POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
PROJEKT POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
PROBLEMATIKA KOLEKTIVNÍ SMLOUVY VYŠŠÍHO STUPNĚ
V ZEMĚDĚLSTVÍ S NÁVAZNOSTÍ NA PROBLEMATIKU MZDOVÉ ÚROVNĚ ZAMĚSTNANCÙ
V ZEMĚDĚLSKÝCH PODNICÍCH
SOCIÁLNÍ DIALOG V ZEMĚDĚLSTVÍ
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
Xxxxxxxxx xxxxxxx 00
113 60 Praha 1
tel.: 000 000 000
fax: 000 000 000
Projekt:
POSILOVÁNÍ BIPARTITNÍHO DIALOGU V ODVĚTVÍCH
Cíl:
Zvýšit adaptabilitu zaměstnanců a konkurenceschopnost podniků. Zmapovat a vyhodnotit sociální odlišnosti a potřeby jednotlivých hospodářských odvětví, porovnat podmínky a najít východiska pro další spolupráci sociálních partnerů.
Metoda:
Workshopy a konference, na kterých budou prezentovány a konfrontovány výsledky dopadových studií. Informace budou dostupné účastníkům projektu i odborné veřejnosti (brožury, sborníky, publikace, webové prostředí).
Bipartitní platformy:
Doprava Kultura Obchod
Podpůrný modul Sociální služby Stavebnictví I Stavebnictví II Školství
Textil, oděv Těžební průmysl Zemědělství Zdravotnictví
Partner projektu:
Českomo avská konfederace odborových svazů
ÚVODNÍ PØEDSTAVENÍ PROJEKTU
Dovolujeme si Vám tímto předložit manuál, který byl vytvořen v rámci projektu Posilování bipartitní- ho dialogu v odvětvích, OPLZZ/1.01/02.00013, jehož realizátorem je Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazù čR.
Projekt Bipartitní dialog je zaměřen na posilování sociálního dialogu a budování kapacit sociálních partnerù. ZS čR a OSPZV-ASO se na projektu také podílí.
Cílem projektu je: zvýšit adaptabilitu zaměstnancù a konkurenceschopnost podnikù na základě rozvo- je odvětvového sociálního (bipartitního) dialogu. Zmapovat a vyhodnotit sociální odlišnosti a potřeby jednotlivých hospodářských odvětví, porovnat pod- mínky a najít východiska pro další spolupráci sociál- ních partnerù.
BIPARTITNÍ PLATFORMA ZEMĚDĚLSTVÍ
Tento manuál vytvořila v rámci projektu Bipartitní platforma Zemědělství.
Sociálními partnery Bipartitní platformy Zemědělství jsou:
• na straně zaměstnavatelù:
Zemědělský svaz české republiky
• na straně zaměstnancù:
Odborový svazu pracovníkù zemědělství a výži- vy – Asociace svobodných odborù čR.
PØEDSTAVENÍ PLATFORMY ZEMĚDĚLSTVÍ
Zemědělský svaz čR je nevládním a nepolitickým sdružením právnických a fyzických osob podnikají- cích v zemědělství, které obhajuje a prosazuje zájmy členů v oblasti produkce, odbytu a zhodnocování zemědělské produkce, usiluje o rozvoj zemědělství a venkova, napomáhá členům v rozvoji jejich pod- nikatelských aktivit a za tím účelem jim poskytuje služby: poradenský servis a vzdělávání v oblasti hos- podářské, ekonomické, obchodní, právní a sociál- ní. ZS čR je organizací zaměstnavatelů a vykonává všechny funkce s tím spojené včetně práva, účastní se kolektivního vyjednávání a uzavírá smlouvy vyš- šího stupně. V rámci sociálního partnerství je repre- zentantem svých členů při jednáních se všemi státní- mi orgány a institucemi čR.
Podle základních svazových dokumentů (programo- vé zaměření činnosti a usnesení konference) svaz plní funkce zejména v podnikatelském a producentském směru. Vedle toho se zabývá zaměstnavatelskou funkcí, podporou družstevního podnikání, vztahy k EU, mezinárodní činností a rozvojem spolupráce se zainteresovanými články agrobyznysu. Zemědělský svaz se orientuje na obhajobu zájmů svých členů, převážně větších zemědělských podniků.
ZS čR každoročně uzavírá kolektivní smlouvu vyšší- ho stupně s odbory, která je následně rozšiřována na všechny zemědělské podniky v čR. Snaží v této roli tlumit a zreálňovat požadavky odborů především na nárůst mezd. ZS čR také napomáhá členům svazu řešit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, pracov- ní režimy a další úkoly vyplývající ze zákoníku práce a dalších právních předpisů.
Odborový svaz pracovníkù zemědělství a výži- vy – Asociace svobodných odborù čR (OSPZV-
-ASO čR) je v duchu stanov, přijatých na 6. sjezdu OSPZV-ASO čR, konaném v roce 2009, dobrovol- ným, otevřeným, nezávislým a nestranickým občan- ským sdružením, které působí na celém území čR. Je také jediným odborovým uskupením v rámci působnosti v sektoru zemědělství.
OSPZV-ASO čR vznikl již v roce 1990 a patřil vždy k největším odborovým svazům v čR. V jeho člen- ské základně cca 60 % tvoří zaměstnanci působící v odvětví zemědělství, i když jejich počet postup- ně klesá, tak jak se postupně snižuje celkový počet zaměstnanců v tomto rezortu. V současné době má OSPZV-ASO čR cca 40 tisíc členů.
K základním programovým cílům OSPZV-ASO čR patří především obhajoba práv a oprávněných sociálních zájmů jeho členů, zejména prostřednic- tvím tripartitních i bipartijních jednání, kolektivní- ho vyjednávání včetně poskytování právního pora- denství a pomoci. K prioritám odborového svazu patří také ochrana a kontrola bezpečnosti a ochra- ny zdraví při práci, prováděná přímo u zaměstna- vatelů prostřednictvím 12 svazových inspektorů BOZP.
