UNIVERZITA KARLOVA
UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta
Xxx. Xxxxxx Xxxxx
Smlouva o dílo
se zaměřením na stavbu jako předmět díla
Rigorózní práce
Pověřený akademický pracovník: xxx. XXXx. Xxxxxx Xxxxxx, Ph.D. Tematický okruh: občanské právo
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 31. 5. 2020
Prohlašuji, že jsem předkládanou rigorózní práci vypracoval samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
Dále prohlašuji, že vlastní text této práce včetně poznámek pod čarou má 309 759 znaků včetně mezer.
Xxx. Xxxxxx Xxxxx
V Praze dne 31. 5. 2020
Poděkování
Rád bych na tomto místě poděkoval doc. JUDr. Xxxxxxx Xxxxxxxx, Ph.D. za pomoc a podnětné rady při vedení mé rigorózní práce.
Dále xxxx rád poděkoval mé partnerce za veškerou podporu a pochopení v době, kdy jsem věnoval svůj čas zpracování této rigorózní práce, a mým rodičům za všechnu pomoc v průběhu celého studia.
OBSAH
1 Historický vývoj smlouvy o dílo 4
1.4 Zákoník mezinárodního obchodu 8
1.6 Občanský zákoník 1964 a obchodní zákoník 10
1.7 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 11
2 Smlouva o dílo a její forma 13
2.1.1 Předmět závazku zhotovitele 14
2.1.2 Předmět závazku objednatele 16
2.2 Forma smlouvy o dílo a jejích změn 16
3.2 Stavba jako předmět díla 23
3.2.4 Úvahy de lege ferenda 29
3.3 Vymezení předmětu díla z hlediska určitosti 30
4.2 Způsob stanovení ceny díla 34
4.2.1 Cena určená pevnou částkou 34
4.2.2 Cena určená odkazem na rozpočet 34
4.2.3 Cena určená odkazem na rozpočet daný s výhradou 38
4.2.5 Cena díla za jiné srovnatelné dílo 41
4.3 Právo na zaplacení ceny díla 41
5.1 Osobní provádění díla zhotovitelem 45
5.2 Provádění díla s potřebnou péči zhotovitele 45
5.5 Provádění díla samostatně 49
5.6 Oznamovací povinnost zhotovitele při nevhodnosti věci či příkazu 50
5.7 Skryté překážky týkající se místa stavby 53
5.8 Kontrola provádění díla objednatelem 54
6.3 Právní povaha předávacího protokolu 59
6.4 Povinnost objednatele dílo převzít 62
6.5 Povinnost objednatele převzít stavbu jako předmět díla 63
6.6 Převzetí díla s výhradami 64
6.7 Předání díla po částech 65
7 Vlastnické právo ke stavbě jako předmětu díla 66
7.1 Stavba, která je součástí pozemku 66
7.2 Stavba, která není součástí pozemku 67
8 Vady stavby jako předmětu díla 69
8.2 Zjevné a skryté vady díla 70
8.4 Objednatelova práva z vadného plnění 74
8.5 Solidární odpovědnost v případě stavby jako předmětu díla 77
8.5.1 Solidární odpovědnost poddodavatele zhotovitele 77
8.5.2 Solidární odpovědnost projektanta 79
8.5.3 Solidární odpovědnost dozoru stavby 80
8.5.4 Zproštění zhotovitele povinnosti z vady 81
9.4 Právní úprava víceprací v občanském zákoníku 86
9.5 Vícepráce a právo zhotovitele na úhradu jejich ceny 87
9.5.1 Právo z titulu bezdůvodného obohacení 87
9.5.2 Právo z titulu náhrady škody 90
9.6 Otázka souvislosti víceprací se sjednaným rozsahem díla 90
9.7 Sjednání víceprací bez dopadu na další povinnosti zhotovitele 93
10 Zánik závazku se zaměřením na odstoupení od smlouvy o dílo 96
10.1 Odstoupení od smlouvy 97
10.1.1 Obecné důvody pro odstoupení od smlouvy 97
10.1.1.1 Porušení smlouvy podstatným způsobem 98
10.1.1.2 Prodlení 98
10.1.2 Zvláštní důvody pro odstoupení od smlouvy o dílo ze strany objednatele 99
10.1.2.1 Porušení povinnosti zhotovitele provádět dílo řádným způsobem 99
10.1.2.2 Podstatné překročení ceny určené odhadem 99
10.1.2.3 Zvýšení ceny díla při rozpočtu daného s výhradou 100
10.1.3 Zvláštní důvody pro odstoupení od smlouvy o dílo ze strany zhotovitele 100
10.1.3.1 Neposkytnutí součinnosti 100
10.1.3.2 Nevhodná povaha věci či příkazu 101
10.1.4 Skryté překážky jako důvod pro odstoupení od smlouvy o dílo 101
10.2 Vypořádání smluvních stran při odstoupení od smlouvy o dílo 102
10.2.1 Vypořádání zpracovaných věcí 102
10.2.2 Vypořádání dle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení 104
10.3 Úvahy de lege ferenda 105
11 Zajištění ve smlouvě o dílo a ochrana práv objednatele 107
11.1 Smluvní pokuta 107
11.2 Zádržné 109
11.3 Finanční záruka 111
11.4 Automatická sleva z ceny díla 113
12 Komparace české a německé právní úpravy 116
12.1 Definice smlouvy o dílo obecně 116
12.2 Definice smlouvy o dílo, jejíž předmětem je stavba (Bauvertrag) 117
12.3 Cena díla 118
12.3.1 Způsob určení ceny díla 118
12.3.2 Postupné splácení ceny díla 119
12.3.3 Splatnost ceny díla 119
12.4 Převzetí díla 121
12.5 Změna smlouvy o dílo a právo objednatele jednostranně nařídit změnu díla 123
12.5.1 Změna výsledku předvídaného smlouvou o dílo 123
12.5.2 Změna ceny díla v důsledku změny smlouvy o dílo 125
12.5.3 Předběžné opatření 126
12.6 Přehled dalších odlišností české a německé právní úpravy smlouvy o dílo 127
Závěr 129
Seznam zkratek 134
Seznam použitých zdrojů 135
Abstrakt, klíčová slova 142
Abstract, keywords 143
Úvod
Stavebnictví patří bezesporu mezi stěžejní odvětví ekonomiky České republiky, ve kterém jsou právní poměry osob upraveny v převážné většině případů smlouvou o dílo. Je až pozoruhodné, kolik právních problémů tento smluvní typ, jehož předmětem je stavba, skýtá. To je ostatně patrné i z rozsáhlé judikatury českých soudů. Přestože se s každým závazkem pojí problematické otázky, v případě stavby jako předmětu díla je to o to více komplikovanější, protože se na jejím provádění podílí zpravidla velké množství osob z řad různých profesí; každá z nich na jiné části. Jelikož se plnění těchto osob často k dosažení kýženého výsledku navzájem podmiňují, může mít porušení povinnosti ze smlouvy o dílo jedné z nich negativní dopad i na plnění ostatních osob. Pokud nejsou smluvní strany schopné dospět k dohodě a v nezbytném rozsahu změnit obsah závazku, neblaze se to projeví na provádění stavby jako celku.
Ačkoli nelze pochopitelně srovnávat stavbu malého rodinného domku s rozsáhlou výstavbou bytových domů či nákupního centra, obecně lze říct, že na počátku stavebního záměru stojí vždy investor v pozici objednatele, pro kterého celou stavbu provádí stavební společnost v pozici generálního zhotovitele (dodavatele). Generální zhotovitel (dodavatel) přitom jednotlivé dílčí části stavby provádí za pomocí svých specializovaných subdodavatelů, kteří často využívají k provádění díla ještě dalších osob. V rámci jedné stavby tak vzniká velké množství právních poměrů, které, byť jsou do jisté míry na sobě právně nezávislé, jsou navzájem ovlivňovány. Na provádění stavby dále působí i osoby, které stály na počátku samotného stavebního záměru, zejm. architekt či projektant. Nezřídka se totiž stává, že se provádění díla zkomplikuje z důvodu vadného nebo neúplného projektu. Pak je třeba vzít v potaz i klimatické podmínky, pro které se může provádění stavby značně protáhnout. Zkomplikovat dokončení díla mohou v neposlední řadě i zásahy ze strany orgánů veřejné správy, pakliže toto nevyhoví veřejnoprávním předpisům.
Právě z důvodu komplikovanosti stavby jako předmětu díla, kdy je v praxi třeba reagovat na spoustu skutečností ovlivňujících její provádění, s sebou toto téma nese z mého pohledu velmi zajímavé právní otázky, Ať už se jedná o změnu obsahu závazku, součinnost smluvních stran, právo zhotovitele na úhradu víceprací nebo právo smluvní strany od smlouvy o dílo odstoupit, a s tím spojené i vypořádání vzájemně poskytnutých plnění.
Cílem této rigorózní práce je nejen popsat a zhodnotit právní úpravu stavby jako předmětu díla obsaženou v občanském zákoníku, ale především nastolit problematické právní otázky ze smlouvy o dílo a hledat na ně odpovědi v kontextu dosavadní judikatury, popřípadě názorů jiných autorů. Snahou je rovněž zamyslet se částečně nad řešením právních problémů de lege ferenda. Přestože tato práce poskytuje komplexní náhled na právní úpravu smlouvy o dílo se zaměřením na stavbu jako předmět díla, zvláštní pozornost textu bude věnována zejména definičnímu vymezení stavby, otázce provedení díla, fenoménu víceprací, problematice odstoupení od smlouvy nebo ochraně práv objednatele. Cílem této rigorózní práce je nabídnout i srovnání české právní úpravy s právní úpravou Spolkové republiky Německo, která je nepochybně v mnohém co do řešení sporných případů vzniklých z důvodu rozličných shora nastíněných vlivů ve stavebnictví velmi inspirativní.
Text této práce je rozvržen do úvodu, dvanácti kapitol a závěru. První kapitola pojednává o smlouvě o dílo z historického pohledu. Druhá kapitola se věnuje definičnímu pojetí smlouvy o dílo, tj. co je předmětem závazku objednatele, a co zhotovitele. Jelikož dochází v průběhu provádění díla k nutnosti na náhlé změny v důsledku vnějších okolností reagovat, věnuje se kapitola rovněž změně obsahu závazku. Třetí kapitola pojednává o díle jako takovém, jeho definičním pojetí, vymezení ve vztahu ke kupní smlouvě, a především pak o výkladu pojmu stavba. Právě pojetí stavby je z občanskoprávního hlediska velmi problematické, což vyvolává právní nejistotu, kdy se zvláštní úprava pro stavbu jako předmět díla použije. V kapitole čtvrté je šířeji popsána cena za dílo, jelikož právní úprava počítá s více způsoby, jak může být úplata stanovena. V kapitole páté jsou rozebrány práva a povinnosti smluvních stran při samotném provádění díla, ať už se jedná o způsob provádění zhotovitelem, nebo součinnost či příkazy objednatele. Kapitola šestá se věnuje otázce, kdy je povinnost zhotovitele provést dílo splněna, tj. především problematice spojené s dokončením a předáním díla. Kapitola sedmá je zaměřena na vlastnické právo ke stavbě s ohledem na zásadu superficies solo cedit a vymezení stavby jako věci v právním slova smyslu dle současné právní úpravy. Kapitola osmá se věnuje právům z vadného plnění s důrazem na solidární odpovědnost jiných osob nežli zhotovitele za vadně provedené dílo. V kapitole deváté je pojednáno zřejmě o nejčastějším sporu mezi objednatelem a zhotovitelem, a to o vícepracích a právu zhotovitele na jejich úhradu. Kapitola desátá popisuje způsoby zániku závazku ze smlouvy o dílo s akcentem na problematiku spojenou s odstoupením od smlouvy o dílo, jelikož v případě stavby je právě vypořádání smluvních stran při zrušení závazku ex tunc
velmi komplikované. V kapitole jedenácté jsou uvedeny způsoby zajištění, resp. utvrzení, splnění povinností smluvních stran. Zvláštní pozornost je pak věnována ochraně práv objednatele v podobě institutu zádržného nebo automatické slevy z ceny díla. Kapitola dvanáctá je věnována komparaci české a německé právní úpravy smlouvy o dílo. V závěru se čtenář této práce dozví o mém zhodnocení právní úpravy smlouvy o dílo, a o tom, jak by se mělo dle mého názoru k problematickým právním otázkám vztahujících se ke stavbě jako předmětu díla v kontextu dosavadní judikatury přistupovat, a to i při úvahách de lege ferenda a komparaci s německou právní úpravou.
Při zpracování této rigorózní práce byla použita metoda deskriptivní provázána
s metodou analytického myšlení a metoda komparativní.
Rigorózní práce vychází z právního stavu ke dni 31. 5. 2020.
1 Historický vývoj smlouvy o dílo
1.1 Římské právo
Již ve starém Římě vznikaly mezi osobami právní poměry za účelem zhotovení určitého díla. Xxxxxxx o dílo se řadila dle římského práva do skupiny smluv locatio- conductio spadajících mezi konsenzuální kontrakty. Tato skupina zahrnovala tři typy smluv, a to nájemní smlouvu (locatio-conductio rei), pracovní smlouvu (locatio- conductio operarum), a smlouvu o dílo (locatio-conductio operis).
Předmětem locatio-conductio operis byl výsledek užití cizí pracovní síly, avšak materiál, ze kterého conductor pracoval, musel být poskytnut zadavatelem, tj. locatorem. V situaci, kdy by conductor použil ke zhotovení díla materiál vlastní, jednalo by se z pohledu římského práva o smlouvu trhovou spadající do kategorie smluv emptio- venditio.1
Pokud šlo o vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, locator měl povinnost materiál předat a zaplatit za dílo smluvenou cenu, a conductor měl povinnost dohodnuté dílo osobně zhotovit, příp. pomocí člena své rodiny či otroka.2 Již římské právo přitom počítalo i se situací, kdy conductor zadal zhotovení díla dalšímu řemeslníkovi. Pak se jednalo o tzv. sublocatio3 odpovídající dnešnímu provádění díla subdodavatelem.
Základ smlouvy o dílo se do jisté míry odlišoval od podoby, v jaké ji známe dnes. Dle současné právní úpravy totiž není hlavním hlediskem skutečnost, kdo dodává materiál, byť i tato je z pohledu odlišení od dnešní kupní smlouvy významná.4 Římské právo přitom pamatovalo i na případ, kdy došlo ke zhotovení díla z materiálu třetí osoby, a pro takovou smlouvu užívalo označení locatio-conductio irregularis.5
Přestože právní úprava smlouvy o dílo v římském právu nebyla tak rozsáhlá, jako je tomu nyní, bezesporu dalo římské právo v podstatných rysech základ jejímu dnešnímu pojetí, jelikož se jednalo o určitou činnost osoby poskytovanou za úplatu.
1 Xxxxx, X. xx XXXXX, X., XXXXXXXX X., XXXXX, V. Římské právo. Praha: C.H. Xxxx, 1995, s. 255.
2 XXXXXXXX, M. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2011, s. 189.
3 Tamtéž, s. 190.
4 Srov. Xxxxxx, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055– 3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 45.
5 Xxxxx, J. in XXXXX, X., XXXXXXXX X., XXXXX, V. Římské právo. Praha: C.H. Xxxx, 1995, s. 255.
1.2 Obecný zákoník občanský
Přijetím zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 1812, na našem území ještě nedošlo k výslovné úpravě smlouvy o dílo, jelikož obecný zákoník občanský upravoval v § 1151 a násl. pouze tzv. smlouvu námezdnou, přestože se tato smlouvě o dílo podobala. Smlouva námezdná vznikla tehdy, zavázal-li se někdo „konati služby nebo zhotoviti dílo za jistou mzdu v penězích“.
Smlouva o dílo byla do obecného zákoníku občanského zakotvena až přijetím císařského nařízení č. 69 ř. z. ze dne 19. 3. 1916, kdy došlo ke změně znění předmětného ustanovení upravujícího námezdnou smlouvu.
Ustanovení § 1151 účinné ke dni 1. 1. 1917 tak již rozlišovalo mezi smlouvu služební a smlouvou o dílo, k jejímuž uzavření došlo tehdy, převzal-li někdo závazek
„zhotoviti nějaké dílo za plat“. Smlouvou služební se naopak rozuměl závazek „konati jinému po nějakou dobu služby“. Oba typy smluv přitom byly řazeny mezi tzv. smlouvy pracovní. Jedním z rozlišovacích hledisek mezi smlouvou o dílo a smlouvou služební byl prvek samostatnosti plnění zhotovitele, typický právě pro smlouvu o dílo. Komentářová literatura k rozlišení mezi oba smluvními typy dále uvádí i časové hledisko, když v případě smlouvy služební se jednalo o práci konanou po přechodnou dobu, zatímco v případě smlouvy o dílo se jednalo o závazek zhotovitele poskytnout v určitém čase výsledek.6
Pokud šlo o definici díla jako takového, byť jeho vymezení, na rozdíl od dnešní právní úpravy, v obecném zákoníku občanském nenalezneme, rozuměl se jím nejen trvalý výsledek hmotné podoby, ale i výsledek nehmotný.7 Mohlo se jednat o koncert, divadelní představení, přednášku, lékařské ošetření či doprava osob a věcí.8 Pojetí díla v tehdejší době bylo tedy velmi široké, a dnešní občanskoprávní úprava se k tomuto vymezení opět přiklání.9
Právní úprava smlouvy o dílo byla dále obsažena v ustanoveních § 1165 až
1171 OZO. Ačkoli byla tehdejší právní úprava ve srovnání s právní úpravou obsaženou
6 Xxxxxx, F. in XXXXXX, X., XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl 5, (§§ 1090 až 1341). Praha: X. Xxxxxxx, 1937, s. 191.
7 Tamtéž, s. 191
8 Xxxxxxxx, X. in XXXXXX, F., XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl 5, (§§ 1090 až 1341). Praha: X. Xxxxxxx, 1937, s. 323 - 324.
9 Srov. kapitolu 3.
v občanském zákoníku velmi strohá, charakteristické rysy smlouvy o dílo byly již tehdy shodné s její dnešní podobou.
Zhotovitel10 měl povinnost provést dílo osobně. V případě, že došlo ke zmaření provedení díla z důvodů na straně objednatele, zhotovitel měl právo na zaplacení ceny díla (platu) sníženou o to, co neprovedením díla ušetřil. Pakliže docházelo k provádění díla částečně (po kusech), měl zhotovitel právo požadovat zaplacení poměrné části ceny díla (platu). Obecný zákoník občanský v § 1170a, stejně jako je tomu dnes, pamatoval i na případ, kdy byla cena díla (plat) stanovena na základě rozpočtu se zárukou jeho správnosti či úplnosti, a kdy zhotovitel nemohl požadovat zvýšení ceny díla (platu), pokud se objevila potřeba prací nepředvídaně velkých nebo nákladných. Neboli již tehdy byl zhotovitel z pozice odborníka garantem, že je schopen dílo za smluvenou cenu (plat) provést.
Právní úprava obsažená v obecném zákoníku občanském byla obdobná i v tom, že zákonodárce výslovně pamatoval na rozlišování mezi smlouvou o dílo a tehdejší smlouvou trhovou, dnes kupní smlouvou.11 Na rozdíl od dnešní právní úpravy obsažené v § 2086 odst. 2 ObčZ byla tehdejším hlavním rozlišovacím znakem skutečnost, kdo dodal látku k provádění díla. Pokud to byl objednatel, zpravidla se jednalo o smlouvu o dílo. Dle komentáře bylo ovšem nutné zohledňovat taktéž způsob provádění díla, resp. zda je toto zhotovováno dle individuálních specifických potřeb.12
Hlavní odlišností od dnešní podoby smlouvy o dílo bylo nepochybně právo objednatele odstoupit od smlouvy podle libosti kdykoli, nebo skutečnost, že objednatel neměl ze zákona povinnost dílo převzít, a tedy na okamžik převzetí nebylo vázáno právo zhotovitele požadovat zaplacení ceny (platu).13
Lze tak uzavřít, že ačkoliv byla právní úprava obsažená v obecném zákoníku občanském na rozdíl od dnešní právní úpravy stručnější, byla té dnešní do značné míry velmi podobná. Proto se domnívám, že je i komentářová literatura k obecnému zákoníku občanskému stále velmi inspirativní při výkladů právních problémů dnešní doby.
10 Pozn. autora: V terminologii obecného zákoníku občanského byl zhotovitel označován jako podnikatel. 11 Dle § 1166 OZO platilo: „Má-li ten, kdo vzal na sebe zhotovení nějaké věci, dodati látku, sluší smlouvu v pochybnostech pokládati za trhovou; dodá-li látku objednatel, sluší smlouvu v pochybnostech pokládati za smlouvu o dílo.“
12 Xxxxxxxx, A. in: XXXXXX, F., XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl 5, (§§ 1090 až 1341). Praha: X. Xxxxxxx, 1937, s. 335.
