Skladatelé v područí svého vydavatele
Musicologica Olomucensia 33 – 2021/2 DOI: 10.5507/mo.2021.027
Skladatelé v područí svého vydavatele
Xxxxx Xxxxxxxx
K významnému posunu ve skladatelské kariéře dochází v okamžiku podepsání smlouvy s renomovaným nakladatelem. Skladatelé tzv. české hudební moderny znali modelový příběh o osudovém Xxxxxxxxx doporučení Xxxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxx Xxxxxxxxxx, jenž se stal později jeho hlavním vydavatelem. A bez reno- mé skladatele vydávajícího u Simrocka by Xxxxxx nejspíš nezískal ani finančně výhodný kontrakt s londýnskou Novello, Ewer & Company. Ambice českých skladatelů dosáhnout přízně na prvním místě u mezinárodního nakladatele byla opodstatněná, i největší česká nakladatelství jako Hudební matice Umělecké be- sedy nebo nakladatelství F. A. Xxxxxxx a Xxxxxx Xxxxxxx vydávala až do vzniku samostatného Československa z technických a ekonomických důvodů převážně jen komorní tvorbu či klavírní výtahy. Skladatelé tedy pro svá velká orchestrální či operní díla museli vydavatele hledat jinde. Dostat se pod křídla známého na- kladatelství skýtalo skladatelům možnost prosadit svá díla v koncertním či diva- delním provozu, což bylo pochopitelně současně i v jeho zájmu – každé úspěšné provedení skladby zvýšilo odbyt hudebniny a vydavatelství také získalo podíl na provozní provizi. V neposlední řadě znamenala vydavatelská smlouva pro skla- datele důležitý, i když v případě českých skladatelů v žádném případě jediný zdroj příjmů. Výlučné postavení mezi nakladatelskými domy měla Universal-Edition Wien, jež se po nástupu Xxxxx Xxxxxxx do jejího vedení v roce 1907 vymezovala jako instituce zaměřená zejména na soudobou produkci, která se nebojí riskovat. Univerzální edice se stala barometrem progresivních trendů hudby 20. století. Kolem roku 1910 objevuje také české skladatele Xxxxxx Xxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx a Xxxxxxxxxx Xxxxxx. Každý z těchto skladatelů se nacházel v jiných vztazích s vydavatelem, které také v průběhu času doznávaly vývoje. V tomto pří- spěvku se pokusím nastínit, jak smluvní poměry mezi Univerzální edicí a těmito skladateli zrcadlily jejich měnící se postavení ve středoevropské hudební kultuře v dynamickém období prvních tří desetiletí 20. století, jejíž podobu tento klíčový vydavatel také značnou měrou spoluurčoval.
Vydání jediného Sukova díla v Universal-Edition Wien
Prvním domácím nakladatelem Xxxxxx Xxxx se stal Xxxxxxxxx Xxxxx Xxxxxxx, jenž v roce 1892 tehdejšímu studentovi v Dvořákově třídě vydal Klavírní kvar-
Xxxxx Xxxxxxxx
tet a moll, op. 1. Vedle něj skladatel svěřoval svá díla především nakladatelství Xxxxxxx Xxxxxxx a Hudební matici Umělecké besedy. Před uzavřením smlouvy s Univerzální edicí úspěšně vydával svá komorní, sborová a orchestrální díla v Simrockově nakladatelství, s nímž byla spolupráce zahájena na Xxxxxxxxx doporučení již v roce 1896 vydáním Serenády Es dur pro smyčcový orchestr, a v letech 1905–1909 rovněž v německém nakladatelství Breitkopf und Härtel. Ve vídeňském vydavatelství vyšlo pouze jediné dílo Xxxxxx Xxxx – Pohádka léta, hudební báseň pro velký orchestr op. 29. Uzavření smlouvy s Univerzální edicí patrně inicioval Xxxxx Xxxxxx, jenž usiloval o provedení Pohádky léta ve Víd- ni s orchestrem Tonkünstlervereinu brzy po pražské premiéře v lednu 1909. V červnu 1909 Xxx zasílá Univerzální edici opis partitury a čtyřruční klavírní výtah tohoto díla a vedle toho také právě dokončený cyklus klavírních skladeb
Životem a snem, op. 30.1 Vydavatelství však přijalo pouze orchestrální skladbu.
Ze Xxxxxx korespondence je zřejmé, že měl Xxx na počátku eminentní zájem o spolupráci s mladým a rychle se rozvíjejícím nakladatelstvím, jež v té době zahá- jilo vydávání děl Xxxxxxx Xxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, Xxxxxx Xxxxxxxxxx či Xxxxxxx Xxxxxxxxxx. Kromě budované pověsti nakladatele preferujícího aktuální tvorbu moderních směrů totiž Univerzální edice poskytovala její globální šíření prostřednictvím sítě svých poboček. Suk se však nemusel novému vydavateli nijak podbízet, jeho skladatelské renomé bylo totiž potvrzeno i předchozí spoluprací s velkými mezinárodními vydavatelskými domy. To dokládá i vstupní dopis Xxxxxx Xxxx, v němž Xxxxxxx upozorňuje, že dostal i jiné výhodné nabídky k vydání děl, jež mu zasílá.2
Pro Univerzální edicí odmítnutý klavírní cyklus Životem a snem, op. 30 našel Suk zájemce v nakladatelství Breitkopf und Xxxxxx a obdržel za něj velkorysý honorář 750 marek.3 Xxxxx Xxxxxxxxx původně za předání tohoto díla navrhoval honorář ve výši 600 K; částka, kterou dostal od německého nakladatele, odpo- vídala podle tehdejšího převodu měn přibližně 882 rakouským korunám. Také rozsáhlou orchestrální Pohádku léta nabídl do Vídně za poměrně nízký autorský honorář 600 K, které měly stačit pouze k pokrytí Sukových nákladů na zaplacení čtyřručního klavírního výtahu Xxxxxx Xxxxxxxx a k opisu partitury. Suk měl tedy zájem o spolupráci s tímto nakladatelem i za cenu nižšího nebo žádného zisku.
