SUBDODAVATELSKÉ VZTAHY A PORUŠOVÁNÍ PRACOVNÍCH PRÁV OBČANŮ EVROPSKÉ UNIE: OD KONKRÉTNÍCH
SUBDODAVATELSKÉ VZTAHY A PORUŠOVÁNÍ PRACOVNÍCH PRÁV OBČANŮ EVROPSKÉ UNIE: OD KONKRÉTNÍCH
PŘÍPADŮ K SYSTÉMOVÝM DOPORUČENÍM
policy paper
č. 2/2016 úvod
Nebezpečná práce bez zdravotního a nemocenského pojištění i bez písemné pracovní smlouvy, nevyplácení mzdy, ubytování v izolaci, vyhrožování. I takovým podmín- kám čelí na pracovištích v České republice někteří občané Evropské unie. Všichni občané států EU by přitom podle platné legislativy měli mít na trhu práce v zemích EU v zásadě rovné podmínky. Předkládaný popis konkrétních případů porušování pracovních práv a jejich analýza z hle-
za podpory
Spolufinancováno v rámci programu
Evropské unie „Evropa pro občany“
diska nastavení pracovněprávního režimu a vynucování jeho dodržování ukazují, že se rovnost podmínek v mnoha případech nedaří zajistit.
Policy paper popisuje případy systematického poru- šování pracovních práv občanů Rumunska, Bulharska a dalších zemí Evropské unie působících na českém trhu práce, čímž navazuje na zjištění z nedávných výzkumů a studií na toto téma (Xxxxxxxxx, Xxxxxxxxxx 2013; Xxxxxxxxx 2014; Xxxxx et al. 2014; Čaněk 2016). Nejedná se o oje- dinělé případy. V první řadě tento jev souvisí s obecným rozšiřováním prekérních a flexibilních forem zaměstná- vání. To se v pokrizovém období po roce 2008 projevilo především nárůstem dohod o provedení práce o téměř
třetinu z 875 tis. v roce 2009 na 1280 tis. v roce 2013, sebezaměstnávání (růst o více než 10 pro- cent mezi lety 2008 a 2014) a větším rozšířením agenturního zaměstnávání (Xxxxxxxxxx, Xxx- xxxxxx 2016), u kterého stoupl počet přiděle- ných agenturních pracovníků ze 172 tis. v roce 2011 na 255 tis. v roce 2014 (MPSV 2015). Ve- dle toho souvisí významný výskyt porušování pracovních práv občanů EU s nárůstem jejich zaměstnávání na nízkokvalifikovaných pozicích po roce 2008 (Xxxxxxxxxx 2014).
Pracovníci v prekérním postavení se potýka- jí s nedostatečným příjmem, nedostává se jim společenského uznání (Offe 1997), mají nekva- litní nebo žádné pracovní smlouvy a silně ome- zené možnosti pracovat „na přímo“ a ne přes zprostředkovatele. Právě nepřímé zaměstnává- ní je typické pro řadu zahraničních pracovníků na nízkokvalifikovaných a slabě ohodnocených pozicích. Dochází u něj k rozmělňování od- povědnosti za pracovní podmínky pracovníků prostřednictvím řetězení subdodavatelů, vyhý- bání se pracovněprávním vztahům prostřed- nictvím obchodních vztahů anebo agenturního zaměstnávání. Tento text se sice spíše soustře- dí na postavení občanů EU, avšak v menší míře se dotýká i situace občanů ze zemí mimo EU, kteří se navíc potýkají v průběhu prvních let pobytu v Česku s nejistým právním postavením (viz též Čaněk, Kobová 2016). Řada doporuče- ní ve druhé části textu je navíc relevantní pro celkové posílení práv pracovníků na českém trhu práce, vymahatelnost pracovního práva a dosažení nápravy prostřednictvím kontrolních orgánů a soudů.
Text sloužil jako podklad pro diskusi v rámci
participativního slyšení „Občanství Evropské unie a porušování pracovních práv“ konaného dne 27. listopadu 2015 v Brně za účasti veřejné ochránkyně práv, zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí, Státního úřadu inspekce prá- ce, nevládních organizací, expertů na pracovní právo a mobilitu v EU, jakož i samotných mig- rantů. Byl upraven na základě připomínek, kte- ré na tomto slyšení zazněly.
Policy paper si pokládá především následují- cí otázky: Jak je možné dosáhnout důstojných a rovných podmínek na trhu práce pro mobilní občany zemí EU, stejně jako pro další pracovní migranty ze zemí mimo EU? Mohou je zajistit
v rámci současného právního a institucionální- ho nastavení stávající aktéři? Hledání odpovědí by mělo vést k lepšímu pochopení různých klí- čových aspektů pracovní mobility občanů EU a především ke konkrétním návrhům zlepšení současného pracovněprávního režimu a praxe ve vztahu k migrantům a dalším skupinám pra- covníků především na nízkopříjmových a níz- kokvalifikovaných pozicích.
případy
Případ č. 1 – „Problém Česka je ten, že je tu tolik zprostředkovatelů“: svářeči z Rumunska v řetězci firem
Osm občanů Rumunska pracovalo od konce února do konce května 2015 na severní Moravě ve zpracovatelském průmyslu. Byli najati ukra- jinským zprostředkovatelem na kvalifikovanou práci svářečů v továrně na výrobu ocelových součástek pro automobilový průmysl. Dělníci našli inzerát na práci v Česku na rumunských internetových stránkách. Inzerát sliboval měsíč- ní mzdu 1200 eur. Obsahoval také příslib stra- vy a ubytování zdarma. První kontakt proběhl v Bukurešti s prostředníkem, který jim poskytl kontakty na další osoby v České republice. Ně- kteří za cestu do ČR zaplatili sami, jiným byly náklady později strženy ze mzdy. Po vyzvednutí na nádraží dostali jeden den volna, další den už byli odvezeni do práce.
V místě výkonu práce ústně dojednali se za-
městnavatelem podmínky, za kterých budou pracovat. Jejich zaměstnavatel byl na nejnižší úrovni subdodavatelského řetězce. Továrna platila za výrobky subdodavateli, který si dále najímal další firmu, pro kterou rumunští dělníci pracovali.
Všichni dělníci potvrdili závažné případy zne- užívání a porušování pracovních práv. Bez pra- covní smlouvy byli až do chvíle, kdy se objevily informace o nadcházející kontrole ze Státního úřadu inspekce práce (dále jen inspekce práce). Nejen že nedostali původně slíbenou mzdu, ale zdarma nebylo ani ubytování a strava.
Zaměstnavatel se navíc pokusil vyhnout zapla- cení velké části dlužné mzdy. Na projevy ne- souhlasu či stížnosti vůči zaměstnavateli dostá- vali výhrůžné reakce typu „pošleme vás zpátky do Rumunska bez výplaty“.
Zneužívání zaměstnanců / porušování pracovních práv
– Typ pracovní smlouvy. Dělníci pracova- li nejdříve bez jakékoliv smlouvy. Ta jim byla slibována průběžně. Se zpožděním obdrželi pouze nekvalitní dohodu o provedení práce (DPP). Nebezpečnou práci při sváření, řezání a broušení kovů prováděli, aniž by měli v Česku zdravotní a sociální pojištění. Smlouva byla v českém jazyce a bez překladu do rumunštiny:
„Podepsali jsme ji na parkovišti u auta, v češti- ně. Nerozuměli jsme tomu, ale nebyli jsme v si- tuaci, že bychom ji mohli nepodepsat. Už jsme měli odpracováno,“ uvedli pracovníci. Pro za- městnavatele reálně odpracovali více než 300 hodin, což je maximum stanovené pro zaměst- nání přes DPP.
– Mzdy a ohodnocení práce. Zpočátku do- stávali dělníci pouze 2000 Kč za měsíc – sotva dost na pokrytí základních potřeb. Nakonec dotlačili zaměstnavatele k zvláštní jednorázo- vé platbě do Rumunska jejich rodinám, kte- ré byly na jejich výdělku existenčně závislé a kvůli nevyplácené mzdě měly často zpoždění s běžnými platbami za bydlení, elektřinu atp. Podle informací, které měli rumunští pracovníci od kmenových zaměstnanců továrny, dostávali oproti kmenovým zaměstnancům nižší mzdu. Navíc jim chyběly jasné informace o systému ohodnocení (podle vyrobených kusů). Pracov- níci dále dostali jen jednu společnou elektro- nickou kartu k zaznamenávání vykonané práce, která byla doplněna nespolehlivou evidencí na papírech. Bylo tedy těžké prokazovat či zpo- chybňovat uznané počty odpracovaných hodin a odvedené práce: „Když jsme nastoupili do fabriky, nikdo nám neřekl, jaká je norma. Mys- lím, že to byl záměr. Tak jsme pracovali na ma- ximum. Byl tam například díl, kterého se mělo vyrobit 2000 kusů za 12 hodin. A my jsme vy- robili třeba 4000 kusů. Tím překračováním no-
zaměstnancům. Třeba jeden z nás už udělal normu a mistr na fabrice řekl: ‚Už nepracuj, už máš normu.‘ Ale přišel Jan1 z M. [přímý sub- dodavatel továrny] a řekl: ‚Co koukáš? Makat, nebo pojedeš domů.‘“
– Ubytování. Pracovníci byli ubytováni na izolovaném místě v horách, což jim prakticky znemožňovalo kontaktovat instituce či vyhle- dat jinou pomoc.
