ROČNÍK 18 (50)

TEORETICKÝ ČASOPIS ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

VOJENSKÉ ROZHLEDY

2

ROČNÍK 18 (50)

Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, XXx.

Evropské pojetí „lidské bezpečnosti“

Evropská bezpečnostní a obranná politika, anglicky „European Security and Defence Policy“ (ESDP), se u nás v souvislosti s českým předsednictvím Evropské unii a lisabonskou smlouvou čím dal více dostává do povědomí široké veřejnosti. Pro laiky je to většinou prázdný pojem, něco jako neuchopitelný oblačný pokryv nad zemským povrchem, pro mnohé odborníky chiméra, sen nebo iluze. Zároveň téměř všichni uznávají, že Evropa by měla mít schopnost chránit a bránit sama sebe a podílet se na eliminaci zdrojů hrozeb a bezpečnostních rizik ve světě. Jinak to v dnešním globalizovaném světě prostě ani nejde. Rovněž tak si všichni uvědomují, že bezpečnost nelze zajistit výhradně vojenskými prostředky a že je to širší fenomén dotýkající se oblastí, které donedávna měly čistě civilní nebo dokonce soukromý charakter.

Skepticismus odborníků vyplývá z relativně malé schopnosti dosáhnout konsenzu, a tím pádem nízké akceschopnosti EU, z nadřazenosti různorodých národních zájmů členských zemí nad společnými a v neposlední řadě také z nízké úrovně komunikace s NATO. Nic na věci nemění ani skutečnost, že EU řídí některé mise, má řadu společných zbrojních projektů a celkem dobře si počíná Evropská obranná agentura (EDA – European Defence Agency).

Jen velmi malá část populace, dokonce i ta odborná, si uvědomuje, že ESDP není založena jen na deklarovaných vojenských kapacitách nebo politicko-vojenských strukturách, ale pře- devším na principech, které jsou označovány jako „Human Security“ čili „lidská bezpečnost“ nebo taky bezpečnost prostých lidí, civilního obyvatelstva.

Cílem tohoto článku je přiblížit principy lidské bezpečnosti z hlediska výchozího dokumentu známého pod názvem „Barcelonská zpráva atlantické skupiny pro evropské bezpečnostní kapacity“, který je definuje a rozvádí. Přestože dokument byl zpracován v roce 2004, jeho platnost přervává, jak to potvrdila i mezinárodní konference konaná v Praze 13. ledna 2009 pod názvem „The Prague Conference on the European Way of Security 2009“. [1]

Úvod

Moderní česká definice pojímá bezpečnost jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro referenční objekt a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat [2].

Vymezení slova bezpečnost, a to jak v odborném, tak hovorovém významu, je obvykle negativní. Převažuje v něm důraz na nepřítomnost a potlačení hrozeb, nebezpečí či rizik (a z nich plynoucího strachu). Dnes se setkáváme také s pokusy o pozitivní vymezení bez- pečnosti. Tento přístup, zastoupený především na poli „human security“, vytyčuje hodnoty a práva, jež by měla být garantována každému člověku.

Právě pozitivní vymezení poukazuje na hlavní úskalí rozšiřování bezpečnostní agendy: Kde je hranice, která vymezuje bezpečnostní problémy od problémů ostatních, kde je práh, jehož překročením se hrozba stává hrozbou bezpečnostní? Za jakých podmínek nějaká skutečnost nabývá bezpečnostní rozměr, co je k tomu předpokladem? Jak se z politických, ekonomických,

ekologických, sociálních, zdravotních, rodinných či pracovních problémů stává otázka bez- pečnosti pro dotyčný subjekt? A kdy naopak o bezpečnosti mluvit nelze?

Na tyto otázky je mnoho pohledů, mnohdy vyplývajících z kulturních, náboženských nebo sociálních podmínek hodnotitele. Většinou se lze shodnout na tom, že prahem, který definuje bezpečnost, je přežití jednotlivců, zachování podstatných znaků a funkcí společnosti, ochrana základních životních hodnot a zájmů.

Existuje mnoho filozofických východisek, škol i organizací zabývajících se problematikou ochrany lidských práv z hlediska „Human Security“. Stačí zadat do internetového vyhledávače odpovídající klíčové slovo. Jen elektronická encyklopedie Wikipedia uvádí jeho podrobný rozklad a přes 40 odkazů. Z těchto východisek vychází i myšlenky evropské doktríny lidské bezpečnosti, kterou v září 2004 připravila skupina expertů pro Xxxxxxx Xxxxxx, jenž v té době zastával pozici vysokého představitele EU pro společnou zahraniční politiku. Dokument má oficiální název „Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu – Barcelonská zpráva analytické skupiny pro evropské bezpečnostní kapacity“ [3].

Východiska pro doktrínu lidské bezpečnosti

Zpráva dochází k závěru, že EU by měla definovat specifickou evropskou koncepci bezpeč- nosti založenou na zásadách lidské bezpečnosti, která by umožňovala v krizových situacích zasahovat účinněji a využívat své zahraniční a bezpečnostní politiky způsobem, jenž by se těšil podpoře občanů a zároveň by se zaměřil na potřeby zranitelných komunit. Lidská bezpečnost by se měla stát novým operačním rámcem zahraničních akcí vedených EU.

Co bylo východiskem pro takovou výzvu? Jsou jimi zkušenosti z dosavadního způsobu řešení konfliktů a realita současného světa. Jen některé hlavní skutečnosti, bez pohledu na pořadí důležitosti:

■ mnoho lidí na světě žije v podmínkách neustálého ohrožení, nebezpečí vyvstává z kon- fliktů, v nichž bojující strany záměrně a beztrestně zaměřují své útoky na civilisty,

■ v Evropě působí systém kolektivní bezpečnosti, díky němuž jsou ozbrojené konflikty mezi evropskými státy téměř vyloučené, ale konflikty mimo Evropu jsou čím dál více zdrojem ohrožení občanů EU,

■ tradiční bezpečnostní politika založená na obraně hranic a „zadržování hrozeb“ se neo- svědčila, často vedla k podpoře autoritářských režimů,

■ stírá se rozdíl mezi hranicemi, mezi soukromým a veřejným, vzniká abnormální poli- tická ekonomika (válka jako job, obchodování s humanitární pomoci, se zbraněmi, válečným lupem, s vystěhovalci apod.), v takové situaci vojenské zásahy mohou být kontraproduktivní,

■ žádná z nových hrozeb není čistě vojenská, ani nelze žádné z nich čelit čistě vojenskými prostředky, klasické zbraně jsou na „válku s civilisty“ málo účinné,

■ orientace světového společenství na lidská práva vyvolává protiválečné hnutí, to je podporováno i značným množstvím civilních ztrát, které jsou průvodním jevem většiny vojenských operací,

■ nejpravděpodobnější alternativou demokratizace se dnes stává kolaps státu, proto je preventivní zasahování, jehož cílem je usnadnit demokratické změny, lepší strategií než pouhé zadržování hrozeb,

■ Evropa musí zvýšit svoji schopnost aktivně přispívat ke globální bezpečnosti, k tomu EU potřebuje vojenské síly, ale ty musejí být koncipovány a používány novým způsobem,

■ nejčastějším zdrojem nových celosvětových hrozeb jako je terorismus, rozšiřování a zneužívání zbraní hromadného ničení a organizovaný zločin jsou regionální konflikty a zhroucení státní moci,

■ samotná existence státu není automaticky zárukou bezpečnosti jeho občanů, centrem pozornosti tedy není jen bezpečnost státu, ale zejména zajištění základních životních podmínek lidské existence.

Pilíře doktríny lidské bezpečnosti

Pro to, aby EU založila svou bezpečnostní strategii na zajišťování lidské bezpečnosti, mluví tři důvody.

■ První z nich je morální. Vychází z naší společné lidskosti. Lidé mají právo žít důstojně

a bezpečně a mají i z toho vyplývající povinnost si navzájem pomoci, je-li tato jejich bezpečnost ohrožena. Každý lidský život má stejnou cenu a nelze se smířit s tím, že se v zoufalých podmínkách cena lidského života nerespektuje.

■ Druhý důvod je právní. Pokud uvažujeme o zajišťování lidské bezpečnosti jako

o ochraně lidských práv v užším slova smyslu, pak se v současné době má obecně za to, že mezinárodní instituce jako je EU mají nejen právo, ale přímo právní povinnost dbát na zajištění lidské bezpečnosti na celém světě.

■ Třetím důvodem je „osvícené sobectví“. Podstata tohoto přístupu tkví v myšlence,

že Evropané se nemohou cítit bezpečně, dokud existují zdroje hrozeb mimo Evropu a lidé jinde na světě žijí ve vážném ohrožení.

Principy evropského pojetí „lidské bezpečnosti“

Filozofie lidské bezpečnosti je shrnuta do sedmi zásad. Myšlenky v nich obsažené nejsou úplně nové, vychází z učení význačných filozofů a humanistů. Jejich převratnost spočívá v implementaci. Myšlenka, že by se měly prosazovat v praxi států EU i EU jako celku, se jeví ve srovnání se současnou politickou realitou odvážná a v některých oblastech až utopická. Přesto stojí za to je prosazovat. V čem spočívá jejich podstata:

Zásada č. 1: Prvořadá důležitost lidských práv

Bezpečný stát verzus bezpečný občan. Tato zásada překonává princip, který byl v historii považován za nezpochybnitelný, a sice že bezpečnost státu je nad bezpečnost občanů. Myš- xxxxx, že pokud bude bezpečný stát, budou se v něm cítit bezpečně i jejich občané, se mno- hokrát ukázala jako přinejmenším problematická. V různých státních útvarech byly zájmy

„strany a vlády“ nebo jejich ideologie často důležitější než zájmy občanů, kteří v něm žili.

Jus ad bellum. Právo na válku, princip „jus ad bellum“, vždy neplatí. Není důležité proč, přestože právo na sebeobranu je v mezinárodním právu nezpochybnitelné, ale i jak. Svět se neumí smířit s civilními oběťmi ve „spravedlivé válce“. Interpretace národních zájmů je totiž mnohdy jednostranná a často velmi problematická.

Civilisté v ozbrojeném konfliktu. Donedávna platilo, že ozbrojené síly měly ve válce jeden

základní úkol – porážku nepřítele. Nepřítel zpravidla reprezentován armádou znepřátelené země, hájil zájmy své vlády. Porážka takového protivníka znamenala i porážku znepřátelené

země. S civilisty se nepočítalo – ti zpravidla museli respektovat výsledek „vyšší hry“. Bohužel, přestože ochrana civilistů je dnes všeobecně uznávanou prioritou, v praxi právě oni na tuto

„vyšší hru“ nejvíce doplácejí.

Kolektivní a individuální zodpovědnost. Evropa se mnohokrát poučila, že se nelze vymlouvat za činy v konfliktu na kolektivní zodpovědnost. Za „rozkaz nadřízeného“ se scho- valo mnoho válečných zločinců. Proto Evropané tolik lpí na požadavku, aby si každý sám zodpovídal za svoje činy a jejich důsledky.

Zásada č. 2: Jasná politická autorita

■ Legitimita použití ozbrojených sil. Hlavním cílem strategie lidské bezpečnosti musí být ustavení legitimní politické autority, která bude s to bezpečnost jednotlivců zajiš- ťovat. I v případech, kdy je třeba použít vojenskou sílu, mohou vojenské jednotky uspět jen při souhlasu a podpory místních obyvatel.

■ Nástroje EU. Účinná diplomacie, citlivé a efektivní uplatňování sankcí k prevenci

a stabilizaci konfliktů, poskytování humanitární pomoci, dialog s občanskou veřejnosti v krizových oblastech, to jsou nástroje, které EU musí rozvíjet. Velkou výzvou, která před EU stojí, je řešení problémů vyplývajících z podřízenosti potřebných kapacit národním autoritám.

■ Stabilizace. To nejcennější, čeho lze dosáhnout použitím vojenské síly, není vítězství

čistě vojenskými prostředky, ale stabilizace situace, která otevře prostor pro politický proces. Ke ztrátě politické legitimity může dojít i po vojenském vítězství, kterého bylo dosaženo za příliš vysokou cenu.

Zásada č. 3: Multilateralismus

■ Mezinárodní instituce. EU nikdy nebude schopna vytvořit takový systém kolektivní bezpečnosti, který zajistí komplexní bezpečnost svých občanů ve všech aspektech. Zvy- šování aktivní úlohy OSN, zefektivnění OBSE a posilování NATO bude i nadále součástí ESDP. Stejně tak bude důležité zkvalitňovat spolupráci či sdílení úkolů EU s dalšími regionálními organizacemi v Evropě, v Africe – Africká unie (AU), Jihoafrické rozvojové společenství (SADC) a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS)

– a na západní polokouli Organizace amerických států (OAS).

■ Společná pravidla činnosti. EU musí působit podle společných, vzájemně dohodnutých pravidel a norem a dodržovat mezinárodní normy. Jen tak bude EU v očích neevrop- ských států působit jako důvěryhodná, transparentní organizace.

■ Koordinace. Akce EU v oblasti ESDP nemohou být účinné a politika lidské bezpečnosti

se nemůže uplatnit, pokud nedojde k propojení všech aspektů, které ji ovlivňují. Proto je nezbytné zvýšit úroveň koordinace mezi činností zpravodajských služeb, zahra- niční politikou, obchodní politikou, rozvojovou politikou a bezpečnostní politikou členských států. Tento požadavek je o to naléhavější, čím větší jsou problémy jej prosadit v praxi.

Zásada č. 4: Postup od nejnižší úrovně po nejvyšší („zdola-nahoru“)

■ Prioritní je zájem lidí. Jedním z velkých problémů rozhodování při přijímání opat- ření k řešení krizové situace je, že ty správné informace a zejména jejich interpretace se do povědomí politiků dostávají příliš pozdě. Je přitom zřejmé, že rozhodování o silovém řešení situace v krizových oblastech musí vycházet z nutnosti zabezpečit

nejzákladnější potřeby lidí, kteří jsou vystavení násilí a nebezpečí. Proto se v této oblasti budeme muset naučit jak využívat informace od lidí v terénu, od místních občanů i od nezaujatých odborníků. Bez zainteresování místního obyvatelstva do řešení krize nemůže být působení ozbrojených sil nikdy úspěšné. Zde mají své nezastupitelné místo místní i mezinárodní média.

■ Aktivní obyvatelstvo. Mezinárodní zásahy nikdy nemohou udělat více než otevřít určitý prostor. Vojenský zásah musí být podporován zdola, ne na principu „uděláme to za ně“.

Zásada č. 5: Soustředění na regiony

■ Války nemají hranice. V globalizovaném světě je přesah konfliktů mimo hranice mnohdy formálně ustanoveného státního útvaru značný. Uprchlíci, menšiny v různých zemích hlásící se k postiženému státu či národu, extremistické a zločinecké sítě, to jsou skutečnosti, které eskalují konflikt do širšího regionu nebo jej dokonce přesu- nují. Snaha zaměřit se na státní suverenitu jediné země, byť v něm spočívá ohnisko konfliktu, je „slepou uličkou“.

■ „Bezešvý“ přístup. Častou a bohužel špatnou praxí je, že v regionu kde probíhají mírové operace, mají jednotky účastnických zemí přidělené „své“ teritorium a zavá- dějí tam „svůj“ pořádek. Někdy je region dokonce rozdělen mezi různé organizace. Přestože každá účastnická země nebo organizace má ty nejčistší úmysly, nejednotnost v postupu nebo dokonce názorech na cílový stav v regionu po ukončení konfliktu může vést k diskontinuitě a jeho zneužívání nekalými silami.

Zásada č. 6: Používání právních nástrojů

■ Prosazování práva. Je samozřejmé, že diplomatická fóra a politické rozhodování o řešení konfliktů musí respektovat právní pravidla. Na aplikaci práva je však založen samotný způsob, na kterém jsou operace prováděny. Kromě ozbrojených sil, které plní svoje tradiční poslání, je do stabilizace situace nutno zapojit především nevojenské složky a pracovníky – policisty, soudní úředníky, soudce, prokurátory.

■ Úloha vojáků. Vojáci při operacích vedených podle principů lidské bezpečnosti plní řadu netradičních funkcí. Kromě toho, že pomáhají svým nevojenským spolupracov- níkům a vytvářejí podmínky pro jejich efektivní činnost, plní významné funkce při ochraně obyvatelstva, zajištění důkazů pro soudní řízení a další.

■ Vymahatelnost práva. Přestože obecně platí, že v prostoru konfliktu platí právo

místní, jeho uplatňování není vždy jednoznačné, zejména u zhroucených nebo tota- litních států. Proto je nezbytné dodržovat i obecně platné zásady mezinárodního práva a předem dohodnuté zasahujícími silami„mravní kodexy“. Ty musí mít právní ochranu při jeho prosazování. Rovněž podle těchto principů musí být stíháni teroristé, váleční zločinci, obchodníci s drogami a ostatní protispolečenské živly. Mezinárodní síly se přitom musí opírat o místní nezkorumpované policisty, právní experty, mezi- národní experty i mezinárodní tribunály.

Zásada č. 7: Přiměřené použití síly

■ Ochrana civilistů. V ozbrojeném konfliktu musí vojáci pro splnění svých úkolů chrá- nit vlastní síly. Je však přinejmenším problematické, když jsou životy zasahujících vojáků chráněny více, než životy civilistů, mezi nimiž ozbrojený zápas probíhá. Takoví

vojáci ztrácejí morální kredit a v konečném dopadu i důvěru obyvatelstva, které mají chránit.

■ Omezování použití síly. Tvrdé použití síly s cílem zabití protivníka je poslední možnost,

jak dosáhnout cíle. V mírových operacích je cílem přesvědčit protivníka, aby změnil svoje chování, případně eliminovat jeho bojeschopnost. Toho lze dosáhnout s použitím širšího spektra nástrojů než jen působením letálních zbraní.

■ Právo na sebeobranu zasahujících sil musí být zachováno ve všech případech. Pokud

je na vlastní vojska použito násilí, musí být adekvátní reakce, jinak hrozí selhání celé mise. Stejně tak bude legitimní zabít někoho, kdo se pokouší zabít třetí osobu. Vojáci však musí znát pravidla pro použití násilí, umět je i ve vypjatých situacích uplatňovat, a zároveň mít jistotu právní ochrany, pokud podle těchto pravidel konají. Naopak, pokud vojáci překročí předem stanovená pravidla, musí být za své konání právně odpovědni.

Implementace bezpečnostní doktríny

Při praktickém prosazování zásad lidské bezpečnosti nelze spoléhat jen na filozoficko- teoretické proklamace. K tomu, aby EU mohla provádět bezpečnostní politiku založenou na výše uvedených zásadách, musí disponovat potřebnými sílami a prostředky a mít potřebný právní rámec.

■ Síly a prostředky by měly mít podobu „sboru rychlé reakce na podporu lidské bezpeč-

nosti“ (Human Security Response Force) složeného z 15 000 mužů a žen, z nichž ales- poň třetinu bude tvořit civilní personál (policie, pracovníci dohlížející na dodržování lidských práv, odborníci na rozvoj a humanitární pomoc, administrativní a organizační personál apod.). Kromě toho by měl být doplněn z příslušníků „dobrovolného sboru lidské bezpečnosti“ (Human Security Volunteer Service).

■ Nový právní rámec by měl upravovat jak rozhodnutí o zásahu, tak rozhodování při samotných operacích v terénu. Jeho ustanovení by měla vycházet z právního řádu hostitelských i vysílajících zemí, z mezinárodního trestního práva, mezinárodní úpravy lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.

Další rozvoj evropské doktríny lidské bezpečnosti

Existuje mnoho zpráv, studií, publikací (např. [4] nebo [5]), bylo uskutečněno mnoho konferencí a seminářů, které se problematikou evropského pojetí lidské bezpečnosti zabývaly. Jen těžko lze hodnotit uskutečňování principů, které se mohou v praxi projevovat v mnohých podobách. Evropská komise, její výbory, výbor pro zahraniční věci Evropského parlamentu se ve svých zprávách zabývá především realizací společné zahraniční politiky EU a v nich je možné vypozorovat to, co zde nazýváme principy lidské bezpečnosti.

Od vydání barcelonské zprávy se objevily dva protikladné kritické názory na doktrínu lidské bezpečnosti. Ten první kritizuje koncepci samotnou a objevuje se ve veřejných i aka- demických debatách. Někteří kritici se obávají, že jde o novou nálepku neo-imperialismu a o způsob, jak ospravedlnit liberální intervencionalismus a nový evropský militarismus. Ten druhý namítá, že koncepce je bezzubá, příliš „laskavá a rozmazaná“ či „měkká“. Nejde ostatně o nic nového, v historii se při objevení nových filozofií, koncepcí, strategií, pojetí či principů vždy objevovaly krajní kritické reakce.

V listopadu 2007 vydala stejná studijní skupina, která pracovala na doktríně lidské bez- pečnosti, tzv. madridskou zprávu [6], která zhodnotila výchozí materiál [1] a nastínila vizi evropské bezpečnostní doktríny založené na souboru zásad, které by měly být jasně defino- vané a zformulované na každé úrovni EU, a to počínaje členskými státy, které se dohodnou na kolektivní akci, po jednotlivé vojáky, policisty či daňové inspektory v prostoru operace. Podle této zprávy doktrína lidské bezpečnosti vyžaduje transformaci způsobu myšlení. Tradiční koncepce bezpečnosti jsou hluboce zakotveny na ministerstvech zahraničí a obrany a jakákoli alternativa je považována za utopii. Nicméně se více méně jasně ukazuje, že přístup lidské bezpečnosti je ve skutečnosti realističtějším způsobem zvládání současných krizových situací a mohl by být i účinnější, než tradiční přístup k bezpečnosti, který zdůrazňuje klasické užití ozbrojených sil či jednoduše připojuje civilní kapacity k vojenským mírovým sborům. Proto je tak důležité definovat parametry evropské bezpečnostní doktríny.

Cílem mého příspěvku není zde citovat a komentovat celé pasáže této zprávy, kterou dopo- ručuji každému, kdo se vážně zabývá ESDP. Stejně tak by z tohoto pohledu stály za podrobnější analýzu některé pasáže lisabonské smlouvy. [7]

Závěr

Koncepce lidské bezpečnosti vyjadřuje způsob, jakým se Evropská unie snaží uspokojit lidské potřeby v krizových situacích, kdy lidé trpí v důsledku válek, ale také v důsledku pří- rodních či člověkem způsobených katastrof – hladomorů, tsunami, hurikánů. Bezpečnost je často považována za stav, v němž nehrozí fyzické násilí a který spadá do oblasti politicko- vojenských kompetencí.

Pro Evropskou unii znamená „lidská bezpečnost“ víc než jen další bezpečnostní koncepci či nálepku. Lze ji považovat za příběh, který zahrnuje cíle a metody různorodého systému zahraniční a bezpečnostní politiky a který tyto představuje v diskuzích o bezpečnosti s růz- nými posluchači z řad veřejnosti i s odborníky. Jinými slovy je lidská bezpečnost pojetím, jak Evropané přistupují k vnější bezpečnosti. Jako taková je také základem společné bezpečnostní kultury a identity.

Odkazy k textu:

[1] The Prague Conference on the European Way of Security 2009, http://.xxxxx.xxxx.xx/XXXXX-00.xxxx.

[2] XXXXX, X. (ed.) Česká bezpečnostní terminologie. Brno: VA Brno 2003, s. 13.

[3] A Human Security Doctrine for Europe: The Barcelona Report of the Study Group on Europe’s Security Capa- bilities, Barcelona 2004, xxxx://xxx.xxx.xx.xx/Xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxxxxx.xxx. Dokument vytvořila skupina složená z předních teoretiků i význačných praktiků pod vedením profesorky Xxxx Xxxxxx, ředitelky Centre for the Study of Global Governance v Londýně. V českém překladu je k dispozici na xxxx://xxx.xxxxxx. cz/2007/4/27/art34039.html.

[4] XXXXXXX, M, XXXXXX M. First: A Human Security Strategy for the European Union, xxxx://xxx.xxx.xx.xx/Xxxxx/ global/5publications3.htm.

[5] xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxx_xxxxxxxx.

[6] A European Way of Security: The Madrid Report of the Human Security Study Group, Madrid 2007, xxxx://xxx. xxx.xx.xx/Xxxxx/xxxxxx/0xxxxxxxxxxx.xxx. V českém překladu je k dispozici na xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xx/ publikace.

[7] Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, pode- psaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007, xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/xxxxxxxxx.xxxxxx?xxx- get=EUB:NOTICE:FXAC07306:EN:HTML&request_locale=CS.

Literatura:

XXXXXX, X. The Global Age. Cambridge: Polity Press, 1996. BAUDRILLARD, J. Amerika. Praha: Dauphin 2000.

XXXX, U. Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004.

XXXXX, P. Dialectic and Functionalism. Toward a Theoretical Synthetis. American Sociological Review 28, 1963. XXXXXX, M. T. O povinnostech. Praha: Svoboda, 1970.

XXXXXXXXXX, X. X. X. xxx. O válce. Praha: Svoboda, 1959.

XXXXXXX, X. Xxxxxx obrany, nebo bezpečnostní věda? Náměty pro vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti bezpeč- nosti a obrany státu. Vojenské rozhledy 4/2006.

XXXXX, X. X., XXXXXXXXX, I. J. Unintended Consequences. Londýn: Reaktion Books, 2007.

XXXXXX, B. Druhá moderna. Xxxxxx Xxxx a teorie reflexivní modernizace. Brno: Masarykova univerzita, 2001. XXXXXXX, X. Xxxxxxxxxxxxx – nauka o bezpečnosti a nebezpečnosti. Vojenské rozhledy 3/2007, s. 3-14.

XXXX, X. K věčnému míru: Filozofický projekt. Praha: nakladatelství Oikúmené, 1999. XXXXXXX, X. The Rise and Fall of the Great Powers. Boston, 1988.

XXXXXX, X. X. Social Theory a Social Structure. Toward the Codification of Theory and Research. New York, 1968. XXXXXX, X. X. Studie ze sociologické teorie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.

XXXXXXX, B. Profesionalizace ozbrojených sil – trendy, teorie, zkušenosti. Praha: AVIS, 2007.

XXXXXXX, B. Pojem bezpečnostní struktury a možnosti jeho využití pro potřeby bezpečnostní vědy. Vojenské roz- hledy 4/2007, s. 26-29.

XXXXXXXX, X. Poslední klasik moderní sociologie Xxxxxx Xxxx Xxxxxx. Studie in Xxxxxx X. Xxxxxx, Studie ze socio- logické teorie, Praha: Sociologické nakladatelství, 2000.

XXXXXXXX, X. Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. PLATÓN. Ústava Oikúmené. Praha, 1996.

PLATÓN: Zákony. Oikúmené. Praha, 2001.

XXXXXX, X. Xxxxxx ve strachu. Kritické myšlení v Baumanově tekuté modernitě. Právo – Literární příloha Salon 507, 22. 2. 2007.

XXXXX, X. x kol. Tvorba základů bezpečnostní vědy. Vojenské rozhledy 1/2007, s. 21-31. XXXXXXXXX, X. Globalization. Social Theory and Global Culture. London: Sage, 1992.

XXXXXXX, X. Odsud až do nekonečna: Průvodce moderní matematikou. Praha: Argo a Dokořán, 2006. XXXXXX, Š. Asymetrické války. Vojenské rozhledy 3/2007, s. 15-26.

Velký sociologický slovník. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum, 1996.

Existence tisíců jaderných zbraní je nejnebezpečnějším dědictvím studené války. Mezi Spoje- nými státy a Sovětským svazem nebyla vedena žádná jaderná válka, ale generace žily s vědomím, že jejich svět může být vygumován jediným zábleskem světla. Města jako Praha, která existovala po staletí a zosobňovala krásu, talent a lidskost, by přestala existovat.

Studená válka dnes zmizela, ale tisíce jaderných zbraní nikoli. Podivnou ironií historie se hrozba jaderné války snížila, ale riziko jaderného útoku se zvýšilo. Tyto zbraně si obstaralo více států. Pokračují jejich zkoušky. Na černých trzích se obchoduje s jadernými tajemstvími a jadernými materiály. Šíří se technologie jak sestrojit jadernou nálož. Teroristé jsou rozhodnuti, že si ji koupí, postaví nebo ukradnou. Naše úsilí jak tato nebezpečí omezit se soustředilo na globální režim nešíření jaderných zbraní, ale s tím, jak stále více lidí a států porušuje pravidla, bychom se mohli dostat do situace, že to nebude fungovat.

To se týká všech lidí, všude. Jedna jaderná zbraň odpálená v jednom městě – ať je to New York nebo Moskva, Islámábád nebo Mumbaí, Tokio nebo Tel Aviv, Paříž nebo Praha – by mohla zabít statisíce lidí. A ať by se to stalo kdekoliv, důsledkům by nebylo konce – z hlediska naší globální bezpečnosti, společnosti, hospodářství a z hlediska konečného důsledku pro naše přežití.

Xxxxx v Praze mluvil k světu (z projevu amerického prezidenta Xxxxxxx Xxxxx v Praze)

neděle 5. dubna 2009 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxxx?xxx000000

Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx

Hodnocení a certifikace CZE/SVK Battle Group EU

VOJENSKÉ

UMĚNÍ

Motto: Ve válce se spěchá, aby se čekalo. Ačkoli často slyšíme o hloupém spěchu, chytrost bývá zřídka kdy spojována se zpožděním.

Úvod

K tomu, aby mohla být zařazena do stavu pohotovosti, musí každá Battle Group EU v sou- ladu s předem stanovenými kritérii projít procesem hodnocení a certifikace. Certifikace rozhodne, zda Battle Group EU má všechny předpoklady a je schopna úspěšně plnit rozsah úkolů a požadavků, které mohou být před ni postaveny. Ke zjištění, zda Battle Group EU splňuje nebo nesplňuje požadovaná kritéria, musí být provedena celá řada standardních prověrkových zaměstnání.

Pro naplnění závazku Česka, které je nosným státem pro CZE/SVK Battle Group EU (CZE/ SVK BG EU) vůči EU, musí AČR v souladu se závazným dokumentem „Výcvik a certifikace Battle Group EU“ (EU BG Training and Certification) certifikací potvrdit, že CZE/SVK BG EU dosáhla standardů a splňuje kritéria, která jsou stanovena dokumentem „Standardy a kritéria Battle Group EU“ (Standards and Criteria EU BG).

Podle plánu bude CZE/SVK BG EU zařazena do pohotovosti od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009. Slovensko přispívá do CZE/SVK BG EU silami a prostředky. Spolková republika Německo (SRN) poskytuje EU OHQ (Operační velitelství Postupim), které je předurčeno jako hlavní varianta EU OHQ pro tento operační svazek. To, zda tento dvoj-národní operační svazek splňuje stanovená kritéria pro nasazení do expediční operace EU, rozhodne hodnocení a následná certifikace.

1. Výchozí předpoklady pro hodnocení a certifikaci

1.1 Definice procesu certifikace

Koncept Battle Group EU obsahuje následující definici účelu certifikace Battle Group EU:

„Je nutno provést certifikaci zformovaných prvků tak, aby bylo zaručeno, že bylo dosaženo stanovených standardů.“

Při posuzování tohoto ustanovení se stává zcela zřejmým, že cílem certifikace nemůže být pouze zjištění, že bylo dosaženo stanovených standardů. Cílem hodnocení vojenské jednotky je totiž vyjasnit:

■ za jakých podmínek je jednotka schopna splnit úkoly, které jsou před ni postaveny,

■ jaké faktory (skutečnosti) brání tomu, aby jednotka dosáhla požadované úrovně výkonu.

Z toho vyplývá, že cíl hodnocení musí být vztažen k mnohem komplexnějšímu úkolu – tj. certifikaci způsobilosti Battle Group EU k plnění stanovených úkolů a misí. S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům je možno zformulovat následující otázky:

1. Co je podstatou certifikace Battle Group EU?

2. Jaký druh obecných a specifických požadavků musí proces certifikace splňovat?

3. Existují nějaké rozdílné aspekty certifikační procedury, v případě že ano, vyžadují tyto rozdílné aspekty také rozdílné metody a prostředky provedení?

4. Jaké praktické metody a prostředky jsou nejvhodnější pro realizaci alternativních aspektů certifikační procedury?

5. Jsou k dispozici nějaké již existující metody a procedury, kterých by mohlo být využito jako základu pro vypracování certifikační procedury Battle Group EU?

1.2 Srovnání Battle Group EU a NRF

CZE/SVK BG EU je jednou z řady Battle Groups EU. Battle Groups EU jsou součástí množiny prvků rychlé reakce EU. Battle Group je postavena na kombinaci druhů sil velikosti praporu, posílených o prvky bojové podpory a všestranného bojového zabezpečení. Battle Group je sdružena s FHQ a určenými operačními a strategickými prostředky do jednoho organizačního celku. Toto uskupení sil se nazývá operační svazek Battle Group.

Síly rychlé reakce NATO (NRF) jsou dalším prvkem rychlé reakce ve výstavbě ozbrojených sil v Evropě. Existují však rozdíly ve velikosti mezi Battle Group EU a NRF, protože NRF zahr- nují 22 000 vojáků a vlastní Battle Group EU bez přidružených vzdušných a námořních sil a prostředků má pouze okolo 1500 příslušníků. Přesto ale mezi Battle Group EU a NRF existuje velmi mnoho podobností, protože členské státy EU mohou poskytnout své síly, prostředky a schopnosti jak pro Battle Groups EU, tak pro NRF. Jako příklad podobností může posloužit srovnání rozsahu úkolů pro Battle Group EU a NRF ve spektru příslušných misí. Níže uvedená tabulka ukazuje, že z pěti typů misí postavených před NRF jsou čtyři analogické s typy misí, které jsou postaveny před Battle Group EU.

Tab. 1: Srovnání misí předurčených pro NRF a Battle Group EU

Mise NRF	Mise Battle Group EU
Evakuační operace nekombatantů (NEO)	Evakuační operace v nepřátelsky naladěném prostředí, včetně evakuačních operací nekombatantů (NEO)
Zabezpečení odstranění následků (způsobených použitím ZHN nebo humanitární krizovou situací)	Poskytnutí pomoci při vedení humanitárních operací (HA), včetně odstraňování následků živelních pohrom a zabezpečení migrace obyvatelstva do bezpečných oblastí
Krizová operace, včetně udržování míru	Operace vedená k oddělení znepřátelených (bojujících) stran silou (SOPF), včetně řešení krize, vytváření míru a zabezpečení dopravních komunikací (LOCs)
Operace k zajištění embarga	Operace vedená k odvrácení konfliktu (CP), včetně preventivního nasazení sil, společné odzbrojovací operace, operace k zajištění embarga
Podpora protiteroristických operací (CT)	–	–	–
–	–	–	Stabilizace, rekonstrukce a vojenská pomoc třetím zemím (SR) včetně poskytnutí podpory třetím zemím v boji proti terorismu, udržování míru, poradenství a výcvik, sledování průběhu voleb a budování státních institucí včetně reformy bezpečnostního sektoru

1.3 Certifikace Battle Group EU

Koncept certifikace hraje důležitou roli ve formování schopnosti rychlé reakce EU. Koncept Battle Group EU stanovuje účel certifikace Battle Group EU a zodpovědnosti členských států EU. Certifikace zůstává v národní zodpovědnosti přispívajících členských států EU, které musí tuto certifikaci provést v souladu s pevně stanovenými a schválenými postupy EU.

1.3.1 Certifikační procedura Battle Group EU a metody jejího provedení

S ohledem na možnost výběru certifikační procedury a metod provedení usiluje EU o to (a koncepce Battle Group EU to tak stanoví), aby dokumenty Battle Groups EU byly komple- mentární s dokumenty NATO (NRF). Kdekoliv je to v procesu certifikace možné a realizova- telné, standardy, praktické metody provedení a postupy musí být analogické k postupům, které jsou stanoveny v rámci NATO (NRF). Pro kvalitu certifikace je nanejvýš důležité a výhodné, jestliže členské státy EU mají možnost poskytovat své prostředky a schopnosti jak pro Battle Groups EU, tak pro NRF.

Propojení na certifikační procedury NRF je také zdůrazněno v dokumentu Příprava a certi- fikace Battle Group: „Certifikace musí být prováděna tak, aby bylo garantováno, že všechny poskytnuté operační svazky Battle Group dosáhly standardů a splnily kritéria stanovená pro Battle Group EU. Certifikační procedura, kde je to jen možné a realizovatelné, musí být analogická s certifikační procedurou NRF.“

K objasnění problematiky certifikační procedury je nutno dodat, že s výjimkou doporučení použít metody a procedury, které jsou uplatňovány při certifikaci NRF, žádné certifikační postupy vypracované EU neexistují.

1.3.2 Zodpovědnost za certifikaci Battle Group EU

V souladu s dokumentem Příprava a certifikace Battle Group EU týkají se zodpovědnosti členských států EU jsou stanoveny tři následující aspekty: Příprava, úroveň vycvičenosti jednotek a certifikace operačního svazku Battle Group EU.

Požadavky na přípravu

Členské státy EU, které přispívají silami a prostředky do Battle Group EU, mají plnou zod- povědnost za všechny oblasti přípravy: „Na členských státech EU plně spočívá zodpovědnost za přípravu operačního svazku Battle Group EU. Členské státy EU jsou oprávněny v souladu se svými možnostmi provádět přípravu tak, aby byla zaručena úspěšná certifikace a byly dosaženy standardy a splněna kritéria, která jsou stanovena pro Battle Group EU. Požadavky na přípravu, výcvikový koncept, úkoly a zodpovědnost za provádění přípravy jsou uvedeny v dokumentu EUMS – Pokyny pro přípravu Battle Group EU.“

Certifikace jednotek

Členské státy EU, které přispívají silami a prostředky do Battle Group EU, mají plnou zodpovědnost za certifikaci svých jednotek. Před zařazením do operačního svazku Battle Group EU mají členské státy EU za povinnost provést certifikaci, která potvrzuje, že jejich příspěvky sestávající ze sil a prostředků dosáhly stanovených standardů a naplňují kritéria určená pro jednotky.

Certifikace operačního svazku Battle Group EU

Členské státy EU, které přispívají silami a prostředky do Battle Group EU, mají plnou zod- povědnost za certifikaci operačního svazku Battle Group EU. Jeden měsíc před zařazením Battle Group EU do pohotovosti jsou členské státy EU, které přispívají silami a prostředky do Battle Group EU, povinny provést certifikaci, která potvrdí, zda operační svazek Battle Group EU dosáhl stanovených standardů a naplňuje kritéria určená pro operační svazek Battle Group EU. I když výše uvedená definice ponechává místo pro různou interpretaci, předpokládá se, že certifikace Battle Group EU je zodpovědností nosného státu, v případě CZE/SVK BG EU Česka.

1.4 Standardy a kritéria pro Battle Groups EU

Otázku standardů Battle Groups EU řeší koncept Battle Group EU. Společné, definované, schválené a přesně stanové standardy vojenských schopností Battle Groups EU jsou nezbytné pro hodnocení a certifikaci a musí být komplementární s dokumenty NATO (NRF).

Kdykoli je to možné a realizovatelné, musí být operační svazky Battle Groups EU při- pravovány tak, aby byly schopny dosáhnout standardů a kritérií stanovených pro podobné vojenské formace poskytované pro začlenění do sil rychlé reakce NATO, přesto však musí být vzaty do úvahy charakteristické podmínky EU, které umožňují všem členským státům EU poskytnout a připravit příspěvky pro operační svazky Battle Groups EU.

V dokumentu „Standardy a kritéria pro Battle Group EU“ je stanoveno devět oblastí stan- dardů [1], kritérií a norem pro Battle Group EU, které jsou uvedeny v následujícím pořadí:

1. Dostupnost

2. Flexibilita

3. Použitelnost a nasaditelnost

4. Připravenost

5. Propojitelnost

6. Udržitelnost

7. Odolnost

8. Zdravotnické zabezpečení

9. Interoperabilita

V souladu s výše uvedeným dokumentem musí být těchto devět standardů měřitelných za pomoci kritérií a tato kritéria musí být prověřená před zařazením CZE/SVK BG EU do poho- tovosti. Na národní úrovni vytvářejí tyto standardy základ pro hodnocení dosažené připra- venosti a certifikaci.

Operační svazek Battle Group musí být připraven a vybaven pro zvládnutí nejnáročnějších úkolů. Proto musí být operační svazek sestaven a připraven pro vedení boje vysoké intenzity na úrovni jednotek, musí mít schopnost splnit každý potenciální vojenský úkol a vyrovnat se s riziky spojenými s plněním úkolů v rámci schválené mise. Proto platí následují kritérium:

„Prvky operačního svazku Battle Group EU musí být v rámci schválené mise schopny zvládnout každý potenciální vojenský úkol s přihlédnutím ke své omezené velikosti.“

Je velmi obtížné posoudit, jak je za pomoci daných kritérií možno změřit dosažení stan- dardů, protože pro tyto standardy nejsou uvedeny žádné normy. Zcela evidentně, např. pro

„schopnost splnit“ musí být vypracovány normy pro stanovení dosažené úrovně předtím, než mohou být standardy a kritéria pro Battle Group EU použity. Tento požadavek se týká

téměř všech standardů a kritérií uvedených v dokumentu „Standardy a kritéria pro Battle Group EU“.