1 Viz Sukova korespondence s Univerzální edicí, 1. dopis je datován 23. 6. 1909. Xxxxx Xxxxxx- vá, „Korespondence Xxxxxx Xxxx Univerzální edici. Kritická edice korespondence,“ Hudební věda LVIII, č. 3 (2021), 348–349.
2 Ibid.
3 Suk se o tom zmiňuje v nedatovaném dopise Xxxxx Xxxxxxxxxxx. Xxxx Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxx: Dopisy o životě hudebním a lidském (Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2005), 76.
Skladatelé v područí svého vydavatele
Na Sukovu podmínku vydat současně čtyřruční klavírní výtah i orchestrální partituru Pohádky léta reagoval ředitel Xxxxxxx vstřícně, mohlo tedy dojít k uza- vření smlouvy. Dokument, jenž je označen jako „Abtretung des Urheberrechtes“ (Postoupení autorského práva) a datován 19. srpna 1909, má formalizovanou podobu a Suk se v něm zavazoval k přenechání neomezeného a přenosného autorského práva (das unbeschränkte und übertragbare Urheberrecht) na dílo Pohádka léta, op. 29 pro orchestr a současně i pro jím opatřenou úpravu pro kla- vír na 4 ruce firmě Universal-Edition Aktiengesellschaft Wien-Leipzig a jejím právním nástupcům. Vydavatelství získalo výlučné právo k rozmnožení díla a ko- merčnímu šíření, oprávnění provádět a vydávat jeho přepracování, výtahy a úpravy. Smlouva umožňovala vydavatelství určit si přiměřenou časovou lhůtu na realizaci vydání a rovněž stanovit prodejní cenu včetně její pozdější změny. Suk podle smlouvy nesměl melodický materiál poznatelně náležející tomuto dílu napříště použít v jiném svém díle. Z výnosů z koncertních průvodců měl Suk obdržet podíl určený statutem autorského zákona. Manuskript orchestrální partitury, stejně tak kompletní orchestrální materiál, k jehož dodání se Suk ve smlouvě také zavazoval, a dále klavírní výtah pro čtyři ruce zůstaly ve vlastnictví vydava- telství. Skladatel ve smlouvě potvrzoval příjem předem dohodnutého honoráře za postoupení autorských práv.4
Suk se snažil Xxxxx Xxxxxxx přesvědčit k tomu, aby partitura a klavírní vý- tah byly vydány současně, a nikoli podle obvyklého postupu, kdy nakladatelství vydalo nejprve pouze klavírní výtah a poté, až se ukázalo, zda má dílo komerční potenciál, teprve přistoupilo k vydání partitury a orchestrálního materiálu. Sukově přání bylo vyhověno. Skladatel si vyžádal ke kontrole nazpět klavírní výtah i opis partitury a orchestrálního materiálu a postupně je po revizi do vydavatelství zase vracel, v partituře však provedl ještě dodatečně několik změn na konci 1. věty.5 Korektury probíhaly do konce srpna 1910. Sukův požadavek, aby vydání Pohád- ky léta předcházelo plánovanému listopadovému Nedbalovu provedení ve Víd- ni, bylo naplněno a partitura s hlasy byla k dispozici již v říjnu. Xxxxx Xxxxxx s Tonkünstlerorchestrem měl tedy možnost studovat dílo z tištěných hudebnin.
V květnu 1910 nabízí Suk Xxxxx Xxxxxxxxx klavírní a sborové skladby, které již dříve vyšly u Xxxxxxx Xxxxxxx (Suita pro klavír, op. 21, Jaro, op. 22a, Letní dojmy, op. 22b, Čtyři zpěvy, op. 18 a Tři zpěvy, op. 19),6 a doufá, že bude smět
4 Postoupení autorských práv k dílu Pohádka léta, op. 29 Univerzální edici, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx Xxx, sign. 3492.
5 Xxxxx Xxx žádá Xxxxxx Xxxxxxxx, aby si partituru vyžádal z Univerzální edice zpět a změny do ní zaznamenal. Xxxxxxxxxx, Xxxxx Xxx: Dopisy o životě hudebním a lidském, 77–79. Editorka souboru Sukovy korespondence odhaduje dataci dopisu na 7. 11. 1909.
6 Dopis X. Suka E. Xxxxxxxxx, nedatovaný, opatřený však datací jeho přijetí do Univerzální edice
19. 5. 1910. Xxxxxxxx, „Korespondence Xxxxxx Xxxx Univerzální edici,“ 359–360.
