Bakalářská práce
Masarykova univerzita Právnická fakulta
Katedra mezinárodního a evropského práva
Bakalářská práce
Prorogační smlouva a její užití v mezinárodním styku se spotřebiteli. (Prorogatio fori and its use in international consumer contract.)
2013/2014
Zpracoval: Xxxx Xxxx
Vedoucí práce: xxxx. XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx.
Strana | 1
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: “Prorogační smlouva a její užití v mezinárodním styku se spotřebiteli.“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
Xxxx Xxxx
Obsah
1. Úvod
1.1. Cíl bakalářské práce
1.2. Téma bakalářské práce
1.3. Použité zdroje a metody
2. Teoretický úvod
2.1. Prorogační smluvní ujednání
2.2. Spotřebitelský smluvní vztah v mezinárodním právu
2.3. Shrnutí
3. Legislativa
3.1. Legislativa CZ
3.2. Legislativa EU (Nařízení Brusel I)
3.2.1. Působnost (čl. 15)
3.2.2. Mezinárodně příslušný soud (čl. 16)
3.2.3. Prorogace ve spotřebitelských smlouvách (čl. 17)
3.2.4. Nařízení Brusel I bis
3.3. Legislativa EU (Směrnice Rady 93/13/EHS)
4. Judikatura EU
4.1. VB Pénzügyi Lízing Zrt. v Xxxxxx Xxxxxxxxx
4.2. Česká podnikatelská pojišťovna as, Vienna Insurance Group v. Xxxxxx Xxxxx
4.3. Xxxxxx Xxxxxx v Bay Wa AG
4.4. Océano Grupo Editorial SA v Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx
4.5. Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx v. Dentalkit Srl.
4.6. Xxxxxxxx Xxxxxxx Hutton Inc.
4.7. Shrnutí
5. Vybrané příklady prorogačních ujednání
5.1. Microsoft
5.2. Google
5.3. Apple
5.3.1. Apple iOS
5.3.2. Apple Website
5.4. AVG
5.5. Amazon
5.6. Shrnutí
6. Závěr
7. Resume
Přílohy (Úplná znění vybraných příkladů prorogačních ujednání):
1. Microsoft
2. Google
3. Apple
4. AVG
5. Ebay
6. Amazon
7. Krátký pohled na stav v USA
Zadání bakalářské práce
1. Úvod
Ještě nedávno byly přeshraniční obchodní vztahy jen velmi úzkou a omezenou skupinou všech obchodních vztahů. Prudkým rozvojem komunikačních technologií se však obchod s mezinárodním prvkem stal běžnou záležitostí. Za posledních jedenáct let narostla jen v České republice úhrnná hodnota exportních a importních obchodních transakcí z 55,7 na 259 mld. USD1. Společně s růstem významu mezinárodních obchodních vztahů lze považovat znalosti jejich právního režimu za neoddělitelnou součást každého právního vzdělání.
1.1 Cíl bakalářské práce
Tato práce si ve své první části klade za cíl získání/prohloubení teoretických znalostí o vývoji a aktuálním stavu právní úpravy prorogační smlouvy v prostředí mezinárodních spotřebitelských smluvních vztahů. Platná ustanovení pak budou vykládána s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora Evropské Unie (dále jen Soudní dvůr).
Ve své druhé části si práce klade za cíl ukázat použití takovýchto ujednání na vybraných reálných případech prorogačních ujednání z prostředí spotřebitelských obchodních vztahů. Cílem práce je také poukázat na vztah mezi teoreticky správnou (přípustnou z pohledu platné právní úpravy) a reálnou či běžně používanou konstrukcí prorogačních ujednání spotřebitelských smluv.
Pro druhou část této práce byla záměrně vybrána prorogační ujednání
„velkých společností“ (nadnárodních) u kterých je předpoklad individuálního a kvalitního zpracování vlastní smluvní dokumentace a zároveň společností provozujících značnou část svých aktivit prostřednictvím sítě internet, která je běžnému spotřebiteli dostupná.
1 World Trade Organization: Statistics. [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxx_x/xxxxxx_x/xxxxxx_x.xxx
1.2 Téma bakalářské práce
„volba sudiště“), druhým pak koncept ochrany spotřebitele jako slabší strany smluvního vztahu.
Téma bylo zvoleno s ohledem na skutečnost, že velká část spotřebitelské smluvní kontraktace probíhá formou formulářových smluv s přiloženými obchodními podmínkami či licenčním ujednáním. Ústředním motivem práce je snaha zjistit pravdivost předpokladu, že zejména ustanovení prorogačního charakteru často odporují platnému právnímu pořádku a jsou bez dalšího neplatná.
Závěrem práce je zamyšlení nad aktuálním stavem.
1.3 Použité zdroje a metody
Ke zpracování práce byla využita kombinace cizojazyčných i vnitrostátních pramenů v knižní, časopisecké či elektronické podobě. Je zajímavé, že ve větší polovině pramenů byla problematika prorogace diskutována jen okrajově vedle dominantně a poměrně podrobně probírané problematiky volby rozhodného práva.
S ohledem na použité metodologie pracovního postupu byla zastoupena zejména metoda analýzy a deskripce a komparace, a to jak samostatně tak ve vzájemných souvislostech.
2 XXXXXX, Xxxxxx. Mezinárodní právo soukromé. 6., opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2004, 458 s. ISBN 80-723-9167-4. S. 330.
2. Teoretický úvod
Samotná ochrana spotřebitele ve své obecné rovině je myšlenkou, která se zejména v posledních letech prosazuje a stává klíčovou i v oblasti práva. Její dopad na ujednání prorogačního charakteru je pak o to mladší, ale velmi konkrétní projev této myšlenky v procesně právní oblasti mezinárodní právní úpravy.
2.1 Prorogační smluvní ujednání
Prorogacio fori (prorogace pravomoci, příslušnosti) je obecně chápána jako dohoda stran o tom, že jejich spor bude řešit určitý soud. Proto se lze setkat také s označením tohoto právního úkonu ekvivalentem „volba sudiště“.3 I proto, že se jedná o velmi významný zásah do práva účastníků smluvního vztahu, je zpravidla vyžadována písemná forma prorogační smlouvy. Byť se volby sudiště hojně využívá zejména ve smluvních vztazích s mezinárodním prvkem, nachází své uplatnění i v právu vnitrostátním.
Užití prorogační smlouvy poskytuje východisko ke dvěma častým otázkám/problémům mezinárodních smluvních vztahů. Jedním problémem je nápadná výhoda strany smluvního vztahu, která má sídlo/bydliště ve státu, jehož soudy by byly nadány příslušností k případnému sporu z daného smluvního vztahu. Prorogačního ujednání tak často strany používají ve snaze nalézt tzv. neutrální půdu (takovou příslušnost soudů která nebude nápadně výhodná či nevýhodná ani pro jednu stranu). Druhou kategorií smluvních vztahů, ve kterých prorogační smlouva nachází vhodné uplatnění, jsou smluvní vztahy ve vysoce specializovaných odvětvích. Strany tak mohou přesunout smluvní vztah do příslušnosti soudu, který má již s danou problematikou zkušenosti (V odvětví informačních technologií jsou takovýmto sudištěm často soudy států Delaware nebo Kalifornie ve Spojených státech amerických).
3 Xxxxxxx, Xxxxx. Autonomie vůle v soukromém právu s mezinárodním prvkem s akcentem na volbu práva: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2008/2009. Vedoucí diplomové práce JUDr. Xxxxxx Xxxxxxx Ph.D.
2.2 Spotřebitelský smluvní vztah v mezinárodním právu
Ochrana spotřebitele ve smluvních vztazích do nedávna nebyla otázkou, s jejímž řešením by mezinárodní soukromé právo počítalo. Částečně tomu tak bylo z důvodu tradičně neutrálního pojetí mezinárodního práva soukromého (pro které by zvýhodňování jedné strany smluvního vztahu bylo zcela nepřípustnou myšlenkou) a částečně z důvodu relativně malého množství spotřebitelských vztahů s mezinárodním prvkem.
