Diplomová práce
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva
Diplomová práce
Xxxxxxx Xxxxx
2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Smlouva o prodeji podniku zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
Úvod
Po Sametové revoluci v roce 1989, se ieskému obchodnímu právu dostává rapidních změn v podobě ietných novelizací, směřujících nejen k díliím změnám ustanovení v hospodářském zákoníku, ale dotýkajících se samotné podstaty celého tohoto odvětví. Opět se přechází ke smluvní svobodě a úiastník právních vztahů, má nejen právo si vybrat smluvního partnera, ale v rámci mezí právních předpisů i způsob jakým prostředkem bude daný právní vztah regulován. Novým porevoluiním obchodním zákoníkem i. 513/1991 Sb., byla do našeho právního řádu zaileněna řada institutů, které napomáhají realizaci smluvní svobody. Jedním z takových institutů je právě smlouva o prodeji podniku. Jejím úielem je zprostředkovat změnu vlastnických vztahů k majetkovým hodnotám tvořící podnik, aniž by se přerušil jeho provoz. Problematika prodeje podniku je poměrně složitá a smlouva jako taková je řazena k těm obtížnějším, co do zvládnutí celého jejího právního obsahu.
Hlavním cílem této diplomové práce bude rozebrat a zhodnotit ustanovení smlouvy o prodeji podniku a vystihnout možné komplikace, jako je daňová problematika ii problematika týkající se antimonopolního úřadu, které tuto smlouvu v praxi mohou provázet. V druhé iásti mé diplomové práce se budu snažit vytvořit přehledný náhled do portugalské právní úpravy smlouvy o prodeji podniku. Portugalsko jsem zvolil jakožto starou zemi Evropské unie a v souiasné době ekonomicky nejbližší České republice, i když se za poslední dobu ukazuje, že tuto zemi po ekonomické stránce předháníme. V průběhu celé této práce, se budu snažit najít slabiny právní úpravy smlouvy o prodeji podniku a zároveň navrhnout případné řešení de lege ferenda.
KAPITOLA I. Historie
1.1 Historický exkurs
Pokud by jsme měli zkoumat postupný vývoj smlouvy kupní, jakožto předchůdce souiasné smlouvy o prodeji podniku, je nezbytné zaiít přinejmenším u římského práva. Vzhledem k tomu, že cílem mé diplomové práce není pouze historie smlouvy o prodeji podniku, omezím se pouze na letmí nástin tohoto vývoje.
Římské právo, které položilo základy souiasnému evropskému právu, upravovalo smlouvu trhovou (emptio-venditio), jako smlouvu o výměně věci za peníze. Jednalo se o reálný kontrakt, jež byl realizován až ve chvíli faktického předání věci. Jednalo s též o synallagmatický závazek.1
Další významná etapa byla odstartována přijetím Všeobecného obchodního zákoníku (ADHGB) ze 17. prosince 1862 a to pod iíslem 1/1863 ř. z., jež platil v Habsburské monarchii. Velkým problémem však bylo, že neplatil v Uhrách, kde byl přijat obchodní zákoník podle návrhu profesora Xxxxxxx Xxxxxxxx a to v roce 1875.2 Ve všeobecném obchodním zákoníku byla pro naše úiely hlavním institutem smlouva trhová jejíž podstatou bylo dodání zboží podatelem v kvalitě a množství sjednané ve smlouvě a převzetí zboží kupitelem, přiiemž převzetí se muselo shodovat s tradicí. Podatel nesl útraty odevzdání zboží, kupitel nesl náklady převzetí. Předmětem koupi mohly být i jiné majetkové hodnoty, které nebyly zbožím, například pohledávky. Nemovitosti byly jako předmět koupě vylouieny.3
Se vznikem Československé republiky, která vznikla dne 28. října 1918 byla přijata i takzvaná recepiní norma publikovaná
1 Xxxxx, X., Xxxxx, V., Xxxxxxxx, M. Římské právo. 2. vydání, Praha : C.H. Xxxx 1995, s. 250.
2 Xxxxx, X. Vývoj právních kodifikací. Sborník z mezinárodní vědecké konference, Brno : Masarykova univerzita, 2004, str. 42.
3 Xxxxx, X. Vývoj právních kodifikací. Sborník z mezinárodní vědecké konference, Brno : Masarykova univerzita, 2004, str. 56.
ve sbírce zákonu pod iíslem 11. Pro ieskou zemi zůstal základním pramenem Všeobecný obchodní zákoník, jenž tvořil souiást Československého obchodního zákoníku. Slovenský byl obsahem shodný s obsahem uherského zákona obchodního. Tento prvorepublikový Všeobecný obchodní zákoník ovšem prodej ii nájem podniku žádnými zvláštními ustanoveními neupravuje.
Co se týie specielní úpravy podniku, tak ta byla pouze u jeho převzetí a to v § 1409 Všeobecného obianského zákoníku dále jen (AGBG), který zní: Převezme-li někdo jmění nebo podnik, odpovídá, bez újmy dalšího ručení zcizitelova, věřitelům přímo za dluhy, náležející ke jmění nebo podniku, které při odevzdání znal nebo musil znáti. Ručení jest však zbaven, jakmile zaplatil na takových dluzích již tolik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo podniku. Úmluvy mezi zcizitelem a nabyvatelem, tomu se příčící na újmu věřitelů, jsou naproti těmto bezúčinné.4 Podnik jinak v této době bylo možno převádět prostřednictvím smlouvy trhové, která byla upravena v ABGB §§ 1053 a následující. Vzhledem k tomu že smlouva o prodeji podniku byla obchodem, tak se tato smlouva řídila obecnými ustanoveními Všeobecného obchodního zákoníku o obchodech.
Sice Všeobecný obchodní zákoník o prodeji i nájmu podniku mlčí, s podnikem však na základě něj šlo disponovat. Obchodní závod mohl být zcizen, prodán, směněn atd.5
Tato výše zmíněná prvorepubliková úprava byla v roce 1950 zrušena obianským zákoníkem i. 141/1950 Sb., který nastolil s minulým právním řádem diskontinuitu, která byla následně dovršena hospodářským zákoníkem i.109/1964 Sb. Jak známo, v této době bylo upřednostňováno direktivní řízení a tržní vztahy vietně prodejů a nájmů podniku, byly v reálu téměř nerealizovatelné. Byla upřednostňována „socialistická
4 Xxxxxx, F. československý zákoník občanský a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Praha : Československý kompas, 1926, s. 48 an.
5 Wenig, X. Xxxxxxxx obchodního práva platného v Čecha, na Moravě a ve Slezku, Praha : Československý kompas, 1947, s. 81.
organizace“ jejichž vztahy byly upravovány pomocí hospodářských smluv. Je zcela na místě také podotknout, že na podnik bylo z tehdejšího pohledu nahlíženo jako na subjekt právních vztahu a nikoli jako předmět. Byl intervenován zásahy států do všech sfér své existence. Tím že v této době bylo dosti znaině potlaieno soukromé vlastnictví, vyzískaly si
„socialistické organizace“ výsadní postavení. Postupem iasu se pro státní podnik vytvořil samostatný zákon i. 88/1988 Sb., o státním podniku, který přebral úpravu z hospodářského zákoníku.
Zásadních změn se oblast dispozice s podnikem doikala, až v porevoluiních letech a to zákonem i. 513/1991 Sb., což byl nový obchodní zákoník,6 který pod tímto iíslem nalezneme i nyní.
Novost úpravy sebou přinesla řadu změn a to od samostatně upravených zvláštních typů smluv o prodeji a o nájmu podniku následně přes novelizace, kterými bylo mimo jiné stanoveno, že podnik je věc hromadná, až po samostatné pojetí podniku jako předmětu právních vztahů. Zejména pak předmětu vlastnictví a soukromoprávních dispozic a nikoli, jak byl chápan v předešlé době jako subjekt právních vztahů.7 Tato úprava souvisela bezesporu s tím, že porevoluiní obchodní zákoník sebou opět přinesl smluvní svobodu.
6 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obchodní zákoník či ObchZ.
7 Státní podnik definovaný v zák. č. 111/1990 Sb. jako subjekt práva (měl tedy právní subjektivitu, mohl vlastními právními úkony zavazovat a měl práva a povinnosti).
KAPITOLA II. Podnik
2.1 Podnik jako předmět smluv
Před tím, než se pustím do samotného rozboru smluv o prodeji podniku, dovolil bych si vysvětlit slovo podnik, jako stěžejní institut veškerého dalšího pokraiování této práce. Podnik ve smyslu právním je definován v § 5 odst.1 obchodního zákoníku jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. V druhém odstavci je dále uvedeno, že podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním slova smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahující se k nemovitým věcem, předmětů průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Podnik jak vyplývá z výše uvedeného má dva pojmové znaky.
Tím prvním je, že podnik je organizovaný celek, za úielem dosahovaní zisku. Vzhledem k tomu, nemá povahu podniku uriitý celek organizovaný za jiným úielem, než dosahování zisku. Jednotlivé složky podniku buď slouží podnikání, nebo mu mají sloužit.8
Druhým pojmovým znakem podniku je to, že jeho jednotlivé složky patří podnikateli. Tento vztah podnikatele může vyplývat především z vlastnického práva, případně u státního podniku z oprávnění s majetkem státu hospodařit. U ostatních složek musí být podnikatel osobou přímo oprávněnou.9
8 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 19.
9 Tamtéž s 19.
Složky podniku máme:
● hmotné -ty tvoří věci movité a nemovité (spadají sem výrobní stroje, budovy, skladiště, pozemky atd.)10
● nehmotné -práva a tzv. jiné majetkové hodnoty ( mezi práva patří především pohledávky, ale i právo k nájmu nebytovým prostorám, práva z liceniních smluv atd. Mezi jiné majetkové
hodnoty řadíme zejména dobré jméno spoleinosti,11 know-how, klientelu, ochranné známky, různé podnikové znaiky, zlepšovací návrhy a vynálezy.12
● osobní -struktura a kvalifikainí úroveň zaměstnanců
podniku (může jít rovněž o osoby, jejichž právní poměr k podnikateli a podniku je jiný)13
Na tomto místě vyvstává otázka, zda o podnik půjde při propojení všech tří složek, ii zda staií jen některá z nich. Osobně se domnívám, že budou postaiovat libovolné dvě z těchto složek. Je možné si zcela dobře představit, že fyzická osoba zdědí malý podnik, jehož jediným pracovníkem byl zůstavitel, po kterém zde zůstalo auto, nářadí, dílna, pohledávky, závazky a to zcela bez dalších zaměstnanců. Dědic tento podnik poté může dále prodat smlouvou o prodeji podniku. Jiného názoru je X. Xxxxx, který tvrdí, že jednou ze složek podniku musí být vždy složka osobní. Vychází z toho, že podnikem je jednota složek podnikání, a podnikáním je podle §
2 odst. 2 ObchZ činnost vykazující zákonem stanovené znaky.
10 obecnou definici věci, která je tak trochu tautologická najdeme v § 118 odst. 1 ObčZ, ale pro naši potřebu to jsou jen ty věci, které slouží podnikání nebo vzhledem ke své povaze mu sloužit mají.
11 V dnešních podmínkách západního vlivu často označována jako GOODWILL.
12 Xxxxx, X. In Xxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxx, X., Xxxxx, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2002, s. 129.
13 Tamtéž s. 129.
Činnost může být vykonávána jen fyzickou osobou i když se důsledky této činnosti počítají osobě právnické.14
Jak bylo uvedeno výše v citovaném § 5 ObchZ. je podnik věcí hromadnou (universitas rerum), což je zvláštní kategorii věcí jež byla zavedena do obchodního zákoníku harmonizainí novelou.15 Jedná se o majetkový celek sloužící podnikateli k jeho podnikatelské iinnosti a zároveň jde o soubor samostatných věcí, popř. i jiných (nehmotných) statků scelených v jednotu svým spoleiným úielovým uriením.16
Zásadní otázka, která se poměrně iasto objevuje zní, zda podnikatel může vlastnit více podniků, ii zda vlastní vždy pouze jeden a to i když provozuje několik různých iinností. V souiasné době neexistuje jednotná odpověď. Podle jednoho z názoru může mít podnikatel více podniků, jenž každý je urien k jiné podnikatelské iinnosti. Tento názor zastává například
X. Xxxxxxxx.17 Podle jiného názoru může mít podnikatel jen jediný podnik, bez ohledu na to, kolik podnikatelských iinností vykonává.18
Já osobně se přikláním k názoru X. Xxxxxx, který tvrdí, že podnikatel může mít pouze jeden podnik, a opírá svůj názor o odstavce 1. a 4. § 11 ObchZ. V § 11 odst. 1 se uvádí, kdo zdědí podnik, může podnikat pod dosavadní firmou s nástupnickým dodatkem. Dále se tento závěr vyvozuje z § 11 odst. 4, podle něhož je nepřípustný převod obchodního jména, bez současného převodu podniku.
Domnívám se, že v praxi by tyto názorové rozpory neměly iinit vážnější potíže, vzhledem k tomu, že předmětem prodeje (nájmu podniku) může být i jeho samostatná organizainí složka
14 Xxxxx, X. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1- § 92e. Praha : POLYGON, 2002, s. 57.
15 Ještě před harmonizační novelou byl podnik některými autory považován za věc hromadnou viz Xxxxxxxxxx, I., Kobliha, X. Xxxxxxxx k obchodnímu zákoníku. 1. díl, Praha : Linde, a.s., 1994, s. 33.
16 Xxxxxxxxxx, X. Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005, s. 736.
17 Xxxxxxxx, X. Může mít podnikatel více podniků? PP, 1993, s. 431.
18 Xxxxx, X. K některým problémům smluv o prodeji podniku. PP, 1993, s 104., shodně Xxxxx, K. In Xxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxx, X., Xxxxx, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2002, s. 130.
§ 487 ObchZ. V případě toho, kdyby iást majetku nebylo možno zařadit pod pojem organizační složka podniku, by bylo na tuto iást majetku možno použít smlouvu kupní, smlouvu o postoupení ii převzetí pohledávky, smlouvu liceniní, smlouvu o prodeji know-how, jinou v tom daném okamžiku smlouvu vhodnou. Problém by se ovšem mohl vyskytnout v případě nájmu uriité nemovitosti (která je souiástí podniku) a jeho změně v subjektu na straně nájemce.
Další otázkou, která vyvstává v souvislosti s „vlastnictvím podniku“ je zda podnik může být vlastněn více podnikateli (subjekty). Odborná literatura i přes to, že zákon o podnikateli mluví všude v jednotném iísle kalkuluje s možností více podnikatelů.19
Xxxxx uvádí ve Vážného sbírce citované civilní rozhodnutí
i. 15884 (z r.1937), kde byl ústřední otázkou problém zda může být koncesovaný podnik ve spoluvlastnictví několika osob, z nichž jen jedna je oprávněna k provozu podniku podle koncesní listiny. Nejvyšší soud tehdy judikoval, že nelze soudit, že by koncese a podnik byly tak úzce spjaty, že nutně sdílí společný právní osud. Poznamenal, že sice je správné, že jen místnosti zřízené k provozování koncesované živnosti a sklad zboží k provozu takového podniku nestaií. „Z toho však ještě nevyplývá, že by podnik nemohl mít zvláštní právní osud, nezávislý na osobě koncesionáře.“ Ovšem ten, kdo je spolumajitel koncesovaného podniku a současně nemá oprávnění k jeho provozu, se tohoto provozu nemůže zúčastnit, může však osobně například kontrolovat finanční hospodaření podniku.20
Osobně se domnívám, že podnik ve vlastnictví více podnikatelů je možný a dokonce bych řekl, že je to jev v obchodním životě i běžný. Dva koncesionáři spolu mohou uzavřít smlouvu, na základě které budou podnikat dohromady (vybavovat spoleiné prostory, mít spoleiné zásoby, provozovny,
19 Xxxxx, X. Podnik a dědění podniku. Právní rozhledy, 1997, č. 10, s. 498.
20 Xxxxxxx, V. Živnost a odborná praxe. Prodej.Děděni.Konkurs. Edice právních rozhledů č. 1, 2000, Praha : C. H. Xxxx, s. 9.
spoleiný bankovní úiet atd.), aniž by tím byly vyvolané nějaké nepředvídatelné následky. Dále je možné si představit zdědění podniku několika dědici. Lze proto doporuiit, aby smlouva, tak jak je to obvyklé při převodu nemovitosti, obsahovala prohlášení toho, kdo činí dispozice s podnikem, že je výlučným a neomezeným vlastníkem podniku a že podnik není zatížen žádnými právy třetích osob.21
2.2 Právní dispozice s podnikem
V odborné literatuře se na spousty místech doiteme, že podnik jako předmět právních vztahů, může být předmětem řady dispozic. Může být darován darovací smlouvou podle § 628 a násl. ObiZ. Dále může být dán do nájmu dle specielního smluvního typu „smlouva o nájmu podniku“ uvedeného v § 488b Obchoz, jež byla do obchodního zákoníku doplněna novelou provedenou zákonem i. 370/2000 Sb. s úiinností k 1.1.2001. Dále je možno za pomocí smlouvy mandátní ii příkazní svěřit podnik do správy jiné osobě. Xxxxxxxxxx smlouva zde pravděpodobně bude také moci být použita i když to zrovna u takového předmětu jako je podnik obvyklé nebude.
