Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Financí a ekonomie Kupní smlouva Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra Financí a ekonomie

Kupní smlouva

Bakalářská práce

Autor: Xxxxxxxx Xxxxxxxx

Právní administrativa v Podnikatelské sféře

Vedoucí práce: xxxx. XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxx XXx.

Praha Září , 2017

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.

Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Mostě, dne 17. června 2017

………………………………….

Xxxxxxxx Xxxxxxxx

Poděkování

Vřelé poděkování patří vedoucímu mé práce xxxx. XXXx. Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxx, XXx. za mnoho cenných rad, užitečných připomínek a podnětů, které mi pomohly nejen při zpracování této práce.

Anotace

Cílem bakalářské práce je podat ucelený popis kupní smlouvy a její právní úpravy právním řádě ČR. Větší část této práce jsem věnovala historii kupní smlouvy. Je zde popsána historie v občanském právu, která byla zaměřena na naše území a jak naši předchůdci s „kupní smlouvou“ pracovali už v pozdní době kamenné. V první kapitole je tedy popsána historie od počátku až po novelu občanského zákoníku z roku 1992. Druhá kapitola se zabývá právní úpravou v právním řádě, tedy jak je definována kupní smlouva podle občanského a obchodního zákoníku. Třetí kapitola se snaží popsat předsmluvní odpovědnost stran podle občanského zákoníku. Náležitostem kupní smlouvy se věnuje čtvrtá kapitola, kde je podrobně zmíněno jaké jsou závazky kupujícího a prodávajícího. V poslední kapitole tedy páté je rozvedena odpovědnost z vadného plnění a související nároky stran.

Hlavním cílem je tedy poskytnutí čtenářům informace o tom, jak se kupní smlouva vyvíjela od jejího počátku, a jak má vypadat kupní smlouva v současné době.

Klíčová slova:

Kupní smlouva, prodávající, kupující, zákon, odpovědnost

Annotation

The objective of this thesis is give a comprehensive description of the purchase contract and its regulation in the legal systém of the Czech republic. The larger part of this work I dedicated to the history of the purchase contract, There is also described the history of civil law, which focused on our territory and how our predecessors with the contract already worked in the late Stone Age. The first chapter describes the history from the beginning to the amendment to the Civil Code of 1992. The second chapter deals with the legislation in the legal system, therefore, is defined as the purchase contract under the Civil and Commercial Code. The third chapter tries to describe the pre-contractual liability of the parties under the New Civil Code. Conditions of the contract pays the fourth chapter, which is discussed in detail what are the obligations of the buyer and seller. In the last chapter, a chapter five is distributed responsibility of defective performance and related parties demands. The main aim is to provide readers with information on how to purchase agreement evolved since its inception, and how to look like a sales contract currently.

Key words:

Sales contract, seller, buyer, law, responsibility

OBSAH:

1Obsah

1 Obsah 5

Úvod 8

1. Historie kupní smlouvy 10

1.1 Smlouva obecně 10

1.2 Pojem kupní smlouva 11

1.3 Historie kupní smlouvy 12

1.3.1 Pravěk a starověk 12

1.3.2 Středověk (5. – 15. století) 13

1.3.3 Kupní smlouva v římském právu 14

1.3.4 Historický vývoj právní úpravy odpovědnosti za vady 16

1.3.5 Kupní smlouva v obecném zákoníku občanském č. 946/1811 ř.z. 19

1.3.6 Kupní smlouva v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb. 21

1.3.7 Kupní smlouva v původním občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. 21

1.3.8 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 22

1.3.9 Kupní smlouva po novele občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. 22

1.3.10 Zákon č. 513/1991 Sb, obchodník zákoník 23

2 PRÁVNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY V PRÁVNÍM ŘÁDĚ ČR 24

2.1 Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník 24

2.1.1 Koupě 25

2.2 Přechod od staré k nové právní úpravě 30

2.3 Změny úpravy kupní smlouvy 32

2.3.1 Stanovení kupní ceny 32

2.3.2 Nabytí vlastnického práva 32

2.4 Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy v českém právu 32

2.4.1 Kolizní úprava 33

2.4.2 Přímá úprava 33

2.4.3 Uzavírání kupní smlouvy 34

3 Náležitosti kupní smlouvy 35

3.1 Určení předmětu koupě 36

3.2 Závazek prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu 36

3.3 Závazek prodávajícího převést vlastnické právo na kupujícího 36

3.4 Závazek kupujícího převzít předmět koupě 37

3.5 Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu 37

3.6 Ujednání o kupní ceně 37

4 Vedlejší ujednání v kupní smlouvě 38

4.1 Předkupní právo 38

4.2 Výhrada vlastnického práva 40

4.3 Výhrada zpětné koupě 41

4.4 Výhrada zpětného prodeje 41

4.5 Výhrada lepšího kupce 42

4.6 Koupě na zkoušku 42

4.7 Cenová doložka 42

4.8 Jiná vedlejší ujednání 43

5. Odpovědnost z vadného plnění a související nároky stran 43

5.1 Práva z vadného plnění (§ 2099-2117) 43

5.1.1 Podstatné porušení kupní smlouvy 45

5.1.2 Nepodstatné porušení kupní smlouvy 45

5.1.3 Odpovědnost za vady 46

5.1.4 Zákonná odpovědnost za vady 47

5.1.5 Záruka za jakost (§2113-2117) 48

5.1.6 Judikatura k vadnému plnění z Nejvyššího Soudu ČR 49

5.2 Uzavírání smluv distančním způsobem 51

5.3 Uzavírání smluv mezi podnikateli 51

5.3.1 O koupi závodu 52

5.4 Prodej zboží v obchodě 53

ZÁVĚR 55

Seznam použité literatury 56

Odborná publikace 56

Právní periodika 58

Právní informační systémy 58

Důvodová zpráva 58

Použitá judikatura 58

Internetové zdroje 58

Právní předpisy 59

Přílohy 60

Keltské mince z období 2-1.stol.př. n.l 60

Historická smlouva trhová z 15.12.1938 61

Kupní smlouva na řetězy a spojovací elementy z roku 2008 mezi firmami CZ ŘETĚZY, s.r.o. a PK Servis tech. Součástí, s.r.o. 64

Obrázek faktických vad 65

„Legum servi sumus ut liberi esse possimus.“¹

Úvod

Nejdříve bych začala tím, proč jsem si ze všech vypsaných témat bakalářských prací, které byly vystaveny v databázi naší školy, vybrala právě toto téma. Poprvé na střední škole jsem poznala obecně právo a od té doby jsem k němu měla blízko, než k jakémukoliv jinému předmětu.

Téma kupní smlouva jsme si vybrala také proto, že je to nejběžnější typ smlouvy, který je používaný dnes a denně mezi právními subjekty, ať už mluvíme o fyzických nebo právnických osobách, uzavírá jí každý z nás. Ačkoliv se jedná o nejčastější smluvní závazkový vztah ani kupní smlouva není bezchybná.

V dnešním moderním a komplikovaném životě je potřeba dost jasných a dobrých smluv. Unáhlená rozhodnutí a komplikovanost společenských vztahů může často spět ke špatnému přečtení smlouvy a poté dochází k chybám a omylům.

Je velmi důležité dbát na správnost informací o kupní smlouvě, než cokoliv podepsat, aby se tím minimalizovala rizika, která by mohla nastat při uzavírání smlouvy. Lidé se často neuvědomují, zda má kupní smlouva všechny předepsané náležitosti aby se dalo předejít častým, zbytečným a nákladným sporům právě z neznalostí a pochybení.

Cílem této práce je podat ucelený popis kupní smlouvy a její právní úpravy v právním řádě. Půjde především o to, vymezit protiprávní úpravu kupní smlouvy v komparaci s novým občanským zákoníkem, popsat její pojem, funkci a vznik. Ve své bakalářské práci se budu snažit popsat rozdíly společné oběma úpravám a velkou váhu této práce bych chtěla opřít o historii, která je pro společnost velmi významná. Do praktické části bych ráda zahrnula vzor historické a současné kupní smlouvy. Téma je z oblasti práva, takže si myslím, že nebude potřeba uvést konkrétní hypotézy.

Práci bych ráda rozdělila na teoretickou a praktickou část, v níž by teoretická část měla obsahovat historický přehled vývoje kupní smlouvy, ucelený přehled a právní úpravu. V teoretické části bych chtěla poukázat na změny kupní smlouvy v novém občanském zákoníku a porovnat je s nynější podobou.

Do své bakalářské práce chci také zahrnout svoje vlastní poznatky a vlastní komentáře. Uvedla bych také ráda jedno moudro, na které jsem při studiu narazila.

„Čím lepší je společnost, tím méně práva v ní bude existovat. V Nebi proto nebude existovat žádné právo a jehňata budou spokojeně polehávat vedle lvů. Hodnoty nespravedlivé společnosti se odrážejí v nespravedlivém právu. Čím horší společnost, tím více práva v ní najdeme. V Pekle tudíž nebude nic než právo a právní procedury budou strnule dodržovány.“

(X. Xxxxxxx, The Ages of American Law. Yale: University Press, 1977) [1, s. 5 ]

1. Historie kupní smlouvy

1.1Smlouva obecně

Nejdříve než bych se pustila do samotné charakteristiky smlouvy kupní, tak bych zmínila smlouvu obecně. Lidé často s někým jednají, kupují si auta, potraviny aniž by si uvědomovali, že tím vstupují do právních vztahů a že hovor, který vedou je jednáním o smlouvě. Smlouva je nestarší nástroj směny, který nám umožňuje od jiných dostávat, co nemáme a jiným dávat, co nemají a potřebují oni. Je to typický právní úkon v občanském a soukromém právu. Vůbec základní právní nástroj. Smlouvou vyjadřují strany zájem zřídit mezi sebou závazek a řídit se jejím obsahem. Je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, který si zvolily svobodně a s vlastní vůlí. Znamená to, že pokud strany považují smlouvu za uzavřenou, i když ve skutečnosti neujednaly náležitost, kterou měly ve smlouvě ujednat, tak se na jejich projev vůle hledí jako na smlouvu uzavřenou. „Smlouva však uzavřená není, pokud dala některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem jejího uzavření.“². Prvotním předpokladem vzniku smlouvy je konsensus smluvních stran a jejich vůle být právně vázány. Samotný konsens nestačí. Shoda smluvních stran o tom, že Xxxxxxxx je Xxxxxxxx žádnou smlouvu nepředstavuje.³ Aby se dalo hovořit o smlouvě ze závazkového práva, konsens⁴ se musí týkat závazku, aby z něj vyplývala společně posuzovaná vůle k právním následkům a to změna, vznik a zánik. „Ačkoli je smlouva tak důležitá, po celou dobu existence České republiky jsme měli smluvní právo regulované duálně, tedy jak v občanském zákoníku, tak v zákoníku obchodním. Tento stav vedl k tomu, že se vedlo mnoho sporů o tom, kterým z obou zákonů se konkrétní vztah řídí, jak se promlčují práva z něho apod. To nyní odpadá a úprava smluvního práva je jednotně obsažena v občanském zákoníku“.⁵ Také nemůže jít o smlouvu, pokud smluvní strany o konsensu a jeho dosažení vůbec neví. Proces uzavření smlouvy je dnes upraven v občanském zákoníku v Části Čtvrté Dílu 2 a Oddílu 1 a 2.

1.2Pojem kupní smlouva

Kupní smlouvou se zavazuje prodávající kupujícímu předat předmět koupě a kupující se zavazuje si jej převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Kupní smlouvu upravuje nový občanský zákoník v ustanovení v § 2079.

„Kupní smlouvou se zakládá závazkový právní vztah, jehož účelem je úplatný převod vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. Kupní smlouva je dvoustranný právní úkon, to však nevylučuje, aby na jedné nebo i na obou stranách bylo více účastníků.“⁶

Kupní smlouva je smlouvou konsensuální, k jejímu platnému uzavření tedy dochází uzavřením smlouvy, a nikoliv odevzdáním předmětu kupní smlouvy. Kupní smlouva

zakládá synallagmatický právní vztah mezi kupujícím a prodávajícím, kdy právu kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy odpovídá právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu.

Kupní smlouva může platně vzniknout jen na základě shodné vůle stran. Nahradit vůli účastníka kupní smlouvy lze pouze soudním rozhodnutím v případě, že ze zákona plyne povinnost tohoto účastníka kupní smlouvy uzavřít, nebo pokud tato povinnost plyne z platného ujednání účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní. V případě kupní smlouvy je třeba rozlišovat mezi obligačními a věcněprávními účinky kupní smlouvy.

Obligačním účinkem platně uzavřené kupní smlouvy je právo kupujícího získat do vlastnictví předmět kupní smlouvy a tomu odpovídající právo prodávajícího získat za předmět kupní smlouvy sjednanou kupní cenu. Věcněprávním účinkem kupní smlouvy je přechod vlastnického práva k předmětu kupní smlouvy. Ten nastává jejím předáním případě movité věci nebo nemovitosti, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, není-li mezi smluvními stranami dohodnuto jinak, nebo vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí v případě nemovitostí, které se do katastru zapisují. Z výše uvedeného vyplývá, že prodávající nemusí být vlastníkem předmětu koupě v době uzavření kupní smlouvy, ale musí být jejím vlastníkem v době, kdy mají nastat věcněprávní účinky smlouvy, tedy kdy má přejít

vlastnické právo k předmětu koupě z prodávajícího na kupujícího.

1.3Historie kupní smlouvy

Kupní smlouva je odborníky považována za nejstarší institut soukromého práva, proto i já ve své práci se v první řadě zaměřím na vývoj kupní smlouvy na našem území. Kupní smlouva je asi tak stará, jako je staré lidstvo. Kupní smlouva se vyvíjí již několik tisíc let. Od prvních oficiálních kupních smluv na území České republiky se toho do dnešních smluv příliš nezměnilo. Ale určitě je zajímavé sledovat její vývoj a to hlavně díky politické situaci, která se neustále mění.

1.3.1Pravěk a starověk

Abychom šli postupně s vývojem kupní smlouvy, začneme nejdříve pravěkem, kde už se objevoval obchod mezi lidmi v užším slova smyslu. V pravěku byli lidé velmi závislý na okolní přírodě a změnách podnebí. Vývoj nejstarší kultury – lovců, rybářů, sběračů byl pomalý, trval desetitisíce let. Pozdější kultura zemědělců, chovatelů domácí zvěře měla k rozvoji lepší podmínky. Změny podnebí donutily lidi i zvěř odejít do příznivějších oblastí a obsazovali proto sousední kraje ale tím se nevyhnuli menším bojům, prvním válkám ale i dohody a spolupráce. V pravěku lidé už zasévali pšenici, ječmen, hrách a čočku a pěstovali i len a konopí. První náznak předchůdce kupní smlouvy byla tzv. smlouva směnná, která se objevila už v pozdní době kamenné, která trvala 5 – 3 tisíce let před naším letopočtem, kdy lidé pomocí směny získávaly své první měděné nástroje ze vzdálenějších obcí a měst. Toto byl také takový počátek obchodu, který se postupně rozšířil na obchodování se solí, kořením, zlatem, jantarem, šperky, dobytkem, obilím, kůží ze zvířat atd. Muži i ženy se starali o pole, krávy ovce a kozy a tím si rodiny mohli směňovat. První měděné nástroje také získávali směnou ze vzdálenějších míst. Bylo to období dělby práce. V jihovýchodní Evropě v polovině 5. tisíciletí př. n. l. došlo k překvapivému rozvoji v oblasti výroby měděných nástrojů (měděných seker). Na některých místech se rýžovalo zlato i stříbro a z obou kovů se vytepávaly ozdoby a nádoby. Vznikaly tak první obchody, v němž nesměl chybět ani dobytek, obilí, kůže, šperky z kovů. V době bronzové se v Evropě po celé 2. tisíciletí př. n. l. začali rozšiřovat znalosti slévání mědi s cínem. V době bronzové v 8. století př. n. l. se vnitru Evropy zhoršilo období, zanikly některé osady a tím se narušilo obchodní spojení s mědí a cínem. V době železné se více rozvinul dálkový obchod se solí, jantarem a bronzovými nádobami se šperky.