13 Tamtéž, s. 327.
1.3 Občanský zákoník 1950
Přijetím zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, došlo ke změně definice smlouvy o dílo. V § 448 ObčZ 1950 se stanovilo, že „Xxxxxxxx o dílo se zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno, že je za odměnu provede na své nebezpečí.“ Ani občanský zákoník 1950 tak ještě neužíval pojmu zhotovitel, avšak s dnešní právní úpravou byla shodná jeho povinnost provést dílo na své nebezpečí.
Právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku 1950 hodnotím problematicky s ohledem na nejednoznačnost právní terminologie. Nebylo totiž stanoveno, co se rozumí „provedením“ díla, tj. kdy ke splnění této povinnosti dojde.14 V ust. § 456 ObčZ 1950 se hovořilo o právu objednatele odstoupit od smlouvy, pokud nebylo „hotovo“ včas, a naopak v § 457 odst. 2 ObčZ 1950 se stanovilo, že pokud nebylo ujednáno jinak, zapravuje se odměna až po „skončení“ díla.
Pokud jde o podobnost právní úpravy s tou dnešní, lze zmínit ustanovení upravující nevhodnost příkazů objednatele, za které zhotovitel neodpovídal, a právo zhotovitele od smlouvy o dílo odstoupit, pakliže mu objednatel neposkytl součinnost ani v přiměřené lhůtě.
Dlužno podotknout, že za platnosti a účinnosti ObčZ 1950 byly přijaty zvláštní právní předpisy upravující právní poměry mezi tzv. socialistickými organizacemi. Mezi ně patřilo mj. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 6/1957 Sb., o hospodářských stavebních smlouvách, které upravovalo smluvní zabezpečování stavebních a montážních prací prováděných dodavatelským způsobem na stavbách, jejichž investory byly organizace socialistického sektoru s výjimkou jednotných zemědělských družstev. Jak uvádí Xxxxxxxxx, toto zákonné opatření mělo upravovat uzavírání tzv. generálních smluv a navazujících smluv ročních na základě schváleného úvodního projektu a příslušného rozpočtu, a vymezovalo základy dodavatelských systémů, tzn. generálního dodavatele, dodavatele stavebních prací, dodavatele montážních prací a poddodavatele.15 Právní poměry mezi účastníky hospodářských stavebních smluv tak byly upraveny odlišně od občanského zákoníku 1950.
V roce 1958 byl dále přijat zákon č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi, jenž upravoval několik smluvních typů, kupř. smlouvu o průzkumných nebo projektových pracích, smlouvu o stavebních pracích
14 Srov. § 2604 ObčZ.
15 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 10.
či smlouvu o montážních pracích, které by bylo možné podřadit pod dnešní právní úpravu
smlouvy o dílo.
V souvislosti s uvedenými právními předpisy lze uzavřít, že tehdejší právní úprava smlouvy o dílo v různých jejích podobách byla jednoduše poplatná politické situaci a socialistickému zřízení našeho státu.
1.4 Zákoník mezinárodního obchodu
Dne 1. 4. 1964 došlo spolu s nabytím účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, i k nabytí účinnosti zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).
Účelem přijetí zákoníku mezinárodního obchodu byla úprava majetkových vztahů v mezinárodním obchodním styku, a to na základě zásady plné právní rovnosti a nepřípustnosti jakékoliv diskriminace kteréhokoliv z účastníků mezinárodního obchodu, napomáhat tak rozvíjení hospodářských styků Československé socialistické republiky se všemi zeměmi, nehledě na rozdíly v jejich společenském a státním zřízení, a tím přispívat k upevnění mírového soužití a přátelství mezi národy.16
Právní úprava smlouvy o dílo byla obsažena v § 475 až 490 ZMO, přičemž lze konstatovat, že tato vykazovala mnoho podobností s dnešní právní úpravou. Dle § 476 ZMO měl zhotovitel povinnost provést dílo na svůj náklad a nebezpečí. Dle § 485 odst. 2 ZMO vznikal zhotoviteli nárok na odměnu až po odevzdání díla. Dle § 485 odst. 3 ZMO měl zhotovitel právo žádat při splnění zákonem stanovených podmínek přiměřenou odměnu již v průběhu provádění díla. Právní úprava počítala stejně tak se stanovením ceny díla na základě rozpočtu daného s výhradou či bez, a do značné míry obsahovala obdobnou právní úpravu v otázce vlastnického práva k dílu. Co se týkalo práv z vadného plnění, jako je tomu dnes, uplatnila se v souladu s § 490 ZMO ustanovení o kupní smlouvě. Jako praktické přitom hodnotím ustanovení týkající se otázky práva od smlouvy o dílo odstoupit. Dle § 490 ZMO totiž platilo, že odstoupit od smlouvy mohl objednatel jen v případě, že oprava nebyla možná a dílo pro své vady nemohlo sloužit smluvenému, popřípadě obvyklému účelu. Nebyla-li přitom oprava možná, avšak dílo mohlo v omezeném rozsahu sloužit tomuto účelu, příslušel objednateli nárok na přiměřenou slevu z odměny. Takovou právní úpravu dnes osobně postrádám v případě
16 Srov. § 1 ZMO.
smlouvy o dílo s předmětem stavby, kdy je vypořádání smluvních stran při odstoupení od
smlouvy velmi komplikované.17
1.5 Hospodářský zákoník
K 1. 7. 1964 nabyl účinnosti zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, který smlouvu o dílo speciálně neupravoval. Za zmínku stojí snad pouze jeho část osmá, ve které byla obsažena úprava týkající se hospodářských závazků v investiční výstavbě a při dodávkách vývozních investičních celků. Rozlišováno bylo přitom mezi poměrně velkým počtem smluvních typů; lze zmínit např. smlouvu o spolupráci na řešení nové technologie, smlouvu o dodávce průzkumných nebo projektových prací, smlouvu o dodávce technické pomoci projektové organizace, smlouvu o dodávce stavebních prací nebo dodávce stavební části, smlouvu o dodávce souboru strojů a zařízení nebo smlouvu o dodávce montáže.
Pro všechny tyto typy smluv vypočtené v hospodářském zákoníku byla charakteristická jejich kogentní povaha, přičemž jak uvádí Xxxxxxxxx: „Současné úpravě smlouvy o dílo se příliš nepodobaly, což bylo odrazem toho, že upravovaly vztahy vznikající při řízení národního hospodářství a při hospodářské činnosti socialistických organizací, tedy především vztahy podrobené státnímu řízení, aniž by poskytovaly příliš prostoru pro dohodu stran o obsahu vzájemných vztahů.“18
S citovaným názorem lze obecně nepochybně souhlasit, avšak srovnám-li kupř. předmět plnění právě ze smlouvy o dodávce stavebních prací a o dodávce stavební části dle § 299 odst. 1 HZ s dnešní právní úpravou, předmět plnění zhotovitele byl víceméně obdobný.19
Jsem názoru, že vzhledem k neurčitosti pojmu stavba, jak bude popsáno níže, bylo tehdejší pojetí plnění pro smluvní strany možná srozumitelnější, když hospodářský zákoník hovořil o stavebních pracích. Ostatně v praxi se stále velmi často setkávám právě s takto definovaným předmětem plnění.
Z praktického pohledu byla velmi dobře řešena povinnost objednatele
(odběratele) reklamovat vady v zápisu o převzetí, a to právě z důvodu předejití sporům
17 Srov. kapitolu 10.
18 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 12-13.
19 Dle § 299 odst. 1 platilo: „Smlouvou o dodávce stavebních prací se dodavatel zavazuje dodat odběrateli stavební práce, včetně stavebních hmot a dílců, popřípadě včetně stroj, zařízení a příslušné části projektové dokumentace.“
do budoucna ohledně vadného plnění zhotovitele.20 Právní úprava v hospodářském zákoníku dále pamatovala i na případ prodlení objednatele (odběratele) s převzetím díla, pokud šlo o otázku délky záruční doby. Záruční doba začala obecně plynout v souladu s § 300 odst. 2 HZ až od podpisu zmíněného zápisu o převzetí. Pokud byl objednatel (odběratel) v prodlení se zahájením přejímacího řízení nebo neoprávněně odmítal práce převzít, zkracovala se záruční doba v souladu s § 300 odst. 3 HZ o dobu prodlení. Vzhledem k tomu, že objednatelé nezřídka neoprávněně odmítají dílo převzít, přičemž běh záruční doby je vázán až na okamžik předání a převzetí díla, často bez vad a nedodělků, ochranu zhotovitele, která byla stanovena výslovně v hospodářském zákoníku, lze hodnotit jedině kladně.
1.6 Občanský zákoník 1964 a obchodní zákoník
Přestože zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nabyl účinnosti již 1. 4. 1964, k zařazení smlouvy o dílo do tohoto kodexu došlo až přijetím zákona č. 509/1991 Sb., a to s účinností ke dni 1. 1. 1992. K tomuto dni přitom nabyl účinnosti rovněž zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, čímž došlo k zavedení dvoukolejnosti právní úpravy smlouvy o dílo. V závislosti na povaze subjektů právního poměru se pak aplikoval příslušný právní předpis.
Jak vyplývá z § 261 odst. 1 ObchZ, obchodní zákoník upravoval závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku bylo s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. V souladu s § 262 odst. 2 ObchZ se tímto zákonem dále řídily i vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkaly zabezpečování veřejných potřeb.
V případě, že se nejednalo o subjekty uvedené v § 261 odst. 1 a 2 ObchZ, řídil se závazkový vztah založený smlouvou o dílo občanským zákoníkem 1964. Stranám však bylo ustanovením obsaženým v § 262 odst. 1 ObchZ ponecháno na vůli, zda právní úpravu smlouvy o dílo podřadí právní úpravě obsažené v obchodním zákoníku, nejednalo-li se o vztah mezi podnikateli.
Pokud šlo o vzájemný vztah mezi právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku a občanském zákoníku 1964, pakliže nebylo možné některé otázky řešit podle
20 Srov. § 300 odst. 1 HZ.
ustanovení obchodního zákoníku, v souladu s § 1 odst. 2 ObchZ se řešily podle předpisů práva občanského.
Vzhledem k tomu, že předmětem této práce je právní úprava smlouvy o dílo se zaměřením na stavbu jako předmět díla dle platné a účinné právní úpravy, není účelné blíže popisovat předchozí právní úpravu. Nemohu však nezmínit, že předchozí právní úprava smlouvy o dílo neobsahovala zvláštní ustanovení týkající se stavby jako předmětu díla, což osobně považuji vzhledem ke specifičnosti stavby za velký nedostatek. Co se týče dalších podstatných odlišností od současné právní úpravy, jedná se nepochybně o definici díla jako takového, které je dnes pojímáno v mnohem širším slova smyslu, a dále skutečnost, že zhotoviteli vzniklo právo požadovat zaplacení ceny díla až jeho řádným ukončením, tj. bez vad a nedodělků.21 Předchozí právní úprava tak byla ve vztahu ke zhotoviteli provádějícímu stavbu dle mého názoru příliš přísná.
1.7 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Současná právní úprava smlouvy o dílo je obsažena po rekodifikaci soukromého práva v § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nabytím jeho účinnosti dne 1. 1. 2014 došlo ke sjednocení právní úpravy smlouvy o dílo dříve obsažené v obchodním zákoníku a občanském zákoníku 1964.
Odstranění tzv. dvojkolejnosti právní úpravy lze dle mého názoru hodnotit pozitivně, jelikož odlišná právní úprava pro tento smluvní typ vyvolávala do 1. 1. 2014 mnoho výkladových problémů, které byly postupně odstraňovány rozhodovací praxí soudů.
Jak bude dále uvedeno, současná právní úprava smlouvy o dílo v mnohém na již zrušený kodex občanského práva 1964 a obchodní zákoník navazuje, a rovněž závěry vyslovené v judikatuře za předchozí právní úpravy jsou více či méně aplikovatelné i na právní poměry vzniklé za účinnosti občanského zákoníku.
Co se týká členění právní úpravy díla, tato je v občanském zákoníku rozdělena do čtyř oddílů. V prvním oddílu jsou upravena obecná ustanovení, na tento pak navazuje oddíl druhý nadepsaný jako určení ceny podle rozpočtu, následuje oddíl třetí upravující specifika stavby jako předmětu díla a ve čtvrtém oddílu se nachází úprava díla s nehmotným výsledkem.
21 Srov. § 536 odst. 1 a § 554 odst. 1 ObchZ.
Ačkoliv je téma této práce zaměřeno především na stavbu jako předmět díla, nelze se pochopitelně omezit pouze na oddíl třetí. Není-li totiž v oddílu třetím stanoveno jinak, aplikuje se subsidiárně ustanovení prvního oddílu.22 Nebude-li přitom možné posoudit právní poměr podle speciálních ustanovení upravujících smlouvu o dílo, nezbyde než postupovat podle obecných ustanoveních o závazcích.
Právní úpravu smlouvy o dílo, tak jako ostatně všechny typizované smlouvy, je nutné posuzovat vždy komplexně v celé šíři občanského zákoníku, jelikož na mnohé otázky právní úprava obsažená v § 2586 a násl. ObčZ nedává odpověď.
22 Srov. § 2623 ObčZ.
2 Smlouva o dílo a její forma
2.1 Předmět závazku
Dle § 2586 odst. 1 ObčZ platí, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.
Ačkoliv se v souladu s § 555 odst. 1 ObčZ posuzuje právní jednání podle svého obsahu, smluvní strany ne vždy správně podřadí předmět plnění právě pod definiční pojetí smlouvy o dílo. V praxi pak může dojít mezi smluvními stranami ke sporu, zdali se má aplikovat právní úprava dle smlouvy o dílo nebo jiný zákonem pojmenovaný smluvní typ, zejm. kupní smlouva. Z věty první § 2587 ObčZ je evidentní, že zákonodárce vymezuje dílo jakožto předmět plnění ve vztahu ke kupní smlouvě, jelikož v praxi je často velmi sporné, kterou právní úpravu z těchto dvou smluvních typů aplikovat. Základní pravidlo pro odlišení se nachází v § 2086 odst. 2 ObčZ, podle kterého platí, že za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.
Bányaiová v této souvislosti uvádí, že „charakteristickým rysem závazku založeného smlouvou o dílo je činnost vedoucí k určitému výsledku“.23 I přesto může být hranice mezi tím, zda převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti velmi tenká, kupř. pokud půjde o dodávku a montáž mobilních kontejnerů.24 Již opětovně jsem se setkal s tím, že objednatel se blíže nezamýšlí nad předmětem plnění, a předkládá automaticky zhotoviteli návrh smlouvy o dílo. Je pravdou, že při výrobě kontejneru jakožto staveništní buňky sice dochází k montážní činnosti, na místě samém se však často jedná pouze o jeho pokládku. Domnívám se, že v takové situaci je přiléhavé uzavřít právě kupní smlouvu. Opačná je ovšem situace, kdy je mobilní kontejner jakožto provozovna bistra vyroben dle specifických požadavků zákazníka, a následně přikotven na betonové základy, či pevně spojen s dalším zařízením nebo stavbou. Pak je dle mého názoru nepochybně namístě uzavřít smlouvu o dílo. Jinými slovy, i v případě zdánlivě stejného předmětu plnění se může jednou jednat o smlouvu kupní, a jindy zase o smlouvu o dílo.
23 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 29.
24 Pozn. autora: Jejich praktické využití dříve spočívalo převážně ke skladování materiálu či dočasnému užívání stavebníky na staveništi; dnes se však stále častěji užívají i za účelem provozování bistra, šaten na koupalištích či k provozu kanceláří nebo prezentaci zboží na veletrzích.
V této souvislosti se nabízí odkázat i na komentářovou literaturu k obecnému zákoníku občanskému, který vymezoval smlouvu o dílo ve vztahu k tehdejší smlouvě trhové. Jak uvádí Xxxxxxxx k rozlišení těchto smluvních typů: „Byla-li dodána látka podnikatelem, jest tu smlouva o dílo, jde-li o to, aby byl vyvolán pracovní výkon, t. j. o případy, v kterých jest objektivně podle názoru obchodu nutno, aby k dosažení objednaného předmětu byl vykonán pracovní výkon, a to právě vzhledem k oné iniciativě, naproti tomu o trhovou smlouvou, jde-li o případy, ve kterých objednatel vůbec neví, zdali jest k dosažení výsledku jím žádaného nutno, aby byl pracovní výkon teprve proveden druhou stranou nebo někým jiným, xxxxx podle zkušeností jest mu známo, že takové předměty jsou zhusta požadovány i jinými osobami a proto jsou snad i na skladě.“25 Názor vyslovený Xxxxxxxxxx je z mého pohledu velmi podnětný i pro současnou právní úpravu, jakým způsobem ke sporným případům přistupovat.
Pokud bych měl vyzdvihnout další odlišnost mezi smlouvou o dílo a kupní smlouvou, smlouva o dílo nemá charakter synallagmatického závazku, protože plnění zhotovitele (provedení díla) není podmíněno plněním objednatele (zaplacením sjednané ceny díla). K poskytnutí plnění obou stran totiž nedochází ve stejný okamžik.26
2.1.1 Předmět závazku zhotovitele
Z pohledu zhotovitele je jeho povinností ve smyslu § 2586 odst. 1 ObčZ provést dílo na svůj náklad a nebezpečí.
Povinností zhotovitele provést dílo na svůj náklad se rozumí, že je to právě zhotovitel, který nese po celou dobu veškeré náklady na provádění díla, a to až do vzniku jeho práva na zaplacení ceny díla.
V oboru stavebnictví, kdy se často jedná o dílo prováděné po dobu měsíců až let, je však časté, že se smluvní strany dohodnou na postupném splácení celkové ceny díla, případně poskytnutí záloh zhotoviteli. Zhotovitel může dokonce v souladu s § 2611 ObčZ žádat po objednateli během provádění díla přiměřenou část ceny díla s přihlédnutím k vynaloženým nákladům, čímž dochází do jisté míry ke zmírnění zákonného požadavku kladeného na zhotovitele. Zakotvení daného ustanovení do občanského zákoníku se jeví být z mého pohledu spravedlivým zejména s ohledem na
25 Xxxxxxxx, X. in XXXXXX, F., XXXXXXXX, X. Xxxxxxxx k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl 5, (§§ 1090 až 1341). Praha: X. Xxxxxxx, 1937, s. 336.
26 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006.
princip poctivého obchodního styku, jelikož by se zhotovitel v postavení drobného živnostníka mohl snadno dostat do problémů s financováním provádění díla, přestože by měl jednat již při uzavírání kontraktu z pozice odborníka, jak mu ukládá § 5 odst. 1 ObčZ.
Vzhledem k tomu, že je povinnost zhotovitele nést náklady na provádění díla podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, jde o úpravu kogentní, od které se nemohou strany smluvně odchýlit. Občanský zákoník však umožňuje smluvním stranám postupem dle
§ 2611 ObčZ tuto kogentní úpravu částečně prolomit.
Naopak výklad povinnosti zhotovitele provést dílo na své nebezpečí je z mého pohledu více problematický.
Jak se uvádí v odborné literatuře, je třeba striktně rozlišovat mezi prováděním díla na své nebezpečí dle § 2586 odst. 1 ObčZ jakožto essentialia negotii od nebezpečí škody na věci.27 Xxxxxxxxxx v této spojitosti konstatuje následující: „Povinnost zhotovitele provést dílo na své nebezpečí nelze ztotožňovat s otázkou nebezpečí škody na věci (§ 368 ObchZ), které nese v některých případech zhotovitel a v některých případech objednatel. Provedení práce na nebezpečí zhotovitele znamená jenom to, že případná škoda, která by mohla vzniknout v souvislosti s prováděním prací na majetku zhotovitele, bude zatěžovat jeho majetkovou sféru, pokud nebude nikdo, kdo by za ni odpovídal. Škoda na věci, která je předmětem díla, z tohoto nebezpečí bude vyňata v těch případech, kdy ji nese objednatel. V případech, kdy ji nese zhotovitel, bude součástí rizika zhotovitele.“ 28 Domnívám se, že povinnost zhotovitele provést dílo na vlastní nebezpečí
spočívá primárně právě v tom, že má plnou odpovědnost za provádění díla a s tím i za případně zvýšené náklady s prováděním díla spojené, jak vyplývá z § 2620 odst. 1 ObčZ.
Pokud jde o otázku nesení nebezpečí škody na věci, nejedná se již dle mého názoru o podstatnou náležitost závazku ze smlouvy o dílo, jelikož smluvním stranám nelze bránit v tom, aby si nesení nebezpečí škody na věci upravili dle jejich svobodné vůle. Ve prospěch tohoto výkladu svědčí i skutečnost, kdy si smluvní strany mohou odchylně od ustanovení zákona smluvit vlastnické právo k předmětu díla; tedy by si měly mít možnost smluvit i otázku nesení nebezpečí škody na věci. Ačkoli lze předpokládat, že v převážné většině případů tomu skutečně bude tak, že zhotovitel v rámci jeho povinnosti provádět dílo na vlastní nebezpečí ponese i nebezpečí škody na jím
27 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 32.
28 XXXXXXXXXX, X. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4.díl: § 409-565. Praha: Linde, 1997, s. 518.
prováděném díle, nelze z mého pohledu řadit tuto povinnost pod definiční znak smlouvy
o dílo dle § 2586 odst. 1 ObčZ.
