Dealerská smlouva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Dealerská smlouva

Xxxxx Xxxxx 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Dealerská smlouva zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi.“

Xxxxx Xxxxx

Děkuji prof. JUDr. Xxxxx Xxxxxxx, CSc. za odborné vedení při zpracování této diplomové práce a také mé rodině za největší možnou podporu při studiu.

Obsah

1 Úvod 5

2 Obchodní závazkové vztahy 7

3 Pojem dealerská smlouva a její místo v českém právním řádě 11

3.1 Slovní spojení dealerská smlouva 11

3.2 Vymezení pojmu dealerská xxxxxxx 00

3.3 Dealerská smlouva jako inominátní závazek 11

3.3.1 Analogie v právu 13

3.3.2 Závěrem 13

3.4 Použití předpisů EU 14

3.4.1 Nařízení komise (ES) č.1400/2002 14

3.4.2 Závěrem 16

4 Uzavírání dealerské smlouvy 17

4.1 Zásady kontraktace 18

4.2 Forma 20

4.3 Návrh a přijetí 20

4.4 Porovnání s uzavíráním smlouvy o obchodním zastoupení 22

4.5 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi 23

5 Dealerská smlouva - obsah 25

5.1 Vymezení důležitých pojmů – prodej vozidel 25

5.2 Vymezení předmětu plnění 25

5.3 Úplata 27

5.4 Práva a povinnosti smluvních stran 29

5.4.1 Práva a povinnosti obchodníka 29

5.4.2 Práva a povinnosti dodavatele 31

5.4.3 Závěrem 31

5.5 Odpovědnost 32

5.5.1 Odpovědnost za prodlení 32

5.5.2 Odpovědnost za vady 33

5.5.3 Odpovědnost za škodu 33

5.5.4 Odpovědnost za podnikatelské riziko 34

5.5.5 Závěrem 34

5.6 Trvání a ukončení dealerské smlouvy 35

5.7 Porovnání s úpravou smlouvy o obchodním zastoupení 36

5.8 Stručný exkurz do úpravy „dealerské smlouvy“ v rámci DFCR 38

5.9 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi 39

6 Příbuzné smlouvy uzavírané v režimu ObchZ 40

6.1 Smlouvy příkazního typu 40

6.1.1 Smlouva mandátní 40

6.1.2 Smlouva komisionářská 42

6.1.3 Smlouva o obchodním zastoupení 43

6.2 Inominátní smlouvy 45

6.2.1 Franchisingová smlouva 46

6.2.2 Rámcová smlouva 47

6.3 Závěrem 47

7 Závěr 48

8 Resumé 50

9 Použitá literatura 52

9.1 Knižní publikace 52

9.2 Časopisy 53

9.3 Diplomové práce 54

9.4 Legislativní dokumenty 54

9.5 Použita judikatura 54

9.6 Online zdroje 55

1 Úvod

Diplomová práce se bude zabývat komplexně problematikou dealerské smlouvy, přičemž zpracování bude orientováno na prodej vozidel. Problematika spadá do oblasti obchodního práva. Aktuálnost daného tématu spatřuji v ne zcela přehledné právní úpravě dealerského vztahu, ačkoliv automobilový trh, kde je dealerská smlouva hojně využívána, je důležitou součástí moderní světové ekonomiky. Tato práce by měla čtenáři objasnit pojem a obsah dealerských smluv, včetně způsobu uzavírání těchto smluv. V průběhu práce se budu snažit koncipovat návrhy a doporučení pro právní praxi a současně směřovat svoji pozornost na otázku zajištění dostatečné ochrany před možným zneužíváním postavení ze strany silnějšího subjektu smluvního vztahu.

K tématu dealerských smluv nebylo dosud mnoho publikováno, což bylo jedním z důvodů, proč jsem si dané téma vybral a rozšířil tak okruh textů zabývající se tímto zajímavým problémem. Zaměření dealerské smlouvy na prodej automobilů a možná komparace tohoto institutu se smlouvou o obchodním zastoupení se rovněž jeví zajímavou a praktickou právní problematikou.

V práci budu vycházet především z knižních publikací, které se zabývají obchodními závazky, dále z odborných článků souvisejících s tématem, komentovaných zákonů a internetu. Podkladem pro sepsání práce byla rovněž konkrétní smluvní úprava dealerského vztahu mezi jedním významným českým výrobcem aut a prodejcem.

Vzhledem k tématu práce budu využívat zejména deskriptivní metodu zpracování částečně doplněnou o analýzu problému a komparaci s podobnými obchodněprávními vztahy.

V úvodu práce se budu zabývat obecnou úpravou obchodních závazkových vztahů, objasněním základních pojmů, strukturou závazkových vztahů v obchodním zákoníku a stručným popisem základních principů ovládajících tuto část obchodního práva. Toto seznámení s obecnou úpravou obchodních závazkových vztahů je z mého pohledu důležité pro pochopení úpravy dealerské smlouvy jako smlouvy inominátní, která se řídí především obecnými ustanoveními obchodních závazkových vztahů.

Další část bude věnována objasnění pojmu dealerská smlouva a jejímu místu v českém právním řádě. Dále bude následovat kapitola zabývající se problematikou kontraktace dealerské smlouvy se zaměřením na zásady kontraktace, formu, návrh

a přijetí smlouvy. Závěrem kapitoly provedu stručnou komparaci s obchodním zastoupením a budu se snažit formulovat návrhy a doporučení pro praxi.

Stěžejní částí celé práce bude 5. kapitola zabývající se problematikou dealerské smlouvy jako celku. Řešeny budou otázky vymezení předmětu smlouvy, úplaty, odpovědnosti, trvání a zániku smlouvy, přičemž se budu snažit jednotlivé části aplikovat taktéž na oblast prodeje vozidel. Návrhy a doporučení pro praxi, komparace s obchodním zastoupením a stručný exkurz do úpravy v rámci předstupně návrhu jednotného evropského zákoníku soukromého práva bude součástí závěrečné části kapitoly.

Poslední kapitola bude věnována třem smluvním typům svojí podstatou blízkým dealerské smlouvě, a dvěma inominátním smlouvám a jejich stručnému srovnání.

Samostatnou kapitolu věnující se relevantní judikatuře, která se zabývá sporem mezi dodavatelem a obchodníkem v rámci dealerské smlouvy jsem nezařadil, protože tyto spory jsou obvykle řešeny na základě rozhodčích doložek nezávislými rozhodci, k nimž jsem nezískal přístup.

2 Obchodní závazkové vztahy

Právní závazek lze vymezit jako dvou či vícestranný právní poměr, kdy jedné straně vztahu vzniká právo na plnění a druhé straně povinnost toto plnění uskutečnit. Povinnost je možné splnit aktivním způsobem („dare“ a „facere“) nebo pasivním („pati“ a „omittere“), popřípadě kombinací dvou předešlých způsobů. Nejběžnější právní skutečností podmiňující vznik právního závazkového vztahu je smlouva. Právní závazek však může vzniknout dalšími způsoby: ze zákona, porušením právní povinnosti, z bezdůvodného obohacení atd. Pojmenování závazků obchodními označuje přímý vztah ke speciální právní úpravě obchodu a podnikání. Obchodněprávní závazky či smlouvy upravené v obchodním zákoníku (dále jen ObchZ.) ovšem nemusí vznikat pouze mezi podnikateli, podobně tak smlouvy upravené v zákoníku občanském (dále jen ObčZ.) mohou nabývat charakteru obchodněprávního.1

Právní úprava obchodních závazkových vztahů je obsažena v třetí části obchodního zákoníku v §261 až §755. Třetí část je rozdělena do tří hlav. Hlava první se nazývá „Obecná ustanovení“ a obsahuje některá ustanovení o právních úkonech, některá ustanovení o uzavírání smlouvy, některá ustanovení o společných závazcích a společných právech, zajištění závazku a úpravu zániku závazků. Hlava druhá se zabývá zvláštními ustanoveními o některých obchodních závazkových vztazích a upravuje jednotlivé smluvní typy ObchZ. Hlava třetí upravuje závazkové vztahy vznikající na poli mezinárodního obchodu.2

Úprava obchodních závazkových vztahů v ObchZ. není komplexní. §1 odst.2 ObchZ. předepisuje podpůrné použití předpisů občanského práva v případě, že některé otázky není možné řešit dle ustanovení práva obchodního. Pro správné pochopení obchodních závazkových vztahů a dobrou orientaci v pojetí dualistické úpravy je nutná znalost základních druhů (skupin) obchodních závazkových vztahů. Rozlišujeme relativní obchody, absolutní obchody, fakultativní obchody a absolutní neobchody. Za důležité odlišující kritérium jednotlivých skupin obchodů můžeme považovat povahu a činnost subjektů vstupujících do závazkových vztahů.

1 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s. 49-50.

2 XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s, 2006, s.34.

Relativní obchody, jejichž úprava spadá do §261 odst.1 a 2 ObchZ., jsou závazkové vztahy vznikající mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatelské činnosti. Mezi tento druh obchodů spadá také závazkový vztah mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou3 a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týká zabezpečování veřejných potřeb. V rámci této části zmíním pojem kombinovaných obchodů vznikajících na základě smluvního typu z ObčZ. Úprava kombinovaných obchodů v §261 odst.6 ObchZ. nám reflektuje dualistické pojetí úpravy obchodního práva. Kombinované obchody jsou smlouvy mezi výše uvedenými subjekty, které nejsou upraveny v hlavě II. ObchZ. Řídí se příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Tato skupina závazkových vztahů se vyznačuje svým obchodním charakterem.4

Typové obchody (absolutní, nominální) – jedná se o závazkové vztahy podle

§261 odst. 3 ObchZ. Dříve nazývané absolutními z důvodu jejich absolutního obchodně-právního charakteru, který ve světle dnešní platné právní úpravy postrádají. Řídí se ObchZ. bez ohledu na povahu účastníků, jak je zmíněno v §261 odst. 3 ObchZ. Nutno podotknout, že díky aplikaci tzv. ochranářských ustanovení §262 odst.4 ObchZ. se obsah vztahu značně „změkčí“ ve prospěch ne-podnikatelského subjektu (nejen spotřebitele), což na první pohled lehce koliduje s předchozím tvrzením. V takovémto případě se použijí ustanovení ObčZ. nebo zvláštních právních předpisů směřujících k ochraně spotřebitele, vždy je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, a zároveň úprava odpovědnosti za porušení povinnosti vyplívající z těchto vztahů se bude řídit podle ObčZ. Pro úplnou představu jsou typovými obchody jak vztahy mezi zakladateli obchodních společností, tak i mezi společníky, mezi zakladateli družstva a členy družstva, vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, taxativní výčet smluv v odst. 3 písm. d) například: smlouvy o prodeji podniku, nájmu podniku, smlouvy o úvěru, smlouvy o provozu dopravního prostředku atd.5 Samostatně je zmíněná pojistná smlouva v odst. 6 a zároveň je kogentně stanoven její občanskoprávní režim (v literatuře nazýváno absolutním neobchodem).

3 Blíže k přiznání statutu podnikatele státu a samosprávné územní jednotce - BEJČEK, Xxxxx. Změny v typologii obchodních závazků. Časopis pro obchodně právní praxi. 2003, roč. 12(č. 3), s.4.

4 XXXXX, Xxxxx. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3.,aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s.23.

5 XXXXXX, Xxxxx. Změny v typologii obchodních závazků. Časopis pro obchodně právní praxi. 2003, roč. 12(č. 3), 3-4.

Fakultativní obchody upravené v §262 ObchZ. dávají stranám možnost zvolit si režim obchodního zákoníku pro svoje závazkové vztahy, i když nespadají pod vztahy vymezené v §261 ObchZ.

Podobně jako právní úpravy jiných celků jsou obchodní závazky postavené na základních zásadách (principech), z nichž některé jsou považovány za obecně uznané zásady právní jako například zásada dobrých mravů. Zásadami typickými pro oblast soukromoprávní, které jsou úzce spojeny s obligačními vztahy obchodními, jsou: zásada jednotnosti soukromého práva, zásada svrchovanosti zákona, zásada rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů, zásada smluvní svobody, zásada dispozitivní právní úpravy, zásada bezformálnosti právních jednání, zásada profesionality a poctivosti v obchodních jednáních, internacionální zásada, zásada vyloučení zpětné účinnosti zákona, zásada dodržování a plnění smluv (pacta sunt servanda). 6

V dalším textu se budu stručně věnovat pouze některým, z mého pohledu stěžejním, zásadám pro danou oblast práva.

Zásada dodržování a plnění smluv – jedná se o základní zásadu obligačního práva, jejímž obsahem je povinnost každé smluvní strany plnit a splnit smlouvou stanovené povinnosti. Pokud smluvní strana jedná od počátku negociace proti smyslu této zásady, je možné hovořit o podvodném, popřípadě zastřeném právním úkonu.7

Zásada profesionality a poctivosti v obchodních jednáních – předpokládá intelekt a profesionalitu podnikatele při obchodněprávním jednání, přičemž poctivost dle mého mínění do jisté míry doplňuje zásadu jednání v souladu s „dobrými mravy“, která je přirozeně uznávanou pro celou oblast soukromého práva.

Zásada rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů – jde o princip vlastní úpravě soukromoprávních vztahů, kde se promítá ústavní norma čl.11 LZPS –

„Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu“. Tento princip je mnohdy prolomen ve prospěch ekonomicky silných jedinců, kteří mohou jednostranně stanovit text smlouvy bez předchozí negociace stran (adhezní smlouvy8).

6 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.5-22.

7 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.5-22.

8 Podrobněji k adhezním smlouvám – XXXXXXXX, Xxxxxxx. Uzavírání smluv: adhezní smlouvy. v Brně, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta.

Zásada smluvní svobody – je úzce spjata s obecnou zásadou autonomie vůle a výše zmíněnou zásadou rovnosti stran. Svoboda účastníka vztahu je zde projevena určením obsahu smlouvy a smluvní strany.

Zásada dispozitivní právní úpravy – je předpokladem pro efektivní uplatnění zásady smluvní svobody. Úprava obchodních závazkových vztahů má převážně dispozitivní povahu9. Kogentní normy této části jsou taxativně vymezeny v §263 ObchZ. V konečném důsledku to znamená, že si strany mohou upravit svá práva a povinnosti s větší mírou flexibility k aktuálním potřebám.10

Závěrem

Způsob právní úpravy obchodních závazkových vztahů trpí dle mého názoru jistou mírou nepřehlednosti, což způsobuje především u veřejnosti neporozumění dané problematiky. Problém vidím v dualistické úpravě (v případě pracovního práva trialistické), na které se podepsal vývoj před rokem 1989, stav soukromého práva a reformy v 90. letech minulého století. Složitou orientaci a hledání potřebného institutu mezi dvěma zákoníky určitě vyřeší nová občanskoprávní kodifikace, jejíž součástí bude právě komplexní úprava závazkových vztahů. Obchodněprávní předpis bude i nadále vystupovat samostatně pod názvem „Zákon o obchodních korporacích“ a bude upravovat obchodní společnosti. Dle posledních mně známých zpráv se účinnost předpokládá na rok 2014. Zastávám názor, že si česká právní společnost díky své flexibilitě rychle zvykne na novou úpravu obchodních závazkových vztahů. Výsledek snahy o vytvoření jednotného soukromoprávního kodexu hodnotím převážně pozitivně.

