Právní následky kupní smlouvy ve srovnání s francouzskou právní úpravou
Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Xxxxx Xxxxxx
Právní následky kupní smlouvy ve srovnání s francouzskou právní úpravou
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: xxx. XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx. Katedra občanského práva
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): listopad 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 28. 11. 2016
Xxxxx Xxxxxx
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala paní xxx. XXXx. Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, XXx. za její odborné vedení, podnětné rady a připomínky, vstřícnost a podporu při zpracování diplomové práce.
Obsah
1.1 Převod vlastnického práva vyplývající ze zákona 5
1.1.1 Česká koncepce převodu vlastnického práva 5
1.1.2 Francouzská koncepce převodu vlastnického práva 9
1.2 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě ovlivňující převod vlastnictví 14
1.2.1 Vedlejší ujednání dle české právní úpravy 14
1.2.2 Vedlejší ujednání dle francouzské právní úpravy 17
1.3 Hlavní rozdíly právních úprav 20
2 Přechod nebezpečí škody na věci 22
3 Povinnost prodávajícího odevzdat předmět koupě 28
3.1 Povinnost odevzdat předmět koupě v užším smyslu 28
3.2 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení 33
3.2.1 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení dle občanského zákoníku 33
3.2.2 Práva z vadného plnění dle občanského zákoníku 34
3.2.3 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení v Code civil 40
3.2.4 Rozpor se smlouvou podle Code civil 41
3.2.5 Odpovědnost za skryté vady dle Code civil 42
3.2.6 Odpovědnost v případě spotřebitelských smluv dle francouzské úpravy 46
4 Povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci v souladu se smlouvou 47
Úvod
Purchase agreement, contrat de vente, Kaufvertrag, contrato de compraventa, contratto di compravendita, koopcontract neboli kupní smlouva. Neexistuje stát, ve kterém by ji neznali. Koupě se stala běžnou součástí lidského života a je dennodenně realizována po celém světě. Aniž by člověk musel zkoumat zákonnou úpravu a aniž by vůbec musel vědět, že uzavírá kupní smlouvu, je každý obeznámen se základní podstatou, že si věc pořizuje za peníze. Uzavírání kupní smlouvy se stalo zcela přirozeným jednáním. Ve své podstatě nevyžaduje žádnou zvláštní formu.
První významnější právní úpravu kupní smlouvy nalezneme v římském právu. Od doby říše římské však koupě doznala značných změn. Jednotlivé právní řády vytvořily postupem času své vlastní koncepce kupní smlouvy. Významným mezníkem v rámci tvorby občanskoprávní úpravy se stal Code civil des Français z r. 1804, který položil základy moderní úpravy a který se stal inspirací pro řadu evropských států. Pozoruhodným faktem zůstává, že francouzský občanský zákoník je stále v platnosti, ačkoliv byl mnohokrát novelizován. To dozajista vypovídá o jeho vysoké kvalitě. Řada jeho ustanovení navíc platí dodnes v nezměněné podobě. Xxxxxxxx ve svých Pamětech ze Svaté Xxxxxx prohlašuje: „Mou skutečnou slávou není, že jsem vyhrál čtyřicet bitev, Waterloo setře vzpomínku na mnohá vítězství, ale tím, co nic nevymaže, co bude žít věčně, je můj Občanský zákoník.“1 Jeden z tvůrců Code civil Xxxx-Étienne-Xxxxx Xxxxxxxx ve své Předběžné rozpravě k prvnímu návrhu Code civil objasňuje cíle a smysl této kodifikace, kterými se při zpracování autoři řídili. V době, kdy měli ještě lidé v živé paměti revoluční události, přinesl Code civil určitou záruku stability v právní sféře. Revoluční léta se nesla ve znamení absolutní destrukce dosavadního systému. Portalis usiloval o vytvoření zákoníku, který bude odpovídat tehdejším ekonomickým a společenským poměrům a který nastolí svobodu jednotlivce a laický prvek v občanském životě.2
1 Dějiny Francie. Xxxxx, Xxxx. [Z fr. orig. přel.]: Xxxxxx, Xxxxx - Xxxxxxxx, Doubravka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. s. 184.
2 XXXXXXXX, X.-E.-M. Discours préliminaire du premier projet du Code civil. Préface de Xxxxxx Xxxxxxxx. Bordeaux: Éditions Confluences, 2004. 78 pp. Dostupné na webu: xxxx://xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxxxxx_xxxxxxxxx/xxxxxxxx/xxxxxxxx_0xx_xxxx_xxxxx/xxxxxxxx_0xx_xxxx_xxxxx. pdf
Kupní smlouva jako typ právního jednání vyvolává právní následky, které mohou být vyjádřeny ve smlouvě samé, nebo vyplývají ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 OZ).
Cílem této práce tak bude porovnat úpravu právních následků kupní smlouvy, kterou upravují ustanovení § 2079 - § 2174 občanského zákoníku s úpravou obsaženou v čl. 1582 - čl. 1685 Code civil. V první kapitole se budu zabývat úpravou převodu vlastnického práva. Ve druhé kapitole rozeberu přechod nebezpečí škody na věci, který je s převodem vlastnictví úzce spojen. Ve třetí kapitole budu porovnávat jednotlivé povinnosti prodávajícího. Mezi ně patří povinnost odevzdat předmět koupě, povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, jakosti a provedení. V souvislosti s plněním těchto povinností pak vyvstává otázka práv z vadného plnění. V poslední kapitole se budu zaobírat povinnostmi kupujícího. Povinností kupujícího je zaplatit prodávajícímu kupní cenu a dále povinnost danou věc převzít.
1 Převod vlastnického práva
Nabytí vlastnického práva znamená, že dochází ke vzniku subjektivního vlastnického práva určité osoby. V rámci nabytí vlastnictví rozlišujeme zejména nabytí originární a derivativní. O originárním neboli původním nabytí mluvíme tehdy, vznikne- li věc, která dosud předmětem vlastnictví nebyla, nebo půjde-li o nabytí, které nevychází z vůle dosavadního vlastníka. Derivativní je pak nabytí, které se odvozuje od vlastnického práva právního předchůdce a z jeho vůle pak dochází ke změně vlastníka. V takovém případě hovoříme o převodu vlastnického práva. Převod vlastnického práva je upraven v části třetí (Absolutní majetková práva), hlavě II. (Věcná práva), dílu 3. (Vlastnictví), oddílu 2. (Nabytí vlastnického práva), pododdílu 6. OZ. Právním důvodem převodu vlastnického práva je smlouva. V našem případě se zaměříme na převod na základě smlouvy kupní. Prodávající má dle § 2079 OZ povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci, která je předmětem koupě.
Právní teorie charakterizuje dva základní principy převodu – princip tradice a princip konsensuální. Principu tradice odpovídá dvoufázový převod vlastnictví. První fází převodu je právní titul, kterým je kupní smlouva. Kupní smlouva sama však translační účinek nemá a je tedy zapotřebí fáze druhé, ve které je stanoven jako rozhodující právní způsob nabytí vlastnictví neboli modus. Právním způsobem nabytí vlastnictví k věci movité je převzetí věci. Převzetí věci nabyvatelem odpovídá její odevzdání převodcem. V souhrnu pak označujeme převzetí a odevzdání věci pojmem tradice.3
Naproti tomu konsensuální princip vztahuje převodní účinek k okamžiku účinnosti smlouvy. Smlouva tak má zároveň účinky obligační i věcněprávní.
1.1 Zákonná úprava převodu vlastnického práva
1.1.1 Česká koncepce převodu vlastnického práva
Občanský zákoník stanoví několik variant převodu, v nichž se uplatní oba zmíněné principy. Způsoby převodu se zde liší podle toho, o jaký druh věci se v daném případě jedná. První variantou je převod věci movité jednotlivě určené. Vlastnické právo k této
3 XXXXX, X.; XXXXXXXX, M.; XXXXXXX, J.; XXXXXX, X. et al. Občanské právo hmotné. 5. vyd. Sv.
1. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. XXXXX, V.; XXXXXXXX, M.; XXXXXXX, J.; XXXXXX, X.; XXXX, P., Díl druhý: Věcná práva, s. 309-310.
věci se převádí už pouhou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem (§ 1099 OZ).4 Uplatní se zde tedy princip konsensuální. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku zdůvodňuje opuštění dosavadního pojetí založeného na principu tradice tím, že je třeba vzít více v potaz zásadu autonomie vůle subjektů. Smlouva je právním jednáním dvou či více smluvních stran, k jehož vzniku je třeba jejich shodného projevu vůle ohledně celého obsahu smlouvy (§ 1724 OZ). Prodávající projevuje svou vůli věc prodat a kupující projevuje svou vůli věc za úplatu získat. Konsensuální princip ustanovený v § 1099 OZ má však dispozitivní povahu a je tedy ponecháno na vůli stran, jestli se odchýlí od obecné úpravy a zvolí jiný okamžik převodu vlastnického práva. Důvodová zpráva navíc argumentuje faktem, že nelze zpravidla posoudit, zdali je držitel věci také jejím vlastníkem či naopak, tudíž předání a převzetí věci není hlavním rysem převodu vlastnického práva a dochází k němu i na základě jiného právního titulu. Toto pojetí má také lépe odpovídat potřebám současné společnosti.
Někteří autoři však namítají vzniklou nejistotu jak na straně kupujícího a prodávajícího, tak na straně jejich věřitelů.5 Zejména lze předpokládat riziko kupujícího v případě neoprávněného převodu na další osobu prodávajícím.
Specifickou individuálně určenou věcí je věc hromadná. Jedná se o soubor věcí, které jsou ve vlastnictví jedné osoby a tvoří jeden celek, který nese určité označení. Vlastníkovi je tím usnadněno případné nakládání s takovým souborem. Prodej věci hromadné se řídí principem konsensuálním dle § 1099 OZ.
Vedle věci movité určené jednotlivě se koupě může týkat věci určené podle druhu. Věc určená druhově musí být ve smlouvě konkretizována a je často vyjádřena v množstevních jednotkách. Předmět koupě je v tomto případě součástí určité masy věcí stejného druhu a tudíž k převodu vlastnického práva může dojít až oddělením kupované části původní věci od jejího zbytku. Oddělením vznikne nová věc v právním smyslu a zároveň bude převedeno vlastnické právo (§ 1101 OZ).
4 Zákon stanoví jinak zejména v případě, kdy je věc zapsaná do veřejného seznamu, u věcí druhově určených, u některých druhů cenných papírů a při samoobslužném prodeji.
5 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 3. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-. THÖNDEL, X., Pododdíl 6: Převod vlastnického práva, s. 265.
Dále může být z důvodu ochrany vlastníka a k posílení právní jistoty třetích osob určitá movitá věc na základě zvláštního zákona předmětem zápisu do veřejného seznamu. V takovém případě dochází k převodu vlastnického práva až jeho zápisem do veřejného seznamu. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí jako příklad objekty průmyslového vlastnictví.
Objekty průmyslového vlastnictví spadají do kategorie věcí nehmotných. Některé věci nehmotné (např. patenty, ochranné známky) musí být předmětem zápisu do veřejného seznamu. V ostatních případech se uplatní režim převodu věci individuálně určené podle § 1099 OZ a k převodu vlastnického práva dojde účinností smlouvy.
Jde-li o nemovitou věc, zpravidla se bude jednat o věc, která se zapisuje do veřejného seznamu. V takovém případě přejde vlastnického právo, stejně jako u věci movité, až zápisem tohoto práva do veřejného seznamu (§ 1105 OZ). V případě nemovité věci, která není předmětem zápisu do veřejného seznamu, se postupuje dle § 1099 OZ.
Kupní smlouvou může být také převedena movitá věc, která však v době uzavření smlouvy ještě neexistuje. V takovém případě může být pro určení doby převodu rozhodující okamžik, kdy věc naplňuje podmínky smlouvy nebo je dosaženo účelu smlouvy. „Věc bude existovat tehdy, pokud její kvality dosáhnou úrovně vyžadované smlouvou, případně bude dosaženo účelu smlouvy.“ 6 Dle jiného názoru dojde k převodu vlastnictví, jestliže je věc ve stavu způsobilém k dodání podle smlouvy nebo účelu smlouvy.7 Stále je však nutné mít na paměti, že jde o ustanovení dispozitivní, tudíž si strany mohou dojednat jiný okamžik převodu. V mnoha případech půjde o okamžik předání a převzetí dané věci či o zaplacení kupní ceny.
Občanský zákoník také pamatuje na situaci vzniklou při pultovém a samoobslužném prodeji. Při aplikaci obecné úpravy by totiž mohly vyvstat pochybnosti, kdy dochází k převodu vlastnického práva na kupujícího. O pultovém prodeji hovoříme v případě, že na jedné straně stojí podnikatel, který uzavírá smlouvu při své podnikatelské činnosti, a na straně druhé osoba, která podnikatelem není nebo jestliže je z okolností zřejmé, že se koupě netýká její podnikatelské činnosti. Za této situace přechází vlastnické
6 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 3. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-. THÖNDEL, X., Pododdíl 6: Převod vlastnického práva, s. 266-267.
7 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). 1. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2013-, s. 335.
právo na kupujícího až převzetím věci (§ 2160 odst. 1 OZ). Půjde-li o prodej samoobslužný, uplatní se ustanovení § 2160 odst. 2 OZ, jež stanoví, že okamžikem převodu je zaplacení kupní ceny.
V rámci samoobslužného prodeje vyvstává otázka, jak vlastně vypadá smluvní proces, když se v tomto případě prodávající obrací s návrhem na uzavření smlouvy na neurčitý počet osob. Dle některých názorů nemůže být návrh učiněn vůči nekonkrétní osobě. Z toho vyplývá, že samoobslužný prodejce nečiní nabídku, ale pouze vyzývá k učinění nabídky kupujícím (§ 1733 OZ). Podle této teorie existují u návrhu vůči neurčitému počtu osob hlavně dvě překážky - nedostatek vůle prodejce vázat se tímto projevem k uzavření smlouvy a nedostatek určitosti daného projevu. V rámci samoobslužného prodeje je nabízena ke koupi celá škála produktů. Kupující z nich vybírá pouze určité věci, které budou tvořit předmět koupě. Takový návrh ze strany prodávajícího se považuje za značně neurčitý a v důsledku toho pak nelze po prodejci žádat, aby se takovým projevem vázal.8 Oferentem je tak kupující, který činí závazný návrh při předložení věcí u pokladny, a k uzavření smlouvy dojde akceptací prodávajícího ve formě požadavku na zaplacení kupní ceny. S tímto názorem se však neztotožňuji. V úvahu totiž připadá také teorie, že se na samoobslužný prodej bude nahlížet jako na zvláštní případ a na jeho úpravu jako na lex specialis, takže návrh vůči neurčitému počtu osob je v tomto případě možný. Toto pojetí se zdá schůdnější a lépe odpovídá reálné situaci.
Co se týče důsledků převodu vlastnického práva, přechází na vlastníka všechna práva a povinnosti s věcí spojená (§ 1106 OZ). Předmět koupě může být dále zatížen právy jiných osob na věc. Tato práva váznoucí na věci zákon označuje jako závady. Vlastník musí závady strpět, pokud byly v okamžiku uzavření smlouvy předmětem zápisu ve veřejném seznamu. Jiné závady na věci musí vlastník respektovat, pokud byly předmětem dohody mezi stranami, vlastník je měl a mohl z okolností zjistit, nebo jestliže tak stanoví zákon (§ 1107 OZ). Typickým případem je nájem. Práva a povinnosti z nájmu přecházejí ze zákona na nového vlastníka (§ 2221 OZ). Na nového vlastníka však nepřecházejí povinnosti, které byly ujednány v nájemní smlouvě a jež zákon nestanoví. Pokud ale byly tyto povinnosti novému vlastníku v době uzavření smlouvy známy, je
8 XXXXXXXX, X. Obligační právo. Sv. 1. Edit. XXXXXX, X. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2010, s. 9.
povinen je respektovat. Nový vlastník a nájemce v zásadě nemají možnost nájem z důvodu změny vlastníka vypovědět (§ 2222 OZ). Výjimkou (za předpokladu, že strany neujednají jinak) je případ, kdy nový vlastník neměl důvod pochybovat o tom, že předmět koupě není pronajat. Zvláštností je pak dle § 2224 OZ změna vlastníka bytu, ve kterém nájemce bydlí. Za účelem ochrany nájemce zde zákon vylučuje jakékoliv ujednání umožňující nájem vypovědět z důvodu změny vlastníka.
Občanský zákoník dále poskytuje ochranu pro případy převodu stejného práva více osobám, které si navzájem konkurují. Jestliže prodávající převede vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu více osobám, nabývá vlastnické právo osoba, které prodávající předal věc nejdříve (§ 1100 odst. 1 OZ). Tradice tedy stále hraje důležitou roli v rámci převodu vlastnického práva a kupující by měl trvat na předání věci v co nejkratší době od uzavření smlouvy, aby snížil existující riziko. V případě převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu postupně několika osobám se vlastníkem stává ten, jehož vlastnické právo bylo zapsáno do veřejného seznamu jako první (§ 1100 odst. 2 OZ). Tato zásada priority je však omezena, pokud by nově zapsaný vlastník jednal ve zlé víře, tj. pokud by věděl, že prodávající již uzavřel kupní smlouvu o téže věci s jinou osobou.
