POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
PROJEKT POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA A JEJÍ DOPADY NA ZAMĚSTNANCE
A PODNIKY
SOCIÁLNÍ DIALOG VE STAVEBNICTVÍ
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
Xxxxxxxxx xxxxxxx 00
113 60 Praha 1
tel.: 000 000 000
fax: 000 000 000
Projekt:
POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
Cíl:
Zvýšit adaptabilitu zaměstnanců a konkurenceschopnost podniků. Zmapovat a vyhodnotit sociální odlišnosti a potřeby jednotlivých hospodářských odvětví, porovnat podmínky a najít východiska pro další spolupráci sociálních partnerů.
Metoda:
Workshopy a konference, na kterých budou prezentovány a konfrontovány výsledky dopadových studií. Informace budou dostupné účastníkům projektu i odborné veřejnosti (brožury, sborníky, publikace, webové prostředí).
Bipartitní platformy:
Doprava Kultura Obchod
Podpůrný modul Sociální služby Stavebnictví I Stavebnictví II Školství
Textil, oděv Těžební průmysl Zemědělství Zdravotnictví
Partner projektu:
Českomo avská konfederace odborových svazů
PØEDSTAVENÍ PROJEKTU
POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
Dovolujeme si Vám tímto předložit manuál, který byl vytvořen v rámci projektu Posilování bipartitního dialogu v odvětvích, OPLZZ/1.01/02.00013, jehož rea- lizátorem je Konfederace zaměstnavatelských a pod- nikatelských svazù čR v partnerství s českomoravskou konfederací odborových svazù.
Projekt Bipartitní dialog je zaměřen na posilování soci- álního dialogu a budování kapacit sociálních partnerù.
Svaz podnikatelù ve stavebnictví v čR se na něm také podílí.
Cílem projektu je: zvýšit adaptabilitu zaměstnancù a konkurenceschopnost podnikù na základě rozvoje odvětvového sociálního (bipartitního) dialogu. Zmapo- vat a vyhodnotit sociální odlišnosti a potřeby jednotli- vých hospodářských odvětví, porovnat podmínky a najít východiska pro další spolupráci sociálních partnerù.
BIPARTITNÍ PLATFORMA STAVEBNICTVÍ I.
Tento manuál na téma Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba a její dopady na zaměstnance a pod- niky v odvětví stavebnictví vytvořila v rámci projektu Bipartitní platforma Stavebnictví I.
Sociálními partnery Bipartitní platformy Stavebnictví I. jsou:
• na straně zaměstnavatelù:
SVAZ PODNIKATELÙ VE STAVEBNICTVÍ V čR (SPS v čR)
• na straně zaměstnancù: ODBOROVÝ SVAZ STAVBA čR (OS STAVBA čR)
V manuálu xxxxxx Xxx chtěli seznámit s výsledky sociálního dialogu v odvětví stavebnictví a s postoji sociálních partnerù ke stavu a řešení situace k danému tématu.
REALIZAčNÍ TÝM BIPARTITNÍ PLATFORMY STAVEBNICTVÍ I.,
který se podílel na řešení tématu, a to v období od června 2010 do května 2013:
Xxxx Xxxxxxxxx
zástupce hlavního manažera projektu
SPS V čR:
XXXx. Xxxxx Xxxxx
Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxx, MBA Xxx. Xxxx Xxxxx
Xxx. Xxxxx Xxxxxxx, BBA, DiS.
OS STAVBA čR:
XXXx. Xxxxxxx Xxxxxx Xxx. Xxxxx Xxxxx
Xxxxx Xxxx
ÚVOD
Otázka rozvržení pracovní doby je neoddělitelně spjata se specifickými podmínkami stavebnictví – stavební výro- by. S výjimkou zemědělství a lesnictví není žádné odvět- ví hospodářství vystaveno vlivùm povětrnosti, rozdílné délky pracovního dne a prù- běhu specifických technolo- gických procesù.
Z tohoto dùvodu byla historicky vždy rozvrhována prá- ce na stavbách a to jak dělnických profesí, tak souvi- sejícího technického personálu podle potřeby staveb. V klimatických podmínkách české republiky, zejména v horských oblastech bylo zcela obvyklé, že v zimním období byly práce ve stavebnictví úplně přerušeny.
Na potřeby nerovnoměrně rozvržené pracovní doby rea- guje pracovněprávní legislativa, která umožňuje nasta- vit pracovní dobu podle potřeb jednotlivých provozù. Logicky je vyšší potřeba práce v jarních, letních a pod- zimních měsících. Klasické rozvržení týdenní pracovní doby do pěti pracovních dnù s délkou směny 8 hodin nemùže proto vyhovovat aktuální potřebě. Pokud by byla snaha zachovat i v zimních měsících plnou pracov- ní dobu, museli by zaměstnavatelé potřebné vyšší pra- covní nasazení v létě krýt formou přesčasové práce což je prakticky nerealizovatelné s ohledem na hodinové limity přesčasové práce a zvýšené náklady.
Na druhé straně je nutné, aby zaměstnanci v potřeb- ném předstihu znali prùběh své pracovní doby, aby tomu mohli přizpùsobit své osobní záležitosti. Zákon proto stanoví lhùtu 14 dnù před zahájením nerovno- měrného rozvržení pracovní doby a povinnost zaměst- navatele s tímto písemným rozvrhem dotčené zaměst- nance seznámit. Je samozřejmé že i rozvržení pracovní doby musí respektovat zákonný požadavek maximální délky směny v pásmu do 12 hodin.
Využití nerovnoměrně rozvržené pracovní doby nesmí mít ovšem dopad do celkové pracovní doby zaměst- nance v prùběhu roku. Zákon proto stanoví vyrovnáva- cí období v délce 26 týdnù, aby prùměr délky týdenní pracovní doby byl vyrovnán. Avšak tato lhùta podmín- kám stavebnictví nevyhovuje.
Je proto dána možnost, po dohodě s oborovou organi- zací, v kolektivních smlouvách toto vyrovnávací obdo- bí prodloužit na dobu 52 týdnù, tedy jednoho roku. Této možnosti se svými sociálními partnery využíváme a takové ujednání je vždy součástí uzavřené Kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Možnost sjednat rozvržení pracovní doby nerovno- měrně vyhovuje i jednotlivým zaměstnancùm. Proto její uplatnění nenarušuje sociální smír ani pracovní morálku zaměstnancù.
Pracovní doba se zkracuje v období s nižší spotřebou práce, která je obecně dohodnuta na období od 1. 12. do 31. 3. běžného roku. V tomto období mùže být pracovní doba i zcela přerušena, přerušení však nesmí činit více než 15 pracovních dnù.
Zaměstnancùm pracujícím v režimu nerovnoměrné pracovní doby, kteří čerpají řádnou dovolenou v obdo- bí s nižší potřebou práce je tento faktor kompenzován další dovolenou, kterou lze takto vymezenému okruhu zaměstnancù poskytnout v délce dvou dnù za každý týden dovolené.
Závěrem lze konstatovat, že uplatňování nerovno- měrně rozvržené pracovní doby vyhovuje potřebám zaměstnavatelù a z větší části i zaměstnancùm. Ani právní předpisy nevytváří v této oblasti zásadní bari- éry. Počítáme proto, že i v budoucnu bude této formy práce v odvětví stavebnictví využíváno.
Za Svaz podnikatelù ve stavebnictví v čR prezident Xxx. Xxxxxx Xxxxxx
Nerovnoměrná pracovní doba je výrazem potřeby flexibility v pracovněpráv- ních vztazích, v odvětví stavebnictví navíc souvisí se specifickým charakterem tohoto odvětví, které je i přes moderní technologie stále objektivně závislé na klimatických podmínkách.
Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby je proto ve stavebnictví aktuálnější než v jiných odvětvích národního hospodářství a je nezbyt- né vytvořit vyvážený vztah mezi potřebou zaměstnava- telù zajistit stavební produkci pokud možno kontinu- álně po celé období kalendářního roku a oprávněným zájmem zaměstnancù mít zajištěny předem jasně defi- nované pracovně právní standardy na základě obecně závazných právních předpisù a smluvních dokumentù na odvětvové a podnikové úrovni. Problematice nerov- noměrně rozvržené pracovní doby se proto věnuje potřebná pozornost při kolektivním vyjednávání pří- slušných kolektivních smluv.