9 Srovnej část první, druhou a čtvrtou ObchZ.

10 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.5-22.

3 Pojem dealerská smlouva a její místo v českém právním řádě

3.1 Slovní spojení dealerská smlouva

Název dealerská smlouva je běžně používaným termínem, který vznikl z anglického slova „dealer“, který cizojazyčné slovníky na prvních místech překládají jako: obchodník, jednatel, zprostředkovatel, obchodní zástupce, prodejce (např. vozů) a v neposlední řadě i jako překupník ve spojitosti s nelegální činností.11 Pokud se na význam slova „dealer“ podíváme do slovníku cizích slov můžeme se setkat s významem jako pověřený zástupce firmy nebo zprostředkovatel burzovních obchodů.12 Spojitost významu slova „dealer“ s ekonomickou činností, jejímž hlavním účelem bude dosažení zisku, je více než zřejmá.

Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, který je výsledkem negociace stran se shodným projevem vůle směřující ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Právním úkonem včetně jeho podstatných znaků a náležitostí pro vznik smlouvy se budu zabývat v následující části nazvané Uzavírání dealerské smlouvy.

3.2 Vymezení pojmu dealerská smlouva

Dealerská smlouva je dohodou mezi dodavatelem a obchodníkem, kde se obchodník zavazuje odebírat od dodavatele ve smlouvě specifikované zboží. Obchodník při následném prodeji zboží jedná jako samostatný podnikatel vlastním jménem na vlastní účet. Jedná se o soustavnou ekonomickou činnost vykonávanou mezi dvěma podnikatelskými subjekty.

3.3 Dealerská smlouva jako inominátní závazek

Dealerská smlouva jako taková není upravena v žádném zákoně (není zákonným smluvním typem), avšak české soukromé právo její existenci předpokládá v podobě smlouvy nepojmenované (inominátní). Dealerská smlouva se bude řídit hlavně podle

11 XXXXXXX, Xxxx, Xxxxx XXXXXXX, Xxxxxxxx XXXXXXX a Xxxxxx XXXXXXXXX. ANGLICKO-ČESKÝ: Právnický slovník. 4.aktualizované a doplněné vydání. Praha: LINDE Praha, a.s, 2010, s. 158.

12 XXXXXX, Xxxxx. XXX.xx: slovník cizích slov. Xxxxxxx.xxx.xx [online]. 2005-

2006 [cit. 2012-02-11].Dostupné z:

xxxx://xxxxxxx-xxxxxx-xxxx.xxx.xx/xxx.xxx/xxxxxx?xxx_xxxxxxxxxxxxxx&xxxx_xxxxxxxxxxxx

úpravy obsažené v samotné smlouvě. Otázky smlouvou neupravené se budou řídit dle obecné úpravy obsažené v části třetí ObchZ. Z důvodu obchodněprávního charakteru dealerské smlouvy zaměřím svoji pozornost na úpravu inominatních smluv v režimu práva obchodního. Dealerská smlouva ze své podstaty vzniká mezi dvěma podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, tudíž spadá do §261 odst. 1 ObchZ. (relativní obchod)13 a řídí se částí třetí ObchZ. „Nepojmenované smlouvy v režimu ObchZ. výslovně připouští §269 odst. 2. Nejedná se o skutečné povolení, jelikož možnost uzavření těchto smluv primárně vyplývá z povahy dispozitivní úpravy obchodních závazkových vztahů. Smluvní volnost účastníků je neomezená za předpokladu, že neodporují kogentním ustanovením §263 a nejsou v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jak uvádí §265 ObchZ. Význam §269 odst. 2 je spatřován ve vymezení zásady určitosti smlouvy. Nepojmenovaná smlouva je tedy platně uzavřena, pouze pokud je dostatečně určen předmět smluvních závazků.14

ObchZ. více ustanoveními, které by specifičtěji upravovali nepojmenované smlouvy, nedisponuje. V této chvíli je dobré si připomenout §1 odst. 2 ObchZ., který upravuje vztah obchodního zákoníku jako speciálního k zákoníku občanskému jako obecnému. Toto pravidlo říká: Nelze-li, některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Práva a povinnosti vznikající z inominátní smlouvy se budou řídit především úpravou obsaženou v samotné smlouvě. V okamžiku absence úpravy určité otázky ve smlouvě nebo v zákoně přichází v úvahu aplikace §491 odst. 2 ObčZ., která říká, že je třeba použít ustanovení zákona upravující závazky jim nejbližší. Pokud nastane tato situace, nesmíme opomenout na vztah speciality ObchZ. k ObčZ. a aplikovat nejdříve obsahově a účelově nejbližší ustanovení zákoníku obchodního a pokud nebude nalezeno, můžeme se obrátit na ustanovení zákoníku občanského.15 Takovýto postup je označován pojmem analogie v právu.

13 Úprava inominátních smluv v režimu ObchZ. se vztahuje pouze na relativní a fakultativní obchody podle § 261 odst.1 a § 262 ObchZ.

14 XXXXXXX, Xxxxxxx, Xxxxxx XXX a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s, 2009,s. 268-270.

15 XXXXXX, Xxxxx. Přípustnost inominátních a smíšených smluv v českém právu soukromém. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní. 2001, č. 11, s. 548-551.

3.3.1 Analogie v právu

Analogie v právu se používá v případě výskytu tzv. mezer v zákoně16, kdy nelze aplikovat právní normu přímo z důvodu její neexistence, a proto se použije norma řešící otázky podobné dle obecné teorie práva, nejbližší dle zákonného vymezení ObčZ. Nutno podotknout, že ne všechny právní odvětví analogii připouští - například ve správním právu nelze analogii použít vůbec a v trestním je zakázána v neprospěch pachatele. Právní teorie rozlišuje dvě podoby analogie: per analogiam legis (analogie zákona) a per analogiam iuris ( analogie práva).17

- Analogie zákona spočívá v aplikaci určitého ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu na otázku zákonem neřešenou.

- Analogie práva se používá výjimečně v případech, kdy nelze uplatnit analogii zákona. Případ se posoudí dle právních principů příslušného právního odvětví nebo obecných právních principů.18 19

Obecná úprava analogie se nachází v občanském zákoníku v §853: Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními příslušného zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Použití analogie pro specifickou oblast závazků založených inominátní smlouvou obsahuje již výše zmíněný §491 ObčZ: „Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.“ V obou těchto případech se jedná o použití ustanovení zákona, tedy o první typ tzv. analogii legis. Analogii iuris výslovně připouští obchodní zákoník v §1 odst.2: „Nelze-li některé vztahy upravené v odst.1 řešit dle předpisů práva obchodního ani občanského, posoudí se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.“ 20

3.3.2 Závěrem

Dobrá znalost včetně správného použití výše zmíněných ustanovení je dle mého názoru nezbytným předpokladem pro správné uzavření inominátní smlouvy. Z možného

16 Situace zákonem neřešená – vzniká z důvodu existence nepopsatelného množství stále se vyvíjejících a nově vznikajících vztahů ve společnosti.

17 XXXXXXX, Xxxx. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Xxxx Xxxxx), s.147-148.

18 XXXXXXX, Xxxx. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Xxxx Xxxxx),s.148.

19 Srovnej. HARVÁNEK.J a kol. Právní teorie. Juridica Brunensia,1995 s.202-203.

20 HANDLAR, Xxxx. Právní režim inominátního závazku v občanském a obchodním právu. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2003, roč. 11, č. 4, s. 164-170.

použití analogie při řešení sporů vyvstává skutečnost nepředvídatelných komplikací, se kterými nemusela ani jedna strana sporu dopředu počítat. Jako doporučení pro snížení míry právní nejistoty, která vzniká při uzavírání takové smlouvy, je snažit se potencionální vztahy mezi stranami upravit co možná nejkomplexněji již v samotné smlouvě a nenechat nic náhodě. Snažit se předvídat vznik možných problémů a orientovat se v úpravě blízké dané oblasti. Naplňovat zásadu profesionality při obchodněprávním jednání. 21

3.4 Použití předpisů EU

V rámci této podkapitoly považuji za nutné se zmínit o existenci čl.1 odst.2, čl.10 a čl.10a Ústavy České republiky. „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“22 Od 1. května roku 2004 je Česká republika členským státem Evropské unie. V rámci Evropské unie je uplatňováno tzv. komunitární právo. Komunitární právo je tvořeno primárním a sekundární právem Evropské unie, které se díky svému přímému účinku vztahuje přímo na jednotlivce. Na základě výše zmíněných článků Ústavy se toto právo považuje za součást českého právního řádu, a proto se jeho znalost předpokládá. 23 Veškeré ustanovení smluv uzavíraných mezi subjekty členských států navzájem nebo mezi tuzemskými subjekty musejí být v souladu s předpisy práva Evropské unie.

3.4.1 Nařízení komise (ES) č.1400/2002

S ohledem na zpracování tématu dealerské smlouvy orientované na prodej nových automobilů je stěžejním předpisem Evropské unie „bloková výjimka“ - Nařízení komise (ES) č.1400/2002 ze dne 31. července 2002, která spadá do oblasti distribuce nových motorových vozidel, servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů. Bloková výjimka se týká čl.101 odst.3 smlouvy o fungování Evropské

21 Viz. k tomu použití analogie ustanovení o mandátní smlouvě na vztah prokurista podnikatel. Rozsudek Nejvyššího soudu Sp.zn./Čj.: 23 Cdo 2713/2009.

22 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

23 TÝČ, Xxxxxxxx, Xxxxx XXXXXXXX a Xxxxx XXXXXXX. Vybrané otázky působení práva EU ve sféře českého právního řádu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 179 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 385.

unie (dříve čl.81 odst.3 Smlouvy o ES). Tento článek zakazuje dohody ve vzájemné shodě (vertikální i horizontální), které mohou ovlivnit obchod uvnitř společenství a narušit tak hospodářskou soutěž. Za vertikální dohodu se dá například považovat vztah výrobce - distributor (prodejce).24

Pro oblast prodeje nových motorových vozidel platí i nadále výše zmíněný předpis – Nařízení (ES) č.1400/2002, jehož platnost vyprší 31. května roku 2013. Pro oblast servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů byl stávající předpis nahrazen předpisem novým - Nařízením komise (EU) č. 461/2010 platným od 1. června roku 2010 do 31. května roku 2023. Tímto předpisem se dále nebudu zabývat, protože se blíže netýká stanovené problematiky prodeje vozidel.25

Hlavním cílem Nařízení (ES) č.1400/2002 je zlepšení pozice spotřebitelů v oblasti prodeje automobilů prostřednictvím posílení konkurenčního prostředí v odvětví. Změna se dotkla především úpravy vzájemných vztahů mezi výrobci a prodejci vozidel, kdy prodejci před účinností tohoto nařízení vystupovali v pozici výrazně slabší strany smluvního vztahu. Ze strany výrobců docházelo ke značnému tlaku na prodejce prostřednictvím stanovení přísných podmínek, které musel prodejce splnit, což způsobovalo podstatné překážky vstupu na trh ostatním potencionálně konkurujícím subjektům.26

Nařízení stanovuje práva a povinnosti včetně vymezení zakázaného jednání subjektům působícím na trhu s prodejem nových automobilů. Dochází tak k částečnému omezení pravomocí výrobců vůči prodejcům. Nařízení například ukládá odstranění povinnosti prodejce automobilů provozovat také opravnu. Stanovuje právo prodeje více značek v rámci jednoho prodejního místa včetně využití nových forem prodeje prostřednictvím internetu, právo prodejce prodat podnik, právo na arbitráž v případě sporu týkající se dohody, stanovení minimálního období pro trvání dohody včetně povinnosti uvedení výpovědní lhůty a objektivního důvodu výpovědi. Zahrnuje výslovný zákaz omezení činnosti prodejce v oblasti prodeje motorových vozidel po

24 Právní úpravy EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek: Ochrana hospodářské soutěže. XxxxxxxxXxxx.xx: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2003[cit. 2012-02-19]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxx- upravy-eu-v-oblasti-ochrany/1000511/8193/#pozn.

25 Nová právní úprava pro oblast servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů. XxxxXxxxx.xx [online]. 2010[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx,0000,xxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxx-xxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxx-xxxxxxxxxx- vozidel-vcetne-distribuce-nahradnich-dilu.html

26 XXXXXXXXXX, Xxxxx. Dealerská smlouva. Brno, 2008/2009. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovi univerzity.

výpovědi dohody. Taktéž není povoleno omezování možnosti prodeje leasingových služeb nebo omezování prodeje vozidel do jiných států, které jsou členy Evropské unie. Jedním z další zákazů týkající se cenové politiky je zákaz omezování prodejce stanovit si cenu za zboží (dodavatel má možnost ukládat pouze maximální či doporučenou prodejní cenu) či teritoriální omezení působnosti tržních subjektů. V případě nesplnění některé z podmínek stanovených Nařízením (ES) č.1400/200227 se strany dohody vystavují riziku její neplatnosti.28

3.4.2 Závěrem

Nařízení Evropské unie, které bylo stručně rozebráno výše, je dle mého názoru velice praktickým a přínosným prvkem pro prodejce automobilů a neméně pro konečného zákazníka (spotřebitele). Díky působnosti nařízení v České republice zajisté došlo k oživení konkurenčního prostředí v oblasti prodeje vozidel, což ocení především koncoví zákazníci. Pozitivum je možné zhlédnout v podobě většího výběru služeb a produktů za současného snížení cen, což je důsledek zvýšení konkurence na poli prodeje nových vozidel. Úprava Nařízení (ES) č.1400/2002 by mohla být dobrou inspirací i pro smlouvy z odlišného odvětví, na něž se nevztahuje. Tvrdší úpravu směřující k omezení práv výrobců bych do budoucna nenavrhoval především z důvodu možného překlenutí a následného zvýhodňování jedné smluvní strany pomocí právní regulace. Již nynější Evropská úprava v oblasti prodeje a servisu vozidel je některými zájmovými skupinami považována za nástroj regulace hospodářské soutěže ve prospěch spotřebitele.