1.1.2 Francouzská koncepce převodu vlastnického práva
Francouzská koncepce je založena na konsensuálním principu. Code civil ve svém článku 1583 stanoví: „Smlouva je uzavřena a vlastnické právo přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku, kdy se strany dohodnou na tom, která věc je předmětem koupě, a kupní ceně, a to i přesto, že věc nebyla ještě předána, ani nebyla zaplacena kupní cena.“9 Článek je systematicky zařazen do části 3. (Způsoby nabývání vlastnictví), hlavy
VI. (Koupě), kapitoly I. (Definice a forma koupě). Na rozdíl od české úpravy je tak úprava převodu vlastnického práva zařazena ke kupní smlouvě v části závazkové. Česká úprava spojuje převod s institutem vlastnictví, resp. s jeho nabýváním v části týkajících se věcných práv.
Francouzská teorie hovoří o převodu „solo consensu“, což lze přeložit jako převod pouhým souhlasem (tzv. konsensuální převod). K převodu dojde při dosažení konsensu o podmínkách kupní smlouvy. Toto pojetí odpovídá i obecným ustanovením závazkového
9 „překlad vlastní“
práva (čl. 1138 CC) a můžeme se s ním setkat i v případě darování (čl. 938 CC). Vlastnické právo tedy přechází zcela odděleně od věci, ke které se toto právo váže.
Otázkou, kterou se zabývá právní teorie, je, zdali je převod vlastnického práva povinností prodávajícího či následkem vznikajícím ex lege. Někteří autoři vytýkají Code civil, že v obecné části závazkového práva představuje povinnost převodu vlastnického práva obecnou povinnost něco dát („obligation de donner10“), zatímco úprava kupní smlouvy stanoví převod ex lege (čl. 1583 CC). 11 V rámci převodu ex lege tak povinnost dát vzniká a zaniká ve stejném okamžiku. Představuje tedy povinnost prodávajícího, jestliže k převodu dojde jen na základě konsenzu a prodávající tudíž není povinen cokoliv pro uskutečnění převodu učinit? Lze hovořit o povinnosti, pokud dlužník nemusí pro zamýšlené právní následky nic vykonat?12 Jiná situace by nastala, pokud by se strany dohodly, že odloží okamžik převodu vlastnictví. V takovém případě by povinnost dát nevznikla a nezanikla ve stejném okamžiku a prodávající by měl tuto povinnost až do smluveného okamžiku převodu. Teorie však doposud nepřišla na uspokojivou odpověď na tuto otázku.
Co se týče věci hromadné, příkladem může být koupě skladu, kdy k převodu vlastnictví dojde účinností smlouvy, i když neznáme přesný obsah tohoto skladu a tudíž ani jeho hodnotu, která musí být ještě vyčíslena.13 Judikatura dále vyhodnotila jako jeden celek například sbírku cínových figurek, jejichž počet byl ve smlouvě stanoven na „kolem 650 tisíc kusů“.14 U věci hromadné se tak stejně jako v české úpravě uplatní konsensuální princip.
Převod solo consensu je principem, který se však neuplatní u každé věci. Code civil stejně jako česká úprava rozlišuje věci určené individuálně a druhově. U věcí druhově určených je odložen převod vlastnictví k okamžiku individualizace této věci, tedy stejně jako v českém právu. Čl. 1585 CC stanoví, že kupní smlouva na zboží, které je nutné
10 Sloveso „xxxxxx“ je odvozeno od slova „dation“, které znamená převod vlastnictví.
11 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 170.
12 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz 1996, s. 170.
13 XXXXXXXX, X. Droit civil: les contrats spéciaux civils et commerciaux. 5. vyd. Paris: Montchrestien, 2001, s. 92.
14 XXXXXXXXX-XXXXXX, X. et al. Code civil. 112. vyd. Paris: Dalloz, 2012, s. 1931.
zvážit, spočítat či změřit, je účinná až v okamžiku, kdy dojde k odvážení, spočítání či odměření konkrétního zboží.
Pokud jde o věci nehmotné, mohou být předmětem zápisu ve veřejném rejstříku, nebo je jejich převod spojen s ohlašovací povinností, případně se k tomuto převodu žádná povinnost neváže.15
Další výjimkou z konsensuální zásady je koupě věci, která v době uzavření smlouvy ještě neexistuje. Strany si dle zásady autonomie vůle stran mohou okamžik převodu ve smlouvě dohodnout dle libosti. Pokud ale smlouva speciální ustanovení neobsahuje, k převodu dojde při dokončení sjednané věci či při jejím předání. K tomuto závěru dojdeme výkladem čl. 1129 CC, který stanoví podmínku, že předmětem závazku musí být určená, případně následně určitelná věc. Speciálním případem je koupě budoucí věci nemovité. Dle čl. 1601-1 CC může být koupě budoucí věci nemovité uzavřena jako koupě při předání („vente a terme“) či jako koupě nemovité věci ve stavu před dokončením („vente en état futur d´achèvement“). Koupě při předání je smlouva, kterou se prodávající zavazuje předat nemovitost kupujícímu při jejím dokončení a kupující se zavazuje věc převzít a při té příležitosti zaplatit prodávajícímu kupní cenu. K převodu vlastnictví tedy dojde až při dokončení věci ale s účinky ke dni uzavření smlouvy (čl. 1601-2 CC). Naproti tomu účinností smlouvy o koupi ve stavu před dokončením je prodávající povinen na kupujícího převést svá práva k půdě a započatým stavebním konstrukcím. Kupující je od tohoto okamžiku povinen platit následující stavební práce. Prodávajícímu jsou však až do předání stavby zachována práva objednatele díla (čl. 1601-3 CC).
Dalším případem, kdy se neuplatní princip převodu „solo consensu“, je samoobslužný prodej. Koncepce převodu vlastnického práva při samoobslužném prodeji je stejná jako v českém právním řádu, avšak na rozdíl od české úpravy není vymezena v občanském zákoníku, ale vychází z judikatury Kasačního soudního dvora. Dle rozsudku z 30. května 1958 je při samoobslužném prodeji odložen převod vlastnického práva až do doby zaplacení kupní ceny. Kupující je poté, co věc vzal, do doby než dojde k pokladně, pouhým detentorem věci. Pokud by tudíž odešel bez placení, dopustil by se trestného činu krádeže. Argumentace soudu (trestního senátu) tu však není úplně
15 XXXXXXXX, X. Droit civil: les contrats spéciaux civils et commerciaux. 5. vyd. Paris: Montchrestien, 2001, s. 99-100.
uspokojivá. Právní teorie argumentuje smluvním právem. Jestliže se uzavírá kupní smlouva, musí kupující přijmout nabídku prodávajícího. V případě, že chce dotyčná osoba věc ukrást, nejedná se o přijetí nabídky a smlouva tudíž ani nevznikne. Ke skutečnému přijetí nabídky tak dochází až v okamžiku, kdy osoba zaplatí.16 Tento názor i odpovídá skutečné situaci při nákupu, kdy se kupující může kdykoliv před zaplacením rozhodnout, že věc vrátí. Také používání čárových kódů na obalech je dalším důvodem podporujícím tento názor. Etikety s cenou umístěné na regálech jsou svou povahou jen informativní a rozhodující je částka, která se načte pod čárovým kódem u pokladny.17 Právní nauka dlouhodobě kritizovala stanovisko Kasačního soudního dvora k této problematice. Nakonec však Kasační soudní dvůr uznal argumentaci právních teoretiků a svůj názor přehodnotil. Příkladem je rozsudek z 8. ledna 2002, ve kterém obchodní senát potvrdil, že úmysl věc koupit osoba vyjadřuje až příchodem k pokladně. Neodkládáme tedy pouze převod vlastnického práva ale sám vznik kupní smlouvy a nejedná se tudíž o výjimku z převodu solo consensu.
Proces uzavření smlouvy při samoobslužném prodeji je v zásadě obdobný českému pojetí. Obě koncepce umožňují činit nabídky i vůči neurčitému okruhu osob. Podle Xxxxxxxxx soudního dvora zavazuje předkladatele nabídka vůči prvnímu akceptantovi stejně jako předkladatele nabídka vůči osobě konkrétní.18 Otázka, která se zde nabízí, je, zdali je oferent oprávněn vybírat z osob, které nabídku přijmou. Jistě můžeme říci ano, jestliže si oferent možnost volby vymíní. Dále lze souhlasit v případě smluv, pro které je z povahy věci zásadní, s jakou osobou je uzavírána.19
Code civil upravuje také problematiku postupně uzavíraných smluv k téže věci. Pokud prodávající převede postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k téže movité věci, stane se vlastníkem osoba, které byla věc předána nejdříve, i přestože smlouva, kterou s prodávajícím uzavřela, nabyla účinnosti později než u smluv
16 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 162.
17 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux, 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 162-163.
19 XXXXXXX, X. Traité de droit civil: la formation du contrat. 3. vyd. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1993, s. 266.
ostatních osob (čl. 1141 CC). Toto pravidlo je však omezeno dobrou vírou držitele v oprávněnost své držby.
U věci nemovité odpovídá francouzská úprava úpravě české. Dekret ze 4. ledna 1955 ve svém čl. 3 omezuje okamžitý převod věci kupujícím na třetí osobu. Kupující, který má v úmyslu věc dále převést, musí být nejprve sám zapsán ve veřejném seznamu jako vlastník věci a až po tomto zápisu může s věcí volně disponovat. Dále je stanovena povinnost zápisu změny vlastnictví k nemovitosti do veřejného seznamu (čl. 28 Dekretu). Jednání, které podléhá povinnosti zápisu a není ve veřejném seznamu zapsáno, je neúčinné vůči třetím osobám, se kterými prodávající postupně uzavřel smlouvy o tytéž věci. Účinné je takové jednání, které bylo zapsáno do veřejného seznamu jako první, a to bez ohledu na to, jaká smlouva byla uzavřena nejdříve (čl. 30 Dekretu). Judikatura však znovu vyžaduje pro uznání priority zápisu dobrou víru na straně kupujícího. Pokud kupující v době uzavření smlouvy věděl o již uzavřené smlouvě o téže věci s jinou osobou a tento převod nebyl doposud zapsán do veřejného seznamu, nemůže se jako druhý nabyvatel domáhat priority zápisu.20
Změna vlastníka však také může významně ovlivnit osoby, vůči kterým má původní vlastník určitá práva a povinnosti. Pokud jde o nájem, je podle čl. 1743 CC kupující jako nový vlastník pronajímané věci nájemní smlouvou vázán. Nový vlastník v takovém případě nemůže z důvodu změny vlastníka nájemní smlouvu vypovědět. Zákon tak poskytuje nájemci ochranu, aby mohl věc dále užívat. I přes konkrétní vymezení působnosti výše zmíněného článku lze stanovené pravidlo vztáhnout na věc movitou i nemovitou.21 Jedinou podmínkou je, aby kupní smlouva měla úřední potvrzení. Jestliže strany uzavřou kupní smlouvu u notáře, další potvrzení již není třeba. Toto omezení má zabránit podvodným jednáním a manipulacím s datem uzavření kupní smlouvy. V případě zemědělských nemovitých věcí je na základě věty druhé čl. 1743 CC umožněno novému vlastníkovi nájemní smlouvu vypovědět, jestliže to bylo ujednáno v nájemní smlouvě.
21 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 370.
1.2 Vedlejší ujednání při kupní smlouvě ovlivňující převod vlastnictví
Právní normy upravující převod vlastnického práva jsou dispozitivní a strany se tudíž mohou odchýlit od zákonné úpravy a upravit okamžik převodu dle libosti.
1.2.1 Vedlejší ujednání dle české právní úpravy
Účinky právních jednání mohou být podmíněny různými smluvními ujednáními. Obecná úprava smluvního práva rozlišuje v rámci smluvních ujednání podmínky a doložení času.
Podmínka je dle jedné z definic „takovou obsahovou složkou, takovým ustanovením v právním jednání, kterým se jeho právní následky (účinky, popř. účinnost, tj. vznik, změna nebo zánik práv a/nebo povinností) činí závislými na skutečnosti, o níž není jisto, zda nastane nebo nastala, popř. není jisto, kdy nastane (a to především pro jednající osoby, resp. zejména smluvní strany.22 Občanský zákoník jmenuje dva základní druhy podmínek. Jedná se o podmínku rozvazovací a odkládací (§ 548 odst. 2 OZ). V rámci problematiky převodu vlastnického práva se uplatní hlavně podmínka odkládací. Příkladem může být odložení převodu ke dni vzniku manželského svazku, úspěšného ukončení studia, dosažení určitého věku či zvláštního oprávnění, apod. Lze však uvažovat i o aplikaci podmínky rozvazovací. V takovém případě dojde k převodu vlastnictví okamžikem účinnosti smlouvy, ale pokud se daná podmínka v budoucnu naplní, přejde vlastnictví zpět na prodávajícího.
Jedním z vedlejších ujednání, které občanský zákoník výslovně zmiňuje pro účely kupní smlouvy a které má povahu podmínky, je koupě na zkoušku. Úmyslem kupujícího je pořídit věc, která má plně vyhovovat jeho představám a bude tedy splňovat jeho kvantitativní a kvalitativní požadavky. V řadě případů ale kupující v době pořízení nedokáže rozpoznat, zdali daná věc odpovídá těmto požadavkům, a kupující tak podstupuje riziko, že zakoupí věc, kterou si nepřál. V případě ujednání koupě na zkoušku je kupující povinen věc ve zkušební době schválit (§ 2150 odst. 1 OZ). Pokud není sjednána zkušební lhůta, má kupující na schválení 3 dny (movité věci), resp. 1 rok (nemovité věci) od uzavření smlouvy (§ 2150 odst. 2 OZ). Pokud vyplývá z jednání stran o uzavření smlouvy, že má být věc prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, pak běží
zkušební doba ode dne odevzdání. Podmínkou schválení není, aby kupující skutečně věc vyzkoušel či prohlédl.23 Koupě na zkoušku může mít povahu podmínky odkládací či rozvazovací. Pokud kupující věc nepřevzal, převod vlastnictví se odkládá do doby schválení. V případě, že uplyne zkušební lhůta, věc nebyla převzata ani schválena, k převodu vlastnictví nedojde. Jestliže však kupující danou věc ve lhůtě schválí, aniž by ji převzal, stává se kupující vlastníkem dnem schválení věci. Povahu podmínky rozvazovací bude mít koupě na zkoušku v případě, že kupující věc převezme. Kupující se tak stává vlastníkem dnem převzetí věci. Jestliže však ve zkušební době věc odmítne, účinky kupní smlouvy pominou. Uplatní se zde tedy nevyvratitelná domněnka, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební lhůtě (§ 2151 odst. 2 OZ).
Obdobně lze sjednat ve smlouvě výhradu lepšího kupce. Prodávající si vyhrazuje právo věc prodat jinému kupci, který je dle jeho názoru vhodnější (§ 2152 odst. 1 OZ). Jedná se o subjektivní rozhodnutí prodávajícího a nemusí být tudíž podloženo racionálními argumenty. Výhradu lze ale uplatnit jen v předem určené lhůtě. Pokud se strany nedohodnou jinak, platí stejné lhůty jako u koupě na zkoušku.
Vedle podmínky je dalším vedlejším ujednáním doložení času, které váže vznik, změnu a zánik právních následků na uplynutí určité doby. Na rozdíl od podmínky je u doložení času jisté, že dojde k uplynutí času. Doložení času lze sjednat s počáteční dobou, od které nastávají účinky právního jednání, či s konečnou dobou, od které tyto účinky pominou (§ 550 OZ).
Zvláštním ujednáním, které zákon vymezuje pro účely kupní smlouvy, je výhrada vlastnického práva (§ 2132 an. OZ). Tato výhrada zakládá vyvratitelnou domněnku převodu vlastnického práva až k okamžiku úplného zaplacení kupní ceny. Strany však mohou sjednat v rámci této výhrady jiný okamžik převodu než zaplacení kupní ceny. Tento institut tak představuje určitou formu zajištění pohledávky. Výhrada se liší od koupě s odkládací podmínkou tím, že v případě výhrady je kupní smlouva účinná, zatímco u koupě s odkládací podmínkou je účinnost podmíněna naplněním určité skutečnosti.24 Dalším argumentem může být, že „odkládací podmínka je určitou
23 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014. s. 138.
24 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 888.
objektivní, resp. na vůli stran nezávislou skutečností, zatímco vedlejší ujednání (včetně výhrady vlastnického práva) se „naplní“, resp. jeho důsledky nastanou z důvodu jednání jedné ze stran (zaplacením kupní ceny)“25. Zákon nijak nevymezuje věc, ke které lze výhradu ujednat. Výhrada se tak může vztahovat jak k věci movité, tak nemovité. Jediným omezením je, že musí být sjednána před nabytím účinnosti kupní smlouvy. Xxxxx dále nepředepisuje žádnou zvláštní formu. Je tedy možné sjednat výhradu ústně. Zákon však pamatuje i na věřitele kupujícího a poskytuje jim ochranu v případě zpětného sjednávání výhrady (§ 2134 OZ). Vůči věřitelům kupujícího se tak výhrada uplatní jen, byla-li o ní pořízena veřejná listina či byla-li sjednána písemně s ověřenými podpisy. Pokud jde však o věc, jež je předmětem zápisu do veřejného seznamu, musí být výhrada do tohoto seznamu zapsána.
Dalším ujednáním, které významně ovlivňuje převod vlastnictví, je výhrada zpětné koupě. Kupující se tak dostává do nejisté pozice, kdy prodávající může v ujednané lhůtě požádat o převedení věci zpět do svého vlastnictví (§ 2135 odst. 1 OZ). K převodu vlastnického práva dochází okamžikem účinnosti smlouvy, resp. zápisem do veřejného seznamu, ale nabyté právo je až do uplynutí lhůty značně omezeno. Pokud ujednání tuto lhůtu neobsahuje, pokládá se za ujednanou tříletá lhůta u věcí movitých a desetiletá u věcí nemovitých (§ 2137 OZ). Během této lhůty může prodávající kdykoliv požádat o navrácení věci v nezhoršeném stavu s tím, že vrátí kupujícímu kupní cenu. Výhrada zpětné koupě tak dává prodávajícímu možnost si prodej ještě rozmyslet a plní určitou zajišťovací funkci, pokud by nastaly skutečnosti, které smluvní strany z jistých důvodů předvídají.26 Obdobně lze sjednat výhradu zpětného prodeje (§ 2139 OZ).