– Bezpečnost práce. Ačkoliv dělníci vyko- návali nebezpečnou práci, ochranné pomůcky nebyly vždy k dispozici. Jen svářeči měli ruka- vice a ochranné brýle. Jeden z pracovníků si dokonce musel sám koupit boty, jinak by ho do továrny nevzali. Během kontroly bezpečnosti práce nařídili dát dělníkům ochranné pomůcky, které zase po kontrole odebrali.
– Pracovní doba. Pracovníci byli nuceni k osmnácti- a dokonce až čtyřiadvacetihodino- vým směnám.
– Zdravotní a nemocenské pojištění. Pra- covníkům nebylo poskytnuto žádné zdravotní ani nemocenské pojištění. Při zranění jednoho z dělníků během cesty autem zaplatil zaměst- navatel lékařskou pomoc v hotovosti. Někteří z dělníků měli zdravotní pojištění z Rumunska.
– Bariéry v komunikaci: Pracovníci si stěžo- vali na složitost komunikace nejen kvůli jazy- kové bariéře (neměli důvěru v tlumočníka), ale též kvůli nejasnému rozdělení odpovědnosti v subdodavatelském řetězci několika firem. Nebylo vždy zřejmé, komu si stěžovat či po kom je možné co požadovat.
Reakce na porušování práv a nevyplacení mzdy
Pracovníci se pokoušeli se zaměstnavatelem vyjednat, aby jim proplatil dlužnou mzdu. Nej- větší konflikt, k němuž při tom došlo, je popsán slovy pracovníků níže.
Konflikt ohledně nevyplacené mzdy. 21. květ- na – „Ten den nám řekli, že na fabrice není materi- ál a že nemá smysl jezdit do práce, měli jsme tedy pauzu. Chtěli jsme vyrovnání – aby nám zaplatili, co dlužili. Odpověděli, že musíme od- pracovat aspoň 3 měsíce, jinak nedostaneme nic, a vyhrožovali, že na nás ještě pošlou ma-
rem se ukázalo, že mohou být vyšší, a tak je
začala fabrika zvyšovat, což zase vadilo přímým
1 Všechna jména a názvy firem jsou v textu změněny.
fii. Kontaktovali jsme místní policii. Policie nám řekla, že se jich to netýká a že si máme najmout advokáta, protože jde o pracovněprávní spor. Byl tam jistý Xxxxxx, Rumun, pomocník toho Ukrajince. Ten se schoval pod postel, když při- jela policie. Prý by měl jinak problémy s poby- tem, možná něco spáchal. Policii jsme zavolali v neděli. V úterý přišel šéf se svým pomocní- kem Ukrajincem, řidičem. Ten byl vždy s ním, běžně vše řešil, když vznikl nějaký problém. Byl ozbrojený lahví Xxxx Xxxxxxx. Dva lidi, kteří za- volali policajty, byli vyhozeni z ubytovny. Došlo ke strkanici, jednomu rozerval tričko, druhému dal pěstí. Dostali jsme pak takovou nabídku, že nám dlužné peníze pošlou dodatečně na účet. Naše skupina se ale shodla, že jim nevěříme a že nikam nepojedeme. Proto odjeli do Prahy, že tam vyberou peníze. Pak jsme se ale do- zvěděli, že teď peníze nejsou, že musíme po- čkat. Dostali jsme jen dohromady 500 korun na pivo…“ (prostředník jim však údajně měl dát na cestu 27 000 Kč).
Policie. Jak bylo zmíněno, pracovníci kvů-
li zastrašování kontaktovali policii. Ta je však pouze odkázala na advokáta a možnost vymá- hání mzdy přes soud. Nepodala informace ani o neziskových organizacích, které jim mohou pomoci: „Policie tady vůbec nemá zájem to řešit. Když to nemá ve své agendě, měla by aspoň dát kontakt na někoho, kdo to řeší, tře- ba na Diakonii. Kdyby kolega nenašel náhodou na Florenci jejich inzerát, tak bychom skončili špatně.“
Odbory. Pracovníci neslyšeli o tom, že by v továrně byly odbory.
Nevládní organizace. Po příjezdu do Prahy na konci května našli – zoufalí a bez peněz – kontakt na Diakonii ČCE (Středisko celostát- ních programů a služeb) a požádali tuto orga- nizaci o pomoc. Diakonie Českobratrské církve evangelické – Středisko celostátních programů a služeb (dále jen Diakonie ČCE-SCPS) zaháji- la komunikaci se zaměstnavatelem a pohrozila právními kroky a zveřejněním případu. Soudní řízení však pro pracovníky nepředstavovalo re- alistickou variantu mimo jiné kvůli tomu, že by si ho nemohli dovolit zaplatit. Úspěšné bylo až kontaktování ředitele továrny, který sice odmítl odpovědnost za podmínky u subdodavatele, ale nejspíše vyjednal se subdodavateli, že je nutné za odvedenou práci zaplatit.
Doporučení ze strany pracovníků ohledně zlepšení pracovních podmínek. Podle dělní- ků by se „měl zlepšit zákon, aby se pracova- lo rovnou pod firmou. Člověk neví, přes které ruce v té struktuře prochází, je těžké se vyznat, kdo je kdo“. Chyběly jim též informace o pra- covním právu: „Nevěděli jsme, co si nárokovat. Více informací by nám pomohlo.“
Případ č. 2 – Nerovné mzdové a pracovní podmínky u přímých a nepřímých zaměst- nanců
Firma v elektrotechnickém průmyslu, která vyrábí počítače, servery a další elektrotechniku, je do značné míry závislá na práci zahraničních pracovníků. Po těchto pracovnících je vyžado- vána vysoká míra flexibility, která jim přináší značné nejistoty a stres. Režim flexibility této firmy vyplývá z výroby organizované „just-in-ti- me“ (nevyrábí se „na sklad“) a z proměnlivých zakázek odvislých od poptávek klientů. Agen- tury práce najímají pracovníky v Bulharsku, Ru- munsku, Polsku, na Slovensku a dalších zemích na většinou méně kvalifikovanou a monotónní práci na tovární lince. Ve vztahu ke zmíněné firmě však tyto agentury působí v subdoda- vatelském vztahu. To znamená, že si například pronajímají linky v továrně, čímž zajišťují část výroby.
Nepřímých zaměstnanců na dělnických pozi-
cích je v továrně mezi 30 a 50 procenty. Nejis- toty na ně dopadají větší měrou, než je tomu u kmenových zaměstnanců. Kombinace nepří- mého zaměstnávání (přes agentury práce/sub- dodavatele) spolu s využíváním ubytoven, kde zahraniční pracovníci čekají na to, až jim budou přiděleny směny, jsou důležitými prvky flexibil- ního způsobu zaměstnávání a kontroly pracov- níků. Ubytovny jsou „čekárnami na práci“, jak dokládají slova jednoho z pracovníků: „Stojíme tady na ubytovně a čekáme na oznámení. Když máme zakázky, jdeme do práce. Když nemá- me, stojíme tady.“ O úzkém provázání práce a bydlení svědčí i to, že na ubytovně není možný rodinný život s dětmi; jejich pobyt je zde zaká- zaný.
Problémy vyplývající z prekérního zaměstnávání
– Rozdíly mezi postavením přímých a ne- přímých zaměstnanců vyplývající ze subdo- davatelského vztahu. Agentury práce vět- šinou nedodávají své pracovníky v běžném trojstranném vztahu zaměstnanec – agentura práce – uživatel, ale prostřednictvím subdoda- vatelského vztahu. Tím se firma, která poptá- vá pracovníky po agentuře práce, vyvazuje z odpovědnosti za mzdové a pracovní podmín- ky těchto pracovníků. Xxxxxx dbát na to, aby měli přímí a nepřímí zaměstnanci srovnatelné podmínky.
– Nestabilní příjmy. Zaměstnanci mají kolí- savé příjmy; v závislosti na požadavcích firem zpracovatelského průmyslu se mění počet od- pracovaných hodin v měsíci a vyplacené mzdy. Dokonce byl zaznamenán jeden případ, kdy měl pracovník po odečtení nákladů na uby- tování a týdenních záloh na jídlo „zápornou“ mzdu. Při neodpracování minimálního počtu hodin ztrácí zaměstnanci nárok na příspěvek na ubytování v soukromí (3000 Kč). V případě ztrá- ty práce dochází i ke ztrátě místa na ubytovně.
