyn, aby v monisticky ří- zených společnostech, jejichž akcie jsou kótované na re- gulovaném trhu, nedocházelo ke kumulaci postu před- sedy správní rady a generálního ředitele, jedná se nicméně o nezávazné stanovisko.
Zákon o SE počítá po francouzském vzoru také s tzv.
delegovanými generálními řediteli. Správní rada je může jmenovat na návrh generálního ředitele,aby asistovali ge- nerálnímu řediteli (§ 36 odst. 1 ZES). Současně v dohodě s generálním ředitelem určí rozsah jim svěřené působ- nosti a dobu trvání funkce (§ 39 odst. 4 ZES). Stanovy určí maximální počet delegovaných generálních ředi- telů, který nesmí převýšit pět (§ 36 odst. 2 ZES). Posta- vení delegovaného generálního ředitele odpovídá pozici generálního ředitele (§ 35 odst. 4 ZES). Je také statutár- ním orgánem společnosti; vůči třetím osobám má stejný rozsah jednatelského oprávnění jako generální ředitel (§ 39 odst. 5 ZES). Xxxxxxxx-xx nebo nemůže-li generální ředitel vykonávat funkci, zůstává delegovaný generální ředitel ve funkci až do jmenování nového generální ře- ditele, ledaže správní rada rozhodne jinak (§ 38 odst. 2 ZES).V popsané pluralitě statutárních orgánů monistické evropské společnosti spočívá jedna z významných novi- nek. Kromě generálního ředitele, resp. předsedy – gene- rálního ředitele, a delegovaných generálních ředitelů po- čítá zákon o SE s tím, že stejný rozsah jednatelského oprávnění má i samotná správní rada (§ 26 odst. 2 ZES). Rovněž ona může jednat jménem evropské společnosti ve všech věcech (§ 40 odst. 2 ZES). Způsob, jakým tak
nost použijí ustanovení obchodního zákoníku dopada- jící na akciovou společnost. Nezbytný převodní můstek obsahuje § 4 ZES. Působnost představenstva svěřuje zá- sadně předsedovi – generálnímu řediteli, resp. samostat- nému generálnímu řediteli. Svěřuje-li obchodní zákoník působnost dozorčí radě, měla by ji v monisticky řízené evropské společnosti vykonat správní rada jako celek.
Diskuse
Ještě k pozemkům evidovaným zjednodušeným způsobem
JUDr. TomበOulík*
V posledním čísle Ad Notam uveřejněný článek pana XXXx.Xxxxxxxxx Xxxxxx0 byl spíše než do diskuse určen do pranice. Příspěvek byl sepsán přehledně, a po odborné stránce zasvěceně; s jeho závěry se však nelze ztotožnit. Odnesl jsem si z něj následující výstup: Pozemky evido- vané zjednodušeným způsobem (s využitím bývalého po- zemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení) jsou bez dal- šího (bez vyhotovení geometrického plánu či bez prove- dení jednoduché pozemkové úpravy nebo rekonstrukce a upřesnění přídělu) ve vkladovém řízení nepřevoditelné (zatímco záznamem změnu vlastnictví provést lze), a to proto, že účastníci nejsou oprávněni s předmětem úkonu nakládat.V této souvislosti byla zmíněna dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu (3 Cdon 279/96 a 3 Cdon 1231/96).
Je nepochybné, a zápisy v katastru nemovitostí to po-
tvrzují,že i parcela polohově neurčená je nemovitou věcí (a nikoli právem) a má svého vlastníka. Ustanovení § 123 ObčZ jako znaky vlastnického práva stanoví oprávnění předmět vlastnictví držet, užívat, používat jeho plody a užitky a nabLáda7 s ním. Vlastnické právo je právem absolutním, používajícím ústavní ochrany (Listina zá- kladních práv a svobod). Není zapotřebí velké fantazie k úvaze, že by popíralo ústavou zaručená práva, kdyby nemovitost (jako věc) bylo možno např. nabýt děděním po úmrtí vlastníka, ale kdyby tutéž nemovitost nebylo možno převést bez nakresleného obrázku jejích hranic (omlouvám se geodetům-odborníkům za toto zlehčení). Katastrálnímu úřadu přísluší v řízení o povolení vkladu přezkoumávat listinu jen z důvodů uvedených v ust. § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. Je možné v daném pří- padě dovozovat, že není naplněn požadavek pod písme- nem e), event. f)? Lze snad hovořit z hlediska katastrál- ních předpisů o určité „technické vadě“ parcely, která nemá jasně vymezené hranice,ale taková „vada“ nemůže
být důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad.
Řešení problému je nutno hledat v judikatuře, byť ta se v průběhu posledních let měnila:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 30 Ca 53/98:
„PodLe ba7as7ráLního zábona Lze údaje zjednodušené
činí, se zapíše do obchodního rejstříku [§ 8 odst. 2 písm.
c) ZES].V otázkách dělby kompetencí mezi orgány spo- lečnosti, které neupravuje ani nařízení o SE, ani zákon o SE, se také na monisticky řízenou evropskou společ-
* Autor je notářem v Praze.
1 Lubeš, X. Xxxxx o významu poznámky v části D listu vlastnictví, že par- cela GP je geometricky a polohově neurčena. Ad Notam, 2004, č. 6, s. 190.
AD NOTAM Číslo 1/2005 45
evidence použí7 pro sepisování Lis7in o právních úbo- nech..., i bdyž jejich hranice v 7erénu neexis7ují a 7y7o pozemby jsou sLoučeny do vĕ7ších půdních ceLbů.“
Podobný závěr je vysloven i v rozsudku téhož soudu ze dne 19. 2. 1999, sp. zn. 30 Ca 204/98.
V odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 10 Ca 365/99 se říká: „Nemůže bj7 důvodem zamí7nu7í návrhu na vbLad z důvodů neurči7os7i či nesrozumi7eLnos7i sbu- 7ečnos7, že piedmĕ7em pievodu jsou... pozemby, b7eré jsou v ba7as7ru nemovi7os7í evidovány zjednodušenjm způsobem, a u b7erjch nebyLo dosud provedeno geo- me7ricbé zamĕiení. Požadaveb na geome7ricbé vy7y- čení v 7erénu není pro vĕc reLevan7ní.“
XXXx.Xxxxx se ve svých závěrech opírá o rozsudky Nej-
vyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 279/96 ze dne 27. 3. 1997
a sp. zn. 3 Cdon 1231/96 ze dne 26. 2. 1997, zmíněná též v odůvodnění téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 2211/2000, a sice že „pievádĕ7 Lze jen pozemby geome7ricby a po- Lohovĕ určené, zobrazené v ba7as7ru nemovi7os7í a označené ba7as7ráLním čísLem“.
Závazné řešení však dává Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98. Zde se kon- statuje,že zákon č.265/1992 Sb.není soudy vykládán jed- notně a že je nejednotně uplatňován v praxi katastrál- ních úřadů. V citovaném stanovisku je smluvní převoditelnost zcela nepochybně připuštěna, říká-li se:
„Je-Li piedmĕ7em právního úbonu, na jehož podbLadĕ má bj7 zapsáno právo do ba7as7ru, pozemeb evido- vanj v ba7as7ru nemovi7os7í zjednodušenjm způso- xxx, je jeho označení parceLním čísLem podLe diívĕjší pozembové evidence a uvedením ba7as7ráLního území, ve b7erém Leží, bez uvedení, zda jde o parceLní čísLo podLe pozembového ba7as7ru, piídĕLového operá7u nebo sceLovacího operá7u, z hLedisba us7anovení § 5 ods7. 1 písm. c) zábona č. 2G5/1))2 Sb. urči7é v pií- padĕ, že se v 7émže ba7as7ráLním území nenachází po- zembová parceLa shodného parceLního čísLa, vedená v jiném druhu evidence.“ A dále: „Pozemeb definovanj v § 27 písm. a) zábona č. 344/1))2 Sb definovanj
jabo čás7 zemsbého povrchu oddĕLená od sousedních
čás7í hranicí je ve smysLu § 11) ods7. 2 občansbého
zábona vĕcí nemovi7ou, 7edy samos7a7njm piedmĕ7em občansboprávních vz7ahů; nemusí bj7 vždy 7o7ožnj s parceLou, njbrž může zahrnova7 i více parceL, po- piípadĕ čás7í různjch parceL.“
V rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 20/99 ze dne 30. 1. 2001 lze najít: „Pozemeb definovanj v § 27 písm. a) Ka7Z je ve smysLu § 11) ods7. 2 ObčZ vĕcí nemovi7ou. Je ne-
správnj názor, že vĕcí v právním sLova smysLu je po- zemeb pouze 7ehdy, je-Li označen parceLním čísLem a odpovídá-Li mu mapové zobrazení s uvedením druhu a vjmĕry v operá7ech ba7as7ru nemovi7os7í.“
Zcela jednoznačná pro předchozí závěry jsou i přijatá rozhodnutí Ústavního soudu – nález IV. ÚS 298/98, pub- likovaný ve Sbírce nálezů a usnesení,2 dále odůvodnění ÚS k I. ÚS 28/99 ze dne 25. 4. 2000, resp. I. ÚS 147/2000
ze dne 23. 10. 2002. Lze jen doufat, že o jejich závěry se bude opírat i praxe katastrálních úřadů, a že se tak stane pro laickou veřejnost pochopitelnou.
Vliv osob nezúčastněných na smlouvě na průběh „vkladového řízení“
XXXx. Xxxxxxxx Xxxx‰*
Smluvní převod vlastnictví,jak známo,představuje pří- pad odvozeného (derivativního) nabytí vlastnického práva. Jedná se o případ, kdy vlastník věci dovozuje své vlastnické právo od svého předchůdce a stává se tak vlast- níkem pouze z existující vůle předchozího vlastníka. Ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ jen příkladmo uvádí smlouvu kupní, darovací nebo jinou. Může to tedy být dále smlouva směnná,dohoda o zrušení a vypořádání po- dílového spoluvlastnictví, zmíníme-li obchodní zákoník, pak lze připomenout například smlouvu o zhotovení věci na zakázku, smlouvu o prodeji podniku. Ve všech těchto případech se jedná o dvoustranné výjimečně i ví- cestranné právní úkony.V každém případě se jedná o sou- kromoprávní sféru, ve které každý z těchto účastníků právního vztahu projevuje na nikom nezávislou a auto- nomní vůli.Výsledkem je potom v závazkové (obligační) rovině smlouva,představující shodu vůle a jejich projevů
„contractus nebo jinak též pactum“. Každé občanské (ci-
vilní) právo vyspělé společnosti pak ctí zásadu, že smlouvy jsou závazné (pacta sunt servanda).Tato zásada může být s obtížemi dovršena i v rovině věcněprávní, v podobě provedení vkladu vlastnického práva do ka- tastru nemovitostí, jak bude uvedeno níže.
Převod vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 133 ObčZ na základě smlouvy má dvě fáze. První fázi před- stavuje sama smlouva o převodu vlastnictví k nemovi- tostem, která je označována jako právní důvod nabytí vlastnictví (iustus titulus), odtud též zkráceně a jinak na- bývací titul.Druhou fázi představuje způsob nabytí vlast- nictví (modus adquirendi dominii), neboť sama smlouva nemá účinek převést vlastnické právo, nýbrž znamená jen závazek převodce dalším úkonem převést na naby- vatele vlastnické právo. Tímto dalším právním úkonem u nemovitostí a právním způsobem nabytí vlastnického práva (modem) je vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí. Zatímco u věcí movitých se vlastnictví ve smyslu § 133 odst. 1 ObčZ nabývá převze- tím věci (tradicí),pak svým způsobem u nemovitých věcí vklad nahrazuje tradici u věcí movitých, na které nebo do kterých lze jen vstoupit nikoliv je převzít a vlastně odnést.
Pojem vkladu upravuje ve svých ustanoveních § 1 a násl. zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění po- zdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech“) a rozumí jím zápis do katastru nemovitostí.Katastrem nemovitostí se dle § 1 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru ne- movitostí České republiky (katastrální zákon) rozumí soubor údajů o nemovitostech v České republice zahr- nující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polo- hové určení. Součástí katastru nemovitostí je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zvláštního předpisu (zákona č. 265/1992 Sb.).
2 Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 12, ročník 1998, díl
III. Praha : C. H. Xxxx, 1998, s. 65.
* Autor je zaměstnancem Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,Ka- tastrálního pracoviště Znojmo.
46 Číslo 1/2005 AD NOTAM
O vkladu vlastnického a jiného věcného práva se vy- dává rozhodnutí. K vydání tohoto rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického a jiného věcného práva je podle § 2 odst. 2 zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a ka- tastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, věcně příslušný katastrální úřad a místně příslušné jeho katastrální pracoviště.V dalších ustanoveních zákona č. 265/1992 Sb. najdeme upraven průběh řízení o povolení vkladu (dále jen „vkladové řízení“), které je zvláštním druhem správního řízení, jehož průběh před orgány vý- konné moci upravuje tento zákon.Pokud není tímto spe- ciálním zákonem upraveno jinak,upravuje toto vkladové řízení zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Toto řízení je založeno zcela na dispozičním prin- cipu, to znamená, že se zahajuje na návrh, o kterém je pak v provedeném vkladovém řízení vydáno rozhodnutí, to znamená, že navrhovaný vklad vlastnického nebo ji- ného věcného práva se povolí, nebo zamítne anebo se pro neodstraněné vady návrhu též řízení zastaví.