Xxxxx Xxxxxxxx
se svým druhým smyčcovým kvartetem „zaklepat“ nejprve x Xxxxxxx.0 Nabízí se tedy otázka, proč nakonec spolupráce mezi skladatelem a důležitým nakladate- lem nepokračovala. Xxxxx Xxx byl velmi nespokojen s kvalitou tištěné publikace Pohádky léta, která byla vydána formou levnější autografované partitury zřejmě kvůli velkému rozsahu díla, či snad kvůli pochybnostem nakladatele o omeze- ném potenciálu díla k častějšímu provádění. V ryté edici vyšel pouze klavírní výtah. Především ve srovnání s partiturou symfonické básně V Tatrách Xxxxxxxxxx Xxxxxx, kterou toto nakladatelství ve stejné době zpracovalo v nákladnou re- prezentativní rytou edici, se jevilo být vydání Xxxxxx díla, na některých místech dokonce obtížně čitelné, jako velmi nedůstojné.8 Suk svoje rozhořčení dává najevo v korespondenci řediteli Xxxxxxxxx a ochladnutí jeho vztahu k němu projevuje rovněž v dopisech Xxxxxxxx Xxxxxxxx či Xxxxxx Xxxxxxxxx, v nichž zmiňuje Xxxxxxxx vágní přístup k propagaci díla a vyjadřuje se o něm neuctivě.9 Xxxxx Xxx se evidentně cítil být nedokonalým vydáním partitury Pohádky léta poškozen a patrně i Hertzkou nedoceněn, což se nejspíš stalo hlavním důvodem k tomu, že další jeho díla v Univerzální edici už nevyšla.
Omezená platnost prioritní smlouvy a prioritního postavení X. Xxxxxx
Také Xxxxxxxxx Xxxxx vděčil za přímluvu Xxxxxxxxx Xxxxxxxxx x Xxxxxx Xxx- rocka, jehož nakladatelství mu v rozmezí let 1896–1911 vydalo celkem třináct klavírních, písňových a komorních děl. V roce 1906 bylo v lipském nakladatelství Breitkopf und Härtel poprvé vydáno také Novákovo orchestrální dílo – sym- fonická báseň O věčné touze.10 V březnu roku 1910 byl představiteli Umělecké besedy pozván do Prahy na premiéru Novákovy orchestrální ouvertury Lady Godiva ředitel Univerzální edice Xxxx Xxxxxxx. Ten projevil o dílo zájem a na- bídl vydavatelství Hudební matice Umělecké besedy, že by Xxxxxxxx skladbu společně s Univerzální edicí vydali. České vydavatelství však pro tento podnik nemělo dostatek peněz, dalším Xxxxxxxxxx návrhem proto bylo, aby Xxxxx sám do této věci vstoupil jako podílník. Xxxxx se obrátil na Českou akademii, jež mu
7 Dopis J. Suka Xxxxx Xxxxxxxxx, nedatovaný, opatřený však datací jeho přijetí do Univerzální edice
27. 5. 1910, Xxxxxxxx, „Korespondence Xxxxxx Xxxx Univerzální edici,“ 361–362.
8 Na rozdílnou kvalitu vydání Xxxxxxxx a Xxxxxx díla upozorňuje ve své recenzi v Hudební revue také Xxxxx Xxxxxx, což dokládá, že nepoměr v přístupu vídeňského nakladatele k těmto dvěma skladatelům byl v českém prostředí registrován. Xxxxx Xxxxxx, „Suk a Xxxxx v ‚Universal-Edition‘,“ Hudební revue 4, č. 1 (1911): 38.
9 Vojtěšková, Xxxxx Xxx: Dopisy o životě hudebním a lidském, 84, 91.
10 Ve 40. letech 20. století toto vydavatelství přijalo ještě Xxxxxxxx Jihočeskou suitu pro velký orchestr op. 64 a smyčcový kvartet op. 66.
Skladatelé v područí svého vydavatele
následně přislíbila toto vydání subvencovat. Univerzální edice mezitím učinila rozhodnutí stát se výhradním vydavatelem díla Xxxxxxxxxx Xxxxxx.11
Smlouva mezi Univerzální edicí a Novákem byla uzavřena na doporučení předních členů Umělecké besedy Xxxxxxx Xxxxxxx a Xx. Xxxxxxxx Xxxxxxx a s pomocí advokáta Xx. Xxxx Xxxxxxxxxx. Přispěla k tomu rovněž skutečnost, že tvorba Xxxxxxxxxx Xxxxxx byla v té době v prostředí monarchie již dostatečně známá. Podle smlouvy, k jejímuž uzavření došlo 24. 4. 1910, měl Xxxxx všechna svá díla, která dosud byla v rukopise nebo která v době následujících deseti let teprve napíše, předložit Univerzální edici, jež si takto vyhradila předkupní práva. Xxxxx měl dostat 12 % výnosů z prodaných výtisků svých kompozic v průběhu prvních třech let a 15 % výnosů v dalších sedmi letech. Univerzální edice byla povinna každých šest měsíců poskytnout Xxxxxxxx zúčtování za všechny prodané exempláře děl, na které se vztahoval jeho nárok na podíl ze zisku. Dále se nakla- datel zavázal vydat v průběhu deseti let alespoň šest orchestrálních děl, pokud je Xxxxx napíše. Ten však měl čtyři orchestrální díla připravena k vydání ještě před uzavřením smlouvy.12 Vydavatelství získalo výlučné právo k rozmnožení děl a jejich komerčnímu šíření ve všech dobách a na každý způsob, pro všechna další vydání a ve všech zemích. Podle znění smlouvy skladatel vydavatelství přenechal všechna práva, která zákon autorovi díla poskytuje a vyhrazuje či v budoucnosti bude poskytovat a vyhrazovat, zejména také se všemi stávajícími a budoucími právy k případnému provedení na mechanické hudební nástroje či podobná za- řízení a k účelům kinematografické reprodukce. Náklady na vydání prvních třech děl (V Tatrách, Serenáda, Bouře) byly hrazeny rovným dílem ze společných pro- středků, tedy skladatel, resp. české instituce na ně vynaložili 4 000 Kč, jež splatili v prvních dvou letech trvání smlouvy. Rovným dílem měl být podle smlouvy rovněž rozdělen hrubý zisk z vydání těchto děl.13
Ačkoli smlouva z roku 1910 počítala s vydáním orchestrálních nebo komor- ních skladeb, podařilo se Xxxxxxxx v průběhu jejího desetiletého trvání přesvědčit Univerzální edici rovněž k vydání jeho prvních dvou oper, k nimž byly uzavřeny samostatné smlouvy. Jejich znalost nám může poodkrýt tehdejší zvyklosti umě- leckého provozu.