– Problémy s plánováním života a rušením směn. Pracovníkům se někdy stává, že se až po příjezdu autobusu k továrně dozvědí, zda pro ně bude v daný den práce. Pokud ne, odchá- zí ze závodu většinou pěšky do místa ubyto- vání. Zkrácení směny na např. 4 hodiny patrně znamená, že zaměstnanci neměli proplacený zbytek původně plánované směny. Kvůli čas- tým změnám směn je také obtížné si plánovat soukromý a rodinný život (včetně např. návště- vy lékaře).
– Přechod mezi nepřímým a přímým za- městnáním. Řada pracovníků pracuje pro agentury práce dočasně. Menší část z nich je však zaměstnána přes agenturu práce již po několik let s několikanásobným přerušením zaměstnání v době nízkých zakázek. Jen oje- diněle však dochází k přechodu pracovníků od agentury práce/subdodavatele do kmenového stavu. Podle dohody agentur práce/subdoda- vatele a uživatele jejich pracovníků má uběh- nout šest měsíců mezi zahájením práce přes agenturu práce a přímým zaměstnáním. Přes-
tože například bulharští pracovníci představují významnou část pracovníků subdodavatele, té- měř žádní nepřešli od agentury práce k uživa- teli. Souvisí to nejen s rozhodnutím dané firmy, ale též s vnímáním práce jako dočasné ze stra- ny samotných zahraničních pracovníků.
– Vztahy mezi zahraničními a domácími pracovníky v místě bydliště. Převažující do- časnost zaměstnání, příjmové a další nejistoty související s prací i vysoká fluktuace mají do- pad na místní vztahy v okolí míst koncentrace zahraničních pracovníků na ubytovnách. Pře- devším se to týká ubytovny na okraji města, ve kterém se nachází továrna. Žije zde několik set zahraničních pracovníků. Obyvatelé neda- lekého sídliště mají se zahraničními pracovníky pouze minimální vztahy. Převažuje u nich nega- tivní pohled na existenci ubytovny i přímo na zahraniční pracovníky, a to včetně agresivních názorů u některých mužů.
– Zdravotní pojištění. Při prvotním zaměst-
nání přes subdodavatele převažují jako pracov- ní smlouvy dohody o provedení práce. Někteří pracovníci neměli zdravotní pojištění. Přitom není možné spoléhat například na to, že péče může být uhrazena skrze zdravotní pojištění v Rumunsku a Bulharsku.
– Neznalost práv. Panují nejasnosti ohled- ně pracovních smluv, bonusů, pracovních práv (např. způsoby ukončení pracovního poměru). Zároveň chybí překlad smluv do jazyka, který by byl zahraničním pracovníkům srozumitelný.
Reakce ze strany pracovníků a institucí
Protesty pracovníků. Pracovníci si jsou vě- domi vlastní nahraditelnosti, způsobené tím, že po nich při nástupu obecně nebývá vyžado- vána vysoká kvalifikace: „Nemůžou tu být pro- testy, děláme... My jsme tady cizinci, takže ti koordinátor řekne: ‚Co si myslíš? Chceš domů? Přijde jiný.‘“
Odbory. Odborová organizace zastupuje pouze kmenové zaměstnance, nikoli nepřímé.
Nevládní organizace. Místní nevládní or- ganizace poskytuje zahraničním pracovníkům sociální poradenství, jazykové kurzy či rekvali- fikace. Kontaktuje je též přímo na ubytovnách v rámci terénní práce. Zastupuje je v případech porušování pracovních práv. Množství případů
porušování práv zahraničních pracovníků se podle této organizace oproti době před něko- lika lety snížilo.
Případ č. 3 – Dlouhodobé porušování pra- covních práv a možnosti nápravy situace ze strany inspekce práce
Družstvo se sídlem v Praze působící jako sub- dodavatel jednoho zahradnictví se specializuje na sezónní výrobu pletených věnečků a je do značné míry závislá na práci zahraničních pra- covníků. Pracovníci jsou nabíráni v Rumunsku před začátkem podzimní sezóny s příslibem velkého výdělku za práci pro firmu působící v zahradnictví. Nábor probíhá prostřednictvím místního kontaktu v Rumunsku a inzerátů na internetu. Pracovníci následně pracují 12–14 hodin denně po dobu 2–3 měsíců bez volna jenom za dopravu, jídlo a ubytovaní. Přinejlep- ším dostávají pár tisíc korun na návrat domů. Je pravděpodobné, že družstvo coby subdo- davatel je od zahradnictví placeno za kusy ho- tových výrobků, tudíž čím více výrobků dodá, tím více utrží. Proto také družstvo tlačí na zvy- šování intenzity práce.
Diakonie ČCE-SCPS sleduje situaci v daném
zahradnictví již 5 let. V roce 2014 řešila konkrét- ní případ skupiny patnácti Rumunů pracujících v zahradnictví. Ti měli problémy s vyplácením odměny za práci a s jednáním zmíněného druž- stva. Organizace podala podněty k inspekci práce a na cizineckou policii.
K září 2015 proběhly všechny kroky, které vyžadovala inspekce práce. Byly vyplněny do- tazníky s poškozenými (překlad do rumunského jazyka, vyplnění, překlad do českého jazyka), byl podán podnět ke kontrole, byly zjištěny a inspekci práce přeposlány účty klientů, na kte- ré družstvo mělo poslat rozdíl ve mzdách (ten byl údajně stanoven během kontrol). Přesto poškození klienti žádné peníze zatím nedosta- li. Všechny instituce doporučují poškozeným občanský soud, který však v praxi muže trvat například dva roky a pro poškozené je tedy al- ternativou, kterou si nemohou dovolit.
Zneužívaní zaměstnanců / porušování pracov- ních práv
Nestabilní příjmy
Systém vykořisťování zahraničních zaměst- nanců je mimořádné jednoduchý i účinný a podle všeho neexistuje instituce, která by mu mohla zabránit. Pracovníci dostávají slíbenou hodinovou mzdu, která se k výplatnímu termí- nu (měsíc následující po měsíci, v němž vzni- kl nárok na mzdu – třeba i ke konci, kdy má zaměstnanec odpracovány už skoro dva měsí- ce) přepočte na normy, jež není reálné vyplnit. Dlužná částka (za dva nebo tři odpracované měsíce) se tudíž ihned zmenší natolik, že po- kud se zaměstnanci odečtou náklady na dopra- vu z Rumunska (1500–2000 Kč), na ubytování (3000–5000 Kč) a zálohy na potraviny (až 1000 Kč týdně), mnozí pracovníci ve výsledku do- konce dluží zaměstnavateli.
Pracovní smlouvy
Smlouvy byly ve sledovaném případě pode- psány až druhý den po příchodu pracovníků. Stalo se tak až po nečekané návštěvě cizinecké policie přímo ve firmě působící v zahradnictví. Zástupkyně subdodavatele na pracovníky za- tlačila, aby smlouvy rychle podepsali. Kopie nedostali a obsahu nikdo nerozuměl. Přestože o kopii žádali, nikdy se k nim nedostala. Pra- covníci brali zálohy asi 1000 Kč týdně a celkem každý vyčerpal asi 3500 Kč (což je zaznamená- no i na podepsaném seznamu s částkami a jed- notlivými jmény).
Ubytování
Ubytování mělo být hrazené zaměstnava- telem, což bylo domluveno již při náboru lidí v Rumunsku. Náklady však byly odečítány z platu.
Pracovní povinnosti a mzdy
Práce probíhaly v zahradnictví 12 hodin den- ně bez jediného dne volna. Do práce muse- li zaměstnanci chodit pěšky a stejně tak zpět na ubytovnu – jedna cesta trvala cca 30 minut. Domluva s družstvem byla taková, že budou brát 75 Kč za hodinu. Firma začala na lidi tla-
čit ve chvíli, kdy zpozorovala, že jsou schopní a dokážou naplnit až 3 kontejnery dekorací za den (obvyklé jsou maximálně 2 kontejnery). V případech, kdy se naopak 3 kontejnery napl- nit nepodařilo, pak začala firma zaměstnancům vyhrožovat, že jim nebude hrazeno ubytování. Práce začala být přepočítávána na náhle zvýše- né normy. Při nenaplnění nové normy nakonec zaměstnavatelé odečítali hodiny a krátili tak mzdy.
Reakce ze strany institucí a pracovníků
Protesty pracovníků
Když si pracovníci uvědomili, že hrozí krácení mezd, začali se bouřit a zjišťovat více informa- cí. Požadovali zaplacení mezd, aby mohli z prá- ce odejít. V návaznosti na střety se zástupkyní družstva následně kontaktovali terénní pracov- níky Diakonie ČCE-SCPS. Zaměstnanci také kvůli jednání družstva již předtím navštívili cizi- neckou policii, kde podali základní svědectví o tom, co se v zahradnictví dělo. Na cizineckou policii se dostavil i zástupce družstva, který zde doložil pracovní dohody. Zaměstnanci chtěli zejména příslib vyplacení peněz.
