ANALÝZA MEDIÁLNÍ REPREZENTACE

Cílem analýzy je popsat, nakolik si ČRo během stanoveného období v určených pořadech počínal v souladu s povinnostmi média veřejné služby uvedenými v Zákoně 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu (dále jen ZČRo), a v Kodexu Českého rozhlasu (dále jen Kodex). Zásadní zřetel nechť je brán k §2 ZČRo a k Preambuli a článku 6. Kodexu, kde jsou vymezeny hlavní úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání vážící se zejména k problematice:

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,

b) působení ČRo coby fóra pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek

2. TEORETICKÝ RÁMEC STUDIE

Teorie mediální konstrukce reality a teorie reprezentace, obraz „Druhého“ v médiích, teorie nastolování témat a zpravodajských hodnot, stereotyp

a stereotypizace, teorie nálepkování a teorie morální paniky

Aby bylo možné podat smysluplný obraz „mediální reality“ uprchlické krize ve vybraných pořadech ČRo Radiožurnál a ČRo Plus, je nutné nejprve vysvětlit, jak lze na „mediální realitu“ nahlížet a jaký vztah má k realitě mimomediální, tedy k tomu, co je zpravidla označováno a považováno za „pravou“ realitu. Aktuální diskurz sociálních věd včetně mediálních studií se přibližně půl století domnívá, že svět, ve kterém žijeme, je vytvářený sociálně na základě interakcí jednotlivců, kteří v něm žijí. Tuto myšlenku na konci šedesátých let představili

X. Xxxxxx a X. Xxxxxxxx (česky 1999). Zjednodušeně vyjádřeno, náš každodenní svět není danou realitou (ačkoli jej za takový pokládáme), ale má původ v našich myšlenkách a je jako reálný udržován naším jednáním. V současné informační společnosti jsou to kromě osobních interakcí především média, která jako další činitelé vstupují do nekončícího procesu strukturování a definování naší každodennosti. Mluvíme proto o tzv. mediální konstrukci reality. Nejčastěji bývá spojována se zpravodajskými žánry, ale současní autoři připouštějí, že se na ní podílejí i formáty fikční. V mediálních studiích je vztah médií a vnější skutečnosti konceptualizován jako proces mediace. Ta může být jak neutrální, tak ideologická, neboť média lze dobře využívat jako nástroje moci a kontroly i šíření hegemonie. Situace je o to komplikovanější, že současná média disponují schopností vydávat svá sdělení za „věrný obraz reality” a značná část příjemců s nimi také takto pracuje, přizpůsobuje své pojetí reality obrazům, jež jim média předkládají1. Již v polovině sedmdesátých let ukázal X. Xxxxxx, že mediální obrazy se mohou stávat reálnými ve svém působení i důsledcích, neboť realita předkládaná médii supluje pro příjemce faktickou realitu. K velké části této „reálné“ reality nemají totiž jiný přístup, a proto s mediovanými sděleními pracují jako s fakty (cit. podle Xxxxxxx 1995: 125).

Realita zobrazená v mediích má ale dva zdroje: události z vnějšího světa a vzorce jejich zpracovávání v mediálním systému. Přitom platí, že nikdy nemůže být medializováno vše, a status reálného (reality) získávají jen výseky skutečnosti stvrzené v mediálním zobrazení2. Tato optika samozřejmě výrazně nabourává historickou představu, že média jsou objektivními zdroji informujícími o vnějším dění. Současně nelze a nemá smysl posuzovat, jak přesné nebo naopak nakolik pokřivené je mediální sdělení, protože existuje pouze ono samo, jako mediální

1 Podrobněji např. McQuail (1999: 363).

2 Srov. Reifová (2004: 107).

konstrukt. Ten je jako takový možno srovnávat s jinými mediálními či sociálními konstrukty (např. statistikami). Právě různá zobrazení skutečnosti nás mohou jako jediná přiblížit k „objektivnímu poznání“. Pravdivost a přijatelnost určitého výkladu je dána jeho použitelností jako východiska pro sociální jednání. Stejně tak objektivita se stává spíše nedosažitelným ideálem, kterému se novináři snaží přiblížit prostřednictvím intersubjektivně ověřitelného sdělování (Xxxxxx 2000).

V otázce reprezentace jevů či osob, v daném případě imigrantů, je proto zcela zásadní právě to, jak jsou v médiích zobrazeny, neboť jejich mediální obrazy výrazně formují, jak budou vnímány širokou populací. To, jak média tyto soby pojmenovávají, v jakém kontextu o nich mluví, co naopak nezmiňují a jak je zobrazují, je základním stavebním kamenem sociálně vytvářené reality, jejíž jsou součástí. Jejich podíl na tomto procesu je o to zásadnější, že disponují možností jednou uvedené mnohanásobně opakovat. Mediální obsahy ale přetvářejí událost ze sociálního světa, jež byla jejím předobrazem, do zprávy, která musí vyhovovat tzv. mediálním rutinám3. Publikovaná sdělení jsou jen jedním z možných způsobů reprezentace události, která byla jeho předobrazem, a vždy ukazuje jen vybranou část sociální reality, a to z určitého úhlu pohledu.

Při analýze toho, jak jsou imigranti v pořadech ČRo zobrazováni, je tedy nutné zaměřit se nejen na celkovou podobu zpráv a relací, do nichž jsou témata spojovaná s uprchlíky zařazována, ale také na to, jak jsou zpracována, v jakém kontextu se imigranti v pořadech objevují a čí je úhel pohledu, z něhož je na ně nahlíženo. Např. teorie tzv. dveřníků – gatekeepers předpokládá v médiích existenci jedinců, kteří určují, o čem bude médium informovat, na základě jakých zdrojů a citací. Zpravodajství proto odráží představy svých tvůrců, co by mělo být mediováno, protože je to publikem poptáváno nebo to považují za důležité. Je otázkou, jakou realitu takto vytvářejí. Výrazný vliv má i marketingová strategie média, respektive jeho vlastníků.

Podle kritických teorií jsou důležitými kritérii ovlivňujícími výběr událostí ideologické faktory. Například X. Xxxxxxx a X. Xxxxxxxx (1973) ukazují, že událost má větší pravděpodobnost stát se zprávou, pokud vyhovuje určitým kulturním nebo „ideologickým“ hodnotám západní společnosti (těmito hodnotami, které „naše“ společnost obecně od zpráv očekává, jsou především negativita, kulturní či prostorová blízkost a zapojení osob či národů vnímaných v naší kultuře jako elitní). Zpravodajství, stejně jako jiné obsahy, zachycuje a šíří ve společnosti dominantní ideologie, soubory hodnot, norem a postojů, odrážejících zájmy dominantních skupin a osob (Xxxxxx 1996). K jejich šíření a utvrzování navíc přispívá dlouhodobé opakování určitých preferovaných sdělovaných významů. Hodnotová stanoviska,

3 Podrobněji např. Xxxxx – Köpplová (2003).

jež zprávy obsahují, ale neodráží vlastnosti reprezentovaných událostí či osob, nýbrž mínění těch, kteří mají v dané společnosti významný podíl na moci. Tak mediální zpravodajství zpravidla podporuje mocensky udržovanou dominantní kulturu a společenský status quo, jak tvrdil teoretik Birminghamské školy Xxxxxx Xxxx (1973). Proto bychom se při analýzách zpravodajství neměli ptát, zda je mediovaný význam správný či nakolik je pokřivený, ale čí význam je komunikován (Hall 1999: 228). To dokládá, že média jsou šiřiteli ideologií.

Existují témata, o kterých média informují více a opakovaně a jiná, která zdánlivě nezáměrně opomíjejí. V sedmdesátých letech tento proces popsali X. XxXxxxxxx a X. Xxxxxx jako teorii nastolování témat (agenda-setting). Ukázali, jak média přitahují pozornost svého publika k vybraným tématům a tak směrují jeho uvažování, o čem má přemýšlet a v čem spíše „tápat“ (XxXxxxx – Xxxx 1991: 18). Význam, který je médii připsán určitému jevu či osobě a způsob jeho zarámování ovlivňuje, jak je téma vnímáno publikem.4 Výrazně k tomu přispívá opakování ustálených vzorců sdělování i konkrétních sdělení samotných, které je jedním ze základních rysů současné mediální komunikace. Opakování má potvrzující funkci a tak přispívá k tomu, že publikum taková sdělení snáze přijímá a může je nahlížet jako samozřejmá a pravdivá. Opakování zároveň přispívá k prosazování norem a toho, co má mít status normality. Sdělované je současně definováním druhých a jejich umístěním do řádu světa. Opakované reprezentace druhých se tak stávají jejich dominantním vymezením, které se příjemci učí vnímat jako přirozené a jako normu jejich chování.

Na vnímání tématu imigrace a imigrantů ve společnosti významně působí také to, co je označováno jako tzv. druhý stupeň teorie agenda-setting. Ten upozorňuje, že způsob uchopení nějakého tématu v médiích bude mít na společnost tím větší dopad, čím menší osobní zkušenost bude mediální publikum s danou věcí či událostí mít. Z toho vyplývá, že názor posluchačů Českého rozhlasu například na úroveň českého zdravotnictví bude mediálním zobrazením českých lékařů ovlivněn méně, ale naopak jejich názory na imigranty, s nimiž se většina Čechů setkává jen výjimečně nebo vůbec ne, může být mediálním obrazem imigrace ovlivněn zcela zásadně.

Současně sdělení vytvářená rutinizovaným postupem často obsahují stereotypy. Ty lze obecně charakterizovat jako stabilní prvky vědomí, psychické a sociální mechanismy regulující vnímání, hodnocení určitých jevů či osob, ovlivňující naše názory, postoje a jednání, jež se jich dotýká (Velký sociologický slovník 1996: 1229). Stereotypy jsou rigidní prvky uvažování se schopností uspořádávat realitu a vytvářet svět, kterému rozumíme. Dosahují toho ale zjednodušováním a selektivním přístupem k posuzovaným objektům, jimž paušálně připisují určité vlastnosti (nálepkování). Nejčastěji se jedná o skupiny, jejichž příslušníci jsou snadno

4 Podrobněji viz např. Trampota (2006).

identifikovatelní prostřednictvím fyzických, jazykových, náboženských nebo dalších znaků. Přitom značná část stereotypů je alespoň z části postavena na zkušenosti, kterou s danou skupinou někdo v minulosti učinil. Problém je v tom, že byla generalizována na celou skupinu, neboť stereotypy potlačují složitost a jsou postaveny na homogenizaci. Takto připsané charakteristiky jsou současně prezentovány jako přirozené. Děje se tak vždy z nadřazené mocenské perspektivy toho, kdo má možnost vypovídat a tím i rozhodovat o tom druhém. Podle Xxxxx (1997) ukazují stereotypní reprezentace vždy jen polovinu pravdy. Ta zjevná slouží k zastření potlačených znepokojujících významů, které nemohou být vyjádřeny, neboť jsou nekorektní (rasistické, ageistické, sexistické apod.). Její druhá část, skrytý význam, leží v tom, co řečeno či zobrazeno není a odkazuje k implikované představě, která nemůže být zveřejněna otevřeně (Hall 1997: 263). Podobně tvrdí Xxxxx xxx Xxxx (2000), že jím popsaný tzv. nový rasismus lze odhalit právě (a pouze) na latentní rovině sdělení. Podle něj rasistická sdělení z veřejného diskurzu nevymizela, ale převtělila se do skrytých symbolických praktik, které nejsou komunikovány otevřeně. Tyto významy nesené sociálně sdílenými stereotypními reprezentacemi, předsudky a etnocentrickou ideologií jsou často akceptované většinou a přítomné v každodenní konverzaci, včetně zpravodajství (xxx Xxxx, 2000: 34n). Stereotypy jsou z větší části neuvědomované a v dané kultuře přijímané jako samozřejmé (a není výjimkou, když jsou přijímány i těmi, kterých se dotýkají). V důsledku toho mohou být v mediálních obsazích přítomny i navzdory snaze jednotlivých žurnalistů o co nejvyšší míru vyváženosti publikovaných sdělení.

Podle teorie etiketizace formulované X. Xxxxxxxx a X. Xxxxxxxxx je jako deviantní jednání v určité společnosti považováno to, které její členové vnímají jako odchylné, nenormální či asociální. Jedná se tedy o status, který mu připsala daná komunita. Jednající se stává deviantním až v momentu, kdy je ostatními takto označen; je mu připsána příslušná nálepka, jež jej stigmatizuje. Nejenže má proces nálepkování schopnost vyčlenit ty, kteří takto byli označeni, z majoritní společnosti, současně na označené tlačí, aby se s označením naučil žít. S nálepkou jedinec získává i nový status, podle kterého je posuzován. Bez ohledu na to, nakolik odpovídá jeho charakteristikám, se nálepka následně stává součástí jeho osobnosti. Jen málokdo je dostatečně odolný, aby nálepce dokázal vzdorovat; většina inkorporuje do svého dalšího jednání roli, jež mu takto byla připsána. Tak vzniká tzv. sekundární deviant (Komenda 1999). Ještě těžší je takovou nálepku ze sebe sejmout. Přitom deviantní je standardním sociálním konstruktem a je tedy sociálně, historicky a časově podmíněné. Chování určitých osob a skupin je přitom vystaveno posuzování jako odlišných či deviantních častěji, zvláště pokud se jedná o příslušníky nižších sociálních tříd, etnických či jiných menšin. Negativní a stereotypizované reprezentace publikované médii mohou vést k zvnitřnění těmi, o nichž

vypovídají. Nejde tedy jen o to, jak na ně budou nahlížet příslušníci majoritní populace, ale i o to, jak se budou vnímat oni samotní.

V souvislosti s vysokým počtem zpráv o imigrantech z oblasti Sýrie, Iráku a dalších zemích, kteří do Evropy přicházejí v posledních měsících, je nutné zmínit také teorii morální paniky. Tu představil na počátku 70. let 20. století Xxxxxxx Xxxxx v knize Folk Devils and Moral Panics (2002, třetí vydání). Jeho cílem bylo ukázat, jak se média podílejí na vytváření obrazu deviantního jednání prostřednictvím kriminalizace vybraných činů, jež si vyberou k prezentaci. Přitom často zobrazují události/jevy, jež se vyskytují poměrně ojediněle. Podle Xxxxxx tak média vybrané skutečnosti zveličují a klasifikují je jako problematické a krizové. Opakovanou medializací pak přispívají k vytváření dojmu závažného narůstajícího problému, jež dále přitahuje pozornost. Tento specifický způsob mediální prezentace vzbuzuje u příjemců znepokojení a pocit ohrožení či pobouření a vede ke zjitření nálady ve společnosti. Přitom témata, která se stávají jádrem morální paniky, nejsou výrazně nová ani nepředvídatelná. Spíše se stávají zástupci hlubších problémů společnosti a výsledkem aktuálních společenských podmínek. Objekty, které se stávají zdrojem vzbuzování morální paniky, rozděluje Xxxxx do sedmi skupin, mezi nimiž se objevují právě i imigranti:

i) dělnická mládež a mladí násilní muži;

ii) násilí ve školách, šikana a střelba;

iii) drogy: špatné návykové látky užívané špatnými lidmi na špatných místech;

iv) zneužívání dětí, satanistické rituály a pedofilové;

v) obviňování médií ze zobrazování sexu a násilí;

vi) sociální podvody a svobodné matky samoživitelky;

vii) utečenci a žadatelé o azyl, přetížení sociálních služeb „ekonomickými“ migranty (2002 viii-xxi).

Podstatné pro tuto teorii je označení paniky jako morální, tedy její spojení s určitými ve společnosti platnými etickými hodnotami. Současně Xxxxx zdůrazňuje nezbytnost rozlišovat specifický způsob medializace sdělení, a reakci příjemců, která může rysy paniky vykazovat. Tento specifický způsob fungování médií vykazuje následující znaky. Při reprezentaci vybrané události média určí její pachatele (osobu či skupinu), které označí jako deviantní, nebezpečné a ohrožující sociální hodnoty a přisoudí jim status postrachu veřejnosti (folk devils). Následně ke snadné identifikaci těchto viníků systematicky využívají určité stereotypizované znaky, jež se stanou klíčovými symboly s vlastním explanační potenciálem. Ti, kteří tyto znaky vykazují, jsou pak automaticky považováni za příslušníky dané skupiny, aniž by k ní nutně museli patřit nebo o její existenci i jen vědět. Medializaci události a nastolené téma přebírají další média, intenzita jejího pokrytí stoupá. Médii vytvořený význam události se rychle dostává do obecného povědomí a spouští se koloběh pozornosti příjemců. Dojem závažnosti tématu je

umocněn přítomností médií na místě činu a dalšími reprezentacemi na dané téma. Zástupci veřejnosti apelují na politické představitele, aby byla zavedena protiopatření. Bez ohledu na potřebnost je často měněna i legislativa, která podobné jednání do budoucna staví mimo zákon, umožňuje proti němu a osobám, jež se ho dopouštějí, oficiálně zasahovat, kontrolovat je a sankcionovat. Informace o těchto opatřeních se stávají obsahem další vlny mediálního pokrytí a dále udržují pozornost u tématu.5 Přitom veřejným zastupitelům je zřejmé, že potenciální rizika jsou nepřiměřená, a ti, kteří byli označeni jako původci „zla“, jsou vystaveni neúměrné stigmatizaci, diskriminaci či poškození. Podle Xxxxxx jsou na vině média, která šíří spíše fámy než faktické zpravodajství. Proto tuto formu medializace označuje jako over- reporting. Charakterizuje ji především používání specifického jazyka a emotivních příznakových označení (různé události jsou např. klasifikovány jako incident, výtržnost nebo problém) a zavádějící titulky, které se významem odlišují od obsahu sdělení nebo používají obecný plurál, ačkoli se událost stala jednotlivému subjektu. Xxxxx navíc zmiňuje i tendenci médií uvádět v případě morální paniky velká čísla a obecně zveličovat; příkladem jsou odhady počtu účastníků události, případně obětí, nebo výše způsobených škod, nakažlivosti choroby či míra rizika ztráty zaměstnání nebo nárůstu cen či daňového zatížení. A neopomíjí ani publikování nepřesných i neúplných údajů z neověřených a nedůvěryhodných zdrojů (Xxxxx 2002: 19n).

Přehled zásadních poznatků analýz reprezentace emigrantů/emigrace v zahraničních médiích

V anglosaské mediálněvýzkumné tradici je od 80. let věnována poměrně systematická pozornost tomu, jak média referují o vybraných specifických skupinách, především různých menšinách, konkrétně ženách, náboženských uskupeních, menšinách etnických, sexuálních apod. Patří k nim i informování o cizincích, imigrantech a žadatelích o azyl, neboť na rozdíl od České republiky, potažmo střední Evropy, zde téma imigrace ani zdaleka není nové.

Jednou ze škol, která se od 70. let věnuje analýze britského televizního zpravodajství, je tzv. GUMG (Glasgow Univerzity Media Group). Pod vedením dlouhodobého ředitele analytické sekce Xxxxx Xxxxx (2011) zkoumala i způsob zobrazování imigrantů ve Velké Británii. Výsledky svých kvalitativních studií publikovali v roce 2013 v knize s názvem Bad News for Refugees. Ve dvoufázovém výzkumu analyzovali zpravodajství televizních stanic BBC1, BBC2, ITV a Channel 4 a deníky Daily Mail, Daily Express, Sun, Mirror, The Times,

5 Podle Xxxxxx musí být situace definována tak, aby legislativní úpravy působily dojmem jediného v danou chvíli vhodného řešení. Tak, aby policie a státní orgány nevypadaly, že zanedbaly nějakou za svých povinností, ale aby se ukázalo, že jejich dosavadní nástroje či postupy, které mohli použít, byly pro řešení tohoto problému nedostatečné (Xxxxx 2002: 100).

Guardian a Telegraph uveřejněné ve vybraných obdobích v letech 2006 a 2011. K zásadním poznatkům, které zde předkládají, patří:

− Informování o migrantech a žadatelích o azyl je v celonárodních médiích dlouhodobě převážně nepřátelské.

− Média nerozlišují mezi informacemi o uprchlících, žadatelích o azyl a jiných imigrantech; dochází k mísení informací o žadatelích o azyl a ekonomických migrantech; používání označení uprchlík pro žadatele o azyl je spíše výjimkou.

− Sdělení spojená s tématem azylantů publikovaná v tisku byla zpravidla obecně spojována s ekonomickou migrací, bez rozlišování různých skupin migrantů.

− Označení ilegální imigranti je používáno jak pro migranty ekonomické, tak pro neúspěšné žadatele o azyl. Používají je přitom nejen všechna média, ale i veřejní představitelé, a to včetně zkratky ilegálové (illegals) ačkoli právo na azyl je zakotveno v Listině základních práv a svobod.

− V médiích v podstatě nejsou publikována vyjádření utečenců a těch, kteří je reprezentují; citovány jsou spíše oficiální britské zdroje.

− Řada sdělení pracuje s předpokladem, že nelegální imigrace je důsledkem zneužívání a problémů s nastavením systému udělování azylu.

− Není výjimkou, že uveřejněné statistiky nebyly v daných médiích oficiálně zdrojovány; protože žádné přesné statistiky ilegální imigrace do Spojeného království ani neexistují, jsou vše, co média publikovala, pouze různé odhady, které však takto nejsou uvedeny. Odhadované počty příchozích se v průběhu času navyšují, čímž je vzbuzován dojem akcelerace problému a pocit ohrožení.

− Tento stav je umocňován i používaným jazykem, především metaforami odkazujícími k přírodním katastrofám (vlna, záplava, příliv) nebo válečným stavům (síla, invaze). Tabloidy používají i označení vyžírka či parazité.

Naopak podmínky, ve kterých žijí a důsledky, které má tato zkušenost na jejich osobní životy, nejsou zobrazovány. Autoři shrnují, že medializace tématu v britských médiích odpovídá tomu, co Xxxxx popsal jako vzbuzování morální paniky. Přispívají k tomu záběry z policejních zásahů a práce s imigranty. Oslabeny a ohroženy se cítí především nízkopříjmové skupiny obyvatel a sociálně slabí, kteří příchozí vnímají jako další konkurenty na poli získávání sociálních pomoci v oblasti zdravotnictví, vzdělání i bydlení, což destabilizuje i tyto komunity. Této situace využívají především radikální pravicoví populističtí politici propagující nacionalistickou politiku. Současně zájem veřejnosti spouští další opatření a zásahy namířené proti příchozím a mediální pokrytí legitimizuje nehumánní zásahy vůči těmto bezbranným osobám. Autoři ale zdůrazňují, že tento způsob informování má svůj dopad i na samotné

imigranty, které stigmatizuje a přispívá k jejich další izolovanosti. Současně legitimizuje nepřátelství a šikanování nově příchozích (Philo 2011: 165n).

Výše jsme představili teorii morální paniky Xxxxxxxxx Xxxxxx. Také on se věnoval reprezentaci imigrantů v britských médiích. V předmluvě ke třetímu vydání knihy Folk Devils and Moral Panics (2002) označuje uprchlíky za jednu ze skupin, jež byla médii v posledních desetiletích prezentována jako postrach veřejnosti. I on opakuje, že média nerozlišují mezi imigranty, uprchlíky a žadateli o azyl. O všech se píše zpravidla společně v rámci debaty

o imigraci, jež je zarámována obecnými kategoriemi rasy a etnicity. V průběhu 90. let se objevil nový diskurz, který odlišuje jakési opravdové uprchlíky, kteří si zaslouží soucit, a falešné žadatele o azyl, jež jsou motivováni hlavně ekonomickým ziskem. Zároveň se vžil předpoklad, že xxxx neudávají v řízení o poskytnutí azylu pravdivé údaje. Xxxxx (2002: xix) to označuje za kulturu nedůvěry. V jejím důsledku je urážející nálepka připisována všem, a to nejen v tabloidních novinách, ale stále častěji i v těch seriózních. Výjimkou nejsou ani otevřeně nepřátelská prohlášení vyzývající příchozí k návratu do zemí původu.

Zásadní roli při informování o tématu hraje jazyk a používaná metaforická označení, jakými jsou především záplava, vlna, příliv, případně bažina. Uprchlíci jsou reprezentováni jako kriminálníci, podvodníci a lháři vnášející do ulic britských měst násilí. Jsou to žebráci, kteří se snaží tzv. podojit štědrý liberální sociální systém, píše Xxxxx (2002: xx). Řada neziskových organizací se proto snaží zvrátit dlouhodobě hanobící styl informování britských médií a dekonstruovat mýty, jež o žadatelích o azyl šíří.

Podobné metafory, jež jsou používány při informování o imigraci v rakouských denících, popisuje El Refaie (2001 cit. podle Xxxxx 2002). Jsou jimi především příliv, kriminálníci a invaze. Vhledem k tomu, že spojení těchto rámcových témat s informováním o uprchlících je velmi těsně propojeno, stávají se „přirozeným“ způsobem, jak o nich informovat, upozorňuje autor.

Pokud na téma nahlédneme z obecnějšího pohledu, připojme obecnější poznatky X. xxx Xxxxx (2000), který dokládá, že ve zpravodajství o etnických menšinách není řada významů vyjádřena explicitně, ale tzv. mezi řádky, protože kdyby tato sdělení byla formulována otevřeně, byla by označena za rasistická. Některé významy jsou proto komunikovány pouze implicitně na rovině latentního obsahu. Novináři k tomu využívají specifického jazyka a polysémických znaků nebo odkazů na v dané kultuře přítomné, sociálně sdílené stereotypy. Mediovaný obraz menšin je k jejich příslušníkům inherentně nepřátelský, neboť staví na sděleních o kriminalitě, sociálních problémech a potenciálních rizicích, jež představují pro majoritní společnost (van Dijk 1987). Pro takové reprezentace je typické prezentování událostí jako příběhů o dvou proti sobě stojících a tedy vzájemně neslučitelných skupinách, o nás

a o nich, těch Druhých6. Struktura těchto sdělení podléhá stabilním vzorcům, prezentuje normu, jak vypadá příslušník naší a cizí skupiny, zdůrazňuje vzájemné odlišnosti a vytyčuje mezi oběma skupinami rozdělující hranice. Tím je současně implicitně vzbuzován odstup a posilována odlišnost od jiných skupin. Tento styl informování, který vede k pozitivní reprezentaci skupiny „my“ a naopak negativní reprezentaci skupiny „oni“ (zdůrazňuje „naše“ dobré vlastnosti a jednání a marginalizuje ty špatné, naopak zdůrazňuje špatné vlastnosti a jednání těch druhých a vyzdvihuje ty špatné) označuje van Dijk (1993) jako tzv. ideologický čtverec. Toto ideologické rozlišení mezi námi a jimi staví především na vymezení členství, kdo patří a kdo nepatří do naší skupiny, na jejíž soudržnost tímto apeluje.

Přehled poznatků z analýz obrazu migrace a žadatelů o azyl v českých médiích

Jakkoli je téma zobrazování etnických, národnostních i náboženských menšin v zahraničí aktuální již od 80. let minulého století, v České republice zatím rozboru mediální reprezentace migrace a žadatelů o azyl není věnována systematická pozornost. Výzkumné studie vznikají v podstatě nárazově, analyzována jsou hlavně tištěná média, především celostátní deníky. Výchozím rámcem studií je zpravidla teze o jinakosti cizinců jako osob z odlišného kulturního (sociálního a geografického) prostředí, což vzbuzuje nejistotu z neznámých druhých, neboť

„cizinec“ je ze své podstaty ten, který se liší. To, že jej neznáme, v sobě nese strach a tedy i předpoklad, že je potenciálně podezřelý až nebezpečný7. Dokud jej blíže nepoznáme, není šance tyto přirozené obavy z odlišného výrazněji omezit. Jiný zdroj než média přitom zpravidla nemáme.

V širším kontextu výzkumníci studují obraz cizinců žijících v ČR, případně mediální reprezentaci imigrantů, uprchlíků či azylantů (žadatelů o azyl). Na počátku století se tématu věnoval výzkumný tým Xxxxxxx a Karhanová z Ústavu pro jazyk český (2001), později Klvačová a Bitrich (2003), dále například projekt Multikulturního centra Praha, o. s. Cizinci, našinci a média (2007). Obecně lze říci, že o ne/legálně žijících „cizincích“ na území České republiky se píše spíše v negativním kontextu, v souvislosti s kriminalitou (krádežemi, podvody, ilegální přechod hranic, nemoci, žebrání, prostituce, práce na černo apod.) – což odpovídá výše popsaným konceptům stereotypizace, van Dijkova ideologického čtverce a do jisté míry i Xxxxxxxx morální paniky. Jistou výjimku tvoří závěry Szczepanikové (2007), která tvrdí, že ti, kteří v ČR dostali povolení k trvalému pobytu, to sice „nemají lehké, ale snaží se a zatím s nimi nejsou problémy.“ Podle ní jsou v médiích prezentováni pozitivně

6 Podrobněji viz např. Xxxxxxxxx (2008).

7 Podrobněji viz např. Xxxxxxx (1996).

až optimisticky a v širším spektru kontextů, což je ve výrazném kontrastu se závěry jiných analýz.

Nejpodrobnější studie Klvačové a Bitricha (2001) již před více než 15 lety upozorňovala, že informování o uprchlících je v tištěných médiích velmi selektivní a neúplné. Publikovaná sdělení neposkytují čtenářům k problematice migrace dostatečné množství relevantních informací, neboť nepřinášejí širší datový a faktický rámec a nejsou zasazena do širšího kontextu. Velká většina sdělení vychází z velmi omezeného spektra informačních zdrojů a cituje stále tytéž osoby (policejní mluvčí, úředníci, zastupitelé) a instituce (policie). V publikovaných textech téměř chybí perspektiva samotných uprchlíků a životní příběhy konkrétních osob. Média opakovaně informují o přechodech hranic, případně situaci v utečeneckých táborech, ale jiné aspekty života cizinců v ČR zůstávají nemedializovány. To nedává čtenáři příliš prostoru pro porozumění ani nepodporuje snahu pochopit situaci utečenců a příčiny jejich jednání. Druhá studie těchto autorů (Klvačová – Bitrich 2003) zaměřená na obraz Vietnamců, Ukrajinců a Rumunů žijících v ČR v tištěných médiích na přelomu let 2001/2 přinesla analogické závěry. Konkrétně: „O Vietnamcích se píše především v souvislosti se stánky a tržišti, o Ukrajincích se píše jako o dělnících nebo o členech skupin organizovaného zločinu a o Rumunech se píše jako o žebrácích, kapsářích a zlodějích.“ (Klvačová – Bitrich 2003: 11) Nejvíce se o nich dočteme v krátkých zprávách z tzv. černé kroniky, které vznikly na základě informací od Policie ČR nebo státních zastupitelství. V důsledku toho řada textů opomíjí či přehlíží hlubší souvislosti nebo zjevné rozpory, které jsou evidentní, když analyzujete publikovaná sdělení zpětně pohromadě. Cizinci samotní k prezentovaným událostem zpravidla nedostávají možnost se vyjádřit. Výjimku v informování o utečencích i cizincích představují děti. Autoři ukazují, že jsou to právě ony, kdo častěji než dospělí vypovídají v publikovaných textech. Podrobnější individualizované údaje o tom, proč přišly do České republiky, kde a s kým zde žijí, z čeho a v jakých podmínkách, zda navštěvují školy nebo lékařské prohlídky apod. nebo zda zde chtějí žít i v dospělosti zůstávají zpravidla nezodpovězené. Ačkoli jsou publikovány i články, jež se snaží ukázat cizince v „lepším světle“, často implicitně utvrzují předpoklad, že obecně v Česku žijící cizinci dobří nejsou. Naopak výrazná většina textů je psána z generalizující až stereotyp vytvářející perspektivy.

Společným jmenovatelem poznatků, které přinášejí i další výzkumníci, je časté a nezdůvodněné spojování kategorie etnicity prezentovaných osob a jejich jednání (zpravidla kriminálního). Xxxxxx (1995) mluví o titulkové xenofobii, neboť toto spojování se vyskytuje velmi často v titulku textů, který je proto příznakový, a etnicita se stává tzv. rématem textu, tedy jádrem výpovědi (Karhanová – Xxxxxxx 2002). Častým opakováním tohoto souvýskytu dochází ke kategoriálnímu svázání etnicity a daného jednání, pro jehož vysvětlení následně stačí právě uvedená etnicita. Sděleními, která se tomuto schématu vymykají, jsou většinou jen

zprávy typu „human interest story“, které přibližují životní příběhy konkrétních příchozích, mezi nimiž jsou i vysokoškoláci, kněží a příslušníci dalších odborných profesí. Zmíněné studie se nezaměřují na náboženskou příslušnost zobrazovaných. Mezi imigrujícími do ČR jsou sice například i Afghánci, tedy velmi pravděpodobně muslimové, tato rovina ale není v analýzách zmiňována.

Nejaktuálnější studie na téma obrazu uprchlické krize v českém televizním zpravodajství vznikla na konci loňského roku (Xxxxxxx – Xxxxx 2016). Analyzovány byly Události a Televizní noviny z období 4. 3. až 30. 9. 2015. Obě televizní stanice nejčastěji informovaly o dopadech krize na ČR a o kvótách na počet uprchlíků, jež by jednotlivé evropské země měly přijmout. Minimum příspěvků prezentovalo situaci v zemích původu uprchlíků, což vytváří dojem, že příčinou krize jsou uprchlíci samotní. Pouze okrajově byla medializována také pomoc uprchlíkům a charakteristiky konkrétních migrujících jedinců (méně než 2 % u obou stanic). Jako nejčastější informační zdroje obě televize využívaly především politiky (jmenovitě ministra vnitra Chovance a premiéra Xxxxxxx) a představitele bezpečnostních složek (policie, cizinecké policie aj.). Příležitost promluvit na kameru dostali přibližně v desetině příspěvků i samotní běženci, ale jejich výroky jsou často spíše výkřiky, příliš kusé, ne zcela srozumitelné a nepřeložené do češtiny). Nejčastěji byli uprchlíci prezentováni jako administrativní problém nebo objekt zásahu represivních složek, případně jako bezpečnostní hrozba a příjemci pomoci. Pouze desetina příspěvků je ukázala jako oběti tragických událostí. Na vytváření obrazu uprchlické krize se výrazně podílí jazyk zpravodajství. Nejpoužívanější v tomto kontextu zůstává metafora povodně (tedy označení jako vlna, masa, příliv, proud, tsunami) a invaze, která užívá vojenskou terminologii. „Uprchlíci byli také často prezentováni v odosobňujícím jazyce, jako předměty, které jsou namačkány, nacpány a musí být zachyceny, dopadeny či někde umístěny.“ (Xxxxxxx – Xxxxx 2016: 7) Podle autorů zdůrazňuje dosavadní pokrytí uprchlické krize v hlavních zpravodajských relacích obou televizí bezpečnostní a administrativní rizika, což u příjemců může stvrzovat pocit ohrožení a poptávku po krátkodobých a silových řešeních situace a také zčásti vyznačuje rysy odpovídající výše popsané teorii morální paniky Naopak opomíjení humanitárního hlediska a nedostatečné osvětlení politického pozadí v zemích emigrace výrazně omezují míru empatie diváků s migrujícími.

Aktuální obrazy šířené médii v souvislosti s migrací ze zemí Blízkého východu, Afriky i Asie jsou zpravidla značně v rozporu s tím, co vypovídají konkrétní osoby, např. novináři, jež byli přítomni v krizových oblastech na pobřeží Středozemního moře či na hranicích s Maďarskem. Na toto téma diskutovali například na konferenci na Fakultě sociálních studií MU v Brně 4. 2. 2015. Zatímco místní lidé často uprchlíky zvou domů, protože je vnímají jako osoby v nouzi, které utíkají před válkou, hladem a chudobou, české zpravodajství je často

reprezentuje jako anonymní dav, který je jednodušší „pacifikovat“. To odpovídá spíše snaze zveřejnit senzaci, jež přitáhne pozornost potenciálních příjemců. Šíření „rovnice“ co uprchlík, to muslim a tedy potenciálně nebezpečný terorista, není výjimkou ani v médiích, jež se označují jako seriózní. Migrující nejsou zobrazováni jako lidé v kritické životní situaci, ale jako „zakuklení šiřitelé islámu“, kteří budou útočit na evropské hodnoty. Z takového zpravodajství je zřejmá xxxxxxxxxxxxx, nedostatek analytického vhledu a datového kontextu a možná i osobní zaujatosti jeho tvůrců.