Na první pohled se zdá a mělo by tomu tak být že vkla-
dové řízení je svým způsobem záležitost účastníků smlouvy,neboť oni,anebo jeden z nich jako subjekty sou- kromoprávního a většinou i občanskoprávního vztahu, podávají nebo jen jeden podává návrh na zahájení řízení příslušnému katastrálnímu úřadu. Účastník vkladového řízení nemusí být totožný s účastníkem smlouvy.Tím je i svým způsobem, jak uvedeno dále, ohrožena možnost účastníků smlouvy o převodu nemovitosti splnit své zá- vazky ze smlouvy (princip pacta sunt servanta) tím, že se promítnou v rovině věcněprávní v podobě vkladu vlastnictví. Je tomu tak proto, že existují různé názory, kdo je účastníkem řízení ve smyslu ust.§ 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. jako speciálního správního předpisu, upravujícího postup správního orgánu, a ve smyslu usta- novení § 14 odst. 1, 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu), jako obecného správního před- pisu, upravujícího postup orgánů státní správy a samo- správy, na které stát přenesl svou pravomoc, rozhodují-li o právech a povinnostech občanů.Dokud tato otázka ne- bude uspokojivě vyřešena, nebude vkladové řízení tím, čím má být, tedy tím, že dovršuje vůli účastníků smlouvy v rovině závazkové tak,že ji vlastně obrazně řečeno „pro- mítá“ do oblasti věcněprávní a orgán veřejné moci jen stvrzuje to, co bylo ujednáno. Právě, jak bude uvedeno níže, z rozporuplného vymezení účastníků vkladového řízení pramení možnost vlivu jiných na právním vztahu přímo nezúčastněných osob na vkladové řízení. V této souvislosti je nutno uvést judikaturu Ústavního soudu, který ve svém nálezu ze dne 11. 6. 1997, sp. zn. I ÚS 279/95,1 konstatuje:
„Je nesprávná interpretace § 4 a § 5 zákona č.265/1992
Sb.novelizovaného zákonem č.90/1996 Sb.,že účastníky řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí jsou jen účastníci právního úkonu. Tato interpretace pojímající uvedený zákon za lex specialis vede k jeho izolaci v práv- ním systému, protože nerespektuje ani základní zásady správního řádu.“
Citovaný zákon v § 3 odst. 2 uvádí, že na řízení o po- volení vkladu se vztahuje zákon o správním řízení, po- kud tento zákon nestanoví jinak. Ustanovení „jinab“ všab nezpůsobuje derogaci správního iádu a pone- chává v pLa7nos7i 7abová us7anovení správního iádu, jabo je § 14 ods7. 1 – „Účas7níbem iízení je 7en, o je- hož právech, právem chránĕnjch zájmech nebo po-
vinnos7ech má bj7 v iízení jednáno nebo jehož práva, právem chránĕné zájmy nebo povinnos7i mohou bj7 xxxxxxxx0ím piímo do7čeny, účas7níbem iízení je i 7en, bdo 7vrdí, že může bj7 xxxxxxxx0ím ve svjch právech, právem chránĕnjch zájmech nebo povinnos7ech piímo do7čen, a 7o až do doby, než se probáže opab.“ DLe 7oho7o náLezu pab je 7ieba ve vbLadovém iízení apLibova7 niboLiv § 4 ods7. 1 zábona o zápisech, njbrž us7anovení § 14 ods7. 1 správního iádu. Tab podLe ná- zoru Ús7avního soudu účas7níbem vbLadového iízení
je i spoLuvLas7níb nemovi7os7i.
Nicméně tento názor se nemohl dlouho udržet a ob- stát v praxi realitních obchodů, neboť se vlastně stal je- jich brzdou a důsledky jeho působení jsou znát i nadále. I bdyž b o7ázce vymezení obruhu účas7níbů vbLado- vého iízení se Ús7avní soud znovu vrá7iL, a 7o ve svém usnesení ze dne 30. 5. 2000 sp. zn. I ÚS G20/)), bdyž bons7a7uje:
„Pobud jde o s7anovení obruhu účas7níbů vbLado- vého iízení, neLze zde apLibova7 us7anovení § 14 správ- ního iádu, aLe vjLučnĕ us7anovení § 4 ods7. 1 zábona č. 2G5/1))2 Sb. (zábona o zápisech). Je 7ieba si uvĕ- domi7, že účeLem speciáLních úprav účas7níbů iízení je piedevším ods7ranĕní pochybnos7í, bdo je účas7ní- xxx iízení, neboť definice § 14 pocházející z robu 1)G7 je nepiesná, resp. piíLiš širobá. Je 7ieba si uvĕdomi7, že účeLem speciáLních úprav účas7níbů je piedevším od- s7ranĕní pochybnos7í, bdo je účas7níbem iízení.“
Chci jen poznamena7, že vĕ7šinou se vbLadová praxe ubírá v duchu názoru Ús7avního soudu z robu 2000. Ale přesto právě díky těmto publikovaným názorům spoluvlastník,se kterým nebylo jednáno při převodu spo- luvlastnického podílu, dále dokonce i jen třeba neús- pěšný zájemce o koupi nemovitosti, 7edy 7ie7í, na smLouvĕ piímo nezúčas7nĕné osoby,mohou zasáhnou7 do právĕ probíhajícího vbLadového iízení 7ab, že po- dají u piísLušného soudu žaLobu dLe § 80 písm. c) OSŘ o určení, zda 7u právní vz7ah nebo právo je či není (dáLe jen „určovací žaLoba“). V daném piípadĕ Lze zvo-
Li7 dvojí způsob podání určovací žaLoby.
V piípadĕ opomenu7í spoLuvLas7níba, b7erj má zá- bonem piiznané piedbupní právo, se jedná o 7abzva- nou reLa7ivní nepLa7nos7 právního úbonu dLe § 40a ObčZ. V 7abovém piípadĕ napros7o pos7ačí, bdyž ba- 7as7ráLnímu úiadu be vbLadu piedLožená smLouva o pievodu nemovi7os7i bude napadena žaLobou smĕ- iující b 7omu, aby soud určiL, že 7abová smLouva o pie- vodu nemovi7os7i je nepLa7ná.
Ik této otázce zaujal stanovisko Ústavní soud, když ve svém nálezu ze dne 25. 1. 2000 sp. zn. II. ÚS 94/99 (do- týká se povinnosti katastrálního úřadu přerušit vkladové řízení), ve kterém uvádí:
„Pro7o v piípadĕ, že ba7as7ráLní úiad má pochyb- nos7i o pLa7nos7i piedmĕ7njch smLuv z důvodu podané určovací žaLoby s 7ím, že na posouzení piedbĕžné o7ázby o vLas7nic7ví b piedmĕ7njm nemovi7os7em zá- visí správné xxxxxxxx0í o vbLadu práv do ba7as7ru ne- movi7os7í, je ba7as7ráLní úiad povinen iízení pieruši7 až do doby xxxxxxxx0í soudu o vLas7nicbjch vz7azích. Tu7o možnos7 mu dává správní iád ve smysLu us7a- novení § 40 ods7. 1, b7erj pii iešení piedbĕžné o7ázby
1 Citováno dle Xxxxx, P. Katastrální (a související) judikatura. Praha : Linde, 2001.
AD NOTAM Číslo 1/2005 47
umožňuje správnímu orgánu ve smysLu § 2) ods7. 1 zábona č. 71/1)G7 Sb., o správním iízení, pieruši7, byLo-Li u soudu, a 7o i po podání návrhu na vbLad za- hájeno iízení o piedbĕžné o7ázce, jejíž vyiešení může mí7 vLiv na xxxxxxxx0í ba7as7ráLního úiadu. Rozho- dování o exis7enci či neexis7enci vĕcného práva pii 7om nepiísLuší ba7as7ráLnímu úiadu, aLe soudu.“
Proto v případě opomenutí spoluvlastníka při převodu spoluvlastnického podílu, nejde-li o převod na osobu blízkou,lze očekávat,že žalobce,který se postaral,že tato žaloba byla včas doručena katastrálnímu úřadu ještě dříve než byl vklad rozhodnutím katastrálního úřadu po- volen, bude u soudu úspěšný a o smlouvě o převodu ne- movitosti bude soudem rozhodnuto, že taková smlouva je neplatná.Takový rozsudek soudu pak bude mít zásadní dopad do vkladového řízení, a sice ten, že je-li smlouva neplatná, pak neexistuje právní úkon, obsažený v listině, která tuto smlouvu xxxxxxxx.Xx znamená, že je zde dán důvod pro zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva, podaného z důvodu uzavření takové smlouvy dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zápisech (č. 265/1992 Sb.), ne- boť navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem před- ložené listiny,která obsahuje neplatný právní úkon,který nemůže vyvolat účastníky chtěný úmysl převést podíl na nemovitosti z převodce na nabyvatele.
Jako v případě vymezení pojmu účastníka vkladového řízení,tak stejně i v případě otázky přerušení vkladového řízení v případě napadnutí žaloby o neplatnost věcné smlouvy, na jejímž podkladě je činěn vkladový návrh, iv tomto případě zaujal Ústavní soud ČR další, dá se říci, výstižnější názor, ohledně hledisek přezkumu listiny ze strany katastrálního úřadu, který zní: „dojde-Li b si7uaci, bdy o pLa7nos7i smLouvy o pievodu vLas7nicbého práva byLo zahájeno iízení pied soudem, 7j. orgánem, b7erj má pravomoc o 7é7o o7ázce rozhodnou7, pab ba7as7- ráLní úiad v souLadu s § 2) správního iádu iízení o po- voLení vbLadu pieruší a vyčbá xxxxxxxx0í soudu“.
Ka7as7ráLní úiad v iízení o povoLení vbLadu zboumá
Lis7inu, na jejímž zábLadĕ má bj7 vbLad povoLen, ni- boLiv z hLedisba pLa7nos7i ceLé smLouvy, aLe z hLedisba jen nĕb7erjch a7ribu7ů pLa7nos7i smLouvy (v rozsahu vymezeném us7anovením § 5 ods7. 1 zábona o zápi- sech), bdyž os7a7ní a7ribu7y, b7eré by piípadnĕ mohLy nepLa7nos7 smLouvy způsobi7, ba7as7ráLní úiad nepie- zboumává. Pro7o i v piípadĕ, bdy dojde b napadnu7í žaLoby o určení nepLa7nos7i vĕcné smLouvy, piičemž ba7as7ráLní úiad vbLadové iízení nepieruší a provede vbLad formou úiedního bons7i7učního zápisu, nemůže bj7 7ím7o xxxxxxxx0ím zpochybnĕn samo7nj fab7 ne- možnos7i piechodu vLas7nicbého práva v piípadĕ ne- dos7a7bu právního důvodu (7i7uLu) v důsLedbu ne- pLa7nos7i smLouvy. Za dané si7uace, bdy pro7i xxxxxxxx0í o povoLení vbLadu není piípus7nj žádnj opravnj pros7iedeb ani žaLoba ve správním soudnic- 7ví, jeLibož se 7ím7o xxxxxxxx0ím pouze dovrší (v re- s7rib7ivním rámci) proces smĕiující be vznibu, zmĕnĕ nebo zánibu vĕcného práva b nemovi7os7em 7ab, jab 7o odpovídá shodné vůLi účas7níbů vyjádiené v pied- Ložené Lis7inĕ, Lze s7ĕží dovozova7, že by us7anovení
§ 5 ods7. 3 zábona o zápisech byLo v boLizi s ús7avnĕ-
právními piedpisy.
Z toho plyne, že je „na uvážení“ ba7as7ráLního úiadu, a to „ad hoc“, zda vklad povolí, anebo řízení o povolení vkladu přeruší. Zvláště v mnoha případech, kdy účeLovĕ
nĕbdo v žalobě o určení vlastnického práva k nemovi- tostem 7vrdí,že osoba, zapsaná v ba7as7ru nemovi7os7í jabo vLas7níb, vLas7níbem není,přičemž pohnutky k po- dání takové žaloby mohou být různé (zklamání, že vlast- ník si vybral jiného kupce, anebo dokonce i „zištný nebo spekulativní motiv“ zahrnující „bezpracný zisk“).Tím ne- chci stoprocentně tvrdit, že existují jen takové případy. S přihlédnutím k historii „evidence nemovitostí a ná- sledně katastru nemovitostí“ řada vlastníků, dosud za- psaných v katastru, jimi skutečně ani být nemusí, vzpo- meňme jen problematiku duplicitních zápisů apod. V daném případě zákon o zápisech umožňuje v případě, že někdo podá žalobu u soudu na určení, že osoba do- sud zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník jím není a že jako vlastník je osoba jiná, vyznačit formou po- známby v souLadu s us7anovením § ) ods7. 1 písm. b) zábona o zápisech v čás7i D Lis7u vLas7nic7ví sbu7eč- nos7, že právní vz7ah má bj7 určen soudem.V takovém případě také nezbude katastrálnímu úřadu než vkladové řízení přerušit. Ovšem, když katastrální úřad zjistí, že po- daná žaloba skutečně obsahuje evidentně tvrzení, která potvrzují skutečnost, že jde o účelovou žalobu, je na- místě, aby v rámci ins7i7u7u „správního uvážení“ ba- 7as7ráLní úiad mĕL možnos7 v nĕb7erjch piípadech vzí7 na sebe rizibo a au7ori7a7ivnĕ rozhodnou7 o povoLení vbLadu, a 7o i pies7o, že vLas7nicbé či jiné vĕcné právo v ba7as7ru zapsané je podanou žaLobou zpochybnĕno, neboť je-Li nĕbdo zapsán jabo vLas7níb v ba7as7ru be dni podání návrhu na vbLad, pab má právo pievés7 své vLas7nicbé právo. V daném piípadĕ 7abé je možno hodno7i7 i oboLnos7, na zábLadĕ jabé Lis7iny byL vLas7- níb a nyní pievodce zapsán v ba7as7ru; 7abé je zapo- 7iebí zohLedni7 i dobu, po b7erou byL zapsán v ba7as7ru nemovi7os7í. Zde míiím i na možnos7 obrany osoby, zapsané v ba7as7ru jabo vLas7níb, vznesením námi7by vydržení v probíhajícím iízení u soudu o podané ur- čovací žaLobĕ. Pobud sbu7ečnĕ půjde v dané vĕci o pre- ciznĕ vypracovanou žaLobu, b7eré Lze uvĕii7, pab pie- rušení vbLadového iízení je namís7ĕ. Pobud bude na zábLadĕ podaného návrhu zahájeno iízení o povoLení vbLadu vLas7nicbého práva a v čás7i D Lis7u vLas7nic7ví je učinĕn formou poznámby zápis, že právní vz7ah b nemovi7os7em má bj7 určen soudem a soud sbu7ečnĕ rozsudbem rozhodne, že pievodce dosud zapsanj jabo vLas7níb v ba7as7ru nemovi7os7í 7ím7o vLas7níbem není, pab ba7as7ráLní úiad podanj návrh na vbLad vLas7- nicbého práva zamí7ne z důvodu, že pievodce není oprávnĕn nabLáda7 s piedmĕ7em právního úbonu, jab je uvedeno v us7anovení § 5 ods7. 1 písm. e) zábona o zápisech.
