NEWSLETTER
NEWSLETTER – leden /2015
leden / 2015
Xxxxxx Xxxxx: Malé zamyšlení nad pařížským masakrem |
Xxxx Xxxxx: Kde hledat příčiny pařížského masakru |
Xxxxxx Xxxxxxxx: Pocta opoziční a toleranční smlouvě |
Xxxxxx Xxxxx, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxx o opoziční smlouvě (výňatky z knihy rozhovorů Xxxx Xxxxxxxxxx „25 let poté“) |
Xxxx Xxxxx: Xxxxxxx Xxxxxxxxx – padesát let od smrti |
Malé zamyšlení nad pařížským masakrem
Pád komunismu vytvořil určité vakuum, nejenom mocenské, ale i ideové. A toto vakuum začalo být velmi rychle vyplňo- váno. Na straně jedné západním, primár- ně americkým, ale i evropským, resp. zá- padoevropským „vývozem demokracie“
Francie
LEDNOVÝ GRAF IVK
Muslimové v Evropě 7 Muslimové v Evropě (miliony) 6 5 4 3 2 1 0 |
Institut Xxxxxxx Xxxxxx o.p.s.
Šárecká 29
160 00 Praha 6
e-mail: xxxxxx@xxxxxxxxxx.xx www. xxxxxxxxxx.xx
IVK – Newsletter Institutu Xxxxxxx Xxxxxx
Registrace MK ČR E 11024 Periodicita: měsíčník Datum vydání: 23. 1. 2015
Xxxxxx Xxxxx
To, co se stalo ve středu 7. 1. na živé ulici v centru Paříže, je věc šílená a hledání ja- kýchkoli omluv, výmluv či ospravedlňování brutální vraždy dvanácti lidí je nepřijatelné. Kdybych ještě byl ve funkci prezidenta re- publiky, poslal bych – podobně jako jsem to udělal v řadě předcházejících případů – kondolenční dopis francouzskému prezi- dentovi a za sebe, i za Českou republiku, bych vyjádřil svou soustrast obětem a jejich rodinným příslušníkům, soustrast Francii a výzvu, abychom se pokoušeli zoufalým činům tohoto typu společně čelit. Teď ne- mám komu tento dopis posílat, proto mám prostor k širšímu zamyšlení.
Jakkoli je tento teroristický čin výjimečný, je jen onou pověstnou špičkou ledovce – nejen ve smyslu, že i v tomto týdnu došlo ve světě k několika dalším teroristickým činům, z nichž například ten v Nigérii vedl k mnohonásobnému počtu obětí než ten v Paříži. Že nás více pálí to, co se děje v na- šem civilizačním a kulturním okruhu, je jedna věc, ale teroristické činy v Africe či Asii (či v Rusku) bychom neměli arogantně přehlížet. Tím, že mluvím o vršíčku ledovce, myslím ale ještě něco jiného.
Německo
Albánie
Británie
Španělsko
Jakkoli je tento teroristický čin výjimečný, je jen onou pověstnou špičkou ledovce.
Pařížský brutální čin je součástí širšího pro- blému, jakkoli je třeba nezůstat u filozofo- vání a dovést tento trestný čin k individuál- ní odpovědnosti a k potrestání konkrétních viníků. Širší pohled však nesmí být opome- nut. Jsme svědky mimořádného nárůstu počtu teroristických útoků, přinejmenším za celé poslední čtvrtstoletí od pádu ko- munismu. Ne náhodou proběhla v těchto dnech v médiích zpráva, že v roce 2014 je ve světě největší počet uprchlíků od konce druhé světové války. To je věc ze „stejného soudku“.
a doktríny specifického pojetí lidských práv, na straně druhé jeho odrazem, stínem či logickým doplňkem, radikál- ním islamismem. Ve svém příspěvku na nedávné konferenci ve Vídni (počátkem listopadu 2014), která se snažila o dialog mezi Východem a Západem, jsem hovořil o rostoucích ambicích ideologie univer- zalismu (toho či onoho) a o nebezpečí, která plynou ze – s ní spojené – ideolo- gie multikulturalismu. Tyto dvě ideologie jsou vnitřně propojeny, nejsou-li dokon- ce neoddělitelné. Jedna posiluje druhou a právě jejich synergický efekt vyvolává takové tragické činy, jako byl například pařížský útok.
Pád komunismu vytvořil určité vakuum, nejenom mocenské, ale i ideové. A toto vakuum začalo být velmi rychle vyplňováno. Na straně jedné západním, primárně americkým, ale i evropským, resp. západoevropským „vývozem demokracie“, na straně druhé radikálním islamismem.
▲
Podle univerzalistické doktríny jsme všich- ni stejní, žádný Východ a Západ vlastně neexistují. Jsme jedna světová komunita, jedna nestrukturovaná skupina lidí patří- cích do rodu homo sapiens, což je naivní a nepravdivý názor. Můžeme být shodní na biologické úrovni, ale určitě ne na úrovni civilizační, kulturní či náboženské. Popírat to má ničivé účinky a vyvolává to efekty, které situaci jen zhoršují. V této univerzalis- tické koncepci jsou Východ a Západ degra- dovány na pouhé zeměpisné oblasti. Vý- chod je – podle některých nafoukaných lidí na Západě – pouze jakýmsi méně vyspě- lým a méně osvíceným Západem a musí být dotlačen k tomu, aby se stal Západem plnohodnotným. To je ale samozřejmě výzva ke střetu civilizací a celá řada válek
xxx.xxxxxxxxxx.xx
v posledním čtvrtstoletí, prováděných ve jménu demokracie a lidských práv – od Jugoslávie, přes Afganistán a Irák k dnešní Sýrii – svou bezvýchodnost dostatečně zře- telně demonstrovala.
Východ ekonomicky – a nejen xxxxx- xxxxx – evidentně sílí a jeho rostoucí síla a jeho emancipace vede k něčemu, co bych nazval univerzalismus naruby. Jedině ten
může být onou osudovou bází myšlení pa- řížských atentátníků.
V našem institutu jsme minuty před tím, než přišla zpráva o tragické události v Pa- říži, plánovali další akce našeho institutu, další semináře či konference. Dospěli jsme k závěru, že hlavním tématem současnos- ti je multikulturalismus, masivní imigrace, hraní si na dobro bezelstným přijímáním
imigrantů z libovolného konce světa, atd. Začali jsme vymýšlet název a řečníky na této naší zamýšlené akci. Po pařížském atentátu se to zdá být ještě aktuálnější. Terorismus je důsledkem (což ho samo- zřejmě nijak neomlouvá), nikoli samotnou původní příčinou osudových problémů současného světa.