11 Xxxxxxx Xxxxxx, „Xxxxxxxxx Xxxxx. Obraz jeho života a vývoje jeho umění,“ in Xxxxxxxxx Xxxxx. Studie a vzpomínky, ed. Xxxxxxx Xxxx (Praha: Osvětový klub, 1932), 80–81.
12 Viz rukopisný dokument, psaný patrně dr. Loewenbachem, opatřený podpisem Xxxxxxxxxx Xxxxxx a adresovaný Univerzální edici, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2842.
13 Strojopisný přepis návrhu smluvních podmínek Univerzální edice k vydání děl V Tatrách, Serenáda, Xxxxx a lesní panna, Xxxx Xxxxxx a Bouře, datovaný 26. 4. 1910, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2841.
Xxxxx Xxxxxxxx
V roce 1914 Xxxxx předal Univerzální edici autorská i provozovací práva k právě dokončené opeře Zvíkovský rarášek, přičemž vydavatelství podle smlouvy získalo možnost dále postoupit provozovací práva třetí straně, tedy operní insti- tuci. Z provedení v Rakousku a Německu měl skladatel obdržet 90 % z jevištních provozních zisků a 75 % pak z provedení v jiných zemích. Náklady na německý překlad měl rovným dílem nést skladatel i vydavatel.14 Opera však byla v Univer- zální edici vydána pouze v klavírním výtahu s českým textem. Skladatel usiloval o provedení díla také na německých jevištích, a jistě ho k tomu nevedla jen vidi- na vyššího zisku zaručeného smlouvou. Opakovaně a bez odezvy žádal ředitele Xxxxxxx, aby mu s prosazením Zvíkovského raráška ve Vídni či v Německu po- mohl.15 Velkou překážkou k tomu, aby na německojazyčných scénách mohla být opera uvedena, byla absence vydané partitury s německým překladem, k jejímuž vydání Univerzální edice odmítla přistoupit, i když Xxxxx nabízel možnost kva- litního překladu Xxxx Xxxxx. Xxxxx proto začal jednat s berlínským podnikem Drei-Masken-Verlag, jenž mu sliboval dostat jeho operní prvotinu na německá jeviště. Univerzální edice si však kladla přemrštěné požadavky ve věci předání práv tomuto nakladatelství, které proto z dalších jednání odstoupilo.
Dochovaný dokument uložený v archivu smluv Univerzální edice představuje vhled do podmínek vydání, distribuce i provedení Xxxxxxxx druhé opery Xxxx- xxxxx. Do všech detailů precizně propracovaná smlouva o postoupení autorských a provozovacích práv na dílo skladatele Xxxxxxxxxx Xxxxxx a libretisty Xxxxxxx Xxxxxxxx byla sestavena jejich právním zástupcem dr. Xxxxx Xxxxxxxxxxxx, jenž také vedl veškerá jednání s vydavatelem. Skladatel se v této smlouvě mimo jiné zavazoval, že dodá k tisku ve lhůtě určené vydavatelem (do konce července 1916) klavírní výtah zhotovený Xxxxxxx Xxxxxxx, jemuž bude vyplacen ho- norář 4 K za tiskovou stranu, přičemž 300 K do konce srpna 1916 a zbytek pak nejpozději po dokončení sazby klavírního výtahu. Partitura opery měla být však Univerzální edicí vydána až v jasně nedefinované budoucnosti. Vydavatel mohl v tom případě žádat Národní divadlo v Praze o zapůjčení opisu partitury a orchestrálního materiálu, jež by sloužily jako tisková předloha, ovšem jen tak, aby to bylo v souladu s hracím plánem divadla. Národní divadlo bylo oprávně- no opatřit si na vlastní náklady opis provozovacího materiálu včetně klavírního výtahu. Rovněž libretista postoupil Univerzální edici právo zveřejnit a vydat český text ve spojení s hudbou či samostatně nebo v cizojazyčném překladu, za což mu nakladatel vyplatil 200 K. Provozovací poplatky byly rozděleny podle
14 Dokument o postoupení autorských práv k opeře Zvíkovský rarášek Univerzální edici, datovaný
14. 2. 1914, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2836.
15 Např. Dopis Xxxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxxxx ze dne 4. 2. 1917 (Xxxxx Xxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxx – Universal Edition Wien. Korespondence 1910–1935. Die Korrespondenz 1910–1935 (Olo- mouc: VUP, 2007), 189.