V případě stavby jako předmětu díla pak právní úprava obsahuje v § 2624 speciální úpravu, podle které zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
2.1.2 Předmět závazku objednatele
Na rozdíl od povinností zhotovitele jsou dle mého názoru povinnosti objednatele vymezeny v definici smlouvy o dílo zcela jednoznačně. Objednatel má jednak povinnost dílo převzít, a jednak povinnost zaplatit cenu. Pokud jde o výklad pojmu převzetí, tímto jednáním se dílo dostává do sféry objednatele, s čímž jsou spojeny i další zákonem předvídané následky.29 Jelikož je smlouva o dílo smlouvou úplatnou, pochopitelně je objednatel povinen za provedení díla zhotoviteli zaplatit.
Přestože výkladově zřejmě nečiní vymezení povinností objednatele problém, pojí se s nimi v praxi jiné komplikované otázky, které budou blíže rozebrány v kapitole zabývající se cenou díla a jeho provedením.
2.2 Forma smlouvy o dílo a jejích změn
Občanský zákoník je založen na ústřední zásadě soukromého práva spočívající v autonomii vůle stran a z ní plynoucí neformálnosti právního jednání. Dle § 559 ObčZ platí, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Z ustanovení upravujících dílo nevyplývá, že by měly smluvní strany pro platné uzavření smlouvy užít písemnou formu, a tedy bude záležet pouze na objednateli a zhotoviteli, jakou formu zvolí.
Je nepochybné, že v případě smlouvy o dílo bude forma jejího uzavření úzce spjata s předmětem díla, resp. s jeho rozsahem či složitostí, a samozřejmě s výší ceny za dílo. Pokud půjde o výstavbu bytového domu, lze si jen stěží představit, že by mezi sebou podnikatelé zvolili formu ústní. Naopak bude-li se jednat např. o pouhé vymalování pokoje, mohou si smluvní strany vystačit i s ústní dohodou. Tehdy je však namístě, aby si smluvní strany zvážily pro vyloučení pochybností o obsahu smlouvy alespoň potvrzení
29 Srov. § 2624 ObčZ nebo § 2618 ObčZ.
tohoto obsahu ve smyslu § 1757 ObčZ, jelikož v případě sporu se může stát toto potvrzení důležitým důkazním prostředkem.
Ač je potvrzení dle § 1757 ObčZ jednostranným právním jednáním, kterým nedochází k uzavření smlouvy, nýbrž pouze k deklaraci určitého obsahu, obzvlášť v případě podnikatelů vyvolává takový potvrzovací dopis významné právní následky.30 Jak plyne z § 1757 odst. 2 ObčZ, potvrdí-li smlouvu při podnikání jedna strana vůči druhé v přesvědčení, že její potvrzení zachycuje obsah smlouvy věrně, platí smlouva za uzavřenou s obsahem uvedeným v potvrzení. Odstavec druhý předmětného ustanovení se přitom použije i tehdy, kdy smlouva byla uzavřena při podnikání jedné ze stran a obsah potvrdí druhá strana.
Deklaraci uzavřené smlouvy o dílo lze nepochybně doporučit vždy, došlo-li k uzavření smlouvy v ústní formě. Často se lze v praxi setkat s tím, že osobní vztahy mezi subjekty se v průběhu provádění díla změní, a v případě sporu je pak velmi obtížné pouze na základě výkladových pravidel dospět ke spolehlivému závěru o obsahu uzavřené smlouvy.31 Zejména ve stavebnictví je pak velmi častým jevem, že je třeba původně založený závazek změnit z důvodu víceprací, a bez písemné smlouvy o dílo, resp. přesného vymezení předmětu díla, se může zhotovitel dostat do velmi nejistého postavení co se týká jejich úhrady.32
Východiskem pro změnu právního jednání je § 564 ObčZ, který stanoví, že vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě. Takovým právním jednáním s předepsanou formou je typicky v souladu s § 560 ObčZ případ, kdy se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci. Jak bylo ovšem uvedeno výše, požadavek na formu právního jednání není v případě smlouvy o dílo stanoven, a tedy je ve smyslu § 564 ObčZ věty za středníkem třeba dbát na to, co si smluvní strany ujednaly. Vyžaduje-li totiž určitou formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. Neboli, přestože byla smlouva o dílo uzavřena v písemné formě, pakliže si smluvní strany výslovně nedohodnou možné změny výlučně písemnou formou, je pouze na jejich vůli, jakou formu změny jejich právního jednání zvolí. Jak vyplývá
30 Hulmák, M. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 182.
31 Srov. § 555 a násl ObčZ.
32 K problematice víceprací srov. kapitolu 9.
z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, není rovněž vyloučeno, že bude část smlouvy o dílo uzavřena ve formě písemné a část ve formě ústní.33
Poněkud problematickým se ovšem může jevit § 1906 ObčZ obsažený v části upravující změnu závazků, podle kterého platí, že ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li původní závazek zřízen v písemné formě. Mohlo by se tak zdát, že pokud byla smlouva o dílo uzavřena v písemné formě, je možná její změna pouze písemně. Toto ustanovení se však dostává do rozporu se shora uvedeným
§ 564 ObčZ, podle kterého pokud si to smluvní strany výslovně neujednaly, je pouze na jejich vůli, jakým způsobem změnu jejich závazku provedou. Jak uvádí Xxxxxx: „Máme za to, že normu obsaženou v § 1906 je třeba interpretovat v souladu s obsahem ustanovení
§ 564. Zdůrazňujeme, že obsahově v tomto případě nejde o vztah zvláštního a obecného, což nelze při zastávaném výkladu pominout.“34 Rovněž Bányaiová k formě změny závazku dospěla k závěru, že v případě absence ujednání stran může být i písemně uzavřená smlouva změněna ústně, případně i konkludentně.35 Osobně s tímto názorem s ohledem na autonomii vůle souhlasím.
Naopak odlišná situace je dána tehdy, kdy si smluvní strany ve smlouvě přímo ujednají její změnu pouze písemnou formou. V takovém případě je v souladu § 582 ObčZ nutné právní jednání v ústní formě považovat za neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Ve většině případů se však bude jednat pouze o neplatnost relativní, kdy je třeba vznést oprávněnou osobou námitku neplatnosti tohoto právního jednání, jinak bude v souladu s § 586 odst. 2 ObčZ považováno za platné. O absolutní neplatnost by se ve smyslu § 588 ObčZ mohlo jednat, pokud by se ujednání zjevně příčilo dobrým mravům anebo odporovalo zákonu a zjevně narušovalo veřejný pořádek.
Nutno podotknout, že osoba, na jejíž ochranu je neplatnost právního jednání stanovena, nemůže se vznesením námitky neplatnosti právního jednání otálet. Dle § 582 odst. 2 ObčZ totiž platí, že není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. Pokud tedy zhotovitel bude na základě dohody pokračovat v provádění díla dle změněných smluvních podmínek a objednatel toto jeho jednání nenamítne, je právní jednání zhotovitele platné.
33 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001.
34 Xxxxxx, B. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 830.
35 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 14.
Ve stavebnictví často dochází ke sporům, zda bylo možné učinit změnu uzavřené smlouvy o dílo i jinou formou nežli písemným dodatkem ke smlouvě. Odpověď na tuto otázku bude záviset na tom, jak určitě si změnu závazku smluvní strany v písemné smlouvě o dílo sjednaly. V případě, že půjde o pouhé konstatování, že je možné závazek ze smlouvy o dílo měnit pouze písemně, není důvod, aby k jeho změně nedošlo například i zápisem ve stavebním deníku. K tomu se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR, když konstatoval, že „Pokud se týká závěru odvolacího soudu, že zápisy ve stavebním deníku došlo ke změnám uzavřené smlouvy o dílo, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že i zápisy ve stavebním deníku je možno učinit dohodu o změně smlouvy. Je tomu však pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle stran; nikoliv každý zápis ve stavebním deníku podepsaný oběma stranami představuje dohodu o změně smlouvy. Tato skutečnost pak musí vyplývat ze skutkového zjištění soudu.“ 36
Osobně se domnívám, že by měl soud vždy posoudit jakoukoli změnu závazku jako platnou, pokud bude možné zjistit projev vůle smluvních stran ke změně závazku bez jakýchkoli pochybností. Tento přístup je z mého pohledu podpořen jednak presumpcí právních jednání zakotvenou v § 574 ObčZ, kdy je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako neplatné, a jednak již zmíněnou zásadou autonomie vůle.
Přikláním se k názoru, že by se na právní jednání nemělo hledět formalisticky a vždy by mělo být vykládáno podle účelu a smyslu, jak mnohokrát konstatoval Ústavní soud ČR.37 V souvislosti s přepjatým formalismem lze zmínit i názor vyslovený Nejvyšším soudem ČR, který judikoval, že pouze na základě skutečnosti, kdy nebyl dodatek ke smlouvě očíslován, přestože si smluvní strany takové číslování dodatků dohodly, nelze dovodit neplatnost takového dodatku.38
36 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 23 Odo 1450/2006.
37 Srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3168/16.
38 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2925/2015.
3 Dílo
Než budou popsána blíže práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o dílo, je třeba se nejprve zabývat otázkou, co se dílem podle občanského zákoníku vlastně rozumí. Právě výklad tohoto pojmu bude pro smluvní strany tím rozhodujícím, proč se rozhodnou uzavřít smlouvu o dílo, a nikoli jiný smluvní typ výslovně upravený občanským zákoníkem, ať už smlouvu kupní nebo příkazní.
3.1 Pojem dílo
Zákonodárce v § 2587 ObčZ vymezil alespoň rámcově, co může dílo představovat. Dle § 2587 ObčZ se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí rovněž vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Xxxxxx, o díle hovoříme vždy v souvislosti s nějakou činností, jak již bylo výše uvedeno.39 Tento přístup je ostatně historicky daný, jelikož smlouva o dílo se původně řadila mezi smlouvy pracovní, kde šlo především o nějaký výkon zhotovitele poskytovaný za úplatu.40
Dlužno podotknout, že ve smluvní praxi dochází často k záměně pojmů dílo a předmět díla, o kterém se hovoří v § 2608 odst. 1 ObčZ, tedy v případě, kdy je předmětem díla věc. Pokud jde o termín předmět díla, tímto se dle Xxxxxx, na rozdíl od díla jako takového, rozumí vždy až výsledek činnosti, zejména pak nově vytvořená věc či její změna.41 V případě stavby tedy lze dílem rozumět její provádění, tj. stavební práce jakožto činnost, a zhmotnělý výsledek bude předmětem díla.
Ve srovnání s předchozí právní úpravou obsaženou v obchodním zákoníku a občanském zákoníku 1964 je definice díla pojata poněkud odlišně. Nově je pod dílo zařazena i činnost s jiným výsledkem nežli údržba, oprava nebo úprava věci. Činnost s jiným výsledkem lze považovat za jakousi zbytkovou kategorii, nebude-li možné dané dílo podřadit pod žádnou činnost spočívající v údržbě, opravě či úpravě věci. Dle Horáka se může jednat např. o provedený koncert hudební skupiny.42 Xxxxxxxxx jde při výkladu
39 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1084.
40 Srov. § 1151 a násl. OZO.
41 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1041.
42 Tamtéž, s. 1041.
činnosti s jiným výsledkem ještě dál, a dle jejího názoru může být dílem například přednesení přednášky či dokonce poradenská činnost prováděná ústní formou.43
Lze konstatovat, že dle výkladu různých autorů je tedy pro smlouvu o dílo rozhodující činnost, kdy odpadá podmínka hmotného výsledku. Toto rozšíření pojetí díla bylo do občanského zákoníku zařazeno v návaznosti na kritiku předchozí právní úpravy, které bylo z pohledu některých autorů příliš úzké.44
Osobně však s rozšiřováním díla téměř na jakoukoli činnost z níže uvedených důvodů spíše nesouhlasím, a považuji takový výklad pojmu díla až nelogickým, přestože má tento přístup historickou návaznost na právní úpravu obsaženou v obecném zákoníku občanském.
Dle § 2586 odst. 1 ObčZ je základní povinností objednatele dílo převzít. Ačkoli se v případě díla s nehmotným výsledkem aplikuje pro předání díla právní úprava obsažená v § 2632 ObčZ, obávám se, že tato nebude pro všechny případy (viz výše uvedený koncert hudební skupiny) použitelná. Dle § 2632 ObčZ platí, že není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli, přičemž dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití. Uvážím-li jako nehmotné dílo např. zhotovení webových stránek, nebude aplikace tohoto ustanovení zřejmě činit žádný problém. Dílo je v souladu s § 2605 odst. 1 ObčZ dokončeno tehdy, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Pakliže tedy nebudou webové stránky dokončeny, nebude se považovat dílo za předané, a zhotoviteli nevznikne ani právo na zaplacení ceny.
V případě smlouvy o dílo, jejíž předmětem by měl být koncert hudební skupiny, je však situace naprosto odlišná. Zákonodárce jako by vůbec nepočítal se základní povinností objednatele dílo převzít v souladu s § 2586 odst. 1 ObčZ. Půjde-li o koncert či kupř. přednášku, vyjdu-li z dikce § 2632 ObčZ, dle mého názoru úplně odpadá povinnost objednatele dílo převzít, jelikož v zásadě již není ani co, pakliže byl koncert odehrán či přednáška ukončena. Při převzetí díla má objednatel přitom typicky stanovit, zda dokončené dílo přejímá s výhradami či bez výhrad.45 Obtížně je vyložitelné i předvedení způsobilosti takového díla sloužit svému účelu ve smyslu § 2605 odst. 1 ObčZ.
43 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 27.
44 XXXXXXXXXX, I. Komentář k obchodnímu zákoníku - 4.díl: § 409-565. Praha: Linde, 1997, s. 512 - 513.
45 Srov. § 2605 odst. 1 ObčZ.
Vyvstává tak otázka, zda bylo úmyslem zákonodárce právní jednání spočívající
v převzetí díla objednatelem vyloučit, když xxxxxxxx pro případ nehmotného díla v
§ 2632 ObčZ fikci předání díla.46 Předání díla přitom dle mého názoru nelze ztotožňovat
s právním jednáním druhé strany spočívajícím v jeho převzetí.
Domnívám se, že by se při výkladu jiného výsledku činnosti jakožto díla mělo postupovat spíše restriktivně a nevztahovat smlouvu o dílo na jakoukoli činnost, kdy jedna osoba pro druhou něco vykoná na objednávku.
Naopak lze dle mého názoru souhlasit se závěrem Nejvyššího soudu ČR, podle kterého může být předmětem smlouvy o dílo např. vedení účetnictví.47 Mám za to, že je v případě díla nutný vždy určitý výstup (výsledek), který bude více či méně možné hmotně zachytit, zcela zásadní. To je možné i v případě účetních listin. Obdobně tomu bude u účesu vytvořeného kadeřníkem nebo uklizených prostor domu v rámci údržby. I v případě výkonu hudební skupiny by takovým výstupem mohla být např. nahrávka na CD nebo jen digitální zachycení nahrávky dle uzavřené smlouvy o dílo s nahrávacím studiem. V těchto případech dochází vždy k určitému výsledku, kde lze hovořit o dokončení díla ve smyslu občanskoprávní úpravy a povinnosti objednatele dílo převzít (s výhradou či bez výhrad).
Vzhledem k tomu, že je text této práce zaměřen primárně na stavbu jako předmět díla, nabízí se zmínit, že i v oblasti stavebnictví je možné narazit na případ, kdy na základě smlouvy o dílo dochází k provedení jiného výsledku činnosti. Takovým typickým příkladem je projektová dokumentace zachycená v elektronické podobě či vizuální zpracování architektonického návrhu.
Mám-li shrnout svůj názor k právní úpravě díla obsažené v občanském zákoníku, v dnešní době, kdy je stále více využíváno informačních technologií, je nepochybně přijetí zvláštní úpravy ohledně nehmotného díla namístě. Osobně bych však byl opatrný v rozšiřování uzavírání smlouvy o dílo za účelem jakékoli činnosti. V této souvislosti se nabízí náhled do německé právní úpravy, která rozlišuje mezi smlouvou o dílo a smlouvou služební, kdy smlouvou služební se rozumí především výkon činnosti po určitý čas.48 Pro smlouvu služební by přitom přednáška jakožto činnost byla podle mě mnohem přiléhavější nežli jakožto plnění podle smlouvy o dílo.
46 Dle § 2632 ObčZ platí: „Není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli. Xxxx s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.“
47 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006.
48 Srov. kapitolu 12.
3.2 Stavba jako předmět díla
Dle § 2587 věty druhé ObčZ se dílem rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.
Ve srovnání s předchozí právní úpravou není ve vymezení díla uvedena výslovně montáž určité věci. Tuto změnu hodnotím spíše negativně, jelikož je obzvlášť v odvětví stavebnictví zcela běžné, že smluvní strany uzavírají smlouvu o dílo za účelem provedení stavebních prací – montáže, kdy nelze výsledek pojat zcela tak jednoznačně jako zhotovení stavby či její části. Montáž je nadto ve stavebnictví natolik zažitý pojem, že měla být dle mého názoru ponechána i v definičním vymezení díla dle současné právní úpravy.49
V souvislosti se stavbou jakožto předmětem díla se pak pojí otázka, zdali se vždy, pokud půjde o stavební dílo vymezené ve smyslu § 2587 ObčZ, bude postupovat podle zvláštních ustanovení upravených v oddíle třetím.
Dle § 2623 ObčZ platí, že není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu. Smluvní praxe je taková, že generální zhotovitel (dodavatel) stavby zpravidla předkládá svým subdodavatelům jednotlivých částí díla jeho vzorovou smlouvu o dílo obsahující zvláštní pravidla obsažená v § 2623 a násl. ObčZ a pouze mění její předmět plnění. Zřejmě není pochyb o tom, že pokud investor zadá svému generálnímu zhotoviteli (dodavateli) zhotovit stavbu jako celek, bude se takový závazek řídit zvláštními ustanoveními právě pro stavbu jako předmět díla. Co ovšem v případě, kdy předmětem závazku dalšího zhotovitele, tj. subdodavatele, bude např. pouze dodávka a montáž zábradlí? Jedná se skutečně o zhotovení stavby? A je namístě aplikovat zvláštní úpravu obsaženou v § 2623 a násl ObčZ, ve které se hovoří o zhotovení stavby, ale nikoli o zhotovení i její části?
Budu-li se přitom držet rozdílu mezi termínem dílo a předmět díla, dle názvu oddílu třetího bych měl dospět k závěru, že se budou daná ustanovení aplikovat pouze v případě, kdy dojde ke zhotovení stavby jako celku, nikoli v případě dílčích plnění, jejichž předmětem stavba jako celek není. Problém může nastat také v otázce vlastnického práva k takovému dílu, jelikož jak bude uvedeno v příslušné kapitole níže, stavba jakožto věc v právním slova smyslu neexistuje, a tedy se vlastníkem stavby (či její zhotovované části) ve většině případů stává od počátku vlastník pozemku, na kterém je
49 Pozn. autora: Zhotovitel v cenové nabídce zpravidla oceňuje montáž a dodávku materiálu zvlášť.
stavba prováděna. V případě takové dodávky zábradlí tomu už tak být dle mého názoru nemusí.
Osobně tak postrádám v právní úpravě jasné vymezení, kdy se má právní úprava stavby jakožto díla vymezeného v § 2587 ObčZ řídit § 2623 a násl ObčZ. Zejména pokud půjde o otázku převzetí díla, může být právní úprava pro zhotovitele naprosto zásadní.50
Byť jsem názoru, že smlouva o dílo i v případě zhotovení části stavby bude podléhat zvláštní právní úpravě, jelikož daná právní úprava cílí právě na specifickou povahu stavebního plnění, měly by smluvní strany vždy pamatovat na to, že předmět plnění zhotovitele bude vždy rozhodujícím pro učinění tohoto závěru. Lze jim tak z důvodu právní jistoty doporučit, aby si ve smlouvě o dílo výslovně sjednaly aplikaci zvláštních ustanovení pro stavbu jako předmět díla.
Jak bylo uvedeno výše, zvláštní právní úprava obsažená v oddíle třetím se vztahuje na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby. V této souvislosti je namístě si položit otázku, co se stavbou v právním slova smyslu vůbec rozumí. Zodpovězení této otázky v případě sporu smluvních stran bude totiž zcela zásadní pro závěr, zdali se smluvní vztah bude řídit výhradně obecnými ustanoveními smlouvy o dílo, či zdali je namístě aplikovat úpravu speciální.
Na úvod je třeba předeslat, že nelze pokládat rovnítko mezi stavbu vymezenou
ve stavebním zákoně a v občanském zákoníku.
Dle § 2 odst. 3 StavZ se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je pak dle předmětného ustanovení stavba, u které stavební úřad omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby či stavba, která slouží reklamním účelům.