1.5 Proces hodnocení a certifikace podle standardů sil ACO

Pro provedení certifikace CZE/SVK BG EU má AČR k dispozici program CREVAL. Zastře- šujícími dokumenty programu CREVAL jsou v rámci společných publikací NATO (AFS – ACO Forces Standard) publikace AFS vol. VII, která rozpracovává jednotlivé oblasti hodnocení pro vojenské síly a NATO TASK LIST. Hodnocení CZE/SVK BG EU podle standardů NATO může být v podmínkách AČR provedeno za účasti pozorovatelů EU, nebo pouze na národní úrovni.

Obr. 1: Standardy sil ACO

Cílem hodnocení podle standardů sil ACO je zabezpečit bojovou způsobi- lost CZE/SVK BG EU s úkolem:

Standardy sil ACO
Díl I – Obecné zásady
Díl	Standardy pro	Díl	Manuály pro
II	Pozemní síly	VI	TACEVAL – VzS
III	Vzdušné síly	VII	CREVAL – PozS
IV	Námořní síly	VIII	MAREVAL – NaS
V	Společná velitelství	IX	Společná velitelství

□ dosáhnout připravenosti k plnění úkolu v souladu se standardy a kri- térii Battle Group EU,

□ identifikovat nedostatky ve vztahu ke schopnostem CZE/SVK BG EU,

□ poskytnout NGŠ AČR a EUMC (EUMS) podklady pro celkové hod-

nocení CZE/SVK BG EU před jejím zařazením do pohotovosti,

□ dosáhnout nejvyššího možného stupně standardizace v hodnocení útvarů.

Kontrola a hodnocení podle standardů sil ACO (NATO CREVAL) se uskutečňuje na základě rozhodnutí NGŠ AČR. Program (plán) kontroly je záměr organizovaného procesu kritického zkoumání toho, jak úroveň všech předváděných činností a schopností odpovídá úrovni sta- novené standardy a kritérii NATO. Operační svazky Battle Groups EU musí být připraveny a schopny dosáhnout standardů a kritérií stanovených pro podobné vojenské formace posky- tované pro začlenění do sil rychlé reakce NATO.

1.5.1 Operační zkoušky a hodnocení (OT&E) a OPEVAL

Procesy provádění operačních zkoušek a hodnocení (OT&E – Operational Testing and Evaluation) a operačního hodnocení (OPEVAL – Operational Evaluation) jsou mezinárodně uznávané a jsou důležitými aspekty procesu pořizování výzbroje a vybavení pro ozbrojené síly. Při provádění OT&E a OPEVAL musí být pozornost zaměřena na hodnocení v rámci plnění úkolu, neboť je nutné zhodnotit fungování prověřovaného systému v obtížném operačním prostředí a vzít do úvahy všechny možnosti, které mohou vést jak k úspěšnému splnění úkolu, tak k jeho nesplnění. Jestliže procesu OPEVAL nebude věnována náležitá pozornost, potom AČR dává v sázku bezpečnost a životy svých vojáků, jak v operacích vedených na podporu míru, tak v operacích bojových.

Posláním OT&E je totiž neposílat příslušníky AČR do ztráty působících situací s výzbrojí, technikou nebo taktikou, která může, ale nemusí fungovat. Nedávno získané těžké zkušenosti v Afghánistánu plně potvrzují význam a nutnost provádění OT&E a OPEVAL.

Proto je pro certifikaci CZE/SVK BG EU nutné, aby byl OPEVAL proveden u munice, hlav- ních druhů výzbroje a systémů určených pro operační svazek CZE/SVK BG EU. Vypracování

tohoto typu provádění prověrek a procesu hodnocení je především záležitostí Národního úřadu pro vyzbrojování. Provádění hodnověrného OPEVAL v AČR podobného tomu, jaký je běžně prováděn v ozbrojených silách USA, je nanejvýš žádoucí a nutné především v době, kdy se ve velkém pořizují nové druhy výzbroje a techniky pro jednotky vysílané do zahraničních misí a připravované k vedení expedičních operací.

1.6 Závěry k problematice certifikace CZE/SVK BG EU

Poznatky o provádění certifikace CZE/SVK BG EU a stanovených standardech mohou být shrnuty do následujících bodů:

■ Každý členský stát musí certifikovat svůj národní příspěvek tak, aby bylo potvrzeno, že splňuje standardy a kritéria stanovená pro úroveň jednotky.

■ Je zcela přiměřené předpokládat, že zodpovědností nosného státu – Česka – je, aby certifikoval, zda operační svazek CZE/SVK BG EU dosáhl úrovně stanovených standardů a splnil kritéria určená pro Battle Group EU.

■ Proces certifikace operačního svazku CZE/SVK BG EU musí být nastaven tak, aby tato vojenská formace dosáhla úrovně standardů a kritérií stanovených pro Battle Group EU ne později než 31. května 2009.

■ Kdykoli je to možné a reálné musí být operační svazek Battle Group EU připraven a vycvičen tak, aby dosáhl stejných standardů a kritérií, jako jemu na roveň postavené vojenské formace předurčené pro zařazení do NRF. Standardy a kritéria Battle Group EU nejsou zpracovány v té formě, aby mohly být okamžitě použity pro hodnocení, proto je žádoucí, aby příslušné standardy NRF byly využity jako základ pro vypracování standardů a kritérií Battle Group EU určených pro CZE/SVK BG EU.

■ Proces certifikace CZE/SVK BG EU musí být analogický s celkovým procesem a prak- tickými metodami provádění certifikace NRF.

■ Vojenské jednotky předurčené pro CZE/SVK BG EU musí být do konce roku 2008 schopné dosáhnout úrovně standardů stanovených pro síly rychlé reakce NATO.

■ OPEVAL (technické prohlídky) musí být prováděn u munice, hlavních druhů výzbroje a systémů předurčených pro operační svazek Battle Group EU. Kvalita provedení těchto prohlídek musí zajistit, že bezpečnost a životy příslušníků operačního svazku Battle Group EU nebudou vystaveny žádným zbytečným technickým rizikům.

2. Analýza problému certifikace a následná zjištění

2.1 Definice klíčových pojmů

Cílem certifikace Battle Group EU je potvrdit způsobilost Battle Group EU pro plnění příslušných úkolů a misí. V důsledku skutečnosti, že koncept certifikace není uveden v doku- mentech Battle Group EU, je nezbytné se obrátit pro znění příslušné definice jinam. Vzhledem k analogii mezi certifikaci Battle Group EU a certifikaci NRF může být použita následující definice NATO.

„Certifikace je procedura, na základě které příslušné vojenské orgány vydávají formální potvrzení o tom, že operační velitelství, vojenské síly nebo jednotky, ať už předurčené pro předání do podřízenosti nebo se již v podřízenosti nacházející, odpovídají všem požadavkům a náležitostem potřebným pro splnění specifického úkolu nebo stanovené mise. Certifikace

může být založena na již existujícím hodnocení nebo na jiných dostupných hodnověrných informacích.“

NATO TASK LIST poskytuje následující definice pojmů používaných v procesu hodnocení.

Hodnocení – organizovaný proces kritického posouzení činnosti nebo schopností podle stanovených standardů a kritérií.

Standard – standard umožňuje způsob určení přijatelného stupně znalosti a dovednosti, který vojenské organizace nebo vojenské síly musí prokázat pro splnění společného hlavního úkolu mise ve specifických podmínkách. Standard obsahuje jedno nebo více kritérií pro daný úkol a normu pro každé kritérium.

Kritérium – je základem pro vyjádření rozdílných úrovní plnění daného úkolu (např. procento osob z jmenného seznamu občanů spojeneckých zemí a dalších vybraných státních příslušníků, které bylo odsunuto do bezpečí v průběhu evakuace).

Norma – minimální přijatelná úroveň výkonu spojená s přesně stanoveným kritériem plnění daného úkolu (tj. velitel určí např. hranici 85 % jako přijatelnou úroveň výkonu splnění stanoveného úkolu). Norma je často vyjadřována ve dnech, hodinách, minutách, procentech, četnosti opakování, kilometrech nebo jiných velitelskými orgány stanovených jednotkách. Podmínky – podmínky jsou faktory prostředí, které ovlivňují úroveň výkonu při plnění úkolu. Obecně podmínky existují nezávisle na vůli velitele (např. klimatické podmínky – tro- pické, subtropické, mírné, pouštní nebo arktické). Určité podmínky jsou veliteli přímo sta- noveny (např. pravidla použití síly – ROE nebo úsek terénu společného operačního prostoru, který mu byl přidělen). Některé podmínky jsou velitelem ovlivnitelné (např. rozmístění vlastních sil a způsob vedení operační činnosti), další podmínky se nacházejí mimo sféru jeho vlivu (např. stupeň nepřátelské hrozby), jiné podmínky jsou zcela neovlivnitelné (např.

počasí v určitém geografickém prostoru).

Bojové požadavky – bojové požadavky se skládají z úkolů, podmínek a standardů. Příklad bojového požadavku je vyjádřen formulací: „Splnit stanovený úkol v podmínkách……… v souladu se standardem “

Například v kontextu mise humanitární pomoci provést distribuci zásob pro humanitární operaci a prostor operace /JOA (OP 4.5) v podmínkách nepříznivého (bouřkového) počasí (C 1.3.1.3) a ohrožených dopravních tepen v rámci prostoru operace (C.2.5.1.4) v souladu se standardem přesunout 2 000 000 tun/míle nákladu denně a do čtyř hodin rozmístit jed- notku nebo větší náklad podle charakteru požadavku.

Ve srovnání se standardy a kritérii Battle Group EU je evidentní, že:

■ Většina stanovených kritérií postrádá podrobnější vyjádření. Příkladem jsou jazy- ková kritéria. Tato kritéria nedefinují žádné požadavky na úroveň znalosti jazyků pro jednotky začleněné do Battle Group EU, to znamená jazyk, který bude používán jako dorozumívací (pracovní) při komunikaci mezi příslušníky jednotek rozdílných národ- ností (operačně manévrujícího prvku, jednotek bojové podpory, jednotek bojového zabezpečení, operačních a strategických prostředků).

■ Chybí definice kritérií a podmínek pro Battle Group EU.

■ Normy stanovené pro Battle Group EU nevyjadřují žádnou minimální úroveň přijatel- ného výkonu plnění úkolu.

Z výše uvedeného vyplývá, že standardy a kritéria Battle Group EU potřebují další propraco- vání tak, aby mohly být použity pro proces hodnocení. Tento požadavek je v naprostém souladu se zjištěními odborníků EU na provádění certifikace. Proto musí být Standardy a kritéria CZE/

SVK BG EU definovány s cílem, aby se staly použitelnými pro provádění hodnocení. Jestliže to bude možné, bude pravděpodobně nejrozumnější použít jako výchozí podklad dokumenty již připravené pro NATO NRF. To zabrání zbytečnému vynakládání úsilí a zároveň povede k souladu s již doporučenými analogiemi s NRF.

2.2 Definice klíčových procedur pro CZE/SVK BG EU

Poté, co bude vydefinován koncept certifikace CZE/SVK BG EU, musí následovat analýza a identifikace rozdílných procedur hodnocení, které budou spoluutvářet celkovou certifikační proceduru CZE/SVK BG EU.

Ke splnění celého rozsahu požadavků procesu hodnocení je nutno prověřovací proceduru rozdělit na dvě části:

1. Hodnocení oblasti přípravy a plánování u CZE/SVK BG EU – které bude zahrnovat hodnocení jednotlivých oblastí plánování a přípravy jako připravenost, dosažitelnost, nasaditelnost atd.

2. Hodnocení bojových kvalit CZE/SVK BG EU – zahrnuje hodnocení bojové způsobilosti a efektivity činnosti sil tzn. bojových schopností operačního svazku CZE/SVK BG EU splnit specifické úkoly v rozsahu (pro Battle Group EU) stanovených misí.

Důvodem pro toto rozdělení je zásadní rozdíl mezi hodnocením oblasti bojových kvalit a hodnocením oblasti přípravy a plánování. Se vší pravděpodobností musí být uplatněny odlišné procedury rozdílnými prvky organizace, která bude používat rozdílné řady prostředků a metod hodnocení (viz obr. 2). O identifikaci vhodných metod a prostředků je pojednáno v následujících částech.

Proces hodnocení a certifikace BG EU

Prověření

a zhodnocení oblasti přípravy a plánování

Prověření

a zhodnocení oblasti bojové způsobilosti

Činnost Hodnotící procedura

Příprava a plánování

Certifikační procedura

Nástroje hodnocení

Nástroje certifikace

Pohotovost CZE/SVK BG EU 1. 7. – 31. 12.

2009

Výcvik a cvičení

Obr. 2: Proces hodnocení a certifikace CZE/SVK BG EU

Dalším krokem je provedení analýzy toho, jak mohou být rozdílné metody kombinovány s danými standardy a kritérii Battle Group EU. Výsledkem této analýzy je seznam kombinací, metod, který je uveden v příloze číslo 1. Obr. 3 znázorňuje přehled toho, jak jsou rozdílné standardy a kritéria rozděleny mezi tyto dva procesy.

Pro certifikaci CZE/SVK BG EU je možno použít tři rozdílné certifikační procedury, které jsou uvedeny v následující tabulce:

Tab. 2: Certifikační procedury

Stav systémů výzbroje a techniky

Příprava a plánování u BG EU

Bojové kvality BG EU

Zaměření

Prověřit, který systém je nejlepší pro fungování

v daném operačním prostředí

Prověřit otázky přípravy a plánování

Prověřit způsobilost k vedení bojové činnosti a efektivitu činnosti sil

Požadované podklady

Tento proces prověrek

a hodnocení je nutno zavést do AČR

Standardy a kritéria CZE/SVK BG EU zpracované

podle standardů a kritérií NRF

Standardy a kritéria CZE/SVK BG EU zpracované

podle standardů a kritérií NRF

Prověření

a zhodnocení oblasti přípravy a plánování

bojová způsobilost

interoperabilita

zdrav. zabezpečení

odolnost

udržitelnost

spojení

připravenost

nasaditelnost

použitelnost

flexibilita

dosažitelnost

typy hodnotících procedur

Přestože několik standardů a kritérií je současně obsaženo v obou procedurách, budou tyto standardy a kritéria posuzovány naprosto rozdílnými způsoby za použití odlišných nástrojů v závislosti na cíli hodnocení, tzn. že interoperabilita bude v oblasti procedury přípravy a plá- nování hodnocena za použití kontrolního listu a v oblasti hodnocení bojových kvalit Battle Group EU v průběhu polního cvičení s vojsky. Otázky této problematiky jsou dále rozebírány v následující části pojednávající o prostředcích (nástrojích) certifikace.

Rozdělení standardů a kritérií mezi procesy

Prověření

a zhodnocení oblasti bojové způsobilosti

Obr. 3: Rozdělení standardů a kritérií mezi dva procesy hodnocení

2.3 Nástroje certifikace

Při prověřování NRF se ukázalo, že z nutných nástrojů k provedení certifikace musí být jeden určen jako hlavní. V souladu se systémem certifikace NRF musí mít velitelé NRF k dispo- zici různorodé nástroje tak, aby mohli u prověřovaných sil zhodnotit připravenost a všechny certifikační standardy stanovené pro splnění. Nástroje zahrnují hlášení o připravenosti, systém hlášení certifikace, poznatky z výcviku, prověrky připravenosti a výsledky rozdílných

certifikačních cvičení prováděných na všech podřízených organizačních stupních. Účelem certifikačního hlášení je:

■ Poskytovat podklady pro zhodnocení pokroku v úrovni přípravy Velitelství NRF, sil rychlé reakce a dosahování požadovaných schopností.

■ Vyzdvihnout dosažení schopností a splnění rozhodujících cílů.

■ Jasně popsat nedostatky. U všech uvedených nedostatků musí hlášení obsahovat specifická doporučení k jejich odstranění.

Koncept Battle Group EU nezahrnuje žádné nástroje pro provádění certifikace s výjimkou Dotazníku Battle Group uvedeného v příloze F. V tomto dotazníku může nosný stát deklarovat vznesení národních námitek (v případě, že byly vzneseny), dobu kdy a místo kde se uskuteční prověrková zaměstnání (cvičení) a certifikace.

Hodnocení je předpokladem pro provedení certifikace. Vypracování hodnotící procedury bude pravděpodobně stát větší úsilí než vypracování procedury certifikační, protože hodnotící procedura je svým významem mnohem komplexnější úkol.

2.4 Nástroje hodnocení

V kodexu nejlepších zkušeností NATO pro hodnocení velení a řízení (C2) je uveden seznam nástrojů a metod pro hodnocení velení a řízení (viz tabulka). Tento souhrn je potřeba využít při výběru vhodných nástrojů a metod pro rozdílné hodnotící procedury CZE/SVK BG EU.

Tab. 3: Seznam nástrojů a metod hodnocení

Nástroje / metody rozbory a historické analýzy	Tvorba dat	Sběr dat	Zpracování dat	Řešení	Zabez- pečení
Nástroje / metody rozbory a historické analýzy		X	X
odborné posudky		X
konstruktivní a virtuální simulace	X	X	X
cvičení a zkušební cvičení	X		X
teorie her			X	X
systém hodnocení velení a řízení pozemních sil (ACCES)		X	X
náhodné zmapování			X
mnohostranná analýza rozhodnutí (MCDA)			X	X
regresivní analýza			X	X
Bayesovy sítě			X	X
matematické programování			X	X
metodický výzkum				X
genetické algoritmy	X			X
nástroje projektového managementu					X
analýza dat			X
geografické informační systémy		X
vizualizace	X				X
databáze			X		X
kontrolní listy		X

2.3.1 Nástroje hodnocení přípravy a plánování CZE/SVK BG EU

Cílem procedury hodnocení přípravy a plánování CZE/SVK BG EU je prověřit a zhodnotit problematiku plánování a přípravy odvozenou z dokumentu Standardy a kritéria Battle Group EU, např. otázky připravenosti nebo nasaditelnosti. Tyto otázky nemohou být obvykle zkou- mány za pomoci posuzování a rozborů polních cvičení. Proto k řešení této problematiky byly z kodexu nejlepších zkušeností NATO jako použitelné vybrány následující nástroje:

□ kontrolní listy pro provedení vlastního sebezhodnocení,

□ kontrolní listy pro provedení nezávislých odborných kontrol,

□ modelování a simulování situací,

□ válečná hra.

Je nutno poznamenat, že bez ohledu o jaké typy nástrojů se jedná, budou všechny nástroje vyžadovat vypracování náležitě definovaných standardů sestávajících z :

■ kritérií pro vyjádření rozdílných úrovní výkonů plnění daného úkolu,

■ norem pro stanovení minimální přijatelné úrovně podaného výkonu.

2.3.2 Nástroje hodnocení bojových kvalit CZE/SVK BG EU

Cílem hodnotící procedury bojových kvalit CZE/SVK BG EU je zhodnotit bojové schopnosti operačního svazku Battle Group EU v celém (nebo vybraných částech) spektru misí předur- čených pro Battle Group EU. Tato procedura je založena na použití operačního hodnocení uplatňovaného v průběhu VŠC a polních cvičení. Koncept Battle Group EU ani koncept NRF neobsahuje, ani nepopisuje žádné nástroje pro hodnocení bojových kvalit jednotek. U kon- ceptu NRF je to pravděpodobně způsobeno skutečností, že NATO považuje hodnocení bojových kvalit jednotek za národní záležitost.

Na základě této skutečnosti se jeví vhodné z kodexu nejlepších zkušeností NATO vybrat následující kombinaci nástrojů určených pro hodnocení velení a řízení jako potřebnou pro účely hodnocení bojových kvalit CZE/SVK BG EU:

□ rozbory,

□ mnohostranná analýza rozhodnutí (MCDA),

□ Bayesovy sítě,

□ vizualizace,

□ databáze,

□ kontrolní listy.

Je nutno poznamenat, že bez ohledu o jaké typy nástrojů se jedná, všechny budou vyža- dovat stanovení bojových požadavků.

2.4 Srovnání standardů a kritérií NRF a Battle Group EU

Standardy a kritéria NRF obsahují trvale platná kritéria (PC – Permanent Criteria), kritéria rozvoje schopností (ECC – Evolutionary Capability Criteria) a kritéria provádění výcviku (ETC

– Evolutionary Training Criteria).

Při srovnání struktury trvale platných kritérií a kritérií rozvoje schopností NRF se standardy a kritérii Battle Group EU (jak je uvedeno v následující tabulce) je jasně vidět již zmíněnou ana- logii mezi standardy a kritérii Battle Group EU a standardy a kritérii příslušnými pro NRF.

Trvale platná kritéria a kritéria rozvoje schopností mohou sloužit jako vhodný podklad pro zpracování kontrolních listů při hodnocení oblasti plánování a přípravy.

Tab. 4: Srovnání standardů NRF a Battle Group EU

Trvale platná kritéria a kritéria rozvoje schopností NRF

Standardy Battle Group EU

■ Připravenost

□ Použitelnost

□ Zajištění dosažitelnosti

□ Mnohonárodnostní složení

□ Interoperabilita

□ Jazyk

■ Udržitelnost

□ Logistika

□ Zdravotnické zabezpečení

■ Schopnosti v pojetí CJSOR

□ Operace

□ Flexibilita

□ Odolnost a ochrana sil (S&FP)

■ Nasaditelnost

□ Předsunutí

□ Nasazení

□ RSOI

□ Mobilnost

■ Schopnosti velení a řízení

□ KIS

■ Dosažitelnost

■ Flexibilita

■ Použitelnost a nasaditelnost

■ Připravenost

■ Propojitelnost

■ Udržitelnost

■ Odolnost

■ Zdravotnické zabezpečení

■ Interoperabilita

Kritéria stanovená pro provádění výcviku NRF jsou použita pro hodnocení způsobilosti k vedení boje. Tato kritéria však nejsou pro praktické použití dostatečně rozpracována, protože nezahrnují nezbytné bojové požadavky tak, aby bylo možno zhodnotit způsobilost k vedení boje na základě: postavených úkolů, určených kritérií, daných podmínek a stanovených norem. Jednou z příčin nedostatku tohoto rozpracování je skutečnost, že od velitele NRF se očekává stanovení podrobnějších cílů výcviku a přípravy za využití Seznamu společných základních úkolů mise (JMETL) pro NRF.

2.5 Seznam společných hlavních úkolů mise (JMETL)

JMETL je seznam společných hlavních úkolů mise, které byly velitelem vybrány ze Seznamu úkolů NATO (NTL) pro splnění hlavních úkolů výcviku v době míru nebo plnění operačního úkolu při nasazení do operace. JMETL zahrnuje přidružené úkoly, podmínky, standardy a požadavky identifikované ze zabezpečovacích úkolů. JMETL je ztělesněním představy velitele o způsobu plnění mise a vytváří základ pro stanovení požadavků pro přípravu osob a výcvik jednotek v přípravě na misi.

Na základě společného hlavního úkolu mise (JMET) musí velitel zhodnotit schopnosti svého štábu a připravenost jednotek k plnění stanovených úkolů. Toto zhodnocení musí zahrnovat skutečně dosaženou úroveň způsobilosti ve srovnání vůči vybraným standardům definovaným v JMET. Toto hodnocení rozhodne o stanovení požadavků na provádění forem přípravy a výcviku, které jsou nezbytné pro dosažení a udržení požadované úrovně způsobilosti pro plnění každého ze společných hlavních úkolů mise. Požadavky na přípravu a výcvik musí být přetransformovány

a zakotveny do cílů přípravy a výcviku, které pro cvičící subjekty stanoví požadované výstupy z procesu výcviku spolu s opatřením pro vyhodnocení dosažené úrovně výkonu.

Přístup s použitím JMETL zajišťuje, že vytyčené cíle výcviku budou odrážet operační rea- litu. Žádný výcvik nesmí být programován, plánován a prováděn bez jasného stanovení toho, jakých výcvikových cílů výcviku má být dosaženo. Tento přístup se nazývá Systém společné přípravy a je znázorněn na obr. 4.

Postup zpracování JMETL

COPs CONOPS OPLANS

Co?

Analýza úkolu

Jak?

INTEGRACE

Upřesněný operační úkol, zámysl velitele a záměr operace

Jaké úkoly plnit, za jakých podmínek,

podle jakého standardu

Úkoly
X X X X X	AT 3.1
	AT 5.2
	OT 2.2.1
	OT 3.1
	OT 3.4
	OT 5.5.2

Obr. 4: Postup zpracování JMETL

Přístup realizovaný za pomoci JMETL je pro CZE/SVK BG EU velice potřebný. Další vojensko- odborný rozvoj CZE/SVK BG EU bude pravděpodobně těžit ze silného spojení mezi plánováním misí a přípravou (výcvikem) na mise. JMETL NRF je vhodný a použitelný pro certifikaci CZE/ SVK BG EU, a proto může posloužit jako výchozí podklad pro vypracování odpovídajícího JMETL pro CZE/SVK BG EU.

Navíc, co se týká JMETL NRF, kritéria provádění výcviku (ETC – Evolutionary Training Criteria) jsou založena na standardech vojenských sil ACO. Tyto standardy postrádají úroveň rozpracovanosti, která je nezbytně nutná pro posouzení bojové způsobilosti. Standardy sil ACO totiž nezahrnují nezbytné bojové požadavky (tj.úkoly, kritéria, normy a podmínky) potřebné k tomu, aby mohla být prověřena a ohodnocena způsobilost vojsk k vedení boje. V procesu hodnocení bojových kvalit se proto jeví jako nejlepší řešení kombinace JMETL NRF a JMETL BG EU, a to z důvodu silného propojení mezi oběma postupy.

Jak již bylo řečeno, standardy se skládají z kritérií a norem. Vypracování a stanovení norem je proto velmi důležitou otázkou. V kodexu nejlepších zkušeností NATO pro hodnocení velení a řízení je koncept norem pro hodnocení velení a řízení popisován do všech podrobností. Zjištění zde uváděná mohou být se vší pravděpodobností a s určitým přizpůsobením přene- sena do širšího kontextu hodnocení Battle Group, a to nejenom pro hodnocení oblasti velení a řízení. Proto je kodex nejlepších zkušeností NATO téměř jistě velmi hodnotným a užitečným dokumentem ke zpracování norem pro hodnocení CZE/SVK BG EU.

– Výcvikové cíle

– Program cvičení

– Výcvikové prostředky

– Zúčastněné síly

Plány, rozkazy

– Uplatnění bojových standardů

– Znovuuvedení podmínek mise

Společná doktrína

1. krok

2. krok

3. krok

Seznam úkolů NATO (NTL)

Analýza úkolu

Hodnocení stavu výcviku velitelem

Provádění společného výcviku

Popis podmínek

Vytipování JMET

vání výcviku zahrnut

Zpraco scénáře

– JMETL

Zpracování plánu výcviku

Hodnocení výcviku velitelem

Stanovené úkoly

Stanovení standardů

Systém společné přípravy

Úkoly
X X X X X	AT 3.1
	AT 5.2
	OT 2.2.1
	OT 3.1
	OT 3.4
	OT 5.5.2

Obr. 5: Systém společné přípravy

– Xxxxxx velitele

2.5 Možné výchozí body pro vypracování metod certifikace

Na základě výsledků analýzy metod certifikace je možno vytvořit alternativní metody, které mohou být použity pro každý aspekt certifikace CZE/SVK BG EU. Jedná se o:

1. Proceduru certifikace pro oblast přípravy a plánování u CZE/SVK BG EU

1.1 Národní přístup – použití dokumentů BG EU jako základ pro zpracování procedury certifikace uzpůsobené pro CZE/SVK BG EU, adaptovat vhodné národní metody pou- žívané členskými státy EU, které poskytují síly a prostředky pro Battle Group EU.

1.2 Přístup NRF PC/ECC – použití organizace, tj. trvale platná kritéria (PC – Permanent Criteria), kritéria rozvoje schopností (ECC – Evolutionary Capability Criteria) jako model a uzpůsobit ho v souladu s dokumenty Battle Group EU.

2. Proces hodnocení bojových kvalit CZE/SVK BG EU

2.1 Národní přístup – použití dokumentů BG EU jako základ pro zpracování procedury certifikace uzpůsobené pro CZE/SVK BG EU, adaptovat vhodné národní metody pou- žívané členskými státy EU, které poskytují síly a prostředky pro Battle Group EU.

2.2 Přístup NRF JMETL – použití metody z NRF ETC, kritéria provádění výcviku (ETC – Evo- lutionary Training Criteria) a NRF JMETL jako model a uzpůsobit ji v souladu s doku- menty Battle Group EU (10173/05 BG Training and Certification, 7185/05 Standards & Criteria for EU Battlegroup, 10501/04 EU Battlegroup Concept a EU BG Illustrative Scenarios).

2.3 Přístup JMETL CZE/SVK BG EU – použít Seznam společných hlavních úkolů mise (JMETL – Joint Mission Essentials Task List, Development Handbook) a Seznam úkolů NATO (Bi-SCD 80-90 NATO Task List-NTL-Version 2.0, June 2004) pro CZE/SVK BG EU bez použití JMETL NRF. JMETL CZE/SVK BG EU zpracovat v souladu s požadavky Battle Group EU.

Pojetí certifikace pro oblast plánování a přípravy CZE/SVK BG EU je uvedeno v tab. 5.

Tab. 5

Alternativní přístup

Informační podklady

Přípravný kurz pro hodnotící orgány

Příklady praktických metod

1.1. národní přístup P&P

■ dokumenty Battle Group EU

■ národní metody

■ kontrola

■ modelování a simulace

■ válečná hra

1.2. NRF PC/ECC

■ dokumenty Battle Group EU

■ NRF PC/ECC

Pojetí certifikace pro oblast bojových kvalit CZE/SVK BG EU je uvedeno v tab. 6.

Tab. 6

Alternativní přístup	Informační podklady	Přípravný kurz pro kontrolní orgány	Příklady praktických metod
2.1 národní přístup (WF)	■ dokumenty Battle Group EU ■ národní metody	NE	■ revize a technické prohlídky ■ velitelsko-štábní cvičení ■ polní cvičení s vojsky
2.2 NRF JMETL	■ dokumenty Battle Group EU ■ NRF ETC ■ standardy sil ACO (AFS) ■ NRF JMETL	NE
2.3 CZE/SVK BG EU JMETL	■ dokumenty Battle Group EU ■ NATO Task List	NE

3. Poznatky pro vypracování certifikační procedury CZE/SVK BG EU

Operační svazek CZE/SVK BG EU musí být certifikován, aby bylo zřejmé, že splňuje stan- dardy a kritéria ne později než 31. května 2009. Certifikační procedura CZE/SVK BG EU musí být analogická s certifikační procedurou a praktickými metodami provedení, jaké jsou v používání u NRF.

Každý členský stát EU musí certifikovat, že jeho příspěvky splňují standardy a kritéria na úrovni jednotky. Je potřeba vzít na vědomí, že zodpovědností nosného státu je provést certifikaci operačního svazku Battle Group a splnit standardy a kritéria stanovená pro Battle

Group EU. Kdykoliv je to možné a použitelné, musí být operační svazek Battle Group EU připravován k tomu, aby splňoval stejné standardy a kritéria pro podobné vojenské formace začleňované do NRF.

Možné znovupoužití pro jiné typy certifikací – bylo by výhodné, kdyby bylo možné výsledky certifikace CZE/SVK BG EU opětovně použít pro jiné typy certifikací, protože členské státy EU – a tím i Česko – mohou poskytnout své prostředky a schopnosti do jiného zdrojového rámce sil, např. pro OSN.

3.1 Postupy hodnocení CZE/SVK BG EU

Na základě hlavních rozdílů mezi hodnocením bojových kvalit a hodnocením oblasti pří- pravy a plánování je vhodné rozdělit hodnotící proceduru do dvou samostatných procedur:

1. Hodnocení přípravy a plánování CZE/SVK BG EU – stanovit hodnocení v otázkách přípravy a plánování jako jsou: připravenost, dostupnost, nasaditelnost atd.

2. Hodnocení bojových kvalit CZE/SVK BG EU – stanovit způsobilost k vedení boje a hodnocení efektivnosti sil, tj. bojové schopnosti operačního svazku CZE/SVK BG EU k plnění specifických úkolů v rámci určeného úkolového spektra.

Důraz je nutno položit na zdokumentování a zahrnutí současného technického hodno- tícího procesu do systému hodnocení AČR se závěrem o nezbytnosti provádění technických prohlídek vybavení a systémů přidělených CZE/SVK BG EU. Ze závěrů posouzení této proble- matiky vyplývá, že proces technických prohlídek musí být přidán ke dvěma výše uvedeným oblastem prověrek.

3. Technické hodnocení – stanoví stupeň technické interoperability a provozní funkčnost techniky.

Tato třetí procedura musí být v zodpovědnosti Národního úřadu pro vyzbrojování.

3.2 Transparentní a prověřitelná klasifikace

Systém klasifikace jednotlivých oblastí musí být transparentní pro všechny země, které poskytují síly a prostředky, EU, EUMC a EUMS, tj. všechny tyto subjekty musí mít přístup ke: kvalifikační stupnici a jejím kritériím, nezbytným informacím pro to, aby bylo pochopeno, jak je známka daná hodnotitelem (kontrolním orgánem) vztažena k úrovni předvedeného výkonu prověřované jednotky. Průhlednost bude zvýšena, jestliže všechny země, které se podílejí na výstavbě Battle Groups EU, budou mít stejný systém klasifikace. Systém klasifikace musí být také prověřitelný:

■ za prvé by mělo být snadné vystopovat a zcela jasně prokázat, na základě čeho kontrolní orgány (hodnotitelé) stanovili výsledné známky (došli ke svým hodnocením),

■ za druhé by mělo být snadné vystopovat cestu požadavků od stanovené klasifikace až k původním standardům a kritériím a dalším základním požadavkům.

4. Standardy a kritéria hodnocení NRF

Standardy a kritéria pro hodnocení a certifikaci NRF jsou uvedeny v Přehledu standardů, procedur a kritérií pro certifikaci sil rychlé reakce NATO (Overarching Standards, Procedures

and Criteria for Certifying the NATO Response Force) a v Systému certifikace sil rychlé reakce NATO (Supreme Command – Certification System for the NATO Response Force).

Kritéria provádění výcviku NRF (ETC) jsou založena na standardech sil ACO a jsou použí- vána pro hodnocení bojové způsobilosti. Tato kritéria však nemají potřebnou úroveň pro- pracování, která je nutná pro hodnocení bojové způsobilosti, protože neobsahují nezbytné bojové požadavky tj.: úkoly, kritéria, normy a podmínky. Jednou z příčin tohoto nedostatku rozpracovanosti je ta skutečnost, že od velitele sil je očekáváno vytyčení dalších výcvikových cílů na základě Společného seznamu hlavních úkolů mise (NRF JMETL – NRF Joint Mission Essential Task List).

Operační příprava a certifikace bojové připravenosti je pojímána jako periodická fáze výcviku a jeho hodnocení, která zajišťuje, že prvky operačního svazku NRF jsou jako orga- nizované síly připraveny k vedení bojové činnosti. Operační příprava a certifikace bojové připravenosti je prováděna v průběhu přípravné fáze, která předchází vlastnímu zařazení do pohotovosti, u každého prvku NRF. Tato fáze je postavena na předem určených kritériích rozvoje schopností (ECC – Evolutionary Capability Criteria). Každý prvek operačního svazku NRF musí na základě hodnocení prokázat schopnost plnění úkolů v celém spektru misí NRF.

Certifikační procedura NRF sestává ze dvou aspektů:

1. Obecné certifikační hodnocení – tento aspekt certifikuje, že plánování a příprava je na základě kontrolních zjištění vycházejících z kontrolních listů pro hodnocení trvale platných kritérií (PC – Permanent Criteria) a kritérií rozvoje schopností (ECC – Evolu- tionary Capability Criteria) v souladu se stanovenými požadavky.

2. Operační příprava a certifikace bojové připravenosti – tento aspekt řeší způsobilost k vedení bojové činnosti na základě rozboru výsledků polních cvičení s vojsky a kritérií provádění výcviku (ETC – Evolutionary Training Criteria).

Trvale platná kritéria (PC – Permanent Criteria) a kritéria rozvoje schopností (ECC – Evolu- tionary Capability Criteria) uvedená v tab. 7 formují obsah kontrolního listu, který se používá ke kontrole připravenosti a plánů. Analogie je zcela zjevná při srovnání seznamu standardů NRF a standardů Battle Group EU.

Výše zmíněná kritéria provádění výcviku (ETC – Evolutionary Training Criteria) nasti- ňují množství velitelsko-štábních cvičení a polních cvičení s vojsky a příslušně vytyčené cíle výcviku. Část kritérií provádění výcviku je rozdělena podle komponentů společných sil: vzdušné, pozemní, námořní a společné síly.

Kritéria provádění výcviku definují na všech úrovních hlavní požadavky na výcvik (na úrovni jednotky, komponentu sil a společných sil), které jsou nezbytné pro dosa- žení toho, aby se NRF staly připraveny k vedení bojové činnosti před vlastním zařazením do pohotovosti. Tyto požadavky zajišťují, že mnohonárodní síly NRF prošly integrovaným a společným výcvikem nutným pro splnění podstatných úkolů. Výcvik na úrovni jednotky, který je v národní zodpovědností, je považován za základní předpoklad pro provedení komplexnější následné (nadstavbové) přípravy. Kritéria pro výcvik jednotek jsou uvedena ve stávajících standardech sil spojeneckého velení pro operace (ACO – Allied Command for Operations) a nejsou zde uváděna.

Očekává se, že velitelé vytyčí více specifických cílů výcviku před provedením výcviku v disciplínách stanovených pro NRF. Formulace dodatečných cílů výcviku operačním velitelem mu umožní přizpůsobit se požadavkům stanoveným souborem čtyř kritérií provádění výcviku a zároveň operačnímu veliteli umožní flexibilitu v uzpůsobení výcvikových disciplín tak, aby

Tab. 7: Kritéria provádění výcviku

Trvale platná kritéria NRF	Kritéria rozvoje schopností NRF	Battle Group EU
Připravenost sil – použitelnost sil – zajištění dostupnosti sil – mnohonárodní složení – interoperabilita – jazykové znalosti		Dostupnost sil Připravenost sil Použitelnost sil Interoperabilita
Udržitelnost nepřetržité operační činnosti – logistické zabezpečení – zdravotnické zabezpečení		Udržitelnost nepřetržité operační činnosti Zdravotnické zabezpečení
Schopnosti v pojetí CJSOR (společný souhrn stanovených požadavků na poskytnutí sil) – vedení operací – flexibilita – odolnost a ochrana sil	Schopnosti v pojetí CJSOR – společné síly – pozemní síly – námořní síly – vzdušné síly	Flexibilita Odolnost sil
Nasaditelnost sil – předsunutí sil – nasazení sil – příjem, soustředění, následný přesun a začlenění do operační sestavy (RSOI) – mobilita sil	Nasaditelnost sil	Nasaditelnost sil
Schopnost velení a řízení – komunikační a informační systémy	Schopnost velení a řízení	Propojitelnost

byly naplněny jeho zvláštní požadavky na provádění výcviku založené na analýze operačního úkolu a hodnocení mu podřízených sil.

Kritéria provádění výcviku jsou odvozena z analýzy operačního úkolu NRF, Seznamu hlav- ních úkolů společné mise sil rychlé reakce NATO (NRF JMETL) a Seznamu úkolů NATO (NTL). Kritéria provádění výcviku napomáhají ke splnění operačních úkolů, které mohou být sta- noveny pro NRF. Je zcela zjevné, že NRF JMETL by se měl stát zdrojem velkého zájmu AČR pro provedení certifikace CZE/SVK Battle Group EU, protože jak již bylo uvedeno, může sloužit jako podklad pro vypracování odpovídajícího JMETL pro CZE/SVK BG EU.

5. Kritéria hodnocení COBP

V kodexu nejlepších zkušeností NATO pro hodnocení velení a řízení (COBP) je uveden Koncept kritérií hodnocení. Doposud však neexistuje jednotná definice kritérií pro měření výkonu (MoP – Measures of Performance) a efektivnosti (MoE – Measures of Effectiveness). Pojem kritérium hodnocení (MoM – Measures of Merit) je doporučen jako obecný termín, který zahrnuje rozdílné třídy kritérií. Kritéria jsou definována v hierarchických úrovních, které jsou vztaženy jedna k druhé, každá v podmínkách svých vlastních hranic.

Kodex nejlepších zkušeností COBP stanoví následujících pět úrovní hodnotových kritérií:

■ Kritéria politické efektivnosti (MoPE – Measures of Policy Effectiveness) – jsou

zaměřena na zjišťování velikosti politických a sociálních výsledků.

■ Kritéria efektivnosti sil (MoFE – Measures of Force Effectiveness) – jsou zaměřena na zjišťování kvality plnění úkolů vojenskými silami nebo stupně (míry) dosažení vytyčených cílů.

■ Kritéria efektivnosti velení a řízení (MoCE – Measures of C2 Effectiveness) – jsou

zaměřena na zjišťování dopadů systému velení a řízení na plnění úkolů v rámci ope- račního kontextu.

■ Kritéria úrovně výkonu (MoP – Measures of Performance) – jsou zaměřena na kvalitu

fungování vnitřního organizačního systému, dosahované pracovní ukazatele, reakci na vzniklé situace atd.

■ Rozměrové parametry (DP – Dimensional Parameters) – jsou zaměřeny na měření

vlastností nebo charakteristik obsažených ve struktuře systémů velení a řízení.

Tento přístup může být se vší pravděpodobností po určitém uzpůsobení aplikován v širším kontextu hodnocení Battle Group EU, ne pouze pro hodnocení velení a řízení. Z tohoto důvodu bude COBP nepostradatelným při stanovení norem pro hodnocení Battle Group.