Kromě podnikových kolektivních smluv, uzaví- raných s jednotlivými zaměstnavateli za pomoci oblastních pracovníků odborového svazu, OSPZV-
-ASO čR dojednává pravidelně několik kolektiv- ních smluv vyššího stupně, z nichž nejvýznamnější je každoroční KSVS uzavíraná s nejdůležitějšími sociálními partnery, tj. se Zemědělským svazem čR a českomoravským svazem zemědělských podnikatelů.
OSPZV-ASO čR je od roku 1995 členem druhé nej- větší odborové centrály v čR – Asociace svobod- ných odborů (ASO), a to jako její zakládající člen. OSPZV-ASO čR také zastupuje ASO v Radě hospo- dářské a sociální dohody čR, v některých krajských RHSD, v pracovních týmech RHSD čR a zajišťuje oponenturu návrhů právních norem.
V rámci mezinárodní činnosti je OSPZV-ASO čR čle- nem Evropské federace odborových svazů v potra- vinářství, zemědělství a cestovním ruchu (EFFAT), a to od jejího založení.
PØEDSEDOU OSPZV-ASO čR
JE OD R. 1993 DO SOUčASNOSTI XXXXXXX XXXXX.
Současně vykonává po celou dobu existence Asoci- ace samostatných odborů funkci jejího předsedy. Je také stálým členem Pléna Rady hospodářské a sociál- ní dohody čR a členem Předsednictva RHSD. V rámci členství OSPZV-ASO čR v EFFAT zastává funkci vice- prezidenta EFFAT a člena předsednictva a výkonného výboru EFFAT.
TÉMA:
PROBLEMATIKA KOLEKTIVNÍ SMLOUVY VYŠŠÍHO STUPNĚ V ZEMĚDĚLSTVÍ
S NÁVAZNOSTÍ NA PROBLEMATIKU MZDOVÉ ÚROVNĚ ZAMĚSTNANCÙ V ZEMĚDĚLSKÝCH PODNICÍCH
OBSAH:
1. Zákonné záruky odborových práv
2. Odborová práva v české republice
3. Vztahy mezi odbory a zaměstnavateli
4. Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy
4.1 Právní úprava kolektivního vyjednávání
4.2 Druhy kolektivních smluv
5. Kolektivní smlouvy vyššího stupně
6. Rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně
7. Mzdy jako významná část obsahu kolektivních smluv
8. Kolektivní smlouvy vyššího stupně v působnosti Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy
– Asociace svobodných odborů čR v období posledních 10 let
9. Vývoj mezd v rezortu zemědělství
10. Vliv kolektivních smluv vyššího stupně v působnosti OSPZV-ASO čR na mzdovou úroveň zaměstnanců v zemědělství
1. ZÁKONNÉ ZÁRUKY ODBOROVÝCH PRÁV
Právo zaměstnanců svobodně se sdružovat v odbo- rech najdeme v mnoha mezinárodních dokumen- tech, zejména v Úmluvách Mezinárodní organizace práce nebo ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Úmluvě Rady Evropy o ochraně lidských práv a svo- bod a dalších, kterými je vázána i česká republika. Ale také např. v Evropské sociálně chartě Rady Evro- py z roku 1961, kterou česká republika ratifikovala až v roce 1999.
Všeobecná deklarace lidských práv, kterou vyhlá- silo v roce 1948 Valné shromáždění OSN, ve svém
23. článku, odstavci 4 stanoví, že „Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat s jinými odborové organizace a přistupovat k nim.“
V tomtéž roce přijala Generální konference Mezi- národní organizace práce Úmluvu č. 87 o svobodě odborù a ochraně práva se odborově sdružovat, která obsahuje ucelené vymezení základních odbo- rových práv. Podle této konvence mají pracovníci i zaměstnavatelé bez jakéhokoliv rozdílu právo bez předchozího schválení ustavovat podle vlastní volby organizace, podporující a hájící jejich zájmy, stát se členy těchto organizací, a to za jediné podmínky, že se podřídí jejich stanovám (čl. 2 a 10). Tyto organi- zace mají právo vypracovávat své stanovy a adminis- trativní předpisy, zcela svobodně volit své zástupce, organizovat své záležitosti a svou činnost a formulo- vat svůj program činnosti. Veřejné orgány se přitom musí zdržet jakéhokoliv zásahu, který by omezoval toto právo nebo zabraňoval jeho zákonnému pro- vádění (čl. 3). Uvedené organizace nepodléhají ani rozpuštění nebo zastavení činnosti administrativní cestou, tj. opatřením správních orgánů (čl. 4). Naby- tí statutu právnické osoby (tj. právní subjektivity) těmito organizacemi, jejich federacemi a konfedera- cemi, nemůže být podřízeno takovým podmínkám,
které by omezovaly výše uvedené zásady (čl. 7). A podle článku 11 Úmluvy každý členský stát MOP, pro který platí tato úmluva, se zavazuje učinit všech- na potřebná a vhodná opatření, aby zajistil pracovní- kům a zaměstnavatelům svobodné vykonávání práva odborově se organizovat.
Evropská sociální charta Rady Evropy a Revido- vaná Evropská sociální charta v článku 5 stanoví:
„S cílem zajistit nebo podpořit svobodu pracovní- ků a zaměstnavatelů vytvářet místní, národní nebo mezinárodní organizace k ochraně jejich hospodář- ských a sociálních zájmů, nebo svobodu připojit se k takovým organizacím, se smluvní strany zavazují, že vnitrostátní právní předpisy nebudou takové, aby bránily, nebo nebudou aplikovány tak, aby bránily této svobodě.“
2. ODBOROVÁ PRÁVA V čESKÉ REPUBLICE
Právo odborově se sdružovat a vykonávat odborovou činnost je v české republice ústavním právem. Je zakotveno v článku 27 odst. 1 až 3 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku čR. článek 27 stanoví, že každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodář- ských a sociálních zájmů.