Nejvyšší soud ČR se ve vztahu k předchozí soukromoprávní úpravě opakovaně zabýval otázkou, zdali se na stavbu aplikuje definice obsažená ve stavebním zákoně. Dospěl přitom k závěru, že „Stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činnosti k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo
50 Srov. § 2605 a § 2627 ObčZ.
samotné). Naopak pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určitě stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů.“51 Nejvyšší soud ČR v dané věci navázal argumentačně na již dřívější rozhodnutí, podle kterého je stavbou ve smyslu občanského zákoníku 1964 výsledek takové stavební činnosti, jíž vznikne věc, tzn. věc v právním slova smyslu.52
S nabytím účinnosti občanského zákoníku došlo k podstatné změně v právním pojetí věcí, poněvadž se navrátila do naší právní úpravy zásada superficies solo cedit vyjádřená v § 506 odst. 1 ObčZ. Dle této zásady je součástí pozemku prostor jak nad povrchem, tak i pod povrchem pozemku, a dále pak stavby zřízené na pozemku či jiná zařízení. Jak je patrné z předmětného ustanovení, právě pro stavby zřízené na pozemku či jiná zařízení zavedl zákonodárce legislativní zkratku „stavba“, přičemž současně stanovil, že součástí pozemku nejsou stavby dočasné. Z ust. § 506 odst. 1 ObčZ tedy vyplývá, že stavby jako takové v převážné většině případů nejsou věcmi v právním slova smyslu; těmito jsou pouze pozemky, jejichž součástí se stavby staly. Co je součástí pozemku pak stanoví § 505 ObčZ, podle kterého je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Je nepochybné, že stavba tuto podmínku splňuje.
Přestože z výše uvedeného se na první pohled jeví, že problém, co se rozumí stavbou už není aktuální, jelikož tato není věcí v právním slova smyslu, není tomu tak. Zůstává totiž otázkou, na jaké stavby se § 2623 a násl. ObčZ použije. Pokud připustím, že stavba není v právním slova smyslu věcí, mohl bych za použití závěrů výše citované judikatury vycházet z právní úpravy obsažené v občanském zákoníku, kde však definiční vymezení stavby chybí. V ust. § 506 ObčZ se jen stroze hovoří o stavbách a jiných zařízeních společně označovaných jako „stavba“. Bylo by tak možné za stavbu považovat i např. reklamní tabuli ve smyslu § 2 odst. 3 StavZ? A jak postupovat v případě již výše zmíněných mobilních kontejnerů?
Je zcela běžné, že smluvní strany v případě jakékoli montáže aplikují právní úpravu obsaženou v § 2623 a násl. ObčZ. V případě soudního sporu se však obávám, že na otázku ohledně užití speciálních ustanovení v případě výkladových obtíží nemusí být tak snadná odpověď.
51 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4330/2017.
52 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 1988, sp. zn. 4 Cz 37/88.
Xxxxxx výslovně rozlišuje mezi stavbou nemovitou a movitou, přičemž vychází historicky z obecného zákoníku občanského.53 Odkazuje současně na komentář, podle kterého se za stavbu považovalo dílo, které „jest do pozemku upevněno (míra pevnosti se určí podle toho, jaká se obvykle pro takovou část vyžaduje, volnější bude u dřevěných chat, pevnější u zděných staveb činžovních).54 Xxxxxx přitom sám dodává, že „není však důvod nepovažovat za (movitou) stavbu i díla, která nejsou spojena se zemí pevným základem (např. montovaná chata postavená na betonových soklech).55 Přestože se uvedené názory pojí především k otázce stavby jakožto předmětu občanskoprávních vztahů, nikoli výslovně k právní úpravě smlouvy o dílo, jsou v tomto kontextu z mého pohledu velmi inspirativní.
Tégl se dále zamýšlí i nad jinou problematikou neřešenou občanským zákoníkem, a sice stavbami na stavbách.56 Klade si otázku, zdali jde v případě stavby postavené na stavbě jiné o součást této stavby, resp. pozemku pod ní, nebo o samostatnou věc v právním slova smyslu. Dle jeho názoru bude vždy záviset na tom, zdali je stavba spodní samostatnou věcí, či se stala v souladu se zásadou superficies solo cedit součástí pozemku.57
Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nedává odpověď na to, co lze stavbou
ve smyslu občanskoprávní úpravy rozumět, domnívám se, že nezbyde než se mnohdy
„držet selského rozumu“, a tehdy, kdy bude určitá stavba či jiné zařízení vznikat montážně-stavební technologií a stane se součástí pozemku, bude se na takovou smlouvu o dílo vztahovat zvláštní úprava obsažená v oddíle třetím. V případě stavby movité však toto zůstává prozatím otázkou.
Mám-li shrnout výše uvedené, považuji za velký nedostatek, že zákonodárce nebyl důslednější při vymezení stavby v občanském zákoníku.
53 Xxxxxx, J. in XXXXXX, X. x xxx. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání.
Praha: C. H. Xxxx, 2013, s. 1230.
54 Tamtéž, s. 1230.
55 Tamtéž, s. 1230.
56 TÉGL, P. Některé aktuální výkladové problémy úpravy nemovitých věcí v NOZ - II. Právní prostor [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxxxx- aktualni-vykladove-problemy-upravy-nemovitych-veci-v-noz-ii.
57 Tamtéž.
Občanský zákoník třídí věci mj. na věci movité a nemovité. Mezi nemovité věci pak řadí pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva která za nemovité věci prohlásí zákon.58
Jak vyplývá z § 2623 ObčZ, zvláštní ustanovení se použijí nejen na stavbu jako předmět díla, nýbrž i na smlouvu o úpravě nemovité věci. Nemovitou věcí se přitom nerozumí pouze pozemky, ale např. i věcná práva k nim. Dle komentářové literatury je třeba rozlišovat mezi nemovitými věcmi z pohledu přirozeného a umělého. 59 Xxx není pochyb o tom, že zvláštní právní úprava díla je aplikovatelná na přirozené nemovité věci, což jsou právě typicky pozemky. Co však v případě nemovitých věcí umělých, jako jsou věcná práva? Ač tento výklad postrádá jakékoli ratio60, odráží z mého pohledu určitou laxnost zákonodárce ve vymezení, na jaké případy se má zvláštní úprava obsažená v oddíle třetím vztahovat.
Nemovitými věcmi jsou dále ve smyslu § 498 odst. 1 ObčZ věci, o kterých zákon stanoví, že nejsou součástí pozemku, a nelze-li je přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. V této souvislosti poukazuji na nutnou změnu provedenou novelou61 občanského zákoníku, jelikož předchozí znění předmětného ustanovení vyvolávalo výkladové problémy. Dle původního znění § 498 odst. 1 ObčZ totiž platilo, že takovou nemovitou věc musel označit jiný právní předpis. Panovala pak nejistota, zdali i pro případ, kdy přímo občanský zákoník stanovil, že určitá věc není součástí pozemku (např. dočasná stavba), má mít tato věc povahu věci nemovité. Tento výkladový problém byl přijetím novely odstraněn, a nyní by se tak zvláštní právní úprava obsažená v § 2623 a násl. ObčZ měla vztahovat na jakoukoli věc, o které právní předpis (vč. občanského zákoníku) stanoví, že není součástí pozemku, a současně takovou věc není možné přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Jak k tomu dále uvádí Xxxxxx, není nutné, aby právní předpis výslovně stanovil, že určitá věc součástí pozemku není, ale postačuje, pokud to z předmětného ustanovení vyplývá i nepřímo.62 Může se jednat
58 Srov. § 498 odst. 1 ObčZ.
59 Xxxxxx, P. in XXXXXXX, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání,
Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1764.
60 Dle § 2 odst. 2 ObčZ platí: „Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.“
61 Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012, občanský zákoník, a další související zákony. 62 Xxxxxx, P. in XXXXXXX, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1765.
např. o dálnici upravenou v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Je zajímavé, že zákonodárce v § 2623 ObčZ stanovil, že zvláštní ustanovení se použijí na smlouvu o úpravě nemovité věci, avšak o jejím zhotovení se již nehovoří. Dikce tohoto ustanovení tak patrně dopadá na případ, kdy dochází k povrchové úpravě pozemku, ať už půjde kupř. o vybudování hřiště nebo parkoviště. Je otázkou, jestli by se mohla speciální ustanovení aplikovat i v případě pouhých terénních úprav, avšak ve prospěch tohoto výkladu příliš nehovoří nadpis oddílu 3 „stavba jako předmět díla“.
Musím tedy opět konstatovat stejně jako v případě pojmu stavba, že je i pro případ nemovité věci jakožto předmětu díla znění § 2623 ObčZ dle mého názoru nejednoznačné a zmatečné.
I pokud jde o dočasné stavby, které jsou dle § 506 ObčZ samostatnými věcmi v právním slova smyslu, občanský zákoník nedává odpověď na otázku, jaké stavby lze za tyto považovat, a názory na jejich pojetí se různí.
Samozřejmě je na tyto stavby možné nahlížet z pohledu stavebního zákona, tj. jako na stavby, u kterých stavební úřad omezí dobu jejího trvání. Tento názor je však zcela v rozporu s dosavadní judikaturou založenou na tom, že je třeba striktně rozlišovat mezi právem soukromým a veřejným, pokud jde o definování pojmu stavba.
Rovněž panují názory, že je třeba vzít v potaz rozhodnou vůli toho, kdo stavbu vybudoval.63 Může tak jít například o stánek u koupaliště nebo stavební buňku. Vyskytuje se však také názor, že je pro určení dočasnosti stavby rozhodné její faktické hospodářské a účelové určení, které je objektivně patrné z provedení stavby.64
Z mého pohledu je v souvislosti s aplikací zvláštních ustanovení namístě ještě otázka, zdali je dočasná stavba jakožto věc v právním smyslu věc movitá či nemovitá.
Pokud uvážím jako příklad opět mobilní kontejner, který je v dnešní době ve velké oblibě právě pro jeho snadnou přemístitelnost a nízkou cenu, lze si docela dobře představit, že jej zhotovitel dopraví na místo určení, přikotví jej do země, napojí inženýrské sítě, a po určité době si jej vlastník snadno přemístí na místo jiné, aniž by došlo k významnějšímu znehodnocení kontejneru. Podle § 498 odst. 1 ObčZ platí, že
63 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 37.
64 Tamtéž, s. 37.
pokud tak stanoví zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc věcí nemovitou. Z pohledu této definice, pakliže lze mobilní kontejner bez porušení jeho podstaty přenést na místo jiné, jde o věc movitou.65 Jak ovšem dopět k závěru, že se jedná z občanskoprávního pohledu o dočasnou stavbu, resp. že se vůbec jedná o stavbu, pakliže je postup dle stavebního zákona jako vodítko rozhodovací praxí vyloučen? Přestože komentářová literatura ztotožňuje termín stavby dočasné a stavby movité, tato skutečnost z litery zákona výslovně nevyplývá.66
I v případě staveb dočasných tedy zůstává otázkou, zdali aplikovat obecnou
úpravu pro smlouvu o dílo či budou platit ustanovení speciální.
Domnívám se, že právní úprava zvolená zákonodárcem v § 2623 ObčZ je nejednoznačná, a zákonodárce měl v občanském zákoníku řádně vymezit, kdy se zvláštní právní úprava použije.
Osobně bych stavební dílo definoval jako stavební činnost, jejíž výsledkem je zhotovení, úprava či oprava stavby nebo její části, nebo činnost jejíž výsledkem je stavební úprava pozemku. Ostatně základ vymezení stavebního díla je již obsažen v § 2587 ObčZ. Současně bych navrhoval výslovně stanovit, že zvláštní právní úprava dopadá i na případ stavby movité. Dnešní dikce § 2623 ObčZ rozlišující mezi nemovitou věcí a stavbou, kdy v případě nemovité věci se hovoří pouze o úpravě, je pro adresáty normy z mého pohledu nejasná. Akcent by měl být dán na stavební činnost jako takovou, čímž by odpadla problematika s vymezením pojmu stavby, jako tomu je v případě
§ 2 odst. 3 StavZ nebo § 14 odst. 4 ZoVZ.
Dle mého názoru by mělo být ze speciální právní úpravy zřejmé, že tato se použije i na dílčí stavební činnost, která nevede přímo ke zhotovení stavby jako celku. Nadpis oddílu 3 vyvolává určité pochybnosti o tom, zda jsou zvláštní ustanovení aplikovatelná i v případě pouhé montáže části stavby, nejen v případě tzv. stavby na klíč.
Řádným vymezením stavebního díla by tak došlo k odstranění shora nastíněných výkladových potíží, které z mého pohledu dnešní právní stav vyvolává.
65 Pozn. autora: Nelze vyloučit i takovou technologickou úpravu, kdy by k porušení podstaty došlo.
66 Xxxxxx, P. in XXXXXXX, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání,
Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1795.
3.3 Vymezení předmětu díla z hlediska určitosti
Výše bylo popsáno dílo z hlediska jeho definice uvedené v občanském zákoníku a nastíněny výkladové problémy při řešení otázky, zdali se má aplikovat úprava obecná či zvláštní.
Smluvní strany by však měly dbát i na to, aby byl předmět díla vymezen dostatečně určitě, a smluvní ustanovení nevyvolávala pochybnosti, co všechno má takové dílo obsahovat.
Podmínkou dostatečně určitým vymezením předmětu díla pod sankcí neplatnosti smlouvy se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. V jednom ze svých rozhodnutí dospěl např. k závěru, že pro určité označení díla nepostačuje, jestliže má zhotovitel provést jen obecně určenou celkovou rekonstrukci domu.67 V dalším svém rozhodnutí, kdy byl předmět díla vymezen jako „zámek Břeclav – odstranění havarijního stavu“, a kdy měly být stavební práce provedeny v rozsahu stanoveném v podkladech, na které smlouva odkazovala, zase konstatoval, že pokud tyto práce nejsou ani ve smlouvě ani v podkladech vymezeny dostatečně určitě, je smlouva neplatná.68 Nejvyšší soud ČR přitom v uvedené kauze odkázal již na dřívější rozhodnutí, ve kterém uvedl, že podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo jsou vymezení díla, popř. jeho předmětu, a určení ceny (vymezení způsobu jejího určení), popř. projev vůle smluvních stran uzavřít smlouvu bez určení ceny.69 V případě, že smlouva o dílo tyto podstatné náležitosti neobsahuje, není platně uzavřena.
Osobně se domnívám, že učiněné závěry o absolutní neplatnosti celé smlouvy o dílo pro nedostatečné vymezení předmětu díla již nebudou do budoucna aplikovatelné, jelikož s rekodifikací soukromého práva došlo i k novému pohledu na právní jednání, na které je vždy třeba hledět spíše jako na platné nežli neplatné.70
Jak bylo výše uvedeno, tzv. essentialia negotii, neboli podstatné náležitosti, jsou vymezeny vždy v základním ustanovení smluvního typu výslovně upraveném v občanském zákoníku. Dle § 1732 ObčZ pak platí, že právní jednání, které směřuje k uzavření smlouvy, je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán. Pokud by projev vůle tomuto
67 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4262/2011.
68 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1720/2016.
69 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2295/2008.
70 Srov. § 574 ObčZ.
ustanovení nevyhověl, nebylo by jej možné v souladu s § 1733 ObčZ považovat za nabídku, a jednalo by se tak o zdánlivé právní jednání nevyvolávající právní účinky. Jsem názoru, že k tomuto bude ve smluvní praxi docházet spíše zřídka a smlouva o dílo bude platně uzavřena zpravidla vždy, byť se může ukázat sporným předmět provedení díla. V takovém případě bude namístě postupovat dle výkladových pravidel obsažených v § 555 a násl. ObčZ, kdy se přihlédne zejména k tomu, co právnímu jednání předcházelo a k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V praxi pak může být nejobtížnější rozlišit mezi sjednaným předmětem plnění a eventuálními vícepracemi. Vzhledem k tomu, že je zhotovitel garantem sjednané ceny za provedení díla, pokud bude jeho předmět vymezen příliš obecně, s největší pravděpodobností se nedomůže jejich úhrady.71 Proto by mělo být zájmem zhotovitele předmět díla co nejpřesněji definovat.
71 Viz kapitola 9.
4 Cena díla
Smlouva o dílo je smlouvou úplatnou. Hlavní povinností objednatele je totiž v souladu se základním ustanovením § 2586 odst. 1 ObčZ dílo převzít a zaplatit za něj zhotoviteli cenu. V této kapitole bude popsáno sjednání ceny díla z hlediska její určitosti, dále pak jednotlivé způsoby sjednání ceny díla, jelikož ne vždy tomu bude tak, že si smluvní strany dohodnou cenu konkrétní částkou. V neposlední řadě bude pojednáno o tom, kdy vzniká zhotoviteli právo na zaplacení ceny díla.
4.1 Určitost ceny díla
Stejně jako v případě specifikace předmětu díla je nutné, aby byla cena ujednána dostatečně určitě. Dle § 2586 odst. 2 ObčZ platí, že cena je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Pokud by smluvní strany uzavřely smlouvu o dílo, ale cena by nešla zjistit ani výkladem, dle judikatury před rekodifikací soukromého práva nemohla smlouva
vzniknout, pakliže strany neměly vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla.72
Otázkou určitosti ceny díla se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, když v jednom ze svých rozhodnutí konstatoval že „Jestliže se totiž účastníci nedohodli o výši ceny díla, způsobu jejího určení, ani z jejich jednání nevyplynula vůle smlouvu o dílo uzavřít bez tohoto určení (a nic z toho v řízení prokázáno nebylo), smlouva nevznikla.“73 Ve svém dalším rozhodnutí Nejvyšší soud ČR vyslovil, že smlouva o dílo
nemohla vzniknout ani v případě, kdy si strany ve smlouvě sjednaly, že dohodu o ceně, resp. způsobu jejího určení, uzavřou dodatečně, a k žádné takové dohodě nedošlo.74
Zajímavá byla rovněž soudem řešená situace, kdy se smluvní strany dohodly tak, že cena díla bude určena a zaplacena vyúčtováním vlastních výkonů zhotovitele a provedených subdodávek. I v tomto případě Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že se jedná o neurčité právní jednání, když konstatoval, že „za dostatečně určitý způsob určení ceny díla nelze považovat, že cena bude určena vyúčtováním vlastních výkonů žalobkyně a provedených subdodávek, neboť zejména ujednání o možnosti účtovat vlastní výkony nijak zhotovitele nelimituje.“75
72 Srov. § 2586 odst. 2 ObčZ.
73 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 5170/2008.
74 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 849/2007.
75 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 983/2004.
Stejně tak způsob určení pouze na základě předběžné ceny díla, aniž by bylo smluvními stranami upřesněno, jak bude konečná cena stanovena, není možné považovat dle rozhodovací praxe vztahující se k předchozí právní úpravě za určité právní jednání.76 Osobně se domnívám, že smlouva o dílo by neměla být považována za neplatnou jako celek pro absenci určitého ujednání ceny díla, pakliže by smluvní strany již při sjednávání smlouvy nezamýšlely sjednání úplaty za provedené dílo.77 V případě neurčitě sjednané ceny by se mělo dle mého názoru postupovat dle § 1792 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že plyne-li ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění za úplatu, aniž je ujednána její výše, či způsob, jakým bude tato výše určena, platí, že úplata
byla ujednána ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy.
V naprosté většině případů, kdy dojde k uzavření smlouvy o dílo, na jejímž základě bude zhotovitel provádět stavbu jako předmět díla, tím spíše v postavení podnikatele, není z mého pohledu možné pro absenci určitě sjednané ceny díla dovozovat, že nedošlo ke vzniku závazku, a zhotovitel tak plnil bez právního důvodu. Domnívám se, že shora uvedená judikatura vztahující se k občanskému zákoníku 1964 by tak měla být aplikovatelná pouze v situaci, kdy by nebyla zřejmá vůle smluvních stran uzavřít úplatnou smlouvu. Tento spor může pochopitelně vzniknout zejména v případě ústní smlouvy. Tato forma ovšem v případě staveb či jejich úprav není příliš častá.
Přestože § 2587 odst. 2 ObčZ hovoří o určitosti ceny díla, když z dikce předmětného ustanovení je zřejmé, že zákonodárce klade na určitost ceny díla velký důraz, byl bych v případě vyslovení závěru o neexistenci právního jednání z pohledu judikatury vztahující se k předchozí právní úpravě spíše zdrženlivý.
Ve své praxi jsem se setkal s případem, kdy si smluvní strany sjednaly cenu díla za hodinu odpracované práce, přičemž ze strany objednatele mělo docházet k měsíčnímu odsouhlasení počtu odpracovaných hodin zhotovitelem. Spor mezi smluvními stranami nastal v okamžiku, kdy objednatel bezdůvodně odmítnul odsouhlasit některé odpracované hodiny za poslední měsíce provádění díla. Rovněž byl mezi stranami spor o to, že byla cena stanovena hodinově za práci odvedenou právnickou osobou v postavení zhotovitele, ačkoli za zhotovitele pracovalo na stavbě více jeho zaměstnanců. Bylo tak otázkou, zda šlo o cenu sjednanou za hodinu práce právnické osoby či hodinu práce každého pracovníka.
76 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2747/2009.
77 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 543/2003.
Vzhledem k tomu, že v odsouhlasené objednávce byla zřejmá vůle uzavřít úplatnou smlouvu o dílo, nelze z mého pohledu pro neurčitě sjednanou cenu díla dospět k závěru, že smlouva nevznikla, a zhotovitel tak plnil bez právního důvodu.