Výše zmíněný výčet výhrad a podmínek je však demonstrativní. Je tedy na vůli stran, jaká vedlejší ujednání případně vytvoří. Občanský zákoník stanoví lhůtu pro případy, kdy si strany sjednají výhradu či podmínku, v jejímž důsledku může dojít ke změně či zániku práv a povinností z kupní smlouvy, a strany neurčí lhůtu, v níž má být podmínka či výhrada splněna (§ 2157 OZ). Tato lhůta činí 1 rok od účinnosti smlouvy, ale jen pokud oprávněný výhradu či podmínku v této lhůtě neuplatnil.
25 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014, s. 103.
26 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014., s. 108.
1.2.2 Vedlejší ujednání dle francouzské právní úpravy
Francouzskému právnímu řádu stejně jako českému je vlastní zásada autonomie vůle. Subjekty se tak mohou odchýlit od zákonné úpravy a mohou rovněž ujednat podmínky a doložení času.
Ujednání podmínky do kupní smlouvy je výslovně umožněno v čl. 1584 CC. Code civil však neobsahuje žádné přesné vymezení podmínky, pouze uvádí, co je podmíněný závazek. Dle čl. 1168 CC je takový závazek závislý na události, která má nastat v budoucnu, přičemž není jisté, zdali vůbec nastane. Vznik závazku tak může být odložen ke dni, kdy daná událost nastane, nebo naopak závazek k tomuto dni zanikne. Vznik a zánik závazku tak bude odviset od potenciálního naplnění smluvené skutečnosti. Základním dělením podmínky je tedy rovněž členění na podmínku odkládací a rozvazovací. Mimoto ale Code civil výslovně zmiňuje podmínku kazuální, potestativní a smíšenou. V případě kazuální podmínky záleží pouze na náhodě, zdali nastanou její účinky. Žádná ze stran tak nemůže její naplnění nijak ovlivnit (čl. 1169 CC). Potestativní je podmínka tehdy, jsou-li účinky smlouvy vázány na skutečnost, jejíž naplnění je závislé na vůli jedné či druhé smluvní strany (čl. 1170 CC). Smluvní strana tak má účinnost smlouvy ve své moci. V případě, že je podmínka závislá na vůli jedné ze smluvních stran a zároveň na vůli třetí osoby, hovoříme o podmínce smíšené (čl. 1171 CC).
Na rozdíl od české úpravy je však nutné vzít v potaz retroaktivní účinky v případě naplnění podmínky (čl. 1179 CC). Jestliže strany sjednají podmínku odkládající převod vlastnického práva, k převodu dojde až při splnění dané podmínky, a to s účinky ke dni uzavření kupní smlouvy. Kupující bude považován za vlastníka již ode dne uzavření smlouvy. Naopak, půjde-li o podmínku rozvazovací, k převodu dojde okamžikem uzavření smlouvy a splněním podmínky účinky smlouvy pominou. Přitom se na převod hledí, jako by k němu vůbec nedošlo. Aby se zabránilo dlouhotrvající nejistotě o účincích smlouvy, je tedy v praxi vhodné sjednat ve smlouvě lhůtu, ve které má dojít k naplnění podmínky.27 Jestliže však strany lhůtu neurčí, nelze považovat podmínku za platnou donekonečna. Podmínka se stane obsolentní za situace, kdy je již zcela jasné, že k jejímu naplnění nedojde.28
27 XXXXXXXXX, X. Droit des obligations. 8. vyd. Paris: Litec, 2003, s. 158.
Z této koncepce vyplývají pro smluvní strany i třetí osoby značná rizika. Prodávající zůstává vlastníkem, ale nemůže nadále s věcí disponovat. Důsledkem retroaktivních účinků podmínky může být tudíž neplatnost právního jednání týkající se předmětu koupě mezi prodávajícím a třetí osobou. Retroaktivní účinky jsou však v některých případech vyloučeny. Překážkou, která vyplývá ze samé povahy závazku s rozvazovací podmínkou, je plnění, na které nelze nahlížet, jako by se vůbec nestalo.29 Jako příklad lze uvést vykonání určité práce či užívání bytu nájemcem.
Další výjimky pak vyplývají ze zákona. Uzavře-li prodávající před splněním podmínky další smlouvu převádějící vlastnické právo k téže věci movité s třetí osobou, ač již uzavřel tuto smlouvu s kupujícím, a dojde-li k předání věci oné třetí osobě, nelze od ní věc vymáhat. Uplatní se zde čl. 2276 CC, který uznává právo držitele věci. V případě převodu věcí nemovitých je pak ochrana třetích osob zajištěna obligatorním zápisem těchto smluv s podmínkou do veřejného seznamu. Dále je upravena ochrana nájemce, jež byla zmíněna výše (viz teorie zdánlivosti). Strany se však mohou od zákona odchýlit a tyto retroaktivní účinky vyloučit. Zvláštní podmínkou, jež je upravena v rámci kupní smlouvy, je koupě na zkoušku (čl. 1588 CC). Pro účely koupě na zkoušku platí domněnka, že se jedná o odkládací podmínku. Přesto právní teoretici chápou toto ujednání ve smyslu koncepce českého občanského zákoníku.30 Koupě na zkoušku tak může mít povahu podmínky odkládací či rozvazovací. Ačkoliv má kupující možnost věc vyzkoušet, jeho případné rozhodnutí věc odmítnout nemusí být neomezené. V mnoha případech záleží na konkrétním ujednání stran a dále na povaze zkoušky, jež má být realizována. Jestliže je posuzovaná kvalita změřitelná a objektivní, kupující věc nemůže odmítnout, pokud byly její objektivní parametry splněny.31 Naopak, závisí-li posouzení věci na subjektivních požadavcích kupujícího, může věc odmítnout dle svého uvážení.
Koupi na zkoušku se velmi podobá institut koupě po schválení či jinak řečeno po degustaci (čl. 1587 CC). Toto ustanovení se vztahuje na všechny věci, které je obvyklé před koupí ochutnat. Příkladem, který zákon výslovně uvádí, je koupě vína či oleje. Důsledkem daného ustanovení je, že ke koupi nedojde, dokud kupující věc neochutná a
29 XXXXXXXXX, X. Droit des obligations. 8. vyd. Paris: Litec, 2003, s. 158.
30 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 81.
31 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 80.
neodsouhlasí. V tomto případě se však nejedná o vedlejší ujednání smluvních stran, ale o pravidlo vyplývající přímo ze zákona. Nicméně jeho využití je dnes spíše omezené, týká se hlavně prodeje vína v restauracích či přímo u výrobce a dále prodeje čerstvých produktů na trzích.32 Pokud však strany ohledně uplatnění čl. 1587 CC mlčí, neznamená to nutně jeho vyloučení.33
Co se týče doložení času, právní úprava tohoto ujednání je shodná s českou právní úpravou. Od francouzské podmínky se odlišuje tím, že po uplynutí určené doby nenastávají retroaktivní účinky.
Code civil dále ve svém čl. 2367 rovněž upravuje výhradu vlastnického práva. Ujednání nalezneme v kapitole IV., části 1., pojednávající o zadrženém vlastnickém právu pro účely zajištění pohledávky. Výhrada je definována jako odložení převodu vlastnického práva až do okamžiku úplného splnění závazku druhé strany. Na rozdíl od české úpravy však výhrada musí být sjednána písemně (čl. 2368 CC). Sjednání výhrady vlastnického práva zakazuje kupujícímu jakékoliv dispozice s věcí, dokud není vlastníkem. Přesto zákon v čl. 2279 CC chrání třetí osobu, která věc koupí v dobré víře od kupujícího, přičemž na tuto osobu přechází povinnost zaplatit dlužnou částku.34
Dalším ujednáním vycházejícím z Code civil, které ovlivňuje převod vlastnického práva, je výhrada zpětné koupě. Prodávající je oprávněn ve lhůtě žádat zpětný převod věci, přičemž je povinen vrátit kupní cenu a uhradit náklady s koupí spojené a náklady vynaložené na nezbytné opravy i úpravy, kterými došlo ke zhodnocení věci (čl. 1659 CC an.). Strany jsou však omezeny při určení lhůty pro uplatnění výhrady. Maximální délka lhůty je 5 let, ať už jde o věc movitou či nemovitou (čl. 1660 CC), a jednou stanovená lhůta již nelze žádným způsobem prodloužit (čl. 1661 CC). Výhrada zpětného prodeje neví v Code civil speciálně upravena, ale nic nebrání jejímu sjednání v rámci autonomie vůle stran.
32 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 81.
34 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 168.
1.3 Hlavní rozdíly koncepcí převodu vlastnického práva
Jedním z rozdílů je odlišné zařazení této problematiky v rámci systematiky zákoníků. Českou právní úpravu převodu vlastnictví nalezneme v části absolutních majetkových práv, díl vlastnictví. Code civil vymezuje převod vlastnického práva v knize o různých způsobech nabývání vlastnictví, díl kupní smlouva. Systematika Code civil se liší od systematiky českého občanského zákoníku. Code civil se skládá pouze ze tří částí: kniha o osobách, o majetku a různých druzích vlastnictví a již zmíněná kniha o různých způsobech nabývání vlastnictví. Tato systematika vychází z římskoprávního díla Corpus Iuris Civilis, konkrétně z její části zvané Instituce. Code civil tak respektuje dlouholetou tradici.
Dle obou právních úprav je převod spojen v zásadě s účinností převodní, zejména kupní smlouvy. Tradice však stále hraje důležitou roli v rámci právních následků kupní smlouvy. Rozhodujícím faktorem pro určení, kdo se stal vlastníkem věci nezapsané ve veřejném seznamu, je, komu byla věc prodávajícím předána nejdříve. Francouzská úprava dále vyžaduje, aby tento první držitel byl v dobré víře, že jeho držba je oprávněná.
V případě postupného převodu věci různým osobám občanský zákoník podmínku dobré víry držitele v oprávněnost své držby nestanovuje. Z toho však nelze usuzovat, že držitel může být ve zlé víře ohledně svého práva k věci. Jestliže nabyvatel o existenci dřívější smlouvy věděl, zdá se na místě namítat neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.35
Dále můžeme zmínit koupi věci, která ještě neexistuje. Úpravy se v podstatě shodují, ledaže jde o věc nemovitou. Code civil zde stanoví dvě možné varianty. Jedná se o koupi při předání a koupi ve stavu před dokončením.
Dalším předmětem srovnání byla úprava samoobslužného prodeje. Ačkoliv shledáme konečné důsledky stejné, proces uzavírání smlouvy se lehce odlišuje. Úprava samoobslužného prodeje v OZ umožňuje učinit závaznou nabídku vůči neurčitému počtu osob, jelikož je úpravou lex specialis. Francouzské právo tak činí v zásadě v rámci obecného ustanovení upravujícího ofertu, jestliže se však nejedná o smlouvu intuitu
35SPÁČIL, X. et al. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). 1. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2013-, s. 335.
personae, u které uzavření smlouvy zcela závisí na určení konkrétního kontrahenta. Samoobslužný prodejce je tedy ve stavu permanentní nabídky. Za skutečné přijetí nabídky je pak považováno zaplacení kupní ceny kupujícím u pokladny.
Převod vlastnického práva může být výrazně ovlivněn vedlejším ujednáním stran. Zde je nutné zdůraznit rozdíl v obecných úpravách podmínky. Francouzské právo totiž přiznává podmínce za předpokladu jejího splnění retroaktivní účinky. Jestliže je převod vlastnictví odložen na základě ujednané podmínky, přechází vlastnické právo na kupujícího v okamžiku jejího splnění s účinky ke dni uzavření smlouvy. Obdobně, jestliže dojde ke splnění rozvazovací podmínky, dochází s účinky ex tunc k zániku vlastnického práva kupujícího. Kromě podmínky jako obecného vedlejšího ujednání jsou vedlejší ujednání v obou úpravách v zásadě shodná. Code civil nicméně zmiňuje navíc zvláštní ujednání o koupi po degustaci.
2 Přechod nebezpečí škody na věci
2.1 Česká úprava
Jak bylo řečeno výše, dochází na základě kupní smlouvy k převodu vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího, což má za následek přechod jednotlivých práv, která z vlastnictví vyplývají. Vlastnictví představuje neomezené právní panství nad věcí. Vlastník jako pán věci tak nese riziko ztráty, poškození či zničení věci. V souvislosti s převodem vlastnického práva pak vyvstává otázka, v jakém okamžiku přechází na kupujícího nebezpečí škody na věci.
Nebezpečí znamená riziko nahodilé zkázy nebo nahodilého zhoršení věci, kterým se věc dostává objektivně do rozporu se smlouvou, či snížení množství věcí (muko HGB/Benicke, č. 66 CISG, marg. Č. 4).
Dle § 2082 OZ přechází nebezpečí škody na věci současně s nabytím vlastnického práva. Občanský zákoník zde zakotvuje princip souběhu okamžiku nabytí vlastnického práva a okamžiku přechodu nebezpečí škody na věci. Avšak převod věci movité a nemovité je upraven rozdílně. Obecná úprava se tedy uplatní jen v několika případech, a to při prodeji zboží v obchodě, při samoobslužném prodeji a při koupi závodu.
Jestliže však kupující nabývá vlastnické právo k věci, dříve než je mu věc odevzdána, prodávající má do doby odevzdání povinnosti schovatele. Prodávající má tedy primárně věc opatrovat tak, jak strany dohodly ve smlouvě. Pokud ale strany toto opatrování ve smlouvě neupravily, musí prodávající věc opatrovat tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda (§ 2403 OZ).
V případě sjednání odkládací podmínky je přechod nebezpečí škody na věci odložen až ke dni splnění této podmínky (§ 2082 odst. 2 OZ). Lze však polemizovat nad významem tohoto ustanovení, jelikož sama odkládací podmínka odkládá i převod vlastnického práva, se kterým je přechod nebezpečí škody na věci v souběhu.
Výjimkou z obecného ustanovení je přechod nebezpečí škody na věci movité, pro který je rozhodující okamžik převzetí věci (§ 2121 odst. 1 OZ). Jestliže se však kupující zdráhá věc převzít, ačkoliv mu s ní prodávající umožnil nakládat, přechází nebezpečí škody na kupujícího v okamžiku, kdy mu bylo umožněno s věcí nakládat (§ 2121 odst. 2 OZ). Prodávající totiž splnil svou povinnost a kupující jedná protiprávně. Zákonodárce
zde stanoví stejné následky, jako kdyby věc byla kupujícím řádně převzata. Prodávající není povinen věc opatrovat jako dle § 2082 odst. 1 OZ, jelikož splnil svou povinnost.36 Kupující je pak povinen zaplatit kupní cenu a nést škodu na věci, pokud ke vzniku škody došlo poté, co na něj přešlo nebezpečí škody (§ 2125 odst. 1 OZ). Prve řečené však neplatí, jestliže došlo ke škodě v důsledku porušení povinnosti prodávajícího.
Způsobení škody a zproštění kupujícího zaplatit kupní cenu ale neznamená zrušení kupní smlouvy, ani právo kupujícího odmítnout plnění. Kupující má analogicky práva z odpovědnosti za vady podle § 2106 OZ.37 Jestliže kupující žádá náhradní plnění nebo pokud od smlouvy odstoupí, nebezpečí škody na kupujícího nepřechází (§ 2125 odst. 2 OZ). Smluvní strany si mohou dále dohodnout, že věc bude předána třetí osobou.
V takovém případě pak přechází nebezpečí škody na věci okamžikem, kdy mohl kupující s věcí nakládat, ale nemůže se tak stát dříve než v čase plnění (§ 2122 OZ). Třetí osobou může být jakákoliv osoba, s výjimkou dopravce, která je prodávajícím pověřena k předání věci kupujícímu. Podmínkou přechodu nebezpečí škody je splatnost dluhu. Jestliže se strany nedohodnou na čase plnění, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 OZ). Smluvní strany tak musí plnit vzájemně ve stejný okamžik. Převzetí věci před určenou dobou plnění tak nezbavuje prodávajícího rizika nahodilé zkázy věci. Spornou otázkou je, zdali musí prodávající informovat kupujícího o možnosti s věcí nakládat či ne. Někteří autoři předpokládají, že v zásadě prodávající povinen není, ledaže je zřejmé, že by k převzetí od třetí osoby nedošlo, kdyby ho prodávající neinformoval.38
Jestliže je předmětem koupě druhově určená věc a tato věc nebyla doposud kupujícím převzata, nemůže přejít nebezpečí škody na věci dříve, než bude věc dostatečně odlišena od ostatních věcí téhož druhu. K přechodu nebezpečí tak dochází současně s převodem vlastnického práva. Jestliže prodávající odesílá více zásilek najednou pro různé kupující, je pro individualizaci zapotřebí oznámení kupujícímu.
36 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 864.
37 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 873.
38 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014., s. 240.
