VĚČNÁ

VĚČNÁ

BOŽÍ SMLOUVA

2/2021

Průvodce studiem Bible

Obsah

1. Když se věci pokazí

2. Boží smlouvy s lidmi (přehled)

3. Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

4. Xxxxx – věčná smlouva

5. Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

6. Xxxxxxxxxx potomstvo

7. Xxxxxxx na Sínaji

8. Xxxxxxx na Sínaji a Boží zákon

9. Znamení smlouvy

10. Nová smlouva

11. Nová smlouva a Boží svatyně

12. Boží láska a lidská víra

13. Požehnání nové smlouvy

Za materiály ke studiu sobotní školy je zodpovědné oddělení sobotní školy při Generální kon- xxxxxxx Církve adventistů sedmého dne a oddělení sobotní školy při Česko-Slovenské unii. Text materiálů byl při překladu upraven podle pravidel dohodnutých s oddělením sobotní školy při Generální konferenci.

Věčná Boží smlouva

Průvodce studiem Bible

2. čtvrtletí 2021

Autor: Xxxxxxx X. Xxxxx Šéfredaktor: Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxx Foto: iStock

Grafická úprava a sazba

Vydala Církev adventistů sedmého dne Vytiskla tiskárna ARTRON, s.r.o., Boskovice Vydání druhé, upravené, Praha 2021

ISBN 978-80-88026-35-8

XXXX 0000-0000

Úvod

Zaslíbení: Věčná Boží smlouva

Psal se rok 1588. Mladá Angličanka v sedmém měsíci těhotenství pozorovala moře. To, co najednou uviděla, ji tak vylekalo, že strachem předčasně porodila. Na moři se totiž objevilo 130 španělských lodí vojenského námořnictva připravených zaútočit na Britské ostrovy.

Téma strachu pak provázelo po celý život i její dítě – Xxxxxxx Xxxxxxx, jednoho z nejvý- znamnějších evropských politických teoretiků. Žil v době, kdy byla Anglie zničena občan- skou válkou a v zemi zuřily nekonečné náboženské nepokoje. Xxxxxx napsal, že lidstvo bez silné totalitní vlády žije v ustavičném strachu – strachu z nestability, strachu z války a ze- jména strachu ze smrti. Lidé žili ve stavu, který nazval „válka všech proti všem“. Varoval, že když nenastane nějaká radikální změna, člověk se stane „uzavřeným, malicherným, zlým, hrubým a tvrdým“.

Existuje nějaké řešení? Xxxxxx tvrdil, že existuje jen jediné řešení: Lidé si musí zvolit vládu, která omezí všechny jejich svobody, nastolí jednotu a bude mít nad nimi úplnou moc. Tuto svrchovanou vládu bude tvořit buď jednotlivec, nebo skupina lidí, která, i když pomocí totalitní nadvlády nad národem, ukončí ty strašné poměry, kvůli kterým žili ve strachu a nestabilitě. Jinými slovy, lidé vymění svoje práva za klid a jistotu. Tuto změnu, kdy lid odevzdá svoje práva do rukou vlády, nazývá Xxxxxx „smluvní dohodou“.

Myšlenka „smluvní dohody“ však nemá svůj původ u Xxxxxxx Xxxxxxx. Naopak. Xxxxxx let před ním Bůh uzavřel s Izraelem smlouvu, jejíž kořeny sahají do ještě vzdálenější minulosti. Na rozdíl od Xxxxxxxxx smlouvy, kterou inicioval a vyhlásil lid, tato smlouva byla iniciována a oznámena pravým Vládcem, Stvořitelem nebe a země. Xxxxxxxxx smlouva byla motivována strachem, zatímco Boží smlouva je motivována láskou, Boží lás- kou k padlému lidskému pokolení, láskou, která ho v Ježíši přivedla na kříž.

Kříž nás vede k tomu, abychom milovali svého Stvořitele, který nám dal dokonalou spra- vedlnost a dokonalou svatost. Spravedlnost a svatost, obsahující v sobě i zaslíbení věčnosti, je pouze u Boha. Podobně jako se museli v Xxxxxxxxx smlouvě lidé podřídit vládci, i my musíme svoje hříšné cesty, nerozumné touhy, smyslné vášně, svoje obavy a nejasné před- stavy o pravdě a hříchu podřídit Bohu. Neděláme to proto, abychom za to něco získali, ale proto, že jsme už dostali to nejlepší, co nám Bůh mohl dát – Ježíše Xxxxxx a jeho prostřednic- tvím také vykoupení.

Podle Xxxxxxx by vládce přinesl pokoj, bezpečí a osvobození. Pravý Vládce přináší to samé, pouze v mnohem větší míře. Žádný pozemský panovník totiž nevládne nad smrtí, ze které má podle Xxxxxxx člověk největší strach. Sliby jeho smlouvy hrobem končí. Zaslíbení našeho Vládce však přesahují do věčnosti. A to je naděje, jakou nám nemůže dát žádný po- zemský vládce a žádná pozemská smlouva.

V tomto čtvrtletí budeme studovat, co je Boží smlouva, co nám nabízí a jaké jsou její požadavky. I když nahlédneme do různých zdrojů, základem zůstává práce dr. Xxxxxxxx Xxxxxx, jehož ponoření se do Božího slova nám dává odvahu, naději a pochopení, abychom si uvědomili, co se Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx asi nikdy nepodařilo: „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání...“ (1J 4,18).

Xxxxxxx X. Xxxxx působil jako profesor Starého zákona a Biblické teologie a jako děkan Teologického semináře Andrewsovy univerzity v americkém Berrien Springs.

Lekce 1

Týden od 28. března do 3. dubna 2021

Když se věci pokazí

Základní verš

„I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…‘ Bůh stvořil člově- ka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26.27)

Biblická zpráva o stvoření oplývá nadějí, štěstím a dokonalostí. Každý stvořitelský den Bůh končí prohlášením, že „to je dobré“. To však dnes, při pohledu na svět kolem nás, říct nemůžeme. Je jisté, že tajfuny, zemětřesení, hlad a nemoci nebyly součástí tohoto „dobrého“ stvoření. Co se stalo? Proč už věci nejsou takové, jako byly na počátku?

Šestý stvořitelský den končí prohlášením: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ Důvodem k tomuto prohlášení bylo, že právě ten den Bůh stvořil bytosti ke svému obrazu – lidi. Tyto stvořené bytosti byly po každé stránce dokonalé; musely být, vždyť byly stvořeny k Božímu obrazu. Nesetkáváme se u nich ani s náznakem toho, že by lidé měli sklony být vrahy, zloději, lháři, podvodníky nebo by byli jinak zkažení. Když porovnáme svět, ve kterém dnes žijeme, se světem, o kterém čteme v Gn 1, jasně vidíme, že se muselo stát něco strašného.

Co se to s naším světem stalo? Jaké důsledky to pro nás má? A jakou naději nám do toho všeho nabízí a přináší Bůh?

Osnova lekce

V této úvodní lekci budeme uvažovat o počátku lidských dějin a o tom, co se s tímto dokona- lým stvořením stalo. Díky tomu si budeme moci uvědomit, proč vlastně potřebujeme Boží pomoc a v jaké podobě k nám přichází.

I. Ideální Boží stvoření

• Svět je stvořen jako dokonalý a velmi dobrý (neděle)

• Lidé byli stvořeni k Božímu obrazu (pondělí)

• Člověk je stvořen do vztahu s milujícím Bohem (úterý)

II. Tragédie hříchu a nová naděje

• Lidstvo má svobodu rozhodnout se, zda chce žít s Xxxxx (středa)

• Pád do hříchu a nová naděje (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 28. března

1 | Když se věci pokazí

NA POČÁTKU…

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1)

Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z vidi- telného. (Žd 11,3)

Osobní studium

I když by se mohlo zdát, že starověká před- stava o naší Zemi jako ploché desce, podle některých představ podpírané bájnými zvířaty (např. slony či želvami), patří jen do dávné minulosti, není tomu, žel, úplně tak. I v současné době se mezi lidmi obje- vují teorie o ploché Zemi. Jejich průkop- níkem byl Američan Xxxxxx Xxxxxxxxx, který roku 1849 publikoval spis Zetetická astronomie, v němž popsal Zemi jako disk se středem na severním pólu, na okrajích obklopený obrovskou ledovou hradbou známou jako Antarktida. K Rowbothamo- vu odkazu se hlásí Flat Earth Society, kte- rou založil roku 1956 v Doveru jistý Xxxxxx Xxxxxxx. Podle ní jsou všechny snímky zeměkoule z vesmíru podvrhy, kterými se vědecká lobby snaží získat financování pro svůj výzkum.

I když nás to může udivovat či přímo šokovat, ukazuje nám to, že lidé se stále zajímají o zásadní otázky lidské existence i o samotnou podstatou vesmíru. Jaký je to svět, do kterého jsme se narodili? Kde mů- žeme najít spolehlivý zdroj informací o jeho

původu, podobě a smyslu? Komu v tomto ohledu máme věřit? Proč tu jsme? Jak jsme se sem dostali? Kam spějeme? To jsou zá- kladní a klíčové otázky, které si lidé kladou. Chápání toho, kdo jsme a odkud jsme sem přišli, ovlivní totiž ve velké míře náš život a to, jak se zde na zemi chováme.

Co Bible říká o vzniku a původu naší země? (Gn 1,1; Žd 1,10; 11,3) Jakou roli v tomto židovsko-křesťanském přesvědčení hraje víra, a jakou ověřitelné důkazy?

Je zajímavé, že Bible se nikde nesnaží pri- márně „dokázat“, že Bůh je Stvořitel. Jedno- duše to předpokládá, bere to jako základní východisko. To neznamená, že by toto tvrzení bylo v rozporu s tím, co můžeme vidět, zkou- mat či ověřovat. Přesto ale zůstává pravdou, že tuto skutečnost buď přijmeme vírou, nebo ji odmítneme. Víra je vlastně jediný způsob, jak můžeme stvoření přijmout, a to z jedno- duchého důvodu – nikdo z nás při stvoření nebyl, nikdo ho na vlastní oči neviděl. Je pro nás logicky nemožné být při svém vlastním stvoření. Také i sekulární lidé, ať mají na pů- vod světa jakýkoliv názor, musí svoji teorii přijmout jen vírou – a to ze stejného důvodu: Xxxxx z nás při tom nebyl.

Aplikace

Co pro tebe znamená vědomí, že nejen tato planeta, ale i život na ní, včetně toho tvého, je součástí Božího plánu a záměru? Je to pro tebe přednost? Zodpovědnost?

Po | 29. března

1 | Když se věci pokazí

STVOŘENI K BOŽÍMU OBRAZU

26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ 27Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,26.27)

Osobní studium

Proč nás Bůh stvořil ke svému obrazu? Co to znamená? Gn 1,26.27

I když musíme mluvit o Xxxx pomocí lid- ské terminologie, nesmíme zapomínat, že Bůh je duchovní bytost s božskými vlast- nostmi. Všechno, co můžeme říci, je, že se v našich fyzických, duševních a duchovních schopnostech do jisté míry odráží náš Stvo- řitel. Mnohé však zůstává zahaleno tajem- stvím, alespoň pro nás. Bible zdůrazňuje du- chovní a duševní aspekty našeho myšlení, které můžeme rozvíjet a zdokonalovat. Právě jedinečnost lidského myšlení nám umožňuje pěstovat vztah s Bohem, což, jak se zdá, ostat- ní stvoření na zemi nedokáže.

Všimněme si také unikátního záznamu o tom, jak Bůh stvořil ženu. Oba dva, muž i žena, se těší výjimečné přednosti: být by- tostí stvořenou k Božímu obrazu. Při stvoře-

ní nenacházíme žádný náznak podřízenosti jednoho tomu druhému. Bůh je stvořil ze stejného materiálu. (Jestliže Bůh zformoval Xxxxx z prachu země a Evu z Xxxxx, potom i Xxx má ten samý původ jako Xxxx.) Bůh je stvořil jako rovnocenné partnery a navázal s nimi neobyčejný vztah. Oba dva měli stej- nou možnost rozvíjet své Bohem dané vlast- nosti způsobem, který by ho oslavil.

„Bůh dal Xxxxxxx společnici, ,pomoc jemu rovnou‘, ženu, která pro něj byla vhod- nou partnerkou a která s ním vytvoří úzký vztah lásky a vzájemné náklonnosti. Xxx byla stvořena z žebra vyňatého x Xxxxxxx boku. Neměla mu vládnout jako hlava, ani neměla být pošlapávána jako osoba pod- řízená, ale měla mu stát po boku jako rov- nocenná, jím milovaná a chráněná bytost. Byla jeho druhým já, což ukazuje na těsné spojení, jaké má existovat v tomto vztahu.“ (PP 46; NUD 15)

Aplikace

Jak vnímáš svoje postavení bytosti stvořené k Božímu obrazu? Má to nějaký praktický dopad na to, jak žiješ svůj každodenní život?

Út | 30. března

1 | Když se věci pokazí

ŽIVOT V BOŽÍ BLÍZKOSTI

A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (Gn 1,28)

Osobní studium

Povšimněme si, jaká byla první Boží slova k člověku. Připomíná jim jejich schopnost plodit a rozmnožovat se. Poukazuje na zemi a říká, aby ji naplnili, podmanili si ji a vládli nad ní. Podle biblického záznamu se tedy první Boží slova k muži a ženě týkají jejich vzájemného vztahu a vztahu k fyzickému světu. Je tedy zřejmé, že Bůh tento svět v jeho hmotné podobě vždy vnímal pozi- tivně, na rozdíl od pohledů různých filozo- fických směrů, které odmítají vše tělesné a zaměřují se jen na to duchovní.

Těmito slovy Bůh činí první kroky ve vztahu k člověku. Mluví s nimi, dává jim

příkazy a říká jim, co mají dělat. Z těchto slov vyplývá i určitá zodpovědnost: Bůh je žádá, aby byli pány nad stvořením, které on stvořil.

Co znamená vyjádření, že Bůh lidem po- žehnal? (Gn 1,28) Co si pod tím máme před- stavit? Co to znamená pro náš život?

Bůh vždy jednal s Xxxxxx a Evou ja- ko s inteligentními bytostmi, které jsou schopny odpovědět na jeho lásku a vstou- pit s ním do společenství. Jako stvořené děti byli Xxxx a Xxx závislí na péči jejich otcovského Stvořitele. Postaral se o vše, co potřebovali. Nic z toho, co jim dal, si ničím nezasloužili. Dostali to jako dar od svého Stvořitele.

Aplikace

Ze zprávy o stvoření muže a ženy vidíme, jak blízký vztah chce mít Bůh s člověkem. Jak s ním můžeš také ty dnes – i přes svou slabost a hříšnost – navázat osobní vztah? Co ti pomáhá prohlubovat jej a rozvíjet?

St | 31. března

1 | Když se věci pokazí

ROZHODUJÍCÍ MOMENT

16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Gn 2,16.17)

Osobní studium

Tato zkouška poskytla Xxxxxxx a Evě pří- ležitost využít jejich svobodnou vůli. Byla to také výzva reagovat pozitivně nebo ne- gativně na vztah ke Stvořiteli. Byl to důkaz, že Bůh je stvořil jako svobodné, morální by- tosti. Vždyť kdyby neměli příležitost nepo- slechnout, proč by se Bůh namáhal varovat je před neposlušností?

„Všechno, co tomu předchází, je přípra- vou na vyvrcholení. Budoucnost lidského pokolení závisí na tomto jediném zákazu. Člověk se nemůže zamotat v množství růz- ných otázek. Musí pamatovat na jedno jedi- né Boží nařízení. Skutečnost, že mu dal jen jeden zákaz, je projevem Božího milosrden- ství. Pozadí široké Boží nabídky – ‚z každé- ho stromu zahrady smíš jíst‘ – svědčí o tom, že tento jeden zákaz není něčím, co by člo- věka omezovalo.“ (Xxxxxxx, H. C. Exposition

of Genesis, sv. 1, Columbus, OH: Wartburg Press, 1942, s. 127)

Výzvou k poslušnosti xxx Xxx chtěl říci: Já jsem váš Stvořitel. Učinil jsem vás ke své- mu obrazu. Já vás udržuji při životě, díky mně žijete, hýbete se a jste. Postaral jsem se

o vše, co potřebujete pro svoje štěstí a blaho (potravu, domov, společnost), a ustanovil jsem vás pány tohoto světa. Jestliže jste ochotni z lásky ke mně potvrdit vztah se mnou, potom budu vaším Bohem a vy bu- dete mými dětmi. Tento vztah a důvěru, která z něho automaticky vyplývá, můžete potvrdit tak, že poslechnete můj konkrétní příkaz.

Náš vztah s Bohem může být efektivní a trvalý jen tehdy, jestliže se svobodně roz- hodneme přijmout jeho vůli. Odmítnout jeho vůli v podstatě znamená, že na něm chceme být nezávislí; že si myslíme, že ho nepotřebujeme.

Aplikace

V kterých momentech svého života můžeš i ty stát před podobnou „zkouškou“ či rozho- dováním jako kdysi naši prarodiče? Dokážeš přijmout Boží vůli (vyjádřenou např. v jeho zákoně), i když jí třeba plně nerozumíš, nebo máš spíše tendenci k postoji: „Ale já si my- slím…“?

Čt | 1. dubna

1 | Když se věci pokazí

NARUŠENÝ VZTAH A NOVÁ NADĚJE

Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též xxxx. (Gn 3,6)

14I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Xxxxxxx po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gn 3,14.15)

Osobní studium

„Přestože bylo Evino provinění závažné a mohlo přinést neštěstí pro celé lidstvo, její rozhodnutí neznamenalo nevyhnutel- ně trest pro celé lidské pokolení. Bylo to promyšlené Xxxxxxx rozhodnutí, které způsobilo, že hřích a smrt nevyhnutelně zasáhly lidstvo. Xxxx chápal jasný Boží pří- kaz zřejmě lépe než Xxx. Xxx byla oklamána satanem, ale Xxxx ne.“ (1BC 231)

V důsledku tohoto jasného provinění a nedbalého postoje vůči Božímu příkazu se narušil vztah mezi Bohem a člověkem. Upřímné přátelství s Bohem se změnilo v útěk ze strachu z jeho přítomnosti. Spo- lečenství a přátelství nahradilo odcizení a chlad. Xxxxxxx se hřích a s ním všechny jeho odporné následky. Jestliže se něco ne- stane, lidstvo čeká věčná zkáza.

Jaký význam měla pro člověka a satana slova vyslovená Bohem v ráji? (Gn 3,15)

Úžasná slova prorocké naděje mluví o tom, že Bůh položí nepřátelství mezi hada a ženu, mezi její potomstvo a jeho potom- stvo. Toto nepřátelství vyvrcholí, když se zjeví představitel potomstva ženy – Me- siáš, který satanovi zasadí smrtelný úder do hlavy, zatímco satan mu poraní pouze patu.

Toto mesiášské zaslíbení bylo pro Ada- ma a Evu v jejich bezvýchodné situaci na- dějí, která změnila jejich život. Sám Bůh jim dal naději a dbal na její naplnění. Toto zaslíbení Xxxxxxx a konečného vítězství, i když to tehdy celkem ještě nechápali, je povzneslo z temnoty, ve které se pádem do hříchu ocitli. Obnovilo také jejich vztah s Xxxxx – vztah lásky a milosrdenství, od- puštění a spasení.

Aplikace

Zamysli se nad tím, proč Pán Bůh volal na člověka „Kde jsi?“ (Gn 3,9) Jak bys mu na tuto otázku odpověděl ty dnes? Co pro tebe znamená jeho nabídka nové šance a naděje?

Pá | 2. dubna

1 | Když se věci pokazí

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

„Když Boží slova – Kde jsi? – pronikla skrze husté křoví k uším utečenců, zněla jim jako zvěst evangelia. Tvůj Bůh tě nechce ztratit. Přichází, aby tě hledal. Chce přijít v osobě svého Syna, nejenom aby hledal, ale i spasil, co se ztratilo.“ (Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx. The Treasu- ry of the Bible, sv. 1, Grand Rapids: Zondervan, 1962, s. 11)

Přečti si 2.–4. kapitolu „Na úsvitu dějin“, „Nedůvěra a její důsledky“ a „Zaslíbení záchrany“ v knize Na úsvitu dějin (PP 44–70; NUD 14–26).

Xxxxxx k rozhovoru

1. Laskavý a starostlivý Bůh hledá ztraceného člověka. Jak můžeme na tuto Otcovu a Je- žíšovu lásku odpovědět? Jak Bůh očekává, že budeme reagovat?

2. K tomu, aby byl člověk šťastný, potřebuje láskyplné vztahy. Co přijímáš a co dáváš ve svém vztahu s Bohem? Jak jsou vyvážené tvoje vztahy s partnerem v manželství, s rodiči, sourozenci, dětmi?

Shrnutí

Bůh nás stvořil ke svému obrazu, aby mezi ním a námi mohlo existovat láskyplné přátelství.

I když příchod hříchu otřásl touto původní jednotou, prostřednictvím plánu vykoupení Bůh chce tento vztah obnovit. Jsme závislá stvoření. Náš život má skutečný smysl jen tehdy, jestliže opět navážeme spojení s naším Stvořitelem.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

10 |

19:38

Lekce 2

Týden od 4. do 10. dubna

Boží smlouvy s lidmi (přehled)

Základní verš

„Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.“ (Ex 19,5)

Minulý týden jsme skončili naše uvažování pádem našich prvních rodičů do hříchu, čímž se přerušilo spojení mezi zemí a nebem. Avšak i po tom, co se stalo, Bůh toužil obnovit spo- jení s člověkem. Zve nás, abychom vstoupili do smluvního vztahu s ním.

Studium v tomto týdnu je vlastně stručným shrnutím celého čtvrtletí. Každý den si při- blížíme jednu ze smluv mezi Bohem a člověkem. Každá smlouva vyjadřuje svým způsobem přítomnou pravdu té pravé smlouvy, která byla na Golgotě podepsána krví Ježíše Xxxxxx. Jde o smlouvu, kterou jsme my, jako křesťané, uzavřeli s naším Pánem.

Začneme smlouvou, kterou Bůh uzavřel s Noemem. Zachráněn nebyl pouze Xxx, ale celá jeho rodina. Potom se zastavíme u smlouvy s Xxxxxxxxx, která obsahuje i aktuální zaslíbe- ní pro každého z nás. Další smlouva byla uzavřena na Sínaji. Ăekneme si, jaký je její význam. Nakonec se podíváme na novou smlouvu – na tu, na kterou vlastně ukazovaly všechny předešlé. Získáme tak stručný přehled a tyto smlouvy pak budeme studovat do hloubky v několika dalších týdnech.

Osnova lekce

I. Podstata smlouvy mezi Bohem a člověkem (neděle)

II. Jednotlivé smlouvy, které Bůh s lidmi uzavřel

• Smlouva s Noemem (pondělí)

• Smlouva s Abramem/Xxxxxxxxx (úterý)

• Smlouva s Mojžíšem (středa)

• „Nová“ smlouva (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 4. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

PODSTATA SMLOUVY

1Když bylo Xxxxxxxx devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemo- houcí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ (Gn 17,1.2)

Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání, a napsal je na dvě kamenné desky. (Dt 4,13)

1Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.

6Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům. (Iz 42,1.6)

Osobní studium

Proč Bůh uzavírá smlouvu s člověkem? O co mu jde? Proč je to pro něj tak důležité?

Aplikace

Co pro tebe znamená, že Bůh chce, zcela dobrovolně, uzavřít smlouvu i s tebou a k něčemu se ze své strany zavázat? Jsi ochotný také k nějakému „závazku“, nebo ti v životě vyhovuje spíše „volný vztah“?

Hebrejský výraz přeložený jako „smlou- va“ je brit (ve Starém zákoně se s ním setká- váme asi 287krát). Můžeme ho také přeložit jako „závěť“ nebo „poslední vůle“. Původ tohoto slova není celkem jasný, ale „ozna- čuje to, co spojuje dvě strany dohromady. Používalo se pro různé typy ‚smluv‘ – mezi člověkem a člověkem, i mezi člověkem a Bo- hem. Běžně se tento výraz používal při do- hodách mezi dvěma lidmi, zvláštní případ tvořila smlouva mezi Bohem a člověkem. Její náboženské použití bylo metaforou za- loženou na obvyklém používání, ale s hlub- ším významem.“ (Xxxxxxxx, J. A. „Cove- nant (OT)“, The International Standard Bible Encyclopedia, sv. 1, Grand Rapids: Eerdmans, 1979, s. 790)

Podobně jako při smlouvě mezi manželi, také biblická smlouva definuje vztah a z něj vyplývající dohodu. Tato dohoda obsahuje tyto základní prvky:

1. Bůh potvrdil smlouvu zaslíbeními s pří- sahou (Žd 6,13.17).

2. Smluvním závazkem bylo poslouchat Boží vůli, jak byla vyjádřena v Desateru (Dt 4,13).

3. Prostředkem, kterým se smluvní svazky v konečném smyslu naplnily, byl Xxxxxxx a plán spasení (Iz 42,1.6).

Starozákonní obětní systém byl pro lid ná- zornou učebnicí plánu spasení. Prostřednic- tvím jeho symbolů se patriarchové a Izraelci učili věřit v přicházejícího Vykupitele. V jeho rituálech našel kající hříšník odpuštění hří- chu a osvobození od viny. Znovu mohl získat smluvní požehnání a pokračovat v duchov- ním růstu – v obnově Božího obrazu – po tom, co selhal a nesplnil svůj smluvní závazek.

Po | 5. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

SMLOUVA S NOEMEM

6[Hospodin] litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. 7Ăekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ 8Ale Noe našel u Hospodina milost…

13I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.

18S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. 19A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůsta- li naživu; samec a samice to budou.“

22 Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal. (Gn 6,6–0.00.00.00.00)

Osobní studium

Když se podíváme na kontext, Bůh ozna- muje Xxxxxxx svoje rozhodnutí zničit zemi. To proto, že se hřích šíří a rozrůstá se stále více. Tato záhuba se uskuteční v podobě celosvětové potopy. Bůh však neopouští svět, který stvořil. Po potopě znovu nabízí obnovu smluvního vztahu. Božské „JÁ“, kte- ré smlouvu nabízí, je základem Noemovy jistoty. Bůh zaslíbil, že bude chránit členy rodiny, kteří budou ochotni žít ve smluvním vztahu s ním, což se projeví poslušností.

Jaké závazky z této smlouvy vyplývaly pro Boha a jaké pro Xxxxx? (Gn 6,13–22)

Bůh oznamuje Xxxxxxx, že přijde potopa a svět bude zničen. Uzavírá s ním doho-

du, ve které mu slibuje, že bude zachráněn s celou svou rodinou. Šlo tu o velmi mno- ho. Kdyby Bůh slib nedodržel, zahynul by Xxx spolu s ostatními, bez ohledu na to, co udělal.

Bůh řekl, že s Noemem uzavře „smlouvu“. Slovo samotné vyjadřuje vůli svůj slib dodr- žet. Není to jen nějaké rozmarné prohlášení. Vyplývá z něho určitá povinnost, závazek. Představte si, že by Bůh řekl Noemovi: „Po- dívej se, svět skončí ve strašné potopě. Mohl bych tě zachránit, ale také nemusím. Zatím dělej to a to a to – a potom uvidíme, co se sta- ne. Nedávám ti však žádné záruky.“ Taková slova by sotva přestavovala jistotu a zaslí- bení, která jsou obsažena v samotném slově smlouva.