Základní statistické údaje o počtu žadatelů o azyl v ČR

Rizika, která s sebou mediální reprezentace imigrantů nese, vyplývají z minimální osobní zkušenosti a přímého kontaktu obyvatel ČR s imigranty nejen současné „vlny“. To velmi jasně ilustrují údaje o složení české populace a o počtu žadatelů o azyl v ČR. Populace žijící na území České republiky je značně etnicky homogenní, přes 94 % obyvatel ČR se hlásí k české národnosti. Svůj podíl na tom má skutečnost, že do roku 1989 byla imigrace do České (a Slovenské) republiky zcela minimální. Od roku 1993 se ale počet zde žijících cizinců zvýšil ze 70 000 na 441 tisíc a cizinci dnes představují 4,1 % z celkové populace. Problematika národnostních menšin v České republice je řešena Zákonem č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin. Statut národnostní menšiny je v současné době přiznán čtrnácti menšinám – běloruské, bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské, ukrajinské a vietnamské.

V roce 2014 muselo domov podle OSN celosvětově opustit nejvíc osob od konce 2. světové války, přesněji asi 59,5 miliónů lidí. Do Evropy jich ale přichází pouhý zlomek, o azyl zde požádalo přibližně 625 tisíc osob. V roce 2013 požádalo o azyl v Unii kolem 435 tisíc lidí,

o rok později přes 626 tisíc. Asi dvacet procent žadatelů představovali uprchlíci ze Sýrie. Je však potřeba odlišovat migranty a žadatele o azyl. Zatímco počet migrantů v Evropě v posledních letech klesá, počet žadatelů o azyl v Evropské unii od roku 2012 mírně stoupá. Obecně však migrace není nový fenomén a dlouhodobě se v poměru k velikosti světové populaci pohybuje okolo 3 %.

Česká republika tradičně není cílovou zemí, ve které by váleční uprchlíci či ekonomičtí migranti chtěli zůstat. Naopak je hlavně zemí tranzitní, a v rámci Evropské Unie zde žádá

o azyl nejméně osob. Od roku 1990 do konce prvního pololetí 2015 dosáhl celkový počet žádostí o azyl v Česku 94 153. V roce 2015 v ČR požádalo o mezinárodní ochranu 1525 cizinců, což je asi o čtvrtinu více než v roce 2014. V celé EU bylo evidovaných celkem 368805 žádostí. Dlouhodobě žádá o udělení azylu v ČR nejvíce osob ze zemí bývalého východního bloku, především Ukrajiny, bývalé Jugoslávie apod. V roce 2015 evidovalo Ministerstvo vnitra ČR nejvíce žádostí z Ukrajiny, následovali žadatelé ze Sýrie, Kuby a Vietnamu.

Tabulka č. 1: Počet žadatelů o azyl v ČR

rok	počet žadatelů o azyl v ČR	počet udělených azylů
1993	2207	250
1994	1187	116
1995	1417	59
1996	2211	162
1997	2109	96
1998	4085	78
1999	7220	79
2000	8788	133
2001	18044	83
2002	8484	103
2003	11400	208
2004	5459	142
2005	4021	251
2006	3016	268
2007	1878	191
2008	1656	157
2009	1258	75
2010	833	125
2011	756	113
2012	753	49
2013	707	95
2014	1156	82
2015	1525	71

Zdroj: Český statistický úřad, ministerstvo vnitra

3. METODIKA STUDIE

V předložené studii byly analýze podrobeny zadáním (Rady ČRo) vybrané pořady: Hlavní zprávy ve 12, Hlavní zprávy ve 12 – rozhovory a komentáře, 60 minut, Den podle…, Pro a Proti a Názory a argumenty vysílané v období 17. 8. až 18. 9. 2015.

V této části práce je třeba zmínit, že zvolený vzorek je značně nestandardní a ze samotného zadání není zřejmé, proč byl vybrán právě takto. Především vybrané zkoumané období sice jakoby postihuje jeden kalendářní měsíc (32 dnů), ale současně začíná ve zcela nahodilém dni. Volba právě tohoto termínu není nijak objasněna. Přitom nekoresponduje ani s nějakou událostí, jejíž pokrytí by bylo součástí sledovaného tématu, ani s žádnou nám známou změnou v redakci zkoumaného média apod. Ve standardních případech analýzy médií je vzorek volen buď náhodně, například technikou tzv. náhodného týdne (podrobněji viz např. Xxxxxxxxx 2014) nebo naopak záměrně ve vztahu ke konkrétní události, jejíž reprezentace je zkoumána. Jedná se tedy zpravidla o výrazně větší vzorky a delší časová období, během nichž je pokrytí jevu zkoumáno. Tato skutečnost má nutně dopad i na šíři platnosti zjištěných poznatků, respektive na možnost jejich zobecnění. Vzhledem k tomu, že se jedná o nezdůvodněně nahodilý8 výběr, níže uvedené poznatky jsou platné primárně pouze pro vybrané pořady stanice ČRo Radiožurnál a ČRo Plus v daném termínu. Jejich širší zobecnění je však z odborného hlediska problematické. Přesto lze, minimálně na základě dlouhodobé zkušenosti výzkumníků se sledovanými relacemi a jejich osobní znalostí, předpokládat, že jsou do značné míry platné obecně, tedy i pro jiné zpravodajsko-publicistické relace zkoumaných stanic.

Základní výzkumnou jednotkou byl v realizovaném šetření jeden příspěvek, tedy uzavřený celek promluvy moderátora či reportéra nebo jejich kombinace vztahující se k jednomu tématu či události. Příspěvek mohl být jak zpravodajského, tak publicistického rázu. Označení příspěvek, zpráva a sdělení v tomto textu nadále používáme jako synonyma a střídáme je čistě ze stylistických důvodů. Označení zpráva ale současně používáme pouze pro výzkumné jednotky ze zkoumaných zpravodajských relací.

Hlavním tématem analýzy byla reprezentace tématu migrace ve vybraných pořadech dvou stanic ČRo. Generickým označením (migrace) je míněn komplex událostí a všech jejich tematizovaných aspektů, které byly předmětem zadání této analýzy. Je tedy použit jako

„neutrální termín“ označení zkoumaného jevu, bez ohledu na to, jakým způsobem je užíván v analyzovaných pořadech. Vzhledem ke konstruktivistickému charakteru jazyka se zcela záměrně vyhýbáme užívání označení jako uprchlická krize či imigrační vlna (tj. formulacím použitým v zadání analýzy) apod., jež považujeme za ideologicky podbarvené.

8 Xxxxxx xxxxxxx (podrobněji viz Xxxxxxxxx 2014).

V této studii reprezentace tématu migrace vybranými pořady dvou stanic ČRo byla použita kombinace výzkumných postupů, a to jak kvantitativních, tak kvalitativních (viz níže). Můžeme proto mluvit o provedení triangulace výzkumných metod, která má pomoci zkoumat vybrané jevy z více různých úhlů a jednotlivé poznatky tak současně vzájemně korigovat či naopak utvrzovat a přispět tím ke komplexnějšímu, validnímu a reliabilnímu objasnění a šířeji platným poznatkům.

Kvantitativní postupy: obsahová analýza

Obsahová analýza je tradiční technikou analýzy dokumentů vycházející z pozitivistické tradice zkoumání. Bývá charakterizována jako výzkumná technika pro kvantitativní, systematický a objektivní popis zjevného obsahu komunikace. Tak ji v padesátých letech

20. století charakterizoval americký sociolog a sociální psycholog Xxxxxxx Xxxxxxxx. Tato technika staví na kódování manifestního obsahu sdělení a snaží se vystihnout jeho význam na základě kvantifikací jeho vybraných měřených prvků/proměnných. Zpravidla bývá rozlišováno kódování zjevného obsahu a případné kódování skrytého či latentního obsahu komunikace, na který výzkumníci usuzují z ne/přítomnosti určitých prvků (jazykových obratů, použitých metafor, intertextových odkazů nebo ironie) textu. Přesto tento kvantitativní přístup zpravidla nedokáže postihnout drobnější významové nuance. Proto bývá často kombinován s kvalitativními analytickými technikami. Současně je ale obsahová analýza jedinou výzkumnou metodou, která umožňuje zpracovat a tak i vypovídat o cílových populacích čítajících stovky a tisíce výzkumných jednotek. Data, která obsahová analýza poskytuje, mají numerický charakter a vyjadřují frekvenci výskytu určitých témat, slov, klišé, obrazů apod. Ve srovnání s kvalitativními analýzami textů je poměrně schematická, neboť výzkumník vždy předem přesně specifikuje kategorie, na jejichž základě s textem pracuje. Na druhou stranu je obsahové analýze vytýkáno, že původní text rozmělňuje do měřených kategorií. Je úkolem výzkumníka, aby při nahlížení textu skrze rastr kódovaných proměnných neztratil kontext celých sdělení i jejich širší sociokulturní rámec. Výhodou při realizaci obsahové analýzy je dobrá fyzická dostupnost zkoumaných materiálů i to, že nepodléhají času. Je však potřeba zohledňovat jejich stárnutí, aby nedošlo ke ztrátě kontextu, ve kterém vznikaly a působily.

Výčet zkoumaných proměnných a jejich operacionalizace

Kromě níže specifikovaných proměnných byla u každého příspěvku sledována délka dané relace a počet zpráv (příspěvků), které se v ní objevily, a samozřejmě i datum vysílání a konkrétní téma či jakýsi pomyslný titulek. Tyto tzv. identifikační sledované proměnné sloužily především ke snazšímu zpětnému dohledání analyzovaných příspěvků a ke statistickým účelům.

S ohledem na zadání a cíle analýzy (popsat, nakolik si ČRo během září 2015 počínal v souladu s povinnostmi média veřejné služby a zda ve spojení s migrací a migrujícími poskytoval vyvážené a všestranné informace a zastával roli fóra pro veřejnou diskusi s širokým spektrem názorů a hledisek) jsme se soustředili na tyto výzkumné otázky:

− Jaký je obraz migrace ve vybraných relacích ČRo Radiožurnál a ČRo Plus? A v čem se liší?

− Jaký prostor je věnován tématu migrace v porovnání s jinými tématy zmíněnými v daných pořadech?

− S jakými tématy je migrace v příspěvcích spojována?

− Jací mluvčí se v příspěvcích o migraci vyjadřují a jaký názor vůči ní zaujímají?

− Dostávají v příspěvcích prostor pro vyjádření i sami migrující, případně jejich zástupci?

− Jsou migrující v příspěvcích spojováni s islámem a terorismem?

− Liší se příspěvky o migraci v publicistických a zpravodajských pořadech co do struktury témat, mluvčích a v míře poskytnutého prostoru pro vyjádření samotných migrujících?

Při obsahové analýze určených pořadů zaměřili na následující čtyři oblasti:

1. Prostor věnovaný tématu migrace v porovnání s jinými tématy;

2. Tematické uchopení příspěvků o migraci, způsob pohledu na migrující a spojování migrace s dalšími tematickými rámci;

3. Struktura mluvčích (zdrojů, komentátorů ap.) a jejich postojů k migraci a migrujícím, včetně prostoru pro vyjádření samotných migrujících.

Pro jednotlivé oblasti jsme definovali různé sledované proměnné a vhodné obory hodnot, jichž mohly dané proměnné nabývat, a to takto:

Ad 1) Prostor

Prostor pro migraci byl měřen jednak počtem příspěvků o migraci, jednak jejich rozložením v jednotlivých dnech a délkou příspěvku, který se migraci věnoval, v sekundách. U každého příspěvku bylo dále sledováno, zda se věnuje převážně migraci (a ta tvoří hlavní téma), zda je migrace spíše doplňujícím, vedlejším tématem, anebo zda se v příspěvku objevila jen formou náhodné zmínky, která příliš nesouvisí s hlavním probíraným tématem. Měřili jsme i pořadí analyzovaných příspěvků v rámci dané relace, neboť řazení v úvodu bývá považováno za signál většího významu a důležitosti dané zprávy.

Ad 2) Tematické uchopení příspěvků o migraci

Zaznamenávána byla lokace příspěvků, tedy to, zda se jedná o sdělení zaměřené na domácí či zahraniční dění (např. „jednání ve sněmovně“ vs. „demonstrace v Německu“), případně zda se probírá zahraniční téma s dopadem na ČR (např. „projednávání kvót na přerozdělení migrantů v Evropském parlamentu“) anebo o domácí téma s dopadem na zahraničí („jednání Visegrádské čtyřky v Praze o postupu vůči migrační vlně“). Tematická struktura příspěvků byla dále měřena na úrovni tematických kategorií, tzv. tematických rámců, do kterých novináři sdělení ukotvují. V takto velkém a pestrém vzorku zpravodajských a publicistických pořadů by bylo velmi náročné a nepříliš efektivní sledovat konkrétní události, o kterých referují, a proto byly příspěvky zařazovány do obecnějších tematických kategorií (například konkrétní témata

„projednávání státního rozpočtu“, či „jednání Xxxxxx Xxxxxx s Xxxxxxxx Xxxxxx“ spadají pod obecnou kategorii „politika“, zatímco „soud s převaděči uprchlíků“ do kategorie

„kriminalita“). Každý příspěvek byl kategorizován vždy do právě jedné tematické kategorie z těchto 12: politika, ekonomika, nehody a katastrofy, ekologie a zdroje, podnikání a finanční sektor, spotřebitelské zájmy, sociální a společenská témata, kultura, kriminalita, věda a medicína, tzv. human interest story a sport. V případě, že se v jednom příspěvku objevilo více témat, byl kategorizován do dominantního a nejvíce zastoupeného rámce (dobrým, ne však zcela spolehlivým ukazatelem byl například úvod příspěvku, tzv. framing, obsahující základní shrnující informace). Dále jsme analyzovali úhel pohledu na migrující. Pokud se příspěvek zaměřil na obecné údaje o migrační vlně a o uprchlících informoval pouze kvantitativně (počet příchozích, počet osob přidělených kvótami), byl v analýze označen jako zaujímající makropohled. Naopak příspěvek, ve kterém se o migrujících mluvilo v souvislosti se stylem jejich života, zdravotním stavem, důvody k útěku z původní země nebo kde zazněl osobní příběh některého z nich, byl označen jako mikropohled. V případě, že byly oba typy pohledu v příspěvku kombinovány, byl kódován jako kombinace mikro- a makro pohledu. Zkoumali jsme i to, zda a jak je probírané téma spojeno s Českou republikou a přiblíženo tak českému posluchači, například zmíněním názorů českých politiků na danou věc nebo informacemi o opatřeních, jež se mohou dotknout i jeho osobně (např. jak zavedení hraničních kontrol v Rakousku omezí cestování Čechů do zahraničí).

Protože jedním z cílů analýzy bylo rovněž zjistit, zda není téma migrace uchopováno Českým rozhlasem stereotypizovaně, sledovali jsme v rámci analýzy také i to, jestli a jak často se ve sděleních o migrujících objevovaly zmínky o islámu, muslimech (případně

„mohamedánech“) či terorismu.

Ad 3) Struktura mluvčích

U každého příspěvku bylo dále sledováno, kdo dostal prostor k vyjádření, a to jak přímý (živý či předtočený telefonát, případně rozhovor ve studiu), tak i nepřímý (vyjádření dané osoby přečtené moderátorem ve studiu, ale jasně označené jako citace, například: „Xxxxxx Xxxxx se o tématu vyjádřil – a teď cituji…“). Pro potřeby analýzy byla zaznamenávána jak konkrétní jména mluvčích (aby bylo možno posoudit rozmanitost spektra Českým rozhlasem využívaných mluvčích), tak i jejich profesní či odborná příslušnost. Mluvčí byli děleni na žurnalisty, politiky, odborníky (sociolog, politolog, arabista, filosof atd.), úředníky a mluvčí úřadů, pracovníky neziskových organizací (případně individuální dobrovolníky pomáhající migrujícím), duchovní a běžné občany, a to buď české (domácí) nebo zahraniční. U každého mluvčího byl kódován jeho postoj k uprchlíkům, a to buď explicitně vyjádřený, nebo naznačený volbou argumentů a slov. Postoj mohl být pozitivní („pro“), negativní („proti“) nebo neutrální („pro i proti“). Pro vyjádření, která obsahovala například jen nehodnoticí fakta nebo byla tak obecná či stručná, že v nich žádný postoj nebylo možné identifikovat, byla zavedena kategorie „nelze posoudit”. Aby bylo možné zhodnotit vyváženost mluvčích z různých stran politického spektra, byla u nich sledována politická inklinace k pravici či levici; i zde byla zavedena také kategorie „nelze určit” pro ty osoby, jež se nehlásí k žádné politické straně ani názorovému proudu.

Podstatným bodem analýzy byla míra zapojení samotných migrujících do příspěvků ČRo

o migrační vlně. Z tohoto důvodu jsme zařadili proměnnou prostor pro vyjádření migrujících. Předpokládali jsme, že se v příspěvku může objevit hlas migrující ženy či muže, a to buď představený vlastním jménem (tedy identifikovaný), nebo označený obecně jako „migrant“ (tedy neidentifikovaný), případně že se ke slovu dostanou v ČR či v Evropě již usazení migranti a jejich potomci. Za prostor pro vyjádření migrujících jsme v rámci analýzy pokládali i případ, kdy byly příběhy, názory či prožitky migrujících v příspěvku převyprávěny buď novinářem, nebo pracovníkem pomáhající neziskové organizace.

Během analýzy tak byly u jednotlivých příspěvků věnovaných migraci sledovány tyto kategorie:

− pořad a datum vysílání

− téma či titulek příspěvku

− délka příspěvku

− pořadí příspěvku v dané relaci

− významnost tématu migrace v příspěvku (hlavní, vedlejší, zmínka)

− tematický rámec příspěvku (politika, ekonomika, nehody a katastrofy, ekologie a zdroje, podnikání a finanční sektor, spotřebitelské zájmy, sociální a společenská témata, kultura, kriminalita, věda a medicína, human interest story, sport)

− lokace tématu (domácí, zahraniční, domácí s přesahem do zahraničí, zahraniční s přesahem do ČR)

− u každého zúčastněného mluvčího (přítomného ve studiu, přes telefon či někým jiným přímo citovaného): jméno (příjmení jméno), odbornost či profese (žurnalista, politik, úředník či mluvčí, odborník, pracovník neziskové organizace či dobrovolník, duchovní anebo občan – tyto kategorie byly dále ještě rozlišeny na „z ČR” / „ze zahraničí”), politická inklinace (pravicová, levicová, nelze posoudit) a postoj k migraci (pozitivní, negativní, neutrální, nelze posoudit)

− kategorii každého migrujícího, kterému bylo dáno v příspěvku slovo (identifikovaný/neidentifikovaný muž/žena, neidentifikovaný migrující, usedlík v Evropě, usedlík v ČR, pracovník pomáhající organizace, novinář popisující ústní sdělení migrujícího)

− prezentace migrace a migrujících v příspěvku (mikropohled, makropohled, mikro- i makropohled zároveň)

− přítomnost zmínky o islámu, muslimech či terorismu v příspěvku (ano/ne)

Kvalitativní postupy: kombinace postupů kritické diskursivní analýzy, sémiotické analýzy a zakotvené teorie

Kvalitativní postupy analýzy textu jsou využívány pro jiné výzkumné otázky než postupy kvantitativní, které staví na hromadných datech. Zpravidla se používají pro tzv. případové studie, zaměřené na detailní rozbor pouze velmi omezeného množství zkoumaných jevů. Kvalitativně zaměřené postupy analýzy směřují pozornost spíše k latentnímu než ke zjevnému obsahu zkoumaných vzorků a při jeho odhalování a interpretaci se řídí méně přísnými kroky. Vzhledem k rozsahu zkoumaných materiálů nebylo možné je kvalitativními postupy obsáhnout všechny dopodrobna. Proto byly pro kvalitativní studie vybrány příklady, které podle členů výzkumného týmu dobře ilustrují způsob informování ČRo o tématu migrace ve zkoumaném období, jeho silné stránky i slabiny.

Vzhledem k zadání analýzy specifikujícímu dny, z nichž je složen zkoumaný vzorek, nebylo možné postupovat standardním způsobem (nebyla provedena vyčerpávající analýza jevu). Nicméně vzhledem k relativní rozsáhlosti množství zkoumaných dat (cca 900 stran přepisů záznamů vybraných relací) a tomu, že pro většinu analyzovaných jevů bylo v zásadě dosaženo

saturace dat, by apriorní stanovení rozsahu souboru nemělo vést k významnějším posunům získaných poznatků a omezením jejich zobecnění. Přesto je nutno mít na zřeteli, že předkládaná zjištění se primárně vztahují ke zkoumanému období 17. 8. – 18. 9. 2015 a vybraným pořadům.

V této studii byla použita kombinace výzkumných metod, a to především kvalitativní techniky studia textů: analýza narativní, analýza diskurzu a analýza sémiotická, ve spojení s postupy zpracování dat podle zakotvené teorie Xxxxxxxx a Xxxxxxxxx (1999).

Sémiotická analýza se snaží o porozumění sociálnímu používání znaků v různých kontextech. Snaží se identifikovat základní znaky textu a odhalit principy jeho uspořádání a na jejich základě vypovídat o jeho významu. Jejím cílem je ukázat, jak dochází k tvorbě významů ze vzájemných vztahů vybraných použitých znaků v rámci širšího znakového systému (často celé kultury). Přitom sémiotickou analýzu můžeme aplikovat na různé typy dokumentů, od statických vyobrazení po delší audiovizuální sekvence. Mluvíme o nich zpravidla obecně jako o textech, abychom zdůraznili, že se skládají ze znaků, jež zatupují něco jiného a nesou tedy význam. Sémiotická analýza bývá realizována paralelně s analýzou strukturální, jež se soustředí na prvky, z nichž jsou texty složeny, a na to, jaký vytváří narativ. Analýza narativu předpokládá kauzálně vystavěné dílo složené z jednotlivých událostí, jež na sebe v příčinném řetězci logicky navazují. Základním výchozím bodem většiny příběhů, i zpravodajských, je rovnovážný stav, jenž je narušen a následně opět rekonstruován. V každém epickém díle lze proto identifikovat tři základní fáze: výchozí situaci, konflikt a vyvrcholení. Společným cílem sémiotické a strukturální analýzy narativu je odhalit význam komunikovaný kombinací v textu použitých znaků. Interpretovaný význam je přitom výsledkem práce výzkumníka i toho, jaké znaky je schopen odhalit a v rámci jakých kódů a sociokulturního kontextu je zvýznamňuje. V principu kopírujeme analýzu prvního, druhého a třetího stupně označování, jak je identifikoval Xxxxxx Xxxxxxx (2005) a Xxxx Xxxxx s Xxxxxx Xxxxxxxx (1996).9

Protože pro odpovídající zvýznamnění textů je podstatná kultura, ve které fungují, nelze při jejich analýze zohledňovat pouze samotný text, ale právě kulturu. Jinými slovy, význam mediálních sdělení je nezbytné rekonstruovat a interpretovat s ohledem na jejich kontext a další texty. O to se snaží právě analýza diskurzu odvozovaná od teoretických prací Xxxxxxxx Xxxxxxxxx. V této studii navazujeme především na sociologizující pojetí vycházející z prací Xxxxxx X. xxx Xxxxx a na postupy kritické diskurzivní analýzy Xxxxxxx Xxxxxxxxxxx. Společným základem těchto různých tradic je sociální konstruktivismus, strukturalistická a poststrukturalistická lingvistika a důraz na vytváření kultury skrze jazyk. Diskurzivní analýza se pak snaží odhalovat, jak je sociální realita vytvářena, stvrzována a udržována pomocí

9 Podrobněji viz Xxxxxxxxx (2014).

sociálního jednání/praxe. Jak vyplývá ze samotného označení „analýza diskurzu“, rozbor jednotlivých textů je pouze prostředkem ke zkoumání širšího diskurzu. Přitom je ale vyloučené zkoumat všechny texty, které jej tvoří, a to nejen proto, že diskurzy jsou ze své podstaty neukončené, neboť neustále produkují další tety. V této studii realizované analýzy se proto soustředí na analýzu v rámci diskurzu migrace, ale také diskurzu terorismu. Jak zdůrazňuje Xxxxx X. xxx Xxxx (1987, 1993, 2002), klíčovým cílem analýzy diskurzu je zkoumání reprodukce a legitimizace ideologií a dominance mocenských elit a jimi užívaných diskurzivních praktik udržování stávajícího statu quo.

Zakotvená teorie (grounded theory) vymezená X. Xxxxxxxxx a X. Xxxxxxxxxx (1999) je standardním postupem analytické indukce, jež se snaží formulovat obecnější hypotetická tvrzení vyvozená ze zkoumaných dat. Současně specifikuje postupy, jak zpracovávat kvalitativní data, jež mají podobu dlouhých slovních výpovědí. Pracuje s několika rovinami jejich kódování (které rozlišuje na otevřené, selektivní a axiální) a kategorizace. Autoři přitom kladou důraz na datovou nasycenost vzorku tzv. saturaci dat, což znamená požadavek získání všech variant dat, jež se vztahují ke zkoumanému jevu. Jakkoli byl námi zkoumaný vzorek zvolen nestandardně a pokrýval jen krátké časové období, vzhledem ke značné míře stereotypizace mediálního diskurzu migrace v současných českých mainstreamových médiích byl tento požadavek i na relativně malém vzorku naplněn.

V provedené studii jsme uvedenou kombinaci kvalitativních analytických postupů použili především pro identifikaci narativních rutin zpravodajského diskurzu – konkrétně pro analýzu způsobů výstavby zkoumaných sdělení např. prostřednictvím citovaných zdrojů a užitých výpovědí, a pro analýzu postupů vedení interview (např. otáčení tématu moderátorem, podsouvání odpovědí prostřednictvím sugestivních otázek apod.), a dále i pro identifikaci ne/přítomnosti negativní kolokace, synonymizace, generalizace apod.

Kvalitativní část analýzy přitom pracuje s analytickým konstruktem ideálního posluchače10, který se soustřeďuje především na obsah (a formu) promluvy a významy odvozuje čistě z uvedeného obsahu se znalostí dalších aspektů prezentované tematiky. V mediálních studiích se tento postup dlouhodobě ustavil jako jediná možná optika analýzy obsahu, neboť při analýze nelze přihlížet k individuálním odlišnostem posluchačů, jejich diferencovaným znalostem, aktuálnímu kontextu poslechu a dalším faktorům ovlivňujícím jejich interpretaci (např. míra pozornosti apod.). Semiotická analýza se soustřeďuje na významy generované samotným

10 Podrobněji viz Eco (2000).

textem, přičemž interpretace, které jsou pro analýzu stěžejní, vycházejí z principu ekonomie interpretace11.

Heuristické postupy užité v kvalitativní analýze:

− identifikace makropropozice zkoumaných textů a analýza „obecných“ implikací generovaných zkoumanými texty (identifikace ideologických pozic);

− identifikace narativních rutin zpravodajského diskurzu ČRo;

− identifikace kontextu – tematizace jednotlivých událostí;

− identifikace propozic spojených s problematikou uprchlíků – analýza jejich sémantiky a sémantické valence jak per se (jaké významy daný pojem v daném kontextu generuje), tak v kontextu širších celků (klíčových propozic daného textu) a ve vztahu k makropropozici textu;

− analýza konzistence sdělovaných informací s dostupnými fakty z jiných diskurzů;

− analýza tzv. missing cases – identifikace údajů, které alternativní zdroje uvádějí, ale analyzovaný text je zamlčuje;

− analýza sémantických/významových „posunů“ v textu – identifikace manipulativní výstavby výpovědí či celého textu, např. re-kontextualizace události či některého jejího aspektu „pro posílení určitého vyznění textu“, tzv. účelová argumentace atd.;

− analýza spektra potenciálních interpretací (na principu ekonomie interpretace) generovaných zkoumanými texty;

− analýza implikací spojených se způsobem reprezentace tématu migrace ve vybraných pořadech stanic Radiožurnál a Plus ČRo – identifikace diskurzu.

11 Jedná se o Ecův (2004) koncept, který staví na předpokladu, že určité významy jsou určitým textem generovány s větší pravděpodobností než významy jiné, a současně, že lze identifikovat nesprávné či bláznivé interpretace.

4. ANALYTICKÁ ČÁST STUDIE Výsledky kvantitativní analýzy ČRo Radiožurnál‌‌

„Co od nás v tuto dobu neuslyšíte, se buď nestalo, nebo to nestojí za řeč.“ (motto pořadu Hlavní zprávy ve 12 na webu xxxxxxx.xx)

Na základě vypsané zakázky byly analyzovány tři pořady stanice Český rozhlas Radiožurnál, jmenovitě Hlavní zprávy ve 12, následující Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře a relace 60 minut, respektive jejich vydání odvysílané v období od 17. srpna do

18. září.

Hlavní zpravodajská relace je vysílána od pondělí do pátku v poledne pod sloganem „Víme, co se děje!“. Redakce avizuje přehled vybraných událostí dne, které její členové považují za nejdůležitější. V relaci s průměrnou délkou 8 minut zaznívá zpravidla 11 zpravodajských příspěvků; ve sledovaném období jich bylo v relaci nejméně zařazeno 10 a nejvíce 13.

Po této zpravodajské relaci následuje ve všední dny publicistický blok nazvaný Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře. V jeho průběhu zaznívají rozhovory s odborníky, komentátory a spolupracovníky ČRo nebo jimi předem připravené analytické příspěvky. V průběhu přibližně 20 minut je věnována pozornost přibližně 4 tématům. Ve sledovaném období byla jednou celá relace zaměřena pouze na jedno téma (a to 28. srpna, na téma migrace), nejvíce bylo témat zařazeno pět.

Poslední analyzovaný pořad – 60 minut má svůj vysílací čas ve všední dny v 21 hodin večer12. Tato padesátiminutová zpravodajsko-publicistická relace opět přináší přehled dění, které redakční tým stanice považuje v daný den za nejdůležitější, současně na webové stránce ČRo deklaruje: „Pomáháme vysvětlovat svět, ve kterém žijeme.“ Proto snad lze očekávat pokročilé analytické příspěvky, které zasazují vybrané události do širšího kontextu. Součástí pořadu jsou opět rozhovory s analytiky, odborníky a komentátory a přehled hlavních či

„zajímavých” témat večerního zpravodajství televizních stanic. Ve sledovaném období bylo v pořadu rozebíráno v průměru 9 témat denně, minimálně se novináři věnovali 8 a maximálně 13 tématům.

Šéfredaktor Radiožurnálu Xxx Xxxxxxx citovaný na webu stanice tvrdí: “Šedesát minut, to je kondenzované zpravodajství a publicistika, kde rozebíráme nejen nejpodstatnější události dne, ale i to, na co se v denních zprávách a denních publicistických formátech nedostalo.“

12 Od listopadu 2005 byl pořad přesunut na stanici ČRo Plus.

V hlavní zpravodajské relaci ČRo Radiožurnál Hlavní zprávy ve 12 bylo ve sledovaném období odvysíláno 56 zpráv souvisejících s migrací. Dalších 33 sdělení bylo zařazeno do následující relace Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře.13 Do večerních relací pořadu 60minut bylo zařazeno 45 sdělení o tématu migrace. Vzhledem k tomu, že zkoumané období bylo tvořeno 33 kalendářními dny a s výjimkou zpravodajství jsou analyzované pořady vysílány pouze ve všední dny (analyzovali jsme 25 vydání), objevilo se téma v relaci téměř každý den, ve zpravodajské části téměř 2krát (přesně 1,7krát), v publicistické alespoň jedenkrát a ve večerní opět 1,9krát14. Podrobněji viz graf č. 1.

Z celkového počtu všech sdělení odvysílaných v daném období v jednotlivých relacích zaujímalo téma migrace 7 % Hlavních zpráv ve 12, které celkem přinesly 386 zpráv, a 5 % relace 60 minut, ve které bylo celkem zařazeno 227 příspěvků. V pořadu polední publicistiky Hlavní zprávy ve 12 – rozhovory komentáře zkoumané téma tvořilo třetinu (33 %) všech 99 odvysílaných sdělení. To odpovídá zjištění výzkumné agentury MediaTenor (2016), podle níž byla v roce 2015 nejvíce medializovaným tématem právě migrace.

Samotná četnost příspěvků ještě zcela nevypovídá o míře pokrytí daného tématu. Proto jsme se zaměřili také na průměrný podíl příspěvků o migraci vzhledem k celkovému vysílacímu času jednotlivých zkoumaných relací. Zatímco v poledním zpravodajství Hlavní zprávy ve 12 tvořilo téma migrace průměrně pětinu odvysílaného času (20 %) a ve večerních 60 minutách zaujímalo více než jednu čtvrtinu (28 %), v poledních Hlavních zprávách - názorech a komentářích to bylo dokonce více než třetina (41 %) celkového vysílacího času dané relace. Sečteme-li délku všech analyzovaných zpráv, zjistíme, že o migraci coby hlavním nebo vedlejším tématu se během analyzovaného měsíce v poledních zprávách mluvilo zhruba 48 minut, v polední publicistice 3 hodiny a 3 minuty a v 60 minutách dokonce 5 hodin a 10 minut – což jsou čísla vzhledem k poměrně krátkému zkoumanému časovému období dost výrazná. Pro lepší představu, celková délka relací činila přibližně 4,5 hodiny u pořadu Hlavní zprávy ve 12, takřka 8,5 hodin u Hlavní zprávy - názory a komentáře a 20 hodin pořadu 60 minut.

13 Seznam včetně plných přepisů všech příspěvků obou poledních relací je součástí přílohy (kap. č. 7 v elektronické verzi této zprávy).

14 Analyzovali jsme jen 24 vydání relace 60 minut, protože ve čtvrtek 3. září se nevysílala.

Analýza reprezentace tématu migrace

Graf č.1 – Vývoj počtu příspěvků o migraci v analyzovaných pořadech ČRo Radiožurnál v čase

Počet příspěvků

17.08.2015

18.08.2015

19.08.2015

20.08.2015

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

17.08.2015

18.08.2015

19.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Šedesát minut

20.08.2015

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

17.08.2015

18.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Hlavní zprávy ve 12

19.08.2015

20.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Hlavní zprávy

- rozhovory a komentáře

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

Zatímco průměrná délka zpravodajských sdělení zaujímala necelou minutu, přesněji 51 vteřin (konkrétně příspěvky dosahovaly délky od 10 do 82 vteřin), příspěvky v publicistické části pořadu trvaly v průměru 5 minut a 33 vteřin a ve večerní relaci téměř 7 minut (6 minut 53 vteřin). V publicistických pořadech však byly výrazné rozdíly v délce jednotlivých příspěvků. Nejkratší sdělení v poledním bloku trvalo 2 minuty a 21 vteřin a nejdelší v délce 19 minut a 50 vteřin bylo výše zmíněnou výjimkou (v daném dni se relace cele věnovala jedinému tématu, a to migrační vlně a úmrtí uprchlíků zavřených v kamionu); ve večerní relaci měl nejkratší vstup 35 vteřin a nejdelší 16 minut a 58 vteřin. Tento velký rozptyl je u večerního pořadu způsobem především tím, že relace obsahuje jak krátké zprávy v délce do jedné minuty, tak delší analyticko-publicistické příspěvky. Z tohoto hlediska tedy platí, že pořady „Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře” a především pořad „Šedesát minut” nabízejí širší a důkladnější pohled na probíraná témata než běžné zpravodajství.

Délka příspěvků o migraci v pořadech ČRo Radiožurnál

do 1 minuty od 1 do 3 minut od 3 do 5 minut od 5 do 7 minut

od 7 do 10

minut

10 a více minut

Hlavní zprávy ve 12

Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře

Šedesát minut

Počet příspěvků

Graf č. 2 – Délka příspěvků o migraci v analyzovaných pořadech ČRo Radiožurnál

Důraz kladený českými médii na medializaci tématu migrace15 je zřejmý i v porovnání její pozice v rámci relace Hlavní zprávy ve 12 vzhledem k času věnovanému ostatním tematickým okruhům. Tabulka č. 2 ukazuje zastoupení jiných události a okruhů ve zkoumaném období v polední zpravodajské relaci. Především je třeba si všimnout, že u většiny kategorií (řádků) se příspěvky do ní zahrnuté netýkaly jedné události, ale širšího tematického okruhu. Například v rámci informování o soudních kauzách zazněly údaje o kauze Xxxxxxx, Xxxxxxxx, Xxxxxxxx

15 Podle zjištění agentury MediaTenor (2016) byla migrace nejvíce zastoupeným tématem v televizním zpravodajství v uplynulém roce.

atd. Dominance pokrytí tématu migrace je zde téměř trojnásobná oproti druhé nejčetnější kategorii, kterou se stal soubor zpráv o probíhajících soudních kauzách.