V rámci koupě dále vyvstává otázka, jaká situace nastane v případě, že si kupující nechá věc dopravit. Dle § 2123 odst. 1 OZ je pro přechod nebezpečí škody na věci rozhodující okamžik předání věci dopravci v místě určeném kupní smlouvou. Pokud strany místo předání neurčí, zbavuje se prodávající rizika již předáním prvnímu dopravci. Dopravcem je osoba nezávislá na prodávajícím, která zajišťuje přepravu věci na základě smlouvy o přepravě. Otázkou je však, zda lze označit za dopravce také dceřinou společnost prodávajícího. Dle některých autorů bude považována za dopravce, jen pokud nad ní prodávající nemá skutečnou kontrolu, případně pokud může uplatňovat vlastní práva.39 Jiní zase považují dceřinou společnost za dopravce bez dalšího.40 Prvním dopravcem je osoba, která uskutečňuje první část přepravy. Sjednají-li strany způsob přepravy, je prvním dopravcem osoba, která takový druh přepravy provozuje. Předáním rozumíme faktické vydání věci dopravci, který je od té doby povinen věc opatrovat. V případě pochybností se pokládá za předání teprve naložení věci na dopravní prostředek.41 Předmět koupě však může být v době uzavření kupní smlouvy již přepravován. V takovém případě přejde nebezpečí na kupujícího předáním věci prvnímu dopravci s tím, že prodávající odpovídá za škodu vzniklou před uzavřením dotyčné smlouvy za podmínky, že o této škodě věděl, nebo o ní vzhledem k okolnostem vědět měl (§ 2123 odst. 2 OZ). Jestliže jsou přepravovány věci druhově určené, uplatní se zde opět
§ 2124 OZ, na jehož základě je prodávající pří předání dopravci povinen označit kupujícího v přepravních dokladech.42
Vedle přechodu nebezpečí k věci movité je dále upraven přechod nebezpečí k věci nemovité. Za předpokladu, že strany ujednají dobu, kdy je kupující povinen věc převzít, přechází nebezpečí škody na kupujícího v okamžiku, kdy má věc převzít (§ 2130 OZ). Pro toto ujednání však nejsou stanoveny žádné formální požadavky. Nemusí být tedy obsaženo v kupní smlouvě a nemusí být ani písemné. Pokud strany dobu převzetí nestanoví, uplatní se na základě § 2131 OZ přiměřeně ustanovení o koupi věci movité.
39 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s. 243.
40 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 868.
41 XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014., s. 242.
42 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 871.
K přechodu nebezpečí tedy dojde samým převzetím věci či v okamžiku, kdy prodávající umožní kupujícímu s věcí nakládat, ale kupující se zdráhá věc převzít (§ 2121 OZ).
2.2 Francouzská úprava
Francouzská právní úprava je založena na principu „res perit domino“ (tj. náhodná zkáza postihuje vlastníka). Tento princip odpovídá obecnému ustanovení § 2082 OZ, které spojuje přechod nebezpečí škody na věci s převodem vlastnictví. Jestliže prodávající věc neodevzdal, ačkoliv již nebezpečí škody přešlo na kupujícího, má prodávající povinnost věc opatrovat stejně jako schovatel. Přechod nebezpečí škody na věci je upraven v obecné části závazkového práva. Z čl. 1138 CC vyplývá, že, dojde-li k převodu vlastnictví již účinností smlouvy, přechází ve stejném okamžiku i nebezpečí škody na věci, ačkoliv věc nebyla ještě předána ani zaplacena. Francouzská úprava tak vytváří určitou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran. Ztráta věci tak bude znamenat, že zatímco kupující bude nadále povinen zaplatit kupní cenu, prodávající bude zproštěn povinnosti věc odevzdat, jestliže ke ztrátě došlo bez jeho zavinění a jestliže nebyl v době ztráty věci v prodlení (čl. 1302 CC). Tato nerovnováha je však pouze zdánlivá, jelikož povinnosti zaplatit kupní cenu odpovídá povinnost převést vlastnické právo a ne povinnost odevzdat věc. Z tohoto hlediska jsou obě povinnosti zcela vyvážené.43 Kupující se může stát tzv. nominálním vlastníkem, a přesto bude povinen za převod zaplatit. Princip souběhu se uplatní i v případě koupě věci druhově určené. K přechodu tak dojde až odlišením prodávané věci od věcí stejného druhu. Dále se pravidlo souběhu uplatní i u smluv s doložením času či u smluv s odkládací podmínkou.
Argumentem a contrario dojdeme k poznatku, že nebezpečí škody na věci leží na prodávajícím do doby, kdy strany nedojdou konsenzu. Pokud strany uzavřou smlouvu o věci, která byla k tomuto okamžiku zcela zničena, je taková smlouva neplatná (čl. 1601 odst. 1 CC). Byla-li však věc zničena jen částečně, může si kupující vybrat, zda od smlouvy odstoupí či bude zbylou část věci žádat za sníženou cenu (čl. 1601 odst. 2 CC).
Důležitou podmínkou přechodu nebezpečí škody na věci je, že prodávající plní řádně a včas. Jestliže je prodávající v prodlení s plněním povinnosti odevzdat předmět koupě, dochází k přechodu nebezpečí škody na věci zpět na prodávajícího. Kupující je
43 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 172.
v případě prodlení prodávajícího oprávněn zaslat prodávajícímu upomínku k plnění. Nicméně, za předpokladu, že dojde ke ztrátě věci v době prodlení prodávajícího s odevzdáním věci, může se prodávající své povinnosti zprostit, pokud by k této ztrátě došlo, i kdyby ji kupujícímu řádně odevzdal (čl. 1302 al. 2 CC).
Jestliže strany uzavřely smlouvu s odkládací podmínkou, přechází nebezpečí škody na věci až splněním této podmínky (čl. 1182 CC), ačkoliv vlastnické právo přechází na kupujícího zpětně ke dni uzavření smlouvy.
Je-li součástí smlouvy i přeprava věci, nese dle čl. L. 132-7 CCom riziko ztráty či poškození věci kupující, pokud se strany nedohodnou jinak. Toto pravidlo se uplatní jak ve vztahu mezi podnikateli, tak ve vztahu mezi podnikatelem a jednotlivcem. Můžeme říci, že se zde opět uplatní princip souběhu, protože v případě věci jednotlivě určené přechází nebezpečí již účinností smlouvy a v případě věci určené druhově dochází k odlišení věci právě jejím předáním dopravci.44 Na tom nic nemění ani fakt, že strany sjednají franco doložku, kterou se prodávající zavazuje hradit náklady přepravy.45 Nicméně prodávající může být odpovědný, jestliže ztrátu či poškození věci při přepravě zavinil, a to hlavně v případě, že vhodně nezajistil věc k přepravě.46
Dalším případem odpovědnosti prodávajícího je, pokud je přepravováno větší množství věcí, u kterých není zatím určeno, pro koho jsou (např. auta posílaná koncesionářům v jedné oblasti).47
Odchýlení od obecné zásady souběhu převodu vlastnictví a přechodu nebezpečí škody na věci nalezneme také u koupě nemovité věci ve stavu před dokončením, u které se současná judikatura shoduje, že k přechodu nebezpečí škody na věci dochází až dokončením věci.48 Dále je nutné zmínit případ koupě na zkoušku, kdy prodávající nese
44 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 170.
45 Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.5.1986. Čj. 85-16716. Obchodní komora. Dostupné na webu: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxxxxxxXxxxXxxx&xxXxxxxxXXXXXXXX00000000 7331&fastReqId=1535375202&fastPos=3.
48 Např. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.11.1990. Čj. 89-12580. 1.Civilní komora. Dostupné na webu:
nebezpečí škody na věci, jelikož se s kupujícím dohodl, že může věc vrátit, nebude-li s ní spokojen.49
Strany však na základě principu autonomie vůle stran mohou souběh převodu vlastnictví a přechodu nebezpečí škody na věci výslovně vyloučit. V zásadě se tak často děje v rámci sjednání výhrady vlastnického práva, kdy se prodávající zbavuje rizika pozbytí vlastnictví věci jejím předáním kupujícímu, protože se kupující stane vlastníkem až splněním toho, co představuje obsah výhrady, zpravidla zaplacením kupní ceny.50
xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxxxxxxXxxxXxxx&xxXxxxxxXXXXXXXX00000000 5328&fastReqId=1356475608&fastPos=1.
49 Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 24.11.1980. Čj. 78-13915. Obchodní komora. Dostupné na webu: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxxxxxxXxxxXxxx&xxXxxxxxXXXXXXXX00000000 6290&fastReqId=732597585&fastPos=1.
50 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 171.
3 Povinnost prodávajícího odevzdat předmět koupě
Základní práva a povinnosti stran nalezneme v definici koupě uvedené v § 2079 odst. 1 OZ. Prodávající je povinen kupujícímu odevzdat věc, která je předmětem koupě, a umožnit mu nabýt vlastnické právo k věci. Kupující je naopak povinen věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu.
Povinnost odevzdat předmět koupě znamená umožnit držbu vlastnického práva. Kupujícímu má být umožněno s věcí nakládat v souladu s vlastnickým právem, které na něj přechází. K splnění této povinnosti však nestačí pouhé faktické odevzdání věci, ale prodávající se rovněž zavazuje plnit v ujednaném množství, jakosti a provedení.
Francouzská úprava nahlíží na povinnosti prodávajícího trochu jinak. Prodávající má taktéž dvě hlavní povinnosti – povinnost odevzdat věc, která je předmětem koupě, a povinnost zajistit kupujícímu, že věc není zatížena právy třetích osob, o kterých kupující v době uzavření smlouvy nevěděl a ani vědět nemohl (čl. 1603 CC). Povinnosti prodávajícího jsou tedy založeny na dualistické koncepci. Předmětem aktuální debaty je otázka, zdali by nebylo vhodné přijmout koncepci monistickou, dle které má prodávající pouze jednu povinnost zahrnující jak odevzdání věci, tak zajištění vlastnického práva. Monistickou koncepci nalezneme ve Vídeňské úmluvě o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z r. 1980 a dále ve směrnici 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. Obě povinnosti se navzájem prolínají. Stávající úprava nutí spotřebitele, aby složitě vyhodnocoval, o jakou povinnost se v daném případě jedná. Monistická koncepce by tento problém odstranila.
3.1 Povinnost odevzdat předmět koupě v užším smyslu
3.1.1 Česká úprava
V prvé řadě je nutné vymezit, jaké věci se odevzdání týká. Předmětem koupě může být jakákoli věc v právním smyslu. Prodávající splní svou povinnost odevzdat věc, umožní-li kupujícímu nakládat s věcí v místě plnění a obeznámí-li jej s touto možností včas (§ 2088 OZ).
Odevzdání se může uskutečnit různými způsoby. Strany mohou sjednat, že je kupující povinen věc převzít u prodávajícího (pak hovoříme o tzv. dluhu výběrném) nebo že je prodávající povinen předat věc kupujícímu (zde jde o tzv. dluh přínosný). Neurčí-li strany způsob odevzdání ve smlouvě, je prodávající povinen plnit způsobem, který
vyplývá z povahy kupní smlouvy. Lze však uvažovat rovněž o způsobu vycházejícího z obchodních zvyklostí. Typickým způsobem odevzdání je předání „z ruky do ruky“ nebo odeslání. Dále je možné zmínit předání prostřednictvím technických prostředků nebo předání symbolické. Akt odevzdání se rovněž vůbec nemusí projevit navenek. Strany mohou uzavřít další smlouvu s tím, že věc zůstane u prodávajícího, který o ni bude pečovat (tzv. constitutum possessorium). Může též nastat situace opačná, kdy má kupující věc již u sebe (tzv. traditio brevi manu).
Jedná-li se o nemovitou věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, je povinnost prodávajícího odevzdat věc splněna zápisem vlastnického práva kupujícího do tohoto seznamu.
Zákon nespojuje odevzdání věci s její bezvadností. Prodávající tak může splnit povinnost i odevzdáním věci vadné. Otázka kvality předmětné věci je pak řešena v jiných ustanoveních (§ 2095 an. OZ).
Xxxxxxx odevzdání hraje významnou roli z hlediska prodávajícího v případě, že dojde k převodu vlastnického práva ještě před předáním věci kupujícímu. Ačkoliv již prodávající není nadále vlastníkem, dokud má věc u sebe, přičítají se mu práva a povinnosti schovatele (§ 2082 odst. 1 OZ). Prodávající je povinen odevzdat věc ve stavu, v jakém byla v době, kdy přešlo vlastnické právo na kupujícího.
Od běžného případu odevzdání přímým plněním (tradicí) je nutné odlišit případ, kdy má věc být dodána prostřednictvím dopravce. Dopravcem je osoba, která provozuje samostatně dopravu věcí a má je k tomuto účelu k dispozici (§ 2555 an. OZ).51 Povinnost odevzdání je považována za splněnou předáním věci prvnímu dopravci (§ 2090 odst. 1 OZ). Toto ustanovení lze aplikovat v případě, že nebylo stanoveno místo odevzdání věci a ze smlouvy vyplývá nutnost přepravy.52 S okamžikem předání věci prvnímu dopravci je navíc spojen okamžik přechodu nebezpečí škody na věci (jak bylo řečeno v předchozí kapitole). Aby však nastaly účinky odevzdání, je prodávající povinen označit věc zjevně a dostatečně jako zásilku pro kupujícího (§ 2091 odst. 1 OZ). Pokud tak neučiní, je prodávající povinen odeslání bez zbytečného odkladu oznámit kupujícímu. V oznámení
51 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s.79.
52 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s.78.
pak musí věc dostatečně určit. Jestliže však prodávající nevyužije ani jednu z těchto možností, bude věc odevzdána až v okamžiku jejího předání dopravcem. Občanský zákoník ale limituje použití ustanovení § 2090 odst. 1 OZ v případě, že je v pozici kupujícího spotřebitel. K uplatnění posledně zmíněného ustanovení dojde pouze, jestliže dopravce určí spotřebitel, aniž by mu byl prodávajícím nabídnut. Prodávající tak dle § 2090 odst. 2 OZ odevzdá věc spotřebiteli až v okamžiku předání dopravcem. Zákon tím dává spotřebiteli určitou výhodu.
S předmětem koupě musí být dále odevzdány všechny její součásti a příslušenství (§ 2087 OZ). Jedná se o zejména doklady, které jsou potřebné k převzetí a užívání věci. Dojednají-li strany, že budou doklady předány při zaplacení kupní ceny, dojde k jejich předání v místě placení (§ 2094 odst. 1 OZ). Doklady o přepravě věci je prodávající povinen předat bez zbytečného odkladu po jejich vydání (§ 2094 odst. 2 OZ).
Prodávající je dále vázán dobou, v níž má dojít k plnění. Tato doba běží ode dne účinnosti smlouvy (§ 2092 OZ). Xxxxxxx je, kdy je prodávající povinen věc odevzdat. Určí-li strany čas plnění ve smlouvě, musí dle § 1958 odst. 1 OZ prodávající plnit i bez předchozího upozornění ze strany kupujícího. Pokud však strany tuto otázku neupraví, bude kupující oprávněn požadovat odevzdání věci ihned a prodávající bude povinen plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 OZ). Jestliže má prodávající povinnost plnit jako první a plnění kupujícího je ohroženo okolnostmi, které u něho nastaly a které mu nebyly a neměly být známy v době uzavření smlouvy, je prodávající oprávněn odepřít plnění do doby, kdy mu bude poskytnuto nebo alespoň zajištěno plnění kupujícího (§ 1912 odst. 1 OZ). Tím je částečně prolomena povinnost prodávajícího odevzdat věc včas.
Pro prodávajícího hraje dále zásadní roli, na jakém místě má být věc odevzdána. Je proto vhodné, aby strany sjednaly místo plnění ve smlouvě. Jestliže tak neučiní, je nutné vycházet z konkrétní povahy koupě nebo z účelu tohoto plnění (§ 1954 OZ). Nelze-li ani tak určit místo plnění, bude jím místo stanovené v § 1955 odst. 1 OZ, tj. místo bydliště či místo sídla prodávajícího.
S odevzdáním věci jsou také spojené náklady. Na základě § 2081 OZ prodávající hradí náklady, které mu vznikly při odevzdání věci do místa plnění. Náklady, které kupující vynaložil na převzetí věci, hradí sám. Za předpokladu, že strany zvolí jako místo plnění místo u kupujícího a po uzavření smlouvy dojde ke změně jeho bydliště, sídla,
umístění závodu nebo provozovny, nese kupující zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tak vzniknou prodávajícímu (§ 1956 OZ).
Jestliže prodávající věc neodevzdá, ačkoliv je již povinen plnit, je v prodlení. Občanský zákoník otázku prodlení v rámci úpravy kupní smlouvy neobsahuje. Postupuje se tudíž dle obecné úpravy závazků. Důsledky prodlení se liší v závislosti na povaze daného závazku. Je-li ujednána určitá doba, ve které má být bezpodmínečně plněno, a nevyloučí-li to strany výslovně ve smlouvě, bude nutné v důsledku prodlení postupovat dle ustanovení o fixním závazku. V situaci, kdy nelze po kupujícím rozumně požadovat, aby dále trval na splnění dluhu, protože doba plnění měla zcela rozhodující význam při uzavírání smlouvy, dochází počátkem prodlení dlužníka k zániku závazku ze zákona (§ 1980 odst. 1 OZ). Věřitel však může zániku závazku zabránit, jestliže bez zbytečného odkladu vyrozumí dlužníka, že na splnění dluhu trvá. Podle důvodové zprávy k OZ nedochází k zániku smlouvy hned, jak se dlužník dostane do prodlení, ale je věřiteli zachována krátká lhůta k vyrozumění dlužníka o trvání závazku. Z dikce zákona však vyplývá, že marným uplynutím termínu závazek zaniká. Logicky lze poté dojít k závěru, že věřitel nemůže následně trvat na zachování závazku, který zanikl. Formulace tohoto ustanovení se tudíž zdá být poněkud nešťastná.