Aplikace

Bůh ve své smlouvě zaslíbil Xxxxxxx nejen záchranu, ale později s ním uzavřel ještě další smlouvu, kde se zavázal, že tímto způsobem už život na zemi znovu nezničí (Gn 9,9–13). V čem dávají Boží sliby jistotu do života tobě?

Út | 6. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

SMLOUVA S ABRAMEM

1I řekl Hospodin Xxxxxxxx: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se po- žehnáním! 3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,1–3)

13Tu Hospodin Xxxxxxxx řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. 14Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. 15Ty vejdeš

ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. 16Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Xxxxxxxxxx nepravosti.“ 17Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. 18V ten den uzavřel Hospodin s Xxxxxxx smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu…“ (Gn 15,13–18)

Osobní studium

Čeho se týkala smlouva, kterou Bůh uzavřel s Xxxxxxx? Jaký měla význam pro něj i pro celé lidstvo? (Gn 12,1–3; 15,13–18)

V této první zaznamenané zprávě o tom, že se Bůh zjevil Xxxxxxxx, mu Bůh přislíbil, že s ním naváže úzký a trvalý vztah – a to ještě dříve, než by naznačil, že mluví o uza- vření smlouvy. Přímá zmínka o smlouvě přichází až později (Gn 15,4–21; 17,1–14). Za- tím Bůh nabízí božsko-lidský vztah velké- ho významu. Opakovaný příslib toho, co všechno Bůh udělá, svědčí o hloubce a veli- kosti Boží nabídky.

Aplikace

V souvislosti s těmito smluvními zaslíbeními Bible připomíná, že Xxxxxxx uvěřil Hospodi- nu (Gn 15,6; Jk 2,21.22). Dokážeš mu také důvěřovat, i když to, co slíbil, nutně neodpovídá tomu, co dnes vidíš kolem sebe? Kdy je taková důvěra pro tebe obtížná?

Xxxxx xxxxxx jeden jediný příkaz: „Vyjdi!“ Tím ho chtěl Bůh vyzkoušet. Xxxxx s vírou poslechl, ale ne proto, aby se slíbená po-

žehnání mohla naplnit. Jeho poslušnost byla odpovědí jeho víry na láskyplný vztah, jaký Bůh toužil vytvořit. Jinými slovy, Xxxxx už v Boha věřil, zcela mu důvěřoval a věřil i jeho zaslíbením. Jinak by nikdy neodešel od své rodiny a příbuzných, ze země, kterou měl v dědictví, a nešel by na neznámé místo. Jeho poslušnost svědčila o jeho víře.

Xxxxx zjistil, jaký vztah je mezi vírou a skutky. Spaseni jsme vírou, která se proje- vuje skutky poslušnosti. Nejdříve přichází zaslíbení spasení; potom následují skutky. I když bez poslušnosti nemůže existovat žádné smluvní společenství a žádné po- žehnání, poslušnost je odpověď víry na to, co Bůh už učinil. Takováto víra je ilustrací principu z 1J 4,19: „My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“

St | 7. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

SMLOUVA S MOJŽÍŠEM

2Bůh promluvil k Mojžíšovi a ujistil ho: „Já jsem Hospodin. 3Ukázal jsem se Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx a Xxxxxxxx jako Bůh všemohoucí. Ale své jméno Hospodin jsem jim nedal poznat. 4Ustavil jsem s nimi také svou smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, zemi jejich putování, kde pobývali jako hosté. 5Rovněž jsem uslyšel sténání Izraelců, které si Egypťané podrobili v otroctví, a rozpome- nul jsem se na svou smlouvu. 6Proto řekni Izraelcům: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy.

7Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Xxxxxxxx, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty. 8Dovedu vás do země, kterou jsem přísežně slíbil dát Xxxxxxxxxx, Xxxxxxx

a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin.“ (Ex 6,2–8)

Osobní studium

Jak můžeme rozumět tomu, když Bůh říká, že se rozpomenul na svoji smlouvu? (Ex 6,5) Čím tato slova navazují na dřívější biblické smlouvy, a co je zde nového?

Po odchodu z Egypta uzavřeli Izraelci na Sínaji smlouvu, která úzce souvisí s vy- svobozením z otroctví a s obětním systé- mem, který Bůh nařídil jako prostředek smíření a odpuštění hříchů. Jako každá jiná, i tato smlouva byla smlouvou milosti. Bůh skrze ni rozšířil milost na svůj lid.

V této smlouvě se z velké části opakuje to, o co šlo ve smlouvě s Xxxxxxxxx:

Bůh má ke svému lidu zvláštní vztah (srov- nej s Gn 17,7.8 a Ex 19,5.6).

Zaslíbení o velkém národu (srovnej s Gn 12,2 a Ex 19,6).

Požadavek naší poslušnosti (srovnej s Gn 17,9).

V souvislosti s vysvobozením z Egyp- ta a smlouvou na Sínaji se v Biblickém komentáři píše: „Všimněte si pořadí: Bůh nejprve zachraňuje Izraelce a potom jim dává svůj zákon, aby ho dodržovali. To samé pořadí platí i v evangeliu. Nejdříve nás Kristus zachraňuje od hříchu, po- tom vkládá svůj zákon do našeho srdce.“ (1BC 602)

Aplikace

Co dělá Pán Bůh pro to, abychom se stali jeho lidem? (Ex 6,7) Cítíš se být součástí Božího lidu? Proč? Co to pro tebe znamená?

Čt | 8. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

NOVÁ SMLOUVA

31Hle, přicházejí dny, je výrok Xxxxxxxxxx, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. 32Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Xxxxxxxxxx. 33Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Xxxxxxxxxx: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. 34Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávej- te Hospodina!“ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (Jr 31,31–34)

Osobní studium

Tato stať je první starozákonní zmínkou

o tom, co nazýváme „novou smlouvou“. Je umístěna do kontextu návratu Izraelců z exilu a mluví o požehnáních, která obdrží od Boha.

Tak jako v předešlých případech, i zde je iniciátorem smlouvy Bůh. On je i ten, kdo ji naplní svojí milostí.

Všimněte si použitých slov. Bůh o sobě mluví jako o manželovi. Ăíká, že svůj zákon napíše do jejich srdcí. Používá přitom stejná slova jako při smlouvě s Xxxxxxxxx. Bude jejich Bohem a oni budou jeho lidem. Podob-

ně jako předtím, smlouva není jen nějakou dohodou, která podléhá zákonům, ale jde tu o něco více.

Jak chce Bůh dosáhnout změny lidského postoje? (Jr 31,33) Co podstatného se tím změní? (Jr 31,34)

V našem textu vidíme prvky milosti i po- slušnosti. Podobně tomu bylo i v předešlých smlouvách. Bůh odpustí hříchy, naváže s nimi vztah a udělí jim svoji milost. I oni ho budou poslouchat; ne nějak bezmyšlen- kovitě, mechanicky, ale upřímně, protože ho poznají, milují ho a chtějí mu sloužit. V tom vlastně spočívá podstata tohoto smluvního vztahu – Bůh hledá svůj lid a miluje ho.

Aplikace

Co pro tebe znamená, že je zákon zapsán do tvého srdce? Jak se to projevuje ve tvém každodenním životě?

Pá | 9. dubna

2 | Boží smlouvy s lidmi (přehled)

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 12 . kapitolu „ Xxxxxxxxx příklad“ z knihy Na úsvitu dějin (PP 132–138; NUD 56–62) a strany 213–214 ze 46. kapitoly „V moci víry“ z knihy Od slávy k úpadku (PK 569–571; OSU 213–214).

„Jhem, které zavazuje k službě, je Boží zákon. Zákon lásky zjevený v ráji, vyhlášený na Sínaji a novou smlouvou vepsaný do srdce, spojuje člověka s Boží vůlí. Kdybychom byli ponecháni sami sobě, svým vlastním sklonům a své vůli, přešli bychom na satanovu stranu a začali bychom se mu podobat. Proto nás Bůh omezuje svou svrchovanou, ušlechtilou a po- vznášející vůlí. Chce, abychom mu trpělivě a moudře sloužili. Kristus jako člověk také nesl jho služby. Ăekl: ‚Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.‘ (Ž 40,9) ‚Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, kte- rý mě poslal.‘ (J 6,38) Láska k Xxxx, horlivost pro jeho slávu a láska k lidem přivedla Xxxxxx na zem, aby zde trpěl a nakonec zemřel. Láska byla rozhodující silou v celém jeho životě. Vyzývá nás, abychom se jí řídili i my.“ (DA 329.330; TV 209)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Srovnejte Boží smlouvy uzavřené s Xxxxxx, Xxxxxx, Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx a námi. V čem se liší? Co mají naopak společného?

2. V běžném životě je možné uzavřít řadu smluv s lidmi, ke kterým nemáme žádný vztah. Pro Boha je ale osobní aspekt smlouvy s námi velmi důležitý. Proč?

3. Bůh svou smlouvu s lidmi přirovnal k celoživotní smlouvě manželů. V čem nám může toto přirovnání pomoci lépe pochopit, o co Bohu jde? Co bychom ale neměli z takového přirovnání vyvozovat?

Shrnutí

Příchod hříchu narušil vztah mezi Stvořitelem a člověkem. Bůh chce, aby se tento láskyplný vztah obnovil. Proto uzavírá s člověkem smlouvu. Tato smlouva představuje závazný vztah mezi Bohem a námi (podobně jako v manželství) a záměr spasit nás a uvést do souladu s Tvůrcem. Iniciátorem této smlouvy je Bůh, který je motivován svojí velkou láskou k nám. Svými zaslíbe- ními a činy plnými lásky nás vede k tomu, abychom s ním byli opět jedno.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

19:49

| 17

Lekce 3

Týden od 11. do 17. dubna

Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení    

Základní verš

„Ale Noe našel u Hospodina milost.“ (Gn 6,8)

Bakterie jsou organismy příliš malé na to, abychom je mohli vidět naším zrakem bez mikroskopu. Jednoduchá, obvykle okrouhlá bakterie není ani po 1000násobném zvětšení větší než hrot tužky. Jestliže jí vytvoříme vhodné podmínky pro růst – přiměřené teplo, vlhko a výživu – začne se velmi rychle rozmnožovat. Některé bakterie se rozmnožují jedno- duchým dělením. Dospělá buňka se jednoduše rozdělí na dvě dceřiné buňky. Jedna bakterie může za 24 hodin vyprodukovat 18 000 000 nových bakterií. Kdyby dělení probíhalo každou hodinu, po 48 hodinách by to byly stovky miliard dalších bakterií.

Tento mikroskopický jev výstižně ilustruje rychlý růst zla po pádu do hříchu. Lidské pokolení, obdarované obrovským intelektem, pevným zdravím a dlouhověkostí, opustilo Boha a svoji výjimečnou zdatnost a sílu použilo na šíření zla ve všech jeho formách. Bak- terie můžeme zničit slunečním světlem, chemikáliemi nebo vysokou teplotou. Co ale dělat s rychle se šířícím hříchem? Stoupající růst zla a vzpoury se Bůh rozhodl zastavit celosvě- tovou potopou.

Tato situace tvoří pozadí biblické zprávy o Boží smlouvě s Noemem. Ta lidem nabízela fyzické a duchovní osvobození a záchranu lidského pokolení.

Osnova lekce

I. Hřích: nemoc předpotopního světa (neděle)

II. Boží plán záchrany

• Noe: věrný spolupracovník a misionář (pondělí)

• Boží smlouva o záchraně (úterý)

• Duha jako potvrzení této smlouvy (středa)

• Záchrana „ostatku“ (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 11. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

PANDEMIE HŘÍCHU

5I viděl Xxxxxxxx, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

11Země však byla před Xxxxx zkažená a plná násilí. (Gn 6,5.11)

Osobní studium

Na konci svého stvořitelského díla Xxx řekl, že všechno „je velmi dobré“ (Gn 1,31). Po pří- chodu hříchu se to však změnilo – svět už nebyl „velmi dobrý“. Boží stvoření bylo na- rušeno hříchem a jeho neblahými násled- ky. Za dnů Xxxxx dosáhl odboj vůči Xxxx obrovských rozměrů; zlo zničilo lidské po- kolení. I když nám Bible nepodává detailní informace, vzpoura a provinění se tak roz- šířily, že ani laskavý, trpělivý a odpouštějící Bůh to už nemohl tolerovat.

Jak se mohlo zlo tak rychle rozšířit? Po- dívejte se na události z předchozích kapi- tol (Gn 4–5) a přemýšlejte, co této tragické situaci předcházelo.

Situace popsaná ve verších Gn 6,5.11 se neobjevila zničehonic. Něco jí předcháze-

lo. Tento strašný stav měl nějakou příči- nu. Hřích a jeho důsledky byly stále horší a horší. Jedno zlo vedlo k dalšímu. Hřích se v žádném případě nepodobá ráně, která se postupem času zahojí. Právě naopak, jestliže ho nikdo nekontroluje, množí se a zvětšuje. Není spokojen, dokud všechno nenakazí a nezničí.

Nemusíme se ani moc snažit představit si život před potopou, abychom pochopili, jak tento princip funguje. Dnes to vidíme všude kolem nás.

Není divu, že Bůh hřích nenávidí. Není divu, že dříve či později bude hřích vyhla- zen. Bůh lásky s ním nic jiného nemůže udě- lat.

Dobrou zprávou je, že i když Bůh chce odstranit hřích, hříšníky chce zachránit. A právě o tom je tato smlouva.

Aplikace

Potvrzují i tvoje zkušenosti rychlé šíření hříchu? Je možné jej zastavit? A pokud ne, má smysl se alespoň snažit o jeho „brzdění“?

Po | 12. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

NOE

8Ale Noe našel u Hospodina milost. 9Toto je rodopis Xxxxx: Xxx byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem. (Gn 6,8.9)

Osobní studium

Co podle vás znamená, že Xxx byl „muž spravedlivý“, „bezúhonný“ (dokonalý) a že

„chodil s Bohem“? Jak takový život vypadá? Proč i tak úžasný člověk potřeboval Boží milost?

Není pochyb o tom, že Xxx byl muž, kte- rý měl velmi blízký vztah s Xxxxx. Byl to člověk, se kterým mohl Bůh spolupracovat, který Xxxx poslouchal a důvěřoval mu. Pro- to ho Bůh mohl použít pro splnění svého

záměru a proto ho Xxxx v Novém zákoně nazval „kazatelem spravedlnosti“ (2Pt 2,5).

Slovo milost se v úvodním textu vysky- tuje v Písmu poprvé. Je zřejmé, že má stejný význam jako v Novém zákoně, kde vyjadřu- je milosrdnou, nezaslouženou Boží přízeň vůči hříšníkům. Musíme si proto uvědomit, že ať byl jakkoliv „spravedlivý“ a „bezúhon- ný“, stále byl hříšník, který potřeboval ne- zaslouženou přízeň svého Boha. V tomto smyslu se Xxx neliší od nikoho z nás, kteří upřímně toužíme následovat svého Pána.

Aplikace

Mohlo by být také o tobě napsáno, že jsi „spravedlivý, bezúhonný a chodíš s Bohem“? V čem konkrétně cítíš potřebu Boží milosti?

Út | 13. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

SMLOUVA A ZÁCHRANA

Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. (Gn 6,18; ČSP)

Osobní studium

V tomto verši nacházíme základy biblické smlouvy, kterou Bůh uzavřel s lidstvem: Bůh a člověk spolu uzavřeli dohodu. Je to velmi jednoduché.

Jak je zřejmé na první pohled, zahrnuje v sobě smlouva více prvků. Zaprvé je to prvek poslušnosti ze strany člověka. Xxx říká Xxxxxxx, že on a jeho rodina vstoupí do korábu. Svoji část smlouvy musí splnit. Kdyby to neudělali, smlouva by přestala být platná. A když je smlouva neplatná, jsou ab- solutně ztraceni, protože výhody smlouvy mohou využívat jen tehdy, když je smlouva platná a respektovaná.

Proč Bůh zdůrazňuje, že je to „ jeho“ smlouva? (Gn 6,18; ČSP) V čem by byl rozdíl, kdyby ji nazval třeba „naší smluvní doho- dou“?

Jakkoliv unikátní je tato situace, vidíme tu dynamický vztah mezi Xxxxx a člově- kem, který je vyjádřen smlouvou. Tím, že ustanovil „svou smlouvu“ s Noemem, Bůh opět projevuje svoji milost. Ukazuje, že je ochotný být iniciativní a zachránit lidské bytosti od následků jejich hříchů. Na tuto smlouvu nesmíme nahlížet jako na spojení dvou rovnocenných „partnerů“, kde každý z nich je závislý na tom druhém. Mohli bychom říci, že i Bůh touto smlouvou „zís- kává“. Je to však něco úplně jiného, než co získávají lidé. Jeho „zisk“ spočívá v tom, že těm, kteří ho milují, dá věčný život – což je jeho velké přání, pro které byl ochoten mnoho obětovat (Iz 53,11). Nechce nám to však říci, že Bůh získává stejným způso- xxx jako my i ty samé výhody, které ze smlouvy vyplývají pro nás. On je zachrán- ce, my zachránění!

Aplikace

Na čem by, podle tebe, měl být založen vztah k Xxxx, aby smlouva s ním měla význam?

St | 14. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

DUHA – ZNAMENÍ SMLOUVY

12Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: 13Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla zname- ním smlouvy mezi mnou a zemí. 14Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, 15rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. 16Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ 17Ăekl pak Bůh Noemu: „Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gn 9,12–17)

Osobní studium

Jen málo přírodních úkazů je hezčích než duha. Kdo by si nepamatoval údivem a pře- kvapením doširoka otevřené dětské oči při pohledu na krásné barvy duhy na obloze! Jako by to byla nějaká tajná brána do nebe. I nám dospělým se nejednou zatají dech při pohledu na neobyčejně krásnou souhru barev na obloze. Není divu, že i dnes po- užívají duhu jako symbol různé subjekty, a to od politických organizací, kultů, rocko- vých skupin až po cestovní kanceláře. Z fy- zikálního hlediska vzniká duha odrazem a lomem slunečních paprsků v dešti. Tento nádherný oblouk jemných barev se dodnes dotýká citlivých strun našeho srdce a naší mysli. A to jistě Bůh chtěl.

Proč Bůh vybral právě symbol duhy? Co měla lidem připomínat? (Gn 9,12–17)

Bůh dal duhu jako znamení „své smlouvy“. Je zajímavé, že i v tomto případě používá slovo

„smlouva“, neboť je použito v jiném smyslu než na ostatních místech. Na rozdíl od smlou- vy s Xxxxxxxxx nebo smlouvy z hory Sínaj nejsou v tomto případě uvedeny žádné kon- krétní závazky vyplývající pro ty, kterým má tato smlouva přinést užitek. Boží slova jsou adresována všem lidem a „živým tvorům“ (v. 15). Je to smlouva „pro pokolení všech věků“ (v. 12). Boží slova jsou univerzální a týkají se všech bez ohledu na to, zda se někdo rozhod- ne Boha poslouchat nebo ne. V tomto smys- lu se výraz „smlouva“ nepoužívá na žádném jiném místě Bible. V ostatních případech se dotýká vztahu mezi Bohem a člověkem.

Aplikace

Jaký význam má pro tebe dnes, ve 21. století, když na obloze vidíš duhu? Vnímáš ji jen jako přírodní jev? Nebo jen jako připomínku dávného příběhu? Je s ní spojeno i nějaké poselství pro tebe, do dnešní doby?

Čt | 15. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

ZŮSTAL JENOM NOE

Tak Bůh vyhladil vše živé z povrchu země od lidí až po zvěř, po plazy a po nebeské ptactvo, vše bylo smeteno ze země. Zůstal jenom Xxx a to, co bylo s ním v arše. (Gn 7,23; ČSP)

Osobní studium

V tomto verši nacházíme první zmínku o konceptu „ostatku“ („pozůstatku“) v Písmu. Sloveso „zůstal“ pochází z kořene, který je ve Starém zákoně použit na místech, kde se v nějakém smyslu mluví o Božím „ostatku“.

• „Bůh mne poslal před vámi, aby zajis- til váš ostatek na zemi a aby vás zacho- val při životě pro veliké vysvobození.“ (Gn 45,7; ČSP)

• „Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Je- ruzalémě, bude zván svatým, každý za- psaný k životu v Jeruzalémě.“ (Iz 4,3)

• „V onen den ještě podruhé vztáhne Pa- novník ruku, aby získal pozůstatek své- ho lidu…“ (Iz 11,11)

V těchto případech slova vyznačená kur- zivou souvisejí s výrazem „zůstat“ z Gn 7,23.

Jak rozumíš slovu ostatek na základě výše uvedených veršů? Jak souvisí smlouva s myšlenkou ostatku?

Při potopě se Stvořitel světa stal i Soud- cem světa. S blížícím se celosvětovým sou- dem vznikla důležitá otázka, zda bude zni- čen všechen život na zemi, včetně všech lidí. A jestliže nezemřou všichni, kdo by měl zů- stat na živu?

V tomto případě to byl Xxx se svojí ro- dinou. Xxxxxxx záchrana úzce souvisela se smlouvou, kterou s ním Bůh uzavřel. Jejím původcem a vykonavatelem byl las- kavý a milostivý Bůh. Jakkoliv důležitá byla jeho spolupráce s Xxxxx, přežili jen díky tomu, co pro ně Bůh učinil. Bez ohledu na smluvní závazky a na to, jak věrně a usi- lovně je Xxx splnil, jeho jedinou nadějí byla Boží milost.

Aplikace

I v posledních dnech bude mít Bůh svůj ostatek. Jak rozumíš jeho poslání ve světle příbě- hu o Xxxxxxx? Byl to člověk dokonalý? Jaký byl jeho vztah k druhým? Izoloval se od nich, nebo jim sloužil? V čem tě může inspirovat?

Pá | 16. dubna

3 | Noe – smlouva pro všechna budoucí pokolení

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 7. kapitolu „Potopa“ (PP 90–104; NUD 36–42) a 8. kapitolu „Nový začátek“ (PP 105–110; NUD 43–45) v knize Na úsvitu dějin.

„Duha, přírodní fyzikální jev, byla vhodným symbolem Božího zaslíbení – už nikdy ne- zničit zemi potopou. Vzhledem k tomu, že klimatické podmínky země byly po potopě úplně odlišné, déšť ve většině částí světa nahradil předešlou blahodárnou rosu zavlažující zemi. Bylo však potřebné něco, co vždy, když začne pršet, zažene strach člověka. Duchovním pohledem vidíme v tomto přírodním úkazu Boží zjevení sebe (Ă 1,20). Duha je pro věřícího důkazem toho, že déšť přinese požehnání, ne celosvětovou zkázu.“ (1BC 265)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jaký byl podle tebe hlavní důvod pro příchod potopy?

2. Xxx varoval lidi před blížící se záhubou. Cílem jeho výstrah bylo pomoci lidem uvě- domit si svůj problém, aby mohli být zachráněni. Jakou roli má mít „ostatek“ v závěru dějin?

3. Proč lidé často více milují tmu než světlo? (J 3,19; 12,42.43)

Shrnutí

V tomto úkolu jsme si všimli, že smlouvy, které Bůh uzavřel s Noemem, jsou prvními jasně vy- jádřenými smlouvami v Bibli. Zjevují jeho laskavý zájem o lidskou rodinu a jeho touhu vstoupit do spásného vztahu s nimi. Bůh opětovně potvrdil svoji smlouvu s Noemem. Závazek, který z ní pro Xxxxx vyplýval, ho chránil před všeobecným odpadnutím. Tato smlouva představovala pro něho a pro celou jeho rodinu záchranu před pustošícím soudem potopy.

„Toto znamení (duha) na oblacích je symbolem Boží milosti a dobroty k člověku. Slouží k tomu, aby se utvrdila víra všech a upevnila jejich důvěra v Boha. I přesto, že Bůh dopustil, aby byla země zničena potopou, ještě stále ji zahrnuje svým milosrdenstvím.“ (SR 71)

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

24 |

20:02

Lekce 4

Týden od 18. do 24. dubna

Xxxxx – věčná smlouva

Základní verš

„Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.“ (Gn 17,7)

Pamatujete si na chvíle v dětství, kdy jste měli vysoké horečky, třeba zápal plic, a mohly vám hrozit i vážné následky? Za dlouhých, horečnatých nocí jste v slabém světle noční lampy viděli v polospánku maminku nebo tatínka sedět v křesle vedle postele, připravené kdykoliv vám pomoci. Rodiče byli vždy při vás, přemýšleli o příčině vaší nemoci a hledali lék, který by vám opět vrátil zdraví.

Právě tak, obrazně řečeno, Bůh seděl vedle hříchem nakaženého světa, když během staletí po potopě začala houstnout morální tma. Toužil po tom, aby umírajícímu lidskému pokolení mohl vrátit duchovní zdraví. Proto povolal Abrama. Prostřednictvím svého věr- ného služebníka chtěl založit národ, kterému by mohl svěřit poznání sebe a skrze něj světu představit svůj velký plán záchrany.

Bůh tehdy uzavřel s Xxxxxxx a jeho potomstvem smlouvu, která měla jasně vyjádřit podstatu Xxxxxx plánu záchrany lidstva od hříchu a jeho následků. Pán Bůh neměl v úmy- slu nechat svůj svět napospas osudu, nechtěl ho opustit v této pro něho tak zoufalé situaci. Tento týden se podíváme na to, jak právě tato smlouva vyjádřila další úžasná zaslíbení.

Osnova lekce

I. Iniciátor smlouvy

• „Hospodin“ = Bůh, který je, byl a bude (neděle)

• „Bůh všemohoucí“ (pondělí)

II. Příjemce smluvní nabídky: Xxxxx (úterý)

III. Obsah smlouvy

• Její tři etapy (středa)

• Xxxxxxx z ní plynoucí (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 18. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

INICIÁTOR SMLOUVY – „HOSPODIN“

A řekl mu: „Já jsem Xxxxxxxx, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ (Gn 15,7)

Osobní studium

Jména se někdy podobají obchodním znač- kám. Často se stává, že když slyšíme nějaké jméno, automaticky si ho spojíme s určitý- mi vlastnostmi. Jaké povahové rysy vám přijdou na mysl například při těchto jmé- nech: Xxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx Xxxx, Xxxxxx anebo Xxxxxx? Každé z nich se pojí s určitými vlastnostmi a ideály. „Židé vždy vnímali jméno jako vyjádření buď indivi- duální vlastnosti dotyčného člověka, jako odraz myšlenek a emocí toho, kdo toto jmé- no dával, nebo okolností, za jakých bylo toto jméno dáno.“ (1BC 523)

Aplikace

Jaké představy ve vás vyvolává jméno Xxxxxxxx (JHVH)? Co ti připomíná toto jméno – lás- ku, dobrotu a starostlivost, nebo strach, přísnost a trest?

Když Xxx poprvé vstoupil do smluvní- ho vztahu s Xxxxxxx, představil se mu jménem, které hebrejský text vyjadřuje písmeny JHVH. (Jelikož jej po staletí Židé z úcty raději nevyslovovali, neznáme dnes s jistotou přesnou výslovnost – snad Jah- ve či Jehova.) Toto jméno, kterým se Bůh představil, se ve Starém zákoně vyskytuje 6828krát. Zdá se, že nejde o nějaké „tajuplné“ či „magické“ jméno, ale o vyjádření toho, ja- kým Xxxxx je. Je zřejmé, že v hebrejštině je

toto jméno odvozeno od slovesného kořene h–j–h, který znamená „být“. V tomto případě by mohlo popisovat toho, který je „Věčný“, stále a skutečně „Existující“, na rozdíl od po- hanských bohů, kteří kromě představ svých uctívačů ve skutečnosti neexistují.