Tabulka č. 2 – Obsahová skladba relace Hlavní zprávy ve 12

tematický okruh/událost	celková délka příspěvků v minutách	počet příspěvků
migrace	47:33	56

projednávání soudních kauz – kriminalita	17:15	22
politika (z toho evropská)	16:57 (9:26)	9 (12)
doprava – situace na silnicích, nehody, mýtné, zpoždění spojů (z toho tunel Blanka)	16:06 (2:51)	23 (3)
domácí politika (z toho budoucí pražská koalice)	14:35 (3:41)	19 (4)
ekonomika (z toho projednávání rozpočtu)	11:26 (3:09)	12 (3)
zdravotnictví/medicína (z toho financování)	11:52 (5:16)	12 (5)
živelní pohromy a technické havárie, nehody (zahraničí)	9:09	2
atentáty/útoky a terorismus	7:41	9
kultura – festivaly, koncerty, divadlo, film, knihy, Stardance	7:23	11
cestování a turismus – zajímavosti pro turisty, přehlídky	7:10	9
zásahy Policie ČR	6:36	8
pocty a vyznamenání hrdinů	6:31	7
školství – financování, nezaměstnanost učitelů, inkluze	6:10	7
zásahy hygieniků – závadné potraviny, kontaminovaná voda	5:11	6
česko-čínské vztahy a návštěva prezidenta Xxxxxx v Číně	5:06	6
havárie a živelní pohromy (ČR)	4:59	7
charita a humanitární pomoc	3:40	4
zásahy hasičů a záchranářů	3:07	4
ISIS	1:56	4
jiné/různé	24:17	29
celkem příspěvků jiného tématu (bez migrace)	3:03:50	209

Graf č. 3 – Podíl témat v pořadu Hlavní zprávy ve 12

Při poslechu rozhlasového zpravodajství i publicistiky je zřejmé, že ne na všechna zmiňovaná témata je v příspěvcích kladen stejný důraz. Proto jsme se pokusili odlišit váhu sdělení vztahujícího se k migraci ve zkoumaných příspěvcích. Odlišili jsme příspěvky, kde se jedná o téma hlavní, pro daný příspěvek klíčové a zpravidla zaujímá jeho podstatnou část. Dále kategorii příspěvků vedlejších, které jsou přímo spojovány s tématem hlavním a dále jej doplňují či rozvíjejí. A kategorii doplňkovou, označovanou jako zmínka, do které jsou řazeny příspěvky, v nichž sice zazní klíčové slovo zkoumaného tématu, ale dále se s ním nepracuje a pro obsah příspěvku je dané téma zcela okrajové. V naprosté většině příspěvků odvysílaných v poledních relacích bylo téma migrace na pozici tématu hlavního (90 %), případně vedlejšího (9 % u Hlavní zprávy ve 12, 15 % v Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře). V každé části poledních hlavních zpráv byl jeden příspěvek, který odpovídal kategorii zmínka. Ve večerním pořadu 60 minut bylo příspěvků typu zmínka 9 (17 %) a v sedmi se téma vyskytovalo na pozici vedlejšího (13 %); v ostatních případech bylo tématem hlavním (70 %). Zmínky o uprchlících se vyskytovaly v nejrůznějších typech zpráv - například ve zprávě o zahájení výstavy World Press Photo v Praze, o povinném očkování dětí v ČR či o debatách o asociačních dohodách EU a Ukrajiny.

Tabulka č. 3 – Pozice tématu migrace v rámci příspěvku16

pozice tématu migrace	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře		60 minut
hlavní	51	90 %	28	82 %	38	70 %
vedlejší	5	9 %	5	15 %	7	13 %
zmínka	1	2 %	1	3 %	9	17 %
celkem	57	100 %	34	100 %	54	100 %

Vzhledem k tomu, že příspěvky typu „zmínka” byly věnovány odlišným událostem než migraci, čemuž odpovídalo i jejich tematické rámcování/ukotvení, zaměření, skladba mluvčích atd., byly v podrobnější analýze zohledněny pouze příspěvky, kde byla migrace hlavním nebo alespoň vedlejším tématem. Následující text tak informuje pouze o vlastnostech a podobě těchto příspěvků.

Takřka dvě třetiny (62 %) sdělení o migraci byly ve zpravodajském přehledu zveřejněny mezi prvními tři příspěvky relace, která zpravidla obsahuje 12 zpráv. Publicistická část polední relace zahrnuje nejčastěji 4-5 příspěvků. Necelá polovina příspěvků o migraci zde zazněla hned v jejím počátku, další třetina jako druhé v pořadí. Mezi první tři zprávy v tomto pořadu přitom byly výrazně častěji zařazovány příspěvky týkající se domácích událostí (bez započtení tématu migrace tvořily první tři příspěvky zhruba ze dvou třetin domácí témata, například soudnictví, schvalování rozpočtu, odhalení korupce či zvyšování minimální mzdy). To naznačuje, že na začátek relace jsou (v souladu s běžnou logikou výstavby zpravodajské relace) zařazovány zprávy výrazně se dotýkající života a dění v ČR. To lze označit za obecnější trend. Stejně tak jsou rámcovány a podávány i zprávy o migraci – tedy jako něco, co České republice hrozí a přímo se jí dotýká.

Tabulka č. 4 – Pořadí příspěvku o migraci v dané relaci

pořadí zprávy	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře		60 minut
1.	12	22 %	13	40 %	18	40 %
2.	11	20 %	11	33 %	7	16 %
3.	12	22 %	7	21 %	5	11 %
4.	8	14 %	1	3 %	2	5 %
5.	6	11 %	1	3 %	0	0 %
6.	3	5 %	-	-	3	7 %
7.	1	2 %	-	-	4	9 %
8.	3	5 %	-	-	2	4 %
9.	0	0 %	-	-	1	2 %
10.	0	0 %	-	-	2	5 %
11.	0	0 %	-	-	1	2 %
celkem	56	100 %	33	100 %	45	100 %

16 Součet procentuálních údajů v této a následujících tabulkách se pohybuje v rozmezí 99-101 %. Nejedná se

o chybu, nýbrž o důsledek zaokrouhlování na celá čísla.

I ve večerním shrnujícím zpravodajsko-publicistickém bloku byla sdělení o migraci nejčastěji hned v jejím počátku. Jako první nebo druhý příspěvek byla zařazena polovina z celkem odvysílaných. Z tabulky č. 4 je zřejmé, že téma bylo dále řazeno i na začátek druhé poloviny pořadu, tedy jako 6., 7. a 8. příspěvek.

Data v tabulce č. 5 ukazují, že výrazná většina zpráv týkajících se migrace informovala

o dění mimo území ČR. Jejich převaha byla nejvýraznější v polední zpravodajské relaci (59 %). Jednalo se především o zprávy o cestách imigrantů přes Balkán, problémy na nádraží v Budapešti či o situaci uprchlíků v Německu či ve Skandinávii. Pouze večerní, více analytický pořad 60 minut předkládal svým posluchačům častěji (32 %) informace o zahraničních událostech provázané s děním v České republice – tedy například informace o pohybu uprchlíků po Evropě s možností jejich příchodu do ČR, ale také jednání Evropské unie

o možných kvótách na přerozdělení uprchlíků a o snížení evropských dotací pro „nesolidární státy”, jež by se dotklo i Česka.

Sdělení o událostech odehrávajících se výhradně v ČR bez dopadu na další státy tvořila ve všech pořadech sice vždy přibližně čtvrtinu ze všech vysílaných zpráv o migraci, ale napříč pořady se mírně odlišovala svým tematickým zaměřením. Zatímco v poledním zpravodajství a publicistice se takové zprávy věnovaly především politickým tématům (podmínky pro azylové řízení v ČR, záchytná zařízení ap.), v 60 minutách se do éteru častěji dostala témata spojená s názory českých politiků i občanů a s jejich odmítnutím či naopak ochotou přijímat v ČR uprchlíky.

Tabulka č. 5 – Lokace příspěvků o migraci

lokace zprávy	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře		60 minut
zahraniční	33	59 %	14	42,5 %	10	22 %
domácí	11	20 %	9	27,5 %	10	22 %
zahraniční s domácím přesahem	8	14 %	7	21 %	17	38 %
domácí se zahraničním přesahem	4	7 %	3	9 %	8	18 %
celkem	56	100 %	33	100 %	45	100 %

Na zprávy, které informovaly o migraci i v kontextu ČR, jsme se zaměřili podrobněji a pokusili se zachytit, s jakým děním na domácí scéně jsou spojovány. Nejčastěji je téma aktualizováno odkazem na výroky českých politiků k mezinárodnímu dění, na údaje o ostraze hranic a připravenost státu na přijetí či umístění žadatelů o azyl a stav azylových zařízení. Takové uchopování tématu naznačuje, že v analyzovaných pořadech ČRo Radiožurnál je migrace rámcována jako záležitost čistě politická, netýkající se konkrétních lidí, kteří potřebují pomoc (podrobněji k této problematice viz níže).

Tabulka č. 6 – Vztažení příspěvků k České republice

	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře		60 minut
připravenost ČR na přijetí (azylová zařízení)	9	16 %	8	24 %	6	13 %
postoje českých politiků	6	10 %	6	18 %	13	30 %
ostraha hranic	4	7 %	2	6 %	2	4 %
počet žadatelů o azyl	0	0 %	1	3 %	1	2 %
mezinárodní jednání a vztahy ČR	2	4 %	2	6 %	0	0 %
pomoc uprchlíkům	2	4 %	3	9 %	4	9 %
jiné	0	0 %	0	0 %	3	7 %
názory Čechů, xenofobie	0	0 %	0	0 %	3	7 %
hrozba pro ČR	0	0 %	0	0 %	1	2 %
žádné	33	59 %	11	33 %	12	27 %
celkem	56	100 %	33	100 %	45	100 %

Další klíčovou kategorií, která vypovídá o kvalitě novinářské práce, je práce s informačními zdroji to, komu je dán prostor se ve vysílání vyjádřit. Jak ukazuje tabulka č. 7, nejvíce vyjádření různých mluvčích zaznělo v pořadu 60 minut. Jedná se ale také o časově nejvíce dotovanou relaci v délce celé hodiny. Je poměrně logické, že v pořadech s publicistickými příspěvky je pro citování více prostoru než ve standardním zpravodajství. V přepočtu na počet odvysílaných příspěvků s tématem migrace bylo nejvíce mluvčích zařazeno v příspěvcích publicistické relace Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře, a to tři. V relaci 60 minut to bylo ale jen nepatrně méně (2,9 mluvčího). V Hlavních zprávách vypovídali v každém příspěvku zpravidla dva (2,2) mluvčí. Pokud ale zohledníme celkový čas této relace, pak zde byly jejich výpovědi ve vysílacím čase koncentrovány nejvíce. Z opačného pohledu ale také byly vzhledem k celkově kratším příspěvkům ve zpravodajství kratší. To současně znamená nejvíce útržkovité a vytržené z kontextu.

Analýza ukázala, že zdaleka nejčastěji citovanými zdroji jsou samotní čeští novináři, komentátoři či spolupracovníci ČRo17. Druhými nejvíce využívanými mluvčími jsou čeští politici. Jejich vyjádření zaznělo ve více než desetině (12 %) zpravodajských sdělení a v pětině (21 %) publicistických příspěvků. Jen o málo méně byli citováni mluvčí českých úřadů nebo samotní úředníci. Ve zprávách již zpravidla žádné další osoby prostor k vyjádření nedostávají, a pokud, tak jsou to spíše jedinečné případy. Publicistické příspěvky, také vzhledem ke své délce, dávají možnost citovat mluvčích více. Polední relace využívaly i vyjádření odborníků (26 %), pracovníků neziskových organizací a dobrovolníků pomáhajících uprchlíkům (18 %). Skoro pětina příspěvků (18 %) citovala také zahraniční politiky (např. Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxx Xxxxxx Xxxxxxxx a další politiky ze zemí EU), případně zahraniční úředníky a tiskové mluvčí vlády a státních úřadů. Také večerní pořad 60 minut nejvíce „vytěžoval“ vlastní novinářské zdroje. Téměř v polovině příspěvků ale zazněl i názor nějakého českého politika (46 %) nebo

17 Seznam nejčastějších mluvčích viz níže.

odborníka (43 %) na danou tematiku. V necelé pětině (17 %) příspěvků jako mluvčí vypovídali politikové zahraniční nebo čeští občané.

Celkově se v relacích Radiožurnálu mezi odborníky vyjadřovali Xxxx Xxxxxxxx (2 příspěvky), Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxx, Xxx Xxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxx, Xxxxx Xxxxxxx, Xxx Xxxxxxxxxx, Xxxx Xxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxx Xxxxxxx, Xxx Xxxxx, Xxxxxxx Xxxxxx, Xxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxx, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxx, Xxxxx Xxxxxxx, Xxxxxx Xxx a Xxxxx Xxxxx (1krát), zaznělo i vyjádření Xxxxxxxx Xxxx, rektora Masarykovy univerzity (2krát). Z řad politiků se ke slovu nejčastěji dostali Xxxxxxxx Xxxxxxx (4krát), Xxxxxx Xxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx a Xxxxxxx Xxxxxxxx (2krát) a Xxxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxx, Xxx Xxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxx, Xxxxx Xxxx a Xxxxx Xxxxxxxxxx (1krát).

Tabulka č. 7– Mluvčí citovaní v příspěvcích18

mluvčí	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře		60 minut
žurnalista ČR	102	182 %	56	170 %	65	144 %
politik ČR	6	11 %	6	18 %	21	47 %
úředník či mluvčí ČR	4	7 %	6	18 %	5	11 %
odborník ČR	1	2 %	8	24 %	19	42 %
politik zahraniční	3	5 %	6	18 %	8	18 %
pracovník NGO či dobrovolník pomáhající imigrantům ČR	1	2 %	6	18 %	3	7 %
odborník zahraniční	1	2 %	2	6 %	1	2 %
úředník či mluvčí zahraniční	0	0 %	5	15 %	1	2%
občan ČR	2	4 %	0	0 %	6	16 %
duchovní	1	2 %	1	3 %	0	0 %
žurnalista zahraniční	0	0 %	1	3 %	2	4 %
občan zahraniční	0	0 %	1	3 %	0	0 %
pracovník NGO zahraniční	0	0 %	0	0 %	1	2 %
migrující a žadatelé o azyl	0	0 %	0	0 %	0	0 %
celkem mluvčích	121		98		132
celkem příspěvků	56	100 %	33	100 %	45	100 %
průměrný počet mluvčích na relaci	2,2		2,99		2,9

U citovaných mluvčích z oblasti politiky jsme sledovali i jejich politickou orientaci na pomyslném pravolevém spektru. Ve všech analyzovaných zprávách ČRo Radiožurnál převažovali mezi citovanými politici orientovaní levicově nad těmi pravicovými a to téměř dvojnásobně (v poledním zpravodajství bylo 5 % mluvčích hlásících se k levici a 2 % z pravicových stran, v polední relaci publicistiky byl poměr 8 % ku 4 %, u pořadu 60 minut pak poměr 13 % ku 7 %). To naznačuje, že volba citovaných mluvčích redaktory

18 Protože v každém příspěvku mohlo zaznít vyjádření více mluvčích, přesahuje součet všech jejich výpovědí celkový počet v relacích odvysílaných příspěvků.

pravděpodobně neprobíhá podle předem stanoveného politického klíče nebo naopak, že je záměrně mírně levicově vychýlená.

Ani ve zpravodajské, ani v publicistické části hlavního zpravodajství stanice ČRo Radiožurnál ani ve večerní zpravodajsko-publicistické relaci ale nezaznělo žádné přímé vyjádření žadatele o azyl či migrujícího. Jak ale ukazuje tabulka č. 8, zcela bez hlasu tyto osoby také nezůstávají. Při velmi podrobné analýze je především v publicistických příspěvcích možné jejich projev zaznamenat – hlas či příběh nějakého migranta zazněl ve 4 z 34 analyzovaných zpráv polední publicistiky a v 9 z 54 analyzovaných zpráv pořadu 60 minut. Nešlo však o výroky mluvčích v pravém slova smyslu tak, jak byli představeni výše. Zkušenosti, zážitky či názory migrantů totiž byly většinou volně převyprávěny česky mluvícím pracovníkem pomáhající organizace nebo samotným pracovníkem ČRo, případně byl záznam hlasu migrantů použit“ jako „ruch”, tedy zvukový podkres sdělení, jehož primární funkcí je dokreslovat přibližovanou situaci a podporovat zdání autentičnosti a aktuálnosti novinářského produktu.

Tabulka č. 8 – Prostor pro vyjádření migrujících

prostor pro vyjádření	Hlavní zprávy ve 12	Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře	60 minut
žádný	54	29	36
muž identifikovaný	1	1	1
muž neidentifikovaný	1	0	2
žena identifikovaná	0	0	1
pracovník pomáhající organizace	0	5	6
uprchlík neidentifikovaný	0	0	1
novinář/ka popisující ústní sdělení uprchlíků	0	0	1
celkem příspěvků	56	33	45

Ne vždy je ale použití takového podkresu vhodné. Například ve zprávě Radiožurnálu odvysílané v hlavní zpravodajské relaci 23. 8. 2015 v příspěvku reportéra Xxxxx Xxxxxxxxx vypovídá dobrovolník Xxxxxxx Xxxxxx pracující na řecko-makedonské hranici. Zatímco pracovník říká: „To nejsou teroristi, to není invaze Islámskýho státu. Zrovna tady ty lidi, co jsou na cestě, potřebujou naší pomoc, určitě,” v pozadí nahrávky zní pokřik lidí (použitý jazyk nelze snadno určit), pravděpodobně migrujících. V konfrontaci s pozitivními slovy dobrovolníka nepůsobí překřikování úplně nejlépe, významově ani akusticky. Je proto otázkou, zda nebylo použito zcela záměrně s cílem výpověď dobrovolníka devalvovat či zcela zpochybnit. Bez konfrontace redaktora o tom však můžeme pouze spekulovat. Je navíc možné i to, že si dehonestující účinek v pozadí slyšitelného „šumu” při přípravě příspěvku neuvědomil, to ale nesvědčí ve prospěch jeho profesionality jako informátora z krizových oblastí.

V rámci provedené analýzy jsme sledovali i postoje mluvčích k migraci a migrujícím s cílem posoudit, zda Český rozhlas nestraní jedné z názorových skupin, které se (nejen v ČR) ve spojitosti s migrací ustavily. Posuzování postoje mluvčího však není jednoduché – lze jej určit buď na základě explicitní formulace samotného mluvčího, nebo s menší přesností podle toho, zda mluvčí tematizuje pouze negativní či naopak pouze pozitivní aspekty migrace (tj. odpůrce např. upozorňuje na ekonomické důvody migrace, odmítá kvóty navrhované Evropskou unií, požaduje ostrahu českých hranic a varuje před zničením naší národní kultury, na opačné straně spektra stojí mluvčí, jenž zmiňuje válku a nebezpečí, před kterým uprchlíci utíkají, odvolává se na lidská práva, upozorňuje na vzdělanost prchajících Syřanů atd.), případně zda zmiňuje argumenty či vlastní postoje z obou úhlů pohledu (například upozorňuje na válečný stav, z nějž Syřané utíkají, ale připouští i možná bezpečnostní rizika z toho plynoucí)19. V rámci analýzy nebylo možné určit postoj všech mluvčích. Do kategorie „nelze posoudit” byly zařazeny takřka všechny výroky moderátorů a zpravodajů Českého rozhlasu, kteří informovali o aktuálních událostech (např. růst počtu uprchlíků na hranicích Maďarska či fakt, že ubývá míst v německých ubytovnách pro migranty) v souladu s Kodexem ČRo, tedy nezaujatě a nestranně. Z tohoto důvodu je procentuální zastoupení mluvčích, kteří nějaký postoj zaujímali či jej svými slovy naznačovali, oproti těm „neurčitelným” velmi nízký. Pro naši analýzu je však mnohem důležitější poměr těch, kteří se vymezili pro či proti migraci a migrujícím. Z tohoto hlediska čtvrtina citovaných v publicistických formátech prezentuje postoje k migraci vstřícné, chápající či smířlivé. Přibližně desetina mluvčích uvádí jak argumenty pro, tak proti migraci a podobný je i podíl těch, kteří se k tématu stavějí negativně. Celkový počet těch, kdo nějaký názor či postoj vyjádřili či naznačili, byl logicky vyšší v publicistice, zatímco analyzované zpravodajství si udrželo poměrně vysokou míru neutrality.

Tabulka č. 9 – Postoj mluvčího k migraci a migrantům

postoj mluvčího	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře		60 minut
pozitivní, „pro“	6	5 %	26	27 %	35	27 %
neutrální, „pro i proti“	4	3 %	9	9 %	13	10 %
negativní, „proti“	7	6 %	7	7%	15	11 %
nelze posoudit	104	86 %	56	57 %	69	52 %
celkem mluvčích	121	100 %	98	100 %	132	100 %

19 Podrobněji o vymezení měřených kategorií viz kapitola výčet zkoumaných proměnných a jejich operacionalizace.

Tematická analýza

Z obecnějšího pohledu byla výrazná většina sdělení tzv. rámcována do oblasti politické (84 % v Hlavní zprávy ve 12, 85 % v Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře, 73 % v 60 minut). Sdělení s jiným „pozadím“ byla ve zpravodajství i publicistice spíše okrajová. Doplňkovými tematickými rámci pro sdělení o migraci byla jednak oblast sociální (tedy sdělení primárně o výzkumech veřejného mínění Čechů, vývoji počtu obyvatel ČR, ale také obecně o sociální situaci migrujících, tj. například o dobrovolnické pomoci, plnosti ubytoven ap.), a také kriminalita, a to v drtivé většině kriminální činy páchané na migrujících (úmrtí 71 osob v kamionu, soudy s převaděči), jen v jednom případu šlo o kriminalitu spáchanou migrujícími (střety s makedonskou policií). Pouze ve večerních 60 minutách zaujímal podíl sociálního tématu větší podíl, a to více než osminu (13 %) odvysílaných sdělení.

Tabulka č. 10 – Tematické rámce sdělení o migraci

tematický rámec	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře		60 minut
politika	47	84 %	28	85 %	33	73 %
sociální a společenská témata (veřejné mínění, aspekty běžného života občanů jako školství a zdravotnictví, svátky, historie ap.)	5	9 %	3	9 %	8	17 %
kriminalita	4	7 %	2	6 %	2	4 %
human interest story	0	0 %	0	0 %	1	2 %
podnikání a finanční sektor	0	0 %	0	0 %	1	2 %
celkem	56	100 %	33	100 %	45	100 %

Je nutné podotknout, že spektrum témat, s nimiž byla migrace spojována, bylo poměrně úzké a část sledovaných tematických kategorií zůstala při analýze zcela nezastoupena. Jednalo se například o tematické rámce „kultura”, „spotřebitelské zájmy občanů”, „nehody a katastrofy”, „věda, medicína a technologie”, ale poněkud překvapivě rovněž „ekonomika”.

V analyzovaných příspěvcích bylo nejčastěji (79 % v Hlavní zprávy ve 12, 64 % v Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře, 58 % v 60 minut) o migraci a migrujících informováno z makro pohledu, tedy spíše obecně bez referencí ke konkrétním jedincům. To bývá jednou z hlavních položek, která je českým médiím v souvislosti s pokrytím tématu migrace vytýkána. Na základě takových sdělení je pro posluchače mnohem obtížnější se s migrujícími ztotožnit, vyjádřit jim vlastní podporu či empatii, představit si jejich životní podmínky i možné další vyhlídky apod., neboť migrující jsou zde prezentováni jako objekty politických rozhodnutí, zásahů policie či armády. Povětšinou není využíván ani prostor polední publicistické relace pro to, aby přinášela informace z mikro perspektivy. Objevují se zde pouze ve třetině příspěvků.

Absence mikroperspektivy informující o všednodenních událostech byla zřejmá i v příspěvcích večerního pořadu 60 minut, kde taktéž nedosáhla ani desetiny (9 %) příspěvků.

Tabulka č. 11 – Obecnost versus specifičnost pohledu na migraci v příspěvcích

pohled na migraci	Hlavní zprávy ve 12		Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře		60 minut
makropohled	44	79 %	21	64 %	26	58 %
makro- i mikropohled	8	14 %	8	24 %	15	33 %
mikropohled	2	4 %	3	9 %	4	9 %
nelze určit	2	4 %	1	3 %	0	0 %
celkem	56	100 %	33	100 %	45	100 %

Zajímalo nás, do jakého kontextu jsou sdělení o migraci a imigrantech zasazována a zda jsou propojována také s tématem „islámu”, případně „terorismu”. V hlavní zpravodajské relaci bylo takových příspěvků zařazeno 5, tedy necelá desetina (9 %), v publicistickém poledním bloku 6, což je zhruba sedmina (18 %) zde odvysílaných sdělení. Ve večerní relaci Radiožurnálu 8 (18 %).

K poměrně podstatným řadíme zjištění, že ve vysílání ČRo se téměř neobjevují slovní spojení islámští imigranti, muslimští migranti, imigranti z muslimských zemí apod. V řadě případů je navíc redaktoři a moderátoři používali s odvoláním na jiné mluvčí, již je vyslovili. Tím nejčastěji zmiňovaným je v tomto kontextu prezident republiky Xxxxx Xxxxx, který se opakovaně vyjadřoval o islámských imigrantských džihádistech. Například 31. 8. 2015 ve vysílání Radiožurnálu v relaci Hlavní zprávy - rozhovory komentáře, moderátor Xxxx Xxxxx uvádí: „Prezident v neděli ve vysílání Frekvence 1 mimo jiné řekl, že islámští imigranti by pro naši společnost mohli představovat trojí riziko. (...) Xxxx Xxxxxxx, jak vnímáte prezidentovy výroky, týkající se rizik spojených s migranty z islámských zemí? (...) „A jak byste dekódoval to, že si prezident poměrně často bere do úst muslimské džihádisty, jak jim říká, mluvil o nich teď o víkendu, před časem varoval, že džihádisté mohou také vyhodit do povětří Pražský hrad a tak podobně. ” Je samozřejmě na zvážení samotných novinářů, zda dané označení budou používat a dále reprodukovat. V uvedeném případě bylo možné se tomuto označení vyhnout.20

Pokud bylo ve zpravodajské relaci Hlavní zprávy ve 12 ve zprávě o migraci současně použito klíčové slovo s kořenem „islám” nebo „teror”, jednalo se 2x o součást informace

o postupu proti Islámskému státu a 3x o citovaný výrok zdůrazňující, že migrující nejsou zločinci či teroristé a nejsou ani mezi těmi, kteří byli zadrženi v České republice. V rámci publicistické relace Hlavní zprávy - rozhovory, komentáře zaznělo spojení migrantů s islámem, respektive tzv. muslimskými zeměmi jedenkrát v návaznosti na výroky prezidenta republiky (viz výše), dvakrát ve spojitosti s popisem zkušeností zemí, ve kterých již imigranti z těchto států žijí, dvakrát v návaznosti na plánované vojenské operace proti Islámskému státu. Ve

20 Použitý hovorový obrat „prezident si poměrně často bere do úst” necháváme v tomto kontextu bez komentáře.

všech uvedených případech se jednalo pouze o dílčí část příspěvku. Jedenkrát ale byla spojitost migrace a potenciální bezpečností hrozby příchozích řešena jako nosné téma příspěvku. Jednalo se o rozhovor s Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxx a Romanem Váňou zařazený do vysílání 10. září, kdy české úřady zveřejnily informaci, že migranti pobývající na území ČR nemají kontakty na Islámský stát a radikální skupiny. Oba zpovídaní v návaznosti na položenou otázku o bezpečnostní hrozbě naznačují, že ji nelze vyloučit, a konstruují obraz možného nebezpečí. Poslankyně za TOP 09 dále uvádí: „z velké části se radikalizují ti, kteří vlastně již v Evropě žijí již dlouhodobě, ale dokonce nepocházejí ani jenom z té muslimské komunity.“ Poslanec za ČSSD implicitně naznačuje, že mezi žadateli o azyl jsou podvodníci, kteří o sobě a svých příčinách migrace neuvádějí pravdivé údaje: „Nicméně pokud se jedná o velmi velké množství uprchlíků, tam už potom skutečně je velmi těžké zjišťovat o těch lidech jakékoliv relevantní informace. Navíc, když je sami aktivně utajují, byť třeba ne proto, že jsou teroristi, ale proto, že chtějí azyl v nějaké jiné zemi, nebo že předstírají, že pochází ze země, která má právo na azyl a oni jsou ve skutečnosti ze země jiné. Takže osoby bez totožnosti, bez dokladů, bez toho, že by přiznali třeba jen svůj věk, to je realita.”

Ve večerním pořadu 60 minut se spojení s islámem a terorismem objevilo celkem 8x. Z toho sedmkrát v pojmenování Islámský stát, který byl spojován s terorismem obecně i útokem v Tunisku, organizováním nelegální migrace, pácháním válečných zločinů (např. v Sýrii), narůstajícím mezinárodním napětím a bezpečnostními riziky pro Evropu i svět, ale také imperialismem Ruska. V tomto kontextu jsou zmiňováni jako potenciální zdroj obav i českých občanů také potomci imigrantů z arabských zemí žijící ve Francii ve druhé či třetí generaci (2x) a současně je zdůrazňováno, že na území ČR podle dostupných informací nejsou sympatizanti radikálních uskupení a džihádismu (2x). Druhým kontextem, zastoupeným ve 4 příspěvcích, byl tzv. antiislamismus či islamofobie, ve spojitosti s uskupením Blok proti islámu a jeho spoluprací s parlamentní stranou Úsvit, diskuse o xenofobii české populace, jejím iracionálním strachu z neznámého (islámu, migrantů) a projevech nesnášenlivosti, ale i s jejich potenciálem jako vlivným faktorem ve volbách.

ČRo Plus

Z vysílání stanice Český rozhlas Plus byly do analýzy zadáním stanoveny 3 pořady: Den podle..., Názory a argumenty a Pro a proti. Ve všech případech se jedná o pořady publicistické. Poslední jmenovaný má však oproti všem ostatním analyzovaným (i ze stanice Radiožurnál) jednu zásadní odlišnost. Zatímco vysílací čas ostatních relací je vždy rozdělen do prostoru věnovaného více různým tématům, relace Pro a proti diskutuje vždy pouze téma jediné, což je pro ni specifické a určující. Hosté jsou zde vždy dva a snahou redakce je, aby hájili odlišný názor. Pořad je vysílán ve všední dny v délce 25 minut. Současně to ale

komplikuje srovnání dat o tomto pořadu s těmi zbývajícími. Ale i ta mají svá specifika. Především pořad Den podle... je tzv. autorským. To znamená, že jeho obsah je do značné míry připravován na základě osobní volby jeho moderátora v daný den, co považuje za klíčové a jaké osoby si pro spolukomentování vybraných zpravidla 6 témat zvolí (alespoň tak je to stanicí deklarováno). Ve sledovaném období se a mikrofonem se v průběhu času střídali Xxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxx a Xxxxxx Xxxxxx. Nejméně se v jednom pořadu věnovali 5 a nejvíce 8 tématům. Den podle… začíná krátce po 17. hodině a trvá přibližně 50 minut.

Pořad Xxxxxx a argumenty, který se zaměřuje na analýzu aktuální politické situace, je vysílán od pondělí do pátku v délce 30 minut, v sobotu a v neděli má 50 minut. Všednodenní a víkendový formát pořadu je navíc odlišný. Zatímco během týdne jsou jeho obsahem především analýzy, rozhovory a komentáře současného dění, v sobotu a neděli je vysílána debata více hostů. Ve svém webovém profilu pořad deklaruje: „pohled pod povrch událostí doma i ve světě,“ pokrytí širokého názorového spektra a spolupráci s řadou odborníků a novinářů z jiných médií, včetně zahraničních žijících v ČR. Hlavní těžiště pořadu tvoří rozhlasové komentáře a analýzy aktuální politické situace, přičemž důraz je kladen na komentování zahraničních událostí. V průměru se pořad soustředí na 8 témat, nejméně jsme zaznamenali témata 3 a nejvíce 12.

Následuje přehled kvantifikovaných zjištění o obsahu pořadů vztahujícím se k tématu migrace. Vzhledem k výše uvedeným odlišnostem relace Pro a proti od dvou zbývajících budeme uvádět jen některé údaje a následně pořad přiblížíme více samostatně.

V pořadu Den podle... jsme ve sledovaném období od 17. srpna do 18. září 2015 zaznamenali 43 a v relaci Názory a argumenty 107 příspěvků vztahujících se k tématu migrace, z nich ale jen 33 příspěvků v Den podle... a 89 v Názory a argumenty se migraci věnovalo coby hlavnímu či vedlejšímu tématu. Ve zbylých 10, respektive 18 příspěvcích se migrace objevila jen jako zmínka. Současně byly odvysílány 3 pořady na toto téma v rámci diskusního bloku Pro a proti a v jednom vysílání byla migrace zmíněna okrajově.

Tabulka č. 12 – Pozice tématu migrace v rámci příspěvku

pozice tématu migrace	Den podle...		Xxxxxx a argumenty		Pro a proti
hlavní	25	58 %	70	65 %	3	75 %
vedlejší	8	19 %	19	18 %	0	0 %
zmínka	10	23 %	18	17 %	1	25 %
celkem	43	100 %	107	100 %	4	100 %

Analýza reprezentace tématu migrace

Graf č.4: Vývoj počtu příspěvků i migraci v analyzovaných pořadech ČRo Plus v čase

Počet příspěvků

17.08.2015

18.08.2015

19.08.2015

20.08.2015

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

17.08.2015

18.08.2015

19.08.2015

20.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Pro a proti

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

17.08.2015

18.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Názory a argumenty

19.08.2015

20.08.2015

Počet příspěvků o migraci v pořadu Den podle...

21.08.2015

22.08.2015

23.08.2015

24.08.2015

25.08.2015

26.08.2015

27.08.2015

28.08.2015

29.08.2015

30.08.2015

31.08.2015

01.09.2015

02.09.2015

03.09.2015

04.09.2015

05.09.2015

06.09.2015

07.09.2015

08.09.2015

09.09.2015

10.09.2015

11.09.2015

12.09.2015

13.09.2015

14.09.2015

15.09.2015

16.09.2015

17.09.2015

18.09.2015

Jak už jsme uváděli výše, vzhledem k tomu, že s výjimkou relace Názory a argumenty jsou zkoumané pořady vysílány pouze ve všední dny, kterých bylo během zkoumaného období 25, znamená to, že posluchači relace Den podle byli o tématu migrace informováni každý den vysílání v průměru 1,3 příspěvku. Posluchači Názorů a argumentů 3,6 příspěvků. Jedná se však pouze o zprůměrovanou hodnotu, přesné datum odvysílání příspěvků a jejich rozložení během zkoumaného období ukazuje graf č. 4.

V průměru zabíraly v analyzovaném období příspěvky věnované migraci třetinu (35 %) vysílacího času pořadů Den podle… a Názory a argumenty.21 Z hlediska počtu příspěvků tvořil podíl těch o migraci více než pětinu (21 %) příspěvků v relaci Den podle… a třetinu (33 %) v pořadu Názory a argumenty.

I v těchto pořadech bylo téma nejčastěji umisťováno hned do jejich úvodu. V Den podle... byly mezi prvními dvěma příspěvky odvysílány více než dvě třetiny (70 %) příspěvků, na místě třetím a čtvrtém téměř celá zbývající třetina (27 %). Jak ukazuje tabulka č. 13, nejvíce bylo téma rozprostřeno v relaci Názory a argumenty, kde i na pozici pátého, šestého, sedmého a osmého tématu zazněla celá čtvrtina všech příspěvků.

Tabulka č. 13 – Pořadí příspěvku o migraci v dané relaci22

pořadí zprávy	Den podle...		Xxxxxx a argumenty
1.	15	46 %	17	19 %
2.	8	24 %	21	24 %
3.	6	18 %	16	18 %
4.	3	9 %	10	11 %
5.	0	0 %	5	6 %
6.	0	0 %	9	10 %
7.	1	3 %	4	4 %
8.	0	0 %	5	6 %
9.	-	-	1	1 %
10.	-	-	1	1 %
11.	-	-	0	0 %
celkem	33	100 %	89	100 %

Podobně jako v pořadech stanice Radiožurnál, i v těch vysílaných na ČRo Plus převažovalo informování o událostech zahraničních, případně byly vztaženy k České republice. Čistě domácí sdělení tvořila jen zhruba sedminu (15 %) odvysílaných příspěvků v Den podle…, naopak výrazně častější byla v pořadu Názory a argumenty (čtvrtina příspěvků, 27 %). V tabulce č. X, která rozložení lokace příspěvků ukazuje, není uveden pořad Pro a proti. U něj

21 U pořadu Pro a proti nedává vzhledem k jeho zaměření vždy jen na jedno téma vyjádření podílu smysl.

22 V pořadu Den podle… se v analyzovaném období vyskytovalo maximálně 8 zpráv v jedné relaci, proto jsou vyšší pořadí proškrtnuta.

totiž nebylo možné vzhledem k jeho specifické formě lokaci přesně určit – během půlhodinové relace je řešené téma většinou probráno z různých úhlů pohledu a tak se stává, že v první polovině pořadu je problém prezentován jako „domácí”, zatímco v druhé polovině jako

„zahraniční”.