V období Keltů 2-1. stol. př. n. l se začaly vyrábět první mince ze zlata a stříbra viz. příloha, které jsou dokladem rozvoje a obchodu, kde některé nápisy jsou snad jména keltských knížat. „Keltská kultura představuje vrchol pravěkého vývoje.“⁷

V této době také vznikly výrobní činnosti specializující se na jednu konkrétní věc, tzv. specializované výrobní činnosti, například kovolitectví, hrnčířství, hutnictví, kovotepectví a podobně, které vedly ke společenské dělbě práce. Dělba práce byla základem toho, že začal vznikat v počátcích ekonomického vývoje společnosti tzv. směnný obchod ve vesnici a to mezi různými zemědělci, řemeslníky. Poté se také začalo směňovat na tržištích. Dnes se o těchto obchodech učíme jako o tzv. „barterových obchodech“. Byly to první primitivní a nedokonalé kupní smlouvy, kdy převažovalo jednoduché pravidlo něco za něco (věc za věc). Byl to reálný kontrakt, jehož podstatou bylo dvojité nabytí vlastnického práva k vyměňovaným věcem, takže muselo dojít k předání věcí navzájem. Lidé takhle hlavně obchodovali proto, že tímto obchodem chtěli získat věc, kterou sami nedokázali vyprodukovat. Byly to ústní dohody.

Mince patrně vznikly normováním kousků drahého kovu, aby je nebylo třeba vážit. Chammurapiho zákoník z doby okolo roku 1770 př. n. l. už definuje zrnka stříbra jako jednotky, které se nevážily, nýbrž počítaly. První mince v západní civilizaci vznikly koncem 7. století př. n. l. ve městech Malé Asie, kde se kapky elektra (přírodní směsi zlata a stříbra) označovaly raženou značkou města či panovníka a nazývaly statér. První platidlo v Athénách – kovové mince bylo zavedeno v 7. století před naším letopočtem a byly převážně ze stříbra a zlata, v 5. st. př. n. l. i z bronzu. Tímto se začala pomalu rozvíjet klasická kupní smlouva, tj. výměna věcí za peníze.

V dnešní době se „barterovy obchody“ stále využívají, hlavně v mezinárodním obchodu, ale jen tehdy, selže-li funkce peněz – potíže s platební bilancí, hyperinflace apod.

1.3.2Středověk (5. – 15. století)

Kupní smlouva již byla reálným kontraktem a věc se tedy převáděla, buď skutečnou, anebo symbolickou tradicí. Při předání věci přicházelo také nebezpečí nahodilé zkázy nebo nebezpečí nahodilého zhoršení na věci. Smluvní volnost byla omezena cechovními a tržními řády a zvyklostmi. Kupní cena se platila buď v hotovosti, nebo jen část a zbytek dlužit, anebo se mohla celá dlužit. Předmětem koupě mohla být jakákoliv věc. Během recepce římského práva se kupní smlouva opět stává kontraktem konsenzuálním.

1.3.3Kupní smlouva v římském právu

Nejvýznamnější konsenzuální smlouvou, tedy smlouvou postavenou na shodě obou stran, kdy strany museli být oboustranně vyrovnané pojetí práv a povinností byla smlouva o prodeji a koupi, tzv. emptio - vendetio. Emptio – vendetio je konsenzuální, dvoustranný, synallgamický, neformální kontrakt, jehož podstata spočívá ve výměně věcí za peníze.⁸ Tímto kontraktem se prodávající (tzv. venditor) zavazuje odevzdat dohodnutou věc jako předmět koupě kupujícímu (tzv. emptorovi) a ten se zavazuje venditorovi zaplatit za dohodnutou věc kupní cenu.

Římané jako první osamostatnili koupi a to tak, že právně oddělili v kupní smlouvě uskutečněný právní úkon zavazující (= uzavření kupní smlouvy) a uskutečněný právní úkon zcizování (= realizace kupní smlouvy).

Kupní smlouva vzniká okamžikem, kdy se smluvní strany dohodnou o předmětu koupě a kupní ceně, tzv. když se domluví na podstatných náležitostech kupní smlouvy. Římané rozeznávali podle plnění tři druhy kupních smluv a to kupní smlouvu z ruky do ruky, kreditní koupi a prenumerační koupi. Předmětem smlouvy mohly být movité i nemovité věci, hromadné věci i majetek. Předmětem mohla být i věc z budoucnosti, tj. věc, která měla teprve vzniknout.

Kupní cena musela být vyjádřena v penězích. Kupní cena mohla být určitá, určitelná nebo vážně míněná kupní cena (nepředstíratelná). Určitá kupní cena musela být konkrétní částka, určitelná se určovala na tržištích. Výše kupní ceny nebyla omezená, takže si každý mohl zvolit výši své kupní ceny podle sebe.

Převod vlastnického práva se řešil dvěma způsoby, a to na principu obstarání vlastnického práva (kupující nabyl vlastnictví k věci) a na evikčním principu (kupující se stal držitelem věci). Kupní smlouva byla platná tehdy, pokud venditor byl vlastníkem věci, vlastníkem věci pověřený k zcizení nebo pokud jen venditor věděl, že věc je cizí.

Římské právo také znalo odpovědnost prodávajícího za vady, odpovědnost kupujícího a odpovědnost za nebezpečí. V římském právu se také dost používala i vedlejší ujednání při kupní smlouvě. Nemohly být ujednány až po sjednání kupní smlouvy, ale vždy před ním. Nároky z nich šli vymáhat pouze s kupní smlouvou.

1.3.3.1Pacta adiecta

Jiné vedlejší úmluvy ke kupní smlouvě

Nejčastěji se užívaly tyto:

1. Výhrada lepšího kupce – „in diem addictio“

Touto výhradu předpokládala to, že prodávající může odstoupit od smlouvy, pokud v dohodnuté době dostane lepší nabídku za prodávanou věc.

2. Odstoupení – „lex commissoria“

Pokud kupující nezaplatí kupní cenu, tato výhrada předpokládala odstoupení prodávajícího od kupní smlouvy.

3. Koupě na zkoušku – „pactum displicentiae“

Předpokládala možnost kupujícího si v dohodnutém čase předmět vyzkoušet a vrátit ho prodávajícímu. Pokud kupující věc vrátí, tak se na věc pohlíží, jako by nebyla koupena.

4. Právo zpětné koupě – „pactum de retroemendo“

Předpokládala možnost prodávajícího prodanou věc koupit zpět od kupujícího za stejnou kupní cenu, za kterou věc prodal.

5. Výhrada zpětného prodeje – „pactum retrovendendo“b

Předpokládala možnost kupujícího koupenou věc zpět prodat prodávajícímu za stejnou kupní cenu.

6. Předkupní právo – „ius protimiesos“

Předpokládalo právo prodávajícího, pokud se kupující rozhodne koupenou věc prodat, aby ji prodal zpět prodávajícímu.

7. „pactum reservatae hypothecae“

Výhrada prodavače, že si na prodané věci ponechá hypotéku do zaplacení trhové ceny, tzv. že si zboží zarezervuje pro sebe.

8. „pactum fiduciae“

Závazek nabyvatele, že věc nebude mít u sebe jako běžný vlastník, ale pouze za účelem dosažení určitého cíle. Pokud však odpadne důvod, měl také závazek okamžitě převést věc zpátky.

Povinnosti kupce:

• zaplacení trhové ceny a převzetí koupené věci

• musí hradit prodateli všechny náklady, které od uzavření smlouvy s prodanou věcí měl

• kupec odpovídá od okamžiku uzavření smlouvy za vis maior (vyšší náhoda, přírodní katastrofy), prodatel totiž odpovídá za každou nedbalost včetně „nižší náhody“ (casus minor), kupec je tedy vázán pouze v mimořádném případě

• na vymáhání povinnosti kupce sloužila actio venditi (=žaloba prodávajícího z trhové smlouvy na zaplacení kupní ceny)⁹

Povinnosti prodatele:

• odpovídá za vady věci právní a faktické, tj. odpovídá za to, že věc má vlastnosti, které sliboval (viz II./58,59)

• musí převést předmět trhu do držby kupce, a to s takovými účinky, aby kupec držel nerušeně a trvale

• za faktické vady zjevné, které lze prohlídkou zjistit, prodatel kupci zásadně neodpovídal

• za normální situace dochází při uzavření smlouvy ihned k odevzdání věci; plní-li prodatel později, musí předmět trhu odevzdat se vším, co k němu přibylo (tzv. commodum rei)¹⁰

1.3.4Historický vývoj právní úpravy odpovědnosti za vady

Historie institutu odpovědnosti za vady spadá již do starověku. Rozvoj obchodu v této době upravoval poměry mezi stranami v oblasti koupě a prodeje. Pomineme-li úpravu v zákoníku Chamurapiho a úpravu v řeckém, egyptském či asijském právu, nacházíme z této doby stěžejní úpravu bezesporu v římském právu (už vzhledem k jeho významu pro naše právo).

V římském právu bylo riziko obchodu přeneseno na kupujícího. Zpočátku prodávající za žádné vady při nejrozšířenější, tzv. trhové smlouvě (emptio-vendetio), která nahradila směnu zboží (permutatio) neodpovídal. Jedinou možností bylo sjednání tzv. garanční úmluvy.¹¹

Teprve postupem času došlo ke vzniku a rozvoji odpovědnosti za právní i faktické vady. V případě právních vad měl prodávající odpovídat za to, že předmět smlouvy po uskutečnění prodeje, nemohl být jinou osobou, která by nárokovala právo k tomuto předmětu, odňat (evinkován). Prodávající v tomto případě odpovídal poté, co byla držba věci kupujícímu třetí osobou odebrána na základě soudního výroku. Před tímto rozsudkem kupující spor o předmět prodeje s třetí osobou (litis denuntiatio) musel ohlásit prodávajícímu s výzvou, aby jej podpořil v tomto sporu. Poté měl kupující (a v případě úmyslného zamlčení právních vad bez litis denuntiatio) právo podat žalobu ze smlouvy trhové (actio empti)¹².

V případě vad faktických prodávající neodpovídal za vady zjevné, tzn. ty, které bylo možné zjistit běžnou prohlídkou věci. V případě, že měl předmět jiné, než tyto vady, nabízelo římské právo jednak žalobu redhibitoria in duplum,redhibitio¹³ s výsledkem zrušení smlouvy a obnovení předešlého stavu a žalobu quanti minoris na snížení prodejní ceny.

Oproti dnešním teoriím odpovědnosti za vady panovalo v římském právu přesvědčení, že odpovědnost za vady jako taková, vzniká až po notifikaci vad kupujícím. Dnes již tento úkon není k jejímu vzniku vyžadován.

Obdobně jako v počátcích římského práva panovala i na území českých zemí absence odpovědnosti za vady. K obratu došlo v období 13. století, kdy se u trhových smluv odpovědnost za vady začala vyskytovat v podobě tzv. správy převodce. Nejprve se vyvinula odpovědnost za vady právní, později i za vady faktického rázu.

V případě nemovitostí byl prodávající (podobně jako tomu bylo v římském právu) povinen bránit kupujícího ve sporu proti osobám, které si na věc činily právní nárok. V případě nezdaru prováděl nápravu v podobě vrácení kupní ceny, nebo poskytnutí náhrady nemovitosti. Pokud se navíc prokázalo, že o těchto vadách prodávající věděl a jednal tak nepoctivě, zaplatil nad to pokutu ve výši jedné třetiny prodejní ceny. U movitých věcí byla zprvu za právní vadu považována pouze skutečnost, že se jedná o věc kradenou.

V dalším vývoji byla správou kryta i odpovědnost za faktické vady. Původně však bylo i v těchto případech na kupci, aby kupoval opatrně a věc řádně před koupí prohlédl. Jinak nemohl vady s úspěchem uplatnit (u vad zřejmých platilo, že „kdo neprohledá očima, prohlédne měšcem“).

Za období Rakouska-Uherska platil od roku 1811 obecný zákoník občanský (ABGB), inspirovaný kromě římského práva například také francouzským Code Civile, čí Koldínovou kodifikací městského práva.¹⁴

Právní úprava týkající se se odpovědnosti za vady se v něm označovala jako „ručení ze správy“. Problematika byla upravena v obecných ustanoveních závazkového práva, konkrétně pak § 922 až §935, přičemž na tato ustanovení plně (oproti dnešnímu stavu) odkazovala i úprava smlouvy trhové.

Obecný zákoník občanský rozlišoval vady odstranitelné a neodstranitelné (s odlišnými následky za ně), podobně jako současná právní úprava i teorie. Odpovědnost dle něj (i když ne zcela výslovně) existovala jak za vady právní, tak faktické.

Co se týkalo vad zjevných a vad zjistitelných z veřejných rejstříků, nebylo možné se při jejich výskytu domáhat práv z odpovědnosti za vady. Ovšem s výjimkou případu, kdy prodávající úmyslně vady zatajil, čí výslovně kupujícího ujistil, že je věc bez vad – v takovém případě zůstala kupujícímu práva vyplývající z odpovědnosti za vady zachována. Obdobné pravidlo platilo i v případě převodu věci úhrnem (jak stojí a leží). Zvláštností právní úpravy obsažené v ABGB je v ustanovení §929 výslovně upravené právo kupujícího vzdát se nároků z odpovědnosti za vady. Zákoník také stanovil prekluzivní lhůty pro uplatnění nároků z odpovědnosti za vady na 3 roky u nemovitostí, 6 měsíců u movitých věcí a 6 týdnů u dobytka.

Po první světové válce, v období tzv. první republiky došlo k navázání na rakouské a uherské právo recepčním zákonem 11/1918 Sb. Odpovědnost za vady tak navázala na rakouské ručení ze správy.¹⁵

V roce 1950 byl vydán nový občanský zákoník (č. 141/1950) platný pro území celé Československé republiky, který nahradil ABGB. Zákoník byl nazýván Středním kodexem a obsahoval podrobnou úpravu institutu odpovědnosti za vady. Odpovědnost za vady se v něm vztahovala na úplatné převody a nárok z odpovědnosti za vady musel být uplatněn ihned po prohlédnutí věci. Kromě zákonné odpovědnosti za vady již upravoval i záruku poskytnutou na základě prohlášení prodávajícího na vady, jež se vyskytnou po převzetí předmětu kupujícím. Úprava v mnohém navazovala na ABGB (vyloučení odpovědnosti za vady v určitých případech – viz výše, odpovědnost za vady faktické i právní).