Vzhledem k výše uvedenému je nutno konstatovat, že
výše uvedená judikatura a z ní vyplývající závěry vůbec nepřispívají k jistotě a solidnosti „realitních obchodů“, když do povědomí veřejnosti je snaha zavádĕ7 ins7i7u7 bdyž ne „sporného vLas7nic7ví“, 7ab aLespoň ins7i7u7
„spornos7i zápisu vLas7nicbého a jiného vĕcného práva“, čímž se vLas7nĕ nabourává důvĕra veiejnos7i v nepochybnos7 zápisů v ba7as7ru nemovi7os7í z hLe- disba jejich účeLu a využi7í pro baždodenní praxi, a je 7ab ohrožován princip ma7eriáLní pubLici7y (7éž ve- iejné víry) a jis7o7y, od b7eré se má odvíje7 baždodenní praxe reaLi7ních obchodů.
Pro7o je namís7ĕ se zamysLe7 nad 7ím, že je žádoucí, aby ješ7ĕ pied piije7ím nového občansbého záboníbu
48 Číslo 1/2005 AD NOTAM
byL noveLizován s7ávající zábon č. 2G5/1))2 Sb., o zá- pisech vLas7nicbjch a jinjch vĕcnjch práv b nemovi- 7os7em, a 7éž i z čás7i občansbj soudní iád, b7eré by pab:
1. vjsLovnĕ s7anoviLy, že jab podaná určovací ža- Loba, 7ab i zápis ve formĕ poznámby o určení vLas7- nicbého a jiného vĕcného práva b nemovi7os7em ne- omezují osobu, zapsanou v ba7as7ru jabo vLas7níb v nabLádání s nemovi7os7mi a že jejich jedinjm úče- Lem je pouze informova7 účas7níby o 7om, že u soudu byLa podána žaLoba na určení práva, nic více;
2. podmínbou pro zápis poznámby v ba7as7ru ne- movi7os7í o 7om, že právní vz7ah b nemovi7os7em má bj7 určen soudem, by mĕL bj7 u soudu podanj návrh na vydání piedbĕžného opa7iení že osobĕ, zapsané v ba7as7ru jabo vLas7níb se dočasnĕ až do xxxxxxxx0í o napadnu7é žaLobĕ zabazuje nabLáda7 se svjmi ne- movi7os7mi. To je důvodné pro 7o, aby soud již sám si udĕLaL úsudeb o důvodnos7i a závažnos7i 7abové ur- čovací žaLoby. Pobud by soud do urči7é (veLmi brá7bé) Lhů7y nevydaL piedbĕžné opa7iení, pab by ba7as7ráLní úiad po upLynu7í zábonem (brá7ce) s7anovené Lhů7y poznámbu o 7om, že právní vz7ah b nemovi7os7em má bj7 určen soudem sám au7oma7icby vymazaL;
3. zavedLy do našeho 7res7ního zábona novou sbu7-
bovou pods7a7u 7res7ného činu napiíbLad s názvem ZMAŘENÍ REALITNÍHO OBCHODU. Pachatelem tako- vého trestného činu by byla osoba, která úmyslně (vě- doma si nepravdivosti svých tvrzení) podala žalobu na určení vlastnictví soudu a v průběhu občanskoprávního řízení žalovaná osoba utrpěla újmu, že nedošlo k uza- vření kupní smlouvy z důvodu zpochybnění vlastnictví, anebo proto, že kupec odmítl vyčkat doby, než o žalobě bude soudem rozhodnuto nebo žalovaný získal xxxxxxx kupce na nemovitost, když lepšího ztratil. Domnívám se, že potom by žaloby o určení vlastnického práva nebo o neplatnost smlouvy o převodu nemovitostí skutečně byly podávány jen z vážných důvodů a skutečně zkuše- nými advokáty.
Ze života krajských komor
Notářská komora v Hradci Krá- lové – o životě a díle
XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxx*
Život Notářské komory v Hradci Králové sestává stejně jako u komor ostatních – bohužel zejména a především z práce, někdy pak z práce a občas z práce.A psát o práci je jednak obtížné a jednak to má pachuť líčení života bri- gád kapitalistické práce. Slova, která mne napadala poté, co jsem byl (jako osoba mírně literárně činná) pověřen úkolem napsat něco o komoře,jejímž jsem příslušníkem, nebyla četná a zaváněla popisností.
Jedním z mála zábavnějších faktů je snad, že na námi obnotářovaném území se nachází – v Evropě dosud je- diná – „Kavárna U notáře“, která je v místě, kde byl ofi-
Snad Vás potěší a snad mi xxx Xxxxxx Xxxxxx odpustí, když budu citovat jeho slova k danému tématu:Xxxx Xxxx- man byl světoběžník, který někdy kolem roku 1907 po- jal myšlenku, že se usadí. Teď šlo ovšem o to, kde... On měl – jak víte – prsty v radiokomunikaci a chtěl se usadit někde, odkud by mohl vyzařovat jeho genius do celé Ev- ropy, čili hledal její střed. Xxxxxxxxxxx plánem bylo v tomto středu postavit chalupu s vysílací věží a odtud zasáhnout celou Evropu. Vystřihl si tedy mapu Evropy a podlepil ji tvrdým papírem, pak si dobře ořezal tužku a hledal těžiště.Toto nejdříve hledal ve větru, což mu ne- vycházelo vůbec, přičemž, když naopak hledal v míst- nosti, střed Evropy se blížil spíš k Brodu Uherskému než k Německému. Xxxx Xxxxxxx měl ovšem právě v Němec- xxx Xxxxx svou celovečerní a později celoměsíční lásku učitelku Xxxxx X. – nevím její příjmení – o které se říkalo, že je stará panna. (Toto tvrzení mimochodem Xxxxxxx vyvrátil jediným vehementním rozmachem svého pera.) A protože tato učitelka Xxxxx X. byla z bohaté rodiny – a byla zde tedy naděje, že by mohla zafinancovat zmíně- nou vysílací věž – Xxxxxxx se chtěl přiblížit se svým stře- dem Evropy raději více na západ, což nakonec udělal velmi prakticky. Ustřihl kousek Uralu a tím se rázem do- stal tam, kam potřeboval, tedy na břeh řeky Sázavy.
Ale zpátky ke strohým faktům.
Notářská komora v Hradci Králové má 59 zřízených úřadů – v okamžiku tvorby tohoto článku však pouze 57 obsazených (nové úřady byly totiž letošního roku zřízeny v Hradci Králové a v Trutnově), z toho 40 ženami a 17 muži.V pracovním poměru u těchto notářů je 14 notář- ských koncipientů a 13 notářských kandidátů, z nichž je 11 ustanoveno trvalými zástupci notáře.
Od vzniku komory se uvolnilo 8 notářských úřadů – 2 úmrtím, 1 odchodem na odpočinek, 4 ministerským odvoláním na žádost notáře (na důrazné doporučení pre- zidia) a 1 odchodem notáře (na základě úspěšného kon- kurzu) do obvodu jiné notářské komory.
Sídlo komory je na adrese Hradec Králové,Xxxxxxx 00, kde můžete zastihnout tajemnici Xxxxx Xxxxxxxxx, jejíž ochotu a organizační schopnosti mohli ocenit i notáři ostatních komor na letošním celorepublikovém semi- náři, který se konal v Amber Hotelu Černigov v Hradci Králové.Prezidium Notářské komory v Hradci Králové pracuje v tomto složení – prezident Xxxxx Xxxxxxx (no- tář v Ústí nad Orlicí), viceprezident JUDr. Xxxxxx „Hy- nek“ Xxxxx (notář v Hradci Králové) a členové XXXx. Xxxx Xxxxxxxx (notářka v Náchodě), XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxxxx (notářka ve Svitavách),XXXx.Xxxxx Xxxxxxxx (notářka v Ji- číně), XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxxx (notářka v Pardubicích) a XXXx.Xxxxxxxx Xxxxxxx (notář v Havlíčkově Xxxxx).Jme- novaná mužská část prezidia,XXXx.Xxxxxxxx a JUDr.Xxx- xxxxxxx jsou členy prezidia od jeho vzniku. Revizní ko- mise je složena ze tří žen – XXXx.Xxxxxx Xxxxxxxxx,XXXx. Xxxx Xxxxxxxx a JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxxx. Předsedá jí první jmenovaná.
Při pozorném pohledu zjistíme,že v řadách notářů naší
komory se dále nacházejí další více či méně významní funkcionáři, namátkou – členka mezinárodní komise NK ČR XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxx, člen komise dohledu NK ČR XXXx. Xxxxxxx Xxx, etc.
A dál? Každý rok zasedá kolegium, každý rok se koná dvoudenní školení administrativních pracovníků a tří-
ciálně cimrmanologickými badateli potvrzen bod Středu
Evropy.
* Autor je členem prezídia Notářské komory v Hradci Králové.
AD NOTAM Číslo 1/2005 49
denní školení notářů, každý měsíc zasedá prezidium, každý den pracují notáři...To znáte, ne?
A teď něco jako odměna pro všechny ty, kdo tento člá- nek dočetli do jeho nezdárného konce. Víte, co je to JUDr.? JUDr. Písmena označující hodnost doktora práv, člověka v daných vědách vzdělaného a obdařeného le- gální mírou kuráže. Osoba poznamenaná titulem JUDr. neléčí těla, nýbrž zbytky smyslu pro spravedlnost, nad čímž lze oprávněně vyslovit údiv – např. právě citoslov- cem „jů“. Rovněž druhá část této zkratky prošla bouřli- vým vývojem – ačkoliv se zachovala její grafická podoba, vznikla avantgardním krácením slova dolar v již výše uve- dené (a nevýslovně zvukomalebné) dr.(Xxxxxxx Xxxxxx).
Ze zahraničí
XXIV. Mezinárodní kongres latinského notářství, Mexico City 18.–22. října 2004
Závěrečný proslov nově zvoleného prezidenta UINL, xxxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx
Vážený pane prezidente Unie, vážený pane prezidente kongresu,
vážení prezidenti členských notářství Unie, vážení zástupci úřadů, vážení hosté, vážené kolegyně a kolegové,
končíme tímto slavnostním závěrečným aktem velko- lepý XXIV.mezinárodní kongres latinského notářství.Náš upřímný dík za skvělou organizaci patří organizačnímu výboru vedenému Xxxxxxxx XxxxxxXxxxxxxx,jemuž vdě- číme za prokázanou pohostinnost a za jeho velkou snahu.
Mexickému notářství a jeho hlavním představitelům se podařilo zopakovat velký úspěch historického kon- gresu v r.1965,kdy skončilo funkční období prvního ital- ského prezidenta UINL Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx, od kterého nyní já, díky mimořádné historické náhodě – symbolicky viděno – po 40 letech, přebírám žezlo zde, v tomto nád- herném městě.
I. Obecné úvahy
Jako nově zvolenému prezidentu mi nyní připadá úloha svým kolegům nastínit v hlavních liniích pracovní program UINL na další tříleté období a přitom se pře- devším zabývat tou filozofií, na kterou se bude oriento-
vat jak práce, tak celá budoucí funkce notářství a UINL. Toto je pro mne jedna ze zvláštních událostí, které na- vždy poznamenají život člověka, protože představují vý- raz vnějších okolností i osobních rozhodnutí.
Mé první setkání s naší mezinárodní činností, s tímto zajímavým a v mnoha ohledech fascinujícím světem,sahá zpět do doby, kdy jsem právě nastoupil do notářského xxxxx.Xx bylo v r. 1969, kdy mezinárodní kongres UINL zasedal v Montevideu, ve vlasti Xxxx Xxxxxx Xxxxxxx, jednoho z našich minulých vynikajících prezidentů, kte- rému chci poděkovat za vše, co pro Unii udělal a stále ještě dělá. Osobně mu děkuji také za to, že se mu poda- řilo více mi přiblížit i vysvětlit celý latinskoamerický svět, se kterým jsem díky svým rodinným kořenům úzce spjat. Od r. 1969 již uplynulo 35 let, kdy jsem z titulu svých různých odpovědných funkcí a v některých případech iz naprosté blízkosti mohl spoluprožívat úžasný růst naší Unie, která byla založena v r. 1948 slavnými a prozíra- vými kolegy a vyrostla postupně ve velkou mezinárodní organizaci působící na pěti xxxxxxxxxxxx.Xx schopna při- nášet poselství latinského notářství i do těch zemí, které jsou velmi vzdáleny od Boloně,odkud v r.1200 vyšlo ono poselství, které položilo základní kámen modernímu no-
tářství.
Je to právě ta univerzální dimenze UINL, která mnohé vede k myšlence, že je již na čase adjektivum La7insbé z názvu Unie vyškrtnout,ačkoliv sice nadále zůstává plat- ným a mimořádně aktuálním modelem, avšak zároveň představuje určité geografické a kulturní vymezení,které již neodpovídá dnešnímu stavu věcí.
Zjednodušení,které by ani v nejmenším nenarušilo od- kaz na „latinitu“ systému, která nás samozřejmě zavazuje a měla by zůstat samozřejmě ve znaku Unie,a to jako svě- dectví o určitém původu, určité filozofii a určitého ne- jen profesního kréda, které všichni mají respektovat a stále v jeho hlubokém významu nově oživovat. Jedná se tu o mimořádně významné, historické dědictví a jedi- nou formu notářství, která je zapotřebí pro moderní li- berální státní uspořádání a pro vyvážený vývoj tržního hospodářství.
Nepopírám, že konsolidace našeho notářského systé- mu v takové společnosti, jakou je ta naše dnešní, před nás klade obtížné problémy, a to: adaptaci funkce a kom- petencí, efektivní a nikoliv jen abstraktní zkoumání řád- ného výkonu našeho povolání ve vazbě na profesní etiku a na poplatky vybírané podle odvedeného výkonu, za- chovávání a zlepšování disciplíny pro vstup do profese v rámci numerus cLausus.Vím, že o posledně jmenova- ném aspektu se vedou bouřlivé diskuse, neboť v něm někteří nespatřují záruku pro profesionalitu a službu ve- řejnosti, nýbrž spíše starý mechanismus k ochraně pro- fese a v rozporu s moderními pravidly soutěže tak, jak je to prezentováno ve známé Montiho zprávě a také v me- zinárodně široce známé zprávě Doing Business 2004 vy- dané Světovou bankou, ke kterým se ještě později vrá- tím.