Tabulka č. 14 – Lokace příspěvků o migraci

lokace zprávy	Den podle...		Xxxxxx a argumenty
zahraniční	11	33 %	38	43 %
domácí	5	15 %	24	27 %
zahraniční s domácím přesahem	14	42 %	21	24 %
domácí se zahraničním přesahem	3	9 %	6	7 %
celkem	33	100 %	107	100 %

Přestože převládala zahraniční témata, zhruba dvě třetiny všech příspěvků v obou pořadech byly nějak vztaženy k ČR či jejím politikům ap. Nejčastěji jako propojení příspěvku s českým prostředím sloužila zmínka o postojích českých politiků vůči migraci, migrantům či kvótám na jejich přerozdělení (39 % v Den podle… a 34 % u Názorů a argumentů), případně se probíraly názory českých občanů a míra jejich případné xenofobie (9 % v Den podle… a 12 % v Názorech a argumentech). Celá třetina (33 %) příspěvků věnovaných migraci v Den podle… a tři pětiny (57 %) v Názorech a argumentech však nebyly s ČR propojeny žádným způsobem.

Stejně jako v případě pořadů stanice Radiožurnál, i zde jsme se soustředili na vytěžení a strukturu citovaných mluvčích. I v těchto publicistických relacích je z dat v tabulce č. zřejmá převaha citací českých novinářů, kteří jsou využíváni ve všech příspěvcích těchto relací. Jejich dominance na tomto poli je nejvíce zřejmá z pořadu Názory a argumenty, ve kterém zazněla výpověď dalšího žurnalisty (kromě toho ve studiu) téměř v každém příspěvku. Dalšími citovanými jsou čeští politikové a odborníci, především z řad politologů, méně často historiků a zástupců jiných vědních oborů.

V Názorech a argumentech se nejčastěji objevovali politologové Xxxxx Xxxxxxx (4 příspěvky), Xxxx Xxxx (4 příspěvky), Xxxxx Xxxxxxx (3 příspěvky), Xxxxx Xxxx (2 příspěvky), historik Xxxxxxxx Xxxxx (1 příspěvek) a také politolog Xxxxxxxx Xxxxx, který dostal prostor v pěti příspěvcích, ale ve dvou z nich byl prezentován jako komentátor a žurnalista a nikoli jako politolog. Do pořadu Den podle… byli z odborníků nejčastěji přizváni Xxxxx Xxxxx (2 příspěvky) a Xxxxxxxx Xxxxx (2 příspěvky, v obou byl představen jako komentátor, žurnalista), ostatní (Xxxx Xxxx, Xxxxxxx Xxxxxx, Xxxx Xxxxxxxx, Xxx Xxxxxxxxx aj.) dostali prostor jednou. Zastoupení českých politiků v pořadu Den podle… bylo poměrně pestré - během září v souvislosti s migrací promluvili Xxxxxx Xxxxx a Xxxxx Xxxxxxxx (oba 3 příspěvky), Xxxxxxxx Xxxxxxx (2 příspěvky), Xxxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxx, Xxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxx,

Xxxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxx, Xxxxx Xxxx a Xxx Xxxxxxxx (1 příspěvek).

Z tabulky č. 15 je dále zřejmé, že další mluvčí jsou vytěžováni téměř výjimečně, zcela pak ve vysílání chybějí mluvčí zahraniční a v neposlední řadě nezaznívá ani jeden hlas samotných migrujících. Jakkoli jsou místa koncentrované imigrace právě mimo území České republiky, žádný z analyzovaných pořadů ČRo, ani zpravodajský ani publicistický, svým posluchačům neposkytuje názory a výpovědi jedinců, kteří v těchto místech s migrujícími přicházejí do kontaktu. Nezaznívají ani hlasy veřejných činitelů, ani mluvčích oficiálních orgánů, ani sdělení zahraničních žurnalistů. To se zdá pro podobu reprezentace migrace v pořadech obou stanic ČRo zcela zásadní. Její obraz je konstruován především názory „domácími“, tedy bez širšího přehledu a dlouhodobé zkušenosti s fenoménem nebo na základě intenzivního pobytu v „postižených“ lokalitách. Prostor dostávají nanejvýš pracovníci Českého rozhlasu reportující z místa dění, případně pracovníci organizací pomáhajících migrantům (Člověk v tísni, Sdružení pro integraci a migraci) a dobrovolníci, kteří se zapojili do humanitární pomoci. Nicméně ani tito lidé nemohou poskytnout jinou než osobní krátkodobou zkušenost a nemohou při budování komplexního obrazu migrace nahradit názory a postoje zahraničních politiků a jiných osob s dlouhodobým přímým kontaktem s migrujícícmi a migrační vlnou. Tato skutečnost je o to paradoxnější/grotesknější, že většina odvysílaných příspěvků, jak jsme ukázali výše (viz tabulka č. 14), informuje o dění mimo území ČR.

Tabulka č. 15 – Mluvčí citovaní v příspěvcích23

mluvčí	Den podle		Xxxxxx a argumenty		Pro a proti
žurnalista ČR	28	85 %	85	96 %	1	100 %
politik ČR	19	58 %	0	0 %	1	67 %
odborník ČR	11	33 %	16	18 %	6	200 %
občan ČR	1	3 %	0	0 %	0	0 %
politik zahraniční	9	27 %	0	0 %	0	0 %
úředník či mluvčí ČR	2	6 %	0	0 %	0	0 %
pracovník NGO, aktivista ČR	8	24 %	0	0 %	0	0 %
pracovník NGO zahraniční	1	3 %	0	0 %	0	0 %
žurnalista zahraniční	0	0 %	0	0 %	0	0 %
odborník zahraniční	0	0 %	0	0 %	1	33 %
úředník či mluvčí zahraniční	1	3 %	0	0 %	0	0 %
občan zahraniční	0	0 %	0	0 %	0	0 %
duchovní	1	3 %	0	0 %	0	0 %
celkem mluvčích	81		101		9
celkem příspěvků	33		89		3
průměrný počet mluvčích v relaci	2,4		1,1		3

23 Protože v každém příspěvku mohlo zaznít vyjádření více mluvčích, přesahuje součet všech jejich výpovědí celkový počet v relacích odvysílaných příspěvků. Tabulka uvádí počet mluvčích bez moderátorů pořadu - pokud by byli zahrnuti i oni, byla by převaha žurnalistů-mluvčích ještě výraznější.

Tabulka č. 16 – Prostor pro vyjádření migrujících

	Den podle		Názory a argumenty		Pro a proti
žádný	33	100 %	88	99 %	3	100 %
muž identifikovaný	0	0 %	0	0 %	0	0 %
muž neidentifikovaný	0	0 %	0	0 %	0	0 %
žena identifikovaná	0	0 %	0	0 %	0	0 %
pracovník pomáhající organizace	0	0 %	0	0 %	0	0 %
uprchlík neidentifikovaný	0	0 %	0	0 %	0	0 %
novinář popisující ústní sdělení uprchlíků	0	0 %	1	1 %	0	0 %
celkem	33	100 %	89	100 %	3	100 %

Postoje mluvčího k tématu migrace nelze vždy z uvedené výpovědi posoudit, protože se může vztahovat k obecnějšímu prohlášení týkajícímu se např. politiky Evropské unie apod. Pokud je ale názor na migrující vyjádřen, pak se častěji jedná o názor migraci podporující. Popřípadě mluvčí uvádí jak souhlasné, tak odporující argumenty. Jednoznačně negativní sdělení jsou vysílána velmi ojediněle.

Tabulka č. 17 – Postoj mluvčího k tématu migrace

postoj mluvčího	Den podle...		Xxxxxx a argumenty		Pro a proti
pozitivní „pro“	28	35 %	54	53 %	4	44 %
neutrální (pro i proti)	18	22 %	14	14 %	1	11 %
negativní „proti“	11	14 %	3	3 %	3	33 %
nelze posoudit	24	30 %	30	30 %	1	11 %
celkem	81	100 %	101	100 %	9	100 %

Podobně jako v analyzovaných pořadech na stanici ČRo Radiožurnál, i v těch na Plusu převažovalo informování o tématu migrace z makropohledu, tedy spíše obecně. Příkladem může být sdělení o nových opatřeních týkajících se ochrany hranic států EU nebo nové postupy aplikované v procesu vyřizování žádostí o azyl, bez jejich propojení a dopady na život konkrétních migrujících nebo obyvatel daných států či příhraničních oblastí, v nichž se počet migrujících koncentruje apod.

Tabulka č. 18 – Obecnost versus specifičnost pohledu na migraci v příspěvku

pohled	Den podle...		Xxxxxx a argumenty		Pro a proti
makropohled	19	58 %	68	76 %	1	33 %
makro- i mikropohled	13	39 %	17	19 %	2	67 %
mikropohled	0	0 %	3	3 %	0	0 %
nelze určit	1	3 %	1	1 %	0	0 %
celkem	33	100 %	89	100 %	3	100 %

Tematická analýza

Jak je zřejmé z tabulky č. 19, i v publicistických pořadech vysílaných na stanici ČRo Plus dominoval pokrytí migrace širší tematický rámec politiky. Jeho převaha je zřejmá jak z pořadu Názory a argumenty, tak v Den podle… V tabulce chybí údaje o tematickém rámci příspěvků

o migraci v rámci pořadu Pro a proti. V něm totiž většinou není možné identifikovat pouze jednu tematickou kategorii. Námi analyzované relace se během zhruba 30 minut věnovaly například postoji Čechů k islámu a ne/odůvodněnosti obav z něj, petici českých vědců proti xenofobii, smysluplnosti Schengenského prostoru, názorům českých politiků, dopadu migrační vlny na nadcházející volby v ČR, kvótám či vzdělanosti a pracovní uplatnitelnosti Syřanů přicházejících do Německa. Tematické agendě pořadu Pro a proti bude proto věnován prostor především v rámci kvalitativní části naší analýzy.

Tabulka č. 19 – Tematický rámec příspěvků o migraci na ČRo Plus

tematický rámec	Den podle...		Xxxxxx a argumenty		Pro a proti
politika	27	82 %	67	75 %	0	0 %
sociální a společenská témata (veřejné mínění, aspekty běžného života - školství a zdravotnictví, svátky, historie ap.)	4	12 %	17	19 %	3	100 %
kriminalita	1	3 %	2	2 %	0	0 %
human interest story	0	0 %	3	3 %	0	0 %
kultura	1	3 %	0	0 %	0	0 %
celkem	33	100 %	107	100 %	3	100 %

Stejně jako při tematické analýze pořadů Radiožurnálu, i zde zůstala řada sledovaných kategorií nezastoupena. Oproti Radiožurnálu se objevilo spojení migrace s kulturním rámcem a naopak opominuta zůstala kategorie „podnikání a finanční sektor”. Témat, o kterých se posluchači obou stanic nedozvědí, je celá řada. Patří k nim i ty týkající se běžných každodenních záležitostí, např. kde a jak si migrující obstarávají jídlo a pití, kde spí a zda mají dostatek přikrývek či matrací, jaké mají možnosti hygieny, kolik litrů vody na den mohou spotřebovat, zda mají k dispozici toaletní papír a jiné hygienické pomůcky (pleny pro děti), kam se mohou schovat v případě nepříznivého počasí, jestli mají deštníky či nepromokavé boty a oblečení, jaké mají možnosti si své oblečení vyprat apod. Toto poměrně úzké tematické ukotvení spolu s minimálním či žádným prostorem pro vyjádření samotných migrujících a jejich zástupců a současně s velmi úzkou skupinou citovaných mluvčích (a minimálním zastoupením zahraničních zdrojů s přímou zkušeností s migrační „vlnou”) na obou stanicích výrazně omezuje naplňování funkce Českého rozhlasu coby platformy pro prezentaci všestranného okruhu názorů a informací a fóra pro veřejnou diskusi – zakotvené i v Kodexu ČRo.

Výsledky kvalitativní analýzy

Výsledky kvalitativní analýzy jsou vzhledem k zadání zpracovány jako syntetizující souhrn zjištění komplexního rozboru určených pořadů v celém analyzovaném období. Pro standardní formy a postupy kvalitativní analýzy je analyzovaný materiál příliš rozsáhlým souborem24, hlavní pozornost se proto soustředila na následující základní výzkumnou otázku:

Prostřednictvím jakých charakteristických prvků a principů je konstruována mediální reprezentace migrace ve vysílání ČRo (schémata výstavby reprezentace, diferenciace rolí různých typů mluvčích, způsoby užívané narativizace atd.)?

Zkoumané jevy odvozené z této otázky byly současně v souladu se zadáním analýzy posuzovány ve vztahu k legislativnímu a etickému rámci fungování Českého rozhlasu (dále jen LER).

Níže uváděné charakteristiky jsou výsledkem série dílčích „pracovních“ případových analýz.25 V pasážích, u kterých by podstata uváděné charakteristiky nemusela být zcela jednoznačná, jsou vřazeny příklady. Použité příklady mají primárně argumentační a ilustrativní funkci, dokládají výskyt popisovaných jevů, a to (s ohledem na přijatelný rozsah studie) pouze jednu z jeho variant. U příkladů je kromě pořadu, ve kterém zazněly, a data vysílání uváděn i přibližný počáteční čas celého výroku (ve formátu minuty:vteřiny26).

Ve zprávě jsou prezentována syntetizovaná zjištění za celé zkoumané období, neboť každý z popisovaných jevů je založen na sémiotickém rozboru jeho jednotlivých výskytů a popis každého z nich by vyžadoval značný prostor.27 V tomto smyslu je proto nutno předznamenat, že jde o souhrnné charakteristiky a nelze je tedy vztahovat výlučně ke konkrétním jednotlivým dnům či relacím. Jednotlivé popisované jevy se v různých dnech a v různých relacích vyskytovaly s různou četností a v různé intenzitě, jsou však identifikovatelné napříč všemi relacemi a vytvářejí tak konzistentně strukturovaný diskurz dané události bez ohledu na specifika jednotlivých relací.

Na tomto místě považujeme za důležité zmínit, že některá níže uvedená zjištění se nemusí zcela krýt s daty kvantitativní části, protože jsou výsledkem jiné analytické procedury a popisují jiný aspekt téhož jevu. Například Petice vědců nemusí být z hlediska četnosti a prostoru pro její reprezentaci v rámci kvantitativní analýzy identifikována jako jeden

24 Rozsah analyzovaného materiálu dosahoval 800 normostran přepisů záznamů zkoumaných relací.

25 Na vyžádání je možné konkrétní z nich zpracovat do podoby samostatné analytické zprávy.

26 Uvedený čas je pouze přibližný, protože záleží na tom, jak byl nastaven začátek záznamu v archivu vysílání. Jedná se proto o čas měřený od začátku záznamu, nikoli od celé hodiny.

27 V případě potřeby je možno analýzu konkrétních případů výskytu daného jevu dodat v samostatné analýze (je nutno zohlednit, že taková analýza má charakter interpretativní procedury, tzn. analýzy spektra potenciálních interpretací každé z výpovědí dotčeného narativu, potenciálních implikací, analýzy kontextualizace v rámci celkového diskursu dané stanice atd.).

z klíčových parametrů reprezentace, protože počet zmínek o ní nepřevyšoval jiné, ale v rámci kvalitativní analýzy (viz dále tracking discourse) je navíc zohledněna skutečnost, že tato událost je využita pro tematizaci jiných a nabývá tak specifického významu.

Jak již bylo uvedeno výše, vypovídají všechny níže uvedené poznatky primárně

o vybraných zkoumaných pořadech Hlavní zprávy ve 12, Hlavní zprávy ve 12 - rozhovory a komentáře, 60 minut, Den podle…, Pro a Proti a Názory a argumenty odvysílaných v období od

17. 8. do 18. 9. 2015.28 Pro zjednodušení textu tuto skutečnost nebudeme dále explicitně opakovaně uvádět. Pokud dále není výslovně uvedeno jinak, vztahují se explikace sledovaných jevů na všechny analyzované pořady a obě zkoumané stanice ČRo (Radiožurnál, Plus).

Charakteristické rysy mediální reprezentace tématu migrace a způsoby jejich ustavování, udržování a rozvíjení v rámci diskursu ČRo

Na základě provedené analýzy jsme identifikovali několik často vzájemně se doplňujících charakteristických postupů/způsobů výstavby narací zpravodajských i publicistických příspěvků, které nabývají až povahy každodenně užívaných rutin, a vzorců ustavujících a reprodukujících základní parametry vytvářené mediální reprezentace tématu migrace. K typickým postupům informování o tématu migrace ve zkoumaných pořadech na obou stanicích ČRo patří:

− synonymizace pojmů označujících aktéry migrace a jejich sémantická generalizace;

− naturalizace negativní valence výrazu i/migrant;

− narativizace tématu migrace jako problému ohrožujícího občany ČR;

− selektivní a disproporční reprezentace:

o aspektů, atributů a kontextů migrace,

o způsobu tematizace a výstavby jednotlivých narativů,

o různých typů aktérů diskursu migrace29.

V následujícím textu se jednotlivým jevům budeme věnovat podrobněji. Následně se zaměříme na jednotlivé relace stanice ČRo Plus, které podrobíme případové analýze. Každý z pořadů přitom bude analyzován jinými postupy a bude tak ilustrovat jiné aspekty informování o tématu migrace v rámci zpravodajsko-publicistického diskurzu ČRo.

28 Z hlediska optiky kvalitativní analýzy představuje analyzované období dostatečně rozsáhlý časový úsek a lze předpokládat, že ačkoliv bude narativizace či reprezentace partikulárních aspektů dané události v čase mírně variovat, stěžejní prvky a charakteristiky budou vykazovat formu standardizovaných rutin a s vysokou mírou pravděpodobnosti se tedy budou objevovat i v širším než zkoumaném období - a budou tak charakteristické pro reprezentaci tématu migrace ve vysílání ČRo obecně.

29 Aktéry diskursu migrace jsou zde míněni nejen samotní účastníci prezentovaných událostí, ale i aktéři, kteří se podíleli na její reprezentaci (reportéři, komentátoři, experti, kteří se události vyjadřovali, politici atd.).

Označování migrantů – synonymizace pojmů a sémantická generalizace

Mezi nejproblematičtější charakteristiky reprezentace tématu migrace patří způsob identifikace (označování) aktérů dané události a s ním spojené konsekvence. Reprezentace migrace byla v rámci zkoumaného období30 takřka ve všech příspěvcích obou stanic ČRo charakteristická synonymním užíváním sémanticky i fakticky odlišných výrazů pro označování

„subjektů“ reprezentovaných událostí. Zcela ekvivalentně byla používána označení uprchlík, běženec, migrant, imigrant, žadatel o azyl, azylant a současně řada slovních spojení, jež tyto subjekty označuje na základě popisu jejich jednání a místa původu, ale i dalších metaforických označení a eufemismů (viz následující příklad).

Názory a argumenty, 24. 8. 2015

X. Xxxxxxxxx (1:20): „...pro osoby, které prchají před válkou ... pronikly do země stovky migrantů

...úřady vypravily pro utečence ... . Jestliže Maďarsko skutečně zrealizuje svůj záměr vybudovat na hranici se Srbskem 175 kilometrů dlouhý a téměř 4 metry vysoký plot proti přílivu ilegálních migrantů, budou Srbsko a Makedonie zavaleny přílivem statisíců lidí, ... O víkendu překročilo makedonsko- srbskou hranici 7000 migrantů, dnes se očekává minimálně dalších 70 autobusů s nimi, tedy okolo 1500 lidí. V Bělehradě, jehož parky jsou už přeplněné uprchlíky, mezitím pro imigranty zřizují informační centra,... Srbský státní tajemník pro uprchlíky Xxxxxxxx Xxxxx potvrdil, že od počátku roku přišlo do Srbska 90 000 migrantů... na intenzitě přílivu migrantů podepsala rychlost, s jakou Maďarsko buduje zmíněný plot proti ilegální imigraci,... počet migrantů může dramaticky narůst.. S originálním řešením přeplněnosti Srbska uprchlíky... má prý migranty... upřímnost této starosti o osud štvanců... připravenost přijmout uprchlíky... Jenže s uprchlickou krizí podobných rozměrů ... Slovinsko oznámilo, že je připraveno přijmout 500 uprchlíků.“

Taková synonymizace, ačkoliv je pochopitelná z hlediska mediálních rutin (neboť odráží snahu neopakovat stejná slova, která je zakotvena v Kodexu ČRo), je v tomto případě vysoce problematická, protože se týká „signálních“ výrazů (identifikujících téma/událost/subjekt události) a nabývá v mnoha ohledech potenciál labellingu neboli nálepkování určitých skupin stereotypními označeními. Ke každému z uvedených označujících je vázán jiný sémantický potenciál (okruh možných významů) a synonymizace tak vytváří prostor pro libovolné významové implikace.

Z hlediska ustálených slovních spojení (kolokací) by patrně na mnoho posluchačů mohlo působit nepřirozeně spojení „ekonomický uprchlík“ podobně jako „válečný migrant“ (stejně jako je principiální sémantický rozdíl mezi imigrantem a emigrantem). Tyto diference jsou však synonymním užíváním výrazů uprchlík, běženec, migrant, imigrant, azylant atd. zcela zastírány a mohou mít (a s vysokou mírou pravděpodobnosti vzhledem k dominantní orientaci

30 Na základě rámcového screeningu dalších náhodně zvolených relací předcházejícího i následujícího měsíce analýzy lze tuto charakteristiku považovat za obecně platnou.

mainstreamového mediálního diskursu i mají) diskvalifikační potenciál vzhledem označovaným aktérům.

Zatímco pojmy migrant a imigrant mají samy o sobě relativně neutrální povahu (jde

o termíny převzaté z odborného diskursu) a nejedná se navíc o pojmy souřadné, takže jejich synonymizaci lze označit za projev nekompetence mluvčího, pojmy běženec stejně jako uprchlík jsou kolokačně (a současně sémanticky) spojovány s vynuceným jednáním. Směšování různých typů migrantů prostřednictvím synonymního užívání různých výrazů je nepatřičně generalizuje a v případě „problémů” s jednou určitou skupinou migrantů vytváří prostor pro „valenčně neutralizované generalizace“ jako problémy s uprchlíky apod., a to s výrazně xenofobním potenciálem.

V některých příspěvcích bylo taktéž identifikováno synonymní užívání slov, jež synonymy v pravém slova smyslu nejsou a jde tedy spíše o jakési „záměnné označování”, například u výrazů migrant/i a ilegální imigrant/i, přičemž z dané situace je zjevné, že nejde o rozlišení dvou různých skupin osob. Naopak zde generalizované označení ilegální imigranti označuje i uprchlíky chráněné ženevskými úmluvami. Kromě faktické nesprávnosti tohoto označování (uprchlíci, kteří podle dostupných údajů tvoří naprostou většinu migrantů, nemohou být ani de facto ani de iure označeni za ilegální migranty) jde o principiální dezinterpretaci prezentované situace, navíc s významnými konsekvencemi pro celkový obraz migrace předkládaný posluchačům ČRo. Tento způsob reprezentace má totiž v rámci zpravodajského diskursu migrace potenciál (opakovaným užíváním) zavádět a naturalizovat negativní konotace původně neutrálního pojmu. Užití těchto označení je ve vysílání zpravodajského média veřejné služby velice problematické a ukazuje na zásadní pochybení redaktorů stanice. Kromě toho je lze považovat za explicitně xenofobní.

Názory a argumenty, 22. 8. 2015

X. Xxxxxxxxx (8:41): „Faktem ovšem je, že se situace v Evropě s ilegálními imigranty stále dramatizuje.Francie a Velká Británie podepsaly ve čtvrtek dohodu o spolupráci při potírání ilegální imigrace. Co se týče takzvané balkánské cesty, hranice mezi Makedonií a Řeckem zavalily tisíce migrantů, kteří se chtějí dostat do západní Evropy. Makedonská policie proti nim v pátek nasadila slzný plyn. V Makedonii platí od čtvrtka mimořádný stav, úřady plánují i nasazení armády. V Maďarsku parlament plánuje zpřísnit trestní zákoník tak, aby nelegální migranty a jejich převaděče bylo možno uvěznit na tři až čtyři roky. No a vláda se chystá vyslat na jižní hranici kudy přichází denně už přes patnáct set migrantů tisíce policistů několik rot takzvané jednotky pohraničních lovců. Budou doopravdy lovit – ptá se v poznámce náš budapešťský spolupracovník Xxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx.”

Podobně problematické je užívání spojení ekonomický migrant, jež je vágní konstrukcí politického a žurnalistického diskursu bez jakéhokoliv právního či jinak zpřesňujícího zakotvení. Jeho aktuální použití (nejen ve vysílání ČRo) stejně jako jeho „obsah“ variuje v závislosti na intencích konkrétních mluvčích. V souvislosti s jeho užitím lze identifikovat

další velmi sporný moment (který je také možno označit za potenciálně xenofobní), a tím je nadreprezentace a akcentování možné ekonomické motivace některých skupin migrantů. V důsledku výše popsaných, při tvorbě zpravodajství rutinně užívaných postupů (synonymizace, naturalizace negativní valence výrazu i/migrant) dochází k dalšímu stvrzování sémantických posunů a implikací vázaných na označení aktérů migrace. Neboť synonymizace prostřednictvím častého opakování naturalizovaného užívání některých slovních spojení s hodnotícím nábojem tuto sémantickou valenci přenáší na ostatní synonymně užívané pojmy. Tento aspekt je hypertrofován skutečností, že v daném období nebylo ani jednou použito obrácené slovní spojení legální migranti/imigranti/uprchlíci/běženci.

Ve výše uvedeném příkladu jsou zmíněny pouze negativní přívlastky (ilegální/nelegální) a následně je tato valence přenášena i na označení bez záporného adjektiva, protože z celého příspěvku vyznívá, že jsou míněni stále stejní aktéři. Předpokládá se, že jejich ilegálnost už ani nemusí být verbalizována, protože se tzv. rozumí sama sebou.

Za pozornost stojí i paradoxní důsledky synonymního užívání výše zmíněných výrazů, které v mnoha případech vedou až ke znejasnění smyslu výpovědi. Ilustrací mohou být i některé úseky následujícího příkladu. Jde o tytéž aktéry, nebo dvě různé skupiny?

Názory a argumenty, 24. 8. 2015

X. Xxxxxxxxx (1:20): „V Bělehradě, jehož parky jsou už přeplněné uprchlíky, mezitím pro imigranty zřizují informační centra, [...] Jestliže Maďarsko skutečně zrealizuje svůj záměr vybudovat na hranici se Srbskem 175 kilometrů dlouhý a téměř 4 metry vysoký plot proti přílivu ilegálních migrantů, budou Srbsko a Makedonie zavaleny přílivem statisíců lidí, se kterými si nebudou umět poradit.”

Jde o ironickou formulaci (implikující neadekvátnost maďarských aktivit /staví plot proti přílivu ilegálních migrantů, ale činí tak zbytečně, protože nejde o ilegální migranty, ale uprchlíky, kteří mají nárok na azyl?), nebo o naznačení neoprávněnosti maďarských aktivit (protože neoprávněně identifikují uprchlíky jako ilegální migranty , a proto je - neoprávněně - nevpouštějí do země a tito uprchlíci musejí zůstat v Srbsku a Makedonii, přičemž autor akcentuje skutečnost, že jde o „lidi“ a jejich četnost, a právě to, že jde o lidské bytosti, o něž je potřeba se postarat, způsobí zmíněným zemím nepřekonatelné potíže)?

Podstatnou je také skutečnost, že na problematičnost synonymního užívání obsahově i významově odlišných pojmů bylo v průběhu zkoumaného období upozorňováno i některými mluvčími, kteří tak de facto napravují chyby moderátorů ČRo. Např. 29. 8. 2015 v pořadu Názory a argumenty X. Xxxx upozorňuje: „Přitom, a to je důležité, se slovo „uprchlík“ stále zaměňuje za jakékoliv jiné, přitom právě ono má silný symbolický význam...” Současně je však nutno dodat, že se tato upozornění objevují ve zcela minimálním počtu příspěvků (v řádu jednotek). Zásadní ale je, že nejsou redaktory ČRo nijak dále zohledňována a synonymní užívání výše zmíněných pojmů nedoznává ve vysílání ČRo žádné znatelné změny.

Naturalizace významů spojovaných s aktéry migrace

Synonymizace věcně i sémanticky odlišných termínů pro identifikaci aktérů migrace představuje současně specifickou formu irelevantní generalizace coby jedné z klíčových strategií výstavby zkoumaného diskursu. Tu lze interpretovat jako jeden ze základních rétorických postupů sytících daný diskurs za účelem jednak zvěcňování ve smyslu objektivizace (v níž se subjekt/aktér stává předmětným či zpředmětnělým objektem) a/nebo zároveň za účelem odosobňování, které umožňuje emocionálně neutrální popis i tragických událostí (popis osudů konkrétních jednotlivců substituuje popisem abstraktních jevů). Tento postup je současně posilován dalším rutinně používaným postupem, jímž je naturalizace užití složených výrazů uprchlická vlna, příliv imigrantů apod., který emocionální odstup od prezentovaného navzdory popisovaným reáliím dále hypertrofuje (viz níže).

Jak již bylo naznačeno, synonymní užívání výrazů migrant, imigrant, uprchlík, běženec, azylant apod. je navíc postupně naturalizováno ve spojení se zpředmětňujícími slovy vlna, příliv, záplava apod. Užívání zmíněných výrazů představuje parazitní sémantickou implikaci. Jde o výrazy spojené s přírodními jevy a jejich metaforické/metonymické užití v diskurzu migrace vytvářeném ČRo pracuje s původními asociacemi a implikacemi (živelností, kterou nelze ovládat: příliv nastává a není to možno nijak ovlivnit) a a priori negativní povahou daného jevu (záplava), kterému je potřeba se bránit. Výstavba narativu tak operuje s explicitním nebezpečím – vlna/záplava/příliv aktérů nehledá bezpečí, ale ohrožuje nás.

Názory a argumenty, 1. 9. 2015

X. Xxxxxx (0:52): „Uprchlíci ze Sýrie, Afghánistánu a Eriteje, ale i mnoha dalších zemí, proudí do Evropy ve stále větším počtu a jejich proud nejde nijak zastavit ... v srpnu byl příval běženců možná ještě větší... Proud uprchlíků přichází a je potřeba se o ně hned postarat.”

Názory a argumenty 10. 9. 2015

X. Xxxxxxx (1:00): „... zastavení uprchlické vlny valící se do Evropy .... S uprchlickou krizí... Řeč je o snaze zabránit dalšímu masivnímu přílivu migrantů a hlavně zvládnutí náporu desítek tisíc uprchlíků, kteří už se na území Evropské unie nacházejí. Byť tato invaze není úplně překvapivá…”

Narativizace tématu migrace jako problému ohrožujícího občany ČR

Výše popsaná výstavba narativu nejenže silně podporuje (až hypertrofuje) dehumanizující a zvěcňující reprezentaci dané události, jež umožňuje užívat „neutrální“, nezaujatý či emocionálně neangažovaný/odtažitý popis následků tragických událostí (imigrační vlna je něco jiného než desítky tisíc zbídačených vyhladovělých mužů, žen a dětí utíkajících před hrůzami války apod.), ale umožňuje implikaci dalších negativních konotací, akcentujících rozměr dané události ve smyslu rizika/ohrožení. V tomto kontextu je nutno vzhledem k zadání analýzy

zdůraznit, že uvedená spojení jsou v diskursu analyzovaných pořadů užívána jako zcela standardní lexikální struktury (stejně jako v mainstreamovém mediálním diskursu) a lze je interpretovat jako jeden ze základních nástrojů naturalizace spojení migrace a rizika, ohrožení, nebezpečí, tedy neosobních neovladatelných jevů, jimž je potřeba čelit.

Kontextualizace a rámování výstavby zpravodajských i publicistických narací s užitím generalizujících výrazů umožňuje výstavbu sdělení zastírajících podstatu dané události – už nejde o utrpení konkrétních jednotlivců či jejich skupin prchajících před válečným konfliktem, ale o anonymizovanou entitu vykonávající „nějakou“ činnost; takto „neutralizované“ aktéry lze snadno rekontextualizovat a učinit je součástí či zdrojem problému (problémy s uprchlíky, migrační krize atd.), který je následně tematizován na principu (generalizované) opozice MY vs. ONI. Zatímco ONI jsou ztotožněni s příčinami problému, MY, ačkoliv jsme jej nezpůsobili (alespoň podle naprosté většiny reprezentací), musíme jej řešit.

Právě spojování s pojmem problém (v naprosté většině případů v negativním smyslu), který je potřeba vyřešit, je jednou z nejužívanějších tematizací diskurzu migrace vytvářeném ČRo. Například 25. 8. 2015 v pořadu Názory a argumenty X. Xxxx (8:48) označuje migraci za uprchlický rébus, 19. 8. 2015 v pořadu Názory a argumenty uvádí X. Xxxxxxx (13:27):

„Německá spolková kancléřka hodlá změnit přístup k řešení problémů s uprchlíky…” Podstatné je, že formulace nezní řešení problematické situace případně řešení problémů, které mají uprchlíci, ale problémy s uprchlíky (na místo sémanticky neutrálnějších vyjádření). Identifikace aktéra už v sobě nese problematičnost, přestává být jeho neutrálním označením, opomíjí jeho problémy a jeho životný status, zvěcňuje jej a tak naturalizuje spojení uprchlík = problém. V naprosté většině případů užití jde o problémy, které uprchlíci působí NÁM, nikoliv které mohou mít ONI, před kterými ONI utíkají atd. Jednání NÁS je pak zejména v těchto souvislostech narativizováno jako obrana/reakce proti akci JICH.

Den podle…, 24. 8. 2015

B. Tachecí (6:27): „Dobrý večer, policie na některých místech pohraničí použila slzný plyn v jednom ze středisek pro uprchlíky vypukly nepokoje, máte podrobnější zprávy z těchto míst?“

Xxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxx (6:40): „Ano, to se stalo dnes před polednem v prostoru města Röszke, to je hraniční přechod ze Srbska do Maďarska. Proti migrantům musela policie nasadit slzný plyn, protože protestovali proti pomalému vyřizování. Policie a úředníci jednoduše nestíhali, protože jako jste i vy vzpomínali, včera přešlo do Maďarska ze Srbska více než 2500 lidí, což je opravdu další rekord. Migranty museli usměrnit do hangárů, kde se nahromadilo skutečně mnoho lidí, kterým se nezdál ani zvýšení zájem novinářů ani to, že museli poskytnout otisky prstů a nesměli prostor opustit, takže se jakože vzbouřili proti nim a k upokojení musela policie nasadit ten slzný plyn.“

Výsledkem uvedených charakteristik užívaných rutin při přípravě příspěvků je převažující tematizace migrace orientovaná na atributy/kontexty/aspekty událostí, které je možno označit

jako negativní a implikující růst rizika, pocit ohrožení, a často spojující migrující s kriminálními jevy (převaděčstvím, terorismem apod.; viz příklad 01 níže), případně s tendencí k nalezení a nacházení sporného/problematického aspektu (příklad 02 níže). Tato orientace je posilována stylistickou výstavbou a volbou lexika jak v rámci uvádění reportáží moderátory ve studiu, tak konstrukce otázek v rámci rozhovorů a diskusí v redakci (příklad 03).

příklad 01 - rozhovor X. Xxxxxxx s X. Xxxxxxxxx (ředitel Evropských hodnot) v pořadu Den podle... 24. 8. 2015, kde uprchlíci byli implikativně spojování s terorismem, radikálním islámem a Islámským státem a jejich obraz je sycen konstruováním rizika působeného z jejich strany. Aspekt ohrožení je akcentován i samotnou povahou události (první ročník Internal Security Forum Prague, jehož se účastnili ředitel Europolu, koordinátor boje proti terorismu, ředitel nadace boje proti extremismu)

LD (1:26): „...Počátkem září se do Prahy sjedou Evropské špičky v oblasti boje s islamismem a samotným Islámským státem. Půjde tedy o bezpečnost, o niž se tolik chvějeme v souvislosti s masivní uprchlickou vlnou především právě z Islámských zemí…”

(...)