Odborovou organizaci můžeme tedy definovat jako občanské sdružení zaměstnancù, popřípadě i dal- ších osob (např. bývalých zaměstnancù), ustavené především k podpoře a ochraně jejich hospodář- ských a sociálních zájmù.
V souladu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou MOP č. 87 není vyžadována registrace odborové organizace, pouze Ministerstvo vnitra pro- vádí její evidenci. Dnem, následujícím po doručení
návrhu na evidenci odborové organizace Minister- stvu vnitra, stává se tato právnickou osobou.
Postavení odborových organizací v české legislativě vymezuje také zákon č. 262/2006 Sb., zákoník prá- ce, který v § 15 stanoví: „Odborové organizace jsou oprávněny vystupovat v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání podle tohoto záko- na, za podmínek stanovených zákonem nebo sjed- naných v kolektivní smlouvě.“
Dalším důležitým zákonem, upravujícím jednu ze základních činností odborových organizací, je zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, který upravuje proces kolektivního vyjednávání na podni- kové i vyšší (odvětvové) úrovni, problematiku řešení kolektivních sporů a rozšiřování kolektivních smluv vyššího stupně.
3. VZTAHY MEZI ODBORY A ZAMĚSTNAVATELI
Úlohou odborù v demokratické společnosti, zalo- žené na tržní ekonomice, je formulovat, obhajovat a prosazovat zájmy a potřeby zaměstnancù v pod- nicích či v jiných zaměstnavatelských subjektech a na úrovni národohospodářských odvětví nebo oborů, ale i regionů, a též v rámci státu jako celku. Při plně- ní této funkce vstupují odborové organizace a jejich orgány do právních vztahù se zaměstnavateli, reprezentovanými obvykle jejich vedoucími pracov- níky (managementem). Na mimopodnikové úrovni pak jde o vztahy mezi odborovými organizacemi (svazy, sdruženími apod.) a organizacemi zaměstna- vatelů (podnikatelů). Rozhodující metodou utváře- ní a rozvíjení těchto právních vztahù je kolektivní vyjednávání.
Právní vztahy mezi zaměstnavateli a odbory jsou legislativně upraveny zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který je obecným legislativně-právním základem pracovněprávních vztahů a zákon č. 2/1991 Sb., zákon o kolektivním vyjednávání.
Tyto zákony vymezují základní právní formy, který- mi se uskutečňují právní vztahy mezi zaměstnavateli a odbory. Jsou to:
• kolektivní smlouvy, tj. jejich plnění a kolektivní vyjednávání o jejich uzavření
• spolurozhodování odborových orgánů o právních úkonech či jiných opatřeních zaměstnavatele
• konzultace právních úkonů či jiných opatření zaměstnavatele s odborovými orgány, zahrnují- cí zejména případy projednávání těchto opat- ření, popřípadě spolupráci či součinnost obou partnerů
• informování odborových orgánů zaměstnava- telem
• kontrola činnosti zaměstnavatele odborovými orgány
• rozhodování odborového orgánu, závazné pro zaměstnavatele
• řešení kolektivních sporù.
Právní vztahy ze zákona v uvedených formách vzni- kají mezi oběma subjekty tehdy, jestliže odborová organizace má u zaměstnavatele své členy a sdělí mu, že u něho působí.
Odborová organizace působící u zaměstnavatele pak zastupuje všechny zaměstnance bez ohledu na to, zda jsou anebo nejsou jejími členy. Odborové organizace jsou jedinými legitimními zástupci všech zaměstnanců v právním slova smyslu v pracovně- právních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání. Mají právo jednat za zaměstnance v těchto vztazích se všemi právními důsledky s tím spojenými.
Odborové organizace tak mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů obdobně jako zaměstna- vatel a zaměstnanec. Mohou vstupovat do právních vztahů se zaměstnavatelem a jednat s ním jmé- nem všech zaměstnanců a uzavírat s ním kolektivní smlouvy. Toto oprávnění mají zákonem zaručeny všechny odborové organizace bez ohledu na počet jejich členů.
4. KOLEKTIVNÍ VYJEDNÁVÁNÍ A KOLEKTIVNÍ SMLOUVY
4.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA KOLEKTIVNÍHO VYJEDNÁVÁNÍ
Kolektivní vyjednávání představuje rozhodující metodu utváření a rozvíjení právních vztahů mezi odbory a zaměstnavateli. Pojem „kolektivní vyjedná- vání“ definuje Úmluva Mezinárodní organizace prá- ce č. 154/1981 o podpoře kolektivního vyjednávání jako jednání mezi zaměstnavatelem nebo jednou či více organizacemi zaměstnavatelù na straně jedné a jednou či více odborovými organizacemi zaměst- nancù na straně druhé, jehož předmětem je stano- vení pracovních podmínek a pravidel zaměstnávání a úprava vztahù mezi zaměstnavateli a zaměstnan- ci a rovněž mezi zaměstnavateli nebo jejich orga- nizací (organizacemi) a odborovou organizací (odborovými organizacemi). Tato úmluva nebyla dosud českou republikou ratifikována, avšak je jejím obsahem vázána, vzhledem k tomu, že jako zakláda- jící člen MOP ratifikovala Ústavu MOP.
Právo na kolektivní vyjednávání je jedním ze základ- ních odborových, ale i zaměstnavatelských práv.