V rámci teoretického výitu dispozic s podnikem je také třeba zmínit smlouvu směnnou. Obchodní zákoník sám sice v úpravě směnné smlouvy (posl. věta § 261 odst. 6) odkazuje jen na přiměřené použití ustanovení o kupní smlouvě (tj. o smlouvě upravené v § 409 a násl. ObchZ), nicméně se zdá nepochybné, že bude-li smlouvou měněn podnik za jinou hodnotu, použijí se pokud se týče převodu podniku přiměřeně ustanovení o smlouvě o prodeji podniku.22 Co se týie vložení podniku jako vkladu do obchodní spoleinosti (§ 59 odst. 5 ObchZ), zákon zde odkazuje na přiměřené použití smlouvy o prodeji podniku.23
21 Xxxxxxx, V. Živnost a odborná praxe. Prodej.Děděni.Konkurs. Edice právních rozhledů č. 1, 2000, Praha : C. H. Xxxx, s. 15.
22 Tamtéž s. 15.
23 Xxxxxxxx, X. Podnik jako předmět nepeněžitých vkladů. Právní rádce, 2000, č. 5, s. 14 an.
Smlouva o prodeji podniku je institut, pomocí kterého se převádí podnik, nebo jeho iást z kupujícího na prodávajícího jako celek. Co se týie iásti podniku, tak platí, že pro všechny výše vyjmenované dispozice s podnikem je možné disponovat také pouze iástí podniku, která splňuje požadavky organizainí složky stanovené § 7 ObchZ.
KAPITOLA III. Obecně o prodeji podniku
3.1 Východiska smlouvy o prodeji podniku
Z historického exkurzu uvedeného výše vyplývá, že původním právním instrumentem, kterým se podnik převáděl byla kupní smlouva. Tento instrument prodeje podniku zůstává souiasně zachován v mnoha zemích a ne jinak je tomu i v Portugalsku. U nás byl v roce 1991 zaveden do právního řádu speciální smluvní typ “smlouva o prodeji podniku“ a to stávajícím obchodním zákoníkem. Vedle toho je prodej podniku upraven § 15 až 20 zákona i. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších změn a doplňků, tj. zákonem souvisejícím s procesem tzv. velké privatizace. Další úprava je pak obsažena v zákoně i. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, pro úiely tohoto řízení.24
Smlouva o prodeji podniku prošla díky novelizacím ObchZ do dnešní doby několika změnami, o kterých se budu zmiňovat v rámci konkrétních podkapitol. Jedná se o smluvní typ, který se dnes stal zcela standardně realizovaným. Oproti ostatním smluvním typů vyjmenovaných v hlavě druhé, třetí iásti obchodního zákoníku, má tento typ dosti poietné množství kogentních ustanovení, která nelze změnit dohodou smluvních stran. Text § 263 uvádí, které ustanovení třetí iásti obchodního zákoníku mají kogentní povahu a zahrnuje mezi ně i
§§ 477, 478, 479 odst. 2, 480, 483 odst. 3, 488 a 488a. Druhý odstavec § 263 stanoví, že strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují písemnou formu. Na základě tohoto ustanovení zařazeného do ObchZ harmonizainí novelou iíslo 370/2000 Sb., musíme tedy považovat za kogentní i ustanovení § 476 a to oba odstavce. Před touto novelou se považovalo toto ustanovení
24 Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx o prodeji podniku. DaF týdeník, 1997, č. 8, s. 16.
také za kogentní, resp. zprostředkovaně kogentní vzhledem ke kogentnímu ustanovení § 269 odst. 1 obchodního zákoníku.25 Tento smluvní typ se řadí díky § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ mezi takzvané typové (absolutní) obchody, což znamená že se tato smlouva bude řídit bez ohledu na povahu úiastníků (podnikatel ii nepodnikatel) obchodním zákoníkem. Při prodeji podniku je možné, že prodávající a ani kupující nebudou podnikatelé, i když by se z dikce § 5 odst. 1 ObchZ (K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli) mohlo zdát, že tomu tak u prodávajícího není. Pro tento závěr, že prodávající a kupující nemusí být podnikatelé hovoří i to, že prodávající může podnik zdědit a kupující nemusí mít při koupi podniku odbornou způsobilost pro provozování té dané podnikatelské iinnosti.26
Prodej podniku co do přechodu práv, se týká pouze majetkových práv. Z toho důvodu na kupujícího nepřechází právo k podnikání, které má osoba prodávající podnik. Odchylku od této úpravy stanový § 15a zákona i. 92/1991 Sb., ve znění uvedených zákonů. Stanoví, že po dobu jednoho roku od uzavření smlouvy o prodeji podniku Fondem národního majetku může kupující podnikat při provozu koupeného podniku v rozsahu, v jakém k tomu byl oprávněn státní podnik před privatizací.27 Nikdy nepřecházejí takové instituty jako je koncesní listina apod. Převádí se pouze podnik a popřípadě firma. Smlouva o prodeji podniku nelikviduje obchodní majetek podnikatele a ani se nedotýká jeho právní subjektivity.28
25 Srovnej: Xxxxx, X. Obchodněprávní smlouvy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 25.
26 Srovnej: Xxxxx, X. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1- § 92e. Praha : POLYGON, 2002, s. 57.
27 Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, č. 2, s. 9.
28 Xxxxx, X. K některým problémům smluv o prodeji podniku. PP, 1993, s 108.
3.2 Druhy hledisek při realizaci smlouvy o prodeji podniku
Tato smlouva, jak jsem již zmiňoval, patří jak po stránce právní, tak po stránce její realizace k těm obtížnějším. Při uzavření této smlouvy nastávají složitější právní následky něž při uzavření jiných druhů smluv. Proto je třeba brát v potaz všechny možné aspekty, které by mohly mít na tuto transakci případný vliv. Zákonná úprava smlouvy o prodeji podniku má dostateině právně chránit zájmy nejen smluvních stran, ale též i třetích osob, které jsou prodejem podniku dotieny. Vedle toho má úprava umožnit, aby podnik mohl být prodán jako celek. Jen při takovém prodeji lze převést na nabyvatele a zpeněžit vedle hodnot tvořící hmotné složky podnikání i hodnoty vyplývající ze složky osobní a nehmotné vietně obchodního jména.29 Při prodeji podniku musíme zvažovat několik hledisek jako je hledisko ekonomické, úietní, daňové a samozřejmě právní, které je hlavním předmětem této práce. Obě strany transakce, vzhledem k její obchodní povaze mají na případných podmínkách prodeje mnohdy protichůdný zájem a proto je třeba kromě právního hlediska nepodceňovat ani hlediska ostatní.
3.2.1 Ekonomické hledisko
Prodej podniku je ekonomické rozhodnutí což jednoznaině plyne z toho, že na jedné straně se prodává věc hromadná a na druhé straně se za ní inkasuje uriitá peněžitá iástka. Na základě ekonomického hlediska,(které je neodmyslitelně spojeno se všemi ostatními hledisky) si musíme být schopni odpovědět na několik otázek jako jsou: proi prodávat podnik, za kolik, co všechno, komu?
29 Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, č. 2, s. 9.
Důvodů proi prodávat ii kupovat podnik muže být mnoho, namátkou uvedu důvody jež dle mého názoru bývají nejiastějším důvodem prodeje podniku:30
● podnik potřebuje sanaci nebo je dokonce ohrožen konkurzem,
● podnik má řadu slabých míst a není schopen vlastní silou dosáhnout nápravu,
● vlastník se chce vzdát aktivní iinnosti, atd.
Na druhé straně transakce stojí kupující, který může pro koupi podniku mít také řadu důvodů:31
● zvýšit podíl na trhu,
● získat přístup k zajímavým technologiím,
● proniknout do nových oblastí podnikání, které se zdají být perspektivnější než oblasti dosavadní ii
● výhodně investovat relativně přebyteiný kapitál, atd.
Ústředním pojmem se zde stává cena. Z mikroekonomického hlediska cena odráží vztahy mezi nabídkou a poptávkou a tvoří východisko a základ hodnocení, které provádí tržní subjekty strany poptávky a nabídky.32 Na základě ní bude zřejmé jestli podnik bude prodán ze ziskem ii ztrátou. Je zřejmé že co se týie ceny budou mít obě smluvní strany jiný názor. Prodávající se bude snažit najít kupce, který za podnik zaplatí nejvíce. Cenu se prodávající bude snažit stanovit tak, aby prodej mohl být s ohledem na poptávku realizován a zároveň byla nejvyšší možnou s ohledem na další podmínky prodeje, které preferuje (jednorázová platba ii splácení kupní ceny atd.).
30 Srovnej: Xxxxx, X. Xxxxx podniku jako součást podnikové strategie. Akvizice a fúze podniků. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995, s. 14.
31 Xxxxx, M. Koupě podniku jako součást podnikové strategie. Akvizice a fúze podniků. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995, s. 14.
32 Xxxxx, X. Mikroekonomie. Brno : Masarykova univerzita v Brně ESF, 2004, str. 114.
3.2.2 Účetní hledisko
Při prodeji podniku má úietnictví prodávajícího velký význam a to především ze dvou důvodů. Poskytuje jednak jednoznainou, srozumitelnou ucelenou informaci o struktuře převáděného majetku a o závazcích, a jednak je prvním opěrným bodem při stanovování prodejní ceny. Obchodní zákoník dává přednost stanovení kupní ceny na základě účetních údajů o zůstatkových cenách aktiv a závazků před znaleckým posudkem.33 Úietní cena, je cena tzv. hrubá, jelikož nezohledňuje další aktiva podniku jako obchodní pověst, znalosti a dovednosti a v neposlední řadě také podnikatelský nápad v jehož duchu je veden celý podnik. K těmto nehmotným aktivům je nutno dále přiřadit ocenění drobného hmotného ii nehmotného investiiního majetku, který prodávající jednorázově odepsal, iímž jejich zůstatková úietní hodnota je nulová. Obdobná situace bude i u materiálových zásob, které jsou ihned po zakoupení vydány do spotřeby, iímž zatíží nákladové úity a de facto opouštějí úietnictví, kupující je však nepochybně bude ke svému prospěchu užívat, a je pro to na místě zahrnout do kupní ceny i jejich hodnotu.34
3.2.3 Daňové hledisko(povinnost veřejnoprávní)
Dlouhou dobu již probíhají odborná diskuze na téma, zda se ustanovení § 477 ObchZ (které uriuje, že na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje) vztahuje též na „závazky“ daňové.
Základ mé argumentace bude spoiívat v názoru X. Xxxxxx, že smlouva o prodeji podniku není univerzální sukcesí protože prodávající jako právní subjekt trvá dál, což ostatně dokládá i znění § 488 odst. 2 ObchZ. Tento subjekt pokraiuje jako samostatná entita, která vyměnila jeden druh majetku za jiný,
33 Xxxxxx, X. Prodej podniku. Profit, 2000, č. 29, s. 9.
34 Xxxxxx, X. Prodej podniku. Profit, 2000, č. 29, s. 9.
konkrétně podnik za peníze. Pokraiování tohoto subjektu pokládá základ tomu, aby mohl být daňovým subjektem i nadále.
Jak bude později rozebráno, smlouvou o prodeji podniku přecházejí práva a závazky podnikatele jenž mají původ i mimo obchodní zákoník (např. v obianském zákoníku). Obchodní zákoník zde ovšem mluví o závazcích a právech,35 nikoli o
„povinnosti“, mezi kterou placení daně jistě patří. Jako první, judikoval právě s tímto argumentem Krajský soud v Českých Budějovicích.36 Dále ho následoval i Ústavní soud, který rozšířil jeho argumentaci a judikoval, že placení daní je veřejnoprávní povinností, která vzniká na základě skutečností stanovených v jednotlivých hmotněprávních daňových předpisech, jejichž ustanovení kogentně upravují, které osoby- fyzické či právnické jsou daňovými subjekty, neboli nositeli daňových povinností.37
Pro zákaz přenosu daňové povinnosti hovoří i znění § 45 zákona o správě daní a poplatků,38 které říká: Dohody uzavřené s tím, že daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, nejsou pro daňové řízení právně účinné, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Tímto zvláštním předpisem ovšem není obchodní zákoník (§ 477 odst. 1), jelikož v případě daňové povinnosti je plátce daně ve vztahu vůii orgánu veřejné moci. Plátce daně jako subjekt veřejnoprávního vztahu není vůči orgánu veřejné moci v rovnoprávném postavení a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu.39
Placení daně znamená platbu ve prospěch státu na základě zákona, aniž by stát daňovému subjektu nabízel za úhradu daně
35 Srovnej § 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
36 Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 282/98-23.
37 Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. IV.ÚS 499/98.
38 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
39 Rozhodnutí Ústavního soudu ČSFR ze den 15. 1. 1999 publikováno ve Sbírce usnesení a nálezů, č. 1, Brno, 1992, s. 11.
poskytnutí určitého ekvivalentu, což je typické pro soukromoprávní vztahy.40
To že daňová povinnost je nepřevoditelná a to že nemůže být chápana jako závazek ve smyslu § 477 ObchZ dále potvrdil ve svém judikátu Krajský soud v Ostravě.41
I přes vše výše uvedené, je třeba mít na vědomí, že v případě, že by kupující přesto zaplatil daň za prodávajícího, bude se aplikovat § 59 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků,42 který říká, že správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji zaplatil dlužník. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil, není přípustné. Domnívám se, že v tomto případě by se zřejmě jednalo o bezdůvodnému obohacení a ten kdo poskytl platbu (v našem případě kupující podniku), by se mohl domáhat jejího uhrazení na prodávajícím, popřípadě by jí mohl odeiíst z kupní ceny.
De lege ferenda bych navrhoval, aby pro odstranění výkladových komplikací, bylo do zákona implementováno ustanovení, které stanoví, že daňové povinnosti prodávajícího smlouvou o prodeji podniku na kupujícího nepřecházejí. Popřípadě by se dal použít odkaz v zákoně na daňové předpisy.
40 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1O. 2001, Sp. Zn. 28 Ca 433/2000
41 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 200O, Sp. Zn. 22 Ca 74/20.
42 Zákon č. 377/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
KAPITOLA IV. Jednotlivá ustanovení smlouvy o prodeji podniku
4.1 Základní ustanovení
Marginální rubrikou „základní ustanovení“ je oznaien § 476, který ve svém prvním odstavci uvádí, že smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Celé toto ustanovení spleině s druhým odstavcem, který vyžaduje k platnosti smlouvy o prodeji podniku písemnou formu, je kogentní. Smlouva pro svou platnost musí vždy odpovídat základnímu ustanovení, v kterém jsou uvedeny podstatné iásti této smlouvy viz. § 269 odst. 1 ObchZ.
Podnik se pochopitelně nemusí prodávat pouze pomocí této smlouvy. Lze využít i několika díliích smluv ii dobře ošetřený inominát, který by nemohlo jít napadnout jako neplatnou smlouvu o prodeji podniku. Kromě přesného oznaiení smluvních stran a přesného uriení předmětu plnění (iím je podnik tvořen) jsou podstatnými iástmi smlouvy:
● závazek prodávajícího převést vlastnické právo k věcem, převést jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež slouží provozování podniku;
● závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem a
● závazek kupujícího zaplatit kupní cenu.43
43 Xxxxxxx, X. x kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha: CODEX, 2000, s. 369.
Jestliže má být předmětem plnění podnik, znamená to, že je převáděn funkiní celek, jenž má být schopen fungování pod vedením kupujícího. Podnik se převádí jako celek se vším co k němu patří, popřípadě se převádí pouze iást podniku viz §
487 ObchZ. Rozsudek nejvyššího soudu rozhodl i iasto diskutované téma listinných cenných papírů při prodeji podniku. Na otázku zda je potřebný indosament, ii splnění dalších podmínek při převodu cenných papírů, které jsou souiástí podniku odpověděl soud tím, že k převodu cenných papírů postačuje uzavření smlouvy o prodeji podniku.44 Pokud by uriité věci, práva ii závazky byly z prodeje vylouieny a smlouva by se nevztahovala na všechny složky podniku, tak by tato smlouva byla neplatná.45
Domnívám se, že podnikatel může před uzavřením smlouvy naložit s uriitou souiástí podniku (která pro plnění funkce podniku není podstatná) tak, že ji třeba prodá ii daruje. Následně pak může na zbytek použít smlouvu o prodeji podniku.
X. Xxxxxxxxxx v komentáři k obchodnímu zákoníku uvádí, že pokud tedy uriitý předmět nebo právo mají být z prodeje vylouieny, nesmí tím být dotiena funkce podniku.46 Tento názor ovšem již byl překonán a prodejem podniku musí přecházet všechny práva a závazky.
Předmětem převodu budou i práva ze smluv, jež se obchodním zákoníkem neřídí (nájemní smlouvy nebytových prostor sloužících k podnikání,47 pojistné smlouvy, smlouvy o sdružení) a které přechází okamžikem úiinnosti smlouvy o prodeji podniku. Z výše uvedeného plyne, že při specifikaci podniku a jeho závazků se iasto bude odkazovat na jiný dokument, eventuálně na přílohu smlouvy. Zde lze doporučit přesné
44 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001
45 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.7.1997,sp. zn. 30/97
46 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku IV. díl. Praha: Linde, 1997, s. 294.
47 Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, č. 2, s. 9.
specifikování a signování přílohy smluvními stranami.48 Autoři zabývající se problematikou uriení převáděného podniku se shodují, že k platnému uzavření smlouvy postaií, když podnik, který je prodáván, je přesně individualizován. V případě, že se smlouvou o prodeji podniku převádějí i nemovitosti, vyžaduje zákon,49 aby v listině (smlouvě), která je podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, byly označeny budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční budově nepřiděluje, způsobem jejího využití a v případě budov s číslem popisným či evidenčním též příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena.