27 Nařízení ES č.1400/2002 – dostupné online na: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxxxx_0000_0000.xxx

28 Pravidla prodeje a servisu motorových vozidel. Xxxxxxxx.xx: Věcně o Evropě [online]. 18.8.2008[cit. 2012-02-22]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/0000/0000/xxxxxx/xxxxxxxx- prodeje-a-servisu-motorovych-vozidel/

4 Uzavírání dealerské smlouvy

Právní úpravy procesu kontraktace se v jednotlivých zemích značně odlišují v závislosti na vývoji a úrovni podnikatelské kultury. V zemích fungujících na základě tržní ekonomiky je právní úprava založena na několika zásadních principech vycházejících z teorie dokonalého kontraktu. Česká právní úprava založená na dualistické koncepci obchodního a občanského zákona vychází z těchto mezinárodně přijatých standardů kontraktace 29.

Xxxxx Xxxxxx ve své publikaci „Obchodní závazky“ uvádí pro existenci smlouvy tyto předpoklady: „platná nabídka a řádná akceptace nabídky, poskytnutí dostatečného protiplnění, absence podvodu, nátlaku nebo právně významného omylu, právní způsobilost stran, slučitelnost s veřejnými zájmy, dodržení řádné právem vyžadované formy, soulad se zvláštními pravidly upravujícími příslušný typ smlouvy.“30

Jak je zřejmé z předešlého textu, dealerská smlouva bude uzavírána výhradně v režimu obchodněprávním. Úprava uzavírání smluv se v obchodním zákoníku nachází v §269 až §275. Nadpis Některá ustanovení o uzavírání smlouvy nám naznačuje, že úprava není komplexní a je nutné současně použít základní občanskoprávní úpravu obsaženou v §43 až §51 ObčZ.31

Kontraktace dealerské smlouvy bude probíhat na základě §269 odst.2 ObchZ. Nutným předpokladem pro platné uzavření (inominátní) smlouvy je přesné vymezení smluvních stran včetně dohody o obsahu smluvního závazku. Dohoda musí dostatečně specifikovat práva a povinnosti stran, tj. netrpět neurčitostí. Na úpravu dealerské smlouvy se použije obecná závazková úprava hlavy I. části třetí ObchZ. §269 odst.1 ObchZ. však nemůžeme použít při uzavírání dealerské smlouvy, jelikož se vztahuje pouze na jednotlivé typy smluv upravené v hlavě II. části třetí ObchZ. Vzhledem k zásadě smluvní volnosti lze však použití některé takové úpravy výslovně ujednat. 32

Běžná praxe může z hlediska obchodního a ekonomického nahlížet na dealerskou smlouvu jako na smlouvu určitého typu podobně jako je tomu u smluv leasingových.

29 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.55.

30 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.55-56.

31 XXXXX, Xxxxx. Jak uzavírat obchodněprávní smlouvy. Právní rádce. 2008, č. 6.

32 XXXXX, Xxxxx. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3.,aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s.41.

Z tohoto důvodu bude při uzavírání těchto smluv typicky využíváno odkazu na všeobecné obchodní podmínky a směrnice, které se stanou součástí smlouvy a je jim třeba věnovat pozornost. Stejně tak je dobré se orientovat v obchodních zvyklostech používaných v dané oblasti.33 Důležitou vlastností dealerské smlouvy je, že se uzavírá na delší dobu a má tedy charakter dlouhodobého právního vztahu.

V rámci rozboru dealerské smlouvy orientované na prodej nových automobilů budu v práci (především v 5.kapitole) vycházet ze smlouvy mezi jedním významným tuzemským výrobcem automobilů (dodavatelem) a prodejcem (obchodníkem), kdy společnost vyrábějící automobily uzavírá dealerskou smlouvu s obchodníkem o dodávkách nových automobilů a jiných produktů souvisejících s odvětvím a zároveň na něj převádí právo prodávat automobily a další produkty pod uvedenou značkou výrobce (dodavatele). Obchodník uzavírá obchody, které vyvstávají z dealerské smlouvy, jako samostatný podnikatel vlastním jménem a na vlastní účet. Není oprávněn jednat jménem a/nebo na účet dodavatele.

4.1 Zásady kontraktace

Dealerská smlouva jako obchodněprávní závazek je uzavírána mezi různými typy subjektů v odlišném společenském, politickém nebo ekonomickém postavení. Věcí, která by měla být subjektům závazkového vztahu však společná, je ctění a dodržování základních zásad, na kterých spočívá ObchZ. Základní zásady jsem stručně specifikoval v kapitole nazvané Obchodní závazky. V této části bych chtěl zmínit a vytknout pouze některé zásady, o kterých si myslím, že hrají důležitou roli právě v procesu samotné kontraktace. Jsou jimi na prvním místě zásada rovnosti účastníků, zásada smluvní svobody, zásada bezformálnosti právních úkonů a zásada dispozitivnosti právní úpravy.

V případě prodeje automobilů je zřejmé, že zásada rovnosti účastníků smluvního vztahu je značně prolomena ve prospěch výrobce, což se může projevovat jednostranným diktátem podmínek v samotném průběhu kontraktace. Tento fakt je důsledkem silného ekonomického postavení výrobce, který do jisté míry reguluje již zmíněné Nařízení (ES) 1400/2002. Zásada rovnosti účastníka obchodních vztahů však

33 XXXXXXXXX, Xxxxx, Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010, 1447 s. Komentované zákony (C.H. Xxxx), s.918.

může být v daném případě splněna vyvážeností vzájemného plnění (vzájemné ekonomické prospěšnosti).34

Zásada smluvní svobody umožňuje samostatně se rozhodnout, zda smlouvu uzavřeme, s kým, za jakých podmínek a kdo bude rozhodovat spory ze smlouvy.35 Smluvní svoboda je oprávněním subjektu rozhodovat o svém právním postavení. Smluvní svoboda se také projevuje určením obsahu smlouvy, což z hlediska kontraktace dealerské smlouvy, jež se řídí převážně samotným obsahem smlouvy, má zásadní význam.36

Obchodní zákoník shodně s občanským vychází z předpokladu, že smlouvy nevyžadují ke své platnosti a účinnosti určitou formu. To znamená, že obecně platné mohou být i úkony konkludentní, a tak obchodní smlouva může vzniknout pouze faktickým jednáním stran.37 Zásada bezformálnosti právních úkonů se odráží v §272 odst.1 ObchZ. Písemná forma se vyžaduje pouze v případech, kdy tak stanoví zákon pro určité smluvní typy, anebo kdy jedna strana požaduje písemnou formu.38 V případě uzavírání dealerské smlouvy, jejímž předmětem bude nákup vozidel, lze za běžnou praxi považovat písemnou formu smlouvy. Hlavní důvody této praxe vidím ve vysoké hodnotě předmětu plnění a snaze zajistit hmotné důkazy pro případ vzniku sporu mezi stranami.

Zásada dispozitivní právní úpravy se do existence dealerské smlouvy promítá velkou měrou. Základní rozdíl mezi kogentní a dispozitivní normou tkví v nemožnosti subjektu práva se odchýlit od ustanovení kogentní normy, kdežto v případě dispozitivní normy tato možnost existuje.39 Dispozitivní úprava stranám značně usnadňuje proces uzavírání smluv. Strany jednající o obsahu smlouvy budou vycházet z §263 ObchZ., který jim umožňuje se odchýlit od zákonné úpravy, kromě kogentních ustanovení tam taxativně vypočtených.40 Tato skutečnost je pro smluvní strany velice důležitou z důvodu chybějící úpravy dealerské smlouvy v zákoně. Pro úplnost §263 odst.2

34 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010, s.9.

35 XXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXX. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, s.9.

36 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010, s.10.

37 POKORNÁ, Xxxxxxx, Xxxxxx XXX a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s, 2009, §272 odst.1.

38 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.15.

39 XXXXX, Xxxxxx. O právu kogentním a dispozitivním. Právník. 1995, č. 1.

40 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010, s.14.

ObchZ. rozšiřuje výčet kogentních ustanovení: strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení předepisující povinnou písemnou formu právního úkonu.

4.2 Forma

Forma dealerské smlouvy jako smlouvy inominátní předepsána není. Můžeme tedy vycházet z možnosti, že smlouvu lze uzavřít jak písemně, tak ústně. Písemnou formu k platnosti smlouvy vyžaduje obchodní zákoník jen v případech, kdy to stanoví zákon nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě (§272 odst.1 ObchZ.).41 Nabízí se srovnání s úpravou §40 odst.1 ObčZ., který na rozdíl od obchodního zákoníku vyžaduje dohodu účastníků o formě. Na dealerskou smlouvu jako na smlouvu obchodní (relativní obchod) neplatí zásada občanského zákoníku, že písemně uzavřená smlouva může být změněna nebo zrušena pouze písemně.42 Z ustanovení §272 odst.2 vyplývá, že písemně uzavřená dealerská smlouva může být změněna nebo zrušena i ústně, pokud si strany její změnu a zánik v písemné podobě ve smlouvě nesjednaly.

Jelikož ve smlouvě mezi výrobcem a prodejcem automobilů se nejedná o bagatelní záležitosti, bude úprava formy často stanovená v samotné smlouvě. Například ve smlouvě mezi významným výrobcem automobilů na českém trhu a prodejcem je forma smlouvy upravena následujícím způsobem v části nazvané Obecná ustanovení: „Změny a doplňky této smlouvy vyžadují písemnou formu. Vedlejší ústní jednání nebyla učiněna.“ Z hlediska právní jistoty bude takovéto nebo podobné ustanovení začleňováno do dealerských smluv většinou subjektů obchodujících v odvětví motorových vozidel. V mnoha publikacích věnujících se problémům formy smlouvy je výše popsané řešení doporučováno. Z mého pohledu je výhodné pro obě smluvní strany nezávisle na jejich vzájemném postavení.

4.3 Návrh a přijetí

Předpokladem pro vznik jakékoliv smlouvy je existence alespoň dvou smluvních stran. Dealerská smlouva vzniká na základě návrhu na uzavření smlouvy jednou stranou a bezvýhradným přijetím návrhu druhou stranou. Návrh na uzavření smlouvy by měl

41 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.72-73.

42 XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993, s.61-62.

být první fází kontraktačního procesu.43 Z povahy smlouvy jako složeného projevu vůle lze předpokládat, že nežli dojde k bezvýhradnému setkání projevů vůle oferenta a obláta (akceptanta), mohou si subjekty, než dojde ke smluvnímu konsensu obou stran, svoje pozice v procesu kontraktace i několikrát vyměnit. Základní úpravu výměny smluvních projevů najdeme v občanském zákoníku v §43a až §45.44 Úprava vzniku smlouvy podle občanského zákoníku až na určité doplňky potřebné pro zvláštnosti obchodních vztahů platí (např. smluv uzavíraných mezi podnikateli), které najdeme v §269 až 275 ObchZ. V návrhu dealerské smlouvy se dle mého názoru můžeme setkat s problémem splnění jedné z náležitostí vyžadovaných §37 ObčZ., kterou je dostatečná obsahová určitost návrhu, tj. návrh musí obsahovat alespoň podstatné náležitosti navrhované smlouvy vyžadované zákonem. V případě dealerské smlouvy postrádáme výčet podstatných náležitostí smlouvy definovaných zákonem, tudíž musíme v návrhu věnovat dostatečnou pozornost obsahovému určení předmětu závazku. V okamžiku nesplnění stanovené podmínky se nebude jednat o návrh podle §43a odst.1.45

Návrh smlouvy působí svými právními účinky od okamžiku, kdy dojde příjemci, stejně tak přijetí má právní účinky od okamžiku dojití navrhovateli.46 Přijetí návrhu vymezuje občanský zákoník v §43c, když tak označuje včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas.47

Častým jevem, se kterým se setkáme při vymezení předmětu závazků u návrhů smluv mezi výrobci a distributory v rámci prodeje aut, je odkazování na různé přílohy a směrnice (mohou obsahovat obchodní podmínky), které dále konkretizují předmět závazků. Právě tyto přílohy a směrnice jsou obvykle tvořeny pouze jednou smluvní stranou – tzv. jednostranným určením ze strany výrobce automobilů. Takové chování je podle mého názoru typickým příkladem zneužívání postavení ze strany výrobce, proti kterému se dá jen stěží z pozice prodejce bránit. Domnívám se, že prodejce má zpravidla větší osobní motivaci pro uzavření smlouvy s výrobcem, a proto většinou

43 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, s. r.o., 2008, s.53-57.

44 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.68.

45 XXXXXXX, Xxxx, Xxxxxxx XXXXXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2006, s.291-293.

46 XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997, s.71.

47 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, s. r.o., 2008, s.116.

na takto stanovené podmínky ve smlouvě přistoupí. Činnost jednotlivého prodejce je ekonomicky závislá na smluvním vztahu s výrobcem nikoliv naopak.

4.4 Porovnání s uzavíráním smlouvy o obchodním zastoupení

Úvodem této podkapitoly stručně charakterizuji pomocí ustanovení §652 odst.1 ObchZ. smlouvu o obchodním zastoupení „Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet (srov. obchodník na základě dealerské smlouvy o prodeji automobilů jedná jako samostatný podnikatel, vlastním jménem a na vlastní účet str.19). Smlouva o obchodním zastoupení je na rozdíl od dealerské smlouvy zákonným smluvním typem upraveným v §652 až §672a ObchZ., kterým se budeme řídit při její kontraktaci.48 Při uzavírání dealerské smlouvy se budeme řídit obecnou úpravou pro závazkové vztahy obsaženou v ObchZ. za současného použití ObčZ. Obsah smlouvy o obchodním zastoupení dohodnutý stranami musí zahrnovat podstatné části smlouvy vymezené základním ustavením49 tohoto smluvního typu. V případě dealerské smlouvy postačuje splnit požadavek určitosti obsahu vymezený

§269 odst.2 ObchZ. Otázkou určitosti obsahu se zabývá například rozsudek Nejvyššího soudu Sp.zn/Čj.: 23 Cdo 898/2009. Zásadní rozdíl v kontraktaci spatřuji ve stanovení povinné písemné formy pro smlouvu o obchodním zastoupení jako podmínku platnosti smlouvy ( §652 odst.4 ObchZ.). Zatímco pro dealerskou smlouvu povinná forma stanovena není, je pouhým doporučením. 50

Podrobná úprava vztahů včetně kogentních ustanovení obsažených v ObchZ. pro smluvní typ obchodního zastoupení zabezpečuje smluvním stranám relativně stejné postavení při procesu kontraktace na rozdíl od dealerské smlouvy. Zákonná úprava smluvního typu podstatně reguluje možnost zneužívání postavení z pozice ekonomicky silnějšího subjektu. V případě dealerské smlouvy by mohlo být řešením de lege ferenda vytvoření alespoň několika ustanovení smluvního typu dealerské smlouvy v rámci

48 XXXXX, Xxxxx. Informace pro právní praxi: Smlouva o obchodním zastoupení. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, č. 3,s.306.

