Platné znění částí č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

V. – II.

K části třetí návrhu zákona

Platné znění částí č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 2

Plátce pojistného

3. Plátcem pojistného na důchodové spoření je plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, pokud je podle zákona o daních z příjmů povinen vybírat nebo srážet daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků poplatníkovi, který je zároveň poplatníkem pojistného na důchodové spoření.

4. Plátcovou pokladnou pro pojistné na důchodové spoření je organizační jednotka plátce pojistného, která je plátcovou pokladnou pro daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a kde má docházet ke srážení pojistného na důchodové spoření.

§ 16

Registrace plátce pojistného

1. Plátce pojistného je registrován k pojistnému na důchodové spoření, pokud je registrován jako plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků.

3. Plátcova pokladna pro pojistné na důchodové spoření je registrována k pojistnému, pokud je registrována jako plátcova pokladna pro daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků.

4. O vzniku a zániku registrace plátce pojistného nebo plátcovy pokladny pro pojistné na důchodové spoření učiní správce pojistného elektronicky úřední záznam; úřední záznam není třeba podepisovat úřední osobou, která jej vyhotovila.

5. Neprodleně poté, kdy plátce pojistného nebo jeho plátcova pokladna přestane mít alespoň jednoho poplatníka, je plátce pojistného povinen elektronicky podat oznámení o změně registračních údajů, ve kterém tuto skutečnost uvede.

§ 17

Obecná ustanovení o zálohách

1. Plátce pojistného odvádí pojistné na důchodové spoření připadající na poplatníka prostřednictvím měsíčních záloh na pojistné.

3. Plátce pojistného srazí poplatníkovi zálohu na pojistné v termínu, ve kterém se sráží záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků, a to obdobným způsobem jako tuto zálohu na daň.

§ 19

Hlášení a splatnost zálohy

1. Plátce pojistného na důchodové spoření je povinen elektronicky podat hlášení k záloze na pojistné podle jednotlivých poplatníků a za plátce pojistného celkem.

3. Před uplynutím lhůty pro podání hlášení může plátce pojistného nahradit již podané hlášení opravným hlášením; k předchozímu hlášení se dále nepřihlíží.

4. S hlášením je spojena povinnost odvést zálohu na pojistné.

5. Stanoví-li správce daně jinou lhůtu pro odvod záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, podává se hlášení v této lhůtě.

6. Částka připsaná nejvýše 20 dnů přede dnem splatnosti zálohy na osobní pojistný účet plátce pojistného se nepoužije na úhradu nedoplatků na jiných osobních daňových účtech.

K části čtvrté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 2

Předmět daně

(1) Předmětem daně silniční (dále jen "daň") jsou silniční motorová vozidla1) a jejich přípojná vozidla1) (dále jen "vozidla") registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání1a) nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti1a) (dále jen "podnikání") nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu.1b) Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.

2. Předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen "vozidla")

3. registrovaná v České republice,

4. provozovaná v České republice a

5. používaná

   1. poplatníkem daně z příjmů právnických osob s výjimkou používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů, nebo

   2. poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů.

3. Předmětem daně silniční jsou vždy vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.

4. Předmětem daně nejsou

   3. speciální pásové automobily a ostatní vozidla podle zvláštního právního předpisu,1c) jakož i zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla a další zvláštní vozidla podle zvláštního právního předpisu,1c)

   4. vozidla, kterým byla přidělena zvláštní registrační značka.2)

§ 3

Osvobození od daně

Od daně jsou osvobozena:

1. vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly zapsaná v technickém průkazu vozidla jako kategorie L1) a jejich přípojná vozidla,

2. vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, pokud je zaručena vzájemnost,

3. vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu za předpokladu, že ujedou pro tento účel více než 80 % kilometrů z celkového počtu kilometrů jimi ujetých ve zdaňovacím období,

4. vozidla provozovaná ozbrojenými silami, vozidla civilní obrany, vozidla, která jsou mobilizační rezervou nebo pohotovostní zásobou, s výjimkou vozidel uvedených v § 4 odst. 2 písm. b), vozidla bezpečnostních sborů2a), obecní policie, sboru dobrovolných hasičů, vozidla poskytovatele zdravotních služeb, vozidla důlní a horské záchranné služby a poruchové služby plynárenských a energetických zařízení; vozidla musí být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením a zvláštním výstražným světlem modré barvy3c) zapsanými v technickém průkazu k vozidlu. Pro vozidla poskytovatele zdravotních služeb a vozidla důlní a horské záchranné služby nevybavená zvláštním zvukovým výstražným zařízením a zvláštním výstražným světlem modré barvy3c) je rozhodné jejich označení v technickém průkazu vozidla (sanitní, záchranářská),

5. vozidla speciální samosběrová (zametací), speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic a vozidla správců komunikací3d) nebo osob pověřených správcem komunikací, která jsou používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních komunikací,3d) s výjimkou osobních automobilů,

6. vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou hmotností méně než 12 tun, která

1. mají elektrický pohon,

2. mají hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor,

3. používají jako palivo zkapalněný ropný plyn označovaný jako LPG nebo stlačený zemní plyn označovaný jako CNG, nebo

4. jsou vybavena motorem určeným jeho výrobcem ke spalování automobilového benzínu a ethanolu 85 označovaného jako E85,

3. vozidla požární ochrany používaná jednotkou hasičského záchranného sboru podniku podle zákona upravujícího požární ochranu vybavená zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy zapsanými v technickém průkazu k vozidlu,

4. vozidla, které jsou mobilizační rezervou nebo pohotovostní zásobou, pokud nejsou používána k podnikání.

§ 4

Poplatníci daně

1. Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která ten, kdo

3. je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu,

4. užívá vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z registru vozidel.

3. Poplatníkem daně je rovněž

   3. zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci 4a) za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla,

   4. osoba, která používá vozidlo registrované a určené jako mobilizační rezerva nebo pohotovostní zásoba4b) k účelům uvedeným v § 2 odst. 1,

   5. stálá provozovna nebo jiná organizační složka 3b) organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.

4. Je-li u téhož vozidla poplatníků více, platí daň společně a nerozdílně.

(4) Stálá provozovna podle právních předpisů upravujících daně z příjmů osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí se považuje za organizační složku podle odstavce 2 písm. c).

Sazby daně

§ 6

1. Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. a) činí při zdvihovém objemu motoru

do 800 cm3 1 200 Kč

nad 800 cm3 do 1250 cm3 1 800 Kč

nad 1250 cm3 do 1500 cm3 2 400 Kč

nad 1500 cm3 do 2000 cm3 3 000 Kč

nad 2000 cm3 do 3000 cm3 3 600 Kč

nad 3000 cm3 4 200 Kč.

3. Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. b) a c) činí při počtu náprav hmotnosti

1 náprava

do 1 tuny 1 800 Kč

nad 1t do 2 t 2 700 Kč

nad 2t do 3,5t 3 900 Kč

nad 3,5t do 5t 5 400 Kč

nad 5t do 6,5t 6 900 Kč

nad 6,5t do 8t 8 400 Kč

nad 8t 9 600 Kč

2 nápravy

do 1 tuny 1 800 Kč

nad 1t do 2t 2 400 Kč

nad 2t do 3,5t 3 600 Kč

nad 3,5t do 5t 4 800 Kč

nad 5t do 6,5t 6 000 Kč

nad 6,5t do 8t 7 200 Kč

nad 8t do 9,5t 8 400 Kč

nad 9,5t do 11t 9 600 Kč

nad 11t do 12t 10 800 Kč

nad 12t do 13t 12 600 Kč

nad 13t do 14t 14 700 Kč

nad 14t do 15t 16 500 Kč

nad 15t do 18t 23 700 Kč

nad 18t do 21t 29 100 Kč

nad 21t do 24t 35 100 Kč

nad 24t do 27t 40 500 Kč

nad 27t 46 200 Kč

3 nápravy

do 1t 1 800 Kč

nad 1t do 3,5t 2 400 Kč

nad 3,5t do 6t 3 600 Kč

nad 6t do 8,5t 6 000 Kč

nad 8,5t do 11t 7 200 Kč

nad 11t do 13t 8 400 Kč

nad 13t do 15t 10 500 Kč

nad 15t do 17t 13 200 Kč

nad 17t do 19t 15 900 Kč

nad 19t do 21t 17 400 Kč

nad 21t do 23t 21 300 Kč

nad 23t do 26t 27 300 Kč

nad 26t do 31t 36 600 Kč

nad 31t do 36t 43 500 Kč

nad 36t 50 400 Kč

4 nápravy

a více náprav

do 18t 8 400 Kč

nad 18t do 21t 10 500 Kč

nad 21t do 23t 14 100 Kč

nad 23t do 25t 17 700 Kč

nad 25t do 27t 22 200 Kč

nad 27t do 29t 28 200 Kč

nad 29t do 32t 33 300 Kč

nad 32t do 36t 39 300 Kč

nad 36t 44 100 Kč.

3. Roční sazba daně se zjistí pro každé jednotlivé vozidlo podle údajů uvedených v technických dokladech k vozidlu.

4. V případě podle § 4 odst. 2 písm. a) činí sazba daně 25 Kč za každý den použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, je-li to pro poplatníka (zaměstnavatele) výhodnější.

5. Sazba daně podle odstavce 2 se snižuje o 25 % u vozidel uvedených v § 2 odst. 1, která jsou podle údajů zapsaných v technickém průkazu určena používána pro činnosti výrobní povahy v rostlinné výrobě podle Standardní klasifikace produkce ČSÚ, kód 01.41.11. Práce výrobní povahy v rostlinné výrobě klasifikace produkce CZ-CPA, kód 01.61.10 Podpůrné služby pro rostlinnou výrobu, je-li poplatníkem daně osoba provozující zemědělskou výrobu.

6. Sazba daně podle odstavců 1 a 2 se u vozidel snižuje o 48 % po dobu následujících 36 kalendářních měsíců od data jejich první registrace a o 40 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců a o 25 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců. Nárok na příslušné snížení sazby daně vzniká počínaje kalendářním měsícem prvé registrace vozidla a končí u téhož vozidla po 108 kalendářních měsících. Při změně provozovatele vozidla s nárokem na snížení sazby daně lze u nového provozovatele uplatnit příslušné snížení sazby daně nejdříve v kalendářním měsíci zápisu změny provozovatele v technickém průkazu. U téhož vozidla se nepoužije současně snížení sazby daně podle tohoto odstavce a podle odstavce 5. Snížení sazby daně se nevztahuje na vozidla registrovaná od 1. ledna 1999, jejichž provozovatelem byla do té doby Armáda České republiky.

7. U vozidel dovezených ze zahraničí prokáže poplatník daně nárok na snížení sazby daně podle odstavce 6 potvrzením nebo jiným dokladem o první registraci vozidla, vydaným příslušným registračním orgánem v zahraničí, popřípadě registračním orgánem na území České republiky, který má k dispozici údaje k vozidlu, v nichž je první registrace zaznamenána.

8. U vozidel registrovaných poprvé v České republice nebo v zahraničí do 31. prosince 1989 se sazba daně podle odstavců 1 a 2 zvyšuje o 25 %.

9. Bez ohledu na datum první registrace se sazba daně podle odstavce 2 snižuje o 100 % u nákladních vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, pokud tato vozidla nejsou používána k podnikání nebo v přímé souvislosti s podnikáním nebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů anebo nejsou provozována pro cizí potřeby a jsou-li používána

   3. subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání,

   4. jako výcviková vozidla podle zvláštního právního předpisu upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel3e), nebo

   5. fyzickými osobami.

(9) Bez ohledu na datum první registrace se sazba daně podle odstavce 2 snižuje o 100 % u nákladních vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, pokud tato vozidla nejsou

1. používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob s výjimkou

   1. používání k činnosti veřejně prospěšného poplatníka daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů, nebo

   2. výcvikových vozidel podle právního předpisu upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, pokud z používání těchto vozidel neplynou příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů právnických osob, nebo

2. používaná poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů s výjimkou výcvikových vozidel podle právního předpisu upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, pokud z používání těchto vozidel neplynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů.

3. Sazba daně podle odstavce 2 se snižuje o 48 % u nákladních vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností 12 a více tun, za podmínek uvedených v odstavci 9. U téhož vozidla se nepoužije současně snížení sazby daně podle tohoto odstavce a podle odstavce 6.

Vznik a zánik daňové povinnosti, splatnost, placení a zaokrouhlování daně a záloh na daň

§ 8

1. U vozidel vzniká daňová povinnost počínaje kalendářním měsícem, v němž byly splněny rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 a 2. Poplatníci daně z těchto vozidel podávají daňové přiznání podle § 15 u místně příslušného správce daně.4c)

3. U vozidel uvedených v odstavci 1 zaniká daňová povinnost v kalendářním měsíci, v němž pominuly rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 a 2. Dojde-li však v průběhu zdaňovacího období ke změně v osobě poplatníka, zaniká daňová povinnost původnímu poplatníkovi uplynutím kalendářního měsíce, který předchází před kalendářním měsícem vzniku daňové povinnosti novému poplatníkovi.

§ 16

1. Úrok z prodlení7a), který vznikl u daně v důsledku prodlení, které nastalo před stanovením daně, je splatný v náhradní lhůtě 30 dnů ode dne jejího stanovení.

3. Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, neobsahuje odlišnou úpravu.

4. Správce daně v platebním výměru (dodatečném platebním výměru)7) na daň silniční neuvádí základ daně.

5. Nový poplatník má vůči správci daně 4c) registrační povinnost7) je povinen podat přihlášku k registraci k dani silniční ve lhůtě splatnosti nejbližší zálohy na daň podle § 10 odst. 1.

Čl. YYY

Přechodné ustanovení

Pro daňové povinnosti u daně silniční za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 16/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

____________________

1) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.

1a) § 2 obchodního zákoníku.

§ 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

1b) § 18 odst. 3 a následující zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

1c) § 3 zákona č. 56/2001 Sb.

2) § 15 vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění vyhlášky č. 496/2001 Sb.

1) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.

2a) § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

3b) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 21 zákona č. 513/1991 Sb.

§ 21 zákona č. 513/1991 Sb.

3c) § 65 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb.

3d) § 3d a 9 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 27/1984 Sb.

3b) § 22 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 21 zákona č. 513/1991 Sb.

4a) § 6 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4b) § 1 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.

3e) Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4c) § 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

7) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb.

7a) § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části páté návrhu zákona

Platné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Hlava I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹⁾ a upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň“). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem.

§ 2

Předmět daně

1. Předmětem daně je

3. dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,

4. poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,

5. pořízení

   1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani,

   2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani,

6. dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

3. Zdanitelné plnění je plnění, které

   3. je předmětem daně a

   4. není osvobozené od daně.

§ 2a

Vynětí z předmětu daně

3. Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží

3. by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo

4. je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím

   1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi,

   2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo

   3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.

3. Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud

3. celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a

4. pořízení zboží je uskutečněno

   1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

   2. osvobozenou osobou, která není plátcem,

   3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně,

   4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo

   5. právnickou osobou nepovinnou k dani.

3. Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnota pořízeného

   3. nového dopravního prostředku,

   4. zboží, které je předmětem spotřební daně,

   5. zboží uvedeného v odstavci 1.

4. Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku.

§ 2b

Volba předmětu daně

Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2.

§ 3

Územní působnost

1. Pro účely tohoto zákona se rozumí

3. tuzemskem území České republiky,

4. členským státem členský stát Evropské unie,

5. jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky,

c)d)třetí zemí území mimo území Evropského společenství,

d)e)územím Evropského společenství Evropské unie území stanovené příslušným právním předpisem Evropské unie¹⁾.

3. Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství tato území Evropské unie, která jsou součástí celního území Evropského společenství

3. hora Athos,

4. Kanárské ostrovy,

5. francouzské zámořské departementy,

6. Ålandy,

7. Normanské ostrovy.

3. Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství tato území Evropské unie, která nejsou součástí celního území Evropského společenství

   3. ostrov Helgoland,

   4. území Büsingen,

   5. Ceuta,

   6. Melilla,

   7. Livigno,

   8. Campione d´ Italia,

   9. italské vody jezera Lugano.

4. Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.

§ 4

Vymezení základních pojmů

1. Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) úplatou částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžitého plnění,

3. úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,

4. jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitost,

5. daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění,

d) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daň na výstupu převyšuje odpočet daně za zdaňovací období,

e) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň na výstupu za zdaňovací období,

3. vlastní daní daň odpovídající kladnému rozdílu mezi daní na výstupu a odpočtem daně za zdaňovací období,

4. nadměrným odpočtem daň odpovídající kladnému rozdílu mezi odpočtem daně a daní na výstupu za zdaňovací období,

5. správcem daně příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy daňová povinnost povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5,

6. osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy,

7. zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství Evropské unie sídlo ani místo pobytu,

8. místem pobytu

   1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji

   2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu

   3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami,

9. sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu,

10. provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje,

11. dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného majetku a dlouhodobého nehmotného majetku,

12. zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní vymezených zvláštním právním předpisem²⁴⁾, nebo, předmětem daně z pevných paliv nebo daně ze předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů vymezených zvláštním právním předpisem⁷²⁾, s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

13. osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která

    1. nemá sídlo v tuzemsku,

    2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a

    3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,

14. osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.

3. Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí

   3. hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,

   4. právo stavby,

   5. živé zvíře,

   6. lidské tělo a části lidského těla,

   7. plyn, elektřina, teplo a chlad.

(2)(3) Zbožím jsou věci movité, elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry. Za zboží se dále považují

1. bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou,

3. bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou,

4. cenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku.

(3)(4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

1. dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo věcí osoby nebo nákladu z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner,

3. novým dopravním prostředkem

   1. vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm³ nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km,

   2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

   3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu.

4. obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností,

5. dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je

   1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů^7c),

   2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů, nebo

   3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví^7d), nebo

   4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů,

6. dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení⁷³⁾ se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností,

7. osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení⁴⁾ nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním právním předpisem^4a),

g) nájmem věci i podnájem věci,

3. nájmem také podnájem, pacht a podpacht,

h) prodejem podniku prodej podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, podle zvláštního právního předpisu⁵⁾; za prodej podniku se považuje rovněž vydražení podniku nebo jeho organizační složky ve veřejné dražbě,

i) vkladem podniku vklad podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku,

j)h) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou,

k)i) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání

1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené,

2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.

(4)(5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to

1. kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo

3. poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru.

§ 4a

Obrat

1. Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za

3. zdanitelné plnění,

4. plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo

5. plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.

3. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku.

4. Do obratu osoby povinné k dani, která uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy, se zahrnuje obrat dosahovaný

a) touto osobou samostatně mimo sdružení a

b) společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení.

3. Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se zahrnuje obrat dosahovaný

   3. touto osobou samostatně mimo společnost a

   4. celou společností.

§ 4b

Zvláštní ustanovení

1. Pro účely tohoto zákona se ustanovení o obchodním závodu použijí i na část obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku.

3. Pro účely tohoto zákona se na svěřenský fond a organizační složku státu, která je účetní jednotkou, hledí jako na právnickou osobu.

3. Jednotka pro účely tohoto zákona vždy zahrnuje podíl na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i podíl na tomto pozemku.

Hlava II

UPLATŇOVÁNÍ DANĚ

Díl 1

Daňové subjekty

§ 5

Osoby povinné k dani

1. Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.

3. Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu⁶⁾ nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu⁷⁾.

4. Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu^7a) se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu^7b). Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Xxxxx podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3.

5. Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a v hlavním městě Praze jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská část.

4. Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha a každá jeho městská část.

Skupina

§ 5a

1. Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny (dále jen „členové skupiny“) sídlo nebo provozovnu mimo tuzemsko, nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze jedné skupiny a člen skupiny nesmí být současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy společníkem společnosti.

3. Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby.

4. Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob.

5. Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba.

§ 5b

1. Pro účely tohoto zákona jedná za skupinu její zastupující člen. Zastupujícím členem se rozumí člen skupiny se sídlem v tuzemsku, který je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve skupině není člen se sídlem v tuzemsku, může být zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny.

3. Členové skupiny odpovídají společně a nerozdílně za povinnosti skupiny vyplývající z daňových zákonů. Za tyto povinnosti skupiny odpovídají i po jejím zrušení nebo po zániku jejich členství ve skupině, a to za období, ve kterém byli členy skupiny.

§ 5c

1. Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny.

3. Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této osoby.

4. Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny, dnem jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny dohodou.

5. Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou.

Plátci

§ 6

1. Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 750 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

3. Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.

§ 6a

Osoba povinná k dani, která

a) uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních účastníků sdružení, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve,

b) uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne uzavření této smlouvy.

§ 6a

Osoba povinná k dani, která

3. je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve,

4. se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je plátcem ode dne, kdy se stala společníkem.

§ 6b

1. Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek

3. pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo

3. od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nabytím obchodního závodu.

2. Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní společnosti nebo družstva korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované společnosti nebo družstva obchodní korporace, které byly která byla plátcem.

3. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem.

§ 6c

1. Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží.

3. Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění.

4. Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží.

§ 6d

Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění.

§ 6e

1. Osoba povinná k dani, která jako oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je plátcem ode dne následujícího po dni úmrtí plátce.

(2)(1) Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je majetek vydán a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, plátcem ode dne následujícího po dni vydání majetku.

1. Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové povinnosti zůstavitele.

(3)(2) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech.

§ 6f

1. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.

3. Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.

Identifikované osoby

§ 6g

Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží.

§ 6h

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o

3. poskytnutí služby,

4. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

5. dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

§ 6i

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.

Díl 2

Místo plnění

§ 7

Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti

1. Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje.

3. Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla daňová povinnost povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží.

4. Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.

5. Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropského společenství Evropské unie, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.

6. Pro účely odstavce 4 se rozumí

   3. místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby na území Evropského společenství Evropské unie,

   4. místem ukončení přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit osoby na území Evropského společenství Evropské unie,

   5. přepravou osob uskutečněnou na území Evropského společenství Evropské unie část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy osob.

7. Místem plnění při převodu nemovitosti je místo, kde se nemovitost nachází.

6. Místem plnění při dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitá věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

§ 7a

Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu

1. Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

3. Obchodníkem podle odstavce 1 je se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani, která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.

4. Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

§ 8

Místo plnění při zasílání zboží

1. Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.

3. Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud

   3. zasílané zboží není předmětem spotřební daně a

   4. celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce

      1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo

      2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu.

4. Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.

5. Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud

   3. zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu jiného než odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy

      1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo

      2. jí zmocněnou třetí osobou,

   4. zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a

   5. se nejedná o dodání

      1. nového dopravního prostředku,

      2. zboží s instalací nebo montáží, nebo

      3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu.

6. Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu jiného než odlišného od členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží.

§ 9

Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

1. Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

3. Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

4. Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani považuje

   3. osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně,

   4. právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

5. Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavce 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 10

Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti nemovité věci

(1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovitosti nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nemovitá věc nachází.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

§ 10a

Místo plnění při poskytnutí přepravy osob

Místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

§ 10b

Místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy

Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy je místo konání kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o

3. službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně služby přímo související s tímto oprávněním, nebo

4. službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani.

§ 10c

Místo plnění při poskytnutí stravovací služby

1. Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta.

3. Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropského společenství Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob.

4. Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby podle odstavce 2 se rozumí

   3. úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropského společenství Evropské unie úsek přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy osob,

   4. místem zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení osob na území Evropského společenství Evropské unie po případném přerušení cesty ve třetí zemi,

   5. místem ukončení přepravy osob místo posledního plánovaného vystoupení osob na území Evropského společenství Evropské unie, které nastoupily na území Evropského společenství Evropské unie před případným přerušením cesty ve třetí zemi.

5. V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

§ 10d

Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku

1. Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

3. Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu.

4. Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny.

5. Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3

   3. v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země,

   4. ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.

§ 10e

Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani

Místem plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby nepovinné k dani, je místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění.

§ 10f

Místo plnění při poskytnutí služby přepravy zboží nákladu osobě nepovinné k dani

1. Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží nákladu osobě nepovinné k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

3. Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží nákladu mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy.

4. Pro účely odstavce 1 a 2 stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy nákladu osobě nepovinné k dani se rozumí

   3. přepravou zboží nákladu mezi členskými státy přeprava zboží nákladu, pokud místo zahájení přepravy a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států,

   4. místem zahájení přepravy zboží nákladu místo, kde přeprava zboží nákladu skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nákladu se náklad nachází,

   5. místem ukončení přepravy zboží nákladu místo, kde přeprava zboží nákladu skutečně končí.

§ 10g

Místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží nákladu a služby oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci osobě nepovinné k dani

Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o 

1. službu přímo související s přepravou zboží nákladu jako je nakládka, vykládka, manipulace a podobná činnost,

3. službu práce na movité hmotné věci nebo službu oceňování movité věci.

§ 10h

Místo plnění při poskytnutí služeb zahraniční osobě nepovinné k dani

1. Místem plnění při poskytnutí služby zahraniční osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, pokud jde o 

3. převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva,

4. reklamní službu,

5. poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací,

d) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci,

e)d) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek,

f)e) poskytnutí pracovníků,

g)f) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků,

h)g) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn nacházející se na území Evropského společenství Evropské unie nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb,

i)h) telekomunikační službu,

j)i) službu rozhlasového a televizního vysílání,

k)j) elektronicky poskytovanou službu.

11. zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až j).

3. Pro účely tohoto zákona se rozumí

   3. elektronicky poskytovanou službou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí předpis ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e), je zejména hostitelství internetových stránek web-site hosting, web-page hosting, dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho aktualizace, dodání obrázků, textů a informací a zpřístupňování databází, dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných her a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na dálku; za elektronicky poskytnutou službu se nepovažuje samotná komunikace prostřednictvím elektronické pošty mezi osobou, která službu poskytuje a osobou, které je služba poskytována,

   4. telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím.

§ 10i

Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani osobě nepovinné k dani

1. Při poskytnutí elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, je místem plnění tuzemsko.

3. Při poskytnutí telekomunikační služby nebo služby rozhlasového a televizního vysílání zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku.

§ 10k

Místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi

Pokud je podle § 9 odst. 1 místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi, a která je zároveň plátcem, s výjimkou služeb osvobozených od daně, stanoveno ve třetí zemi, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, považuje se za místo plnění tuzemsko.

§ 11

Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu

1. Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.

3. Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1.

4. Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42.

5. Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.

§ 12

Místo plnění při dovozu zboží

1. Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropského společenství Evropské unie.

3. Pokud má však zboží při vstupu na území Evropského společenství Evropské unie postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření.

Díl 3

Vymezení plnění

§ 13

Dodání zboží a převod nemovitosti

1. Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitosti, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření.

3. Dodáním zboží do jiného členského státu je dodání se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

4. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se pro účely tohoto zákona považuje

   3. převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,

   4. dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi,

   5. předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu,

d) převod práva užívat najaté zboží nebo najatou nemovitost na základě smlouvy, která stanoví povinnost nájemce nabýt zboží nebo nemovitost, které jsou předmětem smlouvy.

3. přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu na jeho uživatele.

3. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje

   3. použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,

   4. uvedení do stavu způsobilého k užívání⁷⁴⁾ dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, pokud plátce použije tento majetek pro účely, pro které má nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6,

   5. vydání vypořádacího podílu⁸⁾ nebo podílu na likvidačním zůstatku⁹⁾ podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku²⁾, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,

d) při rozpuštění sdružení¹⁰⁾ bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení¹⁰⁾ do jejich vlastnictví,

3. při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání

   1. zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,

   2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,

e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen,

f)e) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně,

3. vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně,

g)f) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh^10a), jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období^7d) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63.

3. Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.

4. Za dodání zboží za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu.

5. Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely

   3. dodání zboží s instalací nebo montáží,

   4. zasílání zboží,

   5. dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy osob podle § 7 odst. 4,

   6. dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně,

   7. vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu,

   8. poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno,

   9. přechodného užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem,

   10. přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla, nebo

   11. dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

6. Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se však nepovažuje Za dodání zboží se však pro účely tohoto zákona nepovažuje

a) prodej podniku nebo vklad podniku, pokud se jedná o hmotný majetek,

3. pozbytí obchodního závodu,

4. vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu¹¹⁾,

5. poskytnutí dárku bezúplatného plnění v rámci ekonomické činnosti bez úplaty, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti,

6. dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu^10a), nebo

7. vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu.

§ 14

Poskytnutí služby

1. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí se pro účely tohoto zákona rozumí také

a) převod práv,

b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty,

3. pozbytí nehmotné věci,

4. přenechání zboží k užití jinému,

5. vznik a zánik věcného břemene,

6. přijetí závazku zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.

3. Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje

   3. poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,

   4. poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi.

4. Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje

   3. poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,

   4. vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku²⁾, pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,

c) při rozpuštění sdružení¹⁰⁾ bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví,

3. při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve společnosti bezúplatné přenechání

   1. nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,

   2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,

d) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo

e)d)vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu ; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně.

3. vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně.

3. Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí

   3. dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo

   4. poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně.

4. Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje

a) prodej podniku nebo vklad podniku,

3. pozbytí obchodního závodu,

4. vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd¹¹⁾,

5. postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.

§ 15

zrušen

§ 16

Pořízení zboží z jiného členského státu

1. Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu členského státu od něj odlišného

3. osobou, která uskutečňuje dodání zboží,

4. pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo

5. zmocněnou třetí osobou.

3. Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje

   3. dodání zboží s instalací nebo montáží,

   4. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,

   5. zasílání zboží,

   6. přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7,

   7. nabytí vratného obalu za úplatu.

4. Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava členského státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se pro účely tohoto zákona zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b.

5. Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli.

6. Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje

   3. přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země,

   4. přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku,

   5. přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska,

   6. přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně.

§ 17

Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu

1. Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího.

3. Prodávajícím je osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, a zboží je ze státu, ve kterém je tato osoba registrovaná k dani, odesláno nebo přepraveno přímo ke kupujícímu do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

2. Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou.

3. Kupujícím je se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby.

4. Prostřední osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém je registrován k dani prodávající a kupující, která není osvobozenou osobou a která pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.

4. Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která

3. není osvobozenou osobou a

4. pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.

3. Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží a uplatní kupujícího a uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem.

4. Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek

   3. pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

   4. pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,

   5. zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,

   6. kupující je plátce nebo identifikovaná osoba,

   7. kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

5. Prostřední osoba, která je registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna

   3. splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

   4. oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího,

   5. vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod.

6. Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

§ 15

zrušen

§ 19

Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství Evropské unie

1. Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

3. Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji.

4. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu.

5. Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel.

6. Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká.

7. Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající výsad a imunit při pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v § 80.

8. Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí.

9. Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující.

§ 20

Dovoz zboží

1. Dovozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství Evropské unie.

3. Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma.

4. Za dovoz zboží se považuje pro účely tohoto zákona považuje také vstup zboží na území Evropského společenství Evropské unie z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země.

Díl 4

Uskutečnění plnění a daňová povinnost

Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit

§ 21

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti a poskytnutí služby

1. Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň.

3. Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   3. dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní xxxxxxx⁰⁰⁾,

   4. dnem převzetí v ostatních případech,

   5. dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu¹⁶⁾, nebo

   6. dnem vzniku práva užívat zboží nájemcem při dodání zboží přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d).

4. Při převodu nemovitosti dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovitosti nemovité věci nabyvateli do užívání, nebo dnem doručení listiny, ve které je uvedeno datum uveden den právních účinků vkladu do katastru nemovitostí nebo dnem zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Avšak při převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem vzniku práva užívat nemovitost nájemcem. Při přenechání nemovité věci k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

5. Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   3. dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve,

   4. dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty.

6. V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné

   3. dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo,

   4. dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny,

   5. dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce,

   6. dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání⁷⁴⁾ při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b),

e) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. e)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3,

3. dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3,

4. dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitosti nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3,

5. dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo

6. dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu.

3. Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.

4. U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. g).

5. Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 5 písm. a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve.

6. U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy.

7. Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 2 až 9 obdobně. U nájmů pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených nájmu nemovité věci osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

§ 22

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu

1. Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.

3. Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň.

4. Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu.

5. Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu.

§ 23

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží

1. Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká^19a)

3. propuštěním zboží do celního režimu volný oběh,

4. propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení,

5. propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla,

6. nezákonným dovozem zboží,

7. spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy,

8. porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží,

9. porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo

10. odnětím zboží celnímu dohledu.

3. Daňová povinnost Povinnost zaplatit daň při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního úřadu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska.

4. Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného režimu propuštěno.

5. Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží.

6. Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno.

7. Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží.

8. Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.

§ 24

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku

1. Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.

3. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21 odst. 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních.

4. Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

5. Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

§ 24a

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko

1. Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve,

3. plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění,

4. identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění pouze při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně.

3. Plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21 odst. 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních.

4. Pokud je služba s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, u níž mají plátce nebo identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), poskytována po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.

5. Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění mimo tuzemsko.

§ 25

Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu

1. Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k datu ke dni vystavení daňového dokladu.

3. Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska.

4. Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska.

Díl 5

Daňové doklady

Oddíl 1

Obecná ustanovení o daňových dokladech

§ 26

Daňový doklad

1. Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně.

3. Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu.

4. Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.

5. Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.

Oddíl 2

Vystavování daňových dokladů

§ 27

Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů

1. Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění.

3. Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění

   3. v členském státě jiném odlišném od členského státu, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo

   4. ve třetí zemi.

§ 28

Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku

1. Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě

3. dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně,

4. zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,

5. dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,

6. přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo

7. uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) až e), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e).

3. Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě

   3. uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o

      1. poskytnutí služby,

      2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

      3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,

   4. poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo

   5. přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.

4. Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění.

5. Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém

   3. se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,

   4. se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny,

   5. se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo

   6. byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.

6. Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.

Oddíl 3

Náležitosti daňových dokladů

§ 29

Náležitosti daňového dokladu

1. Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje:

3. označení osoby, která uskutečňuje plnění,

4. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,

5. označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

6. daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

7. evidenční číslo daňového dokladu,

8. rozsah a předmět plnění,

9. den vystavení daňového dokladu,

10. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu,

11. jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,

12. základ daně,

13. sazbu daně,

14. výši daně; tato daň se uvádí v české měně.

3. Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje:

   3. odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,

   4. „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu,

   5. „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.

4. Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje:

   3. daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno,

   4. rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty,

   5. sazbu daně a výši daně,

      1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo

      2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.

5. Označením se pro účely daňových dokladů rozumí

   3. obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název,

   4. dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a

   5. sídlo.

§ 29a

Náležitosti daňového dokladu skupiny

1. Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění.

3. Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění.

Oddíl 4

Zjednodušený daňový doklad

§ 30

Vystavování zjednodušeného daňového dokladu

1. Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.

3. Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě

   3. dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,

   4. zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,

   5. uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo

   6. prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.

§ 30a

Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu

3. Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat

   3. označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

3. daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

4. jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně,

5. základ daně,

6. výši daně.

3. Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

Oddíl 5

Zvláštní daňové doklady

§ 31

Splátkový kalendář

Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud

3. obsahuje náležitosti daňového dokladu a

3. tvoří součást nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno.

§ 31a

Platební kalendář

1. Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud

3. obsahuje náležitosti daňového dokladu,

4. osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a

5. je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období.

3. Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.

§ 31b

Souhrnný daňový doklad

1. Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad.

3. Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém

   3. se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo

   4. byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.

4. Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou.

5. Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje:

   3. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který nastane dříve,

   4. jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně,

   5. základ daně,

   6. sazba daně a

   7. výše daně.

§ 32

Doklad o použití

1. Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), f) a g) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b).

3. V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití.

Oddíl 6

Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží

§ 33

Daňový doklad při dovozu

1. Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje

3. rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo

4. jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

3. Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

§ 33a

Daňový doklad při vývozu

Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje

3. rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství Evropské unie, nebo

4. rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

Oddíl 7

Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů

§ 34

1. U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna

3. věrohodnost jeho původu,

4. neporušenost jeho obsahu a

5. jeho čitelnost.

3. Pro účely tohoto zákona se rozumí

   3. věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila,

   4. neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn,

   5. čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení.

4. Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním.

5. Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také

   3. uznávaným elektronickým podpisem,

   4. uznávanou elektronickou značkou, nebo

   5. elektronickou výměnou informací (EDI)²¹⁾, jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

Oddíl 8

Uchovávání daňových dokladů

§ 35

Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů

1. Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která

3. daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo

4. má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku.

3. Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.

4. Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup.

5. Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku.

6. Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

§ 35a

Elektronické uchovávání daňových dokladů

1. Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak.

3. Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat.

4. Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu.

5. Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o

   3. daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo

   4. daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobu povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.

Díl 6

Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně a oprava výše daně, opravný daňový doklad

§ 36

Základ daně

1. Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění.

3. Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň.

4. Základ daně také zahrnuje

   3. jiné daně, cla, dávky nebo poplatky poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění,

b) spotřební daň²⁴⁾, pokud zákon nestanoví jinak v § 41,

c) daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv, a to podle právní úpravy těchto daní,

d)b)dotace k ceně,

e)c)vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění,

f)d)při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou,

g)e)při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.

3. Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.

4. Základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 37 odst. 1.

5. Základem daně je v případě, že se jedná o

   3. dodání zboží nebo nemovitosti podle § 13 odst. 4 písm. a) až f), § 13 odst. 5, § 13 odst. 6 a podle § 16 odst. 5, cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění,

   4. poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

6. Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto zjištěných určených cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň.

7. Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň.

8. Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula.

9. U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se zbožím, dodává, bez daně. Základem daně je tato peněžní částka i v případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu zjištěná podle zvláštního předpisu²⁶⁾ o určená podle právních předpisů upravujících oceňování majetku. Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období^7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období^7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu vystaveném podle § 32 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101.

10. Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně.

§ 36a

Základ daně ve zvláštních případech

1. Základem daně je cena obvyklá²⁵⁾ bez daně, zjištěná k datu určená ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění

3. nižší než cena obvyklá²⁵⁾ a osoba, pro kterou bylo zdanitelné plnění uskutečněno, nemá nárok na odpočet daně nebo nemá nárok na odpočet daně v plné výši, nebo

4. vyšší než cena obvyklá²⁵⁾ a plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1.

3. Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je cena obvyklá²⁵⁾ zjištěná k datu určená ke dni jeho uskutečnění, je-li plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než cena obvyklá²⁵⁾ a plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1.

4. Osobami, na které se vztahuje odstavec 1 a 2 jsou

   3. kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25% hlasovacích práv těchto osob,

   4. jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4; za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,

   5. osoby blízké^26a),

d) osoby, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy.

3. společníci téže společnosti, jsou-li plátci.

§ 37

Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby

1. Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona vypočte jako součet základu daně a vypočtené daně.

3. Daň může plátce rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 21 v případě základní sazby daně nebo číslo 15 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa, vypočtená daň se může zaokrouhlit podle odstavce 1. Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení.

§ 37a

Základ daně a výše daně při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění

1. Základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2.

3. Je-li základ daně vypočtený podle odstavce 1

3. kladný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně platná ke dni uskutečnění zdanitelného plnění,

4. záporný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně, která byla uplatněna při přiznání daně z úplaty přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.

3. V případě, že základ daně podle odstavce 1 je záporný a pro výpočet daně při přijetí úplat přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění byly uplatněny různé sazby daně, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění tytéž sazby daně, a to pro tu část z přijaté úplaty, kterou vznikl nebo byl navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1.

§ 38

Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží

1. Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet

3. základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla,

4. vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství Evropské unie, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a),

5. příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak.

3. Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě.

4. Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo

   3. plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1,

   4. plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace,

   5. plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku ke dni umístění zboží do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně,

   6. plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace,

   7. osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace.

5. U propuštění zboží do režimu volného oběhu, aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může zaokrouhlit podle § 37 odst. 1. U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1.

6. Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.

§ 39

Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou

1. Základ daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36.

3. Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.

§ 40

1. Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36.

3. Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně.

4. Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.

§ 41

Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně

1. Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně podle zvláštního právního předpisu²⁴⁾, se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně.

3. U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

4. U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13, aniž by zboží bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

5. U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

§ 42

Oprava základu daně a oprava výše daně

1. Plátce opraví základ daně a výši daně

3. při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,

4. při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle § 36 a 36a, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění,

5. při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2,

6. pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d),

7. při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo

8. pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň použita na úhradu jiného plnění.

3. V případě opravy základu daně a výše daně, plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

4. Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce

   3. opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost,

   4. opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost a osoba povinná k dani, právnická osoba, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání nepovinná k dani, nebo identifikovaná osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad, nebo

   5. provedl opravu základu daně a výše daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad podle odstavce 2.

5. V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy.

6. Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění.

7. V případě opravy základu daně a výše daně, pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d), plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou podle § 37 odst. 1 ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za plnění podle § 13 odst. 3 písm. d), a částkou bez daně, která plátci náleží do data dne předčasného ukončení smlouvy. Opravu lze provést do 3 let od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo k nabytí zboží nebo nemovitosti nájemcem převedení vlastnického práva na uživatele.

8. Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavců 1 až 6.

9. Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu úřadu, který daň původně vyměřil.

§ 43

Oprava výše daně v jiných případech

1. V případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba uplatnila a přiznala daň jinak než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění nebo byla přijata úplata. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, podle odstavce 2.

3. V případě opravy výše daně v jiných případech, plátce nebo identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila. Pokud plátce nebo identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový doklad a daňový doklad nevystavila, provede opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

4. U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění.

5. Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění.

6. Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně postupovat přiměřeně podle odstavce 1 až 4.

§ 44

Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení

1. Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění doposud, doposud nezanikla (dále jen „věřitel“), je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že

3. plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen „dlužník“), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka,

4. věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží,

5. věřitel a dlužník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyli osobami, které jsou

   1. kapitálově spojenými osobami podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob,

   2. osobami blízkými^26a), nebo

   3. osobami, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy,

3. společníky téže společnosti, jsou-li plátci,

3. věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1.

3. Pokud pohledávka nebyla v přezkumném jednání podle zákona upravujícího insolvenční řízení zjištěna v hodnotě, kterou měla v době vzniku, daň se vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, výše opravované daně podle tohoto ustanovení se sníží či zvýší o takto provedené opravy.

4. Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. Opravu nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem.

5. Věřitel, který provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání

   3. kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu výše daně v tomto daňovém přiznání, a

   4. výpis z přehledu oprav pro daňové účely provedených v tomto daňovém přiznání.

6. Pokud provede věřitel opravu výše daně podle odstavce 1, je dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1.

7. Je-li pohledávka, u níž věřitel provedl opravu výše daně podle odstavce 1, následně plně či částečně uspokojena, vzniká věřiteli povinnost přiznat a zaplatit z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 do 15 dnů ode dne přijetí úplaty. V případě uspokojení pohledávky se daň vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu byl doručen doklad podle § 46 odst. 2.

8. Postoupí-li věřitel pohledávku, u níž provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň zaplacenou přiznanou podle odstavce 6, a to ke dni, v němž k postoupení pohledávky došlo. Věřitel je povinen doručit dlužníkovi písemné oznámení, že k postoupení pohledávky došlo; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky.

9. Při zrušení registrace je věřitel, který provedl opravu podle odstavce 1, povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň zaplacenou přiznanou podle odstavce 6, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením registrace. Věřitel je povinen doručit písemné oznámení o zrušení registrace všem dlužníkům, kterým doručil daňový doklad podle § 46 odst. 1; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o zrušení registrace věřitele.

10. Opravy výše daně podle odstavců 1, 6, 7 nebo 8 se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se v tomto případě použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění původního uplatněný u původního zdanitelného plnění.

11. Zanikne-li věřitel s právním nástupcem, je opravu výše daně oprávněn provést i jeho právní nástupce; ustanovení odstavců 1 až 9 se použijí obdobně.

§ 45

Opravný daňový doklad

1. Opravný daňový doklad o opravě základu daně a výše daně nebo o opravě výše daně v jiných případech obsahuje

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění,

3. označení osoby, která uskutečňuje plnění,

4. daňové identifikační číslo plátce, který osoby, která uskutečňuje plnění,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,

d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem,

3. označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,

4. daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

5. evidenční číslo původního daňového dokladu,

6. evidenční číslo opravného daňového dokladu,

7. důvod opravy,

8. rozdíl mezi opraveným a původním základem daně,

9. rozdíl mezi opravenou a původní daní,

10. rozdíl mezi opravenou a původní částkou, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

3. Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i).

4. Při opravě základu daně podle § 42 odst. 7 nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j).

5. Pokud se oprava základu daně a oprava výše daně nebo oprava výše daně v jiných případech týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění.

6. Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění, obsahuje

   3. označení plátce, který uskutečňuje plnění,

   4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,

   5. evidenční číslo opravného daňového dokladu,

   6. důvod opravy,

   7. předmět plnění, na které byla úplata původně přijata,

   8. celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a tomu odpovídající výši daně.

7. Údaje opravného daňového dokladu podle odstavce 5 se uvádějí za všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Plátce je povinen evidovat soupisy takto vystavených dokladů a tyto neodesílá.

§ 46

Daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení

1. Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 1 obsahuje

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo věřitele,

3. označení věřitele,

4. daňové identifikační číslo věřitele,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo dlužníka,

3. označení dlužníka,

4. daňové identifikační číslo dlužníka,

5. spisovou značku insolvenčního řízení,

6. evidenční číslo daňového dokladu,

7. evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu,

8. datum den vystavení daňového dokladu,

9. datum den uskutečnění původního plnění,

10. celkovou dlužnou částku,

k) výši opravené daně; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů,

3. výši opravené daně,

4. odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je oprava výše daně provedena.

3. Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 6 obsahuje

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo věřitele,

3. označení věřitele,

4. daňové identifikační číslo věřitele,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo dlužníka,

3. označení dlužníka,

4. daňové identifikační číslo dlužníka,

5. evidenční číslo daňového dokladu,

6. evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle odstavce 1,

7. datum den vystavení daňového dokladu,

8. datum den přijetí úplaty,

9. výši přijaté úplaty,

j) výši daně z přijaté úplaty; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů.

3. výši daně z přijaté úplaty.

Díl 7

Sazby daně a oprava sazby daně

§ 47

Sazby daně u zdanitelného plnění

1. U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje

3. základní sazba daně ve výši 21 %, nebo

4. snížená sazba daně ve výši 15 %.

3. U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty.

4. U zboží se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U zboží uvedeného v příloze č. 1, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba daně.

5. U služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba daně.

6. U převodu nemovitosti se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak.

(6)(5)Při dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží, jako souboru zboží, se uplatní základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto ustanovením není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně.

(7)(6)U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba daně.

(8)(7)U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně.

(9)(8)U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal.

§ 47a

Závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně

1. Kterákoliv osoba může požádat Generální finanční ředitelství o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1 (dále jen "závazné posouzení").

3. V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede

a) u fyzické osoby jméno, příjmení, místo pobytu, v podání souvisejícím s její podnikatelskou činností dále uvede obchodní firmu, identifikační číslo, daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, a místo podnikání,

b) u právnické osoby obchodní firmu nebo název, identifikační číslo nebo obdobný údaj, sídlo a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,

c) popis zboží, služby nebo nemovitosti, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží, služby nebo nemovitosti,

d) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

3. Žadatel je povinen na výzvu předložit další údaje vztahující se k obsahu žádosti.

§ 47a

Předmět závazného posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění

Předmětem závazného posouzení je určení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1.

§ 47b

Žádost o závazné posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění

1. Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby rozhodnutí o závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění.

3. V žádosti o vydání rozhodnutí podle odstavce 1 osoba uvede

3. popis zboží nebo služby, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží nebo služby,

4. návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

§ 48

Sazby daně u bytové výstavby

1. Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem^27a), nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení.

3. Pro účely tohoto zákona se rozumí

   3. bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena,

   4. rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví,

   5. bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.

§ 48a

Sazby daně u staveb pro sociální bydlení

1. Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem^27a), včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby, se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení.

3. Vymezením jednotek podle zákona o vlastnictví bytů²⁷⁾ před dokončením výstavby se nemění charakter stavby.

(3)(2) U převodu staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství se uplatní snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(4)(3) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí

a) byt pro sociální bydlení,

3. jednotka, která je bytem pro sociální bydlení, nebo která zahrnuje byt pro sociální bydlení,

4. rodinný dům pro sociální bydlení,

5. bytový dům pro sociální bydlení,

6. ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů^27b) nebo pro ubytování státních zaměstnanců,

7. zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách⁴⁷⁾,

8. školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon této výchovy^27c),

9. internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona^27d),

10. dětské domovy pro děti do 3 let věku,

11. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^27f),

12. speciální lůžková zařízení hospicového typu^27g) a

13. domovy péče o válečné veterány^27h), a to včetně jejich příslušenství.

(5)(4) Bytem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m². Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu.

(6)(5) Rodinným domem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m². Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu.

(7)(6) Bytovým domem pro sociální bydlení se pro účely tohoto zákona rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení.

(8)(7) Místností se pro účely tohoto zákona rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami.

§ 49

zrušen

§ 50

zrušen

Díl 8

Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně

§ 51

Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

1. Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění:

3. základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52),

4. rozhlasové a televizní vysílání (§ 53),

5. finanční činnosti (§ 54),

6. penzijní činnosti (§ 54a),

7. pojišťovací činnosti (§ 55),

f) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (§ 56),

3. dodání vybraných nemovitých věcí (§56),

4. nájem vybraných nemovitých věcí (§56a),

g)h)výchova a vzdělávání (§ 57),

h)i) zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58),

i)j) sociální pomoc (§ 59),

j) zrušeno

k) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60),

l) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),

m) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62).

3. U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42.

§ 52

Základní poštovní služby a dodání poštovních známek

1. Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci.

3. Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.

§ 53

Rozhlasové a televizní vysílání

Rozhlasovým nebo televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona²⁹⁾, s výjimkou vysílání reklam³⁰⁾, teleshoppingu³¹⁾ nebo sponzorování³²⁾.

§ 54

Finanční činnosti

1. Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

a) převod cenných papírů, obchodních podílů na společnostech a členství v družstvech,

3. převod cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, podílů v obchodních korporacích,

4. přijímání vkladů od veřejnosti,

5. poskytování úvěrů a peněžních půjček,

6. platební styk a zúčtování,

7. vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků,

8. poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků,

9. otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního předpisu³⁴⁾,

10. obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu³⁵⁾,

11. směnárenská činnost,

12. operace týkající se peněz,

13. dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank, včetně zahraničních bank, nebo od státu,

14. organizování regulovaného trhu s investičními nástroji²⁶⁾,

15. přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka³⁶⁾,

16. provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet³⁶⁾,

17. obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného³⁶⁾,

18. obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj³⁶⁾, s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů,

19. upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů³⁶⁾,

20. vedení evidence investičních nástrojů³⁶⁾,

21. vypořádání obchodů s investičními nástroji³⁶⁾,

22. obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka,

23. úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring,

24. obhospodařování investičního fondu, podílového fondu, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů,

25. vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků³⁸⁾,

26. výplata dávek důchodového pojištění (zabezpečení) nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva,

27. sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a u).

3. Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní půjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní půjčku.

4. Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku.

§ 54a

Penzijní činnosti

Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

3. poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové spoření,

4. poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

5. poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění,

6. zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění.

§ 55

Pojišťovací činnosti

Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

3. poskytování pojištění,

3. poskytování zajištění,

4. zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího zprostředkování pojištění nebo zajištění.

§ 56

Převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení

1. Převod staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data, kdy bylo započato první užívání stavby³⁹⁾, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.

3. Převod pozemků, je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků. Stavebním pozemkem se pro účely tohoto zákona rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení³⁹⁾ nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc⁴⁰⁾.

4. Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem stavby bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Krátkodobým nájmem stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem, popřípadě včetně vnitřního movitého vybavení či dodání elektřiny, tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě.

5. Plátce se může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností se uplatňuje daň.

§ 56

Dodání vybraných nemovitých věcí

1. Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí dodání

3. pozemku,

4. práva stavby,

5. stavby,

6. podzemní stavby se samostatným účelovým určením,

7. inženýrské sítě,

8. jednotky.

3. Od daně je osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která

3. je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, a

4. není pozemkem, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba.

3. Dodání vybrané nemovité věci jiné než v odstavci 2 je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode dne, kdy bylo započato první užívání stavby³⁹⁾, a to k tomu dni, který nastane dříve.

4. Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí lhůty podle odstavce 2 uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.

§ 56a

Nájem vybraných nemovitých věcí

1. Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí nájem nemovité věci s výjimkou

3. krátkodobého nájmu nemovité věci,

4. nájmu prostor a míst k parkování vozidel,

5. nájmu bezpečnostních schránek,

6. nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

3. Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť, popřípadě i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin.

4. Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu vybrané nemovité věci jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností uplatňuje daň.

§ 57

1. Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

3. výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve školském rejstříku⁴²⁾, dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání⁴³⁾,

4. školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku⁴²⁾ a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče⁴⁴⁾

5. vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách^44a)

   1. v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech,

   2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů,

   3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů^44b),

   4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku,

6. činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů^44c), a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti^44g), které mají akreditované vzdělávací programy,

7. výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky^44d),

8. jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy^44e) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy^44f),

9. výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže.

3. Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1.

§ 58

Zdravotní služby a dodání zdravotního zboží

1. Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související.

3. Dodáním zdravotního zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání

   3. lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka, nebo

   4. stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zákona upravujícího zdravotnické prostředky, stomatologickými laboratořemi a oprav těchto výrobků.

4. Dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona není výdej nebo prodej

   3. léčiv,

   4. potravin pro zvláštní výživu, nebo

   5. zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu.

5. Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění⁴⁶⁾.

§ 59

Sociální pomoc

Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle zvláštního právního předpisu⁴⁷⁾. Sociální služby jsou osvobozeny od daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu^47a).

§ 60

Provozování loterií a jiných podobných her

Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona rozumí provozování loterií a jiných podobných her⁴⁸⁾, s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami.

§ 61

Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně

Od daně jsou dále osvobozena tato plnění:

3. poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností, občanských sdružení spolků včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v souvislosti s poskytnutými službami,

4. poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a výchovou dětí a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí podle zvláštního právního předpisu^48a),

5. poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči,

6. poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost,

7. poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání,

8. poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž,

9. poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, které jsou právnickou osobou, svým členům, kteří uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani, pokud jsou tyto služby nezbytné pro uskutečňování jejich plnění a pokud úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílů členů na poskytnuté službě, nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž.

§ 62

Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně

1. Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u kterého při pořízení, popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně.

3. Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4.

Díl 9

Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně

§ 63

Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně

1. Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71f:

3. dodání zboží do jiného členského státu (§ 64),

4. pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),

5. vývoz zboží (§ 66),

6. poskytnutí služby do třetí země (§ 67),

7. osvobození ve zvláštních případech (§ 68),

8. přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69),

9. přeprava osob (§ 70),

10. dovoz zboží (§ 71),

11. dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§71a až 71f).

3. U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43.

§ 64

Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu

1. Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně.

3. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

4. Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě, která není registrovaná osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zvláštního právního předpisu²⁴⁾ zákona upravujícího spotřební daně, a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

5. Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě.

6. Dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky.

§ 65

Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu

Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud

3. dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně,

4. dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo

5. pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši.

§ 66

Osvobození od daně při vývozu zboží

1. Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území Evropského společenství z území Evropské unie na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz zboží z celního území Evropského společenství^48b). Za vývoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

3. Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země

   3. prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo

   4. kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo ani místo pobytu, ani provozovnu, s výjimkou zboží přepravovaného kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé použití.

4. Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

5. Při dodání zboží do třetí země se za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropského společenství Evropské unie potvrzený celním úřadem. Dodání zboží na území třetí země je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 33a písm. a).

6. Za den umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu se považuje den potvrzený celním úřadem na rozhodnutí o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu v tuzemsku. Umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 33a písm. b).

7. V případě, že výstup zboží z území Evropského společenství Evropské unie není potvrzen celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky.

§ 67

Osvobození při poskytnutí služby do třetí země

1. Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

3. Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou.

§ 68

Osvobození ve zvláštních případech

1. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí

3. používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti,

4. používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k pobřežnímu rybolovu,

5. válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť.

3. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   3. dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b),

   4. dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno.

4. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

   3. dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi provozujícími zejména přepravu osob a zboží nákladu mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi,

   4. dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno.

5. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3.

6. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem.

7. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, pronájem nájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty.

8. Subjektem Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí tyto subjekty uvedené v příslušných předpisech Evropské unie⁷⁵⁾:

   3. Evropská unie,

   4. Evropské společenství pro atomovou energii,

   5. Evropská centrální banka,

   6. Evropská investiční banka,

   7. subjekt založený Evropskou unií.

9. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi⁵⁶⁾, konzulárnímu úřadu⁵⁷⁾, zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí služby prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80.

10. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie se sídlem v tuzemsku a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení osvědčení o osvobození od daně a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie jsou oprávněni od osoby registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80.

11. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby

    3. uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí,

    4. do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí.

12. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankám jiných států.

13. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropského společenství Evropské unie odešlou nebo přepraví do třetí země.

14. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi.

15. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží nákladu mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží nákladu na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy.

16. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu.

§ 69

Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží

1. Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.

3. Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu nebo svobodného pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými sklady nebo svobodnými pásmy.

4. Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak.

5. Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými důkazními prostředky. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.

6. Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně.

§ 70

Osvobození přepravy osob

Přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo souvisejících s touto přepravou, je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou osob se považují zejména služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.

§ 71

Osvobození od daně při dovozu zboží

1. Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně.

3. Od daně je osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské unie⁴⁹⁾, pokud se jedná o:

   3. zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, jde-li o dovoz kávy nebo čaje, vztahuje se osvobození od daně na množství do

      1. 500 g kávy, nebo 200 g kávového extraktu a esence,

      2. 100 g čaje, nebo 40 g čajového extraktu a esence,

   4. osobní majetek fyzických osob,

      1. které se stěhují ze zahraničí do tuzemska,

      2. dovážený při příležitosti sňatku,

      3. nabytý děděním,

   5. výbavu, studijní potřeby a vybavení obývaných domácností žáků nebo studentů,

   6. přemístění obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění podniku obchodního závodu,

   7. léčivé látky, léčivé přípravky, laboratorní zvířata, biologické nebo chemické látky,

      1. laboratorní zvířata a biologické nebo chemické látky určené k výzkumu,

      2. léčivé látky lidského původu a činidla k určování krevní skupiny a tkání,

      3. referenční látky pro kontrolu jakosti přípravků,

      4. farmaceutické výrobky používané při mezinárodních sportovních událostech,

   8. zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům,

      1. zboží dovážené pro uskutečnění obecných záměrů, základní životní potřeby pouze bezúplatně nabyté,

      2. bezúplatně nabyté zboží dovážené ve prospěch zdravotně postižených osob pro účely vzdělávání, zaměstnávání a sociální rozvoj,

      3. zboží dovážené ve prospěch obětí katastrof,

   9. dovoz v rámci mezinárodních vztahů,

      1. čestná vyznamenání nebo ceny,

      2. dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů,

      3. zboží určené k užívání hlavou státu,

   10. zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti,

       1. vzorky zboží nepatrné hodnoty,

       2. tiskoviny a reklamní materiál,

       3. zboží používané nebo spotřebované v průběhu výstavy nebo podobné události,

   11. zboží dovážené ke zkouškám, analýzám nebo pokusům,

   12. různý dovoz, a to

       1. zásilky určené subjektům příslušným ve věcech ochrany autorských práv nebo průmyslového či obchodního vlastnictví,

       2. turistický propagační materiál,

       3. různé dokumenty a zboží,

       4. materiál k upevnění a ochraně zboží nákladu při přepravě,

       5. stelivo, píce a krmivo pro zvířata během jejich přepravy,

       6. pohonné hmoty a maziva nacházející se v silničních motorových vozidlech a speciálních kontejnerech,

       7. zboží určené na výstavbu, údržbu nebo výzdobu památníků nebo hřbitovů válečných obětí,

       8. rakve, urny a smuteční ozdoby.

4. Od daně je dále osvobozen dovoz

   3. zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 EUR, s výjimkou alkoholických nápojů, parfémů, toaletní vody, tabáků a tabákových výrobků,

   4. čistokrevných koní starých nejvýše šest měsíců, narozených ve třetí zemi nebo na třetím území ze zvířete, které bylo na území Evropského společenství Evropské unie pokryto a poté dočasně vyvezeno k porodu,

   5. sbírkových a uměleckých předmětů vzdělávací, vědecké nebo kulturní povahy, které nejsou určeny k prodeji a které dovážejí muzea a galerie, pokud jsou dováženy bezúplatně, nebo pokud jsou dováženy za úplatu a nejsou dodány osobou povinnou k dani,

   6. oficiálních publikací vydávaných orgány veřejné moci země nebo území vývozu, mezinárodními organizacemi, veřejnými samosprávami a veřejnoprávními subjekty usazenými v zemi nebo na území vývozu a tiskovin šířených při příležitosti voleb do Evropského parlamentu nebo při příležitosti vnitrostátních voleb v zemi, z níž tiskovina pochází, zahraničními politickými organizacemi úředně uznanými v členských státech, pokud tyto publikace a tiskoviny podléhaly dani v zemi nebo na území vývozu a nevyužily vrácení daně při vývozu,

   7. vratných obalů bez úplaty či za úplatu,

   8. úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství, nebo

   9. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo vpuštěním z plavidla převážejícího plyn do soustavy zemního plynu nebo těžební plynovodní sítě, dovoz elektřiny, tepla nebo chladu prostřednictvím tepelných nebo chladících sítí.

5. Od daně je dále osvobozen dovoz zboží

   3. osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla,

   4. uskutečněný subjekty Evropské unie, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž,

   5. uskutečněný mezinárodními organizacemi jinými než uvedenými v písmenu b), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, nebo uskutečněný členy těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla, nebo

   6. ozbrojenými silami ostatních členských států Organizace Severoatlantické smlouvy států, které jsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, jiných než České republiky, které je určeno pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí.

6. U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla.

7. Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou.

Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím

§ 71a

1. Od daně je v tuzemsku osvobozen příležitostný dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu užívání cestujícím, k užívání členy jeho rodiny nebo jako dar a z povahy ani množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní účely (dále jen „dovoz zboží cestujícím“), a pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f.

3. Osobními zavazadly cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí zavazadla, která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu úřadu, a zavazadla, která celnímu orgánu předloží později, pokud prokáže, že byla zapsána jako doprovodná zavazadla v okamžiku jeho odjezdu u společnosti, která zajišťovala jeho přepravu.

4. Za dovoz zboží cestujícím se nepovažuje dovoz zboží, u kterého cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropského společenství Evropské unie, a u kterého nebyla v žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební daň.

§ 71b

1. Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu.

3. Dovoz zboží cestujícím v rámci rekreačního nebo sportovního létání^49c) je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu.

4. Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu.

5. Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží.

6. Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává hodnota

   3. zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f,

   4. zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska,

   5. zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím,

   6. xxxxx nezbytných pro osobní potřebu cestujícího.

7. Pro přepočet hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný první pracovní den měsíce října roku předcházejícího dovozu zboží zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny.

§ 71c

1. Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu

3. 200 cigaret,

4. 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy,

5. 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo

6. 250 g tabáku ke kouření.

3. Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.

4. Osvobození od daně podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.

§ 71d

1. Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a alkoholických nápojů, s výjimkou tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu

3. 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22 % objemových ethanolu, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80 % objemových, nebo

4. 2 litrů alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah alkoholu lihu nepřesahuje 22 % objemových ethanolu.

3. Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.

4. Při dovozu tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu a 16 litrů piva na osobu.

5. Osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.

§ 71e

1. Dovoz zboží při výkonu práce členem posádky letadla, které je používáno k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží členem posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu.

3. Ustanovení § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně.

§ 71f

Od daně je v tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži motorového dopravního prostředku a dovoz pohonných hmot v množství nejvýše 10 litrů v přenosné nádrži v jednom motorovém prostředku pro dopravu.

§ 71g

Osvobození od daně při dovozu zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně

1. Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká daňová povinnost povinnost přiznat daň v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64.

3. Pokud se však jedná o dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 odst. 1 nebo o přemístění obchodního majetku podle § 64 odst. 4, je dovoz zboží osvobozen od daně, pokud plátce v okamžiku propuštění zboží do volného oběhu poskytne celnímu úřadu

   3. své daňové identifikační číslo,

   4. daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, které je zboží odesláno nebo přepraveno, popřípadě své daňové identifikační číslo, přidělené pro účely daně z přidané hodnoty v jiném členském státě, která jsou uvedena v písemném rozhodnutí celního orgánu o propuštění zboží do volného oběhu a

   5. podklady dokazující, že dovezené zboží je bezprostředně určeno k odeslání nebo přepravě do jiného členského státu.

4. Plátce je povinen uvést dovoz zboží osvobozený od daně podle odstavce 1 do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do tohoto režimu propuštěno.

5. Pokud nejsou splněny podmínky podle odstavce 1, vzniká plátci daňová povinnost a plátce je povinen povinnost přiznat daň podle § 23.

Díl 10

Odpočet daně

§ 72

Nárok na odpočet daně

1. Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování

3. zdanitelných plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,

4. plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku,

5. plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku,

6. plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo

7. plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5.

3. Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona

   3. na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nemovitost, která mu byla nebo má být převedena, anebo nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta,

   4. na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo

   5. v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

4. Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.

5. Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního předpisu⁵³⁾ uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c).

6. Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v odstavci 1.

7. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s nárokem na odpočet daně (dále jen „nárok na odpočet v odpočet daně v částečné výši“), pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná část nároku na odpočet daně se stanoví postupem podle § 75 nebo 76.

§ 73

Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

1. Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky:

3. při odpočtu daně uplatněné vůči němu jiným plátcem mít daňový doklad,

4. při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,

5. při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 3 až 5, daň přiznat a mít daňový doklad,

6. při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 3 až 5, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo

7. při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.

3. Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1.

4. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud

   3. mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo

   4. toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

5. Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3 tím není dotčena.

6. Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem.

7. Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.

8. U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník, který vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za sdružení. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého sdružení.

7. U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci společnosti, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost. Společníci společnosti, kteří jsou plátci, mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti, který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti.

§ 74

Oprava odpočtu daně

1. Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu plátce provede za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti ji provést. Opravu odpočtu daně plátce prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou, popřípadě jiným způsobem.

3. Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně a výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká.

4. V případě přijetí zdanitelného plnění, u kterého je základ daně podle § 37a záporný, se postupuje podle odstavce 1 obdobně.

§ 75

Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v poměrné výši

1. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti.

3. V případě přijatého zdanitelného plnění určeného k uskutečňování svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro účely s nimi nesouvisejícími, si plátce může zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění, kterou použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, se poté považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Postup podle tohoto odstavce nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku.

4. Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro ekonomické činnosti plátce (dále jen „poměrný koeficient“). Poměrný koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru.

5. Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro své ekonomické činnosti v příslušném roce. Odchyluje-li se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.

§ 76

Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši

1. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění podle § 72 odst. 2 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.

3. Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše odpočtu daně v krácené výši namísto částky daně na vstupu částka odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75.

4. Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočte jako procentní podíl, v jehož

   3. čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 1,

   4. jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně.

Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru.

3. Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají

   3. poskytnutí finančních služeb a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně,

   4. poskytnutí finančních služeb a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, dodání nemovité věci a nájem nemovité věci, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně,

   5. plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

4. Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3 kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je koeficient 0%. Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je koeficient 100%. Je-li koeficient vypočtený podle odstavce 3 roven nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100%.

5. Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku plátce použije koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem.

6. Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede vypořádání odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen „vypořádací koeficient“). Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období.

7. Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace se použije obdobně odstavec 7 s tím, že vypořádávané období je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne zrušení registrace.

8. Dojde-li po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na odpočet daně v krácené výši se vypočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech oprav.

9. V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky vypořádání nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po pořízení tohoto majetku je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit, rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného rozdílu mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky. Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku.

§ 77

Vyrovnání odpočtu daně

1. Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.

3. Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v

   3. plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo

   4. krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši.

4. Původní odpočet daně uplatněný u staveb, bytů a nebytových prostor, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1.

5. Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést.

6. Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.

Úprava odpočtu daně

§ 78

1. Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně.

3. Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na odpočet daně neměl.

4. Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, bytů, nebytových prostor jednotek a jejich technického zhodnocení⁷³⁾ a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let.

5. Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce

   3. uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá,

   4. uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši,

   5. neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, nebo

   6. uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.

6. Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení⁷³⁾ považuje za samostatný dlouhodobý majetek.

7. Úpravu odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu.

Úprava odpočtu daně

§ 78a

1. Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb, bytů, nebytových prostor a jejich technického zhodnocení⁷³⁾ a v případě pozemků, ze součinu

3. částky daně na vstupu u příslušného majetku, a

4. rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet ke kalendářnímu roku, v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet daně

   1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo

   2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok na odpočet daně neměl.

3. Ukazatelem nároku na odpočet daně je

   3. 0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně,

   4. 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo

   5. poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů, dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76.

4. Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů. Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést.

5. Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku, který plátce pořídil jako osoba povinná k dani přede dnem registrace, se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci.

6. Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4 písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1 nebo 4.

§ 78b

1. Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek uveden do stavu způsobilého k užívání.

3. U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí tohoto majetku.

§ 78c

1. Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u

3. majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,

4. majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku,

2. majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,

3. majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva přecházejícího při přeměně obchodní korporace,

4. majetku spravovaného plátcem jako oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci,

e)d)majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení.

4. majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.

3. Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje.

§ 78d

1. Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově.

3. Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné.

4. Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1.

5. Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá, převede nebo poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho ekonomických činností rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi.

Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace

§ 79

1. Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí jejího obchodního majetku.

3. Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2.

4. Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za zdaňovací období, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem.

§ 79a

1. Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.

3. Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2.

4. Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u

   3. majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,

   4. majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku,

2. majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,

3. majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva přecházejícího při přeměně obchodní korporace,

4. majetku spravovaného plátcem jako oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci,

e)d)majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v  uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při skončení dědického řízení po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení.

4. majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.

3. Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až 3 za poslední zdaňovací období registrace.

§ 79b

1. Při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl ke dni zrušení registrace obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.

3. Odstavec 1 se nepoužije, pokud oprávněná osoba pokračuje v  uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce.

4. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, povinna postupovat u vydaného majetku podle odstavce 1.

5. Odstavec 3 se nepoužije, pokud je majetek vydán dědici, který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku.

§ 79b

Při zrušení registrace v důsledku smrti plátce je jeho dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností, povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl ke dni zrušení registrace obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.

§ 79c

Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo jeho část, a to

3. při zrušení obchodní společnosti nebo družstva korporace bez likvidace,

4. v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem,

5. při zrušení registrace právnické osoby,

   1. která byla plátcem

   2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a

   3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel,

6. při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je plátcem,

7. při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže je plátcem, nebo

8. při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny.

Díl 11

Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně

§ 80

Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

1. Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu⁵⁵⁾ (dále jen „osoba požívající výsad a imunit“), rozumí:

3. diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

4. zvláštní mise,

5. zastupitelství mezinárodní organizace,

6. člen diplomatické mise⁵⁶⁾ konzulárního úřadu⁵⁷⁾ se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

7. úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku,

8. rodinný příslušník člen rodiny osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve společné společně hospodařící domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí,

9. subjekt Evropské unie.

3. Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou pořízení pohonných hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen „zaplacená daň“) se vrací:

   3. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům členům její rodiny podle odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu,

   4. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nemovitých věcí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, a jeho rodinným příslušníkům členům jeho rodiny podle odstavce 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,

   5. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok,

   6. osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok,

   7. osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nemovitých věcí nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak,

   8. osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a jejím rodinným příslušníkům členům její rodiny uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.

4. Nárok na vrácení daně se uplatní podáním

   3. daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, nebo

   4. žádosti o vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. g).

5. Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového přiznání.

6. Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) a g) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu.

7. Nárok na vrácení daně se prokazuje kopií technického průkazu při pořízení osobního automobilu a dokladem, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi:

   3. obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   5. název, popřípadě jméno a příjmení jméno osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,

   6. rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   7. evidenční číslo dokladu,

   8. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

   9. sazbu daně a základ daně,

   10. výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,

   11. výši ceny včetně daně celkem.

8. Do maximální výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, se započítává daň, která by byla vypočtena, pokud by plnění poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9.

9. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 je pro účely vracení daně daňovým subjektem.

10. Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) a g) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně se podávají jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den následujícího zdaňovacího období a nejpozději do 31. ledna následujícího po roce, za které se podávají daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně.

11. Pro účely vracení daně podává daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně osoba požívající výsad a imunit takto:

    3. diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,

    4. člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků členů jejich rodiny, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a),

    5. subjekt Evropské unie se sídlem v tuzemsku podává žádost o vrácení daně místně příslušnému správci daně podle svého sídla v tuzemsku; pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Generálního finančního ředitelství, a správcem daně je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu,

    6. zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího sídla v tuzemsku,

    7. úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. e), včetně jeho rodinných příslušníků členů jeho rodiny podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice,

    8. diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c), včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu.

12. Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

13. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 84.

14. Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů pro osobní automobily a lhůty doby, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních automobilů v tuzemsku nebo z jiného členského státu je přidělení diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel.

15. V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují množstevní limity a lhůty doby pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, za kterých je u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně takto:

    3. osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k velikosti úřadu,

    4. osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně v množství:

       1. xxxxxxxxxxx, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2 osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem členem rodiny registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

       2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem členem rodiny registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

       3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní automobil,

    5. osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,

    6. daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že

       1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel a

       2. ve lhůtě po dobu 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen, zničen nebo vyřazen podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel,

    7. pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba požívající výsad a imunit

       1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně, nebo

       2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení došlo,

    8. pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty doby,

    9. pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty doby,

    10. pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky takového automobilu, postupuje podle písmena e) s tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé dani,

    11. osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu požívající výsad a imunit.

§ 81

Vracení daně v rámci zahraniční pomoci

1. Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.

3. Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje^59a), pokud podle pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity na úhradu daně.

4. Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen „žadatel“), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu.

5. Žádost o vrácení daně musí být doložena

   3. daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem,

   4. dokladem o zaplacení daně,

   5. potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná.

6. Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést

   3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   5. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,

   6. rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   7. evidenční číslo daňového dokladu,

   8. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

   9. sazbu daně a základ daně,

   10. výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,

   11. výši ceny včetně daně celkem.

7. Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká.

8. Žadatel, který není plátcem, je pro účely vracení daně daňovým subjektem.

9. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká.

10. Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

11. Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.

§ 82

Vracení daně plátcům v jiných členských státech

1. Plátce, který má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 6, má nárok na vrácení daně v částečné výši.

3. Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

4. Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu.

5. Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 72 odst. 6, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu.

6. Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu.

7. Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu.

Vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě

§ 82a

1. Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku má osoba povinná k dani registrovaná, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud během období pro vrácení daně

3. neměla sídlo ani provozovnu v tuzemsku, a

4. neuskutečnila dodání zboží, převod nemovitosti ani poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění osvobozeného od daně podle § 51, 66, 68 a 69, dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byla povinna přiznat daň osoba, které byla tato plnění poskytnuta, nebo plnění podle § 17, které uskutečnila jako prostřední osoba.

3. Nárok na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za nichž má plátce nárok na odpočet daně v tuzemsku. Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši.

4. Nárok na vrácení daně se nevztahuje na částky daně, které byly uplatněny

   3. v rozporu s tímto zákonem,

   4. u plnění, která jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66 odst. 2 písm. b).

5. Podmínkou pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu v jiném členském státě, v němž má osoba registrovaná k dani sídlo nebo provozovnu.

6. Žádost o vrácení daně musí obsahovat

   3. daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty žadatele,

   4. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo, místo pobytu žadatele,

   5. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo, místo pobytu zástupce, pokud je ustanoven,

   6. elektronickou adresu,

   7. popis ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů,

   8. období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje,

   9. prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci 1 písm. b),

   10. údaje o účtu, včetně kódů IBAN,BIC, název vlastníka účtu a měny účtu,

   11. za každý daňový doklad nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto údaje:

       1. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, nejde-li o dovoz zboží,

       2. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečnil zdanitelná plnění,

       3. evidenční číslo daňového dokladu,

       4. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

       5. základ daně a výši daně v české měně,

       6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně,

       7. koeficient pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši vyjádřený jako procentní podíl,

       8. druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle těchto kódů uvedených v odstavci 6.

7. V žádosti o vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán podle těchto kódů:

1 uhlovodíková paliva,

2 nájem dopravního prostředku,

3 výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2),

4 mýtné a silniční poplatky,

5 cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě,

6 ubytování,

7 potraviny, nápoje a restaurační služby,

8 vstupné na veletrhy a výstavy,

9 výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci,

10 jiné.

3. Žádost o vrácení daně musí žadatel

   3. vyplnit v českém jazyce, a to i v případě vyžádání doplňujících údajů,

   4. doložit elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR u uhlovodíkových paliv nebo ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb.

4. Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně, činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce, případně období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší než je ekvivalent částky

   3. 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než tři měsíce, nebo

   4. 50 EUR za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku.

5. Pro účely tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o vrácení daně podána. Přepočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny dolů.

6. Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok zaniká. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011, jinak nárok zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou jen, pokud žadatel uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5.

7. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň, nebo ve kterém byla vyměřena daň při dovozu zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat také daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o vrácení daně, ale pouze daň, která se týká plnění uskutečněného v příslušném kalendářním roce, ke kterému se žádost o vrácení daně vztahuje.

8. Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši, provede osoba registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o kterou požádala nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. Je-li podáno samostatné prohlášení, správce daně vezme v úvahu tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o vrácení daně.

§ 82b

1. Při řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se postupuje podle daňového řádu, není-li stanoveno tímto zákonem jinak.

3. Správcem daně pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě je Finanční úřad pro hlavní město Prahu.

4. Správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky. Oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně. Doručením se pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu.

5. Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o datu dni obdržení žádosti o vrácení daně.

6. Správce daně si může do 4 měsíců od data ode dne obdržení žádosti o vrácení daně vyžádat doplňující údaje, a to od žadatele, příslušného orgánu členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být správci daně poskytnuty do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti konkrétního nároku, je oprávněn si vyžádat i doplňující údaje v podobě předložení originálu nebo kopie příslušného daňového dokladu, v tomto případě se nepoužijí částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b).

7. Rozhodnutí o vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně. V případě, že si správce daně vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce daně rozhodnutí do 2 měsíců od data ode dne obdržení doplňujících údajů. Jestliže správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí žadateli své rozhodnutí do 2 měsíců od data ode dne, kdy měly být doplňující údaje zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve než za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně, maximálně však činí 8 měsíců.

8. Rozhodnutí, kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno, musí být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání.

9. Vznikne-li v důsledku rozhodnutí o vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně žadateli do 10 pracovních dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 6, a to na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Vratitelný přeplatek se vrací v tuzemsku nebo v jiném členském státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je veden v jiném členském státě, jdou poplatky za převod vratitelného přeplatku k tíži žadatele. Dnem převodu u bezhotovostních převodů prováděných z účtu je den, kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních prostředků z účtu správce daně.

10. Není-li dodržena lhůta pro převod vratitelného přeplatku podle odstavce 8, správce daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle daňového řádu. Správce daně zašle přiznaný úrok na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Žadateli nevzniká nárok na úrok, pokud nepředložil doplňující údaje ve lhůtě podle odstavce 5 nebo dokud nepředložil doklady, které mají být poskytnuty podle § 82a odst. 7 písm. b).

11. V případě, že vrácení daně bylo dosaženo podvodně nebo jiným neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vyplacené částky. Úrok se počítá ve výši jako by šlo o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení. Nárok na vrácení částky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který byla vyplacena.

12. O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok podle odstavce 9 vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém současně původní rozhodnutí o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu odpovídajícímu výši neoprávněně přiznané částky. Není-li stanoveno jinak, neoprávněně vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto zákona.

§ 83

Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani

1. Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu na území Evropského společenství Evropské unie, pokud neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69 a s výjimkou plnění, u nichž jsou povinni přiznat daň plátce nebo identifikovaná osoba, pro které je plnění poskytnuto.

3. Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronicky poskytované služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 10 a 11.

4. Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně.

5. Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky.

6. Žádost musí zahraniční osoba

   3. vyplnit v českém jazyce,

   4. doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem,

   5. doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,

   6. doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1.

7. Zahraniční osoba je pro účely vracení daně daňovým subjektem.

8. Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.

9. Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.

10. Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. Správce daně vrátí schválenou částku na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v jakémkoli jiném státě. Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční osobě.

11. Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí

    3. nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo

    4. nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.

12. Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou:

    3. zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,

    4. cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční osoby,

    5. zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,

    6. telefonní poplatky,

    7. taxislužba,

    8. pohonné hmoty.

§ 84

Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží

1. Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která

3. nemá místo pobytu na území Evropského společenství Evropské unie a místo jejího pobytu ve třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika,

4. neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční fyzická osoba“).

3. Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud

   3. nakoupené zboží nemá obchodní charakter,

   4. nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč,

   5. nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku.

4. Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží ve 2 vyhotoveních s tím, že na prvním uvede údaj „VAT REFUND“ a na druhém údaj „COPY“; doklad o prodeji zboží musí dále obsahovat tyto údaje:

   3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   5. rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   6. evidenční číslo dokladu,

   7. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

   8. sazbu daně a základ daně,

   9. výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,

   10. výši ceny včetně daně celkem,

   11. jméno a příjmení a místo pobytu zahraniční fyzické osoby, která toto zboží vyveze.

5. Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:

   3. uhlovodíková paliva a maziva,

   4. tabákové výrobky,

   5. alkoholické nápoje,

   6. potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21.

6. Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud

   3. zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží,

   4. výstup zboží z území Evropského společenství Evropské unie je potvrzen celním úřadem,

   5. zahraniční fyzická osoba předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží vystavené plátcem, které se váže k vyváženému zboží, potvrzené celním úřadem.

7. Celní úřad na prvním vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrdí

   3. výstup zboží z území Evropského společenství Evropské unie uvedením dne tohoto výstupu a

   4. splnění podmínek podle odstavce 2, pokud údaje na tomto dokladu odpovídají zboží, které zahraniční fyzická osoba celnímu úřadu předložila.

8. Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pokud splní nárok na vrácení daně podle odstavce 5 písm. a) nebo nárok nezanikl podle odstavce 9, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit

   3. zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem, nebo

   4. jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem.

9. Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 35 odst. 2 a § 35a. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

10. Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

§ 85

Vracení daně osobám se zdravotním postižením

1. Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu této osobě dodaného.

3. Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na jí dodaný osobní automobil.

4. Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil jí dodaný v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč.  Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího vrácení daně.

5. Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve za kalendářní měsíc, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo.

6. Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím lhůty doby podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2.

7. Je-li osobě se zdravotním postižením dodán ojetý osobní automobil, může tato osoba uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90.

8. Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 3 let od konce kalendářního měsíce, ve kterém obdržela rozhodnutí příslušného úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení osobního automobilu nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a to od toho dne, který nastane později.

9. Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

10. Žádost o vrácení daně musí obsahovat

    3. jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby,

    4. rozhodnutí podle odstavce 2,

    5. daňový doklad podle § 28 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem.

11. Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést

    3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

    4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

    5. jméno a příjmení, místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,

    6. rozsah a předmět zdanitelného plnění,

    7. evidenční číslo dokladu,

    8. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

    9. sazbu daně a základ daně,

    10. výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,

    11. výši ceny včetně daně celkem.

§ 86

Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

1. Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží, služeb a staveb nebo služeb uplatnit

3. ozbrojené síly vysílajícího státu⁶⁰⁾, který je členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy nebo Organizace Severoatlantické smlouvy členem Organizace Severoatlantické smlouvy, jiným než Českou republikou, pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby nebo služeb se v tuzemsku osvobodí od daně,

4. Ministerstvo obrany při pořizování zboží, služeb a staveb nebo služeb hrazených z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy.

3. Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 10, nárok na vrácení daně nelze uplatnit.

4. Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami nebo služeb podle odstavce 1 se rozumí

   3. minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil a jejich civilní personál,

   4. zboží, služby nebo stavby nebo služby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb a služeb souvisejících vybavení staveb v rámci tohoto projektu a služby související s provozem tohoto zboží nebo těchto staveb.

5. Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu.

6. Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí prostřednictvím Ministerstva obrany.

7. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou pro účely vracení daně daňovým subjektem bez povinnosti se registrovat.

8. Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou „nákup hrazen z prostředků NATO“.

9. Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem musí obsahovat

   3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   4. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

   5. označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo zdanitelné plnění uskutečněno,

   6. rozsah a předmět zdanitelného plnění,

   7. evidenční číslo dokladu,

   8. datum den uskutečnění zdanitelného plnění,

   9. sazbu daně a základ daně,

   10. výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1.

10. Finanční úřad pro hlavní město Prahu daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

11. Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na vrácení daně neměla nárok, je povinna neoprávněně vyplacenou částku vrátit na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila.

§ 87

Prodej zboží za ceny bez daně

1. Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství Evropské unie.

3. Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.

4. U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem.

5. Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně.

6. Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel.

7. Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti:

   3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, sídlo a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele,

3. označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně,

4. název, popřípadě označení prodávaného zboží,

5. souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel,

6. výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů,.

7. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek.

3. Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu^60a) výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, je-li navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

4. Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele.

5. Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

6. V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně.

7. Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel.

8. Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

9. Povolení zaniká

   3. zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou,

   4. úmrtím smrtí držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou,

   5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo

   6. dnem zániku živnostenského oprávnění.

10. Celní úřad povolení odejme, pokud

    3. se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu,

    4. držitel o to požádá, nebo

    5. držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení.

Hlava III

ZVLÁŠTNÍ REŽIMY

§ 88

Zvláštní režim pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb

1. Zahraniční osoba povinná k dani, která nemá na území Evropského společenství Evropské unie provozovnu a která není povinna přiznat daň v tuzemsku ani v jiném členském státě z jiných plnění než z poskytnutí elektronické služby podle tohoto zvláštního režimu (dále jen „evidovaná osoba“), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud poskytne elektronicky poskytovanou službu osobě, která není osobou povinnou k dani a která má sídlo nebo místo pobytu na území Evropského společenství Evropské unie, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí všech elektronicky poskytovaných, na které lze uplatnit tento zvláštní režim.

3. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   3. státem identifikace členský stát, který si evidovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu,

   4. státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10i odst. 1 místo plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby.

4. Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj

   3. zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu,

   4. změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu, a

   5. změny týkající se údajů o zahájení činnosti.

5. Oznámení podle odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím.

6. Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce.

7. Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést

   3. název, pod kterým podniká,

   4. adresu,

   5. elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek,

   6. prohlášení, že není plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném členském státě, a

4. prohlášení, že není osobou registrovanou k dani, a

3. daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi.

3. Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad pro Jihomoravský kraj na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo.

4. Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu  pro Jihomoravský kraj za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v hlášení.

5. Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést

   3. daňové evidenční číslo,

   4. celkovou částku za poskytnuté elektronicky poskytované služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby,

   5. výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a

   6. celkovou výši daně za elektronicky poskytované služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropského společenství Evropské unie.

6. Pokud jsou při poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu použity jiné měny než euro, použije evidovaná osoba pro účely odstavce 9 směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný

   3. ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo

   4. k nejbližšímu následujícímu dni, pokud ke dni vzniku povinnosti přiznat daň není kurz zveřejněn.

7. Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. Správce daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s hlášením a provedenou platbou daně.

8. Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud

   3. evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu,

   4. evidovaná osoba správci daně oznámí, že již nebude poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu,

   5. zjistí, že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronicky poskytované podle zvláštního režimu, nebo

   6. evidovaná osoba nesplňuje podmínky pro postup podle zvláštního režimu.

9. Jestliže správce daně odejme evidované osobě daňové evidenční číslo, evidovaná osoba není oprávněna postupovat podle zvláštního režimu.

10. Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno oznámení podle odstavce 3.

§ 89

Zvláštní režim pro cestovní službu

1. Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi.

3. Pro účely zvláštního režimu pro cestovní službu se rozumí

   3. poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu,

   4. zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,

   5. cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu⁶¹⁾ a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob.

4. Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula.

5. Při poskytnutí cestovní služby je místem plnění místo, kde má poskytovatel poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

6. Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3 za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě.

7. U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně.

8. Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství Evropské unie, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropského společenství Evropské unie. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava.

9. Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby.

10. Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.

11. Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu.

12. Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu²⁵⁾ určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku, která se považuje za peněžní částku včetně daně.

13. Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně.

14. Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti daně na výstupu. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, má za následek snížení daňové povinnosti daně na výstupu, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem.

15. Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na výstupu podle příslušné sazby daně, pokud všechny nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku.

16. Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství Evropské unie, je poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území Evropského společenství Evropské unie a na území Evropského společenství Evropské unie. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně.

§ 90

Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi

1. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

3. uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4,

4. použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů,

5. obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.

3. Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství Evropské unie

   3. osobou nepovinnou k dani,

   4. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,

   5. osvobozenou osobou, která není plátcem,

   6. jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo

   7. jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim.

4. Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

   3. prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11,

   4. pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

5. Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně.

6. Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání

   3. uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl,

   4. uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce,

   5. uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

7. Při stanovení přirážky postupuje obchodník podle odstavce 3 nebo 4 za celé zdaňovací období.

8. Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží.

9. Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

10. Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně.

11. Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu.

12. Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně

    3. u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl,

    4. u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce,

    5. u uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

13. Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.

14. Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně.

15. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením.

16. Pokud obchodník uplatňuje daň při

    3. dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží,

    4. dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla,

    5. dodání uměleckého díla, které mu dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, byla-li při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň.

§ 91

Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu

Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti daně. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a daňového řádu individuální způsob stanovení daňové povinnosti daně. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje.

§ 92

Zvláštní režim pro investiční zlato

1. Investičním zlatem se rozumí

3. zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin,

4. zlaté mince, které

   1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,

   2. byly vyraženy po roce 1800,

   3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a

   4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

3. Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b).

4. Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na

   3. investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato,

   4. investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo

   5. termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu.

5. Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu nebo jeho dovozu.

6. Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě.

7. U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5.

8. Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši

   3. při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5,

   4. při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo

   5. při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata.

9. Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato.

§ 92a

Režim přenesení daňové povinnosti

1. V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

3. Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.

4. Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, datum den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.

5. Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, ve které je povinen uvést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, datum den uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.

6. Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, je povinen podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty, obsahující údaje podle odstavců 3 nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, který je přílohou daňového přiznání.

7. Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.

§ 92b

Dodání zlata

1. Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje

3. zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu,

4. investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5.

3. Při dodání zlata plátci, s výjimkou České národní banky, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

§ 92c

Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu

Při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání ingotů plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

§ 92d

Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

Při převodu povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů na plátce, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

§ 92e

Poskytnutí stavebních nebo montážních prací

1. Při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. ledna 2008, plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.

3. Pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací podle odstavce 1 zdanitelné plnění související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá.

§ 92f

Předmět závazného posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti

Předmětem závazného posouzení je určení, zda určité zboží je zbožím, u jehož dodání se použije režim přenesení daňové povinnosti podle § 92c.

§ 92g

Žádost o závazné posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti

1. Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby povinné k dani rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti.

3. V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení osoba povinná k dani uvede

   3. popis zboží, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jeden druh zboží,

   4. návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.

Hlava IV

SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU

§ 93

Správa daně celními úřady

Celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla.

§ 93a

Místní příslušnost

1. Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný jejímu zastupujícímu členovi.

3. Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s výjimkou osoby evidované podle § 88, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro hlavní město Prahu.

4. Pro osobu povinnou k dani, která je plátcem podle § 6d, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny.

§ 94

Povinná registrace plátce

1. Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat.

3. Plátce uvedený v § 6a až 6e je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.

§ 94a

Dobrovolná registrace plátce

1. Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, může podat přihlášku k registraci.

3. Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci.

4. Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně.

§ 95

Informační povinnost účastníka sdružení společníka společnosti

Pokud se osoba povinná k dani, která je účastníkem sdružení společníkem společnosti, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní účastníky sdružení společníky do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem.

§ 95a

Skupinová registrace

1. V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a.

3. Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci.

4. Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti.

5. Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny.

6. Člen skupiny se stává plátcem následujícím dnem po dni zrušení registrace skupiny nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství ve skupině.

7. Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani.

8. Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

9. Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

10. V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.

§ 96

Povinný registrační údaj

1. V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost.

3. Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 97

Registrace identifikované osoby

Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.

§ 98

Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob

Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z registru plátců a identifikovaných osob, a to

3. daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby,

4. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu,

5. sídlo plátce nebo identifikované osoby a

6. číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno.

§ 99

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.

§ 99a

Změna zdaňovacího období

1. Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud

3. jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč,

4. není nespolehlivým plátcem,

5. není skupinou a

6. změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku.

3. Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí.

4. Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d).

5. Stane-li se plátce, jehož zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, nespolehlivým plátcem, je od následujícího kalendářního čtvrtletí po tom, kdy se stal nespolehlivým plátcem, jeho zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

6. Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví

   3. při fúzi obchodních společností nebo družstev korporací jako součet obratů obchodních společností nebo družstev korporací zúčastněných na fúzi,

   4. při rozdělení obchodních společností nebo družstev korporací

      1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní společnosti nebo družstva korporace připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo korporaci a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva korporace,

      2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní společnosti nebo družstva korporace připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo korporaci a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva korporace,

   5. při převodu jmění na společníka obchodní společnosti jako součet obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti.

§ 99b

Zdaňovací období v insolvenci

1. Probíhající zdaňovací období končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

3. Probíhající zdaňovací období končí dnem, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení. Následující zdaňovací období počíná dnem následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

4. Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení.

5. Probíhající zdaňovací období skupiny končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v souvislosti s insolvenčním řízením, počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce.

§ 100

Evidence pro účely daně z přidané hodnoty

1. Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání nebo souhrnného hlášení.

3. Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady.

4. Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled

   3. uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně,

   4. obchodního majetku.

5. Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za sdružení určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky.

4. Plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost určený společník, který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky.

3. V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.

§ 100a

Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

1. Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých jiných členských států.

3. Věřitel je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled oprav pro daňové účely podle § 44, který obsahuje tyto údaje:

   3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka,

   4. daňové identifikační číslo dlužníka,

   5. evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu,

   6. evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a

   7. výši opravy daně na výstupu.

4. Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží, popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých jiných členských států.

§ 101

Daňové přiznání a splatnost daně

1. Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daňová povinnost Vlastní daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 20^66a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy.

3. Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období.

4. Plátce, který jako oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, je oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, povinna podat poslední daňové přiznání ke dni ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(4)(3) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce.

(5)(4) Plátce, který jako určený účastník sdružení¹⁰⁾ vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za sdružení, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti.

3. Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daň ze své činnosti a zdanitelná plnění a daň z činnosti celé společnosti. Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daň ze své vlastní činnosti.

(6)(5) Identifikovaná osoba je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost povinnost přiznat daň, podat daňové přiznání. Daňová povinnost Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(7)(6) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla daňová povinnost povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání. Vlastní daňová povinnost daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(8)(7) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila. Daňová povinnost Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

§ 101a

Povinná elektronická forma podání

1. Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně

3. daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání,

4. hlášení,

5. přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení.

3. Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby.

4. Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud

   3. její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a

   4. nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.

§ 102

Souhrnné hlášení

1. Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil

3. dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě,

4. přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,

5. dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo

6. poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby.

3. Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.

4. Souhrnné hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy, která není podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové schránky, musí být potvrzeno za podmínek upravených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně.

5. Souhrnné hlášení za sdružení¹⁰⁾ podává určený účastník sdružení, který podává daňové přiznání za sdružení.

4. Souhrnné hlášení za společnost podává určený společník, který podává daňové přiznání za společnost.

3. Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce.

4. Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

5. Pokud plátce podle odstavce 6 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 5, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

6. Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů od data ode dne zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 3.

7. Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daňové povinnosti daně. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

§ 103

Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam.

§ 104

Nesprávné uvedení daňové povinnosti daně za jiné zdaňovací období

1. Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří.

3. Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru.

4. Postup podle odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který měl nárok na odpočet daně v částečné výši podle § 72 odst. 6 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti daně příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce.

5. Pro identifikovanou osobu platí odstavce 1 a 2 obdobně.

§ 105

Vracení nadměrného odpočtu

1. Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, přeplatek vyšší než 100 Kč, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle daňového řádu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření.

3. Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňového nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny.

4. Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

5. Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč.

§ 106

Zrušení registrace plátce z moci úřední

1. Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce

3. přestal uskutečňovat ekonomické činnosti,

4. neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo

5. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

3. Správce daně zruší registraci plátce,

   3. který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a

   4. současně

      1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 750 000 Kč,

      2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo

      3. je skupinou.

4. Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek.

5. Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku

   3. zdanitelné plnění a

   4. plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

6. Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině.

5. Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni

3. vzniku jeho členství ve skupině, pokud vzniklo plátci členství ve skupině,

4. rozhodnutí soudu o dědictví, pokud plátce zemřel.

3. Plátce přestává být plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace.

4. Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem nebo zaniklo jeho členství ve skupině.

§ 106a

Nespolehlivý plátce

1. Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem.

3. Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí a má odkladný účinek.

4. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit.

5. Plátce může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí,

   3. že je nespolehlivým plátcem, nebo

   4. kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem.

6. Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně.

7. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že plátce

   3. je nespolehlivým plátcem,

   4. není nespolehlivým plátcem.

§ 106b

Zrušení registrace plátce na žádost

1. O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky:

3. uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce

   1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 750 000 Kč, nebo

   2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nebo

4. přestal uskutečňovat ekonomické činnosti.

3. O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, požádat, pokud splňuje tyto podmínky:

   3. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo

   4. přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti.

4. O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat, pokud

   3. uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a

   4. jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250 000 Kč.

§ 106c

Zrušení registrace účastníka sdružení na žádost

1. O zrušení registrace může plátce podnikající na základě smlouvy o sdružení¹⁰⁾ nebo jiné obdobné smlouvy požádat jednotlivě pouze

3. při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení, pokud splňuje podmínky pro zrušení registrace plátce, nebo

4. po vypořádání majetku, pokud přestal uskutečňovat ekonomické činnosti.

3. O zrušení registrace mohou při rozpuštění sdružení požádat všichni účastníci sdružení až po vypořádání majetku.

4. Obrat účastníka sdružení se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu

   3. tohoto účastníka dosahovaný mimo sdružení a

   4. dosahovaného společně všemi účastníky sdružení připadajícího na tohoto účastníka; obrat připadající na každého účastníka sdružení je stejný, není-li smlouvou o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvou určeno jinak.

§ 206c

Zrušení registrace společníka společnosti na žádost

1. O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti, požádat pouze v těchto případech:

3. zaniklo-li jeho členství ve společnosti. nebo

4. při zániku společnosti po vyúčtování majetku.

3. Obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu

1. tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a

2. dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na tohoto společníka; obrat připadající na každého společníka společnosti je stejný, neurčí-li společenská smlouva jiný poměr.

§ 106d

Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost

1. Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace.

3. Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky.

4. Plátce přestává být plátcem dnem následujícího následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace.

5. Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem, pokud

   3. nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo

   4. v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou.

§ 106e

Zrušení registrace skupiny

1. Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku

3. skupina podá žádost o zrušení registrace, nebo

4. správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině.

3. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace.

4. Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem.

§ 106f

Zánik členství člena skupiny

1. Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku

3. skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo

4. správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině.

3. Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny.

4. Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí.

5. V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím.

§ 107

Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední

1. Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla povinnost přiznat daň.

3. Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek.

4. Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.

5. Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem.

§ 107a

Zrušení registrace identifikované osoby na žádost

1. Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud splňuje tyto podmínky

3. za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců jí nevznikla povinnost

   1. přiznat daň z přijatých služeb,

   2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi,

   3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, nebo

   4. podat souhrnné hlášení,

4. v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce

   1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez daně překročila 326 000 Kč, a

   2. neučinila rozhodnutí podle § 2a odst. 5, nebo

5. přestala uskutečňovat ekonomické činnosti.

3. Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace.

4. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné prostředky.

5. Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.

§ 108

Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň

1. Přiznat daň jsou povinni

3. plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží, poskytnutí služby nebo převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována,

4. plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu,

5. plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o

   1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k,

   2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

   3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

6. kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropského společenství Evropské unie formou třístranného obchodu,

7. plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 5,

8. zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace,

9. plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti,

10. osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6,

11. osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň.

3. Zaplatit daň jsou povinni

   3. osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6,

   4. osoba, u které vzniká daňová povinnost povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1 písm. d) až h),

   5. osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20.

4. Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem.

5. Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně.

§ 108a

Ručení oprávněného příjemce

1. Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena.

3. Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební daně.

4. Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že přijal veškerá opatření podle odstavce 1.

5. Oprávněný příjemce může využít zvláštní způsob zajištění daně; využije-li oprávněný příjemce této možnosti, hledí se pro účely zvláštního způsobu zajištění daně na

   3. oprávněného příjemce jako na příjemce zdanitelného plnění,

   4. osobu, která pořídila zboží z jiného členského státu, které podléhá spotřební dani, a která dodala toto zboží třetí osobě, jako na poskytovatele zdanitelného plnění.

§ 109

Ručení příjemce zdanitelného plnění

1. Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen „příjemce zdanitelného plnění“), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že

3. daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,

4. plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo

5. dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

3. Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění

   3. bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny²⁵⁾,

   4. poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo

   5. poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup.

4. Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.

5. Příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty.

§ 109a

Zvláštní způsob zajištění daně

1. Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění.

3. Úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění se hradí jeho správci daně. Současně s platbou příjemce zdanitelného plnění způsobem zveřejněným správcem daně uvede

   3. identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění,

   4. daň, na kterou je úhrada určena,

   5. identifikaci příjemce zdanitelného plnění,

   6. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění.

4. Pokud je úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění provedena bez uvedení dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo dne přijetí úplaty, má se za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně.

5. Částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu.

6. Byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění.

____________________

1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.

Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní.

Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě.

Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství.

Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.

Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství.

Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty.

Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem.

Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu.

Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.

Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů.

Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě.

Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.

2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.

3) § 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.

4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) § 476 obchodního zákoníku.

6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7) § 36 odst. 2 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.

7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

7e) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.

8) § 61 a 233 obchodního zákoníku.

9) § 61 a 259 obchodního zákoníku.

10) § 829 a násl. občanského zákoníku.

10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

12) § 114 a násl. obchodního zákoníku.

13) § 227 a násl. obchodního zákoníku.

15) § 409 a násl. obchodního zákoníku.

16) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.

19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

21) Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací.

24) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

24a) Čl. 170 bod 2 písmeno c) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

25) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

26) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

26a) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

29) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.

31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.

32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.

34) § 682 obchodního zákoníku.

35) § 692 obchodního zákoníku.

36) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

38) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

39) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.

40) § 118 a 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

42) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

44) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

44a) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

44b) Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

44c) Například vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samospráv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů.

44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.

44e) Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam.

44g) Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.

45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

48) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

48a) § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

49) Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.

49c) § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

50) § 3 odst. 1 zákona o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.

53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

55) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.

56) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.

57) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.

59a) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.

60) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

60a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

61) Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.

71) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně některých dalších zákonů.

K části šesté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 1

Předmět úpravy

1. Tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství Evropské unie¹⁾ a upravuje

3. podmínky zdaňování minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků (dále jen „vybrané výrobky“) spotřebními daněmi,

4. způsob značení a prodeje tabákových výrobků a způsob značení některých minerálních olejů.

3. Spotřebními daněmi jsou

   3. daň z minerálních olejů,

   4. daň z lihu,

   5. daň z piva,

   6. daň z vína a meziproduktů a

   7. daň z tabákových výrobků

(dále jen „daň“).

3. Správu daní vykonávají orgány Celní správy České republiky.

§ 2

Daňové území

1. Pro účely tohoto zákona se rozumí

3. daňovým územím České republiky území České republiky,

4. daňovým územím Evropského společenství Evropské unie území stanovené směrnicí Rady o obecné úpravě spotřebních daní^1a),

5. členským státem členský stát Evropské unie,

6. jiným členským státem členský stát s výjimkou České republiky,

d)e) třetí zemí země mimo daňové území Evropského společenství Evropské unie,

e)f) třetím územím území uvedené v odstavcích 3 a 4.

3. Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky, území Jungholzu a Mittelbergu (KleinesWalsertal) se považuje za území Spolkové republiky Německo, území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území San Marina se považuje za území Italské republiky a výsostná území Spojeného království Akrotiri a Dhekelia se považují za území Kypru.

4. Za třetí země se pro účely tohoto zákona považují také území, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá členský stát, území Kanárských ostrovů, francouzských zámořských departementů, Alandských ostrovů a britských Normanských ostrovů.

5. Za třetí země se pro účely tohoto zákona považují také území ostrova Helgoland, území Büsingen, Ceuta, Melilla, Livigno, Campione d'Italia a italské vnitrozemské vody jezera Lugano.

6. Náležitosti stanovené celními předpisy Evropského společenství Evropské unie pro vstup vybraných výrobků na celní území Evropského společenství se použijí obdobně na vstup vybraných výrobků na celní území Evropského společenství z území uvedených v odstavci 3.

7. Náležitosti stanovené celními předpisy Evropských společenství Evropské unie pro výstup vybraných výrobků z celního území Evropského společenství se použijí obdobně na výstup vybraných výrobků z celního území Evropského společenství na území uvedená v odstavci 3.

§ 3

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

3. pozbylo platnosti

4. dovozem vstup vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství Evropské unie, pokud tyto vybrané výrobky nejsou při vstupu na daňové území Evropského společenství Evropské unie propuštěny do režimu s podmíněným osvobozením od cla, a také propuštění těchto vybraných výrobků z režimu s podmíněným osvobozením od cla,

5. režimem s podmíněným osvobozením od cla kterýkoliv ze zvláštních režimů stanovených v nařízení Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství, v souvislosti s celním dohledem, jemuž podléhají vybrané výrobky, které nejsou zbožím Evropského společenství^3b, při vstupu na celní území Evropského společenství, dočasné uskladnění, svobodná celní pásma nebo svobodné celní sklady, jakož i kterýkoliv z režimů uvedených v nařízení Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství^3c),

6. vývozem propuštění vybraných výrobků do režimu vývozu⁴⁾ nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku⁵⁾ a výstup z daňového území Evropského společenství,

7. podmíněným osvobozením od daně odklad povinnosti přiznat, vyměřit a zaplatit daň do dne uvedení vybraných výrobků, na něž se nevztahuje režim s podmíněným osvobozením od cla, do volného daňového oběhu,

8. osvobozením od daně uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu, aniž vznikne povinnost přiznat, vyměřit a zaplatit daň,

9. daňovým skladem prostorově ohraničené místo na daňovém území České republiky, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59, 78, 89 a 99), přičemž hranice takového místa nesmějí být přerušeny s výjimkou případu, kdy tímto místem prochází veřejná komunikace; správce daně může stanovit, že určité objekty a plochy tohoto místa nejsou jeho součástí,

10. provozovatelem daňového skladu právnická nebo fyzická osoba, které bylo uděleno povolení k provozování daňového skladu; provozovatel daňového skladu je daňovým subjektem,

11. oprávněným příjemcem právnická nebo fyzická osoba, která není provozovatelem daňového skladu v místě, kde v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ na základě povolení jednorázově nebo opakovaně přijímá vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně dopravované z jiného členského státu; oprávněný příjemce nesmí vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně skladovat ani odesílat; oprávněný příjemce je daňovým subjektem,

12. uživatelem vybraných výrobků osvobozených od daně (dále jen „uživatel“) právnická nebo fyzická osoba, která přijímá a užívá, případně podle § 53 prodává dalšímu uživateli, vybrané výrobky osvobozené od daně; uživatelé mají postavení daňových subjektů bez povinnosti se registrovat,

13. oprávněným odesílatelem právnická nebo fyzická osoba, která dopravuje vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z místa dovozu do daňového skladu, oprávněnému příjemci v jiném členském státě, do místa vývozu v jiném členském státě nebo příjemci v jiném členském státě podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^6a), tato osoba musí být na daňovém území České republiky provozovatelem daňového skladu podle § 3 písm. h),

14. uvedením do volného daňového oběhu

    1. každé, i protiprávní, vyjmutí vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně,

    2. každá, i protiprávní, výroba vybraných výrobků mimo režim podmíněného osvobození od daně,

    3. každý, i protiprávní, dovoz vybraných výrobků mimo režim podmíněného osvobození od daně,

    4. každé skladování nebo doprava vybraných výrobků, u nichž se neprokáže, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo pokud se neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně,

15. daňovou povinností výše daně připadající na vyrobené nebo dovezené vybrané výrobky, u kterých vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9; u vybraných výrobků osvobozených od daně se daňovou povinností rozumí výše daně, u které by vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, kdyby tyto vybrané výrobky nebyly od daně osvobozeny,

16. klasifikací NACE klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech,

17. kódem nomenklatury číselné označení vybraných výrobků uvedené v Nařízení Rady o tarifu, statistické nomenklatuře a Společném celním tarifu⁸⁾, ve znění platném k 1. lednu 2002,

18. místem pobytu fyzické osoby adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky nebo adresa místa pobytu cizince; v případě, že fyzická tato osoba nemá místo pobytu na území České republiky, je povinna oznámit správci daně adresu pro doručování,

19. množstvím vybraného výrobku v jednotkách jiných než počet kusů množství vybraného výrobku vyjádřené v měřicích jednotkách⁹⁾ uvedených v § 47, 69, 84 nebo 95 a měřených způsobem podle zvláštního právního předpisu¹⁰⁾,

20. pilotním projektem projekt technologického vývoje ekologicky příznivější palivové směsi na základě lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv podle zákona o ochraně ovzduší (dále jen „kritéria udržitelnosti biopaliv“) nebo projekt technologického vývoje ekologicky příznivých paliv vyrobený z nepotravinových částí biomasy nebo z biologického odpadu a splňujících kriteria udržitelnosti biopaliv; tyto projekty musí být schváleny Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem financí,

21. ztrátou nebo znehodnocením v důsledku prokazatelně nepředvídatelné a neodvratitelné události nepředvídatelnou ztrátou nebo znehodnocením takové znehodnocení, úplné zničení nebo nenahraditelná ztráta vybraných výrobků, kdy v důsledku prokazatelně nepředvídatelné a neodvratitelné události nemohou být tyto vybrané výrobky předmětem daně podle tohoto zákona,

22. daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky, která na základě povolení vydaného správcem daně zastupuje fyzickou nebo právnickou osobu, která zasílá právnické nebo fyzické osobě, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, na daňové území České republiky z jiného členského státu vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v tomto členském státě; daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků může být pouze osoba, která není totožná s fyzickou osobou, které jsou vybrané výrobky zasílány; daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků vykonává tuto činnost podle podmínek stanovených v § 33 a 33a,

u)t) výrobou proces, při kterém

1. vybraný výrobek vznikne,

2. z vybraného výrobku, který je předmětem daně, vznikne vybraný výrobek, který je jiným předmětem daně^{, s výjimkou činností podle § 45 odst. 12},

3. z minerálního oleje, který je uvedený pod jedním kódem nomenklatury, vznikne minerální olej, který je uveden pod jiným kódem nomenklatury^{, s výjimkou činností podle § 45 odst. 12},

v)u)bankovní zárukou podle tohoto zákona se rozumí záruka vydaná bankou nebo spořitelním a úvěrním družstvem.

u) společně hospodařící domácností společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

§ 4

Plátce daně

1. Plátcem je právnická nebo fyzická osoba,

3. která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem, jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit v souvislosti s uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu (§ 9 odst. 1), nebo v souvislosti se ztrátou nebo znehodnocením vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně [§ 9 odst. 3 písm. a)],

4. jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit

1. při dovozu (§ 9 odst. 2),

2. v případě použití vybraných výrobků osvobozených od daně pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje [§ 9 odst. 3 písm. b)],

3. v případě použití vybraných výrobků, u nichž byla vrácena daň, pro jiné účely, než na které se vrácení daně vztahuje [§ 9 odst. 3 písm. c)],

4. v případě ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků [§ 9 odst. 3 písm. d)],

3. která uplatňuje nárok na vrácení daně, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 15, 15a, 55 až 57 a 56a),

4. která poskytla zajištění daně při dopravě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, při níž došlo k porušení tohoto režimu (§ 9 odst. 3 písm. f) a § 28); za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na porušení tohoto režimu podílela, pokud si byla tohoto porušení vědoma nebo pokud lze důvodně předpokládat, že si ho vědoma být měla,

5. jíž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit při přijetí vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání nebo určených k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu nebo při ukončení dopravy vybraných výrobků určených pro účely podnikání [§ 9 odst. 3 písm. g)],

6. která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu, nebo uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně; za daň společně a nerozdílně odpovídá také právnická nebo fyzická osoba, která se na uvedeném skladování nebo dopravě podílela,

7. které vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit při přechodu nebo převodu vlastnického práva k nezdaněným vybraným výrobkům a podobně (§ 9 odst. 4), nebo

8. která je daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků z jiného členského státu na daňové území České republiky [§ 9 odst. 3 písm. i) a § 33 odst. 3]; pokud právnická nebo fyzická osoba uvedená v § 33 odst. 2 neustanoví daňového zástupce nebo pokud ustanovený daňový zástupce neplní povinnosti v § 33 odst. 6, stává se plátcem daně příjemce (§ 33 odst. 1).

3. Osoba s výjimkou osob uvedených v odstavci 1 písm. b) bodech 1 a 3 a písm. f) a v § 14 odst. 2 a 3 je povinna se registrovat jako plátce nejpozději do dne vzniku první povinnosti daň přiznat a zaplatit. Osoba uplatňující nárok na vrácení daně je povinna se registrovat nejpozději do dne, kdy poprvé uplatní nárok na vrácení daně, není-li již jako plátce daně registrována. Plátce je povinen se registrovat ke každé dani samostatně.

4. V případě uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu odpovídá společně a nerozdílně za daň kromě plátce daně uvedeného v odstavci 1 písm. a) také právnická nebo fyzická osoba, jejímž jménem byly vybrané výrobky do volného daňového oběhu uvedeny. V případě, že uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu bylo neoprávněné, odpovídá za daň společně a nerozdílně také právnická nebo fyzická osoba, která se na tomto neoprávněném uvedení do volného daňového oběhu podílela.

5. V případě dovozu odpovídá společně a nerozdílně za daň kromě plátce daně uvedeného v odstavci 1 písm. b) bodě 1 také právnická nebo fyzická osoba, jejímž jménem byly vybrané výrobky dovezeny. V případě, že dovoz vybraných výrobků byl neoprávněný, odpovídá za daň společně a nerozdílně také právnická nebo fyzická osoba, která se na tomto dovozu podílela.

6. Pro účely odstavce 1 písm. f) se za množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu považuje množství, které nepřesahuje u

   3. minerálních olejů, s výjimkou zkapalněných ropných plynů dopravovaných v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně, množství dopravované v běžných nádržích (§ 63 odst. 2) zvýšené o 20 l,

   4. zkapalněných ropných plynů v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně 5 tlakových nádob,

   5. lihovin podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin 10 l konečných výrobků,

   6. piva 110 l,

   7. meziproduktů 20 l,

   8. vína 90 l, z toho u šumivých vín 60 l,

   9. cigaret 800 kusů,

   10. cigarillos nebo doutníků o hmotnosti nejvýše 3 g/kus 400 kusů,

   11. ostatních doutníků 200 kusů,

   12. tabáku ke kouření 1 kg.

