Lisabonská smlouva
ÚNOR 2010
je utajenou ústavní revolucí
Xxxxxxx Xxxxxxxx: Lisabonská smlouva je utajenou ústavní revolucí |
Xxxxxx Xxxxx: České a polské priority jsou tytéž |
Xxxxx Xxxx: Vzpomínka na Xxxxxx Xxxxxxx |
Xxx Xxxxxxxx: Jak jsem vystoupil v Evropském parlamentu |
Xxxx Xxxxx: Světu hrozí pandemie poplašných zpráv |
Xxxxxxxxx Xxxxxx: Recenze – Xxxxx Xxxxx: Xxxxxxx Xxxxx |
unii, která by měla ústavní po- dobu federace. Její první člá- nek zněl: „Tato Ústava zakládá Evropskou unii.“ To by jistě by- la odlišná Evropská unie od té, kterou zavedla třináct let před-
Xxxxxxx Xxxxxxxx
tím Maastrichtská smlouva.
V úterý 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva a členové Evropského parlamentu, kteří do té doby byli „zástupci lidu států sdru- žených ve Společenství“ (člá- nek 189 Smlouvy o založení Evropského společenství) se stali „zástupci občanů Unie“ (článek 14 Smlouvy o EU). Tato změna je pouze jedním z prů- vodních jevů ústavní revolu- ce, kterou přinesla Lisabonská smlouva.
Lisabonská smlouva – jako
Ústava EU, která jí předchá- zela – totiž poprvé zavádí Evropskou unii, která je ústav- ně oddělená od členských stá- tů a je jim nadřazená, stejně ja- ko je to v případě USA a pade- sáti států, které je tvoří, nebo v případě Spolkové republiky Německo a jejích spolkových
Dosud měli pouze symbolic- ké občanství EU.
Většina Evropanů o těch- to ohromujících změnách ani neví. Jedním důvodem je to, že s výjimkou Irů jim by- la upřena možnost se o nich dovědět nebo o nich disku- tovat prostřednictvím národ- ních referend. Druhým důvo- dem je, že pojmy „Evropská unie“, „občan EU“ a „ob- čanství EU“ zůstávají stejné před i po Lisabonu, přesto- že Lisabon fundamentálně mění jejich ústavní obsah. Lisabonská smlouva je dobře utajenou ústavní revolucí.
Ústavně nová Evropská unie
Ústava EU, kterou občané ve Francii a v Nizozemsku od- mítli v roce 2005, chtěla pří- mo ustavit novou Evropskou
Lisabonská smlouva tuto ústavně novou Unii zavádí ne- přímo tím, že pozměňuje dvě stávající evropské smlouvy místo toho, aby je celé nahra- dila, jak se o to snažila Ústavní smlouva. Podle Lisabonské smlouvy tedy platí, že „Unie je založena na této smlouvě“ (tj. Xxxxxxx o Evropské unii)
„a na Smlouvě o fungová- ní Evropské unie“. Tyto dvě smlouvy se tak stávají ústa- vou post-lisabonské Evropské unie. Nová unie je tedy „usta- vena“, ačkoli slovo „ústava“ není nikde použito.
▲
To, co jsme nazývali „Ev- ropskou unií“ před Xxxx- xxxxx, byl souhrn právních vztahů mezi dvaceti sedmi členskými státy a jejich ob- čany. Zahrnovala na jedné straně Evropské společenství, které mělo právní subjektivi-
zemí.
Opletalova 37
110 00 Praha 1
Tel./fax: 000 000 000 e-mail: xxx@xxxxx.xx xxx.xxxxx.xx
CEP – Newsletter
Centra pro ekonomiku a politiku Registrace MK ČR E 11024
Dvacet sedm členů EU tak ztrácí svůj status suverénních států. Ústavně se staly spíše regionálními státy v mnoho- národní federaci, ačkoli určité zbytky své někdejší suvereni- ty si uchovaly. Zároveň se 500 miliónů Evropanů stává sku- tečnými občany ústavně no- vé, post-lisabonské Evropské Unie, s právy a povinnost- mi, které jsou s tím spojené.
*) Autor je emeritním profeso- rem sociální politiky na Trinity College v Dublinu a tajemníkem National Platform EU Research and Information Centre v Irsku.
ÚNOROVý GRAF CEPU
100
90
80
70
60
50
40
30
20
10
0
Hypotéky v cizích měnách
hypotéky v cizích měnách
na celkových hypotékách (%)
Lotyšsko Estonsko Maáarsko Rumunsko Polsko Slovensko Česko
Pramen: National Bank of Hungary, 200P
tu, vytvářelo evropské právní normy a mělo různé definiční znaky podobné státu, a na dru- hé straně zahrnovala členské státy, které mezi sebou spolu- pracovaly a ponechávaly si su- verenitu v zahraniční politice, v obraně a v oblasti soudnictví a trestně-právních věcí.
Lisabonská smlouva tuto situaci fundamentálně mění tím, že dává post-lisabonské unii ústavní podobu skutečné nadnárodní federace. Jinými slovy, podobu státu. EU nadá- le nemá některé pravomoci, jak je známe z federálních států, např. pravomoc donutit své členské státy jít do války proti vlastní vůli. Má však vět- šinu pravomocí státu.
Tři kroky k ústavě federálního typu
K lisabonské ústavní revolu- ci dochází ve třech navzájem souvisejících krocích. Za pr- vé, Xxxxxxx zavádí Evropskou unii s vlastní právní sub- jektivitou a poprvé také se zcela nezávislou působností ve všech oblastech unijních pravomocí (články 1 a 47, Smlouva o EU). To umožňuje post-lisabonské Unii fungovat jako stát navenek, vůči ostat- ním státům, a dovnitř vůči svým vlastním občanům.
Za druhé, Lisabonská smlou- va ruší Evropské společenství, které vycházelo z Římských smluv a vytvářelo evropské právní předpisy. Pravomoci a instituce Společenství pře- vádí Lisabonská smlouva na novou Unii tak, aby to byla post-lisabonská Unie, nikoli Společenství, která bude na- dále vytvářet nadnárodní ev- ropskou legislativu (článek 1, Smlouva o EU). Lisabonská smlouva také převádí na Unii „mezivládní“ pravomo- ci v trestně-právních věcech, v soudnictví a v zahraniční politice, kterou dosud evrop- ské právo nezahrnovalo, a mi- mo nadnárodní pravomoc po- nechává pouze určité aspekty Společné zahraniční a bezpeč- nostní politiky. Smlouva tedy dává post-lisabonské Unii uce- lený ústavní rámec.
Za třetí, Lisabonská smlouva
činí z 500 miliónů Evropanů skutečné občany nové fede- rální Unie, kterou Xxxxxxx za- vádí (článek 9 Smlouvy o EU a článek 20 Smlouvy o fun- gování EU). Místo občanství
EU, které podle Maastrichtské smlouvy (článek 17) „dopl- ňovalo“ občanství členského státu, Lisabonská smlouva za- vádí občanství EU jako „další“ občanství, existující vedle ob- čanství členského státu.