Ohledně ostatních věcí, práv, jiných majetkových hodnot a závazků, musejí přecházet (jak jsem výše již uvedl) všechny věci, práva, závazky ii jiné majetkové hodnoty. Není nutné je ve smlouvě uvádět,50 ale jejich přesný výiet jistě není na závadu. Zde je však třeba doporuiit maximální opatrnost, a to z pohledu, aby byl tento výiet buď zcela vyierpávající (taxativní), nebo naopak, aby bylo zřejmé, že jde pouze o příkladný výiet.51
Požadavek písemnosti, který je stanoven v odstavci druhém a jehož nedodržení by způsobilo neplatnost smlouvy ( viz § 40 odst. 1 ObiZ) se dále zpřísnuje, pokud jsou smlouvou o prodeji podniku převáděny nemovitosti. Platí zde totiž ustanovení obianského zákoníku § 46 odst. 2, které stanovuje, že projevy vůle účastníků smlouvy musí být na stejné listině. To že pro smlouvu o prodeji podniku je stanovena písemná forma, ovšem (dle mého názoru) neplatí pro její dodatky vzhledem
48 Xxxxx, X. Smluvní typy druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku. Brno
: Masarykova univerzita v Brně, právnická fakulta, 1999, s. 52.
49 § 5 odst. 1 pís. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
50 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2005, s. 1188.
51 Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx o prodeji podniku. DaF týdeník, 1997, č. 9, s. 3.
k ustanovení § 272 druhý odstavec, jenž praví: obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ustanovení, že může být měněna, nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze v písemné formě.
Na základě argumentum acontrario můžeme vyvodit závěr, že pokud neobsahuje smlouva příslušné ustanovení, může být měněna ii rušena i ústně. Pochybnost zde ovšem mohlo vyvolává to, že pokud se jakýkoli dodatek má stát souiástí smlouvy hlavní, (pro kterou je obligatorně stanovena písemná forma) musí následovat její formu. Proti tomuto argumentu hovoří obianskoprávní úprava, od obchodněprávní úpravy odlišná, která přímo říká, že jakákoli smlouva jež má písemnou formu, muže být měněna či rušena pouze písemně, což v obchodním zákoníku stanoveno není. Proto se při uzavírání smlouvy o prodeji podniku doporuiuje v jejím textu stanovit, že i jakékoliv dodatky ke smlouvě, resp. její změny musí mít písemnou formu, aby vzhledem k textu ustanovení § 272 odst. 2 ObchZ nevznikly žádné pochybnosti.52
Ustanovení § 67a ObchZ související se smlouvou o prodeji podniku, které bylo novelizováno zákonem i. 554/2004 Sb., má v souiasné době toto znění: na dispozici s podnikem společnosti nebo jeho částí nebo na jinou dispozici se jměním společnosti nebo jeho částí, která je obdobná fúzi nebo rozdělení, ale nezrušuje se při ní společnost, s jejímž podnikem, částí podniku, jměním či částí jmění se disponuje, se použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona o fúzi nebo rozdělení.
Novela jako taková, se ustanovení obsažených ve speciálním smluvním typu smlouvy o prodeji podniku nikterak nedotkla, ale podle důvodové zprávy k zákonu i. 554/2004 Sb. má zabránit zejména tomu, aby uzavřením jiné smlouvy (míněno jiné smlouvy než o převodu nebo nájmu podniku) nebo uzavřením nepojmenované smlouvy docházelo k obcházení závazných pravidel pro dispozice
52 Xxxxx, X. Obchodněprávní smlouvy. Brno : Masarykova universita v Brně, právnická fakulta, 2001, s. 26.
s podnikem ii jmění xxxxxxxxxxx nebo jeho iásti. Nová právní úprava § 67a má tak za cíl v souladu s třetí směrnicí (směrnice i. 78/855/EHS) a šestou směrnicí (směrnice i. 82/891/EHS) ochranu jak akcionářů (spoleiníků) zúiastněných spoleiností, tak ochranu zejména věřitelů, majitelů dluhopisů a držitelů jiných cenných papírů v rámci dispozic s podnikem nebo jměním spoleinosti.53
Výše zmíněný § 67a se nebude samozřejmě používat u každého prodeje podniku. Bude jiná situace, když podnik bude prodávat fyzická osoba a jiná, když právnická osoba v podobě akciová spoleinosti.
Obecně se ale vyžaduje souhlas spoleiníků s prodejem podniku. Je stanovena povinnost, seznámit spoleiníky alespoň jeden měsíc před konáním valné hromady (která bude rozhodovat o prodeji podniku) s návrhem smlouvy a případně i ze zprávou znalce. Rozhodnutí o prodeji podniku musí odsouhlasit spoleiníci, nebo valná hromada spoleinosti. O tomto rozhodnutí musí být pořízen notářský zápis. Dále se vyžaduje znalecké přezkoumání návrhu smlouvy z hlediska ceny.
Zpráva znalce se nevyžaduje, jestliže s tím všichni spoleiníci vysloví svůj souhlas. Tento souhlas musí být písemný s úředně ověřenými podpisy nebo musí být vysloven přímo na valné hromadě, která rozhoduje o prodeji podniku.54 Statutární orgán spoleinosti je povinen alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady, jež má ke smlouvě udělit souhlas, návrh smlouvy po přezkoumání dozorií radou (jestliže se takové přezkoumání vyžaduje), uložit do sbírky listin a zveřejnit oznámení o tomto uložení.55
De lege ferenda, bych k výše rozebírané problematice (týkající se převodu nemovitostí) pro větší přehlednost uvedl speciální ustanovení, jež by shrnulo znění § 46 odst. 2 ObiZ
53 Xxxxx, X. Aplikace novelizovaného § 67a obchodního zákoníku. Právní rádce, 2005, č. 3, s. 27 an.
54 Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx o prodeji a nájmu podniku. Soukromý právník pro podnikatele část třetí. 2005, díl 14., s. 1.
55 Xxxxxxxxxx, X. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 740.
(pokud se převádí nemovitosti, musí být projevy vůle obou účastníků na téže listině) a znění § 5 odst. 1 katastrálního zákona56 a stanovovalo by, že pokud se smlouva o prodeji podniku má stát podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, musí být nemovitosti v ní uvedené přesně specifikovány.
Co do požadavku písemnosti smlouvy o prodeji podniku, stanovené v druhém odstavci § 476, navrhoval bych změnu tohoto ustanovení vzhledem k větší právní jistotě. Písemnou formu bych obligatorně stanovil i pro jakékoliv změny ii zrušení, týkající se této smlouvy. Druhou variantou by mohlo být vypuštění § 272 odst. 2 a v tom případě by se na základě § 1 odst. 2 ObchZ použil obianský zákoník § 40 odst. 2.
4.2 Přechod práv a závazků
Ustanovení § 477 se dělí na ityři odstavce, jež jsou všechny kogentní:
● Na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.
● Přechod pohledávek se jinak řídí ustanovením o postoupení pohledávek.
● K přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím.
● Kupující je povinen bez zbytečného odkladu oznámit věřitelům převzetí závazků a prodávající dlužníkům přechod pohledávek na kupujícího.
Se smlouvou spojuje zákon v prvním odstavci přechod všech páv a jiných majetkových hodnot, jež slouží provozování podniku a všech závazků související s převáděným podnikem ii jeho iástí. Toto ustanovení vyjadřuje princip komplexnosti
56 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů
v rámci smlouvy o prodeji podniku. V poiátcích, kdy ještě nebylo o tomto paragrafu judikováno, se někteří autoři domnívali, že lze smlouvou o prodeji podniku výslovně vylouiit některé závazky ii práva.57 Takto dovozovali z iásti právní věty „na které se prodej vztahuje“. Judikatura nejvyššího soudu dala jasně najevo, že soud je opainého názoru a že pokud má jít o smlouvu o prodeji podniku, tak žádná práva, jiné majetkové hodnoty ii závazky nemohou být vylouieny.58
Na základě prvního odstavce dochází ke změně subjektu, kdy na místo prodávajícího nastupuje kupující. Ten vstupuje do všech práv a povinností, na které se prodej vztahuje. Výše uvedené bylo základem pro argumentaci, týkající se převodu nájemních smluv v případě, kdy podnájem byl nájemní smlouvou vylouien. Při prodeji podniku dochází k převedení práv a závazků z nájemní smlouvy uzavřené prodávajícím v souvislosti s provozem podniku. Při přechodu práv a závazků se nemění jejich obsah, nýbrž pouze úiastník právního vztahu, v němž prodávající je nahrazen kupujícím. Nedochází zde tedy k podnájmu.59
Výjimkou z ustanovení § 477 odst. 1 ObchZ, tj. z komplexnosti převodu podniku, je § 10 odst. 8 zákona i. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Z jeho dikce jednoznaině vyplývá, že živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu. Jiná osoba je může vykonávat, jen pokud to stanoví živnostenský zákon. Znamená to, že smlouvou o prodeji podniku nepřechází na kupujícího živnostenské oprávnění.60 Nutno ještě podotknout, že přechod práv a závazků se uskuteiňuje k době úiinnosti smlouvy o prodeji podniku.
57 Xxxxx, X. K některým problémům smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993, č. 2 s 108.
58 Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1992, sp. zn. 1 Cmo 105/1992
59 Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, č. 2, s. 9.
60 Xxxxxxxxxx, I. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005, s. 742.
Druhý odstavec § 477 ObchZ, vztahující se k přechodu pohledávek (cessi), odkazuje na ustanovení obianského zákoníku o postoupení pohledávek, upravené v §§ 524 až 530. K postoupení pohledávky se zde nevyžaduje souhlas dlužníka. Musí zde dojít pouze ke konsenzu postupitele a postupníka, jenž je vyjádřen samotnou smlouvou o prodeji podniku, kterou se splnil i požadavek písemnosti pro smlouvu o postoupení pohledávky.
Objevuje se zde však informační povinnost pro postupitele (to jak v obianském tak obchodním zákoníku, jež tuto povinnost opakuje v odstavci 4 § 477 ObchZ), která mu ukládá postoupení pohledávky oznámit dlužníku a to bez zbyteiného odkladu. Ustanovení § 525 odst. 2 obianského zákoníku uriuje, že nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem (pactum de noncedendi). Taková pohledávka, by i přesto, podle názoru K. Marka61 přešla na kupujícího smlouvou o prodeji podniku. Vychází se zde z principu komplexnosti prvního odstavce § 477 ObchZ. Opainého názoru je Xxx Xxxxx, který tvrdí, že tyto pohledávky spolu s pohledávkami, které zanikají smrtí věřitele a nebo jsou nepostižitelné v exekuci, nepřecházejí.62 Tyto názorové rozpory, jsou již řešeny rozhodnutím soudu, který judikoval, že na kupujícího přecházejí všechna majetková práva související s podnikáním.63
Za dobytnost pohledávek prodávající ruií dle § 527 ObiZ, jen když se k tomu písemně zavázal. Pokud se prodávající ve smlouvě o prodeji podniku výslovně nezaváže, nebude za dobytnost převedených pohledávek kupujícímu ruiit.64
Co se týie třetího odstavce § 477, který se vztahuje na intercesi neboli převzetí dluhu, je problematika opět upravena v obianském zákoníku §§ 531-532. Obchodní zákoník ovšem na
61 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2003, č. 11, s. 3.
62 Xxxxx, X. K některým problémům ze smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993, č. 2, s. 108.
63 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.7.1997,sp. zn. 30/97
64 Xxxxx, X. K některým problémům ze smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993, č. 2, s. 108.
rozdíl od obianského zákoníku v tomto odstavci stanoví, že k přechodu závazků se nevyžaduje souhlas věřitele, ale zato prodávající, neboli původní dlužník ruií za splnění převedených závazků kupujícím. Zde je právě ručení jedním za základních prvků ochrany kupujícího. Jde o ruiení ze zákona, aniž by se prodávající musel k ruiení zavázat písemným prohlášením, adresovaným věřiteli. Prodávající je proto povinen, jestliže kupující nesplní na něho přešlý splatný závazek ani na základě písemné výzvy věřitele, takový závazek uhradit sám.65
Spekulacím neuniklo ani toto ustanovení. Před rozhodnutím Vrchního soudu66 docházelo k diskuzím, zda prodávající ruií jen za splnění závazku kupujícím (myšleno prvním nabyvatelem od prodávajícího), nebo za závazky eventuelních dalších kupujících. Vrchní soud rozhodl, že prodávající, který vystupuje v případě prvního kupce jako ruiitel, tak bude vystupovat i v případě dalšího prodeje (dalších prodejů) podniku. Na závazky, které vznikly až po prodeji podniku se ruiení nevztahuje a to ať se týká kupce prvního ii jakéhokoli následujícího. Domnívám se, že požadavek písemnosti (§ 531 odst. 1 ObiZ) kladený na dohodu o převzetí dluhu, je splněn samotnou smlouvou o prodeji podniku, zvláště v případě, že by zde byl tento závazek uveden.
Znění § 477 odst. 4 ObchZ jen znovu deklaruje již jednou v ObiZ stanovenou oznamovací povinnost kupujícího vůii věřitelům u převzetí závazku a prodávajícího vůii dlužníkům z pohledávek. A to u obou provést tuto oznamovací povinnost bez zbyteiného odkladu. Odpovědnost za porušení oznamovací povinnosti nese kupující jak vůii prodávajícímu, tak i věřitelům. Jejich nárok na náhradu škody se řídí obchodním zákoníkem, i když nejsou podnikateli (srov. § 377 a násl. a
65 Xxxxx, X. In Bartošíková, M. a kol. Základy obchodního páva. 2 přepracované a doplněné vydání. Praha : 1998, s. 264.
66 Rozsudek Vrchního soudu ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. 9 Cmo 493/00
§757 ObchZ).67 Dlužník může i po přechodu pohledávky na kupujícího uplatnit námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době přechodu.
De lege ferenda by jsem navrhoval pozměnit první odstavec
§ 477, který v minulosti iinil výkladové problémy (jež byly odstraněny judikaturou), ale přesto bych navrhl zvolit text více přesnější, aby tak nemohlo by více docházet k spekulacím, zda některá práva jdou z prodeje vylouiit.
4.3 Odpor u soudu
Text následujícího kogentního § 478 je věnován specielnímu druhu odporu, který je poskytován věřiteli jehož pohledávka se prodejem podniku nepochybně zhorší. Věřitel může podat odpor u soudu a to v subjektivní lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se dověděl o prodeji podniku, nejpozději však do šesti měsíců (objektivní lhůta) ode dne, kdy prodej byl zapsán do obchodního rejstříku (§ 488 odst. 1), aby soud uriil, že vůii němu je převod závazku prodávajícího na kupujícího neúiinný.
Není-li podávající zapsán v obchodním rejstříku, může být podán odpor u soudu do 60 dnů ode dne, kde se věřitel dozví o prodeji podniku, nejpozději však do šesti měsíců od uzavření smlouvy.
Jestliže věřitel úspěšně uplatní právo pole odstavce 1 nebo 2, je prodávající povinen vůii němu splnit závazek v době splatnosti a je oprávněn požadovat od kupujícího poskytnuté plnění s příslušenstvím.
Jde o speciální úpravu odporovatelnosti vůii obecné úpravě stanovené v § 42a ObiZ ii úpravě stanovené v zákoně i. 328/1991 Sb.68 Věřitel úspěšným podáním odporu u soudu dosáhne toho, že smlouva o prodeji podniku v té iasti, která se týká jeho odporované pohledávky je vůii němu neúiinná. V ostatních iástech je ovšem smlouva platná a prodej je realizován.
67 Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, č. 2, s. 9.
68 Zákon 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
Důsledkem úspěšného práva odporu je však nejenom vznik povinnosti prodávajícího zaplatit dluh v době jeho splatnosti, ale je mu zachováno právo regresu proti tomu, kdo od něho podnik koupil.
Co se týie pojmu „nepochybné“ zhoršení dobytnosti pohledávky vyskytující se v prvním odstavci § 478, bylo judikováno Nejvyšším soudem takto: Na zhoršení dobytnosti pohledávky prodejem podniku ve smyslu § 478 odst. 1 obchodního zákoníku lze usuzovat z konkrétních projevů, respektive chování nového majitele v bezprostřední souvislosti uzavřením smlouvy o prodeji podniku, zejména z nezájmu na plnění převzatých reálných závazků. Již sama skutečnost, že k prodeji podniku mezi původním majitelem a dalším majitelem a následně mezi dalším majitelem a novým majitelem došlo téhož dne, představuje prvek spekulativnosti, a tím i reálné nejistoty z hlediska plnění hospodářských a finančních závazků spojených s prodávaným podnikem.69
Pokud by věřitel propásl lhůty k uplatnění odporu u soudu z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti (§ 477 odst. 4 ObchZ) a právo odporovat by zaniklo v důsledku tohoto protiprávního jednání, lze případně uplatňovat odpovědnost za škodu z tohoto protiprávního jednání.70
Jak jsem již jednou zmínil, je kromě tohoto speciálního institutu odporovatelnosti upraven odpor i v obianském zákoníku. Uplatnění odporovatelnosti podle § 478 ObchZ nevylučuje uplatnění odporovatelnosti podle občanského zákoníku, které je zaměřeno na jinak formulované skutkové podstaty.71
69 Xxxxxxxxx, X. Přehled judikatury ve věcech obchodních závazkových vztahů. Praha : ASPI Publishing, 2005, s. 84.
70 Xxxxx, X. Obchodně právní smlouvy. Brno : Masarykova univerzita, 2001, s. 30.
71 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2003, č. 11, s. 5.
4.4 Průmyslová práva a práva duševního vlastnictví
Ustanovení § 479 má dva odstavce, z nichž první je dispozitivní a upravuje, že na kupujícího přecházejí všechna práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti související s prodávaným podnikem. Je-li pro nabytí nebo zachování těchto práv rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítává se do této činnosti nabyvatele uskutečněné po prodeji podniku i činnost uskutečněná při provozu podniku před jeho prodejem.