Skladatelé v područí svého vydavatele
následující kvóty: v případě, že se jednalo o provedení v pražském Národním divadle, měl skladatel nárok na 73% podíl, libretista 25% a Univerzální edice 2%, z dalších představení v českém jazyce pak dostal skladatel 70% podíl, libretista 25% a 5% podíl vydavatel. Pokud se dílo provádělo na území Rakousko-Xxxx- ska nebo Německa v němčině či jiných jazycích než v češtině, byl procentuální poměr zase jiný. Skladatel získal 55 %, libretista 25 % a Univerzální edice 20 %, mimo tyto země pak podíl nakladatelství ještě vzrostl na 25 % proti 50% podílu skladatele. Určení ceny výtisku klavírního výtahu bylo ponecháno až na dobu, kdy bude dílo vytištěno. Nakladatelství mělo podle smlouvy vyhradit částku ve výši 50 K, kterou mělo vyplatit sjednanému výtvarníkovi za návrh obálky publikace.16 Do dodatku ke smlouvě bylo ještě zařazeno ustanovení týkající se překladu díla do němčiny, ke kterému mělo dojít stejně jako v případě partitury v nespecifiko- vané budoucnosti.17 To však podobně jako v případě Zvíkovského raráška nikdy nebylo realizováno. Výši tantiém pro skladatele, tedy podíl na zisku z provedení díla, sjednávala Univerzální edice. Xxxxx byl nespokojen s tantiémami, které mu byly určeny za uvedení Karlštejna v Národním divadle. Podíl osmi procent, jež Univerzální edice pro něj vyjednala, považoval za nespravedlivý a prosazoval jeho zvýšení na deset procent. Argumentoval také tím, že rovněž Xxxxxxxxx dědicové, předpokládal, že i další skladatelé dostávají vždy 10% podíl ze zisku. Naléhavě proto píše Xxxxxxxxx: „Ich verlasse mich ganz bestimmt darauf – die Sache kann übrigens auch Ihnen nicht gleichgültig sein.“18
V rámci xxxxx Xxxxxxxx šedesátiletého jubilea v roce 1930 měly být prove- deny všechny jeho opery včetně nových baletních pantomim Signorina Gioventù a Xxxxxxxx. Při této příležitosti se skladatel znovu obrátil na Univerzální edici s žádostí o vydání orchestrálního materiálu k operám, které u ní dosud vyšly pouze v klavírním výtahu.19 Nadto provedl v Karlštejnu revize ve 3. aktu, a vy- žadoval tedy také reedici klavírního výtahu. Nakladatelství však o tuto zakázku zájem nemělo. Argumentovalo především tím, že opery s ryze českými náměty bez německých překladů nemají naději na uplatnění na německých scénách.20 Ověřovalo si možnost uvedení této opery také na českých a slovenských scénách a zjistilo, že její provedení je kromě toho pražského omezeno pouze na další dvě
16 Dokument o postoupení autorských práv k opeře Karlštejn Univerzální edici, datovaný 6. 7. 1916, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2834.
17 Dodatek k postoupení autorských práv k opeře Karlštejn, datovaný 19. 7. 1916, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2834.
18 „Spoléhám na to zcela určitě, tato věc ostatně ani vám by neměla být lhostejná.“ Dopis X. Xxxxxx
E. Xxxxxxxxx ze dne 11. 9. 1916 (Xxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxx – Universal Edition Wien, 182–183).
19 Dopis Xxxxxxxxxx Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxxxx ze dne 6. 1. 1930 (ibid., 244–245).
20 Dopis Univerzální edice Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx ze dne 8. 1. 1930 (ibid., 246).
Xxxxx Xxxxxxxx
malé scény – brněnskou a olomouckou. Pro Univerzální edici tedy nemělo vůbec žádný smysl do nákladného vydání vkládat své prostředky.21
Ani jednání o vydání pantomim, o nichž byl Xxxxx přesvědčen, že jsou v sou- ladu s moderními trendy evropské hudby a že mají šanci prorazit na zahraniční scény, neproběhlo zcela podle Novákových představ. Univerzální edice přesunula vydání pantomim na bedra Hudební matice a Xxxxxxxx pouze navrhla, že by skladatele v případě těchto děl zastoupila ve věci distribuce notového materiálu.22 Xxxxx diskutoval o výši provize pro vydavatelství. Proti dvaceti procentům provi- ze z odbytu notového materiálu k pantomimám pro německá a rakouská divadla nenamítal vůbec nic, v případě československých divadel se mu jevila tato provize příliš vysoká, protože Univerzální edici, podle jeho slov, přece stojí úplně mizivou námahu pantomimy na domácích scénách prosazovat.23 Nakonec tedy skladatel s platností pro následujících pět let postoupil Univerzální edici provozovací práva na tato díla za těchto podmínek: distribuční provize vydavatelství z představení v Německu a Rakousku činila 20 %, v Československu 10 % a v dalších zemích 30 %. Univerzální edice měla možnost tyto provize předem odečíst z Novákových smluvních tantiém a zbytek tantiém skladateli vždy v půlročních intervalech vy- kázat. Dále Xxxxx zaručoval vídeňskému nakladateli 30% podíl z obchodní ceny provozovacího materiálu či z ceny za jeho zapůjčení.24 Na vydání orchestrální partitury pantomim však Hudební matice neměla finanční zázemí a také vydáním v mezinárodním vydavatelství získalo dílo větší šanci na zahraniční provedení. Xxxxx se proto rozhodl investovat vlastní prostředky a obrátil se na Univerzální edici, aby partituru obou děl vytiskla v co nejkratším čase v levnějším, autogra- fickém vydání.25 Univerzální edice však skladateli dala jasně najevo, že s žádnou velkou reklamou pantomim z její strany počítat nemůže, s vysvětlením, že vydává obrovské množství skladeb různých autorů a nemůže se proto věnovat propagaci konkrétního díla.26
Spolupráce mezi vydavatelem a skladatelem provázely mnohé kontroverze již v době platnosti exkluzivního desetiletého kontraktu v letech 1910–1920.