Právo 10. ledna 2015.
■
Kde hledat příčiny pařížského masakru
Xxxx Xxxxx
výkonný ředitel Institutu Xxxxxxx Xxxxxx
Pařížské vraždění islamistických teroristů nepochybně vyvolá další várku disputací o islámu jako příčině tragédie, protiislám- skou hysterii a další eskalaci pochybného západního angažmá na Blízkém východě. Ve skutečnosti je islám jako náboženství původcem vystřílení redakce francouz- ského týdeníku asi stejně jako křesťan- ství může například za masakry spáchané ugandskou Armádou Božího odporu Xxxx- xxx Xxxxxx, jehož příběh před dvěma lety tolik rozhořčil světovou facebookovou ko- munitu. Příčiny současných problémů ne- hledejme ve svatých knihách, ale ve společ- nosti, jíž se problém týká, tedy především té naší západní.
Islámský terorismus si do Evropy zatáhla západní společnost sama a umožnila mu stát se skutečnou hrozbou. Důležité kořeny hledejme v modelu evropského sociálního státu, který v letech prosperity ve druhé po- lovině 20. století otevřel doširoka dveře pro rozsáhlou imigraci pracovních sil z civilizač- ně odlišných muslimských zemí do západní Evropy, kde prakticky monopolně vykoná- vají většinu manuálních, fyzicky náročných a neatraktivních profesí. Je to evropský so- ciální stát, který umožňuje masám Evropanů dlouhodobě existovat na podporách v ne- zaměstnanosti a přenechávat milióny pra- covních příležitostí imigrantům. Působí i po- pletené vize o tzv. vzdělanostní společnosti, v níž se prakticky celé populaci má dostat vysokoškolského vzdělání. Vedle degradace skutečného vzdělání mají takové kampaně jediný efekt – noví „vzdělanci“ v oborech na trhu neuplatnitelných jsou odsouzení k ne- zaměstnanosti, jíž si mohou díky štědrosti sociálního státu dovolit, zatímco nabídka reálných pracovních míst je uspokojována většinou imigranty ochotnými pracovat.
Stárnoucí společnost, nízká porodnost, kri- ze rodiny, kolabující důchodové systémy
– to vše ohrožuje udržitelnost dosavadního blahobytu. A tak jako centrální banky za- plavují ekonomiky natištěnými penězi ve snaze udržet při životě firmy, které by měly
xxxxxxxxxx, tak se vlády pokoušely oddálit zásadní řešení zmíněných problémů otevře- ním stavidel imigrace. Zpočátku to fungo- valo, muslimští imigranti byli šťastni, že se dostali z marasmu svých zemí do konzum- ního ráje a za svou práci dostávají násobky toho, co by si kdy byli schopni v původní vlasti vydělat. Stále si udržovali spojení s domovem a neměli velkou ambici stát se součástí evropské společnosti. A ona sama o to ve skutečnosti ani nestála a nestojí.
Přes politicky korektní rétoriku se zdálo docela pohodlné nechat ty Araby a Turky žít někde stranou, v jejich čtvrtích a podle jejich zvyků. A vymyslel se pro to vzneše- ný název – multikulturalismus, tj. paralelní existence importovaných menšinových kultur vedle té domácí západní bez snahy o jejich asimilaci a podřízení většinovým hodnotám, tradicím a způsobu života. Prý nás taková koexistence všechny nesmírně obohatí. Výsledky jsou tragické.
V druhé a třetí generaci původních imi- grantů vzniká v důsledku multikulturního skoroapartheidu vykořeněná masa nikam nepatřících Arabů, Turků atd. s občanstvím evropských zemí, v nichž se narodili a vy- rostli, ale Francouzi, Němci, Španěly, Bel- gičany a Skandinávci se nestali a stát ani nemohli. Jejich identitu dále určuje islám a s ním spojený způsob života, který není s tím evropským kompatibilní. S původ- ní vlastí svých předků však kontakt ztratili a podřadné práce svých rodičů vykonávat nechtějí. Zneužívají tak sociální systémy, plní věznice a nenávidí společnost, jíž se necítí plnoprávnou součástí. Pro většino- vou společnost se stávají obtížnou, nepři- způsobivou a potenciálně nebezpečnou minoritou, od níž je lepší se držet stranou. Vzniká těžko řešitelný začarovaný kruh.
Smysl života nejaktivnějším a nejradikál- nějším ze západoevropských muslimů dává opět západní politika, tentokrát ta meziná- rodní. Zatímco ve vnitřní politice současný západní politický mainstream fanaticky akcentuje toleranci všech menšin a multi- kulturních odlišností, na mezinárodní scéně se projevuje netolerantním lidskoprávním fundamentalismem vnucujícím nátlakem a silou západní hodnoty a konvence spo- lečnostem, které na jejich přijetí nejsou připraveny a nerozumějí jim. Výsledkem jsou fatální neporozumění, konflikty, násilí a intervence, které žádné pozitivní výsledky
přinést nemohou. Afghánistán, Irák a vů- bec dnes celý Blízký východ jsou toho dob- rým příkladem.
Ideologií odporu proti západní dominanci se po pádu komunismu stal islám ve svých nejradikálnějších inovativních interpre- tacích a není divu, že se šíří nejvíce tam, kde je interakce mezi muslimy a západní společností nejintenzívnější, tj. v Evropě. Příslušníci frustrovaných, vykořeněných minorit získávají radikální ideologii a náplň života. Západní liberální a přehnaně tole- rantní společnost jim vytváří podmínky pro jejich radikalizaci a protizápadní aktivitu.
Situaci dále zhoršuje to, že rozvrat zemí Se- verní Afriky, Blízkého a Středního východu, k němuž politika Západu velmi přispěla, vyvolal spontánní vlny uprchlíků před ta- mějšími válečnými a humanitárními kata- strofami. Kdysi chtěná a podporovaná imi- grace potřebných pracovních sil do Evropy se stala nekontrolovatelným problémem přílivu orientálních ubožáků, který ohrožu- je sociální i politickou stabilitu západní Ev- ropy. Muslimské minority dosáhly takového rozměru, že u většinové populace vzniká pocit ohrožení, který občasné teroristické akce muslimských fanatiků eskalují.