Starý český výraz „Hospodin“, který i dnes pro Boha používá většina Biblí, pů- vodně znamenal „Pán“ a odpovídal tomu, jak je Bůh (JHVH) označován v řeckém pře- kladu Starého zákona (řecké kyrios také znamená „Pán“). I toto slovo má vyjadřo- vat jeho velikost a jedinečnost ve srovnání s čímkoliv a kýmkoliv.

Když později Bůh osloví Mojžíše (Ex 3,14), vysvětlí mu blíže význam svého symbolic- kého jména: „JSEM, KTERÝ JSEM“. Tím chce vyjádřit realitu své nepodmíněné existence a poukázat na trvalou existenci svojí vlá- dy – on je Pánem od minulosti přes přítom- nost až po budoucnost.

Když Xxx uzavíral s Xxxxxxx svou smlouvu, chtěl, aby poznal jeho jméno, pro- tože toto jméno vyjadřovalo jeho totožnost, podstatu a charakter. Vyjadřovalo, kdo do této smlouvy vstupuje.

Po | 19. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

INICIÁTOR SMLOUVY – „BŮH VŠEMOHOUCÍ“

1Když bylo Xxxxxxxx devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemo- houcí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! 2Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ 3Tu padl Xxxxx na tvář a Bůh k němu mluvil: 4„Já jsem! A toto je má smlouva s te- bou: Xxxxxx se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5Nebudeš se už nazývat Xxxxx; tvé jméno bude Xxxxxxx. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou.“ (Gn 17,1–6)

Osobní studium

Hospodin se Xxxxxxxx několikrát zjevil už předtím (Gn 12,1.7; 13,14; 15,1.7). V úvodních verších čteme, že se Xxxxxxxx opět zjevuje a představuje se mu tentokrát jako „Bůh všemohoucí“ (hebr. el–šadaj). S tímto ozna- čením se v biblickém kontextu setkáváme jen v knihách Genesis a Jób. Xxxxx „Bůh všemohoucí“ pravděpodobně vyjadřuje kontrast mezi mocí a silou Boha, a slabostí a křehkostí lidstva.

Proč Pán Bůh připomíná v této chvíli Xxxxxxxx právě svoji sílu a moc? (Gn 17,1–6) S tímto stejným jménem se později setká- váme i v Gn 28,3, kde Xxxx žehná Xxxxxxxx

těmito slovy: „Kéž ti Bůh všemohoucí požeh- ná, rozplodí tě a rozmnoží. Bude z tebe spole- čenství lidských pokolení.“ Podobné zaslíbe- ní nacházíme také i v Gn 35,11 („Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder.“) a 49,25 („Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes…“).

Všechno to jsou statě, které mluví o Bo- ží štědrosti a velkorysosti: Bůh je silný a mocný; je to Bůh nevyčerpatelného bo- hatství, o které se chce podělit s těmi, kteří ho ve víře a poslušnosti hledají. Takový je Bůh, který chtěl tehdy uzavřít s Xxxxxxx smlouvu.

Aplikace

Jaký význam má pro tebe vědomí, že se tvůj nebeský Otec nazývá také „Bůh všemohoucí“?

Út | 20. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

PŘÍJEMCE SMLOUVY – XXXXXXX

4Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Xxxxxx se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5Nebudeš

se už nazývat Xxxxx; tvé jméno bude Xxxxxxx. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. (Gn 17,4.5)

Osobní studium

Nejen Boží jména mají svůj teologický a du- chovní význam. Jméno člověka na starově- kém Blízkém východě nesloužilo jen k iden- tifikaci, jako je tomu často dnes u nás. Příliš nezáleží na tom, jestli dáme děvčátku jmé- no Xxxxx nebo Xxxxxx. Avšak u starově- kých Semitů měla jména lidí silný duchovní smysl. Všechna semitská jména měla svůj význam. Obyčejně se skládala z nějakého slovního obratu nebo krátkého výroku, kte- rý obsahoval určité přání nebo vyjadřoval vděčnost rodičů. Například Xxxxxx zname- ná „Bůh je soudce“, Xxxx znamená „Jahve je Bůh“, Nátan znamená „Dar od Boha“.

Právě proto, že se tehdy jménům připiso- val tak velký význam, se jména často měni- la, aby tak vyjádřila radikální změnu v živo- tě nebo v poměrech dotyčného člověka.

Vyhledej si následující verše. Proč došlo v těchto situacích ke změně jmen?

• Gn 32,28

• Gn 41,45

Aplikace

Xxxxxx měl tu možnost, jaké jméno by sis vybral pro sebe? Které by vystihovalo to, kým jsi a co jsi prožil?

• Da 1,7

V jistém smyslu i moderní člověk pocho- pí, proč je tak důležité, jak někomu říkáme. Může to na něj mít malý, ale někdy také velmi silný vliv. Jestliže někomu takřka všichni stále říkají „hlupáku“ nebo „dare- báku“, dříve či později to ovlivní způsob, jakým tento člověk bude nahlížet na sebe samotného. Jestliže někomu dáme určité jméno a potom mu ho změníme, je možné, že to ovlivní nejen jeho pohled na sebe samého, ale i jeho činy.

V souvislosti s tím není těžké také pocho- pit, proč chtěl Bůh změnit Xxxxxxxx jméno na Xxxxxxxx. Xxxxx znamená „vznešený otec“. Bůh mu změnil jméno na Xxxxxxx, což znamená „otec množství“. Když si všim- neme Bohem mu daného smluvního zaslíbe- ní: „Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou“ (Gn 17,6), lépe pochopíme smysl této změny. Snad mu Bůh chtěl tímto způsobem pomoci věřit zaslíbení a smlouvě, kterou s ním uzavřel. (Pamatujme na to, že toto zaslíbení dostal 99letý muž, jehož manželka byla neplodná.) Zkrátka, Bůh to učinil proto, aby posilnil Xxxxxxxxxx víru v zaslíbení, které dostal.

St | 21. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

TŘI ETAPY SMLOUVY

1I řekl Hospodin Xxxxxxxx: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ (Gn 12,1.2)

9I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ 10Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé…“ 13Tu Hospodin Xxxxxxxx řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude je- jich…“ 17Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. 18V ten den uzavřel Hospodin s Xxxxxxx smlouvu… (Gn 15,0.00.00.00.00)

1Když bylo Xxxxxxxx devětadevadesát let, ukázal se mu Xxxxxxxx a řekl… 4„Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Xxxxxx se praotcem hlučícího davu pronárodů. 5Nebudeš se už nazývat Xxxxx; tvé jméno bude Xxxxxxx. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. 6Převelice tě rozplo- dím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. 7Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.“ (Gn 17,1.4–7)

Osobní studium

Bůh svou smlouvu Xxxxxxxx postupně představí ve třech etapách:

1. Gn 12,1–3: Zde nacházíme první ze tří etap Božího zaslíbení Xxxxxxxx. Bůh jej oslovuje, dává mu příkaz a nakonec zaslíbe- ní. Bůh jej z milosti vyvolil, aby se stal první významnou postavou jeho zvláštní smlou- vy. Příkaz obsahuje zkoušku úplné důvěry v Boha. Zaslíbení, i když se týká konkrétně jeho potomků, nakonec zahrnuje celé lidské pokolení (v. 3).

2. Gn 15,7–18: O něco později se Bůh Abra- movi zjevil znovu. Každé ze tří zvířat (kráva, koza a beran) Xxxxx zabil, jeho tělo rozpůlil a obě poloviny uložil v určité vzdálenosti naproti sobě. Ti, kdo vstupovali do smlouvy,

měli projít skrze rozdělené části; symbolic- ky tak slibovali stálou poslušnost podmín- kám, na kterých se takovým slavnostním způsobem dohodli. Životy zvířat byly zá- rukou životů účastníků smlouvy. Takováto praxe přetrvávala celá staletí. Setkáváme se s ní i ve dnech proroka Xxxxxxxxx.

3. Gn 17,1–14: Při třetím smluvním „se- tkání“ dochází u Abrama ke změně jména. Význam nového jména Xxxxxxx podtrhuje Boží touhu a záměr zachránit všechny lidi. Výraz „mnohé národy“ zahrnuje židy i po- hany. Nová smlouva jasně říká, že pravými potomky Xxxxxxxx jsou ti, kdo mají víru Xxxxxxxxxx a kdo se spoléhají na zásluhy zaslíbeného Mesiáše (viz Ga 3,7.29). Vidíme, že už tehdy chtěl Bůh spasit mnohé, ať žili kdekoliv.

Aplikace

Přečti si slova prvního anděla ve Zj 14,6.7. Co má podle tebe toto poselství společného se smlouvou, kterou Xxx uzavřel s Xxxxxxxxx, a s jejím záměrem?

Čt | 22. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

SMLUVNÍ ZÁVAZKY

18Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pro- národy země. 19Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: „Dbejte na Xxxxxxxxxxx cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Xxxxxxxxxx splní, co mu přislíbil.“ (Gn 18,18.19)

Osobní studium

Z Bible je zcela zřejmé, že smlouva s Xxxxx je vždy smlouvou milosti, kterou Xxx pro nás činí to, co bychom my sami pro sebe ni- kdy nemohli udělat. Smlouva s Xxxxxxxxx není žádnou výjimkou. Bůh si ve své milosti vyvolil Xxxxxxxx za svůj nástroj, prostřed- nictvím kterého oznámí světu plán spasení. Naplnění smluvních zaslíbení však bylo pod- míněno Xxxxxxxxxxx ochotou spravedlivě žít a s důvěrou poslouchat. Bez této posluš- nosti by ho Bůh nemohl použít.

Aplikace

Proč je podle tebe ve vzájemných vztazích důležité respektování pravidel? Jak konkrétně může jejich nerespektování ovlivnit tvůj vztah s Xxxxx i lidmi?

Text zaznamenaný v Gn 18,18.19 ukazuje, v jakém vztahu jsou milost a zákon. Nej- dříve je tu Boží milost („znám ho“), potom je Xxxxxxx představen jako ten, kdo bude

i se svojí rodinou Xxxx poslouchat. Z toho vyplývá, že víra a skutky spolu velmi úzce souvisejí (Jk 2,17). Xxxxxx je příčina, posluš- nost je přirozený důsledek a projev vztahu vděčnosti.

Z požehnání vyplývajících ze smlouvy se mohou oprávněné osoby radovat jen tehdy, jestliže splní určité podmínky. I když tyto podmínky nebylo potřeba určovat smlouvou, měly být odpovědí lásky, víry a poslušnosti. Měly odrážet vztah mezi člověkem a Bohem. Poslušnost byla prostředníkem, díky které- mu mohl Bůh svoje zaslíbení naplnit.

Porušení smlouvy neposlušností je vzhledem k vytvořenému vztahu nevěrou. Nejsou totiž porušeny podmínky dohody, ale dohodnuté podmínky se neplní.

Pá | 23. dubna

4 | Xxxxx – věčná smlouva

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Na doplnění si můžeš přečíst kapitolu „Xxxxxxx“ v knize Na úsvitu dějin (PP 125–131; NUD 52–55) a 19. kapitolu „Židé a pohané“ v knize Poslové naděje a lásky (AA 188–200; PNL 109–116).

Duha zůstane znamením Božího zaslíbení až do konce světa, znamení obřízky nikoli. Podle apoštola Xxxxx xxxxxx Xxxxxxx obřízku jako znak spravedlnosti, kterou přijal vírou v Boha (Ă 4,11). Jak však staletí plynula, obřízkou se začalo vyjadřovat spasení poslušností zákona. V novozákonní době obřízka ztratila svůj význam. Nahradila ji víra v Xxxxxx Xxxxxx, která vede k poslušnosti a ke změně života (Ga 5,6; 6,15; 1K 7,18.19). Skutečně „obřezaní“ jsou ti, kdo ze srdce uctívají Boha (Fp 3,3; Ă 2,28.29).

„Také dnes jsou mnozí zkoušeni tak jako Xxxxxxx. Boží hlas k nim sice nemluví přímo z nebe, ale Bůh je volá prostřednictvím učení svého slova a prostřednictvím událostí Pro- zřetelnosti. Jsou třeba požádáni, aby opustili svou kariéru, která slibuje bohatství a pocty, nebo aby odešli od příbuzných a nastoupili cestu, která se jeví jako cesta sebezapření a obě- ti. Bůh má pro ně určitou práci a vliv přátel a příbuzných by jí byl na překážku.

Kdo je připraven vzdát se na zavolání Prozřetelnosti vysněných plánů, přijmout nové po- vinnosti a vstoupit na neznámá pole? Ten, kdo to udělá, má Xxxxxxxxxx víru a bude se s ním podílet na ‚přenesmírné váze věčné slávy‘ (2K 4,17). ‚Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena‘ (Ă 8,18).“ (PP 126.127; NUD 52.53)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jaký je podle vás správný a vyvážený vztah mezi vírou a skutky? Je možné, aby existo- valo jedno bez druhého? Jestliže ne, proč?

2. Co to znamená mít Xxxxxxxxxx víru?

3. Používá Pán Bůh i dnes podobné výzvy, jaké adresoval Xxxxxxxxxx?

Shrnutí

Bůh pozval Xxxxxxxx, aby spolu prožívali jedinečný přátelský vztah. Smyslem této smlouvy bylo zjevit Xxxxxxxxxx plán záchrany světa, který měl představovat zase dalším lidem kolem sebe.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:11

| 31

Lekce 5

Týden od 25. dubna do 1. května

Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

Základní verš

„A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,20b)

Otec trávil se svojí desetiletou dcerou prázdniny u moře. Jednoho dne se rozhodli, že si zaplavou. I když byli oba dobrými plavci, v určité vzdálenosti od břehu se od sebe vzdálili a otec si uvědomil, že je proud odnesl daleko na moře. Proto zavolal na dceru: „Xxxxxxx, jdu na břeh pro pomoc. Jestli se unavíš, otoč se na záda. Tak vydržíš plavat celý den. Já se pro tebe vrátím.“

Za nějakou dobu už plavčíci a lidé na loďkách brázdili moře a hledali holčičku. Stovky lidí na břehu, kteří se o tom dozvěděli, úzkostlivě čekali, jak to skončí. Našli ji až po čtyřech hodinách, daleko od břehu. Spokojeně plavala na zádech a vůbec se nebála. Xxxxx a slzy ra- dosti přivítaly zachránce, když se na břeh vrátili se vzácným nákladem. Xxxxxxx všechno prožívala s klidem. Zdálo se, že úplně nechápe, co se kolem ní děje. Ăekla: „Tatínek mi řekl, že na zádech vydržím plavat dlouho a že pro mě přijde. A tak jsem pomalu plavala a splývala, protože jsem věděla, že přijde.“ (Xxxxxxxx, H. M. S. „When Xxxxx Comes Back“, Voice of Pro- phecy News, březen 1949, s. 5)

Moc slibu je úžasná! V tomto týdnu se zaměříme na zaslíbení, která dal Bůh Xxxxxxxxxx a která sahají až do konce času.

Osnova lekce

V této lekci se budeme věnovat čtyřem zásadním zaslíbením, jež pro Xxxxxxxx plynula ze smlouvy, kterou s ním uzavřel Bůh:

• „Budu vždy tvým štítem!“ (neděle)

• „Z tvého rodu vzejde Mesiáš!“ (pondělí, úterý)

• „Národ z tvých potomků bude světu požehnáním!“ (středa)

• „Velké učiním tvé jméno!“ (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 25. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

JÁ JSEM TVŮJ ŠTÍT!

1Po těchto událostech se stalo k Xxxxxxxx ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ 2Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít xxxxxxxx Xxxxxxx.“ 3Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ (Gn 15,1–3)

Osobní studium

Proč Pán Bůh nejdříve říká Xxxxxxxx „neboj se“ (v. 1)? Z čeho mohl mít Xxxxx xxxxxx? Gn 15,1–3

Velmi zajímavá jsou v tomto verši Boží slova: „… já jsem tvůj štít“. Použité osobní zá- jmeno ukazuje na osobní charakter tohoto vztahu. Bůh s ním naváže blízký vztah jako člověk s člověkem. Podobně to chce učinit v případě každého z nás.

Zde se Bůh poprvé v Bibli představuje jako „štít“. Je to jediné místo, kde se Bůh takto sám nazývá. Na jiných místech Bible

používají tento termín pisatelé, když mluví o Bohu (Dt 33,29; Ž 144,2).

Jak se projeví, že je Bůh naším štítem? Znamená to, že se nám nestane žádná neho- da nebo křivda?

„Kristus se o nás nezajímá jen příležitost- ně. Jeho zájem o nás je větší než zájem matky o její dítě… Náš Spasitel nás vykoupil tím, že snášel utrpení, žal, hanu, potupu, týrání, výsměch, odmítnutí a smrt. Bdí nad tebou, chvějícím se dítětem Božím. Slabost naší lidské přirozenosti nám nebrání přijít k ne- beskému Otci, protože Xxxxxxx zemřel, aby se stal naším prostředníkem.“ (SD 77)

Aplikace

Zažil jsi už situace, kdy byl někdo ve svém životě Xxxx věrný, a přesto přišel o práci, roz- padlo se mu manželství, vážně onemocněl nebo nečekaně zemřel? Jak se s tím vyrovná- váš? Jak funguje Boží „štít“? Před čím nás chrání?

Po | 26. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

ZASLÍBENÍ MESIÁŠE I.

Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. (Gn 28,14)

Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Xxxx-xx Xxxxxxxx, jste potomstvo Xxxxxxxxxx a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,29)

Osobní studium

Aplikace

Jak blízké je ti zaslíbení dané Xxxxxxxxxx? Chápeš je spíše jako historický příběh, který je nám vzdálený, nebo jej dokážeš vnímat jako slib daný tobě osobně?

Bůh Xxxxxxxxxx několikrát zopakoval, že v jeho potomstvu budou požehnány všech- ny národy země (Gn 12,3; 18,18; 22,18; 28,14). Toto nádherné smluvní zaslíbení se něko- likrát opakuje, a to proto, že je ze všech za- slíbení tím nejdůležitějším, nejtrvalejším a dává smysl všem ostatním. Můžeme říci, že je to zaslíbení o vzestupu židovského národa, prostřednictvím kterého Bůh chtěl, aby se „všechny čeledi země“ dozvěděly o pravém Bohu a jeho plánu spasení. V plné míře se však toto zaslíbení naplnilo v Ježíši Xxxxxx, který pocházel ze semene Xxxxxxxx

a který na kříži zaplatil za hříchy „všech čeledí země“.

Jak můžeme přijmout požehnání slíbené Xxxxxxxxxxx potomkům? Ga 3,29

Zaslíbení o Spasiteli světa je nepochyb- ně nejdůležitější ze všech Božích zaslíbení. Samotný Vykupitel se stává prostředníkem, jehož pomocí jsou splněny závazky smluvní dohody a realizována její další zaslíbení. Xxxxxxx, Židé i pohané, kteří s ním navážou smluvní vztah, jsou počítáni za členy Abra- hamovy rodiny a dědice zaslíbení věčného života v bezhříšném světě, kde už nikdy nebude zlo, bolest a trápení (Ga 3,8.9.27–29). Znáš lepší zaslíbení?

Út | 27. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

ZASLÍBENÍ XXXXXXX XX.

Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvě- cením a vykoupením. (1K 1,30)

Ale jak je psáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (1K 2,9)

Osobní studium

Při našem včerejším uvažování jsme se za- měřili na to, že vrcholné „požehnání“ pro celý svět, které Bůh zaslíbil Xxxxxxxxxx, přinesl jeho nejvýznamnější potomek – Je- žíš. V čem ale toto univerzální požehnání spočívá?

Co je to nádherné, co Bůh pro člověka připravil? (1 K 2,9) Co vše, podle vás, přines- la Ježíšova oběť tomuto světu? Zkuste si uvědomit a pojmenovat co nejvíce důsledků jeho činu lásky.

Aplikace

Co z toho, co Xxxxx udělal, má právě dnes pro tebe největší význam, co ti přináší aktuálně největší radost a povzbuzení?

O stavu člověka Xxxxxxxx řekl: „Tento náš život – jestli je to vůbec vhodný název pro tolik utrpení – svědčí o tom, že pokolení smrtelných lidí je odsouzeno od samého za- čátku. Myslím především na bezednou pro- past neznalosti, která je pramenem všech omylů a která svojí temnotou pohlcuje Xxx- movy syny do té míry, že z ní nikdo bez těžké námahy, slz a obav nemůže uniknout. A tak si člověk oblíbil všechno to, co je zby-

tečné a zlé a co přináší tolik žalu, trápení, zármutku a strachu: Nesmyslnou radost z neshod, sporů a válek; podvody, krádeže a loupeže; bezcharakternost a pýchu, nená- vist a ctižádost, vraždy a zabíjení, krutost a divokost, zločinnost a žádostivost; všech- ny hanebné a nečisté vášně…“ (Xxxxxxxx z Hippa. The City of God, New York: Double- day & Co., 1958), sv. 22, kap. 22, s. 519)

I když byl tento citát napsán před více než 1500 lety, je stále aktuální. Bez ohledu na to, jaká je naše víra, přesvědčení a morál- ní povědomí, dříve či později se každý z nás setká s tím, o čem mluvil Xxxxxxxx, a bude mnohým z toho do jisté míry ovlivněn. Je strašné, jak hluboko lidstvo padlo.

Ať je však naše současná situace jakákoliv, budoucnost je jasná – a to díky tomu, co Bůh pro nás udělal prostřednictvím života, smrti, vzkříšení a velekněžské služby Xxxxxx Xxxxxx. Je to definitivní naplnění smluvního zaslíbe- ní daného Xxxxxxxxxx, že v jeho potomstvu budou požehnány všechny čeledi země.

St | 28. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

VELIKÝ A ZDATNÝ NÁROD

Xxxxxxx se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny proná- rody země. (Gn 18,18)

6Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení. Když uslyší všechna tato nařízení, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ!“ 7Což se najde jiný veliký národ, jemuž jsou jeho bohové tak blízko, jako je nám Hospodin, náš Bůh,

kdykoli k němu voláme? 8A má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám? (Dt 4,6–8)

Osobní studium

Bůh neslíbil Xxxxxxxxxx jen to, že v něm budou požehnány všechny čeledi země. Hospodin mu také řekl, že se stane „velkým a zdatným národem“. Toto zaslíbení dostal muž, jehož manželka byla ve věku, kdy už nemohla mít děti. I když Xxxxxxx neměl potomky, dokonce ani jednoho jediného syna, Bůh mu slíbil oboje.

Toto zaslíbení se nenaplnilo v plné míře, dokud Xxxxxxx žil. Dokonce ani za života Xxxxx a Xxxxxx. Bůh je zopakoval Xxxxxxxx a řekl mu, že se naplní v Egyptě, ale ani Já- kob se toho ve skutečnosti nedožil. Nakonec se však zaslíbení přece jen naplnilo.

Aplikace

Jaké paralely existují mezi tím, co chtěl Bůh vykonat prostřednictvím Izraele, a co chce vykonat prostřednictvím své církve v současnosti? (1Pt 2,9)

Proč chtěl Bůh učinit z Xxxxxxxxxx po- tomstva zvláštní národ? (Dt 4,6–8) Jaký plán měl tento národ naplnit? (Iz 60,1–3)

Z Písma je zřejmý Boží záměr. Prostřed- nictvím svědectví Izraele, který by byl díky Božímu požehnání šťastným, zdravým a svatým lidem, chtěl Bůh přivést národy světa k sobě. Tento národ měl být příkla- dem toho, jaké požehnání přináší poslušnost Bohu. Národy země by začaly uctívat pravé- ho Boha. Pozornost lidstva by se zaměřila na Izrael, na jejich Boha a na Mesiáše, Spasi- tele světa, který se objeví v jeho středu.

„Izraelci měli obsadit celé Bohem vyme- zené území. Národy, které odmítly uctívat pravého Boha, se měly z Kenaanu odstěhovat. Bůh si však přál, aby Izraelci projevovali jeho povahu a přitahovali k němu ostatní národy. Pozvání evangelia měli tlumočit celému svě- tu. Předobraznou obětní službou měli vyvýšit Xxxxxx před všemi národy a všichni, kteří by jej přijali, měli žít.“ (COL 290; PM 147)

Čt | 29. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

VELKÉ UČINÍM TVÉ JMÉNO!

Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a ne- budeme rozptýleni po celé zemi.“ (Gn 11,4)

Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! (Gn 12,2)

Osobní studium

Proč se Bůh rozhodl dát Xxxxxxxxxx zvlášt- ní požehnání – udělat jeho jméno „velkým“? (Gn 12,2) Jaký je rozdíl mezi tím, co si řekli obyvatelé Babylóna (Gn 11,4), a co řekl Bůh o Xxxxxxxxxx?

Aplikace

Jak se dnes stává něčí jméno známým a velkým? Jak ovlivňuje postoj okolního světa náš pohled na „velikost“ člověka?

I když se plán spasení zakládá na tom, co Kristus učinil pro nás, my, kteří přijímáme Boží milost, jsme jeho součástí. Musíme se rozhodnout – důležitou roli sehrává naše svobodné rozhodnutí. Drama věků, boj mezi Xxxxxxx a satanem, ještě stále probíhá v nás i prostřednictvím nás. Lidé i andělé sledují, jak tento zápas probíhá. (1K 4,9) Kdo jsme, co

říkáme a co děláme – i když se nám zdá, že se to dotýká jen našeho bezprostředního okru- hu působnosti – má následky, které v určitém smyslu dosahují do vesmíru. Svými slovy, skutky, dokonce i postoji můžeme vzdát slá- vu Bohu, který pro nás vykonal tak mnoho, anebo mu můžeme dělat ostudu a zneuctívat jeho jméno. Když Xxx řekl Xxxxxxxxxx, že zvelebí jeho jméno, určitě to nemyslel tak, jako když svět mluví o někom slavném. To, co v Božích očích dělá „velké“ jméno, je charak- ter, víra, poslušnost, pokora a láska k jiným. Přestože v současnosti zrovna tyto vlastnos- ti obvykle nejsou potřebné k tomu, aby byl někdo slavným, měl by je svět uznávat.

Pá| 30. dubna

5 | Xxxxxxx – čtyři velká zaslíbení

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 12. kapitolu „Xxxxxxxxx příklad“ (PP 132–144; NUD 56–62) a 13. kapitolu „Nejtěžší zkouška“ (PP 145–155; NUD 63–68) v knize Na úsvitu dějin.

Bůh slíbil Xxxxxxxxxx nový domov. (Gn 12,1)

„První podmínkou splnění tohoto slibu však byla zkouška víry. Bůh od něj vyžadoval oběť… K jeho zemi, k příbuzným a k domovu ho poutala silná pouta. On však neváhal upo- slechnout Boží volání. Nepoložil žádnou otázku ve vztahu k zaslíbené zemi. Neptal se, zda je tam úrodná půda či zdravé podnebí. Za nejšťastnější místo na zemi pokládal místo, kde ho chtěl mít Bůh. (PP 126; NUD 52)

Když Xxxxxxx vešel do Kanaánu, zjevil se mu Bůh a jasně mu řekl, že zemi, ve které pobývá, dostanou jeho potomci (Gn 12,7). Bůh mu toto zaslíbení zopakoval ještě několikrát (Gn 13,14.15; 15,18; 17,8; 35,12). Až po přibližně čtyřech stech letech se toto zaslíbení naplnilo. Bůh oznámil Xxxxxxxxx, že vyvede Izraelce z Egypta a povede je do země oplývající mlékem a medem, a toto zaslíbení zopakoval i Xxxxxxx (Joz 1,3). Toto zaslíbení se naplnilo, i když ne zcela, také v době krále Xxxxxx (2S 8,1–14).

