BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Veřejná správa

Katedra správní vědy a správního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policií

Xxxxx Xxxxxxx

Akademický rok: 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policií zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

.............................................

Xxxxx Xxxxxxx, UČO 348128

Poděkování:

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxxxxxx, XXx za jeho vstřícnost, připomínky a cenné rady, které mi vždy ochotně poskytl a to jak v konzultačních hodinách, tak i mimo ně.

Obsah

Úvod 6

1 Obecní policie 8

1.1 Pojem policie 8

1.2 Historický exkurs 8

1.3 Ústavní a zákonné zakotvení institutu obecní policie 11

1.4 Zákonná úprava, vznik obecní policie, její úkoly a oprávnění 11

1.4.1 Vznik obecní policie 12

1.4.2 Úkoly obecní policie 13

1.4.3 Oprávnění a povinnosti strážníků 15

1.4.4 a) Oprávnění strážníků dle zákona o obecní policii 16

1.4.5 b) Oprávnění strážníků dle jiných zákonů 19

2 Veřejnoprávní smlouvy 23

2.1 Definice veřejnoprávní smlouvy 23

2.2 Uzavírání smluv 24

2.3 Změna, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy 26

2.4 Typy smluv 27

2.5 Veřejnoprávní smlouvy koordinační 28

2.5.1 Veřejnoprávní smlouvy k výkonu přenesené působnosti 28

2.5.2 Veřejnoprávní smlouvy k výkonu samostatné působnosti 30

3 Veřejnoprávní smlouvy a zákon o obecní policii 32

3.1 Veřejnoprávní smlouvy dle §3a zákona o obecní policii 33

3.1.1 Uzavírání veřejnoprávních smluv jen na některé činnosti 35

3.2 Veřejnoprávní smlouvy dle § 3b zákona o obecní policii 38

3.3 Komparace právní úpravy České republiky a Slovenské republiky 39

4 Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policii 41

4.1 Veřejnoprávní smlouvy dle §3a zákona o obecní policii 41

4.2 Veřejnoprávní smlouvy dle § 3b zákona o obecní policii 43

4.3 Jsou veřejnoprávní smlouvy potřebné? 43

4.3.1 Obecní policie ve vztahu k vývoji Policie ČR 44

4.4 Zhodnocení zákonné úpravy de lege lata 47

4.5 Možný vývoj zákonné úpravy - pohled de lege ferenda 48

4.5.1 Zákon o obecní policii 48

4.5.2 Zákon o obcích 50

5 Inspektor veřejného pořádku 51

Závěr 55

Resümee 58

Seznam použité literatury 60

Seznam příloh 65

Úvod

Obecní policie od dob svého obnovení v porevoluční době prošla svým, mnohdy ne zcela jednoduchým, vývojem. Počátkem 90. let minulého století, kdy se původní SNB teprve transformoval v moderní policejní sbor demokratického státu, kdy občané v porevoluční euforii mnohdy pozapomínali, že demokracie neznamená nedodržování zákonů a kdy příslušník Veřejné bezpečnosti leckomu představoval zosobnění zla, přišlo znovuzrození obecní policie. Pro většinu občanů byl tento institut zcela novým pojmem, se kterým se často nedokázali vyrovnat. V počátečních dobách obecní policie bylo pro mnoho občanů naprosto nepochopitelné, že různá oprávnění, donedávna příslušející jedinému ozbrojenému bezpečnostnímu sboru, může vůči nim vyžadovat i někdo jiný, tedy strážník obecní policie. Často tak vznikaly spory s banální příčinou, kdy občan nechtěl např. prokázat svoji totožnost, ačkoli jako přestupce tuto povinnost samozřejmě měl, které ovšem vyústily až v použití donucovacích prostředků. Mnohdy nebylo divu, že náhled občanů na činnost obecní policie nebyl vždy kladný. Až pilnou prací v terénu si obecní policie musela perně vydobýt určitou reputaci a naučit se být

„sama sebou“. Samozřejmě, že personální obsazení obecních policií mělo zejména v počátečním období mnohdy daleko k ideálu čestného či neochvějného strážce zákonů. Ale i zde postupnou novelizací byly kladeny nové nebo vyšší nároky na osoby, které jsou strážníky, nebo se o tento post ucházejí. Nyní snad již můžeme konstatovat, že obecní policie si vydobyla své pevné místo v právním pořádku České republiky.

Každá obec nemá ovšem tolik prostředků, aby si mohla dovolit svoji obecní policii. Zákon původně umožňoval zřídit obecní policii obcím pouze „pro svoji potřebu“. Společenská poptávka však přinesla do zákona možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvy mezi obcemi s obecní policií a obcemi, které obecní policii zřízenu nemají. Mnohé obce tuto možnost přivítaly a uzavřely veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie, což dokládá vysoké číslo takto uzavřených smluv. Mnohé smlouvy časem byly ukončeny, ať již pro přílišnou vytíženost obecní policie, nebo i pro nespokojenost s výkony „cizí“ obecní policie. Stále vysoký počet platných smluv však napovídá, že se jedná o rozumné řešení, jak na území obce zabezpečit jistou míru bezpečí svým občanům.

Mám za to, že společně s vývojem Policie České republiky, který bych se nebál označit jako krizový, poroste význam obecních policií a potažmo i veřejnoprávních

smluv o plnění jejich úkolů. Jakožto strážník městské policie Blansko se cítím přímo dotčen těmito otázkami a proto jsem zvolit téma své bakalářské práce Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policií.

Na tomto místě bych si dovolil uvést strukturu této práce. Úvodem bych rád představil obecní policii v co v nejširších souvislostech. Od historického vývoje, který vysvětlí, že se nejedná o nikterak nový institut právního řádu, po současnou právní úpravu, jež stanoví povinnosti a oprávnění strážníků. Ty nejsou stanoveny pouze zákonem o obecní policii, ale i dalšími zákony, které následně uvedu.

Druhá kapitola by měla sumarizovat obecnou právní úpravu veřejnoprávních smluv, v současné době představovanou V. částí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Zákon rozeznává více druhů veřejnoprávních smluv, avšak činnosti obecní policie se týká pouze koordinační typ veřejnoprávních smluv, proto bych se věnoval pouze jemu.

Konkrétní právní úpravu veřejnoprávních smluv obsahuje zákon o obecní policii. Ve třetí části se vrátím do tohoto zákona a chtěl bych vysvětlit účel a smysl těchto smluv. Ačkoli není právní úprava nikterak rozsáhlá, či složitě formulovaná, poukážu na určité nejednotnosti při jejich výkladu.

Jádro práce tvoří čtvrtá kapitola, která by měla dát odpověď na otázku, v jaké míře obce na území Jihomoravského kraje využívají možnosti uzavřít veřejnoprávní smlouvu o plnění úkolů obecní policie. Pokusil bych se zodpovědět, zda má tento institut své opodstatnění, zda je současná právní úprava dostatečná, či má svá slabá místa. Pohledem de lege ferenda bude nastíněný možný vývoj právní úpravy, zejména týkající se územní působnosti obecní policie.

Závěrem bych chtěl čtenáře práce seznámit s institutem inspektora veřejného pořádku, s kterým jsem se, pro mne velice překvapivě, seznámil při shromažďování údajů k sepsání práce.

1 Obecní policie

1.1 Pojem policie

Slovo policie má svůj původ v řeckých výrazech polis, tj. obec, město, v širším významu též stát (důvodem je, že Řekové v počátcích budovali městské státy a slovo město a stát tedy v určitém smyslu splývaly) a politea znamenající státní správu, svobodnou obec, občanství, správu veřejných věcí, obecní správu či zřízení a podobně1. Dlouhou dobu význam slova tedy označoval veškerou státní činnost. Postupným vývojem, zejména v období po třicetileté válce, se policií rozuměla veškerá státní správa, v období tzv. policejního státu už pouze správa vnitřní, v tehdejším pojetí ovšem již bez samostatných oblastí správy finanční, justiční a obrany2. V období liberálního státu již dochází ke specializaci chápání policie jako jistého úseku vnitřní správy, lišícího se od ostatní správy svým zvláštním účelem, tedy ochranou společenského řádu, odvracením jeho ohrožení a poruch při použití zvláštních prostředků, tedy pohrůžkou donucení nebo samotným donucením. Jde vlastně již o pojem v dnešním chápání s tím, že již není policie zařazována do vnitřní správy, ale tvoří samostatné odvětví veřejné správy. To je charakterizováno kvantitativním podílem a intenzitou donucovací činnosti, která je spravovanými subjekty chápána jako zásah do soukromé sféry a určením výseče chráněného řádu, kterou je veřejná bezpečnost a veřejný pořádek3.

1.2 Historický exkurs

Již v dobách starověku byly jednotlivými státy vytvářeny ozbrojené sbory určené pro boj s vnějším nepřítelem – armády. Jako prvořadý úkol jim příslušela vnější obrana státu a zároveň tyto sbory zajišťovaly vnitřní bezpečnost státu. Teprve s rozvojem organizace státu došlo ke specializaci jeho složek. Vedle vojska tak vznikly bezpečnostní sbory zaměřené na ochranu vnitřního klidu a pořádku.

Mezi první, byť ne takto úzce orientované útvary, můžeme už v době 4. stol. př. n. l., zařadit skytské lučištníky působící v Athénách. V Římě tato činnost příslušela

1 XXXXX, P., XXXXX, L. Dějiny obecních policií. 1. vydání. Praha: POLICE HISTORY, 2004. ISBN 80-86477-26-6, s.16.

2 XXXXXXXXX, X. et al. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vydání. Brno: MU 2009. ISBN 978- 80-210-4847-8, s. 68.

3 Tamtéž, s. 69.

městským kohortám (cohortes urbanae), z armády vyčleněným oddílům, které za válečných tažení armády zůstávaly ve městě za účelem ochrany žen, dětí a majetku, a městským hasičům (cohortes vigilum)4. Až vývojem v průběhu století vznikly útvary specializované, ve středověku můžeme tedy nalézt městské žoldnéře, poprvé připomínané roku 1368.

Ve Vídni byla roku 1529 zřízena městská garda Stadtguardia, další významná složka byla roku 1650 založená Rumorwache. Proti této stráži bylo závažným, až hrdelním zločinem, použití odporu. Roku 1776 byla provedena reforma vídeňské policejní stráže. Ta se stala vzorem pro vytváření obdobných složek na území mocnářství, od roku 1791 označovaných jako Vojenský policejní strážní sbor, byť by nebyl částí armády.

V polovině 19. století v Rakousku-Uhersku vzniká nová složka – četnictvo. Nařízením císaře Xxxxxxxxx Xxxxxx X. se působení tohoto sboru rozšířilo na celé území říše; četnictvo se tak objevilo i v českých zemích. Období neoabsolutismu (50. léta 19. stol.) bylo ve znamení rozvoje státních bezpečnostních složek. Prudká změna následovala po roce 1859, po liberalizaci společenského zřízení, které znamenalo expanzi komunálního zřízení. V 70. létech 19. stol. došlo ke strukturalizaci, po níž je možné konstatovat, že bezpečnostní službu v terénu vykonávalo četnictvo, ve městech policie, která se dělila na státní a městskou5.

V říjnu 1918 byla vytvořena samostatná Československá republika. Zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. byl recipován dosavadní právní řád, včetně organizace státních policejních úřadů, četnických úřadů a obecní policie. Co se obecní policie v tomto období týče, je skutečností, že v této době se nejednalo, až na výjimky, o kvalitní

„bezpečnostní sbor“, jejich výkonnost či odbornost byla limitována především možnostmi jednotlivých obcí zajistit příslušnou přípravu. Obecní policie proto existovala ve stínu státních bezpečnostních orgánů (policie, četnictvo) a jejich činnost se omezovala na doručování obsílek, vyhlašování výnosů obcí a podobně. Proto nebyla jejich činnost hodnocena jako významná. Pro tento fakt svědčí i skutečnost, že počet pracovníků obecních policií se v roce 1934 pohyboval kolem počtu 15006,7.

4 XXXXX, P., XXXXX, L. Dějiny obecních policií. 1. vydání. Praha: POLICE HISTORY, 2004. ISBN 80-86477-26-6, s. 21.

5 Tamtéž, s. 28.

6 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 46.

I za doby Protektorátu Čechy a Morava byla obecní policie funkční, o čemž svědčí její úprava vládním nařízením č. 250/1942 Sb. vlády Protektorátu Čechy a Morava o obecní výkonné policii. V protektorátu sice byly realizovány jisté sjednocovací tendence, ale i tak bylo po reformách zachováno členění bezpečnostních složek na státní policii, četnictvo a komunální policii.

Teprve vznikem jednotného Sboru národní bezpečnosti v období po II. světové válce došlo k zániku obecní policie. Konkrétně se tak událo zákonem č. 149/1947 Sb. o národní bezpečnosti. Jeho § 6 stanovil, že sbor se tvoří, mimo jiné, z příslušníků bývalého četnictva, bývalého sboru uniformované státní policie, kriminální služby a bývalé obecní výkonné policie. Jistou podobu s obecní policií vykazovaly Inspekce veřejného pořádku, které mohla zřídit některá města podle nařízení vlády ČSSR8,9. Další složkou, která vykonávala určité úkoly při zajišťování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti byla Pomocná stráž veřejné bezpečnosti (PSVB)10. Pozdější právní úprava PSVB definovala jako jednu z forem přímé účasti občanů na ochraně veřejného pořádku 11.

V době porevoluční představovalo alternativu ke zřízení obecní policie zřízení místa

„inspektora veřejného pořádku“12. Jednalo se o zaměstnance obecního úřadu, který byl písemně pověřen k plnění úkolů k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Příslušné ustanovení zákona o obcích pozbylo k

31. 12. 2002 účinnosti. Nicméně se lze s inspektorem veřejného pořádku i nadále setkat. Více k této funkci uvedu v kapitole 5.

Jakkoli by se tedy na první pohled mohlo zdát, že pojem „obecní policie“ je pojmem novým, opak je pravdou. Jak bylo výše velice stručně a ve zkratce popsáno, obecní policie prošla svým historickým vývojem. Obnovena byla po roce 1989 v návaznosti na obnovení obecní samosprávy. Vývoj právní úpravy bude popsán dále.

7 Je zajímavé, že Xxxxx a Uhlíř v Dějinách obecních policií, viz citace výše, uvádí diametrálně odlišná čísla – podle nich pracovalo v roce 1935 na území ČR 4 500 komunálních strážníků; dále 7 360 pracovníků policejních úřadů a 14 123 četníků. s. 68.

8 Nařízení vlády ČSSR č.1/1972 Sb. o inspekcích veřejného pořádku národních výborů

9 Není bez zajímavosti, že Nařízení vlády opravňovalo národní výbor, který inspekci zřídil, zavést uniformy a hodnostní označení, příslušníci skládali slib.

10 Nařízení ministra národní bezpečnosti č. 31/1952 Sb., o zevním označení členů Pomocné stráže veřejné bezpečnosti

11 § 1 Nařízení ministra vnitra č.56/1962 Sb. o Pomocné stráži veřejné bezpečnosti

12 § 70 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, později § 86 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění do 31. 12. 2002

1.3 Ústavní a zákonné zakotvení institutu obecní policie 13

Žádný zákon platného právního řádu by neměl být v rozporu s ústavou, v podmínkách České republiky přesněji řečeno s ústavním pořádkem - ústava ČR je tvořena více zákony, např. ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen Ústava), usnesením č.2/1993 Sb. - o vyhlášení Listiny základních a práv a svobod (dále jen Listina ZPS), a dalších14,15. Stejně tak základní ustanovení, ze kterých vychází zákonné ustanovení institutu obecní policie, lze nalézt v těchto primárních předpisech. Konkrétně se jedná o hlavu VII. Ústavy, která upravuje výchozí principy fungování základních územních samosprávných celků, tj. samosprávy krajů a obcí. Již první porevoluční úprava obecního zřízení, prováděná zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích, ukládala obcím do vínku zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku s tím, že obecní zastupitelstvo je oprávněno zřídit na základě zvláštního zákona obecní policii. Tento původní zákon o obcích byl již derogován a nahrazen zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích). Tento zákon ve své hlavě II. upravuje samostatnou působnost obce; v § 35a, odst. 2 konstatuje možnost obce zřídit obecní policii s tím, že zřízení a činnost obecní policie upravuje zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je rozuměn zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obecní policii).

1.4 Zákonná úprava, vznik obecní policie, její úkoly a oprávnění

Zákonnou úpravu oblasti obecní policie představuje zejména zákon o obecní policii. Především upravuje její vznik, definuje nároky kladené na uchazeče o zaměstnání i na strážníky, ukládá jim povinnosti při výkonu služby i mimo službu, přiznává jim oprávnění potřebná pro výkon jejich činnosti včetně zákonných omezení těchto oprávnění.

Není však jediným právním předpisem, který se obecní policie týká. Jak oprávnění strážníků, tak i povinnosti, jsou obsaženy i v dalších zákonech, což bude dále uvedeno.

13 Obsah podkapitoly 1.3 a oddílů 1.4.1, 1.4.2 a 1.4.3 byl autorem zpracován v V. semestru v seminární práci Postavení a úkoly obecní policie, předmětu BZ505Zk Vybrané otázky správního práva a veřejné správy

14 Čl. 112 Ústavy

15 MAN, V., XXXXXXX, X. Základy ústavního práva České republiky. 1. vydání. EUROLEX BOHEMIA, a.s., 2006. ISBN 80-86861-55-4, s. 37.

Samotný zákon o obecní policii je aktuálně prováděn dvěma vyhláškami Ministerstva vnitra ČR. Vyhláškou č. 418/2008 Sb. je stanoven rozsah odborné způsobilosti a výcviku strážníků a jejich ověřovaní, stanoví jednotné prvky stejnokroje strážníka a vozidel obecní policie, a další požadavky. Druhou je vyhláška č. 444/2008 Sb. o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie.

1.4.1 Vznik obecní policie

Jak bylo výše uvedeno, zákon o obcích přiznává v §35a obcím možnost zřídit obecní policii. Dále ve svém § 84 obsahuje oprávnění zastupitelstva obce rozhodovat ve věcech patřících do samostatné působnosti obce, mimo jiné i o zřízení obecní policie. Toto ustanovení je více konkretizováno v §1 zákona o obecní policii, které stanoví, že se tak děje formou obecně závazné vyhlášky. Jelikož jde o čistý výkon samostatné působnosti obce, není ke zřízení obecní policie třeba souhlasu žádného státního orgánu, nebo kraje. Pro zrušení obecní policie je postup totožný. Tentýž paragraf přiznává obecní polici postavení orgánu obce16. Účelem zřízení obecní policie je zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku17. Obecní policie, která je zřízena městem, nebo statutárním městem a v hlavním městě Praze, se označuje termínem městská policie. Zde zákonodárce zatím nestačil zareagovat na znovuzavedení označení obce městys. V praxi se tak můžeme setkat s tím, že např. městys Dub na Moravě má obecní policii, kdežto městys Jedovnice označuje svoji policii jako policii městyse Jedovnice.