Ukazuje se, že paralelní koexistence civi- lizačně rozdílných komunit na území jed- noho státu vyvolává neřešitelné problémy a že multikulturalismus selhal. To je dnes jasné západoevropské politické pravici i levici a bude to téma, které bude rozho- dovat o politické budoucnosti řady zemí kolem nás.
Odporný masakr francouzských novinářů vyvolal ohromné rozhořčení a solidaritu v celém světě. Nepochybně přispěje k eska- laci problému imigrace a soužití s menšina- mi, ale obávám se, že je již pozdě. Západní Evropu čeká nelehké období hledání vý- chodisek z multikulturní pasti.
Mimochodem – v den, kdy teroristé vystří- leli redakci pařížského listu, zabili příslušni- ci islamistické sekty Boko Haram v severní Nigérii 2000 lidí. Tragédie 12 francouzských novinářů dominuje po právu světovému zpravodajství a vyjadřují se k ní světoví vůdcové. O nigerijských obětech je však je- nom malá noticka v zahraniční rubrice no- vin. To je ten náš multikulturalismus v praxi.
Xxxx00.xx dne 10. ledna 2015.
■
Pocta opoziční a toleranční smlouvě
Xxxxxx Xxxxxxxx Právnická fakulta Masarykovy univerzity
V lednu je výročí podepsání toleranční smlouvy z 26. ledna 2000 mezi Občan- skou demokratickou stranou vedenou Xxxxxxxx Xxxxxxx a sociální demokracií Xxxxxx Xxxxxx. Toleranční smlouva nava- zovala na opoziční smlouvu z 9. července 1998 a měla formu pěti smluvních dodat- ků k opoziční smlouvě. Opoziční smlouva umožnila vznik jednobarevné sociálně de- mokratické vlády Xxxxxx Xxxxxx, ale ne- žádala žádné souhlasné hlasování občan- ských demokratů pro vládu.
padá výkon politiky (vládní i parlamentní), protože ve stávajícím systému se to o mno- ho lépe prostě dělat nedá.“
Xxxxxx Xxxxx a kol. v knize „ČR na rozcestí – čas rozhodnutí“ (2013, s. 95, 96, 160–161) uvedli: „Nikoli zneužívání moci, ale slabé vládnutí se stalo hlavním problémem čes- ké politiky posledních více než patnác- ti let… Kamenem úrazu je také volební systém, který k existenci slabých vlád při- spívá… Systém poměrného zastoupení vytváří křehké a politicky heterogenní koalice, které jsou vystaveny permanent- ním krizím… Zásadní negativum vnesl do našeho politického systému stávající volební zákon. Xxxxxxx volebního záko- na by mělo být to, aby volby umožňovaly
– vedle reprezentace zájmů voličů – také relativně snadný vznik zřetelné vládní vět-
opoziční smlouva nebyla psaná a neměla jiný cíl než umožnění vytvoření menši- nové vlády s parlamentní důvěrou. Tato menšinová vláda však měla neduhy jiných vlád – byla vládou tří stran s vnitřními rozpory, což v ruku v ruce se sarajevským atentátem v rámci rozkolu v Občanské demokratické straně 1997 vedlo k jejímu pádu.
Druhá opoziční smlouva
Druhá opoziční smlouva vznikla v létě 1998 bez účasti prezidenta Xxxxx přímo z jed- nání sociálních a občanských demokratů. Na rozdíl od první byla písemná a veřejná a nevyprodukovala menšinovou vládu roz- hárané koalice, ale stabilní vládu jedno- barevnou. V tom byla úspěšná, když vláda vydržela, pouze jako jedna ze dvou v celé
xxxx, bezproblémové sestavení vlády a její
historii samostatné České republiky, řádné
Naše vlády jsou labilní. Průměrná životnost vlády je 1 rok a 8 měsíců.
jasný mandát řídit zemi. V pravidelně se opakujících vládních krizích se k nim sice
čtyřleté období.
Významnost druhé opoziční
politici utíkají jako ke správnému řešení,
Občanští demokraté toleranční smlouvou, zvanou též toleranční patent, přislíbili pod- poru státnímu rozpočtu za předem daných ideových podmínek. Byly to podmínky systémové podpory normálního soupe- ření politických stran a vlády vítěze voleb změnou volebního systému, razantního snižování schodku státního rozpočtu až do dosažení vyrovnaného rozpočtu, pří- pravy na vstup do Evropské unie, závazek vlády nezvyšovat daně a některé další pro- gramové závazky vlády vůči občanským demokratům.
Nestabilní vlády
Naše vlády jsou labilní. Průměrná život- nost vlády je 1 rok a 8 měsíců. Od roku 1992, kdy bylo zavedeno čtyřleté par- lamentní funkční období a na něj navá- zané funkční období vlády, se vystřída- lo 13 vlád – první vláda Xxxxxxx Xxxxxx 1992–96, druhá vláda Xxxxxxx Xxxxxx
1996–97, vláda Xxxxxx Xxxxxxxxxx 1998, Xxxxxx Xxxxxx 1998–2002, Vladimí- ra Xxxxxx 2002–04, Xxxxxxxxxx Xxxxxx 2004–05, Xxxxxx Xxxxxxxx 2005–06, první vláda Xxxxx Xxxxxxxxx 2006–07, druhá vláda Xxxxx Xxxxxxxxx 2007–09, Xxxx Xx- xxxxxx 2009–10, Xxxxx Xxxxxx 2010–13, Ji- xxxx Xxxxxxx 2013–14, Xxxxxxxxx Xxxxxxx od 2014. Ovšem jen dvě vlády vládly ústa- vou předpokládané čtyři roky – první vlá- da Xxxxxxx Xxxxxx a vláda Xxxxxx Xxxxxx.