Práva přecházejí na kupujícího v plném rozsahu, avšak vyjma těch, jež jsou nepřevoditelná ze zákona (např. právo na autorství) nebo podle smlouvy (případ zákazu převodu sjednaný v liceniní smlouvě).72Rovněž by povaze páva odporoval přechod práva k ochranné známce, jestliže by výrobky, které známka oznaiuje, nebyly předmětem podnikatelské iinnosti kupujícího.73
Kogentní druhý odstavec říká, že k přechodu práv vyplývajících z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nedochází, jestliže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí
výkonu práv z průmyslového nebo | jiného | duševního | vlastnictví |
nebo povaze těchto práv. | |||
K právům z průmyslového ii | jiného | duševního | vlastnictví |
patří zejména práva k ochranným známkám, jež jsou stanoveny zákonem 441/2003 Sb.,74 dále sem patří ochrana oznaiení původu, regulovaná zákonem i. 452/2001 Sb.,75 také sem patří úprava patentového práva zákonem i. 527/1990 Sb.76 a v neposlední řadě sem patří i práva na užitný vzor.77
72 Xxxxx, X. Xx Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha : C. H. Bek, 2003, s. 274.
73 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1299.
74 Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
75 Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, ve znění pozdějších předpisů.
76 Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
77 Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.
Ochrana oznaiení původu, jak výše uvedeno, je obecně upravena v zákoně i. 452/2001 Sb. Chráněné oznaiení původu je již pojmově spjato se vznikem výrobků, jejichž vlastnosti jsou dány uriitým zeměpisným prostředím. Může být proto zapsáno jen pro toho, kdo takové výrobky vyrábí, nebo alespoň vykonává další iinnost s jejich výrobou související.78
Co se přesně myslí slovy „označení původu“ je stanoveno v
§ 2 zmiňovaného zákona o oznaiení původu takto: Označením původu se rozumí název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení. To platí jak pro uživatele zapsaného do rejstříku oznaiení původu jako prvotního tak i pro tzv. další uživatele.
V praxi se vyskytovaly pochybnosti při přechodu práv oznaiení původu o jeho případném výluiném ii nevýluiném užívání. U označení původu je třeba si uvědomit, že i když práva označení původu přecházejí na kupujícího, může mít tato práva i jiná osoba.79 Tomu odpovídá i toto rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví:80 Podle ustanovení § 8 zákona č. 159/1973 Sb.(předchozí zákon o ochraně označení původu), je přípustné zapsat do rejstříku označení původu dalšího uživatele, jehož výrobky vyhovují podmínkám stanoveným pro již zapsané označení původu. . .-na rozdíl např. od ochranné známky – není zakotvit ve vědomí spotřebitelské veřejnosti
78 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku IV. díl. Praha : Linde, 1997, s. 315.
79 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku. Právní rozhledy, 2001, č. 12, s. 571 an.
80 Publikováno v časopise Průmyslové vlastnictví, č. 4/1994, s. 115.
vztah výrobků k určitému podnikatelskému subjektu, ale naopak ke všem podnikatelům z téže zeměpisné oblasti, jejichž výrobky vyhovují podmínkám pro již zapsané označení původu.
U některých z výše uvedených práv se vyžaduje pro jejich nabytí nebo zachování uskuteiňování uriité podnikatelské iinnosti. Tak je tomu například pokud jde o vznik práva předchozího uživatele u ochranných známek, vynálezů a užitných vzorů, nebo pro zachování práv k ochranné známce. V zájmu kontinuity je proto stanoveno, že se v takových případech do požadované iinnosti, uskuteiněné kupujícím po prodeji podniku, zapoiítává také požadovaná iinnost uskuteiněná prodávajícím před prodejem podniku.81
Pro praxi je třeba konstatovat, že smlouva o prodeji podniku může být plnohodnotným podkladem i dokladem pro provedení přechodu ochranných známek prodávajícího na kupujícího, pokud jsou tyto ochranné známky ve smlouvě o prodeji podniku uvedeny a pokud smlouva o prodeji podniku je připojena k žádosti o přechod čí převod předmětných ochaných známek.82
Úřadu průmyslového vlastnictví ČR zůstává povinnost postupovat v záležitostech převodu ochranných známek ii jejich přechodů podle ustanovení zákona o ochranných známkách. Musí proto Úřad posuzovat i rozhodovat o proveditelnosti takového převodu ii přechodu i z hledisek, že by mohlo takto docházet ke klamání veřejnosti v případech, kdy by si úiastníci smlouvy o prodeji podniku známé stejnojmenné ochranné známky volně rozdělovali mezi sebe.83
81 Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1299.
82 Xxxxxxx, V. Živnost a odborná praxe. Prodej.Děděni.Konkurs. Edice právních rozhledů č. 1, 2000, Praha : C. H. Xxxx, s. 33.
83 Xxxxxxx, V. Živnost a odborná praxe. Prodej.Děděni.Konkurs. Edice právních rozhledů č. 1, 2000, Praha : C. H. Xxxx, s. 33.
4.5 Práva z pracovněprávních vztahů
Práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí dle kogentního § 480 z prodávajícího na kupujícího. Ten speciálně reaguje na § 249 zákona i. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Ten stanový, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákoníkem nebo zvláštním právním předpisem.
Tímto zvláštním předpisem je právě obchodní zákoník. Při prodeji podniku se pro zaměstnance nic nemění. Dochází pouze ke změně subjektu na straně zaměstnavatele. Všechny pracovní smlouvy zůstávají zachovány a není důvod k jejich změnám, jelikož automaticky přecházejí na nového nabyvatele podniku. Zaměstnancům se v případě, že mají za původním zaměstnavatelem nějakou pohledávku (př. nebyla jim zaplacena mzda za předcházející měsíce), zlepšuje právní postavení (co se týie dobytnosti jejich pohledávky), jelikož na nového zaměstnavatele přešly prodejem všechny závazky, na které se prodej vztahoval a tudíž i závazek zaplatit mzdu. Navíc zde bývalý zaměstnavatel nastupuje do pozice ruiitele (§ 477 odst.
3 ObchZ) a ruií za převedené závazky na kupujícího (nového zaměstnavatele).
Jiná je situace u zaměstnanců dřívějšího podniku, jejichž pracovní poměr zanikl před dnem přechodu vlastnického práva k podniku na soukromého majitele. Právní vztah zůstává touto změnou nedotien. Za uspokojení těchto nároků bývalých pracovníků odpovídá i nadále dřívější (původní) zaměstnavatel.84
Jestliže v textu smlouvy o prodeji podniku je uvedeno, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů prodávajícího jsou vypořádány a nepřecházejí tedy na kupujícího, a ve skuteinosti k vypořádání pracovně právních vztahů nedošlo, je smlouva o prodeji podniku neplatná podle § 49a občanského
84 Xxxxx, X. Xxxxxx koupit podnik?. Obchodní právo, 1993, č. 7, s. 17.
zákoníku, protože šlo o právní úkon učiněný v omylu a omyl byl podstatný.85
Dále bylo judikováno Nejvyšším soudem, že jestliže předmětem smlouvy o prodeji podniku není podnik jako celek, ii iást podniku jako samostatná organizainí jednotka, nemá taková smlouva povahu smlouvy o prodeji podniku (jeho iásti), jež je jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku; v takovém případě úiinky spojené s touto smlouvou nenastávají a k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nedohází.86
Na závěr podkapitoly je třeba poznamenat, že přechod práv a povinností vyplývající z pracovněprávních vztahů, se netýká pouze pracovních smluv, nýbrž i dalších pracovněprávních smluv (např. dohody o pracovní iinnosti ii o provedení práce), které prodejem podniku přecházejí na nového zaměstnavatele také.
4.6 Zrušené znění § 481
Toto ustanovení, které upravovalo převod obchodního jména (firmy) bylo zrušeno harmonizainí novelou (z. i. 370/2000 Sb.) obchodního zákoníku s úiinností k 1. 1. 2001. Tato problematika je nově upravena § 11 obchodního zákoníku a to konkrétně v prvním a čtvrtém odstavci.
V prvním odstavci je stanoveno, že kdo zdědí podnik, nebo jej nabude smlouvou, může podnikat pod dosavadní firmou s nástupnickým dodatkem, jen má-li k tomu výslovný souhlas zůstavitele nebo dědiců nebo právního předchůdce. Pro naše úiely z toho vyplývá závěr, že pokud ve smlouvě není zvláštní zmínka o přechodu obchodního jména z prodávajícího na kupujícího, firma nepřechází automaticky. Pokud by se ovšem smluvní strany smlouvy o prodeji podniku domluvily, že s podnikem přechází i obchodní jméno, může kupující pod tímto
85 Rozsudek krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 1996 čj. 12 Cm 145/95
86 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1323/2000
obchodním jménem dále podnikat v případě, že připíše nástupnický dodatek.
Čtvrtý odstavec říká, že převod firmy bez současného převodu podniku je nepřípustný. Převod firmy je možný i při převodu části podniku, bude-li podnikatel zbývající část provozovat pod jinou firmou nebo tato část zanikne likvidací. Z toho plyne, že firmu je možné převést jen souiasně s podnikem, nikoliv samostatně. Pokud by se firma převáděla jen s iástí podniku tvořící samostatnou organizainí složku, bude nezbytné, aby dosavadní vlastník tohoto obchodního jména přešel změnou zápisu v obchodním rejstříku na obchodní jméno jiné, pokud tato zbývající iást nezaniká likvidací.
Možnost přechodu obchodní firmy také závisí na skuteinosti, zda stranami smlouvy jsou právnické ii fyzické osoby:87
● Zákon neumožňuje přechod obchodní firmy právnické osoby na fyzickou osobu, poněvadž obchodní firmou fyzické osoby může být jen její jméno a příjmení (§ 9 odst. 1 ObchZ). Zákon však umožňuje, aby její obchodní firma obsahovala dodatek k odlišení osoby podnikatele, nebo druhu podnikání. Obchodní firma prodávajícího může být využita k tomuto dodatku.
● Jestliže podnik prodává fyzická osoba, může přejít oprávnění používat její obchodní firmu na kupujícího, který je právnickou osobou , avšak tato obchodní firma musí být doplněna nástupnickým dodatkem, který mimo jiné oznaií právní formu právnické osoby (§9 odst. 2).
● Jsou-li jak prodávající, tak kupující fyzickými osobami, přechází na kupujícího oprávnění užívat obchodní firmu prodávajícího, opět jen s výslovným souhlasem právního předchůdce. Kupující však může užívat obchodní jméno
87 Xxxxxxxxxx, X. Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005, s. 744.
prodávajícího pouze s dodatkem, z něhož vyplývá nástupnictví v podnikání s uvedením jména a příjmení nástupce (§ 11 odst. 1 ObchZ).
Jak píše X. Xxxxx,88 omezení v otázkách oznaiení stanoví i zvláštní zákony. Obchodní firma nesmí obsahovat slovo burza, jestliže se nejedná o burzu podle zákona i. 214/1992 Sb. nebo o Komoditní burzu podle zákona i. 229/1992 ve znění pozdějších změn. Rovněž i slovo banka ii spořitelna nesmí používat libovolná osoba, ale jen osoba splňující požadavky stanovené zvláštními zákony.
4.7 Stanovení ceny
Cena uriité komodity hraje v jakémkoli prodeji velmi podstatnou roli a jinak tomu není ani u smlouvy o prodeji podniku, která je jednou z (pojmově) úplatných smluv ObchZ. Bylo judikováno Vrchním soudem, že nezbytnou náležitostí smlouvy o prodeji podniku je úplatnost převodu podniku.89
Vzhledem k tomu, že podnik, výše definovaný jako věc hromadná, se skládá většinou z mnoha díliích prvků (které by se za normálních okolností samostatného prodeje oceňovaly individuálně), je třeba ke stanovení jeho ceny přistupovat s největší opatrností. Je nesporné, že právě stanovení ceny ve smlouvě o prodeji podniku bývá jedním z nejtěžších úkolů prodávajícího. Pro oceňování majetku se používá nejrůznějších metod (empirické, matematické)90 a jejich kombinací.
Zpravidla u prodeje větších podniků, se jako podklad používají hodnocení auditorů, kteří zhodnocují, jak si na tom ve skuteinosti podnik finanině stojí. Bývá zvykem, že audit nechává provádět kupující na své náklady, aby se přesvědiil,
88 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Obchodní právo, 2002, č. 2, s. 8.
89 Rozsudek Vrchního soudu ze dne ….2000, sp. zn. 9 Cmo 856/99
90 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha : CODEX, 2000, s. 377.
že finaniní stav podniku je na tom tak, jak mu bylo prezentováno. Neklade se přitom žádná překážka tomu, aby následně cena auditu byla odeitena z ceny ve smlouvě o prodeji podniku.
Stanovení ceny ve smlouvě je zcela na uvážení úiastníků smlouvy. Není přitom potřeba, aby cena byla přímo stanovena ve smlouvě, staií když tam bude uveden uriitý spolehlivý způsob jejího stanovení a dostojí se ustanovení o uriitosti právních úkonů (§ 37 odst. 1 ObiZ). Vychází se z toho, že zákon výslovně nevyžaduje sjednat výši kupní ceny ve smlouvě.91
Zákon i přes široké možnosti uriování ceny stanovuje ve svém dispozitivním § 484 vyvratitelnou domněnku pro případ, že by se strany na ceně a způsobu uriení nedohodly: Má se za to, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Má-li nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, mění se výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí.
V případě, že úiastníci smlouvy ve smlouvě stanoví způsob jejího výpoitu a „nezafixují“ ho k uriité přesně stanovené době, domnívám se že bude nutné podpůrně použít § 482 druhou větu a tímto stanoveným způsobem (na kterém se strany dohodly) výši ceny stanovit k datu úiinnosti smlouvy. První věta § 482 ObchZ presumuje, že okamžik uzavření smlouvy je shodný s okamžikem úiinnosti. Následně pak druhá věta reaguje tím, že pokud by tomu tak nebylo a úiinnost smlouvy byla k pozdějšímu datu, přizpůsobuje se tomuto datu i cena. Z dikce tohoto ustanovení jasně vyplývá, že zákonodárce v případě, že cena není ve smlouvě přesně stanovena, se snaží její uriení svázat s datem úiinnosti smlouvy.
91 Xxxxx, X. Xx Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: C. H. Bek, 2003, s. 275.
Pokud se při stanovení ceny nevychází ze zákonného ustanovení a cena se sjednává na základě jiných údajů, potom, aikoli je tvorba cen zásadně věcí dohody kontrahujících subjektů, nemůže jít o tzv. cenu divokou a je třeba vycházet ze zásady poctivého obchodního styku jak píše X. Xxxxx v iasopise Právní rozhledy.92 Při sjednávání ceny podniku mohou strany též vycházet ze zákona i. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění jeho pozdějších změn, jehož § 24 se přímo vztahuje na oceňování podniku. Dle něj se mj. podnik nebo jeho část oceňuje součtem cen jednotlivých druhů majetku zjištěných podle tohoto zákona sníženým o ceny závazků.
Při oceňování podniku, by se do jeho ceny měly promítnout i způsob jeho funkiní uspořádání (kde by měl být oceněn nápad vedoucí k efektivitě jeho fungování), dobrá pověst, velikost klientely atd.
U prodeje podniku, může být cena stanovena pouze kladně a to i v případě, jednalo by se o předlužený podnik, který dle záznamů úietnictví dosahuje ztrát.93 Pojmovým znakem smlouvy o prodeji podniku je mj. i její úplatnost. V případě, že by podnik byl převeden „zadarmo“, jednalo by se dle mého názoru o převzetí závazků.
4.7 Předání a převzetí věcí zahrnutých do prodeje
Navazující § 483 se skládá ze tří odstavců, z nichž od prvních dvou se strany mohou odchýlit a třetí je kogentní. První odstavec stanovuje povinnost prodávajícího předat a kupujícího převzít věci zahrnuté do prodeje a to ke dni
92 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku. Právní rozhledy, 2001, č. 12, s. 573.
93 Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X. Prodej podniku. Metodické aktuality svazu účetních 5-6/2000. Praha : SVAZ ÚČETNÍCH, 2000, s. 13.
úiinnosti smlouvy. Zákon navíc ukládá, aby se o převzetí sepsal zápis, jenž by každá ze stran podepsala.
V dispozitivním druhém odstavci, je převzetím věcí stanoven přechod nebezpeií škody na těchto věcech z prodávajícího na kupujícího .
Výše zmiňovaná ustanovení odstavců jedna a dva jsou dispozitivní a platí v případě že si strany nesjednaly něco jiného. Jediné kogentní ustanovení je v odstavci třetím § 483 které říká, že vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Vlastnické právo k nemovitostem přechází vkladem do katastru nemovitostí. Ustanovení § 444 až 446 platí obdobně.
Povinnost k předání a převzetí a sepsání zápisu podle odstavce jedna se týká jak věcí movitých, tak nemovitostí zahrnutých do prodeje (hmotné složky podniku). Nevztahuje se na jiné složky podniku.94
Do zápisu se dle mého názoru přidají i práva a jiné majetkové hodnoty, pokud bude třeba upozornit na jejich vady a bude to možné v době zápisu (zde vycházím z dikce § 484 ObchZ). Funkce zápisu zde bude bezpochyby kontrolní. Právě pomocí zápisu by se mohlo a mělo kontrolovat, které věci v podniku jsou a které zde chybí již k vůli případné reklamaci.