7. Pro posouzení, zda se v případě podle odstavce 1 písm. f) jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo pro účely podnikání, se použije ustanovení odstavce 5. Zároveň se pro tyto účely použije ustanovení § 32 odst. 2, 4 a 5 obdobně.

8. Bližší vymezení plátců daně upravuje pro daň z minerálních olejů § 44, pro daň z lihu § 66, pro daň z piva § 80, pro daň z vína a meziproduktů § 92 a pro tabákové výrobky § 100c.

§ 5

Prokázání zdanění vybraných výrobků

1. Na daňovém území České republiky se prokazuje zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji či dokladem o dopravě vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 6). Zdanění vybraných výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§ 4 odst. 6, § 32 odst. 2, 4 a 5).

3. Daňový doklad podle odstavce 1, který je plátce povinen při uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu bezodkladně vydat nabyvateli, popřípadě osobě, která pro nabyvatele nebo kupujícího výrobky podle odstavce 1 přechodně nabývá, musí obsahovat tyto údaje:

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo plátce, je-li plátce právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo plátce, je-li plátce fyzickou osobou,

4. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo nabyvatele, je-li nabyvatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo nabyvatele, bylo-li přiděleno, je-li nabyvatel fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce,

3. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nabyvatele,

3. množství vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

4. výši spotřební daně celkem,

5. datum vystavení daňového dokladu,

6. číslo daňového dokladu.

3. Doklad o prodeji podle odstavce 1, který je prodávající povinen při prodeji vybraných výrobků bezodkladně vydat, musí obsahovat tyto údaje:

   3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo prodávajícího, bylo-li přiděleno, je-li prodávající fyzickou osobou,

   4. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo kupujícího, je-li kupující právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo kupujícího, bylo-li přiděleno, je-li kupující fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

3. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, kupujícího,

4. množství prodaných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

5. výši spotřební daně celkem,

6. datum vystavení dokladu o prodeji,

7. číslo dokladu o prodeji.

3. Doklad o dopravě podle odstavce 1 vystavuje právnická nebo fyzická osoba, která vybrané výrobky již uvedené do volného daňového oběhu vydá pro dopravu, přičemž nejsou splněny podmínky, na jejichž základě je stanovena povinnost vydat daňový doklad podle odstavce 2 nebo doklad o prodeji podle odstavce 3. Doklad o dopravě musí obsahovat tyto údaje:

   3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo odesilatele, je-li odesilatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo odesilatele, bylo-li přiděleno, je-li odesilatel fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, odesilatele,

3. adresu místa určení a v případě, že to není možné, jiné údaje určující polohu místa určení,

4. množství dopravovaných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu, u nichž vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

5. výši spotřební daně celkem,

6. datum vystavení dokladu o dopravě,

7. číslo dokladu o dopravě.

3. Zdanění vybraných výrobků při dovozu se prokazuje rozhodnutím o propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu nebo do režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení nebo jiným rozhodnutím správce daně o vyměření daně.

4. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu lze dopravovat pouze s daňovým dokladem, s dokladem o prodeji, s dokladem o dopravě nebo s rozhodnutím podle odstavce 5.

5. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě, které jsou zasílány právnické nebo fyzické osobě se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky (§ 33), která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, lze dopravovat pouze s dokladem, který potvrzuje, že tyto výrobky byly zdaněny v členském státě, ze kterého byly zaslány.

§ 6

Prokázání oprávněného nabytí vybraných výrobků osvobozených od daně

1. Oprávněné nabytí vybraných výrobků osvobozených od daně se prokazuje zvláštním povolením podle § 13 tohoto zákona, bylo-li vydáno, a dokladem o osvobození vybraných výrobků od daně. Toto ustanovení se nevztahuje na právnické nebo fyzické osoby uvedené v § 53 odst. 9 a 10.

3. Doklad o osvobození od daně podle odstavce 1, který je plátce, popřípadě uživatel povinen bezodkladně vydat při vydání vybraných výrobků osvobozených od daně, musí obsahovat tyto údaje:

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo odesílajícího plátce, popřípadě uživatele, je-li plátce, popřípadě uživatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo odesílajícího plátce, popřípadě uživatele, je-li plátce, popřípadě uživatel fyzickou osobou,

4. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo přijímajícího uživatele, je-li uživatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo přijímajícího uživatele, bylo-li přiděleno, je-li uživatel fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, odesílajícího plátce, popřípadě uživatele,

3. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, přijímajícího uživatele,

4. množství vybraných výrobků osvobozených od daně, u nichž vznikla daňová povinnost, a jejich název, popřípadě obchodní označení,

5. prohlášení, že v ceně vybraných výrobků není obsažena daň,

6. místo odeslání,

7. místo přijetí,

8. datum vystavení dokladu o osvobození od daně,

9. číslo dokladu o osvobození od daně.

3. Oprávněné nabytí dovezených vybraných výrobků osvobozených od daně se prokazuje zvláštním povolením podle § 13, byla-li povinnost jej vystavit, a zároveň rozhodnutím o propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu nebo do režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení nebo jiným rozhodnutím správce daně o vyměření daně.

4. Vybrané výrobky osvobozené od daně lze dopravovat pouze s dokladem o osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 50).

5. Pro prokázání oprávněnosti nabytí minerálních olejů, lihu a vybraných výrobků obsahujících líh platí rovněž ustanovení § 52 a 75 tohoto zákona.

§ 7

Předmět daně

1. pozbyl platnosti

(2) Předmětem daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství vyrobené nebo na daňové území Evropského společenství dovezené.

3. Bližší vymezení předmětu daně upravuje u daně z minerálních olejů § 45, daně z lihu § 67, daně z piva § 81, daně z vína a z meziproduktů § 93 a daně z tabákových výrobků § 101.

§ 8

Vznik daňové povinnosti

1. pozbyl platnosti

3. Daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství.

§ 7

Předmět daně

Předmětem daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropské unie vyrobené nebo na daňové území Evropské unie dovezené.

§ 8

Vznik daňové povinnosti

Daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropské unie nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropské unie.

§ 9

Vznik povinnosti daň přiznat a zaplatit

1. Povinnost daň ve stanovené lhůtě přiznat a zaplatit vzniká okamžikem uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. To se netýká odpadních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. d).

3. Při dovozu vybraných výrobků vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit dnem vzniku celního dluhu, pokud vybrané výrobky nebyly uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně. Nepodléhají-li vybrané výrobky clu, má se pro účely tohoto zákona za to, že celní dluh vznikl, jsou-li splněny ostatní podmínky pro jeho vznik, které stanoví zvláštní právní předpis.¹³⁾ Při dovozu vybraných výrobků, které byly uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit podle odstavce 1.

4. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také

3. u vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně okamžikem jejich ztráty nebo znehodnocení, pokud se nejedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení,

4. u vybraných výrobků osvobozených od daně okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se osvobození od daně vztahuje,

5. u vybraných výrobků, u nichž byla vrácena daň, okamžikem jejich použití pro jiné účely, než na které se vrácení daně vztahuje,

6. dnem zúčtování ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků, nejpozději však do jednoho měsíce po zjištění ztráty nebo znehodnocení, pokud se nejedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení; do ztrát a znehodnocení se nezahrnují ztráty a znehodnocení ve výši technicky zdůvodněných skutečných výrobních ztrát a ztrát při skladování,

7. dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v § 4 odst. 1 písm. f) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve,

8. okamžikem porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy vybraných výrobků v tomto režimu (§ 28),

9. dnem přijetí vybraných výrobků, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a které jsou určeny pro účely podnikání na daňovém území České republiky nebo k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu na daňovém území České republiky nebo dnem ukončení dopravy na daňovém území České republiky, pokud tyto výrobky byly přijaty plátcem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. e) v jiném členském státě a jsou dopravovány na daňové území České republiky,

10. dnem zániku nebo odejmutí povolení pro provozování daňového skladu nebo zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně; to se nevztahuje na vybrané výrobky, které se mohou užívat bez zvláštního povolení podle § 13 odst. 21 nebo na vybrané výrobky, pro které zvláštní povolení zaniklo podle § 13 odst. 22 písm. d) a které jsou dnem zániku zvláštního povolení uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně,

11. dnem přijetí vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě, které byly zaslány právnické nebo fyzické osobě, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, na daňové území České republiky (§ 33), nebo

12. dnem použití vybraných výrobků pro vlastní spotřebu.

3. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem přechodu nebo převodu vlastnického práva k nezdaněným vybraným výrobkům, které se nacházejí mimo režim podmíněného osvobození od daně a tvoří obchodní majetek,¹⁴⁾ při nájmu podniku nebo jeho části,¹⁵⁾ při prodeji xxxxxxx⁰⁰⁾ nebo jeho vložení jako vklad do obchodní společnosti nebo družstva.¹⁷⁾

4. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem pozbytí vlastnického práva k nezdaněným vybraným výrobkům, které se nacházejí mimo režim podmíněného osvobození od daně a tvoří propachtovaný nebo pozbytý majetek, při

3. pachtu obchodního závodu nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku nebo

4. pozbytí obchodního závodu nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku.

3. Další skutečnosti zakládající povinnost daň přiznat a zaplatit jsou stanoveny pro daň z minerálních olejů v § 46, pro daň z lihu v § 68, pro daň z piva v § 83, pro daň z vína a meziproduktů v § 94 a pro tabákové výrobky v § 101a.

§ 10

Sazby a výpočet daně

(1) Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně stanovené pro příslušný vybraný výrobek.

2. Výpočet daně pro pivo je stanoven v § 85 odst. 3 a pro tabákové výrobky v § 104.

§ 11

Osvobození od daně

1. Od daně jsou osvobozeny vybrané výrobky

3. dovezené, pokud se na ně vztahuje osvobození příležitostného dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího, člena posádky letadla nebo dovozu pohonných hmot cestujícím podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty^31a), anebo osvobození od cla, s výjimkou vybraných výrobků, které se po vývozu vracejí zpět na daňové území České republiky a jsou propuštěny do volného oběhu,

4. nakoupené bez daně za stavu ohrožení státu a válečného stavu, pokud tak nařídí vláda podle § 137,

5. pozbylo platnosti

6. dovezené nebo dopravené z území jiného členského státu nebo z místa dovozu na daňovém území České republiky na daňové území České republiky pro ozbrojené síly členských států Organizace Severoatlantické smlouvy států, které jsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, s výjimkou ozbrojených sil České republiky pro použití těchto výrobků těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobování jejich jídelen, tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s osvědčením o osvobození od spotřební daně vyhotoveným podle vzoru a způsobem uvedeným v příslušném předpisu Evropského společenství Evropské unie,^17a)

7. dopravené z území jiného členského státu osobám uvedeným v § 15 odst. 1; tyto výrobky mohou být dopravovány z jiného členského státu pouze s doklady podle § 27 nebo 27c a s osvědčením o osvobození od spotřební daně vyhotoveným podle vzoru a způsobem uvedeným v příslušném předpisu Evropského společenství Evropské unie,^17a)

8. dovezené ze třetích zemí, pokud jsou tyto vybrané výrobky v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními smlouvami s těmito zeměmi osvobozeny od daně z přidané hodnoty,

9. dovezené mezinárodními organizacemi nebo jejich členy, pokud jsou tyto vybrané výrobky v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními úmluvami zakládajícími tyto organizace, popřípadě dohodami o umístění jejich sídla, osvobozeny od daně z přidané hodnoty.

3. Pokud právnická nebo fyzická osoba nakoupila zdaněné vybrané výrobky a použila je pro účely, na které se vztahuje osvobození od daně, pohlíží se pro účely tohoto zákona na tyto vybrané výrobky, jako by byly pořízeny za ceny bez daně.

4. Pro přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně podle odstavce 1 se nevyžaduje zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně (§ 13).

5. Další skutečnosti zakládající nárok na osvobození vybraných výrobků od daně jsou stanoveny pro daň z minerálních olejů v § 49, pro daň z lihu v § 71 a 72, pro daň z piva v § 86, pro daň z vína a meziproduktů v § 97 a pro daň z tabákových výrobků v § 105.

§ 12

Uplatnění nároku na osvobození od daně

1. Nárok na osvobození vybraného výrobku od daně, včetně odkazu na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle něhož je nárok uplatňován, je uživatel povinen uplatnit písemně u plátce nebo uživatele, a to nejpozději před jejich vydáním, jinak nárok na vydání vybraných výrobků bez daně nevznikne. To se netýká uživatelů uvedených v § 53 odst. 9 a 10.

3. Jedná-li se o dovoz vybraných výrobků, uplatňuje nárok na osvobození vybraného výrobku od daně uživatel, který musí být současně i deklarantem, a to při podání celního prohlášení, jímž navrhuje propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu nebo do režimu aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení. Je-li stanovena povinnost podat celní prohlášení v písemné formě, uplatňuje se nárok na osvobození od daně rovněž písemně.

4. Nárok na vydání vybraného výrobku za ceny bez daně uživatel prokazuje předložením zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, které mu bylo vydáno podle § 13, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 11 odst. 3, § 32, § 53 odst. 4 až 11, § 73 odst. 2, § 87, § 98 a 105a); neučiní-li tak, má se za to, že nárok na osvobození vybraných výrobků od daně nebyl uplatněn.

5. Stanoví-li tento zákon jako podmínku pro vydání vybraného výrobku za cenu bez daně předložení zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, je plátce nebo uživatel oprávněn vydat vybraný výrobek pouze uživateli, který takové zvláštní povolení předloží k nahlédnutí.

6. Uživatel je povinen bezodkladně umístit přijatý vybraný výrobek osvobozený od daně v místě, které je uvedeno ve zvláštním povolení.

§ 13

Zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně

1. S výjimkou případů podle § 11 odst. 3, § 32, § 53 odst. 4 až 11, § 73 odst. 2, § 87, § 98 a 105a lze vybrané výrobky přijímat a užívat pouze na základě zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně (dále jen „zvláštní povolení") vydaného správcem daně, a to na základě návrhu.

3. V návrhu na vydání zvláštního povolení musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a datum narození navrhovatele, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele,

3. popis místa uskladnění vybraných výrobků osvobozených od daně a popis způsobu jejich zabezpečení před neoprávněným použitím,

4. název, popřípadě obchodní označení vybraných výrobků,

5. účel použití a předpokládané množství roční spotřeby vybraných výrobků,

6. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo dodavatele, bylo-li přiděleno, je-li dodavatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo dodavatele, je-li dodavatel fyzickou osobou, a místo vydání vybraných výrobků,

5. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo dodavatele, a místo vydání vybraných výrobků,

3. čestné prohlášení navrhovatele, že jsou splněny podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro ochranu života a zdraví osob a životního prostředí,

4. pozbylo platnosti,

5. očekávaný původ přijímaných vybraných výrobků, zda pocházejí z České republiky, členských zemí nebo třetích zemí, a místo odeslání,

6. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,

7. čestné prohlášení navrhovatele, zda mu byla udělena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel fyzickou osobou, nebo zda navrhovateli, jeho statutárním orgánům nebo členům statutárních orgánů byla uložena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel právnickou osobou,

8. evidenční číslo uživatele, pokud již bylo správcem daně navrhovateli přiděleno.

3. Název vybraného výrobku podle odstavce 2 písm. c) musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti vybraného výrobku tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena, kdyby nebyl osvobozen.

4. Správce daně si vyžádá podle zvláštního právního předpisu^19a) výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se navrhovatele; je-li navrhovatelem právnická osoba, vyžádá si zároveň výpisy z evidence Rejstříku trestů týkající se statutárního orgánu nebo členů statutárních orgánů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

5. Je-li navrhovatelem, jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, přikládá navrhovatel k návrhu podle odstavce 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů podle odstavce 4.

6. Správce daně rozhodne o vydání zvláštního povolení pouze navrhovateli, který není v likvidaci nebo v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾. Má-li navrhovatel v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, vydá správce daně povolení pouze tehdy, je-li povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. V opačném případě návrh zamítne.

7. Za závažné porušení celních nebo daňových předpisů se pro účely tohoto zákona považuje takové jejich porušení, za které byla uložena pokuta, úrok z prodlení nebo penále ve výši 250 000 Kč a vyšší; opakovaným porušením celních nebo daňových předpisů je jejich porušení, k němuž došlo více než pětkrát během 2 let předcházejících dni podání návrhu.

8. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje potřebné pro správu daní.

9. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň určí lhůtu, v níž je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží.

10. Správce daně ve zvláštním povolení uvede skutečnosti podle odstavce 2 písm. a), b), c), d), e) a h).

11. Správce daně může ve zvláštním povolení stanovit další podmínky zabezpečení vybraných výrobků nebo uložit opatření potřebná k zabránění jejich neoprávněného použití.

12. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání zvláštního povolení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

13. Rozhodnutí o vydání zvláštního povolení vyhotoví správce daně ve třech stejnopisech, z nichž jedno je určeno uživateli, druhé dodavateli vybraných výrobků a třetí správci daně příslušnému dodavateli vybraných výrobků.

14. Správce daně v souvislosti s vydáním prvního zvláštního povolení přidělí uživateli evidenční číslo a vydá osvědčení o evidenci.

15. V rozhodnutí o zvláštním povolení stanoví správce daně dobu jeho platnosti, která počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Zvláštní povolení platí nejméně do konce kalendářního roku, v němž nabylo rozhodnutí o jeho udělení právní moci, a nejdéle do konce třetího kalendářního roku od konce roku, v němž bylo rozhodnutí o jeho udělení vydáno, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 73).

16. Rozhodnutí, kterým se návrhu na vydání zvláštního povolení vyhovuje, se neodůvodňuje.

17. O vydání nového zvláštního povolení je uživatel povinen požádat nejpozději tři kalendářní měsíce před ukončením doby platnosti předchozího zvláštního povolení, pokud hodlá nepřerušeně přijímat vybrané výrobky osvobozené od daně.

18. Uživatel je povinen oznámit správci daně každou změnu údajů podle odstavce 2 písm. a) nebo b) do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku a změnu údajů podle odstavce 2 písm. c), d), e) nebo h) je uživatel povinen oznámit předem.

19. Dojde-li ke změně

    3. sídla nebo místa pobytu uživatele,

    4. předpokládaného množství roční spotřeby vybraných výrobků,

    5. sídla nebo místa pobytu dodavatele vybraných výrobků, nebo

    6. místa vydání vybraných výrobků,

správce daně vydá rozhodnutí o změně původního zvláštního povolení.

3. Dojde-li ke změně ostatních skutečností a údajů uvedených ve zvláštním povolení, správce daně rozhodne o vydání nového zvláštního povolení a o odejmutí zvláštního povolení předchozího. Zanikne-li původní zvláštní povolení uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, v případném rozhodnutí o vydání nového zvláštního povolení správce daně rozhodne o odejmutí původního zvláštního povolení.

4. Pokud zvláštní povolení zaniklo uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, a uživatel nepožádal o vydání nového zvláštního povolení podle odstavce 17 a pokud tento uživatel ještě skladuje vybrané výrobky získané na základě tohoto zaniklého zvláštního povolení, může je užívat i po zániku platnosti tohoto povolení až do vyčerpání zásob za podmínky, že

   3. provede za přítomnosti úřední osoby správce daně nejpozději do 5 kalendářních dní poté, co zvláštní povolení zaniklo, inventuru uvedených vybraných výrobků a její výsledek oznámí nejpozději následující pracovní den správci daně příslušnému místu, ve kterém jsou tyto vybrané výrobky osvobozené od daně na základě zaniklého zvláštního povolení umístěny,

   4. uvedené vybrané výrobky budou užívány pouze pro účely a za podmínek, které byly uvedeny v zaniklém zvláštním povolení, na jehož základě byly uživatelem odebrány.

5. Zvláštní povolení zaniká

   3. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

   4. zánikem právnické osoby, je-li uživatel právnickou osobou,

   5. úmrtím smrtí uživatele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení uživatele za mrtvého,

   6. dnem, kdy pro prostorově ohraničené místo [§ 3 písm. g)], ve kterém jsou umístěny vybrané výrobky osvobozené od daně na základě zvláštního povolení, nabude právní moci rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu podle § 20,

   7. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek uživatele, nebo

   8. dnem zániku živnostenského oprávnění²¹⁾.

6. Správce daně odejme zvláštní povolení, jestliže

   3. vybraný výrobek byl použit na jiné účely, než které byly ve zvláštním povolení uvedeny, a uživatel z tohoto vybraného výrobku nezaplatil daň,

   4. uživatel neplní podmínky stanovené zvláštním povolením nebo porušuje závažným způsobem povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími z povolení nebo nevede evidenci podle tohoto zákona (§ 40),

   5. pominuly důvody nebo se změnily podmínky, na jejichž základě bylo zvláštní povolení vydáno, a uživatel nepožádal o jeho změnu,

   6. po dobu 12 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o vydání zvláštního povolení nebyl uskutečněn nákup vybraných výrobků osvobozených od daně podle tohoto zvláštního povolení, nebo

   7. uživatel o to požádá.

7. Zanikne-li zvláštní povolení nebo je-li zvláštní povolení odejmuto, uživatel provede za přítomnosti úřední osoby správce daně nejpozději do 5 kalendářních dní inventuru zásob vybraných výrobků a nejpozději následující pracovní den po provedení inventury předloží daňové přiznání a zaplatí daň, pokud se nejedná o případ podle odstavce 21. V případě, že dojde k zániku zvláštního povolení podle odstavce 22 písm. c), provede ve stejné lhůtě inventuru osoba oprávněná pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona; není-li inventura ve stanovené lhůtě osobou oprávněnou pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona provedena, provede ji správce daně. Inventura nemusí být provedena, zaniklo-li zvláštní povolení uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, nebo bylo-li podle odstavce 20 odejmuto, pokud bylo téže osobě z těchto důvodů vydáno zvláštní povolení nové.

8. Další podmínky týkající se zvláštního povolení upravuje § 53 pro minerální oleje, § 73 pro líh, § 87 pro pivo, § 98 pro víno a meziprodukty a § 105a pro tabákové výrobky.

§ 14

Vracení daně plátci

1. U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká plátci nárok na vrácení daně dnem

3. jejich propuštění do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku, prokáže-li plátce výstup vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie,

4. jejich opětovného uvedení do režimu podmíněného osvobození od daně; daň může být vrácena jenom provozovateli daňového skladu, jenž je uvedl do volného daňového oběhu a jemuž byly tyto vybrané výrobky vráceny jako nepřevzaté kupujícím nebo z důvodu vypořádání nároků z vad vybraných výrobků; daň může být vrácena pouze v případě, že provozovatel daňového skladu úplatu za tyto vybrané výrobky neobdržel nebo pokud tuto úplatu kupujícímu vrátil.

3. Plátci, který dopraví vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky do jiného členského státu pro účely podnikání nebo pro plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, vzniká nárok na vrácení daně za podmínek, že

   3. před odesláním vybraných výrobků správci daně oznámí, že uplatní nárok na vrácení daně; s tímto oznámením předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky, které budou dopraveny do jiného členského státu, byla na daňovém území České republiky zaplacena,

   4. vybrané výrobky jsou dopravovány se zjednodušeným průvodním dokladem (§ 30),

   5. předloží navrácené vyhotovení zjednodušeného průvodního dokladu řádně potvrzené příjemcem,

   6. předloží doklad o

      1. zaplacení daně v členském státě určení,

      2. zaplacení daně v členském státě, ve kterém došlo ke ztrátě během dopravy nebo ve kterém byla ztráta během dopravy zjištěna, pokud se nejedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení, nebo

      3. skutečnosti, že vybraný výrobek není v členském statě určení předmětem daně nebo že je od daně osvobozen, vydaný příslušnými orgány členského státu určení,

   7. u zdaněných vybraných výrobků, které podléhají značení podle tohoto zákona a byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, předloží potvrzení od správce daně jiného členského státu, že značení podle tohoto zákona byla zničena nebo odstraněna.

Nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky ze všech podmínek uvedených v písmenech a) až e).

3. Plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly zaslány fyzické osobě do jiného členského státu (§ 33), a doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla přiznána v tomto jiném členském státě, vzniká nárok na vrácení daně dnem předložení těchto dokladů. V případě ztráty během dopravy, s výjimkou ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) s výjimkou nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení, musí být nárok na vrácení daně doložen také dokladem o tom, že daň byla zaplacena v členském státě, ve kterém ke ztrátě došlo nebo ve kterém byla ztráta zjištěna.

4. U zdaněných vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu vzniká oprávněným příjemcům nebo výrobcům, kteří nejsou provozovateli daňového skladu, pokud vybrané výrobky vlastní, nárok na vrácení daně, dojde-li ke ztrátě nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení.

5. Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit v daňovém přiznání (§ 18).

6. Nárok na vrácení daně může plátce uplatnit pouze do výše skutečně zaplacené daně vypočtené sazbou daně platnou v den dovozu nebo v den uvedení vybraného výrobku do volného daňového oběhu.

7. Přesahuje-li ve zdaňovacím období částka nároku na vrácení daně částku daňové povinnosti, postupuje se při vypořádání rozdílu mezi těmito částkami obdobně jako při vypořádání daňového přeplatku.

8. Pokud plátce daně neuplatní nárok na vrácení daně, pohlíží se při dalším uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na tyto výrobky tak, jako kdyby byl tento nárok uplatněn a přiznán.

9. Nárok na vrácení daně upravuje rovněž § 28 odst. 10 tohoto zákona pro případy porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy, § 54 a 56a pro případy týkající se vrácení daně z minerálních olejů a § 78 odst. 6 pro případy týkající se vracení daně z lihu.

10. Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na osoby, kterým byla vrácena daň z vybraných výrobků podle § 15 nebo 15a, pokud uvedené osoby tyto vybrané výrobky vyvezly nebo dopravily nebo zaslaly do jiného členského státu.

§ 15

Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit

1. Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu²²⁾, (dále jen „osoba požívající výsad a imunit") rozumí:

3. diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad"), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

4. zvláštní mise,

5. zastupitelství mezinárodní organizace,

6. orgány Evropských společenství Evropské unie,

7. člen diplomatické mise²³⁾ nebo konzulárního úřadu²⁴⁾ se sídlem na daňovém území České republiky, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služebné osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu na daňovém území České republiky,

8. úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí na daňovém území České republiky, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky,

9. rodinný příslušník člen rodiny osoby uvedené v písmenu e) nebo f), pokud s ní žije ve společné společně hospodařící domácnosti na daňovém území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

3. Zaplacená daň se vrací

3. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo na daňovém území České republiky, a jejímu členu uvedenému v odstavci 1 písm. e), včetně jeho rodinných příslušníků členů jeho rodiny podle odstavce 1 písm. g) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu,

4. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo na daňovém území České republiky, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 2 000 000 Kč za kalendářní rok, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. e) maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok a jeho rodinným příslušníkům členům jeho rodiny podle odstavce 1 písm. g) maximálně do výše 50 000 Kč za kalendářní rok,

5. osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo daňové území České republiky, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok,

6. osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo daňové území České republiky, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok,

7. osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, pokud mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv nestanoví jinak,

8. osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) bez omezení,

9. osobě uvedené v odstavci 1 písm. f), včetně jejích rodinných příslušníků členů její rodiny podle odstavce 1 písm. g), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, pokud mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv nestanoví jinak.

3. Do limitu pro vrácení daně stanoveného v odstavci 2 se započítává i výše daně připadající na vybrané výrobky osvobozené od daně podle § 11 odst. 1 písm. a) nebo e) dopravené z jiného členského státu nebo dovezené osobám požívajícím výsad a imunit uplatňujícím nárok na vrácení daně ve stejném zdaňovacím období, kterého se uplatňovaný nárok týká.

4. Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti u osob podle odstavce 2 písm. a) jak z hlediska osob, na které se vzájemnost při vracení daně vztahuje, tak i z hlediska věcného a hodnotového rozsahu vybraných výrobků v příloze vyplněného daňového přiznání, která je nedílnou součástí daňového přiznání.

5. Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnil nákup vybraných výrobků za ceny obsahující spotřební daň. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnil nákup vybraných výrobků; to se netýká osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d). Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) až d) má nárok na vrácení daně u vybraných výrobků zakoupených výlučně za účelem výkonu funkce těchto osob. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. e) až g) má nárok na vrácení daně u vybraných výrobků zakoupených výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu.

6. Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 2 písm. a) se vrací daň zaplacená v cenách vybraných výrobků, pokud cena za tyto vybrané výrobky včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom dokladu o prodeji podle odstavce 8 odpovídá principu vzájemnosti. Ostatním osobám požívajícím výsad a imunit uvedeným v odstavci 1 se vrací daň zaplacená v cenách vybraných výrobků, pokud cena za tyto vybrané výrobky včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom dokladu o prodeji podle odstavce 8 je vyšší než 4 000 Kč. Toto omezení se nevztahuje na nákup minerálních olejů pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla.

7. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji podle § 5, pokud tento zákon nestanoví jinak.

8. Jestliže nakoupené množství vybraných výrobků je větší než množství uvedené v § 4 odst. 5, doklad o prodeji vybraných výrobků, který je na požádání prodávající povinen vystavit nejpozději následující pracovní den po dni vyžádání, obsahuje tyto údaje:

   3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající fyzickou osobou,

   4. název, popřípadě jméno a příjmení kupujícího,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

3. jméno kupujícího,

3. název a množství vybraných výrobků,

4. datum vystavení dokladu,

5. datum uskutečnění prodeje,

6. sazbu daně,

7. výši daně,

8. výši ceny včetně daně.

3. Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí. Daňové přiznání se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den po skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku; to se netýká osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d). Po tomto datu nelze již nárok na vrácení daně za předchozí období uplatnit, a to ani podáním dodatečného daňového přiznání. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) podává daňové přiznání nejdříve první den po skončení kalendářního roku, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Pokud osoba požívající výsad a imunit neuplatňuje ve zdaňovacím období nárok na vrácení daně, daňové přiznání za toto zdaňovací období nepodává.

4. Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

5. Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) kalendářní měsíc, u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) kalendářní rok a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) kalendářní čtvrtletí.

6. Pro účely vracení daně podává daňové přiznání osoba požívající výsad a imunit takto:

   3. diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 1 písm. a) a zvláštní mise podle odstavce 1 písm. b) se sídlem na daňovém území České republiky podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území České republiky,

   4. člen diplomatické mise, zvláštní mise nebo konzulárního úřadu se sídlem na daňovém území České republiky, včetně jeho rodinných příslušníků členů jeho rodiny, podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a),

   5. zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území České republiky,

   6. orgán Evropských společenství Evropské unie se sídlem na daňovém území České republiky podává daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí správci daně místně příslušnému podle jeho sídla na daňovém území České republiky,

   7. úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. f), včetně jeho rodinných příslušníků členů jeho rodiny, podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu na daňovém území České republiky,

   8. diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 1 písm. a), včetně jejich členů podle odstavce 1 písm. e) se sídlem v jiném členském státu, podávají daňové přiznání správci daně vykonávajícímu působnost na území hlavního města Prahy,

   9. orgán Evropských společenství Evropské unie se sídlem v jiném členském státu podává daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí správci daně vykonávajícímu působnost na území hlavního města Prahy,

   10. za rodinné příslušníky členy rodiny osob uvedených v odstavci 1 písm. e) nebo f) podávají daňové přiznání tyto osoby.

7. Osobě požívající výsad a imunit s výjimkou osob uvedených v odstavci 1 písm. d) se vrátí zaplacená daň do 30 dní ode dne, kdy byl nárok na vrácení daně vyměřen. Pokud je podané daňové přiznání neúplné nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti daňového přiznání, správce daně vyzve osobu požívající výsad a imunit, aby ve lhůtě stanovené správcem daně vady nebo pochybnosti odstranila. Daň správce daně nevrátí, pokud nejsou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se podaného daňového přiznání.

8. Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) se vrátí zaplacená daň do 6 měsíců od posledního dne měsíce, ve kterém příslušný správce daně žádost o vrácení daně obdržel.

9. Osoba uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně podle tohoto ustanovení, nemůže uplatnit nárok na vrácení daně pro stejné vybrané výrobky podle § 14, 15a, 54 a 56a.

§ 15a

Vracení daně ozbrojeným silám členských států NATO s výjimkou ozbrojených sil České republiky

1. V rozsahu, v jakém ozbrojené síly vysílajícího státu^24a), případně Organizace Severoatlantické smlouvy nakoupí zdaněné vybrané výrobky pro použití těchto výrobků těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobování jejich jídelen, vznikne ozbrojeným silám vysílajícího státu nárok na vrácení daně.

3. Zaplacená daň se vrací ozbrojeným silám vysílajícího státu maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok. Tento limit se nepoužije pro minerální oleje podle § 45 odst. 1 písm. a) a b) nebo podle § 45 odst. 2 písm. c) až e) a j) pro služební vozidla, letadla a lodě na daňové území České republiky, kdy se zaplacená daň vrací bez omezení.

4. Zaplacená daň se vrací civilním zaměstnancům doprovázejícím ozbrojené síly vysílajícího státu maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok.

5. Do limitu pro vrácení daně stanoveného v odstavcích 2 a 3 se započítává i výše daně připadající na vybrané výrobky osvobozené od daně podle § 11 odst. 1 písm. a) nebo d) dopravené z jiného členského státu nebo dovezené ozbrojeným silám nebo civilním zaměstnancům doprovázejícím ozbrojené síly vysílajícího státu ve stejném zdaňovacím období, kterého se uplatňovaný nárok týká.

6. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji podle § 5.

7. Vojenské orgány ozbrojených sil^24a) vysílajícího státu uplatní nárok na vrácení daně podle odstavce 1 za vojenský personál a civilní zaměstnance vysílajícího státu prostřednictvím Ministerstva obrany u správce daně vykonávajícího působnost na území hlavního města Prahy, a to na tiskopise vydaném Ministerstvem financí.

8. Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu mají pro účel vracení daně postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

9. Správce daně daň vrátí prostřednictvím Ministerstva obrany do 30 kalendářních dní ode dne následujícího po dni, kdy byl nárok na vrácení daně uplatněn. Nárok na vrácení daně zaniká, není-li uplatněn u správce daně uvedeného v odstavci 6 nejpozději posledního dne šestého kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém se nákup podle odstavce 1 uskutečnil.

10. Z vybraných výrobků, u kterých byl uplatněn nárok na vrácení daně a které byly zapůjčeny, zastaveny nebo postoupeny za úplatu nebo bezúplatně, je vojenský orgán, který nárok na vrácení daně uplatnil, povinen zaplatit daň prostřednictvím Ministerstva obrany správci daně uvedenému v odstavci 6 ve výši daně na tyto výrobky připadající, a to do konce kalendářního měsíce, ve kterém tato skutečnost nastala.

11. Osoby uvedené v odstavcích 2 a 3, které uplatnily nárok na vrácení daně podle tohoto ustanovení, nemohou uplatnit nárok na vrácení daně pro stejné vybrané výrobky podle § 14, 15, 54 a 56a.

§ 16

Zánik nároku na vrácení daně

Nárok na vrácení daně zaniká, není-li uplatněn do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být poprvé uplatněn, nestanoví-li tento zákon jinak. Jestliže před uplynutím této lhůty dojde k opětovnému uvedení téhož vybraného výrobku do volného daňového oběhu, aniž by byl nárok na vrácení daně uplatněn, nárok na vrácení daně dnem uvedení tohoto vybraného výrobku do volného daňového oběhu zaniká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 17

Zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím pro vybrané výrobky s výjimkou dovážených vybraných výrobků je kalendářní měsíc.

§ 18

Daňové přiznání a splatnost daně

1. Plátci, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání samostatně za každou daň, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, pokud tento zákon nestanoví jinak; ve stejné lhůtě a stejným způsobem jsou plátci oprávněni uplatnit nárok na vrácení daně, pokud tento zákon nestanoví jinak.

3. Při dovozu vybraných výrobků se za daňové přiznání považuje celní prohlášení, jímž je navrženo propuštění vybraných výrobků do příslušného celního režimu.

4. Dodatečné daňové přiznání na snížení daně nebo na zvýšení uplatněného nároku na vrácení daně může plátce uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká, nebo ode dne, kdy nárok na vrácení daně mohl být naposledy uplatněn, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 88 odst. 4 a 5). Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav. Dodatečné daňové přiznání nelze uplatnit u dovážených vybraných výrobků.

5. Daňové přiznání, které se podává v průběhu insolvenčního řízení²⁰⁾, je upraveno v § 136a.

6. Daň je splatná do 40. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, pokud tento zákon nestanoví jinak. Daň vybíraná při dovozu vybraných výrobků je splatná ve lhůtě 10 kalendářních dní ode dne, kdy bylo povinné osobě doručeno rozhodnutí o vyměření cla, daní a poplatků, nebo daní, poplatků, nebo jiných obdobných peněžitých plnění, anebo ústně sdělena výše daně, popřípadě ve lhůtě stanovené správcem daně, rozhodl-li o odkladu platby celního dluhu.

7. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 1 u vybraných výrobků, které po vzniku daňové povinnosti podle § 8 nebyly okamžitě uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně, daňové přiznání se podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni vzniku této povinnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak.

8. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. a), daňové přiznání se podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni zjištění ztráty nebo znehodnocení vybraných výrobků.

9. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. f), daňové přiznání se podává a daň je splatná nejpozději první pracovní den po dni vzniku této povinnosti.

10. Daňové přiznání k dani z tabákových výrobků a splatnost daně jsou upraveny v § 116.

§ 19

Podmíněné osvobození od daně

1. Vybraný výrobek je v režimu podmíněného osvobození od daně, jestliže je

3. umístěn v daňovém skladu podle § 3 písm. g),

4. dopravován za podmínek stanovených pro dopravu a vývoz (§ 24 až 27f).

3. Za daňový sklad se považuje

3. podnik na výrobu vybraných výrobků, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59 a § 78 odst. 3), nebo

4. sklad vybraných výrobků, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky skladuje, zpracovává, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59, 89 a 99).

3. Vybrané výrobky se mohou vyrábět výhradně v podniku na výrobu vybraných výrobků podle odstavce 2 písm. a), pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59 odst. 2, § 78 odst. 3, § 89 odst. 3, § 99 odst. 3 a 5 a § 100a odst. 1). Porušení této povinnosti, které se podle živnostenského zákona považuje za závažné porušení podmínky stanovené zákonem o spotřebních daních, správce daně oznámí příslušnému obecnímu živnostenskému úřadu.

4. V daňovém skladu mohou být vybrané výrobky umístěny pouze v režimu podmíněného osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak (odstavec 5 a § 59 odst. 3).

5. V případě založení nového daňového skladu mohou být společně s vybranými výrobky, které jsou v režimu podmíněného osvobození od daně, umístěny i vybrané výrobky již uvedené do volného daňového oběhu, které byly umístěny v prostorově ohraničeném místě [§ 3 písm. g)] v den, kdy nabylo rozhodnutí o povolení k provozování nového daňového skladu právní moci, a to nejdéle po dobu šesti kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém uvedené rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu nabylo právní moci. Tyto výrobky uvedené do volného daňového oběhu musí být skladovány a evidovány samostatně, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59 odst. 3).

6. Na vybrané výrobky, na které se vztahuje režim s podmíněným osvobozením od cla, se nevztahují ustanovení upravující režim podmíněného osvobození od daně.

7. V případech podle § 13 odst. 22 písm. d) jsou vybrané výrobky osvobozené od daně na základě zvláštního povolení umístěné v prostorově ohraničeném místě, pro které nabylo právní moci rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu podle § 20, uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

8. Podmíněné osvobození od daně dále upravují rovněž zvláštní ustanovení (§ 59, 78, 89, 99 a 100a).

§ 20

Povolení k provozování daňového skladu

1. Daňový sklad lze provozovat pouze na základě povolení vydaného na návrh správcem daně.

3. V návrhu na vydání povolení musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce,

3. seznam navrhovaných daňových skladů a seznam daňových skladů, k jejichž provozování již bylo povolení vydáno,

4. technická dokumentace, popis daňového skladu s připojeným náčrtem včetně uvedení druhu daňového skladu a jeho umístění, popis způsobu zabezpečení vybraných výrobků před neoprávněným použitím, popis měřicích zařízení a prohlášení o způsobu zajištění jejich ověřování nebo kalibrací, návrh dne založení daňového skladu,

5. technologický popis postupu výroby vybraných výrobků s uvedením zpracovávaných surovin, popis výrobků, které mají být vyrobeny, vlastností rozhodných pro jejich zdanění, vedlejších výrobků a případně odpadu a předpokládaný roční objem výroby, zpracování, skladování a prodeje vybraných výrobků, jedná-li se o podnik na výrobu vybraných výrobků, nebo popis a předpokládaný roční objem skladovaných vybraných výrobků, jejich zpracování a prodeje, jedná-li se o sklad vybraných výrobků,

6. čestné prohlášení navrhovatele, že jsou splněny podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro ochranu života a zdraví osob a životního prostředí,

7. pozbylo platnosti,

8. předpokládaný původ přijímaných vybraných výrobků, zda pocházejí z České republiky, členských zemí nebo třetích zemí,

9. pozbylo platnosti

10. předpokládané určení prodávaných vybraných výrobků, zda budou dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně, uvedeny do volného daňového oběhu, nebo dodávány osvobozené od daně a zda jsou určeny pro dodání na daňové území České republiky, do členských zemí nebo do třetích zemí,

11. popis zvláštních operací v rámci zpracování vybraných výrobků, například aditivace, barvení a značkování,

12. způsob zajištění daně,

13. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,

14. čestné prohlášení navrhovatele, zda mu byla udělena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel fyzickou osobou, nebo zda navrhovateli, jeho statutárním orgánům nebo členům statutárních orgánů byla uložena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel právnickou osobou,

15. název, popřípadě obchodní označení vybraných výrobků vyráběných, zpracovávaných, skladovaných, přijímaných, odesílaných nebo užívaných pro vlastní spotřebu a účel užití.

3. Název vybraného výrobku podle odstavce 2 písm. n) musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti vybraného výrobku tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena.

4. Správce daně si vyžádá podle zvláštního právního předpisu^19a) výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se navrhovatele; je-li navrhovatelem právnická osoba, vyžádá si zároveň výpisy z evidence Rejstříku trestů týkající se statutárního orgánu nebo členů statutárních orgánů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

5. Je-li navrhovatelem, jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, přikládá navrhovatel k návrhu podle odstavce 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů podle odstavce 4.

6. Správce daně rozhodne o vydání povolení pouze tehdy, jestliže návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 2 a navrhovatel není v likvidaci nebo insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu. Má-li navrhovatel v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, vydá správce daně povolení pouze tehdy, je-li povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. V opačném případě návrh zamítne.

7. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje potřebné pro správu daní.

8. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň určí lhůtu, v níž je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží.

9. Správce daně stanoví pro každý daňový sklad výši zajištění daně a vydá povolení k provozování daňového skladu pouze tehdy, zajistí-li navrhovatel daň podle § 21.

10. Správce daně vydává samostatné povolení pro každý daňový sklad a uvádí v něm skutečnosti podle odstavce 2 písm. a), c), d), j) a n), s výjimkou technické dokumentace a s výjimkou technologického popisu postupu výroby vybraných výrobků.

11. Správce daně může v povolení stanovit další podmínky pro zabezpečení vybraných výrobků nebo uložit opatření potřebná k zabránění jejich neoprávněného použití.

12. Správce daně při vydání povolení přidělí každému daňovému skladu evidenční číslo a vydá osvědčení o evidenci.

13. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

14. Rozhodnutí, kterým se návrhu na vydání povolení k provozování daňového skladu vyhovuje, se neodůvodňuje.

15. Provozovatel daňového skladu je povinen oznámit prostřednictvím správce daně, v jehož územní působnosti se daňový sklad nachází (dále jen „ správce daně místně příslušný daňovému skladu“) každou změnu skutečností a údajů uvedených v povolení, a to do 5 kalendářních dní od jejího vzniku. Správce daně místně příslušný daňovému skladu změny prověří a o výsledku sepíše protokol, který s oznámením provozovatele daňového skladu postoupí správci daně.

16. Dojde-li ke změně sídla nebo místa pobytu provozovatele daňového skladu, údajů o provozovaných daňových skladech podle odstavce 2 písm. b), měřicích zařízení, množství vyráběných nebo skladovaných vybraných výrobků, správce daně rozhodne o změně původního povolení. Pokud dojde ke změně množství vyráběných nebo skladovaných vybraných výrobků, může správce daně stanovit v povolení další podmínky pro zabezpečení vybraných výrobků nebo uložit opatření potřebná k zabránění jejich neoprávněného použití.

17. Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v povolení, správce daně rozhodne o vydání nového povolení a o odejmutí povolení předchozího.

18. Povolení k provozování daňového skladu zaniká

    3. zánikem právnické osoby, je-li plátce právnickou osobou,

    4. úmrtím smrtí plátce nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení provozovatele za mrtvého,

    5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek plátce, nebo

    6. dnem zániku živnostenského oprávnění²¹⁾.

19. Správce daně povolení k provozování daňového skladu odejme, jestliže

    3. pominuly důvody, na jejichž základě bylo vydáno,

    4. plátce po udělení povolení neplní povinnosti, které jsou podmínkou pro jeho vydání podle odstavce 6, nebo porušuje závažným způsobem povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími z povolení nebo nevede evidenci podle tohoto zákona (§ 37 a 38), nebo jinak porušuje povinnosti provozovatele daňového skladu a ani uložení pokuty nevedlo k nápravě nebo nejsou splněny podmínky zabezpečení vybraných výrobků před neoprávněným použitím uvedené v povolení,

    5. plátce o odnětí povolení požádá,

    6. plátce po dobu tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců bezdůvodně neprovozuje daňový sklad, nebo

    7. plátce ve stanovené lhůtě nedoplní zajištění daně.

20. Pokud je plátci, který je provozovatelem dvou či více daňových skladů, odejmuto povolení k provozování některého daňového skladu podle odstavce 19 písm. b), odejmou se mu také povolení k provozování ostatních daňových skladů.

21. Bylo-li povolení k provozování daňového skladu odejmuto podle odstavce 19 písm. b), d), e) nebo podle odstavce 20, může být takovému provozovateli daňového skladu vydáno nové povolení k provozování daňového skladu nejdříve po dvou letech po nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení k provozování daňového skladu.

22. Zanikne-li povolení k provozování daňového skladu nebo je-li toto povolení odejmuto,

    3. plátce provede za přítomnosti úřední osoby správce daně místně příslušného daňovému skladu nejpozději do 5 kalendářních dní inventuru zásob vybraných výrobků a nejpozději následující pracovní den po uplynutí této lhůty předloží daňové přiznání a zaplatí daň; ve stejné lhůtě provede inventuru osoba oprávněná pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona v případě zániku daňového skladu podle odstavce 18 písm. b); není-li inventura ve stanovené lhůtě osobou oprávněnou pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona provedena, provede ji správce daně místně příslušný daňovému skladu; inventura nemusí být provedena, bylo-li v souvislosti se změnou údajů podle odstavce 17 vydáno povolení nové,

    4. správce daně může v odůvodněných případech, zejména s přihlédnutím k rozsahu zásob, prodloužit lhůtu k provedení inventury vybraných výrobků podle písmene a), nejdéle na 10 dní,

    5. správce daně použije zajištění daně na úhradu pohledávek týkajících se daně a případný zůstatek zajištění daně vrátí do 30 kalendářních dní od použití zajištění na úhradu pohledávek týkajících se daně včetně jejího příslušenství,

    6. správce daně v případě, že zajištění daně je poskytnuto formou ručení, požádá ručitele o úhradu pohledávek týkajících se daně včetně jejího příslušenství.

23. Další náležitosti návrhu na vydání povolení k provozování daňového skladu jsou pro minerální oleje stanoveny v § 61 a pro tabákové výrobky v § 117.

§ 20a

Způsoby zajištění daně

1. Daň lze zajistit pouze způsoby a ve výši stanovené tímto zákonem nebo způsoby podle daňového řádu ve výši stanovené rozhodnutím správce daně.

3. V rozhodnutí o zajištění daně způsobem podle daňového řádu správce daně zohlední výši případného zajištění daně podle tohoto zákona tak, aby celková výše zajištění byla přiměřená.

§ 20b

Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam.

§ 21

Zajištění daně

1. Zajištění daně může být poskytnuto

3. složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, přičemž složiteli nevzniká nárok na úrok ze složené částky,

4. bankovní finanční zárukou, pokud o jejím přijetí rozhodne správce daně, nebo

5. ručením, pokud osobu ručitele povolí správce daně.

3. Má-li být daň zajištěna ručením, ručitel v záruční listině podle vzoru a náležitostí stanovených v prováděcím právním předpisu musí prohlásit, že s dlužníkem splní zaručenou výši daně a jejího příslušenství do výše uvedené v záruční listině.

4. Jestliže dlužník nezaplatí daň v zákonné lhůtě její splatnosti, správce daně jej vyzve k jejímu zaplacení. Byla-li daň zajištěna ručením, zašle správce daně tuto výzvu ručiteli na vědomí.

5. Správce daně použije zajištění daně na úhradu daně, pokud daň není zaplacena v zákonné lhůtě její splatnosti.

6. Byla-li daň zajištěna ručením, správce daně vyzve ručitele ke splnění ručitelského závazku jeho ručitelské povinnosti, pokud není daň zaplacena v zákonné lhůtě její splatnosti a výzva dlužníkovi k zaplacení daně a jejího příslušenství, vydaná podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, byla marná.

7. Ručitel může i bez udání důvodů své ručení vypovědět, účinky výpovědi jsou naplněny až 16. dnem po doručení výpovědi správci daně. Ručitel však ručí za všechny závazky k placení spotřební daně nedoplatky na spotřební dani, které v období od okamžiku nabytí účinnosti povolení ručit do nabytí účinnosti výpovědi ručení vznikly nebo vzniknou.

8. Pro každý daňový sklad musí zajištění daně odpovídat, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 58 a 77),

   3. výši daně, která připadá na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu předpokládá, že bude zahájena jejich doprava ve zdaňovacím období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; minimální výše zajištění daně však musí odpovídat jedné dvanáctině výše daně, která připadala na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu zahájil dopravu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje,

   4. jedné dvanáctině výše daňové povinnosti, která provozovateli daňového skladu vznikla podle § 8 při výrobě vybraných výrobků v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a),

   5. jedné dvanáctině výše daně, která připadá na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; to se týká jen těch vybraných výrobků, které jsou v tomto zdaňovacím období umístěny v daňovém skladu v režimu podmíněného osvobození od daně a u nichž daň již není zajištěna podle písmene a) nebo b).

9. V případě nově založeného daňového skladu musí zajištění daně odpovídat očekávané daňové povinnosti nebo výši daně podle odstavce 7 za jednu dvanáctinu běžného roku bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém byl daňový sklad založen. Za den založení daňového skladu se považuje den, kdy povolení k provozování daňového skladu nabylo právní moci.

10. Provozovatel daňového skladu je povinen průběžně sledovat výši zajištění daně a předávat správci daně podle jeho požadavků evidenční údaje vztahující se k daňové povinnosti, která vznikla při výrobě vybraných výrobků.

11. Provozovatel daňového skladu je povinen sledovat výši zajištění daně. Pokud součet skutečné výše daňové povinnosti a výše daně podle odstavce 7 za tři po sobě jdoucí zdaňovací období je vyšší než součet tří dvanáctin výše daňové povinnosti, která vznikla při výrobě vybraných výrobků v běžném roce, a tří dvanáctin výše daně, která připadá na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu v běžném roce, je provozovatel daňového skladu povinen zvýšit zajištění daně ve lhůtě 10 dní ode dne zjištění rozdílu. To neplatí v případech, kdy bylo podle odstavce 12 povoleno snížení výše zajištění daně nebo od zajištění daně bylo upuštěno.

12. Pokud bude výše daňové povinnosti vzniklé podle § 8 při výrobě vybraných výrobků a daně připadající na vybrané výrobky přijaté provozovatelem daňového skladu, které nevstupují do výroby, nižší o 20 % než výše zajištění daně ve třech po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích, provozovatel daňového skladu může prostřednictvím správce daně místně příslušného daňovému skladu požádat správce daně o snížení zajištění daně. Správce daně rozhodne o žádosti do 30 dnů ode dne, kdy mu byla postoupena. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 10 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o snížení zajištění daně.

13. Provozovatel daňového skladu může též požádat o snížení výše zajištění daně nebo o upuštění od zajištění daně. Správce daně může povolit snížení zajištění daně nebo povolit upuštění od zajištění daně, pokud nejsou pochybnosti o daňové spolehlivosti žadatele, s tím, že žadatel vykazuje dlouhodobou finanční stabilitu, plní řádně a včas své platební povinnosti, je schopen plně dostát svým finančním závazkům peněžním dluhům a aktivně spolupracuje s orgány Celní správy České republiky. Žadatel prokazuje svoji daňovou spolehlivost, dlouhodobou finanční stabilitu, plnění platebních povinností a schopnost dostát závazkům peněžním dluhům způsobem, který stanoví prováděcí právní předpis.

14. Rozhodnutí, kterým správce daně povolí snížení zajištění daně nebo upuštění od jeho poskytnutí, se vydává na dobu určitou, a to nejdéle na dobu jednoho roku ode dne vydání tohoto povolení. O vydání nového povolení je provozovatel daňového skladu nebo navrhovatel povinen požádat nejpozději tři kalendářní měsíce před ukončením doby platnosti předchozího povolení, pokud chce, aby mu bylo poskytnuto nepřerušeně snížení zajištění daně nebo upuštění od jeho poskytnutí. Správce daně rozhodne o návrhu na snížení zajištění daně nebo upuštění od jeho poskytnutí do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodů uvědomit.

15. K nové žádosti podané před uplynutím tří měsíců od nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí se nepřihlíží.

16. Provozovatel daňového skladu je povinen oznámit správci daně každou změnu skutečností, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od jeho poskytnutí, a to do 5 kalendářních dní ode dne vzniku změny. (16) Správce daně může změnit nebo zrušit rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo o upuštění od jeho poskytnutí, pokud by bylo ohroženo zaplacení daně nebo pokud se změní skutečnosti, na jejichž základě bylo zajištění daně sníženo nebo bylo od něj upuštěno.

§ 21a

Povolení ručitele

1. Ručitelem může být fyzická osoba s místem pobytu na území České republiky nebo právnická osoba, které bylo povoleno být ručitelem správcem daně.

3. Ručitelem nemůže být

3. dlužník nebo člen statutárního nebo dozorčího orgánu nebo společník dlužníka, zaměstnanec nebo zaměstnavatel dlužníka,

4. osoba, která vlastní, kontroluje nebo má přímo či nepřímo v držení 5 % nebo více hodnoty akcií nebo podílů s hlasovacím právem dlužníka,

5. příslušník člen rodiny dlužníka.

3. Má-li být zajištění daně pro provozování daňového skladu poskytnuto ručením, o povolení ručitele rozhoduje správce daně, který také rozhoduje o povolení k provozování daňového skladu. Povolení zajistit daň ručením je součástí povolení k provozování daňového skladu.

4. Má-li být zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně poskytnuto ručením, o povolení ručitele rozhoduje správce daně místně příslušný daňovému skladu odeslání, pokud zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků není poskytováno ze zajištění daně pro provozování daňového skladu.

5. Povolení ručit lze vydat pouze takové osobě, jejíž finanční situace je taková, že může za osobu, které ručí, zaplatit daň včetně jejího příslušenství do výše zaručené částky uvedené v záruční listině.

6. Správce daně nevydá povolení ručit nebo takové povolení ručiteli odejme v případech, kdy má oprávněné pochybnosti o schopnosti ručitele plnit jeho ručitelské závazky povinnosti.

7. Správce daně je oprávněn požadovat po žadateli o povolení ručitele informace týkající se ručitele obdobné jako v případě, kdy provozovatel daňového skladu podává žádost o snížení zajištění daně nebo o upuštění od poskytnutí zajištění daně.

8. Je-li odejmuto povolení zajištění daně ručením při provozování daňového skladu, rozhodnutí správce daně o odejmutí povolení se doručí provozovateli daňového skladu. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

9. Je-li odejmuto povolení zajištění daně ručením pro dopravu vybraných výrobků a daň nebyla zajištěna ze zajištění daně při provozování daňového skladu, rozhodnutí správce daně o odejmutí povolení se doručí osobě, která při dopravě vybraných výrobků má daň zajistit nebo daň zajistila. Odvolání proti rozhodnutí o odejmutí povolení nemá odkladný účinek.

10. Zjistí-li kterýkoli orgán Celní správy České republiky nebo orgán Finanční správy České republiky skutečnosti svědčící o neschopnosti nebo nevůli plnit ručitelské závazky povinnosti ručitelem, oznámí tyto skutečnosti nejpozději první pracovní den po zjištění správci daně, který vydal povolení k ručení.

§ 22

Oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků

1. Oprávněný příjemce může vybrané výrobky opakovaně přijímat v režimu podmíněného osvobození od daně jen na základě povolení vydaného na návrh správcem daně.

3. V návrhu na vydání povolení musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce,

3. předpokládaný roční objem vybraných výrobků přijímaných v režimu podmíněného osvobození od daně,

4. název, popřípadě obchodní označení vybraných výrobků přijímaných v režimu podmíněného osvobození od daně,

5. čestné prohlášení navrhovatele, že neporušuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro ochranu života a zdraví osob a životního prostředí,

6. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,

7. čestné prohlášení navrhovatele, zda mu byla udělena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel fyzickou osobou, nebo zda navrhovateli, jeho statutárním orgánům nebo členům statutárních orgánů byla uložena pokuta za závažné nebo opakované porušení celních nebo daňových předpisů, je-li navrhovatel právnickou osobou,

8. sdělení o způsobu zajištění daně.

3. Název vybraného výrobku podle odstavce 2 písm. c) musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti vybraného výrobku tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena.

4. Správce daně si vyžádá podle zvláštního právního předpisu^19a) výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se navrhovatele; je-li navrhovatelem právnická osoba, vyžádá si zároveň výpisy z evidence Rejstříku trestů týkající se statutárního orgánu nebo členů statutárních orgánů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

5. Je-li navrhovatelem, jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, přikládá navrhovatel k návrhu podle odstavce 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu delší než 3 měsíce v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů podle odstavce 4.

6. Správce daně rozhodne o vydání povolení pouze tehdy, jestliže návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 2 a navrhovatel není v likvidaci nebo v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu. Má-li navrhovatel v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, vydá správce daně povolení pouze tehdy, je-li povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. V opačném případě návrh zamítne.

7. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje potřebné pro správu daní.

8. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň určí lhůtu, v níž je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží.

9. Správce daně stanoví výši zajištění daně a vydá povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně, zajistí-li navrhovatel daň. Ve věci zajištění daně platí ustanovení § 21 obdobně.

10. Správce daně v povolení uvede skutečnosti podle odstavce 2 písm. a), b) a c).

11. Správce daně může v povolení stanovit další podmínky pro zabezpečení vybraných výrobků nebo nařídit opatření potřebná k zabránění neoprávněného použití.

12. Správce daně při vydání povolení přidělí každému oprávněnému příjemci pro opakované přijímání vybraných výrobků evidenční číslo a vydá osvědčení o evidenci.

13. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

14. Rozhodnutí, kterým se návrhu na vydání povolení vybrané výrobky opakovaně přijímat v režimu podmíněného osvobození od daně vyhovuje, se neodůvodňuje.

15. Oprávněný příjemce je povinen oznámit správci daně každou změnu údajů uvedených v povolení do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku.

16. Dojde-li ke změně sídla nebo místa pobytu oprávněného příjemce podle odstavce 2 písm. a) a údajů podle odstavce 2 písm. b), správce daně rozhodne o změně původního povolení. Pokud skutečný objem vybraných výrobků přijímaných v režimu podmíněného osvobození od daně přesáhne předpokládaný roční objem vybraných výrobků podle odstavce 2 písm. b), může správce daně stanovit v povolení další podmínky pro zabezpečení vybraných výrobků nebo uložit opatření potřebná k zabránění jejich neoprávněného použití.

17. Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v povolení, správce daně rozhodne o vydání nového povolení a o odejmutí povolení předchozího.

18. Povolení zaniká

    3. zánikem právnické osoby, je-li oprávněný příjemce právnickou osobou,

    4. úmrtím smrtí oprávněného příjemce nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení oprávněného příjemce za mrtvého,

    5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek oprávněného příjemce, nebo

    6.  dnem zániku živnostenského oprávnění²¹⁾.

19. Správce daně odejme povolení oprávněnému příjemci, jestliže

    3. pominuly důvody, na jejichž základě bylo vydáno,

    4. oprávněný příjemce po vydání povolení neplní povinnosti, které jsou podmínkou pro jeho vydání podle odstavce 6, nebo porušuje závažným způsobem povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími z povolení nebo nevede evidenci podle tohoto zákona (§ 39), nebo jinak porušuje povinnosti oprávněného příjemce a ani uložení pokuty nevedlo k nápravě,

    5. oprávněný příjemce o odnětí povolení požádá,

    6. oprávněný příjemce po dobu tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců bezdůvodně nepřijímá vybrané výrobky, nebo

    7. oprávněný příjemce ve stanovené lhůtě nedoplní zajištění daně.

20. Pokud je oprávněnému příjemci, kterému bylo vydáno více povolení oprávněného příjemce, odejmuto některé z těchto povolení podle odstavce 19 písm. b), odejmou se mu také ostatní povolení oprávněného příjemce.

21. Bylo-li povolení oprávněnému příjemci odejmuto podle odstavce 19 písm. b) nebo d), může být takovému oprávněnému příjemci vydáno nové povolení oprávněného příjemce nejdříve po dvou letech po nabytí právní moci rozhodnutí o uvedeném odejmutí povolení oprávněného příjemce. To se týká i odejmutí povolení oprávněného příjemce podle odstavce 20.

22. Zanikne-li povolení oprávněného příjemce nebo je-li toto povolení odejmuto, správce daně

    3. použije zajištění daně na úhradu pohledávek týkajících se daně a případný zůstatek zajištění daně vrátí do 30 kalendářních dní od použití zajištění na úhradu pohledávek týkajících se daně včetně jejího příslušenství,

    4. v případě, že zajištění daně je poskytnuto formou ručení, požádá ručitele o úhradu pohledávek týkajících se daně včetně jejího příslušenství.

23. Další podmínky, které se týkají opakovaného přijímání tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, jsou stanoveny v § 109.

24. Další náležitosti návrhu na vydání povolení pro opakované přijímání minerálních olejů jsou stanoveny v § 62.

§ 23

Oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků

1. Vybrané výrobky lze jednorázově přijmout v režimu podmíněného osvobození od daně jen na základě povolení vydaného správcem daně. V návrhu na vydání povolení jednorázově přijmout vybrané výrobky právnická nebo fyzická osoba uvede

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo plátce, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo plátce,

3. název, popřípadě obchodní označení, a množství vybraných výrobků v měřicích jednotkách, které mají být přijaty v režimu podmíněného osvobození od daně,

4. obchodní firmu nebo název, sídlo a údaje o registraci k dani v jiném členském státě dodavatele z jiného členského státu, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a údaje o registraci k dani v jiném členském státě dodavatele z jiného členského státu, je-li fyzickou osobou; tyto údaje budou potvrzeny správcem daně jiného členského státu obchodní firmu nebo jméno, sídlo a údaje o registraci k dani v jiném členském státě dodavatele z jiného členského státu; pokud není možno uvést v návrhu údaje o registraci k dani dodavatele v jiném členském státě, uvede navrhovatel evidenční číslo dodavatele z jiného členského státu,

5. adresu místa určení a v případě, že to není možné, jiné údaje určující polohu místa určení vybraných výrobků.

3. Název vybraného výrobku podle odstavce 1 písm. b) musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti vybraného výrobku tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena.

4. Správce daně stanoví zajištění daně ve výši odpovídající výši daně, kterou je oprávněný příjemce přijímající vybrané výrobky jednorázově po uvedení do volného daňového oběhu povinen přiznat a zaplatit, a rozhodne o vydání povolení pouze tehdy, zajistí-li navrhovatel daň. Navrhovatel zajistí daň převodem nebo složením finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, přičemž po dobu zajištění daně nevzniká nárok na úrok z částky složené na tomto depozitním účtu. Zajištěním daně se rozumí připsání příslušné částky na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně. Se souhlasem navrhovatele může správce daně poskytnutým zajištěním daně uhradit daň. Pokud tak neučiní, správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne, kdy částka daně byla připsána na určený účet správce daně, v jehož územní působnosti má oprávněný příjemce sídlo nebo místo pobytu.

5. Správce daně použije zajištění daně na úhradu daně včetně jejího příslušenství, pokud není daň zaplacena ve lhůtě splatnosti daně stanovené tímto zákonem.

6. Neobsahuje-li návrh navrhovatele vady, správce daně rozhodne o vydání povolení jednorázově přijmout vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně nejpozději následující pracovní den po poskytnutí zajištění daně.

7. V rozhodnutí o povolení jednorázového přijetí vybraných výrobků správce daně uvede dobu jeho platnosti. Povolení zaniká okamžikem jednorázového přijetí vybraných výrobků, nejpozději však uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

8. Další podmínky, které se týkají jednorázového přijetí tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně jsou stanoveny v § 109.

§ 24

Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky

1. Vybrané výrobky lze v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovat, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 58a),

3. z daňového skladu do jiného daňového skladu, do místa vývozu nebo do místa přímého dodání, s výjimkou dopravy vybraných výrobků osobám podle § 11 odst. 1 písm. d),

4. z místa dovozu do daňového skladu, do místa vývozu nebo do místa přímého dodání s výjimkou dopravy vybraných výrobků osobám podle § 11 odst. 1 písm. d).

3. Pokud jsou vybrané výrobky dopravovány do místa přímého dodání, je provozovatel přijímajícího daňového skladu povinen poskytnout správci daně seznam míst přímého dodání. Místo přímého dodání je provozovatel přijímajícího daňového skladu povinen oznámit správci daně nejpozději 3 dny před zahájením dopravování vybraných výrobků.

4. Vybrané výrobky lze v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovat pouze tehdy, jestliže provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel poskytne zajištění daně ve výši daně, kterou by byl povinen přiznat a zaplatit při uvedení dopravovaných vybraných výrobků do volného daňového oběhu, pokud tento zákon nestanoví jinak [(§ 58 odst. 2, 3, 4 a § 58 odst. 5 písm. a)]. Pokud provozovatel odesílajícího daňového skladu poskytl zajištění daně pro provozování daňového skladu, může být toto zajištění použito pro poskytnutí zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků s výjimkou dopravy podle odstavce 1 písm. b). Výjimka se nepoužije pro případ, kdy oprávněný odesílatel je provozovatelem daňového skladu, do kterého jsou vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovány. O použití zajištění daně pro provozování daňového skladu pro dopravu vybraných výrobků rozhodne správce daně místně příslušný tomuto daňovému skladu. Pokud zajištění daně podle § 21 nepokrývá daň připadající na množství vybraných výrobků dopravovaných v režimu podmíněného osvobození od daně, je provozovatel odesílajícího daňového skladu povinen poskytnout další zajištění daně tak, aby odpovídalo výši daně připadající na množství dopravovaných vybraných výrobků. Pokud jsou vybrané výrobky dopravovány oprávněným odesílatelem, poskytuje se zajištění daně pro každou dopravu zvlášť, a to převodem nebo složením finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně. Po dobu zajištění daně poskytnutého podle tohoto odstavce nevzniká nárok na úrok z částky složené na tomto depozitním účtu. Daň se považuje za zajištěnou ode dne připsání příslušné částky na tento účet. Pokud není daň zaplacena ve lhůtě splatnosti daně stanovené tímto zákonem, použije správce daně zajištění daně na úhradu daně včetně jejího příslušenství.

5. Správce daně může na žádost provozovatele odesílajícího daňového skladu nebo oprávněného odesílatele udělit souhlas s tím, aby zajištění daně poskytl dopravce, provozovatel přijímajícího daňového skladu nebo vlastník vybraných výrobků, pokud s tím dopravce, provozovatel přijímajícího daňového skladu nebo vlastník vybraných výrobků písemně souhlasí.

6. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. a) je zahájena okamžikem, kdy tyto výrobky opustí daňový sklad, ze kterého jsou odeslány. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. b) je zahájena okamžikem propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. b) může být zahájena pouze po obdržení specifického správního referenčního kódu (dále jen „referenční kód“) podle § 26 odst. 4 nebo po splnění podmínek uvedených v § 27c odst. 1.

7. Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně do daňového skladu nebo do místa přímého dodání je ukončena okamžikem převzetí vybraných výrobků příjemcem. Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně do místa vývozu je ukončena potvrzením elektronického průvodního dokladu pomocí elektronického systému pro dopravu a sledování vybraných výrobků podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení elektronického systému^27c) (dále jen „elektronický systém“) pohraničním celním úřadem. Je-li příjemcem vybraných výrobků provozovatel daňového skladu, je povinen v případě ukončení dopravy tyto výrobky zapsat do evidence podle § 37 nebo 38 a, pokud se nejedná o ukončení dopravy v místě přímého dodání, umístit je bezodkladně do daňového skladu.

8. Pokud bylo poskytnuto zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků a doprava byla ukončena, správce daně, kterému bylo poskytnuto zajištění daně, rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní poté, co odesílatel prokáže skutečnost, že byly podmínky přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně splněny (§ 27a, 27b, 27d, 27e nebo 27f), a zajištění daně vrátí osobě, která zajištění daně poskytla.

9. Provozovatel daňového skladu nebo oprávněný odesílatel, který odesílá vybrané výrobky do daňového skladu nebo do místa vývozu, může prostřednictvím elektronického systému změnit místo určení nebo příjemce vybraných výrobků. V tomto případě postupuje podle § 27 odst. 7.

10. Zahájenou dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně nelze v jejím průběhu rozdělit podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^27d).

§ 25

Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy

1. Vybrané výrobky lze v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovat mezi členskými státy, pokud vybrané výrobky jsou dopravovány z daňového skladu umístěného

3. v jiném členském státě nebo od oprávněného odesílatele z jiného členského státu

   1. provozovateli daňového skladu nebo oprávněnému příjemci, jimž bylo vydáno povolení na daňovém území České republiky,

   2. do místa vývozu vybraných výrobků na daňovém území České republiky, nebo

   3. příjemci podle § 11 odst. 1 písm. d) nebo e),

4. na daňovém území České republiky, nebo oprávněným odesílatelem z místa dovozu na daňovém území České republiky

   1. do daňového skladu nebo oprávněnému příjemci v jiném členském státě,

   2. do místa vývozu vybraných výrobků v jiném členském státě,

   3. příjemci podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^6a) v jiném členském státě,

5. v jiném členském státě, oprávněným odesílatelem z jiného členského státu přes daňové území České republiky

   1. do daňového skladu nebo oprávněnému příjemci v jiném členském státě,

   2. do místa vývozu vybraných výrobků v jiném členském státě,

   3. příjemci podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^6a) v jiném členském státě.

3. Pokud jsou vybrané výrobky dopravovány do místa přímého dodání, je provozovatel přijímajícího daňového skladu nebo oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků povinen poskytnout správci daně seznam míst přímého dodání. Místo přímého dodání je provozovatel přijímajícího daňového skladu nebo oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků povinen oznámit správci daně nejpozději 3 dny před zahájením dopravování vybraných výrobků.

4. Vybrané výrobky může z místa dovozu na daňovém území České republiky dopravovat v režimu podmíněného osvobození od daně podle odstavce 1 písm. b) pouze provozovatel daňového skladu. Pokud oprávněný odesílatel po uložení pokuty dále neplní povinnosti stanovené tímto zákonem, celní úřad uvedený v § 26 odst. 3 písm. b) nevydá tomuto oprávněnému odesílateli referenční kód podle § 26 odst. 4 pro dopravu z místa dovozu v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 27c odst. 2 po dobu dvou let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

5. Jsou-li vybrané výrobky dopravovány podle odstavce 1 písm. b), provozovatel daňového skladu nebo oprávněný odesílatel je povinen poskytnout zajištění daně ve výši daně, kterou by byl povinen přiznat a zaplatit při uvedení dopravovaných vybraných výrobků do volného daňového oběhu, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 58 odst. 5 písm. b)). Zajištění musí být platné pro všechny členské státy. Pokud provozovatel odesílajícího daňového skladu poskytl zajištění daně pro provozování daňového skladu, může být toto zajištění použito pro poskytnutí zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků s výjimkou případu, kdy jako oprávněný odesílatel dopravuje vybrané výrobky z místa dovozu na daňovém území České republiky. Správce daně může na žádost provozovatele daňového skladu nebo oprávněného odesílatele udělit souhlas s tím, aby zajištění poskytl dopravce nebo vlastník vybraných výrobků, pokud s tím dopravce nebo vlastník vybraných výrobků písemně souhlasí. Pokud jsou vybrané výrobky dopravovány oprávněným odesílatelem z místa dovozu na daňovém území České republiky, poskytuje se zajištění daně pro každou dopravu zvlášť. Ve věci zajištění daně pro dopravu se postupuje podle § 24 odst. 3.

6. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. b) je zahájena okamžikem, kdy tyto výrobky opustí daňový sklad, ze kterého jsou odeslány, nebo okamžikem propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. b) body 1 a 2 může být zahájena pouze po obdržení referenčního kódu podle § 26 odst. 4 nebo v případě nedostupnosti elektronického systému po splnění podmínek uvedených v § 27c odst. 1. Doprava vybraných výrobků podle odstavce 1 písm. b) bod 3 může být zahájena pouze s osvědčením o osvobození od daně uvedeném v nařízení Komise o osvědčení o osvobození od spotřební daně ^17a).

7. Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 a 3 je ukončena okamžikem převzetí vybraných výrobků příjemcem. Je-li příjemcem vybraných výrobků provozovatel daňového skladu, je povinen v případě ukončení dopravy tyto výrobky zapsat do evidence podle § 37, 38 nebo 39 a, pokud se nejedná o ukončení dopravy v místě přímého dodání, umístit je bezodkladně do daňového skladu. Doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle odstavce 1 písm. a) bodu 2 je ukončena potvrzením elektronického průvodního dokladu pohraničním celním úřadem.

8. Provozovatel daňového skladu nebo oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků mohou ukončit dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle odstavce 1 písm. a) bodu 1 také jejich přijetím v místě přímého dodání.

9. Pokud bylo poskytnuto zajištění daně pro dopravu vybraných výrobků a doprava byla ukončena, správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní poté, co je potvrzena příjemci skutečnost, že byly podmínky přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně splněny (§ 27a, 27b, 27d, 27e nebo 27f), a zajištění daně vrátí osobě, která zajištění daně poskytla.

10. Provozovatel daňového skladu nebo oprávněný odesílatel, který odesílá vybrané výrobky z daňového území České republiky do daňového skladu, oprávněnému příjemci nebo do místa vývozu v jiném členském státě, může prostřednictvím elektronického systému změnit místo určení nebo příjemce vybraných výrobků. V tomto případě postupuje podle § 27 odst. 7.

11. Zahájenou dopravu vybraných výrobků podle odstavce 1 nelze v jejím průběhu rozdělit podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^27d).

§ 26

Návrh elektronického průvodního dokladu při zahájení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Vybrané výrobky mohou být dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně pouze s elektronickým průvodním dokladem. To se netýká dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 27c až 27f nebo § 100 nebo dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně osobám uvedeným v § 11 odst. 1 písm. d) nebo osobám uvedeným ve směrnici Rady o obecné úpravě spotřebních daní^27e).

3. Provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel vyhotoví návrh elektronického průvodního dokladu pomocí elektronického systému.

4. Návrh elektronického průvodního dokladu zašle pomocí elektronického systému

3. provozovatel odesílajícího daňového skladu správci daně místně příslušnému daňovému skladu,

4. oprávněný odesílatel celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění vybraných výrobků do režimu volného oběhu.

3. Orgán uvedený v odstavci 3 ověří správnost a platnost údajů uvedených v návrhu elektronického průvodního dokladu. V případě, že uvedené údaje shledá nesprávnými či neúplnými, uvědomí bezodkladně o této skutečnosti provozovatele odesílajícího daňového skladu nebo oprávněného odesílatele. Nevykazuje-li návrh elektronického průvodního dokladu vady, přidělí orgán uvedený v odstavci 3 tomuto návrhu referenční kód a sdělí jej provozovateli odesílajícího daňového skladu nebo oprávněnému odesílateli bezodkladně poté, co bude splněna podmínka zajištění daně podle § 24 odst. 3 nebo 4 nebo § 25 odst. 4 a podmínka označení vybraných výrobků podle odstavce 7.

4. Orgán uvedený v odstavci 3 je oprávněn kromě ověření správnosti a platnosti údajů uvedených v návrhu elektronického průvodního dokladu podle odstavce 4 provést fyzickou kontrolu, zda údaje uvedené v tomto návrhu odpovídají skutečnosti.

5. Náležitosti návrhu elektronického průvodního dokladu jsou uvedeny v nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní²⁸⁾.

6. Orgán uvedený v odstavci 3 může nařídit před zahájením dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně nebo osvobozených od daně označení těchto výrobků.

§ 27

Elektronický průvodní doklad při zahájení dopravy a během dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. b) bodu 1 nebo podle § 25 odst. 1 písm. b) bodu 3 s výjimkou dopravy vybraných výrobků osobám uvedeným ve směrnici Rady o obecné úpravě spotřebních daní^27e), nebo je uskutečňována podle § 25 odst. 7, orgán uvedený v § 26 odst. 3 odešle elektronický průvodní doklad bezodkladně příslušným orgánům jiného členského státu, ve kterém má být doprava ukončena. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 24 do daňového skladu nebo do místa přímého dodání, orgán uvedený v § 26 odst. 3 odešle elektronický průvodní doklad bezodkladně provozovateli daňového skladu, který je v elektronickém průvodním dokladu uveden jako příjemce.

3. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 1 nebo odst. 7, nebo příjemci podle § 11 odst. 1 písm. e), správce daně, který obdržel od příslušného orgánu jiného členského státu elektronický průvodní doklad, odešle tento doklad bezodkladně příjemci uvedenému na tomto dokladu a správci daně místně příslušnému pro místo, ve kterém má být doprava ukončena, je-li tento správce daně odlišný od správce daně, který tento doklad obdržel.

4. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. b) bod 2, orgán uvedený v § 26 odst. 3 odešle elektronický průvodní doklad bezodkladně

   3. příslušným orgánům členského státu, v němž je podáno vývozní celní prohlášení podle nařízení Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství^28a), není-li tímto členským státem Česká republika, nebo

   4. celnímu úřadu, který rozhoduje o propuštění dopravovaných vybraných výrobků do režimu vývozu, je-li místo výstupu z daňového území Evropského společenství Evropské unie na daňovém území České republiky.

5. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 2, správce daně, který obdržel od příslušného orgánu jiného členského státu elektronický průvodní doklad, propustí dopravované vybrané výrobky do režimu vývozu a předá tento doklad bezodkladně pohraničnímu celnímu úřadu.

6. Provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel je povinen předat listinný stejnopis elektronického průvodního dokladu nebo obchodní doklad, ve kterém je uveden referenční kód, osobě, která vybrané výrobky fyzicky dopravuje. V průběhu dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně je tato osoba povinna předložit příslušný doklad správci daně, který si jej vyžádal.

7. Provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel může zrušit elektronický průvodní doklad nejpozději do okamžiku zahájení dopravy podle § 24 odst. 5 nebo § 25 odst. 5.

8. Provozovatel odesílajícího daňového skladu, který poskytl zajištění daně, nebo oprávněný odesílatel, který poskytl zajištění daně, může v průběhu dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně změnit příjemce nebo místo ukončení dopravy, pokud se nejedná o dopravu osobám uvedeným v § 11 odst. 1 písm. e). Změna se provede postupem uvedeným v nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní²⁸⁾.

§ 27a

Elektronický průvodní doklad při ukončení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Po přijetí vybraných výrobků přijímajícím daňovým skladem, oprávněným příjemcem nebo v místě přímého dodání podle § 24 odst. 1 písm. b) nebo § 25 odst. 7 předloží tito příjemci nejdéle do 5 pracovních dní po ukončení dopravy podle § 24 nebo § 25 odst. 1 písm. a) bod 1 oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně pomocí elektronického systému správci daně místně příslušnému místu přijetí vybraných výrobků. Ztráty a znehodnocení, ke kterým došlo v průběhu dopravy, s výjimkou ztrát nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s), nepředvídatelných ztrát nebo znehodnocení, příjemce uvede v oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Náležitosti oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně stanoví nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní²⁸⁾.

3. Po přijetí vybraných výrobků osobami uvedenými v § 11 odst. 1 písm. e) předloží tito příjemci nejdéle do 5 pracovních dní po ukončení dopravy podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 3 oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně pomocí elektronického systému a osvědčení o osvobození od spotřební daně správci daně místně příslušnému podle sídla nebo místa pobytu. Nemá-li příjemce sídlo nebo místo pobytu na daňovém území České republiky, předloží toto oznámení správci daně vykonávajícímu působnost na území hlavního města Prahy. Ztráty a znehodnocení, ke kterým došlo v průběhu dopravy, s výjimkou ztrát nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s), nepředvídatelných ztrát nebo znehodnocení, příjemce uvede v oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Náležitosti oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně stanoví nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní²⁸⁾. Náležitosti osvědčení o osvobození od spotřební daně stanoví nařízení Komise o osvědčení o osvobození od spotřební daně ^17a).

4. Po přijetí vybraných výrobků osobami uvedeným v § 11 odst. 1 písm. d) předloží tito příjemci nejdéle do 5 pracovních dní po ukončení dopravy podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 3 osvědčení o osvobození od spotřební daně správci daně vykonávajícímu působnost na území hlavního města Prahy. Náležitosti osvědčení o osvobození od spotřební daně stanoví nařízení Komise o osvědčení o osvobození od spotřební daně^17a).

5. Správce daně podle odstavce 1, 2 nebo 3 ověří správnost a platnost údajů uvedených v oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. V případě, že uvedené údaje shledá nesprávnými či neúplnými, uvědomí bezodkladně o této skutečnosti příjemce uvedeného v odstavci 1, 2 nebo 3 a stanoví lhůtu, ve které tento příjemce nedostatky odstraní. Pokud oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně neobsahuje vady, potvrdí správce daně podle odstavce 1 nebo 2 příjemci skutečnost, že byly podmínky přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně splněny.

6. Správce daně podle odstavce 1, 2 nebo 3 je oprávněn kromě ověření správnosti a platnosti údajů uvedených v oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle odstavce 4 provést fyzickou kontrolu, zda údaje uvedené v tomto oznámení odpovídají skutečnosti.

7. Správce daně podle odstavce 1 nebo 2 zašle oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně příslušným orgánům jiného členského státu odeslání. Správce daně podle odstavce 3 sdělí příslušným orgánům jiného členského státu odeslání, že doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně osobám uvedeným v § 11 odst. 1 písm. d) byla ukončena.

8. Pokud jsou vybrané výrobky dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně z daňového území České republiky do jiného členského státu podle § 25 odst. 1 písm. b) bod 1 nebo 3, zašle správce daně místně příslušný podle místa odeslání vybraných výrobků oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně obdržené z jiného členského státu odesílateli bezodkladně po jeho obdržení.

9. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 24, správce daně podle odstavce 1 zašle oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně přímo odesílateli.

§ 27b

Elektronické doklady při vývozu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. a) bodu 2, vyhotoví pohraniční celní úřad potvrzení o výstupu vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie. Potvrzení zašle celnímu úřadu, který na daňovém území České republiky propustil vybrané výrobky do režimu vývozu. Tento celní úřad ověří správnost a platnost údajů uvedených v potvrzení. Neobsahuje-li potvrzení vady, zašle oznámení o vývozu vybraných výrobků v elektronickém systému příslušným orgánům jiného členského státu odeslání. Ztráty a znehodnocení, ke kterým došlo v průběhu dopravy, s výjimkou ztrát nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s), nepředvídatelných ztrát nebo znehodnocení, celní úřad, který na daňovém území České republiky propustil vybrané výrobky do režimu vývozu, uvede v oznámení o vývozu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Náležitosti oznámení o vývozu vybraných výrobků stanoví nařízení Komise, kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní ²⁸⁾.

3. Pokud je doprava uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. b) bodu 2, celní úřad místně příslušný podle místa odeslání vybraných výrobků zašle oznámení o vývozu vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie, které obdržel z jiného členského státu, odesílateli.

4. Pokud je doprava vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně do místa vývozu uskutečňována podle § 24 odst. 1, vyhotoví pohraniční celní úřad potvrzení o výstupu vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie. Potvrzení zašle celnímu úřadu, který propustil vybrané výrobky do režimu vývozu. Tento celní úřad ověří správnost a platnost údajů uvedených v potvrzení. Neobsahuje-li potvrzení vady, zašle oznámení o vývozu vybraných výrobků odesílateli. Ztráty a znehodnocení, ke kterým došlo v průběhu dopravy, s výjimkou ztrát nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s), nepředvídatelných ztrát nebo znehodnocení, uvede celní úřad, který na daňovém území České republiky propustil vybrané výrobky do režimu vývozu, v oznámení o vývozu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně.

§ 27c

Nedostupnost elektronického systému při zahájení dopravy a během dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Pokud je elektronický systém v době do okamžiku zahájení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně nedostupný, zahájí provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel takovou dopravu pouze po splnění následujících podmínek:

3. vybrané výrobky jsou dopravovány s dokladem, který obsahuje stejné údaje jako návrh elektronického průvodního dokladu podle § 26,

4. před zahájením dopravy o této skutečnosti uvědomí orgán uvedený v § 26 odst. 3 a předloží mu kopii dokladu uvedeného v písmeni a),

5. zajistí daň podle § 24 odst. 3 nebo 4 nebo § 25 odst. 4,

6. poskytne informace o důvodech nedostupnosti v případě, že za tuto nedostupnost elektronického systému nese odpovědnost.

3. Doprava vybraných výrobků s dokladem podle odstavce 1 písm. a) může být zahájena pouze se souhlasem orgánu uvedeného v § 26 odst. 3.

4. Bezodkladně po obnovení dostupnosti elektronického systému odesílatel podle odstavce 1 předloží orgánu uvedenému v § 26 odst. 3 návrh elektronického průvodního dokladu v souladu s § 26 odst. 2.

5. Orgán uvedený v § 26 odst. 3 ověří správnost a platnost údajů uvedených v návrhu elektronického průvodního dokladu, zejména porovnáním údajů uvedených v dokladu podle odstavce 1 písm. a) s návrhem elektronického průvodního dokladu podle odstavce 3. V případě, že uvedené údaje shledá nesprávnými či neúplnými, uvědomí bezodkladně o této skutečnosti odesílatele podle odstavce 1 a stanoví lhůtu, ve které tento odesílatel nedostatky odstraní. Nevykazuje-li návrh elektronického průvodního dokladu vady, orgán uvedený v § 26 odst. 3 přidělí tomuto návrhu referenční kód a sdělí jej odesílateli podle odstavce 1. Elektronický průvodní doklad poté nahradí doklad podle odstavce 1 písm. a). Dále se postupuje v souladu s ustanoveními § 26 a 27.

6. Do okamžiku, kdy je návrhu elektronického průvodního dokladu přidělen referenční kód, který je sdělen odesílateli podle odstavce 1, považuje se doprava vybraných výrobků za uskutečňovanou v režimu podmíněného osvobození od daně za použití dokladu podle odstavce 1 písm. a).

7. Odesílatel vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně uvedený v odstavci 1 je povinen uchovávat doklad uvedený v odstavci 1 písm. a) po dobu 10 let ode dne zahájení dopravy, které se týká.

8. V případě nedostupnosti elektronického systému podle odstavce 1 provozovatel odesílajícího daňového skladu nebo oprávněný odesílatel elektronicky sdělí orgánu uvedenému v § 26 odst. 3 změny podle § 27 odst. 7 ještě před jejich uskutečněním. Dále se postupuje v souladu s ustanoveními odstavců 3 až 5.

9. Nedostupností elektronického systému se rozumí stav, kdy přístupové komunikační prostředky správce daně k elektronickému systému jsou nefunkční nebo kdy je nefunkční elektronický systém sám o sobě.

§ 27d

Nedostupnost elektronického systému při ukončení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Pokud je doprava v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 1 a 3, s výjimkou dopravy k příjemci podle § 11 odst. 1 písm. d), a podle § 24 odst. 1, s výjimkou dopravy do místa vývozu, a pokud příjemce vybraných výrobků nemůže předložit oznámení o přijetí vybraných výrobků pomocí elektronického systému podle § 27a odst. 1 nebo 2 nebo § 27b odst. 1 z důvodu

3. nedostupnosti elektronického systému v místě přijetí vybraných výrobků,

4. nedostupnosti elektronického systému v místě odeslání vybraných výrobků z jiného členského státu, pokud příjemce do okamžiku přijetí vybraných výrobků neobdržel elektronický průvodní doklad s přiděleným specifickým správním referenčním kódem, nebo

5. nedostupnosti elektronického systému v místě odeslání vybraných výrobků na daňovém území České republiky, pokud nebylo možno do okamžiku přijetí vybraných výrobků použít postup podle § 27c odst. 3 až 5,

použije doklad obsahující stejné údaje jako oznámení o přijetí vybraných výrobků. Tento doklad se považuje za potvrzení ukončení dopravy. Příjemce jej bezodkladně předloží správci daně místně příslušnému místu přijetí vybraných výrobků.

3. Pokud příjemce do konce dne, kdy byly vybrané výrobky přijaty, nepředloží z důvodů uvedených v odstavci 1 správci daně místně příslušnému místu přijetí vybraných výrobků oznámení o přijetí vybraných výrobků pomocí elektronického systému, správce daně zašle kopii dokladu uvedeného v odstavci 1 příslušným orgánům členského státu odeslání nebo odesílateli podle odstavce 1 na daňovém území České republiky.

4. Správce daně místně příslušný podle místa přijetí vybraných výrobků předá doklad podle odstavce 1 příslušným orgánům členského státu odeslání z jiného členského státu.

5. Bezodkladně po obnovení dostupnosti elektronického systému předloží příjemce oznámení o přijetí vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 27a odst. 1 nebo 2 nebo § 27b odst. 1. Dále se použije postup podle ustanovení § 27c odst. 3 až 5.

§ 27e

Nedostupnost elektronického systému při vývozu

1. Pokud v případech podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 2 nebo v případech vývozu vybraných výrobků podle § 24 odst. 1 z důvodů nedostupnosti elektronického systému v České republice nebo z důvodů uvedených v § 27d odst. 1 písm. b) nebo c) nelze vyhotovit oznámení o vývozu vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie, vyhotoví celní úřad, který propustil vybrané výrobky do režimu vývozu, doklad, který obsahuje stejné údaje jako toto oznámení a který potvrzuje, že doprava byla ukončena.

3. Správce daně uvedený v odstavci 1 zašle doklad podle odstavce 1 příslušným orgánům členského státu odeslání nebo odesílateli na daňovém území České republiky, pokud nelze vyhotovit oznámení o vývozu vybraných výrobků do konce dne, kdy celní úřad uvedený v odstavci 1 obdržel potvrzení o výstupu vybraných výrobků z daňového území Evropského společenství Evropské unie od pohraničního celního úřadu, jsou-li tyto celní úřady odlišné, nebo kdy vybrané výrobky vystoupily z daňového území Evropského společenství Evropské unie.

4. V případě dopravy podle § 25 odst. 1 písm. b) bod 2 správce daně místně příslušný podle místa odeslání vybraných výrobků předá kopii dokladu podle odstavce 1 vyhotoveného příslušným orgánem jiného členského státu vývozu odesílateli.

5. Pokud je nedostupnost elektronického systému podle odstavce 1 odstraněna, uplatní se postup podle § 27b.

6. Pokud v případech podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 2 nebo v případech vývozu vybraných výrobků podle § 24 odst. 1 nelze prokázat ukončení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně oznámením o vývozu vybraných výrobků ani z důvodu nedostupnosti elektronického systému, ani z důvodů uvedených v § 27d odst. 1 písm. b) nebo c), celní úřad uvedený v odstavci 1 vyhotoví náhradní oznámení o vývozu vybraných výrobků, které nahradí tento doklad. Náhradní oznámení o vývozu vybraných výrobků pak zašle příslušným orgánům členského státu odeslání nebo odesílateli na daňovém území České republiky.

§ 27f

Náhradní doklady při dopravě vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Pokud je doprava v režimu podmíněného osvobození od daně uskutečňována podle § 25 odst. 1 písm. a) bod 1 a 3 nebo § 24 odst. 1, s výjimkou dopravy k příjemci podle § 11 odst. 1 písm. d) a s výjimkou dopravy do místa vývozu podle § 24 odst. 1, a pokud příjemce vybraných výrobků nemůže předložit oznámení o přijetí vybraných výrobků pomocí elektronického systému podle § 27a odst. 1 nebo 2 nebo § 27b z důvodů jiných než uvedených v § 27d odst. 1, takže tyto skutečnosti nelze prokázat postupy stanovenými v případě nedostupnosti elektronického systému, je příjemce povinen předložit správci daně místně příslušnému místu přijetí vybraných výrobků náhradní doklad o přijetí vybraných výrobků, který musí obsahovat stejné údaje jako oznámení o přijetí vybraných výrobků.

3. Neobsahuje-li náhradní doklad o přijetí vybraných výrobků vady, správce daně uvedený v odstavci 1 zašle tento doklad příslušným orgánům členského státu odeslání nebo v případě dopravy podle § 24 odst. 1 správci daně místně příslušnému pro odesílatele. Správce daně místně příslušný pro odesílatele pak zašle tento doklad přímo odesílateli.

4. V případě dopravy podle § 25 odst. 1 písm. b) s výjimkou osob uvedených ve směrnici Rady o obecné úpravě spotřebních daní^27e) správce daně příslušný podle místa odeslání vybraných výrobků, který obdrží náhradní doklad o přijetí vybraných výrobků od příslušných orgánů jiného členského státu, posoudí tento doklad a v případě jeho uznání zaznamená ukončení dopravy do elektronického systému.

§ 28

Porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy

1. K porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy dojde, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2, jestliže u dopravovaných vybraných výrobků není ve stanovené lhůtě ukončena jejich doprava do daňového skladu, oprávněnému příjemci, na místo přímého dodání, na místo vývozu, osobě uvedené v § 11 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo příjemci podle směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní^6a) v jiném členském státě.

3. Pokud nebyly splněny podmínky uvedené v odstavci 1 v důsledku ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení nebo v důsledku ztrát ve smyslu § 49 odst. 11 nebo § 71 odst. 2 a orgán uvedený v § 26 odst. 3 místně příslušný odesílajícímu daňovému skladu nebo místu dovozu, ze kterého byla doprava zahájena, byl o této události bezodkladně informován, nepovažuje se nesplnění těchto podmínek za porušení režimu podmíněného osvobození od daně.

4. Vybrané výrobky, u kterých k porušení režimu podmíněného osvobození od daně došlo, jsou považovány za vyjmuté z tohoto režimu, pokud odstavec 9 nestanoví jinak.

5. Zjistí-li se, že k porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy došlo na daňovém území České republiky, povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká na daňovém území České republiky.

6. Zjistí-li se na daňovém území České republiky, že došlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy zahájené v jiném členském státě a není možné určit, kde k porušení došlo, povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká na daňovém území České republiky.

7. Správce daně poskytne příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém byla doprava zahájena, informaci o vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky.

8. Pokud byly vybrané výrobky dopravovány na daňovém území České republiky podle § 24 odst. 1 a příjemce neprokáže nebo celní úřad, který rozhodl o propuštění těchto vybraných výrobků do režimu vývozu, nepotvrdí ve lhůtě čtyř měsíců ode dne odeslání vybraných výrobků, že vybrané výrobky

3. byly dodány na místo určení,

4. vystoupily z daňového území Evropského společenství Evropské unie, nebo

5. byly zcela zničeny nebo znehodnoceny v důsledku ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení,

považují se tyto vybrané výrobky za vyjmuté z režimu podmíněného osvobození od daně. O tom, že dosud nebylo potvrzeno, že u odeslaných vybraných výrobků došlo ke splnění podmínek uvedených v písmenech a) nebo b), uvědomí odesílající provozovatel daňového skladu správce daně místně příslušného tomuto daňovému skladu nejpozději do dvou měsíců ode dne zahájení dopravy. Oprávněný odesílatel uvědomí o této skutečnosti ve stejné lhůtě celní úřad, který rozhodl o propuštění těchto vybraných výrobků do režimu volného oběhu.

3. Pokud byly vybrané výrobky dopravovány z daňového území České republiky podle § 25 odst. 1 písm. b) a příjemce z jiného členského státu neprokáže nebo příslušný orgán jiného členského státu vývozu nepotvrdí ve lhůtě čtyř měsíců ode dne odeslání vybraných výrobků, že vybrané výrobky

3. byly dodány na místo určení,

4. vystoupily z daňového území Evropského společenství Evropské unie,

5. byly zcela zničeny nebo znehodnoceny v důsledku ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení, nebo

6. nebyly dodány na místo určení z důvodu porušení režimu podmíněného osvobození od daně, ke kterému došlo při dopravě mimo daňové území České republiky,

považují se tyto vybrané výrobky za vyjmuté z režimu podmíněného osvobození od daně. O tom, že dosud nebylo potvrzeno, že u odeslaných vybraných výrobků došlo ke splnění podmínek uvedených v písmenech a), b) nebo c), uvědomí odesílající provozovatel daňového skladu správce daně místně příslušného tomuto daňovému skladu nejpozději do dvou měsíců ode dne zahájení dopravy. Oprávněný odesílatel uvědomí o této skutečnosti ve stejné lhůtě celní úřad, který rozhodl o propuštění těchto vybraných výrobků do režimu volného oběhu.

3. Pokud plátce uvedený v § 4 odst. 1 písm. d) nevěděl nebo nemohl vědět, že vybrané výrobky dopravované v režimu podmíněného osvobození od daně nebyly dodány na místo určení, může do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o této skutečnosti uvědoměn správcem daně místně příslušným daňovému skladu, ze kterého byla doprava zahájena, nebo celním úřadem, který rozhodl o propuštění těchto vybraných výrobků do režimu volného oběhu, prokázat, že doprava byla ukončena v souladu s § 24 odst. 5 nebo § 25 odst. 6 nebo že došlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy na území jiného členského státu.

4. Zjistí-li se ve lhůtě tří let ode dne zahájení dopravy, že nedošlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně a daň byla vybrána v jiném členském státě nebo že k porušení režimu podmíněného osvobození od daně došlo v jiném členském státě a v tomto jiném členském státě byla daň vybrána, vzniká ode dne zjištění nárok na vrácení daně zaplacené na daňovém území České republiky. Nárok na vrácení daně se uplatňuje v daňovém přiznání podle § 14 odst. 5. K tomuto daňovému přiznání musí být přiložen doklad o zaplacení daně v jiném členském státě. Vznikne-li vyměřením nároku na vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí se bez žádosti do 30 kalendářních dní ode dne následujícího po jeho vzniku.

5. Pokud bylo zjištěno porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy v jiném členském státě a následně se ve lhůtě tří let ode dne zahájení dopravy zjistí, že k tomuto porušení došlo na daňovém území České republiky, postupuje se podle odstavce 4. Po zaplacení daně uvědomí správce daně o této skutečnosti příslušné orgány členského státu, ve kterém bylo porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy zjištěno.

§ 29

Doprava vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání

1. Právnická nebo fyzická osoba odebírající vybrané výrobky z jiného členského státu pro účely podnikání je povinna před odebráním těchto vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě se registrovat jako plátce daně a oznámit správci daně množství vybraných výrobků a poskytnout zajištění daně.

3. Osoba uvedená v odstavci 1 poskytuje zajištění daně ve výši, kterou by byla povinna přiznat a zaplatit, pokud by vybrané výrobky byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 60 odst. 13). Tato osoba zajistí daň převodem nebo složením finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, přičemž po dobu zajištění daně nevzniká nárok na úrok z částky složené na tomto depozitním účtu pro zajištění daně. Se souhlasem osoby, která poskytla zajištění daně, může správce daně poskytnutým zajištěním daně uhradit daň. Pokud tak neučiní, rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne, kdy částka daně zaplacená podle odstavce 3, 6 nebo 8 byla připsána na určený účet správce daně, v jehož územní působnosti má osoba uvedená v odstavci 1 sídlo nebo místo pobytu.

4. Po odběru vybraných výrobků nebo po ukončení dopravy je právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 1 povinna podat daňové přiznání a zaplatit daň. Pokud právnická nebo fyzická osoba nedodrží postup stanovený v odstavci 1, je povinna podat daňové přiznání a zaplatit daň následující pracovní den po přijetí výrobků.

5. Vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a jsou přijímány veřejnoprávním subjektem, se považují za vybrané výrobky přijímané pro účely podnikání, přičemž veřejnoprávní subjekt postupuje podle odstavců 1 a 2.

6. Správce daně použije zajištění daně na úhradu daně včetně jejího příslušenství, pokud není daň zaplacena ve lhůtě splatnosti daně stanovené tímto zákonem.

7. Dojde-li během dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě a určených pro účely podnikání na daňovém území České republiky k jejich ztrátě nebo znehodnocení, postupuje se podle § 4 odst. 1 písm. d) a § 28 odst. 4, 5, 10 a 11 obdobně. To neplatí, pokud se jedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení. V takovém případě správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne prokázání této skutečnosti.

8. Ustanovení § 29 se nepoužijí pro vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě

3. dopravované přes daňové území České republiky do dalšího členského státu, nebo

4. umístěné na palubě letadla při mezipřistání na daňovém území České republiky,

pokud při této dopravě nedojde ke ztrátě nebo znehodnocení vybraných výrobků.

3. Zjistí-li se na daňovém území České republiky, že během dopravy vybraných výrobků podle odstavce 7 došlo k jejich ztrátě nebo znehodnocení, povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká na daňovém území České republiky bez ohledu na to, zda došlo k jejich ztrátě nebo znehodnocení na daňovém území České republiky, nebo zda není možné určit, kde k této skutečnosti došlo. To neplatí, pokud se jedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení.

4. Správce daně poskytne příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém byla doprava zahájena, informaci o vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky. Zároveň poskytne informaci o této skutečnosti příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava ukončena.

5. Zjistí-li se na daňovém území České republiky, že během dopravy vybraných výrobků podle odstavce 7 došlo k jejich ztrátě nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení, správce daně poskytne příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava ukončena, informaci o této skutečnosti.

§ 30

Zjednodušený průvodní doklad

1. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopravované na daňové území České republiky pro účely podnikání nebo určené k plnění úkolů veřejnoprávního subjektu lze dopravovat se zjednodušeným průvodním dokladem.

3. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopravované přes daňové území České republiky do tohoto jiného členského státu pro účely podnikání lze dopravovat pouze se zjednodušeným průvodním dokladem a po vhodné trase. Jsou-li tyto vybrané výrobky dopravovány uvedeným způsobem často a pravidelně, lze je na základě sjednané dvoustranné dohody s tímto jiným členským státem dopravovat bez zjednodušeného průvodního dokladu.

4. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravované přes území jiného členského státu na daňové území České republiky pro účely podnikání lze dopravovat pouze se zjednodušeným průvodním dokladem a po vhodné trase. Jsou-li tyto vybrané výrobky dopravovány uvedeným způsobem často a pravidelně, lze je na základě sjednané dvoustranné dohody s tímto jiným členským státem dopravovat bez zjednodušeného průvodního dokladu.

5. Plátce, který nabývá vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání, musí na žádost odesílajícího dodavatele bezodkladně po přijetí vybraných výrobků zaslat zpět potvrzené vyhotovení zjednodušeného průvodního dokladu. Správce daně je povinen na žádost vydat potvrzení, že daň byla přiznána nebo zaplacena.

6. Vzor zjednodušeného průvodního dokladu a jeho náležitosti jsou uvedeny v příslušném předpisu Evropských společenství Evropské unie³⁰⁾.

§ 31

Doprava vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky do jiného členského státu nebo přes území jiného členského státu pro účely podnikání

1. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravované do jiného členského státu pro účely podnikání lze dopravovat se zjednodušeným průvodním dokladem. Odesílatel je povinen písemně uvědomit před zahájením dopravy správce daně. V oznámení uvede datum zahájení dopravy.

3. Odesílatel vyhotoví zjednodušený průvodní doklad ve třech vyhotoveních a jednotlivá vyhotovení označí číslicemi 1, 2 a 3. Vyhotovení č. 1 si ponechá odesílatel, vyhotovení č. 2 a 3 odevzdá dopravci. Odesílatel je povinen uchovávat potvrzené vyhotovení č. 3, které obdržel od příjemce, po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byly tyto doklady vystaveny.

4. Vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravované přes jiný členský stát na daňové území České republiky pro účely podnikání lze dopravovat se zjednodušeným průvodním dokladem. Odesílatel je povinen písemně uvědomit před zahájením dopravy správce daně.

5. Odesílatel vyhotoví zjednodušený průvodní doklad ve třech vyhotoveních a jednotlivá vyhotovení označí číslicemi 1, 2 a 3. Vyhotovení č. 1 si ponechá odesílatel, vyhotovení č. 2 a 3 odevzdá dopravci. Příjemce si ponechá vyhotovení č. 2 a potvrdí příjem vybraných výrobků na vyhotovení č. 3, které odešle nejpozději první pracovní den po dni ukončení dopravy odesílateli.

6. Jsou-li vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky dopravovány přes jiný členský stát na daňové území České republiky pro účely podnikání často a pravidelně, může příslušný správce daně, za předpokladu sjednané dvoustranné dohody s tímto jiným členským státem, povolit zjednodušený postup odchylný od odstavců 2 až 4.

7. Dojde-li během dopravy vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a určených pro účely podnikání v jiném členském státě k jejich ztrátě nebo znehodnocení, postupuje se podle § 4 odst. 1 písm. d) a § 28 odst. 4, 5 a 10 obdobně. To neplatí, pokud se jedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení.

8. Správce daně poskytne příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava ukončena, informaci o vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky.

9. Zjistí-li se na daňovém území České republiky, že během dopravy vybraných výrobků došlo k jejich ztrátě nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení, správce daně poskytne příslušnému daňovému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava ukončena, informaci o této skutečnosti.

§ 32

Doprava vybraných výrobků pro osobní spotřebu

1. Vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a které fyzické osoby nabyly v tomto členském státě pro osobní spotřebu a jsou jimi dopravované na daňové území České republiky, jsou osvobozeny od daně. Pro tyto výrobky se nevyžaduje zvláštní povolení podle § 13.

3. Při posouzení, zda vybrané výrobky jsou určeny pro podnikání nebo pro osobní spotřebu, správce daně vezme v úvahu zejména

3. skutečnost, zda fyzická osoba je podnikatelem a z jakých důvodů vybrané výrobky nabyla,

4. místo, kde se vybrané výrobky nacházejí, nebo způsob dopravy,

5. doklady k vybraným výrobkům,

6. množství a povahu vybraných výrobků.

3. Dá-li si fyzická osoba dopravit vybrané výrobky z jiného členského státu na daňové území České republiky, považují se tyto vybrané výrobky za vybrané výrobky nabyté pro účely podnikání s výjimkou drobných zásilek neobchodního charakteru zasílaných fyzickými osobami fyzickým osobám. Při posouzení, zda se jedná o drobnou zásilku neobchodního charakteru, se použije ustanovení odstavce 2 a § 4 odst. 5 obdobně. Vybrané výrobky, které jsou obsahem drobné zásilky neobchodního charakteru, jsou osvobozeny od daně a pro jejich přijímání se nevyžaduje zvláštní povolení podle § 13.

4. Za množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu pro účely tohoto ustanovení se považuje množství uvedené v § 4 odst. 5.

5. Správce daně může rozhodnout o tom, že za vybrané výrobky určené pro osobní spotřebu lze považovat i větší množství, než je uvedené v odstavci 4, pokud to vyplyne z posouzení skutečností uvedených v odstavci 2.

§ 33

Zasílání vybraných výrobků

1. Jsou-li vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě, zasílány fyzickou nebo právnickou osobou nebo na její účet a tato osoba má v tomto jiném členském státě místo pobytu nebo sídlo, a to právnické nebo fyzické osobě se sídlem nebo s místem pobytu na daňovém území České republiky, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká na daňovém území České republiky.

3. Fyzická nebo právnická osoba, která vybrané výrobky zasílá z jiného členského státu na daňové území České republiky právnické nebo fyzické osobě podle odstavce 1, ustanoví pro splnění této povinnosti daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků [§ 3 písm. t)].

4. Daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků může být pouze právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky, která není totožná s právnickou nebo fyzickou osobou podle odstavce 1, které jsou vybrané výrobky zasílány.

5. Daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků je povinen před každým odesláním vybraných výrobků z jiného členského státu oznámit místně příslušnému správci daně

3. název, popř. obchodní označení, druh a množství zasílaných vybraných výrobků v měřicích jednotkách; název vybraného výrobku musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti vybraného výrobku tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena,

4. jméno, příjmení, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, právnické nebo fyzické osobě podle odstavce 1, které jsou vybrané výrobky zasílány.

Dále je povinen před každým odesláním vybraných výrobků poskytnout zajištění daně, které odpovídá výši daně za množství zasílaných vybraných výrobků, pokud by tyto vybrané výrobky byly uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Zajištění daně se poskytuje složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně místně příslušným daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků, přičemž po dobu zajištění daně nevzniká nárok na úrok z částky složené na tomto depozitním účtu.

3. Daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků je povinen po přijetí vybraných výrobků právnickou nebo fyzickou osobou podle odstavce 1, které jsou vybrané výrobky zasílány, na daňovém území České republiky daň přiznat a zaplatit [§ 9 odst. 3 písm. i)].

4. Pokud daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků nesplní povinnosti uvedené v odstavci 4, přechází povinnost daň přiznat a zaplatit na právnickou nebo fyzickou osobu podle odstavce 1, která zaslané vybrané výrobky přijala.

5. Se souhlasem daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků může správce daně místně příslušný daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků poskytnutým zajištěním daně uhradit daň. Pokud není souhlas udělen, tento správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne, kdy částka daně zaplacená podle odstavce 5, 6 nebo 15 byla připsána na určený účet tohoto správce daně.

6. Správce daně místně příslušný daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků použije zajištění daně na úhradu daně včetně jejího příslušenství, pokud není daň zaplacena ve lhůtě splatnosti daně stanovené tímto zákonem.

7. Daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků je povinen vést evidenci o přijatých vybraných výrobcích a o právnických nebo fyzických osobách podle odstavce 1, kterým byly vybrané výrobky zasílány. Evidence musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 4.

8. Pokud se jedná o opakované zasílání vybraných výrobků, na návrh daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků může správce daně místně příslušný daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků povolit, aby vybrané výrobky přijaté v jednom zdaňovacím období byly zahrnuty do jednoho daňového přiznání (§ 18).

9. K daňovému přiznání podle § 18 je daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků povinen připojit doklad potvrzující, že daň za zasílané vybrané výrobky byla zaplacena v členském státě, ze kterého byly odeslány.

10. Po zaplacení daně správce daně místně příslušný daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků na žádost daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků vydá pro účely vrácení daně v členském státě, ze kterého byly vybrané výrobky odeslány,

    3. potvrzení o zaplacení daně podle odstavce 5 nebo 6,

    4. potvrzení o zaplacení daně podle odstavce 15, nebo

    5. potvrzení o tom, že při dopravě zasílaných vybraných výrobků došlo na daňovém území České republiky ke ztrátě nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) k nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení.

11. Fyzická nebo právnická osoba s místem pobytu nebo sídlem na daňovém území České republiky může zaslat vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky právnické nebo fyzické osobě se sídlem nebo s místem pobytu na území jiného členského státu, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, pokud to před odesláním vybraných výrobků písemně oznámí svému místně příslušnému správci daně a v oznámení uvede název a množství zasílaných vybraných výrobků a členský stát určení.

12. Fyzická osoba nebo právnická osoba s místem pobytu nebo sídlem na daňovém území České republiky, zasílající vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky právnické nebo fyzické osobě se sídlem nebo s místem pobytu na území jiného členského státu, která nepodniká ani nevykonává jinou samostatnou hospodářskou činnost, je povinna vést evidenci o zasílaných vybraných výrobcích a je povinna prokázat splnění podmínek pro zasílání vybraných výrobků do jiného členského státu stanovených tím státem, do kterého jsou vybrané výrobky zasílány.

13. Dojde-li během dopravy vybraných výrobků zasílaných na daňové území České republiky z jiného členského státu, nebo zasílaných z daňového území České republiky do jiného členského státu k jejich ztrátě nebo znehodnocení, postupuje se podle odstavce 8 a podle § 4 odst. 1 písm. d) a § 28 odst. 4, 5 a 10 obdobně. To neplatí, pokud se jedná o ztrátu nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení. V takovém případě správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne prokázání této skutečnosti, pokud bylo takové zajištění daně poskytnuto podle odstavce 4.

14. Dojde-li během dopravy vybraných výrobků zasílaných z daňového území České republiky do jiného členského státu k jejich ztrátě nebo znehodnocení, správce daně poskytne příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava zasílaných vybraných výrobků ukončena, informaci o vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit na daňovém území České republiky.

15. Dojde-li během dopravy vybraných výrobků zasílaných z daňového území České republiky do jiného členského státu k jejich ztrátě nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztrátě nebo znehodnocení, správce daně poskytne příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má být doprava ukončena, informaci o této skutečnosti.

16. Ustanovení § 33 se nevztahují na vybrané výrobky, které jsou obsahem drobné zásilky neobchodního charakteru podle § 32 odst. 3.

§ 33a

Povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků

1. Právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky může být daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků jen na základě povolení. O vydání tohoto povolení rozhoduje správce daně na návrh na vydání povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků. Tento návrh podává fyzická nebo právnická osoba, která vybrané výrobky zasílá z jiného členského státu na daňové území České republiky.

3. Návrh na vydání povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků musí obsahovat tyto náležitosti:

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a údaje o registraci k dani v jiném členském státě osoby odesílající vybrané výrobky z jiného členského státu, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a údaje o registraci k dani v jiném členském státě osoby odesílající vybrané výrobky z jiného členského státu, je-li fyzickou osobou; tyto údaje budou potvrzeny příslušným správcem daně,

4. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, osoby, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, je-li fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a údaje o registraci k dani v jiném členském státě osoby odesílající vybrané výrobky z jiného členského státu; tyto údaje budou potvrzeny příslušným správcem daně,

3. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků,

3. plnou moc k zastupování a prohlášení osoby, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, že se zastupováním souhlasí; prohlášení této osoby, že se zastupováním souhlasí, musí být předloženo s úředně ověřeným podpisem navrhovatele, pokud toto prohlášení není nedílnou součástí plné moci,.

4. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že osoba, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.

3. Správce daně rozhodne o vydání povolení pouze tehdy, jestliže návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 2. Má-li osoba, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, vydá správce daně povolení pouze tehdy, je-li povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.

4. Navrhovatel nebo osoba, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, je povinna na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje potřebné pro správu daní.

5. Neobsahuje-li návrh navrhovatele vady, správce daně místně příslušný osobě, která má být ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, rozhodne o vydání povolení do 30 kalendářních dní od zahájení řízení; v rozhodnutí uvede údaje podle odstavce 2 písm. a) až c).

6. Rozhodnutí, kterým se návrhu na vydání povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků vyhovuje, se neodůvodňuje.

7. Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků, je povinna oznámit správci daně místně příslušnému tomuto daňovému zástupci každou změnu údajů podle odstavce 2 písm. a) uvedených v povolení, a to do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku.