Xxxx Xxxxx v knize „Politika, jaká nemá být“ (2010, s. 28, 48) vidí jediné řešení ve změně volebního systému s cílem vytvářet stabil- nější vlády: „Pokud to neuděláme… nediv- me se a nepohoršujme se nad tím, jak vy-
ale to nové volby nepřinášejí. Jejich vý- sledkem je pouze opakování starého scé- náře – minimální nebo vnitřně rozpolcená většina pro nesourodou tří- a vícečlennou koalici parlamentních stran, slabá vláda s nesourodým kompromisním progra- mem, který není schopna pro vnitřní spory realizovat, a po sérii skandálů a rozmíšek nová vládní krize a prohloubení agónie vládnutí.“
První opoziční smlouva
Opoziční smlouva byla pokusem o sta- bilizaci vlády dohodou nejsilnější vlád- ní strany s nejsilnější stranou opoziční o správě státu. Opoziční smlouva měla předchůdce v době první Českosloven- ské republiky, kde vznikl institut Pětky. Kdy pět nejvýznamnějších stran držících státní ideu demokratického Českosloven- ska spolupracovalo – sociální demokraté, socialisté, lidovci, agrárníci, národní de- mokraté. Občas byla rozšířena na Šestku či Osmu dle politické situace. Z důvodu stabilizace vlády došlo poprvé k opozič- ní smlouvě mezi občanskými a sociální- mi demokraty v roce 1996, kdy se pod patronací prezidenta Xxxxxxx Xxxxx do- mluvila důvěra menšinové druhé vládě Xxxxxxx Xxxxxx. Nejsilnější opoziční klub sociálních demokratů opustil při hlasování o důvěře vládě Poslaneckou sněmovnu, snížil nutný počet hlasů pro získání důvěry a pravicová vláda jmenována Xxxxxxxx Xxxxxx tak získala parlamentní důvěru. Za to opoziční sociální demokracie získala post předsedy Poslanecké sněmovny pro Xxxxxx Xxxxxx a předsedy jejího rozpoč- tového výboru pro Xxxxxx Xxxxxxx. První
smlouvy z roku 1998 spočívá v tom, že její hlavní tvůrci Xxxxxx Xxxxx
a Xxxxx Xxxxx chtěli zachovat systém klasické parlamentní demokracie založené na politických stranách.
Navíc obsahovala koncepční snahu stabili- zovat nestabilní vlády. Jedním z prvků po- litického systému je volební systém. Volby mají několik funkcí. Nejdůležitější funkcí je legitimizace držitele moci a prostředek vý- běru mocenské elity. Z tohoto pohledu je zdůraznění funkčnosti volbami vytvořené vlády přednější než věrné zobrazení spo- lečnosti v parlamentu. To se nikdy nepove- de ani při důsledném poměrném systému, neboť ani ten nezajistí přesnou míru za- stoupení mužů, žen, věkových a profesních skupin, menšin národních, sexuálních aj. Jestliže někdo není spokojen s politickým systémem a chce jej změnit v rámci demo- kracie, musí přistoupit ke změně systému volebního do Poslanecké sněmovny z po- měrného na většinový nebo v rámci po- měrného systému zavést výrazné většinové prvky.
▲
Významnost druhé opoziční smlouvy z roku 1998 spočívá v tom, že její hlavní tvůrci Xxxxxx Xxxxx a Xxxxx Xxxxx chtě- li zachovat systém klasické parlamentní demokracie založené na politických stra- nách, protože jinak parlamentní demokra- cie nefunguje, s tím, že nastaví parametry volebního systému tak, aby vítěz voleb mohl vytvořit vládu sám nebo nejvýše s jedním koaličním partnerem, přičemž se nemyslela velká koalice. To vše vztaženo
k rozložení voličských hlasů dle voleb v roce 1996 a 1998. Protože zavedení vět- šinového volebního systému do Poslanec- ké sněmovny vyžadovalo změnu ústavy, kterou občanští a sociální demokraté sami prosadit nemohli, bylo zvoleno posílení většinových prvků v poměrném volebním systému do Poslanecké sněmovny. To bylo obsahem toleranční smlouvy z 26. ledna
většinových prvků do poměrného volebního systému hodnotil za rozporné s ústavní úpravou voleb do Poslanecké sněmovny jako voleb dle poměrného systému. Pro budoucno je tedy voleb- ní reformu parlamentních voleb možno provést jen změnou Ústavy, která zruší ústavní požadavek poměrnosti voleb po- slanců. Nebude-li provedena, bude náš
vané volební změně do Poslanecké sně- movny se spolupráce prohloubila na kraj- ské i budoucí parlamentní volby, ale po zrušení volební reformy Ústavním soudem integrační stimul vymizel. V roce 2001 se Unie svobody a Demokratická unie spojily a KDU-ČSL odmítla nadále spolupracovat s Občanskou demokratickou aliancí, což vedlo k zániku Čtyřkoalice. Zbylé dvě
politický systém fungovat jako dosud. strany ještě v roce 2002 kandidovaly jako
Pokus o stabilizaci našich vlád, změnu volebního systému a zavedení nedeficitního hospodaření státu zaslouží ocenění. Pokus, který vytvořili premiéři a pozdější prezidenti Xxxxxx Xxxxx a Xxxxx Xxxxx.
2000 spolu s plánem snížení deficitu stát- ního rozpočtu až k zavedení vyrovnaného rozpočtu (Xxxxxxxx 2013).
Zásah Ústavního soudu
Proti volební reformě se postavil prezident Xxxxxx Xxxxx, který se opíral o malé politic- ké strany a věděl, že síla prezidenta roste se slabostí vlády. Na jeho návrh ji zrušil Ústavní soud, neboť zavedení výrazných
Bude produkovat slabé koaliční vlády. Přičemž jiná reakce na nestabilitu poli- tického systému – vznik podnikatelských stran oligarchů – dlouhodobou stabilitu nepřinese.
Vliv volební reformy na stranický systém dokazuje úspěch malé lidové strany v kraj- ských volbách roku 2000, která se v reakci na připravovanou změnu parlamentních voleb spojila do volební Čtyřkoalice, kte- rá vyhrála volby a získala čtyři hejtmany. Po zrušení volební reformy se Čtyřkoalice rozpadla a lidová strana se vrátila do for- my malé strany a v následujících krajských volbách 2004 získala jen hejtmana jedno- ho. Čtyřkoalice byla koalice KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance. Původně vznikla jako volební blok ve většinových volbách do Senátu na podzim 1998. Díky připravo-
Koalice, ale po volbách jejich spolupráce zanikla.
Je odpovědnost Xxxxxxx Xxxxx, Xxxxx Xx- xxxxxx, soudců Ústavního soudu a jiných odpůrců volební reformy za to, jak politický systém dnes funguje, i za vliv podnikate- lů-oligarchů v politice. Pokus o stabiliza- ci našich vlád, změnu volebního systému a zavedení nedeficitního hospodaření stá- tu zaslouží ocenění. Pokus, který vytvořili premiéři a pozdější prezidenti Xxxxxx Xxxxx a Xxxxx Xxxxx.
Literatura:
Xxxxx, P.: Politika, jaká nemá být: Brno, CDK 2010.
Xxxxx, V. a kol.: Česká republika na rozcestí. Čas rozhodnutí: Praha, Fragment 2013.