Základní právní úpravu pravidel kolektivního vyjed- návání obsahuje zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů a také
§ 22 až § 29 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
Zákon o kolektivním vyjednávání je pracovněpráv- ním předpisem a vztahuje se proto pouze na ty právnické a fyzické osoby, které jsou účastníky pra- covněprávních vztahů a je pro ně závazný zákoník práce. Vztahuje se také na cizozemské zaměstnava- tele a na jejich zaměstnance na území české repub- liky a na cizince pracující na území čR u tuzemských zaměstnavatelů.
Zákon o kolektivním vyjednávání upravuje kromě procesu kolektivního vyjednávání na podnikové i vyšší (odvětvové) úrovni také problematiku řešení kolektivních sporů včetně stávky a rozšiřování závaz- nosti kolektivních smluv vyššího stupně.
4.2 DRUHY KOLEKTIVNÍCH SMLUV
Kolektivní smlouvy jsou podle § 23 zákoníku práce:
a) podniková, je-li uzavřena mezi zaměstnavatelem nebo více zaměstnavateli a odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi působícími u zaměstnavatele
b) vyššího stupně, je-li uzavřena mezi organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi.
V české republice má právo podle § 22 zákoníku prá- ce (na rozdíl od některých jiných evropských zemí) uzavřít za zaměstnance kolektivní smlouvu pouze odborová organizace. Žádný jiný subjekt toto právo nemá, tj. nemají je ani rady zaměstnanců upravené v § 281 až § 285 zákoníku práce.
Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu za všechny zaměstnance, tj. i za ty zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni.
Podnikové kolektivní smlouvy mohou být uzavírá- ny jak pro jeden podnik, tak pro jeho organizační jednotku, ale i pro skupinu podniků. Podniková kolektivní smlouva i kolektivní smlouva uzavřená pro organizační jednotku podniku jsou si rovno- cenné, není mezi nimi vztah nadřízenosti a podří- zenosti, tj. neplatí, že práva a povinnosti uprave- né podnikovou kolektivní smlouvou jsou závazná
i pro kolektivní smlouvu uzavřenou pro odštěpný závod.
Když u zaměstnavatele působí více odborových organizací, musí jednat zaměstnavatel o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organiza- cemi. Ty pak musí při sjednávání kolektivních smluv vystupovat a jednat s právními důsledky pro všechny
zaměstnance jen společně a ve vzájemné shodě, pokud se mezi sebou a zaměstnavatelem nedohod- nou jinak.
Práva, která vznikla z kolektivní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, se uplatňují a uspokojují jako ostat- ní práva zaměstnanců z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 25 odst. 4 zákoníku práce).
5. KOLEKTIVNÍ SMLOUVY VYŠŠÍHO STUPNĚ
Kolektivní smlouvy vyššího stupně (KSVS) se uzaví- rají pro větší počet zaměstnavatelù, tj. mezi orga- nizací nebo organizacemi zaměstnavatelù na jedné straně a odborovou organizací nebo více odboro- vými organizacemi na straně druhé. Mohou je tedy uzavírat více než dva zaměstnavatelé a odborová organizace, případně odborové svazy s organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů. V podmínkách české republiky nejčastěji uzavírají kolektivní smlou- vy vyššího stupně odborové svazy na jedné straně a organizace (svazy, sdružení apod.) zaměstnavate- lù (podnikatelů) na straně druhé.
Svazy (sdružení) zaměstnavatelù musí být dobro- volnou organizací, vzniklou podle zákona o sdružo- vání občanů (zákon č. 83/1990 Sb., ve znění pozděj- ších předpisů). Kdo jedná za zaměstnavatelské svazy vyplývá, obdobně jako u odborových organizací, z jejich stanov.
Kolektivní smlouva vyššího stupně je závazná pro zaměstnavatele, kteří jsou členy organizace zaměstnavatelù, která uzavřela kolektivní smlouvu vyššího stupně, ale také pro zaměstnavatele, kteří v době účinnosti kolektivní smlouvy z organizace zaměstnavatelů vystoupili (§ 25 odst. 2 písm. a)) a pro odborové organizace, za které uzavřela kolek- tivní smlouvu vyššího stupně odborová organizace
nebo odborový svaz. Kromě toho, KSVS je závazná i pro zaměstnavatele, u něhož nepùsobí odborové organizace.
Hlavním důvodem pro sjednávání kolektivních smluv vyššího stupně je snaha o zavedení minimálních standardů v oblasti pracovních podmínek zaměst- nanců, jako jsou např. délka pracovní doby, výše příplatků, výše minimálních mzdových tarifů, délka dovolené, výše odstupného a dalších závazkových ujednání smluvních partnerů. Základní cíl – nasta- vit srovnatelné pracovní podmínky zaměstnancù u širšího okruhu zaměstnavatelù v daném oboru nebo odvětví.
Kolektivní smlouvy vyššího stupně, vzhledem k jejich funkci pramene práva, se ukládají u Mini- sterstva práce a sociálních věcí. To se vztahuje i na jejich změny a na rozhodnutí rozhodců, která se těchto smluv týkají. Povinnost odevzdat tyto právní dokumenty k uložení má podle zákona smluvní stra- na na straně zaměstnavatelů, tj. příslušná organizace zaměstnavatelů. Ministerstvo práce a sociálních věcí oznamuje uložení kolektivní smlouvy vyššího stup- ně ve Sbírce zákonù. Ovšem bez ohledu na to, zda bylo uložení KSVS ve Sbírce zákonů oznámeno, je KSVS závazná pro subjekty, za které ji smluvní strany uzavřely.
6. ROZŠIØOVÁNÍ ZÁVAZNOSTI KOLEKTIVNÍCH SMLUV VYŠŠÍHO STUPNĚ
Právní úprava rozšiřování závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně je stanovena v § 7 a 7a zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
Podstata rozšíření závaznosti kolektivních smluv vyššího stupně spočívá v jejich závaznosti i pro zaměstnavatele s obdobným předmětem činnosti, kteří nejsou členy organizace zaměstnavatelů, která tuto kolektivní smlouvu uzavřela a pro které není závazná jiná kolektivní smlouva vyššího stupně. Umožňuje tak zaručit jednotný standard pracovně- právních a mzdových podmínek pro skupiny podni- ků s obdobnou činností, ekonomickými a sociálními
podmínkami, zpravidla pro určité hospodářské odvětví či obor.