LD (4:34): „Pane Hokovský, problém infiltrace Evropy bojovníky Islámského státu je spojován s tou současnou masivní uprchlickou vlnou hlavně z Islámských zemí. Existují nějaké signály, že mezi těmi statisíci lidí mohou být právě i utajení aktivisté Islámského státu?”

příklad 02 – relace 60 minut, 16. 9. 2015, moderuje X. Xxxx, hostem Filip Tesař (představený jako odborník na Balkán) – významnou část rozhovoru o situaci v Chorvatsku tvoří směřování moderátora k „problému s minami“

VK (1:36): „A když mluvíme o Chorvatsku, jak hodnotíte ten tamní přístup? Jak s nimi, tedy myslím s utečenci, podle Vás zacházejí tamní úřady?“

FT: „Tak jak úřady, tak nejvyšší politici, premiér, prezidentka, tak i obyčejní lidé, veřejnost to už několik dní očekávali, protože bylo jasné, že v Srbsku ti uprchlíci jen tak nezůstanou a do Maďarska se už nedostanou. V Chorvatsku převažuje víceméně vlídný náhled na ty uprchlíky, spousta lidí, jak politici, tak běžní občané zdůrazňují vlastní zkušenost z války v 90. letech, kdy země musela se starat o stovky tisíc uprchlíků, jak vlastních občanů, tak potom z Bosny a Hercegoviny. Třeba starosta Záhřebu ten vyzval obyvatele Záhřebu, aby tu, kdo může, tak se připravil na to, aby se postaral o, o jednu uprchlickou rodinu a tvrdil, že v Záhřebu jsou do 48 hodin schopni se postarat o 2000 uprchlíků. Problém je spíš v tom, že Chorvatsko se zatím připravilo a má teda vlastní síly na to, aby se připravilo podle vlastních slov až na 3000 uprchlíků, případně na víc, ale bere to jako humanitární krizi, to znamená, zatím vůbec netuší, jak případně na to reagovat dlouhodobě.“

VK (3:28): „A povězte, jak vážným problémem jsou ta minová pole, která jsou na hranicích od srbsko-chorvatského konfliktu a údajně před nimi varovaly i zahraniční média.“

FT: „Samozřejmě to je chytlavé téma a víte, jednak…“

VK (3:44 skáče FT do řeči): „Proto se ptám, jestli je to opravdu reálný problém?“

FT: „No samozřejmě problém to je už léta nebo spíš desítky let, všechny ta pole jsou označena, označena velmi srozumitelně páskami, ta která teda nejsou odminována, páskami s lebkou a zkříženými hnáty. Osobně si nemyslím, že by tady mělo dojít k nějakým problémům, protože to by Chorvatsko se muselo snažit taky nějak hermeneuticky tu hranici utěsnit, zatím se o to nesnaží ani ničím, nic jako nevěští, že by se o to snažilo, jinak lidé chodí normálně po silnicích, po cestách, jo, případně po vyšlapaných stezkách, tady by opravdu museli jít někudy, kde to třeba deset, patnáct let opravdu jako nebylo, vlastně víc pětadvacet, nebylo oseto, nikdo tam jako neprošel, není to pokosené a tak, jo.“

VK (4:51): „Jasně, rozumím, čili není to až tak velký problém, proto jsou ty oblasti označeny (celou dobu mluví přes FT). Filip Tesař, odborník na Balkán, děkuju Vám, na shledanou.“

příklad 03 – na rozhovor uvedený v příkladu 01 navazuje další popisující aktuální „situaci“, opět ze strany moderátora narativizovanou v pojmech rizika, ohrožení /paradoxně uvozenou rétoricky diskvalifikující metaforizací označením události za „epopej“

LD (6:50): „A uprchlická epopej pokračuje. Do Evropy dál proudí tisíce běženců denně. Migrační vlna rozhodně nepolevuje a největší nápor teď zažívají balkánské státy, které příliv migrantů zvládají jen s velkými obtížemi. Náš zpravodaj Xxxx Xxxxxxxxx teď absolvoval celou trasu běženců z Řecka přes Makedonii, Srbsko až na hranici s Maďarskem. To, co zažil, a jeho bezprostřední dojmy se vám pokusíme teď nabídnout.“

Stereotypizovaná a ve všech zkoumaných relacích standardně užívaná narativní výstavba a rétorické prostředky tak ustavují a současně legitimizují v rámci české kultury široce akceptovatelnou opozici MY vs. ONI. Alternativní výstavba narativů o migraci, která by například vůči relativně bohatým Evropanům žijícím ve spotřebním světě stavěla do opozice hladem umírající syrské děti potýkající se s hrůzami války by patrně byla posluchači přijímána jen stěží.

Narativ konstruování rizika/ohrožení je často spojen s volbou lexikálních/stylistických prostředků, které mají implikovat to, že jakékoliv jednání NÁS je nutno vnímat jako „pozitivní akt“. V případě, že by valenci našeho aktu bylo možno vnímat jako spíše negativní, je rétoricky spojována s nezbytností, vynucenou jednáním JICH, legalitou či legitimitou našeho jednání atd. Parametry opozice MY vs. ONI – tedy akcentování a nadreprezentace našich kladných a jejich záporných vlastností/jednání a zamlčování a podreprezentace našich negativních a jejich kladných vlastností, tak jak je popsal v ideologickém čtverci xxx Xxxx (viz teoretická část studie), tak zůstávají zachovány.

Příkladem může být narativní výstavba příspěvku M. G. Papucseka (viz níže) identifikující aktéry jako příčinu vynucené reakce silových složek. Danou situaci však lze vnímat i obráceně, tedy protesty uprchlíků jako reakci (což se následně objevilo i v deklaracích oficiálních zdrojů, které kritizovaly jak vzniklou situaci, tak samo použití slzného plynu), nicméně výstavba reportérovy narace lexikálně i stylisticky implikuje pochybení na straně protestujících.

Den podle…. 26. 8. 2015

G. M. Papuczek (6:40): „...Proti migrantům musela policie nasadit slzný plyn, protože protestovali proti pomalému vyřizování. Policie a úředníci jednoduše nestíhali, protože jako jste i vy vzpomínali, včera přešlo do Maďarska ze Srbska více než 2500 lidí, což je opravdu další rekord. Migranty museli usměrnit do hangárů, kde se nahromadilo skutečně mnoho lidí, kterým se nezdál ani zvýšení zájem novinářů ani to, že museli poskytnout otisky prstů a nesměli prostor opustit, takže se jakože vzbouřili proti nim a k upokojení musela policie nasadit ten slzný plyn.“

O negativní orientaci diskursu migrace na ČRo a tomu odpovídající podobě reprezentace událostí s ní spojovaných svědčí i svou četností marginalizované, ale přesto se vyskytující příspěvky, které tematizují i jiné než pouze negativní aspekty. V takových případech však není výjimkou, že je tento „alternativní diskurs“ vzápětí potlačen a je využit jako prostředek/impuls k re-tematizaci řečeného s výrazně negativní rétorikou. Příkladem může být moderátorský úvod v pořadu Názory a argumenty z 22. 8. 2015 navazující na komentář I. Xxxxxxxx, který tzv. Petici vědců tematizuje v širší souvislosti včetně příčin migrace (5:28) „...migranti snaží uniknout, tedy strachem z násilí, bídy, beznaděje...“). Následný moderátorský vstup

X. Xxxxxxxxxxx je příkladem narativizace pomocí kontradikčního „můstku“, který Xxxxxxxxx alternativní výpověď diskvalifikuje (8:41): „Faktem ovšem je, že se situace v Evropě s ilegálními imigranty stále dramatizuje. Francie a Velká Británie podepsaly ve čtvrtek dohodu o spolupráci při potírání ilegální imigrace.”

Selektivní a disproporční reprezentace aspektů, atributů a kontextů migrace

Mezi další dominantní charakteristiky výstavby reprezentace migrace přítomné ve většině analyzovaných příspěvků patří selektivní a disproporční reprezentace aspektů, atributů a kontextů migrace celku, stejně jako konkrétních dílčích událostí s ní souvisejících per se31 či vzájemně narativně kontextualizovaných32. Z logiky věci lze tyto charakteristiky vnímat ve vztahu k LER jako vysoce problematické.

Výběr, tematizace a reprezentace konkrétních aspektů/atributů/kontextů události a naopak opomíjení či podreprezentace jiných představuje klíčovou strategií utváření tzv. orientace diskursu33, která ustavuje jistou formu jeho identity a současně pomyslnou „optiku“ náhledu na téma i konkrétní události. Ve zkoumaném období lze tyto disproporce identifikovat coby nejzákladnější princip, jímž je strukturována mediální reprezentace tématu migrace produkovaná ČRo, a to v rámci všech zkoumaných relací. Zevrubná analýza ukázala, že

31 Např. jednotlivé etapy vývoje migrace apod.

32 Příkladem může být narativ založený na konstruování rizika/ohrožení usouvztažněním uprchlické krize s tematikou terorismu (viz výše).

33 Vzhledem k hodnotícímu náboji výrazu „zkreslení“ či „tendence“ odpovídající anglickému termínu „bias“ používáme označení orientace diskursu.

z širokého spektra potenciálně reprezentovatelných aspektů/atributů/kontextů události34 jsou v rámci zkoumaného období výrazně nadreprezentovány aspekty události s (výrazně) negativní valencí, přičemž míra jejich nadreprezentace vzrůstá s jejich geografickou (či kulturní) blízkostí35 k ČR.

Typickým příkladem disproporční reprezentace může být nadstandardní pozornost věnovaná nálezu obětí v kamionu na maďarsko-rakouských hranicích. Opakovaná, různě tematizovaná a několik dnů kontinuálně rozvíjená reprezentace této dílčí události ostře kontrastuje s reprezentací souběžné a v mnoha ohledech srovnatelné události nálezu 200 těl utonulých u břehů Libye. Informace o této události zazněla ve vysílání ČRo pouze 28.8.2015 v autorském pořadu Den podle..., do kterého sdělované události vybírá moderátor, a podruhé

o den později 29. 8. 2015 v pořadu Názory a argumenty, kde však bylo uvedeno: „neštěstí si vyžádalo nejméně sto obětí“, což lze označit minimálně za nepřesné.

Přestože jsou jakákoli referenční data vzhledem k povaze dané události (migrace) pouze přibližná a často variují v závislosti na jejich zdroji, dávají alespoň rámcovou představu

o rozměrech události jako celku, stejně jako jejích atributech. Zatímco se nalezených více než

70 obětí v kamiónu na maďarsko-rakouských hranicích dočkalo v rámci analyzovaného diskursu výrazné a kontinuální pozornosti novinářů českých médií, téměř žádná referenční data ve sledovaném období ve vysílání ČRo nezazněla. Jen pro ilustraci: UNHCR uvádí k 28. srpnu 2015 počet utonulých 2900, The Economist 2600 utonulých (k 3. září 2015)36 [zdroj: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxx-xxx/xxxxx/xxx/xxxx, xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/].

Reprezentace faktů a referenčních informací ve vysílání ČRo vykazuje ještě jeden trend. Zatímco souhrnné početní údaje o příchozích, legitimizující narativ rizika a ohrožení (viz výše), jsou nadreprezentovány (například počty uprchlíků na hranicích, počty uprchlíků v Německu a odhady dalšího vývoje imigrace37), počty neodpovídající orientaci diskursu, které naopak narativ rizika a ohrožení vylučují38, jsou zmiňovány výjimečně. Nadreprezentovány jsou tak dílčí události spjaté s „našim“ kontextem, zatímco širší kontext události je výrazně podreprezentován (např. počet sdělení o opatřeních v ČR x absence o aktivitách jinde, např. v Africe; počty migrujících v EU vs. podreprezentace údajů o jejich počtech jinde).

34 Soubor těchto potenciálně reprezentovatelných aspektů/atributů/kontextů byl u vybraných událostí sestaven na základě rámcové analýzy mediální reprezentace dané události v širším spektru informačních zdrojů.

35 V souladu s konceptem zpravodajských hodnot Galtunga a Xxxxxxx (1973).

36 Počet obětí konfliktu (zabitých) v Sýrii dosáhl podle Syrian Network for Human Rights 215.454 k červnu 2015, OSN uvádí jejich počet k únoru 2016 250.000, Syrian Centre for Policy Research 470.000 a Syrian Observatory for Human Rights 271.138. Přes značný rozptyl uváděných dat se i většina dalších zdrojů shoduje na čtvrtmilionové spodní hranici odhadu počtu přímých obětí.

37 Např. Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře, 17. 9. 2015 (13:54): „V Německu .. odhady pro tento rok mezi 800tis. A 1 mil. uprchlíků.”

38 Např. Hlavní zprávy ve 12, 18. 9. 2015 (0:49): „do ČR „dnes jich přišlo zatím jen 5.“ (uprchlíků)

V referenčních kontextech, které nejsou konzistentní s orientací diskursu migrace, jsou navíc velmi často užívána povšechná a tedy nekonkrétní vyjádření (např. velká část apod.), umožňující různé interpretace, anebo zde nejsou údaje (ani samotné aspekty dané události) zmiňovány vůbec (např. údaje o počtech mrtvých v místě konfliktu nebo při překonávání Středozemního či Egejského moře (viz výše)). Posluchači se každodenně dozvídají, kolik uprchlíků dorazilo na hranice EU, ale nikoli kolik jich při tom zahynulo. Přes problematickou relevanci mnoha zdrojů tohoto typu dat je nutno zdůraznit, že disproporcionální uvádění dat konzistentních a nekonzistentních s orientací diskursu jsou významně potlačovány některé podstatné referenční aspekty tématu migrace. Úplná rezignace na uvádění těchto údajů zase vytváří prostor pro dezinterpretace a je sama o sobě zkreslující, což je opět v rozporu s LER.

S uvedeným souvisí i další rovina, v níž ČRo coby médium veřejné služby selhává. Ačkoliv bylo ve zkoumaných relacích identifikováno relativně vysoké množství unikátních informací, které se v “mainstreamovém diskursu českých médií“ vůbec neobjevily nebo byly výrazně podreprezentovány, význam této skutečnosti byl potlačen tím, že naprostá většina z těchto informací se ve vysílání objevovala velmi ojediněle a nebyla dále tematizována a rozvíjena. A to i přesto, že řada z těchto informací zásadním způsobem rozšiřovala omezený rámec

„mainstreamové reprezentace uprchlické krize“39. Mezi unikátní, avšak výrazně podreprezentované informace patřily ve sledovaném období zejména tematizace příčin migrace (viz například rozhovor s X. Xxxxxxxxxxxx a X. Xxxxxxx – 60 minut, 11. 9. 2015, 39:50), informace o vývoji politické situace ve státech, z nichž migrující odcházejí, ale i zevrubnější popis aktuálního vývoje migrace v širším geografickém kontextu (viz například rozhovor s arabistou X. Xxxxxxx – 60 minut, 9. 9. 2015, 12:01)40, které lze považovat za nezbytné pro komplexnější podobu reprezentace dané události. Neschopnost podchytit v rámci vysílání co nejvíce aspektů, atributů a kontextů reprezentovaných události lze přitom považovat za selhání v naplňování jednoho z klíčových pilířů LER (vyvážená reprezentace atd.).

S předcházející charakteristikou výstavby mediální reprezentace migrace je úzce svázána selektivní re/prezentace konkrétních faktů, údajů a dat relevantních pro vyvážený či komplexnější popis dané události, která posiluje ustavenou orientaci diskursu. Mezi

39 Označením „mainstreamové reprezentaci uprchlické krize“ je zde míněn mediální obraz dané události konstruovaný napříč tzv. mainstreamovými médii, tj. zpravodajstvím celoplošných televizních stanic, celostátními deníky a jejich zpravodajskými servery, který ačkoliv je do značné míry intuitivním konstruktem, je odvoditelný z jiných dostupných analýz, rámcového srovnání spektra informací (nad)prezentovaných v mainstreamových médiích a naopak těch, které v něm zcela chybějí nebo jsou podreprezentovány, ačkoliv jsou dostupné prostřednictvím alternativních zdrojů (alternativní zpravodajské servery, zahraniční zpravodajské servery, stejně jako zahraniční oficiální zdroje atd.).

40 Například na rozdíl od opakovaně reprezentovaných údajů o počtech uprchlíků na území Evropy nebo EU zazněly informace o násobně vyšších počtech uprchlíků v blízkovýchodních zemích (Libanon, Jordánsko) jen sporadicky. (Paradoxní konsekvence má tato disproporce v případě Turecka, na jehož území byla odhadována přítomnost 2 milionů syrských uprchlíků, avšak většina zmínek o Turecku ve vysílání ČRo se vztahovala k tomu, že přes jeho území uprchlíci „proudí“ do Evropy.

podreprezentované či přímo absentující patří zejména konkrétní údaje, které vyjadřují vzájemnou proporcionalitu mezi různými aspekty dané události. Pokud zaznívají, tak v naprosté většině případů v souvislosti s tematizací v podobě negativní valence: často jsou zmiňovány například počty uprchlíků dorazivších do konkrétní lokality (k hranicím jednotlivých států apod.), které konkretizují rizika a problémy plynoucí z dané události, jež jsou konsonantní s celkovou tematickou orientací reprezentace migrace coby „nás“ ohrožujícího rizika (viz výše). Naopak údaje, které by posluchačův dojem z uváděných čísel vztahovaly k odpovídajícímu rámci, se neobjevují vůbec nebo v chybné podobě41 (paradoxně opět v kontextu typické výstavby reprezentace založené na konstruování rizika/ohrožení).

Den podle..., 28. 8. 2015

Xxxx Xxxxxxx (6:21): „O situaci uprchlíků v Srbsku a Makedonii jsme se bavili s Xxxxxxxxx Xxxxxxxx, koordinátorkou Člověka v tísni, která na těch místech byla. A v o trochu širším kontextu té uprchlické vlny se teď budu bavit s Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx ...“

(6:47): „Je něco, co tuhle tu vlnu, kterou teď zažíváme, může vůbec zastavit?“

(7:32): „... dá se to, co vidíme dnes, tu uprchlickou vlnu, na začátku už jsem říkal, že přijelo k břehům Evropy, a snaží se dostat do Evropy 300 tisíc lidí, dá se to s něčím srovnat...“

(8:44): „Když se na to podíváme, na tu celou diskuzi, kterou obestírá strach z toho, co se s námi stane s Evropou, Českem když sem přijde tolik lidí. Čistě demografický argument. V Africe i na blízkém východě se rodí plus mínus třikrát více dětí než v Evropě. Evropa přitom potřebuje novou pracovní sílu, tak nějakou imigraci vítá, na druhé straně určitě bude růst taky tlak těch lidí z těchto oblastí, aby se do lépe situované Evropy dostali. Může tohle něco udělat z dlouhodobého hlediska s demografií Evropy? Že tito lidé budou na jednou početnější, než jsou evropští obyvatelé dnes?“

(11:45): „Dá se podle nějakých modelů odhadnout, když se podíváme na ta čísla v loni 219 tisíc za celý rok, teď za půl roku 300 tisíc, to znamená když to budeme extrapolovat, tak více než půl milionu lidí stoprocentně za letošní rok. Dá se nějak odhadnout kolik lidí by to muselo být, aby to bylo ohrožení pro Evropu? Protože přeci jenom Evropa má kolik, 300 milionů lidí, plus mínus?“

Výše uvedený přepis příspěvku z pořadu Den podle… ukazuje, že posluchač nedostává odpovídající faktický referenční rámec a milion uprchlíků v EU se mu jevit jako velké číslo (což je podpořeno rétorikou všech relací, politiků atd.) V případě, že posluchač nepřesný údaj o počtu obyvatel Evropy42 zaznamená, nepochybně to výrazně ovlivní jeho vnímání ČRo jako důvěryhodného a poučeného zdroje informací.

Reprezentace různých aktérů migrace aneb MY vs. ONI

Selektivní a disproporční charakter mediální reprezentace migrace lze ve zkoumaných relacích identifikovat také v odlišných způsobech reprezentace různých aktérů událostí. Základní strategií byla výstavba narací na principu více či méně explicitní opozice MY vs.

41 Např. uvedení chybného počtu obyvatel Evropy (viz výše).

42 Moderátor uvedl 300 mil. namísto zhruba 750 mil. obyvatel Evropy, resp. 500 mil. obyvatel EU.

ONI, která patřila v analyzovaném materiálu mezi nejčastěji využívané. Přičemž dominantním mechanismem strukturování opozice byla generalizace aktérů spadajících do kategorie

„ONI“.43

Níže uvedený příspěvek o přistavení trajektu k ostrovu Kos ze 17. 8. 2015 relace 60 minut ilustruje kombinaci několika postupů, jimiž je ustavován rozdílný status jednotlivých aktérů a které byly ve větší či menší míře identifikovány v převážné většině zpravodajských či publicistických příspěvků44, ale i rozhovorů. Ačkoliv událost sama o sobě nemá žádnou inherentní valenci (přistavení trajektu coby provizorního ubytování pro část uprchlíků a současně zjednodušení registračního procesu lze tematizovat mnoha různými způsoby), její reprezentace v daném příspěvku ČRo je vystavěna s využitím principů tzv. ideologického čtverce akcentujícího pozitivní vlastnosti/jednání NÁS a negativní vlastnosti/jednání JICH a naopak upozaďujícího negativní vlastnosti/jednání NÁS a pozitivní vlastnosti/jednání JICH

45. Narativ reprezentace dané události pracuje s principem vytváření opozice MY vs. ONI, která zakládá či posiluje odlišné způsoby pohledu na vlastnosti a jednání NÁS a JICH, stejně jako jejich hodnocení. Zatímco kategorii ONI identifikuje silná generalizace odvozená z atributu aktérů (uprchlíci jako kategorie bez hlubšího rozlišení) a specifikovaná opět generalizací odkazem na národnost (syrští), kategorie MY je ustavována jako komplement JICH a spadá do ní široké spektrum aktérů institucionální povahy (policie, řecké úřady, humanitární organizace).

60 minut, 17. 8. 2015

Lead:

X. Xxxx (25:20): „Trajekt u řeckého ostrova Kos, který má zmírnit tamní uprchlickou krizi, se pomalu plní. Provizorní ubytování na lodi má zabránit konfliktům mezi uprchlíky z odlišných zemí. Plovoucí útočiště odlehčí i policii na Kosu, která je zahlcena papírováním při registraci uprchlíků.“

Reportáž:

25:36 zvuk z místa reportáže (šum + někdo mluví neznámým jazykem)

X. Xxxxxx, dále VB (25:41): „Obvykle se na něm vozí auta, tentokrát je ale trajekt Xxxxxxxxxxx Xxxxxxxxx připravený přijmout až dva a půl tisíce uprchlíků. K břehům ostrova Kos ho nechala přistavit řecká vláda, aby zmírnila složitou situaci běženců. Na přístupovém molu k lodi jich čekají stovky, polehávají nebo uspávají své malé děti. Vědí ale, že na palubu se všichni nedostanou.“

26:01 mluví uprchlíci (nesrozumitelné – lámaná angličtina)

VB (26:04): „Tihle syrští uprchlíci, oslovení agenturou Reuters, právě dorazili na Kos, a pokud jde o místo na lodi, mají štěstí – řecké úřady totiž Syřany kvůli občanské válce v jejich zemi automaticky

43 Tato strategie patří k základním charakteristikám projevu tzv. nového rasismu v současném nejen mediálním diskursu, jak jej popsal van Dijk (2000).

44 Zde je nutno zdůraznit, že každý z ilustrovaných postupů je možno optikou LER vnímat jako problematický.

45 Viz teoretická část studie.

považují za uprchlíky z humanitárních důvodů a právě syrští běženci, hlavně rodiny s dětmi, mají při umisťování na palubu trajektu přednost. Ve frontě ale stojí i další.“

Irácký uprchlík (26:24) (prvních 6 sekund - lámanou angličtinou – na pozadí šum; posledních 9 sekund opět v originále + šum): „Když jim řeknu, že jsem z Iráku, tak mě vyhodí, stejně to ale zkusím, oni si myslí, že v Iráku se nic neděje, že tam není žádná válka.“

VB (26:50): „Naloďování naplánovaly úřady na noc, kdy středomořské teploty aspoň trochu klesnou. Uprchlíci na ostrově se běžně musejí registrovat na policii, čekací lhůty jsou dlouhé, vedro velké a zásobování pitnou vodou ne vždy dostatečné. I kvůli tomu se do sebe o víkendu pustily desítky Afghánců, Pákistánců a Iráčanů před jednou z policejních stanic.“

Uprchlice (27:10) (první 4 sekundy a poslední 2– lámaná angličtina): „Tenhle systém opravdu není dobrý, já už tu stojím týden, můj kamarád 20 dní, bez jídla, bez vody bez ničeho. Je to nebezpečná situace.“

VB (27:25): „I když uprchlíkům na ostrově pomáhají humanitární organizace, některé z nich už jsou na pokraji svých sil. Podle odhadů je na ostrově Kos momentálně asi 7000 běženců, většina z nich žije v provizorních příbytcích, ve stanech, nebo na ulicích. Xxxxxxx Xxxxxx, Radiožurnál.“

Schematizace reprezentace pozitivních/negativních vlastností a jednání NÁS/JICH

ONI

pozitivní

vlastnosti/jednání

+ zmírnit uprchlickou krizi

+ plovoucí útočiště (pro NĚ od NÁS)

+ zmírnění složité situace JICH

+ automatické přijetí z humanitárních důvodů

+ priorizování rodin s dětmi

+ ohleduplné plánování naloďování

+ humanitární organizace pomáhají i na pokraji sil

negativní

vlastnosti/jednání

- tendence ke konfliktům

- příčina zahlcení policie

- snaha ignorovat pravidla (uprchlík)

- stížnosti a zpochybňování pozitivního jednání NÁS (irácký uprchlík + uprchlice)

- konflikt mezi NIMI

- nespokojenost

Diference v reprezentaci NÁS/JICH

	MY	ONI
identita aktérů	institucionální	generalizovaná případná specifikace podle (abstraktně generalizujícího /národnostního/) principu
aktéři	policie řecké úřady humanitární organizace	(generikum) uprchlíci
jednání aktérů	pomáhající	negativně stigmatizující uprchlíky jako celek (nespokojenost se situací, jíž jsou původci, konfliktnost)

Charakter události per se a její reprezentace

inherentní valence události

neutrální

reprezentace události

pozitivní pro NÁS

negativní pro NĚ

Z výše uvedeného přepisu je zřejmých několik charakteristik, které se podílejí jak na samotné výstavbě narativu události, tak na akcentování preferované interpretace46. Již v rámci moderátorského uvedení je prostřednictvím generalizující identifikace aktérů (uprchlíci různých národností) a zdůraznění jejich negativního jednání ustavena stigmatizace jedné kategorie aktérů. Takto vystavěný narativ, nezohledňující konkrétní aktéry, ale pouze jejich příslušnost k národnostní skupině implikuje tendenci ke vzájemným konfliktům na základě národnostního principu. Proto jej lze jednoznačně označit za nekorektní a nadto nijak dále nezdůvodněný.

Lze se domnívat, že v příspěvku vystavěná opozice konfliktních desítek uprchlíků a NÁMI nabízeného řešení může být posluchači vnímána jako legitimní. Pozornější recepce však odhalí to, že řešení (trajekt pro syrské uprchlíky) a problém (konflikt mezi Afghánci, Pákistánci a Iráčany) spolu nijak nesouvisí.

Za problematickou (a zavádějící) je však možno označit i samu narativizaci funkce trajektu

– zabránění konfliktů mezi uprchlíky z odlišných zemí. Podle dostupných informací byly primárními funkcemi ostatní dvě v příspěvku zmíněné (provizorní ubytování a usnadnění registračního procesu).

I další informace uvedená v reprezentaci události je symptomatickou ilustrací orientace diskursu migrace ve vysílání ČRo. Zatímco v reportáži zmíněná agentura Reuters hovořila s uprchlíky na lodi (kteří pravděpodobně mohli vyjádřit větší spokojenost s danou situací), ČRo aktéry reprezentuje prostřednictvím dvou negativně vyznívajících výpovědí aktérů (uprchlíků) (z nichž jedna dokonce verbalizuje předpověď budoucího nerespektování stanovených pravidel).

Za problematické momenty uvedeného příspěvku je možno označit celou řadu dalších využitých prvků a principů (a jejich možných konsekvencí pro celkovou podobu mediální reprezentace dané události). Tyto principy jsou patrné v úrovni výstavby narace tj. na úrovni volby lexikálních a stylistických prostředků. Jedná se o:

− intenzifikaci opozice (poskytnutí útočiště a vstřícnost úřadů atd. kontra komplikace způsobené uprchlíky, jejich množství i nespokojenost aktérů);

46 Ke konceptu preferované interpretace viz Hall (1973)

− (generalizující) stigmatizace na principu národnosti (je využita redundantní identifikace národnosti potenciálně implikující „konfliktní povahu“ jedinců s touto národností a současně zmíněn konflikt (pouze) desítek jedinců (nikoli národa);

− posílení stigmatizace prostřednictvím výroku aktéra, který se chystá porušit pravidla pomoci atd.

Ve vztahu k LER lze sporné momenty narace příspěvku identifikovat i na úrovni diskursu migrace jako celku, konkrétně prostřednictvím kontextových implikací. Jedním z dominantních významů ustavovaných narativem příspěvku je tak implikace, že s růstem počtu uprchlíků roste riziko vzniku konfliktů - konfliktů mezi NIMI, ale i potenciálně vůči NÁM, již lze odvodit ze zveřejněné výpovědi o plánování podvodu. Reprezentace dílčí události v tomto příspěvku se v kontextu celkové reprezentace tématu migrace, jejíž jednou z ústředních charakteristik je konstruování rizika/ohrožení, stává její „verifikací“. Dílčí událost reprezentující konflikt, který vznikl koncentrací několika tisíc uprchlíků (způsobený podle sdělení ČRo jejich a priorní národnostní nesnášenlivostí a negativními vlastnostmi atd.), což implikuje očekávání dalších potenciálních rizik, jež jsou či budou spojena s přítomností statisíců uprchlíků.

Kromě odlišné reprezentace jednotlivých aktérů migrace je další typickou charakteristikou jejich disproporční zastoupení v diskursu mediální reprezentace migrace a naprostá absence aktérů dané události, kterou odhalila i kvantitativní část analýzy (viz výše). V rámci všech analyzovaných relací lze identifikovat (byť v různé míře v závislosti na typu pořadu) diferencovaný podíl zastoupení a výpovědí jednotlivých typů aktérů migrace. Je logické, že spektrum jednotlivých typů aktérů výrazným způsobem strukturuje celkovou podobu obrazu dané události i způsoby výstavby jeho mediální reprezentace. V obecné rovině lze diskurs migrace v ČRo označit jako poměrně uzavřený, ve smyslu přístupu do vysílání, neboť je založený na privilegizaci:

− určitých typů aktérů47 – jejich nadreprezentace na úkor jiných zásadně posiluje ustavenou orientaci diskursu a eliminuje reprezentaci alternativ; konkrétních aktérů, u nichž lze již předem očekávat jejich postoj k dané události, který pravděpodobně byl i jakýmsi vstupním filtrem pro jejich zahrnutí do diskursu (příkladem je třeba omezené spektrum hostů pořadu Názory a argumenty - viz případová analýza tohoto pořadu) – moderátoři/editoři tak mohou cíleně ovlivňovat (či přesněji petrifikovat) orientaci diskursu dané události.

Pro Českým rozhlasem vytvářený diskurs migrace je typický extrémně vysoký podíl citací institucionálních zdrojů (politici, policie, úřady atd.) a/nebo narací na základě těchto vyjádření

47 Jak četností jejich vystupování v jednolitých relacích, tak prostorem, který dostávají, i v podobě různého způsobu vedení interview ze strany moderátora.

vytvářených (tj. často užívaných jako argumentační nebo faktografická báze48 pro výstavbu narace). Zejména v případě zpravodajských příspěvků je nadstandardně vysoký podíl výpovědí institucionálních zdrojů či novinářských výpovědí na těchto zdrojích založených. Ačkoliv jde o jednu z nejtypičtější mediálních rutin, popírá jednu z nejpodstatnějších sebe-legitimizací diskursu zpravodajství jako takového (který sám sebe deklaruje coby zdroj informací

o realitě/událostech apod.) a zpravodajství média veřejné služby ještě více. Dominance výpovědí institucionálních zdrojů lze paradoxně identifikovat i v případě výpovědí novinářů z místa události, které jsou často založeny na „prostém citování“ či reprodukování výpovědi oficiálního zdroje.49 Navíc se v důsledku těchto postupů ústředním aktérem strukturujícím diskurs migrace kromě výše zmíněných moderátorů/editorů stává „institucionální“ diskurs. Dokládají to následující citace.

Hlavní zprávy ve 12 a Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře, 5. 9. 2015 (0:44): moderátor/ka: „německá policie očekává…“

reportér/ka (v místě události): „rakouská policie očekává “

(1:43): moderátor/ka: „podle Maďarska... v Lucemburku to řekl maďarský min. zahraničí“

reportér/ka (v místě události /Lucemburku/): „...podle maďarského ministra zahraničí začali chovat agresivně...“

Hlavní zprávy ve 12, 6. 9. 2015

(2:38): moderátor/ka: „rakouská policie hlásí...podle rakouských drah ...“

reportér/ka (v místě události): „...Maďarsko ohlásilo...v podobném duchu se vyjadřují rakouské a německé úřady...“

(3:28): moderátor/ka: „oznámil to ministr vnitra“

reportér/ka (v místě události): „...doprovází je i policejní prezident ...který řekl, že situaci mají pevně pod kontrolou...“

(4:19): moderátor/ka: „...řekl to australský premiér...“

reportér/ka : „...Austrálie zastává...podle premiéra...“

Tato skutečnost silně kontrastuje jednak s výraznou podreprezentací dalších typů aktérů (o nichž by bylo možno předpokládat, že jejich výpovědi posílí komplexitu a především vyváženost jednotlivých narací, např. aktéři s připsaným statusem experta, aktéři participující v dění události atd.) a jednak s naprostou absencí prostoru pro výpovědi samotných

48 Novináři tak zcela rezignují na jednu z ústředních sebe-deklarovaných funkcí – být tzv. hlídacími psy demokracie. Vyjádření oficiálních zdrojů jsou totiž de facto vždy konstatována jako fakt, který není potřeba dále verifikovat.

49 Nabízí se tak otázka, jestli je nutno být přítomen v místě události, pokud jsou citovány výpovědi institucionálních zdrojů, které je možno převzít z agenturního zpravodajství nebo tiskových materiálů těchto insitucí.

migrujících, kteří v podstatě nejsou citováni vůbec (viz výsledky kvantitativní analýzy výše). Nadužívání této rutiny, především nadreprezentace tzv. oficiálních zdrojů, tím nabývá potenciálu hegemonní strategie.

Pro publicistiku ČRo je dále charakteristická vysoká míra sebereferenční uzavřenosti diskursu. Jinými slovy, reprezentace událostí je z dominantní části vytvářena samotnými novináři (včetně jejich osobních subjektivních názorů). Například ve vysílání Radiožurnálu v publicistické části poledních Hlavních zpráv byla 4. 9. 2015 reprezentace aktuálního vývoje migrace založena na postupném několikanásobném rozhovoru moderátorky se třemi novináři50, z nichž jeden je redaktorem jednoho z privátních českých médií. Současně je tato sebereferenční uzavřenost hypertrofována relativně omezeným spektrem novinářů, kteří mají přístup do příslušného pořadu. Typickým příkladem je institut zahraničních spolupracovníků, jejichž poměrně četné vstupy zcela subjektivně konstruují obraz konkrétní země. Základním legitimizačním prvkem jejich kompetence je přitom pouze jejich přítomnost v dané zemi (příkladem může být X. Xxx ve Velké Británii), nicméně způsobem vedení interview je v mnoha případech implikován jejich expertní status.