V této souvislosti zdùrazňujeme pojem flexicurity, vyja- dřující slovní spojení pojmù „flexibility“ a „security“, jedná se o strategii rozumného sloučení požadované pružnosti pracovní síly a její jistoty postavení na trhu práce, v širším pojetí nezbytné sladění pracovních podmínek zaměstnancù s jejich osobním, rodinným životem. Tato základní zásada musí být základnou pro jakékoliv rozvíjení trhu práce, pokud chceme v čR zachovat princip sociálního státu, byť v posledních letech pravicových vlád musíme čelit permanentní- mu tlaku na jeho oslabování. Smyslem flexicurity je zpružnění pracovního trhu, snížení nezaměstnanosti a solidní úroveň pracovně právní ochrany. Uplatnění nerovnoměrně rozvržené pracovní doby má především ekonomické dùvody, přesto musí docházet za účelem reálného zajištění potřeb zaměstnavatelù i zaměstnan- cù k rozumnému kompromisnímu propojení těchto
zájmù. Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby také přispívá k možnosti udržet pracovní místa, tj. vytváří se tím lepší podmínky pro zajištění zaměstnanosti.
Lze konstatovat, že nerovnoměrné rozvržení pracovní doby patří k těm pracovně právním institutùm, kde nejsou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci závažnější rozpory a z toho následně existující pracovně právní spory. Rovněž pracovně právní úprava nečiní v prak- tické aplikaci zásadní potíže, pokud je dodržována platná právní úprava. Jak už to bývá, dochází spíše ke snahám o její obcházení, zde je však obecně dána nezastupitelná úloha odborových organizací jako zástupcù zaměstnancù napomáhat při dodržování stanovených či sjednaných pracovně právních stan- dardù, což je nezbytné v zájmu zachování sociálního smíru. Věřím, že toto je společným zájmem zaměstna- vatelù a zaměstnancù v našem odvětví.
Za Odborový svaz Stavba české republiky předseda Xxxxxxxxx Xxxxxxx
TÉMA:
NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA A JEJÍ DOPADY NA ZAMĚSTNANCE A PODNIKY V ODVĚTVÍ STAVEBNICTVÍ
Jedná se o využití zákonné možnosti vyrovnání se jed- nak se sezónními vlivy počasí, ale především se zakáz- kovou kolísavostí. Tento systém úpravy pracovní doby se v praxi využívá poměrně často, nicméně je ve větši- ně případù velmi nedostatečně ošetřen a regulován. V KSVS je tato problematika obecně ošetřena, v praxi však vznikají často výkladové problémy.
Problematika nerovnoměrně rozvržené pracovní doby obecně v širším pojetí zahrnuje několik pracovně práv- ních institutù, upravených v zákoníku práce, navzájem formálně sice nesouvisejících, avšak při aplikaci v praxi je třeba určité související skutečnosti respektovat. Jed- ná se totiž o flexibilní formy v rámci pracovně právních vztahù, kdy pojem nerovnoměrně rozvržená pracovní doba je pouze jednou z forem upravených výslov- ně v ZP. Bude možná pro lepší orientaci vhodné se v následujícím textu alespoň rámcově zmínit o platné právní úpravě v ZP, týkající se problematiky nerov- noměrně rozvržené pracovní doby. Obšírnější právní výklad samozřejmě přesahuje rámec a také účel tohoto Manuálu.
Definice nerovnoměrně rozvržené pracovní doby je obsažena v § 78 odst. 1 písm. m) ZP. Jedná se o tako- vé rozvržení pracovní doby, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje stanovenou týdenní pracovní dobu rovno- měrně na jednotlivé týdny, popřípadě se jedná o kratší pracovní dobu s tím, že prùměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracov- ní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnù po sobě jdoucích. Jen v kolektivní smlouvě lze vymezit toto období na nejvýše 52 týdnù po sobě jdoucích.
Kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 ZP mùže být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a zaměstnanci přísluší mzda odpo- vídající sjednané kratší pracovní době. Nelze ji tedy sjednat v kolektivní smlouvě.
Konto pracovní doby upravují §§ 86, 87 ZP, mzdu při uplatnění konta pracovní doby upravuje § 120 ZP, odstupné v případě postupu podle § 86 odst. 4 ZP je upraveno v § 67 odst. 1 písm. d) ZP a rozhodné období pro prùměrný výdělek při kontu pracovní doby upra- vuje § 354 odst. 4 ZP. Konto pracovní doby je zpùsob rozvržení pracovní doby, který smí být sjednán jen v kolektivní smlouvě nebo stanoven ve vnitřním před- pisu zaměstnavatele, pokud u něj nepùsobí odborová organizace.
Další flexibilní formu úpravy představuje pružné roz- vržení pracovní doby podle § 85 ZP. Podstata spočívá v tom, že zaměstnanec si sám určuje začátek a konec pracovní doby v jednotlivých pracovních dnech v rám- ci časových úsekù stanovených zaměstnavatelem (tzv. volitelná pracovní doba). V rámci volitelné pra- covní doby musí být zaměstnanec přítomen na praco- višti po tzv. povinnou dobu, stanovenou zaměstnava- telem. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být prùměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrov- návacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období 26 týdnù po sobě jdoucích (případně lze vymezit toto období v kolektivní smlouvě na nejvý- še 52 týdnù po sobě jdoucích).
Právní úprava výkonu tzv. práce doma, tj. mimo praco- viště zaměstnavatele je upravena v § 317 ZP, přičemž
ZP pouze stanoví některá specifika a vytváří tak mož- nost pro sjednání bližších podmínek dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem v rámci celkového liberálního pojetí pracovně právního kodexu ve smyslu zásady „co není zakázáno, je dovoleno“.
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr podle § 74 až § 77 ZP jsou obecně považovány za jednu z tzv. prekérních forem zaměstnávání, která má svým charakterem být pouze doplňkovým právním nástrojem při plnění úkolù zaměstnavatelù s ohle- dem na rozsah a druh vykonávané práce. Dohoda o provedení práce nesmí svým rozsahem přesahovat 300 hodin v kalendářním roce, odvody na sociální a zdravotní pojištění se odvádějí pouze v případě, že odměna je v příslušném kalendářním měsíci vyšší než 10 000 Kč. Dohoda o pracovní činnosti mùže být
sjednána nejvýše v rozsahu, nepřekračujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby a odvádí se vždy odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Ve stavebnictví se využívají rùzné formy flexibilních pracovních úvazkù, vždy je však nutné respektovat základní zásady pracovně právních vztahù s ohledem na princip flexicurity, který spočívá v tom, aby byly vhodným a vyváženým zpùsobem respektovány potře- by zaměstnavatelù na flexibilitu pracovní síly a sou- časně zájmy zaměstnancù na zachování stávajících standardù pracovněprávních vztahù. V případě, že by se výrazněji uplatňovaly flexibilní formy zaměstnání, vedlo by to k sociálnímu dumpingu, jehož podstatou je sociálně nepřijatelné snižování nákladù na pracovní sílu uskutečněné zejména obcházením platné pracov- ně právní úpravy.
Aktivita v rámci projektu POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH:
FAKTOGRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMÙ (TÉMAT)
NEZPOCHYBNITELNÝMI DATY: Dopadová studie
Pozn.: Dopadovou studii najdete v příloze tohoto manuálu.
Pro vytvoření a získání objektivních dat/faktù byla v rámci tohoto tématu v dubnu 2011 zpracována dopa- dová studie, která mapovala dané téma. Cílem dopa- dové studie nebyla analýza obecného problému, nýbrž analýza „dopadu“ (potřebnosti) odvětví stavebnictví.