Smyslem rozšíření závaznosti kolektivních smluv je zabránit neodùvodněné konkurenční výhodě těch zaměstnavatelù, kteří se brání kolektivnímu vyjednávání, nebo sice kolektivně vyjednávají, ale nechtějí poskytovat svým zaměstnancùm výhody, které jsou u obdobných zaměstnavatelù obvyk- lé a přiměřené, čímž si vytvářejí výhodnější cenu práce a lepší postavení na trhu na úkor svých zaměstnancù.
V souladu se zákonem o kolektivním vyjednávání návrh na rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyš- šího stupně musí podat obě smluvní strany, přičemž podmínkou je, že alespoň jedna z nich musí v odvět- ví, na nějž se navrhuje rozšířit závaznost KSVS, repre- zentovat největší počet zaměstnanců. Odvětví je definováno prostřednictvím Odvětvové klasifikace ekonomických činností CZ-NACE, kterou vede český statistický úřad.
Pokud byly splněny všechny zákonem stanovené požadavky, vydá Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělení, že kolektivní smlouva vyššího stupně je závazná i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví, kteří zaměstnávají více než 20 zaměstnanců.
Znění všech kolektivních smluv vyššího stupně, jejichž závaznost byla rozšířena na ostatní zaměst- navatele, jsou dostupná na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.
7. MZDY JAKO VÝZNAMNÁ čÁST OBSAHU KOLEKTIVNÍCH SMLUV
Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákoníku práce přede- vším v kolektivní smlouvě je možné upravit mzdová nebo platová práva a ostatní práva v pracovněpráv- ních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti účastní- ků této smlouvy.
Kolektivní vyjednávání o mzdách se před přijetím nového zákoníku práce v roce 2006 řídilo kromě zákoníku práce především zákonem č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o prů- měrném výdělku a příslušnými nařízeními vlády (nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení mini- málních mzdových tarifů a mzdového zvýhod- nění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pra- covním prostředí a za práci v noci, nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnan- ců ve veřejných službách a správě). Zákoník práce č. 262/2006 Sb., který vstoupil v platnost dnem
1. ledna 2007, zrušil zákon o mzdě a uvedená naří-
zení vlády a převzal komplexní úpravu odměňování za vykonanou práci.
Podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod patří odměňování za práci mezi pracovní podmínky, jejichž úpravu má stanovit zákon.
Z věcné povahy pracovněprávních vztahů, zejména pracovního poměru, jako nejdůležitějšího pracovně- právního vztahu, vyplývá, že odměňování zaměst- nancù je jedním z jejich nejvýznamnějších prvkù.
Zákoník práce v § 113 odst. 1 stanoví, že mzda se sjednává v kolektivní nebo v pracovní či jiné smlou- vě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem.
Všechny tyto formy jsou rovnocenné a všechny zaklá- dají právo zaměstnance na mzdu ve sjednané nebo určené výši. Přesto však je možné podle dikce výše uvedeného ustanovení zákoníku práce dovodit prio- ritu kolektivní smlouvy jako nejvhodnějšího nástroje pro tvorbu mezd.
Důležitost kolektivní smlouvy při tvorbě mezd je dána:
• zákoníkem práce je kolektivní smlouva defino- vaná jako instrument, ve kterém je především možné upravit mzdová (platová) a ostatní práva zaměstnanců
• uzavřená kolektivní smlouva se vztahuje na všechny zaměstnance, čímž zaručuje základní rovnost v odměňování
• mzdová práva zaměstnanců daná kolektivní smlouvou se uplatňují a uspokojují jako ostatní práva zaměstnanců z pracovních poměrů, tzn. v případě porušení těchto práv lze je vymáhat soudně
• kolektivní smlouva, na rozdíl od vnitřního před- pisu, vylučuje jednostranné snižování mzdy a jakákoliv změna v odměňování práce, sjedna- ném v kolektivní smlouvě, může být provedena pouze se souhlasem obou stran.
Proto v zákoníku práce nyní je soustředěna úpra- va obecných ustanovení o mzdě, platu, odměnách z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jednotné principy odměňování pro všechny skupi- ny zaměstnanců, tzn. povinnost utvářet odměňo- vání za vykonanou práci výhradně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, a dále podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků,
a v neposlední řadě, zásada respektování principu rovného zacházení a zákazu diskriminace.
Kromě výše uvedených základních principů zákoník práce definuje právo zaměstnance na mzdu a pří- platky za práci přesčas, ve svátek, v noci, v sobotu a neděli, ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí a mzdu při uplatnění konta pracovní doby.
Vycházeje z uvedených ustanovení zákoníku práce k odměňování práce, je nejdůležitější oblastí (kromě pra- covněprávních podmínek) obsahu kolektivních smluv právě dojednání mzdových podmínek pro zaměstnance. K nejdůležitějším mzdovým podmínkách patří:
• úroveň minimálních mzdových tarifů a jejich růst
• sazby příplatků ke mzdě a jejich navýšení,
• další příplatky ke mzdě nezaručené zákonem,
• další mzdové složky, např. prémie a odměny, jejich zásady či ukazatele
• odměna za pracovní pohotovost
• mzda při uplatnění konta pracovní doby,
• výplatní termín, místo a způsob výplaty mzdy.