Xxxxxxxx, Z.: Změna volebního systému roku 2000. In Balík, S. a kol.: Většinový systém pro sněmovní volby? České zkušenosti a debaty: Brno, CDK 2013. ■
NABÍZÍME
Institut Xxxxxxx Xxxxxx nabízí knihu Xxxxxxx Xxxxxx „The Never-Ending Struggle for Free Society“ (2014), která shr- nuje anglické projevy, eseje a články bývalého prezidenta od roku 2012 do současnosti. První kapitola se zabývá svobodou a demokracií. Druhá část analyzuje Evropskou unii bez iluzí. Třetí kapitola zkoumá ekonomickou transformaci. Čtvrtá kapitola dis- kutuje globální oteplování. Pátá kapitola nabízí úvahy o součas- ném světě. Unikátní kniha, která vychází v tištěné i elektronické verzi.
288 stran, 200 Kč
IVK nabízí knihu Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxx „Peripetie české eko- nomiky a měny, aneb nedejme si vnutit euro“ (2014). Au- torka zkoumá úlohou koruny při zrodu tržní ekonomiky v ČR, všímá si osudů koruny v momentu rozpadu ČSR, zabývá se ko- runou v post-transformační fázi, zejména měnovou krizí roku 1997 a cílováním inflace. Dostává se až k otázce naší přípravy na vstup do EU a k závazku přijmout euro. To ji vede k debatě o finanční krizi a o krizi eurozóny a hlavně o problémech dnes stagnující české ekonomiky. Předmluvu napsal Xxxxxx Xxxxx.
108 stran, 100 Kč
xxx.xxxxxxxxxx.xx
Byla opoziční smlouva legitimním řešením?
Opoziční smlouva je v médiích dodnes proklínána. Zdá se nám zajímavé uvést názory na opoziční smlouvu z nedávno vydané knihy rozhovorů Xxxx Xxxxxxxxxx s Xxxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx a Xxxxxxx Xxxxxxx
(Praha, Filosofia 2014).
Xxxxxx Xxxxx
Smlouvou podložená menšinová vláda je standardní metodou v politice, co lidstvo lidstvem je. V momentu, kdy není možné vytvořit vládu s většinou, vytvářejí se často nějaké formy menšinových vlád, což je běž- né i dnes v EU. V historii se to mnohokrát opakovalo a naše řešení nebylo ničím revo- lučním. Opakuji, že stejná menšinová situa- ce byla o dva roky předtím v roce 1996 zor- ganizována prezidentem Xxxxxx. Opoziční smlouva z roku 1998 bylo standardní politic- ké uspořádání, které bylo pouze bez Havla, a proto se stalo předmětem nenávistného politického útoku rebelů v rámci ODS, dvou koaličních stran, které Sarajevo spustily, a ze- jména Xxxxxxx Xxxxx. Oni si tehdy už mysle- li, že volby dopadnou jinak a že se konečně dostanou ke kýžené politické moci.
Název „opoziční smlouva“ byl fórek, snaha najít chytlavý název, kterého si lidé všimnou a budou o ní takto mluvit. Nešlo o nic jiného než o dohodu o rozložení politických sil – buď se se třemi stranami dohodnete na vlá- dě a koalici, anebo se dohodnete s jednou stranou na vládě a opozici. Dohodli jsme se, že ve vládě bude ČSSD a že my budeme mít v opozici určité významné posty v parla- mentu. Zda na smlouvě více vydělala sociál- ní demokracie než ODS, to je věc druhá, ale koneckonců volby jsme prohráli. Opačně to bylo dva roky předtím, kdy vládu sestavova- la ODS a Xxxxx za to získal funkci předsedy sněmovny.
Myšlenka opoziční smlouvy je v podstatě symetrická s myšlenkou koaliční smlouvy. V obou případech partneři vstoupí do hry a dají si nějaký vzájemný závazek. Taková smlouva by přece nikdy nemohla být pode- psána, kdyby si jedna strana vymínila prá- vo kdykoli tu druhou shodit. To, co tehdy vzniklo, byla velmi zvláštní opoziční smlou- vě a v tomto smyslu se v něčem blížila ke smlouvám koaličním.
Smlouva o velké koalici se nepodepsala, protože bychom museli vstoupit do vlády. Pro voliče ODS a pro nás osobně bylo na- prosto nepřijatelné a nemyslitelné vstoupit s naším úhlavním nepřítelem, s ČSSD, do vlády. Ale za větší hrozbu než ono „opoziční“ uspořádání jsme považovali ponechat vládu Xxxxxxxxx, Xxxxxx, Xxxxxxx a Zielelencovi.
Xxxx Xxxxxxx
Když si přečtete opoziční smlouvu, tak v posledním ustanovení je jedna nenápad- ná pasáž. ODS slíbila ČSSD, že čtyři roky ga- rantuje, že nepadne vláda a že po příštích volbách, kdyby vyhrála ODS, tak by to totéž garantovala ČSSD. Obě strany vymontovaly ze systému ono pro kontrolu moci blaho- dárné riziko, že by vláda mohla padnout před řádnými volbami. Šlo o takové perpe- tuum mobile, které navíc ještě počítalo se změnou volebních zákonů, aby menší stra- ny neměly šanci.
Nešlo tehdy o standardní velkou koalici, ale o garance, že vláda jedné strany druhá strana neshodí. To mocenské poměry úpl- ně změnilo a ocitli jsme se někde úplně jinde. To byla tak nehorázná drzost, ale zá- roveň před Xxxxxxx musím smeknout, že veřejnosti a stádovitým novinářům vnutil slovní spojení „opoziční smlouva“, ačkoli jejím smyslem byl pravý opak, jelikož tato smlouva opozici likvidovala. V té době jsem byl zrovna v Londýně, a když se mě na tu smlouvu ptali novináři a politologové, tak vůbec nedokázali pochopit, jak někdo mohl na tak ďábelský nápad přijít. Cílem bylo střídání pouhých dvou stran u moci, ale tak to funguje jen v demokraticky vy- spělých a neideologických zemích, jako jsou USA a Velká Británie. Nakonec by to zase zmákla jedna z nich.
Tehdy naštěstí skvěle zafungoval Ústavní soud, který smetl ze stolu novelu voleb- ního zákona coby plod oné „oposmlou- vy“. Oni věděli, že postup, který volí, není ústavní, ale mysleli si, že se to dodatečně uzákoní. Přitom ČSSD a ODS měly sílu na to standardně měnit ústavu. Jenže to Ústavní soud nemohl přijmout. Po roce práce v uta- jení měli pocit absolutní bohorovnosti, že jim změny projdou. Tehdy to byly osudové chvíle v demokratickém vývoji ČR.