Jak je stanoveno v §1, odst. 3, zákona o obecní policii, spolupracuje obecní policie s Policií ČR. Obecní policie není v žádném případě zřizována, aby nahradila Policii ČR, jejíž činnost je nezastupitelná, a ani nemůže nahradit činnost policejních bezpečnostních sborů, neboť na obce a města nelze přenést některé garance, které svým občanům může poskytnout výhradně jen stát (např. trestně právní ochrana osob a majetku). Spolupráce je často vedena skrze povinnosti a oprávnění strážníka – např. strážník má povinnost oznámit policii podezření ze spáchání trestného činu, Policie ČR zase poskytuje data ze svých databází atd. Při výkonu činnosti se městská a republiková policie doplňují a úzce spolupracují, což je často garantováno koordinačními

16 Ostatní orgány obce jsou definovány v §5 zákona o obcích

17 § 1, odst. 2 zákona o obecní policii

dohodami18. Obecní policie však spolupracuje rovněž s orgány územních samosprávných celků, což se jeví jako naprostá samozřejmost a též se státními orgány. Zde spolupráci předpokládá jak zákon o obecní policii, tak příslušné zákony, namátkou lze zmínit zákon o myslivosti (spolupráce s mysliveckou stráží)19, zákon o lesích (spolupráce s lesní stráží)20 atd.

Shrnuto lze konstatovat, že obecní policie je veřejným ozbrojeným sborem21,22 místní samosprávy, primárně určeným k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku náležících do jejich samostatné působnosti a plnící další úkoly podle zákona o obecní policii nebo pokud tak stanoví zvláštní zákon. Řízena je starostou, pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením jiného člena zastupitelstva, stejný orgán obce může plněním některých úkolů při řízení obecní policie pověřit určeného strážníka23. Svoji pravomoc vykonává obecní policie na katastrálním území obce, která ji zřídila, na území jiné obce tak může činit, pokud jí toto oprávnění přiznává zvláštní zákon, nebo po uzavření veřejnoprávní smlouvy podle zákona o obecní policii.

1.4.2 Úkoly obecní policie

Již bylo uvedeno výše, že obecní policie je zřizována za účelem zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce, případně plní další úkoly stanovené zákonem o obecní policii nebo jinými zákony24:

- přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku – ochrana bezpečnosti a osob je primárně úkolem Policie ČR, proto obecní policie „pouze“ přispívá. K naplnění slouží nejen využití konkrétních oprávnění vůči konkrétním osobám. Tento úkol plní již

18 Spolupráci mezi obecními policiemi a Policií ČR upravovalo nařízení vlády č. 397/1992 Sb. S účinností nového zákona o Policii České republiky č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii ČR) bylo od 1. 1. 2009 zrušeno. Aktuálně je spolupráce mezi obcemi a P ČR upravena v § 16 zákona o Policii ČR.

19 Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, § 14, odst. 1

20 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, § 39, odst. 2

21 Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 642/08: ..byli uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele … a odsouzeni oba shodně … k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu služby příslušníka Policie České republiky, vojenské policie Armády České republiky a městské a obecní policie a dalších ozbrojených sborů zřízených státem nebo obecní samosprávou…

22 MATES, P. ŠKODA, J., XXXXXX, F. Veřejné sbory. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2011. ISBN 978-80-7357-604-2, s.1.Tamtéž uvedeno, že X. Xxxxxxx podává jiné členění, podle něhož je obecní policie ozbrojenou bezpečnostní složkou, nikoli sborem (Xxxxxxx, B. Zákon o policii České republiky. Komentář. Praha: X.X.Xxxx, 2009, s. 54-55).

23 § 3 zákona o obecní policii

24 § 2 zákona o obecní policii

samotným výkonem služby v ulicích. Hlídková činnost, dobrá místní znalost a dobré vztahy s občany, mají vliv na naplnění onoho přispívání k ochraně. Tedy vzájemně vyvážený poměr prevence a represe se podílí na regulaci protiprávních činů páchaných na veřejnosti.

- dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití – občanské soužití je neurčitý pojem. Snad by jej bylo možno vymezit jako soubor všeobecně uznávaných pravidel chování a vzájemných vztahů25, z nichž některá jsou konkretizována v § 49 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkový zákon).

- dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce – již ústava přiznává obcím možnost vydávat vlastní podzákonné právní předpisy. Mají-li být účinné a povinnosti v nich stanovené vynutitelné, je třeba zajistit kontrolu jejich dodržování. Zde je tato kontrola stanovena za úkol obecní policie.

- podílí se v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích – zvláštním zákonem, který přiznává strážníkům výrazná oprávnění je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), jednotlivá oprávnění jsou popsána v oddíle 1.4.5. Primárně dohled nad touto problematikou opět přísluší Policii České republiky, nicméně strážníci v přesně vymezeném rozsahu k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích přispívají.

- podílí se na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku a v rozsahu svých povinností a oprávnění stanovených tímto nebo zvláštním zákonem činí opatření k jeho obnovení – tento úkol lze bezesporu označit za stěžejní, tvoří jádro tolikrát zmiňovaného „zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku“. Zákon o obcích v § 35, odst. 2 stanoví, že k samostatné působnosti obce patří ochrana veřejného pořádku. Tím je vlastně stanovena odpovědnost obcí, nikoli Policie ČR. Za tím účelem je obec oprávněna v samostatné působnosti formou obecně závazných vyhlášek ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.

25 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 59.

- podílí se na prevenci kriminality v obci – prevenci lze definovat jako cílené, plánované, koordinované a komplexní působení na příčiny a podmínky, které trestnou činnost vyvolávají či umožňují, s cílem takovému jednání předcházet26 . Je to soubor nerepresivních opatření směřující k předcházení páchání kriminality. Pod tento pojem lze zahrnout tedy vše, co pomáhá dosáhnout nižší úrovně kriminality v dané lokalitě. Nejběžnější preventivní činností je běžná hlídková činnost, stejně tak např. výchovná činnost na školách, různých předváděcích akcích, akcích popularizujících činnost obecní policie a další. Mezi nejvýznamnější projekty v oblasti prevence kriminality, ale též rozhodně nejdražší, patří projekty městských kamerových dohlížecích systémů27. Po počátečních pochybách o oprávněnosti obecních policií sledovat veřejná prostranství pomocí kamer a pořizovat záznamy, byl tento problém vyřešen novelou zákona o obecní policii, kterou byl do zákona včleněn §24b28, který tuto oblast upravuje.

- provádí dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci – tento úkol činnosti obecní policie lze chápat jako podmnožinu výše vícekrát zmiňovaného pojmu místní záležitosti veřejného pořádku.

-odhaluje přestupky a jiné správní delikty, jejichž projednávání je v působnosti obce – jedná se o odkaz na § 53 přestupkového zákona, který stanoví, které přestupky je obec oprávněna projednat. V praxi se tento paragraf projevuje jako „vyhledávací“ činnost obecní policie29. Důležitý je též ve spojení s § 86, písm. d) téhož zákona, který stanoví, které přestupky může strážník řešit v blokovém řízení.

- poskytuje za účelem zpracování statistických údajů Ministerstvu vnitra údaje o obecní policii – jedná se o povinnost poskytnout údaje Ministerstvu vnitra ČR. V praxi se 1x ročně zasílá statistický výkaz o činnosti obecní policie.

1.4.3 Oprávnění a povinnosti strážníků

Listina základních práv a svobod, jak již sám název napovídá, obsahuje katalog těch nejzákladnějších a nejobecnějších práv a svobod. Jsou to práva a svobody nezadatelné,

26 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 61.

27 Programy prevence kriminality [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2010 [citováno 25. 10. 2011]. Dostupné z: < xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx.xxxx>

28 S účinností od 1. 1. 2003

29 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 63.

nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné30, kupříkladu lze uvést právo na osobní svobodu, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a další. Ovšem v případě absolutní neomezitelnosti by nebylo možné vykonávat státní moc, proto zároveň Listina ZPS stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví31; meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Lze tedy konstatovat, že základní práva a svobody jsou omezitelná za zákonem stanovených podmínek a v jeho mezích.

K tomu, aby mohli strážníci obecní policie do základních práv a svobod zasahovat, jsou vybaveni v rámci své pravomoci různými oprávněními. Jak již bylo zmíněno v podkapitole 1.4, není zákon o obecní policii jediným právním předpisem, který by jejich oprávnění obsahoval, byť by obsahoval většinu z nich. Oprávnění k výkonu jejich pravomoci upravují i další zákony, viz níže.

Zákon o obecní policii stanoví rovněž povinnosti strážníků. Základní povinnosti jsou uvedeny v §§ 6-10. Patří mezi ně např. povinnost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob, vůči kterým strážník plní úkoly obecní policie, tyto osoby řádně poučit o jejich právech. Taktéž má strážník povinnost poskytnout pomoc osobě, která jej o to požádá, a mnoho dalších. Jiné povinnosti jsou uvedeny u některých oprávnění, např. při otvírání bytu musí strážník zabezpečit přítomnost nezúčastněné osoby a poté zajištění bytu, po použití zbraně má povinnost poskytnout zraněné osobě první pomoc, atd.

Další povinnosti plynou strážníkům např. ze zákoníku práce32, zákon o přestupcích stanoví podmínky33 pro ukládání blokových pokut atd. Pro činnost obecní policie platí ovšem i základní zásady činnosti správních orgánů34, což není, ke škodě věci a na rozdíl od jiných povinností a oprávnění, na prolongačních kurzech strážníků dostatečně zdůrazňováno.

1.4.4 a) Oprávnění strážníků dle zákona o obecní policii

Zákon o obecní polici je základním zákonem upravujícím institut obecní policie. Není proto nikterak překvapující, že obsahuje většinu jim přiznaných oprávnění. Zákon stanoví, jaká oprávnění strážníkům přísluší s tím, že obvykle následuje omezení, které

30 čl. 1, Listiny ZPS

31 čl. 2, odst. 2, Listiny, ZPS též čl. 2, odst. 3 Ústavy

32 §§ 301-304 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

33 § 84 přestupkového zákona

34 §§ 2-8 správního řádu

musí být při výkonu oprávnění dodrženo (viz příslušný článek Ústavy či Listiny ZPS –

„za zákonem stanovených podmínek a v jeho mezích“). Zákon o obecní policii přiznává ve svých §§ 11-20 strážníkům tato konkrétní oprávnění:

- oprávnění požadovat vysvětlení. Má je strážník vůči osobám, které mohou přispět k objasnění skutečností, které jsou důležité pro odhalení přestupku nebo jeho pachatele, nebo ke zjištění skutečného stavu věci, rovněž může vyžadovat potřebné doklady. Naopak nesmí vysvětlení požadovat od osob, které by jím sebe, nebo osoby blízké, vystavili nebezpečí stíhání za trestný čin, nebo postihu za přestupek a od osob, které mají státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti. Strážník má povinnost o tom osobu poučit. Má-li být sepsán zápis o podání vysvětlení, je osoba povinna se dostavit na určené místo, v opačném případě může být předvedena. Za zákonem stanovených podmínek má osoba, která se dostavila na výzvu, nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku.

- vyžadovat určené údaje z databází Policie ČR, obecních úřadů s rozšířenou působností, obecních úřadů, ministerstva, a ministerstva nebo policie. Pokud správci dat nebrání plnění nebo dodržování povinností podle zvláštních předpisů, má povinnost data poskytnout.

- oprávnění strážníků ke zjištění totožnosti osoby. Strážník je oprávněn vyzvat určenou skupinu osob k prokázání totožnosti, čímž se rozumí zjištění jména, příjmení, rodného čísla a místa bydliště.

- oprávnění strážníka požadovat po osobách při plnění konkrétního úkolu věcnou a osobní pomoc, osoba je povinna ji poskytnout, ledaže by sebe nebo osobu blízkou vystavila vážnému nebezpečí.

- oprávnění k předvedení osoby může strážník využít vůči osobě, která odmítla prokázat totožnost, nebo pokud se prokáže, že se jedná o osobu hledanou policií nebo osobu pohřešovanou a osobu, která přes výzvy strážníka pokračuje v narušování veřejného pořádku.

- oprávnění k odebrání zbraně může strážník využít při předvádění osoby, nebo omezování osobní svobody, nebo při zajišťování veřejného pořádku. Osobě musí vystavit potvrzení o převzetí, střelnou zbraň musí předat nejbližšímu útvaru Policie ČR, stejně tak i jinou zbraň, pokud osobu předává Policii ČR. Pokud osobu nepředává

Policii ČR, zbraň uloží na služebně obecní policie, nebo ji vrátí po pominutí důvodů, které k odebrání zbraně vedly.

- oprávnění zakázat vstup na určená místa může strážník využít za podmínky, že hrozí závažné ohrožení zdraví nebo života, jedná se o dobu nezbytně nutnou. K vyznačení nebo ohraničení takových míst smí použít technických prostředků.

- oprávnění otevřít byt nebo uzavřený prostor – lze je využít za předpokladu, že existuje důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, přitom musí být zajištěna přítomnost nezúčastněné osoby, po ukončení zákroku musí být byt zabezpečen.

- oprávnění k odejmutí věci - strážník je může využít, pokud lze mít za to, že věci může být v řízení o přestupku vysloveno propadnutí nebo může být zabrána. Nelze odebrat věc, jejíž cena je v nepoměru k povaze přestupku a strážník musí osobě vystavit potvrzení o převzetí.

- oprávnění k použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Zřejmě nejznámější a nejvíce popularizované oprávnění obecní policie. „Botičku“ smí strážník použít za zákonem stanovených podmínek, nesmí být použita na vozidla policie, rychlé záchranné služby a podobně. Také nesmí být použita na vozidlo tvořící překážku silničního povozu.

- oprávnění strážníka vykonávat svoji pravomoc i mimo území své obce při přepravě osoby do zdravotnického zařízení či na záchytnou stanici, ovšem jen vůči této přepravované osobě.

- oprávnění ke vstupu do živnostenských provozoven. I toto oprávnění má svoje zákonná omezení a to ve formě povolení ke vstupu do prostor určených pro zákazníky a jen v pracovní době provozovny.

Následující oprávnění strážníků jsou ta nejzávažnější, mohou nejvíce zasáhnout do osobních práv a svobod, narušit integritu člověka až ohrozit jej na zdraví a životě. Proto by xxx při vzdělávání strážníků a při prolongačních kurzech měla být věnována zvláštní pozornost. Jedná se o:

- oprávnění k použití donucovacích prostředků. Strážník může použít vyjmenované donucovací prostředky za striktně stanovených podmínek a omezení. To platí i pro použití psa uvedené v §19 a zejména pro

- oprávnění k použití služební zbraně. Zde jsou stanoveny podmínky, za kterých může být použita střelná zbraň, a sice za podmínek krajní nouze35, nutné obrany36 a pro zadržení nebezpečného pachatele.

Použití donucovacích prostředků, psa a zbraně je vázáno na naplnění podmínek, které musí použití těchto prostředků předcházet. §§ 21 a 22 pak upravují postup strážníka po použití donucovacích prostředků, psa nebo zbraně. Rovněž stanoví jistá omezení v použití donucovacích prostředků.

1.4.5 b) Oprávnění strážníků dle jiných zákonů

Již bylo výše zmíněno, že oprávnění a povinnosti strážníků obsahuje nejen zákon o obecní policii, ale řada dalších.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přiznává strážníkům tato oprávnění:

- oprávnění vyzvat řidiče a učitele autoškoly, aby se podrobil vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, nebo jinými návykovými látkami37.

- oprávnění vyžadovat po řidiči předložení řidičského průkazu a osvědčení o registraci vozidla (takzvaný „malý technický průkaz“)38, též může požadovat lékařské potvrzení od osob, které nemusí být připoutány bezpečnostním pásem39.

- rozhodnout o odstranění vozidla stojícího na vyhrazeném parkovišti40, obdobně může nařídit odstranění vozidla, které tvoří překážku silničního provozu41.

- usměrňovat provoz na pozemních komunikacích a to v zákonem stanovených případech (pokud je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích)42.

- zastavit vozidlo, ale taktéž pouze v případech, které zákon stanoví a to buď před přechodem pro chodce, vyžaduje-li to situace na přechodu, nebo stav přecházejících osob, nebo jestliže zastavuje vozidlo, jehož řidič, nebo přepravovaná osoba je

35 § 28 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník)

36 § 29 trestního zákoníku

37 § 5, odst. 1, písm. f, g, §8a, odst. 2, odst. 5 zákona o silničním provozu

38 § 6, odst. 12 odst. 5 zákona o silničním provozu

39 § 6, odst. 6 odst. 5 zákona o silničním provozu

40 § 27, odst. 5 zákona o silničním provozu

41 § 45, odst. 4, odst. 5 zákona o silničním provozu

42 § 75, odst. 8, § 69 odst. 5 zákona o silničním provozu

podezřelá ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích43.

- oprávnění měřit rychlost vozidel44, ovšem pouze na místech určených Policií ČR.

- přikázat setrvat na místě do příjezdu Policie ČR řidiči vozidla, který je podezřelý ze zavinění dopravní nehody, při které došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví, řidiči, který ujel z místa dopravní nehody, na které měl účast a dalších vyjmenovaných závažných protiprávních jednání v dopravě45.

- oprávnění vyzvat přepravovanou osobu ve vozidle k prokázání skutečnosti, že jí byly přiznány mimořádné výhody podle jiného právního předpisu, které ji opravňují k užívání vozidla označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením46. Obecní policie musí mít zajištěn přímý přístup do centrálního registru řidičů47.

Naopak, strážník při plnění úkolů dle zákona o obecní policii, nebo jiného zákona, není povinen:

- při řízení vozidla užívajícího zvláštního výstražného světla, případně doplněného

o zvláštní zvukové výstražné zařízení, dodržovat vyjmenovaná ustanovení zákona

o provozu na pozemních komunikacích; za předpokladu potřebné opatrnosti a neohrožení dalších účastníků silničního provozu48.

- být za jízdy připoután bezpečnostním pásem49

Strážníci mohou během řízení vozidla používat telefon, nebo jiné komunikační zařízení50. Taktéž smí být při plnění úkolů civilní ochrany a při živelní pohromě přepravováni v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru51, což má význam při plnění úkolů strážníků poskytnutých na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené dle §3b zákona o obecní policii.

Zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších

43 § 79, odst. 1, písm. c, odst. 5 zákona o silničním provozu

44 § 79a odst. 5 zákona o silničním provozu

45 § 118a, odst. 4, odst. 5 zákona o silničním provozu

46 § 67, odst. 4, odst. 5 zákona o silničním provozu

47 § 122, odst. 5 zákona o silničním provozu

48 § 41, odst. 5 zákona o silničním provozu

49 § 6, odst. 2. písm. c, § 9, odst. 3 zákona o silničním provozu

50 § 7, odst. 5 zákona o silničním provozu

51 § 51, odst. 2, odst. 5 zákona o silničním provozu

předpisů (dále jen „tabákový zákon“), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon strážníkům:

- umožňuje vyzvat k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření ke zjištění obsahu alkoholu v krvi, nebo zjišťujícímu obsah jiné návykové látky osobu, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví, nebo poškodit majetek a o níž se důvodně domnívá, že ji vykonává pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, nebo osobu, u které existuje důvodné podezření, že jinému přivodila újmu na zdraví v souvislosti s použitím alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek52. Pokud osoba není ohrožena na životě, ale je ve stavu, kdy nekontroluje svoje chování, čímž ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, je povinna se podrobit ošetření na záchytné stanici. Za dopravu na záchytnou stanici odpovídá osoba, která tuto osobu vyzvala k vyšetření53.