8. KOLEKTIVNÍ SMLOUVY VYŠŠÍHO STUPNĚ V PÙSOB- NOSTI OSPZV-ASO čR ZA POSLEDNÍCH DESET LET
Odborový svaz pracovníkù zemědělství a výživy
– Asociace svobodných odborù čR (OSPZV-ASO čR) je rozhodujícím odborovým uskupením v sekto- ru zemědělství a patří k největším odborovým sva- zům v čR. V jeho členské základně cca 60 % tvoří zaměstnanci působící v odvětví zemědělství. OSPZV-
-ASO čR uzavíral v průběhu posledního desetiletí pravidelně 3–4 kolektivní smlouvy vyššího stupně (na roční až tříleté období), a to se Zemědělským svazem čR, českomoravským svazem zemědělských podnikatelů, Xxxxxx podnikatelů ve stavebnictví čR
a se Sdružením učňovských zařízení rezortu zeměděl- ství čR (později přejmenovaným na Asociaci vzdělá- vacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru).
Zemědělský svaz čR (ZS čR) patří ke stěžejním organizacím zaměstnavatelů v zemědělství, člen- skou základu tvoří zemědělské obchodní společ- nosti, zemědělská družstva, odbytová družstva a společnosti, zemědělci a další podnikatelé, jejichž podnikání je především zaměřeno na zemědělství, pěstitelství, chovatelství a služby. Zemědělský svaz
čR je členem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Svaz je organizací zaměst- navatelů – podnikatelů v zemědělství a vykonává všechny funkce s tím spojené včetně práva účastnit se kolektivního vyjednávání a uzavírat kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Se Zemědělským svazem čR byla Kolektivní smlou- va vyššího stupně poprvé uzavřena v roce 2002, pro rok 2003 byl dojednán pouze dodatek ke KSVS předchozího roku s minimálními mzdovými tarify. V dalších třech letech byla uzavírána KSVS na pří- slušný rok. Od roku 2007 až do roku 2011 (mimo rok 2010) začala v kolektivním vyjednávání spolu- práce Zemědělského svazu čR s českomoravským svazem zemědělských podnikatelů a byla podepiso- vána společná Kolektivní smlouva vyššího stupně.
českomoravský svaz zemědělských podnikatelù (čMSZP) byl založen v roce 1992. Sdružuje přede- vším subjekty, které hospodaří na území bývalých státních statků. Angažuje se také v oblasti kolektivní- ho vyjednávání – uzavírá kolektivní smlouvu vyššího stupně s OSPZV-ASO čR. čMSZP je členem Agrární komory čR.
S českomoravským svazem zemědělských pod- nikatelù probíhalo kolektivní vyjednávání už před rokem 2000. Počínaje rokem 2001 (který byl pro ten- to účel stanoven jako výchozí) byla každým rokem podepisována Kolektivní smlouva vyššího stupně. A jak už bylo uvedeno výše, v letech 2007, 2008, 2009 a 2011 bylo vyjednána a uzavřena Kolektivní smlouva vyššího stupně vždy společně oběma pod- nikatelskými svazy, tj. i se Zemědělským svazem čR.
Svaz podnikatelù ve stavebnictví čR (SPS čR) působí v odvětví stavebnictví a těžebního průmyslu a kolektivní smlouvu vyššího stupně uzavírá s OSP- ZV-ASO čR pro organizace působící v zemědělském stavebnictví.
Se Svazem podnikatelù ve stavebnictví čR byla Kolektivní smlouva vyššího stupně uzavřena napo- sled v roce 2003. Vzhledem k restrukturalizaci pod- niků působících v zemědělském stavebnictví, kdy převážné zaměření na tento rezort zaniklo, postup- ně ubývaly také odborové organizace, za které byla dosud tato kolektivní smlouva dojednávána. Od roku 2004 dominantní postavení v kolektivním vyjednávání s tímto podnikatelským svazem získal Odborový svaz Stavba.
Sdružení učňovských zařízení rezortu zemědělství čR později přejmenované na Asociaci vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru repre- zentuje školské organizace, tzn., že členská základna asociace je tvořena subjekty, jež přísně vzato svou činností podle klasifikace CZ-NACE nespadají do odvětví zemědělství, spolupracují však s odvětvový- mi subjekty a spoluvytvářejí pro jejich činnosti perso- nální předpoklady. Asociace uzavírá KSVS s OSPZV-
-ASO čR.
Do roku 2003 probíhalo kolektivní vyjednávání se Sdružením učňovských zařízení rezortu zeměděl- ství čR. S výměnou představitelů tohoto Sdružení změnil se také jejich přístup ke kolektivnímu vyjed- návání. Výsledkem tohoto negativního postoje ke vzájemnému dialogu byly roky 2004, 2005, 2006 a 2007 bez Kolektivní smlouvy vyššího stupně. Až v roce 2008, kdy došlo nejen k personální změně ve vedení, ale také ke změně názvu na Asociaci vzdě- lávacích zařízení pro rozvoj venkovského prosto- ru, byla opět uzavřena kolektivní smlouva. Ani tato kolektivní smlouva se nerodila lehce, vyjednávání bylo obtížné, a podařilo se ji uzavřít a podepsat až po jednání se zprostředkovatelem. Byla dojedná- na s účinností od září 2008 do konce srpna 2010 a dodatkem pak její platnost prodloužena do konce srpna 2011.
9. VÝVOJ MEZD V REZORTU ZEMĚDĚLSTVÍ
Úroveň mezd zaměstnanců v zemědělství dlou- hodobě zaostává za průmyslem a národním hos- podářstvím celkem. (Viz níže uvedená statistická data, která jsou v souladu s kódy CZ-NACE uvádě- na souhrnně za zemědělství, lesnictví, rybářství.) Navíc rok 2009, plně poznamenaný hospodářskou krizí, znamenal další zhoršení příjmové situace zemědělců.
Zatímco v samotném posledním čtvrtletí 2009 prů- mysl i národní hospodářství zaznamenaly již nárůsty mezd na úrovni cca 7 %, resp. 5 %, zemědělství se propadlo pod úroveň stejného období minulého roku o 0,7 % (přičemž již srovnávané poslední čtvrt- letí roku 2008 bylo ve znamení nastupující stagnace zemědělských mezd).