Naše reakce na toto vše je jednoznačná: jedná se
o zcela přirozený a nenahraditelný systém v rámci právní praxe, kde na notáře byl přenesen veřejný úřad s pově- řením, aby zajišťovali transparentnost dokumentů a je- jich soulad se zákonem. Tento úřad je stále více vyko- náván paralelně k výkonu funkce soudce, popř.
;v zastoupení soudce, a to zvláště v případech xxxxxx- ných řízení jasným příkladem pro to je v mnoha zemích
50 Číslo 1/2005 AD NOTAM
kontrola listin při vzniku a změnách v obchodních spo- lečnostech, nucené dražby, majetkoprávní dohody mezi manžely, mimosoudní smírčí řízení atd.
Je proto jasné, že pro řízení při přijímání do notářské profese musejí platit stejná kritéria jako je tomu při jme- nování soudců, a to: kvalita, spolehlivost a rigorózní pří- stup. I počet a rozdělení notářů v rámci celostátního území musí odpovídat obecným zájmům společnosti a nikoliv sice legitimním, avšak podřízeným zájmům na- šeho profesního stavu. Notářství musí s rozhodností vy- stupovat proti korporativním zájmům při zříkání se „uza- víracích mechanismů“, které se bohužel dnes ještě vyskytují v některých zemích a které dnešní společnost považuje za neakceptovatelné privilegium.
V tomto smyslu stále ještě platí i známá rezoluce schvá- lená Mezinárodním kongresem soudců v Macau v r.1989, v níž se říká:„je žádoucí, aby funkce notáře byla posílena a aby byla uznána a podporována práce notáře v rámci naplňování práva“.
Z tohoto hlediska nelze kompetence vyplývající z ve- řejného úřadu jednotlivým skupinám přiznávat jen podle čistě aritmetických parametrů, nýbrž výhradně podle toho, zda je pro stát a společnost nutné, aby určité lis- tiny byly prohlášeny za odpovídající zákonu a aby těmto listinám bylo propůjčeno charisma veřejné listiny.Zde se jedná o úkol, který může plnit pouze jeden profesní stav
– a to při jasném vymezení vůči roli a kompetencím ostat- ních profesních stavů – neboť každý z nich má plnit svoji vlastní „misi“, jak nedávno uvedl prezident naší komory, Xxxxx Xxxxxxx v Corrire deLLa Sera,v jednom z nejváže- nějších italských deníků v reakci na uveřejněný článek jednoho velmi kritického, ale špatně informovaného no- vináře.
Kulturní a politický vývoj notářství, změny jeho funkce, boj o autonomii a samosprávu vedly k tomu, že naše „profese“, která je tak stará jako naše civilizace, byla modernizována a rozšířila se daleko za hranice staré Ev- ropy, své kolébky, a to jako garanta pro zachovávání zá- kona a obranu před zneužíváním úřadu a před rozšíře- nou tendencí občanů porušovat zákon při uspořádávání svých právních poměrů.
Z toho vyplývá jako další důsledek i následující kon- statování: notář nepožívá žádnou profesní svobodu po- hybu, nemůže se tak pohybovat mimo své vlastní státní výsostné území, kde má oprávnění působit a kde je spo- lečensky i kulturně zakořeněn. Proto vzniká stále nalé- havější požadavek po volném pohybu notářských listin jako produktu činnosti notáře, která zachovává vlastní historická, kulturní a společenská pravidla, ovšem v pod- statných ohledech se drží základních principů latinského notářství, které právě zde při kongresu v Mexico City byly aktualizovány.
Nemyslím tím samozřejmě, že by došlo k převrácení
systémů existujících v zemích common law,v Severní Ev- ropě či jiných „vzdálených“ částech světa prostřednic- tvím obrácené kolonizace, z které právě my obvykle ob- viňujeme anglosaský svět – to by byla utopie. Ale přemýšlím o tom, jak by se daly co nejracionálnějším a nejtransparentnějším způsobem do těchto systémů za- budovat minimálně ty principy, které jsou pro notářské listiny z těchto zemí nezbytné. Něco jako třeba mezi- národní affidavi7 (místopřísežné prohlášení), které by bylo použitelné v celém světě,i když by před sebou mělo ještě kostrbatou cestu s nutností vylepšování. Podobně
tomu je i v případě Londýnských notářů, kteří jsou členy UINL od r. 1998.
Naším cílem musí být tedy určitá multipolarizaci,která by pojmu „latinský“ propůjčila ještě větší význam, a to bez ohledu na to, zda tento termín zůstane součástí ná- zvu naší Unie či nikoliv, jako odkaz na velké historické a koncepční bohatství, aniž bychom se ovšem kvůli ab- solutním a dogmatickým postojům nechali zavléct do frontálního střetu mezi „latinským“ a „anglosaským“, mezi „námi“ a „ostatním světem“,neboť tím by se debata stala schematickou a ochuzenou.Naopak bychom se kaž- dodenně měli snažit vnějšímu světu jasně ukázat, že náš systém je účinný a že je na úrovni požadavků dnešní spo- lečnosti.
Jako lidé právní praxe musíme věnovat naši pozornost i pestrému a pohnutému světu islámu. Je zastoupen mi- nimálně v jedné třetině světového obyvatelstva a víme, že nepředstavuje jen určitou náboženskou orientaci nebo kulturu, nýbrž že se svými právními předpisy zna- mená i určitou vedoucí linii pro život. I v UINL máme ně- která notářství z islámských zemí, jako např.Turecko, In- donésii, Senegal, Maroko a Mali i ze zemí se starobylou kulturou jako např. Čínu nebo Japonsko.
Tak jako již Xxxxxxx XX. „Lo spLendor mundi“ ze své mi-
lované Sicílie pohlížel směrem na východ, na arabskou kulturu, na moudrost tak zcela odlišného vzdáleného světa, tak musíme i my při následování jeho příkladu být dobrými pozorovateli velkých změn, které utvářejí naši epochu dějin, které zdokonalují právnické odborné in- strumentarium našeho každodenního života, abychom přispívali k lepšímu porozumění mezi národy a abychom se účastnili politických debat i komplexního postupu směřujícího k modernizaci národního právního řádu. Opravdu je zapotřebí nových a moderních pravidel, na základě kterých stále méně těžkopádný a méně centra- lizovaný stát zajistí občanům ty služby, které skutečně xxxxxxxxx.Xx se týká i duševních profesí. Jejich „veřejná“ úloha nesmí být zúžena, nýbrž musí právě naopak být oceněna, neboť víme, jak velmi je státní správa řízena exekutivou a nemůže se tedy chovat tak autonomně a ne- závisle, jak by občané mohli očekávat.
Avšak věci na tom jsou trochu jinak. Na konci 70. let
nastupuje ve Spojených státech k moci tzv. „turbokapi- talismus“ a šíří se na všechny kontinenty. Xxxxxx X. Xxxx- wak analyzuje pozitivní, ale také riskantní a nebezpečné aspekty tohoto fenoménu ve své známé knize „Diktatura kapitalismu“. Nyní se zdá, že profesní stavy v Evropě, Střední a Jižní Americe sedí na lavici obžalovaných, jako kdyby měly bránit vývoji hospodářství a volné hře mezi firmami, které se chtějí rozvíjet jako nezávislé na něja- kých státních předpisech, a především nezávislé na čistých právních formalismech:společnost se pak dělí na malou elitu „vítězů“ a masu „poražených“. Ale opak je pravdou: profesní kruhy jsou mimořádným obohacením společnosti.
V průběhu své existence v posledních třiceti letech
prožilo notářství na jednotlivých kontinentech – a to i když se to projevovalo někdy různě silně – hlubokou a dalekosáhlou kulturní proměnu a změnu své vlastní funkce. Notářství se tak stalo pozorným interpretem zá- konů a na základě svých komplexních výkonů i tvůrcem evoluční právní praxe. Nyní se notářství musí vypořádá- vat s výzvami 3. tisíciletí, a to konkrétně „vytvářet přida- nou hodnotu funkce notáře“ – jak to vědci v oblasti eko-
AD NOTAM Číslo 1/2005 51
nomiky rádi nazývají – při vytváření větší stability a trans- parentnosti ve vztazích mezi právem a hospodářstvím. To právě ukázaly poslední čtyři dny intenzivních debat ke zprávám kolegů z notářství čtyř kontinentů na letošní téma našeho kongresu.
Velká hodnota takzvané „preventivní justice“ se proje- vuje konkrétně při kontrole legálnosti určité transakce, ke které ;dochází nikoliv po, nýbrž pied pořízením dané listiny právě v ní nachází funkce notáře svůj nejzřetelnější výraz a pomáhá prevenci, nebo popř. silnému omezení fi- nančně nákladných právních xxxxx.Xx Spojených státech takový kontrolní systém neexistuje a jak je známo, ná- klady na soudní řízení tam dosahují nejvyšších částech právě u post-smluvních xxxx.Xx jsou právě náklady, které nenese občan domáhající se práva, nýbrž jsou ve skuteč- nosti rozloženy na všechny občany a tím neprávem před- stavují vlastně „sociální náklady“,jak to velmi správně zdů- raznil Xxxxxxxxx Xxxxx na naší návštěvě ve Slovenské republice,kde jsme s politickými zástupci hovořili – a do- posud se ukazuje,že s úspěchem – o nutnosti,aby ve spo- lečnosti s tržním hospodářstvím byl přístup a výkon no- tářské profese podroben přísným pravidlům.
Je pro mne velkou radostí, že prezidentovi Xxxxxxxx na tomto místě, v jeho vlasti a v přítomnosti mexických i ostatních kolegů mohu vyjádřil naše upřímné ocenění a poděkování UINL za jeho neúnavné, prozíravé a poli- ticky moudré působení v jeho tříletém funkčním období. Je to dík, který mu nevyslovuji jen ze zdvořilosti a jako jeho nástupce, nýbrž jako člověk Unie a evropský notář, který ve svém „americkém“ prezidentovi vždy spatřoval uvědomělého a diskrétního vůdce, který projevoval péči o evropskou problematiku. Odhodlaně ji také podporo- val a respektoval její specifičnost a příležitostně také naši organizaci vyzýval k jednotě a zabraňoval tak riskant- nímu vzdalování se jednotlivých kontinentů a procesů vedoucích k rozkolu, který by byl pro celý notářský svět zcela negativní.
II. UINL ve světě
Na pozadí této moderní společnosti, jejíž různorodé tendence a požadavky ovlivňují úlohu notářství, stojí UINL v dnešní době.Situace je náročná a obtížná z mnoha důvodů, ať už je to kvůli nutnosti přizpůsobovat se udá- lostem na jednotlivých kontinentech, jejich často velmi odlišnému sociálně-ekonomického stavu vývoje, jejich právnímu řádu a národních, popř. nadnárodních notář- ských struktur, anebo kvůli tomu, že většina vnějšího světa nechápe „přidanou hodnotu“ vytvářenou notář- skou funkcí, anebo že část notářů samých ani konec- konců nemá důvěru v efektivní a konkrétní činnost UINL, což se především týká právě těch nejstarších a nej- konsolidovanějších notářství latinského typu. Toto vní- mání existuje nikoliv na základě dezinformací nebo ne- odůvodněných předsudků, nýbrž protože nám dodnes chybí politika vedoucí k pěstování image a komunikace; takovou politiku nelze provádět sporadicky nebo dile- tantsky, nýbrž je k ní zapotřebí přiměřených moderních prostředků a profesionality; a to jednak interně – vůči řa- dovým notářům, ale také externě – vůči významným osobnostem (které se často vyznačují určitou „národní“ arogancí) na národní úrovni.
Problému komunikační strategie a činnosti s médii
(které jsou roztříštěné a je třeba je pečlivě koordinovat)
se budu osobně věnovat v mém nadcházejícím funkč- ním období, a to za pomoci specialistů na tuto záležitost, ale také za pomoci naší komise složené z kolegů, kteří byli vybráni svými komorami na základě svých odbor- ných zkušeností v tomto oboru. Na tomto místě jsem nu- cen vložit svůj prst do rány UINL: myslím tím omezené finanční prostředky Unie.Realizace stanovených cílů tím bude ovlivněna a bude zapotřebí další úvahy o celkové výši členských příspěvků a vůbec jejich systému, který se i přes poslední úpravy jeví některým stále jako ne- spravedlivý a s určitými disproporcemi.Avšak všichni se shodují v tom,že současný systém neodpovídá potřebám Unie, a to také ve srovnání s výrazně vyššími finančními prostředky takových organizací jako je CNUE.
Nový rozmach UINL musí být nutně realizován navý-
šením prostředků a změnou struktury finančního systému, který podle současného stavu představuje pro ta větší a zámožnější notářství určité investice, které da- leko přesahují jejich vlastní členský příspěvek tím,že čin- nost poradců v mezinárodní oblasti a členů jednotlivých komisí UINL je příslušnými národními komorami hra- zena. Na druhé straně ovšem notářstvím sice ekono- micky slabým, kde ale existuje nadšení a osobní angažo- vanost, je zabráněno v intenzivnější účasti na životě a práci UINL.
Tento legitimní požadavek by bylo možno snadněji ře-
šit, kdyby UINL měla k dispozici vyšší prostředky a mo- hla tak přímo zajistit fungování svých orgánů.O tom opa- kovaně hovořili především vážení kolegové z Afriky, kterým slibuji,že se budu zasazovat o specifické potřeby jejich kontinentu.
Můj zvláštní dík patří italskému notářství za jeho pod- poru mé kandidatury na funkci prezidenta UINL a za fi- nanční břímě s tím spojené (jako další zatížení již tak na- pjatého rozpočtu pro mezinárodní činnost), ale také za vysoké částky vynaložené v minulém roce na úplnou re- strukturalizaci sekretariátu v Římě,který je nyní vybaven nejmodernější informační technologií a centrálním ar- chivem, a to s ohledem na jeho rozšířené úkoly jako dy- namického organizačního centra a ústředí pro všechny instituce a orgány UINL. Historický archiv nyní nahradí tři dřívější kontinentální archivy vedené třemi stálými se- kretariáty, jehož fungování musí být nově koncipováno. Nyní přejdu na některé konkrétní aspekty, kterými se Unie bude v příštích třech letech zabývat a jsem si při- tom vědom toho, že problémy, které stojí před námi, nelze redukovat nebo omezovat na abstraktní a obecné
formulace.