Dle zákona č. 150/1950 Sb., odpovědnost za vady nastupuje v případě, že předmět plnění nemá vlastnosti, které si strany dohodly, respektive jedna strana vymínila, případně nemá vlastnosti, které jsou pro daný předmět plnění obvyklé. Dále nastupuje v případě, že věc má vady právní.¹⁶

V roce 1964 byl přijat nový občanskoprávní kodex, v kterém byla vytvořena tripartice úpravy odpovědnosti za vady v podobě obecné úpravy, úpravy u smlouvy kupní a rovněž v případě prodeje zboží v obchodě. S novelizovanou podobou se s touto úpravou setkáváme i v dnešní době.

1.3.5Kupní smlouva v obecném zákoníku občanském č. 946/1811 ř.z.

První kodifikací soukromého práva na našem území byl právě obecný zákoník občanský. Jeho úplný přesný název zněl Všeobecný zákoník občanský pro veškeré rakouské země dědičné – „Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten deutschen Erbländer der österreichischen Monarchie – ABGB“.¹⁷ Byl vyhlášen 1. července 1811 patentem číslo 946 a účinnosti nabyl 1. ledna 1812. Platil pro všechny země, které v té době tvořily Rakouské císařství, kromě uherských zemí.

Obecný zákoník občanský vycházel z římskoprávní a přirozené právní teorie. Byl rozdělen do tří oddílů – právo osobní, ustanovení o smlouvách a společná osobní a věcná práva. Obsažen byl v 1502 paragrafech.

Dne 28. Října 1918 byl vydán recepční zákon č. 11/1918 Sb., zákon o zřízení samostatného státu československého, který s některými omezeními přebírá dosavadní právní řád. Po deseti postupných novelách byl tímto tento zákoník účinný i na našem území, avšak velmi omezeně a to až do 31. prosince 1965. Pro kupní smlouvu zákoník vymezil § 1053 – 1066 pod názvem smlouva trhová a její definice zní: „Trhovou smlouvou se přenechává věc za určitou částku peněz jiné osobě. Náleží tak jako směna k právním důvodům nabytí vlastnictví. Nabytí nastává teprve odevzdáním koupeného předmětu. Až do odevzdání podrží prodavač vlastnické právo“. ¹⁸Podstatné náležitosti této smlouvy byly kupní cena a předmět. Cena měla zvláštní požadavky, musela být v hotových penězích, musela být určitá a nesměla být proti zákonu.

V dnešní době nám přijde neobvyklé to, že v ustanoveních o smlouvě trhové se čtyřikrát odkazuje na ustanovení o smlouvě směnné, protože dnes je to přesně naopak.

Tento zákoník se zabýval vedlejšími ujednáními a to v § 1067 – 1088 a ve svém obecném paragrafu § 1067 uváděl výčet jednotlivých vedlejších ujednání. Rozlišoval mezi zvláštními druhy a vedlejšími úmluvami trhové smlouvy.

Rozdíl oproti dnešní právní úpravě byl hlavně ve lhůtách, ve kterých se musela věc vykoupit – 24 hodin pro movité věci a 30 dní pro věci nemovité. Pro zcizení jiným způsobem než prodejem se musela sjednat zvláštní smlouva. Právo zpětné koupě bylo upraveno v §1068 – 1070 a od dnešní právní úpravy se tato ustanovení odlišovala v předmětu, kterým mohli být jen nemovitosti a v době trvání smlouvy, která byla stanovena na dobu života prodávajícího. Toto ujednání bylo nepřevoditelné na třetí osobu. Právo zpětného prodeje bylo vymezeno v § 1071 a koupě na zkoušku se nacházela v § 1080 – 1082, v té se oproti dnešku liší zkušební doba, tj. 3 dny u movité a rok u nemovité věci. Prodeji s výhradou lepšího kupce patřily § 1083 – 1085, dnes ho lze sjednat jen přes obecný § 610. Příkaz k prodeji z § 1086 – 1088 by se v dnešní době dal přirovnat ke smlouvě o obstarání prodeje věci, upravené v § 737 – 741 občanského zákoníku. Tyto dva právní instituty se mezi sebou liší především ve formě, v přechodu vlastnického práva a v době trvání této smlouvy. Záhadné to bylo s institutem výhrady vlastnictví, protože ačkoli se běžně v této době v praxi používal, jeho právní úprava se nikde nevyskytla. Čistě teoreticky se institut výhrady vlastnictví může zařadit pod

§ 1063: „Bude-li věc odevzdána kupci prodavačem, aniž tento obdržel kupní peníze; je věc prodána na úvěr a vlastnictví k ní přechází ihned na kupce“. ¹⁹

1.3.6Kupní smlouva v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb.

Tento občanský zákoník, který byl nazýván také střední kodex, vznikl kvůli snaze přizpůsobit se novým politickým a ekonomickým poměrům na našem území. Měl zrušit sto let staré budované základy demokratického právního řádu a především lépe prosadit totalitní tendenci komunistické vlády. Přijat byl 25. října 1950 a účinnosti nabyl 1. ledna 1951. Jeho obsahem bylo šest částí a to úvodní ustanovení, obecná ustanovení, práva věcná, práva závazková, právo dědické a ustanovení přechodná a závěrečná. Zahrnoval 570 paragrafů.

V tomto zákoníku byla kupní smlouva vymezena § 366 – 373 a definice byla taková:

„Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje jej odebrat a zaplatit ujednanou cenu“. Oproti předešlé právní úpravě jsou zde nová ustanovení o prodlení kupujícího a nákladech. Stále zde ale nenajdeme zmínku o vadách ani o odpovědnosti za vady z kupní smlouvy.

Vedlejší ujednání tento zákoník vymezil do § 374 – 381a proti předchozímu zákoníku je úprava o dost chudší. Jsou zde obsažena oproti obecnému zákoníku občanskému, jen tato ujednání – nově výhrada vlastnictví, s menšími odchylkami předkupní právo a nový obecný paragraf o jiných vedlejších ujednáních. Výhrada vlastnictví, která se v něm také objevuje, v § 374 zůstala do dnes skoro stejná. Předkupní právo se začalo rozlišovat na věcné a osobní a lze ho sjednat i pro jiný případ zcizení, než prodejem – to bylo v § 375 – 380. Rozdíl s dnešní právní úpravou je v povinnosti vyplatit nemovitost do 30 dnů po nabídce a toto předkupní právo se nemuselo sjednávat písemně. V občanském zákoníku č. 141/1950 Sb., se objevuje i předkupní právo spoluvlastníků a to v § 137, které je téměř shodné s tím dnešním, upraveným v § 140. Byl nově zaveden § 381, který upravoval možnost sjednání i jiných vedlejších ujednání.

1.3.7Kupní smlouva v původním občanském zákoníku č. 40/1964 Sb.

Jednalo se o jednu ze tří kodifikací občanského práva, týkající se pouze spotřebitelů. Řešila osobní a majetkové vztahy, které vznikaly v oblasti uspokojování osobních potřeb. Zákoník č. 40/1964 Sb. nabyl účinnosti 1. dubna 1964. Obsahoval preambuli, úvodní zásady občanskoprávních vztahů a také osm částí – obecná ustanovení, věcná práva, osobní užívání bytů, jiných místností a pozemků, služby, práva a povinnosti z jiných právních úkonů, odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení, dědění, závěrečná ustanovení. Bylo v něm zahrnuto 524 paragrafů.

Kupní smlouva prošla dvěma změnami:

1. ustanovení o službách v rámci právních vztahů – organizace (prodávající), občan (kupující)

2. právní vztahy – občan x občan

• tyto změny pak zrušila novela občanského zákoníku č. 509/1991 Sb.

Tento zákoník nemá ani jedno ustanovení o vedlejších ujednáních.

1.3.8Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Byl jedním z nejvyužívanějších a nejvýznamnějších kodexů v České republice. Tento zákoník byl během několika let mnohokrát pozměněn a novelizován a obsahoval kolem 1000 paragrafů. Tento starý občanský zákoník z roku 1964 byl nahrazen od 1.1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., novým občanským zákoníkem.

V § 588 byla kupní smlouva definována takto:

„Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.“²⁰

Podle občanského zákoníku se kupní smlouva uzavírala většinou mezi fyzickými osobami nepodnikateli, podnikatelé neboli právnické osoby se řídili obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. Dnes se fyzické i právnické osoby v úpravě kupní smlouvy řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.

1.3.9Kupní smlouva po novele občanského zákoníku č. 509/1991 Sb.

Velké změny v občanském zákoníku si vynutily především změny v oblasti politické a ekonomické a také postupný přechod k pluralitní demokracii a tržnímu hospodářství. Tato novela byla také jedna z nejvýznamnějších novel v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. v jeho historii. Za socialismu vznikly systémové a obsahové deformace, které měla za úkol tato novela odstranit. Vrátila se opět ke starým pojmům a občanský zákoník se stal opět základem soukromého práva. Novela nabyla účinnosti 1. ledna 1992.

Kupní smlouvě patří i v dnešní době §588 – 600. Novinkou se staly zákonné požadavky: písemná forma smlouvy, je-li předmětem smlouvy nemovitost, nabytí účinnosti smlouvy registrací státním notářstvím a vyznačení převodu vlastnictví v evidenci nemovitostí. Xxxxxxx je neplatná, když cena není sjednána v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Z původního občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byla převzata ustanovení o vadách na věcech a odpovědnosti za vady a zbytek právní úpravy je převzat ze zákona č. 141/1950 Sb., tj. práva a povinnosti smluvních stran, prodlení kupujícího, náklady, koupě budoucích užitků úhrnem nebo nadějí, přechod nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení.

1.3.10Zákon č. 513/1991 Sb, obchodník zákoník

Tímto zákoníkem se řídily právnické osoby, fyzické osoby se řídily občanským zákoníkem, ale mohli se řídit i zákoníkem obchodním, pokud se pro to dobrovolně rozhodly. Tento obchodník zákoník byl zrušen občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.

Díky vzájemnému vztahu občanského a obchodního zákoníku se kupní smlouvy uzavřené jako obchodní řídily úpravou v obchodním zákoníku a ustanovení občanského zákoníku se nepoužily ani jako podpora.

Podle obchodního zákoníku byla kupní smlouva charakterizována takto:

„Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ve smlouvě musí být kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448.“²¹

2PRÁVNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY V PRÁVNÍM ŘÁDĚ ČR

Do 31. 12. 2013 se kupní smlouva řídila a byla upravována dvěma právními přepisy a to byly: zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Od 1.1. 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a ten tyto předchozí dva zrušil. Občanský zákoník zahrnuje 3081 paragrafů rozdělených do 5 částí a těmi jsou: Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

V první časti a to části obecné najdeme základní pojmy, se kterými se dále budeme setkávat i v dalších částech. Rodinné právo (dříve zákon o rodině) upravuje vztahy mezi rodiči a dětmi, manželství a také vztahy mezi příbuznými. Absolutní majetková práva se zaměřují na vlastnictví, práva k cizím věcem a oblast dědění. Nejobsáhlejší je čtvrtá část a to práva Relativní majetková. Obsahuje různé druhy smluv a závazků. V poslední části se dočteme zejména to, jaké dřívější zákony byly novým zákonem zrušeny.

2.1Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

Nový občanský zákoník nahradil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a v platnost vešel

1. 1. 2014. Ten upravil veškeré soukromoprávní vztahy jednoho kodexu a také zpřesnil pravidla, která bývalé soukromé právo neřešilo. Tento nový občanský zákoník klade důraz na naše svobodné právní tradice, principy a standarty soukromého práva v Evropě. Nový kodex se ovšem zároveň snaží přizpůsobit našim moderním požadavkům. Ministerstvo spravedlnosti tento zákon označuje za „Zákon pro život, zákon inspirovaný životem“.

„Nový zákoník odstraňuje dvojkolejnost v úpravě závazkového a zvláště smluvního práva. Zároveň věnuje daleko větší prostor ochraně osobnosti člověka a majetkovým právům, včetně úpravy dědění“. „ Konečně, rozdílně od starého zákoníku, omezuje možnosti státu libovolně vstupovat do svobodně uzavřených smluv a prohlašovat je za neplatné. Velmi významné jsou však i základní přístupy nového zákoníku k novým pravidlům“. ²²

Nový občanský zákoník zahrnuje 3081 paragrafů rozdělených do 5 částí a těmi jsou: Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.

V první časti a to části obecné najdeme základní pojmy, se kterými se dále budeme setkávat i v dalších částech. Rodinné právo (dříve zákon o rodině) upravuje vztahy mezi rodiči a dětmi, manželství a také vztahy mezi příbuznými. Absolutní majetková práva se zaměřují na vlastnictví, práva k cizím věcem a oblast dědění. Nejobsáhlejší je čtvrtá část a to práva Relativní majetková. Obsahuje různé druhy smluv a závazků. V poslední části se dočteme zejména to, jaké dřívější zákony byly novým zákonem zrušeny.

2.1.1Koupě

Podle obecného základního ustanovení, tj. podle § 2079, občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Připomeňme, že při uzavření musí být mj. i identifikovatelné smluvní strany. Předmětem plnění přitom nemůže být to, s čím nelze v soukromoprávních vztazích volně nakládat. Prodávající a kupující jsou zavázáni splnit své povinnosti současně, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného. Z občanskoprávní kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu cenu. Následné ustanovení § 2080 upravuje, že kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. To se může stát např. sjednáním příslušného kalkulačního vzorce. Oproti dřívější právní úpravě v obchodním zákoníku je do občanského zákoníku zařazeno potřebné ustanovení § 2081. Upravuje otázku nákladů spojených s odevzdáním převzetím věci. Náklady spojené s odevzdáním věci v místě plnění nese prodávající. Náklady spojené s převzetím věci nese kupující. ²³

Nebezpečí škody na věci vztahující se ke kupní smlouvě je upraveno v § 2082, které přechází na kupujícího s nabytím práva vlastníka. „Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele.

Pokud je uzavřena smlouva s odkládací podmínkou, přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky.“²⁴

„Tomu, kdo koupí budoucí věci tzv. úhrnkem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří v souladu s ustanovením § 2083 všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno. Jsou-li při ujednávání kupní smlouvy vady na věci, o nichž prodávající ví, prodávající na ně podle ustanovení § 2084 upozorní kupujícího. Ustanovením § 2084 končí Obecná ustanovení pod nadpisem Koupě a následuje právní úprava Koupě movité věci“.²⁵

Jelikož se v občanském zákoníku dělí koupě na koupi movité věci a nemovité zaměříme se i na tyto pododdíly.