49 V publikaci Kurs obchodního práva Obchodní závazky 5.vydání na str.410:,,Po novelizaci ztratil systém úpravy tohoto smluvního typu, některé charakteristické rysy společné ostatním smluvním typům obchodního zákoníku.Tak např. neobsahuje,,základní ustanovení“, jež jsou podle §263 odst.2 ObchZ kogentní.“ naproti tomu Obchodní zákoník.Komentář II díl. Xxxxxxx Kluwer ČR na str.1731 považuje §652 za základní ustanovení daného smluvního typu.

50 POKORNÁ, Xxxxxxx, Xxxxxx XXX a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s, 2009, s.1732-1734.

ObchZ. stanovující formou taxativního výčtu zakázané jednání. Inspirací by mohlo být Nařízení ES č.1400/2002 řešící danou problematiku v odvětví motorových vozidel, kde k zneužívání postavení výrobcem dochází velice často.

Je otázkou, zda by pro dealerské smlouvy uzavírané v rámci různých hospodářských odvětví, byla nějaká univerzální úprava žádoucí a prakticky aplikovatelná, zda by typizace tohoto druhu nepojmenované smlouvy nenarušila smluvní volnost a stabilitu, byť jen zčásti.51

4.5 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi

Proces kontraktace u dealerské smlouvy je v každém případě velmi individuální záležitostí. Univerzální rada, která však platí pro všechny subjekty mající v úmyslu kontrahovat, je pěkně popsaná v knize „Jak uzavírat obchodní smlouvy“ a zní:

„Podobně jako dokonalost hodin nespočívá v tom, že jdou rychle, ale správně, nespočívá dokonalost smlouvy snad v tom, že je uzavřena rychle, ale v tom, že je oboustranně přijatelným průsečíkem zájmů obou stran a jejich přesným vyjádřením.“52 Pokud jsou splněny výše uvedené předpoklady a oba subjekty smlouvu považují za obsahově vyváženou a ekonomicky výhodnou, můžeme označit smlouvu za

„dokonalou“, ovšem pouze z pohledu smluvních stran, z pohledu právního tomu tak být nemusí.

Ještě než dojde k samotné fázi kontraktace, by se podnikatel měl dostatečně informovat o osobě, se kterou hodlá kontrahovat. Z pozice výrobce automobilů bude důležité zjištění a ověření majetkových poměrů včetně záměru a strategie, které prodejce předkládá. V případě prodejce bych pozornost směřoval k zjištění vystupování a chování výrobce vůči smluvním partnerům stejného postavení. Nezávisle na druhu a důležitosti smlouvy lze subjektům obecně doporučit ověřování pravosti poskytnutých informací v obchodním rejstříku.53

Důležitým předpokladem pro úspěšné uzavření smlouvy je správné pojmenování smluvních stran a dostatečné vymezení předmětu závazků, jak jsem zmiňoval v předešlém textu. Spousta smluv trpí nedostatky již při určení subjektů, když podnikatelé uvádějí svoje označení, která nejsou v souladu se zákonem.54 V případě

51 XXXXXX, Xxxxx. Předsmluvní stadium. Právní rádce. 1994, č. 1.

52 XXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXX. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003, s.152.

53 XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993,s.71.

54 XXXXX, Xxxxx. Desatero k uzavírání smluv. Právní rádce. 2009, č. 1.

nedostatečného určení předmětu závazků jsou důsledky závažnější - na smlouvu se hledí jako by nebyla uzavřena (ObchZ §269 odst. 2.).

V otázce formy smlouvy se lze řídit principem neformálnosti, který ovšem v případě dealerské smlouvy nelze zcela doporučit. Dealerská smlouva mezi výrobcem a prodejcem by měla mít písemnou formu. Smlouva by také měla obsahovat ustanovení říkající, že může být měněna nebo rušena pouze písemně. Ústní formy lze využít v případech opakovaného uzavírání velkého počtu smluv s jednoduchým obsahem, kdy je důležitým faktorem rychlost jejich uzavírání, což se netýká případu prodeje vozidel.55 Dealerská smlouva často obsahuje odkazy na obchodní podmínky, směrnice či

různé přílohy, které konkretizují samotnou smlouvu. Text smlouvy tak narůstá a nelze než doporučit věnovat dostatečnou pozornost veškerému obsahu. Definicí pojmů a zkratek použitých ve smlouvě lze předejít případným výkladovým sporům (terminologie používaná výrobcem nemusí být známa prodejci).

Konkrétní doporučení pro praxi, které by bylo schopno zamezit zneužití postavení výrobce vůči prodejci není lehké jednoznačně stanovit. Nabízí se však univerzální doporučení, které neřeší problém konkrétně, ale ukazuje jistý směr, kterým je možné vyrovnávat podstatné rozdíly ve vzájemném postavení smluvních partnerů. V knize

„Jak uzavírat obchodní smlouvy“ je řečeno: ,,Kromě vyšší ekonomické síly jednoho partnera a s ní spojené jednostranné závislosti slabšího partnera (které rovnoprávnosti nepřejí) může tuto rovnováhu příznivě ovlivnit (navrátit) právní kultivovanost slabšího – právní důvtip.“56

Návrhem de lege ferenda pro tuto část práce jsem se zabýval již v předchozí podkapitole v rámci srovnávání problematiky uzavírání smluv o obchodním zastoupení a dealerské smlouvy. Došel jsem k závěru, že konkrétní úprava dealerské smlouvy v ObchZ. by řešila problém nerovnosti v postavení subjektů. Ustanovení dealerské smlouvy jako smluvního typu bych koncipoval formou zakázaného jednání ze strany dodavatele (výrobce), aby bylo dosaženo rovného postavení subjektů uzavírajících dealerskou smlouvu.

Úprava by však musela obsahovat značné množství kogentních ustanovení, což by na druhou stranu znamenalo omezení smluvní svobody a zásadu dispozitivní úpravy. Z tohoto důvodu preferuji stávající úpravu formou smlouvy inominátní

55 XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993,s.71.

56 XXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXX. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003,s.153.

5 Dealerská smlouva - obsah

5.1 Vymezení důležitých pojmů – prodej vozidel

Novým vozidlem se rozumí vozidlo, od jehož první registrace neuplynulo více než 6 měsíců nebo které najelo méně než 6000 km, přičemž je rozhodující kritérium, které nastane později.57

Dodavatelem se obvykle rozumí výrobce automobilů nebo importér.

Obchodníkem se rozumí subjekt, který má s dodavatelem uzavřenou platnou obchodní smlouvu, na jejímž základě je členem autorizované prodejní sítě (dealer).

Spotřebitelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání (obchodování) s těmito výrobky nebo službami.58

Velkoodběratelem se rozumí fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem na území některého ze států Evropského hospodářského prostoru, která nakupuje nebo na svoji osobu registruje určité minimální množství vozů stejné značky ve stanoveném období, přičemž tato vozidla nesmí být po odběru jako nová zcizena a budou využívána pro potřeby velkoodběratele.

Cílovou skupinou se rozumí skupina zákazníků, která vykazuje podobné či shodné socio-demografické parametry, případně, která vykazuje shodné či podobné nákupní chování/rozhodování.

5.2 Vymezení předmětu plnění

Dealer má s výrobcem uzavřenou trvalou (rámcovou smlouvu) o trvalém odběru jeho zboží. To nakupuje vlastním jménem za zvýhodněnou cenu a následně prodává koncovému zákazníkovi již ve vlastní režii. Dealer na základě dealerské smlouvy s výrobcem není oprávněn jednat na jeho účet a jeho jménem. Dealer jedná jako samostatný podnikatel vlastním jménem a na vlastní účet. Na základě smlouvy je dealer mnohdy vázán dodržováním určitých pokynů při prodeji zboží (odběrové, cenové, kvalitativní, marketingové atd.) a pokud to smlouva dovoluje, může dealer využívat loga či ochranné známky výrobce. V praxi se můžeme setkat s výhradní distribuční smlouvou nebo výhradní nákupní smlouvou. Výhradní distribuční smlouvou se

57 Zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

58 Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

dodavatel zavazuje dodávat zboží jednomu distributorovi vylučujíc všechny ostatní potencionální distributory na daném území nebo určité skupině zákazníků. Výhradní nákupní smlouvou se distributor zavazuje nakupovat produkty pouze od jediného dodavatele. V obou těchto případech lze spatřovat podobnost se zákonnou úpravou výhradního a nevýhradního obchodního zastoupení. Nejvyšším vývojovým stupněm výhradní nákupní smlouvy je franchising, kde podnikatel ztrácí značnou část svých rozhodovacích pravomocí.59

Oblast prodeje nových vozidel

V případě dealerské smlouvy uzavírané mezi dodavatelem automobilů a obchodníkem je předmětem smlouvy odběr nových motorových vozidel za zvýhodněnou cenu od dodavatele a oprávnění obchodníka k prodeji těchto nových vozidel koncovým zákazníkům. Obchodník jako samostatný podnikatel vyvíjí činnost směřující k hledání zájemců o koupi nového vozu a následně samostatně a na vlastní účet uzavírá s třetí osobou smlouvy o prodeji. Důležitým faktem je skutečnost, že odběr vozidel za zvýhodněnou cenu či finanční podpora poskytovaná obchodníkovi ze strany dodavatele je vázána na plnění podmínek stanovených ve směrnicích, a především na zákaz prodeje nových vozů opětovným prodejcům (zákaz uzavírání sub- dealerských smluv). Obchodník tedy může uzavírat smlouvy o prodeji nového vozidla pouze se spotřebitelem a velkoodběratelem (viz kap. 5.1).

Dealerská smlouva mezi českým výrobcem vozidel a prodejcem vymezuje předmět smlouvy v následujícím duchu.60 Předmětem smlouvy jsou nová motorová vozidla konkrétní značky. Distribuce těchto vozidel v České republice probíhá v rámci kvalitativně selektivního distribučního systému, na který se vztahuje bloková výjimka Nařízení komise (ES) č.1400/2002. Dodavatel převádí na obchodníka pro území Evropského hospodářského prostoru právo prodeje ve smlouvě specifikovaných produktů výrobce. Základem smlouvy je plnění kvalitativních standardů, které jsou vymezeny v přílohách a směrnicích, jež jsou nedílnou součásti smlouvy. Dodavatel při zavádění nových modelů je oprávněn stanovit a měnit kvalitativní standardy potřebné pro jejich prodej. V případě neplnění takto stanovených standardů pro nové

59 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010,s.404-405.

60 V dalším neuvádím li jinak, vycházím v této kapitole z dealerské smlouvy uzavřené mezi jedním významným českým výrobcem automobilů a prodejcem.

modely, obchodník není z této smlouvy oprávněn nové modely prodávat. Dodavatel je oprávněn zastavit výrobu jednotlivých modelů vozidel patřících mezi smluvní produkty na základě své hospodářské politiky. Dodavatel si ve strategicky důležitých lokalitách (např. města s více než 50 000 obyvateli, průmyslové aglomerace atd.) vyhrazuje právo podílet se na společnostech obchodníků nebo nové společnosti obchodníků zakládat. Obchodník je zavázán plnit všechny úkoly podle smlouvy, podporovat odbyt a využívat odbytových příležitostí, podporovat vážnost, jakož i dobrou pověst koncernu, dodavatele a smluvních produktů. Obchodník plní své závazky ze smlouvy pod firmou uvedenou ve smlouvě jako samostatný podnikatel, vlastním jménem a na vlastní účet. Jakékoliv změny obchodní firmy (např. název, dodatek u jména, obchodní vedení, právní formy, umístění atd.) vyžadují předchozí písemný souhlas dodavatele. Obchodník je v rámci své činnosti oprávněn a zároveň povinen užívat ochrannou známku dodavatele z důvodu zachování jednotné a stálé identifikace. Obchodník může nakládat s ochrannou známkou pouze v rozsahu, který mu dovoluje smlouva.

Zvýše uvedeného textu je v konkrétním smluvním vztahu zřejmé silné postavení dodavatele. Oprávnění jednostranné změny standardů, kterými se musí obchodník řídit, výhrada podílení se na společnostech obchodníků ve významných lokalitách či souhlas dodavatele v případě jakékoliv změny v řízení firmy obchodníka, omezuje autonomii jednání obchodníka. V rozsahu vymezení konkrétních práv a povinností subjektů smluvního vztahu je nerovnovážné postavení ještě více zřejmé.

Podstatný fakt, který dle mého názoru může ovlivnit výše zmíněnou situaci, je ekonomické postavení dodavatele na trhu. Pokud by si obchodník zvolil méně významného dodavatele, má větší šanci dosáhnout pozice vyjednavače smluvního vztahu na rozdíl od pozice pouhého příjemce. Tato volba se však může nepříznivě promítat v podobě nižšího počtu prodaných automobilů.

5.3 Úplata

Na rozdíl od typů příkazních smluv upravených v části třetí hlavě II. ObchZ., které mají charakter úplatnosti, kdy na základě smlouvy je subjektu smluvního vztahu za splnění určitého závazku poskytována úplata (provize, odměna) je dealerská smlouva vztahem bezúplatným. Dealer nakupuje zboží vlastním jménem za zvýhodněnou cenu na základě dealerské smlouvy od dodavatele (výrobce) a zboží následně prodává ve vlastní režii. Dealerův zisk je tvořen převážně „marží za zboží“, tedy rozdílem mezi cenou pořizovací a prodejní. Tvorba konečné ceny je většinou v režii dealera,

avšak existují snahy dodavatele (výrobce) ovlivňovat dealerovu cenovou politiku. Dealer je tudíž jako samostatný podnikatel (obchodník) motivován k uzavření co největšího množství obchodů, na jejichž základě bude profitovat.

V případě prodeje nových automobilů platí stejný princip, jaký byl zmíněn výše. Na základě dealerské smlouvy mají obchodníci oprávnění prodávat svým jménem a na svůj účet určitou značku motorového vozidla a náleží jim finanční prospěch získaný prodejem předmětného vozidla. Důležitým faktem je cena, za jakou obchodník nakupuje vozidla od dodavatele. Stanovení prodejních cen vozidel obchodníkovi je čistě v moci dodavatele. V dealerské smlouvě o prodeji nových vozidel je ustanovení o ceně koncipováno takto: „Dodavatel prodává obchodníkovi smluvní produkty za ceny platné v den odeslání.“ Z výše uvedeného plyne, že v rámci samotné dealerské smlouvy není sjednána konkrétní nákupní cena produktů platná pro určité období a zároveň z dikce ustanovení vyvozuji, že cena bude v různém období proměnlivá. 61

V rámci cenové politiky může dodavatel v souladu s Nařízením (ES) č.1400/2002 vydávat nezávazné doporučení obchodníkovi ohledně konečných prodejních cen spotřebitelům a současně si vyhradit právo určení nejvyšší prodejní ceny smluvních produktů. Dodavateli je naopak v nařízení výslovně zakázáno určovat prodejní cenu či stanovovat minimální prodejní cenu obchodníkovi.