8. Právnická nebo fyzická osoba, která byla ustanovena daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků, je povinna oznámit správci daně místně příslušnému tomuto daňovému zástupci každou změnu údajů podle odstavce 2 písm. b) uvedených v povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků, a to do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku.

9. Právnická nebo fyzická osoba, která vypověděla plnou moc podle odstavce 2 písm. c), je povinna oznámit tuto skutečnost správci daně místně příslušnému tomuto daňovému zástupci, a to do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku.

10. Dojde-li ke změně sídla nebo místa pobytu podle odstavce 2 písm. a) nebo b), správce daně rozhodne o změně původního povolení.

11. Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v povolení, správce daně rozhodne o odejmutí povolení a o případném vydání povolení nového.

12. Povolení zaniká

    3. zánikem právnické osoby, je-li daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků právnickou osobou,

    4. úmrtím smrtí daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků za mrtvého,

    5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků,

    6. dnem zániku živnostenského oprávnění²¹⁾,

    7. odvoláním plné moci fyzickou nebo právnickou osobou zasílající vybrané výrobky z jiného členského státu na daňové území České republiky, která tuto plnou moc udělila, nebo

    8. vypovězením plné moci daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků.

13. Správce daně odejme povolení vydané daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků, jestliže

    3. pominuly důvody, na jejichž základě bylo vydáno,

    4. daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků po vydání povolení neplní povinnosti, které jsou podmínkou pro jeho vydání, nebo porušuje závažným způsobem povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími z povolení nebo nevede evidenci podle § 33 odst. 9, nebo jinak porušuje povinnosti daňového zástupce a ani uložení pokuty nevedlo k nápravě,

    5. daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků o odnětí povolení požádá, nebo

    6. daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků po dobu tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců bezdůvodně nepřijímá vybrané výrobky.

§ 34

Dovoz vybraných výrobků

Jsou-li vybrané výrobky dováženy na daňové území České republiky a nejsou-li uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně nebo do režimu s podmíněným osvobozením od cla, daň je vybírána za podmínek stanovených celními předpisy.

§ 35

pozbyl platnosti

§ 36

Prodej za ceny bez daně

1. Vybrané výrobky lze prodávat na základě povolení správce daně za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel během letu fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z daňového území Evropského společenství Evropské unie. Tranzitní prostor vymezuje rozhodnutím správce daně místně příslušný mezinárodnímu letišti.

3. Vybrané výrobky lze dodávat do prostor podle odstavce 1 a na paluby letadel pouze v režimu podmíněného osvobození od daně. Takto dodané vybrané výrobky se považují za umístěné v režimu podmíněného osvobození od daně až do doby jejich prodeje.

4. Vybrané výrobky lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich cílová stanice je ve třetí zemi nebo na třetím území. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji vybraných výrobků bylo na prodejním dokladu vyznačeno číslo letu, druh vybraných výrobků a cena.

5. Povolení vydává správce daně místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel během letu.

6. Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození navrhovatele, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele,

3. označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá prodávat vybrané výrobky za ceny bez daně,

4. název, popřípadě označení prodávaných vybraných výrobků,

5. souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách podle odstavce 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel během letu,.

6. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky.

3. Správce daně si vyžádá podle zvláštního právního předpisu^19a) výpis z evidence Rejstříku trestů týkající se navrhovatele; je-li navrhovatelem právnická osoba, vyžádá si zároveň výpisy z evidence Rejstříku trestů týkající se statutárního orgánu nebo členů statutárních orgánů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

4. Správce daně vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 5 a navrhovatel není v likvidaci nebo v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾.

5. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

6. V povolení k prodeji za ceny bez daně správce daně stanoví druhy vybraných výrobků, které mohou být prodávány bez daně.

7. Správce daně je oprávněn v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení vybraných výrobků v prostorách podle odstavce 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých jsou vybrané výrobky skladovány před jejich umístěním do prostor podle odstavce 1 a na paluby letadel.

8. Správce daně při vydání povolení přidělí každému držiteli povolení evidenční číslo a vydá osvědčení o evidenci.

9. Držitel povolení je povinen nejpozději do 5 kalendářních dní ode dne vzniku změny oznámit správci daně každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 5. V případě změny sídla, popřípadě místa pobytu, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů vybraných výrobků správce daně rozhodne o změně povolení. V případě změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, správce daně vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

10. Povolení zaniká

    3. zánikem právnické osoby, je-li držitel právnickou osobou,

    4. úmrtím smrtí držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého,

    5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo

    6. dnem zániku živnostenského oprávnění²¹⁾.

11. Správce daně povolení odejme, jestliže

    3. se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu,

    4. držitel o to požádá, nebo

    5. držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje vybraných výrobků za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem¹³⁾ nebo podmínky uvedené v povolení.

12. Zanikne-li povolení k prodeji za ceny bez daně nebo je-li toto povolení odejmuto, plátce provede za přítomnosti úřední osoby správce daně nejpozději do 5 kalendářních dní inventuru zásob vybraných výrobků a nejpozději následující pracovní den po uplynutí této lhůty předloží daňové přiznání a zaplatí daň. V případě podle odstavce 13 písm. b) inventuru ve stejné lhůtě provede osoba oprávněná pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona; není-li inventura ve stanovené lhůtě provedena, provede inventuru správce daně. Osoba oprávněná pokračovat v živnosti podle živnostenského zákona je povinna nejpozději následující den po skončení inventury podat daňové přiznání a zaplatit daň.

13. Pokud držitel povolení k prodeji za ceny bez daně hodlá ukončit podnikatelskou činnost a požádal o odnětí povolení, může se souhlasem správce daně vybrané výrobky přijaté za ceny bez daně prodat za ceny bez daně jiné osobě, která je držitelem příslušného povolení k prodeji za ceny bez daně. Vybrané výrobky může této osobě prodat nejpozději do dne nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení.

§ 37

Evidence v podniku na výrobu vybraných výrobků

1. Provozovatel daňového skladu podle § 19 odst. 2 písm. a) je povinen vést evidenci vybraných výrobků

3. vyrobených nebo zpracovaných v podniku na výrobu vybraných výrobků,

4. převzatých do podniku na výrobu vybraných výrobků,

5. vydaných z podniku na výrobu vybraných výrobků,

6. použitých pro vlastní spotřebu,

7. přijatých v místě přímého dodání,

8. vydaných z místa přímého dodání.

3. V evidenci podle odstavce 1 musí být v členění podle jednotlivých druhů vybraných výrobků uvedeny

3. obchodní názvy vybraných výrobků, množství v měřicích jednotkách a datum výroby nebo zpracování vybraných výrobků,

4. obchodní názvy vybraných výrobků, množství v měřicích jednotkách a datum přijetí vybraných výrobků a identifikační údaje dodavatele; u vybraných výrobků dovezených též identifikační údaje deklaranta³²⁾, je-li deklarant jinou osobou než provozovatel daňového skladu, označení celního úřadu, kde proběhlo celní řízení, včetně data propuštění dovezených vybraných výrobků do režimu volného oběhu, nebo je-li u nich možné uplatnit nárok na vrácení daně podle § 14 odst. 1 písm. b), § 54 odst. 2 a § 78 odst. 6 a 7; místo přímého dodání, je-li toto místo odlišné od místa daňového skladu,

5. obchodní názvy vybraných výrobků, množství v měřicích jednotkách, datum a účel použití vybraných výrobků provozovatelem daňového skladu pro vlastní spotřebu, pro spotřebu členů jeho společně hospodařící domácnosti³³⁾ a osob jemu blízkých³³⁾, jeho zaměstnanců, členů, společníků a členů jejich společně hospodařících domácností a osob jim blízkých,

6. obchodní názvy vybraných výrobků, množství v měřicích jednotkách a datum vydání vybraných výrobků a identifikační údaje příjemce; pokud vybrané výrobky převzal dopravce, který není příjemcem, musí být v evidenci uvedeny i identifikační údaje dopravce; místo přímého dodání, je-li toto místo odlišné od místa daňového skladu,

7. obchodní názvy vybraných výrobků a množství v měřicích jednotkách vybraných výrobků vyvezených, datum jejich propuštění do režimu vývozu, označení celního úřadu, kde proběhlo celní řízení, a identifikační údaje deklaranta,

8. údaje, které jsou uvedeny v dokladech podle § 27, § 27a, § 27b nebo § 27f, pokud tyto údaje již nejsou uvedeny podle písmen a) až e).

3. Zápis do evidence po výrobě, zpracování, vydání, nebo použití vybraných výrobků musí být učiněn ve lhůtě stanovené správcem daně. Zápis do evidence po převzetí vybraných výrobků musí být učiněn bezodkladně po ukončení jejich dopravy.

4. Evidence se uchovává po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

§ 38

Evidence ve skladu vybraných výrobků

1. Provozovatel daňového skladu podle § 19 odst. 2 písm. b) je povinen vést evidenci vybraných výrobků

3. převzatých do skladu vybraných výrobků,

4. zpracovaných nebo použitých pro vlastní spotřebu provozovatele daňového skladu,

5. vydaných ze skladu vybraných výrobků,

6. přijatých v místě přímého dodání,

7. vydaných z místa přímého dodání.

3. Pro vedení evidence platí § 37 odst. 2 písm. b) až f), odst. 3 a 4 obdobně.

§ 39

Evidence vedená oprávněným příjemcem

1. Oprávněný příjemce je povinen vést evidenci vybraných výrobků přijatých a vydaných.

3. Pro vedení evidence platí § 37 odst. 2 písm. b) až f), odst. 3 a 4 obdobně.

§ 39a

Evidence vedená oprávněným odesílatelem

1. Oprávněný odesílatel uvedený v § 3 písm. k) je povinen vést evidenci vybraných výrobků přijatých k dopravě z místa dovozu a vybraných výrobků, u kterých byla doprava z místa dovozu ukončena.

3. V evidenci podle odstavce 1 musí být v členění podle jednotlivých druhů vybraných výrobků uvedeny

3. obchodní názvy vybraných výrobků přijatých k dopravě z místa dovozu, množství v měřicích jednotkách a datum zahájení dopravy,

4. obchodní názvy vybraných výrobků, u kterých byla doprava z místa dovozu ukončena, množství v měřicích jednotkách a datum ukončení dopravy.

3. Pro vedení evidence platí § 37 odst. 3 a 4 obdobně.

§ 40

Evidence vedená uživatelem

1. Pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 53a), je uživatel povinen vést evidenci vybraných výrobků

3. převzatých,

4. použitých pro účely uvedené ve zvláštním povolení,

5. použitých pro jiné účely, než které jsou uvedeny ve zvláštním povolení,

6. odesílaných jinému uživateli,

7. vyrobených z převzatých vybraných výrobků.

3. Pro vedení evidence platí § 37 odst. 2 písm. b) až e), odst. 3 a 4 obdobně.

§ 41

Pravomoci správce daně

1. Správce daně může nařídit daňovému subjektu provedení inventury ve lhůtě stanovené správcem daně. O výsledku inventury informuje daňový subjekt správce daně následující pracovní den po jejím skončení.

3. Úřední osoby mohou na základě předchozího oznámení za účelem výkonu správy daně být nepřetržitě přítomny v prostorách daňového subjektu, které jsou určeny pro účely podnikání.

4. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam daňových subjektů. Tento seznam obsahuje tyto údaje:

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo daňového subjektu, je-li právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu, popřípadě místo, kde se převážně zdržuje, a daňové identifikační číslo daňového subjektu, je-li fyzickou osobou,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo daňového subjektu,

3. správce daně příslušného daňovému subjektu,

4. vybrané výrobky, které daňový subjekt vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá,

5. datum vydání povolení k činnosti.

Řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku

§ 42

1. Správce daně zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek, který je dopravuje, jestliže zjistí, že

3. vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 6, 27 a 27c, 30, 51, 100 nebo 100a s výjimkou uvedenou v § 50 odst. 8,

4. vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5,

5. údaje uvedené na dokladu podle písmene a) nebo b) jsou nesprávné nebo nepravdivé, nebo

6. doklad uvedený v písmenu a) nebo b) je pozměněný nebo padělaný.

3. Nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže

3. jsou skladovány bez dokladu uvedeného v § 5,

4. údaje uvedené na dokladu podle písmene a) jsou nesprávné nebo nepravdivé, nebo

5. doklad uvedený v písmenu a) je pozměněný nebo padělaný.

3. Zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle odstavce 1 nebo 2 provede správce daně, který jako první zjistí důvody pro zajištění, a sepíše o tom protokol. Stejnopis protokolu předá osobě, u níž byly vybrané výrobky zjištěny.

4. Osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny, vydá zajištěné vybrané výrobky nebo dopravní prostředek správci daně; odmítne-li jejich vydání, správce daně vybrané výrobky nebo dopravní prostředek odejme. Odnětí vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se uvede do protokolu.

5. Správce daně určí místo a způsob uskladnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku. Náklady na uskladnění zajištěných vybraných výrobků a dopravního prostředku hradí jejich vlastník, popřípadě osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny, pouze v případě, že správce daně rozhodne o propadnutí nebo zabrání zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku.

§ 42a

1. Účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku je

3. osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny,

4. osoba, která má věcné právo k zajištěným vybraným výrobkům nebo dopravnímu prostředku.

3. Správce daně vydá nejpozději do 3 pracovních dní od vyhotovení protokolu podle § 42 odst. 3 rozhodnutí o zajištění. Správce daně v rozhodnutí uloží zákaz se zajištěnými vybranými výrobky nebo dopravním prostředkem jakýmkoli způsobem nakládat.

4. Proti rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku se lze odvolat nejpozději do 7 pracovních dní od jeho doručení.

§ 42b

Řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku

1. Správce daně, který rozhodl o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, bezodkladně zahájí řízení, jehož cílem je prokázání, zda s vybranými výrobky bylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo 2 nebo zda dopravní prostředek takové výrobky dopravoval.

3. Účastníkem řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku jsou osoby uvedené v § 42a odst. 1.

§ 42c

Uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku

1. Správce daně rozhodne o uvolnění

3. zajištěných vybraných výrobků, pokud se prokáže, že s nimi nebylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo 2, nebo

4. dopravního prostředku, pokud se prokáže, že s vybranými výrobky, které tento dopravní prostředek dopravoval, nebylo zacházeno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1.

3. Správce daně může rozhodnout o uvolnění dopravního prostředku, je-li hodnota dopravního prostředku ve zjevném nepoměru k výši daně, která měla být vyměřena z vybraných výrobků, které byly zajištěny.

4. Uvolněné vybrané výrobky nebo dopravní prostředek se bez zbytečného odkladu vrátí osobě, u níž byly vybrané výrobky zjištěny. Nelze-li vybrané výrobky nebo dopravní prostředek této osobě vrátit, vrátí se vlastníkovi. Správce daně, který rozhodl o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, sepíše o jejich vrácení protokol.

§ 42d

Propadnutí nebo zabrání zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku

1. Pokud správce daně nerozhodne o uvolnění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich

3. propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám, nebo

4. zabrání v ostatních případech.

3. Vlastníkem propadnutých nebo zabraných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku je stát.

4. S propadnutými nebo zabranými vybranými výrobky se naloží způsobem stanoveným zvláštními právními předpisy⁶⁸⁾ nebo se tyto výrobky zničí; propadnuté nebo zabrané tabákové výrobky se zničí vždy. Zničení vybraných výrobků se provede na náklady původního vlastníka, popřípadě osoby, u níž byly vybrané výrobky zjištěny.

§ 42e

Náhrada nákladů

1. Náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků a dopravního prostředku v řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku stanoví správce daně nejpozději do 60 dní od právní moci rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání vybraných výrobků nebo dopravního prostředku.

3. Náhradu nákladů na zničení nebo fyzickou likvidaci vybraných výrobků předepíše správce daně rozhodnutím nejpozději do 60 dní ode dne zničení nebo fyzické likvidace těchto vybraných výrobků.

4. Náhrada nákladů podle odstavců 1 a 2 je splatná nejpozději do 30 dní od právní moci rozhodnutí o předepsání náhrady nákladů k úhradě.

5. Náhrada nákladů je příjmem státního rozpočtu.

§ 43

Pokuty

Použije-li správce daně zajištění daně na úhradu daně, uloží provozovateli daňového skladu, oprávněnému příjemci podle § 22, oprávněnému odesílateli podle § 3 písm. k), daňovému zástupci pro zasílání vybraných výrobků podle § 33 nebo uživateli pokutu ve výši 10 % z částky zajištění daně použité na úhradu daně. Pokud správce daně použije zajištění daně na úhradu daně podle § 23 odst. 4, § 29 odst. 2 a § 33 odst. 7, pokuta se neukládá.

ČÁST DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

DAŇ Z MINERÁLNÍCH OLEJŮ

§ 44

Plátce daně z minerálních olejů

1. Plátci jsou také právnické nebo fyzické osoby, kterým vznikne povinnost daň přiznat a zaplatit

3. při použití nebo prodeji minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 a 2, které nebyly zdaněny nebo u nichž byla uplatněna sazba daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití, pro účely, pro které je stanovena vyšší sazba daně,

4. při použití nebo prodeji směsí minerálních olejů určených pro pohon dvoutaktních motorů za účelem pohonu jiných než dvoutaktních motorů [§ 45 odst. 2 písm. b)],

5. při použití nebo prodeji minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 3 pro

   1. pohon motorů,

   2. výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla (dále jen „výroba tepla“), nebo

   3. výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2,

6. při použití nebo prodeji minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 5 pro pohon motorů,

7. při použití nebo prodeji minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 6 pro výrobu tepla,

8. při použití nebo prodeji přísady či plnidla do minerálních olejů (§ 45 odst. 7),

9. při prodeji nebo bezplatném předání odpadních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. d), které nebyly zdaněny, ke konečné spotřebě pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, nebo

10. při použití odpadních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. d), které nebyly zdaněny, pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla.

3. Plátcem není osoba, která nakládá s minerálními oleji výhradně podle § 58b.

§ 45

Předmět daně z minerálních olejů

1. Předmětem daně jsou tyto minerální oleje:

3. motorové benziny uvedené pod kódy nomenklatury 2710 11 41 až 2710 11 59, benziny jiné než motorové uvedené pod kódy nomenklatury 2710 11 11 až 2710 11 25 a 2710 11 90 (dále jen „ostatní benzin“) a letecké pohonné hmoty benzinového typu uvedené pod kódy nomenklatury 2710 11 31 a 2710 11 70,

4. střední oleje a těžké plynové oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 11 až 2710 19 49,

5. těžké topné oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 51 až 2710 19 69,

6. odpadní oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 91 až 2710 99,

7. zkapalněné ropné plyny a zkapalněný bioplyn určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů nebo pro jiné účely uvedené pod kódy nomenklatury 2711 12 11 až 2711 19 s výjimkou zkapalněných ropných plynů a zkapalněného bioplynu uvedených v písmenech f) a g),

8. zkapalněné ropné plyny a zkapalněný bioplyn určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro výrobu tepla uvedené pod kódy nomenklatury 2711 12 11 až 2711 19, nebo

9. zkapalněné ropné plyny a zkapalněný bioplyn určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané

   1. pro stacionární motory,

   2. v souvislosti s provozy a stroji používanými při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných pracích, nebo

   3. pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo pro vozidla, která nejsou schválená k používání převážně na veřejných silnicích

uvedené pod kódy nomenklatury 2711 12 11 až 2711 19.

3. Předmětem daně jsou také

3. jakékoliv směsi vybraných výrobků uvedených v odstavci 1 a v tomto odstavci,

4. směsi minerálních olejů obsahující benzin nebo směsi benzinů s minerálními oleji uvedenými v odstavci 1 či s látkami, které v odstavci 1 nejsou uvedeny, s výjimkou směsí vzniklých podle písmen d) a e) a směsí používaných pro pohon dvoutaktních motorů, nejde-li o směs obsahující ostatní benzin,

5. směsi minerálních olejů uvedených v odstavci 1 písm. b) určené jako palivo pro pohon vznětových motorů s metylestery řepkového oleje splňujícími kritéria udržitelnosti biopaliv, přičemž podíl tohoto metylesteru řepkového oleje musí činit nejméně 30 % objemových všech látek ve směsi obsažených,

6. směsi benzinu s lihem kvasným bezvodým zvláštně denaturovaným nebo lihem kvasným bezvodým obecně denaturovaným³⁵⁾, které obsahují nejméně 90 % objemových benzinu a nejvýše 10% objemových lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného³⁵⁾, přičemž obsah kyslíku nesmí převýšit hodnotu 3,7 % hmotnostních,

7. směsi benzinu s etyl-terciál-butyl-éterem vyrobeným z lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného³⁵⁾, které obsahují nejméně 78 % objemových benzinu a nejvýše 22 % objemových etyl-terciál-butyl-éteru včetně nezreagovaného lihu při výrobě etyl-terciál-butyl-éteru,

8. jakékoliv směsi určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, které jsou účelem použití rovnocenné některému minerálnímu oleji uvedenému v odstavci 1 s výjimkou směsí uvedených v písmenech b) až e) a g) až m),

9. směsi minerálních olejů s lihem kvasným bezvodým zvláštně denaturovaným nebo lihem kvasným bezvodým obecně denaturovaným³⁵⁾ neuvedené v písmenech d), e), l) a m), které obsahují nejvýše 95 % objemových lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného³⁵⁾ určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů,

10. směsi benzinu s etyl-tercial-butyl-éterem vyrobeným z lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného a s lihem kvasným bezvodým zvláštně denaturovaným nebo lihem kvasným bezvodým obecně denaturovaným³⁵⁾ současně tak, aby celkový obsah kyslíku nepřesahoval 3,7 % hmotnostních^35a), které obsahují nejméně 78 % objemových benzinu a nejvýše 22 % objemových směsi etyl-tercial-butyl-éteru včetně nezreagovaného lihu při výrobě etyl-tercial-butyl-éteru a lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného³⁵⁾,

11. směsi benzinu a dalších kyslíkatých složek biologického původu^35a) tak, aby celkový obsah kyslíku nepřesahoval 3,7 % hmotnostních; podíl benzinu v této směsi musí činit nejméně 78 % objemových,

12. směsi minerálních olejů uvedených v odstavci 1 písm. b) určené jako palivo pro pohon vznětových motorů s metylestery mastných kyselin uvedených pod kódem nomenklatury 3824 90 99, přičemž podíl metylesterů mastných kyselin nesmí činit více než 7 % objemových všech látek ve směsi obsažených,

13. směsi těžkých plynových olejů s vodou, které obsahují 9 až 15 % hmotnosti vody určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů,

14. směsi minerálních olejů s lihem kvasným bezvodým zvláštně denaturovaným splňujícím kritéria udržitelnosti biopaliv nebo lihem kvasným bezvodým obecně denaturovaným splňujícím kritéria udržitelnosti biopaliv neuvedené v písmeni m), které obsahují nejméně 70% a nejvýše 85% objemových lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv nebo lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou účelem použití rovnocenné minerálním olejům uvedeným v odstavci 1 písm. a) a odpovídají příslušné technické normě^35b), určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů, směsi minerálních olejů s lihem kvasným bezvodým zvláštně denaturovaným splňujícím kritéria udržitelnosti biopaliv neuvedené v písmenech d), e), i) nebo l), které obsahují nejvýše 95% objemových lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného a které jsou účelem použití rovnocenné minerálním olejům uvedeným v odstavci 1 písm. b) a odpovídají příslušné technické normě^35c), určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů, nebo

15. směsi těžkých topných olejů uvedených v odstavci 1 písm. c) s minerálními oleji uvedenými v písmenech a) až m) nebo minerálními oleji uvedenými v odstavci 1 písm. b), určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů.

3. Předmětem daně jsou také minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury

3. 1507 až 1518, pokud jsou určeny pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2,

4. 2707,

5. 2709,

6. 2710 19 71 až 2710 19 99,

7. 2714 a 2715,

8. 2901 a 2902,

9. 2905 11 00, které nejsou syntetického původu, pokud jsou určeny pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla,

10. 3403,

11. 3811,

12. 3817, nebo

13. 3824 90 99, pokud jsou určeny pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2.

3. U minerálních olejů podle odstavce 3 vznikne při uvedení do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit pouze tehdy, jsou-li určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v odstavci 2.

4. Předmětem daně jsou také všechny výrobky, které nejsou uvedeny v odstavcích 1 až 3, určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů. Toto se nevztahuje na výrobky, které jsou předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a předmětem daně z pevných paliv.

5. Předmětem daně jsou také všechny výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2701 až 2715 s výjimkou výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a předmětem daně z pevných paliv, a s výjimkou minerálních olejů podle odstavců 1 a 3, určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro výrobu tepla.

6. Předmětem daně jsou také výrobky určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané jako přísada nebo plnidlo (aditiv) do minerálních olejů určených k použití, nabízených k prodeji nebo používaných pro pohon motorů s výjimkou výrobků, které absorbují vodu z minerálních olejů v nádržích a palivových systémech.

7. Subjekt, který nakupuje zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. e), f) nebo g), je povinen nejpozději před jejich uvedením do volného daňového oběhu prodávajícímu písemně oznámit, pro jaký účel budou tyto plyny použity. Pokud tak neučiní, zdaní se tyto plyny sazbou daně stanovenou pro tyto plyny určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro pohon motorů. Stejná povinnost platí i pro nabyvatele nebo pro osobu, která pro nabyvatele nebo kupujícího zkapalněné ropné plyny přechodně nabývá. Toto ustanovení se nepoužije pro zkapalněné ropné plyny v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

8. Zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. e), f) nebo g) nesmí být skladovány společně ve stejném zásobníku, pokud tento zásobník pro společné skladování není daňovým skladem. Jednotlivé zásobníky, ve kterých jsou zkapalněné ropné plyny podle odstavce 1 písm. e), f) nebo g) odděleně skladovány, musí být technologicky odděleny a nesmí být vzájemně propojeny. Zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. e), f) a g) odebírané ze zásobníků v kapalné fázi mohou být skladovány pouze v zásobníku pevně spojeném se zemí, který je užíván v souladu se stavebním zákonem^35d), pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 59 odst. 10). Toto omezení neplatí pro zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. f) a g) skladované v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně a pro zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. f) a g), které nebyly koupeny nebo získány pro další prodej.

9. Technologickým oddělením zásobníků pro zkapalněné ropné plyny se rozumí taková úprava, kdy

   3. ze zásobníku, ve kterém jsou skladovány zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. f), nemohou být tyto plyny vydávány přes výdejní stojan nebo plnicí zařízení pro vydávání zkapalněných ropných plynů podle odstavce 1 písm. e) nebo g), nebo

   4. ze zásobníku, ve kterém jsou skladovány zkapalněné ropné plyny uvedené v odstavci 1 písm. g), nemohou být tyto plyny vydávány přes výdejní stojan nebo plnicí zařízení pro vydávání zkapalněných ropných plynů podle odstavce 1 písm. e).

10. Minerální oleje spotřebované v kogeneračních jednotkách, tj. v zařízeních, která decentralizovaně vyrábějí teplo a elektrickou energii současně, se považují za minerální oleje použité pro výrobu tepla.

11. Za výrobu minerálních olejů se nepovažuje

    3. smíchání minerálních olejů již uvedených do volného daňového oběhu v běžných nádržích motorových dopravních prostředků (§ 63 odst. 2) na čerpacích stanicích^10a),

    4. smíchání minerálních olejů již uvedených do volného daňového oběhu ve skladovacích nádržích čerpacích stanic^10a), pokud se jedná o minerální oleje, u nichž již byla spotřební daň zaplacena a jejichž sazba daně není nižší než sazba daně vzniklé směsi, nebo pokud tato výsledná směs neobsahuje minerální oleje, u kterých lze uplatnit nárok na vrácení daně podle § 54 odst. 3.

§ 46

Vznik povinnosti daň z minerálních olejů přiznat a zaplatit

1. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také

3. dnem použití nebo prodeje minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 1 a 2, které nebyly zdaněny nebo u nichž byla uplatněna sazba daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití, pro účely, pro které je stanovena vyšší sazba daně,

4. dnem použití nebo prodeje směsí minerálních olejů určených pro pohon dvoutaktních motorů za účelem pohonu jiných než dvoutaktních motorů,

5. dnem použití nebo prodeje minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 3 pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla,

6. dnem použití nebo prodeje minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 5 pro pohon motorů,

7. dnem použití nebo prodeje minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 6 pro výrobu tepla,

8. dnem použití nebo prodeje výrobků uvedených v § 45 odst. 7 jako přísady nebo plnidla do minerálního oleje, pokud byly tyto výrobky získány nezdaněné nebo se sazbou daně nižší, než je sazba daně stanovená pro tento minerální olej,

9. dnem prodeje nebo bezplatného předání odpadních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. d), které nebyly zdaněny, ke konečné spotřebě pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, nebo

10. dnem použití odpadních olejů uvedených v § 45 odst. 1 písm. d), které nebyly zdaněny, pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla.

3. Povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká v případech podle § 58b.

§ 47

Základ daně z minerálních olejů

1. Základem daně je množství minerálních olejů vyjádřené v 1 000 litrech při teplotě 15 st.C. To neplatí pro těžké topné oleje podle § 45 odst. 1 písm. c) a pro zkapalněné ropné plyny, u nichž je základem daně množství vyjádřené v tunách čisté hmotnosti.

3. Pro výpočet daně je rozhodující množství minerálních olejů v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.

4. Vypočtené množství minerálních olejů, u kterých vznikla daňová povinnost, se zaokrouhluje na dvě desetinná místa.

§ 48

Sazby daně z minerálních olejů

1. Sazby daně jsou stanoveny takto:

Kód nomenklatury	Text	Sazba daně
2710	motorové benziny, ostatní benziny a letecké pohonné hmoty benzinového typu podle § 45 odst. 1 písm. a) s obsahem olova do 0,013 g/l včetně	12 840 Kč/1000 l
	motorové benziny, ostatní benziny a letecké pohonné hmoty benzinového typu podle § 45 odst. 1 písm. a) s obsahem olova nad 0,013 g/l	13 710 Kč/1000 l
	střední oleje a těžké plynové oleje podle § 45 odst. 1 písm. b)	10 950 Kč/1000 l
	těžké topné oleje podle § 45 odst. 1 písm. c)	472 Kč/t
	odpadní oleje podle § 45 odst. 1 písm. d)	660 Kč/1000 l
2711	zkapalněné ropné plyny podle § 45 odst. 1 písm. e)	3 933 Kč/t
	zkapalněné ropné plyny podle § 45 odst. 1 písm. f)	0 Kč/t
	zkapalněné ropné plyny podle § 45 odst. 1 písm. g)	1 290 Kč/t

3. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. a) se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

4. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. b), které obsahují benzin s obsahem olova do 0,013 g/l včetně, se zdaňují sazbou 12 840 Kč/1000 l.

5. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. b), které obsahují benzin s obsahem olova nad 0,013 g/l, se zdaňují sazbou 13 710 Kč/1000 l.

6. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. c) se zdaňují sazbou 7 665 Kč/1000 l.

7. Směsi benzinu uvedené v § 45 odst. 2 písm. d) a e), které obsahují benzin s obsahem olova do 0,013 g/l včetně, se zdaňují sazbou 12 840 Kč/1000 l.

8. Směsi benzinu uvedené v § 45 odst. 2 písm. d) a e), které obsahují benzin s obsahem olova nad 0,013 g/l, se zdaňují sazbou 13 710 Kč/1000 l.

9. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. f) se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

10. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. g) se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

11. Minerální oleje uvedené v § 45 odst. 3 se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

12. Výrobky uvedené v § 45 odst. 5 a 6 se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

13. Výrobky používané jako přísada nebo plnidlo do minerálních olejů se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej, pro který jsou určeny. Pokud jsou tyto výrobky určeny jako přísada nebo plnidlo do dvou nebo více minerálních olejů, pro které je stanovena rozdílná sazba daně, zdaňují se sazbou daně vyšší.

14. Směsi benzinu uvedené v § 45 odst. 2 písm. h) a i), které obsahují benzin s obsahem olova do 0,013 g/l včetně, se zdaňují sazbou 12 840 Kč/1000 l.

15. Směsi benzinu uvedené v § 45 odst. 2 písm. h) a i), které obsahují benzin s obsahem olova nad 0,013 g/l, se zdaňují sazbou 13 710 Kč/1000 l.

16. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. j) se zdaňují stejnou sazbou jako minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. b).

17. Směsi těžkých plynových olejů s vodou uvedené v § 45 odst. 2 písm. k) se zdaňují stejnou sazbou jako minerální olej uvedený v § 45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.

18. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. l) se zdaňují sazbou 12 840 Kč/1000 l.

19. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. m) se zdaňují sazbou 10 950 Kč/1000 l.

20. Směsi minerálních olejů uvedené v § 45 odst. 2 písm. n) se zdaňují sazbou 10 950 Kč/1000 l.

§ 49

Osvobození od daně z minerálních olejů

1. Od daně jsou osvobozeny minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1, 2 a 6 používané pro jiné účely, než je pohon motorů nebo výroba tepla. Od daně takto nejsou osvobozeny

3. ostatní benziny,

4. minerální oleje používané k mineralogickým postupům nebo v metalurgických procesech.

3. Od daně jsou osvobozeny ostatní benziny, pokud jsou používány za účelem výroby výrobků, které nejsou předmětem daně. Při uplatnění nároku na osvobození od daně předloží nabyvatel prodávajícímu průkaz živnostenského oprávnění pro výrobu a dovoz chemických látek a chemických přípravků. Neučiní-li tak, nárok na osvobození od daně zaniká.

4. Mineralogickými postupy se pro účely tohoto zákona rozumí technologické procesy podle nařízení Evropských společenství upravujícího odvětvovou klasifikaci ekonomických činností^36a) zařazené pod kódem DI 26 „výroba ostatních nekovových minerálních výrobků.

5. Metalurgickými procesy se pro účely tohoto zákona rozumí tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů podle nařízení Evropských společenství upravujícího odvětvovou klasifikaci ekonomických činností^36a) zařazené pod kódem DJ 27 „výroba základních kovů a hutních výrobků.

3. Mineralogickými postupy se pro účely tohoto zákona rozumí technologické procesy uvedené v klasifikaci NACE pod kódem C 23 „výroba ostatních nekovových minerálních výrobků.

4. Metalurgickými procesy se pro účely tohoto zákona rozumí tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů uvedená v klasifikaci NACE pod kódem C 24 „výroba základních kovů“.

3. Od daně jsou osvobozeny minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1, 2 a 3 spotřebované v prostorách podniku na výrobu vybraných výrobků podle § 19 odst. 2 písm. a), ve kterém byly vyrobeny nebo zpracovány. Toto osvobození od daně se však nevztahuje na spotřebu těchto minerálních olejů pro účely nesouvisející s výrobou, zejména pak pro pohon motorových vozidel.

4. Od daně jsou osvobozeny letecké pohonné hmoty benzinového typu uvedené pod kódy nomenklatury 2710 11 31 nebo 2710 11 70 nebo tryskové palivo uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 21 používané jako pohonná hmota pro leteckou dopravu a letecké práce, s výjimkou minerálních olejů používaných pro soukromé rekreační létání.

5. Soukromým rekreačním létáním se pro účely tohoto zákona rozumí používání letadla jeho vlastníkem nebo právnickou nebo fyzickou osobou, která je oprávněna je používat na základě nájmu nebo jiným způsobem jinak než pro účely podnikání, zejména jinak než pro přepravu cestujících nebo zboží, pro poskytování služeb letadly za úplatu nebo pro potřeby orgánů veřejné správy.

6. Od daně jsou osvobozeny minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. b) nebo § 45 odst. 2 písm. j), používané k výrobě tepla nebo jako pohonná hmota pro plavby po vodách na daňovém území České republiky, včetně plaveb z daňového území České republiky na daňové území jiného členského státu nebo plaveb z jiného členského státu na daňové území České republiky. Toto osvobození se netýká minerálních olejů používaných pro soukromá rekreační plavidla.

7. Soukromým rekreačním plavidlem se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoliv plavidlo, které používá jeho vlastník nebo právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněna je používat jinak než pro účely podnikání nebo pro potřeby orgánů veřejné správy.

8. Od daně jsou dále osvobozeny směsi minerálních olejů a lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného³⁵⁾ splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv uvedené v § 45 odst. 2 písm. m) používané jako testované pohonné hmoty pro vybraná motorová vozidla v rámci schválených pilotních projektů uvedených v § 3 písm. r).

9. Od daně jsou dále osvobozeny minerální oleje maximálně do výše technicky zdůvodněných skutečných výrobních ztrát a ztrát při dopravě a skladování. Správce daně je oprávněn posoudit, zda ztráty vzniklé při výrobě minerálních olejů odpovídají charakteru činnosti plátce a obvyklé výši ztrát jiných plátců při stejné nebo obdobné činnosti, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

10. Výše technicky zdůvodněných ztrát při dopravě a skladování minerálních olejů, včetně jejich skladování v podniku na výrobu vybraných výrobků, a způsob jejich výpočtu stanoví prováděcí právní předpis.

11. Od daně jsou osvobozeny metylestery nebo etylestery mastných kyselin uvedené pod kódem nomenklatury 3824 90 99, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů.

12. Od daně jsou osvobozeny rostlinné oleje uvedené pod kódy nomenklatury 1507 až 1518, které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů.

13. Od daně je osvobozen zkapalněný bioplyn uvedený pod kódem nomenklatury 2711 19, který je předmětem daně podle § 45 odst. 1 písm. e) a splňuje kritéria udržitelnosti biopaliv.

14. Od daně jsou osvobozeny minerální oleje vyrobené z nepotravinářských částí biomasy nebo z biologického odpadu, které svým použitím odpovídají minerálním olejům uvedeným v § 45 odst. 1 písm. a) nebo b), nebo směsím uvedeným v § 45 odst. 2 písm. l), které splňují kritéria udržitelnosti biopaliv a které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů vybraných motorových vozidel v rámci pilotních projektů uvedených v § 3 písm. r).

§ 50

Doprava minerálních olejů osvobozených od daně na daňovém území České republiky

1. Minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 lze dopravovat pouze

3. z daňového skladu uživateli,

4. od jednoho uživatele jinému uživateli,

5. při dovozu uskutečňovaném uživatelem,

6. z jedné organizační složky do jiné organizační složky téhož uživatele,

7. od výrobce uživateli; to se týká pouze odpadních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 1, nebo

8. od uživatele do daňového skladu, pokud uživatel vrací minerální oleje do daňového skladu, ze kterého byly uvedeny do volného daňového oběhu z důvodu vypořádání nároků z vad těchto minerálních olejů, z důvodu jejich nepřevzetí uživatelem, nebo z důvodu jejich přepracování v daňovém skladu v důsledku jejich znečištění nebo nezáměrného smíšení.

3. Při dopravě minerálních olejů, které jsou osvobozeny od daně podle § 49 odst. 1, 2, 6 a 8, je jejich odesílatel povinen poskytnout zajištění daně způsobem uvedeným v § 21, a to ve výši daně, kterou by byl povinen přiznat a zaplatit, kdyby tyto minerální oleje nebyly osvobozeny od daně. Pokud je odesílatelem provozovatel daňového skladu, který poskytnul zajištění daně pro provozování daňového skladu podle § 21, může být toto zajištění použito pro poskytnutí zajištění daně pro dopravu minerálních olejů. O použití zajištění daně pro provozování daňového skladu pro dopravu minerálních olejů rozhodne správce daně místně příslušný daňovému skladu. Správce daně může na žádost odesílatele udělit souhlas, aby zajištění poskytl dopravce nebo vlastník těchto minerálních olejů, pokud s tím dopravce nebo jejich vlastník písemně souhlasí. Toto ustanovení se netýká minerálních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 1, pokud jsou dopravovány právnickým nebo fyzickým osobám uvedeným v § 53 odst. 8 a 9, a odpadních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 1.

4. Při dopravě zkapalněných ropných plynů podle § 45 odst. 1 písm. e), f) a g) osvobozených od daně musí být daň zajištěna způsobem uvedeným v § 21 ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, jako kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů.

5. Odesílatel je povinen před zahájením dopravy minerálních olejů osvobozených od daně uvědomit o tom správce daně, který je místně příslušný podle místa zahájení dopravy. Pokud je splněna podmínka zajištění daně podle odstavce 2 nebo 3 a podmínka označení vybraných výrobků podle § 41 odst. 7 a správce daně nemá proti zahájení dopravy námitek, odesílatel může zahájit dopravu. Správce daně může stanovit lhůtu, do které má být doprava ukončena, a trasu, po které mají být minerální oleje dopravovány.

6. Správce daně uvedený v odstavci 4 je oprávněn rozhodnout o tom, že souhlas se zahájením dopravy může vydávat zaměstnanec odesílatele.

7. Pokud se změní během dopravy minerálních olejů osvobozených od daně místo určení nebo příjemce, je odesílatel povinen bezodkladně oznámit tuto změnu správci daně uvedenému v odstavci 4. Odesílatel je rovněž povinen bezodkladně zajistit zaznamenání změny v dokladu podle § 6.

8. Minerální oleje dopravované podle odstavce 1 musí být po ukončení dopravy bezodkladně umístěny v prostorách určených ve zvláštním povolení podle § 13. Pokud bylo poskytnuto zajištění pro dopravu minerálních olejů podle odstavce 2, správce daně uvolní zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne, kdy byl správci daně předložen doklad o osvobození od daně (§ 6) s potvrzením přijetí vybraných výrobků uživatelem.

9. Odpadní oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. d) dopravované nepodnikající fyzickou osobou právnické nebo fyzické osobě, která je prodává nebo bezplatně předává ke konečné spotřebě, lze dopravovat bez dokladu o osvobození od daně podle § 6.

§ 51

Prokázání zdanění minerálních olejů

1. V daňovém dokladu podle § 5 odst. 2, v dokladu o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 musí být uveden také kód nomenklatury minerálního oleje, kterého se doklad týká; v daňovém dokladu podle § 5 odst. 2 musí být dále uvedena množství minerálních olejů v členění podle jednotlivých sazeb spotřební daně. Pokud je místem určení čerpací stanice, musí být v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 uvedeno její evidenční číslo, bylo-li Ministerstvem průmyslu a obchodu přiděleno.

3. Při dopravě minerálních olejů značkovaných a barvených podle části čtvrté nebo značkovaných podle části páté musí být v daňovém dokladu podle § 5 odst. 2, v dokladu o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo v dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 uvedeno, že tyto oleje byly označkovány a obarveny podle části čtvrté nebo označkovány podle části páté.

4. Při dopravě zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. f) a g) se jejich zdanění prokazuje kromě daňového dokladu podle § 5 odst. 2, dokladu o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo dokladu o dopravě podle § 5 odst. 4 také dokladem o zajištění daně podle § 60 odst. 10.

§ 52

Prokázání oprávněného nabytí minerálních olejů osvobozených od daně

1. Při prokazování oprávněného nabytí minerálních olejů osvobozených od daně podle § 6 se u minerálních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 5 doklad o osvobození od daně nevyžaduje.

3. V dokladu o osvobození od daně podle § 6 odst. 2 musí být uveden také kód nomenklatury minerálního oleje, kterého se tento doklad týká.

4. Při dopravě minerálních olejů podle § 50 odst. 1 písm. d) se údaje uváděné v dokladu o osvobození od daně podle § 6 odst. 2 písm. a) a b) shodují.

§ 53

Zvláštní povolení pro přijímání a užívání minerálních olejů osvobozených od daně

1. Minerální oleje osvobozené od daně lze na základě zvláštního povolení (§ 13) také prodávat uživatelům, kterým bylo také vydáno zvláštní povolení, a uživatelům, kteří pro přijímání a užívání minerálních olejů osvobozených od daně zvláštní povolení mít nemusí (odstavce 4 až 11). To se netýká minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. m), které jsou osvobozeny podle § 49 odst. 10, nebo minerálních olejů osvobozených podle § 49 odst. 16.

3. Pro bezplatné předání odpadních olejů, které jsou předmětem daně podle § 45 odst. 1 písm. d), se použije ustanovení odstavce 1 obdobně.

4. V návrhu na vydání zvláštního povolení musí být uveden také kód nomenklatury minerálního oleje, kterého se má zvláštní povolení týkat, a předpokládané roční množství prodeje minerálních olejů.

5. Minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 5, 6, 8, 13 až 15 a § 63 se přijímají a užívají bez zvláštního povolení. Pokud jsou však přijímány za účelem dalšího prodeje, zvláštní povolení se vyžaduje.

6. Provozovatel daňového skladu, který přijímá a užívá odpadní oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 1, přijímá a užívá tyto oleje bez zvláštního povolení.

7. Provozovatel daňového skladu, který přijímá minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 1 z důvodů uvedených v § 50 odst. 1 písm. f), přijímá a užívá tyto oleje bez zvláštního povolení.

8. Zvláštní povolení nemusí mít uživatelé, kteří prodávají nebo předávají odpadní oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. d), které sami vyrobili nebo při jejichž činnosti tyto odpadní oleje vznikly, v množství menším než 10 000 l za jeden kalendářní rok.

9. Právnická nebo fyzická osoba, která v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ přijímá v jednotkovém balení o obsahu nejvýše 20 litrů minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 1 výhradně za účelem jejich prodeje konečnému spotřebiteli, přijímá a prodává tyto minerální oleje bez zvláštního povolení.

10. Konečný spotřebitel, který mimo rámec podnikatelské činnosti⁶⁾ přijímá minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 1 v jednotkovém balení o obsahu nejvýše 20 litrů, přijímá tyto minerální oleje bez zvláštního povolení.

11. Konečný spotřebitel, který plní minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 13 až 15 na čerpacích stanicích^10a) do běžné nádrže motorových dopravních prostředků (§ 63 odst. 2) přijímá tyto minerální oleje bez zvláštního povolení.

12. Minerální oleje osvobozené od daně podle § 49 odst. 1 určené k použití nebo používané jako vzorky k laboratorním účelům se přijímají a užívají bez zvláštního povolení.

§ 53a

Evidence minerálních olejů osvobozených od daně

Povinnost vést evidenci podle § 40 se nevztahuje na případy uvedené v § 53 odst. 4 až 8, s výjimkou uživatelů, kteří přijímají a užívají minerální oleje podle § 53 odst. 4 v množství větším než 10 000 l za jeden kalendářní rok.

§ 54

Vracení daně z minerálních olejů plátci

1. Nárok na vrácení daně uplatňuje plátce způsobem stanoveným v § 14 odst. 5 a ve lhůtě stanovené v § 16. Jestliže v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, ačkoliv uplatněn být mohl, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

3. Nárok na vrácení daně vzniká provozovateli daňového skladu

3. dnem, kdy přijme k přepracování nebo úpravě zdaněné minerální oleje znečištěné nebo nezáměrně smíšené,

4. dnem přijetí zdaněných minerálních olejů, které vstupují jako materiál do vyráběných nebo zpracovávaných minerálních olejů,

5. dnem přijetí zdaněných minerálních olejů určených pro technologické účely přímo související s výrobou,

6. dnem, kdy přijme zdaněné minerální oleje, které uvedl do volného daňového oběhu a u nichž ještě nedošlo k jejich prodeji, a to nejpozději druhý pracovní den po dni jejich uvedení do volného daňového oběhu; uvedené minerální oleje jsou těmito dny opětovně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně.

3. U zdaněných minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 písm. l) vzniká plátci nárok na vrácení daně dnem jejich uvedení do volného daňového oběhu za účelem pohonu motorů na daňovém území České republiky. Daň se vrací ve výši odpovídající dani vypočtené z množství lihu kvasného bezvodého zvláštně denaturovaného splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv a lihu kvasného bezvodého obecně denaturovaného35) splňujícího kritéria udržitelnosti biopaliv obsaženého v minerálním oleji.

§ 55

Vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje v mineralogických postupech a metalurgických procesech

1. Nárok na vrácení daně vzniká osobě, která nakoupila za cenu včetně daně, vyrobila pro vlastní spotřebu nebo přijala v režimu podmíněného osvobození od daně minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1, 2, 3 nebo 6 a prokazatelně tyto minerální oleje použila k mineralogickým postupům nebo v metalurgických procesech; to se nevztahuje na osobu, které byla vrácena daň podle § 15, 15a, 56 nebo 56a.

3. U minerálních olejů podle odstavce 1, které jsou předmětem značkování a barvení vybraných minerálních olejů, vzniká nárok na vrácení daně pouze tehdy, pokud tyto minerální oleje byly prokazatelně označkovány a obarveny podle části čtvrté. U minerálních olejů podle odstavce 1, které jsou předmětem značkování některých dalších minerálních olejů, vzniká nárok na vrácení daně pouze tehdy, pokud tyto minerální oleje byly prokazatelně označkovány podle části páté.

4. Osoba, které vzniká nárok na vrácení daně podle odstavce 1, má pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

5. Nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby minerálních olejů v mineralogických postupech nebo metalurgických procesech.

6. Daň se vrací ve výši daně, která byla zahrnuta do ceny minerálních olejů nebo která odpovídá výši daně připadající na minerální oleje vyrobené nebo přijaté v režimu podmíněného osvobození od daně.

7. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě. Při uplatnění nároku na vrácení daně je osoba povinna prokázat, že minerální oleje, které byly použity podle odstavce 1, již nelze dále použít pro pohon motorů, výrobu tepla nebo výrobu směsí podle § 45 odst. 2. V případě, kdy osoba použije k mineralogickým postupům nebo v metalurgických procesech minerální oleje, které sama vyrobila nebo obarvila a označkovala v daňovém skladu, prokazuje se nárok na vrácení daně interním dokladem.

8. Na dokladu o prodeji, který je na žádost prodávající povinen vystavit nejpozději následující pracovní den po dni podání žádosti, musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo prodávajícího, bylo-li přiděleno, je-li prodávající fyzickou osobou,

4. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo kupujícího, je-li kupující právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození kupujícího, je-li kupující fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

3. obchodní firma nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo nebo datum narození kupujícího,

3. množství minerálních olejů v jednotkách podle § 47 odst. 1, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení minerálních olejů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení dokladu o prodeji,

7. číslo dokladu o prodeji.

3. Na interním dokladu musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce,

3. množství minerálních olejů v jednotkách podle § 47 odst. 1, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení minerálních olejů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení interního dokladu,

7. číslo interního dokladu.

3. Nárok na vrácení daně lze uplatnit v daňovém přiznání poprvé do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé. Jestliže v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav. Vznikne-li vyměřením nároku na vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí se bez žádosti do 30 kalendářních dní ode dne následujícího po jeho vzniku.

4. Dodatečné daňové přiznání na zvýšení nároku na vrácení daně lze podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy nárok na vrácení daně mohl být naposledy uplatněn. Pokud v této lhůtě nebylo dodatečné daňové přiznání podáno, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 56

Vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla

1. Nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily za cenu včetně daně, vyrobily pro vlastní spotřebu nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně minerální oleje podle § 45 odst. 1 písm. b) uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 41 až 2710 19 49 (dále jen „topné oleje“), které byly jimi prokazatelně použity pro výrobu tepla a které byly prokazatelně označkovány a obarveny podle části čtvrté, pokud jsou předmětem značkování a barvení vybraných minerálních olejů. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby, kterým byla vrácena daň z nakoupených topných olejů podle § 15, 15a nebo 55.

3. Nárok na vrácení daně vzniká také právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily za cenu včetně daně, vyrobily pro vlastní spotřebu nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně minerální oleje podle § 45 odst. 3 nebo ostatní benziny (dále jen „topné oleje“) a prokazatelně tyto topné oleje použily pro výrobu tepla. To se netýká minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 3, pro které je při jejich použití pro výrobu tepla stanovena podle § 48 odst. 10 stejná sazba daně jako pro minerální oleje uvedené v § 45 odst. 1 písm. c). Nárok na vrácení daně nevzniká osobám, kterým byla vrácena daň podle § 55.

4. Nárok na vrácení daně vzniká také právnickým nebo fyzickým osobám, které obarvily a označkovaly podle části čtvrté topné oleje uvedené v odstavci 1 nebo 2 v daňovém skladu a prokazatelně tyto topné oleje použily pro výrobu tepla.

5. Právnické a fyzické osoby, kterým vzniká nárok na vrácení daně, mají pro tento účel postavení daňových subjektů bez povinnosti se registrovat.

6. Nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby topných olejů pro výrobu tepla.

7. Daň se vrací ve výši daně, která byla zahrnuta do ceny nakoupených topných olejů nebo která odpovídá výši daně připadající na topné oleje vyrobené nebo přijaté v režimu podmíněného osvobození od daně, snížené o 660 Kč/1000 litrů.

8. Nárok na vrácení daně se prokazuje dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě vedenou kupujícím. V případě, kdy právnické a fyzické osoby použijí pro výrobu tepla topné oleje, které samy vyrobily nebo obarvily a označkovaly v daňovém skladu, prokazuje se nárok na vrácení daně interním dokladem.

9. Na dokladu o prodeji, který je na žádost prodávající povinen vystavit nejpozději následující pracovní den po dni podání žádosti, musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo prodávajícího, bylo-li přiděleno, je-li prodávající fyzickou osobou,

4. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo kupujícího, je-li kupující právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození kupujícího, je-li kupující fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

3. obchodní firma nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo nebo datum narození kupujícího,

3. množství topných olejů v objemových jednotkách, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení topných olejů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení dokladu o prodeji,

7. číslo dokladu o prodeji.

3. Na interním dokladu musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce,

3. množství topných olejů v objemových jednotkách, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení topných olejů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení interního dokladu,

7. číslo interního dokladu.

3. Nárok na vrácení daně lze uplatnit v daňovém přiznání poprvé do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé. Jestliže v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav. Vznikne-li vyměřením nároku na vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí se bez žádosti do 30 kalendářních dní ode dne následujícího po jeho vzniku.

4. Dodatečné daňové přiznání na zvýšení nároku na vrácení daně lze podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy nárok na vrácení daně mohl být naposledy uplatněn. Pokud v této lhůtě nebylo dodatečné daňové přiznání předloženo, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

5. Prováděcí právní předpis stanoví způsob výpočtu uplatňovaného nároku na vrácení daně a způsob a podmínky vedení evidence o nákupu a spotřebě topných olejů podle odstavců 7 až 9.

§ 56a

Vracení daně z ostatních benzinů

1. Nárok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily za cenu včetně daně, vyrobily pro vlastní spotřebu nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně ostatní benziny a prokazatelně tyto benziny použily v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾, a to jinak než pro prodej, pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby, kterým byla vrácena daň z ostatních benzinů podle § 15 nebo 15a.

3. Právnické a fyzické osoby, kterým vzniká nárok na vrácení daně, mají pro tento účel postavení daňových subjektů bez povinnosti se registrovat.

4. Nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby ostatních benzinů pro jiné účely, než je prodej, pohon motorů, výroba tepla nebo výroba směsí uvedených v § 45 odst. 2.

5. Daň se vrací ve výši daně, která byla zahrnuta do ceny ostatních benzinů nebo která odpovídá výši daně připadající na ostatní benziny vyrobené nebo přijaté v režimu podmíněného osvobození od daně.

6. Nárok na vrácení daně se prokazuje dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě. Při uplatnění nároku na vrácení daně je osoba povinna prokázat, že ostatní benziny, které byly použity podle odstavce 1, již nelze dále použít pro pohon motorů, výrobu tepla nebo výrobu směsí podle § 45 odst. 2. V případě, kdy právnické a fyzické osoby použijí pro jiné účely, než je prodej, pohon motorů, výroba tepla nebo výroba směsí uvedených v § 45 odst. 2, ostatní benziny, které samy vyrobily nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně, prokazuje se nárok na vrácení daně interním dokladem.

7. Na dokladu o prodeji, který je na žádost prodávající povinen vystavit nejpozději následující pracovní den po dni podání žádosti, musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího, je-li prodávající právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo prodávajícího, bylo-li přiděleno, je-li prodávající fyzickou osobou,

4. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo kupujícího, je-li kupující právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo datum narození kupujícího, je-li kupující fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo prodávajícího,

3. obchodní firma nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo nebo datum narození kupujícího,

3. množství ostatních benzinů v objemových jednotkách, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení ostatních benzinů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení dokladu o prodeji,

7. číslo dokladu o prodeji.

3. Na interním dokladu musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo výrobce, je-li výrobce fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo výrobce,

3. množství ostatních benzinů v objemových jednotkách, jejich obchodní označení a kód nomenklatury,

4. sazba spotřební daně platná v den uvedení ostatních benzinů do volného daňového oběhu,

5. výše spotřební daně celkem,

6. datum vystavení interního dokladu,

7. číslo interního dokladu.

3. Nárok na vrácení daně lze uplatnit v daňovém přiznání poprvé do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé. Jestliže v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav. Vznikne-li vyměřením nároku na vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí se bez žádosti do 30 kalendářních dní ode dne následujícího po jeho vzniku.

4. Dodatečné daňové přiznání na zvýšení nároku na vrácení daně lze podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy nárok na vrácení daně mohl být naposledy uplatněn. Pokud v této lhůtě nebylo dodatečné daňové přiznání předloženo, nárok na vrácení daně zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 57a

Daňové přiznání k dani z minerálních olejů a splatnost této daně

Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit právnické nebo fyzické osobě, která vyrábí minerální oleje, které nejsou uvedeny v § 59 odst. 1 a které tedy nemohou být po vzniku daňové povinnosti podle § 8 okamžitě uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně, daňové přiznání se podává do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, a daň je splatná jednou částkou za měsíc, a to ve lhůtě 40 dnů po skončení tohoto zdaňovacího období.

§ 58

Zajištění daně z minerálních olejů

1. Celkové zajištění daně za jeden daňový sklad činí nejvýše 100 000 000 Kč, jestliže provozovatel daňového skladu poskytne zajištění daně složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně.

3. Při dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně, pokud se nejedná o dopravu do jiného členského státu, se nevyžaduje zajištění daně u ostatních benzinů uvedených v § 45 odst. 1 písm. a), které nejsou určeny k přímému použití, nabízeny k prodeji nebo používány k pohonu motorů nebo pro výrobu tepla.

4. Při dopravě zkapalněných ropných plynů podle § 45 odst. 1 písm. e), f) a g) v režimu podmíněného osvobození od daně musí být daň zajištěna způsobem uvedeným v § 21 ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, jako kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů.

5. Při dopravě v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky, pokud se nejedná o dopravu do jiného členského státu, nemusí být poskytnuto zajištění daně u minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 3, které nejsou určeny k přímému použití, nabízeny k prodeji nebo používány k pohonu motorů nebo pro výrobu tepla anebo pro výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2 a na které se zároveň vztahuje režim podmíněného osvobození od daně podle § 59 odst. 1.

6. Při dopravě minerálních olejů produktovodem se zajištění daně nevyžaduje, jestliže se doprava uskutečňuje

3. výhradně na daňovém území České republiky, nebo

4. mezi Českou republikou a jiným členským státem výhradně za předpokladu, pokud s tím příslušné orgány jiného členského státu souhlasí.

3. Pro stanovení výše zajištění daně pro daňový sklad podle § 21 se nebere v úvahu množství minerálních olejů určených pro zvláštní účely, jejichž vlastníkem je stát³⁴⁾, umístěných v tomto daňovém skladu.

§ 58a

Doprava minerálních olejů v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky

Minerální oleje lze v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovat rovněž z jedné části daňového skladu do druhé části téhož daňového skladu, pokud tyto části jsou spojeny pouze produktovodem, který je součástí tohoto daňového skladu.

§ 58b

Doprava minerálních olejů uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky v jednotkovém balení do jiného členského státu

Minerální oleje uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 29, které jsou uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro jiné účely než pohon motorů, výrobu tepla nebo výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2 a které jsou prokazatelně dopravovány do jiného členského státu v jednotkovém balení o objemu do 5 litrů včetně, jsou dopravovány bez zjednodušeného průvodního dokladu.

§ 59

Uplatnění režimu podmíněného osvobození od daně pro minerální oleje

1. Podmíněné osvobození od daně musí být uplatněno pouze pro minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury

3. 1507 až 1518, pokud jsou určeny pro pohon motorů, pro výrobu tepla, nebo pro výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2,

4. 2707 10, 2707 20, 2707 30 a 2707 50,

5. 2710 11 až 2710 19 69 s tím, že na minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 11 21, 2710 11 25 a 2710 19 29 se podmíněné osvobození od daně uplatňuje jen při jejich hromadné obchodní přepravě,

6. 2711 s výjimkou 2711 11, 2711 21 a 2711 29,

7. 2901 10,

8. 2902 20, 2902 30, 2902 41, 2902 42, 2902 43 a 2902 44,

9. 2905 11 00, které nejsou syntetického původu, pokud jsou určeny pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla,

10. 3811 11 10, 3811 11 90, 3811 19 00 a 3811 90 00,

11. 3824 90 99, pokud jsou určeny pro pohon motorů, pro výrobu tepla, nebo pro výrobu směsí uvedených v § 45 odst. 2.

Pro ostatní minerální oleje nelze podmíněné osvobození od daně uplatnit.

3. Na minerální oleje, které nejsou uvedeny v odstavci 1, se nevztahuje ustanovení § 18 odst. 6 a § 19 odst. 3.

4. V daňovém skladu mohou být společně s minerálními oleji v režimu podmíněného osvobození od daně umístěny

   3. minerální oleje, které nejsou uvedeny v odstavci 1,

   4. minerální oleje, které byly uvedeny do volného daňového oběhu, umístěné v daňovém skladu za podmínek stanovených v § 19 odst. 5 nebo

   5. minerální oleje, které byly zajištěny správcem daně nebo orgánem Finanční správy České republiky nebo u kterých bylo rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání, pouze pokud s umístěním výslovně souhlasí provozovatel daňového skladu; o umístění minerálních olejů do daňového skladu orgán Finanční správy České republiky bezodkladně informuje správce daně místně příslušného daňovému skladu.

5. Minerální oleje uvedené v odstavci 3 nemusí být odděleně skladovány, ale musí být odděleně evidovány.

6. Produktovod pro dopravu minerálních olejů musí být samostatným daňovým skladem, pokud není součástí jiného daňového skladu. To neplatí pro produktovod, v němž se dopravují výhradně zdaněné minerální oleje. Doprava jednotlivých dodávek minerálních olejů produktovodem, který je samostatným daňovým skladem, musí být navzájem evidenčně oddělena.

7. Při dopravě minerálních olejů produktovodem, která se uskutečňuje mezi Českou republikou a jiným členským státem, jsou průvodní doklady podle § 26 až 27f nahrazeny elektronickou evidencí provozovatele produktovodu jako samostatného daňového skladu nebo elektronickou evidencí provozovatele daňového skladu, jehož je produktovod součástí, pouze pokud s tím příslušné orgány jiného členského státu souhlasí.

8. Samostatným daňovým skladem minerálních olejů podle § 19 odst. 2 písm. b) nemůže být čerpací stanice pohonných hmot. Čerpací stanice pohonných hmot umístěná na území daňového skladu podle § 3 písm. g) je součástí tohoto daňového skladu.

9. Daňovým skladem minerálních olejů podle § 19 odst. 2 písm. b) může být pouze sklad,

   3. jehož skladovací zařízení je pevně spojené se zemí a je užíváno v souladu se stavebním zákonem^35d),

   4. jehož skladovací zařízení jsou ověřená⁴⁵⁾ a jsou vybavená vhodným ověřeným⁴⁵⁾ měřicím zařízením na měření množství minerálních olejů, jejich měrné hmotnosti a teploty při příjmu a výdeji,

   5. jehož skladovací kapacita je nejméně 50 000 litrů minerálních olejů; to neplatí pro daňový sklad zkapalněných ropných plynů, jehož skladovací kapacita musí být nejméně 200 000 litrů,

   6. který splňuje podmínky stanovené zvláštními právními předpisy pro ochranu života a zdraví osob a životního prostředí.

10. Podmínka podle odstavce 8 písm. a) nemusí být splněna, pokud skladem minerálních olejů je cisternová loď se skladovací kapacitou nejméně 100 000 litrů minerálních olejů, pro niž správce přístavu udělil povolení pro trvalé umístění v bazénu přístavu a z níž se vydávají minerální oleje jako lodní pohonná hmota.

11. Pokud jsou minerální oleje umístěny v automobilové cisterně, železniční cisterně odpovídající ustanovením Mezinárodního řádu pro přepravu nebezpečného zboží nákladu po železnici (RID) vyhlášeného ve Sbírce mezinárodních smluv nebo v kontejneru odpovídajícímu ustanovením Evropské dohody o mezinárodních přepravách nebezpečných věcí po silnici (ADR) vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv, které se nacházejí na území daňového skladu podle § 3 písm. g), považují se tato dopravní zařízení za součást daňového skladu. To platí i v případě, kdy tato dopravní zařízení z technických důvodů dočasně daňový sklad se svolením správce daně místně příslušného daňovému skladu opustí. V takovém případě se množství minerálních olejů, které se do daňového skladu vrátí, nesmí lišit od množství minerálních olejů, které daňový sklad opustilo.

12. Podmínka podle odstavce 8 písm. c) nemusí být splněna při skladování minerálních olejů v prostoru letiště.

§ 59a

Evidence minerálních olejů v daňových skladech

Správce daně může rozhodnout o tom, že evidence minerálních olejů vedená podle § 37 a 38 bude vedena společně za ty daňové sklady, které provozuje stejný provozovatel a pro které je místně příslušný.

§ 60

Nákup, prodej a doprava zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu

1. Právnické nebo fyzické osoby, které nakupují nebo získávají zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) ve volném daňovém oběhu za účelem dalšího prodeje, mohou tyto výrobky přijímat a prodávat jen na základě povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů podle § 60a. Porušení této povinnosti, které se podle živnostenského zákona považuje za závažné porušení podmínky stanovené zákonem o spotřebních daních, správce daně oznámí příslušnému obecnímu živnostenskému úřadu. Toto ustanovení se nepoužije pro právnické nebo fyzické osoby, které nakupují tyto zkapalněné ropné plyny výhradně v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

3. Právnické nebo fyzické osoby, které nakupují nebo získávají zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) pro vlastní spotřebu se spotřebou přesahující 10 tun za jeden kalendářní rok, mohou tyto výrobky přijímat jen na základě povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů podle § 60a. Toto ustanovení se nepoužije pro právnické nebo fyzické osoby, které nakupují tyto zkapalněné ropné plyny výhradně v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

4. Právnické nebo fyzické osoby nesmějí vydat zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písmeno f) nebo g) osobám, které nemají povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedené v § 60a odst. 1.

5. Osoby uvedené v odstavcích 1 nebo 2 jsou povinny vést evidenci podle § 40. Osoby uvedené v odstavci 1, které ve volném daňovém oběhu prodávají zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e) konečnému spotřebiteli, v evidenci neuvádí údaje o tomto konečném spotřebiteli.(5) Zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g), které byly ve volném daňovém oběhu nakoupeny nebo získány za cenu včetně daně vypočtené na základě nižší sazby daně, nesmějí být dále prodány za cenu včetně daně vypočtené na základě vyšší sazby daně.

6. Zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) přijaté v režimu podmíněného osvobození od daně oprávněným příjemcem, kterému tak vznikla při jejich uvedení do volného daňového oběhu povinnost přiznat a zaplatit daň vypočtenou na základě nižší sazby daně, nesmějí být dále prodány za cenu včetně daně vypočtené na základě vyšší sazby daně.

7. Zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g), které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státu a které byly dopraveny na daňové území České republiky pro účely podnikání a u kterých byla v České republice zajištěna nebo zaplacena daň vypočtená na základě nižší sazby daně, nesmějí být dále prodány za cenu včetně daně vypočtené na základě vyšší sazby daně.

8. Zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) musí být při dovozu po propuštění do režimu volného oběhu okamžitě uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně. Toto ustanovení se nepoužije pro zkapalněné ropné plyny v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

9. Při dopravě zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) po jejich uvedení do volného daňového oběhu nesmějí být tyto plyny dopravovány společně v jednom dopravním prostředku nebo v jejich soupravě, pokud je pro ně stanovena rozdílná sazba daně. Toto ustanovení se nepoužije pro dopravu zkapalněných ropných plynů v technologicky oddělených soupravách dopravních prostředků, u nichž je zajištěno evidování množství vydaných zkapalněných ropných plynů přes ověřené stanovené měřidlo, a které neumožňují jakékoliv přečerpávání zkapalněných ropných plynů mezi jejich částmi, a v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

10. Při dopravě zkapalněných ropných plynů podle § 45 odst. 1 písm. f) a g) uvedených do volného daňového oběhu je odesílatel povinen poskytnout zajištění daně způsobem uvedeným v § 21, a to ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů. Zajištění daně může poskytnout také právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2, dopravce nebo vlastník těchto plynů, pokud s tím právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2, dopravce nebo vlastník těchto plynů písemně souhlasí a odesílatel tuto skutečnost oznámí správci daně. Toto ustanovení se nepoužije pro dopravu zkapalněných ropných plynů v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

11. Doprava zkapalněných ropných plynů podle § 45 odst. 1 písm. f) a g) může být zahájena jen tehdy, pokud osoba uvedená v odstavci 10 poskytla zajištění daně pro dopravu těchto plynů. Toto ustanovení se nepoužije pro dopravu zkapalněných ropných plynů v tlakových nádobách o hmotnosti náplně do 40 kg včetně.

12. Doprava zkapalněných ropných plynů podle § 45 odst. 1 písm. f) a g) uvedených do volného daňového oběhu od odesílatele je ukončena přijetím těchto výrobků právnickou nebo fyzickou osobou.

13. Právnická nebo fyzická osoba odebírající pro účely podnikání zkapalněné ropné plyny, které jsou předmětem daně podle § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) a které byly uvolněny do volného daňového oběhu v jiném členském státě, poskytuje zajištění daně ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, jako kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů.

14. Osoby, které plní zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) do tlakových nádob o hmotnosti náplně do 40 kg včetně, s výjimkou pevně zabudovaných nádrží motorových vozidel, jsou povinny používat schválený měřící systém¹⁰⁾ (dále jen „hmotnostní průtokoměr“), jehož neoddělitelnou součástí je elektronická evidence vydaných zkapalněných ropných plynů, která musí být správná, úplná, průkazná, zaručující trvalost záznamů a umožňující výpis z tohoto systému. Hmotnostní průtokoměr musí být umístěn tak, aby evidoval množství plněných zkapalněných ropných plynů, a musí být opatřen závěrami správce daně.

§ 60a

Povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu

1. Právnické nebo fyzické osoby uvedené v § 60 odst. 1 nebo 2 mohou nakupovat zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) pouze na základě povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu vydaného správcem daně, a to na základě návrhu.

3. V návrhu na vydání povolení musí být uvedeny tyto náležitosti:

   3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo ^{navrhovatele, bylo-li přiděleno,} je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele,

3. popis místa uskladnění zkapalněných ropných plynů a popis způsobu jejich zabezpečení před neoprávněným použitím,

4. název, popřípadě obchodní označení zkapalněných ropných plynů,

5. účel použití zkapalněných ropných plynů,

6. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo dodavatele, bylo-li přiděleno, je-li dodavatel právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo dodavatele, je-li dodavatel fyzickou osobou, a místo vydání vybraných výrobků,

5. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo dodavatele,

3. potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,

4. evidenční číslo navrhovatele, pokud již bylo správcem daně navrhovateli přiděleno.

3. Název zkapalněného ropného plynu podle odstavce 2 písm. c) musí být uveden dostatečně přesným termínem, který umožní zjištění totožnosti zkapalněného ropného plynu tak, aby bylo možné jednoznačně stanovit, jaká sazba daně je pro tento výrobek stanovena.

4. Správce daně rozhodne o vydání povolení pouze navrhovateli, který není v likvidaci nebo v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾. Má-li navrhovatel v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky nebo orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, vydá správce daně povolení pouze tehdy, je-li povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. V opačném případě návrh zamítne.

5. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje potřebné pro správu daní.

6. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň určí lhůtu, v níž je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží.

7. Správce daně v povolení uvede skutečnosti podle odstavce 2 písm. a) až e).

8. Správce daně může v povolení stanovit další podmínky zabezpečení zkapalněných ropných plynů nebo uložit opatření potřebná k zabránění jejich neoprávněného použití.

9. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

10. Rozhodnutí o vydání povolení vyhotoví správce daně ve třech stejnopisech, z nichž jedno je určeno navrhovateli, druhé dodavateli zkapalněných ropných plynů a třetí správci daně příslušnému pro dodavatele zkapalněných ropných plynů.

11. Správce daně v souvislosti s vydáním prvního povolení přidělí navrhovateli evidenční číslo a vydá osvědčení o evidenci.

12. V rozhodnutí o povolení stanoví správce daně dobu jeho platnosti, která počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Povolení platí nejméně do konce kalendářního roku, v němž nabylo rozhodnutí o jeho udělení právní moci, a nejdéle do konce třetího kalendářního roku od konce roku, v němž bylo rozhodnutí o jeho udělení vydáno.

13. Rozhodnutí, kterým se návrhu na vydání povolení vyhovuje, se neodůvodňuje.

14. O vydání nového povolení je držitel povolení povinen požádat nejpozději tři kalendářní měsíce před ukončením doby platnosti předchozího povolení, pokud hodlá nepřerušeně nakupovat zkapalněné ropné plyny.

15. Držitel povolení je povinen oznámit správci daně každou změnu údajů podle odstavce 2 písm. a) do 5 kalendářních dnů ode dne jejího vzniku a změnu údajů podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d) je držitel povolení povinen oznámit dříve, než k těmto změnám dojde.

16. Dojde-li ke změně sídla nebo místa pobytu držitele povolení nebo místa uskladnění zkapalněných ropných plynů, správce daně vydá rozhodnutí o změně původního povolení. Dojde-li ke změně ostatních skutečností a údajů uvedených v povolení, správce daně rozhodne o vydání nového povolení a o odejmutí povolení předchozího. Zanikne-li původní povolení uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, v případném rozhodnutí o vydání nového povolení správce daně rozhodne o odejmutí původního povolení.

17. Povolení zaniká

    3. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

    4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

    5. úmrtím smrtí držitele povolení nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele povolení za mrtvého,

    6. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení, nebo

    7. dnem zániku živnostenského oprávnění^21).

18. Správce daně odejme povolení, jestliže

    3. držitel povolení opakovaně porušil povinnosti stanovené v § 60 odst. 3 až 9 a 11,

    4. držitel povolení neplní podmínky stanovené povolením nebo porušuje závažným způsobem povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími z povolení nebo nevede evidenci podle tohoto zákona (§ 40),

    5. pominuly důvody nebo se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno, a držitel povolení nepožádal o jeho změnu,

    6. po dobu 12 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o vydání povolení nebyl uskutečněn nákup zkapalněných ropných plynů podle tohoto povolení, nebo

    7. držitel povolení o to požádá.

19. V případě odejmutí povolení podle odstavce 18 písm. a) až c) se ustanovení § 13 odst. 21 použije obdobně.

20. Pokud bylo právnické nebo fyzické osobě uvedené v § 60 odst. 1 nebo 2 odejmuto povolení podle odstavce 18 písm. a) až c), může být takové osobě vydáno nové povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu nejdříve po dvou letech po nabytí právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

§ 61

Povolení k provozování daňového skladu pro minerální oleje

V návrhu na vydání povolení k provozování daňového skladu musí být uveden také kód nomenklatury vybraných výrobků, kterých se má toto povolení týkat.

§ 62

Oprávněný příjemce minerálních olejů

V návrhu na vydání povolení k přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně musí být uveden také kód nomenklatury vybraných výrobků, kterých se má toto povolení týkat.

§ 62a

zrušen

§ 63

Dovoz minerálních olejů

1. Při dovozu a při dopravě mezi členskými státy jsou při vstupu na daňové území České republiky od daně osvobozeny minerální oleje, které se nacházejí v běžných nádržích motorových dopravních prostředků, pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení a slouží k jejich vlastnímu pohonu a provozu.

3. Pro účely tohoto zákona se běžnou nádrží rozumí

3. nádrž trvale připojená výrobcem ke všem motorovým dopravním prostředkům téhož typu, jako je motorový dopravní prostředek, v jehož běžné nádrži se minerální oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže musí umožňovat přímé používání minerálního oleje k pohonu dopravního prostředku a případně k provozu pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení během dopravy,

4. nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do motorových dopravních prostředků k přímému používání zkapalněného ropného plynu jako pohonné hmoty a také nádrž na zkapalněný ropný plyn vestavěná do jiných zařízení, jimiž je motorový dopravní prostředek vybaven, nebo

5. nádrž trvale připojená výrobcem ke všem pracovním strojům, klimatizačním, chladírenským a jiným podobným zařízením téhož typu, jako je zařízení, v jehož nádrži se minerální oleje nacházejí; trvalé vestavění této nádrže musí umožňovat přímé používání minerálních olejů k provozu tohoto pracovního stroje, klimatizačního, chladírenského a jiného podobného zařízení.

§ 64

Vývoz minerálních olejů

(1) Při vývozu a při dopravě mezi členskými státy nelze při výstupu z daňového území České republiky uplatnit nárok na vrácení daně podle § 14 odst. 1 u minerálních olejů, které se nacházejí v běžných nádržích motorových dopravních prostředků, pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení a slouží k jejich vlastnímu pohonu a provozu.

2. Pro účely tohoto zákona se běžnou nádrží rozumí nádrž uvedená v § 63 odst. 2.

§ 65

Oprávnění celních úřadů při správě daně z minerálních olejů

1. Celní úřad je oprávněn kontrolovat zásobníky, kontejnery, cisterny a jiné obaly, které obsahují nebo mohou obsahovat minerální oleje. Celní úřad je dále oprávněn kontrolovat plnění leteckých pohonných hmot osvobozených od daně podle § 49 do nádrží letadel a plnění lodních pohonných hmot osvobozených od daně podle § 49 do nádrží lodí.

3. V rámci svých oprávnění podle odstavce 1 může celní úřad odebírat vzorky vyráběných, zpracovávaných, skladovaných i dopravovaných minerálních olejů včetně minerálních olejů dopravovaných v běžných nádržích podle § 63 odst. 2.

HLAVA II

DAŇ Z LIHU

§ 66

Plátce daně z lihu

1. Plátci jsou také

3. právnické a fyzické osoby, které nakoupí nebo dovezou líh a výrobky obsahující líh osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. a), d), f) a i),

4. právnické a fyzické osoby, které nakoupí nebo dovezou výrobky obsahující líh osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. c),

5. právnické a fyzické osoby podle § 4 odst. 1 písm. f), které skladují nebo uvádějí do volného daňového oběhu líh, který je předmětem daně podle § 67 odst. 1 a 2, s výjimkou lihu osvobozeného od daně podle § 71 odst. 1 písm. b) a e), nebo

6. právnické a fyzické osoby, které překročí při výrobě nebo oběhu lihu stanovené normy ztrát lihu⁴⁶⁾.

3. Právnické a fyzické osoby podle odstavce 1 písm. b) jsou povinny oznámit v každém kalendářním roce první nákup nebo dovoz výrobků obsahujících líh osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. c) správci daně.

§ 67

Předmět daně z lihu

1. Předmětem daně je líh (etanol)⁴⁷⁾ včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2203, 2204, 2205, 2206, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 % objemových etanolu.

3. Předmětem daně je i líh podle odstavce 1 včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený ve výrobcích uvedených pod kódy nomenklatury 2204, 2205, 2206, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 22 % objemových etanolu.

4. Na líh denaturovaný jiným než stanoveným denaturačním prostředkem, s menším množstvím denaturačního prostředku nebo použitý pro jiný než stanovený účel se pohlíží jako na líh nedenaturovaný; na líh zvláštně denaturovaný v souladu s požadavky jiného členského státu, který je obsažen ve výrobku, se pohlíží jako na nedenaturovaný, pokud je zjištěno daňové zneužití tohoto výrobku. Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství zamítne nárok na osvobození od daně nebo zruší již udělené osvobození od daně postupem podle směrnice o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů^47a).

5. Dani nepodléhá líh, který byl již jednou zdaněn, pokud u něho nebylo uplatněno vrácení daně podle § 14. Toto ustanovení se nepoužije v případech podle § 11 odst. 2, § 14 odst. 7, § 66 odst. 1 písm. c) a v případech, kdy došlo k dodatečnému vyměření daně na základě vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit při nabytí, prodeji nebo zjištění nezdaněného lihu [§ 68 písm. d)].

§ 68

Vznik povinnosti daň z lihu přiznat a zaplatit

Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také

3. dnem zjištění překročení stanovených norem ztrát lihu při výrobě a oběhu lihu,⁴⁶⁾

4. dnem zjištění neoprávněně odejmutého lihu z výrobního procesu, ze zásob nebo při dopravě,

5. dnem zjištění neoprávněné regenerace lihu,

6. dnem nabytí, prodeje nebo zjištění nezdaněného lihu právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými v § 66 odst. 1 písm. c) nebo lihu, který právnické nebo fyzické osoby vyrobily bez povolení,⁴⁸⁾ a to tím dnem, který nastal dříve, nebo

7. v případě ukončení činnosti nejpozději jeden den před podáním žádosti o výmaz z obchodního rejstříku nebo žádosti o zrušení živnostenského oprávnění; daňová povinnost se týká lihu a všech výrobků obsahujících líh podléhajících dani, jež jsou k tomuto dni ve vlastnictví plátce, který uvedené výrobky vyrobil, nakoupil nebo dovezl, s výjimkou nezdaněného lihu osvobozeného od daně podle § 71 odst. 1 písm. b) a e).

§ 69

Základ daně z lihu

Základem daně pro účely tohoto zákona je množství lihu vyjádřené v hektolitrech etanolu při teplotě 20 °C zaokrouhlené na dvě desetinná místa.

§ 70

Sazby daně z lihu

1. Sazby daně jsou stanoveny takto:

Kód nomenklatury	Text	Sazba daně
2207	líh obsažený ve výrobcích uvedených pod kódem nomenklatury 2207	28 500 Kč/hl etanolu
2208	líh obsažený ve výrobcích uvedených pod kódem nomenklatury 2208 s výjimkou ovocných destilátů z pěstitelského pálení v množství do 30 l etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období podle zákona o lihu49)	28 500 Kč/hl etanolu
	líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v množství do 30 l etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období podle zákona o lihu49)	14 300 Kč/hl etanolu
ostatní	líh obsažený ve výrobcích uvedených pod ostatními kódy nomenklatury	28 500 Kč/hl etanolu

3. Sazba daně z lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v množství do 30 l etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období se použije pouze v případě, že pěstitel splňuje podmínky stanovené zákonem o lihu⁴⁹⁾ a zároveň jsou dodrženy ostatní podmínky provozování pěstitelského pálení podle zákona o lihu⁴⁹⁾.

§ 71

Osvobození od daně z lihu

1. Od daně je také osvobozen líh

3. určený k použití jako materiál vstupující v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ do výrobků při výrobě potravin, potravních doplňků, látek přídatných, látek určených k aromatizaci potravin a látek pomocných⁵⁰⁾, s výjimkou výrobků uvedených pod kódy nomenklatury 2207 a 2208,

4. ve výrobcích potravinářských uvedených pod písmenem a), pokud obsah lihu v nich nepřesahuje 8,5 litru etanolu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů etanolu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků, a etanol obsažený v léčivech⁵¹⁾; toto osvobození se nevztahuje na výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2207 a 2208,

5. v látkách určených k aromatizaci

   1. nápojů, přičemž obsah etanolu v těchto nápojích nepřesáhne 1,2 % objemových, nebo

   2. jiných potravin s výjimkou výrobků uvedených pod kódy nomenklatury 2207 a 2208,

3. pro výrobu a přípravu léčiv,

4. obecně denaturovaný, přiboudlina a líh ve výrobcích, pokud jsou tyto výrobky vyrobeny z lihu denaturovaného podle zvláštního právního předpisu⁵²⁾,

5. zvláštně denaturovaný syntetický a zvláštně denaturovaný kvasný určený k použití pro stanovený účel⁵²⁾,

6. ve výrobcích uvedených pod kódy nomenklatury 2207, 2208, 3301 nebo 3302 znehodnocených podle pokynů a za přítomnosti úředních osob správce daně nebo za jejich přítomnosti zničených,

7. ve vzorcích odebraných správcem daně,

8. ve vzorcích určených pro povinné xxxxxxx⁰⁰⁾.

3. Od daně je dále osvobozen líh ve výši technicky zdůvodněných skutečných ztrát, maximálně však do výše stanovených norem ztrát⁴⁶⁾.

§ 72

Uplatnění nároku na osvobození od daně z lihu

1. Uživatel musí uplatnit u plátce písemně osvobození lihu od daně, na které se vztahuje ustanovení § 71 odst. 1 písm. a), c), d), f) a i), nejpozději před vyhotovením dokladu o uvedení lihu do volného daňového oběhu plátcem nebo u celního úřadu při podání písemného celního prohlášení, je-li dovážený líh navržen k propuštění do režimu volného oběhu nebo aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení.

3. Uživatel je rovněž povinen uplatnit písemně osvobození lihu od daně v případech, na které se vztahuje osvobození od daně podle odstavce 1, u původního vlastníka před přechodem vlastnického práva k nezdaněnému lihu tvořícímu obchodní majetek nebo při pronájmu podniku nebo jeho části, anebo při prodeji podniku či jeho vkladu do obchodní společnosti nebo družstva.

2. Uživatel je rovněž povinen uplatnit písemně osvobození lihu od daně u původního vlastníka v případech, na které se vztahuje osvobození od daně podle odstavce 1, před nabytím vlastnického práva k nezdaněnému lihu tvořícímu majetek původního vlastníka, před

3. uzavřením smlouvy o pachtu obchodního závodu nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku původního vlastníka nebo

4. pozbytím obchodního závodu nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku původního vlastníka.

3. Po prohlášení konkursu na majetek uživatele či zániku podniku obchodního závodu uživatele může být líh osvobozený od daně poskytnut jinému uživateli. Uživatel, který nabývá líh, na který se vztahuje osvobození od daně podle odstavce 1, je rovněž povinen uplatnit písemně osvobození od daně u původního uživatele.

4. Uživatel v případech podle odstavců 1 až 3 je povinen při uplatnění osvobození lihu od daně, na které se vztahuje ustanovení § 71 odst. 1 písm. a), d) a f), předložit zvláštní povolení správce daně podle § 13; to se netýká lihu zvláštně denaturovaného syntetického technického^53a) určeného k použití pro stanovený účel⁵²⁾. Neučiní-li tak, má se za to, že osvobození od daně nebylo uplatněno.

§ 73

Zvláštní povolení na přijímání a užívání lihu osvobozeného od daně

1. Platnost zvláštního povolení na přijímání a užívání lihu osvobozeného od daně stanoví správce daně do konce kalendářního roku, pro který bylo uděleno.

3. Líh osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. b), c), e), g), h) a i) se přijímá a užívá bez zvláštního povolení; to se týká také lihu zvláštně denaturovaného syntetického technického^53a) určeného k použití pro stanovený účel⁵²⁾.

4. Zvláštní povolení na přijímání a užívání lihu osvobozeného od daně nelze vydat navrhovateli za účelem jeho dalšího prodeje, pokud zvláštní právní předpis⁵⁴⁾ nestanoví jinak.

§ 74

Prokázání zdanění lihu

Na daňovém dokladu, na dokladu o prodeji nebo na dokladu o dopravě lihu nebo vybraných výrobků obsahujících líh podle § 5 je plátce nebo prodávající povinen uvést objemové procento lihu ve výrobku.

§ 75

Prokázání oprávněného nabytí lihu osvobozeného od daně

1. Na dokladu o osvobození lihu a vybraných výrobků obsahujících líh od daně podle § 6 je plátce nebo uživatel povinen uvést objemové procento lihu ve výrobku.

3. Při prokazování oprávněného nabytí lihu osvobozeného od daně podle § 71 odst. 1 písm. a), c), d), f) a i) musí být na dokladu o osvobození lihu od daně vyznačeno, že se jedná o líh osvobozený od daně s odkazem na ustanovení § 71.

4. V případech podle § 68 písm. a) až c), § 71 odst. 1 písm. b) a e) a § 72 odst. 2 a 3 se doklad o osvobození od daně nevystavuje.

5. Při dopravě lihu podle § 79 odst. 1 písm. d) se údaje uváděné v dokladu o osvobození od daně podle § 6 odst. 2 písm. a) a b) shodují.

§ 76

Daňové přiznání k dani z lihu a splatnost této daně

Daň je splatná jednou částkou za měsíc, a to ve lhůtě 55 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit provozovateli pěstitelské pálenice⁵⁵⁾, daňové přiznání se podává do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

§ 77

Zajištění daně z lihu

1. Pokud provozovatel daňového skladu provozuje pouze jeden daňový sklad, zajištění daně poskytnuté složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně činí nejvýše 40 000 000 Kč.

3. Pokud provozovatel daňového skladu provozuje více než jeden daňový sklad, zajištění daně poskytnuté složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně činí, bez ohledu na to, kolik daňových skladů provozuje, nejvýše 120 000 000 Kč.

4. Pro stanovení výše zajištění daně pro daňový sklad podle § 21 se nebere v úvahu množství lihu určeného pro zvláštní účely, jehož vlastníkem je stát³⁴⁾, umístěného v tomto daňovém skladu.

5. Pro stanovení výše zajištění daně pro daňový sklad podle § 21 se nebere v úvahu množství lihu obecně denaturovaného podle zákona o lihu⁵²⁾ umístěného v tomto daňovém skladu.

§ 78

Omezení režimu podmíněného osvobození od daně pro líh

1. Pokud je lihovar⁵⁶⁾ pod stálým daňovým dozorem a jeho výrobní a skladovací zařízení je zajištěno úředními závěrami správce daně, zajištění daně se nevyžaduje.

3. Stálým daňovým dozorem se rozumí zejména zajištění výrobního a skladovacího zařízení závěrami správce daně, stálá přítomnost úřední osoby správce daně nebo umožnění přímého nepřetržitého přístupu do evidencí uložených tímto zákonem a zvláštními právními předpisy⁵⁷⁾.

4. Daňovým skladem podle § 3 písm. g) nemůže být pěstitelská pálenice⁵⁵⁾.

5. Na líh vyráběný v pěstitelské pálenici se nevztahuje ustanovení § 19 odst. 3.

6. Líh, jehož vlastníkem je stát a je určen pro zvláštní účely³⁴⁾, musí být umístěn v režimu podmíněného osvobození od daně.

7. Správce daně může v odůvodněných případech povolit v daňovém skladu zpracování lihu již uvedeného do volného daňového oběhu. Takový líh se považuje za opětovně uvedený do režimu podmíněného osvobození od daně a provozovateli daňového skladu vzniká dnem opětovného uvedení do režimu podmíněného osvobození od daně nárok na vrácení daně. Nárok na vrácení daně se uplatňuje podle § 14 odst. 5 až 8 a zaniká ve lhůtě uvedené v § 16.

8. Správce daně v povolení podle odstavce 6 určí množství lihu, které lze opětovně přijmout ke zpracování v daňovém skladu, způsob zpracování a vedení evidence tohoto lihu.

§ 79

Doprava lihu osvobozeného od daně z lihu na daňovém území České republiky

1. Líh nedenaturovaný, osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. a) a d) na základě zvláštního povolení podle § 13, lze dopravovat pouze

3. z daňového skladu uživateli,

4. od jednoho uživatele jinému uživateli podle § 72 odst. 2 a 3,

5. při dovozu uskutečňovaném uživatelem, nebo

6. z jedné organizační složky do jiné organizační složky téhož uživatele.

3. Při dopravě lihu podle odstavce 1 je jeho odesílatel povinen poskytnout zajištění daně způsobem uvedeným v § 21, a to ve výši daně, kterou by byl povinen přiznat a zaplatit, kdyby tento líh nebyl osvobozen od daně. Pokud je odesílatelem provozovatel daňového skladu, který poskytl zajištění daně pro provozování daňového skladu podle § 21, může být toto zajištění použito pro poskytnutí zajištění daně pro dopravu nedenaturovaného lihu. O použití zajištění daně pro provozování daňového skladu pro dopravu nedenaturovaného lihu rozhodne správce daně místně příslušný daňovému skladu. Správce daně může na žádost odesílatele udělit souhlas, aby zajištění poskytl dopravce nebo vlastník tohoto lihu, pokud s tím dopravce nebo jeho vlastník písemně souhlasí.

4. Dopravovaný líh podle odstavce 1 musí být po ukončení dopravy bezodkladně umístěn v prostorách určených ve zvláštním povolení podle § 13. Pokud bylo poskytnuto zajištění daně pro dopravu nedenaturovaného lihu a doprava tohoto lihu byla řádně ukončena, správce daně rozhodne o uvolnění zajištění daně do 5 pracovních dní ode dne, kdy byl předložen doklad o osvobození od daně (§ 6) potvrzený správcem daně místně příslušným místu užívání vybraných výrobků.

5. Líh obecně denaturovaný podle zákona o lihu⁵²⁾ určený pro výrobu minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 nebo pro výrobu etyl-terciál-butyl-éteru se na daňovém území České republiky dopravuje se zjednodušeným průvodním dokladem (§ 30) vystaveným odesílatelem.

§ 79a

Oznamování prodeje lihovin

1. Osoba, která hodlá v rámci své podnikatelské činnosti prodávat lihoviny uvedené do volného daňového oběhu za cenu nižší, než je cena odpovídající výši součtu částky daně a jí odpovídají částky daně z přidané hodnoty, je povinna 15 dnů před zahájením prodeje takový prodej oznámit správci daně.

3. Oznámení podle odstavce 1 musí obsahovat tyto údaje:

3. obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo právnické osoby, hodlá-li lihoviny prodávat právnická osoba,

1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, která hodlá prodávat lihoviny,

3. jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo fyzické osoby, hodlá-li lihoviny prodávat fyzická osoba,

c)b) množství a objem jednotkových balení lihovin s uvedením objemového procenta lihu, v členění podle

1. jednotlivých druhů a skupin podle právního předpisu upravujícího potraviny a tabákové výrobky,

2. kategorií podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího definici a popis lihovin,

d)c) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo právnické osoby, od které byly lihoviny nakoupeny,

3. obchodní firmu nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo osoby, od které byly lihoviny nakoupeny,

e)d) jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo pobytu a daňové identifikační číslo fyzické osoby, od které byly lihoviny nakoupeny,

f)e)d)označení výrobce lihovin,

g)f)e)místo a den zahájení prodeje,

h)g)f)důvody pro prodej lihovin.

HLAVA III

DAŇ Z PIVA

§ 80

Plátce daně z piva

1. Plátcem není fyzická osoba, která spolu s osobami tvořícími s ní společně hospodařící domácnost³³⁾ vyrobí v zařízení pro domácí výrobu piva, pro vlastní spotřebu, pro spotřebu členů její společně hospodařící domácnosti, osob jí blízkých³³⁾ nebo jejích hostů, pivo v celkovém množství nepřesahujícím 200 l za kalendářní rok, za podmínky, že nedojde k jeho prodeji.

3. Fyzická osoba, která vyrábí pivo podle odstavce 1, je povinna bezodkladně oznámit správci daně datum zahájení výroby, místo výroby a předpokládané množství vyrobeného piva za kalendářní rok.

4. Pokud fyzická osoba poruší podmínky stanovené v odstavci 1, je povinna se zaregistrovat jako plátce nejpozději do 15 kalendářních dní ode dne porušení těchto podmínek.

§ 81

Předmět daně z piva

1. Pivem se pro účely tohoto zákona rozumí

3. výrobek uvedený pod kódem nomenklatury 2203 obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu, nebo

4. směsi výrobku uvedeného v písmenu a) s nealkoholickými nápoji uvedené pod kódem nomenklatury 2206 obsahující více než 0,5 % objemových alkoholu.

3. Koncentrace piva se vyjadřuje v hmotnostních procentech jako procentní obsah extraktu původní mladiny, který se stanoví výpočtem podle velkého Xxxxxxxxxx vzorce.

4. Prováděcí právní předpis stanoví velký Ballingův vzorec a metody určení extraktu původní mladiny.

§ 82

Malý nezávislý pivovar

1. Malým nezávislým pivovarem je pivovar, jehož roční výroba piva, včetně piva vyrobeného v licenci, není větší než 200 000 hl a splňuje tyto podmínky:

3. není právně ani hospodářsky závislý na jiném pivovaru,

4. nadzemní ani podzemní provozní a skladovací prostory nejsou technologicky, či jinak propojeny s prostorami jiného pivovaru.

3. Pivovar je právně nebo hospodářsky závislý, pokud

   3. vlastní více než 50 % podílu na čistém obchodním majetku nebo disponuje více než 50 % hlasovacích práv jiného pivovaru,

   4. chybí některý hlavní výrobní provozní soubor v pivovaru, nebo

   5. byla uzavřena jakákoliv dohoda, z níž lze dovodit přímou nebo nepřímou hospodářskou nebo právní závislost na jiném pivovaru.⁵⁸⁾

4. Hlavním výrobním provozním souborem se pro účely tohoto zákona rozumí varna, spilka a ležácký sklep, případně cylindrokonické tanky.

5. Malý nezávislý pivovar může vyrábět pivo v licenci za podmínky, že:

   3. společná roční výroba pivovarů nepřevýší 200 000 hl,

   4. výroba piva v licenci nepřekročí 49 % jeho roční výroby,

   5. pivo vyráběné v licenci je vždy zdaněno základní sazbou daně.

6. Spolupracují-li dva nebo více malých nezávislých pivovarů a jejich společná roční výroba nepřevýší 200 000 hektolitrů, považují se tyto pivovary za jeden malý nezávislý pivovar.

7. Roční výrobou piva se pro účely tohoto zákona rozumí veškeré pivo, které bylo v daném kalendářním roce vyrobeno.

§ 83

Vznik povinnosti daň z piva přiznat a zaplatit

1. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také plátci podle § 80 odst. 3 dnem porušení podmínek stanovených v § 80 odst. 1 a týká se množství piva vyrobeného od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém povinnost daň přiznat a zaplatit vznikla.

3. Pokud je pivo určeno pro přímou spotřebu v prostorách pivovaru nebo místech k němu přilehlých, musí být z daňového skladu podle 19 odst. 2 písm. a) dopravováno do místa přímé spotřeby pouze v přepravních nebo spotřebitelských obalech. Pokud je pivo do místa přímé spotřeby dopravováno přímo z výčepního tanku, je celní úřad oprávněn stanovit další podmínky pro vedení evidence.

§ 84

Základ daně z piva

Základem daně je množství piva vyjádřené v hektolitrech.

§ 85

Sazby a výpočet daně z piva

1. Základní sazba daně z piva a snížené sazby daně z piva pro malé nezávislé pivovary za 1 hektolitr a každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladiny, které bylo stanoveno podle § 81 odst. 2, jsou stanoveny takto:

Kód nomenklatury	Sazba daně v Kč/hl za každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladiny
	Základní sazba	Velikostní skupina podle výroby v hl ročně
		Snížené sazby pro malé nezávislé pivovary
		do 10 000 včetně	nad 10 000 do 50 000 včetně	nad 50 000 do 100 000 včetně	nad 100 000 do 150 000 včetně	nad 150 000 do 200 000 včetně
2203, 2206	32, 00 Kč	16, 00 Kč	19, 20 Kč	22, 40 Kč	25, 60 Kč	28, 80 Kč

3. Ke zlomkům procent (desetinným místům) extraktu původní mladiny se nepřihlíží.

4. Výše daně u piva konkrétní koncentrace, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se vypočítá jako součin množství tohoto piva v hektolitrech, příslušné výše procenta koncentrace piva a základní nebo snížené sazby.

5. Koncentrace piva vyjádřená v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny je pro účely tohoto zákona považována za koncentraci vyjádřenou ve stupních Plato (st.P).

§ 86

Osvobození od daně z piva

1. Od daně je také osvobozeno pivo

3. pro výrobu octa uvedeného pod kódem nomenklatury 2209,

4. pro výrobu a přípravu léčiv,

5. pro výrobu přísad při výrobě potravin a nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových, nebo

6. pro výrobu potravinářských výrobků, pokud obsah alkoholu v nich nepřekročí 8,5 litru alkoholu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů alkoholu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků.

3. Od daně je dále osvobozeno pivo ve výši technicky zdůvodněných skutečných výrobních ztrát. Správce daně je oprávněn posoudit, zda tyto ztráty odpovídají charakteru činnosti plátce a obvyklé výši ztrát obdobných jiných plátců při stejné činnosti, a vyžadovat prokázání ztrát a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

4. Od daně je dále osvobozeno pivo, které je vyrobeno fyzickou osobou v zařízení pro domácí výrobu piva výhradně pro vlastní spotřebu její a osob s ní tvořících společně hospodařící domácnost³³⁾, osob jí blízkých³³⁾ nebo jejích hostů, až do množství, které nepřesáhne 200 l za kalendářní rok, za podmínky, že nedojde k jeho prodeji.

5. Od daně je dále osvobozeno pivo určené k použití jako vzorky pro povinné xxxxxxx⁰⁰⁾, nezbytné výrobní zkoušky nebo jako vzorky odebrané správcem daně.

6. Evidence piva osvobozeného od daně dle tohoto ustanovení se vede odděleně. Evidence se uchovává po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

§ 87

Zvláštní povolení na přijímaní a užívání piva osvobozeného od daně

Pivo osvobozené od daně podle § 86 odst. 3 a 4 se přijímá a užívá bez zvláštního povolení.

§ 87a

Prokázání zdanění piva

V daňovém dokladu podle § 5 odst. 2 musí být uvedeno množství piva v členění podle jednotlivých sazeb spotřební daně z piva a příslušné koncentrace piva vyjádřené v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny.

§ 88

Zařazení do velikostní skupiny

1. Malý nezávislý pivovar, který zahájí výrobu v průběhu kalendářního roku, oznámí správci daně své zařazení do velikostní skupiny do konce měsíce, v němž zahájil výrobu. Předpokládaná roční výroba se vypočítá jako dvanáctinásobek podílu předpokládané výroby od zahájení činnosti do konce roku a počtu měsíců výroby v kalendářním roce včetně měsíce, v němž zahájí výrobu.

3. Pokud dojde ke změně zařazení do velikostní skupiny, je povinen malý nezávislý pivovar oznámit tuto skutečnost do 31. ledna kalendářního roku správci daně.

4. Zařazení malého nezávislého pivovaru do velikostní skupiny může být nejvýše o jeden stupeň nižší, než odpovídá skutečné výrobě v předchozím kalendářním roce.

5. Jestliže skutečná výroba za kalendářní rok je vyšší než horní mez velikostní skupiny, do níž byl malý nezávislý pivovar zařazen, předloží plátce dodatečné daňové přiznání za každé zdaňovací období daného kalendářního roku. Na dodatečném daňovém přiznání uvede rozdíl mezi daňovou povinností podle sazby daně za velikostní skupinu, která odpovídá skutečné výrobě, a daňovou povinností uvedenou na řádném daňovém přiznání za stejné zdaňovací období. Současně v tomto přiznání uplatní nárok na vrácení daně, pokud vznikl. Nárok na vrácení daně, ve smyslu tohoto odstavce, lze uplatnit za celý kalendářní rok. Z daně doměřené podle dodatečného daňového přiznání úrok z prodlení nevzniká.

6. Jestliže skutečná výroba za kalendářní rok je nižší než dolní mez velikostní skupiny, do níž byl malý nezávislý pivovar zařazen, předloží plátce správci daně nejpozději do 25. února následujícího kalendářního roku dodatečné daňové přiznání za každé zdaňovací období kalendářního roku. Na dodatečném daňovém přiznání uvede rozdíl mezi daňovou povinností podle sazby daně za velikostní skupinu, která odpovídá skutečné výrobě, a daňovou povinností uvedenou na řádném daňovém přiznání za stejné zdaňovací období. Současně v tomto přiznání uplatní nárok na vrácení daně, pokud vznikl. Nárok na vrácení daně ve smyslu tohoto odstavce lze uplatnit za celý kalendářní rok. Z daně doměřené podle dodatečného daňového přiznání úrok z prodlení nevzniká.

§ 89

Omezení režimu podmíněného osvobození od daně pro pivo

1. Daňovým skladem podle § 19 odst. 2 písm. b) může být jen sklad, jehož roční odbyt piva, případně předpokládaný roční odbyt piva je nejméně 5 000 hl piva.

3. Ročním odbytem piva se pro účely tohoto zákona rozumí množství piva, které opustilo v kalendářním roce sklad podle odstavce 1.

4. Pivo osvobozené od daně podle § 86 odst. 3 nemusí být vyrobeno v podniku na výrobu vybraných výrobků [§ 19 odst. 2 písm. a)].

§ 90

Zajištění daně z piva

Celkové zajištění daně za jeden daňový sklad činí nejvýše 80 000 000 Kč, jestliže provozovatel daňového skladu poskytne zajištění daně složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně.

§ 90a

Evidence piva v daňových skladech

Správce daně může rozhodnout o tom, že evidence piva vedená podle § 37 a 38 bude vedena společně za ty daňové sklady, které provozuje stejný provozovatel a pro které je místně příslušný.

§ 91

Prokazování původu dováženého piva

1. Pokud je pivo dováženo, je zdaňováno základní sazbou daně.

3. Při dovozu piva vyrobeného v malém nezávislém pivovaru je pivo zdaňováno sníženou sazbou daně, pokud je prokázáno potvrzením vydaným příslušnými úřady státu původu piva, že pivo bylo vyrobeno v malém nezávislém pivovaru s roční výrobou nepřesahující 200 000 hl. Na tomto potvrzení se uvede roční výroba piva v hektolitrech. Pokud není původ piva z malého nezávislého pivovaru prokázán, pivo je zdaňováno základní sazbou daně.

4. Koncentrace dovážených piv vyjádřená ve stupních Plato (st.P) je pro účely tohoto zákona považována za koncentraci piva vyjádřenou v hmotnostních procentech extraktu původní mladiny.

HLAVA IV

Daň z vína a meziproduktů

§ 92

Plátce daně z vína a meziproduktů

1. Plátcem není fyzická osoba, která na daňovém území České republiky vyrábí výhradně tiché víno (§ 93 odst. 3), za podmínky, že celkové množství vyrobeného tichého vína za kalendářní rok nepřesáhne 2 000 litrů.

3. Tiché víno vyrobené fyzickou osobou na daňovém území České republiky za podmínky uvedené v odstavci 1 nemůže být dopravováno do jiného členského státu pro účely podnikání (§ 31).

4. Tiché víno vyrobené fyzickou osobou na daňovém území České republiky za podmínky uvedené v odstavci 1 nemůže být uvedeno do režimu podmíněného osvobození od daně.

5. Pokud fyzická osoba poruší podmínky stanovené v odstavcích 1 až 3, je povinna se zaregistrovat jako plátce nejpozději do 15 kalendářních dní ode dne porušení těchto podmínek.

§ 93

Předmět daně z vína a meziproduktů

1. Předmětem daně pro účely tohoto zákona jsou vína a fermentované nápoje (dále jen "vína") a meziprodukty uvedené pod kódy nomenklatury 2204, 2205, 2206, které obsahují více než 1,2 % objemových alkoholu, nejvýše však 22 % objemových alkoholu.

3. Šumivým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí všechny výrobky, které jsou plněny do lahví s hřibovitou zátkou pro šumivé víno, která je upevněná zvláštním úchytným zařízením, nebo které při uzavřeném obsahu při 20 °C mají přetlak 3 bary a více, který lze odvodit z přítomnosti rozpuštěného oxidu uhličitého, a které jsou uvedené pod následujícími kódy nomenklatury:

3. 2204 10, 2204 21 10, 2204 29 10 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu⁶⁰⁾ přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

4. 2206 00 31, 2206 00 39 a pod kódy nomenklatury 2204 10, 2204 21 10, 2204 29 10, 2205, pokud nejsou zahrnuty pod písmenem a), jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 13 % objemových, nebo

5. 2206 00 31, 2206 00 39, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 13 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu.

3. Tichým vínem se pro účely tohoto zákona rozumí výrobky, které nejsou šumivým vínem vymezeným v odstavci 2 a které jsou uvedené pod následujícími kódy nomenklatury:

   3. 2204 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

   4. 2204 a 2205, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 15 % objemových, ale nepřesahuje 18 % objemových, pokud byly vyrobeny bez jakéhokoliv obohacování a je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu,

   5. 2204 a 2205, nejsou-li uvedeny v písmenu a) nebo b), a 2206, nepodléhají-li dani z piva, jestliže skutečný obsah alkoholu u takových výrobků přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 10 % objemových, nebo

   6. 2206, pokud nepodléhají dani z piva, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 10 % objemových, ale nepřesahuje 15 % objemových, je-li alkohol, který je obsažený v hotovém výrobku, plně kvasného původu bez přídavku lihu.

4. Meziprodukty se pro účely tohoto zákona rozumí všechny výrobky, které jsou uvedené pod kódy nomenklatury 2204, 2205 a 2206, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, ale nepřesahuje 22 % objemových, které nejsou šumivým ani tichým vínem nebo nepodléhají dani z piva.

§ 94

Vznik povinnosti daň z vína a meziproduktů přiznat a zaplatit

1. Při uvedení tichého vína vyrobeného fyzickou osobou na daňovém území České republiky do volného daňového oběhu povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 92 odst. 1 až 3.

3. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také fyzické osobě, která se stala plátcem podle § 92 odst. 4, dnem porušení podmínek stanovených v § 92 odst. 1 až 3, a týká se množství tichého vína vyrobeného od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém povinnost daň přiznat a zaplatit vznikla.

§ 95

Základ daně z vína a meziproduktů

Základem daně je množství vína a meziproduktů vyjádřené v hektolitrech.

§ 96

Sazby daně z vína a meziproduktů

Sazby daně jsou stanoveny takto:

Text	Sazba daně
Šumivá vína podle § 93 odst. 2	2 340 Kč/hl
Tichá vína podle § 93 odst. 3	0 Kč/hl
Meziprodukty podle § 93 odst. 4	2 340 Kč/hl

§ 97

Osvobození od daně z vína a meziproduktů

1. Od daně je také osvobozeno víno a meziprodukty

3. pro výrobu octa uvedeného pod kódem nomenklatury 2209,

4. pro výrobu a přípravu léčiv,

5. pro výrobu přísad při výrobě potravin a nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových, nebo

6. pro výrobu potravinářských výrobků, pokud obsah alkoholu v nich nepřekročí 8,5 litru alkoholu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů alkoholu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků.

3. Od daně jsou dále osvobozena vína a meziprodukty ve výši technicky zdůvodněných skutečných výrobních ztrát. Správce daně je oprávněn posoudit, zda tyto ztráty odpovídají charakteru činnosti plátce a obvyklé výši ztrát obdobných jiných plátců při stejné činnosti, a vyžadovat prokázání ztrát a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

4. Od daně je dále osvobozeno víno a meziprodukty určené k použití jako vzorky pro povinné xxxxxxx⁰⁰⁾, nezbytné výrobní zkoušky, nebo jako vzorky odebrané správcem daně.

5. Evidence vína a meziproduktů osvobozených od daně dle tohoto ustanovení se vede odděleně. Evidence se uchovává po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

§ 98

Zvláštní povolení na přijímání a užívání vína osvobozeného od daně

1. Tiché víno podle § 93 odst. 3, osvobozené od daně podle § 97 odst. 1, se přijímá a užívá bez zvláštního povolení.

3. Víno a meziprodukty osvobozené podle § 97 odst. 3 se přijímají a užívají bez zvláštního povolení.

§ 98a

Daňové přiznání k dani z vína a splatnost této daně

1. Vznikne-li povinnost daň přiznat a zaplatit právnické nebo fyzické osobě, která vyrábí tiché víno (§ 93 odst. 3) podle § 99 odst. 3 nebo § 100a, daňové přiznání se podává do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla, a daň je splatná jednou částkou za měsíc, a to ve lhůtě 40 dnů po skončení tohoto zdaňovacího období.

3. Nevznikne-li právnické nebo fyzické osobě, která vyrábí tiché víno (§ 93 odst. 3) podle § 99 odst. 3, ve zdaňovacím období daňová povinnost (§ 8 odst. 2), nejsou tyto osoby povinny sdělit tuto skutečnost správci daně.

§ 99

Omezení režimu podmíněného osvobození od daně pro víno a meziprodukty

1. Daňovým skladem podle § 19 odst. 2 písm. b) může být jen sklad, jehož roční odbyt, případně předpokládaný roční odbyt vína je nejméně 100 hl nebo roční odbyt, případně předpokládaný roční odbyt meziproduktů je nejméně 100 hl. Toto omezení neplatí pro sklady, které víno a meziprodukty odesílají do jiného členského státu, popřípadě tyto výrobky z jiného členského státu přijímají.

3. Ročním odbytem vína nebo meziproduktů se pro účely tohoto zákona rozumí množství vína nebo meziproduktů, které opustilo v kalendářním roce sklad podle odstavce 1.

4. Právnická nebo fyzická osoba, která není malým výrobcem vína podle § 100a a která vyrábí v jednom prostorově ohraničeném místě tiché víno (§ 93 odst. 3), nemusí toto víno vyrábět v podniku na výrobu vybraných výrobků [§ 19 odst. 2 písm. a)], pokud zároveň v tomto místě nevyrábí šumivé víno nebo meziprodukty a pokud toto tiché víno není určeno pro dopravu do jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně nebo pokud nejsou do tohoto místa z jiného členského státu víno nebo meziprodukty v režimu podmíněného osvobození od daně přijímány.

5. Pokud právnická nebo fyzická osoba podle odstavce 3 nebo podle § 100a podá návrh na vydání povolení k provozování daňového skladu podle § 20, je povinna provést inventuru zásob tichého vína za přítomnosti úřední osoby správce daně. V den, kdy rozhodnutí o povolení k provozování daňového skladu nabude právní moci, se tyto zásoby tichého vína (§ 93 odst. 3) považují za uvedené do režimu podmíněného osvobození od daně.

6. Tiché víno (§ 93 odst. 3) vyrobené fyzickou osobou uvedenou v § 92 odst. 1 není vyráběno v podniku na výrobu vybraných výrobků [§ 19 odst. 2 písm. a)].

7. Vedlejší produkty^60d), které jsou předmětem daně, vznikající při výrobě tichého vína právnickou nebo fyzickou osobou podle § 99 odst. 3 nebo podle § 100a, a mají být odstraněny v souladu se zvláštním právním předpisem^60e), se na daňovém území České republiky dopravují do daňového skladu s dokladem podle § 100a odst. 4. Osoba dopravující vedlejší produkty je povinna tento doklad na vyžádání předložit správci daně.

8. V daňovém skladu mohou být společně s vínem a meziprodukty umístěny tiché víno (§ 93 odst. 3) nebo vedlejší produkty podle odstavce 6 vyrobené malým výrobcem vína podle § 100a nebo právnickou nebo fyzickou osobou podle § 99 odst. 3, dále tiché víno vyrobené malým výrobcem vína v jiném členském státě. Takové tiché víno nebo vedlejší produkty se považují za uvedené do režimu podmíněného osvobození od daně.

9. Provozovatel daňového skladu, který přijme do daňového skladu tiché víno vyrobené malým výrobcem vína z jiného členského státu, je povinen takové přijetí oznámit do 5 dní správci daně místně příslušnému přijímajícímu daňovému skladu zasláním kopie dokladu podle § 100a odst. 4.

§ 100

Doprava tichého vína v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky

1. Tiché víno podle § 93 odst. 3 lze v režimu podmíněného osvobození od daně na daňovém území České republiky dopravovat bez dokladu uvedeného v § 27 nebo 27c, pokud se nejedná o dopravu mezi členskými státy (§ 25).

3. Při dopravě tichého vína (§ 93 odst. 3) v režimu podmíněného osvobození od daně bez dokladu podle odstavce 1 je právnická nebo fyzická osoba dopravující tiché víno povinna na vyžádání předložit správci daně doklady provázející tiché víno při dopravě podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů.

§ 100a

Malý výrobce vína

1. Malým výrobcem vína se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která vyrábí výhradně tiché víno (§ 93 odst. 3), přičemž průměrná roční výroba podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů tohoto vína nepřevýší 1000 hl a toto víno není vyráběno v podniku na výrobu vybraných výrobků [§ 19 odst. 2 písm. a)].