Co se týie úiinnosti smlouvy o prodeji podniku, tak ta není v obchodním zákoníku výslovně stanovena. Zde proto budeme vycházet z obecných ustanovení obianského zákoníku. Podle § 47 odstavce prvého ObiZ, jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva úiinná tímto rozhodnutím. Obchodní zákoník ke smlouvě o prodeji podniku žádné rozhodnutí příslušného orgánu nevyžaduje. Za rozhodnutí příslušného orgánu dle uvedeného ustanovení nelze považovat
94 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1302.
rozhodnutí valné hromady spoleinosti nebo ilenské schůze družstva.95
Dle mého názoru, se za takové rozhodnutí dá považovat například povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v případě, kdy podniky smluvních stran naplňují podmínky stanovené v § 13 zákona i. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V takovém případě by smlouva nabývala úiinnosti až povolením ÚOHS, případně kdyby k povolení nedošlo k její úiinnosti by vůbec nenastala a smlouva by se stala nerealizovatelnou. V případě že by se na prodej podniku nevztahovalo žádné rozhodnutí orgánů nabývá smlouva úiinnosti ke dni v ní stanovené a pokud takovéto ustanovení ve smlouvě chybí tak se dnem úiinnosti stává den jejího uzavření.
Okamžik přechodu vlastnického práva k věcem, které tvoří souiást prodávaného podniku, je různý podle toho o jaké složku podniku se jedná. V roce 2000 se v odborném tisku rozhořela poměrně ostrá diskuze, týkající se úiinku (translainích, obligainích) smlouvy o prodeji podniku související ze sporem ohledně převodu cenných papírů na řad.96
Veškerá problematika se týkala toho, zda přechod vlastnických a jiných práv je důsledkem samotného uzavření smlouvy (translainí úiinek smlouvy), nebo zda je po jejím uzavření ještě zapotřebí nějakého jednání (obligainí úiinnek smlouvy). X. Xxxxxxxxxx přitom zastávala názor, že smlouva o prodeji podniku jenom představuje podklad pro převod jeho souiástí a k tomu, aby se převod dořešil, je nezbytné uiinit úkony k tomu předepsané, což ve vztahu k cenným papírům znamená jejich indosaci. X. Xxxxx zastával názor, že kupující se stává majitelem podniku samotným uzavřením smlouvy o prodeji podniku. V případě převodu podniku, jehož souiástí
95 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1301.
96 Xxxxxxxxxx, I. Problém převodu a přechodu práv. Právní rozhledy, 2001, č. 4, s. 141, a Převod a přechod práv při prodeji podniku podruhé. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 426. Xxxxx, X. Prodej podniku a cenné papíry jako jeho součást. Právní rozhledy, 2001, č. 8, s. 373, a Tři poznámky. Právní rozhledy, 2001, č. 11, s. 547.
jsou cenné papíry, se kupující stává jejich majitelem spoleině se zbytkem celého podniku bez dalších opatření v podobě indosace.97
Nejvyšší soudu ve svém rozhodnutí98 dal zapravdu X. Xxxxxxxx když rozhodl, že k převodu listinných cenných papírů, které jsou souiástí podniku, postaiuje uzavření smlouvy o prodeji podniku, aniž by bylo třeba uplatnit další postup stanovený pro převod cenných papírů v zákonu o cenných papírech99 a zákonu směneiném a šekovém.100
Soud se musel vypořádat z problematickými výklady ustanovení smlouvy o prodeji podniku. Dikce § 476 odst. 1 ObchZ při gramatickém výkladu nasvědiuje tomu, že důsledkem uzavření smlouvy není bezprostředně přechod vlastnického práva a jiných práv, ale pouze závazek následně tato práva převést, tedy že smlouva nemá translainí úiinek. Takovému výkladu však odporuje též kogentní ustanovení odstavce třetího § 483 ObchZ které uriuje, že vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuté do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Vlastnické právo k nemovitosti, přechází vkladem do katastru nemovitostí. Toto ustanovení jednoznaině ukazuje translainí úiinky k movitým věcem, zatímco u nemovitostí se úiinky přechodu vlastnického práva váží na vklad do katastru nemovitostí. Pro ostatní složky výslovná úprava v zákoně není. Vycházíme li ovšem z dikce jednotlivých ustanovení, které mluví pouze o přechodu práv a závazků (s výjimkou pohledávek, závazků, práv z duševního vlastnictví a obchodního jména), můžeme dovodit, že dalších podmínek k přechodu práv není.101
Tím že odstavec dva stanoví (dispozitivně), že k přechodu nebezpeií škody z prodávajícího na kupujícího dochází až
97 Xxxxxxx. Z, Zajišťovací směnky a některé další otázky směnek ve světle soudních rozhodnutí. Soudní rozhledy, 2004, č. 8. s. 285.
98 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001
99 Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
100 Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.
101 Nejvyšší soud České republiky: K převodu listinných cenných papírů, které jsou součástí podniku. Soudní rozhodnutí. Právní rozhledy, 2001, č. 6, s. 311.
převzetím věcí, může se vyskytnout případ, kdy vlastnictví k věcem přechází na kupujícího úiinností smlouvy, ale odpovědnost spojená s nebezpeiím škody na věcech přejde až později s vlastním předáním věcí. I když první odstavec § 483 ObchZ říká, že prodávající je povinen ke dni účinnosti smlouvy předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje, nastávají jistě případy, kdy celé předání podniku (souiasně s kontrolou zápisu) nebude možné realizovat v jediném dni.102 Navíc bych zde doporuiil, postupovat při předávání a zapisování chybějících a vadných věcí dosti opatrně a obezřetně vzhledem k pozdějším možným reklamacím.
Co se týie nemovitostí, vlastnictví k nim přechází až samotným zápisem do katastru nemovitostí, který má konstitutivní úiinky. Tento zápis je upraven zákonem i. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Zde bude právě smlouva o prodeji podniku (pokud bude přesně specifikovat nemovitosti)103 tvořit právní podklad pro změnu vlastníka nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí. Je třeba mít na paměti, že této procedury není třeba v případě, že převáděná nemovitost není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Zde jak uvádí obianský zákoník § 133 odst. 3 se nabývá vlastnictví samotnou úiinností smlouvy. V katastru se neevidují drobné stavby(§2 odst.2 katastrálního zákona).104 To co je považováno za drobnou stavbu najdeme v § 55 odst. 2 písm. a) stavebního zákona.105
To, za jak dlouho je možné po uzavření smlouvy o prodeji podniku požadovat návrh vkladu do katastru nemovitostí
102 Srovnej: Xxxxx, X. Obchodně právní smlouvy. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 35.
103 Viz § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
104 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
105 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
odpovídá Ústavní soud ve svém judikátu:106 Návrh vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí je možno podle názoru Ústavního soudu podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Uzavřením smlouvy vznikl kupujícímu obligační nárok na převedení vlastnického práva k nemovitostem a prodávajícímu rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní ceny.
Ustanovení § 444 až 446, na které je okazováno § 443 odst.
3 in fine s tím, že platí obdobně, dávají smluvním stranám uriitý návod jak je možno si sjednat nabytí vlastnického práva (tato ustanovení se z jejich povahy nebudou vztahovat na
nemovitosti) | a obsahují úpravu nabytí | vlastnického práva od |
nevlastníka. De lege | ferenda, bych považoval za | vhodné vyjasnit otázky |
týkající se okamžiku přechodu vlastnictví a jiných věcných práv. Z § 483 odst. 3 plyne, že u nemovitostí dochází k přechodu vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí. U movitých věcí jsou zde stanoveny translainí úiinky, iili vlastnictví přechází samotnou úiinností smlouvy. Co se týie ostatních složek, úprava zde chybí a proto bych navrhl její doplnění pro odstranění výkladových problémů.
4.8 Upozorňovací povinnost
Prodávající je povinen nejpozději v zápise sepsaném podle
§ 483 odst. 1 upozornit kupujícího na všechny vady převáděných věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, o kterých ví nebo musí vědět, jinak odpovídá za škody, kterým bylo možno tímto upozorněním zabránit. Toto ustanovení § 484 je dispozitivní a je možné ho ve smlouvě vylouiit. Dle mého názoru by ale vzhledem k ochraně kupujícího bylo namístě ho zařadit mezi tzv. kogentní. Myslím že k jeho zneužívaní ze strany
106 Nález Ústavního soudu sv. IV č. 96 publikován v Xxxxxxx, K. a kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha : CODEX, 2000, s. 378.
kupujícího by žádným způsobem nemohlo docházet a jeho vylouiení jen přispívá k menší ochraně kupujícího. Liberainím důvodem (oznámením vad) by se naopak přispívalo k poctivějšímu obchodu.
Pokud ovšem strany toto vylouiení neuiiní, jedná se zde o zvláštní případ odpovědnosti za škodu která mohla být odvrácena upozorněním na vadné ii chybějící věci. Tím že prodávající upozorní na vady se nezbavuje odpovědnosti za tyto vady, ale zbavuje se odpovědnosti za škody, kterým bylo možno tímto upozorněním zabránit.107 Vzhledem k tomu, že toto ustanovení obsahuje také subjektivní prvek spoiívající v tom, že prodávající o vadách věděl, nebo musel vědět nevznikne tu odpovědnost při absenci této vědomosti, leda že by o nich měl vědět a nevěděl. Ovšem to je třeba zkoumat s přihlédnutím k okolnostem případu podle objektivního kritéria.108
Toto ustanovení bych de lege ferenda zařadil mezi ustanovení kogentní, iímž by se přispělo k větší ochraně kupujícího. Jedná se zde o zvláštní případ odpovědnosti za škodu, která připouští liberaci prodávajícího, spoiívající v upozornění na vady o kterých ví a nebo musí vědět. Sama tato upozorňovací povinnost by měla být automatická, co do naplnění podstaty poctivého obchodního styku. Z tohoto důvodu, bych navrhl zařazení tohoto ustanovení mezi kogentní ustanovení stanovené v § 263 odst. 1.
4.9 Věci chybějící a věci vadné
Dispozitivní § 485 ObchZ navazující na ustanovení 483 odst. 1 praví, že v zápise o převzetí věcí se uvedou chybějící věci a vadné věci. Dále podává vysvětlení, které věci považuje za chybějící, tím že je definuje jako věci, které prodávající
107 Xxxxxxxxxx, X. Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005, s. 745.
108 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku. Právní rozhledy, 2001, č. 12, s. 574.
nepředal kupujícímu, aikoliv tyto věci podle úietní evidence a smlouvy mají být souiástí jmění prodávaného podniku. Jak je patrno z dikce zákona, je kontrola věcí náležejících k podniku spojována s úietní evidencí a se smlouvou. Toto ustanovení nebude iinit potíže v případě že předmět plnění bude vymezen podle § 482 ObchZ. V případě ale, že tomu tak nebude, doporuioval bych i vylouiit ustanovení srovnávající chybějící věci vůii úietní evidenci a ponechal bych výiet na smlouvě spolu s jejími přílohami. Další variantu odstranění sporů (ale již v případě jejich existence), spatřuje X. Xxxxxxxxxx v rozhodií doložce pro případné neshody.109
Je na místě doporuiit, aby veškeré věci na jejichž získání kupující bezpodmíneině trvá uvedl ve smlouvě. Domnívám se, že by se jejich existenci (i v případě, že by absence věci nebránila funkinosti podniku) mohl dle mého názoru vázat na platnost smlouvy o prodeji podniku.
U vadných věcí, se při posuzování jejich vadnosti přihlédne k jejich schopnosti sloužit provozu podniku a k době jejich používání podle úietních záznamů. Vzhledem k tomu, že podnik se prodává „za chodu“ je zřejmé, že prodávané věci nebudou většinou nové a proto se bude zkoumat, zda jsou stále schopny plnit funkci ke které byly pro podnik pořízeny. Bude se zkoumat i způsob jejich opotřebení, zda je úměrný délce a ietnosti jejich používání. Vzhledem k tomu, že i zde mohou při posuzování jednotlivých vad nastat komplikace, je opět vhodné doporuiit rozhodií doložku i pro případné spory v této oblasti. Jak uvádí Xxxxxx komentář,110 s ohledem na ustanovení
§ 486 odst. 1 (srov. slova „zjistitelné vady“) lze mít za to, že povinnost uvést do zápisu vadné věci se týká těch věcí, u nichž jsou vady zřejmé při prohlídce a nikoli až při provozu podniku.
109 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku IV. díl. Praha : Linde, 1997, s. 334.
110 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1303.
De lege ferenda, bych doporuiil, aby se do tohoto ustanovení přidalo, že do zápisu se uvedou i vady práv a jiných majetkových hodnot, které bylo možné zjistit v době zápisu. Toto doplnění bych doporuiil z toho důvodu, aby bylo možné uplatnit slevu z kupní ceny dle § 486 odst. 1.
S tím samozřejmě souvisí i změna § 486 odst. 1., jehož iást bych změnil na následující znění: Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny odpovídající chybějícím, nebo vadným věcem či právním vadám.
4.10 Práva z odpovědnosti za vady
Nejrozsáhlejší zákonné ustanovení smlouvy o prodeji podniku představuje § 486. Všechna jeho ustanovení jsou dispozitivní a lze je smluvně upravit ii se od nich úplně odchýlit. Všechny odstavce tohoto rozsáhlého ustanovení vystupují na obranu kupujícího a chrání ho tím, že řeší případy možných postupů, pokud se ukáže, že věci spadající do prodeje jsou vadné, nebo zcela chybí.
První z prostředků obrany je právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, stanovené v prvním odstavci. Jedná se o přiměřenou slevu odpovídající chybějícím nebo vadným věcem. Jestliže chybějící věci nebo zjistitelné vady věci nebyly zachyceny v zápisu podle § 483 odst. 1, nemůže být právo na slevu přiznáno v soudním řízení, ledaže prodávající o nich věděl v době předání věci. U vad zjistitelných až při provozu podniku nastávají tyto účinky, jestliže tyto vady kupující neoznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při odborné péči mohl zjistit, nejpozději však po uplynutí šesti měsíců ode dne účinnosti smlouvy (§ 482). Ustanovení § 428 odst. 2 a § 439 platí obdobně.
Tento odstavec přiznává kupujícímu právo na slevu z kupní ceny podniku a to ve dvou případech. V případě chybějících věcí a vad zjevných (zjistitelné vady věci) u nichž je podmínka, jejich zachycení v zápise dle § 485 ObchZ. V tom
případě, že by v „zápise“ zachyceny nebyly, nemůže být toto právo přiznáno v soudním řízení. Výjimku by zde tvořil případ, kdyby prodávající o chybějících věcech a vadách v době předávání věděl. Z výše uvedeného plyne, že „zápis“ je pro uplatnění chybějících a zjevných vad obligatorní.
Druhý případ se vztahuje jen na vady zjistitelné až při provozu. Zákon zde stanoví subjektivní lhůtu (bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při odborné péči mohl zjistit) a objektivní lhůtu v maximální délce 6 měsíců od úiinnosti smlouvy. Je nutné poznamenat, že nedodržení obou reklamainích lhůt znamená ztrátu práva na přiměřenou slevu jen v případě, že by toto nedodržení bylo u soudu namítnuto prodávajícím což plyne z odkazu § 486 in fine. Zrádným se může pro kupujícího stát ustanovení „bez odkladu...při odborné péči mohl zjistit“ z něho plyne, že vada se v tu danou chvíli může neodborníkovi na daném zařízení, přístroj, ii iemkoli jiném nemusí projevit, ale odborník by jí poznal. V tomto případě, by prodávající nemohl uplatnit nárok na slevu. Proto je mým doporuiením, ihned po převzetí nechat podnik prohlédnout odborníkem.
Při viasném oznámení těchto faktických vad, má kupující právo na slevu z kupní ceny, ale nikoli na bezplatné odstranění vad, ii výměnu věci.111 To je ovšem možné smluvně upravit.
U stanovení výše slevy a jejího odeitení, případně požadovaného vrácení platí obdobně úprava kupní smlouvy v ObchZ. Jde o odpovědnost za vady obdobnou odpovědnosti za vady při porušení kupní smlouvy. Prodávající však neodpovídá jen za vady hmotných věcí, ale za všechny vady, tj. za vady všech složek podniku i za vady podniku jako organizainího celku.112
111 Xxxxxxxxxxx, M. a kol. Základy obchodního práva. 2 přepracované vydání. Praha : PROSPEKTRUM, 1998, s. 267.
112 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha : CODEX, 2000, s. 377.
Právo spoiívající v odstoupení kupujícího od smlouvy je upraveno v § 486 na dvou místech. Jedním z nich je odstavec druhý, který dává kupujícímu oprávnění odstoupit od smlouvy, jestliže podnik není způsobilý pro provoz stanovený ve smlouvě a vady včas oznámené jsou neodstranitelné nebo je prodávající neodstraní v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu kupující stanoví. Ustanovení § 441 platí přiměřeně. Odstoupení je zde vázáno na nezpůsobilost provozu podniku, která by ovšem měla být stanovena ve smlouvě. Proto by kupující v rámci zajištění tohoto prostředku ochrany, měl radši vždy ve smlouvě stanovit, k iemu by měl kupovaný podnik sloužit a jakým způsobem by měl fungovat.