Jestliže ale nejde o fixní závazek, je kupující oprávněn domáhat se vydání věci nebo od smlouvy odstoupit (§ 1969 OZ). Domáhat se vydání věci znamená pro věřitele podat žalobu k soudu. Věřitel tudíž může usoudit, že je pro něj výhodnější odstoupit od smlouvy. Strany mohou podmínky odstoupení dohodnout ve smlouvě, anebo se postupuje dle zákona (§ 1977 an. OZ). Povinnost odevzdat věc je povinností smluvní, na jejíž porušení prodlením lze reagovat odstoupením od smlouvy. Zákon dále rozlišuje dvě možné varianty s rozdílnými důsledky. Podle okolností bude nutné posuzovat, v jakých případech se jedná o porušení povinnosti podstatným způsobem a v jakých nikoliv. V zásadě by se mělo jednat o porušení způsobem nepodstatným, přičemž je kupující povinen dát, ať už výslovně nebo mlčky, prodávajícímu dodatečnou lhůtu, která bude v konkrétním případě přiměřená. Pokud by lhůta nebyla stanovena přiměřeně, účinky odstoupení by dle § 1979 OZ nastaly až po uplynutí lhůty, která měla být správně vyměřena. Jestliže ale bude smlouva porušena podstatným způsobem, je kupující oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud to prodávajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděl (§ 1977 OZ). V důsledku porušení této smluvní povinnosti
také může kupující utrpět škodu, jejíž náhradu je pak oprávněn vymáhat (§ 2913 OZ). V některých případech ale prodávající není za prodlení odpovědný. Taková situace nastane především, pokud prodávající nemůže plnit z důvodu prodlení na straně kupujícího (§ 1968 OZ).
Pro prodej zboží v obchodě platí zvláštní úprava povinnosti odevzdání věci. Prodávající má zpravidla věc odevzdat při prodeji. Jestliže má být věc dodána na místo určené kupujícím, je dle § 2159 odst. 1 OZ za okamžik odevzdání považována doba dodání. Prodávající dále může žádat úplatu za uskladnění věci, pokud ji kupující při prodeji či dodání nepřevezme.
3.1.2 Francouzská úprava
Povinnost odevzdat věc je dobře známa i ve francouzském právu. Odevzdáním se dle čl. 1604 CC rozumí přeprava („transport“) věci k zajištění moci a držby kupujícího. Jedná se o povinnost dosáhnout určitého výsledku („obligation de résultat“). Prodávající je tak povinen zajistit, aby kupující mohl s věcí nakládat ve smyslu nakládání uvedeného v § 1012 větě první OZ. Povinnost odevzdat věc v sobě zahrnuje dva prvky - povinnost odevzdat věc a povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, jakosti a provedení. Podle čl. 1614 CC musí být věc kupujícímu odevzdána ve stavu, v jakém se nacházela v době uzavření smlouvy. Z toho vyplývá, že je prodávající povinen věc opatrovat, aby na věci do doby odevzdání nevznikla jakákoliv škoda. Prodávající musí vynaložit veškerou péči, kterou po něm lze v konkrétním případě rozumně požadovat (čl. 1137 CC). Jestliže došlo k převodu vlastnického práva na kupujícího ještě před odevzdáním věci, je prodávající odpovědný pouze za škody na věci, které sám zavinil. Protože nebezpečí škody na věci přešlo při odevzdání věci, nese jiné škody již kupující.
Kromě předmětné věci se povinnost odevzdat vztahuje i na příslušenství této věci a dále na vše, co je určeno k jejímu stálému užívání (čl. 1615 CC). Toto vymezení je však značně široké. U věcí nemovitých můžeme uvést požitky, právo na odškodnění, věci sloužící k užívání, resp. zdobící nemovité věci, jestliže jsou s hlavní věcí trvale užívané53, či věcná břemena. Zásadní součástí příslušenství nemovitých věcí je jejich řádná dokumentace, tzn. osvědčení vlastnictví, stavební povolení, dohoda spoluvlastníků.54 U
53 Např. orné nástroje, včelí úly, hnojivo, kotle.
54 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 193.
věcí movitých připadá v úvahu materiál zajišťující ochranu zboží, záruční list, návod k použití, technický průkaz, dokumenty pro účely proclení.
Samotný způsob odevzdání věci mohou strany sjednat ve smlouvě. Pokud tak neučiní, vychází se z povahy věci. Jde-li o věc nemovitou, považuje se za odevzdání předání klíčů či předání osvědčení vlastnictví (čl. 1605 CC). U věcí movitých je pak pro splnění povinnosti rozhodující fyzické předání věci, předání klíčů od místa, kde je věc uložena, nebo pouhý konsenzus stran (čl. 1606 CC). Dohodou stran dochází k odevzdání, jestliže je dotyčná věc již u kupujícího na základě jiného titulu nebo jestliže přeprava věci v době uzavření smlouvy není možná.
Výčet způsobů, kterými lze dostát povinnosti odevzdat, je však demonstrativní a v praxi se objevují další možné varianty. Některé movité věci (např. stromy a zvířata) jsou pro tento účel značkovány. Jestliže je věc přepravována, bude povinnost v zásadě splněna předáním věci dopravci, resp. je-li dopravců více, pak prvnímu z nich. Specifickým typem přepravy je přeprava námořní, pro kterou je typické vystavení náložného listu neboli konosamentu. U věcí nemovitých mohou strany případně sjednat, že k odevzdání dojde v okamžiku, kdy kupující začne věc užívat.55 Způsob odevzdání věci se tak v zásadě neliší od české úpravy.
3.2 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení
3.2.1 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení dle české úpravy
Povinnost odevzdat věc s sebou nese také povinnost plnit v ujednaném množství, jakosti a provedení (§ 2095 OZ). V některých případech strany předmět koupě vymezí ve smlouvě. V opačném případě je nutné plnit tak, aby byly jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy. Nelze-li je ani přesto stanovit, musí být vhodné pro účel obvyklý. Pokud jde o množství, ve kterém má být plněno, strany zpravidla sjednají množství přesně. Ze smlouvy či z povahy předmětu může nicméně vyplývat, že je množství stanoveno pouze přibližně. V takovém případě určí přesné množství prodávající (§ 2098
55 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 194.
OZ). Pro určení množství prodávajícím zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že případná odchylka nesmí přesáhnout pět procent množství určeného ve smlouvě.
Jestliže věc nemá smluvenou jakost nebo není odevzdána v určitém provedení či množství, je na základě § 2099 odst. 1 OZ takové plnění vadné a kupujícímu vznikají práva z vadného plnění. Musí se však jednat o vadu, která existovala v době přechodu nebezpečí škody na věci (§ 2100 odst. 1 OZ). Tato podmínka může být splněna i v případě, že je vada objevena až po přechodu nebezpečí škody. Zákon dále rozšiřuje pojem vady věci i na případy plnění jiné věci a případy, kdy jsou vadné doklady nutné pro užívání věci. Jak vyplývá z kapitoly o přechodu nebezpečí škody na věci, půjde v zásadě o vadu, kterou věc měla v době převzetí kupujícím.
U zasilatelské koupě budou pro zjištění vady rozhodující vlastnosti věci v okamžiku předání dopravci, resp. prvnímu dopravci. Kupující by tak měl být při převzetí věci obezřetný. Kupujícímu je stanovena povinnost, aby si předmět koupě co nejdříve po přechodu nebezpečí škody prohlédl a ujistil se, že má věc všechny požadované vlastnosti a že bylo odevzdáno určené množství (§ 2104 OZ). U zasilatelské koupě může kupující odložit prohlídku věci do doby, kdy je věc doručena na místo určení (§ 2105 odst. 1 OZ). Jestliže se následně změní místo určení nebo je věc kupujícím dále odeslána, je kupující oprávněn odložit prohlídku věci až do okamžiku dodání do nového místa určení. Prodávající ale ví, nebo musí vědět o možnosti takové změny (§ 2105 odst. 2 OZ).
Podle již zmíněného § 2100 odst. 1 OZ je možné namítat vadu i po přechodu nebezpečí škody, jestliže byla způsobena porušením povinnosti prodávajícího. V případě, že prodávající bude plnit dříve, než je sjednáno ve smlouvě, a jeho plnění nemá požadované vlastnosti, je prodávající do doby, kdy mělo být plněno dle smlouvy, oprávněn odstranit nedostatky, které představují vadu (§ 2101 odst. 1 OZ). Práva z vadného plnění však nevznikají, jestliže vada existovala již při uzavření smlouvy a kupující ji tehdy musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat (§ 2103 OZ). Zákon ale chrání kupujícího v případě, že mu prodávající tvrdí, že je věc bez vad, anebo pokud vadu lstivě zastře.
3.2.2 Práva z vadného plnění dle české úpravy
Případné následky vadného plnění se liší podle toho, zdali je takové porušení smlouvy podstatné či nepodstatné. V případě podstatného porušení smlouvy má kupující
čtyři možnosti (§ 2106 odst. 1 OZ). Může žádat odstranění vady buď dodáním věci nové, případně dodáním chybějící věci, anebo opravou vadné věci. Kupující je však oprávněn také místo odstranění vady žádat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit. Kupující je povinen sdělit prodávajícímu, jakou možnost si zvolil, v době, kdy vadu oznamuje či bez zbytečného odkladu po tomto oznámení (§ 2106 odst. 2 OZ). Včasnost oznámení volby prodávajícímu je důležitá pro další uplatnění práv z vadného plnění dle § 2106 OZ. Nevybere-li si kupující bez zbytečného odkladu po oznámení vady, bude moci žádat pouze práva vyplývající z vadného plnění, které je nepodstatným porušením smlouvy (§ 2106 odst. 3 OZ).
Jakmile kupující sdělí prodávajícímu možnost, kterou zvolil, nemůže již své rozhodnutí dále měnit. Výjimečně je kupující oprávněn vybrat jinou možnost, a to tehdy jestliže již žádal opravu věci, ale následně bylo zjištěno, že je dotyčná vada neopravitelná. Jestliže si kupující zvolí odstranění vady, ať už v jakékoliv formě, je na prodávajícím, aby vadu odstranil v přiměřené lhůtě. Prodávající však může kupujícímu oznámit, že vady neodstraní. V obou případech má kupující možnost zvolit další z možností, tj. žádat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo odstoupit od smlouvy.
Kupující bude povinen postupovat jinak, pokud je vadné plnění jen nepodstatným porušením smlouvy. Na základě § 2107 odst. 1 OZ je kupující v takovém případě oprávněn žádat pouze odstranění vady nebo přiměřenou slevu z kupní ceny. Zákon nicméně dává prodávajícímu prostor pro dobrovolné plnění, jímž by došlo k odstranění vady a jímž by odvrátil následky odpovědnosti za vady (§ 2107 odst. 2 OZ). Prodávající tak může učinit jen tehdy, neuplatnil-li dosud kupující právo na slevu z kupní ceny či neodstoupil-li od smlouvy. V této době je prodávající oprávněn dodat chybějící část primárního plnění nebo odstranit právní vadu. Pokud jde o další vady, může si prodávající vybrat, jestli věc opraví nebo dodá novou. Prodávající je však při rozhodování limitován rozsahem nákladů, které by mohly kupujícímu vzniknout. Musí tedy volit způsob, který nevyvolá nepřiměřené náklady. Jestliže nedojde k odstranění vady, která vznikla následkem nepodstatného porušení smlouvy, je kupující obdobně jako v předchozím případě oprávněn žádat slevu z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy (§ 2107 odst. 3 OZ).
Zaměříme-li se na jednotlivé druhy práv z vadného plnění, zákon vždy upřednostňuje odstranění vady. Zákon do doby odstranění vady kupujícímu umožňuje, aby odložil placení té části kupní ceny, která odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu (§ 2108 OZ). Jedná se tudíž o určitou formu zadržovacího práva. Prodávající má být motivován k odstranění vady. Zadržení kupní ceny je však možné i tehdy, je-li prodávající povinen akceptovat návrh kupujícího na slevu z kupní ceny či přijmout následky jeho odstoupení.56 Výše části kupní ceny, kterou je možné zadržet, má odpovídat výši slevy z kupní ceny. To se však v praxi může jevit obtížné. Proto zákonodárce stanoví, že k jejímu určení stačí odhad, který přiměřeně odpovídá slevě z kupní ceny. Ačkoliv zákon zadržovací právo výslovně nezmiňuje, ze samotné povahy tohoto institutu vyplývá, že jej lze uplatnit i v těchto případech.
Jedním ze způsobů odstranění vady je dodání nové věci bez vady neboli výměna věci za novou. V okamžiku, kdy je dodána nová věc, je kupující dle § 2109 OZ povinen prodávajícímu vrátit věc vadnou. Kupující si může věc ponechat do skutečného dodání bezvadné věci. Prohlášení prodávajícího o výměně věci v této souvislosti nehraje roli.57 Náklady vzniklé v souvislosti s vrácením věci jdou na účet prodávajícího.
V souvislosti s touto povinností je nutné se zmínit také o důsledcích, které mohou nastat v případě, kdy kupující nemůže věc vrátit ve stavu, v jakém ji obdržel. V takovém případě kupující ztrácí své právo požadovat dodání nové věci, jakož i právo odstoupit od smlouvy (§ 2110 OZ). Xxxxx však stanovuje čtyři výjimky, kdy kupující svá práva neztrácí. Jde o změnu stavu, ke které došlo v důsledku prohlídky, která měla vadu odhalit, dále o změnu, která vznikla použitím věci před objevením vady, změnu, již kupující nezpůsobil svým jednáním ani opomenutím, a změnu, ke které došlo v souvislosti s prodejem věci, jestliže kupující o vadě v době prodeje nevěděl, či byla-li věc spotřebována nebo pozměněna v rámci obvyklého použití. Problematickou je výměna věci individuálně určené, která se může jevit jako nepřiměřená. Kupující se tak může
56 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s.190.
57 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 834.
rázem ocitnout v silnějším postavení vůči prodávajícímu, aniž by k tomu existoval nějaký rozumný důvod.58
Dalšími způsoby odstranění vady je dodání chybějící věci, resp. dodání chybějícího plnění a oprava věci. Zákon prodávajícímu neukládá, jakým způsobem je nutné věc opravit. Záleží tedy na vůli prodávajícího, zda věc pouze upraví, aby odpovídala smlouvě, či jestli vymění nebo opraví jednotlivé díly. Mimoto se může rozhodnout věc opravit jinak. Podstatné je, aby věc, která prošla opravou, byla bez vady.
Vedle odstranění vady je dalším právem z vadného plnění přiměřená sleva z kupní ceny. Vyvstává otázka, co lze považovat za přiměřené. Zákon zde ponechává prostor pro praxi. Právní teoretici vycházejí z tzv. proporční metody, na základě které je porovnávána hodnota věci vadné a bezvadné a dle tohoto poměru je pak snížena kupní cena.59 Zákon dále výslovně stanoví kupujícímu právo na slevu z kupní ceny v případě, že pozemek nemá výměru určenou ve smlouvě (§ 2129 odst. 1 OZ). Jestliže však pozemek nemá výměru uvedenou ve veřejném seznamu, má kupující právo na přiměřenou slevu, jen pokud tak bylo ujednáno ve smlouvě.
Posledním právem z vadného plnění je odstoupení od smlouvy. Jedná se o jednostranný projev vůle kupujícího adresovaný prodávajícímu, v jehož důsledku zaniká celý závazek. Takové rozhodnutí kupujícího je definitivní a nemůže jej tudíž následně odvolat a žádat obnovení závazku. Odstoupení má účinky ex tunc. Všechna práva a povinnosti tedy zanikají ke dni vzniku závazku. Nelze nicméně opominout, že v důsledku zániku tohoto vztahu může dojít k bezdůvodnému obohacení jedné či druhé strany.
Kupující však nemůže u soudu uplatnit žádné z těchto práv z vadného plnění, neoznámí-li vadu prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit (§ 2112 odst. 1 OZ). Zákonodárce tedy vylučuje uplatnění práv z vadného plnění, jedná-li se o vadu zjevnou, která nebyla prodávajícímu bez zbytečného odkladu oznámena. Občanský zákoník dále ve druhé větě § 2112 odst. 1 OZ obsahuje úpravu ohledně oznámení skryté vady. Skrytou vadu je kupující povinen
58 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s.174.
59 TICHÝ, XXXXXXX, XXXXXXX. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vyd. Praha: X. X.Xxxx, 2014, s.174.
oznámit bez zbytečného odkladu, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejdéle však do dvou let od odevzdání věci. Aby zákonodárce zamezil komplikovaným sporům, požaduje na kupujícím včasnou aktivitu a striktně omezuje dobu, ve které je možno skrytou vadu oznámit. Nebyla-li vada (zjevná či skrytá) oznámena včas, je prodávající na základě § 2112 odst. 2 OZ v potenciálním sporu oprávněn podat námitku. K námitce však soud nepřihlédne, pokud kupující prokáže, že prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět o skutečnosti, v jejímž důsledku vada vznikla.
Jiná úprava platí pro případ skryté vady stavby spojené se zemí pevným základem (§ 2129 odst. 2 OZ). Lhůta, ve které je kupující oprávněn oznámit vadu prodávajícímu, je prodloužena na 5 let od nabytí vlastnického práva k této stavbě. Oznámí-li kupující vadu po uplynutí této lhůty, prodávající je oprávněn namítnout, že vada nebyla oznámena včas. Pokud tak prodávající učiní, soud kupujícímu právo z vadného plnění nepřizná. Právo na tuto námitku prodávající nemá, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající věděl nebo musel vědět v době odevzdání věci.