Jde o duální občanství – ni- koli dvou různých států, ale dvou různých odnoží jedno- ho státu. Můžete být pouze občanem státu a všechny stá- ty musí mít občany. Duální občanství, jak ho upravuje Lisabonská smlouva, je běžné v klasických federálních stá- tech, které byly založeny buď
„odzdola nahoru“ tak, že se jednotlivé státy vzdaly suvere- nity ve prospěch xxx xxxxxxx- né federální entity, nebo „od- shora dolů“, tedy tak, že jed- notné státy přijaly federální podobu. Toho jsou příkladem USA, Německo v 19. století, Švýcarsko, Kanada a Austrálie. Lisabonská smlouva dává ob- čanům německých spolko- vých zemí trojí občanství.
Občanství s sebou nese povinnost dodržovat zákony a být loajální vůči autoritě stá- tu, jehož jste občanem. V pří- padě klasických federací to znamená být občanem státu, který má dvě úrovně, federál- ní a regionální nebo provinč- ní. V post-lisabonské EU bu- dou v případě jakýchkoli ne- srovnalostí práva a povinnosti vyplývající z občanství Unie nadřazena těm, která vyplýva- jí z občanství členského státu, protože právo Unie má před- nost před právem členských států a před jejich ústavou (Prohlášení č. 17 o přednosti práva).
Právo EU bude mít ústav- ně přednost i přesto, že pra- vomoci nové Unie pocházejí od členských států v souladu se „zásadou svěření pravomo- cí“ (článek 5 Smlouvy o EU). Odkud jinud by EU pravomo- ci získávala? Dochází k tomu za situace, kdy si členské stá- ty ponechávají vlastní ústavu a občané mají nadále občan- ství členského státu. Státy, kte- ré jsou součástí USA, si také ponechávají svou ústavu a ob- čanství, i když obojí se v pří- padě jakýchkoli nesrovnalostí podřizuje americké federální ústavě. Desátý dodatek k ame- rické ústavě zmiňuje zásadu svěření pravomocí tak, že pra- vomoci, které nejsou delego-
vány americké federaci, „ná- ležejí státům nebo jejich lidu“. Stejně tak není neobvyklé, že ústavy klasických federací opravňují jednotlivé státy z fe- derace vystoupit, jako to dělá Lisabonská smlouva (článek
50 Smlouvy o EU). Existen- ce těchto ustanovení v ústa- vě post-lisabonské Evropské unie jí na federální povaze nic neubírá.
Alternativní zdroj demokratické legitimity Podle Lisabonské smlou-
vy se základem pro přijímání rozhodnutí o právních aktech EU stane populační kritérium, stejně jako je tomu u jakého- koli státu s jednotným občan- stvím. Dojde k tomu po roce 2014, kdy vstoupí v platnost ustanovení Smlouvy, které sta- noví, že právní akty EU budou přijímány 55 % členských stá- tů, které představují 65 % cel- kové populace Unie.
Lisabonská smlouva zavádí alternativní zdroj demokratic- ké legitimity, který zpochyb- ňuje právo národních vlád zastupovat v EU své voliče. Pozměněná Smlouva stanoví:
„Fungování Unie je založe- no na zastupitelské demo- kracii. Občané jsou na úrov- ni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlava- mi států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami...“ (člá- nek 10 Smlouvy o EU). To je v kontrastu s původním člán- kem 6 Maastrichtské smlouvy:
„Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodr- žování lidských práv a základ- ních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.“
Ústavní strukturu post-lisa- bonské EU završuje ustano- vení, které mění Evropskou radu premiérů a prezidentů v „instituci“ nové Unie (člá- nek 13 Smlouvy o EU), jejíž činnost nebo nečinnost – stejně jako v případě jiných unijních institucí – může být předmětem právního přezku- mu Soudním dvorem EU.
Ústavně řečeno, summity Evropské rady již nadále nebu- dou „mezivládním“ setkáním, které se koná mimo nadnárod- ní evropskou strukturu, jak to- mu bylo dosud. Evropská rada se tak stane vládním kabine-
tem post-lisabonské unie. Její členové budou ústavně povin- ni reprezentovat Unii ve svých členských státech a zároveň reprezentovat své členské státy v Unii, ale v případě ja- kýchkoli nesrovnalostí bude první povinnost mít přednost před druhou. Lze pochybovat o tom, zda všichni preziden- ti a premiéři, kteří jsou členy Evropské rady, toto dostateč- ně doceňují.
Pokud jde o státní autoritu post-lisabonské Unie, bude zosobněna ve vlastních unij- ních exekutivních, legislativ- ních a soudních institucích: Evropské radě, Radě ministrů, Komisi, Parlamentu a Soudním dvoru. Budou ji také zosobňo- vat členské státy a jejich auto- rity, protože budou zavádět a uplatňovat právo EU a inter- pretovat a uplatňovat národní právo tak, aby bylo konformní s unijní legislativou. Pro člen- ské státy bude tato povinnost vyplývat z Lisabonské smlou- vy. „Státní autority“ EU, jakými jsou například vojáci EU a po- licisté střežící naše ulice v uni- formách EU, nebudou proto potřeba.
I když dala Lisabonská
smlouva Evropské unii ústa- vu federálního typu, aniž by si toho většina lidí povšimla, časem na to přijdou a budou muset reagovat proti tomu, co se děje. Neexistuje evropský lid, nebo-li demos, který by dával institucím zaváděným Lisabonskou smlouvou demo- kratickou legitimitu a s nimiž by se mohli občané identifiko- vat, stejně jako se identifikují s institucemi ve svých zemích. To je klíčovým problémem evropského integračního pro- jektu. Lisabonská smlouva ve svém důsledku demokratic- ký deficit výrazně prohloubila.
Těžko si lze představit, že
s touto potajmu zavedenou Ústavou EU nebude zásadní politickou otázkou Evropské unie v nadcházejících letech a dekádách úsilí o znovuna- stolení národní nezávislosti a demokracie a o znovuzíská- ní nadnárodních pravomocí členskými státy.
The 5uropeom Jourmol, prosímec 200P, s. P–10. Z omglíċGímy pielożíl
■
Jíií Brods§ý.
Polské a české priority jsou tytéž*
Xxxxxx Xxxxx Xxxxxxxx polského prezi- denta v České republice po- važuji – bez jakéhokoli pře- hánění – za důležitý mezník na cestě k posilování dnes již mimořádné úrovně česko-pol- ských vztahů, našeho spoje- nectví, přátelství a vzájemné podpory. Nikdy v historii ne- byly naše vztahy tak široké a bezproblémové a naše spo- lupráce tak intenzivní. Velkou zásluhu na tom máte Vy, pane prezidente. Byly to Vaše jasné politické postoje, Vaše vlas- tenectví a Vaše porozumění historii i současnému vývoji ve Vaší zemi i v Evropě, které daly tradičnímu česko-polské-
mu partnerství nový impulz.
Tisíciletá historie
Vztahy našich zemí mají ti- síciletou historii. Spojuje nás nejen jazyková blízkost, ale i naše historická zkušenost
– křesťanské kořeny naší kul- tury, které symbolizuje osob- nost svatého Vojtěcha, doba jagellonská, nelehký staletý boj za obnovení vlastní stát- nosti a suverenity.
