Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Xxxxxxxx Xxxxxxx

Lisabonská smlouva a problematika její ratifikace

Olomouc 2016

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovu práci zpracoval samostatně a za uvedení všech mnou citovaných pramenů.

V Markvartovicích, dne ……………. Podpis………………

Poděkování

„Na tomto místě bych rád poděkoval XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky, vstřícnost a trpělivost při vedení mé diplomové práce.“

Obsah:

Úvod

48

Úvod

Jako téma své diplomové práce si autor vybral Lisabonskou smlouvu. I přesto, že toto téma je již mnohonásobně zpracováno a jedná se o téma již poměrně historického charakteru, má autor za to, že některé aspekty této problematiky dosud nebyly dopodrobna zpracovány a prozkoumány. Proto se autor rozhodl, že danou problematiku pojme z poněkud jiného pohledu než autoři doposud vytvořených publikací, které se právě „Lisabonem“ zabývají. Takovým pohledem je podle autora podrobná analýza a následná komparace situace ve vybraných státech (Česká republika, Irská republika a Polsko), které při procesu ratifikace Lisabonské smlouvy vykazovaly značnou míru nerozhodnosti a obstrukcí, jak v rovině právní, tak v rovině politologické.

Autor si tedy klade za cíl analyzovat proces ratifikace Lisabonské smlouvy v několika vybraných státech, které se potýkaly s největšími problémy při procesu ratifikování této smlouvy. Konkrétně se jedná o Irsko, Polskou republiku a samozřejmě Českou republiku, jakožto asi nejznámější případ obstrukcí v tomto procesu. Autor si klade za cíl nejenom podrobně popsat a analyzovat celý proces ratifikace v těchto státech, ale podrobně tento proces komparovat a na základě této komparace zjistit, jaké faktory hrály při problémech s ratifikací důležitou roli a zda se tyto faktory ve vybraných zemích shodují a překrývají nebo naopak liší a nesouvisejí spolu. Jako jeden z možných faktorů, který by mohl do značné míry ovlivňovat proces přijímání tohoto mezinárodního dokumentu, vidí autor soudobé složení vlád jím vybraných zemí a jejich orientaci na politickém spektru. Tento fenomén si proto autor také vybírá za výzkumnou otázku: „Ovlivnilo složení soudobých vlád ve vybraných zemích proces ratifikace Lisabonské smlouvy? Pokud ano, jak a do jaké míry?“. Výše uvedený fenomén autor prozkoumá na základě použití metody analýzy a komparace procesu ratifikace a složení vlád ve zkoumaných zemích Evropské unie. Jako další výzkumnou otázku si pak autor klade: „Je Lisabonská smlouva slučitelná s Ústavou a ústavním pořádkem těchto tří zemí?“ Tento fakt bude autor v průběhu zpracovávání práce ověřovat pomocí podrobné analýzy judikatury soudů a dalších právních pramenů jednotlivých států, které se dané problematiky týkají. Autor si také stanovuje základní hypotézy ke svým výzkumným otázkám. K první otázce autor vychází z hypotézy: „Složení soudobých vlád v jednotlivých zemích do značné míry ovlivnilo proces ratifikace Lisabonské smlouvy.“. Kde druhé otázce si

pak autor xxxxxxxxx hypotézu, která zní: „Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem vybraných tří zemí.“.

Z geografického a časového hlediska je práce vymezena jednoznačně. Autor se zabývá územím třech vybraných států v období ratifikace výše uvedené smlouvy, potažmo také obdobím před tímto procesem, tak aby mohl dostatečně uchopit historický kontext celé problematiky.

V první kapitole své práce se autor bude stručným způsobem věnovat historickému kontextu procesu integrace jednotlivých vybraných států. Tato kapitola bude vnitřně členěna do tří podkapitol (každá z nich věnována jednomu státu), které poskytnou adresátovi práce základní informace a přehled o tom, jak se jednotlivé státy v průběhu dějin formování unie integrovaly, včetně dat významných milníků v jejich historii.

Kapitola druhá se pak věnuje samotné Lisabonské smlouvě. V této kapitole si autor klade za cíl představit Lisabonskou smlouvu jako takovou a vymezit její charakteristiku. Tato kapitola je dále členěna do dvou podkapitol, přičemž jedna se zabývá historickým zakotvením smlouvy v rámci Evropské unie a druhá pak vymezuje hlavní důvody potřeby přijetí této smlouvy. Autor zde také nastíní jistá pro a proti její ratifikace a představí jednotlivé názorové proudy napříč členskými státy, které smlouvu buď podporovaly, nebo naopak zavrhovaly.

V následující kapitole se již autor konečně začne věnovat jednotlivým členským státům, které si pro svůj výzkum vybral. V této kapitole se bude konkrétně zabývat Irskem a problémy spojenými s ratifikací smlouvy na jeho území. Kapitola se bude vnitřně dělit do dvou podkapitol, kdy první rozebírá samotný proces ratifikace a druhá klade důraz na složení tehdejší irské vlády a její případný vliv na obstrukce při ratifikaci.

Kapitola čtvrtá pak pojednává o další ze zemí, konkrétně o Polské republice. Kapitola je stejně jako kapitola zabývající se Irskem dělena do dvou podkapitol, které pojednávají o procesu ratifikace a o složení tehdejší vlády a jejím případném vlivu na celý proces.

V páté kapitole se pak autor zabývá Českou republikou. Opět zde v subkapitolách zkoumá tytéž faktory jako u předešlých zemí, s tím, že kapitola zabývající se ČR bude nejpodrobněji rozebrána, zejména s ohledem na autorovu národnost a největší dostupnost informací.

Dále bude následovat v pořadí již šestá kapitola, která má za úkol zdůraznit zásadní výsledky výzkumu v rámci jednotlivých států, ke kterým autor v předchozích kapitolách došel a podrobit výsledky podrobné komparaci. Právě v této kapitole se má ověřit autorova výzkumná otázka a mají se zde také potvrdit, či vyvrátit autorovy hypotézy, ke kterým shromažďoval informace v textu předešlých kapitol.

Jako poslední část práce následuje závěr, kde autor stručným způsobem zhodnotí poznatky, ke kterým došel v průběhu vypracovávání diplomové práce, přidá na celou problematiku svůj osobní názor a shrne v několika větách své závěry a do jisté míry se pokusí nastínit oblast dalšího výzkumu.

1. Historický kontext

1.1 Integrace Irska

Irská republika historicky patří k tradičním státům Evropského společenství a následně také Evropské unie. Irsko vstoupilo do Evropské unie 1. ledna roku 1973. Tento přístup byl výsledkem dlouhodobých vyjednávání s tehdejším Evropským společenstvím, kdy úspěch těchto jednání byl do značné míry spjat s výsledky přístupových jednání Velké Británie. Tento stav byl zapříčiněn zejména dlouholetými politickými, ekonomickými, hospodářskými a personálními vazbami Irska na Velkou Británii. Přístupová jednání Irska s Evropským společenstvím započala již v roce 1963, kdy se Irsko pokusilo navázat první rozhovory se společenstvím. Ačkoli se tento proces zdál být na dobré cestě, jednání nedošla ke zdárnému výsledku, a to především z důvodu udělení přístupového veta Velké Británii ze strany Francie.1 Dá se říci, že toto veto bylo jakýmsi odrazem historicky dlouhodobě vyhrocených vztahů těchto dvou států. Irsko tedy z výše uvedených důvodů na neurčitou dobu ukončilo jednání o přístupu do společenství. 2

Podobná situace se opakuje v roce 1967. Ze strany Velké Británie a Irska se opět po čtyřech letech objevuje snaha o zahájení jednání se společenstvím. Stejně jako v roce 1963 je tato snaha zmařena vetem Francouzů v čele s tehdejším prezidentem Xxxxxxxxx xx Xxxxxxx. Až o dva roky později na summitu Evropského společenství v Haagu byla znovu otevřena jednání s těmito státy. Jednou z hlavních příčin je nepochybně změna obsazení francouzského prezidentského postu, kdy dosavadního odpůrce prohlubování integrace (zejména té britské) Xxxxxxxx xx Xxxxxx ve funkci vystřídal Xxxxxxx Xxxxxxxx, který na venek vystupoval o poznání více „prointegračně“ než jeho předchůdce. Na základě podpisu přístupových smluv se tedy Irsko společně s Velkou Británií a Dánskem konečně stávají členy Společenství v roce 1973. 3

Vstup do Společenství byl v samotném Irsku velmi kladně vnímán a byl náležitě podpořen 83 % hlasů voličů v přístupovém referendu, které se konalo v roce 1972. Tato podpora je způsobena hlavně tehdejší ekonomickou situací Irska a vidinou čerpání prostředků

1 XXXXXXX, Xxxx. Irish nationalism and European integration: The official redefinition of the island of Ireland. 1. vydání. Manchester: Manchester University press, 2009, s. 189-225

2 VYSOKÁ ŠKOLA FINANČNÍ A SPRÁVNÍ. Rozšiřování Evropských společenství, Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Equip, 6s.

3 tamtéž

z evropských fondů. Z výše uvedených informací můžeme tedy Irsko a především jeho občany označit za jednoznačně proevropsky naladěné. 4

Irsko tradičně nechává své občany vyjádřit své názory na důležité otázky prostřednictvím referenda. Nejinak tomu bylo v minulosti ani v otázkách prohlubování evropské integrace. Irové tak hlasovali v referendech o Jednotném evropském aktu (1987), o Smlouvě o Evropské unii (1992), o Amsterodamské smlouvě (1998), o Smlouvě z Nice (2001) a nakonec také o Lisabonské smlouvě, která je předmětem této práce. Až do Smlouvy z Nice, která byla irským lidem schválena v referendu až na druhý pokus se Irové projevovali jako jednoznačně proevropští voliči. Lisabonská smlouva však definitivně obrátila jejich postoj vůči Evropské unii. Autor si tak klade za úkol výzkum příčin tohoto obratu v irském přístupu k Evropské unii.5

1.2. Integrace Polské republiky

Polská republika patří ke skupině států, které do Evropské unie přistoupily v rámci takzvaného velkého rozšíření, tedy v rámci přístupové vlny v roce 2004. Jednání o vstupu Polska do Unie začala již v roce 1990, prakticky ihned po pádu tamějšího komunistického režimu a částečnému vypořádání se s jeho minulostí.6 Polské referendum o přístupu se konalo v roce 2003 a kladně se v něm vyjádřilo 77 % voličů při celkové volební účasti 59 % oprávněných voličů.7 V době svého přístupu patřilo Polsko k jedněm z nejchudších zemí Evropy a výhody jeho členství dodnes spočívají zejména v čerpání evropských prostředků na zemědělskou politiku a prostředků ze strukturálních fondů. Polsko lze z dlouhodobého hlediska považovat za velice stabilní stát v rámci Evropské unie, a proto by se daly polské obstrukce při ratifikaci Lisabonské smlouvy považovat za přinejmenším překvapivé. Polsko spolu s Českou republikou a Irskem vystoupilo proti znění Lisabonské smlouvy (zejména z důvodu údajného nesouladu Listiny základních práv Evropské unie s Ústavou), přičemž požadovalo zahájení hlubší debaty o jednotlivých jejích částech.

Polský parlament (Sejm) nakonec po zdlouhavých jednáních Lisabonskou smlouvu ratifikoval 2. dubna 2008, kdy jedním z nejhlasitějších odpůrců byla polská strana Právo a

4 XXXXXX, Xxxx. Irsko [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx/

5 XXXXXX, Xxxx. Irsko [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx/>

6 WĘC, Xxxxxx Xxxxx. Traktat Lizboński – Polityczne aspekty reformy ustrojowej Unii Europejskiej w latach 2007-2009. 1. vydání. Kraków: Ksiegarnia Akademicka, 2011, s. 20

7 XXXXXX, Xxxx. Polsko [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxxx/>

spravedlnost (která je v současné době vládnoucí stranou v Polsku) v čele s Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx.8 Xxxxxxx nicméně dále odmítl podepsat tehdejší polský prezident Xxxx Xxxxxxxxx, dozajista jako reakci na neúspěšné irské referendum o této smlouvě v roce 2008. Lisabonská smlouva byla v Polsku definitivně ratifikována až 10. října 2009.9

1.3. Integrace České republiky

Česká republika je stejně jako Polsko jedním ze států, který do Unie přistoupil v rámci velkého rozšiřování v roce 2004, konkrétně 1. května daného roku. Žádost o přístup byla oficiálně podána tehdejším premiérem republiky Xxxxxxxx Xxxxxxx. Přístupová jednání byla započata o dva roky později, v roce 1998. Dlouholetá jednání s představiteli Evropské unie, přijímaní evropské legislativy, plnění takzvaných kodaňských kritérií a celková příprava na vstup vyvrcholily v roce 2002 na zasedání Evropské rady v Kodani, kde byl uzavřen předvstupní proces s Českou republikou a dalšími deseti zeměmi.10 O přijetí těchto desíti nových zemí rozhodla Evropská rada na základě stanoviska Evropské komise ke dni 1. května 2004.11 Podpis smlouvy o přistoupení České republiky proběhnul v roce 2003 v rámci summitu v Athénách, za přítomnosti českého prezidenta Xxxxxxx Xxxxxx a tehdejšího premiéra Xxxxxxxxx Xxxxxx.12 Stejně jako v ostatních státech, i v České republice bylo ohledně otázky přístupu do Unie vypsáno referendum, jako prostředek sloužící občanům k vyjádření jejich názoru na danou problematiku. Výsledky referenda hovořily v roce 2003 jednoznačně. Pro vstup hlasovalo více než 77 % voličů, při volební účasti úctyhodných (alespoň tedy na ČR) 55,21 %. Zajímavostí je, že v roce 2003 neměla ČR (a doposud nemá) ve svém právním řádu zakotven žádný právní předpis týkajícího se obecného referenda a proto byl speciálně pro příležitost vstupu do Unie vytvořen specifický jednorázový ústavní zákon o referendu č. 515/2002 Sb.13

Z výše uvedených údajů je možné stejně jako u předchozích dvou států poměrně jednoznačně tvrdit, že v době vstupu do Evropské unie byli občané České republiky a její tehdejší političtí představitelé (až na několik výjimek) poměrně silně proevropsky naladěni a vstup do Unie podporovali. U případu České republiky si tedy autor taktéž klade za úkol

8 WĘC, Xxxxxx Xxxxx. Traktat Lizboński – Polityczne aspekty reformy ustrojowej Unii Europejskiej w latach 2007-2009. 1. vydání. Kraków: Ksiegarnia Akademicka, 2011, s. 21

9 tamtéž

10 XXXXXXX, Xxxxxxx. Evropská integrace a Česká republika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 33

11 XXXXXX, Xxxx. Česká republika [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx-xxxxxxxxx/>

12 tamtéž

13 XXXXXX, Xxxx. Česká republika [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx-xxxxxxxxx/>

zjistit, jaké faktory měly vliv na změnu tohoto pozitivního postoje, zejména pak má na mysli faktory politické.

2. Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva je jedním ze stěžejních dokumentů, který byl v posledních letech státy Evropské unie přijat. Co do charakteristiky její důležitosti a vlivu na jednotlivé členské státy, můžeme tuto smlouvu řadit na stejnou, ne-li vyšší, úroveň jako například Maastrichtskou smlouvu, Jednotný evropský akt, Smlouvu z Nice, Amsterodamskou smlouvu a několik dalších významných dokumentů. Jedná se, alespoň prozatím, o nejnovější z řady smluv, které zakládají nebo nějakým způsobem novelizují nebo mění charakteristiku a strukturu Evropské unie.14 Podle Lisabonské smlouvy je právním základem Evropské unie stále Smlouva o Evropské unii a Smlouva o Evropském společenství, která od Lisabonu mění svůj název na Smlouvu o fungování Evropské unie.15 16 Proces ratifikace Lisabonské smlouvy odstartoval v roce 2007, 13. prosince jejím podpisem vysokými představiteli jednotlivých států.17 Tohoto procesu se účastnily všechny tehdejší členské státy. Ve většině případů se k procesu ratifikace uchýlily národní parlamenty jednotlivých členských států a ve většině případů také ratifikovaly dříve či později úspěšně. Výjimkou je Irsko, které jako jediné vyhlásilo o ratifikaci Lisabonské smlouvy referendum (irskému referendu se bude autor věnovat detailně v následujících kapitolách). Jako první z celé řady států úspěšně ratifikovalo Maďarsko, a to pouhé čtyři dny po podpisu Lisabonské smlouvy.18 Jako poslední Xxxxxxx ratifikovala Česká republika v roce 200919, a to po táhlých jednáních a obstrukcích, kdy konečné slovo vyslovil český Ústavní soud prostřednictvím svých dvou nálezů o Lisabonské smlouvě.