Za účelem vytváření vhodných obchodních podmínek pro prodej nových automobilů spotřebitelům se můžeme setkat s tzv. „finanční podporou“ obchodníkovi ze strany dodavatele. Finanční podpora má za účel zejména snížit náklady obchodníka, zlepšit podmínky prodeje a zvýšit prestiž obchodníka mezi zákazníky. Obdržení finanční podpory je vázáno na splnění podmínek stanovených ve smlouvě. Nejčastěji se jedná o plnění plánů prodeje. Finanční podpora může být poskytována různými způsoby například bezúročnými úvěry či příspěvkem na reklamu. Nejběžnější způsob poskytnutí finanční podpory je dodatečné snížení kupní ceny nových vozidel pro obchodníka, přičemž rozdíl je poté obchodníkovi doplacen dodavatelem, díky čemuž obchodník generuje vyšší zisk.62

61 Viz k tomu Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (mimosoudní) ze dne 3.2.2006, Sp.zn./Čj.: R059/2004, které se týká zneužití dominantního postavení účastníkem ŠKODA AUTO

x.x formou sjednávání rozdílných podmínek při poskytování slev ve smlouvách o dodávkách automobilů velkoodběratelům osobních motorových vozidel a tím, že odmítá bez ospravedlnitelných důvodů uzavírat velkoodběratelské smlouvy s leasingovými společnostmi. Pozn. Toto jednání se uskutečnilo před účinností Nařízení ES 1400/2002 v ČR.

62 Nejde o smluvní odměnu, či provizi. V případě nesplnění podmínek obsažených ve „směrnici prodej ČR“, která je součástí dealerské smlouvy nemá obchodník na finanční podporu nárok.

De lege ferenda bych ve výše zmiňované oblasti nenavrhoval žádné změny. Tvorba ceny by měla být čistě záležitostí trhu a nemělo by k ní docházet pomocí právní regulace. Záleží na cenové politice každého podnikatele, zda jejich produkt na trhu v rámci konkurence obstojí. Úprava obsažena v Nařízení (ES) 1400/2002, tedy zákaz diktátu prodejní ceny a zákaz stanovení minimální prodejní ceny, se mně zdá dostatečným aparátem zabraňujícím nežádoucí intervenci dodavatele do autonomního rozhodování obchodníka.

5.4 Práva a povinnosti smluvních stran

Dealerská smlouva je smlouvou ObchZ. neupravenou, a proto vztahy z ní vyplývající se řídí především samotným obsahem dealerské smlouvy. Práva a povinnosti smluvních stran jsou vymezeny konkrétně v dealerské smlouvě a subjekty smluvního vztahu se tak zavazují k jednání v souladu se smluveným obsahem. V případě dealerské smlouvy uzavřené v oblasti prodeje vozidel je zřejmá nevyváženost ve vymezení práv a povinností dodavatele vůči právům a povinnostem obchodníka. V následujících řádcích obecně rozeberu práva a povinnosti obchodníka a dodavatele a zároveň stručně nastíním úpravu práv a povinností konkrétní dealerské smlouvy o prodeji automobilů používané v praxi.

5.4.1 Práva a povinnosti obchodníka

Obchodník je povinen plnit všechny úkoly, které mu vyplývají ze smlouvy. Obzvláště vyhledává zákazníky a vyvíjí činnost směřující k uzavření obchodů s nimi, kdy předmětem jejich obchodu jsou produkty dodavatele. Tuto činnost je obchodník povinen vykonávat jako samostatný podnikatel vlastním jménem a na vlastní účet. Obchodník je povinen vyhledávat a využívat všechny odbytové příležitosti pro smluvní produkty dealerské smlouvy, podporovat vážnost a dobrou pověst produktů, celé distributorské sítě a samozřejmě dodavatele. Obchodník by svoji činnost měl vykonávat v souladu se zásadami typickými pro obchodní závazkové vztahy, zejména se zásadou profesionality, poctivosti v obchodních jednáních, dodržování smluv, plnění smluv a jednat v souladu s dobrými mravy.

Na základě dealerské smlouvy má obchodník oprávnění prodávat smluvní produkty dodavatele, využívat v souvislosti se svou činností ochrannou známku či logo dodavatele. Ochrannou známku může obchodník užívat například jako označení svého podniku nebo obchodní firmy.

Výše zmíněné povinnosti jsou obecně platné a předpokládám, že jsou obsaženy ve většině dealerských smluv z různých odvětví obchodu.

Některé specifické povinnosti vyplývajících z konkrétní dealerské smlouvy o prodeji automobilů

Základní povinností obchodníka je trvalé plnění kvalitativních standardů, které jsou tvořeny výlučně stranou dodavatele a jsou součástí smlouvy v podobě příloh či směrnic.63 Obchodník má povinnost zajistit, aby po dobu trvání dealerské smlouvy jeho podnik vykazoval likviditu přiměřenou obchodním potřebám. V případě úmyslu o uzavření smlouvy o distribuci vozidel jiné značky má povinnost předem dodavatele informovat. Obchodník se zavazuje k odběru od dodavatele či jiného partnera distribuční organizace značky alespoň 30% (liší se v závislosti na smlouvě) ze svých celkových nákupů nových vozidel. Obchodníkovi je zakázáno uzavírat sub-dealerské smlouvy na smluvní produkty vyplývající z dealerské smlouvy. Další zákaz se týká vývozu smluvních produktů mimo Evropský hospodářský prostor. Povinností obchodníka je plnit roční cíle na základě distribučních cílů sjednaných mezi obchodníkem a dodavatelem. Povinností obchodníka je držet stálou skladovou zásobu nových vozidel z nabídky aktuálních smluvních produktů. V neposlední řadě je povinností obchodníka podávat dodavateli širokou škálu informací týkající se jeho soukromého podnikaní, jakou jsou výsledky prodeje, bussines plán, roční uzávěrka včetně výkazů zisku a ztrát, informace o zákaznících a jejich požadavcích na smluvní produkty v právně přípustném rozsahu (jedná se pouze o demonstrativní výčet mnou vybraných povinností, nikoliv o komplexní úpravu povinností obchodníka vyplývající z dealerské smlouvy o prodeji vozidel). Na závěr této části bych chtěl zmínit důležitý fakt, kdy na základě Nařízení (ES) č.1400/2002 byla odstraněna povinnost obchodníka provozovat také opravnu vozidel. To se ovšem nedotklo smluvní povinnosti obchodníka zajistit plnění závazků64 ze záruk a poskytování bezplatných opravárenských a údržbářských služeb k jím prodaným smluvním produktům.

63 Tyto směrnice a přílohy obsahují pokyny jako například: specifikace prostorů pozemků, vybavení provozovny a výstavních prostor podniku, způsob prodeje a prezentace zboží, požadavky na kvalifikovaný personál, včetně vzdělávání a rozšiřování kvalifikace zaměstnanců atd.

64 Například dohodou uzavřenou s jiným autorizovaným servisem dané značky.

5.4.2 Práva a povinnosti dodavatele

Dodavatel má oprávnění požadovat plnění všech smlouvou předepsaných povinností, ke kterým se obchodník zavázal. Dodavatel je povinen obchodníkovi dodávat smluvní produkty za „smluvenou“ zvýhodněnou cenu, jejíž rozdíl mezi následnou prodejní cenou je hlavním zdrojem financí obchodníka. Povinnost dodavatele poskytnout obchodníkovi svoji ochrannou známku a logo byla zmíněna výše v rámci oprávnění obchodníka. Obchodník může používat tyto identifikace a známky pouze v rozsahu stanoveném smlouvou a ve schválené podobě. Rozsah využití se vztahuje výlučně na podnikatelskou činnost vykonávanou na základě dané dealerské smlouvy.

Dodavatel je povinen poskytovat obchodníkovi rady a podporovat jej v činnosti. Dodavatel si může v rámci dealerské smlouvy vyhradit právo přímého prodeje smluvních produktů zákazníkům, aniž by využil obchodníky či distribuční síť. Dodavatel by stejně jako obchodník měl svoji činnost vykonávat v souladu se zásadami typickými pro obchodní závazkové vztahy, zejména se zásadou profesionality, poctivosti v obchodních jednáních, dodržování smluv, plnění smluv, a jednat v souladu s dobrými mravy.

5.4.3 Závěrem

Širokou škálu povinností, které požaduje dodavatel na obchodníkovi mají dle mého názoru základ v zajištění jednotnosti a vysoké kvality služeb v rámci rozsáhlé distribuční sítě dodavatele. Dodavatel má zájem předcházet případnému nežádoucímu chování ze strany obchodníka, které by mohlo vážně poškodit jeho ekonomické zájmy, dobré jméno a pověst na určitém distribučním území. Výše zmíněné fakty a ekonomická síla dodavatele mu umožňuje vystupovat ve smluvním vztahu v pozici tvůrce obsahu smluvních práv a povinností. Díky Nařízení (ES) 1400/2002 došlo k omezení výše zmíněné pozice dodavatele ve prospěch obchodníka (viz kap. 3.4). Domnívám se však, že obchodník může změnit svoji vyjednávací pozici vůči dodavateli za předpokladu, že získá relevantní postavení na trhu s prodejem automobilů na určitém území, díky čemuž si bude moci vyjednat řadu výhod oproti jiným obchodníkům.

5.5 Odpovědnost

Otázky uplatňování odpovědnosti z dealerské smlouvy65 se vedle smluvní úpravy budou řídit také obecnou úpravou odpovědnosti obsaženou v části třetí, hlavě I. ObchZ. Odpovědnostní závazky vznikají na základě porušení právní povinnosti. Porušení právní povinnosti může způsobit změnu obsahu závazku a v některých případech dokonce zánik závazku. Účel působení právní odpovědnosti na subjekty právního vztahu je zejména preventivní a v případě porušení právní povinnosti také reparační. Odpovědnost z porušení smlouvy dle tradičního dělení členíme na: a)odpovědnost za prodlení, b)odpovědnost za vady c)odpovědnost za škodu.66

5.5.1 Odpovědnost za prodlení

„Prodlením se v obecné mluvě rozumí včasné nesplnění nějaké povinnosti. ObchZ. prodlení dlužníka charakterizuje nejen jako nevčasné plnění, ale zahrnuje pod tento pojem také plnění nenáležité ( není-li závazek splněn řádně).“67

V prodlení se může ocitnout jak dlužník, tak věřitel. V případě prodlení se jedná o „objektivní odpovědnost“, nastává teda nezávisle na vůli subjektu. Včasnému a řádnému plnění tedy může být zabráněno i v důsledku „vyšší moci“, přičemž na vznik odpovědnosti za prodlení to nemá vliv. Rozeznáváme prodlení dlužníka a prodlení věřitele. § 365 ObchZ.: Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. § 370 ObchZ: Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.68 Odpovědnost za prodlení může mít následující účinky: možnost odstoupení od smlouvy, placení výše úroků z prodlení, přechod nebezpečí škody na věci a odpovědnost za škodu.

Uplatňování odpovědnosti z prodlení v režimu dealerské smlouvy může dle mého názoru přicházet v úvahu na základě dílčích smluv (koupě smluvních produktů) mezi obchodníkem a dodavatelem. Projevem porušení povinnosti může být například včasné

65 Inominátní smlouva v režimu ObchZ.

66 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.90.

67 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.91.

68 Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

nedodání objednaných vozidel ze strany dodavatele nebo nepřevzetí řádně nabídnuté zásilky objednaných vozidel ze strany obchodníka, eventuálně včasné a řádné nezaplacení pohledávky atd.

5.5.2 Odpovědnost za vady

Odpovědnost za vady je specifickým případem odpovědnosti za prodlení. Jedná se o plnění nenáležité, nikoliv řádné. Obecnou úpravu odpovědnosti za vady tedy obsahuje již ustanovení týkající se prodlení dlužníka a prodlení věřitele. Vadné plnění v zásadě vede ke změně původního závazku způsobem odpovídajícím nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká až uspokojením těchto odpovědnostních nároků. Odpovědnost za vady je na základě ObchZ. založena na principu smluvní záruky.69 Vady plnění mohou být faktické a právní. Faktické vady dělíme zejména na vady kvantity a kvality, odstranitelné a neodstranitelné, skryté a zjevné, podstatné a nepodstatné, záruční a mimozáruční.70

Odpovědnost za vady je v rámci dealerské smlouvy koncipována formou záruky. Dodavatel přebírá na základě svých záručních podmínek, které jsou přílohou smlouvy, záruku bezvadnosti materiálů a dílenského zpracování nových vozidel. Obchodník je na základě dealerské smlouvy povinen na vozidla učinit minimální záruční podmínky, které poskytuje dodavatel. Obchodník musí k jím prodávaným automobilům zajistit plnění závazků ze záruk. Obchodník poskytuje záruční opravy vozidel a provádí svolávací či jiné servisní akce dodavatele. Následně vzniklé náklady ze záruk uplatňuje u dodavatele, s nímž má uzavřenou obchodní smlouvu o prodeji a servisu automobilů.

5.5.3 Odpovědnost za škodu

Základní sociální funkce odpovědnosti za škodu je znovuobnovení majetkové rovnováhy po protiprávním chování škůdce do stavu, v jakém byl poškozený z hlediska majetkového před touto protiprávností.71

Pojem škody není v právní úpravě ObchZ. ani ObčZ. definován. Běžně se ovšem škoda vymezuje jako újma vyjádřená v penězích, k níž došlo na základě porušení právní povinnosti. Odpovědnost za škodu, se v našem případě bude řídit úpravou obsaženou

69 XXXXXX, Xxxxx. Odpovědnost za vady a kupní smlouva. Obchodní právo: časopis pro obchodně právní praxi. 1993, roč. 2, č. 1.

70 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.101.

71 XXXXXX, Xxxxx. Vliv tzv. soukromého vymáhání náhrady škody na podstatu a funkce odpovědnosti za škodu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010, č. 2.

v ObchZ., jelikož v případě porušení povinnosti z dealerské smlouvy se jedná o porušení obchodněprávního závazku. §757 ObchZ. stanovuje, že pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení §373 a násl. ObchZ. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu dle obecné úpravy ObchZ. jsou: a)protiprávnost, b)vznik škody, c) příčinná souvislost mezi protiprávností a vznikem škody, d)předvídatelnost vzniku škody, e)neexistence okolnosti vylučující protiprávnost. Odpovědnost za škodu je v režimu ObchZ. postavena na principu objektivním, nevyžaduje se tedy zavinění. ObchZ. bere v potaz pouze škodu materiální, která má podobu škody skutečné nebo ušlého zisku. Obecně se v rámci obchodních vztahů preferuje náhrady škody ve formě peněžní.72

Nejčastější uplatnění odpovědnosti za škodu v případě dealerské smlouvy bych spatřoval v případě prodlení věřitele či dlužníka viz výše. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku by přicházela dle mého názoru v úvahu spíše ve vztahu ke koncovému zákazníkovi, který si automobil pro osobní účely pořídil.73

5.5.4 Odpovědnost za podnikatelské riziko

Z ustanovení dealerské smlouvy o prodeji automobilů upravující odpovědnost za podnikatelské riziko vyplývá důraz, který je kladen na samostatnost subjektů v otázce plnění závazku a v otázce finanční. Každá smluvní strana sama nese podnikatelská rizika vyplývající pro ni z dealerské smlouvy a jejího plnění. Dodavatel se předně zbavuje odpovědnosti za náklady, které obchodník při plnění dealerské smlouvy vynakládá, nebo za závazky, do nichž obchodník vstupuje.