Smluvní strany by z opatrnosti měly bezesporu vždy dbát na to, aby byla cena buďto stanovena konkrétní částkou, odkazem na rozpočet, anebo aby byl stanoven alespoň způsob jejího určení. Nemohu se však ztotožnit se závěrem, že v případě neurčitého ujednání o ceně díla by neměla smlouva vůbec vzniknout, a bylo by třeba v případě vzájemně poskytnutých plnění smluvních stran postupovat dle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.78
4.2 Způsob stanovení ceny díla
4.2.1 Cena určená pevnou částkou
Prvním ze způsobů předvídaných zákonem je stanovení ceny díla pevnou částkou ve smlouvě. V případě stavby jakožto předmětu díla se s tímto způsobem určení však setkáme spíše zřídka, jelikož je v oblasti stavebnictví již dlouhodobým zvykem, určovat cenu díla podle rozpočtu. Vzhledem k tomu, že se stavba jakožto dílo skládá z velkého množství dílčích stavebních prací, kdy má objednatel při výběrovém řízení zájem znát pro srovnání jednotkové ceny jednotlivých zájemců o danou zakázku, je tento způsob stanovení ceny díla pochopitelný. Nadto má tento způsob i další výhodu, a sice ocenění případných víceprací.
4.2.2 Cena určená odkazem na rozpočet
Obzvlášť v případech, kdy má zhotovitel povinnost provést stavební dílo většího rozsahu, bývá ve smluvní praxi stran běžné určení ceny díla odkazem na rozpočet. Aby byly strany takovým rozpočtem vázány, je třeba, aby jej učinily součástí smlouvy o dílo anebo s ním byl objednatel do uzavření smlouvy seznámen. Z důvodu zamezení případných sporů do budoucna je však nepochybně vhodnější varianta první.
Tak jako v případě stanovení ceny pevnou částkou musí mít zhotovitel i v případě sjednání ceny odkazem na rozpočet na paměti, že je touto cenou vázán. Dle § 2620 odst. 1 ObčZ totiž platí, že je-li cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do
78 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2747/2009.
uzavření smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Na toto ustanovení se pojí § 2621 odst. 1 ObčZ, ve kterém se stanoví, že pokud bylo dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat zvýšení ceny za dílo, ani mají-li rozsah nebo nákladnost práce za následek překročení rozpočtu.
Je zřejmé, že zákonodárce klade v případě stanovení ceny u smlouvy o dílo na zhotovitele vysoké nároky při nacenění díla, aby měl objednatel jistotu, že nedojde k jejímu překročení. Jakmile dojde k dohodě o ceně díla podle rozpočtu, dochází k zaručení jeho závaznosti a úplnosti, a zhotovitel není oprávněn takovou cenu jednostranně zvýšit. Horák k nemožnosti zvyšování ceny zhotovitelem přímo uvádí, že
„Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy, schválil-li je
objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.“ 79
Občanský zákoník však počítá i se situacemi, kdy není možné spravedlivě požadovat po zhotoviteli, aby nesl odpovědnost za cenu díla v případech, které nemohl ovlivnit. Z § 2620 odst. 2 ObčZ plyne, že pokud by nastala zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení závazku ze smlouvy a o tom, jak se strany vypořádají. To však neplatí tehdy, pokud převzala některá ze stran nebezpečí změny okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem prohlásila, že nenastane.
Předmětné ustanovení tak umožňuje za přísně stanovených podmínek zasáhnout do smluvního ujednání o ceně díla, příp. i zrušení závazku ze smlouvy o dílo. Je však nutné, aby byly kumulativně splněny zákonné podmínky, tzn. že nastala zcela mimořádná okolnost, která byla nepředvídatelná, a která dokončení díla podstatně ztěžuje.
Komentářová literatura k pojmu mimořádné okolnosti uvádí, že se bude jednat např. o živelné pohromy či válečné události; v žádném případě však nepůjde o nečekaně vyšší náklady vzniklé v důsledku zvýšení cen materiálu, což může být zejména v případě výstavby trvající po několik let velkým problémem.80 V důsledku změny ekonomické
79 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1117.
80 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1116.
situace ve světě totiž často dochází k výraznému zvýšení ceny pohonných hmot či jiných
surovin.
Obecně lze však konstatovat, že zhotoviteli právo požadovat změnu ceny díla nenáleží, pakliže se smluvní strany nedohodnou jinak, a lze očekávat, že soudní ingerence do smluvního vztahu bude spíše ojedinělá. Již z dikce § 2620 odst. 2 ObčZ vyplývá, že se musí jednat o zcela mimořádnou nepředvídatelnou okolnost, nikoli jen o mimořádnou nepředvídatelnou okolnost. Je prozatím otázkou, jak budou soudy toto ustanovení vykládat, a jak budou posuzovat, že se jedná jednak o mimořádnou okolnost a jednak o nepředvídatelnou. Jelikož je tato práce psána v době probíhající pandemie koronaviru způsobujícího nemoc COVID-19, kdy ze strany vlády České republiky došlo po určitý čas k vyhlášení nouzového stavu a omezení volného pohybu osob, mám za to, že předmětné ustanovení by mělo dopadat právě na tuto mimořádnou a nepředvídatelnou událost.
Osobně se domnívám, že požadavek kladený na zhotovitele, zejména v případě stavby jako předmětu díla, je nepřiměřeně přísný. Obzvlášť pokud jde o velké výstavbové projekty trvající někdy i několik let, kdy je na počátku kontraktace velmi obtížné stanovit přesnou cenu díla, jelikož do cen materiálu a přepravy významně vstupuje již zmíněná cena pohonných hmot, dále pak lidské práce a další složky, které zhotovitel může jen stěží při zaslání cenové nabídky při výběrovém řízení předvídat. Samozřejmě pokud půjde o právní poměr mezi podnikatelem a spotřebitelem, pak je úmysl zákonodárce zcela pochopitelný, tzn. chránit spotřebitele v postavení slabší smluvní strany. Přestože je dosavadní praxe ve stavebnictví taková, že investor jakožto objednatel požaduje mít ve smlouvě s generálním zhotovitelem (dodavatelem) díla fixně stanovenou jeho cenu, domnívám se, že v případě dlouhodobých stavebních projektů, bude stále větší tlak ze strany zhotovitelů do smluv stanovovat různé typy doložek, zejména pak inflační či jak uvádí Banyáiová doložku měnovou vztahující se k dovážení materiálu.81
V souvislosti se změnou sjednané ceny díla je z teoretického hlediska zajímavý záměr zákonodárce upravit pro smlouvu o dílo speciálně klauzuli rebus sic stantibus, která je obecně upravena pro všechny závazky v § 1765 odst. 1 ObčZ.
Dle obecného ustanovení platí, že pokud dojde ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo
81 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 40.
neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou.
Osobně nevidím důvod pro speciální úpravu u smlouvy o dílo, když lze nepochybně v případě podstatné změny okolností vyjít právě z obecného ustanovení.
Srovnám-li ustanovení § 2620 odst. 1 a 1765 odst. 1 ObčZ, obě lze vztáhnout na obdobné situace, kdy dojde k neočekávané změně nákladů na provedení díla, jen v § 2620 odst. 1 ObčZ se hovoří o zcela mimořádné nepředvídatelné okolnosti a v případě
§ 1765 odst. 1 ObčZ o podstatné změně okolnosti, která založí zvlášť hrubý nepoměr mezi stranami. Ust. § 2620 odst. 1 ObčZ by přitom dle důvodové zprávy mělo pamatovat na okolnosti blížící se svým charakterem vyšší moci. Je otázkou, proč se zákonodárce rozhodl řešit nepředvídatelné okolnosti v případě smlouvy o dílo speciálně. Nabízí se jedna z možných odpovědí, že jeho cílem bylo v § 2620 odst. 1 ObčZ ještě více omezit uvažované okolnosti oproti těm, které by bylo možné podřadit pod § 1765 odst. 1 ObčZ. Neboli, aby ke změně ceny díla rozhodnutím soudu docházelo téměř až v krajních případech. Možná i proto je použito v dikci § 2620 odst. 1 ObčZ jiného pojmosloví, tj. „zcela mimořádné okolnosti“. Není ovšem jasné, jaký je rozdíl mezi mimořádnými okolnostmi a zcela mimořádnými okolnostmi.
Přikláním se na tomto místě k názoru Xxxxxxxxx, podle které je tato zvláštní úprava nadbytečná a vyvolává spoustu otázek.82 Z mého pohledu by měla klauzule rebus sic stantibus sloužit k prolomení jakéhokoli smluvního závazku soudem, kdy zde není dán zájem na tom, aby byla zcela dodržena zásada pacta sunt servanda, a to samozřejmě v kontextu dalších ústředních civilněprávních zásad poctivosti a spravedlnosti.
V případě zvláštní právní úpravy je nejasný stejně tak odklon zákonodárce od oprávnění dotčené strany vyvolat nejprve jednání o změně obsahu založeného závazku. V § 2620 odst. 1 ObčZ se hovoří přímo o možnosti soudu dle jeho uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo či smlouvu zrušit a rozhodnout o tom, jak se strany vypořádají. Domnívám se, že právě v souladu se shora citovanou zásadou pacta sunt servanda, by mělo nejprve dojít mezi stranami k renegociačnímu jednání ohledně výše ceny, a až v případě, že se strany nedohodnou, by měla mít dotčená strana právo podat návrh na změnu závazku (či jeho zrušení) na soud.
82 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 49.
Závěrem považuji za vhodné poukázat na skutečnost, že speciální forma úpravy podstatné změny okolností je v případě smlouvy o dílo zařazena u ustanovení týkající se ceny díla, a proto by měl být § 1765 odst. 1 ObčZ nadále aplikovatelný pro jiné podstatné změny okolností, např. na prodloužení termínu provedení díla z důvodu přírodní katastrofy apod.
Lze tedy patrně shrnout, že zákonodárce se snaží právo zhotovitele na zvýšení ceny co nejvíce limitovat, byť zejména v oblasti stavebnictví se může ukázat, že je takový požadavek kladený na zhotovitele, ač odborníka, nepřiměřeně přísný.
4.2.3 Cena určená odkazem na rozpočet daný s výhradou
Pro zhotovitele je nepochybně příznivější situace, pokud stanoví cenu na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný. Tímto ujednáním může zhotovitel v souladu s § 2622 odst. 1 ObčZ požadovat po objednateli zvýšení ceny díla za splnění zákonem stanovených podmínek, aniž by byl tak striktně vázán dohodnutou cenou díla, jako tomu bylo ve výše uvedených případech.
Situace, kdy je cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, znamená, že zhotovitel může požadovat zvýšení ceny díla, pokud si toto vyžádá i další práce výslovně v rozpočtu neuvedené; to však jen za podmínky, že byla potřeba dalších činností při provádění díla v době uzavření smlouvy nepředvídatelná. Může jít například o rozsáhlou rekonstrukci staré budovy, kdy nelze předem s jistotou říct, co všechno bude třeba ze strany zhotovitel provést, nebo budou-li některé dodávky výrobků či materiálu záviset na volbě objednatele v průběhu provádění díla.
Naopak pokud bude cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že je nezávazný, může zhotovitel požadovat změnu ceny díla kupř. pokud dojde ke změně cen materiálů jeho dodavatelů.
Aby však mohl zhotovitel oprávněně požadovat zvýšení ceny díla, musí v souladu s § 2622 odst. 2 ObčZ oznámit nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny objednateli bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost. Pokud by totiž nastala situace, že objednatel se zvýšením ceny nebude souhlasit, zanikl by zhotoviteli nárok na určení zvýšení ceny soudem dle § 2622 odst. 1 in fine ObčZ. Povinnost oznámit nutné překročení
rozpočtované částky bez zbytečného odkladu má chránit objednatele před záměrem zhotovitele vynutit si dalšího pokračování prací tím, že by sdělil nezbytnost zvýšení ceny díla až tehdy, kdy jsou již vynaložené náklady tak vysoké, že je pro objednatele odstoupení od smlouvy nevýhodné.83 Pokud jde o včasné oznámení bez zbytečného odkladu, vykládá jej Nejvyšší soud ČR v jednom svých rozhodnutí tak, že jde o velmi krátkou lhůtu, kterou se rozumí bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti, přičemž doba trvání bude záviset na okolnostech případu, řádově dny, maximálně týdny.84
Nutno však zdůraznit, že objednateli v souladu s § 2622 odst. 3 ObčZ náleží právo bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit, pokud zhotovitel požaduje zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. Je tedy očividné, že zákonodárce se snaží objednatele chránit před nepoctivým záměrem zhotovitele, který by záměrně cenu již při uzavírání smlouvy stanovil neadekvátně, aby zakázku získal, a pak se snažil ji postupem dle § 2622 ObčZ navyšovat. Pakliže by objednatel svého práva využil, nahradil by zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.
Ačkoliv se jeví být rozpočet daný s výhradou pro zhotovitele jako vhodným řešením právě pro případy, kdy není v jeho silách garantovat přesnou výši ceny díla, a jde o určité zmírnění přísných požadavků na něj kladených právní úpravou co do vázanosti smluvené ceny, je třeba konstatovat, že ve smluvní praxi se tento způsob stanovení ceny díla téměř nevyskytuje. Objednatel má zájem mít vždy jasnou představu o ceně, kterou za provedené dílo zhotoviteli zaplatí. Nadto není zájmem objednatele v průběhu stavby od smlouvy o dílo odstupovat, a nechávat si jej dokončit třetí osobou.
Zejména v oblasti stavebnictví si objednatel zpravidla vyžádá od více subjektů cenovou nabídku, na základě kterých se poté rozhoduje, s kým smlouvu o dílo uzavře. Je téměř jisté, že pokud některý z nich nabídne cenu díla dle rozpočtu bez shora uvedených výhrad, bude hodnotit jedině takovou nabídku jako korektní a transparentní.
Občanský zákoník počítá rovněž se situací, kdy si smluvní strany dohodnou cenu odhadem. Bude se jednat o případ, kdy jednoduše není možné na počátku přesně stanovit konkrétní cenu díla, a ve smlouvě o dílo bude tedy uvedena pouze její orientační
83 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1191.
84 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.
výše. To samozřejmě neznamená, že by takové ujednání o ceně nebylo závazné; z povahy způsobu stanovení ceny je však zřejmé, že tato nemůže být považována za cenu maximální.85
V souvislosti s cenou stanovenou odhadem pamatuje § 2612 odst. 1 ObčZ na případ, kdy zhotovitel zjistí, že bude třeba výši ceny upravit. Toto ustanovení přímo stanoví, že zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněním určení nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že stejně jako v případě zvyšování ceny stanovené dle rozpočtu s výhradou, má i v případě odhadnuté ceny zhotovitel notifikační povinnost; to však jen za předpokladu, že se jedná o podstatné překročení dohodnuté ceny. Na tomto místě se nabízí otázka, co lze považovat za podstatné překročení ceny. Judikatura dospěla k závěrům, že se bude jednat zpravidla o překročení ceny alespoň o 10 – 20 %.86 Zhotovitel tak musí mít na paměti, že pokud by svou notifikační povinnost vůči objednateli nesplnil, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že zákonodárce nespojuje v případě ceny určené odhadem právo smluvní stran v případě nesouhlasu domáhat se určení ceny u soudu. Zhotovitel tedy nese riziko, pakliže cenu dostatečně neodhadne, že objednatel využije svého práva od uzavřené smlouvy v souladu s § 2612 odst. 2 ObčZ odstoupit. Toto právo však objednateli nebude náležet, pokud by se jednalo o nepodstatné překročení ceny, a objednatel tak bude povinen takové zvýšení ceny zaplatit.
Není příliš pravděpodobné, že by objednatel tento způsob sjednání ceny v případě stavby akceptoval. Domnívám se, že odhad ceny přichází v úvahu spíše u díla velmi malého rozsahu. Stěží si lze představit takové určení při rozsáhlé výstavbě, kde se celková cena pohybuje v řádech desítek či stovek miliónů korun. V praxi je možné se s tímto způsobem setkat kupř. u drobných oprav výrobků (např. televizorů), kdy není zhotovitel schopen přesně stanovit cenu, aniž by věděl, z jakého důvodu je takový výrobek vadný. V případě výstavby je pochopitelné, že investor nabízející byty či kanceláře k prodeji již před počátkem samotné výstavby musí mít jasnou představu o tom, kolik jej investiční záměr bude stát. Proto i generální zhotovitel (dodavatel) stavby, který
85 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1094.
86 Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 1. 1969, sp. zn. 5 Cz 12/68.
je vázaný ve smlouvě pevnou cenou díla vůči investorovi, nebude vůči svým zhotovitelům (subdodavatelům) cenu díla stanovenou odhadem akceptovat.
4.2.5 Cena díla za jiné srovnatelné dílo
Je třeba zmínit i případ, kdy smluvní strany projeví vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny. Pak je namístě aplikovat větu druhou § 2586 odst. 2 ObčZ, podle kterého se cena díla určí dle stejného nebo srovnatelného díla v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Byť právní úprava počítá i s takovou situací, ve smluvní praxi se s ní setkáme spíše ojediněle. To už bude častější případ, kdy smluvní strany projeví vůli uzavřít smlouvu o dílo, avšak cena díla či její způsob stanovení budou výkladově neurčité.
4.3 Právo na zaplacení ceny díla
Dle § 2610 odst. 1 ObčZ platí, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla, tj. dílo musí být v souladu s předmětným ustanovením nejen dokončeno, ale i předáno, jinak zhotoviteli právo na zaplacení nevznikne.
Zejména v oblasti výstavby je však zvykem, že je cena za dílo hrazena již v průběhu provádění, především s ohledem na jeho rozsáhlost. Bude vždy na smluvních stranách, jak si vyúčtování provedené části díla dohodnou. Zpravidla se tak děje na základě oboustranně odsouhlaseného soupisu provedených prací, a to buďto po určité fázi provádění díla, měsíčně či v jiných předem sjednaných termínech.
Ačkoli je v § 2610 odst. 2 ObčZ výslovně uvedeno, že pokud je dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení, nemusí být pravidlem, že při vyúčtování části provedeného díla zhotovitelem dojde současně i k jejímu předání, s čímž jsou spojeny další důsledky předvídané zákonem, ať už přechod nebezpečí škody či počátek běhu záruční doby.
Ustanovení upravující právo na zaplacení ceny díla je dispozitivní povahy, a tedy je pouze na smluvních stranách, jaké podmínky pro vznik zvolí.87 V této spojitosti bude tedy vždy záviset na vymezeném předmětu díla, rozsahu a nákladech na jeho provedení. Rozdílné platební podmínky lze očekávat u zhotovitele, který provádí
87 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1091.
kompletně celou stavbu v průběhu mnoha měsíců, a u zhotovitele, který provede
montážní práce během pár dní.
4.4 Zálohy na cenu díla
Vzhledem k tomu, že v případě stavby dochází zpravidla k vysokým nákladům na její provedení, zhotovitel často požaduje od objednatele před zahájením provádění díla poskytnutí zálohy.
K poskytování záloh přitom může v průběhu provádění díla docházet i opakovaně, byť bývá spíše zvykem hrazení ceny díla po částech na základě soupisu provedených prací. S tím výslovně počítá i § 2611 ObčZ, ve kterém se stanoví, že pokud se provádí dílo po částech nebo se značnými náklady a neujednaly-li strany placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. Citované ustanovení upravuje jednak případ, kdy je dílo prováděno po částech, a jednak případ, kdy zhotoviteli vznikají při jeho provádění značné náklady.
V případě částečného provádění díla je podmínkou pro poskytnutí odměny, že dílo musí být prováděno postupně a současně musí být jeho jednotlivé stupně odlišitelné.88
V případě provádění díla se značnými náklady bude patrně vždy záviset na
konkrétní situaci, co se značnými náklady rozumí, aby byla podmínka pro aplikaci
§ 2611 ObčZ splněna. Jsem názoru, že by se termín „značné náklady“ měl vykládat s ohledem na ekonomické postavení zhotovitele vůči objednateli, jelikož co pro osobu samostatně výdělečně činnou mohou být náklady značné, větší korporace může považovat za zanedbatelné.
Osobně hodnotím zakotvení ustanovení § 2611 ObčZ do právní úpravy smlouvy o dílo velmi pozitivně, jelikož obzvlášť v případě zhotovitele v postavení slabší smluvní strany může být uplatnění tohoto ustanovení cestou, jak po objednateli požadovat placení ceny díla průběžně, přestože si tento postup výslovně nedohodnou. Pochopitelně by však měl zhotovitel vždy před uzavřením smlouvy o dílo dobře zvážit, zda je schopen provádění díla průběžně ufinancovat, a nespoléhat se na shora uvedené ustanovení. Pakliže by totiž dospěl do fáze, kdy by nemohl v provádění díla pokračovat z hlediska
88 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1093.
nedostatku financí, lze si stěží představit, že by se vyhnul sankcím či jiným důsledkům spojených s prodlením se splněním své povinnosti.