Evropská společenství původně se spotřebitelskou dimenzí nepočítala. Spotřebitel byl od počátku vnímán jako pasivní předmět trhu. Vytvořením společného, respektive vnitřního, trhu se však potřeba ochrany spotřebitele naléhavě projevila. Potřeba vytvořit standardní podmínky pro technickou, hygienickou a bezpečnostní ochranu spotřebitele vyústila v roce 1975 v sestavení katalogu práv spotřebitele. Tento katalog obsahoval pět základních práv: právo na ochranu zdraví a bezpečnosti, právo na ochranu hospodářských zájmů, právo na náhradu utrpěné škody, právo na informace a vzdělání, právo na řádný proces.
Také smlouva o založení Evropských společenství nebrání členským státům zachovávat či zavádět přísnější opatření na ochranu spotřebitele a právě rozdílná úroveň ochrany spotřebitele v jednotlivých státech EU vedla k nutnosti vytvořit soubor norem, které by velmi jasným způsobem určily právo rozhodné pro závazkové právní vztahy.4
2.3 Shrnutí
Potřeba zvláštní právní úpravy prorogačních ujednání právě ve spotřebitelských vztazích vyplývá z toho, že není sociálně, politicky či právně přípustné, aby ekonomicky slabšímu subjektu, jímž je v takovémto vztahu
4 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx.xxxx
spotřebitel, bylo upíráno již zmíněné právo na řádný proces např. tím, že by byla zvolena příslušnost geograficky velmi vzdáleného soudu.
K zamyšlení je pak skutečnost, že podobné ochrany se nedostává zjevně slabší straně obchodního závazkového vztahu (bez spotřebitelského prvku) a tím je na rozdíl od spotřebitele taková strana často postavena před možnost přistoupit na zjevně nevýhodné prorogační ujednání nebo do smluvního vztahu nevstoupit a přivodit si ekonomickou újmu neuzavřením jinak výhodného obchodu.
3. Legislativa
3.1 Legislativa CZ
V podmínkách českého práva lze najít úpravu prorogace ve třech ustanoveních – v § 89a OSŘ a § 58 ZMPS.5 § 58 zákona o mezinárodním právu soukromém zakládá možnost písemnou úmluvou stran založit pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových právech.6 Pod pojmem
„majetková práva“ uvedeným v první větě dotčeného odstavce je třeba rozumět nejen proces o majetkové plnění, nýbrž též proces o určení, zda tu majetkově právní vztah nebo právo je či není, jak tomu bylo v případě pojmu „majetkový spor“7 předcházející právní úpravy8.
Vzhledem k aplikační přednosti Nařízení Brusel I (viz. níže) se ustanovení § 85 ZMPS, které upravuje prorogaci ve prospěch českých soudů, použije jen na situace, kdy by prorogační dohodu ve prospěch českého soudu uzavřely strany s bydlištěm mimo EU, což bude v praxi zcela výjimečné. Dále od účinnosti nového Nařízení Brusel I bis (viz. níže) se všechny prorogační dohody ve prospěch soudů členského státu budou řídit tímto unijním předpisem, bez ohledu na bydliště stran, a § 85 MPS tak bude pro praxi obsoletní.9
3.2 Legislativa EU (Nařízení Brusel I)
Klíčovou procesně právní úpravou určující mezinárodní pravomoc/příslušnost soudů v Evropském prostředí je nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a
5 Xxxxxxx, X. Volba sudiště v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem. Časopis pro právní vědu a praxi, 2004, č. 1, s. 18 - 19
6 Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
7 XXXXXXX, Xxxxx a Xxxxxxxxx XXXXXX. Československé mezinárodní civilní právo procesní.
Vyd. 1. Praha: Academia, 1967, 385 s. S. 40.
8 Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 28. 4. 2013].
9 Bříza, Xxxx, Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a
mezinárodních smluv. Časopis Právní rozhledy, 2013, č. 17, s. 580.
obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I“)10. V oddílu čtvrtém (článek 15 až 17) pamatuje Nařízení Brusel I na výsadní postavení spotřebitelských smluv a omezuje také použití prorogace v těchto smluvních vztazích.
3.2.1 Působnost (čl. 15)
Prvním z předpokladů aplikace čl. 15 a násl. Nařízení Brusel I na konkrétní vztah je domicil žalovaného na území členského státu. Článek 15 tuto podmínku stanoví odkazem na článek 4. Nemá-li žalovaný domicil na území členského státu, zpravidla se uplatní pro určení příslušného soudu národní procesní normy. V zájmu efektivnější ochrany spotřebitele byla tato podmínka ve spotřebitelských smlouvách prolomena. Nařízení Brusel I je tak aplikované i v případě žaloby proti prodávajícímu, který sice nemá na území smluvních států domicil, ale má zde svou pobočku, zastoupení nebo jinou složku. Potom je s ním v případě sporů vzniklých z činnosti těchto složek zacházeno, jako by měl na území smluvních států domicil.11
Druhým z předpokladů aplikace je skutečnost, že jde o spotřebitelský smluvní vztah, tak jak je definován v čl.15 pod písmeny a, b, c. Nařízení Brusel I tímto způsobem samostatně/autonomně, definuje pojem „spotřebitelská smlouva“, který je pro účely nařízení potřeba vykládat autonomně ve smyslu evropského práva, bez ohledu na národní definice.12
ad a. Koupě movitých věcí na splátky. Rozhodující je, že se jedná o koupi
(uzavření kupní smlouvy) movité věci (zboží). Dále se musí jednat o koupi na splátky
10 NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dostupná z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:00:00:00000X0000:XX:XXX [cit. 20. 4. 2013]
11 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
12 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
(Pro naplnění této podmínky úplně postačí rozdělení celkové částky do dvou a více
dílčích splátek, zaplacení zálohy však není pro aplikaci čl. 15 dostačující.13)
ad x. Xxxxxx návratná ve splátkách či jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí. Typicky se jedná o smlouvy, kdy za zboží neplatí přímo spotřebitel, ale od něj odlišná třetí osoba, a spotřebitel se zavázal k splácení této půjčky nebo úvěru (není podstatné, zda-li je částka placena ve splátkách).
Podstatná je zde účelová vázanost půjčky na financování koupě movité věci.14
ad c. Všechny ostatní případy, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelskou činnost nebo ji alespoň zaměřuje na členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště. Uvedené platí pouze pro smlouvy spadající do rozsahu těchto činností podnikatele. Rozhodující je zde právě otázka zaměření na činnosti podnikatele na území členského státu, jinak také existence úzkého vztahu k území státu spotřebitele.
Stojí za povšimnutí, že původní návrh, kterým by samotné Nařízení Brusel I lépe definovalo pojem „zaměření činnosti na území členského státu“ byl odmítnut zástupci vlády Spojeného království Velké Británie a Irska vyjádřením ze dne 29.11.1999. Návrh definice „zaměření činnosti na území členského státu“ spočíval v tom, že elektronická nabídka zboží či služeb dostupná z území členského státu se považuje za činnost zaměřenou na takový stát. Důvodem odmítnutí byl argument, že již tak spotřebiteli mizivě využívaná možnost žalovat druhou smluvní stranu spotřebitelského smluvního vztahu by se tímto ustanovením rozšířila do absurdních rozměrů. Dále zástupci vlády Spojeného království Velké Británie a Irska označili
13 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
14 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
myšlenku takovéhoto ustanovení za myšlenku odporující samotnému principu internetového prostředí dostupného „odkudkoliv“.15
3.2.2 Mezinárodně příslušný soud (čl. 16)
Spotřebitel mající domicil na území členského státu, může dle článku 16 odst. 1 Nařízení Brusel I podat žalobu u soudu členského státu, na jehož území má bydliště prodávající nebo na jehož území má bydliště sám spotřebitel (adresa pobočky dle článku 15 odst. 2 se rovněž považuje za bydliště prodávajícího).