2.1. Historický kontext

Lisabonská smlouva je v současné době jakýmsi vrcholem dlouholeté snahy Evropského společenství a následně Evropské unie a jejich členských států o dotvoření vzájemné integrace a jakési dokončení institucionální reformy celého Společenství.

14 XXXXX, Xxxx. The Lisbon Treaty – law, politics and treaty reform. 1. Vydání. Oxford University press, 2010, s. 18.

15 Lisabonská smlouva, čl. 1

16 XXXXXXX, Xxxxxx, TÝČ, Xxxxxxxx. Právo Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Leges, 2013, s. 53.

17 tamtéž

18 XXXXXXX, Xxxxxxx. Evropská integrace a Česká republika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 36.

19 Ratifikační proces v členských státech EU. Ratifikační proces v členských státech EU [online]. 2009 [cit.28.12.2015]. Dostupné na:

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xx/xxxxxxxxxx_xxxxxx/xxxxxxxx_xxxx/xxxxx_xxxxxxxx_xxxx/xxxxxxxxxx_xxxxxxx/xxxxxxxx cni_proces_v_clenskych_statech.html>

Lisabonská smlouva s sebou také mimo jiné přináší otázku omezení státní suverenity, která v průběhu ratifikačního procesu vyvolá v několika státech hlubší diskuze o slučitelnosti tohoto dokumentu s ústavním pořádkem. Státy Evropské unie se sice v procesu integrace pasují do role suverénních entit, nicméně je nesporné, že pro správnou funkci Unie a integrace jako takové musí být do jisté (ne-li značné) míry jejich výsostné pravomoci omezeny. Tyto pravomoci jsou Unii propůjčovány prostřednictvím takzvané zásady přenosu, kdy se daný stát dobrovolně vzdá části svých pravomocí ve prospěch nadnárodního celku.20 Stejně jako u předchozích smluv, které upravují hlubší integraci, i Lisabonská smlouva čelí odporu ze strany jejich odpůrců z důvodu dalšího omezování suverenity.

Jakýmsi prvopočátkem nebo snad impulsem pro vytvoření tohoto dokumentu je dozajista odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu z roku 2004, kdy tuto smlouvu nepodpořilo zejména Nizozemí a Francie, čímž proces její ratifikace de facto skončil. Po tomto nezdaru následuje v oblasti vytváření reforem v rámci Unie jakýsi útlum, který trvá několik let. Konkrétně do roku 2007, kdy se k předsednictví dostává Německo, na jehož postoji můžeme vidět zvýšenou snahu a vůli k posunutí situace někam dále, konkrétně k přijetí nového reformního dokumentu.21 Jedná se o takzvanou Reformní smlouvu, jejíž hlavním úkolem by bylo převzít podstatnou část neúspěšné a neratifikované Smlouvy o Ústavě pro Evropu a zakotvit je do stávajících smluv.22 Tato Reformní smlouva také vypustila některé části, které obsahovala navrhovaná Ústavní smlouva, zejména ty části, které obsahovaly takzvané federalistické ústavní prvky, jelikož tyto představovaly hlavní problém pro státy, které ve výsledku tuto smlouvu nepodpořily. Tato reformní smlouva posléze dostala jméno podle města, kde byla sepsána, tedy Lisabonská smlouva. Pod tímto názvem ji dnes zná a souhrnně označuje celá široká veřejnost, jak laická, tak odborná.

Při zevrubném studiu textu původní Smlouvy o Ústavě po Evropu a jejím následném porovnání s textem Lisabonské smlouvy (celý název – Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství) musíme nutně dojít k závěru, že co do obsahové stránky jsou si tyto dokumenty velice nápadně podobné. Naskýtá se tedy otázka, zda nedošlo spíše ke změně formy přijetí daného dokumentu, než k reformě samotného textu. Jednoduše se stačilo vyhnout používání slov „ústava“, „ústavní“ a dalším

20 XXXXXXX, Xxxxxx. Právo Evropské unie v judikatuře Ústavního soudu České republiky. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 188-189.

21 XXXXXX, Xxxx-Xxx. Comprendre le Traité de Lisbonne. Gualino, 2007, s. 52.

22 XXXXX, Xxxxxxx, SLAŠŤAN, Xxxxxxxx. PRÁVO EURÓPSKEJ UNIE, inštitucionálný systém a právný poriadok Únie s judikaturou. 1. Vydání. Bratislava: EUROIURIS, 2012, s. 62.

jeho tvarům aby státy přijaly pozitivnější postoj k přijetí textu, potažmo textů podobného typu.23

2.2. Změny, které Lisabonská smlouva přináší

Lisabonská smlouva je přijímána jako reakce na předchozí neúspěšnou Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Je tedy jakýmsi druhým a o poznání méně násilným (alespoň na první pohled) pokusem o konsolidaci poměrů v rámci Evropské unie, zejména institucionálního charakteru.24 Nelze však jednoznačně říci, že Lisabonská smlouva definitivně upouští od jakési ústavní terminologie, jelikož v jejím textu lze nalézt ustanovení, ve kterých de facto vytváří funkci jakési „hlavy Evropské unie“, tedy předsedy Evropské rady. Lisabonská smlouva pak dále ruší dosavadní klasickou pilířovou strukturu a dává tak vzniknout jedinému subjektu, který samotný disponuje jak vnitřní, tak vnější subjektivitou. Tímto subjektem je Evropská unie.25 Tímto také zaniká dosavadní Evropské společenství, které je Unií nahrazeno. Evropské společenství pro atomovou energii zůstává nedotčeno a nadále funguje samostatně. Zásadní změny přináší Lisabon také v oblasti bývalého třetího pilíře, tedy v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Doména spolupráce v oblasti policejní a justiční spolupráce se díky Lisabonu nově stává sdílenou pravomocí. 26

Další poměrně zásadní změnou, kterou Lisabonská smlouva přináší je posílení úlohy vnitrostátních parlamentů, kterým nově náleží právo být informovány o návrzích unijních legislativních aktů a pravomoc vůči těmto předkládat odůvodněná stanoviska o souladu daného aktu se zásadou subsidiarity.27 Dalším z nových institutů je pak takzvaná občanská iniciativa, která umožňuje stanovenému počtu občanů podat podnět k Evropské komisi na předložení návrhu určitého aktu.28

Do značné míry je také posílena role Evropského parlamentu. Toto posílení spočívá zejména v navýšení množství oblastí, kde se nově bude v legislativním procesu uplatňovat metoda spolurozhodování spolu s Xxxxx Evropské unie. 29

23 Xxxxxx Xxxxxxx x'Xxxxxxx: The EU Treaty is the same as the Constitution. [online]. 29. října 2007 [cit. 26.12.2015]. Dostupné na: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx- the-eu-treaty-is-the-same-as-the-constitution-398286.html>

24 XXXXXXX, Xxxxxx, TÝČ, Xxxxxxxx. Právo Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Leges, 2013, s. 53.

25 tamtéž

26 XXXXX, Xxxxxxx, SLAŠŤAN, Xxxxxxxx. PRÁVO EURÓPSKEJ UNIE, inštitucionálný systém a právný poriadok Únie s judikaturou. 1. Vydání. Bratislava: EUROIURIS, 2012, s. 63.

27 XXXXXXX, Xxxxxx, TÝČ, Xxxxxxxx. Právo Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Leges, 2013, s. 53.

28 XXXXX, Xxxx-Xxxxxx. The Lisbon Treaty – A legal and political analysis. 1. vydání. Cambridge: 2010, s. 133

29 tamtéž

Z výše uvedených změn je do značné míry patrné, že hlavními důvody pro přijetí Lisabonské smlouvy je dlouhodobý trend snižování demokratického deficitu a jasná potřeba institucionální reformy a úpravy vztahů jednotlivých orgánů uvnitř Evropské unie.

Závěrem této kapitoly je nutno zmínit ještě jeden zásadní počin, který Xxxxxxx přináší. Tím je bezesporu vytvoření katalogu základních práv a svobod v rámci Evropské unie. Lisabonská smlouva totiž zakotvuje Listinu základních práv Evropské unie30 a propůjčuje jí povahu primárního práva. Co do obsahu, tato Listina není v podstatě ničím inovativním a nedá se říct, že by přinášela nebo vytvářela nová práva a svobody, nicméně je dokumentem, který vytváří jakousi sumarizaci v dané oblasti. Můžeme zde sledovat přejímaní z dokumentů, jako jsou například úmluvy Rady Evropy nebo mezinárodní lidskoprávní smlouvy přijaté Organizací spojených národů. 31

30 Litina základních práv EU

31 XXXXXXX, Xxxxxx, TÝČ, Xxxxxxxx. Právo Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Leges, 2013, s. 53.

3. Irsko

Irská republika je jednou ze zemí, která je všeobecně známá tím, že referenda jsou velmi často využívanou formou v oblasti rozhodování o závažných otázkách týkajících se dění v zemi. Referenda jsou v Irsku tradičním prostředkem, který slouží k udržování stabilního politického prostředí a systému. Institut referenda byl v historii irské integrace do Evropské unie několikrát využit (vstup do společenství, hlasování o jednotlivých smlouvách apod.) a nejinak tomu bylo i v případě Lisabonské smlouvy a její ratifikace. Referendum samotné je zakotveno již v irské Ústavě, konkrétně ve článku č. 47.32 Tento článek rozlišuje dva typy referenda, které jsou v současné době v Irsku používány. Odstavec první výše zmíněného článku upravuje hlasování lidu týkající se změn Ústavy samotné.33 Odstavec druhý pak hovoří o referendu v otázkách, které se týkají jiných návrhů, než návrhů na změnu Ústavy. Konkrétně tento odstavec uvádí, že návrhy jiné než návrhy na změnu Ústavy budou podrobeny hlasování v občanském referendu, kde tyto návrhy může lid vetovat alespoň 33,3

% hlasů registrovaných voličů.34 Dále tento článek ve svém třetím odstavci upravuje skupinu voličů oprávněných pro hlasování v referendu, která je de facto totožná s voliči oprávněnými pro volby do parlamentu.35 O referendu, které se netýká změn Ústavy, rozhoduje prezident, po nutné konzultaci s jednotlivými komorami parlamentu, v případě, že má za to, že návrh zákona je takové důležitosti, aby o něm rozhodoval lid. Takové referendum následně vypisuje irský ministr pro životní prostředí, dědictví a místní vládnutí. V případě referenda, které se týká Ústavy, je postup velmi podobný.

Kromě zakotvení tohoto institutu v Ústavě, můžeme pozorovat jeho úpravu v jiných legislativních dokumentech, které dotvářejí základní obrys obsažený v Ústavě. Jedná se například o irský volební zákon z roku 199236 a jeho novelizace a zákon o referendu z roku 1994, taktéž včetně veškerých jeho novelizací.37 Dnešní podoba irských referend byla také do značné míry formována v průběhu 90. let, nejvíce v souvislosti s případem referenda o Maastrichtské smlouvě. Během kampaně týkající se Maastrichtské smlouvy byla totiž irská vláda nařčena z toho, že k přípravě kampaně na podporu přijetí Maastrichtské smlouvy použila veřejné finance. Také irská veřejnoprávní televize Radió Teilifís Éireán čelila obvinění z toho, že odpůrcům Masstrichtu nevyměřila stejný vysílací čas jako stoupencům

32 Constitution of Ireland – 1st July 1937 (Irská Ústava – 1. července 1937), čl. 47

33 Constitution of Ireland – 1st July 1937 (Irská Ústava – 1. července 1937), čl. 47, odst. 1

34 Constitution of Ireland – 1st July 1937 (Irská Ústava – 1. července 1937), čl. 47, odst. 2

35 Constitution of Ireland – 1st July 1937 (Irská Ústava – 1. července 1937), čl. 47, odst. 3

36 Electoral act – 1992 (Irský volební zákon – 1992) – čl. 168 - referendum

37 Referendum act – 1994 (Irský zákon o referendu – 1994)

této smlouvy. Zmíněné využívání veřejných financí pro pozitivní kampaň se v roce 1995 dostalo až k nejvyššímu irskému soudu a bylo označeno jako protiústavní. Na popud těchto událostí byla v Irsku vytvořena takzvaná Komise pro referenda, která plní roli nestranného informátora veřejnosti o všech otázkách referenda.38

Z výše uvedených informací můžeme jednoznačně usoudit, že institut referenda je v Irsku doopravdy velice zásadním prostředkem při přijímání důležité legislativy. Tento názor je podpořen i tím, že samotná Ústava Irské republiky byla přijata v referendu v roce 1973.39

3.1. Problémy s ratifikací

Hlasování o Lisabonské smlouvě bylo pro Irsko již osmým referendem týkající se evropských záležitostí. Irsko, byť od počátku své evropské integrace považováno za silně proevropský národ, (viz kapitola „Integrace Irska“) dalo tentokráte najevo svou nevoli vůči Lisabonské smlouvě.

Zlomovým bodem, kde se irský přístup k evropským záležitostem obrací opačným směrem je patrně otázka ratifikace Jednotného evropského aktu v roce 1986. Před irský nejvyšší soud se tehdy dostala kauza Xxxxxx versus An Taoiseach, která stojí na myšlence, že Jednotný evropský akt jaksi přesahuje rámec irské Ústavy. Na základě tohoto dokumentu pak bude muset být každá další smlouva týkající se integrace předmětem novelizace irské Ústavy. Nejvyšší soud se v této otázce vyjadřuje ve smyslu, že změna Ústavy je nutná pouze v případě, že dochází konkrétní smlouvou nebo její novelizací k podstatným změnám, které se týkají evropské integrace.40 Tuto podmínku Jednotný evropský akt údajně naplňuje svým ustanovením o politické spolupráci mezi státy. Od doby tohoto rozsudku se každá „evropská smlouva“ nebo její novelizace stávají v Irsku předmětem referenda.41 U všech dalších hlasování irských voličů pak můžeme vidět postupně klesající tendenci, jak co se týče účasti, tak počtu kladných hlasů. O největší šok pro zbytek Evropy se jednalo hlavně v případě Smlouvy z Nice, kdy v prvním referendu hlasovalo „pro“ pouhých zhruba 46 % a volební účast dosáhla historického minima zhruba 35 % oprávněných voličů. K volební účasti 70,9 %, jako tomu bylo u hlasování o vstupu do Společenství, se již hlasování o žádné další evropské smlouvě ani zdaleka nepřiblížilo. Pro přehled autor uvádí data o volebních účastech a počtu

38 XxXXXXXX, Xxxx. Ireland’s EU referendum experience. Irish political studies. 1. vydání. United Kingdom: University of Kent, 2009, s. 429-446.

39 XXXXXXXXX, Xxxxx. Referenda ve vybraných zemích – srovnávací studie č. 1.178. 1. vydání. Praha: Kancelář poslanecké sněmovny, 2006, s. 20-21.

40 Usnesení irského Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 1987, sp. zn. 1986 No. 12036P

41 XXXXXXXXX, Xxx. Politický systém Irska. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Slon, 2007, s. 177 a násl.

hlasů „pro“ v následující tabulce42, počínaje Maastrichtskou smlouvou a konče Smlouvou o fiskální stabilitě:

Xxxxxxx, rok	„Pro“	Volební účast
Maastrichtská smlouva, 1992	69,1 %	57,3%
Amsterodamská smlouva, 1998	61,7%	56,2%
Smlouva z Nice, 2001 (1. referendum)	46,1%	34,8%
Smlouva z Nice, 2002 (2. referendum)	62,9%	48,5%
Lisabonská smlouva, 2008 (1. referendum)	46,6%	53,1%
Lisabonská smlouva, 2009 (2. referendum)	67,1%	59%
Smlouva o fiskální stabilitě, 2012	60,3%	50,6%

Hlasování o Lisabonské smlouvě v referendu se konalo 12. června 2008, kdy si k hlasovacím urnám našlo cestu 53,1 % oprávněných voličů. Pro přijetí smlouvy se vyjádřilo 46,6 % procent voličů a proti ní hlasovalo 53,4 %.43 Při modelu absolutní většiny tedy můžeme konstatovat, že obyvatelé Irska vyjádřili svůj názor poměrně přesvědčivě. Byť poměr kladných a záporných hlasů není až tak fatální, volební účast je v celosvětovém měřítku podle autora poměrně vysoká (byť na Irské poměry se to až tak jednoznačně nejeví). Důvodů pro takový výsledek hlasování je poměrně mnoho. Podle dostupné analýzy, jejímž autorem je Xxxxxxx Xxxxxx, jsou hlavními důvody především konkrétní domácí politické zájmy, domácí politické faktory, neznalost Lisabonské smlouvy ze strany veřejnosti, negativní postoje k evropské integraci a v neposlední řadě také nezájem o dění na úrovni Evropské unie.44 Všechny tyto faktory vyústily v odmítnutí (alespoň prozatímní) Lisabonské smlouvy a jejího zakotvení do právního řádu Irské republiky. Nezbývalo tedy než čekat, zda a jak se občané Xxxxx vyjádří v druhém pokusu o přijetí Xxxxxxxx

Druhé referendum o přijetí Lisabonské smlouvy se v Irsku konalo 2. října 2009. Tentokrát se voliči k dané otázce postavili pozitivně. Svůj hlas „pro“ odevzdalo 67,1 %

42 XxXXXXXX, Xxxx. Ireland’s EU referendum experience. Irish political studies. 1. vydání. United Kingdom: University of Kent, 2009, s. 429-446.

