POSLANECKÁ SNĚMOVNA

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

VI. volební období

789/0

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), Protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Dublin,

27. září 1996), Druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 19. června 1997), a Protokol o výkladu Úmluvy

o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 29. listopadu 1996)

Zástupce předkladatele: ministr spravedlnosti Doručeno poslancům: 31. srpna 2012 v 10:55

Návrh usnesení

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s přístupem České republiky k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku

K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), k Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Dublin, 27. září 1996), Druhému protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 19. června 1997), a k Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 29. listopadu 1996) s tím, že při uložení listiny o přístupu budou učiněna následující prohlášení:

1. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie v souladu s článkem 6 odst. 2 Prvního protokolu:

„V souladu s článkem 6 odst. 2 Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 27. září 1996, Česká republika prohlašuje, že bude pro stíhání trestných činů definovaných v tomto Protokolu uplatňovat pravomoc podle článku 6 odst. 1 písm. c) tohoto Protokolu, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci, a že nebude pro stíhání trestných činů definovaných v tomto Protokolu uplatňovat pravomoc podle článku 6 odst. 1 písm. d) tohoto Protokolu.“

2. Prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie v souladu s článkem 2 odst. 1 Protokolu o výkladu:

„V souladu s ustanovením článku 2 odst. 1 Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 29. listopadu 1996, Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropské unie podle podmínek uvedených v článku 2 odst. 2 písm. b). Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejího prvního Protokolu vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie.“

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA PRO PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Parlamentu České republiky se předkládá ke schválení návrh na přístup k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 26. července 1995), k Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Dublin, 27. září 1996), ke Druhému protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovanému na základě článku

K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 19. června 1997) a k Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovanému na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (Brusel, 29. listopadu 1996).

Evropská unie odstranila mnoho bariér pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a z toho plynoucí výhody se stávají předmětem trestné činnosti. Podvody ohrožující příjmy a výdaje Evropských společenství se přitom v mnoha případech neomezují pouze na jednu zemi a často je páchají organizované zločinecké sítě. Z tohoto důvodu a s ohledem na dlouholetou prioritu Evropských společenství chránit své finanční zájmy se členské státy Evropské unie rozhodly zajistit, aby jejich trestněprávní předpisy co nejúčinněji přispívaly k ochraně finančních zájmů Evropské unie, a posílit vzájemnou spolupráci v boji proti podvodům ohrožujícím finanční zájmy Evropské unie.

Dne 26. července 1995 byla proto členskými státy podepsána Úmluva založená na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii1 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (dále jen

„Úmluva“).2 Úmluva vstoupila v platnost dne 17. října 2002. K této Úmluvě byly sjednány tři dodatkové protokoly, a to:

• Protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 27. září 1996, který vstoupil v platnost ke dni 17. října 2002 (dále jen „První protokol“),

• Druhý protokol k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 19. června 1997, který vstoupil v platnost 19. května 2009 (dále jen „Druhý protokol“),

• Protokol o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce,

1 Čl. K.3 Smlouvy o Evropské unii byl přečíslován Amsterodamskou smlouvou na čl. 31 a následně Lisabonskou smlouvou nahrazen čl. 82, 83 a 85 Smlouvy o fungování Evropské unie (viz srovnávací tabulky publikované

v Úředním věstníku C 83, 30.3.2010, s. 361 – 366).

2 Úmluva byla sjednána v době, kdy Evropská unie již existovala, nicméně právní subjektivitu měla Evropská společenství. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo Evropské společenství nahrazeno Evropskou unií, tudíž důvodová zpráva hovoří výhradně o ochraně finančních zájmů Evropské unie a termín Evropské

společenství je ponechán jen v názvech Úmluvy a jejích protokolů. Blíže viz poznámka pod čarou č. 3.

vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 29. listopadu 1996, který vstoupil v platnost ke dni 17. října 2002 (dále jen „Protokol o výkladu“).

I když Úmluva a protokoly k ní nebyly sjednány v českém jazyce, byly po vstupu ČR do EU dodatečně přeloženy do češtiny a vyhlášeny v Úředním věstníku EU a české znění je tedy stejně závazné jako znění vypracovaná v jiných jazycích. Úmluva byla publikována v Úředním věstníku C 316, 27.11.1995, s. 49 – 57, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola

19 svazek 08 s. 66 – 72; První protokol byl publikován v Úředním věstníku C 313, 23.10.1996, s. 2 –10, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola 19 svazek 08 s. 86 – 94; Druhý protokol byl publikován v Úředním věstníku C 221, 19.7.1997, s. 12 – 22, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola 19 svazek 08 s. 156 – 167; a Protokol o výkladu byl publikován v Úředním věstníku C 151, 20.5.1997, s. 2 – 14, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola 19 svazek 08 s. 108 – 121.

Česká republika se ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii ze dne 16. dubna 2003, konkrétně ve článku 3 odst. 4 Aktu o podmínkách přistoupení, zavázala k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejím dodatkovým protokolům přistoupit.3 Česká republika je posledním členským státem Evropské unie, který dosud k Úmluvě a jejím protokolům nepřistoupil. Pouze Estonsko dosud nepřistoupilo k Protokolu o výkladu.

Předpokládá se, že Česká republika přistoupí k Úmluvě, Prvnímu protokolu, Druhému protokolu a Protokolu o výkladu současně. Z toho plyne i vstup těchto instrumentů v platnost pro Českou republiku ke stejnému datu, a to 90 dnů od uložení listiny o přístupu.

Finanční zájmy Evropské unie jsou kromě výše uvedených mezinárodních smluv a protokolů k nim chráněny pomocí nástrojů vnitřní kontroly institucí Evropské unie a vnějších kontrolních pravomocí Evropské komise, mezi které náleží zejména nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů ES, rozhodnutí Komise č. 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne

25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), nařízení Rady (EURATOM) č. 1074/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), a interinstitucionální dohoda ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství ohledně vyšetřování Evropským úřadem pro boj proti podvodům (XXXX). Smlouva o fungování Evropské unie (změněná Smlouva o založení Evropského společenství) obsahuje čl. 325 „Boj proti podvodům“ upravující oblast boje proti podvodům ohrožujícím finanční zájmy EU. Evropský úřad pro boj proti podvodům (XXXX) byl zřízen na základě bývalého čl. 280 Smlouvy o založení Evropského společenství, jehož obsah byl převzat do ustanovení čl. 325 Smlouvy o fungování Evropské unie. Dále Xxxxxxx o fungování Evropské unie předvídá ve svém čl. 86, že Rada může nařízením vytvořit z Eurojustu Úřad evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy EU. V EU nyní probíhá diskuse o podobě tohoto nového institutu.

II.

3 Podle ustanovení čl. 9 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních připojeného k zakládajícím smlouvám

zůstávají úmluvy uzavřené mezi členskými státy na základě Smlouvy o Evropské unii před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zachovány, dokud nebudou zrušeny či změněny (viz Úř. věst. C 306, 17.12.2007, s. 163).

K omentář k jednotlivým ustanovením Úmluvy o ochraně finančních zájmů

Evropských společenství

Článek 1 odst. 1 zakotvuje definici podvodu poškozujícího finanční zájmy Evropské unie, a to jak v oblasti výdajů, tak na straně příjmů, a je konstruován jako úmyslné jednání v obou formách, konání i opomenutí.

Podvodným jednáním na straně výdajů se dle čl. 1 odst. 1 písm. a) rozumí zejména neoprávněné přisvojení si, použití nebo zadržování prostředků ze souhrnného rozpočtu Evropské unie či rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejich jménem a rovněž neposkytnutí informací v rozporu se zvláštní povinností se stejnými následky.

Podvodným jednáním na straně příjmů je zejména nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu Evropské unie či v rozpočtech spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem.

Shora uvedená jednání lze podle stávajících trestněprávních předpisů postihovat dle § 260 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie.

Přestože Úmluva mluví o podvodu poškozujícím finanční zájmy Evropské unie, má jednání v ní vymezené spíše charakter porušení hospodářské disciplíny než podvodu v našem pojetí, neboť ve všech případech není vyžadován ze strany pachatele podvodný úmysl – tj. již od počátku úmysl někoho oklamat nebo využít jeho omylu. Ve smyslu článku 1 Úmluvy jde o úmyslný trestný čin, tj. postihována jsou pouze úmyslná jednání, nikoli jednání v nedbalostní formě.

Trestný čin poškozování finančních zájmů Evropské unie podle § 260 trestního zákoníku postihuje dva základní typy jednání:

- Úmyslnou manipulaci s doklady, která vede ke škodlivému následku spočívajícímu v nesprávném použití finančních prostředků nebo zadržování finančních prostředků buď ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo z některého rozpočtu spravovaného Evropskou unií nebo jejich jménem, anebo ke snížení příjmů některého takového rozpočtu. “Dokladem” se v tomto případě rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je zapotřebí pro účely získání finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejich jménem. Může se tak jednat např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení (např. o bezdlužnosti vůči veřejné správě či ve vztahu k veřejné podpoře), podklady k veřejné zakázce nebo o výpis z obchodního či trestního rejstříku apod.

- Neoprávněné nakládání s prostředky těchto rozpočtů, ať už na straně výdajů či příjmů. V oblasti výdajů je tak postihováno zejména neoprávněné přisvojení si, použití nebo zadržování dotací a podpory ze strany strukturálních fondů, a rovněž neposkytnutí informací se stejnými následky. Podvodným jednáním na straně příjmů je zejména nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu Evropské unie či v rozpočtech spravovaných Evropskou unií nebo jejich jménem. Příjmy se pak rozumí dvě kategorie vlastních příjmů rozpočtu Evropské unie, a to cla z obchodu se třetími

zeměmi vybraná podle společného celního tarifu a poplatky uvalené na obchodování se třetími zeměmi v rámci společné zemědělské politiky, popřípadě příspěvky a další poplatky v rámci společné organizace trhů s cukrem.

Přesné znění předmětných skutkových podstat podle § 260 trestního zákoníku zní následovně: odst. 1 „kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“

odst. 2 „Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem.“

Kvalifikované skutkové podstaty (§ 260, odst. 3 – 5 trestního zákoníku) pak stanoví vyšší trestní sazby a okolnosti podmiňující jejich použití.

Článek 1 odst. 3 vyžaduje stanovení trestnosti jednání, která mají charakter pokusu a jednotlivých forem účastenství na činu výše uvedeném v odst. 1, což je provedeno ustanoveními § 21 až 24 trestního zákoníku, pokud nedošlo k naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu (např. podle § 254, § 348, § 209, § 211 § 212 trestního zákoníku).

Článek 2 obsahuje ustanovení o trestech. V jeho odstavci 1 je stanoveno postihovat jednání uvedená v článku 1 Úmluvy účinnými, přiměřenými a odstrašujícími trestními sankcemi. V případech závažných podvodů (závažný podvod musí být považován za podvod týkající se určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát, přičemž výše této minimální částky nesmí přesahovat 50 000 EUR) mají takové tresty zahrnovat i trest odnětí svobody, s možností extradice.

Odstavec 2 článku 2 stanoví, že v případech méně závažných podvodných jednání (do 4000 EUR) lze při absenci některých vnitrostátním právem stanovených obzvláště závažných okolností (např. podle § 260 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) kromě trestu odnětí svobody uložit také trest zákazu činnosti nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo peněžitý trest). Skutková podstata § 260 taktéž nepředpokládá žádnou minimální částku, která by vylučovala trestnost „poškození finančních zájmů Evropské unie“.

Současné druhy a výše trestů a sankcí ukládaných za trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie odpovídají shora uvedeným požadavkům článku 2 Úmluvy.

Článek 3 ukládá členským státům přijmout nezbytná opatření k tomu, aby vedoucí podniků nebo jiné osoby s rozhodovacími nebo kontrolními pravomocemi v podniku mohli být v souladu se zásadami stanovenými jejich vnitrostátními právními předpisy uznáni trestně odpovědnými za podvody poškozující finanční zájmy Evropské unie uvedené v článku 1 spáchané jim podřízenou osobou jednající jménem dotyčného podniku.

Jedná se o odpovědnost vedoucích pracovníků a osob s rozhodovacími a kontrolními pravomocemi podniků resp. takových osob, které poruší nebo nesplní povinnost vyplývající z jejich zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené jim podle zákona při řízení nebo kontrole činnosti osob jim podřízených.

Dle důvodové zprávy4 k čl. 3 Úmluvy je ponecháno na uvážení jednotlivým členským státům, zda ve svém právním řádu založí trestní odpovědnost vedoucích podniků a jiných osob s rozhodovacími nebo kontrolními pravomocemi v podniku na jejich osobním jednání (pachatelství, spolupachatelství, účastenství) nebo jako objektivní odpovědnost za jednání jiné osoby nebo jiným způsobem, např. z důvodu nekompetentnosti nebo kvůli porušení či zanedbání jejich rozhodovacích nebo kontrolních pravomocí.

Český právní řád v současné době umožňuje postihovat vedoucí pracovníky a osoby s rozhodovacími a kontrolními pravomocemi jako pachatele (§ 22 trestního zákoníku) či spolupachatele (§ 23 trestního zákoníku) či na základě ustanovení o účastenství (§ 24 trestního zákoníku), tj. jako organizátora, návodce či pomocníka. Jedná se o dostatečně širokou trestní odpovědnost v souladu se zásadami našeho vnitrostátního práva a není tudíž nezbytné zakládat novou formu trestní odpovědnosti dotčených osob.

Navíc je žádoucí zajistit jednotnou úpravu spolu s čl. 7 Prvního protokolu, jakož i čl. 12 odst. 1 Druhého protokolu k téže Úmluvě (celexové č. 41997A0719(02)), a s čl. 6 Úmluvy o boji proti korupci úředníků ES nebo úředníků členských států EU (celexové č. 41997A0625(01)), které obsahují stejné požadavky. Ač v případě jednání dle čl. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů ES by si bylo možné představit jistou doplňkovou trestněprávní odpovědnost vedoucích podniků specificky za činy poškozující finanční zájmy EU spáchané jejich podřízenými (např. týkající se správnosti a úplnosti předkládaných dokladů) nad rámec obecných ustanovení trestního zákona o účastenství a spolupachatelství, v případech korupčního jednání nebo praní peněz by však taková dodatečná odpovědnost nadřízených byla zpravidla neodůvodněná.