Obě naše země je získaly po první světové válce, a obě je o ně připravily dvě zločin- né totality – nacistická a ko- munistická. Nacistický teror a genocida, hrdinství odboje a pak dlouhá desetiletí života v komunistickém režimu byly naším společným prožitkem. Poznaňské povstání v roce 1956, Pražské jaro v roce 1968 a vystoupení Solidarity v roce 1980 byly pro obě naše země nadějí i inspirací.
Rok 1989 svobodu koneč- ně přinesl. Polské svobodné volby předznamenaly roz- pad komunistického režimu více než pád Berlínské zdi, jehož výročí se loni s tako- vou pompou připomínalo.
* Projev prezidenta republiky na státní večeři u příležitosti návštěvy polského prezidenta, Xxxxxxxxx galerie, Pražský hrad,
21. ledna 2010.
Následná hluboká společen- ská a ekonomická transfor- mace, kterou obě naše země prošly s cílem vybudovat společnost založenou na svo- bodě národní, občanské i ekonomické, se v podstatě zdařila. Znovu jsme se stali standardními evropskými ze- měmi se stabilní parlamentní demokracií a s otevřenou trž- ní ekonomikou.
V mnohém jsme postupo- vali společně. Chci zmínit Středoevropské sdružení vol- ného obchodu, jehož byly naše země iniciátory a za- kladateli, chci zmínit vise- grádskou spolupráci, která usnadňuje politický dialog čtyř blízkých středoevrop- ských zemí. Současně jsme vstoupili do dvou hlavních institucí západního světa, do Severoatlantické aliance a do Evropské unie. My dva jsme si – na rozdíl od mno- ha jiných – vědomi toho, že nejsme na konci historie, že obrana naší národní, občan- ské i ekonomické svobody je úkol trvalý a že vítězství nad nacismem a komunismem by- la sice zásadním, nikoli však posledním střetnutím tohoto typu.
Svoboda a suverenita
Vážený pane prezidente, vím, že Vám všechny tyto sou- vislosti a okolnosti nemusím připomínat. Vy a Váš bratr Xxxxxxxx jste byli osobnostmi, pro něž národní, občanská i ekonomická svoboda byly stejnými prioritami, jako by- ly v minulosti i pro českou pravici.
Od počátku jsme vědě- li, že vstupem našich zemí do Evropské unie problémy nekončí a že nové a nikoli ne- podstatné začínají.
Neusilovali jsme o vymaně- ní se ze sovětského impéria proto, abychom svou nově na- bytou svobodu a suverenitu odevzdali evropským struk-
turám, na jejichž fungování budeme mít jen minimální vliv. Neodmítali jsme komu- nismus proto, abychom byli nuceni nahradit svobodný trh byrokratickým a přeregulo- vaným evropským modelem sociálního státu, který dlou- hodobou prosperitu zajistit nemůže. Od počátku jsme se stavěli proti snaze vytvo- řit v Evropě, za zády občanů, byrokratický superstát. O to šlo v diskusích o Evropské ústavě a o Lisabonské smlou- vě. Přijetí této smlouvy však v Evropě skutečnou spoluprá- ci a integraci neusnadní, ale zkomplikuje.
Oběma nám vždy bylo jas-
NAbízímE
Kniha Evropa pohle- dem politika – pohle- dem ekonoma je souhrnem textů prezi- denta Xxxxxxx Xxxxxx, které na téma evropské integrace napsal v le- tech 1993–2001. Klau- sův přístup lze shrnout jedním slovem – euro- realismus. Kniha může být cenným zdrojem informací nejen pro politology a ekonomy, ale pro všechny obča- ny, kteří jsou ochotni vnímat problémy ev- ropské integrace v celé
jejich šíři, realisticky. Předmluvu napsal Xxxx Xxxxx.
Cena: 100 Kč, 224 stran.
objednávky na xxx.xxxxx.xx, tel. 000 000 000, e-mail: xxx@xxxxx.xx
né, že i o nezpochybnitelnost výsledků druhé světové války a na nich spočívajícího uspo- řádání našich zemí je nezbyt- né vést trvalý boj, že existují vlivné síly, jimž jde o přepsá- ní historie a že změny, které v současnosti v Evropě pro- bíhají, přinášejí i nová rizika. Chci velmi ocenit, že jsme v této věci měli vždy jeden pro druhého porozumění a dokázali se navzájem pod- pořit. Obdobné postoje má- me i v otázkách zajištění bez- pečnosti v Evropě, potřeby udržet transatlantickou vaz- bu, diversifikovat energetické zdroje, a v dalších věcech.
Rychle se rozvíjející čes- ko-polská hospodářská spo- lupráce je významným stabi- lizujícím faktorem pro obě naše ekonomiky. Je pozitivní, že obě naše země vstupují do roku 2010 zasaženy krizí méně, než je tomu v mnoha jiných státech. Polsko je na- víc zemí, která si jako jediná v EU zachovala i v loňském roce pozitivní ekonomický růst. Naše ekonomika, která je menší a daleko otevřenější, výrazný pokles pocítila, ale vyhnula se akutní finanční krizi. Projevily se i výhody to- ho, že obě naše země dosud nepřijaly euro.
Vážený pane preziden-
te, tato Vaše státní návštěva v České republice se uskuteč- ňuje na počátku pátého roku Vašeho funkčního období. Vaše prezidentství je z hle- diska česko-polských vztahů historicky nejúspěšnějším ob- dobím naší spolupráce. Bylo mi skutečně velkým potěše- ním, že jsem Vám dnes mohl předat nejvyšší vyznamenání České republiky – Řád Bílého lva – jako symbolické ocenění Vás jako hlavy polské republi- ky, jako přítele naší země a ja- ko významného evropského politika.
Lídové movímy
■
22. ledmo 2010.
Vzpomínka na Xxxxxx Xxxxxxx
Xxxxx Xxxx
velvyslanec ČR
při OECD v Paříži a profesor VŠE
v Moskvě, anglická vydaná washingtonským Brookings Institutem v roce 2007. Ta kniha je alespoň pro mě fasci- nující analýzou příčin rozpa- du ruského resp. sovětského impéria, psaná brilantním, historie znalým ekonomem,
voleb v ruském parlamentu chybí.
Xxxxxx byl odvážným mu- žem v nelehké době, věděl, o co jde, a byl si vědom rizik svého ostrého reformního postupu. Mnozí domácí i za- hraniční nepřejícníci a ideoví
S Xxxxxxx Xxxxxxxx, ce-
lým jménem Xxxxx Xxxxxxxxx Xxxxxx, jsem se osobně setkal na služební cestě do Moskvy někdy v druhé polovině 80. let v době perestrojky. Jemu mu- selo být kolem třicítky v té do- bě (tehdy jsem byl vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu Československé akade- mie věd a takové cesty v rámci akademické výměny do teh- dejších socialistických zemí občas existovaly). Byl to vel- mi osvěžující a pro mě dosti nečekaný zážitek slyšet jeho názory na nutnost zásadních liberalizačních změn v ruské
je, bylo okamžité. Gajdar urči-
tě věděl, v jakém stavu se rus- ká ekonomika nachází a byl přesvědčen, že se musí jednat rychle a udělat řadu reform- ních tahů najednou. Myslím, že jistou inspiraci a podporu svých záměrů v mnohem slo- žitější ruské situaci v českém
„klausovském“ transformač- ním postupu našel.