Zůstává ovšem otázkou, jak je předmětné ustanovení aplikovatelné z praktického pohledu, pokud by se objednatel rozhodl odměnu neposkytnout, a zhotovitel by se obrátil se svým nárokem na soud. Při délce trvání soudního řízení je vysoká pravděpodobnost, že by bylo soudem rozhodnuto o poskytnutí části odměny až po uplynutí termínu provedení díla. Nastíněný problém shledávám právě v případě druhé zákonem předvídané situace, kdy není dílo prováděno po částech, tzn. nejde o situaci, kdy dochází k postupnému předávání díla. Nejsem si jist, zda by bylo možné postupovat obdobně dle § 2591 ObčZ upravujícího povinnost objednatele poskytnout zhotoviteli nutnou součinnost při provádění díla. Pokud zákon výslovně počítá s možností požadovat po objednateli zaplacení části díla, domnívám se, že by měl dát odpověď i na otázku, co se situací, kdy toto odmítne. Je současně problematické, že zákon nestanoví, kdy má takovou část odměny objednatel zhotoviteli poskytnout. Patrně nezbyde než postupovat dle obecných ustanovení občanského zákoníku upravujících čas plnění. V případě, že by se dostal objednatel se splněním této povinnosti do prodlení, mohl by mít zhotovitel právo od smlouvy o dílo odstoupit.
Dlužno upozornit, že v případě odepření objednatele zaplatit zhotoviteli část ceny toto není důvodem pro odepření plnění zhotovitele. Přestože na základě smlouvy o dílo vzniká mezi smluvními stranami vzájemný právní poměr, neznamená to, že by povinnost smluvních stran poskytnout si navzájem plnění byla vzájemně podmíněná, a tedy že by povinnost jedné z nich byla vázána na splnění vzájemné povinnosti druhé a naopak.89 Zhotovitel tedy nebude oprávněn provádění díla přerušit a musí si být vědom, že jeho případné prodlení s prováděním díla by mohlo být sankcionováno smluvní pokutu, kterou je zpravidla vždy povinnost zhotovitele provést dílo ve stanoveném termínu utvrzena.
Lze tedy shrnout, že ač je záměr zákonodárce pro založení rovnováhy v plnění obou stran bezesporu spravedlivý, z mého pohledu měl v předmětném ustanovení řešit situaci, pokud objednatel odmítne odměnu poskytnout, a v případě, že souhlasí, kdy má tuto odměnu zhotoviteli zaplatit; byť jen neurčitým časovým určením „bez zbytečného odkladu“. Pokud se provádí dílo po částech, lze vznik práva na zaplacení části díla
89 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006.
posoudit dle § 2610 ObčZ. V případě provádění díla se značnými náklady, je už z mého
pohledu řešení této situace nejasné.
Nadto se domnívám, že v případě sporu mezi smluvními stranami by soud vždy zohledňoval i skutečnost, zda zhotovitel neměl být natolik bdělý již při uzavírání smlouvy, aby si dohodnul ať už poskytnutí zálohy nebo průběžné hrazení ceny díla. Lze si jen stěží představit, že by měl soud zhotoviteli vyhovět v případě, kdy byl mezi smluvními stranami sjednán pevný harmonogram prací, k jednotlivým dílčím termínům provádění díla by se pojilo i zaplacení příslušné části ceny díla, a zhotovitel by požadoval nad rámec toho úhradu části odměny dříve. V takovém případě by měly být na zhotovitele v postavení profesionála kladeny zvýšené požadavky, a ten by se neměl spoléhat na předmětné ustanovení jako na ochranu, pakliže by špatně odhadl svou ekonomickou situaci.
5 Provádění díla
5.1 Osobní provádění díla zhotovitelem
Dle § 2589 ObčZ má zhotovitel povinnost provést dílo buď osobně, anebo je nechat provést pod svým osobním vedením. To však neplatí, pokud není provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele, nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí. Jak uvádí komentářová literatura, půjde zejména o případ, kdy bude předmětem díla umělecké dílo (např. obraz či socha), a objednatel bude mít pochopitelně zájem, aby takové dílo pro něj provedla osoba, kterou si pro její schopnosti vybral.90
V případě stavby jako předmětu díla je velmi časté, kdy se nechává část díla provádět právě pod osobním vedením zhotovitele, jelikož většina staveb se bez provedení jednotlivých jejích dílčích částí za pomocí specializovaných subdodavatelů zpravidla neobejde. To samozřejmě nebrání objednateli, aby si do smlouvy o dílo vložil ustanovení, na základě kterého si vymíní, aby pro něj určité dílo provedla pouze určitá osoba, případně aby jednotliví subdodavatelé byli předem jeho osobou odsouhlaseni.
Ustanovení § 2589 ObčZ je podstatné nejen z toho pohledu, kdo má pro objednatele dílo provést, ale také z pohledu odpovědnosti osoby za řádné provedení díla. Obecně se totiž uplatní § 1935 ObčZ, podle kterého platí, že pokud plní dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. Takový postup se jeví být naprosto pochopitelný, jelikož není možné po objednateli spravedlivě požadovat, aby se domáhal uplatňování práv z vadného plnění po osobě, se kterou není ve smluvním vztahu. Dlužno však podotknout, že v případě stavby mu občanský zákoník v § 2630 a násl. dává možnost volby domáhat se svých práv i po jiných osobách nežli zhotoviteli.
5.2 Provádění díla s potřebnou péči zhotovitele
Dle § 2590 odst. 1 ObčZ platí, že zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba. Toto ustanovení je úzce spjato s § 5 odst. 1 ObčZ, podle kterého platí, že ten, kdo se přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, tímto dává najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jednal-li by bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
90 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1045.
Co se rozumí potřebnou péči zákon sice nedefinuje, Xxxxx k tomuto však poznamenává, že „půjde o odpovědné provádění díla zhotovitelem především v souladu se smlouvou, tedy o takové kvalitativní vymezení péče, s níž zhotovitel podle konkrétního díla s využitím svých schopností provede dílo tak, aby odpovídalo smlouvou požadovanému výsledku“. 91
Bányaiová se dále zamýšlí nad tím, proč zákonodárce nedůsledně rozlišuje v rámci zákonných ustanovení o díle mezi péčí potřebnou a odbornou.92 Dle § 2631 ObčZ totiž platí, že spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.
Osobně se nedomnívám, že by shora uvedené mělo mít dopad na řádnost provedeného díla. Jazykově se mi jeví odborná péče spíše spojená s požadavky kladenými na zhotovitele co do živnostenského oprávnění ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ostatně je poměrně ustálenou praxí, že smlouva o dílo s předmětem stavby obsahuje prohlášení zhotovitele o tom, že všechny podmínky uložené mu veřejnoprávními předpisy pro provádění díla splňuje.
Zhotovitel má dále povinnost ve smyslu § 2590 odst. 1 ObčZ obstarat vše, co je k provedení díla potřeba. V případě stavby se její provedení neobejde v převážné většině případů bez obstarání veřejnoprávních povolení. V této spojitosti se nabízí otázka, zdali má zhotovitel povinnost veřejnoprávní povolení obstarat sám, nebude-li toto mezi stranami výslovně ujednáno. Dle Xxxxxx bude vždy záviset na konkrétních ujednáních mezi smluvními stranami, a proto lze doporučit, aby bylo dílo vždy co nejvíce specifikováno pro předejití sporům do budoucna. 93
Osobně se odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR přikláním spíše k závěru, že pokud nebude ve smlouvě o dílo výslovně ujednáno, že má zhotovitel veřejnoprávní povolení obstarat, resp. mu k tomu uděleno objednatelem výslovné zmocnění, bude povinen toto obstarat sám objednatel.94
91 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1047.
92 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 64-65.
93 Horák, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1047.
94 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1903/2007.
5.3 Doba plnění
Přestože není doba plnění podstatnou náležitostí smlouvy o dílo, jak plyne z § 2590 odst. 2 ObčZ, pokud nebude tato doba mezi smluvními stranami výslovně dohodnuta, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze.
Ve stavebnictví se s uzavřením smlouvy o dílo bez ujednání přesného data provedení díla nelze téměř setkat. Při provádění stavby se navíc zpravidla postupuje podle předem stanoveného harmonogramu prací jakožto nedílné součástí smlouvy o dílo, a splnění jednotlivých dílčích termínů v něm uvedených je objednatelem utvrzeno smluvní pokutou.
Ve své praxi však často narážím na problém, že smluvní strany nerozlišují mezi právními pojmy dokončení a provedení díla, resp. užívají namísto nich pojmy jako
„zhotovení“ nebo „realizace“. V případě sporu pak může být velmi obtížné určit, zdali měl zhotovitel do stanoveného data dílo pouze dokončit nebo současně i předat.95 Rovněž ujednání o utvrzení této povinnosti se pak může stát neurčitým, jelikož smluvní pokuta musí utvrzovat jasně stanovenou povinnost, jak bude níže uvedeno.
Smluvním stranám tak lze jedině doporučit, aby byly při sjednávání termínů, co nejvíce pregnantní, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jakou povinnost měla daná smluvní strana ve stanoveném termínu splnit.
5.4 Součinnost objednatele
Je pochopitelné, že řádné a včasné provedení díla se většinou neobejde bez poskytnutí nutné součinnosti ze strany objednatele. Dle § 2591 platí, že pokud je k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí.
Takovou součinností lze rozumět např. předání připraveného staveniště, zajištění jeřábu, dodání materiálu nebo i obstarání veřejnoprávního povolení, o kterém bylo pojednáno výše. Ačkoliv lze při sjednávání smlouvy o dílo stěží postihnout veškeré momenty, kdy má objednatel součinnost poskytnout, určitě je vhodné alespoň rámcově tuto součinnost vymezit a pojit ji k přesně stanoveným okamžikům.
Zhotovitel musí mít neustále na paměti, že je vázán termínem provedení díla, a prozatím nebylo soudem judikováno, že by se o dobu prodlení objednatele
95 Dle § 2605 odst. 1 ObčZ platí: „Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.“
s poskytnutím nutné součinnosti termín pro provedení díla automaticky prodlužoval. Přestože se Horák domnívá, že lze z dikce § 2594 odst. 2 ObčZ dovodit, že se lhůta stanovená pro dokončení díla prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou i pro případ prodlení objednatele s poskytnutím součinnosti, a je tedy vyloučeno prodlení zhotovitele, nemůže se na toto zhotovitel s jistotou spolehnout, jelikož tato skutečnost v občanském zákoníku výslovně stanovena není.96
Ust. § 2591 ObčZ výslovně upravuje postup, jak se má zhotovitel v případě neposkytnutí součinnosti objednatelem zachovat. Nejprve má povinnost určit objednateli přiměřenou lhůtu k poskytnutí součinnosti. Pokud by i přes takovou výzvu byl objednatel nečinný, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.
Je pochopitelné, že ne vždy bude možné zajistit plnění na účet objednatele. V případě dodání materiálu či zajištění jeřábu to zřejmě nebude činit problém, ale pokud nebude mít zhotovitel řádně připravené staveniště pro provádění díla nebo objednatel neposkytne veřejnoprávní povolení včas, zbyde zhotoviteli pravděpodobně v souladu s předmětným ustanovením pouze právo od smlouvy o dílo odstoupit. Např. Xxxxxxxxx k takové situaci poznamenává, že zhotovitel může pouze odstoupit od smlouvy nebo poskytnutí spolupůsobení vymáhat soudní cestou.97
Případem, kdy byl objednatel v prodlení s obstaráním veřejnoprávního povolení se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. V jednom ze svých rozhodnutí konstatoval, že „Povinnost objednatele obstarat stavební povolení vyplývá z jeho postavení stavebníka dle stavebního zákona a opatření stavebního povolení představuje ve smyslu soukromoprávních předpisů nezbytnou součinnost objednatele ke zhotovení díla, což dovolací soud již judikoval například ve svém rozsudku ze dne 2. února 2015, sp. zn. 23 Cdo 2080/2013, kde uvedl, že prodlení žalované, jako zhotovitelky, s dokončením stavby bylo způsobeno prodlením žalobců, jako objednatelů, spočívající v nečinnosti žalobců, jako objednatelů stavby, týkající se včasného zajištění stavebního povolení pro zhotovení stavby podle sjednané smlouvy. Žalovaná, jako zhotovitelka, nemůže nést sankční důsledky toho, že dílo (stavba) nebylo dokončeno a předáno ve sjednaném termínu, jestliže v důsledku nečinnosti objednatelů, které lze kvalifikovat jako nedostatek jejich součinnosti při zhotovování díla, nebylo vydáno příslušné stavební
96 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1051.
97 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 88-89.
povolení. (…) Žalovaná, jako zhotovitelka, se proto nedostala do prodlení se zhotovením díla, pro něž by žalobcům náležela smluvní pokuta za prodlení žalované s dokončením díla, nebylo-li ve smlouvě sjednáno, že příslušné stavební povolení zajistí žalovaná, jako zhotovitelka.“ 98 Přestože z citovaného rozhodnutí jasně vyplývá závěr, že zhotovitel není povinen uhradit objednateli smluvní pokutu z důvodu prodlení s provedením díla ve sjednaném termínu, pokud byl objednatel v prodlení s obstaráním veřejnoprávního povolení, nelze z něj už dovodit, zda se termín pro provedení díla skutečně automaticky prodlouží a o jakou dobu, a pokud by ani v prodlouženém termínu zhotovitel dílo neprovedl, zdali by jej mohl objednatel sankcionovat.
Velmi častým jevem je rovněž případ, kdy objednatel bezdůvodně odmítá zhotoviteli dílo převzít, jelikož si je vědom možného nárokování smluvní pokuty z důvodu prodlení zhotovitele s provedením díla ve stanoveném termínu. Byť v takové situaci patrně není možné aplikovat § 2591 ObčZ, jelikož jeho smyslem je spolupůsobit při samotném provádění díla zhotovitelem, zhotovitel se může v případě uplatnění sankcí objednatelem bránit odkazem na § 1975 ObčZ. Dle § 1975 ObčZ totiž platí, že věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu, přičemž jak vyplývá z § 1968 věty druhé ObčZ, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Komentářová literatura k § 1975 ObčZ ostatně výslovně zmiňuje jako přiléhavý případ, kdy objednatel dílo nepřevezme, resp. odmítá podepsat předávací protokol.99
5.5 Provádění díla samostatně
Zhotovitel je povinen postupovat v souladu s § 2592 ObčZ při provádění díla samostatně. Takovou samostatností je třeba rozumět nezávislost na osobě objednatele při provádění díla.100 Dle předmětného ustanovení je zhotovitel vázán příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla jen tehdy, plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.
Bányaiová považuje samostatnost zhotovitele za základní pojmový znak smlouvy o dílo, který ji odlišuje od jiných smluv, jejichž předmětem může být také
98 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3054/2015.
99 Xxxxxx, J. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1091.
100 Horák, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1052.
provádění určité činnosti, kupř. od smlouvy příkazní.101 I já osobně považuji samostatnost jako stěžejní znak smlouvy o dílo, jelikož dílo bylo historicky spojeno vždy s prací, a nesplněním této podmínky by se mohlo v konečném důsledku jednat o pracovněprávní poměr. Ostatně není ojedinělý případ, kdy se smluvní strany pokouší zastřít tento poměr právě uzavíráním smlouvy o dílo, aby se tímto postupem objednatel vyhnul plnění svých povinností vůči státu spojených se zaměstnáváním osob.102
Přestože ve smlouvě o dílo často nalezneme ustanovení, podle kterého je objednatel oprávněn dávat zhotoviteli při provádění díla příkazy, vždy by se mělo jednat pouze o takové, které nebudou mít za důsledek, že by takové dílo nebylo možné provést, resp. by za něj zhotovitel nemohl nést jakožto odborník odpovědnost.
5.6 Oznamovací povinnost zhotovitele při nevhodnosti věci či příkazu
Občanský zákoník pamatuje v § 2594 a 2595 ObčZ právě na situace, kdy objednatel předá zhotoviteli k provedení díla nevhodnou věc nebo mu dá nevhodný příkaz. V takovém případě je zhotovitel povinen objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci či nevhodného příkazu upozornit a pokud překáží nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu. Jak v této souvislosti poznamenává Xxxxx, jde o zákonem stanovenou povinnost k přerušení díla.103
Pakliže by objednatel trval na provádění díla i s použitím takto předané věci či takto uděleného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil písemně. Pokud se zhotovitel zachová zákonem předvídaným postupem, v souladu s § 2594 odst. 4 ObčZ pak nebude objednatel mít práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.
Na rozdíl od případu, kdy objednatel neposkytne zhotoviteli nutnou součinnost, občanský zákoník v § 2594 odst. 3 přímo stanoví, že lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou. Současně má zhotovitel
101 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 66.
102 Dle § 555 odst. 2 platí, že: „Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.“
103 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1057.
právo na úhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
Pokud by objednatel trval na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel v souladu s § 2595 ObčZ od smlouvy odstoupit. Aby však byl zhotovitel oprávněn tak učinit, musí se skutečně jednat o zřejmě nevhodný příkaz či zřejmě nevhodnou věc, tj. o vyšší (kvalifikovanější) stupeň nevhodnosti. Patrně lze dovodit, že by se jednalo o takový příkaz či nevhodnou věc, kdy by dílo nebylo možné vůbec dokončit tak, aby mohlo sloužit svému účelu.
Dlužno poznamenat, že oznamovací povinnost vzniká zhotoviteli pouze tehdy, mohl-li nevhodnost pokynu či předané věci při vynaložení potřebné péče zjistit. V případě stavby je přitom zcela běžné, že zhotovitel postupuje na základě projektu předloženého objednatelem. Jelikož je takto předložený projekt třeba považovat za pokyn k provedení díla, zhotovitel má ze zákona povinnost, pokud by při prostudování projektu zjistil, že dílo na základě něj není možné řádně provést, na tuto skutečnost upozornit. V praxi se však může stát sporným, jakou nevhodnost pokynu (příp. předané věci) je zhotovitel schopen při vynaložení potřebné péče zjistit. Xxxxxxxxx v této souvislosti uvádí následující: „(…) tak například u shora zmíněného projektu, který předal zhotoviteli objednatel, musí nepochybně zhotovitel, jako profesionál, zjistit zásadní chyby v postupu provádění prací či zásadní konstrukční nedostatky, nevhodné složení betonové směsi apod., nemusí však již přepočítávat výpočty provedení projektantem při zpracování projektu.“104
Ve smlouvách o dílo s předmětem stavby se velmi často objevuje ustanovení, podle kterého zhotovitel prohlašuje, že na základě předloženého projektu je schopen dílo řádně provést. Nastává pak otázka, do jaké míry je povinen zkoumat bezvadnost projektu např. jeho posouzením jiným projektantem. Dle mého názoru by se mělo v takovém případě postupovat ve prospěch zhotovitele. Na zhotoviteli není možné spravedlivě požadovat, aby přebíral odpovědnost za projekt, tj. dílo zhotovené projektantem, který má pochopitelně jiné odborné znalosti.
K povinnosti zhotovitele upozornit objednatele na podstatnou vadu projektu se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v jednom ze svých rozhodnutí tak, že pokud byla vada projektové dokumentace „školní“ chybou a zhotovitel byl odborně způsobilý ji rozpoznat,
104 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 90.
poněvadž tato vada musela být odborníkovi jasná i při letmém nahlédnutí do výkresové
dokumentace, pak zhotovitel porušil svou oznamovací povinnost.105
V jiné situaci Nejvyšší soud ČR komentoval povinnost zhotovitele nést odpovědnost za špatný projekt s ohledem na posouzení odvolacího soudu a závěrů znalce následovně: „(…) projektová dokumentace neodpovídá tomu, aby mohlo být podle ní položení podlah detailně provedeno. (…) při běžných zkušenostech zhotovitele, pokud má potřebné zkušenosti, si mohl zhotovitel všimnout, že rozpětí, které bylo v projektové dokumentaci mezi trámy, které jsou pod deskami Cetris, a tloušťka těchto desek, jsou nepřiměřené. (…) V daném případě upozornil žalobce žalovanou na nevhodnost předané projektové dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy začaly praskat. Ze znaleckého posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce však vyplynulo, že žalobce mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Odvolací soud proto správně uzavřel, že pokud žalobce takto nepostupoval a svou informační povinnost nesplnil, odpovídá za vadu díla - podlah, která byla způsobena použitím nevhodných pokynu objednatele, tj. nevhodnou projektovou dokumentací.“106
Přestože se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě, i v souladu s § 2594 odst. 1 ObčZ je povinností zhotovitele upozornit objednatele bez zbytečného odkladu. Pokud tedy zhotovitel upozornil objednatele na nevhodnost předaného projektu až tehdy, kdy zhotovené podlahy začaly praskat, přičemž při vynaložení odborné péče byl schopen zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace k provedení podlah již před započetím prací (či v průběhu), nesplnil oznamovací povinnost včas.
Pro srovnání se nabízí zmínit ještě jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kdy se jednalo rovněž o provedení podlahy zhotovitelem (ačkoli ne na základě vadného projektu), kdy při její pokládce v novostavbě došlo k jejímu průhybu. 107 Ze skutkových zjištění však v dané situaci nevyplynulo, že by byla podlaha ze zvoleného materiálu nevhodná pro novostavby, a to, že v některých případech při její pokládce v novostavbě může dojít i po naměření obvyklých hodnot vlhkosti podkladu ke vzniku průhybů dřevěného materiálu, nemůže založit nevhodnost jejího pokládání. Právě z tohoto důvodu
105 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 253/2005.