Kromě obecného režimu práv z vadného plnění dle § 2099 an. OZ je nezbytné zohlednit speciální úpravu pro případy, kdy je prodávajícím podnikatel a k prodeji dochází v rámci jeho podnikatelské činnosti a kupujícím je osoba, která tyto znaky nesplňuje, tzn. při prodeji zboží v obchodě. Prodávající dle § 2161 OZ odpovídá za to, že věc v době převzetí věci kupujícím nemá vady. Zákonodárce dále uvádí demonstrativní výčet toho, co musí prodávající zajistit. Věc by měla mít zejména vlastnosti, které byly ujednány ve smlouvě, resp. vlastnosti, které prodávající popsal či které kupující s ohledem na povahu zboží očekával. Dále by věc měla být vhodná pro určitý účel, měla by být odevzdána v odpovídajícím množství, měla by být v souladu s právními předpisy, atd.
Zákon kupujícímu ulehčuje situaci při vymáhání práv z vadného plnění pomocí vyvratitelné domněnky uvedené v § 2161 odst. 2 OZ. Vyjde-li vada najevo v průběhu šesti měsíců od převzetí věci, má se za to, že tato vada existovala již v době převzetí. Kupující tedy prokazuje, že se vada projevila v době šesti měsíců od převzetí. K vyvrácení této domněnky by prodávající musel prokázat, že věc při převzetí vadná nebyla.
Má-li věc takovou vadu, že ji lze i přesto užívat k určenému účelu, může být dle § 2164 OZ předmětem koupě jen za cenu nižší, než by byla obvyklá cena u bezvadné věci. Prodávající je přitom povinen upozornit kupujícího, že má věc vadu a o jakou vadu konkrétně jde. Upozornění není nutné, je-li vadnost věci zřejmá již z povahy prodeje.
Zjistí-li kupující, že věc, která je spotřebním zbožím, má vadu, může uplatnit práva z vadného plnění v době 24 měsíců ode dne převzetí (§ 2165 odst. 1 OZ). Toto uplatnění práv však zákon vylučuje v případě, že byla věc koupena za nižší cenu z důvodu vady, pro kterou by jinak prodávajícímu vznikla odpovědnost (§ 2167 OZ). Z uvedeného ustanovení dále vyplývá, že není možné, aby kupující prodávajícímu vytýkal opotřebení věci, ke kterému při jejím obvyklé používání musí nutně dojít. Jde-li o věc použitou, vztahuje se odpovědnost prodávajícího na vady, které věc neměla v době převzetí. V ostatních případech se kupující nebude moci domáhat práv z vadného plnění, vyplývá- li to z povahy věci. Občanský zákoník tak nechává relativně široký prostor pro další výjimky. Práva z vadného plnění v rámci prodeje zboží v obchodě se však nemůže domáhat kupující, který o vadě věci v době převzetí věděl, nebo který vadu sám způsobil (§ 2170 OZ).
Kupujícímu je poskytována zvýšená ochrana vůči prodávajícímu, který by mohl využít případné nezkušenosti kupujícího. Zákon totiž stranám zakazuje, aby si ujednaly zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění (§ 2168 OZ). Výjimkou pak je koupě již použitého spotřebního zboží, u něhož se strany mohou dohodnout na zkrácení až v rozsahu poloviny zákonné doby. Smluvním stranám je také na základě § 2174 OZ odepřeno, aby se dohodly na jakémkoliv omezení či zániku uplatnění práva z vadného plnění.
Kupující má rovněž právo, aby byla před ním věc překontrolována nebo předvedena její funkčnost (§ 2162 OZ).
Kupující uplatňuje práva z vadného plnění u prodávajícího (§ 2172 OZ). Pokud je však k opravě věci určena jiná osoba, jež se nachází v místě prodávajícího nebo v místě, které je pro kupujícího bližší, uplatňují se práva u této osoby. Prodávající, resp. jiná osoba, je povinna písemně potvrdit okamžik, kdy došlo k uplatnění práv z vadného plnění (§ 2173 OZ). V rámci potvrzení navíc informuje kupujícího o provedení opravy a o délce jejího trvání.
Jestliže věc nemá vlastnosti uvedené v § 2161 OZ, může se kupující domáhat dodání nové věci pouze za předpokladu, že takový požadavek není nepřiměřený, zohledníme-li povahu vady (§ 2169 odst. 1 OZ). Týká-li se vada pouze součásti věci, je kupující oprávněn žádat jen výměnu této součásti. Jestliže tato výměna není možná, může kupující od smlouvy odstoupit. Jeví-li se však výměna věci vzhledem k povaze věci neúměrná, může kupující žádat bezplatné odstranění vady. Příkladem neúměrnosti je pak, lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu. Právo na dodání nové věci či výměnu součásti je zachováno i v případě, že je vada odstranitelná, jestliže věc nemůže být řádně užívána pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad (§ 2169 odst. 2 OZ). Nevybere-li si ani jednu z těchto variant, má kupující dle § 2169 odst. 3 OZ právo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny. Toto právo může kupující uplatnit, i pokud prodávající nemůže zjednat nápravu nebo není schopen zajistit nápravu v přiměřené době nebo jestliže by prodávající způsobil nápravou kupujícímu značné obtíže. Zákonodárce vylučuje uplatnění práva na výměnu věci a místo ní dává kupujícímu právo na přiměřenou slevu, jestliže je předmětem koupě věc vadná a prodávající za vadu odpovídá, přičemž je věc prodávána za nižší cenu nebo jde o věc použitou (§ 2171 OZ).
3.2.3 Povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení dle francouzské úpravy
Povinnost prodávajícího odevzdat věc v ujednaném množství, jakosti a provedení je upravena i v Code civil (čl. 1616). Odevzdávaná věc má být v souladu s kupní smlouvou. Prodávající je tedy povinen odevzdat to, co bylo ujednáno ve smlouvě (čl. 1243 CC). Francouzské právo rozlišuje mezi rozporem se smlouvou na jedné straně a vadou na straně druhé. U vady se předpokládá existence nedostatku dané věci, která je však přesto v souladu se smlouvou. Naproti tomu, jestliže má věc všechny patřičné vlastnosti, nemá neobvyklé nedostatky, lze ji bez problému užívat, ale neodpovídá dohodě smluvních stran, jedná se o rozpor se smlouvou. Rozdíl je patrný zejména u zjevné vady, u níž prodávající v zásadě práva z vadného plnění nemá, ale je oprávněn namítat rozpor se smlouvou.60 Podle toho, k jakému užívání je předmět koupě určen, jsou pak stanoveny různé důsledky v případě porušení této povinnosti. Strany mohou sjednat, že má být věc užívána jinak než obvykle. Není-li následně možné věc užívat, jak bylo
60 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 197.
stanoveno ve smlouvě, bude kupující postupovat dle pravidel pro rozpor s kupní smlouvou. Jestliže však strany žádné speciální užívání ve smlouvě nevymezily, uplatní se zde režim pro skryté vady.61
3.2.4 Rozpor se smlouvou ve francouzské úpravě
Rozpor se smlouvou je tedy možné namítat, neodpovídá-li odevzdaná věc smluvnímu ujednání. Riziko tohoto rozporu se úměrně zvětšuje, čím více strany vymezí ve smlouvě předmět koupě. Pro zjištění případného nesouladu s kupní smlouvou je rozhodující okamžik odevzdání věci. Kupující je povinen zkontrolovat věc při jejím převzetí. Potvrzení přijetí věci kupujícím má své důsledky. Je tedy v zájmu kupujícího, aby věc při převzetí řádně prohlédl. Jestliže kupující odevzdávanou věc přijme, potvrzuje tím, že je věc v souladu se smlouvou a že prodávající tudíž splnil svou povinnost odevzdat předmět koupě. Kupující tak pozbývá právo namítat rozpor se smlouvou. To však platí jen, přijal-li kupující věc, která má zjevnou vadu nebo o jejíž vadě kupující před uzavřením smlouvy věděl. Jestliže má věc vadu skrytou, kterou nebylo možné v době odevzdání odhalit, nemá přijetí takové věci žádné důsledky pro uplatnění práv pro rozpor se smlouvou.
Přijetí věci může mít různé důsledky v závislosti na charakteru smluvních stran. Uzavírá-li se smlouva mezi podnikateli, klade zákonodárce větší nároky na kupujícího ohledně jeho kontroly věci při odevzdání. V konkrétním případě kupující koupil nerezové kontejnery, jejichž kvalita však byla nedostatečná. Kvalitu nerezového materiálu nelze poznat na první pohled. Kasační soud přesto usoudil, že měl kupující jako profesionál kontejnery při předání řádně zkontrolovat nebo si vymínit lhůtu pro jejich přijetí a přiznal kupujícímu jen částečné odškodnění.62 Kupující má ale plné právo převzetí věci odmítnout, jestliže nebylo plněno tak, jak strany dojednaly ve smlouvě. Rozpor se smlouvou lze charakterizovat jako nesplnění povinnosti odevzdat věc. Kupující je oprávněn využít svého práva neplnit, tedy odmítnout převzetí věci, jestliže prodávající
61 XXXXXX, X. Conformité et vices cachés dans le droit de la vente.1. vyd. Publibook, 2010, s. 15.
62 Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.5.2010. Čj. 09-10086. Civilní komora. Dostupné na webu: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxxxxxxXxxxXxxx&xxXxxxxxXXXXXXXX00000000 8265&fastReqId=1606223066&fastPos=1
doposud neplnil, tj. neodevzdal věc v souladu se smlouvou.63 Realizace koupě je tak pozastavena a je na prodávajícím, aby zjednal nápravu, která umožní koupi dokončit.
Dalším prostředkem řešení rozporu se smlouvou, je zrušení smlouvy. Strany se tak v souladu se zásadou autonomie vůle mohou dohodnout na jejím zrušení. Jestliže se však strany nedohodnou, je kupující dle čl. 1184 CC povinen obrátit se s žádostí o zrušení smlouvy na soud. Soud má v takových případech zabránit, aby došlo k odstoupení od smlouvy, jestliže vzniklý rozpor není dostatečně závažný. Toto ustanovení nicméně mohou strany ve smlouvě vyloučit a vyhnout se soudnímu řízení tím, že si pro případ neplnění druhé strany sjednají ve smlouvě právo od smlouvy odstoupit.
Méně radikálním řešením rozporu, kterým je možné zachránit realizaci koupě, je, dohodnou-li se strany na dodatku zakládajícím právo kupujícího na snížení ceny.64
V rámci problematiky plnění, které je v rozporu se smlouvou, je však nutné zmínit i potenciální právo kupujícího na náhradu škody. Kupující má dle čl. 1146 CC právo na náhradu škody, jestliže mu byla škoda způsobena porušením smluvní povinnosti. Čl. 2262 CC stanoví pro podání žaloby lhůtu 30 let ode dne, kdy ke škodě došlo. Tato lhůta neplatí, pokud je kupující podnikatelem. V takovém případě se lhůta zkracuje na 10 let.
Výše zmíněné sankce rozporu se smlouvou není možné obejít smluvním ujednáním. Prodávající je povinen plnit to, k čemu se ve smlouvě zavázal, a nemůže se tudíž zprostit odpovědnosti za porušení své povinnosti.
3.2.5 Odpovědnost za skryté vady dle francouzské úpravy
Odpovědnost za skryté vady přichází v úvahu v případě, že je odevzdána věc, která má nedostatek, který nebylo možné při převzetí odhalit a který činí věc nezpůsobilou k užívání, pro které byla určena, anebo který toto užívání omezuje takovým způsobem, že by kupující věc buď nekoupil, kdyby o vadě věděl, nebo by alespoň žádal nižší cenu (čl. 1641 CC).
Prvním předpokladem pro uplatnění práv z vadného plnění je existence vady, kterou věc má a v jejímž důsledku nelze věc řádně užívat. V obecném smyslu se vadou
63 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 210-211.
64 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 213.
rozumí skutečnost, že věc nemá takové vlastnosti, jaké lze od ní objektivně očekávat. Pro zjištění existence vady je nutné zhodnotit, jak se funkčnost věci shoduje s obecným názorem na její použití.65
Identifikovat vadu však nestačí. Nalezená vada také musí být dostatečně závažná. Posouzení závažnosti vady je pak úkolem soudu. Za závažnou vadu se považuje zpravidla stav, který neumožňuje obvyklé užití věci, nemluvě o nedostatku, který činí věc nebezpečnou.66
Dalším předpokladem vzniku práv z vadného plnění je, že se musí jednat o vadu skrytou. Jestliže tedy kupující o vadě v době odevzdání věci věděl a přesto věc převzal, pozbývá tímto práva namítat vadnost věci. Zde se otvírá prostor pro obranu prodávajícího, který tak bude tvrdit, že se v daném případě nejedná o skrytou vadu. Vada se považuje za skrytou, jestliže věc byla podrobena prohlídce a běžnému prověření bezvadnosti, na jejichž základě nebyla objevena žádná vada.67 Kontrola věci se tak stává nedílnou součástí realizace koupě z hlediska možnosti později uplatňovat práva z vadného plnění.
Vady zjevné jsou naopak z tohoto režimu vyloučeny. Zjevnou je vada, která je evidentní, do očí bijící, ale i vada, kterou mohl kupující při vynaložení průměrné péče objevit. Kasační soud přesto přiznal povahu skryté vady i vadě zjevné, u níž není možné předvídat škodlivé důsledky.68 V rámci koupě budoucí nemovité věci je však kupujícímu na základě čl. 1642-1 CC poskytnuta ochrana i v případě zjevných vad. Prodávající je odpovědný za zjevné vady až do přijetí stavby nebo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy kupující převzal držbu (podle toho, který okamžik nastane později). Tento ochranitelský přístup má kompenzovat riziko kupujícího vyplývající ze skutečnosti, že kupovaná věc ještě neexistuje.
Při posuzování povahy vady soud uplatňuje určitý postup. Nejdříve zkoumá schopnosti kupujícího vyplývající z jeho profese. Následně soud posuzuje, zdali mohl vzhledem k okolnostem vadu rozpoznat. Dle ustálené judikatury se má při rozhodování
65 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 253-254.
66 XXXX, X.; XXXXXXX, X. Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux. Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996, s. 258.
67 XXXXXXX, X. Conformité et garanties, 1983, n. 15.
rozlišovat dle míry odborné znalosti kupujícího. Kupující, který není odborníkem v relevantní oblasti, je zpravidla považován za nekompetentního rozpoznat skrytou vadu. Požadavky na jeho kontrolu věci nejsou příliš vysoké, stačí pouhá vnější prohlídka.69 Taktéž není kupující povinen přizvat na kontrolu experta.70
Aby se jednalo o vadné plnění, musí také existovat příčinná souvislost mezi vadou a nezpůsobilostí věc užívat. Vada tedy musí činit věc neschopnou užívání. Rozsah nezpůsobilosti je vymezen v čl. 1641 CC. Jedná se o takový stav věci, kdy není možné věc užívat vůbec, a stav, kdy je věc způsobilá užívání jen v takovém rozsahu, při kterém by kupující, kdyby o vadě věděl, věc nekoupil nebo by žádal snížení ceny. Vada tak musí podstatně narušovat užívání věci.
Judikatura dále uvádí požadavek, aby vada existovala v době přechodu nebezpečí škody na věci.71 Důvodem tohoto požadavku je, aby vada existovala předtím, než dojde k prvnímu použití věci kupujícím. Prodávající je tak plně odpovědný.
Posledním faktorem ovlivňujícím uplatnění práv z vadného plnění je omezení doby, ve které je možné podat žalobu. Čl. 1648 CC stanoví lhůtu dvou let, která začíná běžet dnem, kdy byla vada objevena.
Má-li kupující za to, že jsou podmínky odpovědnosti splněny, může si zvolit, jakou formu bude náprava mít. Podle čl. 1644 CC je kupující oprávněn věc vrátit a žádat vrácení peněz nebo si věc ponechat a žádat vrácení části kupní ceny. Kupující může následně u soudu uplatnit žalobu odpovídající nároku, který si vybral. Tzv. redhibitorní žaloba směřuje na zrušení smlouvy, jehož důsledkem bude navrácení poskytnutého plnění, tj. vrácení věci a poskytnutého peněžitého plnění. Zákonodárce poskytuje kupujícímu účinnou ochranu a nutí tím prodávajícího, aby řádně plnil. Kupující se tím dostává do velmi výhodné pozice. Před tím, než je skrytá vada objevena, ale může uplynout dlouhá doba, po kterou kupující věc užívá ke svému účelu. Zpravidla tak dojde k určitému opotřebení věci. Za předpokladu, že bude kupující věc vracet, je třeba vyřešit otázku
69 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 222-223.
71 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 221.
náhrady tohoto opotřebení. Kasační soud v této věci rozhodl tak, že prodávajícímu žádné právo na náhradu v důsledku uplatnění redhibitorní žaloby nevzniká. Čl. 1644 je dle jeho názoru třeba vykládat doslovně a nelze jej rozšiřovat v rámci obecné úpravy závazků.72 Francouzská úprava tedy oproti právu odstoupit od smlouvy dle českého práva dává kupujícímu právo podat žalobu a domáhat se zrušení smlouvy u soudu.
Aby mohla být smlouva zrušena, musí být ale kupující schopen předmět plnění vrátit. Jestliže vrácení věci není možné, pozbývá kupující možnost účinně se domáhat zrušení smlouvy a volba kupujícího je tudíž vyloučena. Kupující je v takovém případě oprávněn podat jen žalobu na vrácení části kupní ceny. Suma, kterou je prodávající povinen vrátit, se určí podle ceny, za kterou by kupující věc pořídil, kdyby o vadě věděl. V řadě případů tak bude nutné doložit výši částky pomocí znaleckého posudku.
Existence skryté vady však obdobně jako rozpor se smlouvou může kupujícímu způsobit škody. Kasační soud dokonce přiznal kupujícímu právo podat žalobu na náhradu škody způsobené skutečností, že má věc skrytou vadu, a to i bez toho, aby uplatňoval práva z vadného plnění.73 Náhrada škody je tedy třetím prostředkem obrany kupujícího v případě skrytých vad.