Xxxxxx určitě věděl, v jakém stavu se ruská
ekonomika nachází a byl přesvědčen, že se musí jednat rychle a udělat řadu
reformních tahů najednou.
s dokonalým využíváním dří- ve nedostupných stranických dokumentů z doby existence Sovětského svazu.
Xxxxxx v ní mj. hovoří o tom, že kolaps byl naprogra- mován v základech sovětské- ho politického a ekonomic- kého systému, které byly po- loženy už na konci dvacátých a počátku třicátých let minu- lého století. Instituce tehdy založené byly prostě neschop- né adaptace na vývoj ve světě ke konci dvacátého století (o tom podrobněji v mé re- cenzi jeho knihy, kterou jsem rozepsal už před jeho smrtí
odpůrci mu vyčítali a vyčítají jeho kroky s tím, že měl dřív udělat to či ono atp. (ostat- ně to dobře známe i z našich podmínek, kdy slyšíme, že nejdříve jsme měli mít dobré instituce a právní prostředí a pak teprve privatizovat, že banky měly být privatizovány nejprve apod.).
Xxxxxxxxx odpověď, kterou cituje souhlasně Xxxxxx Xxxxx ve svém projevu ve Varšavě (viz Xxxxxx Xxxxx, “20 years after the fall of communism: a view of a non-neutral insi- der”, Warsaw, National Bank of Poland, June 5, 2009) na ta-
■
ekonomice, které by změnily
a chtěl jsem mu ji poslat; to už
kové tirády, byla: „Já jsem byl
její podstatu.
Architekt ruské transformace
Seděl jsem v jeho pracov- ně, už nevím, který ústav ruské akademie věd to byl, a Xxxxxx, obložený litera- turou a knihami, říkal své představy o nutných libera- lizačních změnách s napros- tou samozřejmostí, širokým historickým záběrem a evi- dentní hlubokou znalostí, jak fungují tržní ekonomiky. Bylo zřejmé, že má hodně nastudováno ze správných knih. Skončili jsme tehdy u doporučení, na který rus- ký film mám jít a proč, což o něm také dost vypovídá. Ostatně byl vnukem spiso- vatele Xxxxxx Xxxxxxx, jehož knihu Timur a jeho parta jsem v dětství snad i přečetl (možná povinně?).
Po druhé jsme se osobně setkali, když jako ruský pre- miér v roce 1992 navštívil v čele delegace ruské vlády Prahu a zavítal i na oficiální setkání s českou vládou pre- xxxxx Xxxxxxxx, v níž jsem byl tehdy ministrem pro hospodářskou politiku a roz- voj. Měli jsme tehdy jen pár minut na osobní rozhovor, připomínku naší diskuze v Rusku, ale porozumění, o čem transformace skutečně
Pak už jsem o něm jen četl a četl některé jeho práce, kte- rých napsal velmi mnoho, jak vědecké tak i popularizující. A hodně jich bylo přeloženo do cizích jazyků. Také před- nášel a učil doma i ve světě, byl v různých vědeckých a ča- sopiseckých radách, dostával čestné doktoráty atd. Možná tušil, že mu osud nedopřeje dost času, tak s prací pospí- chal. Byl jistě tím nejsprávněj- ším člověkem pro ředitelová- ní prestižního moskevského Institutu pro tranzitivní eko- nomiky, který byl jeho dílem, a který se pod jeho vedením ani snad nemohl jmenovat xx- xxx. Myslím, že vznik a ředite- lování tohoto institutu právě Xxxxxxxx, který se otevřeně a kriticky zabývá i současným Ruskem, také dokládá, jaká změna – při všech možných výhradách – se s Ruskem sta- la, a to také díky a možná ze- jména Xxxxxxxxx samotnému. Obecně je uznáván jako archi- tekt ruské transformace.
Odvážný muž
Zpráva o Xxxxxxxxx neče- kané a předčasné smrti mě zastihla při četbě anglické verze jeho knihy „Collapse of an empire“ s příznačným podtitulkem Lessons for mo- dern Russia. Původní ruská verze knihy vyšla v roce 2006
bohužel xxxxxxxx…).
NABízímE
CEP nabízí knihu „Evropské instituce jako zájmo- vá skupina“ od profesora ekonomie na Univerzitě v Mannheimu Xxxxxxx Xxxxxxx. První část zkoumá hybné síly centralizace. Druhá část analyzuje Evropskou komisi. Třetí část rozebírá Evropský parlament. Čtvrtá část disku- tuje Xxxx. Pátá část se zabývá Evropským soudním dvorem. Šestá část zkoumá Lisabonskou smlouvu a její alternativu. Sedmá část klade otázku, jak EU reformovat. Knihu pře- ložil Xxxx Xxxxxxx. Předmluvu ke knize napsal prezident Xxxxxx Xxxxx. 75 stran, 70 Kč.
Xxxxxx i po návratu do aka- demického života zůstal politicky činný. Byl dvakrát poslancem Dumy a v posled- ních letech i místopředsedou Unie pravicových sil. Bohužel jeho a její hlas od posledních
pouze premiérem Ruska, xxxx- xxx ruským carem.“ Myslím, že to o něm i jako o člověku vypo- vídá vše a že není třeba nic víc dodávat. Až na to, že jeho smrt je velká ztráta nejen pro nás, kteří jsme si ho vážili, ale pře- devším pro Rusko samotné.
Jak jsem vystoupil
v Evropském parlamentu o klimatu
Xxx Xxxxxxxx
poslanec Evropského parlamentu
šemí do sGolů. Así Gí, §Geií Go§ v Gé chvílí ċímílí, jsou o§cíomáií fírem vyrábějí- cích věGrmé ele§Grármy ċí
§ompomemGy § foGovolGoíc-
§ým ċlám§ům. AGmosféro fo§G housGlo. Uż od zo- ċáG§u svého vysGoupemí
parlament zabývá řešením především tzv. globální- ho oteplování, nevěřícně kroutí hlavami, co to tady řešíme namísto toho, co bychom opravdu a v jejich prospěch měli řešit.
Piedsedojící Gluċe §lodív-
Délka mého vystoupení v Evropském parlamentu byla určena na jednu minu- tu. Zkuste si sami změřit, co všechno se dá za tak krátkou dobu říci. Přesto jsem se sna- žil své názory zkoncentrovat do tak krátkého časového in- tervalu.
„Vážený pane předsedající, dámy a pánové, na hodnocení Kodaňského summitu a jeho výsledky je třeba pohlížet jed- nak očima zdravého selského rozumu, jednak prostřednic- tvím nepřeberného množství dostupných ekologických i ekonomických dat, která potvrzují, že žádné globální oteplování neexistuje. A po- kud existuje, pak je zcela mi- mo vliv člověka a je způsobe- no čistě přírodními silami.“
V GéGo chvílí dosGolí jed- moGlíví poslomcí, §Geií v Gé době bylí v jedmocím sále 5vrops§ého porlomemGu, do svých slucháGe§ pie§lod. Záměrmě jsem vysGupovol v ċešGímě, piesGoże obvy§le vy- sGupují omglíc§y. Dmes jsem sGál o Go, oby mí bylo rozumě- mo piedevším domo. V me- gorozloze sálu, §de vżdyc§y dlouho hledáGe vysGupující- ho, mosGol šum. PiíGommí zo- ċolí oċímo páGroG, §Gerý blá- zem Go §de mluví.