106 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010.
107 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2210/2009.
soud v daném případě tedy dospěl k závěru, že nebylo povinností zhotovitele na nevhodnost předmětné podlahy dřevěných vlysů objednatele upozornit.108
Ve sporných případech s ohledem na shora uvedenou judikaturu tak bude rozhodující, zda byl zhotovitel jednak s to z pozice odborníka a při jeho zkušenostech vadu či nemožnost provádění díla odhalit, a jednak to, zda splnil oznamovací povinnost včas. Lze předpokládat, že se však zpravidla řešení takového případu neobejde bez vyjádření znalce či alespoň jiné odborně způsobilé osoby v dané oblasti.
5.7 Skryté překážky týkající se místa stavby
Další oznamovací povinnost je stanovena zhotoviteli v § 2627 odst. 1 ObčZ tehdy, zjistí-li při provádění díla skryté překážky týkající se místa, kde má být dílo provedeno, znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem. V takovém případě je zhotovitel povinen toto oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla. Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich v souladu s § 2627 odst. 2 ObčZ od smlouvy odstoupit.
Předmětné ustanovení dopadá např. na situaci, kdy se pod pozemkem nachází archeologický nález nebo dílo není možné provést původně navrženým postupem. Na rozdíl od právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku se dle § 2627 odst. 1 ObčZ jedná pouze o skryté překážky týkající se místa, nikoli věci.109 Dle Xxxxxxxxx je však smyslem
§ 2627 ObčZ obecně umožnit další postup prací pro překážky, které nemohly být předvídány při uzavření smlouvy či zahájení prací.110 I v důvodové zprávě je přitom
§ 552 ObchZ označen jako podklad pro § 2627 ObčZ.111 Osobně se rovněž přikláním k tomuto výkladu, že by mělo být předmětné ustanovení aplikovatelné pro případ jakýchkoli překážek.
Pro zhotovitele se však může stát nejasným, zda má v určité situaci postupovat podle § 2594 nebo § 2627 ObčZ, neboť hranice mezi tím, zdali se jedná o nevhodný příkaz (nevhodnou povahu předané věci), nebo o skrytou překážku, může být často
108 Tamtéž.
109 Dle § 552 odst. 1 ObchZ platilo: „Zjistí-li zhotovitel při provádění díla skryté překážky, týkající se věci, na níž má být provedena oprava nebo úprava, nebo místa, kde má být dílo provedeno, a tyto překážky znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem, je zhotovitel povinen to oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla. Do dosažení dohody o změně díla je zhotovitel oprávněn provádění díla přerušit. Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě na změně smlouvy, může kterákoli ze stran od smlouvy odstoupit.“
110 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 83.
111 Viz důvodová zpráva k § 2627 ObčZ.
neostrá. Grulich v této spojitosti zmiňuje situaci, kdy má zhotovitel povinnost provést dílo na základě projektové dokumentace, představující současně příkaz objednatele k provádění díla za užití stanovených technologií, přičemž v průběhu provádění díla se zjistí, že geologické poměry znemožňují provést dílo způsobem stanoveným v této projektové dokumentaci.112 Povinnosti zhotovitele dle § 2627 a § 2594 odst. 1 ObčZ jsou přitom rozdílné, jelikož dle § 2627 ObčZ zhotovitel není ze zákona povinen provádění díla přerušit. Zhotovitel by se měl nicméně při svém rozhodování o přerušení či nepřerušení provádění nepochybně řídit § 2900 ObčZ, podle kterého platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.
Co se týká dalšího postupu při řešení překážky místa, resp. nevhodného příkazu či předané věci, bude patrně záležet na přístupu objednatele k vyjednávání o změně obsahu uzavřené smlouvy. Zřejmě si lze představit jak situaci, kdy bude zhotovitel přes trvání objednatele na provedení díla oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo z důvodu uvedeného v § 2595 ObčZ, a stejně tak i situaci, kdy se strany nebudou moci dohodnout na změně smlouvy, a bude zde dán důvod pro odstoupení dle § 2627 odst. 2 ObčZ.
Pokud jde ovšem o otázku vypořádání smluvních stran, pouze
§ 2627 odst. 2 ObčZ stanoví, že v takovém případě má zhotovitel právo na cenu za část díla provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit. Osobně však nevidím důvod, proč by se nemělo postupovat při vypořádání stran stejně v obou případech, byť tato úprava v § 2595 ObčZ absentuje.
5.8 Kontrola provádění díla objednatelem
Ačkoliv je objednatel v udělování příkazů zákonnými ustanoveními značně omezen, pokud jde o provádění kontroly, v tomto ohledu objednateli žádné překážky stanoveny nejsou. V ust. § 2593 ObčZ se výslovně stanoví, že objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Pokud objednatel zjistí, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neboli je oprávněn udělit zhotoviteli pokyn, aby provedl patřičnou nápravu.
112 GRULICH, X. Xxxxxxxx příkazy a skryté překážky při provádění stavby. Bulletin advokacie [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxxxxxxx-xxxxxxxxx.xx/xxxxxxxx-xxxxxxx-x-xxxxxx-xxxxxxxx-xxx- provadeni-stavby.
Tento pokyn však není možné zaměňovat s příkazem dle § 2592 ObčZ, který se týká způsobů, jakým má zhotovitel dílo provést.
Jak ke kontrolní činnosti objednatele uvádí Bányaiová, je jí sledováno předcházení vzniku vad díla.113 V případě, že by zhotovitel nápravu vadně prováděného díla ani v přiměřené době neučinil, může objednatel od smlouvy odstoupit; to však jen za předpokladu, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.114
V případě stavby jako předmětu díla je pak v § 2626 odst. 1 ObčZ zakotvena zvláštní úprava dopadající na kontrolu díla na určitém stupni, zejména před zakrytím části díla. To však pouze za předpokladu, že tak stanoví smlouva. Tehdy je zhotovitel povinen objednatele pozvat ke kontrole provádění díla, a pokud tak neučiní, potažmo učiní v nevhodné době, je povinen tak učinit dodatečně.
Předmětné ustanovení může dopadat kupř. na dílo spočívající v izolaci střechy či provedení fasády, kdy dochází k trvalému zakrytí části stavby, a případné vady by bylo možné při předání a převzetí díla již stěží odhalit. O provedené kontrole se pak zpravidla učiní zápis ve stavebním deníku.
113 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 80.
114 Dle § 2002 odst. 1 ObčZ platí: „Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.“
6 Provedení díla
Povinností zhotovitele je ve smyslu definice smlouvy o dílo uvedené v § 2586 odst. 1 ObčZ dílo provést. Provedením díla se přitom rozumí dle § 2604 ObčZ jeho dokončení a předání. V této kapitole bude tedy pojednáno o tom, kdy dochází ke splnění povinnosti zhotovitele dílo provést a jaké problematické otázky mohou v souvislosti dokončením a předáním díla vzniknout.
6.1 Dokončení díla
Dle § 2605 odst. 1 ObčZ platí, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Dochází tak k odklonu od právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku, který vycházel z řádného ukončení díla.115 Za účinnosti předchozí právní úpravy totiž platilo, že zhotovitel byl povinen ukončit dílo řádně, tj. bez vad či nedodělků, jinak mu nemohlo vzniknout v souladu se zákonným ustanovením právo na zaplacení ceny za dílo. Rovněž judikatorní závěry byly v tomto ohledu konstantní, což kladlo na zhotovitele někdy až přehnané požadavky, obzvlášť v případě stavby, kdy je prakticky nemožné dokončit dílo bez jediné vady či nedodělku.116
Dle současné právní úpravy však již toto neplatí a důraz je kladen především na to, aby došlo provedením díla ke splnění účelu, který smluvní strany sledovaly, tj. aby dílo plně vyhovovalo očekáváním objednatele.117 První podmínkou pro to, aby mohlo být dílo dle občanského zákoníku považováno za provedené, je, že musí být dokončeno. Dle
§ 2605 odst. 1 ObčZ platí, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu.
Předně se nabízí otázka, jak vyložit předvedení způsobilosti. Samozřejmě bude vždy záležet případ od případu, jakým způsobem zhotovitel této povinnosti dostojí, a především na tom, co si smluvní strany sjednají ve smlouvě. V případě stavby jako předmětu díla lze předpokládat, že dojde ke splnění této podmínky provedením příslušných zkoušek. Např. v případě rekonstrukce střechy se bude jednat o provedení zátopové zkoušky, o jejímž výsledku bude pořízen zápis ve stavebním deníku. Pokud
115 Dle § 554 odst. 1 ObchZ platilo: „Zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.“ 116 Srov např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008.
117 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 104-105.
ovšem bude takové ujednání o předvedení způsobilosti ve smlouvě o dílo absentovat, může dojít ke sporu, zda zhotovitel i bez aktivního konání svou povinnost splnil. Nutno je přitom podotknout, že provedení zkoušek ve smyslu § 2607 ObčZ za účelem prokázání dokončení díla se uplatní pouze v případě, dohodnou-li se tak strany.
Kupř. Xxxxx se domnívá, že „předmětné ustanovení zákona neukládá zhotoviteli povinnost způsobilost díla aktivně demonstrovat, tj. např. předvést jeho funkce.“118 S tímto názorem si dovolím spíše nesouhlasit, jelikož bude jiná situace v případě zhotovení fasády, kdy je aktivní demonstrování způsobilosti díla sloužit svému účelu zřejmě nemožné, a postačí osobní prohlídka při předávacím řízení, a jiná situace bude v případě dodávky a montáže elektricky ovládaných světlíků, které se bez patřičné zkoušky k předvedení jejich funkčnosti neobejdou. Spor může vzniknout i o to, zdali taková způsobilost může být předvedena samotným užíváním díla třetí osobou, kupř. zaměstnanci budovy, ve které byly zmíněné elektrické světlíky instalovány. To zejména v případě, kdy nebude hmotněprávní podmínkou pro předání díla podpis předávacího protokolu.
Dle mého názoru tak bude vždy na zhotoviteli, aby usoudil, pakliže nebude podmínkou pro provedení díla podpis předávacího protokolu zachycující způsobilost díla sloužit svému účelu, zda je nutné tuto funkčnost díla objednateli přímo demonstrovat, nebo postačí dílo přenechat objednateli k jeho užívání. Domnívám se, že pokud objednatel dílo fakticky převezme a toto bude objektivně způsobilé užívání, pak došlo ke splnění povinnosti dokončení díla. Nelze však obecně uzavřít, že aktivní demonstrování způsobilosti ve smyslu § 2605 odst. 1 ObčZ není zhotovitelovou povinností.
6.2 Předání díla
Druhou z podmínek pro to, aby mohlo být dílo považováno za provedené, je, že musí dojít k jeho předání. Xxxxxx, aby mohl zhotovitel požadovat po objednateli zaplacení ceny díla, musí mu dílo předat a objednatel jej převzít. Občanský zákoník neupravuje, jakou formou by mělo k předání, resp. převzetí díla, dojít. V praxi bývá běžné, že k tomuto dochází v případě stavebního díla na základě předávacího protokolu, ačkoli není vyloučeno, že k předání dojde jen umožněním objednateli s věcí (stavbou) nakládat. Vždy bude záležet na tom, co si smluvní strany ve smlouvě o dílo přesně
118 XXXXX, X. K povinnosti zhotovitele dokončit dílo. Xxxxxx.xx [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné z:
xxxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxx/xxxxxx/x-xxxxxxxxxx-xxxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxx-000000.xxxx.
dohodnou. Pokud je předmětem díla věc v právním slova smyslu, řídí se přitom předání
v souladu s § 2608 odst. 1 ObčZ obdobně ustanoveními o kupní smlouvě. 119
Pokud jde o předání stavby, která zpravidla nebude věcí v právním slova smyslu, jelikož se stane součástí pozemku, Xxxxxxxxx uvádí následující: „Nebude-li u věcí nemovitých dohodnut způsob, kterým zhotovitel umožní nakládání s předmětem díla, ve smlouvě, bude záviset na povaze a okolnostech provádění díla. Tak například u staveb pro bydlení v některých případech postačí předání klíčů a předání potřebné dokumentace (například dokumentace skutečného provedení stavby, revizních zpráv, osvědčení opravňující provozování technických zařízení apod.) U průmyslových staveb pak bude většinou potřebný celý komplex činností (…)“120
Jinými slovy, stejně jako v případě posouzení otázky, zda bylo dílo dokončeno, bude i v případě jeho předání vždy záležet na konkrétním případu, co bylo předmětem díla.
Zhotovitel by přitom neměl zapomínat ani na to, že je jeho povinností k okamžiku předání díla předat objednateli v souladu s § 2094 ObčZ patřičné doklady, na což se v praxi často zapomíná. V případě stavby jako předmětu díla, resp. jejích částí, se přitom může jednat nejen o návod k užívání, ale i o zápisy o provedených zkouškách, zápisy o proškolení či tzv. prohlášení o shodě.121
K zamyšlení je rovněž otázka, zdali je možné dílo považovat za předané, resp. převzaté, dojde-li k předání díla i jiné osobě nežli přímo objednateli. Při rozsáhlé výstavbě totiž zpravidla dochází k předávání téhož díla, resp. jeho části, v rámci dodavatelského řetězce. Tou konečnou osobou, která přitom dílo jako celek přebírá je investor jakožto objednatel, jenž jej přebírá zpravidla od svého generálního zhotovitele (dodavatele) takové výstavby. V praxi pak často nastává poměrně paradoxní situace, kdy je dílo jako xxxxx předáno ze strany generálního dodavatele jeho objednateli (investorovi), tento jej plně užívá, a přitom k předání a převzetí některé z částí tohoto díla provedené subdodavatelem pro generálního zhotovitele (dodavatele) ještě nedošlo. Touto situací se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR, když v jednom svých rozhodnutí dospěl k závěru, že „Je-li dílo „předáno“ někomu jinému, účinky předání díla (například vznik nároku na zaplacení cena díla, je-li jeho zaplacení vázáno na předání) nenastávají ani tehdy, pokud
119 Dle § 2088 ObčZ platí: „Prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat
s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.“
120 XXXXXXXXX, X. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 110 – 111.
121 Pozn. autora: Prohlášení o shodě je dokument, kterým zhotovitel prohlašuje, že dílo, příp. výrobky k jeho
provedení užité, vyhovují technickým požadavkům dle technických předpisů platných v ČR.
objednatel s dílem následně naložil tak, že je sám předal svému odběrateli“122 K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR i v jiném případu, ve kterém nejenže došlo k předání díla investorovi, ale bylo i vydáno rozhodnutí o povolení k užívání díla.123 Stejný závěr pak judikoval Nejvyšší soud ČR i dalším ze svých rozhodnutí, kdy bylo dílo předáno zápisem v montážním deníku rovněž objednateli objednatele.124
Z této ustálené rozhodovací praxe soudů tedy pro zhotovitele plyne, že se nemůže v případě, kdy mu objednatel odmítne zaplatit cenu za jím provedené dílo, přestože je dílo jakožto celek nejen předáno, ale i užíváno, domáhat zaplacení díla po objednateli, pakliže bylo podmínkou jeho předání podepsání předávacího protokolu.
6.3 Právní povaha předávacího protokolu
Mezi podnikateli ve stavebnictví je již zažitou praxí, že k předání a převzetí díla dochází na základě předávacího protokolu. Ve smlouvě o dílo se zpravidla nachází ustanovení, že zhotoviteli vzniká právo na zaplacení ceny díla až v případě oboustranně podepsaného předávacího protokolu v rámci předávacího řízení. Hovoří se o tzv. protokolárním předání díla.
Soudy již za účinnosti předchozí právní úpravy rozlišovaly mezi předávacím protokolem, který je pouze formální podmínkou převzetí díla, tzn. je pouhým důkazem, že k předání a převzetí došlo, a mezi předávacím protokolem, který představuje tzv. hmotněprávní podmínku předání a převzetí. V jednom svých rozhodnutí Nejvyšší soud ČR konstatoval, že „Termín „protokolární předání“ nemůže být vykládán jinak, než že podmínkou předání a převzetí díla je existence oboustranně podepsaného protokolu
o předání a převzetí díla. Pokud je způsob předání díla specifikován ve smlouvě, kupř. tak že se dílo předává protokolárně, není možné chápat oboustranně podepsaný protokol pouze jako jeden z možných důkazů o tom, že dílo bylo předáno, ale existence protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, a to že pokud předávací protokol neexistuje, není možné považovat dílo za předané a převzaté.“125
122 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2446/2015.
123 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4502/2007.
124 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012.
125 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006.
To, že není předávací protokol pouhou formalitou pro předání a převzetí díla uvedl Nejvyšší soud ČR dokonce i v případě, kdy už bylo vydáno rozhodnutí o povolení k užívání stavby.126
Naopak v případě, kdy se strany výslovně dohodly, že „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, není takový zápis jakožto důkaz o předání a převzetí podmínkou pro vznik práva zhotovitele na zaplacení ceny díla.127
Bez zajímavosti není ani otázka, jak se soudy staví k formě předávacího protokolu. Ačkoli velké stavební společnosti často činí formu předávacího protokolu přílohou smlouvy o dílo, ve většině případů si smluvní strany pouze vymíní podpis předávacího protokolu bez sjednání jeho podoby. Touto otázkou se již dříve zabývala judikatura, která řešila situaci, zdali může dojít k protokolárnímu předání podpisem ve stavebním deníku.128 Jednalo se o případ, kdy zhotovitel provedl pro objednatele práce, které měly být fakturovány podle skutečného stavu, přičemž tento stav byl zaznamenán ve stavebním deníku. Soud prvního stupně uzavřel, že rozsah provedených prací byl předložen zhotovitelem k odsouhlasení a objednatel jej s určitými korekcemi odsouhlasil; soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že zápis ve stavebním deníku má povahu protokolárního předání díla, a je tak splněna smluvní podmínka pro vznik práva zhotovitele na zaplacení ceny díla. Odvolací soud tento závěr ovšem odmítnul s argumentací, že takový zápis nelze podle jeho obsahu hodnotit jako předávací protokol, neboť z něj nevyplývá vůle žalobkyně jako zhotovitele dílo předat a vůle žalované jako objednatele dílo převzít. Nejvyšší soud ČR zcela formalisticky uzavřel, že pokud byla podmínkou převzetí a předání díla existence oboustranně podepsaného protokolu o předání a převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla, aniž by se více zabýval tím, zdali může být více právních jednání inkorporováno v jedné listině; v posuzovaném případě ve stavebním deníku.129
Domnívám se, že by soudy neměly v takovém případě posuzovat předání a převzetí díla přepjatě formalisticky. V této spojitosti je třeba poukázat na rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR, který již opakovaně konstatoval, že „Při výkladu smluvních
126 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4502/2007.
127 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013.
128 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3085/2016.
129 Dovolání nebylo shledáno přípustné, jelikož odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu ve věci vzniku práva na zaplacení díla.
ustanovení je nutno dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy před formálním projevem této vůle.“130
Je samozřejmě otázkou, co přesně bylo ve stavebním deníku ve shora popisované kauze ohledně předání a převzetí díla zaznamenáno. Nevidím však důvod, pokud si formální stránku předávacího protokolu strany výslovně nedohodnou, proč by tento projev vůle nemohl být zachycen ve stavebním deníku.
Naopak by nemělo docházet k zaměňování listiny soupisu skutečně provedených prací za předávací protokol, jako jsem se při své praxi opakovaně s tímto názorem setkal. Funkce obou listin je totiž zcela jiná.
Lze uzavřít, že jsou na zhotovitele v případě sjednání předávacího protokolu jakožto hmotněprávní podmínky pro předání díla kladeny přísné formální požadavky, a bez jejich splnění nevznikne zhotoviteli právo na zaplacení ceny za dílo. Bohužel i v takovém případě, kdy je dílo již plně užíváno, resp. bylo generálním dodavatelem předáno koncovému objednateli, a to bez vad a nedodělků, není možné žalovat objednatele na zaplacení ceny díla, jelikož splatnost ceny díla bez podpisu předávacího protokolu nemohla nastat. Dle judikatury je totiž třeba se nejprve domáhat převzetí díla objednatelem soudně, a až poté je možné domáhat se zaplacení ceny díla.131 Samotná skutečnost, že je dílo užíváno objednatelem tak není rozhodná pro vznik práva na zaplacení ceny díla, pokud byla sjednána podmínka protokolárního předání.132
Zhotovitel si musí dát rovněž pozor na to, že má povinnost dílo předat oprávněné osobě k převzetí díla. Ačkoli si smluvní strany ve smlouvě o dílo často dohodnou, kdo je oprávněn jednat ve věcech smluvních a kdo ve věcech technických, může nastat spor o to, zdali byl například stavbyvedoucí objednatele, který nepochybně ví o technické stránce díla nejvíc, oprávněn k převzetí díla či nikoli.