- ukládá povinnost provést na žádost provozovatele zákrok směřující k dodržení zákazu kouření na vymezených místech54.

Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů:

- ve svém § 86 přiznává strážníkům obecních policií projednat vyjmenované přestupky v blokovém řízení. Jedná se o přestupky jejichž projednávání je v působnosti obce (zde se jedná o odkaz na § 53 přestupkového zákona – přestupky ve státní správě ve věcech, které jsou obcím svěřeny, přestupky proti pořádku v územní samosprávě, tedy přestupky proti obecně závazným vyhláškám obcí, přestupky proti veřejnému pořádku, přestupky proti majetku, přestupky proti občanskému soužití, a přestupky na úseku vyhledávání, ochrany, využívání a dalšího rozvoje přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod a lázeňských míst) a taxativně stanovené přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a spáchané neoprávněným stáním vozidla na místní komunikaci (placené parkovné).

Zde bych si dovolil osobní poznámku ke znění § 53 přestupkového zákona, konkrétně k formulaci „přestupky ve státní správě ve věcech, které jsou obcím svěřeny“. Zde je v praxi často používám rozmanitý výklad tohoto ustanovení, ani literatura není zcela

52 § 16, odst. 4, 5 „tabákového zákona“

53 § 17, odst. 2, 3 „tabákového zákona“

54 § 9, odst. 2 „tabákového zákona“

jednotná a uvádí různé přestupky, které by byla obecní policie oprávněna řešit v blokovém řízení55,56.

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů:

- strážník je oprávněn předvést účastníka nebo svědka správního řízení, který se bez náležité omluvy nebo dostatečných důvodů nedostavil na předvolání57.

- oprávněn vynutit vykázání osoby, která nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě, nebo jiném úkonu správního orgánu, z místa kde se tento úkon koná58. Mimo to může obecní policie doručovat písemnosti orgánů obce59, zde se ovšem nejedná o oprávnění, ale úkol obecní policie.

- oprávněn předvést osobu při provádění exekuce předvedením60.

Zákon č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zbraních):

- strážník je oprávněn při plnění úkolů obecní policie viditelně nosit až dvě zbraně61.

Znovu zdůrazňuji, že veškerá oprávnění, která jsou výše uvedená, mohou strážníci vykonávat pouze v rámci své územní působnosti, která je vymezena katastrálním územím obce, která obecní policii zřídila, případně katastrálním územím obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie.

55 srovnej VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978-80-7400-165-9, s. 375 an.

56 srovnej XXXXXX, O. Zákon o obecní policii s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2009. Příbram: Příbramská tiskárna s.r.o, s. 186 an.

57 § 60, odst. 2 správního řádu

58 § 63, odst. 1 správního řádu

59 § 19, odst. 1 správního řádu

60 § 127 správního řádu

61 § 28, odst. 3 zákona o zbraních

2 Veřejnoprávní smlouvy

Institut veřejnoprávních smluv62,63 není v našem právním řádu nikterak novým pojmem. Historicky vzato, objevuje se již v právních předpisech Rakouska - Uherska, odkud byly recipovány do právního řádu „první republiky“. Rovněž v zahraničí je tento právní pojem rozšířen64.

V devadesátých letech minulého století se v zákonech pouze vyskytovalo zmocnění k uzavření smlouvy, resp. dohody správněprávního charakteru65. Podrobnější úprava byla prvně použita při novele zákona o obcích a zákona o obecní policii66 s účinností od

1. 1. 2003. Avšak až do 1. 1. 2006, kdy nabyl účinnosti (nový) správní řád se jednalo skutečně o úpravu ad hoc – úprava tedy nebyla jednotná, ale pro jednotlivé případy roztříštěná v různých zákonech67,. Teprve právní úpravou zahrnutou do správního řádu, jeho části V., došlo k vytvoření obecné úpravy veřejnoprávních smluv stanovující základní náležitosti, jejich jednotlivé druhy, postup při uzavírání smluv, jejich rušení, atd.

2.1 Definice veřejnoprávní smlouvy

Veřejnoprávní smlouvu lze definovat jako dvou či vícestranný správní úkon, kterým jsou zakládána, měněna nebo rušena práva a povinnosti v oblasti veřejného práva68. Rovněž ji lze formulovat jako právní skutečnost, která zakládá, mění nebo ruší veřejno- právní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná veřejná subjektivní práva a veřejné subjektivní povinnosti dvou nebo více stran tohoto vztahu69 . Důležitým pojmovým

62 k tomuto uvádí X. Xxxxxxxx in XXXXXXXX, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2006. ISBN 80-7179-442-2: není označení veřejnoprávní smlouvy zcela jednoznačné. Teorie používá též označení veřejné smlouvy, správní dohody, některými autory jsou veřejnoprávní smlouvy zahrnovány do správních aktů, s.238.

63 Některými autory je termín „veřejnoprávní smlouva“ považován za sporný, či protimluvný (X. Xxxxxx), nebo jej považují za velice sporné partie správního práva (X. Xxxxxxx) – viz X. Xxxxxx in KADEČKA, X., XXXXXXX, X., XXXXXXXXX, X. (eds): Nový správní řád a místní samospráva II. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4489-0, s.179 an.

64 Více tamtéž, s.185 an.

65 Např. § 19 zákona. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v tehdejším znění

66 XXXXXX, X., XXXXXXX, T. Správní řád s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou. 3. aktualizované vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2009. ISBN 978-80-7357-424-6, s. 429.

67 k datu 31.12.2005 např. zákon o obcích č. 128/2000 Sb. obsahoval §§ 66c-e, které upravovaly společná ustanovení k veřejnoprávním smlouvám uzavíranými obcemi (účinnosti pozbyly s účinností správního řádu)

68 §159 správního řádu

69 XXXXXXX, X. et. al. Správní právo procesní. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008. ISBN 978-80-7380-110-6, s. 369.

znakem veřejnoprávních smluv jsou konstitutivní účinky; nemůže být veřejnoprávní smlouvou pouhé deklaratorní osvědčení existence práv a povinností70. Alespoň jednou ze smluvních stran musí být subjekt veřejné správy.

Byť legální definice hovoří o právu veřejném, nespadají do rozsahu působnosti správního řádu právní vztahy vznikající v rámci práva ústavního, trestního a jiných veřejných práv, ale má na mysli jen právo správní. V nejširším smyslu k němu řadíme právo sociálního zabezpečení, finanční právo nebo právo životního prostředí71 .

Je velice důležité, že se jedná o smlouvy zasahující vztahy správního (veřejného) práva. Je totiž třeba mít na paměti, že i subjekty veřejné správy mohou uzavírat soukromoprávní smlouvy, jak ve vztahu k třetím osobám, tak i mezi sebou. Takovéto smlouvy jsou upravené především občanským či obchodním zákoníkem, typicky se jedná např. o kupní smlouvu, smlouvu o provedení díla, atp. Pro veřejnoprávní smlouvy budou platit jiné důsledky při rozporu smlouvy se zákonem, stejně tak je jiný režim řešení sporů z veřejnoprávních smluv.

2.2 Uzavírání smluv

Uzavírání veřejnoprávních smluv je obdobou úpravy uzavírání soukromoprávních smluv dle občanského zákoníku. Návrhem smlouvy se rozumí dostatečně určitý projev vůle učiněný písemnou formou, směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy a který je určen jedné nebo více určitým osobám. Musí z něj vyplývat vůle toho, kdo návrh činí, být jím v případě jeho přijeti vázán72. Návrh smlouvy působí od doby, kdy dojde k osobě, které je určen. Navrhovatel je oprávněn návrh, i když je označen jako neodvolatelný, zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem smlouvy73. Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle všech smluvních stran musí být na téže listině74. Pokud zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu, je veřejnoprávní smlouva uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci75.

70 XXXXXXX, X., PONDĚLÍČKOVÁ, K., XXXXXXX, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2008. ISBN 978-80-7179-784-5, s. 500.

71 XXXXXX, X., Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006. ISBN 80-7273- 134-3, s. 907.

72 § 163, odst. 1 správního řádu

73 § 163, odst. 2 správního řádu

74 § 164, odst. 1 správního řádu

75 § 164, odst. 3 správního řádu

Nestanoví-li správní řád jinak, použijí se na problematiku veřejnoprávních smluv přiměřeně ustanovení občanského zákoníku. Protože však veřejnoprávní smlouvy mají, logicky, veřejnoprávní povahu, neuplatní se zásada, že je povoleno vše, co zákon dovoluje, ale naopak – uplatnění dojde zásada zákonnosti, tedy vázanost správních orgánů zákony a jinými právními předpisy76. Proto není vhodné ve veřejnoprávních smlouvách používat ustanovení soukromoprávní povahy.

Důležité jsou podmínky, za kterých je možno veřejnoprávní smlouvy uzavřít77. Zásada legality se projevuje v požadavku, že veřejnoprávní smlouva nemůže být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem78. Uzavřená veřejnoprávní smlouva nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelná a správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.

Je zde tedy omezena autonomie vůle, tak příznačná pro uzavírání soukromoprávních smluv. Orgán veřejné správy, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, nemůže uzavřít smlouvu zcela libovolně, ale musí dbát souladu s právními předpisy (intra legem), nesmí právní předpisy obcházet (in fraudem legis). Stejně tak musí orgán veřejné správy „dbát na svoji pověst“, tedy neuzavřít smlouvu snižující jeho důvěryhodnost, např. uzavřením smlouvy sice zákonné, ale nemorální (contra bonos mores). Stejně tak požadavek účelnosti musí být naplněn, neměla by tedy být uzavřena smlouva, předmětem které by nebylo plnění úkolů veřejné správy, nebo smlouva, jejíž účel by sloužil k prospěchu pouze určité osoby či úzké skupině osob, nikoli celé obce79. Minimálním požadavkem na obecnou prospěšnost veřejnoprávních smluv je zákaz

76 Např. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne: 12. 10. 2004, Sp. zn./ Čj.: 4 As 47/2003 – 125, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, Sp. zn./ Čj.: 6 As 27/2004 – 58: … veřejnoprávní smlouvy mají skutečně veřejnoprávní povahu, neboť v rámci nich dochází k integraci významných objektivních zájmů, přičemž míra účasti subjektů, které takové smlouvy uzavírají - tedy míra jejich dispoziční autonomie - je značně omezena, neboť zde neplatí zásada, podle níž je dovoleno vše, co není zákonem zakázáno, ale zásada právě opačná.

77 § 159, odts.2,3 správního řádu

78 Veřejný zájem je neurčitý pojem správního práva. Je definován např. in XXXXXX, P. Základní pojmy a instituty správního práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998, ISBN 80-210-2002-4: jde o takový zájem (zájmy), jež by bylo možno označit za obecné či veřejně (obecně) prospěšné, zájmy, jejichž nositeli jsou blíže neučené nicméně alespoň rámcově determinovatelné okruhy či společenství osob jako tzv. veřejnost, popř. zájmy, u nichž jde o tzv. zájmy společnosti (celospolečenské zájmy), s 355.

79 XXXXXXX, X., PONDĚLÍČKOVÁ, K., XXXXXXX, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2008. ISBN 978-80-7179-784-5, s. 501.

uzavírat takovou smlouvu v neprospěch veřejných prostředků80. Taktéž není důležité jak je veřejnoprávní smlouva označena, vždy se posuzuje podle svého skutečného obsahu81.

2.3 Změna, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy

Pokud hodlají smluvní strany změnit obsah veřejnoprávní smlouvy, mohou tak učinit pouze písemnou dohodou. Jestliže bylo třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělení souhlasu správního orgánu nebo třetí osoby, je také ke změně obsahu veřejnoprávní smlouvy nutný souhlas této osoby či orgánu82. Změna obsahu je pak účinná až dnem, kdy rozhodnutí správního orgánu nabude právní moci. Dodatky k veřejnoprávním smlouvám lze uzavírat jen za doby trvání veřejnoprávní smlouvy - po jejím skončení již nejde o dodatek ke smlouvě, ale o smlouvu novou.

Veřejnoprávní smlouvu lze vypovědět jen tehdy, pokud je to ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami dohodnuto a jestliže byla stanovena výpovědní lhůta. Výpověď je možné učinit pouze v písemné formě83. Pokud veřejnoprávní smlouva obsahuje tuto možnost, je nutno stanovit přesně všechny podmínky, např. zda půjde o výpověď bez udání důvodu či s udáním důvodu, musí být přesně stanovena výpovědní lhůta, počátek výpovědní lhůty apod. Opomenutí některých podmínek výpovědi by mohlo učinit veřejnoprávní smlouvu nevypověditelnou. Jak vyplývá ze zákonné úpravy, k výpovědi veřejnoprávní smlouvy není třeba souhlasu správního orgánu, a to ani za předpokladu, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je jeho souhlas potřebný. Jedná se o jednostranný právní úkon smluvní strany, dostačující je pouze splnění všech smluvně ujednaných podmínek.

Oproti tomu, pokud k uzavření veřejnoprávní smlouvy je potřebný souhlas správního orgánu, je potřebný i k jejímu zrušení (resp. k dohodě o zrušení veřejnoprávní smlouvy)84. Každá ze smluvních stran veřejnoprávní smlouvy je oprávněna podat písemný návrh na její zrušení, avšak pouze z těchto důvodů85:

80 XXXXXXX, X. et. al. Správní právo procesní. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008. ISBN 978-80-7380-110-6, s. 369.

81 § 159, odts.4 správního řádu

82 § 166, odts.1 správního řádu

83 § 166, odts.2 správního řádu

84 § 167, odts.2 správního řádu

85 § 167, odts.1 správního řádu

. bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,

. změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,

. jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními předpisy,

. z důvodu ochrany veřejného zájmu,

. jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání veřejnoprávní smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní smlouvu neuzavřela.

Veřejnoprávní smlouva zaniká dnem právní moci rozhodnutí příslušeného správního orgánu o udělení souhlasu ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.

2.4 Typy smluv

Správní řád upravuje jednotlivé druhy smluv v §§161-163, aniž by je pojmenovával. Pouhým výčtem paragrafů tak lze dovodit, že zákon rozlišuje tři druhy smluv. Teorie však není zcela jednotná v jejich označování. Vcelku panuje shoda v označení smluv upravených v §161 jako smluv koordinačních a smluv upravených v §162 jako smluv subordinačních. Smlouvy upravené v §163 jsou různými autory různě pojmenovány, např. P. Havlanen86 jsou nazývány „veřejnoprávní smlouvy o převodu nebo způsobu výkonu veřejných subjektivních práv či veřejných subjektivních povinností“,

X. Xxxxxxx, X. Xxxxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx je označují jako „smlouvy mezi účastníky“87,

X. Xxxxxx tyto smlouvy nikterak nepojmenovává88 a konečně X. Xxxxxxxx člení veřejnoprávní smlouvy podle účastnických stran pouze na dvě skupiny – smlouvy koordinační a subordinační89.

86 více in XXXXXXX, X. et. al. Správní právo procesní. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008. ISBN 978-80-7380- 110-6, s. 375.

87 více in JEMELKA, X., PONDĚLÍČKOVÁ, K., XXXXXXX, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2008. ISBN 978-80-7179-784-5, s.499.

88 více in VEDRAL, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006. ISBN 80- 7273-134-3, s. 923 an.

89 více in HENDRYCH, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2006. ISBN 80-7179-442-2, s. 240.

Naproti tomu je důležité zmínit, že koordinační smlouvy (dohody), tak jak je uvádí například výše zmiňovaný § 16 zákona o Policii ČR, nejsou veřejnoprávními smlouvami90,91, byť by se pro jejich uzavírání správní řád subsidiárně použil.

2.5 Veřejnoprávní smlouvy koordinační

Jelikož téma bakalářské práce zní „Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policií“, které vyžadují uzavírání smluv koordinačních, bude zde pojednáno pouze o tomto typu smluv.

Veřejnoprávní smlouvy koordinační mohou mezi sebou vzájemně uzavírat stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, které vykonávají zákonem, nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy za účelem plnění svých úkolů92.

Smluvními stranami tedy mohou být stát, veřejnoprávní korporace představované především obcemi a kraji, ale též veřejnými vysokými školami a profesními komorami, jiné právnické osoby mohou být například státní fondy, zdravotní pojišťovny, v případě fyzických a právnických osob vykonávajících působnost ve veřejné správě se bude jednat o veřejné stráže jako např. lesní stráž, myslivecká stráž, stráž ochrany přírody atd., nebo např. o stanice technické kontroly. Předmětem smlouvy může být pouze výkon samostatné či přenesené působnosti93 (nikoli jiný předmět smlouvy, který by zakládal postup podle např. občanského zákoníku, jak již bylo výše zmíněno).

Stejně jako správní řád i zákon o obcích rozeznává dva druhy veřejnoprávních smluv a to smlouvy týkající se výkonu státní správy (přenesené působnosti)94 a veřejnoprávní smlouvy týkající se samostatné působnosti95.

2.5.1 Veřejnoprávní smlouvy k výkonu přenesené působnosti

Veřejnoprávní smlouvy týkající se výkonu státní správy mohou výše uvedené osoby uzavřít za podmínek, že tak stanoví zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu. Tento nadřízený správní orgán posuzuje smlouvu a její obsah

90 Tamtéž, s. 240

91 ŠKODA, J., XXXXXX, F., XXXXXX, X. Zákon o policii s komentářem. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2009. ISBN 978-80-7380-160-1, s.67 an.

92 § 160 správního řádu

93 § 160, odst. 5 a 6 správního řádu

94 §§ 63, 66a zákona o obcích

95 Samostatnou působnost obce definuje § 35 zákona o obcích

z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem96; na udělení souhlasu se zněním smlouvy není právní nárok. Souhlas nadřízeného správního orgánu má podobu správního rozhodnutí, účastníky správního řízení jsou smluvní strany veřejnoprávní smlouvy. Veřejnoprávní smlouva je uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci97.

Protože se jedná o výkon přenesené působnosti, tak typický pro obce, nebude jistě překvapující, že hlavní zdroj těchto smluv nalezneme v zákoně o obcích, konkrétně v §§63 a 66a. Upravují podmínky uzavření smluv o výkonu přenesené působnosti mezi obcemi, resp. obcemi s rozšířenou působností. Předepsanými náležitostmi veřejnoprávních smluv jsou označení účastníků smlouvy, dobu trvání smlouvy, určení rozsahu přenesené působnosti, kterou bude obec (s rozšířenou působností) vykonávat pro jinou obec (s rozšířenou působností), způsob úhrady nákladů spojených s výkonem přenesené působnosti. Nadřízeným orgánem, který vydává souhlas se zněním veřejnoprávní smlouvy je krajský úřad v případě smluv mezi obcemi a Ministerstvo vnitra ČR v případě smluv mezi obcemi s rozšířenou působností. Před vydáním souhlasu nadřízeného správního orgánu musí doslovné znění smlouvy být schváleno zastupitelstvy obcí98,99. Další povinnosti obcí, které jsou stranami veřejnoprávní smluvy, je povinnost zveřejnit smlouvu na úředních deskách obecních úřadů po dobu nejméně 15 dnů a to bezodkladně po jejím uzavření; kraj musí smlouvu zveřejnit ve Věstníku právních předpisů kraje. Stejný postup bude uplatněn v případě změny uzavřené veřejnoprávní smlouvy, nebo při jejím zrušení. Obec dále musí zajistit, aby smlouva byla každému přístupná k nahlédnutí na obecním úřadu obce, která je smluvní stranou; této povinnosti se nelze nijak zprostit100.