Zadání Dopadové studie na téma NEROVNOMĚRNĚ ROZ- VRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA A JEJÍ DOPADY NA ZAMĚST- NANCE A PODNIKY V ODVĚTVÍ STAVEBNICTVÍ:
• zákonné možnosti vyrovnání se jednak se sezónní- mi vlivy počasí
• vyrovnání se s kolísavostí zakázek, apod.
• riziko obecné formulace řešení, výkladové problémy
• ekonomická kvantifikace problému, spočívající v nerovnoměrně rozvržené pracovní době
• zvyšování rizika podnikání a také nákladù
• popis praxe jiných zemí EU
• návrhy alternativních řešení problému.
Dopadová studie sloužila jako odrazový mùstek pro další jednání – sociální dialog. Na workshopech byla dopadová studie prezentována a konfrontována, což ústilo v hledání řešení problémù odvětví stavebnictví na dané téma, které by vyhovovalo jak sociálnímu partnerovi na straně zaměstnavatelù tak sociálnímu partnerovi na straně zaměstnancù.
Aktivita v rámci projektu POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH:
WORKSHOPY / Nalezení vhodných řešení odvětvových problémù
Na téma Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba a její dopady na zaměstnance a podniky v odvětví staveb- nictví se v rámci realizace projektu, v období červen 2011 až květen 2013, konalo 7 samostatných worksho- pù expertního týmu Svazu podnikatelù ve stavebnictví v čR a 7 samostatných workshopù expertního týmu OS Stavba čR a to v rùzných krajících čR. Dále pak bylo realizováno 10 Společných workshopù expert- ních týmù Bipartitní platforma Stavebnictví I. Tyto Společné workshopy byly pořádány pouze v Praze a to vzhledem k nejlepší dostupnosti mimopražských účastníkù.
Na samostatných workshopech obou sociálních part- nerù se projednávaly názory strany zaměstnavatelù a zvlášť strany zaměstnancù. Na společných worksho- pech se pak hledaly možná společná řešení, které by vyhovovalo oběma stranám.
Účastníci workshopù se živě zajímali o možnosti, která nerovnoměrně rozvržená pracovní doba skýtá. Diskuse se dělila na problematiku výroby stavebních hmot a stavební výroby. Výroba stavebních hmot má obdobný charakter jako prùmyslová výroba – jedná se o opakovanou výrobu, vymezeného sortimentu, ve stacionární výrobně, výroba se objemově přizpùso- buje sezónnosti stavební výroby. Na první pohled by se zdálo, že není mnoho překážek, které by zavedení nerovnoměrně rozvržené pracovní doby bránily. Nic- méně, ani v tomto odvětví není nerovnoměrně rozvr- žená pracovní doba převládající formou. Dùvodù bylo uváděno několik. Legislativní složitost administrativní- ho sledování, pracovní poměry na dobu určitou, brigá- dy, obecná nechuť dělníkù a technikù a nedostatečné ohodnocení mzdové byly uváděny nejčastěji. Navíc, úsporná opatření vlády a následně krajù se promítají do výrazného zhoršení dopravní obslužnosti zejména
v krajích mimo Prahu. Kromě dopravních špiček je řada menších měst a obcí touto formou dopravy nedo- stupná. A jak už bylo výše uvedeno, mzdové podmínky zejména manuálním pracovníkùm neumožňují denní dojíždění vlastním vozidlem. Sezónní potřeby výroby jsou proto povětšinou řešeny jednorázově, přesčasy, bez využití nerovnoměrně rozvržené pracovní doby.
Zde je nutno připomenout, že tato forma úpravy pracov- ní doby nepřipadá v úvahu u vícesměnného či nepřetr- žitého provozu. Krize výrazně omezuje poptávku. Sou- časný stav moderní vybavenosti výrobních kapacit pak umožňuje případné potřeby řešit zvýšením stupně vyu- žití stávajících kapacit bez úprav pracovní doby. Kritizo- ván byl i stav nesmyslných škrtù vlády do stavebnictví, které přináší morální zastarávání strojních i stavebních investic a výrazně snižuje konkurenceschopnost odvětví a následně i ekonomiky státu.
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba by mohla sloužit ve stavební výrobě ke zmírnění sezónních výkyvù. Práce pod širým nebem (počasí), nestálé mís- to produkce, stěhování za prací z pohledu pracovní síly, originalita výrobku a potřeba využít maximálně výrobní síly (když už se je podaří soustředit) navozuje vstupní podmínky. Účastníci workshopù – stavební podnikatelé – však vždy na začátku diskusí upozorňo- vali, že současná situace na trhu stavebních prací má daleko k běžným podmínkám. Velmi složitá legislati- va, spojená se sledováním a vyhodnocováním fondu pracovní doby přímo odpuzuje pracovníky admini- strativních aparátù, včetně mistrù a stavbyvedoucích, k experimentùm s nerovnoměrně stanovenou pracovní dobou. Perspektiva naplnění výrobního programu je zřídkakdy delší než 2 měsíce, velké stavby dopravní infrastruktury, vodní díla, elektrárny a další stavby s delší realizační lhùtou jsou prakticky vyškrtnuty
z investičních plánù státu i krajù. Stavy stavebních dělníkù a technikù jsou meziročně decimovány, pers- pektiva neexistuje. V tomto smyslu se roční plánova- cí období pro pracovní dobu jeví jako příliš dlouhé a s mlhavým výhledem. Významně roste vliv atomizace dodavatelské struktury na stavbách vlivem rostoucích počtù OSVč. Počty právnických osob, které pod sebou kupí generální zhotovitel se prudce zvyšuje. I zde se projevuje vliv zhoršené dopravní obslužnosti a levných služeb pro stavaře obecně (ubytovny, jídelny, zdravot- ní péče, doprava apod.). Někteří z účastníkù připouš- těli, že je myšlenka nerovnoměrně rozvržené pracovní doby zaujala, ale po bližším seznámení s podmínka- mi a vyzkoušení konstatovali, že je pro podnikatele
nevýhodná. Vnitřní podmínky pro podnikání jsou pro tuto formu činnosti nevýhodné.
Z DISKUSÍ:
• v praxi je využívání nerovnoměrně rozvržené pra- covní doby velmi častým jevem a objevují se rùzné modifikace tohoto režimu
• neznalost základních legislativních podmínek pro možnost zavedení nerovnoměrně rozvržené pra- covní doby vede však často k porušování platné legislativy
• objevily se názory, že v rámci požadavku tzv. flexi- bility jsou zaměstnanci nuceni akceptovat takový režim pracovních směn, který se v zásadě tváří
jako nerovnoměrně rozvržená pracovní doba, ale prakticky se jedná o zvláštní druh konta pracovní doby, kdy nejsou dodrženy základní podmínky pro tuto formu nerovnoměrně rozvrženého pra- covního režimu
• mezi časté argumenty zaměstnavatele při zavádě- ní nestandardního pracovního režimu lze zařadit odbytové potíže, zejména kolísavost zakázek, jejich nárazovost a silná vazba na sezónnost; zaměstnanci mají strach o ztrátu zaměstnání a tak i když jim tyto vnucované režimy činí značné pro- blémy (nabourání osobního a rodinného života), raději to akceptují
• velmi často se stává, že zejména při vyúčtování mzdy dochází k mnoha sporným situacím; zaměst- navatelé krátí počty přesčasových hodin k propla- cení, někde je neproplácejí vůbec, nutí zaměst- nance k jejich vybírání, či převádění donekonečna (čím delší časové období, tím větší prostor pro tzv. vyšumění)
• někteří aktéři workshopů potvrdili, že používání nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, je v jejich podniku bezproblémové a zaměstnanci i zaměst- navatel tuto formu rozvržení pracovní doby schva- lují a nemají s tím žádné problémy
• navíc z diskuse vyplynulo, že v případech, kdy je celý proces nerovnoměrně rozvržené pracovní doby dobře zvládnutý, přináší zajímavé plusové hodnoty pro obě strany pracovního poměru
• dále v diskusi zaznělo, že krize ve stavebnictví nutí zaměstnavatele hledat možnosti jak snížit náklady, a tím si udržet konkurenceschopnost; jednou z mož- ností je omezit vyplácení přesčasových příplatků a mzdy při překážkách v práci z důvodu nedostat- ku zakázky; vznikají tak pseudorežimy zneužívající nerovnoměrné rozvržení pracovní doby
• někteří diskutující upozornili na skutečnost, že funkčnost celého systému závisí na dobré vzájem- né informovanosti, otevřené komunikaci a větší míře vzájemné tolerance (ty vyjdeš vstříc dnes mně, zítra já tobě)
• velmi významnou roli při dodržování pravidel pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu má střední management a jeho schopnosti; většina problémů plyne z neschopnosti středního řídícího kádru dobře organizovat práci a následné snahy zakrýt tuto svou neschopnost zneužíváním institu- tu nerovnoměrně rozvržené pracovní doby – neu- stálé změny v rozvrhu pracovní doby, rušení sněm, jejich přesunování apod.