Přečti si Žd 11,9.10.13–16. Tyto verše nám ukazují, že Xxxxxxx, spolu s dalšími věrnými pa- triarchy, považoval Kanaán za symbol, předzvěst konečného domova vykoupeného Božího lidu. Jako Xxxxxxxxxx potomci ve víře si také musíme uvědomovat, že „zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde“ (Žd 13,14). Jistota budoucího života s Xxxxxxx nám pomáhá pevně stát v tomto současném světě změn a zániku.

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jak mohou Boží zaslíbení ohledně budoucnosti ovlivnit víru člověka už dnes? (2K 4,17.18; Mt 5,5)

2. „Pravá velikost je výsledkem poslušnosti Božích přikázání a spolupráce na Božím zá- měru.“ (1BC 293) Co v této souvislosti znamená poslušnost a co spolupráce?

Shrnutí

Zaslíbení. Jak velký význam mají pro věřícího člověka! Naplní se? Víra odpovídá ANO. Boží smlouvy jsou věčné. I když Xxx, Xxxxxxx a Xxxxxx zemřeli, Boží zaslíbení se stále naplňují. Jestliže se rozhodneme otevřít mu svoje srdce, jeho zaslíbení o spasení platí i pro nás.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

38 |

20:22

Lekce 6

Týden od 2. do 8. května

Xxxxxxxxxx potomstvo

Základní verš

„Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pt 2,9)

„V jednom malém městě se ve výkladu obchodu s klenoty ve tři čtvrtě na devět zastavily hodiny. Mnozí obyvatelé města byli zvyklí se právě podle těchto hodin orientovat. Děti na cestě do školy byly najednou překvapeny, že je ještě tak brzy. Nemusely pospíchat. Ten den mnoho lidí přišlo pozdě – a to jen proto, že se jedny malé hodiny ve výkladní skříni zastavily.“ (Podle Xxxxxxx, C. L. God’s Minutes, Nashville, TN: Southern Publishing Associa- tion, 1965, s. 244)

Jak výstižné znázornění toho, co se přihodilo starověkému Izraeli! Bůh ho umístil „upro- střed národů“ (Ez 5,5; ČSP) – do křižovatky tří kontinentů (Afrika, Evropa a Asie). Měl být duchovními „hodinami“ světa.

Podobně jako zmiňované hodiny, také Izrael se v určitém smyslu „zastavil“. Neselhal však úplně. Bůh má svůj malý, věrný ostatek v každé generaci. Byli to například Xxxxxx, Xxxxx, Xxxxxx, Xxx, Xxxxx nebo Xxxxxxxx, kteří okolo sebe šířili pozitivní vliv. V tomto úkolu se soustředíme na identitu a poslání pravého Božího Izraele v každé době, včetně té naší.

Osnova lekce

V této lekci budeme přemýšlet nad tím, proč Bůh chtěl mít v historii na zemi svůj jedinečný národ, se kterým by uzavřel smlouvu, o co v ní šlo a jaký s nimi měl záměr.

I. Boží záměr s „vyvoleným lidem“

• Zaslíbení jedinečného vztahu (neděle)

• Zaslíbení země (pondělí)

II. Podmínka této smlouvy: věrnost Bohu (úterý)

III. Naplnění Božího záměru

• Věrný „ostatek“ v každé době (středa)

• „Duchovní Izrael“ zachráněný Xxxxxxx (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 2. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

TEBE SI HOSPODIN, TVŮJ BŮH, VYVOLIL…

6Jsi přece svatý lid Xxxxxxxxx, svého Boha; tebe si Xxxxxxxx, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím. 7Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. 8Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům… (Dt 7,6–8a)

Osobní studium

Není pochyb o tom, že si Bůh vyvolil izrael- ský národ, aby byl na světě jeho zvláštním národem. Hebrejský pojem, který je použit v knize Deuteronomium, může znamenat také „vzácné vlastnictví“ i „mimořádný kle- not“. Nezapomeňme na to, že toto rozhodnu- tí bylo v plné míře Božím činem, projevem jeho milosti. Lidé neudělali vůbec nic, čím by si tuto milost zasloužili. Ani nemohli, protože milost je něco, co dostáváme jako nezasloužený dar.

Kromě textu Dt 7,6–8 si přečtěte také

16. kapitolu proroka Xxxxxxxxx, který vy- volení Izraele popisuje pomocí poetického obrazu. Jak na vás tyto myšlenky působí? Co se z nich můžeme naučit o Bohu, jeho vyvolení a milosti?

„Proč si Hospodin vyvolil Izrael? Zůstá- vá to pro nás záhadou. Byla to malá hrstka lidí bez bohaté kultury a velké prestiže.

Neměli žádné výjimečné vlastnosti, které by odůvodňovaly jejich vyvolení. Byl to výlučně Boží čin… Prvotní příčina této volby spočívá v tajemství Boží lásky. Sku- tečností je, že Bůh miloval Izrael a vyvo- lil si ho, čímž respektoval svoje zaslíbení dané otcům… Bůh ho vyvedl z egyptského otroctví a zjevil mu svoji moc. Kéž by po- chopil tyto významné skutečnosti a uvě- domil si, že byl skutečně svatým a vzác- ným lidem. Jakýkoliv sklon z jeho strany vzdát se tohoto vznešeného postavení byl nanejvýš trestuhodný.“ (Xxxxxxxx, J. A. Deuteronomy, London: Inter-Varsity Press, 1974, s. 130.131)

Izraelci měli podle Xxxxxx plánu jako kněží vést lidi prostřednictvím modlitby, chval a obětí blíže k Bohu. Jako prostřed- níci mezi Xxxxx a pohany měli být rádci, kazateli a proroky; měli být představiteli skutečného náboženství a příkladem po- svěceného života.

Aplikace

Hospodin si přál, aby měl Izrael mezi všemi národy mimořádné postavení. Jak je možné udržet si vědomí jedinečnosti, a přitom nepropadnout pýše? Jak se ti to daří ve tvém živo- tě? Jak tuto myšlenku můžeme aplikovat na vlastní církevní společenství?

Po | 3. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

TVÉMU POTOMSTVU DÁM TUTO ZEMI!

11Dále mu Bůh řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí. Ploď a množ se; vzejde z tebe národ a společenství pronárodů, i králové vzejdou z tvých beder. 12 Zemi, kterou jsem dal Xxxxxxxxxx a Xxxxxxx, tu dám tobě; tvému potomstvu dám tuto zemi.“ (Gn 35,11.12)

1Jestliže budeš opravdově poslouchat Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím, vyvýší tě Hospodin, tvůj Bůh, nad všechny pronárody země.

15Jestliže však nebudeš Xxxxxxxxx, svého Xxxx, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení… (Dt 28,1.15)

Osobní studium

Zaslíbení, že Bůh dá svému lidu – Izraeli – do dědictví zemi, bylo dáno nejdříve Xxxx- xxxxxx a potom bylo zopakováno Xxxxxxx a Xxxxxxxx. Připomíná ho i Xxxxx na své smr- telné posteli (Gn 50,24). Bůh Xxxxxxxxxx oznámil, že přejde čtyři sta let, než se tato země stane vlastnictvím jeho potomstva (Gn 15,13.16). Toto zaslíbení se začalo naplňo- vat za života Xxxxxxx a Xxxxx. Xxxxxx připo- menul Boží příkaz: „Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům…“ (Dt 1,8).

Jaké podmínky smlouvy měli Izraelci splnit? (Dt 28,1.15)

První část Dt 28 mluví o požehnáních, která Izrael obdrží, když se bude řídit Boží vůlí. Druhá část kapitoly popisuje zlořečení, která ho postihnou v opačném případě. Tato zlořečení byla „většinou, i když ne zcela, jednoduše přirozenými následky působení

hříchu… ‚Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik‘ (Ga 6,8). Je to něco podobného jako voda, která, když neproudí, stane se stokou; nebo jako hodiny, které se po určité době zastaví, jestliže je nenatáhneme; anebo jako planý strom, který vyroste, ale nepřináší dobré ovoce. Tak podobně i hřích – postupu- je, přináší ovoce a jeho ‚konec je smrt‘ (Ă 6,21; ČSP).“ (The Pulpit Commentary: Deuterono- my, Xxxxxxx, MA: Xxxxxxxxxxx Publishers, 1985, sv. 3, s. 439)

Země, kde měli Izraelci žít, byla Božím darem, který si nijak nezasloužili. Přes- to je ale zřejmé, že zaslíbení o budoucí zemi nebyla nepodmíněná. Byla součástí smlouvy. Izrael musel splnit svoji část. Když to neučiní, zaslíbení budou neplat- ná. Bůh jim víckrát řekl, že jestliže nebu- dou poslouchat, zaslíbená země jim bude odňata (Lv 26,27–33). Sotva si dokážeme přestavit, že by Bůh mohl být ještě kon- krétnější.

Aplikace

Jaké podmínky pro nás stanovil Bůh ve smlouvě, ve které nám zaslibuje věčný život v jeho království, v dokonalé, „zaslíbené zemi“? Jak těmto „podmínkám“ rozumíš ve světle sku- tečnosti, že i spasení je nezasloužený Boží dar, který není odměnou za naše skutky?

Út | 4. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

VĚRNOST SMLUVNÍ DOHODĚ

Ale [Izraelci] neposlouchali, ucho nenaklonili; každý žil podle svého zarputilého a zlého srdce. Pro- to na ně uvedu všechna slova této smlouvy, kterou jsem přikázal plnit, ale oni ji neplnili. (Jr 11,8)

Osobní studium

V uvedeném textu Bůh říká, že na ně uvede

„všechna slova této smlouvy“. Tento výrok nezní pozitivně. I když máme sklon myslet si, že smlouva je pouze nabídka něčeho dob- rého, má i druhou stranu. Vidíme to u Noe- ma. Bůh mu nabídl něco nádherného – zá- chranu před zkázou. Aby však Xxx obdržel zaslíbení Boží milosti, musel poslechnout. Kdyby neposlechl, naplnila by se druhá část smlouvy.

Srovnejte dnešní úvodní verš s textem Gn 6,5, který mluví o stavu lidstva před po- topou. Můžeme nějak ovlivnit stav našeho srdce? Jak?

Aplikace

Proč tak lehce upadáme do hříchu a neposlušnosti právě tehdy, když náš vztah s Xxxxx není v pořádku? Jak můžeme pěstovat a rozvíjet hluboký a láskyplný vztah s Bohem?

Naneštěstí, dějiny Izraele se většinou opakovaly podle následujícího schématu: Odpadnutí, Boží soudy, pokání a určité období poslušnosti. Jen na krátkou dobu za vlády Xxxxxx a Xxxxxxxxx ovládali Izra- elci zaslíbenou zemi v plném rozsahu.

Přečtěte si, co je o odpadnutí Izraele na- psáno u proroka Xxxxxxxxx: „Jestliže muž pro- pustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův. (…) Jako žena věrolomně opouští svého druha, tak věrolomně jste se zachovali vůči mně, dome izraelský, je výrok Hospodinův“ (Jr 3,1.20).

Tato slova nám připomínají skutečnost, o které jsme již mluvili: Xxxxxxx, kterou chce s námi Bůh uzavřít, není jen nějaká studená právní dohoda mezi dvěma obchodníky, kde každý chce získat to nejlepší pro sebe. Tento smluvní vztah je závazný. Tak závazný a sva- tý jako manželství. To je důvod, proč Bůh používá právě tento obraz.

Problém je však v tom, že odpadnutí Izraele mělo svoje kořeny v přerušení osobního vzta- hu s Bohem. Když se narušil vztah, následova- la neposlušnost, která jim přinesla trest.

St | 5. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

POZŮSTATEK

Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. (Iz 4,3)

6V onen den, je výrok Xxxxxxxxxx, se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil. 7Chromou budu mít za pozůstatek lidu, vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře Xxxxxx od nynějška až navěky. (Mi 4,6.7)

12Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Xxxxxxxxxxx jménu. 13Pozůs-

tatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší. (Sf 3,12.13)

Osobní studium

Jaká naděje vyplývá z výše uvedených ver- šů, i přes stále se opakující schéma v ději- nách Izraele – odpadnutí, Boží soudy, pokání a období poslušnosti?

I když byl Xxxx plán se starověkým Izra- elem kvůli jejich neposlušnosti překažen, nikdy nebyl úplně zmařen. Mezi plevelem přece jenom rostou i květiny. Mnozí staro- zákonní proroci mluvili o tomto věrném po- zůstatku (ostatku), který si Bůh shromáždí, jako kdyby si někdo natrhal krásnou kytici květů.

Bůh si vytvoří a zachová věrný pozůsta- tek ze stejného důvodu, jak to bylo v případě

Izraele – chtěl ho použít jako svůj nástroj, aby rozhlásil svou „slávu mezi pronárody“ (Iz 66,19). Takto se další připojí k věrným, aby „se klaněli Králi, Hospodinu zástupů“ (Za 14,16).

A tak bez ohledu na to, jak zlá situace na- stala, Bůh má vždy svůj věrný lid, který i přes odpadnutí v jeho řadách upevňuje „své povo- lání a vyvolení“ (2Pt 1,10). Ať byly nedostatky národa jako celku jakékoliv, přece se našli ta- koví, kteří se snažili – nejlépe jak mohli – do- držovat svoji část smlouvy (1Kr 19,14–18). I když snad jako celek trpěli se svým náro- dem (příkladem toho je zajetí), v konečném důsledku budou mít podíl na smluvním zaslí- bení – na věčném životě.

Aplikace

Čas od času se stává, že lidé jsou tak zklamaní hříchem, odpadnutím či pokrytectvím, které vidí u některých členů církve, že se rozhodnou, že s ní už nechtějí mít nic společného. Cítil ses někdy podobně? Jak ti v takových momentech může pomoci vědomí, že Bůh měl, navzdory problémům, ve svém lidu vždy své věrné děti?

Čt | 6. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

DUCHOVNÍ IZRAEL

26Vy všichni jste přece skrze víru syny Xxxxxx v Kristu Ježíši. 27Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Xxxxxx, také jste Xxxxxx oblékli. 28Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svo- bodným, mužem a ženou. 29Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Xxxx-xx Xxxxxxxx, jste potomstvo Xxxxxxxxxx a dědicové toho, co Bůh zaslíbil. (Ga 3,26–29)

Osobní studium

Bez ohledu na chyby a nedostatky starověké- ho Izraele se Bůh nevzdal plánu mít věrný lid, který mu bude sloužit. Starý zákon ve sku- tečnosti očekává na chvíli, kdy Bůh ustanoví duchovní Izrael – Židy a pohany, kteří budou hlásat evangelium celému světu.

Na základě výše uvedených veršů se za- myslete nad následujícími otázkami:

O jakém zaslíbení mluví Xxxxx v Ga 3,29?

Co rozhoduje o tom, zda se člověk stane dědicem těchto zaslíbení?

Co to znamená být „jedno v Kristu“? Jako syn Xxxxxxxx se Kristus stal v urči-

Aplikace

Co pro tebe znamená vědomí, že se díky Kristu můžeš stát také „Xxxxxxxxxxx potom- kem“ a „dědicem“ toho, co zaslíbil jemu a jeho národu? Co z toho pro tebe vyplývá?

tém smyslu dědicem smluvních zaslíbení. Při odevzdání našeho života Xxxxxx při křtu získáváme jeho prostřednictvím právo mít účast na zaslíbeních daných Xxxxxxxxxx. Všechno, co Bůh zaslíbil Xxxxxxxxxx, na-

cházíme v Xxxxxx a přivlastňujeme si jeho zaslíbení – a to ne díky národnosti, původu nebo pohlaví, ale prostřednictvím milosti, kterou nám Bůh uděluje, jestliže mu důvě- řujeme celým srdcem.

„Dar zaslíbený Xxxxxxxxxx a jeho seme- ni neznamenal jen zemi Xxxxxx, ale zahrno- val celou zemi. Apoštol praví: ‚Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Xxxx- xxxxxx a jeho potomstvu na základě záko- na, nýbrž na základě spravedlnosti z víry‘ (Ă 4,13). A Bible jasně říká, že zaslíbení xxxx Xxxxxxxxxx splní Kristus. Všichni, kteří náleží Kristu, jsou ‚potomstvo Xxxxxxxxxx a dědicové toho, co Bůh zaslíbil‘ (Ga 3,29), dědici ‚dědictví nehynoucího, neposkvrně- ného a nevadnoucího‘ (1Pt 1,4), dědici země prosté kletby hříchu.“ (PP 170; PP 117–117)

Toto zaslíbení se doslova naplní, až budou svatí žít na nové zemi navěky s Kristem.

Pá | 7. května

6 | Xxxxxxxxxx potomstvo

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Doporučujeme přečíst si „Úvod“ (PK 15–22; OSU 7–8), 31. kapitolu „Dobrá zpráva“ (PK 367–378; OSU 142–145) a 59. kapitolu „Boží Izrael“ (PK 703–721; OSU 164–269) v knize Od slávy k úpadku.

„Bůh nedělá rozdíly mezi národy, rasami či kastami. Ve stvoření a spasení jsou si všichni lidé rovni. Xxxxxxx přišel na tuto zem, aby odstranil každou zeď, která nás od sebe odděluje, a doširoka otevřel dveře všech oddělení svatyně; tak nám zajistil volný přístup k Bohu. Jeho láska je tak hluboká, široká a plná, že proniká do všech koutů země. Xxxxxxxxxxx ze satanova vlivu ty, kteří se jím nechali oklamat, a přivádí je k Božímu trůnu.“ (PK 369, 370; OSU 143)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Bůh oddělil Izrael od ostatních národů, aby byl jedinečným svatým společenstvím. Zároveň tu ale měl být pro druhé a s láskou jim sloužit. Stejnou myšlenku nový zákon aplikuje i na křesťanskou církev. Jak je možné být oddělený a jiný, a zároveň se s dru- hými dělit o evangelium? Jak nás v tom může inspirovat Xxxxxxx život a služba?

2. Bůh měl v izraelském národě své věrné, bez ohledu na to, kolik lidí se od něj odvrátilo. Příkladem může být třeba doba proroka Xxxxxxx. Co je podle vás těžší – zůstat Bohu věr- ný uprostřed bezbožného prostředí, nebo uprostřed nevěrného společenství křesťanů? Proč?

Shrnutí

Pravý Boží Izrael (ať už před, nebo po smrti Xxxxxx Xxxxxx na kříži) je Izrael víry; ti, kdo žijí

v duchovním, smluvním vztahu s ním. Splnit poslání Božích vyslanců znamená nabízet světu evangelium o jeho zachraňující milosti.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:32

| 45

Lekce 7

Týden od 9. do 15. května

Smlouva na Sínaji    

Základní verš

„Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (Ex 19,4)

Jeden malý chlapec, který měl sedm sourozenců, se zranil a musel jít do nemocnice. Doma měli jen málokdy něčeho dost pro všechny. Například nikdo z nich neměl nikdy jen pro sebe plný hrnek mléka. Když byl plný, museli se o něj rozdělit alespoň dva. Ten, kdo pil první, musel dávat pozor, aby nevypil příliš mnoho. Když si v nemocnici lehl na svoji postel, sestřička mu donesla plnou sklenici mléka. Chvíli se na mléko toužebně díval a potom se ze- ptal: „Kolik ho můžu vypít?“ Sestřička mu s radostí odpověděla: „Vypij to všechno, chlapče, neboj se a vypij všechno!“ (Xxxxxxxx, H. M. S. „Free Grace“, Voice of Prophecy News, červen 1950, s. 4)

Předností starověkého Izraele bylo napít se naplno z pramene spasení. Stejnou nabídku má i každý z nás. Vysvobození Izraelců z otroctví a útlaku, trvajícího několik staletí, bylo úžasným projevem Boží milosti. Boží milost se stejně podílí i na našem osvobození od hří- chu.

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, byla jednoduše dalším vyjádřením a obnovou smluvního vztahu, který Bůh navázal s patriarchy.

Osnova lekce

Tento týden budeme uvažovat o smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Izraelci na hoře Sínaj, a jejím významu jak tehdy pro ně, tak o jejím nadčasovém významu pro všechny Boží děti.

I. Co je Bůh ochotný udělat pro své děti

• Pečovat o ně jako milující rodič (neděle)

• Zaplatit za ně výkupné (pondělí)

II. Uzavření smlouvy o tomto jedinečném vztahu (úterý)

III. Lidská reakce na Boží nabídku

• Požadavek důvěry a poslušnosti (středa)

• Vědomí vlastní nedostatečnosti (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 9. května

7 | Smlouva na Sínaji

NA KŘÍDLECH ORLA

Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. (Ex 19,4)

9Hospodinovým podílem je jeho lid… 10Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pus- tin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. 11Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, 12tak Xxxxxxxx sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl. (Dt 32,9–12)

30Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě 31i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Xxxxxxxx, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu. (Dt 1,30.31)

Osobní studium

Jako národ byl Izrael celá staletí pod silným vlivem egyptského pohanství. Jejich pozná- ní Boha, jeho vůle a dobroty bylo bezpochy- by zastřeno. Jak si je mohl Bůh opět získat?

Nejdříve jim chtěl dokázat ryzost své lásky. Učinil to prostřednictvím skutků vysvobození. Chtěl, aby na jeho smluvní na- bídku odpověděli láskou. Proto jim na Sínaji nejdříve připomíná svoje činy milosti.

Jak se v úvodních biblických textech (Ex 19,4; Dt 32,9–12; Dt 1,30.31) představuje Bůh svému lidu? Proč používá takové při- rovnání? Co jim tím chtěl říci?

Aplikace

Jak vnímáš Boží péči ve svém životě? Co pro tebe Bůh dělá? Nakolik se ti daří „zrcadlit“ tento láskyplný zájem Xxxx o tebe do svých vztahů s dalšími lidmi?

Tyto ilustrace svědčí o tom, že Bůh ví o tom, jak jsme bezmocní. „Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvo-

ření, pamatuje, že jsme prach“ (Ž 103,13.14). Z obou těchto symbolů – orla i otce xxxxx- xxxx svého syna – cítíme Boží zájem o naše blaho. Svou láskou, pomocí, ochranou a po- vzbuzením nás chce dovést k plné dospě- losti.

„Xxxx byl známý svou neobyčejnou věr- ností a oddaností svým mláďatům. Žil vysoko v horách. Svoje mláďata učil létat tak, že je na zádech vynesl do velkých vý- šek nad roviny Xxxxxx a nechal je padat dolů. Když byla mláďata ještě příliš malá a příliš zmatená, otec xxxx vždy sletěl pod ně, zachytil je na záda a vrátil se s nimi opět do hnízda na skále. ,Tak podobně jsem vás i já přivedl k sobě,‘ říká Bůh.“ (Xxxxxx, Xxxxxx X. X. Theology of Narration, Grand Rapids, MI: Xxxxxxx X. Eerdmans Pub- lishing Company, 1976, s. 128)

Po | 10. května

7 | Smlouva na Sínaji

VÝKUPNÉ ZA OTROKY

6Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy. 7Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Xxxxxxxx, váš Bůh, který vás vyvede z egyptské roboty. (Ex 6,6.7)

5Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6který dal sám sebe jako výkupné za všechny… (1Tm 2,5.6)

Osobní studium

Všimněte si, jak často se v úvodním tex- tu Ex 6,6.7 objevuje zájmeno „já“ či sloveso v 1. osobě. Co z toho můžeme pochopit o Boží roli v jeho smlouvě s lidmi a v plánu záchrany? Vysvobození Izraele z egyptského otroc- tví a záchrana Xxxxx a jeho rodiny před vodami potopy jsou dvě významné události v Mojžíšových knihách. Umožňují nám lépe porozumět Božímu plánu záchrany hříš- ných lidí. Základní princip nám odhaluje

zejména událost exodu.

Za pozornost stojí skutečnost, že Bůh prostřednictvím Mojžíše říká Izraeli: „Vy- koupím vás!“ (Ex 6,6) Co to ale znamená? Dnes si křesťané toto slovo spojují jen s du- chovní oblastí, ale původně mělo v židov- ském prostředí a jazyce velmi konkrétní význam, který si uměl každý představit.

Aplikace

Co s tebou dělá vědomí, že Bůh byl ochotný za tvou záchranu zaplatit tu „nejvyšší cenu“? Jak na tebe působí fakt, že totéž udělal i pro lidi kolem tebe, třeba i pro ty, kteří ti nejsou sympatičtí?

„Slovo vykoupit v 6. verši Ex 6 ukazuje na člena rodiny, který kupuje zpět nebo

platí výkupné za jiného člena rodiny, který se stal otrokem, protože měl dluh nebo byl do otroctví prodán. Izrael neměl pozemské- ho příbuzného, který by ho vykoupil. Jeho příbuzným se proto stává Bůh – Vykupitel.“ (Xxxx, Xxxxxxx X. His Way Out, Glendale, CA: Regal Books Division, G/L Publications, 1974, s. 50)

Jakou cenu musel Bůh zaplatit za naši záchranu? Co nám to říká o naší hodnotě? (1Tm 2,5.6)

V Ex 3,8 Bůh říká, že „sestoupil“, aby za- chránil svůj lid. Tímto výrazem hebrejština vyjadřuje, že Bůh zasahuje do dění na zemi. Bůh je na nebi a my jsme na zemi. Pouze jestliže Bůh „sestoupí“ na zem, může nás vykoupit. Jen když Xxxxx sestoupí, bude žít, trpět, zemře na zemi a potom bude za nás vzkříšen, můžeme být vykoupeni. „A Slo- vo se stalo tělem a přebývalo mezi námi…“ (J 1,14). Tím je vyjádřena úžasná myšlenka, že Bůh sestoupil, aby nás zachránil.

Út | 11. května

7 | Smlouva na Sínaji

SMLOUVA NA SÍNAJI

3Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Xxxxxxxx a ozná- míš synům Izraele: 4Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. 5Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlou- vu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6Budete mi

královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ 7Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Xxxxxxxx přikázal. 8Všechen lid odpově- děl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Xxxxxx tlumočil odpověď lidu Hospodinu. (Ex 19,3–8)

Osobní studium

Kniha Exodus upoutává pozornost čtenáře na tři významné události: samotný exodus, uzavření smlouvy a stavbu svatostánku. Jako tři hory vyčnívají nad okolní krajinou, tak podobně vynikají i tyto tři události. Uza- vření smlouvy však pro ně bylo tou nejdůle- žitější událostí. Stručný záznam v Ex 19–24 zachycuje pořadí a vzájemný vztah mezi jednotlivými událostmi.

1. Po vysvobození přichází Izrael k Sínaji, kde se utáboří. (19,1.2)

2. Bůh chce s nimi uzavřít smlouvu. (19,3–6)

3. Izrael smlouvu přijímá. (19,7.8)

4. Příprava na slavnostní přijetí smlouvy. (19,9–25)

5. Vyhlášení Desatera. (20,1–17)

6. Xxxxxx jako prostředník smlouvy. (20,18–21)

7. Smluvní podmínky. (20,22.23)

Aplikace

Uvažuj nad tím, že Xxx svůj slib záchrany daný nám lidem nechává nejen formálně zapsat, ale ještě jej potvrzuje slavnostní přísahou. Proč? Co ti to o něm říká?

8. Ratifikace (schválení) smlouvy. (24,1–18)

Proč byla nezbytná smlouva mezi Bo- hem a Izraelem?

Tato smlouva sehrála v plánu spasení rozhodující roli. Po smlouvě s Xxxxxx, Xxxxxx a Xxxxxxxxx je to další smlouva v Bibli. Bůh se v ní zjevuje v plnější míře než předtím, a to zejména prostřednictvím obřadního systému. Svatyně se stává pro- středkem, který lidu představuje plán spa- sení – ten měli Izraelci zjevit světu.