43 XxXXXXXX, Xxxxx. Irish voters reject EU treaty. [online]. 2008 [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/0000/xxx/00/xxxxxxx>

44 XXXXXX, Xxxxxxx a kol. Attitudes and behaviour in the referendum on the Treaty of Lisbon. [online]. 2010 [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné na

<https://xxx.xxx.xx/t4cms/Attitudes%20and%20Behaviour%20in%20the%20Second%20Referendum%20on% 20the%20Treaty%20of%20Lisbon.pdf>

voličů, proti hlasovalo 32,9 %. Celková volební účast se zastavila u hranice 58 % oprávněných voličů. 45 Důvody pro tento obrat jsou různé. Jedním z možných logických, a podle autora pravděpodobných, vysvětlení je to, že po negativním výsledku prvního referenda do značné míry stoupnul zájem veřejnosti o dané téma, tedy že občané Irska si v mezičase mezi referendy našli dostatek času lépe nastudovat danou problematiku. Dalším faktorem pak podle autora může být to, že neúspěch prvního referenda přiměl tradičně spíše proevropsky naladěné Iry vyjít k volebním urnám ve vyšším počtu. Tento názor je možno podepřít faktem, který vyplývá z výše uvedené tabulky. Volební účast ve druhém hlasování se totiž zvýšila o téměř 6 %.46

Lisabonská smlouva tedy dostala na druhý pokus v Irsku „zelenou“ a nic nebránilo její následné ratifikaci. Irsko se stalo spolu s Českou republikou jedním z posledních států Evropské unie, které schválily Lisabonskou smlouvu.

3.2. Soudobá vláda a její vliv na ratifikaci

Kromě samotného průběhu referenda v Irsku je potřeba zkoumat i ostatní aspekty, které do značné míry výsledky takovýchto hlasování ovlivňují. Takovým faktorem je dozajista i politický rozměr a soudobá situace na politické scéně v zemi. Podle autora totiž poltické dění v zemi značně ovlivňuje počínání občanů v referendech typu Lisabonu a dalších. Prezentace jednotlivých témat určitým způsobem (ať už pozitivním či negativním) obyvatelům země vládou může hrát důležitou roli v konečném rozhodnutí občana. Podobný princip platí i obráceně. Pokud jsou občané dané země dlouhodobě nespokojeni s počínáním jimi zvolených zástupců ve vládě, může se tento stav projevit (kromě jiných oblastí) i v tom jak občané hlasují ve volbách nejrůznějšího charakteru, ať už se jedná o volby prvního nebo druhého řádu. Výjimkou nemusí být ani referenda ve věcech evropské integrace. Dá se říci, že nespokojenost lidu s vnitřní situací v zemi může vyústit v jakési „vyřizování účtů“ prostřednictvím voleb, které může mít v důsledku přesah až na evropskou či mezinárodní úroveň.

V době prvního irského referenda o Lisabonské smlouvě byla v zemi u moci takzvaná

28. irská vláda (anglicky – 28th governement of Ireland nebo také governement of the 30th Daíl). Tato vláda byla zvolena a ustavena do funkce 7. května 2008 a její funkční období

45 XxXXXXXX, Xxxxx. Ireland votes in favour of Lisbon Treaty. [online]. 2009[cit. 29.1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/0000/xxx/00/xxxxxxx-xxxxx-xxx-xxxxxx-xxxxxx>

46 XXXXX, Xxxx. Saying NO – an analysis of the Irish oppositin to the Lisbon Treaty. 1. Vydání. Ireland: The institute of international and european affairs, 2010, s. 47

skončilo 9. března 2011. Tato vláda tedy byla u moci v průběhu celého procesu hlasování a ratifikace Lisabonské smlouvy, byť je možné se domnívat, že i vláda předchozí měla určitý vliv na přípravu celého procesu (její funkční období skončilo ve stejném roce). Je nutno podotknout, že funkční období této vlády se vyznačuje poměrně velkou nestabilitou a personálními změnami v průběhu celého jejího vládnutí, zvláště v letech po Xxxxxxxx. Tento fakt podle autora poukazuje na vnitřní nejednotnost této vlády, což by mohla být jedna z příčin prvního neúspěšného referenda. Předsedou vlády je zvolen Xxxxx Xxxxx, tehdejší předseda strany nejsilnější koaliční strany. Vláda v roce 2008 je složena z následujících stran. Nejsilnějším koaličním partnerem je politická strana Fianna Fáil (celým názvem Fianna Fáil – An Páirtí Poblachtanách) se 77 křesly v parlamentu. Jedná o tradiční irskou stranu, která v moderním pojetí vyznačuje svou středovou orientací na irském politickém spektru.47 Druhým nejsilnějším partnerem v koalici je Green Party (Strana zelených), jejíž zastoupení po volbách v parlamentu činilo šest křesel. Orientace irských zelených je podobná jako u Fianny Fáil, jedná se taktéž o stranu spíše středového zaměření.48 O irské Straně zelených je možno říct, že se pravidelně objevuje ve vládních koalicích v Irsku a poměrně často tvoří při procesu sestavování nové vlády onen pověstný jazýček na vahách.49 Další stranou podílející se na vládě jsou takzvaní Independents (tedy Nezávislí), kteří tehdejší koalici podpořili svými čtyřmi křesly v rámci parlamentu. Jak už z názvu těchto členů parlamentu vyplývá, jedná se o zástupce zvolené bez politické příslušnosti a tudíž je u těchto poměrně těžké určit jejich politické smýšlení. Posledním členem koalice byli takzvaní Progressive Democrats (Progresivní/Pokrokoví demokraté), kteří svými dvěma křesly přispěli k sestavení vlády. O Pokrokových demokratech můžeme říct, že se jedná o stranu, která konzistentně zastává poměrně silné konzervativní názory na vlády v zemi. Stejně jako zelení bývá (alespoň v posledních letech) často koaličním partnerem, který při skládání vlády doplňuje již zmíněné velké strany.50

Stejně jako v jiných zemích se politické složky země logicky rozdělily na dva tábory v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy. Mezi strany, které podporují Lisabonskou smlouvu, se de facto řadí všechny politické strany tehdejší vládní koalice. Fianna Fáil, jako koaliční leader se vyznačuje svými značně proevropskými postoji a je jednoznačně pro ratifikaci. Co

47 About Fianna Fáil. [online]. 2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné na <xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxx-xxxx/>

48 The Green Party. Working for a better Ireland. [online]. [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné na

<xxxxx://xxxxxxxxxx.xx/xxxxx/>

49 GOVERNEMENT OF IRELAND. History of governement – Thirtieth Dáil. [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx.xx/xxx/Xxxxxxxxxx_Xxxxxxxxxxx/Xxxxxxx_xx_Xxxxxxxxxx/Xxxxxxxxx_Xxxx.xxxx>

50 About the Progressive democrats. [online]. 2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxx/00000000000000/xxxx://x xx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx_xx/>

se týče Pokrokových demokratů, tato strana sdílela názor svého velkého koaličního partnera a i přes své konzervativní postoje v mnoha oblastech vládnutí se rovněž k přijetí Lisabonu vyjádřila kladně.51 Naopak the Green Party, od které se všeobecně čekal kladný postoj, poněkud zakolísala ve svém klasickém prointegračním postoji. Zelení totiž prodělali jakési vnitřní rozpolcení, kdy skupina jejich členů vytrvale vystupovala proti ratifikaci. I přesto, že zelení oficiálně ve svém stanovisku vystupovali pro Xxxxxxx, bylo možné v jejich řadách pozorovat nevoli vůči tomuto oficiálnímu postoji. Z tohoto důvodu Zelení přistoupili k hlasování uvnitř strany, které dopadlo velice překvapivě. Ačkoliv většina členů strany hlasovala pro Xxxxxxx, nepodařilo se dosáhnout většiny dvou třetin, která je podle stanov strany potřebná k prosazení daného návrhu.52 Zelené tak můžeme řadit k táboru odpůrců Lisabonské smlouvy, i přesto, že ze začátku se jejich postoj jevil opačně.

Na druhé straně této pomyslné barikády stojí odpůrci přijetí Lisabonské smlouvy. Do tohoto tábora můžeme z politických uskupení zařadit zejména stranu Sinn Féin, která v daném období stála v opozici vůči tehdejším vládním stranám. Sinn Féin je politickou stranou, která se vyznačuje svým levicovým postavením napříč irským politickým spektrem53, což může mnohé napovědět o jejím postoji vůči evropské integraci a jejímu prohlubování. Všeobecně je strana Sinn Féin pokládána za euroskeptickou, což dokazuje již od samotného počátku evropské integrace Irska, kdy vedla kampaň za vyslovení „NE“ v referendu o přístupu země do Evropského hospodářského společenství v roce 1972 nebo například kampaň proti Smlouvě o Ústavě pro Evropu v roce 2002. Nejinak tomu bylo ani v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy.54 Hlavním tématem této strany v postoji proti Lisabonské smlouvě byl její dopad na suverenitu země a na práva zaměstnanců.

Další ze stran, která otevřeně vystupovala proti smlouvě, byla Irská socialistická strana, která argumentuje tím, že díky Lisabonu hrozí větší privatizace veřejného sektoru. Tato strana je již podle názvu jednoznačně levicového charakteru, a tak není její postoj vůči prohlubování integrace nikterak překvapivý.55 K táboru odpůrců se přidávají také dvě malé

51 O´XXXXXXX, Xxxx. Ireland says NO (again). [online]. 2009 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.x xxxxxx.xxx/xxxxxxx/00/0/000.xxxx.xxxxxxxx>

52 XXXXXX, Xxxxxxx. The referendum on Treaty of Lisbon in the Republic of Ireland. 1. vydání. Liverpool: Hope University, 2008, s.2-3

53 Policies. [online]. 2016 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx>

54 Europe deserves better than the Lisbon Treaty. [online]. 2008 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/00000>

55 About us. [online]. 2016 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné na <xx xx://xxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx-xx/>

strany, a to Komunistická strana Irska56 a Socialistická strana dělnická. Obě tyto strany jsou značně levicově orientovány a jejich postoje jsou téměř shodné s postoji Socialistické strany.

56 COMMUNIST PARTY OF IRELAND. Welcome for the opposition to the Lisbon Treaty. [online]. 2008 [cit.

2. 2. 2016]. Dostupné na <xx xx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/x-xx.xxxx>

4. Polská republika

Polská republika patří spolu s Českou republikou a Irskem k posledním státům, které přikročily k ratifikaci Lisabonské smlouvy. V případě Polské republiky k tomu došlo hned z několika důvodů, zejména pak z důvodů lidsko-právních. Polská republika se již tradičně vyznačuje velmi vysokým počtem nábožensky (a zejména křesťansky) založených obyvatel. Statistiky hovoří o tom, že až 86 % obyvatel Polska jsou křesťané.57 Je třeba podotknout, že naměřená hodnota 86 % pochází z roku 2015, přičemž v posledních letech Polsko zaznamenává v souvislosti s prohlubováním evropské integrace (a v souvislosti s dalšími faktory) pokles věřících obyvatel.58 Je tedy nasnadě předpokládat, že v roce, kdy se jednalo o ratifikaci Lisabonské smlouvy, mohla být tato hodnota o několik málo procent vyšší. Takto vysoké procento věřících obyvatel s sebou přirozeně nese také značně konzervativní názory a postoje, jak řadových Poláků, tak jejich politických představitelů. Události, jako dosazení Xxxxxx na papežský stolec a mnohé další vedly v minulosti k ještě většímu zakořenění křesťanské církve do mysli polských obyvatel. Bylo tudíž jen otázkou času, kdy se začne tento trend projevovat i v politické sféře.59 Po pádu komunistického režimu (ani ten nedokázal Poláky zcela odradit od víry) můžeme přirozeně sledovat v Polsku vznik politických stran, které jsou tematicky zaměřeny na křesťanství a vyznávají jeho hodnoty. Jedná se například o Polskou lidovou stranu60 nebo o stranu s názvem Liga polských rodin.61 Tato situace na polské politické scéně se samozřejmě dlouhodobě projevuje i v souvislosti s otázkou evropské integrace Polské republiky. Posledním případem, kdy tento polský křesťanský konzervatismus hrál významnou roli, byla otázka ratifikace Lisabonské smlouvy.

4.1. Problémy s ratifikací

Jak už bylo nastíněno v předchozí kapitole, problémy, které provázely proces ratifikace Lisabonské smlouvy, byly významně spojeny s dlouhodobě konzervativním přístupem Poláků v otázkách křesťanské víry a s ní spojených základních práv. Zmíněný

57 XXXXXXX, Xxxxxxxxx. Dvě třetiny lidstva jsou věřící, Češi jsou čtvrtý nejateističtější národ. [online]. xxx.xxxxxxx.xx, 15. dubna 2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxx/xxxx/_xxxxxx/xxx- tretiny-lidstva-jsou-verici-cesi-jsou-ctvrty-nejateistictejsi-narod--1478805>

58 XXX, Xxxxxxx. Polish Catholics in decline. [online]. xxx.xxxxxxxxx.xx.xx. 11. července 2014 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx.xx/xxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx/00000000/Xxxxxx-Xxxxxxxxx-xx- decline.html>

59 XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU.

1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s 2.

60 Historia w latach 1989-2015. [online]. xxx.xxx.xx, [cit. 24. 2 . 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxxxx_x_xxxxxx_0000-0000/>

61 Statut Ligi Polskich Rodzin. [online]. xxx.xxx.xx, [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné na <xx xx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx/>

polský konzervatismus se projevil konkrétně v otázce Listiny základních práv Evropské unie, která je součástí Lisabonské smlouvy a o které již autor do jisté míry hovořil v předchozích kapitolách (viz kapitola 2.2.).62 Polské obavy z Listiny se týkaly především ožehavých záležitostí, jako je například problematika interrupcí nebo otázka homosexuálních sňatků. Jak plyne z informací uvedených výše, tyto záležitosti jsou pro polské obyvatelstvo velice zásadní a je možno říci, že Poláci jen neradi jakýmkoliv způsobem zasahují do záležitostí, které jim diktuje jejich náboženské založení. Obavy z ohrožení tradičních polských hodnot vedly až ke značným obstrukcím v procesu přijímaní Lisabonské smlouvy.

Pro lepší představu o tom, jak Listina ohrožuje tradiční polské hodnoty je vhodné, zabývat se jejími konkrétními ustanoveními, která by mohla k předmětnému konfliktu vést.

