obecné mezinárodní právo
Prameny mezinárodního práva
• čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora: „Dvůr rozhoduje podle MP.“
• Bere za podklad:
– 1. mezinárodní smlouvy
– 2. mezinárodní zvyklosti přijaté za právo (= mezinárodní obyčej)
– 3. obecné zásady právní
– 4. soudní rozhodnutí
– 5. nauku nejkvalifikovanějších znalců
Teritoriální dosah norem MP –
obecné mezinárodní právo
• obecné MP – lze se dovolávat vůči všem státům (celé mezinárodní společenství) (jen obyčej) (nesprávně: „platí pro všechny státy“)
• - dispozitivní pravidla lze derogovat
• - pravidlo lze soustavně výslovně odmítat při jeho vzniku nebo při první příležitosti po vzniku – nikoli až když již platí)
• - stát, který neměl a nemá příležitost k jeho aplikaci, není
„odmítajícím“
• tedy: pravidla OMP se lze vůči všem státům dovolávat, ale kterýkoli z nich může prokázat, že vázán není, že je včas odmítl (vyvratitelná domněnka vázanosti)
• prokazování „obecnosti“: objektivní i subjektivní prvek obyčeje
Teritoriální dosah norem mezinárodního práva - 2
• partikulární MP – zavazuje jen část států (obyčej i smlouva)
• regionální = zvláštní případ partikulárního
• univerzální – mezinárodní smlouva určená potencionálně celému mezinárodnímu společenství („nemůže být obecná“)
• jakákoli mezinárodní smlouva zavazuje jen individuálně určené strany
Mezinárodní obyčej
Vznik a základy mezinárodního obyčeje
• dynamické a statické pojetí
• proces vzniku neupraven
• živelný a spontánní, nekonsensuální
• dva prvky obyčeje:
–1. materiální (objektivní)
–2. subjektivní
Definice obyčeje
• 2 prvky mezinárodního obyčeje
– materiální = obecná dlouhodobá praxe (usus longaevus)
– „psychologický“ (subjektivní) = opinio juris sive necessitatis (přesvědčení o právní závaznosti)
• xx-xx xxx první: mezinárodní zdvořilost (diplomatický protokol)
1. Materiální (objektivní) prvek
• kvalifikovaná praxe států (opakovaná, dlouho- dobá, stejnorodá) USUS LONGAEVUS – délka?
- důkazy praxe států:
– mezinárodní smlouvy a jednání o nich
– praxe mezinárodních organizací
– rezoluce VS OSN
– politická prohlášení představitelů států
– dvoustranná praxe
– diplomatická korespondence
– judikatura soudů národních i mezinárodních
– prohlášení v parlamentech
» větší mocenská váha velmocí
» velmi zainteresované státy (moře)
2. Subjektivní prvek
• OPINIO IURIS SIVE NECESSITATIS (přesvědčení států o právní závaznosti)
• dodržování i když nevýhodné
• důkazy opinio iuris:
– dvoustranné smlouvy
– rezoluce VS a RB OSN
– mezinárodní konference, jednání, výroky
Vznik mezinárodního obyčeje
• Jak to poznat:
• - je třeba pozitivního aktu nebo stačí
„abstence“, není-li příležitost - ?
• - vyjádření všech nebo reprezentativního vzorku - ?
• - co porušování? Je to důkaz o odmítání obyčeje?
Dynamický charakter obyčeje (vznik a zánik)
• nepřímo se podílejí všechny státy (mnohé zcela pasivně)
• platí i pro nově vzniklé státy
• výslovný nesouhlas s obyčejem: nevztahuje se, ale existuje (pro ostatní)
• rychlost: tam kde mezinárodní smlouva neprůchodná
• tacitum pactum? ne – musel by být souhlas všech států – zde není souhlas konkrétních států
Závěry
• Přesto obtíže s jeho identifikací - obyčej existuje a je to jediný pramen obecného mezinárodního práva.
• Vztah ke kodifikačním úmluvám: v pozadí vždy zůstává obyčej
• I u statutů mezinárodních trestních tribunálů – soudci se odvolávají i na obyčeje
Teorie obyčeje
• s dvěma prvky všeobecný souhlas, liší se pojetí opinio iuris
• voluntaristický směr – vůle, tacitum pactum, konsensuální teorie
• objektivistický směr – společenská potřeba, mnohé státy se nevyjádří (pěšina)
– živelnost, obecná praxe, od kdy?
