Z EVROPSKÉ UNIE
Z P R Á V Y
Z EVROPSKÉ UNIE
Poradní orgány Evropského společenství
Mezi poradní orgán Evropského společenství patří Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů.
Hospodářský a sociální výbor
Hospodářský a sociální výbor (HSV) byl zřízen smlouvou o EHS jako poradní orgán zastupující zájmy různých skupin hospodářského a sociálního života. Předkládá svá stanoviska Evropské komisi a Radě k otázkám, které jsou v zájmu Společenství.
Členy Výboru jmenuje Rada na čtyři roky jedno- myslným usnesením. Členové Výboru jsou jmenováni osobně a nesmějí od nikoho přijímat příkazy. Výbor volí ze svého středu předsedu a předsednictvo.
Členové HSV jsou organizováni ve třech skupinách: zaměstnanci, zaměstnavatelé a různé zájmy, tj. svo- bodná povolání, družstva, obchodní komory a svazy spotřebitelů. Předseda odpovídá za plynulou činnost HSV. Jeho úkolem je řídit a koordinovat činnost jed- notlivých pracovních orgánů (pracovních skupin) a určovat jejich zaměření.
Rada a Komise mohou Výboru poskytnout slyšení v rámci rozhodovacího procesu, pokud to považují za účelné. V určitých případech stanovených smlouvou jsou Rada a Komise povinny vyslechnout před svým rozhodnutím stanovisko Výboru. Od roku 1972 má Výbor právo vydávat stanovisko k jakékoliv otázce, která se týká zájmů Společenství.
S ohledem na své složení je Výbor kvalifikován vyjadřovat se k otázkám jednotného vnitřního trhu. Na žádost Evropského parlamentu, Komise a Rady sleduje vytváření jednotného trhu a upozorňuje na poruchy v jeho fungování. Dvakrát ročně organizuje
„Fórum o jednotném trhu“ za účasti odborníků z člen- ských států Unie.
Amsterodamská smlouva (1997), na základě výsled- ků mezivládní konference 1996–1997, rozhodla rozšířit oblasti, v nichž budou vyžadovány konzultace HSV.
HSV udržuje vztahy s obdobnými organizacemi na mezinárodní, národní i regionální úrovni.
HSV má generální sekretariát v čele s generálním sekretářem. Od ledna 1995 sdílí s Výborem regionů společné služby. Hospodářský a sociální výbor má sídlo v Bruselu.
Výbor regionů
Výbor regionů byl zřízen Smlouvou o Evropské unii (1992). Je poradním orgánem Rady a Evropské Komise. V mnoha otázkách regionální politiky musí být povinně konzultován. Jeho úkolem je zastupovat zájmy regionálních a komunálních územních správ v Evropské unii a umožnit jejich spolupráci při utvá- ření integračního procesu.
Výbor se skládá z představitelů regionálních a ko- munálních správ a jejich zástupců. Na návrh členských států je jednomyslně jmenuje Rada na čtyřleté období. Výbor regionů se skládá výlučně z politických před- stavitelů. V jeho prvním funkčním období (1994–1998) je tvořen přibližně z poloviny zvolenými zástupci re- gionálních orgánů a z poloviny zástupci komunálních orgánů.
Stanoviska Výboru jsou posuzována podle cha- rakteru otázky v osmi stálých odborných komisích a čtyřech subkomisích a jsou předkládána plénu ke schválení. Spolupráce mezi členy Výboru regionů probíhá v rámci frakcí politických stran, z nichž se zatím konstituovaly čtyři: Evropská lidová strana, Evropská sociálně demokratická strana, liberálové a radikálové.
Výbor též zřídil Zvláštní komisi pro institucionální otázky, která má přispívat k diskusi o reformě institucí Unie.
Výbor regionů vypracoval stanoviska k otázkám týkajícím se strukturálních fondů, komunálního voleb- ního práva pro občany EU, k Zelené knize o audiovi-
Z P R Á V Y
zuální politice Unie, k otázkám rozvoje transevropské sítě letišť, k rozvoji venkovské turistiky.