2.1.1.1Koupě movité věci

Základní ustanovení o koupi movité věci je obsažené v § 2085, přičemž předmětem této koupě není nemovitá věc, nebo součást nemovité věci. „Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit“.²⁶

„Podle důvodové zprávy je mobiliární koupě vymezena předmětem, kterým je movitá věc. Nerozhoduje přitom výchozí stav, ale stav, v jakém má kupující věc nabýt. Proto se ustanoveními o koupi movitých věcí spravují i případy, kdy je prodána součást věci nemovité (plody, materiál ze stavby nebo z lomu apod.), kterou má kupující nabýt podle smlouvy jako věc movitou. Zároveň se stanoví kritéria pro rozlišení kupní smlouvy od smlouvy o dílo, což má praktický význam při koupi věci, která ještě není vyrobena. Tato kritéria jsou formulována jako hledisko materiálu a hledisko práce a vycházejí z dosavadní úpravy (tj. z § 410 obchodního zákoníku).“²⁷

2.1.1.1.1Povinnosti prodávajícího

V § 2087 - § 2094 se dočteme základní ustanovení o povinnostech prodávajícího a kupujícího. Název pododdílu byl po vzoru obchodního zákoníku zachován, i když v některých ustanoveních jsou upravena i práva prodávajícího (např. právo určit za stanovených podmínek dodatečně vlastnosti prodávané věci), ale i práva kupujícího (např. právo odmítnout věci dodané v přebytečném množství), protože - podle názoru zákonodárce - ze systematického hlediska a v zájmu srozumitelnosti navrhované úpravy nelze tato doplňující pravidla od povinností prodávajícího oddělit.

Prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

Prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.²⁸

V § 2090 -2091 se vykládá odeslání věci.

V případě, že prodávajícímu plyne povinnost ze smlouvy odeslat věc, splní prodávající svou povinnost odevzdat předmět koupě předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožnění kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci. Je-li kupní smlouva uzavřená mezi podnikatelem a spotřebitelem, pak splní prodávající svou povinnost věc odevzdat až kdy je věc předána dopravcem kupujícímu. Účinky odeslání nastanou odevzdáním věci kupujícímu jejím předáním dopravci, prodávající označí věc zjevně a dostatečně jako zásilku pro kupujícího.

§ 2092 Doba plnění.

I když doba plnění není podstatnou náležitostí smlouvy (je však vhodné, je-li sjednána), je jí (pro její význam) věnováno v právní úpravě koupě příslušné ustanovení, a to § 2092. Není-li doba plnění sjednaná, plní se bez odkladu v přiměřené době v závislosti na konkrétních skutečnostech daného případu. Doba, v níž má prodávající plnit, běží ode dne účinnosti smlouvy. Má-li však kupující splnit určitou povinnost ještě před odevzdáním věci, začíná doba, v níž má prodávající plnit, běžet ode dne splnění této povinnosti.

Doba plnění bývá především sjednána ve smlouvě. Plní se pak:

a) dne, který je ve smlouvě určen nebo určen způsobem stanoveným ve smlouvě (v některých případech bývá dohodnuta i hodina),

b) kdykoli během lhůty, která je ve smlouvě určena (je třeba však zvážit rozdílnost smluvního ujednání „IV. čtvrtletí 2017“ oproti „do 31. 12. 2017“, kdy lze podle smlouvy plnit kdykoli do tohoto dne), nebo určena způsobem stanoveným ve smlouvě (např. „v roce 2017 do 5 týdnů od předání výkresové dokumentace kupujícím“; i zde je však třeba si uvědomit důsledky toho ujednání, neboť výkresy mohou být předány v lednu, ale také v době dovolených), ledaže ze smlouvy nebo z účelu smlouvy, jenž byl prodávajícímu znám při uzavření smlouvy, vyplývá, že dobu dodání v rámci této lhůty určuje kupující (smluvní ujednání může znít „v listopadu 2017 do 10 dnů po oznámení kupujícího o uzavření kontraktu na prodej tohoto zboží se zahraničním zákazníkem“). Dodá-li prodávající zboží před určenou dobou, je kupující oprávněn zboží převzít, nebo je může odmítnout. Není-li dohodnuto jinak, nemůže u smlouvy kupní dojít k dřívějšímu plnění.²⁹

2.1.1.1.2Předmět koupě

K § 2095 až § 2098:

Předmětem mobiliární koupě je věc movitá. Osnova také jinde důsledně používá termín

„věc“, v názvu pododdílu a v jeho uvozovacím ustanovení bylo ze stylistických důvodů

zvoleno označení „předmět koupě“ namísto „věc jako předmět koupě“. Věcně návrh

ustanovení vychází ze stávajícího pojetí obchodního zákoníku.³⁰

2.1.1.1.3Povinnosti kupujícího§ 2118 – 2120

Kupující má povinnost zaplatit kupní cenu a věc převzít.

„Kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si věc prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který možnost prohlídky vylučuje.“³¹

Nepřevzal-li kupující věc nebo nezaplatil kupní cenu řádně nebo včas, je prodávající povinen, je-li to možné, uchovat pro kupujícího věc způsobem přiměřeným okolnostem. Stejně tak uchová kupující převzatou věc, kterou zamýšlí odmítnout nebo vrátit prodávajícímu.³²

„Kdo uchová věc pro druhou stranu, může ji zadržet, dokud mu druhá strana neuhradí účelně vynaložené náklady spojené s uchováním věci.“³³

2.1.1.1.4Nebezpečí škody při koupi movité věci (§2121-2125)

Nebezpečí škody při koupi movité věci přechází na kupujícího jejím převzetím. Stejný následek je i v případě, že si nepřevezme kupující věc, i když mu prodávající s ní umožnil nakládat.

Dále zákon upravuje případy, kdy přechází nebezpečí škody na věci, je-li přepravována, nebo jí kupující přebírá od třetí osoby. Dojde-li k přechodu nebezpečí škody na věci (př. kdy kupující věc převezme) na věci vznikne škoda, tak za takovou škodu neodpovídá prodávající a kupující má právo povinnost, i tak zaplatit kupní cenu. To neplatí v případě, kdy škodu způsobil prodávající porušením své povinnosti.³⁴

2.1.1.1.5Svépomocný prodej (§ 2126-2127)

Novinkou občanského zákoníku je možnost strany, která není v prodlení s převzetím věci, vhodným způsobem tuto věc na účet strany, která je v prodlení, prodat po té co, kdy prodávajícímu poskytla dodatečnou lhůtu k plnění a upozornění o prodeji věci na jeho účet.

Hrozí-li věci rychlá zkáza a není-li na upozornění čas, není upozornění nutné. Vedle prodlení s převzetím věci je svépomocný prodej povolen také v případě prodlení s placením, kterým je předání věci podmíněno.³⁵

2.1.1.2Koupě nemovité věci (§ 2128-2131)

Při prodeji a koupi nemovité věci musí mít smlouva vždy formu

podle §560, ten zní: „Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.“³⁶ Kupující nabývá vlastnické právo k prodané věci nemovité dnem, kdy byl návrh na vklad vlastnického práva pro kupujícího doručen katastrálnímu úřadu, v případě, že byl pravomocným rozhodnutím vklad katastrálního úřadu povolen. Návrh na vklad se musí podávat ve stanoveném formuláři. K návrhu musí být připojeny listiny, jež stanoví zákon. Jedná se zejména o uzavřenou kupní smlouvu, dále plnou moc, pokud je účastník zastoupen zmocněncem (podpis zmocněnce musí být úředně ověřen), výpis z obchodního rejstříku, pokud je kupující či prodávající osobou zapsanou v obchodním rejstříku a další listiny, o nichž to stanoví zákon. Pokud k návrhu nebude připojena kupní smlouva (nově pouze jedno vyhotovení), pak se takto podanému návrhu nepřihlíží a bude se na něj pohlížet jako by nebyl podán.³⁷ „V ostatním se na smlouvu o koupi nemovité věci použijí přiměřeně ustanovení o koupi movitých věcí“.³⁸ Platí i v případě odpovědnosti za vady, kdy lhůta, ve které lze nejpozději uplatnit skryté vady stavby spojené se zemí pevným základem, je pět let. Tato lhůta začne běžet okamžikem nabytí uvedené stavby, kdy kupující je povinen notifikovat tuto skrytou vadu bezprostředně poté, kdy ji zjistí a to nejpozději do pěti let od nabytí. Pokud by tak neučinil, prodávající by v soudním sporu mohl vznést námitku pozdní notifikace vady a soud by kupujícímu odpovědnost za vady nepřiznal.

2.2Přechod od staré k nové právní úpravě

Pro právní praxi v několika příštích letech po účinnosti občanského zákoníku budou nejdůležitější pravidla regulující přechod od staré do nové právní úpravy. Tyto pravidla zahrnují 52 ustanovení, a jsou obsažena v § 3028 – 3079, občanského zákoníku. Právě v přechodných pravidlech můžeme například najít odpověď na otázku: Co se stane se smlouvou, kterou jsem uzavřel před účinností nového zákoníku a má se z ní plnit až v roce 2014?

Výchozím pravidlem je, že na smlouvy, které byly uzavřeny před účinností nového občanského zákoníku, se použije ta právní úprava, která byla platná a účinná v době, kdy byla smlouva uzavřena. V zásadě tak platí, že co vzniklo za starého práva, také ve starém právu žije a končí (je uzavřeno do jeho bubliny či klece). Nic však stranám nebrání v tom, aby se dohodly, že svůj závazek podřídí novému právu (opt-in), dojdou-li k závěru, že je to pro ně výhodnější.

Kdo třeba uzavře smlouvu o dílo v listopadu 2013 a dílo bude hotové a taktéž předané až v průběhu roku 2014, všechna práva a povinnosti budeme posuzovat podle staré právní úpravy, i když nám vzniknou až v roce 2014. Taktéž změny se budou řídit podle staré právní úpravy. I v případě, porušila-li by smluvní strana svoji smluvní povinnost, řešily by se případné nároky z vadného plnění, anebo náhrada škody vzniklá z tohoto porušení opět starým právem. I pohledávky, které vzniknou touto smlouvou se postupují podle starého práva. To je důsledek principu neretroaktivity, který je u nás potvrzený i judikaturou Nejvyššího soudu (když se přecházelo z hospodářského zákoníku na obchodní zákoník).

„Relevantní je i posouzení toho, jak je to se samotným kontraktačním procesem, který byl zahájen před účinností nového kodexu, ale dokončen až po jeho účinnosti – např. nabídka na uzavření smlouvy byla podána v říjnu 2013, k uzavření smlouvy však došlo až v květnu 2014. V takovém případě se opět použije již zmíněné přechodné pravidlo. Starou právní úpravou se bude řídit nejen kontraktační proces, ale též obligace vzniknuvší na základě uzavřené smlouvy.“³⁹

Závěrem je důležité poukázat na to, že když navrhovatel činí svůj návrh, mlčky počítá s tím, že v tom, co smlouva neupraví, se použije zákon účinný v době podání návrhu – navrhovatel považuje za samozřejmé, že se jimi má budoucí závazek řídit. Neurčí-li výslovně navrhovatel, že se má budoucí smlouva řídit novým občanským zákoníkem, vede přijetí tohoto návrhu (ať k němu dojde před nebo po účinnosti nového občanského zákoníku) ke vzniku smlouvy s obsahem dle návrhu, tedy závazek bude podřízen starému právu. „Je třeba upozornit, že občanský zákoník pro podřízení závazku novému občanskému zákoníku požaduje výslovné ujednání stran, tudíž předpokládá, že bez něj se řídí starým právem. Zbývá dodat, že kdyby byl návrh přijat s výhradou, že se má závazek řídit novým zákoníkem, nedošlo by zde vůbec ke konsensu a smlouva by nevznikla.“⁴⁰

Zvláštní přechodné pravidlo je obsaženo v zákoně o veřejných zakázkách (a rovněž v koncesním zákoně). Pokud bylo zadávací řízení zahájeno před účinností nového občanského zákoníku, dokončí se podle dosavadních pravidel a též smlouva, která bude na jeho základě uzavřena, se bude řídit starým právem.

2.3Změny úpravy kupní smlouvy

V úpravě kupní smlouvy jsou zásadní dvě změny a to stanovení kupní ceny a nabytí vlastnického práva.

2.3.1Stanovení kupní ceny

Kupní cena nemusí být přesně stanovena, aby kupní smlouva byla platná. Smluvní strany mohou pouze stanovit způsob určení kupní ceny, tj. např. určení kupní ceny znaleckým posudkem, nebo nemusejí kupní cenu stanovit vůbec, ale to pouze úmyslně. Když smluvní strany kupní cenu nestanovují, stanoví se podle ceny, za kterou se tento nebo obdobný předmět prodává v době uzavření kupní smlouvy.

2.3.2Nabytí vlastnického práva

Kupní smlouva v nové úpravě se jen výjimečně zabývá tím, kterým okamžikem nabývá kupující vlastnické právo k věci, které je předmětem kupní smlouvy.

Když je předmětem kupní smlouvy movitá či nemovitá věc zapsaná do veřejného seznamu (u nemovitostí je to katastr nemovitostí), nabývá kupující vlastnické právo dnem zápisu převodu vlastnického práva k takové věci na sebe.

Předmětem kupní smlouvy může být movitá věc určená druhově nebo jednotlivě. Movitá věc určená druhově je nahraditelná jinými obdobnými věcmi (např. uhlí). Vlastnické právo u ní vzniká okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od věci téhož druhu. Druhý typ určení movité věci, tj. movitá věc určená jednotlivě, je nezaměnitelná žádným jiným předmětem. Ta nabývá kupující vlastnické právo již uzavřením kupní smlouvy, respektive okamžikem její účinnosti. ⁴¹

2.4Právní úprava mezinárodní kupní smlouvy v českém právu

Mezinárodní kupní smlouva je vymezena jako obchodní kupní smlouva, na níž se podílí alespoň jeden účastník, který má sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště na území jiného státu než ostatní účastníci.

Úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je řešena 2 základními metodami. První z těchto způsobů se nazývá metoda kolizní.

2.4.1Kolizní úprava

Kolizní úprava je obsažena v Římské úmluvě. Nedojde-li k volbě práva, pak bude rozhodným právem právo země, k níž má kupní smlouva nejužší vztah. Kupní smlouva se proto bude řídit právním řádem státu, kde bude sídlo nebo bydliště prodávajícího v době jejího uzavření. U soukromoprávního vztahu, který má z důvodu mezinárodního prvku vztah k dvěma nebo více státům, je nutné znát, kterým právním řádem se tento bude řídit. Dochází zde vlastně ke kolizi dvou i více právních řádů, řeší se tedy kolizní otázka. Pro tento případ obsahují právní řády tzv. kolizní, normy, které na tuto otázku odpovídají. Kolizní normy samy o sobě neobsahují normy chování účastníků takového právního vztahu, pouze odkazují na právní řád, podle kterého budou takové normy určeny. Při výběru právního řádu se nepřihlíží k samotnému obsahu tímto způsobem volených hmotněprávních norem, nicméně před samotnou volbou práva může být nezbytné přihlédnout k tzv. imperativním normám, což jsou zpravidla normy veřejného práva, kterými stát chrání své vlastní zájmy a kde není ochoten ustoupit použití cizího právního řádu.⁴² Kolizní norma chápe s výjimkou výhrady veřejného pořádku vlastní i cizí právní řád jako rovné a řeší střety (kolize) právních řádů dotčených států tím, že umožňuje určit, kterým právním řádem se konkrétní právní vztah s mezinárodním prvkem řídí. Jde o tzv. rozhodný právní řád (lex causae).⁴³ Příkladem jednostranné kolizní normy je § 30 odst. 3 ZMPS.⁴⁴Kolizní normy jsou obsaženy jak ve zmiňovaném „ZMPS“ tak mohou být obsaženy i v mezinárodních smlouvách⁴⁵ či v normách evropského práva.