Specifickou, a poměrně značně užívanou variantou legitimizace výpovědi novináře, jež je přítomen v místě události představují zahraniční reportéři či zahraniční spolupracovníci. V řadě případů, je ale z formátu a obsahu konkrétních narací zřejmé, že nejsou přímo v místě události a jejich výpovědi byly s velkou mírou pravděpodobnosti vytvořeny na základě jiných zdrojů, přičemž aspekt legitimizace odkazem na blízkost místu události zůstává. Viz následující příklad, v němž relativně podrobný popis události kontrastuje s domicilem v závěru výpovědi:

Hlavní zprávy ve 12, 6. 9. 2015

Xxxx Xxxxxxxxx, redaktor (2:38): „Od páteční půlnoci překročilo až deset tisíc migrantů bez jakékoliv kontroly a identifikace hranici do Rakouska. V příhraniční obci Nickelsdorf pro ně policie zajistila autobusy a vlakové spoje, které je odvezly do Vídně. Odtud naprostá většina lidí pokračovala dál do Německa především do Mnichova. Rakouská policie nechala otevřené hranice s Maďarskem i dnes. Maďarsko už oznámilo, že transport tisíců lidí k hranicím byl zcela ojedinělý a nebude se opakovat. V podobném duchu se vyjadřují i rakouské a německé úřady. Už zítra budou v Bratislavě o migrační krizi jednat premiéři Slovenska, Česka a Rakouska. Z Xxxxxxxxxx Xxxx Xxxxxxxxx, Radiožurnál.“

Ačkoliv jsou v některých případech údaje z institucionálních zdrojů re-tematizovány (kriticky reflektovány, zasazovány do širšího případně alternativního kontextu atd.), děje se tak povětšinou v publicistických pořadech, což lze považovat za problematické vzhledem k požadavkům vyplývajícím z LER. Především proto, že je „primární“ informace (prezentovaná ve zpravodajství a současně odvozovaná z institucionálních zdrojů) brána jako východisko a následující tematizace se musí vůči ní vymezit. Novináři tak víceméně podléhají

50 Xxxx xxxx: interní redaktor XXx X. Xxxxxx, redaktor Lidových novin X. Xxxxxxxx a tzv. zahraniční spolupracovník XXx X. Xxx.

oficiálnímu diskursu, který ustanovuje klíčové body, kolem nichž bude (a to jen v některých případech) vedena následná diskuse, místo toho, aby témata nastolovali oni sami, případně vytvářeli prostor pro ustavování parametrů této debaty na více typech aktérů. Současně je třeba počítat s tím, že posluchači přikládají jinou míru kredibility zpravodajství a jinou publicistice51. Je také nutno počítat s tím, že publicistické pořady neposlouchají všichni posluchači, kteří poslouchali zpravodajství, a reprezentace události, kterou jim poskytl ČRo, je tedy disproporční ve prospěch „oficiální“ – institucionální reprezentace, což rovněž nelze považovat za konzistentní s LER.

Vzhledem k tomu, že výše naznačené skutečnosti mají poměrně zásadní konsekvence, jsou podrobněji rozpracovány a ilustrovány na příkladu relace Názory a argumenty (viz níže), která z povahy svého formátu a dokonce i názvu skýtá relativně široký prostor pro naplňování požadavků vyplývajících z LER.

Migrace bez migrujících

Podstatnějším problémem než již výše uvedené charakteristiky výstavby diskurzu migrace ve vysílání ČRo může být absence samotných aktérů událostí, či reprezentace jejich pohledu, a to jak v podobě vystupujících, tak v samotném obsahu komentářů. Kromě zjevné disproporční povahy utváření diskursu (hlas aktérů – uprchlíků52 – není nijak reprezentován) může, zejména s ohledem na povahu dané události, být zdrojem zvěcnělé (ve smyslu objektivizace, v níž se subjekt stává objektem) a „de-humanizované“ reprezentace migrace, jakožto abstraktního jevu, který je možno popisovat „neutrálním“ jazykem umožňujícím emocionálně neutrální popis sebevíce tragických reálií (viz výše). V celém analyzovaném období byl zaznamenán prostor pro vyjádření samotných aktérů události pouze jednou (!) v krátkém úseku reportáže, a to v podobě převyprávění osobního příběhu redaktorem (60 minut, 8. 9. 2015, 5:21).53 Tato skutečnost má z logiky věci (reprezentace uprchlíků, jejich jednání i jeho motivů, aniž by své jednání a motivy mohli popsat/objasnit oni sami) pro celkovou podobu mediální reprezentace tématu migrace produkovanou ČRo vysoce diskvalifikační potenciál (i jen z toho důvodu, že obstarat vyjádření aktérů události bylo

51 Lze předpokládat, že mohou vycházet z představy, že zpravodajství je vytvářeno faktograficky, zatímco publicistika je názorová a zatímco s názorem je možno nesouhlasit, fakt je nutno akceptovat per se (Xxxxxxx 1997).

52 Označení aktér události/uprchlík/migrant zde bude užíváno jako generické bezpříznakové označení (bez jakýchkoliv významových konotací).

53 Jediný příběh uprchlíka odvysílaný ČRo ve zkoumaném období je zkratkovitý a navíc vykresluje dobrotu NÁS. Současně se ptá, jak je možné, že migrující jsou dobře oblečení a čistí, a implikuje, že patrně nestrádají. Ostatní výskyty mají formu partikulární reprezentace (60 minut, 17. 8. 2015, 27:10): Tenhle systém opravdu není dobrý, já už tu stojím týden, můj kamarád 20 dní, bez jídla, bez vody bez ničeho. Je to nebezpečná situace) a často slouží jako verifikace či legitimizace reportérovy narace či přítomnosti v místě dění. Záznam hlasů migrujících byl přítomný ještě v několika příspěvcích, avšak většinou byl využit jako zvuková kulisa (viz kvantitativní část studie).

vzhledem k deklarované přítomnosti mnoha reportérů v místě události velmi snadné). Situace je o to tristnější, že nejde o vyloučení alternativních „hlasů“, ale o vyloučení těch, kteří jsou předmětem reprezentace a v důsledku toho jsou také dominantně zpředmětněle reprezentováni.54 Ačkoliv lze konstatovat, že tento způsob reprezentace migrace je pro mainstreamový mediální diskurs jako celek standardní, současně je nutno zdůraznit, že právě v tomto aspektu (alternativě vůči mainstreamovému diskursu dominantně strukturovanému komerčními médii) lze spatřovat jednu z nejdůležitějších funkcí médií veřejné služby a ČRo ji zcela opomíjí.

Instrumentalizace tématu migrace v pořadech

V rámci zkoumaného období byly v diskursu migrace identifikovány dvě výrazné tendence (navíc kontradikční), které výrazně ovlivňovaly vývoj jeho průběhu/výstavby a vedly k instrumentalizaci tématu migrace.

První tendence je založena na signfikantních „zlomech“ ve výstavbě diskursu dané události, vzniknuvších v souvislosti s jinou událostí (většinou dílčí událostí migrace nebo událostí, která s ní vykazuje nějakou souvislost). Tyto dílčí události se následně stávají dominantním prvkem výstavby reprezentace tématu migrace a z povahy věci tak nezbytně vedou k její distorzi a stávají se prvkem, který v následujícím období významně ovlivňuje celkový další vývoj diskursu (jeho tematizaci, nadreprezentaci některých dílčích událostí a jejich vztahu k tématu migrace a naopak potlačuje ostatní). Následně se tato postupná re-strukturace odráží ve všech základních charakteristikách utváření mediální reprezentace dané události jako celku, stejně jako v reprezentaci jejích jednotlivých aspektů, atributů a dílčích událostí. Představuje tedy postupnou „instrumentalizaci“ původního tématu (migrace), které se stává spíše pozadím pro tematizaci jiných událostí (postupný pokles zájmu o určité téma, či dlouhodobě probíhající událost představuje jednu z nejtypičtějších charakteristik výstavby zpravodajského diskursu, nicméně právě média veřejné služby by měla být těmi, které budou upřednostňovat širší parametry jakékoliv události než jen její novost či předpokládanou přitažlivost pro své potenciální příjemce atd.).

V analyzovaném období byly takovými událostmi (1) tzv. petice vědců, (2) nález udušených uprchlíků v kamionu na maďarsko-rakouských hranicích a (3) návrh EU na kvóty v “přidělování“ uprchlíků. Ve sledovaných relacích bylo možno v návaznosti na zmíněné tři události identifikovat signifikantní odklon od dosavadní tematizace migrace a její instrumentalizaci do podoby „pozadí“ pro reprezentaci či tematizaci jiných událostí. Ústředním tématem už tak není sama „teematika uprchlíků“, ale tato slouží jako nástroj pro popis či

54 Představa mediální reprezentace například politických stran v podobě, kdy by nebyl dán prostor pro vyjádření politikům, je absurdní, v případě tématu migrace to však evidentně neplatí.

komentář jiných jevů, které překrývají původní událost a oslabují pozornost jí věnovanou (bez ohledu na její vývoj). Tento charakter má ale ještě jednu podstatnou konsekvenci. Protože se dvě z výše uvedených konkrétních událostí („petice vědců“, „kvóty“) bezprostředně týkaly ČR, téma migrace se stalo „pozadím“ pro reprezentaci/tematizaci vnitropolitických událostí.

Pozornost dílčím událostem, které výrazně ovlivnily podobu výstavby reprezentace migrace, je na jednu stranu „pochopitelná“ (korespondují jak s mediálními rutinami, tak s konceptem zpravodajských hodnot), současně se však – v kontextu statusu veřejné služby dané stanice – mohou stát zdrojem kritiky. Implicitně totiž potvrzují, že míra pozornosti dané události (kterou lze vzhledem k její povaze vnímat jako zásadní či důležitou atd.) je i v rámci média veřejné služby do značné míry odvislá od jejího vztahu k České republice, nikoliv od její vlastní povahy prezentovaných událostí a naznačuje tak „etnocentrickou orientaci“ daného diskursu. Obě zmíněné skutečnosti (jak disporporcionalita, tak over-reporting blízkých událostí) mohou být interpretovány jako nekonzistentní s LER. A to jak v samotné podstatě (nevyvážený přístup vůči různým událostem), tak ve smyslu určité rezignace na specifické úkoly média veřejné služby a příklonu k mainstreamové mediální reprezentaci migrace, která byla zásadní měrou strukturována komerčními médii. („Desítky tisíc obětí v Sýrii, či tisíce utonulých ve Středozemním moři“ mají menší mediální pokrytí, protože jsou ČR více kulturně i geograficky vzdáleny, než sedm desítek obětí, které byly objeveny v sousední zemi. Tuto disproporcionalitu posiluje i následný over-reporting obětí z kamionu.)

Druhou identifikovatelnou tendencí je naopak vnášení tématu migrace či některého z jejích aspektů do reprezentace jiných událostí. Tato strategie má spíše dlouhodobější charakter, ale intenzita jejího užití zjevně stoupá v případě „vzniku zlomové události“. Ačkoliv lze v mnoha případech tohoto užití tématu migrace najít různé formy souvislostí s hlavní tematizovanou událostí (geografická blízkost, vztah ke stejným aktérům atd.), v principu ji lze v mnoha případech vnímat jako nevhodnou pro obě propojované události (jednak proto, že je tematizuje vůči sobě navzájem i v případech, kdy by bylo možno identifikovat „relevantnější souvislosti“, a jednak proto, že omezuje reprezentaci každé z těchto událostí per se). V jistém smyslu může být spojování migrace (vzhledem k jejímu over-reportingu, „dramatickému rozměru“ atd., který je mnoha médii zřetelně vnímán jako divácky atraktivní) s právě reportovanou událostí projevem snahy o zatraktivnění události, která je předmětem aktuální reprezentace.

Popsanou strategii nelze interpretovat ani jako specifickou formu extenze reprezentace v případech, kdy jsou souvislosti mezi tématem migrace a jinou událostí logické, relevantní apod. Důvodem jsou samy (výše popsané) charakteristiky mediální reprezentace tématu migrace a vnášení fragmentů či prvků reprezentace tématu migrace do reprezentace jiných událostí znamená v naprosté většině případů hypertrofování a multiplikaci výše reflektovaných

problematických aspektů mediální reprezentace tématu migrace. Popsané ilustruje následující příklad:

60 minut, 20.8.2015, téma: Jednání předsednictva Bezpečnostní rady v kauze České pošty

X. Xxxx (5:01): „Využiju toho, že teď mluvím s ministrem obrany a chci se zeptat na dnešní rozhodnutí vlády, že by mohlo být vysláno až 2600 vojáků k ochraně hranic před uprchlíky (5:10 – MS: No). Kdy by taková situace nastala?”

60 minut, 20.8.2015, téma: předčasné volby v Řecku

(rozhovor má být o demisi, ale větší podíl leadu je věnován tematizaci uprchlické krize)

9:12 – VK: „Další turbulentní den dnes zažilo Řecko, potýkající se s obrovskými dluhy, ale také nekončícím přívalem uprchlíků. V podvečer řecký premiér Xxxxxx Xxxxxxx oznámil, že jeho vláda podává demisi. Zemi tak čekají už druhé předčasné volby v tomto roce. Ráno do řeckého přístavu Pireus u Atén doplul trajekt s téměř dvěma a půl tisícem uprchlíků, kteří předtím dorazili z Turecka na ostrovy v Egejském moři. Většina běženců následně podle svých možností vyrazila všemi dostupnými prostředky na sever země, aby se pak mohla přes Makedonii takzvanou balkánskou cestou dostat až do západní Evropy. Kvůli zvýšenému přílivu migrantů pak dnes Makedonie začala uzavírat zcela propustné hranice. Do Atén jsme zavolali naš spolupracovnici v Řecku Xxxx Xxxxxxxxxx Stamu, dobrý večer.“

10:00 – SDS: „Dobrý večer.“

10:01 – VK: „Premiér AT a jeho vláda se rozhodli podat demisi, proč se k tomuto kroku rozhodl?“

…

11:41 – VK: „Pojďme ještě k uprchlické krizi, podle dostupných informací situace v Makedonii tak vážná, že vyhlásila v pohraničí na severu a na jihu země mimořádný stav a v plánu je prý i nasazení armády?“

11:53 – SDS: „Tak já mohu hovořit o tom, co se děje v Řecku.“

V kontextu výše popsaných makrotendencí byl v rámci analýzy vývoje výstavby diskursu identifikován ještě jeden moment, který je možno vzhledem podobě mediální reprezentace migrace a jejího souladu s požadavky LER vnímat jako značně problematický. V některých relacích bylo možno až ve druhé půli zkoumaného období identifikovat příspěvek, který se významněji věnován hlavní podstatě příčin migrace – situaci v Sýrii55 (například v případě pořadu 60 minut to bylo v příspěvku Černého 4. 9. 2015 8:35).

Podreprezentace tematizace příčin dané události je však charakteristická pro celý vývoj diskursu ve zkoumaném období, a to napříč všemi relacemi. Naopak nadreprezentace sekundárních událostí (pohyb uprchlíků po Evropě, způsoby překonání středozemního moře, překračování hranice jednotlivých evropských států atd.) bez zmiňování příčin jsou pro reprezentaci uprchlické krize zcela dominující. Problematickou se tak stává skutečnost, že

55 Ačkoliv bylo národnostní složení uprchlíků relativně různorodé, podle dostupných dat představovali jednoznačně dominující národnost uprchlíci ze Sýrie.

opomíjení či podreprezentování „primárních“ událostí (válečný konflikt v Sýrii, stejně jako problematická situace v Afghánistánu, Iráku atd.) zakládá „zástupný prostor“, kdy jsou

„sekundární události“ komentovány dekontextualizovaně a dochází k významným sémantickým posunům reprezentace dané události (se všemi souvisejícími důsledky). Migrace není reprezentována (a tím pádem ani vnímána posluchači) jako důsledek situace v uvedených lokalitách a jednání migrujících je reprezentováno samo o sobě (překračování hranic, generování problémů pro místní úřady atd.), nikoliv jako následek nějakých příčin.

Obecně platí, že ani jednu z výše popsaných tendencí a strategií není možno interpretovat v souladu s požadavky vyplývajícími z LER, protože téma migrace vyprazdňují, to znamená, že redukují její komplexitu i podstatu a zintenzivňují distorzi její reprezentace.

Případová analýza pořadu Názory a argumenty

Vzhledem ke skutečnosti, že pořad Názory a argumenty je z dominantní části tvořen komentáři zvaných hostů, může se zaštiťovat legitimizací, že jím konstruovaný obraz tématu migrace není výsledkem intence dramaturgů/editorů pořadu, ale názorového spektra, prezentovaného jednotlivými hosty. Tato (potenciální) legitimizace je však pouze zdánlivá. Klíčovým parametrem, které ustavují rámec konstruování diskursu konkrétní události je právě dramaturgie ve smyslu výběru hostů, jejichž příspěvky budou prezentovány. Tento parametr principiálně strukturuje hranice způsobu výstavby obrazu migrace a migrujících, protože je zjevné, že na základě dosavadních zkušeností s jednotlivými přispěvateli/komentátory může dramaturg/editor pořadu principiálně ovlivňovat způsob reprezentace (nejen) konkrétní události. Tomuto předpokladu nasvědčuje i relativně omezené spektrum hostů, kteří v daném období dostávali prostor, ať už coby autoři jednotlivých komentářů, tak coby účastníci diskusí, jichž se simultánně účastnilo více hostů. Výsledkem je do značné míry vnitřně konzistentní podoba reprezentace migrace (s relativně často zmiňovanými fakty, které implikují, že jde

o klíčové parametry dané události a stávají se tak charakteristikou dané události v čase)se signifikantními standardizovaně užívanými prvky v podobě výběru argumentační optiky a způsobů narativizace56, do značné míry korespondujících jednotlivým mluvčím. Současně, a to je problematické, je však tato vnitřní konzistence vytvářena uměle redakcí pořadu.

Kromě uvedeného je však nutno zdůraznit dva klíčové principy, které strukturují jak samotnou podobu pořadu, tak i analyzovaný jev. Těmi jsou relativně vysoká míra uzavřenosti (přístupu do) diskursu pořadu a typizace jeho aktérů. Tyto charakteristiky se nezbytně odrážejí

56 Způsobem narativizace je myšlena vyšší rovina organizace souboru užívaných lexikálních a syntaktických prostředků, ve smyslu výběru konkrétních slov, naturalizace jejich užívání v určitých kontextech a ve spojení s určitými aspekty dané události.

ve způsobu tematizace, kontextualizace, narativizace a způsobu interpretace konkrétních reprezentovaných událostí.57

Signifikantní pro diskurz relace Xxxxxx a argumenty je naprostá absence samotných aktérů reprezentované události (podobně jako v celém diskurzu migrace, viz výše). Současně jej lze charakterizovat jako dominantně žurnalistický.58 Mezi aktéry, kteří se k migraci vyjadřují, jednoznačně dominují „žurnalisté“59. A to bez ohledu na to, že dané téma je natolik komplexní, že jeho artikulace/reprezentace by vyžadovala interpretaci expertní, tedy interpretaci odborníkem60 na danou problematiku (arabistu, balkanologa, romanistu atd.). Do jisté míry

„diskvalifikačně“ může působit i to, že v některých případech se vystupující v rámci jedné relace vyjadřují k více mnohdy velmi odlišným událostem (což vzhledem k omezenosti spektra vystupujících identifikují i nepravidelní posluchači). Například 23. 8. 2015 byl pořad složen z debat na 4 různá témata (výročí 21. 8., život a smrt Xxxxx Xxxxx, současná migrační vlna a tzv. výzva vědců), přičemž většina hostů se účastnila více než jednoho tématu (X. Xxxxx 4 témat stejně jako X. Xxxxx; R., Xxxxxxx 3 témat a X. Xxxxxxxx 2 témat).

Okruh vystupujících v pořadu je navíc poměrně omezený, přičemž u naprosté většiny z nich lze vysledovat vysokou míru názorové transparentnosti ve smyslu snadno identifikovatelného (a v komentářích často nijak neskrývaného) hodnotícího postoje k tématu migrace. Vzhledem k formátu pořadu (signalizovanému i samotným názvem relace) by tato skutečnost nebyla sama o sobě zvlášť problematická, avšak výsledkem omezeného okruhu vystupujících je poměrně snadno identifikovatelná vzájemná názorová konzistence většiny z nich a tedy i vysílaného obsahu. Tím dochází ke stále většímu uzavírání diskursu, což v sobě nese řadu rizik vyplývajících z nevědomí vystupujících o „absenci protistrany“ s alternativním či opačným názorem. Některé z takových důsledků (výše popsaných v obecné rovině) byly identifikovány i v relaci Názory a argumenty. Patří k nim tyto:

− posluchačům nejsou prezentovány alternativní názory či kontra-argumenty a i v případě, že zazní alternativní, či kontradikční reprezentace/interpretace, není nijak dále rozvíjena/zohledněna;

57 Tematizací je míněno spektrum atributů a aspektů dané události které jsou re/prezentovány; kontextualizací je míněno rámování dané události do konkrétních tematických rámců; narativizací způsoby výstavby výpovědí (viz výše) a způsob interpretace odkazuje k ideologické, názorová atd. optice, kterou je daný jev popisován

58 Tato charakteristika není míněna hodnotícím způsobem. Naznačuje pouze problémy spojené s uzavřeností přístupu do daného diskursu, tomu odpovídající standardizaci či někdy až rutinizaci způsobů reprezentace (nejen) zvoleného tématu.

59 Ačkoliv někteří z komentátorů mají specializované odborné vzděláni a nelze zpochybňovat jejich dílčí nadstandardní kompetentnost pro určité oblasti (např. Xxxxx pro komentování německých reálií) velmi často vystupují jako odborníci i mimo tuto oblast, tedy nad rámec své specializace.

60 V analýze je užíváno označení expert pro specialisty na danou problematiku a není tím zpochybňována erudice konkrétních komentátorů).

− tendence k nekorektní argumentaci vystavěné nevěcně nebo založené na selektivním uvádění faktů (falešná argumentace statistikou), a selektivní diskvalifikaci tvrzení či protiargumentů nepřítomného či imaginárního oponenta, dále neadekvátní generalizace (viz dále – příklad s příspěvkem X. Xxxx 27. 8. 2015) apod., jež jsou důsledkem absence korektivu v podobě názorového oponenta, který by tyto postupy problematizoval (funkci korektivu by měl v takových případech plnit moderátor, avšak v případě rozhovorů se zahraničními zpravodaji/spolupracovníky dominuje ze strany moderátorů vysoce kooperativní modus vedení rozhovoru);

− aktéři s přístupem do diskursu se navzájem utvrzují ve svých stanoviscích, čímž se snižuje potřeba prohlubování či rozšiřování argumentace mluvčích. I potenciální názoroví oponenti se v důsledku povědomí o naladění diskursu jako celku zpravidla tzv. drží zpátky (příkladem v analyzovaném souboru může být diskuse v pořadu Názory a argumenty z 13. 9. 2015, jíž se účastnil i X. Xxxx známý svými vyhraněnými protiuprchlickými názory, který vystupoval nečekaně konsensuálně s obecným naladěním debaty a orientací diskurzu migrace ČRo);

− tematizace události směřuje pouze na některé aspekty/roviny události nebo jsou do ní naopak vnášeny prvky, které s ní souvisí méně než ty, které absentují, nejtransparentnější je to formou absence aktéra události.

Absence expertů vypovídajících v daném pořadu se projevuje i ve specifické (pro žurnalistický diskurs typické) konstrukci narativu, kdy jsou fakta (někdy ne příliš korektním způsobem) využívána pro stvrzení výpovědi, kterou dokreslují či legitimizují, zatímco expertní přístup je založe na prezentaci faktů, z nichž je interpretace vyvozena. Tato zdánlivě jemná nuance má ovšem pro konstruování obrazu události podstatné konsekvence. V analyzovaném diskursu migrace tak dominuje žurnalistický přístup a relevantní fakta se v něm objevují, avšak protože jsou součástí komentáře, úvahy apod. nejsou už dále zohledňována a tematizována. Příkladem může být ojedinělé uvádění faktografických údajů o migraci (informace o počtech uprchlíků v Turecku, Libanonu a Jordánsku61 13. 9. 2015 Xxxxxx Xxxxxxxxx /20:27/), které stojí v kontrastu s běžnou narativní výstavbou implikující ekonomickou motivaci uprchlíků migrovat do EU (např. 27. 8. 205 /4:38/ X. Xxx: „... Xxxxxxx však Sýrii údajně opustily čtyři miliony běženců a značná část do Evropy směřuje ...“ nebo narativní konstruování obrazu množství prostřednictvím metaforických označení (záplava, příliv, viz výše).

Výjimku, která ilustruje možnost využití expertní /faktografické/ optiky i samotnými novináři, je příspěvek X. Xxxxxxxx z 25. 8. 2015 (11:30) sestavený převážně z faktografických

61 Uváděné počty korespondují s údaji zveřejněnými OSN.

údajů publikovaných v týdeníku Die Zeit, které na základě statistických dat vyvracejí základní nepravdy šířené o imigraci v Německu.

Naopak příkladem velmi problematicky vystavěného komentáře může být příspěvek X. Xxxx z 27. 8. 2015, obsahující několik postupů lexikální i narativní manipulace. Text, který je předkládán jako popis „postoje Britů“, je reálně založen na kombinaci: 1) citace několika údajů z jiného zdroje, 2) z těchto údajů nijak nevyplývajících interpretací, 3) spekulativních tvrzení62 a dezinterpretování (či čistě narativizačním relativizování) jiných všeobecně dostupných faktů bez jakékoliv argumentační či datové opory. Rétoriku některých pasáží lze označit za diskriminačně založenou na národnostním principu (formou generalizace na základě původu reprezentovaných aktérů):

„Z unie jsou pak oblíbení Poláci, kterých je v Británii 853 000 a z přespolních třeba Indové, kterých je 793 000. Co je ovšem spojuje, je pracovitost a minimální nezaměstnanost, což je jaksi mimo zmíněné statistiky. S tím kontrastují imigranti z muslimských zemí, kterým je často vytýkáno, že se prý nechtějí asimilovat a tvoří ghetta.“

Oslabení významu výpovědi prostřednictvím relativizace „prý“ nic nemění na faktu, že je ustavena opozice mezi pracovitými a zaměstnanými imigranty (Poláci, Indové) a imigranty z muslimských zemí. Příspěvek tak použitými generalizacemi nabývá povahy explicitně rasistického projevu. Týmž způsobem manipulativně generalizující formulací označuje celé národnosti jako ekonomické běžence: „...zbytek, tedy Pákistánce, Afghánce, Iráčany, Etiopany, Nigerijce a další subsaharské či asijské ekonomické běžence pak deportovat ...“. Jůnem užitá výstavba příspěvku navíc může posluchačům implikovat, že i výše zmíněné teze

o „pracovitosti“ případně podřazení celých národností do skupiny „ekonomických migrantů“ jsou převzaty z v úvodu citované studie, což není pravda. Paradoxně ačkoliv se v první části příspěvku odkazuje na oficiální zdroje, v jiné části data z tohoto typu zdrojů (např. statisky OSN) relativizuje (označuje jako údajně) a narativizace je vystavěna na principu konstruování nebezpečí (výraz značná část implikuje významný podíl, ačkoliv podle oficiálních dat

¾ syrských uprchlíků zůstávají v příhraničních zemích, což ostatně zazní i v jednom z komentářů jiného autora): „...Sýrii údajně opustily čtyři miliony běženců a značná část do Evropy směřuje...“. V příspěvku lze identifikovat i další nekorektní postupy, jako například lexikálně-narativní diskvalifikaci obrazu aktérů: „...Co je však zjevně bude do Evropy ještě více vábit...“

Obecně pro pořad Názory a argumenty platí i již výše obecně uvedené, tedy synonymizace výrazů uprchlík – běženec – migrant – imigrant – azylant (viz výše), která byla (jednou za celé

62 Tento autor používá manipulativní narativizaci častěji, viz například Názory a argumenty, 4. 9. 2015: „Mnohým se ovšem Xxxxxxxxx postoj nezdá dost vstřícný..., což podle mnohých – prý i samého Xxxxxxxx – příval běženců a operace pašeráckých gangů v Asii i Africe jen posiluje ... Jak je však známo, Evropa i bohaté arabské státy dosud postrádaly odvahu..“

sledované období) problematizována v komentáři Brože 29. 8. 2015. Analogickým případem je nadreprezentování některých aspektů (typicky těch, které vyvolávají dojem větší souvislosti s ČR) a současné opomíjení jiných, byť povahou srovnatelných (příkladem může být výrazná pozornost věnovaná nálezu mrtvých uprchlíků v kamionu v Rakousku (28. 8., 29. 8., 30. 8.,

2. 9., 3. 9. 2015) v kontrastu s opomíjením řádově vyšších počtů obětí ve středozemním moři, stejně jako v oblastech původu migrantů.

Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že většina v relaci Názory a argumenty zařazených příspěvků byla vystavěna argumentačně korektně, odkazována ke zdrojům, které jsou vnímány jako věrohodné atd., avšak principiálně reprezentují relativně omezenou část spektrum názorů.63

Případová analýza pořadu Den podle...

V teoretické části zprávy jsme nastínili koncept Xxxxxxxxx Xxxxxx známý jako teorie morální paniky. Zde se na příkladech z pořadu Den podle... pokusíme ukázat, že způsob informování o událostech souvisejících se současnou migrací do Evropy vykazuje řadu rysů, jež odpovídají těm popsaným Xxxxxxx (2002) v 70. letech. Xxxxx tento způsob informování médií označuje jako over-reporting. Patří k nim především používání specifického jazyka a emotivních příznakových označení. Oba tyto jazykové jevy byly ve zkoumaném období přítomny ve vysílání všech analyzovaných pořadů obou stanic ČRo. Situace kolem migrace do Evropy je novináři ve zkoumaných pořadech označována jako krize či krizová a problémová. Jak již bylo řečeno výše, osoby, o kterých se mluví, jsou rutinně označovány libovolnou směsicí označujících, od ilegálních běženců přes uprchlíky a migranty až k žadatelům o azyl, lidí v nouzi či lidí mířících do Evropy za lepším životem, a to bez ohledu na to, z jakého státu přicházejí a proč. Při medializaci sdělení o migraci moderátoři i novináři obou stanic ČRo používají mnoha metafor k charakterizování jejích aktérů i samotného dění. K těm nejčastějším patří: vlna, případně tsunami, záplava, příliv, příval, lavina apod., které proudí a zaměstnávají státy EU apod. Xxxxx Xxxxxx 24. 8. používá ještě květnatější označení: uprchlická epopej. Podobně (nevhodně) poetický je i Xxxx Xxxxxxx 28. 8., když mluví o Evropě jako pevnosti či ráji.

Dalším podstatným rysem je uvádění velkých čísel hraničící se zveličováním. Také s těmi se posluchači ve vysílání ČRo setkávají v podstatě denně. Současně proces vzbuzování mediální paniky pracuje s očekáváním a predikcí budoucího stavu. Součástí médii uveřejňovaných sdělení je vždy implicitní předpoklad, že co se přihodilo jednou, nevyhnutelně

63 Tato skutečnost je relativně snadno vysledovatelná i v debatách, jichž se účastní více hostů – v daném období mezi nimi nebyl zaznamenán žádný výraznější názorový střet (opět je tuto charakteristiku vnímat v širší souvislosti: názorové střety nejsou samy osobě odrazem názorové plurality, nicméně opačná – v daném pořadu jako dominující identifikovaná – varianta zakládá riziko stále uzavřenější interpretace).

se odehraje znovu. Řada těchto sdělení tak nabývá charakteru sebenaplňujících se proroctví. Ani tato ve vysílání ČRo nechyběla, např. Xxxx Xxxxxxx 28. 8. (05:19-05:27): „Co by měla dělat Česká republika, protože dřív nebo později z logiky věci a z té trasy se ten uprchlický proud objeví na našem území?“

Ukažme si rysy typické pro informování ve stylu vzbuzování morální paniky na konkrétních promluvách z analyzovaného vysílání. Zcela záměrně vybíráme pasáže, jejichž autory jsou moderátoři pořadů, kteří měli možnost si je předem připravit a zformulovat.

Např. v pořadu Den podle... 26. 8. 2015 moderovaném Barborou Tachecí (05:34–06:23):

„Xxx během dnešního dopoledne zadržela maďarská policie dalších 1300 migrantů.	uvádění velkých čísel (velmi pravděpodobně ne zcela přesných)
Včera překročil srbsko-maďarské hranice dokonce rekordní počet,	stupňování intenzity
více než 2500	uvádění velkých čísel
migrantů převážně ze Sýrie, Afghánistánu a Pákistánu.	identifikace objektů morální paniky (veřejného zla)
Budapešť celé měsíce	zdůrazněno, že se jedná o dlouhodobý stav, nikoli jednorázovou událost
údajně marně upozorňovala na vážnou situaci na tzv. balkánské uprchlické trase	okrajový stát EU, který v tomto diskurzu supluje veřejnost, apeloval na politické zastupitele a vyzýval je k jednání, zavedení protiopatření
a Brusel prý nereagoval.	dosavadní použité postupy byly pro řešení problému nedostatečné/neúčinné
A tak Maďarsko nemá jinou možnost než	sugeruje bezvýchodnou situaci – dříve používané postupy a opatření nefungovaly – tak je vzbuzován dojmem, že se jedná o jediné v danou chvíli možné a účinné řešení.
podnikat jednostranné kroky, jako je stavba plotu, řekl maďarský ministr lidských zdrojů Xxxxxx Xxxxx. Náčelník maďarské policie Xxxxxx Xxxx oznámil, že ostrahu hranic se Srbskem 5. září posílí	komunikuje následná opatření vyžádaná zvýšeným tlakem veřejností u politiků; využívá prohlášení politiků, jak budou postupovat
dalších více než 2000 policistů.“	stupňování intenzity a uvádění velkých čísel

Dále relace 28. 8. 2015, moderovaná Xxxxxx Xxxxxxxx, kde zazněly tyto promluvy moderátora:

(06:47-06:49): „Je něco, co tuhle tu vlnu, kterou teď zažíváme,	standardizované použití metafory, která jako metafora přestává být vnímána
může vůbec zastavit?“	sugeruje nezvladatelnost a neukončenost děje
(08:44-09:25): „Když se na to podíváme, na tu celou diskuzi, kterou obestírá strach z toho, co se s námi stane, s Evropou, Českem,	spekuluje o náladě ve společnosti, verbalizuje potenciální obavy veřejnosti z veřejného nepřítele (migrantů) a budoucího vývoje
když sem přijde tolik lidí.	pracuje s predikcí, která není opodstatněná ani podložená daty
Čistě demografický argument. V Africe i na Blízkém východě se rodí plus mínus třikrát víc dětí než v Evropě.	uvádění velkých, ale nepřesných čísel (údaje jsou pro jednotlivé státy značně rozdílné, navíc není zmiňována výrazně vyšší úmrtnost, včetně novorozenecké, kojenecké a dětské apod.)
Evropa přitom potřebuje novou pracovní sílu, tak nějakou imigraci vítá, na druhé straně určitě bude růst taky tlak těch lidí z těchto oblastí, aby se do lépe situované Evropy dostali. Může tohle něco udělat z dlouhodobého hlediska s demografií Evropy? Že tito lidé najednou budou početnější, než jsou evropští obyvatelé dnes?“	pracuje s predikcí budoucího stavu ohledně jednání objektu označeného za veřejné zlo
(10:31-10:47): „Když se podíváme třeba do Británie, v Británii je nejpopulárnějším mužským jménem jméno Xxxxxxx, což vypovídá o tom, kolik dětí se kde rodí a komu. Historicky zažila Evropa už někdy něco podobného? Že by z jiného kontinentu a z jiných oblastí přicházelo tolik lidí?“	pracuje s vytvářením dojmu ojedinělého stavu, unikátní situace, která nemá historické obdoby; současně obsahuje implicitní sdělení, že příchozí Evropu změní, poislámští, neboť muslimům se rodí více dětí, a tak pracuje s hrozbou budoucího vývoje

Spouštěčem vzbuzování morální paniky je zpravidla okrajová záležitost, kterou média vyzdvihnou, a ty, jež označí za její pachatele (osobu či skupinu), současně zvýznamní jako nebezpečné a ohrožující sociální hodnoty dané společnosti. Proto šíření morální paniky nahrává nízká mediální gramotnost příjemců, jejich neznalost a malá osobní zkušenost s osobami a jevy, jež byly označeny za veřejný postrach. V morální panikou zjitřené společenské atmosféře veřejnost očekává více a více informací a medializovány jsou tak

i marginální události a prohlášení, které by zpravidla pozornost novinářů nezískaly. V neposlední řadě je podstatným faktorem vzbuzování a šíření morální paniky opakování a reprodukování jednou médii vytvořeného a zpravidla stereotypního obrazu nebezpečného původce zla. Šíření mediálních obsahů prostřednictvím on-line médií a jejich sdílení prostřednictvím sociálních sítí umožňující vysokou míru intermedializace a intertextualizace jejímu vzbuzování dále nahrává. Na druhou stranu dopad a životnost panik je v porovnání se stavem ještě na přelomu tisíciletí mnohonásobně kratší. Jakkoli mohou být vzbuzeny exponenciální rychlostí s téměř lavinovitým průběhem, mohou stejně rychle vymizet nebo být překryty jinými.