Jako příklady těchto veřejnoprávních smluv lze uvést smlouvy o výkonu přestupkové agendy, agendy na úseku ochrany přírody nebo dohoda o výkonu působnosti stavebního úřadu.

96 § 160, odst. 5 správního řádu

97 § 164, odst. 3 správního řádu

98 § 84, odst. 2, písm. p) zákona o obcích

99 XXXXXXXX, Z., XXXXXX, R., XXXXXX, P. Zákon o obcích (obecní zřízení). 4. doplněné vydání. Linde Praha, a.s, 2009. ISBN 978-80-7201-760-7, s. 245 a s. 269.

100 § 66c zákona o obcích

2.5.2 Veřejnoprávní smlouvy k výkonu samostatné působnosti

Veřejnoprávní smlouvy, týkající se plnění úkolů v samostatné působnosti, mohou uzavírat územní samosprávné celky, pokud tak stanoví zvláštní zákon101. Na rozdíl od veřejnoprávních smluv koordinačních o výkonu státní správy zde není třeba souhlasu nadřízeného správního orgánu (ovšem v tomto případě toto neplatí beze zbytku, existuje výjimka, jak bude dále uvedeno). Důvodem je skutečnost, že předmětem těchto smluv je samostatná působnost, která je ústavně zaručeným102 právem územních samosprávných celků103. Samostatná působnost územních samosprávných celků je uvedena zejména v § 35 zákona o obcích, § 14 zákona č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) a § 16 zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze. Protože ovšem ne všechna samostatná působnost je výkonem veřejné moci, bude se právní režim stanovený pro veřejnoprávní smlouvy v §160, odst. 6 správního řádu vztahovat pouze na takovou samostatnou působnost, která výkonem veřejné moci je104,105. Orgánem, který bude doslovné znění smlouvy schvalovat, je zastupitelstvo obce106. Další povinnosti obce, jako je zveřejnění na úřední desce, zajištění přístupu každého ke smlouvě na obecním úřadě, nebo povinnost krajského úřadu zveřejnit znění smlouvy ve věstníku kraje, platí obdobně jako u předchozího typu smluv.

Jako příklady těchto veřejnoprávních smluv lze uvést dohodu o sloučení obcí, dohodu o změně hranic obcí, smlouvu o spolupráci mezi obcemi uzavřenou ke splnění konkrétního úkolu, smlouvu o vytvoření dobrovolného svazku obcí a další107. Náležitosti smluv jsou uvedeny u konkrétních typů smluv v zákoně o obcích.

Kraj má smluvní možnosti podstatně omezené (např. hranice kraje lze měnit pouze zákonem). Do úvahy tak připadá pouze smlouva o spolupráci mezi kraji uzavřená

101 § 160, odst. 6 správního řádu

102 Ústava, Čl.8: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

103 XXXXXX, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006. ISBN 80-7273- 134-3, s. 919.

104 usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II. ÚS 75/93: Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně.

105 XXXXXX, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006. ISBN 80-7273- 134-3, s. 919.

106§ 84, odst. 2, písm. p) zákona o obcích

107 XXXXXXX, X., PONDĚLÍČKOVÁ, K., XXXXXXX, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2008. ISBN 978-80-7179-784-5, s. 508.

k plnění konkrétního účelu a smlouva o spolupráci s územními samosprávnými celky jiných států108.

Jak bylo výše uvedeno, není k uzavření veřejnoprávní smlouvy k plnění úkolů v samostatné působnosti třeba souhlasu nadřízeného správního orgánu. Výjimku tvoří veřejnoprávní smlouva o plnění úkolů obecní policie. Tato veřejnoprávní smlouva musí splňovat náležitosti uvedené níže, a byť se jedná o výkon samostatné působnosti obce109, je platnost podmíněna souhlasem krajského úřadu.

108 Tamtéž, s. 508.

109 Působnost obecní policie je stanovena zejména v § 1, odst. 2 a § 2 zákona o obecní policii. Jelikož zákon nestanoví, že se jedná o přenesenou působnost, dochází zde k uplatnění zásady stanovené v § 8 zákona o obcích (§ 33 o hlavním městě Praze), která stanoví, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.

3 Veřejnoprávní smlouvy a zákon o obecní policii

Již bylo výše konstatováno, že v porevolučním období se pojem „veřejnoprávní smlouva“ v právních předpisech objevil poprvé k 1. 1. 2003 novelou zákona o obcích, provedenou zákonem č. 313/2002 Sb., a novelou zákona o obecní policii, provedenou zákonem č. 311/2002 Sb. Touto novelou, která umožňovala uzavření obecné veřejnoprávní smlouvy, tak byla prolomena dosavadní územní působnost obecní policie, do té doby stanovená slovy „obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce 110“, tedy výhradně omezená na katastrální území obce, která zřídila obecní policii. Důvodová zpráva k zákonu č. 311/2000 Sb. neobsahuje žádné vysvětlení, které zákonodárce vedlo k přijetí této úpravy111.

Další vývoj úpravy veřejnoprávních smluv uvedených v zákoně o obecní policii přinesla novela provedená zákonem č. 274/2008 Sb. o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím nového zákona o Policii České republiky. Tak byla do zákona o obecní policii vnesena možnost uzavírat veřejnoprávní smlouvy pro krizový stav s účinností od 1. 1. 2009. V tomto případě již důvodová zpráva k novelizačnímu zákonu uvádí důvody pro zavedení takovéto úpravy: Doposud neexistuje možnost obce, která zřídila obecní policii, pomoci jiné obci kdekoliv v České republice při vzniku krizových situací. Aktuální veřejnoprávní smlouvy uzavírané v oblasti obecní policie jsou založeny na konstrukci, kdy obce se musejí nacházet na území jednoho kraje a navíc jedna ze smluvních stran nesmí mít zřízenu obecní policii. Tato forma spolupráce obcí při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku byla koncipována zejména pro ty situace, kdy vnitřní bezpečnost státu není přímo a výrazně ohrožena. Pokud však dojde k vyhlášení krizového stavu, splnění výše zmíněných podmínek současné veřejnoprávní smlouvy je brzdou účinné a rychlé vzájemné pomoci obcí. V

110 §1, odst. 2, zákona o obecní policii

111 Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon o obcích. Pramen: PSP strana: tisk 1156/0. Rok: 2001 [citováno 25. 1. 2012] Identifikační číslo (ASPI ID): LIT23918CZ

(důvodová zpráva k zákonu č. 313/2002 Sb., kterým byl novelizován zákon o obcích, a kterým byl zaveden institut veřejnoprávních smluv do zákona o obcích), vysvětluje tento krok zrušením okresních úřadů, mimo jiné slovy: …Pamatuje se rovněž na případy možné nečinnosti některých obecních úřadů obce s rozšířenou působnosti při výkonu svěřené státní správy po převzetí působnosti okresních úřadů. Aby se v těchto případech občanům příliš nevzdálil výkon státní správy, lze pro převzetí výkonu přenesené působnosti určit jen některý se sousedících obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Lze předpokládat, že navrhované ustanovení bude praktické zejména v počátcích činnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností po převzetí výkonu státní správy dosud vykonávané okresními úřady. To samozřejmě nevysvětluje zavedení veřejnoprávních smluv do zákona o obecní policii, neboť ta neměla s činností OkÚ nic společného.

České republice odpovídající právní úprava chybí a obce po ní, zejména po zkušenostech s přírodními katastrofami, volají (viz usnesení vlády č. 1214 ze dne 21. září 2005). Proto je zpracován návrh na vytvoření mechanismu vzájemné pomoci obcí v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku) při vzniku krizových situací a vyhlášení krizových stavů prostřednictvím obecní policie, aniž by musely být splněny podmínky112.

Zákon o obecní policii tedy rozeznává dva druhy veřejnoprávních smluv, a to obecnou veřejnoprávní smlouvu upravenou v §3a zákona o obecní policii a veřejnoprávní smlouvu pro krizový stav upravenou v § 3b tohoto zákona.

Pro uzavírání veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie platí samozřejmě jednak podmínky stanovené zákonem o obecní policii jak jsou popsány níže, ale nesmíme zapomenout na obecné podmínky veřejnoprávních smluv. Ty jsou uvedeny ve správním řádu a byly popsány v kapitole 2.

3.1 Veřejnoprávní smlouvy dle §3a zákona o obecní policii

Obecnou veřejnoprávní smlouvu o výkonu úkolů obecní policie mohou mezi s sebou uzavřít obec, která zřídila obecní policii a obec, nebo obce, které obecní policii nezřídily. Podmínkou je, aby se obce, které jsou smluvními stranami takovéto veřejnoprávní smlouvy, nacházely ve stejném kraji113, není podmínkou, aby obce spolu katastrálně sousedily. Z principu věci je tedy z uzavírání tohoto typu smluv vyřazena Městská policie hlavního města Prahy; Praha je upravena samostatným zákonem114 a je považována za „samostatný územně samosprávný celek“.

Další podmínkou k uzavření nebo změně smlouvy je souhlas krajského úřadu115, který o udělení souhlasu rozhoduje v přenesené působnosti podle zvláštního zákona, kterým se rozumí správní řád. Souhlas je vyžadován, přestože se jedná o veřejnoprávní smlouvu týkající se plnění úkolů v samostatné působnosti, jak bylo popsáno v oddíle

2.5.2. Nicméně důvodem, proč zákonodárce přesto vyžaduje souhlas krajského úřadu, zřejmě je, že plnění úkolů obecní policie není pouze výkonem samostatné působnosti

112 Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky. Pramen: PSP strana: tisk 440/0. Rok: 2008 [citováno

25. 1. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT30548CZ

113 § 3a, odst. 1 zákona o obecní policii

114 Zákon č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

115 § 3a, odst. 2 zákona o obecní policii

(zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku), nýbrž ne nepodstatnou část plnění úkolů tvoří výkon státní správy. Jako příklad lze uvést činnost strážníků při

„podílení se na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích“ – tedy jejich činnost v dopravě.

Dále zákon o obecní policii uvádí požadavky na obsah veřejnoprávní smlouvy116. Musí obsahovat označení smluvních stran, stanovení rozsahu úkolů podle zákona o obecní policii nebo jiných zákonů a vyznačení data, od kterého bude obecní policie tyto úkoly vykonávat. V neposlední řadě je třeba určit způsob úhrady nákladů na činnost obecní policie.

Aby mohli strážníci na území smluvní obce vykonávat svoji činnost, musí jim tato obec vydat písemné zmocnění117. Tím se bude strážník prokazovat při výkonu své pravomoci na území této obce, bude-li o to požádán118. Není žádným právním předpisem upravena podoba, či obsah takového zmocnění. V praxi se tedy zřejmě přiměřeně použije ustanovení

§ 12, prováděcí vyhlášky k zákonu o obecní policii č. 418/2008 Sb., která upravuje náležitosti průkazu strážníka obecní policie (zmocnění by tak mělo obsahovat nápis

„PRŮKAZ OBECNÍ POLICIE“ nebo „PRŮKAZ MĚSTSKÉ POLICIE“, fotografii

strážníka, jeho jméno, příjmení, identifikační číslo, název obce a podpis starosty).

Procedura uzavírání (změny, zrušení) veřejnoprávní smlouvy již byla výše popsána v kapitole 2, tedy pouze ve stručnosti můžeme shrnout, že před udělením souhlasu krajského úřadu musí být doslovné znění smlouvy odsouhlaseno zastupitelstvy obcí zúčastněných na smlouvě. Po nabytí platnosti smlouvy (nabytím právní moci uděleného souhlasu) musí být smlouva vyvěšena na úředních deskách obecních úřadů všech zúčastněných obcí po dobu alespoň 15 dnů, kraj smlouvu zveřejní ve Věstníku kraje. Smlouva musí být přístupná k nahlédnutí na obecních úřadech obcí, které jsou smluvními stranami.

Odlišný názor ohledně pravomoci ke schválení veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie prezentuje X. Xxxxxxxx s L. Jemelkou (ale též P. Xxxxx, X. Škoda a

X. Xxxxxx), podle kterých se nejedná o výkon vyhrazené působnosti zastupitelstva obce a tudíž o uzavření smlouvy rozhoduje rada obce119,120.

116 § 3a, odst. 3 zákona o obecní policii 117 § 3a, odst. 4 zákona o obecní policii 118 § 9, odst. 1 zákona o obecní policii

119 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 70 a MATES, P. ŠKODA, J., XXXXXX, F. Veřejné sbory. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, a.s., 2011. ISBN 978-80-7357-604-2, s. 33.

O rušení veřejnoprávní smlouvy zákon o obecní policii mlčí. V podstatě jsou možné dva způsoby ukončení smlouvy, jak je zná správní řád.

V prvém případě se jedná o dohodu o ukončení platnosti veřejnoprávní smlouvy. V takovém případě se původní smlouva doplní dodatkem ke smlouvě, kterým se změní příslušný článek, týkající se doby trvání smlouvy. Protože se jedná o změnu původní veřejnoprávní smlouvy, je krajským úřadem zahájeno správní řízení, jehož výsledkem je vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu se změnou smlouvy, fakticky tedy vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu s ukončením její platnosti.

Druhou variantou je výpověď jedné ze smluvních stran za předpokladu, že výpověď, včetně výpovědní lhůty, byla ve smlouvě sjednaná. Pak není krajským úřadem vyslovován souhlas nebo nesouhlas ve správním řízení, jelikož není veřejnoprávní smlouva měněna, pouze jsou naplňována některá její ustanovení. Ukončení platnosti smlouvy se tak řídí pouze projevem vůle smluvních stran. Obce však nemají zákonem stanovenou povinnost o ukončení smlouvy informovat krajský úřad; krajským úřadem vedená evidence smluv pak nemusí obsahovat jen relevantní údaje.

3.1.1 Uzavírání veřejnoprávních smluv jen na některé činnosti

§ 3a, odst. 3 zákona o obecní policii zní: Veřejnoprávní smlouva podle odstavce 1 musí obsahovat určení rozsahu úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona, které bude obecní policie vykonávat na území obce nebo obcí, které obecní policii nezřídily a které jsou smluvními stranami této smlouvy, jakož i den, od kterého bude obecní policie tyto úkoly vykonávat. Pouhým jazykovým výkladem tak lze dospět k závěru, že smluvní strany obecné veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie si mohou dohodnout, které úkoly bude obecní policie na území smluvní obce vykonávat. Praxe však není zcela jednotná.

Podle názoru Ministerstva vnitra ČR, odboru bezpečnostní politiky, je skutečně možné, aby smluvní obce ve smlouvě určily konkrétní rozsah úkolů, které na území

120 S tímto názorem bych si dovolil polemizovat. Jako argumenty bych uvedl tyto paragrafy zákona o obcích:

§ 84 - zastupitelstvu obce je vyhrazeno: o) zřizovat a zrušovat obecní policii, p) rozhodovat o spolupráci obce s jinými obcemi a o formě této spolupráce. Taktéž pokud se jedná o jiné smlouvy uzavírané v samostatné působnosti (např. §§ 48,51,55 zákona o obcích) zákon přímo stanoví jako předpoklad platnosti smluv jejich schválení zastupitelstvem. V neposlední řadě §1, odst. 1 zákona o obecní policii stanoví, že obecní policii zřizuje zastupitelstvo obce obecně závaznou vyhláškou. Byť by nevznikala veřejnoprávní smlouvou nová policie, pro smluvní obec má tato smlouva obdobné účinky.

druhé obce bude obecní policie plnit. Obce si mohou dohodnout konkrétní rozsah úkolů, které na území druhé obce bude obecní policie plnit. Přitom lze tyto úkoly vymezit i třeba jen ve vztahu k určitému místu (lze např. smluvit jen pravidelnou kontrolu obecní vodárny nebo jiné významné infrastruktury obce, resp. naopak jen hlídkovou činnost v centru obce atd.). Z hlediska konkrétních úkolů může být blíže určeno např., jestli mají strážníci vedle hlídkové činnosti provádět také měření rychlosti, konat nějaké preventivní akce apod. Vymezení těchto činností ale samozřejmě nijak neovlivňuje oprávnění a povinnosti (nebo jejich rozsah), která má strážník ze zákona - proto třeba v situaci, kdy strážník na území jiné obce, se kterou je dohodnuto pouze provádění měření rychlosti, zjistí, že je zde páchán jiný přestupek (např. proti občanskému soužití), je stále povinen zakročit. Obdobně tomu bude, bude-li strážník např. požádán někým o pomoc podle § 6 odst. 3 zákona o obecní policii atd. Vymezení konkrétních úkolů ve veřejnoprávní smlouvě má tedy význam pro (organizační) zacílení činnosti strážníků na konkrétní problémy v dané obci, neovlivňuje ovšem zákonem vymezené postavení obecní policie jako takové (ustanovení veřejnoprávní smlouvy, která by např. stanovovala, že strážník není na území druhé obce oprávněn používat určité donucovací prostředky, nebo není oprávněn projednávat přestupky v blokovém řízení, by byla jednoznačně neplatná pro rozpor se zákonem)121.

Jiný názor ovšem zastává X. Xxxxxxxx s L. Jemelkou. Uvádí, že úkoly obecní policie musí být ve smlouvě určeny, přičemž není nezbytné, aby obecní policie plnila na území smluvní obce veškerá svá oprávnění, nýbrž mohou být omezena jen na některá z nich. Bylo by tak možné, aby se smluvní obce dohodly pouze na měření rychlosti vozidel a smlouvu uzavřely výhradně za tímto účelem. Strážníci by pak na tomto území mohli vykonávat oprávnění související pouze s touto činností, nikoli už další oprávnění. Měli by tak v oblastech, na které veřejnoprávní smlouva nedopadá, stejné postavení jako kterákoli jiná osoba122.

Obdobný názor prezentuje O. Xxxxxx. Pokud by byla veřejnoprávní smlouva uzavřena jen za konkrétním účelem, např. odchyt psů, pak je strážník vázán obsahem uzavřené veřejnoprávní smlouvy a realizuje svoje oprávnění a povinnosti pouze ve

121 XXXXXXXX, X. Stanovisko k veřejnoprávním smlouvám OP. [online]. Xxxxx Xxxxxxx. 25. ledna 2012. [citováno 26. 1. 2012].

122 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 70.

vztahu s touto činností; strážník není oprávněn, ale současně ani povinen realizovat jakékoli jiné oprávnění (povinnost) než tu, která souvisí s odchytem psů123. Pokud by se na strážníka v souladu s ustanovením § 6, odst. 3 zákona o obecní policii obrátila osoba se žádostí o pomoc, má strážník povinnost takové osobě pomoc poskytnout, ovšem v tomto případě pouze v souvislosti s odchytem psů. Nad tento rámec by pak strážník postupoval jako každý jiný občan124.