2.4.2Přímá úprava

Další a novější způsob úpravy vztahů s mezinárodním prvkem je takzvaná přímá metoda úpravy. V tomto rozhodném právním řádu teprve nalézáme příslušnou hmotněprávní úpravu. Státy se několikrát pokusily o unifikaci hmotněprávní úpravy otázek souvisejících s mezinárodní smlouvou. Tato snaha vyústila prostřednictvím UNCITRAL v roce 1974 v přijetí Úmluvy o promlčení při mezinárodní koupi zboží – vyhláška č. 123/1988 Sb. Newyorská úmluva a Dodatkový protokol k ní z roku 1980 – vyhláška č. 161/1991 Sb., a v roce 1980 k přijetí Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – vyhláška č.160/1991 Sb.⁴⁶ Seznam mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament ČR souhlas a kterými je vázána Česká republika nalezneme mimo jiné na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.⁴⁷ Vídeňská úmluva se použije na kupní smlouvu ohledně věcí movitých v případě, že strany mají místa podnikání na území různých smluvních států. V současné době má Vídeňská úmluva 69 podepsaných států. Ustanovení Vídeňské úmluvy nelze použít na prodej zboží pro osobní spotřebu, potřebu domácnosti, rodiny, na dražbách, při výkonu rozhodnutí nebo podle rozhodnutí soudu, při prodeji cenných papírů nebo peněz, lodí, člunů, vznášedel nebo letadel a elektrické energie.⁴⁸

2.4.3Uzavírání kupní smlouvy

Vídeňská úmluva vychází v článku 11 z neformálnosti kupní smlouvy, když stanoví, že smlouva o koupi nemusí být uzavřena a prokazována písemně a nevyžadují se u ní žádné jiné formální náležitosti, lze ji prokazovat jakýmikoli prostředky, včetně svědků. Ovšem článek 12 Vídeňské úmluvy poskytl smluvním státům možnost výhrady k článku 11 v tom smyslu, že bude-li mít strana místo podnikání na jejich území, musí být kupní smlouva uzavřená vždy písemně, jinak by byla neplatná. Takovou výhradu učinily vlády Argentiny, Běloruska, Estonska, Chile, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Paraguaye, Ukrajiny a Ruska. Vídeňská úmluva nestanoví podstatné náležitosti kupní smlouvy, ale lze si je odvodit z článku 14, který uvádí návrh, kde je vysvětleno vše, aby byl dostatečně určitý. Musí být určen jedné nebo několika určitým osobám a projevovat vůli navrhovatele, aby byl zavázán v případě přijetí. ⁴⁹

Tato kupní smlouva je uzavřena v případě, kdy se příjetí nabídky stane účinným a to se stane účinným, když dojde projev souhlasu navrhovateli. Až do tohoto okamžiku může být přijetí vzato zpět.

3Náležitosti kupní smlouvy

Kupní smlouva musí mít určené parametry a náležitosti, kterých se musíme držet, aby byla smlouva platná, tyto náležitosti se rozdělují na podstatné náležitosti a vedlejší ujednání. Nyní si tyto náležitosti podrobněji ukážeme a rozebereme.

Zákon označuje tyto podstatné náležitosti kupní smlouvy:

a) Strany=Při uzavírání smlouvy musí být jasné, kdo jsou smluvní strany. Stranami kupní smlouvy jsou vždy kupující a prodávající, kteří se musí dohodnout na obsahu smlouvy. V občanském zákoníku není stanovena povinná forma smlouvy, vyjma prodeje nemovitosti, kdy je vyžadována písemná forma.

b)Předmět koupě= Předmětem koupě je vždy věc a to movitá (př.kolo) či nemovitá (př.dům, pozemek) nebo individuálně určená (př.ovoce - něco, co je zaměnitelné s jinou věcí stejného druhu)

c)Cena= U kupní smlouvy se strany buď dohodnou na konkrétní výši ceny, nebo na způsobu jejího určení. Zákon umožňuje kupní smlouvu na věc movitou, uzavřenou bez kupní ceny, pokud se strany domluví, že jí takto uzavřou. V tomto případě ale platí nevyvratitelná právní domněnka, při které platí, že pokud se strany nedomluvili na kupní ceně, je cena movité věci taková, za kterou se srovnatelná movitá věc prodává.

d)Základní závazky stran= Každé povinnosti jedné strany odpovídá právo druhé strany splnění povinnosti požadovat a naopak.⁵⁰

Podstatné náležitosti kupní smlouvy:

• „určení předmětu koupě,

• závazek prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu,

• závazek prodávajícího umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě,

• závazek kupujícího převzít předmět koupě,

• závazek kupujícího zaplatit kupní cenu,

• ujednání o kupní ceně“

3.1Určení předmětu koupě

Určení předmětu koupě je označována věc, kterou má kupující převzít od prodávajícího. Předmětem kupní smlouvy mohou být věci movité či nemovité, u obou z nich však musí dojít k přesnému, nezaměnitelnému označení předmětu kupní smlouvy. Věci movité se označují něčím, co je nezaměnitelné, například výrobní číslo a u věcí nemovitých by mělo platit, že jsou označovány v souladu s platnými zákony, které upravují vedení veřejného rejstříku (většinou katastr nemovitostí).

Kupní smlouva nelze uzavřít bez určení předmětu koupě, bez této náležitosti by totiž byla kupní smlouva neplatná.

Předmětem kupní smlouvy může být cizí měna, ale tuzemské peníze ne. Předmětem kupní smlouvy mohou být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně. Hromadná věc je například stádo zvířat, úhrnnou věcí se rozumí věc tzv. „jak stojí a leží“, to znamená bez určení druhu, množství, jakosti.

3.2Závazek prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu

K základní povinnosti prodávajícího nutně patří odevzdání věci ve stanovené době uvedené ve smlouvě; pokud stanovena není, tak bez zbytečného odkladu po vyznání a na sjednaném místě. Mezi další povinnosti této strany patří, že při sjednávání smlouvy upozorní na vady věci, o kterých ví. Prodávající nese náklady, které jsou spojeny s odevzdáním věci na domluveném místě.

„Má-li prodávající věc odeslat, odevzdá věc kupujícímu předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a umožní kupujícímu uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci“. (§ 2090 odst. 1)⁵¹

3.3Závazek prodávajícího převést vlastnické právo na kupujícího

Když předávající kupujícímu věc předá, v tu chvíli na kupujícího předává i vlastnické právo. Kupující na sebe bere i odpovědnost náhlé zkázy nebo, nebo zhoršení předmětu koupě. Toto vlastnické právo vzniká u movitých věcí.

U věcí nemovitých vzniká vlastnické právo až při zápisu nemovitosti do katastru nemovitostí. Prodávající podepíše kupujícímu návrh na vklad do katastru nemovitostí nebo k podpisu tohoto návrhu zmocní druhou stranu.

3.4Závazek kupujícího převzít předmět koupě

V případě, že kupující řádně nabídnuté plnění nepřevezme, dostává se do prodlení. Prodávající tak může věc uschovat, avšak na náklady kupujícího a nebo může i věc prodat, ale to jen v případě, že na to byl kupující upozorněn. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, podmínka neplatí.

3.5Závazek kupujícího zaplatit kupní cenu

Kupující je povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu, která je ujednána ve smlouvě. Musí být však smlouva uzavřená platně.

3.6Ujednání o kupní ceně

Kupní cenu lze vyjednat dvěma způsoby. Prvním z nich je vyjádření konkrétní částky a druhým způsobem je sjednání dodatečného určení kupní ceny. Vyjádření konkrétní částky nepřináší v praxi žádné komplikace. Ve staré úpravě občanského zákoníku bylo nutné cenu sjednávat v souladu se zákonem o cenách. V současné době toto sjednání není nutné, je součástí prováděcích zákonů k novému občanskému zákoníku. Tato povinnost přetrvávala ve starém občanském zákoníku pro ochranu osob před podvodníky. Občanský zákoník nastavuje smlouvy tak, aby vyhovovaly oběma smluvním stranám. Nová úprava ovšem nereaguje na výkyvy, je proto výhodné u vyšší kupní ceny použít druhý způsob.

Zde máme jednoduchý příklad: „Pan Chytrý uzavřel se stavební firmou kupní smlouvu na bazénový filtr. Součástí této smlouvy bylo ujednání o kupní ceně, které stanovilo přesnou cenu. I v případě, že by se stavební firmě nepodařilo tento bazénový filtr sehnat za běžnou cenu, ale za vyšší, než je cena uvedená ve smlouvě, musejí jej panu Chytrému prodat za původní cenu, a to se ztrátou“. ⁵²

Máme tři způsoby stanovení kupní ceny a těmi jsou nákladový způsob, katalogový způsob a stanovení kupní ceny pomocí třetí osoby tzv. cenová arbitráž.

Nákladový způsob – sečteme veškeré náklady prodávajícího za suroviny, materiál, které jsou potřeba k výrobě daného produktu. K těmto nákladům ještě přičteme marži

Katalogový způsob – cena se stanovuje podle ceníku, který je možno pravidelně měnit jednou ze smluvních stran

Cenová arbitráž – smluvní cenu může určit například soudní znalec, který je pověřen určit smluvní cenu místo smluvních stran⁵³

4Vedlejší ujednání v kupní smlouvě

Nyní se podrobněji podíváme na méně důležité náležitosti kupní smlouvy, odborně řečeno vedlejší ujednání.

Mezi významné vedlejší ujednání zařazujeme předkupní právo, výhradu vlastnictví, právo zpětné koupě, právo zpětného prodeje a výhradu lepšího kupce. Občanský zákoník ujednání doplňuje z obchodního rejstříku o koupi na zkoušku, cenovou doložku a jiná vedlejší ujednání.

4.1 Předkupní právo

Je upraveno v ustanovení § 2140-2149, občanského zákoníku.

Předkupní právo lze sjednat v souvislosti s kupní smlouvou, tak i mimo ní. Sjednáním předkupního práva vzniká dlužníku (povinná osoba z předkupního práva) povinnost nabídnout věc překupníkovi (oprávněná osoba z předkupního práva)ke koupi, pokud by ji prodával třetí osobě – koupěchtivému. Předkupní právo se může vztahovat i na jiné způsoby zcizení věci (př. darování, směna), pokud se tak strany domluví. Oproti předchozí úpravě je jedna zásadní změna a to nabídnutí věci předkupníkovi ke koupi k osobě koupěchtivého. Bez existence koupěchtivého taková povinnost nevznikne. Předchozí úprava spojovala povinnost nabídnout věc ke koupi už se samotným chtěním věc prodat, aniž by nutně měla existovat, které chce věc prodat (koupěchtivý).⁵⁴

Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu. Oproti minulé právní úpravě je nové ustanovení, podle něhož výhrada předkupního práva zavazuje dědice.⁵⁵

Povinnost dlužníka, nabídnout věc ke koupi překupníkovi, začne být soudně vymahatelná okamžikem uzavření kupní (či jiné) smlouvy mezi dlužníkem a koupěchtivým.⁵⁶

§ 2145 „Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva“.⁵⁷

Předkupní právo je možné zřídit i jako věcné (musí být zapsáno do katastru nemovitostí) či jako závazkové, čímž se předkupní právo vztahuje i na nástupce druhé strany, jenž věc nabyl. Nástupce druhé strany, který věc nabyl, může získat vlastnické právo koupí nebo jiným postaveným ujednáním o předkupním právu. Bude-li mít nástupce vlastnické k věci jiným způsobem, přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi, kterýma byl vázán jeho předchůdce. Nekoupí-li předkupník nabízenou věc tak předkupní právo zůstává zachováno. Dlužník dá nabídku předkupníkovi s ohlášením všech podmínek prodeje, která vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým.

„Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu“.

„Přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a překupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým“.⁵⁸

Předkupník a dlužník si mohou ujednat lhůtu, ve které zaplatí předkupník kupní cenu, pokud to nesplní, smlouva zanikne. Nedomluví-li se na lhůtě určené k zaplacení kupní ceny, musí ji předkupník zaplatit do osmi dnů po nabídce u movité věci a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce.

V klasické praxi zřejmé vyloučení uzavření smluv s rozvazovací podmínkou ohledně věcí, ke kterým je zřízeno předkupní právo, bude častějším postupem oznámení podmínek kupní smlouvy ze strany dlužníka koupěchtivému, který se za těchto podmínek vzdá předkupního práva předem. Tím se zabrání uzavíráním smluv (nejčastěji kupní smlouvy) s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva.

Doporučují se podmínky předkupního práva sjednat podrobněji, než stanoví zákon.⁵⁹

4.2Výhrada vlastnického práva

Výhrada vlastnického práva je v novém občanském zákoníku vymezena mezi § 2132 – 2134.

Za běžných okolností přejde vlastnické právo na kupujícího ještě před zaplacením kupní ceny, a to už předáním věci nebo účinností smlouvy, pokud se tak strany domluvily. Výhradou vlastnického práva je upravena možnost prodávajícího po dohodě s kupujícím odložit okamžik nabytí vlastnického práva k věci kupujícím až do okamžiku úplného zaplacení kupní ceny kupujícím. Prodávajícímu slouží výhrada vlastnického práva k motivaci ke včasnému zaplacení kupní ceny a tím i nabytí vlastnického práva k věci.

Občanský zákoník nově upravil možnost sjednat výhradu vlastnického práva k nemovitosti, kdy také souvisí i s nebezpečím škody na věci, jež na kupujícího přechází jejím převzetím.

Přesněji v § 2132 „Vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.“⁶⁰

V praxi ale možnost výhrady vlastnického práva u nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí nebude mít zásadní význam. Významnější v praxi bude sjednání výhrady vlastnického práva k nemovitosti nezapsané v katastru nemovitostí.⁶¹

Častěji bude výhrada vlastnického práva sjednána u koupě věci na splátky, kdy s tím občanský zákoník počítá a provedl speciální úpravu možnosti odstoupení prodávajícího od smlouvy při prodlení kupujícího s placením kupní ceny.

„Je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, pokud kupující splátku zaplatí nejpozději v době splatnosti následující splátky a společně s ní“.⁶²

Myslí-li si prodávající, že by mohl mít kupující problémy se svými věřiteli, kteří by měli zájem uspokojit své nároky z věcí kupujícího, je potřeba, aby výhrada vlastnického práva byla pořízena ve formě veřejné listiny, nebo v písemné formě s úředně ověřenými podpisy stran. Pokud tuto formu mít nebude, budou se moci věřitelé hojit i z věcí kupujícího přestože věc není ještě ve vlastnictví kupujícího jako dlužníka, a tak vůči těmto věřitelům nebude mít výhrada vlastnického práva účinky.