5.5.5 Závěrem

V otázce uplatňování odpovědnosti z dealerské smlouvy lze smluvním stranám vedle existující obecné úpravy odpovědnosti v rámci ObchZ. doporučit smluvní zabezpečení odpovědnosti v rámci samotné obchodní smlouvy, která by měla specifikovat konkrétní druhy porušení právní povinnosti včetně případných sankcí. Konstrukce takového ujednání by měla vycházet z praktických zkušeností obou smluvních partnerů.

72 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.103-114.

73 Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů.

5.6 Trvání a ukončení dealerské smlouvy

V případě dealerské smlouvy uzavřené mezi obchodníkem a dodavatelem v oblasti prodeje nových motorových vozidel je pro uplatňování blokové výjimky nutný soulad smlouvy s Nařízením komise (ES) č.1400/2002 ze dne 31. července 2002. Smlouva mimo jiné musí obsahovat ustanovení ohledně délky trvání smluvního vztahu. Nařízení stanovuje tyto podmínky:

• dohoda je uzavřená na období alespoň pěti let

• dohoda je uzavřena na dobu neurčitou

V případě, že je dohoda uzavřená na dobu 5 let, musí se každá strana zavázat, že druhé straně alespoň šest měsíců předem oznámí svůj úmysl dohodu neobnovovat. Pokud je dohoda uzavřená na dobu neurčitou, musí být výpovědní lhůta pro pravidelné ukončení dohody pro obě strany alespoň dva roky. Tuto lhůtu je možné zkrátit na jeden rok v případě, že dodavatel má ze zákona nebo na základě zvláštní dohody při ukončení dohody zaplatit přiměřenou náhradu, nebo když dodavatel dohodu ukončí v případě nutnosti provedení reorganizace celé nebo části prodejní sítě.

V případě výpovědi smlouvy ze strany dodavatele nařízení stanovuje tyto podmínky: dodavatel musí podat výpověď písemně a musí uvést podrobné, objektivní a transparentní důvody výpovědi. Hlavním důvodem je zamezení svévolného ukončení smlouvy s prodejcem z důvodů činností, které nesmí být dle Nařízení (ES) č.1400/2002 omezeny.74

Ve výše zmíněných ustanoveních upravujících dealerskou smlouvu pro odvětví motorových vozidel lze spatřovat podobnost s úpravou zániku obchodního zastoupení včetně obdobné tendence k ochraně slabší strany smluvního vztahu.

V případě porovnání konkrétní smlouvy mezi obchodníkem a dodavatelem nových automobilů s nařízením (ES) č.1400/2002, kterou mám k dispozici mohu konstatovat, že otázky trvání smlouvy včetně řádné a zkrácené výpovědi jsou upraveny shodně s výše zmíněnými podmínkami: trvání smlouvy na dobu neurčitou, řádná výpovědní lhůta 24 měsíců, zkrácená 12 měsíců za předpokladu změny distribučního systému a závazku platby přiměřené náhrady ze strany dodavatele, požadavek podrobného, věcného a transparentního odůvodnění výpovědi.

74 Nařízení komise (ES) č.1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl.81 odst.3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel

Otázku výpovědi smlouvy s okamžitou účinností Nařízení (ES).č1400/2002 neupravuje, avšak konkrétní úprava tohoto institutu v rámci dealerské smlouvy je vhodná, pokud není v rozporu s platnými předpisy. Ustanovení smlouvy upravující okamžité ukončení smluvního vztahu bývá v praxi konstruováno oprávněním okamžité výpovědi smlouvy dodavatelem, pokud obchodník neplní taxativně stanovené povinnosti a porušuje smlouvou zakázané jednání.75

5.7 Porovnání s úpravou smlouvy o obchodním zastoupení

Předmět smlouvy

V případě dealerské smlouvy musí být předmět závazku dostatečně specifikován pro platnost smlouvy z důvodu neexistence zákonného vymezení podstatných částí. Pro smlouvu o obchodním zastoupení platí podmínka zákonem předepsaného obsahu podstatných části smlouvy. 76 Podstatný rozdíl nastává v otázce jednání dealera, která jedná vlastním jménem na vlastní účet a jednání obchodního zástupce, který jedná jménem zastoupeného a na jeho účet. Společným znakem dealerské smlouvy a smlouvy o obchodním zastoupení je jejich dlouhodobý charakter. Další společný znak spatřuji ve využívání teritoriálního vymezení obchodu. Podobnost v jednání dealera a obchodního zástupce směřující k vyhledávání zájemců o uzavření obchodu (obvykle kupní smlouvy) je více než zřejmá.

Úplata

Otázka úplaty je podstatným rozdílem mezi dealerskou smlouvou a smlouvou o obchodním zastoupení. Vztah dealer a výrobce je bezúplatný, založen na principu výhodného nákupu zboží a následné generace zisku na základě „prodejní marže“. Jakékoliv náklady na svoji činnost nese jak dealer, tak výrobce samostatně. Vztah obchodního zástupce a zastoupeného je vztahem úplatným. Na základě ustanovení

§659 ObchZ. má obchodní zástupce za svoji činnost nárok na provizi a úhradu nákladů.

75 Vymezení krajních mantinelů chování subjektu v rámci smluvního vztahu dle mého názoru svědčí právní jistotě a trvalosti vztahu, ačkoliv ve mně tato úprava evokuje spíše podobnost se vztahem zaměstnavatele a zaměstnance, než li dvou „rovných“ subjektů obchodního vztahu.

76 Usnesení Nejvyššího soudu Sp.zn./Čj.: 23 Cdo 2093/2009 – „Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen „obchody“) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Jestliže je ze skutkových zjištění, resp. obsahu smlouvy zřejmé, že smlouva obsahuje všechny podstatné části smlouvy pojmenované v § 652 odst. 1 obch. zák., tak není možné, aby si smluvní strany platně sjednaly jinou pojmenovanou smlouvu, či smlouvu nepojmenovanou, jestliže smluvní ujednání obsahuje podstatné části konkrétní pojmenované smlouvy obsažené v obchodním zákoníku. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že si strany sjednaly i další ujednání se smlouvou související, v daném případě o provádění činnosti poradenské, informační a reklamní.“

Výše provize bývá obvykle smluvně sjednaná, v opačném případě má nárok na provizi odpovídají zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se smlouva o obchodním zastoupení týká. Nárok na úhradu nákladů má obchodní zástupce vedle provize, jen pokud to bylo sjednáno a ze smlouvy nevyplývá něco jiného.77

Práva a povinnosti

Povinností obchodního zástupce je vyvíjet činnost, jež je předmětem závazku, poctivě, v dobré víře a s vynaložením odborné péče. Stejně tak je povinen dealer plnit všechny úkoly, které mu vyplývají ze smlouvy a vyvíjet činnost směřující k uzavírání obchodů a to vše poctivě, v dobré víře a s vynaložením odborné péče. V případě, že se obchodní zástupce ve smlouvě písemně zavázal, ručí zastoupenému za splnění povinností třetí osobou (tzv. „delcredere“) - tento typ ručení se v dealerské smlouvě neuplatňuje. Vzájemná informační povinnost mezi subjekty má své místo jak ve smlouvě o obchodním zastoupení, tak ve smlouvě dealerské.7879

Povinnost zastoupeného se vztahuje převážně na úhradu finančních nároků obchodního zástupce, mezi něž patří provize, náklady spojené s jeho činností a zvláštní odměna v případě ručení („delcredere“).80 Povinností výrobce jsou hlavně prodej smluvních produktů dealerovi za „zvýhodněnou cenu“, přenechat dealerovi oprávnění prodeje smluvních produktů, umožnit dealerovi využívat svoje logo či ochrannou známku a podávat relevantní rady a informace týkající se dealerovy činnosti.

Odpovědnost

Uplatňování odpovědnosti z dealerské smlouvy nebo ze smlouvy o obchodním zastoupení vychází shodně z obecné úpravy obsažené v ObchZ., tudíž je možné při porušení smluvních povinností uplatňovat odpovědnost z prodlení (dlužníka,věřitele), odpovědnost za vady a v neposlední řadě odpovědnost za škodu dle ustanovení ObchZ. Konkrétní smluvní úprava odpovědnosti za porušení právní povinnosti té které smlouvy se může odlišovat v závislosti na zvyklostech, druhu činnosti, odvětví, obchodní kultury v dané oblasti podnikání atd. Dle §669 ObchZ. má obchodní zástupce v případě ukončení smlouvy na rozdíl od dealera právo na odškodné, pokud splňuje zákonem stanovené podmínky. Tuto skutečnost zmiňuji z důvodu existence ustanovení §669 odst. 3 ObchZ., který deklaruje fakt, že přiznání odškodnění

77 Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

78 Blíže k právům a povinnostem dealera a dodavatele viz. kapitola 5.4

79 Blíže ke smlouvě o obchodnímu zastoupení viz. podkapitola 6.1.3

80 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4.vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.392.

nezbavuje obchodního zástupce práva na náhradu škody, což znamená, že tyto dvě práva mohou být uplatňována současně.

5.8 Stručný exkurz do úpravy „dealerské smlouvy“ v rámci DFCR

DFCR neboli „Draft Common Frame of Reference“ je akademický návrh pravidel a definic, který měl být předstupněm vytváření obsahu jednotného evropského zákoníku soukromého práva. Přínos v existenci jednotného zákoníku soukromého práva byl spatřován v usnadnění přeshraničního obchodu, posílení jednotného evropského trhu, vytvoření mostu mezi civilním (kontinentálním) právem a common law, posílení právní jistoty v zemích střední a východní Evropy reformujících své právní systémy dle potřeb tržní ekonomiky. Oficiálním obsahem společného referenčního rámce mají být

„principy, definice a modelové předpisy“.81

Nejvíce se blíží úpravě dealerské smlouvy evropský návrh na úpravu distribuční smlouvy v rámci DFCR ustanovení Knihy IV. Části X. Xxxxxxxx 5: Distribuce. Ustanovení 5. kapitoly se použije na smlouvy, podle kterých jedna strana, dodavatel, souhlasí, že bude trvale dodávat druhé straně, distributorovi, produkty a distributor souhlasí, že je bude kupovat nebo je odebírat, platit za ně a prodávat je jménem distributora a ve prospěch distributora.

Závazky dodavatele jsou stanoveny povinností dodávat produkty objednané distributorem. Povinnost dodavatele poskytovat informace se vztahuje především na charakteristiku produktů, cen, reklamní kampaně, doporučených cen a podmínek dodávek. Důležitou povinnost na straně dodavatele spatřuji v upozornění distributora v případě předpokládaného poklesu kapacity dodávek. Dodavatel mimo jiné se zavazuje poskytovat distributorovi za přiměřenou cenu všechny reklamní materiály potřebné pro distribuci smluvního produktu.

Distributor je smlouvou vázán k distribuci a vynaložení přiměřeného úsilí k propagaci produktů. Distributor je povinen v přiměřené lhůtě upozornit dodavatele, předvídá-li, že jeho požadavky budou významně nižší, než by mohl dodavatel předpokládat. Distributor se ve své činnosti řídí na základě přiměřených instrukcí ze strany dodavatele směřující k řádně distribuci produktů. V rámci kontroly je

81 XXXXX, Xxxxx. DFCR první výstup na cestě k Evropskému zákoníku soukromého práva. Právní rádce. 2008, roč. 2008, č. 11. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxx-xxxxx- vystup-na-ceste-k-evropskemu-zakoniku-soukromeho-prava

povinností distributora umožnit dodavateli přístup do jeho prostor. Distributor vynakládá úsilí na šíření a zachování dobré pověsti produktu.82

5.9 Závěrečné – návrhy a doporučení pro praxi

Mám za to, že hlavní úsilí při uzavírání dealerské smlouvy by měly strany věnovat vymezení předmětu smlouvy tak, aby splňoval podmínku určitosti. Konkrétně a úplně ve smlouvě specifikovat práva a povinnosti smluvních stran tak, aby skutečné vzájemné plnění ze smlouvy odpovídalo očekávanému plnění. V otázkách odpovědnosti za porušení povinností bych smluvním stranám doporučoval vedle obecné úpravy ObchZ. konkrétní smluvní úpravu včetně specifikace možných sankcí, jež by měla vycházet z obecných zvyklostí a praktických zkušeností smluvních partnerů.

Problém zneužívání svého silného postavení dodavatelem vůči obchodníkovi dle mého názoru nebude možné dostatečně eliminovat formou samotné smluvní negociace, jelikož dodavatel na takové podmínky nebude ochoten přistoupit, což je předpokladatelné. Jediné možné východisko řešení tohoto problému vidím ve vytvoření smluvního typu dealerské smlouvy. De lege ferenda bych navrhoval vytvořit obecný rámec upravující smlouvy podobného charakteru jako je dealerská smlouva po vzoru návrhu „distribuční smlouvy“ jako tomu je v DFCR (viz. výše). Právem předepsaný základní rámec práv a povinností subjektů by zajisté snížil zřejmou nevyrovnanost subjektů vstupujících do vztahu dodavatel - obchodník. Za předpokladu současného použití Nařízení (ES) 1400/2002, které stanovuje přesná pravidla a zároveň omezení týkající se oblasti prodeje vozidel, by bylo dosaženo zajisté očekávaných výsledků, jelikož samotná bloková výjimka podstatně zlepšila situaci v postavení dealerů automobilů. V případě návrhu de lege ferenda na znění dealerské smlouvy bych zůstal spíše u principu, zásad a vymezení obecných povinností, aby úprava mohla být univerzálně použitelná také na dealerské smlouvy z jiných obchodních odvětví. Osobně bych ovšem do takové právní úpravy dealerské smlouvy preferoval začlenění práva na odškodnění dealera, dle inspirace úpravou §669 odst.1 ObchZ. smlouvy o obchodním zastoupení.

82 DFCR první výstup na cestě k Evropskému zákoníku soukromého práva. Karlovy Vary: Vysoká škola Karlovy Vary, 2008,s.169-171.