Code civil úplně opomíjí variantu opravy vadné věci. K opravě věci se nicméně může přistoupit na základě dohody stran. Ujednání stran o opravě žádné ustanovení nevylučuje. Opravou věci, v jejímž důsledku je vada odstraněna, ale kupující ztrácí práva z vadného plnění. Ujednání stran tak může zákonnou úpravu do jisté míry vyloučit. Vyloučení zákonné úpravy je však možné jen tehdy, je-li prodávající v dobré víře, že věc nemá vadu. Dle současné judikatury jsou dále kladeny vyšší nároky na prodávajícího s odbornými znalostmi. Vyloučit zákonnou úpravu tak může tehdy, je-li kupujícím taktéž odborník. Postavení odborníka však může mít i osoba, která odborné znalosti nemá, ale která svým neodborným jednáním skrytou vadu způsobila.74
72 Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 21.3.2006. Čj. 03-16.075. 1. Civilní komora. Dostupné také na webu:
xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxxx_0/xxxxxxxx_xxxxxxx_xxxxxx_000/xxxxx_x_0000.xxxx
73 Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 1.2.2011. Čj. 10-11269. Obchodní komora. Dostupné také na webu: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxXxxxxxXXXXXXXX000000000000 74Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 10.7.2013. Čj. 12-21910 . 3. Civilní komora. Dostupné také na webu:
xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxxxxxxXxxxXxxx&xxXxxxxxXXXXXXXX00000000 2059&fastReqId=674993884&fastPos=1
3.2.6 Odpovědnost v případě spotřebitelských smluv dle francouzské úpravy
Spotřebitelé mohou kromě postupů uvedených v Code civil, o nichž byla řeč výše, využít svých práv, které jim zakládá Code de la consommation („spotřebitelský zákon“). Úprava obsažená v čl. L211-1 an. CCons vychází ze směrnice 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. Úprava je tedy obdobná naší úpravě prodeje zboží v obchodě.
4 Povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k věci v souladu se smlouvou
4.1 Česká úprava
Vedle povinnosti odevzdat předmět koupě má prodávající druhou zásadní povinnost - umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnické právo k věci (§ 2079 OZ). I u převodu vlastnického práva platí soukromoprávní zásada, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má. Pro převod vlastnického práva je tedy zásadní, aby byl prodávající v rozhodném okamžiku vlastníkem věci. Jestliže prodávající není v době plnění vlastníkem, k převodu vlastnického práva nedojde, prodávající tudíž svou povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo nesplní a dostává se do prodlení s plněním.75 K prodlení76 prodávajícího však nedojde, jestliže má k převodu vlastnictví dojít okamžikem nabytí účinnosti smlouvy. V takovém případě jde o počáteční nemožnost plnění a smlouva tak bude neplatná.
Zákonodárce nicméně stanoví výjimku z obecné zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má, a umožňuje nabytí vlastnického práva od neoprávněného (§ 1109 an. OZ). Od neoprávněného je v prvé řadě možné získat věc, která není předmětem zápisu do veřejného seznamu, jestliže byl kupující v dobré víře v oprávnění prodávajícího převést vlastnictví k věci a dále byla-li věc nabyta jedním ze způsobů taxativně uvedených v § 1109 OZ. Nabytí od neoprávněného je dále možné u koupě použité věci za předpokladu, že kupující získá použitou věc v dobré víře od podnikatele, který s těmito věcmi v běžném obchodním styku obchoduje (§ 1110 OZ). Původní vlastník může do tří let od ztráty nebo svémocného odnětí věci převodu zabránit, prokáže-li tuto skutečnost u soudu. V ostatních případech může kupující nabývat od neoprávněného jen tehdy, byl-li v dobré víře ohledně oprávnění prodávajícího věc převést a neprokáže-li vlastník, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu (§ 1111 OZ).
Umožnění nabytí vlastnického práva však v sobě zahrnuje i další aspekt. Ačkoliv totiž dojde k převodu vlastnictví, může být kupující více či méně ve svém panství nad věcí omezen. Kupující tak reálně získá jen některý z prvků vlastnického práva. Věc totiž může mít právní vady. Věc má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba,
75 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 796.
76 O následcích prodlení bylo pojednáno v kapitole o povinnosti odevzdat věc.
aniž by kupující o takovém omezení věděl nebo musel vědět (§ 1920 OZ). Právní vada vzniká vždy, když se nabyvateli nedostane právní pozice, které se mu poskytnutím plnění mělo dostat. Tato omezení mohou být způsobena zejména vlastnickým právem, právem držby, zajišťovacím právem nebo právem užívacím zahrnujícím i věcná břemena.77 Kupující může uplatnit práva z vadného plnění (§ 1914 odst. 2 OZ). Prodávající je zproštěn svého dluhu jen za předpokladu, že kupující o těchto závadách v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět. Práva z vadného plnění jsou stejná jako u vad faktických.
4.2 Francouzská úprava
Dle čl. 1599 CC je koupě neplatná, je-li předmětem koupě věc, která není ve vlastnictví prodávajícího. Neplatnost koupě však nastává za předpokladu, že má dojít k převodu vlastnictví účinností smlouvy. Jestliže má vlastnické právo přejít na kupujícího až po účinnosti smlouvy, nebrání nedostatek vlastnického práva v době uzavření smlouvy již od počátku tomu, aby bylo podle ní plněno, stihne-li prodávající nabýt vlastnické právo k věci dříve, než má dojít k jejímu převodu. Avšak nedojde-li k nabytí vlastnictví ani v této době, stává se smlouva neplatnou.
Podle francouzské judikatury je rovněž možné nabýt vlastnictví od neoprávněného, jestliže kupující věc získá v dobré víře v oprávnění převodce převést vlastnické právo a jestliže prodávající o nedostatku svého oprávnění nevěděl a ani vědět nemohl.78 Za těchto podmínek lze od neoprávněného nabýt vlastnické právo dokonce i k věci nemovité.
Co se týče právních vad, záleží při posuzování práv kupujícího na míře vadného plnění. Dle čl. 1636 CC je kupující oprávněn odstoupit od smlouvy, je-li jeho vlastnictví omezeno v takovém rozsahu, že by věc nekoupil, kdyby o této vadě věděl. Naopak, nedosahuje-li míra vadného plnění takové intenzity, může kupující žádat, aby mu byla vrácena ta část kupní ceny, která odpovídá hodnotě míry omezení jeho vlastnictví. Míra omezení se posuzuje ke dni, kdy toto omezení vzniklo.
77 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 795-796.
5 Povinnosti kupujícího
5.1 Česká úprava
Kupní smlouva je smlouvou synallagmatickou. Smluvní strany jsou si tudíž povinny vzájemně plnit. Na základě § 2079 a dále dle § 2118 OZ se kupující zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Povinnost zaplatit kupní cenu naplňuje povahu kupní smlouvy jakožto smlouvy úplatné a představuje vzájemné plnění za převod vlastnického práva.
Kupní cena je podstatnou náležitostí kupní smlouvy. Ujednání kupní ceny je dostatečně určité, jestliže je ujednán alespoň způsob jejího určení (§ 2080 OZ). Zákon stranám umožňuje uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, mají-li vůli tak učinit. Pro tento případ je stanovena nevyvratitelná domněnka, že kupní cenou je cena, za niž se stejný nebo obdobný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává (§ 2085 odst. 2 OZ).
Kupní cena představuje peněžní vyjádření hodnoty věci, za kterou je prodávající ochoten věc prodat a kupující ochoten věc koupit. Kupní cena může být určena v české nebo cizí měně, ale také v rámci poukázkového systému nebo spontánně vzniklého platebního prostředku.79 Strany musí dále v rámci dohodnutého platidla ujednat výši ceny. V zásadě mají při určování volnou ruku. Kupní cena může být určena například přesnou částkou za určitou množstevní jednotku nebo za kus. Dalšími způsoby jsou určení ceny na základě nabídky a poptávky nebo určení ceny třetí osobou. Prodávající též může odkázat na své cenové podmínky. Při určení ceny podle hmotnosti je stanovena vyvratitelná domněnka, že rozhoduje čistá hmotnost předmětu koupě (§ 2119 odst. 2 OZ). Čistou hmotností je zde myšlena hmotnost předmětu koupě bez obalu.80
Smluvní autonomie při ujednání ceny však není úplně neomezená. Zákonodárce brání tomu, aby byla jedna strana nepřiměřeně zatížena. Určení nepřiměřeně vysoké nebo naopak nízké ceny může být v rozporu s dobrými mravy. Určování ceny je navíc limitováno pravidly na ochranu hospodářské soutěže. Některé věci mohou rovněž podléhat cenové regulaci ze strany státu.
79 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 733.
80 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 859.
Realizace koupě je často spojena s dalšími náklady, s kterými je třeba při určování kupní ceny počítat. V úvahu připadá poplatek za návrh na vklad vlastnického práva do veřejného seznamu či daň z nabytí nemovitých věcí. Tyto náklady mohou významně ovlivnit ujednání o kupní ceně.
Vedle ujednání o výši ceny hraje důležitou roli pro plnění povinnosti kupujícího stanovení podmínek placení. Nejprve je třeba vymezit, kdy a kde má k plnění dojít. Podle
§ 2079 odst. 2 OZ jsou smluvní strany povinny plnit současně, jestliže neujednaly ve smlouvě jinak či nevyplývá-li něco jiného ze zvyklostí. Současným plněním je zde míněna úzká souvztažnost mezi odevzdáním věci a platbou.81 Nemusí tak jít jen o případ plnění na sebe bezprostředně navazující. Otázka, kde má k zaplacení dojít, je na místě, jestliže kupující platí v hotovosti. V takovém případě, nedohodnou-li se strany jinak, je kupující povinen plnit v místě bydliště nebo sídla věřitele (§ 1955 odst. 1 OZ). Platba v hotovosti je však dle zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, omezena částkou 350 000 Kč. V řadě případů tak bude vhodnější zvolit bezhotovostní způsob platby. Kupní cena dále nemusí být nutně zaplacena celá v jediném okamžiku. Strany mohou dohodnout placení ve splátkách (§ 1931 OZ), závdavek (§ 1808 an. OZ) nebo zálohu (§ 1807 OZ).
Dobou plnění je pak okamžik, kdy prodávající od kupujícího přijme celou částku, resp. poslední splátku, nebo kdy je peněžitá částka či poslední splátka připsána na účet poskytovatele platebních služeb prodávajícího v případě bezhotovostního plnění (§ 1957 odst. 1 OZ). Tímto okamžikem vzniká kupujícímu právo požádat prodávajícího o vydání potvrzení o splnění dluhu neboli kvitance (§ 1949 OZ).
Jestliže není kupní cena v rozhodné době zaplacena, je kupující dle § 1968 an. OZ v prodlení. K prodlení ale nedojde, jestliže si kupující nemohl věc prohlédnout (§ 2119 odst. 1 OZ). Kupující totiž není povinen zaplatit kupní cenu do doby, než mu bude prohlídka umožněna. Tato výjimka však neplatí a kupující je povinen zaplatit ve smluvené době, jestliže je ujednán způsob předání věci, který prohlídku vylučuje.
Následky prodlení kupujícího s placením jsou stejné jako při prodlení prodávajícího s plněním povinnosti odevzdat předmět koupě. Prodávající se tedy může domáhat
81 XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Sv. 5. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013-, s. 741.
zaplacení kupní ceny u soudu, nebo může od smlouvy odstoupit, jsou-li naplněny podmínky ujednané ve smlouvě či podmínky stanovené zákonem. Dle § 1971 OZ má dále prodávající právo na náhradu škody, ale jen pokud škoda není kryta úroky z prodlení. V důsledku prodlení kupujícího ale vzniká prodávajícímu povinnost uchovat věc pro kupujícího způsobem přiměřeným okolnostem (§ 2120 odst. 1 OZ). Tato povinnost však nevzniká, jestliže prodávající nemůže s věcí nakládat. Kupující je následně povinen prodávajícímu uhradit náklady s uchováním věci spojené, přičemž prodávajícímu podle
§ 2120 odst. 3 OZ svědčí pro zajištění tohoto nároku zadržovací právo.
Vedle povinnosti zaplatit kupní cenu je kupující povinen převzít předmět koupě. Tato povinnost kupujícímu vzniká splněním povinnosti prodávajícího odevzdat věc. Odevzdáním věci je kupujícímu umožněno s věcí nakládat. Okamžik odevzdání a převzetí věci může splývat, ale v řadě případů tomu tak nebude. Příkladem je dodání věci ze skladu do prodejny, po kterém je kupující vyzván k vyzvednutí zásilky, nebo využití služeb dopravce.
Nesplněním této povinnosti je kupující v prodlení jako v předchozím případě a prodávající je i v tomto případě povinen věc uchovat. Prodávající má tedy možnost domáhat se převzetí věci kupujícím u soudu nebo od smlouvy odstoupit. Prodávající však může využít svépomocného prodeje (§ 2126 an. OZ), který pro něj může být výhodnější. V případě prodlení kupujícího totiž prodávající získává po předchozím upozornění kupujícího právo věc vhodným způsobem prodat. Předchozí upozornění není nutné, jestliže věc podléhá rychlé zkáze a není tudíž na upozornění čas. Prodávající ale nejprve musí kupujícímu poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí věci.
5.2 Francouzská úprava
Francouzská úprava stejně jako česká stanoví kupujícímu povinnost zaplatit kupní cenu a povinnost věc převzít. Primárně je kupující povinen za věc zaplatit v místě a čase sjednaném ve smlouvě (čl. 1650 CC). Jestliže však strany místo a čas plnění ve smlouvě nevymezily, bude kupující povinen zaplatit kupní cenu při odevzdání věci (čl. 1651 CC).
Jestliže tedy smluvním stranám nevyhovuje platba v místě a čase odevzdání věci, musí se dohodnout jinak. V úvahu tak přichází dvě možnosti – platba před odevzdáním věci nebo po něm. Smlouva tak může stanovit kupujícímu povinnost při uzavření smlouvy vyplatit prodávajícímu zálohu nebo mu zaplatit celou kupní cenu. Naopak, lze
ve smlouvě sjednat povinnost plnit později než při odevzdání. Tato smluvní svoboda je nicméně omezena u spotřebitelské smlouvy. Čl. L122-3 CCons zakazuje prodávajícímu přijmout od spotřebitele platbu, aniž by se k takovému plnění výslovně zavázal.
Ať už se strany dohodnou jakkoliv, je kupující povinen plnit bez předchozího vyzvání. 82 Pokud kupující neplní, ocitá se v prodlení. To však neplatí, jestliže soud stanoví kupujícímu dodatečnou lhůtu k plnění (čl. 1655 CC). Předmětem plnění je kupní cena, kterou strany musí ve smlouvě vymezit alespoň tak, aby mohlo dojít k jejímu pozdějšímu určení. Vedle kupní ceny je kupující povinen hradit náklady vzniklé v rámci prodeje (čl. 1593 CC) či náklady uskutečnění platby. Splnění této povinnosti je kupující povinen prokázat (čl. 1315 CC). V případě prodeje věci nemovité slouží jako důkaz o zaplacení kupní ceny kvitance. U věcí movitých pak stačí, byla-li věc kupujícímu odevzdána. Při odevzdání se totiž předpokládá, že kupující za věc zaplatil.83
Jestliže kupující kupní cenu ve lhůtě nezaplatí, má prodávající několik možností. Za předpokladu, že věc nebyla doposud odevzdána, může prodávající využít námitky neplnění a odmítnout věc kupujícímu vydat. Dále je oprávněn domáhat se u soudu zaplacení kupní ceny či zrušení smlouvy (čl. 1654 CC). Strany však mohou ve smlouvě ujednat podmínky odstoupení a vyhnout se tak nutnosti obracet se s požadavkem o zrušení na soud. Code civil nicméně omezuje toto ujednání v případě věcí nemovitých, u kterých je nezbytné nejdříve kupujícího na možnost odstoupení upozornit (čl. 1656 CC). Do té doby je kupující oprávněn zaplatit kupní cenu, aniž by prodávající mohl od smlouvy odstoupit.
Vedle povinnosti zaplatit kupní cenu je dále povinností kupujícího převzít předmět koupě. Kupující je povinen věc převzít ve lhůtě, která je stanovena ve smlouvě, či ve lhůtě, která je přiměřená vzhledem k povaze věci. Stejně jako v české úpravě má prodávající do doby převzetí kupujícím povinnost věc opatrovat. Jestliže kupující věc ve lhůtě nepřevezme, může se prodávající obrátit na soud, aby kupujícímu přikázal věc
82 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 275.
83 XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P. Contrats civils et commerciaux. 3. vyd. Paris: Dalloz, 1996, s. 280.
převzít. Kupující je však také oprávněn žádat soud o schválení úschovy věci na účet kupujícího prostřednictvím třetí osoby (čl. 1264 CC).
Nicméně, hlavním prostředkem obrany prodávajícího, který zároveň motivuje kupujícího k plnění, je možnost od smlouvy odstoupit. Toto právo je založeno přímo zákonem a prodávající tak na rozdíl od předchozích případů nemusí podmínky odstoupení sjednávat ve smlouvě. Code civil navíc prodávajícímu eventuální uplatnění práva odstoupit usnadňuje tím, že může k odstoupení přistoupit bez toho, aby kupujícího musel nejdříve vyzývat k plnění. Odstoupení ale není možné, jestliže je předmětem koupě věc movitá, strany ve smlouvě určily lhůtu k plnění a kupující nemůže plnit v důsledku překážky na straně prodávajícího.