• dle diskutujících přicházejí zaměstnavatelé stále častěji s požadavkem na zavedení konta pracovní doby, což je zvláštním typem nerovnoměrně roz- vržené pracovní doby
• zavádění kont pracovní doby je v mnoha přípa- dech velmi diskutabilní, zaměstnavatel není na tuto formu rozvrhu pracovní doby dostatečně připraven, problémy se objevují zejména v oblasti sledování dodržování zákonných limitů
• zaměstnanci, kteří v tomto režimu již pracují delší dobu doporučují těm, kteří se s podobnými reži- my teprve dostávají do styku, aby si velmi dobře hlídali všechna práva a nároky, zejména v oblasti přestávek mezi směnami, změn v rozvrhu práce
– hlavně lhůty, důsledně si vedli vlastní evidenci pracovní doby a nechávali si kopie všech doku- mentů k tomuto se vztahujících
• jako velmi potřebné se v tomto smyslu jeví zapoje- ní odborové organizace při řešení sporných otázek s rozvržením pracovní doby souvisejících
• z diskuse vyplynulo, že i když je tato forma roz- vrhování pracovní doby často skloňována v sou- vislosti s nedodržováním zákonných limitů, není znám žádný křiklavý či zásadní pracovněprávní spor, který by musel být řešen soudní cestou
• velmi často jsou motivem pro zavádění nerov- noměrného rozvržení pracovní doby pouze ekonomická výhodnost pro firmu, kdy není buď dostatečně, ale mnohdy vůbec, přihlíženo k oprávněným zájmům zaměstnanců (zejména ve vazbě na rodinu)
• diskutující často vyjádřili názor, že nejsou proti formě nerovnoměrně rozvržené pracovní doby, nicméně vyžadují jasná a v průběhu vyrovnávací- ho období neměnná pravidla
• ochota akceptování a nebojkotování flexibilních pracovních režimů je odvislá od „férovosti“ jedná- ní při jejich uplatňování
• při zavádění nestandardních režimů vyžadovat jasná a srozumitelná pravidla pro uplatnění těchto forem rozvržení pracovní doby
• za pomocí odborové organizace důsledně kontro- lovat dodržování pravidel pro uplatňování nerov- noměrně rozvržené pracovní doby
• vyžadovat od vedoucích zaměstnanců dodržování předem dohodnutých pravidel, zejména v přípa- dech změn rozvrhů pracovní doby a v případě opakovaného porušování odmítnout akceptovat takovou praxi (při zapojení zástupců zaměstnan- ců, případně inspekce práce)
• požadovat po zaměstnavatelích při rozvrhování pracovní doby zohlednění oprávněných zájmů zaměstnanců (sladění rodinného a pracovního života)
• snažit se jasná pravidla pro fungování těchto pracovních režimů zakomponovat buď přímo do kolektivních smluv, či do jejich příloh
• diskuze se většinou stočila i na „kurzarbeit“, případně jiné programy, které měly reagovat na nedostatek práce v určitém období
• pokud je v praxi využívána, jde o její zavedení
„na černo“
• podmínky pro zavádění nerovnoměrného rozvr- žení pracovní doby jsou obecně ve stavebnictví příznivé
• současná situace a politika vlády ji však prakticky vylučuje
• složitá (někdy zbytečně) legislativa odrazuje jak pracovníky, tak i technicko-administrativní pracovníky.
ZÁVĚRY WORKSHOPÙ:
• v rámci vzdělávání odborových funkcionářů věno- vat zvýšenou pozornost tématu – pracovní doba, její modely a základní zásady pro její rozvržení
• v případě pochybností více spolupracovat se spe- cialisty z OS, popř. nechat posoudit rozvrhy pra- covní doby nezávislé odborníky
• v rámci všech příležitostí (zejména při vzdělá- vacích akcích svazu) upozorňovat na závažné případy zneužívání netradičních forem rozvržení pracovní doby, s cílem dát návod pro ostatní, čeho se mají vyvarovat a na co si dát pozor
• v případech opakovaného porušování pravidel pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu požádat o spolupráci SÚIP a to v rámci uzavřené dohody
o spolupráci; žádat nejen radu, ale i pomoc při řešení této záležitosti
• seznamovat širokou stavbařskou veřejnost s pro- blémy, které se v praxi vyskytují, poukazovat na jejich škodlivost, zejména pak ve vazbě na bezpeč- nost a ochranu zdraví při práci
• seznamovat širokou zaměstnaneckou veřejnost s příklady dobré praxe, tj. s případy, kdy byla oblast nerovnoměrně rozvržené pracovní doby úspěšně zvládnuta a přináší oběma stranám pra- covního poměru užitek
• ve spolupráci se svým sociálním partnerem zdů- razňovat, že v tomto období, kdy je častější nedo- statek zakázky, jsou modely nerovnoměrně rozvr- žené pracovní doby často jedinou možností pro zachování stability pracovních míst; přičemž je však potřebné upozornit na podmínku dodržování všech zákonných limitů
• více spolupracovat s příslušnými kontrolními orgá- ny, nejkřiklavější případy medializovat
• při zavádění nestandardních režimů vyžadovat jasná a srozumitelná pravidla pro uplatnění těchto forem rozvržení pracovní doby
• za pomocí odborové organizace důsledně kontro- lovat dodržování pravidel pro uplatňování nerov- noměrně rozvržené pracovní doby
• vyžadovat od vedoucích zaměstnanců dodržování předem dohodnutých pravidel, zejména v přípa- dech změn rozvrhů pracovní doby a v případě opakovaného porušování odmítnout akceptovat takovou praxi (při zapojení zástupců zaměstnan- ců, případně inspekce práce)
• požadovat po zaměstnavatelích při rozvrhování pracovní doby zohlednění oprávněných zájmů zaměstnanců (sladění rodinného a pracovního života)
• snažit se jasná pravidla pro fungování těchto pracovních režimů zakomponovat buď přímo do kolektivních smluv, či do jejich příloh.
Aktivita v rámci projektu POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH:
ZAHRANIčNÍ KONZULTACE / Nalezení vhodných řešení odvětvových problémù
Téma Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba a její dopady na zaměstnance a podniky v odvětví sta- vebnictví bylo předmětem zahraniční služební cesty v rámci projektu a to v Nizozemí u partnera Fundeon.
Za Bipartitní platformu Stavebnictví I. se tohoto jednání se účastnili tito členové realizačního týmu: Xxx. Xxxxx Xxxxxxx, BBA, DiS., Xxx. Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxx a Xxx. Xxxxx Xxxxx.
Konzultací se kromě zástupců partnera (Fundeon) účastnili i zástupci dalších organizací a to: BOUWEND Nederland, CNV Vaksmen, ARBOUW.
K celému tomuto tématu proběhla rozsáhlá disku- se a výměna zkušeností obou stran. Na jednání bylo diskutováno dané téma a byla porovnávána situace Nerovnoměrně rozvržené pracovní doby a jejích dopa- dů na zaměstnance a podniky v odvětví stavebnictví
a to nejen v česku a Holandsku, ale i v dalších státech Evropské unie.