Průběh vyplacení peněz
Za přítomnosti cizinecké policie proběhlo vyplácení dlužných peněz. Zástupce družstva však na schůzku přinesl zcela jiný výpis o od- pracovaných hodinách se seznamem odměn, než který ukazoval lidem o několik dní dříve, a nezohledňoval ani to, že poté ještě všichni několik dní odpracovali. Na novém výpisu byly nižší částky než na dříve předloženém, hodiny byly kráceny. Někteří lidé měli dokonce po 3 týdnech práce v 12hodinových směnách vůči agentuře dluh. Výše výplat pak variovala od několika set korun do asi 5000 u nejvyšší od- měny, přestože zaměstnanci odpracovali při- bližně stejný počet hodin. Pracovníci tedy od- mítli převzít peníze a podepsat jakékoli papíry. Zástupce firmy se jim dokonce snažil podstrčit dokument o závěrečném vyrovnání vůči agen- tuře. Terénní pracovníci Diakonie ČCE-SCPS se do procesu několikrát vložili s dotazy, které ale zástupce firmy nedokázal zodpovědět a vzniklý dluh některých lidí odůvodňoval nenaplněnou normou, strženými penězi za zálohy (ty nikdo
z pracovníků nepopíral) a poplatkem za uby- tování (nebyl nikde smluvně ukotven, tudíž si jej agentura nemohla nárokovat). Při nahléd- nutí do smluv bylo navíc zřejmé, že je v nich naprostý zmatek. Původně byla DPP sepsána na odměnu cca 7900 Kč na období od 4. 10. do 14. 11. 2014, přičemž některým pracovní- kům nakonec za pouhé tři týdny dával zástupce družstva podepisovat papír o vyplacení částky vyšší než 8000 Kč (samozřejmě však krácené o ubytování, nenaplněné normy atd. – výsle- dek byl tudíž například 1200 Kč).
Po diskusi s policií Diakonie ČCE-SCPS kon- taktovala inspekci práce a zprostředkovala okamžitou kontrolu. Inspekce práce následně za asistence terénních pracovníků Diakonie ČCE-SCPS vyslechl jednoho ze skupiny Ru- munů a udělal si o výslechu záznam. Mezitím byl zavolán na místo tlumočník, který následně umožnil překlad výpovědi druhého vyslýchané- ho (byl vybrán namátkou). Výpovědi obou se shodovaly a dvakrát dokonce zaznělo i to, že zástupkyně družstva pracovníkům řekla, že si je
„koupila“ od řidiče autobusu, který je dovezl z Rumunska. Na místo se dostavili i inspektoři z odboru nelegálního zaměstnávání a případ měl být předán kriminální policii. Všichni pra- covníci zůstali bez finančních prostředků, pro- to jim bylo nakonec doporučeno (a to i policií) převzít nabízené peníze a podepsat pouze je- jich převzetí.
systémová doporučení
Při úvahách o systémových doporučeních v oblasti ochrany práv zahraničních zaměstnan- ců pracujících v ČR je třeba vycházet z toho, že tyto osoby (byť mají občanství EU) jsou ve dvojí a vzájemně se posilující zranitelnosti, a to jed- nak jako zaměstnanci, a pak také jako cizinci, kteří logicky mají nižší schopnosti v uplatňování svých práv. Vzhledem k tomu je zcela opráv- něné říci, že uplatňování práv zahraničních za- městnanců není pouze záležitostí soukromo- právní, nýbrž zároveň věcí veřejného zájmu. Z této premisy pak musí vycházet i navrhovaná opatření jak legislativního, tak i nelegislativní- ho charakteru.
Doporučení navazují na uvedené případy porušování pracovních práv a dlouhodobější praxi právníků a migračních nevládních orga- nizací. Soustředí se jednak na přístupy vybra- ných institucí (inspekce práce, soudy, policie a další) k porušování pracovních práv zahranič- ních pracovníků, jednak na specifické otázky (nejasnosti ohledně smluv, práce bez smlouvy, informovanost o vlastních právech). V závěru je položen důraz na problémy v pracovněprávní oblasti vyplývající z „nepřímého“ zaměstnávání (subdodavatelské řetězce, agenturní zaměst- návání atd.).
Další důležitou institucí, která by mohla zlep- šit postavení zahraničních pracovníků na čes- kém trhu práce, jsou odbory. Doporučení se nevěnují odborům, protože na jejich roli byl zaměřen zvláštní policy paper (Čaněk, Kobová 2016).
A. Inspekce práce
Zkušenosti zahraničních pracovníků s řeše- ním jejich podnětů ke Státnímu úřadu inspekce práce a oblastním inspekcím – pokud o exis- tenci těchto kontrolních úřadů vůbec vědí –, svědčí především o tom, že úřady mnohdy ani nereagují, a pokud ano, pak pomalu a nead- resně. Případy rychlé a vstřícné reakce ze stra- ny inspekce práce vedoucí k provedení kont- roly často vyplývají z rozvinutých vztahů mezi jednotlivými inspekcemi práce a inspektory a nevládními organizacemi, které na porušení pracovněprávních vztahů anebo bezpečnosti práce upozorní. To se však nejspíše nebude tý- kat zahraničního pracovníka, který by se sám obrátil na inspekci práce.
U kteréhokoli případu nevyplacené mzdy je rychlost nápravy zásadním faktorem, ovšem u cizinců jde často o samotnou možnost zů- stat přítomni na území ČR (pokud vůbec jejich práce měla trvat déle než jen několik týdnů), což pak zpětně ovlivňuje i možnost úřadu jejich stížnost prošetřit (nehledě na to, že i u zaměst- navatele se situace může v mezidobí změnit). Neopominutelným aspektem je nedostatečné personální obsazení inspekcí, ovšem stejně vý- znamné je i nepatřičné legislativní nastavení (veřejnoprávní kontrola sama o sobě není na- stavena na pomoc zaměstnancům získat nevy- placenou mzdu) a těžkopádnost a vysoká for-
malizovanost jejich praxe (důraz na písemnosti na úkor ostatních důkazních prostředků, důraz na součinnost zaměstnavatele).
Častou zkušeností inspektorů se zahranič- ními zaměstnanci je naopak cizinec, který ne- komunikuje. Důvodem může být migrantův strach ze sankce (v případě jeho „komplictví“ s kontrolovaným zaměstnavatelem při výkonu nelegálního zaměstnávání je to pochopitelné), absence tlumočení, případně jeho fyzická ne- přítomnost v ČR. Nespolupráce zahraničních pracovníků s inspektory může logicky vyplý- vat z toho, že většina zaměstnanců má zájem nadále pracovat pro daného zaměstnavatele. Ačkoli podle našich informací inspekce práce v praxi samotným zaměstnancům pokutu za výkon nelegální práce často neukládají, zákon- né předpisy sankcionují výkon nelegální práce poměrně vysokou pokutou (až 100 tis. Kč dle
§ 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanos-
ti), a důvěra zaměstnanců v to, že jim inspekce může pomoci, tak může být již předem výrazně nalomena (v případě cizinců ze zemí mimo EU je hrozba správního vyhoštění naprosto zásad- ní).
Doporučení:
Efektivitu kontrol inspekcí práce na pracoviš- tích snižuje omezená důvěra zaměstnanců v to, že jim taková kontrola může pomoci v uplatňo- vání jejich práv. K posílení spolupráce zaměst- nanců a inspekce práce navrhujeme následující opatření:
Zaprvé navrhujeme pravomoc/povinnost in- spekcí uložit v rámci rozhodování o deliktech zaměstnavatelů i povinnost doplatit zaměst- nancům jejich dlužné nároky. Takovéto rozhod- nutí by již bylo exekuovatelné. Pokud zatím není možné, aby inspekce práce přímo uklá- daly zaměstnavateli povinnost vyplatit dlužnou mzdu rozhodnutím ve smyslu správního řádu, měly by alespoň v rámci ukládání opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kont- role uložit povinnost vyplatit zaměstnancům dlužnou mzdu a přiložit také číslo jejich účtu (v tomto smyslu je pozitivní praxe inspekce práce uvedená v případu č. 3) a plnění těchto opatře- ní exekučně vymáhat (srov. Ministerstvo vnitra 2015). Mezi skutkové podstaty správních delik- tů by měl být doplněn případ, kdy zaměstna-
vatel nesplní povinnost vyplacení dlužné část- ky ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci, která mu byla stanovena opatřením inspekce práce. Dosud neexistuje zákonná možnost sankcionovat nesplnění tohoto opatření.