Článek 4 Úmluvy obsahuje ustanovení o jurisdikci členských států. Odstavec 1, první odrážka zakotvuje zásadu teritoriality, která je dostatečně široce upravena v § 4 trestního zákoníku. Požadavek vyjádřený ve třetí odrážce článku 4, odst. 1 (zásada personality) je pokryt § 6 trestního zákoníku. Ustanovení § 5 trestního zákoníku upravuje též zásadu registrace. Prohlášení podle článku 4 odst. 2 Česká republika proto neučiní.

V souvislosti s první a druhou odrážkou článku 4 odst. 1 je třeba zmínit, že vyjádřené účastenství na trestném činu dle článku 1 Úmluvy je žádoucí konkrétně v příslušných ustanoveních specifikovat. V § 4 trestního zákoníku je obecně upravena místní působnost účastenství na trestném činu na území republiky a to bez ohledu na to, zda čin pachatele je v cizině trestný nebo kde pachatel jednal. Článek 4 je tedy trestním zákoníkem jasně a plně implementován.

Článek 5 stanoví povinnost členského státu přijmout příslušná opatření k postihu jednání uvedených v článku 1 Úmluvy v případě, kdy tento stát uplatňuje právo nevydávat své vlastní občany a čin byl spáchán mimo území tohoto státu.

4 Vysvětlující zpráva k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství byla schválena Radou 26. května 1997 (viz Úř. věst. C 191, 23.6.1997, s. 1 – 10).

První odstavec je v současné době implementován § 6 trestního zákoníku, který stanoví, že působnost českých trestních zákonů se vztahuje i na trestné činy občanů České republiky nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti, byť byly spáchány v cizině.

V dalších případech, kdy občan členského státu údajně spáchal v jiném členském státě trestný čin dle článku 1 Úmluvy, je povinen první členský stát, pokud své občany nevydává, předložit věc svým příslušným orgánům za účelem případného trestního stíhání. Při předání spisů, informací a doličných věcí se postupuje dle Evropské úmluvy o vydávání (vyhlášeno pod č. 549/1992 Sb.).

Současně se v článku 5 odst. 3 stanoví, že kvalifikace podvodu dle článku 1 Úmluvy jako trestného činu ve věcech daňových nebo celních není důvodem pro odmítnutí extradice. Toto ustanovení lze přímo aplikovat a je v souladu s dosavadní praxí příslušných orgánů činných v trestním řízení.

Radou Evropské unie bylo dne 13. června 2002 schváleno rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV). „Staré členské státy“ byly povinny transponovat tento unijní předpis do svých právních řádů k 1. lednu 2004. Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu komplexně upravuje problematiku vzájemného vydávání (extradice) pachatelů trestných činů, kteří se pobytem v některém z členských států vyhýbají trestnímu stíhání, které je proti nim vedeno v jiném členském státě, nebo výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření spojeného s odnětím svobody, které jim byly pravomocně uloženy v jiném členském státě. Podle ustanovení článku 2 odst. 2 citovaného rámcového rozhodnutí jsou korupce a podvod, včetně podvodu poškozujícího zájmy Evropské unie ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství zařazeny mezi trestné činy, pro které se neuplatní podmínka oboustranné trestnosti pro účely předání na základě evropského zatýkacího rozkazu, pokud lze v dožadujícím státě za takové jednání uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky.

Uvedené rámcové rozhodnutí bylo do českého právního řádu implementováno novelou zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), a současně novelou trestního zákona. Předmětné ustanovení trestního zákona (§ 21 odst. 2 trestního zákona) bylo převzato i do trestního zákoníku (§ 10 odst. 2 trestního zákoníku). Předávání komplexně upravuje hlava 25, oddíl 3 zvláštní ustanovení pro předávání osob mezi členskými státy Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu (§§ 403 - 422) trestního řádu. Ustanovení § 412 trestního řádu pak specifikuje výjimky ze zásady oboustranné trestnosti. Xxxx, který rozhoduje o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu, nezjišťuje, zda jednání, které orgán vyžadujícího státu označí v evropském zatýkacím rozkazu jako jedno nebo více z jednání uvedených v ustanovení § 412, je trestným činem podle práva České republiky. Poškozování finančních zájmů Evropské unie je podle odst. 2 písmene h) jednou z takto taxativně vymezených jednání.

Předání občana České republiky jinému členskému státu Evropské unie umožňuje § 10 odst. 2 trestního zákoníku, který stanoví, že: „ Občan České republiky může být předán do jiného členského státu Evropské unie pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu.“ Čl. II/2 zákona č. 539/2004 Sb. ve znění zákona č. 253/2006 Sb. pak stanoví výjimku z uvedeného pravidla. Podle tohoto ustanovení se totiž ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté nepoužijí na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy

před 1. listopadem 2004). V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391 až 402 trestního řádu.

Článek 6 ukládá členským státům vzájemně spolupracovat, pokud se podvod vůči finančním zájmům EU týká alespoň dvou států.

Vzájemná spolupráce mezi členskými státy EU v trestních věcech je upravena mnoha mezinárodními smlouvami OSN, Rady Evropy a Evropské unie, dvoustrannými smlouvami s některými členskými státy i předpisy Evropské unie. Oblast mezinárodní spolupráce v trestních věcech je také upravena hlavou 25 trestního řádu. Ke koordinaci trestního stíhání vedeného ve více členských státech nebo koordinaci provádění právní pomoci lze využít též centrální jednotky justiční spolupráce EUROJUSTu, Evropské justiční sítě i ústředních orgánů České republiky pro zajišťování mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních (Ministerstvo spravedlnosti a Nejvyšší státní zastupitelství).

Lze shrnout, že články 5 a 6 jsou v současné době implementovány. Provádění spolupráce v rámci České republiky spadá do kompetence resortů vnitra, spravedlnosti a financí.

Článek 7 ve svém odst. 1 vyjadřuje zásadu „ne bis in idem“, dle které osoba, v jejíž věci bylo pravomocně rozhodnuto v jednom členském státě, nesmí být trestně stíhána za stejné jednání v jiném členském státě za podmínky, že jestliže byl uložen trest, byl tento trest již vykonán nebo je právě vykonáván anebo již nemůže být vykonán podle právních předpisů odsuzujícího státu.

Zásada „ne bis in idem“ je jednou ze zásad českého trestního práva a je zakotvena v článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.). Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který byl již pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada je pro rozhodnutí vnitrostátních orgánů rozvedena v § 11 odst. 1 písm. f), g), h) trestního řádu, kde je stanovena nepřípustnost trestního stíhání proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Ve vztahu k cizozemským rozsudkům pak § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu zakotvuje nepřípustnost trestního stíhání, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Takovou přímo použitelnou úpravu obsahuje například článek 35 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení (vyhlášeno pod č. 551/1992 Sb.).

Článek 7 odst. 1 Úmluvy není přímo použitelný, neboť vyžaduje, aby byla příslušná úprava provedena vnitrostátními předpisy členských států. Provedení tohoto závazku představuje ustanovení § 11 odst. 4 trestního řádu:

„Rozhodnutími podle odstavce 1 písm. f), g) a h) jsou i rozhodnutí soudů a jiných justičních orgánů členských států Evropské unie“.

Zásada „ne bis in idem“ se tak v souladu s požadavky článku 7 odst. 1 Úmluvy vztahuje na všechna příslušná rozhodnutí soudů a jiných justičních orgánů členských států Evropské unie.

Odstavec 2 článku 7 pak vypočítává případy, ve kterých může členský stát prohlásit, že není odstavcem 1 vázán. Uvedené výjimky však neplatí, požádal-li členský stát druhý členský stát, aby kvůli stejným skutečnostem zahájil trestní stíhání nebo povolil vydání dotyčné osoby. Stejnou úpravu jako článek 10 obsahují články 54 – 58 Schengenské prováděcí úmluvy

(celexové č. 42000A0922(02)). Protože Česká republika neučinila žádné prohlášení na základě článku 55 Schengenské prováděcí úmluvy, navrhuje se zdržet se prohlášení také v případě článku 7 předmětné Úmluvy.

Ustanovení článku 8 se týkají řešení sporných otázek při výkladu a aplikaci Úmluvy, a nevyžadují implementaci do vnitrostátního právního řádu.

Článek 9 stanoví, že žádné z ustanovení této Úmluvy nebrání členským státům přijmout vnitrostátní právní předpisy, které jdou nad rámec závazků vyplývajících z Úmluvy.

Články 10 – 13 se zabývají zejména otázkou povinnosti členského státu předložit Komisi Evropské unie znění ustanovení, kterými se implementují závazky vyplývající z Úmluvy do vnitrostátních právních řádů, vstupem úmluvy v platnost a postavením depozitáře. Úmluva vstoupí v platnost vůči přistupujícímu státu po uplynutí 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu.

Po uložení listiny o přístupu zašle v souladu s článkem 10 Úmluvy Česká republika Evropské komisi text příslušných ustanovení (v současnosti jde o § 4, § 5, § 6, § 10, § 21, § 22, § 23, §

24, § 138, §209, § 211, § 212 a § 260 trestního zákoníku, a § 11 a §§ 403 - 422 trestního řádu a překlad zákona č. 418/2011 Sb.).

K omentář k jednotlivým ustanovením Prvního protokolu k Úmluvě o ochraně

finančních zájmů ES

První protokol obsahuje v mnoha svých ustanoveních text v podstatě shodný se zněním Úmluvy o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie, vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii.

Obsahuje tudíž shodně definice úředníka – vnitrostátního i „úředníka Společenství“, obdobné skutkové podstaty pasivní a aktivní korupce a ustanovení o trestech jako ustanovení Úmluvy

o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie.

Článek 1 definuje pro účely Prvního protokolu pojem úředník, jímž se rozumí každý úředník Společenství, dále blíže definovaný, a úředník členského státu, včetně každého úředníka jiného členského státu.

Pro účely Prvního protokolu je pojem „úředník členského státu“ vykládán ve smyslu definice

„úředníka“ nebo „veřejného činitele“ podle vnitrostátních právních předpisů. Odpovídajícím ustanovením v českém právním řádu je definice „úřední osoby“ dle § 127 trestního zákoníku.

Definice úřední osoby podle § 127 trestního zákoníku je plně v souladu s definicí článku 1 Prvního protokolu, kdy odstavec 3 stanoví, že „úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva.“ Speciální pojetí „úřední osoby“ pro trestné činy úplatkářství je vymezeno v § 334 trestního zákoníku, jehož odstavec 2 písmena a) - c) stanoví, že úřední osobou je „též jakákoliv osoba a) zastávající funkci v zákonodárném orgánu, soudním orgánu nebo v jiném orgánu veřejné moci cizího státu;

b) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodním soudním orgánu;

c) zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného nebo v jejím orgánu nebo instituci.“ Podle článku 1 písmene c) Prvního protokolu bude při vnitrostátním trestním řízení ČR vázána definicí úředníka jiného členského státu EU pro účely použití trestního práva tohoto státu jen v rozsahu, ve kterém je tato definice slučitelná s výše uvedenými definicemi.

„Úředníkem Společenství“ se podle článku 1 písm. b) rozumí každá osoba, která je úředníkem nebo jiným smluvním zaměstnancem ve smyslu služebního řádu úředníků Evropské unie nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie a každá osoba vyslaná k Evropské unii členskými státy nebo kterýmkoli veřejnoprávním nebo soukromoprávním subjektem, která plní úkoly rovnocenné úkolům úředníků nebo jiných zaměstnanců Evropské unie.

S ohledem na skutečnost, že Evropskou unii nelze považovat za stát, je v tomto případě třeba vycházet z definice úřední osoby dle § 334 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, který stanoví, že úřední osobou je též osoba „zastávající funkci nebo zaměstnaná nebo pracující v mezinárodní nebo nadnárodní organizaci vytvořené státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného nebo v jejím orgánu nebo instituci, [...] pokud je s výkonem takové funkce, zaměstnání nebo práce spojena pravomoc při obstarávání věcí obecného zájmu a trestný čin byl spáchán v souvislosti s touto pravomocí.“

Podle poslední části článku 1 odst. 1 písm. b) Prvního protokolu se jako na úředníky EU pohlíží i na členy subjektů zřízených v souladu se smlouvami o založení Evropských společenství, a na jiné zaměstnance těchto subjektů. Podle výkladové zprávy k Prvnímu protokolu jde např. o úředníky Evropské investiční banky a řady dalších institucí. V jednotlivých případech by bylo možné tyto instituce považovat ve smyslu § 334 odst. 2 trestního zákoníku, za mezinárodní nebo nadnárodní organizace vytvořené státy (pokud byla konkrétní instituce zřízena např. na základě Smlouvy o ES) nebo jinými subjekty mezinárodního práva veřejného (pokud příslušná instituce vznikla nařízením Rady) nebo jejich orgány a instituce.

Na základě shora uvedeného lze shrnout, že současná právní úprava definice úřední osoby je plně v souladu s požadavky článků 1 a 4 Prvního protokolu na definici úředníka ve spojení s definicemi trestných činů podle článků 2 a 3 Prvního protokolu.

Článek 2 definuje pasivní korupci. Toto ustanovení Prvního protokolu je trestním zákoníkem (§ 331) plně implementováno.

Článek 3 definuje aktivní korupci. Toto ustanovení Prvního protokolu je trestním zákoníkem (§ 332) plně implementováno.

Na rozdíl od Úmluvy o boji proti korupci úředníků ES nebo úředníků členských států EU se v článcích 2 a 3 Prvního protokolu požaduje kriminalizovat pouze korupci za účelem porušení povinností, které poškozují nebo pravděpodobně poškodí finanční zájmy Evropské unie. Tento prvek je vůči výše uvedené úmluvě speciální a je podřazen obecnému prvku „v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“ podle § 331 a § 332 trestního zákoníku, protože se týká nakládání s finančními prostředky Evropské unie.

Článek 4 požaduje, aby se v českém právním řádu definice trestných činů aktivní a pasivní korupce spáchaných našimi úředníky, členy vlády ČR, zvolenými členy našich parlamentních

komor, členy našich nejvyšších soudů nebo nejvyšších kontrolních úřadů, při výkonu jejich funkcí, nebo proti nim, vztahovaly obdobně i na případy spáchání těchto trestných činů úředníky EU, členy Komise EU, Evropského parlamentu, Soudního dvora a Účetního dvora EU – nebo proti nim – při výkonu jejich funkcí.