Spotřebitel pak může být dle článku 16 odst. 2 žalován pouze u soudu členského státu, na jehož území má sám bydliště. Pro určení místa, kde bude možno vznést žalobu proti spotřebiteli, je rozhodující domicil spotřebitele v okamžiku vznesení žaloby, nikoli tedy v okamžiku uzavření smlouvy (okamžik uzavření smlouvy je rozhodný pro určení práva hmotného).16
3.2.3 Prorogace ve spotřebitelských smlouvách (čl. 17)
Předně je třeba říci, že oddíl 4. Nařízení Brusel I neobsahuje ustanovení o formální úpravě prorogačních ujednání ve smyslu článku 17. Na formální úpravu prorogačních ujednání se tak aplikují požadavky uvedené v článku 23 Nařízení Brusel
I. Ujednání o příslušnosti musí být písemné (nebo ústní s písemným potvrzením) nebo být ve formě, která odpovídá zvyklostem mezi stranami. V mezinárodním obchodě pak také způsobem odpovídajícím obchodním zvyklostem. Z článku 23 rovněž vyplývá podmínka, aby alespoň jedna ze stran prorogační dohody měla bydliště na území EU.17
15 XXXXX, Xxxxxx J a Xxxx XXXXXXXX. Internet law and regulation. 4th ed. London: Sweet, 2007, lxxxiii, 1296 p. ISBN 978-042-1909-908. S. 496
16 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
17 Bříza, Xxxx, Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a mezinárodních smluv. Časopis Právní rozhledy, 2013, č. 17, s. 580.
Článek 17 Nařízení Brusel I omezuje možnost prorogace. Pro praxi je za zásadní považován odst. 1., který stanoví přípustnost prorogačních ujednání až na dobu po vzniku sporu. Dojde-li k takovému ujednání po vzniku sporu, předpokládá se, že spotřebitel již dokáže s dostatečnou vážností posoudit svou volbu a její dopady.18 Zajímavá je pak možnost použití prorogační smlouvy i u čistě vnitrostátní vztahu. Rovněž je velmi důležité uvědomit si, že za „tiché smluvení“ prorogační dohody po vzniku sporu může být považována i účast žalovaného na soudním řízení u nepříslušného soudu, za podmínky, že zúčastněná strana nenamítá nepříslušnost soudu.
Článek 17 odst. 2 připouští dohodu umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou jinak přípustné. Jedná se tedy o taková ujednání, na jejichž základě může spotřebitel žalovat smluvního partnera i na místech, kde by to jinak dle Nařízení Brusel I nebylo možné. Tato ujednání jsou přípustná i před vznikem sporu. Jedná se o typické ustanovení chránící slabší stranu (spotřebitele) před silnější stranou (prodejcem), připuštěním sjednání dohody jen za předpokladu, že rozšiřuje pouze právo spotřebitele žalovat smluvního partnera.
Článek 17 odst. 3 připouští dohody uzavřené mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě a prorogují příslušnost soudů tohoto státu, není-li toto v rozporu s národním právem tohoto členského státu. Jedná se o jedno z mála ustanovení, kterým může být chráněna silnější strana před spotřebitelem. V případě, že spotřebitel i jeho smluvní partner mají domicil na území stejného státu, může se smluvní strana spotřebitele chránit před nepředvídatelnou situací, kdy by případnou změnou domicilu mohl spotřebitel přenést spor do místa nového.
18 Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx/00.xxxx
Z celého nařízení je pak zjevný záměr/snaha zajistit, aby se spotřebitel mohl soudit (byl souzen) převážně na území členského státu, kde má domicil.19
3.2.4 Nařízení Brusel I bis
Dne 20. prosince 2012 bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“)20. Vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení a dne 10. ledna 2015 nabude účinnosti.
S ohledem na novou strukturu Nařízení Brusel I bis korespondují vybrané články nařízení tak, že články 15, 16, 17 Nařízení Brusel I korespondují s články 17, 18, 19 Nařízení Brusel I bis. Články 15 a 17 (resp. 17 a 19) v podstatě zůstaly zachovány. Článek 18 Nařízení Brusel I bis však přináší zásadní změnu.
Nařízením Brusel I bis rozšiřuje pravomoc na osoby ze třetích zemí a to pro případ, kdy bude smluvní partner spotřebitele v pozici žalovaného (tzn. i na obchodníka, který nemá bydliště na území EU a to ani ve smyslu článku 17 odst. 2 Nařízení Brusel I bis). Použití vnitrostátních pravidel pro určení pravomoci dle čl. 6 je tak dále v případě spotřebitelských smluv vyloučeno.21
Na tento záměr poukazuje i Komise ve své dopadové studii22, ve které mimo jiné uvádí, že v případě žalovaných s domicilem mimo území Evropské unie není
19 Comment on EC Regulation No 44/2001 Brussels I [online]. [cit. 14.4.2014]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxxxxx0000.xxx
20 Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 5. 10. 2012]. Dostupné z: xxxx://xxxxxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX
21 Xxxxxxx, Xxxxx. Změny v nařízení Brusel I: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita,
Právnická fakulta, 2012/2013. Vedoucí diplomové práce xxxx. XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx.
22 Summary of the impact assessment Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on jurisdiction and the
recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters SEC (2010) 1548. bod
2.2.1 [cit. 14.4.2014]. Dostupné z:: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-
content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010SC1548&qid=1397575547078&from=EN.
spolehlivě zajištěno prosazování Evropské legislativy na ochranu slabších stran vztahu (spotřebitele, zaměstnance, atd.).
3.3 Legislativa EU (Směrnice Rady 93/13/EHS)
Velmi významná je pro otázku platnosti prorogačních ujednání také směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách23. Vzhledem k aplikační přednosti směrnice před nařízením, mají ustanovení směrnice přednost před ustanovením článku 17 Nařízení Brusel I. Není-li tedy dohoda mezi spotřebitelem a jeho smluvní stranou v souladu se směrnicí, je bez ohledu na soulad či nesoulad s článkem 17 Nařízení Brusel I neplatná.
Stěžejním je obecné ustanovení článku 3 směrnice, které v důsledku stanoví, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, v neprospěch spotřebitele. Zejména s ohledem na související judikaturu (viz. níže) poskytuje právní rámec této směrnice další ochranu spotřebitelům a to i v případě nepřiměřených prorogačních ujednáních.
Je třeba mít na paměti, že dle stanoviska Soudního dvora směrnice dopadá i na vnitrostátní spotřebitelské vztahy. (V typickém případě dohody o výhradní příslušnosti soudu v místě sídla smluvní strany spotřebitele by tak mohl místní soud zrušit takovou dohodu i s odkazem na tuto směrnici, je-li pro spotřebitele dohoda výrazně nevýhodná. Je však nasnadě, že místní soudy by zvažovaly (měřily) nevýhodnost takovéto dohody ve vnitrostátním prostředí jinak než v prostředí mezinárodním.)
23 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dostupná z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000X0000:XX:XXXX [cit. 26. 4. 2013]
4. Judikatura EU
Judikatura vykládající/diskutující problematiku prorogace ve spotřebitelských vztazích není příliš častá. Je tomu tak zejména proto, že spory mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem jsou jen zřídka řešeny soudně. Zpravidla je buď spotřebitel odrazen náročností a zdlouhavostí řízení nebo je spor vyřešen mimosoudně v obavě smluvní strany před „negativní reklamou“, která by pro ni mohla mít mnohem závažnější ekonomický dopad, než samotné řízení.
Judikáty byly vybrány pro doplnění/rozšíření výše uvedeného obecného výkladu o legislativě EU (judikáty 4.3; 4.4; 4.6) ve snaze prezentovat názorový vývoj Soudního dvora Evropské unie. Dále byly vybrány judikáty, které na konkrétních příkladech vykládají problematiku prorogace ve spotřebitelských smlouvách (judikáty 4.1; 4.2; 4.4). Judikáty byly seřazeny chronologicky (od nejmladšího po nejstarší).
4.1 VB Pénzügyi Lízing Zrt. v Xxxxxx Xxxxxxxxx00
Rozsudek Pénzügyi Lízing je v části relevantní pro tuto práci potvrzením principů zavedených rozsudkem ve věci Océano Grupo Editorial SA v Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx a to výslovně i v případě rozporu s národní právní úpravou. Důležité je, že Soudní dvůr konkrétně aplikoval pojem „zneuží-vající klauzule“, uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS25 na ujednání o výlučné příslušnosti soudu. Dále je důležité potvrzení vyšetřovacího principu postupu soudu, který i při absenci námitky spotřebitele má ujednání, které by mohlo být v rozporu se směrnicí posoudit a z úřední povinnosti rovněž zhodnotit jeho možný „zneužívající charakter“.
24 Rozsudek Soudního dvora ze dne 09. 11. 2010, věc C-137/08 Dostupné z: xxxx://xxx-
xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXX. [cit. 06. 06. 2013].