I když je Bůh vykoupil z egyptského ot- roctví, chtěl, aby si uvědomili, že záchrana má větší a dalekosáhlejší význam než jen vysvobození z fyzického útlaku. Chtěl je vy- koupit z hříchu a otroctví. To se však mohlo stát jen prostřednictvím Xxxxxxxxx oběti, jak ji znázorňovaly předobrazy a symboly služby ve svatyni. Proto není divu, že poté, co byli vysvobozeni z otroctví a dostali zákon, měli Izraelci příkaz postavit svatyni a zavést obět- ní systém. Podstatou celé smlouvy totiž bylo téma záchrany hříšného lidstva, o kterou Bůh usiluje už od počátku našich dějin.

St | 12. května

7 | Smlouva na Sínaji

LIDSKÁ DŮVĚRA A POSLUŠNOST

5Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6Budete mi královstvím kněží, proná- rodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele. (Ex 19,5.6)

Osobní studium

V těchto verších se mluví o tom, že Bůh má v úmyslu uzavřít s Izraelci smlouvu. I když si je Bůh vyvolil, toto vyvolení se nerealizu- je automaticky bez jejich rozhodnutí. Musí s Bohem spolupracovat. Dokonce i vysvo- bození z Egypta se neobešlo bez jejich spo- lupráce s Bohem. Kdyby neudělali, co jim Bůh řekl – například nenatřeli krví veřeje svých dveří – nebyli by zachráněni. To je jednoduché.

Ani v tomto případě jim Bůh neříká: „Ať se vám to líbí, nebo ne, budete mým zvlášt- ním pokladem a kněžským národem.“ Tak to jednoduše nefunguje a ani text to tak neříká.

Aplikace

Co v životě očekáváš od Xxxx? Co považuješ za svůj úkol? Dokážeš tyto dvě věci správ- ně rozlišit? Zažil jsi někdy situaci, kdy ses snažil dělat to, co náleží Bohu, nebo naopak na něm nechával to, co očekává on od tebe?

Co bylo rozhodující ze strany lidu pro na- plnění této smlouvy: víra, nebo poslušnost? (Ex 19,5.6) Je taková smlouva v rozporu s bib-

lickým konceptem spasení z pouhé víry, bez skutků zákona?

Záchranu – spasení – nezískáme dodržo- váním Božího zákona. Spasení je Boží dar, přijmout ho můžeme pouze vírou. Posluš- nost je však důsledek víry.“ (CK 61; CVP 62)

Zamyslete se nad tím, co byl Bůh ochoten pro Izraelce učinit – nejenže je zázračným způsobem vysvobodil z egyptského otroc- tví, ale učinil je svým zvláštním vlastnic- tvím, královským kněžstvem. Na základě vztahu, který se mezi nimi vytvořil poté, co jim přinesl záchranu (nejen dočasnou – z egyptského otroctví, ale i věčnou), chtěl je Bůh povznést na takovou duchovní, in- telektuální a morální úroveň, že by se byli stali divem starověkého světa. A to všechno proto, aby se šířilo evangelium mezi národy. Od nich se očekávalo jen to, že budou po- slouchat.

Čt | 13. května

7 | Smlouva na Sínaji

SEBEVĚDOMÝ SLIB

Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ (Ex 19,8)

31Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků… (Ă 9,31.32)

Nevědí, že spravedlnost je od Xxxx, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili. (Ă 10,3)

Osobní studium

Jaká byla podle knihy Exodus odpověď Iz- raelců na tuto smlouvu? Domníváte se, že to mysleli upřímně? Tak v čem byl problém?

Na první pohled se zdá, že je všechno v pořádku. Bůh vysvobodil svůj lid, před- kládá jim smluvní zaslíbení a oni souhlasí. Jsou rozhodnuti splnit všechno, co od nich Hospodin žádá. Připomíná nám to „nebeský ideál“.

Ať od nás Bůh žádá cokoliv, náš vztah k němu musí být založen na víře. Víra je základ, po ní následují skutky. Bez ohledu na to, jak čisté pohnutky nás k nim vedly, v jaké upřímnosti jsme je vykonali a kolik jsme jich učinili, skutky samy o sobě nám nemohou zajistit přijetí u svatého Boha. Ne- mohly to učinit v době starověkého Izraele a nemohou to učinit ani dnes.

Naneštěstí se už tehdy mnozí Izraelci domnívali (podobně jako to hrozí i nám křesťanům), že poslušnost je prostředkem k záchraně, ne jejím důsledkem. Když slibo- vali poslušnost, řada z nich se domnívala, že to je něco, co zvládnou svou vlastní silou a co Bůh ocení jako jejich „kvalitu“. Usilovali o spravedlnost z poslušnosti zákona, ne

o spravedlnost Boží, která přichází vírou. Smlouva na Sínaji – i když přichází s mno- hem detailnějšími pokyny a zákonem – měla být stejně tak smlouvou milosti jako všech- ny předcházející smlouvy. Tato milost, dob- rovolně udělená, působí změnu srdce a ta vede k poslušnosti. Problém nebyl v tom, že se snažili poslouchat; to byl vlastně požada- vek smlouvy. Problémem bylo, jaká to byla

„poslušnost“, protože, jak to pozdější dějiny národa ukazují, ve skutečnosti neposlou- chali vůbec.

Aplikace

Jaký je rozdíl mezi spravedlností Boží a lidskou? Co to znamená pro tvůj každodenní život?

Pá | 14. května

7 | Smlouva na Sínaji

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 25. kapitolu „Odchod z Egypta“ (PP 281–290; NUD 132–135), 26. kapitolu „Putování pouští“ (PP 291–302; NUD 136–141) a 27. kapitolu „Sínaj“ (PP 303–314; NUD 142–147) v knize Na úsvitu dějin.

„Úsilí žít podle zákonického náboženství a snaha naplnit požadavky zákona vlastní silou zotročují člověka. Naději máme pouze tehdy, když se připojíme k Xxxxxxxxxx smlouvě, která je smlouvou milosti prostřednictvím víry v Xxxxxx Xxxxxx. Evangelium zvěstované Xxxxxxxxxx, díky kterému měl naději, je to samé, jaké je nám hlásáno dnes a díky kterému máme naději i my. Xxxxxxx hleděl na Ježíše, který je také Původcem a Dokonavatelem naší víry.“ (6BC 1077)

„Během otroctví v Egyptě mnozí z Izraelců do velké míry ztratili znalost Božího zákona a smísili jeho požadavky s pohanskými zvyky a tradicemi. Bůh je přivedl na Xxxxx a tam svým vlastním hlasem vyhlásil svůj zákon.“ (PP 334; NUD 156)

Xxxxxx k rozhovoru

1. V jakém smyslu měla smlouva s Bohem Izraelcům v životě zaručit opravdovou svobodu? (Viz Lv 26,3–13; Dt 28,1–15.)

2. Co Pán Bůh zaslibuje jako ovoce smlouvy pro svůj lid? (Dt 28,1–15)

3. Všichni víme, že hříchy nám jsou odpuštěny jen z Boží milosti. Jak nám Boží milost po- máhá žít životem víry a poslušnosti?

Shrnutí

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, byla smlouvou milosti. Zázračným vysvobo- zením z egyptského otroctví jim poskytl množství důkazů o své milostivé lásce a starostlivosti. Tím je vyzýval, aby s ním uzavřeli smlouvu, která měla chránit a upevňovat jejich svobodu.

I když odpověděli kladně, chyběla jim pravá víra motivovaná láskou. Pozdější dějiny izraelské- ho národa svědčí o tom, že nepochopili skutečnou podstatu smlouvy a změnili ji na systém, kterým si chtěli získat spasení. Vyhněme se chybám, kterých se dopustili Izraelci, a nezanedbá- vejme úžasnou milost nabídnutou hříšníkům!

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

52 |

20:43

Lekce 8

Týden od 16. do 22. května

Smlouva na Sínaji a Boží zákon

Základní verš

„Poznej tedy, že Xxxxxxxx, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání.“ (Dt 7,9)

Žalm 23 („Hospodin je můj pastýř…“) je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších biblic- kých pasáží. Už děti ho přeříkávají při svých prvních pokusech naučit se něco nazpaměť z Písma a věřící si ho šeptají v posledních minutách svého života. Xxxxx v něm říká, že Xxx nás „…vede stezkou spravedlnosti pro své jméno“. To znamená, že Bůh nás už ze své podstaty nikdy nepovede tak, abychom zabloudili, ale připraví bezpečné cesty pro naše kroky.

Jaké jsou to ale ony bezpečné „stezky spravedlnosti“? Autor jiného žalmu nám na tuto otázku odpovídá v modlitbě: „Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.“ „…všechna tvá přikázání jsou spravedlivá“ (Ž 119,35.172). Boží zákon je bezpečnou a spolehlivou cestou skrze zrádný močál lidského života.

Osnova lekce

V této lekci ještě zůstaneme u smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Izraelci na Sínaji. Budeme spo- lu přemýšlet, jaké místo mělo v této smlouvě vydání „zákona“.

I. Boží nezasloužená milost: základ vztahu a smlouvy s Hospodinem (neděle)

II. Respekt k Božímu zákonu: projev lidské vděčnosti za spasení

• Zákon jako závazek plynoucí ze smlouvy (pondělí)

• Zákon jako nástroj Božího požehnání (úterý)

• Zákon jako představení Božího charakteru (středa)

• Zákon jako nástroj rozvíjení vztahu (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 16. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

VYVOLENÍ IZRAELE

Nikoli proto, že byste byli početnější než kterýkoli jiný lid, přilnul k vám Hospodin a vyvolil vás. Vás je přece méně než kteréhokoli lidu. (Dt 7,7)

Osobní studium

Podle židovské tradice Bůh uzavřel smlouvu s Izraelem jen proto, že ostatní národy ji před- tím odmítly. I když toto tvrzení nemůžeme biblicky dokázat, pomáhá nám uvědomit si, že to nebylo proto, že by snad Izraelci toužili, aby jim Bůh prokázal nějakou vysokou po- ctu a výsady. Neměli žádné zásluhy; nečinili nic, kvůli čemu by se stali hodnými Boží lás- ky a proč by si je Bůh vyvolil za svůj lid. Bylo jich málo – jen nějaká skupina zotročených kmenů, po politické a vojenské stránce velmi slabá. Z kulturního a náboženského hlediska tvořili různorodou směs, která neměla velký vliv. A tak hlavní důvod, proč si Bůh vyvolil Izrael, spočívá v Boží lásce a milosti.

Aplikace

Jak vnímáš ve světle Nového zákona své křesťanské „vyvolení“ Bohem? Co pro tebe zna- mená? Co můžeš udělat pro to, abys podpořil dílo, ke kterému jsme byli povoláni jako jednotlivci i církev?

Jak rozumíte myšlence „vyvolení“ – ať už Izraele (Dt 7,7), nebo někoho jiného? Zname- ná to, že Bůh má někoho raději než ty ostat- ní? Nebo že „vyvolený“ bude zachráněn, a druhý nemá šanci?

Jako křesťané, adventisté sedmého dne, někdy říkáme, že jsme novodobým Izra- elem, povolaným Bohem nejen proto, aby- chom byli sami vykoupeni, ale abychom poselství o vykoupení – v kontextu xxxxxx- dělského poselství – zvěstovali světu. Vě- říme, že máme poselství, které nemá nikdo jiný. V podstatě jsme ve stejné situaci jako starověký Izrael. Okolní národy už dávno upadly do toho nejhoršího pohanství, kte- ré bylo často spojeno s hrubostí a násilím. Bůh si nevyvolil Izrael proto, aby se z něho stal nějaký exkluzivní klub, který by si hromadil zaslíbení o spasení a vykoupení pro sebe. Právě naopak. Jestliže věříme, že Xxxxxxx zemřel za celé lidstvo, potom vykoupení, které Bůh nabídl Izraeli, patří stejně tak celému světu. Izrael se měl stát nástrojem, jehož prostřednictvím se bude zvěst o záchraně šířit do světa. Naše cír- kev byla povolána, aby splnila ten samý úkol.

Po | 17. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

PRAVIDLA, KTERÁ ZAVAZUJÍ

12I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas. 13Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání, a napsal je na dvě kamenné desky. (Dt 4,12.13)

Osobní studium

Proč napsal Hospodin Xxxxxxxx? Co tím sle- doval? (Dt 4,13) I když stále zdůrazňujeme, že smlouva je vždy smlouvou milosti a je vý- sledkem Boží nezasloužené přízně těm, kdo s ním vstoupili do spásonosného vztahu, musíme připomenout, že milost neznamená povolení neposlouchat. Naopak. Smlouva a zákon patří k sobě; ve skutečnosti jsou neoddělitelné.

Jak úzce spolu souvisí smlouva a vydaný zákon? (Dt 4,12.13)

Aplikace

Jakou roli hrají „pravidla“ mezi lidmi, kteří se mají rádi? Jak by vypadaly zcela „volné“ vztahy bez jakýchkoliv (byť nepsaných) pravidel?

Zákon je neoddělitelnou součástí smlou- vy. Ať už si představíte jakoukoliv smlouvu, vždy musí být stanovena i určitá pravidla a hranice. Jak dlouho by trvalo manželství, přátelství nebo obchodní partnerství, kdy- by neexistovaly žádné hranice a pravidla, ať už konkrétně vyjádřená, nebo jen vše-

obecně platná? Ženatý muž se rozhodne vzít si svoji milenku, mladý muž si přisvojí cizí peněženku, obchodník přizve do podni- kání dalšího společníka bez toho, aby o tom řekl svému partnerovi – to všechno jsou pří- pady, kdy došlo k porušení pravidel a záko- nů. Jak dlouho by tyto vztahy vydržely při takových protiprávních okolnostech? Proto musí být stanoveny určité hranice a pravi- dla. Jen takto je možné udržovat vztahy.

Jako paralelu či nejužší spojení se slovem zákon nacházíme různá vyjádření – napří- klad ustanovení, svědectví, příkazy, tvoje slova. Je zřejmé, že „slova této smlouvy“ (Jr 11,3.6.8) jsou slova Božího zákona; jsou jeho ustanovením, svědectvím a příkazy. Boží smlouva s Izraelem obsahuje požadav- ky, které jsou důležité pro zachování zvlášt- ního vztahu, jaký chce mít Bůh se svým lidem. Je tomu dnes nějak jinak?

Út | 18. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

ABY TI BYLO DOBŘE

12Nuže, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Xxxxxxxxx, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Xxxxxxxxx, svému Bohu, celým svým srdcem

a celou svou duší 13a zachovával Xxxxxxxxxxx příkazy a jeho ustanovení, která ti dnes přikazuji, aby ti bylo dobře. (Dt 10,12.13; ČSP)

Osobní studium

Co vás napadne jako první, když uslyšíte slovo „zákon“? Policisté, soudnictví, vězení? Xxxxx zákazy, předpisy, nemilosrdné cho- vání rodičů a trest? Anebo snad pořádek, soulad, stabilita? Anebo dokonce… láska?

Hebrejský výraz tora, přeložený v našich Biblích jako zákon, znamená „poučení“ nebo

„směrnice“, „pokyn“. Tento termín se po- užívá v souvislosti se všemi Božími pokyny, ať už morálními, občanskými, společenský- mi nebo náboženskými. Zahrnuje v sobě všechny Boží moudré dary, které dal svému lidu, aby mohl žít plným fyzickým a du- chovním životem. Není divu, že žalmista označil za blahoslaveného muže toho, který

„si oblíbil Xxxxxxxxxx zákon, nad jeho záko- nem rozjímá ve dne i v noci“ (Ž 1,2).

Aplikace

Jak vnímáš ve svém každodenním životě praktické rady a pokyny, které jsme dostali od Boha (ať už v Bibli, nebo prostřednictvím daru proroctví)? Cítíš se jimi omezován? Je ti díky nim v životě skutečně dobře?

Při čtení zákona – směrnic a poučení za- znamenaných v Mojžíšových knihách, kte- ré byly součástí smlouvy – nás překvapuje široký záběr těchto nařízení. Zákon se dotý- kal každé oblasti života Izraelců – zeměděl-

ství, občanské vlády, společenských vztahů i bohoslužby.

Proč vlastně dal Bůh Izraelcům jednotli- vé zákony a nařízení? Dt 10,12.13 Jakým způ- sobem mohlo jejich respektování způsobit, že lidem bude „dobře“?

Úkolem „zákona“ při smlouvě bylo dát směrnice pro nový život smluvního partne- ra – člověka. Xxxxx ho vedl k Bohu a k jeho vůli. Poznat Boha může člověk v plném smyslu tehdy, jestliže vírou poslouchá jeho přikázání a nařízení, která vyjadřují Boží vůli.

Úkol, který měl zákon plnit v tomto smluvním vztahu, svědčí o tom, že se Izrael neměl řídit zvyky ostatních národů. Jejich život neměl podléhat jenom přirozeným zá- konům, lidským potřebám a touhám, ale ani společenským, politickým a ekonomickým nevyhnutelnostem. Božím svatým náro- dem, královským kněžstvem a zvláštním vlastnictvím mohli být jen tehdy, jestliže budou nekompromisně poslouchat zjeve- nou Boží vůli ve všech oblastech života.

St | 19. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

NEMĚNNOST BOŽÍHO CHARAKTERU A JEHO ZÁKONA

Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být syny Xxxxxxxxxx. (Mal 3,6)

„Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování“ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. (Jk 1,17)

Osobní studium

Která významná pravda o Bohu je nám představena v úvodních textech? Co to pro vás znamená v praktickém životě?

Boží zákon je jeho vůle vyjádřená ústní nebo písemnou formou. Protože je kopií Bo- žího charakteru, jeho přítomnost ve smlou- vě nás ujišťuje o její stálosti a spolehlivosti. I když ne vždy dokážeme porozumět jeho prozřetelnosti, víme, že mu můžeme stále důvěřovat. Celý vesmír se řídí neměnný- mi morálními a fyzikálními zákony. Tato skutečnost nám poskytuje pravou svobodu a bezpečí. Porušení Božího zákona nevy- hnutelně vede k zániku a chaosu.

Aplikace

Čeho si ceníš na Božím charakteru, na tom, jaký náš Bůh je? V čem bys mu chtěl být po- dobnější? Kde tyto vlastnosti nacházíš v pozadí jeho zákonů a nařízení?

„Záruka, že je Bůh důvěryhodný a spo- lehlivý, spočívá v tom, že je Bohem zákona. Jeho vůle a jeho zákon jsou jedno. Bůh říká, že spravedlivé je spravedlivé proto, neboť to vyjadřuje ty nejlepší možné vztahy. Boží zákon proto není v ničem svévolný; v ničem nepodléhá jeho rozmarům nebo náladám.

To je ta nejtrvalejší věc v celém vesmíru.“ (Beach, Xxxxxx X. Dimensions in Salvation, Washington, D.C.: Review and Herald Pub- lishing Association, 1963, s. 143)

Jestliže nás poslušnost zákona nemůže v žádném případě zachránit, proč jej tedy Bůh lidem dal?

Vzájemný vztah vyžaduje dohodu a sou- lad (Am 3,3). Protože Bůh není jen Stvořitelem tohoto světa, ale i jeho morálním Vládcem, pro štěstí jím stvořených, inteligentních by- tostí je nevyhnutelný zákon. Jen tak mohou žít v souladu se svým Stvořitelem. Boží zá- kon, vyjádření jeho vůle, je tedy ústavou jeho vlády. Přirozeně je závaznou normou smlouvy a vztahu. Ukazuje nám, jaký způsob života určil Bůh pro svoje smluvní děti, aby byly šťastné a měly se dobře. Chránil Izra- elce před tím, aby nezačali žít podle nějaké jiné filozofie. To bylo a stále také je účelem smluvního vztahu – přivést věřícího člověka prostřednictvím proměňující Boží milosti do souladu s jeho vůlí a charakterem.

Čt | 20. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

BUDETE-LI…

Xxxxxxx uposlechl mého hlasu a dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zá- kony. (Gn 26,5)

Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. (Ex 19,5)

Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání a plnit je, dám vám… (Lv 26,3)

Osobní studium

Bůh otevřeně oceňuje Xxxxxxxxxx věr- nou poslušnost: „…dbal na to, co jsem mu svěřil: na má přikázání, nařízení a zákony“ (Gn 26,5). To znamená, že od člověka jako svého smluvního partnera Xxx očekával právě takový životní styl. Z plného znění biblické smlouvy na Sínaji je zřejmé, že pod- mínka poslušnosti je jednou ze základních aspektů smlouvy.

Proč Bohu tak záleží na tom, aby ho jeho lid poslouchal a respektoval závazky ply- noucí ze smlouvy? (Ex 19,5; Lv 26,3)

Ex 19,5 jasně říká: „Budete-li mě skutečně poslouchat…“ Aspekt podmíněnosti smlou- vy nemůžeme jednoduše popřít. I když byla udělena z milosti, i když nebyla ničím za- sloužená, i když to byl dar – smluvní zaslíbe-

ní nebyla nepodmíněná. Xxx mohl tento dar odmítnout, milost nepřijmout a zaslíbení zavrhnout. Smlouva, podobně jako spase- ní, nikdy nevylučuje svobodnou vůli. Bůh nenutí lidi do smluvního vztahu s ním. Dob- rovolně ji předkládá každému; a každého vyzývá, aby ji přijal. Jestliže tuto nabídku člověk přijme, má plnit její závazky – ne jako prostředek, jak získat požehnání vyplývají- cí ze smlouvy, ale jako určitý vnější projev toho, že tato požehnání obdržel. Izrael měl poslouchat ne proto, aby získal požehnání, ale proto, že se tato požehnání u něj mohla naplnit. Jeho poslušnost měla být určitým výrazem toho, co to znamená, být Bohem požehnán. Požehnání se nezískávají posluš- ností. Naopak, poslušnost vytváří prostře- dí, ve kterém se mohou projevit požehnání víry.

Aplikace

Záleží i tobě na tom, aby podmínky dohody, kterou jsi s někým uzavřel, byly respektová- ny? Jak toto respektování či nerespektování ovlivňuje tvé vztahy s druhými?

Pá | 21. května

8 | Smlouva na Sínaji a Boží zákon

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Pro lepší pochopení si můžeš přečíst oddíl „Nejdůležitější přikázání“ v 66. kapitole knihy Touha věků (DA 607.608; TV 385–387) a 32. kapitolu „Stará a nová smlouva“ v knize Na úsvitu dějin (PP 363–373; NUD 170–174).

„Dříve než člověk začne v síle a milosti Xxxxxxxx zachovávat nařízení Božího zákona, musí být jeho srdce naplněno láskou. Poslušnost bez lásky je jednak nemožná, jednak zby- tečná. Kde je však láska, tam člověk automaticky uvede v soulad svůj život s Boží vůlí tak, jak je vyjádřena v jeho přikázáních.“ (5BC 484)

„V přikázáních svého svatého zákona nám Bůh dal dokonalé pravidlo života a prohlásil, že tento zákon platí v nezměněné podobě pro všechny lidi; až do konce času z něj nepomine jediné písmenko ani jediná čárka. Xxxxxxx přišel, aby vyvýšil a oslavil zákon. Ukázal, že zá- kon stojí na pevném základě lásky k Xxxx a bližnímu a že povinnosti člověka jsou zahrnuty v poslušnosti jeho přikázání. Xxxxxxx vlastní život je pro nás příkladem takové poslušnosti. V kázání na hoře nám Spasitel vysvětlil, že požadavky zákona se netýkají jen našeho jedná- ní, ale také našich myšlenek a nejniternějších záměrů.“ (SA 505; PNL 292)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Co a kdy vás v životě více motivuje – strach, nebo láska? Proč? V čem je rozdíl?

2. Proč je příkaz: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a ce- lou svou myslí“ (Mt 22,37) prvním a největším přikázáním?

3. „Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Hospodin, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůsta- nete naživu, dobře se vám povede a budete dlouho živi v zemi, kterou máte obsadit“ (Dt 5,33). Máme, když budeme poslušni Božích nařízení, nárok na požehnání? A co když nepřijde? Platí na této zemi automaticky, že poslušnost přináší dobro a prospěch?

Shrnutí

Smlouva, kterou Bůh uzavřel s Izraelem na Sínaji, měla být příkladem Boží milosti, kterou po- znají všichni ti, kdo s Izraelem přijdou do kontaktu. Definovala jejich vzájemný vztah a určova- la podmínky, ve kterých měl Izrael žít a pracovat, čímž by se byly vytvořily ideální možnosti pro šíření Božího poselství.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

20:52

| 59

Lekce 9

Týden od 23. do 29. května

Znamení smlouvy

Základní verš

„Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení.“ (Ex 31,16; B21)

Sedmý den – sobota – nás pravidelně zastavuje každý týden a směruje naši pozornost na to, kdo jsme či kým bychom mohli být. Celý týden se po něčem sháníme, utrácíme, vydě- láváme na živobytí, chodíme sem a tam… A potom je tu najednou sobota, která nás zastaví a upozorní na základ a výchozí bod všeho. Sobota nás nevrátí o půl, čtvrt nebo devět desetin cesty zpátky. Každý týden v sobotu se vracíme k bodu nula, na samý počátek lidské existen- ce, k výchozímu bodu všeho.

Sobota přichází pravidelně každý týden, bez jakékoliv výjimky. Proniká do každé trhliny a mezery našeho života. Připomíná nám, že každé prázdné místo patří našemu Tvůrci, který nás sem umístil; tomu, který „na počátku“ stvořil nebe a zemi. Tento čin je nevyvratitelným základem celé křesťanské víry a sedmý den – sobota – je toho neklamným, nevtíravým a neměnným znamením.

Osnova lekce

V této lekci se blíže podíváme nejen na to, jaký byl původní Boží záměr se sobotou, ale hlav- ně na to, jakou roli hrála v kontextu smlouvy, kterou Bůh uzavřel se svými dětmi na hoře Sínaj.

X. Xxxxxx a její význam na počátku dějin

• Význam soboty při stvoření (neděle)

• Význam soboty před vydáním Desatera (pondělí)

II. Sobota a její význam v rámci smlouvy na Sínaji

• Viditelné znamená smlouvy (úterý)

• Připomenutí, že Xxx nás „posvěcuje“ (středa)

• Připomenutí minulosti, přítomnosti i budoucnosti s Bohem (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 23. května

9 | Znamení smlouvy

PŮVOD SOBOTY

2Sedmého dne dokončil Xxx své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. 3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Gn 2,2.3)

V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej. (Ex 20,11; B21)

Osobní studium

Jak často slýcháme mezi křesťany slova

„stará židovská sobota“ (většinou v proti- kladu k neděli jakožto „dni Páně“). Písmo však jasně říká, že sobota existovala dříve, než židovský národ vznikl. Její původ, stej- ně tak jako náš, je v samotném stvořitel- ském týdnu.

I když Gn 2,2.3 neoznačuje „sedmý den“ jako sobotu (sobota jako sedmý den se popr- vé uvádí v Ex 16,26), z výrazu „sedmého dne odpočinul“ je zřejmé, že jde o sobotu. V heb- rejštině slova „odpočinul“ a „sobota“ spolu jazykově úzce souvisejí. „V Gn 2,2.3 slovo

‚šabat‘ není použito. Je však jisté, že autor chtěl potvrdit, že Bůh požehnal a posvětil sedmý den jako sobotu.“ (Xxxxxxxx, G. S. The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible, Grand Rapids, MI: Zondervan Pub- lishing House, 1975, sv. 5, s. 183) Z toho jasně vyplývá, že Gn 2,2.3 učí o božském původu a ustanovení soboty jako dne požehnání pro celé lidstvo.