Implementace v českém trestním zákoníku je rozebrána v komentáři k článku 1 Prvního protokolu.

Článek 5 obsahuje ustanovení o trestech. V jeho odstavci 1 je stanoveno postihovat jednání uvedená v článcích 2 a 3, účastenství a návod k těmto jednáním, účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty, přičemž v závažných případech mají takové tresty zahrnovat i trest odnětí svobody umožňující extradici. Tímto však není dotčen výkon disciplinárních pravomocí příslušnými orgány vůči úředníkům členských států nebo Evropské unie.

Současné druhy a výše, resp. účinnost a přiměřenost, trestů ukládané za trestné činy úplatkářství dle ustanovení trestního zákoníku odpovídají shora uvedeným požadavkům článku 5 Prvního protokolu. Tresty za spáchání trestných činů dle § 331 až § 333 trestního zákoníku zahrnují tresty odnětí svobody, zákaz činnosti, peněžitý trest a propadnutí majetku. Taktéž je možné uložit vedle těchto trestů i jiné tresty (§ 53 trestního zákoníku) uvedené v § 52 trestního zákoníku. Na tato ustanovení se vztahují rovněž obecná ustanovení trestního zákoníku o přípravě trestného činu, pokusu, organizátorství, návodu a pomoci a účastenství.

Článek 5 odst. 2 dovoluje, ale nepožaduje, zavedení zákonné úpravy, která by soudům umožnila brát při stanovení výše trestu v úvahu také již uložené disciplinární postihy. Za podmínek § 93 odst. 1 trestního zákoníku je ovšem možné pouze započítání doby strávené ve vazbě, nebo vykonaného trestu uloženého orgánem cizího státu V případech, kdy byl v cizině vykonán zcela nebo z části trest, který český právní řád nezná, pak český soud při stanovování trestu k této skutečnosti přihlédne (§ 93 odst. 2 trestního zákoníku).

Článek 6 upravuje pravidla pro uplatnění soudní pravomoci členských států ve vztahu k trestným činům, které tyto státy zavedou v souladu s články 2, 3 a 4 Prvního protokolu. Článek 6 odst. 1 vyžaduje zavedení zásady teritoriality, která je zakotvena v § 4 trestního zákoníku.

Dle odstavce 2 článku 6 může nicméně členský stát prohlásit, že pravidla pro zavedení soudní pravomoci stanovená v odst. 1 písm. b), c) a d) nebude uplatňovat nebo že bude uplatňovat jedno nebo více těchto pravidel jen ve zvláštních případech nebo za určitých podmínek. Zásada aktivní personality (odst. 1 písm. b) je s ohledem na české státní příslušníky upravena podle § 6 trestního zákoníku. S ohledem na úřední osoby ČR, které nejsou občany ČR, je třeba použít § 4 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku, protože u české úřední osoby ve smyslu § 127 trestního zákoníku půjde v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu vždy o ohrožení zájmu na nestranném výkonu české veřejné správy, který chrání § 331 trestního zákoníku.

Odstavec 1 písm. c), zásada pasivní personality, se týká podplácení v cizině osobami, které nejsou občany ČR, přičemž korupce směřuje vůči občanům ČR. Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., sice zavádí ve svém § 7 odst. 2 zásadu ochrany (pasivní personality) tak, že toto ustanovení poskytuje ochranu občanům České republiky a osobám bez státní příslušnosti, které mají na území ČR trvalý pobyt, pokud proti nim byl v cizině spáchán trestný čin, nicméně ochrana je poskytována pouze při splnění podmínky oboustranné trestnosti, tj. že čin

spáchaný v cizině je trestný v místě spáchání a současně podle trestního zákoníku, nebo kdy ke spáchání trestného činu, který je trestný podle trestního zákoníku, došlo v místě, které nepodléhá žádné trestní pravomoci (neregistrované plavidlo na širém moři, oblast severního pólu, atp.). Je tedy vhodné aplikaci tohoto ustanovení prohlášením omezit.

Odstavec 1 písm. d) téhož článku se pak týká úředníků institucí EU, které mají svá sídla v členském státu. Jde o řadu institucí různého druhu a okruhu působnosti. Výčet těchto institucí není stanoven, může jít o každou instituci nebo orgán, který bude v České republice ustaven v souladu se smlouvami zakládajícími EU. Přitom půjde o výjimečné případy, kdy dojde k podplácení nebo přijetí úplatku úředníkem instituce EU se sídlem v ČR, který není občanem ČR, mimo území ČR. Často přitom bude možno postupovat podle již zavedených ustanovení o působnosti trestního zákona (např. dle výše uvedeného § 4 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku). Je tedy vhodné aplikaci tohoto ustanovení prohlášením vyloučit.

Navrhuje se, aby Česká republika učinila následující prohlášení na základě článku 6 odst. 2 Prvního protokolu, které bude mít povahu výhrady ve smyslu čl. 11 Prvního protokolu:

Výše navržená výhrada není ničím neobvyklým ani u jiných členských států Evropské unie, kdy výhradu podle čl. 6 odst. 2 uplatnily Rakousko, Dánsko, Francie, Velká Británie, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Polsko, Švédsko, Finsko a Slovensko. Některé členské státy prohlásily, že soudní pravomoc budou vykonávat ve vztahu k trestným činům, je-li pachatel jejich státním příslušníkem nebo úředníkem (ustanovení písm. b)), jen pokud jsou trestné ve státě, v němž byly spáchány (princip oboustranné trestnosti). Takové prohlášení učinilo Rakousko, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Finsko. Aplikaci ustanovení písmene c) vyloučily Velká Británie, Litva, Portugalsko, Švédsko Finsko a Slovensko. Aplikaci ustanovení písmene d) vyloučily Velká Británie, Litva, Portugalsko, Švédsko a Finsko. Nizozemsko uplatňuje pravomoc podle písm. d) pouze, pokud je čin trestný ve státě, kde byl spáchán. Polsko uplatňuje pravomoc podle písm. d), pokud úředník ES, který není občanem Polska a spáchal čin mimo jeho území, je na území Polska a nebylo rozhodnuto o jeho vydání do zahraniční, případně předání do jiného členského státu. Itálie uplatňuje působnost podle písm. c) a d) pouze za podmínek stanovených italským trestním zákonem.

Článek 7 upravuje vztah Prvního protokolu k Úmluvě. Článek 3, článek 5 odst. 1, 2 a 4 a článek 6 Úmluvy se použijí tak, jako kdyby v nich bylo odkazováno na jednání uvedené v článcích 2, 3 a 4 Prvního protokolu, přičemž se na První protokol vztahují také článek 7, 9 a 10 Úmluvy.

Závěrečné články 9 – 12 Prvního protokolu se zabývají jeho vstupem v platnost, přistoupením nových členů, postavením depozitáře, přičemž článek 11 zakotvuje nemožnost učinění výhrad kromě výhrad učiněných podle článek 6 odst. 2. První protokol vstoupí v platnost vůči přistupujícímu státu po uplynutí 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu.

K omentář k jednotlivým ustanovením Druhého protokolu k Úmluvě o ochraně

finančních zájmů ES

Druhý protokol upravuje především problematiku praní peněz (legalizace výnosů z trestné činnosti) a odpovědnost právnických osob za podvodná jednání poškozující finanční zájmy Evropské unie, tak jak je zakotveno Úmluvou. Pro účely Druhého protokolu se „úmluvou“ rozumí Úmluva o ochraně finančních zájmů ES, "podvodem" jednání podle článku l Úmluvy, "pasivní a aktivní korupcí" jednání podle článků 2 a 3 Prvního protokolu.

Článek 1 písm. d) definuje pro účely Druhého protokolu právnickou osobu jako každý subjekt mající takové právní postavení podle platných vnitrostátních předpisů, s výjimkou států nebo jiných veřejnoprávních subjektů při výkonu veřejné moci a mezinárodních organizací veřejného práva.

„Praním peněz“ se pro účely Druhého protokolu v souladu s článkem 1 písm. e) rozumí jednání definované v čl. l třetí odrážce směrnice Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz5, které je spojeno s výnosy z podvodu, alespoň v závažných případech, a s výnosy aktivní nebo pasivní korupce.

Směrnice Rady č. 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz byla nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu.6 Podle čl. 44 uvedené směrnice z r. 2005 se odkazy na zrušenou směrnici z r. 1991 považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze směrnice.

Definice podle obsažené v článku 1 Druhého protokolu jsou v souladu s českým právním řádem.

Článek 2 požaduje trestnost praní peněz. V českém právním řádu se jedná o trestnost legalizace výnosů z trestné činnosti související s poškozením finančních zájmů Evropské unie, která je postižitelná jak ve formě úmyslného, tak i nedbalostního jednání, podle § 216 (legalizace výnosů z trestné činnosti) a § 217 (legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti) trestního zákoníku. V souladu s předmětnými ustanoveními je trestně postižitelný ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem, nebo jako odměna za něj, nebo věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem, nebo kdo jinému spáchání takového činu umožní. Dále je trestný ten, kdo jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem, nebo jako odměna za něj.

Na základě shora uvedeného lze shrnout, že toto ustanovení Druhého protokolu je trestním zákoníkem (§ 216 a 217) plně implementováno.

5 Úř. věst. L 166, 28.6.1991, s. 77 – 83; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 09 Svazek 01 s. 153 – 158.

6 Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15 – 36.

Článek 3 odst. 1) požaduje, aby právnické osoby byly odpovědné za poškození finančních zájmů Evropské unie (§ 260 trestního zákoníku), aktivní korupci (§ 332 trestního zákoníku) a praní peněz (§ 216 a 217 trestního zákoníku) pokud tyto trestné činy v jejich prospěch spáchá osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotčené právnické osoby, nebo která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě blíže specifikovaných podmínek. Právnické osoby mají být odpovědné také za návod, účastenství na výše uvedených trestných činech a také za pokus poškození finančních zájmů EU.

V odst. 2 článku 3 je požadováno, aby právnické osoby byly odpovědné také v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání vyjmenovaných trestných činů ve prospěch právnické osoby osobou jí podřízenou.

Odstavec 3 pak stanoví podmínku, že stíhání právnických osob nevylučuje možnost trestního stíhání proti fyzickým osobám.

Ustanovení článku 3 plně implementuje zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), který vstoupil v platnost 1. ledna 2012. Podle ustanovení § 7 tohoto zákona mohou být právnické osoby činěny trestně odpovědnými za legalizaci výnosů z trestné činnosti (§ 216 trestního zákoníku), legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (§ 217 trestního zákoníku), poškozování finančních zájmů Evropské unie (§ 260 trestního zákoníku), přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního zákoníku) a podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku). Pachatelství, spolupachatelství a účastenství právnických osob blíže upravuje § 9 předmětného zákona, který ve svém odst. 3) také výslovně stanoví, že trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob a vice versa. Ohledně trestnosti pokusu se v souladu s § 1 odst. 2) zákona č. 418/2011 Sb. použije ve vztahu k právnické osobě ustanovení § 21 (pokus) trestního zákoníku. V souladu s ustanovením odstavce 1 § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je trestným činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak:

 statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat;

 ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost;

 ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby; nebo

 zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů. Dále pak lze právnické osobě přičítat spáchání trestného činu, jestliže byl spáchán:

 jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v § 8 odstavci 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.; nebo

 zaměstnancem na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 § 8 zákona anebo proto, že orgány právnické osoby nebo uvedené osoby neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

S ohledem na výše popsané lze ustanovení článku 3 Druhého protokolu považovat za plně implementované do českého právního řádu.

Článek 4 obsahuje ustanovení o sankcích ukládaných právnickým osobám, které budou účinné, přiměřené a odrazující. V odstavci 1 je uveden příkladný výčet trestů ukládaných právnickým osobám odpovědným za jednání podle článku 3:

 zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

 dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

 uložení soudního dohledu;

 zrušení rozhodnutím soudu.

V souladu s ustanovením § 15 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob lze právnické osobě uložit trest:

 zrušení právnické osoby,

 propadnutí majetku,

 peněžitý trest,

 propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

 zákaz činnosti,

 zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži,

 zákaz přijímání dotací a subvencí,

 uveřejnění rozsudku;

a ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Současné druhy trestů a ochranných opatření, jež je možné ukládat právnickým osobám, je plně v souladu s ustanovením článku 4 Druhého protokolu.

Článek 5 následně požaduje, aby právnickým osobám bylo možné zabavit či odejmout nástroje a výnosy trestné činnosti v souladu s tuzemským právním řádem, aniž by byla dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře. Předmětné ustanovení je plně implementováno neb právnickým osobám lze podle § 15 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uložit trest propadnutí majetku, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, případně ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a tímto výnosy trestné činnosti právnické osobě efektivně odčerpat.

V článku 6 je stanoven zákaz odmítnout poskytnutí vzájemné právní pomoci týkající se trestných činů poškozování finančních zájmů Evropské unie (podle § 260 trestního zákoníku), přijetí úplatku (podle § 331 trestního zákoníku), uplácení (podle § 332 trestního zákoníku) a legalizace výnosů trestné činnosti (podle § 216 a 217 trestního zákoníku) pouze z toho důvodu, že se takové jednání týká daňového nebo celního trestného činu nebo je za něj považováno.

Český trestní řád, kterým se poskytování vzájemné právní pomoci řídí, konkrétně hlava dvacátá pátá - právní styk s cizinou) takovou podmínku pro poskytování vzájemné právní pomoci, včetně předávání osob mezi členskými státy EU na základě evropského zatýkacího rozkazu, nezná. Navíc pro případy předání osob pro jednání podvodu včetně podvodů postihujících zájmy Evropské unie stanoví trestní řád podle § 412 výjimku, kdy soud v takovém případě nezjišťuje, zda jde o trestný čin podle práva České republiky.