Zcela jinak přistupuje k uzavírání obecných veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie, resp. k udělování souhlasu se zněním smlouvy, Krajský úřad Jihomoravského kraje. Jak uvádí ve své metodice, úkolům obecní policie odpovídá komplexní systém vzájemně propojených oprávnění a povinností, jehož rozsah není vhodné účelově zužovat nebo omezovat a který je tento povinen realizovat v úplném rozsahu vždy125, tedy jak na území obce, která zřídila obecní policii, tak na území obce, která je smluvní stranou veřejnoprávní smlouvy a nemá zřízenu obecní policii. Z toho vyplývá, že vyčleněním určitého konkrétního oprávnění či povinnosti obecní policie v rámci uzavřené veřejnoprávní smlouvy podle §3a zákona o obecní policii by došlo k popření smyslu podstaty existence tohoto orgánu obce, k omezení oprávnění a povinností obecní policie126. Krajský úřad Jihomoravského kraje tak neudělí souhlas se zněním smlouvy, která by obsahovala plnění jen některých úkolů obecní policie, ale vždy pouze na „plný výkon“127,128. Toto stanovisko krajského úřadu bych podepřel též

123 XXXXXX, O. Zákon o obecní policii s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2009. Příbram: Příbramská tiskárna s.r.o., s. 32.

124 Tamtéž, s. 32.

125 Pracovní pomůcka Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Uzavírání veřejnoprávních smluv dle ustanovení § 160 odst. 5 a § 160 odst. 6 správního řádu

126 tamtéž

127 Na tomto místě bych si dovolil se stanoviskem MV ČR polemizovat, přičemž bych si vypomohl příkladem: obec má smlouvu s jinou obcí o plnění úkolů obecní policie, předmětem smlouvy je odchyt psů. Při plnění tohoto úkolu spatří strážníci pachatele, který odcizil vozidlo a z místa odjíždí. V souladu s výše uvedeným stanoviskem začnou pachatele pronásledovat, přičemž dojde ke škodě na majetku třetí osoby. Soudím, že by vznikla sporná situace, kdy škodu na majetku třetí osoby by zřejmě odmítala platit jak obec poskytující strážníky, protože ke škodě došlo při plnění úkolů na katastrálním území druhé smluvní obce, tak i tato obec by také mohla odmítat zaplacení škody, neboť si „takovou službu“ – pronásledování pachatele krádeže ve smlouvě nedohodla, smlouva zněla pouze na odchyt psů.

Oproti tomu uvádí O. Xxxxxx (a obdobně X. Xxxxxxxx s L. Xxxxxxxx): Pokud by se na strážníky obrátila osoba se žádostí o pomoc, má strážník povinnost takové osobě pomoc poskytnout, ovšem v tomto případě pouze v souvislosti s odchytem psů. Nad tento rámec by pak strážník postupoval jako každý jiný občan. Upřímně řečeno, neumím si představit situaci, kde strážníci odchytávající na území smluvní obce psa, odmítnout pomoc, kterou bude po nich žádat např. okradená osoba.

Myslím, že z výše dvou uvedených příkladů dostatečně silně vyplývá, že veřejnoprávní smlouvy mezi obcemi by měly být uzavírány pouze na veškerou činnost obecní policie, přičemž smlouva by měla být

judikaturou, která uvádí, že ustanovení § 2 zákona o obecní policii tak obsahuje demonstrativní129 výčet činností, které je obecní policie oprávněna a zároveň povinna vykonávat … Odhalování přestupků není omezeno na pouze vybranou skupinu, a obecní policie je tedy oprávněna (a povinna) odhalovat přestupky veškeré130.

Pro dokreslení nejednotnosti výkladu tohoto ustanovení uvádím názor zlínského krajského úřadu: Dle našeho názoru zákon o obecní policii dává smluvním stranám veřejnoprávní smlouvy možnost určit si rozsah úkolů, které má pro povinnou obec vykonávat obec smluvní. Je možné vázat veřejnoprávní smlouvu v souladu s uvedeným ustanovením pouze na jediný úkol vyplývající z § 2 zákona o obecní policii, např. měření rychlosti, odchyt psů. Dále dodáváme, že v takovém případě by ale nebylo možné, aby strážníci vykonávali na území povinné obce ve smlouvě neuvedené úkoly obecní policie, neboť by k jejich výkonu nebyli oprávněni a nemohli by využívat ani donucovací prostředky strážníků131.

3.2 Veřejnoprávní smlouvy dle § 3b zákona o obecní policii

Krizová veřejnoprávní smlouva za účelem plnění úkolů obecní policie může být uzavřena mezi starostou obce, která má obecní policii a starostou obce132, na území které je vyhlášen stav nebezpečí133, nouzový stav134, nebo stav ohrožení státu135 (dále krizový stav). Není přitom rozhodující, zda tato obec má či nemá zřízenu obecní policii; pomáhající obecní policie tak může buď chybějící obecní policii na určitou dobu zastoupit, nebo stávající obecní policii po dobu trvání krizového stavu početně doplnit. Stejně tak fakt, že je smlouva operativně uzavírána mezi starosty obcí svědčí o tom, že je dávána přednost rychlému nasazení pomáhající obecní policie před formálními požadavky předcházejícího typu veřejnoprávní smlouvy.

kvalitně zpracovaná v oblasti týkající se finančních náhrad. S postupem úřadu Jihomoravského kraje se tak lze jen ztotožnit.

128 Nutno ovšem přiznat, že postup úřadu Jihomoravského kraje je ojedinělý. Všechny další krajské úřady (úřad Karlovarského kraje na dotaz neodpověděl) schválí znění veřejnoprávní smlouvy uzavřené k plnění jen některých úkolů obecní policie.

129 Demonstrativní výčet obsahoval zákon o obecní policii ve znění účinném do 31. 12. 2008. Poté byl novelou zákona výčet upraven na taxativní.

130 Rozsudek Krajského soudu Hradec Králové ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 52 Ca 4/2007

131 XXXXXXX, X. Žádost o vyjádření k uzavírání veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie. [online]. Xxxxx Xxxxxxx. 8. března 2012. [citováno 11. 3. 2012].

132 § 3b, odst. 1, zákona o obecní policii

133 § 3, zákona č.240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon)

134 Čl. 5 a čl. 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

135 Čl. 7 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Náležitosti takové smlouvy tvoří názvy obcí zúčastněných na veřejnoprávní smlouvě, právní titul pro uzavření veřejnoprávní smlouvy (tj. na základě jakého stavu se smlouva uzavírá), počet poskytnutých strážníků, musí se vymezit časový úsek, na který jsou strážníci smluvní obci poskytnuti a konkrétní úkoly, které budou tito strážníci plnit136.

Starosta obce, na jejímž území je vyhlášen některý z krizových stavů, musí vyrozumět hetmana kraje, na jehož území obec leží, o jejich poskytnutí a to ještě před jejich nasazením v terénu. Pokud se se starostou obce, která strážníky poskytla, nedohodne jinak, řídí jejich činnost137.

Starosta, který bude řídit jejich činnost, musí strážníkům vydat písemné potvrzení, kterým budou strážníci prokazovat svoje oprávnění k plnění úkolů. Potvrzení musí obsahovat identifikační číslo strážníka, název obce, ve které má strážník uzavřen pracovní poměr, informaci o dohodě starostů o poskytnutí strážníků. Platnost písemného potvrzení končí dnem skončení krizového stavu138. Ani v tomto případě neupravuje žádný právní předpis podobu tohoto potvrzení. Protože celé toto řízení se vyznačuje celkovou neformálností, dá se předpokládat, že potvrzení bude mít podobu např. hlavičkového papíru obce obsahujícího samozřejmě předepsané údaje, podpis starosty a razítko obce.

Obec, na území které je vyhlášen některý z krizových stavů, odpovídá za škodu, pokud byla způsobena v souvislosti s výkonem práce poskytnutých strážníků139.

Veřejnoprávní smlouva uzavíraná při krizovém stavu musí obsahovat vymezení konkrétních úkolů plněných poskytnutými strážníky. U tohoto typu veřejnoprávních smluv je vymezení plněných úkolů, oproti veřejnoprávní smlouvě obecného typu, naopak žádoucí. Bylo by nesmyslné, aby pomáhající obecní policie na území smluvní obce s vyhlášeným krizovým stavem např. měřila rychlost.

3.3 Komparace právní úpravy České republiky a Slovenské republiky

Postavení, úkoly, oprávnění, povinnosti a další instituty týkající se obecní policie na Slovensku upravuje zákon č. 564/1991 Zb. o obecnej polícii. Do doby nedávné

136 § 3b, odst. 2 zákona o obecní policii

137 § 3c, odst. 1 zákona o obecní policii

138 § 3c, odst. 2,3,4 zákona o obecní policii

139 § 3c, odst. 5 zákona obecní policii

neobsahoval tento zákon možnost, aby obecní policie mohla působit na území jiné obce než té, které obecní policii zřídila. To se změnilo novelou zákona s účinností od 1. 5. 2011, která umožnila obcím se zřízenou obecní policií uzavřít smlouvu s obcí, která nemá zřízenu obecní policii o plnění úkolů obecní policie. Podmínkou platnosti takovéto smlouvy je její písemné provedení. Mezi náležitosti smlouvy patří označení smluvních stran, určení rozsahu úkolů, které budou na území smluvní obce plněny, způsob úhrady nákladů spojených s plněním těchto úkolů, způsob odstoupení od smlouvy a jejich důvody, vymezení doby, na kterou se smlouva uzavírá a určení data, kdy smlouva nabývá platnosti. Důležitým požadavkem platnosti smlouvy je souhlas obecních zastupitelstev smluvních obcí se zněním smlouvy. Smluvní obec, která nemá zřízenu obecní policii, vydá příslušníkům obecní policie140 zplnomocnění, kterým se bude na jejím území prokazovat. Taktéž má povinnost zaslat Ministerstvu vnitra Slovenské republiky osvědčenou kopii smlouvy ve lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy. Stejnou informační povinnost má obec, která odstoupí od smlouvy před koncem její platnosti.

Slovenský zákon o obecní policii neobsahuje žádné ustanovení obdobné k české právní úpravě České republiky, které by umožňovalo poskytnutí strážníků v případě krizového stavu.

V rámci objektivity, kdy kritizuji možnost uzavírat veřejnoprávní smlouvy pouze za účelem plnění některých úkolů obecní policie, musím konstatovat, že právní úprava Slovenské republiky, je koncipována obdobně jako v zákoně o obecní policii v České republice.

140 Zákon č. 564/1991 Zb., o obecnej polícii, v znení neskorších predpisov, kterým je na Slovensku upravena činnost obecní policie, označuje „strážníky“ jako příslušníky obecní policie.

4 Veřejnoprávní smlouvy v praxi obecních policii

Obecní policie mají v § 2, písm. i, zákona o obecní policii stanovenou povinnost zaslat Ministerstvu vnitra České republiky (MV ČR) statistické údaje o své činnosti. O jaké statistické údaje se jedná, určuje MVČR vyhláškou141. Celorepublikové údaje jsou čerpány z těchto statistických zdrojů zpracovaných MV ČR142. Data týkající se Jihomoravského kraje byla získána po osobní komunikaci s oprávněnými úředníky úřadu Jihomoravského kraje. Data týkající se obcí byla získána osobní komunikací, zpravidla s vedoucími strážníky.

K dodání statistických údajů za rok 2010 (podrobnější údaje roku 2009 nejsou k dispozici) bylo Ministerstvem vnitra vyzváno 354 obcí, které zřídily obecní policii. Povinnost splnilo 345 obcí, 9 menších obcí pro technické důvody na své straně data nedodala. Z počtu 345 obcí byla data zpracována z 341 obcí, ve 4 obcích byla obecní policie buď zrušena, nebo nebyla její funkční místa obsazena.

4.1 Veřejnoprávní smlouvy dle §3a zákona o obecní policii

V roce 2009 existovalo v ČR 344 obcí, které měly uzavřené obecné veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie143.

V roce 2010 existovalo v ČR 371 obcí, které měly uzavřené obecné veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie (rozdělení dle krajů):

Pardubický kraj	51		Královéhradecký kraj	40
Praha	0		Jihočeský kraj	3
Plzeňský kraj	7		Jihomoravský kraj	26
Středočeský kraj	122		Karlovarský kraj	8
Ústecký kraj	29		Liberecký kraj	17
Vysočina	0		Moravskoslezský kraj	36
Zlínský kraj	11		Olomoucký kraj	21

141 § 27, odst. 4 zákona o obecní policii

142 Data o činnosti obecních policií za rok 2010 souhrnně pro ČR a v členění podle krajů [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [citováno 26. 1. 2012]. Dostupné z: <xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxx/xx-0000- kraje-data-xls.aspx>. Komentované vybrané statistické údaje o činnosti obecních policií za rok 2010 [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [citováno 26. 1. 2012]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxx-x-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxx-xx-xxx-0000-xxx.xxxx>

143 Bližší údaje o rozložení smluv v jednotlivých krajích v roce 2009 se nepodařilo z MV ČR získat.

Tabulka udávající počet obyvatel obcí, kde působí obecní policie:

Počet obyvatel obcí se zřízenou vlastní obecní policií	6 011 330
Počet obyvatel obcí, v nichž obecní policie působí (tj.obce s vlastní obecní policií + obce, v nichž obecní policie působí na základě obecné veřejnoprávní smlouvy dle § 3a zákona o obecní policii)	6 447 507
Podíl obyvatel ČR, v jejichž obci působí obecní policie	61,21%

Přestože obecní policie působila v roce 2010 (ať je v dané obci přímo zřízena, nebo v ní působí na základě veřejnoprávní smlouvy dle § 3a zákona o obecní policii) pouze v přibližně 720 obcích (tedy v přibližně v 11,5 % obcí v ČR), představuje počet obyvatel těchto obcí zhruba 61,21 % obyvatelstva ČR.

Porovnáním počtu obecních policií a uzavřených veřejnoprávních smluv zjistíme, že veřejnoprávní smlouvy umožnily v létech 2009 a 2010 na území ČR zdvojnásobit počet obcí, kde působí obecní policie. Počet „dotčených obyvatel“ se zvýšil o cca 440 000.

Úřad Jihomoravského kraje evidoval k 1. lednu příslušného roku tento počet144 obecných veřejnoprávních smluv mezi obcemi o plnění úkolů obecní policie:

2008	20
2009	30 (31)*
2010	32 (33)*
2011	34
2012	36

*některé smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou

Úřad Jihomoravského kraje při správním řízení o udělení souhlasu se zněním veřejnoprávní smlouvy v létech 2003 až 2007 neudělil souhlas v 28 případech. Důvodem byla zejména skutečnost, že účastníci řízení neodstranili na výzvu krajského úřadu nedostatky v podání. V současné době nebyl nesouhlas udělen, neboť nedostatky

144 MV ČR uvádí ve svých statistikách jiné číselné údaje. Zřejmě není možné posoudit, který údaj je relevantnější, neboť MVČR zpracovává údaje zaslané jednotlivými obecními policiemi. Krajský úřad vede sice evidenci veřejnoprávních smluv, ale v případě, že dojde k ukončení veřejnoprávní smlouvy formou výpovědi jedné ze smluvních stran a obec o tom neinformuje krajský úřad (viz podkapitola 3. 1.), může být v této evidenci vedena již neplatná smlouva.

bývají odstraněny ještě před podpisem smluvních stran v rámci konzultace s krajským úřadem.

4.2 Veřejnoprávní smlouvy dle § 3b zákona o obecní policii

Za rok 2009 měly obce v ČR uzavřeny celkem 21 krizových veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie145.

Za rok 2010 bylo uzavřeno obcemi v ČR 25 krizových veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie. Počty smluv v jednotlivých krajích udává tabulka:

Pardubický kraj	3		Královéhradecký kraj	0
Praha	0		Jihočeský kraj	0
Plzeňský kraj	1		Jihomoravský kraj	1
Středočeský kraj	14		Karlovarský kraj	0
Ústecký kraj	2		Liberecký kraj	3
Vysočina	0		Moravskoslezský kraj	1
Zlínský kraj	0		Olomoucký kraj	0

V Jihomoravském kraji byla v roce 2010 uzavřena jedna krizová veřejnoprávní smlouva o poskytnutí strážníků obecní policie. Jednalo se o smlouvu mezi městy Frýdlant v Libereckém kraji, které bylo stiženo bleskovou povodní a městem Brnem.

4.3 Jsou veřejnoprávní smlouvy potřebné?

Odpověď jedním slovem by zněla – nepochybně. Podle výše uvedených čísel se prostřednictvím veřejnoprávních smluv zdvojnásobil počet obcí, využívajících služeb obecní policie. Průměrně jedna smlouva znamená připojení obce o cca 1200 obyvatelích. Pokud by taková obec sama měla zajistit nepřetržitou službu své obecní policie v alespoň dvojčlenné hlídce, musela by zaměstnat asi 9 strážníků, přičemž tento počet nezohledňuje čerpání řádných dovolených, případně pracovní neschopnost. Tento počet je tak ve vysokém nepoměru k nepsanému pravidlu, že na asi 1000 obyvatel připadá 1 strážník. I v případě výkonu jednočlenné hlídky je třeba k nepřetržité službě asi 5 strážníků. Jednočlenné hlídky jsou však nešťastným řešením z pohledu strážníků, jiná než nepřetržitá služba je nevhodná z pozice občana. Sdružování prostředků formou připojení se k obci, která již má zřízenu obecní policii patřičné velikosti, nebo zřízením

145 Bližší údaje o rozložení smluv se nepodařilo z MV ČR získat.

obecní policie více malých obcí, se mi tak jeví jako optimální řešení, které se pokusím dále popsat.

Značný význam mají krizové veřejnoprávní smlouvy. Tragické záplavy roků 1997 a 2003 zvedly obrovský pocit solidarity s postiženými oblastmi. Zatímco příslušníci Policie České republiky či Hasičského záchranného sboru (o Armádě ČR nemluvě) byli nasazováni do postižených oblastí, pracovníci obecních policií nemohli být oficiálně použiti. Vznikaly tak spontánní akce mezi partnerskými městy, díky osobním vazbám představitelů obcí nebo i samotných strážníků. Strážníci odjížděli do oblastí stižených povodní, kde buď prováděli pomocné práce, nebo byli použiti např. k zajištění provozu místní obecní policie146. Po lidské stránce nelze samozřejmě nic namítat, ale po stránce právní nebylo vždy vše v souladu s právními předpisy. Byť samozřejmě lze různé činnosti vykonávat „pod ochranou“ jednání v krajní nouzi147. Lze tedy s povděkem kvitovat vývoj právní úpravy zohledňující potřeby společnosti v krizových situacích. Jako dobrý příklad slouží právě § 3b zákona o obecní policii, nebo § 205, odst. e)148 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

4.3.1 Obecní policie ve vztahu k vývoji Policie ČR

Pokud snad byli představitelé obecních samospráv, po nabytí účinnosti zákona o obecní policii, na rozpacích, zda obecní policii zřídit, dal společenský vývoj jasně za pravdu těm, kteří se touto cestou vydali. O tom zřejmě svědčí fakt, že obecní policie byla založena v asi 350 městech s počtem asi 9500 strážníků. Naopak, mám za to, že současné trendy vývoje činnosti Policie ČR, která by měla být hlavním garantem bezpečnosti, otvírají větší pole působnosti pro obecní policii.