6 Příbuzné smlouvy uzavírané v režimu ObchZ.

6.1 Smlouvy příkazního typu

Všechny smlouvy, které označujeme smlouvami příkazního typu v zásadě pochází od jediného smluvního typu římského práva. Tato smlouva nese označení „mandatum“ neboli příkaz. Podstata tohoto druhu smluv je v založení závazku jedné strany (mandatáře) bezplatně a na vyzvání druhé strany (mandanta) obstarat jisté záležitosti. Povinností mandatáře bylo provedení příkazu věrně a řádně. Původně byla jedním z charakteristických znaků bezplatnost tohoto vztahu. Poskytování honoráře mandatáři za jeho pomoc a námahu se postupně stávalo zvykem. Postupem času se také rozvinuly úplatné mandátní smlouvy, a tak se u tohoto druhu smluv rozšířila odpovědnost mandatáře z pouhé odpovědnosti za vědomé porušení povinnosti i na odpovědnost za nedbalost.83

ObchZ. až na výjimky upravuje systém příkazních smluv převážně jako relativní obchody. Dealerská smlouva jako relativní obchod vznikající mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti se tudíž svojí povahou nejvíce blíží tomuto typu smluv. V této části stručně rozeberu smlouvu mandátní, smlouvu o obchodním zastoupení a smlouvu komisionářskou, jelikož mají dle mého názoru z příkazních smluv nejblíže smlouvě dealerské.

6.1.1 Smlouva mandátní

Smlouvu mandátní lze úvodem charakterizovat jako smlouvu o vynaložení úsilí, nikoliv „smlouvu o výsledku“. Na základě mandátní smlouvy probíhá jednání za jiného.84 Smlouva mandátní je upravena v III. části ObchZ. ustanoveními §566 až §576. §566 ObchZ. vymezuje pojem takto: „Mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.“ Je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena. Úprava mandátní smlouvy v rámci ObchZ. je komplexní, tudíž není možné v obchodních

83 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.373-375.

84 XXXXX, Xxxxx. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3., aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007,s.280.

vztazích použít subsidiárně ustanovení ObčZ., který souběžně s ObchZ. upravuje tentýž smluvní typ.

Podstatnými částmi mandátní smlouvy, které zároveň od sebe odlišují typ obchodněprávní a občanskoprávní jsou: úplatnost, obchodní povaha záležitosti, kterou se mandatář zavazuje zařídit, a jednání mandatáře jménem mandanta. Z hlediska subjektů je důležitým pojmovým znakem skutečnost, že mandant i mandatář jsou podnikateli ve smyslu ObchZ., jelikož mandátní smlouva není uvedena mezi tzv. absolutními obchody.85

Písemnou formu smlouvy ObchZ. nevyžaduje, ovšem v §568 odst. 3 zákon hovoří o písemné formě plné moci, kterou mandant musí vystavit mandatáři, vyžadují-li to okolnosti.

Mandatář je vždy povinen postupovat při zařizování záležitosti mandanta s odbornou péčí, dle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy. Mandátní smlouva může stanovit, aby mandatář vyřizoval věci osobně – zákaz použití třetí osoby. Řádné plnění mandatářových povinností je podmíněno také činností mandanta, která je pro zařízení záležitostí nezbytná.86

Nárok na odměnu vzniká mandatáři na základě smluvního ujednání bez ohledu na to, zda očekávaný výsledek nastal či nikoliv. Předpokladem ovšem je, že řádně plnil smlouvou převzaté povinnosti a dbal zájmů a pokynů mandanta.87 Není-li výše odměny ve smlouvě sjednána, je povinností mandanta zaplatit obvyklou odměnu za obdobnou činnost v daném čase. V případě účelně vynaložených nákladů, které nebyly zahrnuty již v odměně, je mandant zavázán mandatáři tyto náklady uhradit vedle odměny.

Mandátní smlouva nejčastěji zaniká včasným a řádným splněním závazku. Závazek mandatáře může zaniknout smrtí popřípadě zánikem mandatáře. Specifickým způsobem zániku závazku z mandátní smlouvy je výpověď mandanta nebo výpověď mandatáře.88

Ačkoliv mnoho společných znaků mezi smlouvou mandátní a dealerskou nenajdeme, stručně jsem nastínil tento typ smlouvy především z důvodu jejího

85 XXXXXXXXX, Xxxxx, Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010, 1447 s. Komentované zákony (C.H. Xxxx), s.1276-1277.

86 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.377.

87 XXXXXXXXX, Xxxxx, Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010, 1447 s. Komentované zákony (C.H. Xxxx),s.1281.

88 XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.377-378.

podstatného významu, který zaujímá mezi smlouvami příkazního typu.89 Hlavním rozdílem mezi mandátní a dealerskou smlouvou je, že dealer v závazkových vztazích jedná svým jménem a na svůj účet, zatímco mandatář jménem mandanta a na jeho účet. V otázce odměny je mandátní smlouva v režimu ObchZ., na rozdíl od smlouvy dealerské smlouvou úplatnou. Mandátní smlouva je do jisté míry smlouvou univerzální, kterou je možné zabezpečit vyřízení různorodých obchodních záležitostí.

6.1.2 Smlouva komisionářská

Smlouva komisionářská je příkazní smlouvou upravenou v §577 až §590 ObchZ. Základní ustanovení tohoto smluvního typu obsahuje podstatné části, které musí smlouva obsahovat, aby se mohla řídit úpravou smlouvy komisionářské. Smlouvou komisionářkou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu. Komisionářská smlouva je tudíž smlouvou úplatnou.90

Podstatné části smlouvy jsou: označení smluvních stran, určení obchodní záležitosti, která má být vyřízena, závazek komisionáře jednat vlastním jménem na účet komitenta, a úplatný charakter závazku.91 Písemnou formu smlouvy zákon nevyžaduje.

Komisionář je povinen jednat s odbornou péčí podle pokynů komitenta. Od pokynů se může odchýlit pouze, pokud je to v zájmu komitenta a nemůže si vyžádat jeho souhlas. V případě porušení povinnosti komisionáře, nemusí komitent uznat jednání za uskutečněné na svůj účet. Komisionář je povinen chránit jemu známé zájmy komitenta související se zařizovanou záležitostí. Komisionáři je uložena oznamovací povinnost vůči komitentovi. Komisionářská smlouva podobně jako mandátní nemá ze zákona výlučně osobní charakter.92 Z jednání komisionáře nevznikají komitentovi ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. Ve vztahu k třetím osobám je oprávněn a zavázán komisionář osobně.93

89 Římskoprávní mandátům, jako prapůvodce smluv příkazního typu.

90 XXXXX, Xxxxx. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská. Právní rádce. 1997, č. 6.

91 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007, s.379.

92 Srov. §573 a §580 ObchZ. Mandatář neodpovídá za porušení závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu při zařizování záležitosti vs. Použije-li komisionář ke splnění závazku jiné osoby, odpovídá jako by záležitost obstarával sám.

93 XXXXX, Xxxxx. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská. Právní rádce. 1997, č. 6.

Komisionář odpovídá komitentovi za splnění závazků třetí osoby pouze, pokud písemně takovýto závazek převzal.94 Nárok na odměnu vzniká komisionáři splněním povinností stanovených v §584 až §586, tedy: „Po zařízení záležitostí je komisionář povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Komisionář je povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitostí a vydat mu vše, co přitom získal, a komitent je povinen je převzít.“ V případě nesplnění povinností nevzniká nárok na odměnu. Nebyla-li výše odměny ve smlouvě stanovena, pak komisionáři přísluší odměna přiměřená uskutečněné činnosti v době uzavírání smlouvy za činnost obdobného charakteru. Vedle odměny je komitent povinen k úhradě nákladů vynaložených na splnění závazku, nejsou-li součástí odměny komisionáře.95

Komisionářská smlouva nejčastěji zaniká splněním závazku. V případě výpovědi komisionářské smlouvy platí obdobně ustanovení §574 a §575 ObchZ. o smlouvě mandátní.

Dealerská smlouva má k smlouvě komisionářské podstatně blíže nežli k mandátní. Způsob jednání dealera a komisionáře vlastním jménem je jedním ze společných znaků. Podobnost v postavení dealera a komisního agenta je více než zřejmá. Komisní agent jedná se zákazníky vlastním jménem, na rozdíl od dealera na účet jiného, s nímž má podobně jako dealer uzavřenou dlouhodobou smlouvu. Úplatnost závazkového vztahu je dalším odlišujícím znakem. Trvalá činnost je specifickým rysem komisního agenta, na nějž se vztahuje ustanovení §590 ObchZ., které naši pozornost směřuje k následující podkapitole zaměřené na obchodní zastoupení.

6.1.3 Smlouva o obchodním zastoupení

Smlouvu o obchodním zastoupení upravují §652 až §672a ObchZ. Úprava tohoto smluvního typu se použije na smlouvy, které obsahují podstatné části smlouvy, které předepisuje „základní ustanovení“. Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje, že bude pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet za úplatu (provizi).

94 §582 ObchZ. ručení tohoto typu se označuje termínem delcredere a může mít podstatný vliv na výši odměny komisionáře.

95 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.380-381.

Podstatnými částmi smlouvy jsou: přesná identifikace smluvních stran, vymezení druhu obchodů, závazek obchodního zástupce vyvíjet činnost k uzavírání obchodů a závazek zastoupeného uhradit úplatu (provizi).96 Zákon pro smlouvu o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

Existují dvě varianty obchodního zastoupení. V první je předmětem závazku obchodního zástupce vyhledávání zájemců o uzavření obchodů vymezených ve smlouvě

– obstarání příležitosti pro zastoupeného, v druhém případě činí obchodní zástupce přímé právní úkony (uzavírá vymezené smlouvy), které zavazují zastoupeného. V případě druhé formy se řídí vztah mezi zastoupeným a zástupcem i ustanoveními o smlouvě mandátní. Dlouhodobost tohoto závazkového vztahu je charakteristickým znakem.97

Obchodní zástupce uskutečňuje svoji činnost, k níž je vázán s vynaložením odborné péče, dbá mu známých zájmů zastoupeného a v rámci smlouvy se řídí pokyny zastoupeného. Obchodní zástupce má informační povinnost vůči zastoupenému. Obchodní zástupce nesmí sdělit údaje získané při své činnosti třetím osobám bez souhlasu zastoupeného nebo je využít pro sebe v rozporu se zájmy zastoupeného. Ručení zástupce za splnění závazků třetí osobou nenastává ze zákona, ale jen na základě písemného závazku se zastoupeným.

Z hlediska teritoriálního rozlišujeme výhradní obchodní zastoupení, kde je zastoupený povinen ve stanovené oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby. Nevýhradní obchodní zastoupení umožňuje zastoupenému pověřit i několik osob obchodním zastoupením v dané územní oblasti. Obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému i pro jiné osoby, nebo uzavírat obchody se stejným předmětem obchodního zastoupení na vlastní účet.

Obchodní zástupce má nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení. Právo obchodnímu zástupci na provizi vzniká podle §661 již obstaráním příležitost pro zastoupeného k uzavření obchodu s třetí osobou, vyplývá-

96 XXXXX, Xxxxx. Smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení. Obchodní právo. 1997, č. 5.

97 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.388.

li tak ze smlouvy. V případě, že dohoda nebyla uzavřena dle §661 vzniká právo na provizi, kdy a)zastoupený splnil závazek ze smlouvy, b)zastoupený byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené se třetí osobou, c)třetí osoba splnila závazek ze smlouvy. Nárok na úhradu nákladů spojených s činností má obchodní zástupce vedle provize, jen když to bylo sjednáno a nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného. V případě, že byl obchodní zástupce činný jako obchodní zástupce také pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod, nárok na provizi a smluvenou úhradu nákladů mu nevzniká.98

Závazek obchodního zástupce zaniká uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena. Smlouva uzavřená na dobu neurčitou, tj. taková, kde to smlouva stanovuje nebo neobsahuje ustanovení o době, na kterou byla uzavřena, může být ukončena výpovědí kteroukoliv ze stran. Minimální výpovědní lhůtu předepisuje §668 odst.3 kogentně. V případě celé úpravy smlouvy o obchodním zastoupení se projevuje tendence ochrany obchodního zástupce jako slabšího subjektu smluvního vztahu.99

Hlavní společné znaky mezi smlouvou o obchodním zastoupení a dealerskou spatřuji v dlouhodobosti smluvního vztahu, vymezení okruhu obchodů a možnosti vymezení uzemní oblasti působnosti dealera či obchodního zástupce. V neposlední řadě je dealer podobně jako obchodní zástupce samostatný podnikatel, který je trvale pověřen prodejem a podporou odbytu produktů jiného podnikatele.100

6.2 Inominátní smlouvy

V této části práce se stručně zmíním o inominátních smlouvách, které v obchodněprávní sféře mají některé společné znaky s rozebíranou dealerskou smlouvou. Na základě široké škály obchodněprávních potřeb subjektů závazkových vztahů se v průběhu času vytvořila celá řada nepojmenovaných smluv. Z důvodu omezeného rozsahu práce jsem uznal za vhodné stručně popsat základní znaky dvou inominátních smluv, smlouvy franchisingové a rámcové.

98 XXXXXXXXX, Xxxxx, Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010, 1447 s. Komentované zákony (C.H. Xxxx), s.1334-1337.

99 Viz. Evropská směrnice č.86/653/EHS., o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců.

100 XXXXXXX,X.X.Xxxxxxxxxxxx.23. vydání. München: C.H. Xxxx,2000,s.363.

6.2.1 Franchisingová smlouva

Pojem franchising znamená především právní vztah mezi příjemcem franchisy a poskytovatelem, v rámci kterého je franchisant oprávněn provozovat specifickou podnikatelskou činnost pod obchodním názvem, ochrannou známkou a designem náležejícími poskytovateli franchisy. V rámci právního vztahu poskytovatel kontroluje, jak příjemce podniká, dává mu rady a poskytuje pomoc v oblasti jeho podnikatelské činnosti. Nutno podotknout, že oba podniky jsou samostatné.101

V případě franchisingové smlouvy se jedná o složitý smluvní typ kombinované smlouvy, jenž v sobě zahrnuje prvky nejrůznějších smluvních typů a zasahuje do řady právních oblastí.102 Franchisingovou smlouvu si můžeme představit jako určitou licenční smlouvu kombinovanou s prvky obchodního zastoupení a výhradního prodeje.103 Charakteristickým znakem franchisingu je poskytnutí návodu na podnikání příjemci, včetně oprávnění používat název, ochrannou známku a logo poskytovatele po určitou dobu a v určené geografické oblasti. Poskytovatel předává příjemci svůj

„celkový obchodní koncept“. Podstatným znakem franchisingové smlouvy je její dlouhodobý charakter.104

Franchisingová smlouva značně omezuje podnikatelskou autonomii příjemce franchisy, v čemž spatřuji jistou podobnost se smlouvou dealerskou v oblasti prodeje automobilů. Intenzita smluvního svázání je však u smlouvy franchisingové podstatně větší než u dealerské, což můžeme na druhou stranu považovat za odlišující prvek. S ohledem na existenci možnosti analogického použití ochranářských ustanovení obchodního zastoupení na určité typy franchisingových vztahů (pokud bereme v potaz

§590 ObchZ.)105 je otázkou, zda by se v právní praxi nenašel podobný případ týkající se však vztahu dealerského.106

000 XXXXXXXX, Xxxx. Franchising: Z pohledu hospodářské soutěže. Právní rádce. 1997, č. 7.

000 XXXXXXXXXX, Xxxxxxx a Xxxxx XXXXXX. Franchisingová smlouva. Právní praxe v podnikání: měsíčník Komory komerčních právníků ČR. 1993, roč. 2, č. 10.