Článek 7 upravuje spolupráci Komise Evropské unie a členských států v oblasti boje proti poškozování zájmů Evropské unie, úplatkářství a praní peněz. Pro tento účel Komise poskytuje technickou a operativní pomoc, kterou mohou příslušné vnitrostátní orgány potřebovat k usnadnění koordinace svých vyšetřování. V souladu s odstavcem 2 si členské

státy za stanovených podmínek mohou vyměňovat informace za účelem zjišťování skutkového stavu a zajištění účinného postupu proti výše zmiňované trestné činnosti.

Za účelem určení hlavních směrů všeobecného strategického přístupu k prevenci, detekci, hlášení, šetření, nápravě a postihu jednání podvodné povahy, poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy EU, je vládou České republiky pravidelně od roku 2004 přijímána Národní strategie proti podvodným jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství (usnesení č. 456 dne 12. května 2004, usnesení č. 1010 z 5. září 2007 a následné usnesení č. 535 ze dne 14. května 2008). Česká republika ustanovení článku 7 plní již nyní.

Článek 8 upravuje odpovědnost Komise za ochranu osobních údajů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Podle článku 9 jsou pravidla přijatá na základě závazků podle článku 8 zveřejňována v Úředním věštníku Evropské unie.

Článek 10 upravuje předávání údajů jiným členským státům a třetím zemím, kdy stanoví podmínku, že Komise může získané údaje poskytnout jiným členským státům, pokud o tom vyrozumí členský stát, který údaje poskytl. Třetím zemím pak může Komise získané údaje předávat pouze za předpokladu, že členský stát, který údaje poskytl, s tímto předání souhlasí.

Článek 11 následně stanoví, že jakýkoliv orgán určený nebo zřízený za účelem výkonu funkce nezávislého dozoru nad ochranou údajů, pokud jde o osobní údaje uchovávané Komisí v rámci plnění jejích úkolů podle Smlouvy o založení Evropského společenství, je příslušný k výkonu stejné funkce i ve vztahu k osobním údajům uchovávaným Komisí na základě tohoto protokolu.

Článek 12 upravuje vztah Druhého protokolu k Úmluvě. Článek 3, článek 5 a článek 6 Úmluvy se použijí tak, jako kdyby v nich bylo odkazováno na jednání uvedené v článku 2 Druhého protokolu, přičemž se na Druhý protokol vztahují také článek 4, 7, 9 a 10 Úmluvy.

Článek 13 stanoví, že případný spor mezi členskými státy týkající se výkladu nebo uplatňování Druhého protokolu buse projednán nejprve Radou s cílem nález řešení a v případě, že řešení není nalezeno, pak teprve může být věc předložena Soudnímu dvoru Evropské unie. Dále pak každý spor mezi jedním nebo více členskými státy a Komisí týkající se uplatňování článku 2 v souvislosti s čl. 1 písm. e) a článků 7, 8 a 10 a čl. 12 odst. 2 čtvrté odrážky tohoto protokolu, který nebylo možné urovnat jednáním, může být předložen Xxxxxxxx dvoru po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy jedna ze stran sporu uvědomí druhou stranu o vzniku sporu. Podle odstavce 3 článku 13 se Protokol o výkladu vztahuje i na Druhý protokol.

Článek 14 upravuje mimosmluvní odpovědnost Evropské unie.

Článek 15 zaručuje, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných kteroukoli fyzickou nebo právnickou osobou proti rozhodnutí Komise určenému této osobě nebo proti rozhodnutí, které se této osoby přímo a osobně týká, z důvodu porušení článku 8 nebo jiného pravidla přijatého na základě tohoto článku anebo z důvodu zneužití pravomoci.

Články 16 - 19 se zabývají vstupem Druhého protokolu v platnost, přistoupením nových členů, možnosti výhrad a postavením depozitáře. Druhý protokol vstoupí v platnost vůči přistupujícímu státu po uplynutí 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu.

K omentář k jednotlivým ustanovením Protokolu o výkladu k Úmluvě o ochraně

finančních zájmů ES

Protokol o výkladu se dle ustanovení svého článku 1 týká pravomoci Soudního dvora Evropské Unie interpretovat ustanovení Úmluvy a Prvního protokolu, a to v řízení

o předběžné otázce. Použije se i na Druhý protokol, ledaže při přístupu k Druhému protokolu uvede smluvní strana něco jiného (článek 13 odst. 3 Druhého protokolu).

Dle článku 2 odst. 1 může přijmout každý členský stát prohlášením učiněným při podpisu tohoto protokolu nebo kdykoli později příslušnost Soudního dvora Evropské unie k rozhodování o předběžných otázkách týkající se výkladu shora uvedené Úmluvy a jejího Prvního protokolu, a to za podmínek uvedených v článku 2 odst. 2 buď v písmenu (a), tj. že každý soud dotyčného státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, může požádat Soudní dvůr Evropské unie, aby rozhodl

o předběžné otázce vznesené v jím projednávané věci a týkající se výkladu Úmluvy a Prvního protokolu, má-li dotyčný soud za to, že rozhodnutí o dané otázce je nezbytným předpokladem vynesení rozsudku, nebo v písmenu (b), tj. že takový požadavek může vznést každý příslušný soud dotyčného státu.

Dle článku 3 se použije Protokol o statutu Soudního dvora Evropské unie a jednací řád tohoto Soudního dvora, v souladu s nímž je každý členský stát, ať prohlášení podle článku 2 učinil nebo ne, oprávněn předkládat Soudnímu dvoru Evropské unie písemná podání nebo vyjádření ve věcech, jež byly Soudnímu dvoru předloženy podle článku 1.

Článek 4 stanoví, že Protokol o výkladu podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy, přičemž členské státy oznámí depozitáři splnění požadavků stanovených jejich ústavními předpisy pro přijetí tohoto protokolu, jakož i každé prohlášení učiněné podle článku 2.

Závěrečné články 5 – 8 Protokolu o výkladu se zabývají zejména jeho vstupem v platnost a postavením depozitáře, přičemž protokol vstoupí v platnost vůči každému přistupujícímu státu po uplynutí 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu.

Podmínky pro provádění článků Protokolu o výkladu týkající se možnosti žádat Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce jsou upraveny v § 9a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Podle ustanovení tohoto paragrafu se mohou na Soudní dvůr obracet všechny soudy a to v souladu s čl. 234 Smlouvy o založení ES, aktuálně čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie,7 a dále na základě prohlášení č. 26 k Závěrečnému aktu ke Smlouvě o

7 Čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý čl. 234 Smlouvy o založení ES) předpokládá, že jakýkoliv vnitrostátní soud, který rozhodnutí o předběžné otázce považuje za nezbytné pro vynesení svého rozsudku, se může na Soudní dvůr EU s takovou předběžnou otázkou obrátit. Avšak vyvstane-li taková otázka při jednání

před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout řádnými opravnými prostředky, má takový soud povinnost se s předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU obrátit.

přistoupení. Tímto prohlášením ČR přijala pravomoc Soudního dvora EU v souladu s článkem 35 odst. 2 a odst. 3 písm. b) Xxxxxxx o EU, přičemž si vyhradila právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v článku 35 odst. 1 Smlouvy o EU vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru EU.

Ačkoliv po uplynutí přechodného pětiletého období od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bude pravděpodobně povinnost vnitrostátních soudů, proti jejichž rozhodnutí nelze podat řádný opravný prostředek, obracet se na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou ohledně platnosti a výkladu Smlouvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejích protokolů vyplývat z již zmiňovaného čl. 267 Smlouvy o fungování EU, vyhrazuje si ČR možnost toto pravidlo zakotvit do svého vnitrostátního právního řádu explicitně. Právě s ohledem na čl. 9 a 10 odst. 1 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních, který byl Lisabonskou smlouvou připojen k zakládajícím smlouvám (Protokol o přechodných ustanoveních), v této chvíli ještě nelze na Úmluvu čl. 267 Smlouvy o fungování EU vztáhnout. Dále je nutné podotknout, že formulace čl. 10 odst. 1 Protokolu o přechodných ustanoveních není zcela jednoznačná. S použitím účelového a systematického výkladu, založeného na tezi ucelené komunitarizace bývalého třetího pilíře EU, lze dospět k závěru, že se toto ustanovení vztahuje i na úmluvy uzavřené mezi členskými státy. Gramatický výklad by ovšem jeho aplikaci zúžil pouze na akty Unie. V takovém případě by omezené pravomoci Soudního dvora EU na základě Protokolu o výkladu Úmluvy Soudním dvorem EU, včetně doprovodných prohlášení členských států, zůstaly zachovány až do okamžiku nahrazení Úmluvy právním aktem Unie a neuplatnila by se pětiletá přechodná lhůta dle čl. 10 odst. 3 Protokolu o přechodných ustanoveních.

Do současnosti bylo českými obecnými a správními soudy vzneseno celkem 22 předběžných otázek, ale žádná z nich se netýkala trestně-právní problematiky. Obecně lze tvrdit, že problematika podávání předběžných otázek Soudnímu dvoru EU není ve vnitrostátních předpisech komplexně upravena a implicitně je odkazováno na úpravu obsaženou v zakládajících smlouvách8 a proto nelze takovou legislativní úpravu do budoucna vyloučit.

Odpovídající znění výhrady se navrhuje připojit také k prohlášení podle článku 2 odst. 1 Protokolu o výkladu. Stejným způsobem postupovaly i další členské státy (Německo, Řecko, Nizozemí, Rakousko, Španělsko).

Prohlášení dle článku 2 odst. 1 Protokolu o výkladu se liší tím, zda se k Soudnímu dvoru Evropské Unie může obrátit jen poslední vnitrostátní instance (písm. a) nebo každý příslušný soud (písm. b). Druhá alternativa již byla zvolena v souvislosti s výše popsanou pravomocí Soudního dvora EU v řízení o předběžných otázkách spojených s právními akty EU podle článku 35 Smlouvy o EU, takže takové řízení bude moci iniciovat každý příslušný český soud. Příslušnost Soudního dvora EU pro výklad Druhého protokolu se výslovně neuvádí, protože bude Českou republikou přijata na základě článku 13 odst. 3 Druhého protokolu při přístupu k němu.

Navrhuje se tedy, aby Česká republika učinila následující prohlášení:

8 Viz ustanovení § 9a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu; srovnej též ustanovení § 109 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nebo ustanovení § 48 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.

„V souladu s ustanovením článku 2 odst. 1 Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 29. listopadu 1996, Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropské unie podle podmínek uvedených v článku 2 odst. 2 písm. b). Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že je-li otázka týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejího Prvního protokolu vznesena ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropské Unie.“

III.

Vstup v platnost, ekonomické dopady a průběh připomínkového řízení

Úmluva, První protokol, Druhý protokol a Protokol o výkladu jsou v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Právní řád České republiky je plně v souladu se závazky stanovenými Úmluvou, Prvním protokolem, Druhým protokolem a Protokolem o výkladu.

Úmluva, První protokol, Druhý protokol a Protokol o výkladu upravují záležitosti, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, a proto se jedná o smlouvu, k jejíž ratifikaci je třeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR ve smyslu článku 49 písm. e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Úmluva, První protokol, Druhý protokol a Protokol o výkladu vstoupí pro Českou republiku v platnost po uplynutí 90 dní od uložení listiny o přístupu depozitáři.

Z provádění Úmluvy, Prvního protokolu, Druhého protokolu a Protokolu o výkladu nevzniknou České republice žádné finanční závazky ani výdaje ze státního rozpočtu.

Přístup k Úmluvě, Prvnímu protokolu, Druhému protokolu a k Protokolu o výkladu je v souladu se zahraničně-politickými zájmy České republiky a napomůže ochraně finančních zájmů Evropské unie a rozšíření možností vzájemné justiční spolupráce v evropském měřítku.

Vláda vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a jejím protokolům svým usnesením ze dne 23. května 2012 č. 371.

V Praze dne 20. srpna 2012

RNDr. Xxxx Xxxxx, v.r. předseda vlády

ÚMLUVA

o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaná na základě článku

K.3 Smlouvy o Evropské unii1

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY této úmluvy, členské státy Evropské unie, S OHLEDEM na akt Rady Evropské unie ze dne 26. července 1995,

PŘEJÍCE SI zajistit, aby jejich trestněprávní předpisy účinně přispívaly k ochraně finančních zájmů Evropských společenství,

VĚDOMY SI, že podvody poškozující nebo ohrožující příjmy a výdaje Společenství se v mnoha případech neomezují pouze na jednu zemi a často je páchají organizované zločinecké sítě,

PŘESVĚDČENY, že ochrana finančních zájmů Evropských společenství vyžaduje trestní stíhání podvodného jednání, které tyto jejich zájmy poškozuje nebo ohrožuje, a za tímto účelem vyžaduje přijetí společné definice,

PŘESVĚDČENY, že je nezbytné posuzovat toto jednání jako trestné činy, za něž mohou být ukládány účinné, přiměřené a odrazující sankce s tím, že ve vhodných případech je možné ukládat i jiné sankce, přičemž je alespoň v nejzávažnějších případech nutné, aby za toto jednání mohly být ukládány tresty odnětí svobody, které mohou vést k vydání jinému státu,

UZNÁVAJÍCE, že podniky hrají v oblastech financovaných Evropskými společenstvími významnou roli a že osoby s rozhodovacími pravomocemi v podnicích by neměly za určitých okolností unikat trestní odpovědnosti,

ROZHODNUTY společně bojovat proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství přijetím závazků týkajících se soudní pravomoci, vydávání a vzájemné spolupráce,

SE DOHODLY NA TĚCHTO USTANOVENÍCH:

Článek 1

Obecná ustanovení

l. Pro účely této úmluvy je podvodem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Evropských společenství

a) v oblasti výdajů každé úmyslné jednání nebo opomenutí týkající se

- použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo dokladů, které má za následek neoprávněné přisvojení nebo zadržování prostředků ze souhrnného rozpočtu Evropských společenství či rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem,

1 Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49 – 57; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 Svazek 08 S. 66 – 72.

- neposkytnutí informací v rozporu se zvláštní povinností se stejnými následky,

- neoprávněné použití těchto prostředků pro jiné účely, než pro které byly původně poskytnuty;

b) v oblasti příjmů každé úmyslné jednání nebo opomenutí týkající se

- použití nebo předložení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo dokladů, které má za následek nedovolené snížení prostředků v souhrnném rozpočtu Evropských společenství či v rozpočtech spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem,

- neposkytnutí informací v rozporu se zvláštní povinností se stejnými následky,

- neoprávněné použití dovoleně získaného prospěchu se stejnými následky.