„Mimochodem, minulý tý-
den jsme se dozvěděli, že významná část ekologických dat, se kterými pracoval Mezinárodní panel pro klima- tickou změnu, byla buďto zce- la vědomě falšována či mylně interpretována. Proto je dob- ře, že Kodaňský summit zkra- choval.“
V GéGo chvílí zovládmul v jed- mocím sále zmoGe§. Ně§Geií z poslomců mo mě zoċolí po-
§ií§ovoG. 5urofederolísGíc§ý exGrovogomGmí výGeċmí§ o le- víċ᧠Jo Leímem mo mě ze so- cíolísGíc§ých iod vy§ií§mul, obych rodějí „drżel hubu“.
Amo, Gem, §Gerý vżdy o pií
§ożdé piíleżíGosGí mevymechá możmosG oGiíG se o mošeho prezídemGo Klouse.
„Tento krach, doufám, při- nese (po§roċovol jsem):
1. odklon od agresivní tzv. ze- lené politiky (Ruch v sále výzmommě zesílíl. Ně§olí§ poslomců vsGolo o zoċo- lo mo zmomemí hrubého mesouhlosu Gloucí pěsGmí do svých sGolů);
2. politika se vrátí ke sku- tečným tématům, které v dnešní době ekonomic- ké recese občany skuteč- ně trápí (Smích, do§omce í iod Gzv. „§omzervoGív- mích“ poslomců z 5vrops§é lídové sGromy. Smożíl jsem se memechoG se vyvésG z mí- ry, ole omo Go memí Go§ jed- moduché. MáGe dojem, że jsGe mo sGromíc§é schůzí KSČ o vysGupujeGe s §ríGí-
§ou Husá§ovo reżímu);
3. zamezí se plýtvání peně- zi daňových poplatníků na sporné zelené projekty (Tody všíchmí pochopílí, że jsem zGrocemá o memo- províGelmá exísGemce, §Ge- rou memí Giebo bráG váżmě. MluvíG v porlomemGu o zá- jmu doňových poploGmí§ů,
§dyż jedímě poslomcí piece mejlépe vědí, że mejvíc se právě doňoví poploGmící obávojí §límoGíc§é změmy, Go byl z mé sGromy vrchol moívíGy. Dolí mí Go, osGoG- mě, mojevo posměšmým poGles§em o sor§osGíc§ým smíchem);
4. vytvoří se prostor pro praktickou debatu o raci- onálním, efektivním a laci- nějším získávání energie. Návrat zdravého rozumu do ekologické politiky za- tlačí zpět nesmyslné a ex- trémně drahé projekty získávání tzv. čisté energie z větrných a solárních sys- témů (Zmovu se ozvolo bu-
jsem sí byl vědom Xxxx, że mo můj piíspěve§ ċe§á me- piáGels§é prosGiedí, ole Go- hle zoċímolo býG dooprov- dy sílo).
5. renesanci zažije jaderná energetika (ie§l jsem sGo- Geċmě mohlos. V GéGo chvílí vys§oċílo fíms§á „zelemá“ poslom§ymě SoGGu Hossí. Popodlo své des§y o zo- ċolo jo§o smyslů zbove- má mláGíG do svého sGolu. Obhojobo jodermé emerge- Gí§y – momísGo zbożmého obdívovámí olGermoGívmích zdrojů ele§Gríc§é emergíe – jí obrolo o posledmí zbyG§y soudmého rozumu o sluš- mého chovámí);
6. euroatlantická civilizace
přestane vnucovat zemím v Africe, Asii a Latinské Americe svoji politiku „bo- je proti globálnímu oteplo- vání“, na kterou tyto země prostě nemají finanční prostředky a která, ve svém důsledku, znamená omezo- vání jejich šancí k hospo- dářskému růstu a sociální- mu blahobytu („OdsGěhujGe se Giebo do Čímy, §dyż se jích Go§ zosGáváGe,“ ivol mo mě pies půl sálu poslo- mec Dovís);
7. když se setkávám s obča-
Předplatné na rok 2010
Předplatné zahrnuje pravidelný newsletter, sborníky a ostatní publikace, pozvánky na semináře. Základní cena předplatného činí 660 Kč. Sponzorské předplatné je od 1000 Kč. Předplatné lze hradit prostřednictvím pře- vodu z účtu, složenkou, případně v hoto- vosti v kanceláři CEPu, nebo na semináři.
Více viz
ny své země a informuji je o tom, jak se Evropský
§em do piedsedmíc§ého sGo- lu. Důrozmě mě upozorňuje, że jsem o deseG vGeiím pie§ro- ċíl piídělemou ċosovou doGo- cí mo mé vysGoupemí. To mu memám zo zlé, jeho procí je iídíG máleżíGě schůzí. V sále vládme popros§. ProsGě jím Gom mě§do ie§l, że sí myslí, że żádmá §límoGíc§á změ- mo meexísGuje. PiípodáGe sí, że jsGe o dvoceG leG zpáG§y. AbysGe zmovu zoċolí váżíG slo- vo, obysGe zmovu vysGupovolí pouze s obhojobou jedímého ofícíálmího mázoru. Jsou jím jedmo ċíslo, §Gerýmí šermují ve vzduchu. Házejí desíG§omí procemG mohoru, mílíordomí eur sem Gom. Žvomí o hospo- dáis§ém růsGu dí§y „zelemým Gechmologíím“. VypoċíGávojí,
§olí§ procovmích mísG pií-
mese výsGovbo jedmé věGrmé ele§Grármy o §olí§ Go cel§em zmomemá mových procovmích mísG pro Gu §Xxxxx ċlems§ou zemí.
Divný politický svět. A ať té hrůzy není konec: se schvále- ním Lisabonské smlouvy má právě tento parlament mno- hem více pravomocí! Vítejte v socialismu s jediným správ- ným názorem.
■
20. ledmo 2010, plemármí zosedámí 5vrops§ého porlomemGu, ŠGrosbur§
Světu hrozí pandemie poplašných zpráv
Xxxx Xxxxx
agrární analytik
Kdyby se měly v praxi na- plnit veškeré katastrofické scénáře, kterými je laická ve- řejnost bombardována jen v průběhu posledních deseti let, lidstvo by už zřejmě vyhy- nulo. Část na nemoc šílených krav, jiní na ptačí chřipku, ně- kteří díky listériím, Evropané na potraviny vyrobené z ge- neticky modifikovaných orga- nismů a zbytek by zkosila ne- bo v nebližší době zkosí pra- sečí chřipka. A to jsou jen ty mediálně nejznámější kauzy. Kupodivu, lidstvo se na pla- netě stále nachází a dokonce se místy až nekontrolovatelně množí.
zveličená rizika
Je tomu tak proto, že všech- na zmiňovaná rizika (a řada dalších, například globální oteplování) jsou zejména mé- dii, ale i různými populistic- kými politiky či institucemi přehnaně nadhodnocována. Problém je také ve stále gra- dujícím principu takzvané předběžné opatrnosti, z ně- hož se stává jedna ze zásad- ních brzd ekonomického i vědeckého rozvoje lidstva. Pokud by byl tento princip ve své současné podobě vní- mán na úsvitu lidské popula- ce, asi bychom do dneška žili na stromech.