Závěr
Code civil na počátku 19. století položil základy moderní úpravy občanského práva a stal se inspirací pro ostatní evropské státy. Od svého vzniku již prošel mnoha změnami, a ačkoliv je možné leckdy pochybovat o správnosti určité úpravy, nelze Code civil upřít jeho význam pro utváření právních norem v ostatních státech. Nabízí se tudíž srovnání současné české a dnešní francouzské právní úpravy. Pro komparaci byla zvolena kupní smlouva, jež zaujímá významné postavení v rámci smluvního práva obou právních řádů. Problematika kupní smlouvy je však tak obsáhlá, že bylo možné se v rámci této práce zabývat pouze některými aspekty právní úpravy. Pozornost tak byla zaměřena na významné právní následky kupní smlouvy, tj. převod vlastnického práva, přechod nebezpečí škody na věci, povinnost prodávajícího odevzdat věc a umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo a povinnost kupujícího věc převzít a zaplatit kupní cenu.
Převod vlastnického práva řeší francouzské právo obdobně jako u nás. Pro převod věci movité se uplatňuje zpravidla konsensuální princip. Převzetí věci nicméně může mít význam pro určení, kdo se stal vlastníkem, jestliže byly postupně a nezávisle na sobě uzavírány kupní smlouvy o téže věci s různými osobami. V takovém případě je vlastníkem osoba, které byla věc předána nejdříve. Code civil ale dále vyžaduje od této osoby, aby byla v dobré víře ohledně oprávněnosti své držby. Tento režim se však uplatní jen za předpokladu, že movitá věc není předmětem zápisu do veřejného seznamu. Pokud je věc evidována ve veřejném seznamu, dochází k nabytí vlastnického práva až zápisem do tohoto seznamu. Okamžikem zápisu do veřejného seznamu též v české i francouzské úpravě dochází k nabytí věci nemovité.
Nebezpečí škody na věci v zásadě přechází v obou právních úpravách na kupujícího současně s nabytím vlastnického práva. Nebezpečí škody tak nese vlastník věci. Dle českého práva je toto pravidlo omezeno pouze na případy prodeje zboží v obchodě, samoobslužný prodej a koupě závodu. Jiná úprava platí pro věci movité a nemovité, u nichž přechází nebezpečí škody zpravidla převzetím věci. Je-li však věc přepravována, dochází k přechodu nebezpečí škody předáním věci dopravci, resp. prvnímu dopravci. Vedle těchto ustanovení zákon dále speciálně upravuje případ, kdy nebezpečí škody na nemovité věci přejde v době, kterou strany ujednaly ve smlouvě pro převzetí věci.
Povinnosti smluvních stran jsou v obou zákonících vyjádřeny obdobně. Nicméně je možné nalézt některé rozdíly. Povinností prodávajícího podle českého práva je odevzdat věc, která je předmětem koupě, a umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo. Naproti tomu dle Code civil je prodávající povinen vedle odevzdání věci zajistit kupujícímu, aby mohl vykonávat vlastnické právo v rozsahu, jaký byl sjednán ve smlouvě, aniž by byl omezen právy jiných osob váznoucí na věci.
Povinnost prodávajícího odevzdat věc, která je předmětem koupě, je možné rozdělit na dvě složky - povinnost odevzdat věc v užším smyslu a povinnost odevzdat věc v ujednaném množství, jakosti a provedení. První zmíněná složka se v zásadě neliší od úpravy v Code civil. Významnější rozdíl je patrný u složky, která stanoví kvantitativní a kvalitativní požadavky plnění. Česká právní úprava ukládá prodávajícímu plnit bez vad a má-li věc vadu, vznikají kupujícímu práva z vadného plnění, a to ať se jedná o vadu zjevnou či skrytou. Francouzská právní úprava rozlišuje v rámci plnění v ujednaném množství, kvalitě a provedení mezi rozporem se smlouvou a vadou věci. Vadou je pak myšlen nedostatek, který činí věc nezpůsobilou k obvyklému užívání, zatímco rozpor se smlouvou vzniká, neodpovídá-li věc smluvnímu ujednání. V případě rozporu se smlouvou věc nevykazuje žádné nedostatky, pro které by věc nebylo možné obvykle užívat, a může se tak na základě všeobecného vnímání jevit jako zcela vyhovující. Rozpor se smlouvou tedy znamená, že věc nemá vlastnosti, které si strany dohodly ve smlouvě. Francouzské právo nepřiznává kupujícímu práva z vadného plnění pro zjevnou vadu. Práva kupujícího vyplývající z rozporu se smlouvou jsou tudíž jediným prostředkem ochrany vůči zjevným vadám. Kupující je však povinen využít prostředků nápravy zjevné vady před tím, než prodávajícímu potvrdí přijetí věci. Přijetím věci kupující pozbývá možnost domáhat se efektivně jakékoliv nápravy. K pozbytí práv z rozporu se smlouvou přijetím věci ale nedojde, bude-li se jednat o vadu skrytou. V tomto případě si kupující může zvolit, jestli bude žádat nápravu skryté vady v rámci režimu rozporu se smlouvou nebo na základě odpovědnosti prodávajícího za skryté vady.
I když toto rozlišení vady a rozporu se smlouvou, potažmo vady skryté a zjevné, stojí dozajista na logickém základě, přináší tato koncepce dle mého názoru značné obtíže v praxi při uplatnění práv kupujícího. Kupující je totiž v konkrétním případě povinen vyhodnotit, o jaký nedostatek věci, resp. druh vady se jedná.
Vedle povinnosti odevzdat věc má prodávající povinnost umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo. Podle české a francouzské právní úpravy je smlouva neplatná, jestliže je převod vlastnictví spojen s okamžikem nabytí účinnosti smlouvy a prodávající není v tomto okamžiku vlastníkem věci. Jestliže by k převodu mělo dojít později, dostává se podle české úpravy prodávající v případě nedostatku oprávnění věc převést do prodlení, zatímco podle Code civil bude smlouva i v tomto případě neplatná. Podle obou právních úprav je též možné nabýt za splnění určitých podmínek vlastnictví od neoprávněného. Francouzská koncepce dokonce umožňuje kupujícímu nabýt od neoprávněného věc nemovitou. Problematika omezení vlastnického práva kupujícího právy třetích osob se ve francouzské úpravě výrazně neliší od českého pojetí.
Vedle povinností prodávajícího jsou dalším právním následkem kupní smlouvy povinnosti kupujícího. Kupující je zejména povinen převzít věc od prodávajícího a zaplatit kupní cenu. Z výkladu uvedeného v páté kapitole je možné dojít k závěru, že se česká a francouzská úprava povinností kupujícího příliš neodlišuje.
Z uvedeného srovnání vyplývá, že se česká a francouzská úprava právních následků kupní smlouvy vyznačuje značně podobnými rysy. Nelze přeci opomenout, že je české právo součástí kontinentálního systému. Francouzské právo ale nazírá na dotyčnou problematiku často jinak a využívá k ochraně zájmů stran jiné prostředky než české právo. Jako nejzásadnější shledávám rozdíl mezi českou a francouzskou právní úpravou práv z vadného plnění. Ačkoliv se tedy v úpravách určité, i podstatnější rozdíly objevují, bylo by zároveň možné tvrdit, že z obecného hlediska budou důsledky kupní smlouvy pro smluvní strany v mnoha ohledech podobné.
Seznam zkratek
OZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
CC Code civil.
CCom Code de commerce.
CCons Code de la consommation
Použitá literatura
České knižní publikace
XXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2012. ISBN 978-80-7380-413-8.
XXXXXXXX, Xxxx a Xxxxx XXXXXXXXXXXXX. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 375 s. ISBN 978-80-7263-819-2.
XXXXXX, X.; XXXXXXX, X.; XXXXXXXXX, M. aj. Občanské právo hmotné. 2. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-187-3.
XXXXXX, X. Právo občanské III. Právo obligační. 4. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, reedice 2014.
XXXXXX, X. Právo občanské II. Práva věcná. 4. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, reedice 2014.
XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055- 3014). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2014. ISBN 978-80-7400-287-8.
XXXXXXX, X. et al. Nový občanský zákoník: smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5164-1.
XXXXXXXXX, X. Průvodce uzavíráním smluv po rekodifikaci. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, a.s., 2015. ISBN 978-80-7478-962-5.
RABAN, P. et al. Občanské právo hmotné: závazkové právo. 1. vyd. Brno: Xxxxxx Xxxxx, 2014. ISBN 978-80-87713-11-2.
XXXXX, X. Držba dle rakouského práva v pořádku systematickém. Právo vlastnické dle rakouského práva v pořádku systematickém. Praha: ASPI, a.s., 2008, editor XXXXXX, X.
XXXXXXX, M. Koupě a prodej: nový občanský zákoník, společná evropská právní úprava prodeje. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1.
XXXXXX, X. et al. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2013. ISBN 9788074004995.
XXXXXXX, Xxxx, XXXXXX, Xxx, XXXXX, Xxxxx et al. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. 1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2014. ISBN 978-807478-546-7.
XXXXXXX, X.; XXXXXX, X.; XXXXX, X. et al. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V.
1. vyd. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2014. ISBN 978-80-7478-638-9.
XXXXXXXX, X.; XXXXXX, X. Kupní smlouvy. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2000, 159 s. ISBN 80-7175-081-6.
XXXXX, X.; XXXX, M. Spotřebitelská kupní smlouva. Praha: Centrum právní komparatistiky, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. ISBN 978-80- 00000-00-0.
XXXXX, X.; XXXXXXX, P. J.; XXXXXXX, X. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář: [§ 2079-2183]. 1. vyd. Praha: X.X. Xxxx, 2014. ISBN 978-80-7400-
521-3.
Odborné články
XXXXXX, T., Převod vlastnického práva k jednotce podle nového občanského zákoníku, Právní rozhledy, 2015, 23(2), 44-52. ISSN 1210-6410.
XXXXXXXX, D., Koupě na zkoušku v mezinárodním srovnání, Právní fórum, 2008, 5(6), 257-262. ISSN 1214-7966.
SELUCKÁ, Xxxxxxx. Ochrana spotřebitele v navrhovaném občanském zákoníku. Právní rozhledy, s. 364-368. 17102009364-368.
XXXXX, X. Spotřebitelská kupní smlouva a její vývoj v evropském a českém právu. Spotřebitelská kupní smlouva, s. 103-127. ISBN 978-80-87488-12-6.
Francouzské knižní publikace
ANTONMATTEI, P.-H./ XXXXXXX, X., Droit civil: contrats spéciaux, 3e éd. Paris: Litec, 2002. ISBN 2-7111-3364-8.
XXXXXXXX, A., Droit civil: les contrats spéciaux civils et commerciaux, 5e éd. Paris: Montchrestien, 2001. ISBN 2-7076-1247-2.
XXXXXXXXXX, X., Droit civil 4: les obligations, 19e éd. ref. Paris: Presses Universitaires de France, 2000. ISBN 2-13-050525-2.
XXXXXX, X. Conformité et vices cachés dans le droit de la vente. 1. vyd. Publibook, 2010.
XXXXXXXXX, F. C.; XXXXXXXXXX, P., Contrats civils et commerciaux, 3e éd. Paris: Dalloz, 1996. ISBN 2-7111-3364-8.
XXXX, X., Traité de droit civil: les principaux contrats spéciaux, Paris: Librairie générale de droit et de jurisprudence, 1996. ISBN 2-275-00251-0.
LE TOURNEAU, P. Le contrat de vente. Paris: Dalloz, 2005. Connaissance du droit. ISBN 2-247-06151-6.
XXXXXXXX, P.; XXXXX, L.; XXXXXXX, P.-Y., Cours de droit civil: civils et commerciaux, 14e éd. Paris: Cujas, 2001. ISBN 2-254-01306-8.
XXXXXXXXX, X., Droit des obligations, 8e éd. Paris: Litec, 2003. ISBN 2-7110-0312- 4.
XXXXX, X.; XXXXXXXX, X.; XXXXXX, P., Droit civil: les obligations, 6e éd. Paris: Dalloz, 1996. ISBN 978-2-247-13012-2.
XXXXXXXXX-XXXXXX, X. aj., Code civil, 112e éd. Paris: Dalloz, 2012. ISBN 978-2- 000-00000-0.
XXXXXX-XXXXXX, V., Le transfert de propriété solo consensu: principe ou exception?, Revue trimestrielle de droit civil, 2013, 2013(2), 299-315. ISSN 0397-9873.
Právní předpisy
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží.
Code civil („občanský zákoník“). Dostupné také z xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxXXXXXXXX000000000000&xx teTexte=20161122
Code de la consommation („spotřebitelský zákon“). Dostupné také z xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxXXXXXXXX000000000000&xx teTexte=20161122
Code de commerce („obchodní zákoník“). Dostupné také z xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxxXxxx.xx?xxxXxxxxxXXXXXXXX000000000000&xx teTexte=20161122
Judikatura
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.5.1986. Čj. 85-16716. Obchodní komora.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 11.5.1981. Čj. 79-15724. Obchodní komora.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 7.1.1969. Publikováno ve Věstníku. Obchodní komora.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.11.1990. Čj. 89-12580. 1. Civilní komora.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 24.11.1980. Čj. 78-13915. Obchodní komora.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 20.5.2010. Čj. 09-10086. Civilní komora. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 2.12.1980. Čj. 79-11.182. 3. Civilní komora. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 27.10.2006. Čj. 05-18.977. Plénum.
Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 21.3.2006. Čj. 03-16.075. 1. Civilní komora. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 1.2.2011. Čj. 10-11269. Obchodní komora. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 10.7.2013. Čj. 12-21910. 3. Civilní komora. Rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 19.1.1996. Čj. 93-20460. 1. Civilní komora.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá problematikou právních následků kupní smlouvy. Cílem práce je zkoumat českou a francouzskou úpravu této problematiky a upozornit na největší rozdíly mezi nimi.
Práce je rozdělena do pěti kapitol, které se dále dělí do jednotlivých podkapitol.
Úvodní část podtrhuje význam kupní smlouvy jako celospolečenského jevu a upozorňuje na nutnost její regulace v právních řádech. Tato kapitola rovněž vyzdvihuje důležitost porovnání kupní smlouvy v českém a francouzském právu.
První kapitola se zabývá prvním z uváděných následků kupní smlouvy - převodem vlastnického práva. Pozornost je zaměřena nejprve na úpravu převodu vyplývající ze zákona a poté na vedlejší ujednání ve smlouvě, kterými mohou strany zákonnou úpravu převodu vlastnictví modifikovat či vyloučit.
Druhá kapitola se věnuje přechodu nebezpečí škody na věci a jeho vztahu k převodu vlastnictví.
Třetí kapitola pojednává o povinnosti prodávajícího odevzdat předmět koupě. Kapitola je rozdělena do dvou hlavních podkapitol zabývajících se povinností odevzdat věc v užším smyslu a následky prodlení na jedné straně a dále povinností odevzdat věc v ujednaném množství, kvalitě a provedení a práva z vadného plnění na straně druhé.
Čtvrtá kapitola se zabývá povinností prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě.
Pátá kapitola se zaobírá povinnostmi na straně kupujícího - převzít věc a zaplatit kupní cenu, a důsledky jejich neplnění.
V závěrečné části jsou shrnuty závěry srovnání české a francouzské úpravy právních následků kupní smlouvy. Celkově je pak hodnocena míra podobnosti, resp. rozdílnosti v obou koncepcích této problematiky.
Abrégé
Cette mémoire est consacrée à la problématique des effets du contrat de vente. Son but est de décrire la législation tchèque et française et de souligner les différences les plus importantes entre elles.
La mémoire est divisé en 5 chapitres qui sont encore divisés en souschapitres.
Dans l´introduction il est évalué le rôle du phénomène mondiale qui est imputable au contrat de vente. Il est aussi souligné la nécessité de sa réglementation dans les systèmes juridiques différents. En plus, il y a la question de l´intérêt a la comparaison de ces deux législations.
Dans le premier chapitre on peut trouver la déscription du premier effet du contrat qui a été mentionné dans cette mémoire – le transfert de propriété. D´abord il faut s´y concentrer a la réglementation du transfert dans la loi et puis aux aménagements des parties dans le contrat qui peuvent modifier ou exclure la réglementation légale du transfert de propriété.
Le deuxième chapitre est dédié au transfert des risques sur la chose et son relation avec le transfert de propriété.
Dans le troisième chapitre il y a le débat sur l´obligation du vendeur de délivrer la chose qui est l´objet du contrat. Le chapitre est divisé en deux parties essentielles qui se préoccupent de l´une part de l´obligation de délivrer la chose et des sanctions conséquentes et de l´autre part de l´obligation de délivrer une chose conforme et de ces propres sanctions.
Le quatrième chapitre est consacré à l´obligation du vendeur de garantir la chose contre ses faits ou les faits du tiers.
Dans le cinquième chapitre il y a la présentation des obligations de l ´acheteur (c´est à dire l´obligation de remettre la chose et l´obligation de payer le prix) et les sanctions de l´inéxécution.
La dernière section résume les conclusions d'une comparaison de la législation tchèque et française sur les effets du contrat de vente. Dans l´ensemble, il est évalué le degré de la similitude, respectivement le dégré des différences entre les deux concepts.
Název práce v českém jazyce
Právní následky kupní smlouvy ve srovnání s francouzskou právní úpravou
Název v anglickém jazyce
Legal consequences of purchase agreement compared with French legal regulation
Klíčová slova
Právní následky kupní smlouvy, srovnání s francouzskou úpravou, převod vlastnictví, přechod nebezpečí škody, povinnosti smluvních stran
Key words
Legal consequences of purchase agreement, comparison with French legal regulation, transfer of property, transfer of risk, obligations of contractual parties