III. Vztahy k mezinárodním organizacím
Přítomnost UINL v mezinárodních organizacích musí být zajišťována výraznějším způsobem, doposud se rea- lizovala většinou formálně a bez konkrétních výsledků. Myslím tím např.OSN,k jejímž četným úkolům patří také mj. vytváření a zlepšování právních systémů v rozvojo- vých zemích. Z právního oddělení – z referátu právních záležitostí Mise OSN v Kosovu byl před pár týdny ode- slán dopis se žádostí na notářské komory v Itálii, Francii, Kanadě a v dalších státech. Doposud tam hlavní úlohy notářů zajišťovali v podstatě soudci a je záměr zavést tam notářství.
Je potěšitelné, že OSN tentokrát, když potřebovala in-
formace o notářství, si vzpomněla na existenci UINL, ale
52 Číslo 1/2005 AD NOTAM
samozřejmě by bývalo bylo lepší, kdyby na centrální úrovni existovala vazba mezi uvedeným oddělením OSN a některým odborným grémiem UINL.Tak by bylo možné sdělovat informace nikoliv sporadicky, ale neprodleně a přímo, zajišťovat spolupráci a využívat pomoc na zá- kladě zkušeností kultury notariátu, a to nejen zodpoví- dáním dotazů, nýbrž okamžitým působením vůči pří- slušným institucím právě v těch případech, kdy jde o hodnoty, které odůvodňují naši existenci.
Světová banka a jiné ekonomické instituce MMF a In-
teramerická rozvojová banka jsou směrodatné pro roz- voj všech zemí světa a snaží se – jak ukazují příklady zjed- nodušování a špatně chápané „deregulace“ – svou ekonomickou silou prosadit taková pravidla, která ne- chávají přítomnost a příspěvek notářství zcela bez po- všimnutí.Tak tomu bylo v nedávno uveřejněné a dosta- tečně známé zprávě Doing business 2004/2005,o které se rovněž diskutovalo při Shromáždění členských notář- ství tady v Mexico City. Tento výmluvný příklad znovu odhaluje absolutní dezinformovanost o dnešní roli latin- ského notářství ve světě a používá neodůvodnitelného a předsudky zatíženého negativního hodnocení úlohy notářství, jež vyplývá z naprosté neznalosti dějin notář- ství.
Pokud bychom historii notářství posuzovali nikoliv
z institucionální,ale ze společenské stránky,jeho význam a autorita ještě narostou. Po staletí bylo notářství živnou půdou pro novou sociálně-kulturní energii a ve notář- ských zápisech a listinách můžeme číst i dějiny světa.
Co se týče problémů, o kterých hovoří Doing busi- ness a které jsme zde v Mexico City obšírně probírali a dospěli také k významným rozhodnutím, chci jen do- dat, že je důležité nezaměňovat notářství za pomalou a zmatečnou byrokracii, která v mnoha zemích skutečně brání společenskému a ekonomickému rozvoji.Notářství
– a to jsme v našem dokumentu doložili – není „pomaLé, drahé a zby7ečné ...“ ,nýbrž dostatečně rychlé,aby uspo- kojilo očekávání trhu (tím myslím na značnou úsporu času při zakládání kapitálových společností v zemích, kde byla kontrola soudem nahrazena kontrolou notářem) na základě přidané hodnoty spočívající v jistotě ohledně legálnosti.
Také způsob práce zástupců UINL, jejích „vyslanců“ musí být nově organizován a koordinován; její napojení na prezidenta a výkonnou radu se nesmí omezovat na setkání za půl roku nebo za rok, ale je zde potřebí kon- tinuity.Toto opatření je třeba přijmout hned, i když ko- ordinační výbor za prezidentství Xxxxxxx Xxxxxxxx už udělal první krok tímto směrem. Právě jemu chci podě- kovat za jeho mimořádnou angažovanost, a to nejen za jeho vedení UINL ve funkci prezidenta,ale i za jeho dlou- holeté působení ve službě jako „vojáka“ UINL, neboť jsme před mnoha lety téměř ve stejnou dobu tyto služby začali po našem vzájemném seznámení na jednom me- zinárodním semináři v Lutychu a později jsme se stali přáteli.
IV. Vztahy k národním vládám
Vůči národním vládám a institucím zaujímá UINL tra- dičně „opatrný“ postoj a vystupuje zde výhradně na žá- dost příslušného národní notářství, které nejlépe zná místní poměry a politickou rovnováhu a jehož vztahy k vlastní vládě jsou plně respektovány. Jedná se o vztahy,
které bude třeba dále zintenzivňovat.Musíme šéfům vlád našich zemí ještě konkrétněji ukázat, že jsme ochotni se zasazovat všemi prostředky o politiku směřující k ochra- ně image a základních principů „latinského“ modelu. Je to právě univerzální dimenze „latinského“ modelu, vůči které jsou vlády zvláště vnímavé.
V. Vztahy ke CNUE a Notářské důchodové pojiš- ťovně evropských notářství
Na tomto místě se musím na základě mé vlastní zku- šenosti, mé dřívější funkce a mé nové funkce vyjádřit k jednomu velmi citlivému aspektu života UINL, a to ke vztahu ke kontinentálním organizacím, zvláště pak ke CNUE.
Vždy jsem zastával názor, že s odhlédnutím od úmyslů a záměrů některých jednotlivců mezi oběma organiza- cemi nemá a nesmí existovat žádný „konflikt zájmů“,a to i přes existenci CNUE a její nezávislost na UINL. Tento přístup byl plně potvrzen,když jsem v letech 1994–1995 jako prezident italského notářství měl tu čest převzít ve- dení CNUE. Tehdy nebyl žádný důvod k rozladěnosti nebo politické nebo osobní rozpolcenosti při současném plnění těchto funkcí. I Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxx (vice- prezident UINL pro Evropu a prezident CNUE, prezident Řecké notářské komory) převzal současně s velkou an- gažovaností, nadhledem a důstojností tyto souběžné funkce.Právě jemu chci srdečně poděkovat a vyjádřit své uznání za jeho jasné a koherentní zvládání společných zájmů evropského a mezinárodního notářství.
CNUE sehrává zcela zvláštní úlohu. Zde mohou no- tářství z Evropské unie konfrontovat své pozice,popř.za- ujmout společné stanovisko k určitým problémům a té- matům,které se týkají života a organizace notářství přímo nebo nepřímo a v nutném případě někdy musí být ře- šeny okamžitě příslušnými prezidenty národních komor, kteří jsou nejenom politickými reprezentanty vůči ná- rodním vládám a institucím, ale zároveň společně před- stavují vůči Komisi a parlamentu Evropské unie nadná- rodní politický orgán (na rozdíl od mezinárodních organizací), který má svoji vlastní „ústavu“. Jedná se tady o proces, který začíná v Evropě a nutně – dějiny nelze přece nastavit zpět – se šíří na další kontinenty, a proto jej všichni pozorně a stále sledují.
Je mi známo, že jednotliví prezidenti v Americe a Af-
xxxx vykonávají svoji činnost v rámci komisí CAA a CAAF, zatímco CNUE působí v Evropě mimo rámec UINL. To ovšem souvisí s historickými, geografickými a předem různými sociálně-politickými poměry, které vytvořily ta- kový stav, který musíme brát na vědomí s realismem, to- lerancí a nadhledem. Důležité je, aby toto – ať už v Ev- ropě či na jiných kontinentech – nevedlo k rozporům, konfliktům, přehmatům a dezorganizaci mezi meziná- rodní činností UINL a kontinentálním působením prezi- dentů jednotlivých národních notářství.
Důležité je,abychom spolupracovali vzájemně bez ně-
jakých antihistorických zátarasů nebo bez žárlivosti, a to ve svornosti a se stejnými záměry vědomi si toho, že ak- tivní a silná přítomnosti mezinárodní Unie na globální úrovni se vyznačuje její univerzálností a že naší práci v Evropě, v Americe,Africe nebo Asii dává větší sílu a dů- věryhodnost.Jde o přítomnost,ale také o podporu všech notářství, ale především těch „mladších“, kterým by- chom nejenom měli pomáhat růst, konsolidovat se
AD NOTAM Číslo 1/2005 53
a zlepšovat své profesní struktury, ale také dbát na to, aby notářství přispívala podle svých možností k moder- nizaci jednotlivých národních notářských řádů. Toto je náš prioritní úkol, který vyplývá z nedávných dějin a ze skutečnosti, že všechna mladá notářství přinášejí na- dšení a radost ze života, v UINL jistě spatřují partnera, jemuž často vděčí – jak je obecně známo – za rychlý ná- stup a úžasný rozvoj směrem k liberálním strukturám. Je to vývoj, který ve východní Evropě započal jistě ještě před pádem Berlínské zdi, a to často díky těžké a často i utajované práci skutečných „vojáků“ Unie v jednotli- vých zemích.Tady je na prvním místě třeba jmenovat na- šeho přítele a známého kolegu, Xxxxxxxx Xx Xxxxx, kte- rému stále vděčíme za to, že velkou část svého života věnoval právě UINL.Tento vývoj nesmí být ohrožen ani skrytými slabinami mladších notářství, ani pokušením příliš rychlého a bouřlivého profesního a ekonomického vzestupu; totéž platí i pro vztah s jinými profesními sku- pinami, které nijak neskrývají svoji žárlivost a projevují expanzionistické snahy ovládnout ty funkce, které vy- konáváme my sami a které na základě „výhradního práva“ si musíme ovšem při každodenní práci zasluho- vat naším chováním. Nejedná se přitom o žádné „privi- Legium“ (které by nám dnes ani nikdo neudělil), nýbrž o výsledek naší profesionality a naší věrnosti vůči his- torickým hodnotám notářství.
Musíme proto přistoupit ke všem vhodným opatře-
ním, aby se spolupráce mezi UINL a CNUE zlepšila: toho lze dosáhnout v rámci nové komise CAE prostřednictvím technicko-odborné činnosti nebo výměny informací a lepším využitím obou naprosto efektivně fungujícím sekretariátům v Římě a v Bruselu. Na tomto místě bych rád zdůraznil velkou angažovanost a profesionalitu xxxx Xxxxxxxx Xxxxxx a jejího týmu v bruselském sekretariátu. Každý z obou sekretariátů má své charakteristické rysy, vlastní zvláštní úkoly a hlavní funkce, ale oba musejí pra- covat pro notářství naplno.
Co se týče nově založené Konference penzijních fondů
pro evropské notáře, za její vznik jsme se přimlouvali a podle výslovného přání jejích zakladatelů by měla být organizována v rámci UINL a opírat se o římský sekre- tariát, avšak měla by si ponechat svoji autonomii a ve své práci se neomezovat jen na Evropu a pracovat v koordi- naci s naším výborem ad hoc.
VI. Vztahy k notářstvím
Komplikovanou kapitolou činnosti Unie jsou právě vztahy k notářstvím. Je obtížné zde nastolit rovnováhu mezi činností zaměřenou na konsolidaci přítomnosti a organizačních struktur členských notářství a mezi po- litikou určité expanze směrem k novým notářstvím v ex- terních geografických oblastech. Je to citlivá rovnováha, neboť Unie kvůli omezeným finančním prostředkům a personálnímu obsazení si je vědoma, že doby silné ex- panze jsou již minulostí, a že již nebude možné věnovat tolik zájmu dalšími vývoji latinského notářství v „exter- ních“ zemích, a že naopak bude muset pomáhat již exi- stujícím strukturám v tom, aby se staly důvěryhodnými a efektivními profesními organizacemi. Toto se týká hlavně čínského notářství: je to dlouhý a jistě ještě neu- končený proces vývoje notářství v Číně na cestě k la- tinskému modelu.Tento proces začal již za funkčního ob- dobí prozíravého prezidenta Xxxxxxx Xxxxxxx a Xxxxxx
Xxxxxxx, které zde kvůli zvláštní a velké kontinuitě chci jmenovat společně, která i přes jejich různý původ ovliv- nila život i politiku UINL.
Xxxxxx je dnes mezi námi, Xxxxxxx ze zdravotních důvodů se bohužel poprvé nemohl našeho kongresu účastnit. Oběma jim patří náš srdečný pozdrav a dík, neboť právě oni jako první modernizovali struktury UINL a koncipovali její existenci a funkci podle výroku jednoho dalšího významného prezidenta, Xxxxxx Xxxx- xxxx, který řekl: „Notářství musí přestat jednat v defen- zivě“. A já k tomu dodávám: „S hrdostí musí přejít do útoku!“
VII. Interní organizace
Zde se dostávám k poslední části mého vystoupení a chci se zabývat organizační strukturou. Reforma naší organizace byla zpracována Poradním výborem za přiči- nění a přispění čestného prezidenta XXXX, Xxxxx Xxx- xxxxxxxxx.Právě jemu děkuji za jeho ochotu dát své zku- šenosti do služeb Unie, a především za jeho schopnost přenášet stále se měnící požadavky Unie do jejích sta- nov. Reforma byla jednomyslně odsouhlasena v Aténách v r. 2001 s perspektivou další modernizace stanov a jed- nacího řádu. Již v r. 1989 za italského prezidentství do- šlo v Amsterodamu k jejich kvalitativnímu vylepšení a k jejich adaptaci na tehdejší politické události, na větší dimenze a nové úkoly Unie.
Reforma z Atén se zaměřuje především na následující:
a) zvýšení významu Shromáždění členských notářství jako nejvyššího orgánu v rámci politické práce a po- litického rozhodování,
b) posílení Stálé rady jako fóra pro úvahy nad důležitými otázkami týkajícími se notářství.Stálá rada má být zba- vena běžné administrativní rutiny a fungovat jako or- gán poskytující rady a pomoc Shromáždění,
c) Výkonná rada má mít zvláštní zmocnění jako úzké správní grémium Unie podle programové linie Shro- máždění a podle zadání stanoveného Stálou radou,
d) Racionalizace vztahů mezi Shromážděním, Stálou ra- dou a Výkonnou radou. Přesné stanovení jejich fun- gování a rozdělení úkolů při zamezení duplicity a těž- kopádných postupů.