Podle definice se standardy skládají z kritérií a norem. Stanovení norem se proto stává důležitou otázkou. V kodexu nejlepších zkušeností NATO (COBP) z hodnocení velení a řízení je koncept norem pro hodnocení velení a řízení uveden do podrobností. Uvedená zjištění mohou být, po určitém přizpůsobení, se vší pravděpodobností zařazena do širšího kontextu hodnocení Battle Group EU, a to ne jenom pro hodnocení oblasti velení a řízení. Proto COBP bude naprosto jistě použitelný ke zpracování kritérií hodnocení CZE/SVK BG EU.

6. Doporučení pro provedení certifikace CZE/SVK BG EU

Na základě záměru ustavení certifikační procedury CZE/SVK BG EU je nutné, aby certifi- kační procedura CZE/SVK BG EU byla rozdělena do následujících hodnotících procedur:

1. Hodnocení přípravy a plánování CZE/SVK BG EU – stanovit hodnocení v otázkách přípravy a plánování jako jsou: připravenost, dostupnost, nasaditelnost atd.

3. Technické hodnocení – stanoví stupeň technické interoperability a provozní funkčnost techniky.

Jak již bylo uvedeno, třetí procedura je hlavně záležitostí Národního úřadu pro vyzbrojování.

Nejlepší strategií pro zavedení těchto tří procedur je se vší pravděpodobností:

1. Na základě postupu NRF PC/ECC vypracovat pro hodnocení oblasti přípravy a plánování kombinaci, která bude zahrnovat nejlepší části z obou postupů.

2. Vypracovat JMETL CZE/SVK BG EU, v případě, že je to možné, využít k tomu JMETL NRF jako výchozí podkladový materiál. Poté využít JMETL CZE/SVK BG EU, ETC NRF a NTL ke zpracování bojových požadavků.

3. Zajistit, aby technický certifikační proces používaný v ozbrojených silách byl zapraco- ván do certifikační procedury CZE/SVK BG EU. Důležitým krokem je zajistit, aby došlo k odhalení mezer, které nutně musí být pokryty certifikací.

Pro dosažení cílů projektu certifikace CZE/SVK BG EU je třeba zřídit v rámci pracovní skupiny CZE/SVK BG EU certifikační pracovní podskupinu. Této podskupině potom stanovit zodpovědnost za zpracování obsahu tří hodnotících procedur. Dále každou proceduru zpra- covat pracovní podkomisí, která bude mít své zástupce v certifikační pracovní podskupině tak, aby byla zajištěna harmonizace rozdílných procedur. Certifikační pracovní podskupinu je nutné vybavit základními prostředky k monitorování výsledků hodnocení jednotlivých zaměstnání. Za účelem naplnění tohoto požadavku je nezbytné vytvoření databáze malého měřítka. Tato databáze musí obsahovat certifikační status vojenských jednotek, vybavení, systémů atd., které jsou začleněné do sestavy CZE/SVK BG EU.

Databáze bude možno využívat k zodpovězení následujících typů otázek:

■ Které komponenty mají být podle plánu certifikovány?

■ Podle jakých standardů jsou příslušné komponenty certifikovány?

■ Jaký je v daném okamžiku stav certifikace a hodnocení?

■ Které komponenty nesplňují plán certifikace?

Dále je nutno zajistit, aby se na certifikaci podíleli zástupci ozbrojených sil Slovenské republiky, které vyčleňují síly a prostředky do CZE/SVK BG EU. K provedení certifikace CZE/ SVK BG EU se doporučuje jako pozorovatele přizvat i zástupce ostatních členských států EU a příslušníky EUMS s cílem podělit se s ostatními o nejlepší zkušenosti.

Závěr

Hlavní výhodou současného systému – za pomoci kterého přispívající a nosné státy účast- nící se na výstavbě Battle Groups EU dále zdokonalují standardy, propracovávají proces cer- tifikace a upřesňují výcvikové cykly – je, že maximalizuje flexibilitu. Přispívající státy mohou spoléhat na standardy, se kterými jsou obeznámeny, za předpokladu, že tyto standardy jsou v souladu se směrnicemi EU a vojenskými požadavky stanovenými pro danou misi. Dalším přínosem se může stát postupné vytváření souhrnu nejlepších zkušeností tím, jak v průběhu procesu certifikace jsou přispívající státy nuceny porovnávat své zkušenosti.

V současném přístupu však existují také určité nedostatky.

Za prvé: vysoký stupeň flexibility procesu certifikace a standardizace může negativně ovlivnit úrovně interoperability v rámci operačního svazku Battle Group EU a ve vztahu k ostatním silám. Tento stupeň flexibility může také být na překážku úsilí k překonání určitých problémů interoperability, které jsou občas v obecné rovině vlastní evropským ozbrojeným silám. Jedním z příkladů jsou rozdílné přístupy k velení, řízení a spojení (C3), které mají ten- denci být národní v celém svém rozsahu a které vytvářejí málo prostoru pro dialog o možnosti mnohonárodního uspořádání.

Za druhé: v případě, kdy by mezi zúčastněnými státy došlo k omezení průhlednosti v oblasti připravenosti vyčleňovaných jednotek, se může objevit syndrom „nedostatku důvěryhod- nosti“. To se týká především Battle Group EU složených z kontingentů několika přispívajících států. Ačkoliv každý nosný stát může (má právo) zpochybnit proces certifikace některého z přispívajících států, důvěryhodnost celé Battle Group EU tím může být vážně poškozena,

a to především v případech, kdy takováto zpochybnění nejsou adekvátně rozptýlena. Aby došlo k omezení vzniku této možnosti, musí se všichni (v ideálním případě) nebo převážná většina (v reálné situaci) přispívatelů sil pro Battle Group EU shodnout na společném postupu hodnocení dosažené úrovně připravenosti sil k plnění úkolů.

Za třetí: zatímco standardy musí být konzistentní s kritérii stanovenými EU, mohou nastat případy, kdy budou tato kritéria obtížně dosažitelná. Například požadavek, aby síly měly schopnost se adaptovat na situaci nemá jasně a přesně stanovená kritéria hodnocení stupně dosažení této schopnosti, což komplikuje celý certifikační proces.

Za čtvrté: současný systém přípravy vojsk EU nedává žádné možnosti provádět vojenská cvičení za řízení orgánů EU. Tato skutečnost je přímým důsledkem současné politiky EU v pro- vádění vojenských cvičení, který má vlastní průvodní jevy. Například nedostatek společného výcviku na úrovni EU může mít dopad na možnost vytvoření záložních sil pro Battle Group EU, což se vší pravděpodobností povede k tomu, že se členské státy EU dají při tvorbě záloh na cestu „národního řešení“. Ačkoliv to samo o sobě není problémem, přesto to může omezit možnosti výběru vhodných sil pro rozvíjení operace.

Co se týká CZE/SVK BG EU, musí AČR koncem měsíce května 2009 zajistit, aby vybrané jednotky a prostředky společných sil měly všechny předpoklady k tomu, aby byly zařazeny do pohotovosti pro vyslání do mezinárodní krizové operace se specifickou normou k nasazení 5-10 dnů, a aby dosáhly příslušných standardů a interoperability pro použití v expedičních operacích vedených pod hlavičkou EU.

Pro případ nasazení do operace nebo zařazení do přípravy a výcviku pro účast v této operaci musí být síly a prostředky zařazené do CZE/SVK BG EU schopné dosáhnout úrovně standardů stanovených pro síly rychlé reakce NATO dnem 31. 5. 2009. Tento požadavek vychází z doku- mentu Standardy a kritéria pro Battle Group EU, kde je stanoveno, že operační svazek Battle Group EU musí být připraven a schopen dosáhnout úrovně stejných standardů a stanovených kritérií jako podobné útvary předurčené pro zařazení do sil rychlé reakce NATO.

Vzhledem k tomu, že Česko i Slovensko mají přístup k nástrojům certifikace NRF, musí být certifikační procedura CZE/SVK BG EU analogická s certifikační procedurou NRF.

Důležitost prověření, ohodnocení a certifikace CZE/SVK BG EU nesmí být v žádném případě podceňována nebo brána na lehkou váhu, protože jejím smyslem je zajistit, aby bezpečnost a životy příslušníků CZE/SVK BG EU nebyly vystavovány žádným neopodstatněným a zby- tečným rizikům.

Poznámka k textu:

[1] V dokumentu EUMS „EU Battlegroup Preparation Guide CCM 1290/08, ANNEX C Table of default evaluation criteria“ jsou uvedena obecná kritéria pro standardy EU, která musí být adaptována pro úroveň oblastí, jež mají být hodnoceny a certifikovány.

Použitá literatura:

XXXXXXXX Xxxx Xxx. Armed and Ready? The EU Battlegroup Concept and the Nordic Battlegroup. Stockholm: Swedish Institute for European Policy Studies, March 2006, str. 40-41.

XXXXXXX Xxxx van, XXXXXXXX Xxxxxxxxx. Draft EU Battlegroup Preparation Guide, CCM 1290/08, Brussels: EUMS, 25 June 2008, str. 14-16.

XXXXXXXX Xxxx. Evaluation and Certification of the Nordic Battlegroup. Stockholm: Swedish Defence Research Agency, January 2006, str. 5-6, 53, 55-58, 63.

XXXXXXXXX Xxxxxx. Enter the EU Battlegroups, Chaillot Paper n 97, European Union Institute for Security Studies, Paris, February 2007, str. 27-28.

XXXXXXXXX Xxxx, XXXXXXX Xxxxx, XXXXXXXX Xxxxx. EU Battlegroups – Theory and Development in the Light of Fin- nish-Swedish Co-operation. Finnish National Defence College – Department of Strategic and Defence Studies, Xxxxx Prima Oy Helsinky 2005, str. 39.

Joint Force Command: CZE/SVK BG EU Training Concept. Olomouc, January 8th, 2008, str. 8-9.

Joint Mission Essential Task List (JMETL) Development Handbook, USMOD Joint Chiefs of Staff, Dynamic Research Corporation, Andover, September 2002, str. 7-9.

Metodika pro kontrolu bojové připravenosti velitelství a jednotek společných sil podle programu CREVAL, část III. Hod- nocení jednotek. Praha: SRDS-OS MO, 12. dubna 2006, str. 14.

Plán přípravy CZE/SVK BG EU. Olomouc: Velitelství společných sil, 8. ledna 2008, str. 5.

Readiness Process, Inspections, Checklists, and Standards Guide. Czech Republic Armed Forces, Prague, 2007, str. 14, 26.

Směrnice NGŠ AČR pro kontrolu bojové připravenosti velitelství a jednotek AČR podle standardů NATO-CREVAL. Praha: SRDS-OS MO, 12. dubna 2006, str. 2-3.

Universal Joint Task List (UJTL), CJCSM 3500.04D, Joint Staff Washington, D.C. 20318, 1 August 2005, str. 21.

Bi-SC Directive 80-90, NATO Task List (NTL) Version 2.0, Brussels, 18 June 2004, str. 40.

Příloha 1

Prověřované oblasti, kritéria a metody hodnocení Battle Group EU

Tabulka obsahuje analýzu možné kombinace jednotlivých metod hodnocení, prověřovaných oblastí a kritérií hodnocení Battle Group EU. Výsledkem jsou následující kombinace metod hodnocení.

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
Dostupnost sil
Národní námitky	Všechny národní námitky musí vejít ve známost a být vzneseny v průběhu konferencí k vytvoření Battle Groups EU.	Válečná hra	------
Předání do podřízenosti	Uzavření dohod s členskými státy EU o poskytnutí příslušných pravomocí veliteli sil, které může uplatňovat vůči prvkům operačního svazku Battle Group EU.	Kontrolní listy	------
Flexibilita
Začlenění jednotek do sestavy	Po nasazení musí být v případě nutnosti operační svazek Battle Group EU schopen začlenit do sestavy další potřebné jednotky.	Válečná hra	------
Použitelnost pro všechny úkoly	Schopnost adaptovat se v rámci schválené mise na všechny možné potenciální úkoly.	Válečná hra	Hodnocení polního cvičení s vojsky
Komunikační a informační systémy (KIS)	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen využívat schopnosti autonomního bojového informačního systému (KIS).	Válečná hra, Kontrolní listy	Hodnocení polního cvičení s vojsky
Použitelnost
Výcvik a vybavení BG EU	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen nasazení do každého geografického prostoru. Prvky operačního svazku Battle Group EU musí být vycvičeny, připraveny a vybaveny pro vedení operační činnosti ve ztížených podmínkách.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení polního cvičení s vojsky

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
	Prvky operačního svazku Battle Group EU musí být schopny efektivně operovat v obtížném a nepřátelském prostředí.
Plánovací schopnosti Velitelství sil FHQ	Velitelství sil (FHQ) musí mít kapacitu realizovat operační plánování v souladu s principy stanovenými pro EU OHQ a schválenými SOPs. FHQ musí mít schopnost zpracovávat seriózní vojenské analýzy s předpokladem možného nasazení do operace a bez předsudků vůči řídícím orgánům EU s rozhodovací pravomocí.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Nasaditelnost
Ujednání členských států EU o přepravě do APOEs a SPOEs	Členské státy EU, které poskytují síly, musí mít předem a beze zbytku vyřízeny všechny otázky přepravy do APOEs a SPOEs, včetně vyřízení pasových formalit pro přechod státních hranic tak, aby byl splněn požadavek připravenosti.	Kontrolní list	------
Ujednání o přepravě Battle Group do společného operačního prostoru (JOA)	Členské státy EU, které poskytují Battle Group EU, musí přijmout taková opatření (uzavřít takové dohody), aby byly schopny nasadit síly do operace na vzdálenosti, které jsou v souladu s normou pro plánování (6000 km). (Standardy a kritéria Battle Group EU neobsahují standardy týkající se APODs a SPODs. Tyto musí být zpracovány, za možného využití ECC NRF, před prověrkou a zhodnocením Battle GroupEU.)	Modelování a simulace (např. XXXXX nebo JDLM) Kontrolní listy	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Příjem, soustředění, následný přesun a začlenění do operační sestavy (RSOI)	Standardy a kritéria Battle Group EU neobsahují standardy týkající se RSOI (příjem, soustředění, následný přesun a začlenění do operační sestavy). Tyto standardy, za možného využití ECC NRF, musí být zpracovány ještě před provedením prověrky a zhodnocením Battle Group EU.	Modelování a simulace (např. XXXXX) Kontrolní listy	Hodnocení polního cvičení s vojsky a velitelsko- štábního cvičení
Kapacita Velitelství sil (FHQ)	Velitelství sil (FHQ) musí mít kapacitu plánovat, koordinovat a provádět přesuny sil v rámci společného operačního prostoru (JOA). Včetně kapacity sjednat a koordinovat činnost s hostitelskou zemí, mezinárodními a nevládními organizacemi (IO a NGO) atd.	Válečná hra, Kontrolní listy	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Připravenost
Připravenost	Operační svazek Battle Group – včetně operačních a strategických prostředků – musí být udržován v připravenosti 5-10 dnů.	Kontrolní listy, Inspekce	------

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
Naplněnost	Operační svazek Battle Group musí být naplněn osobami na plné počty po celou dobu zařazení do pohotovosti.	Kontrolní listy, Inspekce	------
Příprava osob	Před zařazením do pohotovosti musí členské státy EU dokončit přípravu pro nasazení do operace, výcvik a odbornou přípravu osob	Kontrolní listy, Inspekce (národní)	Hodnocení polního cvičení s vojsky (národní)
Uložení vybavení a zásob	Před zařazením do pohotovosti musí členské státy EU stanovit, které vybavení a logistické zásoby budou vyčleněny a udržovány v požadované připravenosti.	Kontrolní listy, Inspekce	------
Hlášení o připravenosti	Velitel sil musí v souladu se stanoveným postupem předložit hlášení o připravenosti operačního svazku Battle Group EU.	Kontrolní listy	------
Propojitelnost
Standardy velení a řízení	Standardy velení a řízení a kritéria musí být v souladu s principy stanovenými pro činnost EU OHQ a se specifikací velení a řízení, která je obsažená v konceptu Battle Group EU.	Kontrolní listy	------
Schopnosti komunikačních a informačních systémů (KIS)	Prvky operačního svazku Battle Group EU musí mít schopnosti KIS, které umožní efektivní velení a řízení všech prostředků umístěných pod velení velitele, který vede krizovou operaci EU.	Kontrolní listy	------
Udržitelnost
Velitelské pravomoci	Členské státy EU, které poskytují síly, musí vybavit příslušné velitele dostatečnou pravomocí, aby tito mohli plnohodnotně plnit své povinnosti ve všech obdobích operace.	Kontrolní list, Válečná hra	------
Schopnosti bojového zabezpečení	Členské státy EU, které poskytují síly, musí zajistit, aby jejich kontingenty měly dostatečné schopnosti všestranného bojového zabezpečení (CSS) k udržitelnosti nepřetržitého vedení operační činnosti po dobu 30 dnů s možným prodloužením po doplnění zásob až na dobu 120 dnů.	Kontrolní listy, Modelování a simulace, Válečná hra, Inspekce (národní)	------
Mezinárodní ujednání	Členské státy EU, které poskytují síly, musí zajistit, aby byly uzavřeny všechny nezbytné mnohonárodní a dvojstranné dohody a zabezpečit, aby tyto dohody byly dostupné pro Velitelství sil (FHQ).	Kontrolní listy	------
Dostupnost zásob	Dostupnost zásob a vybavení musí po celou dobu zařazení do pohotovosti odpovídat kritériím připravenosti stanoveným pro operační svazek Battle Group EU.	Kontrolní list Inspekce (národní), Modelování a simulace	------

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
Záměr logistického zabezpečení	Velitelství sil (FHQ) nese zodpovědnost za zpracování a vydání Záměru logistického zabezpečení v prostoru operace	Kontrolní list	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Nasazení a vedení operace	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen nasazení a vedení operací v obtížném prostředí bez zdrojů poskytnutých hostitelskou zemí a se vší pravděpodobností bez možností využívat místní infrastrukturu.	Válečná hra, Kontrolní listy	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Množství sil a prostředků logistiky	Množství sil a prostředků logistiky v prostoru operace musí být, bez jakýchkoliv nepříznivých dopadů na operační schopnosti, udržováno na minimální možné úrovni.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Odolnost a schopnost přežití
Vojenské zpravodajství	Zpravodajská podpora a znalost situace (včasná, komplexní a přesná) musí skýtat schopnost zabránit útoku protivníka a zajistit sebeobranu.	Válečná hra, Kontrolní listy	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Ochrana sil	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen vést operace v prostředí potenciálních hrozeb jako jsou: terorismus, elektronický boj a riziko použití zbraní hromadného ničení (CBRN). Operační svazek Battle Group EU musí být adekvátně přípraven a vybaven, aby v závislosti na charakteru vedené operace byla zajištěna ochrana sil.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky
Informační operace	Operační svazek Battle Group EU musí udržovat operační bezpečnost (OPSEC – COMSEC, COMPUSEC), bezpečnost osob, bezpečnost zařízení a bezpečnost informací (INFOSEC). Operační svazek Battle Group EU musí být připraven a vybaven k možnosti okamžitě a adekvátně reagovat na všechny pokusy o vedení nepřátelské propagandy. Operační svazek Battle Group EU musí být schopen vést informační operace v souladu s potřebami operační činnosti.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
Pravidla použití síly (ROE)	Příslušníkům Battle Group EU musí být poskytnuta pravidla použití síly (ROE). Příslušníci Battle Group EU musí být seznámeni s procesem uplatňování pravidel síly (ROE).	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky
Evakuační operace	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen v rámci společného operačního prostoru provést omezenou evakuaci (vyvedení) vlastních příslušníků.	Kontrolní listy, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky
Dodržování bezpečnostních opatření při vedení paleb	Všichni příslušníci operačního svazku Battle Group EU musí být vycvičeni a připraveni pro identifikaci vlastních osob a prostředků. Příslušníci operačního svazku Battle Group EU musí být identifikovatelní – rozpoznatelní (nést označení operace EU). V případě potřeby musí být stanovena opatření pro koordinaci společné palebné podpory.	Kontrolní listy, Válečná hra	------
Zdravotnické zabezpečení
Zdravotní způsobilost osob	Všichni příslušníci operačního svazku Battle Group EU musí mít požadovanou psychologickou, zdravotní, dentální a fyzickou (tělesnou) způsobilost pro vedení operační činnosti ve ztížených podmínkách.	Kontrolní list	------
Vybavení zdravotnických jednotek	Zdravotnické jednotky musí mít adekvátní zdravotnické schopnosti a kapacity (velení, řízení a spojení, připravený personál a vybavení). Operační svazek Battle Group EU musí mít adekvátní schopnosti taktického zdravotnického odsunu (Tactical MEDEVAC). Členské státy EU, které poskytují síly pro Battle Group EU, musí zajistit strategický zdravotnický odsun (Strategic MEDEVAC).	Kontrolní list, Válečná hra	------
Schopnosti zdravotnických jednotek	Prvky zdravotnického zabezpečení musí být schopné a připraveny poskytnout lékařskou péči osobám vystaveným účinkům zbraní hromadného ničení (CBRN), včetně poskytnutí první zdravotnické pomoci a provedení zdravotnického odsunu ze zamořeného prostoru (prostředí).	Kontrolní list, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky
Interoperabilita
Koordinace činnosti s IO a NGO	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen koordinovat svoji činnost s ostatními činiteli působícími v prostoru operace, např. s mezinárodními a nevládními organizacemi.	Kontrolní list, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení

Prověřovaná oblast přípravy	Kritérium hodnocení	Metoda hodnocení přípravy a plánování	Metoda hodnocení bojové připravenosti
Předání operačního úkolu	Operační svazek Battle Group EU musí být schopen provést předání plněného operačního úkolu následným operačním silám podřízeným jiné mezinárodní organizaci, např. OSN.	Kontrolní list, Válečná hra	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení
Síly rychlé reakce NATO (NRF a NATO)	Kdykoli je to možné, musí být operační svazek Battle Group EU připravován a cvičen tak, aby byl schopen splňovat stejné standardy a kritéria, která jsou vyžadována u podobných vojenských formací začleňovaných do NRF. Operační svazek Battle Group EU musí být také připravován a cvičen tak, aby byl schopen splnit existující reglementy a normy EU doplněné o zásady obsažené v dokumentech NATO.	Kontrolní list	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky
Stálé operační postupy (SOPs)	V rámci operačního svazku Battle Group EU musí být používána jednotná sada stálých operačních postupů (SOPs).	Kontrolní list	------
Softwarové nástroje	Příslušníci štábu musí být schopni používat standardní softwarové nástroje.	Kontrolní list	------
Jazykové znalosti	Pracovním (dorozumívacím) jazykem užívaným Velitelstvím sil (FHQ) směrem nahoru k EU OHQ a směrem dolů k Velitelství (HQ) Battle Group EU je angličtina. (Standardy a kritéria Battle Group EU neobsahují jazykové standardy pro prvky, které jsou začleněné do Battle Group EU a ani pro operační a strategické prostředky. Protože Battle Group EU je mnohonárodní vojenský útvar, musí být tyto standardy zpracovány ještě před prověřením a zhodnocením Battle Group EU).	Kontrolní list	Hodnocení velitelsko- štábního cvičení a polního cvičení s vojsky

Příloha 2

Možný proces certifikace

Standardy a kritéria BG EU	NRF PC/ECC/ ETC	JMETL NRF	Standardy sil ACO	Kontrolní listy Požadavky na techniku
Požadavky na bojové kvality jaké úkoly, za jakých podmínek, podle jakých standardů plnit		Požadavky na plánování jaké úkoly, za jakých podmínek, podle jakých standardů plnit
Hodnocení bojových kvalit
Kontrolní Cvičení listy a VŠC

OPLANS CZE/SVK BG EU

JMETL CZE/SVK BG EU

Proces plánování mise

Proces přípravy a výcviku

Hodnotící zpráva

CERTIFIKACE

Hodnocení přípravy a plánování
Kontrolní listy	Modelování a simulace	Válečná hra

Hodnocení techniky
Kontrolní listy	Technické zkoušky

Seznam zkratek užitých v textu:

ACCES	Army C2 Evaluation System	systém hodnocení velení a řízení pozemních sil
ACO	Allied Command Operations	Spojenecké velitelství pro operace
XXXXX	Allied Deployment and Movement System	spojenecký systém nasazení vojsk a přesunů
AFS	Allied Command Operations Force Standards	standardy sil Spojeneckého velitelství pro operace
AFS	ACO Force Standards	standardy sil ACO
APODs	Aerial Ports of Debarkation	letiště vyložení, vykládací letiště
APOEs	Aerial Ports of Embarkation	letiště naložení, nakládací letiště
BG EU	Battle Group EU	bojové uskupení Evropské unie
C2	Command and Control	velení a řízení
C3	Command, Control and Communications	velení, řízení a spojení
CBRN	Chemical, Biological, Radiological, Nuclear	zbraně hromadného ničení
CJSOR	Combined Joint Statement of Requirements	společný souhrn stanovených požadavků
COBP	Code of Best Practice for C2 Assessment	Kodex nejlepších zkušeností pro hodnocení velení a řízení
COMPUSEC	Computer Security	počítačová bezpečnost
COMSEC	Communications Security	bezpečnost spojení
CONOPS	Concept of Operations	záměr operací
CP	Conflict Prevention	odvrácení konfliktu
CT	Support to Counter Terrorism Operations	podpora protiteroristických operací
CREVAL	Combat Readiness Evaluation	hodnocené bojové připravenosti
CSS	Combat Service Support	všestranné bojové zabezpečení
CZE/SVK BG EU	Czech and Slovak BG EU	česko-slovenská BG EU
DP	Dimensional Parameters	rozměrové parametry
ECC	Evolutionary Capability Criteria	kritéria rozvoje (hodnocení) schopností
ETC	Evolutionary Training Criteria	kritéria provádění (hodnocení) výcviku
EU BG	EU Battle Group	bojové uskupení EU
EU OHQ	EU Operational Headquarters	Operační velitelství EU
EUMC	European Union Military Committee	vojenský výbor Evropské unie
EUMS	European Union Military Staff	vojenský štáb Evropské unie
FHQ	Force Headquarters	Velitelství sil
HA	Assistance to Humanitarian Operations	poskytnutí pomoci humanitárním operacím
INFOSEC	Information Security	informační bezpečnost (utajení informací)
IO	International Organizations	mezinárodní organizace
JDLM	Joint Deployment Logistics Model	model logistiky společného nasazení
JMET	Joint Mission Essential Task	společný hlavní úkol mise
JMETL	Joint Mission Essential Task List	Seznam společných hlavních úkolů mise
JOA	Joint Operations Area	společný operační prostor
JTTP	Joint Tactics, Techniques and Procedures	společné taktické a technické postupy
KIS	CIS – Communication & Information System	komunikační a informační systémy
LOCs	Lines of Communications	pozemní dopravní tepny
MAREVAL	Maritime Evaluation	hodnocení připravenosti námořnictva
MCDA	Multi-Criteria Decision Analysis	mnohostranná analýza rozhodnutí

MEDEVAC	Medical Evacuation	zdravotnický odsun raněných
MoCE	Measures of C2 Effectiveness	kritéria efektivnosti velení a řízení
MoE	Measures of Effectiveness	kritéria efektivnosti
MoFE	Measures of Force Effectiveness	kritéria efektivnosti sil
MoM	Measures of Merit	kritérium hodnocení
MoP	Measures of Performance	kritéria úrovně výkonu
MoPE	Measures of Policy Effectiveness	kritéria politické efektivnosti
NaS	NAFOR – Naval Forces	námořní síly
NEO	Noncombatant Evacuation	evakuace civilních osob (nekombatantů)
NGO	Non-governmental Organizations	nevládní organizace
XXX	XXXX – Chief of General Staff	náčelník generálního štábu
NRF	NATO Response Force	síly rychlé reakce NATO
NRF JMETL	NATO Response Force Joint Mission Essential Task List	Seznam hlavních úkolů společné mise sil rychlé reakce NATO
NTL	NATO Task List	Seznam úkolů NATO
OPEVAL	Operational Evaluation	hodnocení funkční (technické) připravenosti
OPLANS	Operational Plans	operační plány
OPSEC	Operations Security	bezpečnost operací (utajení činnosti)
OT&E	Operational Testing & Evaluation	operační (provozní) zkouška a vyhodnocení
P&P	Preparation & Planning	příprava a plánování
PC	Permanent Criteria	trvale platná kritéria (normy)
PozS	ground forces	pozemní síly
ROE	Rules of Engagement	pravidla použití síly, pravidla nasazení (vojenských sil), pravidla boje
RSOI	Reception, Staging, Onward Movement and Integration	příjem, soustředění, následný přesun a začlenění do operační sestavy
S&FP	Survivability and Force Protection	odolnost a ochrana sil
SC	Supreme Command	Vrchní velitelství
SOPF	Separation of Parties by Force	oddělení znepřátelených (bojujících) stran silou
SOPs	Standing Operating Procedures (Standard Operating Procedure)	stálé operační postupy (standardní operační postupy)
SPODs	Seaports of Debarkation	přístav vylodění, vyložení
SPOEs	Seaports of Embarkation	přístav nalodění
SR	Stabilization, Reconstruction and Military Advice to Third Countries	stabilizace, rekonstrukce a vojenská pomoc třetím zemím
TACEVAL	Tactical Evaluation	hodnocení připravenosti letectva
VzS	Air Force (j.č.)	vzdušné síly
VŠC	CPX – Command Post Exercise	velitelsko-štábní cvičení
WF	War Fighting	vedení boje
ZHN	NBC agents, CBRN	zbraně hromadného ničení

Plukovník gšt. Xxx. Xxx Xxxxxx

Teorie kulminačního bodu

2. část

VOJENSKÉ

UMĚNÍ

A well-timed retreat, which enables us to keep all the initiative, is of great assistance to us in switching to the counter-offensive, when we have reached the terminal point of retreat, we have regrouped our forces, and are waiting at our ease for the fatigued enemy. [1]

Xxx Xxx-xxxx, Selected Military Writings

Doktrinální publikace, které byly zmíněny v minulém čísle ale i další, jsou základem pro velitele, aby při plánování a vedení operací mohl rozpoznat možnou kulminaci a stanovil způsoby, jak ji oddálit. Historie je však důkazem, že prvním výstřelem se původní plány mění. Přesto existuje řada faktorů či indicií, které operačnímu veliteli mohou poskytnout radu, jak příchod nebo dosažení kulminačního bodu rozpozná.

Kulminační bod na jednotlivých úrovních války, vzájemný vztah kulminačních bodů

Jak bylo uvedeno, kulminační bod existuje pro útočníka i obránce na každé úrovni války. Čím nižší je úroveň, tím snadněji se bod určuje. Čím je úroveň vyšší, tím existuje větší komplex vlivů, které kulminaci bojové síly vlastních vojsk nebo vojsk protivníka zapříčiňují. Kulminační bod na operační nebo strategické úrovni je obtížné předvídat, a to z důvodu různých faktorů, které jej ovlivňují. Na obr. 1 je naznačen možný výskyt kulminace podle úrovně války.

Obr. 1: Kulminační

bod a úrovně války

Strategická kulminace nastává, když stát (aliance, koalice apod.) již dále nemá zdroje pro pokračování konfliktu. Ke strategické kulminaci v průběhu války (tažení) může dojít pouze jednou. Ve strategické kulminaci je střed zájmu válčících stran soustředěn na síly dostupné spíše v budoucnu než na ty, které jsou momentálně použitelné. Kulminační bod nastane, když kladný poměr vojenských a nevojenských zdrojů je snížen do té míry, že šance na úspěšný výsledek války jsou uzavřeny a útočník přechází do obrany nebo riskuje porážku. Obránci jsou nuceni žádat o mír, v opačném případě čelí destrukci a možné okupaci. Strategická kulminace může vzejít z:

■ eroze domácí národní nebo politické vůle,

■ úpadku národní (lidové) podpory,

■ nedostatku zájmu nebo jiných zdrojů,

■ nadměrných obětí.

Na operační úrovni existuje komplex faktorů ovlivňujících kulminaci. Kulminační body jsou zde spojeny s časem, prostorem a existující bojovou silou. Přímo odpovídají možnosti použít dostupnou bojovou sílu v rámci vymezeného prostoru a času. Síly na operační úrovni jsou rovněž zranitelné dosažením kulminace na taktické úrovni. Vzájemná závislost těchto faktorů vytváří nejistotu. To činí obtížným předvídat operační a strategické kulminační body. Ztráta rozhodujících schopností nebo neočekávaný taktický úspěch může rychle změnit výhodu mezi čelícími si vojsky. Operační kulminace může vzniknout v průběhu hlavních bojo- vých operací nebo v daném bodu tažení. Zde může proběhnout několik kulminací postupně, nebo i simultánně. Držení nadvlády pak balancuje (narůstá nebo klesá) podle toho, zda se velitel přizpůsobí ztrátě rozhodujících schopností, nebo získá nové výhody v závislosti na vývoji operace.

Kulminace na taktické úrovni může být plánovaná událost. V takových případech záměr operace předem stanovuje, která část vojsk a u jaké činnosti bude kulminovat. Protože kulmi- nace je očekávaná, jsou přijímána opatření na zmírnění důsledků. Určení kulminace na této úrovni je oproti operační úrovni snazší, protože je výsledkem jednotlivých bojů nebo sražení. Kulminace nastává přímo v průběhu hlavních bojů, kdy je zapříčiněna akcemi na bojišti nebo rozhodnutími přijatými na vyšším stupni velení. Kulminace se z principu vztahuje k přímému použití bojové síly, která je postupně snižována, pokud ve vhodném čase nedochází k její regeneraci. V tomto případě taktické jednotky musí zastavit své akce nebo pokračovat v boji a riskovat neúspěch. Jestliže jednotky mohou kulminaci zamezit nebo jí posunout, ulehčují si vlastní situaci.

Kulminační body na jednotlivých úrovních války se mohou navzájem ovlivňovat. Jeden bod na nižší úrovni současně ovlivňuje další bod na úrovni vyšší. Někdy kulminační bod na taktické nebo operační úrovni má operační nebo strategické důsledky. [2] Jiná forma vzájemného působení může nastat, když útočník nebo obránce překročí kulminační bod na vyšší úrovni způsobením porážky vojsk na úrovni nižší. To se stává, když výsledkem bojů je výrazná ztráta v bojové síle, tedy výrazné oslabení způsobené předešlými operacemi. [3]

Faktory ovlivňující kulminaci

Indikace příchodu kulminačního bodu může být ovlivněna řadou různých faktorů. Pokud by se plánovač [4] chtěl dozvědět z aliančních publikací, které to jsou, hledal by marně. Buď by se musel obrátit na dílo „O válce“, anebo sáhnout po některé z publikací ozbrojených sil USA.

Již manuál FM 100-5 poskytoval veliteli pomoc při určení kulminačního bodu, kdy v příloze je věnována podobná diskuze ke kulminačnímu bodu, jakou provedl Xxxxxxxxxx. Manuál uvádí seznam určitých důvodů, které zejména na operační a taktické úrovni mohou být příčinou kulminace. Všeobecně jsou uváděna tyto:

■ doprava zásob pro útočící vojska směrem vpřed může být nedostatečně organizována, sklady a transporty mohou být nepostačující,

■ potřeba střežit vlastní operační směry „spotřebovává“ vlastní bojové síly,

■ vojáci útočících vojsk mohou být fyzicky vyčerpáni, a jak útok postupuje i morálně méně angažováni,

■ ztráta bojové síly nebo dalších zdrojů,

■ velitel by mohl předstihnut své zpravodajské orgány v útoku, který probíhá do větší vzdálenosti a rychleji než bylo plánováno,

■ obránce si pravděpodobně vybere lepší terén pro obranu,

■ obránce může ukázat zvýšenou rozhodnost,

■ obránce může získat nové spojence, zejména když se jeho situace zhoršuje.

Společnou příčinou kulminace na operační úrovni může být sledování vícero cílů bez ohledu na prostor, čas a dostupné síly. [5] Na taktické úrovni může být útok nebo obrana dočasně „přetažena“ vyčerpáním části velitelů a jejich jednotek, nebo vyčerpáním zásob. Tento stav by mohl být vyřešen jedině výměnou velitele nebo celé jednotky, vysláním posílení nebo rychlým doplněním zásob.

Kulminaci ovlivňuje řada faktorů operačního prostředí. Obránce může využít terén a vyčer- pat postupujícího nepřítele, který má problémy v systému zásobování, přepravě, pohyblivosti apod. Ačkoli útočník může překonat vliv terénu rychlostí a intenzitou postupu, činnost ve vyšším tempu má nevýhody, které mohou oslabit jeho útočící síly. [6]

Vzdálenost ovlivňuje jak útočníka, tak obránce. Šířka a hloubka válčiště může způsobit rozptýlení bojové síly, což je problém zejména pro útočníka. Pokud uvažujeme, zda úspěch zajišťuje početní převaha, tak je to spíše použití převládající bojové síly v rozhodujícím místě a čase. [7]

Čas je další faktor, který všeobecně zvýhodňuje obránce. Ten se snaží pozdržet rozhod- nutí a využít čas ke zvýšení jeho relativní výhody, zatímco útočník musí rozhodnutí urychlit, protože plynutí času přináší výhodu obránci.

Dalším vlivem je pokles bojové síly z důvodu vyčerpání, únavy, nevýhodného posta- vení, náročného terénu nebo počasí. Zde je kulminační bod ovlivněn schopností soustředit síly na rozhodující bod pro získání překvapení, otřesení protivníka nebo jeho síly. Velitelé při hodnocení strategické nebo operační situace mohou být příliš optimističtí nebo naopak pesimističtí. Jejich vnímání schopností protivníka nebo jeho záměru může být nesprávné. Taktéž mohou vkládat nerealistické očekávání do podřízených velitelů a vojsk. Útočník i obránce mohou dosáhnout kulminačního bodu z důvodu nedostatečného zpravodajského zabezpečení. Kulminace útočníka může taktéž nastat, když jeho síly postupují rychleji než zpravodajské orgány. Velitelé a jejich štáby tak mohou přijmout nesprávné závěry, ačkoli jejich zpravodajské orgány jsou schopné zabezpečit požadované úkoly. [8]

Nedostatek logistické podpory je další příčinou kulminace, například špatná organizace přísunu zásob dopředu, nouze o prostředky přepravy, munici, pohonné hmoty nebo potravu. Nepřetržitý boj a prodlužování zásobovacích cest tento problém dále zhoršují. [9] Kulminace v útoku může být posunuta správnou synchronizací logistiky, dovolující velitelům řídit tempo

jejich činnosti. Toto je důležitější na operační než na taktické úrovni z důvodu faktorů času, prostoru a sil a odpovídajícími následky, jestliže se udržitelnost logistiky ukazuje jako nedo- statečná. Operační velitel by měl zvážit všechny tyto faktory.

Obě bojující strany se snaží naplnit své cíle před dosažením kulminačního bodu. Úkolem útočníka je oddálení kulminace v prostoru a čase, zatímco obránce se ji snaží urychlit. Pro naplnění tohoto existuje řada dalších faktorů. Útočník může předejít příchodu kulminaci lepší ochranou sil za účelem nižší míry jeho vyčerpání, udržováním iniciativy a vysokého operačního tempa a zajištěním načasovaného příchodu posil nebo zasazení záloh. Může správně nafázovat průběh operace, plánovat palby a využívat operační přestávky. Navíc může využívat manévr, jednotu úsilí, nebo naopak přenesení úsilí na jiné jednotky a další operační principy. Na obr. 2 jsou naznačeny základní zákonitosti dosažení kulminačního bodu útočníka, v případě že jeho síla v průběhu útoku postupně slábne.

Obr. 2: Kulminace útočníka

Úkolem obrany je urychlení kulminace útočníka dříve, než tento naplní své cíle. Obránce může urychlit kulminaci značným vyčerpáním útočníka v kombinaci s pozemními a vzdušnými útoky. Může „vykolejit“ jeho časový harmonogram útoku, nebo může působit neočekávaně silným odporem na vybraných místech. Obránce by současně měl zaměřit svoje úsilí nejen vůči bojovým silám útočníka, ale taky proti prvkům jeho logistického zabezpečení. Může odříznout jeho zásobovací trasy údery na pozemní nebo železniční křižovatky, letiště nebo mosty za účelem eliminace důležitých zařízení a tím způsobit potíže v zásobovacím systému logistiky útočníka. Tím, jak se jeho zásobovací trasy prodlužují, stávají se zranitelnějšími, protivník musí přidělovat více zdrojů na jejich obranu a tím se oslabuje jeho schopnost útočit (obr. 3).

Velitel bránících se vojsk, který rozpoznal že útok dosáhl kulminace, může přejít do pro- tiútoku. Útočník je pak nucen přejít do obrany ovšem bez podstatných výhod. V případě, že obránce tuto příležitost nevyužije a není již schopen podniknout protiútok nebo se úspěšně bránit, musí se odpoutat, stáhnout nebo utrpět porážku.