2. S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát nezbytná a vhodná opatření k provedení odstavce l svými vnitrostátními trestněprávními předpisy tak, aby v nich uvedená jednání byla trestnými činy.

3. S výhradou čl. 2 odst. 2 přijme každý členský stát také nezbytná opatření zajišťující, aby úmyslné vyhotovení nebo poskytnutí nepravdivých, nesprávných nebo neúplných prohlášení nebo dokladů, které má následek popsaný v odstavci l, bylo trestným činem, není-li již trestné jako trestný čin nebo jako účastenství, návod nebo pokus podvodu uvedeného v odstavci 1.

4. Úmysl při jednání nebo opomenutí uvedeném v odstavcích l a 3 lze odvodit z objektivních skutkových okolností.

Článek 2

Tresty

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedené v článku 1 a účastenství na jednání uvedeném v čl. 1 odst. 1, návod k němu nebo pokus o ně bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty včetně, alespoň v případech závažných podvodů, trestů odnětí svobody, pro které je možné vydání, přičemž za závažný podvod musí být považován podvod dosahující určité minimální částky, kterou stanoví každý členský stát. Výše této minimální částky však nesmí přesahovat 50000 ECU.

2. V případech méně závažných podvodů týkajících se celkové částky nižší než 4000 ECU, které nebyly podle jeho vnitrostátních předpisů spáchány za obzvláště závažných okolností, může členský stát stanovit tresty jiného druhu, než jsou tresty uvedené v odstavci l.

3. Částku uvedenou v odstavci 2 může Rada Evropské unie změnit jednomyslným rozhodnutím.

Článek 3

Trestní odpovědnost vedoucích podniků

Každý členský stát přijme opatření nezbytná k tomu, aby vedoucí podniků nebo jiné osoby s rozhodovacími nebo kontrolními pravomocemi v podniku mohli být v souladu se zásadami stanovenými jeho vnitrostátním právem uznáni trestně odpovědnými za podvody poškozující

nebo ohrožující finanční zájmy Evropských společenství uvedené v článku 1 spáchané jim podřízenou osobou jednající jménem dotyčného podniku.

Článek 4

Soudní pravomoc

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zavedení své soudní pravomoci ve vztahu k trestným činům, které zavedl podle článku l a čl. 2 odst. 1, pokud:

- podvod, účastenství na podvodu nebo pokus podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Evropských společenství je spáchán zcela nebo zčásti na jeho území, včetně podvodu, z kterého byl získán prospěch na tomto území,

- osoba na jeho území vědomě napomáhá nebo navádí ke spáchání takového podvodu na území jiného státu,

- pachatel je jeho státním příslušníkem, přičemž právo tohoto členského státu může požadovat, aby jednání bylo trestné i na území státu, kde bylo spácháno.

2. Členský stát může při oznámení podle čl. 11 odst. 2 prohlásit, že pravidlo stanovené v odst. l třetí odrážce tohoto článku nebude uplatňovat.

Článek 5

Vydávání a trestní stíhání

x. Xxxxxxx stát, který podle svých právních předpisů nevydává své státní příslušníky, přijme nezbytná opatření k zavedení své soudní pravomoci ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích l a čl. 2 odst. 1, jestliže byly spáchány jeho státními příslušníky mimo jeho území.

2. Každý členský stát, jehož státní příslušník je podezřelý ze spáchání trestného činu uvedeného v článku l a čl. 2 odst. 1 v jiném členském státě a který nevydá tuto osobu dotyčnému členskému státu pouze z důvodu její státní příslušnosti, předloží tuto věc svým příslušným orgánům za účelem případného trestního stíhání. Aby se mohlo uskutečnit trestní stíhání, předají se spisy, informace a předměty týkající se daného trestného činu postupem podle článku 6 Evropské úmluvy o vydávání. Dožadující členský stát bude pak informován o zahájeném trestním stíhání a jeho výsledku.

3. Členský stát nesmí odmítnout vydání v případě podvodu poškozujícího nebo ohrožujícího finanční zájmy Evropských společenství pouze z toho důvodu, že jde o daňový nebo celní trestný čin.

4. Pojem "státní příslušník" členského státu se pro účely tohoto článku vykládá v souladu s prohlášením učiněným dotyčným členským státem podle čl. 6 odst. 1 písm. b) Evropské úmluvy o vydávání a odst. 1 písm. c) uvedeného článku.

Článek 6

Spolupráce

1. Je-li podvod vymezený v článku l trestným činem a týká se alespoň dvou členských států, spolupracují tyto státy účinně při vyšetřování, trestním stíhání a výkonu uloženého trestu, a to

například prostřednictvím vzájemné právní pomoci, vydávání, předávání trestního řízení nebo výkonu trestů uložených v jiném členském státě.

2. Má-li více členských států soudní pravomoc a možnost účinného stíhání trestného činu týkajícího se téhož skutku, spolupracují dotyčné členské státy při rozhodování o tom, který z nich bude pachatele trestně stíhat, s cílem soustředit pokud možno trestní stíhání do jednoho členského státu.

Článek 7

Překážka pravomocně rozhodnuté věci

1. Členské státy uplatňují ve svých vnitrostátních trestněprávních předpisech překážku pravomocně rozhodnuté věci, podle které osoba, v jejíž věci bylo vydáno pravomocné rozhodnutí v jednom členském státě, nesmí být trestně stíhána pro týž skutek v jiném členském státě za podmínky, že pokud byl pachatel odsouzen, byl trest vykonán nebo je vykonáván anebo již nemůže být vykonán podle právních předpisů odsuzujícího státu.

2. Členský stát může při oznámení podle čl. 11 odst. 2 prohlásit, že není vázán odstavcem 1 tohoto článku v jednom nebo více následujících případech:

a) pokud skutky, které byly předmětem rozsudku vyneseného v zahraničí, byly spáchány zcela nebo zčásti na jeho území. V případě uvedeném na druhém místě se tato výjimka nepoužije, jestliže byly tyto skutky spáchány částečně na území členského státu, v němž byl rozsudek vynesen;

b) pokud skutky, které byly předmětem rozsudku vyneseného v zahraničí, zakládají trestný čin proti bezpečnosti nebo jiným stejně významným zájmům tohoto členského státu;

c) pokud skutky, které byly předmětem rozsudku vyneseného v zahraničí, spáchal úředník tohoto členského státu v rozporu se svými úředními povinnostmi.

3. Výjimky, které mohou být předmětem prohlášení podle odstavce 2, se nepoužijí, pokud dotyčný členský stát požádal jiný členský stát, aby ohledně téhož skutku zahájil trestní stíhání nebo povolil vydání dotyčné osoby.

4. Tímto článkem nejsou dotčeny dvoustranné a mnohostranné dohody uzavřené mezi členskými státy a s nimi související prohlášení.

Článek 8

Soudní dvůr

1. Každý spor mezi členskými státy týkající se výkladu nebo uplatňování této úmluvy projedná nejprve Rada postupem stanoveným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii s cílem nalézt řešení.

Není-li řešení nalezeno do šesti měsíců, může jedna ze stran sporu věc předložit Soudnímu dvoru Evropských společenství.

2. Každý spor mezi jedním nebo více členskými státy a Komisí Evropských společenství týkající se článků l nebo 10 této úmluvy, který nebylo možné urovnat jednáním, může být předložen Soudnímu dvoru.

Článek 9

Vnitrostátní předpisy

Žádné ustanovení této úmluvy nebrání členským státům přijmout vnitrostátní úpravu překračující rámec závazků vyplývajících z této úmluvy.

Článek 10

Sdělení

x. Xxxxxxx státy sdělí Komisi Evropských společenství znění předpisů, kterými se v jejich vnitrostátním právu provádějí závazky vyplývající z této úmluvy.

2. Pro účely uplatňování této úmluvy rozhodnou vysoké smluvní strany v rámci Rady Evropské unie, které informace si mají sdělovat nebo vyměňovat členské státy mezi sebou nebo členské státy a Komise, a rovněž jakým způsobem.

Článek 11

Vstup v platnost

1. Tato úmluva podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

2. Členské státy oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí této úmluvy.

3. Tato úmluva vstupuje v platnost uplynutím 90 dní od oznámení podle odstavce 2 učiněného členským státem, který splní tuto formální náležitost jako poslední.

Článek 12

Přístup

1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie.

2. Znění této úmluvy vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího členského státu je platné.

3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.

4. Tato úmluva vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu členskému státu uplynutím 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu této úmluvy v platnost, pokud nevstoupí v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.

Článek 13

Depozitář

1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie.

2. Depozitář zveřejňuje v Úředním věstníku Evropských společenství informace o průběhu přijímání a přístupů, prohlášení a výhrady a rovněž všechna další oznámení týkající se této úmluvy.

En fe de lo cual, los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Convenio.Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne konvention.Xx Xxxxxx dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter dieses Übereinkommen gesetzt.Σε πίστωση των ανωτέρω, οι υπογράφοντες πληρεξούσιοι έθεσαν την υπογραφή τους κάτω από την παρούσα xxxxxxx.Xx witness whereof, the undersigned Plenipotentiaries have hereunto set their hands.En foi de quoi, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas de la présente convention.Dá fhianú sin, chuir na Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an gCoinbhinsiún xxx.Xx fede di che, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto le loro firme in calce alla presente convenzione.Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze overeenkomst hebben gesteld.Em fé do que, os plenipotenciários abaixo assinados apuseram as suas assinaturas no final da presente convenção.Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän yleissopimuksen.Til bekräftelse bärav har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat denna konvention.

Hecho en Bruselas, el veintiseis de julio de mil novecientos noventa y cinco, en un ejemplar único, en lenguas alemana, inglesa, danesa, española, finesa, francesa, griega, gaélica, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, cuyos textos son igualmente auténticos y que será depositado en los archivos de la Secretaría General del Consejo de la Unión Europea.Udfærdiget i Bruxelles den seksogtyvende juli nitten hundrede og femoghalvfems, i ét eksemplar på dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk og tysk, hvilke tekster alle har samme gyldighed, og deponeres i arkiverne i Generalsekretariatet for Rådet for Den Europæiske Union.Geschehen zu Brüssel am sechsundzwanzigsten Juli neunzehnhundertfünfundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist; die Urschrift wird im Archiv des Generalsekretariats des Rares der Europäischen Union hinterlegt.Έγινε στις Βρυξέλλες, στις είκοσι έξι Ιουλίου χίλια εννιακόσια ενενήντα πέντε, σε ένα μόνο αντίτυπο, στην αγγλική, γαλλική, γερμανική, δανική, ελληνική, ιρλανδική, ισπανική, ιταλική, ολλανδική, πορτογαλική, σουηδική και φινλανδική γλώσσα, όλα δε τα κείμενα είναι εξίσου αυθεντικά και κατατίθενται στα αρχεία της Γενικής Γραμματείας του Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης.Done at Brussels on the twenty-sixth day of July in the year one thousand nine hundred and ninety-five in a single original, in the Danish, Dutch, English, Finnish, French, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish and Swedish languages, each text being equally authentic, such original remaining deposited in the archives of the General Secretariat of the Council of the European Union.Fait à Bruxelles, le vingt-six juillet mil neuf cent quatre-vingt-quinze, en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise, espagnole, finnoise, française, grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise et suédoise, tous ces textes faisant également foi, exemplaire qui est déposé dans les archives du Secrétariat général du Conseil de l'Union

européenne.Arna dhéanamh sa Bhruiséil, an séú lá is fiche de Iúil sa bhliain míle naoi gcéad nócha a cúig, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san Iodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis agus comhúdarás ag na téacsanna i ngach ceann de na teangacha sin; déanfar an scríbhinn bhunaidh sin a thaisceadh i gcartlann Ardrúnaíocht Chomhairle an Aontais Eorpaigh.Fatto a Bruxelles, addì ventisei luglio millenovecentonovantacinque, in unico esemplare in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, olandese, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, i testi di ciascuna di queste lingue facenti ugualmente fede, esemplare depositato negli archivi del segretariato generale dell'Unione europea.Gedaan te Brussel, de zesentwintigste juli negentienhonderd vijfennegentig, in één exemplaar, in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Franse, de Griekse, de Ierse, de Italiaanse, de Nederlandse, de Portugese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde alle teksten gelijkelijk authentiek, dat wordt neergelegd in het archief van het Secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie.Feito em Bruxelas, em vinte e seis de Julho de mil novecentos e noventa e cinco, em exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos, depositado nos arquivos do Secretariado-Geral do Conselho da União Europeia.Tehty Brysselissä kahdentenakymmenentenäkuudentena päivänä heinäkuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäviisi yhtenä ainoana kappaleena englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä kaikkien näiden tekstien ollessa yhtä todistusvoimaiset, ja se talletetaan Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristön arkistoon.Utfärdad i Bryssel den tjugosjätte juli nittonhundranittiofem i ett enda exemplar, på danska, engelska, finska, franska, grekiska, irländska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska och tyska, varvid alla texter är lika giltiga, och deponerad i arkiven vid generalsekretariatet för Europeiska unionens råd.