POZNATKY Z NIZOZEMÍ NA ZÁKLADĚ ZAHRANIčNÍ KONZULTACE:
• v rámci odvětví stavebnictví se konají pravidelné schůzky mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměst- nanců, kde řeší a projednávají pracovněprávní otázky, a to včetně problematiky pracovní doby
• sociální partneři pak jednou ročně pořádají tzv. výjezdní zasedání, kde řeší závažnější problémy
• délka dovolené zaměstnanců ve stavebnictví není upravena jednotně, ale je závislá na věku zaměstnance
• kolektivní smlouva pro stavební sektor v Nizozemí kryje 140 000 zaměstnanců, v minulosti kryla cel- kem 200 000 zaměstnanců
• v zimním období mají zaměstnanci pracující v oboru zkrácenou pracovní dobu v závislosti na povětrnostních podmínkách, jde o využívání specifické formy nerovnoměrně rozvržené pracov- ní doby
• dle jejich vlastních statistik však v posledních pěti letech bylo v průměru pouze 15 dní v roce, kdy nebylo možné v Nizozemí vykonávat venkovní sta- vební práce
• v rámci stavebnictví nemají žádné závažnější pro- blémy v oblasti rozvrhování pracovní doby.
VYJÁDØENÍ SOCIÁLNÍCH PARTNERÙ k tématu NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA
a její dopady na zaměstnance a podniky v odvětví stavebnictví
Za SPS v čR
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba je jednou z fle- xibilních forem práce ve stavebnictví. Považujeme ji za hlavní způsob řešení sezónnosti práce v odvětví.
Je obecně přijímána příznivě zaměstnanci i zaměstnavateli. Její uplatňování má dlouhodobou, dá se říci historickou tra- dici, jednotlivé postupy jsou jednoduché a transparentní.
Nerovnoměrná pracovní doba se týká především děl- xxxxxxx profesí na stavbách a techniků, kteří se podílejí na řízení staveb.
Pracovněprávní legislativa nevytváří v tomto směru zásad- ní překážky, umožňuje nastavit pracovní dobu specificky podle potřeb jednotlivých provozů v průběhu roku.
Rozvržení týdenní pracovní doby do pěti pracovních dnů s délkou směny 8 hodin je v praxi u příslušného okruhu zaměstnanců nerealizovatelné. Případná snaha zachovat i v zimních měsících plnou pracovní zaměstnanost, museli by zaměstnavatelé potřebné vyšší pracovní nasazení v létě krýt formou přesčasové práce; tomu ovšem brání jak cel- kové limity přesčasové práce tak i nákladová složka mezd.
Zaměstnanci však musí v potřebném předstihu znát průběh své pracovní doby a mít možnost se k jednotli- vým částem písemného rozvrhu vyjádřit.
Zákon proto stanoví zaměstnavatelům povinnost lhůtu 14 dnů před zahájením nerovnoměrného rozvržení pra- covní dob s tímto písemným rozvrhem vybrané zaměst- nance seznámit. Samotné rozvržení pracovní doby musí být samozřejmě v souladu se zákoníkem práce, ať již jde o celkovou délku pracovních směn tak o délku nezbytné doby odpočinku mezi směnami.
Aby celková průměrná pracovní doba 40 hodin týdně byla dodržena zákon stanoví vyrovnávací období v dél- ce 26 týdnů. Tato doba je však z hlediska potřeb staveb krátká, nerespektuje zejména klimatické vlivy, aby prů- měr délky týdenní pracovní doby byl vyrovnán.
Je proto dána možnost, po dohodě s oborovou organiza- cí, v kolektivních smlouvách toto vyrovnávací období pro- dloužit na dobu 52 týdnů po sobě jdoucích. Této možnos- ti SPS a OS Stavba ve shodě využívají a je vždy sjednána jako součást uzavřené Kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Pracovní doba se vyrovnává zkrácením v období s nižší spotřebou práce, které je obecně dohodnuto na obdo- bí od 1. 12. do 31. 3. běžného roku. V tomto období může být pracovní doba i zcela přerušena, přerušení však nesmí činit více než 15 pracovních dnů s ohledem na plnění odvodových povinností.
Zaměstnancům pracujícím v režimu nerovnoměr- né pracovní doby, kteří čerpají i řádnou dovolenou v období s nižší potřebou práce náleží kompenzace ve formě další dovolené, kterou lze takto vymezenému okruhu zaměstnanců poskytnout v délce dvou dnů za každý týden takto čerpané dovolené.
Nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu považujeme za výrazný prvek flexibility, operativnosti a efektivity řízení práce na stavbách.
Ve shodě s našimi sociálními partery a v rámci součas- ného legislativního prostředí chceme tuto formu využi- tí fondu pracovní doby zachovat a podporovat.
VYJÁDØENÍ SOCIÁLNÍCH PARTNERÙ k tématu NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA
a její dopady na zaměstnance a podniky v odvětví stavebnictví
Za OS Stavba čR
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba je jednou z flexibilních forem pracovně právních vztahů a její aplikace v praxi v odvětví stavebnictví souvisí se spe- cifickým charakterem odvětví, stále do značné míry ovlivněného danými klimatickými podmínkami. Toto je jeden z objektivních faktorů, které se týkají i proble- matiky zaměstnanosti. Od flexibilních forem zaměst- návání, o kterých je stručná zmínka v jiných částech tohoto Manuálu, a které mají uspokojovat v rovnováze zájmy zaměstnavatelů i zaměstnanců, je třeba odlišo- vat „dumpingové“ formy, což jsou různé kombinace prvků, které přinášejí subjektům toto uplatňujícím neodůvodněnou konkurenční výhodu na trhu a dochá- zí ke snižování standardů pracovně právní ochrany zaměstnanců.
OS Stavba čR respektuje potřebu zaměstnavatelů zajis- tit stavební produkci způsobem co nejefektivnějším, včetně nákladů na pracovní síly s tím, že je nezbytné využívat různých forem flexibilního zaměstnávání s ohledem na ekonomické zájmy a nutností obstát v konkurenčním prostředí. Současně však předpoklá- dá, že budou důsledně dodržovány pracovně právní předpisy tak, aby nedocházelo k rozšiřování platformy sociálnímu dumpingu, neboť ne každá forma flexibil- ního zaměstnávání má stejný rizikový faktor v tomto ohledu. Jednoznačně nelegální formou je tzv. xxxxx- systém a další formy nelegálního zaměstnávání (tato problematika byla předmětem samostatného tématu v rámci daného projektu) – ostatní formy flexibilního zaměstnání včetně nerovnoměrně rozvržené pracov- ní doby jsou legální, nicméně při jejich nadměrném používání vedou rovněž k sociálnímu dumpingu. Jinak řečeno, ze strany OS Stavba čR je základní hledisko
v tomto směru takové, aby se neuplatňovala například tzv. práce na zavolanou, kdy zaměstnanec předem nemá fakticky (nikoliv samozřejmě právně) zajištěn legislativou požadovaný vyvážený režim doby pracov- ní a doby odpočinku, aby nedocházelo k obcházení zákona tím, že jsou sice formálně dodržována přísluš- ná ustanovení ZP a kolektivních smluv, ve skutečnosti jsou zaměstnanci pod tlakem udržení si pracovního místa ve své podstatě nuceni přistoupit na faktické nedodržování pracovněprávních předpisů k tíži svých oprávněných nároků. Zde je třeba zdůraznit nesprávné vykazování odpracované pracovní doby, sestavování rozvrhu směn předem na kalendářní rok s automatic- kým zahrnutím celkového ročního rozsahu práce přes- čas, či možné zneužívání institutu konta pracovní doby a agenturního zaměstnávání, zejména je třeba elimi- novat rizika v oblasti BOZP. Současně je nutné konsta- tovat, že pokud se týká samotného nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, při dodržování platné úpravy nepřináší zásadní problémy v praxi, jedná se spíše o skutečnost, aby nedocházelo k obcházení právních předpisů z jakýchkoliv důvodů. Obecná právní úprava je proto nezbytná i z důvodů nezbytnosti stanovení jasných pravidel v zájmu zachování sociálního smíru.