3. Pokud je tiché víno vyrobené malým výrobcem vína dopravováno do daňového skladu na daňovém území České republiky, nepoužije se doklad prokazující zdanění podle § 5, ale doklad podle odstavce 4.

4. Pokud je tiché víno vyrobené malým výrobcem vína dopravováno do daňového skladu v jiném členském státě, použije se doklad podle odstavce 4.

5. Při dopravě tichého vína do daňového skladu podle odstavců 2 a 3 se použije doklad o dopravě podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů. Malý výrobce tichého vína je povinen tento doklad na vyžádání předložit správci daně.

6. Malý výrobce vína je povinen před zahájením dopravy tichého vína do daňového skladu uvědomit správce daně místně příslušného místu, kde se tiché víno vyrábí, skladuje, zpracovává, přijímá nebo odesílá.

7. Nevznikne-li malému výrobci vína ve zdaňovacím období daňová povinnost (§ 8 odst. 2), není tento malý výrobce vína povinen sdělit tuto skutečnost správci daně^.

§ 100b

Evidence vína v daňových skladech

Správce daně může rozhodnout o tom, že evidence vína vedená podle § 37 a 38 bude vedena společně za ty daňové sklady, které provozuje stejný provozovatel a pro které je místně příslušný.

HLAVA V

Daň z tabákových výrobků

§ 100c

Plátce daně z tabákových výrobků

Plátce je také právnická nebo fyzická osoba, která poruší zákaz prodeje cigaret konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce (§ 112).

§ 101

Předmět daně z tabákových výrobků

1. Předmětem daně jsou tabákové výrobky.

3. Tabákovými výrobky se pro účely tohoto zákona rozumí cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření.

4. Pro účely tohoto zákona se rozumí

3. cigaretami

   1. tabákové provazce, které se kouří v nezměněném stavu a nejsou doutníky ani cigarillos podle písmene b),

   2. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací vloží do dutinek z cigaretového papíru, nebo

   3. tabákové provazce, které se jednoduchou neprůmyslovou manipulací zabalí do cigaretového papíru,

4. doutníky a cigarillos tabákové smotky, které se kouří v nezměněném stavu a s ohledem na jejich vlastnosti a očekávaní běžného spotřebitele jsou v nezměněném stavu určeny výhradně ke kouření a obsahují

   1. krycí list ze surového tabáku, nebo

   2. trhanou tabákovou náplň, s krycím listem v obvyklé barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku, jenž kryje celý výrobek, případně i filtr, avšak nikoli náustek v případě doutníků s náustkem, činí-li jejich jednotková hmotnost bez filtru nebo náustku nejméně 2,3 g a nejvýše 10 g a je-li obvod nejméně jedné třetiny délky alespoň 34 mm,

5. tabákem ke kouření

   1. tabák řezaný, popřípadě jinak dělený, kroucený nebo lisovaný do desek, a který je možné kouřit bez dalšího průmyslového zpracování,

   2. tabákový odpad upravený pro prodej konečnému spotřebiteli, který nespadá pod písmeno a) nebo b) a který je možné kouřit, nebo

   3. tabák ke kouření obsahující více než 25 % hmotnosti tabákových částic s šířkou řezu menší než 1,5 mm; jedná se o jemně řezaný tabák určený pro ruční výrobu cigaret.

3. Cigaretami se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobky, které obsahují zcela nebo částečně i jiné látky než tabák a které splňují ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. a) s výjimkou výrobků uvedených v odstavci 8.

4. Doutníky a cigarillos se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobky, které obsahují částečně i jiné látky než tabák a které splňují ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. b).

5. Tabákem ke kouření se pro účely tohoto zákona rozumí také výrobek, který obsahuje zcela nebo částečně i jiné látky než tabák a který splňuje ostatní podmínky uvedené v odstavci 3 písm. c) s výjimkou výrobků uvedených v odstavci 8, nebo výrobek neuvedený v odstavci 3 písm. c), pokud je určen k jinému účelu než ke kouření a současně je možné tento výrobek kouřit a je upravený pro prodej konečnému spotřebiteli.

6. Tabákovým odpadem se pro účely tohoto zákona rozumí zbytky z tabákových listů a zbytky vzniklé při zpracování a výrobě tabákových výrobků.

7. Za tabákové výrobky se nepovažují výrobky, které neobsahují tabák, splňují podmínky uvedené v odstavci 3 písm. a) nebo c), používají se výlučně k lékařským účelům a potvrzení o této skutečnosti vydá Ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo jím pověřená instituce.

§ 101a

Vznik povinnosti daň z tabákových výrobků přiznat a zaplatit

Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem porušení zákazu prodeje cigaret konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce (§ 112).

§ 102

Základ daně z tabákových výrobků

1. Základem daně pro procentní část daně u cigaret je cena pro konečného spotřebitele podle § 103.

3. Základem daně pro pevnou část daně u cigaret je množství vyjádřené v kusech.

4. Základem daně u doutníků a cigarillos je množství vyjádřené v kusech a u tabáku ke kouření množství vyjádřené v kilogramech.

§ 103

Cena pro konečného spotřebitele

1. Cenou pro konečného spotřebitele se rozumí cena, která je stanovena cenovým rozhodnutím podle zákona o cenách⁶¹⁾ jako cena pro konečného spotřebitele jednotkového balení určeného k přímé spotřebě, nestanoví-li tento zákon jinak. Tato cena obsahuje i daň z přidané hodnoty.

3. Výrobce, oprávněný příjemce nebo dovozce podá Celnímu úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „pověřený správce daně“) návrh na stanovení ceny pro konečného spotřebitele. Výrobce nebo dovozce se sídlem, popřípadě místem pobytu v jiném státě, může k podání návrhu na stanovení ceny pro konečného spotřebitele pověřit osobu se sídlem, organizační složkou svého podniku obchodního závodu, popřípadě místem pobytu na daňovém území České republiky, která je oprávněna dopravovat tabákové výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z jiného státu.

4. Pro cigarety se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů v jednotkovém balení musí být stanovena stejná cena pro konečného spotřebitele.

5. Váženým cenovým průměrem se pro účely tohoto zákona rozumí vážený průměr cen cigaret pro konečného spotřebitele přepočtený na jeden kus, který stanoví Ministerstvo financí na základě výsledků inventur tabákových nálepek za předchozí kalendářní rok.

6. Pro cigarety, které nejsou značeny tabákovými nálepkami, je cena pro konečného spotřebitele totožná s cenou stanovenou pro cigarety, které musí být značeny tabákovou nálepkou, se stejným obchodním názvem a o stejném počtu kusů v jednotkovém balení. Nelze-li určit cenu pro konečného spotřebitele podle věty první, je cenou pro konečného spotřebitele vážený cenový průměr.

7. Vážený cenový průměr slouží k výpočtu výše sazeb daně z cigaret v souladu s právním předpisem Evropského společenství Evropské unie^61a).

8. Cena pro konečného spotřebitele musí být uvedena na tabákové nálepce.

9. Cigarety lze uvádět do volného daňového oběhu pouze s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele platnou od data účinnosti cenového rozhodnutí do posledního dne účinnosti tohoto cenového rozhodnutí.

§ 104

Sazby a výpočet daně z tabákových výrobků

1. Sazby daně jsou stanoveny takto:

Text	Sazba daně
	Procentní část	Pevná část	Minimální
cigarety	27 %	1,16 Kč/kus	celkem nejméně však 2,18 Kč/kus
doutníky, cigarillos		1,30 Kč/kus
tabák ke kouření		1635,00 Kč/kg

Účinnost od 1. 1. 2013.

Text	Sazba daně
	Procentní část	Pevná část	Minimální
cigarety	27 %	1,19 Kč/kus	celkem nejméně však 2,25 Kč/kus
doutníky, cigarillos		1,34 Kč/kus
tabák ke kouření		1800,00 Kč/kg

Účinnost od 1. 1. 2014.

3. Výše daně u doutníků, cigarillos a tabáku ke kouření se vypočítá jako součin základu daně a pevné sazby daně, přičemž pro výpočet daně z tabáku ke kouření je rozhodující hmotnost tabáku ke kouření v okamžiku vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.

4. Výše daně u cigaret při použití pevné části a procentní části sazby daně se vypočítá jako součet následujících položek:

3. součin procentní části sazby daně a ceny pro konečného spotřebitele těchto cigaret dělený stem,

4. součin pevné části sazby daně a počtu kusů.

3. Výše daně u cigaret při použití minimální sazby daně se vypočítá jako součin minimální sazby daně a počtu kusů.

4. Tabákový provazec v délce do 80 mm včetně se považuje za 1 kus cigarety.

5. Tabákový provazec delší než 80 mm, ne však delší než 110 mm, se považuje za 2 kusy cigaret. Tabákový provazec delší než 110 mm, ne však delší než 140 mm, se považuje za 3 kusy cigaret. Každých dalších, i započatých, 30 mm tabákového provazce se považuje za další 1 kus cigarety.(7) Je-li výše daně u cigaret vypočtená při použití pevné a procentní části sazby daně nižší než výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně, použije se výše daně vypočtená při použití minimální sazby daně.

§ 105

Osvobození od daně z tabákových výrobků

1. Od daně jsou osvobozeny tabákové výrobky určené k použití pro zkoušky týkající se kvality výrobku a zkoušky související se zabezpečením kvality měření, nebo nezbytné výrobní zkoušky za podmínky, že tyto tabákové výrobky budou v průběhu zkoušek prokazatelně spotřebovány, zničeny nebo znehodnoceny, a to v technologicky odůvodněném množství. Zkoušky mohou být prováděny pouze v laboratořích akreditovaných podle technické normy ČSN EN ISO/IEC 17025 pro předmět zkoušení tabák nebo tabákové výrobky.

3. Od daně jsou osvobozeny také tabákové výrobky

3. odebrané jako vzorky správcem daně, nebo

4. znehodnocené podle pokynů a za přítomnosti úředních osob správce daně, nebo za jejich přítomnosti zničené; to se týká pouze tabákových výrobků určených pro vývoz nebo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně do jiného členského státu, které současně nejsou způsobilé pro uvedení do volného daňového oběhu na území jiného členského státu nebo třetí země.

3. O odebrání nebo znehodnocení tabákových výrobků podle odstavce 2 sepíše správce daně protokol.

4. Evidence tabákových výrobků osvobozených od daně podle tohoto ustanovení se vede odděleně. Evidence se uchovává po dobu 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byla tato evidence vyhotovena.

§ 105a

Zvláštní povolení na přijímání a užívání tabákových výrobků osvobozených od daně

Tabákové výrobky osvobozené od daně podle § 105 odst. 2 se přijímají a užívají bez zvláštního povolení.

§ 106

Prokázání zdanění tabákových výrobků

Právnická nebo fyzická osoba vystavující daňový doklad podle § 5 odst. 2, doklad o prodeji podle § 5 odst. 3 nebo doklad o dopravě podle 5 odst. 4 je povinna uvést na těchto dokladech cenu pro konečného spotřebitele u cigaret a neuvádí výši spotřební daně celkem.

§ 107

Jednotkové balení

1. pozbyl platnosti

3. Tabákové výrobky musí být uvedeny do volného daňového oběhu, dovezeny na daňové území České republiky nebo dopraveny na daňové území České republiky z jiného členského státu v uzavřeném jednotkovém balení, které je určeno pro přímou spotřebu, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.

4. pozbyl platnosti

5. Tabákové výrobky nemusí být dovezeny na daňové území České republiky nebo dopraveny z jiného členského státu na daňové území České republiky v uzavřeném jednotkovém balení, pokud jsou určeny pro osobní spotřebu nebo pokud jsou dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně s následným umístěním v daňovém skladu. Tabákové výrobky nemusí být uvedeny do volného daňového oběhu v uzavřeném jednotkovém balení, pokud jsou osvobozeny od daně podle § 105.

6. Uzavřené jednotkové balení cigaret musí obsahovat nejméně 20 kusů cigaret s výjimkou uzavřených jednotkových balení cigaret osvobozených od daně podle § 105. Jednotkové balení smí obsahovat pouze takové tabákové výrobky, které podléhají stejné sazbě daně^61b).

7. Tabákové výrobky lze prodávat pouze v uzavřeném jednotkovém balení s neporušenou tabákovou nálepkou s výjimkou prodeje doutníků a cigarillos konečnému spotřebiteli, u kterých je povolen kusový prodej.

8. Prodej jednotlivých doutníků a cigarillos se smí uskutečňovat pouze z otevřeného jednotkového balení určeného pro konečného spotřebitele, které je označeno tabákovou nálepkou.

§ 108

Dovoz tabákových výrobků v rámci podnikatelské činnosti

1. Dovozce, který hodlá dovážet tabákové výrobky v rámci podnikatelské činnosti, je povinen tuto skutečnost písemně ohlásit správci daně nejpozději tři týdny před uskutečněním prvního dovozu. Pokud má dovozce sídlo nebo trvalý pobyt mimo daňové území České republiky, je povinen podat písemné ohlášení u pověřeného správce daně.

3. Dovozce se sídlem nebo trvalým pobytem na daňovém území České republiky uvede v ohlášení obchodní firmu nebo název a sídlo, je-li právnickou osobou, jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu a místo pobytu, je-li fyzickou osobou jméno a sídlo, právní formu, výši obchodního jmění a zákonného zástupce. Dále je dovozce povinen v ohlášení uvést, zda existuje dohoda o jednání ve shodě, a případně uvést výši podílu na obchodním jmění. Dovozce připojí k ohlášení soupis tabákových výrobků členěný podle druhů, obchodních názvů, druhu obalů, s uvedením počtu kusů, popřípadě kilogramů v jednotkovém balení.

§ 109

Oprávněný příjemce tabákových výrobků

1. Oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků podle § 22 a oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků podle § 23 mohou přijímat pouze tabákové výrobky označené tabákovou nálepkou s výjimkou tabákových výrobků osvobozených od daně podle § 105.

3. Úhrada hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru nebo zajištění hodnoty tabákových nálepek podle § 119 odst. 4 písm. a) nebo b) je považováno za zajištění daně v případě, že oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků podle § 22 přijímá výhradně tabákové výrobky a je současně odběratelem tabákových nálepek podle § 118 odst. 3.

4. Úhrada hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru nebo zajištění hodnoty tabákových nálepek podle § 119 odst. 4 písm. b) je považováno za zajištění daně v případě, že oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků podle § 23 přijímá výhradně tabákové výrobky a je současně odběratelem tabákových nálepek podle § 118 odst. 3.

5. Přijímá-li oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků podle § 22 výhradně tabákové výrobky a není-li odběratelem tabákových nálepek podle § 118 odst. 3, postupuje se ve věci zajištění daně podle § 22 odst. 9.

6. Přijímá-li oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků podle § 23 výhradně tabákové výrobky a není-li odběratelem tabákových nálepek podle § 118 odst. 3, postupuje se ve věci zajištění daně podle § 23 odst. 4.

7. Návrh na vydání povolení pro opakované nebo jednorázové přijímání tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně musí dále obsahovat soupis tabákových výrobků členěný podle druhů, obchodních názvů, druhu obalů, s uvedením počtu kusů, popřípadě kilogramů v jednotkovém balení.

§ 109a

zrušen

§ 110

Zákaz prodeje za cenu nižší než cena pro konečného spotřebitele

1. Prodejce nesmí prodávat cigarety konečnému spotřebiteli za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, nestanoví-li tento zákon jinak. To neplatí při bezúplatném poskytnutí cigaret jako zkušebních vzorků nebo k reklamním účelům.

3. Prodejce nesmí při prodeji cigaret konečnému spotřebiteli poskytnout žádnou slevu z ceny pro konečného spotřebitele včetně slevy poskytované na základě odbytu.

4. Pokud je k cigaretám přidán nebo přibalen jiný předmět, nesmí být při prodeji konečnému spotřebiteli celková cena odlišná od ceny pro konečného spotřebitele uvedené na tabákové nálepce. Prodej cigaret nesmí být vázán na prodej jiných předmětů.

§ 111

Snížení ceny pro konečného spotřebitele

1. Odchylně od § 110 se mohou v nezbytně nutných případech prodávat cigarety konečnému spotřebiteli za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, aby výrobci, dovozci nebo prodejci bylo umožněno vyprodání zásob v případě prohlášení konkursu, ukončení výroby, ukončení prodeje nebo ukončení podnikatelské činnosti a v případě exekuce.

3. V případě uvedeném v odstavci 1 je vyžadován k prodeji cigaret konečnému spotřebiteli za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, souhlas pověřeného správce daně.

4. Prodej za nižší cenu nevede k nároku na snížení a vrácení daně.

§ 111a

Zákaz nákupu za cenu nižší než cena pro konečného spotřebitele

Konečný spotřebitel nesmí nakupovat cigarety za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 112

Zákaz prodeje za cenu vyšší než cena pro konečného spotřebitele

Prodejce nesmí prodávat cigarety konečnému spotřebiteli za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce. Pokud prodejce prodá cigarety za cenu vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, vzniká povinnost přiznat a zaplatit daň ve výši součinu procentní části sazby daně podle § 104 odst. 1 a rozdílu ceny, za kterou byly cigarety prodány, a ceny uvedené na tabákové nálepce.

§ 113

Zvláštní ustanovení

Tabákové výrobky nesmí být výhrou v loterii nebo v podobné sázkové hře.⁶²⁾

§ 114

Značení tabákovými nálepkami

1. pozbyl platnosti

3. Tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky, na daňové území České republiky dovezené nebo na daňové území České republiky dopravené z jiného členského státu musí být značeny tabákovou nálepkou^62a), pokud nejsou dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně s následným umístěním v daňovém skladu nebo pokud není v odstavci 6 nebo 7 stanoveno jinak.

4. Značit tabákové výrobky tabákovými nálepkami je povinen výrobce, oprávněný příjemce nebo dovozce tabákových výrobků nebo dodavatel se sídlem mimo daňové území České republiky.

5. Tabákové výrobky značené poškozenou tabákovou nálepkou nebo značené jiným způsobem, než je stanoveno, se považují za neznačené. Tabákové nálepky zeslabené naseknutím se nepovažují za poškozené.

6. pozbyl platnosti

7. Tabákovou nálepkou nesmí být značeny tabákové výrobky, které

3. jsou určeny pro vývoz, nebo

4. jsou určeny pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně do jiného členského státu.

3. Tabákovou nálepkou nemusí být značeny tabákové výrobky, které pokud jsou osvobozeny od daně podle § 11 odst. 1 nebo § 105, nebo pokud jsou dovezeny na daňové území České republiky nebo dopraveny z jiného členského státu na daňové území České republiky pro osobní spotřebu (§ 32 odst. 4).

§ 115

Porušení povinností při značení tabákových výrobků

1. Zjistí-li správce daně, že byla porušena povinnost při značení tabákových výrobků, sdělí tuto skutečnost bezodkladně obecnímu živnostenskému úřadu.

3. Zjistí-li orgán Finanční správy České republiky nebo orgán Celní správy České republiky, že byla porušena povinnost při značení tabákových výrobků,

3. postupuje podle daňového řádu a

4. sdělí tuto skutečnost bezodkladně správci daně a obecnímu živnostenskému úřadu.

3. Zjistí-li správce daně nebo jiný příslušný orgán neznačené tabákové výrobky, zajistí je, přičemž bez zbytečného odkladu předá rozhodnutí o zajištění neznačených tabákových výrobků jejich držiteli. Nelze-li rozhodnutí o zajištění neznačených tabákových výrobků takto doručit, zakládá se toto rozhodnutí jako nedoručitelné ve spise.

§ 116

Daňové přiznání k dani z tabákových výrobků a splatnost této daně

1. Objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání s výjimkou tabákových výrobků, u kterých vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit podle § 9 odst. 3 písm. e), § 9 odst. 3 písm. f) nebo § 101a.

3. Daň je zaplacena použitím tabákové nálepky. Tabákové nálepky musí být použity v okamžiku, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit.

4. Tabákové výrobky lze značit tabákovými nálepkami pouze v daňovém skladu nebo mimo daňové území České republiky.

5. Použitím tabákové nálepky se rozumí umístění tabákové nálepky na jednotkovém balení a pod průhledný přebal, pokud se tento používá, tak, aby při otevření jednotkového balení došlo k jejímu poškození.

§ 116a

1. Pokud provozovatel daňového skladu provozuje pouze jeden daňový sklad, zajištění daně poskytnuté složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně činí nejvýše 50 000 000 Kč.

3. Pokud provozovatel daňového skladu provozuje více než jeden daňový sklad, zajištění daně poskytnuté složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně činí, bez ohledu na to, kolik daňových skladů provozuje, nejvýše 100 000 000 Kč.

§ 117

Povolení k provozování daňového skladu pro tabákové výrobky

Návrh na vydání povolení k provozování daňového skladu musí dále obsahovat soupis tabákových výrobků členěný podle druhů, obchodních názvů, druhu obalů, s uvedením počtu kusů, popřípadě kilogramů v jednotkovém balení.

§ 118

Objednávání, odběr a distribuce tabákových nálepek

1. pozbyl platnosti

3. Nákup tabákových nálepek od jejich výrobce, jejich přepravu od výrobce tabákových nálepek k pověřenému správci daně a jejich odběr na daňovém území České republiky výrobcem, oprávněným příjemcem nebo dovozcem zajišťuje pověřený správce daně, který zároveň prověřuje přepravu, uložení a užití tabákových nálepek u výrobce nebo dovozce.

4. Výrobce nebo dovozce se sídlem, popřípadě místem pobytu v jiném státě, může pověřit osobu se sídlem, organizační složkou svého podniku obchodního závodu, popřípadě místem pobytu na daňovém území České republiky, která je oprávněna dopravovat tabákové výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z jiného státu, k odběru tabákových nálepek. U tabákových nálepek pro cigarety může být touto pověřenou osobou pouze osoba, která byla stejným výrobcem nebo dovozcem zároveň pověřena k podání návrhu na stanovení ceny pro konečného spotřebitele (§ 103 odst. 2). Nákup a přepravu tabákových nálepek od jejich výrobce k pověřenému správci daně, jejich odběr na daňovém území České republiky osobou pověřenou k odběru tabákových nálepek a prověření přepravy, uložení a užití tabákových nálepek u této osoby zajišťuje pověřený správce daně.

5. Výrobce, oprávněný příjemce, dovozce nebo osoba pověřená k odběru tabákových nálepek podle odstavce 3 (dále jen „odběratel“) jsou povinni si v objednávce sami vypočítat hodnotu odpovídající výši daňové povinnosti objednaných tabákových nálepek.

6. Odběratel je povinen objednávat a odebírat tabákové nálepky výhradně u pověřeného správce daně.

7. Pokud odběratel neodebere objednané tabákové nálepky do 75 dní ode dne doručení objednávky, pověřený správce daně za účasti pověřené úřední osoby nejblíže nadřízeného správce daně neodebrané tabákové nálepky zničí a sepíše o tom protokol. Odběratel je povinen nahradit náklady spojené s výrobou a zničením těchto tabákových nálepek.

8. Výrobce tabákových nálepek smí prodávat tabákové nálepky výhradně pověřenému správci daně.

9. pozbyl platnosti

10. Odběratel nesmí obdržené tabákové nálepky prodat nebo jakýmkoliv způsobem bezúplatně předat jiným fyzickým nebo právnickým osobám s výjimkou pověřeného správce daně. Toto ustanovení se nevztahuje na případ, kdy tabákové nálepky jsou předány výrobcům nebo dodavatelům tabákových výrobků v jiném členském státě nebo ve třetí zemi za účelem označení tabákových výrobků pro uvedení do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky.

11. Odběratel je povinen uhradit cenu tabákových nálepek. Přepravu tabákových nálepek od pověřeného správce daně k odběrateli a jejich uložení a užití u odběratele zajišťuje tento odběratel na své vlastní náklady.

12. Tabákové nálepky musí být objednány

    3. dva týdny před odběrem v obvyklých případech,

    4. nejméně šest týdnů před prvním odběrem tabákových nálepek v případě změny sazby daně, nebo

    5. nejméně šest týdnů před prvním odběrem tabákových nálepek nového vzoru.

13. Pokud se změní sazba daně, lze objednat tabákové nálepky obsahující současně platnou sazbu daně, nejpozději šest týdnů před účinností změny sazby daně s uvedením termínů odběru. Tabákové nálepky lze odebrat nejdříve dva týdny po doručení objednávky pověřenému správci daně.

14. Pokud se změní sazba daně, lze odebrat tabákové nálepky obsahující novou sazbu daně nejdříve šest týdnů před nabytím účinnosti nové sazby daně. Tabákové výrobky s tabákovými nálepkami obsahujícími novou sazbu daně lze uvádět do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky nejdříve dnem nabytí účinnosti nové sazby daně.

15. pozbyl platnosti

16. Pokud se změní sazba daně, mohou být tabákové výrobky s tabákovými nálepkami obsahujícími současně platnou sazbu daně vyrobeny, dovezeny a dopraveny na daňové území České republiky z jiného členského státu a uvedeny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky nejpozději do dne nabytí účinnosti nové sazby daně.

17. Pokud se změní vzor tabákové nálepky, lze objednat tabákové nálepky starého vzoru nejpozději šest týdnů před účinností změny vzoru tabákové nálepky s uvedením termínů odběru. Tabákové nálepky lze odebrat nejdříve dva týdny po doručení objednávky pověřenému správci daně.

§ 118a

zrušen

§ 119

Hodnota tabákové nálepky

1. Povinnost uhradit hodnotu tabákové nálepky vzniká odběrem těchto nálepek. Hodnota tabákových nálepek odpovídá výši daňové povinnosti tabákového výrobku za jednotkové balení určené k přímé spotřebě.

3. Hodnotu tabákových nálepek je odběratel povinen uhradit do 60 dní ode dne jejich odebrání od pověřeného správce daně.

4. pozbyl platnosti

5. Odběratel je povinen poskytnout zajištění hodnoty tabákových nálepek objednaných u pověřeného správce daně, pokud není hodnota tabákových nálepek uhrazena již při jejich odběru. Zajištění se poskytuje

3. ve formě bankovní finanční záruky, která je vystavena ve prospěch pověřeného správce daně a neobsahuje výhrady banky včetně zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, pokud takovou záruku pověřený správce daně povolí,

4. složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený pověřeným správcem daně, přičemž po dobu zajištění daně nevzniká nárok na úrok z částky složené na depozitním účtu pro zajištění daně zřízeném pověřeným správcem daně, nebo

5. pojištěním záruky poskytnutým pojišťovnou, pokud tento způsob zajištění povolí pověřený správce daně; na pojištění záruky se přiměřeně použije § 21 odst. 2 až 6.

3. Odběrateli tabákových nálepek, který předloží doklad o tom, že byla uhrazena hodnota tabákových nálepek odebraných pro tabákové výrobky na daňovém území České republiky, vzniká nárok na vrácení této hodnoty tabákových nálepek za podmínek, že

3. během dopravy těchto značených tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně došlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně (§ 28 odst. 1) v jiném členském státě a v tomto členském státě byla daň za tyto tabákové výrobky zaplacena; hodnota použitých tabákových nálepek se vrátí nejpozději do 60 kalendářních dnů po předložení dokladu o zaplacení daně v jiném členském státě, nebo

4. během dopravy těchto značených tabákových výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně došlo ke ztrátě nebo znehodnocení těchto tabákových výrobků prokazatelně v důsledku ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení; hodnota použitých tabákových nálepek se vrátí nejpozději do 60 kalendářních dnů po zúčtování takové ztráty nebo takového znehodnocení tabákových výrobků a po prokázání, že ke ztrátě nebo znehodnocení tabákových výrobků došlo v ztráty nebo znehodnocení ve smyslu § 3 písm. s) nepředvídatelné ztráty nebo znehodnocení.

§ 120

Zástavní právo

K zajištění úhrady hodnoty tabákových nálepek vzniká na základě tohoto zákona zástavní právo podle občanského zákoníku⁶³⁾ k odebraným tabákovým nálepkám dosud nepoužitým na jednotkovém balení.

§ 121

Evidence a inventura tabákových nálepek

1. Odběratel je povinen vést evidenci odebraných, použitých a vrácených tabákových nálepek a uchovávat evidenci a doklady, na jejichž základě byly zápisy v evidenci provedeny, po dobu deseti let od konce kalendářního roku, ve kterém byly tyto doklady vystaveny.

3. Odběratel je povinen provést inventuru tabákových nálepek za každý kalendářní rok. Dále je povinen nejpozději do 31. ledna každého kalendářního roku oznámit pověřenému správci daně výsledek inventury tabákových nálepek za předchozí kalendářní rok. Pověřený správce daně zašle souhrnné údaje o výsledcích inventur za všechny odběratele Ministerstvu financí nejpozději do 15. února každého kalendářního roku.

§ 122

Vracení tabákových nálepek

1. Odběratel může vrátit pověřenému správci daně poškozené nebo znečištěné tabákové nálepky, pokud prokáže, že jde o tabákové nálepky nabyté v souladu s tímto zákonem. U poškozených tabákových nálepek musí jejich nepoškozená část činit alespoň 60 % celkové plochy tabákové nálepky. Je-li poškozená tabáková nálepka složena z více částí, musí být zřejmé, že jednotlivé části patří k sobě. U poškozených a znečištěných tabákových nálepek pro cigarety musí být výše ceny pro konečného spotřebitele a počet kusů, které jsou natištěny na tabákové nálepce, prokazatelné. U poškozených a znečištěných tabákových nálepek pro doutníky, cigarillos a tabák ke kouření musí být počet kusů, popřípadě kilogramů, které jsou natištěny na tabákové nálepce, prokazatelný.

3. Za poškozené nebo znečištěné tabákové nálepky, které splňují podmínky uvedené v odstavci 1, vrátí pověřený správce daně hodnotu tabákových nálepek, pokud již byla hodnota tabákových nálepek uhrazena. Pověřený správce daně vrácené poškozené nebo znečištěné tabákové nálepky zničí za účasti pověřené úřední osoby nejblíže nadřízeného správce daně. O zničení vrácených poškozených nebo znečištěných tabákových nálepek sepíše protokol.

4. Odběratel může vrátit pověřenému správci daně nepoužité tabákové nálepky. Pověřený správce daně vrátí odběrateli hodnotu tabákových nálepek, pokud již byla hodnota tabákových nálepek uhrazena. Pověřený správce daně vrácené tabákové nálepky zničí za účasti pověřené úřední osoby nejblíže nadřízeného správce daně. O zničení vrácených tabákových nálepek sepíše protokol.

5. Pokud Ministerstvo financí vydá vyhlášku, kterou se změní vzor tabákové nálepky, je odběratel povinen vrátit pověřenému správci daně nepoužité tabákové nálepky starého vzoru nejpozději do 30 dní ode dne nabytí účinnosti vyhlášky. V případě, že byly tabákové nálepky vyvezeny do třetích zemí, vrátí odběratel nepoužité tabákové nálepky starého vzoru pověřenému správci daně nejpozději do 80 dní ode dne nabytí účinnosti vyhlášky.

6. Za vrácené tabákové nálepky starého vzoru, pokud nedošlo ke změně sazby daně, vydá pověřený správce daně bezúplatně tabákové nálepky nového vzoru do 30 dní ode dne, kdy mu byly tabákové nálepky vráceny. Pověřený správce daně vrácené tabákové nálepky starého vzoru zničí za účasti pověřené úřední osoby nejblíže nadřízeného správce daně. O zničení vrácených tabákových nálepek sepíše protokol.

7. Odběratel je povinen bezodkladně vrátit pověřenému správci daně nepoužité tabákové nálepky, včetně tabákových nálepek poškozených nebo znečištěných podle odstavce 1, v případě ukončení své činnosti. Pokud odběratel již uhradil hodnotu tabákových nálepek, vrátí mu pověřený správce daně tuto částku.

8. Odběratel může požádat pověřený správce daně o úřední dozor nad zničením tabákových nálepek nalepených na jednotkových baleních. Žádost se může vztahovat pouze na výrobky, které odběratel vyrobil, dovezl nebo dopravil z jiného členského státu. Úředním dozorem se rozumí účast úřední osoby pověřeného správce daně, při zničení tabákových nálepek nalepených na jednotkových baleních, které na své náklady zajistí odběratel. Zničení tabákových nálepek pod úředním dozorem lze provést pouze na daňovém území České republiky. Pověřený správce daně je povinen této žádosti vyhovět. Odběrateli vzniká nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek dnem zničení tabákových nálepek pod úředním dozorem. Nárok na vrácení lze uplatnit pouze tehdy, jestliže byla hodnota tabákových nálepek již uhrazena.

9. Za ztracené tabákové nálepky a za tabákové nálepky poškozené z více než 40 % se náhrada neposkytuje.

10. Dojde-li ke změně sazby daně, může odběratel nepoužité tabákové nálepky vrátit pověřenému správci daně. Pokud odběratel již uhradil hodnotu tabákových nálepek, vrátí mu pověřený správce daně tuto částku.

§ 123

Žádost o snížení úhrady nebo zajištění

1. Odběratel může požádat pověřeného správce daně o snížení úhrady nebo zajištění.

3. Snížením úhrady nebo zajištění se pro účely tohoto zákona rozumí snížení úhrady hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru nebo snížení zajištění hodnoty tabákových nálepek při jejich odběru.

4. Žádost o snížení úhrady nebo zajištění může podat odběratel, který v průběhu 2 let přede dnem podání žádosti o snížení úhrady nebo zajištění

3. odebíral tabákové nálepky pravidelně a

4. hradil hodnotu tabákových nálepek tak, že mu v případě prodlení s touto úhradou nevznikla povinnost uhradit úrok z prodlení.

3. Odběratel odebírá tabákové nálepky pravidelně, pokud doba mezi jednotlivými odběry nepřesáhne 90 dní.

4. Odběratel může o vydání rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění, které má bezprostředně navazovat na stávající rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění, požádat nejdříve 4 a nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou bylo původní rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění vydáno; tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.

5. V případě zamítnutí žádosti o snížení úhrady nebo zajištění lze novou žádost podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto zamítavého rozhodnutí.

§ 124

Podmínky pro vydání rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění

Pověřený správce daně rozhodne o snížení úhrady nebo zajištění, pokud odběratel

3. v průběhu 2 let přede dnem podání žádosti o snížení úhrady nebo zajištění plnil řádně povinnosti odběratele a řádně značil tabákové výrobky tabákovými nálepkami způsobem stanoveným právními předpisy a

4. splňuje podmínky, za nichž může správce daně povolit snížení zjištění daně nebo povolit upuštění od zajištění daně.

§ 125

Rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění

1. Rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění se vydává na dobu 1 roku počínaje prvním dnem kalendářního čtvrtletí následujícím po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

3. Pověřený správce daně rozhodne o žádosti o snížení úhrady nebo zajištění do 60 dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne do 90 dní.

4. V případě, že rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění má bezprostředně navazovat na stávající rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění, nelze toto nové rozhodnutí vydat před uplynutím lhůty pro podání žádosti o snížení úhrady nebo zajištění.

§ 126

Výše snížení úhrady nebo zajištění

1. Pověřený správce daně v rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění uvede výši tohoto snížení pro jednotlivý odběr ve výši 10 % hodnoty tabákových nálepek.

3. Pověřený správce daně v rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění uvede výši tohoto snížení pro jednotlivý odběr ve výši 20 % hodnoty tabákových nálepek, trvá-li snížení úhrady nebo zajištění nepřetržitě po dobu 9 měsíců před vydáním tohoto rozhodnutí.

4. Pověřený správce daně v rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění uvede výši tohoto snížení pro jednotlivý odběr ve výši 40 % hodnoty tabákových nálepek, trvá-li snížení úhrady nebo zajištění nepřetržitě po dobu 21 měsíců před vydáním tohoto rozhodnutí.

5. Snížení úhrady nebo zajištění lze použít v daném kalendářním čtvrtletí pouze na ty bezprostředně po sobě jdoucí odběry tabákových nálepek, jejichž celková hodnota nepřesáhne 50 % celkové hodnoty tabákových nálepek odebraných za bezprostředně předcházející kalendářní rok.

§ 127

Zrušení rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění

1. Pověřený správce daně zruší rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění v případě, že

3. je ohroženo zaplacení hodnoty tabákových nálepek, nebo

4. odběratel pro vydání tohoto rozhodnutí přestal splňovat podmínky pro

   1. podání žádosti o snížení úhrady nebo zajištění, nebo

   2. vydání rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění.

§ 128

Povinnosti odběratele v souvislosti se snížením úhrady nebo zajištění

1. Odběratel je povinen oznámit pověřenému správci daně všechny skutečnosti, které mají vliv na splnění podmínek pro vydání rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění, a to do 5 dní od jejího vzniku.

3. Odběratel je do 5 dní ode dne zrušení rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění povinen

3. uhradit hodnotu tabákových nálepek ve výši snížení úhrady nebo zajištění uvedené v tomto rozhodnutí, nebo

4. poskytnout zajištění hodnoty tabákových nálepek ve výši snížení úhrady nebo zajištění uvedené v tomto rozhodnutí.

3. Jestliže na stávající rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění nenavazuje bezprostředně nové rozhodnutí, je odběratel povinen nejpozději následující pracovní den po uplynutí doby, na kterou bylo stávající rozhodnutí vydáno,

3. uhradit hodnotu tabákových nálepek ve výši snížení úhrady nebo zajištění uvedené ve stávajícím rozhodnutí, nebo

4. poskytnout zajištění hodnoty tabákových nálepek ve výši snížení úhrady nebo zajištění uvedené ve stávajícím rozhodnutí.

§ 129

zrušen

§ 130

zrušen

§ 131

Prováděcí právní předpis stanoví

3. vzor a rozměry tabákové nálepky a způsob jejího umístění na jednotkovém balení,

4. způsob objednávání, odběru a distribuce tabákových nálepek,

5. vzor tiskopisu pro objednávku tabákových nálepek,

6. podrobnosti ke způsobu přepravy a uchovávání tabákových nálepek,

7. vzor tiskopisu pro evidenci tabákových nálepek,

8. podrobnosti ke způsobu inventury tabákových nálepek,

9. podrobnosti ke způsobu evidence a vracení poškozených tabákových nálepek,

10. vzor oprávnění úřední osoby pověřeného správce daně ke vstupu do objektů odběratele,

11. vzor oprávnění úřední osoby nejblíže nadřízeného správce daně pověřené dozorem podle § 118 odst. 6 a § 122 odst. 2, 3 a 5,

12. postup při zpracování návrhu cen pro konečného spotřebitele u cigaret a při změnách těchto cen.

ČÁST TŘETÍ

OMEZENÍ PRODEJE LIHOVIN A TABÁKOVÝCH VÝROBKŮ

§ 132

Vymezení pojmů

Pro účely této části zákona se rozumí

3. stánkem prostory ohraničené pevnou nebo přenosnou konstrukcí, pulty, stolky, nebo obdobná zařízení, kde je prodáváno zboží,

3. stánkem s prodejem denního a periodického tisku stánek pevné konstrukce, který se nenachází na tržišti (tržnici), a mimo širokého sortimentu denního a periodického tisku nabízí jako doplňkový sortiment i tabákové výrobky,

4. stánkem s občerstvením stánek pevné konstrukce, který se nenachází na tržišti nebo v tržnici, a mimo sortimentu občerstvení nabízí jako doplňkový sortiment i tabákové výrobky a lihoviny,

5. tržištěm (tržnicí) neuzavíratelný, uzavíratelný nebo částečně uzavíratelný nezastřešený prostor, kde je prodáváno zboží nebo jsou poskytovány služby a ve kterém je umístěn více než jeden stánek,

6. pojízdnou prodejnou mobilní zařízení určené k prodeji zboží schopné pohybu a samostatné funkce, které splňuje technické požadavky podle zvláštních právních předpisů^65a) a zároveň odpovídá hygienickým předpisům^65b),

7. lihovinami alkoholické nápoje obsahující nejméně 15 % objemových etanolu, kromě piva (§ 81) a vína (§ 93).

§ 133

Zákaz prodeje

1. Pokud tento zákon nestanoví jinak, je na stáncích, tržištích (tržnicích) nebo místech, které nesplňují technické požadavky na územně technické, účelové a stavebně technické řešení staveb³⁶⁾ a které nejsou zkolaudovány k prodeji zboží nebo poskytování hostinských služeb, zakázáno prodávat lihoviny a tabákové výrobky.

3. Tabákové výrobky lze jako doplňkový sortiment prodávat ve stáncích s prodejem denního a periodického tisku [§ 132 písm. b)]. Tabákové výrobky a lihoviny lze jako doplňkový sortiment prodávat ve stáncích s občerstvením [§ 132 písm. c)].

4. Tabákové výrobky a lihoviny lze prodávat v pojízdných prodejnách při prodeji zboží v místech, kde není zajišťován prodej v prodejnách, které splňují technické požadavky na územně technické, účelové a stavebně technické řešení staveb a které jsou zkolaudovány k prodeji zboží nebo poskytování hostinských služeb.

5. Lihoviny, i rozlévané, lze prodávat na veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podnicích, včetně tanečních zábav a diskoték, pokud zvláštní právní předpis^65c) nestanoví jinak.

6. Osoba, která může podle odstavce 4 lihoviny prodávat, je povinna nejpozději 3 pracovní dny před konáním podniku o této činnosti písemně informovat správce daně, v jehož územní působnosti bude prodej uskutečňovat. Písemná informace musí obsahovat údaje o osobě, která lihoviny prodává, o časovém vymezení prodeje lihovin a údaje o druhu a množství prodávaných lihovin.

7. Zákaz prodeje tabákových výrobků a lihovin stanovený zvláštním právním předpisem^65d) zůstává tímto ustanovením nedotčený.

§ 134

Porušení zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků

1. Zjistí-li správce daně, že byl porušen zákaz prodeje lihovin a tabákových výrobků, sdělí tuto skutečnost bezodkladně obecnímu živnostenskému úřadu.

3. Zjistí-li orgán Finanční správy České republiky nebo orgán Celní správy České republiky, že byl porušen zákaz prodeje lihovin a tabákových výrobků,

3. postupuje podle daňového řádu a

4. sdělí tuto skutečnost bezodkladně správci daně a obecnímu živnostenskému úřadu.

3. Lihoviny a tabákové výrobky zjištěné na místě, kde je zákaz jejich prodeje, správce daně nebo jiný příslušný orgán zajistí, přičemž bez zbytečného odkladu předá rozhodnutí o zajištění lihovin a tabákových výrobků jejich držiteli. Nelze-li rozhodnutí o zajištění lihovin a tabákových výrobků takto doručit, zakládá se toto rozhodnutí jako nedoručitelné ve spise.

ČÁST ČTVRTÁ

Značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 134a

Vymezení pojmu značkování a barvení vybraných minerálních olejů

1. Značkováním a barvením vybraných minerálních olejů se rozumí rovnoměrné přimíchávání značkovací látky a barviva do těchto olejů.

3. Druh značkovací látky a druh barviva, jejich minimální množství v 1 litru značkovaných a barvených minerálních olejů a způsob jejich evidence stanoví prováděcí právní předpis.

§ 134b

Předmět značkování a barvení vybraných minerálních olejů

1. Předmětem značkování a barvení jsou, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 2 a 4, minerální oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 25, 2710 19 29, 2710 19 41, 2710 19 45 a 2710 19 49.

3. Značkovány a barveny podle pravidel stanovených v § 134c až 134k nesmějí být

3. jiné minerální oleje než uvedené v odstavci 1,

4. minerální oleje uvedené v odstavci 1, jedná-li se o pohonné hmoty a maziva podle zvláštního právního předpisu^65e), s výjimkou minerálních olejů, na které se vztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. ^8,

5. minerální oleje uvedené v odstavci 1, jedná-li se o pohonné hmoty pro plavby na vodách na daňovém území České republiky, na které se nevztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. 8,

6. petroleje uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 21,

7. složky pro výrobu těch minerálních olejů, které jsou uvedeny v písmenech a) až d),

8. minerální oleje uvedené v odstavci 1, u nichž je značkování a barvení na závadu jejich použití.

3. Seznam minerálních olejů podle odstavce 2 písm. f), u nichž je značkování a barvení na závadu jejich použití, stanoví prováděcí právní předpis.

4. Značkovány a barveny nemusí být minerální oleje uvedené v odstavci 1, které jsou nebo mají být dopravovány do jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve volném daňovém oběhu, nebo které jsou nebo mají být vyváženy do třetích zemí.

§ 134c

Zásady značkování a barvení vybraných minerálních olejů

1. Minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 musí být označkovány a obarveny po celou dobu, kdy se nacházejí na daňovém území České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 134b odst. 4 a § 134e odst. 1).

3. Na daňovém území České republiky se mohou minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 značkovat a barvit výhradně v daňovém skladu podle § 19 odst. 2, který je vybaven dávkovacím a mísicím zařízením pro značkování a barvení těchto olejů. Značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 mimo daňový sklad podle § 19 odst. 2, který je vybaven dávkovacím a mísicím zařízením pro značkování a barvení těchto olejů, se považuje za závažné porušení tohoto zákona.

4. Minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 se posuzují z hlediska obsahu značkovací látky a barviva formou certifikace podle zvláštního právního předpisu^65f).

5. Na minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 značkované a barvené jinak, než stanoví tento zákon, se pohlíží jako na minerální oleje neznačkované a nebarvené.

§ 134d

Vývoz vybraných minerálních olejů

Právnické a fyzické osoby, pro které jsou minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 určené pro vývoz uvedeny do volného daňového oběhu, jsou okamžikem uvedení do volného daňového oběhu povinny podat celnímu úřadu celní prohlášení na propuštění těchto olejů do režimu vývozu nebo do tranzitního režimu Evropských společenství. V případě neuskutečnění vývozu nebo zrušení tranzitního režimu Evropských společenství jsou uvedené osoby povinny tyto oleje, pokud již nebyly označkovány a obarveny, označkovat a obarvit, a to výhradně v daňovém skladu. Tyto oleje jsou dnem přijetí do daňového skladu opětovně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně a provozovateli daňového skladu vzniká dnem jejich přijetí nárok na vrácení daně.

Povinnosti a zákazy při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 134e

1. Značkovat a barvit minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 je na daňovém území České republiky povinen provozovatel daňového skladu nejpozději před jejich uvedením do volného daňového oběhu.

3. Při dopravě minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 z jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně či ve volném daňovém oběhu nebo při jejich dovozu ze třetí země je povinen značkování a barvení těchto olejů zajistit jejich příjemce nebo dovozce, a to ještě před jejich vstupem na daňové území České republiky. To se nevztahuje na případy, kdy jsou minerální oleje dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně do daňového skladu podle § 19 odst. 2.

4. Výrobce a uživatel směsi značkovací látky a barviva uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 134a odst. 2, který má sídlo nebo místo pobytu na daňovém území České republiky, je povinen vést evidenci značkovací látky a barviva podle prováděcího právního předpisu.

5. Provozovatel daňového skladu, příjemce nebo dovozce, který je povinen značkovat a barvit minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 nebo který je povinen takové značkování a barvení zajistit, je na žádost správce daně nebo příslušného orgánu povinen předložit certifikát podle zvláštního právního předpisu^65f).

6. Právnické a fyzické osoby, které nakoupí nebo jinak nabudou neznačkované a nebarvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 s úmyslem dopravit je do jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně či ve volném daňovém oběhu nebo vyvézt do třetí země, jsou povinny bezodkladně zajistit značkování a barvení těchto olejů, jestliže se tato doprava nebo vývoz neuskuteční. Pro uvedené právnické a fyzické osoby platí povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 2 obdobně. Pokud jsou tyto výrobky již uvedeny do volného daňového oběhu, musí být označkovány a obarveny v daňovém skladu. V takovém případě jsou tyto oleje opětovně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně a provozovateli daňového skladu vzniká dnem přijetí nárok na vrácení daně.

7. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají, dopravují, skladují, nakupují nebo jinak nabývají, prodávají nebo spotřebovávají v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ minerální oleje uvedené v § 134b, jsou povinny

3. vyrábět, zpracovávat, dopravovat, skladovat, nakupovat nebo jinak nabývat, prodávat nebo spotřebovávat tyto oleje jen na základě živnostenského oprávnění pro tyto činnosti podle zvláštního právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání; to se netýká osob, které nakupují, prodávají, dopravují nebo skladují tyto oleje výhradně v jednotkovém balení do 20 litrů,

4. umožnit správci daně nebo příslušnému orgánu přístup do objektů, prostor a zařízení používaných při výrobě, zpracování, dopravě, skladování, nákupu nebo jiném nabývání, prodeji nebo spotřebě těchto olejů,

5. na vyžádání předložit správci daně nebo příslušnému orgánu příslušnou dokumentaci a poskytnout jim pravdivé a úplné informace související s výrobou, zpracováním, dopravou, skladováním, nákupem nebo jiným nabýváním, prodejem nebo spotřebou těchto olejů,

6. umožnit správci daně nebo příslušnému orgánu bezplatně odebrat v potřebném množství vzorky těchto olejů způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

7. uhradit nezbytné náklady spojené s provedením analýzy odebraného vzorku akreditovanou osobou^65f), bylo-li na základě této analýzy zjištěno porušení povinností stanovených tímto zákonem.

3. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají, dopravují, skladují, nakupují nebo jinak nabývají, prodávají nebo spotřebovávají v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ minerální oleje uvedené v § 134b, vedou a uchovávají způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem evidenci o druzích a množství těchto olejů a o uvedených způsobech nakládání s nimi.

4. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají nebo prodávají minerální oleje, jež nesmějí být podle § 134b odst. 2 písm. f) značkovány a barveny, způsobem uvedeným v odstavci 6, jsou povinny

   3. v průvodní technické dokumentaci a v dokladech stanovených tímto zákonem pro tyto oleje výslovně uvést, že tyto oleje nesmějí být použity pro pohon motorů,

   4. mít v evidenci prohlášení kupujícího, s výjimkou prodeje minerálních olejů nepodnikající fyzické osobě v jednotkovém balení do 20 litrů, o tom, že

      1. splňuje podmínky podle odstavce 10,

      2. značkování a barvení těchto olejů je na závadu jejich použití a

      3. tyto minerální oleje nebudou použity pro jiné účely, než pro které nesmějí být značkovány a barveny,

   5. uchovávat technickou dokumentaci a doklady k těmto olejům po dobu 10 let ode dne, kdy s nimi začaly nakládat způsobem uvedeným v odstavci 6.

5. Právnické a fyzické osoby, které nakupují minerální oleje uvedené v § 134b odst. 2 písm. f), jsou na žádost prodávajícího povinny vystavit mu nejpozději přede dnem vydání těchto olejů prohlášení podle odstavce 8 písm. b). To se nevztahuje na nepodnikající fyzické osoby nakupující tyto minerální oleje v jednotkovém balení do 20 litrů.

6. Odběratelem minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 2 písm. f) může být pouze osoba, která

   3. je vybavená prokazatelně některou z technologií, pro niž je značkování nebo barvení minerálních olejů na závadu jejich použití, nebo

   4. tyto minerální oleje prodává nebo dodává osobě uvedené v písmeni a).

7. Seznam technologií podle odstavce 10 stanoví prováděcí právní předpis.

8. Ustanovení odstavce 8 písm. a) se nepoužije pro minerální oleje, které

   3. prokazatelně jsou nebo mají být dopravovány do jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve volném daňovém oběhu, prokazatelně jsou nebo mají být vyváženy do třetích zemí, nebo

   4. prokazatelně jsou nebo mají být dopravovány mezi daňovými sklady v režimu podmíněného osvobození od daně.

§ 134f

Je zakázáno

3. ředit, odstraňovat nebo jinak měnit značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 mimo daňový sklad nacházející se na daňovém území České republiky, který má povolení ke značkování a barvení těchto olejů podle § 134g,

4. uvádět do volného daňového oběhu neznačkované a nebarvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1,

5. nabízet k prodeji nebo používat značkované a barvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 pro pohon motorů s výjimkou stacionárních motorů a plynových turbin určených pro výrobu elektrické a tepelné energie a s výjimkou motorů používaných při plavbách na vodách na daňovém území České republiky, pokud se na minerální oleje použité pro tyto plavby vztahuje osvobození od daně podle § 49 odst. ⁸,

6. dopravovat a skladovat značkované a barvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčet,

7. nabízet k prodeji nebo používat minerální oleje uvedené v § 134b odst. 2 písm. e) a f) pro jiné účely, než pro které tyto minerální oleje nesmějí být značkovány a barveny.

Povolení ke značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 134g

1. Provozovatel daňového skladu na daňovém území České republiky může značkovat a barvit minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 pouze na základě povolení ke značkování a barvení těchto olejů (dále jen „povolení k barvení“). O vydání povolení k barvení rozhoduje správce daně na návrh podaný uvedeným provozovatelem daňového skladu.

3. Značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 bez povolení k barvení podle odstavce 1 se považuje za závažné porušení tohoto zákona.

4. V návrhu na vydání povolení k barvení musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo navrhovatele, bylo-li přiděleno, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele,

3. místo daňového skladu, ve kterém budou minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 značkovány a barveny,

4. název, popřípadě obchodní označení, minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1, které budou značkovány a barveny,

5. předpokládané roční množství minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1, které budou značkovány a barveny,

6. údaje o instalovaném zařízení a technická dokumentace zařízení na značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1,

7. evidenční číslo daňového skladu navrhovatele, které bylo přiděleno podle § 20 odst. 12.

3. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje týkající se značkování a barvení minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1.

§ 134h

1. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti a úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň stanoví lhůtu, ve které je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží. O odložení návrhu správce daně navrhovatele vyrozumí.

3. Správce daně v povolení k barvení uvede skutečnosti podle § 134g odst. 3 písm. a) až c) a e) až f).

4. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení k barvení do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

5. Rozhodnutí o vydání povolení k barvení vyhotoví správce daně ve dvou stejnopisech, z nichž jedno je určeno navrhovateli a druhé správci daně.

6. V rozhodnutí o povolení k barvení stanoví správce daně dobu jeho platnosti, která počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Správce daně stanoví dobu platnosti povolení k barvení tak, aby toto povolení platilo nejméně do konce kalendářního roku, v němž nabylo rozhodnutí o jeho udělení právní moci, nejdéle však do konce třetího kalendářního roku od konce roku, v němž bylo rozhodnutí o jeho udělení vydáno.

§ 134i

1. O vydání nového povolení k barvení je jeho držitel povinen požádat nejpozději tři kalendářní měsíce před ukončením doby platnosti předchozího povolení k barvení, pokud hodlá nepřerušeně barvit a značkovat minerální oleje, kterých se předchozí povolení k barvení týká.

3. Držitel povolení k barvení je povinen oznámit správci daně každou změnu údajů uvedených v § 134g odst. 3 písm. a) do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku. Změnu údajů uvedených v § 134g odst. 3 písm. b), c) a e) je držitel povolení k barvení povinen oznámit dříve, než k těmto změnám dojde.

4. Dojde-li ke změně údajů uvedených v § 134g odst. 3 písm. a), správce daně vydá rozhodnutí o změně původního povolení k barvení. Dojde-li ke změně ostatních skutečností a údajů uvedených v povolení k barvení, správce daně rozhodne o vydání nového povolení k barvení a o odejmutí povolení k barvení předchozího.

§ 134j

1. Povolení k barvení zaniká

3. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení k barvení právnickou osobou,

5. úmrtím smrtí držitele povolení k barvení nebo dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele povolení k barvení za mrtvého,

6. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení k barvení, nebo

7. dnem zániku nebo odejmutí povolení k provozování daňového skladu podle § 20 odst. 18 nebo 19.

3. Správce daně povolení k barvení odejme, jestliže

3. držitel povolení k barvení porušil povinnosti nebo zákazy stanovené v § 134e a 134f,

4. se změnily skutečnosti, na jejichž základě bylo povolení k barvení vydáno, a držitel povolení k barvení nepožádal o jeho změnu, nebo

5. držitel povolení k barvení o to požádá.

§ 134k

Porušení povinností při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

1. Zjistí-li správce daně, že byla porušena povinnost při značkování nebo barvení vybraných minerálních olejů, sdělí tuto skutečnost bezodkladně České obchodní inspekci.

3. Zjistí-li orgán Finanční správy České republiky nebo orgán Celní správy České republiky při výkonu své působnosti, že byla porušena povinnost při značkování nebo barvení vybraných minerálních olejů,

3. postupuje podle daňového řádu a

4. sdělí tuto skutečnost bezodkladně správci daně.

ČÁST PÁTÁ

ZNAČKOVÁNÍ NĚKTERÝCH DALŠÍCH MINERÁLNÍCH OLEJŮ^65g)

§ 134l

Vymezení pojmu značkování některých dalších minerálních olejů

1. Značkováním některých dalších minerálních olejů se rozumí rovnoměrné přimíchávání značkovací látky do těchto olejů.

3. Druh značkovací látky a její minimální množství v 1 litru některých dalších minerálních olejů neuvedených v části čtvrté a způsob její evidence stanoví prováděcí právní předpis.

§ 134m

Předmět značkování některých dalších minerálních olejů

1. Předmětem značkování jsou, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 2 a 4, následující minerální oleje:

3. benzol, toluol, xylol, ostatní směsi aromatických uhlovodíků a surové lehké oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2707 10 10, 2707 20, 2707 30, 2707 50 a 2707 99 11,

4. střední oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 11 a 2710 19 15,

5. těžké plynové oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 31 a 2710 19 35

6. těžké topné oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 51, 2710 19 55, 2710 19 61, 2710 19 63, 2710 19 65 a 2710 19 69 mající alespoň dvě z těchto vlastností:

   1. kinematická viskozita při 40 ^oC je nižší než 12 mm² . s^-1 včetně,

   2. hustota při 15 ^oC je vyšší než 784 kg . m^-3 včetně a nižší než 913 kg . m^-3 včetně,

   3. při destilační zkoušce podle metody stanovené v ČSN ISO 3405 předestiluje nejméně 20 % objemu včetně ztrát do teploty 350 °C s výjimkou těžkých topných olejů určených k použití pro pohon motorů,

7. mazací oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 71, 2710 19 75, 2710 19 81, 2710 19 83, 2710 19 87, 2710 19 91 a 2710 19 99 mající tyto vlastnosti:

   1. kinematická viskozita při 40 ^oC je nižší než 12 mm². s^-1 včetně,

   2. bod vzplanutí podle metody Xxxxxxxx a Xxxxxxxx nebo metodou v otevřeném kelímku je nižší než 150 ^oC včetně,

   3. při destilační zkoušce podle metody stanovené v ČSN ISO 3405 předestiluje nejméně 20 % objemu včetně ztrát do teploty 350 °C,

přičemž postačí, aby takový olej měl vlastnost uvedenou v bodu 1 a alespoň jednu z vlastností uvedených v bodech 2 a 3,

3. acyklické nasycené uhlovodíky a acyklické uhlovodíky ostatní uvedené pod kódy nomenklatury 2901 10 10, 2901 29 20 a 2901 29 80,

4. toluen, o-xylen, m-xylen, p-xylen a směsi xylenů uvedené pod kódy nomenklatury 2902 30 00 a 2902 41 až 44,

5. složená organická rozpouštědla uvedená pod kódem nomenklatury 3814 00 90.

3. Značkovány podle pravidel stanovených v § 134n až 134v nesmějí být

3. jiné minerální oleje než uvedené v odstavci 1,

4. petrolej (kerosen) uvedený pod kódem nomenklatury 2710 19 21,

5. minerální oleje pro specifické zpracování uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 11, 2710 19 31, 2710 19 51 a 2710 19 71,

6. minerální oleje pro chemické zpracování uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 15, 2710 19 35, 2710 19 55 a 2710 19 75; za takové chemické zpracování se však nepovažuje využití těchto minerálních olejů jako složky pro výrobu minerálních olejů mísením,

7. bílé a medicinální oleje uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 85,

8. elektroizolační oleje uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 93,

9. minerální oleje uvedené v odstavci 1 používané jako složky pro výrobu minerálních olejů určených k použití pro pohon motorů,

10. minerální oleje uvedené v odstavci 1 písm. b) až e), u nichž je značkování na závadu jejich použití,

11. minerální oleje uvedené v odst. 1 písm. a) a f) až h), u nichž je značkování na závadu jejich použití,

12. minerální oleje uvedené v odstavci 1 v jednotkovém balení do 20 litrů.

(3) Seznam minerálních olejů uvedených v odstavci 2 písm. h) a i), u nichž je značkování na závadu jejich použití, stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Značkovány nemusí být minerální oleje uvedené v odstavci 1, které jsou nebo mají být dopravovány do jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně, ve volném daňovém oběhu nebo mimo tyto režimy, nebo které jsou nebo mají být vyváženy do třetích zemí.

§ 134n

Zásady značkování některých dalších minerálních olejů

1. Minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 musí být označkovány po celou dobu, kdy se nacházejí na daňovém území České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 134m odst. 4 a § 134p odst. 1).

3. Na daňovém území České republiky smí minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 značkovat výhradně výrobce, který je vybaven dávkovacím a mísicím zařízením pro značkování těchto olejů, nebo provozovatel daňového skladu v případě, že tyto vybrané výrobky podléhají režimu podmíněného osvobození od daně podle § 59 odst. 1 a dosud nebyly uvedeny do volného daňového oběhu.

4. Minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 se posuzují z hlediska obsahu značkovací látky formou certifikace podle zvláštního právního předpisu65f).

5. Na minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 značkované jinak, než stanoví tento zákon, se pohlíží jako na minerální oleje neznačkované.

§ 134o

Vývoz některých dalších minerálních olejů

Právnické a fyzické osoby, pro které jsou minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 určené pro vývoz vyrobeny nebo uvedeny do volného daňového oběhu, jsou okamžikem ukončení výroby nebo uvedení do volného daňového oběhu povinny podat celnímu úřadu celní prohlášení na propuštění těchto olejů do režimu vývozu nebo do tranzitního režimu Evropských společenství. V případě neuskutečnění vývozu nebo zrušení tranzitního režimu Evropských společenství jsou uvedené osoby povinny tyto oleje, pokud již nebyly označkovány, označkovat. Jestliže jsou tyto oleje uvedené do volného daňového oběhu přijaty k označkování provozovatelem daňového skladu, jsou dnem přijetí do daňového skladu opětovně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně.

Povinnosti a zákazy při značkování některých dalších minerálních olejů

§ 134p

1. Značkovat minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 je na daňovém území České republiky povinen jejich výrobce nejpozději při výstupu z výrobního zařízení nebo provozovatel daňového skladu nejpozději před jejich uvedením do volného daňového oběhu.

3. Při dopravě minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1 z jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně, ve volném daňovém oběhu či mimo tyto režimy nebo při jejich dovozu ze třetí země je povinen značkování těchto olejů zajistit jejich příjemce nebo dovozce, a to ještě před jejich vstupem na daňové území České republiky. To se nevztahuje na případy, kdy jsou minerální oleje dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně do daňového skladu podle § 19 odst. 2.

4. Výrobce a uživatel značkovací látky uvedené v prováděcím právním předpisu podle § 134l odst. 2, který má sídlo nebo místo pobytu na daňovém území České republiky, je povinen vést evidenci značkovací látky podle prováděcího právního předpisu.

5. Výrobce, příjemce nebo dovozce, který je povinen značkovat minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 nebo který je povinen takové značkování zajistit, je na žádost správce daně nebo příslušného orgánu povinen předložit certifikát podle zvláštního právního předpisu^65f).

6. Právnické a fyzické osoby, které nakoupí nebo jinak nabudou neznačkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 s úmyslem dopravit je do jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně, ve volném daňovém oběhu či mimo tyto režimy nebo vyvézt do třetí země, jsou povinny bezodkladně zajistit značkování těchto olejů, jestliže se tato doprava nebo vývoz neuskuteční. Pro uvedené právnické a fyzické osoby platí povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 2 obdobně. Pokud se na tyto výrobky vztahuje režim podmíněného osvobození od daně a přitom jsou již uvedeny do volného daňového oběhu, musí být označkovány v daňovém skladu. V takovém případě jsou tyto oleje opětovně uvedeny do režimu podmíněného osvobození od daně a provozovateli daňového skladu vzniká dnem přijetí nárok na vrácení daně.

7. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají, dopravují, skladují, nakupují nebo jinak nabývají, prodávají nebo spotřebovávají v rámci podnikatelské činnosti⁶⁾ minerální oleje uvedené v § 134m, jsou povinny

3. vyrábět, zpracovávat, dopravovat, skladovat, nakupovat nebo jinak nabývat, prodávat nebo spotřebovávat tyto oleje jen na základě živnostenského oprávnění pro tyto činnosti podle zvláštního právního předpisu upravujícího živnostenské podnikání; to se netýká osob, které nakupují, prodávají, dopravují nebo skladují tyto oleje výhradně v jednotkovém balení do 20 litrů,

4. umožnit správci daně nebo příslušnému orgánu přístup do objektů, prostor a zařízení používaných při výrobě, zpracování, dopravě, skladování, nákupu nebo jiném nabývání, prodeji nebo spotřebě těchto olejů,

5. na vyžádání předložit správci daně nebo příslušnému orgánu příslušnou dokumentaci a poskytnout jim pravdivé a úplné informace související s výrobou, zpracováním, dopravou, skladováním, nákupem nebo jiným nabýváním, prodejem nebo spotřebou těchto olejů,

6. umožnit správci daně nebo příslušnému orgánu bezplatně odebrat v potřebném množství vzorky těchto olejů způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

7. uhradit nezbytné náklady spojené s provedením analýzy odebraného vzorku akreditovanou osobou^65f), bylo-li na základě této analýzy zjištěno porušení povinností stanovených tímto zákonem.

3. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají, dopravují, skladují, nakupují nebo jinak nabývají, prodávají nebo spotřebovávají v rámci podnikatelské činnosti minerální oleje uvedené v § 134m vedou a uchovávají způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem evidenci o druzích a množství těchto olejů a o uvedených způsobech nakládání s nimi.

4. Právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, zpracovávají nebo prodávají minerální oleje, jež nesmějí být podle § 134m odst. 2 písm. c) až i) značkovány způsobem uvedeným v odstavci 6, jsou povinny

   3. v průvodní technické dokumentaci a v dokladech stanovených tímto zákonem pro tyto oleje výslovně uvést, že tyto oleje nesmějí být použity pro pohon motorů,

   4. mít v evidenci o koupi a prodeji těchto olejů prohlášení kupujícího, že značkování těchto olejů je na závadu jejich použití nebo že nebudou použity pro pohon motorů nebo k výrobě pohonné hmoty či maziva podle zvláštního právního předpisu^65e),

   5. mít v evidenci o koupi a prodeji těchto olejů prohlášení kupujícího, že splňuje podmínky podle odstavce 10; to se nevztahuje na nákup a prodej minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 2 písm. i),

   6. uchovávat technickou dokumentaci a doklady k těmto olejům po dobu 10 let ode dne, kdy s nimi začaly nakládat způsobem uvedeným v odstavci 6.

5. Právnické a fyzické osoby, které nakupují minerální oleje uvedené v § 134m odst. 2 písm. c) až i), jsou na žádost prodávajícího povinny vystavit mu nejpozději přede dnem vydání těchto olejů prohlášení podle odstavce 8 písm. b). To se nevztahuje na nepodnikající fyzické osoby nakupující tyto minerální oleje v jednotkovém balení do 20 litrů.

6. Odběratelem minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 2 písm. h) může být pouze osoba, která

   3. je vybavena prokazatelně některou z technologií, pro niž je značkování minerálních olejů na závadu jejich použití, nebo

   4. tyto minerální oleje prodává nebo dodává osobě uvedené v písmeni a).

7. Seznam technologií podle odstavce 10 stanoví prováděcí právní předpis.

8. Osoby, které nakupují minerální oleje uvedené v § 134m odst. 2 písm. h) jsou povinny na žádost prodávajícího vystavit prohlášení podle odstavce 8 písm. c), a to přede dnem vydání těchto olejů. To se nevztahuje na nepodnikající fyzické osoby nakupující tyto minerální oleje v jednotkovém balení do 20 litrů.

9. Ustanovení odstavce 8 písm. a) se nepoužije pro minerální oleje, které

   3. prokazatelně jsou nebo mají být dopravovány do jiných členských států v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve volném daňovém oběhu, prokazatelně jsou nebo mají být vyváženy do třetích zemí, nebo

   4. prokazatelně jsou nebo mají být dopravovány mezi daňovými sklady v režimu podmíněného osvobození od daně.

§ 134q

Je zakázáno

3. ředit, odstraňovat nebo jinak měnit značkování minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1,

4. uvádět do volného daňového oběhu či prodávat neznačkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1,

5. nabízet k prodeji nebo používat značkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 pro pohon motorů,

6. dopravovat a skladovat značkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčet,

7. nabízet k prodeji nebo používat pro pohon motorů minerální oleje, které nesmějí být značkovány podle § 134m odst. 2 písm. c) až j),

8. nabízet k prodeji nebo používat minerální oleje uvedené v § 134m odst. 2 písm. h) a i) pro jiné účely, než pro které tyto minerální oleje nesmějí být značkovány.

Povolení ke značkování některých dalších minerálních olejů

§ 134r

1. Právnická nebo fyzická osoba uvedená v § 134p odst. 1 na daňovém území České republiky může značkovat minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 pouze na základě povolení ke značkování těchto olejů (dále jen „povolení ke značkování“). O vydání povolení ke značkování rozhoduje správce daně na návrh podaný touto osobou.

3. Značkování minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1 bez povolení ke značkování podle odstavce 1 se považuje za závažné porušení tohoto zákona.

4. V návrhu na vydání povolení ke značkování musí být uvedeny tyto náležitosti:

3. obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, je-li navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, místo pobytu a daňové identifikační číslo navrhovatele, bylo-li přiděleno, je-li navrhovatel fyzickou osobou,

1. obchodní firma nebo jméno, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele,

3. místo, ve kterém budou minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 značkovány,

4. název, popřípadě obchodní označení, minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1, které budou značkovány,

5. předpokládané roční množství minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1, které budou značkovány,

6. údaje o instalovaném zařízení a technická dokumentace zařízení na značkování minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1,

7. evidenční číslo daňového skladu navrhovatele, pokud bylo přiděleno podle § 20 odst. 12.

3. Navrhovatel je povinen na výzvu správce daně uvést a doložit další údaje týkající se značkování minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1.

§ 134s

1. Správce daně prověří údaje uvedené v návrhu a v případě pochybností o jejich správnosti a úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, a zároveň stanoví lhůtu, ve které je navrhovatel povinen na výzvu odpovědět. Po marném uplynutí stanovené lhůty správce daně návrh odloží. O odložení návrhu správce daně navrhovatele vyrozumí.

3. Správce daně v povolení ke značkování uvede skutečnosti podle § 134r odst. 3 písm. a) až c) a e) až f).

4. Správce daně rozhodne o návrhu na vydání povolení ke značkování do 60 kalendářních dní od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 kalendářních dní; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže nadřízený správce daně. Nemůže-li správce daně rozhodnout do 60 kalendářních dní, popřípadě do 90 kalendářních dní, je povinen o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

5. Rozhodnutí o vydání povolení ke značkování vyhotoví správce daně ve dvou stejnopisech, z nichž jedno je určeno navrhovateli a druhé správci daně.

6. V rozhodnutí o povolení ke značkování stanoví správce daně dobu jeho platnosti, která počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Správce daně stanoví dobu platnosti povolení ke značkování tak, aby toto povolení platilo nejméně do konce kalendářního roku, v němž nabylo rozhodnutí o jeho udělení právní moci, nejdéle však do konce třetího kalendářního roku od konce roku, v němž bylo rozhodnutí o jeho udělení vydáno.

§ 134t

1. O vydání nového povolení ke značkování je jeho držitel povinen požádat nejpozději tři kalendářní měsíce před ukončením doby platnosti předchozího povolení ke značkování, pokud hodlá nepřerušeně značkovat minerální oleje, kterých se předchozí povolení ke značkování týká.

3. Držitel povolení ke značkování je povinen oznámit správci daně každou změnu údajů uvedených v § 134r odst. 3 písm. a) do 5 kalendářních dní ode dne jejího vzniku. Změnu údajů uvedených v § 134r odst. 3 písm. b), c) a e) je držitel povolení ke značkování povinen oznámit dříve, než k těmto změnám dojde.

4. Dojde-li ke změně údajů uvedených v § 134r odst. 3 písm. a), správce daně vydá rozhodnutí o změně původního povolení ke značkování. Dojde-li ke změně ostatních skutečností a údajů uvedených v povolení ke značkování, správce daně rozhodne o vydání nového povolení ke značkování a o odejmutí povolení ke značkování předchozího.

§ 134u

1. Povolení ke značkování zaniká

3. uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení ke značkování právnickou osobou,

5. úmrtím smrtí držitele povolení ke značkování nebo dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele povolení ke značkování za mrtvého, nebo

6. dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení ke značkování.

3. Správce daně povolení ke značkování odejme, jestliže

3. držitel povolení ke značkování porušil povinnosti nebo zákazy stanovené v § 134p a 134q,

4. se změnily skutečnosti, na jejichž základě bylo povolení ke značkování vydáno, a držitel povolení ke značkování nepožádal o jeho změnu, nebo

5. držitel povolení ke značkování o to požádá.

§ 134v

Porušení povinností při značkování některých dalších minerálních olejů

1. Zjistí-li správce daně, že byla porušena povinnost při značkování některých dalších minerálních olejů, sdělí tuto skutečnost bezodkladně České obchodní inspekci.

3. Zjistí-li orgán Finanční správy České republiky nebo orgán Celní správy České republiky při výkonu své působnosti, že byla porušena povinnost při značkování nebo barvení vybraných minerálních olejů,

3. postupuje podle daňového řádu a

4. sdělí tuto skutečnost bezodkladně správci daně.

ČÁST ŠESTÁ

SPRÁVNÍ DELIKTY

HLAVA I

PŘESTUPKY

Díl 1

Přestupky na úseku správy daně z minerálních olejů

§ 135

Přestupky proti skladování zkapalněných ropných plynů

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) uvedené do volného daňového oběhu

3. skladuje společně ve stejném zásobníku,

4. skladuje odděleně v zásobnících, které

   1. nejsou technologicky odděleny, nebo

   2. jsou vzájemně propojeny,

5. odebírané ze zásobníků v kapalné fázi neskladuje v zásobníku, který je pevně spojen se zemí, nebo

6. odebírané ze zásobníků v kapalné fázi skladuje v zásobníku pevně spojeném se zemí, který není užíván v souladu se stavebním zákonem.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

§ 135a

Přestupky proti nakládání se zkapalněnými ropnými plyny

1. Fyzická osoba se jako osoba, která nakupuje nebo získává zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) ve volném daňovém oběhu za účelem dalšího prodeje, dopustí přestupku tím, že přijímá nebo prodává tyto plyny bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

3. Fyzická osoba se jako osoba, která nakupuje nebo získává zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) pro vlastní spotřebu se spotřebou přesahující 10 tun za jeden kalendářní rok, dopustí přestupku tím, že přijímá nebo prodává tyto plyny bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

4. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

3. zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) vydá osobě bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu,

4. v rozporu s § 60 odst. 5, 6 nebo 7 prodá zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) za cenu včetně daně vypočtené na základě vyšší sazby daně, nebo

5. zahájí dopravu zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) bez poskytnutého zajištění daně pro dopravu těchto plynů podle § 60 odst. 11.

3. Fyzická osoba se jako osoba, která plní zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) do tlakových nádob o hmotnosti náplně do 40 kg včetně, dopustí přestupku tím, že

3. nepoužívá hmotnostní průtokoměr,

4. používá hmotnostní průtokoměr, jehož součástí není elektronická evidence vydaných zkapalněných ropných plynů splňující zákonem požadované náležitosti, nebo

5. používá hmotnostní průtokoměr, jehož součástí je elektronická evidence vydaných zkapalněných ropných plynů splňující zákonem požadované náležitosti, který není po celou dobu opatřen závěrami správce daně.

3. Za přestupek podle odstavce 1 až 4 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Díl 2

Přestupky na úseku správy daně z piva

§ 135b

Přestupky proti oznamovací povinnosti osoby vyrábějící pivo pro vlastní spotřebu

1. Fyzická osoba se jako osoba, která vyrábí pivo podle § 80 odst. 1, dopustí přestupku tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně

3. datum zahájení výroby,

4. místo výroby, nebo

5. předpokládané množství vyrobeného piva za kalendářní rok.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

Díl 3

Přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků

§ 135c

Přestupek proti jednotkovému balení

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že prodá tabákové výrobky jinak než v uzavřeném jednotkovém balení s neporušenou tabákovou nálepkou.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 135d

Přestupek proti zákazu nákupu za cenu nižší než cena pro konečného spotřebitele

1. Fyzická osoba se jako konečný spotřebitel dopustí přestupku tím, že nakoupí cigarety za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 135e

Přestupky proti nakládání s tabákovými výrobky

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že na daňovém území České republiky neoprávněně drží nebo jinak nakládá s tabákovými výrobky, které nejsou značeny platnou tabákovou nálepkou.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Díl 4

Přestupky na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků

§ 135f

Přestupky proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz prodeje lihovin nebo zákaz prodeje tabákových výrobků podle § 133.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

§ 135g

Přestupky proti oznamovací povinnosti při prodeji lihovin na veřejnosti přístupných akcích

1. Fyzická osoba se jako osoba, která prodává lihoviny na veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podnicích, včetně tanečních zábav a diskoték, dopustí přestupku tím, že

3. o této činnosti ve stanovené lhůtě písemně neinformuje správce daně, v jehož územní působnosti se bude prodej uskutečňovat, nebo

4. písemná informace o této činnosti neobsahuje údaje o

   1. osobě, která lihoviny prodává,

   2. časovém vymezení prodeje lihovin,

   3. druhu prodávaných lihovin, nebo

   4. množství prodávaných lihovin.

3. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Díl 5

Přestupky na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135h

Přestupky proti zákazu při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1, které jsou

3. značkované a barvené, ředí, odstraňuje nebo jinak mění jejich značkování nebo barvení mimo daňový sklad s povolením k barvení těchto olejů,

4. neznačkované a nebarvené, uvádí do volného daňového oběhu,

5. značkované a barvené, nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů, nebo

6. značkované a barvené, dopravuje nebo skladuje v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčí.

3. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že minerální oleje uvedené v § 134b odst. 2 písm. e) a f) nabízí k prodeji nebo je používá pro jiné účely, než pro které tyto minerální oleje nesmějí být značkovány a barveny.

4. Za přestupek podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Díl 6

Přestupky na úseku značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135i

Přestupky proti zákazu při značkování některých dalších minerálních olejů

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1, které jsou

3. značkované, ředí, odstraňuje nebo jinak mění jejich značkování,

4. neznačkované, uvádí do volného daňového oběhu či je prodává,

5. značkované, nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů, nebo

6. značkované, dopravuje nebo skladuje v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčí.

3. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že minerální oleje, které nesmějí být značkovány podle § 134m odst. 2 písm. c) až j), nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů.

4. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že minerální oleje uvedené v § 134m odst. 2 písm. h) a i) nabízí k prodeji nebo je používá pro jiné účely, než pro které tyto oleje nesmějí být značkovány.

5. Za přestupek podle odstavce 1 až 3 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Hlava II

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob

Díl 1

Správní delikty na úseku správy spotřebních daní

§ 135j

Správní delikt proti umístění přijatého vybraného výrobku

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako uživatel dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neumístí přijatý vybraný výrobek osvobozený od daně v místě, které je uvedeno ve zvláštním povolení.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

§ 135k

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů uvedených ve zvláštním povolení

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako uživatel dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu údajů, které uvedl v návrhu na vydání zvláštního povolení a které správce daně v tomto povolení uvedl.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

§ 135l

Správní delikt proti podmíněnému osvobození od daně

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 19 odst. 4 umístí vybrané výrobky do daňového skladu jinak než v režimu podmíněného osvobození od daně.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

§ 135m

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů nebo skutečností v povoleních nebo rozhodnutích

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí prostřednictvím správce daně místně příslušného daňovému skladu změnu skutečností a údajů uvedených v povolení k provozování daňového skladu.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako oprávněný příjemce dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně každou změnu údajů uvedených v povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu nebo oprávněný příjemce dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu skutečností, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o snížení zajištění daně nebo rozhodnutí o upuštění od jeho poskytnutí.

5. Za správní delikt podle odstavců 1 až 3 se uloží pokuta do 100 000 Kč.

§ 135n

Správní delikty proti zajištění daně

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu nebo oprávněný příjemce dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost

3. průběžně sledovat výši zajištění daně, nebo

4. předat správci daně podle jeho požadavků evidenční údaje vztahující se k daňové povinnosti, která vznikla při výrobě nebo přijetí vybraných výrobků.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

§ 135o

Správní delikty proti elektronickému průvodnímu dokladu při ukončení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako příjemce vybraných výrobků přijatých v režimu podmíněného osvobození od daně dopustí správního deliktu tím, že

3. ve stanovené lhůtě nepředloží oznámení o přijetí vybraných výrobků pomocí elektronického systému správci daně místně příslušnému místu přijetí vybraných výrobků, nebo

4. v oznámení o přijetí vybraných výrobků neuvede ztráty a znehodnocení, ke kterým došlo v průběhu dopravy.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 200 000 Kč.

§ 135p

Správní delikty proti dopravě vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě pro účely podnikání

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba odebírající vybrané výrobky z jiného členského státu pro účely podnikání dopustí správního deliktu tím, že před odebráním těchto vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě

3. neoznámí správci daně jejich množství, nebo

4. neposkytne zákonem stanoveným způsobem zajištění daně.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 100 000 Kč.

§ 135q

Správní delikty proti odesílání vybraných výrobků do jiného členského státu pro účely podnikání

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odesílatel vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky a dopravovaných do jiného členského státu pro účely podnikání dopustí správního deliktu tím, že

3. písemně neuvědomí správce daně o zahájení dopravy vybraných výrobků před jejím zahájením, nebo

4. v písemném oznámení neuvede datum zahájení dopravy.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 200 000 Kč.

§ 135r

Správní delikty proti zasílání vybraných výrobků

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků dopustí správního deliktu tím, že před odesláním vybraných výrobků z jiného členského státu

1. neoznámí místně příslušnému správci daně zákonem požadované údaje, nebo

2. neposkytne zákonem stanoveným způsobem zajištění daně.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

§ 135s

Správní delikty proti oznamovací povinnosti při změně údajů uvedených v povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně každou změnu údajů, které uvedl v návrhu na vydání povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků a které správce daně v tomto povolení uvedl, a to o osobě

1. odesílající vybrané výrobky, nebo

2. daňového zástupce.

3. Xxxxx, která vypověděla plnou moc k zastupování, se dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí tuto skutečnost správci daně.

4. Za správní delikt podle odstavce 1 nebo 2 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

§ 135t

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů uvedených v povolení k prodeji za ceny bez daně

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel povolení k prodeji za ceny bez daně dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu skutečností nebo údajů uvedených v návrhu na toto povolení.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

Díl 2

Správní delikty na úseku správy daně z minerálních olejů

Oddíl 1

Správní delikty proti nákupu, prodeji a dopravě zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu

§ 135u

Správní delikty proti skladování zkapalněných ropných plynů

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) uvedené do volného daňového oběhu

   1. skladuje společně ve stejném zásobníku,

   2. skladuje odděleně v zásobnících, které

      1. nejsou technologicky odděleny, nebo

      2. jsou vzájemně propojeny,

   3. odebírané ze zásobníků v kapalné fázi neskladuje v zásobníku, který je pevně spojen se zemí, nebo

   4. odebírané ze zásobníků v kapalné fázi skladuje v zásobníku pevně spojeném se zemí, který není užíván v souladu se stavebním zákonem.

   1. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 1 000 000 Kč.

§ 135v

Správní delikty proti dopravě minerálních olejů osvobozených od daně na daňovém území České republiky

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odesílatel minerálních olejů osvobozených od daně podle § 49 odst. 1, 2, 6 nebo 8 dopustí správního deliktu tím, že při dopravě těchto olejů neposkytne zákonem stanoveným způsobem zajištění daně.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odesílatel zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) osvobozených od daně dopustí správního deliktu tím, že při dopravě těchto plynů neposkytne zajištění daně alespoň ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odesílatel minerálních olejů, které jsou osvobozeny od daně, dopustí správního deliktu tím, že

1. ve stanovené lhůtě neuvědomí správce daně, který je místně příslušný podle místa zahájení dopravy, o zahájení dopravy těchto olejů,

2. navzdory námitkám správce daně zahájí dopravu těchto olejů,

3. nedodrží správcem daně stanovenou

   1. lhůtu, v níž má být doprava těchto olejů ukončena, nebo

   2. trasu, po které mají být tyto oleje dopravovány, nebo

4. v případě změny místa určení nebo příjemce, ke které došlo v průběhu dopravy těchto olejů, ve stanovené lhůtě

   1. neoznámí tuto změnu správci daně, nebo

   2. nezajistí zaznamenání této změny v dokladu o osvobození vybraných výrobků od daně.

3. Za správní delikt se uloží pokuta do

1. 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1, nebo

2. 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 nebo 3.

Správní delikty proti nakládání se zkapalněnými ropnými plyny

§ 135w

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která nakupuje nebo získává zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g), ve volném daňovém oběhu za účelem dalšího prodeje, dopustí správního deliktu tím, že přijímá nebo prodává tyto plyny bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která nakupuje nebo získává zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) pro vlastní spotřebu se spotřebou přesahující 10 tun za jeden kalendářní rok, dopustí správního deliktu tím, že přijímá nebo prodává tyto plyny bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g)

   1. vydá osobě bez povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu, nebo

   2. při dovozu po propuštění do režimu volného oběhu ve stanovené lhůtě neuvede do režimu podmíněného osvobození od daně.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 60 odst. 5, 6 nebo 7 prodá zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) za cenu včetně daně vypočtené na základě vyšší sazby daně.

5. Za správní delikt podle odstavce 1 až 4 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 1 000 000 Kč.

§ 135x

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

   1. dopravuje zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. e), f) nebo g) s rozdílnou sazbou daně, po jejich uvedení do volného daňového oběhu, společně v jednom dopravním prostředku nebo v jejich soupravě, nebo

   2. zahájí dopravu zkapalněných ropných plynů uvedených v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) bez poskytnutého zajištění daně pro dopravu těchto plynů podle § 60 odst. 11.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba odebírající pro účely podnikání zkapalněné ropné plyny, které jsou předmětem daně podle § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) a které byly uvolněny do volného daňového oběhu v jiném členském státě, se dopustí správního deliktu tím, že neposkytne zajištění daně alespoň ve výši daně, která by musela být přiznána a zaplacena, kdyby tyto plyny byly určeny pro pohon motorů.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která plní zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odst. 1 písm. f) nebo g) do tlakových nádob o hmotnosti náplně do 40 kg včetně, dopustí správního deliktu tím, že

1. nepoužívá hmotnostní průtokoměr,

2. používá hmotnostní průtokoměr, jehož součástí není elektronická evidence vydaných zkapalněných ropných plynů splňující zákonem požadované náležitosti, nebo

3. používá hmotnostní průtokoměr, jehož součástí je elektronická evidence vydaných zkapalněných ropných plynů splňující zákonem požadované náležitosti, který není po celou dobu opatřen závěrami správce daně.

4. Za správní delikt podle odstavce 1 až 3 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 1 000 000 Kč.

§ 135y

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů uvedených v povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu údajů, které uvedl v návrhu na vydání tohoto povolení a které správce daně v tomto povolení uvedl.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

Díl 3

Správní delikty na úseku správy daně z lihu

§ 135z

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při nákupu nebo dovozu výrobků obsahujících líh

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která nakoupí nebo doveze výrobky obsahující líh osvobozený od daně podle § 71 odst. 1 písm. c), dopustí správního deliktu tím, že v daném kalendářním roce neoznámí správci daně první nákup nebo dovoz výrobků obsahujících tento líh.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 100 000 Kč.

§ 135za

Správní delikty proti dopravě lihu osvobozeného od daně z lihu na daňovém území České republiky

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odesílatel lihu osvobozeného od daně podle § 71 odst. 1 písm. a) nebo d) dopustí správního deliktu tím, že při dopravě tohoto lihu neposkytne zákonem stanoveným způsobem zajištění daně.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že na daňovém území České republiky dopravuje líh obecně denaturovaný podle zákona upravujícího líh určený pro výrobu minerálních olejů uvedených v § 45 odst. 2 nebo pro výrobu etyl-terciál-butyl-éteru bez zjednodušeného průvodního dokladu.

3. Za správní delikt se uloží pokuta do

   1. 1 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1, nebo

   2. 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2.

§ 135zb

Správní delikty proti oznamování prodeje lihovin

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která hodlá v rámci své podnikatelské činnosti prodávat lihoviny uvedené do volného daňového oběhu za cenu nižší, než je cena odpovídající výši součtu částky daně a jí odpovídající částky daně z přidané hodnoty, dopustí správního deliktu tím, že

1. ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně takový prodej, nebo

2. v oznámení o takovém prodeji neuvede zákonem stanovené údaje.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 500 000 Kč.

Díl 4

Správní delikty na úseku správy daně z piva

§ 135zc

Správní delikty proti oznamovací povinnosti při zařazení do velikostní skupiny

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako malý nezávislý pivovar dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně

   1. své zařazení do velikostní skupiny, nebo

   2. změnu svého zařazení do velikostní skupiny.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 250 000 Kč.

Díl 5

Správní delikty na úseku správy daně z vína a meziproduktů

§ 135zd

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při přijetí tichého vína z jiného členského státu

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu, který přijme do daňového skladu tiché víno vyrobené malým výrobcem vína z jiného členského státu, dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě zákonem stanoveným způsobem neoznámí správci daně místně příslušnému přijímajícímu daňovému skladu toto přijetí.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

§ 135ze

Správní delikt proti oznamovací povinnosti malého výrobce vína

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako malý výrobce vína dopustí správního deliktu tím, že neuvědomí správce daně místně příslušného místu, kde se tiché víno vyrábí, skladuje, zpracovává, přijímá nebo odesílá, o zahájení dopravy tichého vína do daňového skladu před jejím zahájením.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

Díl 6

Správní delikty na úseku správy daně z tabákových výrobků

§ 135zf

Správní delikt proti ceně pro konečného spotřebitele

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že uvede do volného daňového oběhu cigarety s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele v jiném období, než pro které byla tato cena stanovena.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

§ 135zg

Správní delikty proti jednotkovému balení

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že uvede do volného daňového oběhu, doveze nebo dopraví na daňové území České republiky z jiného členského státu

3. tabákové výrobky, které nejsou v uzavřeném jednotkovém balení, nebo

4. jednotkové balení s tabákovými výrobky, které nepodléhají stejné sazbě daně.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že prodá tabákové výrobky jinak než v uzavřeném jednotkovém balení s neporušenou tabákovou nálepkou.

3. Za správní delikt se uloží pokuta

   1. do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1, nebo

   2. od 50 000 Kč do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2.

§ 135zh

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při dovozu tabákových výrobků

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako dovozce, který hodlá dovážet tabákové výrobky v rámci podnikatelské činnosti, dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě písemně neohlásí správci daně první dovoz tabákových výrobků.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 2 000 000 Kč.

§ 135zi

Správní delikty proti zákazu prodeje za cenu jinou než cenu pro konečného spotřebitele

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako prodejce dopustí správního deliktu tím, že

3. prodá konečnému spotřebiteli cigarety za cenu nižší nebo vyšší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce,

4. při prodeji cigaret konečnému spotřebiteli poskytne slevu z ceny pro konečného spotřebitele.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

   1. prodá konečnému spotřebiteli cigarety, ke kterým je přidán nebo přibalen jiný předmět, za celkovou cenu odlišnou od ceny pro konečného spotřebitele uvedené na tabákové nálepce, nebo

   2. váže prodej cigaret konečnému spotřebiteli na prodej jiných předmětů.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako konečný spotřebitel dopustí správního deliktu tím, že

1. spotřebuje cigarety zakoupené za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele, nebo

2. nakoupí cigarety za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce.

4. Za správní delikt se uloží pokuta do

   1. 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 nebo 2, nebo

   2. 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3.

§ 135zj

Správní delikt proti předmětu výhry v loterii a jiné podobné hře

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že učiní tabákové výrobky předmětem výhry v loterii nebo jiné podobné hře.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 2 000 000 Kč.

§ 135zk

Správní delikty proti značení tabákovými nálepkami

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

   1. umožní skladování nebo prodej neznačených tabákových výrobků na daňovém území České republiky, nebo

   2. neznačí tabákové výrobky tabákovými nálepkami podle § 114.

2. Za správní delikt se uloží pokuta

   1. od 50 000 Kč do 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a),

   2. do 50 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b).

§ 135zl

Správní delikty proti značení a použití tabákových nálepek

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

   1. použije ke značení tabákových výrobků tabákové nálepky, na kterých jsou vytištěny údaje neodpovídající skutečnému obsahu jednotkového balení, na kterém je tabáková nálepka umístěna,

   2. značí tabákové výrobky tabákovými nálepkami na jiném místě daňového území České republiky než v daňovém skladu, nebo

   3. řádně nepoužije tabákovou nálepku.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 5 000 000 Kč.

§ 135zm

Správní delikt proti objednání, odběru a distribuci tabákových nálepek

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odběratel dopustí správního deliktu tím, že tabákové nálepky prodá nebo bezúplatně předá.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 5 000 000 Kč.

§ 135zn

Správní delikty proti evidenci a inventuře tabákových nálepek

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odběratel dopustí správního deliktu tím, že

1. nevede evidenci odebraných, použitých nebo vrácených tabákových nálepek,

3. po stanovenou dobu neuchovává evidenci odebraných, použitých nebo vrácených tabákových nálepek nebo doklady, na jejichž základě byly zápisy v této evidenci provedeny,

4. neprovede inventuru tabákových nálepek za daný kalendářní rok, nebo

5. ve stanovené lhůtě neoznámí pověřenému správci daně výsledek inventury tabákových nálepek za předchozí kalendářní rok.

2. Za správní delikt se uloží pokuta do

1. 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a b), nebo

3. 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) a d).

§ 135zo

Správní delikty proti vracení tabákových nálepek

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odběratel dopustí správního deliktu tím, že

   1. nevrátí ve stanovené lhůtě pověřenému správci daně nepoužité tabákové nálepky starého vzoru, nebo

   2. v případě ukončení své činnosti nevrátí ve stanovené lhůtě pověřenému správci daně nepoužité tabákové nálepky.

   1. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

§ 135zp

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně podmínek uvedených v rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako odběratel dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí pověřenému správci daně změnu všech skutečností, které mají vliv na splnění podmínek pro vydání rozhodnutí o snížení úhrady nebo zajištění.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 100 000 Kč.

Díl 7

Správní delikty na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků

§ 135zq

Správní delikty proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz prodeje lihovin nebo zákaz prodeje tabákových výrobků podle § 133.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

§ 135zr

Správní delikty proti oznamovací povinnost při prodeji lihovin na veřejnosti přístupných akcích

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která prodává lihoviny na veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podnicích, včetně tanečních zábav a diskoték, dopustí správního deliktu tím, že

   1. o této činnosti ve stanovené lhůtě písemně neinformuje správce daně, v jehož územní působnosti se bude prodej uskutečňovat, nebo

   2. písemná informace o této činnosti neobsahuje údaje o

      1. osobě, která lihoviny prodává,

      2. časovém vymezení prodeje lihovin,

      3. druhu prodávaných lihovin, nebo

      4. množství prodávaných lihovin.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

Díl 8

Správní delikty na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů

Oddíl 1

Správní delikty proti povinnostem při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135zs

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu dopustí správního deliktu tím, že do volného daňového oběhu uvede neznačkované nebo nebarvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako příjemce nebo dovozce minerálních olejů uvedených v § 134b odst. 1 dopustí správního deliktu tím, že nezajistí značkování nebo barvení těchto olejů před jejich vstupem na daňové území České republiky.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo uživatel směsi značkovací látky a barviva se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky dopustí správního deliktu tím, že nevede evidenci značkovací látky a barviva.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu, příjemce nebo dovozce s povinností značkovat nebo barvit minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1, nebo s povinností takové značkování nebo barvení zajistit, dopustí správního deliktu tím, že na žádost správce daně nebo příslušného orgánu nepředloží certifikát.

5. Za správní delikt podle odstavce 1 až 4 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 50 000 000 Kč.

§ 135zt

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která nakoupí nebo jinak nabude neznačkované nebo nebarvené minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 s úmyslem dopravit je do jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od daně či ve volném daňovém oběhu nebo je vyvézt do třetí země, dopustí správního deliktu tím, že v případě neuskutečnění dopravy nebo vývozu ve stanovené lhůtě nezajistí jejich značkování nebo barvení.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která vyrábí, zpracovává, dopravuje, skladuje, nakupuje nebo jinak nabývá, prodává nebo spotřebovává v rámci podnikatelské činnosti minerální oleje uvedené v § 134b, dopustí správního deliktu tím, že

1. vykonává tyto činnosti, jejichž předmětem jsou oleje v jednotkovém balení nad 20 litrů, bez živnostenského oprávnění, nebo

2. nevede nebo neuchovává stanoveným způsobem evidenci o druzích a množství těchto olejů nebo evidenci o uvedených způsobech nakládání s nimi.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která vyrábí, zpracovává nebo prodává minerální oleje, jež nesmějí být podle § 134b odst. 2 písm. f) značkovány a barveny, způsobem uvedeným v § 134e odst. 6, dopustí správního deliktu tím, že

1. v průvodní technické dokumentaci nebo v dokladech výslovně neuvede, že tyto oleje nesmějí být použity pro pohon motorů,

2. nemá v evidenci o koupi a prodeji těchto olejů prohlášení kupujícího podle § 134e odst. 8 písm. b), nebo

3. neuchovává technickou dokumentaci nebo doklady k těmto olejům po stanovenou dobu.

4. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 50 000 000 Kč.

Oddíl 2

Správní delikty proti zákazům při značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135zu

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1, které jsou

   1. značkované a barvené, ředí, odstraňuje nebo jinak mění jejich značkování nebo barvení mimo daňový sklad s povolením k barvení těchto olejů,

   2. neznačkované a nebarvené, uvádí do volného daňového oběhu,

   3. značkované a barvené, nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů, nebo

   4. značkované a barvené, dopravuje nebo skladuje v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčí.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že minerální oleje uvedené v § 134b odst. 2 písm. e) a f) nabízí k prodeji nebo je používá pro jiné účely, než pro které tyto minerální oleje nesmějí být značkovány a barveny.

3. Za správní delikt podle odstavce 1 nebo 2 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

Oddíl 3

Další správní delikty na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů

§ 135zv

Správní delikt proti povolení k barvení vybraných minerálních olejů

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel daňového skladu dopustí správního deliktu tím, že značkuje nebo barví minerální oleje uvedené v § 134b odst. 1 bez povolení k barvení.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta od 10 000 Kč do 10 000 000 Kč.

§ 135zw

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů v povolení k barvení

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel povolení k barvení dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu údajů, které uvedl v návrhu na vydání povolení k barvení a které správce daně v tomto povolení uvedl, s výjimkou evidenčního čísla daňového skladu navrhovatele.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

Díl 9

Správní delikty na úseku značkování některých dalších minerálních olejů

Oddíl 1

Správní delikty proti povinnostem při značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135zx

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo provozovatel daňového skladu dopustí správního deliktu tím, že do volného daňového oběhu uvede neznačkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako příjemce nebo dovozce minerálních olejů uvedených v § 134m odst. 1 dopustí správního deliktu tím, že nezajistí značkování těchto olejů před jejich vstupem na daňové území České republiky.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo uživatel značkovací látky se sídlem nebo místem pobytu na daňovém území České republiky dopustí správního deliktu tím, že nevede evidenci značkovací látky.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce, příjemce nebo dovozce s povinností značkovat minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 nebo s povinností takové značkování zajistit, dopustí správního deliktu tím, že na žádost správce daně nebo příslušného orgánu nepředloží certifikát.

5. Za správní delikt podle odstavce 1, až 4 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 50 000 000 Kč.

§ 135zy

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která nakoupí nebo jinak nabude neznačkované minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 s úmyslem dopravit je do jiného členského státu nebo je vyvézt do třetí země, dopustí správního deliktu tím, že v případě neuskutečnění dopravy nebo vývozu ve stanovené lhůtě nezajistí jejich značkování.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která vyrábí, zpracovává, dopravuje, skladuje, nakupuje nebo jinak nabývá, prodává nebo spotřebovává v rámci podnikatelské činnosti minerální oleje uvedené v § 134m, dopustí správního deliktu tím, že

   1. vykonává tyto činnosti, jejichž předmětem jsou oleje v jednotkovém balení nad 20 litrů, bez živnostenského oprávnění, nebo

   2. nevede nebo neuchovává stanoveným způsobem evidenci o druzích a množství těchto olejů nebo evidenci o uvedených způsobech nakládání s nimi.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba, která vyrábí, zpracovává nebo prodává minerální oleje, jež nesmějí být podle § 134m odst. 2 písm. c) až i) značkovány, způsobem uvedeným v § 134p odst. 6, značkovány, dopustí správního deliktu tím, že

   1. v průvodní technické dokumentaci nebo v dokladech výslovně neuvede, že tyto oleje nesmějí být použity pro pohon motorů,

   2. nemá v evidenci o koupi a prodeji těchto olejů prohlášení kupujícího podle § 134p odst. 8 písm. b) nebo c), nebo

   3. neuchovává technickou dokumentaci nebo doklady k těmto olejům po stanovenou dobu.

4. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta od 50 000 Kč do 50 000 000 Kč.

Oddíl 2

Správní delikty proti zákazům při značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135zz

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1, které jsou

   1. značkované, ředí, odstraňuje nebo jinak mění jejich značkování,

   2. neznačkované, uvádí do volného daňového oběhu či je prodává,

   3. značkované, nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů, nebo

   4. značkované, dopravuje nebo skladuje v nádobě, která je ve spojení s motorem, nebo je do takové nádoby stáčí.

2. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že minerální oleje, které nesmějí být značkovány podle § 134m odst. 2 písm. c) až j), nabízí k prodeji nebo je používá pro pohon motorů.

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že minerální oleje uvedené v § 134m odst. 2 písm. h) a i) nabízí k prodeji nebo je používá pro jiné účely, než pro které tyto oleje nesmějí být značkovány.

4. Za správní delikt podle odstavce 1 až 3 se uloží pokuta do 10 000 000 Kč.

Oddíl 3

Další správní delikty na úseku značkování některých dalších minerálních olejů

§ 135zza

Správní delikt proti povolení ke značkování některých dalších minerálních olejů

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo provozovatel daňového skladu dopustí správního deliktu tím, že značkuje minerální oleje uvedené v § 134m odst. 1 bez povolení ke značkování.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta od 10 000 Kč do 10 000 000 Kč.

§ 135zzb

Správní delikt proti oznamovací povinnosti při změně údajů v povolení ke značkování

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel povolení ke značkování dopustí správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě neoznámí správci daně změnu údajů, které uvedl v návrhu na vydání povolení ke značkování a které správce daně v tomto povolení uvedl, s výjimkou evidenčního čísla daňového skladu navrhovatele.

2. Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 50 000 Kč.

Hlava III

Propadnutí a zabrání zajištěných lihovin a tabákových výrobků

§ 135zzc

Propadnutí lihovin a tabákových výrobků

1. Správní orgán uloží propadnutí

   1. neznačených tabákových výrobků, které zajistil v souvislosti s porušením povinnosti při značení tabákových výrobků,

   2. lihovin nebo tabákových výrobků, které zajistil v souvislosti s porušením zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků.

   1. Propadnutí lihovin nebo tabákových výrobků podle odstavce 1 lze uložit, pokud

      1. náleží pachateli správního deliktu a

      2. byly ke spáchání správního deliktu užity nebo určeny.

§ 135zzd

Zabrání lihovin a tabákových výrobků

Správní orgán, který neuložil propadnutí lihovin nebo tabákových výrobků, rozhodne o jejich zabrání, pokud

1. náleží pachateli, kterého nelze za správní delikt stíhat,

2. nenáleží pachateli správního deliktu nebo mu nenáleží zcela, nebo

3. vlastník není znám.

§ 135zze

Společná ustanovení o propadlých a zabraných lihovinách a tabákových výrobcích

3. Propadlé nebo zabrané lihoviny nebo tabákové výrobky připadají státu.

4. Generální ředitelství cel propadlé nebo zabrané lihoviny nebo tabákové výrobky zničí. Na zničení dohlíží tříčlenná komise složená ze zaměstnanců v Generálním ředitelství cel.

5. Pachateli správního deliktu, kterému bylo uloženo propadnutí lihovin nebo tabákových výrobků, nebo osobě, u které byly zabrané lihoviny nebo tabákové výrobky zajištěny, se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s jejich správou a zničením.

6. Proti rozhodnutí o zabrání lihovin nebo tabákových výrobků nebo o povinnosti nahradit státu náklady spojené s jejich správou a zničením se nelze odvolat.

7. Nepropadnou-li nebo nebudou-li lihoviny nebo tabákové výrobky zabrány, musí být bez zbytečného odkladu vráceny tomu, komu nepochybně patří, jinak tomu, u koho byly zajištěny.

Hlava IV

Společná ustanovení

§ 135zzf

Odpovědnost právnické osoby a podnikající fyzické osoby

1. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

2. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

3. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

§ 135zzg

Příslušnost k projednání správního deliktu

3. Správní delikty podle tohoto zákona projednává celní úřad.

4. Česká obchodní inspekce nebo finanční úřad projednává

   3. přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to přestupky proti nakládání s tabákovými výrobky,

   4. přestupky na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to přestupky proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků,

   5. přestupky na úseku

1. značkování a barvení vybraných minerálních olejů,

2. značkování některých dalších minerálních olejů,

4. správní delikty na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to

1. správní delikty proti jednotkovému balení,

2. správní delikty proti zákazu prodeje za cenu jinou než cenu pro konečného spotřebitele,

3. správní delikty proti značení tabákovými nálepkami,

5. správní delikty na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to správní delikty proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků,

6. správní delikty na úseku

   1. značkování a barvení vybraných minerálních olejů, s výjimkou správního deliktu proti oznamovací povinnosti při změně údajů v povolení k barvení,

1. značkování některých dalších minerálních olejů, s výjimkou správního deliktu proti oznamovací povinnosti při změně údajů v povolení ke značkování.

3. Státní zemědělská a potravinářská inspekce projednává

3. přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to přestupky proti nakládání s tabákovými výrobky,

4. přestupky na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to přestupky proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků,

5. správní delikty na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to

1. správní delikty proti jednotkovému balení,

2. správní delikty proti zákazu prodeje za cenu jinou než cenu pro konečného spotřebitele,

3. správní delikty proti značení tabákovými nálepkami,

4. správní delikty na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to správní delikty proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků.

3. Obecní živnostenský úřad projednává

3. přestupky na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to přestupky proti nakládání s tabákovými výrobky,

4. přestupky na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to přestupky proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků,

5. správní delikty na úseku správy daně z tabákových výrobků, a to správní delikty proti značení tabákovými nálepkami,

6. správní delikty na úseku omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků, a to správní delikty proti zákazu prodeje lihovin a tabákových výrobků.

§ 135zzh

Výše a splatnost pokuty

1. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

2. Pokuta je splatná do 30 dní ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 135zzi

Zvláštní ustanovení o blokovém řízení

V blokovém řízení lze za přestupky podle tohoto zákona uložit pokutu do 5 000 Kč.

§ 139

1. Ministerstvo financí vydá vyhlášku k ustanovením § 21 odst. 2 a 12, § 26, 56, 81 a 131.

3. Ministerstvo průmyslu a obchodu vydá vyhlášku k provedení § 49 odst. 16, § 134a odst. 2, § 134b odst. 3, § 134e odst. 3, § 134e odst. 6 písm. d), § 134e odst. 7, § 134l odst. 2, § 134m odst. 3, § 134p odst. 3, § 134p odst. 6 písm. d) a § 134p odst. 7.

____________________

1) Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

Směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice Rady 1999/81/ES ze dne 29. července 1999, kterou se mění směrnice 92/79/EHS o sbližování daní z cigaret, směrnice 92/80/EHS o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret a směrnice 95/59/ES o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, a směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků.

Směrnice Rady 92/79/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z cigaret, ve znění směrnice Rady 1999/81/ES ze dne 29. července 1999, kterou se mění směrnice 92/79/EHS o sbližování daní z cigaret, směrnice 92/80/EHS o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret a směrnice 95/59/ES o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků, a směrnice Rady 2003/117/ES ze dne 5. prosince 2003, kterou se mění směrnice 92/79/EHS a 92/80/EHS, s cílem povolit Francouzské republice prodloužené uplatňování nižších sazeb spotřební daně na tabákové výrobky uvolněné ke spotřebě na Korsice.

Směrnice Rady 92/80/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret, ve znění směrnice Rady 1999/81/ES ze dne 29. července 1999, kterou se mění směrnice 92/79/EHS o sbližování daní z cigaret, směrnice 92/80/EHS o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret a směrnice 95/59/ES o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků, a směrnice Rady 2003/117/ES ze dne 5. prosince 2003, kterou se mění směrnice 92/79/EHS a 92/80/EHS, s cílem povolit Francouzské republice prodloužené uplatňování nižších sazeb spotřební daně na tabákové výrobky uvolněné ke spotřebě na Korsice.

Směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (kodifikované znění).

Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů.

Směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů. Směrnice Rady 95/60/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daňovém značení plynových olejů a petroleje.

Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, ve znění směrnice Rady 2004/74/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost některých členských států uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění, a směrnice Rady 2004/75/ES ze dne 29. dubna 2004, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, pokud jde o možnost Kypru uplatňovat u energetických produktů a elektřiny dočasné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění.

Směrnice Rady 2010/12/EU ze dne 16. února 2010, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků a směrnice 2008/118/ES.

1a) Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

2)§ 128 a násl. zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 63/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 265/2001 Sb. a zákona č. 1/2002 Sb.

Článek 79 a násl. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

3) § 163 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.

Článek 114 a násl. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

3b) Článek 4 odst. 8 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

3c) Článek 84 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

4) § 214 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.

Článek 161 a násl. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

5) § 197 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.

Článek 145 a násl. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

6) § 2 zákona č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 501/2001 Sb. a zákona č. 476/2002 Sb.

6a) Článek 12 odst. 1 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

8) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku.

9) § 2 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 4/1993 Sb. a zákona č. 119/2000 Sb.

10) Zákon č. 505/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10a) § 2 písm. d) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění zákona č. 575/2006 Sb.

13) Zákon č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

14) § 6 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb. a zákona č. 370/2000 Sb.

15) 488 písm. g) zákona č. 513/1991 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb. a zákona č. 370/2000 Sb.

16) § 476 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb. a zákona č. 370/2000 Sb.

17) § 59 a 223 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění zákona č. 142/1996 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 501/2001 Sb. a zákona č. 476/2002 Sb.

17a) Nařízení komise (ES) č. 31/96 o osvědčení o osvobození od spotřební daně.

19) § 11 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

19a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

20) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

21) § 57 a 58 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 119/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

22) Například vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb.m.s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.

23) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.

24) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.

24a) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

27c) Článek 1 rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1152/2003/ES ze dne 16. června 2003 o zavedení elektronického systému pro přepravu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani.

27d) Článek 23 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

27e) Článek 12 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS.

28) Nařízení Komise č. 684/2009 ze dne 24. července 2009 kterým se provádí směrnice Rady o obecné úpravě spotřebních daní.

28a) Článek 161 odst. 5 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

30) Nařízení Komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. prosince 1992 o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství.

31a) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

32) § 107 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 113/1997 Sb. a zákona č. 1/2002 Sb.

Čl. 5 a čl. 64 Nařízení Rady č. 2913/1992/EHS, kterým se vydává celní zákoník Společenství.

33) § 115 až 117 občanského zákoníku.

34) § 4 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění zákonů č. 272/1996 Sb., č. 189/1999 Sb., č. 256/2000 Sb. a č. 241/2000 Sb.

35) § 13 odst. 3 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu).

35a) ČSN EN 228.

35b) ČSN 65 6512 Motorová paliva - Ethanol E85 - Technické požadavky a metody zkoušení.

35c) ČSN 65 6513 Motorová paliva - Ethanol E95 pro vznětové motory - Technické požadavky a metody zkoušení.

35d) § 119 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 191/2008 Sb.

36) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánu a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

36a) Nařízení Komise (ES) č. 29/2002 ze dne 19. prosince 2001, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství.

37) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

41) § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.Čl. II bod 1 zákona č. 85/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

45)§ 9 zákona č. 505/1990 Sb., ve znění zákona č. 4/1993 Sb., zákona č. 20/1993 Sb., zákona č. 119/2000 Sb., zákona č. 13/2002 Sb. a zákona č. 137/2002 Sb.

46) § 2 odst. 1 písm. k) zákona č. 61/1997 Sb.

47) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 61/1997 Sb.

47a) Čl. 27 bod 5 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů.

48) § 3 zákona č. 61/1997 Sb., ve znění zákona č. 22/2000 Sb.

49) § 2 odst. 1 písm. o) a § 4 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů.

50) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

51) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

52) § 10 odst. 2 zákona č. 61/1997 Sb.

53) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

53a) § 12 odst. 1 zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění zákona č. 22/2000 Sb. a zákona č. 354/2003 Sb.

54)§ 21 odst. 2 písm. j) zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění zákona č. 22/2000 Sb.

55) § 2 odst. 1 písm. l) bod 7 zákona č. 61/1997 Sb.

56) § 2 odst. 1 písm. l) a m) zákona č. 61/1997 Sb.

57)§ 15 zákona č. 61/1997 Sb., ve znění zákona č. 22/2000 Sb.

58) Například § 190b zákona č. 513/1991 Sb., § 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

60) § 2 písm. v) zákona č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů, ve znění zákona č. 216/2000 Sb.

60b) Čl. 2 písm. c) nařízení Komise (ES) č. 884/2001 ze dne 24. dubna 2001, kterým se stanoví pravidla pro průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a pro evidenční knihy vedené v odvětví vína.

60d) Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1227/2000, nařízení Komise (ES) č. 1607/2000, nařízení Komise (ES) č. 1622/2000, nařízení Komise (ES) č. 1623/2000, nařízení Rady (ES) č. 2826/2000, nařízení Rady (ES) č. 1037/2001, nařízení Rady (ES) č. 2585/2001, nařízení Rady (ES) č. 527/2003, nařízení Rady (ES) č. 806/2003, nařízení Komise (ES) č. 1687/2003, nařízení Komise (ES) č. 1793/2003, nařízení Komise (ES) č. 1795/2003 a nařízení Komise (ES) č. 709/2004. Nařízení Komise (ES) č. 1227/2000 ze dne 31. května 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají produkčního potenciálu, ve znění nařízení Komise (ES) č. 784/2001, nařízení Komise (ES) č. 1253/2001, nařízení Komise (ES) č. 1342/2002, nařízení Komise (ES) č. 315/2003, nařízení Komise (ES) č. 1203/2003 a nařízení Komise (ES) č. 1841/2003. Nařízení Komise (ES) č. 1623/2000 ze dne 25. července 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají mechanismů trhu, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2409/2000, nařízení Komise (ES) č. 2786/2000, nařízení Komise (ES) č. 545/2001, nařízení Komise (ES) č. 1282/2001, nařízení Komise (ES) č. 1660/2001, nařízení Komise (ES) č. 2022/2001, nařízení Komise (ES) č. 2047/2001, nařízení Komise (ES) č. 2429/2001, nařízení Komise (ES) č. 2464/2001, nařízení Komise (ES) č. 1315/2002, nařízení Komise (ES) č. 1795/2002, nařízení Komise (ES) č. 2224/2002, nařízení Komise (ES) č. 625/2003, nařízení Komise (ES) č. 1183/2003, nařízení Komise (ES) č. 1411/2003 a nařízení Komise (ES) č. 1710/2003.