Měsíc před volbami v roce 2002 to vypa- dalo, že bude pokračovat ODS s nevelkým náskokem před sociálními demokraty a že země bude směřovat k orbánovskému re- žimu. Ale nikdy nezapomenu, jak Xxxxxxxx Xxxxxx řekl v televizní debatě s Xxxxxxxx Xxxxxxx těsně před volbami, že on v této smlouvě pokračovat nebude. S tím Xxxxx nepočítal a byl tím vyveden z míry. ČSSD
narostly preference a Špidla vyhrál volby o několik málo procent. Byl to nečekaný krok a lidé ho ocenili. A kdyby neudělal už nikdy nic dobrého než to, že onu i pro něj výhodnou smlouvu odmítl, tak za toto za- slouží celoživotní absolutorium.
Xxxxx Xxxxxxxxx Opoziční smlouva vznikla dříve než vláda. Přirozeně bez mé účasti, protože ji dojedna- li předáci a užší grémia sociální demokracie a ODS. Za hlavního autora, respektive sku- tečného „otce“ opoziční smlouvy ale po- važuji tehdejšího předsedu Unie svobody Xxxx Xxxxx. Poté, co skončily volby, v nichž ČSSD sice získala největší počet mandátů, ale nebylo to dost k sestavení většinového kabinetu, navrhl Xxxxx Xxxxx potenciálním koaličním partnerům, tedy lidovcům a Unii svobody, účast ve vládě. Dokonce navrhl, že jim přenechá funkci premiéra s tím, že by zůstal ve funkci předsedy sněmovny. Tehdy se uvažovalo o tom, že by vládu mohl vést předseda KDU-ČSL Xxxxx Xxx.
Tato jednání ale zcela zablokoval Xxx Xxxx z důvodů jakési bigotní ideové „čistoty“, protože tvrdil, že nemůže být v koalici s ně- kým, kdo je z hlediska ideologického zamě- ření umístěn na opačné straně politického spektra. Vládu neměl ani šanci sestavit Xxxxxx Xxxxx, byť ODS byla druhá nejsilněj- ší strana, protože spolupráci odmítal nejen Xxx Xxxx, ale především Xxxxxx Xxxxx, který nebyl ochoten dát nabídku lidem, které po- važoval po tzv. sarajevském atentátu za své zrádce a odpůrce. Vezmeme-li v potaz tuto situaci, považuji za naprosto logické vytvo- ření menšinové vlády vítězné strany dopro- vázené tolerancí opozice.
▲
Opoziční smlouva je model, který se v ze- mích v proporcionálním volebním systé- mem běžně užívá. Např. v Holandsku měli, s krátkými přestávkami, padesát let menši- novou vládu postavenou na principu opo- ziční smlouvy. Ústava každé země musí počítat i s krizovými okamžiky. Musí počí- tat s tím, že třeba nebude mít hlavu státu, a tak se stát obejde bez prezidenta. Ústavy dokonce počítají s tím, že země může jistou dobu být i bez parlamentu. Jediný orgán, bez kterého žádná demokratická země ne- může být ani hodinu, je vláda.
Souhlasím s tím, že opoziční smlouva byla krajně nestandardním řešením, ale ani dnes nevím, jaké jiné řešení mohlo být zvoleno, když nebylo možné žádným způ- sobem sestavit většinovou vládní koalici. Kdyby ještě platila ústavní listina Českoslo- venska z roku 1920, která měla institut tzv. úřednické vlády, bylo by to jistě vhodné řešení, které ostatně použil T. G. Xxxxxxx za první republiky opakovaně.
Xxxxx Xxxxx
Pokud jde o trafikantství, vezměme si ra- kouský model. Tam si politické strany, kon- krétně lidovci a sociální demokraté, vždyc- ky dokázaly dohodnout řízení správních
a dozorčích rad. A obviňuje někdo Xxxxxx- ko z toho, že je to mafiánská země? Určitě ne. Tam ten problém byl úplně jiný.
Opoziční smlouvu jsem označil za maj- strštyk proto, že to bylo jediné období, kdy země měla stabilní vládu po čtyři roky, její ekonomika se zotavila z krize, panoval soci- ální smír a nebyly ani žádné velké demon- strace. Jediným protestem byla patnácti- minutová stávka železničářů, které si ale nikdo nevšiml, protože to všichni považo- vali za dopravní zpoždění.
Rok po podepsání opoziční smlouvy byl uzavřen tzv. dodatek k opoziční smlouvě, kde jsme se zavázali, že budeme snižovat deficit veřejných financí, a ODS se zavázala, že za to bude hlasovat pro státní rozpočet, k čemuž jí první verze opoziční smlouvy nezavazovala. Obě strany dohodu dodržely, protože tenkrát se v politice drželo slovo, ač jsme se hádali jak pes a kočka. Hráli jsme na stejném hřišti, hráli jsme podle stejných
pravidel a neměli jsme pravidla v průběhu hry.
A co se týče závazku, že ODS nevysloví vlá- dě nedůvěru, tak důvod, proč jsem ho do opoziční smlouvy prosadil, byl prostý: vlá- da dělá zpravidla na počátku svého funkč- ního období nepopulární opatření, tedy to, co můžeme nazvat setbou, a žně přicházejí až s časovým zpožděním dvou tří let. Takže kdyby ta vložka o nevyslovení nedůvěry vládě v dokumentu nebyla, tak by se do- volilo zasadit to semeno, ale už byste ji ne- pustili ke sklizni.
Opoziční smlouva nikdy neplnila funkci koaliční smlouvy, protože koaliční smlou- va není dána jenom tím, že jsou ve vládě ministři obou stran, ale především tím, že v programovém prohlášení se promítají programové priority obou stran. A protože programy ODS a ČSSD byly do značné míry neslučitelné, vznikl by v případě velké koa- lice nechutný guláš, ani ryba ani rak. ■
NOVINKA
Nakladatelství Filosofia nabízí knihu rozhovorů Xxxx Xxxxxxxxxx s Xxxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx a Xxxxxxx Xxxxxxx (2014). Rozhovory mapují nejen vzpomínky čtyř osobností na listopad 1989, na klíčové milníky posledního čtvrtstoletí (ekonomická transformace, rozpad Českosloven- ska, vstup do EU, posuny ve stranickém systému apod.), ale přinášejí i zamyšlení, co nám 25 let svobody přineslo i vzalo.