Jaký záměr měl Bůh se sobotou? Proč ji, podle vás, naplánoval jako součást života svých dětí? Proč sám Bůh odpočinul sed- mého dne?

I když někteří komentátoři naznačují, že si Bůh potřeboval po stvoření odpočinout, pravým účelem Božího odpočinku bylo dát člověku božský příklad. Člověk také pracuje šest dní a v sedmém dni – v sobotu – má od- počívat. Teolog Xxxx Xxxxx připomíná, že Boží odpočinek na konci stvořitelského díla byl součástí „smlouvy milosti“, kterou lidstvo vy- zval „odpočívat s ním … a mít účast na Božím odpočinku“. (Xxxxx, Xxxx. Church Dogmatics, sv. 3, část 1, Edinburgh, Scotland: T&T Clark Ltd., 1958, s. 98)

Hned následujícího dne po tom, co byli Xxxx a Xxx stvořeni, je Bůh zve k odpočinutí ve vzájemném společenství a k vybudování důvěrného vztahu k tomu, k jehož obrazu byli stvořeni. Toto společenství a vztah měly trvat navěky. Protože však člověk zhřešil, každý týden mu Bůh nabízí den intenzivního společenství se Stvořitelem.

Aplikace

Co pro tebe znamená sobota? Nakolik její prožívání ovlivňuje tvůj vztah s Xxxxx, případ- ně s druhými lidmi?

Po | 24. května

9 | Znamení smlouvy

SOBOTA PŘED SÍNAJÍ

[Xxxxxx] xxx xxxx: „To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zá- soby na zítřek.“ (Ex 16,23; B21)

Osobní studium

V Ex 16 čteme zprávu o tom, že Bůh dává Izraelcům na poušti manu. Děj se odehrává ještě před uzavřením smlouvy na Sínaji. Z tohoto záznamu se dozvídáme:

a) Každý den si měli Izraelci nasbírat určité množství many. Výjimkou byl pátek, kdy si měli nasbírat dvojnásobné množství.

b) V sobotu manu nenašli.

c) Příděl many na sobotu, odložený z šestého dne, se na rozdíl od ostatních dní nezkazil.

Co nám tento příběh (Ex 16,23–28) říká

o jedinečné svatosti a výjimečnosti sobot- ního dne?

Aplikace

Jak prožíváš sobotu ty? V čem se tvé prožívání podobá nebo liší od toho, jak ji prožívali Izraelci před dávnými staletími? Je rozdíl jen v „technickém provedení“ nebo i v přístupu a duchu?

„Jasné ztotožnění sedmého dne se so- botou, tvrzení, že to byl sám Bůh, kdo dal

Izraelcům sobotu, stejně jako zpráva, že lid na Boží příkaz sedmého dne odpočíval – to všechno nesporně ukazuje na původní usta- novení soboty už při stvoření.“ (Waterman,

G. F. The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible, sv. 5, s. 184)

Příběh, který můžeme číst v 16. kapitole knihy Exodus, nám může o sobotě ukázat daleko více, než by se mohlo na první po- hled zdát. Zkuste se sami zamyslet nad my- šlenkami, které jsou v něm buď naznačeny, nebo zcela jasně pojmenovány: Kdy a jak se můžeme připravit na sobotu? Proč? Jak ji máme prožívat? Má být spíše dnem půstu, nebo radosti a dobrého jídla? Jak se má v na- šem přístupu k sobotě projevit naše věrnost Bohu?

Út | 25. května

9 | Znamení smlouvy

ZNAMENÍ SMLOUVY

16Ať synové Izraele zachovávají sobotu; ať sobotu dodržují jako věčnou smlouvu po všechna svá pokolení. 17Je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, ale sedmého dne odpočinul a nabral dech. (Ex 31,16.17; B21)

Osobní studium

Na čtyřech místech Písma je sobota ozna- čena jako „znamení“ (Ex 31,13.17; Ez 20,12.20).

„Znamení“ není symbolem v tom smyslu, že určitá věc na základě společných vlastnos- tí představuje, znázorňuje nebo připomíná něco jiného (jako například pěst představuje

„moc“ nebo „sílu“). Sobota jako znamení je vnější znak, který má vyjadřovat osobité po- selství. Samotné znamení jako takové nemá se smlouvou nic společného. Sobota byla zna- mením smlouvy „mezi mnou a syny Izraele“ jen proto, že to tak určil Bůh (Ex 31,13).

Aplikace

Co pro tebe znamená pozvání, že máme „odpočívat“ v sobotu? Jak odpočíváš? Jde jen o to, že se třeba dobře vyspíš? Je v tvém prožívání soboty patrné, jaký vztah máš a chceš mít s Bohem?

Proč Bůh použil sobotu jako znamení smlouvy? (Ex 31,16.17) Proč měl právě je-

dinečný oddělený den vhodně ilustrovat a vyjadřovat podstatu smlouvy a milujícího Xxxx, který zachraňuje své děti? (Viz také Žd 4,1–4.)

Na sobotě jako znamení smlouvy milosti je fascinující to, že celá staletí Židé chápali sobotu jako znamení mesiášského vykou- pení. V sobotě viděli předzvěst záchrany v Mesiáši. Protože věříme, že vykoupeni můžeme být pouze z milosti a že smlouva je smlouvou milosti, sobota, vykoupení a smlouva spolu velmi úzce souvisejí (viz Dt 5,13–15). A tak v protikladu k všeobec- nému mínění je sobota znamením Boží za- chraňující milosti; není znamením spasení ze skutků.

St | 26. května

9 | Znamení smlouvy

ZNAMENÍ POSVĚCENÍ

Xxxxxxxxxxxx mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Posvětitel. (Ex 31,13; B21)

Osobní studium

Výjimečně myšlenkově bohatá pasáž o vý- znamu soboty se nachází v Ex 31,12 –17. Následuje po tom, co Bůh vydal nařízení o stavbě svatostánku a službách v něm.

Chápání soboty jako „znamení“ – vidi- telné, vnější a věčné znamení mezi Bohem a jeho lidem – je takovýmto způsobem vy- jádřeno na tomto místě v Bibli poprvé. Sa- motný text obsahuje některé nové a cenné myšlenky, které chceme zdůraznit:

a) Sobota jako znamení poznání a pochopení

b) Sobota jako znamení posvěcení

Aplikace

Co pro tebe znamená, že tě chce Bůh „posvětit“ – proměňovat ke svému obrazu? Je to pro tebe dobrá zpráva, něco, po čem toužíš? Nebo ti slovo „posvěcení“ zavání spíše extrémis- mem? Jak se na tomto procesu proměny může podílet prožívání soboty?

Zamysleme se nad tím, jak souvisí znamení s naším poznáním a chápáním. Bůh tehdy Iz- raelcům řekl, že jim dává sobotu, „abyste věděli (poznali), že…“ Hebrejské chápání výrazu „po- znat“ zahrnuje jak prvek rozumu, tak i vztahu a citu. „Poznat“ neznamená pouze něco o člově- ku vědět (mít správné informace), ale také mít s tímto člověkem smysluplný vztah. Poznat Xxxx tedy znamená jak znát jej a vědět, jaký je

(tedy „informace“), tak i mít s ním ten správný a vřelý vztah – sloužit mu (1Pa 28,9), ctít ho (Iz 11,2), věřit mu a důvěřovat (Ž 9,10), hledat ho a vzývat jeho jméno (Jr 10,25).

Pročtěte si biblické texty uvedené v před- chozím odstavci. V které ze zmíněných oblastí byste chtěli Xxxx lépe „znát“ a mít s ním bližší vztah?

Kromě toho byla sobota také znamením posvěcení: „…abyste věděli, že já jsem Hos- podin, váš Posvětitel.“ To znamená, že Bůh

„posvěcuje“ svůj lid, mění ho k svému obra- zu, činí ho „svatým“ (Lv 20,8; Dt 7,6).

Toto posvěcení je dílem Boží vykupitel- ské lásky, právě tak jako spasení a vykoupe- ní. Obojí – spravedlnost a posvěcení – jsou dílem Xxxxx, ne něčím, co dokážeme svou snahou: „Já jsem Xxxxxxxx, já vás posvěcuji“ (Lv 20,8). Sobota je tedy znamením, které šíří poznání o Xxxx jako o Posvětiteli. „So- bota, která byla dána světu jako znamení Boha Stvořitele, je také znamením Boha jako Posvětitele.“ (6T 350)

Čt | 27. května

9 | Znamení smlouvy

PAMATUJ NA SOBOTNÍ DEN

Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. (Ex 20,8)

Osobní studium

Sobota byla a je pro člověka znamením, na které měl „pamatovat“. Toto slovo „pama- tovat“ může mít více významů. Zaprvé, pa- matovat znamená vzpomínat si na něco, co se v minulosti stalo. V tomto případě sobota napřimuje naši pozornost na stvoření, které vyvrcholilo zřízením soboty jako dne odpo- činku a zvláštního společenství s Bohem.

Příkaz pamatovat má také prvek pří- tomnosti. Na sobotu nemáme jen „pamato- vat“ ve smyslu obracení se do minulosti, ale máme ji též aktivně „zachovávat“ a „světit“ (Dt 5,12). Sobota má pro nás důležité posel- ství i v dnešní době.

Aplikace

Zamysli se nad inspirovaným citátem z předchozího odstavce. Proč je, podle tebe, právě sobota něčím tak jedinečným, že by měla být typickým znakem těch, kteří chtějí zůstat Bohu věrní?

Příkaz pamatovat na sobotu stále uka- zuje také i na budoucnost. Ten, kdo „pa- matuje“ na to, aby zachovával sobotu, má slíbenou nádhernou a plnohodnotnou bu- doucnost s Pánem této soboty. Člověk zů-

stává ve smluvním vztahu, protože zůstává v Bohu. Když chápeme smlouvu jako vztah mezi Xxxxx a člověkem, potom sobota, kte- rá ve velké míře tento vztah posiluje, má zvlášť velký význam.

Jestliže si Boží lid připomíná stvoření a Stvořitele, potom nezapomíná ani na Boží milostivé skutky spasení (viz Dt 5,15, kde se sobota uvádí jako znamení vysvobození z Egypta a jako symbol konečného spasení, které nacházíme v Bohu). Stvoření a obnova spolu souvisejí. To první činí možným to druhé. Sobota je znamením, které zvěstuje, že Bůh je Stvořitel světa a náš Spasitel.

„Zachováváním soboty dáváme najevo, že jsme Božím lidem. Boží slovo označuje sobotu za znamení, kterým se odlišuje lid zachovávající přikázání… Ti, kdo respektují Boží zákon, budou ve velkém sporu, který začal v nebi mezi satanem a Bohem, jedno s Bohem.“ (2SM 160)

Pá | 28. května

9 | Znamení smlouvy

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Pro doplnění si můžeš přečíst oddíl „Mana“ v knize Na úsvitu dějin (PP 295–297; NUD 137.138).

Xxxxxxxx definuje všeobecné a základní principy vztahu mezi Bohem a člověkem i mezi lidmi navzájem. V centru Dekalogu je přikázání o sobotě. Představuje Pána soboty a zvlášt- ním způsobem označuje území jeho vlády a vlastnictví. Všimni si těchto dvou prvků:

(a) Představení Boha: Jahve (Hospodin) je Stvořitel, jehož postavení je jedinečné; (b) Jeho vlastnictví a vláda: „nebe, země, moře a všechno, co je v nich“ (Ex 20,11). Díky těmto dvěma prvkům má přikázání o sobotě vlastnosti typické pro pečetě mezinárodních smluvních dokumentů na starověkém Blízkém východě. Pečetě se dávaly do středu smluvních doku- mentů a obsahovaly: (a) Označení božstva (obvykle nějakého pohanského boha) a (b) území jeho vlády a vlastnictví (obvykle ohraničené geografické území).

„Posvěcení Duchem ukazuje rozdíl mezi těmi, kteří mají pečeť Boží, a těmi, kdo zachová- vají nepravý den odpočinku…

Až přijde zkouška, jasně se ukáže znamení šelmy. Je to zachovávání neděle… Bůh určil sedmý den za svoji sobotu… (Ex 31,13.16.17)

Věrní budou odlišeni od nevěrných. Ti, kdo touží mít na svých čelech pečeť Xxxx, musí zachovávat sobotu čtvrtého přikázání.“ (7BC 980.981)

Xxxxxx k rozhovoru

1. „Zachovávejte mé soboty a mou svatyni mějte v úctě. Já jsem Hospodin“ (Lv 19,30). Jak souvisí sobota s Boží svatyní? Co nám obojí říká o Bohu?

2. Pomáhá vám zachovávání soboty budovat váš vztah s Bohem? Jestliže ne, co můžete změnit a dělat jinak?

Shrnutí

Sobota je znamením smlouvy a sahá až do doby, kdy bude plán spasení završen. Poukazuje zpět na stvoření; a jako znamení smlouvy milosti napřimuje naši pozornost na konečnou obno- vu, kdy Bůh učiní všechno nové.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

66 |

21:01

Lekce 10

Týden od 30. května do 5. června

Nová      smlouva     

Základní verš

„Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.“ (Jr 31,31)

Před několika lety se na stránkách novin objevil výstižný kreslený vtip. Byl na něm ob- chodní manažer velké firmy, který svým kolegům a zaměstnancům hrdě ukazoval krabici pracího prášku, na níž se skvěl velký červený nápis „NOVÝ“. Samozřejmě, že čtenáře při- rozeně napadlo, že se jedná o zcela nový výrobek jejich firmy. Nicméně manažer vše hned vysvětlil: „To, co je na něm nové, je ten nápis!“ Na obsahu se nezměnilo nic, nový byl pouze nápis.

Jak je tomu s Boží „novou smlouvou“? Na jedné straně se na ní také nic nezměnilo. Zá- klad smlouvy, naděje, kterou nám nová smlouva dává, a závazky z ní vyplývající jsou stejné jako při staré smlouvě, kterou znali lidé od počátku dějin. Xxxxxxx je stále smlouvou Boží milosti a milosrdenství. Založená je na lásce, která vítězí nad lidskými slabostmi a porážka- mi. A přesto její označení není jen „reklamním trikem“. V něčem je zcela nová. Není už jen očekávanou nadějí, ale realitou záchrany. Má tu výhodu, že už nemusíme očekávat příchod Xxxxxxx, na kterého ukazovaly symboly a předobrazy, ale v Ježíši Kristu můžeme vidět na- plnění. Bůh nám odhalil, jaké plány připravil už před vznikem světa.

Osnova lekce

Při studiu se během tohoto týdne zamyslíme nad tím, co Bible nazývá „novou smlouvou“ Boha s člověkem, jaký je její význam a čím se liší od těch předchozích.

I. Zaslíbení „nové smlouvy“ (neděle)

II. V čem je tato smlouva „nová“ a „lepší“

• Dotýká se přímo lidského srdce (pondělí)

• Je nabídnuta všem lidem, nejen Židům (úterý)

• Není jen předobrazem, ale vychází z Ježíšovy oběti (středa, čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 30. května

10 | Nová smlouva

HLE, PŘICHÁZEJÍ DNY…

31Hle, přicházejí dny, je výrok Xxxxxxxxxx, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. 32Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Xxxxxxxxxx. 33Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Xxxxxxxxxx: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. 34Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávej- te Hospodina!“ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (Jr 31,31–34)

Osobní studium

Pročtěte si pozorně výše uvedenou biblic- kou pasáž a zamyslete se nad následujícími otázkami:

Kdo inicioval tuto smlouvu?

O jakém „zákonu“ se zde mluví?

Jaký vztah by chtěl mít Bůh se svým stvořením?

Co je pro to on sám ochoten vždy udě- lat? Z těchto veršů jasně vyplývá, že nová

smlouva se ve své podstatě neliší od sta- ré smlouvy, kterou Izrael uzavřel na hoře Sínaj. Problém nebyl v tom, že by smlouva ze Sínaje už nebyla svým obsahem aktuální nebo byla zastaralá. Problém byl v tom, že byla porušená (Jr 31,32). Odpovědi na výše uvedené otázky dokazují, že mnohé prv- ky „staré smlouvy“ se staly součástí nové smlouvy. „Nová smlouva“ je v určitém smy- slu „obnovená smlouva“. Jde vlastně o reali- zaci té první smlouvy.

Aplikace

Xxxx Xx 31,34 přináší krásný Boží slib, že svým dětem odpustí jejich hříchy a nepravosti. A to i navzdory tomu, že jim vepíše do nitra svůj zákon (Jr 31,33). Jsou tyto dvě myšlenky v rozporu? A co to vůbec znamená, když má člověk zákon vepsaný ve svém srdci? (Srov. Ă 2,15.) Jak se to projevuje ve tvém životě?

Po | 31. května

10 | Nová smlouva

SMLOUVA ZASAHUJÍCÍ LIDSKÉ SRDCE

18V onen den, je výrok Xxxxxxxxxx, budeš ke mně volat: „Můj muži,“ a nenazveš mě už: „Můj Baale.“ 19Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. 20V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. 21Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a prá- vem, milosrdenstvím a slitováním, 22zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. (Oz 2,18–22)

Osobní studium

V době, kdy obyvatelé Judska byli odvede- ni do babylónského zajetí a zánik jižního království byl na dosah, ohlašuje Bůh pro- střednictvím proroka Xxxxxxxxx „novou smlouvu“. Na tomto místě je tato myšlen- ka vyjádřena v Bibli poprvé. Nicméně už o 150 let dříve, když hrozilo nebezpečí, že by mohlo být vyhlazeno 10 kmenů severního království, už tehdy přišel Bůh prostřed- nictvím proroka Xxxxxx s nabídkou „nové smlouvy“.

Jaký je záměr a obsah smlouvy, o které píše Xxxxx? (Oz 2,18–22) V čem se podobá té, o které píše prorok Xxxxxxxx?

Když byly Boží plány s jeho smluvním lidem pro jeho nevěru a vzpouru zmařeny, Bůh posílá proroky s poselstvím, že smlou-

va s jeho věrnými nekončí. I přes jejich ne- věru, odpadnutí, vzpouru a neposlušnost Bůh stále ještě vyhlašuje, že je ochoten vstoupit do smluvního vztahu se všemi, kteří jsou ochotni činit pokání, poslouchat a jeho zaslíbení brát vážně.

Bůh vždy toužil po tom, aby se změni- la lidská srdce, aby dokázala zareagovat na jeho velkou lásku také láskou. Dobře totiž věděl a ví, že jen změněné srdce dokáže milovat a žít s ním v přátelství a souladu. Ăíká proto: „Dám jim srdce, aby mě poznali, že já jsem Hospodin“ (Jr 24,7). „Odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa“ (Ez 11,19). „A dám vám nové srd- ce a do nitra vám vložím nového ducha“ (Ez 36,26). „Vložím vám do nitra svého du- cha…“ (Ez 36,27). Toto Boží dílo je základem nové smlouvy.

Aplikace

Jak bys odpověděl na otázku, jak můžeme získat nové srdce? Jak k této zásadní životní změně může dojít? Můžeme udělat něco pro to, abychom v sobě měli vepsaný Boží zákon, kterým bychom se pak rádi řídili?

Út | 1. června

10 | Nová smlouva

SMLOUVA PRO VŠECHNY

6Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, 7přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“ (Iz 56,6.7)

Osobní studium

Jeremjáš prohlašuje, že nová smlouva bude uzavřena „s domem izraelským i s domem judským“ anebo jednoduše „s domem Izrae- le“ (Jr 31,33; B21). Znamená to snad, že smluv- ní zaslíbení jsou určena pouze fyzickým potomkům Xxxxxxxxxxx?

Ne! Dokonce ani ve starozákonní době tomu tak nebylo. Právě naopak – všichni, Židé i pohané, byli pozváni, aby měli účast na zaslíbeních. Museli však souhlasit a uza- vřít tuto smlouvu. Ani dnes tomu není jinak. Jaké podmínky měli podle dnešní biblic- ké pasáže (Iz 56,6.7) splňovat ti, kdo chtěli spolu s Izraelci sloužit Bohu? Je nějaký roz- díl v tom, co Bůh žádal od nich a co žádá

dnes od nás?

Aplikace

Co pro tebe znamená, že ke smlouvě, kterou Bůh před staletími uzavřel s židovským náro- dem, zve i tebe? Je to pro tebe lákavé pozvání? Vnímáš je jako přednost, nebo pouze jako informaci, která tvůj život příliš neovlivňuje?

I když je nová smlouva nazvána „lepší“ (viz stať na středu), ve svých hlavních prv- cích se neliší od staré. Ten samý Bůh nabí- zí spasení tím samým způsobem – milostí

(Ex 34,6; Ă 3,24); tentýž Bůh hledá lid, který se bude vírou dovolávat jeho zaslíbení o od- puštění (Jr 31,34; Žd 8,12), a tentýž Bůh chce napsat ten samý zákon do srdcí těch, kteří ho budou ve víře následovat – ať to budou Židé, nebo pohané (Jr 31,33; Žd 8,10).

Židé, kteří v nové smlouvě odpověděli na nabízenou milost, přijali Xxxxxx Xxxxxx a jeho evangelium. Po určité době byli srd- cem církve, „zbytek lidu vyvolený z xxxxx- ti“ – v protikladu k těm, kteří byli „zatvrzelí“ (Ă 11,5.7). Evangelium přijali i pohané, kteří předtím nevěřili. Byli „vštěpeni“ do pravého Božího lidu, který tvoří věřící bez ohledu na to, k jakému národu nebo k jaké rase patří. A tak pohané, kteří „byli bez Xxxxxx, odloučeni od společenství Izraele, bez účas- ti na smlouvách Božího zaslíbení“ (Ef 2,12), byli v krvi Kristově přivedeni k Bohu. Xxxxxxx je prostředníkem „nové smlouvy“ (Žd 9,15) pro všechny věřící, bez ohledu na národnost nebo rasu.

St | 2. června

10 | Nová smlouva

LEPŠÍ SMLOUVA

6Avšak Xxxxx dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravo- vat druhou. 8Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: „Hle, přicházejí dny, praví Xxxxxxxx, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, 9ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť

oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin. 10A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ (Žd 8,6–10)

Osobní studium

Včera jsme mluvili o tom, že v hlavních bo- dech se „stará“ a „nová“ smlouva shodují. Ko- nečným výsledkem je spasení vírou v Boha, který nám odpouští naše hříchy – a to ne proto, že bychom si to něčím zasloužili, ale jedině ze své milosti. Důsledkem odpuštění bude to, že s ním navážeme vzájemný vztah, na jehož základě se mu ve víře a poslušnosti podřídíme.

Kniha Židům nazývá novou smlouvu

„lepší smlouvou“. Jak tomu máme rozumět? Proč a v čem je tato smlouva lepší než ta první? (Žd 8,6–10)

Nadřazenost nové nad starou spočívá v tom, že Xxxxx už není představován jen prostřednictvím oběti zvířat (jako ve staré smlouvě), ale zjevuje se nám v realitě své smrti a velekněžské služby. Jinými slovy,

spasení nabízené ve staré smlouvě je totož- né s tím, které je nabízeno v nové. V nové smlouvě je však Bůh smlouvy a lásky, kte- rou padlé lidstvo miluje, zjeven v mnohem větší a plnější míře. Lepší je proto, že všech- no, co bylo ve staré smlouvě představeno v symbolech a předobrazech, se v Ježíši naplnilo. Jeho bezhříšný život, smrt a ve- lekněžská služba – to všechno bylo sym- bolizováno službami pozemské svatyně (Žd 9,8–14).

A tak nyní už nemáme symboly, předob- razy a příklady, ale samotného Xxxxxx – a to nejen jako zabitého Xxxxxxx, který vylil svoji krev za naše hříchy (Žd 9,12), ale jako toho, kdo stojí před Xxxxx jako náš vele- kněz a přimlouvá se za nás (Žd 7,25). I když nová smlouva nabízí to samé spasení, pl- nější zjevení Boha a záchrany, kterou v něm máme, ji nadřazuje nad tu starou.

Aplikace

Jak ti Xxxxxxxx oběť za nás hříšníky pomáhá lépe poznat a pochopit Xxxx a jeho povahu? V čem je to srozumitelnější než rituální náznaky a symboly Starého zákona?

Čt | 3. června

10 | Nová smlouva

KNĚZ NOVÉ SMLOUVY

1V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přichá- zejí. (…) 11Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. 12Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží… 14Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

(Žd 10,1.11.12.14)

Osobní studium

Kniha Židům zdůrazňuje, že Xxxxx je náš Velekněz v nebeské svatyni. Je to ve sku- tečnosti ten nejlepší popis nové smlouvy, jaký v Novém zákoně nacházíme. Není to žádná náhoda. Kristova velekněžská služba je úzce spjata se zaslíbeními nové smlou- vy. Služba ve starozákonní svatyni byla prostředníkem při znázornění pravd staré smlouvy. Soustřeďovala se na oběti a pro- střednickou službu. S krví zabitých zvířat přicházeli kněží do svatyně a pokrývali jí hříchy. Bylo to samozřejmě jen symbolické vyjádření spasení, které nacházíme v Ježíši. Tyto oběti samy o sobě nemohly přinést spasení.

Proč smrt zvířat nemohla poskytnout spasení? (Žd 10,4) Jaký tedy měly všechny ty oběti smysl? Proč byly v Božím plánu tak důležité a významné?

Aplikace

Jaké pocity v tobě vyvolává představa, že Xxxxx za tebe nejen zemřel, ale i nyní, když je v nebi, dělá vše pro to, abys mohl být v jeho království? Xxxxx důvěru a jistotu ti to dává pro tvoje spasení?

Všechny tyto oběti a prostřednická služ- ba kněží, která se s nimi spojovala, se napl- nily v Kristu. Xxxxxxxx smrt byla tou obětí,

na jejíž krvi je založena nová smlouva. Xxxx- xxxx krev zpečetila novou smlouvu, čímž byla smlouva ze Xxxxxx se svými oběťmi vyhlášena „za starou“ a neplatnou. Jednou a navždy byla přinesena ta pravá oběť. Xxxx- xxx zemřel; již nebylo potřebné přinášet žádné oběti zvířat. Služba v pozemské sva- tyni splnila svůj úkol.

Obětování zvířat bylo úzce spjato s kněž- skou službou, při níž kněží přinášeli za lid oběti do pozemské svatyně. Když se obětní systém naplnil, skončila také jejich kněž- ská služba. Všechno se naplnilo v Ježíši, který přinesl svoji vlastní krev do svatyně v nebi (Žd 8,1–5). Když Xxxxx zemřel jako

„nejvyšší oběť“, roztrhla se chrámová opona (Mt 27,50.51) jako symbol toho, že samotná symbolická budova už v této chvíli ztrácí svůj smysl, který se naplnil v Kristově oběti. Kniha Židům představuje Xxxxxx jako Vele- kněze v nebi, který přinesl do „lepší“ svaty- ně „svou vlastní krev“ jako náš prostředník (Žd 9,12). To je základ naděje a zaslíbení, kte- ré máme v nové smlouvě.