60e) § 11 odst. 3 písm. b) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů.

61) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

61a) Článek 2 odst. 3 směrnice Rady 92/79/EHS, ve znění směrnice Rady 2010/12/EU.

Článek 16 odst. 1 a 2 směrnice Rady 95/59/ES, ve znění směrnice Rady 2010/12/EU.

61b) Ustanovení § 107 odst. 5 bylo oznámeno v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

62) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

62a) Vyhláška č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků.

63) § 152 až 172 občanského zákoníku.

65a) Například § 16 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.

65b) Například § 11 a 19 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

65c) Například § 10 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb., zákona č. 59/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 216/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 626/2004 Sb.

65d) Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.

65e) § 77 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 311/2006 Sb.

65f) § 10 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.

65g) Tato část zákona byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.

67) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

68) Například zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění vyhlášky č. 569/2006 Sb.

K části šesté návrhu zákona

Platné znění zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

ČÁST ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

DAŇ ZE ZEMNÍHO PLYNU A NĚKTERÝCH DALŠÍCH PLYNŮ

Čl. LXXII

§ 1

Předmět úpravy

1. V této části jsou zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství Evropské unie¹⁾ a upraveny podmínky zdaňování zemního plynu a některých dalších plynů (dále jen „plyn“) daní z plynu (dále jen „daň“).

3. Správu daně vykonávají celní orgány orgány Celní správy České republiky.

§ 2

Vymezení pojmů

1. Pro účely této části se rozumí

3. daňovým územím území České republiky,

4. dodavatelem právnická nebo podnikající fyzická osoba, která nabývá plyn bez daně za účelem jeho dalšího prodeje,

5. konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí plynu bez daně; konečným spotřebitelem není provozovatel distribuční soustavy²⁾, provozovatel přepravní soustavy³⁾ a provozovatel podzemního zásobníku plynu⁴⁾,

6. výrobou vtláčení plynu do podzemního zásobníku plynu nebo těžba,

7. klasifikací NACE odvětvová klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90, ve znění nařízení Komise (ES) č. 29/2002 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství,

5. klasifikací NACE klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech,

3. metalurgickými procesy tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů uvedená v klasifikaci NACE pod kódem DJ 27 "výroba základních kovů a hutních výrobků" C 24 „výroba základních kovů“,

4. mineralogickými postupy procesy uvedené v klasifikaci NACE pod kódem DI 26 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků"C 23,

5. kódem nomenklatury číselné označení výrobků uvedené v nařízení Rady o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku⁵⁾, ve znění platném k 1. lednu 2002,

i) identifikačními údaji obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o právnickou osobu; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky nebo adresa místa pobytu cizince v České republice a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o fyzickou osobu.

3. identifikačními údaji

   1. obchodní firma nebo jméno,

   2. sídlo nebo místo pobytu,

   3. daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno.

3. Pro účely této části se považuje za

   3. bezúhonného ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za hospodářský trestný čin, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen,

4. den dodání první den, kdy může nabyvatel nakládat s plynem jako vlastník, nebo den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby plynu dodaného prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾.

§ 3

Plátce daně

1. Plátcem daně je

3. dodavatel, který na daňovém území dodal plyn konečnému spotřebiteli,

4. provozovatel distribuční soustavy²⁾, provozovatel přepravní soustavy³⁾ a provozovatel podzemního zásobníku plynu⁴⁾,

5. fyzická nebo právnická osoba, která použila plyn zdaněný nižší sazbou daně k účelu, kterému odpovídá vyšší sazba daně,

6. fyzická nebo právnická osoba, která použila plyn osvobozený od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo

7. fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněný plyn, s výjimkou plynu osvobozeného od daně.

3. Plátce daně podá návrh na registraci k dani u celního úřadu správce daně nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.

4. Postavení plátce daně bez povinnosti se registrovat má dodavatel a výrobce plynu, kterému nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

§ 8

Osvobození od daně

1. Od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý

3. pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11 a 2711 21,

4. k výrobě elektřiny,

5. pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem,

6. jako pohonná hmota pro plavby po vodách na daňovém území; toto osvobození se netýká plynu použitého jako pohonná hmota pro soukromá rekreační plavidla vymezená v zákoně o spotřebních daních⁷⁾,

7. v metalurgických procesech,

8. k mineralogickým postupům, nebo

9. k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo.

3. Nabýt plyn osvobozený od daně podle odstavce 1 písm. b) až g) jinak než výrobou může pouze konečný spotřebitel, který je držitelem povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně.

4. Plyn nabytý prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾ je podle odstavce 1 písm. b) až g) osvobozen pouze tehdy, pokud je odebrán prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾ do odběrného místa⁸⁾ vybaveného měřidlem, jehož typ a výrobní číslo je uvedeno v povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně.

5. Od daně je osvobozen plyn použitý při výrobě nebo zpracování plynu a výrobků, které jsou předmětem daně z minerálních olejů⁹⁾ a daně z pevných paliv v prostorách podniku, ve kterém byl tento plyn vyroben. Toto osvobození od daně se však nevztahuje na spotřebu plynu pro účely nesouvisející s výrobou nebo zpracováním uvedených výrobků, zejména pak pro pohon vozidel.

6. Od daně je osvobozen plyn maximálně do výše technicky zdůvodněných skutečných ztrát při dopravě a skladování. Celní úřad Správce daně je oprávněn posoudit, zda vzniklé ztráty plynu odpovídají charakteru činnosti plátce daně a obvyklé výši ztrát jiných plátců daně při stejné nebo obdobné činnosti, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

7. Od daně je osvobozen plyn, který se v okamžiku vstupu na daňové území nachází v běžných nádržích motorových dopravních prostředků, pracovních strojů, klimatizačních, chladírenských a jiných podobných zařízení a slouží k jejich vlastnímu pohonu a provozu. Běžnou nádrží se pro účely této části rozumí nádrž, která umožňuje přímé použití plynu.

8. Od daně je osvobozen bioplyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý pro pohon motorů uvedený pod kódem nomenklatury 2711 29.

Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně

§ 9

1. O vydání povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně obsahuje

   3. identifikační údaje navrhovatele,

   4. předpokládané roční množství odebraného plynu osvobozeného od daně v MWh spalného tepla,

   5. typ a výrobní číslo měřicího zařízení, kterým je osazeno odběrné místo⁸⁾, určené pro odběr plynu osvobozeného od daně, je-li plyn nabýván prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾,

   6. výpis z obchodního rejstříku, nebo výpis z živnostenského rejstříku¹⁰⁾ nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatel zahraniční osobou; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.

4. Návrh na vydání povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně rovněž obsahuje popis účelu a způsobu použití plynu osvobozeného od daně, včetně odkazu na ustanovení této části, podle něhož je plyn osvobozen od daně. Pokud je plyn nabýván prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾, musí návrh obsahovat také schéma zobrazující odběrné plynové zařízení instalované v odběrném místě navrhovatele odpovídající skutečnému stavu, včetně zařízení pro konečné využití plynu osvobozeného od daně.

§ 10

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 9 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

3. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, jsou-li splněny následující podmínky:

   3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 9 odst. 2 a 3,

   4. navrhovatel je bezúhonný,

   5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a

   6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 11 odst. 4 písm. b) nebo c).

4. Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně se vydává na dobu 5 let.

§ 11

1. Držitel povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně je povinen oznámit celnímu úřadu správci daně každou změnu údajů uvedených v § 9 odst. 2 písm. c) a d) a v § 9 odst. 3 do 15 dnů ode dne jejich změny.

3. Dojde-li ke změně typu a čísla měřicího zařízení, kterým je osazeno odběrné místo⁸⁾ určené pro odběr plynu osvobozeného od daně, celní úřad správce daně na základě oznámení rozhodne do 30 dnů o změně původního povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně.

4. Povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně zanikne

   3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

   4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

   5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

   6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení, nebo

   7. dnem zániku živnostenského oprávnění¹¹⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

5. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení použil plyn osvobozený od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, a nepřiznal daň odpovídající jinému účelu použití plynu, nebo

   5. držiteli povolení byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. d).

Povolení k nabytí plynu bez daně

§ 13

1. O vydání povolení k nabytí plynu bez daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí plynu bez daně obsahuje

   3. identifikační údaje navrhovatele,

   4. předpokládané roční množství odebraného plynu bez daně v MWh,

   5. výpis z obchodního rejstříku, výpis z živnostenského rejstříku¹⁰⁾, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatelem zahraniční osoba; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů,

   6. doklad prokazující, že navrhovatel je držitelem licence na obchod s plynem, pokud bude plyn odebírán převážně prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾.

§ 14

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 13 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

3. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí plynu bez daně, jsou-li splněny následující podmínky:

   3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 13 odst. 2,

   4. navrhovatel je bezúhonný,

   5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a

   6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 15 odst. 2 písm. b) nebo c).

4. Povolení k nabytí plynu bez daně se vydává na dobu 5 let.

§ 15

1. Povolení k nabytí plynu bez daně zanikne

3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení,

7. dnem zániku nebo zrušení licence podle § 13 odst. 2 písm. d), nebo

8. dnem zániku živnostenského oprávnění¹¹⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

3. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí plynu bez daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení nabývá plyn bez daně převážně za jiným účelem než za účelem jeho dalšího prodeje, nebo

   5. držitel povolení opakovaně porušil zákaz stanovený v § 16, nebo povinnost stanovenou v § 17, nebo mu byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. c).

§ 22

1. Pro účely této části se osobou požívající výsad a imunit podle mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu¹⁴⁾ (dále jen "osoba požívající výsad a imunit"), rozumí

3. diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky, akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

4. zvláštní mise,

5. zastupitelství mezinárodní organizace,

6. orgány Evropských společenství Evropské unie,

7. člen diplomatické mise nebo konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

8. úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí na daňovém území, a státní úředník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu na daňovém území,

9. rodinný příslušník člen rodiny osoby uvedené v písmenu e) nebo f), pokud s ní žije ve společné společně hospodařící domácnosti na daňovém území, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

3. Společně hospodařící domácností se pro účely této části rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

(2)(3) Osobám požívajícím výsad a imunit vzniká nárok na vrácení daně dnem dodání zdaněného plynu.

(3)(4) Zaplacená daň se vrací na základě uplatňování principu vzájemnosti, který potvrzuje Ministerstvo zahraničních věcí, nebo v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které upravují postavení mezinárodních organizací a jejich úředníků.

§ 23

1. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem.

3. Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání. Daňové přiznání se podává do konce zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok vznikl.

4. Orgány Evropských společenství Evropské unie se sídlem na daňovém území podávají daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí celnímu úřadu správci daně místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území.

5. Osobě požívající výsad a imunit se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne, kdy byl nárok na vrácení daně vyměřen.

6. Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vrácení daně procesní postavení plátce bez povinnosti se registrovat.

§ 24

Nárok na vrácení daně zanikne uplynutím 1 roku od konce zdaňovacího období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Nárok na vrácení daně orgánům Evropských společenství Evropské unie nezaniká.

§ 26

Daňové přiznání a splatnost daně

1. Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

3. Daňové přiznání se podává i v průběhu konkursního nebo insolvenčního řízení.

4. Dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost může plátce daně uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 28

1. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

3. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

4. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

5. Správní delikty podle této části v prvním stupni projednává celní úřad správní orgán, který je správcem daně.

6. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

7. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 29

Společná ustanovení

Celní úřad Správce daně je povinen uveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam plátců daně, konečných spotřebitelů, kteří jsou držiteli povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, a držitelů povolení k nabytí plynu bez daně. Seznam obsahuje tyto údaje:

3. identifikační údaje,

4. typ a výrobní číslo měřicího zařízení, kterým je osazeno odběrné místo⁸⁾ určené pro odběr plynu osvobozeného od daně, které je uvedeno v povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně, je-li plyn nabýván prostřednictvím plynárenského zařízení⁶⁾,

5. adresu příslušného celního úřadu,

3. správce daně příslušného osobě uvedené v tomto seznamu,

3. datum vydání, zániku a zrušení povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně a povolení k nabytí plynu bez daně.

ČÁST ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

DAŇ Z PEVNÝCH PALIV

Čl. LXXIII

§ 1

Předmět úpravy

1. V této části jsou zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství Evropské unie¹⁾ a upraveny podmínky zdaňování pevných paliv daní z pevných paliv (dále jen „daň“).

3. Správu daně vykonávají celní orgány orgány Celní správy České republiky.

§ 2

Vymezení pojmů

1. Pro účely této části se rozumí

3. daňovým územím území České republiky,

4. dodavatelem právnická nebo podnikající fyzická osoba, která nabývá pevná paliva bez daně za účelem jejich dalšího prodeje,

5. konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí pevných paliv bez daně,

6. kódem nomenklatury číselné označení výrobků uvedené v nařízení Rady celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku²⁾, ve znění platném k 1. lednu 2002,

7. klasifikací NACE odvětvová klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90, ve znění nařízení Komise (ES) č. 29/2002 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství,

5. klasifikací NACE klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech,

3. metalurgickými procesy tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů uvedená v klasifikaci NACE pod kódem DJ 27 "výroba základních kovů a hutních výrobků" C 24 „výroba základních kovů“,

4. mineralogickými postupy procesy uvedené v klasifikaci NACE pod kódem DI 26 C 23 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků",

5. výrobou i těžba,

i) identifikačními údaji obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o právnickou osobu; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky nebo adresa místa pobytu cizince v České republice a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o fyzickou osobu.

3. identifikačními údaji

   1. obchodní firma nebo jméno,

   2. sídlo nebo místo pobytu,

   3. daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno.

3. Pro účely této části se považuje za

   3. bezúhonného ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za hospodářský trestný čin, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen,

   4. den dodání první den, kdy může nabyvatel s pevnými palivy nakládat jako vlastník.

§ 3

Plátce daně

1. Plátcem daně je

3. dodavatel, který na daňovém území dodal pevná paliva konečnému spotřebiteli,

4. fyzická nebo právnická osoba, která použila pevná paliva osvobozená od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo

5. fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněná pevná paliva, s výjimkou pevných paliv osvobozených od daně.

3. Plátce daně podá návrh na registraci k dani u celního úřadu správce daně nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.

4. Postavení plátce daně bez povinnosti se registrovat má dodavatel, kterému nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

§ 8

Osvobození od daně

1. Od daně jsou osvobozena pevná paliva určená k použití, nabízená k prodeji nebo použitá

3. k výrobě elektřiny,

4. pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem,

5. jako pohonná hmota nebo palivo pro plavby po vodách na daňovém území. Toto osvobození se netýká pevných paliv používaných pro soukromá rekreační plavidla vymezená v zákoně o spotřebních daních³⁾,

6. v chemických redukčních procesech ve vysokých pecích,

7. v metalurgických procesech,

8. k mineralogickým postupům,

9. k výrobě koksu,

10. k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo, nebo

11. k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena.

3. Nabýt pevná paliva osvobozená od daně podle odstavce 1 jinak než výrobou může pouze konečný spotřebitel, který je držitelem povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně.

4. Od daně jsou dále osvobozena pevná paliva maximálně do výše technicky zdůvodněných skutečných ztrát při dopravě a skladování. Celní úřad Správce daně je oprávněn posoudit, zda vzniklé ztráty pevných paliv odpovídají charakteru činnosti plátce daně a obvyklé výši ztrát jiných plátců daně při stejné nebo obdobné činnosti, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně.

Povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně

§ 9

1. O vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně obsahuje

3. identifikační údaje navrhovatele,

4. předpokládané roční množství odebraných pevných paliv osvobozených od daně v GJ spalného tepla v původním vzorku,

5. výpis z obchodního rejstříku, nebo výpis z živnostenského rejstříku⁴⁾, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatel zahraniční osobou; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně musí rovněž obsahovat popis účelu a způsob použití pevných paliv osvobozených od daně včetně odkazu na ustanovení této části, podle něhož jsou pevná paliva osvobozena od daně.

§ 10

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 9 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

2. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně, jsou-li splněny následující podmínky:

3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 9 odst. 2 a 3,

4. navrhovatel je bezúhonný,

5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a

6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 11 odst. 3 písm. b) nebo c).

7. Povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně se vydává na dobu 5 let.

§ 11

1. Držitel povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně je povinen oznámit celnímu úřadu správci daně každou změnu údajů uvedených v § 9 odst. 2 písm. c) do 15 dnů ode dne jejich změny.

3. Povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně zanikne

3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení, nebo

7. dnem zániku živnostenského oprávnění⁵⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

3. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení použil pevná paliva osvobozená od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, a nepřiznal daň odpovídající jinému účelu použití pevných paliv, nebo

   5. držiteli povolení byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 26 odst. 1 písm. d).

Povolení k nabytí pevných paliv bez daně

§ 13

1. O vydání povolení k nabytí pevných paliv bez daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí pevných paliv bez daně obsahuje

   3. identifikační údaje navrhovatele,

   4. předpokládané roční množství odebraných pevných paliv bez daně v GJ spalného tepla v původním vzorku,

   5. výpis z obchodního rejstříku, výpis z živnostenského rejstříku4), nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatelem zahraniční osoba; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.

§ 14

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 13 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

3. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí pevných paliv bez daně, jsou-li splněny následující podmínky:

   3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 13 odst. 2,

   4. navrhovatel je bezúhonný,

   5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkurzním řízení a

   6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 15 odst. 2 písm. b) nebo c).

   7. Povolení k nabytí pevných paliv bez daně se vydává na dobu 5 let.

§ 15

1. Povolení k nabytí pevných paliv bez daně zanikne

3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení, nebo

7. dnem zániku živnostenského oprávnění⁵⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

3. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí pevných paliv bez daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení nabývá pevná paliva bez daně převážně za jiným účelem než za účelem jejich dalšího prodeje, nebo

   5. držitel povolení opakovaně porušil zákaz stanovený v § 16, nebo povinnost stanovenou v § 17, nebo mu byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 26 odst. 1 písm. c).

§ 21

1. Pro účely této části se osobou požívající výsad a imunit podle mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu⁸⁾ (dále jen "osoba požívající výsad a imunit"), rozumí

3. diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky, akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

4. zvláštní mise,

5. zastupitelství mezinárodní organizace,

6. orgány Evropských společenství Evropské unie,

7. člen diplomatické mise nebo konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

8. úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí na daňovém území, a státní úředník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu na daňovém území,

9. rodinný příslušník člen rodiny osoby uvedené v písmenu e) nebo f), pokud s ní žije ve společné společně hospodařící domácnosti na daňovém území, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

3. Společně hospodařící domácností se pro účely této části rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

(2)(3) Osobám požívajícím výsad a imunit vzniká nárok na vrácení daně dnem dodání zdaněných pevných paliv.

(3)(4) Zaplacená daň se vrací na základě uplatňování principu vzájemnosti, který potvrzuje Ministerstvo zahraničních věcí, nebo v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které upravují postavení mezinárodních organizací a jejich úředníků.

§ 22

1. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem.

3. Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání. Daňové přiznání se podává do konce zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok vznikl.

4. Orgány Evropských společenství Evropské unie se sídlem na daňovém území podávají daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí celnímu úřadu správci daně místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území.

5. Osobě požívající výsad a imunit se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne, kdy byl nárok na vrácení daně vyměřen.

6. Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vrácení daně procesní postavení poplatníka bez povinnosti se registrovat.

§ 23

Nárok na vrácení daně zaniká uplynutím jednoho roku od konce zdaňovacího období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Nárok na vrácení daně orgánům Evropských společenství Evropské unie nezaniká.

§ 25

Daňové přiznání a splatnost daně

1. Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

3. Daňové přiznání se podává i v průběhu konkursního nebo insolvenčního řízení.

4. Dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost může plátce daně uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 27

3. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

3. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

4. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

5. Správní delikty podle této části v prvním stupni projednává celní úřad správní orgán, který je správcem daně.

6. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

7. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 28

Společná ustanovení

Celní úřad Správce daně je povinen uveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam plátců daně, konečných spotřebitelů, kteří jsou držiteli povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně, a držitelů povolení k nabytí pevných paliv bez daně. Seznam obsahuje tyto údaje:

1. identifikační údaje,

3. adresu příslušného celního úřadu,

2. správce daně příslušného osobě uvedené v tomto seznamu,

3. datum vydání, zániku a zrušení povolení k nabytí pevných paliv bez daně nebo povolení k nabytí pevných paliv osvobozených od daně..

ČÁST ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ

DAŇ Z ELEKTŘINY

Čl. LXXIV

§ 1

Předmět úpravy

1. V této části jsou zapracovány příslušné předpisy Evropských společenství Evropské unie¹⁾ a upraveny podmínky zdaňování elektřiny daní z elektřiny (dále jen „daň“).

3. Správu daně vykonávají celní orgány orgány Celní správy České republiky.

§ 2

Vymezení pojmů

1. Pro účely této části se rozumí

3. daňovým územím území České republiky,

4. dodavatelem obchodník s elektřinou²⁾, výrobce³⁾ podle energetického zákona a operátor trhu s elektřinou⁴⁾,

5. konečným spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která není držitelem povolení k nabytí elektřiny bez daně; konečným spotřebitelem není provozovatel distribuční soustavy⁵⁾, provozovatel přenosové soustavy⁶⁾,

6. ekologicky šetrnou elektřinou elektřina

   1. pocházející ze sluneční energie, větrné energie nebo geotermální energie,

   2. vyrobená ve vodních elektrárnách,

   3. vyrobená z biomasy⁷⁾ nebo produktů vyrobených z biomasy,

   4. vyrobená z emisí metanu z uzavřených uhelných dolů, nebo

   5. vyrobená z palivových článků,

7. klasifikací NACE odvětvová klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Rady (EHS) č. 3037/90, ve znění nařízení Komise (ES) č. 29/2002 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství,

5. klasifikací NACE klasifikace ekonomických činností uvedená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech,

3. metalurgickými procesy tepelné zpracování rud a jejich koncentrátů jako výstupního produktu z této činnosti a výroba kovů uvedená v klasifikaci NACE pod kódem DJ 27 "výroba základních kovů a hutních výrobků" C 24 „výroba základních kovů“,

4. mineralogickými postupy procesy uvedené v klasifikaci NACE pod kódem DI 26 C23 "výroba ostatních nekovových minerálních výrobků",

5. kódem nomenklatury číselné označení výrobků uvedené v nařízení Rady o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku⁸⁾, ve znění platném k 1. lednu 2002,

i) identifikačními údaji obchodní firma nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o právnickou osobu; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky nebo adresa místa pobytu cizince v České republice a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jedná-li se o fyzickou osobu.

3. identifikačními údaji

   1. obchodní firma nebo jméno,

   2. sídlo nebo místo pobytu,

   3. daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno.

3. Pro účely této části se považuje za

   3. bezúhonného ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za hospodářský trestný čin, nebo ten, na něhož se hledí, jako by nebyl odsouzen,

den dodání den odečtu z měřicího zařízení, popřípadě den zjištění skutečné spotřeby elektřiny.

§ 3

Plátce daně

1. Plátcem daně je

3. dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli,

4. provozovatel distribuční soustavy⁵⁾ a provozovatel přenosové soustavy⁶⁾,

5. fyzická nebo právnická osoba, která použila elektřinu osvobozenou od daně podle § 8 odst. 2 k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo

6. fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněnou elektřinu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně.

3. Plátce daně podá návrh na registraci k dani u celního úřadu správce daně nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit.

4. Postavení plátce daně bez povinnosti se registrovat má dodavatel, kterému nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit.

Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně

§ 9

1. O vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně obsahuje

3. identifikační údaje navrhovatele,

4. předpokládané roční množství odebrané elektřiny osvobozené od daně v MWh,

5. registrační číslo¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně,

6. rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny, výpis z obchodního rejstříku, nebo výpis z živnostenského rejstříku¹²⁾, nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatel zahraniční osobou; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně musí rovněž obsahovat

   3. popis účelu a způsobu použití elektřiny osvobozené od daně včetně odkazu na ustanovení této části, podle něhož je elektřina osvobozená od daně,

   4. schéma zobrazující odběrné elektrické zařízení v odběrném místě navrhovatele odpovídající skutečnému stavu, včetně zařízení využívajících elektřinu osvobozenou od daně.

§ 10

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 9 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

3. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, jsou-li splněny následující podmínky:

   3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 9 odst. 2 a 3,

   4. navrhovatel je bezúhonný,

   5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkursním řízení a

   6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 11 odst. 4 písm. b) nebo c).

Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně se vydává na dobu 5 let.

§ 11

1. Držitel povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně je povinen oznámit celnímu úřadu správci daně každou změnu údajů uvedených v § 9 odst. 2 písm. c) a d) a v § 9 odst. 3 do 15 dnů ode dne jejich změny.

3. Dojde-li ke změně registračního čísla¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně, celní úřad správce daně na základě oznámení rozhodne do 30 dnů o změně původního povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně.

4. Povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně zanikne

   3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

   4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

   5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

   6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení, nebo

   7. dnem zániku živnostenského oprávnění¹³⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

5. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení použil elektřinu osvobozenou od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, a nepřiznal daň odpovídající jinému účelu použití elektřiny, nebo

   5. držiteli povolení byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. d).

Povolení k nabytí elektřiny bez daně

§ 13

1. O vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně rozhoduje celní úřad správce daně.

3. Návrh na vydání povolení k nabytí elektřiny bez daně obsahuje

3. identifikační údaje navrhovatele,

4. předpokládané roční množství odebrané elektřiny bez daně v MWh,

5. výpis z obchodního rejstříku, výpis z živnostenského rejstříku12), nebo výpis z jiného obdobného rejstříku, je-li navrhovatelem zahraniční osoba; výpis nesmí být v den podání návrhu starší více než 30 dnů,

6. doklad prokazující, že navrhovatel je držitelem licence na obchod s elektřinou.

§ 14

1. Je-li navrhovatelem, statutárním orgánem navrhovatele nebo členem statutárního orgánu navrhovatele zahraniční fyzická osoba, přikládá navrhovatel k návrhu podle § 13 odst. 2 doklady odpovídající výpisům z evidence Rejstříku trestů vydané státem, jehož je tato osoba občanem, jakož i státem, ve kterém se v posledních 3 letech zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců. To platí obdobně i v případě státního občana České republiky, který se v posledních 3 letech zdržoval nepřetržitě po dobu více než 3 měsíců v zahraničí. Zdržovala-li se zahraniční fyzická osoba v době podle věty první v České republice, vyžádá si celní úřad správce daně výpis z evidence Rejstříku trestů. V případě právnické osoby si celní úřad správce daně vyžádá současně výpis z evidence Rejstříku trestů.

3. Celní úřad Správce daně vydá povolení k nabytí elektřiny bez daně, jsou-li splněny následující podmínky:

   3. návrh na vydání povolení obsahuje všechny náležitosti uvedené v § 13 odst. 2,

   4. navrhovatel je bezúhonný,

   5. navrhovatel není v úpadku podle insolvenčního zákona nebo v konkursním řízení a

   6. navrhovateli nebylo v posledním roce zrušeno povolení podle § 15 odst. 2 písm. b) nebo c).

Povolení k nabytí elektřiny bez daně se vydává na dobu 5 let.

§ 15

1. Povolení k nabytí elektřiny bez daně zanikne

3. uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

4. zánikem právnické osoby, je-li držitel povolení právnickou osobou,

5. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele povolení,

6. dnem nabytí právní moci usnesení soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku držitele povolení,

7. dnem zániku nebo zrušení licence podle § 13 odst. 2 písm. d), nebo

8. dnem zániku živnostenského oprávnění¹³⁾ nebo jiného obdobného oprávnění držitele povolení.

3. Celní úřad Správce daně zruší povolení k nabytí elektřiny bez daně, jestliže

   3. držitel povolení o zrušení povolení požádá,

   4. držitel povolení nabývá elektřinu bez daně převážně za jiným účelem než za účelem jejího dalšího prodeje, nebo

   5. držitel povolení opakovaně porušil zákaz stanovený v § 16 nebo povinnost stanovenou v § 17, nebo mu byla opakovaně uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. c).

§ 22

1. Pro účely této části se osobou požívající výsad a imunit podle mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu¹⁶⁾ (dále jen "osoba požívající výsad a imunit"), rozumí

3. diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky, akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

4. zvláštní mise,

5. zastupitelství mezinárodní organizace,

6. orgány Evropských společenství Evropská unie,

7. člen diplomatické mise nebo konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

8. úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu na daňovém území České republiky a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí na daňovém území, a státní úředník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu na daňovém území,

9. rodinný příslušník člen rodiny osoby uvedené v písmenu e) nebo f), pokud s ní žije ve společné společně hospodařící domácnosti na daňovém území, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

3. Společně hospodařící domácností se pro účely této části rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

(2)(3) Osobám požívajícím výsad a imunit vzniká nárok na vrácení daně dnem dodání zdaněné elektřiny.

(3)(4) Zaplacená daň se vrací na základě uplatňování principu vzájemnosti, který potvrzuje Ministerstvo zahraničních věcí, nebo v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a které upravují postavení mezinárodních organizací a jejich úředníků.

§ 23

1. Nárok na vrácení daně se prokazuje daňovým dokladem.

3. Osoba požívající výsad a imunit uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání. Daňové přiznání se podává do konce zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok vznikl.

4. Orgány Evropských společenství Evropské unie se sídlem na daňovém území podávají daňové přiznání prostřednictvím Ministerstva financí celnímu úřadu správci daně místně příslušnému podle jejich sídla na daňovém území.

5. Osobě požívající výsad a imunit se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne, kdy byl nárok na vrácení daně vyměřen.

6. Osoby požívající výsad a imunit mají pro účely vrácení daně procesní postavení poplatníka bez povinnosti se registrovat.

§ 24

Nárok na vrácení daně zanikne uplynutím jednoho roku od konce zdaňovacího období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Nárok na vrácení daně orgánům Evropských společenství Evropské unie nezanikne.

§ 26

Daňové přiznání a splatnost daně

1. Plátci daně, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do dvacátého pátého dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla.

3. Daňové přiznání se podává i v průběhu konkursního nebo insolvenčního řízení.

3. Dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost může plátce daně uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. Tuto lhůtu nelze prodloužit ani nelze povolit navrácení v předešlý stav.

§ 28

3. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

3. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

4. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

5. Správní delikty podle této části v prvním stupni projednává celní úřad správní orgán, který je správcem daně.

6. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

7. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 29

Společná ustanovení

Celní úřad je povinen uveřejnit na své úřední desce a Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam plátců daně, konečných spotřebitelů, kteří jsou držiteli povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně, a držitelů povolení k nabytí elektřiny bez daně. Seznam obsahuje tyto údaje:

1. identifikační údaje,

3. registrační číslo¹¹⁾ odběrného místa¹⁰⁾ určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně uvedeného v povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně,

4. adresu příslušného celního úřadu,

c) správce daně příslušného osobě uvedené v tomto seznamu,

3. datum vydání, zániku a zrušení povolení k nabytí elektřiny osvobozené od daně a povolení k nabytí elektřiny bez daně.

K části osmé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 8

1. Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.

3. Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

4. Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.

§ 12

Úřední osoby

1. Správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob.

3. Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona.

4. Úřední osoba prokazuje svoje oprávnění k úkonům při správě daní služebním průkazem, pokud tak stanoví zákon, popřípadě jiným způsobem.

5. O tom, kdo je v dané věci úřední osobou, správce daně osobu zúčastněnou na správě daní na požádání informuje. Úřední osoba na požádání osoby zúčastněné na správě daní sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správce daně je zařazena.

Místní příslušnost

§ 13

1. Místní příslušnost správce daně, není-li dále stanoveno jinak, se řídí

3. u fyzické osoby jejím místem pobytu; pro účely správy daní se místem pobytu fyzické osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje,

4. u právnické osoby jejím sídlem; pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje.

3. Je-li předmětem daně nemovitost nemovitá věc, je ke správě daní místně příslušný správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitost nachází.

4. U poplatků, jejichž předmětem je zpoplatnění úkonu, je místně příslušným správcem daně orgán veřejné moci, který je příslušný k provedení tohoto úkonu.

Daňový subjekt

§ 20

1. Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně.

3. Daňový subjekt má práva a povinnosti týkající se správného zjištění a stanovení daně po dobu běhu lhůty pro stanovení daně a při placení daně po dobu, ve které lze požadovat placení nedoplatku, a to i v případech, kdy přestal být daňovým subjektem.

4. Osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména správce dědictví osoba spravující pozůstalost a insolvenční správce, mají stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt.

§ 24

Procesní způsobilost

1. Osoba zúčastněná na správě daní může při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost k právním úkonům je svéprávná.

3. Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu jednat³⁾.

4. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření. Prokurista právnické osoby je při správě daní oprávněn jednat jejím jménem, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

5. V téže věci může jménem právnické osoby současně jednat jen jedna fyzická osoba, pokud není pro jednání statutárního orgánu vyžadováno společné jednání více osob. Nebude-li jednající osoba určena ani na výzvu správce daně, může správce daně osobě, jejímž jménem je jednáno, ustanovit zástupce.

6. Odstavce 3 a 4 se použijí obdobně pro jednání jménem podnikající fyzické osoby.

7. Ustanovení týkající se právnických osob se použijí obdobně i na organizační složky státu nebo organizační složky podniku pobočky nebo jiné organizační složky obchodního závodu zahraniční osoby a na jiné jednotky, kterým zákon svěřuje výkon práv a povinností osob zúčastněných na správě daní.

§ 25

Zástupce

1. Zástupcem osoby zúčastněné na správě daní je

3. zákonný zástupce fyzické osoby nebo opatrovník,

4. ustanovený zástupce,

5. zmocněnec,

6. společný zmocněnec, nebo

7. společný zástupce.

3. Zastupování zástupcem nevylučuje, aby správce daně v případech, kdy je osobní účast zastoupeného nezbytná, jednal se zastoupeným přímo, nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Zastoupený je povinen výzvě správce daně vyhovět. O tomto jednání nebo výzvě správce daně bezodkladně vyrozumí zástupce.

§ 26

Ustanovený zástupce

1. Správce daně ustanoví zástupce

3. osobě, která nemá plnou procesní způsobilost k jednání při správě daní, pokud nemá zákonného zástupce nebo nemůže-li ji zákonný zástupce opatrovníka nebo nemohou-li ji zastupovat,

4. právnické osobě, která nemá osobu způsobilou jednat jejím jménem, popřípadě je-li sporné, kdo je k tomu oprávněn,

5. osobě neznámého pobytu nebo sídla,

6. osobě stižené přechodnou duševní poruchou, která jí brání při správě daní samostatně jednat; v těchto případech správce daně rozhoduje na základě odborného lékařského posudku, nebo

7. osobě, které brání jiná překážka, aby při správě daní činila úkony,

pokud si nezvolila zmocněnce.

3. Zástupcem ustanoví správce daně toho, u koho je osoba, jíž se zástupce ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem předpokládaného zástupce. Nelze-li takto ustanovit zástupce, navrhne jej ze seznamu daňových poradců Komora daňových poradců na vyžádání správce daně, a to do 30 dnů od vyžádání; předchozí souhlas se u zástupce navrženého Komorou daňových poradců nevyžaduje.

4. Zástupcem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy zastupovaného.

5. Zastupování na základě ustanovení správcem daně zaniká, jestliže ustanovený zástupce je zbaven způsobilosti k právním úkonům, je jeho způsobilost k právním úkonům omezena přestane být plně svéprávným nebo se stane nezpůsobilým k zastupování ztrátou profesního oprávnění.

6. Správce daně zruší ustanovení zástupce z vlastního podnětu nebo na návrh ustanoveného zástupce nebo zastoupeného

   3. nedbá-li zástupce o ochranu práv nebo zájmů zastoupeného,

   4. vyjde-li najevo, že zástupce má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy zastupovaného,

   5. pominou-li důvody ustanovení, nebo

   6. z jiných závažných důvodů.

Proti rozhodnutí o zrušení ustanovení zástupce se nelze odvolat.

§ 32

Určení lhůty k provedení úkonu

1. Správce daně stanoví osobě zúčastněné na správě daní rozhodnutím lhůtu pro úkon při správě daní, pokud je toho třeba a pokud ji nestanoví zákon.

3. Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Lhůtu kratší než 1 den může správce daně stanovit osobě zúčastněné na správě daní jen s jejím souhlasem.

4. Pokud správce daně ukládá rozhodnutím povinnost, ke které se stanovená lhůta váže, musí být v poučení tohoto rozhodnutí obsaženy i právní důsledky nedodržení této lhůty; pokud jde o lhůtu kratší než 8 dnů, musí být rovněž odůvodněna délka této lhůty, a to i v případě, že se rozhodnutí jinak neodůvodňuje.

§ 34

Běh lhůty pro správce daně

Pokud je den, kdy osoba zúčastněná na správě daní učinila podání, dnem počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován, běh lhůty se staví ode dne vydání rozhodnutí, kterým správce daně vyzývá osobu zúčastněnou na správě daní k součinnosti, do  pátého dne ode dne, kdy dojde k požadované součinnosti.

§ 44

Doručování fyzickým osobám

1. Fyzické osobě se doručuje na adresu jejího místa pobytu, na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, nebo na adresu jejího bydliště v cizině.

3. Pro doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností fyzické osoby, se obdobně použije ustanovení o doručování právnickým osobám s tím, že se jim doručuje na adresu jejich místa podnikání nebo sídla. Není-li fyzická osoba jako podnikatel zapsána ve veřejném rejstříku, doručuje se jí na adresu jejího místa pobytu.

4. Pokud fyzická osoba požádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu.

5. Písemnost určená do vlastních rukou adresáta se doručuje přímo adresátovi. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, na adrese pro doručování zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl.

6. Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí má být potvrzeno, se doručuje přímo adresátovi nebo jiné vhodné fyzické osobě, která se na adrese pro doručování nebo jejím blízkém okolí zdržuje, pokud souhlasí s tím, že odevzdá písemnost adresátovi. Není-li možno takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl.

3. Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíž převzetí nemá být potvrzeno adresátem, lze doručit též vložením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky nebo na jiné vhodné místo.

§ 45

Doručování právnickým osobám

1. Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla. Zahraniční právnické osobě se doručuje na adresu sídla organizační složky jejího podniku zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační složky podniku pobočky nebo jiné organizační složky jejího obchodního závodu zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této pobočky nebo jiné organizační složky.

3. Pokud právnická osoba požádá správce daně o doručování na jinou adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu.

4. Je-li adresátem právnická osoba, je oprávněna písemnost převzít osoba oprávněná jednat jménem této právnické osoby. Písemnost, která není určena do vlastních rukou, se může doručit kterémukoliv zaměstnanci právnické osoby nebo jiné vhodné fyzické osobě, která se v místě doručení nebo jeho blízkém okolí zdržuje, pokud souhlasí s tím, že odevzdá písemnost adresátovi.

3. Nebyla-li na adrese pro doručování písemnosti do vlastních rukou nebo jiné písemnosti, jejíž převzetí má být rovněž potvrzeno, zastižena osoba oprávněná převzít písemnost podle odstavce 3, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Písemnost, která nebyla vyzvednuta ve stanovené lhůtě, může správce daně doručit na adresu místa pobytu fyzické osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby podle § 24 odst. 2 , pokud je mu adresa jejího místa pobytu známa.

4. Pro doručování orgánům veřejné moci se přiměřeně použijí ustanovení odstavců 1 až 4.

§ 51

1. Doručení písemností, které se doručují do vlastních rukou nebo jejichž převzetí má být potvrzeno adresátem, potvrdí doručující řádně vyplněnou doručenkou, která je veřejnou listinou.

3. Doručenka obsahuje podle zvoleného způsobu doručování a podle okolností, které nastaly při doručování

   3. označení správce daně, který písemnost doručuje,

   4. označení adresáta a adresu, na kterou mu je doručováno,

   5. označení doručované písemnosti,

   6. způsob doručování,

   7. údaje o dni a způsobu uložení písemnosti, pokud byla písemnost uložena, a o dni, kdy byla připravena k vyzvednutí, pokud se liší ode dne uložení,

   8. údaj o dni doručení písemnosti nebo o dni jejího vrácení správci daně,

   9. údaj o dni, v němž bylo přijetí písemnosti odepřeno, způsob poučení o důsledcích odepření a důvody odepření,

   10. jméno, příjmení a podpis osoby, která písemnost převzala, nebo jméno a příjmení osoby, která převzetí písemnosti odepřela; jde-li o osobu odlišnou od adresáta, uvede se její vztah k adresátovi, a v případě doručování do vlastních rukou se uvede i způsob doložení oprávnění k převzetí písemnosti za adresáta,

   11. podpis osoby, která předala doručovanou písemnost adresátovi nebo písemnost uložila, potvrzující správnost údajů na doručence a postupu při doručování, s uvedením jména a příjmení.

4. Dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození doručenky nebo není-li řádně vyplněna, lze doručení prokázat jiným způsobem, například tím, že je z postupu adresáta písemnosti zjevné, že mu bylo doručeno.

5. V případě, že úřední osoba nedoručuje písemnost za použití zalepené obálky s doručenkou, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních rukou na její kopii obsahující náležitosti podle odstavce 2 písm. a), f), h) a i).

6. Je-li doručováno při ústním jednání, nebo při jiném úkonu učiněném v rámci správy daní, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních rukou podpisy úřední osoby a adresáta v protokolu. Účinky doručení nastanou, i když adresát podpis protokolu odepřel. Odepření podpisu a důvody tohoto odepření se zaznamenají v protokolu.

7. Nemůže-li adresát potvrdit příjem doručované písemnosti pro tělesnou indispozici, podepíše se jiná dospělá osoba jako svědek a připíše důvod, pro který nemohlo dojít k potvrzení příjmu adresátem; podpis této osoby nahrazuje podpis adresáta.

§ 53

1. O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní

3. Ministerstvu financí na základě zákona o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákona o provádění mezinárodních sankcí,

4. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při plnění informační povinnosti ve věci veřejné podpory poskytované správcem daně,

5. soudu, jde-li o

   1. řízení vedené z podnětu daňového subjektu ve věci správy jeho daní,

   2. uplatnění práva správcem daně při správě daní, nebo

   3. údaje potřebné pro účely rozhodnutí o výživném,

6. správnímu orgánu, který vede řízení o správním deliktu, který se týká porušení povinnosti při správě daní,

7. Ministerstvu práce a sociálních věcí při výkonu jeho působnosti a dalším orgánům sociálního zabezpečení při výkonu jejich působnosti, jde-li o údaje, které mohou tyto úřady vyžadovat v rozsahu nezbytném k plnění úkolů ve své působnosti,

8. Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, jakož i dalším kontrolním orgánům, pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti a pokud jsou oprávněny kontrolovat správu daní,

9. Českému statistickému úřadu, jde-li o údaje nezbytné pro potřeby sestavování národních účtů Evropských společenství a pro potřeby vedení statistických registrů,

10. Komoře daňových poradců nebo České advokátní komoře k disciplinárnímu ke kárnému řízení s jejím členem, jakož i orgánu, který jmenoval znalce nebo tlumočníka, pro řízení o jeho odvolání,

11. příslušnému orgánu veřejné moci pro projednání nároku podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při správě daní výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,

12. Veřejnému ochránci práv, pokud provádí šetření podle jiného právního předpisu.

3. O porušení povinnosti mlčenlivosti rovněž nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní pro účely trestního řízení, pokud je požaduje státní zástupce a po podání obžaloby soud v souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán

   3. některý z trestných činů daňových a poplatkových, který se týká porušení povinnosti při správě daní,

   4. trestný čin, jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem,

   5. trestný čin dotačního podvodu, trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a trestný čin poškozování finančních zájmů Evropských společenství,

   6. některý z trestných činů proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, některý z trestných činů úředních osob, některý z trestných činů úplatkářství a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, nebo

   7. trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka.

4. Správce daně má oznamovací povinnost podle zákona⁷⁾, pokud při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán některý z trestných činů uvedených v odstavci 2.

Poskytování informací správci daně

§ 57

1. Povinnost poskytnout údaje na základě vyžádání správce daně mají orgány veřejné moci a osoby, které

3. vedou evidenci osob nebo věcí,

4. poskytují plnění, které je předmětem daně,

5. provádějí řízení v případech, jejichž předmět podléhá daňové povinnosti, nebo

6. získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní.

3. Zdravotní pojišťovny jsou povinny na vyžádání správce daně poskytnout údaje, které jsou na základě zákona oprávněny shromažďovat.

4. Banky, pobočky zahraniční banky a včetně zahraničních bank, spořitelní a úvěrní družstva a platební instituce (dále jen „poskytovatel platebních služeb“) jsou povinny na vyžádání správce daně poskytnout čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a depozitech⁸⁾.

5. Provozovatelé poštovních služeb jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout údaje o poštovních zásilkách, poštovních poukazech a pronajatých poštovních přihrádkách, a to i o jejich příjemcích a pronajímatelích.

6. Podnikatelé poskytující veřejně dostupnou telefonní službu jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout údaje, které shromažďují o účastnících veřejně dostupných telefonních služeb.

7. Vydavatelé periodického tisku jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout jméno nebo název a adresu objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou.

§ 63

Úřední záznam

1. O důležitých úkonech při správě daní, které nejsou součástí protokolu, sepíše správce daně úřední záznam, ve kterém zachytí skutečnosti, které mají vztah ke správě daní, zjištěné zejména z ústních sdělení, oznámení, poznámek, obsahů telefonických hovorů a jiných spisových materiálů.

3. Úřední záznam podepíše úřední osoba, která ho vyhotovila, s uvedením časového údaje, kdy došlo k jeho vyhotovení; to neplatí, je-li úřední záznam vyhotoven úřední osobou elektronicky způsobem umožňujícím její identifikaci.

§ 67

3. Správce daně pořídí o každém nahlédnutí do spisu podle povahy věci protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede, do kterých částí spisu bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout.

4. Nevidomým osobám bude spis přečten. Správní orgán Správce daně umožní průvodci nevidomé osoby nahlédnout do spisu a na její požádání umožní též pořízení zvukového záznamu.

5. Na žádost daňového subjektu pořídí správce daně z části spisu, do níž lze nahlížet, doslovné opisy, kopie, výpisy nebo potvrzení o skutečnostech v ní obsažených a vydá je daňovému subjektu. Na žádost daňového subjektu správce daně rovněž ověří jejich shodu s obsahem spisu. O pořízení listiny a vydání ověřovací doložky provede úřední záznam.

3. V ověřovací doložce o shodě se spisem správce daně uvede

   3. zda opis, kopie nebo stejnopis souhlasí doslovně s listinou, z níž byl pořízen a zda tato listina je prvopisem, opisem, kopií nebo stejnopisem a z kolika listů nebo archů se skládá,

   4. počet listů nebo archů, které ověřená listina obsahuje,

   5. místo a datum ověření,

   6. podpis úřední osoby a otisk úředního razítka se státním znakem.

§ 69

Daňová informační schránka

1. Správce daně, který je k tomu technicky vybaven, může poskytovat daňovému subjektu informace shromažďované ve spisu a na osobním daňovém účtu tohoto daňového subjektu rovněž prostřednictvím dálkového přístupu v rozsahu a členění, v jakém jsou tyto informace soustředěny v  daňové informační schránce daňového subjektu (dále jen „schránka“), která je zřízena na základě žádosti daňového subjektu na technickém zařízení správce daně. Správce daně zveřejní způsobem podle § 56 odst. 2, zda je technicky vybaven pro zřízení schránky, včetně rozsahu a členění informací v této schránce soustřeďovaných.

3. Žádost o zřízení nebo zrušení schránky podává daňový subjekt správci daně místně příslušnému podle § 13 odst. 1 pouze prostřednictvím datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

4. Správce daně zřídí nebo zruší schránku do 15 dnů od obdržení žádosti a vyrozumí o tom žadatele spolu s uvedením technických a provozních podmínek, které je nutné dodržovat při nahlížení do schránky. Správce daně z moci úřední zruší schránku, do které nebylo po dobu 3 let nahlíženo; o zrušení schránky daňový subjekt předem vhodným způsobem vyrozumí.

3. Přístup k informacím soustředěným ve  schránce je umožněn fyzické osobě, která je daňovým subjektem nebo která je oprávněna jménem daňového subjektu nebo za daňový subjekt jednat, na základě její přihlášky. Přihlášku lze podat správci daně, který schránku zřizuje, pouze prostřednictvím datové zprávy opatřené uznávaným elektronickým podpisem ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

4. Správce daně do 15 dnů od obdržení přihlášky umožní přihlášené osobě přístup k informacím ve schránce prostřednictvím jejího uznávaného elektronického podpisu. O vyřízení přihlášky učiní správce daně úřední záznam do spisu daňového subjektu, jehož schránka byla předmětem přihlášky.

5. Zmocněnec, společný zmocněnec nebo osoba oprávněná jednat jménem daňového subjektu podle § 24 odst. 3 mohou nahlížet do schránky pouze tehdy, jsou-li oprávněni na základě svého zmocnění nebo pověření jednat při správě daní v neomezeném rozsahu se všemi správci daně, jimiž získané informace se shromažďují na technickém zařízení správce daně, nebo pokud jejich zmocnění nebo pověření umožňuje výslovně nahlížet do celé schránky. Toto zmocnění nebo pověření je nutné uplatnit u správce daně, který schránku zřizuje, a omezení podle § 24 odst. 4 a § 29 odst. 1 se na ně nevztahuje.

§ 69

Daňová informační schránka

1. Správce daně, který je k tomu technicky vybaven, poskytuje daňovému subjektu informace shromažďované ve spisu a na osobním daňovém účtu tohoto daňového subjektu rovněž prostřednictvím dálkového přístupu v rozsahu a členění, v jakém jsou tyto informace soustředěny v daňové informační schránce daňového subjektu, která je zřízena na technickém zařízení správce daně.

3. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, zda je technicky vybaven pro zřízení daňové informační schránky, včetně rozsahu a členění informací v ní soustřeďovaných.

4. Pro výkon působnosti související s daňovými informačními schránkami je místně příslušný správce daně podle § 13 odst. 1.

§ 69a

Zřízení a zrušení daňové informační schránky

1. Daňovou informační schránku správce daně zřídí nebo zruší

3. na žádost daňového subjektu, nebo

4. z moci úřední.

3. Správce daně zřídí nebo zruší daňovou informační schránku do 15 dnů od obdržení žádosti.

4. Správce daně zřídí z moci úřední daňovou informační schránku daňovému subjektu, jemuž byla zřízena datová schránka, a to do 15 dnů od zřízení této datové schránky.

5. Správce daně do 15 dnů od zřízení daňové informační schránky vyrozumí daňový subjekt o jejím zřízení spolu s uvedením technických a provozních podmínek, které je nutné při nahlížení do daňové informační schránky dodržovat.

6. Správce daně zruší z moci úřední daňovou informační schránku, do které nebylo po dobu 3 let nahlíženo; o jejím zrušení daňový subjekt předem vhodným způsobem vyrozumí.

§ 69b

Nahlížení do daňové informační schránky

1. Právo nahlížet do daňové informační schránky má

3. daňový subjekt,

4. zástupce daňového subjektu, a to za podmínky, že je

   1. oprávněn zastupovat daňový subjekt při správě daní v neomezeném rozsahu u všech správců daně, kteří shromažďují informace na technickém zařízení správce daně; zmocnění k zastupování je nutné uplatnit u příslušného správce daně a omezení podle § 29 odst. 1 se na ně nevztahuje, nebo

   2. zmocněn k přístupu do daňové informační schránky.

3. Nahlížet do daňové informační schránky lze prostřednictvím

3. datové schránky,

4. uznávaného elektronického podpisu na základě předchozí přihlášky.

3. Přihlášku podle odstavce 2 písm. b) lze podat pouze prostřednictvím datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

4. Správce daně do 15 dnů od obdržení přihlášky umožní přihlášené osobě přístup k informacím v daňové informační schránce prostřednictvím jejího uznávaného elektronického podpisu.

§ 72

1. Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem.

3. V tiskopisech a v nich vyznačených přílohách, které jsou součástí podání, lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní.

4. Podání podle odstavce 1 lze učinit i datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 nebo 3.

5. Má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zřízenu zpřístupněnu datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen podání podle odstavce 1 učinit pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71 odst. 1.

§ 92

Dokazování

1. Dokazování provádí příslušný správce daně, nebo jím dožádaný správce daně.

3. Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.

4. Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.

5. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence.

3. Správce daně prokazuje

   3. oznámení vlastních písemností,

   4. skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,

   5. skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,

   6. skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního úkonu jednání nebo jiné skutečnosti,

   7. skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní.

4. Navrhuje-li v  řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen současně s návrhem sdělit správci daně potřebné údaje o této třetí osobě a informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Není-li návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením důvodu.

5. Správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních prostředků; o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise.

§ 102

1. Rozhodnutí obsahuje

3. označení správce daně, který rozhodnutí vydal,

4. číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru,

5. označení příjemce rozhodnutí,

6. výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena,

7. lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit,

8. poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,

9. podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby,

10. datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno.

3. Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak.

4. V odůvodnění správce daně uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí.

5. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, a jak věc posoudil po právní stránce.

§ 106

Zastavení řízení

1. Správce daně rozhodnutím řízení zastaví, jestliže

3. osoba zúčastněná na správě daní vzala své podání, kterým se zahajuje řízení, zpět, pokud zákon zpětvzetí nevylučuje,

4. jde o zjevně právně nepřípustné podání,

5. ten, o jehož právech a povinnostech má být rozhodnuto, zanikl bez právního nástupce, nebo zemřel bez dědice,

6. bylo učiněno podání ve věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní nebo předběžné povahy,

7. nelze v řízení pokračovat z důvodů, které stanoví zákon, nebo

8. řízení se stalo bezpředmětným.

3. Týká-li se některý z důvodů zastavení řízení jen části jeho předmětu, zastaví se řízení jen v této části.

4. Dojde-li k zastavení řízení podle odstavce 1 písm. c), správce daně rozhodnutí nedoručuje a nelze vůči němu uplatnit opravné prostředky; to neplatí, pokud je ve věci více příjemců rozhodnutí. Za den doručení rozhodnutí se považuje den založení do spisu.

Hlava I

Registrační řízení

Registrační povinnost

§ 125

Vznik registrační povinnosti

Registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.

§ 126

Přihláška k registraci

V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daní.

§ 127

Oznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů

1. Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody.

3. Oznamovací povinnost podle odstavce 1 lze splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů.

4. Registrovaný daňový subjekt je povinen předložit správci daně

   3. příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, popřípadě další listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu tato listina byla doručena, nebo kdy ji potvrdil,

   4. rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popřípadě rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno; tento postup se neuplatní, pokud daňový subjekt správce daně o těchto skutečnostech informoval podle písmene a),

   5. smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části, a to 15 dnů od jejího uzavření; tuto povinnost plní všechny daňové subjekty, které uzavřely smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části. smlouvu o koupi obchodního závodu nebo jeho části, a to 15 dnů od jejího uzavření.

5. Oznamovací povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na údaje, jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup; okruh těchto údajů zveřejní správce daně způsobem podle § 56 odst. 2.

§ 128

Postup k odstranění pochybností v registračních údajích

1. Správce daně prověří údaje uvedené daňovým subjektem v přihlášce k registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit.

3. Vyhoví-li daňový subjekt výzvě ve stanovené lhůtě, hledí se na přihlášku k registraci nebo na oznámení o změně registračních údajů, jako by bylo podáno bez vady v den původního podání. Je-li výzvě vyhověno až po uplynutí lhůty, považuje se přihláška k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů za podané tímto dnem.

§ 148

Lhůta pro stanovení daně

1. Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

3. Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k

3. podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,

4. oznámení rozhodnutí o stanovení daně,

5. zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,

6. oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo

7. oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

3. Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.

4. Lhůta pro stanovení daně neběží po dobu

   3. řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,

   4. řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,

   5. od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav, nebo

   6. od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení., nebo

   7. ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.

5. Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku podle odstavce 1.

6. V důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.

7. Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství uhradí, je-li toho třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.

§ 155

1. Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně, anebo na úhradu zálohy, jejíž výše se předepíše na debetní stranu osobního daňového účtu na základě uhrazené částky. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den úhrady nedoplatku nebo zálohy den, kdy došla žádost správci daně.

3. Správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.

4. Pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, poukáže jej správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti podle odstavce 2, v opačném případě žádosti vyhoví, pouze pokud vratitelný přeplatek této částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti; lhůta pro jeho vrácení počíná běžet až ode dne následujícího po dosažení této částky. Je-li daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci.

3. Proti rozhodnutí správce daně o žádosti podle odstavců 1 a 2 se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Vyhoví-li správce daně v plném rozsahu této žádosti, rozhodnutí daňovému subjektu neoznamuje, pokud o to není v žádosti výslovně požádán. Za den vydání rozhodnutí o žádosti, které bylo v plném rozsahu vyhověno, a současně za den jeho oznámení daňovému subjektu se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

4. Je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí ve výši úroku z prodlení podle občanského zákoníku. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč. O výši úroku rozhodne správce daně bezodkladně po vrácení tohoto přeplatku správce daně daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí.

5. Za den poukázání vratitelného přeplatku se považuje den, kdy došlo k jeho odepsání z účtu správce daně. Vratitelný přeplatek poukazuje správce daně v české měně ve výši, v jaké byl evidován, a to bezhotovostním převodem na účet vedený u poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem; v případě bezhotovostního převodu na účet vedený u poskytovatele platebních služeb mimo území států Evropské unie hradí náklady převodu daňový subjekt.

6. Nepožádá-li daňový subjekt o vrácení vratitelného přeplatku do 6 let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl, přeplatek zaniká a stává se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně, který o něm evidoval.

Díl 4

Zajištění daní

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

§ 167

Zajišťovací příkaz

1. Je-li odůvodněná obava, že daň, u které dosud neuplynul den splatnosti, nebo daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně vydat zajišťovací příkaz.

3. Zajišťovacím příkazem správce daně uloží daňovému subjektu úhradu v příkazu uvedené částky.

(2) Zajišťovacím příkazem správce daně

3. uloží daňovému subjektu úhradu částky uvedené v zajišťovacím příkazu, nebo

4. zakáže daňovému subjektu nakládat s peněžními prostředky do výše zajištěné částky na účtu u poskytovatele platebních služeb uvedeném v zajišťovacím příkazu.

3. Není-li nebezpečí z prodlení, správce daně uloží daňovému subjektu, aby do 3 pracovních dnů tuto částku daně zajistil ve prospěch správce daně složením jistoty na jeho depozitní účet částku zajištěnou podle odstavce 2 písm. a) uhradil na depozitní účet správce daně. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz vykonatelný okamžikem oznámení daňovému subjektu.

(4) Zajišťovací příkaz podle odstavce 2 písm. b)

3. doručí správce daně poskytovateli platebních služeb dříve než daňovému subjektu,

4. je vykonatelný doručením poskytovateli platebních služeb.

(5) Poskytovatel platebních služeb nesmí ode dne, kdy mu byl doručen zajišťovací příkaz, nakládat s peněžními prostředky na účtu uvedeném v zajišťovacím příkazu do výše zajištěné částky, a to až do dne, kdy je správcem daně vyrozuměn o neúčinnosti zajišťovacího příkazu, nebo o úhradě zajištěné částky na účet správce daně; § 186 odst. 3 se použije obdobně.

(6) Exekuci nebo výkon rozhodnutí na peněžní prostředky zajištěné na účtu u poskytovatele platebních služeb nelze provést. V případě že, poskytovateli platebních služeb vznikne povinnost převést zajištěné peněžní prostředky na účet správce daně, trvá nemožnost provedení exekuce nebo výkonu rozhodnutí až do doby, než jsou tyto peněžité prostředky převedeny.

(4)(7) U daně, která nebyla dosud stanovena, stanoví výši zajišťované částky správce daně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z prodlení, může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby nejpozději do 3 pracovních dnů sdělil údaje potřebné pro určení výše zajišťované daně.

§ 168

Změna a zánik zajištění zajišťovacím příkazem

1. Pokud není vydáno rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno, zajišťovací příkaz se stává neúčinným; § 35 odst. 2 se nepoužije.

3. Proti zajišťovacímu příkazu nelze uplatnit obnovu řízení.

4. Pominou-li před stanovením daně nebo před dnem její splatnosti důvody, pro které bylo zajištění daně uplatněno, správce daně bezodkladně rozhodne o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu. Zjistí-li správce daně před stanovením daně nebo před dnem její splatnosti důvody pro snížení původní výše zajištění, rozhodne o změně zajištěné částky rozhodnutím, které mění částku uvedenou v zajišťovacím příkazu a současně ukončí v rozsahu změny účinnost příkazu původního. Vznikl-li v důsledku těchto rozhodnutí vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.

3. Dojde-li ke stanovení daně, která nebyla v době vydání zajišťovacího příkazu stanovena, je tato daň splatná ke dni jejího stanovení. Tímto dnem zaniká účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na úhradu této daně. Pokud tak vznikl vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.

4. Uplynul-li den splatnosti u daně, u které byl zajišťovací příkaz vydán z důvodu, že dosud neuplynul den její splatnosti, zaniká tímto dnem účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na úhradu této daně. Pokud tak vznikl vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.

5. Dojde-li k zániku účinnosti zajišťovacího příkazu podle odstavce 4 nebo 5,

   3. zajištěná částka, která byla správci daně uhrazena, se převede na úhradu daně, která jím byla zajištěna, nebo

   4. správce daně o tom vyrozumí poskytovatele platebních služeb, který je v důsledku toho povinen ve prospěch správce daně převést zajištěné peněžní prostředky z účtu uvedeného v zajišťovacím příkazu do výše dosud neuhrazené části splatné daně na účet správce daně; součástí tohoto vyrozumění je rovněž výše dosud neuhrazené části splatné daně.

6. Vznikne-li postupem podle odstavce 3 nebo 6 vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.

(6)(8) Pokud daňový subjekt nesplní povinnost uloženou v zajišťovacím příkazu, může správce daně rozhodnout o zřízení zástavního práva k zajištění částky stanovené tímto zajišťovacím příkazem. Toto zástavní právo trvá v rozsahu, který odpovídá výši zajištěné daně, která byla stanovena nebo která se stala splatnou, po zániku účinnosti zajišťovacího příkazu z důvodů uvedených v odstavcích 4 a 5.

§ 168a

Zřízení a trvání zástavního práva v důsledku nesplnění povinnosti uložené v zajišťovacím příkazu

1. Pokud daňový subjekt nesplní povinnost uloženou v zajišťovacím příkazu, může správce daně rozhodnout o zřízení zástavního práva k zajištění částky stanovené tímto zajišťovacím příkazem.

3. Zástavní právo trvá v rozsahu, který odpovídá výši zajištěné daně, po zániku účinnosti zajišťovacího příkazu z důvodu

3. stanovení daně, která nebyla v době vydání zajišťovacího příkazu stanovena,

3. uplynutí dne splatnosti daně, která v době vydání zajišťovacího příkazu nebyla splatná.

§ 169

Pokračování vymáhání zajištěné částky

Pokud nebyla při vymáhání zahájeném na základě zajišťovacího příkazu zajištěná částka uhrazena do doby zániku účinnosti zajišťovacího příkazu z důvodu toho, že zajištěná daň se stala splatnou podle § 168 odst. 4 nebo 5, rozhodne správce daně, že vykonatelné rozhodnutí o stanovení daně se stává exekučním titulem namísto zajišťovacího příkazu a současně uvede výši nedoplatku, pro jehož úhradu má být vymáhání nadále prováděno. Účinky provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány v rozsahu vymezeném novým exekučním titulem.

§ 170

Zástavní právo

1. Správce daně může zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak.

3. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva obsahuje ve výroku kromě náležitostí podle § odst. 1 výši daně zajištěné zástavním právem a označení zástavy.

4. Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku vlastníka, odlišného od daňového subjektu, jehož nedoplatek je zajišťován, a to na základě předchozího písemného souhlasu vlastníka s úředně ověřeným podpisem.

5. Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu nebo osobě podle odstavce 3. Zástavní právo k nemovitosti nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jakož i k dalšímu majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.

6. Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo. O zániku zástavního práva z důvodů stanovených občanským zákoníkem vyrozumí správce daně daňový subjekt a vlastníka zástavy.

7. Je-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím správce daně, má se za to, že se vlastník zástavy zavázal, že

   3. zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí nezajistí nový dluh; tato skutečnost se zapíše do příslušného veřejného registru, nebo

   4. neumožní zápis nového zástavního práva namísto starého zástavního práva zapsaného ve výhodnějším pořadí než zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně; tato skutečnost se zapíše do příslušného veřejného registru.

§ 170a

Výkon zástavního práva

(1) Správce daně může provést výkon zástavního práva v souladu s občanským zákoníkem.

(2) Při provádění výkonu zástavního práva se podle povahy předmětu zástavního práva přiměřeně použije ustanovení o provádění daňové exekuce.

Ručení

§ 171

Výzva ručiteli

1. Nedoplatek je povinen uhradit také ručitel, pokud mu zákon¹⁶⁾ povinnost ručení ukládá a pokud mu správce daně ve výzvě sdělí stanovenou daň, za kterou ručí, a současně jej vyzve k úhradě nedoplatku ve stanovené lhůtě; kopie rozhodnutí o stanovení daně je přílohou této výzvy.

3. Zanikne-li daňový subjekt bez právního nástupce, povinnost ručitele uhradit nedoplatek tím není dotčena.

4. Výzvu ručiteli lze vydat, pokud nebyl nedoplatek uhrazen daňovým subjektem, ačkoliv byl daňový subjekt o jeho úhradu bezvýsledně upomenut, a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání na daňovém subjektu, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně bezvýsledné; výzvu ručiteli lze vydat rovněž po zahájení insolvenčního řízení vůči daňovému subjektu.

5. Proti výzvě ručiteli se může ručitel odvolat; včas podané odvolání má odkladný účinek.

3. V rozhodnutí o odvolání lze snížit nedoplatek, který má být ručitelem uhrazen, jako výsledek doměřovacího řízení nebo řízení o dozorčím prostředku vůči rozhodnutí o stanovení daně, za kterou ručitel ručí. V případě, že takto nelze změnit výši stanovené daně v důsledku uplynutí lhůty pro stanovení daně, lze při uznání důvodů, že původní daň byla stanovena nesprávně, snížit nedoplatek, který má být ručitelem uhrazen, pouze vůči ručiteli.

§ 172

Práva a povinnosti ručitele

1. Ručitel, kterému byla doručena výzva podle § 171 odst. 1, má při placení daní procesní postavení jako daňový subjekt, jakož i oprávnění ke zproštění povinnosti mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 o informacích podléhajících povinnosti mlčenlivosti, se kterými byl seznámen.

3. Po oznámení výzvy ručiteli je ručitel oprávněn nahlížet do spisu ohledně nedoplatku, za který ručí, v rozsahu nezbytném pro uplatnění opravného prostředku, podání podnětu k použití dozorčího prostředku nebo podnětu k prominutí daně. Do té doby má právo na informaci od správce daně o výši nedoplatku, za který ručí.

4. Je-li na žádost ručitele povoleno posečkání, lze nedoplatek po tuto dobu vymáhat pouze na daňovém subjektu.

5. Ručiteli, který je v prodlení s úhradou nedoplatku, ke které byl vyzván, nevzniká k tomuto nedoplatku samostatný úrok z prodlení; to platí i pro úrok z posečkané částky v případě, že je ručiteli povoleno posečkání.

3. Ručiteli, který uhradil za daňový subjekt nedoplatek, vydá správce daně potvrzení o úhradě tohoto nedoplatku.

4. Platba daně provedená ručitelem se použije na úhradu nedoplatku daňového subjektu, za který ručitel ručí. Nelze-li tuto platbu zcela nebo zčásti použít na úhradu uvedeného nedoplatku, neboť byl ke dni platby již zcela nebo zčásti uhrazen, vznikne ručiteli přeplatek ve výši rovnající se částce, která nebyla použita na úhradu nedoplatku. Správce daně převede tento přeplatek na případný nedoplatek na osobním účtu ručitele, na kterém se eviduje o jeho vlastních daňových povinnostech. Nemá-li ručitel nedoplatek, na který lze přeplatek převést, správce daně přeplatek nebo jeho zbývající část ručiteli poukáže bez žádosti do 30 dnů od jeho vzniku. Stejně se postupuje v případě, že dojde k zániku daňové povinnosti, kterou ručitel zcela nebo zčásti uhradil.

§ 173

Zajištění daně ručením nebo bankovní finanční zárukou

1. Správce daně může rozhodnout o přijetí ručení třetí osoby odlišné od daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně, a to na základě písemného prohlášení ručitele s úředně ověřeným podpisem.

3. Správce daně může rozhodnout o přijetí bankovní záruky k zajištění dosud neuhrazené daně, a to na základě předloženého písemného prohlášení banky v záruční listině o tom, že na výzvu správce daně uhradí zajištěnou částku. Správce daně může rozhodnout o přijetí finanční záruky k zajištění dosud neuhrazené daně, a to na základě předloženého písemného prohlášení výstavce v záruční listině o tom, že na výzvu správce daně uhradí zajištěnou částku. Nejde-li o bankovní záruku, musí být záruční listina opatřena úředně ověřeným podpisem.

4. Při úhradě nedoplatku zajištěného podle odstavce 1 nebo 2 se postupuje obdobně podle § 171 a § 172.

§ 175

Způsoby vymáhání

1. Správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora, popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do veřejné dražby.

3. Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.

4. Správce daně je při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání.

§ 176

Exekuční titul

1. Exekučním titulem je

3. výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní,

4. vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, nebo

5. vykonatelný zajišťovací příkaz.

3. Výkaz nedoplatků obsahuje

   3. označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal,

   4. číslo jednací,

   5. označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen „dlužník“),

   6. údaje o jednotlivých nedoplatcích,

   7. podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby,

   8. potvrzení o vykonatelnosti,

   9. den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.

§ 178

Nařízení daňové exekuce

1. Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení.

3. Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1

3. způsob provedení daňové exekuce,

4. výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována,

5. výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2,

6. odkaz na exekuční titul.

3. Pokud se částka, pro kterou je daňová exekuce nařizována, zvyšuje po nařízení daňové exekuce o úrok z prodlení, správce daně nařídí ve výroku exekučního příkazu i exekuci tohoto úroku a uvede zde rovněž způsob jeho výpočtu; z úroku z prodlení vzniklého po nařízení daňové exekuce nevznikají exekuční náklady.

4. Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto rozhodnutí a lze se proti němu odvolat do 15 dnů ode dne doručení nelze proti němu uplatnit opravné prostředky.

5. Daňovou exekuci lze provést pouze těmito způsoby

   3. srážkami ze mzdy,

   4. přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,

   5. přikázáním jiné peněžité pohledávky,

   6. postižením jiných majetkových práv,

   7. prodejem movitých věcí, nebo

   8. prodejem nemovitostí nemovitých věcí.

§ 180

Prohlášení o majetku

1. Nebyl-li nebo nemohl-li být vymáhaný nedoplatek uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, má na výzvu správce daně dlužník povinnost podat ve stanovené lhůtě prohlášení o majetku. Lhůta pro podání prohlášení o majetku nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě správce daně poučí dlužníka o povinnostech spojených s doručením výzvy a případných následcích spojených s nepodáním prohlášení nebo uvedením nepravdivých anebo hrubě zkreslených údajů; ohledně nesplnění této povinnosti není správce daně vázán povinností mlčenlivosti pro účely trestního řízení.

3. V prohlášení o majetku je dlužník povinen uvést úplné a pravdivé údaje o svém majetku, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů. Podpis dlužníka na prohlášení o majetku, které není podáno ústně do protokolu nebo prostřednictvím datové zprávy, která je podepsána uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, musí být úředně ověřen.

4. V prohlášení o majetku je dlužník povinen uvést

3. plátce mzdy, nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy, a výši těchto svých nároků,

4. poskytovatele platebních služeb, u nichž má peněžní prostředky na účtech, čísla účtů a výši peněžních prostředků na nich,

5. osoby, vůči nimž má jiné peněžité pohledávky, důvod, výši a den splatnosti těchto pohledávek,

6. osoby, vůči nimž má jiná majetková práva nebo nárok na jiné majetkové hodnoty, jejich důvod a hodnotu, popřípadě datum, kdy má být plněno,

7. movité věci, které vlastní, popřípadě na nichž má spoluvlastnický podíl, s výjimkou věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, místo, popřípadě osobu, u které se nacházejí; totéž platí i o vkladních knížkách, vkladních listech a jiných formách vkladů, cenných papírech, včetně zaknihovaných a imobilizovaných, listinách, jejichž předložení je třeba k uplatnění vlastnického práva k věci, ceninách, penězích a dalších platebních prostředcích,

8. nemovitosti nemovité věci, které vlastní, popřípadě na nichž má spoluvlastnický podíl, a jeho výši,

9. přesné označení podniku nebo jeho části obchodní závody, které vlastní, a jejich umístění,

10. další majetek neuvedený pod písmeny a) až g),

11. právní závady, které váznou na uvedeném majetku,

12. výslovné prohlášení o tom, že o svém majetku, včetně majetku patřícího do společného jmění manželů, uvedl úplné a pravdivé údaje.

3. Učinil-li dlužník prohlášení o svém majetku u správce daně v uplynulých 6 měsících, správce daně vyzve dlužníka pouze ke sdělení změn a doplnění prohlášení o majetku. Stejný postup se uplatní, pokud dlužník předloží protokol o prohlášení o majetku spolu se seznamem majetku, který byl v uplynulých 6 měsících sepsán soudem.

4. Dlužník není povinen podat prohlášení o majetku, ke kterému byl správcem daně vyzván, jestliže

   3. je vůči dlužníku zahájeno insolvenční řízení,

   4. je u dlužníka zavedena nucená správa, nebo

   5. vymáhaný nedoplatek zanikl.

5. Právní úkony jednání dlužníka týkající se jeho majetku, s výjimkou úkonů spočívajících právního jednání spočívajícího v běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a správy majetku, včetně jeho běžné údržby, které dlužník učinil poté, co mu byla doručena výzva podle odstavce 1, popřípadě výzva podle odstavce 4, jsou vůči správci daně a dalším osobám, které mají proti dlužníkovi pohledávku vymahatelnou na základě exekučního titulu, neúčinné.

§ 185

Společná ustanovení pro daňovou exekuci

1. Týká-li se daňová exekuce majetku patřícího do společného jmění manželů, má manžel dlužníka ohledně tohoto majetku stejné postavení jako dlužník; v pochybnostech se má za to, že majetek patří do společného jmění manželů.

3. Převyšují-li peněžní prostředky získané daňovou exekucí částku vymáhaných nedoplatků, vznikne dlužníkovi vratitelný přeplatek, který správce daně vrátí i bez žádosti do 15 dnů.

4. Dojde-li v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí nemovitých věcí ke změně místní příslušnosti, daňovou exekuci dokončí správce daně, který ji nařídil, pokud vydal dražební vyhlášku nebo učinil první úkon ve věci prodeje sepsané věci mimo dražbu.

§ 190

Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb

1. Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb se provede odepsáním peněžních prostředků dlužníka z jeho běžného, vkladového nebo jiného účtu, vedeného v jakékoliv měně, do výše částky uvedené v exekučním příkazu a jejich vyplacením správci daně. Exekuční příkaz se doručí poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi.

3. Poskytovatel platebních služeb je povinen od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácet peněžní prostředky z účtu dlužníka, ze kterého je přikázána pohledávka, neprovádět na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládat, a to až do výše částky uvedené v exekučním příkazu; to se týká i peněžních prostředků, které dojdou na tento účet do 6 měsíců ode dne vyrozumění o právní moci exekučního příkazu.

3. Je-li daňová exekuce nařizována na více účtů, stanoví správce daně v exekučním příkazu pořadí účtů, v jakém je poskytovatel platebních služeb povinen z nich odepsat peněžní prostředky.

Oddíl 3

Daňová exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí nemovitých věcí

Dražba

§ 194

1. Správce daně může k provedení daňové exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí nemovitých věcí nařídit a provést dražbu.

3. Dražbu řídí daňový exekutor, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí úřední osoba pověřená výkonem daňové exekuce; toto jednání je veřejné.

4. Správce daně může pověřit další úřední osobu k provedení licitačních úkonů (dále jen „licitátor”) a určit další úřední osoby k zajištění řádného průběhu dražby.

5. Osobou zúčastněnou na dražbě je každý, kdo se dostaví k účasti na dražbě před jejím zahájením a prokáže, že splňuje podmínky účastnit se dražby. Jedná-li se o dražbu nemovitosti nemovité věci, může se jednání zúčastnit pouze osoba, která složila do zahájení dražby dražební jistotu; složení dražební jistoty je tato osoba povinna doložit způsobem stanoveným v dražební vyhlášce. Osoba zúčastněná na dražbě je povinna prokázat svou totožnost. Osoba zúčastněná na dražbě je dále povinna dát se zapsat do seznamu osob zúčastněných na dražbě, převzít a používat dražební číslo, pokud bylo přiděleno.

3. Dražitel je osoba zúčastněná na dražbě, která učinila v průběhu dražby dražební podání. Pokud je dražiteli udělen příklep, stává se vydražitelem.

4. Dražbu lze uskutečnit i elektronicky. Podmínky postupu při elektronické dražbě stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

§ 194a

1. Správce daně, který je technicky vybaven k provedení elektronické dražby, provádí dražbu elektronicky.

3. Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup

   3. skutečnost, že je technicky vybaven pro provádění elektronické dražby,

   4. podmínky a postup pro provádění elektronické dražby.

4. Pro elektronickou dražbu se přiměřeně použijí ustanovení o dražbě.

§ 195

1. Konání dražby nařizuje správce daně dražební vyhláškou.

3. Dražební vyhláška obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 písm. a), b), g) a h)

3. čas a místo konání dražby,

a) datum a čas zahájení dražby, popřípadě datum a čas ukončení dražby, pokud je dražba prováděna elektronicky,

3. místo konání dražby; to neplatí, pokud je dražba prováděna elektronicky,

b)c) označení a popis předmětu dražby,

c)d) má-li být draženo více předmětů dražby i pořadí, ve kterém budou draženy,

d)e) zjištěnou nebo výslednou cenu předmětu dražby,

e)f) výši nejnižšího dražebního podání,

f)g) způsob a lhůtu úhrady nejvyššího dražebního podání a předpoklady, za kterých vydražitelé mohou převzít vydražené předměty a za kterých se stanou jejich vlastníky,

g)h)výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští provedení daňové exekuce, uplatnil toto právo u správce daně, a aby takové uplatnění práva prokázal do zahájení dražby, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení daňové exekuce přihlíženo,

h)i)výzvu k uplatnění pohledávek zajištěných zástavním nebo zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva s poučením o způsobu uplatnění a o tom, že jinak se k těmto pohledávkám nepřihlíží.

3. Dražební vyhláška vzhledem k předmětu dražby dále obsahuje

   3. výši dražební jistoty a způsob její úhrady,

   4. čas a místo konání prohlídky předmětů dražby a organizační zabezpečení prohlídky,

   5. práva a závady spojené s předměty dražby, s označením těch závad, o nichž bylo podle § 221 odst. 3 písm. c) rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou.

4. Pokud je prováděna elektronická dražba, obsahuje dražební vyhláška rovněž:

   3. adresu internetové stránky, na které se bude elektronická dražba provádět,

   4. adresu internetové stránky, na které jsou zveřejněny podmínky a postup pro provádění elektronické dražby.

(4) (5) Dražební vyhláška se neodůvodňuje a mohou se proti ní odvolat osoby, jimž se doručuje dražební vyhláška do vlastních rukou. Odvolat se lze pouze proti údajům uvedeným v odstavci 2 písm. d) a e), odstavci 3 písm. a) a c), a to do 15 dnů ode dne doručení dražební vyhlášky. Změny v údajích uvedených v dražební vyhlášce na základě rozhodnutí o odvolání, sdělí daňový exekutor při zahájení dražby, popřípadě konání dražby zruší. Rozhodnutí o zrušení konání dražby se doručuje jako dražební vyhláška; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

(5) Dražební vyhláška se neodůvodňuje. Rozhodne-li správce daně o zrušení konání dražby, doručuje se toto rozhodnutí jako dražební vyhláška. Proti těmto rozhodnutím nelze uplatnit opravné prostředky.

§ 196

1. Dražební vyhlášku správce daně doručí do vlastních rukou

3. dlužníkovi,

4. spoluvlastníku předmětu dražby,

5. dalším osobám, o nichž je správci daně známo, že mají k předmětu dražby předkupní, věcné nebo nájemní, nájemní nebo pachtovní právo,

6. správci daně, který již přihlásil své nedoplatky vůči dlužníkovi,

7. tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu¹⁷⁾.

3. Ostatním osobám správce daně dražební vyhlášku doručí tak, že ji zveřejní způsobem podle § 56 odst. 2, a to do zahájení dražby, nejméně však po dobu

   3. 30 dnů v případě dražby nemovitostí nemovitých věcí, nebo

   4. 20 dnů v případě dražby movitých věcí.

4. Dražební vyhlášku na dožádání příslušného správce daně zveřejní způsobem obvyklým též

   3. obecní úřad, v jehož obvodu se nemovitost nemovitá věc nachází, jde-li o dražbu nemovitosti nemovité věci,

   4. katastrální úřad, popřípadě ten, kdo vede jiný veřejný registr, je-li předmět dražby v jeho evidenci.

5. Správce daně může rovněž dožádat zveřejnění dražební vyhlášky obecním úřadem, v jehož obvodu má dlužník poslední známý pobyt nebo sídlo.

§ 197

1. Každý, kdo uplatňuje vůči předmětu dražby předkupní právo, je povinen prokázat toto právo správci daně nejpozději do zahájení dražby ve lhůtě stanovené dražební vyhláškou. Správce daně ještě před zahájením dražby rozhodne, zda předkupní právo je prokázáno; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky. Je-li předkupní právo prokázáno, může je osoba, které svědčí, uplatnit jen v dražbě jako dražitel; přechodem vlastnictví předmětu dražby na vydražitele toto právo zaniká, nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby.

3. Každý, kdo má proti dlužníkovi pohledávku zajištěnou zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva váznoucím na předmětu dražby, než pro kterou je daňová exekuce vedena, ji může přihlásit správci daně k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby a prokázat příslušnými listinami nejpozději do zahájení dražby, jinak správce daně návrh na přihlášení pohledávky odmítne. Obdobně se postupuje při přihlášení oprávněného z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu.

3. Odmítnutí návrhu na přihlášení pohledávky, který nesplnil podmínky přihlášení, oznámí správce daně rozhodnutím tomu, kdo návrh uplatnil; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

Daňové pohledávky vůči dlužníkovi, než pro které je daňová exekuce vedena, může správce daně, který vede exekuční řízení, nebo jiný správce daně přihlásit k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby, nejpozději však do zahájení dražby.

§ 198

1. Dražbu lze uskutečnit v sídle správce daně nebo tam, kde se nachází předmět dražby, nebo na jiném vhodném místě.

3. Daňový exekutor zahájí dražbu a před zahájením licitace oznámí

   3. zda bylo prokázáno uplatněné předkupní právo,

   4. kdo přihlásil své pohledávky a v jaké výši,

   5. zda někdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu,

   6. změny, které nastaly v údajích uvedených v dražební vyhlášce na základě odvolání a v důsledku uplatnění dalších práv a závad,

   7. zda jsou splněny předpoklady pro její konání,

   8. nejnižší dražební podání a minimální výši příhozu.

4. Daňový exekutor

   3. může vyloučit z dražby osobu zúčastněnou na dražbě a vykázat další přítomné osoby z dražební místnosti, pokud narušují průběh jednání, popřípadě požádat příslušný bezpečnostní sbor o jejich vyvedení a zjednání pořádku,

   4. může odvolat licitátora, neplní-li povinnosti stanovené zákonem, a následně plní povinnosti licitátora do skončení dražby osobně,

   5. může přerušit nebo zastavit konání dražby, pokud z technických důvodů, pro nevhodné chování osob zúčastněných na dražbě nebo dalších přítomných osob, nebo z jiných důvodů nelze v dražbě pokračovat.

5. Pokud daňový exekutor konání dražby přeruší, stanoví čas jeho pokračování na stejném místě. Nelze-li v přerušeném konání dražby pokračovat ve stejném dni, rozhodnutí o pokračování se oznámí stejným způsobem, jakým byla doručena dražební vyhláška. Rozhodnutí o přerušení a pokračování v dražbě ve stejný den se nedoručuje; za den doručení se považuje okamžik sdělení termínu pro pokračování dražby ve stejný den osobám přítomným na dražbě. Proti rozhodnutí o přerušení a pokračování v dražbě nelze uplatnit opravné prostředky.

§ 199

1. Licitace jednotlivé věci trvá, dokud osoby zúčastněné na dražbě činí dražební podání.

3. Dražební podání je nabídka určité částky vyslovená dražitelem, kterou se zavazuje za draženou věc po příklepu uhradit.

4. Neučiní-li dražitelé vyšší dražební podání, licitátor slovem „potřetí” udělí příklep ve prospěch dražitele s nejvyšším dražebním podáním. Před udělením příklepu se licitátor dotáže osob zúčastněných na dražbě, zda mají výhrady proti udělení příklepu.

5. Jsou-li podle daňového exekutora výhrady proti příklepu důvodné, pokračuje licitátor v dražbě vyvoláním předposledního dražebního podání. V opačném případě licitátor rozhodne o udělení příklepu. Rozhodnutí o udělení příklepu se neodůvodňuje a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky, pokud nejde o příklep udělený při dražbě nemovitosti nemovité věci.

6. Dražitelé jsou vázáni svými dražebními podáními, pokud nebylo učiněno vyšší dražební podání. Cena vydraženého předmětu není omezena cenovými předpisy.

7. Učiní-li více dražitelů stejné nejvyšší dražební podání, udělí se příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo; nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší dražební podání, licitátor určí vydražitele losem. Stejné dražební podání může učinit pouze osoba s předkupním právem. Učiní-li více dražitelů stejné nejvyšší dražební podání, udělí se příklep tomu, komu svědčí předkupní právo; pokud stejné nejvyšší dražební podání učinilo více osob s předkupním právem, udělí se příklep té osobě s předkupním právem, která učinila dražební podání jako první.

Daňová exekuce prodejem movitých věcí

§ 203

1. Daňová exekuce prodejem movitých věcí, které jsou ve vlastnictví dlužníka, nebo prodejem spoluvlastnického podílu na věci movité, se provede sepsáním věcí, které podléhají exekuci, a jejich zpeněžením, pokud to povaha věci nevylučuje.

3. Daňovou exekucí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité věci s výjimkou věcí, které lze postihnout daňovou exekucí postižením majetkových práv.

(2)(3) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, může daňový exekutor učinit prohlídku bytu, sídla nebo místa podnikání, popřípadě jiných místností dlužníka, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má dlužník vydat; za tím účelem si může daňový exekutor zjednat do těchto prostor přístup; § 80 odst. 2 a 4 se použije obdobně.

(3)(4) Je-li důvodné podezření, že dlužník u sebe ukrývá movitou věc, která podléhá exekuci, a jestliže je výzva k vydání ukrývané věci bezvýsledná, může daňový exekutor provést osobní prohlídku.

(4)(5) Osobní prohlídku provádí úřední osoba stejného pohlaví.

§ 204

1. Věci, které mají být prodány, určí daňový exekutor v soupisu věcí.

3. Se sepsanými věcmi nesmí dlužník nakládat. Právní úkon jednání, kterým dlužník porušil tuto povinnost, je neplatný neplatné.

4. Při zahájení soupisu věcí oznámí daňový exekutor účel svého příchodu, vyzve dlužníka k uhrazení vymáhaného nedoplatku a doručí dlužníkovi exekuční příkaz na prodej movitých věcí; není-li dlužník přítomen, doručí se mu exekuční příkaz až s protokolem o soupisu věcí.

§ 206

1. Daňový exekutor sepíše především věci, které dlužník může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají.

3. Věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej na místě, kde se nacházejí.

4. Sepsány nemohou být věci movité, které tvoří příslušenství nemovitosti nemovité věci.

5. Věci zvláštní povahy, jako jsou vkladní knížky, vkladní listy, listinné cenné papíry, listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění vlastnického práva k věci, ceniny, peníze, platební karty a další platební prostředky, drahé kovy, polodrahokamy a drahokamy podléhající exekuci, daňový exekutor sepíše a současně odebere.

6. Sepsány mohou být i věci, které má u sebe někdo jiný, pokud budou tyto věci odevzdány daňovému exekutorovi.

(5) Sepsány mohou být i věci dlužníka, které má v držení jiná osoba. Tato osoba je povinna odevzdat tyto věci daňovému exekutorovi.

3. Daňový exekutor soupis doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných věcí nestačí k úhradě vymáhaných nedoplatků.

§ 211

1. Nejnižší dražební podání činí nejméně jednu třetinu zjištěné ceny.

3. Vydražitel, kterému byl udělen příklep, musí nejvyšší dražební podání ihned uhradit; neučiní-li tak, předmět dražby se draží znovu bez jeho účasti. Pokud je prováděna elektronická dražba, je vydražitel povinen uhradit nejvyšší dražební podání ve lhůtě stanovené v dražební vyhlášce. Tato lhůta nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu.

4. Správce daně vydá vydražiteli potvrzení o úhradě nejvyššího dražebního podání, které je spolu s rozhodnutím o udělení příklepu dokladem o nabytí vlastnictví k vydraženému předmětu; pro převzetí vydraženého předmětu se přiměřeně použije § 84.

5. Nenajde-li se vydražitel pro draženou věc, může správce daně dražbu opakovat, pokud lze předpokládat, že věc bude prodána.

6. Ohledně movité věci, se kterou jsou spojena věcná nebo nájemní, nájemní nebo pachtovní práva jiných osob, nebo ohledně movité věci, jejíž ocenění provedené znalcem přesahuje částku 500 000 Kč, se uplatní přiměřeně postup stanovený pro ocenění a prodej v dražbě při daňové exekuci prodejem nemovitosti nemovitých věcí a postup pro rozvrhové řízení.

§ 213

1. Jestliže mezi sepsanými věcmi jsou

3. kulturní památky a národní kulturní památky,

4. sbírky muzejní povahy a sbírkové předměty, které jsou jejich součástmi, nebo

5. předměty kulturní hodnoty,

nabídne je správce daně ke koupi příslušné organizační složce státu, popřípadě na základě stanoviska této organizační složky státu právnické osobě, jejímž posláním je péče o věci podle písmen a) až c), a to nejméně za zjištěnou cenu.

3. Dojde-li k prodeji způsobem podle odstavce 1, správce daně jej zaprotokoluje a stejnopis protokolu předá nabyvateli.

4. Jestliže ten, komu byl předmět dražby nabídnut, neodpoví na nabídku do 30 dnů ode dne jejího doručení nebo neuhradí cenu určenou v nabídce ve lhůtě, kterou sjednali se správcem daně, správce daně tyto věci prodá v dražbě. Výši nejnižšího dražebního podání stanoví správce daně nejméně ve výši ceny zjištěné, a to i při opakované dražbě.

§ 214a

O nabytí vlastnictví k věci prodejem mimo dražbu rozhodne správce daně rozhodnutím, které se neodůvodňuje a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky.

§ 216

1. Zpeněžení sepsaných cenných papírů vykoná správce daně podle povahy cenného papíru prodejem cenných papírů nebo prodejem věcí, které správce daně získal uplatněním práva z cenných papírů.

3. Zaknihované a imobilizované cenné papíry správce daně zpeněží v souladu s právními předpisy. Potřebné úkony provede daňový exekutor.

4. O provedení úkonů při prodeji cenných papírů, včetně zaknihovaných a imobilizovaných, se obdobně použije § 191.

5. Při zpeněžení cenných papírů, se kterými je spojeno právo na výplatu na nich uvedené částky nebo výnosů z nich, a cenných papírů, se kterými je po jejich předložení spojeno právo na vydání věci, se použije § 125 obdobně.

Daňová exekuce prodejem nemovitostí nemovitých věcí

§ 218

Daňovou exekucí prodejem nemovitostí nemovitých věcí lze postihnout nemovitost nemovitou věc, která je ve vlastnictví dlužníka. Tento postup se uplatní i při prodeji spoluvlastnického podílu na nemovitosti nemovité věci.

§ 219

1. Dlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz, nemovitost nemovitou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní úkon jednání, kterým dlužník porušil tuto povinnost, je neplatný neplatné.

3. Dlužník je povinen do 15 dnů od okamžiku, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz, správci daně oznámit, zda a kdo má k nemovitosti nemovité věci předkupní právo, jiná práva a závady spojené s nemovitostí nemovitou věcí; pokud dlužník tuto povinnost nesplní, odpovídá za škodu tím způsobenou.

§ 220

1. Správce daně doručí exekuční příkaz dlužníkovi a případným spoluvlastníkům předmětné nemovitosti.

(2) Správce daně doručí exekuční příkaz rovněž příslušnému katastrálnímu úřadu; následně správce daně stejným způsobem vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci exekučního příkazu.

§ 221

1. Po právní moci exekučního příkazu ustanoví správce daně znalce k ocenění nemovitosti nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s ní spojených. Jestliže nemovitost nemovitá věc, její příslušenství a jednotlivá práva a závady byly oceněny znalcem v době jednoho roku přede dnem, kdy exekuční příkaz nabyl právní moci, a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění, nové ocenění znalcem se neprovede.

3. Dlužník, popřípadě i další osoby, jsou povinny na výzvu správce daně umožnit místní šetření za účelem ohledání nemovitosti nemovité věci, která je předmětem daňové exekuce, a jejího příslušenství; výzva musí být oznámena nejméně 8 dnů před stanoveným termínem místního šetření. Neumožní-li dlužník, případně další osoby, ohledání nemovitosti nemovité věci a nelze-li v důsledku toho stanovit cenu nemovitosti nemovité věci, může si daňový exekutor zjednat přístup do nemovitosti nemovité věci dlužníka; § 80 odst. 2 a 4 se použije obdobně.

4. Na základě výsledků ocenění podle odstavce 1 správce daně stanoví

   3. cenu nemovitosti nemovité věci a jejího příslušenství,

   4. cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí nemovitou věcí spojených,

   5. závady, které prodejem v dražbě nezaniknou²³⁾,

   6. výslednou cenu.

5. Správce daně stanoví rozhodnutím výslednou cenu tak, že od ceny nemovitosti nemovité věci a jejího příslušenství a ceny práv spojených s nemovitostí nemovitou věcí odečte cenu závad, které prodejem v dražbě nezaniknou. Proti rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení a dražbu lze nařídit až po právní moci tohoto rozhodnutí.

6. Rozhodnutí o výsledné ceně správce daně doručí dlužníkovi, tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu, případným spoluvlastníkům a osobám, o nichž je mu známo, že pro ně váznou na nemovitosti nemovité věci práva nebo závady.

§ 222

1. V případě dražby nemovitosti nemovité věci činí nejnižší dražební podání dvě třetiny stanovené výsledné ceny.

3. Výši dražební jistoty správce daně stanoví podle okolností, nejvýše však polovinu nejnižšího dražebního podání; vydražitelem složená dražební jistota se započte na úhradu vydražené věci.

4. Lhůta k úhradě nejvyššího dražebního podání stanovená v dražební vyhlášce běží ode dne právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce.

5. Rozhodnutí o udělení příklepu správce daně doručí vydražiteli, dražiteli, který proti udělení příklepu vznesl výhrady, dlužníkovi, tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené podle jiného právního předpisu, a případnému spoluvlastníkovi předmětné nemovitosti nemovité věci.

6. Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu správce daně vyrozumí příslušný katastrální úřad o tom, že byly splněny podmínky pro přechod vlastnictví předmětné nemovitosti nemovité věci na vydražitele.

§ 225

1. Opakovanou dražbu lze nařídit nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne původní dražby z důvodu, že

3. nebylo učiněno ani nejnižší dražební podání,

4. v odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu bylo rozhodnuto, že se příklep neuděluje, nebo

5. rozhodnutí o udělení příklepu bylo zrušeno pro neuhrazení nejvyššího dražebního podání.

3. Při opakované dražbě činí nejnižší dražební podání polovinu výsledné ceny nemovitosti nemovité věci.

4. Došlo-li při opakované dražbě opět k jejímu neprovedení z důvodu podle odstavce 1, lze další opakovanou dražbu nařídit za stejných podmínek, pokud lze předpokládat, že nemovitost nemovitá věc bude prodána.

5. Došlo-li v době od předchozího stanovení výsledné ceny nemovitosti nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s ní spojených do doby, kdy má být nařízena opakovaná dražba, ke změně skutečností, které mohou mít vliv na její výši, může správce daně stanovit novou výslednou cenu; odstavec 2 se nepoužije.

Rozvrhové řízení

§ 228

1. Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího dražebního podání správce daně bezodkladně vyzve věřitele, kteří podali přihlášku a jejichž přihláška nebyla odmítnuta, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělili výši své pohledávky a jejího příslušenství vyčíslenou ke dni právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a skutečnosti významné pro její pořadí. Po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.

3. Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího dražebního podání správce daně bezodkladně vyzve osoby, o kterých je známo, že v jejich prospěch váznou na předmětu dražby závady s výjimkou těch, o nichž bylo podle §  odst. 3 písm. c) rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělily, zda požadují vyplacení náhrady; jinak se má za to, že souhlasí s vyplacením náhrady vydražiteli a s pokračováním tohoto věcného břemene nebo nájemního nebo pachtovního práva po změně vlastníka. K vyjádření učiněnému po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se nepřihlíží.

§ 229

1. Z výtěžku dražby se uspokojí nejprve exekuční náklady. Dále se uspokojí věřitelé, jejichž pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem. Ostatní pohledávky se uspokojí podle jejich pořadí.

3. Pro pořadí je rozhodující

3. u daňové pohledávky, pro kterou je nařízena daňová exekuce, den vydání exekučního příkazu,

4. u přihlášené daňové pohledávky, den, kdy byla u správce daně přihlášena,

5. u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,

6. u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,

7. u náhrad za nájemní nebo pachtovní práva den vzniku nájemního nebo pachtovního práva.

3. Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek dražby nestačí k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.

§ 230

1. Správce daně na základě obdržených vyjádření podle § 228 rozhodne o rozvrhu výtěžku dražby, v němž jednotlivým věřitelům přizná nárok na úhradu pohledávky ve výši, která odpovídá jejich pořadí, a o případném zániku věcných nebo nájemních, nájemních nebo pachtovních práv k předmětu dražby; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.

3. Rozhodnutí o rozvrhu správce daně doručí

3. dlužníkovi,

4. vydražiteli,

5. věřitelům, kteří podali přihlášku a jejichž přihláška nebyla odmítnuta,

6. osobám, o kterých je známo, že v jejich prospěch váznou na předmětu dražby závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto podle § 221 odst. 3 písm. c), že prodejem v dražbě nezaniknou.

3. Náhradu za věcné břemeno nebo nájemní, nájemní nebo pachtovní právo správce daně přizná vydražiteli, jestliže s tím souhlasí osoba, které svědčí právo z tohoto věcného břemene nebo nájemní, nájemní nebo pachtovní právo.

4. Přiznané částky správce daně vyplatí po právní moci rozhodnutí o rozvrhu.

5. Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se stává zbytek rozdělovaného výtěžku dražby přeplatkem dlužníka, se kterým se naloží podle §  odst. 2. Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku běží ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o rozvrhu.

§ 231

1. Dnem právní moci rozhodnutí o rozvrhu zanikají

3. zadržovací a zástavní práva váznoucí na předmětu dražby,

4. věcná břemena a nájemní nebo pachtovní práva na předmětu dražby váznoucí; to neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou, a u věcných břemen a nájemních nebo pachtovních práv, za něž byla poskytnuta vydražiteli náhrada.

3. Prodejem spoluvlastnického podílu nezanikají věcná břemena váznoucí na celém předmětu dražby a ani zástavní právo, ledaže by zatěžovalo pouze prodávaný spoluvlastnický podíl.

4. Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu doručí správce daně příslušnému katastrálnímu úřadu nebo tomu, kdo vede jiný veřejný registr.

§ 234

1. Plátce daně je povinen podat hlášení a vyúčtování o svém postupu při vybírání nebo srážení daně vybírané srážkou, pokud tak stanoví zákon.

3. Plátce daně je povinen do vyúčtování zahrnout údaje z podaných hlášení za zdaňovací období, jakož i údaje o sražené a odvedené dani vybírané srážkou, která nebyla předmětem hlášení. Do vyúčtování plátce daně nezahrne údaje za období, za která mu již správce daně daň vybíranou srážkou stanovil rozhodnutím k přímé úhradě, a pouze tato rozhodnutí uvede.

(3) Zanikne-li povinnost plátce daně vybírat daň srážkou před uplynutím kalendářního roku, je plátce daně povinen podat vyúčtování za jeho uplynulou část do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž byl naposledy povinen odvést daň vybíranou srážkou, popřípadě podat hlášení.

Hlava VII

Právní nástupnictví a vztah k insolvenci

Díl 1

Právní nástupnictví

§ 238

Ukončení činnosti

1. Daňový subjekt, který je právnickou osobou zanikající bez právního nástupce, je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u kterého je registrován.

3. Vydal-li správce daně zamítavé rozhodnutí k žádosti daňového subjektu o souhlas s výmazem, lze žádost opakovat po uplynutí 1 měsíce ode dne, kdy bylo zamítavé rozhodnutí daňovému subjektu doručeno.

4. Není-li o žádosti o souhlas s výmazem vydáno rozhodnutí do 2 měsíců ode dne jejího podání, má se za to, že byl souhlas udělen.

5. Správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 3 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.

Přechod daňové povinnosti

§ 239

1. Přechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod práv a povinností daňového subjektu.

3. Daňová povinnost, která vznikla zůstaviteli, přechází na jeho dědice, který tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. Dědic je povinen uhradit daň jen do výše ceny nabytého dědictví.

4. Dědic, na kterého přešla daňová povinnost, je povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení za zůstavitele do 6 měsíců po jeho úmrtí, a to za uplynulou část běžného zdaňovacího období a daň ve stejné lhůtě uhradit; je-li účastníků dědického řízení²⁴⁾ více a dědické řízení nebylo dosud ukončeno, podá daňové tvrzení kterýkoliv z nich, přičemž povinnost daň uhradit mají společně a nerozdílně všichni tito účastníci. Nedohodnou-li se, který z nich daňové tvrzení podá, ustanoví jej správce daně z okruhu účastníků dědického řízení.

3. Pokud je ustanoven správce dědictví, plní daňové povinnosti dědice vlastním jménem na účet svěřeného majetku.

4. Není-li dědic znám a nebyl-li dosud ustanoven správce dědictví, podá správce daně soudu podnět k tomu, aby správce dědictví ustanovil z důvodu obecného zájmu; do doby než je ustanoven správce dědictví, nebo ukončeno dědické řízení, daňové řízení týkající se daňové povinnosti zůstavitele neběží a lhůta podle odstavce 3 a lhůty pro stanovení daně a placení daně se staví.

5. Připadne-li dědictví státu²⁵⁾, zjistí správce daně z moci úřední ve spolupráci s příslušnou organizační složkou státu²⁶⁾ daňovou povinnost zůstavitele a tuto daňovou povinnost v souladu se zákonem vypořádají.

Daňovou povinnost, která přešla na dědice, popřípadě na stát, spravuje dosud příslušný správce daně.

§ 239

Ukončení činnosti

Přechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod práv a povinností daňového subjektu.

§ 239a

Přechod daňové povinnosti u fyzických osob

(1) Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím soudu o dědictví; dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele.

(2) Daňovou povinností zůstavitele se pro účely správy daní rozumí daňová povinnost vzniklá

a) přede dnem smrti zůstavitele,

b) ode dne smrti zůstavitele do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

(3) Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti.

§ 239b

Plnění daňové povinnosti osobou spravující pozůstalost

(1) Osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti.

(2) Pokud je daňovou povinnost zůstavitele povinno plnit více osob spravujících pozůstalost, plní ji tyto osoby společně a nerozdílně.

(3) Na daňovou povinnost zůstavitele vzniklou ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti se hledí tak, jako by vznikala zůstaviteli.

(4) Daňovou povinnost zůstavitele spravuje dosud příslušný správce daně.

(5) Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti; tuto lhůtu nelze prodloužit.

(6) Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

§ 239c

Přechod daňové povinnosti na stát

Připadne-li dědictví státu, vypořádá správce daně daňovou povinnost zůstavitele v souladu se zákonem.

§ 240

Přechod daňové povinnosti u právnických osob

1. Zanikla-li právnická osoba, která má právního nástupce, přechází její daňová povinnost na tohoto právního nástupce; tím právní nástupce získává postavení daňového subjektu namísto zaniklé právnické osoby a správce daně toto postavení na žádost právního nástupce potvrdí.

3. Dojde-li k zániku právnické osoby rozdělením, aniž by bylo dostatečně zřejmé, v jakém rozsahu přechází daňová povinnost na její právní nástupce, určí právní nástupnictví ohledně daňových povinností správce daně; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Každý právní nástupce ručí za splnění platební povinnosti, která přešla na jiného právního nástupce v souvislosti se zánikem právnické osoby rozdělením.

(2) Právním nástupcem se pro účely správy daní v případě

3. pobočky nebo jiné organizační složky obchodního závodu zahraniční osoby rozumí tato zahraniční osoba,

4. stálé provozovny zahraniční osoby rozumí tato zahraniční osoba,

5. plátcovy pokladny rozumí plátce daně, který ji zřídil,

6. neexistence jiného právního nástupce rozumí zřizovatel nebo zakladatel právnické osoby.

3. V případě zániku organizační složky podniku zahraniční osoby plní její povinnosti při správě daní tato zahraniční osoba a v případě zániku plátcovy pokladny plní její povinnosti při správě daní plátce daně, který ji zřídil.

3. Při zániku právnické osoby bez likvidace, včetně zániku právnické osoby při přeměně obchodní společnosti, je právní nástupce této právnické osoby povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení o její daňové povinnosti, a to za část zdaňovacího období ke dni zániku, za kterou dosud nebylo podáno, nejpozději do konce následujícího měsíce po jejím zániku; není-li právního nástupce, plní tuto povinnost zřizovatel nebo zakladatel. Daňová povinnost zaniklé právnické osoby přechází na právního nástupce nebo zřizovatele nebo zakladatele. Obdobně postupují subjekty se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí při zrušení stálé provozovny na území České republiky.

4. V případě zániku právnické osoby s likvidací trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby. Právnická osoba je povinna podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení ke dni předcházejícímu vstupu právnické osoby do likvidace do 1 měsíce ode dne vstupu do likvidace za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno. Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku je právnická osoba povinna zpracovat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za které dosud nebylo podáno, a podat jej nejpozději do 15 dnů ode dne zpracování tohoto návrhu; tuto lhůtu nelze prodloužit. Vznikne-li po podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení do dne skončení likvidace, popřípadě do dne zániku právnické osoby, této právnické osobě další daňová povinnost, považuje se tato povinnost za daňovou povinnost vzniklou do dne zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku a právnická osoba je povinna podat dodatečné daňové tvrzení.

5. Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního podniku na orgán, jemuž přísluší s tímto privatizovaným majetkem hospodařit, je státní podnik povinen podat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno, do konce následujícího měsíce ode dne, kdy k tomuto převodu došlo; tuto lhůtu nelze prodloužit.

6. Daňovou povinnost, která přešla na právního nástupce, spravuje dosud příslušný správce daně.

§ 240a

Přechod daňové povinnosti při zrušení právnické osoby bez likvidace

Dojde-li ke zrušení právnické osoby bez likvidace, je právní nástupce této právnické osoby povinen podat řádné daňové tvrzení týkající se její daňové povinnosti do 30 dnů ode dne jejího zániku, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jejího zániku.

§ 240b

Přechod daňové povinnosti při přeměně rozdělením

(1) Dojde-li k přeměně právnické osoby rozdělením, aniž by bylo dostatečně zřejmé, v jakém rozsahu přechází daňová povinnost na její právní nástupce, určí právní nástupnictví ohledně daňových povinností správce daně; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.

(2) Každý právní nástupce ručí za splnění platební povinnosti, která přešla na jiného právního nástupce v souvislosti s přeměnou právnické osoby rozdělením.

(3) Daňovou povinnost, která přešla na právního nástupce při přeměně právnické osoby rozdělením, spravuje dosud příslušný správce daně.

§ 240c

Přechod daňové povinnosti při zrušení právnické osoby s likvidací

(1) Dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby.

(2) Právnická osoba je povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne jejího vstupu do likvidace, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jejího vstupu do likvidace.

(3) Právnická osoba je povinna podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem zpracování tohoto návrhu; tuto lhůtu nelze prodloužit.

(4) Vznikne-li po dni zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku právnické osobě daňová povinnost, považuje se tato povinnost za daňovou povinnost vzniklou do dne zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku a právnická osoba je povinna podat dodatečné daňové tvrzení.

§ 240d

Řádné daňové tvrzení při převodu privatizovaného majetku

Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního podniku na orgán, jemuž přísluší s tímto privatizovaným majetkem hospodařit, je státní podnik povinen podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne tohoto převodu, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem převodu; tuto lhůtu nelze prodloužit.

§ 241

Zákaz přenosu daňové povinnosti

Dohoda, podle níž daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, není vůči správci daně účinná; to neplatí, pokud jiná osoba plní povinnost, která této osobě vznikla v důsledku zajištění daně podle zákona.

Vztah k insolvenčnímu řízení

Díl 2

Vztah k insolvenčnímu řízení

§ 242

Pohledávky za majetkovou podstatou a majetek dlužníka

1. Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou.

3. Pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání.

(3) Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných pohledávek za majetkovou podstatou.

§ 243

Účinky insolvenčního řízení na daňové řízení

1. Po zahájení insolvenčního řízení lze daňové řízení zahájit a v celém daňovém řízení pokračovat, s výjimkou daňové exekuce, kterou lze nařídit, avšak nelze ji provést, pokud insolvenční zákon nestanoví jinak.

3. Ukončením přezkumného jednání²⁷⁾ se nalézací řízení týkající se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci.

3. Ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku nevzniká k daňové pohledávce, která není pohledávkou za majetkovou podstatou, úrok z prodlení.

4. Výsledek popření daňové pohledávky v rámci incidenčního sporu zohlední správce daně v evidenci daní.

§ 244

Řádné daňové tvrzení v insolvenci

1. Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu nelze prodloužit. Zjistí-li insolvenční správce, který prohlášením konkursu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zajistit splnění této povinnosti a povinnosti dle § 245, povinnost zaniká; insolvenční správce tuto skutečnost sdělí správci daně ve stejné lhůtě a poskytne mu nezbytnou součinnost ke stanovení daně podle pomůcek.

3. Lhůty, ve kterých je daňový subjekt povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení, zůstávají zachovány.

4. Ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu, ke dni zrušení konkursu a ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku je daňový subjekt povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu.

3. Dojde-li po účinnosti rozhodnutí o úpadku k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou z insolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně, je ten, kdo dosud byl oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, povinen ke dni přechodu zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou dosud nebylo podáno.

(5)(4) Řádné daňové tvrzení zpracované podle odstavců 3 a 4 odstavce 3 je daňový subjekt povinen podat do 15 dnů ode dne, ke kterému mělo dojít k jeho zpracování.

(6)(5) Nebylo-li podáno řádné daňové tvrzení ve lhůtě podle odstavce 1, správce daně může daň stanovit podle pomůcek, bez nutnosti vydávat nejprve výzvu podle § 145 odst. 1.

§ 245

Sjednocení lhůt

Ve stejných lhůtách, které jsou stanoveny v § 239 odst. 3, § 240 odst. 4 až 6 a § 244 odst.1 a 5 § 239b odst. 5 a 6, § 240a, § 240c odst. 2 a 3, § 240d a § 244 odst. 1 a 4, vzniká povinnost podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, které nebylo dosud podáno za předcházející zdaňovací období, v případě, kdy původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula. Obdobně se postupuje v případě řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení u daní vyměřovaných na zdaňovací období, jakož i u daní jednorázových, pokud nebylo dosud podáno.

Pořádková pokuta

§ 247

Pořádková pokuta

1. Pořádkovou pokutu do 50 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje správu daní tím, že

3. navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,

4. neuposlechne pokynu úřední osoby, nebo

5. navzdory předchozímu napomenutí se chová urážlivě k úřední osobě nebo osobě zúčastněné na správě daní.

3. Pořádkovou pokutu do 50 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně, nestanoví-li zákon jiný důsledek.

(3)(2)Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podle odstavce 1 lze vydat pouze při jednání vedeném správcem daně, při kterém vznikly důvody k jejímu uložení.

3. Pořádkovou pokutu lze uložit nejpozději do 1 roku ode dne, ve kterém došlo k jednání podle odstavce 2.

§ 247a

Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy

(1) Pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do 500 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že

a) bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně,

b) nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost vyplývající z daňového zákona,

c) nesplní záznamní povinnost.

(2) Pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy lze uložit pouze tehdy, nestanoví-li zákon jiný následek; tímto následkem není stanovení daně.

(3) Pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy lze uložit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo ke skutečnosti podle odstavce 1.

§ 248

Řízení o pokutě

1. Při stanovení výše pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní.

3. Pořádkovou pokutu a pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy lze ukládat i opakovaně, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.

4. Včas podané odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy má odkladný účinek. Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

3. Správce daně, který pořádkovou pokutu nebo pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy uložil, spravuje i její placení a pokuta je příjmem veřejného rozpočtu, ze kterého je hrazena jeho činnost.

§ 249

Zjednodušené řízení o uložení pokuty

1. Pokud pokuta nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pořádková pokuta ukládána podle §  odst. 1, důvody a výši ukládané pokuty uzná a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

(1) Pokud pokuta nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy ukládána, důvody a výši ukládané pokuty uzná a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

3. Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy uložená podle odstavce 1 je splatná zaprotokolováním rozhodnutí. Stvrzenka o úhradě pokuty obsahuje odkaz na číslo jednací protokolu. Osoba, které byla takto uložena pokuta, obdrží stejnopis protokolu i bez vyžádání.

4. Stvrzenky o úhradě pořádkové pokuty a pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy vydává Ministerstvo financí.

§ 250

Pokuta za opožděné tvrzení daně

1. Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši

3. 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,

4. 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo

5. 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.

3. Plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.

4. Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypočtená podle odstavce 1 nebo 2 částku menší než 200 Kč.

5. V případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky podle odstavce 1 nebo 2 stanovená horní hranice; výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.

6. Maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 nesmí být vyšší než 300 000 Kč.

7. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

8. Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud

   3. daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání,

   4. jde o první opožděné podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení u daného správce daně v kalendářním roce,

   5. nemá v době vydání platebního výměru, kterým se pokuta ukládá, u žádného věcně příslušného správce daně evidován nedoplatek.

Úrok z prodlení

§ 252

1. Daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti.

3. Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti.

3. Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním daňovém účtu zejména v případě, že je nedoplatek, ze kterého vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen, nebo pro zjištění vratitelnosti přeplatku.

4. Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně.

5. Je-li nejasná platba po vyjasnění zaevidována na osobní daňový účet s účinností ke dni, kdy byla vykonána, správce daně ke dni zaevidování tyto účinky na úrok z prodlení na osobním daňovém účtu, kde je tato platba evidována, vypořádá.

6. Správce daně může daňový subjekt vyrozumět o předpisu úroku z prodlení platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu.

§ 253

1. Úrok z prodlení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč.

3. Úrok z prodlení nevzniká u nedoplatku vzniklého zůstaviteli, a to ode dne jeho úmrtí do konce běhu lhůty pro podání řádného daňového tvrzení jeho dědicem.

(2) Ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti nevzniká úrok z prodlení k daňovým pohledávkám vzniklým v důsledku daňových povinností zůstavitele.