Zadruhé by kontrola nelegálního zaměstná- vání měla být upravena tak, aby z ní neplynula povinnost inspekcí práce předávat automa- ticky informace orgánům, jež mají v gesci po- bytová oprávnění cizinců, popřípadě aby pra- covníci inspekcí byli vůči orgánům cizinecké policie vázáni mlčenlivostí (viz též Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR 2015). Tím může být posílena důvěra ci- zinců v to, že účelem kontroly je ochrana jejich pracovních práv. Inspirovat se lze úpravou za- vedenou v Rakousku (Mezinárodní organizace práce 2006: 25); naopak za úpravu obdobnou té české kritizoval Výbor expertů MOP pro aplikaci Úmluv a doporučení Nizozemí (Mezi- národní organizace práce 2015). Takto by to zároveň odpovídalo článku 3 Úmluvy MOP č. 81 o inspekci práce v průmyslu a obchodě, dle kterého nesmí žádná činnost inspekcí práce bránit účinnému naplňování základního poslá- ní těchto úřadů, kterým je kontrola pracovních podmínek a ochrana pracovníků při práci (Me- zinárodní organizace práce 1947; viz též Mezi- národní organizace práce 2006: 24-25; Mezi- národní organizace práce 2015).
Doporučujeme též zvážit, zda nevypustit
úpravu, podle níž je postihován i zaměstna- nec, který nelegální práci vykonává, případně zda tuto úpravu nezmírnit tak, aby z ní plynulo, že pokuta nemusí být uložena, je-li z okolností zřejmé, že byl k tomu zaměstnanec přinucen.
Pokud jde o praktický postup při kontrolách, je třeba – umožňuje-li to charakter kontroly – opustit současný úzus oznamování provedení kontrol zaměstnancům dopředu (což je ostatně nad rámec zákona, viz § 7 odst. 1 písm. a) záko- na o inspekci práce). Při provádění kontroly zá- roveň doporučujeme více zohledňovat tvrzení samotných zaměstnanců o tom, jak dlouho pro daného zaměstnavatele pracují, kolik hodin týdně přibližně odpracovali, kdy jim byla před- ložena dohoda o provedení práce k podpisu apod. Nezbytnou podmínkou tohoto je však dostupnost kvalitních a nezávislých tlumočníků. Je třeba zvýšit flexibilitu při vyřizování podně-
tů, přičemž v případě cizinců si lze (kvůli riziku jejich nedostupnosti po odjezdu z ČR) předsta- vit i přednostní vyřizování stížností. Reagování na stížnosti by zároveň mělo mít v agendě in- spekcí přednost před plány rutinních kontrol, neboť v případě stížnosti je zpravidla alespoň jedna ze stran pracovního poměru vůči inspek- ci spolupracující.
Jako důležité se též jeví rozvinutí spoluprá- ce inspekce práce a nevládních organizací, které umožní zprostředkovat kontakt mezi pra- covníkem a inspekcí v neformálním prostředí. Usnadní to i udržení dlouhodobého kontaktu s pracovníkem například v době, kdy již odces- toval z Česka.
Spoluprací se zeměmi původu lze identifiko- vat subjekty, na něž se mají kontroly inspek- cí práce zaměřit. Spolupráce dalších institucí, jako jsou české a zahraniční úřady práce, mo- hou vést ke kontrole zprostředkovatelů zare- gistrovaných oficiální cestou.
B. Pracovněprávní soudnictví
Soudní ochrana je základním a v praxi často i jediným prostředkem ochrany práv zaměst- nanců. V praxi však existují pro zaměstnance
– a ve zvýšené míře pro zahraniční pracovní- ky – mnohé těžko překonatelné bariéry. I pro- to tzv. sankční směrnice 2009/52/ES ve vztahu k jedné skupině zahraničních pracovníků (cizin- cům ze třetích zemí bez oprávnění k pobytu) zakotvila povinnost usnadnit jejich stížnosti na zaměstnavatele (čl. 13) a usnadnit jim vymáhá- ní dlužných mezd (čl. 6). Praktický dopad této směrnice je však omezený i kvůli minimalistické transpozici sankční směrnice (Słubik ed. 2014, Xxxxxxxxx 2014).
Nejčastější překážky ve vymáhání mezd:
- soudní řešení sporů vyžaduje právní pomoc odborníků, která však bývá finančně náročná (levnější právní pomoc ze strany neadvokátů bývá soudy nazírána často jako neoprávněné vinklářství a různě postihována)
- v případě neúspěchu je žalobce povinen uhradit též náklady právního zastoupení žalo- vaného, což se téměř vždy pohybuje v řádu desítek tisíc Kč
- soudní řízení trvají dlouho a i pro žalovaného, který zcela zřejmě není v právu, nebývá problé- mem natáhnout řízení na několik let
- pro žalobce-cizince bývá velmi těžké vést ří- zení ze zahraničí
- i v případě úspěchu bývá otázkou, zdali bude přisouzená částka vymahatelná.
Doporučení:
V zákoně o pobytu cizinců přibude možnost vést soudní řízení správní prostřednictvím vi- deokonference (například s cizinci v zařízeních pro zajištění cizinců nebo s cizinci v zahraničí (Ministerstvo vnitra 2016). Tento způsob, již nyní využívaný v trestním soudním řízení (viz § 52a, 55a, 56 a další ustanovení trestního řádu), by mohl být při uzákonění vhodné procesní úpravy v občanském soudním řádu využitelný i v rámci vymáhání náhrady mzdy po bývalém zaměstnavateli ze zahraničí, zejména pro svě- dectví cizinců, kteří po ztrátě zaměstnání mu- seli opustit Českou republiku, avšak pokračuje vymáhání jejich mezd před českými soudy.
Je třeba podpořit stížnosti cizinců na porušo- vání pracovních práv, a to například prostřed- nictvím důsledné transpozice čl. 6 a 13 sankční směrnice (nejen ve prospěch cizinců ze třetích států, ale rovněž ve prospěch občanů EU) a vypustit z § 141 b) Zákona o zaměstnanosti podmínku pravomocného uložení pokuty za správní delikt nelegálního zaměstnávání (čl. 6 sankční směrnice).
Důležité je podpořit odborové organizace a jiné nestátní neziskové organizace uvedené v
§ 26 občanského soudního řádu, aby byla více využívána možnost zastupování v soudních ří- zeních, což je zpravidla (nikoli pouze pro cizin- ce) cenově mnohem méně náročné.
Případy porušování práv zaměstnanců je čas- to nezbytné řešit prostřednictvím hromadných žalob, kterýžto institut je ovšem třeba do čes- kého právního řádu teprve zavést, a to v násle- dujícím smyslu:
- jednak ve smyslu práva a povinnosti dalších žalobců přidat se k žalobě, kterou podal žalob- ce první v pořadí, přičemž tento první žalobce má právní odpovědnost za řádné vedení sporu i vůči žalobcům dalším, jakož i vůči osobám, které se řízení neúčastní, avšak pro něž je výrok
soudu ve věci samé rovněž závazný (eventuální mimosoudní narovnání by podléhalo dohledu soudu i ostatních žalobců); první žalobce má dále povinnost informovat veřejnost o vedení sporu a možnosti ostatních potenciálních ža- lobců přidat se, jakož i o dalších významných procesních krocích;
- podobně jako v žalobách spotřebitelských by hromadnou žalobu měla mít právo podat i právnická osoba zřízená za účelem hájení práv zaměstnanců (nevládní organizace, odbory aj.).
C. Policie ČR
Ačkoli je policie přirozeným adresátem stíž- ností zaměstnanců na protiprávní jednání za- městnavatele, zřídkakdy se špatným zacháze- ním se zahraničními pracovníky zabývá. Policie se na stížnosti cizinců zpravidla dívá jako na soukromoprávní spory a odkazuje cizince s je- jich nároky na soudy. Někdy dokonce může do- jít naopak k tomu, že se aktivita policie obrátí proti stěžujícím si cizincům, a to z toho důvodu, že cizinci porušili některé povinnosti vyplývají- cí z cizineckého zákona (hlášení adresy, držba zdravotního pojištění aj.). Závažné je, že policie většinou ani neprověřuje, zda jednání zaměst- navatele nemůže mít – vedle nepochybně vždy též přítomné soukromoprávní roviny – i rovinu trestněprávní a představovat např. trestný čin, pokud ne přímo obchodu s lidmi, pak např. podvodu, krácení daní, útisku či lichvy. Policii dokonce ani není jasně stanovena povinnost informovat o trestních oznámeních či jiných stížnostech zaměstnanců proti zaměstnavate- lům inspekce práce (ty naopak tuto povinnost ohledně nelegálně pobývajících cizinců mají).
Doporučení:
České trestní právo poskytuje již dnes do- statečný prostor pro řešení případů nevypláce- ní mezd cizincům ve zranitelném postavení a každé tvrzení cizince, že mu nebyla uhrazena mzda, by měla vést k alespoň rámcovému pro- šetření věci policií.
Služba cizinecké policie a ministerstvo vnitra by též měly mít možnost uložit postih zaměst- navatelům, kteří vůči cizincům porušili své pra- covněprávní povinnosti – zejména tehdy, je-li rozhodováno o cizincově pobytu v souvislosti
se zaměstnáním. Vhodným doplněním činnos- ti policie by mohlo být poučení zaměstnance o jejich právu kontaktovat inspekci práce. Za- městnanci (ať již cizinci či čeští občané) by pak zpravidla neměli být postihováni za výkon ne- legální práce, neboť rozhodnutí o tom, že prá- ce bude vykonávána nelegálně, je ve většině případů učiněno výhradně zaměstnavatelem.