Pour le gouvernement du royaume de BelgiqueVoor de Regering van het Koninkrijk BelgiëFür die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland Για την κυβέρνηση της Ελληνικής Δημοκρατίας Por el Gobierno del Reino de España

Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireannFor the Government of Ireland Per il governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg Voor de Regering van het Koninkrijk der Nederlanden Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa Suomen hallituksen puolesta

På svenska regeringens vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

PROTOKOL

k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii1

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY tohoto protokolu, členské státy Evropské unie, S OHLEDEM na akt Rady Evropské unie ze dne 27. září 1996,

PŘEJÍCE SI zajistit, aby jejich trestněprávní předpisy účinně přispívaly k ochraně finančních zájmů Evropských společenství,

UZNÁVAJÍCE význam Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne

26. července 1995 pro boj proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím příjmy a výdaje Společenství,

VĚDOMY SI, že finanční zájmy Evropských společenství mohou být poškozovány nebo ohrožovány dalšími trestnými činy, a to zejména korupčním jednáním úředníků členských států nebo úředníků odpovědných za vybírání, správu nebo vyplácení finančních prostředků Společenství, nebo korupčním jednáním vůči nim,

VZHLEDEM K TOMU, že do této korupce mohou být zapojeny osoby různé státní příslušnosti zaměstnané ve veřejných úřadech nebo subjektech a že v zájmu účinného boje proti této mezinárodně rozvětvené korupci je důležité, aby toto zavrženíhodné jednání bylo v trestněprávních předpisech členských států posuzováno obdobným způsobem,

VĚDOMY SI, že trestněprávní předpisy některých členských států, které se obecně týkají zločinnosti spojené s výkonem veřejných funkcí, a zejména korupce, se vztahují pouze na činy spáchané jejich vlastními úředníky nebo vůči nim, avšak až na výjimečné případy se nevztahují na jednání úředníků Společenství nebo úředníků jiných členských států,

PŘESVĚDČENY, že vnitrostátní právní předpisy je potřebné změnit, pokud netrestají korupční jednání, které poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Evropských společenství a do kterého jsou zapojeni úředníci Společenství nebo úředníci jiných členských států,

PŘESVĚDČENY, že taková úprava vnitrostátních právních předpisů by se, pokud jde o úředníky Společenství, neměla omezit na aktivní nebo pasivní korupční jednání, ale měla by zahrnout i další trestné činy, které poškozují nebo ohrožují příjmy nebo výdaje Evropských společenství, včetně trestných činů spáchaných osobami nebo proti osobám, kterým jsou svěřeny nejvyšší funkce,

VZHLEDEM K TOMU, že by měla být přijata také vhodná pravidla v oblasti soudní pravomoci a vzájemné spolupráce, aniž by byly dotčeny právní podmínky pro jejich uplatňování v jednotlivých případech, včetně případného zbavení imunity,

1 Úř. věst. C 313, 23.10.1996, s. 2 -10; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 Svazek 08 S. 86 – 94.

VZHLEDEM K TOMU, že na trestné činy, jichž se tento protokol týká, by se měla vztahovat odpovídající ustanovení Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne

26. července 1995,

SE DOHODLY NA TĚCHTO USTANOVENÍCH:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto protokolu se:

1) a) "úředníkem" rozumí každý úředník Společenství nebo členského státu, včetně každého úředníka jiného členského státu;

b) "úředníkem Společenství" rozumí:

- každá osoba, která je úředníkem nebo jiným smluvním zaměstnancem ve smyslu služebního řádu úředníků Evropských společenství nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství,

- každá osoba vyslaná k Evropským společenstvím členskými státy nebo kterýmkoli veřejnoprávním nebo soukromoprávním subjektem, která plní úkoly rovnocenné úkolům úředníků nebo jiných zaměstnanců Evropských společenství.

Jako na úředníky Společenství se pohlíží i na členy subjektů zřízených v souladu se smlouvami o založení Evropských společenství a na jiné zaměstnance těchto subjektů, na které se nevztahuje služební řád úředníků Evropských společenství nebo pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství;

c) výraz "úředník členského státu" je chápán ve smyslu definice "úředníka" nebo "veřejného činitele" ve vnitrostátních právních předpisech členského státu, v němž dotyčná osoba vykonává tuto funkci, za účelem uplatňování trestněprávních předpisů tohoto členského státu.

V případě řízení týkajícího se úředníka členského státu, které zahájil jiný členský stát, je však tento druhý členský stát vázán definicí "úředníka členského státu" jen v tom rozsahu, ve kterém je slučitelná s jeho vnitrostátními právními předpisy;

2) "úmluvou" se rozumí Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne

26. července 1995, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii2.

Článek 2

Pasivní korupce

1. Pro účely tohoto protokolu se pasivní korupcí rozumí úmyslné jednání úředníka, který přímo nebo pomocí prostředníka žádá, přijme nebo si dá slíbit jakoukoli výhodu pro sebe nebo pro třetí osobu, aby jednal nebo aby se jednání zdržel při výkonu svých povinností nebo

2 Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49 – 57.

svých funkcí v rozporu se svými úředními povinnostmi způsobem, který poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Evropských společenství.

2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby bylo jednání uvedené v odstavci 1 trestným činem.

Článek 3

Aktivní korupce

1. Pro účely tohoto protokolu se aktivní korupcí rozumí úmyslné jednání každého, kdo přímo nebo pomocí prostředníka slíbí nebo poskytne jakoukoli výhodu úředníkovi pro něj nebo pro třetí osobu, aby jednal nebo se jednání zdržel při výkonu svých povinností nebo svých funkcí v rozporu se svými úředními povinnostmi způsobem, který poškozuje nebo ohrožuje finanční zájmy Evropských společenství.

2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby bylo jednání uvedené v odstavci 1 trestným činem.

Článek 4

Úprava předpisů

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že v jeho trestněprávních předpisech se definice trestných činů uvedených v článku 1 úmluvy spáchaných jeho vlastními úředníky při výkonu jejich funkcí vztahují obdobně i na případy spáchání těchto trestných činů úředníky Společenství při výkonu jejich funkcí.

2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že v jeho trestněprávních předpisech se znaky trestných činů uvedených v odstavci 1 tohoto článku a v článcích 2 a 3 spáchaných členy nebo vůči členům jeho vlád, zvolenými členy nebo vůči zvoleným členům jeho parlamentních komor, členy nebo vůči členům jeho nejvyšších soudů nebo jeho účetních dvorů při výkonu jejich funkcí vztahují obdobně i na případy spáchání těchto trestných činů členy nebo vůči členům Komise Evropských společenství, Evropského parlamentu, Soudního dvora a Účetního dvora Evropských společenství při výkonu jejich povinností.

3. Jestliže některý členský stát přijal zvláštní právní předpisy týkající se jednání nebo opomenutí, za které odpovídají členové vlády z důvodu svého zvláštního politického postavení v tomto členském státě, nemusí se odstavec 2 na tyto předpisy vztahovat, pokud tento členský stát zajistí, aby se trestněprávní předpisy provádějící články 2 a 3 a odstavec 1 tohoto článku vztahovaly také na členy Komise Evropských společenství.

4. Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny platné předpisy členských států, které se týkají trestního řízení a určení soudní příslušnosti.

5. Tento protokol je uplatňován v plném souladu s odpovídajícími ustanoveními smluv o založení Evropských společenství, Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství, statutu Soudního dvora a předpisů přijatých k jejich provedení, pokud jde o zbavení imunity.

Článek 5

Tresty

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby jednání uvedená v článcích 2 a 3, účastenství a návod k těmto jednáním bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty, které zahrnují, alespoň v závažných případech, tresty odnětí svobody, pro které je možné vydání.

2. Odstavcem 1 není dotčen výkon disciplinárních pravomocí příslušnými orgány vůči úředníkům členských států nebo Společenství. Při stanovení trestu, který má být uložen, mohou vnitrostátní trestní soudy v souladu se zásadami svých vnitrostátních právních předpisů přihlédnout ke každé disciplinární sankci, která již byla dotyčné osobě uložena za totéž jednání.

Článek 6

Soudní pravomoc

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zavedení své soudní pravomoci ve vztahu k trestným činům, které zavede v souladu s články 2, 3 a 4, pokud

a) trestný čin byl spáchán zcela nebo zčásti na jeho území;

b) pachatel je jeho státním příslušníkem nebo úředníkem;

c) trestný čin byl spáchán proti některé z osob uvedených v článku 1 nebo proti členu některého z orgánů uvedených v čl. 4 odst. 2, který je současně jeho státním příslušníkem;

d) pachatel je úředníkem Společenství, který pracuje pro některý orgán Evropských společenství nebo pro subjekt zřízený na základě smluv o založení Evropských společenství, jenž má sídlo v dotyčném členském státě.

2. Členský stát může při oznámení podle čl. 9 odst. 2 prohlásit, že pravidla pro zavedení soudní pravomoci stanovená v odst. 1 písm. b), c) a d) nebude uplatňovat nebo že bude uplatňovat jedno nebo více těchto pravidel jen ve zvláštních případech nebo za určitých podmínek.

Článek 7

Vztah k úmluvě

1. Článek 3, čl. 5 odst. 1, 2 a 4 a článek 6 úmluvy se použijí tak, jako kdyby v nich bylo odkazováno na jednání uvedené v článcích 2, 3 a 4 tohoto protokolu.

2. Na tento protokol se vztahují také tato ustanovení úmluvy:

- článek 7 s tím, že není-li při oznámení podle čl. 9 odst. 2 tohoto protokolu uvedeno jinak, veškerá prohlášení ve smyslu čl. 7 odst. 2 úmluvy se vztahují také na tento protokol,

- článek 9,

- článek 10.

Článek 8

Soudní dvůr

1. Každý spor mezi členskými státy týkající se výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu nejprve projedná Rada postupem stanoveným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii s cílem nalézt řešení.

Není-li řešení nalezeno do šesti měsíců, může jedna ze stran sporu věc předložit Soudnímu dvoru Evropských společenství.

2. Každý spor mezi jedním nebo více členskými státy a Komisí Evropských společenství týkající se článku 1, s výjimkou odst. 1 písm. c), nebo článků 2, 3 a 4 nebo čl. 7 odst. 2 třetí odrážky tohoto protokolu, který nebylo možné urovnat jednáním, může být předložen Soudnímu dvoru Evropských společenství.

Článek 9

Vstup v platnost

1. Tento protokol podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

2. Členské státy oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí tohoto protokolu.

3. Tento protokol vstupuje v platnost uplynutím 90 dní od oznámení podle odstavce 2 členským státem, který byl členem Evropské unie ke dni přijetí aktu o vypracování tohoto protokolu Radou a splní tuto formální náležitost jako poslední. Pokud však k uvedenému dni úmluva nebude ještě v platnosti, vstoupí tento protokol v platnost dnem, kterým vstoupí v platnost úmluva.

Článek 10

Přístup nových členských států

1. Tento protokol je otevřen k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie.

2. Znění tohoto protokolu vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího státu je platné.

3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.

4. Tento protokol vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu státu uplynutím 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu tohoto protokolu v platnost, pokud nevstoupí v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.

Článek 11

Výhrady

1. Nepovoluje se žádná výhrada, kromě výhrad učiněných podle čl. 6 odst. 2.

2. Každý členský stát, který učiní výhradu, ji může kdykoli vzít zpět, buď zcela nebo zčásti, prostřednictvím oznámení depozitáři. Zpětvzetí výhrady nabývá účinku dnem doručení uvedeného oznámení depozitáři.

Článek 12

Depozitář

1. Depozitářem tohoto protokolu je generální tajemník Rady Evropské unie.

Na důkaz čehož připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy.

V jediném vyhotovení v jazyce anglickém, dánském, finském, francouzském, irském, italském, německém, nizozemském, portugalském, řeckém, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost; prvopis bude uložen v archivu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie.

Pour le gouvernement du Royaume de BelgiqueVoor de Regering van het Koninkrijk BelgiëFür die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland Για την Κυβέρνηση της Ελληνικής Δημοκρατίας Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireannFor the Government of Ireland Per il Governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du Grand-Duché de Luxembourg Voor de Regering van het Koninkrijk der Nederlanden Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa

Suomen hallituksen puolestaPå finska regeringens vägnar På svenska regeringens vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland Por el Gobierno del Reino de España

PŘÍLOHA

Prohlášení členských států o přijetí aktu o vypracování protokolu

1. Prohlášení německé delegace

"Vláda Spolkové republiky Německo ohledně protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (úředníci) prohlašuje svůj úmysl dosáhnout jednáním dohody o příslušnosti Soudního dvora Evropských společenství k řízení o předběžné otázce, jak je o to usilováno rovněž ohledně Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, a to do téhož dne".

2. Společné prohlášení delegací Belgie, Lucemburska a Nizozemska

"Vlády Belgického království, Nizozemského království a Lucemburského velkovévodství jsou názoru, že k tomu, aby tento protokol vstoupil v platnost, je nezbytné nalézt uspokojivé řešení otázky příslušnosti k výkladu tohoto protokolu, která má být svěřena Soudnímu dvoru Evropských společenství, a to do konce listopadu 1996, nejlépe v rámci současných rozhovorů o svěření příslušnosti k řízení o předběžné otázce o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudnímu dvoru".

3. Prohlášení rakouské delegace

"Rakousko zastává názor, že otázka příslušnosti Soudního dvora Evropských společenství k řízení o předběžné otázce bude v blízké budoucnosti příznivě vyřešena, a bude nadále působit k dosažení tohoto cíle".

DRUHÝ PROTOKOL

k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii1

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY tohoto protokolu, členské státy Evropské unie, S OHLEDEM na akt Rady Evropské unie ze dne 19. června 1997;

PŘEJÍCE SI zajistit, aby jejich trestněprávní předpisy účinně přispívaly k ochraně finančních zájmů Evropských společenství;

UZNÁVAJÍCE význam Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne

26. července 1995 pro boj proti podvodům poškozujícím příjmy a výdaje Společenství;

UZNÁVAJÍCE význam protokolu ze dne 27. září 1996 ke zmíněné úmluvě pro boj s korupcí, která poškozuje nebo může poškodit finanční zájmy Evropských společenství;

VĚDOMY si toho, že finanční zájmy Evropských společenství mohou být poškozeny nebo ohroženy jednáními spáchanými jménem právnických osob a jednáními spočívajícími v praní peněz;

PŘESVĚDČENY o potřebě změnit tam, kde je to nutné, vnitrostátní právní předpisy tak, aby byla zavedena odpovědnost právnických osob za podvody, aktivní korupci a praní peněz spáchané v jejich prospěch, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Evropských společenství;

PŘESVĚDČENY o potřebě změnit tam, kde je to nutné, vnitrostátní právní předpisy tak, aby bylo prohlášeno za trestné praní výnosů z podvodů nebo korupce, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Evropských společenství, a aby umožnily zabavení výnosů z takových podvodů a korupce;

PŘESVĚDČENY o potřebě změnit tam, kde je to nutné, vnitrostátní právní předpisy tak, aby se předešlo odmítnutí vzájemné pomoci pouze z toho důvodu, že trestné činy upravené tímto protokolem se týkají daňových nebo celních trestných činů nebo jsou za ně považovány;

VĚDOMY SI toho, že spolupráce mezi členskými státy je již upravena Úmluvou o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995, že však, aniž by byly dotčeny závazky vyplývající z práva Společenství, je třeba dále vhodně upravit spolupráci mezi členskými státy a Komisí s cílem zajištění účinného postupu proti podvodům, aktivní a pasivní korupci a s tím spojenému praní peněz, které poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Evropských společenství, včetně výměny informací mezi členskými státy a Komisí;

VZHLEDEM k tomu, že v zájmu podpory a usnadnění výměny informací je nezbytné zajistit přiměřenou ochranu osobních údajů;

1 Úř. věst. C 221, 19.7.1997, s. 12 – 22; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 Svazek 08 S. 156 – 167.