Ne že by přitom zdravotní rizika na světě neexistovala. Jedno z nich pochopitelně představuje i v současné do- bě slavná prasečí chřipka. Způsob, jakým je ale v sou- časné době prostřednictvím Světové zdravotnické orga- nizace (WHO) tímto rizikem svět strašen, je naprosto ne- zodpovědný. Silná prohlášení autorit typu WHO jsou o to nebezpečnější, že v lidech neustále udržují nadhodnoce- né napětí a obavy o zdraví, až nakonec podle všech přírod- ních zákonů začne být společ- nost vůči zprávám o největ- ších pandemiích v dějinách
lidstva imunní. Docela klidně se pak může stát, že v případě skutečných zdravotních rizik už nebude společnost na ka- tastrofické scénáře adekvátně reagovat.
Chřipky byly, jsou a budou a podle všeho s tím zatím lid- stvo nic neudělá. Viry si bu- dou mutovat dál, protože to tak dělaly vždy. A čas od času se jistě objeví nějaká verze, která bude pro lidi potenci- álně nebezpečná. Pandemie nemocí, zdaleka nejen prase- čí chřipky, v dnešním světě lidem skutečně hrozí více než v minulosti. Důvodem je globalizace, stále stoupající nejen ekonomická, ale přede- vším fyzická prostupnost celé planety v praxi znamenající, že jeden nakažený člověk tře- ba z Austrálie může nakazit jiného člověka na druhém konci planety a postupně po- pulaci celou. Stačí k tomu vel- mi málo – dýchat. A bez toho se asi lidé neobejdou. Riziko pandemií je tedy permanent- ní a je tudíž možné kdykoli uchopit jakoukoli novou mu- taci již známé choroby šířící se vzduchem nebo kontakty mezi lidskými jedinci a hovo- řit o novém, globálním a te- oreticky významném riziku. Opět stačí jen málo – dobrý marketing, respektive „pí ár“.
Spasitelé lidstva
Speciálně kolem prasečí chřipky se snaha o udržení atraktivity stává už docela paranoidní. Například reno- movaná agentura Reuters nedávno informovala o na- lezení viru prasečí chřipky v chovech jihoamerických krůt. Problém je v tom, že vir savčí chřipky se na ptáky nepřenáší, neboť ptáci jsou vnímaví pouze k ptačím mu- tacím této nemoci. To ale sa- mozřejmě již nikdo nezmínil. Je přitom zřejmé, že obchod se strachem je v dnešní době jedním z nejlepších byznysů
vůbec. Veškeré, buď uměle vyvolané paniky, nebo ne- úměrně nadhodnocená váha skutečných rizik, představují přitom obvykle škálu zakázek pro spasitele lidstva všeho druhu.
V případě prasečí chřip- ky jde třeba o výrobce pří- slušných léků nebo roušek. Užíváním takových léků jako prostředků prevence se ale především snižuje jejich účin- nost při boji se skutečnou chorobou. Organismus je pak vůči lékům stejně imunní, jako budou možná za pár let lidé neteční vůči katastrofic- kým scénářům. A pokud se týká roušek, pak jejich roli v prevenci chřipek všeho dru- hu již zpochybnila celá řada lékařů a dokonce i speciální test jejich prostupnosti v tu- zemském prestižním měsíč- níku D Test. Viry jsou – laicky
Chřipky byly, jsou a budou a podle všeho s tím zatím lidstvo nic neudělá.
řečeno – tak malé, že jejich průniku skrz řadu tkanin po- užitý materiál nezabrání.
V současné době jistě dob- ře prosperující výrobci léků proti prasečí chřipce již také musí (konečně!) čelit serióz- ním oponentním názorům. Například podle britských expertů mohou vakcíny pro- ti prasečí chřipce zvyšovat riziko smrtelného nervové- ho onemocnění, takzvaného Guillain-Barreho syndromu, napadajícího mozek a vyvolá- vajícího ochrnutí a neschop- nost dýchat. Podle expertů se tak stalo v případě vakcíny vyvinuté právě proti prasečí chřipce v USA v roce 1976, kdy vakcína usmrtila 25 lidí, zatímco na prasečí chřipku zemřel jeden člověk. Uvedený příklad tak nastoluje otázku, zdali si v rámci boje proti pra- sečí chřipce nezkomplikuje- me současnou situaci ještě více a jen hrstka vyvolených na celé kauze vydělá. Zvláště při vědomí, že prasečí chřip- ka se sice velmi rychle šíří, ale na rozdíl od jiných typů chři- pek je úmrtnost na ní velmi nízká, dokonce u samotných
prasat. Průběh nemoci u nich je téměř stejný jako u člověka
– po dobu dvou dnů horečky, následné zotavení a pokračo- vání života bez dalších kom- plikací.
Poplašná kampaň
Chřipky obecně samozřej- mě patří mezi nemoci končí- cí i těmi nejhoršími následky. Nemusí to ale hned být právě chřipka prasečí, stačí bohatě ta „normální“. V souvislosti s bublinou pandemie prasečí chřipky by proto bylo na mís- tě uvědomit si reálné propor- ce rizik. Jen v ČR je podle statistik ročně postiženo re- spiračními chorobami (ne- moci dýchacích cest) zhruba milion lidí, přibližně 30 % z nich tvoří běžná chřipka, na níž a nebo s jejíž „pomocí“ zemře ročně přes tisíc obča- nů ČR.
Bylo by také vhodné zmí- nit, že je na obranu proti chřipkám v současné době lidstvo připraveno daleko lé- pe než v minulosti. Podle celé řady odborníků se například v případě nových typů chřip- ky nemůže opakovat masové umírání lidí na španělskou chřipku z roku 1918 nebo pandemie z roku 1958. Prostě proto, že úroveň vědeckého a lékařského poznání od té doby neskonale vzrostla. Máme-li tedy něco v současné době nazvat pandemií, pak je to spíše pandemie poplaš- ných zpráv.
■
Nebezpečí poplašných kam- paní přitom spočívá ve zby- tečném omezování rozsahu lidských svobod a práv výbě- ru. Například v případě stra- vovacích návyků, které jakoby chtěla na celé planetě ovlivnit nějaká globální lobby vegeta- riánů. V souvislosti s nemocí šílených krav klesla konzu- mace hovězího, kvůli ptačí chřipce omezili spotřebitelé na čas poptávku po drůbeži, prasečí chřipka snížila zájem o vepřové. Xxxxx xxxxxx nákaz z konzumace masa hospodář- ských zvířat spotřebiteli ne- hrozí. V případě ptačí a pra- sečí chřipky je to garance stoprocentní, neboť zlovolný virus se šíří vzduchem a ne svalovinou.
zPRÁVA zA SEmINÁŘE
Xxxxxx Xxxxx – padesát let od smrti
tl Xxxxxxxx klíčová díla.