Dle mého názoru bude tento úiel provozu podniku iasto vyplývat ze smlouvy samotné a bude ho možno vyvodit i z jiných ustanovení než přímo ze specielního ustanovení „o schopnosti podniku k uriitému provozu“. Platí zde podle mě presumpce dobré víry kupujícího, že podnik bude schopen provozu, jaký lze rozumně vyvozovat ze smlouvy. V případě, že by to neplynulo ani ze smlouvy, přikláním se k názoru X. Xxxxxx, který uvádí, že v těchto případech je rozhodující provoz vyžadovaný obvykle u obdobného podniku nebo jeho iásti.113 Proti těmto názorům ovšem vystupuje X. Xxxxxxxxxx, která ve svém komentáři k obchodnímu zákoníku píše, že nejde však o nezpůsobilost k provozu obecně, ale jenom, o nezpůsobilost k provozu stanovenému ve smlouvě.114
Vada pro kterou se od smlouvy odstupuje a která byla vias oznámena, musí být taková, že iiní podnik nezpůsobilý pro provoz a zároveň se jedná o vadu neodstranitelnou popřípadě odstranitelnou, ale která nebyla odstraněná vias.
Z výše uvedeného plyne, že kupující může požadovat slevu z kupní ceny, nebo odstranění vad. Pro toto odstranění stanovuje kupující dodateinou přiměřenou lhůtu. Jestliže
113 Xxxxx, X. Obchodní kontrakty II. díl. Praha : PROSPEKTRUM, 1994, s. 457.
114 Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku IV. díl. Praha : Linde, 1997, s. 336.
prodávající tyto vady neodstraní, nebo je zřejmé že jsou neodstranitelné, vzniká kupujícímu právo na odstoupení.
Odstoupením je kupující povinen podnik vrátit v tom stavu, v jakém ho převzal s výjimkou přiměřeně aplikovaných důvodů uvedených v § 441 odst. 3 a 4. Pokud vrácení v tomto stavu není možné, právo na odstoupení zaniká. Co se týie úiinků odstoupení (jako jednostranného právního úkonu), ty nastávají okamžikem doruiení druhé straně (na rozdíl od ObiZ, kde má odstoupení zpětné úiinky) dle ustanovení § 349 odst. 1 ObchZ.
U osudu převedených závazků a pohledávek se přikláním podle mého mínění ke korektně argumentovanému názoru X. Xxxxxx,115 který píše, že při odstoupení od smlouvy o prodeji podniku pozbývá tento převod úiinnosti. Věřitelem převedených pohledávek a dlužníkem převedených závazků se stává znovu prodávající podniku. Zpětný převod se proto týká pouze pohledávek a závazků, které existovaly v době prodeje podniku a existují ještě v době doruiení právního úkonu odstoupení od smlouvy. Z ustanovení § 351 odst. 2 ObchZ vyplývá, že k zániku inkasa převedených pohledávek a k zaplacení převedených závazků se přihlédne, až při vzájemném majetkovém vypořádání a stanovení ceny, kterou má prodávající kupujícímu vrátit.
Následující třetí odstavec téhož rozebíraného zákonného ustanovení reaguje na vady týkající se závazků, jež na kupujícího přešly, aikoli nebyly uvedeny ve smlouvě ani v úietní evidenci v době úiinnosti smlouvy (vady právní). Tím dává jednoznaině kupujícímu ochranu před případnými závazky, které na něho přešly aniž musely být zachyceny v úietní evidenci ii smlouvě a aniž by tedy o nich vůbec věděl. Toto ustanovení poskytuje kupujícímu nárok na slevu z kupní ceny, jejíž výše by měla odpovídat hodnotě závazku. Liberainím důvodem pro prodávajícího je skuteinost, že kupující o závazcích v době uzavření smlouvy věděl. Vzhledem tomu, že zákonodárce jinak odpovědnost za závazky a pohledávky
115 Kopáč, L., Xxxxxxx, X. K některým následkům odstoupení od smlouvy o prodeji podniku. Právní rozhledy, 1997, č. 2, s. 66 an.
neupravuje, bude tu aplikovatelná obecná úprava z obianského zákoníku. Protože o jiných eventuálních nárocích zákon mlií, soudí se zpravidla, že jsou vylouieny.116
Čtvrtý odstave § 486 hned na zaiátku uriuje, že pro právní vady prodávaného podniku platí obdobně ustanovení § 433 až 435 ObchZ týkající se právních vad zboží u kupní smlouvy.
Následující věta přiznává již podruhé kupujícímu právo na odstoupení od smlouvy, tentokrát ve vztahu k tomu, že na něho nepřešlo vlastnické právo k nemovitosti tvořící součást podniku a prodávající tuto vadu neodstranil v přiměřeně dodatečné lhůtě, kterou mu k tomu je kupující povinen určit. Je třeba opět zdůraznit, že v zhledem k dispozitivnosti celého
§ 486 ObchZ se strany mohou dohodnout odchylně s tou podmínkou, aby dohoda neodporovala dobrým mravům.
Uvedené nároky kupujícího plynoucí z rozebíraného ustanovení se nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu, pokud byla sjednána (pátý odstavec § 486 ObchZ). Obdobná platnost § 440 stanovená v § 486 odst. 5 in fine znamená, že kupující se z titulu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení nemůže domáhat uspokojení, kterého mohl dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad prodávaného podniku podle odstavců 1 až 4 tohoto ustanovení.117 A zároveň, při poskytnuté slevě, není možné uplatňovat nárok na náhradu ušlého zisku toho, co kupujícímu ušlo v důsledku nedostatků vlastností, na něž se sleva vztahuje (srov. §§ 440 a 486 odst. 5 ObchZ).118
De lege ferenda, považuji za žádoucí změnu § 486 odstavce druhého, který dává kupujícímu právo na odstranění vad ii případné odstoupení od smlouvy a to v případě, že je podnik nezpůsobilý pro provoz stanovený ve „smlouvě“. Jak jsem výše argumentoval, domnívám se, že prodávající je odpovědný i za
116 Xxxxx, X. Xx Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha : C. H. Bek, 2003, s. 277.
117 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1305.
118 Xxxxx, X. Obchodní kontrakty II. díl. Praha : PROSPEKTRUM, 1994, s. 458.
způsobilost podniku k provozu v případě, že by ve smlouvě tato způsobilost k provozu výslovně stanovena nebyla. Z tohoto důvodu považuji i ve vztahu k ochraně kupujícího za vhodné vypuštění slov „stanovený ve smlouvě“.
4.11 Ustanovení o prodeji části podniku
Zákonný text § 487 povoluje, aby smlouvou o prodeji podniku mohla být prodána i taková iást podniku, jenž tvoří samostatnou organizainí složku. Znění tohoto paragrafu je následující: Ustanovení § 477 až 486 platí i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku tvořící samostatnou organizační složku. Jde o zvláštní konstrukci, kdy toto ustanovení je ponecháno jako dispozitivní a přitom odkazuje na ustanovení kogentní. Rovněž je zvláštní, proi mezi ustanovení, které se vztahují na prodej iásti podniku zákonodárce nezahrnul minimálně § 476 odstavec 2. o písemnosti smlouvy, když už vypustil první odstavec (stanovící podstatné iásti smlouvy). Někteří autoři ho považují na základě ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) za zprostředkovaně kogentní.119
Smlouva o prodeji iásti podniku, má stejný právní režim jako smlouva o prodeji podniku. Vylouiení (neuvedením) aplikovatelnosti následujícího § 488 ve vztahu ke všem prodejům iástí podniku neznamená, že prodej iásti podniku není nutno zapsat.120 Toto ustanovení to samo o sobě stejně pro iást podniku navrhuje.
Co je samostatná organizainí jednotka podniku nám říká §
7. Za organizainí složku podniku je považován:
● Odštěpný závod, který je jako odštěpný závod zapsán v rejstříku.
119 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha : CODEX, 2000, s. 384.
120 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2001, s. 1306.
● Má-li obdobné postavení jiná organizační složka, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku a
● provozovna.
Z výše uvedeného plyne, že organizainí složka nemusí být vždy zapsána do obchodního rejstříku. Jak tedy uriit organizainí složku podniku? Všeobecné se stává akceptovaným názor X. Xxxxxx, který považuje za kritérium odděleně vedené úietnictví. Některé názory pokraiují dál, když argumentují, že organizainí jednotka nemusí mít oddělené úietnictví ale staií, aby byla uriena na základě vnitřních předpisů.121 Dle mého názoru, by organizainí složka mohla být vymezena i podle předmětu dané podnikatelské iinnosti (pokud předpokládáme že podnikatel provozuje více druhů ekonomické iinnosti). Ve smlouvě o prodeji podniku je třeba alespoň přesně individualizovat podnik.122
V každém případě se však doporuiuje ve smlouvě přesná specifikace majetku a závazků které smlouvou přecházejí. V žádném případě by však takovou organizační složku nemělo tvořit účelové různorodé seskupení nesouvisejících jednotlivostí vytvořené před uzavřením smlouvy.123
De lege ferenda by jsem u tohoto ustanovení (umožňující prodej iásti podniku v případě, že půjde o organizainí složku) navrhl, aby toto ustanovení nastínilo alespoň nějaký způsob uriení, na základě něhož by se pro úiely prodeje podniku dala organizainí složka vyvodit v případě že by nebyla zapsána v OR. Sám bych zde navrhl, aby se organizainí složka dala uriit na základě druhu ekonomické iinnosti v případě, že jich provozuje prodávající více.
4.12 Zápis do obchodního rejstříku
121 Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha : CODEX, 2000, s. 384.
122 Xxxxx, X. Obchodně právní smlouvy. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 39.
123 Tamtéž s. 39.
Předposlední § číslo 488 smlouvy o prodeji podniku je kogentní a je složen ze dvou odstavců. První z nich má následující znění: prodá-li podnik osoba zapsaná v obchodním rejstříku, navrhne provedení zápisu o prodeji podniku nebo jeho části v tomto rejstříku. Jedná se o ochranu třetích osob.
Publikainí povinnost se samozřejmě bude týkat jen těch osob, jež jsou zapsány v obchodním rejstříku. Lhůta pro návrh zápisu, je dle § 31 odst 3 ObchZ bez zbytečného odkladu po té co se stala rozhodná událost. Tj. co se stala smlouva účinnou.124 V případě, že by prodávající návrh nepodá ve stanovené lhůtě, vystavuje se odpovědnosti za škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti.125 K návrhu na zahájení řízení je třeba předložit stejnopis smlouvy o prodeji podniku. Harmonizainí a technická novela obchodního zákoníku stanovila v § 27a odstavec 2 písm. i., že souiástí obchodního rejstříku je sbírka listin obsahující mimo jiné smlouvu o převodu podniku, nebo jeho iásti, popřípadě návrhy uvedených smluv.
Lhůta pro likvidaci prodávajícího je stanovena ve druhém rovněž kogentním odstavci. Právnická osoba, jež prodala podnik tvořící její jmění, může ukončit svou likvidaci a být vymazána z obchodního rejstříku teprve po uplynutí jednoho roku po tomto prodeji, jestliže v této době nebylo zahájeno soudní řízení podle § 478, nebo později, když byly zajištěny nebo uspokojeny nároky, jež byly v tomto řízení úspěšně uplatněny.
Zde je pro výmaz z obchodního rejstříku (ukoniení likvidace) závazná lhůta, která iinní nejméně jeden rok po prodeji podniku, přiiemž při objevení nějakého problému v podobě soudního řízení se tato lhůta prodlužuje až do doby uspokojení nároků, jež byly úspěšně uplatněny u soudu. V případě, že soudní řízení bude koniit neúspěchem věřitele, bude platit roiní lhůta bez dalšího. Toto kogentní nařízení je velmi praktické (chrání se zde věřitelé), neboť prodej podniku
124 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2001, s. 1307.
125 Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku II. DaF, 1999, č. 23, s. 10.
mnohdy těsně předchází likvidaci dané právnické osoby. Jinak by mj. nebylo možno dostát povinnosti ruiení za závazky převedené na kupujícího.126 Toto ustanovení se nebude vztahovat na smlouvu o prodeji iásti podniku, to se vyvozuje z dikce druhého odstavce a také toho, že znění tohoto ustanovení není zmíněno § 487 ObchZ.127
4.13 Konkurenční doložka
Poslední ustanovení zákonného textu smlouvy o prodeji podniku je věnováno konkureniní doložce. Ta byla doplněna harmonizainí novelou jež do zákona vtiskla větu: Pro smlouvy o prodeji podniku platí obdobně § 672a (tento paragraf doznal sám změny touto harmonizainí novelou). Technickou novelou i. 501/2001 Sb. se toto ustanovení stalo kogentním a bylo doplněna druhá věta: Konkurenční doložkou může být omezena činnost prodávajícího. Toto ustanovení má za úkol bránit kupujícího. Zaruiuje mu, že prodávající nebude vykonávat po stanovenou dobu a na stanoveném území nebo vůii stanovenému okruhu osob předmět iinnosti, který souvisí s iinností prodávaného podniku, nebo jinou iinností, která by měla soutěžní povahu vůii podnikání kupujícího související s podnikem.
Ze znění § 672a ObchZ plyne, že doložka musí mít písemnou povahu (což ostatně vždy splňovat bude, pokud bude stanovena ve smlouvě o prodeji podniku) a bude stanovena nejdéle na 2 roky. Dále muže stanovit vymezené území, kde prodávající nesmí vykonávat konkureniní aktivity, popřípadě stanový okruh osob s nimiž nemůže obchodovat.
4.14 Prodej podniku a hospodářská soutěž
126 Xxxxxx, X. Prodej podniku. Profit, 2000, č. 29, s. 9.
127 Plíva, S. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2001, s. 1307
Na závěr kapitoly, v které se zabývám rozborem jednotlivých zákonných ustanovení smlouvy o prodeji podniku se pro úplnost tohoto výkladu zmíním o vztahu prodeje podniku k ochraně hospodářské soutěže.
Při uzavírání smlouvy o prodeji podniku, musí úiastníci kteří jsou stranami tohoto kontraktu vždy zvažovat, zda by jeho realizací nemohlo dojít k narušení hospodářské soutěže. Tato problematika je upravena zákonem i. 143/2001 Sb.128 V § 12 odst. 2 zmiňovaného zákona, se považuje za spojování soutěžitelů i nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou.
Jak dále plyne z stanovení § 13 stejného zákona, takovéto spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jestliže: Celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky je vyšší než 1,5 miliardy Kč a alespoň dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli každý za poslední účetní období na trhu České republiky čistého obratu vyššího než 250 milionů Kč, nebo čistý obrat dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky v případě spojení podle
§ 12 odst. 2 nabývaným podnikem nebo jeho podstatnou částí je vyšší než 1 500 000 000 Kč a zároveň celosvětový čistý obrat dosažený za poslední účetní období dalším spojujícím se soutěžitelem je vyšší než 1 500 000 000 Kč.
Pokud soutěžitelé splňují nějakou z výše uvedených podmínek jsou povinni do jednoho týdne od uzavření smlouvy požádat ÚHOS o povolení. Dle mého názoru, mohou strany smlouvy vázat úiinnost smlouvy na konkrétní rozhodnutí ÚOHS a v případě, že ÚOHS nevyhoví, tak se smlouva nestane úiinnou.
128 Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisu.
KAPITOLA V. Prodej podniku v Portugalsku
5.1 Podnik v portugalském právu.
Vzhledem k tomu, že v následujícím textu budu pracovat s materiály, které jsou v portugalském jazyce a jejich překlad
do ieštiny neexistuje, budu ve své práci kromě ieského překladu uvádět i pojmy v portugalštině, které zvýrazním kurzívou. Jednak pro větší přiblížení zahraniiního textu a jednak pro možné nepřesnosti v překladu, které by se eventuálně mohly vyskytnout.
Portugalské právo považuje pojem spoleinosti za rovný pojmu obchodní podnik (estabelecimento comercial), který je organizován podnikatelem a tvoří ho spoleině jeho prvky (elementos) uspořádané za úielem podnikání, napříi jeho podnikatelským aktivitám s výrobou nebo oběhem zboží ii poskytování služeb.
Portugalská obchodně-právní teorie rozděluje složky podniku obdobně jako úprava naše:129
● Hmotné (Elementos corporeós)- kam se řadí zboží, polotovary, stroje, nábytek a například také peníze uložené v kase podniku.130
● Nehmotné (Elementos incorpóreos)- sem patří práva
z pronájmu, z užívání, zisk z prodeje, práva z pracovních smluv, práva z půjiek, dále speciální práva z průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Mezi portugalskou odbornou veřejností panují názorové rozdíly, zda souiástí nehmotné složky je i firma. Výše citovaný autor portugalské publikace se domnívá, že firma není prvkem podniku a tedy nepřechází automaticky. Tvrdí, že firma je vystavěna na subjektivním konceptu, který nemusí vždy následovat prodej podniku.131
129 Xxxxxx X. X. Xxxx Xxxxxxx. Direito comercial. Lições ao 3° ano de direito da universidade Lusiada. Lisboa: EDIFORUM, 1999, s. 245.
130 U nás je na v peníze v xxxxxxxxx související s podnikem jiný pohled viz Xxxxx, X. K některým problémům ze smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993, č. 2, s. 111.
131 Opačně:Xxxxxx, C., Lições vol.I, 2000, s. 202 an.
● Klientela (A clientela)-považují ji za iást podniku jako důležitý právní prvek. Tu dále rozdělují na klientelu jistou (clientela certa) a klientelu předpokládanou (clientela virtual).
5.2 Základní aspekty prodeje podniku v Portugalsku.
Prodej podniku v Portugalsku se stává pro právníka ještě o něco složitější záležitostí než u nás. Na rozdíl od ieské úpravy, která se do jisté míry může chlubit svou koncentrovaností (komplexností), je ta portugalská více obtížnější tím, že není upravena na jednom místě, ba ani v jednom zákoně. Jak z výše uvedeného vyplývá, portugalský právní řád nemá speciální úpravu smluvního typu smlouvy o prodeji podniku. Při prodeji podniku, bude tedy třeba sáhnout k více právním předpisům.