Společné VYJÁDØENÍ SOCIÁLNÍCH PARTNERÙ
k možnosti dalšího řešení NEROVNOMĚRNĚ
ROZVRŽENÉ PRACOVNÍ DOBY a jejím dopadùm na zaměstnance a podniky v odvětví stavebnictví v odvětví stavebnictví
na základě faktografického zpracování problémů (konfrontace dopadové studie) a hledání vhodných řešení odvětvových problémů na dané téma (workshopy)
Jak vyplynulo z praktických poznatků z Workshopů na dané téma, konaných v rámci OS Stavba čR a SPS čR, problematika nerovnoměrně rozvržené pracovní doby nepředstavuje z hlediska právní úpravy podle zákoníku
práce a kolektivních smluv zásadní problém v pracovně- právních vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Nedochází ani k soudním sporům v této oblasti. Někdy je spíše problém, spočívající v nesprávné aplikaci v praxi, kdy může docházet k nesprávnému postupu obvykle s cílem obejít právní předpisy a řešit potřeby firem především podle aktuálního stavu v potřebách trhu, či přesněji řečeno potřebě práce v určitém obdo- bí. Je otázkou do jaké míry můžeme takové případy považovat za obcházení či spíše za neznalost právních předpisů zejména u malých podnikatelů.
Jedná se o tendenci, která ve své podstatě v přiměře- né míře nerespektuje oprávněné zájmy zaměstnanců, kteří chtějí splnit pracovní úkoly mnohdy nad rozsah existujících právních pravidel, aby vyhověli svému zaměstnavateli a současně dosáhli i solidní odměny za odvedenou práci, dochází tak někdy zcela zbyteč- ně k problémům při necitlivém přístupu k potřebám zaměstnanců, kteří potřebují určitou rovnováhu svého
„profesního“ a „osobního“ života.
Na druhé straně je nutné vzít v úvahu, že práce v reži- mu nerovnoměrné pracovní doby v kombinaci s čer- páním dovolení v období s nižší potřebou práce, je zaměstnancům kompenzována další dovolenou v dél- ce dvou pracovních dnů za každý týden takto čerpané dovolené.
Všechno má však své limity a případné nedodržení právních předpisů může mít zejména v oblasti bez- pečnosti a ochrany zdraví při práci velmi negativní konkrétní důsledky. Při porušování právních předpi- sů v této oblasti nebo při přílišné liberalizaci může docházet ke zvýšenému riziku vzniku pracovních úra- zů. Z tohoto důvodu OS Stavba čR i SPS čR zdůrazňují nezbytnost zachování určité rozumné rovnováhy mezi zájmy zaměstnavatelů a zájmy zaměstnanců, které se samozřejmě v mnohém z hlediska zajištění stavební výroby shodují.
Princip již zmíněné flexicurity má proto svůj význam a nejedná se o nějaké nadbytečné poukazování na
nezbytnost zachování stanovených pravidel, protože není prostě možné upřednostnit pouze jednostran- né hledisko flexibility. To je zdůrazněno i v mnohých dokumentech čMKOS a vyplývá to i z přijatých doku- mentů pracovně právního charakteru v rámci zemí EU. Samozřejmě i v mezinárodním měřítku probíhá stálá diskuse k řešení tohoto problému, který je vlastně zásadní z hlediska celkového přístupu k samotné legislativní úpravě pracovně právních vztahů. Právě na tématu nerovnoměrně rozvržené pracovní doby lze konstatovat, že rozumným přístupem obou sociálních partnerů lze relativně bez velkých problémů či sporů dosáhnout určitého kompromisního řešení přijatelné- ho pro zaměstnavatele i zaměstnance. Jedná se o to respektovat stanovený či sjednaný rámec platné právní úpravy, obsahující v sobě výše uvedené principy.
Představení sociálních partnerů v odvětví Stavebnictví I.:
NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELÙ:
SVAZ PODNIKATELÙ VE STAVEBNICTVÍ
v české republice
Potřeba sdružovat se je odedávna jedním z rysů lidské společnosti. Proto vznikají různá sdružení, spolky, klu- by a další subjekty, ve kterých se potkávají podobně založení lidé. Také Svaz podnikatelů ve stavebnictví v čR vznikl z podobného důvodu, kdy si již za první republiky ve 20. století chtěli zástupci cechů a spolků vyměňovat své názory, informace a zkušenosti. V sou- časné době je svaz platformou pro více než 1300 svých
členů, kterými jsou dodavatelé staveb, výrobci staveb- ních hmot a výrobků pro stavby, projekční, inženýrské a poradenské organizace a řada dalších výrobních a obchodních firem, které se podílejí na investiční výstavbě.
Posláním svazu je hájit zájmy členů a odvětví, zlepšo- vat podmínky pro podnikání a ekonomické prostředí,
rozšiřovat stavební trh, zlepšovat legislativu, zjedno- dušovat přípravu staveb a zejména poskytovat včasné informace o směrech dalšího vývoje v investování, aby na něj mohly členské firmy včas reagovat ve svých podnikatelských záměrech.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v čR je vrcholným představitelem českého stavebnictví, který garantuje zastupování oboru na nejvyšší úrovni. Jeho význam je o to větší, že v české republice není v současné době žádný státní centrální orgán pro resort stavebnictví. části oboru spadají pod správu pěti ministerstev: prů- myslu a obchodu, dopravy, pro místní rozvoj, země- dělství a ministerstvo životního prostředí.
Svaz hájí oprávněné zájmy členů a usiluje o příznivé podnikatelské prostředí v legislativě a hospodářské politice. Vstupuje do tvorby zákonů spoluúčastí exper- tů a je připomínkovým místem nových návrhů legisla- tivních změn.
členství svazu v Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů čR v součinnosti s ostatními významnými členy posiluje jeho vliv. Je členem Rady hospodářské a sociální dohody čR (tripartity), kde má významnou příležitost zasahovat do projednávané vládní politiky v ekonomické a sociální oblasti společ- ně se zástupci odborových svazů. Je sociálním partne- rem odborů za obor stavebnictví a výroby stavebních materiálů.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v čR je občanským sdružením právnických a fyzických osob a řídí se stanovami schválenými valnou hromadou. členství ve svazu je dobrovolné.
HISTORIE
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v čR byl založen v roce 1990 jako významná součást nově strukturo- vané české společnosti, která se začala formovat po listopadových událostech v roce 1989. Jeho cílem bylo od samého počátku koncipovat a prosazovat potřeby a zájmy stavebního odvětí.
Navazuje na svazové činnosti, jejichž začátky se datují do doby po vzniku první republiky ve 20. století. Již tehdy se začaly sdružovat odborné cechy a spolky, kte- ré cítily potřebu vzájemné výměny informací a potřeb- ných zkušeností. Jejich snahy však zanikly během totalitního období 20. století. Jakmile došlo ke změně politického a společenského režimu, svazová tradice byla rychle obnovena.
VIZE
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v čR chce být silným a důvěryhodným subjektem, o který se mohou opřít představitelé českého stavebnictví, ale i další partneři, kterým není lhostejná budoucnost oboru.
MISE
Posláním Svazu podnikatelů ve stavebnictví v čR je hájit a prosazovat zájmy stavebního oboru vůči všem jeho partnerům.
Představení sociálních partnerů v odvětví Stavebnictví I.:
NA STRANĚ ZAMĚSTNANCÙ:
Odborový svaz STAVBA české republiky
Odborový svaz Stavba čR je otevřená, nezisková, samo- statná, dobrovolná odborová organizace sdružující své členy zejména z oboru stavební výroby, výroby staveb- ních hmot a všech činností s tím souvisejících za úče- lem ochrany jejich hospodářských a sociálních zájmů. Odborový svaz je evidován podle zákona č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sdružování občanů.
Hlavní činností svazu je prosazování a obhajování opráv- něných požadavků svých členů, jejich zaměstnaneckých,
mzdových, pracovních, sociálních zájmů a nároků, základních lidských a občanských práv. Za tímto úče- lem svaz zejména kolektivně vyjednává s cílem uzavírat kolektivní smlouvy na všech úrovních.