Policie ČR, která razantně omezuje svůj rozpočet, uvažuje o tom, že zavede pouze evidenci některých trestných činů namísto jejich vyšetřování149 a běžnou preventivní

146 Městská policie Brno poskytovala pomoc při povodních v roce 2003 v Ústí nad Labem, v roce 1997 v Troubkách, Otrokovicích a Zlíně.

147 trestní zákoník č. 40/2009 Sb. - §28(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

148 Xxxxxxx čin spáchá, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.

149 XXXXXX, X. Xxxxxxx čekají další škrty. Nebude vyšetřovat, jen zapisovat [online]. IDnes,

30. 8. 2011 [citováno 11. 12. 2011]. Dostupné z: <xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxxx-xxxxx-xxxxx- nebude-vysetrovat-jen-zapisovat-pq3-/domaci.aspx?c=A110730_084058_domaci_mad>

hlídkovou činnost označuje za jistou formu nadstandardu, může být z jisté části nahrazena činností obecní policie. Samozřejmě, Policie ČR není zástupná v oblasti vyšetřování trestných činů, o činnosti útvarů s celorepublikovou působností nemluvě, ale „běžný“ občan ocení zejména bezpečnou cestu domů, ať již vozidlem, či jiným způsobem, zajištění nočního klidu a veřejného pořádku vůbec, zabezpečení jisté výše ochrany majetku a další „obyčejné“ věci týkající se jeho bezpečnosti. A to je právě parketa obecní policie, přímo daná zákonem o obecní policii. Mnohdy může vést k výsledkům jen důslednější provádění preventivních činností, přičemž ta nejobvyklejší, nejméně nákladná, je obyčejná pochůzková činnost strážníků. Ano, obecní policie zřejmě nebude nikdy vyšetřovat ani méně závažné trestné činy a ani to není třeba, ale prostým naplánováním hlídkové činnosti ve vhodném čase a na vhodném místě lze předejít páchání i mnohem závažnější protiprávní činnosti páchané na veřejnosti, než jen přestupků.

Obecní samospráva má tak velikou šanci zajistit bezpečnost občanům ze svých zdrojů. Existují sice koordinační dohody mezi obcemi a zástupci Policie ČR, avšak mají povětšinou pouze proklamační charakter o spolupráci150, přičemž samotná činnost policie v obci, myšleno preventivního charakteru, tedy aniž by byl spáchán trestný čin, je spíše zbožným přáním. Obec sama má tak možnost naplnit principy stanovené policii v programu Community policing151, kdy by měl např. pěší hlídku v určitém okrsku vykonávat stále stejný policista, což by, mimo jiné, mělo vést ke vztahu občan – policista, který by takto měl získat bezvadnou „místní znalost“. To samo o sobě je dobrým východiskem, jsou ale výše konstatované úspory v rozpočtu Policie ČR, rušení služeben obvodních oddělení152, cestou vedoucí ke kýženému výsledku? Mám za to, že nikoli. Kdežto obecní strážník již z principu věci nemá ani jinou možnost než se pohybovat na území „své“ obce, protože pouze tam má oprávnění vykonávat svoji pravomoc.

Mám rovněž za to, že výše uvedeným je odpovězena otázka, občas vznesená zejména z řad představitelů Policie ČR a to, zda je možné spojit obecní policii s Policií

150 K tomu též X. Xxxxxxxx in XXXXXXXX, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2006. ISBN 80-7179-442-2: V některých případech lze mít pochybnosti o charakteru právních účinků takových správních úkonů, s. 240.

151 Co je to Community policing [online]. Policie České republiky, 2010 [citováno 25. 10. 2011]. Dostupné z: <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xx-xx-xx-xxxxxxxxx-xxxxxxxx.xxxx>

152 Mezi léty 2009 a 2011 bylo zrušeno 33 obvodních a místních oddělení Policie ČR . Xxx XXXXX, X.

Počty OO PČR. [online]. Xxxxx Xxxxxxx. 10. února 2012. [citováno 11. 2. 2012].

ČR. Myslím, že by bylo obrovskou chybou místní samosprávy zbavit se možnosti samostatně rozhodovat o svých strážnících. Starosta má sice z titulu své funkce oprávnění požadovat po Xxxxxxx ČR spolupráci při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku153, nicméně strážníky místní obecní policie žádat nemusí, vystupuje totiž v pozici jejich přímého nadřízeného, „nejvyššího velitele“. Další spornou otázkou by jistě byla forma financování, protože při přičlenění obecní policie k Policii ČR, a měla-li by se samospráva podílet na jejím financování, byla by takto částí rozpočtu samosprávných celků financována státní správa. Což se koneckonců děje i při výkonu státní správy obcemi, kdy je obcím poskytován tak zvaný příspěvek na výkon přenesené působnosti, přičemž obce musí ze svého rozpočtu skutečné náklady dorovnávat a tento fakt je obcemi vnímán se značnou nelibostí. Názor o zbytečné existenci dvou policií vedle sebe tak nemůže obstát, naopak v ní tkví právě „ono kouzlo“, které je v praxi stanoveno rozdílnými úkoly plněnými pod vedením různých osob. Jinou věcí je vzájemná spolupráce mezi Policií ČR a příslušnými orgány samospráv, včetně obecní policie. Informovanost a koordinace je naprosto nezbytná jak při běžné činnosti, tak zejména při postupu při akcích většího rozsahu, např. zajišťování veřejného pořádku při konání různých shromáždění, demonstrací a podobně. V takovém případě je jednotné velení naprostou nutností.

Obce mající svoji obecní policii tak mohou jejich činnost směrovat potřebným směrem, pružně reagovat na potřeby svých občanů. Obce, které nemají obecní policii, mají možnost uvažovat o jejím zřízení154, nebo mohou posoudit, zda svůj problém vyřeší pomocí veřejnoprávních smluv155 a to buď uzavřením takovéto smlouvy s větší obcí která již má obecní policii, nebo dohodou se sousedními obcemi a vytvořením jakési „regionální“ policie156. Že je takovýto projekt životaschopný, dokazují již léta obce „sdílející“ městskou policii s městem Židlochovice157. De lege ferenda by stálo za

153 § 103, odst.4, písm. d) zákona o obcích

154 XXXXXXXX, X. Drnovičtí chtějí obecní policii [online]. Xxxxxxxxx deník, 10. 2. 2012 [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné z: <xxxx://xxxxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxx_xxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxxx-xxxxxx- policii20120210.html>

155 XXXXXXX, X. Městská policie je v obcích žádaná čím dál více [online]. Xxxxxxxxx deník, 4. 8. 2010 [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné z: <xxxx://xxxxxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxx-xx-x-xxxxxx- zadana20100803.html>

156 K 1. 4. 2012 by měla vzniknout nová obecní policie v obci Telnice. Přitom od samého začátku úvah o zřízení OP se počítá s připojením obcí Měnín a Žatčany pomocí veřejnoprávních smluv. Viz Příloha I bakalářské práce - Obecní policie zřízené v Jihomoravském kraji, počet strážníků, aktuální počet uzavřených veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie, smluvní obce.

157 Viz Příloha II bakalářské práce - Příklady realizace některých veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie

uvažování zřizování obecní policie po vzoru dobrovolných svazků obcí, tak jak je známe ze zákona o obcích.

4.4 Zhodnocení zákonné úpravy de lege lata

Často kritizovaným znakem českého práva jsou četné novelizace zákonů, které svým způsobem přispívají k právní nejistotě a právní negramotnosti občanů. Mnohdy se jedná o nutnost vynucenou např. správní reformou, která proběhla na přelomu tisíciletí, nebo vynucenou implementací evropského práva do právního řádu České republiky, mnohdy ovšem také nekvalitní prácí zákonodárců, kdy je novela vynucena chybami v ještě neúčinném zákoně158.

Zákon o obecní policii, který nabyl ve svém původním znění účinnosti dne

1. 1. 1992, byl dosud novelizován 12x. V tomto případě však lze mít za to, že novely byly žádoucí. Zákon prošel svou evolucí, byly upravovány jak povinnosti, tak i oprávnění strážníků. Velkým vývojem však prošly zejména požadavky na strážníky, resp. uchazeče o zaměstnání, kdy byla výrazně zpřísněna, nebo nově zavedena kritéria na bezúhonnost a spolehlivost strážníků, jejich vzdělání a požadavky na jejich odborné znalosti ověřované při zkoušce odborné způsobilosti.

Lze mít za to, že zákon o obecní policii, ve spojení s dalšími zákony, je v současné době právní úpravou, která stanoví potřebné požadavky kladené na strážníky a obsahuje dostatečná oprávnění159 a povinnosti strážníků, které plnění jejich stěžejního úkolu, tedy zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, vyžaduje. Není snad nutno dále rozšiřovat oprávnění strážníků, nýbrž klást důraz na jejich důsledné naplňování a vynucování. Na druhou stranu nelze považovat právní úpravu za dokonalou a uzavřenou dalším změnám. Je možné nalézt oblasti, které by bylo možné doplnit, či zlepšit. O které se jedná, se pokusím popsat v následující kapitole.

158 viz novela trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., či daňového řádu č. 280/2009 Sb.

159 Např. do 31. 12. 2002 nemohla obecní policie v blokovém řízení řešit přestupek zákaz stání vyplývající z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Novelou zákona o obecní a policii a přestupkového zákona s účinností od 1. 1. 2003 toto oprávnění nabyla. Do té doby tak nemohla na místě řešit např. stání vozidel před přechodem pro chodce – ve městech častý přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a na který byli strážníci často upozorňováni.

4.5 Možný vývoj zákonné úpravy - pohled de lege ferenda

Na tomto místě bych chtěl nastínit několik problémů zákona o obecní policii, které jsou vnímány jak veřejností odbornou160, tak představiteli obcí a v neposlední řadě samotnými strážníky. Protože však náplň činností obecní policie, jejich povinností, oprávnění a dalších souvisejících problémů je velice široká, zaměřím se, v souladu s tématem práce, pouze na problematiku územní působnosti obecní policie, ať již stanovenou základním ustanovením o působnosti obecní policie, nebo v její rozšířené podobě – pomocí veřejnoprávních smluv. Snažil bych se popsat ten který problém, přičemž konkrétní řešení, přesné znění paragrafu příslušného zákona bych ponechal na zvážení odborníků a do přesných formulací zákona bych se nepouštěl.

4.5.1 Zákon o obecní policii

Již bylo výše uvedeno, že jedna z podmínek pro uzavření obecné veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie je požadavek, aby obce, které jsou smluvními stranami, ležely na území stejného vyššího územního samosprávného celku. Tato skutečnost „vyřazuje ze hry“ Městskou policii hlavního města Prahy. Není pochyb, že se jedná o moderně vybavenou obecní policii s dostatečným počtem strážníků, přitom výše uvedená podmínka neumožňuje obcím v okolí Prahy uzavřít veřejnoprávní smlouvu s Prahou, tak jako se děje v případě jiných velkých měst (Brno, Ostrava).

Rovněž jako nepříliš vhodná se jeví podmínka pro uzavření veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie, která stanoví, že smluvní stranou může být pouze obec, nebo obce, které nemají zřízenu obecní policii. V praxi tak dochází k situacím, kdy se v obci, která má sice zřízenu obecní policii, koná akce většího rozsahu (typicky hody, jarmarky atp.), kterou místní obecní policie, mnohdy tvořená jedním, či několika málo strážníky, není schopna zvládnout. Potom musí obec požádat o spolupráci Policii ČR. Přitom tato činnost je pro Xxxxxxx pouze mnohdy okrajová, odvádějící ji od závažnějších případů. Další možností je angažování soukromých bezpečnostních služeb. Toto řešení se rovněž nejeví jako optimální, neboť neexistující právní úprava této oblasti nedává pracovníkům bezpečnostních agentur žádné pravomoci. Poslední možností, s níž je možno se v praxi setkat, je neoficiální poskytnutí strážníků jiné obce. Je to řešení velice nešťastné, nemající oporu v zákonech. Její fungování je postaveno na předpokladu, že

160 VETEŠNÍK, P., XXXXXXX, X. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: X.X. Xxxx, 2009. ISBN 978- 80-7400-165-9, s. 69 an.

nedojde k problému. Naštěstí k takové formě spolupráce dochází zcela výjimečně a pouze v případě malých obcí.

Znovu opakuji, že územní působnost obecní policie je stanovena v §1, odst. 2, slovy „obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce“ s tím, že odst. 5 umožňuje jisté možnosti jejího rozšíření slovy

„obecní policie může jí svěřené úkoly plnit i na území jiné obce, pokud tak stanoví tento nebo zvláštní zákon“. Zákon mlčí pro případ, kdy strážník započne na území „své“ obce zákrok, ale nemůže jej tam i dokončit (například přistihne při páchání trestného činu pachatele, který ovšem z místa ujede vozidlem a je strážníkem pronásledován na katastrální území jiné obce). V praxi se nejedná až o tak ojedinělé případy, jako příklad mohu uvést pronásledování pachatele závažné trestné činnosti z Blanska do Brna, kde byl pachatel, už za spolupráce brněnské městské policie a Policie ČR dopaden; o závažnosti případu svědčí i použití zbraně během zákroku. K omezení pachatele na osobní svobodě náleží strážníku mimo území „své“obce pouze taková práva, jako každému jinému občanovi, viz § 76, odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů161.

Osobně považuji za velice nešťastnou formulaci uvedenou v § 3a, odst. 3, bod b) zákona o obecní policii, která určuje rozsah plněných úkolů: Veřejnoprávní smlouva musí obsahovat … určení rozsahu úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona. Zákonem je tak připuštěna možnost, že strážníci budou na území smluvní obce vykonávat jen některé činnosti, např. pouze měřit rychlost nebo pouze odchytávat psy. Mám za to, že smlouva by vždy měla být uzavřena na plný rozsah plnění úkolů obecní policie. Jednak z pohledu občana, který pravděpodobně nebude chápat toleranci strážníků ke špatně parkujícím nebo rychle jedoucím vozidlům (v případě smlouvy uzavřené pouze za účelem odchytu psů). Stejně tak z pohledu strážníků, kterým by už pouhá profesní čest neměla dovolovat některé protiprávní jednání nevidět. Nad to lze toto ustanovení dát do kontrastu s ustanovením § 7 zákona o obecní policii, který stanoví povinnosti strážníka jak v pracovní době: „strážník je v pracovní době povinen v mezích tohoto nebo zvláštního zákona provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek či jiný správní delikt anebo je-li

161 Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

důvodné podezření z jejich páchání“, tak i mimo pracovní dobu: „strážník je i mimo pracovní dobu povinen v mezích tohoto zákona provést zákrok, popřípadě učinit jiné opatření, zejména vyrozumět nejbližší útvar policie, je-li páchán trestný čin nebo přestupek, kterým je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek“.

Nakolik se jedná o diskutabilní téma, jsem se snažil naznačit i v pododdíle 3.1.1. Mám za to, že změnou znění příslušného ustanovení zákona o obecní policii, by bylo zamezeno diskuzím a nejednotným výkladům.

4.5.2 Zákon o obcích

Současná právní úprava veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie je postavena na předpokladu, že smluvními stranami jsou obec se zřízenou obecní policií na straně jedné a obec, či obce, které obecní policii nezřídily na straně druhé. Je to velký posun oproti době před 1. 1. 2003, do kdy nebylo možné takové smlouvy uzavírat. Nicméně, tak jak je tato právní úprava postavena, mají obce nestejnoměrný vztah k obecní policii. Jedna obec je „hlavní“, mající obecní policii, ostatní jsou

„přidružené“. Možná to je důvodem, proč počet smluv není vyšší, proč mnohdy celkem malé obce raději zakládají obecní policie o velikosti jednoho strážníka, než aby smlouvou přistoupily k jiné obci s obecní policií. Tedy jinak řečeno, založením vlastní obecní policie neztratí přímý vliv na obecní policii, byť pouze například onoho zmiňovaného jednoho strážníka.

Jako možné řešení připadá v úvahu založení právnické osoby podoby dobrovolného svazku obcí, kdy by obce různé velikosti mohly být sdruženy do potřebné velikosti tak, aby mohla být zřízena obecní policie s nepřetržitým provozem a přitom si každá obec, prostřednictvím svého zástupce ve vrcholném orgánu tohoto sdružení, udržela stejný vliv na tuto obecní policii. Vždyť i v současné době účinný zákon o obcích ve v § 50, odst. 1, písm. a, stanoví že „předmětem činnosti svazku obcí mohou být zejména úkoly… veřejného pořádku“.

Takováto změna zákona o obcích by se jistě promítla do mnoha dalších zákonů, určitě by se nejednalo o změnu jednoduché povahy. Pohled de lege ferenda však takovou úvahu umožňuje a v historii práva bychom jistě nalezli spoustu překvapivých řešení různých problémů.

5 Inspektor veřejného pořádku

Musím přiznat, že jsem velice váhal se zařazením této kapitoly do bakalářské práce, neboť se poněkud vymyká jejímu tématu. Nicméně období do

31. 12. 2002 tento institut stanovený v § 86 zákona o obcích představoval alternativu k založení obecní policie. Konkrétně byla vyjádřena slovy „nezřídí-li zastupitelstvo obce obecní policii podle § 84 odst. 2 písm. o), může písemně pověřit zaměstnance obce zařazeného do obecního úřadu úkoly k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce“ (inspektor veřejného pořádku)162. Jeho úkolem bylo dohlížet na dodržování právních předpisů vydaných na ochranu veřejného pořádku, měl upozorňovat fyzické a právnické osoby na zjištěné nedostatky a činit příslušná opatření k jejich odstranění. K tomu byl vybaven pravomocí k požadování potřebných vysvětlení od občanů a mohl ukládat blokové pokuty. Osobu přistiženou při páchání správního deliktu, které nemohla prokázat svoji totožnost, mohl předvést na Policii ČR163.

Novelizací byl institut inspektora veřejného pořádku ze zákona o obcích vypuštěn.

Měl jsem za to, že tím došlo k jeho faktickému zániku. Opak se však ukázal pravdou.

V současné době se lze na území Jihomoravského kraje164 setkat s „inspektorem veřejného pořádku“ v Kuřimi165. V Tišnově je v současné době (10. 2. 2012) inspektor ve fázi výběrového řízení166. Místní samosprávu k tomuto rozhodnutí vedl zvýšený

162 Ovšem již tehdy bylo toto ustanovení chápáno jako problematické, např. in XXXXXXXX, X. Veřejnoprávní smlouva pro potřeby zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v obcích, kde není zřízena obecní policie. Pramen: SMO. - Svaz měst a obcí. Rok: 2003 [citováno 9. 3. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT25214CZ: Vzhledem k závažným nejasnostem, které přinášela aplikace tohoto ustanovení v praxi (absence úpravy ustanovování do funkce, problematika způsobu prokazování pověřené osoby, otázka stanovení pravidel pro postup pověřené osoby, nejasnosti ohledně možného přiměřeného použití zákona o obecní policii apod.), bylo ust. § 86 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) s účinností k 1.1.2003 zrušeno.