“Je-li však výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána“.⁶³

4.3Výhrada zpětné koupě

Prodávající může po kupujícím žádat vrácení prodané věci, ale jen v případě, že mu v plné výši kupní cenu vrátí. Toto ujednání se liší od předkupního práva tím, že prodávající rozhoduje o tom, kdy toto právo bude vykonáno. Výhradu zpětné koupě nalezneme v §2135-2138. Kupující má povinnost převést vlastnické právo k prodávané věci zpět na prodávajícího a kupující vrátí pak věc prodávajícímu v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu. Tyto strany si mohou sjednat, že výhrada zpětné koupě zavazuje i dědice prodávajícího tak, že prodávající může právo zpětné koupě převést na jinou osobu. Tyto podmínky se doporučují sjednat podrobněji, než stanoví zákon.

Zákon pamatuje i na situaci, kdy si smluvní strany nesjednají lhůtu k požádání o zpětný převod věci. Pokud se tak opravdu nestane, má prodávající právo žádat vrácení věci u movité věci do tří let a u věci nemovité do deseti let.⁶⁴ „Byla-li výhrada zpětné koupě ujednána k věci zapsané do veřejného seznamu jako právo věcné, lze věc zatížit jen se souhlasem toho, pro koho je právo zpětné koupě ve veřejném seznamu zapsáno“.⁶⁵

4.4Výhrada zpětného prodeje

Z ujednání zpětného prodeje vzniká právo kupujícího prodat koupenou věc zpět prodávajícímu. U práva zpětného prodeje by měly platit stejné podmínky, jako za kterých kupující věc koupil. Výhrada zpětného prodeje není upravena v zákoně, a proto v případě některých otázek, se bude řídit podmínkami, které upravují právo zpětné koupě.

§ 2139 Výhrada zpětného prodeje

„Ustanovení o zpětné koupi se obdobně použijí i na ujednání, kterým si kupující vymíní, že věc prodá prodávajícímu zpět“.⁶⁶

4.5Výhrada lepšího kupce

Prodávající má právo na to, najít si lepšího kupce, avšak jsou k tomu vymezeny lhůty. U movité věci je lhůta 3 dny a u nemovité věci jeden rok od uzavření kupní smlouvy. O lepším kupci si prodávající rozhoduje sám a je jen na něm, koho si vybere jako kupujícího, nezáleží zde ani na výši nabízené ceny.

Výhrada lepšího kupce je v novém občanském zákoníku vymezena mezi § 2152 – 2153.

4.6Koupě na zkoušku

Kupujeme-li si věc na zkoušku, znamená to, že jsme si ji koupili s podmínkou, že ji ve zkušební době schválíme nebo vrátíme. Smluvní strany si většinou v praxi délku zkušební lhůty sjednají samy. Neučiní-li tak: „Neujednají-li strany zkušební lhůtu, činí u movitých věcí tři dny a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy. Xxxxx-li však z jednání o uzavření smlouvy, že věc má být prohlédnuta nebo vyzkoušena po odevzdání, běží zkušební doba ode dne odevzdání“.⁶⁷ Koupě na zkoušku může mít podobu jak odkládací tak rozvazovací podmínky. O podmínku odkládací se jedná v případě, kdy nepřevzal kupující věc. K nastoupení účinků kupní smlouvy dojde aktivním jednáním kupujícího spočívající jeho sdělením prodávajícímu, že věc schvaluje. O podmínku rozvazovací se jedná v případě, kdy kupující věc převzal. Zde se nevyžaduje ke schválení věci aktivní jednání a kupující může ve zkušební lhůtě věc pouze odmítnout. Nemá ale právo věc vrátit, pokud věc neodpovídá stavu v jakém ji převzal, i v případě změn vyvolených vyzkoušením věci.

4.7Cenová doložka

Cenovou doložku najdeme v ustanovení §2154-2156, občanského zákoníku.

V případě, že si smluvní strany sjednají cenovou doložku, musí se upravit kupní cena dodatečně s přihlédnutím k výrobním nákladům. Cenová doložka slouží k eliminaci rizik spojených při uzavírání smlouvy s časovým předstihem nebo při opakovaném dlouhodobém plnění smluvních stran. Strany by se měli domluvit, jaké náklady a jakým způsobem konečnou kupní cenu ovlivní. Neurčí-li si strany rozhodné náklady, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k vyrobení věci.

Strany by si měly určit, která doba je rozhodující pro posouzení cenových změn, pokud tak neučiní, přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající věc dodat. Má-li se dodání věci uskutečnit během určité lhůty, rozhoduje doba skutečného včasného plnění, jinak konec této lhůty. Zákon chrání kupujícího před případnými negativními dopady na kupní cenu způsobenými prodlením dodání věci. Jsou- li ceny rozhodných složek výrobních nákladů nižší než ceny sjednané, nebo určené dle zákona, přihlíží se k nižším cenám. Práva a povinnosti stran z cenové doložky zaniknou, neuplatní-li oprávněná strana svá práva u druhé strany bez zbytečného dokladu po dodání věci.⁶⁸

4.8Jiná vedlejší ujednání

Jiná vedlejší ujednání nalezneme v ustanovení §2157, kde si mimo jiné mohou strany ujednat jiné výhrady nebo podmínky připouštěcí změnu nebo zánik práv a povinností z kupní smlouvy. Tyto podmínky zanikají nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud je neuplatnil v této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn.

5. Odpovědnost z vadného plnění a související nároky stran

4.9Práva z vadného plnění (§ 2099-2117)

Zákon rozlišuje tzv. odpovědnost za vady a záruku za jakost. Odpovědnost za vady nastává, když má věc vadu při přechodu škody na kupujícího, byť se vada projeví později. Zárukou za jakost se rozumí závazek prodávajícího, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel, nebo si zachová obvyklé vlastnosti.⁶⁹

Věc je vadná pokud je zejména odevzdána kupujícímu v menším množství než ujednaném, jakosti – horší kvalita a provedení, kdy k určité věci něco chybí či neodpovídá vzorku. Za vadu se považuje i plnění kdy např. doklady nutné pro užívání věci byli pozměněné či padělané aniž samotná věc byla předmětem krádeže. Jestliže z přepravního dokladu, dokladu o předání zboží nebo z prohlášení prodávajícího vyplývá, že dodává zboží v menším množství nebo jen část zboží, nevztahují se na chybějící zboží ustanovení o vadách zboží. Kupujícímu se v prvé řadě ukládá povinnost, aby si věc prohlédl bez zbytečného odkladu poté, kdy dojde k přechodu nebezpečí škody na věci. Pokud se věc odesílá na místo určení, pak může kupující takovou prohlídku provést, až kdy je věc dopravena do místa určení. Pakliže při prohlídce kupující zjistí, že věc má vady, je povinen to oznámit bez zbytečného odkladu prodávajícímu. Pokud vadu ihned po prohlídce kupující neoznámí prodávajícímu, tzv. prodávající dá námitku u soudu k pozdní notifikaci, pak soud kupujícímu právo z odpovědnosti za vady nepřizná. Zjistí-li se, že má věc skrytou vadu, musí kupující notifikovat tuto vadu prodávajícímu poté, kdy ji při dostatečné péči mohl zjistit, nejpozději do dvou let po odevzdání věci.

Občanský zákoník nepovažuje – stejně jako obchodní zákoník – za výchozí kritérium pro rozlišení práv kupujícího z vadného plnění otázku, jestli se jedná o vadu opravitelnou či neopravitelnou, nýbrž intenzitu porušení smlouvy (§ 2106 a 2107). Po vzoru obchodního zákoníku stanoví i občanský zákoník, že v případě neuplatnění práv z vadného plnění v předepsané lhůtě nedochází k jejich zániku, neboť soud k marnému uplynutí lhůty přihlédne jen, namítne-li tento fakt prodávající.

Občanský zákoník od sebe odděluje práva, která kupujícímu v důsledku vadného plnění zakládá přímo zákon a práva vyplývající ze záruky za jakost. Rozdíl spočívá v tom, že zákonná odpovědnost za vady (dle § 2099 a násl.) se vztahuje na vady, které věc měla již při převzetí věci (ačkoli se projevily později), zatímco za vady vzniklé po převzetí zboží odpovídá jen ten prodávající, který vadu způsobil porušením své povinnosti, nebo výslovně převzal záruku za jakost (§ 2113 a násl.).

Změnou občanského zákoníku je prodloužení lhůty k uplatnění práv ze zákonné odpovědnosti za skryté vady věci ze 6 měsíců na 2 roky (§ 2112), kdy bylo opět převzato řešení obchodního zákoníku. Jedná se tedy o odchylku od obecné úpravy v obecné části závazkového práva (§ 1921).⁷⁰

Lze tedy shrnout, že kupující je povinen si věc řádně prohlédnout a v případě zjištění vady ač zjevné či skryté to ihned notifikovat prodávajícímu. Byť zákon nestanoví žádnou formu pro takovou notifikaci, lze jen doporučit, aby z důvodu případného soudního sporu, byla notifikace sepsána v písemné formě.⁷¹

Zákon rozlišuje vadné plnění:

a) kterým byla porušena podstatným způsobem kupní smlouva a

b) kterým byla porušená kupní smlouva nepodstatným způsobem.

4.9.1Podstatné porušení kupní smlouvy

Podstatným porušením kupní smlouvy je takové porušení, kdy by kupující věděl, že věc bude mít takovou vadu, tak by kupní smlouvu neuzavřel. Pokud byla smlouva porušena podstatným způsobem tak má kupující právo na:

a) odstraněním vady dodáním nově věci bez vady, výměnu nebo dodání chybějící věci,

b)odstraněním vady opravou věci,

c)přiměřenou slevou z kupní ceny nebo

d) odstoupení od smlouvy.⁷²

Jakmile se kupující pro některou z výše uvedených možností rozhodne, nemůže svou volbu bez souhlasu prodávajícího změnit. To neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se následně ukáže být neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě, může kupující požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit.⁷³

4.9.2Nepodstatné porušení kupní smlouvy

Kdyby vadné plnění znamenalo nepodstatné porušení kupní smlouvy, nebo by vadné plnění znamenalo podstatné porušení, ale kupující svou volbu včas neoznámil prodávajícímu, pak vznikají kupujícímu tyto práva:

a) právo na odstranění vady nebo

b)právo na přiměřenou slevu z kupní ceny (při tomto uplatněni musí kupující tuto volbu sdělit prodávajícímu, nebo prodávající odstraní vadu svým způsobem).

I tady platí, že provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího. Pouze pokud prodávající neodstraní vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující – ačkoli se předtím rozhodl pro opravu věci – požadovat slevu z kupní ceny anebo může od smlouvy odstoupit.⁷⁴

4.9.3Odpovědnost za vady

Vznik nároku z odpovědnosti za vady: a)existence vadného plnění (vady) b)vytknutí vady

c)uplatnění nároku z odpovědnosti⁷⁵

4.9.3.1Existence vadného plnění (vady)

Odpovědnost vyplývá buď ze zákona, nebo ze záruky. Nemá-li plnění náležité vlastnosti, je to vadné plnění. Vady se dělí na faktické a právní.

Odpovědnost ze záruky - Jestliže prodávající prodal v obchodě novou věc za plnou cenu, nemůže se zákonné záruce za prodanou věc žádným způsobem vyhnout ani ji jakkoli omezit. To znamená, že nebyla-li kupujícímu poskytnuta žádná smluvní záruka nebo prohlášení kupujícího v záručním listě či dohoda účastníků smlouvy o prodeji v obchodě o smluvní záruce jsou neplatné, může kupující při výskytu vad na prodané věci vždy uplatňovat alespoň práva ze zákonné záruky (§ 619 odst. 1 a násl. občanského zákoníku).⁷⁶

Faktické vady – obrázek faktických vlastností viz příloha

Právní vady

• má předmět, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba

• právní omezení (vada) nesmí být nutně zjistitelná nabyvatelem (známá), například převedl-li někdo více práv, než sám má

4.9.3.2 Vytknutí vady (reklamace)

Reklamace je právní jednání, jímž nabyvatel oznamuje zciziteli vadu tím, že ji označuje nebo oznamuje, jak se projevuje. Nabyvatel musí (aby se jeho právo neoslabilo) vytknout vadu zciziteli ve lhůtě pro vytknutí vad. ⁷⁷

Máme dva druhy lhůt:

• lhůta pro vytknutí vady – odvíjí se od okamžiku, kdy si měl nabyvatel možnost věc prohlédnout, zkontrolovat a zjistit vadu

• reklamační lhůta

  • jedná-li se o zákonnou odpovědnost za vady, tak do šesti měsíců od převzetí předmětu

  • jedná-li se o odpovědnost ze záruky, tak je reklamační lhůta do konce záruční doby

4.9.3.3Uplatnění nároku z odpovědnosti

Vedle reklamace může také nabyvatel uplatnit nárok, kterým by se vadné plnění napravilo.

Vada plnění může být:

• odstranitelná – může být žádána oprava nebo doplnění toho, co chybí nebo slevu z ceny, ale přiměřenou

• neodstranitelná – předmět plnění není možno řádně a bez problémů užívat⁷⁸

4.9.4Zákonná odpovědnost za vady

- jsou to vady, které má prodaná věc, když ji přebírá kupující

- nejsou-li to věci použité, nebo které se rychle kazí, prodávající odpovídá za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době

Jedná se o zákonnou odpovědnost za vady prodané věci, terminologií občanského zákoníku, zákonná práva kupujícího z vadného plnění. Právní úpravu nalezneme § 2161 a násl. občanského zákoníku „Jakost při převzetí“, dále v  § 2165 a násl. občanského zákoníku „Práva z vadného plnění“. Prodávající ze zákona odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.⁷⁹

4.9.5Záruka za jakost (§2113-2117)

Vedle odpovědnosti za vady definuje zákon i záruku za jakost.

„Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.“⁸⁰

Po našem soudu přitom není vyloučeno, aby prodávající poskytl záruku jen částečně (např. jen na prorezivění karosérie) a v ostatním platila zákonná úprava. Je přípustné, aby byla na konkrétní části zboží poskytnuta odlišná záruka; např. je možná v určitém rozsahu záruka obecně na zboží (např. u automobilu obecně dva roky) a v jiném rozsahu záruka speciální (na karosérie šest let). Převzetí závazku ze záruky může vyplynout ze smlouvy nebo z prohlášení prodávajícího, zejména ve formě záručního listu. Účinky převzetí tohoto závazku má i vyznačení délky záruční doby nebo doby trvanlivosti nebo použitelnosti dodaného zboží na jeho obalu. Je-li ve smlouvě nebo v záručním prohlášení prodávajícího uvedena záruční doba odlišná, platí tato doba. Určují-li smlouva a prohlášení o záruce různé záruční doby, platí doba z nich nejdelší. Ujednají-li však strany jinou záruční dobu, než jaká je vyznačena na obalu jako doba použitelnosti, má přednost ujednání stran. Záruční doba běží od odevzdání věci kupujícímu; byla-li věc podle smlouvy odeslána, běží od dojití věci do místa určení. Má-li koupenou věc uvést do provozu někdo jiný než prodávající, běží záruční doba až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost. Kupující nemá právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího vnější událost. To neplatí, způsobil-li vadu prodávající. Pro oznámení vady, na kterou se vztahuje záruka, a pro uplatnění práva z vadného plnění platí obdobně ustanovení § 2172 a 2173.⁸¹

4.9.6Judikatura k vadnému plnění z Nejvyššího Soudu ČR

V této konkrétní judikatuře šlo o kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil, kde byla obsažena informace, že „rok výroby/datum uvedení do provozu dle technického průkazu je rok 2007“, a v protokolu o zkušební jízdě a o předání vozidla je uveden rok 2007 dvakrát, jednak jako údaj o roku výroby dle technického průkazu, poté jako datum uvedení do provozu, pak v souvislosti s obsahem protokolu o zkušební jízdě nelze specifikaci předmětu koupě obsaženou ve smlouvě vyložit jinak, než že se údaj o roku 2007 vztahuje jak k datu roku výroby, tak i k datu uvedení do provozu. Pokud by se rok 2007 měl vztahovat pouze k jednomu z uvedených údajů, muselo by to být ze smlouvy patrné.⁸²

Soud prvního stupně zjistil, že strany uzavřely kupní smlouvu ohledně vozidla Škoda Fabia Combi 1․2 Classic s rokem výroby/datem uvedení do provozu 2007 za kupní cenu ve výši 272 864 Kč včetně daně z přidané hodnoty, přičemž z přílohy č. 1 ke kupní smlouvě zjistil, že výbava předmětného vozidla neobsahovala ABS ani automatickou klimatizaci. Vozidlo bylo poprvé registrováno dne 28. 3. 2007. Dne 29. 3. 2007 převzala žalobkyně od žalované předmětné vozidlo po vykonané zkušební jízdě v délce 6 km. Dne 25. 4. 2007 žalobkyně reklamovala u žalované vady automobilu, které spočívaly v chybném roku výroby vozidla, dále v tom, že chybí ABS a automatická klimatizace, a uplatnila nárok z odpovědnosti za vady spočívající ve výměně vozidla za jiné. Žalovaná na to reagovala tak, že žalobkyně byla při koupi seznámena se stavem vozu, a reklamaci vad neuznala. Současně ale nabídla žalobkyni jako kompenzaci DVD přehrávač a slevu z kupní ceny ve výši 5 000 Kč nebo možnost výměny vozidla za jiné ve stejné prodejní ceně nebo vyšší, přičemž stanovila, že výměnu je možné uskutečnit nejpozději do 27. 4. 2007. Dne 24. 5. 2007 žalobkyně vyzvala žalovanou, aby buď vyměnila bezúplatně předmětný automobil žalobkyni, nebo aby poskytla žalobkyni slevu z kuní ceny ve výši 54 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 8. 2007 žalovaná potvrdila přijetí dopisů ze strany žalobkyně a nabídla žalobkyni finanční kompenzaci ve výši 19 000 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi subjekty byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jímž se řídí i žalobkyní uplatněná práva z odpovědnosti za vady (§ 262 obch. zák.).

Dospěl k závěru, že ani v samotné kupní smlouvě, ani v protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla, v nichž byl předmět koupě určen, není uvedeno, že vozidlo je vybaveno ABS a automatickou klimatizací. Pokud se jedná o další vadu, tedy nesprávně uvedený rok výroby předmětného automobilu, pak soud prvního stupně dovodil, že z osvědčení o registraci vozidla vyplývá, že datem první registrace vozidla je 28. 3. 2007. Ve smlouvě byla obsažena alternativní formulace, že rok výroby/datum uvedení do provozu dle technického průkazu je rok 2007. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud byl ve smlouvě uveden u položky 1.2 písm. c) rok 2007, vztahoval se tento údaj bezpochyby k datu uvedení do provozu a nejedná se o vadu předmětu kupní smlouvy. Pokud žalobkyně poukazuje na rozhodnutí „VS č. j. 2 Cmo 66/2004-76“, soud konstatoval, že toto rozhodnutí ještě vycházelo ze stavu, kdy se ve velkých technických průkazech uváděl rok výroby namísto data první registrace.

Žalovaná přes zamítnutí reklamace v protokolu o reklamaci nabídla žalobkyni jako kompenzaci DVD přehrávač a slevu z kupní ceny ve výši 5 000 Kč nebo možnost výměny vozidla za jiné. Žalovaná tedy měla v úmyslu žalobkyni vyhovět a bylo pouze na žalobkyni, zda na navržený postup přistoupí nebo nikoli.

V technickém průkazu, nebyl uveden přímo rok výroby, ale byl zde údaj uvedení do provozu v České republice, a to 28. 3. 2007. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná před žalobkyní netajila rok výroby. Ve smlouvě je uveden i VIN, z čehož by odborník mohl dovodit datum výroby. V technickém průkazu vozidla je dále obsažen údaj o schválení technické způsobilosti vozidla s uvedením razítka 30. 5. 2006, i tento údaj byl žalobkyni znám, pokud si prohlédla velký technický průkaz při koupi vozu. Soud přihlédl i k tomu, že vůz v roce 2006 nebyl provozován (registrace vozu v ČR dne 28. 3. 2007), a to s ohledem na množství najetých kilometrů (12 km), přičemž smlouva byla uzavřena v březnu roku 2007.

Podle § 420 obch. zák. je prodávající povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Pokud prodávající poruší povinnosti stanovené v § 420 obch. zák., má zboží vady (§ 422 obch. zák.).

Pokud tedy smlouva obsahovala ujednání, že rok výroby předmětného automobilu byl 2007, přičemž ve skutečnosti byl vůz vyroben v roce 2006, je nutné dospět k závěru, že žalovaná dodala žalobkyni vadné plnění a žalobkyni z toho titulu vzniklo právo z odpovědnosti za vady.

Námitkami žalobkyně, ve kterých polemizuje se závěry soudu prvního stupně směřujícími proti možnosti změny volby nároků ze strany žalobkyně bez souhlasu žalované, se Nejvyšší soud nezabýval, neboť odvolací soud neshledal existenci žalobkyní tvrzených vad, a proto závěry soudu prvního stupně ohledně změny volby nároků ze strany žalobkyně bez souhlasu žalované nepřezkoumával.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.⁸³

4.10Uzavírání smluv distančním způsobem

Smlouvy uzavírané distančním způsobem jsou takové smlouvy, při jejichž uzavírání používá podnikatel výhradně komunikační prostředky, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran- na dálku (př. e-shop). Jde o smlouvu mezi podnikatelem a spotřebitelem. Vzhledem k tomu, že se strany osobně nesetkají, a spotřebitel si tak nemůže prohlédnout zboží ani si udělat obrázek o podnikateli, tak zde zákon přiznává spotřebiteli větší ochranu. Spotřebitel má právo získat před uzavřením smlouvy ještě více informací a má právo především v určité lhůtě od takto uzavřené smlouvy odstoupit.

Lhůta pro odstoupení smlouvy je 14 dní a začíná běžet ode dne uzavření smlouvy. Pokud jde o kupní smlouvu, lhůta začne běžet ode dne převzetí zboží, a pokud je předmětem pravidelně objednaná dodávka zboží, začíná běžet od prvního dne převzetí dodávky zboží. K odstoupení od smlouvy musí být spotřebitel v rámci informační povinnosti poučen, jinak se tato lhůta dá prodloužit o 1 rok. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší a spotřebitel je povinen vrátit podnikateli zboží, které obdržel a podnikatel je povinen spotřebitele vrátit všechny peněžní prostředky, které od něho na základě smlouvy převzal. Spotřebitel nese náklady na vrácení zboží při odstoupení od smlouvy, ale podnikatel ho před uzavřením smlouvy o tom musí poučit, jinak ponese náklady on sám.⁸⁴

4.11Uzavírání smluv mezi podnikateli

Podnikatelé při své činnosti vstupují do smluvních vztahů s obchodními partnery, dodavateli, s nimiž uzavírají různé typy smluv. Jednotlivé smluvní typy jsou např. kupní smlouva, smlouva o dílo, smlouva o prodeji podniku, smlouva o úvěru, příkazní smlouvy, komisionářské smlouvy, zprostředkovatelské smlouvy, smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy týkající se přepravy a dopravy a smlouvy z oblasti energetiky a telekomunikací.⁸⁵ My se zde podíváme na ustanovení koupi závodu.

Uzavíráte-li jako podnikatelé smlouvu s dalším podnikatelem, zákon počítá s tím, že si mnohé okolnosti smlouvy pohlídáte sami. V případě uzavírání kupní smlouvy a sjednávání odpovědnosti za vady se musíte mít na pozoru. Obecně platí přísná pravidla, kdy lze reklamaci uplatnit a co jejímu uplatnění má předcházet. Předně mezi podnikateli neexistuje nic jako zákonná záruka, to je institut čistě spotřebitelský. Neznamená to ale, že nemáte dovolání, pokud vám obchodní partner dodá zboží, které neodpovídá smlouvě. Smlouva, specifikace předmětu plnění, způsobu dodání, vzájemná domluva, ale i obchodní zvyklosti či zažitý způsob komunikace jsou v podnikatelském smluvním právu stěžejní. Profesionálové se mají domluvit, zákon jim vymezuje jen ty nejnutnější mantinely a ani těch není moc. Smlouva by měla stanovit účel, pro který je věc kupována, a účelu pak musí odpovídat jakost, pokud není sama přesněji specifikována.⁸⁶

Zvláštním samostatným typem kupní smlouvy je smlouva o koupi závodu (§ 2175 a násl. občanského zákoníku).

4.11.1O koupi závodu

Koupě (obchodního závodu) nahrazuje dřívější terminologii „prodej podniku“.

Kupující koupí závodu získá vše, co k závodu jako celku náleží. První viditelnou změnou je ustoupení od požadavku písemné formy. V praxi nelze časté uplatnění jiné než písemné smlouvy očekávat s ohledem na nutnost uložit doklad o koupi závodu do sbírky listin v případě kupujícího zapsaného ve veřejném rejstříku, kterým může být právě smlouva o koupi závodu. Jestli bude soudům dostačovat jiný doklad (př. souhlasné prohlášení) nelze říci, dokud se praxe soudů v této věci více nerozvine.⁸⁷ „Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Má se za to, že je kupní cena ujednána na základě údajů o převedeném jmění v účetních záznamech o prodávaném závodu a ve smlouvě ke dni jejího uzavření; má-li smlouva nabýt účinnosti později, mění se kupní smlouva v závislosti na zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí.⁸⁸ Stejně jako doposud se stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů kupující závodu. Nově platí, že kupující přejímá z dluhů jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je rozumně musel předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícímu, ručí za splnění dluhu prodávající.

„Nabytí pohledávek prodávajícím se také jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu.⁸⁹

Není možné převést právo na kupujícího prodejem závodu vyplívající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví (př. ochranná známka, ve formě licence), u kterého to vylučuje smlouva, kterou bylo prodávajícímu poskytnuto právo, nebo vylučuje-li to povaha takového práva. Zákaz převodu práva duševního vlastnictví budou upravovat licenční smlouvy.

Právo odporovat prodeji závodu má pouze věřitel, který s prodejem nesouhlasil a kterému se prodejem závodu zhoršila dobytnost pohledávky. Subjektivní prekluzivní lhůta pro uplatnění práva domáhat se, aby soud rozhodl, že prodej závodu je vůči věřiteli prodávajícího neúčinný, činí jeden měsíc od doby, kdy se o prodeji věřitel dozvěděl (dříve 60 dní). Nejpozději tak musí věřitel učinit do tří let ode dne účinnosti smlouvy. V zápisu o předání závodu strany uvedou vše, co závod zahrnuje, co se kupujícímu předává, jakož i vše co chybí, ač to podle smlouvy či účetních záznamů závod spoluvytváří. Nejpozději v tomto zápisu prodávající upozorní kupujícího na vady předmětu prodeje, o kterých ví, nebo vědět měl.⁹⁰

4.12Prodej zboží v obchodě

Prodej zboží v obchodě nalezneme v ustanovení § 2158-2174.

Osnova zachovává s určitými stylistickými a systematickými úpravami zvláštní ustanovení

o prodeji v obchodě. Vzhledem k věcnému posunu rekodifikace je výslovně vyjádřeno, že se

ustanovení o prodeji v obchodě nepoužijí tehdy, kupuje-li věc v obchodě podnikatel ve zřejmé

souvislosti s vlastní podnikatelskou činností. Některá ustanovení obecné povahy (např.

vztahující se k návodu, k právním následkům odstranění vad dodáním nové věci nebo k

právním následkům neodborného uvedení věci prodávajícím do provozu) jsou přesunuta do

obecných ustanovení o právech z vadného plnění. K ujednání, kterým se kupující vzdá práva

z vady věci nebo kterým se takové právo omezí nebo vyloučí, se nepřihlíží. Takové ujednání

je tedy jen zdánlivé, nepřihlíží se k němu; právní sankce se rovná dnešní absolutní neplatnosti.

Zůstává též zachována vyvratitelná domněnka šesti měsíců, že věc byla vadná již při převzetí.

Věc se za vadnou při převzetí nebude považovat například tehdy, pokud kupující věděl, že je

věc vadná respektive nesplňuje požadavky dle ustanovení o jakosti při převzetí.⁹¹

ZÁVĚR

Cílem bakalářské práce bylo podat ucelený popis kupní smlouvy a její právní úpravy v právním řádě ČR. V první kapitole je obsažena historie kupní smlouvy, ve které, jak kupní smlouva vznikla. Dozvěděla jsem se, že lidé obchodovali např. se solí, kořením, šperky, dobytkem a takto se začal vyvíjet obchod. Každý člověk vyráběl a dělal něco jiného, čímž si pak lidé směňovali zboží za to, co jim chybí nebo, to co potřebují. Potvrdilo se, že nejdříve vše záleželo na ústní dohodě, a poté co byly objeveny drahé kovy se obchod mezi lidmi platil penězi. Později se smluvní strany realizovali nejen ústní ale i písemnou formou.

Dále je zde vymezení právní úpravy kupní smlouvy a analýza základních i vedlejších ustanovení, které se týkají kupní smlouvy. V této kapitole jsou nalezeny a vymezeny podstatné změny, které nastaly s příchodem nové právní úpravy a to zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis přináší několik významných změn proto je důležité se s těmito změnami seznámit a dodržovat je.

Mohu říci, že téma kupní smlouva pro mě bylo velkým přínosem, neboť věřím, že získané poznatky z této oblasti budu moci uplatnit i v budoucím životě. Z důvodu podrobnější analýzy právní úpravy týkající se kupní smlouvy jsem získala přehled nejen o této problematice ale i změnách související s touto právní úpravou.

Tato bakalářská práce mohla být pro veřejnost prospěšným prostředkem, jak získat náhled na již účinné změny. Hlavním přínosem pro čtenáře by ovšem mělo být získání informací o kupní smlouvě. Získané informace by lidé mohli uplatnit a využívat při uzavírání kupní smluv a mohli by se tak vyhnout nepříjemným situacím, ve kterých se mohou ocitnout z důvodu neznalosti této problematiky neboť Ignorantia iuris non excusat ⁹².