103 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.353.

104 XXXXXXXX, Xxxx. Franchising: Z pohledu hospodářské soutěže. Právní rádce. 1997, č. 7.

105 BEJČEK, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007,s.357.

106 např. právo na odškodnění dle §669 odst1. a) ObchZ. v případě jednostranné výpovědi smluvního vztahu v neprospěch dealera.

6.2.2 Rámcová smlouva

Jako rámcové smlouvy se označují smlouvy, které předpokládají opakované uzavírání smluv stejného druhu se stejným nebo podobným plněním mezi týmiž subjekty, přičemž k realizaci plnění z rámcové smlouvy dochází až na základě následných dílčích smluv. Podstatným znakem u rámcových smluv je, že na základě samotné rámcové smlouvy nedochází k poskytnutí plnění ani jednou ze smluvních stran, k tomu dochází následně až při uzavření dílčí smlouvy.107

Většina podmínek smluvního vztahu je upravena v rámcové smlouvě. Jednotlivé dílčí smlouvy pak již upřesňují náležitosti toho konkrétního obchodu (cena, druh zboží, datum) a díky existenci „hlavní“ rámcové smlouvy mohou mít dílčí smlouvy podobu např. subjekty uznaného formuláře. Další vlastností rámcové smlouvy je její dlouhodobý charakter. Na základě účelu, který má rámcová smlouva plnit, lze předpokládat její písemnou formu, avšak není zákonem vyžadována. Rámcové smlouvy budou prakticky vždy podřízeny právnímu režimu ObchZ. Pozitivní právo problematiku rámcových smluv neupravuje, proto bude nutné aplikovat převážně obecná ustanovení na závazkové vztahy. Rámcové smlouvy samotné budou tedy smlouvami inominátními, zatímco dílčí mohou být smluvními typy upravenými v předpisech, popřípadě taktéž inomináty.108

Dealerská smlouva je ve své podstatě typem rámcové smlouvy, která podrobně upravuje vztahy mezi obchodníkem a dodavatelem a na jejímž základě vznikají dílčí smlouvy mezi obchodníkem a dodavatelem či obchodníkem a třetími osobami.

6.3 Závěrem

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že právní úprava smlouvy komisionářské a smlouvy o obchodním zastoupení je komplexní. Dostatečně eliminuje možnosti vzniku sporů mezi stranami, řeší otázky možného zneužití postavení dominantního subjektu (viz. ochranářská ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení), a proto v případě právní úpravy de lege ferenda je vhodné se v obecné úpravě dealerské smlouvy inspirovat právě u těchto dvou smluvních typů.

107 XXXXXXX, Xxxxx. Rámcové smlouvy. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 1.

108 Podrobněji k Rámcovým smlouvám XXXXXXX, Xxxxx. Rámcové smlouvy. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 1.

7 Závěr

Cílem diplomové práce bylo vymezení dealerské smlouvy z hlediska pojmu, způsobu kontraktace a obsahu. Průřezovou otázkou a dílčím cílem práce bylo zaujmutí vlastního stanoviska a návrhu možného řešení problému zneužívání postavení ze strany výrobce (dodavatele).

Existenci dealerské smlouvy v českém právu předpokládá ustanovení §269 odst.2 ObchZ. umožňující stranám uzavřít inominátní smlouvu. Inominátní smlouvy se řídí převážně obecnou úpravou pro obchodní závazkové vztahy, z čehož jsem vycházel a považoval za nutné čtenáře alespoň stručně s úpravou obchodních závazkových vztahů seznámit. Pro správné pochopení dealerské smlouvy jako takové, bylo nutné jednoduše vystihnout původ slovního spojení a následně zařadit dealerskou smlouvu do českého právního řádu a konstatovat, že dealerská smlouva spadá pod relativní obchody a úpravu v rámci třetí částí ObchZ. Dealerská smlouva je tedy smlouvou obchodní a řídí se především samotným obsahem smlouvy, na kterém se strany dohodly. V otázkách zabývajících se kontraktací jsem vyzdvihl především tři zásady, jejichž dodržování považuji za nezbytnou součást procesu kontraktace, a jednotlivá doporučení směřující k formě a způsobu negociace mezi stranami.

V rámci diplomové práce jsem považoval za nutné vypořádat se s otázkou vymezení předmětu plnění dealerské smlouvy, který je pro inominátní smlouvy stanoven pouze „povinností dostatečného a určitého vymezení předmětu svých závazků“ v obsahu konkrétní smlouvy. V části zabývající se právy a povinnostmi smluvních stran jsem narazil na problém zneužívání postavení výrobce, prostřednictvím

„diktátu“ jednostranných povinností dealerovi. Problémem u jednotlivých inominátních smluv se jeví přílišná dispozitivnost úpravy, která umožňuje zneužívání postavení silného subjektu a na druhou stranu nedokáže zabezpečit určitou míru autonomie ve smluvním vztahu subjektům slabším.

De lege ferenda se domnívám, že zachování dealerské smlouvy v rámci základních principů úpravy inominátní smlouvy je žádoucí. Na oblast prodeje automobilů se vztahuje „bloková výjimka“, která dané odvětí zbavuje „přílišné“ intervence výrobce do autonomie rozhodování dealera v jeho podnikatelské činnosti.

Je otázkou k zamyšlení, zda typizace dealerské smlouvy v rámci ObchZ., ačkoliv by zajistila ochranu dealera, by na druhou stranu nebyla velkým zásahem do zásady dispozitivnosti a smluvní svobody, na kterých ObchZ stojí. Z pohledu odpůrců by taková úprava mohla být brána jako tzv. „trest za ekonomický úspěch“.

8 Resumé

The aim of this work was to deal completely dealer contract in frame of commercial law. The thesis deal mainly with the concept of dealer contract, the contract content and contracting. One of the aims was to express my own opinions and to propose the solution of the problem of abuse of position by the producer. The motivation for this choice was the fact that it has not been published yet many publications about the dealer contract. This topic was focused on the car sales. In some chapters the dealer's contract was compared with the commercial agency contract. For the introduction and processing this topic have been used mainly books dealing with trade obligations, technical articles related to the topic, internet sources and annotated acts. An important source for writing the thesis was a specific dealer contract between the significant Czech car producer and car seller.

Dissertation I divided into five separate chapters dealing with complex contract dealer issue. Chapters have the following wording: commercial obligations, the term of the dealer contract and its position in the Czech legal system, contracting, content of the dealer contract, related contracts in commercial law.

The Dealer contract is innominate contract and it is a part of the commercial law, specifically the “relative trades”, which are lead by the third part of the Czech Commercial Code. General arrangements of innominate contract we can find in § 269, paragraph 2 of the Commercial Code. General rules in the third part of the Commercial Code are important for the creation of the dealer contract. Dealer contract is lead mainly by the actual content on that the parties have agreed.

In the section dealing with contracting are summarizes the basic requirements, advice and suggestions for making the dealer contract in the field of car sales. Certainty and definition of the contract subject by the parties is an important fact for the validity of the entire dealer contract. The rights and obligations of the contract are a matter of contractual negotiation and in this section there is a abuse of position by the producer. The abuse of position by the producer is caused by non-mandatory form of innominate contract. A solution would be the establishment of a dealer contract, including the definition of basic rights and duties in the Commercial Code. Proposals de lege ferenda and conclusions for this problem are described in the end of each chapter. In the end of the thesis is devoted to contracts related to dealer contracts. These

are three contracts from the Commercial Code - the mandate contract, the commission contract and the commercial agency contract and two innominate contracts - franchise agreement and the framework agreement. In conclusion, I would say that an important role in the dealer contracts for the sale of cars is “block exemption” - Commission Regulation (EC) 1400/2002 on application of Article 81/(3) of the Treaty to categories of vertical agreements and concerted practices in motor vehicle sector.

9 Použitá literatura

9.1 Knižní publikace

• XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2010.

• XXXXXX, Xxxxx, Xxxxx XXXXX, Xxxxxxx XXXXX. A KOL. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vydání. v Praze: C.H.Beck, 2007.

• XXXXXX, Xxxxx. Obchodní závazky: Obecná úprava a kupní smlouva. druhé, aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 1997

• XXXXXXX, X.X. Handelsrecht.23. vydání. München: C.H. Xxxx,2000.

• XXXXXXX, Xxxx. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2007.

• XXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXX. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha: Linde, 2003.

• XXXXXX, Xxxxx. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, s. r.o., 2008.

• XXXXX, Xxxxxx. Obchodní kontrakty. Praha: Prospektrum, 1993.

• XXXXX, Xxxxx. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 3. aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007.

• XXXXXXX, Xxxx, Xxxxx XXXXXXX, Xxxxxxxx XXXXXXX a Xxxxxx XXXXXXXXX. ANGLICKO-ČESKÝ: Právnický slovník. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: LINDE Praha, a.s, 2010.

• XXXXX, Xxxxxxxxx. Obchodní závazkové vztahy. Praha: ASPI, a.s, 2006.

• POKORNÁ, Xxxxxxx, Xxxxxx XXX a KOL. Obchodní zákoník: Komentář. II díl. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s, 2009.

• XXXXXXXXX, Xxxxx, Xxxxxxxxx XXXXX a Xxxxx XXXXX. Obchodní zákoník: komentář. 13. vyd. Praha: C.H. Xxxx, 2010.

• XXXXXXX, Xxxx, Xxxxxxx XXXXXXXX a kol. Občanský zákoník: komentář. 10., jubilejní vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2006.

• TÝČ, Xxxxxxxx, Xxxxx XXXXXXXX a Xxxxx XXXXXXX. Vybrané otázky působení práva EU ve sféře českého právního řádu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

• DFCR první výstup na cestě k Evropskému zákoníku soukromého práva. Karlovy Vary: Vysoká škola Karlovy Vary, 2008.

9.2 Časopisy

• XXXXXX, Xxxxx. Vliv tzv. soukromého vymáhání náhrady škody na podstatu a funkce odpovědnosti za škodu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2010, č. 2

• XXXXXX, Xxxxx. Změny v typologii obchodních závazků. Časopis pro obchodně právní praxi. 2003, roč. 12(č. 3), 2-15.

• XXXXXX, Xxxxx. Předsmluvní stadium. Právní rádce. 1994, č. 1.

• XXXXXX, Xxxxx. Odpovědnost za vady a kupní smlouva. Obchodní právo:

časopis pro obchodně právní praxi. 1993, roč. 2, č. 1.

• XXXXXXXXXX, Xxxxxxx a Xxxxx XXXXXX. Franchisingová smlouva. Právní praxe v podnikání: měsíčník Komory komerčních právníků ČR. 1993, roč. 2, č. 10, s. 9.

• XXXXXXXX, Xxxx. Franchising: Z pohledu hospodářské soutěže. Právní rádce. 1997, č. 7.

• XXXXXXX, Xxxx. Právní režim inominátního závazku v občanském a obchodním právu. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní odvětví. 2003, roč. 11, č. 4, s. 164-170.

• XXXXX, Xxxxxx. O právu kogentním a dispozitivním. Právník. 1995, č. 1.

• XXXXXX, Xxxxx. Přípustnost inominátních a smíšených smluv v českém právu soukromém. Právní Rozhledy: Časopis pro všechna právní. 2001, č. 11, s. 548-551.

• XXXXX, Xxxxx. Desatero k uzavírání smluv. Právní rádce. 2009, č. 1.

• XXXXX, Xxxxx. Jak uzavírat obchodněprávní smlouvy. Právní rádce. 2008, č. 6.

• XXXXX, Xxxxx. Informace pro právní praxi: Smlouva o obchodním zastoupení. Časopis pro právní vědu a praxi. 2006, č. 3.

• XXXXX, Xxxxx. Smlouva mandátní a smlouva komisionářská. Právní rádce. 1997, č. 6.

• XXXXX, Xxxxx. Smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení. Obchodní právo. 1997, č. 5.

• XXXXXXX, Xxxxx. Rámcové smlouvy. Právní rozhledy. 2004, roč. 12, č. 1.

9.3 Diplomové práce

• XXXXXXXXXX, Xxxxx. Dealerská smlouva. Brno, 2008/2009. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovi univerzity.

• XXXXXXXX, Xxxxxxx. Uzavírání smluv: adhezní smlouvy. v Brně, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta.

9.4 Legislativní dokumenty:

• Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

• Evropská směrnice rady č.86/653/EHS ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců.

• Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

• Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

• Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

• Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ve znění zákona č. 209/2000 Sb.

• Nařízení komise (ES) č.1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl.81 odst.3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel

• Zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

9.5 Použita judikatura

• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp.zn/Čj.: 23 Cdo 898/2009

• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp.zn./Čj.: 23 Cdo 2713/2009

• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.8.2009, sp.zn./Čj.: 23 Cdo 2093/2009

• Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3.2.2006, Sp.zn./Čj.: R059/2004

9.6 Online zdroje

• XXXXXX, Xxxxx. XXX.xx: slovník cizích slov. Xxxxxxx.xxx.xx [online]. 2005- 2006 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxx-xxxxxx- xxxx.xxx.xx/xxx.xxx/xxxxxx?xxx_xxxxxxxxxxxxxx&xxxx_xxxxxxxxxxxx

• XXXXX, Xxxxx. DFCR první výstup na cestě k Evropskému zákoníku soukromého práva. Právní rádce. 2008, roč. 2008, č. 11. Dostupné z:

• xxxx://xxxxxxxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxx-xxxxx-xxxxxx-xx-xxxxx-x- evropskemu-zakoniku-soukromeho-prava

• Nová právní úprava pro oblast servisu a oprav motorových vozidel včetně distribuce náhradních dílů. XxxxXxxxx.xx [online]. 2010[cit. 2012-02-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx,0000,xxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxx- oblast-servisu-a-oprav-motorovych-vozidel-vcetne-distribuce-nahradnich- dilu.html

• Pravidla prodeje a servisu motorových vozidel. Xxxxxxxx.xx: Věcně o Evropě [online]. 18.8.2008[cit. 2012-02-22]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/0000/0000/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxxxx- motorovych-vozidel/

• Právní úpravy EU v oblasti ochrany hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek: Ochrana hospodářské soutěže. XxxxxxxxXxxx.xx: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2003[cit. 2012-02-19]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxx/xxxxxx-xxxxxx-xx-x- oblasti-ochrany/1000511/8193/#pozn.