21 Dopis Univerzální edice Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx ze dne 1. 2. 1930 (ibid., 250–251).
22 Dopis Univerzální edice Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx ze dne 8. 1. 1930 (ibid., 256).
23 Dopis Xxxxxxxxxx Xxxxxx Univerzální edici ze dne 26. 6. 1930 (ibid., 258–259).
24 Dokument o postoupení distribučních práv k pantomimám Nikotina a Signorina Gioventù Uni- verzální edici datovaný 10. 12. 1930, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxx, sign. 2826.
25 Xxxxx k tomuto účelu použil finanční obnos 30 tis. Kč, jenž získal v soutěži o cenu České spo- řitelny za pantomimu Signorina Gioventù. Nicméně vydání partitur jej celkem stálo 50 tis. Kč, rozdíl byl tedy nucen vyrovnat z vlastních prostředků. Xxxxxxxxx Xxxxx, O sobě a o jiných (Praha: Supraphon, 1970), 266–267.
26 Dopis Univerzální edice Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx ze dne 8. 1. 1930 (Xxxxxxxx, Xxxxxxxxx Xxxxx – Universal Edition Wien, 247).
Skladatelé v područí svého vydavatele
Ve své korespondenci s vydavatelem si Xxxxx opakovaně stěžoval na opožděné výplaty honorářů či nesrovnalosti v určení jejich výše. Velký konflikt se rozehrál mezi ním a nakladatelem v závěru tohoto období, kdy Univerzální edice odmítla vydat kantátu Svatební košile, a to zřejmě kvůli negativním ohlasům na její pražské premiérové uvedení. Spolu se slabou odezvou Novákových oper to pravděpo- dobně přispělo k jejímu rozhodnutí prioritní smlouvu s Novákem po roce 1920 neobnovit. Xxxxx se tehdy ocitá ve zcela jiné situaci než v roce 1910 – ztrácí autoritu privilegovaného českého skladatele, jež mu zaručovala v jednáních se svým nakladatelem silnou vyjednávací pozici.
Upadající zájem o Xxxxxxxxxxx díla
Před zahájením spolupráce s Univerzální edicí měl Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx řadu hořkých zkušeností, když se pokoušel nabízet svá díla renomovaným vydavatelům, a kontraktu s tímto nakladatelem si proto velmi považoval.27 Přednostní práva na vydání svých děl podle smlouvy uzavřené 16. 12. 1909 však postoupil Univer- zální edici za horších podmínek, než tomu bylo u Xxxxxxxxxx Xxxxxx. V prvních pěti letech měl nárok pouze na 10% podíl z obchodní ceny každého prodaného exempláře díla vydaného v Univerzální edici, v následujících pěti letech se pak jeho podíl zvýšil na 12 %.28
Podobně jako v Xxxxxxxx případě generální smlouva s Univerzální edicí ne- zahrnovala podmínky k předání autorských práv pro Xxxxxxxxxxx jevištní díla, ty byly ošetřeny dílčími smlouvami. Mezi první Foersterovy kompozice, do nichž se Univerzální edice rozhodla investovat, patřila opera Xxxxxxx. Vydavatel se o ni zajímal patrně už dříve, protože v archivu smluv nakladatelství se ve Foersterově složce nachází doporučující dopis skladatele a houslisty Xxxxxxx xxx Xxxxxxxxx (1856–1919) psaný v roce 1905, tedy krátce po premiéře Xxxxxxx v pražském Ná- rodním divadle.29 Pisatel se o Foersterově opeře vyjadřuje nadmíru pochvalně. Od Xxxxxxx Othella prý nepoznal žádné jiné dílo, které by jej tak zaujalo. „Nicht allein der erfindungsreiche, in allen Sätteln der Technik gerechte Musiker spricht
27 Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx, Poutník v cizině (Praha: Orbis, 1947), 169.
28 V 1. fázi Xxxxxxxx předal Univerzální edici houslovou Sonátu h moll, orchestrální svitu V horách a Stabat mater, které měl dodat do nakladatelství do čtyř týdnů po uzavření smlouvy, a pokud by nedostal do dalších čtyř týdnů od Universal Edition žádné vyjádření, byla by její prioritní prá- va zrušena. V kladném případě měla být tato Xxxxxxxxxxx díla vydána do dvou let od uzavření smlouvy; pokud by se tak nestalo, měl skladatel možnost žádat o navrácení svých autorských práv. Podobnou specifikaci v Novákových smlouvách nenajdeme. Dokument o postoupení autorských práv k dílům Sonáta h moll, op. 10, suita V horách a Stabat Mater Univerzální edici, datovaný 16. 12. 1909, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka J. B. Xxxxxxxx, sign. 0847.
29 Dopis Xxxxxxx xxx Xxxxxxxxx ze dne 29. 4. 1905 adresovaný osobě jménem „Xxxxxxx“ je zařa- zen mezi dokumenty archivu smluv ve složce J. B. Foerstera v Historisches Archiv der Universal Edition, není označen signaturou.