25 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dostupná z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000X0000:XX:XXXX [cit. 26. 4. 2013]
4.2 Česká podnikatelská pojišťovna as, Vienna Insurance Group v
V rozsudku Česká podnikatelská pojišťovna as, Vienna Insurance Group v Xxxxxx Xxxxx se soudní dvůr zabýval předběžnou otázkou, zda-li má v případě sporu ve věcech pojištění (dle oddílu 3. Nařízení Brusel I a analogicky v případě sporu ve věcech spotřebitelských dle oddílu 4.) místní soud z úřední povinnosti zkoumat svou příslušnost nebo je ve smyslu článku 24 Nařízení Brusel I příslušný, dostaví-li se žalovaný k jednání tohoto soudu aniž by namítal jeho nepříslušnost.
Soudní dvůr rozhodl, že článek 24 Nařízení Brusel I se aplikuje a místní soud je tak příslušný i přesto, že žaloba nebyla podána v souladu s ustanoveními o příslušnosti ve věcech pojištění. Soud se tak v souladu s článkem 24 stává příslušným, jestliže se žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu, aniž by namítal jeho nepříslušnost. Taková účast žalovaného se pak považuje za tacitní prorogační dohodu.27
4.3 Xxxxxx Xxxxxx v Bay Wa AG28
V rozsudku Xxxxxx Xxxxxx Soudní dvůr stanoví, že osoba jež uzavřela smlouvu týkající se zboží určeného zčásti k účelu podnikatelskému a zčásti k účelu, jež se netýká její podnikatelské činnosti, nemá právo dovolávat se prospěchu ze zvláštních pravidel o příslušnosti uvedených v článcích 13 až 15 Nařízení Brusel I, ledaže je podnikatelský účel natolik okrajový, že má zanedbatelnou úlohu v celkovém kontextu dotčené transakce.
Konkrétní rozhodnutí zda dotčená smlouva byla uzavřena v rozsahu nikoliv zanedbatelném k uspokojení potřeb týkajících se podnikatelské činnosti dotčené
26 Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 05. 2010, věc C-111/09 Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx/XX/XXX/XXXX/?xxXxxXxxxxxxx&xxxxXXXXX:00000XX0000. [cit. 14. 04.
2013].
27 Comment on EC Regulation No 44/2001 Brussels I [online]. [cit. 14.4.2014]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxxxxx0000.xxx
28 Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 01. 2005, věc C-464/01Dostupné z: xxxx://xxx-
xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXXX. [cit. 06. 06. 2013].
osoby, nebo zda naopak podnikatelský účel měl pouze nepatrnou úlohu, pak soudní dvůr ponechává na soudu, u nějž je řízení vedeno.
Soudní dvůr v rozhodnutí dále soudu, u nějž je řízení vedeno „radí“, aby vzal v úvahu veškeré relevantní skutkové poznatky objektivně vyplývající ze spisu; není naopak třeba přihlížet k okolnostem nebo skutečnostem, o nichž mohl smluvní partner vědět při uzavření smlouvy, ledaže se osoba, jež se dovolává postavení spotřebitele, chovala takovým způsobem, že mohla u druhé smluvní strany oprávněně vyvolat dojem, že jedná za účelem podnikatelským.
4.4 Océano Grupo Editorial SA v Xxxxx Xxxxxxxx Quintero29
Výše uvedený spor se týká typického spotřebitelského vztahu, kdy žalobce prodával spotřebitelům ze stejného členského státu encyklopedie. Součástí smluvní dokumentace bylo ujednání, kterým strany určili výlučnou příslušnost soudu v místě sídla prodejce.
V první části rozsudku Soudní dvůr jasně říká, že prorogační dohodu, která určí výlučnou příslušnost soudům v místě sídla prodejce, je třeba považovat v souladu s článkem 3 směrnice Rady 93/13/EHS za neplatnou, není-li sjednána individuálně a v rozporu s dobrou vůlí přispívá k (prohloubení) nerovnosti smluvních stran na úkor spotřebitele.
Zajímavý je rovněž soudem citovaný názor generální advokáta Xxxxxx, že ochrana spotřebitele poskytovaná směrnicí je založena na myšlence, že nerovnost stran ve spotřebitelských smluvních vztazích má být napravena prostřednictvím zásahu nezúčastněné osoby. A dále tak dovozuje povinnost členských států umožnit zrušení/zákaz takovýchto dohod ve spotřebitelských smluvních vztazích
29 Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 06. 2000, věc C-240/98 Dostupné zhttp://eur-
xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx/XX/XXX/?xxxx0000000000000&xxxxXXXXX:00000XX0000. [cit. 14. 04.
2013].
prostřednictvím institucí chránící spotřebitele a to i v případě, že takové dohody
nejsou dosud součástí žádných smluvních vztahů.30
V druhé části rozsudku, v souladu s názorem generálního advokáta Xxxxxx dvůr dovozuje, že by případná povinnost spotřebitele namítat nevýhodnost ujednání byla v rozporu s myšlenkou a záměrem směrnice jako takové. Soudní dvůr tedy dovozuje povinnost místního soudu nejen zkoumat nevýhodnost takovýchto ustanovení z úřední povinnosti (v rámci zkoumání podmínek řízení), ale také upřednostnění takového výkladu, kterým soud vysloví hodnocené ujednání za neplatné.
4.5 Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx v. Dentalkit Srl.31
Rozsudkem Xxxxxxxxx Soudní dvůr potvrdil, že v rámci výkladu ustanovení článku 13 a násl. je nutno zohlednit postavení osoby v případě určitého smluvního vztahu, s ohledem na povahu a účel této smlouvy, a nikoli na subjektivní postavení této osoby. Stejná osoba může být pokládána za spotřebitele v rámci některých transakcí a za hospodářský subjekt v rámci transakcí jiných. Pouze na smlouvy uzavřené za účelem uspokojení vlastní soukromé spotřeby jednotlivce se vztahují ustanovení pro ochranu spotřebitele, tedy osoby, která je považována za ekonomicky slabší smluvní stranu. Zvláštní ochrana, která je poskytována těmito ustanoveními, není odůvodněna v případě smluv uzavřených za účelem výkonu podnikatelské činnosti.32
30 Stanovisko generálního advokáta Saggia ve věci C-240/98 ze dne 16.12.1999 Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx/XX/XXX/?xxxx0000000000000&xxxxXXXXX:00000XX0000 [cit. 14. 04. 2013]
31 Rozsudek Soudního dvora ze dne 03. 07. 1997, věc C-269/95 Dostupné z: xxxx://xxx-
xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXX. [cit. 06. 06. 2013].
32 Stanovisko generálního advokáta F.G. Xxxxxxx ve věci C-464/01 ze dne 16.09.2004 Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXX. [cit. 14. 04. 2013].
4.6 Xxxxxxxx Xxxxxxx Hutton Inc.33
V rozsudku Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx Soudní dvůr rozhodl, že smyslem ustanovení článku 13 a násl. je zájem na ochraně spotřebitele jako ekonomicky slabší a právně méně zkušenější strany, která nesmí být odrazována od podání žaloby tím, že takovou žalobu musí podat u soudů členského státu, v němž má druhá smluvní strana trvalé bydliště.
Soudní dvůr však rovněž stanovil důvody, pro něž nelze pojem „spotřebitel“ vykládat příliš široce v tomto kontextu, a to tak, že ustanovení týkající se dotyčné příslušnosti je odchylkou od obecného pravidla zakotveného v článku 2; mimo tyto výslovné odchylky není Nařízení Brusel I nakloněno přisouzení příslušnosti soudům státu, v němž má žalobce trvalé bydliště. Ze sledovaného účelu ochrany vyplývá, že by odchylka neměla být rozšiřována ani na osoby, pro něž tato ochrana není odůvodněná. Tento pojem se proto týká „pouze soukromého koncového spotřebitele, který neprovozuje podnikatelskou činnost“.34
4.7 Shrnutí
Z uvedené judikatury je zřejmá snaha Soudního dvora menšími či většími zásahy dotvářet/doplňovat smysl a zpřesňovat definici problematických ustanovení či termínů v předmětných článcích Nařízení Brusel I.