3. U nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy úrok z prodlení nevzniká.

§ 254

Úrok z neoprávněného jednání správce daně

1. Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí ve výši úroku z prodlení podle občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.

3. V případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1 ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav.

3. Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení správce daně předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za xxxxxxx, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání.

4. Vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání, vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti ve lhůtě podle odstavce 3.

5. Proti postupu správce daně podle odstavců 1 až 4 je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku podle § 159; proti rozhodnutí o této námitce se lze odvolat. 

Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

_______________

³⁾ Například § 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

⁷⁾ § 8 trestního řádu.

⁸⁾ § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb.

¹⁶⁾ Například § 56 odst. 5 obchodního zákoníku, § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb.

¹⁷⁾ Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.

²³⁾ § 336a odst. 2 občanského soudního řádu.

²⁴⁾ § 175b občanského soudního řádu.

²⁵⁾ § 462 občanského zákoníku

²⁶⁾ § 11 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

²⁷⁾ § 190 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

K části deváté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 11

Specializovaný finanční úřad

1. Specializovaný finanční úřad je příslušným pro vybrané subjekty; tím není dotčena příslušnost u poplatků, jejichž předmětem je zpoplatnění úkonu.

1. Vybraným subjektem se pro účely tohoto zákona rozumí

   3. právnická osoba založená za účelem podnikání, která dosáhla obratu více než 2 000 000 000 Kč,

   4. banka, pobočka zahraniční banky,

b) banka, včetně zahraniční banky,

3. spořitelní a úvěrní družstvo,

4. pojišťovna, pobočka pojišťovny z jiného členského státu nebo z třetího státu, zajišťovna, pobočka zajišťovny z jiného členského státu nebo z třetího státu,

5. investiční společnost včetně všech jí obhospodařovaných podílových fondů,

6. investiční fond,

7. penzijní společnost včetně všech jí obhospodařovaných fondů a včetně transformovaného fondu, jehož prostřednictvím penzijní společnost provozuje penzijní připojištění,

8. osoba provozující loterii nebo jinou podobnou hru, a to pro účely výkonu dozoru nad loteriemi a jinými podobnými hrami,

9. člen skupiny podle zákona o dani z přidané hodnoty,

   1. je-li alespoň jeden z jejích členů subjektem podle písmen b) až g),

   2. dojde-li alespoň u jednoho jejího člena ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti podle odstavce 6, a to až do okamžiku, kdy u posledního z členů této skupiny dojde ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti podle odstavce 7,

10. příslušník

    1. Policie České republiky,

    2. Hasičského záchranného sboru České republiky,

    3. Generální inspekce bezpečnostních sborů,

    4. zpravodajské služby České republiky,

11. voják z povolání a voják, který je po dobu činné služby hmotně zabezpečen jako voják z povolání,

12. osoba, která je ve vztahu k vybraným subjektům podle písmen j) a k) v postavení plátce daně, a to pouze v mezích tohoto postavení.

3. Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí úhrn čistého obratu podle právních předpisů upravujících účetnictví dosažený za zdaňovací období daně z příjmů. Obratem se rozumí též obrat dosažený právním předchůdcem.

4. Pro změnu, přechod a delegaci příslušnosti Specializovaného finančního úřadu se obdobně použijí ustanovení daňového řádu o změně, přechodu a delegaci místní příslušnosti, a to pro celý rozsah působnosti Specializovaného finančního úřadu.

5. Skutečnost, že se subjekt stane, nebo přestane být vybraným subjektem, se považuje za změnu podmínek pro určení místní příslušnosti podle daňového řádu.

6. Dosažení obratu uvedeného v odstavci 2 písm. a) se považuje za změnu podmínek pro určení místní příslušnosti podle daňového řádu počínaje prvním dnem druhého zdaňovacího období daně z příjmů následujícího po zdaňovacím období daně z příjmů, ve kterém bylo tohoto obratu dosaženo.

7. Pokles obratu pod hranici uvedenou v odstavci 2 písm. a) se považuje za změnu podmínek pro určení místní příslušnosti podle daňového řádu počínaje prvním dnem čtvrtého zdaňovacího období daně z příjmů následujícího po zdaňovacím období daně z příjmů, ve kterém k tomuto poklesu obratu došlo. K tomuto poklesu obratu se nepřihlíží v případě, že před prvním dnem třetího zdaňovacího období daně z příjmů následujícího po zdaňovacím období daně z příjmů, ve kterém k tomuto poklesu obratu došlo, bude znovu dosažen obrat uvedený v odstavci 2 písm. a).

8. Specializovaný finanční úřad nevykonává správu daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věci.

9. Stanoví-li jiný zákon, že Specializovaný finanční úřad vykonává určitou působnost jako jediný z finančních úřadů, je pro účely výkonu této působnosti příslušným i pro jiné než vybrané subjekty.

§ 14

Právní úkony jednání v orgánech finanční správy

1. Právní úkony Právně jedná jménem státu ve všech věcech je v orgánech finanční správy oprávněn činit pouze generální ředitel nebo jeho zástupce.

3. V případech stanovených vnitřním předpisem finanční správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může činit právní úkony právně jednat jménem státu i jiný zaměstnanec.

K části desáté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 11a

Zvláštní ustanovení o poskytování informací

Pověřený celní orgán určený generálním ředitelem může pro účely trestního řízení nebo pro účely zahájení trestního řízení žádat od správce daně informace získané při správě daní, je-li to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu v oblasti boje proti trestné činnosti v případech, kdy jsou celní orgány orgány činnými v trestním řízení. Poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.

§ 16

Právní úkony jednání v orgánech celní správy

1. Právní úkony Právně jedná jménem státu ve všech věcech je v orgánech celní správy oprávněn činit pouze generální ředitel nebo jeho zástupce.

3. V případech stanovených vnitřním předpisem celní správy nebo na základě písemného pověření generálního ředitele může činit právní úkony právně jednat jménem státu i jiný celník nebo občanský zaměstnanec.

K části jedenácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 3

Daňové příjmy rozpočtů krajů

1. Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří

3. daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

4. podíl na 8,29 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

5. podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

6. podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

7. podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d),

8. podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. h).

3. Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle odstavce 1 písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

4. Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. a) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou kraji správcem daně a daní krajem přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně. ^4a)

§ 4

Daňové příjmy rozpočtů obcí

1. Daňové příjmy rozpočtů obcí tvoří

3. výnos daně z nemovitostí; příjemcem je ta obec, na jejímž území se nemovitost nachází,

4. podíl na 20,83 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

5. podíl na 22,87 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně podle zákona o daních z příjmů,

6. podíl na 23,58 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby, s výjimkou výnosů uvedených pod písmenem c),

7. podíl na 23,58 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d).

8. podíl na 23,58 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu h) a v § 3 odst. 1 písm. a),

9. 30 % z výnosu záloh⁵⁾ na daň z příjmů fyzických osob, které mají na území obce bydliště ke dni jejich splatnosti, a výnosu daně (vyrovnání a dodatečně přiznaná nebo dodatečně vyměřená daň) z příjmů fyzických osob, které měly na území obce bydliště k poslednímu dni zdaňovacího období, k němuž se daňová povinnost vztahuje, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby⁶⁾ a s výjimkou daně (záloh na daň) z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků⁷⁾ srážených a odváděných plátcem daně. Bydlištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo trvalého pobytu fyzické osoby,

10. daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušná obec, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

11. podíl na 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně z příjmů, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby.

3. Procento, kterým se obce, s výjimkou hlavního města Prahy, Plzně, Ostravy a Brna, (dále jen "ostatní obce") podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f), se vypočte jako součet

   3. poměru započtené výměry katastrálních území obce (odstavec 7) k celkové započtené výměře katastrálních území všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03,

   4. poměru počtu obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,10,

   5. poměru počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí k počtu těchto dětí a žáků za všechny obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,07,

   6. poměru násobku postupných přechodů, vypočteného pro obec pomocí koeficientů postupných přechodů, k součtu násobků postupných přechodů vypočtených za ostatní obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,80 a dále násobeného celkovým procentem, kterým se na části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f) podílejí ostatní obce; toto celkové procento se vypočte způsobem uvedeným v odstavci 4.

4. Koeficienty postupných přechodů a násobky postupných přechodů [odstavec 2 písm. c)] jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

5. Celkové procento, kterým se ostatní obce podílejí na části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f), se stanoví pomocí zlomku, v jehož čitateli se uvede násobek přepočítacího koeficientu pro ostatní obce uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu a celkového počtu obyvatel ostatních obcí, a ve jmenovateli součet násobků příslušných přepočítacích koeficientů uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu a počtu obyvatel připadajících na hlavní město Prahu, Plzeň, Ostravu, Brno a na ostatní obce.

6. Procento, kterým se hlavní město Praha, Plzeň, Ostrava a Brno podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f) se vypočte jako součet

   3. poměru započtené výměry katastrálních území obce (odstavec 7) k celkové započtené výměře katastrálních území všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03,

   4. poměru počtu obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,10,

   5. poměru počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí k počtu těchto dětí a žáků za všechny obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,07,

   6. poměru násobku příslušného přepočítacího koeficientu uvedeného v příloze č. 3 k tomuto zákonu a připadajícího na hlavní město Prahu, Plzeň, Ostravu nebo Brno a počtu obyvatel hlavního města Prahy, Plzně, Ostravy nebo Brna k součtu násobků příslušných přepočítacích koeficientů uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu a počtu obyvatel připadajících na hlavní město Prahu, Plzeň, Ostravu, Brno a na ostatní obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,80.

7. Při stanovení počtu obyvatel obce pro účely propočtů podle odstavců 2 až 5 a odstavce 7 se vychází ze stavu k 1. lednu běžného roku uvedeného v bilanci obyvatel České republiky zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu běžného roku.

8. Započtenou výměrou katastrálních území obce pro účely propočtů podle odstavců 2 až 5 se rozumí výměra, která vychází z údajů Českého úřadu zeměměřického a katastrálního k 1. lednu běžného roku, maximálně však výměra 10 ha na každého obyvatele obce.

9. Při stanovení počtu dětí a žáků se pro účely propočtů podle odstavců 2 až 5 vychází z dokumentace škol vedené podle školského zákona, a to ze stavu k 30. září roku, který bezprostředně předchází běžnému roku.

10. Pro účely propočtu podle odstavců 2 až 5 se počtem dětí rozumí počet dětí účastnících se předškolního vzdělávání a počtem žáků se rozumí počet žáků plnících povinnou školní docházku.“.

11. Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. h) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou obci správcem daně a daní obcí přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně.

12. Ministerstvo financí stanoví vyhláškou vydanou na základě údajů zpracovaných Českým statistickým úřadem, Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, vždy s účinností od 1. září běžného roku

    3. celkové procento, kterým se ostatní obce podílejí na části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f),

    4. procento, kterým se jednotlivé obce podílejí na procentní části celostátního hrubého výnosu daní podle odstavce 1 písm. b) až f),

    5. procento, kterým se jednotlivé obce podílejí na výnosu daně podle odstavce 1 písm. i), stanovené v závislosti na poměru počtu zaměstnanců v obci, vykázanému v příloze k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle zákona o daních z příjmů^9a), k celkovému počtu zaměstnanců takto vykázaných v České republice, a to podle stavu k 1. prosinci bezprostředně předcházejícího kalendářního roku.

§ 6

Převod daňových příjmů

1. Správce daně převádí daňový příjem určený příjemci nejméně jedenkrát měsíčně, je-li částka určená k převodu vyšší než 500 Kč. Částka určená k převodu se při převodu zaokrouhluje na celé koruny dolů.

3. Částku určenou k převodu v posledním měsíci rozpočtového roku převede správce daně příjemci, i když tato částka nepřesahuje 500 Kč, tak, aby bylo možno využít i nejzazšího termínu k provádění platebního styku stanoveného bankou, která vede účty správce daně, a tato částka byla připsána na účet příjemce v témže rozpočtovém roce. Částku určenou k převodu v posledním měsíci rozpočtového roku, která již nemohla být z časových důvodů připsána na účet příjemce v témže rozpočtovém roce, převede správce daně na účet příjemce neprodleně po skončení rozpočtového roku jako operaci následujícího rozpočtového roku.

4. Pokud správce daně spravuje daně, které nejsou příjmem státního rozpočtu a u kterých příjemcům nevzniká nárok ve formě podílu na celostátním hrubém výnosu daně, převede výnos těchto daní podle tohoto zákona jejich příjemcům nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy tyto prostředky byly zaevidovány na osobním účtu daňového subjektu na jeho splatnou daňovou povinnost.

5. V období od počátku rozpočtového roku do nabytí účinnosti vyhlášky podle § 4 odst. 11 pro tento rozpočtový rok se při převodu použijí procenta stanovená platnou vyhláškou. Celkové částky převedené příjemcům v uvedeném období se zúčtují s následujícími převody daňových příjmů.

6. Podle odstavců 1 a 2 postupuje správce daně obdobně u převádění daňových příjmů neuvedených v § 1, které jsou určeny příjemcům podle zvláštních zákonů.

7. Daňové příjmy vybrané poslední pracovní den rozpočtového roku, které již nelze z časových důvodů v tomto roce převést na účty oprávněným příjemcům, budou z účtů státního rozpočtu před uzavřením výsledků hospodaření státního rozpočtu Českou národní bankou vyčleněny a po roztřídění do příslušných druhů daní převedeny na účty oprávněných příjemců do 10 pracovních dnů následujícího rozpočtového roku.

_______________

^4a) § 58 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁵⁾ § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

⁶⁾ § 36 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

⁷⁾ § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

^9a) Zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části dvanácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 1

Obecná ustanovení

(1) Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropské unie¹⁾ rozsah a způsob vedení účetnictví, požadavky na jeho průkaznost a podmínky předávání účetních záznamů pro potřeby státu.

(2) Tento zákon se vztahuje na účetní jednotky, kterými jsou

a) právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky,

b) zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních právních předpisů,

c) organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu,

d) fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,

e) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o dani z přidané hodnoty,^1a) včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000 Kč, a to od prvního dne kalendářního roku.

f) ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,

g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle zvláštního právního předpisu,^1b) pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h), nebo

g) ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků této společnosti je osobou uvedenou v písmenech a) až f) nebo h) až m),

h) ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,

i) svěřenské fondy podle občanského zákoníku,

j) fondy penzijní společnosti podle zákona upravujícího důchodové spoření a podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

k) podfondy akciové společnosti s proměnným základním kapitálem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,

l) podílové fondy a svěřenské fondy podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, nebo

m) ty, kterým povinnost sestavení účetní závěrky stanoví zvláštní právní předpis nebo které jsou účetní jednotkou podle zvláštního právního předpisu.

(dále jen "účetní jednotky"). Ustanovení písmen d) až h) se použijí i pro zahraniční fyzické osoby.

(3) Tento zákon dále stanoví podmínky zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu. Zjišťováním účetních záznamů pro potřeby státu se rozumí soubor činností, které směřují ke shromažďování účetních záznamů od vybraných účetních jednotek a účetních jednotek, o kterých tak stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis, v centrálním systému účetních informací státu a k sestavení účetních výkazů za Českou republiku. Vybranými účetními jednotkami jsou organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel, Pozemkový fond České republiky, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace a zdravotní pojišťovny.

(4) Zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu, včetně sestavování účetních výkazů za Českou republiku, provádí Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“), které též spravuje centrální systém účetních informací státu, zajišťuje jeho využívání v rámci monitorovacích, zjišťovacích a kontrolních činností orgánů veřejné správy podle zvláštního zákona³⁷⁾ a zajišťuje metodickou podporu vybraným účetním jednotkám v rámci zjišťování účetních záznamů pro potřeby státu.

§ 3

(1) Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen "účetní období"); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účetním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v souladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

(2) Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců. Účetní období při vzniku účetní jednotky v období tří měsíců před koncem kalendářního roku nebo při zániku účetní jednotky v období tří měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku může být o příslušnou dobu delší než uvedených dvanáct měsíců.

(3) V případech přeměn společností nebo družstev korporací podle zvláštního právního předpisu (dále jen „přeměna společnosti korporace“), s výjimkou změny právní formy a přeshraničního přemístění sídla, účetní období začíná rozhodným dnem a končí posledním dnem účetního období, ve kterém byl proveden zápis uvedených skutečností do obchodního rejstříku, jde-li o nástupnickou účetní jednotku, o účetní jednotku rozdělovanou odštěpením nebo o přejímajícího společníka v případě převodu jmění na společníka. U zúčastněných účetních jednotek končí účetní období dnem předcházejícím rozhodnému dni podle zvláštního právního předpisu.

(4) Účetní období může být delší než 12 měsíců též

a) při vzniku účetní jednotky v období 3 měsíců před koncem kalendářního roku,

b) při zániku účetní jednotky v období 3 měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku,

c) stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců před počátkem běžného účetního období,

d) stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců po konci běžného účetního období a neodporuje-li takovéto prodloužení smyslu rozvahového dne běžného účetního období,

e) připadne-li rozhodný den u nástupnické účetní jednotky, u účetní jednotky rozdělované odštěpením nebo u přejímajícího společníka v případě převodu jmění na společníka do období 3 měsíců před skončením kalendářního nebo hospodářského roku a dojde-li v tomto období zároveň k zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku.

(5) Účetní jednotky, které nejsou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem nebo účetní jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem,^1c) mohou uplatnit hospodářský rok. Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno. Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou. Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodářského roku na kalendářní rok.

(6) Uplatnit hospodářský rok za podmínek uvedených v odstavci 5 lze též

a) účetní jednotkou do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo

b) nástupnickou účetní jednotkou, účetní jednotkou rozdělovanou odštěpením nebo přejímajícím společníkem v případě převodu jmění na společníka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku.

§ 4

(1) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. a) a c) , c) a i) až m) jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku; účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. b) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území České republiky.

(2) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. d) jsou povinny vést účetnictví ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu z obchodního rejstříku, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. e), g) nebo h).

(3) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. e) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), g) nebo h).

(4) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. f) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne ukončení uvedených činností nebo do posledního dne účetního období, ve kterém se rozhodly vedení účetnictví ukončit, a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e), g) nebo h).

(5) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. g) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém

a) se staly účastníky sdružení společníky společnosti, nebo

b) se některý z účastníků sdružení ze společníků společnosti stal účetní jednotkou,

a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účastníky sdružení, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo h).

(6) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. h) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo g).

(7) S výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví.

(8) Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody, podmínky předávání a přebírání účetních záznamů a ostatní podmínky vedení účetnictví stanovené prováděcími právními předpisy. Prováděcí právní předpisy pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upraví

a) rozsah a způsob sestavování účetní závěrky a vyhotovení výroční zprávy,

b) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce, včetně uspořádání, označování a obsahového vymezení podrozvahových účtů,

c) uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce,

d) uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze v účetní závěrce, včetně informací o nakládání s prostředky státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných celků,

e) uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu,

f) směrnou účtovou osnovu,

g) účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv,

h) metody přechodu z jednoduchého účetnictví nebo daňové evidence podle zvláštního zákona^1d) na účetnictví,

i) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek konsolidované účetní závěrky,

j) metody konsolidace účetní závěrky,

k) postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku,

l) vymezení vybraných účetních jednotek a stanovení, které z nich předávají do centrálního systému účetních informací státu pouze účetní záznamy pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

m) pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek,

n) požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamů, včetně požadavků na jejich průkaznost, přenos a úschovu,

o) rozsah a četnost předávání účetních záznamů vybranými účetními jednotkami do centrálního systému účetních informací státu,

p) rozsah a způsob sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

q) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv a závazků a jiných pasiv v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu; u vybraných účetních jednotek je součástí prováděcího předpisu závazný vzor částí účetní závěrky,

r) uspořádání, označování a obsahové vymezení položek nákladů a výnosů a peněžních toků v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

s) uspořádání, označování a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze účetních závěrek vybraných účetních jednotek a v příloze v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

t) metody konsolidace a jejich použití při sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

u) požadavky na organizaci a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek,

v) metodu přeměny společnosti včetně úprav prováděných v rámci přeměn společnosti korporace k datu zápisu do obchodního rejstříku s účinky od rozhodného dne, metodu sestavení zahajovací rozvahy a úpravy při přeshraniční přeměně, vkladu nebo prodeji podniku,

w) požadavky na organizaci schvalování účetních závěrek vybraných účetních jednotek a způsob poskytování součinnosti osob zúčastněných na tomto schvalování.

(9) Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.

(10) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů; přitom mohou použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení. Účetním záznamem se rozumí data, která jsou záznamem veškerých skutečností týkajících se vedení účetnictví. Každou skutečnost týkající se vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat výhradně jen účetními záznamy.

(11) Jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do souhrnných účetních záznamů; takovými účetními záznamy jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva. Účetní jednotky jsou povinny takové účetní záznamy vést nejméně v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

(12) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních společnostech,²⁾ cenných papírů³⁾ a derivátů,⁴⁾ cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv,⁶⁾ pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

(13) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v českém jazyce. Účetní doklady mohou být vyhotoveny v cizím jazyce jen tehdy, je-li splněna podmínka srozumitelnosti podle § 8 odst. 5.

(14) Za informační systém podle zvláštního právního předpisu⁷⁾ lze účetnictví považovat pouze jako celek.

(15) Účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody podle odstavce 8 ve znění platném na jeho počátku.

§ 4a

1. V případě podílových fondů odpovídají za vedení účetnictví, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem administrátor a obhospodařovatel společně a nerozdílně.

3. V případě svěřenských fondů, které jsou investičním fondem podle zvláštního právního předpisu upravujícího podmínky pro obhospodařování investičních fondů, odpovídají za vedení účetnictví, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem správce a obhospodařovatel společně a nerozdílně.

V případě dalších účetních jednotek bez právní subjektivity odpovídá za vedení účetnictví, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem osoba, které je uloženo sestavit účetní závěrku a osoba, která jedná jménem účetní jednotky, případně jiná osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, a to společně a nerozdílně.

§ 17

Otevírání a uzavírání účetních knih

(1) Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky otevírají účetní knihy

a) ke dni vzniku povinnosti vést účetnictví,

b) k prvnímu dni účetního období,

c) ke dni vstupu do likvidace,

d) ke dni následujícímu po dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebo ke dni následujícímu po dni zpracování zprávy o naložení s majetkem podle zvláštních právních předpisů,

e) ke dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs,

f) ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky zrušení konkursu,

g) ke dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu,

h) ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu,

i) ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky splnění plánu oddlužení, nebo

j) ke dni, který pro sestavení zahajovací rozvahy stanoví zvláštní právní předpis.

(2) Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky uzavírají účetní knihy

a) ke dni zániku povinnosti vést účetnictví,

b) k poslednímu dni účetního období,

c) ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace,

d) ke dni zrušení bez likvidace s výjimkou přeměn společností nebo družstev korporací,

e) ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs,

f) ke dni, kterým nastanou účinky zrušení konkursu,

g) ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu,

h) ke dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu,

i) ke dni, kterým nastanou účinky splnění plánu oddlužení, nebo

j) ke dni, ke kterému stanoví povinnost uzavřít účetní knihy nebo sestavit účetní závěrku zvláštní právní předpis.

(3) Účetní jednotky zúčastněné na přeměně společnosti korporace otevírají účetní knihy k rozhodnému dni přeměny společnosti korporace a vedou účetnictví samostatně od rozhodného dne přeměny společnosti do dne zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku. Nástupnická účetní jednotka, která nebyla zúčastněnou účetní jednotkou, otevírá účetní knihy ke dni zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku s účinky od rozhodného dne v souladu s metodou přeměny společnosti korporace. Ke dni zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku, ke dni předcházejícímu ani ke dni následujícímu po dni zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku se účetní závěrka nesestavuje, není-li dále stanoveno jinak. Účetní závěrku nesestavují zanikající účetní jednotky k poslednímu dni účetního období po rozhodném dni, pokud se den zápisu přeměny společnosti korporace uskuteční až v následujícím účetním období.

(4) V případě převodu jmění na přejímajícího společníka, který nevede účetnictví, zúčastněná zanikající účetní jednotka uzavírá účetní knihy ke dni předcházejícímu den zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku.

(5) Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou společností, družstvem korporací nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) vznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), neotevírá tato účetní jednotka ke dni zahájení své činnosti účetní knihy, ale pokračuje ve vedení účetnictví po úpravách provedených v souladu s metodami přeměny společnosti korporace s účinky od rozhodného dne. Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou společností, družstvem korporací nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) nevznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), uzavírá zúčastněná zanikající účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. a) účetní knihy ke dni zániku. Toto ustanovení se nepoužije pro přeshraniční změnu právní formy a přeshraniční přemístění sídla.

(6) Podle odstavců 3 až 5 se nepostupuje, je-li při přeměně společnosti korporace den zápisu přeměny společnosti do obchodního rejstříku shodný s rozhodným dnem. Při této přeměně společnosti korporace uzavírají účetní jednotky zúčastněné na přeměně společnosti korporace účetní knihy ke dni předcházejícímu rozhodný den přeměny společnosti korporace. K rozhodnému dni přeměny společnosti otevírají účetní knihy pouze nástupnické účetní jednotky, účetní jednotka rozdělovaná odštěpením nebo přejímající společník v případě převodu jmění na společníka. V případě přeshraniční přeměny, pokud ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) vznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), i tato účetní jednotka otevírá účetní knihy k rozhodnému dni přeměny společnosti korporace.

(7) Po schválení účetní závěrky nesmí účetní jednotka přidávat další účetní zápisy kdykoli později do uzavřených účetních knih s výjimkou případů přeměny společnosti korporace uvedených v odstavci 3. Do okamžiku schválení účetní závěrky, nejpozději však do konce následujícího účetního období, může účetní jednotka pouze z důvodů, že obsah položek účetní závěrky neodpovídá skutečnému stavu, již uzavřené účetní knihy opět otevřít a provést případnou opravu účetních zápisů a sestavit novou účetní závěrku, která se tímto stává účetní závěrkou podle tohoto zákona.

(8) Pokud právní předpisy stanoví účetní jednotce povinnost sestavit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku a zároveň mezitímní účetní závěrku, mezitímní účetní závěrka se nesestavuje.

ČÁST TŘETÍ

Účetní závěrka

§ 18

Účetní závěrka

(1) Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji

a) rozvaha (bilance),

b) výkaz zisku a ztráty,

c) příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v částech uvedených pod písmeny a) a b), zejména naplněním § 7 odst. 3 až 5 a § 19 odst. 5; příloha obsahuje též informace o nedoplatcích evidovaných v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky.

Účetní závěrka může zahrnovat i přehled o peněžních tocích nebo přehled o změnách vlastního kapitálu. Vybrané účetní jednotky sestavují přehled o peněžních tocích a o změnách vlastního kapitálu vždy, pokud k rozvahovému dni a za bezprostředně předcházející účetní období splní obě kritéria uvedená v § 20 odst. 1 písm. a) bodech 1 a 2.

(2) Účetní závěrka podle odstavce 1 musí obsahovat

a) jméno a příjmení, obchodní firmu nebo název účetní jednotky; u účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) sídlo nebo u účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště,

b) identifikační číslo osoby, pokud je má účetní jednotka přiděleno,

c) právní formu účetní jednotky,

d) předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena,

e) rozvahový den (§ 19 odst. 1) nebo jiný okamžik, k němuž se účetní závěrka sestavuje (§ 19 odst. 3),

f) okamžik sestavení účetní závěrky,

a musí k ní být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) nebo podpisový záznam účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h); připojením uvedeného podpisového záznamu se považuje účetní závěrka za sestavenou podle písmene f). Pokud je den zápisu přeměny společnosti korporace do obchodního rejstříku shodný s rozhodným dnem, u zanikající účetní jednotky se podpisovým záznamem podle věty předchozí rozumí podpisový záznam osoby, která vykonávala funkci statutárního orgánu k rozvahovému dni, neurčí-li nejvyšší orgán účetní jednotky jinak.

(3) Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zjednodušeném rozsahu. Nestanoví-li tento zákon jinak, ve zjednodušeném rozsahu mohou sestavit účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem s výjimkou akciových společností, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu.

§ 20

Ověřování účetní závěrky auditorem

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenu auditorem tyto účetní jednotky

a) akciové společnosti, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jedno ze tří uvedených kritérií:

1. aktiva celkem více než 40 000 000 Kč; aktivy celkem se pro účely tohoto zákona rozumí úhrn zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3,

2. roční úhrn čistého obratu více než 80 000 000 Kč; ročním úhrnem čistého obratu se pro účely tohoto zákona rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti,

3. průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 50, zjištěný způsobem stanoveným na základě zvláštního právního předpisu,¹²⁾

b) ostatní obchodní společnosti a družstva korporace, pokud ke konci rozvahového dne účetního období, za nějž se účetní závěrka (§ 18 odst. 3) ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň dvou ze tří kritérií uvedených v písmenu a) bodech 1 až 3; v případě družstva se zaměstnancem podle písmene a) bodu 3 rozumí i pracovní vztah člena k družstvu,

c) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. b), které jsou podnikateli, a to za podmínek podle písmene b),

d) účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) za podmínek podle písmene b),

e) účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis.

(2) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 nejsou povinny mít auditorem ověřenou účetní závěrku

a) sestavenou v průběhu konkursu, a to po dobu nepřetržitě po sobě jdoucích 36 kalendářních měsíců, počínaje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor,

b) sestavenou ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor,

c) pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující,

d) pokud tak stanoví zvláštní právní předpis.

ČÁST ČTVRTÁ

Způsoby oceňování

§ 24

(1) Účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek a závazky způsoby podle ustanovení tohoto zákona.

(2) Účetní jednotky oceňují majetek a závazky

a) k okamžiku uskutečnění účetního případu způsoby podle § 25,

b) ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje, způsoby podle § 27; rovněž toto ocenění je povinna zaznamenat v účetních knihách,

(dále jen "okamžik ocenění"). Ustanovení tohoto zákona o oceňování majetku a závazků se použije přiměřeně i pro oceňování jiných aktiv a pasiv.

(3) Při nabytí více než jedné složky majetku převodem či přechodem, pokud nelze jednotlivé složky majetku ocenit postupem podle § 25, ocení účetní jednotka jednotlivé složky majetku

a) při nabytí podniku či jeho části tvořící samostatnou organizační složku, a to i při přeměně společnosti korporace s výjimkou změny právní formy

1. oceněním jednotlivých složek majetku vedeného v účetnictví účetní jednotky, ze které bylo právo k podniku převedeno nebo přešlo, nebo

2. oceněním jednotlivých složek majetku podle zvláštního právního předpisu,

b) v ostatních případech poměrným rozúčtováním celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací ceny.

(4) Při pořízení souboru movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, které slouží jednotnému účelu, popřípadě u dalších souborů stanovených prováděcím právním předpisem, se ocení soubor jako celek.

(5) Účetní metodu oceňování majetku podle odstavců 3 a 4 upraví prováděcí právní předpis včetně možností použití způsobu oceňování podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji podniku.

(6) Majetek a závazky vyjádřené v cizí měně přepočítávají účetní jednotky na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to k okamžiku ocenění

a) podle odstavce 2 písm. a), nebo

b) podle odstavce 2 písm. b), a to pouze majetek a závazky uvedené v § 4 odst. 12.

V případě nákupu nebo prodeje cizí měny za českou měnu lze k okamžiku ocenění použít kurzu, za který byly tyto hodnoty nakoupeny nebo prodány.

(7) Pro účely ocenění podle odstavce 2 písm. a) může účetní jednotka použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs, kterým se rozumí kurs stanovený vnitřním předpisem účetní jednotky na základě kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou, používaný účetní jednotkou po předem stanovenou dobu. Stanovená doba nesmí přesáhnout účetní období. Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby; v případech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurs změněn vždy.

(8) Ustanovení odstavce 7 se nevztahuje na účetní jednotky, které k výkonu činnosti potřebují podle zvláštních právních předpisů bankovní licenci,^20a) povolení k výkonu činnosti obchodníka s cennými papíry,^20b) povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu,^20c) povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu,^20d) povolení k činnosti penzijní společnosti³⁶⁾, povolení působit jako družstevní záložna,^20e) povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti,^20f) povolení k provádění všeobecného zdravotního pojištění.^20g) Dále se ustanovení odstavce 7 nevztahuje na Českou národní banku,^20h) Českou kancelář pojistitelů^201j) a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky.^20k)

(9) V případě cizí měny, u které se nevyhlašuje kurs devizového trhu denně, použije účetní jednotka pro její přepočet

a) kurs mezibankovního trhu pro tuto měnu k USD nebo EUR a kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro USD nebo EUR ke stejnému dni, nebo

b) poslední známý kurs vyhlášený či zveřejněný Českou národní bankou; tento postup nepoužijí účetní jednotky, na které se nevztahuje ustanovení odstavce 7.

§ 27

(1) Z jednotlivých složek majetku a závazků k okamžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b) se reálnou hodnotou oceňují

a) cenné papíry, s výjimkou kmenových listů, cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů pořízených v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou,

b) deriváty,

c) finanční umístění, s výjimkou dluhopisů držených do splatnosti, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a jejichž hodnocení bylo alespoň dvěma mezinárodně uznávanými ratingovými agenturami stanoveno na úrovni České republiky nebo vyšší, nejedná-li se o finanční umístění vztahující se k závazkům ze životního pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník, a technické rezervy u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů, kromě veřejného zdravotního pojištění^22a),

d) majetek a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní právní předpis,²³⁾ to neplatí v případech uvedených v odstavci 3,

e) část majetku a závazků zajištěná deriváty,

f) pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování,

g) závazky vrátit cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je nezískala zpět,

h) u vybraných účetních jednotek majetek určený k prodeji s výjimkou zásob.

(2) Majetek uvedený v odstavci 1 písm. a) až h) lze ocenit reálnou hodnotou i častěji než k okamžiku uvedenému v odstavci 1.

(3) Pokud zákon o přeměnách obchodních společností a družstev ukládá povinnost ocenění jmění při přeměně společnosti korporace, oceňuje se majetek a závazky reálnou hodnotou v případech stanovených prováděcím právním předpisem; prováděcí právní předpis stanoví i okamžik účtování o ocenění reálnou hodnotou.

(4) Pro účely tohoto zákona se jako reálná hodnota použije

a) tržní hodnota,

b) ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu; metody ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě,

c) ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle písmen a) a b).

(5) Tržní hodnotou se rozumí hodnota, která je vyhlášena na evropském regulovaném trhu nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu. Účetní jednotka pro oceňování podle tohoto zákona použije tržní hodnotu, která je vyhlášena k okamžiku ne pozdějšímu, než je okamžik ocenění [§ 24 odst. 2 písm. b)], a nejvíce se blížícímu okamžiku ocenění. Pokud je majetek veden na regulovaném trhu, rozumí se tržní hodnotou závěrečná cena vyhlášená na regulovaném trhu v pracovní den, ke kterému se ocenění provádí. V případě, že majetek není přijat k obchodování na regulovaném trhu a je přijat k obchodování na zahraničním regulovaném trhu, nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu, rozumí se tržní hodnotou nejvyšší cena ze závěrečných cen, které bylo dosaženo na zahraničních regulovaných trzích, nebo na zahraničních trzích obdobných regulovanému trhu v pracovní den, ke kterému se ocenění provádí. Pokud v den, ke kterému se ocenění provádí, uvedené trhy nepracují, použije se cena vyhlášená na nich poslední pracovní den, který předchází okamžiku ocenění; není-li známa ani tato cena, postupuje se dále podle věty druhé.

(6) V případech oceňování reálnou hodnotou se použije ustanovení § 25 odst. 3 přiměřeně a o oceňovacích rozdílech z tohoto ocenění účetní jednotky účtují v souladu s účetními metodami.

(7) Není-li objektivně možné stanovit reálnou hodnotu, považuje se za tuto hodnotu ocenění způsoby podle § 25. Způsoby podle § 25 se ocení i majetek a závazky neuvedené v odstavci 1, není-li dále stanoveno jinak. Dluhopisy a ostatní cenné papíry s pevným výnosem, na něž se nevztahuje ustanovení odstavce 1, se ocení ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, pořizovací cenou zvýšenou nebo sníženou o úrokové výnosy nebo náklady; zahrnuje-li ocenění pohledávek uvedené výnosy nebo náklady, může být zvýšeno nebo sníženo stejným způsobem. Podíl, který představuje účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem, může být oceněn ekvivalencí (protihodnotou); použije-li účetní jednotka uvedený způsob ocenění, je povinna jej použít pro ocenění všech takových podílů.

§ 28

(1) Účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, anebo které hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků, není-li dále stanoveno jinak, o něm účtují a odpisují v souladu s účetními metodami. V případech smlouvy o výpůjčce²⁴⁾ po dobu zajištění závazků převodem práva²⁵⁾ nebo v případech, kdy se vlastnické právo k movitým věcem nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci,²⁶⁾ jakož i v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a odpisují jej účetní jednotky, které jej používají. Pozemky a jiný majetek Majetek nebo jeho části vymezený zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se neodpisuje.

(2) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje účetní jednotka, která jej úplatně nebo bezúplatně poskytuje jiné osobě k užívání zejména na základě smlouvy o nájmu nebo smlouvy o výpůjčce; ustanovení odstavce 1 týkající se smlouvy o výpůjčce tím nejsou dotčena.

(3) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje účetní jednotka, která jej poskytuje jiné osobě k užívání na základě smlouvy o finančním leasingu, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí poskytnutí majetku za úplatu do užívání, jestliže je uživatel oprávněn nebo povinen v průběhu užívání nebo po jeho ukončení nabýt vlastnické právo k poskytnutému majetku.

(4) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje nájemce, pouze pokud je oprávněn o tomto majetku účtovat a odpisovat jej na základě smlouvy o nájmu podniku nebo jeho části.

(5) Účetní jednotka, která majetek uvedený v odstavci 1 úplatně nebo bezúplatně užívá a provede na tomto majetku technické zhodnocení na svůj účet, účtuje o tomto technickém zhodnocení a odpisuje jej v souladu s účetními metodami.

(6) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 jsou povinny sestavovat odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v průběhu jeho používání. Uvedený majetek se odpisuje jen do výše jeho ocenění v účetnictví.

____________________

¹⁾ Čtvrtá směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Xxxxxxx, o ročních účetních závěrkách určitých forem společností, ve znění směrnic Rady 83/349/EHS, 84/569/EHS, 89/666/EHS, 90/604/EHS, 90/605/EHS, 94/8/ES, 1999/60/ES, 2003/38/ES, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES, 2003/51/ES, 2006/46/ES a  2009/49/ES.

Sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách, ve znění směrnic Rady 89/666/EHS, 90/604/EHS, 90/605/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/65/ES, 2003/51/ES, 2006/46/ES a 2009/49/ES.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002, o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008.

^1a) § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

^1b) § 829 a následující občanského zákoníku.

³⁷⁾ Například zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů.

^1c) Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.

^1d) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

²⁾ § 61 obchodního zákoníku.

³⁾ Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁾ § 8a zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 70/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb.

⁶⁾ Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.

⁷⁾ Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

¹²⁾ Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů.

^20a) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.

Zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

^20b) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech.

^20c) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

^20d) Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

^20e) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

^20f) Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

^20g) Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.

^20h) Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.

^20j) Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.

^20k) Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

^22a) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.

²³⁾ Například zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

²⁴⁾ § 659 občanského zákoníku.

²⁵⁾ § 553 občanského zákoníku.

²⁶⁾ Například § 133 odst. 1 občanského zákoníku, § 443 odst. 2, § 444 a 445 obchodního zákoníku.

K části třinácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 3

Poplatníci pojistného

1. Pojistné jsou povinni v rozsahu a za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 platit tito poplatníci:

   3. zaměstnavatelé, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, a služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby1),

   4. zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí

      1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,

      2. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

      3. členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

      4. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 5 až 8 a 18,

      5. soudci,

      6. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,

      7. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva,

      8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,

      9. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

      10. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí1c),

      11. osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

      12. neplatil

      13. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

      14. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

      15. prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

      16. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech považuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitky podle zákona o daních z příjmů nejsou uvedeni v bodech 1 až 3, 5 až 8, 13, 18 a 19,

      17. likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

      18. vedoucí organizačních složek právnické osoby uvedených v § 23b odst. 2 větě druhé, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.,

      19. osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení,

      20. fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 19,

v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu⁷⁵⁾ a nejsou od této daně osvobozeny.

3. Zaměstnavatelé jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zaměstnávají zaměstnance uvedené v odstavci 3.

4. Zaměstnanci jsou poplatníky pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění1e); za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na důchodovém a nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.

5. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění,2) a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou a kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, stanoví zákon o důchodovém pojištění.52)

6. Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění53) jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění.

7. Zahraniční zaměstnanci jsou za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění povinni platit pojistné na nemocenské pojištění. Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je-li činný v České republice ve prospěch tohoto zaměstnavatele.

§ 5

nadpis vypuštěn

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:

a) náhrada škody podle zákoníku práce,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů4) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů 4a),

c) věrnostní přídavek horníků5),

d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích6), pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání,

e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události,

f) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

g) pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance podle § 8 odst. 2.

(3) (2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna pěstouna vyplácená podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^1c). Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

(4) (3) Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně i pro určení vyměřovacího základu pracovníka v pracovním poměru uzavřeném podle cizích právních předpisů. Je-li zaměstnanec považován podle zákona o nemocenském pojištění za smluvního zaměstnance^10c), je jeho vyměřovacím základem příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelem (§ 23b odst. 2); je-li smluvnímu zaměstnanci vyplácen příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelem zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě, že v úhradách smluvního zaměstnavatele zahraničnímu zaměstnavateli je obsažena i částka za zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje nejvýše o 40 %.

(5) (4) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice ke dni uvedenému ve větě první; tyto banky jsou povinny na žádost zaměstnavatele a okresní správy sociálního zabezpečení tento kurz sdělit. Kurz, který zaměstnavatel použil podle věty první a druhé, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

§ 5b

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí základ daně nebo dílčí základ daně stanovený podle § 7 zákona o daních z příjmů z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti po úpravě podle § 5 a 23 zákona o daních z příjmů, pokud se dále nestanoví jinak. Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový základ poměrná část daňového základu; tato část se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. Za daňový základ se u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů, považuje rozdíl mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji, z něhož se vychází při výpočtu daně z příjmů stanovené paušální částkou. Do daňového základu se nezahrnují příjmy, které jsou podle zvláštního právního předpisu54) samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně. Za daňový základ se u osoby samostatně výdělečně činné, která není povinna podávat daňové přiznání, považuje příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení; tyto příjmy a výdaje se pro účely tohoto zákona posuzují podle zákona o daních z příjmů. O daňovou ztrátu podle § 34 odst. 1 zákona o daních z příjmů se daňový základ nesnižuje.

(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce

a) jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty první a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc,

b) jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty druhé a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely tohoto zákona dobou, po kterou tento poživatel měl nárok na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, rozumí též doba dočasné pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění,

c) hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty první a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty druhé a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se daňový základ dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; ustanovení odstavce 1 věty třetí platí zde obdobně.

(3) Vyměřovací základ, popřípadě dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, která byla aspoň po část kalendářního roku účastna nemocenského pojištění a zaplatila alespoň za jeden kalendářní měsíc tohoto roku pojistné na nemocenské pojištění z měsíčního základu vyššího, než kolik činí nejnižší měsíční vyměřovací základ za tento měsíc stanovený podle § 14 odst. 2 věty druhé, § 14 odst. 5 nebo podle § 14 odst. 6 věty první, činí za období, v němž byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost, nejméně úhrn měsíčních vyměřovacích základů určených podle § 14 odst. 2 věty první za období, v němž byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; k části určeného měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než tento nejnižší měsíční vyměřovací základ jen v důsledku platby zálohy na pojistné zaokrouhlené až do výše celé stokoruny směrem nahoru, se přitom nepřihlíží.

(4) (3) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ, jehož výši určuje osoba samostatně výdělečně činná. Měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění58a) a vyšší než měsíční vyměřovací základ stanovený podle § 14. Měsíční základ v případě, že osoba samostatně výdělečně činná není povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle § 15a odst. 7, nemůže být vyšší než jedna dvanáctina maximálního vyměřovacího základu. Maximální měsíční základ však nemůže být vyšší než částka rovnající se průměru, který z u vyměřovacího základu určeného nebo vypočteného podle § 5b odst. 1 za kalendářní rok na naposledy podaném přehledu podle § 15 připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost; věta druhá platí i zde. K přehledu podle § 15 podanému za kalendářní rok před více než 3 roky před kalendářním rokem, v němž se pojistné na nemocenské pojištění platí, se nepřihlíží. Nelze-li maximální měsíční základ stanovit podle věty třetí, činí maximální měsíční základ polovinu průměrné mzdy za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila výkon samostatné výdělečné činnosti, a v následujícím kalendářním roce za kalendářní měsíce končící kalendářním měsícem, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž jí končí lhůta pro podání přehledu podle § 15 odst. 1. Pokud v kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ji nevykonávala aspoň ve 4 kalendářních měsících, určuje si v následujícím kalendářním roce měsíční základ tak, jako by v tomto roce samostatnou výdělečnou činnost zahájila; takto se postupuje ještě v kalendářním roce následujícím po kalendářním roce uvedeném v části věty před středníkem, a to až do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž osobě samostatně výdělečně činné končí lhůta, v níž měl být podán přehled podle § 15 odst. 1.

§ 7

Sazby pojistného

(1) Sazby pojistného činí

a) u zaměstnavatele

1. 25 % z vyměřovacího základu, z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

2. 26 % z vyměřovacího základu, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o zaměstnavatele s průměrným měsíčním počtem zaměstnanců nižším než 26 zaměstnanců, pokud si tuto sazbu sám pro kalendářní rok stanoví podle odstavce 2,

b) u zaměstnance

1. 6,5 % z vyměřovacího základu, jde-li o zaměstnance, který není v rozhodném období účasten důchodového spoření,

2. 3,5 % z vyměřovacího základu, jde-li o zaměstnance, který je v rozhodném období účasten důchodového spoření,

c) u osoby samostatně výdělečně činné

1. 29,2 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 1 až 3 až 2, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou důchodového pojištění, která není po celé rozhodné období účastna důchodového spoření,

2. 26,2 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 1 až 3 až 2, z toho 25 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou důchodového pojištění, která je aspoň po část rozhodného období účastna důchodového spoření,

3. 2,3 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 4 odst. 3, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou nemocenského pojištění,

d) u osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění

1. 28 % z vyměřovacího základu, jde-li o osobu dobrovolně účastnou důchodového pojištění, která není v rozhodném období účastna důchodového spoření,

2. 30 % z vyměřovacího základu, jde-li o osobu dobrovolně účastnou důchodového pojištění, která je v rozhodném období účastna důchodového spoření,

e) u zahraničního zaměstnance 2,3 % z vyměřovacího základu.

(2) Sazba pojistného na nemocenské pojištění podle odstavce 1 písm. a) bodu 2 platí vždy pro jednotlivý kalendářní rok pro zaměstnavatele na základě jeho písemného oznámení. Zaměstnavatel může oznámit placení pojistného v kalendářním roce ve výši sazby uvedené v odstavci 1 písm. a) bodě 2 příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do 20. ledna kalendářního roku, pro který si tuto sazbu stanovil; k oznámení učiněnému po tomto dni se nepřihlíží.

(3) Průměrný měsíční počet zaměstnanců pro účely stanovení sazby pojistného na nemocenské pojištění podle odstavce 1 písm. a) bodu 2 pro kalendářní rok se zjišťuje podle počtu zaměstnanců v předchozím kalendářním roce; průměrný měsíční počet zaměstnanců se stanoví tak, že součet počtu zaměstnanců účastných nemocenského pojištění zjištěný k prvnímu dni měsíců října, listopadu a prosince se dělí třemi a výsledek se zaokrouhlí na celé číslo dolů. Za zaměstnavatele uvedeného v odstavci 1 písm. a) bodě 2 se považuje též právnická nebo fyzická osoba, která se stala zaměstnavatelem v průběhu kalendářního roku a oznámila placení pojistného na nemocenské pojištění v tomto kalendářním roce ve výši sazby uvedené v tomto ustanovení, a to od kalendářního měsíce, ve kterém oznámila placení pojistného v této sazbě, do konce kalendářního roku; pokud se právnická nebo fyzická osoba stala zaměstnavatelem v období od 1. října do 31. prosince, může oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení placení pojistného ve výši sazby uvedené v odstavci 1 písm. a) bodě 2 ve lhůtě uvedené v odstavci 2 větě druhé též pro následující kalendářní rok. Počet zaměstnanců se v případech uvedených ve větě druhé zjišťuje ke dni podání oznámení podle odstavce 2.

(4) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

(5) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

§ 23b

(1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení mezi více osob.

(2) Smluvním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo nebo bydliště na území České republiky a u níž jsou v České republice činni zaměstnanci zaměstnavatele, jehož sídlo nebo bydliště je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené s tímto zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány tomuto zaměstnavateli. Smluvní zaměstnavatel má pro účely tohoto zákona postavení zaměstnavatele. Organizační složka právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku, plní úkoly zaměstnavatele podle tohoto zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.

(3) Za období nároku na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.

(4) Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

____________________

1) § 4 služebního zákona.

1c) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

1d) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005 Sb.

1e) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

3) Např. § 6 odst. 7, 8, odst. 9 písm. f) a odst. 11 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.

3) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4) Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších přepisů.

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.

6) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

10c) § 3 písm. o) zákona č. 187/2006 Sb.

26) § 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

52) § 9 zákona č. 155/1995 Sb.

53) § 6 zákona č. 155/1995 Sb.

67) § 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

68) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

69) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů., Zákon č. 221/1993 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů., Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

70) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

71) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

72) § 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

73) § 6 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části čtrnácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 6

(1) Okresní správy sociálního zabezpečení se zřizují pro obvody, které jsou shodné s územními obvody okresů.

(2) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost okresní správy sociálního zabezpečení Pražská správa sociálního zabezpečení. Na území města Brna vykonává působnost okresní správy sociálního zabezpečení Městská správa sociálního zabezpečení Brno.

(3) Okresní správy sociálního zabezpečení plní v rámci své působnosti úkoly stanovené tímto zákonem, pokud není jinými obecně závaznými předpisy stanoveno, že tyto úkoly plní jiný orgán.

(4) Okresní správy sociálního zabezpečení

a) rozhodují

1. ve sporných případech o vzniku a zániku důchodového pojištění,

2. zrušen

3. ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění (dále jen "evidenční list"),

4. zrušen

5. zrušen

6. zrušen

7. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh, o penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení a o zřízení zástavního práva v případě dluhu na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále,

8. zrušen

9. o odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, pokud jim bylo v jednotlivých případech svěřeno,

10. o pokutách za nesplnění povinností zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných (§ 120c) v sociálním zabezpečení,

11. o době a rozsahu péče muže o dítě ve věku do 4 let, jde-li o dobu péče o toto dítě po 31. prosinci 1995 do 30. června 2007, a o době a rozsahu péče o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a péče osoby pečující osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, jde-li o doby péče o tyto děti a bezmocné osoby po 31. prosinci 1995 do 31. prosince 2006,

12. o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu, která je podle zvláštního právního předpisu^52b) závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), jde-li o dobu péče o tuto osobu po 31. prosinci 2006, a o době a rozsahu péče osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je podle zvláštního právního předpisu^52b) závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),

13. o tom, zda osoba samostatně výdělečně činná pečuje o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), v největším rozsahu^52c),

14. zrušen

15. zrušen

16. zrušen

17. o započtení celého kalendářního roku do doby zaměstnání před 1. lednem 1976, jestliže člen jednotného zemědělského družstva nepracoval stanovený počet pracovních dnů, popřípadě jinak určený pracovní úvazek,

b) zrušeno

c) vrací zaměstnanci přeplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

d) doporučují v rámci kontrolní lékařské prohlídky (§ 8 odst. 3) zařazení na pracovní rehabilitaci podle zákona o zaměstnanosti fyzické osoby, které přestaly být invalidními,

e) zrušeno

f) zrušeno

g) zrušeno

h) vedou potřebnou statistiku a účetní evidenci předepsanou v sociálním zabezpečení,

ch) vedou evidenci pro účely důchodového pojištění osob samostatně výdělečně činných a občanů dobrovolně účastných důchodového pojištění,⁵³⁾ kteří si platí pojistné na důchodové pojištění,

i) sepisují žádosti o dávky důchodového pojištění v případech stanovených tímto zákonem,

j) opatřují a předkládají České správě sociálního zabezpečení na její žádost podklady pro rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění a pro vymáhání neprávem vyplacených částek dávek důchodového pojištění,

k) navrhují České správě sociálního zabezpečení zápočet dob pojištění a náhradních dob pojištění ve sporných případech a zápočet doby vojenské služby v jiných než spojeneckých armádách, kterou konali povinně občané v době nesvobody, včetně doby zajetí,

l) poskytují občanům a zaměstnavatelům odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení,

m) zrušeno

n) zrušeno

o) kontrolují plnění povinností občanů a zaměstnavatelů v sociálním zabezpečení a plnění povinností plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

p) zrušeno

q) posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů v rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 8),

r) vybírají pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti včetně záloh podle zvláštního zákona³²⁾ a vymáhají pohledávky ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti; přitom jsou oprávněny provádět správní výkon rozhodnutí,

s) vyrozumívají písemně ošetřujícího lékaře o tom, že občan, který je dočasně práce neschopný, byl uznán invalidní na základě soudního řízení o žalobě,

t) vymáhají pohledávky na dávkách důchodového pojištění; přitom jsou oprávněny provádět správní výkon rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění,

u) mohou převzít plnění některých úkolů spojených s prováděním důchodového pojištění zaměstnanců zaměstnavatelů, kteří neplní povinnosti při provádění nemocenského pojištění a důchodového pojištění,

v) vydávají na žádost osob samostatně výdělečně činných potvrzení o výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pro účely posouzení nároku na dávky státní sociální podpory,

y) navrhují živnostenskému úřadu zrušení živnostenského oprávnění podnikateli z důvodu neplnění závazků podnikatele vůči státu.

§ 7

Místní příslušnost

Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí

a) sídlem zaniklého zaměstnavatele v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. u),

b) místem trvalého pobytu občana nebo místem hlášeného pobytu^9a) v České republice, jde-li o cizince, v případech uvedených v § 6 odst. 4 § 6 odst. 4 písm. a) bod 7, písm. c, ch), i), k), o), r) a v) a r) a v § 82 odst. 1,

c) sídlem zaměstnavatele v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. o), r) a u), nelze-li určit místní příslušnost podle písmene d); je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby, popřípadě, jde-li o cizince, místem hlášeného pobytu9a) v České republice, a nemá-li fyzická osoba hlášený ani trvalý pobyt v České republice a její místo trvalého pobytu je v cizině, místem jejího podnikání na území České republiky, popřípadě je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, která nemá trvalý ani hlášený pobyt na území České republiky a ani na území České republiky nepodniká, avšak zaměstnává pro svou potřebu na území České republiky zaměstnance, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem výkonu práce těchto zaměstnanců v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. o), r) a u),

d) místem útvaru zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. a) bodě 3, písm. o), r) a u),

e) místem výkonu samostatné výdělečné činnosti v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. písm. ch), o), r) a v), nemá-li osoba samostatně výdělečně činná místo trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě, jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu v České republice ^9a); je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu podle prohlášení fyzické osoby převažuje výkon samostatné výdělečné činnosti,

f) místem výkonu samostatné výdělečné činnosti v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. g) č. 1, písm. ch), písm. o) č. 1, písm. r) a v), nemá-li osoba samostatně výdělečně činná místo trvalého pobytu na území České republiky; je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu podle prohlášení fyzické osoby převažuje výkon samostatné výdělečné činnosti.

g) místem trvalého pobytu, popřípadě, jde-li o cizince, místem hlášeného pobytu^9a) v České republice, osoby, která byla bezmocná před 1. lednem 2007 nebo která je závislá na péči nebo pomoci jiné osoby, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. a) bodech 11 až 13; přitom je rozhodné místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu ke dni skončení péče, a v případě trvání péče místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu ke dni podání návrhu na zahájení řízení (§ 85 odst. 2).

§ 16

Součinnost orgánů sociálního zabezpečení a poskytovatelů zdravotních služeb

(1) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni za úhradu na žádost příslušného orgánu sociálního zabezpečení při posuzování podle § 4 odst. 2 a § 8

a) provést vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby v rozsahu vyžádaného zdravotního výkonu,

b) zpracovat bez souhlasu posuzované fyzické osoby lékařské podklady ve vyžádaném rozsahu, jichž je třeba k posouzení jejího zdravotního stavu.

(2) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni bezplatně lékaři, který plní úkoly orgánu sociálního zabezpečení podle § 4 odst. 2 nebo § 8, na jeho žádost

a) sdělit bez souhlasu posuzované fyzické osoby informace ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě, které jsou potřebné pro posouzení jejího zdravotního stavu,

b) umožnit bez souhlasu posuzované fyzické osoby nahlížení do zdravotnické dokumentace, která je o ní vedena, a na nezbytně nutnou dobu zapůjčit tuto zdravotnickou dokumentaci v rozsahu potřebném pro posouzení jejího zdravotního stavu.

(3) Poskytovatelé zdravotních služeb plní povinnosti podle odstavce 1 ve lhůtě určené orgánem sociálního zabezpečení a povinnosti podle odstavce 2 ve lhůtě určené lékařem uvedeným v odstavci 2, a není-li tato lhůta určena, do 15 dnů ode dne, kdy obdrželo žádost.

(4) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami^50f) a jinými právními předpisy^50g). Úhradu poskytne orgán sociálního zabezpečení, který si provedení výkonu vyžádal, a to na základě vyúčtování předloženého poskytovatelem zdravotních služeb; to platí obdobně i pro náhradu poštovného za zaslání zdravotnické dokumentace podle odstavce 2.

(5) Zdravotnická služba Vězeňské služby spolupůsobí v řízení o invaliditě odsouzeného.

(6) Uznávání nemocí z povolání⁷⁰⁾ pro účely důchodového pojištění a pro účely zvláštních zákonů⁷¹⁾ provádějí poskytovatelé pracovnělékařských služeb určení podle zákona o specifických zdravotních službách⁷⁶⁾; seznam těchto zařízení a bližší úpravu postupu při uznávání nemocí z povolání stanoví vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

§ 16c

Registr pojištěnců

(1) Registr pojištěnců slouží k plnění úkolů České správy sociálního zabezpečení vyplývajících pro ni v sociálním zabezpečení z práva Evropských společenství73d) a z mezinárodních smluv a k provádění sociálního zabezpečení.

(2) Registr pojištěnců obsahuje tyto údaje o osobách účastných důchodového pojištění z důvodu výdělečné činnosti a dobrovolné účasti na důchodovém pojištění:

a) jméno a současné příjmení,

b) rodné a všechna další příjmení předcházející současnému příjmení,

c) datum a místo narození a datum úmrtí pojištěnce,

d) pohlaví,

e) rodné číslo,

f) státní občanství,

g) adresu místa trvalého pobytu, a jde-li o cizí státní příslušníky, též adresu pobytu na území České republiky,

h) vznik a zánik účasti na nemocenském pojištění a na důchodovém pojištění a údaj o tom, jde-li o povinnou nebo dobrovolnou účast,

i) druh výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění a na důchodovém pojištění,

j) název a sídlo zaměstnavatele,

k) identifikační číslo osoby zaměstnavatele, popřípadě individuální číslo zaměstnavatele,

l) variabilní symbol plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

m) název a adresu cizozemského nositele pojištění,

n) cizozemské číslo pojištění,

o) další údaje, vyplývá-li jejich evidování z požadavků práva Evropských společenství73d) a z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení,

p) datum vstupu do zaměstnání a skončení zaměstnání,

q) dobu důchodového pojištění a dobu důchodového spoření,

r) vyměřovací základy pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní roky,

s) doby, které se při stanovení osobního vyměřovacího základu vylučují,

t) doby důchodového pojištění (včetně náhradních dob) sdělené cizozemským nositelem pojištění,

u) jméno, příjmení, rodné číslo a adresu místa trvalého pobytu zákonného zástupce nebo zvláštního příjemce.

(3) Údaje, které získaly o pojištěncích a jejich zaměstnavatelích orgány sociálního zabezpečení, slouží též orgánům provádějícím nemocenské pojištění.

§ 36

Příslušnost zaměstnavatelů k plnění úkolů při provádění důchodového pojištění

Úkoly v důchodovém pojištění plní u

a) zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec v pracovním poměru,

b) osob ve služebním poměru příslušné útvary, v nichž tyto osoby konají službu,

c) členů družstev družstvo, jehož jsou členy,

d) společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti, kteří mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tato společnost,

e) osob samostatně výdělečně činných příslušná okresní správa sociálního zabezpečení,

f) zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce zaměstnavatel, který uzavřel se zaměstnancem tuto dohodu,

g) soudců soud, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce,

h) členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako uvolnění členové zastupitelstva, útvar, který vyřizuje pracovní záležitosti zaměstnanců těchto územních samosprávných celků,

ch) poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu příslušná kancelář zákonodárného sboru,

i) prezidenta republiky Kancelář prezidenta republiky,

j) členů vlády orgán, který členům vlády vyplácí plat,

k) prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu Nejvyšší kontrolní úřad,

l) dobrovolných pracovníků pečovatelské služby právnická osoba, která vyplácí odměnu za výkon pečovatelské služby,

m) osoby pečující o dítě a osoby v evidenci, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^71c), orgán, který vyplácí odměnu,

n) osob ve výkonu trestu odnětí svobody zařazených do práce nebo osob pracovně zařazených po dobu trvání vazby věznice a osob ve výkonu zabezpečovací detence zařazených do práce ústav pro výkon zabezpečovací detence,

o) osob, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, tato škola,

p) osob vedených v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce,

q) osob, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, a osob, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce [§ 5 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění], tento správní úřad nebo tato právnická osoba anebo ten, kdo má u osob vykonávajících veřejnou funkci postavení zaměstnavatele,

r) osob se zdravotním postižením při teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost^54a) zaměstnavatel nebo vzdělávací zařízení, u nichž se příprava provádí,

s) osob pobírajících dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož jsou tyto dávky vypláceny, útvary nebo okresní správa sociálního zabezpečení, které tyto dávky vyplácejí,

t) osob dobrovolně účastných důchodového pojištění⁵³⁾ příslušná okresní správa sociálního zabezpečení,

u) Veřejného ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv Kancelář Veřejného ochránce práv,

v) neplatilo (odložená účinnost zák. č. 309/2002 Sb.)

w) pracovníků v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů zaměstnavatel, k němuž jsou v tomto pracovním vztahu,

x) osob ve vojenské činné službě, s výjimkou vojáků z povolání, Ministerstvo obrany,

y) členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

z) finančního arbitra a zástupce finančního arbitra Kancelář finančního arbitra,

za) členů Rady Českého telekomunikačního úřadu Český telekomunikační úřad,

zb) členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Ústav pro studium totalitních režimů,

zc) předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad,

zd) ředitelů obecně prospěšné společnosti tato společnost,

ze) prokuristů zaměstnavatel, který je zmocnil prokurou,

zf) likvidátorů ten, kdo likvidátorovi vyplácí příjem z činnosti likvidátora,

zg) členů kolektivních orgánů právnické osoby tato právnická osoba,

zh) vedoucích organizačních složek právnické osoby uvedených v § 35a odst. 1 větě třetí tato organizační složka. ,

zi) osob pověřených obchodním vedením na základě smluvního zastoupení, jestliže vykonávají tuto činnost za odměnu, ten, kdo těmto osobám vyplácí tuto odměnu,

zj) osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. t) zákona o důchodovém pojištění ten, kdo plní u těchto osob povinnosti zaměstnavatele podle § 92 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění.

§ 37

Vedení a předkládání záznamů

(1) Evidence, kterou zaměstnavatel vede o občanech pro účely důchodového pojištění, musí obsahovat tyto údaje:

a) příjmení (včetně všech dřívějších příjmení), jméno, datum a místo narození, místo trvalého pobytu, státní občanství, a byl-li občan účasten důchodového pojištění v cizině a zaměstnavatel je jeho prvním zaměstnavatelem po skončení této účasti, též údaj o názvu a adrese cizozemského nositele pojištění a o cizozemském čísle pojištění,

b) rodné číslo,

c) vznik a skončení pracovního poměru nebo jiného vztahu k zaměstnavateli, který zakládá účast na důchodovém pojištění,

d) vyměřovací základ pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení za příslušná rozhodná období podle zvláštního zákona,⁵⁵⁾

e) dobu dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou dočasné pracovní neschopnosti, kterou si občan přivodil úmyslně, a karantény, dobu, po kterou trvala potřeba ošetřování nebo péče o dítě ve věku do 10 let nebo jiného člena domácnosti, nejde-li o osoby, které podle zákona o nemocenském pojištění nemají nárok na ošetřovné, a skutečnost, zda pojištěnec v žádosti o ošetřovné uvedl, že je osamělý, a dobu před porodem, po kterou nebyla vykonávána výdělečná činnost z důvodu těhotenství, nejdříve však od začátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu, do dne, který bezprostředně předchází dni porodu,

f) dobu pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci,

g) záznam, zda občan pobírá starobní důchod přiznaný podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, kdo jej vyplácí, datum vzniku nároku na tento důchod, popřípadě číslo rozhodnutí o jeho přiznání, jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti,

h) jde-li o obchodní společnost za období před rokem 2014, seznam společníků a členů statutárního orgánu a dozorčí rady této společnosti za jednotlivé kalendářní měsíce a přehled kalendářních měsíců, za které tato společnost neodvedla pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které byla povinna odvést; to platí obdobně pro družstvo,

i) nepodléhá-li zaměstnanec nebo smluvní zaměstnanec pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, údaje o jeho pojištění v cizině,

j) dobu vojenské činné služby, nejde-li o vojáky z povolání.

(2) Zaměstnavatel dále vede evidenci

a) o náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání), které vyplácí, a vystavuje občanům potvrzení o době a důvodu poskytování těchto náhrad a o výši těchto náhrad vyplacených v jednotlivých kalendářních letech,

b) o zvláštním příspěvku horníkům, který vyplácela před rokem 1996, a vystavuje potvrzení občanům o době poskytování příspěvku a o výši příspěvku vyplaceného v jednotlivých kalendářních letech,

c) o dobách uvedených v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a), d) a e) zákona o důchodovém pojištění, pokud tyto doby trvaly celý kalendářní měsíc, popřípadě jen po část kalendářního měsíce, pokud pracovní poměr nebo jiný vztah k zaměstnavateli, který zakládá účast na důchodovém pojištění, trval jen po část kalendářního měsíce, a v takovém kalendářním měsíci byl zúčtován příjem, který se zahrnuje do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení, a o výši tohoto příjmu; zaměstnavatel vystavuje potvrzení o těchto dobách a o výši tohoto příjmu na žádost občana za jednotlivé kalendářní roky.

(3) Občané předkládají potvrzení uvedená v odstavci 2 v souvislosti se žádostí o přiznání důchodu.

(4) Jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou a o osobu dobrovolně účastnou důchodového pojištění, vede příslušná okresní správa sociálního zabezpečení v evidenci údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění. Okresní správa sociálního zabezpečení je na žádost osoby samostatně výdělečně činné a osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění povinna vydat jí potvrzení o době trvání účasti na důchodovém pojištění a o vyměřovacím základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy jí žádost této osoby byla doručena. Okresní správa sociálního zabezpečení zasílá plátci důchodu, je-li jím některý z orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 9 odst. 1, potvrzení o výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu osobě samostatně výdělečně činné.⁵⁶⁾

(5) Jde-li o osoby vedené v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, vede příslušná krajská pobočka Úřadu práce v evidenci údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění. Krajská pobočka Úřadu práce zasílá České správě sociálního zabezpečení prostřednictvím ministerstva údaje o době, po kterou uchazeči o zaměstnání náležela podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a době, po kterou tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležely, a to vždy po uplynutí kalendářního roku. Ustanovení odstavce 4 věty druhé platí zde přiměřeně.

(6) Jde-li o osoby se zdravotním postižením při teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, vede zaměstnavatel nebo vzdělávací zařízení, u nichž se příprava provádí, v evidenci údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění. Ustanovení odstavce 4 věty druhé platí zde přiměřeně.

(7) Zaniká-li obchodní společnost [odstavec 1 písm. h)] bez právního nástupce, je povinna předat údaje uvedené v odstavci 1 písm. h) okresní správě sociálního zabezpečení uvedené v § 39 odst. 1 větě první, a to nejpozději do dne výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku; to platí obdobně pro družstvo.

§ 38

Evidenční listy

(1) Zaměstnavatelé a orgány plnící úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a) až d), f) až n), q), s), u) až w) a y) až zh) zj) jsou povinni vést pro každého občana uvedeného v těchto ustanoveních, který je účasten důchodového pojištění, evidenční list. Evidenční list nevede okresní správa sociálního zabezpečení, plní-li úkoly zaměstnavatele podle § 36 písm. s).

(2) Evidenční list se vede pro každého občana za jednotlivý kalendářní rok. Pro každý kalendářní rok se vede vždy nový evidenční list, a to i když trvala účast na důchodovém pojištění u téhož zaměstnavatele v předchozím kalendářním roce.

(3) Evidenční list se vede od 1. ledna kalendářního roku nebo ode dne vzniku účasti občana na důchodovém pojištění, vznikla-li tato účast po 1. lednu, a ukončuje se dnem 31. prosince kalendářního roku nebo dnem skončení této účasti, skončila-li tato účast před 31. prosincem.

(4) Do evidenčního listu se zapisují za každý kalendářní rok po účetní závěrce (závěrce mzdových listů), nejpozději však do 30. dubna následujícího kalendářního roku, a v případě skončení účasti na důchodovém pojištění před 31. prosincem do 1 měsíce po konečném vyúčtování příjmů, nejpozději však do 31. ledna následujícího kalendářního roku

a) identifikační údaje zaměstnavatele,

b) jméno, poslední příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození, místo trvalého pobytu a rodné číslo občana,

c) druh výdělečné činnosti,

d) doba účasti na důchodovém pojištění,

e) doba důchodového pojištění,

f) vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,

g) doby, které se při stanovení osobního vyměřovacího základu podle § 16 odst. 4 písm. a), d) a j) zákona o důchodovém pojištění vylučují,

h) doby, které se ode dne dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod nepovažují za výkon výdělečné činnosti pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu.

1. Zaměstnavatel je povinen vyhotovit stejnopisy evidenčního listu s údaji podle odstavce 4; jeden stejnopis je povinna předložit občanovi k podpisu a založit do své evidence [§ 35a odst. 4 písm. a)] a druhý stejnopis, který opatří podpisem pověřeného zaměstnance nebo jiného oprávněného zástupce a svým razítkem, je povinna vydat občanovi, a to nejpozději v den, kdy předkládá evidenční list příslušnému orgánu sociálního zabezpečení podle § 39 odst. 2 nebo 3. Nesouhlasí-li občan se zápisem zaměstnavatele v evidenčním listu a zaměstnavatel na základě žádosti občana evidenční list včetně jeho stejnopisu neopraví, může občan požádat okresní správu sociálního zabezpečení příslušnou podle § 39 odst. 1 do 30 dnů ode dne převzetí stejnopisu evidenčního listu, aby tento spor rozhodla. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení může zmeškání lhůty uvedené ve větě druhé prominout; proti rozhodnutí o prominutí zmeškání lhůty není odvolání přípustné a toto rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu. Jde-li o osobu ve služebním poměru, s výjimkou státních zaměstnanců podle služebního zákona, platí věty druhá a třetí obdobně s tím, že místo okresní správy sociálního zabezpečení je příslušný orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 9 odst. 1.

§ 40a

Informativní osobní list důchodového pojištění

(1) Orgány sociálního zabezpečení zasílají občanům na základě jejich písemné žádosti informativní osobní list důchodového pojištění (dále jen "informativní list"). Občan má právo na zaslání informativního listu jednou za kalendářní rok. Informativní list obsahuje přehled dob důchodového pojištění a za dobu od roku 1986 přehled vyměřovacích základů a vyloučených dob, které jsou v evidenci příslušného orgánu sociálního zabezpečení. Informativní list zašle orgán sociálního zabezpečení občanovi do 90 dnů ode dne doručení jeho žádosti.

(2) Orgán sociálního zabezpečení na základě žádosti občana vyhotoví nový informativní list, prokáže-li občan dobu účasti na důchodovém pojištění podle § 5 odst. 1 písm. a), c) až q) a u) až x) a § 5 odst. 2 a 3 odst. 1 písm. a) a c) až t), a odst. 2 písm. g) a odst. 4 zákona o důchodovém pojištění nebo dobu zaměstnání před 1. lednem 1996 anebo dobu studia před 1. lednem 1996 a vyměřovací základy nebo vyloučené doby v období po roce 1985. Orgán sociálního zabezpečení zašle občanu do 90 dnů ode dne doručení žádosti podle věty první nový informativní list se zohledněním údajů prokázaných podle věty první. Větu první a druhou nelze použít pro období kalendářního roku, v němž byl informativní list vyhotoven, a bezprostředně předcházejícího kalendářního roku.

(3) Jestliže orgán sociálního zabezpečení nepovažuje doby a další údaje podle odstavce 2 věty první za dostatečně prokázané, nový informativní list nevyhotoví a do 90 dnů ode dne doručení žádosti podle odstavce 2 věty první zašle občanu písemné sdělení se zdůvodněním, že doby a další údaje nejsou dostatečně prokázány a že o těchto dobách a dalších údajích bude rozhodnuto v řízení o přiznání dávky důchodového pojištění; současně občanu vrátí jím předložené doklady, a to do vlastních rukou.

§ 48

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení den

a) zahájení (opětovného zahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti (dále jen "samostatná výdělečná činnost") s uvedením dne, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat; osoba samostatně výdělečně činná, která spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,³⁷⁾ je současně povinna oznámit též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje,

b) ukončení samostatné výdělečné činnosti; za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje též den přerušení této činnosti za podmínky uvedené v § 10 odst. 6 písm. a) větě druhé zákona o důchodovém pojištění,

c) zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,

d) od kterého jí byl pozastaven výkon samostatné výdělečné činnosti,

e) od kterého nemá nárok na výplatu invalidního důchodu a rodičovského příspěvku nebo peněžité pomoci v mateřství z důvodu těhotenství a porodu, pokud peněžitá pomoc v mateřství náležela z nemocenského pojištění zaměstnanců, přestala osobně pečovat o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), anebo přestala pečovat o tuto osobu v největším rozsahu, přestala vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, přestala být nezaopatřeným dítětem nebo den ukončení výkonu zaměstnání, pokud ohlásila a doložila vznik těchto skutečností pro účely výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná, která spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,³⁷⁾ je povinna oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení též den úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, a zda pokračuje v živnostenském podnikání³⁸⁾ či nikoliv.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná, která pouze spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,³⁷⁾ skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. c) a d) neoznamuje.

(4) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 je osoba samostatně výdělečně činná povinna splnit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nastala skutečnost, která zakládá takovou povinnost. Osoba samostatně výdělečně činná, která ohlásila a doložila pro účely výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. e), je však povinna oznámit zánik těchto skutečností nejpozději při podání přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti podle zvláštního zákona.

(5) Osoba samostatně výdělečně činná, která osobně pečuje o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), a ohlásila tuto skutečnost pro účely výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna při tomto ohlášení předložit písemné prohlášení o tom, že o tuto osobu nepečuje jiná osoba, nebo písemnou dohodu všech osob, které současně osobně pečují o tuto osobu, že byla určena za osobu, která pečuje o osobu závislou na péči pomoci jiné osoby v největším rozsahu, anebo rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení podle § 6 odst. 4 písm. a) bodu 13.

§ 48a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost se může přihlásit u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce, a to kdykoliv v jeho průběhu, a v následujícím kalendářním roce za předchozí kalendářní rok nejpozději v den, ve kterém podává podle zvláštního zákona ³⁹⁾ přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, za který se k této účasti přihlašuje.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která v důsledku dodatečné změny příjmů ze samostatné výdělečné činnosti podle § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nesplnila podmínky účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce stanovené v § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, se může přihlásit u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k účasti na důchodovém pojištění za tento rok,⁴¹⁾ a to v den, ve kterém podává podle zvláštního zákona opravný přehled⁴⁰⁾.

(3) Po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 pro podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění nelze tuto přihlášku podat.

§ 52

(1) Přihlášky k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění podle § 6 zákona o důchodovém pojištění se podávají na předepsaných tiskopisech.

(2) Občan dobrovolně účastný důchodového pojištění může podat kdykoliv odhlášku z účasti na důchodovém pojištění; účast na důchodovém pojištění zaniká dnem uvedeným v odhlášce, ne však dříve než dnem, ve kterém se občan z této účasti odhlásil účast na důchodovém pojištění zaniká ke dni podání odhlášky z účasti na důchodovém pojištění nebo ke dni v budoucnu, pokud je tento den v odhlášce uveden; pokud občan nezaplatil pojistné na důchodové pojištění za období přede dnem podání odhlášky, může se odhlásit i zpětně za toto období nebo jeho část. Občan dobrovolně účastný důchodového pojištění podle § 6 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je povinen podat odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, přestaly-li být splněny podmínky pro tuto účast, a to do osmi dnů. Občan dobrovolně účastný důchodového pojištění podle § 6 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je povinen podat odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, přestaly-li být splněny podmínky pro tuto účast, a to do osmi dnů; pokud tento občan nepodá v této lhůtě odhlášku z účasti na důchodovém pojištění, považuje se za osobu účastnou důchodového pojištění osob dobrovolně účastných důchodového pojištění podle § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, pokud již neuplynula lhůta uvedená v tomto ustanovení. Odhlášky Odhláška musí mít písemnou formu.

(3) Občan dobrovolně účastný důchodového pojištění je povinen písemně ohlásit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení změnu údajů uvedených na přihlášce k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění a na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení sdělit skutečnosti rozhodné pro provádění tohoto pojištění, a to do 8 dnů ode dne této změny nebo ode dne doručení této výzvy.

(4) Občan účastný důchodového spoření je povinen při podání přihlášky k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění uvést, že je účasten důchodového spoření podle jiného právního předpisu⁷⁷⁾; stane-li se účastníkem důchodového spoření až po podání této přihlášky, sdělí uvedenou skutečnost ve lhůtě podle odstavce 3.

§ 83a

Účastníci řízení

V řízení ve věcech účasti pojištěnce na důchodovém pojištění a o správnost obsahu stejnopisu evidenčního listu (§ 38 odst. 5) je účastníkem řízení také ten, kdo plní úkoly v důchodovém pojištění podle § 36 písm. a) až d), f) až s) a u) až zh) zj).

§ 88

Námitky

(1) Proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení uvedených v § 3 odst. 3 písm. b) a d) až f) ve věcech důchodového pojištění lze jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení.

(2) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k podání námitek o předložení podkladů pro výpočet důchodu nebo pro vyčíslení přeplatku, který je povinen uhradit, počíná běžet nová lhůta k podání námitek ode dne, kdy mu byly tyto podklady doručeny.

(3) Námitky se podávají orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal. Námitky musí obsahovat stejné náležitosti jako odvolání podané podle § 82 správního řádu.

(4) Orgán sociálního zabezpečení rozhodne o námitkách ve lhůtách stanovených podle § 71 správního řádu; tyto lhůty počínají běžet dnem doručení námitek orgánu sociálního zabezpečení, který je příslušný k rozhodnutí o námitkách. Závisí-li rozhodnutí o námitkách na posouzení zdravotního stavu (§ 8 odst. 9), prodlužují se lhůty podle věty první o 60 dnů. Orgán sociálního zabezpečení přezkoumává rozhodnutí, proti němuž byly podány námitky, v plném rozsahu; není přitom vázán podanými námitkami.

(5) Námitky nemají odkladný účinek, s výjimkou námitek podaných proti rozhodnutím vydaným podle § 116 odst. 2 věty druhé, § 118a odst. 1 až 3, § 118b a 118c a § 64 odst. 2 a 5 zákona o důchodovém pojištění.

(6) Námitky nelze podat proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o námitkách nebo o odvolání.

(7) Řízení o námitkách musí být vedeno odděleně od rozhodování orgánu sociálního zabezpečení v prvním stupni; nemohou se na něm podílet ani v něm rozhodovat osoby, které se účastnily řízení o vydání napadeného rozhodnutí.

(8) Není-li v odstavcích 1 až 6 a 9 stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o námitkách, na rozhodnutí o námitkách a na přezkumné řízení a obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách, správní řád s tím, že § 90 odst. 1 písm. b), § 90 odst. 3 a § 90 odst. 6 věta druhá správního řádu se nepoužijí, a po dobu, po kterou probíhá přezkumné řízení soudní, lhůty uvedené v § 97 odst. 2 a § 100 odst. 2 správního řádu neplynou, a přezkumné řízení ani obnovu řízení, která se týkají rozhodnutí o námitkách, nelze zahájit, popřípadě v nich pokračovat.

(9) Námitky lze podat též u kterékoliv okresní správy sociálního zabezpečení, pokud rozhodnutí vydala Česká správa sociálního zabezpečení; účinky podání námitek jsou zachovány, byly-li podány okresní správě sociálního zabezpečení ve lhůtě podle odstavce 1. Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna námitky neprodleně postoupit České správě sociálního zabezpečení.

§ 118

Výplata dávky důchodového pojištění zvláštnímu příjemci

(1) Zvláštním příjemcem dávky důchodového pojištění je

a) občan určený rozhodnutím obecního úřadu podle § 10; v odůvodněných případech může být zvláštním příjemcem ustanovena právnická osoba,

b) občan, kterému byl sirotčí důchod vyplácen do dne nabytí způsobilosti dítěte k právním úkonům, a to od tohoto dne.

(2) Občan uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo oprávněný může kdykoliv po nabytí způsobilosti k právním úkonům požádat plátce dávky důchodového pojištění, aby dávka byla již vyplácena do rukou oprávněného; neučiní-li tak, vyplácí se dávka i nadále dosavadnímu příjemci.

(3) Obecní úřad ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat; to neplatí, pokud oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže podat vyjádření k ustanovení zvláštního příjemce.

(4) Zákonný zástupce a zvláštní příjemce jsou povinni dávku použít pouze ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Zvláštní příjemce ustanovený oprávněnému, který nemůže výplatu přijímat, používá dávku podle pokynů oprávněného. Zvláštní příjemce je povinen na žádost oprávněného nebo obecního úřadu, který jej ustanovil, podat písemné vyúčtování dávky, která mu byla vyplácena, a to do 1 měsíce.

(5) Obecní úřad rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce zruší, pokud

a) odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven,

b) zjistí, že zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v odstavci 4 větě první a druhé, nebo

c) zjistí, že zvláštní příjemce nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 4 větě třetí.

§ 118a

(1) Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.

(2) Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu,⁵⁷⁾ má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku.

(3) Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím pěti let ode dne výplaty dávky. Lhůta uvedená ve větě první neplyne po dobu řízení o námitkách, žalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu.

(4) Občanu, který je povinen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení vrátit dávku, může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy, platu nebo jiného pracovního příjmu; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

§ 123e

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, lze podání nebo jiný úkon podle tohoto zákona nebo ve věcech pojistného podle zvláštního zákona³²⁾ učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem^68a).

(2) Je-li podle tohoto zákona pro podání nebo jiný úkon předepsán tiskopis, lze podání nebo jiný úkon učinit pouze

a) v elektronické podobě zasláním na určenou elektronickou adresu podatelny orgánu sociálního zabezpečení nebo do určené datové schránky orgánu sociálního zabezpečení; podání nebo jiný úkon lze v elektronické podobě učinit pouze ve formě datové zprávy, a to ve formátu, struktuře a tvaru určeném příslušným orgánem sociálního zabezpečení. Nesplňuje-li podání nebo jiný úkon tyto podmínky, nepřihlíží se k němu; orgán sociálního zabezpečení je povinen upozornit toho, kdo učinil podání nebo jiný úkon v elektronické podobě, které nesplňuje tyto podmínky, na tuto skutečnost a na to, že se k tomuto podání nebo jinému úkonu nepřihlíží, nebo

b) písemně na předepsaném tiskopisu nebo na produktu výpočetní techniky, který je co do údajů, formy a formátu shodný s předepsaným tiskopisem, je-li fyzickou nebo právnickou osobou stvrzeno vytvoření tohoto produktu,

pokud se nestanoví jinak v odstavci 5.

(3) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2 písm. a), uvede současně akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který jeho kvalifikovaný certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.

(4) Orgány sociálního zabezpečení jsou povinny zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup

a) úřední hodiny, ve kterých je otevřena podatelna orgánu sociálního zabezpečení, kde je možno odevzdat podání, a úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých je možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu,

b) elektronickou adresu své podatelny, a elektronickou adresu své podatelny určené k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy a identifikátor své datové schránky určené k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy,

c) formu technického nosiče pro doručování podání v elektronické podobě,

d) seznam kvalifikovaných certifikátů svých zaměstnanců nebo elektronické adresy, na nichž se kvalifikované certifikáty nacházejí,

e) tiskopisy, které se podle odstavce 2 písm. a) předkládají v elektronické podobě, a podmínky, za nichž se tiskopisy v této podobě předkládají,

f) podání a jiné úkony, které lze učinit způsobem uvedeným v odstavci 5 větě druhé.

(5) Zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, ošetřující lékaři a zdravotnická zařízení poskytovatelé zdravotních služeb činí podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona nebo ve věcech pojistného podle zvláštního zákona32), pouze způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. a). Příslušný orgán sociálního zabezpečení však může určit, která podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona nebo ve věcech pojistného podle zvláštního zákona32), lze učinit též způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. b).

§ 123f

Působnost stanovená obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.

§ 123g

Tiskopisy ^60a), které v případech stanovených tímto zákonem (§ 48d odst. 1) používají osoby uvedené v § 10a odst. 1 vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání s Českou správou sociálního zabezpečení.

____________________

9) § 46 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 167/2004 Sb.

9a) § 93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

32) Zákon č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

32) § 13 a 16 zákona ČNR č. 589/1992 Sb.

33) § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb. (úplné znění s působností pro Českou republiku č. 86/1992 Sb.).

33b) § 86 odst. 2 a 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 6 písm. a) vyhlášky č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají.

37) § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.

38) § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

40) § 15 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 305/2008 Sb.

41) § 10 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb.

50f) Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.

50g) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

52) § 5 odst. 1 písm. r) a s), odst. 3 věta druhá a odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.

52b) § 8 zákona č. 108/2006 Sb.

52c) § 9 odst. 8 věta třetí zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 152/2007 Sb.

53) § 6 zákona č. 155/1995 Sb.

54a) Zákon č. 435/2004 Sb.

55) § 6 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.

56) § 11 odst. 3 písm. b) a § 16 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb.

57) § 37 odst. 1 písm. a) č. 1 a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

§ 4 a § 6 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.

60a) § 45a odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2006 Sb.

66a) § 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů.

68) § 15 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

68a) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.

70) § 25 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

71) Např. § 190 odst. 3 zákoníku práce, § 45 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

73c) § 27 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

§ 24 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.

§ 21 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

73g) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

76) Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

71a) § 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

71b) § 94 zákoníku práce.

71c) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

73d) Například Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 a Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

⁷⁷⁾ Zákon č. 426/2011 Sb. o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů.

K části patnácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 5

(1) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni

a) zaměstnanci v pracovním poměru,

b) příslušníci Policie České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Celní správy České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky⁵⁾, vojáci z povolání ^5a) a státní zaměstnanci podle služebního zákona^5b),

c) členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

d) osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v písmenech g) až i) a v odstavci 2 písm. c) o) až s),

e) osoby samostatně výdělečně činné,

f) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

g) soudci,

h) členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva,

ch) poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,

i) prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,

j) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

k) osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^37a),

l) osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

m) osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole (dále jen "střední škola") nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let v období před rokem 2010,

n) osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky - krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci,²⁸⁾ a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a doba výkonu výdělečné činnosti, která podle zvláštního právního předpisu nebrání (není překážkou) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání^28a), a to i když tato činnost zakládá účast na pojištění,

o) osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost,

p) osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,⁵⁾

q) osoby konající civilní službu,

r) osoby pečující osobně o dítě ve věku do čtyř let,

s) osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c), pokud spolu žijí v domácnosti ^5d); podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu,

t) poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c)] z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají tento důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zvláštních zákonů, ⁶⁾

u) osoby po skončení výdělečné činnosti, která zakládala jejich účast na nemocenském pojištění podle zvláštního právního předpisu^5e), po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, kterou si nepřivodily úmyslně, pokud tato dočasná pracovní neschopnost vznikla v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu^5e), po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu^5f) v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu^5e), po dobu trvání podpůrčí doby u ošetřovného a po dobu trvání podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství v období před porodem,

v) m) pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

w) n) společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, x) prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

x) o) prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

y) p) osoby, kterým je poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zvláštního právního předpisu³⁷⁾, pokud podle vyjádření orgánu příslušného k poskytování zvláštní ochrany a pomoci nemohou vykonávat výdělečnou činnost.

p) osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení. ,

q) členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří nejsou uvedeni v písmenech a) až c), f) až i), p) a s),

r) likvidátoři,

s) vedoucí organizačních složek právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku a místo výkonu práce těchto vedoucích je trvale v České republice,

t) fyzické osoby neuvedené v písmenech a) až d) a f) až s),

v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny; to neplatí, jde-li o osoby uvedené v písmenu e).

(2) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni dále

1. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech považuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitky podle zákona o daních z příjmů,

2. likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

3. vedoucí organizačních složek právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku a místo výkonu práce těchto vedoucích je trvale v České republice.

(2) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále

a) osoby vedené v evidenci Úřadu práce České republiky – krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a doba výkonu výdělečné činnosti, která podle zvláštního právního předpisu nebrání (není překážkou) zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to i když tato činnost zakládá účast na pojištění; za dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti, se přitom považuje též doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné,

b) osoby se zdravotním postižením zařazené v teoretické a praktické přípravě pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost,

c) osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejsou vojáky z povolání,

d) osoby pečující osobně o dítě ve věku do 4 let,

e) osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu,

f) poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c)] z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají tento důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zvláštních zákonů,

g) osoby po skončení výdělečné činnosti, která zakládala jejich účast na nemocenském pojištění podle zvláštního právního předpisu, po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti, kterou si nepřivodily úmyslně, pokud tato dočasná pracovní neschopnost vznikla v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu, po dobu trvání podpůrčí doby u ošetřovného a po dobu trvání podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství v období před porodem,

h) osoby, kterým je poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zákona upravujícího zvláštní ochranu svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, pokud podle vyjádření orgánu příslušného k poskytování zvláštní ochrany a pomoci nemohou vykonávat výdělečnou činnost.

(3) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí činnost osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až d) a f) až t) pro zaměstnavatele, ze které jim plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny. Dobou zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí období od počátku výkonu činnosti osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a f) až t) pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána.

(3) (4) Za zaměstnance v pracovním poměru [odstavec 1 písm. a)] se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik.

(4) (5) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují odstavce 1 se nevztahuje na osoby, které jsou zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele a jsou činni v České republice ve prospěch tohoto zaměstnavatele; zahraničním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

§ 6

(1) Pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění a účast na pojištění se týká doby jejich

1. vedení v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud jim po dobu této evidence nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci,

2. soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice,

3. výdělečné činnosti v cizině po 31. prosinci 1995, jedná-li se o osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a), c) a e); za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem,

4. výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací podle zvláštního právního předpisu;^6a) za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem,

5. činnosti v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, jde-li o osoby uvedené v § 5 odst. 4 5; za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem,

6. výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky,

7. pobytu v cizině, po kterou následovaly svého manžela, který v cizině působil v diplomatických službách České republiky.

(2) Pojištění jsou účastny též ostatní osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění. Účast na pojištění osob uvedených ve větě první je však možná v rozsahu nejvýše deseti let 15 let; za dobu přede dnem podání přihlášky je přitom účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku bezprostředně před tímto dnem.

(3) Účast na pojištění podle odstavců 1 a 2 je možná nejdéle do dne, který bezprostředně předchází dni vzniku nároku na starobní důchod.

§ 8

(1) Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a v) až x), odst. 2 a odst. 3 t) a odst. 4 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu^5e).

(2) Účast na pojištění v případě výkonu více právních vztahů uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d), f) až l), v) až x) a v § 5 odst. 2 a 3 a f) až t) a odst. 4 se posuzuje samostatně v každém tomto právním vztahu. Je-li však jednatel společnosti s ručením omezeným současně společníkem téže společnosti s ručením omezeným, je účasten pojištění z těchto činností jen jednou. Vykonává-li člen zastupitelstva územního samosprávného celku, zastupitelstva městské části nebo městského obvodu územně členěných statutárních měst nebo hlavního města Prahy souběžně více funkcí pro tentýž územní samosprávný celek, za které je odměňován, je z nich účasten pojištění jen jednou; to platí obdobně pro osobu, která je členem více komisí územního samosprávného celku.

§ 9

(1) Pojištění jsou účastny osoby samostatně výdělečně činné [§ 5 odst. 1 písm. e)], pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky.

(2) Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a

a) vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo

b) spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.⁸⁾

(3) Výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) se rozumí

a) podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona,⁹⁾

b) provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona,¹⁰⁾

c) činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,¹¹⁾

d) výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů,¹²⁾ s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně^6b),

e) výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů,¹³⁾ která není uvedena v písmenech a) až d), a výkon činnosti mandatáře konané na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku13a); podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost mandatáře, též to, že mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Za výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů se vždy považuje činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostředkovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a insolvenčního správce, popřípadě dalšího správce,

f) výkon činností neuvedených v písmenech a) až e) a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu;¹⁴⁾ za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí,¹⁵⁾

pokud se příjmy dosažené výkonem činností uvedených v písmenech a) až f) považují podle zákona o daních z příjmů za příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti³⁷⁾.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v odstavci 3, popřípadě spolupracuje při výkonu několika těchto činností nebo současně koná činnosti podle odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Kde se dále hovoří o samostatné výdělečné činnosti, rozumí se tím též spolupráce při výkonu této činnosti [odstavec 2 písm. b)].

(6) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná, která není účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, v kalendářním roce

a) vykonávala zaměstnání (odstavec 8 věta první),

b) měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,

c) měla nárok na rodičovský příspěvek^15b) nebo na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců, nebo osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c), pokud osoba, která je závislá na péči pomoci jiné osoby, je osobou blízkou, nebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou v domácnosti^5d), není-li osobou blízkou,

d) vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo

e) byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst. 3 písm. a).

(7) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v těch kalendářních měsících, v nichž po celý měsíc byla vykonávána samostatná výdělečná činnost a současně trvaly skutečnosti uvedené v odstavci 6; jestliže samostatná výdělečná činnost byla vykonávána jen po část kalendářního měsíce, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, tyto skutečnosti současně trvaly. Trváním skutečností podle věty první se rozumí též trvání jen některých skutečností uvedených v odstavci 6.

(8) Zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců a jde-li o osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. w) a x), účast na důchodovém pojištění. Pečuje-li o osobu, která je závislá na péči jiné osoby [odstavec 6 písm. c)], více osob současně, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost u té osoby samostatně výdělečně činné, která byla určena písemnou dohodou všech osob, které pečují o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost)^5c), za osobu pečující v největším rozsahu; nedojde-li k této dohodě, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost u té osoby samostatně výdělečně činné, která podle rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu^15e) pečuje o osobu, která je závislá na péči jiné osoby, v největším rozsahu. Skutečnosti o vedlejší samostatné výdělečné činnosti uvedené v odstavci 6 písm. a) a c) až e) musí osoba samostatně výdělečně činná doložit nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž podala přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti podle zvláštního zákona¹⁷⁾ za kalendářní rok, za který chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

(9) Samostatná výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Pokud byla osoba samostatně výdělečně činná účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných jen po část kalendářního měsíce, považuje se v tomto kalendářním měsíci samostatná výdělečná činnost vždy za hlavní samostatnou výdělečnou činnost.

§ 11

(1) Dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění

a) osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l), v) až x) a v § 5 odst. 2 a 3 a odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné,

b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.

(2) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a v) a v) až x) a v § 5 odst. 2 a 3 t) a odst. 4 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ pojištěnce proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; za omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a). Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou, v případě, kdy pojistné nebylo zaplaceno jen proto, že v kalendářním roce osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) dosáhla stanoveného maximálního základu pojistného vyměřovacího základu pro pojistné^17c), a v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném právním vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona, jakož i organizační složka státu.^16a) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a), f), w) a x) nepovažuje kalendářní měsíc, za který jejich zaměstnavatel neodvedl pojistné, které byl povinen odvést, je-li tímto zaměstnavatelem obchodní společnost nebo družstvo a tyto osoby byly v takovém kalendářním měsíci současně společníky této společnosti anebo členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady této společnosti nebo družstva; pro účely části věty před středníkem se za dlužné pojistné nepovažuje dlužné penále. Ustanovení věty třetí neplatí, bylo-li pojistné dlužné za kalendářní měsíc zaplaceno do tří let ode dne splatnosti tohoto pojistného. Byl-li osobám uvedeným ve větě třetí přiznán důchod, popřípadě z důvodu úmrtí těchto osob byl přiznán vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod, a při přiznání tohoto důchodu nebyla započítána podle věty třetí doba pojištění z důvodu neodvedení pojistného, přihlédne se k této době, jen bylo-li dlužné pojistné uhrazeno za prosinec kalendářního roku, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který nebylo dlužné pojistné odvedeno, nebo bylo-li dlužné pojistné uhrazeno za poslední kalendářní měsíc před přiznáním důchodu, za který obchodní společnost nebo družstvo dlužily pojistné, anebo za poslední kalendářní měsíc, v němž byl pojištěnec osobou uvedenou ve větě třetí; dlužné pojistné musí být přitom uhrazeno nejpozději do 3 let ode dne splatnosti tohoto pojistného. Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až k), v) až x) a v § 5 odst. 3 t) a odst. 4 považuje též doba, po kterou podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody uzavřené po podání návrhu na určení neplatnosti skončení tohoto právního vztahu trval nadále jejich právní vztah zakládající účast na pojištění, pokud podle tohoto rozhodnutí nebo této dohody došlo ke skončení tohoto vztahu neplatně a pokud by jinak byla, kdyby nedošlo k neplatnému skončení tohoto vztahu, splněna podmínka uvedená v § 8; podmínka zaplacení pojistného se přitom považuje za splněnou, přičemž ustanovení věty třetí až páté tím není dotčeno.

(3) Dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) je též

a) v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen "rok přiznání důchodu"), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost,

b) kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu.

§ 12

(1) Náhradní dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) až u) a y) odst. 2; podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, s výjimkou doby účasti na pojištění podle § 5 odst. 1 písm. y) odst. 2 písm. h), že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. Podmínkou pro to, aby se doba účasti osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n) až p) a r) až u) odst. 2 hodnotila po 31. prosinci 2011 jako náhradní doba pojištění, je, že pojištěnec po dobu trvání této účasti byl v České republice účasten důchodového pojištění z jiného důvodu, nemocenského pojištění nebo zdravotního pojištění anebo, bydlel-li v České republice, jako poživatel důchodu nebo rodinný příslušník odvozoval své nároky ze zdravotního pojištění v jiném členském státě Evropské unie; za účast na zdravotním pojištění v České republice se však pro tyto účely nepovažuje taková účast na tomto zdravotním pojištění, která je pouze odvozeným nárokem rodinného příslušníka z účasti jiné osoby na tomto pojištění. Podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. s) odst. 2 písm. e) hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že o době osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost)^5c), rozhodl příslušný orgán sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu^17c).

(2) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění.

§ 14

(1) Kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; totéž platí, kryjí-li se navzájem náhradní doby pojištění nebo doba pojištění a náhradní doba pojištění.

(2) Tutéž dobu péče o dítě podle § 5 odst. 1 písm. r) odst. 2 písm. d) nelze započítat současně více osobám; pečovalo-li o dítě současně více osob, započte se tato péče jako náhradní doba pojištění té osobě, která pečovala v největším rozsahu. Ustanovení předchozí věty platí obdobně i při péči podle § 5 odst. 1 písm. s) odst. 2 písm. e).

§ 16

(1) Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). Úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za jednotlivý kalendářní rok po roce 2007 nesmí být vyšší než maximální vyměřovací základ pro pojistné^17c) stanovený pro tento rok; do tohoto úhrnu se však nezapočítávají vyměřovací základy osoby dobrovolně účastné pojištění.

(3) Vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Vyměřovací základ pro stanovení pojistného a hrubý výdělek se považují za vyměřovací základ pojištěnce podle věty první nejdříve ode dne zaplacení pojistného, jde-li o pojištěnce, u nichž pro započtení doby pojištění před 1. lednem 1996 byla v předpisech platných před tímto dnem stanovena podmínka zaplacení pojistného, a o pojištěnce, u nichž pro započtení doby pojištění po 31. prosinci 1995 je v § 11 odst. 1 stanovena podmínka zaplacení pojistného; ustanovení § 11 odst. 2 věty druhé, a jde-li o dobu po 30. červnu 2002, též věty třetí a čtvrté, platí zde obdobně. Do vyměřovacího základu pojištěnce se zahrnuje náhrada mzdy, platu nebo jiného příjmu započitatelného do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ nebo hrubého výdělku náležející v případě uvedeném v § 11 odst. 2 větě šesté třetí v kalendářních měsících, za které náležela; tato náhrada, která náleží na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody, se započte v kalendářních měsících, za které náleží, a pokud nebyla její výše v jednotlivých kalendářních měsících stanovena, rozpočte se úměrně na celá období, kterých se toto rozhodnutí nebo tato dohoda týká. Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání)¹⁸⁾ a náhrada za ztrátu na služebním příjmu (platu) po skončení neschopnosti k službě.¹⁹⁾ Jde-li o pojištěnce uvedeného v § 6, který platí pojistné za kalendářní rok předcházející o více než jeden rok kalendářnímu roku, ve kterém je pojistné placeno, upraví se vyměřovací základ, z něhož je toto pojistné placeno, tak, že se vynásobí koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa.

(4) Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku, doby, v nichž byl pojištěnec účasten důchodového pojištění nebo zabezpečení podle předpisů platných před tímto dnem, nelze-li zjistit výši vyměřovacích základů za dobu zaměstnání před tímto dnem, a doby uvedené v písmenu j); přitom doby studia po dosažení věku 18 let jsou vyloučenými dobami pouze v rozsahu, v jakém se považují za náhradní dobu pojištění. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté a páté, doby

a) dočasné pracovní neschopnosti, kterou si pojištěnec nezpůsobil úmyslně, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nejpozději v poslední den ochranné lhůty podle zvláštního právního předpisu ^5e), doby karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu^5f), doby, po kterou trvala potřeba ošetřování nebo péče o dítě ve věku do 10 let nebo jiného člena domácnosti podle zvláštního právního předpisu^5e), nejde-li o osoby, které nemají nárok na ošetřovné, nejvýše však v rozsahu prvních 9 kalendářních dnů potřeby ošetřování nebo péče, popřípadě prvních 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, a doby před porodem, po kterou nebyla vykonávána výdělečná činnost z důvodu těhotenství, nejdříve však od začátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu do dne, který bezprostředně předcházel dni porodu,

b) pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, popřípadě plného invalidního důchodu, nebo pobírání starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od cizozemského nositele pojištění,

c) po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů,

d) výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,⁵⁾ a výkonu civilní služby,

e) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. r) a s) odst. 2 písm. d) a e),

f) soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let,

g) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n) a y) odst. 2 písm. a) a h),

h) teoretické a praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osoby se zdravotním postižením,²⁸⁾

ch)ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2,

i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely,

j) za něž v případě uvedeném v § 11 odst. 2 větě šesté třetí nebyla náhrada mzdy, platu nebo jiného příjmu započitatelného do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona ¹⁷⁾ přiznána soudem,

k) pobírání starobní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod stanoveného podle § 32, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.

(5) Činí-li součet vyloučených dob uvedených v odstavci 4 větě druhé písm. f) a h) více než 1825 kalendářních dnů, omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu.

(6) Doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) se považuje za vyloučenou dobu do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti.

(7) Jestliže zaměstnavatel pojištěnci započitatelný příjem do vyměřovacího základu

a) zúčtoval v plném rozsahu, zahrnuje se tento příjem do vyměřovacího základu, a to i když tento příjem nebyl pojištěnci v plném rozsahu vyplacen; v tomto případě se ustanovení odstavce 4 písm. i) nepoužije a do vyměřovacího základu se nezahrnují ani mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce,

b) zúčtoval v částečném rozsahu, je celá doba, za kterou nebyl zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu, vyloučenou dobou podle odstavce 4 písm. i); v tomto případě se do vyměřovacího základu nezahrnují částky příjmu vyplacené zaměstnavatelem ani mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce,

c) nezúčtoval, použije se ustanovení odstavce 4 písm. i); v tomto případě se do vyměřovacího základu nezahrnují mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce.

(8) Doby uvedené v odstavci 4 větě druhé písm. a) až k) se považují za vyloučené doby, i když se kryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté a páté, pokud o to pojištěnec nebo jiný oprávněný požádá; příjmy dosažené v takto určených vyloučených dobách se do vyměřovacího základu nezahrnují. Dosaženým příjmem se rozumí příjem zúčtovaný a u osob samostatně výdělečně činných se jejich příjmem dosaženým v období, které se kryje s vyloučenými dobami, rozumí poměrná část vyměřovacího základu pro pojistné za kalendářní rok, v němž je vyloučená doba podle věty první. Postup podle věty první se týká pouze celého časového úseku, po který se doby uvedené ve větě první vzájemně kryjí. Způsob podání žádosti podle věty první a lhůty, v nichž lze žádost podat, stanoví zvláštní právní předpis^19b).

(9) Osobní vyměřovací základ, roční vyměřovací základ pojištěnce a výpočtový základ se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

§ 19a

(1) Starobní a invalidní důchod pojištěnce, který získal aspoň 15 roků náhradní doby pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. s) odst. 2 písm. e) nebo § 102a (dále jen „náhradní doba péče o závislou osobu“), nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacího základu vypočteného podle odstavců 2 a 3 a podle § 16.

(2) U pojištěnce uvedeného v odstavci 1 se náhradní doba péče o závislou osobu pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu považuje

a) za vyloučenou dobu, a to i když se kryje s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě čtvrté a páté, nebo

b) za dobu pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zohledňují pro účely ročního vyměřovacího základu,

a to podle toho, co je pro tohoto pojištěnce výhodnější; postup podle písmene a) se přitom týká pouze celého časového úseku, po který se uvedené doby vzájemně kryjí.

(3) Za příjem pojištěnce uvedeného v odstavci 1 se pro účely odstavce 2 písm. b) považuje

a) po 31. prosinci 2006 částka odpovídající výši příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách osoby, o kterou pojištěnec osobně pečoval. Úhrn těchto částek za kalendářní rok se přičítá k ročnímu vyměřovacímu základu pojištěnce stanovenému za tento kalendářní rok podle § 16 odst. 2 věty první,

b) před 1. lednem 2007 za kalendářní rok částka 96 000 Kč vynásobená koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za rok 2007; netrvala-li náhradní doba péče o závislou osobu celý kalendářní rok, snižuje se částka vypočtená podle části věty před středníkem úměrně. Koeficient podle věty první se stanoví s přesností na 4 platná desetinná místa. Částka za kalendářní rok podle věty první se přičítá k úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za tento kalendářní rok uvedenému v § 16 odst. 2 větě první.

§ 21

(1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se pro účely tohoto zákona považuje

a) studium na středních nebo vyšších odborných školách (dále jen „střední škola“) a vysokých školách v České republice,²¹⁾ s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil; za studium na středních a vysokých školách v České republice se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice,

b) teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením²⁸⁾ prováděná podle předpisů o zaměstnanosti.^21a)

(2) Středními školami se pro účely tohoto zákona rozumí střední školy a konzervatoře, jsou-li zapsány do rejstříku škol a školských zařízení.^21b) Střední školy zřizované ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti se považují za střední školy i po dobu, po kterou nejsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení.^21c)

(3) Studiem na vysokých školách podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona rozumí studium na vysokých školách v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu.^21d)

§ 27

Výdělečná činnost

Výdělečnou činností se rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l), v) až x) a v § 5 odst. 2 a 3 a odst. 4 vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.

§ 29

(1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně

a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“) před rokem 2010,

b) 26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2010,

c) 27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011,

d) 28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012,

e) 29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013,

f) 30 let a dosáhl důchodového věku v roce 2014,

g) 31 let a dosáhl důchodového věku v roce 2015,

h) 32 let a dosáhl důchodového věku v roce 2016,

i) 33 let a dosáhl důchodového věku v roce 2017,

j) 34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018,

k) 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018.

(2) Pojištěnec má nárok na starobní důchod též, jestliže nesplnil podmínky podle odstavce 1 a získal dobu pojištění nejméně

a) 15 let a dosáhl před rokem 2010 věku aspoň 65 let,

b) 16 let a dosáhl v roce 2010 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

c) 17 let a dosáhl v roce 2011 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

d) 18 let a dosáhl v roce 2012 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

e) 19 let a dosáhl v roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

f) 20 let a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození.

(3) Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1 písm. g) až k), má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1.

(4) Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavcích 1, 2 nebo 3, má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a splnil podmínky nároku na invalidní důchod stanovené v § 38 písm. a) nebo b).

(5) Pojištěnec má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, pokud mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle § 61b.

(6) Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) až k) a odstavce 2 písm. b) až f) se náhradní doby pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) odst. 2 písm. c), d) a e) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996, započítávají pouze v rozsahu 80 %; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

§ 34

(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) odst. 2 písm. c), d) a e) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a).

(3) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod ve výši poloviny podle § 37 odst. 1, za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně.

(4) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se na žádost zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Nárok na zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle věty první má pojištěnec vždy po 2 letech, pokud výdělečná činnost trvala nepřetržitě po tuto dobu, nebo po skončení výdělečné činnosti; za nepřetržité trvání výdělečné činnosti se považuje i to, kdy na kalendářní den skončení výdělečné činnosti bezprostředně navazuje kalendářní den, v němž výdělečná činnost znovu vznikla. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně.

(5) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 2 a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, za každý celý rok doby pojištění získané do dosažení doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 o 1,5 % výpočtového základu; po dosažení doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 se výše procentní výměry starobního důchodu zvyšuje podle odstavce 2.

(6) Pokud pojištěnec, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3, po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo plný invalidní důchod, přičte se doba této výdělečné činnosti k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod. Nezhodnocený zbytek doby výdělečné činnosti vykonávané po roce 2009 po vzniku nároku na starobní důchod bez pobírání starobního důchodu ani invalidního důchodu, který nebyl přičten podle odstavce 2 věty druhé, se přičte v potřebném rozsahu k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 3 nebo 4, pokud se tak získá ucelený úsek výdělečné činnosti potřebný podle odstavce 3 nebo 4 pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu; přitom se nejdříve provádí přičtení k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 3. Nezhodnocený zbytek výdělečné činnosti vykonávané po roce 2009 po vzniku nároku na starobní důchod při pobírání starobního důchodu ve výši poloviny se přičte v potřebném rozsahu k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 4, pokud se tak získá ucelený úsek výdělečné činnosti potřebný podle odstavce 4 pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu.

(7) Celým rokem doby pojištění se pro účely tohoto zákona rozumí 365 kalendářních dnů.

§ 40

(1) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku

a) do 20 let méně než jeden rok,

b) od 20 let do 22 let jeden rok,

c) od 22 let do 24 let dva roky,

d) od 24 let do 26 let tři roky,

e) od 26 let do 28 let čtyři roky a

f) nad 28 let pět roků.

(2) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.

(3) Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n) odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně.

§ 50

(1) Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže

a) pečuje o nezaopatřené dítě,

b) pečuje o dítě, které je závislé na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c),

c) pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c),

d) je invalidní ve třetím stupni, nebo

e) dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

(3) Dítětem podle odstavce 2 písm. a) a b) se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže se splní některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Nárok na vdovský důchod zaniká uzavřením nového manželství.

(6) Nárok na vdovský důchod zaniká dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu.

(7) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro nárok vdovce na vdovecký důchod.

§ 55

(1) Nárok na důchod nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím pěti let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu, po dobu řízení o prohlášení osoby za mrtvou, jde-li o nárok na výplatu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu po této osobě, a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. Lhůta podle věty první neplyne rovněž po dobu, po kterou trvalo řízení o neplatnosti skončení právního vztahu zakládajícího účast na pojištění (§ 11 odst. 2 věta šestá).

§ 102

(1) Do 31. prosince 1998 jsou účastni pojištění interní vědečtí aspiranti; pro hodnocení účasti na pojištění interních vědeckých aspirantů jako doby pojištění platí § 11 obdobně.

(2) Do 31. prosince 1999 jsou účastni pojištění vojáci v další službě; pro hodnocení účasti na pojištění vojáků v další službě jako doby pojištění platí § 11 obdobně.

(3) Do 31. prosince 2004 jsou účastny pojištění osoby konající civilní službu. Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění.

(4) Do 31. prosince 2009 jsou účastny pojištění osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění.

§ 104

(1) Doba péče o dítě před 1. lednem 1996 se hodnotí za podmínek stanovených předpisy platnými před tímto dnem jako náhradní doba (§ 13 odst. 2) v rozsahu stanoveném tímto zákonem [§ 5 odst. 1 písm. r) odst. 2 písm. d) ]; tato doba se v rozsahu, který přesahuje náhradní dobu podle předpisů platných před 1. lednem 1996, považuje za vyloučenou dobu uvedenou v § 16 odst. 4 větě první.

(2) Doby zaměstnání před 1. lednem 1996, u nichž podle předpisů platných před tímto dnem byla stanovena podmínka, aby zakládaly nemocenské pojištění,³⁶⁾ se považují za dobu pojištění (§ 13 odst. 1), jen pokud zakládaly nemocenské pojištění v době svého trvání.

§ 105

(1) U prezidenta republiky se pro účast na pojištění a hodnocení doby pojištění považuje za splněnou podmínka účasti na nemocenském pojištění (§ 8) a zaplacení pojistného [§ 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2]. Za vyměřovací základ (§ 16 odst. 3) se u prezidenta republiky považuje jeho měsíční plat^.27)

(2) Doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky, se ode dne, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, považuje za vyloučenou dobu (§ 16 odst. 4).

§ 105b

Pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény

Za pobírání dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění (péči), z něhož jsou tyto dávky vypláceny [§ 5 odst. 1 písm. u) odst. 2 písm. g)], za pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných (§ 10 odst. 2 a 3), za pobírání dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem [§ 11 odst. 2 věta první a § 16 odst. 4 písm. a)] a za dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (péče) (§ 65 odst. 1) se v roce 2008 pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, po které se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění (péči) neposkytuje, a období prvních 3 dnů v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti (neschopnosti ke službě nebo neschopnosti k výkonu funkce) nebo karantény, po které se podle zvláštních právních předpisů neposkytuje plat, služební příjem nebo odměna.

____________________

4) Nařízení vlády č. 262/1994 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích.

5) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

5b) Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

5c) § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

5d) § 115 občanského zákoníku.

5e) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

5f) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6) § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.

§ 116 až 119 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona č. 26/1993 Sb.

§ 119 až 123 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě.

6a) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).

6b) § 7 odst. 8 a § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

8) § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.

9) § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 10 a 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

11) § 76 a násl. a § 93 a násl. obchodního zákoníku.

12) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb.

13) Např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a o Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb. a zákona č. 275/1994 Sb.

13a) § 566 až 575 obchodního zákoníku.

14) § 7 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

15) § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.

15a) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.

15b) § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

15e) § 6 odst. 4 písm. a) bod 13 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 152/2007 Sb.