D. Práce bez písemné smlouvy
V kontrolní praxi inspekcí se často vyskytuje situace, kdy zaměstnanci začnou pracovat zce- la bez písemné pracovní smlouvy (jejíž uzavření je jim někdy slibováno) a teprve později – např. až v průběhu kontroly – je jim předložena (již od začátku výkonu práce pro účely kontroly při- pravená) dohoda o provedení práce, přičemž v mezidobí je již odpracováno více než 300 hodin. Úřady tyto případy někdy trestají jako nelegální práci (tj. práci bez smlouvy), ovšem jindy toto postihují pouze jako nedodržení ma- ximálního rozsahu dohody o provedení práce.
Doporučení:
Současná praxe se zbytečně omezuje pou- ze na postihy veřejnoprávní (čehož je pro ne- spolupráci zaměstnance při dokazování navíc mnohdy obtížně docílit) a opomíjí „sankce“, které pro zaměstnavatele vyplývají ze soukro- mého práva. Ze soukromoprávního hlediska v podstatě nemůže existovat práce bez smlou- vy, neboť minimálně konkludentní, spíše však ústní smlouva musela logicky zahájení práce předcházet, a takto uzavřená smlouva není ne- platná (viz § 20 zákoníku práce). Ze zákonné preference pracovního poměru před dohoda- mi o pracích konaných mimo pracovní poměr, respektive z výjimečné povahy těchto dohod pak vyplývá, že v případě absence jasného ujednání musí být každá smlouva o výkonu práce považována za pracovní poměr, a to na dobu neurčitou. Totéž pak logicky musí platit i pro překročení zákonného maxima rozsahu do- hod o provedení práce – taková smlouva ne- mohla být dohodou o provedení práce, nýbrž pouze a jen pracovním poměrem. Bylo by ov- šem vhodné vložit do zákoníku práce výslovné ustanovení o tomto interpretačním pravidle.
E. Neinformovanost zahraničních pracovníků
Zvýšená zranitelnost zahraničních pracovníků na českém trhu práce spočívá i v nedostatku informací. V případě občanů EU vykonávají- cích volný pobyt může mít absence jejich in- formovanosti dopad na diskriminační xxxxx- zení s nimi, a tvořit tak jiné omezení volného pohybu osob. Migranti především neznají (respektive znají v ještě menší míře než čeští občané) pracovněprávní předpisy a nemají tedy dostatečné informace o minimální mzdě, pracovní době, o nároku na rovné zacházení v oblasti odměňování (zejména ve vztahu ke kmenovým zaměstnancům v případě agen- turního zaměstnání), bezpečnosti a ochraně při práci, možnostech ukončení pracovního poměru a dalších svých právech. Nadto ještě cizinci často nerozumí češtině, ve které je se- psána jejich pracovní smlouva, případně další relevantní dokumenty. Vyskytují se tak případy, kdy zaměstnavatelé účelově mění ujednání o kritériích pro výši mzdy (mzda může být úkolo- vá či hodinová), popřípadě manipulují s výka- zy odvedené práce (evidence pracovní doby či výkaz splněných pracovních úkolů), aby tak dosáhli snížení mzdy migrantů.
Občané Evropské unie obvykle před svým
příjezdem do České republiky nemusí kontak- tovat žádný konkrétní úřad, zejména jde-li o krátkodobé zaměstnání. Proto je zde těžší na- lézt vhodné informační kanály, kterými by bylo dosaženo plošné informovanosti; zaměstnava- tel je logicky protistranou cizince, takže z jeho strany je potenciál nestranného a efektivního informování omezen. Úřady práce však dostá- vají informaci o každém zaměstnaném cizinci z Evropské unie (§ 102 odst. 1 zákona o zaměst- nanosti), a tudíž by měly mít přehled o tom, ve kterých společnostech je zaměstnán vyšší po- čet pracovníků z jiné země EU. Tyto údaje by bylo vhodné využít i pro účely lepšího zacílení informování cizinců po jejich příjezdu do ČR. Je ovšem vhodné cizince informovat i před je- jich odjezdem do ČR (více k informování viz Svobodová, Vacovská 2015, Lupačová 2010).
Doporučení:
Dosáhnout zvýšení informovanosti zahranič- ních zaměstnanců je obtížné i vzhledem k čas- to krátké době jejich pobytu na území ČR. Do zákoníku práce však lze vložit ustanovení (např. do § 37), že osoby, které jsou pro svou nezna- lost jazyka a českého prostředí zvláště zranitel- né:
- je jejich zaměstnavatel povinen poučit o prá- vech a povinnostech ve zvýšené míře (a to včetně stížnostních mechanismů k inspekcím práce, popřípadě k dalším subjektům pečují- cím o práva zaměstnanců) a srozumitelně2, a to i tehdy, jde-li o pracovní poměr kratší než 1 měsíc, a
- mohou být zaměstnávány pouze na základě pracovní smlouvy uzavřené v jazyce, kterému cizinec dobře rozumí, přičemž obdobná povin- nost platí i pro všechny další dokumenty týkají- cí se pracovních práv migrantů.
Zaměstnanci by měli být informování též o možnosti pořízení kopií zaměstnavatelových evidencí, např. skutečnou evidenci docházky.
Nestranné informace by měl každý cizinec získat nejen od svého zaměstnavatele, nýbrž je třeba hledat a podpořit informování cizin- ců také jinými formami (odborové organizace, nevládní organizace pracující s migranty, úřady práce, které mohou přitom využívat hlášení za- městnavatelů dle § 102 zákona o zaměstnanos- ti). Informace před odjezdem do ČR by bylo vhodné šířit nejen systémem EURES, ale také za pomoci zahraničních úřadů práce či zastupi- telských úřadů ČR v jiných evropských státech či příslušných organizací v zemi původu (např. v Rumunsku Úřad pro pracovní migraci apod.) (Federation Sanitary Solidarity 2014).
Je důležité rozvíjet aktivní politiku vzdělávání v oblasti pracovních práv, a to nejen formou letáků, ale i kurzů, videí, případně „horké tele-
2 Dle § 37 odst. 3 zákoníku práce mohou být např. údaje o dovolené, výpovědních lhůtách a rozvržení pracovní doby nahrazeny odkazem na příslušný práv- ní předpis. Je-li tento předpis pro cizince technicky či jazykově nedostupný, postrádá ustanovení svou ochrannou funkci. Bylo by naopak třeba, aby zaměst- nanci nejenom obdrželi kompletní text příslušných ustanovení, nýbrž také aby tento text byl podán ve srozumitelném výkladu, nikoli jen opisoval části pří- slušných zákonů.
fonické linky“, kde mohou zaměstnanci získat potřebné informace, přičemž i v tomto přípa- dě by uvedené způsoby informování měly být dostupné ideálně v několika klíčových jazycích. Jakékoli porušení povinností ze strany za- městnavatele by – též z důkazního hlediska – mělo jít k tíži zaměstnavatele, respektive důkaz- ní břemeno by v těchto případech mělo ležet na zaměstnavateli, neboť on je silnější smluvní stranou; v případě nejasnosti smluvních ujed- nání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem by měl být vždy použit výklad pro zaměstnance
příznivější.
F. Závislost na ubytování od zaměstnavatele
Zaměstnavatelé poskytují zahraničním pra- covníkům ubytování, což může cizincům vyho- vovat, protože si nemusí sami shánět ubytová- ní. Na druhé straně je poskytování ubytování ze strany zaměstnavatele z několika důvodů problematické: srážky ze mzdy za ubytování, bydlení v izolovaném prostředí či větší mož- nosti kontroly pracovníků. Pracovníci jsou tak téměř permanentně k dispozici podle potřeb zaměstnavatele a ztráta práce často vede i ke ztrátě ubytování.
Doporučení:
Pro všechny cizince ubytované zaměstna- vatelem by mělo platit, že a) jsou zapovězeny srážky ze mzdy na ubytování a že b) v potvrzení o ubytování musí být přesné informace o ceně a podmínkách ubytování, což by zároveň mělo zvýšit informovanost cizince o podmínkách ubytování, pokud je poskytováno zaměstnava- telem (viz též obdobnou úpravu v čl. 20 směr- nice o sezónních pracovnících 2014/36/EU).