Obr. 3: Kulminace obránce

Opatření velitele a štábu k zamezení kulminace

Při plánování tažení nebo operací, velitelé musí analyzovat faktory týkající se příchodu kulminačního bodu před dosažením stanoveného cíle. Schopnost vyhodnotit bojovou sílu se přímo vztahuje ke schopnosti předvídat situaci i trendy relativní bojové síly týdny a měsíce dopředu. Čím vyšší je stupeň velení, tím delší perspektiva musí být sledována. Neschopnost velitelů předvídat příchod kulminačních bodů často zapříčiňuje porážku, či dokonce neúspěch celé operace. [10]

Prvky operačního plánu, které přímo ovlivňují dosažení kulminačního bodu, zahrnují cíle, těžiště, posloupnost, fázování, zálohy, překvapení a klamání. Operační tempo se vztahuje k mezilehlým (bližším) cílům. V určitých případech jimi mohou být i předem stanovené a plá- nované rozhodující body na směrech postupu. Čím je jich více, tím nižší je tempo. Jestliže je operace fázována chybně, může kulminovat příliš brzo. Předčasnému dosažení kulminačního bodu může být zabráněno plánováním operačních přestávek poté, co byly splněny bližší cíle (úkoly) a před pokračováním činnosti ke splnění následujících. Pro zachování tempa musí být po celou dobu operace organizovány a udržovány vysoce mobilní druhé sledy a zálohy. Doba jejich zasazení se musí předvídat předem v průběhu plánování a po zahájení operace přehodnocovat. Relativní poměr bojové síly se může změnit, jestliže se vojska objeví v pro- storu a čase, kde a kdy nejsou protivníkem očekávány. Bojová síla je téměř vždy efektivnější, pokud je použita ve spojitosti s překvapením, nebo útokem na boky a záď. Dalším významným prvkem, který lze vhodně použit je klamání, maskování atd.

Velitelé, kteří jsou „fixováni“ na probíhající (aktuální), případně nastávající činnost, mohou mít potíže v uvědomění si kulminace, která se může blížit. Aby tomu předešli a uspěli, musí předvídat činnosti potřebné k získání a udržení iniciativy, předvídat zátěž a vyčerpání svých jednotek. Operační velitelé by měli přelstít protivníka, znát a obejít jeho silná místa a zdržovat jej. Jestliže tento reaguje neočekávaně, plány by měly být změněny pro další udržení iniciativy.

Zpravodajská činnost je důležitá pro rozpoznání a hodnocení příznaků předčasné kulminace. Měly by být používány různé zpravodajské zdroje v rozsahu od technických po lidské. V průběhu provedení operace by měly úzce spolupracovat prvky C3I. [11] Životně důležitá je také ochrana míst velení, bojujících vojsk, druhých sledů a záloh a prvků logistického zabezpečení.

Dílčí závěr

Přes měnící se charakter vedení operací a postupný přechod z vedení operací vysoké intenzity na operace jiné než válka, koncepce kulminačního bodu zůstává nadále významná. Zatímco její teoretické základy vycházejí ze základních postulátů Clausewitze, obsah pod- stoupil změny. Faktory, které kulminaci ovlivňují, jsou rozmanitější a je proto složité je kvantifikovat. Z toho důvodu je použití koncepce obtížnější, zejména v konfliktech nižší intenzity, kdy spojení mezi strategickou a taktickou úrovní je méně jasné než při vedení války na operační úrovni. Zásadní změnu v chápání teorie kulminačního bodu a praktickém dopadu kulminace tvoří činnost vojsk v operacích na podporu míru. Zde jsou faktory způsobující kul- minaci do značné míry těžko předvídatelné a často nevypočitatelné. Ačkoli teorie dává návod na „cítění“ příchodu kulminačního bodu, úspěch to nezaručuje. Základním předpokladem je přijmout opatření k zamezení kulminace již v procesu operačního plánování se širokou vizí. Historické příklady usnadňují správné pochopení teorie, ovšem na druhé straně nemohou poskytnout vyšlapanou cestu v budoucnosti.

Aplikování této koncepce vyžaduje zkušenosti na straně velitelů a jejich štábů, zejména na strategické a operační úrovni, protože výsledek předčasné kulminace, nebo neúspěch využít výhodu kulminace protivníka jsou hroznější, závažnější a trvalejší než na taktické úrovni. Operační velitelé musí rozpoznat faktory, které kulminaci u vojsk vlastních a vojsk protivníka zapříčiňují, následně plánovat činnost k jejímu předejití, nebo naopak, k urychlení. Rozhodující roli v tomto procesu budou sehrávat zejména zpravodajští důstojníci v průběhu hodnocení situace, předvídání kulminačního bodu a zpravodajské přípravy bojiště. Nehmotné prvky bojové síly jako jsou zejména vůdcovství, morálka, disciplína, doktríny a příprava vojsk zůstávají rozhodující. Operační velitelé, kteří musí věnovat pozornost na hmotné prvky bojové síly, která ovlivňuje nebo zapříčiňuje kulminaci, se proto musí zaměřit na nevypočitatelné faktory, které ji významně nebo dokonce rozhodně ovlivňují.

Poznámky:

[1] Správně načasovaný ústup, který nám umožní udržet veškerou iniciativu, je pro nás ohromnou pomocí v pře- chodu k protiofenzivě, když jsme dosáhli mezní bod ústupu, přeskupili své síly a v klidu čekáme na vyčerpaného nepřítele (volný překlad autora). V r. 1979 byl v Číně zaveden nový koncept hláskové abecedy tzv. pinyin, podle něj se jméno Xxx Xx-xxxx anglicky přepisuje jako Xxx Xxxxxx.

[2] Jako příklad může sloužit neúspěch Němců v protiofenzivě v Ardenách v prosinci 1944, který měl daleko- sáhlé strategické následky. Operačním cílem bylo zmocnění se Antverpského přístavu rozdělením a zničením spojeneckých sil v severním a jižním sektoru Arden. Němci plánovali nasadit do 30 divizí, včetně 12 obrně- ných, provést překvapivý přesun k řece Meuse a bez zastávky pokračovat směrem k pobřeží. Doufali rozdělit

1. US armádu a 21. britskou skupinu armád a zničit je v blízkosti Antverp a Bruselu. Xxxxxx chtěl „vykolejit“ harmonogram Spojenců ke vpádu do Německa, aby většinu svých sil ze západu mohl přesunout na západ k obraně proti Rudé armádě. Ofenziva začala 6. prosince a měla určité taktické zisky. Ovšem začala ztrácet na síle z důvodu nedostatku munice a pohonných hmot. Z důvodu stálých stoupajících ztrát, Xxxxxx nakonec přiznal, že ofenziva zkrachovala. V průběhu bojů Němci ztratili 100.000 mužů, 800 tanků a 1000 letadel, které nemohly být nahrazeny, čímž se otevřely dveře pro konečný vpád Spojenců do Německa.

[3] Například boj o Midway v červnu 1942 byl operační vítězství pro spojenecké síly a operační porážka se stra- tegickými důsledky pro Japonsko, které ztratilo čtyři letadlové lodě, 332 letadel a své nejlepší piloty. Od té doby se strategická iniciativa postupně měnila v prospěch Spojenců.

[4] Pod tímto výrazem míním osobu zainteresovanou na procesu operačního plánování.

[5] V červenci 1942 Xxxxxx rozhodl o sledování dvou operačních cílů současně (ropná pole v Kavkazu a Stalin- grad), které byly na dvou různých, odchylných směrech. To byl základní důvod pro porážku u Stalingradu a následně bod zlomu na východním frontu. Xxxxxx stanovil, že úkolem skupiny armád A bylo obklíčit a zničit vojska Rudé armády na jihozápadu od Rostova na Donu a zmocnit se východního pobřeží Černého moře, a tím zlikvidovat flotilu na tomto moři. Ve stejném čase by rychlé jednotky chránily východní křídlo, zmoc- nily se prostoru kolem Grozného a blokovaly komunikace v Osetii a Gruzii. Na konec by skupina postoupila ke Kaspickému moři a ovládla Baku. Skupina armád B by vybudovala svou obranu na řece Don a Volha, úderem směrem na Stalingrad by zničila vojska Rudé armády, zmocnila se města, překročila řeky Don a Volhu a blo- kovala dopravu na řece. Další jednotky by rychle postupovaly na Astrachaň, aby blokovaly hlavní vodní cestu na Volze. Němci koncentrovali celou skupinu armád na jeden bod, Rostov na Donu. Tím byly šance na obklí- čení stále silných vojsk Rudé armády ztraceny. Navíc terén, podnebí a nedostatek pohonných hmot pracovaly proti plánu. Začátkem srpna byly dva německé a jeden rumunský sbor o celkové síle osmi divizí určeny pro podporu kampaně směrem na Stalingrad, která měla trvat pouze tři týdny. Skupině armád A bylo nařízeno soustředit zbývající motorizované jednotky pro postup směrem Maikop. Xxxxxx přecenil výsledek německé letní ofenzivy v jižním Rusku a zcela upoutal pozornost na zachvácení ropných polí v Kavkazu. Z toho důvodu opomíjel úder směrem na Stalingrad.

[6] Bitva u Agincourtu (severní Francie), jako součást stoleté války, se uskutečnila dne 25. října 1415. Proti sobě stály armády anglického krále Henryho V. a Xxxxx XX., Francouzského, který byl v několikanásobné převaze. Bitvě předcházel trvalý déšť, který do značné míry rozbahnil místo bojiště. Toto se stalo výhodným pro ang- lická vojska, které se bránila na místě a tím eliminovala postupující francouzské šiky. Tyto sestávaly převážně z rytířů a bojovníků v brněních, kteří postupně uvízli v těžkém terénu a tak se stali snadnou kořistí pro pohyb- livé anglické lučištníky a lehkou pěchotu, která je dobíjela na místě. Prameny uvádí, že poměr ztrát byl 10:1 ve prospěch anglických vojsk.

[7] Příkladem je neúspěšná ofenziva Rudé armády v jižním Rusku, kdy německé jednotky byly pronásledovány nepřerušovaně podél téměř 1000 km dlouhé fronty, která na jihu dosáhla hloubky až 600 km. Šířka útočících čelních jednotek se postupně zužovala a tyto postupně zůstávaly stát. Přetažení a oslabení těchto bojují- cích jednotek byla hlavní příčina následné úspěšné německé protiofenzivy. Jednotky Rudé armády princip soustředění úsilí v útoku opakovaně porušovaly. Postupem přes širokou frontu v různých směrech se snažily dosáhnout svých cílů téměř současně.

[8] V průběhu prvních bojů o El Alamejn v červenci 1942 Xxxxxx ztratil zpravodajské prostředky, čímž se hodno- cení přesného obrazu na bojišti stalo nemožným.

[9] Stále se prodlužující zásobovací cesty a odpovídající problémy v jejich udržování byly hlavním důvodem neú- spěchu generála Xxxxxxx pokračovat v ofenzivě za El Alamejn v roce 1942. Jeho vpád do Egypta kulminoval koncem června z důvodu vyčerpání po téměř pěti týdnech pokračujících bojů, které začaly u Gazaly. Počátkem července již byly německé jednotky žalostně oslabené mužstvem, zejména pěchotou. Jejich zásobovací trasy byly dlouhé téměř 2000 km, zatímco trasy spojeneckých sil z Egypta asi 120 km.

[10] V průběhu prvních bojů o El Alamejn v červenci 1942 Němci dosáhli svého kulminačního bodu, a tím vytvo- řili podmínky pro britskou protiofenzivu a případné vítězství. Žádná ze stran nepředvídala nebo nevzala na vědomí, že nastává kulminace, ačkoli k tomu byly indikace. Původně Xxxxxx, jak se zdálo, cítil, že Bri- tové získali taktickou iniciativu. Měl pouze 26 tanků, dlouhé zásobovací trasy, vyčerpaná vojska a čelil stále tvrdšímu britskému odporu. Později vydal vojskům rozkaz zakopat se. Několik dalších dnů Afrika Korps odrá- žel opakované britské útoky, ale pouze se slabým výsledkem a nepřipouštěl si dosažení svého kulminačního bodu. Po několika dnech odpočinku zaútočil, ale byl zahnán zpět. Mužstvo a materiál, který v průběhu těchto bojů Xxxxxx ztratil a spotřeboval, byl později rozhodující v průběhu dalších bojů o El Alamejn.

[11] C3I – Command, Control, Communication, Information: velení, řízení, spojení a vojenské zpravodajství (ŠIS, xxxx://xxx.xxxxx.xxx/XXXX/xxxxxxxxxxxxxxxxx.xxx?xxxxxx.00).

Literatura:

XXXXXXXXXX Xxxx xxx. O Válce [Vom Kriege]. Brno: Bonus A 1996. ISBN 80-85914-27-1.

XXXXXXXXXX Xxxx xxx. On War. Xxxxxxx Xxxxxx and Xxxxx Xxxxx (translators), Princetown University Press, 1976. XXXXXXXX Xxxx R. III. Zeroing in on the Culminating Point. Naval War College, 2001.

XXXX Xxxxxx X. Xxxxxxxxxxx Points. Military Review, July 1989, pp. 79-86.

XXXXXX X. Xxxxxxxxxx vymezení obsahu pojmů těžiště a kulminační bod v podmínkách vedení globální války proti terorizmu. Závěrečná práce 20. KGŠ, IBSN 978-80-7231-275-7, Brno 2007.

XXXX Xxxxxx X. The Razors Edge: Identifying the Operational Culminating Point of Victory. Naval War College, 9 March 1996.

AAP-6, NATO Glossary of Terms and Definitions, 2007.

Allied Joint Publication 01 (AJP 01), Spojenecká společná doktrína, 2006.

Allied Joint Publication 5 (AJP 5), Spojenecká společná doktrína pro operační plánování, 2006.

Field Manual 3-0 (FM 3-0), Operations, Headquarters, Department of the Army Washington, DC, 2008.

Joint Doctrine Publication (JDP) 01, Joint Operations, UK Armed Forces, March 2004.

Joint Publication (JP) 1-02, Dictionary of Military and Associated Terms (US) 2001 (As Amended Through 5 Janu- ary 2007).

Joint Publication (JP) 2-01.3, Joint Tactics, Techniques and Procedures for Joint Intelligence Preparation of the Battlespace, May 2000.

Joint Publication (JP) 3-0, Joint Operations, 2006.

Joint Publication (JP) 5-0, Joint Operation Planning, 2006.

Joint Publication (JP) 5-00.1, Joint Doctrine for Campaign Planning, 2002.

Marine Corps Doctrinal Publication (MCDP) 1, Warfighting, 2001.

Vojenský výkladový slovník vybraných operačních pojmů. Xxx. Xxx Xxxxxxxx (vedoucí zpracovatelské skupiny). Praha: Avis, 2004.

Na závěr musíme zajistit, že jadernou zbraň si nikdy neobstarají teroristé.

Toto je nejnaléhavější a nejextrémnější hrozba globální bezpečnosti. A jeden terorista s jadernou zbraní, který nebude váhat ji použít, by mohl rozpoutat mohutnou zkázu. Al-Ká’ida řekla, že usiluje o jadernou zbraň. A my víme, že po světě je nezabezpečený jaderný materiál. Abychom ochránili naše lidi, musíme cílevědomě a bezodkladně jednat.

Oznamuji dnes nové mezinárodní úsilí k zajištění veškerého takového materiálu ve světě během příštích čtyř let. Vytvoříme nové standardy, rozšíříme naši spolupráci s Ruskem a budeme usilovat o nová partnerství, abychom tyto citlivé materiály zabezpečili.

Musíme také rozvinout naši snahu rozbít černé trhy, zjistit a zajistit materiály během pře- vozu a využít finanční nástroje k tomu, abychom přerušili tento nebezpečný obchod. Protože tato hrozba je dlouhodobá, musíme se spojit a přeměnit iniciativy, jako je Bezpečnostní inici- ativa proti šíření jaderných zbraní (PSI) a Světová iniciativa za boj proti jadernému terorismu do trvalých institucí. A měli bychom začít pořádat globální summity o jaderné bezpečnosti, jako to udělají Spojené státy během příštího roku.

Vím, že někteří lidé budou zpochybňovat, zda můžeme naplnit takto široký program. Jsou to ti, kteří zpochybňují, zda je s ohledem na nevyhnutelné rozdíly mezi státy možná skutečná mezinárodní spolupráce. A pak jsou to také ti, kteří když slyší o světě bez jaderných zbraní, pochybují, zda je možné vytyčovat si cíl, jehož dosažení se zdá být nemožné.

Ale nemylte se: my víme, kam tato cesta vede. Když státy a národy umožní, aby byly formovány svými rozpory, propast mezi nimi se rozšíří. Když přestaneme usilovat o mír, tak zůstane navždy mimo dosah. Víme, kam vede cesta, když dáme přednost strachu před nadějí. Odsoudit nebo přehlédnout výzvu ke spolupráci je snadné a zbabělé. Tak začínají války. Tak končí pokrok lidstva.

Xxxxx v Praze mluvil k světu

(z projevu amerického prezidenta Xxxxxxx Xxxxx v Praze)

neděle 5. dubna 2009 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxxx?xxx000000

Podplukovník Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, Ph.D.

Problém hodnocení stupně dosažení komplexního cíle v odvětví obrany

NÁZORY POLEMIKA

na příkladu rekrutačního cíle

Úspěšnost metody řízení podle cílů je závislá na adekvátním sledování úsilí vynaloženého pro dosažení stanovených cílů. Klíčovou roli zde hraje správná volba ukazatelů, s jejichž pomocí se určuje stupeň dosažení cíle. To platí především pro sledování úsilí zaměřeného na dosažní kom- plexních cílů, jejichž dosažení je určeno prostřednictvím několika nehomogenních dílčích cílů.

V řízení podle cílů hrají velmi důležitou roli nejenom cíle samotné, ale také ukazatele umož- ňující měřitelnost cíle a stanovení stupně (procenta) dosažení cíle v průběhu plnění úkolů, prostřednictvím kterých má být cíle dosaženo. [1] Význam těchto ukazatelů je důležitý pro úkolování a stimulaci řídících pracovníků odpovědných jednak za plnění takovýchto úkolů, jednak za dosažení cíle jako takového. U složitých organizačních struktur, jako je např. odvětví obrany, však nebývá jednoduché stanovit takovéto ukazatele, [2, 3] protože se zde používají komplexní cíle. Ty jsou složené z dílčích cílů, které nemusí být homogenní a toto skutečnost pak může ovlivnit určení stupně dosažení komplexního cíle. Tento článek na příkladu rekrutačního cíle, který je v odvětví obrany České republiky konstruován jako komplexní cíl, ukazuje metodické problémy vyvstávající v souvislosti s měřením stupně dosažení komplexního cíle.

Opuštění modelu ozbrojených sil využívající všeobecnou brannou povinnost a povinnou vojenskou službu a dosažení plné profesionalizace ozbrojených sil k 31. 12. 2004 je spojeno s ukazatelem rekrutačního cíle. Rekrutační cíl představuje komplexní cíl, který je veřejně prezentovaným ukazatelem, a až do konce roku 2007 se dařilo rekrutační cíl nejenom zcela dosáhnout, ale také mírně přikročit. [4]

Rekrutační cíl vyjadřuje potřebu doplnění ozbrojených sil profesionálním vojenským personálem v daném rozpočtovém (kalendářním) roce. V českých podmínkách byla kon- strukce rekrutačního cíle určena prostřednictvím tří dílčích rekrutačních cílů:

■ počet osob z civilu, které mají nastoupit prezenční studium na vojenských vysokých školách a stát se vojáky z povolání důstojníky-čekateli;

■ počet osob z civilu, které mají nastoupit prezenční studium na vojenských středních školách a stát se žáky vojenských škol;

■ počet osob z civilu, které mají nastoupit službu vojáka z povolání a po vykonání odpo- vídajícího výcviku nastoupit službu v ozbrojených silách.

První dílčí cíl je vztažen k doplnění Univerzity obrany a vojenského odboru při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Druhý dílčí cíl je vztažen Vyšší odborné škole MO v Moravské Třebové. Třetí dílčí cíl je vztažen k ozbrojeným silám jako takovým. Rekrutační cíl stanovený pro 2008 a hodnocení jeho dosažení k 23. 6. 2008 zachycuje tab. č. 1.

Jak je patrné z tab. 1, každý dílčí cíl má v rámci celkového cíle stejnou váhu. To vytváří paradox. Ačkoliv je největší dílčí cíl splněn v polovině roku jen na 40 %, je celkový cíl dosa- žen již takřka na 60 %. Nabízí se tak otázka, zdali je konstrukce ukazatele stupně dosažení

Tab. 1: Rekrutační cíl pro rok 2008 a stupeň jeho dosažení k 23. 6. 2008

ukazatel	cíl (osoby)	plnění (osoby)	stupeň dosažení ( %)
rekrutační cíl celkem	1490	858	57,6
vysokoškolští studenti (dílčí cíl)	250	298	119,0
středoškolští studenti (dílčí cíl)	90	94	104,0
přímý nábor do ozbrojených sil (dílčí cíl)	1150	466	40,5

Pramen: XXXXXXXX, Z. Realizace reformy OS [prezentace z 1. 7. 2008 pro OdKoROS].

rekrutačního cíle vhodně zvolena, samotné dílčí cíle nejsou totiž homogenní ve vztahu k výše uvedené definici rekrutačního cíle, a to v těchto ohledech:

■ Ne všechny účinky rekrutace se projeví v rozpočtovém (kalendářním) roce, kdy byla rekrutace provedena. Důstojníky-čekatele bude možné zařadit na odpovídající

služební zařazení předpokládané v náboru nejdříve po šesti semestrech jejich vysoko- školského studia a jeho řádném ukončení. U žáků vojenských škol jsou to čtyři ročníky studia, při předpokladu, že po dosažení minimálního věku pro vstup do služebního poměru vojáka z povolání budou ochotní vstoupit do tohoto poměru. Ve skutečnosti by měly být tyto dílčí cíle posuzovány zpětně, což z hlediska stimulace toho, kdo má v daném roce dosáhnout rekrutační cíl není příliš praktické řešení, nebo by měly být váženy s přiřazením stabilních vah bez spojitosti s minulostí.

■ Ne všechny dílčí cíle jsou stejně důležité z pohledu úhrady úbytku vojáků z povolání v ozbrojených silách. Přímý nábor vyjadřuje intenzivní potřebu úhrady tohoto úbytku v aktuálním roce, kdežto nábor do vojenských škol vyjadřuje očekávanou budoucí potřebu úhrady úbytku vojáků z povolání v době dokončení studia osob studujících na vojenských školách.

■ Existují rozdíly ve způsobu doplňování vojáků z povolání v průběhu roku. Zatímco

úhrada úbytků vojáků z povolání v ozbrojených silách je v případě studentů vojenských škol prováděna v rámci rozpočtového (kalendářního) roku jednorázově (po vyřazení), u ostatních vojáků se tak děje opakovaně v průběhu roku. Takto existuje větší závislost ozbrojených sil na opakovaném doplnění, než na doplnění jednorázovém.

■ Ochota získat vzdělání na vojenských školách není přímo spojena s ochotou sloužit v ozbrojených silách. Zatímco přímý nábor je prováděn na trhu práce, u náboru pro

vojenské školy jde o nábor na trhu vzdělávání. Jestliže by osoby usilující o studium na vojenských školách měly zájem přímo o službu v ozbrojených silách, učinily by tak poté, co by získaly odpovídající vzdělání na nevojenských školách. Úsilí osob provádějí nábor pro studium na vojenských školách a pro službu v armádě je založeno na obdob- ném zpracování požadavku zájemce o službu vojáka z povolání, efekt je však odlišný. Při malých směrných číslech pro vojenské školy se jejich nábor podaří splnit vždy.

Výše uvedené výhrady k nehomogenitě dílčích cílů rekrutačního cíle by měly být zohledněny v konstrukci ukazatele stupně splnění celkového cíle, který je měřen procentem jeho splnění. Homo- genitu ukazatele rekrutačního cíle lze zvýšit buď vyřazením dílčích cílů týkající se náboru pro vojenské vysoké školy, nebo zavedením vah jednotlivých cílů, [1] a to jak pro stanovený rekrutační cíl, tak pro stupeň jeho dosažení v původní variantě stupně sledování cíle (varianta 0). Pro takové „váhování“ platí stejná pravidla používaná např. prof. Ochranou. [1] Do úvahy připadají tyto varianty:

■ Dílčímu cíli přidělit váhu ve výši jeho podílu na rekrutačním cíli (varianta A).

■ Dílčímu cíli přiřadit váhu z pohledu použitelnosti výsledků rekrutace v aktuálním roce, tedy pro přímý nábor stanovit váhu 1 a zavést umělé váhy 1/3 pro dílčí cíl u studentů

vojenských vysokých škol a 1/4 pro žáky vojenských středních škol (varianta B). Tyto váhy jsou stanoveny ve vztahu k aktuálnímu výsledku náboru pro činnost ozbrojených sil: 1 – účinek se projeví již v roce náboru, 1/3 – účinek se projeví až za 3 roky, 1/4 – účinek se projeví až za 4 roky.

■ Dílčímu cíli stanovit váhu z pohledu výskytu doplňování ozbrojených sil v průběhu roku, tedy u žáků a studentů vojenských škol 1/12 a u přímého náboru 4/12 (varianta C); přímým náborem dochází k doplňování 4krát ročně, z vojenských škol lze doplňovat jednou do roka.

■ Dílčímu cíli stanovit kombinaci výše uvedených vah, tzn. vzájemně vynásobit tyto váhy (varianta D).

K jakým změnám ve stupni splnění cíle dojde při zavedení vah dílčích cílů při hodnocení stupně dosažení rekrutačního cíle, zachycuje tab. 2. Z ní je patrné, že z hlediska vyjádření skutečné (akutní) potřeby doplnění ozbrojených sil profesionálním vojenským personálem v daném rozpočtovém (kalendářním) roce skutečný stav dosažení rekrutačního cíle za polovi- nou období vyčleněného pro jeho dosažení nejlépe odráží varianta D, tedy že stupeň dosažení (komplexního) rekrutačního cíle (41,0 %) se blíží dílčímu cíli přímého náboru (40,5 %), přes- tože dva dílčí cíle byly již překročeny, z nichž jeden takřka o 20 % (vysokoškolští studenti)!

Tab. 2: Stupeň dosažení rekrutačního cíle při zohlednění vah (v %)

varianta/ukazatel	0	A	B	C	D
rekrutační cíl celkem	57,6	44,4	46,9	47,2	41,0
vysokoškolští studenti (dílčí cíl)	119,0	119,0	119,0	119,0	119,0
středoškolští studenti (dílčí cíl)	104,0	104,0	104,0	104,0	104,0
přímý nábor do ozbrojených sil (dílčí cíl)	40,5	40,5	40,5	40,5	40,5

Potřeba používat komplexní cíle, cíle složené z více dílčích cílů, k řízení velkých institucí, jako jsou ozbrojené síly, se jistě objevuje relativně často. [5] Hodnocení stupně dosažení těchto si však vyžaduje zajistit homogenitu komplexního cíle. Toho lze dosáhnout výběrem dílčích cílů, a kde to není možné, pak přiřazením vah dílčím cílům. Tyto váhy by měly umožnit sledování stupně dosažení cíle v čase ve vztahu ke stupni dosažení nejdůležitějšího dílčího cíle. V případě rekrutačního cíle by však bylo daleko praktičtějším řešením nechápat jej jako komplexní cíl, ale jako cíl jednoduchý, tj. sledovat nábor do vojenských škol nezávisle na přímém náboru do ozbro- jených sil. To by však muselo být spojeno s přesunem odpovědnosti za nábor do vojenských škol na školy samotné. – Konečně ani Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, ani krajské úřady nestanoví veřejným vysokým školám nebo středním školám počty osob, které mají přijmout, ale jejich rozhodování těchto subjektů je určeno zdrojovými možnostmi škol.

Použitá literatura:

[1] OCHRANA F. Hodnocení veřejných výdajů metodou stanovení koeficientu splnění výdajových cílů. In The XIIIth International Conference Theoretical and Practical Aspects of Public Finance [CD-ROM]. 1. vyd. Praha: VŠE, 2008. [13. mezinárodní konference Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha, VŠE 11. až 12. 4. 2008].

[2] ČERNOCH Xxxxx. Lze měřit úspěšnost personální práce? Výběr statí …, 1997, roč. [nezjištěn], č. 5 [květen], s. 59-64.

[3] XXXXXXX Xxxxxxxxx. Práce se soustavou rozvoje Čs. armády. A-revue, 1992, roč. 45, č. 10, s. 14-15.

[4] The Armned Forces of The Czech Republic in 2007. 1st ed. Praha: AVIS, 2007. ISBN 80-7278-441-7.

[5] XXXXXXX Xxxxxxxx. Odvětví obrany a řízení podle cílů. Vojenské rozhledy, 2008, roč. 17, č. 3, s. 25-28.

INFORMACE

Xxx. Xxx. Xxxxxx Xxxxxx, Ph.D., XxxxXxx. et ThMgr. Xxxx Xxxxx

proliferace mučednické subkultury

Ideový a sociokulturní kontext sebevražedného útoku:

Poselství jedné aukce

Licitátor: Ať vás EU slyší: Co je vaším cílem? Dav: Alláh.

Licitátor: Kdo vás vede? Dav: Prorok.

Licitátor: Co je vaší ústavou? Dav: Korán.

Licitátor: Jaký je váš způsob (cesta, stezka)? Dav: Džihád.

Licitátor: Co je vaším nejvyšším snažením? Dav: Smrt pro věc Xxxxxxxx.

Licitátor: Ať všechny země světa slyší: Co je vaším nejvyšším snažením?

Dav: Smrt pro věc Xxxxxxxx. Licitátor: Xxxx je vaše hnutí? Dav: Hamás.

V květnu 2006 odvysílala kontroverzní katarská televizní stanice al Džazíra [1] kuriózní záznam veřejné dražby bundy zvěčnělého šéfa ’Izz Ad-Dín Al-Qássám Katá’ib (vojenské kří- dlo Hamásu, zal. 1991) xxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx (1953-2002). Poté co byla bunda vydražena za 3000 jordánských dinárů (cca 100 tis. Kč na jaře 2006), přistoupil licitátor k manifestaci náboženských hesel. [2] Aukce se konala ve zvláštní situaci. Tzv. Hnutí islámského odporu – Hamás – se stalo v lednu 2006 vítězem parlamentních voleb, [3] třebaže ho stěžejní aktéři mezinárodní politiky považovali za teroristickou organizaci, a proto i finanční podpora států, organizací a jednotlivců byla chápána jako financování terorismu. Výslovným cílem této aukce bylo podpořit vládnoucí Hamás. Přesto nám analýza události může povědět víc:

– dražba, a tudíž i fundraising organizace se uskutečnily veřejně,

– transparentnost fundraisingu byla navíc medializována,

– vydražení osobní věci z pozůstalosti „martyra“ revitalizovalo hodnotu mučednictví,

– byl vyzdvižen obětující přístup rodiny premiéra, tím relegimitizován leadership,

– bylo komunikováno poselství těm, kteří legitimitu hnutí Hamás popírají (EU aj.),

– byly připomenuto základní ideové východisko hnutí Hamás, [3]

– byl zdůrazněn politický záměr hnutí Hamás (bohovláda, theokracie),

– byl zdůrazněn způsob dosažení tohoto záměru (džihád),

– bylo opakovaně (2×) nejvýše hodnoceno osobní martyrium.

Stručná analýza poodhaluje nejen sofistikovanou architekturu scénáře aukce, ale i jeden z klíčových legitimizačních postupů aktivistické organizace: ostentativní medializaci

fundraisingu. Událost aukce komunikovala záměr organizace, vyzdvihla osobní záměr jednotlivce, tím i potvrdila pozici organizačního, politického i vojenského leadershipu, metod i trvajících závazků. Pro porozumění fenoménu sebevražedného terorismu, zvláště pak pro porozumění některým podmínkám jeho formování, se ke zmíněnému případu ještě odvoláme.

Jedinečnost sebevražedné mise

Známý izraelský expert a konzultant NATO v otázkách boje s terorismem Xxxxx Xxxxxxxxxx definuje: (1) ... „sebevražedný teroristický útok jako politicky motivovaný, násilný útok spáchaný sebe si uvědomujícím jednotlivcem (...), který aktivně a úmyslně způsobuje sebe- odpálením svoji vlastní smrt, jakož i smrt jím vybraných cílů. Pachatelova zajištěná smrt je podmínkou úspěchu jeho mise.“ [5]

V dílčím zpřesnění (2): „ „moderní“ sebevražedný útok můžeme definovat jako násilný,

politicky motivovaný útok, uskutečněný po rozvaze a přípravě osobou, která samu sebe spolu s vybraným cílem vyhodí do vzduchu. Předem uvážená jistá smrt pachatele je nezbytnou podmínkou pro úspěch útoku.“ [6]

Důraz obou definičních pokusů vražedné formy sebevražedného procesu tkví v legalistic- kém parametru profilování osobnosti pachatele: zločin spáchala osoba a) sebe si uvědomující, sebevědomý jednotlivec, b) vědomá si úmyslu. Xxxxxxxxxx tak měl na mysli postižení příčetnosti, ale i vymezení pachatelova záměru, který přímo souvisí jak s intenzívní motivovaností, tak s určitým sebepochopením, s identitou.

Profesorka psychologie na čečenské státní univerzitě Xxxxxx Xxxxxxxxx a americká psycholožka Xxxx Xxxxxxxxxxxx [7] intenzivně studovaly zejména čečenský sebevražedný terorismus. Sebevražedného atentátníka klasifikovaly jako osobu, jež jedná „s cílem zabíjet umírajíc“ – bez ohledu na to, zda při akci skutečně zahyne, zda jí selže detonační zařízení, i zda je odhalena. Za dostatečný důkaz vážnosti úmyslu této osoby „zabíjet umírajíc“ lze považovat jednak připoutání k detonačnímu zařízení, oblečení výbušného systému, řízení vozidla naloženého výbušninou, jednak pohyb směrem k cíli.

O sebevražedném atentátníkovi lze za těchto podmínek mluvit i tehdy, když se mu uvedený čin nepodaří z různých důvodů spáchat, když čin nedokoná! A nadto, jako paradoxní se musí jevit i skutečnost, že pachatel je trestněprávně postižitelný jen tehdy, když čin nedokoná, což rovněž podtrhuje – v tomto případě – důležitost pachatelem projeveného a přiznaného úmyslu zemřít, tj. zabíjet.

Také proto nelze pominout ty případy sebevražedného terorismu, kdy je atentátníkem dítě nebo osoba s mentálním handicapem. Ex definitio je velmi problematické označit devatenác- tiletého chlapce s Downovým syndromem za sebevražedného teroristu, byť se pravděpodobně bez cizí účasti detonoval v únoru 2005 v davu voličů na předměstí Al-Askán v Bagdádu a byl pohřben rituálně jako mučedník v Nadžafu. [8]

Výběr dětí a mladistvých a jejich školení v síti pákistánských a afghánských nábožen- ských škol nebo užití mentálně retardovaných osob pro tyto druhy násilných akcí, dokonce odpálení dálkovým ovladačem (dvě dívky s Downovým syndromem, Bagdád únor 2008) představují nejen nové prvky šíření násilných poselství teroristickými organizacemi, vyšší stupeň militarizace a kontroly společnosti, ale i tzv. viktimizace – tito pachatelé jsou jejich prvními oběťmi. Není zcela jisté, zda zmíněná změna je výrazem taktické odezvy zesílených bezpečnostních opatření, a tedy úspěšnosti protiteroristických a policejních protiopatření.

Může jít také o propagandistický manévr teroristické organizace, jehož cílem je vyšší psy- chologická efektivita – zvýšení produkce hrůzy.

Xxxx Xxxxxxx a Xxxxx Xxxxxxx z univerzity v Turíně rozšiřují pojetí sebevražedného útoku koncepcí sebevražedné mise (SM): „Sebevražednou misí chápeme útok proti nepřátelskému cíli, při kterém jeho činitel nemá šanci utéct nebo zachránit se“, a dodávají, že jejím „rozhodným prvkem (…) je jistota pachatelovy smrti, nikoli prostředky užité při provedení útoku. Nemá žádný význam skutečnost, že pachatelova smrt je zapříčiněna pachatelem samotným, nebo reakce ostatních: důležitým bodem je, že akce nepřipouští žádnou naději na přežití pachatele. Definice tak vylučuje extrémní riziko misí, ale zahrnuje různé formy útoků, které se odlišují od sebeexploze, zejména pak všechny druhy akcí, které nepromýšlejí plán útěku.“ [9]

Zatímco v případě sebevražedné exploze, tj. sebedestrukce, závisela úspěšnost mise výhradně na smrti pachatele (Xxxxxxxxxx), Xxxxxxxxx a Xxxxxxxxx rozšíření – sebevražedná mise (SM) = sebexploze + nulový plán útěku – vede k poznání psychologických efektů SM:

„V případě SM může být pachatelova smrt nevyhnutelným, avšak nepřímým důsledkem jeho činu. Technicky řečeno, akce může být úspěšná nejen potřebou aktérovy smrti, ale i přesvěd- čením, že reakce nepřítele nám nedovolí představit si aktérovo přežití.“ [10]

Toto rozšíření o nulový plán útěku, aplikovatelné pochopitelně nejen v rámci pracovního definičního vymezení terorismu, není definiční kosmetickou úpravou.

Činí totiž z pracovního schématu sebevražedného (teroristického) útoku nezbytný nástroj, pomocí kterého lze rozlišovat mezi pachateli sebevražedných útoků, a to s ohledem na zmí- něné sebepochopení pachatele.

Umožňuje odlišit ty, kteří si přejí zemřít při akci (typ mučedník), a ty, kteří mučednickou smrt nevyhledávají, avšak jsou ochotni zemřít při akci a pro věc (typ hrdina). Pro oba typy je smrt při sebevražedné akci sice nevyhnutelná, liší se však psychologické perspektivy sebepojetí ve smrti.

Proliferace sociokulturních a náboženských indikátorů, např. mučednické subkultury v určité oblasti, zpravidla svědčí o ideově-politickém potenciálu organizace, i o metodě formace a počá- teční fázi přípravy zpřítomnění mučednického ideálu v aktu sebezáhubného zabíjení.

Xxxxx Xxxxxxxx (SFC, US Army) upozorňuje na jiný indikátor potenciálu sebevražedného teroristického násilí, jehož výrazem byl znak absentujícího plánu útěku. [11] Vlnu sebevra- žedného násilí v Izraeli (1993) předcházely množící se útoky nožem (knifing) na veřejných prostranstvích, cílem bezhlavě se řítících pachatelů knifingu bylo zranit nebo zabít co největší množství civilistů, přičemž si pachatelé museli uvědomovat bezvýchodnou situaci. Stejně tak tomu bylo při divoké střelbě na civilisty z automobilů řítících se v plné rychlosti ulicemi izraelských měst.

Pro úplnost dodejme, že záměrné opuštění plánování útěku signalizuje, že organizátoři i pachatel počítají s extrémním rizikem plánované operace, nechápou tedy plán útěku jako zkušení delikventi.

Xxxxx Xxxxxxxx, učitel na Vojenské akademii West Point, [12] zabývající příčinami tero- rismu, politickým násilím a sebevražednými útoky, doplňuje poznání sebevražedného násil- ného procesu formulováním tzv. znaku simultaneity:

„Sebevražedný terorismus vyžaduje souhru dvou podmínek: ochoty zabít a ochoty zemřít. Lze obecně předpokládat, že akt umírání a zabíjení nastává současně. (...) Nicméně existuje shoda, že v sebevražedném útoku jsou jak akt zabíjení, tak akt umírání částmi téže mise.“

Jedinečné znaky sebevražedné mise:

■ pachatel jedná úmyslně a s jasným záměrem,

■ xxxxxxxx si plně uvědomuje, že úspěšnost jeho mise temporálně souvisí se sebezáhubou,

■ pachatel nepřipravuje plán útěku.

Protože teroristická organizace zamýšlí uskutečnit své záměry, nehodlá spáchat kolektivní sebevraždu, musí jasně a zřetelně vymezit pravidla užití sebevražedné mise a legitimovat záměr jednotlivce, ať hrdiny nebo mučedníka. A nadto musí oba, organizace i aktér/pachatel, legitimovat tyto záměry společensky.

Sebevražedný teroristický proces nelze zcela vtěsnat do kategorií ekonomické teorie raci- onální volby, jistota pachatelovy smrti ne vždy předpokládá nulový zisk na straně pachatele. V případě např. islamistických teroristů, slibovaný posmrtný život v ráji je ziskem v podobě

„rajských potěšení“. Proto je nutné provést jistou předmětnou dekompozici s vylouče- ním statistické nepravděpodobnosti osamělého vlka, tj. osamělého pachatele jednajícího na vlastní pěst, jako např. americký terorista „Unabomber“ Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxx, jenž během 17 let rozeslal 16 poštovních bomb vědcům, akademikům a dalším osobám (zahynuli přitom tři lidé).

Dekompozice sebevražedného procesu musí nutně zahrnout tři prvky: osobnost pacha- tele, teroristickou organizaci a užší společenský rámec jejich působnosti.

Přes různorodá pojetí sebevražedného terorismu existuje na různých úrovních určitá shoda. Jednotlivé úrovně odpovídají otázkám, např.: proč někteří jednotlivci souhlasí s tím, že se stanou lidskými bombami? Proč některé organizace podporují sebevražedné útočníky?, a konečně: Proč určitá společnost sebevražedné teroristy uctívá?

