PŘÍLOHA 1: KOMPARACE DOKUMENTŮ
PŘÍLOHA 1: KOMPARACE DOKUMENTŮ
ZNĚNÍ ZAKLÁDAJÍCÍ SMLOUVY NATO
zdroj: xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xx_xxxxxx.xxxx?xxxx_xxxxxx/xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx
Washington D.C., 4.dubna 1949
Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami.
Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu.
Jejich snahou je podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantickém prostoru. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti.
Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě.
ČLÁNEK 1
Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen meziná- rodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hroz- by silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.
ČLÁNEK 2
Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení z konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi všemi smluvními stranami jednotlivě nebo společně.
ČLÁNEK 3
Aby bylo co nejúčinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany jednotlivě i společně stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svoji individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.
ČLÁNEK 4
Smluvní strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluv- ní strany.
ČLÁNEK 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo ko- lektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stra- nám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpeč- nosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
ČLÁNEK 6*
Pro účely článku 5 se za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran pokládá ozbrojený útok na území kterékoli smluvní strany v Evropě nebo Severní Americe, na Al- žírské departmenty Francie**, na území Turecka nebo na ostrovy pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka; na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli smluvní strany, jež se nacházejí na těchto územích nebo nad nimi nebo na kterémkoli jiném území v Evropě, kde byla umístěna okupační vojska kte- rékoli smluvní strany v den vstupu této smlouvy v platnost, nebo ve Středozemním moři, nebo v severoatlantickém prostoru severně od obratníku Raka.
NÁVRH LIGY K ZACHOVÁNÍ MÍRU V EVROPĚ, SRPEN 1840
(přeloženo z francouzštiny)
Článek I. – podobnost s článkem 1 zakl. smlouvy NATO
Všechny čtyři státní celky se samostatně a navzájem zavazují, že v žádném případě nepoužijí síly proti jakémukoli evropskému státu, aniž by se předtím obrátily na další státy, jež se svým podpisem při- pojily k této úmluvě, s cílem získat s jejich pomocí (pokud je třeba) nápravu křivdy, s níž se na tyto státy obracejí, a to formou smíření.
Článek II. – podobnost s článkem 4 zakl. smlouvy NATO
V případě takovéto žádosti se tyto čtyři státy zavazují zasednout ve městě, jež jim bude určeno mocností, která jim žádost adresovala, s cílem společně zajistit veškeré prostředky k zabránění rozpadu ligy. Poté, co se obeznámí s veškerými skutečnostmi, se vynasnaží pomocí veškerého svého morálního vlivu odstranit jakýkoli důvod k válce a zajistit dle okolností bezpečnost poškozené či ohrožené straně, či nápravu škod, které jí byly spáchány.
Článek III. – podobnost s článkem 3 a 5 zakl. smlouvy NATO
Pokud i navzdory veškerým snahám těchto států vytrvá útočná vel- moc v zasahování do práv ostatních států a je připravena využít pro to i vojenské síly, tak v takovém a v žádném jiném případě bude povinností těchto státních celků napomoci poškozeným státům za- jištěním společné obrany. V takovém případě bude útok proti jedné straně vnímán jako útok proti všem a ony využijí veškerých svých sil a prostředků, aby se útoku postavily.
Článek IV. – zakl. smlouva NATO tuto možnost explicitně nezmiňuje
K potvrzení skutečného záměru států se tyto zavazují, že pokud bude udržení míru ohroženo činem signatářské velmoci, budou po- vinny plnit své závazky, k nimž se zavázaly svým podpisem a jež jsou definovány ve výše uvedených odstavcích, a to stejným způsobem, jako by daný čin spáchala velmoc, jež není signatářem této úmluvy.
Článek V. – podobnost s článkem 1, 3 a 4 zakl. smlouvy NATO
V případě, že státním celkům nebude adresována žádost, ale bude obecně zřejmé, že je mír v Evropě ohrožen, vyhrazují si signatářské velmoci této úmluvy právo zasednout v hlavním městě jedné z nich, kde budou projednávat veškeré možné prostředky k zachování pří- nosů míru v Evropě, a to jak prostřednictvím poradních sborů, tak v případě potřeby sjednocením sil.
Článek VI. – podobnost s článkem 10 zakl. smlouvy NATO
Posláním všech čtyř státních celků je nabídnout Evropě stejné bez- pečí, jež se snaží zajistit samy sobě. Proto se dohodly poskytnout znění této úmluvy dalším evropským státům, které vyzvou, aby se k úmluvě připojily, a to pod podmínkou, že veškerá potřebná usnese- ní a rozhodnutí v souladu s ustanoveními této úmluvy zůstanou ve výlučné pravomoci velmocí, které původně stály u podpisu úmluvy.
* Po doplnění článkem 2 Protokolu k Severoatlantické smlouvě o přistoupení Řecka a Turecka.
**Dne 16. ledna 1963 vzala Rada na vědomí, že pokud jde o bývalé alžírské departmenty Francie, stala se příslušná ustanovení této smlouvy od 3. července 1962 nepoužitelnými.
ČLÁNEK 7
Tato smlouva se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv a povinností smluvních stran, které jsou členy OSN, vyplývající z Charty, ani základní zodpovědnosti Rady bezpečnosti za zachování světového míru a bezpečnosti.
ČLÁNEK 8
Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současně platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s usta- noveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.
ČLÁNEK 9
Smluvní strany tímto zřizují Xxxx, v níž bude každá z nich zastoupena, aby projednávala věci týkající se plnění této smlouvy. Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli po- hotově sejít. Rada zřídí takové pomocné orgány, jaké mohou být potřebné, zejména ihned zřídí výbor pro obranu, který bude doporučovat opatření nutná k plnění článků 3 a 5.
ČLÁNEK 10
Smluvní strany mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat kterýkoli jiný evrop- ský stát, který je schopen napomáhat rozvoji zásad této smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantického prostoru, aby přistoupil k této smlouvě. Každý takový smluvní stát se může stát smluvní stranou tím, že uloží u vlády Spojených států amerických svoji listinu o přistoupení. Vláda Spojených států amerických vyrozumí každou ze smluvních stran o uložení každé takové listiny o přistoupení.
ČLÁNEK 11
Tato smlouva bude ratifikována a její ustanovení budou smluvními stranami plněna v souladu s jejich ústavními postupy. Ratifikační listiny budou uloženy co nejdříve vládou Spojených států amerických, která uvědomí všechny ostatní signatáře o každém uložení. Smlouva vstoupí v platnost mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile budou uloženy ratifi- kační listiny většiny signatářů, sestávající z ratifikačních listin Belgie, Francie, Kanady, Lu- cemburska, Nizozemska, Spojeného království a Spojených států, a pro další státy smlou- va nabude účinnosti dnem uložení jejich ratifikačních listin***.
*** Smlouva vstoupila v platnost 24. srpna 1949 po uložení ratifikačních listin všech signatářských států.
ČLÁNEK 12
Poté, co bude smlouva v platnosti deset let, nebo kdykoli později, se smluvní strany, jest- liže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionál- ních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního práva a bezpečnosti.
ČLÁNEK 13
Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyro- zumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.
ČLÁNEK 14
Tato smlouva, jejíž anglické i francouzské znění mají stejnou platnost originálu, bude ulo- žena v archivu Spojených států amerických. Řádně ověřené kopie budou touto vládou předány vládám ostatních signatářů.