Ve středu 6. ledna 2010 uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku semi- nář „Xxxxxx Xxxxx – pade- sát let od smrti“. Na panelu, který moderoval prezident Xxxxxx Xxxxx, vystoupili pro- fesor Xxxxxxxx Xxxxxx z Filo- zofického ústavu Akademie věd ČR, Xxxxxx Xxxxx z Ústavu románských stu- dií Filozofické fakulty UK, vedoucí katedry filozofie VŠE Xxx Xxxxxx a Xxxx Xxxxxx z Filozofického ústavu AV ČR. xxxxxxxx Xxxxxx rozebral pojetí absurdity u Xxxxxx, podle něhož skutečné po- znání není možné, pouze lze vyčíslit zdání a vycítit ovzdu- ší. Xxxxx chápe prazákladní úzkost z bytí jsoucího jako ne- přátelství, xxxxxx, která vyvrací běžné, sdílené výklady světa, a tedy i filozofii. Přitom prá- vě úžas, údiv nad nesamozřej- mým bytím jsoucen, přírody, je nezastupitelným výchozím bodem, podmínkou možnos- ti vzniku filozofie. Xxxxxxxx cesta je cestou proklamova- ného bezcestí. Z absurdna Xxxxx vyvozuje tři důsledky:
svobodu, vzpouru a vášeň.
Xxxxxx Xxxxx načrtl Ca- musovo literární dílo. Xxxxxx Xxxxx byl více spisovatel než filozof. K sepisování fi- lozofických spisů neměl na- dání. Xxxxx však byl určitě významný myslitel. Pocházel z Alžíru, ve Francii se cítil jako venkovan. Prožíval trva- le nevyřešený konflikt mezi romanopiscem a filozofem. Psal romány (jako Cizinec, Pád a Mor) či divadelní hry jako Spravedliví či Xxxxxxxx. V mládí popisoval harmonii s krásou přírody a nádheru světa, absurdita přichází až později. Objevení absurdity vedlo k revoltě. Absurdita je podle Xxxxx skličující pojem pro svobodu. Jamek ocenil, že Xxxxx odmítal každý sys- tém a nepovažuje se za držite- le pravdy.
Podle Xxxx Xxxxxxx Xxxxx chápal absurdno jakožto zá- kladní apriorní kategorii lid- ské existence, vlastní všem lidem všech dob. Pocit absur- dity přichází, když ve vesmíru náhle zbaveném iluzí se člo- věk cítí jako cizinec. Absurdita je konfrontace iracionality světa a zoufalé touhy po jas-
nosti, která je člověku vlastní. Absurdno je rozpor – spe- cifikovaný Xxxxxxx i jako rozpor mezi cíli a prostředky. Absurdno je hřích bez Boha. Máme v sobě apriorní, resp. vrozenou ideu boha i potře- bu se k Xxxx vztahovat, neboť je garantem hodnot a smyslu, avšak rozumem zjišťujeme, že bůh neexistuje.
Xxxx Xxxxxx načrtl základ- ní téma Cizince: odsouzenec k smrti čeká, zda se dočká příštího rána. Vnitřně se smi- řuje s osudem. Přesto se na- konec ukazuje, že může být i šťastný: touží být popraven před co největším a bouřícím davem. Historie vždy přiná- ší chvíle, kdy ten, kdo tvrdí, že dva krát dva jsou čtyři, je trestán smrtí. Xxxxx bolestně prožíval válku, která postavila proti sobě Francii a Alžírsko. Pechar také nastínil vztah Sartra a Xxxxxx. Sartrovo stanovisko kritizoval Xxxxx jako ultrabolševické. Xxxxx brilantně popsal ztroskotání marxistického snu a selhání Xxxxxxxxx prognóz.
Ú
N
Xxxxxx Xxxxx v diskusi upozornil, že už v mládí če-
Xxxxx byl v dobách komunis- mu úžasným objevem a před- mluvy a doslovy Xxxxx Xxxxxxx byly prorocké. Xxxxx se svou revoltou proti režimu se stal zdrojem k rozbíjení marxis- tické doktríny. Potřeba revol- ty obsažená v Člověku revol- tujícím byla výzvou k aktivitě. Režisér Xxxx Xxxxxxx prožíval Xxxxxxx Xxxxxx jako dobro- družství prožívání lidské exis- tence.
■
Xxxxxxxx Xxxxxx upozor- nil, že Xxxxx měl výhrady k tomu být zařazován mezi existencialisty. Xxx Xxxxxx vyzdvihl antikomunistický potenciál Xxxxxxxxxx děl. Xxxxxx Xxxxx si Xxxxxx váží i při jeho rozporech. Ocenil jeho skromnost rozumu, tou- hu poznávat vše nelze zcela naplnit. Xxxxx nechce elimi- novat Boha, ale nechává jej stranou. Xxxx Xxxxxx přiznal, že Xxxxx zůstal ateistou. Jeho kritika moderního ni- hilismu, v němž ztráta etic- kého smyslu vyúsťuje ve vraždu, připomene české- mu čtenáři občas i analýzy Xxxxxxxxxx. ML
Nakladatelství C. H. Xxxx
XXXXXX XXXXXX
Makroekonomie
Středně pokročilý kurz
Y
J
D
E
V
Xxxxxx Xxxxxx
✔ Učebnice spojuje neoklasickou makroekonomii dlouhého období s keynesiánskou makroekonomií krátkodobých hospodářských výkyvů
O
R
U
V
✔ Výstavba makroekonomie
2. vydání
Brožované, cca 450 s., obj. č. EU 42
B E C K O V Y E K O N O M I C K É U Č E B N I C E
Publikaci lze objednat
s 5% slevou v e-shopu
nebo písemně na adrese:
Nakladatelství C. H. Xxxx,
Řeznická 17, 110 00 Praha 1,
tel.: 000 000 000,
fax: 000 000 000,
ISBN 978-80-7179-861-3
Makroekonomie
středně pokročilý kurz
2. vydání
důsledně na mikro-
ekonomických základech
✔ Základní
makroekonomické vztahy
✔ Statický model dlouhého období
– všeobecná rovnováha trhů
✔ Dynamický model dlouhého období – hospodářský růst
✔ Model krátkodobých hospodářských výkyvů
✔ Makroekonomická politika
✔ Slovník základních pojmů
✔ Jmenný rejstřík
✔ Věcný rejstřík
RECENzE – XXxXX xxxXX: xXXXXXX XXXXX
Xxxxxxxxx Xxxxxx
Teologická fakulta Jihočeské univerzity
kratického kapitalismu“ sub- kapitoly „Úspěchy Latinské Ameriky“ a „Neúspěchy La- tinské Ameriky“. Vážit pro a proti je jistě méně efektní, než se jednostranně rozhoř- čovat nad nespravedlnostmi. Xxxxxxxx zde ovšem chybí
né aktuální úvaze. Církve zažily v naší zemi v dějinách dosud nepoznanou čtyřice- tiletou zkušenost se státem, který se definoval jako ateis- tický. Rovněž tak hospodář- ství prošlo v té samé době bezprecedentním šokem to-
Nedávno vydaná publikace
„Xxxxxxx Xxxxx a jeho pro- jekt teologie demokratického kapitalismu“ (vydal X. Xxxxx, Brno 2009) je dílem Xxxxxx Xxxxx, který vyučuje sociální nauku církve na teologické fakultě Jihočeské univerzi- ty v Českých Budějovicích. Autor práce o Xxxxxxxx Xxxxxxxx nás seznamuje s myslitelem z opačného bře- hu Atlantiku, který se staví ke kultuře země, v níž žije, s velikou úctou. Snaží se uká-
kritici Novakovy koncepce
demokratického kapitalismu mohou donekonečna upozor- ňovat na jakékoli z nich, a tím celé Xxxxxxxx myšlení smést ze stolu.