Průměrná měsíční mzda v zemědělství na přepočtené počty zaměstnanců dosáhla za celý rok 2009 17 941 Kč, v průmyslu 22 862 Kč a v národním hospodářství cel- kem 23 488 Kč. Za I.–III. čtvrtletí 2010 dosáhla prů- měrná měsíční mzda v zemědělství na přepočtené počty zaměstnanců 17 825 Kč, v průmyslu 22 976 Kč a v národním hospodářství celkem 23 324 Kč. Zatímco v zemědělství se mzdy meziročně prakticky nezměnily (nárůst o 0,99 %), v průmyslu i v národním hospodář- ství mzdy vzrostly o 3,36 %, resp. o 3,96 %.
Obdobně dokumentují situaci i absolutní nárůsty mezd
– zatímco v zemědělství to bylo jen několik desítek korun (v roce 2009 o 176 Kč, v roce 2010 za I.-III. čtvrtletí byla dokonce nižší o 116 Kč), tak nárůst v průmyslu byl o několik stokorun (v roce 2009 o 744 Kč, v roce 2010 za I.-III. čtvrtletí o 114 Kč) a v národním hospodářství cel- kem byl nárůst ještě vyšší (v roce 2009 o 895 Kč, v roce 2010 za I.-III. čtvrtletí nižší o 164 Kč). Stávající výrazný absolutní schodek ve mzdové úrovni tak meziročně dále narostl a v roce 2009 (posledním uceleném roce, který statistika zatím vykazuje) překračuje 5,5 tisíce Kč vůči národnímu hospodářství celkem (5 547 Kč) a téměř 5 tisíc Kč vůči průmyslu (4 921 Kč).
Nepříznivá situace v oblasti zemědělských mezd je zřejmá i z časové řady dat o průměrných hrubých měsíčních mzdách vykazovaných českým statistic- kým úřadem) (viz přiložená tabulka č. 1).
V souvislosti s nízkou a dále zaostávající úrovní mezd v rezortu se prohloubil handicap zemědělských pod- niků na trhu práce, a to za situace, kdy se obecně zvýšila nabídka volné pracovní síly. Potřebné zvýšení mzdové úrovně je přitom podmínkou zvýšení atrak- tivnosti sektoru pro mladé a kvalifikované pracovníky a předpokladem zajištění průběžné obměny pracov- ních sil v odvětví.
10. VLIV KOLEKTIVNÍCH SMLUV VYŠŠÍHO STUPNĚ V PÙSOBNOSTI OSPZV-ASO čR NA MZDOVOU ÚROVEŇ ZAMĚSTNANCÙ V ZEMĚDĚLSTVÍ
Prioritou kolektivního vyjednávání a obsahu kolek- tivní smlouvy vyššího stupně každým rokem byly otázky odměňování práce. V kolektivních smlou- xxxx vyššího stupně uzavíraných jak se Zeměděl- ským svazem čR, tak s českomoravským svazem zemědělských podnikatelů byly vždy dojednávány minimální mzdové tarify a příplatky ke mzdě na příslušný rok.
Každá KSVS obsahovala závazek zaručené mzdy, který stanovil, že bez ohledu na finanční situaci zaměstnavatele musí být při měsíčním zúčtování mzdy zaměstnanci vyplaceno:
• tarifní mzda odpovídající mzdovému tarifu v při- znaném tarifním stupni podle KSVS nebo dohod- nutém ve smlouvě o mzdě,
• všechny zákonné příplatky ke mzdě na úrov- ni dohodnuté v KSVS včetně dalších příplatků podle KSVS,
• prémie a odměny, pokud na ně zaměstnanci vznikl nárok.
Každým rokem bylo do KSVS také zahrnuto usta- novení, že „V návaznosti na zveřejnění informací o mzdovém vývoji a vývoji životních nákladů čSÚ nebo podle vzájemné dohody zaměstnavatele a pří- slušného odborového orgánu projednají tito vývoj mezd a ekonomické výkonnosti ve své organizaci a podle konkrétní situace dohodnou další postup ve mzdové oblasti. Jednání o této kolektivní smlouvě bude obnoveno v případě, kdy inflace, zveřejněná čSÚ, přesáhne 5 % od doby uplatnění poslední změ- ny tarifní stupnice.“
Vyjednávání o navýšení minimálních mzdových tarifů nikdy nebyla jednoduchá, žádné jiné usta- novení kolektivní smlouvy vyššího stupně nebylo předmětem několika kol jednání a předkládání argumentů z obou stran kolektivního vyjednávání, jako úroveň minimálních mzdových tarifů a případ- ně úprava některých příplatků ke mzdě. Většinou se však nakonec podařilo dohodnout aspoň určitý mzdový nárůst. Výjimku tvořil rok 2010, do kterého se promítly dopady ekonomické krize, a oba pod- nikatelské svazy nepřistoupily na žádný mzdový nárůst a minimální mzdové tarify zůstaly v KSVS pro
rok 2010 na stejné úrovni jako v roce předešlém. Úspěšnější již bylo kolektivní vyjednávání v závěru roku 2010 o KSVS na rok 2011. Pro tento rok bylo dohodnuto navýšení minimálních mzdových tarifů v průměru o 2,7 %. Po několika letech se podařilo navýšit také sazbu prvního tarifního stupně, která dlouho zůstávala na úrovni minimální mzdy, a to o něco víc jak 2 %. V tarifních stupních, do kterých je zařazena převážná většina rozhodujících země- dělských profesí, mzdový nárůst přesahuje 3 %. (viz přiložená tabulka č. 2).