VZHLEDEM k tomu, že výměna informací by neměla bránit probíhajícím vyšetřováním, a tudíž je nutné zajistit utajení vyšetřování;

VZHLEDEM k tomu, že je nutno přijmout vhodná ustanovení týkající se příslušnosti Soudního dvora Evropských společenství;

VZHLEDEM k tomu, že odpovídající ustanovení Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995 by se měla vztahovat na určitá jednání upravená tímto protokolem,

SE DOHODLY NA TĚCHTO USTANOVENÍCH:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto protokolu se rozumí:

a) "úmluvou" Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995, vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii2;

b) "podvodem" jednání podle článku l úmluvy;

c) - "pasivní korupcí" jednání podle článku 2 Protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 27. září 1996 vypracovaného na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii3,

- "aktivní korupcí" jednání podle článku 3 zmíněného protokolu;

d) "právnickou osobou" každý subjekt mající toto právní postavení podle platných vnitrostátních předpisů, s výjimkou států nebo jiných veřejnoprávních subjektů při výkonu veřejné moci a mezinárodních organizací veřejného práva;

e) "praním peněz" jednání definované v čl. l třetí odrážce směrnice Rady 91/308/EHS ze dne

10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz4, které je spojeno s výnosy z podvodu, alespoň v závažných případech, a s výnosy aktivní nebo pasivní korupce.

Článek 2

Praní peněz

Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby praní peněz bylo trestným činem.

Článek 3

2 Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 49 – 57.

3 Úř. věst. C 313, 23.10.1996, s. 2 – 10.

4 Úř. věst. L 166, 28.6.1991, s. 77 – 83. Nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne

26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu; Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15 – 36.

Odpovědnost právnických osob

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že právnické osoby lze činit odpovědnými za podvod, aktivní korupci a praní peněz, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě

- oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu nebo

- pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo

- pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby,

jakož i za účastenství nebo návod ke spáchání podvodu, aktivní korupce nebo praní peněz nebo za pokus spáchání takového podvodu.

2. Kromě případů stanovených v odstavci l přijme každý členský stát nezbytná opatření, aby zajistil, že právnickou osobu lze činit odpovědnou, jestliže nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání podvodu, aktivní korupce nebo praní peněz ve prospěch právnické osoby osobou jí podřízenou.

3. Odpovědnost právnické osoby podle odstavců l a 2 nevylučuje možnost trestního stíhání proti fyzickým osobám za spáchání, návod nebo účastenství na podvodu, aktivní korupci nebo praní peněz.

Článek 4

Sankce ukládané právnickým osobám

1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 3 odst. 1 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat i jiné sankce, například

a) zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b) dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti;

c) uložení soudního dohledu;

d) zrušení rozhodnutím soudu.

2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění možnosti potrestat právnickou osobu odpovědnou podle čl. 3 odst. 2 účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi nebo opatřeními.

Článek 5

Zabavení

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k tomu, aby bylo možné zajistit, a aniž jsou dotčena práva třetích stran jednajících v dobré víře, zabavit nebo odejmout nástroje a výnosy podvodu, aktivní i pasivní korupce a praní peněz, anebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům. S nástroji, výnosy nebo jiným zajištěným nebo zabaveným majetkem zachází daný členský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy.

Článek 6

Daňový a celní trestný čin

Členský stát nesmí odmítnout poskytnutí vzájemné pomoci týkající se podvodu, aktivní i pasivní korupce a praní peněz pouze z toho důvodu, že se toto jednání týká daňového nebo celního trestného činu nebo je za něj považováno.

Článek 7

Spolupráce s Komisí Evropských společenství

1. Členské státy a Komise spolu vzájemně spolupracují v oblasti boje proti podvodům, aktivní i pasivní korupci a praní peněz.

Pro tento účel Komise poskytuje technickou a operativní pomoc, kterou mohou příslušné vnitrostátní orgány potřebovat k usnadnění koordinace svých vyšetřování.

2. Příslušné orgány členských států si mohou s Komisí vyměňovat informace za účelem usnadnění zjištění skutkového stavu a zajištění účinného postupu proti podvodu, aktivní a pasivní korupci a praní peněz. Komise a příslušné vnitrostátní orgány musí v každém konkrétním případě vzít do úvahy požadavky na utajení vyšetřování a na ochranu údajů. Pro tento účel může členský stát při poskytnutí informací Komisi stanovit zvláštní podmínky upravující použití informací Komisí nebo jiným členským státem, kterému tyto informace budou případně předány.

Článek 8

Odpovědnost Komise za ochranu údajů

Komise v rámci výměny informací podle čl. 7 odst. 2 zajistí, že při zpracování osobních údajů dodržuje stejnou úroveň ochrany, jakou stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů5.

Článek 9

Zveřejňování pravidel pro ochranu údajů

Pravidla přijatá na základě závazků podle článku 8 se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství.

5 Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31 – 50.

Článek 10

Předávání údajů jiným členským státům a třetím zemím

1. S výhradou podmínek podle čl. 7 odst. 2 může Komise osobní údaje, které získala od členského státu při plnění svých funkcí podle článku 7, předat jinému členskému státu. O svém úmyslu předat tyto údaje uvědomí členský stát, který je poskytl.

2. Komise může za stejných podmínek předat osobní údaje získané od členského státu v rámci plnění jejích funkcí podle článku 7 třetí zemi, pokud s jejich předáním souhlasí členský stát, který jí je poskytl.

Článek 11

Dozorčí orgán

Jakýkoli orgán určený nebo zřízený za účelem výkonu funkce nezávislého dozoru nad ochranou údajů, pokud jde o osobní údaje uchovávané Komisí v rámci plnění jejích úkolů podle Smlouvy o založení Evropského společenství, je příslušný k výkonu stejné funkce i ve vztahu k osobním údajům uchovávaným Komisí na základě tohoto protokolu.

Článek 12

Vztah k úmluvě

1. Články 3, 5 a 6 úmluvy vztahují také na jednání uvedené v článku 2 tohoto protokolu.

2. Na tento protokol se vztahují také tato ustanovení úmluvy:

- článek 4 s tím, že není-li při oznámení podle čl. 16 odst. 2 tohoto protokolu stanoveno jinak, vztahují se veškerá prohlášení ve smyslu čl. 4 odst. 2 úmluvy také na tento protokol,

- článek 7 v tom smyslu, že se překážka pravomocně rozhodnuté věci vztahuje také na právnické osoby, a s tím, že není-li při oznámení podle čl. 16 odst. 2 tohoto protokolu stanoveno jinak, vztahují se veškerá prohlášení ve smyslu čl. 7 odst. 2 také na tento protokol,

- článek 9,

- článek 10.

Článek 13

Soudní dvůr

1. Každý spor mezi členskými státy týkající se výkladu nebo uplatňování tohoto protokolu projedná nejprve Rada postupem stanoveným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii s cílem nalézt řešení.

Není-li řešení nalezeno do šesti měsíců, může jedna ze stran sporu věc předložit Soudnímu dvoru Evropských společenství.

2. Každý spor mezi jedním nebo více členskými státy a Komisí týkající se uplatňování článku 2 v souvislosti s čl. 1 písm. e) a článků 7, 8 a 10 a čl. 12 odst. 2 čtvrté odrážky tohoto protokolu, který nebylo možné urovnat jednáním, může být předložen Xxxxxxxx dvoru po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne, kdy jedna ze stran sporu uvědomí druhou stranu o vzniku sporu.

3. Protokol ze dne 29. listopadu 1996 o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství cestou rozhodování o předběžné otázce, vypracovaný na základě článku K.3 smlouvy o Evropské unii6, se vztahuje na tento protokol s tím, že prohlášení učiněné členským státem podle článku 2 zmíněného protokolu se vztahuje také na tento protokol, ledaže dotčený členský stát učiní při oznámení podle čl. 16 odst. 2 tohoto protokolu prohlášení opačné.

Článek 14

Mimosmluvní odpovědnost

Pro účely tohoto protokolu se mimosmluvní odpovědnost Společenství řídí čl. 215 druhým pododstavcem Smlouvy o založení Evropského společenství. Použije se rovněž článek 178 zmíněné smlouvy.

Článek 15

Soudní kontrola

1. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných kteroukoli fyzickou nebo právnickou osobou proti rozhodnutí Komise určenému této osobě nebo proti rozhodnutí, které se této osoby přímo a osobně týká, z důvodu porušení článku 8 nebo jiného pravidla přijatého na základě tohoto článku anebo z důvodu zneužití pravomoci.

2. Ustanovení čl. 168a odst. 1 a 2, čl. 173 pátého pododstavce, čl. 174 prvního pododstavce, čl. 176 prvního a druhého pododstavce a článků 185 a 186 Smlouvy o založení Evropského společenství a statut Soudního dvora Evropského společenství se použijí obdobně.

Článek 16

Vstup v platnost

1. Tento protokol podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

2. Členské státy oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí tohoto protokolu.

3. Tento protokol vstupuje v platnost uplynutím 90 dní od oznámení podle odstavce 2 učiněného členským státem Evropské unie, který byl členem Evropské unie ke dni přijetí aktu o vypracování tohoto protokolu Radou a splnil tuto formální náležitost jako poslední. Pokud

6 Úř. věst. C 151, 20.5.1997, s. 1 – 14.

však k uvedenému dni úmluva nebude ještě v platnosti, vstoupí tento protokol v platnost dnem, kterým vstoupí v platnost úmluva.

4. Uplatňování čl. 7 odst. 2 se však pozastavuje, dokud příslušný orgán Evropských společenství nesplní svou povinnost zveřejnit pravidla pro ochranu údajů podle článku 9 nebo dokud nebudou splněny podmínky článku 11 týkající se dozorčího orgánu.

Článek 17

Přístup nových členských států

1. Tento protokol je otevřen k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie.

2. Znění tohoto protokolu vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího státu je platné.

3. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.

4. Tento protokol vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu státu uplynutím 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu tohoto protokolu v platnost, pokud nevstoupil v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.

Článek 18

Výhrady

1. Členské státy si mohou vyhradit právo zavést praní peněz spojené s výnosy z aktivní nebo pasivní korupce jako trestný čin pouze v závažných případech aktivní a pasivní korupce. Členský stát, který tuto výhradu učiní, musí o ní informovat depozitáře s uvedením podrobných údajů o rozsahu této výhrady, a to při oznámení podle čl. 16 odst. 2. Tato výhrada platí po dobu pěti let od zmíněného oznámení. Může být obnovena pouze jednou, a to na dobu dalších pěti let.

2. Rakouská republika může při oznámení podle čl. 16 odst. 2 prohlásit, že nebude vázána články 3 a 4. Toto prohlášení pozbývá účinku po uplynutí pěti let ode dne přijetí aktu o vypracování tohoto protokolu.

3. Nepovolují se žádné jiné výhrady kromě výhrad učiněných podle čl. 12 odst. 2 první a druhé odrážky.

Článek 19

Depozitář

1. Depozitářem tohoto protokolu je generální tajemník Rady Evropské unie.

EN FE DE LO CUAL, los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Protocolo.

TIL BEKRÆFTELSE HERAF har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne protokol.

ZU URKUND DESSEN haben die Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter dieses Protokoll gesetzt.

ΣΕ ΠΙΣΤΩΣΗ ΤΩΝ ΑΝΩΤΕ;Ω, οι υπογράφοντες πληρεξούσιοι έθεσαν την υπογραφή τους κάτω από το παρόν πρωτόκολλο.

IN WITNESS WHEREOF, the undersigned Plenipotentiaries have hereto set their hands.

EN FOI DE QUOI, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas du présent protocole.

DÁ FHIANÚ SIN, chuir na Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an bPrótacal seo.

IN FEDE DI CHE, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto le loro firme in calce al presente protocollo.

TEN BLIJKE WAARVAN de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder dit protocol hebben gesteld.

EM FÉ DO QUE, os plenipotenciários abaixo assinados apuseram as suas assinaturas no presente protocolo.

TÄMÄN VAKUUDEKSI täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän pöytäkirjan. TILL BEVIS HÄRPÅ har de befullmäktigade undertecknat detta protokoll.