16a) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

17) Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17c) § 15a odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

18) § 195 a § 206 odst. 2 zákoníku práce.

19) Např. § 92 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., § 106 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb.

19b) § 83 odst. 3 a § 86 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. 28) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

21) Zákon č. 29/1984 Sb., ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb., zákona č. 256/1994 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb.

Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákona č. 216/1993 Sb., zákona č. 46/1994 Sb. a zákona č. 192/1994 Sb.

21a) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

21b) § 141 až 159 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

21c) § 186 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

21d) § 45 až 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

27) § 6 čl. II odst. 1 zákona ČNR č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.

28) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

28a) § 25 odst. 3 až 5 zákona č. 435/2004 Sb.

32) § 13 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 272/1992 Sb.

33) § 21 a 22 zákona č. 172/1990 Sb.

36) § 8 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

37) Zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření.

37) § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

37a) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

K části šestnácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 3

Vymezení některých pojmů

V tomto zákoně se rozumí

a) pojištěncem fyzická osoba, která je účastna pojištění; za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud jí plyne ochranná lhůta (§ 15), uplatňuje nárok na dávku pojištění (dále jen "dávka") nebo dávku pobírá,

b) zaměstnavatelem právnická osoba nebo fyzická osoba, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složka státu, v níž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, věznice a vazební věznice (dále jen "věznice"), v nichž vykonává trest odnětí svobody odsouzený zařazený do práce, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, v nichž vykonává zabezpečovací detenci osoba zařazená do práce, a útvary, složky nebo jiné organizační části bezpečnostních sborů nebo ozbrojených sil České republiky, které vyplácejí příslušníkům bezpečnostních sborů³⁾ služební příjem nebo vojákům z povolání⁴⁾ plat, popřípadě organizační složky státu nebo právnické osoby, v nichž jsou k plnění služebních úkolů vysláni příslušníci bezpečnostních sborů nebo zařazeni vojáci z povolání, (dále jen "služební útvar"),

c) sídlem zaměstnavatele

1. u právnické osoby její sídlo nebo sídlo její organizační složky, která je zapsána v obchodním rejstříku, popřípadě v jiném zákonem určeném rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci; sídlem organizační složky se rozumí adresa jejího umístění,

2. u fyzické osoby místo jejího trvalého pobytu⁵⁾ a jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu ⁶⁾ v České republice; u osoby, která nemá hlášený ani trvalý pobyt v České republice, místo jejího podnikání na území České republiky a v případě, že taková osoba na území České republiky nepodniká, avšak zaměstnává pro svou potřebu zaměstnance, místo výkonu práce těchto zaměstnanců,

3. u organizační složky státu a služebního úřadu jejich sídlo stanovené zvláštním právním předpisem, popřípadě statutem nebo obdobným předpisem,

d) mzdovou účtárnou plátcova pokladna podle daňového řádu,

e) započitatelným příjmem příjem, který se podle zvláštního právního předpisu ¹⁾ zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění,

f) dosaženým příjmem započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnanci do kalendářního měsíce,

g) zaměstnáním právní vztah, na základě kterého vykonávají práci, pracovní nebo obdobnou činnost nebo službu (dále jen „práce“) zaměstnanci uvedení v § 5 písm. a),

g) zaměstnáním činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu⁷⁵⁾ a nejsou od této daně osvobozeny,

h) osobou samostatně výdělečně činnou fyzická osoba považovaná za osobu samostatně výdělečně činnou pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu⁷⁾,

i) samostatnou výdělečnou činností činnost považovaná za samostatnou výdělečnou činnost pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu, a to včetně spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti⁸⁾,

j) pojištěnou činností zaměstnání vykonávané za podmínek zakládajících účast na pojištění, samostatná výdělečná činnost, pokud se osoba samostatně výdělečně činná na základě výkonu této činnosti přihlásila k účasti na pojištění, a zaměstnání zahraničního zaměstnance, pokud se přihlásil k účasti na pojištění,

k) podpůrčí dobou doba, po kterou má být podle tohoto zákona vyplácena dávka,

l) sociální událostí, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény⁹⁾, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo,

m) porodem takové ukončení těhotenství, při kterém je do matriky narození zapsáno narození dítěte,

n) domáckým zaměstnancem zaměstnanci uvedení v § 5 písm. a) bodech 1, 4 až 6 a 15, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonávají sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sami rozvrhují,

o) smluvním zaměstnancem zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (dále jen "zahraniční zaměstnavatel"), je-li činný v České republice u smluvního zaměstnavatele,

p) smluvním zaměstnavatelem právnická nebo fyzická osoba, která má ve smyslu písmene c) sídlo na území České republiky a u níž jsou v České republice činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli,

q) zahraničním zaměstnancem zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li činný v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele,

r) státem, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, mimo těchto států též členské státy Evropské unie,

s) členským státem Evropské unie též stát, který není členem Evropské unie, avšak aplikuje předpisy Evropské unie o koordinaci systémů sociálního zabezpečení¹⁰⁾,

t) mezinárodní smlouvou o sociálním zabezpečení smlouva o sociálním zabezpečení, která obsahuje ustanovení o používání právních předpisů při výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu,

u) prací práce, pracovní nebo obdobná činnost, funkce nebo služba,

v) dobou zaměstnání období od počátku výkonu činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána.

ČÁST DRUHÁ

ÚČAST NA POJIŠTĚNÍ

HLAVA I

OKRUH POJIŠTĚNÝCH OSOB

§ 5

Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni:

a) zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace³⁾ a vojáci z povolání⁴⁾ (dále jen "příslušníci"),

3. státní zaměstnanci podle služebního zákona¹¹⁾,

4. členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

5. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

6. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

7. soudci,

8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva,

9. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky,

10. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předseda Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,

11. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem^12), popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 7 až 10 a 18,

12. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

13. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí¹³⁾ (dále jen „osoba pečující a osoba v evidenci“),

14. odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

15. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,

16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

17. prokuristé, pokud se jejich příjem z činnosti prokuristy považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

18. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří jsou za činnost v těchto orgánech odměňováni, pokud se jejich příjem za činnost v těchto orgánech považuje za příjem ze závislé činnosti nebo funkční požitky podle zákona o daních z příjmů nejsou uvedeni v bodech 1 až 10, 20 a 21,

19. likvidátoři, pokud se jejich příjem z činnosti likvidátora považuje za příjem ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

20. vedoucí organizačních složek právnické osoby uvedených v § 167c, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice,

21. osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení,

22. fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 21,

v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu⁷⁵⁾ a nejsou od této daně osvobozeny,

b) osoby samostatně výdělečně činné.

HLAVA II

ÚČAST ZAMĚSTNANCŮ NA POJIŠTĚNÍ

§ 6

Podmínky účasti zaměstnanců na pojištění

(1) Zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže

a) vykonávají zaměstnání

1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo

2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a

b) zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů a

c) b) sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (dále jen "rozhodný příjem").

(2) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, jestliže jejich zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, splňují podmínku uvedenou v odstavci 1 písm. a), sjednaná částka započitatelného příjmu činí aspoň částku rozhodného příjmu, popřípadě jejich započitatelný příjem dosáhl aspoň částky rozhodného příjmu, nastoupili opětovně do zaměstnání k témuž zaměstnavateli a od skončení

a) předchozího zaměstnání zakládajícího účast na pojištění do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba aspoň 6 měsíců, nebo

b) předchozího zaměstnání, které nezaložilo účast na pojištění proto, že nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, ale zaměstnanec v něm dosáhl započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu, do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba aspoň 6 měsíců;

za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

(3) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, jestliže jejich zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více těchto zaměstnání a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu; zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

(4) Je-li smluvní zaměstnanec, který splňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel, je účasten pojištění podle tohoto zákona po uplynutí doby 270 kalendářních dnů trvání zaměstnání na území České republiky s tím, že do tohoto počtu 270 kalendářních dnů se započtou všechny kalendářní dny doby výkonu zaměstnání na území České republiky, které spadají do období 2 let přede dnem zahájení výkonu posledního zaměstnání na území České republiky.

(5) (2) Rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Částka rozhodného příjmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu stanoveného podle věty druhé vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.

(6) (3) Zahraniční zaměstnanec je účasten pojištění, pokud je podle zákona o důchodovém pojištění dobrovolně účasten důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele⁷³⁾ a na předepsaném tiskopisu se přihlásil k pojištění.

(7) (4) Ustanovení odstavců 1 až 6 3 se nevztahují na zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce.

§ 7

Pojištění při zaměstnání malého rozsahu

(1) Zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž jsou splněny podmínky uvedené v § 6, s výjimkou podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm. c), neboť sjednaná částka započitatelného příjmu není splněna podmínka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b), neboť sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání je nižší než rozhodný příjem nebo započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec.

(2) Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu.

(3) Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení doby zaměstnání malého rozsahu se považuje pro účely pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž toto zaměstnání skončilo tato doba zaměstnání skončila.

(4) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu; zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

§ 7a

Pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce

(1) Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění, jestliže splňují podmínku uvedenou v § 6 odst. 1 písm. a) a byl jim zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší než 10 000 Kč.

(2) Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce ve výši uvedené v odstavci 1; ustanovení § 7 odst. 3 platí zde obdobně. Pojištění vzniká zaměstnanci činnému na základě dohody o provedení práce dnem, ve kterém poprvé po uzavření dohody o provedení práce začal konat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána.

(3) Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod podle odstavce 2 dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku uvedenou v odstavci 1; zaměstnanec je účasten pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

§ 8

Souběh pojištění z více zaměstnání

Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání. Je-li však společník společnosti s ručením omezeným současně jednatelem téže společnosti s ručením omezeným, je pojištěn z těchto činností jen jednou. Vykonává-li člen zastupitelstva územního samosprávného celku, zastupitelstva městské části nebo městského obvodu územně členěných statutárních měst nebo hlavního města Prahy souběžně více funkcí pro tentýž územní samosprávný celek, za které je odměňován, je z nich pojištěn jen jednou; to platí obdobně pro osobu, která je členem více komisí územního samosprávného celku.

§ 9

Vynětí zaměstnanců z pojištění

(1) Z pojištění jsou vyňati zaměstnanci vykonávající zaměstnání v České republice pro

a) zaměstnavatele, který požívá diplomatických výsad a imunit, pokud jsou účastni pojištění v jiném státě,

b) mezinárodní organizaci, pokud jsou účastni pojištění prostřednictvím této mezinárodní organizace a písemně prohlásí orgánu nemocenského pojištění, že chtějí být z tohoto důvodu vyňati z pojištění v České republice; toto prohlášení podávají zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění prostřednictvím mezinárodní organizace, pro niž vykonávají zaměstnání.

(2) Z pojištění jsou dále vyňaty osoby, které nejsou občany České republiky nebo občany Evropské unie a jsou zaměstnány v České republice bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky podle jiného právního předpisu⁶⁾.

§ 10

Vznik a zánik pojištění zaměstnanců

(1) Pojištění vzniká zaměstnanci uvedenému v § 5 písm. a)

a) bodě 1 dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem skončení pracovního poměru; za den, ve kterém tento zaměstnanec nastoupil do práce, se považuje též den přede dnem nástupu do práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí,

b) bodě 2 dnem, ve kterém nastoupil k výkonu služby, a zaniká dnem skončení služebního poměru,

c) bodě 3 dnem nástupu služby a zaniká dnem skončení služebního poměru,

d) bodě 4 dnem započetí práce pro družstvo a zaniká dnem skončení členství v družstvu,

e) bodě 5, jde-li o zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti, dnem, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti začal vykonávat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána,

f) bodě 6 dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem skončení pracovního vztahu; jde-li však o smluvního zaměstnance, pojištění vzniká dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro smluvního zaměstnavatele, a zaniká dnem ukončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

g) bodě 7 dnem nástupu do funkce a zaniká dnem skončení výkonu funkce soudce,

h) bodě 8 dnem, od něhož náleží odměna za výkon funkce vyplácená členům zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, a zaniká dnem skončení této funkce nebo zánikem mandátu člena zastupitelstva. Plní-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor nebo náměstek primátora úkoly po uplynutí volebního období až do dne konání ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva nebo vykonává-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor nebo náměstek primátora svěřené pravomoci do zvolení nového starosty, místostarosty, primátora nebo náměstka primátora a je mu vyplácena odměna uvedená ve větě první, trvá mu účast na pojištění ještě po dobu, po kterou mu náleží tato odměna; to platí obdobně pro hejtmana kraje, náměstka hejtmana, primátora hlavního města Prahy a náměstka primátora hlavního města Prahy,

i) bodě 9 dnem zvolení a zaniká dnem uplynutí volebního období, popřípadě dnem zániku mandátu,

j) bodech 10 a 11 dnem nástupu do funkce a zaniká dnem skončení výkonu funkce,

k) bodě 12 dnem, ve kterém začal dobrovolný pracovník poskytovat pečovatelskou službu, a zaniká dnem, kdy přestal být dobrovolným pracovníkem pečovatelské služby,

l) bodě 13 dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí¹³⁾, a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa

m) bodě 14 dnem zařazení do práce a zaniká dnem odvolání z výkonu práce,

n) bodě 15 dnem započetí výkonu práce a zaniká dnem ukončení výkonu práce.

o) bodě 16 dnem, ve kterém začal konat práci pro společnost, a zaniká dnem ukončení této práce,

p) bodě 17 dnem, ve kterém fyzická osoba ustanovená prokuristou začala s výkonem činnosti prokuristy, a zaniká dnem, kterým ukončila činnost prokuristy, za kterou je odměňována,

q) bodě 18 dnem zahájení činnosti člena kolektivního orgánu právnické osoby, a zaniká dnem ukončení této činnosti,

r) bodě 19 dnem, kdy fyzická osoba jmenovaná likvidátorem začala s výkonem činnosti likvidátora, a zaniká dnem ukončení výkonu funkce likvidátora,

s) bodě 20 dnem, ve kterém nastoupil do práce, a zaniká dnem ukončení práce nebo dnem odvolání z pracovního místa vedoucího organizační složky.

(1) Pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3.

(2) U zaměstnance v pracovním poměru se za den, ve kterém tento zaměstnanec začal vykonávat práci, považuje též den přede dnem započetí výkonu práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí.

(3) Pojištění vzniká u

a) smluvního zaměstnance dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro smluvního zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

b) soudce dnem nástupu do funkce a zaniká dnem skončení výkonu funkce soudce,

c) členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy dnem, od něhož náleží odměna za výkon funkce, a zaniká dnem skončení této funkce nebo zánikem mandátu člena zastupitelstva. Plní-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor, náměstek primátora nebo člen rady územního samosprávného celku nebo městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a hlavního města Prahy úkoly po uplynutí volebního období až do dne konání ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva nebo vykonává-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor nebo náměstek primátora svěřené pravomoci do zvolení nového starosty, místostarosty, primátora, náměstka primátora nebo člena rady územního samosprávného celku nebo městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a hlavního města Prahy a je mu vyplácena odměna uvedená ve větě první, trvá mu účast na pojištění ještě po dobu, po kterou mu náleží tato odměna; to platí obdobně pro hejtmana kraje, náměstka hejtmana kraje, primátora hlavního města Prahy a náměstka primátora hlavního města Prahy,

d) poslance Poslanecké sněmovny a senátora Senátu Parlamentu České republiky dnem zvolení a zaniká dnem zániku mandátu,

e) osoby pečující a osoby v evidenci dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí¹³⁾, a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa,

f) odsouzeného dnem zařazení do práce a zaniká dnem odvolání z výkonu práce,

g) společníka společnosti s ručením omezeným a komanditisty komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonává pro ni práci, dnem, ve kterém začal konat práci pro společnost, a zaniká dnem ukončení výkonu této práce.

(2) (4) Jestliže sjednaná částka započitatelného příjmu přestane dosahovat rozhodného příjmu z důvodu

a) změny sjednané částky započitatelného příjmu, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od kterého k této změně došlo,

b) zvýšení rozhodného příjmu podle § 6 odst. 5 2 věty druhé, zaniká účast zaměstnance na pojištění podle § 6 dnem předcházejícím dni, od kterého k tomuto zvýšení došlo.

(3) (5) Jestliže v zaměstnání malého rozsahu dojde ke sjednání započitatelného příjmu v částce alespoň rozhodného příjmu anebo sjednaný započitatelný příjem bude alespoň na tuto částku zvýšen, vzniká pojištění ode dne, od něhož byl započitatelný příjem na takovou částku sjednán nebo zvýšen.

(4) (6) Uzavřel-li zaměstnanec uvedený v § 5 písm. a) bodě 1 v pracovním poměru po skončení pracovního poměru další pracovní poměr k témuž zaměstnavateli tak, že oba pracovní poměry na sebe bezprostředně navazují, nedochází k zániku pojištění z důvodu skončení předchozího pracovního poměru, pokud v dalším pracovním poměru jsou splněny podmínky účasti na pojištění; v tomto případě se má za to, že pojištění trvá bez přerušení. To platí obdobně pro pojištěnce uvedené v § 5 písm. a) bodech 4 až 11 a 18. Ustanovení věty první platí obdobně pro ostatní pojištěnce, pokud jejich další zaměstnání je zaměstnáním stejného druhu jako předchozí zaměstnání. Ustanovení věty první a druhé však neplatí, je-li alespoň jedním ze zaměstnání zaměstnání malého rozsahu nebo dohoda o provedení práce.

(5) (7) Pojištění smluvního zaměstnance, který je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel, vzniká dnem následujícím po dni, kterým uplynulo 270 kalendářních dnů trvání zaměstnání na území České republiky, a zaniká dnem skončení výkonu zaměstnání na území České republiky; pro zápočet kalendářních dnů doby výkonu zaměstnání na území České republiky do doby 270 kalendářních dnů v období 2 let přede dnem zahájení posledního zaměstnání na území České republiky platí § 6 odst. 4 obdobně.

(6) (8) (7) Pojištění smluvního zaměstnance, který je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel, vzniká dnem zahájení výkonu práce na území České republiky též v případě, že smluvní zaměstnavatel nedoloží, že smluvní zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel. Vzniklo-li pojištění smluvního zaměstnance podle věty první, zaniká pojištění dnem následujícím po dni, ve kterém bylo doloženo, že smluvní zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel; ustanovení odstavce 5 tím přitom není dotčeno. Pojištění zaměstnance zaměstnaného u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, jehož místo výkonu práce je trvale v cizině a který má trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, vzniká dnem zahájení výkonu práce v cizině též v případě, že zaměstnavatel tohoto zaměstnance nedoloží, že tento zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění v cizině. Vzniklo-li pojištění zaměstnance podle věty třetí první, zaniká pojištění dnem následujícím po dni, ve kterém bylo doloženo, že zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, ve kterém má trvale místo výkonu práce.

(7) (9) (8) Pojištění zahraničního zaměstnance vzniká dnem, který uvedl v přihlášce k účasti na pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla přihláška k pojištění podána, a zaniká dnem skončení dobrovolné účasti na důchodovém pojištění nebo dnem skončení zaměstnání skončení doby zaměstnání na území České republiky nebo prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši podle zvláštního právního předpisu¹⁾ zaplaceno pojistné, anebo dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém byla tato odhláška podána.

(8) (10) (9) Jestliže v době trvání pojištění nastoupí zaměstnanec výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, dosavadní pojištění dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody zaniká a opětovně vznikne dnem nástupu do zaměstnání po skončení výkonu trestu odnětí svobody.

§ 18

(1) Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pokud se dále nestanoví jinak; jsou-li v rozhodném období vyloučené dny (odstavec 7), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Denní vyměřovací základ se zaokrouhluje s přesností na 2 platná desetinná místa.

(2) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění. Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění podle věty první se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu^18a); do úhrnu měsíčních vyměřovacích základů podle věty druhé se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné v souladu se zvláštním právním předpisem¹⁾.

(3) Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak.

(4) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v období, kdy od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla.

(5) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce tohoto kalendářního měsíce a pokud zaměstnání netrvalo do konce tohoto kalendářního měsíce, do dne, kterým zaměstnání skončilo doba zaměstnání skončila.

(6) Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle odstavce 3 vyměřovací základ nebo není-li v rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období podle věty první začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjišťuje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost.

(7) Vyloučenými dny jsou

a) kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nenáleží náhrada příjmu nebo za které mu nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, s výjimkou kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nevznikl nárok na nemocenské z důvodu uvedeného v § 25 písm. a) a c), a kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti po ukončení podpůrčí doby podle § 28 odst. 4,

b) kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, v nichž náleží zaměstnanci náhrada mzdy, platu nebo odměny v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) nebo snížený plat (snížená měsíční odměna) v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény)¹⁹⁾; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se těmito vyloučenými dny rozumí období prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,

c) kalendářní dny, za které bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné,

d) kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které osoba samostatně výdělečně činná podle zvláštního právního předpisu¹⁾ neplatí pojistné na pojištění,

e) kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, v nichž osoba samostatně výdělečně činná nebyla účastna pojištění.

§ 19

(1) Pro účely § 18 odst. 4 až 6 se za vznik pojištění považuje

a) u zaměstnance, který je pojištěn při výkonu zaměstnání malého rozsahu (§ 7 odst. 2) nebo zaměstnání na základě dohody o provedení práce (§ 7a odst. 2), nástup tohoto zaměstnance do zaměstnání, a to i když zaměstnání nezaložilo účast na pojištění v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec do zaměstnání nastoupil,

b) u zaměstnanců propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence opětovný nástup zaměstnance do zaměstnání, které trvalo po dobu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

(2) U pojištěnce uvedeného v § 32 odst. 1 písm. d) a e) se rozhodné období zjišťuje ke dni prvního převzetí dítěte do péče; to platí i v případě, kdy pojištěnec převzal do péče totéž dítě opakovaně.

(3) U zaměstnankyně, které za trvání téhož zaměstnání vznikl nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z tohoto zaměstnání v období do 4 let věku předchozího dítěte, se za denní vyměřovací základ považuje denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí peněžité pomoci v mateřství, pokud je vyšší než denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet další peněžité pomoci v mateřství; přitom se porovnávají denní vyměřovací základy před jejich úpravou podle § 21.

(4) Rozhodné období pro ošetřovné se u pojištěnce, který převzal ošetřování (péči) podle § 39 odst. 4 věty druhé místo jiného oprávněného, zjišťuje ke dni převzetí ošetřování (péče).

(5) U zaměstnankyně převedené na jinou práci nebo na jiné služební místo z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení se rozhodné období zjišťuje namísto ke dni vzniku sociální události ke dni převedení, pokud je to pro ni výhodnější.

(6) Jestliže v rozhodném období stanoveném podle § 18 odst. 4 a 5 nemá zaměstnanec vyměřovací základ nebo není-li v tomto rozhodném období alespoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost. Jde-li o zaměstnání malého rozsahu nebo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, považuje se v tomto případě za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost.

(7) Nelze-li rozhodné období stanovit podle § 18 odst. 6 proto, že nelze určit první předchozí kalendářní rok s vyměřovacím základem a alespoň 30 kalendářními dny, jimiž se dělí vyměřovací základ, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost. Ustanovení odstavce 6 věty druhé platí zde obdobně.

(8) Za vyměřovací základ zaměstnance se považují také příjmy, které se podle zvláštního právního předpisu ²⁰⁾ zahrnují do vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a které byly dosaženy při výkonu zaměstnání malého rozsahu v těch kalendářních měsících rozhodného období, v nichž nebyl zaměstnanec při výkonu tohoto zaměstnání pojištěn; do počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období se přitom započítávají i kalendářní dny připadající na tyto kalendářní měsíce.

(9) Jestliže v rozhodném období stanoveném podle § 18 odst. 3 nemá osoba samostatně výdělečně činná žádný měsíční základ, považuje se za denní vyměřovací základ denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí dávky z pojištění osoby samostatně výdělečně činné.

(10) Vznikne-li sociální událost v ochranné lhůtě, postupuje se při určení rozhodného období tak, jako by sociální událost vznikla v den, který bezprostředně následuje po dni, ve kterém skončilo pojištění.

(11) Denním vyměřovacím základem pro výpočet nemocenského osoby pečující nebo osoby v evidenci je jedna třicetina částky odměny náležející osobě pečující nebo osobě v evidenci naposledy za kalendářní měsíc předcházející měsíci, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Nenáležela-li osobě pečující nebo osobě v evidenci odměna za žádný z kalendářních měsíců před měsícem, v němž jí vznikla dočasná pracovní neschopnost, je jejím denním vyměřovacím základem pro výpočet nemocenského jedna třicetina částky odměny, která jí náležela za kalendářní měsíc, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského při karanténě nařízené podle zvláštního právního předpisu a pro výpočet ostatních dávek nemocenského pojištění se u osoby pečující nebo osoby v evidenci stanoví obdobně.

(12) Denní vyměřovací základ zahraničního zaměstnance se stanoví obdobným způsobem, jako se stanoví denní vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných.

(13) Nemůže-li příslušný orgán nemocenského pojištění zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci; to neplatí u zaměstnání malého rozsahu.

§ 28

(1) Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se nemocenské poživatelům těchto důchodů vyplácí od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Nemocenské podle věty první a druhé však nelze vyplácet déle, než by se vyplácelo podle § 26. Poživatelem starobního důchodu se pro účely věty první a druhé rozumí fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu tohoto důchodu vznikl.

(2) Nemocenské ze zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání se vyplácí nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená.

(3) Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin (prázdnin) nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy toto zaměstnání mělo skončit měla skončit doba tohoto zaměstnání.

(4) Podpůrčí doba u nemocenského odsouzenému končí vždy posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény z místa výkonu trestu odnětí svobody. To platí obdobně pro pojištěnce ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence.

(5) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo plat, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ustanovení věty první neplatí v případě, kdy pojištěnka nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, v případě, kdy pojištěnec byl uznán dočasně práce neschopným podle § 57 odst. 1 písm. e) a f) a v případě pracovního nebo služebního volna poskytnutého z důvodů ošetřování nebo péče uvedených v § 39 odst. 1 písm. a) nebo b).

(6) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla-li nařízena karanténa nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.

(7) Nemocenské se nevyplácí po dni, kterým končí dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, i když den ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebyl vyznačen na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

Díl 3

Výše nemocenského

§ 29

Výše nemocenského za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu.

§ 30

Odvedl-li domácký zaměstnanec práci za odváděcí období, ve kterém trvala jeho dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa alespoň po jeho část, omezí se výše jeho nemocenského za kalendářní dny, které z doby dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény připadají na období nároku na výplatu nemocenského, tak, aby úhrn nemocenského a započitatelného příjmu za toto období nepřevýšil součin denního vyměřovacího základu uvedeného v § 21 odst. 4 a počtu kalendářních dnů připadajících na toto období, přičemž do tohoto počtu kalendářních dnů se nezahrnují kalendářní dny připadající na období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 kalendářní dny připadající na období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

Díl 2

Podpůrčí doba u ošetřovného

§ 40

(1) Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle

a) 9 kalendářních dnů,

b) 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku.

(2) Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče. Věta první platí též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným podle § 39 odst. 4 věty druhé. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná podpůrčí doba následujícím kalendářním dnem.

(3) Běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče. Ošetřovné se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí nejdéle do dne, jímž končí doba zaměstnání.

(4) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se zaměstnanci vyplácí ošetřovné, dojde ke vzniku potřeby ošetřování jiné fyzické osoby nebo potřeby péče o jinou fyzickou osobu, nevyplácí se tomuto zaměstnanci ošetřovné, na něž vznikl nárok z tohoto důvodu, po podpůrčí dobu, po kterou trvá předchozí nárok na výplatu ošetřovného; podpůrčí doba v případě vzniku potřeby ošetřování (péče) jiné fyzické osoby se však stanoví ode dne, ve kterém tato potřeba nastala.

(5) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ošetřovné se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud zaměstnanci nevznikl nárok na výplatu ošetřovného alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem a v němž potřeba ošetřování nebo péče trvala.

(6) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.

(7) Za osamělého zaměstnance [odstavec 1 písm. b)] se pro účely ošetřovného považuje zaměstnanec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v registrovaném partnerství. Za osamělého zaměstnance se považuje i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo je nezvěstná a bylo zahájeno řízení o prohlášení nezvěstné manželky (manžela) za mrtvou, a tento zaměstnanec nežije s družkou (druhem).

§ 54

Ošetřující lékař

(1) Ošetřujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatel zdravotních služeb, který svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, lůžkovou, lázeňskou léčebně rehabilitační péči, s výjimkou poskytovatele zdravotnické záchranné služby, lékařské pohotovostní služby a poskytovatele pracovnělékařských služeb při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ošetřujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatel zdravotních služeb, který svými lékaři poskytuje pojištěnci nebo jiné posuzované osobě ambulantní, lůžkovou nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči, s výjimkou poskytovatele zdravotnické záchranné služby a lékařské pohotovostní služby, a poskytovatel pracovnělékařských služeb při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ošetřujícím lékařem se pro účely nemocenského pojištění u vojáků z povolání rozumí resortní poskytovatel zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu³⁴⁾.

(2) Lékař, který provádí posuzování zdravotního stavu podle § 53 odst. 1 písm. a) a c), je oprávněn tuto činnost vykonávat jen v rozsahu své odbornosti³⁵⁾.

(3) Rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování nebo péče (dále jen „potřeba ošetřování“) není oprávněn ošetřující lékař, popřípadě lékař uvedený v § 79 odst. 1 písm. c) části věty za středníkem, po dobu zákazu stanoveného orgánem nemocenského pojištění podle § 79 odst. 1 písm. c).

§ 56

Režim dočasně práce neschopného pojištěnce a místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti

(1) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu.

(2) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje

a) stanovení individuálního léčebného postupu podle zvláštního právního předpisu ³⁷⁾,

b) povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt v souladu s odstavcem 3,

c) povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tyto vycházky nevylučuje,

d) povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tuto změnu nevylučuje,

e) provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje Úřad práce České republiky.

(3) Změnit místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti smí pojištěnec pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře. Byla-li pojištěnci podle věty první povolena změna místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)] také v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, je pojištěnec povinen tuto změnu místa pobytu předem písemně nebo jinak prokazatelně oznámit zaměstnavateli. Změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění; o souhlas orgánu nemocenského pojištění žádá tento orgán pojištěnec.

(4) O povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby [odstavec 2 písm. c)] a o změně místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí rozhoduje ošetřující lékař; o změně místa pobytu rozhoduje ošetřující lékař jen na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce. Pokud dočasně práce neschopný pojištěnec požádá o povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřující lékař vycházky nebo jejich změnu nebo změnu místa pobytu nepovolí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tomto nepovolení, jen pokud pojištěnec vydání tohoto rozhodnutí požaduje. Na rozhodnutí týkající se vycházek a povolení změny místa pobytu ošetřujícím lékařem a na další postup se použije zvláštní právní předpis³⁸⁾ o poskytování zdravotních služeb.

(5) O změnu místa pobytu pojištěnec nežádá a ošetřující lékař o ní nerozhoduje v případě, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče; tuto změnu hlásí pojištěnec ošetřujícímu lékaři při propouštění z lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče.

(6) Vycházky podle odstavce 2 písm. c) může ošetřující lékař povolit pouze v rozsahu, který odpovídá zdravotnímu stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a který nenarušuje stanovený léčebný režim individuální léčebný postup. Ošetřující lékař může vycházky povolit podle věty první nejvýše v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 hodin do 19 hodin; přitom vymezí konkrétní časový úsek nebo časové úseky těchto vycházek. Výjimečně může ošetřující lékař v případech, kdy mimořádně náročný léčebný plán, probíhající intenzivní léčba, nepříznivé vedlejší účinky léčby nebo celkově závažný zdravotní stav neumožňují pojištěnci, aby využil pevně stanovenou dobu vycházek, na žádost dočasně práce neschopného pojištěnce a po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře povolit, aby si tento pojištěnec volil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu. Povolit vycházky podle věty třetí lze nejvýše na dobu 3 měsíců; takto lze vycházky povolit i opakovaně.

§ 57

Vznik dočasné pracovní neschopnosti

(1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti

a) pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen "nemoc") nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

b) pojištěnce, který byl přijat k poskytnutí lůžkové péče nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta lázeňská léčebně rehabilitační péče ³⁹⁾,

c) pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého do přijatého k poskytnutí lůžkové péče ⁴⁰⁾, s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství,

d) pojištěnce, který nemůže pro poškození nebo ztrátu ortopedické nebo kompenzační pomůcky vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

e) pojištěnce v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, jestliže mu závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě; dlouhodobým onemocněním se pro účely tohoto zákona rozumí takové onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden měsíc,

f) pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu,

g) pojištěnce, který byl uznán invalidním v prvním nebo druhém stupni, pokud u tohoto pojištěnce v den, který bezprostředně následuje po dni, jímž byla ukončena dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, nastala nebo trvá jiná porucha zdraví, než která byla důvodem uznání dočasné pracovní neschopnosti, anebo nastaly nebo trvají jiné důvody, které by odůvodňovaly uznání dočasné pracovní neschopnosti, a tato porucha nebo tyto důvody neumožňují pojištěnci vykonávat pojištěnou činnost.

(2) Dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, pokud se dále nestanoví jinak.

(3) Ošetřující lékař může v případě, že pojištěnec nemohl navštívit ošetřujícího lékaře nebo v jiných odůvodněných případech rozhodnout, že dočasná pracovní neschopnost pojištěnce vznikla i přede dnem uvedeným v odstavci 2; za období delší než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, však může ošetřující lékař, nejde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 1 písm. g), tak učinit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře. Pokud ošetřující lékař rozhodl o tom, že dočasná pracovní neschopnost vznikla v období delším než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, bez souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost trvá pouze 3 kalendářní dny přede dnem, v němž ji zjistil.

(4) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, avšak pojištěnec požaduje vydání rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tom, že dočasná pracovní neschopnost nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis³⁸⁾ o poskytování zdravotních služeb předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup v případě, kdy pojištěnec nesouhlasí s datem vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo s tím, že byla uznána jeho dočasná pracovní neschopnost.

(5) Ošetřující lékař, který rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a tato neschopnost byla ukončena rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění (§ 75), může rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti téhož pojištěnce v období 7 dnů po ukončení předchozí dočasné pracovní neschopnosti rozhodnutím tohoto orgánu pro stejnou nebo obdobnou nemoc, s výjimkou akutního vzplanutí téže nemoci, pouze s předchozím písemným souhlasem tohoto orgánu uděleným na základě žádosti ošetřujícího lékaře.

(6) Dočasná pracovní neschopnost podle odstavce 1 písm. g) se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti.

§ 59

Ukončování dočasné pracovní neschopnosti

(1) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti

a) pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; pokud ošetřující lékař ukončí dočasnou pracovní neschopnost pozdějším než třetím kalendářním dnem následujícím po tomto vyšetření, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost skončila tímto třetím kalendářním dnem,

b) pojištěnce, jestliže uplynulo alespoň 180 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti a vyšetřením zjistí, že zdravotní stav je stabilizovaný a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to 30. kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; to neplatí, jde-li o dočasnou pracovní neschopnost vojáka z povolání a příslušníka bezpečnostního sboru,

c) pojištěnce při ukončení poskytování lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče, je-li splněna podmínka uvedená v písmenu a),

d) pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče, při propuštění tohoto dítěte z lůžkové péče nebo při ukončení pobytu tohoto pojištěnce v zařízení, do jehož lůžkové péče bylo toto dítě přijato,

e) pojištěnce, který po opravě nebo opatření nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky může vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

f) pojištěnky, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství z jakékoliv pojištěné činnosti, k počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud pojištěnka nezačala pobírat peněžitou pomoc v mateřství dříve,

g) pojištěnce, kterému závažné dlouhodobé onemocnění znemožňovalo pečovat o dítě, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav opět umožňuje pečovat o dítě,

h) pojištěnky, která byla v dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s těhotenstvím a porodem podle § 57 odst. 1 písm. f), uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není nadále dočasně práce neschopna z jiných důvodů,

i) pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

j) pojištěnce, který se nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu v den, který je vyznačen na rozhodnutí podle § 58 odst. 2, aniž by pojištěnec prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit, a to tímto dnem,

k) pojištěnce, který je poživatelem starobního důchodu a jehož pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož v době dočasné pracovní neschopnosti vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, a to nejpozději dnem, kterým podle písemného oznámení orgánu nemocenského pojištění zanikl nárok na nemocenské, pokud k ukončení dočasné pracovní neschopnosti nedojde dříve podle písmen a) až e) nebo j).

(2) Dočasná pracovní neschopnost končí třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec posudkem okresní správy sociálního zabezpečení uznán invalidním. Byl-li pojištěnec uznán invalidním na základě výsledku soudního řízení o žalobě, končí dočasná pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž orgán rozhodující o invalidním důchodu obdržel rozhodnutí soudu; tento orgán je povinen neprodleně písemně vyrozumět ošetřujícího lékaře o tom, v kterém dni toto rozhodnutí soudu obdržel. Ošetřující lékař vyznačí den ukončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu uznání invalidity na předepsaném tiskopisu.

(3) Na postup při nesouhlasu pojištěnce s rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 1 se použije zvláštní právní předpis^{38) 76)} o poskytování zdravotních služebo poskytování specifických zdravotních služeb.

§ 61

Povinnosti ošetřujícího lékaře

Ošetřující lékař je povinen

a) rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti v případech uvedených v § 57 v den, kdy ji zjistil,

b) vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců, u nichž rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo které převzal do své péče; touto evidencí se rozumí písemný záznam o každém rozhodnutí o vzniku a o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, který obsahuje evidenční číslo předepsaného tiskopisu, jméno, popřípadě jména (dále jen "jméno") a příjmení pojištěnce, datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti, diagnostický kód nemoci nebo úrazu, den ošetření a datum další kontroly, datum ukončení dočasné pracovní neschopnosti a případný údaj o předání nebo převzetí dočasně práce neschopného pojištěnce s uvedením data předání nebo převzetí, jména a příjmení lékaře, kterému byl tento pojištěnec předán do péče nebo od něhož byl převzat do péče, a adresy pracoviště tohoto lékaře, nebo s uvedením data předání nebo převzetí, názvu zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb včetně příslušné odbornosti, do jehož péče byl tento pojištěnec předán nebo od něhož byl převzat do péče, a adresy pracoviště tohoto zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb,

c) stanovit režim dočasně práce neschopného pojištěnce a pojištěnce o tomto režimu informovat,

d) předat pojištěnci rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, spolu s příslušnými hlášeními pro zaměstnavatele, a to v den, kdy byly vydány, popřípadě v den propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče,

e) odeslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a hlášení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, a to nejpozději v třetí pracovní den následující po dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí o vzniku nebo ukončení dočasné pracovní neschopnosti, a na předepsaném tiskopisu hlášení o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce; tato povinnost je splněna i předáním těchto hlášení v uvedených lhůtách tomuto orgánu,

f) stanovit podle požadavku lékaře příslušného orgánu nemocenského pojištění termín kontroly pro účely provedení kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti a za tímto účelem pojištěnce předvolat ke kontrole,

g) rozhodnout na žádost pojištěnce o povolení vycházek a změně jejich rozsahu nebo doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě první a třetí a o tomto rozhodnutí informovat nejpozději v následující pracovní den příslušný orgán nemocenského pojištění na předepsaném tiskopise; je-li třeba k povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a k povolení vycházek podle § 56 odst. 6 věty třetí předchozího souhlasu orgánu nemocenského pojištění, může povolit tuto změnu nebo tyto vycházky jen na základě tohoto předchozího souhlasu,

h) posuzovat v průběhu dočasné pracovní neschopnosti, zda u pojištěnce došlo k obnovení pracovní schopnosti, a po uplynutí 180 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti spolu s příslušným lékařem orgánu nemocenského pojištění zhodnotit, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný,

i) vyznačit při propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče, pokud pojištěnci jeho zdravotní stav neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti den propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče a místo pobytu, kde se bude pojištěnec po tomto propuštění zdržovat, a tyto skutečnosti prokazatelně oznámit nejpozději druhý den po propuštění pojištěnce příslušnému orgánu nemocenského pojištění,

j) potvrdit pojištěnci na předepsaném tiskopisu nejméně jednou měsíčně pro účely výplaty dávek nebo poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu (snížené odměny) v době dočasné pracovní neschopnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti, a to ke dni vydání tohoto potvrzení nebo nejvýše 3 kalendářní dny dopředu; trvá-li dočasná pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dnů, je povinen potvrdit pojištěnci pro účely poskytování náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené odměny) její trvání vždy ke 14. kalendářnímu dni a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 k 21. kalendářnímu dni ode dne jejího vzniku,

k) zaznamenat v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti den převzetí pojištěnce do své péče a den propuštění pojištěnce ze své péče, den nástupu k poskytování lůžkové péče a den ukončení poskytování lůžkové péče a den dalšího ošetření nebo kontroly; pokud pojištěnci při propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytována lůžková nebo lázeňská léčebně rehabilitační péče jeho zdravotní stav neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě netrvá-li již tato činnost, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, stanovit termín, do kterého je pojištěnec povinen dostavit se ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, a to nejdéle do sedmého kalendářního dne ode dne ukončení poskytování lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče,

l) informovat písemně o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, délce jejího trvání a diagnóze, pro kterou byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným, lékaře, který registruje pojištěnce⁴²⁾, a to do 7 kalendářních dnů, uzná-li pojištěnce dočasně práce neschopným jiný ošetřující lékař než jeho registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství (dále jen „registrující lékař“); je-li pojištěnec vojákem z povolání, je povinen informovat do 7 kalendářních dnů též o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

m) rozhodnout o ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případech uvedených v § 59 odst. 1 písm. a) až j) v den, ve kterém zjistil, že netrvají důvody dočasné pracovní neschopnosti,

n) oznámit pojištěnci na předepsaném tiskopisu změnu diagnózy nemoci, která odůvodňuje dočasnou pracovní neschopnost, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy o této změně rozhodl, a příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu zásadní změnu diagnózy nemoci, která odůvodňuje dočasnou pracovní neschopnost, a to nejpozději do 7 kalendářních dnů; zásadní změnou diagnózy se zde rozumí změna povahy chorobného procesu nebo změna jeho etiologie,

o) oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a zaměstnavateli porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v následující pracovní den po dni, kdy se dozvěděl o tomto porušení,

p) poskytnout potřebnou součinnost příslušnému orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování dočasné pracovní neschopnosti, zejména umožnit provedení této kontroly na svém pracovišti nebo se za tím účelem dostavit na příslušný orgán nemocenského pojištění, a sdělit zaměstnancům orgánu nemocenského pojištění oprávněným provést kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo zaměstnancům zaměstnavatele pověřeným k provedení této kontroly na požádání skutečnosti potřebné k provedení kontroly, a to včetně stanoveného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v rozsahu, ve kterém jsou tito zaměstnanci oprávněni kontrolovat dodržování tohoto režimu,

q) oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu propuštění dočasně práce neschopného pojištěnce ze své péče a převzetí dočasně práce neschopného pojištěnce z péče jiného ošetřujícího lékaře do své péče, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy k této skutečnosti došlo,

r) oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění změnu sídla poskytovatele zdravotních služeb, popřípadě změnu svého pracoviště,

s) předat poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho vyžádání zprávu o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a o průběhu a předpokládané délce trvání dočasné pracovní neschopnosti; předat poskytovateli pracovnělékařských služeb zprávu o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce vždy, kdy je důvodný předpoklad, že v souvislosti s nemocí dojde ke změně nebo ztrátě zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní zaměstnání,

t) zabezpečit příslušné tiskopisy, které používá pro účely provádění pojištění, před zneužitím a sdělit neprodleně příslušnému orgánu nemocenského pojištění ztrátu, zničení nebo poškození předepsaných tiskopisů,

u) vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu dočasné pracovní neschopnosti včetně záznamů o výsledku vlastních vyšetření a lékařských zpráv pořízených jinými lékaři a vyplňovat potřebné údaje na předepsaných tiskopisech,

v) sdělit písemně nebo v elektronické podobě zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost informace uvedené v § 65 odst. 2 písm. b), a to nejpozději v pracovní den následující po dni obdržení této žádosti, a dále písemně nebo v elektronické podobě neprodleně sdělit, že vyšetřením zjistil, že zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, že jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b) a že tento předpoklad je důvodem pro lékařskou prohlídku zařízením závodní preventivní péče poskytovatelem pracovnělékařských služeb ze zdravotních důvodů podle § 62,

w) vystavit ve stanovených případech doklady nebo tiskopisy v souladu s právem Evropských společenství a s mezinárodními smlouvami,

x) informovat předem pojištěnce, že po stanovenou dobu nemá oprávnění rozhodovat ve věcech dočasné pracovní neschopnosti [§ 79 odst. 1 písm. c)],

y) vyznačit v rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti den ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 59 odst. 2,

z) informovat pojištěnce o jeho povinnosti podrobit se podle § 64 odst. 1 písm. q) v zařízení závodní preventivní péče u poskytovatele pracovnělékařských služeb lékařské prohlídce ze zdravotních důvodů, neboť jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b), a o podání této informace učinit záznam ve zdravotnické dokumentaci.

§ 62

Povinnosti zaměstnavatele a poskytovatele pracovnělékařských služeb

(1) Zaměstnavatel je povinen po obdržení sdělení ošetřujícího lékaře podle § 61 písm. v) o ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance podle § 59 odst. 1 písm. b) s uvedením, že je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a že tento předpoklad je důvodem pro lékařskou prohlídku zařízením závodní preventivní péče poskytovatelem pracovnělékařských služeb ze zdravotních důvodů, požádat neprodleně zařízení závodní preventivní péče poskytovatele pracovnělékařských služeb o provedení této prohlídky s uvedením důvodů.

(2) Poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen na základě žádosti zaměstnavatele podle odstavce 1 provést lékařskou prohlídku ze zdravotních důvodů a vydat ve lhůtě do 7 dnů a v případě nutnosti došetření zdravotního stavu do 15 dnů posudek o zdravotní způsobilosti nebo nezpůsobilosti dočasně práce neschopného pojištěnce vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a tento posudek zaslat nebo předat pojištěnci, jeho ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli, který požádal o provedení této prohlídky.

§ 64

(1) Pojištěnec, který je dočasně práce neschopný, je povinen

a) dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce,

b) umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu uvedeném v § 65 odst. 2 písm. c) též zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést; při této kontrole je dočasně práce neschopný pojištěnec povinen prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

c) dostavit se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti,

d) předkládat lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění doklady potřebné ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti a za tím účelem též prokázat svou totožnost,

e) podrobit se na výzvu orgánu nemocenského pojištění vyšetření zdravotního stavu lékařem orgánu nemocenského pojištění a vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb, kterého určí orgán nemocenského pojištění, je-li to potřebné ke kontrole posuzování podle § 74 nebo posuzování podle § 80,

f) oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění, popřípadě zaměstnavateli, pokud kontrolu provedl zaměstnavatel, důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl,

g) dostavit se do určeného termínu po ukončení poskytování lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče k ošetřujícímu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti [§ 61 písm. k)], popřípadě brání-li mu vážné důvody, projednat s ošetřujícím lékařem v této lhůtě jiný termín,

h) sdělit ošetřujícímu lékaři při uznání dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, na kterém se bude v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat,

i) požádat předem ošetřujícího lékaře o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, pokud chce změnit toto místo v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě první a třetí,

j) hlásit ošetřujícímu lékaři změny údajů o dosavadní pojištěné činnosti a o zaměstnavateli,

k) doložit v případě uvedeném v § 57 odst. 1 písm. d) ošetřujícímu lékaři dobu, po kterou bude trvat oprava nebo pořízení nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky,

l) odevzdat při ukončení dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícímu lékaři rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

m) sdělit ošetřujícímu lékaři, kdo je jeho zaměstnavatelem nebo zda je osobou samostatně výdělečně činnou anebo zda je zahraničním zaměstnancem; má-li pojištěnec více zaměstnavatelů, sděluje všechny své zaměstnavatele,

n) předat ošetřujícímu lékaři písemné potvrzení orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, má-li být uznána dočasná pracovní neschopnost podle § 57 odst. 1 písm. f),

o) sdělit ošetřujícímu lékaři registrujícího lékaře a kontakt na něho,

p) předat neprodleně zaměstnavateli rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (karantény), potvrzení o době jejího trvání a rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a informovat zaměstnavatele předem o změně místa pobytu v době období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem,

q) dostavit se na základě výzvy zaměstnavatele nebo zařízení závodní preventivní péče nebo poskytovatele pracovnělékařských služeb do 7 dnů k lékařské prohlídce lékařem, který pro zaměstnavatele zajišťuje závodní preventivní péči pracovnělékařské služby, za účelem posouzení zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a poskytnout zařízení závodní preventivní péče poskytovateli pracovnělékařských služeb součinnost potřebnou k provedení této prohlídky, neboť jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b).

(2) Pojištěnec je oprávněn požádat příslušný orgán nemocenského pojištění, a jde-li o příslušníka, též příslušný služební útvar, o informaci o čerpání podpůrčí doby pro výplatu nemocenského.

§ 68

Vznik a zánik potřeby ošetřování nebo péče

(1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku potřeby ošetřování, jestliže vyšetřením zjistí, že

a) dítě mladší 10 let je nemocné nebo utrpělo úraz,

b) osoba, která dovršila aspoň 10 let, je nemocná nebo utrpěla úraz a její zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou,

c) žena, která porodila, vyžaduje z důvodu stavu v době bezprostředně po porodu nezbytně ošetřování jinou osobou,

d) fyzická osoba, která jinak pečuje o dítě mladší 10 let, onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo porodila, a proto nemůže o toto dítě pečovat.

(2) Potřeba ošetřování začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil. Ošetřující lékař může v odůvodněných případech rozhodnout, že potřeba ošetřování vznikla dřívějším dnem než dnem uvedeným ve větě první, nejvýše však 3 kalendářní dny přede dnem, v němž potřebu ošetřování zjistil.

(3) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení potřeby ošetřování,

a) zjistí-li vyšetřením, že potřeba ošetřování podle odstavce 1 pominula, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření,

b) jestliže se fyzická osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) až d) nedostaví k ošetření nebo kontrole zdravotního stavu nebo osoba poskytující ošetřování dítěti mladšímu 10 let se nedostaví ke kontrole potřeby ošetřování s tímto dítětem, a to v den, který jí byl určen, aniž by tato osoba prokázala existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohla dostavit; potřeba ošetřování se ukončí tímto dnem.

(4) Ošetřující lékař vydává na předepsaných tiskopisech rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování, potvrzení o potřebě péče a potvrzení o trvání potřeby ošetřování. Tyto tiskopisy nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy⁴¹⁾ nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit.

(5) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k vydání rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, avšak pojištěnec požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí, že potřeba ošetřování nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis³⁸⁾ o poskytování zdravotních služeb předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup při nesouhlasu s rozhodnutím o ukončení potřeby ošetřování podle odstavce 3.

§ 73

(1) Poskytovatel pracovnělékařských služeb rozhodne o tom, že jsou dány důvody uvedené v § 42 odst. 1 pro převedení těhotné pojištěnky, pojištěnky do konce devátého měsíce po porodu nebo pojištěnky, která kojí, na jinou práci nebo jiné služební místo, jestliže vyšetřením zjistí tyto důvody; rozhodnutí vydá na předepsaném tiskopisu.

(2) Nezjistí-li poskytovatel pracovnělékařských služeb při vyšetření důvody k rozhodnutí podle odstavce 1, avšak pojištěnka požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá rozhodnutí o tom, že dosavadní práce nebo činnost vyplývající ze služebního zařazení nebo funkce, do níž byla ustanovena, neohrožuje její těhotenství, zdraví nebo mateřství do konce devátého měsíce po porodu nebo schopnost kojení; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis³⁸⁾ o poskytování zdravotních služeb předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb.

§ 82

Věcná příslušnost

(1) Pojištění provádějí

a) okresní správy sociálního zabezpečení a Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o pojištěnce uvedené v § 5 písm. a) bodech 1, 3 až 13 a 15 až 20 až 22, s výjimkou pojištěnců vykonávajících pojištěnou činnost ve vazbě, (dále jen "zaměstnané osoby") a o pojištěnce uvedené v § 5 písm. b),

b) Ministerstvo obrany, jde-li o vojáky z povolání,

c) Ministerstvo vnitra, jde-li o příslušníky Policie České republiky a příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky,

d) Vězeňská služba České republiky, jde-li o příslušníky Vězeňské služby České republiky a jde-li o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce, osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce a pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě (dále jen "odsouzené osoby"),

e) Generální ředitelství cel, jde-li o příslušníky Celní správy České republiky,

f) Generální inspekce bezpečnostních sborů, jde-li o příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů,

g) Bezpečnostní informační služba, jde-li o příslušníky Bezpečnostní informační služby,

h) Úřad pro zahraniční styky a informace, jde-li o příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace.

(2) Vznikl-li nárok na dávku v ochranné lhůtě, provádí pojištění ten orgán nemocenského pojištění, který byl příslušný k provádění pojištění z té pojištěné činnosti, z níž ochranná lhůta plyne, pokud se nestanoví jinak v odstavci 3 nebo 4.

(3) Je-li fyzická osoba současně účastna pojištění jako pojištěnec uvedený v odstavci 1 písm. a) i jako pojištěnec uvedený v odstavci 1 písm. b) až h) a uplatňuje nárok na dávky z obou těchto pojištění, vyplácejí dávky ty orgány nemocenského pojištění, které jsou příslušné k provádění pojištění příslušníků; tyto orgány plní přitom úkoly, které má vůči pojištěncům uvedeným v odstavci 1 písm. a) okresní správa sociálního zabezpečení a které se týkají stanovení výše a výplaty dávek, krácení nebo odnětí nemocenského při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a při nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole dodržování tohoto režimu podle § 64 odst. 1 písm. b) a regresní náhrady.

(4) Kontrolu dočasné pracovní neschopnosti podle § 74 odst. 1 pojištěnce, který byl příslušníkem a jehož dočasná pracovní neschopnost vznikla v průběhu služebního poměru a trvá i po jeho skončení nebo vznikla po skončení služebního poměru v ochranné lhůtě, a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby (§ 66) u tohoto pojištěnce provádí okresní správa sociálního zabezpečení, a to vždy na základě žádosti příslušného služebního orgánu.

(5) V případě zákazu rozhodovat podle § 79 odst. 1 písm. c) stanoveného služebními orgány uvedenými v § 81 odst. 3 písm. e), f) nebo g) mohou tyto orgány požádat okresní správu sociálního zabezpečení, aby rozhodování ve věcech dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování převzala místo těchto služebních orgánů; okresní správa sociálního zabezpečení je povinna této žádosti vyhovět. Pojištěnce o tomto převzetí informují tyto služební orgány.

§ 84

Úkoly okresních správ sociálního zabezpečení

(1) Okresní správy sociálního zabezpečení při provádění pojištění zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně činných plní úkoly stanovené tímto zákonem orgánu nemocenského pojištění, pokud nejde o úkoly, které při tomto provádění plní Česká správa sociálního zabezpečení.

(2) Okresní správy sociálního zabezpečení

a) rozhodují v prvním stupni ve věcech pojištění podle odstavce 1, a to:

1. o vzniku, trvání a zániku pojištění, vznikl-li spor o účast na pojištění,

2. o přiznání dávek a jejich odnětí, o zastavení výplaty dávek a o změně výše dávek,

3. o vrácení přeplatku na dávce,

4. o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,

5. o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování v případech uvedených v § 75 odst. 1,

6. o regresních náhradách,

7. o správních deliktech,

8. o stanovení zákazu podle § 79 odst. 1 písm. c),

9. o věcech uvedených v § 80 odst. 1,

10. v dalších případech stanovených tímto zákonem,

b) vyplácejí dávky ve stanovených termínech,

c) vydávají pojištěncům písemné oznámení o druhu jimi vyplácené dávky, denní výši dávky, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena, a písemné oznámení o výši přeplatku na nemocenském, který je pojištěnec povinen uhradit z důvodu zpětného přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a období, za které byl tento přeplatek vyčíslen,

d) vydávají pojištěncům písemná oznámení o zúčtování dávek podle § 124 odst. 8,

e) vedou evidenci spojenou s výplatou dávek,

f) vedou evidenci zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, jejichž pojištění provádějí, včetně evidence doby pojištění a evidence lhůt a podpůrčích dob a dalších podkladů pro výplatu dávek, evidenci zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných dočasně práce neschopných a s nařízenou karanténou, a evidenci pojištěnců s nárokem na výplatu dávek podle druhu dávek,

g) vedou evidenci rozhodnutí o porušení povinností ošetřujících lékařů spojených s posuzováním a potvrzováním zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti pro účely pojištění a umožňují ošetřujícím lékařům nahlížet do této evidence, jde-li o rozhodnutí, která se jich týkají,

h) vedou evidenci zaměstnavatelů, kteří spadají do jejich místní příslušnosti,

i) kontrolují plnění povinností zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných v pojištění a plnění povinností dalších právnických nebo fyzických osob uložených jim tímto zákonem,

j) kontrolují dodržování režimu dočasně práce neschopných pojištěnců,

k) vystavují ženě, která nesplňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství, na její žádost potvrzení o této skutečnosti,

l) upozorňují písemně ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele na trvání dočasné pracovní neschopnosti v délce 180 dní, a to alespoň 15 dní předem, a ošetřujícího lékaře, zaměstnavatele a pojištěnce, jemuž se poskytuje nemocenské, na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dní, a to alespoň 2 měsíce předem; pojištěnce přitom zároveň informují, co pro něj znamená ukončení podpůrčí doby a o podmínkách vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,

m) informují písemně osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnance o zániku jejich účasti na pojištění z důvodu nezaplacení pojistného na pojištění, a to nejpozději do osmého dne druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž účast na pojištění z tohoto důvodu zanikla,

n) poskytují ošetřujícím lékařům, zaměstnavatelům a pojištěncům bezplatně tiskopisy předepsané podle tohoto zákona a ošetřujícím lékařům bezplatně obálky určené pro zasílání stanovených hlášení a oznámení podle § 61 okresním správám sociálního zabezpečení v případech, kdy cenu dodání těchto zásilek uhrazuje Česká správa sociálního zabezpečení podle § 167b,

o) poskytují pojištěncům a zaměstnavatelům bezplatně odborné informace o pojištění,

p) oznamují do 15 dnů ode dne obdržení předepsaného tiskopisu písemně smluvnímu zaměstnavateli a smluvnímu zaměstnanci den vzniku účasti na pojištění smluvního zaměstnance, který je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, v němž má sídlo jeho zahraniční zaměstnavatel,

q) p) oznamují ošetřujícímu lékaři, kterým dnem skončil nárok na nemocenské pojištěnci, který končí pojištěnou činnost a žádá o zahájení výplaty starobního důchodu ode dne, který spadá do doby dočasné pracovní neschopnosti,

r) q) vedou potřebnou statistiku a účetní evidenci v oblasti pojištění,

s) r) informují příslušný služební orgán o výsledku posouzení kontroly dočasné pracovní neschopnosti a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby v případech uvedených v § 82 odst. 4, pokud tento orgán o kontrolu nebo posouzení požádal,

t) s) předávají České správě sociálního zabezpečení údaje potřebné k vedení registru pojištěnců nemocenského pojištění (dále jen "registr pojištěnců") a registru zaměstnavatelů,

u) t) vystavují na žádost zaměstnavatele pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku poskytované z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání písemné potvrzení o plné výši nemocenského; toto potvrzení vystavují okresní správy sociálního zabezpečení též na žádost příslušného služebního útvaru pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu.

(3) Okresní správy sociálního zabezpečení dále

a) provádějí kontrolu vedení evidence dočasně práce neschopných pojištěnců a osob s potřebou ošetřování a kontrolu správnosti a úplnosti zdravotnické dokumentace týkající se průběhu dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování člena domácnosti ze zdravotních důvodů u ošetřujícího lékaře,

b) provádějí kontrolu posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a vedou evidenci zápisů o této kontrole,

c) kontrolují plnění povinností stanovených tímto zákonem ošetřujícím lékařům,

d) dávají dočasně práce neschopnému pojištěnci na základě jeho žádosti předchozí písemný souhlas k povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti (§ 56 odst. 3 věta třetí) a ošetřujícímu lékaři předchozí písemný souhlas v případech uvedených v § 56 odst. 6 a § 57 odst. 3 a 5,

e) přešetřují podněty týkající se posuzování dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři podané zdravotní pojišťovnou a podněty zaměstnavatele ke kontrole důvodnosti dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování,

f) podávají zdravotní pojišťovně informace z oblasti posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři, a to včetně informací o průměrné délce trvání jedné dočasné pracovní neschopnosti podle odbornosti ošetřujícího lékaře a sankcí udělených ošetřujícímu lékaři, za účelem kontroly efektivního využívání a poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění,

g) předávají poskytovateli zdravotních služeb a správnímu úřadu, příslušným podle zvláštního právního předpisu³⁸⁾, pro účely řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí a o odvolání potřebné kopie podkladů pro toto řízení, a to na jejich žádost,

h) nařizují vyšetření zdravotního stavu pojištěnce u poskytovatele zdravotních služeb, je-li to nezbytné pro posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti,

i) posuzují pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby,

j) provádějí kontrolu dočasné pracovní neschopnosti, zhodnocení zdravotního stavu a dosavadního průběhu dočasné pracovní neschopnosti a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby v případech uvedených v § 82 odst. 4,

k) ukončují dočasnou pracovní neschopnost nebo potřebu ošetřování v případech uvedených v § 75 odst. 1, a to na předepsaných tiskopisech;

tyto úkoly může plnit pouze lékař.

§ 92

(1) Úkoly zaměstnavatelů v pojištění plní v rozsahu dále stanoveném

a) zaměstnavatelé, kteří jsou povinni se přihlásit do registru zaměstnavatelů (§ 93 a 123),

b) služební útvary,

c) věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby.

(2) Úkoly zaměstnavatelů uvedených v odstavci 1 písm. a) plní u

a) zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnavatel, k němuž jsou v pracovním poměru,

b) státních zaměstnanců podle služebního zákona služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby,

c) členů družstev družstvo, jehož jsou členy, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

d) zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce zaměstnavatel, který uzavřel se zaměstnancem tuto dohodu,

e) pracovníků v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů zaměstnavatel, který uzavřel s pracovníkem tento vztah,

f) soudců soud, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce,

g) členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako uvolnění členové zastupitelstva, útvar, který vyřizuje pracovní záležitosti zaměstnanců těchto územních samosprávných celků,

h) poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny a u senátorů Senátu Parlamentu České republiky Kancelář Senátu,

i) členů vlády orgán, který členům vlády vyplácí plat,

j) prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu Nejvyšší kontrolní úřad,

k) členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad, členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Ústav pro studium totalitních režimů a u členů Rady Českého telekomunikačního úřadu Český telekomunikační úřad,

l) finančního arbitra a zástupce finančního arbitra Kancelář finančního arbitra,

m) Veřejného ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv Kancelář Veřejného ochránce práv,

n) osob uvedených v § 5 písm. a) bodě 11 správní úřad nebo právnická osoba uvedená v tomto ustanovení anebo ten, kdo má u osob vykonávajících veřejnou funkci postavení zaměstnavatele,

o) dobrovolných pracovníků pečovatelské služby právnická osoba, která těmto pracovníkům vyplácí odměnu za výkon pečovatelské služby,

p) osob pečujících a osob v evidenci orgán, který vyplácí odměnu pěstouna podle zvláštního právního předpisu¹³⁾,

q) osob uvedených v § 5 písm. a) bodě 15 ten, pro něhož jsou tyto osoby činné,

r) smluvních zaměstnanců smluvní zaměstnavatel.

s) společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným tato společnost,

t) komanditistů komanditní společnosti tato společnost,

u) ředitelů obecně prospěšné společnosti tato společnost,

v) prokuristů zaměstnavatel, který je zmocnil prokurou,

w) likvidátorů ten, kdo likvidátorovi vyplácí příjem z činnosti likvidátora,

x) členů kolektivních orgánů právnické osoby uvedených v § 5 písm. a) bodě 18 tato právnická osoba,

y) vedoucích organizačních složek právnické osoby uvedených v § 5 písm. a) bodě 20 tato organizační složka.

(3) Úkoly zaměstnavatelů uvedených v odstavci 1 písm. a) plní u zaměstnanců uvedených v § 5 písm. a) bodě 22 ten, kdo zaměstnává tyto zaměstnance.

§ 94

(1) Zaměstnavatel je povinen oznámit okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, a to do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání, a den skončení doby zaměstnání se zaměstnancem, a to do 8 kalendářních dnů ode dne skončení doby zaměstnání. U smluvního zaměstnance oznamuje zaměstnavatel podle věty první den zahájení výkonu práce na území České republiky a den skončení výkonu této práce, a to i když výkon této práce nezakládá účast na pojištění, do 8 kalendářních dnů ode dne zahájení nebo skončení výkonu této práce. U zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu, a zaměstnance uvedeného v § 6 odst. 3 činného na základě dohody o provedení práce oznamuje zaměstnavatel den nástupu tohoto zaměstnance do konce 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci vznikla účast na pojištění; jestliže tento zaměstnanec uplatnil nárok na výplatu dávky ve lhůtě stanovené v části věty před středníkem a zaměstnavatel ještě den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání neoznámil, učiní zaměstnavatel toto oznámení současně s předáním žádosti tohoto zaměstnance o dávku podle § 97 odst. Ustanovení předchozí věty platí obdobně, jde-li o zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce. Jestliže by lhůta pro oznámení skončení doby zaměstnání u zaměstnanců uvedených ve větě třetí uplynula dříve než lhůta podle věty první pro oznámení dne nástupu zaměstnance do zaměstnání, oznamuje zaměstnavatel den skončení doby zaměstnání těchto zaměstnanců ve lhůtě stanovené podle věty třetí pro oznámení dne nástupu těchto zaměstnanců do zaměstnání.

(2) Zaměstnavatel je povinen písemně ohlásit okresní správě sociálního zabezpečení změnu údajů uvedených na oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání, a to do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.

(3) Zaměstnavatel může s okresní správou sociálního zabezpečení písemně dohodnout jinou lhůtu pro plnění oznamovacích povinností uvedených v odstavcích 1 a 2. Tuto dohodu může písemně vypovědět zaměstnavatel i okresní správa sociálního zabezpečení; platnost dohody končí prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla vypovězena.

(4) Zaměstnavatel je povinen v oznámení o dni nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení výkonu práce na území České republiky u smluvního zaměstnance) podle odstavce 1 uvést též údaje o zaměstnanci potřebné pro zanesení do registru pojištěnců (§ 122).

§ 95

(1) Zaměstnavatel je povinen vést evidenci o svých zaměstnancích účastných pojištění, která musí pro účely pojištění obsahovat tyto údaje:

a) jméno, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, datum a místo narození, místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu zaměstnance, den nástupu do zaměstnání a skončení zaměstnání skončení doby zaměstnání, druh činnosti zakládající účast na pojištění, údaj o místě výkonu práce, je-li toto místo trvale v cizině, a o tom, zda je zaměstnanec v cizině povinně účasten důchodového pojištění, státní občanství, a byl-li zaměstnanec povinně účasten důchodového pojištění v cizině a zaměstnavatel je jeho prvním zaměstnavatelem po skončení této účasti nebo za jejího trvání, též údaj o názvu a adrese cizozemského nositele pojištění a o cizozemském čísle pojištění, a u smluvního zaměstnance též identifikační údaje jeho zahraničního zaměstnavatele a údaj o povinné účasti smluvního zaměstnance na důchodovém pojištění ve státě, v němž má sídlo jeho zahraniční zaměstnavatel, jakož i den zahájení a den skončení výkonu práce smluvního zaměstnance na území České republiky,

b) výši sjednaného (stanoveného) započitatelného příjmu,

c) příjem zaměstnance za jednotlivá mzdová (výplatní) období a jednotlivé složky započitatelného příjmu pro stanovení dávek,

d) dobu dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, dobu karantény, dobu ošetřování člena domácnosti (péče o dítě ve věku do 10 let), dobu mateřské dovolené a rodičovské dovolené, dobu vazby, dobu výkonu zabezpečovací detence a výkonu trestu odnětí svobody zaměstnance a další dny jeho omluvené nepřítomnosti v práci, dny pracovního volna bez náhrady příjmu, poskytnutých zaměstnanci jeho zaměstnavatelem v případech, kdy zaměstnanec nemá na pracovní volno nárok, a dny výkonu práce zaměstnance v pojištěné činnosti v době, v níž má nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného,

e) neomluvené pracovní dny zaměstnance, popřípadě jejich části,

f) záznam, zda zaměstnanec pobírá starobní nebo invalidní důchod, a od kdy jej pobírá, plátce tohoto důchodu, a je-li tento důchod pobírán ze státu, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, též záznam o tom, z jakého státu je tento důchod pobírán a jaký cizozemský nositel pojištění je plátcem důchodu,

g) předcházející orgán, který prováděl pojištění zaměstnance, pokud jím není okresní správa sociálního zabezpečení,

h) výši vyměřovacího základu pro pojistné,

i) název zdravotní pojišťovny, u níž je zaměstnanec zdravotně pojištěn,

j) nepodléhá-li zaměstnanec nebo smluvní zaměstnanec pojištění podle tohoto zákona, údaje o jeho povinné účasti na důchodovém pojištění v cizině.

(2) Zaměstnavatel je povinen vést o svých zaměstnancích, jejichž zaměstnání jim nezakládá účast na pojištění, údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) s tím, že údaj o druhu činnosti se týká činnosti, která nezakládá účast na pojištění.

(3) Povinnost uvedená v odstavci 2 platí též pro zaměstnavatele, který není povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů, a pro zaměstnavatele, který je z tohoto registru odhlášen.

§ 97

(1) Zaměstnavatel je povinen přijímat žádosti svých zaměstnaných osob o dávky a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu a neprodleně je spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předávat okresní správě sociálního zabezpečení; okresní správě sociálního zabezpečení je povinen neprodleně oznamovat též všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu těchto dávek. Je-li u zaměstnance nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, je zaměstnavatel povinen spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předat okresní správě sociálního zabezpečení podklady pro provádění srážek z dávek nemocenského pojištění; těmito podklady se rozumí kopie usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, sdělení výše dosud provedených srážek a sdělení, jaká část základní částky73) nemá být okresní správou sociálního zabezpečení srážena74). Pokud zaměstnavatel již předal okresní správě sociálního zabezpečení údaje potřebné pro výpočet dávek a důvod pro poskytování dávky nemocenského pojištění nadále trvá, je povinen předat okresní správě sociálního zabezpečení podklady pro provádění srážek z dávek nemocenského pojištění bez zbytečného odkladu. Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu; těmito údaji se rozumí vyměřovací základy pro pojistné na důchodové pojištění uvedené v § 18 odst. 2 a vyloučené dny uvedené v § 18 odst. 7. Plátce odměny pěstouna, která osobě pečující a osobě v evidenci náleží podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, oznamuje na předepsaném tiskopisu pro účely výpočtu dávek měsíční výši této odměny, která pěstounovi náležela za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, v němž u něj vznikla sociální událost, popřípadě za kalendářní měsíc, v němž u něj vznikla sociální událost. Pokud zaměstnavatel již předal okresní správě sociálního zabezpečení údaje potřebné pro výpočet dávek a důvod pro poskytování dávky nemocenského pojištění nadále trvá, je povinen předat okresní správě sociálního zabezpečení podklady pro provádění srážek z dávek nemocenského pojištění bez zbytečného odkladu. Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu; těmito údaji se rozumí vyměřovací základy pro pojistné na důchodové pojištění uvedené v § 18 odst. 2 a vyloučené dny uvedené v § 18 odst. 7. Plátce odměny pěstouna, která osobě pečující a osobě v evidenci náleží podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, oznamuje na předepsaném tiskopisu pro účely výpočtu dávek měsíční výši této odměny, která osobě pečující a osobě v evidenci náležela za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, v němž u ní vznikla sociální událost, popřípadě za kalendářní měsíc, v němž u ní vznikla sociální událost. Zaměstnavatel je dále povinen předávat okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději v následující pracovní den po dni, který je určen pro výplatu mezd a platů, údaje potřebné podle § 44 pro stanovení výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, a to za ty kalendářní měsíce, v nichž aspoň po část trvalo převedení podle § 42 odst. 1 až 3; těmito údaji se rozumí započitatelný příjem za kalendářní měsíc, v němž trvalo toto převedení aspoň po jeho část, a počet dnů uvedený v § 43 odst. 2.

(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 větě první až čtvrté jsou právnické nebo fyzické osoby, které již nejsou vedeny v registru zaměstnavatelů, povinny plnit též v případě žádostí osob, které byly zaměstnanými osobami a nárok na dávku uplatňují v ochranné lhůtě.

§ 101

(1) Služební útvary plní v pojištění tyto povinnosti:

a) přijímají žádosti o dávky a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu,

b) vyplácejí dávky ve stanovených termínech, a to včetně dávek přiznaných rozhodnutím služebního orgánu,

c) předkládají neprodleně žádost o dávku nebo nesouhlas příslušníka (odstavec 2 věta druhá) společně se všemi podklady služebnímu orgánu,

d) předkládají neprodleně služebnímu orgánu podklady k rozhodnutí o přeplatku na dávce,

e) připravují podklady potřebné pro rozhodování o dávkách,

f) vydávají příslušníkům spolu s výplatou dávky písemný doklad o druhu dávky, denní výši dávky, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou je dávka vyplacena,

g) zabezpečují průběžnou kontrolu dávek, které vyplácejí,

h) vedou evidenci příslušníků v rozsahu, v jakém jsou povinni ji vést zaměstnavatelé podle § 95 odst. 1, s tím, že tato evidence obsahuje vždy údaj o předcházejícím orgánu, který prováděl pojištění příslušníka, a údaj o podpůrčích dobách, a evidenci příslušníků dočasně práce neschopných,

i) plní povinnosti uvedené v § 84 odst. 2 písm. e), k), l), p) a q) a p) a § 96 a ve vztahu ke služebnímu orgánu povinnosti uvedené v § 98 odst. 2,

j) poskytují příslušníkům bezplatně informace o nárocích na dávky,

k) vyhlašují výplatní termíny pro výplatu dávek a lhůty, do kdy nejpozději před výplatním termínem mají být předloženy doklady pro výplatu dávky.

(2) Služební útvar zastavuje výplatu dávek, nejsou-li podmínky nároku na dávku splněny, a snižuje nebo zvyšuje výši dávek, změní-li se skutečnosti rozhodné pro jejich výši. V případě, kdy má služební útvar pochybnost o tom, zda jsou podmínky pro nárok a výplatu dávky splněny, anebo příslušník nesouhlasí s výší dávky, s dobou její výplaty, s neposkytnutím dávky nebo se zastavením její výplaty, předá služební útvar potřebné podklady k rozhodnutí o dávce příslušnému služebnímu orgánu. Úkon služebního útvaru nebo příslušníka podle věty druhé musí být učiněn písemně.

(3) Služební útvar je oprávněn vyžadovat od žadatelů o dávky a příjemců dávek potřebné podklady pro stanovení nároku na dávku a její výplatu a výše dávky.

§ 103

(1) Pojištěnec, který žádá o dávku nebo kterému se dávka vyplácí, je povinen

a) osvědčovat skutečnosti, na kterých závisí účast na pojištění a rozhodování o dávce, předkládat stanovené doklady, podávat orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence požadovaná vysvětlení a údaje,

b) ohlásit orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, které vyplácejí dávku, včas všechny skutečnosti, které jsou nebo mohou být důvodem pro zánik nebo změnu nároku na dávku, pro trvání nároku na dávku, pro výši dávky nebo její výplatu, a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl,

c) umožnit orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence přezkoumání skutečností rozhodných pro vznik nebo trvání nároku na dávku, její výši nebo její výplatu,

d) sdělit zaměstnavateli, že zaměstnání je sjednáno jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání (§ 28 odst. 2) nebo na dobu, která spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

e) sdělit služebnímu útvaru skutečnost, že je též zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

(2) Pojištěnec, který byl vyzván orgánem nemocenského pojištění k osvědčení skutečností rozhodných pro účast na pojištění, nárok na dávku, výši dávky nebo její výplatu, je povinen výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do 8 dnů od vyzvání, pokud nebyla orgánem nemocenského pojištění stanovena lhůta delší.

(3) Zaměstnanec je povinen sdělit zaměstnavateli údaje potřebné k vedení evidence o zaměstnancích podle § 95, popřípadě o těchto údajích též předložit potřebné doklady. Zaměstnanec je dále povinen sdělit a doložit zaměstnavateli, že je povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání (§ 6 odst. 4). Ustanovení věty první platí obdobně pro povinnost smluvního zaměstnance sdělit tyto údaje smluvnímu zaměstnavateli; smluvní zaměstnanec je dále povinen sdělit a doložit smluvnímu zaměstnavateli, že je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel.

§ 104

(1) Pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je dále povinen

a) sdělit okresní správě sociálního zabezpečení na její výzvu údaje potřebné k vedení evidence o pojištěncích podle § 122 odst. 3, popřípadě o těchto údajích též předložit potřebné doklady,

b) podávat přihlášku k pojištění na předepsaném tiskopisu,

c) na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení dostavit se ve stanovený den na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví,

d) předkládat pro účely kontroly plnění povinností v pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost,

e) sdělit okresní správě sociálního zabezpečení, je-li souběžně zaměstnán nebo samostatně výdělečně činný v cizině, údaje podle § 95 odst. 1 písm. j), a to ve lhůtě do 8 dnů.

(2) Okresní správa sociálního zabezpečení je oprávněna uložit osobě samostatně výdělečně činné pořádkovou pokutu až do výše 10 000 Kč, pokud nesplnila povinnosti součinnosti při kontrole podle odstavce 1 písm. c) a d).

(3) Zahraniční zaměstnanec plní vůči okresní správě sociálního zabezpečení povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) a v § 103 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 2; dále je tento zaměstnanec povinen oznámit okresní správě sociálního zabezpečení skončení doby zaměstnání na území České republiky, pokud je v České republice účasten pojištění.

(4) Fyzická osoba s trvalým nebo hlášeným pobytem na území České republiky, která vykonává zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost na území dvou nebo více členských států Evropské unie, je povinna okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu sdělit takovou skutečnost⁵⁰⁾, a to do 30 dnů ode dne zahájení takového zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.

§ 117

(1) Orgány nemocenského pojištění jsou oprávněny v rozsahu své působnosti vyžadovat od fyzických nebo právnických osob sdělení údajů potřebných pro provádění pojištění a k plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv, a to včetně údajů o jednotlivých fyzických osobách a právnických osobách. Údaje potřebné pro provádění pojištění sdělují fyzické a právnické osoby orgánům nemocenského pojištění na žádost.

(2) Úřad práce České republiky - generální ředitelství sděluje orgánům nemocenského pojištění bez žádosti údaje o

a) zaměstnavatelích, kteří nemají sídlo na území České republiky a zaměstnávají na území České republiky zaměstnance, a to v termínech stanovených Ministerstvem práce a sociálních věcí; údaji se zde rozumí údaje o názvu a sídle (adrese) těchto zaměstnavatelů,

b) cizích státních příslušnících zaměstnaných na území České republiky55),

c) uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce; tuto povinnost plní zasláním kopie pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.

(3) Zdravotní pojišťovny sdělují orgánům nemocenského pojištění bez žádosti:

a) přehled ošetřujících lékařů, s nimiž mají smluvní vztah, a to v intervalech dohodnutých mezi příslušnou zdravotní pojišťovnou a Českou správou sociálního zabezpečení a služebními orgány,

b) informaci o navázání smluvního vztahu s poskytovatelem zdravotních služeb, o změně pracoviště (místa výkonu práce) a o ukončení smluvního vztahu s příslušnou zdravotní pojišťovnou,

c) oznámení o nově registrovaném pojištěnci, o ukončení registrace pojištěnce a o změně registrace pojištěnce k jinému ošetřujícímu lékaři.

(4) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni pro účely regresní náhrady bez žádosti sdělit příslušnému orgánu nemocenského pojištění úrazy a jiná poškození zdraví, které založily dočasnou pracovní neschopnost osob, kterým poskytli zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním jiné fyzické osoby, než je pojištěnec, nebo právnické osoby.

(5) Orgány Policie České republiky, státní zastupitelství, soudy a správní úřady jsou povinny bez žádosti sdělit neprodleně orgánům nemocenského pojištění

a) okolnosti zjištěné v rámci své činnosti, které by mohly vést k zániku nároku na dávku, ke snížení či odnětí této dávky, popřípadě k zastavení její výplaty,

b) okolnosti zjištěné v rámci své činnosti, které nasvědčují neplnění povinností v oblasti pojištění,

c) okolnosti zjištěné v rámci své činnosti nasvědčující tomu, že v důsledku zaviněného protiprávního jednání osoby nebo právnické osoby došlo ke vzniku sociální události, z jejíhož důvodu byla poskytnuta dávka,

d) skutečnost, že v rámci svého pravomocného rozhodnutí konstatovaly, že fyzická nebo právnická osoba způsobila vznik příslušné sociální události tím, že svým zaviněným protiprávním jednáním porušila právní předpis.

(6) Jsou-li správní úřady nebo zdravotní pojišťovny povinny sdělovat podle tohoto zákona údaje, mohou tak učinit v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 122

Registry pojištěnců

(1) Registry pojištěnců slouží

a) České správě sociálního zabezpečení k plnění úkolů vyplývajících pro ni z práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv a k provádění pojištění,

b) okresním správám sociálního zabezpečení k provádění pojištění, a

c) služebním orgánům k plnění úkolů vyplývajících pro ně z práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv a k provádění pojištění.

(2) Správcem registrů pojištěnců jsou

a) Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné,

b) v oborech své působnosti služební orgány, jde-li o příslušníky a odsouzené osoby.

(3) Registr pojištěnců obsahuje o pojištěncích tyto údaje:

a) jméno a současné příjmení,

b) rodné a všechna další příjmení předcházející současnému příjmení,

c) datum a místo narození a datum úmrtí pojištěnce,

d) pohlaví,

e) rodné číslo,

f) státní občanství,

g) adresu místa trvalého pobytu, a jde-li o cizí státní příslušníky, též adresu pobytu na území České republiky, popřípadě též kontaktní adresu pojištěnce, pokud se liší od adresy místa trvalého pobytu a pojištěnec ji oznámil,

h) vznik a zánik účasti na pojištění; u zaměstnání malého rozsahu, a zaměstnání na základě dohody o provedení práce a zaměstnání, které nezaložilo účast na pojištění z důvodu nesplnění podmínky stanovené v § 6 odst. 1 písm. b), nástup do zaměstnání a skončení zaměstnání skončení doby zaměstnání a u smluvního zaměstnance zahájení a skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

i) druh výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění,

j) obchodní firmu, název nebo jméno a příjmení zaměstnavatele včetně adresy jeho sídla nebo trvalého pobytu, popřípadě místa podnikání,

k) identifikační číslo osoby zaměstnavatele, popřípadě individuální číslo zaměstnavatele,

l) variabilní symbol plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

m) údaje o dávkách a o době trvání dočasné pracovní neschopnosti,

n) záznam, zda zaměstnanec pobírá starobní nebo invalidní důchod, a od kdy jej pobírá,

o) název zdravotní pojišťovny pojištěnce,

p) název předešlého orgánu, který prováděl pojištění zaměstnance, pokud jím není Česká správa sociálního zabezpečení,

q) u osob samostatně výdělečně činných údaje o měsíční výši zaplaceného pojistného na pojištění osob samostatně výdělečně činných,

r) údaj o tom, že pojištěnec je účasten též pojištění prováděného jinými orgány nemocenského pojištění,

s) název a adresu cizozemského nositele pojištění,

t) cizozemské číslo pojištění,

u) místo výkonu práce, je-li trvale v cizině, a údaj o tom, zda je zaměstnanec ve státě, v němž je toto místo výkonu práce, povinně účasten důchodového pojištění,

v) měsíční výši zaplaceného pojistného na pojištění, jde-li o zahraničního zaměstnance,

w) jméno, příjmení, rodné číslo a adresu místa trvalého pobytu zvláštního příjemce,

x) další údaje, vyplývá-li jejich evidování z požadavků práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení.

(4) Registry pojištěnců mohou být vedeny spolu s registry pojištěnců důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu64) jako společný registr pojištěnců pojištění a důchodového pojištění.

§ 128

(1) Pojištěnec nebo příjemce dávky, který není pojištěncem, se dopustí přestupku tím, že

a) neosvědčí skutečnosti rozhodné pro jeho účast na pojištění a rozhodování o nároku na dávku podle § 103 odst. 1 písm. a) nebo je neosvědčí ve lhůtě stanovené v § 103 odst. 2, nebo

b) neohlásí orgánu nemocenského pojištění skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku a její výplatu podle § 103 odst. 1 písm. b).

(2) Pojištěnec se dopustí přestupku tím, že

a) poruší režim dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 56 odst. 2 písm. a) nebo e), a to je-li zaměstnancem, v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a v době od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, a je-li příslušníkem, v období poskytování služebního příjmu v době dočasné pracovní neschopnosti,

b) neodevzdá při ukončení dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícímu lékaři rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti podle § 64 odst. 1 písm. l),

c) nedostaví se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti podle § 64 odst. 1 písm. c),

d) nesdělí podle § 64 odst. 1 písm. h) ošetřujícímu lékaři při uznání dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, na kterém se bude v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, nebo uvede neexistující adresu tohoto místa, nebo

e) nedodrží podle § 64 odst. 1 písm. g) termín, do kterého je povinen se po ukončení ústavní péče nebo komplexní lázeňské péče poskytování lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče dostavit k ošetřujícímu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti.

(3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 131

(1) Fyzická osoba se jako zaměstnavatel uvedený v § 92 odst. 1 písm. a) dopustí přestupku tím, že

a) se nepřihlásí do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 1,

b) nepřihlásí každou svou mzdovou účtárnu do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 2,

c) neohlásí okresní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 93 odst. 3,

d) se neodhlásí z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 4,

e) neodhlásí svou mzdovou účtárnu z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 5,

f) neoznámí okresní správě sociálního zabezpečení podle § 94 odst. 1 nástup zaměstnance do zaměstnání nebo skončení doby zaměstnání se zaměstnancem,

g) neoznámí okresní správě sociálního zabezpečení změnu údajů podle § 94 odst. 2,

h) nepřijme žádost zaměstnance o dávku a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu podle § 97 odst. 1 věty první,

i) nepředá podle § 97 odst. 1 věty první a druhé žádost zaměstnance nebo další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu nebo výpočet dávky nebo neoznámí skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu dávky,

j) nepředá údaje podle § 97 odst. 1 věty čtvrté nebo šesté,

k) nesplní opatření k nápravě nedostatků zjištěných při provádění pojištění podle § 98 odst. 2,

l) nepodá písemnou zprávu o přijatých opatřeních podle § 98 odst. 2,

m) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 98 odst. 1 anebo o nich nepodá hlášení nebo nepředloží doklady a záznamy,

n) nevede evidenci o zaměstnancích v rozsahu stanoveném v § 95,

o) neuschová záznamy o skutečnostech vedených v evidenci podle § 95 po dobu stanovenou v § 96 větě první,

p) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení místo, kde budou uloženy záznamy, které je povinen uschovat podle § 96 věty třetí,

q) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení informaci podle § 65 odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

r) nepodá podle § 62 odst. 1 neprodleně žádost zařízení závodní preventivní péče poskytovateli pracovnělékařských služeb k provedení lékařské prohlídky ze zdravotních důvodů.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až g) a l) až r) lze uložit pokutu do 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. h) až j) pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. k) pokutu do 100 000 Kč.

§ 136

(1) Právnická osoba se jako zaměstnavatel uvedený v § 92 odst. 1 písm. a) dopustí správního deliktu tím, že

a) se nepřihlásí do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 1,

b) nepřihlásí každou svou mzdovou účtárnu do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 2,

c) neohlásí okresní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 93 odst. 3,

d) se neodhlásí z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 4,

e) neodhlásí svou mzdovou účtárnu z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 5,

f) neoznámí okresní správě sociálního zabezpečení podle § 94 odst. 1 nástup zaměstnance do zaměstnání nebo skončení doby zaměstnání se zaměstnancem,

g) neoznámí okresní správě sociálního zabezpečení změnu údajů podle § 94 odst. 2,

h) nepřijme žádost zaměstnance o dávku a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu podle § 97 odst. 1 věty první,

i) nepředá podle § 97 odst. 1 věty první a druhé žádost zaměstnance nebo další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu nebo výpočet dávky nebo neoznámí skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu dávky,

j) nepředá údaje podle § 97 odst. 1 věty čtvrté nebo šesté,

k) nesplní opatření k nápravě nedostatků zjištěných při provádění pojištění podle § 98 odst. 2,

l) nepodá písemnou zprávu o přijatých opatřeních podle § 98 odst. 2,

m) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 98 odst. 1 anebo o nich nepodá hlášení nebo nepředloží doklady a záznamy,

m) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení informaci podle § 65 odst. 1 písm. a) nebo b).

n) nevede evidenci o zaměstnancích v rozsahu stanoveném v § 95,

o) neuschová záznamy o skutečnostech vedených v evidenci podle § 95 po dobu stanovenou v § 96 větě první,

p) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení místo, kde budou uloženy záznamy, které je povinen uschovat podle § 96 věty třetí,

q) nesdělí okresní správě sociálního zabezpečení informaci podle § 65 odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

r) nepodá podle § 62 odst. 1 neprodleně žádost zařízení závodní preventivní péče poskytovateli pracovnělékařských služeb k provedení lékařské prohlídky ze zdravotních důvodů.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až g) a l) až q) lze uložit pokutu do 20 000 Kč, za správní delikt podle odstavce 1 písm. h) až j) pokutu do 50 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. k) pokutu do 100 000 Kč.

§ 138a

(1) Zdravotnické zařízení uvedené Poskytovatel zdravotnických služeb uvedený v § 54 odst. 1 se dále dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 61 písm. a) nebo § 69 písm. a) nerozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování v den, kdy ji zjistilo zjistil,

b) v rozporu s § 61 písm. m) nebo § 69 písm. e) nerozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování v den, kdy zjistilo zjistil, že netrvají důvody dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování,

c) nedodrží dobu, ve které může vycházky povolit, nebo povolí vycházky mimo rozsah uvedený v § 56 odst. 6 anebo nepožádá o předchozí písemný souhlas lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 56 odst. 6,

d) neoznámí podle § 61 písm. v) zaměstnavateli, že je předpoklad, že jeho dočasně práce neschopný zaměstnanec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a že dočasná pracovní neschopnost zaměstnance bude ukončena 30. kalendářním dnem po dni zjištění tohoto předpokladu,

e) v rozporu s § 61 písm. c) nestanoví režim dočasně práce neschopného pojištěnce nebo pojištěnce o tomto režimu neinformuje,

f) v rozporu s § 61 písm. h) neposoudí, zda u pojištěnce došlo k obnovení pracovní schopnosti, a po uplynutí 180 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný,

g) neposkytne potřebnou součinnost podle § 61 písm. p) nebo § 69 písm. f) orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování,

h) nepředá pojištěnci podle § 61 písm. d) nebo § 69 písm. c) příslušný tiskopis,

i) nepotvrdí podle § 61 písm. j) nebo podle § 69 písm. a) pojištěnci na předepsaném tiskopisu pro účely výplaty dávek nebo poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny v době dočasné pracovní neschopnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo trvání potřeby ošetřování,

j) neinformuje podle § 61 písm. l) registrujícího lékaře pojištěnce ve stanovené lhůtě o ukončení a délce trvání dočasné pracovní neschopnosti a diagnóze,

k) nepředá podle § 61 písm. s) zařízení závodní preventivní péče poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho vyžádání zprávu o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce,

l) nesdělí podle § 61 písm. v) zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost informace uvedené v § 65 odst. 2 písm. b),

m) nezabezpečí podle § 61 písm. t) příslušné tiskopisy pro účely provádění pojištění nebo nevystaví podle § 61 písm. w) ve stanovených případech doklady nebo tiskopisy,

n) neohlásí u vojáka z povolání registrujícímu lékaři do 7 kalendářních dnů vznik dočasné pracovní neschopnosti podle § 61 písm. l),

o) nevyhoví žádosti orgánu nemocenského pojištění podle § 66 odst. 2,

p) nestanoví podle § 67 písm. a) těhotné pojištěnce očekávaný den porodu a tento den nepotvrdí na předepsaném tiskopise

q) nepotvrdí podle § 67 písm. b) na předepsaném tiskopise, že pojištěnka porodila, a den porodu, pokud se pojištěnce peněžitá pomoc v mateřství nevyplácela přede dnem porodu,

r) neplní podle § 67 písm. c) povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 písm. t) a w),

s) nepotvrdí podle § 67 písm. d) na předepsaném tiskopise, že matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění [§ 32 odst. 1 písm. d)], pro které by byla uznána dočasně práce neschopnou podle § 57 odst. 1 písm. e), kdyby byla pojištěnkou,

t) nevyznačí podle § 59 odst. 3 odst. 2 na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případě, že pojištěnec byl uznán invalidním.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 10 000 Kč.

§ 142

(1) Správní delikty právnických osob podle tohoto zákona se projednávají z úřední povinnosti.

(2) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(3) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Od uložení pokuty lze upustit, jestliže k nápravě postačí projednání správního deliktu.

(4) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže orgán nemocenského pojištění o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dověděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(5) Na odpovědnost za jednání podle § 138 a 139 až 139, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o odpovědnosti nebo postihu právnické osoby.

(6) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají v oborech své působnosti okresní správy sociálního zabezpečení a služební orgány.

(7) Pokuty vybírá a vymáhá orgán nemocenského pojištění, který pokutu uložil. Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 162

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, lze podání nebo jiný úkon podle tohoto zákona učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem ⁶⁷⁾.

(2) Je-li podle tohoto zákona pro podání nebo jiný úkon předepsán tiskopis, lze podání nebo jiný úkon učinit pouze

a) v elektronické podobě zasláním na určenou elektronickou adresu podatelny orgánu nemocenského pojištění nebo do určené datové schránky orgánu nemocenského pojištění; podání nebo jiný úkon lze v elektronické podobě učinit pouze ve formě datové zprávy, a to ve formátu, struktuře a tvaru určeném příslušným orgánem nemocenského pojištění. Nesplňuje-li podání nebo jiný úkon tyto podmínky, nepřihlíží se k němu; orgán nemocenského pojištění je povinen upozornit toho, kdo učinil podání nebo jiný úkon v elektronické podobě, které nesplňuje tyto podmínky, na tuto skutečnost a na to, že se k tomuto podání nebo jinému úkonu nepřihlíží, nebo

b) písemně na předepsaném tiskopisu nebo na produktu výpočetní techniky, který je co do údajů, formy a formátu shodný s předepsaným tiskopisem, je-li fyzickou nebo právnickou osobou stvrzeno vytvoření tohoto produktu,

pokud se nestanoví jinak v odstavci 5.

(3) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2 písm. a), uvede současně akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který jeho kvalifikovaný certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.

(4) Orgány nemocenského pojištění, s výjimkou zpravodajských služeb, jsou povinny zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup

a) úřední hodiny, ve kterých je otevřena podatelna orgánu nemocenského pojištění, kde je možno odevzdat podání, a úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých je možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu nebo požádat o podání informací ve věcech pojištění,

b) elektronickou adresu své podatelny, a elektronickou adresu své podatelny určené k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy a identifikátor své datové schránky určené k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy,

c) formu technického nosiče pro doručování podání v elektronické podobě,

d) seznam kvalifikovaných certifikátů svých zaměstnanců nebo elektronické adresy, na nichž se kvalifikované certifikáty nacházejí,

e) tiskopisy, které se podle odstavce 2 písm. a) předkládají v elektronické podobě, a podmínky, za nichž se tiskopisy v této podobě předkládají.

(5) Zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, ošetřující lékaři a zdravotnická zařízení poskytovatelé zdravotních služeb činí podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona, pouze způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. a). Příslušný orgán nemocenského pojištění však může určit, která podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona, lze učinit též způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. b).

§ 165

Placení dluhu

Dluh ve věcech pojištění lze zaplatit též v hotovosti pověřenému zaměstnanci okresní správy sociálního zabezpečení, jde-li o částku nepřesahující 10 000 Kč, a zaměstnanci služebního útvaru nebo služebního orgánu; na přijatou platbu je orgán nemocenského pojištění a služební útvar povinen vydat písemné potvrzení.

______________________

1) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

2) Například Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 a Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

4) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

6) § 93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 9 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

8) § 9 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9) § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009.

11) Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

12) Například § 14 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 438/2004 Sb.

13) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.“.

18a) § 15a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

19) § 127a zákoníku práce.

19) § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

§ 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

§ 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

34) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

35) § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

36) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

37) § 12 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.

38) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

39) § 33 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 369/2011 Sb.

41) Čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.40) § 25 zákona č. 48/1997 Sb.

42) § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.

48) Například § 68 odst. 3 písm. a) až c) a e) až g) obchodního zákoníku,

48) § 7 odst. 2 písm. a), b) a d) zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů,

§ 8 odst. 1 písm. a) až d) a f) zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

49) § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

50) Čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

55) § 102 zákona č. 435/2004 Sb.

56) § 55 zákona č. 48/1997 Sb.

64) § 16c zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

67) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.

72) § 45a odst. 3 živnostenského zákona.73) § 278 občanského soudního řádu.

74) § 293 odst. 4 a 5 občanského soudního řádu.

⁷⁶⁾ § 49 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

K části sedmnácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 3

nadpis vypuštěn

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:

a) náhrada škody podle zákoníku práce,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů⁴⁾, a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů^4a) ,

c) věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích⁶⁾, pokud vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání,

e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události,

f) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

(32) Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna pěstouna vyplácená podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí⁷⁾.

(43) Do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, se dále zahrnují příjmy podle předchozích odstavců zúčtované mu po skončení zaměstnání.

(54) V zaměstnání, ve kterém bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo v němž po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci, je vyměřovacím základem minimální mzda zaměstnanců v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí (dále jen "minimální mzda").10) Pokud pracovní volno bez náhrady příjmu nebo neomluvená nepřítomnost v práci trvaly po dobu kratší, připočte se v tomto zaměstnání k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu za každý kalendářní den, který trvalo pracovní volno nebo neomluvená nepřítomnost, poměrná část minimální mzdy připadající na jeden kalendářní den v daném měsíci. Podle předchozích vět se nepostupuje, jestliže bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu zaměstnanci, který:

a) vykonává v tomto období veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

b) je uveden v odstavci 8 nebo v odstavci 9 písm. c),

c) zdržuje se dlouhodobě v cizině a je v cizině zdravotně pojištěn a postupuje podle zvláštního zákona.¹¹⁾

(65) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle předchozích odstavců, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(76) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod,^11c) je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(87) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(98) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(109) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

(1110) Pro účely pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(1312) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů16a) je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3), s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2 písm. e) a f). Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.

(1413) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice ke dni uvedenému ve větě první; tyto banky jsou povinny na žádost zaměstnavatele a příslušné zdravotní pojišťovny tento kurz sdělit. Kurz, který zaměstnavatel použil podle věty první a druhé, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.

(1514) Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance je částka ve výši sedmdesátidvounásobku průměrné mzdy. Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje. Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu16b); vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(1615) Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ podle odstavce 15, neplatí zaměstnanec ani zaměstnavatel, u něhož bylo dosaženo maximálního vyměřovacího základu, v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ podle odstavce 15.

(1716) Bylo-li dosaženo maximálního vyměřovacího základu podle odstavce 15 z úhrnu příjmů zúčtovaných více zaměstnavateli, považuje se část pojistného zaplaceného zaměstnancem vypočtená z úhrnu vyměřovacích základů přesahujících maximální vyměřovací základ za přeplatek zaměstnance na pojistném (§ 14). Pokud u některého z více zaměstnavatelů bylo dosaženo maximálního vyměřovacího základu, postupuje se u tohoto zaměstnavatele a zaměstnance podle odstavce 16; pojistné zaplacené zaměstnancem z vyměřovacích základů u ostatních zaměstnavatelů se považuje za přeplatek zaměstnance na pojistném a postupuje se podle věty první.

(1817) Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti; zjistil-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.

§ 3a

(1) Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je 35 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti¹⁷⁾ před rokem 2004, 40 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti v roce 2004, 45 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti v roce 2005 a od roku 2006 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.¹⁸⁾ Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení se u spolupracující osoby a u osoby samostatně výdělečně činné, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost se spolupracující osobou (spolupracujícími osobami), považuje její podíl na společných příjmech;¹⁹⁾ u osoby samostatně výdělečně činné, která je současně též spolupracující osobou, též její podíl na společných příjmech.¹⁹⁾ U osoby samostatně výdělečně činné, která vede účetnictví,²⁰⁾ společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení považuje pro účely tohoto zákona základ daně z příjmů²¹⁾ z této činnosti. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle zvláštního právního předpisu, považuje, jde-li o příjmy z činnosti podléhající dani z příjmů stanovené paušální částkou, předpokládaný příjem a za výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení se považují předpokládané výdaje za takový rok. U osoby samostatně výdělečně činné účtující v hospodářském roce se příjem ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení zúčtované v hospodářském roce zahrnují do kalendářního roku, do kterého jsou vykazovány pro účely daně z příjmů. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se nepovažují příjmy, které jsou podle zvláštního právního předpisu^21a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně, a odměny náležející podle autorského zákona z titulu jiných majetkových práv^21b).

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1, nejvýše však z maximálního vyměřovacího základu. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; maximálním vyměřovacím základem je částka ve výši sedmdesátidvounásobku průměrné mzdy.

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a) uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b) která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je jejich skutečný příjem po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a) nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b) měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná; za pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných,

c) se stala osobou uvedenou v odstavci 3,

pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc.

(5) Byla-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce též zaměstnancem a součet vyměřovacího základu nebo úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance a vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné přesáhl sedmdesátidvounásobek průměrné mzdy, sníží se o tuto přesahující částku nejdříve vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, a je-li přesahující částka vyšší než tento vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, sníží se o zbytek přesahující částky vyměřovací základ nebo úhrn vyměřovacích základů zaměstnance.

§ 3b

Vyměřovacím základem u osoby, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát (§ 3c) (dále jen "osoba bez zdanitelných příjmů") je minimální mzda.

§ 5

(1) Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance.¹⁹⁾ Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

(2) Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

(3) Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící všeobecné veřejné zdravotní pojištění (dále jen "příslušná zdravotní pojišťovna"), u níž je pojištěnec pojištěn.²⁰⁾

ČÁST TŘETÍ

Přerozdělování pojistného

§ 20

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je povinna zřídit zvláštní účet všeobecného veřejného zdravotního pojištění (dále jen "zvláštní účet"). Zvláštní účet slouží k financování hrazených služeb na základě přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu podle počtu pojištěnců, jejich věkové struktury, pohlaví a nákladových indexů věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.

(2) K přerozdělení pojistného se použijí nákladové indexy 18 věkových skupin pojištěnců pro každé pohlaví v rozmezí od narození do 5 let, od 5 do 10 let a dále vždy po 5 letech až po věkové skupiny od 80 do 85 let a skupiny od 85 let. Tabulka věkových skupin a jejich vymezení tvoří přílohu tohoto zákona.

(3) Nákladové indexy se stanoví jako podíl průměrných nákladů na pojištěnce v dané skupině podle věku a pohlaví po odečtení části nákladů na nákladné pojištěnce podle § 21a odst. 3 a průměrných nákladů na standardizovaného pojištěnce. Průměrné náklady na pojištěnce v dané skupině podle věku a pohlaví stanoví správce účtu jako průměr nákladů všech zdravotních pojišťoven na všechny pojištěnce v dané skupině podle věku a pohlaví. Průměrné náklady na standardizovaného pojištěnce stanoví správce účtu jako průměr nákladů všech zdravotních pojišťoven na ženy ve věku 15 - 20 let. Ke stanovení nákladových indexů podle věty první a průměrných nákladů podle věty druhé a věty třetí se použijí údaje z posledního účetně uzavřeného kalendářního roku. K tomu jsou všechny zdravotní pojišťovny povinny v termínu stanoveném pro předkládání výročních zpráv zdravotních pojišťoven sdělit správci účtu počty pojištěnců v jednotlivých věkových kategoriích podle pohlaví a celkové náklady na pojištěnce v těchto kategoriích. Správce účtu je oprávněn údaje uvedené ve větě páté požadovat i v jiném termínu, rozhodne-li tak dozorčí orgán; v takovém případě jsou zdravotní pojišťovny povinny předložit údaje ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyžádání.

(4) Zvláštní účet spravuje Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen "správce účtu") a vede odděleně od ostatních účtů (fondů), které spravuje.

(5) Na dodržování pravidel hospodaření se zvláštním účtem dohlíží dozorčí orgán ustavený k tomuto účelu. Členy dozorčího orgánu jsou zástupce jmenovaný Ministerstvem financí České republiky, zástupce jmenovaný Ministerstvem zdravotnictví České republiky, zástupce jmenovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky, zástupce pověřený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, každý s jedním hlasem, a zástupci pověření ostatními zdravotními pojišťovnami,²⁴⁾ kteří mají dohromady jeden hlas. Dozorčí orgán má právo vyžadovat od zdravotních pojišťoven doklady potřebné k ověření správnosti údajů poskytnutých podle § 21. Zdravotní pojišťovny jsou povinny tyto doklady poskytnout. Zdravotní pojišťovně, která nesplní povinnost podle předchozí věty, může Ministerstvo financí z podnětu dozorčího orgánu uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Ministerstvo financí dozvědělo o porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od doby, kdy povinnost měla být splněna. Pokutu lze uložit i opakovaně. Pokuta je příjmem státního rozpočtu. Pokutu nesmí zdravotní pojišťovna hradit z prostředků základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu.

(6) Pravidla hospodaření se zvláštním účtem včetně dodatečných korekcí, podrobnosti pro uplatnění nároku podle § 21a, metodiku výpočtu průměrných nákladů podle odstavce 3, nákladových indexů věkových skupin včetně oceňování a přiřazování nákladů do těchto skupin a průměrných nákladů na jednoho pojištěnce podle § 21a odst. 2, jednací řád dozorčího orgánu a nákladové indexy pro příslušný kalendářní rok vydá Ministerstvo zdravotnictví po dohodě s Ministerstvem financí vyhláškou.

§ 25a

Pravděpodobná výše pojistného

(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.

(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,⁴²⁾ který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.

(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší.

(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

§ 27

Vedení evidence pojištěnců

(1) Ústřední pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky vede registr všech pojištěnců všeobecného veřejného zdravotního pojištění. Registr podle věty první obsahuje tyto údaje o pojištěncích: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlášení se do zdravotního pojištění v České republice podle zvláštního právního předpisu,^27d) nestanoví-li tento zákon jinak. Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení registru o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení registru všeobecného veřejného zdravotního pojištění a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných informací. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpisu ²⁴⁾, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu.

(2) Státní orgány a jiné právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob a jejich majetku, jsou povinny na výzvu pojišťovny uvedené v odstavci 1 a ve lhůtách touto pojišťovnou stanovených sdělovat této pojišťovně údaje potřebné pro vedení registru pojištěnců. Tyto údaje se poskytují bezplatně.

(3) Zdravotní pojišťovna uvedená v odstavci 1 poskytuje údaje o změnách v registru, týkající se počtu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, vždy ke 12. dni v měsíci dalším zdravotním pojišťovnám, zřízeným podle zvláštního zákona²⁸⁾.

(4) Na úhradě nákladů za vedení registru pojištěnců se podílejí další zdravotní pojišťovny²⁴⁾ podle počtu svých pojištěnců. Úhradu těchto nákladů je Ústřední pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky povinna vést odděleně od ostatních nákladů.

§ 27a

(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje Ústřední pojišťovně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky pro účely vedení registru pojištěnců všeobecného veřejného zdravotního pojištění podle § 27 odst. 1

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců,

d) údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech uvedených v písmenech b) a c).

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) příjmení,

b) jméno, popřípadě jména,

c) adresa místa pobytu,

d) datum narození,

e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,

f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna,

b) rodné příjmení,

c) datum narození,

d) rodné číslo,

e) adresa místa trvalého pobytu,

f) státní občanství,

g) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, h) rodné číslo matky; pokud nebylo rodné číslo přiděleno, poskytuje se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození matky,

i) datum úmrtí nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna,

b) rodné příjmení,

c) datum narození,

d) rodné číslo,

e) státní občanství,

f) druh a adresa místa pobytu,

g) platnost oprávnění k pobytu,

h) počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu,

i) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,

j) jméno, popřípadě jména, příjmení matky nebo otce a jejich rodné číslo; nebylo-li rodné číslo přiděleno, poskytuje se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,

k) datum úmrtí nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum narození,

c) rodné číslo.

(6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(7) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

(8) Ústřední pojišťovna Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky poskytuje podle § 27 odst. 1 Ministerstvu vnitra na jeho žádost podklady potřebné k ověřování pravdivosti a přesnosti údajů vedených v informačním systému evidence obyvatel a registru rodných čísel v rozsahu údajů uvedených v odstavci 3; tyto podklady jsou poskytovány v listinné podobě nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení žádosti.

____________________

2) § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4) Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.

6) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.

11) § 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

11a) § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

11b) § 78 zákona č. 435/2004 Sb.

11c) § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

12) Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.

13) § 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

14) § 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.

15) § 127 zákoníku práce.

16) § 129 a 130 zákoníku práce.

16a) § 5 písm. a) bod 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 424/2003 Sb.

16b) § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17) § 7 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

19) § 8 odst. 2 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

20) Např. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

24) Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

42) § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

24) Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

27d) § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 176/2002 Sb.

37) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části osmnácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 2

Osobní rozsah zdravotního pojištění

(1) Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny:

a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky,

b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky,

(dále jen "pojištěnci").

(2) Zaměstnavatelem se pro účely zdravotního pojištění rozumí právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu^1a), zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, jakož i organizační složka státu.^1c)

(3) Zaměstnáním se pro účely zdravotního pojištění rozumí činnost zaměstnance [§ 5 písm. a)], ze které mu plynou od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků zdaňované podle zvláštního právního předpisu^1a).

(4) Sídlem zaměstnavatele se pro účely zdravotního pojištění rozumí u právnické osoby její sídlo, jakož i sídlo její organizační složky, která je zapsána v obchodním rejstříku, popřípadě v jiném zákonem určeném rejstříku nebo je vedena ve stanovené evidenci u příslušného orgánu v České republice, a u fyzické osoby místo jejího trvalého pobytu, popřípadě, jde-li o zahraniční fyzickou osobu, místo jejího podnikání.

(5) Ze zdravotního pojištění jsou vyňaty osoby, které na území České republiky vykonávají nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti, a dále osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činny v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné (§ 8 odst. 4).

§ 5

Pojištěnec je plátcem pojistného, pokud

a) je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu^1a), s výjimkou

1. osoby, která má pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny,

2. žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků za práci z praktického výcviku,

3. osoby činné na základě dohody o provedení práce, která v kalendářním měsíci nedosáhla příjmu ve výši částky, jež je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (dále jen „započitatelný příjem“),

4. člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu,

5. osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, která v kalendářním měsíci nedosáhla započitatelného příjmu,

6. dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu,

7. člena okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a člena okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky,

b) je osobou samostatně výdělečně činnou. Za osoby samostatně výdělečně činné se pro účely zdravotního pojištění považují:

1. osoby podnikající v zemědělství;^1d)

2. osoby provozující živnost;²⁾

3. osoby provozující podnikání podle zvláštních předpisů;³⁾

4. osoby vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů,⁴⁾ s výjimkou činnosti, z níž jsou příjmy podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně^4a)^;

5. společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností;⁵⁾

6. osoby vykonávající nezávislé povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů;⁶⁾

7. osoby vykonávající činnost mandatáře na základě mandátní smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku,^6a) pokud tato činnost není považována za zaměstnání podle písmene a) a mandátní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti,

8. spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ně rozdělovat příjmy dosažené výkonem spolupráce a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení,

c) má na území České republiky trvalý pobyt, avšak není uveden pod předchozími písmeny a není za něj plátcem pojistného stát, pokud uvedené skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc.

§ 6

Zaměstnavatel je plátcem části pojistného za své zaměstnance s výjimkou zaměstnanců, kteří postupují podle § 8 odst. 4. Zaměstnavatel je plátcem části pojistného z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu³⁾ zúčtovaných bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání.

§ 8

Povinnost platit pojistné

(1) Pojistné se platí zdravotní pojišťovně, u které je pojištěnec pojištěn, (dále jen "příslušná zdravotní pojišťovna"). Povinnost platit pojistné vzniká pojištěnci dnem:

a) nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3);

b) zahájení samostatné výdělečné činnosti [§ 5 písm. b)];

c) kdy se stal pojištěncem podle § 5 písm. c);

d) ke kterému se po návratu do České republiky pojištěnec přihlásil podle odstavce 4 u příslušné zdravotní pojišťovny;

e) návratu do České republiky po nepřetržitém pobytu v cizině, který započal již před 1. lednem 1993, pokud den návratu připadne na období po 30. dubnu 1995; uvedené skutečnosti je pojištěnec povinen příslušné zdravotní pojišťovně doložit;

f) návratu do České republiky po nepřetržitém pobytu v cizině, který započal mezi 1. lednem 1993 a 1. červencem 1993, pokud den návratu připadne na období po 30. dubnu 1995, jestliže pojištěnec

1. byl v cizině zdravotně pojištěn,

2. v uvedeném období mu nebyly poskytnuty hrazené služby,

3. požádal zpětně příslušnou zdravotní pojišťovnu o postup podle odstavce 4.

Tím není dotčena povinnost platit pojistné za dobu předcházející pobytu v cizině.

(2) Povinnost zaměstnavatele platit část pojistného za své zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a zaniká dnem skončení zaměstnání, s výjimkami stanovenými v § 6. Za den nástupu zaměstnance do zaměstnání se považuje

a) u pracovního poměru včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení pracovního poměru,

b) u služebního poměru den, ve kterém zaměstnanec nastoupil k výkonu služby, jde-li o státního zaměstnance den nástupu služby, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení služebního poměru,

c) u členů družstva v družstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, den započetí práce pro družstvo, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení členství v družstvu,

d) u zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti zaměstnanec začal vykonávat sjednanou práci, a za den ukončení zaměstnání se považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána, u zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce se postupuje obdobně,

e) u soudců den nástupu soudce do funkce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení výkonu funkce soudce,

f) u členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva den, od něhož členu náleží odměna za výkon funkce vyplácená členům zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva, a za den ukončení zaměstnání se považuje den, od něhož tato odměna nenáleží. Plní-li dosavadní starosta nebo primátor úkoly po uplynutí volebního období až do dne konání ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva a je mu vyplácena odměna uvedená ve větě první, považuje se za zaměstnance ještě po dobu, po kterou mu náleží tato odměna; to platí obdobně pro hejtmana kraje a primátora hlavního města Prahy,

g) u poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu České republiky a poslanců Evropského parlamentu zvolených na území České republiky den zvolení, a za den ukončení zaměstnání se považuje den uplynutí volebního období, popřípadě den zániku mandátu,

h) u členů vlády, prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členů Rady Českého telekomunikačního úřadu, finančního arbitra, zástupce finančního arbitra, Veřejného ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv den nástupu do funkce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení výkonu funkce,

i) u fyzických osob, které nejsou uvedeny v písmenech e) až h), které byly jmenovány nebo zvoleny do funkce a jejich jmenováním nevznikl pracovní nebo služební poměr, den nástupu do funkce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den skončení výkonu funkce,

j) u dobrovolných pracovníků pečovatelské služby den, ve kterém začal dobrovolný pracovník poskytovat pečovatelskou službu, a za den ukončení zaměstnání se považuje den, kdy přestal být dobrovolným pracovníkem pečovatelské služby,

k) u osoby pečující o dítě a osoby, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^16c), den, od něhož jim tato odměna náleží, a za den ukončení zaměstnání se považuje den, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost,

l) u odsouzených ve výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence a trestu odnětí svobody zařazených do práce den zařazení do práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den odvolání z výkonu práce,

m) u osob činných v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik, den započetí výkonu práce, a za den ukončení zaměstnání se považuje den ukončení výkonu práce,

n) u zaměstnanců neuvedených pod písmeny a) až n) den, kdy začal zaměstnanec vykonávat práci, na jejímž základě mu plynou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, a za den ukončení zaměstnání se považuje den ukončení výkonu práce.