163 Předchozí právní úprava obecního zřízení představovaná zákonem č.367/1990 o obcích, opravňovala inspektora v § 70 k předvedení osoby, která se dopustila přestupku a nemohla-li prokázat hodnověrně svoji totožnost a nebylo-li možné věc vyřídit v blokovém řízení.

164 V rámci ČR Inspektora veřejného pořádku má i město Trmice. Zde má ovšem inspektor veřejného pořádku naprosto odlišnou náplň pracovní činnosti. Primárně dohlíží na pracovníky provádějící veřejně prospěšné práce, úklid města a podobně. Pokud zjistí nějaké protiprávní jednání, oznamuje tyto skutečnosti místní městské policii.

V jiných městech České republiky jsem na „inspektora“ nenarazil, není ovšem vyloučeno, že mají tuto funkci zřízenou, avšak pod jiným označením.

165 Kontakty [online]. Město Kuřim, 5. 1. 2010 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxx.xxx?xxxXxxx&xxxxxxx00000&xxxxxxx00000&xxxxxxxx0000000&x hort=structure&>

166 Inspektor veřejného pořádku [online]. Město Tišnov, 10. 1. 2012 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xx/xxxxx-xxxxx/xxxxxx.xxxx>

počet přestupkového jednání na jeho území a úsporná opatření mající vliv na činnost Policie ČR. Podle informací k výběrovému řízení má být náplní práce inspektora např. kontrola dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení města Tišnova, kontrola dodržování povinností vyplývajících ze zákona o provozu na pozemních komunikacích v oblasti zastavování a stání vozidel, oznamování jednání vykazujícího znaky přestupku Komisi k projednávání přestupků města Tišnova nebo Odboru dopravy MěÚ Tišnov, kontrola pořádku a zjišťování závad ve stavu komunikací a dalších veřejných prostranství ve vlastnictví města Tišnova, závad v dopravním a informačním značení a veřejném osvětlení, kontrola schůdnosti pozemních komunikací, doručování písemností, asistence při exekucích, úzká součinnost s Policií ČR, Obvodním oddělením Tišnov, při objasňování protiprávních jednání a další. K tomu má být podle slov představitelů města vybaven jistými pravomocemi: „Radnice může inspektora pověřit určitým množstvím zákonem omezených pravomocí, především ve věcech územní samosprávy, přestupků proti veřejnému pořádku, přestupků proti poškozování majetku města a přestupků na úseku dopravy. A když to bude nutné, musí umět inspektor tvrdě nápravu vyžadovat, třeba i pokutou nebo sankcí 167,168".

Jak jsem výše uvedl, byl institut „inspektora veřejného pořádku“ ze zákona o obcích odstraněn novelou zákona s účinností od 31. 12. 2002. To mne podnítilo k zamyšlení, na jakém právním základě může ve výše uvedených městech inspektor veřejného pořádku působit nyní.

Možné, zřejmě jediné, vysvětlení nabízí část přestupkového zákona upravující blokové řízení. Přesněji řečeno § 84, odst. 3 znějící: Pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené tímto nebo jiným zákonem. Zákon nestanoví žádné podrobnější předpoklady takovéto osoby. Výběr i odpovědnost za správný výběr osoby, která by měla odpovídající znalosti a morální vlastnosti, zůstává na tom, kdo je ve správním orgánu povolán k udělení takového oprávnění.

167 V Tišnově má zřídit pořádek nový inspektor [online]. Česká televize, 5. 11. 2011 [citováno 10. 2.

2012]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xx00/xxxxxxx/000000-x-xxxxxxx-xx-xxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxx/>

168 XXXXXXX, X. Inspektor veřejného pořádku v nejbezpečnějším městě kraje Tišnově? [online]. Listy jižní Moravy, 27. 10. 2011 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxxxx-xxxxx-xxxxx-xxxxxx-xxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxxxxxxxxx- verejneho-poradku.html>

V každém případě však musí jít o osobu plně způsobilou k právním úkonům169. Při zohlednění výše uvedeného je možné, ad absurdum, že je taková osoba způsobilá k plnění svého úkolu tehdy, pokud je plnoletá a svéprávná.

Pověřená osoba se prokazuje dokladem o uděleném pověření, který obsahuje jeho jméno a příjmení, a dále by z něj mělo vyplývat označení pověřujícího správního orgánu, výčet přestupků, které může inspektor řešit v blokovém řízení a jejich horní hranice, a další údaje. Toto zmocnění inspektorovi vydá funkčně příslušný správní orgán k projednání přestupků. Obvykle tedy komise k projednávání přestupků, u jiných správních orgánů vedoucí tohoto úřadu nebo orgánu170,171,172. Protože správní orgán je oprávněn k blokovému řízení „v plném rozsahu“, a pověřil-li by inspektora obdobně (v čemž mu nic nebrání), pak by inspektor veřejného pořádku mohl v blokovém řízení řešit přestupky ve větším rozsahu než obecní policie. Např. správní orgán projednávající přestupky v dopravě, řeší veškeré takovéto přestupky, kdežto obecní policie jen přesně vyjmenované173, a pokud by byl inspektor pověřen správním orgánem spravujícím např. oblast živnostenského podnikání, pak i v této oblasti.

Další otázkou je místní působnost inspektora. Z předchozí právní úpravy stanovené v zákoně o obcích vyplývalo, že jeho působnost je omezena na území obce: Nezřídí-li zastupitelstvo obce obecní policii … může písemně pověřit zaměstnance obce … úkoly k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce. Současný inspektor je pak pověřen slovy § 84, odst. 3 přestupkového zákona: Pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené. V případě přestupků v dopravě je správním orgánem obecní úřad obce s pověřeným obecním úřadem, který vykonává svoji pravomoc pro celý svůj správní obvod. Jelikož zákon neupravuje místní

169 ČERVENÝ, Z., XXXXX, V., XXXXXX, M. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 16. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha. 2009. ISBN 978-80- 0000-000-0, s. 175.

170 ČERNÝ, X., XXXXXXXXXX, X., XXXXXXXX, X. Přestupkové řízení. 12. vydání. Praha: Linde Praha. 2011. ISBN 978-80-7201-859-7, s. 161.

171 Mám za to, že by bylo možné, aby pověření vydal en bloc obecní úřad, neboť k projednávání přestupků je věcně příslušný obecní úřad jako takový, nikoli jeho organizační jednotky (odbory), viz

§ 52, přestupkového zákona: Přestupky projednávají obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí.

172 Z tohoto pohledu vyplývá, že přestupky v dopravě by mohl řešit pouze inspektor pověřený obecním úřadem obce s pověřeným obecním úřadem, protože pouze ten jen oprávněn projednávat přestupky v dopravě, viz § 124, odst. 5 zákona o silničním provozu - obecní úřad obce s rozšířenou působností projednává přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

173 § 86, bod d) přestupkového zákona

příslušnost pověřené osoby jinak, pak by zřejmě bylo možné, aby i inspektor vykonával svoji činnost pro celý správní obvod?

K prokázání totožnosti osoby podezřelé ze spáchání přestupku pro účely blokového řízení vedeného inspektorem by snad bylo možno využít ustanovení § 36 odst. 4 správního řádu: Účastník nebo jeho zástupce je povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti. Tím by byla ale zřejmě oprávnění inspektora vyčerpána a žádná další, například předvedení na Policii ČR nebo před správní orgán, by nemohl realizovat. Jeho účast na exekucích by snad mohla být ve formě nezúčastněné osoby, případně jakéhosi mediátora, ale opět již bez nějakých pravomocí.

Výše naznačené staví činnost inspektora do značně problematické pozice. Proto si myslím, že znění příslušného paragrafu přestupkového zákona by vyžadovalo pozornost zákonodárců a de lege ferenda jeho revizi. Celkově mi téma inspektora připadá velice ožehavé a zasluhovalo by podrobnějšího zpracování. To by už ovšem výrazně přesahovalo rámec této práce.

Závěr

Úkolem této práce bylo seznámit čtenáře s obecní policií, její historií, vznikem, některými povinnostmi strážníků a zejména jejich oprávněními. Důvodem je ta skutečnost, že jsou to zejména oprávnění strážníků obecní policie, která občan velice citlivě vnímá a skrze která často dochází ke kontaktu strážník – občan. Lze konstatovat, že v současné době není nutno zvyšovat počet oprávnění, s nimiž obecní policie, potažmo strážníci, disponují. Některá oprávnění, zejména upravující vstup do různých evidencí a registrů174 by byla vynikajícím zdrojem informací přímo v terénu, nebo alespoň zprostředkovaně, ale za podmínky on-line přístupu či ověření skutečností. Pokud je nutno o některé údaje žádat „papírově“, jsou data poskytnutá s mnohadenním odstupem mnohdy již nepotřebná.

V souladu s tématem následovalo shrnutí obecné zákonné úpravy veřejnoprávních smluv, konkretizované v zákoně o obecní policii smlouvami o plnění úkolů obecní policie. Úprava veřejnoprávních smluv stanovená ve správním řádu tvoří dobrý základ a snad není nutno, aby byla novelizována. Zato právní úprava těchto smluv stanovená zákonem o obecní policii, na kteréž to téma byla tato práce zaměřena, by si zasloužila buď sjednocení výkladu, ale lépe novelizaci tak, aby její výklad byl jednoznačný.

Ve čtvrté kapitole jsem se snažil zhodnotit význam veřejnoprávních smluv uvedením konkrétních čísel nebo případů; lze konstatovat, že význam je značný. Při současném vývoji v Policii ČR se zdá, že význam veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie poroste, pokud vedení místních samospráv chce mít přímý vliv na bezpečnostní situaci ve své obci. Myslím, že z hlediska občanů by bylo výhodnější, aby obec vstoupila do smluvního vztahu s jinou obcí či obcemi a pomohla tak vytvořit silnou místní (regionální) obecní policii na úkor sice své, ale podstatně slabší obecní policie. Předpokladem není pouze právní úprava, ale mnohdy též potlačení ega starostů obcí, kteří by nepřipustili, aby „nemohli velet“ své obecní policii. Stejně tak je předpokladem k uzavření veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie

„nabídka“ a „poptávka“, tedy ochota takovou smlouvu vůbec uzavřít a to jak na straně obce stojící o činnost obecní policie, ale zejména ochota obce se o svoji policii podělit.

Co se inspektora veřejného pořádku týče, připadá mi s podivem, že zákon o přestupcích obsahuje ustanovení, které umožňuje osobám, které správní orgán pověřil,

174 Viz § 11a zákona o obecní policii

řešit přestupky v blokovém řízení. Přitom ze zákona nevyplývá ani to, že by se muselo jednat o osobu, která je zaměstnancem nebo členem správního orgánu, může se jednat o jakoukoli osobu. Mám za to, že ustanovení přestupkového zákona je špatně chápáno175 a původní určení je jiné, a obce je využívají namísto zřízení obecní policie (nebál bych se jejich jednání označit jako in fraudem legis). Tomuto nařčení se však představitelé obecních samospráv brání. Myslím, že pokud by inspektor řešil pouze velice úzkou část nějakého jednání (např. nedodržování obecně závazných vyhlášek obce), bylo by možno jejich názor akceptovat. Avšak pokud má řešit takřka stejný objem přestupkového jednání jako obecní policie, lze mít za to, že její činnost skutečně supluje, přitom za nesrovnatelných podmínek. Průběžně novelizovaný zákon o obecní policii postupně zvyšuje nároky kladené na strážníky, či uchazeče o zaměstnání (bezúhonnost, spolehlivost, dosažené vzdělání), prováděcí vyhláška k zákonu o obecní policii stanoví odborné předpoklady, stanoví požadavky na výcvik. Úředníci územních samosprávných celků, kteří rozhodují při přestupkovém řízení, mimo jiné ve věcech bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nebo ve věcech veřejného pořádku, občanského soužití a majetku, musí složit zkoušku zvláštní odborné způsobilosti176, popřípadě disponovat právnickým vzděláním. Přitom k realizování funkce inspektora si zákon o přestupcích vystačí se čtyřmi (!) slovy. Dávám tak zcela za pravdu X. Xxxxxxxxxxx, že se jedná o přežitek předchozí (předrevoluční) právní úpravy, která by v dnešní podobě neměla mít v zákoně místo177.

Mám za to, že jsem se při tvorbě této práce nesnažil vyhýbat mnohdy kontroverzním či protichůdným názorům, ať již různých autorů, nebo ve srovnání s mými názory. Nebylo smyslem „pochlebovat“ současné právní úpravě, ba právě naopak – upozornit na skutečnost, že i mnohdy na první pohled jednoduché znění paragrafů přináší různé varianty jejich výkladu a následně různé způsoby jejich aplikace, či upozornit na situace, o kterých zákon mlčí. Taktéž jsem zohlednil názory různých stran o potřebě upravit zákon o obecní policii, alespoň co se rozsahu územní působnosti týče a nabídl jsem několik řešení těchto problémů.

175 Srovnej MATES, P. a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: X.X.Xxxx, 2010, s 116.

176 vyhláška Ministerstva vnitra ČR č.512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků

177 XXXXXXXX, X. Projednávání přestupků (pověření k vybírání pokut). Pramen: INS. – Informační servis (Svaz měst a obcí ČR). Rok: 2008, číslo: 10, strana: 21 [citováno 2. 2. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT31155CZ

Jsem přesvědčen, že veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie mají své opodstatnění v právním řádu České republiky. Pokud by snad vyplývalo z práce mé nadšení pro uzavírání těchto smluv, musím kriticky přiznat, že je samozřejmé, že tyto smlouvy nejsou všelékem. Zajištění bezpečnosti občanů by nadále mělo zůstat prioritním úkolem Policie České republiky. Obecní policie by pak měla zůstat tou složkou obce, která je k dispozici jeho vedení, aby svým dílem přispělo k bezpečí občanů a jejich majetku, zajištění čistoty ulic měst a obcí a dalších svých úkolů. Tak, jak se zkvalitňuje zákon o obecní policii, jak se zvyšují nároky na strážníky, zkvalitňují se obecní policie obecně a postupně tak vzrůstá prestiž těchto ozbrojených sborů místních samospráv. Jako represivní složka nebude zřejmě nikdy obecní policie dosahovat velké obliby, ale každý rozumně uvažující člověk snad musí uznat oprávněnost její existence. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv pak mohou i menší obce docílit stavu, kdy na jejich území bude působit některá obecní policie. Přál bych zástupcům obecních samospráv, aby při uzavírání těchto smluv vždy došli konsenzu a to nejen při uzavírání smluv samotných, ale hlavně při naplňování jejich obsahu, tedy aby byla všestranná spokojenost s činností obecní policie.

Zcela závěrem této práce bych si dovolil projevit přání adresované všem strážníkům a policistům. A sice aby tato zaměstnání byla opět zaměstnáním s vysokou společenskou prestiží. Myslím si totiž, že reformami, či škrty, je silně poznamenaná Policie ČR. Také nový služební zákon, ať již přímo nebo nepřímo, donutil odejít řadu odborníků a zkušených pracovníků. Časté změny na vysokých policejních postech, nebo například rozsáhlá a nákladná náborová kampaň v jednom roce a masivní omezování počtu příslušníků v roce následujícím, nesvědčí o systematičnosti a koncepčnosti při vedení Policie ČR. V tomto ohledu je na tom obecní policie lépe, je závislá víceméně pouze na stavu „obecní kasy“ a erudici vedení města. Myslím ale, že i tak obecní policie stále musí obhajovat své místo na slunci. Zpočátku byla její funkce ne zcela pochopená, časem se však prokázala opodstatněnost jejího bytí. Přesto i tak není výjimečné, že zejména v předvolebním období, se najdou osoby, jejichž cílem je zrušení té které obecní policie. Obsahem rozhovorů policistů a strážníků by pak měla být radost z dobře odvedené práce, z pomoci občanům a z dobrých zákonů, nikoli frustrace jako je tomu tak často nyní.

Resümee

Das Thema dieser Bachelor-Arbeit heißt „Öffentlich-rechtliche Verträge in der Praxis der Gemeindepolizei“. Um tiefer in das gegebene Thema einzudringen, sind die Einleitungskapitel der Arbeit einer näheren Bekanntmachung mit den gegebenen Begriffen des Verwaltungsrechtes gewidmet.

Das erste Kapitel behandelt die Gemeindepolizei als Ganzes, wobei der erste erläuterte Begriff „Polizei“ ist... Die Gemeindepolizei selbst wird manchmal von den Bürgern als Sicherheitselement begriffen, das erst in der Zeit nach dem November 1989 gebildet wurde. Das Gegenteil belegt der Teil des ersten Kapitels, der sich der Geschichte widmet und in Kürze andeutet den Ursprung der bewaffneten Sicherheitskorps überhaupt, mit der allmählichen Spezialisierung dieser Korps auf die Verteidigung der Städte und später nur auf den Schutz der Sicherheit und öffentlicher Ordnung. Es folgt der Teil, der die konstitutionelle Verankerung des Instituts der Gemeindepolizei konstatiert damit, dass die Durchführung mit dem Gesetz über Gemeindepolizei, also dem Gesetz Nummer 553/1991 der Gesetzessammlung verwirklicht wird (weiter nur SlG). Es folgt die Aufzählung der Aufgaben der Gemeindepolizei. Es handelt sich um einen wichtigen Teil dieses Gesetzes, und das auch in Beziehung zum Thema dieser Arbeit, denn mittels dieser Aufgaben ist der Inhalt der eigentlichen Tätigkeit der Gemeindepolizei festgesetzt. Zur Erfüllung dieser Aufgaben disponiert die Gemeindepolizei, respektive die Polizisten, die diese Tätigkeit faktisch durchführen mit notwendigen Berechtigungen und Pflichten. Grundlegend ist in dieser Hinsicht selbstverständlich das Gesetz über die Gemeindepolizei, aber auch eine ganze Palette von Berechtigungen kann man auch in anderen Gesetzen der Tschechischen Republik finden.

Der zweite Teil dieser Arbeit beschäftigt sich mit der allgemeinen Rechtsregelung von öffentlichen Verträgen, festgesetzt mit dem Gesetz Nummer 500/2004 SlG – die Verwaltungsordnung. Die konkrete Rechtsregelung der öffentlichen Verträge über die Erfüllung der Aufgaben der Gemeindepolizei, aber logisch, enthält das Gesetz über die Gemeindepolizei, deshalb kehrt der dritte Teil in dieses Gesetz und beschreibt die Rechtsregelung der öffentlichen Verträge über die Erfüllung der Aufgaben der Gemeindepolizei. Genau gesagt handelt es sich um öffentliche Verträge des allgemeinen Typs, aufgrund welcher die Gemeindepolizei ihre Tätigkeit ausüben kann

auf dem Gebiet der Gemeinde, wo die Gemeindepolizei nicht errichtet wurde und wo sie Vertragspartei des öffentlich-rechtlichen Vertrages ist. Der Autor kritisiert hier die Tatsache, dass das Gesetz das Schließen von öffentlich-rechtlichen Verträgen nur für einige Tätigkeiten der Gemeindepolizei ermöglicht. Der folgende Typ von den im Gesetz von der Gemeindepolizei aufgeführten öffentlich-rechtlichen Verträgen ist der bei Krisenzustand geschlossene Vertrag.