Připomeňme ještě podnětný doplněk k teorii morální paniky od Xxxxxx Xxxxxxxx (2008). Upozorňuje, že morální paniky odkazují k obecnějším rysům společnosti a jejich objekty jsou často obětními beránky stvrzování sociálního řádu dané společnosti. V řadě případů jde

o umělé vyvolávání paniky s cílem odvedení pozornosti od jiných, pro danou společnost aktuálních problémů. Možná bychom se proto měli spíše zaměřit na to, od jakých problémů odvádějí pozornost sdělení o migraci, jež podle českých médií a analyzovaných pořadů Českého rozhlasu ohrožuje Českou republiku?

Případová analýza pořadu Pro a proti

Pro a proti je publicistický diskusní pořad se dvěma hosty. Snahou přípravného týmu je pravděpodobně zvát takovou dvojici, která bude názorově odlišná. To má plnit nejen snahu

o prezentování co nejširšího spektra postojů, ale také zajistit dynamiku pořadu. Z realizovaných vysílání ve zkoumaném období je zřejmé, že se to ne vždy daří a i hosté, kteří nesli potenciál střetu, ve vysílání nacházejí „společnou řeč“. Podobně informace o pořadu na webu ČRo avizuje v obsahu anketu a kladení otázek mezi mluvčími navzájem, na které v analyzovaných vysíláních nedošlo. Hodnocení struktury pořadu a výběru hostů však nebylo našim hlavním cílem, i když se k němu ještě vrátíme níže. V návaznosti na zadání jsme se proto soustředili na informování o imigraci v tomto pořadu v období od 17. srpna do 18. září 2016.

V tomto období byla migrace tématem tří vysílání, konkrétně:

20. 8. 2015 o xenofobii, kritice islámu a postojích Čechů k imigrantům diskutovali arabista Xxxx Xxxxxxx, honorární konzul v Súdánu (muslim), a člen Bloku proti islámu Xxxx Xxxxx;

31. 8. 2015 o názorech Čechů na přijímání uprchlíků a o výrocích prezidenta X. Xxxxxx mluvili analytik think tanku Evropské hodnoty Xxxxx Xxxxx a poslanec a místopředseda Hnutí Úsvit Xxxxx Xxxxxxx;

8. 9. 2015 o ne/zvládnuté roli elit v uprchlické krizi se přeli politolog a ekonom Xxxx Xxxxxxxx a politolog a publicista Xxxx Xxxx;

V rolích moderátorů se střídaly Xxxxx Xxxxxxxxxx (20. 8. 2015) a Xxxxxx Xxxxxxxx (31. 8.,

8. 9., 17. 9. 2015).

Protože se jedná o publicistiku, nelze na obsah pořadu jednoduše aplikovat posouzení vyváženosti sdělovaných informací a nelze ani problematizovat údaje, které zaznívají, neboť jejich autory nejsou „zaměstnanci“ ČRo a redakce stanic Plus či Radiožurnál, ale zvaní hosté. Vzhledem k tomu, že pořad není vysílán ze záznamu, ale živě, nemají tvůrci příliš možnost ovlivnit sdělované, s výjimkou výběru mluvčích. Spíše než na fakticitu, jež je závislá na konkrétních mluvčích a jejich vyjádřeních, se tedy zaměříme na formát jako celek, na v daných dnech kladené otázky a na práci moderátorky. Pokusíme se ukázat, že zvolený styl vede k vytváření takzvaných pseudoudálostí, jak je na začátku 60. let vymezil Xxxxxx Xxxxxxxx v knize The Image. Guide to Pseudo-events in America.

Debaty o postojích Čechů k imigrantům jako vytváření pseudoudálostí

Již na začátku 20. století americký politický komentátor a liberální teoretik Xxxxxx Xxxxxxxx označil novináře a tisk za nástroj šíření a vytváření významů ovlivňujících, jak veřejnost vnímá to, co si myslí, že se událo. Přestože se o většině událostí dozvídáme zprostředkovaně, reagujeme na ně jako na skutečné. Mezi žitou realitu a člověka se tak vkrádá pseudo-prostředí tvořené mediálními reprezentacemi. Boorstin (1977) zavádí termín pseudoudálost - označuje tak událost nebo činnost, jejíž vznik byl zinscenován v zájmu vlastníků médií, těch, kteří chtějí přitáhnout pozornost médií, nebo původci sdělení s cílem jejich vlastní propagace. Pseudoudálost charakterizuje především to, že není spontánní64, ale byla naplánována a vytvořena s cílem medializace. Přitom je inscenovaná tak, aby byla

„líbivá“, zajímavá a dramatická. Protože byla vytvořena v zájmu někoho, kdo se chce mediálně zviditelnit, je měřítkem jejího úspěchu rozsah tohoto pokrytí. Pseudoudálosti lze inscenovat opakovaně a tímto způsobem dále stvrzovat jednou vytvořený dojem.

Pseudoudálost nemá jiný cíl než zviditelnit ty, o kterých vypovídá. Snad nejtypičtějším příkladem pseudoudálostí jsou podle Xxxxxxxxx tiskové konference či předvolební mediální debaty politických kandidátů65, ale označuje tak i záběry, na kterých politici (ale třeba i skupina či rodina) „pózuje“ médiím s jediným záměrem - být zachycen a medializován. Boorstin naznačuje nejen to, že média zpravidla informují o událostech podle toho, jaký jejich průběh očekávají, ale navíc že samotná existence médií vzbuzuje tendenci inscenovat

64 Podle Xxxxxxxxx pseudoudálost nemá reálný předobraz v události žitého světa.

65 Z hlediska kontextu vzniku teorie pseudoudálosti můžeme připomenout předvolební televizní debatu R. Xxxxxx x J. F. Kexxxxxxx x roce 1960, které bývá připisován klíčový vliv na výsledek prezidentských voleb. Ani v politických debatách už nejde o fakta, ale o vytváření dojmu a schopnosti vzbuzovat zdání, stěžuje si Boorstin.

skutečnost tak, aby byla dobře mediálně uchopitelná. Vytváření pseudoudálostí přitom není výsadou „informačního průmyslu“, který vytlačuje spontánní dění z obsahu médií i povědomí veřejnosti a nahrazuje je znalostí jmen (celebrit), značek, log a sloganů, ale stává se charakteristikou modernity. Proto se důležitější otázkou než „co se stalo” stává „proč byla pseudoudálost inscenována, v čím zájmu, a jaký byl její záměr”.

Jak souvisí teorie pseudoudálosti s pořadem Pro a proti?

Obsahem pořadu není informovat i vlastním jednání, znalostech či zkušenostech nebo zveřejnit tematicky relevantní nové či podstatné informace či poznatky. V realizovaném čase se vlastně „nic neděje“, zaznívají čistě názory dvou mluvčích, jejichž profesní relevance k tématu je více či méně sporná a kteří byli zvoleni právě proto, že svými postoji stojí na odlišné straně názorového spektra. Jejich uvedení v pořadu jim tak dává možnost sebevymezení a deklarace vlastních pozic, což může vést k naplňování jejich profesních či politických ambicí apod.. Není výjimkou, když tito pořad využívají ke kritice vládních představitelů České republiky nebo Evropské unie a naopak posilování vlastní rétoriky66.

Abychom nezůstávali pouze na spekulativní rovině, podívejme se na příklady z obsahu pořadu Pro a proti. Teze o tom, že odpovídá vytváření pseudoudálosti, lze dobře ilustrovat především na vysílání z 31. 8. a 8. 9. 2015 moderovaných X. Xxxxxxxxx, která se při kladení svých otázek velmi často odvolává na výroky druhých (nejen politiků). Předmětem diskuse jsou v tom případě nikoli migranti nebo situace v postižených oblastech, ale samotné citované výroky. Za pozornost stojí i to, že otázky směřují n pocity dotazovaných, případně názory, nikoli na faktickou rovinu. Konkrétním a snad nejnázornějším příkladem je otázka X. Xxxxxxxx xoložená v pořadu 7. 9. 2015: „Když jsme u těch českých elit – Xxxxxx Xxxxx xe stává nedílnou součástí české občanské společnosti, bývalý prezident inicioval novou petici proti imigraci.

„Vyzýváme vládu České republiky ke třem věcem: a) aby zabezpečila vnitřní bezpečnost a nedotknutelnost (vnější nedotknutelnost) našich hranic a nedopustila vznik chaosu, jaký nastal v některých sousedních zemích, b) žádáme naši vládu, aby na úrovni Evropské unie naše vláda nepřijímala jakékoliv kvóty a aby trvala na dodržování platných mezinárodních smluv jak Schengenského prostoru, tak azylových smluv, které jsou východiskem.“ Tolik tedy bývalý prezident Xxxxxx Xxxxx x své nové petici. Pánové, jak ji hodnotíte? A jak hodnotíte Klxxxxxx xvrzení, že česká vláda dostatečně nečelí narůstajícímu tlaku lídrů evropských velmocí?“

66 Např. Xxxxx Xxxxxxx xe vysílání 31. 8. 2015 „Evropský parlament a Evropská komise nereagovaly na to, jaká roste vlna uprchlíků. [...] Já se ptám, kam jde tuším 1,5 miliardy Eur ročně na řešení imigrační politiky, když EU není schopna zabezpečit své hranice?“ (stopáž 3:39–5:16); „My jsme tady pro občany, my máme zastupovat zájmy občanů, tedy to, co naše vláda nedělá.“ (stopáž 8:00-8:08); „Hlavním podnětem nebo příčinu té radikalizace společnosti vidím právě v tom, že vláda nekoná, vláda nečiní, vláda neuvádí reálná fakta, vláda podvádí občany [...]. Jinak chci podotknout a zdůraznit, že s takovými radikálními xenofobními názory naše hnutí zásadně nesouhlasí.“ (stopáž 9:08-10:13).

Tématem pořadu 31. 8. měla být diskuse o migraci, hosté ale mluví o jednání A. Xxxxxx, Xxxxxx Xxxxxx xx rektora Univerzity Karlovy, o petici podepsané vědci a umělci nebo populismu české politické reprezentace. Podobně v dalším pořadu 7. 9. bylo avizováno hodnocení chování elit v době krize - přitom ani ze samotného názvu není zcela jasné, co by mělo být obsahem, a není tedy překvapivé, že pořad neinformuje o žádných faktech a aktuální údaje o migraci zůstávají upozaděné.

Následující příklady jsou záměrně vybírány pouze z jednoho vysílání pořadu Pro a proti, a to z relace 31.8.2015 (níže otázky z relace odvysílané 7. 9. 2015). Jejich cílem je ukázat, v jak vysoké míře jsou hosté pořadu žádáni o komentování vyjádření někoho jiného, případně jeho jednání. Nejedná se přitom o zahraniční aktéry, kteří by byli přítomni v lokalitách zvýšené migrace, ale o české politiky.

− „Xxxxxx Xxxxx xrohlásil, že okamžitě potřebujeme uzavřít Schengenský prostor a zabránit tomu, aby sem chodili běženci. Xxxxx Xxxxxxxxxx xo za to označil za populistu. Pánové, je Xxxxxx Xxxxx xopulista?“ (3. minuta vysílání.)

− „Pánové, Xxxxx Xxxxx x rozhovoru pro Blesk o uprchlících řekl: „Nikdo vás sem nezval.“ Prezident dodal, že by imigranti měli dodržovat naše pravidla a zákony a dodal: „Pokud se vám to nelíbí, běžte pryč.“ Stejnou rétoriku volí dlouhodobě i Xxxxx Xxxxxxx, zakladatel a bývalý člen hnutí Úsvit: „Zdravím všechny imigranty, uprchlíky či nepřizpůsobivé obyvatele České republiky. Musíte si uvědomit, že Vy, nikoliv Češi se musí přizpůsobit. Buď to akceptujete, nebo ne, ale potom se nedivte, že ponesete důsledky.“, to byl tedy Xxxxx Xxxxxxx xe svým vzkazem na svém facebookovém profilu. Pane Xxxxxxxx, rezonuje to s vašimi pocity? Řekl byste to stejně jako bývalý šéf vaší strany?“ (14. minuta vysílání)

− „Pane poslanče: „V Turecku je třeba zřídit obrovský uprchlický tábor a dělat selekci na ty, co potřebují humanitární pomoc (hlavně matky s dětmi) a na ty, kteří jsou ekonomickými uprchlíky.“ To jsou slova Anxxxxx Xxxxxx. Vy máte tedy stejný názor?“ (18. minuta vysílání)

− „Teď tedy k prezidentu Mixxxx Xxxxxxxx. Naopak nadšená je z prezidenta Koxxxxxxxx xenofobní skupina Islám v ČR nechceme. Na svém facebookovém profilu zveřejnila nejzásadnější části Zexxxxxx xozhovoru právě z deníku Blesk a k tomu napsala: „Děkujeme, pane prezidente.“ Poděkoval byste stejně, pane Xxxxxxxx?“ (19. minuta vysílání)

− „Premiér Xxxxxxxx Xxxxxxx x tomu řekl. Cituji: „Prezident Xxxxx Xxxxx xemá důvod se podbízet těm nejhorším pudům a nahrávat šíření nevraživosti vůči uprchlíkům.“ Pane Jando.“ (23. minuta vysílání)

− „Univerzita Karlova nabídla uprchlíkům ubytování na koleji a studium v angličtině zdarma. Po úspěšných přijímacích zkouškách si budou moci vybrat obor, na čtyřech pražských fakultách a Univerzita Karlova není jediná vysoká škola, která toto nabízí nebo se rozhodla, že zajistí. Souhlasíte s tím, pane Jaxxx?“ (24. minuta vysílání)

7. 9. 2015

− „Jak se v uprchlické krizi chovají evropské a české politické elity?” (1. minuta vysílání)

− „Takže já ocituji filozofa a bývalého politika Xxxxxxx Xxxxxx: „Opravdu vznikla petice proti imigrantům, kteří k nám stejně nechtějí? Opravdu ji předložil ten, kdo má velkou zásluhu na tom, že k nám nechtějí? Nepředložil tu petici spíše proto, že chce kandidovat na prezidenta a pak tu naši zemi zprotivit nejen imigrantům? Pane Robejšku.” (12. minuta vysílání)

− „Pánové, to téma by potřebovalo mnohem více času, nedostali jsme se ani k tomu, že papež vyzval evropské farnosti, aby přijímaly uprchlíky. Jenom ještě zmíním úplně v závěru myšlenku, kterou tady řekl Xxxx Xxxxxxxx. „Západ je na hranici své existence a neexistence.“ Je to skutečně tak vyhrocená situace?“ (29. minuta vysílání).

Jakkoli jsou nejen ve zpravodajských médích v posledních letech stále více přítomné pořady postavené na rozhovoru s jedním nebo více hosty, je otázkou, za pořad Pro a proti v analyzované dny v souvislosti s tématem migrace poskytl svým posluchačům nějaké podstatné informace, které do té doby v programu stanice ČRo Plus nezazněly. Publicistické pořady, jejichž cílem je na základě poučené analýzy komentovat aktuální dění, jsou jistě nosnou částí rozhlasové publicistiky. Proto také stanice disponují týmem oborově specializovaných analytiků a komentátorů, kteří dokáží jednotlivé události propojit a poskytnout tak posluchači odpovídající kontext. To však není případ pořadu Pro a proti, přinejmenším ne v námi analyzovaných relacích. Jednak zvaní hosté až na naprosté výjimky nejsou (političtí) komentátoři, jakkoli např. politology by za ně v určitých případech bylo možné považovat. Podstatné ale je, že to, co v pořadu povětšinou (nikoli výlučně) zaznívá, jsou osobní názory diskutujících. Názory, které se nevztahují k určitým událostem, ale zpravidla k výrokům jiných aktérů politické scény. Nepřinášejí tak nové pohledy na aktuální události v zónách „postižených” zvýšenou mírou migrace, ani je nevysvětlují, ale „opoznámkovávají“

řečové akty druhých. V daném pořadu se jedná o interpretace druhého či vyššího stupně, což v tomto případě neznamená, že jsou pokročilejší, obsáhlejší či obecnější, ale naopak, že jsou pouze výpověďmi o výpovědích jiných, kteří mluvili o událostech, popřípadě opět o výrocích někoho jiného.(např.: mluvčí prezidenta Xxxx Xxxxxxx xznámil, že Xxxxx Xxxxx xyjadřuje lítost, že ... apod.).

Připomeňme, že pozadí vzniku pořadu neznáme, na základě jeho poslechu si ale můžeme klást otázky jako:

− kdo navrhl do programu v dané dny téma související s migrací a jaká jiná témata byla v tu dobu „v nabídce“?

− kdo vybíral diskutující a podle jakého klíče?

− je možné, že si oponenta v pořadu může zvolit/navrhnout host, který je přípravným týmem pořadu osloven jako první? A co když si volí právě někoho, vůči komu se potřebuje/chce vymezit a potažmo tak získat „politické body“?

− do jaké míry lze na uvedený pořad nahlížet jako na prostor, jež poskytlo médium veřejné služby dvěma vybraným hostům k sebeprezentaci, obhajování osobních postojů a posilování vlastní pozice?

5. SHRNUTÍ KLÍČOVÝCH POZNATKŮ ANALÝZY A JEJICH TEMATIZACE V KONTEXTU LEGISLATIVNÍHO RÁMCE FUNGOVÁNÍ ČRO

Na stanicích ČRo Radiožurnál a ČRo Plus bylo ve sledovaném období 17. srpna až 18. září 2015 ve zkoumaných pořadech Hlavní zprávy ve 12, Hlavní zprávy ve 12 - rozhovory a komentáře, 60 minut, Den podle…, Pro a Proti a Názory a argumenty 256 sdělení s tematikou migrace. V kontextu míry pokrytí jiných událostí a témat se v daném období jedná o jednoznačně nejvíce exponované téma.

Kvantitativní i kvalitativní analýza byla zaměřena na identifikaci klíčových charakteristik, mechanismů, procedur a postupů vytváření mediální reprezentace tématu migrace ve sledovaných relacích. Je nutno zdůraznit, že vzhledem ke značnému rozsahu zkoumaného vzorku jsou zde prezentována pouze klíčová zjištění. Současně však rozsah analyzovaných dat umožnil všechna tato zjištění dostatečně podložit. Vzhledem k zastoupení zkoumaných jevů v rámci zkoumaného období a identifikaci všech popsaných jevů napříč všemi zkoumanými relacemi je možno tato zjištění vnímat jako standardizované (či dokonce naturalizované) charakteristiky výstavby diskursu migrace a lze předpokládat, že jejich užívání přesahuje samo zkoumané období a analyzované relace.

Klíčovým parametrem reprezentace tématu migrace na obou stanicích ČRo je způsob výstavby jednotlivých výpovědí i ukotvení dílčích událostí do již nastaveného tematického rámce. Děje se tak především v důsledku několika vzájemně propojených a navzájem se doplňujících či posilujících se postupů:

− privilegizovaného přístupu určitých typů mluvčích na úkor jiných;

− selektivní a disproporční reprezentace aspektů, atributů a kontextů daného tématu jako celku, stejně jako dílčích událostí, jež jsou k němu vztahovány;

− selektivní re/prezentace konkrétních faktů, údajů a dat relevantních pro vyvážený či komplexnější popis dané události.

Selektivní a disproporční charakter mediální reprezentace tématu migrace lze ve zkoumaných relacích identifikovat také ve způsobu tematizace a výstavbě jednotlivých narativů a to v podobě:

− akcentace konfliktnosti události a preferování událostí s negativními konotacemi;

− akcentování aspektů či dílčích událostí s prvky negativity;

− „instrumentalizace“ reprezentace tématu migrace pro tematizaci dílčích událostí či pouze souvisejících událostí (migrace se stává pozadím, na němž je vystavěna reprezentace jiné události, s migrací více či méně ne/související);

− sémanticky manipulativní povaha označování aktérů – synonymizace (zcela ekvivalentně jsou používána označení uprchlík – běženec – migrant – imigrant - žadatel o azyl – azylant a současně řada slovních spojení, které je označuje na základě popisu jejich jednání a místa pohybu, ale i dalších metaforických označení a eufemismů);

− stereotypizace aktérů a naturalizace vztahu mezi jejich identitou a implikovanými (negativními) vlastnostmi prostřednictvím hodnotově zabarvených metaforických označení (záplava, příliv);

− absence narativů vystavěných na hlasu obou (resp. všech) stran reprezentovaných událostí (pro vytvářený diskurs je typický extrémně vysoký podíl citací institucionálních zdrojů (politici, policie, úřady atd.) a/nebo narací na základě těchto vyjádření vytvářených);

− vztahování tématu migrace k ČR – „národní optika“ - které operuje se s koncepty rizika a ohrožení pro „nás“ ;

− sdělení o migraci jsou konstruována do opozice MY vs ONI.

Na základě kvantitativního rozboru tématu migrace musíme konstatovat, že jakkoli se zvýšená migrace odehrává v jiných částech Evropy, mimo území České republiky, téma je na obou stanicích ČRo prezentováno v úzkém vztahu s domácím prostředím. Přes multidimenzionalitu a „plastičnost“ dané události, ať už vzhledem k jejímu nadnárodnímu charakteru, dlouhodobosti atd., trpí stanicemi ČRo vytvářený diskurs migrace výrazně marginalizovaným přístupem expertů a především zcela absentujícím přístupem samotných aktérů události. Novináři využívají minimální část spektra možných informačních zdrojů. Nejen že ve vysílání neznějí takřka žádné hlasy migrujících (včetně těch, kteří již v Evropě žijí), ale téměř nejsou citováni ani zahraniční informátoři, zastupitelé institucí, politici, pracovníci zahraničních pomáhajících organizací apod. Odborníci ze sociálních věd či pomáhajících profesí jsou i v publicistických pořadech jako informační zdroje využívání zcela minimálně. Z vysílání ČRo tak lze získat představu, že největšími odborníky na migraci jsou samotní novináři a spolupracovníci ČRo. Paradoxně úroveň připravenosti některých moderátorů analyzovaných vydání daných pořadů odhaluje jejich nízkou odbornou erudici

a tedy i nekompetenci k vedení diskuse o tomto tématu. S tím souvisí i někdy sporná volba hostů67 vyjadřujících se k tématu.

Za základní poznatky kvalitativní části analýzy považujeme zjištění, že obsah zkoumaných relací na obou stanicích ČRo vykazuje ve sledovaném období disproporce v reprezentaci tématu migrace, a to co do aspektů, atributů i kontextů zveřejňovaných událostí. Tyto disproporce lze označit za nejsignifikantnější princip strukturující informování o tématu migrace v rámci všech zkoumaných relací. Provedená analýza ukázala, že z širokého spektra potenciálně reprezentovatelných aspektů/atributů/kontextů události jsou v rámci zkoumaného období výrazně nadreprezentovány události s negativní zpravodajskou hodnotou, přičemž míra jejich nadreprezentace vzrůstá s jejich geografickou (či kulturní) blízkostí.

Současně lze ve výrazném podílu výpovědí k tématu identifikovat jejich tematizaci způsobem, jejž nelze považovat za akceptovatelný pro médium veřejné služby a který reprezentaci události významově posouvá a zkresluje. Děje se tak prostřednictvím narativní výstavby založené na konstruování opozice MY vs. ONI (popsanou van Dijkem 2000), stigmatizaci reprezentovaných aktérů a v důsledku toho vytváření stereotypizovaného a sémanticky vysoce „zatíženému“ obrazu aktérů události.

Přestože vzhledem k povaze reprezentované události není myslitelná její „zcela vyčerpávající“, „zcela komplexní“ a „zcela vyvážená“ reprezentace, především kvalitativní analýza ukázala, že její výsledná podoba vytvářená sledovanými pořady ČRo je výrazně disproporční a nenaplňuje požadavky vyplývající z LER. Ačkoliv lze v mnoha případech identifikovat snahy či pokusy o korekci jednostranně zatíženého obrazu tématu migrace, příspěvky s “alternativní narativizací“ jsou natolik podreprezentovány68, že nemohou být považovány za dostatečné pro vytváření komplexního obrazu dané události tak, aby identifikované disproporce a zkreslení vyvážily.69 Na druou stranu je nutno zdůraznit, že většina odvysílaných příspěvků je vystavěna argumentačně korektně, odkazována ke zdrojům,

67 Je například otázkou, zda by médium veřejné služby mělo poskytovat prostor a vysílací čas mluvčím se zpochybnitelnou nebo ne zcela jasnou legitimitou (zástupci okrajových hnutí či politických stran s minimální voličskou podporou, zastánci extremistických či nekonvenčních názorů ap.)? Případně zda by pro výběr hostů a osob komentujících mediované události neměl ČRo využívat transparentnější postupy, než je výběr na základě toho, že jsou ochotni či se chtějí k tématu vyjádřit, a nevyužívat primárně síť vlastních kolegů a spolupracovníků. 68 Významnější (nicméně stále ne vyvažující) podíl mají pouze v rámci pořadů 60 minut a Názory a argumenty. Navíc mají často personifikovanou povahu, to znamená, že se vztahují ke konkrétním mluvčím (typickými příklady mohou být X. Xxxxx, X. Xxxxxxxx) a lze se domnívat, že přinejmenším jedním z důvodů jejich alternativní narativizace události je jejich dlouhodobá zahraniční zkušenost s některými z aspektů dané události.

69 Zde je potřeba zdůraznit, že (zejména v případě publicistických příspěvků) hrají významnou roli v „eliminaci“ alternativních narativů narativy prezentované samotnými moderátory (diferencovaným způsobem vedení interview s různými typy aktérů, způsobem tematizace události ve studiovém leadu ap.). Předpokládat lze i výrazný vliv editorů a dramaturgů (či jiných pracovníků), kteří mohou ovlivňovat výběr mluvčích (zejména hostů a komentujících), jejichž spektrum je (přinejmenším v rámci zkoumaného období) relativně omezené a prostřednictvím povědomí o jejich postojích a názorech lze udržovat orientaci diskursu migrace v požadovaných intencích.

které jsou vnímány jako věrohodné atd., avšak principiálně reprezentují relativně omezenou část spektrum názorů.

Obecně lze většinu charakteristik reprezentace tématu migrace na stanicích ČRo Radiožurnál a ČRo Plus popsaných výše označit v kontextu požadavků vyplývajících z legislativního a etického rámce fungování ČRo jako více či méně problematické. Přestože lze mezi jednotlivými zkoumanými pořady identifikovat diference a přestože v rámci samotného vývoje diskursu migrace ve zkoumaném období četnost, intenzita a forma identifikovaných charakteristik variuje, vypovídají o zkoumaném vzorku jako celku. V celém jeho rozsahu lze identifikovat jak vysoce signifikantní (a tedy i posluchačsky transparentní) orientaci diskursu migrace na ČRo, která výrazně tenduje k vytváření vysoce stereotypizovaného obrazu dané události. Oběma stanicemi ČRo vytvářený diskurs tématu migrace lze označit za vysoce uzavřený, poskytující prostor pro reprezentaci pouze části informací, faktů, názorů a postojů na danou tematiku a dílčí události, jež jsou k ní vztahovány.

Jakkoli získané poznatky o charakteru reprezentace tématu migrace na obou stanicích ČRo ve vybraných relacích v období od 17. 8. do 18. 9. 2015 naznačují nedostatky vzhledem k naplňování legislativního rámce fungování ČRo, provedená analýza nedokáže odpovědět na otázku, zda k uvedeným prohřeškům dochází ze strany novinářů ČRo vědomě a záměrně, nebo jsou výsledkem vlivu tzv. mediálních rutin, jak je popsala např X. Xxxxxxxxxx (1978), na jejich každodenní práci.

Ve vztahu k zásadám vymezeným Kodexem ČRo můžeme na základě výše uvedeného konstatovat, že při informování o tématu migrace ČRo ne zcela naplňuje svou zákonem vymezenou funkci – přestože na úrovni jednotlivých zpráv se může snažit o vyváženost a všestrannost poskytnutých informací, z celkového pohledu jsou témata příspěvků i spektrum v nich vystupujících mluvčí velmi omezené a neslouží tak jako fórum „pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyvažovat široké spektrum názorů a hledisek“70. S ohledem na omezenou tematickou agendu můžeme tvrdit, že selhává i v poskytování „ve svém celku vyvážených a všestranných informací”.

70 Viz Kodex Českého rozhlasu a rovněž zadávací dokumentace pro tuto analýzu („Příloha č.1 - Specifikace požadovaných analýz, s.3).

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTHES, R. 2005. Mytologie. Praha: Doplněk. XXXXXXX, X. 0996. Myslet sociologicky. Praha: Slon.

XXXXXX, X. – XXXXXXXX, T. 1999. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

BOXXXXXX, D. J. 1972. The Image: A Guide to Pseudo-Events in America. NY: Atheneum. Cit. podle Rexxxxx, I. 1998. Média – ztracený ráj? Problém reprezentace reality v masových médiích. Disertační práce. Praha: Fakulta sociálních věd.

XXXXX, X. 0002. Folk devils and Moral Panics. London: Routledge (3. vydání).

XXXXXX, X. 0997. Television and Ethnic Minorities: Producers´ Perspectives. USA: Ashgate Publishing.

ECO, U. 2000. Mysl a smysl. Praha: Moraviapress. ECO, U. 2004. Meze interpretace. Praha: Karolinum.

XXXXX, J. – XXXXXXX, J. 1996. Reading Television. London: Routledge.

GAXXXXX, X. – XOXXXXXX, M. H. 1973. „Structuring and selecting news”. In XXXXX,

S. - YOXXX, X. (eds.) The manufacture of news. London: Constable, Beverly Hills: Sage.

HALL, S. 1973. Encoding and decoding in the television discourse. Birmingham: Centre for Cultural Studies, University of Birmingham.

HALL, S. 1997. Representation: Cultural Representations and Signifying practices. London: Sage.

CHXXXXX, X. 0997. „The media contract.“ In: Noth, W. (ed.). 1997. Semiotics of the media. State of the art, projects, and perspectives. Berlin: Xxxxxx de Gruyter. Pp. 99–107.

XXXXXXX, X. – XXXXXXXXX, X. 0002. Obraz cizinců v médiích: Zpráva o projektu za rok 2002 [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR [cit. 26. 10. 2014]. Dostupné z:xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxx/xxxxxx/000/Xxxxx_xxxxxxx_x_xxxxxxx_Xxxxxx_x_xxxxxxxx_xx_xxx

_2002.pdf

KARHANOVÁ, K. – XXXXXXX P. 2001. Obraz cizinců v médiích: Zpráva o projektu za rok 2001 [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR [cit. 2. 10. 2006]. Dostupné z: xxxx://xxxxxxxxx.xxx/xxx_xxxxxx/x0000000xxxxxx0xx0xx0000000xx000/Xxxxx_xxxxxxx_x_xxxx ich_Zprava_o_projektu_za_rok_2001.pdf.

KARHANOVÁ, K. – XXXXXXX, P. 2001. Obraz cizinců v médiích. [online] Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. [cit. 2. 10. 2006] Dostupné z: < xxxx://xxxxxxx.xxxx.xx/xxxxxx.xxx?xxx0&xxx000>.

KLXXXXXX, P. – BIXXXXX, T. 2001: Jak se (ne)píše o uprchlících: Analýza článků

o uprchlících v českém tisku. Praha: Multikulturní centrum. [online] Praha: Multikulturní centrum. [citováno 2002]. (již není dostupné).

KLXXXXXX, X. – BIXXXXX, T. 2003: Jak se (ne)píše o cizincích. Praha: Multikulturní centrum. [online] Praha: Multikulturní centrum. [citováno 15. 1. 2006]. Dostupné z:

<xxxx://xx.xxx.xx/xxx_xxxxxx/xxxxx0000x00x0x0x00000000xxxxxx0/Xxx_xx ne_pise_o_cizincic h_2003.pdf>.

Kol. autorů. 1996. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. KOXXXXX, X. 0999. Sociální deviace. Olomouc, Universita Palackého.

KŘÍŽKOVÁ, M. 2007. Neviditelná menšina – analýza mediálního obrazu českých muslimů. In: Cizinci, našinci a média: Mediální analýzy. Praha: Multikulturní centrum.

XXXXXXX, M. 1995. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. XXXXXXXX, X. 0922. Public Opinion. New York: Hardcourt, Brace and Company.

MEDIATENOR 2016 – prohlášení v ČT 5. 1. 2016 od 17:06 [online, citováno 6.3.2016]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/00000000000-xxxxxx- ct24/216411058280105

MCXXXXX, X. - XXXX, B. 1991. „The Agenda Setting Function of Mass Media.“ In Agenda Setting – Readings on Media Public Opinion and Policy making. Hillsdale, Hove, London: Xxxxxxxx Xxxxxxx associates Publishers.

XXXXXX, M. 1995. Titulková xenofobie. Čeština doma a ve světě. 1995, 3, pp. 269–270. PHXXX, X. 0013. Bad news for refugees. London: Pluto Press.

XXXXXXXXX, M. 2001. Stereotyping. Basingstoke: Palgrave. REXXXXX, X. x kol. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál.

XXXXXXXXXX, X. 0010. Islám v médiích: Mediální reprezentace sporu o karikatury islámského proroka Moxxxxxx x Mladé frontě DNES. Liberec: Nakladatelství Bor..

XXXXXXXXX, X. 0008. Mediální konstrukce reality – reprezentace druhých. In: FORET,

M. – XXXXXX, M. – XXXXX, P. (eds.) Média dnes. Reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Pp. 145–160.

XXXXXXXXX, X. 0014. Výzkum médií. Nejpoužívanější metody a techniky. Praha: Grada.

XXXXXX, X. 0000. „Masová média a realita ,Ptxxxxxxxxxxx’ a ,Kopernikovské’ pojetí.“ In XXXXX,

J. - XXXXXXX, X. Xolitická komunikace a média. Praha: Karolinum. Pp. 24–40.

STXXXXX, X. X. – COXXXXXXX, X. X. 0999. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert.

SZXXXXXXXXXXX, X. 0007. „‘Zatím s nimi nejsou problémy.’ Mediální obraz azylantů a jejich integrace do české společnosti.” In: MULTIKULTURNÍ CENTRUM. [online] Praha: Multikulturní centrum. [citováno 1. 2. 2016].

xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxxxx/Xxxxxxx_xxxxxxx_x_xxxxx.xxx. Pp. 37-47.

THE ECONOMIST. [online] Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/

XXXXXXX, M. – XXXXX, J. – XXXXXXX, P. 2015. Analýza mediálního pokrytí uprchlické krize. Brno: Masarykova univerzita.

TRAMPOTA, T. 2006. Zpravodajství. Praha, Portál.

TUXXXXXXXX, X. 0978. Making News. A Study in the Construction of Reality. New York: The Free Press.

XXXXX.XXX (The UN Refugee Agency). [online] Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxx.xxx/xxx- bin/texis/vtx/home

VAX XXXX, X. X. 0987. Communicating Racism: Ethnic Prejudice in Thought and Talk.

London: Sage.

VAX XXXX, X. X. 0993. „Principles of critical discourse analysis.“ In: Discourse and Society[online]. Vol. 4, 1993, pp. 249–283 [cit. 22. 2. 2013]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxx/XxxXxxxxxxx/Xxxxxxxxxx%00xx%00xxxxxxxx%00xxxxxxxxx%00xxxxxxxx. pdf

VAX XXXX, X. X. 0998. Ideology: A Multidisciplinary Approach. London: Sage, 1998.

VAX XXXX, X. X. 0000. „New(s) Racism: a Discourse Analytical Approach.“ Pp. 33-49 In: Xxxxxx, S. Ethnic Minorities and the Media. Buxxxxxxxx, Xxxxxxxxxxx: Open University Press.

7. PŘÍLOHA: UKÁZKA PŘEPISŮ ANALYZOVANÝCH PŘÍSPĚVKŮ (PŘEPIS POŘADU ČRO RADIOŽURNÁL HLAVNÍ ZPRÁVY VE 12 A HLAVNÍ ZPRÁVY VE 12 – ROZHOVORY A KOMENTÁŘE

ČRo Radiožurnál, 17. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12:00“

Moderuje: Xxxx Xxxxxxx - JP Reportér: Xxxxxxx Xxxxxx – VB Téma: Uprchlíci na ostrově Kos

5:16 Xxxx XXXXXXX, moderátorka:

Na řeckém ostrově Kos nastupují další uprchlíci ze Sýrie na loď, která slouží jako provizorní ubytovna. Na palubu se přednostně dostanou rodiny s dětmi, které tam počkají na vyřízení registračních dokumentů. Ostrov Kos leží nedaleko Turecka. Odhaduje se, že právě teď je na něm asi 7 tisíc migrantů. Většina z nich bez pevné střechy nad hlavou.