V první řadě se jedná o článek 9 této listiny, který hovoří o právu uzavřít sňatek a založit rodinu a výslovně uvádí: „Práva uzavřít sňatek a založit rodinu jsou zaručena legislativou jednotlivých států, která upravuje výkon těchto práv.“63 Na první pohled se z tohoto ustanovení listiny může zdát, že jednoznačně vyvrací polské obavy, protože z jejího znění jasně plyne, že právní úprava v oblasti uzavírání sňatků a zakládání rodiny je plně v kompetenci členských států. Nicméně Poláci i přesto vyjádřili své obavy z interpretace Xxxxxxx v souladu s polskou Ústavou, která danou oblast upravuje taktéž, a to následujícím způsobem. Polská Ústava ve svém článku 18 totiž uvádí: „Manželství, jakožto svazek mezi mužem a ženou, stejně tak jako rodina, mateřství a rodičovství, je chráněno Polskou republikou.“.64 Když budeme konfrontovat uvedenou citaci Xxxxxxx s uvedenou citací polské Ústavy, je z těchto dvou ustanovení patrné, že se do značné míry mohou jejich interpretace lišit. Zatímco polská Ústava striktně vymezuje manželství jako sňatek mezi mužem a ženou, Xxxxxxx se omezuje pouze na pojem „sňatek“ a nezabývá se dále jeho subjekty. Z polské ústavy jasně vyplývá, že uzavření sňatku nebo registrovaného partnerství mezi osobami stejného pohlaví je nepřípustné, a to tím, že manželství jasně vymezuje jako svazek mezi mužem a ženou, čímž de facto nepřipouští jiný způsob. A právě v tomto okamžiku vzniká ona kolize těchto svou dokumentů. Poláci se totiž obávají toho, že v případě ratifikace Lisabonské smlouvy (a s ní i Listiny základních práv EU) nebude článek 9 Listiny vykládán v souladu s Polskou Ústavou a jejím článkem 18.65 Jednoduše řečeno, homosexuální páry se budou moci dovolávat svého práva uzavřít sňatek či partnerství podle ustanovení článku 9 Listiny,

62 XXX, Xxx. Proces ratyfikacji Traktatu Lizbońskiego rozpoczęty. [online]. xxx.xxx.xx, 20. února 2008 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/-/xxxxxxx/xxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxxx-xxxxxxxxxx>

63 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 9

64 Ústavní zákon č. 78/483, Ústava Polské republiky, čl. 18

65 XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU.

1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s 3.

která mezi pohlavími ve svém textu nerozlišuje.66 Podle osobního názoru autora této práce však je taková obava z nesouladu Listiny základních práv EU a polské Ústavy bezpředmětná. Pokud Xxxxxxx hovoří o tom, že úprava institutu uzavírání manželství je plně v kompetenci vnitrostátních předpisů (a podle autora Listina hovoří velice jasně a jednoznačně), není zde důvod k obavám z kolize interpretace těchto dvou dokumentů, jelikož v tomto případě bude mít polská Ústava jednoznačnou přednost. Polské obavy jsou tak podle autora způsobeny spíše vysokou, někdy možná až přehnaně vysokou, mírou konzervatismu polských občanů a jejich politických představitelů.

Podobný problém představoval pro Poláky také článek 21 Listiny základních práv Evropské unie. Tento článek je součástí kapitoly třetí Listiny a obsahově se zabývá otázkou rovnosti. Článek 21 se dělí do dvou odstavců a jeho konkrétní znění je následující: „1. Je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace. 2. V rámci uplatňování zakládající smlouvy o ES a smlouvy o EU a v souladu se zvláštními ustanoveními zmíněných smluv je jakákoliv diskriminace na základě národnosti zakázána.“67 V tomto případě se v Polsku objevují názory, které hovoří o tom, že na základě uvedených ustanovení by mohly být pro lidi stejného pohlaví, kteří žijí v partnerském svazku požadovány výhody v sociální nebo daňové sféře.68 Tyto výsady lze demonstrovat zejména na institutu společného jmění manželů, společného zdanění manželů, práva na informace o partnerově zdravotním stavu, alimentačního práva a mnohých dalších. Pokud by totiž Poláci uzákonili homosexuální svazky, museli by těmto párům poskytovat stejné sociální a další výhody, které v současnosti poskytují „klasickým“ heterosexuálním párům.69

Další z článků, který byl Xxxxxx označen za kontroverzní, je článek 7 Listiny, který se zabývá otázkou respektování rodinného a soukromého života. Tento článek zní následovně:

„Každý člověk má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence či jiných druhů komunikace.“70 V tomto článku Poláci spatřují problém v otázce dobrovolného přerušení těhotenství, tedy interrupce. Jedním z možných výkladů

66 Poland could face EU treaty vote. [online]. xxx.xxx.xx.xx, 19. března 2008 [cit. 25. 2. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxxx.xxx.xx.xx/0/xx/xxxxxx/0000000.xxx>

67Listiny základních práv Evropské unie, čl. 21

68 XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU.

1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s 3.

69 tamtéž

70Listiny základních práv Evropské unie, čl. 7

článku 7 je totiž ten, že by mohl ženám poskytovat možnost umělého přerušení těhotenství a tím by bylo plodu upřeno právo být označen jako subjekt práva s právem na život a lidskou důstojnost.71 Interrupce jsou však polskou právní úpravou zakázány, a to zejména z náboženských pohnutek, jak již bylo zmíněno v předchozích odstavcích. Konkrétní zákaz interrupcí v právní úpravě lze naleznout v polském zákoně o plánování rodiny.72 Tento zákon ve svém čtvrtém článku uvádí, že umělé přerušení těhotenství je možné pouze prostřednictvím odborného lékaře a hlavně také taxativně vymezuje důvody (jediné přípustné!), kdy je možné k tomuto zákroku legálně přikročit. Jsou jimi následující tři důvody – 1) situace, kdy těhotenství ohrožuje život nebo zdraví matky, 2) situace, kdy prenatální lékařské vyšetření poukazuje na těžké poškození plodu nebo jeho nevyléčitelnou nemoc, která ohrožuje jeho život, 3) situace, kdy existuje důvodné podezření, že těhotenství vzniklo v důsledku spáchání trestného činu.73 Tento zákon se dále věnuje ještě dalším aspektům dané problematiky a polský trestní zákon74 pak v návaznosti na něj vyměřuje výší trestu za porušení jeho ustanovení. V oblasti interrupcí se Poláci dozajista inspirovali jedním z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA (Roe vs. Walde75), kdy Nejvyšší soud omezil možnost státu regulovat interrupce. V obavách, že by se Soudní dvůr Evropské unie mohl tímto americkým rozhodnutím inspirovat, se Polská republika rozhodla vydat jednostranné prohlášení týkající se Lisabonské smlouvy, ve kterém je uvedeno, že Listina žádným způsobem nezasahuje do práva jednotlivých států přijímat předpisy v daných oblastech.

Z důvodů obavy z interpretace výše uvedených ustanovení Listiny, která by nebyla v souladu s polskou Ústavou a dalšími zákony, se Polsko rozhodlo vyjednat výjimku z aplikace ustanovení Listiny základních práv EU.76 Podobnou situaci, kdy si některá ze zemí vyjednala výjimku z ustanovení Listiny základních práv Evropské unie, můžeme sledovat na případu Velké Británie. Velká Británie si již při tvorbě této Listiny vymínila protokol a výjimku z používání některých ustanovení této Listiny. Jedná se například o některá ustanovení z oblasti sociálních či pracovních práv a jejich případné vymahatelnosti ze strany Soudního dvora Evropské unie. Z těchto důvodů byl pro Velkou Británii vytvořen takzvaný protokol č. 30, který tvoří jakýsi dodatek pro Brity ve vztahu k interpretaci vybraných

71 XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU.

1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s. 4.

72 Zákon o plánování rodiny, 7. ledna 1993, Polsko, čl. 4a

73 tamtéž

74 Trestní zákon, 6. Června 1997, Polsko, čl. 152

75 Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických ze dne 22. 1. 1973, č. 410 U.S. 113.

76 XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU.

1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s. 5.

ustanovení Listiny.77 Co se týče situace v Polsku, je nutno upozornit na skutečnost, že Polská republika vstoupila do Evropské unie až řadu let po Velké Británii a nemohla tedy mít přímý vliv na podobu této Listiny již v době jejího vzniku, tak jako mohla tento proces do jisté míry ovlivnit Velká Británie. V roce 2007 oznamují Xxxxxx svůj úmysl připojit se k již zmíněnému protokolu č. 30, čímž by Polsko taktéž získalo možnost, aby některá ustanovení Listiny byla ve vztahu k této zemi interpretována odlišně.78 Za povšimnutí stojí postup Polské vlády při přístupu ke zmíněnému protokolu. Místo toho, aby vláda uvedla důvody svého rozhodnutí a vymezila jednotlivá ustanovení Listiny, ve kterých spatřuje rozpor, omezila se pouze na vydání jakého prohlášení, ve kterém uvádí, že Listina základních práv Evropské unie nedopadá na práva členských zemí při přijímání právních předpisů, které se týkají oblasti rodinného práva, veřejné mravnosti a ochrany lidské důstojnosti. Toto prohlášení je základem pro připojení se Polské republiky k protokolu č. 30, který byl v minulosti vytvořen pro Velkou Británii.79

Co se týče samotného obsahu protokolu, lze konstatovat, že se jedná o poměrně stručný a strohý dokument. Protokol se skládá z preambule, která je následována dvěma články, přičemž text preambule tvoří většinovou část celého dokumentu. Na první pohled je patrné, že se jedná o dokument spíše deklaratorního charakteru, kdy jednotlivá ustanovení jsou definována velmi všeobecně, což může přinášet jisté problémy při snaze o jejich interpretaci.80 I přes tuto strohost se nesporně jedná o velmi důležitý dokument (přinejmenším pro Polskou republiku a Velkou Británii), který je dnes nedílnou součástí Lisabonské smlouvy, jelikož byl spolu s ní vydán jako její součást.

K protokolu č. 30 Polská republika vydala ještě dvě jednostranná prohlášení. Jedná se prohlášení pod čísly 61 a 62. Prvně jmenované se svým obsahem týká především oblasti veřejné morálky a uvádí se v něm, že ustanovení Listiny základních práv Evropské unie nikterak nedopadá na legislativu státu v dané oblasti.81 Následující prohlášení, které nese číslo 62, se pak již více týká uvedeného protokolu č. 30. Důvodem jeho vzniku jsou především

77 House of Commons. The application of the EU charter of Fundamental Rights in the UK: a state of confusion.

[online]. xxx.xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx, 2. dubna 2014 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx/xx/xx000000/xxxxxxxx/xxxxxxx/000/000.xxx>

78 XXXXXXXX, Xxxxxx, XXXXXX, Xxxxxx. Fragmentace společných hodnot? Výjimka z Listiny základních práv Evropské unie. 1. vydání. Současná Evropa, 2010, s. 69

79 tamtéž

80 Official Journal ot the European Union. PROTOCOL ON THE APPLICATION OF THE CHARTER OF FUNDAMENTAL RIGHTS OF THE EUROPEAN UNION TO POLAND AND TO THE UNITED KINGDOM.

[online]. xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx, 17. prosince 2007 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX>

81 Prohlášení Polské republiky k Listině základních práv EU č. 61 [online]. xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx, [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné na <xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx>

obavy polských odborů z ohrožení polského trhu v případě neaplikování čtvrté kapitoly Listiny, která se zabývá solidaritou. Na nátlak odborů (hnutí Solidarita) bylo tedy formulováno prohlášení v následujícím znění: „Polská republika prohlašuje, že vzhledem k tradici společenského hnutí Solidarita a jeho významnému přínosu v boji za sociální a pracovní práva, plně respektuje a uznává tato práva tak, jak jsou upravena i právem EU, zejména ty, která potvrzuje kapitola IV. Listiny.“82 Toto prohlášení bylo naopak vydáno jaká jakási protiváha proti předchozím snahám o neaplikování jednotlivých ustanovení Listiny v Polské republice, tak aby bylo zajištěno, že v této konkrétní oblasti je aplikace Listiny žádoucí.

Ke dvěma výše zmíněným prohlášením je nutno dodat, že se jedná o typické jednostranné akty členského státu, které nejsou svou povahou schopny zavazovat Evropskou unii, její členské státy ani další subjekty a nemůžeme tudíž v důsledku jejich přijetí pozorovat zásadní právní účinky. Tato prohlášení mají jednoznačně deklaratorní povahu a jejich podstata a důležitost tkví více v rovině politické než v rovině právní.

4.2. Soudobá vláda a její vliv na ratifikaci

V době ratifikace Lisabonské smlouvy můžeme v Polsku sledovat rušné politické prostředí. V roce 2006 byla ustavena vláda pod vedením premiéra Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx. Tato vláda byla tvořena koalicí následujících politických stran – Právo a spravedlnost83, Sebeobrana polské republiky84, Liga polských rodin85. Při bližším pohledu na sestavení koalice je možno si povšimnout, že je tvořena tradičně konzervativními stranami, které se svým programem cílí zejména na silnou křesťanskou populaci Polska.86 V opozici pak stojí strany Občanská platforma, Svaz demokratické levice a Polská lidová strana. Od této vlády se tak dalo velice pravděpodobně očekávat, že bude chránit tradiční hodnoty polského národa, jak se koneckonců ukázalo v předchozí kapitole, kdy největší problém při ratifikaci Lisabonské smlouvy tvořila právě ustanovení Listiny základních práv Evropské unie, která se

82 Prohlášení Polské republiky k protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a Spojeném království č. 62 [online]. xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné na <www.eur- xxx.xxxxxx.xx>

83 Právo a spravedlnost. Partia. [online]. 2014 [cit. 4. 3 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/xxxxx-x- sprawiedliwosc >

84 Sebeobrana Polské republiky. Statut partii – „SAMOOBRONA“. [online]. 29. května 2011 [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxx.xx//xxxxx/00.Xxxxxx/00.Xxxxxxxxxxx/xxxxxx.xxx>

85 Liga polských rodin. Statut Ligi poslkich rodzin. [online]. [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx/>

86 Právo a spravedlnost. Partia. [online]. 2014 [cit. 4. 3 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/xxxxx-x- sprawiedliwosc >

týkala rodiny a morálky. Byť vláda této koalice trvala jen krátkou dobu, do roku 2007, je možno konstatovat, že její názory měly vliv na proces ratifikace Lisabonské smlouvy. Tato vláda se po vnitřní krizi rozpadá a po vypovězení koaliční smlouvy stranou Sebeobrana polské republiky končí. V roce 2007 následují předčasné volby.87 Tyto volby znamenaly určitý obrat v polské politice. Nová vláda pod vedením premiéra Xxxxxxx Xxxxx byla vytvořena koalicí stran Občanská platforma a Polskou lidovou stranou.88 Při pohledu na politiku těchto stran je možno konstatovat, že se jedná o strany, které se vyznačují o poznání větší mírou liberálního a pokrokového přístupu ve vládnutí, než tomu bylo u vlády předchozí. V opozici k této nově vzniklé koalici stojí především konzervativní strana Právo a spravedlnost pod vedením Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx.