Ne všechny reformní cíle z Atén však byly naplněny, neboť prodlevy, nedostatek koordinace a duplicita ještě nebyly zcela překonány. Je zapotřebí velkého úsilí, aby nezávisle na pozdějších možných reformách dostávala naše zasedání stálé nové impulsy a aby specifické kom- petence jednotlivých orgánů byly nově vyhodnoceny i při zohlednění aspektu koordinace s ostatními odbor- nými grémii a komisemi.A to nezávisle na dalších refor- xxxx, které by se mohly uskutečnit v rámci nadcházejí- cího funkčního období, mimo jiné na základě hluboko sahajících úvah, které zahájila Stálá rada založením pra- covní skupiny pod vedením Xxxxxx Xxxxxxxxxx, která v úzké spolupráci s Poradním výborem zahájí druhou fázi práce při zapracování komentářů z diskusí vedených v těchto dnech.
Je myslitelné, že struktura, fungování a délka mandátu
členů Stálé rady v budoucnu doznají změn a nejsem si jist,zda „Stálá rada“ se nepřejmenuje na „Výbor expertů“ anebo – „Generální rada“ tak, jak se mi jeví správnější podle dané povahy a funkce. Směrodatné je, aby to byl orgán složený z notářů – expertů v oblasti stavovské po-
54 Číslo 1/2005 AD NOTAM
Conférence des Notariats de l’Union Européenne
S-E55S-AD
Brusel, 9. prosince 2004
Parlament České republiky Předseda parlamentu PhDr. Xxxxxxx Xxxxxxxx
Sněmovní 4
Praha 1 Česká republika
REZOLUCE
přijatá 9. prosince 2004 Generálním shromážděním Konference notářství Evropské unie (CNUE)
Generální shromáždění Konference notářství Evropské unie (CNUE) podporuje politiku evropských institucí za- měřenou na vytváření společného evropského právního a soudního prostoru v souladu se závěry Evropské rady z Tampere a s nedávno schváleným Haagským programem.
Součástí této politiky je zvyšování právní jistoty a efektivnosti příslušných orgánů v rámci výkonu spravedlnosti, a to s cílem umožnit občanům i podnikům, aby prosazovali svá práva v rámci rychlých a efektivních řízení.
CNUE vyjadřuje své přesvědčení, že instituce a orgány výkonu spravedlnosti existující v členských státech mo- hou být užitečným a účinným způsobem zaintegrovány do tohoto procesu. Zde se přitom nejedná o státní soudy a úřady, ale rovněž o ty instituce, kterým národní zákonodárci svěřili určité úkoly v této oblasti a které se pro jejich splnění podílejí na výkonu veřejné moci.
Notářství je součástí těchto institucí a podle zásady dělby pravomocí mu byly uděleny specifické kompetence v oblasti vyhotovování listin o právních úkonech a osvědčování.V některých členských státech rovněž existují jiné profese, které tvoří součást těchto institucí, jako např. exekutoři, kteří jsou pověřeni určitými úkoly v oblasti exe- kuce veřejných listin.
CNUE upozorňuje na tu skutečnost, že v rámci této evropské koncepce výkonu spravedlnosti bylo notářům svě- řeno sepisování veřejných listin s cílem zajistit rovnováhu zájmů zúčastněných stran.
CNUE vyjadřuje své znepokojení nad hrozbou rozchodu českého práva s právem ostatních členských států, a to zejména v oblasti obchodního práva, což by jistě mělo negativní dopady na právní jistoty obchodních společností i občanů, a to z důvodu projednávané novely obchodního zákoníku v České republice v případě přijetí poslane- ckého návrhu, který by stavěl na roveň notářský zápis se zápisem soudního exekutora.
Notář je nestranná osoba nadaná veřejnou mocí, kterou stát pověřil vyhotovováním veřejných listin, které mají předcházet sporům. Jedná se tedy o činnost preventivní. Postavení notářů v zemích kontinentálního práva je ob- dobné a vychází z hluboké a osvědčené historie.
Exekutor je osoba, která se zabývá doručováním listin a výkonem práva a plní represivní funkci, je ustanoven jednostranně věřitelem, který mu dává pokyny ve svém vlastním zájmu. Právní úprava v jednotlivých zemích kon- tinentálního práva není jednotná, neboť tento princip vymáhání práva nemá v Evropě tradici. V žádné evropské zemi osoby s kompetencí k sepisování veřejných listin nemají současně kompetenci k tomu, aby samy prováděly jejich exekuci.
V důsledku výše uvedeného Konference notářství Evropské unie apeluje na Poslaneckou sněmovnu České republiky, aby nepřipustila ohrožení existujícího a osvědčeného právního systému, neboť každá z výše uvedených profesí má své odlišné a jedinečné poslání, je nezastupitelná a nezaměnitelná. Přijetím výše uvedeného poslane- ckého návrhu by důvěra ostatních zemí v právní jistotu v České republice byla oslabena.
Závěrem Vám, vážený pane předsedo, zasílám výraz své hluboké úcty.
Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxx (v.r.) Prezident CNUE
Allemagne ■ Autriche ■ Belgique ■ Espagne ■ Estonie ■ France ■ Grèce ■ Hongrie ■ Italie ■ Lettonie ■ Lituanie Luxembourg ■ Malte ■ Pays-Bas ■ Pologne ■ Portugal ■ République tchèque ■ Slovaquie ■ Slovénie
AD NOTAM Číslo 1/2005 55
litiky, kteří znají mezinárodní problematiku a činnosti. Tento orgán by měl být nápomocný Shromáždění, kde se účastní prezidenti zabývající se hlavně národními pro- blémy a při projednávání mezinárodních otázek by po- skytoval nenahraditelnou a zvláštní pomoc a radu.
Musíme také přemýšlet o četnosti zasedání Stálé rady, neboť není možné, aby zasedala jeden den před vlastním Shromážděním, když by prezidenti komor měli mít mož- nost si vážně a nezávisle promyslet pokyny a návrhy Stálé rady: totéž platí pro první zasedání v novém funkčním období, to se nemůže konat až v březnu a tím blokovat práci nově zvolených grémií na další tři měsíce (proto se příští zasedání sejde již v únoru v Kostarice).
I Výkonná rada dozná pravděpodobně na základě uči- něných zkušeností i některých změn, dostane některá rozšířená operativní zmocnění a částečně bude změněna i strukturálně.
Je ostatně zcela jasné, že veškeré orgány, grémia, ko- mise a pracovní skupiny pro svoji práci potřebují aktivní a kontinuální účasti notářů. Pro vyhovění tomuto poža- davku je zapotřebí, aby každé notářství – a tím se obra- cím hlavně na zde přítomné prezidenty, kolegy – vyvi- nulo určité úsilí a aby své delegáty podporovalo – včetně finanční podpory – pro zvládání těchto nelehkých úkolů, a to nejenom ve vlastním zájmu, nýbrž v zájmu notářství. Je to úloha, která vyžaduje nadšení, obětavost a pravi- delnou – a nikoliv sporadickou – účast na zasedání da- ných grémií nebo komisí. Důležité je hlavně přicházet s novými myšlenkami a aplikovat je v praxi, k čemuž je zapotřebí zájmu a povzbuzení těch, kteří nesou odpo- vědnost na národní úrovni.
To jsou tedy některé myšlenky a projekty, ke kterým se budu vracet, aby bylo možné vypracovávat nové prin- cipy a stále reformovat existující stanovy a vnitřní před- pisy.
To vše by mělo vést k intenzivnější politické práci pro notářství, neboť jinak se vystavíme nebezpečí, že Unie se stane neživou sochou z mramoru!
VIII. Závěrečné úvahy
Milí kolegové,i ve světě otřásaném medializovaným te- rorismem, který zastiňuje budoucnost naší planety, ne- smíme ztratit náš optimismus a naše shromáždění zde nesmí ztratit svého bojovného ducha, neboť zde zastu- pujeme právě takový profesní stav,který plní i úlohu pro- středníka a může působit jako místo setkávání mezi ná- rody různých tradicí, zvyklostí a náboženství. A tak i v Unii, kde byla historicky zastoupena jen notářství z křesťanských národů, máme nyní i notářství z někte- rých muslimských zemí, jejichž systém se podobá latin- skému nebo popř. je s ním slučitelný.
Tato notářství vidí sama sebe jako nárazníkovou zónu
a místo setkávání mezi dvěma v zásadě odlišnými civili- zacemi s tím,že to přináší velké obtíže pro stále užší a slo- žitější spolužití.Objevují ve svých profesních strukturách garanci a důkaz společných hodnot, které je třeba ctít a obhajovat s rozumem a tolerancí.
Na tomto pozadí bude notářství i hodnoceno, a to podle své schopnosti všude na světě vystupovat sjedno- ceně a s adaptovanými základními principy, které přesa- hují hranice jednotlivých zemí a konkrétně a viditelně vytvářejí univerzální právní prostor přes jednotlivé kon- xxxxxxx.Xx je ta největší výzva,před kterou notářství stojí,
a která rozhodne o jeho další přítomnosti v budoucí spo- lečnosti.
V tomto duchu a v tomto chápání notáře jako aktiv- ního protagonisty současné společnosti a nikoliv jako pa- sivního a nerozhodného objektu děkuji Stálé radě za její podporu mé kandidatury na funkci prezidenta UINL pro příští funkční období a děkuji Shromáždění členských notářství za mé zvolení.
Soudní rozhodnutí
Věcná legitimace ve sporu o dědické právo
Vymezí-li žalobce okruh účastníků řízení o ur- čení dědického práva odchylně od okruhu účast- níků řízení o dědictví, nemůže být žalobě vyho- věno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003
Z odůvodnění: Okresní soud v L. „určil, že závěť se- psaná dne 8. 11. 1996 zůstavitelem K. M., zemřelým dne
14. 12. 1996, ve které ustanovil dědičkou svých nemovi- tostí v H. S. žalovanou, je neplatná“ (výrok I.); uložil ža- lované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 950 Kč do tří dnů od právní moci roz- sudku (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna na- hradit České republice na účet Okresního soudu v L. částku 3 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (vý- rok III.).Vycházel ze závěru, že „zemřelý K. M. dne 8. 11. 1996 sepsal závěť v duševní poruše, která ho k tomuto úkonu činila neschopnou“.
K odvolání žalované Krajský soud v Ú. X. xxxxxxxx soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že „H. M., nar.
16. 1. 1959, je dědičkou po K. M., zemřelém dne 14. 12. 1996“ (výrok I.); uložil žalované povinnost „nahradit České republice u Okresního soudu v L. náklady řízení státem zálohované“ ve výši 3 785 Kč a nahradit žalob- kyni náklady řízení „u okresního soudu“ ve výši 7 950 Kč „u JUDr. I. M.“, „obojí do tří dnů od právní moci roz- sudku“ (výrok II.); uložil žalované povinnost nahradit ža- lobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3 100 Kč
„u JUDr. I. M.“ do tří dnů od právní moci rozsudku. Vy- cházel, shodně se soudem prvního stupně, ze závěru, že
„ je nutno na závěť pohlížet jako na neplatnou, neboť byla učiněna osobou jednající v duševní poruše, která jí činila k takovému úkonu neschopnou“. Současně uvedl, že „napadený rozsudek byl z hlediska obsahu potvrzen, avšak ve změněném znění z důvodu změny žalobního petitu v odvolacím řízení“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala ža- lovaná dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z usta- novení § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ a, „pokud by se dle ná- zoru dovolacího soudu nejednalo o změnu rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé“, pak přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Na- mítá, že „řízení před soudy obou stupňů „trpí závažnou procesní vadou týkající se okruhu účastníků“, neboť ža-
56 Číslo 1/2005 AD NOTAM
lobkyně „neoznačila za účastníky sporného řízení všechny, kteří jimi musí být“, když žaloba nesměřuje i proti „dětem zemřelého K. M., tj.synovi L., nar.v r.1980, a synovi X., nar. v r. 1985“. Dále namítá, že „oba soudy k rozhodnutí dospěly na základě dvou znaleckých po- sudků, zbytek provedených důkazů zcela pominuly a z odůvodnění nelze zjistit, jakými úvahami se při hod- nocení důkazů řídily“.Navrhla,aby Nejvyšší soud ČR roz- hodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zru- šil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací
(§ 10a OSŘ) po zjištění,že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustano- vení § 240 odst. 1 OSŘ, se nejprve zabýval otázkou pří- pustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí od- volacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kte- rým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názo- rem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) OSŘ], a jímž bylo potvrzeno roz- hodnutí soudu prvního stupně,jestliže dovolání není pří- pustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ a do- volací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Dovolání však přípustné není ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslu- šenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 237 odst. 2 písm. a) OSŘ] a ve věcech upravených zákonem o ro- dině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení ro- dičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího vý- konu,o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) OSŘ].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) OSŘ je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodnutím soudu prv- ního stupně. O nesouhlasná rozhodnutí jde tehdy, jest- liže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly po- souzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozhodnutí odlišná. Odlišností nelze ovšem rozu- mět rozdílné právní posouzení,pokud nemělo vliv na ob- sah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a po- vinnosti v právních vztazích účastníků.Okolnost, zda od- volací soud rozhodl podle ustanovení § 219 OSŘ nebo zda postupoval podle ustanovení § 220 OSŘ, popřípadě jak formuloval výrok svého rozhodnutí,není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hle- diska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí.
V projednávané věci soudy obou stupňů práva a po-
vinnosti účastníků, o něž v řízení šlo, posoudily zcela shodně (oba dospěly k závěru, že závěť K. M., zemřelého dne 14. 12. 1996, ze dne 8. 11. 1996 je neplatná, neboť jmenovaný při jejím pořízení jednal v duševní poruše,která
jej činila k takovému úkonu neschopným). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že určil,že žalobkyně je dědičkou po K.M.,zemřelém dne 14.12.1996 (dále též jen „zůstavitel“).Ve srovnání s rozsudkem soudu prvního stupně tedy odvolací soud v napadeném rozsudku nevymezil práva a povinnosti účastníků řízení odlišně. Z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ proto do- volání v posuzované věci není přípustné.