Pá | 4. června

10 | Nová smlouva

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

„Kristus jedl chleba a pil víno společně s učedníky. Dal jim tak záruku, že je jejich Vyku- pitelem. Předal jim novou smlouvu, podle níž se všichni, kdo jej přijímají, stávají Božími dětmi a Xxxxxxxxxx spoludědici. Podle smlouvy se jim mělo dostat všech požehnání v ži- votě na zemi i na věčnosti. Smlouva měla být zpečetěna Kristovou krví. Večeře Páně měla učedníkům připomínat nekonečnou oběť, kterou pro každého z nich a pro celé padlé lidstvo Kristus přinesl.“ (DA 659; TV 421.422)

„Nejpozoruhodnějším znakem této nové smlouvy pokoje je nesmírné bohatství odpouště- jícího milosrdenství, které je nabízeno hříšníkovi, jestliže činí pokání a zanechává svůj hřích. Duch svatý popisuje evangelium jako spasení prostřednictvím milosrdenství našeho Boha.

‚Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu,‘ říká Bůh těm, kteří činí pokání (Žd 8,12). Odvrací se Bůh od spravedlnosti, aby prokázal milosrdenství hříšníkovi? Ne, Bůh nemůže dovolit, aby porušování jeho zákona zůstalo bez trestu. Podmínkou života v nové smlouvě je dokonalá poslušnost. Jestliže činí hříšník pokání a vyznává svoje hříchy, najde odpuštění. Kristova oběť za hříšníky je zárukou toho, že mu bude odpuštěno. Kristus splnil požadavky zákona za každého kajícího se hříšníka, který mu důvěřuje.“ (AG 138)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Xxxxx přednost má zákon napsaný v srdci oproti tomu na kamenných deskách? Na kte- rý člověk snadněji zapomene?

2. Jak můžeme poznat, zda máme zákon napsaný v srdci? Jak se to projevuje?

3. Vraťme se k druhému citátu Xxxxx X. Xxxxxxxx. Jak chápeš výrok o „podmínce dokonalé poslušnosti“ a „Kristově oběti jako záruce odpuštění“? Znamená to, že pokud nebu- deme dokonale poslušní, jsme ztraceni? Nebo tu snad je řeč o někom jiném, dokonale poslušném?

Shrnutí

Nová smlouva je vznešenější, plnější a lepší představení plánu vykoupení. I my máme účast na této smlouvě vírou, která se projeví poslušností zákona napsaného v našich srdcích.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

21:08

| 73

Lekce 11

Týden od 6. do 12. června

Nová smlouva a Boží svatyně

Základní verš

„Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Xxxx povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy.“ (Žd 9,15)

Je tmavý, pozdní večer. Na temné obloze nejsou vidět hvězdy ani měsíc. Ponořený do my- šlenek kráčí Xxxxxxxxx prázdnými, tmavými městskými ulicemi. Po nějaké době za sebou uslyší kroky. Někdo jde ve tmě za ním. Xxxxxxxxx se nezastavuje, rychlé kroky se však stále přibližují. Za chvilku ho neznámý člověk doběhne a ptá se: „Františku, jste tiskař?“ „Ano, jsem. Ale jak to, že mě znáte?“

„Vlastně vás neznám,“ odpovídá neznámý člověk. „Nikdy jsem se s vámi nesetkal. Znám však velmi dobře vašeho bratra. Vaše pohyby, vaše chůze, vaše postava – to všechno mi tak silně připomnělo vašeho bratra Xxxxx, že jsem usoudil, že jste to vy. Hodně mi totiž o vás vyprávěl.“

Tento jednoduchý příběh nám chce přiblížit pravdu o službě v nebeské svatyni. Bible říká, že služba v pozemské svatyni je stín, obraz, znázornění skutečnosti. I přesto dosta- tečně jasně zjevovala pravdy, které představovala: smrt Xxxxxx Xxxxxx a jeho velekněžskou službu v nebeské svatyni.

Osnova lekce

Při studiu této lekce se zaměřením na to, jakou roli v Božím plánu (a v jeho smlouvách s lid- mi) hrála svatyně, si připomeneme obojí – pozemský předobraz (stín), ale i skutečnost, která je realitou.

I. Původní význam izraelské svatyně

• Vyjádření Boží blízkosti (neděle)

• Potřeba odpuštění díky oběti (pondělí)

II. „Nové“ pojetí svatyně po kříži

• Ježíš – nejvyšší oběť (úterý)

• Ježíš – nejlepší velekněz (středa)

• Ježíš – slouží v lepší svatyni (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 6. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

BLÍZKÝ VZTAH

11Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. 12Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. (Lv 26,11.12)

Osobní studium

Ze všeho, co jsme doposud studovali, je jed- na věc zcela zřejmá: ať ve staré, nebo v nové smlouvě, Bůh vždy chtěl se svým lidem navázat blízký, přátelský vztah. Všechny smlouvy v podstatě pomáhaly formovat a formulovat „pravidla“ pro takový vztah Xxxx s lidmi.

Osobní, blízký vztah je ve smlouvě klíčo- vým prvkem, a to v kterékoliv době a za ja- kýchkoli okolností. Aby vztah existoval, musí fungovat vzájemná komunikace a kon- takt, a to zejména mezi hříšnými, omylnými a nedůvěřivými bytostmi. Bůh to samozřej-

mě ví, proto se rozhodl, že se nám představí takovým způsobem, abychom s ním moh- li – v mezích padlého lidství – navázat smy- sluplný vztah.

Jaký důvod uvádí Bůh pro stavbu sva- tyně? (Ex 25,8; Lv 26,11.12) O co mu šlo? Jak tomu máme rozumět?

Odpověď bychom možná našli v úvod- ních verších dnešní části. Bůh postaví svůj

„příbytek“ (nebo bude „přebývat“) mezi nimi. Ăíká jim, že si je „nezprotiví“, ale bude

„chodit“ mezi nimi a bude jejich Bohem a oni budou jeho lidem. Velmi jasně tu vystupují do popředí znaky, které jsou charakteristic- ké pro blízký vztah.

Aplikace

Jak na tebe působí Boží touha po blízkosti s lidmi, touha po vztahu a lásce k nám hříšní- kům? Jak by na tebe zapůsobila Boží nabídka, že by byl tvým „sousedem“, bydlel by blízko tebe? Měl bys z toho radost, nebo spíše obavy?

Po | 7. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

HŘÍCH, OBĚŤ A PŘIJETÍ

13Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očiš- ťuje, 14čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Xxxx! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Xxxxx, který nepomíjí.

22Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. (Žd 9,13.14.22)

Osobní studium

Bůh ustanovil, že starozákonní hříšník se může zbavit viny a hříchu prostřednictvím oběti zvířat. Obětní dary předepsané Izrael- cům jsou podrobně popsány v Lv 1–7. Zvlášt- ní pozornost byla věnována tomu, jak při různých druzích obětí naložit s krví a jak ji použít. Úkol krve při obětních rituálech patří mezi sjednocující prvky izraelského obětního systému.

Xxxxxx, který zhřešil – čímž porušil smluvní vztah a stanovená pravidla – mohl v plné míře obnovit svoje společenství s Bo- hem a s lidmi tak, že přinesl obětované zvíře jako náhradu. Oběti provázené určitými ri- tuály byly prostředkem, který Bůh stanovil na očištění hříšníka od hříchu a viny. Kro- pením krve byly jednotlivé hříchy a viny přeneseny do svatyně, čímž se opětovně navázal vztah a plné smluvní společenství

mezi kajícníkem a osobním Bohem, který je zachraňujícím Pánem.

Jaký smysl měly oběti zvířat? Co jimi chtěl Xxx lidi naučit?

Starozákonní oběti zvířat byly Bohem určeným prostředkem, jak se mohl hříšník zbavit hříchu a viny. Oběti změnily pozici hříšníka – tomu, který se provinil a zasloužil si smrt, bylo odpuštěno; jeho smluvní vztah s Xxxxx byl opět obnoven. Oběti zvířat však měly určitý prorocký význam. Vždyť žádné zvíře nebylo dostačující náhradou v procesu smíření hříchů a vin. Autor knihy Židům to vyjadřuje takto: „Neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit“ (Žd 10,4). Oběti zvířat tedy předpověděly příchod božsko-lidského služebníka Xxxxxx, který zemře zástupnou smrtí za hříchy celého světa. Díky tomu může být hříšníkovi od- puštěno, Bůh ho může přijmout a smluvní vztah může být navázán. (Iz 53,3–7)

Aplikace

Dokážeš si představit, že bys žil v době, kdy se přinášely zvířecí oběti? Jak by to na tebe působilo? Docházela by ti více hrůza hříchu, nebo by sis na smrt zvířat časem zvykl?

Út | 8. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

SÁM SEBE VYDAL ZA NAŠE HŘÍCHY

3Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Xxxxxx Xxxxxx, 4který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. (Ga 1,3.4)

Osobní studium

Jedním z klíčových témat Nového zákona (ne-li přímo tím nejhlavnějším) je, že Xxxxx Xxxxxxx zemřel jako oběť za hříchy světa. Tato pravda je základem celého plánu spa- sení. Xxxxxxxxx teologie, která popírá smíře- ní krví Xxxxxx Xxxxxx, v podstatě popírá jádro křesťanství. Kříž bez Xxxxxxxx krve nemůže spasit nikoho.

Přemýšlej nad úvodním biblickým tex- tem na dnešní den (Ga 1,3.4). Co pro tebe zna- mená? Čeho bylo smrtí Xxxxxx dosaženo?

Koncept „náhrady“ za hříšníka je klíčový prvek celého plánu spasení. Za svoje hříchy jsme si totiž všichni zasloužili smrt. Xxxxxxx ze své lásky k nám „sám sebe vydal za naše hříchy“ (Ga 1,4). Zemřel smrtí, kterou jsme si zasloužili my. Smrt Ježíše Xxxxxx za hříšníky

je základní pravdou, ze které vyplývá vše ostatní. Naše naděje na obnovu, svobodu, od- puštění a věčný život v ráji se zakládá na tom, co Xxxxx učinil – dal sebe samotného za naše hříchy. Bez toho by naše víra neměla žádný smysl. Mohli bychom rovnou uctívat a spo- léhat se na nějakou sochu nebo na cokoliv jiného. Spasení je možné jen prostřednictvím

„krve“ (tedy smrti) Xxxxxx Xxxxxx (Mt 26,28).

„Bůh nechce, abys pochyboval, trápil se a měl strach, že tě nepřijme, protože jsi hříšný a nehodný… Můžeš říci: ‚Vím, že jsem hříšník. A to je důvod, proč potřebuji Spasi- tele… Nejsem dobrý a nemám žádné zásluhy, kterými bych si mohl nárokovat spasení. Přicházím k Xxxx prostřednictvím smiřu- jící krve nevinného Beránka Božího, který snímá hřích světa. To je moje jediná obhajo- ba.‘“ (FLB 102)

Aplikace

Pročti si ještě jednou citát z posledního odstavce. Dokážeš se s ním ztotožnit? Dospěl jsi v životě do chvíle, kdy tato slova mohou být i tvým osobním vyznáním?

St | 9. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

NÁŠ SOUCITNÝ VELEKNĚZ

1Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu 2v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Xxxxxxxx, a nikoli člověk. 3Každý vele- kněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Xxxxx nutně přinést oběť. 4Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. 5Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Xxxxxxxxx, když měl zřídit stánek: „Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“

6Avšak Xxxxx dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. (Žd 8,1–6)

Osobní studium

Pozemská svatyně, ve které se Bůh rozhodl přebývat se svým lidem, byla místem, kde se vykonávaly oběti. Služba ve svatyni však nekončí smrtí těchto zvířat. Když byla oběť zabita, kněz přinesl krev do svatyně za hříš- níka.

Celý tento obřad byl však jen stínem, symbolem toho, co Kristus činí pro tento svět. Tak jako při symbolech (v pozemské svatyni) proces smíření nekončil smrtí zví- řete, ani Xxxxxxxx dílo za nás nekončí jeho smrtí na kříži.

Co vlastně znamená ono obrazné vyjád- ření (vycházející ze starozákonního před- obrazu), že Xxxxx se stal naším nejlepším Veleknězem (Žd 8,1–6), který zná naše sla-

bosti? (Žd 2,17.18) Jaký dopad to má na náš život dnes?

Tak jako existovala pozemská svaty- ně, kněží a služba ve staré smlouvě, tak je i nebeská svatyně a nebeská služba v nové smlouvě. Co však bylo jen symbolem, obra- zem a stínem ve staré smlouvě, to se v nové smlouvě stává realitou.

Náhradou za nás už není obětní zvíře, pro- tože máme bezhříšného Ježíše; ne krev zví- řat, ale krev Kristova; ne svatyně postavená člověkem, ale pravý stánek, „který zřídil sám Xxxxxxxx, a nikoli člověk“ (Žd 8,2); ne hříšný, omylný lidský kněz, ale Xxxxx Xxxxxxx je na- ším veleknězem sloužícím za nás. V souvis- losti s tím uvažuj o Pavlových slovech: „Jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (Žd 2,3)

Aplikace

Která z Xxxxxxxxxx rolí (oběť, kněz, velekněz) je pro tebe nejméně jasná? Která tě naopak nejvíc oslovuje a je ti nejbližší? Jak by ses o toto „evangelium“ mohl podělit tento týden s někým, kdo je ještě nezná?

Čt | 10. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

NEBESKÁ SLUŽBA

Vždyť Xxxxxxx nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. (Žd 9,24)

5Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Xxxxx, 6který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,5.6)

Osobní studium

Úvodní verš (Žd 9,24) nám v kontextu před- stavuje Xxxxxxxx službu v nebeské svatyni v náš prospěch poté, co za nás zemřel. Mohli bychom o tom mnoho mluvit. Zaměřme se však jen na jednu myšlenku vyjádřenou na konci verše: Kristus je i dnes v Boží pří- tomnosti, aby spolu s Otcem udělali vše pro naši záchranu.

Uvažuj, co to asi znamená: My, hříšní a padlí lidé, bychom byli v okamžiku zni- čeni, kdybychom se nyní ukázali před Boží slávou; Kristus se za nás přimlouvá bez ohledu na to, jak jsme byli zlí a jak zjevně jsme porušovali Boží zákon; ukazuje se před Boží tváří za nás. Máme Zástupce, který sto- jí před Otcem v náš prospěch. Přemýšlej, jak laskavý byl Xxxxx, když žil zde na zemi, jak odpouštěl a všechny přijímal.

Proč, podle vás, text 1Tm 2,5.6 zdůrazňu- je, že Xxxxx je nejen naším prostředníkem, ale že se stal i skutečným „člověkem“?

To je další část dobré zprávy. Xxxxx nejen zaplatil, když se stal jedním z nás, výkupné za naše hříchy, které nesl sám na kříž, ale nyní stojí před Bohem jako Prostředník mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem.

To dává smysl. Ježíš jako Bůh a bezhříšný dokonalý člověk zároveň je jediný, kdo mohl přemostit trhlinu mezi lidmi a Bohem způ- sobenou hříchem. To hlavní, za co bychom v souvislosti s tím měli být vděční, je existen- ce někoho, kdo s námi může soucítit ve veške- rých zkouškách, bolestech a pokušeních.

Důležitou zprávou nové smlouvy je, že v Ježíši mají kající hříšníci někoho, kdo je za- stupuje v nebi před Otcem, někoho, kdo pro ně získal to, čeho by oni sami nedosáhli – a to dokonalou spravedlnost, která jediná může obstát v Boží přítomnosti. S touto dokonalou spravedlností, kterou v životě dosáhl utrpe- ním, stojí Xxxxx před Xxxxx a žádá pro nás odpuštění hříchů a moc nad hříchem. Bez něj bychom neměli žádnou naději – ani v součas- nosti a určitě ani na soudu.

Aplikace

Jakou naději ti přináší vědomí, že Kristus, kterého znáš z evangelií, se za tebe přimlouvá?

Pá | 11. června

11 | Nová smlouva a Boží svatyně

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

„Ani nejvyšší anděl v nebi nemohl zaplatit výkupné za jediného ztraceného člověka. Xxxxxxxxx a serafíni mají jen slávu, kterou je, jako své stvoření, obdařil Stvořitel. Smíření člověka s Bohem mohlo být dosaženo jen skrze prostředníka, který byl roven Bohu, zaslu- hoval si úctu, mohl zastupovat člověka před nekonečným Bohem a současně představovat Boha padlému světu. Jako zástupce a ručitel člověka musí mít lidskou přirozenost a spojení s lidskou rodinou, kterou zastupuje; jako Boží velvyslanec se musí podílet na božské přiro- zenosti a mít spojení s Nekonečným, aby představil Boha světu a byl prostředníkem mezi Bohem a člověkem.“ (1SM 257)

„Dále Xxxxx říká: Vyznáte-li mne před lidmi, i já vás vyznám před Bohem a svatými anděly. Budete na zemi mými svědky a budete zvěstovat moji milost pro záchranu světa. Já budu vaším zástupcem v nebi. Otec nebude hledět na vaši zvrácenou hříšnou povahu, uvidí, že máte na sobě roucho mé dokonalosti. Já vám přináším požehnání nebes. Každý, kdo mě vyznává tím, že se obětuje pro záchranu ztracených, bude mít podíl na slávě a radosti vy- koupených.“ (DA 357; TV 226)

Xxxxxx k rozhovoru

1. „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Xxxxxx, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubí- me se nadějí, že dosáhneme slávy Boží“ (Ă 5,1.2). Jak těmto veršům rozumíte? Jakou roli hraje Xxxxx v tom, že můžeme při setkání s Xxxxx cítit pokoj, a ne strach?

2. Proč se nikdo jiný než Boží Syn nemůže stát Prostředníkem mezi námi a Bohem?

3. Co znamená pro váš každodenní, praktický život, že Kristus je v nebeské svatyni? Má to vůbec nějaký praktický dopad, nebo je to jen nepříliš užitečná informace?

Shrnutí

Pozemská svatyně symbolizovala dílo spasení, které probíhá až dodnes. Kristus plní úkol na- šeho Velekněze před Bohem na tom nejsvětějším místě. Jeho neporušenost se nám před Xxxxx připočítává namísto naší nehodné hříšné přirozenosti.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

80 |

21:13

Lekce 12

Týden od 13. do 19. června

Boží láska a lidská víra  

Základní verš

„Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: Spravedli- vý bude živ z víry.“ (Ga 3,11)

Asi v 7. století před Xxxxxxx napsal řecký básník Xxxxx slavnou Xxxxxxx – příběh vel- kého hrdiny Xxxxxxx, který se vydá po dobytí města Tróji v Trojské válce na desetiletou zpáteční cestu do své rodné Xxxxxx. Cesta domů mu trvá velmi dlouho. Překonává ztrosko- tání lodi, vzpoury, bouře, čelí různým obludám a dalším překážkám, které mu brání dorazit do cíle. Nakonec, když bohové usoudí, že jeho trápení bylo dostatečným trestem za jeho chyby, shodnou se na tom, že vyčerpanému hrdinovi dovolí vrátit se domů k rodině.

V jistém smyslu se podobáme Odysseovi. Také jsme na dlouhé cestě domů. Na rozdíl od Xxxxxxx však nikdy nebudeme „trpět dost“, abychom si za to něco zasloužili – například návrat domů. Vzdálenost mezi nebem a zemí je pro nás příliš velká na to, abychom ji pře- konali odčiněním našich chyb. Jestliže se dostaneme domů, potom jedině z milosti Boží. V souvislosti s tím je smlouva klíčovým projevem Boží milosti v našich životech.

Osnova lekce

Při studiu tohoto týdne se zaměříme jak na Boží lásku projevenou v jeho smlouvě s lidmi, tak na víru, která je lidskou odpovědí na Boží milost.

I. Boží láska – základ jeho smlouvy s lidmi

• Kříž jako nejvyšší projev Boží lásky (neděle)

• Vykoupení bezmocných hříšníků (pondělí)

XX. Xxxx/důvěra – náš „podpis“ na této smlouvě

• Xxxxxxxxxx víra/důvěra v Boží milost (úterý, středa)

• Naše důvěra v Boží zaslíbení (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 13. června

12 | Boží láska a lidská víra

NEJVĚTŠÍ OBĚŤ PRO NAŠI ZÁCHRANU

Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Xxxxxx Xxxxxx, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. (Ga 6,14)

Osobní studium

Co vedlo apoštola Xxxxx k prohlášení v úvodním verši? Co tím chtěl říct?

Bible, ať už Starý, nebo Nový zákon, zná jen jednoho Boha, jen jeden morální zákon a jen jeden plán vykoupení. Plán spasení ve Starém zákoně v době Mojžíše se ničím nelišil od plánu spasení v Novém záko- ně – spasení získáváme jedině vírou. Kdy- bychom se ke spasení mohli dopracovat i sami například skutky, potom by nám ho za určitých okolností byl Stvořitel zavázán, nebo přímo povinen dát. Jen ti, kteří si ne- uvědomují závažnost hříchu, mohou věřit, že Bůh je nějakým způsobem povinen nás spasit. Opak je pravdou. Existuje jen jedna povinnost – naše. Jsme dlužníky, protože jsme porušili zákon, a nejsme schopni s tím nic udělat. Díky Xxxx za to, že to Xxxxx učinil za nás.

Aplikace

Co to pro tebe znamená „chlubit se Kristovým křížem“? Je to téma, které tě naplňuje ra- dostí a nadšením, nebo ti přijde spíše smutné, ba morbidní?

„Kdyby lidé v plné míře pochopili vý- znam velké oběti, kterou přinesl Majestát nebe, když zemřel za člověka, vyvýšili by

plán spasení. V srdcích křesťanů by se roz- jímáním o Golgotě probudily čisté, svaté a živé pohnutky. Svými srdci i ústy by osla- vovali Boha a Beránka. Pýše a samolibos- ti se nemůže dařit v srdcích těch, kteří si neustále připomínají golgotské události… Všechno bohatství tohoto světa nemá tako- vou hodnotu, aby mohlo vykoupit jediného hynoucího člověka. Kdo může změřit Kris- tovu lásku ke ztracenému světu, když visel na kříži a trpěl za hříchy viníků? Tato láska byla nezměrná, nekonečná.

Xxxxxxx ukázal, že jeho láska je silněj- ší než smrt. Vydobyl pro člověka spasení; uprostřed nejtěžšího boje se silami temno- ty jeho láska stále sílila. Snášel to, že tvář jeho Otce se od něho odvrátila. V hořkosti své duše musel zvolat: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jeho rameno přineslo spasení. Cena za vykoupení člověka byla zaplacena, když v posledním duševním zá- pase vyslovil požehnaná slova, která se jako ozvěna šířila celým stvořením: ,Dokonáno jest.‘“ (2T 212. 213)

Po | 14. června

12 | Boží láska a lidská víra

„VYKOUPENÍ“ BEZMOCNÝCH

18Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykou- peni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19nýbrž převzácnou krví Xxxxxxxxx. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. (1Pt 1,18–20)

12Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. 13Toto píšu vám, kteří věříte ve jmé- no Syna Xxxxxx, abyste věděli, že máte věčný život. (1J 5,12.13)

Osobní studium

Proč apoštol Xxxx používá pro popis naší zá- chrany v Kristu výraz „vykoupení“? Jakou myšlenku tím chce vyjádřit? (1Pt 1,18–20)

Když Xxxx mluví o Kristově smiřující smr- ti na kříži, myšlenkou „výkupného“ se vrací do doby otroctví, kdy se otrok po zaplacení určité sumy (většinou platil někdo z příbuz- ných) mohl stát svobodným. Svojí „drahou krví“, tedy svou zástupnou a dobrovolnou smrtí na Golgotě, nás Kristus vykoupil z ot- roctví hříchu a smrti. To je v podstatě základ každé smlouvy. Bez toho by byla smlouva ne- platná. Musela by se anulovat, protože Bůh by nemohl splnit svoji část dohody – dát dar věčného života všem, kteří uvěřili.

Aplikace

Co to znamená mít Božího Syna? (1 J 5,12) Je pro tebe myšlenka záchrany díky Xxxxxx mož- ností, nadějí, zbožným přáním a touhou, nebo už jistotou?

Xxxxxxx Xxx napsal svým křesťanským přátelům: „Toto píšu vám, kteří věříte ve

jméno Syna Xxxxxx, abyste věděli, že máte věčný život“ (1J 5,13). Máme příslib věčného života, a pokud mu uvěříme, můžeme mít i jeho jistotu. Ježíš opravil trhlinu, která zapříčinila ztrátu věčného života. Jak? Jen Stvořitel svojí spravedlností a nekonečnou cenou mohl zrušit dluh, který jsme měli vůči porušenému zákonu – to byla ta trhlina zapříčiněná hříchem. Vždyť co by to bylo za Boží věčný morální zákon, kdyby něja- ká smrtelná, stvořená bytost mohla tento dluh zaplatit? Jen někdo rovný samotnému Xxxx, v němž existoval život nevypůjčený, neodvozený a věčný, mohl zaplatit výkupné, a tak nás osvobodit od dluhu, který máme vůči zákonu. Tímto způsobem se naplňují všechna smluvní zaslíbení; takto můžeme mít i dnes zaslíbení věčného života a být vykoupeni z hříchu a smrti.

Út | 15. června

12 | Boží láska a lidská víra

XXXXXXXXXX VÍRA X

Xxxxx Xxxxxxxxxxx uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15,6)

1Co tedy řekneme o Xxxxxxxxxx, našem tělesném praotci? Čeho dosáhl? 2Kdyby Xxxxxxx dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit – ale ne před Bohem! 3Co říká Písmo? ,Uvěřil Xxxxxxx Xxxx, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘ 4Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. 5Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spra- vedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. (Ă 4,1–5)

Osobní studium

Text zapsaný v Gn 15,6 je jedním z nejhlub- ších výroků v celém Písmu. S některými dalšími texty tvoří základ klíčové pravdy biblického náboženství – ospravedlnění ví- rou. Byl napsán staletí před tím, než podob- ná slova napsal Xxxxx v dopise Ăímanům. To všechno je důkazem toho, že od Edenu až doposud existuje jeden jediný způsob, jak být spasen.

Bezprostřední kontext verše nám pomá- há pochopit, jak velká byla Xxxxxxxxxx víra. Uvěřil Xxxxxx zaslíbení, že bude mít syna, i přesto, že ho jeho věk přesvědčoval

Aplikace

Je pro tebe lehké přijmout, že ke spáse stačí uvěřit Bohu? Co to znamená ve tvém životě? Je to jenom souhlas s nějakou informací? Nebo něco víc?

o tom, že je to už nemožné. Je to víra, která si uvědomuje svoji úplnou bezmocnost; víra, která požaduje úplně se vzdát sebe; víra, která žádá bezvýhradně se podřídit Bohu;

víra, která vede k poslušnosti. Takovou víru měl Xxxxxxx. Byla to víra, která se mu počí- tala „za spravedlnost“.

Jak rozumíte tomu, že Bůh Xxxxxxxx jeho víru „připočetl jako spravedlnost“? (Gn 15,6; Ă 4,1–5)

Jakkoliv byl Xxxxxxxxx život životem víry a poslušnosti, přece jen to nebyl život dokonalé víry a dokonalé poslušnosti. Čas od času se objevily slabiny v jedné i druhé oblasti. Důležité přitom je uvědomit si, že spravedlnost, která nás spasí, je spravedl- nost, která nám je připsána nebo „připočí- tána“. To znamená, že v Božích očích jsme přes naše slabosti spravedliví. Nebeský Bůh na nás pohlíží jako na spravedlivé, i když takoví nejsme. Tak to bylo i v případě Abra- hama a tak to bude v případě všech, kteří k němu přijdou ve víře Xxxxxxxxxx.