Pro tuto práci je významné zejména rozhodnutí ve věci Xxxxxx Grupo Editorial SA v Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx, kterým byla zavedena zásada, dle které má místní soud z úřední povinnosti hodnotit (nejen) prorogační dohody v kontextu směrnice Rady 93/13/EHS. Pokyn aby soud upřednostnil takový výklad, kterým soud vysloví hodnocené ujednání za neplatné, je jasnou snahou o odstranění/zmírnění faktické nerovnosti stran na úkor rovnosti formální. Rozhodnutí VB Pénzügyi Lízing Zrt. v Xxxxxx Xxxxxxxxx je potvrzením výše uvedených principů.
33 Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 01. 1993, věc C-89/91 Dostupné z: xxxx://xxx-
xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXX. [cit. 06. 06. 2013].
34 Stanovisko generálního advokáta F.G. Xxxxxxx ve věci C-464/01 ze dne 16.09.2004 Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX:XXX
Rozhodnutí ve věci Česká podnikatelská pojišťovna as, Vienna Insurance Group v Xxxxxx Xxxxx je velmi důležité pro svůj dopad na výklad článku 17 a článku 24 Nařízení Brusel I. Zajímavé je, že zatímco v rozsudcích týkajících se směrnice Rady 93/13/EHS je v zájmu ochrany spotřebitele prosazována zásada vyšetřovací (úřední povinnost soudu) u tohoto rozsudku je ochraně spotřebitele „nadřazena“ zásada dispoziční (dispozice spotřebitele).
5. Vybrané příklady prorogačních ujednání
V následující části práce bude proveden rozbor konkrétních příkladů prorogačních ustanovení uvedených v obchodních podmínkách, licenčních ujednáních (EULA) či přímo smlouvách významných společností zaměřujících se také na spotřebitelský segment trhu.
V praxi se procesně právní prorogační ujednání (volba sudiště) často setkává s hmotněprávní volbou rozhodného práva ve stejném ustanovení, zpravidla zahrnutém mezi závěrečná ujednání smluvních stran.
5.1 Microsoft
„VŠECHNY NÁROKY, VČETNĚ NÁROKŮ TÝKAJÍCÍCH SE PORUŠENÍ SMLOUVY, PORUŠENÍ ZÁRUKY, ZÁKONŮ NA OCHRANU SPOTŘEBITELE, ZÁKONŮ PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI A OBČANSKOPRÁVNÍCH DELIKTŮ, BUDOU PODLÉHAT ZÁKONŮM LUCEMBURSKA NEBO ZEMĚ, VE KTERÉ MÁTE BYDLIŠTĚ, PODLE VAŠEHO ROZHODNUTÍ. S OHLEDEM NA JURISDIKCI MŮŽETE ZVOLIT PŘÍSLUŠNÝ SOUD V LUCEMBURSKU NEBO V ZEMI, VE KTERÉ POSKYTUJEME NAŠI SLUŽBU, PRO VŠECHNY SPORY, KTERÉ VZNIKLY V DŮSLEDKU TÉTO SMLOUVY NEBO V SOUVISLOSTI S NÍ.“35
Společnost Microsoft je jednou ze dvou (Microsoft a Google) předních společností v oboru informačních technologií. Vzhledem k tomu, že již v minulosti byly společnosti Microsoft uděleny pokuty „značného rozsahu“36 (názory na přiměřenost kontrol a pokut se poměrně výrazně liší a nejsou předmětem této práce), dala by se očekávat větší motivace těchto společnosti chovat se v souladu s Evropskou legislativou a i proto byla smluvní dokumentace těchto společností zařazena do této části práce.
35 MICROSOFT. Podmínky používání a prodeje [online]. červenec 2012. [cit. 30.06.2013].
Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/xxxxx/xx_XX/XxxxxxxXxxxxXxXxxXxxXxxxXxxx/XxxxxXX.0000 3100/
36 REUTERS. EU fines Microsoft $731 million for broken promise, warns others [online]. 05.09.2012. [cit. 30.06.2013]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxxxxxx/0000/00/00/xx-xx- microsoft-idUSBRE92500520130306
Znění prorogačního ujednání, věrně odráží ustanovení Nařízení Brusel I. V souladu s čl. 17 odst. 2. platně rozšiřuje možnost spotřebitele žalovat smluvního partnera u Lucemburských soudů. Dále jen v souladu s ustanovením čl. 16 odst. 1 výslovně uvádí, právo spotřebitele podat žalobu u soudu členského státu, na jehož území má bydliště prodávající nebo na jehož území má bydliště sám spotřebitel.
Za povšimnutí rovněž stojí odlišná úprava smluvního vztahu pro spotřebitele nacházející se v Evropě a pro spotřebitele nacházející se na území Spojených států amerických (kde je smluvní dokumentace specificky upravena tak, aby předcházela hromadným žalobám (tzv. class action suits) charakteristickým pro právní úpravu Spojených států amerických viz. příloha 1).
5.2 Google
„…obdobně platí, že pokud vám právní řád vaší země v případě sporů, které z těchto podmínek vyplývají nebo se jich týkají, neumožní souhlasit s jurisdikcí nebo místní příslušností soudů v okrese Santa Clara v Kalifornii (USA), pak je možné uplatnit místní jurisdikci nebo příslušnost soudů. V opačném případě budou všechny soudní spory ohledně nároků, které vyplynou z těchto podmínek nebo v souvislosti s nimi či se službami, vedeny výhradně u federálních nebo státních soudů v okrese Santa Clara v Kalifornii ve Spojených státech amerických. Společnost Google i vy souhlasíte s osobní jurisdikcí/příslušností těchto soudů.“37
Společnost Google, tedy druhá z předních společností v oboru informačních technologií zvolila výrazně odlišný přístup. Předně je vhodné si povšimnout, že společnost Google používá stejné znění smluvního dokumentace pro všechny zákazníky, bez ohledu na území státu, na kterém se spotřebitel nachází. Takové ujednání, už z podstaty zásadních odlišností práva kontinentálního Evropského a práva Spojených států amerických, nemůže mít univerzální platnost. V poměrně
„kostrbatém“ znění prorogačního ujednání je zvolena výlučná jurisdikce soudů ve
37 GOOGLE. Smluvní podmínky společnosti Google [online]. 1. březen 2012. [cit. 30.06.2013].
Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxx/xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxxxx.xxxx
státě Kalifornie se zvláštně formulovanou výjimkou, pro případy, kdy národní právní řád spotřebitele takové ujednání (o výlučné jurisdikci) označí za neplatné.
5.3.1 Apple iOS
„Tato Licence se řídí a je vytvořena v souladu s právními předpisy státu Kalifornie s vyloučením jejích konfliktů s právními principy… …Jste-li uživatelem se sídlem ve Spojeném království, bude tato licence řízena právem jurisdikce v místě vašeho pobytu.“38
Prorogační ujednání pro operační systém iOS je těžce uchopitelné. Prorogace je zde zvláštně smluvena jen pro spotřebitele se sídlem ve Spojeném království (zajímavé je, že chybí i prorogační ustanovení pro uživatele z území Spojených států amerických…). Vzhledem k absenci jiného prorogačního ustanovení, se tak jurisdikce bude řídit platnou právní úpravou spotřebitele.
5.3.2 Apple Website
„You agree to the personal jurisdiction by and venue in the state and federal courts in Santa Xxxxx Xxxxxx, California, and waive any objection to such jurisdiction or venue. The preceding provision regarding venue does not apply if you are a consumer based in the European Union. If you are a consumer based in the European Union, you may make a claim in the courts of the country where you reside.“39
Prorogační ujednání obsažené v podmínkách užívání internetových stránek společnosti Apple vykazuje přístup podobný tomu, jaký jsme viděli u společnosti Microsoft, kdy je prorogace zvláště uvedena pro spotřebitele nacházející se na území Evropské unie a zvláště pro ostatní. Uvedené formulace je dosaženo mírným zjednodušením (zavedením nepřesnosti v tom ohledu, že vzbuzuje dojem, že
38 APPLE. LICENČNÍ UJEDNÁNÍ APPLE PRO SOFTWARE iOS [online]. 10.08.2012. [cit.
30.06.2013]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxx/xxxx/xxx0.xxx
39 APPLE. Apple Website Terms of Use [online]. 20.11.2009. [cit. 30.06.2013]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx/xxxxx/xxxx.xxxx
spotřebitel může žalovat společnost Apple jen u soudů v členské zemi, ve které má on sám bydliště). Ve srovnání se společností Microsoft je zajímavé, že společnost Apple v tomto prorogačním ujednání nevyužila/vyloučila rozšíření možnosti spotřebitele žalovat smluvního partnera u Kalifornských soudů.