G. Zneužívání prekérních smluv (agen- turní zaměstnání a jiné typy nepřímého zaměstnávání, dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti)
Jedním ze základních problémů postave- ní zaměstnanců pracujících v prekérních po-
zicích3 je častá nejasnost, pro koho a v jaké pozici vlastně pracují. Vztah mezi osobou vy- konávající práci a osobou, pro kterou je práce vykonávána, je komplikován mimo jiné institucí agenturního zaměstnávání. V ČR má většinou tu podobu, že agenturní zaměstnanec je agen- turou najat pouze na dobu přidělení k určité- mu uživateli, přičemž tento uživatel je opráv- něn svou dohodu s agenturou bez dalšího vypovědět, čímž bez dalšího končí i pracovní poměr mezi agenturou a zaměstnancem. Lze tak dojít k závěru, že agenturní zaměstnanci pracující v ČR bývají v praxi zcela zbaveni ja- kékoli ochrany před ukončením pracovního poměru. Současně však nemají tito agenturní zaměstnanci žádný přímý právní vztah k uživa- teli, pro kterého fakticky pracují, takže tento je zcela osvobozen od jakékoli soukromoprávní i veřejnoprávní (včetně fiskální) odpovědnosti za ty, kteří pro něj pracují. Tato situace může následkem neomezeného řetězení pracovních smluv trvat řadu let. Zřejmě ještě větším pro- blémem je však obcházení přímého zaměstná- vání. Zdokumentovaným příkladem je situace, kdy agentura práce uzavírá s uživatelem nikoli dohodu o dočasném přidělení zaměstnance, nýbrž smlouvu o dílo či o dodávce zboží nebo služeb, avšak zaměstnanci agentury fakticky podléhají pokynům uživatele (tento postup je typický např. pro úklidové služby, bezpečnost- ní služby aj.). Dotyční pracovníci postrádají i ono minimum práv, které mají agenturní za- městnanci (nárok vůči agentuře práce, která by měla být pojištěna pro případ úpadku, na rov- né zacházení se srovnatelnými zaměstnanci uži- vatele). Z perspektivy inspekce práce se jedná o tzv. zastřené agenturní zaměstnávání (Státní úřad inspekce práce 2015). Podle jejich kontrol se ve zmíněných subdodavatelských vztazích objevují firmy, které mohou, ale nemusí mít povoleno zprostředkování zaměstnání. Ozna- čování tohoto jevu jako zastřené agenturní za- městnávání legitimizuje agenturní zaměstnává- ní, u kterého stejně jako u subdodavatelských
3 Do prekérního postavení se dostávají především migranti v nízkokvalifikovaných a špatně placených pozicích. Potýkají se s nedostatečným příjmem, nedostává se jim společenského uznání (Offe 1997), mají nekvalitní nebo žádné pracovní smlouvy a silně omezené možnosti pracovat „na přímo“ a ne přes zprostředkovatele.
vztahů dochází k rozmělňování odpovědnosti za pracovní podmínky.
Účelem institutu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je doplňková výdělečná činnost pro ty, kteří jsou zabezpečeni a sociál- ně pojištěni z jiných důvodů (např. jiná práce, studium, starobní důchod aj.). V praxi se však vyskytují případy, kdy práce na základě dohody o pracovní činnosti nebo dokonce i dohody o provedení práce je hlavní či jedinou výděleč- nou činností dotyčné osoby. Zcela nepřijatelná je pak situace cizinců z jiných států EU, kteří v ČR pracují dlouhodobě, ovšem pouze na základě dohod o provedení práce, což neza- kládá účast v systému veřejného zdravotního pojištění, čímž tyto osoby vůbec nevstupují do českého systému sociálního zabezpečení a je nejasné, zda jsou vůbec někde pojištěny.
Poslední velmi rozšířenou formou prekérní
práce je tzv. švarcsystém, tj. zastřený pracovní poměr vykazovaný jako samostatná výdělečná činnost. Oproti rozšířeným názorům neslouží tento systém pouze ke snižování odvodů na sociální zabezpečení a daně, nýbrž též k tzv. flexibilizaci zaměstnanců, a vede zejména k na- prosté nejistotě zaměstnanců ohledně práce v budoucnu.
Doporučení:
Je třeba se navrátit ke smyslu právní úpravy, tj. k tomu, že normou výkonu práce je zaměst- nání v řádném pracovním poměru a že prekérní formy práce představují pouhé výjimky, které je třeba vykládat restriktivně. V případě nesplnění podmínek té které výjimky je pak třeba dojít k tomu, že mezi účastníky vznikl řádný pracovní poměr se všemi právy zaměstnance, která mu zákoník práce dává.
Předně je třeba zavést odpovědnost uživate- le (popř. zastřeného uživatele) přímo vůči oso- bám pro něj pracujícím, a to minimálně za vy- placení odměny za práci a též za veřejnoprávní odvody.4 Pracovník by měl mít nárok na při-
4 Dnes není v českém právním řádu dostatečně zavedena ani odpovědnost dodavatele či prostřed- níka doplatit dlužnou odměnu, daně, pojistné a nést náklady na převod mzdy do zahraničí dle čl. 6 sankční směrnice (2009/52/ES), neboť tato odpovědnost je dle § 141b zákona o zaměstnanosti podmíněna ulože- ním pokuty.
měřenou odměnu, přičemž při posuzování při- měřenosti odměny je třeba vzít vždy v potaz mzdové poměry u uživatele pracovní síly, a to zejména ve srovnání s jeho zaměstnanci; uživa- tel pracovní síly by měl mít v tomto ohledu vůči pracovníkovi a vůči pracovníkovu zaměstnava- teli informační povinnost. Uživatel pracovní síly musí odpovídat vůči třetím osobám za škodu způsobenou přenechanými pracovníky, a to ve smyslu § 2914 věty první nového občanského zákoníku.
Agenturní zaměstnanci nesmí být oproti ostatním zaměstnancům znevýhodněni ohled- ně uzavírání pracovních smluv na dobu urči- tou (§ 39 odst. 6 zákoníku práce je ve vztahu k agenturním zaměstnancům třeba zrušit). Je-li uzavřena smlouva na dobu určitou, nesmí být skončení pracovního poměru určeno skuteč- ností závislou pouze na vztahu mezi zaměst- navatelem a uživatelem pracovní síly (tj. např. mezi agenturou práce a uživatelem) vyjma sta- novení pevného data.
Dohody o provedení práce a dohody o pra- covní činnosti je vhodné vyhradit pro ty pra- covníky, kteří jsou sociálně a zdravotně pojiště- ni z titulu jiné činnosti či jiné skutečnosti.
Závěrem je třeba uzákonit zvláštní typ žalo- by na určení vzniku pracovního poměru mezi fyzickou osobu a subjektem, pro který tato fy- zická osoba pracuje, a to nejen ohledně přene- chaných pracovníků, nýbrž také ohledně osob vykonávajících zastřený pracovněprávní vztah (ohledně druhé skupiny by bylo vhodné zřídit též správní mechanismus závazně určující, zda je pracovní vztah mezi dvěma subjekty závislou činností, anebo činností nezávislou).
závěr
Policy paper se zaměřil na významnou roli nepřímého zaměstnávání na příkladu zahranič- ních pracovníků. Případy, které představil, se týkaly různých typů subdodavatelských vztahů v několika odvětvích (automobilový, elektro- technický průmysl, výroba v zahradnictví). Řada zahraničních pracovníků má přístup pouze k omezené části trhu práce s nekvalifikovanými a hůře placenými pozicemi. První zkušenost s evropským trhem práce tak, jak se s ním se-
tkávají v Česku například bulharští a rumunští pracovníci, je právě skrze zaměstnávání přes zprostředkovatele a nikoliv „na přímo“.
Mapovali jsme „extrémní“ případy porušo- vání pracovních práv především občanů EU. Záměrně jsme se však vyhýbali případům, které by se daly definovat jako „obchodování s lidmi“. Prostřednictvím případů výraznějšího porušování pracovních práv bylo možné pou- kázat na obecnější trendy na trhu práce, kte- ré jsou blízké zkušenostem velké části – nejen zahraničních – pracovníků nacházejících se na prekérních pozicích.
Outsourcing práce umožňuje uživatelům sni- žovat náklady práce, zvyšovat flexibilitu a též je zbavuje odpovědnosti za podmínky pracov- níků zaměstnaných u subdodavatele. První pří- pad v tomto textu popsal zkušenosti skupiny rumunských občanů, kteří působili jako sváře- či v továrně na severní Moravě. Pracovali přes několik úrovní subdodavatelů spolu s českými kmenovými zaměstnanci. Smlouvu – dohodu o provedení práce – získali až těsně před kont- rolou inspekce práce a nebezpečnou práci vy- konávali bez zdravotního pojištění. Dostávali pouze zálohy. K vyplacení většiny mezd došlo až po intervenci ze strany neziskové organiza- ce, na kterou shodou náhod narazili v Praze. Povedlo se to teprve po kontaktování ředitele továrny, který však jakoukoli odpovědnost za situaci těchto pracovníků jiného zaměstnavate- le působícího na jeho pracovišti odmítal. Druhý případ se týkal pronájmu linek subdodavateli v továrně ve středních Čechách. V období níz- kých zakázek si pracovníci stěžovali na nejistoty vyplývající z nepravidelné práce a tím pádem i výdělků. Stejně jako v prvním případě neby- la zajištěna rovnost v odměňování kmenových pracovníků a těch u subdodavatele. U třetího případu v zahradnictví v západních Čechách se práce organizovala přes družstvo, které již po několik let dováží pracovníky ze zemí Evropské unie. Opakovala se zde problematika nevyplá- cení mezd za řádně odvedenou práci.