(3) Povinnost státu platit pojistné za pojištěnce vzniká dnem, kdy se stát podle § 7 stává plátcem pojistného. Tato povinnost zaniká dnem, ke kterému stát přestal být podle § 7 plátcem pojistného.

(4) Pojištěnec není povinen platit pojistné po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině, pokud je v cizině zdravotně pojištěn a učinil o této skutečnosti u příslušné zdravotní pojišťovny písemné prohlášení. Povinnost platit pojistné však zaniká až dnem, který pojištěnec v prohlášení podle věty prvé uvedl, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy toto prohlášení bylo doručeno příslušné zdravotní pojišťovně. Od stejného dne až do dne, kdy se pojištěnec u příslušné zdravotní pojišťovny opět přihlásil, nemá pojištěnec nárok na poskytování hrazených služeb. Současně s opětovným přihlášením u příslušné zdravotní pojišťovny je pojištěnec povinen této pojišťovně dodatečně předložit doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Pokud pojištěnec takový doklad nepředloží, je povinen příslušné zdravotní pojišťovně doplatit zpětně pojistné tak, jako by podle tohoto ustanovení nepostupoval. Za dlouhodobý pobyt v cizině se považuje nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

(5) Nezaplatí-li plátce pojistného pojistné ve stanovené výši a včas, je příslušná zdravotní pojišťovna povinna vymáhat na dlužníkovi jeho zaplacení včetně penále.

ČÁST TŘETÍ

PRÁVA A POVINNOSTI PLÁTCŮ POJISTNÉHO

§ 10

Oznamovací povinnost plátců pojistného

(1) Zaměstnavatel je povinen nejpozději do osmi dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o:

a) nástupu zaměstnance do zaměstnání (§ 2 odst. 3) a jeho ukončení; jde-li o pojištěnce podle § 2 odst. 1 písm. b), oznamuje též tuto skutečnost,

b) změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud mu tuto skutečnost sdělil; oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil,

c) skutečnostech rozhodných pro povinnost státu platit za zaměstnance pojistné, a to i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

O oznamovaných skutečnostech je zaměstnavatel povinen vést evidenci a dokumentaci. Při plnění oznamovací povinnosti sděluje zaměstnavatel jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zaměstnance, případně jiné číslo pojištěnce.

(2) Zaměstnanec je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně skutečnosti podle předchozího odstavce neprodleně, zjistí-li, že jeho zaměstnavatel tuto povinnost nesplnil, nebo pokud údaje uvedené pod písmeny b) a c) svému zaměstnavateli nesdělil.

(3) Pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost zahájil nebo ukončil. Pojištěnec, podnikající na základě živnostenského oprávnění, splní tuto povinnost i tehdy, učiní-li oznámení příslušnému živnostenskému úřadu^17b).

(4) Pojištěnec je povinen do osmi dnů ode dne, kdy se stal pojištěncem podle § 5 písm. c), oznámit tuto skutečnost příslušné zdravotní pojišťovně.

(5) Pojištěnec je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za něj pojistné podle § 7. Za osoby zaměstnané plní tuto povinnost zaměstnavatel, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy. Za osoby nezletilé nebo osoby bez způsobilosti k právním úkonům omezené ve svéprávnosti plní tuto povinnost jejich zákonný zástupce.

(6) Narození pojištěnce je jeho zákonný zástupce povinen oznámit do osmi dnů ode dne narození zdravotní pojišťovně, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Příslušný obecní úřad pověřený vedením matriky oznámí narození pojištěnce Centrálnímu registru pojištěnců¹⁸⁾ bezprostředně po přidělení rodného čísla.

(7) Úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého je povinen oznámit Centrálnímu registru pojištěnců¹⁸⁾ do osmi dnů od zápisu do matriky příslušný obecní úřad pověřený vedením matriky.

ČÁST ČTVRTÁ

PRÁVA A POVINNOSTI POJIŠTĚNCE

§ 11

(1) Pojištěnec má právo

a) na výběr zdravotní pojišťovny, nestanoví-li tento zákon jinak. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. lednu následujícího kalendářního roku; přihlášku je pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně nejpozději 6 měsíců před požadovaným dnem změny. Přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny k 1. lednu kalendářního roku lze podat pouze jednu; k případným dalším přihláškám se již nepřihlíží, a to ani tehdy, jsou-li podány ve stanovené lhůtě. Ode dne vstupu zdravotní pojišťovny do likvidace nebo ode dne zavedení nucené správy nad zdravotní pojišťovnou nebo ode dne, který Ministerstvo zdravotnictví na základě zjištění nerovnováhy v hospodaření zdravotní pojišťovny¹⁹⁾ vyhlásí ve sdělovacích prostředcích, jsou pojištěnci takové zdravotní pojišťovny oprávněni změnit zdravotní pojišťovnu i ve lhůtě kratší, a to vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce, nejdříve však k 1. dni následujícího kalendářního měsíce. Změnu zdravotní pojišťovny provádí za osoby nezletilé a osoby bez způsobilosti k právním úkonům omezené ve svéprávnosti jejich zákonný zástupce. Při narození dítěte se právo na výběr zdravotní pojišťovny nepoužije. Dnem narození se dítě stává pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Změnu zdravotní pojišťovny dítěte může jeho zákonný zástupce provést až po přidělení rodného čísla dítěti, a to ke dni stanovenému v tomto ustanovení. Žádá-li pojištěnec nebo zákonný zástupce pojištěnce zdravotní pojišťovnu v souladu s tímto ustanovením, je zdravotní pojišťovna povinna jeho žádosti vyhovět bez průtahů. Zdravotní pojišťovna není oprávněna stanovit pojištěnci dobu, po kterou u ní bude pojištěn, nebo vztah pojištěnce ke zdravotní pojišťovně sama ukončit. Zdravotní pojišťovna není oprávněna přijmout pojištěnce v jiných lhůtách, než je uvedeno v tomto ustanovení,

b) na výběr poskytovatele zdravotních služeb (dále jen „poskytovatel“), který je ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně, a na výběr zdravotnického zařízení tohoto poskytovatele; v případě registrujícího poskytovatele může toto právo uplatnit jednou za 3 měsíce,

c) na časovou a místní dostupnost hrazených služeb poskytovaných smluvními poskytovateli příslušné zdravotní pojišťovny,

d) na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu,

e) na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s tímto zákonem; to platí i v případech, kdy poskytovatel lékárenské péče nemá se zdravotní pojišťovnou pojištěnce dosud uzavřenou smlouvu,

f) vybrat si variantu poskytnutí zdravotních služeb podle § 13,

g) na poskytnutí informací od zdravotní pojišťovny o jemu poskytnutých hrazených službách,

h) podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním,

i) na vystavení dokladu o zaplacení regulačního poplatku podle § 16a; poskytovatel je povinen tento doklad pojištěnci na jeho žádost vydat,

j) na vystavení dokladu o zaplacení regulačního poplatku podle § 16a odst. 1 písm. d) a o zaplacení doplatku za vydání částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely poskytovatelem lékárenské péče; poskytovatel lékárenské péče je povinen tento doklad pojištěnci na jeho žádost vydat,

k) na uhrazení částky přesahující limit pro regulační poplatky a doplatky za předepsané částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely podle § 16b zdravotní pojišťovnou ve lhůtě podle § 16b odst. 2.

(2) Má-li pojištěnec za to, že mu nejsou poskytovány hrazené služby v souladu s tímto zákonem, může podat stížnost podle zákona o zdravotních službách.

(3) Vojáci v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, jsou pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny. Vojáci a žáci vojenských škol jsou pojištěnci Vojenské zdravotní pojišťovny do posledního dne kalendářního měsíce, v němž ukončili studium na vojenské škole. Od prvního dne následujícího kalendářního měsíce jsou pojištěni u zdravotní pojišťovny, jejímiž pojištěnci byli před přechodem do Vojenské zdravotní pojišťovny. K tomu účelu je Vojenská zdravotní pojišťovna povinna sdělovat jedenkrát měsíčně Ústřední pojišťovně Všeobecné zdravotní pojišťovny¹⁸⁾ jména, příjmení, trvalé pobyty a rodná čísla pojištěnců, kteří zahájili nebo ukončili studium na vojenské škole. Pro změnu zdravotní pojišťovny pojištěncem podle předchozího odstavce se do lhůty 12 měsíců nezapočítává doba pojištění u Vojenské zdravotní pojišťovny. Za vojáky v činné službě,^22a) s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení, a za žáky vojenských škol,^22b) kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, uhradí Ministerstvo obrany prostřednictvím Vojenské zdravotní pojišťovny

a) rozdíl mezi výší úhrady hrazených služeb poskytnutých poskytovatelem stanoveným zvláštním právním předpisem upravujícím služební poměr vojáků z povolání, které jsou částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění podle tohoto zákona, a výší úhrady poskytnuté Vojenskou zdravotní pojišťovnou; to neplatí pro úhradu stomatologických výrobků,

b) preventivní péči poskytnutou nad rámec hrazených služeb podle § 29 v rozsahu stanoveném vyhláškou Ministerstva obrany.

(4) V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpisu²⁸⁾, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zaniká, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně, jakož i povinnosti stanovené Ministerstvu obrany a dalším osobám k Vojenské zdravotní pojišťovně, na nástupnickou zdravotní pojišťovnu. Informaci o fúzi sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikla, zveřejní Ministerstvo zdravotnictví způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) U osob, kterým jsou poskytovány služby v oblasti zaměstnanosti^22c) a dále u osob, u nichž má být provedeno vyšetření lékařem ke zjištění, zda je lze umístit do policejní cely nebo je nutno je z ní propustit, a osob ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody je výběr poskytovatele, zdravotnického zařízení a zdravotnické dopravní služby omezen podle zvláštních předpisů.

____________________

1) Směrnice č. 89/105/EHS o průhlednosti opatření upravujících tvorbu cen u humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti vnitrostátních systémů zdravotního pojištění.

1a) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

1d) Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3) Např. zákon ČNR č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a o Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

4) Např. zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

4a) § 7 odst. 8 a § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) § 76 a násl. a § 93 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

6) § 7 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

16c) § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

17b) § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 214/2006 Sb.

18) § 27 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

18) § 27 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

19) § 7 odst. 1 zákona ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 149/1996 Sb.

20) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161).

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

21) § 39 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

22a) § 16 odst. 2 a 3 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

22b) § 166 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

22c) § 21 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb.

28) Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části devatenácté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 6

(1) Rozpočet Pojišťovny je sestaven a realizován tak, aby výdaje nepřevýšily příjmy Pojišťovny v příslušném rozpočtovém roce. Rozdíl mezi příjmy a výdaji se zúčtovává v roční závěrce vůči rezervnímu fondu.

(2) Pojišťovna je povinna zajistit prostřednictvím auditora²⁾ nebo právnické osoby, která je zapsána v seznamu auditorů²⁾ (dále jen „auditor“),

a) ověření účetní závěrky Pojišťovny,

b) ověření návrhu výroční zprávy Pojišťovny za příslušný rok.

(3) Pojišťovna je povinna v návaznosti na termíny stanovené Ministerstvem financí pro předkládání návrhu státního rozpočtu a státního závěrečného účtu předložit Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu financí návrh zdravotně pojistného plánu na následující kalendářní rok, účetní závěrku a návrh výroční zprávy za minulý kalendářní rok a zprávu auditora.³⁾

(4) Návrh zdravotně pojistného plánu, účetní závěrku a návrh výroční zprávy za minulý rok podle odstavce 3 schvaluje na návrh vlády Poslanecká sněmovna Parlamentu v návaznosti na termíny projednávání návrhu státního rozpočtu a státního závěrečného účtu. Schválený zdravotně pojistný plán a schválenou výroční zprávu a schválenou účetní uzávěrku Pojišťovna zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Nebude-li zdravotně pojistný plán Pojišťovny schválen před 1. lednem příslušného kalendářního roku, řídí se činnost Pojišťovny do schválení zdravotně pojistného plánu provizoriem stanoveným Ministerstvem zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem financí. Základem pro stanovení provizoria je návrh zdravotně pojistného plánu na příslušný kalendářní rok.

(6) Zdravotně pojistný plán obsahuje plán příjmů a výdajů Pojišťovny včetně členění podle jednotlivých fondů, předpokládaný vývoj struktury pojištěnců, plán provozních nákladů, údaje o rozsahu hrazených služeb hrazených Pojišťovnou, způsob zajištění dostupnosti služeb nabízených Pojišťovnou včetně předpokládané soustavy poskytovatelů, se kterými Pojišťovna uzavírá smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb.

(7) Výnos z pokut, přirážek k pojistnému a penále ukládaných podle zvláštních právních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění^3a) a přijatých Pojišťovnou v průběhu kalendářního roku může Pojišťovna přidělit do fondu prevence; tyto příděly do fondu prevence lze v průběhu kalendářního roku provádět zálohově tak, aby jejich celková výše za kalendářní rok nepřekročila 0,3 % celkového objemu příjmů pojistného po přerozdělení provedeném podle zákona o pojistném na všeobecné veřejné zdravotní pojištění.^3b)

(8) Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí posoudí předložený návrh zdravotně pojistného plánu z hlediska souladu s právními předpisy a z hlediska souladu s veřejným zájmem.

(9) Pokud návrh zdravotně pojistného plánu odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, vrátí Ministerstvo zdravotnictví Pojišťovně návrh zdravotně pojistného plánu k přepracování.

(10) V případě, kdy Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí po posouzení souladu zdravotně pojistného plánu s právními předpisy a veřejným zájmem zjistí, že návrh zdravotně pojistného plánu není s těmito hledisky v rozporu, předloží návrh zdravotně pojistného plánu vládě.

____________________

2) Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.

3) § 14 odst. 5 a 6 zákona ČNR č. 524/1992 Sb.

3a) Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3b) Zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části dvacáté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 23

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky nebo zaměstnanecká pojišťovna je povinna v případě, že se u ní přihlásí ke všeobecnému veřejnému zdravotnímu pojištění jako její pojištěnec fyzická osoba, které jsou poskytovány hrazené služby, oznámit vznik tohoto pojistného vztahu do osmi dnů pojišťovně, u níž byla tato fyzická osoba zdravotně pojištěna.

(2) Vznikne-li nesplněním povinnosti podle odstavce 1 škoda, je zdravotní pojišťovna, která ji způsobila, povinna ji nahradit. Způsob náhrady této škody se řídí obecně závaznými právními předpisy.

K části dvacáté první návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 29

Obec a obecní úřad

1. Obec v samostatné působnosti na úseku požární ochrany

3. zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, která provádí hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech a plní další úkoly podle zvláštního právního předpisu^3a) ve svém územním obvodu; členům jednotky sboru dobrovolných hasičů obce za hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech v mimopracovní době poskytuje odměnu,

4. udržuje akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce,

5. zabezpečuje odbornou přípravu členů jednotky sboru dobrovolných hasičů obce,

6. zabezpečuje materiální a finanční potřeby jednotky sboru dobrovolných hasičů obce a požární ochrany,

7. zajišťuje péči o členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, jakož i péči o zaměstnance zařazené v jednotkách hasičských záchranných sborů podniků, členy jiných jednotek sborů dobrovolných hasičů obce nebo podniků, popřípadě i o osoby vyzvané k poskytnutí osobní pomoci podle § 18, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce,

8. poskytuje náhradu ušlého výdělku členu jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, který se ve své pracovní době^3b) nebo v době, ze které mu plyne příjem z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné ze samostatné činnosti, zúčastní zásahu při požáru nebo jiných záchranných prací při živelních pohromách nebo jiných mimořádných událostech nebo nařízeného cvičení anebo nařízené odborné přípravy,

9. zabezpečuje a hradí pro členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce preventivní zdravotní prohlídky,

10. zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu,

11. zpracovává stanovenou dokumentaci požární ochrany,

12. zřizuje ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár,

13. zabezpečuje zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti,

14. umožňuje dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívá na provoz a vybavení těchto jednotek,

15. spolupracuje se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany; za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky,

16. organizuje preventivně výchovnou činnost,

17. obecně závaznou vyhláškou

    1. vydává požární řád obce,

    2. stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.

3. Obec plní obdobně povinnosti uložené tímto zákonem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám.

4. Obecní úřad na úseku požární ochrany

   3. zajišťuje účast velitelů a strojníků jednotky sboru dobrovolných hasičů obce na jejich odborné přípravě,

   4. zajišťuje úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.

5. Vybrané obecní úřady

   3. zabezpečují podle požárního poplachového plánu kraje hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech mimo svůj územní obvod,

   4. zabezpečují akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce k zásahům mimo svůj územní obvod,

   5. na základě nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany, zabezpečují nepřetržitou pracovní pohotovost mimo pracoviště v počtu nejméně jednoho požárního družstva o sníženém početním stavu.^3c)

§ 30

Vláda stanoví nařízením

1. druhy dokumentace požární ochrany krajů a obcí, jejich obsah a vedení,

2. minimální podmínky a rozsah poskytování péče zasahujícím příslušníkům jednotky hasičského záchranného sboru, zaměstnancům zařazeným v jednotce hasičského záchranného sboru podniku, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku (§ 65) a příslušníkům vojenské hasičské jednotky (§ 65a), jakož i osobám vyzvaným k poskytnutí osobní pomoci podle § 18,

3. systém pracovní pohotovosti mimo pracoviště členů jednotek sboru dobrovolných hasičů vybraných obcí a odměnu za ni,

4. způsob poskytování náhrady ušlého výdělku členům jednotek sboru dobrovolných hasičů obce, kteří se zúčastní zásahu, nařízeného cvičení anebo nařízené odborné přípravy v době, ze které jim plynou příjmy z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné ze samostatné činnosti,

5. podmínky akceschopnosti jednotek sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí.

K části dvacáté druhé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 17

1. Strana a hnutí odpovídají za své závazky celým svým majetkem. Členové strany a hnutí za závazky strany a hnutí ani neodpovídají ani neručí.

2. Strana a hnutí nesmějí vlastním jménem podnikat.^2b)

3. Strana a hnutí mohou založit obchodní společnost nebo družstvo nebo se účastnit jako společník nebo člen na již založené obchodní společnosti nebo družstvu jen tehdy, je-li výlučným předmětem jejich činnosti:

3. provozování vydavatelství, nakladatelství, tiskáren, rozhlasového nebo televizního vysílání,

4. publikační a propagační činnost,

5. pořádání kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí, nebo

6. výroba a prodej předmětů propagujících program a činnost příslušné strany a hnutí.

3. Příjmem strany a hnutí mohou být:

   3. příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na úhradu volebních nákladů,

   4. příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na činnost strany a hnutí (dále jen „příspěvek na činnost“),

   5. členské příspěvky,

   6. dary a dědictví,

   7. příjmy z pronájmu nájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku,

   8. úroky z vkladů,

   9. příjmy vznikající z účasti na podnikání jiných právnických osob podle odstavce 3,

   10. příjmy z pořádání tombol, kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí,

   11. půjčky a úvěry.

4. Strana a hnutí vedou účetnictví podle zvláštního zákona.³⁾

5. Strana a hnutí nesmějí vlastnit majetek mimo území České republiky.

K části dvacáté třetí návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 1

1. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹⁾ a upravuje některé vztahy související se vznikem, podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky, a dále některé vztahy související s působením zahraničních bank na území České republiky. Bankami se pro účely tohoto zákona rozumějí akciové společnosti se sídlem v České republice, které

3. přijímají vklady od veřejnosti, a

4. poskytují úvěry,

a které k výkonu činností podle písmen a) a b) mají bankovní licenci (dále jen „licence“(§ 4). Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud tento zákon stanoví jinak.

3. Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu;

b) úvěrem v jakékoliv formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky.

3. Banka může, kromě činností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), vykonávat tyto další činnosti, má-li je povoleny v jí udělené licenci,

   3. investování do cenných papírů na vlastní účet,

   4. finanční pronájem (finanční leasing),

   5. platební styk a zúčtování,

   6. vydávání a správu platebních prostředků, například platebních karet a cestovních šeků,

   7. poskytování záruk,

   8. otvírání akreditivů,

   9. obstarávání inkasa,

   10. poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,^1b) s tím, že se v licenci uvede, které hlavní investiční služby a činnosti a doplňkové investiční služby je banka oprávněna poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům podle zvláštního právního předpisu,^1b)

   11. finanční makléřství,

   12. výkon funkce depozitáře,

   13. směnárenskou činnost,

   14. poskytování bankovních informací,

   15. obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami, které nejsou investičním nástrojem, a se zlatem,

   16. pronájem bezpečnostních schránek,

   17. činnosti, které přímo souvisejí s činnostmi uvedenými v písmenech a) až n) a v odstavci 1.

4. Banka nesmí vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které má povoleny v licenci; to neplatí pro činnosti vykonávané pro jiného, pokud souvisejí se zajištěním jejího provozu a provozu jí ovládaných jiných bank, finančních institucí a podniků pomocných služeb. Banka může vykonávat působnost kontaktního místa veřejné správy, je-li držitelem autorizace podle zvláštního zákona.

5. Pokud je k výkonu některé z činností uvedených v odstavci 3 třeba povolení České národní banky podle zákonů upravujících regulaci poskytování některých finančních služeb a žadatel prokáže splnění všech stanovených podmínek pro udělení takového povolení, povolí Česká národní banka výkon této činnosti v licenci.

6. Bankovní činnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a v odstavci 3 může vykonávat na území České republiky rovněž zahraniční banka prostřednictvím své pobočky (dále jen „pobočka zahraniční banky“); zahraniční banka

   3. se sídlem v členském státě Evropské unie nebo ve státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „členský stát“), která požívá výhody jednotné licence podle práva Evropské unie (§ 5a), vykonává tyto činnosti prostřednictvím pobočky této zahraniční banky (dále jen „pobočka banky z členského státu“),

   4. se sídlem v jiném než členském státě vykonává tyto činnosti prostřednictvím pobočky této zahraniční banky (dále jen „pobočka banky z jiného než členského státu“), pokud jí byla udělena Českou národní bankou licence (§ 5) a pouze v rozsahu udělené licence.

7. Licence obsahuje jmenovité vymezení povolené činnosti a může obsahovat vymezení rozsahu povolené činnosti, nikoliv však ve smyslu omezení počtu jednotlivých obchodních případů, a dále může obsahovat stanovení podmínek, které musí banka nebo pobočka banky z jiného než členského státu splnit před zahájením kterékoliv povolené činnosti, popřípadě je dodržovat při výkonu kterékoliv povolené činnosti.

8. Právní postavení České národní banky upravuje zvláštní zákon.²⁾

____________________

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES a 2009/14/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění), ve znění směrnice Komise 2007/18/ES a směrnic Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES, 2007/64/ES, 2008/24/ES, 2009/83/ES, 2009/110/ES, 2009/111/ES a 2010/16/EU.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (přepracované znění), ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2008/23/ES, 2009/27/ES a 2009/111/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES.

Směrnice Komise 2007/14/ES ze dne 8. března 2007, kterou se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění směrnice Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/83/ES, 2004/39/ES, 2005/68/ES a 2006/48/ES, pokud jde o procesní pravidla a hodnotící kritéria pro obezřetnostní posuzování nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/111/ES ze dne 16. září 2009, kterou se mění směrnice 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2007/64/ES, pokud jde o banky přidružené k ústředním institucím, některé položky kapitálu, velkou angažovanost, režimy dohledu a krizové řízení.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad zásadami odměňování.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy).

1b) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

2) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb.

K části dvacáté čtvrté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 104

Rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu

1. Základními náležitostmi písemného rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu (dále jen „rozhodnutí o propuštění“) jsou

   1. označení celního úřadu, který rozhodnutí vydal,

   2. evidenční číslo rozhodnutí,

   3. datum přijetí celního prohlášení,

   4. datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno,

   5. označení deklaranta,

   6. popis a název zboží,

   7. podpoložka celního sazebníku, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

   8. vlastnoruční podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka; tyto náležitosti lze nahradit zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb²²⁾, je-li rozhodnutí vydáno úřední osobou elektronicky, nebo elektronickou značkou²²⁾, je-li rozhodnutí vydáno elektronicky pomocí systému automatizovaného zpracování dat.

2. Písemné rozhodnutí o propuštění, kterým je vyměřováno clo nebo daň, kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 obsahuje

1. celní hodnotu zboží,

2. celní sazbu zboží podle celního sazebníku,

3. částku vyměřeného cla nebo daně,

4. číslo účtu banky, včetně zahraniční banky, na nějž mají být vyměřené částky zaplaceny, a její označení,

5. variabilní symbol, pod nímž bude platba připsána na účet celního úřadu.

3. Služebním razítkem se rozumí razítko přidělené úřední osobě k plnění jejích úkolů, které není opatřeno státním znakem. Služební razítko obsahuje zejména datum, označení celního úřadu, pořadové číslo a další rozlišovací znaky potřebné k identifikaci osoby, která v řízení rozhodla.

4. Rozhodnutí, kterým se zboží propouští do navrženého celního režimu, neobsahuje odůvodnění a poučení o opravném prostředku.

5. Bylo-li celní prohlášení podáno ústně nebo jiným úkonem, jímž držitel zboží vyjadřuje svou vůli, aby bylo zboží propuštěno do příslušného celního režimu, nemusí být rozhodnutí o propuštění vyhotoveno písemně. Toto rozhodnutí o propuštění se deklarantovi pouze sdělí ústně nebo jiným úkonem.

6. Je-li výrokem rozhodnutí o propuštění potvrzeno celní prohlášení podané písemně, stávají se obsah tohoto prohlášení a skutečnosti, podle nichž se zboží propustí, součástí rozhodnutí o propuštění.

7. Proti rozhodnutí o propuštění sdělenému ústně nebo jiným úkonem nelze uplatnit opravné prostředky.

8. Proti rozhodnutí může deklarant podat odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po jeho doručení; ustanovení odstavce 7 tím nejsou dotčena.

9. Nevylučuje-li to povaha věci, použijí se pro rozhodnutí vydávaná v rámci elektronické výměny strukturovaných datových zpráv ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

§ 237c

1. Od dovozního cla je osvobozeno zboží osobám uvedeným v § 237b odst. 2 písm. a) až c) za podmínky, že bude použito výlučně pro úřední potřebu těchto osob. Zbožím pro úřední potřebu se rozumí rovněž zboží určené k výstavbě, přestavbě, údržbě a zařízení nemovitostí nemovitých věcí, ve kterých tyto osoby sídlí.

2. Od dovozního cla je osvobozeno zboží osobám uvedeným v § 237b odst. 2 písm. d) až f) za podmínky, že bude použito výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu těchto osob. Od dovozního cla je osvobozeno zboží jak dovezené přímo ze zahraničí, tak zboží propuštěné do režimu volného oběhu ze svobodného pásma nebo svobodného skladu nebo z režimu uskladnění v celním skladu, anebo z režimu aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému.

________________________

1) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění.

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění.

Nařízení Rady (EHS) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 638/2004 ze dne 31. března 2004 o statistice Společenství obchodu se zbožím mezi členskými státy a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3330/91, v platném znění.

Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v platném znění.

1g) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

9b) § 152 až 174 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník.

22) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů.

K části dvacáté páté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 5

1. Za příjem se pro účely stanovení rozhodného příjmu považují

3. z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny, tyto příjmy:

1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů, s výjimkou částky, která se považuje za příjem z důvodu bezplatného používání motorového vozidla pro služební i soukromé účely podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů a s výjimkou částky odpovídající příjmu, kterého dosáhlo nezaopatřené dítě za měsíce červenec a srpen, a to v rozsahu stanoveném v odstavci 8,

2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, a jde-li o uvedené příjmy podléhající dani z příjmů stanovené paušální částkou, předpokládaný příjem, nejméně však částka stanovená v odstavci 7; pokud podnikání nebo jinou výdělečnou činnost vykonávalo nezaopatřené dítě v měsících červenci a srpnu, nepovažuje se za příjem částka ve výši a za podmínek stanovených v odstavci 8,

3. příjmy z pronájmu uvedené v § 9 nájmu podle zákona o daních z příjmů,

4. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) a v § 10 odst. 9 zákona o daních z příjmů,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, přičemž jde-li o příjmy podléhající dani z příjmů stanovenou paušální částkou, považují se za výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení předpokládané výdaje, po odpočtu dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy,

3. z příjmů, které jsou podle § 4 odst. 1 a § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů osvobozeny od daně z příjmů, jsou to:

   1. příjmy z provozu malých vodních elektráren do výkonu 1 MW, větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy, zařízení na výrobu biologicky degradovatelných látek stanovených zvláštním právním předpisem, zařízení na využití geotermální energie, a to do 31. prosince 2010 v rozsahu a za podmínek, za jakých jsou osvobozeny od daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

   2. příjem přijatý v rámci plnění vyživovací povinnosti podle zákona o rodině nebo obdobná plnění poskytovaná ze zahraničí, s výjimkou uvedeného příjmu, náhrady nebo uvedeného plnění, poskytnutých v rozhodném období z příjmů osoby, která se pro účely stanovení rozhodného příjmu považuje za společně posuzovanou osobu s osobou, která toto výživné nebo plnění přijala,

   3. odchodné poskytované příslušníku bezpečnostních sborů podle zvláštního právního předpisu3c),

   4. příjmy z převodu členských práv družstva, z převodu majetkových podílů na transformovaném družstvu 3d) , nejde-li o prodej cenných papírů, přesahuje-li doba mezi nabytím a převodem dobu pěti let, a to v rozsahu a za podmínek, za jakých jsou osvobozeny od daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

   5. příjmy plynoucí jako náhrada za věcné břemeno vzniklé ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle zvláštního právního předpisu3e),

   6. náhrada mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené mzdy) od čtvrtého do čtrnáctého a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zvláštních právních předpisů3i),

7. příjmy z dávek a plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření,

14. příjmy z dávek a plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů,

3. dávky nemocenského pojištění a důchodového pojištění po odpočtu daně z příjmu připadající na tuto dávku,

4. podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,4)

5. příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného uvedených v písmenech a) a b), nebyly-li tyto příjmy už započteny podle písmen a) až d),

6. rodičovský příspěvek pro nárok na přídavek na dítě a příspěvek na bydlení,

7. přídavek na dítě pro nárok na příspěvek na bydlení,

8. mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,^4a) a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval,

9. příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v písmenech f) až h), a to za podmínek, v rozsahu a ve výši, v jaké se započítávají příjmy uvedené v písmenech f) až h).

3. Do rozhodného příjmu se započítává každý z příjmů uvedených v odstavci 1 samostatně, a žádný z takových příjmů nelze snížit o ztrátu z jiného druhu příjmů ani o ztrátu ze stejného druhu příjmů, k níž došlo za jiné období než za období, za něž se rozhodný příjem zjišťuje. Jestliže z dávek státní sociální podpory započitatelných do rozhodného příjmu [odstavec 1 písm. f) a g)] oprávněná osoba nebo osoba společně posuzovaná uhrazuje přeplatek na dávce (§ 62) nebo uhrazuje částky, které jí byly poskytnuty na uvedených dávkách neprávem nebo proto, že uvedená dávka byla poskytnuta v nesprávné výši, snižuje se rozhodný příjem o částku této úhrady v tom rozhodném období, v němž k takové úhradě došlo. Byla-li poplatníkovi daně z příjmů zvýšena, popřípadě snížena daň z příjmů podle zákona o daních z příjmů, příjem uvedený v odstavci 1 se o toto zvýšení snižuje, popřípadě se o toto snížení zvyšuje v tom kalendářním roce, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní rok, nebo v tom kalendářním čtvrtletí, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí, v němž došlo k takovému zaúčtování. Věta čtvrtá platí obdobně, jde-li o přeplatky nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

4. Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok [§ 6 písm. a)], započítávají se příjmy uvedené v odstavci 1

   3. v písmenu a) v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

   4. v písmenu b) body 2 až 9 a 11 v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny,

   5. v písmenu b) body 10, 12 a 13 v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

   6. v písmenu c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

   7. v písmenu c), jde-li o dávky důchodového pojištění, a v písmenech d), f) až i) v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.

5. Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm. b)], započítávají se příjmy uvedené

   3. v odstavci 1 písm. a) č. 1 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány,

   4. v odstavci 1 písm. a) bodech 3 a 4 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

   5. v odstavci 1 písm. b), bodech 2 až 9 a 11, v odstavci 1 písm. c), jde-li o dávky důchodového pojištění, a v odstavci 1 písm. d), f) až i) v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

   6. v odstavci 1 písm. b) bodech 10, 12 a 13, a v odstavci 1 písm. c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly plátcem zaúčtovány.

6. Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm. b)] a v tomto rozhodném období osoba podle svého prohlášení vykonávala činnost, z níž má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2, započítává se jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu částka odpovídající

   3. měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51),

   4. měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za období zahrnuté do daňového přiznání za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), došlo-li ke změně účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce a naopak podle § 7 odst. 14 zákona o daních z příjmů, nebo

   5. jedné dvanáctině příjmů, jde-li o příjmy podléhající dani z příjmů stanovenou paušální částkou, ze kterých byla v kalendářním roce, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku (§ 51), stanovena daň paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů,

nejméně však částka uvedená v odstavci 7; měsíční průměr podle písmen a) a b) se stanoví za kalendářní měsíce, v nichž osoba vykonávala alespoň po část kalendářního měsíce činnost, z níž měla příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2. Obdobně se postupuje, má-li osoba příjmy uvedené v odstavci 1 písm. b) bodě 1.

3. Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm. b)] a v tomto rozhodném období osoba podle svého prohlášení vykonávala činnost, z níž má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2, avšak která podle svého prohlášení v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), činnost, z níž by měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) bodu 2, nevykonávala, započítává se jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu částka odpovídající 25 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, na které se rozhodný příjem zjišťuje; pro stanovení částky průměrné mzdy v národním hospodářství platí odstavec 7 věta druhá obdobně. Předchozí věta platí obdobně, má-li osoba do 31. prosince 2010 příjmy uvedené v odstavci 1 písm. b) bodě 1. Při stanovení rozhodného příjmu podle věty první se ke zvýšení nebo snížení daně z příjmů podle odstavce 2 věty čtvrté nepřihlíží.

4. Za příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) bodu 2 se považuje pro účely tohoto zákona, s výjimkou osob, které vykonávají činnost, která se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu³⁸⁾ měsíčně nejméně částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok,

   3. za který se zjišťuje rozhodný příjem, je-li rozhodným obdobím kalendářní rok,

   4. předcházející období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku, na které se porodné a příspěvek na bydlení přiznává; to platí i přiznává-li se příspěvek na bydlení v rámci tohoto období na dobu kratší (§ 51 odst. 2).

Částku uvedenou v předchozí větě vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením podle průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem s tím, že tuto částku zaokrouhluje na celé stokoruny dolů.

3. Pro stanovení rozhodného příjmu se nepovažuje za příjem

   3. v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) bodu 1 příjem, který byl nezaopatřenému dítěti zaúčtován v měsících červenec a srpen, a to ve výši po odpočtu pojistného na důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění, po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy a případně po odpočtu částky, která se považuje za příjem z důvodu bezplatného používání motorového vozidla pro služební i soukromé účely podle § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů,

   4. v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) bodu 2 za každý z měsíců červenec a srpen částka odpovídající jedné dvanáctině ročního příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti za kalendářní rok, za který se zjišťuje rozhodný příjem, nebo v případech uvedených v odstavci 6 částka tam uvedená, jestliže podnikání a jiná samostatná výdělečná činnost trvala po celý takový měsíc.

4. Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok, započtou se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1, pokud byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem této daně. V ostatních případech se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1 započtou v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny. Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kurzu vyhlášeného Českou národní bankou³¹⁾ platného k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn podle věty druhé, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,³⁾ přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je rozhodným obdobím, za něž se rozhodný příjem zjišťuje, kalendářní rok.

____________________

3) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb. a zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb. a zákona č. 210/1997 Sb.

3a) § 74 a násl. zákona č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.

3b) § 61 odst. 4 a § 131 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb.

3c) § 61 odst. 3, § 132, 138 a 140 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

§ 114 až 116 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

§ 116, 117 a 119 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

3c) § 155 a 157 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

3d) § 7 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

3d) Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

3e) Například zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

3f) § 117 a 118 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění zákona č. 254/2002 Sb.

§ 102 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., ve znění zákona č. 436/2004 Sb.

3g) § 7 odst. 2 vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášky č. 405/2003 Sb.

3h) Například § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, § 119 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

3i) Například § 192 zákoníku práce.

4) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

4a) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů.

31) § 35 zákona ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

38) § 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

K části dvacáté šesté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 61/1997 Sb., o lihu, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 4

Pěstitelské pálení

1. Provozování pěstitelské pálenice povoluje Ministerstvo zemědělství na základě písemné žádosti, ke které žadatel připojí popis a nákres uspořádání výrobního zařízení pěstitelské pálenice doložený technickou dokumentací a doklad o vlastnickém, užívacím nebo jiném obdobném právu k výrobnímu zařízení pěstitelské pálenice.

3. Ministerstvo zemědělství v povolení podle odstavce 1 stanoví podmínky pro provozování pěstitelského pálení.

4. Ministerstvo zemědělství může povolení vydané podle odstavce 1 zrušit nebo změnit, dojde-li ke změně podmínek, za kterých bylo vydáno, nebo zrušit povolení, pokud dojde k porušení podmínek podle odstavce 2.

5. Surovinami přípustnými pro pěstitelské pálení jsou ovoce, jakož i šťávy a odpady z jeho zpracování, a to v čerstvém i ve zkvašeném stavu, pokud neobsahují cizí cukernaté nebo jiné zkvasitelné příměsi.

6. Pěstitelská pálenice vyrábí ovocný destilát výhradně pro pěstitele a ze surovin dodaných pěstitelem, přičemž suroviny pěstitelů lze mísit dohromady pouze na základě písemného souhlasu pěstitelů podle odstavce 8 písm. e).

7. Pěstitel je oprávněn si dát vyrobit v jednom výrobním období z vlastní dodané suroviny nejvýše 30 litrů etanolu zdaněného sazbou spotřební daně pro líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v množství do 30 litrů etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období, která je stanovena v zákoně o spotřebních daních,3) a to i v případě, že se na vypěstování ovoce podílely osoby, které tvoří s pěstitelem domácnost.4) společně hospodařící domácnost. Společně hospodařící domácností se pro účely pěstitelského pálení rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Výrobním obdobím je doba od 1. července běžného roku do 30. června roku bezprostředně následujícího.

8. Pokud dojde pěstitelským pálením k výrobě přesahující množství 30 litrů etanolu pro jednoho pěstitele v jednom výrobním období, je pěstitel povinen si toto množství etanolu odebrat do 3 měsíců ode dne jeho výroby.

9. Pěstitel je povinen splnit podmínky stanovené v odstavci 4 a v § 2 odst. 1 písm. o) a o tomto splnění předložit písemné prohlášení právnické nebo fyzické osobě provozující pěstitelskou pálenici, ve kterém musí být uvedeno

   3. jméno a příjmení pěstitele, adresa trvalého bydliště a rodné číslo pěstitele; nebylo-li přiděleno, jeho datum narození,

   4. stvrzení podmínek stanovených v § 2 odst. 1 písm. o), přičemž vlastnictví pozemku se doloží uvedením katastrálního území a obce. Užívání pozemku z jiného důvodu se doloží specifikací právního vztahu. Získání ovoce formou naturálního plnění se doloží potvrzením zaměstnavatele,^4a)

   5. stvrzení podmínek stanovených v odstavci 4,

   6. množství vyrobeného destilátu v měřicích jednotkách, adresa a označení pěstitelské pálenice, která destilát vyrobila, pokud si pěstitel v tomtéž výrobním období nechal vyrobit destilát i v jiné pěstitelské pálenici; v případě, že předal surovinu ke zpracování do jiné pěstitelské pálenice, uvede v prohlášení také množství předané suroviny, adresu a označení pěstitelské pálenice, které surovinu předal,

   7. prohlášení o souhlasu (nesouhlasu) se smícháváním vlastní suroviny se surovinami ostatních pěstitelů,

   8. prohlášení, že v případě výroby uvedené v odstavci 7 si pěstitel odebere také množství etanolu nad 30 litrů a uhradí za toto množství při odběru provozovateli pěstitelské pálenice částku ve výši spotřební daně vypočtené podle zákona o spotřebních daních³⁾.

10. Ovocný destilát vyrobený pěstitelským pálením nesmí být předmětem prodeje.

11. Právnická nebo fyzická osoba provozující pěstitelskou pálenici je povinna vést o každém případu pěstitelského pálení evidenci, která musí obsahovat

    3. jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo pěstitele,

    4. písemné prohlášení pěstitele podle odstavce 8,

    5. množství a druh převzaté suroviny,

    6. množství vydaného destilátu v měřicích jednotkách,

    7. datum výroby destilátu; v případě výroby destilátu ze surovin smíchaných od více pěstitelů je datem výroby destilátu datum ukončení výroby destilátu ze surovin všech pěstitelů, jejichž suroviny byly vzájemně smíchány.

12. Evidenci podle odstavce 10 je právnická nebo fyzická osoba provozující pěstitelskou pálenici povinna uchovávat po dobu deseti let od konce kalendářního roku, v němž se uskutečnila výroba destilátu pěstitelským pálením.

§ 5

Uspořádání výrobního zařízení a zařízení pro úpravu lihu

1. Právnické nebo fyzické osoby vyrábějící nebo upravující líh mohou používat jen takové výrobní zařízení nebo zařízení pro úpravu lihu, které zaručuje spolehlivé zjištění množství vyrobeného nebo upraveného množství lihu.

3. Výrobní zařízení lihovaru musí být uspořádáno tak, aby lihové páry a lihové tekutiny nemohly být odváděny jinam než do chladiče a dále do kontrolního lihového měřidla (dále jen "měřidlo"), a musí být uzpůsobené k umístění závěr.

4. Výrobní zařízení ovocných lihovarů a pěstitelských pálenic musí být uspořádáno tak, aby destilace byla spojena přímo s rektifikací a měřidlem byl registrován již rektifikovaný výrobek.

5. Během výroby lihu nesmí být výrobní zařízení lihovarů použito k jiným účelům.

6. Výrobní zařízení zvláštních lihovarů provádějících rafinaci a výrobní zařízení lihovarů provádějících samostatnou rafinaci a výrobní zařízení lihovarů provádějících samostatné odvodňování lihu musí být uspořádáno tak, aby lihové páry a lihové tekutiny nemohly být z rafinačního nebo odvodňovacího zařízení odváděny jinam než do chladiče a dále do měřidla, a musí být uzpůsobené k umístění závěr. Výrobní zařízení pro zušlechťování lihu musí být uspořádáno tak, aby na tomto zařízení bylo možno provádět pouze zušlechťování již vyrobeného a změřeného lihu.

7. Výrobní zařízení zvláštních lihovarů provádějících denaturaci lihu musí být vybaveno mísicím zařízením a uspořádáno tak, aby nedenaturovaný líh určený k denaturaci byl skladován v nádobách zajištěných závěrou celního úřadu správce spotřební daně z lihu.

8. Výrobní zařízení a zařízení pro úpravu lihu v lihovarech nebo zvláštních lihovarech provádějících kontinuální denaturaci musí být zajištěno závěrami celního úřadu správce spotřební daně z lihu v takovém rozsahu, aby bylo možno spolehlivě zajistit správné provádění kontinuální denaturace.

§ 6

Zajištění výrobního zařízení a znehodnocování úkapů, dokapů a některých odpadních produktů

1. Výrobní zařízení musí být zajištěno úředními závěrami tak, aby veškeré množství vyrobeného lihu bylo změřeno. Způsob a technické podmínky zajištění výrobního zařízení stanoví prováděcí předpis.

3. V ovocných lihovarech, zemědělských lihovarech a pěstitelských pálenicích zajišťuje celé výrobní zařízení a měřidla celní úřad správce spotřební daně z lihu⁵⁾ úředními závěrami. V ostatních lihovarech zajišťuje celní úřad správce spotřební daně z lihu úředními závěrami pouze spojovací potrubí od chladiče k měřidlům, měřidla a zařízení na jímání lutrových vod.

4. Při samostatné rafinaci v lihovarech a zvláštních lihovarech zajišťuje celní úřad správce spotřební daně z lihu úředními závěrami spojovací potrubí od chladiče k měřidlům a měřidla.

5. Právnické nebo fyzické osoby vyrábějící líh jsou povinny před zahájením výroby předložit celnímu úřadu správci spotřební daně z lihu popis a ve dvojím vyhotovení nákres výrobního zařízení. Celní úřad Správce spotřební daně z lihu vyznačí v nákresu místa zajištěná závěrami a jedno vyhotovení vrátí výrobci.

6. Je zakázáno poškozovat nebo odstraňovat umístěné závěry a zasahovat do uspořádání výrobního zařízení. Provede-li celní úřad správce spotřební daně z lihu změnu v umístění závěr, vyznačí to způsobem uvedeným v odstavci 4.

7. Úkapy a dokapy z pěstitelského pálení, pokud je výrobce nehodlá dále použít, a odloučené oleje a vosky vzniklé při výrobě lihu v ovocných lihovarech musí výrobce znehodnotit za přítomnosti zaměstnance celního úřadu úřední osoby správce spotřební daně z lihu a způsobem, který stanoví prováděcí předpis.

8. Lutrové vody musí výrobce znehodnotit způsobem, který stanoví prováděcí předpis.

§ 7

Měření lihu

1. Právnické a fyzické osoby vyrábějící a upravující líh jsou povinny

3. měřit veškerý vyrobený a samostatně rafinovaný líh typově schválenými a ověřenými měřidly^,6) které stanoví prováděcí právní předpis, a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

4. při poruše měřidla jímat vyrobený líh do ověřených⁶⁾ nádrží zajištěných celním úřadem správcem spotřební daně z lihu a měřit způsobem, který stanoví prováděcí předpis,

5. zjišťovat teplotu lihu protékajícího měřidlem způsobem stanoveným prováděcím předpisem,

6. při měření lihu dodržovat podmínky, které umožní správný chod měřidla a spolehlivé zjištění vyrobeného množství lihu; bližší podmínky pro umístění, zajištění a používání měřidla a postup při provádění oprav a běžných úprav měřidla stanoví prováděcí předpis.

3. Celní úřad Správce spotřební daně z lihu provádí kontrolu měřidla způsobem stanoveným prováděcím předpisem a zjišťuje a vypočítává vyrobené množství lihu ve lhůtách a způsobem, které stanoví prováděcí předpis.

4. Celní úřad Správce spotřební daně z lihu provádí váhovou měrnou zkoušku měřidla za účelem ověření správné funkčnosti měřidla porovnáním množství lihu vypočítaného podle objemu zjištěného tímto měřidlem s množstvím lihu vypočítaného podle zjištěné hmotnosti. Způsob provádění váhové měrné zkoušky a lhůty pro její provádění stanoví prováděcí právní předpis. Je-li při váhové měrné zkoušce zjištěna odchylka větší než odchylka stanovená v prováděcím právním předpisu, vyřadí celní úřad správce spotřební daně z lihu měřidlo z provozu, a to až do jeho nového platného ověření podle zákona o metrologii⁶⁾.

5. Váhová měrná zkouška se neprovádí v pěstitelských pálenicích.

§ 8

Zušlechťování lihu

1. Samostatnou rektifikaci surového ovocného destilátu a opakovanou rektifikaci ovocného nebo jiného destilátu lze provést pouze na základě povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu, který v povolení zároveň určí způsob zajištění výrobního zařízení a způsob zjišťování množství takto zušlechtěného destilátu.

2. Rektifikaci lihu podle odstavce 1 celní úřad správce spotřební daně z lihu povolí, jestliže výrobní zařízení pro rektifikaci je opatřeno zařízením, kterým lze kontrolovat surovinu použitou k rektifikaci, a zařízením, které znemožňuje plnění přístroje záparou (kvasem).

3. Regeneraci lihu lze provést pouze na základě povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu, který v povolení zároveň určí podmínky pro uvedený druh regenerace a způsob zjišťování množství regenerovaného lihu.

§ 9

Denaturace lihu

1. Líh, s výjimkou lihu určeného pro octárny, musí být denaturován v lihovaru nebo ve zvláštním lihovaru. Pověřený zaměstnanec celního úřadu Pověřená úřední osoba správce spotřební daně z lihu musí být vždy přítomen denaturaci; v případě, že bude denaturační prostředek přidáván kontinuálně, ověří správné provádění kontinuální denaturace způsoby a ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem.

3. Líh určený pro octárny musí být denaturován v octárně za přítomnosti zaměstnance celního úřadu úřední osoby správce spotřební daně z lihu. Celní úřad Správce spotřební daně z lihu stanoví podmínky této denaturace.

4. O provedené denaturaci musí provozovatel lihovaru nebo zvláštního lihovaru vyhotovit záznam obsahující tyto údaje:

   3. druh, množství a stupňovitost lihu použitého pro denaturaci, a jde-li o kontinuální denaturaci, druh, množství a stupňovitost lihu při vstupu do mísicího zařízení,

   4. druh a množství denaturačního prostředku,

   5. stav plomb na uzávěrách nádob, ve kterých je líh přepravován, a jde-li o kontinuální denaturaci, stav plomb na uzávěrách potrubí mísicího zařízení,

   6. druh a množství lihu při výstupu z mísicího zařízení určeného pro kontinuální denaturaci,

   7. stav měřidel.

Záznam o denaturaci potvrdí celní úřad správce spotřební daně z lihu.

3. Je-li prováděna denaturace podle odstavce 2, vyhotoví záznam podle odstavce 3 provozovatel octárny a potvrdí jej celní úřad správce spotřební daně z lihu.

4. Veškeré množství lihu určeného a užitého k denaturaci a denaturačního prostředku určeného a užitého k denaturaci musí být spolehlivě změřeno, a to některým ze způsobů pro měření lihu a denaturačního prostředku stanovených prováděcími právními předpisy.

§ 12

Uvádění lihu do oběhu

1. Líh uvedený v § 11 odst. 1 písm. a), b), c), d) bodech 1 a 3 a v písm. f) a výrobky obsahující líh, osvobozené od daně podle zvláštního zákona,⁸⁾ mohou být dovezeny, koupeny, odebrány uživatelem⁹⁾ na základě smlouvy o dílo pouze na základě zvláštního povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu na přijímání a užívání lihu osvobozeného od daně. Toto povolení nelze převádět na jinou osobu.

3. Povolení podle odstavce 1 u zvláštně denaturovaného lihu, který je denaturován lékařským benzinem a určen pro poskytovatele zdravotních služeb, který tento líh prokazatelně potřebuje pro poskytování zdravotních služeb, se vyžaduje jen v případech stanovených prováděcím předpisem.

4. Právnické nebo fyzické osoby uvádějící líh do volného daňového oběhu nebo přejímající líh uvedený v § 11 odst. 1 písm. a), b), c), d) bodech 1 a 3 a v písm. f), pokud je osvobozen od daně podle zvláštního zákona,¹²⁾ jsou povinny zjišťovat množství lihu, evidovat líh uvedený do volného daňového oběhu a přejímaný líh a vystavovat dodací a přejímací list způsobem a za podmínek, které stanoví prováděcí právní předpis.

§ 13

Omezení při výrobě, úpravě, použití a uvádění lihu do oběhu

1. Při výrobě, úpravě a použití lihu je zakázáno

3. mísit navzájem líh kvasný, líh sulfitový a líh syntetický,

4. používat líh syntetický, líh sulfitový, líh kvasný surový, líh kvasný rafinovaný technický, líh kvasný bezvodý k výrobě lihovin nebo potravin a léčiv obsahujících líh a uvádět výrobky obsahující uvedené druhy lihu do oběhu,

5. používat denaturovaného lihu k jiným účelům, než stanoví prováděcí předpis,

6. vylučovat denaturační prostředky z denaturovaného lihu a pozměňovat vlastnosti denaturovaného lihu,

7. používat pro výrobu lihu obecně denaturovaného líh kvasný rafinovaný jemný, líh kvasný rafinovaný velejemný a líh kvasný rafinovaný velejemný neutrální nebo líh syntetický destilačně rafinovaný,

8. provádění obecné denaturace lihu v autocisternách.

3. Do oběhu je zakázáno uvádět líh

   3. označený klamavým způsobem nebo způsobem vyvolávajícím nebezpečí záměny,13)

   4. vadný,

   5. neznámého původu.

4. Pro výrobu směsi s minerálním olejem určené pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla musí být použit líh kvasný bezvodý zvláštně denaturovaný pro tento účel nebo kvasný bezvodý obecně denaturovaný a musí být vyrobený z biologicky rozložitelných částí výrobků, které vznikly z provozování zemědělství nebo z provozování odvětví zpracovatelského průmyslu, která na zemědělství navazují.

5. Výrobu průtahových destilátů a výrobu lihových macerátů, digerátů, perkolátů a trestí na destilačním zařízení lze provádět pouze na základě povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu, který v povolení zároveň určí způsob zajištění destilačního zařízení a případně způsob zjišťování množství lihu v těchto výrobcích.

§ 15

Zjišťování zásob a evidence lihu

1. Celní úřady zjišťují Správce spotřební daně z lihu zjišťuje zásoby lihu včetně množství lihu obsaženého v zásobách surovin, polotovarů a hotových výrobků způsobem stanoveným prováděcím předpisem, a to u právnických nebo fyzických osob, které

3. líh vyrábějí nebo upravují,

4. nakupují nebo dovážejí líh osvobozený od spotřební daně podle zvláštního zákona13a) nebo tento líh pouze zpracovávají, s výjimkou lihu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. e) a g).

3. Právnické nebo fyzické osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny

   3. vést evidenci o výrobě, příjmu, zásobách a vydání lihu a o množství lihu obsaženého v zásobách surovin, polotovarů a hotových výrobků způsobem stanoveným prováděcím předpisem a tuto evidenci uzavírat způsobem a ve lhůtách, které stanoví prováděcí předpis,

   4. evidenci podle písmene a) uchovávat po dobu deseti let a uzávěrky této evidence předkládat celnímu úřadu správci spotřební daně z lihu k prověření ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem,

   5. ke dni uzávěrky evidence zjistit fyzickou zásobu lihu.

4. Při zjišťování zásob lihu podle odstavce 1 se případný rozdíl mezi fyzickou zásobou a zásobou vykázanou v evidenci podle odstavce 2 snižuje o výši skutečně zjištěných ztrát, nejvýše však do výše norem ztrát lihu. Osvobození ztrát lihu od daně podle zvláštního zákona¹²⁾ je podmíněno vedením průkazné evidence, z níž je zřejmý základ pro výpočet normovaných ztrát. V odůvodněných případech může Ministerstvo zemědělství po dohodě s Generálním ředitelstvím cel povolit výjimku z prováděcího předpisu upravujícího normy ztrát lihu.

§ 16

Oznamovací povinnost

1. Právnické nebo fyzické osoby vyrábějící nebo upravující líh jsou povinny oznámit celnímu úřadu správci spotřební daně z lihu

3. zahájení a ukončení sezónní výroby, rafinace, rektifikace a regenerace lihu, a to nejpozději 15 dnů před zahájením a do 15 dnů po ukončení těchto činností,

4. přerušení výroby lihu na dobu delší než deset dnů, nejpozději do tří dnů od každého přerušení,

5. poruchy a závady na měřidlech nebo porušení závěr, nejpozději následující pracovní den po jejich zjištění,

6. ztráty lihu přesahující normy ztrát lihu, nejpozději následující pracovní den po jejich zjištění.

3. Právnické nebo fyzické osoby dovážející, prodávající nebo přemisťující přístroje určené k výrobě nebo úpravě lihu jsou povinny oznámit Ministerstvu zemědělství a místně příslušnému celnímu úřadu správci spotřební daně z lihu do tří dnů jméno, příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, kterým bylo toto zařízení prodáno, nebo místo, kam bylo zařízení přemístěno.

§ 17

Přestupky

1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

3. nechá si pro sebe vyrobit větší množství etanolu, než je stanoveno v § 4 odst. 6 nebo tento etanol v rozporu s prohlášením podle § 4 odst. 8 písm. f) neodebere do 3 měsíců ode dne jeho výroby,

4. neuskladní líh v kalibrovaných nádržích podle § 14,

5. poruší podmínku pro uvádění lihu do oběhu podle § 12,

6. použije denaturovaného lihu k jiným účelům, než stanoví prováděcí právní předpis,

7. vylučuje denaturační prostředky z denaturovaného lihu a pozměňuje jeho vlastnosti,

8. uvede do oběhu líh označený klamavým způsobem nebo způsobem vyvolávajícím nebezpečí záměny,

9. uvede do oběhu líh vadný nebo líh neznámého původu,

10. poruší zákaz pro výrobu, úpravu, použití a uvádění lihu do oběhu podle § 13 odst. 1 písm. a),

11. vyrobí průtahový destilát, lihový macerát, digerát, perkolát nebo tresť na destilačním zařízení bez povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu podle § 13 odst. 4, nebo

12. v rozporu s § 4 odst. 9 prodá ovocný destilát vyrobený pěstitelským pálením.

3. Fyzická osoba se jako osoba dovážející, prodávající nebo přemisťující přístroje určené k výrobě nebo úpravě lihu dopustí přestupku tím, že poruší oznamovací povinnost podle § 16 odst. 2.

4. Za přestupek lze uložit pokutu

   3. do 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), j) nebo odstavce 2,

   4. do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. i),

   5. do 10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d) a e),

   6. do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. h), nebo

   7. do výše desetinásobku sazby spotřební daně stanovené pro líh zvláštním zákonem3) a připadající na množství lihu obsaženého ve výrobku, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), f) a g).

5. Přestupek podle odstavce 1 písm. a) nelze projednat, jestliže uplynuly od jeho spáchání 2 roky.

§ 17a

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

3. prodá ovocný destilát vyrobený pěstitelským pálením,

4. neuskladní líh v kalibrovaných nádržích podle § 14,

5. poruší podmínku pro uvádění lihu do oběhu podle § 12,

6. použije denaturovaného lihu k jiným účelům, než stanoví prováděcí právní předpis,

7. vylučuje denaturační prostředky z denaturovaného lihu a pozměňuje jeho vlastnosti,

8. uvede do oběhu líh označený klamavým způsobem nebo způsobem vyvolávajícím nebezpečí záměny,

9. uvede do oběhu líh vadný nebo líh neznámého původu, nebo

10. poruší zákazy pro výrobu, úpravu, použití a uvádění lihu do oběhu podle § 13 odst. 1 písm. a) nebo b).

3. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel pěstitelské pálenice dopustí správního deliktu tím, že

   3. nevede o každém případu pěstitelského pálení evidenci podle § 4 odst. 10,

   4. provozuje výrobní zařízení pěstitelské pálenice, které neodpovídá popisu a nákresu výrobního zařízení, jak byl přiložen k žádosti o vydání povolení k pěstitelskému pálení podle § 4 odst. 1,

   5. při výrobě ovocného destilátu smísí dohromady suroviny pěstitelů bez jejich písemného prohlášení o souhlasu podle § 4 odst. 8 písm. e), nebo

   6. použije k pálení jiné suroviny, než je stanoveno v § 4 odst. 4.

4. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba vyrábějící nebo upravující líh dopustí správního deliktu tím, že

   3. poruší povinnost při měření lihu podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b),

   4. poruší povinnost při měření lihu podle § 7 odst. 1 písm. c) nebo d),

   5. poruší oznamovací povinnost podle § 16 odst. 1 písm. a) až d),

   6. nedodrží podmínku pro výrobu lihu podle § 5 nebo zákaz pro výrobu, úpravu, použití a uvádění lihu do oběhu podle § 13 odst. 4,

   7. poruší povinnost uloženou v § 13 odst. 5,

   8. poruší podmínku pro denaturaci lihu podle § 9 odst. 1 a 2,

   9. použije pro denaturovaný líh denaturační prostředek dodaný kupujícím, aniž by od kupujícího převzala vzorek denaturačního prostředku a osvědčení o jeho druhu a koncentraci vydané podle zvláštního zákona⁷⁾, nebo

   10. vyrobí průtahový destilát, lihový macerát, digerát, perkolát nebo tresť na destilačním zařízení bez povolení celního úřadu správce spotřební daně z lihu podle § 13 odst. 4.

5. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba uvedená v § 15 odst. 1 dopustí správního deliktu tím, že

   3. nevede a neuzavírá evidenci podle § 15 odst. 2 písm. a),

   4. neuchová nebo nepředloží celnímu úřadu správci spotřební daně z lihu evidenci podle § 15 odst. 2 písm. b), nebo

   5. nezjistí ke dni uzávěrky evidence fyzickou zásobu lihu.

6. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba dovážející, prodávající nebo přemisťující přístroje určené k výrobě nebo úpravě lihu dopustí správního deliktu tím, že poruší oznamovací povinnost podle § 16 odst. 2.

7. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel lihovaru nebo zvláštního lihovaru dopustí správního deliktu tím, že nevyhotoví záznam o denaturaci lihu podle § 9 odst. 3 písm. a) až e).

8. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako provozovatel lihovaru nebo zvláštního lihovaru dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost změřit množství lihu či denaturačního prostředku určeného a užitého k denaturaci podle § 9 odst. 5.

9. Za správní delikt se uloží pokuta

   3. do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. a) nebo odstavce 6,

   4. do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), odstavce 2 písm. b), c) a d), odstavce 3 písm. b) a c) nebo odstavců 4 a 5,

   5. do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3 písm. f) a h) nebo odstavce 7,

   6. do 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d) a e) nebo odstavce 3 písm. d), e) a g),

   7. do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h) nebo odstavce 3 písm. a), nebo

   8. do výše desetinásobku sazby spotřební daně stanovené pro líh zvláštním zákonem³⁾ a připadající na množství lihu obsaženého ve výrobku, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c), f) a g).

§ 17b

Společná ustanovení ke správním deliktům

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby14) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(5) Přestupky podle § 17 odst. 1 písm. f) a g) a správní delikty právnických osob podle § 17a odst. 1 písm. f) a g) projednává v prvním stupni Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „Inspekce“) ¹⁵⁾. Ostatní přestupky a správní delikty právnických osob v prvním stupni projednává celní úřad správní orgán, který je správcem spotřební daně z lihu.

(6) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil.

(7) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

ČÁST čtvrtá

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 20

Vztah ke správnímu řádu a k daňovému řádu

1. Na rozhodování Ministerstva zemědělství podle § 15 odst. 3 se vztahuje správní řád.¹⁶⁾

3. Na úkony a rozhodování celních úřadů podle tohoto zákona se vztahuje daňový řád s výjimkou řízení o ukládání pokut (§ 17), na které se vztahuje správní řád¹⁶⁾.

(2) Při výkonu působnosti podle tohoto zákona postupuje správce spotřební daně z lihu podle daňového řádu s výjimkou řízení o správních deliktech.

K části dvacáté sedmé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 13

nadpis vypuštěn

1. Má-li být uskladněno zadržené zboží do jeho propuštění do navrženého celního režimu,¹²⁾ uplatní se obdobně podmínky pro dočasné uskladnění zboží.¹³⁾

2. Má-li být složena jistota, jíž lze podle nařízení Evropské unie dosáhnout propuštění zboží nebo ukončení jeho zadržení¹⁴⁾, lze jistotu složit v hotovosti na účet celního úřadu nebo nahradit bankovní zárukou¹⁵⁾ finanční zárukou. Držitel práva je povinen na výzvu celního úřadu předložit ve stanovené lhůtě vyjádření, jakou výši jistoty považuje za dostatečnou k tomu, aby ochránila jeho zájmy.

3. Bylo-li složením jistoty dosaženo propuštění nebo ukončení zadržení zboží, o němž je pravomocně rozhodnuto, že neporušuje práva k duševnímu vlastnictví, nebo jsou-li splněny podmínky stanovené nařízením Evropské unie⁴⁷⁾, jistota se vrátí osobě, která ji celnímu úřadu složila. V opačném případě se jistota zúčtuje ve prospěch držitele práva, a to ve výši odpovídající částce stanovené rozhodnutím soudu o náhradě vzniklé škody. Je-li složená jistota nižší nebo rovna přiznané náhradě škody, zúčtuje se ve prospěch držitele práva v plné výši. Je-li složená jistota vyšší než přiznaná náhrada škody, vrátí se osobě, která jistotu složila, její část zbývající po zúčtování jistoty na zaplacení náhrady vzniklé škody, popřípadě po jejím započtení na úhradu pokuty uložené v řízení o správním deliktu podle tohoto zákona a na úhradu nákladů za zničení zboží. Započtení jistoty na úhradu pokuty uložené v řízení o správním deliktu podle tohoto zákona a na úhradu nákladů za zničení zboží se provede i v případě, že o náhradě škody nebylo rozhodnuto.

4. Nelze-li s jistotou naložit způsobem uvedeným v odstavci 3, složená jistota propadne státu. Propadlá jistota je příjmem státního rozpočtu.

____________________

2) Čl. 14 odst. 1 a článek 15 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.

13) Články 50 až 53 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

14) Čl. 14 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1383/2003

15) § 313 až 322 obchodního zákoníku.

22) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

47) Čl. 14 odst. 2 třetí pododstavec nařízení Rady (ES) č. 1383/2003.

K části dvacáté osmé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 71

1. Za doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území se považuje doklad prokazující, že příjem cizince je pravidelný a úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území [§ 42c odst. 3 písm. c)] nebude nižší než součet částek životních minim9d) cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem9e) nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob. Jde-li o cizince podle § 66 může být tento doklad nahrazen dokladem o příslibu poskytnutí prostředků k zajištění trvalého pobytu na území z prostředků veřejných rozpočtů. Příjem cizince lze prokázat zejména potvrzením zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního výdělku, jde-li o příjmy ze závislé činnosti, nebo daňovým přiznáním z příjmů fyzických osob, jde-li o příjmy z podnikání ze samostatné činnosti. Pokud nelze prokázat příjem jiným věrohodným způsobem, lze jako doklad o zajištění prostředků k trvalému pobytu předložit výpisy z účtu vedeného v bance za posledních 6 měsíců, ze kterých vyplývá, že cizinec takovými příjmy disponuje, nebo platební výměr daně z příjmu.

2. Dokladem o zajištění ubytování podle § 70 odst. 2 písm. f) se rozumí doklad o vlastnictví bytu nebo domu, doklad o oprávněnosti užívání bytu anebo domu nebo písemné potvrzení osoby, která je vlastníkem nebo oprávněným uživatelem bytu nebo domu, s jejím úředně ověřeným podpisem, kterým je cizinci udělen souhlas s ubytováním. Ubytování může být zajištěno pouze v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu31) označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a je podle stavebního zákona určen pro bydlení, ubytování nebo rekreaci. Úřední ověření se nevyžaduje, podepíše-li oprávněná osoba podle věty první souhlas před pověřeným zaměstnancem ministerstva. Pokud je písemné potvrzení o souhlasu podle věty první podáváno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem; to neplatí, je-li potvrzení dodáno prostřednictvím datové schránky.

____________________

9c) Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.

9d) § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

9e) § 26 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

11a) Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech a přečíslování budov a o postupu a oznamování čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.

31) Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.

K části dvacáté deváté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 73

(1) Měsíční odměna je peněžité plnění poskytované měsíčně podle druhu vykonávané funkce a podle počtu obyvatel obce ve výši a za podmínek, které stanoví prováděcí právní předpis. Měsíční odměnu tvoří pevná složka stanovená podle druhu vykonávané funkce a příplatek podle počtu obyvatel obce. Při určení výše příplatku podle počtu obyvatel obce se vychází z počtu obyvatel, kteří jsou k 1. lednu příslušného kalendářního roku hlášeni v obci k trvalému pobytu. Počet obyvatel obce se zaokrouhluje na celé stovky nahoru.

(2) Měsíční odměna se uvolněným členům zastupitelstva obce v obcích s rozšířenou působností, v obcích s pověřeným obecním úřadem, v obcích s matričním úřadem^23a) a v obcích se stavebním úřadem^23b) zvyšuje o částku stanovenou prováděcím právním předpisem.

(3) Nevykonává-li uvolněný člen zastupitelstva obce nebo neuvolněný člen zastupitelstva obce, kterému obec vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, funkci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, karantény, těhotenství nebo péče o dítě do 3 let věku, měsíční odměna mu nenáleží, nestanoví-li se jinak v odstavci 4; v kalendářním měsíci, v němž z těchto důvodů uvolněný člen zastupitelstva obce vykonával funkci jen po část měsíce, náleží mu měsíční odměna v poměrné výši.

(4) Uvolněnému členu zastupitelstva obce a neuvolněnému členu zastupitelstva obce, kterému obec vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny. Pro účely stanovení výše měsíční odměny ve snížené výši podle věty první se jedna třicetina měsíční odměny upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského z nemocenského pojištění. Měsíční odměna ve snížené výši stanovená podle věty první se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu. Výše měsíční odměny ve snížené výši stanovené podle věty první a třetí za jednotlivý kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

____________________

23a) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.

23b) § 117 odst. 1 a 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

K části třicáté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 48

(1) Měsíční odměna je peněžité plnění poskytované měsíčně podle druhu vykonávané funkce a podle počtu obyvatel kraje a ve výši stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Nevykonává-li uvolněný člen zastupitelstva funkci nebo neuvolněný člen zastupitelstva kraje, kterému kraj vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, karantény, těhotenství nebo péče o dítě do 3 let věku, měsíční odměna mu nenáleží, pokud se nestanoví jinak v odstavci 3; v kalendářním měsíci, v němž z těchto důvodů uvolněný člen zastupitelstva vykonával funkci jen po část měsíce, náleží mu měsíční odměna v poměrné výši.

(3) Uvolněnému členu zastupitelstva a neuvolněnému členu zastupitelstva kraje, kterému kraj vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny. Pro účely stanovení výše měsíční odměny ve snížené výši podle věty první se jedna třicetina měsíční odměny upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského z nemocenského pojištění. Měsíční odměna ve snížené výši stanovená podle věty první se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu. Výše měsíční odměny ve snížené výši stanovené podle věty první a třetí za jednotlivý kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

K části třicáté první návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 53

(1) Měsíční odměna je peněžité plnění poskytované měsíčně, podle druhu vykonávané funkce, ve výši a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Měsíční odměnu tvoří pevná složka, stanovená podle druhu vykonávané funkce, a příplatek podle počtu obyvatel hlavního města Prahy. Při určení výše příplatku podle počtu obyvatel se vychází z počtu obyvatel, kteří jsou k 1. lednu příslušného kalendářního roku na území hlavního města Prahy hlášeni k trvalému pobytu. Počet obyvatel se zaokrouhluje na celé stovky nahoru.

(2) Nevykonává-li uvolněný člen zastupitelstva hlavního města Prahy nebo neuvolněný člen zastupitelstva hlavního města Prahy, kterému hlavní město Praha vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodného pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, funkci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, karantény, těhotenství nebo péče o dítě do 3 let věku, měsíční odměna mu nenáleží, pokud se nestanoví jinak v odstavci 4; v kalendářním měsíci, v němž z těchto důvodů uvolněný člen zastupitelstva hlavního města Prahy vykonával funkci jen po část měsíce, náleží mu měsíční odměna v poměrné výši.

(3) Uvolněným členům zastupitelstva hlavního města Prahy se měsíční odměna zvyšuje o částku, která náleží uvolněným členům zastupitelstev obcí, ve kterých působí pověřený obecní úřad. Její výše je stanovena prováděcím právním předpisem.

(4) Uvolněnému členu zastupitelstva hlavního města Prahy a neuvolněnému členu zastupitelstva hlavního města Prahy, kterému hlavní město Praha vyplácí ze svých prostředků odměnu (odměny) za výkon jemu svěřených funkcí dosahující částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nenáleží, za první 3 kalendářní dny karantény náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 do dvacátého prvního kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny. Pro účely stanovení výše měsíční odměny ve snížené výši podle věty první se jedna třicetina měsíční odměny upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského z nemocenského pojištění. Měsíční odměna ve snížené výši stanovená podle věty první se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu. Výše měsíční odměny ve snížené výši stanovené podle věty první a třetí za jednotlivý kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

K části třicáté druhé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 6

Příjmy státního rozpočtu

(1) Příjmy státního rozpočtu tvoří, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,

3. výnosy daní včetně příslušenství,⁵⁾

4. pojistné na sociální zabezpečení,

5. výnosy z podílu na clech, který je podle práva Evropské unie^5a) ponechán členským státům na úhradu nákladů spojených s jejich výběrem a výnosy ze sankcí a úhrad exekučních nákladů v celním řízení,

6. příjmy z činnosti organizačních složek státu a odvody příspěvkových organizací,

7. odvod zbývajícího zisku České národní banky,⁶⁾

8. sankce za porušení rozpočtové kázně,

9. správní a soudní poplatky,

10. úhrady spojené s realizací státních záruk,

11. příjmy z prodeje a pronájmu nájmu majetku České republiky, se kterým hospodaří organizační složka státu, a příjmy z prodeje nemovitého majetku České republiky, se kterým hospodaří příspěvkové organizace; to neplatí pro příjmy z prodeje majetku České republiky nabytého darem a děděním [§ 48 odst. 2 písm. c)] a majetku České republiky, se kterým je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany [§ 48 odst. 2 písm. d)],

12. splátky návratných finančních výpomocí poskytnutých ze státního rozpočtu,

13. peněžní dary poskytnuté organizačním složkám státu použité v běžném rozpočtovém roce,

14. výnosy z majetkových účastí státu,

15. výnosy z cenných papírů, jejichž nákup byl realizován z prostředků státního rozpočtu,

16. penále za neoprávněně použité nebo zadržené prostředky poskytnuté z Národního fondu,

17. prostředky, které byly připsány nebo odvedeny na účty Národního fondu a nemohou být zařazeny mezi prostředky uvedené v § 37 odst. 1,

18. prostředky získané od Národního fondu za prostředky vydané ze státního rozpočtu podle § 38,

19. pokuty,

20. další příjmy stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

3. Pro účely tohoto zákona se příspěvky a dotace poskytnuté ze zahraničí (dále jen „prostředky poskytnuté ze zahraničí“) organizačním složkám státu použité v běžném rozpočtovém roce považují za příjmy státního rozpočtu. Za prostředky poskytnuté ze zahraničí se považují i prostředky poskytnuté České republice z rozpočtu Evropské unie a přijaté organizačními složkami státu z Národního fondu.

____________________

5) § 58 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Článek 2 odst. 3 rozhodnutí Rady 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství.

6) § 47 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

K části třicáté třetí návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 29

1. Za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcné nebo osobní pomoci náleží právnické nebo fyzické osobě peněžní náhrada. Náhradu poskytuje krajský úřad, v jehož územním obvodu byla pomoc poskytována. Peněžní náhrada se vyplácí do 6 měsíců od ukončení záchranných nebo likvidačních prací.

2. Pokud dojde k omezení výkonu vlastnického práva k nemovitosti, poskytne se jejímu vlastníku náhrada odpovídající míře omezení jeho majetkových práv podle zvláštního právního předpisu.²¹⁾

3. Jde-li o vykonání osobní pomoci, u níž nelze určit výši náhrady dohodou nebo postupem podle zvláštních právních předpisů, stanoví se náhrada ve výši, která odpovídá obvyklé mzdě za stejné či podobné práce nebo služby. Při stanovení náhrady za věcnou pomoc se vychází z výše výdajů vzniklých povinnému nebo z výše náhrady obvykle účtované za použití stejného nebo obdobného věcného prostředku v době jeho poskytnutí, zjištěné podle zvláštního právního předpisu.

4. Poskytne-li podnikající fyzická osoba, která má příjmy pouze z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti²²⁾ osobní pomoc na výzvu velitele zásahu nebo v rámci plánované pomoci na vyžádání, náleží jí náhrada ušlého výdělku za dobu, po kterou pomoc poskytne. Náhradu poskytuje krajský úřad, v jehož správním obvodu byla pomoc poskytována. Při výpočtu náhrady ušlého výdělku se postupuje přiměřeně podle zvláštního právního předpisu.²³⁾

5. Obce, kraje, popřípadě základní složky integrovaného záchranného systému jsou oprávněny požadovat uhrazení nákladů, které vynaložily jako náhradu za poskytnutí věcné nebo osobní pomoci, za provedené likvidační práce a škody prokazatelně vzniklé havárií (§ 24), po původci havárie. Těmito úhradami se kompenzují vynaložené výdaje.²⁴⁾

____________________

21) Například občanský zákoník, obchodní zákoník.

22) § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

23) § 2 odst. 1 vyhlášky č. 298/1993 Sb., o stanovení výše nároku náhrady ušlého výdělku při správě daní.

K části třicáté čtvrté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 2

Rozsah úpravy

1. Mezinárodní pomoc poskytovaná podle tohoto zákona se týká

3. přímých daní, a to v České republice daní z příjmů, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí nemovitých věcí a daně z nabytí nemovitých věcí, v ostatních státech stejných nebo podobných daní, které mají charakter daně z příjmu nebo daně z majetku,

4. daní z pojistného.

3. Daněmi z pojistného se rozumí daně, které mají některou z forem uvedených v předpisech Evropských společenství.^2a)

____________________

2a) Čl. 3 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, ve znění směrnice Rady 79/1071/EHS ze dne 6. prosince 1979, směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 a směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001.

K části třicáté páté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 37d

Státní příspěvek při vyřazení autovraku

1. Fyzická osoba, která

3. požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 500 000 Kč a které má v osvědčení o registraci vozidla zapsán údaj o kombinované produkci emisí CO2 na jeden kilometr nepřesahující hodnotu 160 gramů a plnění emisního limitu EURO 4 a vyššího,

4. v době počínající od šestého měsíce před registrací osobního automobilu podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky, má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 30 000 Kč.

3. Fyzická osoba, která

   3. požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož pořizovací cena nepřesáhla 700 000 Kč a které

      1. využívá pouze elektrický pohon,

      2. má hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, nebo

      3. je vybaveno motorem určeným jeho výrobcem ke spalování stlačeného zemního plynu označovaného jako CNG,

   4. v době počínající od šestého měsíce před registrací vozidla podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky, má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 60 000 Kč.

4. Fyzickou osobou se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí fyzická osoba, která nemá příjmy z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné ze samostatné činnosti^12a) a není plátcem daně z přidané hodnoty ani osobou povinnou k této dani^12b).

5. Žádost o státní příspěvek podle odstavce 1 nebo 2 se uplatňuje u Státního fondu životního prostředí České republiky do šesti měsíců ode dne registrace nového vozidla kategorie M1.

6. Státní příspěvky podle odstavců 1 a 2 se vyplácí ze zvláštního účtu Státního fondu životního prostředí České republiky. Finanční prostředky na tento zvláštní účet jsou poskytovány ze státního rozpočtu a mohou být použity výhradně na podporu nákupu nových vozidel kategorie M1.

7. Náležitosti žádosti o státní příspěvek a podrobnosti jeho poskytování podle odstavců 1 až 5 stanoví vláda nařízením.

____________________

12a) § 7 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

12b) § 5 a 94 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

31f) § 4 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.

K části třicáté šesté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 27

Majetek honebního společenstva

1. Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva.

3. Příjmem honebního společenstva mohou být

   3. příjem z využití společenstevní honitby na vlastní účet,

   4. příjmy z pronájmu nájmu společenstevní honitby,

   5. dary a dědictví,

   6. půjčky a úvěry a úroky z vkladů,

   7. jiné příjmy, stanoví-li tak zvláštní zákon.

4. Honební společenstvo vede účetnictví podle zvláštního zákona.²¹⁾

____________________

21) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

K části třicáté sedmé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích veřejné správy, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

ČÁST I

Položka 1

1. Přijetí žádosti nebo návrhu

1. o vyslovení neúčinnosti doručení

nebo navrácení lhůty v předešlý stav Kč 300

3. o prodloužení lhůty pro podání daňového

přiznání, hlášení nebo vyúčtování Kč 300

3. o prominutí

příslušenství daně Kč 1 000

3. o povolení posečkání daně, zálohy na daň

nebo cla anebo o povolení jejich zaplacení

ve splátkách Kč 400

3. na delegování místní příslušnosti

na jiného správce daně Kč 300

3. o vrácení daní při dovozu nebo

o prominutí celního nedoplatku Kč 300

3. o povolení úlevy na dani nebo cle Kč 1 000

4. o vydání zvláštního povolení na přijímání

a užívání vybraných výrobků osvobozených

od spotřebních daní nebo o vydání povolení

k provozování daňového skladu anebo vydání

povolení k přijímání vybraných výrobků

v režimu podmíněného osvobození

od spotřebních daní2) Kč 1 000

3. o vydání povolení snížit zajištění

spotřební daně nebo upustit od jeho

poskytnutí podle zákona upravujícího

spotřební daně nebo o snížení úhrady

nebo zajištění podle zákona upravujícího

spotřební daně Kč 1 000

3. o vydání povolení prodávat vybrané

výrobky za ceny bez spotřebních daní2) Kč 2 000

3. o změnu povolení prodávat vybrané výrobky

za ceny bez spotřebních daní2) Kč 200

3. o informaci pro účely exekučního řízení,

prováděného soudním exekutorem Kč 2 000

3. o vydání povolení k zastupování daňovým

zástupcem a daňovým zástupcem pro zasílání

vybraných výrobků2a) Kč 1 000

3. o vydání povolení k nákupu zkapalněných

ropných plynů uvedených do volného daňového

oběhu2a) Kč 1 000

3. o vydání povolení ke značkování a barvení

vybraných minerálních olejů2a) Kč 1 000

3. o vydání povolení ke značkování některých

dalších minerálních olejů2a) Kč 1 000

3. o změnu povolení vydaných podle písmen

h), m), n), o) a p) Kč 200

3. r) o vydání rozhodnutí o závazném

4. posouzení podle daňového řádu Kč 10 000

2. Vydání potvrzení

1. o bezdlužnosti nebo o stavu osobního

daňového účtu Kč 100

3. o daňovém domicilu Kč 100

Předmětem poplatku není

Přijetí žádostí uvedených v bodě 1 písmenech c) a g) této položky, pokud požadovaná úleva činí trojnásobek nebo méně než trojnásobek stanovené sazby poplatku.

Poznámky

1. Podle této položky postupují správní úřady, které vedou řízení podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, podle zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 63/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 1/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., nebo podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb. Poplatky se platí u toho správního úřadu, který je příslušný o žádosti nebo návrhu rozhodnout. Daní se podle této položky pro účely tohoto zákona rozumí příjmy státního rozpočtu, Národního fondu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků, ve smyslu zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní.

2. Poplatky podle bodu 1 této položky se vybírají za každou daň, které se žádost daňového subjektu týká, a za každý daňový subjekt, podává-li jednu žádost více daňových subjektů. Poplatek se vybírá jen jednou, jde-li o daň ze společného předmětu zdanění (např. daň z nemovitostí).

3. Je-li jednou žádostí požadováno provedení více úkonů, uváděných pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků.

K části třicáté osmé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 378/2005 Sb., o podpoře družstevních bytů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 11

Práva a povinnosti člena bytového družstva, které je příjemcem podpory

Člen bytového družstva, které je příjemcem podpory, má

1. je-li fyzickou osobou, právo na uzavření nájemní smlouvy o užívání družstevního bytu postaveného s podporou podle tohoto zákona, na jehož pořízení se finančně podílel svým dalším členským vkladem podle tohoto zákona a stanov; stejné právo má každý právní nástupce, je-li fyzickou osobou; právo člena na uzavření nájemní smlouvy vzniká dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o kolaudaci 7) bytového domu, v němž se družstevní byt nachází, nebo po kolaudaci změny dokončené stavby bytového domu s družstevními byty,

3. povinnost platit nájemné stanovené na základě kalkulace zahrnující splátky úvěrů a úroky z nich, náklady na opravy a údržbu domu a na technické zhodnocení domu, náklady na pojištění domu, daň z nemovitostí nemovitých věcí, náklady na správu družstva a domu,

4. povinnost splácet v nájemném částky odpovídající splátkám úvěru bytového družstva a jeho příslušenství, které podle vyúčtování výstavby družstevních bytů s podporou podle tohoto zákona se členy podle § 10 odst. 2 připadají na družstevní byt, který člen užívá; částky připadající na družstevní byt se vypočtou ze splátek úvěru bytového družstva a jeho příslušenství podle poměru podlahové plochy tohoto družstevního bytu k podlahovým plochám všech družstevních bytů bytového družstva postavených s podporou podle tohoto zákona v bytovém domě, v němž se družstevní byt nachází,

5. povinnost zaplatit bytovému družstvu částku rovnající se dotaci a nesplacené části úvěru a jeho příslušenství připadající na družstevní byt postavený s podporou podle tohoto zákona, který užívá, pokud bytové družstvo rozhodne o vrácení podpory podle § 16 a 17,

6. povinnost splatit další členský vklad ve výši podle § 10 odst. 1, přičemž zálohová výše dalšího členského vkladu musí být splacena nejpozději do 60 dnů od uzavření smlouvy o poskytnutí podpory,

7. zákaz účastnit se výstavby družstevních bytů s podporou podle tohoto zákona v jiném bytovém družstvu; v bytovém družstvu může být člen nájemcem pouze jednoho družstevního bytu postaveného s podporou podle tohoto zákona; člen potvrzuje tyto skutečnosti v čestném prohlášení, které je součástí členské přihlášky do bytového družstva; nepravdivé prohlášení je důvodem k vyloučení člena z bytového družstva.

____________________

7) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části třicáté deváté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 7

1. Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona považují

1. příjmy ze závislé činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů¹²⁾,

b) funkční požitky uvedené v zákoně o daních z příjmů ¹³⁾,

c)b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů¹⁴⁾ ,

d)c) příjmy z kapitálového majetku uvedené v zákoně o daních z příjmů¹⁵⁾,

e)d) příjmy z pronájmu uvedené v zákoně nájmu podle zákona o daních z příjmů¹⁶⁾,

f)e) ostatní příjmy uvedené v zákoně o daních z příjmů, při kterých dochází ke zvýšení majetku¹⁷⁾,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyla pojistná a příspěvek zahrnuta do těchto výdajů; příjmy z podnikání jsou však u osoby, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle zákona o daních z příjmů¹⁸⁾, předpokládané příjmy, a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou předpokládané výdaje, na jejichž základě byla stanovena daň paušální částkou.

2. Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona dále považují

3. dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění a dávky úrazového pojištění, s výjimkou bolestného, příspěvku za ztížení společenského uplatnění, náhrady nákladů spojených s léčením a náhrady nákladů spojených s pohřbem,

4. podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci¹⁹⁾,

5. plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,

6. výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce, s výjimkou těch uvedených příjmů, které byly vyplaceny z příjmů osoby, která se pro účely stanovení započitatelných příjmů považuje za společně posuzovanou osobu s osobou, která takové příjmy přijala,

7. dávky státní sociální podpory, s výjimkou příspěvku na bydlení a jednorázových dávek,

8. příspěvek na živobytí¹⁾,

9. mzdové nároky vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů ²⁰⁾,

10. příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou od této daně osvobozeny²¹⁾, nejde-li o příjmy uvedené v písmenech a) až g) nebo v odstavci 5, s výjimkou

    1. příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků osvobozených od daně z příjmů fyzických osob²²⁾, kromě příjmů uvedených v písmenu j),

    2. přijaté náhrady škody, náhrady nemajetkové újmy, plnění z pojištění majetku, plnění z pojištění odpovědnosti za škody a finančních prostředků na odstranění následků živelní pohromy,

    3. peněžní pomoci obětem trestné činnosti,

    4. sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem,

    5. podpory a příspěvků z prostředků nadací a občanských sdružení,

    6. příjmů plynoucích z doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci podle zákona o pomoci v hmotné nouzi^22a),

    7. příjmu plynoucího z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách^22b), je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou patřící do okruhu společně posuzovaných osob podle § 4,

9. odměn vyplácených dárcům za odběr krve a jiných biologických materiálů z lidského organismu,

10. náhrad (příspěvků) pobytových výloh poskytovaných orgány Evropské unie zaměstnancům (národním expertům) vyslaným k působení do institucí Evropské unie,

11. příjmu plynoucího ve formě daňového bonusu,

a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů²³⁾,

3. zvláštní příplatek nebo příplatek za službu v zahraničí poskytovaný v cizí měně podle zvláštních právních předpisů vojákům a příslušníkům bezpečnostních sborů²⁴⁾ vyslaným v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních bezpečnostních sborů mimo území České republiky po dobu působení v zahraničí, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů²³⁾,

4. příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle zvláštních právních předpisů^24a), a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů²³⁾,

5. další opakující se nebo pravidelné příjmy.

3. Za příjem se považují též příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavcích 1 a 2 v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v odstavcích 1 a 2.

4. Je-li příjem uvedený v odstavcích 1 a 2 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.

5. Za příjem se nepovažuje příspěvek na péči²⁵⁾, část příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející z důvodu závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I až IV²⁶⁾, příspěvek na mobilitu²⁷⁾, příspěvek na zvláštní pomůcku²⁷⁾ a zvláštní příspěvek k důchodu podle zvláštních právních předpisů²⁸⁾. Za příjem se dále nepovažuje příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit^28a).

§ 8

Způsob zápočtu příjmů z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné ze samostatné činnosti

1. Za započitatelný příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c), považuje

3. částka odpovídající měsíčnímu průměru těchto příjmů za období uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c),

4. částka odpovídající jedné dvanáctině příjmů poplatníka daně z příjmů fyzických osob stanovené paušální částkou podle zákona o daních z příjmů¹⁸⁾, není-li dále stanoveno jinak.

3. Za započitatelný příjem osoby uvedené v odstavci 1 se však považuje nejméně částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů a vyhlašuje ji Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Tato částka se považuje za minimální příjem osoby uvedené v odstavci 1 vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku. Částka uvedená ve větě první se nepoužije, jde-li o osobu vykonávající výdělečnou činnost, která se považuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost ²⁹⁾, nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za činnost osoby samostatně výdělečně činné proto, že tuto činnost nevykonává soustavně³⁰⁾.

4. U osoby samostatně výdělečně činné, která nemá příjem ze samostatné výdělečné činnosti, ale nepřerušila výkon této činnosti ani jí tato činnost nebyla pozastavena, se za příjem považuje částka uvedená v odstavci 2; to neplatí, jde-li o osobu vykonávající činnost, která se považuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost²⁹⁾, nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za činnost osoby samostatně výdělečně činné proto, že tuto činnost nevykonává soustavně³⁰⁾.

5. U osoby, která má nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c) a za předchozí zdaňovací období nepodala přiznání k dani z příjmů a která není poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, se vychází z těchto příjmů za zdaňovací období předcházející takovému období. V případě, že tato osoba v předcházejícím zdaňovacím období podnikatelskou ani jinou samostatnou výdělečnou činnost ještě nevykonávala, vychází se nejméně z poloviny částky uvedené v odstavci 2. U osoby, na kterou se nevztahuje nejnižší započitatelný příjem podle odstavce 2, se vychází z poloviny částky uvedené v odstavci 2 až do konce kalendářního měsíce, ve kterém podá daňové přiznání, nebo sama určí výši příjmu, pokud není povinna podat daňové přiznání.

____________________

18) § 7a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

29) § 9 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

30) § 9 odst. 3 písm. d) a f) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K části čtyřicáté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 9

Příjem

1. Pro účely tohoto zákona se za příjem, není-li dále stanoveno jinak, považuje

3. 70 % příjmu ze závislé činnosti a z funkčních požitků uvedených v zákoně o daních z příjmů14), a to po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů ³⁾,

1. 70 % příjmů ze závislé činnosti, a to po odpočtu daně z příjmů fyzických osob a veřejných pojistných, a ze mzdových nároků vyplácených krajskou pobočkou Úřadu práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů³⁾,

3. 80 % příjmu

   1. z náhrady mzdy (platu) nebo sníženého platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 dnů a od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zvláštních právních předpisů^14a) a z dávky nemocenského pojištění¹⁵⁾,

   2. z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci,

4. 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu¹⁶⁾, s výjimkou příspěvku na živobytí.

3. Příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob se pro účely příspěvku na živobytí rozumí příjem podle odstavce 1 snížený o přiměřené náklady na bydlení; za přiměřené náklady na bydlení se pro účely tohoto zákona považují odůvodněné náklady na bydlení (§ 34), nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob.

4. Za příjem pro určení přiměřených nákladů na bydlení se považuje příjem uvedený v odstavci 1, s výjimkou

   3. dávek pěstounské péče¹⁷⁾,

   4. příjmu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu a

   5. příjmů uvedených v § 7 odst. 2 písm. k) zákona o životním a existenčním minimu.

K části čtyřicáté první návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

ČÁST PRVNÍ

Změna zákona o daních z příjmů

Čl. II

Přechodná ustanovení

1. Pro daňové povinnosti za léta 1993 až 2014 a zdaňovací období, které započalo v roce 2014, platí dosavadní právní předpisy, nestanoví-li tento zákon dále jinak.

2. U osvobození příjmů z prodeje cenných papírů nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Na příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. zf) bodech 1 až 3 a 7 až 9 § 4a odst. 1 písm. a) až c) a g) až i) a v § 19a odst. 1 písm. a) až c) a g) až i) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, plynoucí ze zisku vytvořeného nebo na základě zisku, který byl zdrojem zvýšení základního kapitálu, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Na příjmy plynoucí po dni nabytí účinnosti tohoto zákona z úroků z přeplatků zaviněných orgánem sociálního zabezpečení nebo z penále z přeplatků pojistného, které příslušná zdravotní pojišťovna vrátila po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku pojistného, se použije ustanovení § 4 odst. 1 písm. y) nebo § 19 odst. 1 písm. n) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Ustanovení § 6 odst. 13 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije též pro příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky zahrnované do základu daně podle § 5 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb. zúčtované plátcem daně přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a vyplacené poplatníkovi po 31. lednu 2015.

6. Na hmotný majetek zaevidovaný u poplatníka přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona a využívaný před tímto dnem k dosahování příjmů z provozování loterií a jiných podobných her osvobozených od daně podle § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona hledí, jako by byl před tímto dnem od jeho zaevidování odpisován bez přerušení a odpisy byly stanovovány v maximální výši. Ve zdaňovacím období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, lze jako výdaj (náklad) uplatnit pouze poměrnou část odpisu, která odpovídá části zdaňovacího období ode dne nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona.

7. Na odvod části výtěžku loterií a jiných podobných her podle zákona č. 202/1990 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, plynoucí jako příjem poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se použije § 19 odst. 1 písm. ch) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona.

8. Ustanovení § 24 odst. 4 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na hmotný majetek, který je předmětem smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku uzavřené nejpozději do 31. prosince 2014 a který je nejpozději do tohoto dne přenechán nájemci ve stavu způsobilém obvyklému užívání.

9. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije pro přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, souvisejících s peněžními plněními za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Pro úrokové výnosy z hypotečních zástavních listů emitovaných do konce roku 2007 se použije ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST SEDMDESÁTÁ ČTVRTÁ

ÚČINNOST

Čl. XCV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 17, 40, 41, 43, 76, 78 a 85, čl. II bodů 6 a 7, čl. VII až X, čl. LXIII, čl. LXXVII bodu 4 a čl. LXXVIII, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012, a s výjimkou ustanovení čl. XXVII bodů 31, 50 a 51 a čl. XXVIII, které nabývají účinnosti dnem 1. dubna 2012.

Čl. XCV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, s výjimkou

1. ustanovení čl. I bodů 17, 40, 41, 43, 76, 78 a 85, čl. II bodů 6 a 7, čl. VII až X, čl. LXIII, čl. LXXVII bodu 4 a čl. LXXVIII, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2012,

3. ustanovení čl. XXVII bodů 31, 50 a 51 a čl. XXVIII, které nabývají účinnosti dnem 1. dubna 2012,

4. ustanovení čl. I bodů 154 a 155, pokud nejde o část šestou, čl. III bodů 10, 17, 21 až 26, 48 až 50, 54 a 55, čl. IV bodu 2 a čl. V bodu 3, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013.

5. ustanovení čl. I bodů 2 až 16, 18 až 39, 42, 44 až 65, 67, 68, 70 až 73, 75, 77, 79 až 81, 84, 86 až 96, 98 až 101, 103 až 114, 116 až 120, 122 až 130, 133 až 141, 145 až 153, 156, čl. II bodů 2, 3, 5, 8, 10, čl. III bodů 1, 3, 4, 6, 11, 13 až 16, 18 až 20, 27, 28, 32 až 36, 38 až 47, 51 až 53, článků XI, XII, XV a XVI, čl. XIX bodu 10, čl. XXV bodů 1, 4, 55, čl. XXIX bodů 1, 8 a 9, čl. XXX bodů 1 a 2, čl. XXXVII bodů 1 až 3, článku XLVI, čl. LII bodů 2 a 3, článků LVIII, LXVIII a LXIX, čl. LXXII bodu 1, čl. LXXVII bodu 1, článku LXXX a čl. LXXXIV bodů 2 až 4, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2014.

K části čtyřicáté druhé návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. …/2013 Sb., o povinném značení lihu, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014

§ 32

Zajištění ochrany kontrolních pásek

1. Držitel je povinen

1. zajistit ochranu kontrolních pásek proti jejich poškození, zničení, ztrátě, zneužití nebo odcizení,

3. skladovat kontrolní pásky pouze na místě značení lihu, anebo v sídle nebo místě podnikání držitele,

4. skladovat kontrolní pásky v místnostech nebo prostorách zabezpečených proti neoprávněnému vniknutí cizí osoby.

3. Držitel je povinen oznámit správci daně zničení, ztrátu nebo odcizení kontrolních pásek s uvedením důvodů zničení, ztráty nebo odcizení, a to nejpozději následující den po zjištění takové skutečnosti.

4. Oznámení podle odstavce 2 se podává elektronicky.

5. Kontrolní páska se považuje za zničenou, pokud neobsahuje celé evidenční označení nebo toto označení není čitelné.

§ 33
Záznamní povinnost

1. Držitel je povinen vést průběžně evidenci kontrolních pásek.

3. Na povinnost vést evidenci kontrolních pásek se přiměřeně použijí ustanovení daňového řádu o záznamní povinnosti.

4. Držitel je povinen uchovávat zápis v evidenci kontrolních pásek po dobu 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl vystaven doklad, na jehož základě byl zápis v evidenci kontrolních pásek proveden, nejdéle však po dobu 10 let od provedení zápisu v evidenci kontrolních pásek.

5. Evidence kontrolních pásek se musí nacházet na místě značení lihu; to neplatí, pokud se na místě značení lihu nenachází z důvodu plnění povinností stanovených jiným právním předpisem.

6. Pokud se místo značení lihu nenachází na daňovém území České republiky, musí se evidence kontrolních pásek nacházet v sídle nebo místě podnikání držitele.

§ 37
Registr kontrolních pásek

1. Generální ředitelství cel vede registr kontrolních pásek, ve kterém shromažďuje údaje potřebné pro výkon působnosti správce daně podle tohoto zákona.

3. Generální ředitelství cel zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup tyto údaje z registru kontrolních pásek:

   3. evidenční označení kontrolních pásek, které byly převzaty držitelem,

   4. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název držitele, který kontrolní pásky převzal, jeho sídlo nebo místo podnikání a jeho daňové identifikační číslo.

2. obchodní firmu nebo jméno držitele, který kontrolní pásky převzal, jeho sídlo a jeho daňové identifikační číslo.

3. Generální ředitelství cel údaje podle odstavce 2 zveřejní nejpozději následující pracovní den po dni, ve kterém držitel převzal kontrolní pásky.

§ 52
Registr osob povinných značit líh a distributorů lihu

1. Generální ředitelství cel vede registr osob povinných značit líh a distributorů lihu, ve kterém shromažďuje údaje potřebné pro výkon působnosti správce daně podle tohoto zákona.

3. Generální ředitelství cel zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup tyto údaje z registru osob povinných značit líh a distributorů lihu:

   3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název,

   4. sídlo nebo místo podnikání,

   5. umístění organizační složky podniku obchodního závodu zahraniční osoby v České republice, je-li zřízena,

   6. daňové identifikační číslo,

   7. registrační odběrné číslo nebo registrační distribuční číslo,

   8. místo značení lihu uvedené v registraci,

   9. den registrace,

   10. den zrušení registrace,

   11. údaj o tom, zda byla registrace zrušena na návrh nebo z moci úřední,

   12. změnu zveřejňovaných údajů z registru osob povinných značit líh a distributorů lihu a den této změny.

4. Registr osob povinných značit líh a distributorů lihu obsahuje údaje podle odstavce 1 i v případě, že registrace byla zrušena; údaje podle odstavce 2 se zveřejňují po dobu 5 let ode dne zrušení registrace.

§ 57
Správní delikty na úseku držení kontrolních pásek

1. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako držitel dopustí správního deliktu tím, že

3. umístí kontrolní pásku na spotřebitelské balení v rozporu s § 14,

4. v rozporu s § 29 odst. 1 předá kontrolní pásky jiné osobě,

5. v rozporu s § 30 odst. 1 nezajistí, aby bylo dovezeno spotřebitelské balení lihu označené zahraničním dodavatelem,

6. v rozporu s § 30 odst. 2 nezaznamená evidenční označení kontrolních pásek,

7. nesplní některou z povinností při přepravě kontrolních pásek nebo při jejich předání zahraničnímu dodavateli podle § 31,

8. v rozporu s § 33 odst. 1

   1. nevede evidenci kontrolních pásek, nebo

   2. ji vede v neúplném rozsahu,

9. v rozporu s § 33 odst. 3 neuchovává zápis v evidenci kontrolních pásek nebo jej neuchovává po stanovenou dobu,

10. v rozporu s § 33 odst. 4 nezajistí, aby se evidence kontrolních pásek nacházela na místě značení lihu,

11. v rozporu s § 33 odst. 5 nezajistí, aby se evidence kontrolních pásek nacházela v sídle nebo místě podnikání držitele,

12. v rozporu s § 34

    1. neprovede inventuru kontrolních pásek nebo nepředá záznam o výsledku inventury, nebo

    2. neuchová záznam o výsledku inventury a doklady, na jejichž základě byla inventura provedena, xxxxx je neuchová po stanovenou dobu,

13. neoznámí správci daně údaje podle § 35, nebo

14. v rozporu s § 36 odst. 1, 2 nebo 3 nevrátí kontrolní pásky.

3. Za správní delikt se uloží pokuta

   3. do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c), d), e), f), g), h), i) nebo j),

   4. do 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. k), nebo

   5. od částky odpovídající spotřební dani z lihu, kterou by byla právnická nebo podnikající fyzická osoba povinna uhradit, pokud by uvedla do volného daňového oběhu líh označený kontrolní páskou

      1. předanou v rozporu s § 29 odst. 1 jiné osobě, do desetinásobku této částky, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), nebo

      2. kterou v rozporu s § 36 odst. 1, 2 nebo 3 nevrátila, do desetinásobku této částky, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. l).

4. Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až c) nebo k) lze spolu s pokutou uložit zákaz činnosti.

K části čtyřicáté třetí návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ke dni vyhlášení návrhu zákona

§ 4

Osvobození od daně

1. Od daně z pozemků jsou osvobozeny

3. pozemky ve vlastnictví státu,

4. pozemky ve vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí,

5. pozemky užívané diplomatickými zástupci pověřenými v České republice, konzuly z povolání a jinými osobami, které podle mezinárodního práva požívají diplomatických a konzulárních výsad a imunity, a to za předpokladu, že nejsou občany České republiky, a že je zaručena vzájemnost,

6. zrušeno

7. pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou nebo její částí sloužící k vykonávání náboženských obřadů církví a náboženských společností státem uznaných,⁸⁾ dále se stavbou nebo její částí sloužící k výkonu duchovní správy těchto církví a náboženských společností,

8. pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů ⁹⁾ a obecně prospěšných společností,

9. pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, poskytování péče o děti do 3 let věku na základě živnostenského oprávnění, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením uvedeným v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, zařízením sociální péče,¹⁰⁾ nadacím a se stavbou památkových objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem kultury České republiky,

10. pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbami sloužícími výlučně k účelu zlepšení stavu životního prostředí, stanovené vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem životního prostředí České republiky,

11. pozemky, na nichž jsou zřízeny hřbitovy,¹⁾

12. pozemky území zvláště chráněných podle předpisů o ochraně přírody a krajiny ¹¹⁾ s výjimkou národních parků a chráněných krajinných oblastí; v národních parcích a chráněných krajinných oblastech pozemky zařazené do jejich I. zóny,

13. pozemky remízků, hájů a větrolamů a mezí na orné půdě, trvalých travních porostech, pozemky pásma hygienické ochrany vod I. stupně ¹²⁾ a pozemky ostatních ploch,¹⁾ které nelze žádným způsobem využívat,

14. pozemky veřejně přístupných parků, prostor a sportovišť,¹⁾

15. zemědělské pozemky na dobu pěti let a lesní pozemky na dobu 25 let, počínaje rokem následujícím po roce, kdy byly po rekultivaci technickým opatřením nebo biologickým zúrodňováním vráceny zemědělské nebo lesní výrobě,

16. na dobu pěti let od nabytí účinnosti tohoto zákona zemědělské pozemky a do výměry 10 ha pozemky hospodářských lesů vydané vlastníkům na základě zvláštního předpisu,¹³⁾ a to i v případech, kdy za tyto pozemky byly přiděleny pozemky náhradní, pokud na nich vlastníci nebo osoby blízké ¹⁴⁾ sami hospodaří a nedošlo k převodu nebo přechodu vlastnického práva na jiné osoby než osoby blízké,¹⁴⁾

17. pozemky určené pro veřejnou dopravu,

18. části pozemků, na kterých jsou zřízeny měřické značky, signály a jiná zařízení geodetických bodů,¹⁵⁾ a pásy pozemků v lesích, vyčleněné pro rozvody elektrické energie a topných plynů,¹⁶⁾

18. pozemky ve vlastnictví veřejných vysokých škol,^16c) které slouží k uskutečňování akreditovaných studijních programů,

3. zrušeno

19. pozemky určené k plnění funkcí lesa, na nichž se nacházejí lesy hospodářské pod vlivem imisí, zařazené do dvou nejvyšších pásem ohrožení,

3. pozemky ve vlastnictví kraje, které se nacházejí v jeho územním obvodu,

4. pozemky ve vlastnictví veřejných výzkumných institucí,

5. pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou; pokud obec uvedené pozemky od daně z pozemků takto osvobodí, toto osvobození se nevztahuje na pozemky v zastavěném území^16d) nebo v zastavitelné ploše^16d) obce, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, ve které současně vymezí tyto pozemky jejich parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží.

3. Pozemkem tvořícím jeden funkční celek se stavbou se rozumí část pozemku nezbytně nutná k provozu a plnění funkce stavby.

4. Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány; jsou-li tyto pozemky pronajaty obci, kraji nebo organizační složce státu anebo příspěvkové organizaci, jsou osvobozeny za předpokladu, že nejsou využívány k podnikatelské činnosti. Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. e) až g), l), r), t) a u) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány.

5. Poplatník daně uplatní nárok na osvobození od daně z pozemků podle odstavce 1 písm. e) až h), j), k), m), n), p), r), s), u) a v) v daňovém přiznání.

6. Při uplatnění nároku na osvobození podle odstavce 1 písm. n) doloží poplatník daně samostatné provozování zemědělské výroby na zemědělské půdě zápisem do evidence podle zvláštních předpisů.^16a)

7. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje i na část pozemku.

§ 13a

Daňové přiznání

1. Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období nebo daň byla vyměřena či doměřena v některém z předchozích zdaňovacích období z moci úřední a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. V tomto případě se daň vyměří ve výši poslední známé daně a za den vyměření daně a současně za den doručení tohoto rozhodnutí poplatníkovi se považuje 31. leden zdaňovacího období; správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem, platební výměr nemusí obsahovat odůvodnění, založí se do spisu a nelze se proti němu odvolat. Na žádost daňového subjektu mu správce daně zašle stejnopis platebního výměru, a to do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo ke změně v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání poplatník uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daně.

3. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím pouze

   3. ke změně sazeb daně,

   4. ke změně průměrné ceny půdy přiřazené ke stávajícím jednotlivým katastrálním územím podle § 5 odst. 1,

   5. ke stanovení nebo ke změně koeficientu podle § 6 odst. 4, § 11 odst. 3 a 4 nebo podle § 12,

   6. k zániku osvobození od daně, jestliže tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou podle § 4 odst. 1 písm. v) nebo uplynutím zákonem stanovené lhůty a předmět daně není ani částečně osvobozen od daně z jiného důvodu, nebo

   7. ke změně místní příslušnosti,

poplatník není povinen podat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání ani sdělit tyto změny. Daň se vyměří ve výši poslední známé daně upravené o změny podle písmen a) až e).

3. Povinnost podat daňové přiznání za podmínek podle odstavce 1 má též poplatník, jehož úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení ^19).

1. Zemřel-li poplatník v průběhu lhůty pro podání daňového přiznání, aniž by splnil povinnost ho podat, prodlužuje se tato lhůta o 2 měsíce. Bylo-li skončeno řízení o pozůstalosti v průběhu lhůty pro podání daňového přiznání, aniž by osoba spravující pozůstalost splnila povinnost ho podat, prodlužuje se tato lhůta o 2 měsíce.

3. Podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků majících vlastnická nebo jiná práva k téže nemovitosti, považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí společného zmocněnce nebo není-li dále stanoveno jinak.

4. Je-li ve lhůtě do 31. ledna zdaňovacího období podáno daňové přiznání alespoň jedním ze spoluvlastníků za jeho spoluvlastnický podíl na pozemku, (dále jen „podíl na pozemku“), nebo za spoluvlastnický podíl na stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru (dále jen „podíl na stavbě“), má povinnost podat daňové přiznání každý spoluvlastník za svůj podíl na pozemku nebo za svůj podíl na stavbě samostatně. V tomto případě přiznává a platí každý spoluvlastník daň ve výši svého podílu na celkové dani odpovídající jeho podílu na pozemku nebo na stavbě. Postup podle věty první nelze uplatnit u pozemku evidovaného v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem. Jestliže některý ze spoluvlastníků pozemku nebo stavby daňové přiznání nepodá, správce daně mu vyměří daň z moci úřední, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání. Obdobně se postupuje při zdaňování spoluvlastnického podílu na bytu nebo samostatném nebytovém prostoru, jakož i spoluvlastnického podílu na pozemku, u něhož je spoluvlastnictví podle zvláštního právního předpisu^5a) odvozeno od vlastnictví bytu nebo samostatného nebytového prostoru.

5. Pokud v předchozím zdaňovacím období měli spoluvlastníci pozemku, stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru, společného zástupce nebo společného zmocněnce, a pokud bude uplatněn správcem daně postup podle odstavce 5 věty čtvrté, neuplatní se pokuta za opožděné podání daňového přiznání ani penále z doměřené daně. Úrok z prodlení podle daňového řádu^19a) počítá se od pátého pracovního dne následujícího po náhradním dni splatnosti daně vyměřené z moci úřední.

6. Podle odstavce 5 a odstavce 6 věty první se postupuje rovněž při doměření daně ostatním spoluvlastníkům, jestliže jeden ze spoluvlastníků podal dodatečné daňové přiznání k poslední známé dani přiznané nebo vyměřené z moci úřední podle odstavce 5.

7. Přestane-li být fyzická nebo právnická osoba poplatníkem daně z nemovitostí proto, že v průběhu zdaňovacího období se změnila vlastnická nebo jiná práva ke všem nemovitostem v územním obvodu téhož správce daně, které u něho podléhaly dani z nemovitostí, nebo tyto nemovitosti zanikly, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně nejpozději do 31. ledna následujícího zdaňovacího období.

8. Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v daňovém přiznání, je poplatník povinen tyto změny oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastaly.

9. Nebylo-li do 31. prosince roku, ve kterém byl podán návrh na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí rozhodnuto o jeho povolení, je poplatník povinen za nemovitost, která byla předmětem vkladu práva vlastnického podat daňové přiznání nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí. Daňové přiznání poplatník podává na zdaňovací období následující po roce, v němž vznikly právní účinky vkladu. Povinnost podat daňové přiznání nevzniká, pokud daňové přiznání za nemovitost podal současný společný zástupce nebo společný zmocněnec.

10. Není-li dědické řízení do 31. prosince roku, v němž poplatník zemřel, pravomocně ukončeno, je dědic povinen za nemovitost, která byla předmětem dědického řízení, podat daňové přiznání nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení. Daňové přiznání podává dědic na zdaňovací období následující po roce, v němž poplatník zemřel. Povinnost podat daňové přiznání nevzniká, pokud daňové přiznání za nemovitost, která byla předmětem dědického řízení, bylo podáno současným společným zástupcem nebo společným zmocněncem.

§ 13b

Stanovení daně

1. Daň z nemovitostí se vyměřuje na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku31. prosinci roku, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, na který je daň vyměřována.

3. Daň z nemovitostí lze stanovit platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem; stanovení daně hromadným předpisným seznamem se neodůvodňuje.

4. V případech, kdy se daňové přiznání nepodává, počne běžet lhůta pro stanovení daně dnem 31. ledna zdaňovacího období.

§ 15

Placení daně

1. Daň z nemovitostí je splatná

3. u poplatníků daně provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. srpna a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období,

4. u ostatních poplatníků daně ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období.

3. Nepřesáhne-li roční daň z nemovitostí částku 5000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období. Ke stejnému datu lze daň z nemovitostí zaplatit najednou i při vyšší částce.

4. Činí-li u jednoho poplatníka celková daň z nemovitostí nacházejících se v obvodu územní působnosti jednoho správce daně méně než 30 Kč a není-li dále stanoveno jinak, daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání se za podmínek uvedených v § 13a tohoto zákona podává, daň se vyměří, ale nepředepíše. Výsledek vyměření se poplatníkovi neoznamuje, pokud o to poplatník nepožádá.

5. Činí-li v obvodu územní působnosti jednoho správce daně daň z pozemků u poplatníka, který podle § 13a odst. 5 podává daňové přiznání za spoluvlastnický podíl na dani z pozemku nebo mu je vyměřena daň ve výši spoluvlastnického podílu na dani z pozemku z moci úřední, a nejedná-li se o podíly od daně zcela osvobozené, méně než 50 Kč, je daň poplatníka u daně z pozemků 50 Kč. Obdobně se postupuje u daně ze staveb.

6. Jsou-li důvody pro podání daňového přiznání podle ustanovení § 13a odst. 10, je daň z nemovitostí za nemovitost, která byla předmětem vkladu práva vlastnického, připadající na již uplynulé termíny splatnosti, splatná nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí.

7. Jsou-li důvody pro podání daňového přiznání podle ustanovení § 13a odst. 11, je daň z nemovitostí za nemovitost, která byla předmětem dědického řízení, připadající na již uplynulé termíny splatnosti, splatná nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení.

K části čtyřicáté čtvrté návrhu zákona

Platné znění částí zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), s vyznačením navrhovaných změn a doplnění ke dni vyhlášení návrhu zákona

§ 10

Lesy pod vlivem imisí

1. Lesy pod vlivem imisí se zařazují do čtyř pásem ohrožení. Pásma ohrožení stanoví ministerstvo právním předpisem.

3. Na lesy hospodářské pod vlivem imisí, zařazené do dvou nejvyšších pásem ohrožení, se vztahuje osvobození od daně z nemovitostí stejně jako na lesy uvedené v § 7 a 8.

Stránka 126 z 517