Etika je u Xxxxxx jedním z klíčových kritérií, jimiž posuzuje společenskou a ekonomickou realitu,
avšak právě to, že vychází z reality, je zároveň zárukou, že u něho nejde o líbivý morální kýč.
úderná magnetizující síla sociálně kritických „proro- ků“. Ti působí svoji radikali- tou sice „ježíšovsky“, avšak za jejich španělštinou a por- tugalštinou se skrývají, jak trefně poznamenává xxxxxxxx Xxxxxxxxx, blahobytné západ- ní univerzity s jejich levicový- mi ideologiemi.
České vydání Xxxxxxxx knihy „Duch demokratické- ho kapitalismu“ v roce 1992 bylo pro mnohé zjevením. Trefilo se do potřeb doby,
tálního postátnění. Oslabené církve tak nemohly po roce 1989 naplnit veškeré idealis- tické představy o tom, jak bu- dou silnou morální oporou společnosti v obnovené de- mokracii. Rovněž tak dosud nikde na světě nevyzkoušený přechod k tržnímu hospodář- ství nemohl uspokojit všech- ny představy těch, kteří si na- ivně mysleli, že vše půjde bez otřesů a hladce.
Nelaskavý negativismus těch, kteří už od začátku vě-
zat pozitiva hodnot, na nichž
kdy se u nás nastartovala radi-
děli co je špatně, těch, kte-
a díky nimž funguje.
Americká kultura
Již jeho samotné příjmení prozrazuje, že jeho slovenští prarodiče pocházeli z jiné než americké kultury. I oni jistě přišli do Spojených států za lepšími životními podmín- kami, tak jako dnešní migranti do Evropy. V Americe se však, obdobně jako milióny dalších přistěhovalců, nesetkali se štědrou sociální sítí a se stát- ně organizovaným respektem ke kultuře, z níž vzešli. Přišli však do země, která ctí hod- noty, na nichž je založena. Je velmi inspirující, že Xxxxxxx Xxxxx tyto hodnoty a ideje líčí pozitivně a optimisticky. Je to důležité právě v době, kdy svoboda a demokracie se pro ty, kteří se jim těší, staly samozřejmostí. A neméně dů- ležité také v době, kdy se již nechce vědět, že za blahobyt dosažený v západní civilizaci vděčíme podnikání, volnému trhu, zkrátka onomu nenávi- děnému kapitalismu.
Daleko schůdnější, ale laci-
nější cestou než zvolil Xxxxx, je „snění“ o spravedlivé spo- lečnosti. Xxxxx se totiž vysta- vuje značnému riziku, proto- že obhajuje zcela konkrétní systém, a to ve zcela konkrét- ní zemi. Je zjevné, že se v ní soustavně děje, tak jako všude jinde na světě, velké množ- ství nespravedlností, takže
Co lze však vytknout tře- ba „civilizaci lásky“ (Xxxxxx Xxxxxx)? Co „světovému étosu“ (Xxxx Xxxx)? A co třeba „teologii osvobození“ (Xxxxxxx Xxxxxxxxx)? Kdo by nechtěl, aby mezi lidmi vládla láska, musí být jistě misantrop. Kdo nechce, aby na světě panoval řád založe- ný na základních etických a náboženských hodnotách, odmítá morálku. Kdo netou- ží po vzepjetí ubožáků z bídy jihoamerických předměstí k revoluční akci, chce držet chudé v otroctví. Paradoxně se však stává, že právě hlasa- telé univerzální lásky, étosu nebo třeba osvobození půso- bí začasté nejednotu ve spo- lečenství církve, do níž sami patří.
Papežské encykliky
Samotný fakt, že Xxxxx na- hlíží systém demokratického kapitalismu z pozice teologa (i když slabého, jak Xxxxx po- dotýká), však svědčí o tom, že s ideálem lásky počítá, i když ji zasazuje do reálného kon- textu světské danosti. Také etika je u Novaka jedním z klí- čových kritérií, jimiž posuzu- je společenskou a ekonomic- kou realitu, avšak právě to, že vychází z reality, je zároveň zárukou, že u něho nejde o lí- bivý morální kýč.
A stačí pak nalistovat v Xxxxxxxx díle „Duch demo-
kální transformace hospodář- ského systému. Zároveň bylo zjevné, že autor je věřícím katolíkem, který pojednává o institucích v podmínkách demokratického kapitalis- mu z konzervativních pozic. To, že kniha vyšla rok po vy- dání encykliky Xxxx Xxxxx XX.
„Centesimus annus“, bylo také podnětem pro inter- pretaci tohoto dokumentu, protože Xxxxx neponechal bez povšimnutí tamní dosud nebývale pozitivní vyjádření církevního magisteria ve pro- spěch kapitalismu.
Tón papežských encyklik je však příliš obecný a chtě- jící dát jaksi za pravdu těm i oněm, že si tyto oficiální dokumenty přímo žádají na- plnění konkrétním ideovým obsahem. Za těchto okolnos- tí se nemůže pohoršovat ten, komu se prokapitalistický vý- klad encykliky „Centesimus annus“ zdá být s ní v rozporu, aniž by jedním dechem ne- zmínil, jakých dezinterpre- tací se dopouštěli například teologové osvobození ohled- ně zmínek o „socialismech“ v apoštolském listu Xxxxx XX.
„Octogesima adveniens“ z ro- ku 1971.
Průkopnická práce
Komplexní seznámení s myš- lením Xxxxxxxx Xxxxxx, které Xxxxx Xxxxx ve své práci na- bízí, nás může vést ještě k jed-
ří se po dílčích neúspěších církve i společnosti kritic- ky distancují (i když mnozí z nich se toho, co dnes kriti- zují, osobně účastnili), jakož i těch, kteří si hrají na ge- nerály po bitvě: to vše ostře kontrastuje s Xxxxxxxxx optimismem a jeho stálostí v úsudcích. Jistěže i on vidí okolo sebe v USA často ne- chutné skandály církví a pod- vodné machinace v podniká- ní. Mohl by být o to kritičtěj- ší, jestliže žije ve stabilizova- né demokracii více než dvou- setletého trvání.
■
Myšlení Xxxxxxxx Xxxxxx se v tomto světle již neukazu- je jako módní záležitost, která u nás sehrála svou úlohu pou- ze na počátku devadesátých let, a nebylo by potřeba se jím i nadále zabývat. Nikdo povo- lanější než náš přední katolic- ký teolog, xxxx. Xxxxx Xxxxxxxx, nemohl tuto aktuálnost vě- rohodněji vyjádřit: „Míčkova práce je v našem českém jazykovém prostoru vědec- kým přínosem jednak tím, že představuje první důkladnou práci o tomto vlivném mys- liteli Nového světa a že v ní propojuje teologicko-filozo- fická hlediska s instancemi ekonomickými a politickými, což u nás též není obvyklé. Je to práce svým způsobem prů- kopnická, a proto si zasluhuje vysokého uznání.“