o rozvázání pracovního poměru
II. SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
A. Dohoda o rozvázání pracovního poměru
65. Určení doby, kdy má skončit pracovní poměr, v dohodě
o rozvázání pracovního poměru
§ 49 zák. práce
Čas, v ktorom sa má skončiǏ pracov- n˘ pomer dohodou uzavretou medzi or- ganizáciou a pracovníkom (§ 43 ods. 1 zák. práce215)), nemusí byǏ určen˘ len ka- lendárnym dňom. Môže byǏ dohodnut˘ napr. časom skončenia prác, skončenia práceneschopnosti pracovníka apod. Čas skončenia pracovného pomeru musí v‰ak byǏ v t˘chto prípadoch určen˘ tak, aby nevznikla pochybnosǏ o dojedna- nom dni, ktor˘m sa má pracovn˘ pomer skončiǏ.
Rozsudek b˘valého Nejvy‰‰ího soudu SSR ze dne 27. 2. 1973, sp. zn. 3 Cz 25/72
R 5/74
66. Těhotenství zaměstnankyně v době uzavfiení dohody
o rozvázání pracovního poměru
§ 49 zák. práce
ŤarchavosǏ pracovníčky v čase uzav- retia dohody o rozviazaní pracovného pomeru nie je dôvodom neplatnosti tejto dohody, a to ani v prípade osamelej pra- covníčky, ktorá o svojej Ǐarchavosti v tom čase nevedela.
Rozsudek b˘valého Nejvy‰‰ího soudu SSR ze dne 30. 10. 1984, sp. zn. 7 Cz 28/84
R 4/86
67. Uzavfiení dohody o rozvázání pracovního poměru z dÛvodu organizačních změn
§ 49, § 52 písm. a) – c) zák. práce Navrhne-li pracovník organizaci (za-
městnavateli) skončení pracovního po-
měru dohodou s v˘slovně požadovan˘m uvedením toho, že tento pracovní poměr končí v dÛsledku organizačních změn v organizaci, potom dojde ke skončení pracovního poměru pfiijetím tohoto ná- vrhu na dohodu, i když v písemném pfii- jetí návrhu nebyl tento údaj v˘slovně uve- den, pokud z obsahu pfiijetí nevyplynulo, že organizace požaduje změnu návrhu.
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 1991, sp. zn. 11 Co 225/91
R 12/93
68. Sjednan˘ den skončení pracovního poměru
§ 49 odst. 1 zák. práce
Sjednan˘m dnem skončení pracov- ního poměru ve smyslu ustanovení § 43
Skončení pracovního poměru
odst. 1 zák. práce216) mÛže b˘t den pod- pisu dohody o rozvázání pracovního po- měru nebo někter˘ ze dnÛ následujících po uzavfiení dohody, nikoli ale den pfied- cházející podpisu této dohody.
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 21 Cdo 29/98
Z odÛvodnění:
Podle § 43 odst. 1 zák. práce217), do- hodnou-li se organizace a pracovník na rozvázání pracovního poměru, končí pra- covní poměr sjednan˘m dnem.
Sjednan˘m dnem skončení pracovní- ho poměru ve smyslu § 43 odst. 1 zák. práce218) mÛže b˘t den podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru nebo ně- kter˘ ze dnÛ následujících po uzavření do- hody, nikoli ale den předcházející podpisu této dohody. Účinky dohody o rozvázání pracovního poměru, tj. skončení pracov- ního poměru, totiž mohou nastat nejdříve v den jejího uzavření, a nikoli zpětně. Má-li tedy pracovní poměr skončit urči- t˘m dnem, musí b˘t dohoda o rozvázání pracovního poměru nejpozději toho dne také uzavřena.
69. K uzavfiení dohody
o rozvázání pracovního poměru po sdělení možnosti okamžitého zru‰ení pracovního poměru
§ 14 odst. 1, § 49 odst. 1 zák. práce
§ 37 odst. 1 obč. zák.
Nejedná se o bezprávnou v˘hrÛžku ani o zneužití v˘konu práva219) na újmu zaměstnance, jestliže zaměstnavatel svÛj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odÛvodnil tím, že podle jeho názoru jsou zde dÛvody, pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zru‰it okamžitě.
Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1332/2001
SRNS, svazek č. 16, s. 67
Z odÛvodnění:
Z logiky věci, dané vzájemně opač- n˘m postavením zúčastněn˘ch stran, vy- pl˘vá, že v pracovněprávních vztazích b˘- vá rozvázání pracovního poměru někter˘m ze zpÛsobÛ uveden˘ch v § 42 odst. 1 zák. práce220) pro účastníky z hlediska jejich zá- jmÛ nestejně v˘hodné, neboÈ v˘kon neza- datelného práva ukončit zákonem stanove- n˘m zpÛsobem pracovní vztah má pro druhého účastníka nikoliv ojediněle za ná- sledek vznik určité újmy. Je tomu tak nejen tehdy, jestliže je pracovněprávní vztah roz- xxxxxxx bez zřetele na stanovisko druhé strany jednostrann˘m právním úkonem, ale i v případě, jestliže je pracovní poměr rozvázán – jak tomu bylo v posuzované vě- ci – na základě souhlasného projevu vÛle dohodou obou účastníkÛ pracovněprávní- ho vztahu.
Nejedná se o bezprávnou v˘hrÛžku a nelze ani považovat za zneužití v˘konu práva na újmu zaměstnance (§ 7 odst. 2 zák. práce)221) okolnost, jestliže zaměstna- vatel svÛj návrh na rozvázání pracovního
216) Nyní ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 zák. práce.
217) Nyní podle § 49 odst. 1 zák. práce.
218) Nyní ve smyslu § 49 odst. 1 zák. práce.
219) Nyní o v˘kon práv a povinností z pracovněprávních vztahÛ v rozporu s dobr˘mi mravy.
220) Nyní uveden˘ch v § 48 odst. 1 zák. práce.
221) Nyní za v˘kon práv a povinností z pracovněprávních vztahÛ v rozporu s dobr˘mi mravy (§ 14 odst. 1 zák. práce).
Dohoda o rozvázání pracovního poměru
poměru dohodou (ofertu) odÛvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde dÛvody (v da- ném případě požívání alkoholu v pracovní době), pro které by mohl se zaměstnancem pracovní poměr zru‰it okamžitě; sdělením své pohnutky, která jej vede ke skončení pracovního poměru se zaměstnancem, to- tiž hrozí tím, co je za účelem skončení pra- covního poměru oprávněn podle § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce222) učinit. Při porov-
nání obou možností skončení pracovního poměru nabízen˘ch žalobci přitom ani ne- lze úspě‰ně dovozovat, že žalobce jednal v dÛsledku tísně ke svému neprospěchu, jestliže se rozhodl předejít jednostranné- mu skončení pracovního poměru okamži- t˘m zru‰ením a zvolil si možnost skončit pracovní poměr dohodou, tedy zpÛsobem pro něj v˘hodněj‰ím.
222) Nyní podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.
B. V˘pověǎ z pracovního poměru
70. V˘pověǎ z pracovního poměru a právo na svobodnou volbu povolání
čl. 26 Listiny
§ 52 zák. práce
V˘pověǎ z pracovního poměru není poru‰ením práva na svobodnou volbu povolání.
Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 8. 4. 1999, sp. zn. III. ÚS 547/98
Sb. n. u. ÚS, svazek č. 14, s. 295
Z odÛvodnění:
Navrhovatelka se ústavní stížností do- volávala ochrany svého práva na svobod- nou volbu povolání zakotveného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen
„Listina“) a tvrdila, že v˘povědí zaměstna- vatele potvrzenou rozsudkem Nejvy‰‰ího soudu jí bylo upřeno právo na v˘kon toho- to svobodně zvoleného povolání. Ústavní soud se ztotožňuje s názorem Nejvy‰‰ího soudu v tom, že ústavní právo na svobod- nou volbu povolání neznamená neměnnost vykonávaného zaměstnání a zákaz jedno- stranného rozvázání pracovního poměru. Listina v čl. 26 přiznává každému právo na svobodnou volbu povolání, obsahem toho- to práva je v‰ak pouze oprávnění jedince rozhodnout se, v jaké oblasti lidsk˘ch čin- ností by chtěl realizovat svou pracovní schopnost a o takové povolání se ucházet (resp. získávat přípravu pro v˘kon takové- ho povolání). Na druhou stranu v‰ak je tře- ba si uvědomit, že skutečnost, zda vybrané povolání bude skutečně vykonávat, je při v˘konu závislé práce v˘sledkem dohody s budoucím zaměstnavatelem, tj. v˘sled-
kem uzavření pracovní smlouvy a vzniku pracovního poměru. Článek 26 Listiny za- kotvující právo na svobodnou volbu povo- lání v sobě nezahrnuje záruku, že by jedi- nec vybrané povolání také musel získat. Taková záruka by byla omezením práva druhé strany pracovního vztahu, tj. za- městnavatele, kter˘ má právo svobodně
„podnikat“ zahrnující i možnost vytvářet si k této činnosti potřebn˘ pracovní kolek- tiv. Samozřejmě Listina poskytuje i ochra- nu existujícím pracovním vztahÛm tím, že v čl. 26 odst. 3 větě první stanoví právo každého získávat prostředky pro své ži- votní potřeby prací s tím, že podle čl. 41 odst. 1 Listiny je možno se domáhat toho- to práva pouze v mezích zákonÛ, které toto ustanovení provádějí. Takov˘m zákonem je zákoník práce, kter˘ sice chrání stabilitu pracovních poměrÛ, nikoliv v‰ak absolut- ně. Pracovněprávní úprava připou‰tí, že existující pracovní poměry mohou b˘t ukončeny, vždy v‰ak jen zpÛsobem, kter˘ je příslu‰n˘m zákonem upraven. Z toho je vzhledem k předmětné ústavní stížnosti nutno dovodit, že v˘pověď z pracovního poměru není ani nemÛže v žádném přípa- dě b˘t poru‰ením práva na svobodnou vol- bu povolání.
71. Vymezení v˘povědního dÛvodu ve v˘povědi z pracovního poměru
§ 50 odst. 4 zák. práce
Ke splnění hmotněprávní podmínky platné v˘povědi uvedené v § 44 odst. 2 zák. práce223) je tfieba, aby v˘povědní dÛ- vod byl určit˘m zpÛsobem konkretizo-
223) Nyní uvedené v § 50 odst. 4 zák. práce.
V˘pověď z pracovního poměru
ván uvedením skutečností, v nichž účastník spatěuje naplnění zákonného důvodu výpovědi, tak aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého dů- vodu se výpověǎ dává. Konkretizace vý- povědního důvodu z tohoto hlediska bu- de různá podle charakteru jednotlivého výpovědního důvodu. Ve větǐině pěípadů postačí zcela stručné vylíčení skutečnos- tí zakládajících zákonný důvod k rozvá- zání pracovního poměru shodné v pod- statě s jejich uvedením v zákoníku práce. Tam vǐak, kde v zákoně je v těsné spojitosti obecně formulováno několik výpovědních důvodů, bude uvedení uplatněného výpovědního důvodu v pí- semné výpovědi vyžadovat bližǐí skutko- vou konkretizaci, aby nemohly vznik- nout pochybnosti v tom směru, který výpovědní důvod je ve výpovědi uplat- ňován. Ani v těchto pěípadech vǐak není těeba rozvádět skutečnosti, v nichž účastník spatěuje důvod k rozvázání pracovního poměru výpovědí, do vǐech podrobností, neboǏ z hlediska § 44 odst. 2 zák. práce224) by byla neplatná jen ta- ková výpověǎ, ze které by se nedalo ani výkladem podle § 240 odst. 3 zák. prá- ce225) zjistit, který výpovědní důvod je v ní vlastně uplatňován.
Doručení výpovědi podmiňuje plat- nost výpovědi (§ 44 odst. 1 zák. práce226)) a má význam z hlediska délky i počátku výpovědní lhůty227).
Rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 193/67
R 34/68
72. Vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi z pracovního poměru
§ 50 odst. 4, § 52 písm. f) zák. práce
Fe-li výpovědní důvod podmiňován více skutečnostmi, nestačí k jeho uvede- ní v písemné výpovědi toliko uvedení zá- konné skutkové podstaty; je těeba jeho bližǐího skutkového odůvodnění, aby ne- vznikly pochybnosti o tom, v čem je spatěováno naplnění zákonného výpo- vědního důvodu.
Výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce228) vychází ze dvou skutečností: jednak z nesplnění pěedpo- kladů stanovených pro výkon dosavadní práce, jednak z nesplnění požadavků na tuto práci kladených. Z toho vyplývá, že náležité uvedení tohoto výpovědního dů- vodu v písemné výpovědi vyžaduje bliž- ǐí skutkovou konkretizaci, nikoliv pou- hou citaci slov zákona. Fe-li důvodem výpovědi podle § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce229) nesplnění pěedpokladů xxxxx- vených pro výkon dosavadní práce, kon- kretizuje jej mnohdy dostatečně již od- kaz na právní pěedpis, v němž jsou stanoveny pěedpoklady pro výkon určité práce.
Fe-li důvodem výpovědi podle § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce230) nesplnění po- žadavků kladených na dosavadní práci, konkretizuje jej dostatečně jen zcela urči- té označení těch požadavků, které pra- covník neplní a v souvislosti s tím nedosa- huje očekávaných pracovních výsledků,
224) Nyní z hlediska § 50 odst. 4 zák. práce.
225) Nyní srov. § 18 zák. práce a § 35 odst. 2 a 3 obč. zák.
226) Nyní § 50 odst. 1 zák. práce.
227) Nyní v˘povědní doby.
228) Nyní podle § 52 písm. f) zák. práce.
229) Nyní podle § 52 písm. f) zák. práce.
230) Nyní podle § 52 písm. f) zák. práce.