Xxxxx Xxxxxxxx
aus diesem Werke zu mir, sondern der xxxxxxxx Xxxxxxxxxx, dem jede Gestalt, jede Situation, jedes Geschehen mühelos in blühende Musik sich umsetzt.“30 Xxxx Xxxxxxxx a chválí, že se i přes smělé užití harmonických a koloristických prostředků skladatel nikdy neztratí „in Absurditäten und Hässlichkeiten, wie sie uns in so manchen modernen Produktionen unter der Schutzmaske der Wahrheit und Charakteristik vorgesetzt werden“.31 Jedinou překážku k vítěznému tažení na světová jeviště spatřuje ve 3. dějství, které je mu přes veškerou hudební krá- su jistým zklamáním. Tento akt podle něho postrádá dramatické napětí a vede ke slabému a nepřesvědčivému závěru. Pokud se skladateli i libretistovi podaří závěr opery přepracovat, pak jej bude těšit, že mohl poznat ve Xxxxxxxxxxx „einen genialen Meister der dramatischen Musik“, píše Xxxxxx Xxxxxxxx.32 Podle Xxxxx- terova tvrzení vyslovil zájem provést Xxxxxxx Xxxxxx Xxxxxx. Údajně právě na jeho pokyn rok po premiéře vložil mezi 2. a 3. akt proměnu obsahující soudní scénu, již však Xxxxxxxxx při prvním uvedení v Národním divadle odmítl.33 Xxxxxxxx zájem i Xxxxxxxxxx doporučující dopis zřejmě tedy na ředitele Xxxxxxx učinily dojem a přesvědčily jej k vydání klavírního výtahu opery J. B. Xxxxxxxxx, jenž podle smlouvy o postoupení autorských práv k opeře Xxxxxxx získal nárok na 50% podíl z čistého zisku opery.34 Skladatel rovněž předal Univerzální edici výhradní právo k prodeji díla do všech divadel a všech zemí s výjimkou Národního divadla v Pra- ze a českého městského divadla v Plzni. Univerzální edice tímto dostala možnost povolovat nejen provedení tohoto díla, ale také vyjednat a vyplatit honoráře. Za tuto obchodní činnost měla od skladatele získat 20 % z vykázaného příjmu. Klavírní výtah k opeře Eva vydala Univerzální edice již v roce 1909 pod německým názvem opery Marja. K předání autorských práv k vydání partitury a orchestrálního materiálu došlo až o deset let později, a to za podmínky, kdy měl skladatel získat dvakrát do roka tantiémy ve výši 20 % výnosů z prodeje či zapůjčení orchestrálního materiálu a 12 % z obchodní ceny prodaného exem- pláře.35 K vydání partitury však nakonec Univerzální edice nepřistoupila. Tato smlouva neobsahovala ustanovení o předání práv k prodeji díla divadlům, neboí ta přenechal skladatel spolu s překladatelem libreta do němčiny Xxxxxxxxxx
30 „Z tohoto díla ke mně promlouvá nejen vynalézavý, ve všech zákoutích techniky zdatný hudebník, ale také rozený dramatik, který umí každou postavu, situaci a dění bez námahy přesadit do kvetoucí hudby.“ Ibid.
31 „[…] v absurditách a ošklivostech mnohých moderních produkcí, jež jsou vnucovány pod maskou pravdy a charakteristiky.“ Ibid.
32 „[…] geniálního mistra dramatické hudby“. Ibid.
33 Xxxxxxxx, Poutník v cizině, 165.
34 Dokument o postoupení autorského práva k opeře Jessika Univerzální edici, datovaný 9. 10. 1909, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka Xxxxxxxx, sign. 0851,
35 Dokument o postoupení autorského práva k opeře Marja (Eva) Univerzální edici, datovaný 17. 3. 1919, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka J. B. Xxxxxxxx, sign. 0846
Skladatelé v područí svého vydavatele
Brandtem vídeňské firmě Comedia již v roce 1913.36 Ve srovnání s Univerzální edicí mnohem méně prestižní společnost si kladla také skromnější nároky – z provedení v Rakousku a Německu žádala provizi 10 % z Foersterových příjmů, ovšem 25 % z provedení na německých scénách mimo tyto dva státy, nebyla však oprávněna prodávat toto dílo v českém originálu.37 V případě třetí Xxxxxxxxxxx opery Nepřemožení, jež v Univerzální edici vyšla také pouze v klavírním výtahu v roce 1918, získal nakladatel i distribuční práva k opeře, přičemž si Xxxxxxxx nárokoval 80 % z provozních tantiém získaných od všech divadel s výjimkou Národního divadla, kde mu příslušel dokonce 95% podíl.38
Rovněž Xxxxxxxx byl postupem času stále méně spokojený ve svazku s tímto nakladatelem a stěžoval si především na nedostatečnou pozornost věnovanou jeho dílu. Rok po vydání Xxxxxxx píše svému příteli Xxxxxxx Xxxxxxxxx: „Jessika spí… Poznal jsem z hovoru, že se Xxxxx snaží někde ‚Xxxxxxx‘ udati, zatím bez výsledku…“39 Ani v roce 1917, před uzavřením smlouvy o vydání opery Nepřemo- žení, se však situace nezměnila k lepšímu, což komentuje těmito slovy adresované Xxxxxxx Xxxxxxxxx:
„Bude Tě zajímati, že jsem doposud nepodepsal smlouvu s ‚U. Edicí‘. Mám ji doma ležeti a nechce se mi do toho. Těch 20 %, které mám platit Edici z tantiém mimo Nár. divadlo se mi nelíbí. Ptám se: zač? ‚Jessika‘ leží tam už skorem 8 let,
‚Xxx‘ druhý rok, co udělala U. E. pro ty věci? Vydala je tiskem… Ty víš, jak!! Ale zase si říkám: nestará-li se Edice o provedení německé – nedostane těch 20 % a já jí konečně rád dám 20 korun, dá-li mi ona 80, viď! Inu, my muzikanti jsme špatní počtáři a peníze jsou skutečně to nejohavnější, co si člověk vymyslel.“40
Xxxxxxxx si byl vědom lepších vyjednávacích strategií Xxxxxxxxxx, jenž měl velkou oporu v Hudební matici a zejména pak v Xxxx Xxxxxxxxxxxxx, ve svém právním zástupci, který byl v té době jako odborník na autorské právo meziná- rodně uznávanou osobností. Podobně jako Suk pak úkorně přijímá horší tiskovou kvalitu svých děl, což je zřejmé i z jeho výše citovaných slov nebo když si vší- má, že k Xxxxxxxx padesátiletému jubileu byly vytištěné všechny jeho partitury nákladnou technikou hlubotisku, zatímco Xxxxxxxxxxx partitury vydal vídeňský
36 Opis smlouvy mezi J. B. Foersterem a dr. Xxxxxxxxxx Xxxxxxxx na jedné straně a firmou Comedia na straně druhé o postoupení výlučných distribučních práv k opeře Marja (Eva) ze dne 28. 6. 1913, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka J. B. Xxxxxxxx, bez signatury.