Amsterodamská smlouva (1997) na základě výsled- ků mezivládní konference 1996–1997 rozhodla rozšířit
oblasti, v nichž budou vyžadovány konzultace Výboru regionů.
V čele správy Výboru regionů je generální tajemník.
Výbor regionů má sídlo v Bruselu.
- bt -
Převzato z Evropská společenství – První pilíř Evropské unie
Velký Evropan Xxxxxxx Xxxxxx
Narozen v roce 1925. Francouzský ekonom a le- vicový politik, bývalý předseda Evropské komise (1985–1995).
X. Xxxxxx vyrůstal v tradiční katolické rodině, což ovlivnilo jeho pozdější politické názory. X. Xxxxxx pat- řil k nové generaci francouzských levicových politiků, kteří v sedmdesátých letech převzali vedení v Socialis- tické straně. X. Xxxxxx se nejprve angažoval jako odbo- rový aktivista, poté se stal členem plánovací komise, která byla jednou z institucí zděděných po X. Xxx- xxxxxx. Získané zkušenosti formovaly jeho názory na ekonomii, které později uplatnil i jako předseda Evrop- ské komise. Krátce by se daly shrnout jako odmítnutí keynesiánství, propagace volného trhu s regulačními mechanismy státu a sociální dialog vedoucí k „dyna- mickým kompromisům“ sociálních aktérů. Po vítězství
X. Xxxxxxxxxxx v prezidentských volbách (1981) se J. De- lors stal ministrem financí, který byl nucen provádět tvrdší úsporná opatření. Odchod z této funkce mu umožnil nástup do úřadu předsedy Evropské komise (1985). Jeho dekáda v čele Komise patřila k nejdůle- žitějším v celé historii Evropských společenství (ES). Během jeho úřadování došlo k převratným změnám jak uvnitř ES, tak i v mezinárodní politice. Delorsova Komise iniciovala Jednotný evropský akt (JEA) (1986), kterým se završilo budování jednotného evropského trhu. Díky XXX se zavedlo poprvé v historii ES hlaso- vání kvalifikovanou většinou, zvýšily se rozhodovací kompetence Evropského parlamentu i kompetence Ev- ropské komise na úkor členských států v hospodářské a sociální politice. V roce 1987 Xxxxxx připravila tzv.
„Delorsovy“ balíky, které reformovaly rozpočtovou politiku, společnou zemědělskou politiku a struktu-
rální fondy. Po úspěšné kampani pro zavedení těchto nezbytných reforem se Delorsova pozornost obrátila k sociálním aspektům. Jeho Komise navrhla Sociální chartu (1989) a kladla velký důraz na sociální dialog a dimenzi. V roce 1988 X. Xxxxxx zahájil kampaň za vytvoření Evropské měnové unie (EMU) a poté pod- pořil snahy Německa a Francie i na vytvoření politické unie. Tyto snahy vyústily v Maastrichtskou smlouvu (1992). Komise se stala pod vedením X. Xxxxxxx jakým- si motorem evropské integrace, kdy už sama začala navrhovat další integrační kroky a body jednání. Bě- hem Delorsovy dekády došlo k převratným změnám, které značně přiblížily fungování ES k představě jejich zakladatelů. Evropská unie začala připomínat fede- rální uspořádání. Sám X. Xxxxxx vyznával Monnetovu zásadu, že ekonomická spolupráce povede i ke spo- lupráci politické. Proto nechal vypracovat Bílé knihy, jež mapovaly přetrvávající potíže a vyjmenovávaly kroky vedoucí k jejich odstranění. Ve věci evropské integrace dosahoval X. Xxxxxx mezi jednotlivými po- litickými aktéry také kompromisů. Používal metodu neformálních domluv a dohod. Sám se osvědčil jako výborný vyjednavač a diplomat, který měl jediný cíl: posílit Evropskou unii.
Univerzita Karlova v Praze na návrh Právnické fakulty 20. září 1990 udělila X. Xxxxxxxxx vědeckou hodnost doktor honoris causa právních věd „za mi- mořádné zásluhy při rozvíjení principů kulturních a humanistických tradic společné Evropy a za úsilí o přechod z ekonomického na politické sjednocení v duchu jednotného Evropského aktu“.
Informace z internetu