Základy smlouvy o prodeji podniku, jsou položeny v Código Civil,132 tedy v portugalském obianském zákoníku a to konkrétně v kapitole I. s názvem Nákup a prodej, která je zasazena do iásti II. tohoto zákona, s názvem Zvláštní druhy smluv (Dos contractos em especial). Konkrétně to budou ilánky 874 až 886 CC. Tyto ilánky stanovují formu smlouvy, bude se tedy jednat,jak už název kapitoly napovídá o obdobu kupní smlouvy.
Dalším právním předpisem vztahujícím se k prodeji podniku je Decreto-Lei n.° 321-B/90.133 Tento zákon upravuje především pronájem, ale několik ilánků je zde konkrétně urieno k úpravě prodeje podniku. Tento zákon ve svých iláncích 110, 115 a 116 podrobněji uriuje práva a povinnosti při prodeji podniku. Článek 116 přitom odkazuje na použití ilánků 416 až 418 a článek 1410 Código Civil.
132 Decreto-Lei n.° 47 344 de 25 de Novembro de 1966, dále jen código civil či CC.
133 Decreto-Lei n.° 321-B/90 de 15 de Outobro de 1990 Regime do arrendamento urbano, dále jen RAU.
Na zaměstnance prodávaného podniku se vztahuje pracovní zákoník (Código de Trabalho).134 Tento zákoník se musí použít vždy, přecházejí li s prodávaným podnikem jeho zaměstnanci.
Co se týie nemovitostí a jejich převádění jako souiást podniku, je tato úprava zachycena v Código de Registro predial.135 Do ieštiny přeloženo jako zákoník katastru nemovitostí.
Zákaz konkurence je v Portugalsku velkou zvláštností. Závazek k zákazu konkurence u prodeje podniku nemůžeme najít v žádném zákoně. Není nikde výslovně zákonem stanoven. Tento zákaz lze pouze odvodit z doktríny týkající se prodeje podniku.
5.3 Postup při prodeji podniku a rozbor jednotlivých ustanovení
5.3.1 Código Covil
Základ prodeje podniku, jak jsem již výše zmiňoval je položen v portugalském obianském zákoníku. Kupní smlouva, která tvoří jeho základ je obsažena v iláncích 874 až 886. Vzhledem k tomu, že ne všechny se budou vztahovat k prodeji podniku zmíním a rozeberu jen některé z nich.
První ilánek iíslo 874 stanoví, že kupní smlouva je smlouvou úplatnou, když říká: Xxxxx a prodej je smlouva, kterou se převádí vlastnické právo za úplatu. Toto ustanovení se podobá ustanovení ieské kupní smlouvy.
Následující ilánek se vztahuje na nemovitosti a uriuje, že smlouva o nákupu a prodeji nemovitostí je platná pouze při dodržení formy veřejné listiny (escritura publica). V Portugalsku se smlouvy o prodeji nemovitosti, nechávají pro jejich platnost potvrzovat notářem. Zápis v jejich „katastru
134 Decreto-Lei n.° 99/2003 de 27 Agosto de 2003, Código do Trabalho.
135 Decreto-Lei n.° 224/84 de 27 Septembro de 1984, Codigo do Registro predial, dále jen katastr nemovitostí.
nemovitostí“ nemá totiž (jak bude dále rozebráno), konstitutivní úiinky.
Článek 877 CC se týká prodeje vlastním dětem a vnouiatům. Zakazuje rodiiům a prarodiiům prodej některým jejich dětem a vnouiatům, jestliže ostatní z nich k tomu nedali svolení. V případě, že by k prodeji bez svolení došlo, mohou děti, nebo vnouiata, jež byly autorizováni k tomuto svolení, podat stížnost pro neplatnost tohoto právního úkonu do jednoho roku co se o prodeji dozvěděli. Toto svolení se nepoužije v případě darování z úřední moci. Jedná se zde o zvláštní druh odporu, který chrání všechny potomky stejným způsobem. V dalších ustanoveních je tento ilánek dál rozebrán, pro naše úiely je však potřebovat nebudeme.
Významným je článek 878 jenž říká, že všechny náklady, které souvisí s uzavírání smlouvy nese kupující. Toto ustanovení se týká poplatků atd.
Základní úiinky kupní smlouvy jsou stanoveny v ilánku 879.
Nákup a prodej má tyto základní úiinky:
● Převedení vlastnictví k věci, nebo jiný právní titul.
● Závazek tradice, dodat zboží
● Závazek zaplatit kupní cenu
Na tomto místě bych rád podotknul, že vlastnictví k věci vietně nemovitostí, se převádí na základě kontraktu. Není zde potřeba registrace v rejstříku ii katastru. Převedení vlastnictví k věci, totiž přímo souvisí s ilánkem 408 CC, jež praví že převod věcného práva se děje na základe úiinků smlouvy, kromě výjimek stanovených zákonem (A constituição ou transferência de direitos reais sobre coisa determinada dá-se por mero efeito do contrato, salvas as excepções previstas na lei).
Na podnik by se mohlo vztahovat i následující dispozitivní ustanovení: V případě, že se prodává zboží, které není jisté zda existuje, nebo není jistý právní titul k tomuto zboží a ve smlouvě se tato nejistota uvede, je prodávající povinen
zaplatit jeho cenu i když neexistuje, či není jisté zda patří prodávajícímu. Toto ustanovení mohou strany vyloučit (s tím že pokud by se zboží objevilo, je zde závazek ho zaplatit). Toto ustanovení rozhodně nebude chránit kupujícího a ani se asi z největší pravděpodobností nebude podílet na právní jistotě, ale snaží se prodat podnik jako celek a vše co k němu údajně patří. Vypořádání v případě nesrovnalostí, zde zákonodárce nechává až jako druhotné. Dává stranám taky možnost toto ustanovení zcela vylouiit.
Dodání zboží v ilánku 882 CC je stanoveno tak, že má být dodáno v iase uzavírání smlouvy. Pokud tomu tak není, nastupuje odpovědnost podle il. 487 odst. 2. CC.136 Dále je zde závazek předat všechny dokumenty a náležitosti, které k věci obvykle patří. Tento ilánek se uplatní, pokud si strany nesjednaly něco jiného.
Stanovení ceny se bezpochyby stává jedním z nejdůležitějších ustanovení Código Civil pro prodej podniku. Hned na zaiátku ustanovení čl. 883 je poměrně zastaralá a již obsoletní věta, že cena není pevně stanoven vládou. Následně se uvádí, že pokud se strany nedohodly na ceně, nebo způsobu jejího určení bude cena stanovena jako cena běžná, kterou by prodávající v době uzavření smlouvy normálně požadoval, nebo je na trhu požadována v momentě a místě kde měl kupující plnit. Pokud by toto pravidlo nepostačovalo, cenu určí soud na základě equity. Pokud si strany sjednaly spravedlivou cenu, považuje se tato cena za závaznou.
Cílem dalšího ilánku iíslo 884 s názvem „snížení ceny“( Redução de preço) je snaha zachovat v platnosti smlouvu i v případě, že dojde k omezení předmětu plnění. Xxxx se bude vztahovat jen na tu iást plnění, jež je realizovatelná. Pokud si ovšem strany nezvolily cenu každé iásti předmětu smlouvy, odhadne tuto iást znalec.
136 Xxxxx Xxxxxx xx Xxxxx, Código Civil e Diplomat complementares. 5.ª Edição, 2001, s. 247.
Čas a místo v kterém se platí kupní cena, jsou urieny následovně v čl. číslo 885: cen musí být placena v čase a místě dodání zboží. Pokud se ovšem strany dohodnou, nebo mají zavedený zvyk, není nutné platit v místě a čase předmětu smlouvy. Platba se jinak uskutečňuje v místě věřitelova domicilu.
Poněkud zvláštním ustanovením se jeví být článek 886 s názvem „selhání při placení ceny“ (Falta de pagamento do preço). Tento ilánek je dispozitivní a praví, že pokud bylo vlastnictví či jiné právo k věci převedeno a věc byla dodána, prodávající nemůže zrušit smlouvu pro důvod, že za ní nebylo zaplaceno. Stranám se však poskytuje možnost k odlišné dohodě. Pokud by ovšem k jiné dohodě nedošlo a uplatnil se tento ilánek, prodávající by se mohl obrátit na soud a zaplacení kupní ceny vymáhat tam (čl. 817 CC) i s případnými úroky (čl. 806).
5.3.2 Články zákona o pronájmech vztahující se k prodeji podniku
Již zmiňovaný právní předpis RAU, zaměřující se především na pronajímání (arendamento) obsahuje i tři velmi důležité ilánky vztahující se přímo na prodej podniku.137 Tyto ilánky, které jsou zařazeny do kapitoly s názvem „obchodní nebo průmyslové pronajímání“ (Do arrendamento para comércio ou indústria), musí být při prodeji podniku vždy brány v potaz.
První z nich je článek 110. RAU. Za obchodní ii průmyslový pronájem se považuje pronájem budov (jak běžných budov, tak zemědělských), nebo jejich iástí, pokud jsou přímo spojeny s obchodní ii průmyslovou iinností. Komentář138 zde hovoří o
137 V Portugalsku je pro prodej podniku speciální pojem TRESPASS.
138 Xxxxx, X. Xxxxxx, Arrendamento urbano anotado e comentado. Coimbra: Livraria Almeina, 2003, s. 675
tom, že zde zákonodárce zmiňuje zemědělské budovy proto, že tento pojem je uveden jako druh budovy v Código Civil.
Další ustanovení RAU má název „ prodej obchodního nebo průmyslového podniku“(Trespasse do estabelecimento comercial ou industrial) a skládá se ze dvou ustanovení. První odstavec se vztahuje na pronájem. Říká: je povoleno převést podnik právním úkonem mezi živými z pozice nájemce, bez souhlasu pronajímatele v případě převodu obchodního čí průmyslového podniku.
Druhý odstavec je vymezen negativně a je třeba ho vykládat
acontrario senso. Za prodej podniku se dle něj nepovažuje:
● Když se nepřevádí podnik jako celek se zařízením, nástroji, zbožím a dalšími složkami tvořící podnik.
● Pokud se převádí právo užívat nemovitost související s uriitou komeriní ii průmyslovou aktivitou a nabyvatel tuto aktivitu změní.
Třetí odstavec stanoví, že smlouva o prodeji podniku, musí být tak jak u nás písemná pod sankcí absolutní neplatnosti. Komentář připouští prodej iásti podniku, pod podmínkou, že se bude jednat o jeho ideální iást, nebo se bude jednat o autonomní iást podniku. U budov, které jsou souiástí podniku (v pronájmu) se nevyžaduje souhlas pronajímatele budovy. Pro prodej podniku se dále vyžaduje veřejná listina, to znamená, že úiastnící kontraktu jí musí nechat potvrdit pro její platnost u notáře.
Poslední ilánek tohoto zákona, vztahující se k prodeji podniku má číslo 116. a nese název „Práva pronajímatele při prodeji podniku“(Direitos do senhorio no caso de trespasse). Toto zákonné ustanovení má tři odstavce.
První odstavec se zabývá předkupním právem. Pojednává o tom, že pokud se převádí podnik prodejem, nebo z moci úřední, tak pronajímatel budovy, jež je souiástí tohoto podniku, má
předkupní právo (direito de preferencia). Jedná se zde o zvláštní případ předkupního práva vztahující se k prodeji podniku (v případě, že jeho souiástí jsou pronajaté nemovitosti) plynoucí přímo ze zákona.
Druhý odstavec patří mezi takzvané nepřímé normy, jelikož říká, že ve výše uvedeném případě je nezbytné použít ilánky
416 až 418 a 1410 portugalského obianského zákoníku. Pro větší přehlednost tyto ilánky rozeberu v následující podkapitole.
Poslední třetí odstavec řeší problém v případě, že souiástí podniku je více nemovitostí s několika pronajímateli. Píše se v něm, že pokud se do pozice oprávněného k předkupnímu právu dostane dva a více pronajímatelů, bude se tento problém řešit pomocí úiasti všech na dražbě podniku.139
5.3.3 Dále použité články z Código civil
Články (416 až 418 a článek 1410) obsažené v portugalském obianském zákoníku (na které odkazuje RAU), se všechny týkají předkupního (prefereniního) práva, které dále rozvádějí. Překupní právo dělí portugalská právní úprava dle způsobu jejich vzniku na ty, co vznikají na základě zákona a na ty co vznikají ze smluvních závazků.140 Články 416 až 418 CC. jsou zařazeny do oddílu s názvem „smlouvy o předkupním právu“ (pactos de preferência). Aikoliv se tyto ilánky používají pro předkupní právo ze smluv (a jak jsem uvedl v minulé podkapitole u prodeje podniku jde o předkupní právo ze zákona), bude je nutno použít i v našem případě, jelikož na ně zákon RAU ve svém ilánku 116 odst. 2 odkazuje.
Článek 416 CC praví, že pokud se prodává věc, jež je předmětem smlouvy, tak ten kdo je vázán (nájemce,majitel podniku) touto povinností, musí komunikovat s tím, kdo má vlastnické právo k prodávané nemovitosti. Musí mu oznámit jeho projekt prodeje, a ustanovení ilánků smlouvy. Od oznámení
140 Xxxxx Xxxxxx xx Xxxxx, Código Civil e Diplomat complementares. 5.ª Edição, 2001, s. 134.
pronajímateli o zamýšleném prodeji poiíná oprávněnému běžet osmidenní lhůta k uplatnění svého předkupního práva. Nedodržení této lhůty má za následek promliení práva. Lhůta může být prodloužena tím kdo je povinný oznámit zamýšlený prodej podniku.
„Prodej věci hromadně s ostatními“ (Venda da coisa juntamente com outras) je název dalšího ilánku iíslo 417. Text ustanovení uriuje, že pokud ten, kdo je zavázaný (oznamovací povinností) chce prodat věc dohromady s ostatními za jednotnou cenu, může být omezen výkonem práva (majitele nemovitosti) jež může být vykonáno proporcionálně k nemovitosti. V případě, že zavázaný prokáže, že věci nemohou být rozděleny bez újmy, musí být věci prodány dohromady. Tento ilánek se vztahuje na prodej podniku, kterým přecházejí všechny věci vietně nemovitostí a opravňuje majitele podniku, v případě že by pronajímatel (majitel) některé z nemovitosti, chtěl uplatnit své předkupní právo jen k této nemovitosti, aby tuto nemovitost prodal se zbytkem podniku.
Článek č. 418 s názvem „náhradní plnění“ (Prestação acessoria) poskytuje větší ochranu oprávněného k předkupnímu právu. Ten totiž v případě, že prodávajícímu bylo třetí osobou kromě peněz nabídnuto ještě nějaké další plnění (které nemůže být poskytnuto také osobou s předkupním právem), může toto plnění nahradit v penězích.
Název ustanovení dalšího článku 1410 zní „prefereniní jednání“ (Acção de preferência) . Opět se snaží chránit oprávněného z předkupního práva a stanoví mu poměrně dlouhou šestiměsíiní lhůtu od doby, co se o prodeji dozvěděl k podání odporu na soudě. Od doby podání odporu mu běží patnáctidenní lhůta pro složení depozitu ceny prodávané budovy (podniku).
Jak z výše uvedeného plyne, portugalské právo má velice silné instituty k ochraně vlastnického práva k nemovitosti a věnuje mu i nemalou iást ustanovení jenž je potřeba dodržet při uzavírání smlouvy o prodeji podniku.
5.3.4 Zákon upravující vztahy k zaměstnancům
Portugalský zákoník práce (Código de Trabalho)141 tvoří rámec ochrany poskytované zaměstnancům prodávaného podniku. Ve svém obsahu má přímo sekci zabývající se prodejem podniku (Transmissão da empresa ou estabelecimento).
Prvním ustanovením v této sekci je článek 318 který říká: Převádí-li se podniku na základě jakéhokoli právního titulu, tak vlastník podniku nebo jeho části (která je ekonomickou jednotkou), převádí i své právní postavení zaměstnavatele plynoucí z pracovních smluv uzavřených se zaměstnanci. Za závazky, které vznikly ještě před prodejem podniku odpovídají oba solidárně v délce jednoho roku od prodeje.142
Dle následujícího článku 319 se předchozí ustanovení neaplikuje v případě prodeje iásti podniku, jehož zaměstnanci byli před prodejem převedeni na jinou organizainí jednotku.
Informainí povinnost plynoucí z navazujícího článku 320 se dle prvního odstavce vztahuje jak na převádějícího (Transmitente) tak na nabývajícího (Aquirente), kteří mají povinnost informovat zástupce zaměstnanců a v případě jejich neexistence, zaměstnance samotné. Mají je informovat o důvodech, datu, ekonomických, sociálních a právních následcích zamýšleného prodeje. Dále také o nových opatřeních které se pro ně prodejem podniku chystají.
Následující druhý odstavec přikazuje písemné zveřejnění těchto informací o prodeji podniku ve vhodném iase. Za vhodný ias se považuje deset dní před jednáním nařízeným v třetím odstavci,143 který říká: Prodávající a nabývající musí předem konzultovat se zástupci pracovníků dohodu, která zahrnuje nová opatření v závislosti na prodej podniku.
141 Decreto-Lei n.° 99/2003 de 27 Agosto de 2003, Código do Trabalho
142 Tento článek byl upraven na základě nařízení EU (Direktiva 2001/23/CE, do Conselho, de 12 de Março de 2001).
143 Xxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx, Codigo do trabalho anotado, Coimbra: Livraria Almeina, 2003, s. 491.