Na příkladu společnosti Apple je ukázána různorodost prorogačních ujednání s ohledem na to jaký produkt (zboží či služby) od společnosti spotřebitel zakoupí. Jediný uživatel je tak se společností Apple smluvní stranou ve smluvních vztazích s různorodými prorogačními ujednáními.
5.4 AVG
„Tato smlouva se řídí zákony státu Delaware. Výlučně příslušný je v případě jakéhokoli sporu státní nebo federální soud se sídlem ve státě Delaware. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží nebude na tuto smlouvu aplikována.“40
Toto elegantní, jasné a velmi konkrétní prorogační ujednání je v případě spotřebitelského smluvního vztahu v režimu úpravy Nařízení Brusel I zcela neplatné.
5.5 Amazon
„We both agree to submit to the non-exclusive jurisdiction of the courts of the District of Luxembourg City, which means that you may bring a claim to enforce your consumer protection rights in connection with these Conditions of Sale in Luxembourg or in the EU country in which you live.“41
V tomto příkladu se opět jedná o do jisté míry zavádějící formulaci (jako u příkladu Apple Website), a také se opět setkáváme s již známou formulací, která v
40 AVG. LICENČNÍ UJEDNÁNÍ [online]. 01.09.2012. [cit. 30.06.2013]. Dostupné z:
xxxx://xxx.xxx.xxx/xx-xx/xxxx-xxx-0000-xxx-0-0
41 XXXXXX.XX.XX. XXXXXX.XX.XX CONDITIONS OF USE AND SALE [online]. 05.09.2012.
[cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx.xx/xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx.xxxx/xxxxxxxxxx_xxx?xxxXXX0&xxxxXxx000000 6
souladu s čl. 17 odst. 2. platně rozšiřuje možnost spotřebitele žalovat smluvního partnera u Lucemburských soudů.
5.6 Shrnutí
Na příkladech je velmi názorně vidět kontrast mezi právní jednoduchosti a elegancí nacházející se ve stručných, výstižných, konkrétních a v případě spotřebitelských smluvních vztahů v režimu Nařízení Brusel I také zpravidla neplatných prorogačních ujednání s volbou jednoho konkrétního sudiště a na druhé straně relativní složitost, nejasnost a neobratnost prorogačních ujednání, uvádějících několik alternativních jurisdikcí, chce-li společnost svým ujednáním dosáhnout souladu a Evropskou legislativou.
Na uvedených příkladech je poměrně věrně zachycen názorový rozchod právních oddělení předních společností v oboru informačních technologií, při nakládání s Evropskou úpravou prorogační dohody v mezinárodní spotřebitelské smlouvě. Právě zmíněná rigidita (ve smyslu nemožnosti se odchýlit od právní úpravy) Evropské právní úpravy s rozšiřujícími výkladovými tendencemi judikatury Soudního dvora se ve výsledku promítá do vysokého standardu ochrany spotřebitele ve sféře Evropského mezinárodního práva.
S ohledem na uvedené není s podivem, že některé společnosti nevěnují příliš velkou pozornost snaze uvést znění prorogačních ustanovení ve spotřebitelských smluvních vztazích do souladu s platnou evropskou legislativou. Ta totiž svým přísným pojetím ochrany spotřebitele působí to, že jinak velmi různorodá (až místy protichůdná) ustanovení prorogačních ujednání v diskutovaných smluvních vztazích ve výsledku představují pro spotřebitele velmi podobné možnosti jak se domáhat svých práv.
V případě diskutovaných příkladů/společností zastávám názor, že příprava různých znění prorogačních ujednání s ohledem na bydliště spotřebitele nepředstavuje pro tyto společnosti významnou zátěž a jejich absenci považuji za chybu. Je pravdou, že u menších společností s celosvětovým pokrytím trhu může
příprava různých znění právních textů představovat nepřiměřenou finanční zátěž. V takovém případě považuji za vhodné východisko „minimalistický přístup“ použití vhodného prorogačního ustanovení pro místo s velkým množstvím spotřebitelů (často tedy volbou výlučné jurisdikce v jednom ze států USA) při úplné absenci prorogačního ujednání dopadajícího na území Evropské unie. Za velkou chybu také považuji existenci různých prorogačních ustanoveních ve smluvních vztazích s totožným spotřebitelem/smluvním partnerem (jak tomu bylo v případě společnosti Apple).
Další zajímavost lze spatřovat v samotném nákupu spotřebního zboží/služeb. Většina společností tohoto typu uskutečňuje obchody prostřednictvím společností založených ve státě s výhodnou daňovou politikou. Například nákup produktu AVG přes internet, tak bude pravým mezinárodně právním smluvním vztahem mezi společností založenou ve státě Kypr a českým spotřebitelem. V případě, že však český spotřebitel zakoupí totožný produkt společnosti AVG osobně v jedné s provozoven v České republice, půjde o smluvní závazkový vztah bez mezinárodního prvku.
6. Závěr
V první části práce bylo úspěšně dosaženo prohloubení teoretických znalostí vývoje a aktuální právní úpravy, a to jak samostatné myšlenky ochrany spotřebitele, tak jejího souběhu s prorogační smlouvou v konkrétních právních normách a aktuální judikatuře.
Na sedmi reálných příkladech prorogačního ujednání, která jsou součástí mezinárodních spotřebitelských smluv, byl ukázán přístup praxe k tomuto problému. Byť se ve všech sedmi případech jednalo o znění smluvního ujednání jednoho z předních poskytovatelů zboží či služeb ve spotřebitelském sektoru trhu, bylo zřejmě, že k řešení problematiky neexistuje souhlasný a jednotný přístup.
I v rámci tohoto poměrně malého souboru sedmi příkladů bylo možno identifikovat tři až čtyři individuálně odlišitelné přístupy k řešení totožného problému prorogace v mezinárodních spotřebitelských vztazích. A to jak formálně korektní úpravou, věrně odrážející jednotlivá ustanovení platné právní úpravy, přes snahu o prosazení výlučné jurisdikce konkrétní soudu s odkazem na možný konflikt s právní úpravou ochrany spotřebitele, tak po zjevně neplatná znění prorogačních ujednání.
I přesto, že mezi uvedenými příklady lze nalézt výrazné (formální) odlišnosti v praxi by po aplikaci příslušných norem platného Evropského práva měly zmíněná smluvní ujednání velmi podobný faktický dopad na smluvní vztah stran respektive jejich případný spor. Faktický stav je v důsledku takový, že právní úprava prorogační smlouvy v režimu spotřebitelského smluvního vztahu s ohledem na ochranu spotřebitele „znemožní“ smluvní ujednání ve prospěch silnější strany vztahu a faktická nerovnováha na druhou stranu „znemožní“ smluvní ujednání ve prospěch slabší strany vztahu.
Z této práce tak vyplývá to, že prorogační smlouva ve spotřebitelských
smluvních vztazích má teoreticky jen velmi omezené použití a reálná možnost využití
tohoto projevu smluvní volnosti stran byla v Evropském prostředí ze sféry spotřebitelských smluvních vztahů v zájmu ochrany spotřebitele téměř eliminována.
7. Resume
First part of this thesis aims at obtaining and deepening of theoretical knowledge about the development and current status of legislation concerning prorogation fori (choice of forum) within the scope of international consumer contractual relationships through the study and interpretation of existing legal provisions with regard to the current case law of the Court of Justice of the European Union.
Second part of this thesis aims to select real cases of prorogation fori in chosen agreements to point out the relationship between the theoretically correct and real or commonly used wording of prorogation fori clauses in consumer contracts.
This thesis focuses on the overlap of two relatively independent legal aspects of international consumer agreements. One is a procedural concept prorogatio fori, the second is the concept of consumer protection as the weaker party of such a contracts.
Seven real-life examples of concerned contractual clauses were selected for the study. The variety apparent among the selected group of contractual clauses (all of which were designed as choice of forum clauses) quickly showed that there is no uniform approach to this issue, not even among the leading businesses in the consumer sector of the market. Even within this relatively small sample of seven different clauses used approaches ranged from formally proper wordings reflecting the various provisions of the existing European legislation, to an apparent effort to enforce exclusive jurisdiction of a certain court.