Den eigentlichen Kern der Arbeit bildet das vierte Kapitel, das die Nutzung der Berechtigung zur Schließung der öffentlich-rechtlichen Verträge zwischen den Gemeinden beschreibt, und zwar auf dem Gebiet des Südmährischen Kreises. Es enthält also Angaben dazu, wie viele öffentlich-rechtliche Verträge die hier liegenden Gemeinden geschlossen haben. Es folgt die Betrachtung des Autors über die Begründung der Existenz solcher Verträge und das sowohl in der Gegenwart als auch in der Zukunft, namentlich in Beziehung zur gegenwärtigen Entwicklung der Polizei der Tschechischen Republik. Da der Autor die Möglichkeit der Schließung der öffentlich-rechtlichen Verträge zum Zweck der Erfüllung nur einiger Aufgaben der Gemeindepolizei kritisiert, bietet er an aus der Sicht de lege ferenda die Möglichkeit, wie dieses zu verhindern ist, aber auch andere mögliche Regelungen des Gesetzes über die Gemeindepolizei, namentlich in Beziehung zum Gebietsgeltungsbereich.

Das letzte Kapitel dieser Arbeit beschäftigt sich, einigermaßen außerhalb des Rahmens, mit der Funktion des Inspektors der öffentlichen Ordnung, die in einigen Städten der Tschechischen Republik errichtet wurde. Man konstatiert, dass es sich um eine problematische Auslegung der entsprechenden Gesetzbestimmungen über die Ordnungswidrigkeit Nummer 200/1990 SlG handelt, besonders wenn es in den Kontrast mit den Forderungen auf Polizisten der Gemeindepolizei oder Beamte der Selbstverwaltung gestellt wird.

Die Arbeit hat sich zum Ziel gesetzt die Rechtsregelung der Problematik der öffentlich-rechtlichen Verträge zusammenzufassen, in Beziehung zur Tätigkeit die Gemeindepolizei und ihrer Nutzung in der Praxis, mit der Möglichkeit der Beurteilung ihrer weiteren möglichen Entwicklung. Inwieweit ist es dem Autor gelungen dieses Ziel zu erreichen, mögen die Fachleute beurteilen.

Seznam použité literatury Primární prameny:

. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

. Usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č.553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č.240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 311/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů

. Zákon č. 313/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky

. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

. Zákon č. 564/1991 Zb., o obecnej polícii, v znení neskorších predpisov

. Zákon č. 149/1947 Sb. o národní bezpečnosti

. Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)

. Nařízení ministra národní bezpečnosti č. 31/1952 Sb. o zevním označení členů Pomocné stráže veřejné bezpečnosti

. Nařízení ministra vnitra č.56/1962 Sb. o Pomocné stráži veřejné bezpečnosti

. Nařízení vlády ČSSR č.1/1972 Sb. o inspekcích veřejného pořádku národních výborů

. Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č.512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků

. Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii

. Vyhláška Ministerstva vnitra ČR č.444/2008 Sb., o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie

Sekundární prameny:

. ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M. Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. 16. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha. 2009. 430 s. ISBN 978-80-7201-768-3.

. ČERNÝ, J., HONZIRKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. 12. vydání.

Praha: Linde Praha. 2011. 758 s. ISBN 978-80-7201-859-7.

. GERLOCH, A. Teorie práva. 5. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 308 s. ISBN 978- 80-7380-233-2.

. HENDRYCH, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006. 861 s. ISBN 80-7179-442-2.

. HRABÁK, J., NAHODIL, T. Správní řád s výkladovými poznámkami a vybranou judikaturou. 3. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 500 s. ISBN 978-80-7357-424-6.

. JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, 616 s. ISBN 978-80-7179-784-5

. JURNÍKOVÁ, J. et al. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vydání. Brno: MU 2009. 397 s. ISBN 978-80-210-4847-8.

. KADEČKA, S., KLIKOVÁ, A., VALACHOVÁ, K. (eds): Nový správní řád a místní samospráva II. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 269 s. ISBN 978-80-210-4489-0.

. KOUDELKA, Z., ONDRUŠ, R., PRŮCHA, P. Zákon o obcích (obecní zřízení). 4. doplněné vydání. Linde Praha, a.s., 2009. 486 s. ISBN 978-80-7201-760-7

. MACEK, P., UHLÍŘ, L. Dějiny obecních policií. 1. vydání. Praha: POLICE HISTORY, 2004. 215 s. ISBN 80-86477-26-6.

. MAN, V., SCHELLE, K. Základy ústavního práva České republiky.

1. vydání. EUROLEX BOHEMIA, a.s., 2006, 249 s. ISBN 80-86861-55-4.

. MATES, P. a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, 248 s.

. MATES, P. ŠKODA, J., VAVERA, F. Veřejné sbory. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, 384 s. ISBN 978-80-7357-604-2.

. PRŮCHA, P. Základní pojmy a instituty správního práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 420 s. ISBN 80-210-2002-4.

. SKARKA, O. Zákon o obecní policii s podrobným komentářem podle stavu k 1. lednu 2009. Příbram: Příbramská tiskárna s.r.o., 2009. 224 s.

. SKULOVÁ, S. et. al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.

428 s. ISBN 978-80-7380-110-6.

. ŠKODA, J., VAVERA, F., ŠMERDA, R. Zákon o policii s komentářem. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 397 s. ISBN 978-80-7380-160-1.

. VEDRAL, J., Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006.

1048 s. ISBN 80-7273-134-3.

. VETEŠNÍK, P., JEMELKA, L. Zákon o obecní policii. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 556 s. ISBN 978-80-7400-165-9.

Soudní rozhodnut (judikatura):

. Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1993, sp. zn. II. ÚS 75/93

. Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 642/08

. Rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne: 12. 10. 2004, Sp. zn./ Čj.: 4 As 47/2003 – 125

. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, Sp. zn./ Čj.: 6 As 27/2004 – 58

. Rozsudek Krajského soudu Hradec Králové ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 52Ca 4/2007

Elektronické zdroje:

. BÁRTA, J. Počty OO PČR. [online]. Josef Šamalík. 10. února 2012. [citováno 11. 2. 2012].

. BARTOŠEK, J. Stanovisko k veřejnoprávním smlouvám OP. [online]. Josef Šamalík. 25. ledna 2012. [citováno 26. 1. 2012].

. FINDOVÁ, P. Žádost o vyjádření k uzavírání veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie. [online]. Josef Šamalík. 8. března 2012. [citováno 11. 3. 2012].

. DVOŘÁK, M. Policii čekají další škrty. Nebude vyšetřovat, jen zapisovat [online].

IDnes, 30. 8. 2011 [citováno 11. 12. 2011]. Dostupné z:

<http://zpravy.idnes.cz/policii-cekaji-dalsi-skrty-nebude-vysetrovat-jen-zapisovat- pq3-/domaci.aspx?c=A110730_084058_domaci_mad>

. NEJEZOVÁ, A. Drnovičtí chtějí obecní policii [online]. Blanenský deník, 10. 2.

2012 [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné z:

<http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/drnovicti-chteji-obecni- policii20120210.html>

. NOVÁČEK, J. Inspektor veřejného pořádku v nejbezpečnějším městě kraje Tišnově? [online]. Listy jižní Moravy, 27. 10. 2011 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z: <http://www.listyjm.cz/zajimavosti/nejbezpecnejsi-mesto-jizni- moravy-tisnov-uvazuje-o-inspektorovi-verejneho-poradku.html>

. SEJKORA, J. Městská policie je v obcích žádaná čím dál více [online]. Blanenský deník, 4. 8. 2010 [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné z:

<http://blanensky.denik.cz/regiony/mestska-policie-je-v-obcich- zadana20100803.html>

. Co je to Community policing [online]. Policie České republiky, 2010 [citováno 25.

10. 2011]. Dostupné z:

<http://www.policie.cz/clanek/co-je-to-community-policing.aspx>

. Data o činnosti obecních policií za rok 2010 souhrnně pro ČR a v členění podle krajů [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [citováno 26. 1. 2012]. Dostupné z:

<http://www.mvcr.cz/soubor/op-2010-kraje-data-xls.aspx>

. Inspektor veřejného pořádku [online]. Město Tišnov, 10. 1. 2012 [citováno 10. 2.

2012]. Dostupné z: <http://www.tisnov.cz/cs/volna-mista/textid.html>

. Komentované vybrané statistické údaje o činnosti obecních policií za rok 2010

[online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [citováno 26. 1. 2012]. Dostupné z:

<http://www.mvcr.cz/soubor/statisticke-udaje-o-cinnosti-obecnich-policii-za-rok- 2010-pdf.aspx>

. Kontakty [online]. Město Kuřim, 5. 1. 2010 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z:

<http://www.kurim.cz/redakce/index.php?lanG=cs&clanek=39145&slozka=35865 &subject=2172664&short=structure&>

. Programy prevence kriminality [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2010 [citováno

25. 10. 2011]. Dostupné z:

< http://www.mvcr.cz/clanek/programy-prevence-kriminality.aspx>

. V Tišnově má zřídit pořádek nový inspektor [online]. Česká televize, 5. 11. 2011 [citováno 10. 2. 2012]. Dostupné z:

<http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/141955-v-tisnove-ma-zridit-poradek- novy-inspektor/>

Jiné zdroje:

. FILIPOVÁ, K. Veřejnoprávní smlouva pro potřeby zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v obcích, kde není zřízena obecní policie. Pramen: SMO. - Svaz měst a obcí. Rok: 2003 [citováno 9. 3. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT25214CZ

. POTMĚŠIL, J. Projednávání přestupků (pověření k vybírání pokut). Pramen: INS.

– Informační servis (Svaz měst a obcí ČR). Rok: 2008, číslo: 10, strana: 21 [citováno 2. 2. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT31155CZ

. Skupina poslanců PSP. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon o obecní policii. Pramen: PSP strana: tisk 1179/0. Rok: 2001 [citováno 25. 1. 2012] Identifikační číslo (ASPI ID): LIT26892CZ

. Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon o obcích. Pramen: PSP strana: tisk 1156/0. Rok: 2001 [citováno 25. 1. 2012] Identifikační číslo (ASPI ID): LIT23918CZ

. Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky. Pramen: PSP strana: tisk 440/0. Rok: 2008 [citováno 25. 1. 2012]. Identifikační číslo (ASPI ID): LIT30548CZ

. Pracovní pomůcka Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Uzavírání veřejnoprávních smluv dle ustanovení § 160 odst. 5 a § 160 odst. 6 správního řádu.

Seznam příloh

. Příloha č. 1: Obecní policie zřízené v Jihomoravském kraji, počet strážníků, aktuální počet uzavřených veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie, smluvní obce.

. Příloha č. 2: Příklady realizace některých veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie

Příloha 1

Obecní policie zřízené v Jihomoravském kraji, počet strážníků, aktuální počet uzavřených veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie, smluvní obce. Stav k 31.1.2012

Dřívější

okres

počet OP

na okrese obecní/městská policie

počet

strážníků: počet smluv Aktuální VPS dle 3a S jakou obcí Je smlouva reálně vykonávaná s omezením? Jakým?

Dřívější VPS dle 3a

VPS dle

3b poznámka

Blansko 9	Adamov	4	1	ano	Olomučany	Územní omezení - jen na část katastru	-	-
	Blansko	19	0	ne	-	-	-	-
	Boskovice	14	0	ne	-	-	ano	-
	Jedovnice	3	1	ano	Šebrov	Měření rychlosti	-	-
	Kunštát	1	0	ne	-	-	-	-
	Letovice	4	0	ne	-	-	-	-
	Olešnice	1	1	ano	Lazinov	Omezení na kontrolu dopravy a obecně závazných vyhlášek obce.	-	-
	Rájec - Jestřebí	1	0	ne	-	-	-	-
	Velké Opatovice	1	0	ne	-	-	-	-

Brno 1 Brno 643 2 ano Vranov u Brna, Lelekovice - ano 2010 Frýdlant (2003 Ústí nad Labem, 1997 Troubky, Otrokovice, Zlín)

Brno venkov 12	Bílovice nad Svitavou	2	0	ne	-	-	-	-
	Hrušovany u Brna	2	0	ne	-	-	-	-
	Ivančice	8	0	ne	-	-	-	-
	Modřice	6	0	ne	-	-	-	-
	Oslavany	3	0	ne	-	-	-	-	Připravuje se smlouva s obcí Nová Ves. Ta má zájem na měření rychlosti.
	Pohořelice	2	0	ne	-	-	ano	-	Dřívější smlouva s obcí Pasohlávky byla zaměřená na kontrolu dopravy.
	Pozořice	2	0	ne	-	-	-	-	Smlouvy byly v minulosti připravovány, byly by zaměřeny na měření rychlosti, ale uzavřeny nebyly.
	Rosice	5	7	ano	Kratochvílka, Zastávka, Zbraslav,Říčany, Omice, Popůvky, Troubsko.	-	-	-
	Šlapanice	3	3	ano	Podolí, Mokrá - Horákov, Hostěnice	-	-	-	Připravují se smloouvy s obcemi Jiříkovice, Blažovice.
	Újezd u Brna	3	0	ne	-	-	-	-
	Zbýšov	2	0	ne	-	-	-	-
	Židlochovice	7	8	ano	Vojkovice, Žabčice, Blučina, Telnice, Sokolnice, Kobylnice, Moutnice, Nesvačilka	-	-	-	K 1.4.2012 by měla vzniknout nová (samostatná) obecní policie Telnice s tím, že současně se vznikem OP jsou připravovány veřejnoprávní smlouvy s obcemi Měnín a Žatčany.

Břeclav 8	Břeclav	24	2	ano	Lanžhot, Podivín	-	-	-
	Hustopeče	3	0	ne	-	-	-	-
	Klobouky u Brna	1	0	ne	-	-	-	-
	Lednice	2	0	ne	-	-	-	-
	Mikulov	14	1	ano	Bavory	-	-	-
	Valtice	3	0	ne	-	-	-	-
	Velké Bílovice	1	0	ne	-	-	-	-
	Velké Pavlovice	1	0	ne	-	-	-	-

Hodonín 8	Dubňany	7	0	ne	-	-	-	-
	Hodonín	28	1	ano	Rohatec	-	-	-
	Kyjov	16	0	ne	-	-	-	-
	Mutěnice	1	0	ne	-	-	-	-
	Ratíškovice	2	0	ne	-	-	-	-
	Strážnice	4	0	ne	-	-	-	-
	Veselí nad Moravou	16	0	ne	-	-	-	-	Připravuje se smlouva s obcí Vnorovy, zaměřená by měla být na dopravu, 1-2* týdně.
	Vracov	1	0	ne	-	-	-	-
					-
Vyškov 4	Bučovice	6	0	ne	-	-	-	-
	Rousínov	1	0	ne	-	-	-	-
	Slavkov u Brna	3	1	ano	Vážany nad Litavou	-	-	-	Je záměr připravit veřejnoprávní smlouvy s nabídkou odchytu psů pro okolní obce.
	Vyškov	19	0	ne			-	-

Znojmo 3	Miroslav	2	0	ne	-	-	-	-
	Moravský Krumlov	7	0	ne	-	-	-	-	Obce v okolí projevily zájem o měření rychlosti, odchyt psů, smlouvy ale uzavřeny nebyly.
	Znojmo	41	0	ne	-	-	-	-

Příloha 2

Příklady realizace některých veřejnoprávních smluv o plnění úkolů obecní policie

Na úvod této přílohy připomenu, že Krajský úřad Jihomoravského kraje udělí ve správním řízení, kterým se schvaluje znění veřejnoprávní smlouvy o plnění úkolů obecní policie, souhlas pouze za předpokladu, že jsou uzavřeny na celý rozsah činnosti obecní policie.

Město Židlochovice

Městská policie Židlochovice je tvořena 7 strážníky. Veřejnoprávní smlouvu má město uzavřenou s těmito obcemi: Vojkovice, Žabčice, Blučina, Telnice, Sokolnice, Kobylnice, Moutnice, Nesvačilka, celkem tedy 8 smluv. Pro velkou vzdálenost některých obcí od Židlochovic bylo vytvořeno pracoviště v obci Telnice.

Místní pracoviště Městské policie Židlochovice se sídlem v Telnici vykonává svoji činnost pro obce Telnice, Sokolnice, Kobylnice, Moutnice, Nesvačilka. Tuto činnost zabezpečuje dvěma strážníky, kteří nevykonávají nepřetržitou službu. Jedná se o relativně samostatnou jednotku MP Židlochovice. Tyto smluvní obce plní úhradu za činnost strážníků ve výši jejich mzdy a dalších nákladů na jejich činnost (pohonné hmoty, energie spotřebované na služebně atp.).

Městská policie Židlochovice plní úkoly obecní policie pro obce Židlochovice, Vojkovice, Žabčice, Blučina. Svoji činnost zabezpečuje zbylými pěti strážníky, kteří vykonávají nepřetržitou službu. Veřejnoprávní smlouvy jsou uzavřeny na všechny úkoly obecní policie, což se realizuje i v praxi. Mezi starosty obcí, které jsou smluvními stranami, je dohodnuto, že ve všech obcích budou strážníci vykonávat hlídkovou službu alespoň 2x denně, nepočítaje v to výjezdy k přijatým oznámením. Některá další činnost, například dozor na přechodech v blízkosti škol nebo autobusových zastávek, se vykonává podle rozpisu městské policie, který se starostům smluvních obcí rozesílá. Obecní policii řídí samozřejmě starosta obce Židlochovice, ale starostové smluvních obcí se na strážníky obracejí přímo. Náhrady za činnost jsou placeny roční paušální částkou, vypočtenou podle vzorce cena x počet obyvatel smluvní obce.

Město Šlapanice

Městská policie Šlapanice je tvořena třemi strážníky, v tomto počtu samozřejmě nevykonávají nepřetržitou službu. Aktuálně má město uzavřeny tři veřejnoprávní smlouvy a to s obcemi Podolí, Mokrá - Horákov, Hostěnice. Ve schvalovacím procesu jsou další dvě smlouvy s obcemi Jiříkovice a Blažovice. V praxi jsou smlouvy prováděny tak, že ve smluvních obcích není prováděna hlídková činnost, ale Městská policie Šlapanice přijíždí pouze za účelem řešení přijatých oznámení. Úhrada nákladů za činnost obecní policie je pak tvořena hodinovým tarifem, výkony na území smluvní obce dokládají např. úředními záznamy a podobně.

Městys Jedovnice

Policie městyse Jedovnice se skládá ze tří strážníků, kteří nevykonávají nepřetržitou službu. Veřejnoprávní smlouvu má městys uzavřenu s obcí Šebrov. Ač je smlouva uzavřena na veškerou činnost obecní policie, v praxi bylo na území smluvní obce prováděno výhradně měření rychlosti vozidel.

Olešnice

Městskou policii Olešnice tvoří jeden strážník. Město má uzavřenu jednu veřejnoprávní smlouvu s obcí Lazinov. Smlouva je samozřejmě uzavřena na plný výkon úkolů obecní policie a je tak i v praxi naplňována. Protože je obec Lazinov malou obcí (cca 150 obyvatel), spočívá těžiště činnosti strážníka v dopravě, zejména parkování rybářů u vodní nádrže Letovice a dohled na dodržování obecně závazných vyhlášek obce.