Hecho en Bruselas, el diecinueve de junio de mil novecientos noventa y siete, en un ejemplar único, en lenguas alemana, danesa, española, finesa, francesa, griega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, siendo cada uno de estos textos igualmente auténtico, que será depositado en los

archivos de la Secretaría General del Consejo de la Unión Europea.Udfærdiget i Bruxelles, den

nittende juni nitten hundrede og syvoghalvfems, i ét eksemplar på dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk og tysk, idet hver af disse tekster har samme gyldighed; de deponeres i arkiverne i Generalsekretariatet for Rådet for Den Europæiske

Union.Geschehen zu Brüssel am neunzehnten Juni neunzehnhundertsiebenundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist; die Urschrift wird im Archiv des Generalsekretariats des Rates der Europäischen Union hinterlegt.Έγινε στις Βρυξέλλες, στις δέκαεννέα Ιουνίου χίλια εννιακόσια ενενήντα επτά, σε ένα μόνο αντίτυπο, στην αγγλική, γαλλική, γερμανική, δανική,

ελληνική, ιρλανδική, ισπανική, ιταλική, ολλανδική, πορτογαλική, σουηδική και φινλανδική γλώσσα, όλα δε τα κείμενα είναι εξίσου αυθεντικά και κατατίθενται στα αρχεία της Γενικής Γραμματείας του Συμβουλίου της Ευρωπαϊκής Ένωσης.Done at Brussels, this nineteenth day of June in the year one thousand nine hundred and ninety-seven, in a single original, in the Danish, Dutch, English, Finnish, French, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish and Swedish languages, each text being equally authentic, such original remaining deposited in the archives of the General Secretariat of the Council of the European Union.Fait à Bruxelles, le dix-neuf juin mil neuf cent quatre-vingt-dix-sept en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise, espagnole, finnoise, française,

grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise et suédoise, chacun de ces textes faisant également foi, exemplaire qui est déposé dans les archives du Secrétariat général du Conseil de

l'Union européenne.Arna dhéanamh sa Bhruiséil, an naoú lá déag de Mheitheamh sa bhliain míle naoi gcéad nócha a seacht, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san Iodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis agus comhúdarás ag na téacsanna i ngach ceann de na teangacha sin; déanfar an scríbhinn bhunaidh sin a thaisceadh i gcartlann Ardrúnaíocht Chomhairle an Aontais Eorpaigh.Fatto a Bruxelles, il diciannove giugno millenovecentonovantasette, in un unico esemplare in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, olandese, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, tutti i testi facenti ugualmente fede, esemplare depositato negli archivi del segretariato generale del Consiglio dell'Unione europea.Gedaan te Brussel, de negentiende juni negentienhonderd zevenennegentig, opgesteld in één exemplaar in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Franse, de Griekse, de Ierse, de Italiaanse, de Nederlandse, de Portugese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde alle teksten gelijkelijk authentiek, dat wordt nedergelegd in het archief van het Secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie.Feito em Bruxelas, em dezanove de Junho de mil novecentos e noventa e sete, em exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos, depositado nos arquivos do Secretariado-Geral do Conselho da União

Europeia.Tehty Brysselissä yhdeksäntenätoista päivänä kesäkuuta vuonna

tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäseitsemän yhtenä ainoana kappaleena englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä

kaikkien näiden tekstien ollessa yhtä todistusvoimaiset, ja se talletetaan Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristön arkistoon.Utfärdat i Bryssel den nittonde juni nittonhundranittiosju i ett enda exemplar på danska, engelska, finska, franska, grekiska, iriska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska och tyska språken, vilka samtliga texter är lika giltiga, och detta original skall deponeras i

arkiven hos generalsekretariatet för Europeiska unionens råd.

Pour le gouvernement du royaume de BelgiqueVoor de regering van het Koninkrijk BelgiëFür die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland Για την κυβέρνηση της Ελληνικής Δημοκρατίας Por el Gobierno del Reino de España

Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireannFor the Government of Ireland Per il governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa

Suomen hallituksen puolestaPå finska regeringens vägnar På svenska regeringens vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

Společné prohlášení k čl. 13 odst. 2

Členské státy prohlašují, že odkaz v čl. 13 odst. 2 na článek 7 tohoto protokolu se vztahuje jen na spolupráci mezi Komisí na jedné straně a členskými státy na straně druhé a není jím dotčeno právo členských států poskytovat informace o průběhu trestních vyšetřování podle vlastního uvážení.

Prohlášení Komise k článku 7

Komise přijímá úkoly, které jí byly svěřeny podle článku 7 druhého dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství.

PROTOKOL

o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce, vypracovaný na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii1

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,

SE DOHODLY na těchto ustanoveních, která se připojují k úmluvě:

Článek 1

Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc za podmínek stanovených tímto protokolem rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a protokolu k uvedené úmluvě vypracovaného dne

27. září 19962 (dále jen "první protokol").

Článek 2

1. Prohlášením učiněným při podpisu tohoto protokolu nebo kdykoli poté má každý členský stát možnost přijmout pravomoc Soudního dvora Evropských společenství rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a prvního protokolu k uvedené úmluvě za podmínek uvedených v odst. 2 písm.

a) nebo b).

2. Členský stát může v prohlášení učiněném podle odstavce 1 uvést

a) buď že každý soud dotyčného státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby rozhodl o předběžné otázce vznesené v jím projednávané věci a týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a prvního protokolu k uvedené úmluvě, má-li dotyčný soud za to, že rozhodnutí o dané otázce je nezbytným předpokladem vydání rozhodnutí;

b) nebo že každý soud uvedeného státu může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby rozhodl o předběžné otázce vznesené v jím projednávané věci a týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a prvního protokolu k uvedené úmluvě, má-li dotyčný soud za to, že rozhodnutí o dané otázce je nezbytným předpokladem vydání rozhodnutí.

Článek 3

1. Použije se Protokol o statutu Soudního dvora Evropských společenství a jeho jednací řád.

2. V souladu se statutem Soudního dvora Evropských společenství je každý členský stát bez ohledu na to, zda učiní prohlášení podle článku 2, oprávněn předkládat Soudnímu dvoru Evropských společenství písemná podání nebo vyjádření ve věcech, jež mu byly předloženy podle článku 1.

1 Úř. věst. C 151, 20.5.1997, s. 2 – 14; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 Svazek 08 S. 108 – 121.

2 Úř. věst. C 313, 23.10.1996, s. 2 -10; zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 Svazek 08 S. 86 – 94.

Článek 4

1. Tento protokol podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

2. Členské státy oznámí depozitáři dokončení svých ústavních postupů vyžadovaných pro přijetí tohoto protokolu, jakož i každé prohlášení učiněné podle článku 2.

3. Tento protokol vstupuje v platnost uplynutím 90 dní od oznámení podle odstavce 2 učiněného členským státem Evropské unie, který byl členem Evropské unie v době přijetí aktu o vypracování tohoto protokolu Xxxxx a splní tuto formální náležitost jako poslední. Nejdříve však vstoupí v platnost současně s Úmluvou o ochraně finančních zájmů Evropských společenství.

Článek 5

1. Tento protokol je otevřen k přístupu každému státu, který se stane členem Evropské unie.

2. Listiny o přístupu budou uloženy u depozitáře.

3. Znění tohoto protokolu vyhotovené Radou Evropské unie v jazyce přistupujícího členského státu je platné.

4. Tento protokol vstupuje v platnost vůči každému přistupujícímu členskému státu uplynutím 90 dní od uložení jeho listiny o přístupu nebo dnem vstupu tohoto protokolu v platnost, pokud nevstoupí v platnost dnem uplynutí uvedené devadesátidenní lhůty.

Článek 6

Každý stát, který se stane členem Evropské unie a přistupuje k Úmluvě o ochraně finančních zájmů Evropských společenství podle článku 12 uvedené úmluvy, přijímá tento protokol.

Článek 7

1. Změny tohoto protokolu může navrhnout každý členský stát, který je vysokou smluvní stranou. Každý návrh na změnu se zasílá depozitáři, který jej předloží Radě.

2. Změny přijímá Xxxx, která doporučí jejich přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními pravidly.

3. Takto přijaté změny vstupují v platnost v souladu s článkem 4.

Článek 8

1. Depozitářem tohoto protokolu je generální tajemník Rady Evropské unie.

2. Depozitář zveřejňuje v Úředním věstníku Evropských společenství oznámení, listiny nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.

En fe de lo cual, los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Protocolo. Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne protokol.

Zu Xxxxxx dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter dieses Protokoll gesetzt.

Σε πίστωση των ανωτέρω, οι υπογράφοντες πληρεξούσιοι έθεσαν την υπογραφή τους κάτω από το παρόν πρωτόκολλο.

In witness whereof the undersigned Plenipotentiaries have signed this Protocol.

En foi de quoi, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas du présent protocole.

Dá fhianú sin, chuir na Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an bPrótacal seo.

In fede di che i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto le loro firme in calce al presente protocollo.

Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder dit protocol hebben gesteld.

Em fé do que, os plenipotenciários abaixo assinados apuseram as suas assinaturas no final do presente protocolo.

Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän pöytäkirjan.

Till bevis på detta har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat detta fördrag.

Hecho en Bruselas, el veintinueve de noviembre de mil novecientos noventa y seis, en un único ejemplar, en lenguas alemana, danesa, española, finesa, francesa, griega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, siendo cada uno de estos textos igualmente auténtico.Udfærdiget i Bruxelles, den niogtyvende november nitten hundrede og seksoghalvfems, i ét eksemplar på dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk og tysk, idet hver af disse tekster har samme gyldighed.Geschehen zu Brüssel am neunundzwanzigsten November neunzehnhundertsechsundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist.Έγινε στις Βρυξέλλες, στις είκοσι εννέα Νοεμβρίου χίλια εννιακόσια ενενήντα έξι, σε ένα μόνο αντίτυπο, στην αγγλική, γερμανική, γαλλική, δανική, ελληνική, ισπανική, ιταλική, ολλανδική, πορτογαλική, σουηδική και φινλανδική γλώσσα. Όλα τα κείμενα είναι εξίσου αυθεντικά.Done at Brussels, this twenty-ninth day of November in the year one thousand nine hundred and ninety-six, in a single original in the Danish, Dutch, English, Finnish, French, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish and Swedish languages, each text being equally authentic.Fait à Bruxelles, le vingt-neuf novembre mil neuf cent quatre-vingt-seize, en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise,

espagnole, finnoise, française, grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise et suédoise, chaque texte faisant également foi.Arna dhéanamh sa Bhruiséil, an naoú lá is fiche de Shamhain, míle naoi gcéad nócha a sé, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san Iodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis, agus comhúdarás ag gach ceann de na téacsanna sin.Fatto a Bruxelles, il ventinove novembre millenovecentonovantasei, in unico esemplare in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, olandese, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, ciascun testo facente ugualmente fede.Gedaan te Brussel, de negenentwintigste november negentienhonderd zesennegentig, opgesteld in één exemplaar in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Griekse, de Ierse, de italiaanse, de Nederlandse, de Portugese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde elk der teksten gelijkelijk authentiek.Feito em Bruxelas, em vinte e nove de Novembro de mil novecentos e noventa e seis, exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos.Tehty Brysselissä kahdentenakymmenentenäyhdeksäntenä päivänä marraskuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäkuusi yhtenä kappaleena englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä, ja jokainen teksti on yhtä todistusvoimainen.Utfärdat i Bryssel den tjugonionde november nittonhundranittiosex i ett enda original på danska, engelska, finska, franska, grekiska, iriska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska och tyska språken, vilka texter är lika giltiga.

Pour le gouvernement du royaume de BelgiqueVoor de regering van het Koninkrijk BelgiëFür die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland Για την κυβέρνηση της Ελληνικής Δημοκρατίας Por el Gobierno del Reino de España

Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireannFor the Government of Ireland Per il governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg

Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa

Suomen hallituksen puolestaPå finska regeringens vägnar På svenska regeringens vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

PROHLÁŠENÍ

o současném přijetí Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a protokolu o výkladu této úmluvy Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce

Zástupci vlád členských států Evropské unie, zasedající v Radě,

při podpisu aktu Rady o vypracování Protokolu o výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce,

přejíce si zajistit, aby uvedená úmluva byla od svého vstupu v platnost vykládána co nejúčinněji a nejjednotněji,

prohlašují svou ochotu přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby vnitrostátní postupy vyžadované pro přijetí Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a protokolu o jejím výkladu byly dokončeny současně a co nejdříve.

En fe de lo cual los plenipotenciarios abajo firmantes firman la presente declaración.

Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne erklæring.

Zu Xxxxxx dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschriften unter diese Erklärung gesetzt.

Σε πίστωση των ανωτέρω, οι υπογράφοντες πληρεξούσιοι έθεσαν την υπογραφή τους κάτω από την παρούσα δήλωση.

In witness whereof the undersigned Plenipotentiaries have signed this Declaration.

En foi de quoi, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas de la présente déclaration.

Dá fhianú sin, chuir na Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an Dearbhú seo.

In fede di che i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto le loro firme in calce alla presente dichiarazione.

Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze verklaring hebben gesteld.

Em fé do que, os plenipotenciários abaixo assinados apuseram as respectivas assinaturas no final da presente declaração.

Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän julistuksen.

Till bevis på detta har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat denna förklaring.

Xxxxx en Bruselas, el veintinueve de noviembre de mil novecientos noventa y seis.Udfærdiget i Bruxelles, den niogtyvende november nitten hundrede og seksoghalvfems.Geschehen zu Brüssel am neunundzwanzigsten November neunzehnhundertsechsundneunzig.Έγινε στις Βρυξέλλες, στις είκοσι εννέα Νοεμβρίου χίλια εννιακόσια ενενήντα έξι.Done at Brussels on the twenty-ninth day of November in the year one thousand nine hundred and ninety-six.Fait à Bruxelles, le vingt-neuf novembre mil neuf cent quatre-vingt-seize.Arna dhéanamh sa Bhruiséil, an naoú lá is fiche de Shamhain, míle naoi gcéad nócha a sé.Fatto a Bruxelles, addí ventinove novembre millenovecentonovantasei.Gedaan te Brussel, de negenentwintigste november negentienhonderd zesennegentig.Feito em Bruxelas, em vinte e nove de Novembro de mil novecentos e noventa e seis.Tehty Brysselissä kahdentenakymmenentenäyhdeksäntenä päivänä marraskuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäkuusi.Som skedde i Bryssel den tjugonionde november nittonhundranittiosex.

Pour le gouvernement du royaume de BelgiqueVoor de regering van het Koninkrijk BelgiëFür die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland Για την κυβέρνηση της Ελληνικής Δημοκρατίας Por el Gobierno del Reino de España

Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireannFor the Government of Ireland Per il governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa

Suomen hallituksen puolestaPå finska regeringens vägnar På svenska regeringens vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

Prohlášení podle článku 2

Při podpisu tohoto protokolu následující členské státy prohlásily, že přijímají pravomoc Soudního dvora Evropských společenství v souladu s postupy uvedenými v článku 2.

Francouzská republika, Irsko a Portugalská republika v souladu s postupem stanoveným v čl. 2 odst. 2 písm. a).

Spolková republika Německo, Řecká republika, Norské království, Rakouská republika, Finská republika a Švédské království v souladu s postupem stanoveným v čl. 2 odst. 2 písm. b).

PROHLÁŠENÍ

Spolková republika Německo, Recká republika, Nizozemské království a Rakouská republika si vyhrazuje právo stanovit ve svém vnitrostátním právu, že pokud je otázka týkající se výkladu Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství a prvního protokolu k uvedené úmluvě vznesena ve věci projednávané před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen předložit tuto otázku Xxxxxxxx dvoru.

Dánské království a Španělské království učiní svá prohlášení při přijetí.

Document Metadata

Table of Contents

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

Document Metadata