Svaz disponuje sítí regionálních pracovišť, která zajišťují servis pro základní a místní organizace sva- zu. Z „Programu OS Stavba čR od VI. do VII. Sjezdu OS Stavba čR“, tj. na období 2011–2015 vyplývá, že: Kolektivní vyjednávání na odvětvové a podnikové
úrovni je nejvýznamnější formou úpravy pracovních podmínek, zejména při postupující liberalizaci pracov- ního práva. OS proto bude:
• obhajovat odborová práva, zejména právo kolek- tivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy za všechny zaměstnance, a důrazně vystupovat proti jakýmkoliv snahám toto právo omezovat
• usilovat o skutečné fungování bipartitního sociál- ního dialogu, o zvýšení vymahatelnosti a vynutitel- nosti práva ve prospěch zaměstnanců
• usilovat o takovou úroveň kolektivních smluv vyšší- ho stupně i podnikových kolektivních smluv, která zaručí zaměstnancům prosazení jejich oprávně- ných nároků
• vynakládat maximální úsilí směrem k plošnému rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně v odvětví a příbuzných oborech
• usilovat o trvalé zvyšování reálné mzdy.
Sociální dialog je základním prostředkem k prosazová- ní zájmů zaměstnanců, a to jak vůči zaměstnavatelům, tak vůči vládě a orgánům státní správy a samosprávy. OS proto bude:
• podporovat prohloubení kontroly nad dodržová- ním pracovněprávní legislativy včetně kolektivních smluv
• usilovat o zachování kontrolních pravomocí odbo- rových orgánů v této oblasti
• důsledně vystupovat proti diskriminaci odborových funkcionářů hájících zájmy členů a zaměstnanců.
PØÍLOHA:
NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA
a výsledky kolektivního vyjednávání
Zamyslíme-li se nad problémem, zda je tento institut rozvržení pracovní doby ve firmách v české republice využíván, lze konstatovat, že ano. Při pokusu zjistit v jak hojné míře lze ke kvantifikaci a k určitému vytvoření si pohledu na věc využít údaje, které poskytuje Informační systém o pracovních podmínkách (ISPP). Tento informač- ní systém je pravidelným ročním šetřením o mzdových a pracovních podmínkách, sjednaných v kolektivních smlouvách na příslušný rok. Šetření se v gesci Minis- terstva práce a sociálních věcí pravidelně provádí od roku 1993. Jeho účelem je mapovat a analyzovat obsah kolektivního vyjednávání v české republice. Cílem šetře- ní je poskytovat státu a dalším institucím (čNB, VÚPSV apod.) přehled o trendech kolektivního vyjednávání
a smluvním partnerům odpovídající informace pro další vyjednávání na podnikové úrovni nebo při vyjednávání kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Z níže uvedené tabulky, kterou tento sytém zveřejnil v roce 2012 lze vysledovat to, že podmínky pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby byly sjednány v 531 kolektiv- ních smlouvách, což představovalo 40,8 % sledovaných smluv. Nejvíce se tento model objevuje u firem působícím v oblasti obchodu, dále pak v hornictví a naftovém průmy- slu a pomyslné třetí místo mají zaměstnavatelské organiza- ce působící ve stavebnictví. V roce 2012 to bylo konkrétně sjednáno u 96 subjektů, tj. v 72,7 % podnikových kolektiv- ních smluv a vyrovnávací období činilo 50,9 týdne.
2012 | ISPP | Tabulka č. A23a | |||||||
Vyhodnocení kolektivních smluv Přesčasová práce, rozvržení pracovní doby v třídění podle odborových svazù | v hodinách za rok, týdnech | ||||||||
Odborový svaz | Sjednán nižší maximální objem nařízené přesčasové práce než horní limit daný ZP | Sjednáno období, kdy nesmí přesčasová práce v prùměru překročit 8 hod./týden | Sjednány podmínky pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby | ||||||
PKS | % KS | hod./rok | PKS | % KS | hod./rok | PKS | % KS | vyrovnávací období / týdny | |
Celkem | 7 | 0,5 | 80 | 893 | 68,7 | 50,2 | 531 | 40,8 | 47,7 |
čMOS civilních zaměstnanců armády | 3 | 100,0 | 43,3 | 2 | 66,7 | ||||
Dopravy | 26 | 66,7 | 52,0 | 17 | 43,6 | 48,9 | |||
Dopravy, silničního hospod. a autooprav. | 16 | 76,2 | 52,0 | 13 | 61,9 | 27,9 | |||
Dřevozprac. odv., lesního a vodního hosp. | 34 | 50,7 | 51,2 | 29 | 43,3 | 50,2 | |||
ECHO | 56 | 81,2 | 51,1 | 49 | 71,0 | 50,9 | |||
Hornictví, geologie a naftového prům. | 23 | 85,2 | 49,7 | 24 | 88,9 | 46,6 | |||
KOVO | 326 | 64,3 | 51,0 | 134 | 26,4 | 48,0 | |||
NOS potravinářského pr. a příbuz. odvětví | 1 | 1,6 | 54 | 84,4 | 49,6 | 22 | 34,4 | 46,1 | |
Odborové sdružení železničářů | 19 | 73,1 | 50,6 | 18 | 69,2 | 43,1 | |||
Pohostinství, hotelů a cestovního ruchu | 14 | 93,3 | 29,7 | 14 | 93,3 | 38,1 | |||
Poštovních, telekom. a novinových služeb | 9 | 90,0 | 52,0 | 4 | 40,0 | 52,0 | |||
Prac. peněžnictví a pojišťovnictví | 6 | 31,6 | 39,2 | 5 | 26,3 | 52,0 | |||
Pracovníků obchodu | 14 | 82,4 | 48,3 | 11 | 64,7 | 37,9 | |||
Pracovníků vědy a výzkumu | 1 | 3,2 | 5 | 16,1 | 46,8 | 2 | 6,5 | ||
Pracovníků zemědělství a výživy | 38 | 67,9 | 52,0 | 15 | 26,8 | 49,4 | |||
Sklář., keram., bižuter. pr. a porcelánu | 1 | 3,2 | 26 | 83,9 | 50,0 | 22 | 71,0 | 50,4 | |
STAVBA | 2 | 1,5 | 117 | 88,6 | 49,5 | 96 | 72,7 | 50,9 | |
Textilního, oděvního a kožedělného pr. | 17 | 56,7 | 47,9 | 6 | 20,0 | 52,0 | |||
UNIOS | 1 | 1,0 | 60 | 60,0 | 51,5 | 25 | 25,0 | 47,4 | |
Vysokoškolský OS | 7 | 70,0 | 52,0 | 7 | 70,0 | 46,4 | |||
Zdravotnictví a sociální péče čR | 1 | 3,8 | 23 | 88,5 | 50,9 | 16 | 61,5 | 43,3 | |
Vysvětlivky: PKS počet kolektivních smluv, ve kterých je příslušný ukazatel sjednán
% KS podíl kolektivních smluv, ve kterých je příslušná hodnota sjednána k celkovému počtu smluv v souboru hod./rok průměrná hodnota sjednaného snížení limitu přesčasové práce
týdny průměrná délka vyrovnávacího období v týdnech
ISPP – Sjednané podmínky pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu
500
250
0
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok
278
415
443
472
479
531
Počet kolektivních smluv
Při bližším pohledu na data pocházející z více let je pak situace následující:
Pod
23,6
30,6
31
35,9
36,8
40,8
ISPP – Kolektivní smlouvy obsahující podmínky pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu
45
40,8
40
35,9
36,8
35
30,6
3
30
25
23,6
20
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok
odíl na celkovém počtu hodnocených podnikových kolektivních smluv
Počet kolektivních smluv (%)
Lze tak vysledovat i určité trendy, zejména to, že počet podnikových kolektivních smluv, které obsahují ujed- nání o podmínkách pro zavedení nerovnoměrně roz- vržené pracovní doby roste, a to nejen v absolutním počtu, ale zejména procentuálně. Je to do určité míry
potvrzení toho, že zaměstnavatelé se snaží využívat i tuto do jisté míry netradiční formu rozvrhování pra- covní doby k lepšímu zvládání období s určitou větší kolísavostí a nárazovostí výroby.