Na těchto třech úrovních bádání, totiž na úrovni:

a) individuální – zkoumá se kombinace osobních, rodinných, komunitních, psycholo- gických, sociologických, politických, ekonomických, nacionalistických, náboženských motivací, které vzájemně ovlivňují volbu stát se mučedníkem, Akhmedová a Speckhar- dová [13], Hafez [14], Moghadam [15],

b) organizační – zkoumají se záměry těch organizací, jež volí sebevražedný terorismus jako taktiku dosažení záměrů, jakož i politické okolnosti angažmá organizací, př. konkurence organizací s podobnými záměry (srovnej Akhmedová, Speckhardová, Xxxxx, Moghadam aj.).

c) společenské – zkoumají sociální dynamiku, která umožňuje organizacím přístup k připra- veným zásobám rekrutů (Akhmedová, Speckhardová), „společenské kontexty“ (Hafez).

Mezi těmito třemi úrovněmi rezonuje jakožto hypotetická úroveň ideologie, o níž se zpra- vidla hovoří jako o militantní náboženské ideologii, wahhábistické militantní ideologii, mili- tantní džihádistické ideologii, ideologii mučednictví a podobně (Xxxxxxxxx, Xxxxxxxxxxxx). Zmíněná ideologie mučednictví, jakkoli vágně vymezená, by měla být jakýmsi pojivem, jehož funkcí je zajistit kohezi zkoumaných částí sebevražedného procesu. V rozhodování nábo- ženských autorit na téma oprávněnosti či nepřijatelnosti sebevražedného útoku se nejedná o jednoduchou dichotomii fatwa chalál či fatwa charám. Problém je daleko vrstevnatější. Únikem pro schvalování diskutovaných akcí může být třeba redefinice sebevražedného útoku na „nebezpečnou vojenskou akci s nulovou pravděpodobností na návratu“.

Uvedený problém – zajištění soudržnosti záměrů jednotlivých účastníků procesu sebezá- hubného zabíjení – je tím nejvážnějším problémem zkoumání jevu sebevražedného terorismu. Proč?

1. Budoucí pachatel se musí ztotožnit s myšlenkou sebezáhubného zabíjení/mučednic- tví, tj. se sebeobětí, i se skutečností, že tímto modem operandi bude zabíjet. Není

bezpodmínečně nutné, aby zmíněný záměr fixoval na mediálních nosičích, aby vytvářel jakýsi testament. Poselstvím je akce sama. Tato okolnost, která bývá mylně vydávána za nezbytnou, odpovídá jak kultuře společnosti, tak technicko-technologickým mož- nostem v dané oblasti. Fixování projevu budoucího atentátníka/mučedníka odpovídá propagandistickým záměrům teroristické organizace a možnostem projev šířit. Tím lze vysvětlit rozdíl mezi účinnou a vzájemně kompetitivní propagandou v Palestině nebo v Iráku na jedné straně a o poznání chudší propagandou v Afghánistánu.

2. Organizace prezentuje své ideologické, politické, náboženské záměry teroristickými akty, hrozbami násilím nebo použitím násilí. Teroristická organizace koncept mučed- nictví adoptuje, adaptuje, transformuje a používá v omezeném rozsahu a pro vlastní taktické cíle, aniž by koncept mučednictví měl negativní vliv na strategickou per- spektivu, aniž by tedy byly výrazně měněny záměry teroristické organizace. Sotva lze předpokládat, že koncept mučednictví formuje status záměrů teroristické organizace. Tuto skutečnost lze poměrně dobře ilustrovat místem a časem nasazení zmíněných operací, s jistotou se konstatuje kde, kdy a kým byl koncept převzat a vitalizován, ale i zmrazen nebo exportován. V tom smyslu lze načrtnout geografii proliferace mučednické subkultury.

3. Teroristická organizace musí řešit vážné problémy, zejména s ohledem na společenské

zapojení svých vlastních aktivit, ekonomických, personalistických, logistických nebo propagandistických.

Lze zajisté tvrdit, že např. konkrétní muslimskou společnost determinují normy islámu, které ve značné míře ovlivňují a spoluutvářejí – z hlediska islámu žádoucí – jednání a postoje lidí. Oblastní nebo nadregionální dějinné události, ale i rodově-rodinná struktura, vztah kategorií tradičního a moderního, demografický vývoj, způsob vlády a distribuce bohatství, status domácnosti apod. ovlivňují rovněž jednání a postoje lidí „v islámu“. Diferencovanost jako výsledek různých a různorodých procesů, vzdor rodové podobnosti pojmu muslimské spo- lečnosti, výrazně omezuje možnost výkladu pojmu muslimské společnosti jakožto organické jednoty. A právě proto nelze beze zbytku vytknout záměrnost jednání a postojů všech muslimů. Co však činí koncept istišhádu (arabsky mučednictví, sebeobětování) tak atraktivním?

Kartotéka ze Sindžáru

V říjnu 2007 nalezly americké vojenské jednotky [16] během razie poblíž Sindžáru (sz. Irák) kartotéku s osobními záznamy bojovníků, kteří mezi 18. srpnem 2006 až 22. srpnem 2007 podnikli cestu přes Sýrii do Iráku, aby zde bojovali v rámci ozbrojených uskupení odbojové organizace „Islámského státu Irák“ (Dawlat al-Iráq al-Islamíjja). Sindžárské záznamy získalo od USSOCOM (americké velitelství pro speciální operace) v listopadu 2007 Centrum pro boj s terorismem ve West Pointu, kde jsou podrobovány analýze. Z více než 700 personálních záznamů bylo vybráno 606 osobních složek, které obsahují osobní data, některé údaje o rodin- ných příslušnících, mj. platná a funkční telefonní čísla rodinných příslušníků, [17] údaje o původním zaměstnání, o cestě do Sýrie, o způsobu organizace této cesty a výši finančních nákladů spojených se závěrečnou fází cesty – s přechodem do Iráku, údaje o volbě formy bojové aktivity v Iráku ap. [18] Některé kartotéční záznamy jsou doplněny fotografiemi.

Pro účely předkládaného textu jsou důležité údaje o volbě formy bojové aktivity, o věku a původní profesi, případně o zemi původu:

■ forma bojové aktivity: mučedník – 56,3 % z 393, kteří záměr uvedli (ar. ﻱﺩﺎﻬﺷﺗﺳﺇ –

istišhádí, mučedník a synonyma),

■ věk: průměrný 24-25 let, medián 22-23 let (rok narození 1982, resp. 1984, nejmladší 16 let, 1991) z 413, kteří uvedli datum narození,

■ profese: student – 46 % (ostatní profese v širokém spektru) ze 156 s uvedenou profesí pro volbu mučednické smrti se rozhodli občané původem z Maroka (91,7 %), Libye (85,2 %), Sýrie (65,6 %) a Saúdské Xxxxxx (50,3 %), méně než polovina takto rozhod- nutých pocházela z Jemenu (46,1 %), z Tuniska (41,7 %) a z Alžírska (13, 9 %).

Nezbytnou podmínkou uvedení tohoto statistického údaje bylo vyplnění dvou údajů – země původu a zároveň údaje o volbě aktivity. [19]

Postupné vyhodnocování sindžárských dokumentů, jejich kritika i vhodné doplnění poznatky o bojovnících z Afghánistánu, z detenčního zařízení na Guantanámu aj., dovolují zformulovat dílčí závěry, k nimž, ovšem, musí být vedena odborná diskuze; zpřesněním v prvé řadě nerozumíme nalézání nových teoretických modelů, [20] nýbrž adekvátní uspořádání poznatků o moderních sunnitských mudžáhidech/bojovnících do odpovídajících výkladových forem tak, abychom mohli s jistou precizností identifikovat trendy jejich rekrutování, [20] ale i budoucí tvář terorismu.

Sociologická či antropologická terénní šetření v rámci teroristických populací jsou sotva představitelná, natož proveditelná. Proto nezbývá než skepticky přijímat a vyhodno- covat ten stav věcí, jehož poznání umožňují, při vší lidskoprávní problematičnosti, zejména zadržení. Vyjdeme-li z tohoto předporozumění, můžeme na základě opatrné kritiky sin- džárských pramenů formulovat odpovědi na otázky, které vymezují souřadnice oblastního kontextu, specifického „světa rekrutování“, a tak – přiměřeně našemu tématu – umožňují zasadit ideový a sociokulturní kontext sebevražedných útoků a problém proliferace mučed- nické subkultury do výraznějšího geograficko-politického rámce.

Pracovník Centra pro boj s terorismem, West Point, a programový manager projektu Har- mony (zabývající hnutím al-Ká’ida) Xxxxxxx Xxxxx [22] se v odpovědích na otázky – Odkud pocházejí rekruti, iráčtí a afghánští zahraniční bojovníci? Jak jsou rekrutováni? – soustředil na analýzu vzorku populace zachycené sindžárskou kartotékou (563 osobních záznamů), vzorku populace vězňů z Guantanáma (315 osobních záznamů) a osobní informace oficiálních útočníků na Světové obchodní středisko, WTC (19 osobních záznamů).

V posuzování osoby pachatele se Xxxxx shoduje se známým americkým psychologem Xxxxxxx Xxxxxxx, když tvrdí, že pachateli jsou zejména mladí a relativně vzdělaní lidé, nikoli psychopaté, blouznivci nebo společensky zavržení. V té míře je zapotřebí zmírnit tvrzení, že „chudoba, nevzdělanost a společenské odcizení plodí terorismus“. [23]

Zaměříme-li tuto hypotézu, kterou považujeme za dostatečně verifikovanou, k našemu tématu, xxxxxx se potom, proč zejména studenti s mediánem věku 22-23 let a pocházející z některých zemí severní Afriky, ale i zemí Blízkého východu figurují na místě těch, kteří se rozhodli spáchat sebevražedný útok v Iráku.

Přestože lze odkázat k různorodému zasíťování globalistů džihádu, Xxxxx v této souvislosti naznačil, že:

a) k náboru nových rekrutů, jak se obecně soudí v akademické obci a v médiích, inter- net tolik nepřispívá, mj. i z důvodu cenzurování extremistických stránek v zemích původu,

b) odpovědi na otázku koordinace příštího angažmá bojovníků v Iráku via Sindžár jed- noznačně prezentují jako prvořadou konexi sociální (např. „prostřednictvím bratra

ve víře“ – xx. xxxxxxxx známého – 84 %), rodinnou (př. „prostřednictvím bratrance“

– tj. blízkého příbuzného – 6 %), religiózní („prostřednictvím mešity“ – tj. blízkého souvěrce – 4 %),

c) pozornost musí být zaměřena na města blízká erupci – flashpoint cities, kde rekruto- vání proběhlo, na marocká města Casablanca a Tetuán (odkud pocházeli sebevražední atentátníci), na libyjskou Darnu, na tuniská města Bin Arouss, Benzerte a Tunis, ale i na tradiční zdroj rekrutů, tedy na jemenské Sana’á a saúdskoarabský trojúhelník Džidda – Mekka – Tá’if, jakož i na syrské Dejr az-Zúr nebo alžírské El Oued,

d) nejlepšími koordinátory jsou bývalí zahraniční veteráni (arabští Afgánci apod.). [24]

Konfrontací Xxxxxxxx studie s izraelskými analýzami sítí, podsítí a jejich os v různých palestinských městech je možno doplnit poznatky takto:

■ rekruti pro sebevražedné mise jsou umístěni na periférii sítí nebo tvoří podskupinu

těchto sítí,

■ rekrutování je v prvé řadě založeno prvotními nebo osobními kontakty,

■ aktéři osy dění v síti, tj. organizátoři se sdílejí v nejvyšší míře vzájemnosti, uzavřenosti a centrality – na rozdíl od periférie, [25]

■ nepominutelnou vazbu v rekrutování tvoří rodově-rodinné vztahy

– příbuzenství, [26]

■ nepominutelnou vazbu tvoří sousedské generační vztahy a vazby na školu, místní mešitu, místní sportovní klub, [27] přičemž tato skutečnost zahrnuje společně prožívaná traumata a přijímané vlivy ze společenského okolí.

A nadto, omezení na místní komplicity, identifikovatelné a interpretovatelné, v rámci societárně zakoušeného, sdíleného, reflektovaného, připravovaného a produkovaného násilí, i když násilí nepředstavuje analytický pojem, umožňuje „zakreslit“ zmíněnou mnohovrstevna- tou realitu rekrutování tak, že přizná místní konektivitě takový význam, který by měla mít. Jedině tak lze lépe chápat radikalizaci, odhodlání a ochotu nositelů (sebe)vražedného utopického altruismu, [28] radikalizaci, jež umožňuje intrapsychický posun k ochotě zemřít, interpsychický posun k jednání pro blaho společenského celku, odhodlání podstoupit marty- rium bez možnosti podílu na získaném společenském blahu, bez možnosti podílu na světské odměně. Náš problém má janusovskou tvář: jednak máme na paměti, že sebevražední aten- tátníci jsou lidským zdrojem realizace záměrů teroristické organizace, taktickou zbraní, která, má-li být použita, musí být rekrutována, přiměřeně disponována indoktrinací a tréninkem, jednak jsou to lidé, kteří dávají v sázku sami sebe, aniž by participovali na výhodě, jež tím získává, ať domněle nebo fakticky, jejich rodina, příbuzní, přátelé, aniž by participovali

na ztrátě výhody protivníka, tj. na domnělém nebo faktickém vítězství nad ním.

Co ukázal sindžárský vzorek? Zejména potřebu velmi žádoucího mapování societárních sítí, v jejichž rámci aktéři i organizátoři sebevražedných útoků podnikají kroky k uskutečnění těch očekávání, s nimiž spojují vlastní budoucnost. Usoudili jsme, že prvek násilí jakožto aspekt jednání pachatele i organizace je sdílen v místní komunitě na různých úrovních mezilidských vztahů.

Víme rovněž, že se v osobách pachatelů sebevražedný terorismus jak feminizoval, tak infantizoval. Potvrzení možnosti sebezáhubného zabíjení prováděného ženami nebo dětmi znamená krok, který nemůže být jednoduše vysvětlen úplatou. Zde beze zbytku totiž platí,

že vyslání ženy nebo dítěte na sebevražednou misi musí být sankcionováno na širším spole- čenském základě. Co vede místně ohraničenou společnost k tomu, že takové jednání schvaluje, tím podporuje?

Již zmiňovaný psycholog Xxxxx Xxxxx se domnívá, že „podpora a rekrutování pro sebe- vražedný terorismus nenastává za podmínek politického útlaku, chudoby a nezaměstnanosti nebo negramotnosti jako takových, ale když konvergující politické, ekonomické a sociální trendy produkují snižující se příležitosti ve vztahu k očekáváním, tím generují frustrace, které mohou využívat radikální organizace. Pro tento účel je relativní deprivace mnohem významnější než deprivace absolutní. (…) Frustrovaným vlastní budoucností, (zatímco) při- tažlivost každodenního národního života slábne, nabízí sebevražedný terorismus některými přijímaný účel jednat altruisticky, v potenci teroristova myšlení – pro blaho příští generace. (…) Xxxxxx motivováni ani osobním prospěchem, ani okamžitým ziskem, ale spíš náboženským nebo ideologickým přesvědčením a zápalem, jejichž zakládající předpoklady, podobně jako v jiných náboženstvích, nemohou být racionálně prohlédnuty, a pro které inspirují ostatní, aby v ně věřili a umírali pro ně“. [29]

Nelze sice tvrdit, že frustrace budoucností bez perspektivy postihuje stejným způsobem muže, ženy a děti, zvláště pak v muslimské společnosti, ale z uvedených dat je více než zřejmé, že na formativním kontextu sebezáhubného zabíjení se také aktivně podílejí struktury, jež produkují sociokulturní normu mučednictví, struktury, jejichž sociální chování je podmíněno citlivým vnímáním existenčního i existenciálního marasmu, v čase těžkostí spojují lidé otázku vlastní budoucnosti s duchovní sílou k nezbytné oběti, minimálně s duševní komfort přiná- šející tvrdostí jednání, ba i sebeobětavou nebojácností při ničení struktur útlaku. [30]

Náboženský terorista, nebo bojovník za svobodu?

Militantní náboženští aktivisté se málokdy označují za „teroristy“, neboť se domnívají, že bojují za spravedlivou věc, kterou mají navíc „posvěcenou“. Není jen věcí sémantiky, zda se člověk označí za teroristu či nikoliv, aktér tak řeší otázky oprávnění i ospravedlnění. Z velké části závisí na světonázoru, v němž se svět jeví jako pokojný prostor, v němž jsou násilné akty považovány za terorismus, nebo v němž je svět ve válce, zda mohou být násilné akty považovány za legitimní. Lze je také chápat jako preventivní údery, jako obrannou taktiku, k níž se přistupuje právě v rámci probíhající bitvy, anebo i jako symboly probíhajícího osud- ného střetu.

Nejen z toho vyplývá specifičnost náboženského terorismu, který je ospravedlňován transcendentním moralismem a páchán s patřičnou měrou rituální intenzity, kde je nábožen- ství zneužíváno k politickým cílům. Důležitou roli hraje kulturní kontext, který u pachatelů násilných aktů vytváří pocit, že společenství k nimž se hlásí jsou zneucťována a utlačována. Tato skutečnost je navíc komplikována tím, že náboženství přitom sehrává i roli ideologie obnovy veřejného pořádku, nebo ztělesňuje vizi nějaké podoby teokratického státu.

Nelze však tvrdit, že náboženství běžně vede k násilí, ale děje se tak pouze v případech, kdy dojde k propojení zvláštního souboru politických a sociokulturních okolností. Je tudíž zapotřebí dbát na to, abychom si otázku – proč se náboženský terorismus rozbujel právě v tento konkrétní okamžik – kladli ve správném kontextu. Máme zde na mysli konkrétní historickou situaci, sociální a kulturní podmínky a světový názor související s násilnými inci- denty. To znamená, že nestačí zkoumat jenom mysl náboženských násilných aktivistů, ale i uvažování skupin, které je rekrutují, připravují, financují a ospravedlňují.

Teroristické násilí jako divadlo či náboženský rituál

Veřejné rituály bývají tradičně doménou náboženství, a proto aktivisté, kteří se rekrutují z náboženského prostředí, považují veřejné představování násilí za přirozené. Emeritní profesor politických věd a redaktor časopisu Terrorism and Political Violence Xxxxx X. Xxxxxxxx [31] nás v tomto ohledu upozorňuje na fakt, že před několika lety byla zve- řejněna sbírka esejů, která poukazuje na souvislost mezi náboženstvím a terorismem. Tyto dva fenomény mají prý k sobě blízko, neboť dějiny náboženství mají svou násilnou stránku, a na druhé straně teroristické útoky mají zase své symbolické aspekty, protože se snaží napodobit náboženské rituály. Dlužno dodat, že oběti terorismu se nestávají terči z důvodu aktuální hrozby pro pachatele, ale představují vlastně „symboly“ ztěles- ňující zvláštní roli v aktivistickém a specifickém chápání světa. Pouliční divadlo veřejně představovaného násilí potom nutí přímé i nepřímé svědky, aby tento zvláštní způsob aktivistického vnímání světa přijali.

Jenom prý smrtonosný věřící, který je schopný pro víru zabíjet a umírat, může být moderní společností brán vážně. Pokud začneme na základě tohoto veřejného násilí pochy- bovat o mírumilovnosti světa, tak byl účel tohoto divadla naplněn. Ještě dodejme, že pro

„konání“ veřejného divadla je pečlivě vybráno jeviště, tj. místo (např. dvojice věží Světo- vého obchodního centra jako ekonomický symbol USA), nebo může jít o symboliku času, tj. významné datum pro příslušníky konkrétního společenství.

Teroristické násilí se stává „jazykem upoutání pozornosti“, neboť bez tohoto „poselství“ by vlastně terorismus neexistoval. Samotný akt zabití není teroristickým útokem, protože k vraždám a záměrným násilným útokům dochází v moderních společnostech tak často, že o nich ani veřejné sdělovací prostředky zpravidla nemluví. Teroristický útok je charakte- rizován právě tím, že je schopen nahánět strach a šířit hrůzu nejen u přímých svědků, ale i u všech těch, kteří se o něm doví skrze veřejné sdělovací prostředky. Teroristický útok bez vyděšených svědků – pouze nesmyslné představení bez diváků.

Záměry a cíle: politické násilí a terorismus

V článku uveřejněném ve Vojenských rozhledech v loňském roce [32] jsme předložili k dis- kuzi tři pracovní konstrukce k pojmům terorismu a teroristického útoku, abychom zdůraznili nutnost systémového začlenění sebevražedného terorismu.

První konstrukce popisuje terorismus jako zvláštní případ fenoménu násilí – „nezákonný násilný aktivismus, politicky, nábožensky, ideologicky či jinak zaměřený, zacílený na civilisty nebo civilní objekty“. Odlišení záměrů a cílů teroristického násilí patří ke standardním dife- rencím, které však, jsou-li přehlíženy, vedou k paradoxním až skandálním závěrům ve vztahu k diskurzu o efektivitě teroristického násilí. Společným rysem definic terorismu je empiricky verifikovatelný poznatek o zacílení násilí na noncombatanty, tj. proti civilistům, vládním úředníkům, politikům, podnikům, institucím nebo infrastruktuře.

V tomto ohledu nábožensky motivovaný terorismus používá značné dávky mravní opo- vážlivosti, jež pachatelům těchto aktů umožňuje ospravedlnit ničení majetku a brutální útoky na lidské životy osob, které ani neznají a nepociťují k nim žádné osobní nepřátelství. K tomu je zapotřebí zvláště silného vnitřního přesvědčení a oficiálního uznání ze strany náboženské autority, a proto se tyto násilné skutky uskutečňují na základě kolektivního rozhodnutí tak, jak je to i v případě pečlivě naplánovaných útoků ze strany hnutí Hamás. Naproti tomu, válečné

násilí je zacíleno na vojenské objekty a jeho záměrem je vojenská porážka jasně ideologicky definovaného a územně vymezeného nepřítele. [33] Diferující momenty mezi těmito formami násilí tvoří status cíle a záměru.

Krize kultury

Hostující profesor na katedře politických věd Missurijské univerzity Xxxxxxxx X. Xxxxx formuloval tři podmínky možnosti sebevražedného extrémního násilí:

„Sebevražedné násilí je vítáno a uctíváno tehdy, když konvergují tři podmínky: (1) běžné kulturní normy pohltí systémy víry, symbolická vyprávění a historické tradice, které ospra- vedlňují a oslavují mučednictví, (2) legitimní orgány podporují extrémní násilí nebo se mu podřizují, a (3) a společenství se cítí obětována a ohrožena vnějšími nepřáteli během poli- tického střetu.“ [34]

Hafezovo kulturalistické východisko koresponduje myšlence, s níž přišli xx. Xxxxx Xxxxxxxx a xxxx. Xxxxxx Xxxxx III., [35] a která interpretuje spojení jednotlivce s teroristickou orga- nizací jako rozhodující vztah, v němž se realizují jak úsilí organizace získat jednotlivce, tak jednotlivcova touha naplnit smysl vlastního života právě způsobem mučednické smrti, neboť, a to je zejména nutné zdůraznit, jakkoli opodstatněné je rozpoznání centrálního postavení organizace, jen a pouze jednotlivec – sebevražedný atentátník – odpovídá a ručí za rea- lizaci operace v rozhodující fázi inicializace útoku vlastním životem.

Rekrutovatelnost musí odpovídat kritériím stanoveným teroristickou organizací, ať se jedná o explicitně nebo imlpicitně stanovená kritéria. Mezi tři nejdůležitější faktory výběru patří: náboženské vlivy, individuální frustrace a osobní ekonomické motivace. Teroristické organizace sázejí na možnost rekrutovatelnosti jednotlivců, jejich ochotu však neformují, nýbrž usměrňují a využívají. Vzhledem k tomu, že mučednictví je určitou částí společnosti vysoce oceňováno a teroristické organizace mučedníky produkují, lze také tvrdit, že produkcí mučedníků teroristické organizace získávají podíl na jistém společenském ocenění, získávají určitou společenskou prestiž tím, že normu sice nevytvářejí, ale naplňují, a proto vitalizují. Sociokulturní norma se tak udržuje zpřítomňováním poselství mučednické smrti.

Sociokulturní norma mučednictví však neodpovídá náboženské normě mučednictví. V každé, nejen nábožensky vitální, ale i sekulární společnosti žijí vzpomínky na ty, kteří se obětovali pro blaho celku, kteří z rukou osudu přijali mučednickou nebo hrdinskou smrt. Rovněž ideál spásného jednání nepotřebuje náboženské krytí, nekonečné seriály o zachráncích a vděčnosti zachráněných tento fakt dobře ilustrují. A naopak: náboženské pojmy mučed- nictví (ar. ﺩﺎﻬﺷﺗﺳﺍ – sebeobětování, istišhád) a džihádu (ar. ﺩﺍﻬﺟ – úsilí) se sice uplatňují v islámu po staletí, tradiční teologický diskurz je výrazně omezuje, např. zákazem sebevraždy (Korán 4:29-30). [37]

Intenzita a vehemence nástupu sebevražedných teroristických útoků v období druhého palestinského povstání (intifáda Al-Aqsá, 2000-2004) však kontrastuje s prvním palestinským povstáním (1987-1993) a jeho operačně-taktickými způsoby – s „válkou kamenů“. Tento historický fakt, totiž skutečnost, že mučednické operace/sebevražedné útoky nebyly použity v Palestině během prvního povstání nebo v jiných muslimských společnostech za srovna- telných okolností (ozbrojeného střetu, protikoloniálního povstání, okupace, útlaku ap.) vzbuzuje podezření, pochybnosti a mnoho otázek. Metaforicky by bylo možno říci, zdá se, že se rezistence pokaždé halí do jiného hávu, ale systematicky trvá až do splnění požadavků, že se takto jedná pouze o změnu taktiky. Problém je však vážnější.

Výběrové použití kulturních/náboženských symbolů, svědectví pamětníků, rozmani- tých a různorodých tradic pravděpodobně odpovídá zviditelnění „akční strategie“, [38] i když ani toto vysvětlení není úplné, neboť aktivistické organizace usilují o propagaci mučednické subkultury všemi dostupnými prostředky a nespoléhají se pouze na logické zdůvodňování užitečnosti mučednických operací. Xxxx Xxxxxxxxxxxx cituje předáka Xxxxxx fronty pro osvobození Palestiny, který lapidárně připustil, že rozdíl mezi oběma palestinskými povstáními „je televize“, především pak plošné zasažení populace televizně zprostředkovanými traumaty. [39] Tato neadekvátní psychologizace však podstatu změny, která posléze vynesla hnutí Hamás k moci, jen zatemňuje. Nezbytným předpokladem pro nástup islamistického násilí jako sociokulturního trendu v globálním, ale především v regionálním měřítku, je „eroze tradičních náboženských a politických vazeb“ [40] ať ji zapříčinilo cokoli. Tradiční nábožensko-politické vazby reflektují islamisté (političtí extrémisté) jako neefektivní, nebo dokonce tyranské (srovnej kritiku Xxxxxxx Xxx’ala z hnutí Hamás, viz níže).

Problém, s nímž se potýká vysvětlení rekrutovatelnosti, nespočívá výhradně v interpretaci výběrových kritérií stanovených organizací.

Ochotu stát se mučedníkem/sebevražedným atentátníkem konstituuje interiorizace soci- okulturní normy jednotlivcem, té normy, jež generuje sociokulturní hodnotu mučednictví. Sebevražedný atentátník ovšem předem přijímá, že se nebude podílet na odměně, [41] která z jeho činu poplyne společenství žijících: „Pakliže inspirují sebeobětování prestižní odměny pro přeživší členy rodiny, potom musíme prozkoumat kulturní normy konstituující mučednictví jako čestný akt, který zasluhuje prvořadou pozornost.“ [42] Prospěch společenství motivuje jednotlivce k sebeoběti. [43]

Xxxxx syntetizoval problém zkoumání kultury mučednictví v následujících tvrzeních:

(1) Kultura poskytuje sociálním aktérům instrumentárium (ve formě, pozn. L.T.) zdrojů, jež mohou být znovu získány a upotřebeny pro účely strategické akce. (2) Kolektivní akce, vysoce riskantní aktivismus nebo extrémní násilí, které rozvracejí normální život a přiná- šejí děsivé útrapy účastníkům musejí být kontextualizovány – nebo racionalizovány – jako smysluplná spásná jednání. Násilí nemůže být zobrazováno jako jediný prostředek k dosažení vytoužených cílů, musí být také legitimizováno jako naplnění povinnosti (závazku) k vlastním hodnotám, rodině, přátelům, společenství nebo náboženství. A proto je nečinnost v jednání vnímána jako zrada vlastních ideálů, přátel, země nebo boha. (3) Rituál a slavnost nejsou jednoduše vedlejšími produkty násilného konfliktu, nýbrž jsou jeho konstitutivními aspekty. Rituál a slavnost jsou kulturními představeními, symbolickým chováním nebo dramatickými, sociálně standardizovanými a opakovatelnými proskribovanými procedurami, jejichž účel spočívá v komunikaci a deklarování identity, v burcování citů, v prohlubování odevzdanosti a ve vštěpování hodnot kolektivního étosu. Ony spojují jednotlivce s širšími cíli a identitami, dokonce můžou propojit pozemšťanství s posvátnou minulostí. (4) Identita a zájmy nutně nejsou protikladnými koncepty. Identity konstituují zájmy a definují volby. (...) Náboženské rituály a slavnosti často zesilují odměnu mučednictví sváděním věřících ke skoku směrem k násilné smrti.“ [44]

Ve snaze odlišit vnímání džihádu a mučednictví v islámské ortodoxii a v islamismu (politic- kém extremismu) užívá odpůrce palestinských sebevražedných atentátníků italský šejk Abxxx Xxxx Xxxxxxx xojmů deformace a falzifikace. [45] Podle něj si náboženské zásady přivlastnil politický diskurz, transformoval je do politických hesel, a na první místo postavil strategickou efektivitu sebeobětování. Organizátoři této transformace (tj. islamisté) instrumentalizovali

zásady a důrazy náboženství islámu a náboženské islámské kultury za účelem intenzifikace násilného aktivismu. Tím, že byl vyzdvižen náboženský symbol mučednictví, získaly organizace do ideologického souboru prvek nezpochybnitelného a v muslimské společnosti všeobecně a srozumitelně komunikujícího poselství, prvek, na jehož základě jsou pak záměry aktivis- tického násilí transcendovány prezentovány jako posvátné.

Poselství (teroristických) organizací obsahují tedy komunikující spirituální prvek, a také proto se tyto organizace pro nezanedbatelnou část převážně mladých lidí stávají přitažlivými: bojují totiž za svatou věc. Vzhledem k tomu, že se po celém islámském světě šíří poselství islamismu, že takříkajíc ani jediná kulturní oblast, v níž se projevuje náboženství islámu, nezůstala imunní, a kultura mučednictví se stává osou náboženského aktivismu, nelze ani při výkladu vztahu sebevražedného atentátníka k organizaci tuto skutečnost pominout.

Anxx Xxxxxxxxxxxx [46] v analýze čečenského útoku na moskevské divadlo (Nord-Ost krize, 23. -26.10. 2002) upozornila mj. na příležitostné projevy náboženské normy (zahalení čečenských vdov, rozdělení rolí dle pohlaví ap.), přičemž však zdůraznila i nezpochybnitelné rysy mučednické subkultury ve výpovědích jednotlivých teroristů: „Každý z nás má zde stejný osud. Jsme tu proto, abxxxxx xemřeli.“ (...) „Nejdůležitější věcí pro mě je zemřít jako mučedník.“ [47]

Náboženskou kulturní normu deformuje, tím i falzifikuje účelové vyzdvižení mučed- nictví jako symbolického spásného jednání, jeho centralizace, společenská ritualizace a oslava.

Pokud veřejnost přijímá mučednické operace, podporuje i teroristickou organizaci a její záměry považuje za vyjádření vlastních záměrů. Podpora veřejnosti je pochopitelně nezbytná, neboť organizace potřebuje nejen veřejný souhlas, ale i finanční prostředky ke krytí výdajů spojených jak s vlastní činností organizace (nákupy zbraní, výbušnin, charitativní činnost i platy operativy), tak s odškodněním – odměnou rodinám hrdinů. [48]

O tom, že se teroristické organizace uchylují i k takovým formám činností, které jsou plně srovnatelné s metodami reklamních agentur nebo marketingu, svědčí veřejná dražba bundy zvěčnělého šéfa brigád ’Izz Al-Din Al-Qassám šejcha Saxxxxx Xxxxxx.

Mezi organizací a atentátníkem probíhá tedy výměna v rámci výcviku a indoktrinace, která však psychicky atentátníka nezatěžuje tolik jako výměna a komunikace se společností a jejími normami, tj. symbolická výměna. Uvedený závěr nepřímo podporuje i následující citát z projevu Khálida Míš’ala (Haxxx), který pronesl během konference pořádáné na počest šejcha Júsúfa al-Xxxxxxxxxxx:

„Jednou z nejpozoruhodnějších manifestací této podpory bylo, když jsme se spolehli – po Alxxxxxx – na jeho podporu (Al-Xxxxxxxxxxx, pozn. L.T.) mučednických operací. Nikdy neváhal vydat výnos na podporu těchto operací, a pryč byla doba, kdy se nám takového nálezu velmi nedostávalo. (...) A to byla bezpříkladná podpora pro Palestince, protože si, bratři a sestry, nedovedete představit, jak psychologicky obtížné bylo pro mladého Palestince nebo Palestinku obětovat sebe či to, co je jim nejdražší, aniž by museli v myslích a srdcích řešit konflikt, zda jsou na stezce spravedlnosti, nebo zda spáchali náboženské přestoupení.“ [49]

V tomto pozoruhodném projevu si Míš’al stěžoval na některé národní duchovní, kteří nábožensko-právní výnos, tzv. fatwu, ve věci oprávnění mučednických operací nevydali.

Je proto možné tvrdit, že rozpor mezi sociokulturní normou mučednictví a náboženskou normou, tj. mezi subkulturou islamismu a náboženstvím islámu limituje problém pojetí sebevražedného terorismu? Jakým způsobem?

Náboženské identifikátory sebevražedného násilí

Profesor newyorské New School for Social Research Xxxxxx Xxxxxx xformuloval dvě hypotézy udržování a nárůstu veřejné podpory teroristickým organizacím, jež produkují sebevražedný terorismus: a) úspěch těchto organizací „by mohl být produktem oddanosti specifickému náboženskému vyznání, b) nebo oddanosti kolektivu (společenství), jež je povzbuzováno a demonstrováno participací na kolektivních náboženských rituálech.“ [50]

Zde je však nutné poznamenat, že specifická náboženská vyznání částečně nese kolek- tivita a výše zmíněnou specifičnost náboženského kréda namnoze utvořily specifické (kolektivní) zájmy.

Anxx Xxxxxxxxxxxx xvádí čtyři motivační zřetele: „Smrtící koktejl, z něhož sebevražedný terorismus pramení, je splynutím čtyř hlavních aspektů sebevražedného terorismu – motivací sponzorujících skupin, ideologie, kterou podporuje, individuálních motivací, jimiž je řízen, společenskou podporou sebevražedného terorismu.“ [51]

Vzhledem k uvedené různorodosti motivů, jakož i této různorodosti odpovídajícím struktu- rám motivů, spočívá náboženský faktor ve specifickém způsobu manifestace. Tento specifický způsob užití zdeformované verze islámu odpovídá i mimořádným způsobům jednání.

Analyzovat náboženský faktor vyžaduje analýzu:

■ individuální struktury motivů,

■ struktury záměrů teroristické organizace,

■ pozice náboženských referencí v ideologickém souboru,

■ pozice náboženských referencí (mučednického kultu) ve veřejných náboženských manifestacích (komunikační proces).

Ke zjištění průběhu oné deformity musí být uvažována provázanost jednotlivých prvků jakožto propojení individuálního náboženského motivu s náboženským motivem organizač- ním, pozice náboženské reference v ideologickém souboru s pozicí náboženské reference sdílené veřejností podporující sebevražedný terorismus.

V pozadí takového podniku však stále pracuje představa pravého, nedeformovaného, nefalšovaného, skutečného, substanciálního, ideálního islámu. [52] Jedinou možností, jak se vyhnout orientalistickým idealizacím, je konfrontovat (oblastní) islámský konformismus se zjištěnými skutečnostmi tak, aby mohla být předpokládaná odchylka zachycena. Polemi- zovat o tom, že se jedná o sledování hodnot dílčích projevů náboženské deformace má smysl jen do té míry, do jaké lze připustit – vzdor minimální definici terorismu – rezignaci na životní perspektivu formou kolektivní sebevraždy.

Za předpokladu, že (sebevražedný) terorismus lze chápat jako nezákonný násilný aktivis- mus, politicky, nábožensky, ideologicky či jinak zaměřený, zacílený na civilisty nebo civilní objekty, lze hypoteticky formulovat kritérium nezákonnosti teroristických útoků/mučed- nických operací podle islámského práva. Touto hypotézou je islámu přiznána mírumilovnost ve smyslu sebevýpovědi, tj. ve smyslu zákazu útočit na civilisty. Jinými slovy a nadto: islám jako takový není kriminalizován, jeho nositelé nejsou diskriminováni.

Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky bezprecedentní akty, jediným vodítkem zjiš- tění aktuálního nábožensko-právního vědomí jsou fatwy, nábožensko-právní nálezy vydané oprávněnými osobami, právními experty, kteří sice neformulují závazek pro všechny muslimy, poskytují však právně významné argumenty ve prospěch určitého morálního hodnocení.

V principu existují dvě protikladné hodnoty (sebevražedného/mučednického) jednání.

Tato hodnocení lze členit na a) fatwy zakazující sebevražedné operace (ar. ﻡﺍﺭﺣ - harám),

b) fatwy dovolující mučednické operace (ar. ﻝﻼﺣ – halál). V duchu hypotézy nezákonnosti sebevražedných teroristických útoků, která koresponduje množině nálezů zakazujících sebe- vražedné teroristické operace, je možno vymezit oblast dovolení těchto útoků a stanovit tak znaky oné „specifičnosti“, která musí být jako taková závazně (!) oprávněna.

Ve fatwě opravňující sebevražedný teroristický útok musí být výslovně uvedeno (1) nábo- žensko-právní zdůvodnění/dovolení útoku na civilisty a civilní cíle (arab. maqtúl, místo zabí- jení), (2) oprávnění exekutivní autority (arab. ámir al-qitál, přikazující zabíjení), (3) opráv- nění způsobu (arab. maqtúl bih), neboť pachatel útoku (qátil, zabíjející) bezpochyby vědomě zabíjí sebe (qátil nafsah, páchá sebevraždu), tj. v procesu sebezáhubného zabíjení se začle- ňuje do cílové skupiny (maqtúl).

Precizní právní rozklad podal malajský učenec šejch Xxxxxxxx Xxxxx xx-Xxxxx (s předmluvou šejcha Gixxxxx X. Xxxxxxx) ve fatwě [53] zakazující zabíjení civilistů, odmítající především výklady, s nimž vystoupila v Londýně extremistická organizace Omxxx Xxxxxxx (al-Mohaji- roun), a zobecňující v závěrečné části fatwy odsudek těch, kteří nejsou kompetentní ve výkladu striktních islámských pravidel válčení podle náboženského zákona, a proto dovolují, aby jménem islámu byli vražděni civilisté (zakázáno), byly páchány sebevraždy (zakázáno), byla uzurpována autorita vyhlašující džihád (zakázáno).

Je tedy pojem džihádu teroristy a s nimi spojenými duchovními vůdci zkreslován? Bohužel, v islámu neexistuje autorita, jež by zavazovala k jednotnému výkladu. Nositelé mučednické subkultury opouštějí tradiční myšlenky o pravidlech válčení, ignorují omezení uchovávaná a chráněná zbožnými předky, otáčejí se zády ke společenství a jeho posvátným konvencím, konají skutky, pro něž nebyl přijat ortodoxií v celé historii žádný legální precedent.

Elementy mučednické subkultury se vyznačují radikální diskontinuitou a radikálním disen- sem, tj. náboženským, ale i politickým nonkonformismem uvnitř širokého muslimského společenství, konkrétní místní či oblastní obce věřících (’umma). Tento nonkonformismus se tudíž projevuje jak teoretickou (dogmatickou), tak ortopraktickou svévolí.

Užití sociokulturních a náboženských znaků ve smyslu protiteroristických opatření a protipovstaleckých opatření

Sociokulturní a religiózní odchylky mohou pomoci při identifikaci bezpečnostního rizika, nikoli snad ve smyslu odhalení budoucích pachatelů, nýbrž ve smyslu identifikace potencia- lit, které může oslovit konkrétní výzva teroristické organizace. Lze proto tuto situaci označit jako identifikaci rezervoáru ochotných sebezáhubně zabíjet. Nutno výslovně podotknout, že tato identifikace nesmí sloužit honu na čarodějnice, k nerozlišujícímu násilí (indiscriminate violence), protože nelze ztotožnit náboženský extremismus s (nábožensky motivovaným) terorismem. Rozhodujícím, ne jediným znakem této diferenciace je prvek organizovanosti. Na druhé straně však platí, nikoli snad absolutně, že znaky určitých náboženských projevů implikují jistá společenská rizika na úrovni místních efektů.

Specifickým problémem, jemuž se většinou nevěnuje pozornost, je problém subverzivního zastírání, např. v islámu rozpracovaný v koncepci taqíjja.