Podnikové kolektivní smlouvy v zemědělských orga- nizacích tak mají v kolektivních smlouvách vyšší- ho stupně solidní základnu pro vyjednání úrovně mezd pro zaměstnance všech zemědělských sub- jektů sdružených jak v Zemědělském svazu čR, tak v českomoravském svazu zemědělských podnikate- lů. Vzhledem k tomu, že představitelé všech těchto
podniků jsou kolektivní smlouvou vyššího stupně zavázáni závazky v ní obsažené respektovat, nemů- že být v žádném z nich úroveň mzdových tarifů nižší než v KSVS.
A navíc, institut rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně na další zemědělské podni- ky s obdobným předmětem činnosti umožňuje zaru- čit jako minimální úroveň mezd dohodnutou v KSVS také v dalších zemědělských podnicích, které nejsou členy Zemědělského svazu čR ani českomoravského svazu zemědělských podnikatelů. Např. pro rok 2011 byla kolektivní smlouva vyššího stupně rozšířena Ministerstvem práce a sociálních věcí jako závazná na všechny zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) Úroveň 1, Kód A Zemědělství, lesnictví, rybářství.
PRÙMĚRNÁ HRUBÁ MĚSÍčNÍ MZDA
(na přepočtené počty)
Rok | Zemědělství, lesnictví, rybářství | Průmysl | NH celkem | Relace zem./prům. | Relace zem./NH |
Kč | Kč | Kč | % | % | |
2000 | 10 456 | 13 234 | 13 219 | 79,0 | 79,1 |
2001 | 11 447 | 14 153 | 14 378 | 80,9 | 79,6 |
2002 | 11 813 | 15 081 | 15 524 | 78,3 | 76,1 |
2003 | 12 188 | 15 850 | 16 430 | 76,9 | 74,2 |
2004 | 13 244 | 17 021 | 17 466 | 77,8 | 75,8 |
2005 | 13 961 | 17 837 | 18 344 | 78,3 | 76,1 |
2006 | 14 838 | 18 977 | 19 546 | 78,2 | 75,9 |
2007 | 16 194 | 20 311 | 20 957 | 779,7 | 77,3 |
2008 | 17 765 | 22 118 | 22 593 | 80,3 | 78,6 |
2009 | 17 941 | 22 862 | 23 488 | 78,5 | 76,4 |
2010 | 17825 | 22 976 | 23 324 | 77,6 | 76,4 |
Zdroj: český statistický úřad
KSVS – HODINOVÉ MZDOVÉ TARIFY
(čMSZP, ZS čR)
Rok | Tarifní stupeň | ||||||
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | |
2001 2002 | 30,00 | 31,00 | 32,90 | 38,50 | 42,60 | 46,80 | 52,20 |
33,90 | 34,10 | 36,20 | 42,30 | 46,80 | 51,40 | 57,40 | |
2003 2004 2005 | 36,90 | 37,10 | 38,40 | 44,80 | 49,60 | 54,50 | 60,80 |
39,60 | 41,40 | 43,50 | 47,50 | 52,50 | 58,00 | 64,00 | |
42,60 | 44,50 | 47,00 | 51,10 | 56,50 | 62,20 | 68,80 | |
2006 ZS čR | 45,50 | 47,50 | 50,10 | 55,00 | 60,50 | 66,50 | 73,50 |
II. pol. čMSZP | 48,10 | 50,10 | 52,30 | ||||
45,50 | 47,70 | 50,30 | 55,20 | 60,70 | 66,70 | 73,70 | |
II. pol. | 48,10 | 50,30 | 52,50 | ||||
2007 2008 | 49,00 | 52,00 | 54,90 | 57,80 | 63,50 | 69,80 | 77,20 |
49,00 | 55,00 | 59,00 | 62,00 | 68,50 | 75,50 | 83,30 | |
2009 2010 | 49.,00 | 58,00 | 62,00 | 65,00 | 71,50 | 78,50 | 86,30 |
49,00 | 58,00 | 62,00 | 65,00 | 71,50 | 78,50 | 86,30 | |
2011 | 50,00 | 58,00 | 62,00 | 67,00 | 73,70 | 81,00 | 89,00 |
Zdroj: Kolektivní smlouvy vyššího stupně OSPZV-ASO čR
KSVS – NÁRÙST HODINOVÝCH MZDOVÝCH TARIFÙ
(čMSZP, ZS čR)
Rok | Tarifní stupeň | |||||||
1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | ||
2001 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | |
2002 2003 | 113,00 | 110,00 | 110,00 | 109,87 | 109,86 | 109,83 | 109,96 | |
108,85 | 108,79 | 106,08 | 105,91 | 105,98 | 106,03 | 105,92 | ||
2004 2005 2006 ZS čR | 107,32 | 111,59 | 113,28 | 106,03 | 105,85 | 106,42 | 105,26 | |
107,58 | 107,49 | 108,05 | 107,58 | 107,62 | 107,24 | 107,50 | ||
106,81 | 106,74 | 106,59 | 107,63 | 107,08 | 106,91 | 106,83 | ||
II. pol. čMSZP | 105,71 | 105,47 | 104,39 | |||||
106,81 | 107,19 | 107,02 | 108,02 | 107,43 | 107,23 | 107,12 | ||
2007 2008 | II. pol. | 105,71 | 105,45 | 104,37 | ||||
101,87 | 103,38 | 104,57 | 104,71 | 104,61 | 104,65 | 104,75 | ||
100,00 | 105,77 | 107,47 | 107,27 | 107,87 | 108,17 | 107,90 | ||
2009 2010 | 100,00 | 105,45 | 105,08 | 104,84 | 104,38 | 103,97 | 103,60 | |
100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | 100,00 | ||
2011 | 102,04 | 100,00 | 100,00 | 103,08 | 103,08 | 103,18 | 103,13 | |
Zdroj: Kolektivní smlouvy vyššího stupně OSPZV-ASO čR