Pokud bychom se podívaly výhradně na oblast staveb- nictví, pak lze využít data, které pro zpracování této publikace dodává Odborový svaz Stavba čR a z kterých jasně vyplývá, že frekvence využití této netradiční for- my rozvrhování pracovní doby se zvyšuje.
52,3
49,2
61,5
61,6
69,8
72,7
Pod
ISPP – OS Stavba čR – Sjednané podmínky pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu
100
50
0
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Rok
23
62
69
81
80
96
ISPP – OS Stavba čR – Kolektivní smlouvy obsahující podmínky pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu
75 72,7
69,8
70
65
60
55
50
45
61,5
61,6
52,3
49,2
2007 2008 2009 2010 2011 2012
Rok
odíl na celkovém počtu hodnocených podnikových kolektivních smluv
Počet kolektivních smluv (%)
Počet kolektivních smluv
Na přiloženém grafu je patrné, že zejména v posledních letech, kdy obor postihla velmi výrazná krize, spojená
s kolísavostí zakázek, je obliba této formy rozvržení pra- covní doby velmi rostoucí. Pokud promítneme počty kolektivních smluv uzavřených OS Stavba čR, kde jsou podmínky pro uplatnění nerovnoměrně rozvržené pracovní doby sjednány do podílu na celkovém počtu hodnocených smluv, pak trend vývoje posledních let je ještě výrazněji patrný. Přináší nám to tak velmi zajímavý pohled na tuto problematiku.
PØÍLOHA:
Význam a postavení sociálního dialogu v rámci Evropské unie
1. SOCIÁLNÍ DIALOG NA ÚROVNI EU
Úloha, postavení a význam sociálních partnerů a soci- álního dialogu na úrovni Evropské unie jsou charak- terizovány a zakotveny již v samotné «Smlouvě o EU»
– článcích 152–155, z čehož je tak zřejmé, že toto zákon- né ustanovení jednoznačně vyjadřuje nejen mimořád- ně významnou roli sociálních partnerů a jejich důležitá práva, ale současně i jejich odpovědnost:
• «Smlouva o EU» zdůrazňuje princip samostat- nosti sociálních partnerů. Evropská komise, jako
výkonný orgán, sama o sobě nemá nad sociálními partnery žádnou přímou pravomoc či možnost do tohoto procesu zasahovat a v podstatě tak může jejich vzájemný dialog pouze usnadňovat.
• Stanovisko sociálních partnerů musí být projedná- váno a konzultováno při řešení všech otázek týka- jících se sociální problematiky a to ještě předtím, než je zpracován a navržen samotný návrh legis- lativních úprav pro EU, právě tak, jako při předklá- dání iniciativních námětů či podnětů, které mohou mít důsledky v jejich oblastech působnosti.
• Sociální partneři mohou ve svých odpovědích či reakcích na konzultace vedené s představite- li Evropské komise, nebo i v případě své vlastní nezávislé iniciativy, rozhodovat o tom, zda vstoupí do dalších jednání, která by případně mohla vést k přerušení či úplnému zastavení konkrétního unij- ního legislativního procesu.
Sociální partneři tedy mají na úrovni EU důležitou proaktivní roli v celém procesu přípravy norem, pro- cesu přijímání unijních zákonů a vytváření společné legislativy.
Protože «Smlouva o EU» neobsahuje žádné odkazy nebo kritéria vztahující se ke vlastnímu strukturálnímu uspořádání a vedení sociálního dialogu, k otázkám representativnosti, či toho, jak má složení a organizace příslušných partnerů vypadat, či jaké mají být nároky na jejich statutárnímu postavení, stanovila Evropská komise několik konkrétních požadavků, které musí být splněny pro to, aby příslušný představitel byl uznán a považován za platného reprezentanta příslušného sociálního partnera.
Tato kritéria a požadavky jsou následující:
1. musí se vztahovat ke všem průmyslovým obo- rům, nebo ke specifickým oblastem a katego- riím průmyslové činnosti a být organizována a působit na celoevropské (EU) úrovni;
2. skládat se z organizací které, které jsou, pokud možno, co nejvíce:
a) samy o sobě integrální a ucelené a při tom současně jsou v příslušném člen- ském státu uznávány jako respektovaná součást struktury sociálních partnerů,
b) mají oprávnění a schopnost dojednávat příslušné dohody a
3. mají odpovídající organizační uspořádání, které jim umožňuje účinnou účast ve vyjednávacím a konzultačním procesu.
Z tohoto hlediska jsou rozeznávány dvě rozdílné úrovně vedení sociálního dialogu v EU: nadodvětvová, tj. úro- veň zahrnující různá odvětví národního hospodářství a úroveň sektorová, tj. typická pro daný obor. Celo- evropská federace stavebních podnikatelských svazů FIEC (Fédération de ¾Industrie Européenne de la Con- struction) je představitelem zmíněné odvětvové (sta- vební) činnosti a v sociálním dialogu představitelem stavebních zaměstnavatelských organizací a podniků činných v jednotlivých zemích Evropské unie.
2. ODVĚTVOVÝ SOCIÁLNÍ DIALOG EU
Současný oficiální rámec pro vedení odvětvového dia- logu na úrovni EU byl vytvořen Evropskou komisí v roce 1998 a v dnešní době v něm působí 40 odvětvových výborů, které vznikaly a ustavily se v procesu unijních sociálních dialogů.
Přestože dialog mezi FIEC-em, jako představitelem evropského stavebnictví a konfederací EFBWW (Euro- pean Federation of Building and Wood Workers), jako představitelem dělníků a zaměstnanců zpracová- vajících dřevo a vyrábějících dřevěné konstrukce, byl zahájen ještě před rokem 1998, došlo teprve v nedáv- né době k tomu, že různé stavebně-odvětvové výbory byly sloučeny do „výboru pro stavebnictví”, který se tak stal společným fórem pro konzultace, společné ini- ciativy a vyjednávání.
Dnes je tedy na úrovni EU, pro stavebnictví a stavební činnosti, uznáván jednak FIEC jako partner a před- stavitel zaměstnavatelů a na druhé straně organizace EFBWW – představitel pracujících a zaměstnanců
činných ve stavební činnosti a práci se dřevem – jako druhý sociální partner.
Výbor pro vedení sociálního dialogu ve stavebnictví se strukturálně skládá ze třech hlavních pracovních sku- pin a to:
1. „Odborné vzdělávání” – zahrnující např. otázky vzájemného uznávání dosažených odborných kvalifikací, Xxxx XX pro posuzování odborných znalostí, Evropský kvalifikační systém a další;
2. „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci” – cho- roby opěrného (muskulo-skeletárního) aparátu, ochrana proti azbestu, onemocnění dechového systému vlivem silikátů, EU průvodce (pokyny pro řízení sytému ochrany a zdraví ve staveb- ních firmách) a další;
3. „Zaměstnanost” – zahrnující mj. následující otázky: všeobecný pracovní zákon, vysílání pra- covníků do zemí EU, „paritární fondy”, flexibili- tu a bezpečnost v práci a další.
Pracovní program sociálních partnerů – FIECu a EFBWW pro období 2012–2015 byl projednán a schválen na počátku t. r.
Přehled o činnosti jednotlivých výborů a pracovních komisí a přehled o dosažených výsledcích a přijatých závěrech je pravidelně předkládán na pravidelných výročních kongresech a sociální partneři jednotlivých členských států je tak mají plně k dispozici.
Zpracováno z podkladů FIEC a EFBWW.
PØÍLOHY:
DOPADOVÁ STUDIE
Studie č. 7:
NEROVNOMĚRNĚ ROZVRŽENÁ PRACOVNÍ DOBA A JEJÍ DOPADY NA ZAMĚSTNANCE A PODNIKY
V ODVĚTVÍ STAVEBNICTVÍ
| |||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
| |||||