U jednotlivých případů se zohledňovala spe-
cifika firmy a odvětví a důvody využívání da- ných vysoce flexibilních forem zaměstnávání. Pro zlepšení pracovních podmínek je třeba chá- pat chování konkrétních subdodavatelů a zpro- středkovatelů v kontextu subdodavatelských
řetězců, ve kterých mají zásadní vliv firmy na vrcholu řetězce. Koncoví uživatelé pracovníků subdodavatele mnohdy bývají známé a respek- tované firmy. Právě proto míří část doporučení ve druhé části textu na zvýšení odpovědnosti v rámci celých subdodavatelských řetězců.
Většina doporučení obsažených v policy pa- peru se soustředila na zvýšení vymahatelnosti pracovního práva. V případě, že se pracovníci setkají s nespravedlností ze strany zaměstnava- tele, jsou nyní nejčastěji odkazováni na soudy. Preferují se soukromoprávní řešení, kterých je však obtížné úspěšně dosáhnout v kontextu transnacionální migrace. Fungování jednot- livých institucí vymáhajících pracovní právo je příliš pomalé ve vztahu například k dočas- né pracovní migraci. Vycházeli jsme toho, že uplatňování pracovních práv zahraničních za- městnanců by se nemělo chápát pouze jako otázka soukromoprávní, ale jako věc, která je také ve veřejném zájmu. To konkrétně zname- ná, že bylo v doporučeních navrženo, aby byla rozhodnutí inspekce práce ve věci nevyplace- né mzdy přímo exekutovatelná a pracovníci se nemuseli spoléhat pouze na zdlouhavá a drahá soudní řízení.
literatura a zdroje
Xxxxx, X. (2016). Migrant Rights Activism and the Tree Workers Case in the Czech Republic (str. 85-105). In Chou- dry, A. & X. Xxxxxxxxxx (Eds.), Just work? Migrant workers‘ struggle today. Pluto Press.
Xxxxx, X. & X. Xxxxxx (2016). Podíl odborových svazů na ochraně práv pracovních migrantů: bariéry a perspektivy. Policy paper č. 1/2016. Praha: Multikulturní centrum Praha a Sdružení pro integraci a migraci.
Federation Sanitary Solidarity & The Social Research and Development Center Solidarity (2014). Situation of Roma- nian workers abroad. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx. eu/news/864/situation_of_Romanian_workers_abroad.pdf.
Xxxxxxxxx, X. (2014). Výsledky výzkumu o pracovních pod- mínkách občanů Bulharska, Rumunska a Moldavska v České republice: zpráva z výzkumu. Praha: Diakonie Českobratr- ské církve evangelické – Středisko celostátních programů a služeb. Dostupné z: xxxx://xxxx.xxxxxxxx.xx/xxx/xxxxx- ve/001/000245.pdf?seek=1418639794.
Xxxxxxxxx, X. & X. Xxxxxxxxxx (2013). Obchod s lidmi za úče- lem pracovního vykořisťování a nucené práce v ČR se zvlášt- ním zřetelem na státní příslušníky Bulharska a Rumunska. Závěrečná zpráva projektu TA ČR č. TB010MZV039. Praha: Multikulturní centrum Praha.
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR (2015). Migrační manifest. Praha. Dostupné z: http:// xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxx.xxxx.
Xxxxx, X., Xxxxxxx, M., Xxxxxxxxx, S. & X. Xxxxxxx (2014). Analýza informovanosti a potřeb Bulharů a Bulharek v oblas- ti pracovní migrace. Praha: La Strada ČR. Dostupné z: http:// xxxxxx.xxxx.xx/xx/xxxx_xxx/xxxxxxx_xxxxxxxx_xxxxxxxxxxx- ni/anal_inform_a_potreb.pdf.
Xxxxxxxx, X. (2010). Informování cizinců o jejich právech a povinnostech aneb jak mohou cizinci v Čechách poznat zá- kon, když neznalost je neomlouvá. In Vízová politika a praxe ČR v kontextu Evropské unie. Quo vadis, visum? (str. 43-64), Brno: Kancelář veřejného ochránce práv.
Xxxxxxxxxx, X. & X. Xxxxxxxxx (2016). The rise of the dual labour market: fighting precarious employment in the new member states through industrial relations (Precarir). Country report: Czechia, CELSI Research Report č. 20. du- ben 2016. Dostupné z: xxxx://xxxxx.xx/xxxxx/xxxxxxxx_xx- ports/20_CELSI_RR.pdf
Mezinárodní organizace práce (1947). Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 81, o inspekci práce v průmyslu a v ob- chodě, předpis č. 19/2012 Sb. m. s.
Mezinárodní organizace práce (2006). Report of the Commi- ttee of Experts on the Application of Conventions and Re- commendations, International Labour Conference, 95th Se- ssion, Report III, Part 1B. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xxx/ public/english/standards/relm/ilc/ilc95/pdf/rep-iii-1b.pdf.
Mezinárodní organizace práce (2015). Observation (CE- ACR), 104th ILC session Labour Inspection Convention, Netherlands. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xxx/xxx/xxxxxxx/ en/f?p=1000:13100:0::NO:13100:P13100_COMMENT_ ID:3258510.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (2015). Důvodová zprá- va k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. j. předkladatele 2015/11598- 52.
Ministerstvo vnitra (2015). Právní forma uložení opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole podle záko- na č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, závěry Poradního sboru ministra vnitra ke správ- nímu řádu, č. 145/2015 Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xx/ soubor/145-2015-pravni-forma-ulozeni-opatreni-k-odstra- neni-nedostatku-zjisten-pdf.aspx.
Ministerstvo vnitra (2016). Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. j. předkladatele: MV- 134715-3/OBP-2015.
Xxxx, X. (1997). Towards new equilibrium of citizens’ rights and economic resources? In Societal cohesion and the glo- balising economy: What does the future hold? (str. 81-108). Paříž: Organisation for Economic Co-operation and Deve- lopment.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Dostupné z: xxxx://xxx-xxx. xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:00 24:0032:CS:PDF
Xxxxxxxxx, X. & X. Xxxxxxxx (2015). Návrh koncepce pre- vence pracovního vykořisťování občanů EU v České republi- ce. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné z:
xxxxx://xxxxxx.xxxx.xx/xx/xxxx_xxx/xxxxxxx_xxxxxxxx_xxxx- ristovani/koncepce.pdf
Xxxxxxxxx, X. (2013). Sankce ukládané zaměstnavatelům za neoprávněné zaměstnávání cizinců podle sankční směrnice (2009/52/ES). Pobyt cizinců: vybrané právní problémy Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, roč. 2013, str. 349-366.
Xxxxxx, X. (ed.) (2014). Implementation of the Employers´ Sanctions Directive in the Czech Republic, Hungary, Poland, Romania and Slovakia. Stowarzyszenie Interwencji Prawnej: Warsaw. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxx/ employers-sanctions-directive-overview.pdf.
Státní úřad inspekce práce (2015). Roční program kontrol- ních akcí Státního úřadu inspekce práce na rok 2016, říjen 2015. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxx.xx/_xxxxx/xxxx-x000xx0x- 0f1a65b893da601189ebc3bb/rocni-program-kontrolnich-
-akci-suip-na-rok-2016.pdf.
Xxxxxxxxxx, X. (2014). A proč tu ještě chceme cizince? Pro- měna poptávky po zahraničních zaměstnancích v době ekonomické krize. Xxxxxxxxxxxxx.xx. Praha: Multikul- turní centrum Praha. Dostupné z: xxxx://xx.xxx.xx/xxx_ upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/a-proc-tu-
-jeste-chceme-cizince clanek-z-vyzkumu.pdf.
Autoři a autorky:
Popis případů připravili: Xxxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxx, Xxxx Xxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx (MKC Praha), Xxx Xxxxxxxxx (Dia- konie ČCE-SCPS)
Právní část připravili: Mgr. et Xxx. Xxxxx Xxxxx, Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, Xxx. Xxxx Xxxxxxxx
Zvláštní poděkování patří Diakonii Českobratrské církve evangelické – Středisku celostátních programů a služeb za zprostředkování informací o konkrétních případech včetně pomoci s jejich vypracováním pro účely policy paperu.
Vydalo Multikulturní centrum Praha
(xxx.xxx.xx, xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx), Praha, 2016.
Text vznikl v rámci projektu „Testování evropského občan- ství jako pracovního občanství“: Od případů porušová- ní pracovních práv k posílení pracovněprávního režimu“, který je financován díky grantu Evropské komise v rámci programu Evropa pro občany.
Uvedené informace nutně nereflektují názory Agentury EA- CEA ani Evropské komise a tyto za ně nenesou zodpověd- nost.
Webová stránka projektu LABCIT: