Platné znění zákona č. 203/2006 Sb.,

Příloha A

Platné znění zákona č. 203/2006 Sb.,

o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů

ve znění zákona č. 227/2009 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

NĚKTERÉ DRUHY PODPORY KULTURY

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje některé druhy podpory poskytované státem, jehož jménem jedná Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“), v oblasti kultury, práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců této podpory, jakož i některé další vztahy související s jejím poskytováním.

§ 2

Veřejné kulturní služby

Veřejnými kulturními službami jsou služby spočívající ve zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti.

Státní příspěvkové organizace v oblasti kultury

§ 3

(1) Ministerstvo může pro potřeby podpory kultury a k zajištění poskytování veřejných kulturních služeb zřídit státní příspěvkovou organizaci. Za obdobných podmínek může ministerstvo rozhodnout též o rozdělení, sloučení, případně splynutí dosavadních státních příspěvkových organizací, anebo o jejich zrušení. Ministerstvo rozhoduje rovněž o změnách v údajích uvedených ve zřizovací listině.

(2) Zřizovací listina musí obsahovat zejména

a) označení zřizovatele státní příspěvkové organizace,

b) název, sídlo a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) státní příspěvkové organizace; název musí vylučovat možnost záměny s názvy jiných státních příspěvkových organizací,

c) den, měsíc a rok vzniku státní příspěvkové organizace,

d) určení doby, na kterou se státní příspěvková organizace zřizuje, popřípadě údaj, že se zřizuje na dobu neurčitou,

e) vymezení účelu, pro který se státní příspěvková organizace zřizuje, a tomu odpovídajícího předmětu hlavní činnosti,

f) vymezení majetku, který ministerstvo svěřuje státní příspěvkové organizaci při jejím zřízení,

g) označení statutárního orgánu a vymezení základní organizační struktury státní příspěvkové organizace,

h) datum vydání zřizovací listiny;

nastanou-li změny v uvedených údajích, vydá ministerstvo dodatek ke zřizovací listině.

(3) Ke vzniku státní příspěvkové organizace, k jejímu rozdělení nebo ke splynutí či sloučení státních příspěvkových organizací dochází dnem stanoveným ve zřizovací listině nebo jejím dodatku.

(4) Jestliže byla zrušena státní příspěvková organizace, ministerstvo zruší i její zřizovací listinu. Státní příspěvková organizace zaniká dnem, kdy byla zrušena její zřizovací listina.

§ 4

(1) V případě rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení státní příspěvkové organizace ministerstvo zároveň rozhodne, v jakém rozsahu a která jím zřízená nebo řízená státní příspěvková organizace převezme závazky zrušované nebo rozdělované či slučované státní příspěvkové organizace nebo státní příspěvkové organizace, která splývá s jinou, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jejichž nositelem byla, popřípadě rozhodne, že uvedené závazky nebo práva a povinnosti převezme ministerstvo. Ministerstvo dále rozhodne, která jím zřízená nebo řízená státní příspěvková organizace bude příslušná hospodařit s majetkem, s nímž byla příslušná hospodařit rozdělovaná či slučovaná státní příspěvková organizace nebo státní příspěvková organizace, která splývá s jinou, nebo zrušovaná státní příspěvková organizace; popřípadě rozhodne, že příslušnost hospodaření s tímto majetkem přechází na ministerstvo.

(2) Vznik, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení státní příspěvkové organizace oznamuje ministerstvo do 30 dnů ode dne, kdy k uvedené skutečnosti došlo, v Ústředním věstníku České republiky. Oznámení obsahuje označení zřizovatele státní příspěvkové organizace, její název, sídlo, identifikační číslo a den, měsíc a rok vzniku, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zániku.

Pojištění majetku vypůjčeného státní příspěvkovou organizací pro výstavní činnost

§ 5

(1) Státní příspěvková organizace, jejímž předmětem hlavní činnosti je výstavní činnost (dále jen „vypůjčitel“), může pojistit umělecká díla a další kulturní statky1) (dále jen „vypůjčený předmět“), která nejsou ve vlastnictví České republiky nebo jsou ve vlastnictví České republiky, ale hospodaří s nimi jiná státní příspěvková organizace nebo organizační složka státu, pokud je to nezbytné pro realizaci stálé expozice nebo přechodné výstavy (dále jen „výstava“) pořádané vypůjčitelem. V případě, kdy výstavu pořádá stát, jehož jménem jedná organizační složka státu, může pojistit vypůjčený předmět podle tohoto zákona jménem státu tato organizační složka státu.

(2) Vypůjčitel může pojistit vypůjčený předmět pouze po předchozí písemné dohodě s vlastníkem vypůjčeného předmětu (dále jen „půjčitel“), v níž je sjednána hodnota, na niž má být vypůjčený předmět pojištěn, doba od převzetí vypůjčeného předmětu vypůjčitelem do doby, kdy je vypůjčený předmět předán vypůjčitelem na místo dohodnuté s půjčitelem (dále jen „doba výstavy“), a bezpečnostní, dopravní a jiné podmínky ochrany vypůjčeného předmětu. Vypůjčitel nesmí pojistit vypůjčený předmět ve větším rozsahu, než vyplývá z uvedené dohody. Je-li půjčitelem územní samosprávný celek, považuje se za půjčitele příspěvková organizace, která vypůjčený předmět spravuje.

(3) Pokud je vypůjčený předmět pojištěn půjčitelem i po dobu výstavy, může se vypůjčitel s půjčitelem dohodnout, že mu nahradí část pojistného, která odpovídá době výstavy. V dohodě o náhradě části pojistného musí vypůjčitel a půjčitel dále dohodnout způsob a místo převzetí vypůjčeného předmětu vypůjčitelem, způsob a místo, na které má být vypůjčený předmět předán vypůjčitelem po skončení výstavy, jakož i bezpečnostní, dopravní a jiné podmínky ochrany vypůjčeného předmětu.

(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se způsob a podmínky pojištění zvláštním právním předpisem2).

Náhrada za vypůjčený předmět

§ 6

(1) Vypůjčitel se může s půjčitelem dohodnout, že namísto pojištění vypůjčeného předmětu mu nahradí škodu vzniklou v souvislosti s jím pořádanou výstavou na vypůjčeném předmětu v rozsahu a za podmínek stanovených podle tohoto zákona. Vypůjčitel je oprávněn takovou dohodu uzavřít pouze, má-li uzavřenu dohodu se státem, v níž se stát zaváže, že mu za podmínek stanovených v tomto zákoně poskytne částku odpovídající škodě, která na vypůjčeném předmětu vznikne po dobu výstavy jeho poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením, a to i v případech, kdy škoda vznikne v důsledku skutečností nastalých nezávisle na vůli vypůjčitele, včetně stávky, terorismu, vandalismu, živelní pohromy, nepředvídatelné ekologické události nebo průmyslové havárie (dále jen „náhrada za vypůjčený předmět“). Dohoda mezi státem a vypůjčitelem o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět vyžaduje schválení Ministerstvem financí. Je-li půjčitelem územní samosprávný celek, považuje se za půjčitele příspěvková organizace, která vypůjčený předmět spravuje.

(2) Dohoda mezi státem a vypůjčitelem o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět může být uzavřena jen pro vypůjčený předmět, který není ve vlastnictví České republiky, jehož

hodnota dohodnutá mezi půjčitelem a vypůjčitelem přesahuje 100 000 Kč, a který není v rozsahu uvedeném v odstavci 1 pojištěn. Náhrada za vypůjčený předmět nesmí být poskytnuta v případech, kdy je škoda způsobena ozbrojeným konfliktem nebo vypůjčitelem, nebo kdy dojde ke změně vypůjčeného předmětu v důsledku jeho stárnutí.

§ 7

(1) Vypůjčitel předkládá ministerstvu žádost o uzavření dohody o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět nejpozději 10 měsíců před zahájením výstavy, na níž má být vypůjčený předmět vystaven. Žádost předkládá vypůjčitel na tiskopisu, jehož vzor je uveden v příloze k tomuto zákonu. K žádosti vypůjčitel přiloží písemný souhlas půjčitele s náhradou škody vzniklé na vypůjčeném předmětu namísto pojištění a s nejvyšší možnou částkou, kterou bude půjčitel jako náhradu škody požadovat na vypůjčiteli.

(2) Pokud žádost neobsahuje veškeré požadované údaje nebo k ní není přiložena požadovaná příloha, vyzve ministerstvo vypůjčitele k odstranění nedostatků a stanoví mu pro to přiměřenou lhůtu.

(3) Ministerstvo posoudí žádost vypůjčitele a pokud jí hodlá vyhovět, předloží vypůjčiteli ve lhůtě 2 měsíců ode dne jejího doručení ministerstvu návrh dohody o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět. Pokud ministerstvo nehodlá žádosti vyhovět, vyrozumí o tom vypůjčitele ve stejné lhůtě. Ministerstvo může dohodu o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět s vypůjčitelem uzavřít, pokud z žádosti předložené vypůjčitelem vyplývá, že vypůjčené předměty budou po dobu výstavy dostatečně chráněny před poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením.

§ 8

(1) Dohoda mezi ministerstvem a vypůjčitelem o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět může obsahovat ujednání týkající se více půjčitelů a více vypůjčených předmětů, musí mít písemnou formu a musí obsahovat zejména

a) název, sídlo a identifikační číslo ministerstva,

b) název, sídlo, identifikační číslo a bankovní spojení vypůjčitele,

c) označení zřizovatele vypůjčitele,

d) název výstavy,

e) místo a termín konání výstavy,

f) rozsah náhrady za vypůjčený předmět podle § 6 odst. 1 a dobu výstavy, na něž se dohoda vztahuje,

g) celkovou výši náhrady za vypůjčené předměty, na které se dohoda vztahuje, včetně uvedení počtu vypůjčených předmětů,

h) ujednání o povinnosti vypůjčitele informovat ministerstvo o uzavření jednotlivých dohod mezi

ním a půjčitelem podle § 6 odst. 1.

(2) Nedílnou součástí dohody o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět je seznam vypůjčených předmětů, v němž jsou uvedeny jejich identifikační údaje a částky, které půjčitelé požadují jako náhradu škody pro jednotlivé vypůjčené předměty, názvy nebo jména a příjmení jednotlivých půjčitelů a jejich sídla nebo místa trvalého pobytu či bydliště.

(3) Ke dni převzetí vypůjčeného předmětu vypůjčitelem jsou vypůjčitel a půjčitel povinni vyhotovit a podepsat protokol o jeho stavu. Ke dni předání vypůjčeného předmětu na místo dohodnuté s půjčitelem jsou povinni sepsat a podepsat záznam k protokolu o jeho stavu.

§ 9

(1) Půjčitel, který se dohodl s vypůjčitelem, že mu vypůjčitel namísto pojištění vypůjčeného předmětu nahradí škodu vzniklou na vypůjčeném předmětu (§ 6 odst. 1), musí oznámit vypůjčiteli vznik škody na vypůjčeném předmětu, na nějž se vztahuje dohoda o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět, písemně bez zbytečného odkladu poté, kdy se o vzniku škody dozvěděl, nejpozději však do 30 dnů ode dne uplynutí doby výstavy, jinak jeho právo na náhradu škody podle tohoto zákona zaniká. O oznámení vzniku škody vypůjčitel neprodleně informuje ministerstvo.

(2) Výše náhrady za vypůjčený předmět se určuje takto:

a) dojde-li ke ztrátě, odcizení nebo zničení vypůjčeného předmětu a tato skutečnost byla vypůjčitelem a ministerstvem uznána, odpovídá náhrada za vypůjčený předmět příslušné částce uvedené v dohodě o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět;

b) dojde-li k poškození vypůjčeného předmětu, odpovídá náhrada za vypůjčený předmět

1. výši ceny restaurování vypůjčeného předmětu, o jehož rozsahu a ceně se dohodnou vypůjčitel, půjčitel a ministerstvo, a

2. rozdílu mezi hodnotou vypůjčeného předmětu uvedenou v dohodě o poskytnutí náhrady za vypůjčený předmět a hodnotou, kterou vypůjčený předmět má v důsledku poškození a restaurování, pokud se vypůjčitel, půjčitel a ministerstvo dohodnou, že ke snížení hodnoty došlo.

(3) Ministerstvo má vůči tomu, kdo škodu na vypůjčeném předmětu způsobil jeho poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením, právo na náhradu částky odpovídající částce, kterou poskytlo jako náhradu za vypůjčený předmět; tím není dotčeno právo půjčitele jako poškozeného na náhradu škody v rozsahu převyšujícím částku, kterou mu na náhradu podle odstavce 2 zaplatil vypůjčitel.

Příspěvek na tvůrčí nebo studijní účely

§ 10

(1) Ministerstvo může poskytnout fyzické osobě, která není žákem střední školy nebo konzervatoře nebo studentem vyšší odborné nebo vysoké školy (dále jen „žadatel“), příspěvek ze státního rozpočtu3) na tvůrčí nebo studijní účely (dále jen „stipendium“).

(2) Tvůrčí účely podle odstavce 1 zahrnují tvůrčí činnost nebo tvůrčí pobyt v délce od 6 měsíců do 2 let s možností prodloužení nejdéle o 1 rok, jejichž výsledkem je vytvoření uměleckého díla. Studijní účely podle odstavce 1 zahrnují studijní pobyt v délce nejméně 1 měsíce u významného uměleckého, vědeckého nebo jiného specializovaného pracoviště, jehož výsledkem je získání zkušeností a podkladů pro další uměleckou, vědeckou nebo jinou odbornou činnost, popřípadě nastudování nebo vytvoření díla.

(3) Stipendium lze stejnému žadateli poskytnout nejvýše dvakrát. Na poskytnutí stipendia není právní nárok.

(4) Stipendium na studijní účely lze poskytnout pouze žadateli, který v roce poskytnutí stipendia nepřesáhne věk 35 let.

§ 11

(1) Stipendia mohou být poskytována z prostředků státního rozpočtu pouze na základě programu prováděného podle zvláštního právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla4).

(2) Ministerstvo vyhlásí nejméně jedenkrát ročně pro následující rozpočtový rok prostřednictvím tisku a způsobem umožňujícím dálkový přístup výběrové řízení pro poskytnutí stipendií, včetně jeho pravidel a lhůty pro podání žádosti o stipendium a pro vyhlášení výsledků výběrového řízení.

§ 12

(1) Stipendium lze poskytnout na základě písemné žádosti podané ministerstvu, která obsahuje

a) jméno, příjmení a místo trvalého pobytu či bydliště žadatele,

b) název projektu a jeho stručný obsah včetně odůvodnění a předpokládaného výsledku,

c) harmonogram a místo realizace projektu,

d) rozpočet projektu,

e) požadovanou výši stipendia.

(2) K žádosti podle odstavce 1 žadatel přiloží

a) prohlášení žadatele, že nemá ke dni podání žádosti nedoplatky po lhůtě splatnosti ve vztahu ke státnímu rozpočtu, státnímu fondu, rozpočtu územního samosprávného celku nebo ke zdravotní pojišťovně,

b) prohlášení žadatele, že v případě poskytnutí stipendia jeho účasti na realizaci projektu nic nebrání,

c) přehled dosavadní umělecké nebo odborné činnosti,

d) v případě žádosti o poskytnutí stipendia na studijní účely nabídku a podmínky pracoviště, u něhož se má studijní pobyt uskutečnit.

(3) Jde-li o studijní pobyt vyhlašovaný ministerstvem, žádost neobsahuje náležitosti podle odstavce 1 písm. c) až e) a přílohu podle odstavce 2 písm. d).

(4) Pokud žádost neobsahuje některou z náležitostí podle odstavce 1 nebo některou z příloh podle odstavce 2, vyzve ministerstvo žadatele k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě.

(5) Neobsahuje-li žádost některou z náležitostí podle odstavce 1, některou z příloh podle odstavce 2 nebo neodstraní-li žadatel nedostatky ve lhůtě podle odstavce 4, ministerstvo ji odmítne a žadatele o tom vyrozumí.

(6) Po podání žádosti je žadatel povinen písemně informovat ministerstvo o případné změně údajů uvedených v žádosti, které mohou mít vliv na její posouzení, a to do 5 kalendářních dnů ode dne, kdy se o takové změně dozvěděl. Zjistí-li ministerstvo, že žadatel tuto povinnost porušil, vyzve jej k odstranění nedostatků v přiměřené lhůtě, a pokud v této lhůtě nedostatky neodstraní, ministerstvo žádost odmítne a žadatele o tom vyrozumí.

§ 13

(1) Podané žádosti o stipendium posuzuje poradní orgán jmenovaný ministerstvem, který vždy hodnotí kvalitu projektu a jeho společenskou potřebnost, přínos pro daný obor a dosavadní výsledky činnosti žadatele, popřípadě další kritéria stanovená ministerstvem při vyhlášení výběrového řízení podle § 11 odst. 2. Poradní orgán předkládá ministerstvu výsledný návrh pořadí žadatelů doporučených k poskytnutí stipendia.

(2) Složení poradních orgánů a způsob jejich činnosti upraví jednací řády vydané ministerstvem.

§ 14

(1) Stipendium se poskytuje na základě smlouvy o poskytnutí stipendia uzavřené mezi ministerstvem a žadatelem, která musí mít písemnou formu a musí obsahovat zejména

a) název, sídlo a identifikační číslo ministerstva,

b) jméno, příjmení a místo trvalého pobytu či bydliště žadatele,

c) název a popis projektu,

d) účel, na který je stipendium poskytováno, včetně cíle projektu, předpokládaného výsledku a způsobu ověření jeho dosažení,

e) rozpočet celkových nákladů na realizaci projektu,

f) harmonogram a místo realizace projektu,

g) výši poskytnutých prostředků, dobu jejich splatnosti,

h) formu poskytnutí prostředků,

i) bankovní spojení žadatele,

j) závazek žadatele zpracovat a předložit ministerstvu zprávu o realizaci projektu a jeho výsledcích, včetně rozsahu a termínu předložení,

k) způsob vyúčtování stipendia,

l) způsob kontroly ze strany ministerstva, včetně kontroly využití poskytnutých prostředků,

m) způsob zveřejnění údajů o projektu a jeho výsledcích,

n) způsob řešení sporů,

o) sankce za porušení smlouvy,

p) datum nabytí a ukončení platnosti a účinnosti smlouvy,

q) podpisy smluvních stran.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se smlouva o poskytnutí stipendia ustanoveními občanského zákoníku.

§ 15

Podmínky použití stipendia, jeho vyúčtování, kontrola a uplatňování sankcí se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu5).

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o daních z příjmů

§ 16

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb.,

zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb. a zákona č. 57/2006 Sb., se mění takto:

1. V § 4 odst. 1 písm. f) větě první se slovo „a“ nahrazuje čárkou a na konci textu věty se doplňují slova „ , a ocenění v oblasti kultury podle zvláštních právních předpisů12a)“.

Poznámka pod čarou č. 12a zní:

„12a) Například nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury, ve znění nařízení vlády č. 98/2006 Sb., zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.“.

2. V § 4 odst. 1 se na konci textu písmene zg) doplňují slova „a darů poskytnutých fyzickým osobám pro poskytování veřejných kulturních služeb,“.

3. V § 19 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno zp), které

zní:

„zp) ocenění v oblasti kultury podle zvláštních právních předpisů12a).“.

ČÁST T*ETÍ

Změna zákona o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

§ 17

V zákoně č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. a zákona č. 483/2004 Sb., se § 15a zrušuje.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o státní památkové péči

§ 18

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 18/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb.,

zákona č. 3/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb., se mění takto:

1. V § 1 odst. 1 větě druhé se za slovo „zachování“ vkládá slovo „ , zpřístupňování“.

2. V § 1 odst. 2 větě první se za slovo „ochranu“ vkládá slovo „ , zpřístupňování“.

3. V § 26 odst. 2 se písmeno f) zrušuje.

Dosavadní písmena g) až k) se označují jako písmena f) až j).

4. V § 26 odst. 2 písm. g) se slova „a pro ocenění jejich práce, jedná-li se o mimořádné pracovní výsledky, uděluje cenu za památkovou péči“ zrušují.

ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST

§ 19

Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Xxxxxxxx v. r. Xxxxx v. r. Xxxxxxxx v. r.

1) Například zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, ve znění zákona č. 180/2003 Sb., zákon č. 214/2002 Sb., o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství.

2) Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů.

3) § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.

4) § 12 a 13 zákona č. 218/2000 Sb.

5) Zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.

Příloha k zákonu č. 203/2006 Sb.

Příloha B

Věcný záměr zákona o veřejné podpoře kultury a o změně některých zákonů

A/ Přehled právních předpisů, k nimž se věcný záměr váže, základní zásady a účel, který je jimi sledován

Preambule Ústavy vyjadřuje odhodlání občanů České republiky „společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství“ . Listina základních práv a svobod stanoví v článku 15, že „Svoboda ... umělecké tvorby je zaručena.“ Článek 25 zaručuje „občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.“ Jedná se o zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, konkrétně § 12 odst. 1 a 2.

Článek 34 pak zaručuje právo přístupu ke kulturnímu bohatství za podmínek stanovených zákonem.

Na základě ustanovení § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „kompetenční zákon“) je výkon státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro rozhlasové a televizní vysílání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,1a) dále pro provádění autorského zákona a pro výrobu a obchod v oblasti kultury svěřen Ministerstvu kultury (dále jen „ministerstvo“). Na základě § 25 kompetenčního zákona ministerstvo dále zabezpečuje ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečuje rovněž úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích.

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Mezi

„všestranný rozvoj“ lze nepochybně zahrnout i úsek kultury. Zastupitelstvu kraje je vyhrazeno rozhodování také o poskytování dotací z vlastních prostředků občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje v oblasti mládeže, sportu a tělovýchovy, sociálních služeb, požární ochrany, kultury, vzdělávání a vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany zvířat a životního prostředí v hodnotě nad 200 000 Kč jedné organizaci v kalendářním roce.

Obdobně zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, se záležitostí kultury dotýká. Stanoví, že povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a

spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Předmětem činnosti svazku obcí mohou být zejména úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního ruchu a péče o zvířata. Zastupitelstvu obce je vyhrazeno také rozhodování o poskytování dotací nad 50 000 Kč v jednotlivých případech občanským sdružením, humanitárním organizacím a jiným fyzickým nebo právnickým osobám působícím v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu, sociálních služeb, podpory rodin, požární ochrany, kultury, vzdělávání a vědy, zdravotnictví, protidrogových aktivit, prevence kriminality a ochrany životního prostředí.

Statutární město může svěřit statutem městskému obvodu nebo městské části na úseku samostatné působnosti zejména schvalování programu rozvoje městského obvodu nebo městské části.

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje specifické postavení hlavního města Prahy.

Úseku kultury se dotýká také zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), kde se stanoví, že výzkum je systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků.

Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění zákona č. 210/2002 Sb., stanoví jako obecně prospěšný cíl mimo jiné rozvoj duchovních hodnot a ochranu kulturních památek. Nadace nebo nadační fond nesmí vlastním jménem podnikat, s výjimkou pronájmu nemovitostí, pořádání loterií, tombol, veřejných sbírek, kulturních, společenských, sportovních a vzdělávacích akcí.

Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sice explicitně pojmů kultura, kulturní bohatství či dědictví neužívá, je však na úseku kultury také aplikován.

Do neziskového sektoru patří také církve a náboženské společnosti, jimž nejen zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 4/2003 Sb., ale jako soukromoprávním subjektům také občanský zákoník a další právní předpisy umožňují zakládat a provozovat vlastní kulturní instituce a zařízení.

Dále do neziskového sektoru patří organizace příslušníků národnostních menšin. Zákon č. 273/2001 sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, explicitně stanoví právo na zachování, rozvoj a podporu národnostně menšinových kultur.

Zvláštní oblast představují daňové předpisy: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví mimo jiné, že od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek podle zvláštního zákona, a to na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na

ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a politickým stranám a politickým hnutím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení. V úhrnu lze u právnických osob odečíst nejvýše 5% ze základu daně a pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč, u fyzických osob lze odečíst nejvýše 10% ze základu daně, hodnota darů musí přesáhnout 2% ze základu daně anebo činit alespoň 1000 Kč.

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, osvobozuje od daně z pozemků mimo jiné pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím a se stavbou památkových objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem kultury České republiky. Od daně ze staveb pak osvobozuje stavby sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, státním archivům, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím, občanským sdružením zdravotně postižených občanů a dále stavby památkových veřejně přístupných objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky v dohodě s Ministerstvem kultury České republiky, stavby kulturních památek na dobu osmi let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem.

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, osvobozuje od daně dědické a daně darovací bezúplatná nabytí majetku určená na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury, školství, vědy a vzdělání, zdravotnictví, sociální péče, ekologie, tělovýchovy, sportu, výchovy a ochrany dětí a mládeže a požární ochrany, pokud je majetek nabyt právnickými osobami, které byly zřízeny k zabezpečování těchto činností a které mají sídlo na území České republiky, jakož i dotace, příspěvky a podpory ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků, státních fondů nebo jiných peněžních fondů státu nebo územních samosprávných celků, jakož i z veřejných rozpočtů a jiných peněžních fondů cizího státu. Od daně darovací jsou osvobozena nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které jsou kulturními památkami, pokud k nim dochází mezi příbuznými v řadě přímé a manželi.

Stanovení mechanismů zaměřených na podporu kultury z mimorozpočtových zdrojů je obsahem zákona č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, a sice na

a) podporu vzniku, realizaci a uvádění umělecky hodnotných děl,

b) ediční počiny v oblasti neperiodických i periodických publikací,

c) získávání, obnovu a udržování kulturních památek a sbírkových předmětů,

d) výstavní a přednáškovou činnost,

e) propagaci české kultury v zahraničí,

f) pořádání kulturních festivalů, přehlídek a obdobných kulturních akcí,

g) podporu kulturních projektů sloužících k uchování a rozvíjení kultury národnostních menšin v České republice,

h) podporu vysoce hodnotných neprofesionálních uměleckých aktivit,

i) ochranu, údržbu a doplňování knihovního fondu.

Na specifickou součást kultury je zaměřen zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb., jehož prostředky lze podporovat

a) tvorbu českého kinematografického díla,

b) výrobu českého kinematografického díla,

c) distribuci hodnotného kinematografického díla,

d) propagaci české kinematografie,

e) technický rozvoj a modernizaci české kinematografie,

f) výrobu, distribuci a propagaci kinematografických děl národnostních a etnických menšin,

žijících na území České republiky.

Oba tyto státní fondy jsou nástrojem víceletého financování kulturních činností a projektů. V současné době probíhají práce na návrhu novely obou výše uvedených zákonů se záměrem posílit zdroje pro mimorozpočtové financování projektů v oblasti kultury a kinematografie.

*ada kulturních statků vznikla v minulosti. Aby k nim měli i občané příštích generací zajištěn přístup, je nutno je chránit buď jejich vynětím z běžného prostředí a uložením ve zvláštních podmínkách, zpravidla v muzeích, galeriích či knihovnách, nebo je nutno stanovit jejich vlastníkům takové povinnosti, aby se možnost jejich nenapravitelného poškození či zničení nebo ztráty stala co nejméně pravděpodobnou. Tomuto účelu slouží zákony z oblasti péče o kulturní dědictví, a sice zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů a též v některých ustanoveních zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).

Pro tvorbu kulturních statků má zásadní význam ochrana práv jejich původců či interpretů. Ta je zajištěna zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Oblast tisku a publikací upravují zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné zakládá povinnosti výrobců a distributorů audiovizuálních děl a definuje činnost Národního filmového archivu.

Zákony upravující nakládání s peněžními prostředky veřejných rozpočtů zakládají mechanismy podpory tvorby kulturních statků a jejich udržování. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že ze státního rozpočtu se hradí mimo jiné výdaje na činnost organizačních složek státu a příspěvky na provoz a dotace na financování programů a akcí příspěvkovým organizacím v jejich působnosti, tedy v případě resortu kultury např. divadlům, knihovnám, muzeím, galeriím a organizaci státní památkové péče, dále dotace právnickým osobám, které jsou založeny nebo zřízeny k poskytování zdravotních, kulturních, vzdělávacích a sociálních služeb a k poskytování sociálně-právní ochrany dětí, a fyzickým osobám, které takové služby nebo sociálně-právní ochranu dětí poskytují, a to výhradně na tyto účely.

Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, o podpoře kulturních služeb explicitně nepojednává, nicméně stanoví, že z rozpočtu

obce se mimo jiné hradí výdaje na vlastní činnost obce v její samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro obec, jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely.

Obdobně z rozpočtu kraje se mimo jiné hradí výdaje na činnost orgánů kraje v jeho samostatné působnosti, zejména výdaje spojené s péčí o vlastní majetek a jeho rozvoj, výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti a na podporu soukromého podnikání prospěšného pro kraj, jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti kraje, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely.

Úseku kultury, a sice zejména uchování kulturních hodnot, se dotýkají i další zákony, např. zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1994 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, nebo se podpory kultury týká i zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách.

B/ Zhodnocení stávající právní úpravy

Právní úprava úseku kultury je výsledkem vývoje právního řádu v posledním decenniu minulého století. Některé oblasti kultury se totiž po roce 1948 staly nástroji propagandy a tento jim vnucený účel se projevil i v zákonech přijímaných v padesátých letech.

S ohledem na skutečnost, že „sametovou revoluci“ nelze oddělit od vystoupení umělců, využívání prostorů divadel, vystoupením filharmonie apod. a následným angažováním se řady umělců v politickém životě země, je pochopitelné, že zákony upravující oblast kultury byly vnímány velmi citlivě.

Zákonem č. 165/1992 Sb., kterým se zrušují některé předpisy z odvětví kultury, byl zrušen zákon č. 52/1959 Sb., o osvětové činnosti (osvětový zákon), změněny a posléze zákonem č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, zrušeny zákon č. 81/1957 Sb., o hudební a jiné koncertní činnosti, zákon č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě, zákon č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon), v oblasti kinematografie byl zrušen § 1, §

3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti kinematografie, zákon č. 56/1957 Sb., o umělecké řemeslné práci a lidové umělecké výrobě, a řada podzákonných předpisů. V současné době neexistuje v oblasti umění žádný tzv. oborový zákon, který by stanovil způsob podpory profesionální a neprofesionální umělecké tvorby a lidové umělecké výroby a uměleckých řemesel státem.

Zatímco zákony zakládající působnost samosprávných celků explicitně stanoví, že kraje a obce pečují o uspokojování potřeb svých občanů, především také o uspokojování potřeby celkového kulturního rozvoje včetně zmocnění pro orgány samosprávy rozhodovat o bezúplatném převodu movitých věcí včetně peněz věnovaných tuzemským právnickým a fyzickým osobám na podporu rozvoje kultury, pro Českou republiku a její orgány takto explicitně její obdobná působnost založena není.

Kompetenční zákon mimo jiné stanoví, že ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech. Z tohoto pohledu je Ministerstvo kultury zejména orgánem registrujícím nebo evidujícím fyzické a právnické osoby působící na úseku kultury (např. restaurátory,

knihovny, vydavatele periodického tisku), rozhodujícím o prohlášení věcí za kulturní památky a souborů věcí za sbírky muzejní povahy, povolujícím vývoz kulturního dědictví do zahraničí, přezkoumávajícím správní rozhodnutí nižších správních úřadů vydaných zejména podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska peněžní podpory tvorby a uchování kulturních statků má tímto zákonem také založenu působnost v oblasti poskytování příspěvků na obnovu kulturních památek, pokud je na jejich obnově mimořádný společenský zájem. Zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, je založena působnost ministerstva podporovat péči o sbírky muzejní povahy, a zákonem č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), je založena působnost ministerstva podporovat informační služby knihoven.

Kompetenční zákon dále stanoví, že ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Z pojmu opatření lze obtížně dovodit, zda to mohou být například opatření zaměřená k motivaci podpory tvorby a uchování kulturních statků formou peněžní podpory.

Ministerstva zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě České republiky. O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost. Z právního řádu není zcela zřejmé, co se považuje za přiměřený způsob informace. Ministerstvo kultury vyhlašuje vládou schválené koncepce, což je např. Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politiky) nebo Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, Koncepce účinnější péče o kulturní památky do r. 2005 a Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v ČR na léta 2003-2008, na www stránkách, vydává informační brožury, stále se však setkává s kritikou, že tento způsob zveřejnění není dostatečný, tudíž ani přiměřený. Upraveno není ani předkládání koncepcí vládou dalším ústavním orgánům nebo jejich činitelům.

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 7 stanoví, že ze státního rozpočtu se hradí mj. výdaje na činnost organizačních složek státu a příspěvky na provoz a dotace na financování programů a akcí příspěvkovým organizacím v jejich působnosti, dotace a návratné finanční výpomoci územním samosprávným celkům na jinou než podnikatelskou činnost, dotace a návratné finanční výpomoci právnickým a fyzickým osobám na podnikatelskou činnost, dotace občanským sdružením, dotace právnickým osobám, které jsou založeny nebo zřízeny k poskytování kulturních služeb a fyzickým osobám, které takové služby poskytují, a to výhradně na tyto účely. Dotace ze státního rozpočtu mohou poskytovat ústřední orgány státní správy.

V § 7 se rovněž upravuje možnost jiných příspěvků fyzickým osobám dle zvláštního zákona. Vzhledem k neexistenci příslušného zákona tak není možné poskytovat tvůrčí stipendia pro umělce a teoretiky umění.

V § 12 stanoví, že programem se rozumí soubor věcných, časových a finančních podmínek pro pořízení nebo technické zhodnocení hmotného a nehmotného dlouhodobého i krátkodobého majetku, jeho údržbu a opravy, případně i pro jiné činnosti potřebné k dosažení stanovených cílů. Poslední část věty sice patrně umožňuje vytvořit např. programy pro podporu kulturních aktivit, není však dosud vnímána a aplikována dostatečně zřetelně.

V § 53 v odst. 1 stanoví, že příspěvková organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými hlavní činností a s peněžními prostředky přijatými ze státního rozpočtu pouze v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem. Dále pak s prostředky svých fondů, s prostředky získanými jinou činností, s peněžitými dary od fyzických a právnických osob a s peněžními prostředky poskytnutými ze zahraničí. Státní příspěvkové organizaci je tak odepřena možnost hospodařit i s peněžními prostředky poskytnutými z rozpočtů územních

samosprávných celků a státních fondů. Vzhledem ke stále se snižujícímu objemu finančních prostředků na činnost státních příspěvkových organizací se jeví jako diskriminační jejich vyloučení z některých druhů podpory. Umožnění přijímání všech druhů příspěvků a dotací by založilo zase jen a pouze možnost, nikoliv právní nárok, a navíc by přispělo i k modelování zdravého konkurenčního prostředí.

Dle § 70 je dosud umožněno příspěvkové organizaci pojistit pouze majetek České republiky, se kterým hospodaří. Jiné pojištění může uzavřít pouze, stanoví-li tak zvláštní zákon, což se ukazuje v současné době jako nezbytné. Žádoucí mezinárodní kulturní výměna se v oblasti výtvarného umění a kulturního dědictví neobejde bez výpůjček předmětů kulturní hodnoty. Každá větší výstava je v současné době založena na spolupráci nejen mezi státními, ale i krajskými, městskými či privátními subjekty. Spolupráce běžně znamená i vypůjčení sbírkových předmětů na výstavu a zodpovědnost pořadatele výstavy za svěřené předměty. Standardně se tato zodpovědnost řeší pojištěním vypůjčených předmětů. Totéž platí ve vztahu k zahraničním subjektům.

Rovněž tak podle § 73 může Česká republika poskytovat státní záruky, jen stanoví-li tak zvláštní zákon, přičemž státní záruky jsou v případě některých akcí a projektů státních příspěvkových organizací v oblasti kultury nutností.

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o majetku České republiky“), stanovuje v §

54 odst. 2, že novou organizaci lze zřídit (založit) pouze v případech a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem; to platí rovněž pro rozhodování o rozdělení, sloučení, splynutí a jiných změnách organizace. Při přípravě rozpočtových pravidel i zákona o majetku České republiky se pravděpodobně předpokládalo, že žádné nové příspěvkové organizace vznikat nebudou a naopak dojde k jejich postupnému rušení. Tento princip se v praxi neosvědčil, neboť po reformě veřejné správy se ukazuje, že stát si musí ponechat i určitou možnost vzniku a změny svých příspěvkových organizací, které např. v oblasti kultury spravují rozsáhlé hmotné i nehmotné kulturní dědictví. S reformou veřejných financí se rovněž stále častěji jeví v některých vybraných případech jako efektivní i změna příspěvkových organizací formou splynutí nebo sloučení s jinou příspěvkovou organizací. Transformace na organizační složku státu finanční problémy neodstraní, neboť finanční břemeno by v celém rozsahu musel převzít zřizovatel. Splynutí dvou nebo více příspěvkových organizací nebo jejich sloučení v jednu by úspory státnímu rozpočtu přinést mohlo.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v § 4 vyjmenovává příjmy fyzických osob, které jsou osvobozeny od daně z příjmu. Jsou mezi nimi např:

- podle písm. f) ceny z veřejné soutěže, nicméně od daně nejsou osvobozeny ceny jiné než z veřejné soutěže, které mají nepochybně velký vliv na rozvoj oblasti kultury – ceny udělované Ministerstvem kultury za mimořádný přínos v oblasti kultury a za významné umělecké počiny dle nařízení vlády č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury,

- podle písm. k) stipendia dle zvláštních předpisů - dosud omezeno pouze na oblast

školství,

- podle písm. k) podpory a příspěvky z prostředků nadací, nadačních fondů a občanských sdružení,

- podle písm. t) dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtu měst, obcí, vyšších územních samosprávných celků, státních fondů, z přidělených grantů,

- a podle písm. zc) příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku na základě zvláštního právního předpisu a ve formě autorské rozmnoženiny, v počtu obvyklém, přijaté v

souvislosti s užitím předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským.

Jiné příjmy v oblasti kultury od daně z příjmů osvobozeny nejsou. V současné době proto například dani z příjmu podléhají i příjmy plynoucí ve formě darů poskytnutých fyzickým osobám v oblasti kultury.

Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v § 35a upravuje osvobození od daně z přidané hodnoty zdanitelná plnění prováděná v rámci hlavní činnosti subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Ministerstvo kultury bude i nadále usilovat o snížení či zachování základní sazby z přidané hodnoty např. u příjmů ze vstupného u kulturních služeb.

C/ Návrh věcného řešení a způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu

K zajištění účinnější podpory kultury, zvláště pak umění, se navrhuje přijetí nového zákona o veřejné podpoře kultury a o změně některých zákonů (zákon o veřejné podpoře kultury), který vymezí kulturní služby, konkrétní formy státní podpory v oblasti kultury a upravuje některé druhy podpory, které mohou být poskytovány i ze strany územních samosprávných celků. Smyslem připravované právní úpravy je zdůraznit zvláštní postavení veřejné správy v oblasti kultury, vyplývající mimo jiné z Amsterodamské smlouvy a dalších mezinárodních smluv. Návrh upravuje rovněž změny některých dalších zákonů.

1. Předmětem zákona bude mj. stanovení postupu přípravy, schvalování a realizace státní kulturní politiky Ministerstvem kultury a dalšími orgány státu, přípravy, schvalování a realizace krajských kulturních politik orgány krajů, upřesnění působnosti Ministerstva kultury ve veřejné podpoře kultury, zejména finanční podporou kulturních služeb a stanovením oprávnění pro zřizování, změnu či zrušení kulturních institucí jako příspěvkových organizací, a stanovení podmínek pro poskytování státní záruky za škody vzniklé na uměleckých dílech a dalších kulturních statcích, vypůjčovaných státními příspěvkovými organizacemi pro výstavní činnost z vlastnictví tuzemských a zahraničních právnických a fyzických osob, včetně zakotvení možnosti pojistit majetek vypůjčený státní příspěvkovou organizací, který není ve vlastnictví České republiky.

Zatímco v jiných oblastech života společnosti mohou občané získat informace o předpokládaném tuzemském vývoji zjištěním stavu věcí ve vyspělejších zemích, na úseku kultury, až na výjimky taková možnost není. Občané mají neblahou zkušenost s chtěnou inspirací národní kultury kulturou ruskou a sovětskou, jež byla výsledkem politických tlakm. Národní kultura je vnímána jako něco svébytného, neopakovatelného, což přirozeně nevylučuje její zakotvení v kultuře evropské a světové. Proto je osvědčenou praxí vyspělých demokracií předkládat veřejnosti kulturní politiku, která vytkne základní cíle politických reprezentací v oblasti rozvoje národní kultury, umění a uchování kulturního dědictví, obdobně se navrhuje upravit kulturní politiky krajm, zejména v dmsledku postupného posilování zdrojm krajm na výdaje na kulturu.

Kulturní služby mmže poskytovat celé spektrum právnických a fyzických osob – např. příspěvkové organizace a organizační složky státu nebo územních samosprávných celkm, územně samosprávné celky, občanská sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanm, ve znění

pozdějších předpism, obecně prospěšné společnosti dle zákona č. 248/1995 Sb., ale i podnikatelské subjekty např. společnost s ručením omezeným, akciová společnost a dále fyzické osoby s živnostenským oprávněním či osoby samostatně výdělečně činné – autoři dle autorského zákona č. 121/2000 Sb. U kulturních služeb není rozhodující, zda jsou vykonávány za úplatu jako povolání nebo činnost, či zda jsou vykonávány bezúplatně občany v rámci jejich volného času. Ministerstvo kultury bude zmocněno zřizovat, měnit a rušit kulturní instituce jako státní příspěvkové organizace.

2. Zákon vymezí kulturní službu jako

- veřejnou prezentaci umělecké tvorby,

- péči o kulturní dědictví a jeho veřejnou prezentaci,

- celoživotní vzdělávání v oblasti umělecké tvorby a péče o kulturní dědictví,

- získávání, zpracování, ochranu, uchování a zpřístupňování informací v oblasti umění a péče o kulturní dědictví

- veřejné knihovnické a informační služby.

Navrhuje se, aby kulturními službami byly výše uvedené činnosti bez ohledu na to, zda jde o výsledky práce jednotlivce či organizace za úplatu nebo o aktivitu v rámci volného času občanm. Významnou součástí života moderní společnosti je zprostředkování informací, tradičně zajišťované knihovnami. S respektem k rozvoji moderních technologií řadu informací zprostředkovávají prostřednictvím internetu jednotlivci i organizace, a to neziskovou formou.

3. Kulturní služby, na jejichž podpoře bude mít stát prioritní zájem, bude určovat státní kulturní politika.

Státní kulturní politiku bude předkládat na návrh Ministerstva kultury vláda České republiky na každé své řádné funkční období Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen „PS PČR“) na vědomí, a to nejpozději do 6 měsíců od vyslovení důvěry vládě PS PČR.

Státní kulturní politika by se měla stát dokumentem, v němž občané České republiky naleznou např. analýzu stavu kultury a úrovně kulturních služeb v České republice, srovnání se zahraničím, základní cíle v oblasti uchování národní kultury a kulturního dědictví a jeho tuzemské i zahraniční prezentace, posilování národní integrace, podpory, uchování, rozvoje a prezentace kultur národnostních menšin, jak stanoví nařízení vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a zpmsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníkm národnostních menšin a na podporu integrace příslušníkm romské komunity, základní cíle v oblasti podpory umělecké tvorby, celoživotního vzdělávání v oblasti umělecké tvorby a péče o kulturní dědictví a zprostředkování informací, možnosti rozvoje kulturních

služeb, na kterých má stát zájem, a to nejen v České republice, ale i v zahraničí, náměty legislativní činnosti vlády apod. stejně jako harmonogram plnění státní kulturní politiky a zpmsob kontroly jejího plnění. Předpokládá se, že v rámci zpracování návrhu státní kulturní politiky bude Ministerstvo kultury spolupracovat tak, jako dosud s profesními svazy, vysokými školami, územní samosprávou a odbory. Zákon stanoví, že státní kulturní politika musí zejména podporovat ochranu svobody tvorby umělcm a tvmrcm a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, garantovat rovnost přístupu občanm ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statkm a realizace kulturních služeb, brzdit negativní vlivy komercionalizace a globalizace kultury a přispívat k sociální soudržnosti.

4. Kulturní služby, na jejichž podpoře bude mít kraj prioritní zájem, bude určovat krajská kulturní politika.

Krajskou kulturní politiku bude schvalovat zastupitelstvo kraje, a to nejpozději do 6 měsíců od svého zvolení.

Krajská kulturní politika by se měla stát dokumentem, v němž občané kraje naleznou např. analýzu stavu kultury a úrovně kulturních služeb na jeho území, srovnání se zahraničím, základní cíle v oblasti uchování kultury a kulturního dědictví a jeho tuzemské i zahraniční prezentace, podpory, uchování, rozvoje a prezentace kultur národnostních menšin, základní cíle v oblasti podpory umělecké tvorby, celoživotního vzdělávání v oblasti umělecké tvorby a péče o kulturní dědictví a zprostředkování informací, možnosti rozvoje kulturních služeb, na kterých má kraj zájem, náměty legislativní činnosti kraje apod. stejně jako harmonogram plnění krajské kulturní politiky a zpmsob kontroly jejího plnění. Předpokládá se, že v rámci zpracování návrhu krajské kulturní politiky bude kraj spolupracovat s odbornou profesní veřejností, vysokými školami a s obcemi. Vzhledem k zásadním přesunmm zodpovědnosti a peněžních prostředkm na samosprávu v procesu odstátnění kultury v posledním desetiletí 20. století a zejména v souvislosti s reformou veřejné správy se navrhuje, aby krajmm byla stanovena povinnost definovat krajskou podporu kultury v dokumentu srovnatelném se státní kulturní politikou. Předkladatel od tohoto kroku očekává stabilizaci výdajm územní samosprávy na podporu kultury v krajích a v dmsledku toho zmenšení obav reprezentantm uměleckých obcí a pracovníkm v kultuře o osud prostředkm, které byly postupně převáděny samosprávě. Pro potřebnost kulturní politiky kraje hovoří stejné okolnosti jako u státní kulturní politiky: Rozmanitost regionm je založena zejména na rozmanitosti kulturní, včetně kultur národnostních menšin. Podle názoru předkladatele mají občané krajm právo vědět, jak

budou orgány krajm podporovat kulturní služby charakteristické pro ten který region. Předkladatel používá záměrně termín region, aby zdmraznil, že kraj mmže slučovat tři tak rozdílné regionální projevy kultury, jako je např. kultura Slovácka, Valašska a Hané ve Zlínském kraji. Existence krajských kulturních politik umožní Ministerstvu kultury lépe navrhovat státní kulturní politiku. Hlavní zásady krajské kulturní politiky bude určovat podobně jako zásady státní kulturní politiky tento zákon.

5. Ministerstvo kultury bude zmocněno ve zvlášť výjimečných případech k plnění úkolů v oblasti své věcné působnosti zřídit formou rozhodnutí kulturní instituci jako státní příspěvkovou organizaci. Za obdobných podmínek bude zmocněno rovněž rozhodovat o jejich rozdělení, sloučení či splynutí s jinou příspěvkovou organizací s obdobným předmětem činnost nebo zrušení.

Po reformě veřejné správy je zřejmé, že je nutno v právním řádu zakotvit zmocnění pro Ministerstvo kultury zřizovat, měnit a rušit kulturní instituce jakožto státní příspěvkové organizace. Takovéto oprávnění ke zřízení státní příspěvkové organizace by Ministerstvo kultury využívalo pouze v případech výjimečné kulturní kvality nebo péče o unikátní kulturní bohatství nebo v případech, kdy rozsah i zaměření činnosti by přesahovalo území kraje či regionu. Ministerstvo kultury takto zřídilo podle předchozích rozpočtových pravidel ČR státní příspěvkovou organizaci Památník Lidice, protože se ukázalo, že jiné postupy vedoucí k zajištění odpovídající péče o národní kulturní památku a zhmotnělé memento dějin nejsou účinné. V některých vybraných případech se jako efektivní jeví i změna příspěvkových organizací formou splynutí nebo sloučení s jinou příspěvkovou organizací.

6. Ministerstvo kultury bude zmocněno poskytovat tyto druhy podpory :

a) dotace, příspěvky a návratné finanční výpomoci,

b) stipendia,

c) státní záruky a pojištění,

d) ocenění,

e) zakázky na zhotovení děl současného umění.

Dotace, příspěvky a návratné finanční výpomoci

Dotace, příspěvky a návratné finanční výpomoci se poskytují v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se zvláštními právními předpisy např. zákonem č. 20/1987 Sb., zákonem č. 257/2001 Sb., zákonem č. 122/2000 Sb.

Ministerstvo kultury může poskytnout víceletou dotaci při současném stanovení finančních objemů na každý rok s možností převodu nevyužitých prostředků prostřednictvím poskytovatele do následujícího roku.

Za účelem sdružení prostředků státního rozpočtu, rozpočtu kraje a rozpočtu obce může Ministerstvo kultury uzavřít smlouvu o víceletém společném vícezdrojovém financování činnosti státní, krajské nebo obecní kulturní instituce či společného projektu v oblasti kultury.

Podpora státu je soustředěna na podporu kulturních služeb v rámci programm Ministerstva kultury věcně zaměřených zejména na péči o kulturní dědictví, uměleckou tvorbu, neprofesionální umělecké aktivity, kulturní aktivity příslušníkm národnostních menšin, tradiční lidové umění a celoživotní vzdělávání. Při rozhodování o poskytnutí finančních prostředkm se nepřihlíží k formě právní subjektivity žadatele. Ministerstvo kultury bude při posuzování odborné nebo umělecké hodnoty předpokládaného výsledku projektu využívat za tím účelem jím jmenované poradní orgány složené z nezávislých odborníkm navržených zpravidla profesními svazy. Veškeré posuzování bude založeno na hlasování. Při posuzování bude vyloučen konflikt zájmm. Budou předem stanovena kriteria např. nutnost diverzity projektm. Konečné rozhodnutí bude náležet Ministerstvu kultury, které je odpovědno za nakládání s prostředky státního rozpočtu.

Sdružování prostředkm státní správy a samosprávy vede k celkové efektivitě vynakládaných prostředkm v oblasti kultury. Tímto se navrhuje založit možnost Ministerstva kultury dohodnout se s krajem či obcí na vyhlášení společného dotačního programu, jehož realizace bude zajištěna smluvně. Stávající ustanovení rozpočtových pravidel o sdružování prostředkm tomuto cíli nevyhovuje, neboť se týká pouze nákladm na provoz.

Stipendia

Stipendia budou poskytována v souladu s ustanovením § 7 písm. r) zákona č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stipendia se budou poskytovat jako příspěvky na tvůrčí či studijní účely na základě předloženého projektu.

Stipendia budou udělována fyzickým osobám - autormm, kteří vytvářejí literární a jiná díla umělecká nebo díla vědecká (umělci, teoretici umění a kultury). Stipendii tvmrčími se rozumí především příspěvky na tzv. rezidenční pobyty, jejichž výsledkem je vznik díla. Stipendii studijními se rozumí především příspěvky na studijní cesty a stáže u významných institucí, jejichž výstupem mmže být vznik díla nebo získání zkušeností a podkladm pro další práci v daném oboru. Oba typy stipendií mohou být uskutečněny v České republice i v zahraničí. Ministerstvo kultury bude při posuzování odborné nebo umělecké

úrovně předloženého projektu využívat za tím účelem jím jmenované poradní orgány složené z nezávislých odborníkm.Veškeré posuzování bude založeno na hlasování. Při posuzování bude vyloučen konflikt zájmm. Konečné rozhodnutí bude náležet Ministerstvu kultury, které je odpovědno za nakládání s prostředky státního rozpočtu.

Státní záruky a pojištění

Pro účely navrhovaného zákona se vymezí státní záruky jako finanční záruky státu na úhradu za škody vzniklé na uměleckých dílech a dalších kulturních statcích (dále jen „věci“) vypůjčovaných státními příspěvkovými organizacemi (dále jen „vypůjčitel“) pro jejich výstavní činnost z vlastnictví tuzemských a zahraničních právnických a fyzických osob (dále jen „půjčitel“).

Zákon stanoví, že poskytnutí každé konkrétní státní záruky určí na návrh ministra kultury vláda České republiky svým nařízením a dále že státní záruka bude zahrnovat ručení za škody vzniklé poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věcí, včetně takových škod, které byly zapříčiněny stávkou, válkou, terorismem nebo vandalismem a rovněž ručení za škody vzniklé živelnými pohromami, ale nebude zahrnovat ručení za změny věcí, způsobené jejich stárnutím. Bude stanoveno, že rozsah ručení bude platit od okamžiku, kdy věci opustí sídlo půjčitele nebo místo půjčitelem předem určené. Vypůjčitel bude povinen žádost o státní záruku za škody vzniklé na vypůjčených věcech předložit Ministerstvu kultury nejpozději do

31. prosince roku, dva roky předcházejícího roku, ve kterém se bude výstava konat. Zároveň zákon stanoví přesné náležitosti žádosti o státní záruku, včetně vzoru formuláře, který bude obsahovat údaje o vypůjčiteli, údaje o výstavě, údaje o počtu a finanční hodnotě vypůjčovaných věcí, údaje o způsobu a podmínkách přepravy a údaje o popisu prostor, kde budou věci vystaveny či přechodně uloženy, souhlas půjčitele se státní zárukou za škody na vypůjčených věcech. Oprávněné nároky budou hrazeny ze státního rozpočtu prostřednictvím rozpočtu vypůjčitele, a to ve stanovené lhůtě. Náhrada vzniklé škody bude považována za mandatorní výdaj státního rozpočtu a bude hrazena v roce následujícím po roce, kdy škoda byla uplatněna.

Nařízení vlády o státní záruce bude obsahovat konkrétní účel, výši a případně další podmínky státní záruky, včetně zmocnění k uzavření konkrétní smlouvy.

Nebude-li půjčitel požadovat státní záruku za škody vzniklé na věcech vypůjčených k výstavním účelům nebo nebude-li státní záruka poskytnuta nebo není-li státní záruka pro zamýšlenou výstavu vhodná, vypůjčitel bude moci tyto věci pojistit.

Zákonem budou stanoveny sankce za nedodržení povinností spojených s poskytnutím státní záruky podle tohoto zákona a podmínek podle nařízení vlády ČR.

Zákon stanoví, aby státní příspěvkové organizace byly oprávněny pojišťovat i majetek, který není ve vlastnictví České republiky, pokud je to nutné pro realizaci jimi poskytovaných kulturních služeb.

Žádosti o státní záruky za škody vzniklé na vypmjčených věcech bude posuzovat odborný poradní orgán Ministerstva kultury. O případných nevyhnutelných změnách oproti předložené žádosti (změna termínu výstavy, počtu vypmjčovaných věcí, podmínek přepravy apod.) bude vypmjčitel povinen neprodleně informovat Ministerstvo kultury. Zároveň bude stanovena lhmta, v níž bude vypmjčitel povinen podat Ministerstvu kultury zprávu o ukončení výpmjček.

Rovněž tak se navrhuje umožnit státním příspěvkovým organizacím pojistit umělecká díla a další kulturní statky, které nejsou ve vlastnictví ČR, pokud jsou nutné pro realizaci kulturní služby, která má naplnit ustanovení čl. 34 Listiny. Možnost pojištění je nezbytná i s ohledem na skutečnost, že po převodech majetku v rámci restitucí a reformy veřejné správy byla odstátněna podstatná část národního kulturního pokladu a většina kulturních služeb, které mají povahu prezentace kulturního dědictví, je nutně založena na výpmjčkách od jiných vlastníkm. Státní příspěvkové organizace jsou v nevýhodě oproti příspěvkovým organizacím územní samosprávy nebo soukromoprávním subjektmm. Ti totiž mohou státní majetek pojistit z vlastních prostředkm. Reciprocita ze strany státních kulturních institucí není možná. Veřejnost přitom očekává, že prmřezové výstavy zajišťované např. Národní galerií v Praze budou prezentovat výběr uměleckých děl zvoleného tématu bez ohledu na jejich vlastnictví.

Ocenění

Ocenění v oblasti kultury, která uděluje Ministerstvo kultury, mohou být čestná nebo spojená s peněžitou či věcnou odměnou. Podrobnosti jsou stanoveny nařízením vlády. Navrhuje se, aby ocenění byla osvobozena od daně z příjmu.

V současné době Ministerstvo kultury uděluje kromě cen za výzkum a vývoj, které jsou stanoveny zákonem č. 130/2002 Sb. a nařízeními vlády č. 461 a č. 462/2002 Sb., celkem 13 druhm ocenění v oblasti kultury, která jsou upravena nařízením vlády č.5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury. Ǎada ocenění navazuje na tradiční státní ocenění udělovaná v období první republiky. Ocenění zasahují celou oblast kultury - umění, péči o kulturní dědictví, knihovny, zájmové umělecké aktivity, tradiční lidové umění, rozvoj kultury v regionech. Některá ocenění jsou ceny z veřejné soutěže dle § 847 Občanského zákoníku a jsou tudíž dle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o dani z příjmu osvobozeny od daně z příjmu. O ostatních oceněních jako

o cenách z veřejné soutěže hovořit nelze, nicméně vzhledem ke svému významu pro rozvoj oblasti kultury by rovněž od daně z příjmu osvobozeny být měly. Proto navrhujeme změnu zákona o daních z příjmu.

Zakázky na zhotovení děl současného umění

Zákon vymezí zakázku na zhotovení děl současného umění jako zakázku na zhotovení děl současného umění v případě výstavby a přestavby budov a jiných staveb, které jsou přístupné veřejnosti a jsou ve vlastnictví České republiky nebo územních samosprávných celků, a v případě úprav veřejných prostranství, které jsou financované z veřejných rozpočtů a současně stanoví povinnost jejího zadávání. Náklady na zhotovení uměleckých děl budou tvořit nejméně 0,5% z předpokládané ceny předmětu zakázky, která přesáhne 500 tis. Kč a u zakázek, jejichž předpokládaná cena předmětu zakázky přesáhne 1 mld. Kč, nejméně 2 mil. Kč.

Ministerstvo kultury bude rovněž zadávat zakázky na tvorbu literárních a jiných děl uměleckých k významným celospolečenským událostem.

Veškeré zadávání těchto zakázek se bude řídit zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách.

Výzdoba veřejných staveb uměleckými díly je osvědčenou podporou umění v zemích Evropské unie, paradoxně se při ní uplatňují i umělci pmvodem z České republiky (např. Xxxx Xxxxxxx). Státní objednávky na hudební skladby či jiná umělecká díla jsou v zemích Evropské unie rovněž osvědčené.

7. Změny některých zákonů

Nová právní úprava si vyžádá změnu zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Změnu zákona č. 218/2000 Sb. je potřeba provést v § 53 doplněním možnosti hospodařit i s peněžními prostředky poskytnutými z rozpočtm územních samosprávných celkm a státních fondm. Vzhledem ke stále se snižujícímu objemu finančních prostředkm na činnost státních příspěvkových organizací se jeví jako diskriminační jejich vyloučení z některých druhm podpory např. Státních fondm nebo krajm. Umožnění přijímání všech druhm příspěvkm a dotací by založilo zase jen a pouze možnost, nikoliv právní nárok, a navíc by přispělo i k modelování zdravého konkurenčního prostředí.,

Změnu zákona č. 586/1992 Sb. je potřeba provést v § 4 odst. 1 v písm. f), kde se doplní slova „ocenění podle zvláštního právního předpisu“ s odkazem na tento zákon,

v písm. k), kde se doplní odkaz u stipendií na tento zákon,

v písm. zi) u příjmm plynoucích ve formě darm se na konci doplní slova

„a dále příjmy plynoucí ve formě darm poskytnutých fyzickým osobám poskytujícím kulturní služby podle zvláštního právního předpisu“.

D/ Soulad navrhovaného řešení s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a s Evropským právem

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná zákonná úprava respektuje mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Jde zejména o Úmluvu, jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu (č. 196/1947 Sb.) a úmluvy, popř. doporučení, z činnosti této organizace vyplývající, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (č. 96/1998 Sb.), Evropskou dohodu zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (č. 7/1995 Sb.).

Navrhovaná právní úprava není s právem Evropského společenství v rozporu. Předmětu navrhované právní úpravy se z hlediska práva Evropského společenství dotýkají zejména článek 151 Amsterodamské smlouvy, který v odstavci 1 uvádí, že „Společenství přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální rozmanitost a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví“ a článek 87 a násl., které upravují podpory poskytované státy.

E/ Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Předpokládá se, že navrhovaná úprava bude mít finanční dopad na státní rozpočet sekundárně, a to v osvobození od daně z příjmu u ocenění, poskytovaných Ministerstvem kultury, stipendií a dále u příjmů plynoucích z darů fyzickým osobám. Přesný celkový finanční objem dopadů z této úpravy do státního rozpočtu nelze vyčíslit, lze jej odhadnout v řádu několika set tisíc korun ročně.

Pojištění majetku vypůjčovaného státní příspěvkovou organizací, který není ve vlastnictví ČR a který je nutný pro realizaci kulturní služby, nebude mít rovněž žádný větší dopad na státní rozpočet, neboť poté, co státní příspěvkové organizace pozbyly možnosti pojišťovat jiný majetek než ten, s nímž hospodaří, pochopitelně neustaly např. výpůjčky na výstavy. Pokud půjčitel trval na pojištění, bylo to řešeno tak, že si „svůj“ majetek pojistil sám půjčitel, ale na smluvním základě vyinkasoval pojistnou částku od státní příspěvkové organizace.

V současné době se výjimečné výstavní projekty řeší řádným pojištěním, které dosahuje částek v řádu desítek miliónů Kč a o které tímto stát přichází. Přijetí institutu státní záruky za škody vzniklé na uměleckých dílech a dalších kulturních statcích za účelem realizace výstav, tak naopak přinese státnímu rozpočtu značné úspory.

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na ostatní veřejné rozpočty ani hospodářské subjekty, zejména na malé a střední podnikatele. Rovněž nemá sociální dopady a dopady na životní prostředí.

Okruhy otázek pro řízené rozhovory a konzultace

ČESKÁ REPUBLIKA

Otázky byly využity pro online konzultaci.

Respondent:

Xxxxx Xxxxxxxxx, ředitelka ProCulture/Otevřená společnost o. p. s

Zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů

• Kdo zpracovával věcný záměr tohoto zákona?

• Jak probíhala jednání s Ministerstvem kultury?

• Kdo měl vliv na úpravu věcného záměru, navrhovaného zákona a na finální podobu zákona?

• Existuje plán na implementaci dalších bodů, které byly zmíněny ve věcném záměru, ale nedostaly se do samotného zákona?

• Kdo sleduje možnost změn ostatních zákonů, které mají vliv na kulturu v České republice a jsou uvedeny ve věcném záměru?

ŠPANĚLSKO

Otázky byly využity pro online konzultaci.

Respondenti:

Xxxxxx Xxxxxxxxxx Urresti, výzkumný pracovník a lektor, Univerzita DEUSTO Xxxxx Xxxxx, ředitel oboru kulturní management, Univerzita Barcelona

A) Kulturní politika Španělska:

• Jaké jsou nesilnější a nejslabší stránky procesu tvorby kulturní politiky ve Španělsku?

• Můžete uvést příklad?

B) Vztahy mezi umělci a politiky:

• Kdo iniciuje a zajišťuje dialog mezi umělci, politiky, regionální a centrální správou?

• Je tento dialog dostatečný?

• Můžete uvést příklad?

C) Vztah mezi legislativou v kulturní oblasti na úrovni státu a Evropské unie:

• Jak je zajištěno propojení státní legislativy s legislativou Evropské unie?

• Jak flexibilní je španělská legislativa a jak rychle je možné prosazovat legislativní změny ve vztahu ke změnám kulturní politiky?

• Kdo iniciuje tyto změny?

• Kdo je zodpovědný za tyto změny?

• Můžete uvést příklad?

ERVOPSKÁ UNIE

Otázky byly využity v řízeném rozhovoru.

Respondent:

Xxxxxxx Xxxxxx, kancelář pro tvorbu politiky, Výbor pro vzdělání a kulturu, Evropská komise

A) Vtah kulturní politiky na úrovni Evropské unie a úrovni členských států:

• Které členské státy můžeme považovat za proaktivní v propojování vlastní kulturní politiky s politikou Evropské unie?

• Jak flexibilně a jak rychle reagují ministerstva zodpovědná za kultura na změny v prioritách financování Evropské komise?

B) Vztahy mezi umělci a politiky:

• Jak je nastavena komunikace mezi evropskými politiky, Radou ministrů pro kulturu Evropské unie, regiony, umělci a kulturními subjekty členských států?

• Kdo dialog a komunikaci iniciuje?

• Kdo zajišťuje soulad v zájmech těchto jednotlivých subjektů?

• Je nastavená komunikace dostatečná?

C) Vztah mezi legislativou v kulturní oblasti na úrovni státu a Evropské unie:

• Jak je zajištěno propojení legislativy kulturní politiky na úrovni

členských států s legislativou Evropské unie?

• Jak jsou členské státy flexibilní v implementaci nové legislativy v návaznosti na změny priorit ve financování Evropské komise?

Přepis řízeného rozhovoru

Respondent:

Xxxxxxx Xxxxxx, Kancelář pro tvorbu politiky, Výbor pro vzdělání a kulturu, Evropská komise

Evropská komise, 25/11/2011 Brusel

Relations among EU institutions and the member states and cultural operators:

What are the processes creating the legislation in the field of the culture at the EU, and at the national level?

In the culture the EU has really limited responsibility. The main responsibility for the culture is on the member states and – in some of them - on the regions. So I would not say that we have really the legislation in the field of culture at the EU level. But of course there are legislative documents adopted at the EU level, which impact on the culture. For example all the policy documents related to the copyright issues (under the leadership of DG MARKT within the Commission) or there is also some legislation in the field of the audio-visual, which is at the DG INFSO (Directorate General of the Information Society and Media).

I cannot really tell you the way they work with the states for policy developments in the audio-visual field, because it is not covered by our unit.

As for policy developments in the field of culture, our DG has now some experience but you must keep in mind that up to recently its work in the cultural field – but also to a lesser extent in the education field – was more oriented towards giving funding to organisations and projects.

The Treaty of Maastricht in the early 90s introduced a competence, an article on culture. This article means that we can launch some initiatives at the EU level but in accordance with the principle of the subsidiarity. We cannot replace the member states but we try to complement their actions. For a very long time, till 2007, the main way for us to implement this new article, was to have funding support programmes for culture: Ariane, Kaleidoscope and Xxxxxx, Culture 2000 and now we have a Culture Programme and from 2014 on

we will have the new Creative Europe Programme.

For a long time, this was the main part of our activities. Since 2007, we have The European Agenda for Culture, which lays the ground for some policy developments. Through this Agenda we have three main objectives - cultural diversity and intercultural dialogue; culture as a catalyst for creativity; and culture as a key component in international relations. So these are the three objectives implemented also through an increased cooperation with the member states, the so-called Open Method of Coordination. This is just to say that for very long we had only the funding programmes and now we have the funding programmes and we have also some more policy oriented developments.

Are there any visible changes in the policy of the member states according to the EU one? Which countries are really active?

This is very difficult to say. We have two units dealing with culture within DG: the Programme Unit and the Policy Unit. These two units have around 20 people. There is also a Unit dealing with the media programme and media literacy with a bit more staff. So that means this is very difficult to monitor what is going on at the national level. Now we have 27 member states and the culture programme covers not only member states but also some other countries like Norway, Turkey, Lichtenstein, Iceland so you have 34 – 35 countries covered by this programme. And that means we can not exactly know what is happening in member states.

But the objective of the agenda is to provoke changes not only at the EU level but as well at the level of the member states through networking, peer learning and exchange of good practices.

For example just to be more concrete: We have the EU institutions: The Commission, the Parliament and the Council of European Union (representing the interests of the member states).

The first way we communicate with the member states is through the official channel, which is provided by the Council. Within the Council we have the CAC (Cultural Affairs Committee) and in the CAC you would have representatives from all members states.

For the Czech Republic for example you would normally have two people: one coming from the permanent representation of the Czech Republic to the EU; and one person coming from the Ministry of Culture of the Czech Republic. We have regular meetings and this is the place where the cooperation between member states and the Commission takes place.

For example for the new programme the Commission yesterday (24/11/2011) presented its proposal for the Creative Europe Programme. The proposal comes from the Commission, but at the end it will be adopted by the member states (the Council) and by the Parliament. So for the coming months we will have discussions within CAC and within the Parliament. And this is the channel of the discussion – the official channel of the negotiation between the Commission, the member states and the Parliamant.

When we proposed the European Agenda for Culture back in 2007 we thought that it would be good to have also some more informal channels of cooperation between the Commission and the member states, and between the member states. And this is what we call the Open Method of Coordination (OMC). We have now an OMC in Culture, in Youth, in Education and in Social Security. These are areas which are very important but where the competence of the EU is very limited. So through the OMC groups we try just to provoke some changes which we think are vital but where the Commission cannot have a leadership because we do not have a competence.

As part of the OMC in Culture we have set up - in coordination with the member states - a number of working groups. We have Groups on the Cultural and Creative industries, Access to Culture, Skills and Mobility etc. And this is another way to work with member states. It is a much more informal way of working which normally should help participants in shaping some new developments in the member states or come with proposals for some new initiatives to be developed at EU level.

One example with the Working Group I am working with, which is on Cultural and Creative Industries, the main objective of the meetings of the group now is to produce a handbook on how you can use the money coming from the EU structural funds to fund cultural and creative industries as part of the development strategies put in place by European regions. Within this group we had for example a very useful presentation by the Estonian expert.

This expert explained how the Estonian Ministry of Culture had been

successful in convincing the Ministry of Regional Development and the Ministry of the Economic Affairs that a limited amount of the structural funds given to Estonia should be used directly for culture and creative industries.

In Estonia they have Creative Estonia Initiative funding projects in the field of the culture and the creative industries with money coming from the EU structural funds and we hope that this can be replicated by other member countries. It is the force of example. We would like to have some best practices presented in these meetings in this rather informal groups with the best examples to be duplicated in other member states. It is the way to prompt new developments in the member states inspired by what has already has been experimented with success in other member state. It is a way to accelerate a positive innovation process. But it is too early now to tell you the result because we launched the first OMC group in 2008. And if you want to have real developments in the policy field you need more time.

Are you thinking about some tools how to monitor if the countries are using the handbook?

First you have the problem of the measurement in the field of culture. It is always very difficult to measure the impact of a given cultural policy, initiative or even an instrument such as the handbook. And second we do not want to have benchmarking. We do not want to compare the performances of the member states or of the regions, and have some kind of ranking. And we think that it is not appropriate in the cultural area. Here in the Commission we do not think it is a good idea to have benchmarking but even if we thought it was a good idea, I really do not think that the member sates would accept it. The Commission cannot be seen as monitoring the policy developments occurring in member states in this area, as this does not fall within the competence of the EU Commission. We cannot monitor, we have no power to monitor. No power is given to us by the treaty in this respect. I really do not see how the member states would allow us to do that. And we do not have the status to do it anyway.

It is more on a voluntary basis and I think that member states they understand it is also in their own interest to make use of the outcomes of the

OMC process. If I go back to the example of the handbook, this handbook will give some methodological recommendations and present how in some regions tools have been developed to use the potential of culture and of creative industries, and will also provide some illustrations, and good practices. For example how incubators are funded in Estonia or how access to funding can be facilitated through loan guaranties, as was done in the region of Berlin, or how engineering, art, and business universities can work together as is happening in the region of Helsinki.

You will have a range of good practices and good examples on how you can use the money from the structural funds to support culture and creative industries and through that reinforce the social and economic development of your region. And our bet is that ministries of culture will see an interest in promoting the handbook. Because in many member states you have less and less public money going to culture due to the financial crisis, the necessity to reduce the public spending. So in a way, there is an opportunity, which is offered, and which is not so far exploited to its maximum, which is using money from the structural funds. So I think it will be very interesting for the ministries of culture but also for many regions across Europe just to see some opportunities illustrated in the handbook to better understand how they can make some use of the structural funds to support the cultural sector.

Back to the problem of the measurement in the culture: Could we say that the only way how to measure it the field of culture is the final amount of the money dedicated to the cultural sector?

Yes, but there again it is not that easy to measure this amount. Because for example for the current funding period of the structural funds 2007 – 2013, we know that 6 billions euro has been committed by the regions to the cultural heritage, to the cultural infrastructure, and the cultural services. That is the amount of money, which was committed in what we call the Operational Programmes. But this amount does not take into account the money going to cultural industries for example. Because you do not have an 'entry' where you can tick 'cultural industries' and you can calculate. Funding to cultural industries would for example be labelled as support to SMEs, or support to 'innovation'. And the same will happen in the next funding period of the

structural funds. You will not exactly know how much will go to culture and creative industries because you do not have an entry point which is called cultural industries. We have a point called I suppose ICT (Information and Communication Technologies) or Innovation services, or Clustering but clusters in cultural industries or cluster in car industries… these all will be just mixed up. But at least we can get some more examples of regions having decided to make strong investments to culture and creative industries.

For example Austria has just published a study on the use of the structural funds for culture and cultural and creative industries. We are surprised to see how much money goes to culture through the structural funds. It seams in Austria there is an awareness. In Estonia I told you there is a specific and well designed programme for culture and creative industries. So you see it is very individual and sometimes it is even difficult to say what it depends on. Sometimes it is just willingness or awareness of a few people. But at least with the handbook you make it easier to have this awareness.

Could I ask you again on the OMC groups? Who initiates the dialogue between then and the member states? How were the OMC groups created?

It was prompted by the Commission with the Agenda we have adopted in May 2007 and that was endorsed in November by the Council. Then in 2008 the Council decided to have the Council Work Plan for Culture 2008 – 2011 and this was a document setting up the OMC groups.

The proposal was from the Commission, we had it in the Agenda and then the next step was to prepare a discussion document, which we sent to the Council to organize the discussion, which ended with the first Work Plan for Culture.

You have 27 member states so you have to have someone taking some leadership just to create the momentum and then member states come and use what we have been doing to define some priorities. So you have the Agenda which is the document communication by the Commission, then there is the discussion paper, which was about how to implement the agenda within the Council, and then the priorities decided by the member states as defined in

what we call the Council Work Plan for Culture 2008 – 2011.

And now we have another Work Plan for Culture 2011 – 2014. In this document member states decided to set up OMC groups and they decided also the topics of the groups and the mandate of the groups. So you see, here you go from the proposal of the Commission to definition of the priorities by the member states. So the member states take over the leadership of the process, which is good.

How far are the regions included?

The OMC groups work a lot with the member states. We have OMC with member states, we have also a cultural dialogue with cultural stakeholders, which is the structured dialogue with the platforms. But with the regions, we do not have really a tool.

But because I think in the Commission we do not have this habit to work directly with regions, which is a pity. Probably there is an exception for DG Regio, but even there for example the new regulations, the new policy instruments for the period 2014 – 2020 will be negotiated with the member states and the Parliament, not with the regions. Because the regions do not have the power to negotiate directly with the three main EU institutions. So we have to respect this constitutional order. We negotiate with the Parliament and we negotiate with the member states. We do not negotiate texts with the regions.

However regions can be involved in other ways. For example the DG REGIO is now launching the concept of smart specialisation for the regions and they have set up a group just to test the idea of the smart specialisation and they work with the regions. So you see sometimes we also work directly with the regions. And when we had our Cultural Forum in October we had a work session on the regional development and we invited also some regions. There was someone from Poland, someone from Italy… It is the way for us to know what happens at the regional level.

How the people are selected to the OMC groups?

They are selected by member states. For each group we send a letter to the permanent representation here in Brussels and each member state has to decide whether they will take part or not. So then they nominate an expert. Normally it is an expert corresponding to the profile of the group of course. Normally at the end of the work of the group the group has to present the outcomes also to the CAC. So we go back to the official channel.

For example when we have this handbook it will be presented by the OMC group to the CAC. And then we will try to organize the awareness campaign, but to do that we will have to count on the delegations from the CAC. We go through the informal channels but at the end we have to go back to the official negotiation place, which is the CAC.

Another channel, how to communicate with the NGOs, artists and other stakeholders are the Public Consultations. For the new programme before we drafted the proposal, we had a public consultation last year which lasted for a few months with a number of questions and then we received I think one thousand contributions.

This is now the normal and even mandatory exercise for the Commission DGs. Whenever we want to make a programme proposal or to make some new legislation we have first to organize a public consultation. So this is also a channel, which we can consider to be a source of the reactions. And for the Cultural Programme at the end we had even a public hearing.

One of the reasons we have the structured dialogue is that for a very long time - before we had the platforms - we had conflicts between the interests promoted by European organisations representing various sectors or sub-setcors of the cultural community at EU level. People wanted a bigger share of the Culture Programme for their own sector and while we thought it would be better to have a unified voice on some key issues for example to get a bigger cake. In this respect, for the budget for the next Culture Programme it

was very useful for us to have a unified voice just to go and discuss with other departments of the Commission.

Like this we could say we have a big range of NGOs, representing different sectors, and they all explained why it is very vital to invest more EU money in culture. So instead of having small voices saying “We want more for the music industry,” “We want more for the performing arts” etc., we had a stronger voice asking for more money and explaining also that culture produces externalities which can for example lead to the social cohesion, increase economics etc. And at the end we have now the budget of the Commission’s proposal, which is 1.8 billion euro, and that is an increase of 37

% of the current level, which is quite impressive.

It is very difficult to have a collaboration between units and services of DGs etc., because as all administrations we tend to work really in the isolation. Here in the Culture Policy we have a good relationship with the Culture Programme unit because we used to be just one unit 3 or 5 years ago. So we still have the personal connections and they work on the other side of the floor. But we have much fewer relationships with our colleagues from the education units, while we are all in the same building… And that is very typical for the administration, it is not easy to have the collaboration with colleagues working for other units and it is even more complicated to have some relations with the colleagues working for other DG.

But there is also a strong will within the Commission to promote inter- service cooperation and the cooperation has been increasing in recent years. And for the cultural sector we have this mainstreaming effort. Meaning that we try to promote the culture in other policies in other DGs in the external relations for example, enterprise and industry, research, regional policy etc. And we have now a very good contact with our colleagues.

For example for this handbook on the regional development we work with the colleagues from the DG Regio. They take part in the meeting of the group.

For this cooperation to happen we have official and unofficial channels as well.

The official channel: before the proposal for the Creative Europe was adopted by the Commission, we had an inter-service consultation, which

lasted for 3 weeks. And during the inter-service consultation you put the text on a web application and all DGs can comment. At the end they have all to give their agreement. And if you get a negative opinion from one DG you have to discuss with the DG and to understand why they do not want to give you their agreement and then you have to negotiate. This is a very official way.

We were very successful lately in the cooperation with the DG Regio, DG Enterprise, and DG Competition, or with the Internal market and Information society on the copyright issue.

But still there are so many conflicts of interest and we are not always the winner.

Online konzultace

Respondent:

Xxxxxx Xxxxxxxxxx Urresti, výzkumný pracovník a lektor, Institut DEUSTO,

Španělsko, leden 2011

A) Cultural policy of Spain:

• What are the most positive and the most negative points in the process of the creation of the national cultural policy of Spain?

The Spanish state is a rich, intensely heterogeneous territory, comprised of different languages, cultural heritages and national identities. This is to all extents a positive element, which could lead to a multicultural, multiethnic coexistence. Unfortunately, the state level cultural policy tends to minoritize and exclude all forms of cultural identification other than the official Spanish culture, strongly linked to a centralist (Madrid based) conception and to the hegemony of Spanish language. All peripheric cultures are able to access the central Spanish cultural forms, but the Spanish citizens have no access to Basque, Catalan, Galician, Asturian cultural activities, as they are either rendered invisible, or unaccessible due to ideological conditioning and lack of linguistic education at the most basic level.

• Could you name an example?

A Madridian or Xxxxxxxxx has no conscience, nor access, to the rich, blooming literature creations in Basque language, Catalan music or Galician theatre, except when “properly” translated into the mainstream channels of the hegemonic culture. To all extents, all this just doesn´t exist in the Spanish media, and therefore doesn´t exist in the cultural life of Spanish citizens. This is also sadly true to citizens leaving in autonomous communities with its own languages and culture, but limited to a hegemonic, uniform conception of a “Spanish” culture due to linguistic and media barriers.

B) Relations between artists and politicians:

• Who initiates and assures the dialogue among the artists – the politicians – the regions – the centre?

Regions (autonomic communities and provinces) as well as the municipal localities (cities, towns) have a lot to say regarding these kind of cultural relations among the agents of the value chain of creation, although there are lots of inconstancies and asymetries there (some agents have direct access to the policy makers, while some others have to struggle for attention).

• Is this dialogue sufficient?

No. There is an obvious lack of dialogue between different cultural and national identities, that we could name as a dynamic between the “centre and the peripheries” that fails to reflect the complex, rich texture of the state´s cultural forms. Although, I must say that there are also sectorial efforts to improve this dialogue.

• Could you name an example?

Yes. The COFAE or the Coordination Organism of Scenic Arts Fairs of the Spanish State. They have representatives of scenic arts from all the territory, and they work towards a coordination in order to start the dialogue with policy makers, start their own studies of the state of the sector (sharing its costs...), coordinate their schedule of fair activities so that they don´t stomp on each other´s feet... (xxx.xxxxx.xxx) I think they are a good example of how agents from a cultural sector can organize themselves without waiting for a “public” approval (although they also work as a pressure group with autonomous and state politicians).

C) Legislation at the EU level and at the national level:

• How does the interconnection of the cultural policy and the legislation work?

EU policy is mainly seen as a source of financing, where it exists, and an orientation towards common cultural practices in the best of cases. Spanish state legislation functions as a “buffer” between the EU level policies and the regional policies, sometimes making it difficult to harmonize the efforts or limiting the most “audacious” proposals. It is not often the case that the Spanish legislation functions as a vanguard in cultural matters.

• How flexible is the Spanish legislation and how fast is it possible to reach the changes in the legislation according to the changes in the cultural policy?

It is quite flexible, as the Spanish state is a decentralized one. It tends to regulate at an organic level the most crucial or basic rules of operation, and the various autonomic entities have the ability to “tune” these to their own reality. This power is not evenly distributed, and it is not perfect of course, but there is this idea of having different levels of actuation.

• Who initiates these changes?

There are different levels. Some level of legislation is only available at the central government level. Other changes can be initiated at a local or regional level.

• Who is responsible for these changes?

Responsible is not a word you tend to hear much in Spanish politics... But seriously, it depends on the level of legislation competence... and the reaction of the cultural agents, consumers and citizens included. Again, the Spanish state is not isolated from the EU and world politics...

• Could you name an example?

Wikileaks recently published a cable where it was shown that the PSOE´s government pushed forward a very restrictive legislation regarding internet copyright infringements due to Washington´s direct pressure...

Xabier Landabidea Urresti

November 2011

Příloha F

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

Celkový přehled za 4. volební období, 2002 - 2006

Předseda

PhDr. Xxxxxx Xxxxxx, Ph.D.

Místopředseda

Xxx. Xxxx Xxxxxxx

Xxxxxx Xxxxxxxxxx

doc. PhDr. Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx, XXx. Xxx. Xxxx Xxxxx

Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxxx Xxx. Xxxxxx Xxxxx

Zdroj: PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, Poslanecká sněmovna. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu[online]. [cit. 2012-01-12]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xxxxx.xxx?xx0&xxx000