37 Ibid.
38 Dokument o předání výlučných distribučních práv k opeře Nepřemožení Univerzální edici, datovaný
30. 11. 1917 a podepsaný J. B. Foersterem, Historisches Archiv der Universal Edition, archiv smluv, složka J. B. Xxxxxxxx, sign. 0845.
39 Dopis J. B. Foerstera Xxxxxxx xxx Xxxxxxxxx ze dne 21. 10. 1910, Národní muzeum, České muzeum hudby, G13219.
40 Dopis J. B. Foerstera Xxxxxxx xxx Xxxxxxxxx, nedatovaný [1917], Národní muzeum, České mu- zeum hudby, G 13409.
Xxxxx Xxxxxxxx
nakladatel jen v méně kvalitních litografických edicích.41 Univerzální edice ztrácí postupně zájem o jeho dílo a vydání některých dříve přijatých skladeb dokonce nerealizuje, ačkoli již byly kompletně připraveny do tisku.
Závěr
Výlučné postavení Xxxxxxxxxx Xxxxxx v hudební kultuře rakousko-uherské monarchie před 1. světovou válkou demonstrují exkluzivní smluvní podmínky, za nichž vstupoval do spolupráce s Univerzální edicí. Zatímco Xxxxx Xxx, v němž patrně ředitel nakladatelství Xxxx Xxxxxxx viděl spíš člena Českého kvarteta a zetě Xxxxxxxx Xxxxxxx, a nikoli progresivní skladatelskou individualitu, nabíd- ku dlouhodobé smlouvy od Univerzální edice nikdy nedostal, Xxxxxxxx jí postoupil přednostní práva na vydání svých děl za výrazně horších podmínek, než tomu bylo u Xxxxxx. Ve 20. letech však již není rozdílu v postavení Xxxxxx a Foerstera u jejich zahraničního nakladatele, orientujícího se stále soustředěněji na umělce, kteří definitivně přerušili pupeční šňůru s romantismem 19. století. Univerzální edice neshledala v těchto českých skladatelích potenciál k mezinárodnímu uplat- nění a vyhodnotila jejich tvorbu, jež měla šanci prosadit se pouze v prostředí nově vzniklého československého státu, jako investičně nezajímavou.
The Dependence of Composers on Their Publishers Abstract
Receiving a contract with a well-known publisher provided composers with an
opportunity to promote their works in the concert hall or theatre, which was of course also in the interest of the publishers – each successful performance of a composition amounted to a higher demand for the piece. Last but not least, the publishing contract provided composers with a significant source of income, although in the case of Czech composers by no means the sole one. By using the examples of one generation of Czech composers ( J. B. Xxxxxxxx, X. Xxxxx, X. Xxx) the aim of this paper is to demonstrate the specific features and differences in the conditions and relations that these figures had with the renowned publishing house Universal-Edition in Vienna.
41 Dopis J. B. Foerstera E. Xxxxxxxxx ze dne 26. 12. 1920, Wienbibliothek im Rathaus, Musiksamm- lung, Depositum Universal Edition, složka J. B. Xxxxxxxx, inv. č. 38.
Skladatelé v područí svého vydavatele
Skladatelé v područí svého vydavatele Abstrakt
Uzavřením smlouvy s významným nakladatelem získali skladatelé možnost
prosadit svá díla v koncertním sále nebo v divadle, což bylo samozřejmě také v zájmu vydavatelů – každé úspěšné provedení zvýšilo zájem o vydaný kus. V ne- poslední řadě znamenala pro skladatele vydavatelská smlouva významný zdroj příjmů, i když v případě českých skladatelů zdaleka ne jediný. Cílem příspěvku je na příkladu jedné generace českých skladatelů ( J. B. Xxxxxxxx, X. Xxxxx a X. Xxx) demonstrovat specifika v podmínkách a vztazích, které měly tyto osobnosti s re- nomovaným vídeňským nakladatelstvím Universal-Edition.
Keywords
Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx; Xxxxxxxxx Xxxxx; Xxxxx Xxx; Universal-Edition, Vienna
Klíčová slova
Xxxxx Xxxxxxxx Xxxxxxxx; Xxxxxxxxx Xxxxx; Xxxxx Xxx; Universal-Edition Wien
Zpracování a vydání studie bylo umožněno díky finanční podpoře Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2015 z Fondu pro podporu vědecké činnosti.
Xxxxx Xxxxxxxx