1. Mučednický kult – heroizace vražedné sebeoběti se objevuje jak v sekulárních, tak

religiózních společenstvích a společnostech. Teroristické organizace celého ideolo- gického spektra, které použily nebo používají metodu sebevražedných misí, profilují

vražedné mučednictví jako formu boje za národní nebo náboženské cíle: nacionálně- marxistická LFOP (zal. 1967) v Palestině, Tygři osvobození tamilského ílámu (zal. 1975) na Srí Lance, Syrská nacionálně-socialistická strana (zal. 1932) aj. Přestože sebezáhubné zabíjení zmíněné organizace chápou jako formu mučednictví, nelze mu připsat náboženskou motivovanost. Jedná se tak nejen o sociokulturní jev, ale i o změnu taktiky ozbrojeného boje.

2. Znovuzrození – forma náboženské exkluzivity. [54] Řídící pojem náboženské výluč- nosti – ostré nekompromisní normativní praxe na bázi dichotomie „my-oni“ – odpovídá individualizované formě víry. Radikální rozchod se zkorumpovanou materialistickou společností, tradičními formami náboženské autority, tradičním náboženstvím soci- álního okolí vytvářejí předpoklady pro intenzivní citový prožitek, jímž se vyznačují i vyhledávači mučednictví. Spolu se zkušeností „pravého bratrství a sesterství“ pro- žívané v komunitní generační pospolitosti, tvoří takto předobraz budoucí univerzální boží obce – ummy. [55] Exkomunikovali většinovou muslimskou společnost (takfír) a odešli do exilu (hidžra), srovnej například velmi signifikantní životní příběh belgické sebevražedné atentátnice Xxxxxx Xxxxxxxx. [56]

3. Apokalyptický diskurz – koncept kosmického válečníka. [57] Světská existence člověka se jeví jako pouhá příprava na spásu. Zatímco svět odpadl od posvátných norem, zkáza se šíří dramaticky a mýtické Zlo vrcholí, ten kdo zná mysl boží, kdo stojí na straně boží – kosmický válečník – porazí Zlo zosobněné nevěřícími a odpadlíky, křižáky a Židy, vrátí svatá místa bohu, obnoví a ochrání svaté hodnoty. Tento bojov- ník, lidská bytost pohlcená posvátným aktivismem (džihád), je pravým muslimem. Jakkoli džihád nepatří mezi pět pilířů víry islámu, kosmický válečník staví osobní džihád na místo první zásady (džihádismus). [58] Socializace dětí probíhá od útlého věku jako socializace v rámci moderní apokalypsy: „Akce sebevražedného atentátníka vyvolává jak existenciální pocit úzkosti a skutečné katastrofické fyzické následky, tak tvoří obrazy moderní apokalypsy.“ [59]

4. Dehumanizace oběti – dekapitace. Ve shodě s potřebami organizace legitimizovat civilní cíle musí být civilní oběť odlidštěna, neboť je nutno jejímu životu odebrat status rezultátu stvořitelského aktu: opice a prasata, nevěřící a hříšníci, nečistí a znesvě- cení vstupují do politického diskurzu. Zde lze najít bezpříkladné množství označení, včetně karikatur, kreslených seriálů pro děti (Hizballáh), školních učebnic (Palestina) i pochopitelně kázání duchovních.

5. Oslava sebevražedného atentátníka-mučedníka pro věc boží. Vlastně ani nespadá

– vzhledem k osobě pachatele – pod nějakou speciální teologickou kategorii. Čin je zavrženíhodný, neboť lidský život nelze sebevraždou ukončit, nelze o vlastní vůli skoncovat s boží vůlí ve stvoření. Všechna seberafinovanější vyjádření, která oslavují činy sebevražedných atentátníků, je nutno připojit k fatwám, jež dovolují použití tohoto efektivního, chytrého a levného způsobu zabíjení. Ve fatwách dovolujících mučednické operace bývá nejčastěji spolu se znaky mučednictví, taktické vhodnosti výslovně zmiňována ryzost a jistota úmyslu. [60] Problém tkví v tom, že důkaz ryzosti a čistoty úmyslu spočívá v ryzosti a úmyslech pachatele oslavujícího publika, jehož postoje zformovaly promučednické koedukativní výkony. Příslib rajských potěšení spo- jený se světským nihilismem nalézá v oslavném celospolečenském ocenění významný korektiv – nitrosvětská realizace záměrů teroristické organizace se tímto způsobem přibližuje.

Závěr

Kulturní přístup ke studiu terorismu, pro nějž se autoři rozhodli, má své výhody i nevý- hody. Výhodou je možnost monitorovat sociokulturní a náboženské identifikátory, které jsou aktivní před, během i po provedení sebevražedného teroristického útoku s tím, že do hloubky odkrývají souvislosti mezi náboženstvím a násilím. Navíc je možné důkladněji prozkoumat světonázor a mravní ospravedlnění tohoto sebevražedného „poslání“ ze strany aktivistické organizace a náboženské autority. Pachatelé patřící k těmto kulturám totiž sdílejí pocit, že jejich společenství je zneucťováno a utlačováno, a proto je užití násilí jakýmsi druhem spravedlnosti. Na druhé straně je potřebné sociokulturní a náboženské aspekty sebevra- žedného terorismu konfrontovat s prvky pojmového určení teroristického útoku, neboť je zřejmé, že kulturní přístup víceméně ponechává stranou politické kalkulace, z nichž vychá- zejí vedoucí představitelé jednotlivých politických či náboženských hnutí a mezinárodních aktivistických sítí. [61]

Není tedy divu, že autoři v textu zkusmo nastiňují minimální definici terorismu tak, aby bylo možno sebevražedný terorismus systematizovat. Dále jsou přiblížena běžná členění zkoumaného sebevražedného terorismu, přičemž pozornost je soustředěna na problém koheze jednotlivých úrovní, tj. na problém komunikačního náboženského a sociokulturního zajištění sebevražedného procesu po linii sebevražedný atentátník – teroristická organizace

– společnost.

Analýza sebevražedného terorismu na základě kulturního přístupu umožňuje otevřít novou dimenzi bádání a pochopit ho jako by zevnitř a zároveň odkrýt pozadí kolektivního rozhodování a podporu ze strany daného společenství, včetně místních náboženských auto- rit. Tento směr bádání již přinesl celou řadu zajímavých studií, které z části mapuje i tento článek. Srovnání těchto přístupů může být následně využito pro zefektivnění přijímaných protiteroristických opatření.

Poznámky a literatura:

[1] Arabská televize al Džazíra, al-Jazeera TV, 19. 5. 2006; xxx.xxxxxxx.xxx, přepis č. 1147 pod titulem Auction and Fundraiser in Gaza Raises Money for Hamas Government by Auctioning off Martyred Leader Saxxxx Xhe- hada’s Jacket, 19. 5. 2005.

[2] S brigádami ’Izz Al-Dín Al-Qássám souvisí masivní užití sebevražedných teroristických útoků na území Státu Izrael. Saxxx Xxxxxx, jejich tehdejší šéf, byl zabit IOS v rámci tzv. target killings operací společně s rodinou. Izraelci je považován za jednoho z nejnebezpečnějších teroristů, Palestinci ctěn coby mučedník. Původní profesí učitel na základní a střední škole.

[3] Podobně jako alžírská Fronta islámské spásy (arabsky al-Džabha al-Islāmijja lil-Inqād; francouzsky Front Islamique du Salut) vyhrála komunální volby v červnu 1990 a první kolo parlamentních v prosinci 1991. Obě dvě islamistické politické entity byly krátce po vítězství od politické moci odstaveny, což v obou případech vyvolalo vlnu násilí.

[4] Článek 1 Charty Hamásu (1988): „Hnutí islámského odporu: Programem hnutí je islám. Z něho odvíjejí myš- lenky, způsoby myšlení a porozumění světu, životu a člověku. K němu se uchyluje pro posouzení vlastního jednání, je jím inspirováno v orientaci vlastních kroků.“

[5] XXXXXXXXXX, Xxxxx. Suicide Terrorism: Development and Characteristics, ICT, Herzliya, Israel 21. 2., 2000 [přednáška na mezinárodní konferenci Countering Suicide Terrorism].

[6] XXXXXXXXXX, Xxxxx. Suicide Bombings: The Ultimate Weapon?, ICT, Herzliya, duben 2000, Israel, in: http:// xxx.xxx.xxx.xx/.

[7] AKXXXXXXX Xhapta, XXXXXXXXX, Xxxx. A Multi-Causal Analysis of the Genesis of Suicide Terrorism: The Che- chxx Xxxx, in Social and Psychological Factors in the Genesis of Terrorism, Xxxx Xxxxxxxxx xd., 2006, pozn. 0, xxx. 4; Black Widows: The Chechen Female Suicide Terrorists, in Female Suicide Terrorists, Xxxxx Xxxxxxxxxx xd., Tel Aviv, Israel: Xxxxx Center Publication, 2006, pozn. 0, xxx. 15.

[8] Bomby zasáhly bagdádské tržiště, 26. března 2003, xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/xxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxx-xx- ziste-dal-/zpravy_irak.asp?c=A030326_071143_zpravy_irak_jan.

[9] RIXXXXX Xxxx, CAXXXXX Xxxxx. Suicide missions in the Palestinian area: a new database. International Peace Research Institute, Oslo, 2004.

[10] RICOLFI L., CAMPANA P., tamtéž.

[11] Mixxxxxx, Merle. Suicide Bombers: Profiles, Methods and Techniques. Storming Media, Pentagon Reports, xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/Xxxxxxxx Merle.html; své názory dále vysvětluje na: xxxx://xxx. xxxxxxx.xxx/xxxx/000000/xxxxxxx-xxxxxxx-xx-Xxxxxxx.

[12] MOGHADAM, Assaf. Suicide Bombings in the Israeli-Palestinian Conflict: A Conceptual Framework. Studies in Conflict and Terrorism, 26.2 (March/April 2003); fakta o osobnosti autora: xxxx://xxxxxxxxxxxx.xxx.xxxxxxx. edu/experts/804/assaf_moghadam.html.

[13] AKHMEDOVA Khapta, XXXXXXXXX, Xxxx. A Multi-Causal Analysis of the Genesis of Suicide Terrorism: The Che- chxx Xxxx; Social and Psychological Factors in the Genesis of Terrorism, Xxxx Xxxxxxxxx xd., NATO Advanced Research Workshop “Social and Psychological Factors in the Genesis of Terrorism”, Castelvecchio Pascoli, Itálie, 2005.

[14] HAXXX, Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxxxx, Culture, and Structure in the Making of Suicide Bombers: A Preliminary Theoretical Synthesis and Illustrative Case Study. In Studies in Conflict and Terrorism, 29:165-185, 2006.

[15] MOGHADAM, Assaf. Suicide Bombings in the Israeli-Palestinian Conflict: A Conceptual Framework. Studies in Conflict and Terrorism, 26.2 (March/April 2003), s. 65-92.

[16] XXXXXX Xxxxxx, XXXXXXX X. Xl Qa’ida’s Foreign Fighters in Iraq: A First Look at the Sinjar Records, Combating Terrorism Center. Department of Social Sciences, US Military Academy, West Point, New York, 2007.

[17] CAULCUTT C., TEXXXX, Xxxx. Alleged al Qaeda directory online, 25. 1. 2008, xxxx://xxx.xxxxxx00.xxx/xxxxxx- 24Public/en/news/middle-east/20080125-Alleged-al-qaeda-directory-online.html.

[18] xxxx://xxx.xxx.xxxx.xxx/, viz pozn. 2.

[19] Viz pozn. 2.

[20] VIXXXXXXX, Xxxx. The Mind of Terrorist: A Review and Critique of Psychological Approaches. Journal of Conflict Resolution, Vol. 49, No. 1, February 2005 3-42.

[21] WAXXX, X. Xeyond Iraq and Afghanistan: What Foreign Fighter Data Reveals About the Future of Terro- rism. Small Wars Journal, 17 April, 2008, WJ Online Magazine Addition, xxxx://xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxx- g/2008/04/17-april-swj-online-magazine-a/; xxxx://xxx.xxxxxx.xxx/xxxxxxx.xxx.

[22] WAXXX, X, taxxxx.

[23] ATXXX, Xxxxx. Mishandling Suicide Terrorism. In The Washington Quarterly, 27:3 pp. 67-90, The Center for Strategic and International Studies and the Massachusetts Institute of Technology. Tento závěr potvrzují i další empirické studie: KRXXXXX, Xxxx X., XXXXXXXXX, Jitka, Education, Poverty and Terrorism: Is There a Causal Connection?, Journal of Economic Perspectives, Volume 17, No 4, 2003, s.119-144.

[24] Waxxx, X, tamtéž.

[25] PEXXXXXX, Xxx; PEXXXXXX, Xxxx. The changing nature of suicide attacks: a social network perspective. Social Forces, June 1, 2006, University of North Carolina Press, ISSN 0037-7732.

[26] Suicide_Terrorism_F06_G-Personal_Motivations.

[27] Individual_and_Multi-Level.

[28] PEXXXXXX, A; PEXXXXXX, A., tamtéž.

[29] ATXXX, Xxxxx. Mishandling SuicideTerrorism. The Washington Quarterly. 27:3 pp. 67-90, The Center for Stra- tegic and International Studies and the Massachusetts Institute of Technology, str. 77; xxxx://xx.xxxxxxxxx. org/wiki/Scxxx_Xxxxx.

[30] „Nic neučiní podmínky existence méně snesitelnými, než vědomí, že žádné naše úsilí je nemůže změnit; a i kdybychom třeba nikdy nenašli duchovní sílu k nezbytné oběti, vědomí, že bychom mohli uniknout, jen kdybychom za tím dost tvrdě šli, činí jinak nesnesitelné postavení snesitelným.“ (F. A. Haxxx, Cesta do otroc- tví, s. 82).

[31] xxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxx_X._Xxxxxxxx.

[32] DAXXXX, Š., XXXXX X. Opravdu rozumíme současné epidemii sebevražedných teroristických útoků? Vojenské rozhledy 2/2008.

[33] XXXXXXXX Xxxxxxx. The new terrorism: Fanaticism and the arms of mass destruction. New York: Oxford Uni- versity Press, 1999; XXXXXXXX Xxxxxxx. Terrorism: game theory and other explanations, xxxx://xxx.xxxxxxx- xxxxxxxx.xx/xx-xxxxxxx/xxxxxxx/0000/00/xxxxxxxx-xxxx-xxxxxx-xxx-xxxxxxxxx.xxx.

[34] HAXXX, Xxxxxxxx X. Xxxxxxxxxxx, Culture, and Structure in the Making of Suicide Bombers: A Preliminary Theoretical Synthesis and Illustrative Case Study. Studies in Conflict and Terrorism, 29:165-185, 2006.

[35] WEXXX XXX, L., XXXXXXXX, B. A Methodology for the Ranking of Suicide Bomber Recruitment Preferences Using Multiple Sources of Data. University of Virginia, xxxxx://xxxxxxxx.xxxxx.xxx/.

[36] WEXXX XXX, L., XXXXXXXX, B., taxxxx.

[37] Korán, Praha: Academia, 2000.

[38] HAXXX, Xxxxxxxx X., c.d., str. 170.

[39] XXXXXXXXX, Xxxx. Understanding Suicide Terrorism: Countering Human Bombs and Their Senders. In Topics in Terrorism: Toward a Transatlantic Consensus on the Nature of the Threat (Volume I), eds. Xxxxx X. Xxxxxxx xnd Joxxxx X., Xxxxxxxxx Atlantic Council Publication, 2005.

[40] DEXXX, Xxxxxx. Al-Qaeda, Specter of Globalization. In The Contexts of Religion and Violence, Journal of Religion and Society, Supplement Series 2 2007, str. 103-109, The Kripke Center, Xxxxxxxxx University.

[41] ALXXXXX, Xxxxx: The “Martyr“ as a hero and youth model: The Palestinian example. In xxx.xxxxx.xx – Research Institute for European and American Studies (RIEAS), Řecko.

[42] HAXXX, M., tamtéž.

[43] BLXXX, Xxx. Dying to Kill: Xxx Xxxxx, Dying to Kill. Paper for Presentation to the Xxxxxxxxxx Workshop on Terroris, University of Texas at Austin, May 12-13, 2005; xxxx://xxx.xxxxxxx.xx.xxx/xx/xxxxxx/xxxxxxx/ sept/Articles/MiaBloomArticle.pdf.

[44] HAXXX, M., taxxxx, str. 169.

[45] PAXXXXX, Xxxxx Xxxx. Orthodox Islamic Perceptions of Jihad and Martyrdom. In Countering Suicide Terro- rism. The International Policy Institute for Counter-Terrorism, The Interdisciplinary Center, Herzliya, Izrael, 2000.

[46] XXXXXXXXX, Xxxx. Sacred Terror: Insights into the Psychology of Religiously Motivated Terrorism in Radi- calism; Christianity, Islam and Judaism between Constructive Activism and Destructive Fanaticism USCIA, Antwerp Belgium (2006); xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx.xxxx.

[47] XXXXXXXXX, A. xxxxxx, str. 11.

[48] Rodina mučedníka obdrží po jeho smrti finanční odměny od různých charitativních organizací, rovněž také od organizace, která za útokem stála. Finanční odměny poskytuje např. i vláda Saúdské Xxxxxx. Palestinské rodiny dostávají od Saúdské Xxxxxx příspěvek ve výši 3-5000 amerických dolarů, xxxx://xx.xxxx.xx/xx/00000/ ff_m/Dipl_prace_finale.txt. Xxxxxx Xxxxxx xyplácel odměny ve výši 25 000 dolarů rodinám sebevražedných atentátníků. xxxx://xxx.xxxxxxx-xxxxxxxxx.xxx/xxxxx_xxxxxxxxxx/xxxxxxxx0/Xxxxx.

[49] Televize al Džazíra, Al-Jazeera TV, 16. července 2007.

[50] GIXXXX, Xxxxxx. Devotion to God or to the Collective? Understanding the relationship between religion and popular support for suicide bombing. Institut for social research, University of Michigan, USA, bez vročení, xxxx://xxx.xxxx.xxx.xxxxx.xxx/xxxxx/xxxxxxxx.xxx.

[51] XXXXXXXXX, Xxxx. Suicide Terrorism – Genesis of- In X. Xxxx (Ed.) Encyclopedia of Stress. Oxford: Elsevier Ltd., 2006.

[52] HOXXXXX, Xxxxxx. Islam in European Thought. The Xxxxxx lectures on human values, Cambridge University, 1989.

[53] Al-AKITI, Xxxxxxxx Xxxxx. Defending the Transgressed by Cexxxxxxx xhe Reckless against the Killing of Civi- lians. Living Islam, 2005, xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx/xxx/xxxx_x.xxxx.

[54] XXX, Xxxxxxx. Born again to kill, 8.4. 2005, in xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xxx.

[55] Pakistani government accepts Lal Masjid demands [report]. Jihad Watch, April 25, 2007, xxxx://xxx.Xxxxx Watch Report Pakistani government accepts Lal Masjid demands.mht.

[56] XXXXXX Xxxxxxx, XXXXXX Xxxx. The girl who went from baxxx’x xssistant to Baghdad bomber. In Times Online, 2. 12. 2005, xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx.xx.

[57] XXXXXXXXX, Xxxxxxx Xxxxxx. The End is Near: Minor and Major Signs of the Hour. In Islamic Texts and Contexts. Georgetown University, 2002; A Time to Reap: Thoughts on Calendars and Millennialism, an exploration of how Islam, Christianity, and Judaism have historically treated periods of apocalyptic imminence, CCAS, Georgetown University, 2000.

[58] XXXXXXXXX, Xxxx. Sacred Terror: Insights into the Psychology of Religiously Motivated Terrorism in Radicalism; Christianity, Islam and Judaism between Constructive Activism and Destructive Fanaticism. Antwerp, Belgium: USCIA, 2006.

[59] LAXXXXXX, Xxxxxxxx X. Xslamic Fundamentalist Ideology, Martyrdom Operations and Their Apocalyptic Ima- gery. May 14, 2003, xxxx://xxx.xxxx.xxxx.xxx/xxxxxxxxx/XxxxXxxxxxx.xxx.

[60] Srovnej The Islamic Ruling on the Permissibility of Martyrdom Operations, xxxx://xxx.xxxx.xxx/.

[61] V tomto ohledu mnozí autoři upozorňují na skutečnost, že terorismus dnes zpochybňuje bezpečnostní funkci národních států, neboť se nedaří garantovat základní právo, tj. právo člověka na život. Srovnej např. XXXXXX Xxx, PÁNA Xxxxxxx, Zajištění národní bezpečnosti v současném světě. In Bezpečnosť krajín V4 v rozší- renom priestore NATO. Skalica: Středoevropská vysoká škola ve Skalici, 2008, str. 138-142.

Xxxx Xxxxx, Ph.D.

Islamisté online

INFORMACE

Úvod

Spojení rychlosti internetu 21. století a fanatismu

12. století proměnilo náš svět v rozbušku.

Xxxx Xxxxx

Teroristické a povstalecké organizace, bez ohledu na svou politickou orientaci a ideo- logické přesvědčení, brzy objevily přednosti internetu. Islamisté a marxisté, nacionalisté i separatisté, ti všichni začali ke svému prospěchu využívat globální počítačovou síť. Dnes jsou již v kyberprostoru přítomny prakticky všechny teroristické organizace. Jednoznačnou převahu si mezi nimi přitom udržuje islamistické hnutí globálního džihádu. [1] Tyto orga- nizace a skupiny, pocházející z různých částí světa, mají právě díky internetu nadnárodní působnost. Internet se stal jedním z nejhodnotnějších nástrojů, bez něhož by rozptýlené skupiny džihádu nemohly operovat tak efektivně.

Novináři, akademičtí pracovníci, vědci, politici a dokonce i pracovníci bezpečnostních služeb mají většinou tendenci zaměřovat se spíše na hrozbu tzv. kybernetického terorismu v informačních sítích, než na mnohem rozsáhlejší, rutinní využívání internetu ze strany teroristů, na které se soustřeďuje tento příspěvek. Teroristé totiž nemají primárně zájem způsobit kolaps internetu, na němž jsou životně závislí.

Přechod islamistů do virtuálního útočiště

Regionální organizace teroristů, působící např. v Pákistánu, Indonésii, Somálsku a Iráku, vytvořily jednotnou síť „virtuálního džihádu“, která stírá jakékoli fyzické vzdálenosti. Jak uvádí Xxxxxxx Xxxxxx, „nezáleží na tom, jestli Xxxxx xxx Xxxxx xebo egyptský terorista Ajxxx xx-Xxxxxxx xe svými spolubojovníky žijí v horách Hindúkuše nebo na předměstí Karáčí, pro hnutí je to nepodstatné. Teroristé mohou totiž vést a inspirovat své stoupence po celém světě, aniž by se navzájem osobně znali“.

Teroristé v kyberprostoru poskytují svým stoupencům enormní množství různorodých informací potřebných k provádění teroristických aktivit, počínaje založením teroristické buňky, zásadami konspirace, zpravodajské činnosti, vedení taktických operací, sestrojením výbušných zařízení a konče duchovní a morální inspirací. Internet tak podnítil nový fenomén tzv. „seberadikalizace“, „autorekrutace“ a „sebevýcviku“.

Internet je bez nadsázky centrálním nervovým systémem současného islámského tero- rismu. Islamisté jej využívají jednak k vnitřní komunikaci – jako svébytný systém velení a řízení (v rozšířené podobě C4I) a jednak jako mediální prostředek vnější komunikace k psycholo- gickému působení a ovlivňování různorodých cílových skupin.

Internet slouží teroristům k rozmanitým účelům a jeho nejdůležitější funkce lze specifi- kovat následujícím způsobem:

□ vytváření teroristických sítí,

□ plánování a koordinování akcí,

□ zpravodajská činnost,

□ získávání finančních prostředků,

□ publicita a propagace hnutí,

□ psychologická válka,

□ indoktrinace a radikalizace sympatizantů,

□ rekrutace a mobilizace stoupenců,

□ výcvik a vzdělávání teroristů,

□ kybernetické útoky.

Přednosti internetu k vedení svaté války

Domnívám se, že svou přirozenou podstatou je internet ideální arénou pro aktivity teroris- tických organizací. Spojení ideologie džihádu s tímto novým, prudce rozvíjejícím se médiem, představuje velmi nebezpečný vývoj, a to hned z několika důvodů:

■ Internet umožňuje oslovit obrovské množství lidí žijících po celém světě. K internetu má přístup stále větší počet obyvatel a nové technologie zlepšují jeho dostupnost. Internet umožňuje rychlý přenos stále většího objemu informací.

■ Internet se vyznačuje multimediálním prostředím – schopností kombinovat text a gra- fiku, doplňovanou o audio a videosoubory. Internet dovoluje uživatelům tyto soubory stahovat, archivovat a šířit. Jedinečnou vlastností internetu je interaktivita, kterou v takové míře ostatní média neumožňují.

■ K udržování prezentací na webových stránkách jsou potřeba relativně nízké náklady. Na internetu lze poměrně levně provozovat online deníky nebo magazíny, jakož i zpro- středkovávat vysílání rozhlasu a televize.

■ Internet je decentralizovaný a nepodléhá snadno kontrole nějakou ústřední autoritou. Cen- xxxx obsahu a regulace jeho provozu je ve většině zemí velmi nízká, nebo dokonce žádná.

■ Internet ovlivňuje zpravodajství v tradičních sdělovacích prostředcích, neboť ty jej stále více užívají jako zdroje informací pro svá sdělení.

■ Životnost dramaticky rostoucího počtu džihádistických textů na internetu může být v podstatě neomezená. Mnohé z těch materiálů, které byly vydány před mnoha lety, tak v kyberprostoru cirkulují dodnes.

Význam internetu jako sdělovacího prostředku k šíření islamistické ideologie vzrostl zejména poté, co se západním zemím podařilo zčásti blokovat satelitní vysílání některých teroristických organizací. Významným příkladem je omezení satelitního vysílání televizní stanice al-Manar, kanálu Hizballáhu, ze strany Spojených států, Francie a jiných evropských zemí. Internet tak může zprostředkovat zájemcům vysílání televizních a rozhlasových stanic, k nimž by jinak neměli přístup.

Internet poskytuje teroristům značnou míru anonymity a utajení. Poté co západní země v čele s USA a Izraelem zaznamenaly pozitivní výsledky v monitorování komunikace islamistů prostřed- nictvím mobilních a satelitních telefonů, začali se teroristé stále více spoléhat na internet.

Sledování aktivit teroristů na internetu je velmi obtížné, protože k zajištění vlastní ano- nymity a utajení dovedně aplikují různá opatření. Například ke ztížení sledování elektronické pošty užívají teroristé zdarma dostupné e-mailové účty se smyšlenými identifikačními údaji. Své vzkazy posílají z internetových kaváren, knihoven a jiných veřejných míst.

Teroristické skupiny při přenosu svých nejcitlivějších informací sahají i k metodě virtuální mrtvé schránky. Xxxxx Xxxxx, jeden z organizátorů teroristických útoků proti vlakovým soupravám

v Madridu v roce 2004, použitím této metody komunikace s ostatními teroristy překvapil všechny zpravodajské a bezpečnostní složky. Své vzkazy neposílal z jednoho e-mailového účtu na druhý, ale ponechával je v adresáři neodeslané pošty. Teroristé disponovali společným uživatelským jménem a heslem. Tímto způsobem se vyhnuli obousměrnému přenosu zpráv.

Webové stránky a diskuzní skupiny provozované teroristy nebo jejich sympatizanty bývají navíc chráněny heslem. Zejména jde o ty stránky a skupiny, které slouží k indoktrinaci, rekrutaci a výcviku teroristů. Budoucí uživatel musí tudíž znát někoho, kdo mu umožní získat přístup.

Al-Ká’ida a ostatní teroristické organizace brzy zjistily, že jejich elektronická komunikace na internetu je bezpečnostními složkami sledována, např. ze strany FBI systémem Carnivore Internet Wiretap System.

Teroristé nicméně našli způsob ochrany přenosu informací prostřednictvím kódování. Různými metodami šifrování, obvykle pomocí speciálních softwarových programů, uzamknou citlivé informace, které nemají být zpřístupněny neoprávněným osobám nebo organizacím. K tomu jim často postačuje i běžně dostupný komerční software. Tyto technologie pak způ- sobují těžkosti zpravodajským a bezpečnostním službám při překonávání ochrany informací obíhajících mezi teroristy. Trvá to potom měsíce a v některých případech i více než rok, než se takovým zakódovaným zprávám podaří porozumět. Není tedy divu, že mluvčí Xxxxxxxxxx svého času přirovnal možnost šifrování zpráv na internetu k „briliantu“. Teroristické skupiny jsou navíc v tomto druhu zabezpečení vzájemné komunikace stále vyspělejší.

Islamistům se osvědčil i jednodušší systém utajené komunikace pomocí frází a symbolů se skrytým významem, jemuž rozumějí jen oni sami. Al-Ká’ida se inspirovala vysíláním rozhlasové stanice BBC za druhé světové války, kdy byla příslušníkům hnutí odporu ve Francii záměrně hlá- šena zdánlivě nesmyslná větná spojení. Tyto fráze a symboly jsou nyní často umisťovány na webo- vých stránkách a chatovacích místnostech, které s činností teroristů na první pohled nemají nic společného, jako například weby se sportovní, erotickou či jinou tematikou. Najít takové vzkazy mezi miliony webových stránek a diskuzních skupin je pak v podstatě nemožné.

Například poslední vzkaz teroristy Xxxxxxxxx Xxxx před útokem na Světové obchodní centrum 11. září 2001 zveřejnila televize al Džazíra. Atta svůj poslední e-mail poslal jedno- duchou otevřenou formou ve znění: „Semestr začíná za více než tři týdny. Získali jsme deva- tenáct potvrzení pro studium na právnické fakultě, fakultě architektury, fakultě výtvarného umění a na fakultě strojní.“ Odkazy na různé fakulty byly zjevně označeními pro budovy – cíle příštích útoků. Fakulta architektury v Hamburku, kde studoval samotný Atta, byla kódovým označením pro „Dvojčata“, do nichž později terorista s uneseným letadlem narazil.

Zvláštní metodou utajování zpráv je tzv. steganografie (tajnopis). Steganografie je rozší- řenou praktikou mezi zločineckými a teroristickými skupinami. Instrukce teroristů ve formě textů, map, fotografií apod. lze ukrývat uvnitř grafických souborů, které jsou umístěné na oblíbených volně dostupných webových stránkách.

V říjnu roku 2001 oznámil zpravodajský server ABC News, že podle francouzských vyšet- řovatelů zřejmě teroristé, zamýšlející vyhodit do vzduchu americkou ambasádu, plánovali vyslat signál k útoku prostřednictvím skrytého sdělení uvnitř obrázku na internetu. K tomuto závěru se vyšetřovatelé přiklonili na základě zkoumání obsahu notebooku nalezeného u jed- noho z obviněných.

Internet narušil informační monopol tradičních sdělovacích prostředků – televize, rádia a tisku, k nimž mají extrémisté obvykle zamezen přístup, zvláště jsou-li tato média vlastněna a kontrolována státem. Teroristé nyní mohou prostřednictvím vlastních webových stránek

zobrazovat sebe a své akce přesně v takovém světle a kontextu, v jakém si přejí. Mohou před- kládat vlastní sdělení, přizpůsobená cílovým skupinám, které se snaží oslovit a získat.

Webové stránky se záhy ukázaly jako účinný nástroj k prezentaci sdělení teroristů během, nebo po skončení jejich násilných akcí. V této souvislosti byly možnosti internetu poprvé využity na konci roku 1996 poté, co členové levicové guerilly Xxxxx Xxxxx pronikli během recepce pro asi šest set hostů do objektu japonského velvyslanectví v peruánské Limě. Do té doby světová veřejnost o Revolučním hnutí Xxxxx Xxxxx nevěděla téměř nic. Nyní však byly informace o této skupině a jejích požadavcích propustit členy organizace z peruánských vězení umístěny na webové stránky a během čtyřměsíčního zadržování několika desítek rukojmích ještě dále aktualizovány.

Teroristé mají tudíž s pomocí internetu mnohem větší vliv na samotný obsah zprávy. To byl také hlavní cíl xx-Xx’idy, když si vytvořila svou první webovou stránku „xxxxxx.xxx“, za účelem „poskytnout alternativní zdroj zpráv a informací, nad nimiž by hnutí mělo abso- lutní kontrolu“. Pro určitou část veřejnosti, stoupence a sympatizanty teroristů přitom informace na webových stránkách teroristických skupin představují jediný akceptovatelný pohled na dané události.

Současné verze webových prohlížečů, včetně Internet Exploreru, umožňují rozpoznat, jaký výchozí jazyk je nastaven pro jednotlivé počítače. Je-li tímto jazykem angličtina, dojde k nasměrování na stránku určenou pro západní veřejnost, je-li standardem arabština, dojde k přesměrování na stránku přizpůsobenou arabskému a islámskému způsobu vnímání.

Pomocí internetu dokáží teroristé navíc proniknout i do nejsledovanějších sdělovacích prostředků. Teroristé umisťují zvukové nahrávky či videozáznamy se svými zásadními prohlá- šeními na spřízněné webové stránky a informují o tom vybraná média, u nichž předpokládají, že budou ochotna jejich poselství odvysílat. Mezi nejznámější z nich patří např. katarská tele- vize al-Džazíra. Poté i ostatní sdělovací prostředky, ve snaze nezůstat pozadu, obvykle takovou zprávu teroristů převezmou a publikují. Podobně ke zvýšení psychologického účinku teroristé nejprve předem oznámí, že se chystají zveřejnit důležité prohlášení. Zprávu vzápětí rozšíří na internetu, načež jí přebírají ostatní masová média. Rovněž samotní novináři pravidelně navštěvují a sledují volně přístupné webové stránky nejznámějších teroristických organizací, z nichž čerpají a následně publikují informace v mainstreamových médiích. Xxxxxxx Xxxxxxx tuto unikátní vlastnost internetu označil za tzv. dvoufázový přenos informací.

Oficiální právní předpisy upravující užívání internetu islamisté zpravidla ignorují. Místo toho se odvolávají na dodržování vlastních kulturních a náboženských norem. V případě potřeby se nezdráhají provádět podvodné finanční operace, neoprávněné průniky do počítačových systémů, šířit viry apod. Kromě toho je často právo paradoxně chrání před nezákonným sledováním.

Provoz na internetu přitom bohužel dodnes v mnoha zemích stále ještě není dostatečně legislativně regulován. Právní úpravy jsou navíc mnohde odlišné, čehož teroristé obratně zneužívají. Mezinárodní vyšetřování ilegálního chování na internetu je často obtížné kvůli jeho pomalému tempu v některých státech a omezenému času, po který jsou data na internetu ucho- vána. Po útocích 11. září 2001 však lze zaznamenat zvýšené úsilí Spojených států a zemí Evropské unie k vytvoření účinných právních norem upravujících aktivity uživatelů v kyberprostoru.

Islámští extrémisté působící na internetu většinou neakceptují západní etické bariéry, které zavedla tradiční média proti prezentaci násilného obsahu. Teroristé vědí, že západní společnost je na zobrazování drastických obrazů násilných incidentů velmi citlivá a může svým míněním následně ovlivnit orientaci zahraniční politiky svých vlád. Této skutečnosti využívají při vedení psychologické války.

Teroristé bojující proti tzv. „modernitě a jejímu zlu“ se nerozpakují ve jménu obrany vlastních hodnot a náboženských principů využívat výdobytky západní civilizace a pokročilé technologie k vedení svaté války a k dosažení svých politických a náboženských cílů.

Al-Ká’ida, Xxxxxxxxx a Xxxxx na jedné straně vyznávají tradiční styl života, jejich předsta- vitelé se oblékají, hovoří a vedou kázání tradičním způsobem, na druhou stranu se ovšem také spoléhají na členy ze svých řad, kteří jsou vyškolení a zběhlí v převládajících komunikačních technologiích dnešní doby. Operativci al-Ká’idy a jiných teroristických uskupení sepisují výcvikové manuály a propagandistické materiály v textových procesorech, distribuují je na digitálních nosičích dat, umisťují na webové stránky, či je posílají elektronickou poštou důvěryhodným druhům.

K šíření nenávistné ideologie džihádu islamisté zneužívají svobody slova, přičemž záro- veň vyvracejí a popírají mnohé Západem propagované hodnoty, jako jsou např. demokracie a rovnost žen. Odkazují se přitom na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv či na první dodatek ústavy USA, které zaručují svobodu projevu. Ve svůj prospěch zneužívají i obecně přijímaný princip, že internet nemá být podrobován cenzuře. Pro své aktivity na internetu isla- misté neváhají využívat služeb západních společností poskytujících internetová připojení.

Na většině svých webových stránek teroristé záměrně zdůrazňují problém omezení svobody slova a nesnáze svých druhů, kteří se v důsledku takovéto perzekuce stali politickými vězni. Navozené téma má vyvolávat sympatie u západní veřejnosti, která tradičně lpí na uplatňování principu svobody vyjadřování a je znepokojena při zavádění opatření směřujících k umlčování politické opozice. Teroristé proto upozorňují na antidemokratickou podstatu těchto kroků, směřovaných vůči nim a snaží se tak mezi svými nepřáteli vyvolat pocity trapnosti a zahan- bení. Tyto protesty jsou zvláště příhodné v prostředí internetu, který je pro mnoho uživatelů symbolem svobodné, nespoutané a necenzurované komunikace.

Argumenty o tom, že Západ provádí cenzuru a zkresluje informace o různých událostech jsou zmiňovány také na webových stránkách iráckých povstaleckých skupin a jejich sympa- tizantů. „Západní propagandistická média usilují o zákaz xxxxxxxx.xxx“, hlásá reklamní pruh na této webové stránce. A dále text pokračuje: „Propagandistická média začala chrlit hloupá obvinění proti stránce, přičemž skutečným cílem je zadusit hlas iráckého lidu a umlčet jeden z mála zdrojů informací o bezprecedentních masakrech, které se dějí na území okupovaného Iráku ve jménu mezinárodního práva.“ Na této stránce je umístěna také sekce nazvaná Irácký odboj, která poskytuje každodenní zpravodajství o událostech v Iráku. Zájemce o tyto infor- mace v českém jazyce zde najde odkaz na online deník Britské listy, který shrnutí těchto zpráv zveřejňuje jako Zpravodajství z iráckého odboje zhruba za období dvou týdnů.

Prostředky komunikace teroristů na internetu

Teroristické skupiny, zvláště ty napojené na al-Ká’idu a globální džihád, užívají k vzájemné komunikaci veškeré běžně dostupné nástroje přenosu a sdílení informací, které nabízí pro- středí internetu. Islamisté provozují webové stránky a blogy, užívají elektronickou poštu, diskutují na utajených webových fórech, vytvářejí specifické diskuzní skupiny a ke zrychlené komunikaci užívají tzv. instant messaging, např. ICQ, Palltalk, internetovou telefonii – VOIP (kam patří i v Česku velmi rozšířený Skype) a tzv. chat. Podle potřeby užívají vlastní nebo komerční softwarové nástroje k zakódování své komunikace.

Bouřlivý rozvoj digitálních komunikačních technologií jde nyní teroristickým a povsta- leckým skupinám doslova na ruku. Výpočetní technika, technologie záznamových zařízení,

software umožňující editovat audio a videozáznamy, možnosti komprese dat, přenosová rychlost a samotný internet se v průběhu času neustále zdokonalují, jsou levnější a uživatelsky dostupnější. Profesionálně vytvořené videoklipy, zvukové záznamy a digitální fotografie, včetně přitažlivého designu webových stránek, umožňují teroristům rychleji a pronikavěji oslovit mnohem širší publikum než kdykoliv předtím. V poslední době např. začali islamisté k oslovování cílových skupin, zejména mladé generace, využívat stále populárnější „streamová videa“, z nichž asi nejznámější je YouTube.

Měnící se tvář terorismu na počátku 21. století je možné názorně ukázat na příkladě věcí, zabavených při zátahu saúdskoarabských sil proti tajnému sídlu al-Ká’idy v Rijádu na jaře roku 2004. V domě byla kromě tradičního teroristického arzenálu (samopalů, ručních gra- nátů, výbušnin, nábojů, raket) objevena i spotřební elektronika včetně videokamer, laptopů, vypalovacích zařízení a potřebného vysokorychlostního připojení k internetu. V nalezené výbavě al-Ká’idy byly dva online magazíny s články a zpravodajskými výtahy a také radami, jak provádět únosy. Objevené videozáznamy byly směsicí starších projevů Xxxxx xxx Xxxxxx, závětí a posledních vůlí sebevražedných atentátníků, které byly postupně uváděny na internet a jejichž účelem bylo rekrutovat mladé Saúdy.

Odborníci z organizace IntelCenter se domnívají, že revoluce v online komunikaci teroristů bude i nadále pokračovat. Teroristické internetové výtvory budou z hlediska obsahu i technické kvality stále vyspělejší a sofistikovanější. To, že svět dnes přihlíží zrodu prudce se rozvíjejícího fenoménu, je patrné také na operacích islamistů v Iráku, kteří stále více zahlcují kyberprostor novými a propracovanějšími mediálním produkty z bojiště.