324 stran
xxxx://xxxxxxxxx.xxx.xxx.xx/
NABÍZÍME
Nakladatelství Fragment nabízí knížku Xxxxxxx Xxxxxx „Chtěli jsme víc než su- permarkety“ (2014), která vychází u příležitosti 25. výročí pádu komunismu. První část vysvětluje podstatu polistopadové systémové transformace. Druhá část líčí proměňující se charakter našeho politického a ekonomického systému. Třetí část analyzuje příčiny postupné degenerace našeho politického systému. Čtvrtá část diskutuje nepříznivé tendence našeho ekonomického systému. Pátá část rozebírá nečekané zauzlení současnosti – konflikt Západu s Ruskem. Předmluvu napsal Xxxx Xxxxx.
96 stran, 229 Kč
xxx.xxxxxxxx.xx
Xxxxxxx Xxxxxxxxx – padesát let od úmrtí
Xxxx Xxxxx
výkonný ředitel Institutu Xxxxxxx Xxxxxx
24. ledna uplyne padesát let od úmrtí Win- xxxxx Xxxxxxxxxx – jedné z určujících osob- ností dvacátého století a nepochybně jed- né z největších postav britské historie. Jeho osobnost a odkaz jsou i po půl století před- mětem úcty a obdivu, a to nejen v jeho vlasti. I v našem hlavním městě na nás shlíží jeho socha i busta a jeho jméno nesou ná- městí a ulice. Ještě v loňském roce vyzna- menal prezident Xxxxx Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxxxx in memoriam nejvyšším českým vyznamenáním. Proč britský státník stále přitahuje takovou pozornost?
Možná nejen proto, že za sebou zanechal mimořádné dílo – provedl svůj národ ví- tězně nejtěžší existenční zkouškou za druhé světové války a stal se symbolem nezlomného odporu proti tyranii všeho druhu. Xxxxxxxxx k nám hovoří i celým svým bouřlivým životem, který trval mi- mořádných devadesát let. A byl to život skutečně lidský, plný boje a vítězství, ale i proher a omylů, tvrdohlavé neústupnosti a obdivuhodné vytrvalosti i zbrklé netr- pělivosti a dobrodružného avanturismu, život s minimem přátel a tisíci nepřátel, které na běžícím pásu vyráběla jeho ne- zkrotná povaha.
A jeho dílo, to není pouze politika, v níž dosáhl jako jedenáctinásobný ministr a dvojnásobný premiér největších úspě- chů. Pozoruhodný byl i jako novinář, spisovatel, historik a malíř. Za svou lite- rární činnost obdržel v roce 1953 Nobe-
lovu cenu za literaturu a jeho obrazy visí v britské Národní galerii. Jeho energie a rozsah aktivit byly ohromující. Pro- to dodnes inspiruje, nikoliv pouze jako historická postava, ale jako člověk, kte- rý oslovuje i po půlstoletí lidi mimo svou zemi i dobu.
Cesta ke kariéře
▲
Xxxxxxx Xxxxxxxxx se narodil 30. listopadu 1874 do rodiny patřící k nejvyšší britské aristokracii. Jeho prapředkem byl Xxxx Xxxxxxxxx, vévoda z Xxxxxxxxxxx, slavný britský vojevůdce z dob válek o španěl- ské dědictví a přítel našeho (rakouského) Xxxxxx Xxxxxxxxxx. Otec byl významný politik Konzervativní strany, matka Xxx- xxxxxxx, dcera jednoho ze spolumajitelů listu New York Times. Po ní zřejmě zdědil literární nadání a aktivní, netrpělivou po- vahu.
NABÍZÍME
Institut Xxxxxxx Xxxxxx nabízí sborník „Sto let od počátku první světové války“ (2014). Do sborníku přispěli Xxxx Xxxxx, Xxx Xxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxx, Xxxxxx Xxx xx., Xxxxxx Xxxxxx, Xxxxxxx Xxxx, Xxxxx Xxxxx a Xxxxx Xxxx- xxx. V přílohách najde čtenář historické dokumenty: rakousko-uherské ultimátum Srbsku z 23. července 1914, provolání Xxxxxxxxx Xxxxxx X. „Mým národům“ z 28. čer- vence 1914 a Manifest českých spisovatelů z 17. května 1917. Předmluvu ke sborní- ku napsal Xxxxxx Xxxxx.
160 stran, 100 Kč
xxx.xxxxxxxx.xx
NABÍZÍME
Nakladatelství Fragment nabízí knihu Xxxxxx Xxxxxx „Bez iluzí o světě kolem nás“ (2014). První část se zabývá historií, osobnostmi a výročími. Druhá část zkoumá Blízký východ a jiné krize ve světě. Třetí část diskutuje spory o Evropu a Evropskou unii. Čtvrtá část se vrací k některým politickým otázkám. Pátá část rozebírá transformaci a ekonomické problémy. Předmluvu napsal Xxxxxx Xxxxx.
240 stran, 299 Kč
xxx.xxxxxxxx.xx
Přestože jako student příliš nevynikal, jeho původ a rodinné zázemí mu ve viktoriánské Anglii otevíraly dveře ke kariéře. Tu zahájil nejprve v armádě jako vojenský korespon- dent a rychle se proslavil zprávami o kolo- niálních expedicích v Indii a Súdánu. Tam se zúčastnil i slavné bitvy u Ommdurmá-
prvního lorda Admirality. S energií sobě vlastní vedl boj proti německým ponorkám a prosazoval proti vůli kabinetu aktivní vedení války. Po obsazení Norska nacisty v květnu 1940 se stal premiérem – právě v nejtěžší chvíli před zahájením německé- ho útoku na západní frontě.
1945 po prohraných volbách v čele vlády skončil. Pro Stalina to byl důkaz méněcen- nosti parlamentní demokracie.
Železá opona
Xxxxxxx Xxxxxxxxx dosáhl největšího ví- tězství v britských dějinách, ale bylo to
nu, kde britská vojska porazila islamistické
vítězství Pyrrhovo. Jeho vlast ve válce vy-
xxxxxxxx (doba se příliš nemění) a propoji- la britské državy v Africe od Káhiry do Kap- ského města. Celonárodní popularitu mu však přinesla až účast v búrské válce v Již- ní Africe v roce 1899. Dobrodružný útěk z búrského zajetí z něho udělal válečného
Jeho slavný projev, v němž národu nabídl pouze „krev, dřinu, slzy
a pot“, předznamenal nepoddajnou zarputilost a odvážné odhodlání,
s nímž vedl Británii po celou válku.
krvácela, následně ztratila své impérium a stala se druhořadou evropskou mocností. Nacistickou hrozbu nahradila hrozba sovět- ská. A byl to Xxxxxxxxx, který první ve svém slavném Fultonském projevu nazval nové poměry pravým jménem – jako spuštění
hrdinu a otevřel mu v roce 1900 cestu ke
železné opony. V počínající studené válce
zvolení do parlamentu za konzervativce.