Seznam použité literatury

Odborná publikace

• KNAPPOVÁ, Xxxxx, Xxxx XXXXXXX a Xxx XXXXXX. Občanské právo hmotné. 4., aktualit. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2005, 612 s. ISBN 80-7357-131-5.

• Nový občanský zákoník 2014: rejstřík: redakční uzávěrka 26.3. 2012. Ostrava: Sagit, 2012, 320 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8.

• Xxxxxxxx, Xxx a Xxxxx XXXXXX. Kupní smlouvy. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2000, 159 s. Právo do kapsy. ISBN 80-7175-081-6

• Xxxxx, a kolektiv. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 5., přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Xxxx, ‚2013, 561 s., ISBN:978-80-7400-494-0

• Srov. XXXXXXXXXX, X. The law of Obligation Roman Foundation of the Civilian Tradition. Oxford University Press, 1996, str. 559, ISBN: 9780198764267

• XXXXX, a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013. 316s str. 83, ISBN: 978-80-7478-013-4

• Xxxxxx Xxxxx a kolektiv, Historie, 1pravěk, starověk, ISBN 80-85827-95-6

• Učebnice Římské právo (Xxxxx, Urfus, Xxxxxxxx) – str. 251-253, ISBN: 80-7179-031-1

• XXXXXXX, Xxxx. Odpovědnost za vady podle československého socialistického práva. Praha: Universita Karlova, 1976

• Encyklopedie římského práva, Xxxxx Xxxxxxxx, ISBN: 80-200-0243-X

• Krčmář: Právo obligační. Všeobecná část, Spolek českých právníků Všehrd, 1919, str. 106

• Xxxxxxxxxx – Xxxxxxx, X. Vývoj kodifikace občanského práva. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 1993

• XXXXXXX, Vendula. Odpovědnost za vady prodané věci. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Brno: Masarykova univerzita, 2009

• XXXXXXX, Xxxxx, XXXXXXX, Xxxxxxx. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012

• NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého, 1. vydání, ISBN: 978-80-89364-55-8

• Nový občanský zákoník-Smluvní právo, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, ISBN:978-80-247-5164-1

• Xxxxx, a kol. Nové občanské právo v kostce, 1.vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, ISBN:978-80-7400-516-9

• XXXXXX, Xxxxxx. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009, s. 35-36. ISBN 9788073801717

• Xxxxxxxx Xxxxxx, a kolektiv, Zahraniční obchod teorie a praxe, ISBN:978-80-247-2708-0

• ROZEHNALOVÁ, Xxxxxxx, a kol. Právo světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního práva. Brno: Masarykova universita, 2010. ISBN 978-80-210-5154-6

• Xxxxxx, Xxxxx, Xxxxxx & Xxxxxxx (2013). Vyznejte se v novém občanském zákoníku. Nejběžnější životní situace z pohledu občanského práva. Brno: BizBooks, ISBN: 9788026500711

Právní periodika

Brožura Ministerstva spravedlnosti ČR- Smluvní právo v novém občanském zákoníku

Právnický časopis české advokacie - xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

Hospodářské noviny - xxxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxx/x0-00000000-xxxxx-x-xxxxxxx-xxxxxx-xxx-xxxxx-xxxxxxx

Český rozhlas - xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxx/_xxxxxx/xxxxx-xxxxx-xxxx-xxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx--0000000 v rozhovoru s prof. Dr. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx

Právní informační systémy

ASPI [právní informační systém]. Xxxxxxx Kluwer ČR

Xxxx-online [online právní informační systém] Nakladatelství C. H. Xxxx

Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k občanskému zákoníku - xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx

Použitá judikatura

Judikatura k vadnému plnění, Rozsudek ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009

[C 10081]

Internetové zdroje

texty pro studenty právnických fakult

xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx/xxxxxxx/xxxxxxx-xx/xxxxxx-00

xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx-xxxxx-xx/xxxxxxx/xxxxxx-x-00

xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx-xxxxx-xx/xxxxxxx/xxxxxx-x-00#xxxxx_x_xxxxxxx_xxxxxx_xxxxxxxxxxx_xx_xxxx_-_xxxxx

Informační server pro podnikání

xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxx-xxxx-xxxx-00000.xxxx#!&xxxxxxxx0

xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxx0x0.xxxx

xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx

xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx#xxxx0x0x0x0

právní poradenství

xxxx://xxx-xxxxxxx.xx/xxxx-xxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xxxx-0-xxx/

xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx-xxxxxxx/000-x-xx-xxxxx-xxxxxxx/

xxxx://xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx/

právo pro podnikatele

xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxx-xxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xx-xx-xxx-xxxxx/

xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxx-xxxxxxx

wikipedie – otevřená ancyklopedie

xxxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxxx%X0%XX_xxxxx

průvodce právem a podnikáním

xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxxxxx-xx-xxxx-xxx-xxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xxxx-xxxxxxx-xxxxxx-00000.xxxx

Právní předpisy

Úplné znění zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

Úplné znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník)

Císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud. obecný zákoník občanský

Přílohy

Keltské mince z období 2-1.stol.př. n.l

Historická smlouva trhová z 15.12.1938

• Pozemek zahrady koupila od manželů Trávníčkových v roce 1928 Jednota Orla československého v Poličce a zřídila na pozemku letní cvičiště a zařízení na pořádání zábav a jiných slavností. Součástí vybavení byl kulečník, altán, jeviště, zahradní lavice a inventář (kuchyň, výčep). Dříve se také říkalo této zahradě „Orelská“ nebo „Getsemanská“. Na zaplacení ceny za pozemek si Jednota Orla čs. půjčila od Svatojosefské jednoty katolických mužů a jinochů v Poličce 10.000 Kč. Podle kupní smlouvy ze dne 15. prosince 1938 prodává Xxxx tuto zahradu Svatojosefské jednotě.

Kupní smlouva na řetězy a spojovací elementy z roku 2008 mezi firmami CZ ŘETĚZY, s.r.o. a PK Servis tech. Součástí, s.r.o.

Obrázek faktických vad

1 Jsme otroci zákonů, abychom mohli být svobodní.

2 Xxxxx, M. a kolektiv. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 5., přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Xxxx, ‚2013, 561 s., str.239, ISBN:978-80-7400-494-0

3 Srov. XXXXXXXXXX, X. The law of Obligation Roman Foundation of the Civilian Tradition. Oxford University Press, 1996, str. 559, ISBN: 9780198764267

4 široká shoda, týká se rozsáhlého spektra jedinců a skupin

5 XXXXX, X. a kol. Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2013. 316s str. 83, ISBN: 978-80-7478-013-4

6 XXXX. Xxxxx Xxxxxx, Xxx. Xxx Xxxxxxxx, 2000, Kupní smlouvy – právo do kapsy, ISBN: 80-7175-081-6

7 Xxxxxx Xxxxx a kolektiv, Historie, 1pravěk, starověk, ISBN 80-85827-95-6 , str. 34

8 xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx/xxxxxxx/xxxxxxx-xx/xxxxxx-00

9 xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx/xxxxxxx/xxxxxxx-xx/xxxxxx-00

10 Učebnice Římské právo (Xxxxx, Urfus, Xxxxxxxx) – str. 251-253, ISBN: 80-7179-031-1

11 XXXXXXX, Xxxx. Odpovědnost za vady podle československého socialistického práva. Praha: Universita Karlova, 1976, str. 27

12 Xxxxx, X. – Xxxxx, V. – Xxxxxxxx, M. Římské právo. Praha: C.H.Beck, 1995, s. 252.

13 vzájemné vrácení koupené věci (pro závažnou skrytou vadu) a trhové ceny, Encyklopedie římského práva, Xxxxx Xxxxxxxx, ISBN: 80-200-0243-X, str. 232

14 Xxxxxx, J.: Právo obligační. Všeobecná část, Spolek českých právníků Všehrd, 1919, str. 106

15 Xxxxxxxxxx, X. – Xxxxxxx, X. Vývoj kodifikace občanského práva. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 1993, s. 22.

16 XXXXXXX, Vendula. Odpovědnost za vady prodané věci. Disertační práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Brno: Masarykova univerzita, 2009, str. 60

17 XXXXXXX, Xxxxx, TAUCHEN, Xxxxxxx. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků,

důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012. s. 15-16.

18 Císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud. Obecný zákoník občanský

19 Císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud. Obecný zákoník občanský

20 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxx0x0.xxxx

21 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx

22 xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxx/_xxxxxx/xxxxx-xxxxx-xxxx-xxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx--0000000 v rozhovoru s prof. Dr. XXXx. Xxxxxx Xxxxxxx

23 Právnický časopis české advokacie - xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

24 xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

25 xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

26 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1, vydání, ISBN: 978-80-89364-55-8, str.115

27 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku - xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx

28 xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

29 xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

30 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku - xxxx://xxxxxxxxxxxxxxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxx/Xxxxxxxx-xxxxxx-XXX-xxxxxxxxxxxxx-xxxxx.xxx

31 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1.vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str.117

32 Nový občanský zákoník-Smluvní právo, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, ISBN:978-80-247-5164-1, str. 116

33 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 117

34 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce, 1.vydání. Praha : X .X. Xxxx, 2014, str.175

35 Nový občanský zákoník-Smluvní právo, Xxxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxx, ISBN:978-80-247-5164-1, str.117

36 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1.vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str.37

37 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce, 1.vydání. Praha : X .X. Xxxx, 2014, str.175

38 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1.vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str.117

39 xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx-xxxxxxx/000-x-xx-xxxxx-xxxxxxx/

40 xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxxx-xxxxxxx/000-x-xx-xxxxx-xxxxxxx/

41 xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxx-xxxxxxx

42 XXXXXX, Xxxxxx. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009, s. 35-36. ISBN 9788073801717.

43 xxxxx://xx.xxxxxxxxx.xxx/xxxx/Xxxxxx%X0%XX_xxxxx

44 Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) – Právnická osoba se sídlem v České republice může být založena pouze podle českého právního řádu. Tím není dotčena možnost přemístit do České republiky sídlo právnické osoby založené podle právního řádu cizího státu, která má sídlo v zahraničí, jestliže to umožňují mezinárodní smlouva, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo jiný právní předpis.

45 Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, č. 64/2006 Sb. m. s.

46 Xxxx. Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxx, XXx. A kolektiv, Zahraniční obchod teorie a praxe, ISBN:978-80-247-2708-0, str.187

47 ROZEHNALOVÁ, Xxxxxxx, a kol. Právo světové obchodní organizace a další kapitoly z mezinárodního práva. Brno : Masarykova universita, 2010. ISBN 978-80-210-5154-6, str. 25

48 Xxxx. Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxx, XXx. A kolektiv, Zahraniční obchod teorie a praxe, ISBN:978-80-247-2708-0, str.187

49 Xxxx. Xxx. Xxxxxxxx Xxxxxx, XXx. A kolektiv, Zahraniční obchod teorie a praxe, ISBN:978-80-247-2708-0, str.188

50 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce. 1. Vydání. Praha: X .X. Xxxx, 2014, 331 s., str.165

51 Nový občanský zákoník pro každého, 1. Vydání, ISBN: 978-80-89364-55-8

52 Xxxxxx, X., Xxxxx, X. Xxxxxx, X. & Xxxxxxx, E. (2013). Vyznejte se v novém občanském zákoníku. Nejběžnější životní situace z pohledu občanského práva. Brno: BizBooks, ISBN: 9788026500711

53 Xxxxxx, X., Xxxxx, X. Xxxxxx, X. & Xxxxxxx, E. (2013). Vyznejte se v novém občanském zákoníku. Nejběžnější životní situace z pohledu občanského práva. Brno: BizBooks, ISBN: 9788026500711

54 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str.120

55 Xxxxx, M. a kolektiv. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult, 5., přepracované vydání a doplněné vydání. Praha : C. H. Xxxx, 2013, str. 259

56 tj. předkupní právo dospěje, tím že odstraňuje nejistotu okamžiku, souvisí i s nevyvratitelnou domněnkou existence rozvazovací podmínky v kupní (či jiné) smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a koupěchtivým

57 Nový občanský zákoník pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 118

58 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx#xxxx0x0x0x0

59 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str.121

60 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx#xxxx0x0x0x0

61 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str. 118

62 Nový občanský zákoník pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 117

63 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx#xxxx0x0x0x0

64 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str. 119

65 xxxx://xxxxxxxx.xxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxx/xxxx0x0x0.xxxx#xxxx0x0x0x0

66 Nový občanský zákoník pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 118

67 Nový občanský zákoník pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 118

68 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str. 122

69 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce. 1. Vydání. Praha : C. H. beck, 2014, str.171

70 Brožura Ministerstva spravedlnosti ČR- Smluvní právo v novém občanském zákoníku, str.16-17

71 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce. 1. Vydání. Praha : C. H. beck, 2014,str.173

72 Xxxxx, M. a kol. Nové občanské právo v kostce. 1. Vydání. Praha: C. H. beck, 2014,str.173

73 Hospodářské noviny - xxxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxx/x0-00000000-xxxxx-x-xxxxxxx-xxxxxx-xxx-xxxxx-xxxxxxx

74 Hospodářské noviny -xxxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxx/x0-00000000-xxxxx-x-xxxxxxx-xxxxxx-xxx-xxxxx-xxxxxxx

75 xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx-xxxxx-xx/xxxxxxx/xxxxxx-x-00

76xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/xxxxx-xxxxxxxxxxxx-xx-xxxx-xxx-xxxxxxx-x-xxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xxxx-xxxxxxx-xxxxxx-00000.xxxx

77 xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx-xxxxx-xx/xxxxxxx/xxxxxx-x-00

78 xxxx://xxx.xxx-xxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxx/xxxx/xxxxx-xxxxx-xx/xxxxxxx/xxxxxx-x-00#xxxxx_x_xxxxxxx_xxxxxx_xxxxxxxxxxx_xx_xxxx_-_xxxxx

79 xxxx://xxx-xxxxxxx.xx/xxxx-xxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xxxx-0-xxx/

80 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého,1.vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str.116

81Odborný právnický časopis české advokacie- xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxx?xxxxxxxxxxxx

82 Judikatura k vadnému plnění, Rozsudek ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009 [C 10081]

83 Judikatura k vadnému plnění, Rozsudek ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009 [C 10081]

84 xxxx://xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx/

85 xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxx/xxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxxxxx-xxxx-xxxx-00000.xxxx#!&xxxxxxxx0

86 xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxx-xxxxx-xxxx-xxxxxxxxxxx-xx-xx-xx-xxx-xxxxx/

87 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str. 125

88 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 119

89 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK pro každého, 1. vydání, ISBN:978-80-89364-55-8, str. 119

90 Nový občanský zákoník- smluvní právo, GRADA Publishing, a. s., 2014, ISBN: 978-80-247-5164-1, str. 126

91 Důvodová zpráva k občanskému zákoníku, konsolidovaná verze, str. 485-485

92 Neznalost zákona neomlouvá.

64