„Zastupování pracovníků po prodeji podniku“ (Representação dos trabalhadores após a transmissão) je název posledního článku č. 321 upravující konkrétní práva a povinnosti ve vztahu k prodeji podniku. Tento ilánek se snaží zabezpeiit dosavadní práva zaměstnanců (zástupců zaměstnanců), které jim plynuly od starého zaměstnavatele vůii zaměstnavateli novému. Tento ilánek stanoví, že pokud se prodává podnik, nebo jeho část tvořící samostatnou ekonomickou jednotku, tak se status a funkce zástupců pracovníků prodejem nemění.
Pokud se prodávající podnik přidružuje k jinému podniku jež vlastní kupující, tak v případě, že pouze jeden z nich má zástupce zaměstnanců, je automatické že připojením tohoto podniku musí mít i nový podnik zástupce zaměstnanců, bez ohledu na to, který z nich tyto zástupce před spojením měl.144 Po spojení podniků platí dvouměsíiní lhůta pro zvolení nových zástupců zaměstnanců. Do té doby zastupují zaměstnance dosavadní zástupci.
5.3.5 Portugalský zákoník katastru nemovitostí
Katastr nemovitostí v Portugalsku jak ho definuje ilánek jedna zákoníku katastru nemovitostí145 je veřejný rejstřík, jehož cílem je zveřejňování právní situace týkající se nemovitosti a se zaměřením na zabezpečení obchodu s nemovitostmi po stránce právní.
Je třeba zopakovat, že zápis do katastru nemá konstitutivní úiinky, vzhledem k tomu, že § 408 CC považuje za právní titul nabytí vlastnictví k nemovitosti samotnou smlouvu.
V druhém ilánku stanoví tento zákoník, že se do rejstříku zapisují právní skuteinosti, které zakládají , mění nebo ruší vlastnické právo, užívání, bydliště ii věcné břemeno.
144 Zde platí takzvaná zásada lepšího zacházení (princípio do tratamento mais favorável) vyjádřená v článku 531 potugalského pracovního zákoníku.
145 Decreto-Lei n.° 224/84 de 27 Septembro de 1984, Codigo do Registro predial.
Závěr
Jak jsem zmínil již na úplném poiátku své diplomové práce, tak s postupnou ekonomickou transformací po roce 1989, která měla za následek postupný rozvoj tržního hospodářství, dochází i ke změnám v oblasti práva. Smlouva o prodeji podniku, se stává zcela běžně používaným druhem smlouvy.
Přes poiáteiní problémy s interpretací jednotlivých ustanovení, které připouštěly několikerý výklad, se postupně a to hlavně díky judikatuře stává tento nominátní typ smlouvy dohromady s ustanoveními s ním souvisejícími jasnějším a srozumitelnějším. Ustanovení týkající se smlouvy o prodeji podniku procházejí řadou změn prostřednictvím novelizací, které se také snaží o vyjasnění právních termínů jako je podnik, ii podstatných prvků uvedených v základním ustanovení smlouvy o prodeji podniku.
Ve své práci jsem zkoumal jak smlouvu o prodeji podniku v našem právním řádu, tak jsem se zabýval i prodejem podniku v Portugalsku. Z vzájemného uvedení obou způsobu úpravy vyplynulo, že díky komplexní úpravě je prodej podniku v podmínkách ieského práva přehlednější a řekl bych i pro právníka lehií. Portugalsko, má prodej podniku upraven na mnoha místech svého právního řádu v několika předpisech. Proto je zapotřebí, být při prodeji podniku obezřetný a nevynechat žádný z nich. Celkově by se dalo říci, že ieská právní úprava je na tom lépe než portugalská i když některé věci, jako například nástupnictví zástupců pracujících přímo nepostihuje.
I přes výše uvedené, je třeba podotknout, že naše úprava smlouvy o prodeji podniku není bezchybná a ne vždy ještě pořád tak zcela úplně jasná. Za cíl jsem si proto zvolil rozbor jednotlivých ustanovení úpravy smlouvy o prodeji podniku a řešení jejich případných interpretainích problémů. Dále jsem se také zaměřil na případné řešení těchto potíží i ve vztahu k ochraně kupujícího a ochraně poctivého obchodního styku a snažil jsem se v jednotlivých podkapitolách, u kterých jsem to považoval za nutné, navrhnout možná řešení proveditelná v souiasné době (řešení, která umožňuje souiasná právní úprava) a také doporuiit změny zákonného textu de lege ferenda, které by měly napomoci k realizaci tohoto smluvního typu v budoucnu.
Za nejvýznamnější považuji zejména ustanovení týkající se přechodu daňové a jiné veřejnoprávní povinnosti, převodu nemovitostí a požadavek písemnosti na změny a zrušení této smlouvy, které by byly upraveny přímo ve smluvním typu prodeje podniku. Pozměněním zákonných ustanovení bych se snažil o odstranění rozporů týkajících se přechodu práv a závazků a nabývaní vlastnického práva k jednotlivým složkám podniku. Upozorňovací povinnost stanovenou § 484 bych zařadil mezi ustanovení kogentní a do zápisu o převzetí podle § 485 bych doplnil zápis práv a jiných majetkových hodnot pro možnost případného uplatnění slevy dle § 486 odst. 1, který by musel být zároveň také doplněn o vady právní v jeho výitu případů, pro které je možnost uplatnění slevy.
Ve stejném zákonném ustanovení v odstavci druhém, bych byl pro vypuštění slov „stanovený ve smlouvě“, iímž by došlo k odstranění názorových rozporů a souiasně se posílilo postavení kupujícího. Nakonec, ale jako neméně důležitou, bych viděl změnu ii doplnění § 487, který operuje s pojmem
„samostatná organizační složka“. Vzhledem k tomu, že ne každá organizainí složka musí být zapsána v Obchodním rejstříku vyvstává otázka jakým způsobem jí tedy bezpeině uriit. Jistě by bylo záhodno do textu tohoto ustanovení vložit nějakou pomůcku, která by pro potřeby prodeje iasti podniku tuto organizainí složku uriit pomohla. Já sám jsem navrhoval, že by takovým kritériem mohla být ekonomická iinnost v případě, že prodávající jich provozuje vícero.
Na úplný závěr bych rád podotknul, že problematika prodeje podniku je v našem právním řádu na rozdíl od jiných institutů poměrně dobře upravena a v mnohém předbíhá řadu evropských zemí, které mají tuto úpravu poměrně nešikovně rozdělenou do několika právních předpisů.
Résumé:
In my diploma thesis, covering a topic Contract of Sale of an Enterprise, I intended to analyse the particular provisions of a legal document regarding to this subject, as well as
other related issues. In addition, I tried to create a transparent picture of a procedure which needs to be followed to sell an enterprise in Portugal. This idea emerged from the fact that Portuguese legal regulations of selling enterprises are complicated due to the reality, that there is no existing complete template of a contract and one has to look up the information in various parts of legal documents. To the contrary the Czech legal system possesses well elaborated template of selling enterprise contract.
As historical excursus suggests, the contract of sale of an enterprise is affected by long development commenced in a frame of Roman law by so-called institute “emptio-venditio” (purchase contract). Nowadays form of sale of an enterprise contract within Czech legal system is regulated by provisions of Section 476 and the following of the law no. 513/1991 of the Collection, of the Commercial Code, in the wording of later amendments.
I also considered it as important to remark other provisions regarding to this issue, in particular article 5 determining a definition of enterprise, article 11 Par. 1 and
4 covering transfer of commercial name, article 67a concerning enterprise disposal, and finally article 263 that determines from which parts of contract provisions it is not possible to diverge. Except that, I mentioned other law regulations, which need to be followed through the process of selling an enterprise.
In this work I gradually tried to deal with some questionable matters rising from legal documents, including subjects e.g. passing of an obligation or passing of ownership title, and I intended to attribute to their solution through the judicial decisions and articles published in specialized press. Hence, I suggested myself potential solutions “de lege ferenda” that in my opinion might help to remove problematic
interpretation of particular legal provisions and also improve legal position of a buyer.
I am also considering an issue of tax liability passing and at the same time I am taking into account other related public law duties. In addition, I pointed out the matter of lodging of applications for permission to anti-trust authority, in cases when selling and buying enterprise could affect an economic competition.
The second half of my diploma thesis includes international amendments of enterprise sale contract, specifically in Portugal. As already mentioned above, in Portugal, there is a lack of special contract for enterprise sale. Legal regulations are spread throughout several laws, which are included in my work.
The next part of this thesis is devoted to the evaluation of amendments of Czech legal system which are supposed to be more suitable for practice, especially due to their transparency (complexity, as well as due to the fact that provisions are directed to enterprise sale. That is different from amendments of Portuguese legal system in this issue, which come out only from a purchase contract, located in Civil Code and Law of real estate renting.
The final part of my work contains my ideas, suggestions and conclusions “de lege ferenda”, which I tried to develop during the composition of this thesis. Consequently, I added some of my own opinions and recommendations, which I consider highly suitable for the practice in the area of a contract of sale of an enterprise.
Seznam použité literatury
Knižní publikace:
1. Xxxxx, X., Xxxxx, V., Xxxxxxxx, X. Xxxxxx právo. 2.
vydání. Praha, C. H. Xxxx 1995.
2. Xxxxx, X. Vývoj právních kodifikací. Sborník
z mezinárodní vědecké konference, Brno: Masarykova univerzita, 2004.
3. Rouiek, F. ieskoslovenský zákoník obianský a obianské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, Praha: Československý kompas, 1926.
4. Xxxxx, X. Xxxxxxxx obchodního práva platného v Čecha, na Moravě a ve Slezku, Praha: Československý kompas, 1947.
5. Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol.
Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2001.
6. Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol.
Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2005.
7. Xxxxx, X., Xxxxxx, X., Hajn, P., Xxxxx, J. a
kol. Kurs obchodního práva. Obecná iást. Soutěžní právo.
3. vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2002.
8. Xxxxxxxxxx, X. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005.
9. Xxxxxxx, X. Xxxxxxx a odborná praxe. Prodej.Děděni.Konkurs. Edice právních rozhledů i. 1, 2000, Praha: C. H. Xxxx, 2000.
10. Xxxxx, X. Obchodněprávní smlouvy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001.
11. Xxxxx, X. Xxxxx podniku jako souiást podnikové strategie. Akvizice a fúze podniků. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995.
12. Xxxxx, X. Mikroekonomie. Brno: Masarykova univerzita v Brně ESF, 2004.
13. Xxxxxxx, X. x xxx. Obchodní zákoník s komentářem II. díl. Praha: CODEX, 2000.
14. Xxxxx, X. Smluvní typy druhé hlavy třetí iásti obchodního zákoníku. Brno: Masarykova univerzita v Brně, právnická fakulta, 1999.
15. Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, X. x xxx. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha:
X. X . Xxxx, 2003.
16. Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku IV. díl. Praha: Linde, 1997.
17. Xxxxxxxxxxx, M. a kol. Základy obchodního práva. 2 přepracované vydání. Praha: PROSPEKTRUM, 1998.
19. Xxxxx, X. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1- § 92e. Praha: POLYGON, 2002.
20. Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X. Prodej podniku. Metodické aktuality svazu úietních 5-6/2000. Praha : SVAZ ÚČETNÍCH, 2000.
Časopisecké publikace:
1. Xxxxxxxx, X. Může mít podnikatel více podniků? PP, 1993.
2. Xxxxx, X. K některým problémům smluv o prodeji podniku. Právní praxe,1993.
3. Xxxxx, X. Podnik a dědění podniku. Právní rozhledy, 1997, i. 10.
4. Xxxxxxxx, X. Podnik jako předmět nepeněžitých vkladů. Právní rádce, 2000, i. 5.
5. Xxxxx, X. K problematice smlouvy o prodeji podniku. Obchodní právo, 1994, i. 2.
6. Xxxxxx, X. Prodej podniku. Profit, 2000, i. 29, s. 9.
7. Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx o prodeji podniku. DaF týdeník, 1997, i. 9.
8. Xxxxx, X. Aplikace novelizovaného § 67a obchodního zákoníku. Právní rádce, 2005, i. 3.
9. Xxxxxxxx, X. Xxxxxxx o prodeji a nájmu podniku. Soukromý právník pro podnikatele iást třetí. 2005, díl 14.
10. Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Právní rádce, 2003, i. 11.
11. iasopis Průmyslové vlastnictví, i. 4/1994.
12. Xxxxx, X. Xxxxxx koupit podnik?. Obchodní právo, 1993, i. 7.
13. Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku a smlouva o nájmu podniku. Obchodní právo, 2002, i. 2.
14. Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku. Právní rozhledy, 2001, i. 12.
15. Xxxxxxxxxx, X. Problém převodu a přechodu práv. Právní rozhledy, 2001, i. 4.
16. Xxxxx, X. Prodej podniku a cenné papíry jako jeho souiást. Právní rozhledy, 2001, i. 8.
17. Xxxxx, X. Tři poznámky. Právní rozhledy, 2001, i. 11.
18. Xxxxxxx. Z, Zajišťovací směnky a některé další otázky směnek ve světle soudních rozhodnutí. Soudní rozhledy, 2004, i. 8.
19. Xxxxx, X., Xxxxxxx, X. K některým následkům odstoupení od smlouvy o prodeji podniku. Právní rozhledy, 1997, i. 2.
20. Xxxxx, X. Smlouva o prodeji podniku II. DaF, 1999, i. 23.
Zahraniční publikace a zákony:
1. Xxxxxx X. X. Xxxx Xxxxxxx. Direito comercial. Lições ao 3° ano de direito da universidade Lusiada. Lisboa : EDIFORUM, 1999.
2. Xxxxxx, X., Lições vol.I, Coimbra : Livraria Almeina 2000.
3. Xxxxx Xxxxxx xx Xxxxx, Código Civil e Diplomat complementares. 5.ª Edição, 2001.
4. Xxxxx, X. Xxxxxx, Arrendamento urbano anotado e comentado. Coimbra : Livraria Almeina, 2003.
5. Xxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx, Codigo do trabalho anotado, Coimbra
: Livraria Almeina, 2003.
6. Decreto-Lei n.° 47 344 de 25 de Novembro de 1966, Código
civil.
7. Decreto-Lei n.° 321-B/90 de 15 de Outobro de 1990 Regime do arrendamento urbano.
8. Decreto-Lei n.° 99/2003 de 27 Agosto de 2003, Código do Trabalho.
9. Decreto-Lei n.° 224/84 de 27 Septembro de 1984, Codigo do Registro predial.
Judikatura:
1. Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 10 Ca 282/98-23.
2. Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. IV.ÚS 499/98.
3. Usnesení Ústavního soudu ČSFR ze den 15. 1. 1999 publikováno ve Sbírce usnesení a nálezů, i. 1, Brno, 1992, s. 11.
4. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1O. 2001, Sp. Zn. 28 Ca 433/2000
5. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 200O, Sp. Zn. 22 Ca 74/20.
6. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001
7. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 1997, sp. zn. 30/97
8. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1992, sp. zn. 1 Cmo 105/1992
9. Rozsudek Vrchního soudu ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. 9 Cmo 493/00
10. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 1996 ij. 12 Cm 145/95
11. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 21
Cdo 1323/2000
12. Nejvyšší soud České republiky: K převodu listinných cenných papírů, které jsou souiástí podniku. Soudní rozhodnutí. Právní rozhledy, 2001, i. 6, s. 311.
13. Rozsudek Vrchního soudu ze dne 15. 4. 2000, sp. zn. 9 Cmo 856/99
Obsah diplomové práce:
Úvod 2
KAPITOLA I. Historie | 3 |
1.1 Historický exkurs | 3 |
KAPITOLA II. Podnik | 6 |
2.1 Podnik jako předmět smluv | 6 |
2.2 Právní dispozice s podnikem | 1O |
KAPITOLA III. Obecně o prodeji podniku | 12 |
3.1 Východiska smlouvy o prodeji podniku | 12 |
3.2 Druhy hledisek při realizaci smlouvy o | |
prodeji podniku | 13 |
3.2.1 Ekonomické hledisko | 14 |
3.2.2 Úietní hledisko | 15 |
3.2.3 Daňové hledisko(povinnost veřejnoprávní) KAPITOLA IV. Jednotlivá ustanovení smlouvy o | 16 |
prodeji podniku | 19 |
4.1 Základní ustanovení | 19 |
4.2 Přechod práv a závazků | 24 |
4.3 Odpor u soudu | 28 |
4.4 Průmyslová práva a práva duševního vlastnictví | 29 |
4.5 Práva z pracovněprávních vztahů | 33 |
4.6 Zrušené ustanovení § 481 | 34 |
4.7 Stanovení ceny | 36 |
4.7 Předání a převzetí věcí zahrnutých do prodeje | 38 |
4.8 Upozorňovací povinnost | 43 |
4.9 Věci chybějící a věci vadné | 44 |
4.10 Práva z odpovědnosti za vady | 46 |
4.11 Ustanovení o prodeji iásti podniku | 51 |
4.12 Zápis do obchodního rejstříku | 52 |
4.13 Konkureniní doložka | 54 |
4.14 Prodej podniku a hospodářská soutěž | 54 |
KAPITOLA V. Prodej podniku v Portugalsku | 56 |
5.1 Podnik v portugalském právu. | 56 |
5.2 Základní aspekty prodeje podniku v Portugalsku. | 57 |
5.3 Postup při prodeji podniku a rozbor jednotlivých | |
ustanovení | 58 |
5.3.1 Código Covil | 58 |
5.3.2 Články zákona o pronájmech, vztahující se | |
k prodeji podniku | 61 |
5.3.3 Dále použité ilánky z Código civil | 63 |
5.3.4 Zákon upravující vztahy k zaměstnancům | 65 |
5.3.5 Portugalský zákoník katastru nemovitostí | 66 |
Závěr | 68 |
Resume | 71 |
Seznam použité literatury | 73 |
Obsah | 78 |