5:38 Xxxxxxx XXXXXX, redaktor:

Stovky uprchlíků čekají na přístavním molu u velkého trajektu. Zatím jich je uvnitř asi 500. Celková kapacita lodi bude až pětinásobná. Šanci dostat se dovnitř ale mají jen Syřané, které řecké úřady automaticky považují za humanitární uprchlíky kvůli syrské občanské válce. „Nepustí mě tam jen proto, že nejsem ze Sýrie, ale z Iráku, a tam je prý bezpečno. Přitom nikdo netuší, co se v Iráku vlastně děje.“ Říká jeden z uprchlíků ve frontě. Řecké úřady chtěly ubytováním Syřanů na palubě zabránit konfliktům mezi uprchlíky různých národností. O víkendu se strhla bitka mezi běženci z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku před jednou z policejních stanic na Kosu, kde uprchlíci čekali na registraci. Xxxxxxx Xxxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 18. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12:00“

Moderuje: anonymní žena Mluvčí: Xxxxxx Xxxxx (ČSSD)

Téma: Jihomoravský kraj se chystá na uprchlíky

8:04 moderátorka:

Jihomoravský kraj se připravuje na možnou migrační vlnu. Dnes se sešla bezpečnostní rada kraje se zástupci obcí. Dostali za úkol prověřit možnosti případné pomoci uprchlíkům. Podle jihomoravského hejtmana Xxxxxxx Xxxxx x ČSSD se připravuje také policie, která by v budoucnu mohla povolat další síly.

8:21 Xxxxxx XXXXX, hejtman Jihomoravského kraje /ČSSD/:

Tak aby lidé neměli obavu, že ta věc bude řešena na úkor běžné práce policie a aby se obávali třeba nějakého zhoršení bezpečnostní situace sekundárně díky tomu, že se jako číslo jedna, priorita číslo jedna řeší migrace.

ČRo Radiožurnál, 18. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12:00 – rozhovory a komentáře (ozvěny dne)“ Xxxxxxx Xxxxx svolal v souvislosti s migrační vlnou bezpečnostní radu

Moderátorka: Xxxxxxxx Xxxxxxx Komentátor: Xxxx Xxxxxxx

12:22 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Od pátku do pondělního rána zadržela cizinecká policie v Česku 152 nelegálních migrantů. Podle policistů jsou nyní skupiny běženců početnější a je v nich více žen a dětí. Jak zvládat tuto vlnu v oblasti, která je jí vystavena zřejmě víc než řada jiných, o tom dnes jednala bezpečnostní rada Jihomoravského kraje, kterou svolal hejtman Xxxxxx Xxxxx. Na jižní Moravě policisté zadrželi zhruba čtyřikrát více běženců než v minulých letech, dosud 800. Do vysílání jsme zvali právě i hejtmana Xxxxx, ale z časových důvodů se omluvil. Já v tuto chvíli vítám našeho komentátora Xxxxx Xxxxxxx. Dobrý den.

12:57 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu:

Hezký den.

13:00 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Petře, jak si vykládáte tu mimořádnou aktivitu jihomoravského hejtmana? Zdá se pochopitelná vzhledem k poloze tohoto regionu?

13:09 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu:

Tak ano, samozřejmě jižní Morava je takříkajíc první na ráně, protože tam tudy to je jeden ze vstupů do republiky, kde, kterého používají emigranti, to ano. Na druhé straně nepůjde jistě jenom o toto, protože jsou i další kraje, kam přichází imigranti nebo kde s nimi jsou potíže a tam se podobná, abych tak řekl, cvičení bezpečnostní, protože tohle to je taková vlastně ohromná prověrka, jak jsou všichni připraveni, počínaje zdravotníky a všemi možnými složkami na mimořádný příliv migrantů, tam se nekonají.

13:50 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Je, bylo by tedy záhodno, aby se tak stalo i v ostatních krajích?

13:55 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu:

Já vám si myslím, že to samozřejmě nemusí být na škodu. Ale na druhé straně, to je přeci celostátní problém a ten řeší, jak známo, dvě ministerstva zejména. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem obrany, protože se počítá s tím, že kdyby ten příliv velmi zesílil, tak že by na hranice šli vypomoci také příslušníci armády. Mimochodem ta, jak jsem se dočetl v dnešních novinách, diskrétně obesílá své dobrovolníky s dotazem, zdali by mohli nastoupit na hranice. Ti by samozřejmě nastoupili, dostali by dovolené ve svých zaměstnáních, jsou vyzýváni, aby o tom nikde nehovořili, ale to víte, jsme v Čechách. Čili takovéto přípravy se dají dělat i méně okázale, než jak to dělá pan xxxxxxx Xxxxx.

14:52 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Čili myslíte si, Xxxxx, že na jednu stranu mohou být legitimní i ty úvahy, že hejtman Xxxxx tímto krokem sleduje i své vlastní politické zájmy?

14:59 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu:

Ale to víte, že ano. Xxxxxx Xxxxx je zkušený politický borec, sociální demokrat, který v posledních letech nemá zrovna štěstí, protože jak víme, potom hned po tom ukoptěném vítězství sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny patřil k té skupince, která se postavila proti Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx a chtěla ho jaksi vyměnit. Takže od té doby upadl v nemilost, a tak se musí velmi snažit, aby zcela nevypadl z kola. On je hejtmanem a to je významná funkce a předsedou jaksi té jejich organizace sdružení krajského, ale to nestačí. Jaksi lze zaslechnout v kuloárech sociální demokracie, že lidé Sobotkovi a ti jsou také v jihomoravské organizaci, protože Xxxxxxxx Xxxxxxx patří, pochází z jižní Moravy, že ti vyvíjejí velkou aktivitu, aby způsobili Xxxxxxx Xxxxxxx potíže při nominacích na stranické kandidátky pro krajské volby. Jinými slovy, že se možná dočkáme určitého pokusu, který asi bude mít přátele i tady v Praze v Lidovém domě, jak Xxxxxxx Xxxxx odsunout. A tohle to, co se děje, je možné vnímat i tak, že Xxxxxx Xxxxx jako zkušený borec činí protiútok a dává se ve známost, aby veřejnost věděla, že je, že je potřebný, užitečný člověk, který je na svém místě. Takové lidi ani jejich stranická vedení neskolí snadno.

16:45 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Xxxxx, poprosím jen o stručný komentář k tomu, co řekl mluvčí prezidenta Xxxx Xxxxxxx, když zkritizoval výzvu stovek českých vědců k toleranci vůči uprchlíkům. Podle Xxxxxx Xxxxxxx text podle něj prohlubuje příkop mezi českou společností a takzvanými elitami.

17:01 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu:

Já nevím, jestli jsou to elity. Já když jsem ten dopis, když jsem tu výzvu přečetl, tak kdybych nebyl redaktorem veřejnoprávního Českého rozhlasu, tak bych ji podepsal, protože to je přesně to, co je podle mě zapotřebí. Nevyvolávat zbytečné dusno, zbytečnou hysterii, snažit se na věci dívat se normálně. Mimochodem všechny takovéhle mimořádné akce i ta dnešní v tom Jihomoravském kraji znamená, že zase několik desítek, stovek lidí bude vyděšenější a řekne si: to přece pan xxxxxxx Xxxxx nesvolává jen tak, to se něco děje, o čem my nevíme a co nám bezprostředně hrozí. Jsou to opravdu opatrné kroky.

17:47 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Upozorňuje komentátor Českého rozhlasu Xxxx Xxxxxxx. Xxxxxx, na shledanou.

17:54 Xxxx XXXXXXX, komentátor Českého rozhlasu: Děkuji za pozvání.

ČRo Radiožurnál, 19. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12:00 – rozhovory a komentáře (ozvěny dne)“

Moderátorka: Xxxxxxxx Xxxxxxx

Hosté: Xxxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxx

Téma: V Česku se zlepšila sociální situace nejchudších skupin obyvatelstva

0:28 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

V Česku se s koncem ekonomické krize a díky některým krokům vlády zlepšila sociální situace nejchudších skupin obyvatelstva. Zesílilo ale napětí ve společnosti, i kvůli projevům antiislamismu a odporu proti přílivu migrantů. Vyplývá to z výroční zprávy koalice neziskových organizací, která působí v rámci mezinárodní sítě Social Watch. Na zprávě za loňský rok se podílela ekonomka Xxxxx Xxxxxxxxxx z pražské Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů. Dobrý den.

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: Dobrý den.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

A zdravím také místopředsedkyni sněmovního sociálního výboru Xxxxx Xxxxxxx z hnutí ANO. Dobrý den.

Xxxxx XXXXXX, místopředsedkyně sněmovního sociálního výboru /ANO/:

Dobrý den.

1:05 Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Paní docentko Xxxxxxxxxx, jaký závěr nebo řekněme 1, 2 body byste především zmínila, co se týče snah o potírání chudoby v Česku, respektive vládních kroků na tomto poli?

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: Já si myslím, že jeden z těch nejdůležitějších kroků se týká minimální mzdy a samozřejmě také toho, že současná vláda si mnohem intenzivněji než ta předchozí uvědomuje důležitost tématiky sociálního bydlení. To jsou, myslím, že témata, která z toho trošku vyčnívají.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Minimální mzda by mohla růst od ledna o 700 korun, čili byste kroky současné vlády v tomto směru pochválila?

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: Já si myslím, že rozhodně ten růst minimální mzdy je nutný, protože ono skutečně není normální a je i ekonomicky nesmyslné, aby byla minimální mzda velmi hluboko pod hranicí chudoby. Já když se podívám na mezinárodní srovnání, tak zjistíme právě třeba u samoživitelů, samoživitelek, což jsou velmi ohrožené skupiny chudobou, že v tom evropském srovnání musí pracovat nejdelší počet hodin, aby se prostě dostali nad hranici chudoby. A docela s velkým odstupem. Nedávno k tomu vyšel velmi kritický článek v německém Die Zeit, který vyznívá pro Českou republiku poněkud posměšně v tomto ohledu.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Paní poslankyně Xxxxxx, co v tomto směru dělat? Souhlasíte s tím, že tady má vládní koalice rezervy?

Xxxxx XXXXXX, místopředsedkyně sněmovního sociálního výboru /ANO/:

No, já si nemyslím, že má rezervy vládní koalice. Já souhlasím s tím, že pro to, abychom vlastně snížili ten počet lidí, kteří by nám mohli spadnout do chudoby, je důležité se zabývat minimální mzdou. Já myslím, že se jí zabýváme intenzivně už jenom ve vztahu k vyplácení sociálních dávek, protože vlastně lidem by se mělo vyplatit pracovat. Takže myslím si, že to je dobrý krok. A co se týká vlastně, jak zmínila předchůdkyně, těch samoživitelů, samoživitelek, tak i když to tak nevypadá, tak samozřejmě i tímto tématem se intenzivně zabýváme. A souvisí to zároveň i se sociálním bydlením, takže bohužel to jsou velmi těžká témata, která samozřejmě musíme hodně prodiskutovat, protože ani v koalici není na tom shoda, ale chtěli bychom to samozřejmě do konce funkčního období nějakým způsobem dostat do konce.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Paní docentko Xxxxxxxxxx, to jsou právě ta témata, o kterých jste mluvila. Tak vyplývá z té vaší zprávy nějaký podnět, apel směrem k vládě, co se podmínek pro nejchudší vrstvy obyvatel týče?

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: Řekněme, že bezesporu se týká jak té minimální mzdy, to už bylo řečeno. Problematika sociálního bydlení je něco, co se těmi zprávami táhne už řadu let. To je bohužel taková stálice, i když samozřejmě to není nijak snadné,

protože řada obcí a měst se dostala do situace, kdy vlastně svůj bytový fond privatizovala a nyní má jen velmi malý manévrovací prostor, i když právě ze stavby sociálních bytů by mohl vzrůst další velice zajímavý impuls. Ale taková ta, řekněme, větší národohospodářská otázka, které také, musím říct, že nově vláda, respektive úřad vlády věnoval pozornosti vůbec to, že máme, celkově máme nízkou mzdovou úroveň ve srovnání s naší ekonomickou výkonností. A pravděpodobně jedním z těch důvodů, proč tomu tak je, je to postavení České republiky v té mezinárodní dělbě práce, tedy to, že trpíme velmi vysokým odlivem zisků ze země podstatně vyšším než třeba okolní země Visegrádu. A tady opět musím říct, že říkám, je velmi dobře, že úřad vlády už se tímto začal poněkud zabývat a zvažovat to, že potřebujeme jinou národohospodářskou strategii, že ten růst založený na přílivu přímých zahraničních investic je zkrátka a dobře vyčerpaný.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Pokud jde, paní poslankyně Xxxxxx, o samotnou zprávu neziskové koalice Social Watch, má dostatečnou výpovědní hodnotu pro vás? Je fundovaná, užitečná pro politickou scénu, jak ji vidíte?

Xxxxx XXXXXX, místopředsedkyně sněmovního sociálního výboru /ANO/:

Tak určitě jednoznačně jak pro mě ze sociálního výboru, tak pro komisi pro rodinu a rovné příležitosti a národnostní menšiny, já jsem ji teda nestačila přečíst úplně celou, já jsem stačila přečíst jenom tiskovou zprávu, ale v každém případě musím říci, že ten tlak nebo ten vývoj je pozitivní z té zprávy. A že kdybychom takhle pokračovali, tak možná se nám bude dařit srovnávat vlastně rozdíly i v těch mzdách oproti Evropě, snižovat počet lidí v chudobě a vlastně i narovnávat platy mezi muži a ženami. Takže já si myslím, že tato zpráva by se určitě měla promítnout minimálně v nějaké diskusi jak na ministerstvu práce a sociálních věcí, tak u nás v sociálním výboru nebo na komisi pro rodinu.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Paní docentko, jak vlastně vychází Česko ze srovnání s jinými unijními státy, co se míry chudoby týče? Ono se to také dá různými způsoby měřit. Ale jestli se nemýlím, často zaznívá, že patříme mezi relativně jaksi bohaté země.

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: No, já bych rozhodně nepoužila to slovo bohaté. Možná bych použila, že podle některých ukazatelů, a máte pravdu, že skutečně můžeme měřit různými způsoby, vyznívá ta Česká republika dobře. Jenže ten pohled přece jenom trošku zkresluje. Ono zaprvé je úplně něco jiného být chudý někde v Lucembursku a být chudý v České republice. Takže na to je skutečně potřeba dávat pozor. A ta druhá věc a to se týká hlavně té příjmové chudoby, která se často používá, je to takové jedno číslo a vypadá to velmi srozumitelně. Náš problém je, že i když to oficiální číslo příjmové dlouhodobě je velmi nízké v tom evropské srovnání, tak my máme velmi vysokou hustotu lidí, kteří jsou těsně, ale opravdu velmi těsně nad tou hranicí. Já jsem dneska na té tiskové konferenci dávala příklad zvýšení té hranice o 1 procentní bod a tam je rozdíl 165 korun. A okamžitě vám to číslo začne velmi dynamicky naskakovat, ano? To znamená, že ta chudoba ano, ta oficiální čísla vypadají dobře, ale skutečně je potřeba vnímat ten kontext a hlavně to, jak velký počet lidí se nám tlačí těsně nad tou hranicí.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Upozorňuje ekonomka Xxxxx Xxxxxxxxxx. Děkuji vám, na shledanou.

Xxxxx XXXXXXXXXX, ekonomka, pražská Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů: Děkuji, na shledanou.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

A děkuji také místopředsedkyni poslaneckého výboru pro sociální politiku Xxxxx Xxxxxx z hnutí ANO. Na shledanou.

Xxxxx XXXXXX, místopředsedkyně sněmovního sociálního výboru /ANO/:

Xxxxxx, na shledanou.

ČRo Radiožurnál, 20. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12:00“

Moderátorka: Xxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxxx: Xxxxxx Xxxxx

Téma: Do Atén připlul trajekt s tisíci běženci

5:55 Xxxxxx XXXXXXXXX, moderátorka:

Do Atén připlulo z řeckých ostrovů v Egejském moři bezmála 2,5 tisíce uprchlíků. Trajekt vypravila řecká vláda, aby ulevila místům, kam míří nejvíc běženců. Loď měla původně směřovat na sever do Soluně, odkud měli běženci pokračovat dál do Evropy. Úřady ale nařídily změnu trasy.

6:12 Xxxxxx XXXXX, redaktor:

150 běženců na palubě totiž podle deníku To Vima nemělo vyřízené potřebné cestovní dokumenty. Loď proto musela zamířit do Atén, kde je imigrační úřad. Chyby úředníků v cestovních dokumentech komplikují běžencům odchod z Řecka dále na sever. Bez jídla a bez vody na hranicích s Makedonií čeká i Xxxxx Xxxxx ze syrského Aleppa se svou ženou a se synem. Jako většina dalších se i on snaží dostat do Německa nebo do Švédska. Ze Sýrie je naprostá většina uprchlíků v Řecku. Od začátku roku jich tam přicestovalo přes 100 tisíc. Xxxxxx Xxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 20. 8. 2015, „Hlavní zprávy – rozhovory a komentáře“

Moderátorka: Xxxxxxxx Xxxxxxx

Host: Xxxx Xxxxx – mluvčí slovenské vlády

Téma: Do Atén připlul trajekt s tisíci běženci

13:03

Slovensko chce nabídnout útočiště jen křesťanským uprchlíkům

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Slovensko chce pomoci Evropské unii zvládnout nynější migrační vlnu a v rámci unijního relokačního plánu přijme 200 křesťanských rodin ze Sýrie. Křesťanských proto, že mají velký potenciál integrovat se bez problémů do slovenské společnosti. Stojí mimo jiné v oficiálním vyjádření slovenského ministerstva vnitra, které také upozorňuje, že v této zemi momentálně žije jen velmi malá skupina muslimů. Není tam pro ně potřebná infrastruktura a nemají k dispozici ani žádnou mešitu. Proto prý mnozí migranti z muslimských zemí nemají důvod začít na Slovensku nový život a jejich cíl je jinde. Tato pozice slovenského ministerstva vyvolala značný zájem předních světových médií. A já zdravím mluvčího tohoto úřadu Xxxxx Xxxxxx. Dobrý den.

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

Dobrý den.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Vy jste v téhle souvislosti poskytl taky několik rozhovorů. Vysoko ve zpravodajství vás citovala britská BBC. Dostali jste se do titulku na webu listu Washington Post. Psal o vás i o renomovaný Wall Street Journal. Vykládají si správně vaše slova, že Slovensko se nechystá přijmout žádné muslimské uprchlíky, ale výhradně běžence křesťanského vyznání?

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

/Nesrozumitelné/ můžu říct, že Slovensko odmítlo rozdělení běženců tak, jak to navrhovala Evropská komise, protože si myslíme, že to nebyl dobrý nápad, ani správný nápad.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Ano.

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

Protože ta, ta, celá ta problematika není o 400 tisících běžencích, které si máme nyní rozdělit z Itálie, z Řecka, ale hlavně o tom, že ta migrační vlna stále postupuje a zatím se ji nepodařilo zastavit.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Promiňte, pane Netíku, ano, to jsou známé informace. A teď prosím k tomu, jestli skutečně budete přijímat výhradně běžence křesťanského vyznání.

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

Slovensko nabídlo Evropské komisi v rámci tohoto programu tři možnosti, jak můžeme pomoci. Ta první je opravdu ta, že Slovensko přijme 200 uprchlíků ze Sýrie, převážně se chceme skutečně soustředit opravdu na křesťanské rodiny kvůli tomu, že ten integrační potenciál vidíme na Slovensku větší než v případě, řekněme, muslimské komunity.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Ovšem mluvčí Evropské komise a zástupce Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky sice nepřímo, ale přece jen v souvislosti s tímto vaším stanoviskem upozornili, že jednotlivé státy by neměly přijímat uprchlíky na základě jakékoliv diskriminace. Nepřipouštíte, že právě tak se dá vykládat vaše pozice, váš požadavek?

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

My si myslíme, že nechceme nikoho diskriminovat, ale v první řadě chceme opravdu integrovat lidi, kteří by na Slovensku skutečně chtěli začít nový život. Vzhledem ke zkušenostem, které máme s imigranty, kteří přicházejí na Slovensko, pro mnoho migrantů je to tranzitní země. To znamená, jenom zatím přecházejí a chtějí začít život někde úplně jinde, kde mají nějaké příbuzné, kde mají nějaké blízké přátele, kteří jim v tomto můžou pomoct. To znamená, my pro ně nejsme jako země zajímaví, proto chceme opravdu radši namísto toho, abychom tu

/nesrozumitelné/, řekněme, téměř tisíc lidí, tak jak nám to přikazovaly kvóty, /nesrozumitelné/ v naší společnosti, protože možno těch tisíc lidí, které bychom vlastně dostali v rámci kvót, by drtivá většina odtud odešla. To znamená, že byla by to falešná /nesrozumitelné/, opravdu bojují s migračními vlnami.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Ten ohlas v médiích zaskočila nebo rozladila vaši pozornost, jakou mělo právě stanovisko slovenského ministerstva vnitra? Protože ten ohlas nevyzníval příliš lichotivě.

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

Určitě, to možná nevyznělo lichotivě, ale myslíme si, že není třeba před touto problematikou zavírat oči. Jednoduše je třeba řešení, které by pomohlo nejen teda zemím, které mají problémy s migrační vlnou, ale celé Evropě, protože se bude muset rychle připravit na další migrační vlnu, která může být daleko větší než ta, s kterou momentálně Evropa bojuje.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

A skutečně slovenské ministerstvo vnitra vidí tedy řešení v tom, že bude vybírat běžence podle vyznání? Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

My nechceme vysloveně vybrat běžence podle víry vyznání. My chceme skutečně vybrat lidi, kteří si umí představit začít život na Slovensku. A právě křesťané ze Sýrie mají tento potenciál, máme s nimi zkušenosti i v rámci humanitárních /nesrozumitelné/. Jako jediná země Evropské unie to děláme od roku 2008, kde se snažíme vlastně 300, minimálně 300 obyvatelům Sýrie takto pomoct najít svůj nový život. V tomto případě nejde ale o ubytování na Slovensku, ale o to, že tyto lidi připravíme na svůj život v jiné zemi, která je dopředu dána.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Děkuji. To byl mluvčí slovenského ministerstva vnitra Xxxx Xxxxx. Na slyšenou.

Xxxx XXXXX, mluvčí slovenského ministerstva vnitra:

Na shledanou.

ČRo Radiožurnál, 21. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12“

Moderátorka: Xxxx Xxxxxxx Xxxxxxxx: Xxxxxx Xxxxx Host: Xxxxxxx Xxxxxxx Čas: 3:24

Téma: Do Atén připlul trajekt s tisíci běženci

Střety mezi makedonskou policií a migranty na hranici s Řeckem

Xxxx XXXXXXX, moderátorka:

Nejméně osm lidí je zraněno po střetech mezi makedonskou policií a migranty na hranici s Řeckem. Asi tři tisícovky lidí se násilně pokusily překročit hraniční plot poté, co strávili noc na území nikoho mezi Makedonií a Řeckem, a to bez přístřeší a bez zásob. Makedonská policie je rozháněla mimo jiné slzným plynem.

Xxxxxx XXXXX, redaktor:

Napětí v Makedonii se v posledních týdnech stále stupňovalo. Za poslední dva měsíce přes zemi prošlo směrem na sever a dál do zemí Evropské unie asi 44 tisíc běženců. Vláda proto na ochranu svých obyvatel v pohraničí vyhlásila výjimečný stav. Proč, to vysvětluje Xxxxxxx Xxxxxxx ze Západočeské univerzity v Plzni.

Xxxxxxx XXXXXXX, Západočeská univerzita v Plzni:

V tom prvním městě mezi řeckou a makedonskou hranicí se shromáždilo natolik migrantů, že nemohli putovat vlaky dále na sever do Srbska. A Makedonie to přestala zvládat.

Xxxxxx XXXXX, redaktor:

Asi padesátikilometrový úsek hranice mezi Řeckem a Makedonií by proto měla hlídat vedle policie i armáda. Xxxxxx Xxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 21. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12“

Moderátorka: Xxxx Xxxxxxx Reportér: Xxxxxx Xxxxx Xxx: 4:12

Téma: Střety mezi makedonskou policií a migranty na hranici s Řeckem Ministři zahraničí Česka a Rakouska se dohodli na společných policejních hlídkách u hranic

Xxxx XXXXXXX, moderátorka:

Ministři zahraničí Česka a Rakouska spolu jednali o narůstajícím problému nelegálního překračování hranic. Počet lidí prchajících přes Rakousko dál sílí. Ministři podepsali v rakouském Linci společné prohlášení. A přímo v Linci máme i reportéra Xxxxxxx Xxxxx. Viktore.

4:35 Xxxxxx XXXXX, redaktor:

Jednání se kromě Xxxxxxxx Xxxxxxxx z ČSSD a Xxxxxxxxxx Xxxxx účastnili i hejtmani krajů a spolkových zemí, které leží podél česko-rakouské hranice. Jejich diskuse se o půl hodiny proti původnímu programu protáhla právě kvůli diskusi o problému nelegálních přechodů hranic. Drtivá většina uprchlíků z Blízkého východu, kteří míří do Německa a dále na sever, využívají totiž takzvanou balkánskou trasu, která vede také přes Rakousko. Podle rakouského ministra zahraničí Evropská unie nevěnuje tomuto problému dostatečnou pozornost, protože se příliš soustředí na Středozemní moře. Oba šéfové diplomacie se shodli, že je potřeba posílit kontrolu na vnější hranici schengenského prostoru, hlavně v Maďarsku, a shodli se na pokračování společných policejních hlídek na česko- rakouské hranici. Z Xxxxx Xxxxxx Xxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 21. 8. 2015, „Hlavní zprávy ve 12 – rozhovory a komentáře“

Moderátorka: Xxxxxxxx Xxxxxxx Reportér: Xxxxxx Xxxxx

Čas: 25:27

Téma: Schůzka ministrů zahraničí ČR a Rakouska o uprchlících

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

V rakouském Linci se sešli ministři zahraničí České republiky a Rakouska, aby tam spolu mluvili o narůstajícím problému nelegálního překračování hranic. Spolu s hejtmany pohraničních spolkových zemí a krajů tam podepsali společné prohlášení, ve kterém se dohodli na prohloubení spolupráce. Jejich jednání přímo v rakouském Linci sleduje reportér Xxxxxx Xxxxx. Zdravím.

Xxxxxx XXXXX, reportér:

Dobrý den.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Na čem tedy se ministři a hejtmani dopoledne přesně dohodli?

Xxxxxx XXXXX, reportér:

Oni tady společně podepsali prohlášení o prohlubování spolupráce v různých oblastech, jako je výstavba přeshraniční infrastruktury. Ale pokud jde o problém s uprchlíky, tak to prohlášení hlavně potvrzuje to, na čem se Rakousko a Česko dohodlo už v červenci a to se osvědčilo. To znamená, pokračování smíšených policejních hlídek podél česko-rakouské hranice, které se soustřeďují na potírání kriminality a pašování lidí. Společně třeba policisté kontrolují mezinárodní vlaky a podobně. Podobná spolupráce se už v minulosti osvědčila, protože v posledních 10 letech klesla pohraniční kriminalita na česko-rakouské hranici zhruba o pětinu.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Jak velký problém tedy má momentálně Rakousko s nelegálními přechody hranic?

Xxxxxx XXXXX, reportér:

Ten problém stále roste. Stěžují si na něj hlavně v sousedním Bavorsku, kam uprchlíci z Rakouska pokračují. Bavorská policie zadržela jen v červenci u hranic přes 1300 lidí, kteří se do země dostali přes Rakousko nelegálně. Na bavorské straně rakouských hranic se ozývá značná nevole tamní policie a politici dokonce volají nejen po posílení pohraničních hlídek, ale pokud se to bude dál zhoršovat, tak dokonce i o možnosti dočasného obnovení stálých hraničních kontrol, jako by vlastně schengenský prostor vůbec nebyl. A to je případ třeba bavorského ministra vnitra Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, který o této možnosti mluvil právě směrem k rakouské policii, která se podle něj, která si podle něj neumí s proudem migrantů poradit. Rakousko takovou možnost pochopitelně odmítá, protože podle Xxxxxxxxxx Xxxxx by to znamenalo konec schengenské spolupráce.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Rakousko patří mezi země, které aktivně prosazuje přerozdělování uprchlíků do dalších evropských zemí. Jen stručnou odpověď prosím, v jakém stavu jsou kapacity rakouských detenčních center?

Xxxxxx XXXXX, reportér:

Ona jsou naprosto přeplněná a lidé musí přespávat i v nouzových prostorách, jako jsou různé tělocvičny nebo stany, což rozhodně nebude stačit, až přijde zima. Mnoho rakouských obcí jsou sice k uprchlíkům vstřícné, ale některé z nich nebo dokonce většina z nich žádné běžence nepřijímá, což by měl změnit nový zákon, který právě vláda připravuje. A mimochodem v této souvislosti směrem k té solidaritě ven dnes spolu ministři v tom prohlášení zmiňují na prvním místě nikoli náhodou vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa přesně před 47 lety. Rakousko po něm tehdy otevřelo hranice a přijalo desítky tisíc uprchlíků z Československa a právě to se na začátku prohlášení v této souvislosti připomíná.

Xxxxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Z Lince reportér Xxxxxx Xxxxx. Děkujeme, na slyšenou.

Xxxxxx XXXXX, reportér:

Hezký den.

ČRo Radiožurnál, 23. 8. 2015, „Víkendový polední Radiožurnál“

Moderátorka: Xxxx Xxxxxxx Reportér: Xxxx Xxxxxxxxx Čas: 0:55

Téma: Dobrovolná pomoc

Xxxx XXXXXXX, moderátorka:

Tisícům lidí, kteří se snaží přes Balkán dostat dál do Evropy, pomáhají taky Češi. Na řecko-makedonské hranici jim rozdávají jídlo, pití, anebo třeba i boty.

Xxxx XXXXXXXXX, redaktor:

Jedním z Čechů, který dobrovolně pomáhá migrantům, je Xxxxxxx Xxxxxx. Ze své dodávky jim denně rozdá stovky baget a základních potravin na cestu.

Xxxxxxx XXXXXX, dobrovolník:

Teď zrovna je den po tom, co začali pouštět přes hranice, takže je tady plno, plno lidí, plno vyhladovělých lidí, který byli nucený bejt až tři dny někdy i víc v mezi hraniční zóně, kde vlastně není ani jídlo, ani voda, vůbec nic.

Xxxx XXXXXXXXX, redaktor:

Xxxxxxx Xxxxxx chtěl na vlastní oči vidět, jací lidé do Evropy přicházejí. Kromě rozdávání pomoci zaznamenává i jejich osudy.

Xxxxxxx XXXXXX, dobrovolník:

To nejsou teroristi, to není invaze Islámskýho státu. Zrovna tady ty lidi, co jsou na cestě, potřebujou naší pomoc, určitě.

Xxxx XXXXXXXXX, redaktor:

Z makedonsko-řecké hranice Xxxx Xxxxxxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 25. 8. 2015, „Odpolední Radiožurnál s Xxxxxx Xxxxxx“

Moderátorka: Xxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxxx: Xxxx Xxxxxxxxx

Čas: 6:45

Téma: Tisíce migrantů proudí přes maďarskou hranici dál do Evropy

Xxxxxx XXXXXXXXX, moderátorka:

Tisíce migrantů proudí přes maďarskou hranici dál do Evropy. Jenom část z nich se maďarské policii daří zadržet. Migrační vlnu nepomáhá tlumit ani plot, který Maďaři na hranici stavějí.

Xxxx XXXXXXXXX, redaktor:

Maďarská vláda sice ve zrychleném tempu buduje podél hranice se Srbskem plot, ten ale není pro migranty žádnou překážkou. Já teď stojím přímo u metr a půl vysoké bariéry žiletkového plotu a kolem mě přechází co hodinu desítky migrantů, kteří tak nelegálně vstupují do schengenského prostoru. Využívají velmi slabě hlídanou

železniční trať. Na jiných místech jako třeba tady přede mnou jen přehodí přes plot tlusté deky anebo se nůžkami prostříhají. Některé z nich ale nakonec maďarská policie zadrží a převeze do záchytného azylového tábora tady v blízkosti hranice, většina z nich ale pokračuje dál do Evropy. Nejčastěji tvrdí, že míří za příbuznými nebo známými do Německa. Z maďarsko-srbské hranice Xxxx Xxxxxxxxx, Radiožurnál.

ČRo Radiožurnál, 25. 8. 2015, „Odpolední Radiožurnál s Xxxxxx Xxxxxx“ (publicistika – rozhovory a komentáře)

Moderátorka: Xxxxxx Xxxxxxx Reportér: Xxxx Xxxxxxxxx

Host: Xxxx Xxxxxxx – první náměstek ministra vnitra Čas: 21:08

Téma: Do Maďarska proudí tisíce migrantů

Xxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Do Evropy dál proudí tisíce běženců denně. Migrační vlna rozhodně nepolevuje, největší nápor teď zažívají balkánské státy, které příliv migrantů zvládají jen s obtížemi. A problémy má také Maďarsko, které sice buduje na hranici plot, ale pro běžence není překážkou. Přímo na místě je náš zpravodaj Xxxx Xxxxxxxxx, který teď s migranty absolvoval celou balkánskou trasu z Řecka až do Maďarska. Petře, zdravím.

Xxxx XXXXXXXXX, zpravodaj Českého rozhlasu:

Dobré odpoledne.

Xxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Dá se teď říct, kolik migrantů denně do Evropy přichází?

Xxxx XXXXXXXXX, zpravodaj Českého rozhlasu:

No já si myslím, že jsou to určitě tisíce lidé denně. Jak říkáš, já jsem strávil několik dní na řecko-makedonské hranici a k ní opravdu neustále, ráno, v noci, přicházely větší či menší skupiny migrantů. Jak víme, makedonská policie nejdříve tu hranici uzavřela, ale když po pár dnech zjistila, že ta migrační vlna je tak velká a není možné ji v podstatě zastavit, tak hranici opět otevřela. Já jsem pak absolvoval celou tu balkánskou cestu až k hranicím s Maďarskem a po celé té trase, hlavně tedy na hranicích, ve větších městech, třeba v centru Bělehradu, ve Skopje, tak jsou skutečně tisíce lidí.

Xxxxxx XXXXXXX, moderátorka:

Maďarsko se snaží migrační vlnu zbrzdit plotem, který buduje podél hranice se Srbskem, je to funkční opatření? Pomáhá nějakým způsobem?

Xxxx XXXXXXXXX, zpravodaj Českého rozhlasu:

Já si myslím, že ten plot není pro migranty žádnou překážkou. Já jsem teď přímo u toho žiletkového plotu, a co chvíli, skutečně co 10 minut, ho překonávají skupiny migrantů. Někdy je to 10 lidí, ale někdy i třeba 100. Navíc si našli i železniční trať, která spojuje Srbsko s Maďarskem. Na té není žádná bariéra a pro ty lidi není vlastně to ilegální překročení hranice do Maďarska, do toho schengenského prostoru jakýmkoliv problémem. Maďarská policie nemá tolik lidí, které by mohla nasadit účinně sem na hranici a ten plot skutečně není funkční překážkou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

To znamená, ale nějaká opatření maďarská policie patrně dělá. Snaží se tedy chytat migranty, kontrolovat, jakým způsobem to probíhá, nebo zkrátka většina se dostane přes Maďarsko dál?

Petr VAVROUŠKA, zpravodaj Českého rozhlasu:

Tak napůl. Já jsem viděl situace, kdy je nechá volně přejít tu hranici, jen se na ně nečinně dívá. Někdy je ale zadrží nebo spíše požádá, aby dál v cestě tedy na území Maďarska nepokračovali. Shromáždí je na jednom místě, většinou je to někde na poli u hranice, zavolá autobus, ten migranty převeze do záchytného tábora, tam musí tito lidé odevzdat otisky prstů, z čehož mají největší obavy a mohou tu tedy požádat o azyl. Většina z nich ale, z těch lidí, pokračuje dál do Evropy, nejčastěji opravdu zaznívá nebo tvrdí, že míří za příbuznými do Německa.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:

Také často zaznívá názor, že sem proudí jen mladí muži, je to pravda? Protože ty jsi s nimi cestoval.

Petr VAVROUŠKA, zpravodaj Českého rozhlasu:

No já myslím, že to platilo před několika měsíci, ale to, co já jsem viděl na vlastní oči na celé té balkánské trase, tak to byl jiný obrázek. Rodin s malými dětmi je opravdu obrovské množství. Já si troufnu říct, že tvoří třetinu

Document Metadata

Table of Contents

ANALÝZA MEDIÁLNÍ REPREZENTACE

Document Metadata