In the end current strict European legislation merged/smoothed diverging contractual provisions of each company, by applying hard standards of the current European law on concerned contractual clauses and essentially creating uniform basis for consumer legal recourse. The work thus clearly shows that choice of forum
clauses while in theory plausible have very limited use in factual international consumer agreements.
Seznam použitých zdrojů a literatury:
Publikace:
• XXXXXX, Xxxxxx. Mezinárodní právo soukromé. 6., opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2004, 458 s. ISBN 80-723-9167-4. S. 330.
• XXXX, Xxxxx Xxxxxx. Electronic consumer contracts in the conflict of laws. Oxford: Hart publishing, 2009, xxix, 317 s. ISBN 9781841138473.
S. 3
• XXXXXXX, Xxxxx a Xxxxxxxxx XXXXXX. Československé mezinárodní
civilní právo procesní. Vyd. 1. Praha: Academia, 1967, 385 s. S. 40.
• XXXXX, Xxxxxx J a Xxxx XXXXXXXX. Internet law and regulation. 4th ed. London: Sweet, 2007, lxxxiii, 1296 p. ISBN 978-042-1909-908. S. 496
Články:
• Xxxxxxx, X. Volba sudiště v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem. Časopis pro právní vědu a praxi, 2004, č. 1, s. 18 – 19
• Bříza, Xxxx, Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a mezinárodních smluv. Časopis Právní rozhledy, 2013, č. 17, s. 580. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxx_0000/xxxx-xxxxx-xxxxx-x- mezinarodnim-pravu-soukromem-v-kontextu-prava-eu-a- mezinarodnich-smluv.aspx
Akademické práce:
• Xxxxxxx, Xxxxx. Autonomie vůle v soukromém právu s mezinárodním prvkem s akcentem na volbu práva: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2008/2009. Vedoucí diplomové práce JUDr. Xxxxxx Xxxxxxx Ph.D.
• Xxxxxxx, Xxxxx. Změny v nařízení Brusel I: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2012/2013. Vedoucí diplomové práce xxxx. XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx.
Judikatura:
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 01. 1993, věc C-89/91 Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX
:NOT. [cit. 06. 06. 2013].
• Stanovisko generálního advokáta F.G. Xxxxxxx ve věci C-464/01 ze dne 16.09.2004 Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:X S:PDF
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 03. 07. 1997, věc C-269/95 Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX
:NOT. [cit. 06. 06. 2013].
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 01. 2005, věc C- 464/01Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX
:HTML. [cit. 06. 06. 2013].
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 09. 11. 2010, věc C-137/08 Dostupné z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000XX0000:XX
:PDF. [cit. 06. 06. 2013].
content/EN/TXT/HTML/?isOldUri=true&uri=CELEX:62009CJ0111. [cit. 14. 04. 2013].
• Stanovisko generálního advokáta Saggia ve věci C-240/98 ze dne 16.12.1999 Dostupné z: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx- content/EN/TXT/?qid=1397556437956&uri=CELEX:61998CC0240 [cit. 14. 04. 2013]
• Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 06. 2000, věc C-240/98 Dostupné zhttp://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx- content/EN/TXT/?qid=1397556437956&uri=CELEX:61998CJ0240. [cit. 14. 04. 2013].
Právní předpisy:
• Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 28. 4. 2013].
• Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. In: ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR [cit. 14. 4. 2014].
• NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dostupná z: xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:00:00:00000X0000:X S:PDF [cit. 20. 4. 2013]
:0001:0032:CS:PDF
xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXXXXX:00000X0000:XX:X TML [cit. 26. 4. 2013]
Internetové zdroje:
• World Trade Organization: Statistics. [online]. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xxx/xxxxxxx/xxx_x/xxxxxx_x/xxxxxx_x.xxx
• Summary of the impact assessment Accompanying document to the Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters SEC (2010) 1548. bod 2.2.1 [cit. 14.4.2014]. Dostupné z:: xxxx://xxx-xxx.xxxxxx.xx/xxxxx- content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010SC1548&qid=1397575547078 &from=EN.
• X Xxxxxxxxx, Xxxxx. Evropské mezinárodní právo soukromé. Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009 [online]. [cit. 2012-04-18].
Dostupné
z: xxxx://xx.xxxx.xx/xx/0000/xx/xxxxx/xxxx/xx00/xxx/xxx/xxxxx.xxxx
• MICROSOFT. Podmínky používání a prodeje [online]. červenec 2012. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/xxxxx/xx_XX/XxxxxxxXxxxx OfUseAndSalePage/ThemeID.30303100/
• MICROSOFT. Arbitration and Dispute Resolution [online]. 12.09.2012. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/xx- us/Legal/arbitration/default.aspx
• REUTERS. EU fines Microsoft $731 million for broken promise, warns others [online]. 05.09.2012. [cit. 30.06.2013]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxxxxxx/0000/00/00/xx-xx-xxxxxxxxx- idUSBRE92500520130306
• GOOGLE. Smluvní podmínky společnosti Google [online]. 1. březen 2012. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxx/xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxxxx.xxxx
• APPLE. Apple Website Terms of Use [online]. 20.11.2009. [cit. 2013- 06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxxxxxxx- services/terms/site.html
• AVG. LICENČNÍ UJEDNÁNÍ [online]. 01.09.2012. [cit. 2013-06-30].
Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xxx/xx-xx/xxxx-xxx-0000-xxx-0-0
• XXXXXX.XX.XX. XXXXXX.XX.XX CONDITIONS OF USE AND SALE [online]. 05.09.2012. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx.xx/xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx.xxxx/xxxxxxx ter_cou?ie=UTF8&nodeId=1040616
Příloha 1 Microsoft
„VŠECHNY NÁROKY, VČETNĚ NÁROKŮ TÝKAJÍCÍCH SE PORUŠENÍ SMLOUVY, PORUŠENÍ ZÁRUKY, ZÁKONŮ NA OCHRANU SPOTŘEBITELE, ZÁKONŮ PROTI NEKALÉ SOUTĚŽI A OBČANSKOPRÁVNÍCH DELIKTŮ, BUDOU PODLÉHAT ZÁKONŮM LUCEMBURSKA NEBO ZEMĚ, VE KTERÉ MÁTE BYDLIŠTĚ, PODLE VAŠEHO ROZHODNUTÍ. S OHLEDEM NA JURISDIKCI MŮŽETE ZVOLIT PŘÍSLUŠNÝ SOUD V LUCEMBURSKU NEBO V ZEMI, VE KTERÉ POSKYTUJEME NAŠI SLUŽBU, PRO VŠECHNY SPORY, KTERÉ VZNIKLY V DŮSLEDKU TÉTO SMLOUVY NEBO V SOUVISLOSTI S NÍ.“42
Ujednání pro občany USA43 Microsoft Arbitration and Dispute Resolution Published: September 12, 2012
When a customer has a dispute about Microsoft software, products, or services, Microsoft wants to resolve it quickly and fairly. We’ve added informal dispute resolution and binding arbitration clauses to many of our agreements and warranties for customers who live in the United States. Those agreements encourage Microsoft to resolve disputes informally within 60 days. If we can’t, either of us may commence arbitration with the American Arbitration Association. An impartial arbitrator near where you live (or in King County (Seattle area) Washington, if you prefer) will consider both sides and resolve the dispute promptly. Or you can bring an action in small claims court, either in the county where you live or in King County, Washington if you meet the court’s normal requirements.
Our arbitration agreements offer speedy and fair individual dispute
resolution, but do not permit class action lawsuits or class-wide arbitration for
42 MICROSOFT. Podmínky používání a prodeje [online]. červenec 2012. [cit. 2013-06-30].
Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/xxxxx/xx_XX/XxxxxxxXxxxxXxXxxXxxXxxxXxxx/XxxxxXX.0000 3100/
43 MICROSOFT. Arbitration and Dispute Resolution [online]. 12.09.2012. [cit. 2013-06-30].
Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/xx-xx/Xxxxx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxx.xxxx
customers who live in the United States. Class action lawsuits usually last for years. Our agreements strongly encourage Microsoft to resolve disputes informally before they get to arbitration, and our arbitration provisions are among the most generous in the country. For instance, we promptly reimburse filing fees, and, where we offer less to resolve a dispute informally than an arbitrator ultimately awards, we will pay the greater of the award or $1,000 for most software, products, or services plus double the customer’s reasonable attorney’s fees.