Teroristé z al-Ká’idy si k výrobě audiovizuálních materiálů založili i vlastní produkční vyda- vatelství nazvané Ás-Saháb (angl. As-Sahab Foundation for Islamic Media Publication). Praco- viště je patrně dislokováno někde na hranicích Afghánistánu a Pákistánu. Studio se podílí např. na tvorbě projevů a komuniké představitelů hnutí Xxxxx xxx Xxxxxx a Ajmána al-Zavahrího. Připravuje rovněž prohlášení a poslední vůle sebevražedných útočníků a ostatních mudžáhidů, mezi nimiž byly i odkazy devatenácti teroristů z 11. září 2001. Kopie videozáznamů se umis- ťují na webové stránky nebo se poskytují televizním stanicím, nejčastěji katarské televizi al Džazíra. Velkým překvapením z produkce studia Ás-Saháb byla nahrávka Xxxxxxxxx Xxxxx Xxxxx, hlavního osnovatele bombových útoků ze 7. července 2005 na londýnské metro, zvláště když předchozí vyšetřování naznačovalo, že šlo o zcela autonomní nezávislou buňku.

Webové stránky islamistů

Teroristé si dobře uvědomují, že bez moderní mediální prezentace činnosti má jejich působení pouze omezený dopad. Egyptští počítačoví odborníci, kteří bojovali spolu s Xxxxxx xxx Xxxxxxx v Afghánistánu proti sovětským vojákům, byli proto údajně získáni k tomu, aby vytvořili rozsáhlou síť webových stránek, e-mailových účtů a elektronických nástěnek. Před útoky na Světové obchodní středisko v roce 2001 provozovala al-Ká’ida pouze jednu webo- vou stránku „xxxxxx.xxx“. V současné době je hnutí přítomno na více než padesáti různých stránkách. „Čím více webových stránek, tím lépe pro nás“; „Musíme z internetu učinit náš nástroj,“ objevilo se v prohlášení na webové stránce „xxxxx.xxx“ v roce 2002.

První online magazín se objevil krátce po 11. září 2001 spolu se sérií článků nazvaných „Ve stínu kopí“. Byla to většinou ideologická nebo teologická pojednání. Typická byla tvrzení o tom, jak Amerika nerozumí odlišným názorům a kulturám a není přístupná dialogu. „Není pak možné žádné mírové soužití, nepomohou ani žádné výzvy, výtky či kritika. Amerika bude zastavena pouze krví.“

Dnes bez výjimky každá velká i malá teroristická a povstalecká organizace již má svoji webovou stránku. Internet se postupně stal tak výrazným mediálním fenoménem, že i pro teroristy platí, s určitou nadsázkou, slogan Xxxxx Xxxxxxxx „kdo neprovozuje vlastní webovou stránku, ten jako by neexistoval“.

Z výsledků výzkumů vědců z Univerzity v Haifě vyplývá, že dochází k prudkému nárůstu webových stránek teroristických organizací a jejich stoupenců. Podle těchto zjištění bylo v roce 1998 na internetu přinejmenším šestnáct anglicky psaných webových stránek, které reprezentovaly celkem čtrnáct teroristických organizací, uvedených na seznamu izraelského ministerstva vnitra. V roce 2002 již bylo takovýchto stránek dvacet devět, a to jak v angličtině, tak i arabštině. V letech 2003-2004 pak byly těchto stránek objeveny stovky.

Podobně izraelská organizace Internet Haganah zaznamenala v říjnu 2003 šedesát pět aktivních webových stránek, napojených na šest hlavních islámských teroristických orga- nizací: Al-Ká’ida (24 webových stránek), Brigády mučedníků od al-Aksá (10), Hamás (19), Hizballáh (5), Hizb ut-Tahrir (4) a Palestinský islámský džihád (2). Jejich sympatizanti pak udržovali další stovky stránek. Organizace Anti-Terrorism Coalition měla ve své databázi v červenci 2004 celkem 162 stránek sympatizujících s teroristy a 286 e-mailových skupin, z nichž některé již nebyly aktivní.

V roce 2006 teroristické skupiny a jejich stoupenci provozovali podle profesora Xxxxxxxx Xxxxxxxx přes pět tisíc webových stránek. Nejpopulárnější teroristické stránky přitahují každý měsíc desítky tisíc návštěvníků.

Internet spojuje nejen členy jedné teroristické organizace, ale také členy ostatních skupin. Existují desítky webových stránek, které vyjadřují podporu terorismu vedenému ve jménu svaté války. Tyto stránky umožňují teroristům v Čečensku, Palestině, Indonésii, Afghánistánu, Turecku, Iráku, Malajsii, na Filipínách a v Libanonu vzájemně sdílet nejen myšlenky a podněty, ale také praktické informace jak sestavovat bomby, vytvářet teroristické buňky a provádět útoky. Internet je pro islamisty náhradou za ztrátu základen a území.

Xxxxxxx Xxxxxxx rozlišuje mezi webovými stránkami prezentujícími ideologický obsah a těmi, které obsahují, jak on to nazývá „praktické pokyny k terorismu“, tedy například návody jak zkonstruovat bombu, kam umístit výbušninu pro její maximální účinek, nebo jak vyrobit jedovatou látku. Jako příklad uvádí webovou stránku „Meč“, vytvořenou al-Ká’idou v roce 2004, kterou organizace sama nazvala „virtuálním výcvikovým střediskem“. Návštěvníci se zde mohli dozvědět instrukce jak provést únos, jak jej oznámit v médiích, jak vykonat popravu jakož i další informace o různých jiných teroristických aktivitách.

Navzdory své rozmanitosti a pestrosti sdílejí webové stránky islámských teroristů některé společné obecné charakteristiky. Stránky mívají moderní design, jsou logicky strukturované, obsah bývá podbarven atraktivní grafikou. Mají takto oslovit především mladou počítačově vzdělanou a médii přesycenou generaci. Některé webové stránky islamistů mají podobu online magazínů. Podle Xxxxx Xxxxxxxx „ještě nikdy v historii nenastala taková příležitost jako nyní, aby propaganda mohla být tak efektivní“.

Na webových stránkách teroristů se obvykle uvádí poslání a historie organizace, přehled jejích aktivit, charakteristika sociálního a politického pozadí, výčty hrdinských činů, deníky, písně, poezie, životopisy vůdců, zakladatelů a hrdinů, encyklopedie sebevražedných mučed- níků, pojednání o politických a ideologických cílech, strategické analýzy, výzvy k vedení svaté války a texty ospravedlňující násilí, hrozby, jakož i nelítostná kritika nepřátel, návody, rozhovory s představiteli organizace a aktuální zprávy. Na stránky jsou umisťovány fotografie, obrázky a v poslední době čím dál častěji také audio a videonahrávky s nejrůznějším výše

zmíněným obsahem. Nacionalistické a separatistické organizace také často pojednávají o oblastech, které jsou aktuálním předmětem a dějištěm konfliktů.

Hlavní webová stránka Hamásu zvaná Palestine Information Center je provozována v osmi jazycích – arabštině, perštině, angličtině, francouzštině, malajštině, ruštině, turečtině a urd- štině. Každá jazyková verze je umístěna na jiném serveru a má trochu jiný obsah. Anglická verze zahrnuje zpravodajství, oficiální prohlášení Hamásu (včetně těch, která vyzdvihují sebevražedné atentáty a jiné útoky), politické analýzy, palestinskou historii, sekce věnované

„sionistickému terorismu“ a porušování lidských práv proti Palestincům, dále např. fotogra- fie a videa Palestinců zabitých během izraelských úderů, ukazující tzv. „praktiky sionistů“. Stránky v arabštině mají podobnou strukturu, ale navíc obsahují různé další antisemitské výpady, které nejsou součástí anglické verze.

Teroristické stránky nabízejí k prodeji knihy, audio a videokazety, CD a DVD nosiče s džihá- distickou propagandou, a také různé předměty včetně triček, odznaků a vlajek – vše určeno sympatizantům. Britské vydavatelství Azzam Publications, spřízněné s al-Ká’idou, propagovalo na svých webových stránkách mj. třeba též knihu editovanou xxxxxx Xxxxxx Xxx xx-Xxxxx- nem, odsouzeným vůdcem útoku na Světové obchodní centrum v roce 1993, anebo např. publikaci xxx Xxxxxxxx učitele a rádce Xxxxxxxxx Xxxxxx. Jiná webová stránka xx-Xxxxxxx nabízela zase knihu nazvanou „Strenghtening the Legitimacy of the Ruin in America“, v níž se k ospravedlnění útoků z 11. září 2001 užívají islámské právní argumenty.

Webové stránky teroristů jsou velmi dynamickým a proměnlivým fenoménem. Sledo- vání stránek, případně jejich rušení ze strany bezpečnostních orgánů je nesmírně obtížné a náročné. Neustále se totiž objevují nové stránky teroristů, které často mění svůj obsah a uspořádání, přesouvají se po celém světě z jednoho serveru na druhý, znenadání zani- kají, či pouze změní název své online adresy. K identifikaci teroristických stránek je zapo- třebí systematické sledování internetu, zadávání mnoha termínů a jmen do internetových vyhledávačů, vstupování do diskuzních fór stoupenců a sympatizantů teroristů či zkoumání online odkazů mnoha jiných organizací. To znamená doslova herkulovské úsilí, neboť v pří- padě al-Ká’idy a ostatních islamistických uskupení se umístění a obsah jejich stránek mění téměř každý den.

Například jedna z prvních webových stránek al-Ká’idy, původně nazvaná „xxxxxx.xxx“, se na jaře roku 2002 postupně přesouvala od jednoho poskytovatele internetových služeb k druhému, aby se vyhnula snaze bezpečnostních složek Spojených států a ostatních zemí o její zrušení. V průběhu osmi týdnů se stránka přemístila z Malajsie do Texasu a odtud již pod jiným názvem, „xxxxxx.xxx“, do Michiganu, než 25. června zanikla úplně. Internetové společnosti nejenže neznaly obsah těchto stránek, ale dokonce ani netušily, že na svých serverech měly stránky teroristů. Nenadálé přesuny umožňují teroristickým organizacím udržet stránky funkční navzdory opakovanému úsilí je uzavřít. Toto „kybermaskování“ bude pravděpodobně závažným problémem pro bezpečnostní složky států protivníka i v příštích letech.

Na stránce Azzam Publication se stoupencům hnutí džihádu doporučovalo, jak uchránit obsah džihádistické propagandy na internetu v případě zrušení některých webových strá- nek teroristů: „Očekáváme, že naše webové stránky budou neustále vyřazovány z provozu a znovu obnovovány. Naléhavě proto doporučujeme všem muslimům, kteří se zajímají o naše texty, aby je kopírovali a rozšiřovali prostřednictvím e-mailových distribučních seznamů, umisťovali je na vlastních webových stránkách a diskuzních panelech. Takto budou materi- ály s požehnáním Alláha nadále existovat. Toho se může účastnit jakýkoliv muslim, včetně našich sester.“

Závěr

Je zcela zřejmé, že v současné době již islámští militanté nepůsobí izolovaně pouze v určitých regionech zemí třetího světa, ale rozšiřují svůj vliv do ostatních zemí, včetně Evropy a Ameriky. V důsledku překotného rozvoje nových komunikačních technologií zejména internetu, získává hnutí džihádu na počátku 21. století dosud nevídaný globální rozměr.

Internet poskytuje islámským teroristům a jejich stoupencům nový a nesmírně účinný způsob jak dosahovat svých cílů. Díky „informační dálnici“ jsou islamisté dostupní ze všech koutů světa, mohou spolu komunikovat, připravovat teroristické akce, získávat peníze na svou činnost, šířit tisíce stran protizápadní a antisemitské propagandy psané v arabštině, angličtině a jiných jazycích a rekrutovat, sjednocovat a podněcovat své horlivé přívržence k sebevra- žedným útokům. Existují rovněž náznaky, že by teroristé mohli v budoucnu použít prostředí internetu i ke kyberteroristickým útokům proti svým nepřátelům.

Poznámka:

Cílem této studie není definovat pojmy jako islamismus, globální džihád či kyberterorismus. Širší pohled na tuto tematiku mohou zájemcům poskytnout např. příspěvky na internetových stránkách Eurabia, brána do světa odvrá- ceného půlměsíce, xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/Xxxxxxxx/000-xxxxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xxxxxxxxx-.xxxx (12. února 2009); Dědictví džidádu: islámská svatá válka a osud nemuslimů, xxxx://xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx.xxx/0000/00/00/xxxxx- tvi-dzihadu-islamska-svata-valka-a-osud-nemuslimu-cast-ii/ (31. října 2008); Odkrývání reality za džihádem, xxxx://xxxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx.xxx/0000/00/00/xxxxxxxxx-xxxxxxx-xx-xxxxxxxx/ (9. května 2006); pří- padně články přímo na stránkách tohoto časopisu, HORÁK Z. Xxx Xxxxx – muž, který vyhlásil válku Americe, Vojen- ské rozhledy 4/2002; Strategické poznatky z války Spojených států proti teroristické organizaci Al Kajda, Vojenské rozhledy 4/2002; XXXXXXX X. Evropa a radikální islám aneb islamizace Evropy, Vojenské rozhledy 3/2008.

Literatura:

XXXXXX, M. Terrorist ‘Use’ of The Internet and Fighting Back. Information & Security, 2006, vol. 19, p. 9-30. XXXX 0000-0000.

HODNÝ, X. Xxxxxxxxx univerzita džihádu: výcvik a vzdělávání islámských teroristů v kyberprostoru. Vojenské rozhledy

1/2009.

XXXXXXX, X. The Use of the Internet By Islamic Extremists. Santa Xxxxxx: RAND Corporation, May 4, 2006, 20 p. NACOS, BL. Mass-Mediated Terrorism. 1st ed. Xxxxxx: Rowman & Xxxxxxxxxxx, 2002, 219 p. ISBN 0742510832.

XXXXXXXX, H. Studios of Terror. Al Qaeda’s Media Strategy. XXX.xxx Wednesday, February 16, 2005.

XXXXXX, TL. Al Qaeda and the Internet: The Danger of “Cyberplanning”. Parameters, Spring 2003, vol. 33, no. 1, p. 112-123.

XXXXXXX, X. How Modern Terrorism Uses Internet. Washington, D.C.: United States Institute of Peace, March 2004, 12 x.

XXXXXXX, X. Xxxxxx on the Internet: The New Arena, the New Challenges. 1st ed. Washington, DC: United States Institute of Peace Press, April 2006, 320 p. ISBN 978-1-929223-71-8.

Jihad Online: Islamic Terrorists and the Internet. Anti-Defamation League, 2002, 36 p. Gerila a internet. Vojenské rozhledy 2/2006.

Internet jako nástroj „svaté války“. Vojenské rozhledy 3/2008.

The Internet as a Battleground used by the Terrorist Organizations: How Hezbollah and Hamas Exploit the Internet in the Battle for Hearts and Minds, and How to Combat Them. Intelligence and Terrorism Information Center at the Israel Intelligence Heritage & Commemoration Center, August 1, 2007, p. 63.

OLPC giving 5,000 laptops to Gaza children [OLCP daruje 5000 notebooků dětem z pásma Gazy] The Journal of New England Technology, January 21, 2009, xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxx/0000/00/00/xxxxx00-XXXX- giving-5000-laptops-to-Gaza-children.html.

INFORMACE

Xxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxxx, Ph.D.

Vojenská justice v ČR

Zrušením vojenských soudů a prokuratur v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ke konci roku 1993 se vytvořil dojem, že neexistuje vojenská justice. Je pravdou, že nyní vojenské soudy a státní zastupitelství nefungují. To však neznamená, že by se na vojenské věci určité soudy a státní zastupitelství nemohly specializovat a již vůbec to neznamená nemožnost určitých řešení nesoucí prvky vojenské justice v době mobilizace ozbrojených sil.

1. Polní státní zastupitelství

Zákon o státním zastupitelství stanoví, že v době branné pohotovosti státu působí vyšší a nižší polní státní zastupitelství. [1] Zákon tak předpokládá existenci významných státních orgánů, aniž by sám či jiný právní předpis blíže určovaly způsob jejich naplnění, působnost a vztah k jiným státním zastupitelstvím. Podivnější je to o to, že zákon stanoví existenci pol- ních státních zastupitelství jako povinnost okamžikem uvedení státu do branné pohotovosti, nikoliv jen jako možnost. Vzniká pochybnost, zda vůbec toto ustanovení zákona je stále platné či se stalo obsoletní. Rozpaky teoretiků nad polními státními zastupitelstvími dokresluje, že v různých komentářích zákona o státním zastupitelství o něm mlčí, [2] jako kdyby to byla bezproblémová otázka, které každý rozumí a nestojí za komentář, nebo se jim věnují jednou větou. [3] Ve skutečnosti potvrzují pravidlo – kde začíná problém, končí komentář.

Současný právní stav je nedostačující pro působnost i správu polních státních zastupitel- ství. Je zřejmé, že by musela být přijata úprava prováděcími předpisy. V oblasti působnosti formou vyhlášky Ministerstva spravedlnosti, v oblasti statutárních poměrů formou nařízení vlády, které může být vydáno k provedení zákona o státním zastupitelství i bez výslovného zákonného zmocnění, xxxxx formou rozkazu prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil.

1.1 Ústavní aspekt

Z hlediska ústavy je řešeno jen zařazení státního zastupitelství do moci výkonné. [4] Všechny ostatní náležitosti ponechává ústava běžnému zákonu. Na zákonu záleží, jaká státní zastupitelství zřídí a zda umožní zřizování speciálních státních zastupitelství. Na rozdíl od soudní soustavy, kde ústava vylučuje zřizování zvláštních soudů a stanoví ji přímo taxativ- ním výčtem, [5] je z ústavního hlediska možná existence polních státních zastupitelství. To je opakem od soudů, kde původně existovaly vojenské soudy a zákon umožňoval v době branné pohotovosti státu existenci polních soudů. Ústava existenci polních i vojenských soudů vyloučila a vojenské soudy mohly působit jen do 31. 12. 1993 na základě ústavní výjimky. [6] Polní státní zastupitelství však z ústavního hlediska mohou být zřízeny, ovšem s tím, že svoji působnost budou vykonávat vůči obecným soudům, jejichž soustavu určuje ústava.

Ústavní konformitu potvrzuje skutečnost, že zákon o státním zastupitelství s možností existence polních státních zastupitelství byl přijat již za účinnosti nové ústavy, která zne- možňuje existenci vojenských i polních soudů. Nešlo tedy o bezmyšlenkovitý přepis původní

struktury prokuratury, když zákonodárce nepřevzal vojenské prokuratury, ale ponechal po dobu zvýšeného vnějšího ohrožení státu možnost působení polních státních zastupitelství, i když nemohou být zřízeny polní soudy.

1.2 Působnost časová

Zákon o státním zastupitelství váže existenci polních státních zastupitelství jako dočasných orgánů na brannou pohotovost státu. Tedy automaticky s ní mají začít působit a zaniknou s jejím ukončením. Branná pohotovost státu byl termín, který dřívější právní řád spojoval s mobilizací ozbrojených sil nařizovanou prezidentem. [7] Mobilizace mohla být částečná a všeobecná. Přičemž již částečnou mobilizací nastávaly účinky branné pohotovosti státu. I bez mobilizace vstupoval stát do stavu branné pohotovosti vyhlášením válečného stavu nebo vypovězením války. Xxxxxxx pohotovost státu ukončoval prezident republiky. [8]

Dnes platné právo nadále zná mobilizaci, nikoli stav branné pohotovosti státu, když však i jiné právní předpisy s tímto pojmem nadále pracují. [9] Vzniká otázka, zda se polní státní zastupitelství nestala zrušením právního pojmu branná pohotovost státu obsolentní. Exis- tence státního orgánu musí být zrušena výslovnou novelizací, zvlášť je-li počítáno s působností tohoto orgánu v mimořádné a krizové době ohrožení státu. I vzhledem k tomu, že od vypuštění pojmu branná pohotovost státu proběhla řada novelizací zákona o státním zastupitelství, aniž by byla vypuštěna či upravena ustanovení o polních státních zastupitelstvích, polní státní zastupitelství mohou nadále působit v době mobilizace ozbrojených sil při použití dnes platných pojmů, které nahradily původní pojem branná pohotovost státu, ovšem mají stejný obsah. Branná pohotovost byla vázána na stav mobilizace ozbrojených sil, což je nadále termín současného platného práva. Dnes mobilizaci nařizuje a zrušuje prezident republiky na návrh vlády. Jde o pravomoc prezidenta s kontrasignací předsedy vlády. Mobilizace má dva stupně, a to mobilizace částečná, která je spojena se stavem ohrožení státu, a všeobecná, za válečného stavu. [10] Vzhledem k tomu, že již částečná mobilizace vedla k dřívějšímu stavu branné pohotovosti státu s důsledky vzniku polních státních zastupitelství, je i za dnešního stavu rozhodující pro působení polních státních zastupitelství částečná mobilizace a stav ohrožení státu. [11]

Stav ohrožení státu vyhlašuje parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy. K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. [12] Stav ohrožení státu je ústavní podmínkou pro vyhlášení částečné mobilizace, záleží však na rozhodnutí prezidenta, zda po rozhodnutí parlamentu nařídí k návrhu vlády částečnou mobilizaci.

Dříve nebyla mobilizace podmíněna usnesením parlamentu o vyhlášení nějakého mimo- řádného stavu. Historická zkušenost z roku 1938 ukazuje, že prezident republiky přistou- pil k vyhlášení všeobecné mobilizace 23. 9. 1938 bez předchozího jednání v parlamentu na základě aktuální mezinárodní situace. V září 1938 tomu ani nemohlo být jinak, protože poslanci i senátoři si během celé mnichovské krize užívali parlamentní prázdniny. Mobilizací se stát ze zákona dostal do stavu branné pohotovosti, což bylo oznamováno vládní vyhláškou.

[13] V době první Československé republiky prezident nepotřeboval k nařízení mobilizace návrh ani souhlas vlády, pouze ji musel vyslechnout. Již vyhlášenou mobilizaci musel předložit Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení. Rozhodnutí prezidenta o demobilizaci pak bylo vázáno na návrh ministra obrany. Rozhodnutí prezidenta byla podrobena spolupodpisu odpovědného člena vlády. [14] Vláda však určovala a vyhlašovala den ukončení branné

pohotovosti státu, jenž byl ukončen k 31. 12. 1945, když nebylo právně uznáno ukončení tohoto stavu pomnichovskou vládou k 28. 2. 1939. [15] V některých pramenech se lze setkat s tím, že již 20. 5. 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace. [16] Ve skutečnosti šlo o povolání jednoho záložního ročníku a příslušníků technických a zvláštních oddílů, což nebyla částečná mobilizace, ale mimořádné povolání záloh, kdy prezident republiky mohl po slyšení vlády povolat až tři nejmladší ročníky záloh. [17]

Vzhledem k nové ústavní úpravě, kde se počítá s ingerencí parlamentu, který svou povahou velkého kolegiálního orgánu není určen na rychlé řešení krizových situací, je vhodné, aby usnesení o stavu ohrožení státu bylo přijato již při znatelném, nikoli již osudovém vyhro- cení mezinárodní situace, aby prezident a vláda měli možnost operativně nařídit při dalším zhoršení mezinárodní situace částečnou mobilizaci.

Všeobecná mobilizace je svým vyhlášením podle branného zákona vázána na stav válečný, který podle ústavy vyhlašuje Parlament ČR. [18] Je nutno říci, že naše ústavní úprava svou vazbou vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu na parlament fakticky sama sebe vyřazuje z použití ve skutečně krizové době. Je totiž možné, že stát se dostane do války fak- tickým útokem druhého, a to okamžitě do situace, kdy nemůže jednat parlament. Jistě by bylo zcela správné, aby prezident vyhlásil mobilizaci i další kroky, aniž by parlament vyhlásil stav ohrožení či válečný stav. Rovněž je nutné odlišit válečný stav ve smyslu naší ústavy, což je pramen práva vnitrostátního, a válečný stav ve smyslu práva mezinárodního, který vzniká vyhlášením války či válečným útokem a končí podepsáním mírové smlouvy (nikoliv koncem války, ať již kapitulací či uzavřením příměří) anebo jinak projevenou vůlí států. Zde můžeme připomenout, že Československo bylo ve válečném stavu ještě dlouho po skončení druhé světové války, a to s Německem do 3. 2. 1955 [19] a s Japonskem až do 8. 5. 1957. [20]

1.3 Působnost místní

Místní působnost je určena samotným názvem státního zastupitelství, je činné ve válečném poli. Blíže může být určena jednak prováděcími právními akty vůči státním zastupitelstvím, a to formou obecných pojmů, nikoliv přesnou územní definicí. Polní státní zastupitelství mohou mít celostátní územní působnost vůči vojákům a válečným zajatcům, ale mohou mít i zvláštní působnost na území válečných operací (fronta) vůči všemu civilnímu obyvatelstvu, ať již přátelskému či nepřátelskému. Co je území válečné operace by pak příslušelo vyhlašovat příslušným vojenským orgánům. Polní státní zastupitelství svou působnost mohou vykonávat i na území cizího státu, ať již spojeneckého či nepřátelského, bude-li toto území okupováno našimi ozbrojenými silami.

1.4 Působnost věcná

Zákon dnes nijak neřeší věcnou působnost polních státních zastupitelství. Z povahy věci by nižší polní státní zastupitelství vycházelo z trestní působnosti okresního státního zastupitelství a působilo vůči okresním soudům, vyšší státní zastupitelství by pak působilo vůči soudům kraj- ským, ale i vrchním, pokud by to právní předpis výslovně stanovil. Působnost by se v kombinaci s osobní působností měla vztahovat na vojáky a podobné osoby plně, dále plně na válečné zajatce a v proměnlivém rozsahu na civilisty zvláště na území válečných operací.

1.5 Působnost osobní

Polní státní zastupitelství může mít rozdílnou působnost vůči různým osobám. Vůči vojá- kům a jiným osobám podřízeným vojenské pravomoci může mít působnost i vůči trestným

činům jinak příslušejícím civilním státním zastupitelstvím. Takovou působnost mohou mít i vůči válečným zajatcům. Vůči civilním osobám by se jejich působnost uplatnila především na území válečných operací anebo pro zvlášť určené trestné činy namířené proti ozbrojeným silám a obranyschopnosti státu.

1.6 Statutární poměry

Ani statutární poměry polních státních zastupitelství nejsou zákonem upraveny. Lze před- pokládat, že polní státní zastupitelství bude obsazeno státními zástupci a dalšími zaměstnanci povolanými k vojenské službě. Tak se fakticky polní státní zastupitelství stává vojenským orgánem, [21] jenž je součástí soustavy státního zastupitelství a zároveň ozbrojených sil. Státní zástupci, soudci, jakož i jiní zaměstnanci státních zastupitelství a soudů jsou podrobeni branné povinnosti a vojenské činné mimořádné službě za stavu ohrožení státu nebo za váleč- ného stavu. Jejich zaměstnavatelé mohou krajskou vojenskou správu požádat o zproštění této povinnosti, pokud je jich nezbytně třeba k chodu civilních státních zastupitelství či soudů. Na to však není právní nárok. Zákonem jsou odvodní povinnosti a vojenské služby zproštěni soudci Ústavního soudu. [22]

Pokud bude k výkonu vojenské činné mimořádné služby povolán státní zástupce, může být přidělen na polní státní zastupitelství bez dalšího. Pokud bude povolána jiná osoba, která by měla být jmenována státním zástupcem nebo jeho asistentem v polním státním zastupitelství, musí splňovat zákonné podmínky pro ustanovení do těchto funkcí jako u civilních státních zastupitelství. Vzhledem k tomu, že státní zástupci i jejich asistenti musí mít ze zákona vysokoškolské vzdělání, pak by tomu měla odpovídat i vojenská hodnost důstojnická. U vyšších polních státních zástupců a jejich náměstků by to měla být hodnost vyššího důstojníka.

Nižší polní státní zastupitelství bude podřízeno vyššímu polnímu státnímu zastupitelství. Vyšší polní státní zastupitelství bude mít dvojí podřízenost, a to ve věcech působnosti buď vrchnímu, anebo přímo Nejvyššímu státnímu zastupitelství, a ve věcech správy vyššímu vojen- skému orgánu, kterým může být Generální štáb Armády nebo Vojenská kancelář prezidenta republiky, který je vrchním velitelem ozbrojených sil.

Pokud jde o jmenování vyšších a nižších polních státních zástupců, jmenuje je jako vrchní velitel ozbrojených sil prezident republiky. Pokud totiž zvláštní zákon neurčuje jinak, jme- nování velitelů vojenských útvarů patří do ústavní pravomoci prezidenta jako vrchního velitele. Rovněž dle dřívějších zákonů jmenoval vyšší i nižší polní prokurátory prezident republiky z důstojníků-právníků právě se zákonným odkazem na jeho postavení vrchního velitele ozbrojených sil s možností přenést toto právo na podřízené vojenské orgány. [23] Ovšem v roce 1957 byla zákonná úprava polních státních zastupitelství ze zákona o proku- ratuře vypuštěna [24] a obnovena byla až v roce 1970, kdy všechny vojenské prokurátory včetně polních jmenoval hlavní vojenský prokurátor jmenovaný československým federálním generálním prokurátorem. [25]

2. Soudy

Na rozdíl od státních zastupitelství ústava neumožňuje zřizování polních či jiných vojen- ských soudů ani v době válečného stavu a taxativně vyjmenovává soudní soustavu. [26] To nevylučuje určitá opatření s prvky vojenské justice, která by však musela být učiněna zákonem. Právní předpis nižší právní síly nedostačuje.

2.1 Soudy a doba mírová

Byť tak zákonodárce neučinil, je ústavně možné v době mírové soustředit působnost trest- ních soudů vůči některým vojenským oblastem u jednoho či několika soudů ve státě. Takový soud ve svých organizačních a statutárních poměrech nadále zůstane běžným okresním či krajským soudem, ale soustředění určitých vojenských věcí u něj a v rámci něj u konkrétního specializovaného samosoudce či senátu umožní specializaci soudních osob na určité trestné činy spáchané za určitých neběžných okolností. Specializací soudci a přísedící dosáhnou vyššího stupně vniknutí do vojenské problematiky.

Velmi vhodné to bude v případě trestných činů našich vojáků spáchaných v zahraničních vojenských misích, kdy nelze uplatnit obecnou zásadu, že trestný čin soudí soud, v jehož obvodu byl spáchán. [27] Již stávající zákon o soudech umožňuje soustředění určitých agend u některých soudů (doprava, uznání cizích trestních rozsudků, průmyslová práva), [28] obdobným způsobem může být řešena i specializace vojenská.

Takto dojde nejen ke specializaci soudů, ale i státních zastupitelství, kde k tomu stačí vyhláška ministra spravedlnosti. Dozor státních zástupců nad vyšetřováním trestných činů spáchaných našimi vojáky v zahraničí vyžaduje jazykovou znalost a orientaci v příslušných pramenech mezinárodního práva. Proto i zde je vhodné soustředit činnost na specialistu, který bude v trvalém kontaktu s příslušnými vyššími důstojníky útvarů podílejících se na zahra- ničních misích.

Dnes působí mise v Afganistanu, Iráku a Kosovu. Je zde využíváno především vojáků ze základen v Prostějově, Hranicích a Přerově. V těchto místech se zpravidla po návratu z mise stíhaní vojáci budou zdržovat jako v místech svého bydliště a pracoviště. Proto je vhodné touto činností pověřit Krajský soud v Brně a Krajské státní zastupitelství v Brně, v jejichž obvodu jsou posádky, jejichž vojáci se účastní zahraničních misí, šlo by o soud územně blízký. Rovněž v Brně sídlí Nejvyšší soud, neboť specializaci je vhodné provést i formou specializovaného senátu Nejvyššího soudu pro řešení dovolání, což může být již dnes učiněno rozvrhem práce vydaného předsedkyní Nejvyššího soudu. Specializované soudce a státní zástupce soustře- děné v jednom městě, kde je sídlo vojenské Univerzity obrany, je vhodné společně vzdělávat o aspektech týkající se zahraničních vojenských misí.

2.2 Soudy a doba válečná

Jiná situace nastane v době mobilizace za stavu ohrožení nebo válečného stavu. I zde by byla nutná zákonná úprava, která může umožnit soustředit určitou trestní agendu u některých okresních a krajských soudů s tím, že zákon u těchto soudů vytvoří pobočky činné v poli. U nich by obžalobu zastupovali státní zástupci polních státních zastupitelství a jejich trestní působ- nost by byla stejná jako působnost polních státních zastupitelství. Formálně by šlo o pobočky mateřských soudů, fakticky by šlo o téměř samostatné útvary, jejichž správu by vykonával k tomu pověřený místopředseda mateřského soudu. V těchto formálně civilních soudech by působili soudci a jejich asistenti, kteří budou povoláni v rámci mobilizace do mimořádné činné vojenské služby. Takže půjde o vojenské osoby podléhající vojenské kázni, byť jako soudci v rámci vlastního soudního rozhodování nebudou podléhat rozkazům a jiným příkazům. Budou vázáni jen zákonem a závaznými mezinárodními smlouvami. [29]

Poznámky a literatura:

[1] § 6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.

[2] Xxxxxxxx XXXXX. Veřejná žaloba 2, Praha 2002. Vademecum státního zástupce, Praha 2003.

[3] Xxxx XXXXXXXX, Xxx XXXXXX. Zákon o soudech a soudcích, Zákon o státním zastupitelství – Komentář, 2. vydání, Praha 1994, s. 441.

[4] Čl. 80 Ústavy č. 1/1993 Sb.

[5] Čl. 91 odst. 1 Ústavy.

[6] Čl. 110 Ústavy.

[7] § 47 a 48 odst. 1 branného zákona č. 92/1949 Sb. Zrušen branným zákonem č. 218/1999 Sb.

[8] § 5 zákona č. 40/1961 Sb., o obraně republiky. Zrušen zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.

[9] § 20 písm. f) a § 28 písm. d) zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. § 25 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. § 26 odst. 1 zákona č. 32/1957 Sb.

[10] § 23 branného zákona č. 585/2004 Sb.

[11] Zde je možné odkázat i na trestní zákon, kde původní branná pohotovost státu byla hrazena slovy stav ohro- žení státu nebo válečný stav. Ovšem setrváváme na tom, že nikoliv přímo tyto stavy, ale až následná mobi- lizace vedou k aktivaci polních státních zastupitelství. § 92 odst. 2 písm. d), § 96 odst. 2, § 97 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c), § 105 odst. 4, § 113, § 114, § 115 odst. 2, § 185 odst. 3 písm. c), § 200, § 267 odst. 2, § 282 odst. 3, § 288 odst. 2 trestního zákona č. 141/1961 Sb. ve znění zákona č. 223/1999 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím branného zákona.

[12] Čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

[13] § 57 odst. 1 a 3 zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu. Vládní vyhláška č. 183/1938 Sb., o vstupu státu do branné pohotovosti.

[14] § 23 branného zákona republiky Československé č. 193/1920. § 68 Ústavní listiny vyhlášené zákonem č. 121/1920 Sb.

[15] § 57 odst. 2 a 3 zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu. Vládní vyhlášky č. 28/1939 Sb. a 162/1945 Sb., o ukon- čení stavu branné pohotovosti státu.

[16] Malý encyklopedický slovník, Praha 1972, s. 201. Malá československá encyklopedie, 1. díl, Praha 1984, s. 834 dokonce uvádí datum 21. 5. 1938.

[17] § 27 branného zákona republiky Československé č. 193/1920 Sb. Československé dějiny v datech, Praha 1986, s. 413.

[18] Čl. 39 odst. 3 a čl. 43 odst. 1 Ústavy.

[19] Válečný stav ukončen prohlášením prezidenta Xxxxxxxx Xxxxxxxxxxx.

[20] Čl. 1 a 6 protokolu o obnovení normálních styků mezi Československou republikou a Japonskem č. 26/1958 Sb.

[21] Xxx Xxxxxx charakterizuje polní státní zastupitelství jako vojenské státní zastupitelství. Xxxx XXXXXXXX, Xxx XXXXXX. Zákon o soudech a soudcích, Zákon o státním zastupitelství – Komentář, 2. vydání Praha 1994, s. 441.

[22] § 1, 17 a 25 odst. 1 branného zákona č. 585/2004 Sb.

[23] § 9 ods. 3 zákona č. 65/1952 Sb., o prokuratuře.

[24] Zákon č. 65/1956 Sb., o prokuratuře.

[25] § 30 ods. 1 a § 38 zákona č. 60/1965, o prokuratuře ve znění zákona č. 147/1969 Sb.

[26] Čl. 91 Ústavy.

[27] § 18 trestního řádu č. 141/1960 Sb.

[28] § 37-39 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.

[29] Čl. 95 odst. 1 Ústavy.

Měli bychom vybudovat nový systém civilní jaderné spolupráce, který by zahrnoval meziná- rodní sklad paliva, aby země měly přístup k mírové jaderné energii bez rizika šíření jaderných zbraní. To musí být právem každého státu, který se zřekne jaderných zbraní, a zejména rozvo- jových zemí, které zahajují mírové programy. Žádný systém, který by byl založen na odmítání práv zemí, které hrají podle pravidel, nemůže uspět.

Xxxxx v Praze mluvil k světu (z projevu amerického prezidenta Xxxxxxx Xxxxx v Praze)

neděle 5. dubna 2009 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxxx?xxx000000

v době mírové

RNDr. Xxxxx Xxxx, Ph.D.

Aplikace některých ustanovení mezinárodního humanitárního práva

INFORMACE

Normy mezinárodního humanitárního práva jsou, jak je všeobecně známo, primárně určeny k zajištění ochrany vybraných skupin osob v době ozbrojeného konfliktu, ať již mezinárodního nebo nemezinárodního. Nebyl by však správný názor, který by časový rozsah jejich aplikace omezoval pouze na tuto dobu. V tomto příspěvku se budeme věnovat aspektům časového rozsahu aplikace ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů. Implementaci závazků z mezinárod- ního humanitárního práva v době mírové byla ve Vojenských rozhledech již věnována pozornost, viz např. [1], v tomto příspěvku se však zaměříme na některá konkrétní opatření, která vyplývají z existence norem aplikovatelných již v době míru a na zdůvodnění jejich aplikovatelnosti.

Existuje řada ustanovení ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů, která se aplikují i po skončení ozbrojeného konfliktu (srv. např. čl. 5 1. ženevské úmluvy [2], čl. 5 3. ženevské úmluvy či celý komplex ustanovení vymezený v čl. 6 odst.3 a 4 4. ženevské úmluvy), nicméně předmětem našeho zájmu zde budou ta ustanovení, která se aplikují již před vypuknutím ozbrojeného konfliktu, tedy v době mírové.

O existenci těchto norem explicitně hovoří společný čl. 2 všech čtyř ženevských úmluv a čl. 3 prvního dodatkového protokolu (v tomto příspěvku se budeme zabývat jen normami upravující konflikty mezinárodní) [3].

Zabývejme se nyní otázkou, která ustanovení jsou míněna společným čl. 2 ženevských úmluv resp. čl. 3 prvního dodatkového protokolu.

Některá jsou smlouvami přímo zmíněna (např. čl. 23 1. ženevské úmluvy (dohody o nemoc- ničních oblastech), čl. 26 téže úmluvy (ustavení a zmocnění pomocných společností), zejm. též čl. 44 a 53 téže ženevské úmluvy (režim užívání znaku červeného kříže), analogická ustanovení 2. ženevské úmluvy, dále čl. 14 4. ženevské úmluvy (zřízení nemocničních a bez- pečnostních zón), čl. 60 prvního dodatkového protokolu (zřízení demilitarizovaných zón), čl. 6 a 82, prvního dodatkového protokolu (povinnost připravovat kvalifikovaný personál k provádění úmluv a protokolu a právní poradce v ozbrojených silách) a v neposlední řadě ustanovení všech čtyř ženevských úmluv a první dodatkový protokol stanovující povinnost šířit znalost a postihovat porušení úmluv a protokolu). Nicméně z dikce společného čl. 2 vyplývá, že tento výčet není vyčerpávající, např. mezi takové normy jistě náleží ustanovení čl. 38 a násl. 4. ženevské úmluvy).

Ještě dále jde článek 3 prvního dodatkového protokolu, který určuje časový rozsah apli-

kace jak prvního dodatkového protokolu, tak nově i ženevských úmluv, a to tak, že explicitně vymezuje nejmenší přípustný časový rozsah aplikace, a to na dobu ozbrojeného konfliktu a dobu po konfliktu do doby, než budou propuštěny či repatriovány chráněné osoby. [4]

Mimo tuto dobu „nutného časového minima“ – tedy i v době mírové – se dle jeho prvé věty aplikují všechna ustanovení (ženevských úmluv a protokolů), která jsou aplikovatelná v jakoukoli dobu. Toto ustanovení čl. 3 je pro řešení naší otázky naprosto zásadní.

Jaký je důvod existence ustanovení platných již v době míru? Hlavním úkolem meziná- rodního humanitárního práva je uchránit jisté skupiny osob před přímým útokem či jeho následky či zaručit jim poskytnutí určitého způsobu zacházení. Efektivní zvládnutí z toho plynoucích závazků v době ozbrojeného konfliktu není myslitelné, pokud by se ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly aplikovaly bez jakékoli přípravy teprve okamžikem vzniku ozbrojeného konfliktu.

Z této úvahy vychází také již zmíněná některá ustanovení ženevských úmluv, k nimž protokol doplňuje další, aniž by však tento výčet považoval za vyčerpávající, neboť jak jsme uvedli, aplikují se ta ustanovení, která aplikovatelná jsou, tedy ta, která ke své aplikaci nutně nevyžadují existenci ozbrojeného konfliktu.

Podle mého názoru nelze jejich rozsah omezovat jen na nutnou přípravu materiálu či personálu, šíření znalostí úmluv a protokolů či postih jejich porušení, ale v zájmu budoucí ochrany chráněných osob musí i chování personálu činícího si nárok na ochranu vyvolávat důvěru možného nepřítele – např. že se bude schopen zdržet činností škodících nepříteli a podobně.