Protože dovolání není v této věci přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno meritorní rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost do- volání v dané věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Pří- pustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvo- lacího soudu má po právní stránce zásadní význam ze- jména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně,nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle ustanovení § 175b věty první OSŘ účastníky ří- zení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zů- stavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát.
Účastníky řízení o dědictví jsou navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§ 94 odst. 2 OSŘ). Zákon účastníky řízení o dědictví označuje v ustanovení
§ 175b OSŘ. Účastenství v dědickém řízení v tomto pří- padě odráží hmotné dědické právo a směřuje k tomu, aby byla zjištěna osoba, která skutečně vstoupí do práv a povinností zůstavitele, popřípadě aby bylo zjištěno, že zůstavitel nemá dědice,který by nabyl dědictví,a že proto dědictví musí ve smyslu § 462 ObčZ připadnout státu.
Podle ustanovení § 175k odst. 1 OSŘ, jestliže někdo před potvrzením nabytí dědictví tvrdí, že je dědicem a popírá právo jiného dědice, který dědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a jedná dále s tím, u koho má za to, že je dědicem. Podle usta- novení § 175k odst. 2 věty první OSŘ, závisí-li však roz- hodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skuteč- ností,odkáže soud usnesením po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou.
Z ustanovení § 175k odst. 1 OSŘ vyplývá, že soud po
vyšetření podmínek dědického práva jedná dále s tím, u koho má za to,že je dědicem.Usnesením vydaným podle tohoto ustanovení může být rozhodnuto – jak vyplývá z jeho znění – pouze o tom, s kým (tj. s kterým z dosa- vadních účastníků řízení, mezi nimiž je spor o dědické právo) bude nadále jednáno jako s osobou, o níž lze mít důvodně za to, že je dědicem, a, je-li to potřebné, jaký je dědický titul této osoby (při pozitivním vymezení), po- případě s kým (tj. s kterým z dosavadních účastníků ří- zení, mezi nimiž je spor o dědické právo) nadále nebude jednáno, neboť lze mít důvodně za to, že není dědicem (při negativním vymezení).Tímto usnesením se totiž řeší (vyšetřují) podmínky dědického práva pro účely průběhu řízení a má význam jen pro vymezení účastníků řízení
AD NOTAM Číslo 1/2005 57
o dědictví; na jeho základě soud v dědickém řízení po- važuje za účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 175b věty první OSŘ tu osobu, o níž bylo pravomocně roz- hodnuto, že s ní bude dále jednáno, popřípadě přestane považovat za účastníka řízení toho, o němž bylo pravo- mocně rozhodnuto, že s ním nadále nebude jednáno.
Vydání usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 OSŘ je na místě tehdy,jsou-li skutková tvrzení účastníků o roz- hodných okolnostech shodná a závisí-li rozhodnutí o dě- dickém právu pouze na právním posouzení věci. Není-li tomu tak, má soud (soudní komisař) vzhledem k tomu, že v „nesporném“ dědickém řízení nemá z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti, postu- povat způsobem stanoveným v ustanovení § 175k odst. 2 OSŘ.Xxxx ustanovení soudu (soudnímu komisaři) ukládá, aby se pokusil uvedený spor o dědické právo vyřešit do- hodou, tj. aby vyvinul úsilí směřující k tomu, že se roz- hodné skutečnosti mezi účastníky uplatňujícími roz- porná dědická práva „stanou nespornými“. Nepodaří-li se soudu (soudnímu komisaři) uvedený spor vyřešit do- hodou a skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva zůstanou i po pokusu o odstranění sporu mezi účastníky sporné, vydá soud usnesení, kterým odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou.
Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení o dědictví po zůstaviteli je spor o to, zda zůstavitel jednal dne 8. 11. 1996 při pořízení sporné závěti v duševní poruše, která jej činila k takovému úkonu neschopným, tedy spor
o skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení dědic- kého práva, bylo na místě, když soud v řízení o dědictví po zůstaviteli – jak ze spisu vyplývá – postupoval způ- sobem stanoveným v ustanovení § 175k odst. 2 OSŘ.
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (srov. § 460 ObčZ). K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem však nedochází jen na základě smrti zůstavitele.Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a roz- hodnuto, že řízení o dědictví se zahajuje i bez návrhu a že v řízení o dědictví musí být projednán také maje- tek, který při původním projednání a rozhodnutí dědic- tví nebyl znám (nebyl zjištěn). Podle rozhodnutí soudu
o dědictví (§ 175q OSŘ) se dědictví nabývá s účinností
ke dni smrti zůstavitele. V době od smrti zůstavitele až do rozhodnutí o dědictví pravomocným usnesením soudu tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem řízení
o dědictví skončí (zejména, kdo se stane zůstavitelovým dědicem a jak bude vypořádáno dědictví mezi více zů- stavitelovými dědici).
Zanechal-li zůstavitel více dědiců, projevuje se stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravo- mocného rozhodnutí soudu o dědictví, také v jejich vzá- jemných vztazích k majetku patřícímu do dědictví. Musí být vzato v úvahu, že rozhodnutí soudu o dědictví má sice účinky ke dni smrti zůstavitele, že však do právní moci rozhodnutí o dědictví není jisté, jak budou jejich práva a povinnosti k dědictví upravena. Uvedený
„zvláštní“ vztah dědiců k zůstavitelově majetku má mimo jiné za následek, že až do právní moci usnesením soudu
o dědictví jsou dědici považováni za vlastníky celého ma- jetku patřícího do dědictví (všech věcí a majetkových práv zůstavitele) a že z právních úkonů,týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví,jsou opráv-
něni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se na- vzájem podílejí na těchto právech a povinnostech. Ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo ma- jetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje tím,že mají po- stavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 OSŘ), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice (srov.rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.11.1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný v časopise Soudní ju- dikatura, ročník 2000, pod číslem 67).
Postavení žalobce v řízení před soudem je tu určeno
obsahem rozhodnutí soudu, vydaného podle ustanovení
§ 175k odst. 2 OSŘ. Ostatní účastníci řízení o dědictví budou vystupovat v řízení před soudem jako žalovaní, a to i když v řízení o dědictví se někteří z nich ke sporné otázce nestavěli odmítavě nebo vystupovali pasivně. Okruh žalovaných soud ve sporném řízení zjišťuje ne- závisle na údajích uvedených v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 175k odst. 2 OSŘ v řízení o dědictví. Žalovaným ve sporném řízení nic nebrání v tom,aby zau- jali stanovisko shodné s žalobcem. Soud však nemůže z takového vyjádření žalovaného dovodit, že dědické právo přestalo být sporné, a řízení zastavit, pokud nemá podklady pro postup podle ustanovení § 96 odst. 1–3 OSŘ, tj. k vyřízení výslovného zpětvzetí návrhu.
Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v ná-
vrhu na jeho zahájení (§ 90 OSŘ) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen ně- kterého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční spo- lečníci (§ 91 odst. 2 OSŘ) (srov. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nej- vyššího soudu ČSR dne 18. 6. 1982, Cpj 165/81, uveřej- něnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč- ník 1982, pod číslem 49).
V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového
stavu zjištěno, že zůstavitel pořídil dne 8. 11. 1996 závěť, kterou odkázal „pozemek č. 27 s budovou č. p. 10 v ka- tastru obce H. S., zapsané v listu vlastníků č. 34 – KÚ S.“ žalované. Současně bylo zjištěno, že dědici zůstavitele ze zákona jsou žalobkyně, tj. manželka zůstavitele, a děti zů- stavitele L. M., bytem v L., a J. M., bytem v L.
Z těchto zjištění vyplývá, že účastníky sporného řízení o žalobě na určení dědického práva měly být, vedle ža- lobkyně a žalované, také děti zůstavitele L. M. a X. X.Xx- hledem k tomu, že L. M. a J. M. nebyli žalobkyní označeni za účastníky řízení a soud prvního stupně i odvolací soud z této skutečnosti nevyvodily příslušné závěry (zamítnutí žaloby pro nedostatek věcné legitimace) je na místě zá- věr,že rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku, která měla pro rozhodnutí dané věci určující význam, v rozporu s hmotným právem.
Protože žalovaná popsanou nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu namítá v dovolání, je její dovolání pří- pustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) OSŘ a sou- časně důvodné, neboť je naplněn dovolací důvod uve- dený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvo- lacího soudu bez jednání (§ 243a odst.1 věta první OSŘ), zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem OSŘ). Vz- hledem k tomu, že důvod, pro který byl zrušen rozsudek
58 Číslo 1/2005 AD NOTAM
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto roz- hodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v L. k dalšímu ří- zení (§ 243b odst. 3 věta druhá OSŘ). Současně Nejvyšší soud České republiky uložil soudům vypořádat se sku- tečností, že spor o platnost závěti zůstavitele ze dne
8. 11. 1996 je v prvé řadě sporem o dědické právo žalo- vané, u níž je právě tato závěť titulem k dědění, a až v druhé řadě sporem o rozsah dědického práva žalob- kyně, u niž je dědický titul (tj. zákon) nesporný.
Stojí za pozornost
Právní rozhledy
2004, č. 24
Vrchní soud v Praze Ke zvýšení základního kapitálu sou- čty vkladů při fúzi dvou společností s ručením omezeným
㤠69a odst. 6 ObchZ
Za vznik nových obchodních podílů u nástupnické spo- lečnosti v případě fúzí dvou společností s ručením ome- zeným ve smyslu § 69a odst. 6 ObchZ je třeba považovat i případ, kdy má být zvýšen vklad jediného společníka fú- zujících společností v nástupnické společnosti, byť nomi- nální výše jeho obchodního podílu v nástupnické spo- lečnosti se nemění.
Společnost s ručením omezeným je v rámci fúze coby za- nikající společnost povinna nechat ocenit své jmění i v pří- padě, že se stejné osoby podílejí ve stejném poměru jak na společnosti zanikající, tak na společnosti nástupnické, pokud se v důsledku fúze zvyšuje základní kapitál ná- stupnické společnosti s ručením omezeným zvýšením vkladů do základního kapitálu.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 7 Cmo 460/2003“
2004, č. 23
Xxxxx, X. Veřejnoprávní subjektivita (o právní subjeb7i- vi7ĕ v obLas7i veiejného práva)
Nejvyšší soud Xxxxx repubLiby K naléhavému právnímu zájmu jediného dědice na určení jeho vlastnictví k věci, jež měla být ke dni smrti ve vlastnictví zůstavitele a dosud nebyla v dědickém řízení projednána, a na určení, že zů- stavitel byl ke dni smrti vlastníkem určité věci, jestliže do- sud nebylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dě- dictví
„§ 80 písm. c) OSŘ
§ 460 ObčZ
1.Ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalo- bou podle § 80 písm. c) OSŘ určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla před- mětem řízení o dědictví a nebylo mu ohledně ní potvr- zeno nabytí vlastnictví.
2. Pro určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastní- kem konrkétní věci, není z hlediska naléhavého práv- ního zájmu významné, zda již byl podán návrh či pod- nět k zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22
Cdo 1826/2004“
Vrchní soud v Praze K povinnosti exekutora vůči rejstří- kovému soudu, k mlčenlivosti exekutora
„§ 31 EŘ
§ 28 odst. 6 a 7, § 32 ObchZ
Nutnost zápisu nařízení exekuce do obchodního rejstříku, jakož i zápisu dalších skutečností o změně či zániku této skutečnosti, plyne přímo ze zákona, a tudíž je sdělení sku- tečnosti, jež má přímý odraz v takovém zápisu, povinností každé osoby, včetně osoby soudního exekutora. Takové sdělení není chráněno mlčenlivostí ve smyslu § 31 EŘ, ne- boť přímo na základě speciálního zákona (§ 28 odst. 6 a 7 a§ 32 ObchZ) je zápis,změna zápisu či výmaz skutečnosti či údaje daného zákonem do obchodního rejstříku, jež je přímým odrazem sdělované skutečnosti, veřejným úda- jem.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2004, sp. zn.
7 Cmo 423/2003“
2004, č. 22
XxxxxX, X. Ještě k církevním právnickým osobám (zabjvá se círbevními právnicbjmi osobami jabo právnicbjmi osobami sui generis. Rozebírá možnos7i ziizování 7ĕch7o právnicbjch osob, související o7ázby v obLas7i ba- nonicbého práva a probLema7ibu 7zv. his7oricbjch práv- nicbjch osob a jejich právní subjeb7ivi7u)
Soudní rozhledy
2004, č. 12
Nejvyšší soud Xxxxx repubLiby Určení vlastnického práva ke dni smrti právního předchůdce žalobce a vlastnické práva žalobce
„§ 80 písm. c) OSŘ
§ 126 odst. 1 ObčZ
Žalobce se může domáhat určení, že jeho právní před- chůdce byl ke dni úmrtí vlastníkem nemovitosti, ale ta- kovým určením není deklarováno, že i on jako právní ná- stupce je vlastníkem. Může sice na základě takového určení žádat o projednání nemovitosti v dědickém řízení, ale rozhodnutí vydaná v dědickém řízení nebudou žalo- vané vázat;o skutečném vlastníkovi může být rozhodnuto jen v dalším sporu.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1445/2004“
Nejvyšší soud Česbé repubLiby Platnost směnné smlouvy a vlastnictví směňované věci.Uchopení držby nemovitosti a její užívání
㤠312, 1045 OZO
§ 129 odst. 1, § 611 ObčZ
1. Směnná smlouva nemusí být neplatná jen proto, že v době jejího uzavření nebyl jeden z účastníků dosud vlastníkem směňované věci.
2. K uchopení držby nemovitosti není třeba jejího užívání. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1442/2004“
2004, č. 11
Vrchní soud v Praze K předpokladům postupu soudu podle § 107a odst. 2 OSŘ
„§ 107a odst. 2 OSŘ
Při rozhodování o návrhu na vstup nového účastníka do řízení namísto dosavadního soud nezkoumá meritorní stránku věci. Ověří, zda je osvědčena právní skutečnost, se kterou právo spojuje přechod nebo převod práva nebo povinnosti, dokazování neprovádí. Je-li taková skutečnost
AD NOTAM Číslo 1/2005 59
osvědčena a v případě vstupu nového žalobce souhlasí-lí ten se svým vstupem do řízení, soud návrhu vyhoví.Tím není prejudikována ani důvodnost v řízení uplatněného nároku ani platnost právních jednání, která byla důvodem jeho rozhodnutí. Budou-li tyto otázky sporné, projedná je soud s novým účastníkem, a dospěje-li k závěru, že mu ná- rok nesvědčí nebo se nestal platně účastníkem sporného právního vztahu, promítne se to v rozhodnutí ve věci samé.