Příloha 2 Google
„Soudy v některých zemích se nebudou u některých typů sporů řídit právním řádem státu Kalifornie. Jestliže se vaše trvalé bydliště nachází v některé z těchto zemí, pak v případech, kdy je uplatňování právního řádu státu Kalifornie právně vyloučeno, může být u těchto sporů uplatňován právní řád vaší země. V opačném případě souhlasíte, že veškeré spory, které z těchto podmínek vyplývají nebo se jich či služeb týkají, budou podléhat právnímu řádu státu Kalifornie (USA) s výjimkou právních předpisů Kalifornie upravujících volbu rozhodného práva. Obdobně platí, že pokud vám právní řád vaší země v případě sporů, které z těchto podmínek vyplývají nebo se jich týkají, neumožní souhlasit s jurisdikcí nebo místní příslušností soudů v okrese Santa Clara v Kalifornii (USA), pak je možné uplatnit místní jurisdikci nebo příslušnost soudů. V opačném případě budou všechny soudní spory ohledně nároků, které vyplynou z těchto podmínek nebo v souvislosti s nimi či se službami, vedeny výhradně u federálních nebo státních soudů v okrese Santa Clara v Kalifornii ve Spojených státech amerických. Společnost Google i vy souhlasíte s osobní jurisdikcí/příslušností těchto soudů.“44
44 GOOGLE. Smluvní podmínky společnosti Google [online]. 1. březen 2012. [cit. 2013-06-30].
Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxx/xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxxxx.xxxx
Příloha 3 Apple iOS
„Rozhodující právo a oddělitelnost. Tato Licence se řídí a je vytvořena v souladu s právními předpisy státu Kalifornie s vyloučením jejích konfliktů s právními principy. Tato licence se neřídí Konvencí Spojených Národů nebo Úmluvami pro smlouvy o mezinárodním prodeji zboží, jejichž použití je výslovně vyloučeno. Jste-li uživatelem se sídlem ve Spojeném království, bude tato licence řízena právem jurisdikce v místě vašeho pobytu. Pokud z jakéhokoliv důvodu shledá soudní dvůr směrodatných jurisdikcí kteroukoliv klauzuli, nebo její část, jako právně neúčinnou, zůstatek této Licence si zachová plnou účinnost a platnost.“45
45 APPLE. LICENČNÍ UJEDNÁNÍ APPLE PRO SOFTWARE iOS [online]. 10.08.2012. [cit. 2013-06-
30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxx/xxxx/xxx0.xxx
Příloha 4 Apple Website
„Governing Law; Dispute Resolution
You agree that all matters relating to your access to or use of the Site, including all disputes, will be governed by the laws of the United States and by the laws of the State of California without regard to its conflicts of laws provisions. You agree to the personal jurisdiction by and venue in the state and federal courts in Santa Xxxxx Xxxxxx, California, and waive any objection to such jurisdiction or venue. The preceding provision regarding venue does not apply if you are a consumer based in the European Union. If you are a consumer based in the European Union, you may make a claim in the courts of the country where you reside. Any claim under these Terms of Use must be brought within one (1) year after the cause of action arises, or such claim or cause of action is barred. Claims made under the separate terms and conditions of purchase for goods and services are not subject to this limitation. No recovery may be sought or received for damages other than out- of-pocket expenses, except that the prevailing party will be entitled to costs and attorneys’ fees. In the event of any controversy or dispute between Apple and you arising out of or in connection with your use of the Site, the parties shall attempt, promptly and in good faith, to resolve any such dispute. If we are unable to resolve any such dispute within a reasonable time (not to exceed thirty (30) days), then either party may submit such controversy or dispute to mediation. If the dispute cannot be resolved through mediation, then the parties shall be free to pursue any right or remedy available to them under applicable law.“46
46 APPLE. Apple Website Terms of Use [online]. 20.11.2009. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx/xxxxx/xxxx.xxxx
Příloha 5 AVG
„Rozhodné právo. Tato smlouva se řídí zákony státu Delaware. Výlučně příslušný je v případě jakéhokoli sporu státní nebo federální soud se sídlem ve státě Delaware. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží nebude na tuto smlouvu aplikována.“47
47 AVG. LICENČNÍ UJEDNÁNÍ [online]. 01.09.2012. [cit. 2013-06-30]. Dostupné z:
xxxx://xxx.xxx.xxx/xx-xx/xxxx-xxx-0000-xxx-0-0
Příloha 6 Amazon
„These conditions are governed by and construed in accordance with the laws of the Grand Duchy of Luxembourg, and the application of the United Nations Convention of Contracts for the International Sale of Goods is expressly excluded. We both agree to submit to the non-exclusive jurisdiction of the courts of the District of Luxembourg City, which means that you may bring a claim to enforce your consumer protection rights in connection with these Conditions of Sale in Luxembourg or in the EU country in which you live.“48
48 XXXXXX.XX.XX. XXXXXX.XX.XX CONDITIONS OF USE AND SALE [online]. 05.09.2012.
[cit. 2013-06-30]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx.xx/xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx.xxxx/xxxxxxxxxx_xxx?xxxXXX0&xxxxXxx000000 6
Příloha 7 Krátký pohled na stav v USA
Ve Spojených státech Amerických chybí jednotná úprava možnosti či snad přímo specifických náležitostí prorogace ve spotřebitelských smluvních vztazích. Federální soudy často přisoudí plnou platnost prorogačních ujednání s výjimkou případů, kdy je jich dosaženo na základě podvodného jednání, kde by prosazení bylo proti dobrým mravům, kde by taková ujednání byla neplatná s ohledem na dřívější (precedentní) judikaturu a nebo, kde by zvolená příslušnost byla natolik vzdálená, že by smluvní strana (téměř výlučně spotřebitel) neměl možnost účastnit se soudního jednání.49 Ačkoliv by takováto úprava na první pohled mohla být spatřována za zdánlivě podobnou úpravě evropské, její nejednoznačnost (vágnost) v praxi činí nemalé problémy. A to zejména ve spojitosti s nekonzistentním rozhodováním soudů jednotlivých států, vytváří těžce předvídatelnou a často nevyzpytatelnou situaci.50
Byť se v prostředí Spojených států amerických jedná o do jisté míry nestálé a stále se vyvíjející právní prostředí je zjevné, že Evropská právní úprava, poskytuje spotřebiteli mnohem větší míru právní ochrany. Zatímco existence právní jistoty v Evropské problematice prorogačních ujednání, je univerzálně vnímána velmi pozitivně, mnozí zpochybňují míru ochrany, jíž se v Evropském prostředí spotřebiteli dostává.51
49 XXXX, Xxxxx Xxxxxx. Electronic consumer contracts in the conflict of laws. Oxford: Hart publishing, 2009, xxix, 317 s. ISBN 9781841138473. S. 139-140
50 Xxxxx X. Xxxxx, Consumer Protection Choice of Law: European Lessons for the United States, 19 Duke Journal of Comparative & International Law 535-558 (2009). Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxxxx.xxx.xxxx.xxx/xxxxx/xxx00/xxx0/0
51 XXXX, Xxxxx Xxxxxx. Electronic consumer contracts in the conflict of laws. Oxford: Hart publishing, 2009, xxix, 317 s. ISBN 9781841138473. S. 146
Zadání bakalářské práce:
V úvodu zpracovatel vymezí cíl své práce. Doporučuji se zaměřit na možnosti využití prorogační smlouvy ve styku se spotřebiteli dle nařízení Brusel I. Zpracovatel by se měl zaměřit na limity v použití prorogační smlouvy a zachování standardu ochrany spotřebitele. V úvodní kapitole by se měl věnovat vymezení spotřebitele a ochraně spotřebitele v právu EU. Dále by měl rozebrat problematiku určení pravomoci, určení pravomoci na základě prorogační smlouvy. zvláštní kapitola by měla být věnována problematice prorogační smlouvy a naplnění standardu ochrany spotřebitele. V závěrečné části vyhodnotí cíle, které si dal.