Nyní je na místě si alespoň krátce rozebrat postoje politických stran vůči Lisabonské smlouvě. Pro účely této práce je zásadní soustředit se na vládu pod vedením premiéra Xxxxxxx Xxxxx. I přesto, že předchozí vláda Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx byla v otázce Xxxxxxxx velice aktivní, (vyjednala výjimky, které jsou zmíněny v předchozích kapitolách) o samotné ratifikaci se hlasovalo až v době, kdy je u moci Xxxxxx Xxxx a jeho Občanská platforma. Občanská platforma je pravicová liberální strana, která v daném období veřejně vystupovala pro přijetí Lisabonu. Tato strana celkově zastává prointegrační postoje a bývá označována jako jedna z nejvíce proevropských stran v Polsku.89 Tato strana v parlamentním hlasování jednoznačně hlasovala pro přijetí Lisabonské smlouvy, přičemž stejný postoj zaujali její koaliční partneři z Polské lidové strany.90 Nicméně pro odhlasování ratifikace Lisabonu je v Sejmu zapotřebí dvoutřetinové většiny, a tak hlasy, které dokázaly sehnat dvě vládní koaliční strany, nebyly k úspěchu dostačující. Muselo tedy nezbytně dojít k vyjednávání s opozicí v podobě Práva a spravedlnosti. Vyjednávání s Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx ovšem nebyla jednoduchá, jelikož u strany Právo a spravedlnost stále převažují obavy z toho, že Lisabonská smlouva by mohla do značné míry omezit národní zájmy Polské republiky. S tímto názorem se ztotožňuje i tehdejší polský prezident Xxxx Xxxxxxxxx, který je rovněž

87 Koalice v Polsku se rozpadá, na podzim budou volby. [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. srpna 2007 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxx-x-xxxxxx-xx-xxxxxxx-xx-xxxxxx-xxxxx- volby_19051.html >

88 Polské parlamentní volby vyhrála pravice. [online]. xxx.xxx.xx.xx, 26. září 2005 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx.xx/xxxxx/xxxxxxxxx/xxxxx/0000/00/000000_xxxxxx_xxxx_0000.xxxxx>

89 Občanská platforma. Statut Platformy Obyvatelskiej. [online]. xxx.xxxxxxxxx.xxx, 23. listopadu 2013 [cit. 5.

3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/xxxxx/00/xxxxxx_xxxxxxxxx_xxxxxxxxxxxxx_xx_00_00_0000_xxxxxxxxx_0.xxx >

90 XXXX, Xxxxxxxxxx. Batalia o Traktat lizboński. [online]. xxx.xxxxxxxxxxx.xxxx.xxx.xx, 4. května 2008 [cit.

5. 3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxxx.xxx.xx/0000000xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx- lizbonski/>

proti ratifikaci Lisabonské smlouvy.91 Prezident veřejně vyjadřuje obavy z „ohrožení národních zájmů“ Polské republiky, nicméně své prohlášení není s to nijak blíže specifikovat.92 Zajímavé je také prohlášení premiéra Xxxxxxx Xxxxx, který se nechává slyšet, že pokud nezíská Lisabonská smlouva zelenou v Sejmu, uchýlí se Poláci k referendu, podobně jako tomu bylo v Irsku.93 Po několikatýdenních jednáních mezi premiérem Tuskem a Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxx se však podařilo dosáhnout kompromisu a Xxxxxxxxx poskytnul vládě potřebný počet opozičních hlasů ke schválení ratifikace. V tomto jednání pravděpodobně sehrál značnou roli i Prezident Xxxx Xxxxxxxxx (bratr J. Kaczyńského), který změnil svůj postoj vůči ratifikaci a působil při jednání jako jakýsi mediátor mezi vládou a opozicí. Prezident údajně před hlasováním v Sejmu prohlásil doslova: „Odložte stranické rozdíly a dovolte mi, abych Lisabonskou smlouvu podepsal. Polsko potřebuje jednotný postoj vůči EU, aby mohlo hájit své zájmy.“94 V konečném hlasování byla tedy ratifikace Lisabonské smlouvy schválena, a to prostřednictvím 384 poslanců ze 452 přítomných. Proti se vyslovilo 52 poslanců a hlasování se zdrželo 12 členů Sejmu. Tím byly definitivně odstraněny překážky pro ratifikaci Lisabonské smlouvy v Polské republice.95

91 Polská opozice ohrožuje ratifikaci Lisabonské smlouvy. [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 18. března 2008 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx0/xxxxxx/xxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxx- lisabonske-smlouvy >

92 tamtéž

93 tamtéž

94 Ratifikace Lisabonské smlouvy jde v Polsku do finále, ČR udělala první krok. [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 2. dubna 2008 [cit. 7. 3. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx0/xxxxxx/xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxx- smlouvy-jde-v-polsku-do-finale-cr-udelala-prvni-krok>

95 tamtéž

5. Česká republika

5.1. Problémy s ratifikací

Česká republika je posledním členským státem (respektive posledním z tehdejších členů) Evropské unie, který úspěšně ratifikoval Lisabonskou smlouvu. Stalo se tak až v roce 2009, kdy tehdejší prezident republiky Xxxxxx Xxxxx po dlouhých jednáních a obstrukcích konečně přikročil k samotnému podpisu této smlouvy.

Ratifikace Lisabonské smlouvy s sebou v České republice přinesla dva okruhy problémů. Jedním z nich je notoricky známé posuzování souladu této smlouvy s Ústavou České republiky a druhým okruhem je pak jakýsi politický faktor, který obrazně řečeno přivedl vodu na mlýn některým politickým uskupením a představitelům veřejné moci ve státě, zejména těm euroskepticky naladěným. Činnost ústavního soudu je tématem již v řadě publikací probraným96, nicméně autor se bude touto činností alespoň krátce zabývat v následujících odstavcích. Politický faktor je naproti tomu jedním ze stěžejních témat této práce a bude rozebrán v rámci následující kapitoly podrobněji.

Pro uchopení problematiky kolize Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem je nutné se vrátit do minulosti, do doby, kdy Česká republika vstupovala do Evropské unie. Již v té době si odborná i laická veřejnost kladly otázku týkající se možného omezení národní suverenity, která je zakotvena ve většině národních Ústav, nevyjímaje tu českou.97 Přijetím velice rozsáhlého balíku nových právních předpisů, tedy celého práva Evropské unie se pak do jisté míry mění postavení republiky jako jednoznačně suverénního státu. Lisabonská smlouva je pak podle některých98 dalším z řady dokumentů, který ještě více prohlubuje omezování této suverenity. Ačkoliv Lisabonská smlouva výslovně neobsahuje článek, který by jasně zakotvoval přednost komunitárního práva před právem vnitrostátním (ten se vyskytoval v neúspěšné Smlouvě o Ústavě pro Evropu), je z některých jejich ustanovení tato přednost více než jasná. Jedná se například o takzvané Prohlášení o přednosti práva, které je součástí prohlášení k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu.99 Tato přednost práva Unie se uplatňuje za dodržování principu subsidiarity a

96 XXXXXXX, Ondrej. Právo Evropské unie v judikatuře Ústavního soudu České republiky. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 256 s.

97 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, Čl. 1 odst1

98 XXXXX, Xxxxxx. Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Vyd. 1. Editor Xxxxxx Xxxxx. Praha: Euromedia, 2009, 63 s

99 Prohlášení o přednosti práva, Závěrečný mezivládní akt zn. C83/335, dostupný v Úředním věstníku Evropské unie

přiměřenosti ze strany Evropské unie.100 Přijetím významného právního aktu, takzvané Euronovely101, která je ve své podstatě novelizací Ústavy a připravuje českou Ústavu na vstup do Evropské unie, měl být nastíněný problém vyřešen. Tímto aktem je mimo jiné Ústavní soud zmocněn k přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem. Institut přezkumu souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem je také zakotven v zákoně o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.102, který v paragrafech 71a-71e upravuje aspekty takovéhoto přezkumu ze strany ústavního soudu. Tento zákon výslovně stanovuje, že nález Ústavního soudu, který vyjadřuje nesoulad dané smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci takovéto smlouvy, a to až do doby než bude tento nesoulad odstraněn.103 Výkon této pravomoci Ústavním soudem budeme moci o pár let později sledovat právě v případě Lisabonské smlouvy, ke které se bude tento soud vyjadřovat hned ve dvou nálezech.104 105

Posuzování souladu Lisabonu s Ústavou je zajímavé hned z několika důvodů. Za prvé je to pro Ústavní soud vůbec první příležitost, kdy mohl uplatnit svou pravomoc ke kontrole ústavnosti mezinárodní smlouvy podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.106 Toto posuzování s sebou také v průběhu samotného procesu přineslo několik zajímavých otázek procesně právního a formálního charakteru. Otázkami procesního charakteru se myslí především to, že doposud nebyly pro daný typ řízení stanoveny žádné precedenty a tudíž můžeme pozorovat značnou procesní nejistotu ve věci aktivní legitimace k podání návrhu na přezkum nebo vymezení náležitostí takového návrhu.107 Dalším zajímavým tématem, se kterým se musel Ústavní soud vypořádat, je také rozsah samotného přezkumu Lisabonské smlouvy. Vyvstává zde totiž otázka, do jaké míry a která ustanovení je soud příslušný přezkoumávat. Má Ústavní soud podrobit přezkumu pouze napadená ustanovení nebo je oprávněn pro přezkum smlouvy jako celku? Pokud by se soud přiklonil k variantě přezkumu pouze daných ustanovení, dá se říci, že by tím otevřel prostor pro další návrhy na přezkum v budoucnu. Pokud by se přiklonil k variantě druhé, tedy přezkumu smlouvy jako celku, vyloučil by tím další přezkumy v budoucnu. Ústavní soud se k této otázce nicméně vyjádřil následujícím způsobem. Podle něj nemůže být přezkum souladu mezinárodní smlouvy s Ústavou limitován pouze jediným

100Smlouva o Evropské unii, čl. 4

101 zákon č. 395/2001 Sb. Čl. 1 Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. tzv. Euronovela

102 Zákon č. 182/1993 Sb., O Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

103 Tamtéž, § 71e, odst. 3

104 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 19/08, č. 446/2008 Sb. ( Lisabon I)

105 Nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 29/09, č. 387/2009 Sb. (Lisabon II)

106 Zákon č. 1/1993Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Čl. 87 odst. 2

107 XXXXXXX, Ondrej. Právo Evropské unie v judikatuře Ústavního soudu České republiky. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 197

pokusem a to zejména z důvodu důležitosti a velkému rozsahu dokumentu.108 Možný přezkum v budoucnu tedy Ústavní soud zcela nezamítnul. Podle názoru ústavních soudců je totiž značně problematické, ne-li nemožné, aby se soud vypořádal s takto rozsáhlým a složitým dokumentem najednou a zavřel tak cestu pro budoucí přezkum smlouvy. Ústavní soud tedy rozhodl, že Lisabonskou smlouvu nebude přezkoumávat jako celek, nýbrž se bude zabývat pouze napadenými ustanoveními. Kdyby se soud rozhodl opačně, de facto by tím znemožnil aplikaci §71a zákona o Ústavním soudu, který v odstavci prvním, písmeno b) legitimuje skupinu poslanců či senátorů k podání návrhu na přezkum mezinárodní smlouvy. Ústavní soud také konstatoval, že celoplošné posuzování souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem, které není podloženo dostatečnou právní argumentací, není přípustné.109

Má se Ústavní soud soustředit jenom na ustanovení nová nebo může podrobit přezkumu i ustanovení, která byla zakotvena již předešlými smlouvami? To je další z otázek procesního charakteru, které návrh na přezkum vyvolal.

Jedním z hlavních témat, které dalo vzniknout jednomu z těchto nálezů (tzv. Lisabon I110), je již zmíněná Listina základních práv a svobod Evropské unie, která je součástí Lisabonské smlouvy. Proti zakotvení této Listiny (a de facto i její přednosti před vnitrostátním právem) se asi nejaktivněji vymezil tehdejší prezident Xxxxxx Xxxxx. Jeho argumentace proti Xxxxxxx spočívá zejména v tom, že podle jeho názorů většina států Unie disponuje vnitrostátními úpravami základních práv a svobod, které jsou ve valné většině lépe a podrobněji rozpracovány.111 Tím byl dán (mimo jiné) podnět pro přezkum souladu s Ústavou Ústavnímu soudu.

Návrh na přezkum Lisabonské smlouvy byl podán v dubnu roku 2008 Senátem Parlamentu České republiky. Tento návrh byl podán v souladu s již zmíněným zákonem o Ústavním soudu a jeho paragrafem 71a.112 Toto podání má překvapivě velice malý rozsah, což je samo o sobě s ohledem na složitost Lisabonské smlouvy zvláštní. Jedná se o pouhý třístránkový dokument, který má velice stručný charakter a obsahuje pouhý výčet možných problémů souvisejících s Lisabonem, aniž by se tento návrh zabýval detailní právní

108 Tamtéž, s. 200

109 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část VIII odst. 70 - 77

110 Nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2008, Pl. ÚS 19/08, č. 446/2008 Sb. ( Lisabon I)

111 XXXXX, Xxxxxx. Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Vyd. 1. Editor Xxxxxx Xxxxx. Praha: Euromedia, 2009, s. 9

112 Zákon č. 182/1993 Sb., O Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, §71a, písm. b)

argumentací.113 Je dobré zdůraznit, že návrh na přezkum této smlouvy Ústavním soudem, který byl podán v Německu čítal přes 340 stran.114 V důsledku takovéto podoby návrhu se Ústavní soud vyjádřil ve smyslu, že je orgánem ochrany ústavnosti a nikoliv místem sloužícím pro výklad, které má za úkol poskytovat postoje a stanoviska k dotazům na výklad práva.115 Kromě již zmíněné problematiky Listiny obsahoval návrh další problematické body vhodné k výkladu soudem.116 V návrhu Senát konkrétně uvádí to, že Lisabonská smlouva ve svých ustanoveních přináší mnohé změny, které se bezprostředně dotýkají ústavního pořádku České republiky, a proto je nutné jednotlivá její ustanovení podrobit přezkumu, který má objasnit, zda není nijak ovlivněno ustanovení článku 9. odst. 2 Ústavy ČR, který hovoří o způsobu změny či doplnění Ústavy a také o nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního státu.117 Senát celkově rozporuje pět ustanovení obsažených ve Smlouvě o fungování Evropské unie, tři články Smlouvy o Evropské unii a také Listinu základních práv a svobod jako celek. Důležitým faktorem je pak problematika změny způsobu hlasování v Radě evropské unie – v mnoha oblastech je hlasování na základě jednomyslnosti všech členů změněno na hlasování kvalifikovanou většinou, na základě čehož se Senát (a s ním i prezident118) obává, že Česká republika bude v budoucnu donucena přijímat opatření, se kterými nesouhlasí a proti kterým se i případně na půdě Rady Evropské unie postavila. Senát také rozporuje otázku Listiny základních práv Evropské unie, a to konkrétně odkaz ve čl. 6 odst. 1 Lisabonské smlouvy, která obsahuje odkaz na Listinu. Senát argumentuje tím, že Evropská unie nemá k dispozici žádný „ústavní soud“, který by řešil stížnosti na porušení této Listiny, a proto tedy nechápe její smysl.119

Ústavní soud se ve svém prvním nálezu, který se týká Xxxxxxxx, vyjadřuje postupně k několika záležitostem a odpovídá tak na postupně na všechny body návrhu na přezkum ze strany Senátu. Konkrétně se vyjadřuje k otázce suverenity, k otázce výlučných a sdílených pravomocí, o takzvané doložce flexibility, o obecné přechodové klauzuli (tzv. passarelle), zabývá se otázkou trestné činnosti, sjednávání závazných smluv Evropskou unií a v poslední řadě se vyjadřuje k již zmíněné Listině základních práv Evropské unie.120 K problematice

113 XXXXXXX, Xxxx, WINTR, Xxx. Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. 1. vydání. Plzeň: vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2009, s. 30-31.

114 Xxxxx, Xxx. Lisabonská smlouva za branami Ústavního soudu. Právní zpravodaj, ročník 2008, str. 10

115 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část VIII. Odst. 75

116 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část I. Odst. 1

117 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část I. Odst. 2

118 XXXXX, Xxxxxx. Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Vyd. 1. Editor Xxxxxx Xxxxx. Praha: Euromedia, 2009, str. 9

119 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část I. Odst. 10e)

120 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon

státní suverenity Ústavní soud říká, že přenos pravomocí na nadnárodní subjekt (v tomto případě EU) nemůže být tak hluboký, aby narušil podstatu právního státu a jeho svrchovanost, přičemž zmiňuje, že podle čl. 10a Ústavy přenos možný je, nicméně je potřeba interpretaci tohoto ustanovení provádět s přihlédnutím na články 1 a 9 Ústavy.121 S problematikou zavádění výlučných a nejasně formulovaných sdílených pravomocí se soud vypořádal následovně - Ústavní soud říká, že výlučné pravomoci nejsou novými prvky na poli Evropské unie, a že Lisabonská smlouva provádí pouze jejich kodifikaci a nikoliv zavádění nových těchto pravomocí. U sdílených pravomocí se pak soud vyjadřuje ve smyslu, že Xxxxx ve svém návrhu nedostatečně formuloval argumenty, když opomenul některá ustanovení čl. 2 SFEU, který hovoří o tom, že rozsah a povaha sdílených pravomocí jsou vymezeny v konkrétních smlouvách, které se zabývají jednotlivými oblastmi těchto pravomocí.122 Tím byla tedy vyvrácena domněnka Senátu, že Lisabonská smlouva zakládá Evropské unii neomezenou pravomoc v oblasti sdílených pravomocí.123 Otázku týkající se takzvané doložky flexibility Ústavní soud vyřešil taktéž. Senát totiž ve svém návrhu rozporoval čl. 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, který údajně způsobuje rozšíření možností uplatnění doložky flexibility. Ústavní soud kontroval tím, že poukázal na čl. 3 Smlouvy o Evropské unii, který vymezuje hranice pro činnost orgánů Unie.124 Další z věcí, kterou Xxxxx rozporuje je otázka takzvané obecné přechodové klauzule - passarelle. Navrhovatel se zde obává především toho, že tento institut dává Unii možnost jednostranně rozšiřovat nebo jinak měnit své pravomoci a mohlo by tedy dojít k prosazování určitých návrhů proti vůli jednotlivých států. Ústavní soud neshledal ve výše uvedené problematice žádný rozpor s ústavním pořádkem, a to zejména z toho důvodu, že v napadeném ustanovení (čl. 48, odst. 6 SFEU125) se nehovoří o rozšiřování pravomocí pomocí tohoto institutu a nejedná se totiž o změnu pravomocí.126 Dalším bodem, který je předmětem návrhu na přezkum, je článek 83 Smlouvy o fungování Evropské unie. Tento článek se zaměřuje na policejní spolupráci v rámci Evropské unie.127 Senát zde namítá, že chybí prostor pro vyjádření Parlamentu, respektive pro vyjádření jeho nesouhlasu s rozšiřováním sféry vlivu Evropské unie v této oblasti.128 I k tomuto bodu se soud vyjadřuje zamítavě a argumentuje, že navrhovatel nebral v potaz ustanovení článku 83 SFEU129, který