St | 16. června

12 | Boží láska a lidská víra

XXXXXXXXXX XXXX XX

Xxxxx Xxxxxxxxxxx uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15,6; ČEP) Xxxxx tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost. (Gn 15,6; B21) Xxxxx Xxxxxxxxx uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. (Gn 15,6; ČLP)

Osobní studium

Když se vrátíme k Gn 15,6, vidíme, že růz- né překlady použily pro slovo „připočetl“ různé výrazy, jako například „počítal“,

„připsal“ nebo „uznal“. Ten samý výraz je použit i v dalších verších Mojžíšových knih. Osoba nebo věc je „považována“ nebo

„pokládána“ za něco, čím není. Například v Gn 31,15 Xxxxxx a Xxx tvrdí, že je jejich otec „považuje“ (pokládá, počítá) za cizinky, i když jsou jeho dcerami. Desátek Levitů se „uznával“ (považoval, pokládal) za obilí z humna, i když to ve skutečnosti obilí ne- bylo (Nu 18,27.30).

Aplikace

Co si počít ve chvílích, kdy Xxxx vyznáš své hříchy, požádáš o odpuštění (na základě toho, co pro tebe Xxxxx udělal), a přesto se pak necítíš lépe, svatěji a čistěji?

Sedmá kapitola knihy Leviticus popi- suje pravidla přinášení tzv. pokojné oběti či oběti za společenství. Je zde řečeno, že pokud se taková oběť hned po obětování nesnědla, na třetí den už obětujícímu ten- to obětní dar „nebude připočten k dobru“ (Lv 7,18). To znamená, že správně přinesená

a vykonaná oběť měla být běžně „připočítá- na“ ve prospěch hříšníka, který potom stojí před Xxxxx jako spravedlivý. Bůh považuje hříšníka za spravedlivého, i když jím ve sku- tečnosti není.

Jak nás Bůh i přes naše slabosti může po- čítat nebo považovat za spravedlivé?

Důležitá pravda o tom, že jsme prohlášeni za spravedlivé – ne snad proto, co jsme my učinili, ale jen vírou v to, co Kristus učinil za nás – je podstatou výroku „spravedlnost z víry“. To však neznamená, že samotná naše víra nás učinila spravedlivými. Víra je spí- še prostředek (nebo nástroj), kterým získá- váme dar spravedlnosti. To je v podstatě tajemstvím a slávou křesťanství. Všechno, čemu jako křesťané a následovníci Xxxxxx Xxxxxx věříme, stojí na tomto základě. Vírou jsme před Bohem považováni za spravedlivé. Xxxxxxx, co potom následuje – poslušnost, posvěcení, svatost, rozvoj charakteru a lás- ka, by mělo vyvěrat právě z této pravdy.

Čt | 17. června

12 | Boží láska a lidská víra

DŮVĚRA V BOŽÍ ZASLÍBENÍ

1Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Xxxxxx, 2neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. (Ă 5,1.2)

Osobní studium

O známém kardinálovi Xxxxxxxxxxxx, velkém katolickém apologetovi, se vypráví, že když ležel na smrtelné posteli, donesli mu kříže a připomínali zásluhy svatých, aby dříve než zemře, mohl získat jistotu spasení. Bellarmi- no však prý řekl: „Dejte to pryč. Myslím, že je jistější důvěřovat v zásluhy Ježíše Xxxxxx.“

Mnozí z těch, jejichž pozemský život pomalu končí, si stále více uvědomují, jak prázdné, zbytečné a neužitečné byly jejich skutky, jak málo se zabývali tím, jak získat

spasení, a jak velmi potřebují spravedlnost Xxxxxx Xxxxxx.

Dobrou zprávou je, že nemusíme čekat až do smrti. Už nyní můžeme mít jistotu v Bohu. Celá smlouva je založena na spo- lehlivých Božích zaslíbeních, ze kterých už nyní můžeme mít užitek. Xxxxxx však těmto zaslíbením věřit; musíme si je při- vlastnit; už nyní musíme okusit jejich reali- tu ve vlastním životě. Aby se tato zaslíbení stala skutečností, musíme mít trvalý vztah s Xxxxx, protože, jak jsme už mnohokrát řekli, smlouva zahrnuje i vzájemný vztah.

Aplikace

Jak můžeme náš vztah s Bohem a svůj pokoj upevnit? Uvažuj chvíli na modlitbě o svém ži- votě a polož si otázky: Co z toho, co dělám, posiluje můj vztah s Xxxxx, a co ho narušuje? Jaké změny bych měl udělat?

Pá | 18. června

12 | Boží láska a lidská víra

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

„Jediná cesta, kterou může hříšník dojít k spravedlnosti, je víra. Vírou může předložit Bohu zásluhy Ježíše Xxxxxx a Bůh mu připočítá poslušnost svého Syna. Xxxxxxxx spravedl- nost nahradí prohry člověka. Bůh přijme, odpustí a ospravedlní kajícího se, věřícího člověka a zachází s ním, jako kdyby byl spravedlivý. Miluje ho tak, jak miluje svého Syna. Tak to je, když je víra počítána za spravedlnost.“ (1SM 367)

„Když v pokání a ve víře přijímáme Xxxxxx za svého Spasitele, Bůh nám odpouští hříchy a ustupuje od trestu, který je předepsán za porušení zákona. Hříšník potom stojí před Bo- hem jako spravedlivý člověk. Je poctěn přízní nebe a prostřednictvím Ducha má společen- ství s Otcem a Synem.

Musí však být vykonáno i další dílo – a to rozvoj charakteru. Pravda má člověka posvě- covat. A to se děje prostřednictvím víry. Protože jen xxxxxxx Xxxxxxxxx, kterou přijímáme vírou, se může měnit charakter.“ (3SM 191)

„Víra, která ospravedlňuje, vede vždy nejdříve ke skutečnému pokání a potom k dobrým skutkům, které jsou ovocem této víry. Víra, která nepřináší dobré ovoce, není spásonosnou vírou.“ (3SM 195)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Jaký je rozdíl mezi živou a mrtvou vírou? (Jk 2,17.18)

2. Jak popisuje Xxxxx živou víru? (Ă 16,25.26)

3. Jak bys odpověděl na argument, že jestliže jsme spaseni jen připočítanou spravedlnos- tí, ne tou, která je v nás, potom nezáleží na tom, co děláme a jak to děláme?

Shrnutí

Bez ohledu na to, co děláme, naše lidská přirozenost je hříšná a nehodná stát před čistotou Boží spravedlnosti. Jestliže však svlékneme naši vlastní přirozenost a přijmeme Xxxxxxxx zá- stupnou oběť do našeho srdce, můžeme stát před Bohem jako spravedliví.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

21:17

| 87

Lekce 13

Týden od 20. do 26. června

Požehnání nové smlouvy

Základní verš

„Já jsem přišel, aby [mé ovce] měly život a měly ho v hojnosti.“ (J 10,10b)

Předmětem studia tohoto celého čtvrtletí bylo téma Boží smlouvy s lidmi. Bůh nám chce v podstatě říci: „Takovýmto způsobem vás zachráním od hříchu a smrti.“ Jinými slovy, smlouva definuje Bohem stanovený způsob na vykoupení padlého lidského pokolení.

Velkolepým vrcholem smluvních zaslíbení je věčný život na nové zemi. I když na tento nádherný den všichni zatím jen čekáme, z požehnání vyplývajících ze smlouvy se můžeme radovat už dnes. Bůh se o nás stará i nyní; i dnes nám chce dát to nejlepší. Smlouva totiž není nějaká dohoda, ve které je nutné to či ono udělat – a za dlouhou dobu potom dostaneš svoji odměnu. Její odměnou jsou požehnání, ze kterých se mohou ti, kdo vírou vstupují do smluv- ního vztahu, radovat už tady a nyní.

V poslední lekci našich úvah o smlouvě si přiblížíme některá z bezprostředních požehná- ní a zaslíbení vyplývajících z Boží milosti, která byla vlita do srdcí těch, kdo zaslechli jeho klepání a otevřeli mu. Těchto požehnání je určitě více. Je to jen jakýsi začátek – začátek něčeho, co nikdy neskončí.

Osnova lekce

Při studiu poslední lekce tohoto čtvrtletí se chceme zaměřit na to, jaká požehnání pro nás mohou plynout se smlouvy, kterou nám ze své lásky a iniciativy nabízí náš Zachránce:

• Dar radosti navzdory okolnostem (neděle)

• Dar odpuštění a osvobození od viny (pondělí)

• Dar nového, proměněného srdce (úterý)

• Dar věčného života (středa)

• Dar spolupráce s Pánem na záchraně druhých (čtvrtek)

Budování společenství

◼ Podělte se ve skupině o to, co jste v posledním týdnu zažili. Jak vás tento prožitek ovlivnil ve vašem duchovním životě?

◼ Ăekněte ostatním o situaci, kdy jste v poslední době vnímali výrazný projev Boží přítomnosti ve vašem životě. Vyjádřete veřejně Bohu své poděkování.

Ne | 20. června

13 | Požehnání nové smlouvy

RADOST

1Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. 2Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svěd- číme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3Co jsme viděli

a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Xxxxxxx Xxxxxxx. 4To píšeme, aby naše [var. vaše] radost byla úplná. (1J 1,1–4)

Osobní studium

Co naplňovalo radostí Xxxx a co přál i ostat- ním? (1J 1,1–5)

„To píšeme, aby naše (případně ,vaše‘) radost byla úplná.“ Xxx vyjadřuje několika jednoduchými slovy, co je velkou předností těch, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem – ra- dost.

Jako křesťané často říkáme, že se nemá- me řídit našimi pocity, že víra není pocit a že bychom měli svoje pocity ovládat. To všechno je samozřejmě pravda. Zároveň však musíme říci, že bez pocitů, emocí a ná- lad bychom vlastně ani nebyli lidmi. Svoje pocity nemůžeme popřít; potřebujeme je pochopit, dát jim místo, které jim patří, a dr- žet je pod kontrolou – do té míry, jak je to jen možné. Popírat je by vlastně znamenalo popírat, že jsme lidé.

Xxx byl jeden z dvanácti. Téměř od po- čátku Ježíšova tříapůlletého působení byl s ním; byl svědkem několika z těch největ- ších událostí – byl pod křížem, v Getsema- ne, při proměnění. Jako očitý svědek mohl o těchto událostech právem mluvit.

Všimněme si však, že neupozorňuje na sebe. Zdůrazňuje, co Xxxxx učinil pro své učedníky, aby mohli mít společenství nejen navzájem mezi sebou, ale i s Bohem. Prostřednictvím Ježíše můžeme navázat úzký vztah s Bohem a důsledkem tohoto společenství a tohoto vztahu je – radost. Xxx chce, aby si křesťané uvědomili, že to, co o Xxxxxx čtou, je pravda. On ho totiž viděl, dotýkal se ho a naslouchal mu. A tak i oni mohou vstoupit do radostného spole- čenství se svým nebeským Otcem, který je miluje a prostřednictvím svého Syna se jim dává.

Aplikace

Xxx v našem biblickém textu představuje své svědectví o tom, co mu dává vědomí Boží lásky, a to, že poznal osobně Xxxxxx. Jaké svědectví vydáváš ty o svém vztahu s Xxxxxxx? Co může posilnit tvoji radost v Pánu?

Po | 21. června

13 | Požehnání nové smlouvy

OSVOBOZENÍ OD VINY

Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Xxxxxx Xxxxxx. (Ă 5,1)

Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. (Ă 8,1)

Osobní studium

Je vůbec možné, aby slabý a hříšný člověk v životě prožíval pokoj? Na základě čeho?

Každý z nás zápasí s pocitem viny. To proto, že jsme hříšní. Všichni jsme se něčím provinili, všichni jsme učinili něco, za co se stydíme a co bychom nejraději vrátili zpět. Žel, čas se nevrátí…

Aplikace

Jak ti skutečnost odpuštění tvých hříchů pomáhá ve vztahu k těm, kteří se vůči tobě pro- vinili? Jak to ovlivňuje tvoje chování k jiným lidem?

Avšak díky Xxxxxx a krvi nové smlouvy nikdo z nás nemusí žít poznamenán vinou; Bůh nám totiž odpustil. Je to smutné, když nám někteří lidé neodpustí, ale oni nejsou Bohem, nejsou Stvořitelem a Udržovate- lem vesmíru, nejsou konečným soudem. Pouze Bůh je svatý, dokonalý a svrchovaný Xxxxxx, a proto pro nás není odsouzení, jak píše Bible. Svrchovaný Xxxxxx nás považuje za lidi bez viny, považuje nás za ty, kteří ni- kdy neudělali to, za co se cítí vinni.

Jedním z největších zaslíbení vyplývají- cích ze smluvního vztahu s Bohem je, že už nemusíme žít pod tíhou viny. My, kteří jsme se rozhodli vstoupit do smluvního vztahu s Xxxxx a dodržovat jeho podmínky – víru, pokání a poslušnost – můžeme pro krev smlouvy složit těžké břemeno viny. Když se nám satan snaží našeptat, že jsme zlí, zkažení a příliš hříšní, než aby nás mohl Bůh přijmout, můžeme učinit to, co učinil Xxxxx, když pokoušel jeho – citovat Písmo. Ten nejlepší ze všech veršů je v tomto pří- padě Ă 8,1. Neznamená to popírat v našem životě realitu hříchu. Protože však máme smluvní vztah s Xxxxx, hřích nás neodsu- zuje. Ježíš nesl trest za nás. V přítomnosti nebeského Otce stojíme a odvoláváme se na Xxxxxxxx krev, prolitou za nás; před- kládáme jeho spravedlnost místo našich hříchů.

Út | 22. června

13 | Požehnání nové smlouvy

NOVÁ SMLOUVA A NOVÉ SRDCE

17[Prosím Otce] a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni

a zakotveni v lásce 18mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: 19poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plnos- tí Boží. (Ef 3,17–19)

Osobní studium

Jaká změna nastane u těch, kteří mají nové srdce? (Ef 3,17–19)

Jak jsme již uvedli, v nové smlouvě Bůh vloží zákon do našeho srdce (Jr 31,31–33). V našem srdci však není jen zákon. V uvede- ném textu čteme, že tam přebývá i Kristus. (Ăecké sloveso přeložené jako „přebývat“ znamená také „usadit se“, což vyjadřuje my- šlenku stálosti.) Kristus a jeho zákon jsou totiž ve velmi úzkém spojení. Jestliže je v našem srdci Kristus a jeho zákon, budeme mít ze smlouvy jedno z největších požehná- ní – nové srdce.

Aplikace

Co můžeme udělat, aby se tato zaslíbení na nás naplnila? Potřebujeme něco změnit, aby- chom mohli být v životě naplněni „Boží plností“ (Ef 3,19)?

Všimni si, že Xxxxx v úvodním verši zdů- razňuje prvek lásky. Ăíká, že v ní musíme

být „zakořeněni a upevněni“. Tato slova představují stabilitu, pevnost a stálost v základech lásky. Naše víra neznamená nic, jestliže není pevně zakořeněna v lásce k Bohu a v lásce k bližním. Láska nepři- chází jen tak ze vzduchoprázdna. Xxxxxx, prostřednictvím Xxxxxx Xxxxxx se projevila Boží láska k nám (láska, která převyšuje poznání). V důsledku toho nastala v našich životech změna. Změnila se i naše srdce a my jsme se stali zcela novými lidmi – s no- vými myšlenkami, touhami a cíli. Taková je naše odpověď na Boží lásku měnící naše srdce a probouzející v nás lásku k druhým. Snad toto měl Xxxxx na mysli, když mluvil

o tom, že máme být naplněni „celou Boží plností“.

St | 23. června

13 | Požehnání nové smlouvy

NOVÁ SMLOUVA A VĚČNÝ ŽIVOT

25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ (J 11,25.26)

Osobní studium

Věčný život má dva rozměry – přítomný a budoucí. V přítomnosti poskytuje věřící- mu život už nyní. Obsahuje mnoho zaslíbe- ní, která byla dána pro náš současný život.

V budoucnosti se stane skutečností zaslí- bené vzkříšení těla. Půjde o událost, která všechno změní. Tehdy se naplní všechny naše naděje.

Jak rozumíte Xxxxxxxxx slovům, že ti, kdo v něho věří, i kdyby zemřeli, budou žít? (J 11,25.26) Jak lze takový „věčný život“ zís- kat?

Aplikace

Je pro tebe „věčný život“ jen něčím, na co se těšíš do budoucna? Jaký prospěch můžeme mít z věčného života už dnes?

Xxxxx říká, že pro ty, kteří v něho věří, je tato smrt jen spánek, jen jakási dočasná přestávka, která se skončí vzkříšením. Když se Kristus vrátí, mrtví v Kristu vstanou

nesmrtelní a živí následovníci Xxxxxx Xxxxxx budou v okamžiku proměněni v nesmrtel- né. Mrtví i živí, kteří jsou v Kristu, prožijí stejné vzkříšení těla.

Je to velká přednost, když víme, že naším posledním místem není hrob, ale věčný ži- vot, který vlastně nemá konec.

„Kristus přijal naše tělo, abychom my mohli přijmout jeho Ducha. Díky spojení s Kristem máme vyjít z hrobu. Naše vyjití však nebude jen projevem Kristovy moci, ale také důsledkem toho, že jsme vírou při- jali jeho život za svůj. Lidé, kteří vidí Kris- ta v pravém světle a dovolují mu vstoupit do svého srdce, mají věčný život. Xxxxxxx v nás přebývá prostřednictvím Ducha a při- jetí Ducha do srdce vírou je počátkem věč- ného života.“ (DA 388; TV 244)

Čt | 24. června

13 | Požehnání nové smlouvy

NOVÁ SMLOUVA A NAŠE POSLÁNÍ

18Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,18–20)

Osobní studium

Jakou roli v plnění velkého misijního po- slání sehrává naše aktivita, a jakou Boží působení?

Lidé na celém světě zápasí s tím, co jiho- africký spisovatel Xxxxxxx xxx xxx Xxxx na- zval „břemenem nesmyslnosti“. Lidé, kteří byli obdarováni darem života, často nevědí, co s ním, nevědí, jaký smysl má jejich život a jak ho využít. Je to, jako kdybyste někomu dali knihovnu plnou vzácných knih, avšak ten člověk je nečte, ale zapaluje s nimi oheň. Je tragické, plýtvat něčím tak vzácným!

Aplikace

Být křesťanem, Xxxxxxxxx následovníkem, znamená být tím, kdo přijal jeho pověření. Znáš svůj úkol? Víš, co od tebe tvůj Pán očekává? Počítáš s jeho mocí a pomocí?

Není to však jediný problém, se kterým musí křesťan zápasit. Radovat se dovedou ti,

kdo znají (a osobně prožili) úžasnou zprávu o ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Spasite- li, který zemřel za hříchy každého člověka na zemi.

Vzhledem k jasné výzvě z Mt 28,19.20 má život věřícího člověka svoje poslání a smy- sl – hlásat světu nádhernou pravdu o tom, co jsme prožili s Xxxxxxx Xxxxxxx. Je to velká přednost! Většina z toho, co na tomto světě děláme, skončí, až skončí tento svět. Šíření evangelia je však poslání, jehož následky sa- hají do věčnosti.

Bůh nám dal jasný příkaz. Ať jsme kdo- koli, ať je naše postavení v životě jakékoli, ať máme jakékoli nedostatky – všichni máme splnit určitý úkol.

Pá | 25. června

13 | Požehnání nové smlouvy

PODNĚTY K ZAMYŠLENÍ

Přečti si 40. kapitolu „Vysvobození“ z knihy Velké drama věků (GC 635–645; VDV 410–420) a kapitolu „Opravdová radost“ z knihy Cesta k vnitřnímu pokoji (SC 115–126; CVP 117–125).

„Svatý Boží Syn nenesl žádné svoje hříchy a bolesti – nesl bolesti jiných, protože na něho byla položena nepravost nás všech. S božským soucitem se spojuje s člověkem a jako zá- stupce lidského pokolení trpí jako hříšník. Nahlédl do propasti bídy zapříčiněné našimi hříchy a přemostil roklinu, která nás odděluje od Boha.“ (7BC 462)

„Pojď, můj bratře, pojď takový, jaký jsi, hříšný a poskvrněný. Polož své břemeno viny na Je- žíše a vírou se dožaduj jeho zásluh. Pojď hned, dokud je čas milosti, neváhej; vyznej svoje hří- chy, čiň pokání a Bůh ti zcela odpustí. Neopovažuj se promarnit novou příležitost. Naslouchej hlasu lásky, který tě vyzývá, abys vstal z mrtvých a Kristus ti mohl dát světlo. Zdá se, že kaž- dý nynější okamžik je přímo spojen s údělem neviditelného světa. Xxxxxxx, aby tě tvoje pýcha a nevěra vedly k tomu, abys nadále odmítal nabídku milosti. Jestli ji však zavrhneš, nakonec budeš naříkat: ‚Minula žeň, skončilo léto, a spása nikde‘ (Jr 8,20).“ (5T 353)

Xxxxxx k rozhovoru

1. Těm, kdo věří v Ježíše, Bůh zaslibuje radost. Je radost to samé jako pocit štěstí a poho- dy? Měl by být křesťan vždy usměvavý a dobře naladěný?

2. Co znamená být naplněn „Boží plností“? (Ef 3,19) Co si pod tímto zvláštním výrazem můžeme představit?

3. Může být křesťan naplněn radostí a pokojem, jestliže nebere vážně výzvu z Mt 28 a ne- používá svoje duchovní dary ke splnění poslání?

Shrnutí

Smlouva mezi Bohem a člověkem není jen nějakým abstraktním teologickým konceptem. Je to způsob, jakým Bůh formuluje a vysvětluje náš vzájemný spásný vztah. Přijetím smlouvy oteví- ráme svoje životy Boží lásce a jeho zaslíbením o spasení.

Praktický závěr

◼ Podělte se s ostatními ve skupině o to, co praktického jste se naučili z této lekce při studiu Bible. Jak lze toto naučení uvést do každodenního života?

Podněty k modlitbám

◼ Xxxxxxx se jeden za druhého, za své radosti i starosti.

◼ Modlete se spolu za ty, kteří z nějakého důvodu přestávají či již přestali navštěvovat vaše společenství. Jak jim můžete dát najevo, že je máte stále rádi?

◼ Modlete se i za lidi ve svém okolí (přátele, sousedy, příbuzné…), kterým byste rádi představili Boží lásku.

Konkrétní modlitební seznam mé třídy sobotní školy:

94 |

21:18

POUŽITÉ ZKRATKY

Biblické překlady

Standardně je v lekcích Průvodce studiem Bible používán Český ekumenický překlad (ČEP). Pokud je použit jiný překlad, je u odkazu verše uvedena následující zkratka:

B21 Bible, překlad 21. století ČLP Český liturgický překlad ČSP Český studijní překlad

Xxxx Xxxxx X. Xxxxxxxx

U českých překladů knih Xxxxx X. Xxxxxxxx je uváděno nejnovější vydání z nakladatelství Advent-Orion.

Zkratka	Anglický název	Zkratka	Český překlad
AA	The Acts of the Apostles	PNL	Poslové naděje a lásky
COL	Christ´s Object Lessons	PM	Perly moudrosti
DA	The Desire of Ages	TV	Touha věků
GC	The Great Controversy	VDV	Velké drama věků
PK	Prophets and Kings	OSU	Od slávy k úpadku
PP	Patriarchs and Prophets	NUD PP	Na úsvitu dějin Patriarchové a proroci
SC	Steps to Christ	CVP	Cesta k vnitřnímu pokoji

Zkratka	Anglický název
AG	God’s Amazing Grace
FLB	The Faith I Live By
SD	Sons and Daughters of God
SG	Spiritual Gifts
SM	Selected Messages
SR	The Story of Redemption
T	Testimonies for the Church

Další materiály

Zkratka	Anglický název
BC	The Seventh-day Adventist Bible Commentary

Vážení a milí přátelé,

psát v dnešní době cokoliv, co se má zveřejnit za pár měsíců, není snadné. Náš svět se zcela proměnil a s jistotou víme jen to, že už to nikdy nebude jako dřív. Všichni jsme si ověřili, že slovo jistota se pomalu stává slovem z naší his- torie. Najednou prožíváme špatné věci, které jsme znali jen z obrazovek televizí, a musíme hledat řešení problémů, které nám ještě před dvěma roky připadaly jako románová fikce.

Člověk byl stvořen k životu v ráji, různá pozemská pekla nejsou prostředím pro náš život, proto nám nezbývá než stále hledat východiska z opakujících se krizí.

Pro křesťana je důležité otázka, jak v tom všem najít cestu k Xxxx, cestu k lidem a nakonec i sám k sobě.

Někdy jsme zatlačeni do kouta vědomím naší dočasnosti, ale náš Pán a Bůh postavil svou koncepci na principu věčnosti. Udělal s námi krátkověkými smlouvu věčnou. Nedává to smysl, ale dá se tomu věřit a dá se pro to žít a snad i umřít. A ještě jedno je podstatné, pokud chceme přežít, pak musíme na to svoje žití tak trochu zapomenout. Náš život je více snesitelný, pokud ho žijeme pro druhé a s těmi druhými.

Jeden mladý muž měl za sebou opravdu těžkou sobotní noc, příšerně ho bolel zub. Na pohotovosti byli až od deváté, a tak tam stál v řadě už od osmi. Nebyl schopen už ani přemýšlet nad tím, že se sestřička všem omluvila s tím, že mají polámanou vrtačku a servis přijede až v poledne. Mladý muž se ponořil do vnitřního vzteku: to je fakt zoufalý svět. Pak se přemohl a šel za sestrou s nabídkou, že se na to podívá, před pár lety ještě podobný servis sám dělal. Závada nebyla složitá a za půl hodiny bylo křeslo v provozu. Zub bolel stejně zoufale, ale při opravě to bylo jaksi snesitelnější. Xxxxxx v čekárně nevadilo, že dostal přednost a za chvíli odcházel sice bez zubu, ale hlavně bez bolesti.

Každý z nás možná můžeme přidat kousek ze své dočasnosti k věčným Božím smlouvám...

Xxxxx Xxxxx, hospodář Česko-Slovenské unie Církev adventistů sedmého dne financuje většinu svých projektů z vlastních zdrojů prostřednictvím různých sbírek. Každou sobotu proběhnou v našich shromážděních sbírky dvě. Jedna je určena na provoz místního sboru a druhá na podporu různých celosvětových misijních projektů.

Přehled tematických sobot a sbírek v roce 2021 lze využít při plánování bohoslužeb v tomto roce. Všem dárcům bych chtěl poděkovat za jejich ochotu podporovat práci církve v naší zemi i v prostoru světa kolem nás.

Informace pro pokladníky sborů – misijní sbírky jsou odesílány na účet příslušného sdružení. První část variabilního symbolu je ve sloupci VS, druhá část variabilního symbolu je přidělené číslo sboru.

Plán tematických sobot, týdnů a sbírek v roce 2021
	Téma soboty	Sbírka	VS
	Duben
3. 4.	Den modlitby a půstu
10. 4.	Sbírka pro projekty Hope Channel	Sbírka pro EUD	15
17. 4.	Rozdávání misijních knih (17.–23. 4.)
24. 4.	Den služby lidem se zvláštními potřebami (neslyšící,	nevidomí...)
	Květen
1. 5.	Den jednoty v misii
8. 5.	Modlitba za Adru Česká republika	Sbírka pro Adru ČR	22
15. 5.	Den zdraví v rámci EUD
22. 5.	Sbírka pro domácí a celosvětové misijní projekty	Sbírka pro ČSU2/3, GK 1/3	28
22. 5.	Den modlitby za ohrožené děti
29. 5.
	Červen
5. 6.	Den biblických korespondenčních kurzů a sobotní školy
12. 6.	Den služby žen
19. 6.	Den uprchlíků
26. 6.	Sbírka 13. soboty pro Středoamerickou divizi	Sbírka 13. soboty	13