Usměnek vystavených ve formě cenného papíru na řad je
takovou skutečností rubopis. Postačuje tedy osvědčit, že sporná směnka je opatřena formálně vyhovujícím rubo- pisem.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 5 Cmo 141/2003”
Právní rádce
2004, č. 11
Xxxxx, X. Nad poslaneckou novelou zákona o konkursu
(zamyšLení nad piipravovanou úpravou zábona)
Zprávy z notářské komory
Na XX. sněmu Notářské komory ČR, konaném dne 25. 1. 2005, se uskutečnily i volby orgánů Notářské komory ČR na další tříleté funkční období. Za členy prezidia NK ČR byli zvoleni:
XXXx. Xxxxxx Xxxxxx, notář v Praze, který byl zvolen pre- zidentem NK ČR
XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx, notář v Benešově, který byl zvo- len viceprezidentem NK ČR
XXXx. Xxxx Xxxxx, notář v Praze
XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx, notář v Brně XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, notář v Praze.
Členy prezidia NK ČR jsou dále prezidenti jednotlivých notářských komor v působnosti krajských soudů, kteří byli zvoleni na kolegiích těchto notářských komor: XXXx.Xxxxxx Xxxxx, notář v Praze, za Notářskou komoru pro hlavní město Prahu
XXXx. Xxxx Xxxxxx, notář v Příbrami, za Notářskou ko- moru v Praze
XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxx, notář v Táboře, za Notářskou ko- moru v Českých Budějovicích
XXXx. Xxxxx Xxxxx, notář v Plzni, za Notářskou komoru v Plzni
XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxx, notářka v Liberci, za Notářskou komoru v Ústí nad Labem
Xxxxx Xxxxxxx, notář v Ústí nad Orlicí, za Notářskou ko- moru v Hradci Králové
XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, notář v Brně, za Notářskou komoru v Brně
XXXx. Xxxxx Xxxxxxx, notář v Ostravě, za Notářskou ko- moru v Ostravě.
XX. sněm Notářské komory ČR dále zvolil:
a) revizní komisi ve složení:
Xxx. Xxxxx Xxxxx, notář v Olomouci
XXXx. Xxxx Xxxxxxxxx, notářka ve Žďáru nad Sázavou XXXx. Xxxx Xxxxxxxxxx, notářka v Rakovníku
XXXx. Xxxx Xxxxxxxxx, notářka v Českých Budějovicích
b) kárnou komisi ve složení:
XXXx.Xxxxxxx Xxxxxxxx, notářka v Šumperku, která byla zvolena předsedkyní komise
XXXx.Xxxxxx Xxxxxxx, notářka v Olomouci XXXx.Xxxx Xxxxxxx, notář v Praze
XXXx. Xxxxx Xxxxxxxx, notářka v Rychnově nad Kněž- nou
XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx, notář v Praze.
Fejeton Ad Notam
Vlčí doba
XXXx. Xxxx Xxxxx*
Když se láme rok, bývá zvykem ohlédnout se zpět i za- hledět se vpřed, dělají se bilance i prognózy.
Co z loňského roku stojí za ohlédnutí? Rozhodně naše
„vnitrostranická“ diskuse na téma stav českého notářství vedená na stránkách tohoto časopisu.
Po letech mrtvolného klidu se zčeřila názorová hla- dina a začali jsme se konečně bavit o tom, zda naše no- tářství je v dostatečné kondici na to, aby bezezbytku uspokojovalo společenskou objednávku a zda má po- třebnou výkonovou rezervu, aby bez újmy na zdraví pře- žilo to, co nás zřejmě čeká. Následné události pak po- tvrdily, že bude co řešit.
V diskusi se objevilo celé spektrum názorů.Radikálové kritizovali, upozorňovali na slabá místa, vyjadřovali ná- zory mnohdy až revoluční či kacířské. Nahlas byly vy- sloveny věci nebývalé, bylo poukázáno na existenci je- xxxxx, kteří svými kejklemi a švindly stejně jako pražští taxikáři ničí podstatu svých profesí. Zkrátka volali po změně.Konzervativci oponovali,že není důvod k panice, neboť staletími prověřená tradiční podoba notářství je sama o sobě zárukou další existence,její společenský pří- nos je historicky osvědčený a jelikož historie je matkou xxxxxxxxx, není třeba se bát o další osud notářství. Dis- kuse se neuzavřela a přerostla i do výkonných struktur notářské samosprávy.
S jejím hlavním tématem pak příznačně korespondují
další loňské události, které nelze přehlédnout. Zatím co jsme diskutovali,zakousl se xxxx advokátů do našeho no- tářského koláče a odnesl si soustíčko z pravomoci osvěd- čovací v podobě ověřování podpisů. Nepříjemná věc, prohraná bitva, ale výsledek se předpokládal (byl to na vyšších úrovních dohodnutý legislativní obchod).Dis- kutovalo se tedy dále a zatím co jsme diskutovali, potají si xxxx exekutorů nabrousil nožík, aby si mohl z notář- ského koláče odkrojit řádnou porci z pravomoci poři- zovat veřejné listiny v obchodní xxxxxx.Xx už byla pro- hra strategického významu.
Ještě horší pak bylo poznání, že je to válka bez pravi-
del, kterou xxxxx oficiálně nevyhlásil ani neavizoval, ne-
XXXx.Xxxx Xxxxxxx,notář v Jablonci nad Nisou,který byl
zvolen předsedou komise
* Autor je notář v Praze.
60 Číslo 1/2005 AD NOTAM
boť naši konkurenti nevedou boj o principy, ale o peníze a tudíž je vše dovoleno. Zjistilo se, že generalita našich zákonodárců je nečitelná a její kroky na bojišti jsou ne- předvídatelné.
Výsledkem loňského notářského roku je tedy tristní po- znání, že období profesního klidu a vzájemného respektu již zřejmě nenávratně skončilo a vstupujeme do doby, kdy právní profese je právní profesi vlkem. Zastánci těchto praktik zcela jistě namítnou, proč tolik křiku, vždyť jde o pouhé zavedení jinde běžné konkurence. Razí tezi, která by se nelíbila ani laické veřejnosti, „proč by ševci nemohli šít kalhoty,když umí šít na stroji“. Dobře, ale v dané oblasti jde o institucionální systémovou změnu s celospolečen- ským dopadem, amerikanizaci právního prostředí, jejíž za- vedení by mělo být minimálně výsledkem závažné od- borné xxxxxxx.Xx se nedá vyřešit tím, že se po tmě vloupu do spíže a ukrojím si z cizího, a když mě přistihnou, začnu se ohánět ušlechtilými pohnutkami zavádění konkurence. Bohužel toto podloudnictví při řešení problémů zá- sadní povahy se již stalo stylem dnešní vlčí doby. Je to totiž jednodušší, než odborná diskuse a seriozní přístup k věcem veřejným. Politika ztratila obsah i formu, nikdo již pořádně neví o čem je. Připomíná reality show, kte- rou by televize PRIMA mohla vedle své „Balírny“ vysílat pod názvem „Žvanírna“. Moc by se to nelišilo.V té první aktéři předstírají, že se chtějí do sebe zamilovat, v té druhé předstírají názorové střety o tom, jak dosáhnout veřejného blaha. (Za dveřmi studia se pak poplácají po zádech a odchází s pocitem dobře vykonané práce.) V obou případech však především jde o to být viděn a za- hrát si v televizi. Je to jenom jako. To je zjevná podoba naší politiky. Ta skrytá a značně demoralizující spočívá v tom, že naše zákonodárné sbory se staly pouhou bur- zou názorů, kde není rozhodující kvalita myšlenky, ale
xxxxxxx xxxxxxx (lobisty), jeho informací a kontaktů.
S tím vším musíme počítat v další diskusi o stavu no- tářství a uvědomit si, že úroveň jeho kondice potřebné k přežití je daná především úrovní lidí, kteří jsou jeho
součástí a úrovní organizační struktury. Spoléhat na cizí nezištnou pomoc v prostředí dnešní doby je naivní. Ne- umíme to,ale měli bychom i přes stávající ochranný dešt- ník zkusit pracovat tak, jako by žádné instrumenty smě- rující klienty do našich kanceláří nebyly. Pak by možná odpadly argumenty ochránců vlčích praktik.A pokud jde o diskusi, je užitečná, ale neměla by být nekonečná. Nes- míme zapomenout, že exekutoři už v té naší spíži jsou a je třeba se efektivně bránit. Už dnes je však jisté, že ře- šení otázky zvýšení obranyschopnosti notářství proti zmíněným praktikám bude drahé, protože vyžaduje pro- fesionalizaci těchto aktivit komory. Kdo a v jakém po- měru to všechno zaplatí,bude asi největším oříškem efek- tivního vyústění diskuse. Bylo by však smutné, kdyby si notáři nebyli schopni připlatit na svou budoucnost.
Na závěr bych chtěl skalním konzervativcům připo-
xxxxxx osud bednářského cechu.Ten v první polovině minulého století určitě nepochyboval o skvělé perspek- tivě svého staletého řemesla. Spotřeba piva rostla a s ní i potřeba sudů. Pivovarů bylo jak máku a žádný se neo- bešel bez party schopných bednářů. Pak ale nějaký kou- mák vymyslel sud kovový. Xxxx bednářský i pivní fajn- šmekři se zcela jistě dívali na tento vynález s despektem. Vždyť není nad pivo z dřevěného sudu, to je ta jediná správná kvalita, tu si přece nikdo nenechá vzít. Pivovar- níci však přišli na to, že výroba dřevěných sudů je drahá a pomalá, údržba náročná, a že vlastně produkty cechu bednářského jsou brzdou rozvoje pivovarnictví. Uše- třené peníze se vrazily do technologie a i fajnšmekři si nakonec zvykli. No a kde je konec bednářům, nikdo je nepotřebuje, společenská poptávka zanikla. Dnešní děti v lepším případě mají jakési povědomí,že měli něco spo- lečného se dřevem. Jejich rodiče, když se podívají na Po- střižiny, zaslzí a vzdychnou, jó to byly doby, když se ještě dělaly dřevěné sudy, taková romantika. Musíme táto ty naše děti vzít do nějakého skanzenu na ukázku řemesel. Z čehož plyne poučení, že nic není na věčnost a „po-
krok“ se na tradice neohlíží.
Inhalt
Aufsätze
Macbová, A. Consecution temporum – Notare und Xxxxxxxxxx 1
XxxxXxxx, X. Xxxxxxxxxxxxx in der Praxis 3
Xxxxxx, P. Zu § 17 des Devisengesetzes 10
SbLenái, X. Xxxxxx Aspekte der von einem Rechtsanwalt gemäß dem Gesetz über die Rechtsanwaltschaft vorgenommenen „Quasilegalisierung“ im Vergleich zu einer von einem Notar gemäß der Notarordnung vorgenom- menen Legalisierung 14
VeseLá, X. Xxxxxxxxxxxx der Identität gemäß dem Personalausweis 18
Notar und EU
Dĕdič, J., Xxxx, P. Grundsätze des europäischen Gesellschaftsrechtes im Hinblick auf dessen Bedeutung für die Tätigkeit eines Notars nach dem EU-Beitritt der ČR – 2.Teil 19
Diskussion
OuLíb, T. Noch einmal zu den auf vereinfachte Art und Weise registrierten Grundstücken 44
Xxxxx, X. Einfluss von am Vertrag nicht beteiligten Personen auf den Ablauf des „Eintragungsverfahrens“ 45
Aus dem Leben der bezirkskammern
Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxx in Hradec Králové – über Leben und Werk 48
Vom Ausland
XXIV. internationaler Kongress des lateinischen Notariats, Mexico City 18.–22. Oktober 2004. Die Abschlussrede des neu gewählten Präsidenten der UINL, Xxxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx 49
Resolution der CNUE 54
Gerichtsentscheidungen
Obers7es Gerich7 der ČR Sachliche Legitimation im Xxxxxx über das Xxxxxxxx 55
Bemerkenswertes 58
Nachrichten aus der notarkammer Feuilleton ad notam
BíLeb, P. Die Zeit der Xxxxx 59
Table des matie`res
Articles
Xxxxxxx, A. Consecution temporum – notaires et huissiers 1
XxxxXxxx, X. Contrats de gage en pratique 3
Xxxxxx, P. Concernant le § 17 de la loi de devises 10
XxXxxxx, X. Xxxxxxxx aspects de la «quasi-légalisation» effectuée par l’avocat selon la loi sur les barreaux en comparaison avec la légalisation effectuée par le notaire selon l’ordre notarial 14
XxxxXx, X. Xxxxxxxxxxxx de l’identité selon la carte d’identité 18
Notaire et U.E.
Dĕdič, J., Xxxx, P. Principes du droit européen des sociétés en tenant compte de son importance pour l’activité du notaire après l’adhésion de la République tchèque à l’U.E. –2e partie 19
Discussion
OuLíb, X. Xxxxxx quelques remarques concernant les terrains enregistrés de manière simplifiée 44
Xxxxx, X. Influence des personnes étrangères au contrat sur le déroulement de la «procédure de dépôt» 45
De la vie des Chambres Régionales
Xxxxxxx, X. Xxxxxxx de notaires à Hradec Králové – la vie et les oeuvres 48
De L’etranger
XXIVe Congrès international du notariat latin, Mexico City, du 18 au 22 octobre 2004. Discours final du nouveau président de l’UINL, xxxx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx 49
Résolution de la CNUE 54
Décisions Juridictionnelles
Cour suprême de La RépubLique 7chèque Légitimation réelle dans le litige concernant le droit de succession 55
Cela vaut votre attention
Nouvelles de la Chambre de Notaires Feuiletton ad notam
BíLeb, P. Temps des loups 59