• klasický x moderní obyčej: coutume sage, sauvage
Nové tendence při vzniku nových obyčejů
• nejprve ustálená praxe, pak teprve opinio iuris
• coutume sage = klasický obyčej výsledkem dlouhodobého chování států
• coutume sauvage = spontánní – rychlá potřeba pravidel (rezoluce mezinárodních organizací) (ale pochybnosti o individuálním opinio iuris)
Coutume sauvage
• Napřed opinio iuris, až pak ustálená praxe (tj. naopak)
• Tři nové faktory:
– vznik množství nových států
– institucionalizace MP
– změny v působení MP (zejm. regionálního)
Dvě změny:
– urychlení obyčejotvorného procesu
– rostoucí role mezinárodních organizací a mezinárodních soudů – „legislativní funkce“
Mezinárodní smlouva jako pramen MPV
Pojmové znaky mezinárodní smlouvy
• 1. souhlasný projev vůle (dohoda)
– strany, forma
• 2. mezi subjekty mezinárodního práva
– vyloučeny: nestátní útvary, obchodní společnosti, orgány nejednající jménem státu
• 3. řídí se mezinárodním právem
• 4. zamýšlené právní účinky
– deklarace, gentleman`s agreement (Irsko)
Funkce mezinárodní smlouvy
• 1. Upravit určitý konkrétní vztah mezi smluvními státy – stanovit „subjektivní“ práva a povinnosti (jako občanskoprávní kontrakt)
• 2. Vytvořit objektivní právo, tedy právní pravidla závazná pro smluvní státy
Funkce mezinárodní smlouvy
• ad 1. Mezinárodní smlouvy kontraktuální
– úprava konkrétní otázky – regulace konkrétních právních vztahů
– ve vnitrostátním právu nejde o pramen práva
– příklady:
• o zamezení dvojího zdanění
• o zamezení dvojího občanství
• o vzájemné vízové povinnosti
• o spolupráci v různých oblastech
• o státních hranicích
– téměř všechny dvoustranné smlouvy jsou kontraktuální
– mnohostranné smlouvy také často kontraktuální
– historicky nejprve smlouvy kontraktuální
Funkce mezinárodní smlouvy
• ad 2. Mezinárodní smlouvy právotvorné
– vytvářejí právní pravidla, která mají být trvale aplikována smluvními státy, tedy objektivní právo
– příklady (některé mnohostranné smlouvy):
• kodifikační úmluvy
• úmluvy o lidských právech
• úmluvy stanovící režim mezinárodního obchodu
• unifikační úmluvy
• výjimečně dvoustranné smlouvy: o právní pomoci
Označení mezinárodních smluv
• úmluva, smlouva, charta, dohoda, protokol, ujednání, statut
• žádný vliv na právní povahu (závaznost)
• označení někdy naznačuje charakter smlouvy
• označení v EU: atypická specifika
Struktura mezinárodní smlouvy
• 1. Preambule – cíl a účel smlouvy, relevantní pro interpretaci (nepovinná)
• 2. Meritorní text
• 3. Závěrečná ustanovení (protokolární články)
= právní život smlouvy
• 4. Přílohy
– protokoly
– prohlášení
– právní povaha: stanovená smlouvou (protokoly jsou zpravidla nedílnou součástí s odlišným schvalovacím režimem)
1. Mezinárodní právo MS
• mezinárodní obyčej
• Vídeňská úmluva o smluvním právu (smlouvy mezi státy – 1969) (pro ČR platnost od 1987)
• obdobná úmluva (smlouvy mezinárodních organizací – 1986) – nevstoupila v platnost
2. Vnitrostátní právo
– Ústava ČR
– rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb.
– usnesení vlády ČR
– chybí prováděcí zákon k Ústavě
Etapy vzniku platné mezinárodní smlouvy
• 1. Sjednání textu smlouvy
• 2. Schválení a autentifikace textu smlouvy
• 3. Xxxxxxx se smlouvou vnitrostátní a
• 4. mezinárodní (vznik mezinárodního závazku)
• 5. Vstup smlouvy v platnost
SJEDNÁNÍ TEXTU SMLOUVY
DVOUSTRANNÉ:
– návrh vypracuje jedna ze stran
– sondáž a expertní jednání (vyjednávání)
– přijetí (parafování, podpis, podpis ad referendum)
MNOHOSTRANNÉ:
– návrh připraví mezinárodní organizace
– expertní jednání
(vyjednávání)
– přijetí na diplomatické konferenci (hlasování)
AUTENTIFIKACE TEXTU
• DVOUSTRANNÉ:
– většinou splývá s přijetím (podpis, podpis ad referendum)
• MNOHOSTRANNÉ:
– podpis, podpis ad referendum závěrečného aktu konference, obsahujícího text smlouvy
TEXT SMLOUVY SCHVÁLEN A AUTENTIFIKOVÁN
Schvalování smluv v ČR
• Kategorizace smluv pro schvalování podle čl. 49 Ústavy ČR a rozhodnutí prezidenta č. 144/93 Sb.
• 1. PREZIDENTSKÉ
• 2. VLÁDNÍ
• 3. RESORTNÍ
Vyjádření definitivního souhlasu se smlouvou navenek
(většinou stanoví sama smlouva)
• na základě takto vyjádřeného souhlasu smlouva může vstoupit v platnost
• podpis – typický pro smlouvy vládní a resortní
• výměna nót o vnitrostátním schválení – dtto
• „schválení“ (vládní smlouva, výměna listin – neobvyklé)
• ratifikace (výměna nebo uložení listin)
• přístup (totéž)
Srovnání schválení smlouvy uvnitř a navenek
UVNITŘ
• v l á d n í
– schválení vládou (usnesení vlády)
• p r e z i d e n t s k é kromě toho:
– usnesení obou komor Parlamentu
– prezident: podpis ratifikační (přístupové) listiny
NAVENEK
• v l á d n í
– podpis, výměna nót
• p r e z i d e n t s k é kromě toho:
– výměna (uložení) ratifikační listiny, listiny o přístupu
Vstup smlouvy v platnost:
vlastní ustanovení
• Definitivní souhlas státu byl vyjádřen
• možnosti:
– ihned úkonem (např. dnem podpisu)
– za určitou dobu od úkonu (legisvakance)
– mohou být stanoveny další podmínky
Objektivní a subjektivní vstup
v platnost mnohostranné smlouvy
• Objektivní platnost smlouvy jako takové:
– splnění všech podmínek pro vstup v platnost
• ratifikace (přístup) ze strany vyžadovaného minimálního počtu smluvních stran
• uplynutí legisvakance
• Subjektivní platnost pro konkrétní stát:
• ratifikace (přístup) daného státu
• uplynutí legisvakance
• splnění podmínky minimálního počtu smluvních stran (objektivní platnost)
• Objektivní platnost je předpokladem platnosti subjektivní
• + eventuální souhlas ostatních smluvních států