121 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část IX. Odst. 85

122 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část XII. Obsahový přezkum- zvláštní část odst. 134

123 Čl. 5 odst. 2 SEU

124 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část XIV. Obsahový přezkum- zvláštní část odst. 145 - 150

125 Čl. 48, odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie

126 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část XV. Obsahový přezkum- zvláštní část odst. 159 - 160

127 Čl. 83 Smlouvy o fungováni Evropské unie

128 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část XV. Obsahový přezkum- zvláštní část odst. 167

129 Tamtéž, odst. 3

hovoří o tom, že daným návrhem se může v důsledku zabývat Evropská rada. Ústavní soud se v již zmíněném nálezu vyjádřil, že Xxxxxxx a vnitrostátní úprava lidských práv a svobod si navzájem neodporují a že právě naopak plní funkci doplňující.130 K dalším rozporuplným bodům návrhu Senátu pak dodal následující: „Ústavní soud dospěl k závěru, že tato smlouva ani Listina základních práv a svobod nejsou v rozporu s Ústavním pořádkem.“131

Tento „Boj o Xxxxxxx“ byl však nálezem, který je často označován jako Xxxxxxx X ukončen pouze zdánlivě. Další nález Ústavního soudu, tentokrát Xxxxxxx XX na sebe totiž nenechal dlouho čekat. I přesto, že Ústavní soud už jednou Lisabonskou smlouvu judikoval a de facto tak vytvořil pro další přezkum překážku v podobě „res iudicatae“ podal Senát Parlamentu České republiky další návrh na přezkum souladu Lisabonu s českým ústavním pořádkem. Zajímavostí je pak již výše nastíněný problém, kdy se Xxxxx musel potýkat s onou překážkou res iudicatae. Jelikož se v předchozím nálezu Ústavní soud vyjádřil jasně pro soulad napadených ustanovení s Ústavním pořádkem, měl Senát v podstatě dvě možnosti – podat návrh na přezkum ustanovení jiných nebo napadnout danou smlouvu jako celek. 132 Senát se nakonec rozhodl pro napadení smlouvy jako celku a svůj návrh na její přezkum předkládá v září roku 2009. Tentokrát tedy požaduje přezkum celé smlouvy s tím, že klade důraz na možnou neslučitelnost smlouvy s článkem 1 odst. 1 Ústavy, který hovoří o České republice jako o svrchovaném, jednotném a demokratickém státu.133 Senát v tomto návrh podává také návrh na přezkum Xxxxxxx o Evropské unii, kterou konfrontuje s totožným článkem Ústavy.134 Další z bodů návrhu spočíval v žádosti o posouzení vybraných ustanovení SFEU s Ústavním pořádkem.

Co se týče nálezu Xxxxxxx XX, Ústavní soud se vyjádřil velice podrobně ke všem bodům návrh podaného Senátem, a to způsobem velice detailním, byť v několika ohledech do jisté míry protichůdným oproti předchozímu nálezu. Pro záměry této práce je však podstatné, že Ústavní soud omítl posoudit SEU jako celek (a to pro nedostatek argumentů ze strany navrhovatele), poukázal de facto na překážku res iudicatae ve vztahu k návrhu na přezkum jednotlivých článků SFEU. K přezkumu SEU a SFEU se Ústavní soud vyjádřil také v tom smyslu, že je oprávněn k jejich přezkumu pouze v té rovině, ve které je modifikuje

130 Nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2008, Pl. ÚS 19/08, č. 446/2008 Sb.. (Lisabon I)

131 Nález Pl. ÚS. 19/08 Lisabon část XXI. Odst. 218

132 Xxxxxxxx.xx, Lisabonskou smlouvu zřejmě čeká další přezkum u Ústavního soudu. [online]. 2009 [cit. 7.1.2016]. Dostupné na: xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xx-x-xxxxxxxx-xxxx/xxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxx- prezkum-u-ustavniho-soudu-006401

133 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

134 Návrh skupiny senátorů na posouzení Lisabonské smlouvy pozměňující SEU a SFEU s Ústavním pořádkem ČR. Dostupný na : <xxxx://xxxx.xxxxx.xx/xxxxxx/X_xxx_Xxxxxxxxx smlouva_29-9-2009.pdf>

Lisabonská smlouva, a to proto, že tyto původní smlouvy již byly ratifikovány všemi členskými státy.135

Podtrženo a sečteno, Ústavní soud se vypořádal s návrhem Senátu na přezkum poměrně zamítavým způsobem a tímto de facto „dal zelenou“ pro ratifikaci Lisabonské smlouvy.

5.2. Soudobá vláda a její vliv na ratifikaci

Druhým z okruhu problémů je již zmíněná rovina politická, týkající se Lisabonské smlouvy. Pro tuto práci je stěžejní sledovat, jaký postoj v tehdejší době zaujímaly k Xxxxxxxx a jeho ratifikaci politické strany, vláda a jiné osoby veřejně činné. I přesto, že v České republice nebyla tato ratifikace podmíněna schválením v referendu, domnívá se autor, že to jak odborná a také laická veřejnost přijaly Xxxxxxx, mělo svým způsobem vliv na proces jejího ratifikování. Už jenom to, jaký tlak byl vyvíjen ze strany Senátu a exprezidenta Xxxxxxx Xxxxxx na Ústavní soud opakovanými návrh na přezkum Lisabonské smlouvy značí, jak moc do této problematiky zasahovaly subjekty veřejné moci. Tím, že prezident republiky od počátku veřejně vystupoval proti Lisabonské smlouvě, jak v médiích, tak v nejrůznějších článcích, esejích a publikacích136 dozajista dokázal zviklat názory mnoha lidí na tento dokument. Kromě toho, že jeho počínání jistě ovlivňovalo mnoho lidí z laické veřejnosti, dokázal svými názory podle autora podnítit k negativnímu postoji i některé představitele veřejné moci. Tím má autor na mysli zejména Xxxxx, který se podle autora jaksi ztotožnil s názory prezidenta, možná i díky jistému pocitu loajality vůči hlavě státu. Dalším příkladem jsou i jednotliví členové jak vládních, tak koaličních politických stran, kteří zaujali taktéž vůči Lisabonu negativní postoj. To, že prezident svými postoji zažehnul vlnu odporu proti ratifikaci, sice není objektivně prokazatelné, podle autora je však tento scénář do značné míry pravděpodobný. Nutno podotknout, že se s tímto tlakem nakonec Ústavní soud vyrovnal poměrně statečně. V této kapitole se bude autor věnovat převážně soudobému složení vlády a její orientaci napříč politickým spektrem a postojem jak koaličních tak opozičních stran k předmětné Lisabonské smlouvě.

Období ratifikace Lisabonu je obdobím, které se vyznačuje poměrně divokým děním na politické scéně. V roce 2009 (který je pro Lisabon rozhodný) totiž dochází k vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě a ještě v tomtéž roce je ustavena vláda úřednická.

135 Nález Pl. ÚS. 29/09 Xxxxxxx XX vymezení přezkumu část B odst.105- 114

136 XXXXX, Xxxxxx. Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Vyd. 1. Editor Xxxxxx Xxxxx. Praha: Euromedia, 2009, 63 s

Jak již bylo naznačeno výše, v roce 2009 byla u moci vláda pod vedením premiéra Xxxxx Xxxxxxxxx, všeobecně zvaná „Druhá vláda Xxxxx Xxxxxxxxx“. Tato vláda byla ustavena v lednu roku 2007 a byla tvořena koalicí Občanské demokratické strany, Křesťanské demokratické unie a Strany zelených. V opozici pak stojí Česká strana sociálně demokratická a Komunistická strana Xxxx a Moravy. Konec funkčního období této vlády je možno datovat do května roku 2009, kdy byla na základě vyslovení nedůvěry (březen 2009) Poslaneckou sněmovnou této vládě ustavena nová úřednická vláda v čele s premiérem Xxxxx Xxxxxxxxx.137

138 Topolánkovu vládu tak můžeme podle složení koalice označit za pravicovou až středo- pravicovou. Podle typologie složení této vlády je nasnadě předpokládat, že se jedná o vládu se spíše negativním postojem k evropské integraci jako takové, nicméně se přese všechno jedná o vládu, která i přes nesouhlasné postoje některých jejich členů či respektive členů koaličních stran Xxxxxxx schválila, jakožto výsledek koaličního vyjednávání, kdy kladné názory převážily ty negativní. Co se týče následující vlády úřednické, je pak možné v zásadě předpokládat její neutralitu v dané problematice, jelikož takováto vláda je sestavena z odborníků a vyznačuje se tedy teoretickou neutralitou co do umístění na pravolevém politickém spektru. Přístup jednotlivých typů stran napříč politickým spektrem pak demonstruje následující tabulka, která vychází z díla Xxxxxx Contiho139, které pojednává o přístupu politických stran k evropské integraci z hlediska jejich politického zaměření:140

Typ politické strany	Předpokládaný postoj k EU
krajně pravicová opoziční	jednoznačně negativní
krajně pravicová vládní	spíše negativní
pravostředová opoziční	spíše negativní
pravostředová vládní	spíše pozitivní
levostředová opoziční	spíše pozitivní
levostředová vládní	jednoznačně pozitivní
krajně levicová opoziční	jednoznačně negativní
krajně levicová vládní	spíše negativní

137 Vláda České republiky, Vláda Xxxxx Xxxxxxxxx II., [online]. xxx.xxxxx.xx, 30. 4. 2009 [cit. 7. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxx/xxxxxxx-xxxx-xx/0000-0000- cr/xxxxx-xxxxxxxxx-2/prehled-ministru-24440/>

138 Vláda České republiky, Vláda Xxxx Xxxxxxxx., [online]. xxx.xxxxx.xx, 13. 7. 2010 [cit. 7. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxx/xxxxxxx-xxxx-xx/0000-0000-xx/xxx- fischer/prehled-clenu-vlady-9--4--2009---13--7--2010--74281/>

139 XXXXX, Xxxxxx. Party contestation of the Political Space and the European issue. 2003

140 XXXXXX, Xxxxxxxxx. České politické strany a evropská integrace – Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 31

V následujících odstavcích se autor bude věnovat reálným postojům, které jednotlivé politické strany zaujímaly v daném období.

Byť je možno tradičně považovat ODS za stranu spíše proevropskou, je třeba povšimnout si jejího negativního postoje k federalismu a tím pádem i určitou nechuť k přenosu pravomocí na nadnárodní subjekt.141 Z těchto důvodů se tedy ODS postavila jasně proti Xxxxxx o Ústavě pro Evropu a následně také proti Lisabonské smlouvě142, nicméně Xxxxx Xxxxxxxxx Lisabonskou smlouvu jako předseda vlády podepsal se slovy, že osobně s ní spokojen není, ale v rámci kompromisu v koalici to bylo jediné schůdné řešení. Nicméně ani samotná ODS není vnitřně jednotná v otázce Lisabonu. Například tehdejší Europoslanec a dlouholetý člen ODS Xxx Xxxxxxxx se o Lisabonské smlouvě vyjádřil v tom smyslu, že nesplňuje programové cíle, které si ODS vytýčila a mluví o ní jako o nutném zlu.143 Neshody ve straně (hlavním ukazatelem bylo hlasování PČR o Lisabonu) dokonce vedou k odchodu jejího čestného předsedy a zakladatele Xxxxxxx Xxxxxx.144

Přístup KDU-ČSL je poměrně jednoznačný. Je možné ji označit za pravo-středovou stranu, která by podle výše uvedené tabulky měla mít spíše pozitivní postoj vůči integraci. Takto se Křesťanská a demokratická unie chová i ve skutečnosti, přičemž její vystupování (alespoň v dané době) hraničí až s jednoznačně pozitivním přístupem.145 Strana usiluje o prohlubování integračního procesu a je na rozdíl od ODS i pro potupný proces federalizace. 146 Nicméně i pro KDU-ČSL platí, že ne všichni její členové, potažmo poslanci a senátoři jsou v postoji, který strana prezentuje navenek jednotní. K Lisabonské smlouvě se vyjádřil například Xxxx Xxxxxxx, když její text označil za neobhájitelný, nicméně jeho přijetí považuje za nezbytné. Několik Senátorů za KDU-ČSL se pak podílelo na podání návrhu na přezkum Ústavnímu soudem.

Poslední koaliční stranou je Strana zelených. Tuto stranu můžeme podle jejího vystupování označit za stranu středo-pravicového charakteru na politickém spektru. Podle

141 Volební program ODS. Řešení místo strašení. [online]. xxx.xxx.xx, 2009 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx_0000xx.xxx>

142 Volební program ODS. Společně pro lepší život. [online]. xxx.xxx.xx, duben 2006 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx_0000.xxx >

143 XXXXXXXX, Xxx. Rozvojová politika ČR a EU: Partnerství místo konkurence. [online]. 2010 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na: <xxxx://xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xx/xxxxxxxxx-xxxxxxxx-xx-x-xx-xxxxxxxxxx%X0%XX-x%X0%XXxxx- konkurence1>

144 MALÁ, Xxxxxxxx a kol. Xxxxxx Xxxxx už není čestným předsedou ODS [online]. xxx.xxxxxxx.xx, 6. 12. 2008 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxx/_xxxxxx/000000>

145 Ústřední kancelář KDU-ČSL. Volební program – Volte rozum, 2006 [online]. xxx.xxx.xx, 2006 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxxxx/0xx00x00-0000-00xx-xxx0-000x0x000000/Xxxxxxx- program-2006-2010.aspx >

146 XXXXXX, Xxxxxxxxx. České politické strany a evropská integrace – Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 70

výše uvedené tabulky jde tedy o stranu, která by měla podle všech předpokladů mít spíše pozitivní postoj k prohlubování evropské integrace.147 Tento předpoklad Strana zelených splnila, když se k otázce ratifikace Lisabonské smlouvy vyjádřila kladně a žádala urychlení procesu jejího schválení.148 Jedním z možných důvodů pro tento postoj je dozajista i, to že Lisabonská smlouva klade ve svých ustanoveních větší důraz na ochranu životního prostředí.149

Co se týče stran, které stály v opozici vůči tehdejší vládě, ČSSD a KSČM, můžeme o nich tvrdit, že jejich názory jsou poměrně rozdílné. Česká strana sociálně demokratická je jednoznačným zastáncem ratifikace Lisabonské smlouvy, stejně jako byla předtím pozitivně nakloněna i Smlouvě o Ústavě pro Evropu. Jasným důkazem toho, že Xxxxxxx je pro sociální demokracii prioritou číslo jedna (jak se o ní vyjádřil tehdejší předseda Xxxx Paroubek150), je to, že při hlasování o Lisabonské smlouvě v poslanecké sněmovně hlasovali všichni sociální demokraté jednotně, tedy pro její přijetí.151 S takovým jevem se nemůžeme setkat ani u jedné parlamentní strany, jak vládní tak opoziční. Stejně tak v návrhu na přezkum, který podali Senátoři Ústavnímu soudu, nefiguruje ani jeden sociální demokrat.152 ČSDD můžeme označit za stranu, která je v hlasování na půdě Poslanecké sněmovny poměrně dost disciplinovaná. O tomto faktu svědčí údaj, že za období 2006-2010 hlasovali poslanci za ČSSD jednotně zhruba v 75 % případů.153 Pokud sociální demokracii označíme jako středo-levicovou stranu opoziční, pak nám podle tabulky uvedené výše vyplývá, že její postoj vůči integraci je „spíše pozitivní“. To odpovídá vystupování a hlasování předvedené ze strany ČSSD, které by se možná dalo označit až za jednoznačně pozitivní, což by odpovídalo straně středo-levicové, nicméně vládní.

Postoj KSČM už není zdaleka tak jednoznačný jako postoj sociálních demokratů. Komunisté mají k přijetí Lisabonské smlouvy spíše negativní postoj a veřejně vyjadřují svůj

147 United Green parties in Europe. Charta Evropských zelených. [online]. 14. října 2006 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xx-xxxxxxx/xxxxxxx/0000/00/xxxxxx_xxxxxxxxxx_xxxxxxxx_x0.xxx>

148 XXXXXXX, Xxxxxxx. Schvalme Lisabonskou smlouvu do týdne, žádají Zelení [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 26.

11. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxxxxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx- smlouvu-do-tydne-zadaji-zeleni/r~i:article:623185/>

149 Lisabonská smlouva, čl. 3. odst. 3, čl. 21. odst. 2. písm. d

150 XXXXXXXX, Xxxx. Ratifikace Lisabonské smlouvy zůstává prioritou ČSSD. [online]. xxx.xxxx.xx, 17. října 2009 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné na <xxxxx://xxx.xxxx.xx/xx-xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx-xxxxxxx/xxxxxxxxxx- lisabonske-smlouvy-zustava-prioritou-cssd/>

151 XXXXX, Xxx. Komunisté vyslovili Lisabonské smlouvě „měkké ne“, socialisté rezolutní ano [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. 4. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxxxxx- vyslovili-lisabonske-smlouve-mekke-ne-socialiste-rezolutni-ano>

152 XXXXXX, Xxxxxxxx. Lisabonská smlouva [online]. xxx.xxxx.xx, [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxx.xxxx.xx/xx-xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx-xxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxx/>

153 VOKÁL, Xxxxx. Stranická disciplína při hlasování v PS ČR 2006-2012 – Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s. 37

názor v tom smyslu, že nejlepší varianta by byla nechat rozhodnout český lid prostřednictvím referenda. K přijetí takového opatření však Komunisté nemají dostatečně velký počet mandátů v rámci poslanecké sněmovny a zůstává tedy pouze u přání této politické strany. Při hlasování o Lisabonské smlouvě v poslanecké sněmovně pak komunisté hlasují proti, přičemž podobně jako sociální demokraté prokazují poměrně silnou stranickou disciplínu, která je pro komunisty poměrně příznačná, jak můžeme v historii hlasování vidět velice často. (například v otázkách státního rozpočtu hlasovala KSČM jednotně ve zhruba 98 %154 případů v období 2006-2010. Průměrně pak ve všech oblastech poslanci za KSČM hlasovali jednotně za dané období zhruba v 88 % případů.155)156 Pokud i v případě KSČM přihlédneme k uvedené tabulce, vidíme, že chování a postoje komunistů docela souhlasí s informacemi v ní uvedené.

Jako shrnutí této podkapitoly by autor rád uvedl, že napříč stranami můžeme vidět různé názory na problematiku ratifikace Lisabonské smlouvy. Pokud nahlížíme na chování stran jako celků, můžeme se u většiny vládních i koaličních stran setkat se spíše kladnými názory (vyjma KSČM). Pokud budeme zkoumat vystupování veřejných představitelů jako jednotlivců, musíme si prvotní pohled poněkud poopravit. Odpor k Xxxxxxxx spočívá spíše ve vyjádření jednotlivců nežli v jednání vlády a opozice jako celků. Velkým hnacím motorem pro tyto negativně naladěné jednotlivce je pak podle autora postoj tehdejšího prezidenta Xxxxxxx Xxxxxx, který otevřeně vystupuje proti a odmítá smlouvu ratifikovat. Tímto svým jednáním pak jistě jakýmsi způsobem ovlivňuje řadu subjektů veřejné moci k akcím jako je například návrh na přezku Lisabonské smlouvy podaný Senátem a další.

154 VOKÁL, Xxxxx. Stranická disciplína při hlasování v PS ČR 2006-2012 – Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, s. 37

000 Xxxxxx, x. 00

156 XXXXX, Xxx. Komunisté vyslovili Lisabonské smlouvě „měkké ne“, socialisté rezolutní ano [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. 4. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxxxxx- vyslovili-lisabonske-smlouve-mekke-ne-socialiste-rezolutni-ano>

6. Komparace, srovnání procesů a vlivu vlád v jednotlivých zemích

Pro komparaci procesu ratifikace Lisabonské smlouvy ve třech výše vybraných zemích je nutné si nejdříve rozlišit, jaké faktory hrály roli při potížích s tímto procesem. V Irské republice to byla otázka referenda, která tento proces výrazně zpomalila a můžeme tedy říci, že podstatnou roli hráli především irští občané. V Polské republice můžeme naopak sledovat obstrukce zejména na půdě polského parlamentu, kde hlavní roli sehrály politické boje a dohody mezi vládou a opozicí. Sehnání dostatečného počtu hlasů při hlasování o schválení ratifikace pak bylo oním hlavním problémem. V české republice pak můžeme sledovat jevy naprosto odlišné od předchozích dvou zemí. Otázka ratifikace Lisabonu prošla relativně hladce přes hlasování v Parlamentu, nicméně následující vývoj s sebou přinesl značné problémy. Návrhy na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR ze strany Senátu a zjevný euroskeptický postoj a nechuť k podpisu smlouvy ze strany Xxxxxxx Xxxxxx vedly k obrovskému zdržení konečné ratifikace. Česká republika se tak stala posledním členským státem, který Lisabonskou smlouvu ratifikoval.

Co se týče politické situace ve zmíněných zemích v období ratifikace smlouvy, je potřebné si vymezit, ve kterých z těchto zemí měly politické strany nebo politika jako taková zásadní vliv na proces ratifikace. Pokud se podíváme na situaci, která panovala v dané době v Irsku, je poměrně jasné, že politické prostředí (kromě dalších faktorů) mělo poměrně silný vliv, byť možná ne úplně přímý, na rozhodnutí Irů v prvním referendu. Tehdejší vláda, která se vyznačovala velkou mírou nestability a personálními změnami jistě přispěla ke všeobecnému znechucení irského obyvatelstva, které bylo vyjádřeno v referendu o Lisabonské smlouvě. Byť se většina koaličních vládních stran veřejně vyjadřovala pro ratifikaci a vedla pozitivní kampaň, nepříznivé politické prostředí mělo podle autora značný vliv na první referendum. V případě Polské republiky se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo, byť o něm tehdejší polský premiér uvažoval. Otázka zda ratifikovat, či ne pak byla řešena spíše na půdě politické než na půdě občanské. Poté, kdy si vláda Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx vymínila, v předchozích kapitolách zmíněné výjimky z aplikace Listiny základních práv Evropské unie, již záleželo především na dohodě vlády a opozice, jejíž hlasy byly potřebné pro schválení ratifikace v Sejmu. Co se týče Polska, je tedy možné jednoznačně konstatovat, že vliv na konečný proces ratifikace měly politické strany, které smlouvu buď vítaly, nebo odmítaly v návaznosti na své programové zaměření. V případě České republiky je pak proces ratifikace oproti ostatním dvěma zemím poněkud specifický. Občané se

v referendu k Lisabonské smlouvě nevyjadřovali, smlouva prošla poměrně hladce přes hlasování v Parlamentu, nicméně proces její ratifikace byl neuvěřitelně zpomalen dvěma návrhy na přezkum souladu s ústavním pořádkem ze strany Senátu. Podle názoru autora je velice pravděpodobné, že k této situaci nemálo přispěl i tehdejší prezident republiky Xxxxxx Xxxxx, který svými konzistentními protievropskými názory a zjevnou nechutí podepsat Lisabonskou smlouvu rozdmýchal na politické scéně jakýsi odpor vůči zmíněnému dokumentu. Pokud bychom tedy chtěli shrnout vliv tehdejších vlád na proces ratifikace Lisabonské smlouvy v jednotlivých zemích, můžeme říci, že v případě Irska tento vliv sehrál určitou roli, byť konečná volba ležela na bedrech irských občanů. O Polsku můžeme říci, že ratifikace tohoto dokumentu byla jednoznačně otázkou politickou, kdy vliv koaličních a opozičních stran a vlády jako takové byl rozhodující pro úspěch či neúspěch celé ratifikace. V případě České republiky se pak jedná o jev, který se těžko definuje, neboť onen návrh na přezkum před Ústavním soudem byl podán skupinou senátorů, jejichž politická příslušnost byla různorodá. Velkou roli pak sehrál tehdejší prezident. De facto se lze vyjádřit v tom smyslu, že politická situace měla vliv na ratifikaci Lisabonské smlouvy, nicméně poněkud jiným způsobem než například v již zmíněném Polsku.

V této kapitole je vhodné, aby si autor odpověděl na své výzkumné otázky a potvrdil tak nebo vyvrátil hypotézy, které si na začátku práce stanovil. Co se týče první výzkumné otázky a na ni navazující hypotézy, je možné konstatovat, že politický vliv soudobých vlád ve vybraných zemích měl zásadní vliv na ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ať už byl tento vliv více či méně zásadní, nesporně ho lze v dané otázce pozorovat, a to ve všech třech zkoumaných zemích. Je tedy možné potvrdit tuto hypotézu jako pravdivou a prokázanou.

Druhá výzkumná otázka a její hypotéza se pak také ukázaly jako pravdivé a potvrzené. V ani jedné ze zkoumaných zemí nebyla Lisabonská smlouva shledána za protiústavní. V Irské republice byla tato problematika pouze okrajová a nenabyla velké důležitosti při procesu ratifikace. V Polské republice se pak jednalo především o obavy z protiústavní interpretace Listiny základních práv Evropské unie, které však byly odstraněny vyjednáním výjimek z aplikace vůči Polsku. I přesto, že tyto obavy byly podle autora práce liché, jejich odstranění dalo konzervativním Polákům více klidu a záruky, že jejich hodnoty nebudou narušeny. V České republice se pak problematikou kolize s ústavním pořádkem zabýval Ústavní soud ve dvou nálezech, které jsou podrobněji rozebrány v předchozích kapitolách. Ani zde nebyl shledán žádný nesoulad s ústavním pořádkem České republiky. Autor tedy může potvrdit svou hypotézu, ve které tvrdí, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem ve zkoumaných zemích.

Závěr

Tato diplomová práce pojednává o problematice ratifikace Lisabonské smlouvy ve třech vybraných zemích. Lisabonská smlouva je jedním z posledních dokumentů, které zásadně mění strukturu Evropské unie a přináší změny v integraci jako takové. Proces její ratifikace v jednotlivých zemích pak přináší zajímavý pohled na danou problematiku, jelikož umožňuje porovnat tento proces z jiného pohledu, než jak je tomu u studií, které se zabývají pouze jednou zemí. Cílem bylo shromáždit co nejvíce informací o procesu ratifikace v těchto státech, následně tyto informace porovnat, zjistit do jaké míry se tyto informace vzájemně podobají, odpovědět na jejich základě na výzkumné otázky a potvrdit či vyvrátit autorem stanovené hypotézy.

V průběhu práce autor úspěšně odpovídá na stanovené otázky a podařilo se mu také potvrdit obě hypotézy, který si před psaním práce vytýčil. Je tedy možné konstatovat, že výzkum proběhl úspěšně a do značné míry podle autorových původních představ.

Autor tak zjistil, že i přesto, že proces ratifikace se na první pohled v jednotlivých zemích lišil, lze v něm při podrobném zkoumání najít i prvky podobné, zejména pak prvky politického charakteru, které hrály ve všech třech zemích větší či menší roli.

Je třeba také podotknout, že při psaní práce a hledání pramenů, které při práci využil, se autor obohatil o řadu nových poznatků a zkušeností, které do té doby neznal. Autorovi se tak dostalo mnoho nových znalostí z oblasti evropského práva, zvláště pak o Lisabonské smlouvě samotné, ve kterých se před psaním práce orientoval jenom povrchně. Studium tří vybraných zemí pak autora obohatilo o určité znalosti o těchto státech a jejich dlouhodobého přístupu k evropské integraci. Zajímavé bylo taktéž prohloubit si znalosti z historie těchto zemí, zejména pak těch informací, které se týkají integrace samotné. V neposlední řadě se autor práce také dostal k velkému množství pramenů, ať už knižních či elektronických a naučil se s nimi do značné míry správně pracovat.

Autor diplomové práce se také mohl seznámit s množstvím zahraničních zdrojů, což mu poskytlo odlišný pohled na danou problematiku, jelikož před psaním práce se zaměřoval většinou na zdroje tuzemské.

Celkově autor hodnotí průběh zpracovávání práce jako pozitivní a velice přínosný pro případné budoucí studium a dovoluje si navrhnout, že zkoumání dalších zemí a jejich postoje k Lisabonské smlouvě a k celkové evropské integraci by jistě bylo zajímavé a přínosné.

Seznam použitých pramenů

Monografie

1. XXXXXXX, Xxxx. Irish nationalism and European integration: The official redefinition of the island of Ireland. 1. vydání. Manchester: Manchester University press, 2009, 275 s.

2. VYSOKÁ ŠKOLA FINANČNÍ A SPRÁVNÍ. Rozšiřování Evropských společenství, Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Equip, 6s.

3. WĘC, Xxxxxx Xxxxx. Traktat Lizboński – Polityczne aspekty reformy ustrojowej Unii Europejskiej w latach 2007-2009. 1. vydání. Kraków: Ksiegarnia Akademicka, 2011, 345 s.

4. XXXXXXX, Xxxxxxx. Evropská integrace a Česká republika. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 143 s.

5. XXXXX, Xxxx. The Lisbon Treaty – law, politics and treaty reform. 1. Vydání. Oxford University press, 2010, 512 s.

6. XXXXXXX, Xxxxxx, TÝČ, Xxxxxxxx. Právo Evropské unie. 1. Vydání. Praha: Leges, 2013, 494 s.

7. XXXXXXX, Xxxxxx. Právo Evropské unie v judikatuře Ústavního soudu České republiky. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 256 s.

8. XXXXXX, Xxxx-Xxx. Comprendre le Traité de Lisbonne. Gualino, 2007, 351 s.

9. XXXXX, Xxxxxxx, SLAŠŤAN, Xxxxxxxx. PRÁVO EURÓPSKEJ UNIE, inštitucionálný systém a právný poriadok Únie s judikaturou. 1. Vydání. Bratislava: EUROIURIS, 2012, 1231 s.

10. XXXXX, Xxxx-Xxxxxx. The Lisbon Treaty – A legal and political analysis. 1. vydání. Cambridge: 2010, 448 s.

11. XxXXXXXX, Xxxx. Ireland’s EU referendum experience. Irish political studies. 1. vydání. United Kingdom: University of Kent, 2009, s. 446 s.

12. XXXXXXXXX, Xxxxx. Referenda ve vybraných zemích – srovnávací studie č. 1.178. 1. vydání. Praha: Kancelář poslanecké sněmovny, 2006, 28 s.

13. XXXXXXXXX, Xxx. Politický systém Irska. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Slon, 2007, 270 s.

14. XXXXX, Xxxx. Saying NO – an analysis of the Irish oppositin to the Lisbon Treaty. 1. Vydání. Ireland: The institute of international and european affairs, 2010, 104 s.

15. XXXXXX, Xxxxxxx. The referendum on Treaty of Lisbon in the Republic of Ireland. 1. vydání. Liverpool: Hope University, 2008, 9s.

16. XXXXXXX, Xxxxxx. Důvody Polské republiky pro vyjednání výjimky z aplikace Listiny základních práv EU. 1. vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, 6 s.

17. XXXXXXXX, Xxxxxx, XXXXXX, Xxxxxx. Fragmentace společných hodnot? Výjimka z Listiny základních práv Evropské unie. 1. vydání. Současná Evropa, 2010, 81 s.

18. XXXXX, Xxxxxx. Prezident republiky k Lisabonské smlouvě. Vyd. 1. Editor Xxxxxx Xxxxx. Praha: Euromedia, 2009, 63 s.

19. XXXXXXX, Aleš, WINTR, Xxx. Lisabonská smlouva a ústavní pořádek ČR. 1. vydání. Plzeň: vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2009, 378 s.

20. XXXXX, Xxxxxx. Party contestation of the Political Space and the European issue. 2003

21. XXXXXX, Xxxxxxxxx. České politické strany a evropská integrace – Disertační práce.

Brno: Masarykova univerzita, 2009, 131 s.

22. XXXXX, Xxxxx. Stranická disciplína při hlasování v PS ČR 2006-2012 – Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, 2009, 49 s.

Judikatura

1. Usnesení irského Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 1987, sp. zn. 1986 No. 12036P

2. Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států amerických ze dne 22. 1. 1973, č. 410

U.S. 113.

3. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 19/08, č. 446/2008 Sb. ( Lisabon I)

4. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS. 29/09, č. 387/2009 Sb. (Lisabon II)

Internetové zdroje

1. XXXXXX, Xxxx. Irsko [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx/

2. XXXXXX, Xxxx. Polsko [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxxx/>

3. XXXXXX, Xxxx. Česká republika [online]. Xxxxxxxx.xx, [cit. 17.11.2015]. Dostupné na

<xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/000/xxxxx/xxxxx-xxxxxxxxx/>

4. Ratifikační proces v členských státech EU. Ratifikační proces v členských státech EU

[online]. 2009 [cit.28.12.2015]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxx/xx/xxxxxxxxxx_xxxxxx/xxxxxxxx_xxxx/xxxxx_xxxxxxxx_xxxx/xxx abonska_smlouva/ratifikacni_proces_v_clenskych_statech.html>

5. Xxxxxx Xxxxxxx x'Xxxxxxx: The EU Treaty is the same as the Constitution. [online]. [cit. 26.12.2015]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxxxxx-xxx- eu-treaty-is-the-same-as-the-constitution-398286.html

6. XxXXXXXX, Xxxxx. Irish voters reject EU treaty. [online]. 2008 [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné z xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx/0000/xxx/00/xxxxxxx

7. XXXXXX, Xxxxxxx a kol. Attitudes and behaviour in the referendum on the Treaty of Lisbon. [online]. 2010 [cit. 29. 1. 2016]. Dostupné z:

<xxxxx://xxx.xxx.xx/x0xxx/Xxxxxxxxx%00xxx%00Xxxxxxxxx%00xx%00xxx%00Xxxxxx

%20Referendum%20on%20the%20Treaty%20of%20Lisbon.pdf>

8. About Fianna Fáil. [online]. 2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z:

<xxxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xx/xxxxx-xxxxxx-xxxx/>

9. The Green Party. Working for a better Ireland. [online]. [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z

<xxxxx://xxxxxxxxxx.xx/xxxxx/>

10. GOVERNEMENT OF IRELAND. History of governement – Thirtieth Dáil. [online]. 2008 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx.xx/xxx/Xxxxxxxxxx_Xxxxxxxxxxx/Xxxxxxx_xx_Xxxxxxxxxx/Xxx rtieth_Dáil.html>

11. About the Progressive democrats. [online]. 2016 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxx/00000000000000/xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxx ut_us/>

12. O´XXXXXXX, Xxxx. Ireland says NO (again). [online]. 2009 [cit. 1. 2. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxx.xxxxxxx.xxx/xxxxxxx/00/0/000.xxxx.xxxxxxxx>

13. Policies. [online]. 2016 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx>

14. Europe deserves better than the Lisbon Treaty. [online]. 2008 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/00000>

15. About us. [online]. 2016 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxx- us/>

16. COMMUNIST PARTY OF IRELAND. Welcome for the opposition to the Lisbon Treaty. [online]. 2008 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/x-xx.xxxx>

17. XXXXXXX, Xxxxxxxxx. Dvě třetiny lidstva jsou věřící, Češi jsou čtvrtý nejateističtější národ. [online]. xxx.xxxxxxx.xx, 15. dubna 2015 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxx/xxxx/_xxxxxx/xxx-xxxxxxx-xxxxxxx-xxxx-xxxxxx-xxxx-xxxx- ctvrty-nejateistictejsi-narod--1478805>

18. XXX, Xxxxxxx. Polish Catholics in dechne. [online]. xxx.xxxxxxxxx.xx.xx, 11. července 2014 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z:< xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx.xx/xxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxx/00000000/Xxxxxx- Catholics-in-decline.html >

19. Historia w latach 1989-2015. [online]. xxx.xxx.xx, [cit. 24. 2 . 2016]. Dostupné z:

<xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxxxx_x_xxxxxx_0000-0000/>

20. Statut Ligi Polskich Rodzin. [online]. xxx.xxx.xx, [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx/>

21. XXX, Xxx. Proces ratyfikacji Traktatu Lizbońskiego rozpoczęty. [online]. xxx.xxx.xx,

20. února 2008 [cit. 24. 2. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/-

/artykul/proces-ratyfikacji-traktatu-lizbonskiego-rozpoczety>

22. Poland could face EU treaty vote. [online]. xxx.xxx.xx.xx, 19. března 2008 [cit. 25. 2. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxxx.xxx.xx.xx/0/xx/xxxxxx/0000000.xxx>

23. House of Commons. The application of the EU charter of Fundamental Rights in the UK: a state of confusion. [online]. xxx.xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx, 2. dubna 2014 [cit.

3. 3. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xxxxxxxxxx.xx/xx/xx000000/xxxxxxxx/xxxxxxx/000/000.xxx>

24. Official Journal ot the European Union. PROTOCOL ON THE APPLICATION OF THE CHARTER OF FUNDAMENTAL RIGHTS OF THE EUROPEAN UNION TO POLAND AND TO THE UNITED KINGDOM. [online]. xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx, 17. prosince 2007 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné z <xxxx://xxx- xxx.xxxxxx.xx/XxxXxxXxxx/XxxXxxXxxx.xx?xxxxXX:X:0000:000:0000:0000:XX:XXX>

25. Prohlášení Polské republiky k Listině základních práv EU č. 61 [online]. www.eur- xxx.xxxxxx.xx, [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z <xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx>

26. Prohlášení Polské republiky k protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a Spojeném království č. 62 [online]. xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z <xxx.xxx-xxx.xxxxxx.xx>

27. Právo a spravedlnost. Partia. [online]. 2014 [cit. 4. 3 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxx/xxxxx-x-xxxxxxxxxxxxxx >

28. Sebeobrana Polské republiky. Statut partii – „SAMOOBRONA“. [online]. 29. května 2011 [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxxxxxxxxx.xxx.xx//xxxxx/00.Xxxxxx/00.Xxxxxxxxxxx/xxxxxx.xxx>

29. Liga polských rodin. Statut Ligi poslkich rodzin. [online]. [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx/>

30. Koalice v Polsku se rozpadá, na podzim budou volby. [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. srpna 2007 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxx/xxxxxxx-x-xxxxxx-xx-xxxxxxx-xx-xxxxxx- budou-volby_19051.html >

31. Polské parlamentní volby vyhrála pravice. [online]. xxx.xxx.xx.xx, 26. září 2005 [cit.

5. 3. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxx.xx.xx/xxxxx/xxxxxxxxx/xxxxx/0000/00/000000_xxxxxx_xxxx_0000.xxxx l>

32. Občanská platforma. Statut Platformy Obyvatelskiej. [online]. xxx.xxxxxxxxx.xxx, 23. listopadu 2013 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xxx/xxxxx/00/xxxxxx_xxxxxxxxx_xxxxxxxxxxxxx_xx_00_00_0000_xxx acznik_1.pdf >

33. XXXX, Xxxxxxxxxx. Batalia o Traktat lizboński. [online]. xxx.xxxxxxxxxxx.xxxx.xxx.xx, 4. května 2008 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: < xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xxxx.xxx.xx/0000000xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-x-xxxxxxx- lizbonski/>

34. Polská opozice ohrožuje ratifikaci Lisabonské smlouvy. [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 18. března 2008 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx- eu0/clanek/polska-opozice-ohrozuje-ratifikaci-lisabonske-smlouvy >

35. Ratifikace Lisabonské smlouvy jde v Polsku do finále, ČR udělala první krok. [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 2. dubna 2008 [cit. 7. 3. 2016]. Dostupné z

<xxxx://xxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxx-xx0/xxxxxx/xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxx-x- polsku-do-finale-cr-udelala-prvni-krok>

36. Xxxxxxxx.xx, Lisabonskou smlouvu zřejmě čeká další přezkum u Ústavního soudu. [online]. 2009 [cit. 7.1.2016]. Dostupné z: http:<//xxx.xxxxxxxx.xx/xx-x-xxxxxxxx- unii/clanek/lisabonskou-smlouvu-ceka-dalsi-prezkum-u-ustavniho-soudu-006401>

37. Návrh skupiny senátorů na posouzení Lisabonské smlouvy pozměňující SEU a SFEU s Ústavním pořádkem ČR. Dostupný z :

<xxxx://xxxx.xxxxx.xx/xxxxxx/X_xxx_Xxxxxxxxx__xxxxxxx_00-0-0000.xxx>

38. Vláda České republiky, Vláda Xxxxx Xxxxxxxxx II., [online]. xxx.xxxxx.xx, 30. 4. 2009 [cit. 7. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxxxxx- minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/xxxxx-xxxxxxxxx-2/prehled-ministru- 24440/>

39. Vláda České republiky, Vláda Xxxx Xxxxxxxx., [online]. xxx.xxxxx.xx, 13. 7. 2010 [cit.

7. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxx.xx/xx/xxxxxxx-xxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxx- vlad/prehled-vlad-cr/1993-2010-cr/xxx-xxxxxxx/prehled-clenu-vlady-9--4--2009---13--7-

-2010--74281/>

40. Volební program ODS. Řešení místo strašení. [online]. xxx.xxx.xx, 2009 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx_0000xx.xxx>

41. Volební program ODS. Společně pro lepší život. [online]. xxx.xxx.xx, duben 2006 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxx/xxxxxxxx/xxxxxxx_0000.xxx >

42. XXXXXXXX, Xxx. Rozvojová politika ČR a EU: Partnerství místo konkurence. [online]. 2010 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné z: <xxxx://xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xx/xxxxxxxxx-xxxxxxxx-xx- a-eu-partnerstv%C3%AD-m%C3%ADsto-konkurence1>

43. XXXX, Xxxxxxxx a kol. Xxxxxx Xxxxx už není čestným předsedou ODS [online]. xxx.xxxxxxx.xx, 6. 12. 2008 [cit. 8. 1. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxx/_xxxxxx/000000>

44. Ústřední kancelář KDU-ČSL. Volební program – Volte rozum, 2006 [online]. xxx.xxx.xx, 2006 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné z < xxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxxxx/0xx00x00-0000-00xx-xxx0-000x0x000000/Xxxxxxx- program-2006-2010.aspx >

45. United Green parties in Europe. Charta Evropských zelených. [online]. 14. října 2006 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné na < xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xx- content/uploads/2013/09/charta_evropskych_zelenych_v2.pdf>

46. XXXXXXX, Xxxxxxx. Schvalme Lisabonskou smlouvu do týdne, žádají Zelení [online]. xxx.xxxxxxxx.xx, 26. 11. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxxxxx.xxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx-xx-xxxxx- zadaji-zeleni/r~i:article:623185/>

47. XXXXXXXX, Xxxx. Ratifikace Lisabonské smlouvy zůstává prioritou ČSSD. [online]. xxx.xxxx.xx, 17. října 2009 [cit. 8. 2. 2016]. Dostupné na <xxxxx://xxx.xxxx.xx/xx- stazeni/videogalerie/video-novinky/ratifikace-lisabonske-smlouvy-zustava-prioritou- cssd/>

48. XXXXX, Xxx. Komunisté vyslovili Lisabonské smlouvě „měkké ne“, socialisté rezolutní ano [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. 4. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxx- ne-socialiste-rezolutni-ano>

49. XXXXXX, Xxxxxxxx. Lisabonská smlouva [online]. xxx.xxxx.xx, [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na <xxxx://xxx.xxxx.xx/xx-xxxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx-xxxxxxx/xxxxxxxx- spidla-lisabonska-smlouva/>

50. XXXXX, Xxx. Komunisté vyslovili Lisabonské smlouvě „měkké ne“, socialisté rezolutní ano [online]. xxx.xxxxx.xx, 11. 4. 2008 [cit. 11. 1. 2016]. Dostupné na

<xxxx://xxxxxx.xxxxx.xx/x0-00000000-xxxxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxx-xxxxx- ne-socialiste-rezolutni-ano>

Právní předpisy

1. Lisabonská smlouva

2. Litina základních práv Evropské unie

3. Constitution of Ireland – 1st July 1937 (Irská Ústava – 1. července 1937)

4. Electoral act – 1992 (Irský volební zákon – 1992)

5. Referendum act – 1994 (Irský zákon o referendu – 1994)

6. Ústavní zákon č. 78/483, Ústava Polské republiky

7. Zákon o plánování rodiny, 7. ledna 1993, Polsko

8. Trestní zákon, 6. Června 1997, Polsko

9. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

10. Prohlášení o přednosti práva, Závěrečný mezivládní akt zn. C83/335

11. Smlouva o Evropské unii

12. Zákon č. 395/2001 Sb. Čl. 1 Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. tzv. Euronovela

13. Zákon č. 182/1993 Sb., O Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

14. Smlouva o fungování Evropské unie

Summary

This diploma thesis disserts on the problematics of the ratification of the Lisbon treaty in three selected countries. The Lisbon treaty is one of the latest documents which essentially changes the structure of the European union itsefl and creates other dissimilarities in the process of the european integration. The process of its ratification brings an interesting angle of view on the stated problematics, because it enables us to compare the topic in different way in comparison with recent studies which are usually focused on just one state. The objective of this thesis was to gather the sufficient amount of data about particular countries, compare them and find out how much they differ from each other. Afterwads, the autor was able to answer his research questions and prove or falsify his foregiong hypotheses.

In the process of research, the autor successfully answered his research questions and was even able to verify both hypotheses which he stated before the start of his research. Thus, the autor can declare that his reserach was successfull and it proceeded according his expectations.

Despite the autor has found out that the process of ratification was quite different in mentioned countries, we can find many similar fragments of the process (mainly the political reasons), which took very important role in accepting the Treaty.

It is important to mention that during the research, the autor was enriched from many resources which he did not known since. He was given many new pieces of knowledge, especially from field of european law and the Lisbon treaty itself. The research about three selected countires was a great contribution to authors actual knowledge of their history and mainly their attitude to european integration. Beside other, the autor learned many new ways how to work with scholar resources and electronical information systems.

The large amount of foreign resources granted a new point of view for the author, because before the research he was mainly focused on the native studies.

The author evaluates his research as very helpful and positive for his future studies and suggests that the research of another states and their attitudes to european integration and Lisbon treaty might be interesting and helpful.

Shrnutí

Tato diplomová práce pojednává o problematice ratifikace Lisabonské smlouvy ve třech vybraných zemích. Lisabonská smlouva je jedním z posledních dokumentů, který zásadně mění strukturu Evropské unie jako takové a zavádí zásadní změny v dosavadní formě evropské integrace. Zkoumání ratifikace ve třech rozdílných zemích přináší zajímavý pohled na zkoumanou problematiku, jelikož umožňuje porovnat tyto procesy z jiného pohledu než u dosavadních studií, které jsou většinou zaměřeny pouze na jednu zemi. Úkolem této práce bylo shromáždit dostatečné množství informací o dané problematice, tyto informace porovnat a zjistit, jak se procesy ratifikace v jednotlivých zemích liší nebo naopak podobají. Tímto způsobem bylo autorovi umožněno odpovědět si na své výzkumné otázky a vyvrátit či potvrdit si předem stanovenou hypotézu.

V průběhu výzkumu byl autor schopen úspěšně odpovědět na své výzkumné otázky a dokonce byl schopen úspěšně potvrdit stanovené hypotézy. Autor tak může potvrdit, že jeho výzkum byl úspěšný a probíhal podle jeho očekávání. Přesto, že autor došel k závěru, že proces ratifikace byl ve vybraných zemích odlišný, lze v těchto zemích najít podobné fáze v procesu ratifikace, zejména v politické rovině, které hrály velmi důležitou roli v procesu přijímání smlouvy.

Je důležité zdůraznit, že v průběhu výzkumu měl autor příležitost seznámit se s mnohými novými informačními zdroji, se kterými se dosud nesetkal. Dostalo se mu tak mnohých nových znalostí, zejména z oblasti evropského práva a Lisabonské smlouvy jako takové. Výzkum tří vybraných zemí také autora obohatil o mnohé nové znalosti těchto z historie těchto zemí, zejména pak o procesu jejich integrace do Evropské unie. Autor se mimo jiné také do značné míry naučil pracovat s některými novými zdroji, zejména pak s elektronickými. Množství nových zahraničních zdrojů pak autorovi poskytlo nový rozhled ve vztahu k dané věci, jelikož před psaním této práce se zabýval hlavně zdroji tuzemskými.

Autor tak na závěr hodnotí svůj výzkum jako pozitivní a prospěšný pro svá budoucí studia a výzkum a navrhuje, že výzkum ve vztahu k dalším členským zemím a jejich postoji k evropské integraci a Lisabonské smlouvě by byl zajisté prospěšný a zajímavý.

Seznam klíčových slov

Lisabonská smlouva, ratifikace, Evropská unie, Smlouva o fungování Evropské unie, Smlouva o Evropské unii, Listina základních práv EU, vláda, parlament, prezident, Ústavní soud, referendum, Ústava, přezkum.

Key words list

The Lisbon treaty, ratification, European union, Treaty on the Functioning of the European Union, Treaty on European Union, Euroepan charter of fundamental rights, governement, parlament, president, constitutional court, referendum, constitution, review

Document Metadata

Table of Contents

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Document Metadata