Jako politik se Xxxxxxxxx nenechával příliš svazovat stranictvím. S Konzervativní stra-
Jeho slavný projev, v němž národu nabídl pouze „krev, dřinu, slzy a pot“, předzname- nal nepoddajnou zarputilost a odvážné
se ještě jednou vrátil do čela jako premiér v letech 1951–1955 a marně se snažil bránit rozkladu impéria.
nou se brzy rozešel, v roce 1904 přestou-
odhodlání, s nímž vedl Británii po celou
pil k liberálům, za něž o dva roky později vstoupil do vlády a vystřídal postupně ně- kolik ministerských postů.
První světová válka jej zastihla jako prvního lorda Admirality (ministra námořnictva). Netrpělivý a dobrodružný mladý ministr se do válečné historie zapsal především jako duchovní otec tzv. Galipolské operace, jež měla ovládnutím Dardanel vyřadit Turecko z války. Spojenecké vylodění se však změ- nilo v masakr a jednu z velkých válečných porážek Dohody, což stálo Xxxxxxxxxx vlád- ní post (1915).
válku. Zabránil zhroucení po porážce Xxxx- xxx a nepovolil ani ve zdánlivě bezvýchod- né pozici osamělé Británie vůči Německu ovládajícímu celou Evropu. Vytvořil a pro- hloubil britsko-americké vojenské a poli- tické spojenectví, které se stalo základem transatlantických vztahů do dnešních dnů. Po napadení Sovětského svazu starý ar- cinepřítel komunismu neváhal s vytvoře- ním britsko-rusko-amerického spojenectví k porážce nacismu.
Jako člen „velké trojky“ rozhodující o osu- dech světa byl velkým protihráčem Xxxxxxx
Nebýt druhé světové války stačilo málo a skončil by jako sice výrazný, ale nepříliš úspěšný politik místního významu. Velká doba ale velké muže vyhledává a Xxxxxxx Xxxxxxxxx měl to štěstí, že se takové doby dožil
a pomohl ji vytvářet.
Již za svého života se stal symbolem britské houževnatosti, odvahy, tvrdosti i humoru. Milovník whisky a doutníků přežil své pro-
snažícím se neúnavně zabránit či zkom-
tivníky i partnery, zahanbil nepřátele a stal
Byl všechno jiné, než je současný ideál politika – pokryteckého lidskoprávního šiřitele dobra.
Do vlády se vrátil až na samém sklonku války v roce 1917 a proslul jako zuřivý od- půrce bolševické revoluce v Rusku a propa- gátor západní intervence proti sovětskému režimu.
Po volební porážce v roce 1924 opustil Xxxxxxxxx liberály a vrátil se k toryům, za něž se okamžitě stal ministrem financí. V této funkci se zapsal do dějin zhodnoce- ním libry jejím návratem ke zlatému stan- dardu, což mělo katastrofální dopad na britský exportní průmysl. Výsledkem byla generální stávka a pád vlády. Toto nejhorší rozhodnutí Xxxxxxxxxxxx kariéry, jak je on sám hodnotil, okomentoval dokonce J. M. Xxxxxx ve spisu „Economic consequen- ces of Mr. Xxxxxxxxx“. Xxxxxxx získal repu- taci nepříliš úspěšného, kontroverzního hazardéra a nejvyšší patra politiky se mu uzavřela. Byl považován za odbytou ve- ličinu. Jeho pověst extrémisty posiloval tvrdý postoj vůči expandujícímu nacistic- kému režimu v Německu a kritika politi- ky appeasementu prosazované vedením Konzervativní strany.
Druhá světová válka
Vypuknutí druhé světové války vše změ- nilo. Bylo evidentní porážkou appeaserů a přineslo Xxxxxxxxxxxx návrat do funkce
plikovat ovládnutí východní Evropy So- větským svazem. Jeho neštěstím bylo, že Británie na to byla již příliš slabá, závislá na Američanech, částečně naivních vzhledem ke Xxxxxxxxx a částečně připravujících se převzít pozice oslabené Británie. Neuspěl ve své snaze vést útok místo na Západě na jihu Evropy a přehradit tak postup Rudé armády, neuspěl v otázce polských hranic. Přesto byl neúnavným a nesmlouvavým hráčem a bojovníkem.
Byl všechno jiné, než je současný ideál poli- tika – pokryteckého lidskoprávního šiřitele dobra. Jediným smyslem jeho politiky byla obrana zájmů Britského impéria a tomu podřizoval vše. Americký mesianismus a neproduktivní moralistní přístup k politi- ce jej trápil při pohledu na kroky cynické- ho Xxxxxxx. Ani jemu samému však nebyla cynická reálpolitika cizí a vytrvale se pouš- těl se Xxxxxxxx do dělení poválečných sfér vlivu v Evropě. Ve vztahu k nepřátelům to se soucitem nepřeháněl. Traduje se jeho výrok, že „účelem válčení není padnout za svou zemi, ale přinutit nepřátele, aby padli za tu svou“. Proto neváhal dát souhlas i k ta- kovým akcím, jako bylo zničení Drážďan a dalších německých měst kobercovým bombardováním.
Byl otevřeným a hlasitým zastáncem po- válečného odsunu německých menšin ze sousedních zemí. Zabýval se i plány na roz- dělení Německa na více států a jeho dein- dustrializaci. Vývoj událostí na konci války již nic takového ale neumožnil. V červnu
se vzorem následovníkům. Nebýt druhé světové války stačilo málo a skončil by jako sice výrazný, ale nepříliš úspěšný politik místního významu. Velká doba ale velké muže vyhledává a Xxxxxxx Xxxxxxxxx měl to štěstí, že se takové doby dožil a pomohl ji vytvářet. ■
Předplatné na rok 2015 |
Předplatné IVK zahrnuje pravidelný newsletter, sborníky a ostatní publikace, pozvánky na semináře. |
Základní cena předplatného je 660 Kč. Studentské předplatné 330 Kč. |