Ilustrujme tedy na příkladě prvního dodatkového protokolu existenci výše zmíněných ustanovení. Jeho ustanoveními, která se aplikují již v době míru, tedy dále jsou zejména:

■ povinnost před zaváděním nových zbraní posoudit soulad jejich použití se závaznými pravidly mezinárodního práva (čl. 36),

■ zákaz jiného než oprávněného užívání rozlišovacích znaků červeného kříže, červeného půlměsíce a jiných znaků a značek či signálů stanovených ženevskými úmluvami nebo prvním dodatkovým protokolem – tedy i znaku civilní ochrany (CO), čl. 38 odst. 1 věta prvá,

■ výstavba, náležitosti systému velení a systému disciplíny ozbrojených sil, které míní stát jako takové užívat tak, aby byly splněny požadavky čl. 43,

■ podpora činnosti Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK), národních spo- lečností a jiných organizací určené ve prospěch (potenciálních) obětí ozbrojeného konfliktu (čl. 81),

■ ustanovení upravující ustavení a činnost tzv. mezinárodní zjišťovací komise a učinění prohlášení dle čl. 90,

■ ustanovení týkající se identifikace zdravotnického personálu, zařízení obsahujících nebezpečné síly a personálu CO ( čl. 18, 56, 66).

Zvláštní pozornost zaslouží dle mého názoru čl. 58 a čl. 61 a následující:

■ Dostát ustanovením čl. 58 písm. b) a c) mohou smluvní strany jedině tak, že nezbytná preventivní opatření budou činit již v době míru, neboť např. nemají-li se vojenské objekty nacházet v těsném sousedství objektů civilních v (nepředvídatelném) okamžiku propuknutí ozbrojeného konfliktu, nemohou tam být umísťovány ani v době mírové (jinak nelze závazkům dle prvního dodatkového protokolu dostát, neboť situace kon- fliktu vzniká okamžitě). [5]

Pokud se jedná o komplex ustanovení týkajících se civilní obrany (CO), čl. 61 a násl., lze ze stejných důvodů jako v případě čl. 58 dojít k následujícímu:

■ personál, materiál a jednotky určený k plnění úkolů CO musí být připravován již v době míru. Jeho příprava musí (analogicky jako u ozbrojených sil dle čl. 43) odpovídat podmínkám pro použití v době konfliktu, tedy např.:

– musí být vymezeny organizace, personál a materiál CO v souladu s ust. čl. 61 odst.

2, 3 a 4,

– spektrum činností organizací CO musí být v souladu s vyčerpávajícím výčtem dle čl. 61 odst. 1, [6]

– mezinárodní rozeznávací znak CO může být užíván i v době míru pouze k označování organizací, personálu a materiálu CO (čl. 66 odst. 7 a 8), tj. těch které vyhovují všem podmínkám stanovených prvním dodatkovým protokolem, za nichž by měli právo na ochranu. Smluvní strany jsou neoprávněné užívání povinny postihovat. [7]

Specifickou otázkou je režim příslušníků vojenských jednotek CO (čl. 67), kde můžeme formulovat tyto závěry:

1. Jejich přidělení k CO je bez časového omezení, nicméně to v době míru nevylučuje přechod příslušníků k bojovým útvarů, neboť nezměnitelnost takového zařazení, která je založena ust. čl. 67 odst. 1 písm. b), se uplatní jen po dobu konfliktu.

2. Již v době míru se uplatní pro tento personál pravidla obsažená pod písm. c) a d)

téhož odstavce.

3. Zvláštní pozornost zasluhuje ustanovení písmena f) téhož odstavce, neumožňující plnění úkolů CO mimo území své strany. Platí i toto ustanovení v situaci, kdy v domovské zemi je mír?

■ Rozhodně platí tehdy, pokud v zemi jejich eventuálního působení je ozbrojený konflikt.

■ V situaci, kdy v obou zemích je doba mírová, bychom mohli jazykovým rozborem čl. 3 prvního dodatkového protokolu dojít k závěru, že se – neboť toto ustanovení nevyžaduje ke své aplikaci existenci ozbrojeného konfliktu – použije i v době míru. Podporou může být podobný argument, jaký byl uplatněn v příp. čl. 58 písm. b) a účel tohoto ustanovení, to jest zajistit v případě konfliktu, který by jednotku mohl zastihnout mimo státní území, ochranu personálu CO a plnění dalších závazků z již tehdy plně aplikovatelného protokolu.

■ Pokud by tyto jednotky v zahraničí působily, nemají ani po vypuknutí ozbrojeného konfliktu právo na ochranu. Je navíc zřejmé, že nemají-li během svého zahraničního působení právo na ochranu, nemohou užívat znak CO.

Závěrem

Cílem tohoto příspěvku bylo poukázat především na širší časovou působnost norem meziná- rodního humanitárního práva (MHP), která pro dobu mírovou – tedy mimo období existence ozbrojeného konfliktu či okupace – bývá často zužována jen na závazek šíření znalostí MHP či přípravu kvalifikovaného personálu.

Příklady ustanovení aplikovaných již v době míru jsou ovšem pouze ilustrativní a poukazují na nutnost studovat ženevské úmluvy a protokoly také ze zde zmíněného úhlu pohledu, jakož i nutnost přijímat pak odpovídající opatření k jejich plné implementaci.

Poznámky a literatura:

[1] XXXXX, J. Implementace závazků mezinárodního práva humanitárního v době míru. Vojenské rozhledy, 2005, roč. XIV, č. 4, s.69-76.

[2] Jde o čtyři úmluvy sjednané na diplomatické konferenci v Ženevě v r. 1949. První tři nahrazovaly podobné úmluvy z let 1864 (revize 1906) a 1929. Poslední úmluva byla přijata po ukrutnostech páchaných na civilním obyvatelstvu za druhé světové války. Jsou to Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných přísluš- níků ozbrojených sil v poli ze dne 12. srpna 1949 (1. ženevská úmluva); Ženevská úmluva o zlepšení osudu raně- ných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři ze dne 12. srpna 1949 (2. ženevská úmluva); Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna 1949 (3. ženevská úmluva); Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války ze dne 12. srpna 1949 (4. ženevská úmluva), č. 65/1954 Sb.; dále dodatkové protokoly Dodatkový protokol k ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (první dodatkový protokol); Dodatkový protokol k ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbro- jených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (druhý dodatkový protokol), č. 168/1991 Sb. a Dodatkový protokol k ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (třetí dodatkový protokol) č. 85/2007 Sb.m.s.

[3] Společný článek 2 ženevských úmluv se zabývá rozsahem jejich věcné působnosti, článek 3 prvního dodat- kového protokolu je zaměřen na určení začátku a konce aplikace ženevských úmluv a prvního dodatkového protokolu.

[4] Čl. 3 tak mimo jiné podstatně rozšiřuje rozsah aplikace úmluv na okupovaných územích (srv. vymezení v samotné 4. ženevské úmluvy, čl. 6). To však není předmětem tohoto příspěvku.

[5] Ke shodnému závěru dochází i komentář k prvnímu dodatkovému protokolu. XXXXXX, X., XXXXXXXXX, C., XXXXXXXXXX, B. (eds.) Commentary on the Additional Protocols of 8 June 1977 to the Geneva Conventions of 12 August 1949. 1st ed. Geneva: International Committee of the Red Cross, Xxxxxxxx Xxxxxxx Publis- hers, 1987.

[6] Definice CO je jedním z typických příkladů ustanovení prvního dodatkového protokolu, která se v souladu s čl. 3 povinně aplikují již v době míru.

[7] Viz např. stanovisko výboru II „Diplomatické konference o znovupotvrzení a dalším rozvoji mezinárodního humanitárního práva (Ženeva 1974-77)“, jak je vyložen v komentáři k dodatkovým protokolům (op. [5]), nebo i čl. 38 prvního dodatkového protokolu, jak již bylo zmíněno výše.

Ženevské úmluvy z roku 1949 se aplikují na všechny ozbrojené konflikty mezi smluvními státy a na případy okupace. Protokol I se aplikuje ve stejných případech, přitom postavil na roveň mezinárodním ozbrojeným konfliktům i národně osvobozenecké boje. Protokol XX se vztahuje na všechny ostatní vnitřní konflikty, které nespadají pod Protokol I a mohli bychom je charakterizovat jako občanské války, kde na jedné straně vystupuje vládní vojsko a na straně druhé organizované hnutí odporu.

Čtyři ženevské úmluvy z roku 1949 obsahují 450 článků, dodatkové protokoly dalších 150 článků. Oba dohromady představují nyní monumentální dílo o 600 článcích, kterému se říká

„Charta humanity“. Na ní staví mezinárodní humanitární právo. Mohli bychom také hovořit o zákazech některých zbraní, například těch které způsobují nadměrné utrpení (napalm, nášlapné miny). To bychom se ale čím dál více blížili k právu válečnému. Je nad míru jasné, že tato dvě odvětví se navzájem ovlivňují a někdy splývají. Vždyť i ženevské úmluvy jsou svojí podstatou pravidly vedení války. Dnes se v mezinárodním právu klade největší důraz právě

na odzbrojení a zákaz použití některých zbraní.

XXXx. Xxxx Xxxxxxxx, Ph.D. Vývoj a současný stav mezinárodního humanitárního práva

(publikováno 28. 8. 2002) xxxx://xxxxxxxxxxx0.xxxxxxxx.xx/

Xxxx. Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxxx, XXx., pplk. Xxx. Xxxxx Xxxxxxx

Zvláštnosti střelby a řízení palby minometných jednotek vyzbrojených

VOJENSKÝ PROFESIONÁL

120mm M vz. 82

Příprava řízení palby a střelba a řízení palby minometných jednotek se – oproti hlavňo- vému dělostřelectvu – vyznačuje odlišnostmi vyplývajícími především ze zcela odlišného konstrukčního řešení minometů, které úzce souvisí s jejich určením.

Článek je zaměřen na objasnění zvláštností nejdůležitějších opatření přípravy řízení palby, určování prvků pro účinnou střelbu úplnou přípravou a postřelování cílů s důrazem na postřelování šířky cíle minometnou baterií o dvou a třech minometných četách.

U postřelování hloubky cíle jsou uvedena odvolání na zásady postřelování dělostřeleckým oddílem nebo baterií, které jsou podrobně objasněny v příslušném článku ve Vojenských rozhledech 4/2007.

Specifická bezpečnostní opatření

Tab. 1: Je zakázáno střílet (Tabulky střelby, Děl-11-81 s. 5-6, výtah)

podmínky	miny	náplň	důvod
vždy	všechny	základní	dopad miny v bezprostřední blízkosti minometu
je-li náplň poškozena nebo je v nehermetickém prostředí déle než 1 hod. nebo je-li vybalená náplň uložena v hermetické schránce déle než 7 dní	všechny	všechny	nebezpečí selhání nebo kratší dostřel
takový režim palby, kdy by vyletující mina mohla zachytit nabíjenou	všechny	všechny	možnost výbuchu v nebezpečné blízkosti minometu
větší režim palby než dovolený	všechny	všechny	možnost samozápalu dílčích náplní
je-li ložiště zabořeno více než 300 mm pod úrovní terénu	všechny	všechny	nebezpečí poškození minometu
s našroubovanou kuklou	všechny	všechny	nebezpečí selhání
s nasazeným náustníkem	se zapalovači sovětské výroby	všechny	možnost předčasného výbuchu
minometem bez přístroje proti nabití dvou min	všechny	všechny	možnost výbuchu v nebezpečné blízkosti minometu

Zvláštnosti přípravy řízení palby

Obsah přípravy řízení palby je stejný jako u dělostřeleckých jednotek, zvláštnosti jsou pouze u některých opatření přípravy řízení palby, především u meteorologické a balistické přípravy.

Meteorologická příprava

V poslední době byly čety 120mm M vz. 82 a 120mm ShM vz. 85 vybaveny meteorologic- kými soupravami METEOR, což jim umožňuje sestavit přibližnou meteorologickou zprávu METEOSTŘEDNÍ-PŘIBLIŽNÁ.

Vzhledem k tomu, že podmínka pro úplnou přípravu, aby se poměrná výška YP rovnala 800 m je splněna u obou druhů min (OF a OF-843B) pouze pro náplň první (v zanedbatelném rozsahu dálek 2400-2455 m také pro náplň druhou) nelze tuto zprávu pro určení počítaných

oprav, a tedy také počítaných prvků pro účinnou střelbu bez zastřílení v podstatě využít. Zprávu lze využít k započítání oprav (charakter „přesnější zkrácené přípravy“) pro zpřesnění výchozích prvků pro zastřílení.

K přípravě prvků pro střelbu úplnou přípravou musí minometné jednotky získat meteo- rologickou zprávu METEOSTŘEDNÍ odposlechem od dělostřelecké meteorologické stanice vybavené radioteodolitem RT-20, k čemuž musí být vybaveny další rádiovou stanicí (přijí- mačem meteorologických zpráv).

Balistická příprava

Balistická příprava u minometných baterií vyzbrojených 120mm M vz. 82 zahrnuje:

a) určení poklesu počáteční rychlosti miny u prvních ran,

b) určení nesrovnalosti jednotlivých minometů baterie vzhledem k řídícímu mino- metu baterie (při rozmístění baterie v celku) nebo určení nesrovnalosti jednotlivých minometů dané čety vzhledem k řídícímu minometu čety (při rozmístění baterie po četách),

c) určení celkové změny počáteční rychlosti miny řídícího minometu baterie (čety),

d) měření teploty náplní,

e) určení balistických charakteristik min,

f) roztřídění min a jejich rozdělení.

Opatření b) až f) se provádějí podle stejných zásad jako u dělostřeleckých baterií, přičemž opatření b), c) se realizují výjimečně, protože opravy dálky z nich vyplývající jsou obvykle zanedbatelné.

Měření teploty náplní se provádí baterijním teploměrem, který se vkládá do obalu s municí nebo hermetické schránky s náplněmi.

Určení poklesu počáteční rychlosti miny u prvních ran

K vyloučení vlivu usazování 120mm M vz. 82, který se projevuje poklesem počáteční rychlosti miny, a tím i zkrácením dostřelu, je nutné počítanou dálku střelby pro první rány opravovat podle vztahu:

kde: Δ Dν0

pořadí ran ve skupině 1.	náplň
pořadí ran ve skupině 1.	1-6 -1,0	dálková -2,1
2.	-0,5	-1,4
3.	0	-0,7
4. a další	0	0

– oprava dálky pro usazování minometu (pro daný výstřel),

Tab. 2: Tabulka poklesů počátečních rychlostí min u prvních ran v % ν0

Δ ν0 – pokles (změna) počáteční rychlosti v % ν0

pro danou ránu, určený z tabulky 2,

Δ Xν – tabulková oprava dálky pro změnu počáteční

rychlosti o 1 % ν0, určená z tabulek střelby pro příslušnou minu, náplň a dálku střelby.

Opravu dálky pro první rány lze rovněž určit podle tabulek v části 4.1 e) tabulek střelby. V palebném postavení je třeba brát v úvahu doporučení pro zabudování ložiště 120mm

M vz. 82 pro různé náměry a náplně a extrémně tvrdý podklad, uvedená v tabulkách střelby (s. 106).

Zvláštnosti určování prvků pro střelbu

Prvky pro střelbu je možné u minometné baterie (čety) určovat:

■ úplnou přípravou (je-li k dispozici meteorologická zpráva METEO-STŘEDNÍ),

■ přenosem palby od pomocného cíle (pouze metodou jednoduchou, která je určena pro střelbu strmou dráhou),

■ zkrácenou přípravou,

■ zjednodušenou přípravou,

■ zastřílením cíle.

Po zkrácené a zjednodušené přípravě musí vždy následovat zastřílení cíle. Zastřílení cíle je základním a hlavním způsobem určení prvků pro účinnou střelbu minometných jednotek.

Při určování prvků pro účinnou střelbu úplnou přípravou je značně omezena volba opěrných počítaných dálek, přičemž poměrné výšky často neodpovídají standardním vrstvám meteo- rologické zprávy METEO-STŘEDNÍ, a je proto nutné volit nejbližší vrstvy. Vzhledem k tomu, že při střelbě strmou dráhou je potřebné volit mezi opěrnými dálkami interval do 2 km, bude obvykle potřebné volit 3-4 opěrné počítané dálky pro výpočet souhrnných oprav.

Možné opěrné počítané dálky pro výpočet souhrnných oprav jsou uvedeny v tab. 3 a 4. Opravy dálky pro změny meteorologických podmínek střelby se počítají stejně jako u dělo-

střeleckých baterií pro:

■ podélnou složku balistického větru,

■ pro změnu přízemního tlaku vzduchu,

■ pro změnu balistické teploty vzduchu.

Opravy dálky pro změny balistických podmínek střelby se počítají pouze pro změnu teploty náplní.

Opravy směru se počítají pouze pro příčnou složku balistického větru.

Přestože je u normálních balistických podmínek střelby pro sestavení tabulek střelby uvedena „mina nabarvená“, není v tabulkách střelby, pro případ výskytu nenabarvených min, uvedena žádná oprava.

Počítaná dálka zaměřovače se nastavuje na dálkové stupnici zaměřovače, přičemž se do ní započítává oprava dálky zaměřovače pro převýšení cíle. Oprava dálky zaměřovače pro převý- šení cíle se určuje podle číselných tabulek střelby pro danou minu a náplň, a to tak, že podle dálky zaměřovače v dílcích (nebo dálky v metrech) se určí oprava pro převýšení cíle o 10 m a podle skutečného převýšení cíle se vypočítá skutečná oprava dálky zaměřovače pro převýšení daného cíle (oprava náměru):

kde: Δϕ – oprava dálky zaměřovače pro převýšení cíle (oprava náměru) v dílcích, ΔAC - převýšení cíle vzhledem k palebnému postavení v metrech,

ΔXA - tabulková oprava dálky zaměřovače pro převýšení cíle o 10 m v metrech.

Tab. 3: Opěrné počítané dálky pro výpočet souhrnných oprav (120mm M vz. 82, 120mm ShM vz. 85) – mina OF

YST=YP 400	náplň
YST=YP 400	1 1479	2	3	4	5	6	D
800	600
000	000	0000
1200		1800
1200		1000
1200		415	3400	4395
1600			2600
1600			1600
1600			600	4300
2000				3600
2000				2400
2000				800	5200	6100	8000
2400					4600
2400					3800
2400					2600
2400					1000	5800	7800
3000						4400	6800
3000						3000	5000
3000						1100	3200
3000							1400

Tab. 4: Opěrné počítané dálky pro výpočet souhrnných oprav (120mm M vz. 82, 120mm ShM vz. 85) – mina OF-843B

YST=YP 400	náplň
YST=YP 400	1 1500	2	3	4	5	6	D
800	900
000	000	0000
1200		1500
1200		430	3400
1600			2900
1600			2000
1600			600	4300	5300
2000				3800
2000				3000			7400
2400				2000
2400				760	4600	5900	7200
3000					3500	4400	6000
3000					2500	3000	5000
3000					910	1060	3400
3000							1400

Zaměřovač je konstruován tak (opačné stoupání stupnice), že s rostoucí dálkou zaměřovače se dos- třel prodlužuje a naopak. Dálku zaměřovače lze nastavovat v rozsahu 333–1083 dc (85°–40°).

Zvláštnosti postřelování cílů

Minometné jednotky budou obvykle postřelovat pozorovatelné jednotlivé a skupinové cíle. Hlavním způsobem přípravy prvků pro střelbu bude zastřílení. Účinná střelba po zastřílení cíle se vede sériemi 2-4 ran ráz na ráz nebo metodické palby do splnění palebného úkolu.

Postřelování nepozorovaných jednotlivých a skupinových cílů minometnými jednotkami se řídí stejnými pravidly jako u hlavňového dělostřelectva.

Minometná baterie postřeluje skupinové pravoúhlé (lineární) cíle:

■ náložmo,

■ četami náložmo,

■ s rozdělením cílů mezi čety,

■ s rozdělením úseků cíle (čáry) mezi čety.

Minometná baterie postřeluje:

■ nepozorované jednotlivé a skupinové pravoúhlé cíle vždy třemi dálkami zaměřovače a jedním nebo dvěma směry,

■ pozorované jednotlivé cíle vždy jednou dálkou zaměřovače, jedním směrem, vějířem sevřeným,

■ pozorované skupinové pravoúhlé cíle:

□ jednou dálkou zaměřovače při hloubce cíle do 100 m,

□ třemi dálkami zaměřovače při hloubce cíle 100 m a větší, změny dálek zaměřovače baterie (všech čet) se uskutečňují ve stejném pořadí jakou druhé baterie oddílu o třech bateriích při postřelování „bateriemi náložmo“,

□ dvěma dálkami zaměřovače (při palbě minometné baterie o dvou četách „četami náložmo“) při hloubce cíle 100 m a větší, změny dálek zaměřovače jednotlivých čet se uskutečňují ve stejném pořadí jakou baterií oddílu o dvou bateriích při postře- lování „bateriemi náložmo“,

□ třemi dálkami zaměřovače (při palbě minometné baterie o třech četách „četami náložmo“) při hloubce cíle 100 m a větší, změny dálek zaměřovače jednotlivých čet se uskutečňují ve stejném pořadí jakou baterií oddílu o třech bateriích při postřelování „bateriemi náložmo“.

V závislosti na šířce cíle postřeluje baterie (četa) cíl jedním nebo dvěma směry. Dvěma směry postřeluje baterie (četa) cíl, je-li interval vějíře výbuchů na minomet na:

■ kryté a obrněné cíle větší než 25 m,

■ nekryté a neobrněné cíle větší než 50 m – tento případ však nepřichází pro minomet- nou baterii ani četu v úvahu vzhledem k maximální šířce úseku pro baterii (pro baterii o 2 četách rozmístěnou v celku 300 m, po četách 400 m, pro baterii o 3 četách rozmís- těnou v celku 400 m, po četách 500 m) a četu (200 m).

Baterie (četa) vede palbu nejprve počítaným směrem na všech dálkách zaměřovače, potom změní směr o polovinu intervalu vějíře výbuchů (Iv) doprava a vede palbu druhým směrem, stejným způsobem jako při vedení palby prvním směrem.

Při stanovení způsobu postřelování cíle (úseku cíle) se baterii určuje:

■ počet dálek zaměřovače, určí se povelem „Náložmo!“ při postřelování cíle baterií třemi dálkami, „Četami náložmo!“ při postřelování cíle baterií „četami náložmo“ (na skupinový pozorovaný cíl o hloubce 100 m a větší se volí postřelování „náložmo“ nebo „četami náložmo“ podle konkrétní situace),

■ velikost skoku v dálce (velikost stupnice),

■ počet směrů (jsou-li dva),

■ interval vějíře výbuchů a oprava směru (o polovinu intervalu vějíře doprava) při střelbě dvěma směry,

■ spotřeba min v kusech pro minomet, dálku, směr.

Skupinový lineární cíl se postřeluje:

■ orientovaný čelně k výstřelné, jednou dálkou, jedním směrem s intervalem vějíře na cíl 50 (25) m na minomet. Při vedení obranných nepohyblivých přehradných paleb (NPP) je šířka úseku pro minomet 75 m, při vedení obranných pohyblivých přehradných paleb (PPP) 35 m,

■ orientovaný bočně k výstřelné, četami vějířem sevřeným na záměrné body čet:

□ u minometné baterie o dvou četách se počítaná dálka na střed cíle pro čety zvět- šuje (zmenšuje) o 1/4 baterijního úseku podle vzájemné polohy cíle a výstřelných palebných čet,

□ u minometné baterie o třech četách se jako záměrné body volí středy úseků jed- notlivých čet.

Skupinový kruhový cíl se postřeluje:

■ při poloměru RC<50 m vějířem sevřeným jednou dálkou na střed cíle,

■ při poloměru 50 m<RC<100 m:

□ baterií o dvou četách četami vějířem sevřeným, jednou dálkou na střed cíle s posu-

nem 1. čety doprava, 2. čety doleva o 1/2 RC(1/4 ŠC),

□ baterií o třech četách četami vějířem sevřeným, jednou dálkou na střed cíle, 2. četa

na střed cíle, s posunem 1. čety doprava, druhé čety doleva o 2/3 RC (1/3 ŠC).

Kruhové cíle o RC > 50 m se při přípravě prvků pro střelbu náhradními prostředky postřelují pouze výjimečně, a to výše uvedeným způsobem.

Postřelování šířky cíle minometnou baterií (četou)

Postřelování šířky cíle minometnou baterií o dvou minometných četách

Aby byla celá šířka cíle (ŠC) rovnoměrně postřelována je nutné ji rozdělit na tolik úseků, kolik minometů vede účinnou střelbu. Úsek pro jeden minomet se nazývá interval vějíře (Iv) a celý svazek výstřelných rovin baterie (čety) vějíř baterie (čety). Pro zastřílení a účinnou střelbu se používá vějíř sevřený (vjs), nebo vějíř upravený na šířku cíle (vjc).

Vějíř sevřený je takový, při němž svazek výstřelných rovin všech minometů baterie (čety) směřuje do jednoho bodu (obr. 1).

Obr. 1: Vějíř sevřený, 1. minometná četa Obr. 2: Vějíř na šířku cíle, minometná baterie o dvou

minometných četách rozmístěná v celku

Vějíř na šířku cíle je takový, při němž svazek výstřelných rovin odpovídá šířce cíle (obr. 2).

Cílem je, aby v průběhu účinné střelby jednotlivé minomety postřelovaly své úseky a aby se střední nárazy jednotlivých minometů co nejvíce přiblížily středu (S) daného úseku (inter- valu) v průčelí cíle.

Řídícím minometem minometné baterie o dvou četách je obvykle 4. minomet, který je rovněž řídícím minometem 1. minometné čety. Řídícím minometem 2. minometné čety je

5. minomet. Obecně však může být řídícím minometem baterie (čety) kterýkoliv minomet baterie (čety).

Při rozmístění minometné baterie v palebném postavení v celku se připravují prvky pro střelbu na střed cíle pro řídící minomet baterie (4. minomet). K zamíření minometů na odpo- vídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř baterie na šířku cíle. Aby byly minomety zamířeny na středy odpovídajících úseků je

vhodné opravit před zahájením účinné střelby směr všech minometů o 0,5 Iv doprava, přes- tože to pravidla střelby neuvádějí (obr. 2).

Při rozmístění minometné baterie v paleb- ném postavení po četách se prvky pro střelbu připravují na střed cíle pro řídící minomety čet, tzn. u 1. minometné čety pro 4. mino- met a u 2. minometné čety pro 5. minomet. K zamíření minometů na odpovídající úseky se v palebném postavení upravuje vějíř každé čety na šířku jejího úseku. Aby byly minomety zamířeny na středy odpovídajících úseků je vhodné opravit před zahájením účinné střelby směr všech minometů 1. minometné

čety o 0,5 Iv doprava a směr všech minometů

2. minometné čety doleva o 0,5 Iv (obr. 3)

Obr. 3: Vějíř na šířku cíle, minometná baterie o dvou minometných četách rozmístěná po četách

Při rozptýlení rozmístění minometů v palebném postavení se prvky pro střelbu připravují zvlášť pro každý minomet na střed jemu odpovídajícího úseku.

Interval vějíře (Iv) je možné vypočítat dvojím způsobem:

a) Je-li známa šířka cíle v metrech:

kde: ŠC – šířka cíle kolmo k výstřelné v metrech,

nm – počet minometů střílejících na cíl,

D C – topografická dálka cíle.

b) je-li změřena šířka cíle z pozorovatelny v dílcích:

kde: ŠC [dc ] – šířka cíle z pozorovatelny v dílcích,

nm – počet minometů střílejících na cíl,

Rp – redukční poměr.

Iv se zaokrouhluje na celé dílce k nižší hodnotě.

Zastřílení baterií se provádí tak, že se s počítanými prvky vystřelí jedna rána řídícím mino- metem. Jestliže byla změřena pouze úchylka výbuchu ve směru přivede se výbuch na pozo- rovací přímku nebo do průčelí cíle.

Úchylky ve směru od cíle se pozorují obvykle od středu cíle. Výbuchy se udržují v průběhu zastřílení ve středu cíle. Při přechodu na účinnou střelbu je vhodné opravit směr o 0,5 Iv , jak bylo uvedeno (obr. 2 a 3), aby výbuchy nastaly ve středech úseků jednotlivých minometů.

Pokud se budou výbuchy během zastřílení udržovat ve středu úseku řídícího minometu baterie nebude potřebné před zahájením účinné střelby provést opravu o 0,5 Iv (pouze při rozmístění minometné baterie v palebném postavení v celku). Výjimečně je možné pozorovat výbuchy vzhledem k pravému (levému) okraji nebo k jinému bodu cíle a při zastřílení je udržovat ve středu cíle nebo ve středu úseku řídícího minometu.

Postřelování šířky cíle minometnou baterií o třech minometných četách

Z důvodu jednotnosti je vhodné, aby řídícím minometem minometné baterie o třech minometných četách (o dvanácti minometech) byl 4. minomet a zůstal tak zároveň i řídícím minometem 1. minometné čety. Jako řídící minomet 3. minometné čety je vhodné určit

9. minomet. Řídícím minometem 2. minometné čety pak zůstává 5. minomet.

Při rozmístění minometné baterie v palebném postavení v celku se tedy připraví prvky pro střelbu pro 4. minomet. Před zahájením účinné střelby je nutné opravit směr celé baterie (všech minometů) o 2,5 Iv doprava (obr. 4).

Relativně jednodušší se jeví určit jako řídící minomet baterie 6. minomet. V tom případě by se opravoval směr před zahájením účinné střelby o 0,5 Iv doprava (pokud by byl řídící minomet baterie 5. minomet, pak by oprava směru byla o 1,5 Iv doprava). Pak by však bylo žádoucí

Obr. 4: Vějíř na šířku cíle, minometná baterie o třech minometných četách rozmístěná v celku

Obr. 5: Vějíř na šířku cíle, minometná baterie o třech minometných četách rozmístěná po četách

změnit řídící minomet 2. čety na 6. minomet, čímž by se opět narušila jednot- nost v této otázce a z toho vyplývající určování oprav proti minometné baterii o dvou četách, respek- tive 2. četě této baterie, a poněkud složitější by bylo i opravování směru před zahájením účinné střelby

při rozmístění baterie po četách.

Při rozmístění baterie po četách se tedy budou připravovat prvky pro střelbu pro řídící minomety čet, tzn. u 1. minometné čety pro 4. minomet, u 2. minometné čety pro 5. minomet a u 3. minometné čety pro 9. minomet. Před zahájením účinné střelby je nutné opravit směr u 1. minometné čety o 2,5 Iv doprava, u 2. minometné čety o 1,5 Iv doprava a u 3. minometné čety o 2,5 Iv doleva (obr. 5).

Postřelování šířky cíle minometnými četami

Řídícími minomety čet jsou krajní minomety. Prvky pro střelbu se určují pro tyto mino- mety (tedy pro 4., 5. a 9. minomet). Při zastřílení a samostatné palbě minometnými četami se postupuje obdobně jako při zastřílení baterií, tzn. úchylky výbuchů se pozorují obvykle ke středu cíle a výbuchy se v průběhu zastřílení udržují ve středu cíle, případně se mohou udržovat ve středu úseku řídícího minometu.

Před zahájením účinné střelby je nutné opravit směr u 1. minometné čety o 1,5 Iv doleva (obr. 6) a u 2. a 3. minometné čety o 1,5 Iv doprava (obr. 7). Pokud se budou výbuchy během zastřílení udržovat ve středu úseku řídícího minometu nebude potřebné opravu provádět.

Stejným způsobem se postřeluje šířka cíle při palbě minometné baterie „četami náložmo“.

Při vedení palby dvěma směry se postupuje stejně jako při palbě dělostřeleckou baterií.

Obr. 6: Vějíř na šířku cíle

u 1. minometné čety

Závěr

Obr. 7: Vějíř na šířku cíle

u 2. a 3. minometné čety

Základním požadavkem na palbu dělostřelectva je její efektivnost.

Předpokladem efektivního splnění palebných úkolů v palebném ničení a optimálního využití zbraňových systémů dělostřelectva je rovněž dokonalá znalost pravidel střelby a řízení palby a jejich dovedná aplikace v praxi. Cílem článku je přispět k naplnění tohoto předpokladu u dělostřeleckých profesionálů u minometných jednotek.

Literatura:

Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva. [Pub-74-14-01]. Vyškov: ŘeVD, 2007.v

Pravidla střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva. Prozatímní vydání. [Pom-2/10-163]. Praha: GŠ ČSA, 1992.

Vysvětlivky k pravidlům střelby a řízení palby pozemního dělostřelectva. [Děl-2-4]. Praha: FMNO, 1990.

Jdeme vpřed bez iluzí. Někteří budou pravidla porušovat, ale právě proto potřebujeme postavit strukturu, která zajistí, že pokud to nějaký stát udělá, bude čelit důsledkům. Právě dnes ráno jsme si znovu připomněli, proč potřebujeme nový a přísnější přístup vůči této hrozbě. Severní Korea opět porušila pravidla tím, že vyzkoušela raketu, která by mohla být využita jako střela dlouhého doletu.

Tato provokace zdůrazňuje potřebu akce – nejen dnes odpoledne v Radě bezpečnosti OSN, ale i v našem úsilí zabránit šíření těchto zbraní. Pravidla musí být závazná. Porušování musí být potrestáno. Slova musejí něco znamenat. Svět se musí sjednotit, aby zabránil šíření těchto zbraní. Nyní je čas na silnou mezinárodní odpověď a Severní Korea musí vědět, že cesta k bezpečnosti a respektu nikdy nepovede přes hrozby a nelegální zbraně. A všechny státy se musí spojit, aby vybudovaly pevnější mezinárodní režim. Proto musíme stát bok po boku, abychom donutili Severní

Koreu, aby změnila kurz.

Xxxxx v Praze mluvil k světu (z projevu amerického prezidenta Xxxxxxx Xxxxx v Praze)

neděle 5. dubna 2009 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx.xxxxx?xxx000000

Xxxx. Xxx. Xxxxxxxxx Xxxxx, XXx., por. Xxx. Xxxxx Xxxxxxx, Ph.D.

Hodnocení zdravotního rizika expozice elektromagnetickým polím radarů

VOJENSKÝ PROFESIONÁL

(1. část)

1. Úvod

Intenzita využívání nejrůznějších elektrických a elektronických zařízení a v poslední době zejména tempo rozvoje bezdrátové komunikace je příčinou exponenciálně rostoucí úrovně elektromagnetického pozadí. Je proto povinností kompetentních a odpovědných pracovníků (stakeholders) vytvořit podmínky pro minimalizaci negativního dopadu provozovaných zdrojů neionizujícího elektromagnetického záření (NIEMR – non-ionising electromagnetic radiation) na životní prostředí, majetek a zdraví exponovaných osob.

Uvedené platí jak pro civilní sektor, tak i pro vojenství. Aby bylo možné daný požadavek efektivně zabezpečit, je nutné primárně identifikovat zdroje rizik, kritická rizika kvalitativně nebo semikvantitativně posoudit či kvantifikovat a na základě získaných výsledků navrhnout a poté implementovat adekvátní preventivní protiopatření.

Analogicky jako jiné formy energie, má i NIEMR schopnost reagovat s biologickými sys- témy. Expozice tak může být v závislosti zejména na frekvenci a intenzitě záření a době trvání příčinou mnoha zdravotních potíží a onemocnění živých organismů, člověka nevyjímaje. Nebudou-li související rizika adekvátně vyhodnocena, může se zejména vzhledem k vysoké inkubační době projevu řady onemocnění, z nichž je působení NIEMR podezřelé, snadno stát, že si společnost připravuje závažné zdravotní a ekologické problémy. Jejich řešení ex post by nepochybně vyžadovalo o několik řádů vyšší finanční náklady ve srovnání se zavedením opatření ex ante na základě akceptace principu předběžné opatrnosti. Uvedené konstatování je ještě zvýrazněno nastupující globální hospodářskou recesí.

2. Teoretická část

Elektromagnetické záření má vlnově korpuskulární charakter, takže v některých situacích se chová jako proud světelných kvant, fotonů, jindy spíše jako vlnění. V případě vlnového pojetí jde o kombinaci příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole kom- plexně nazývaného elektromagnetické pole. Na elektromagnetické pole lze pohlížet jako na postupnou elektromagnetickou vlnu, v níž je vektor elektrického pole E kolmý k vektoru intenzity magnetického pole H. Velikost a směr obou vektorů se ve vlně rychle mění a tyto změny přenášejí energii. Směr přenosu energie elektromagnetické vlny je kolmý na rovinu tvořenou vektory E a H, přičemž rychlost šíření ve vakuu, má hodnotu c ≅ 3,00.108 m.s-1. Vlast- nosti šíření elektromagnetické vlny popisují Maxwellovy rovnice (Xxxxxxxx, D. et al, 2000).

Podle ionizačních účinků se elektromagnetické záření klasifikuje na ionizující a neionizující. NIEMR se rozumí záření o frekvenci f ≤ 1,7.1015 Hz, které není schopno ionizovat atomy a molekuly a s ním související neionizující elektromagnetické pole (NIEMF). V následující části bude absen- továno od ultrafialové, viditelné a infračervené složky elektromagnetického spektra a pozornost bude věnována technicky využívané oblasti neionizujícího NIEMR o frekvenci f ≤ 3.1011 Hz.

Způsoby šíření a působení elektromagnetických vln shrnuje stručně naše skupina (Xxxxx, F. & Xxxxxxxxx, A. 2008). Z aspektu námi zkoumaného vlivu bočních laloků NIEMF radarů, bude rozhodující tzv. parazitní vazba, která vzniká mezi zdrojem a člověkem, kdy je vzhledem k velkým vzdálenostem vyloučena vazba induktivní a kapacitní.

Pro určení biologických účinků NIEMF sledovaných frekvencí je významný popis šíření elektromagnetické vlny ve ztrátovém prostředí, které představuje lidská tkáň. Při dopadu vlny na biologickou tkáň dochází jednak k reflexi vlny a parciálně k jejímu prostupu do tkáně. Protože relativní permeabilita μr tkáně je obdobná jako μr vzduchu, jelikož lidská tkáň je

diamagnetická, zůstane příčná složka magnetické indukce po průchodu vlny do biologické

tkáně zhruba stejná. Velikost amplitudy příčné složky elektrického pole se ale vlivem vyšší relativní permitivity εr tkáně zmenší. Pokud by druhé prostředí bylo nevodivé, tj. při vodivosti σ ≅ 0, vlna by jím prostoupila a pokračovala dál se změněnou vlnovou délkou. V důsledku relativně vysoké vodivosti lidského těla, kdy v závislosti na druhu tkáně σ = 0,2 - 1,0 S.m-1, vyvolá intenzita elektrického pole indukované vodivostní proudy, jež jsou příčinou vzniku Jouleova tepla v tkáni (Xxxxxxxxx, M. 2005).

Při určování fyzikálních účinků elektrických polí je nutno respektovat, že tkáň je poměrně dobrý vodič. Elektrické pole proto neproniká do hloubky a ke vzniku indukovaných proudů dochází zejména v místech těsně pod povrchem tkáně.

Podle Faradayova indukčního zákona vzniká v přítomnosti proměnného magnetického pole v biologické tkáni elektrické pole, jež způsobuje vznik indukovaných proudů. Velikost indukovaných proudů závisí na poloměru proudových smyček, konduktivitě tkáně, míře změny a velikosti proudové hustoty. Přestože lidské tělo není elektricky homogenní, lze cestu i hodnotu indukovaných proudů v libovolné části těla odhadnout s využitím anatomických a elektrických modelů těla a výpočetních metod, které mají vysoký stupeň anatomického rozlišení. Na obr. 1a) jsou znázorněny proudové smyčky v těle při vertikálním vektoru stří- davého magnetického pole a na obr. 1b) naopak při horizontálním vektoru magnetického pole směřujícím proti hrudníku (Xxxxxxxxx, M. 2005). Díky ztrátovému prostředí biologické tkáně způsobují indukované proudy rovněž tepelné účinky.

Pro NIEMR nízkých frekvencí bylo dále na skupinách dobrovolníků, jež se sami označovali za citlivé, experimentálně zjištěno podráždění nervové soustavy. Tato možná zdravotní rizika, nastávají při proudové hustotě J ≥ 0,1 A.m-2. Pro působení indukovaných elektrických proudů je významné, že pro frekvence záření f ≥ 103 Hz jejich účinnost s rostoucí frekvencí výrazně klesá (ICNIRP. 1998).

Mezinárodní komise na ochranu proti neionizujícímu záření (ICNIRP) na základě výše prezentovaného působení elektromagnetického vlnění a vyhodnocení dalších odbor- ných publikací a výzkumných zpráv, v nichž se objevují výsledky pokusů na hlodavcích, primátech i skupinách dobro- volníků, tak považuje za dostatečně prokázané výhradně dva následující přímé biologické účinky NIEMR na živé organismy (ICNIRP. 1994, ICNIRP 1998):

a) ohřívání tkáně těla při absorpci NIEMR pro frekvence f [Hz] ∈ 〈105; 3.1011〉;

b) působení elektrických proudů indukovaných v těle

proměnným magnetickým a elektrickým polem o frek- venci f ≤ 107 Hz.

Obr. 1: Uzavírání proudových smyček v těle

Document Metadata

Table of Contents

ROČNÍK 18 (50)

Document Metadata