Přestože judikatura dovodila, že pracovník, který byl pověřen technickým dozorem při provádění díla, pokud je to při jeho činnosti obvyklé, může dílo převzít, doporučil bych zhotoviteli, aby dílo předával výhradně statutárnímu zástupci právnické osoby jakožto objednateli, nebude-li výslovně mezi smluvními stranami dohodnuto, že může dílo převzít za objednatele i jiná osoba.133
130 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2061/08.
131 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009.
132 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1168/2011.
133 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99.
6.4 Povinnost objednatele dílo převzít
Jak vyplývá z věty druhé § 2605 odst. 1 ObčZ, objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Nabízí se tak otázka, jestli je objednatel v souladu s tímto ustanovením povinen dílo převzít, přestože dílo nebude úplně bez vad. Dokončení díla totiž nemusí nutně znamenat, že dílo nevykazuje třeba jen drobnou vadu či nedodělek.
Xxxxxxxxx k povinnosti dílo převzít uvádí, že pokud se nejedná o stavbu jako předmět díla, je pouze na objednateli, zdali dílo převezme či nikoli.134 Osobně jsem názoru, že by se povinnost objednatele dílo převzít měla vždy posuzovat k otázce, zda lze dílo považovat za dokončené. I movitá věc (pokud nebudeme brát v potaz ryze estetické dílo, kupř. obraz) může být způsobilá sloužit svému účelu, a je tedy dokončena, byť se při předání zjistí drobná vada či nedodělek. Větu druhou § 2605 odst. 1 ObčZ tak chápu jako zákonem stanovený imperativ za předpokladu splnění podmínky dokončení díla. To pochopitelně nezbavuje objednatele povinnosti odstranit případné vady a nedodělky díla.
Rovněž se v souvislosti s převzetím díla dle současné právní úpravy nabízí otázka, kdy k tomuto právnímu jednání může dojít, tj. jestli i před samotným dokončením díla. Právní úprava obsažená v obchodním zákoníku totiž nepracovala s pojmem dokončení díla, nýbrž vycházela z řádného ukončení díla. Vznik práva zhotovitele na úhradu ceny díla byl tak odlišný od dnešního právního stavu, jelikož nebylo vyloučeno, že došlo k převzetí díla, ale dílo nebylo ještě ukončeno, tj. nebylo bezvadné. Jinými slovy, pokud mělo dílo vady, byť nebránící užívání díla, dílo nebylo řádně ukončeno, a zhotoviteli tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení díla. Jak konstatoval opakovaně Nejvyššího soud ČR ve svých rozhodnutích, okamžik převzetí díla a jeho provedení, jakožto splnění závazku zhotovitele, nemuselo vždy spadat v jeden okamžik.135
Jsem názoru, že dnešní právní úprava je v tomto ohledu zavedením pojmu dokončení díla diametrálně odlišná. Zákonodárce v občanském zákoníku nepracuje s podmínkou bezvadného provedení díla jakožto nezbytnou podmínkou pro vznik práva na zaplacení ceny díla. Vymezením pojmu dokončení díla zákonodárce jasně stanovil, že po tomto okamžiku následuje fáze předání a převzetí díla, čímž dojde k naplnění podmínky pro vznik práva zhotovitele na zaplacení ceny díla. Není přitom vyloučeno, že dílo bude určité vady vykazovat, a ty objednatel vyhradí při jeho převzetí; nemůže však
134 XXXXXXXXX, I. Smlouva o dílo. V Praze: C.H. Xxxx, 2018, s. 111.
135 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006.
z tohoto důvodu odmítnout dílo převzít, pakliže se nebude jednat o vady, pro které nebude dílo způsobilé sloužit svému účelu, nebo si smluvní strany nedohodnou jinak.136 To samozřejmě nebrání objednateli postupovat obdobně v souladu s § 2108 ObčZ, podle kterého je oprávněn do odstranění vady nezaplatit část ceny díla odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.
6.5 Povinnost objednatele převzít stavbu jako předmět díla
Pokud jde o stavbu jako předmět díla, došlo rekodifikací občanskoprávní úpravy k výslovnému zmírnění dříve nepřiměřeně přísných požadavků kladených na zhotovitele. Za účinnosti obchodního zákoníku objednatel nebyl povinen dílo převzít, pokud toto nebylo řádně ukončeno, tzn. bez vad.137
Dle současné právní úpravy uvedené v § 2628 ObčZ nově platí, že objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují. Smyslem zakotvení tohoto ustanovení bylo právě zabránění bezdůvodnému odmítání objednatele dílo převzít, jako tomu bylo v minulosti. Samozřejmě bude nutné vždy v případě sporu o převzetí díla vyhodnotit, zda se jedná skutečně o drobné vady, což může být mnohdy vnímáno subjektivním pohledem. Asi nelze pochybovat o tom, že v případě průmyslové haly pro skladování materiálu by nemělo být občasné poškrábání podlahy, po které stejně budou jezdit montážní vozidla, důvodem pro nepřevzetí stavby; naopak u podlahy rodinného domu v obývacím pokoji bude situace odlišná.
V souvislosti s § 2628 ObčZ se rovněž nabízí polemika, zdali se jedná o ustanovení kogentní či dispozitivní, od kterého se můžou smluvní strany odchýlit. Ačkoliv důvodová zpráva k tomuto ustanovení mlčí, Horák výslovně konstatuje, že
„Ustanovení § 2628 zakazuje objednateli odmítnout převzít stavbu (…)“138
Pokud vyjdu z § 1 odst. 2 ObčZ, podle kterého si mohou osoby ujednat práva povinnosti odchylně, nezakazuje-li to zákon výslovně, přičemž zakázána jsou mj. ujednání porušující dobré mravy, přikláním se k závěru, že se od tohoto ustanovení
136 Srov. § 2605 odst. 1 věta druhá ObčZ.
137 Xxxxxxxxx, I. in XXXXXXXXX, I., XXXXX, S., XXXXX, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13.
vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2010, s. 1181.
138 Horák, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1128.
odchýlit nelze. Ustanovení zákona je nutné vždy vykládat dle jeho smyslu a účelu, a zřejmě není pochyb o tom, že zákonodárce přijal předmětné ustanovení právě v návaznosti na přílišnou tvrdost uplatňovanou vůči zhotoviteli při provádění stavby jako předmětu díla ve vztahu ke vzniku nároku na zaplacení ceny díla, kdy se lze jen obtížně vyvarovat nějaké drobné vady či nedodělku. Objednatel často v postavení silnější smluvní strany bránil zhotoviteli dílo převzít, a tím pozdržoval zaplacení ceny díla, příp. si i nárokoval smluvní pokutu z důvodu prodlení zhotovitele se splněním jeho povinnosti. Takové jednání je přitom bezesporu nejen v rozporu s dobrými mravy, zásadou poctivosti, ale dle mého názoru se jedná o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.139
Bude-li tedy stavba vykazovat jen drobné vady ve smyslu § 2628 ObčZ, objednatel by dle mého názoru měl mít povinnost takto dokončené dílo převzít vždy.
6.6 Převzetí díla s výhradami
Jak vyplývá z § 2605 odst. 1 ObčZ, objednatel převezme dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad. Zákon výslovně neuvádí, jakým způsobem by měl objednatel tyto výhrady učinit, a z důvodu průkaznosti je tedy třeba považovat za vhodnou formu jedině písemnou. Výhrady je přitom nutné co nejpřesněji specifikovat a nejlépe se se zhotovitelem dohodnout i na době jejich odstranění. Ve stavebnictví je standardní, že k předání a převzetí díla dochází při předávacím řízení, kdy jsou veškeré vady a nedodělky specifikovány v předávacím protokolu. Smluvním stranám lze rovněž doporučit, pakliže by nebylo možné vadu či nedodělek dostatečně slovně specifikovat, učinit přílohou takového předávacího protokolu fotografie.
Je třeba vzít v potaz, že převzetí díla má pro obě smluvní strany významné právní následky. Dle § 2624 ObčZ totiž platí, že zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Pokud tedy dojde k převzetí díla objednatelem, nese nebezpečí škody od tohoto okamžiku již on. Objednatel musí mít rovněž na paměti, že pokud převezme dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne- li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.140 Předání díla má pak za následek i běh záruční doby, případně další skutečnosti výslovně sjednané mezi stranami.
139 Srov. § 8 ObčZ.
140 Srov. § 2605 odst. 2 ObčZ.
6.7 Předání díla po částech
Ve stavebnictví často dochází k činnostem, kdy je zhotovitelem prováděno dílo po částech způsobilých k samostatnému převzetí. Např. se může jednat nejprve o provedení hrubých rozvodů elektřiny a topení, a posléze až o dodávku a montáž zásuvek a radiátorů. Právě na takovou situaci dopadá § 2606 ObčZ, podle kterého platí, že provádí- li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno a převzato i po částech. Podmínkou pro takový postup ovšem je, že jsou splněny obě podmínky kumulativně, tj. jde o částečné provádění díla a jednotlivé stupně provádění jsou odlišitelné.
Jak k předmětnému ustanovení uvádí komentářová literatura, pokud budou obě podmínky splněny, objednatel se bude moci domáhat předání části díla před jeho celkovým dokončením, a stejně tak i zhotovitel převzetí jednotlivých částí dohodnutého díla.141
Pro zhotovitele má samozřejmě předání a převzetí díla významný dopad, jelikož mu vznikne právo na zaplacení ceny za předanou část díla.142 Na objednatele naopak přechází nebezpečí škody na věci a pozbyde práva ze zjevných vad, pakliže takovou část díla převezme bez výhrad.
141 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1081.
142 Srov. § 2610 odst. 2 ObčZ.
7 Vlastnické právo ke stavbě jako předmětu díla
7.1 Stavba, která je součástí pozemku
Vzhledem k tomu, že je občanské právo ovládáno zásadou superficies solo cedit, lze říci, že v převážně většině případů bude vlastníkem stavby vlastník pozemku, na kterém je stavba prováděna. S ohledem na tuto skutečnost tedy není dle mého názoru ani správné hovořit o vlastnictví stavby, pakliže se nebude jednat o stavbu jakožto samostatnou věc v právním slova smyslu, kupř. stavbu dálnice.
Byť je někdy označován za východisko právní úpravy vlastnictví ke stavbě
§ 2599 odst. 1 ObčZ, osobně se domnívám, že tento přístup není správný, jelikož dané ustanovení dopadá na případy, kdy je předmětem díla věc určená jednotlivě. Stavba však věcí v právním slova smyslu zpravidla nebude. Nejsem si přitom jist, zda by bylo možné uvažovat v případě veškerých smluv o dílo uzavřených v rámci jedné stavby jako celku, kupř. bytového domu, že se jedná úpravu nemovité věci jakožto věci určené jednotlivě – pozemku, na kterém je bytový dům prováděn. V této souvislosti lze zmínit názor Xxxxxxxxxxx, který uvádí, že „Pokud jde o vlastnické právo k dílu (tedy i k dílu stavebnímu), je zásadní § 2599 odst. 1 NOZ (…) Stavba je přitom věcí určenou jednotlivě, a to spolu s pozemkem, jehož je stavba obvykle součástí) a kromě toho ji zhotovitel provádí na objednatelově pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil (ať už je objednatel vlastníkem pozemku, nebo má k němu jiné právo umožňující mu na tomto pozemku stavět, jako je například právo stavby, dlouhodobý nájem či služebnost.) Platí tedy hned dva zákonné důvody, díky nimž se vlastníkem stavby stává již od samého počátku její objednatel. Stavební materiál se stává součástí stavby, a tím pádem i vlastnictvím objednatele, od okamžiku, kdy je do stavby zabudován, tj. od okamžiku svého pevného spojení se stavbou.“ 143
Osobně se přikláním k názoru Xxxxxxxxx, která ustanovení upravující vlastnické právo k předmětu díla obsažená v § 2599 a násl. ObčZ vzhledem ke stavbě spíše vylučuje.144 V případě provádění stavby jako předmětu díla lze tak hovořit pouze o vlastnictví pozemku, u kterého dojde k rozšíření vlastnictví o stavbu, resp. použitého materiálu na její zhotovení či rekonstrukci.145 Neboli, vše, co bude provedeno ze strany
143 ČERNOHLÁVEK, X., XXXXXXXX, X. Xxxxxx spory ve stavebnictví. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2018, s. 148. 144 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 90.
000 Xxxxxx, xxx. 90.
zhotovitele či jeho subdodavatelů, bude ve vlastnictví vlastníka pozemku, tj. zpravidla objednatele.
Podívám-li se přitom na otázku vlastnictví stavby optikou obecných ustanovení občanského zákoníku upravujících nabývání vlastnického práva k věcem v § 1074 a násl., bylo by možné nahlížet na vlastnické právo vlastníka pozemku ke stavbě dle § 1083 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že užije-li někdo cizí věc pro stavbu na svém pozemku, stane se stavba součástí pozemku. Dle předmětného ustanovení pak vlastník pozemku nahradí vlastníku užité věci její hodnotu. V takovém případě se jedná o tzv. umělý přírůstek, přičemž v této souvislosti uvádí Xxxxxxxx: „Následek stavby z cizího staviva na pozemku vlastníka je v souladu se zásadou superficies solo cedit neodčinitelný; vlastníkem stavby je vlastník pozemku.“146 Z uvedeného tak plyne, že veškeré stavivo neboli materiál, použitý při zhotovení stavby se stává umělým přírůstkem pozemku vlastníka, který se tak stává i vlastníkem stavby.
I z tohoto pohledu tak § 2599 a násl. ObčZ nejsou na posouzení vlastnického práva ke stavbě přiléhavá, jelikož její vlastnictví je dáno již samotnou zásadou superficies solo cedit.
Lze dodat, že i ustanovení stále četně vkládaná do smluv o dílo týkající se výhrady vlastnického práva ke stavbě či okamžiku nabytí vlastnického práva pozbývají dle mého názoru svého smyslu, jelikož vlastník pozemku, a tedy i stavby, je dán od samého počátku jejího provádění. Jak přitom dovodila judikatura, výhradu vlastnického práva je možné sjednat jen do okamžiku, než se stane objednatel vlastníkem zhotoveného díla.147
Nad rámec výše uvedeného podotýkám, že pokud budu uvažovat pouze provedení určité dílčí části stavby (nikoli celku), pak by bylo možné o vlastnictví takto vymezeného díla hovořit; bude však záležet na tom, zda se takový předmět plnění stane součástí stavby, resp. pozemku, anebo bude snadno demontovatelný, aniž by se tím stavba znehodnotila.
7.2 Stavba, která není součástí pozemku
Odlišná situace nastane v případě, kdy se zásada superficies solo cedit
neuplatní; půjde typicky o stavbu dočasnou. Pak se taková stavba součástí pozemku, na
146 Xxxxxxxx, P. in XXXXXX, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2013, s. 302.
147 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 846/2003.
kterém je prováděna, nestává, a řešení vlastnického práva ke stavbě jako předmětu díla je nepochybně namístě. Je přitom nutné vycházet právě z § 2599 odst. 1 ObčZ, který stanoví, že je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické právo objednatel. To ovšem neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota objednatelovy zpracované věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla zhotovitel.
Byť z věty první citovaného ustanovení jasně vyplývá, že zákonodárce presumuje nabytí vlastnického práva k předmětu díla, které představuje individuálně určená věc (tedy i stavba), objednatelem, ve větě druhé současně stanoví výjimky z tohoto obecného pravidla.
Domnívám se, že v případě staveb, které se nestanou součástí pozemku z důvodu výjimky ze zásady superficies solo cedit či v případě staveb jakožto věcí movitých, lze uvažovat o poslední jmenované výjimce týkající se posouzení hodnoty díla a objednatelovy zpracované věci. Bude-li hodnota kupř. dočasné stavby mnohem vyšší hodnoty než hodnota pozemku, pak by taková stavba měla být ve vlastnictví zhotovitele, než dojde k jejímu předání ve smyslu § 2608 odst. 2 ObčŽ. Jinak bude v převážné většině případů vždy vlastníkem takové stavby objednatel, jak vyplývá z věty první § 2599 odst. 1 ObčZ.
Nezbývá než uzavřít, že smluvní strany by měly při úpravě vlastnického práva vždy pamatovat na to, jakou právní povahu bude stavba jakožto předmět díla mít. Není přitom vyloučeno, aby si vlastnické právo ke stavbě jakožto věci v právním slova smyslu, tj. včetně případné výhrady vlastnictví, upravily odchylně od občanského zákoníku.
8 Vady stavby jako předmětu díla
Právní úprava vad díla je obecně obsažena v § 2615 a násl. ObčZ, přičemž pokud jde o práva objednatele z vadného plnění, aplikují se obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Pro případ stavby jako předmětu díla pak občanský zákoník obsahuje v § 2629 speciální úpravu týkající se skrytých vad stavby, a dále v § 2630 úpravu solidární odpovědnosti zhotovitele a dalších osob za vadně provedené dílo. Právě solidární odpovědnosti bude v této kapitole věnována bližší pozornost, jelikož se s ní pojí z mého pohledu praktické problémy, a je otázkou, do jaké míry je zvolená úprava zákonodárcem použitelná.
8.1 Vady díla
Jak vyplývá z § 2615 odst. 1 ObčZ, dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Za účelem předejití sporům lze tak smluvním stranám doporučit, aby dílo bylo ve smlouvě co nejvíce specifikováno. Pokud tomu tak nebude, nezbyde než postupovat v souladu s § 2095 ObčZ, kdy bude rozhodující účel patrný ze smlouvy, potažmo účel obvyklý. V případě stavby jako předmětu díla je zvykem specifikovat dílo odkazem na projektovou dokumentaci či technický výkres, příp. na rozpočet či cenovou nabídku zhotovitele, kde je dílo jak z hlediska technického, tak z hlediska estetického, specifikováno. Nelze vyloučit ani specifikaci díla přiložením nákresů, fotografií, vizualizací nebo vzorku materiálu.
Především zájmem objednatele by mělo být, aby bylo dílo úplně vymezeno, resp. vymezen očekávaný výsledek, jelikož jak tomu zcela správně poznamenává Xxxxxxxxxxx: „pokud se ukáže, že je práce a výkony sepsané v těchto dokumentech nepostačují k výsledku, který objednatel očekává, musí objednatel na své náklady objednat další práce nutné pro řádné dokončení stavby.“148
Řádná specifikace díla přitom může mít poměrně podstatný vliv i na otázku víceprací, a s tím pojící se vznik práva na jejich úhradu, jak bude blíže popsáno v kapitole deváté.
Pakliže by dílo nebylo dostatečně specifikováno ve smlouvě, může být mezi
stranami sporné, zda zhotovitel plnil vadně či nikoliv, pokud zhotovitel bude oponovat
148 ČERNOHLÁVEK, J., XXXXXXXX, X. Xxxxxx spory ve stavebnictví. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2018, s. 110.
obvyklými vlastnostmi poskytnutého plnění. Stejně tak může být velmi problematické určit, zda se jedná o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy.149
Ve své praxi se často setkávám se smluvním ustanovením, ve kterém si objednatel vymíní, aby bylo dílo provedeno v souladu s platnými českými technickými normami. Tento postup lze nepochybně doporučit, neboť jak konstatoval Ústavní soud ČR, technické normy samy o sobě závazné nejsou, nejsou-li obsaženy přímo v právním předpise potažmo není jejich závaznost stanovena uzavřenou smlouvou o dílo.150 Nutno ovšem podotknout, že pokud jde o prokázání vadnosti díla, není soulad s technickými normami dle rozhodovací praxe soudů tím určujícím kritériem.151
Lze tedy shrnout, že čím více bude dílo ve smlouvě o dílo konkretizováno, tím větší má objednatel šanci uspět s prokázáním, že plnění zhotovitele je vadné. V případě stavby či stavebních prací by tak měla být přílohou smlouvy o dílo nejlépe projektová dokumentace, stejně tak jako položkový rozpočet prací s uvedením specifikace materiálu, příp. i technický či grafický nákres toho, jak budou jednotlivé části díla ze strany zhotovitele provedeny.
Naopak zhotovitel by měl pamatovat na to, jestli je schopen dodržet sjednané rozměry předmětu díla uvedené ve smlouvě. Stavebnictví je přece jen specifické oproti kupř. strojírenství, kde je bezpodmínečně nutné, aby bylo dílo provedeno úplně přesně. Vzhledem k tomu, že by mohl objednatel i z důvodu drobné odchylky ve skutečném provedení díla nárokovat po zhotoviteli slevu z ceny díla, lze zhotoviteli doporučit vložit si ujednání o odchylce přímo do smlouvy. Ze své praxe vím, že objednatelé se snaží využít i nepatrného odchýlení od smluvního ujednání ve svůj prospěch.
8.2 Zjevné a skryté vady díla
Zákonná ustanovení smlouvy o dílo výslovně rozlišují mezi vadou zjevnou a vadou skrytou, což má pochopitelně významný dopad co do práv objednatele z vadného plnění.
Pokud jde o vadu zjevnou, tuto je objednatel v souladu § 2617 ObčZ povinen oznámit již při předání díla zhotovitelem, neboť dle předmětného ustanovení platí, že má- li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění. Zhotovitel
149 Srov. § 2106 a § 2107 ObčZ.
150 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08.
151 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4867/2007.
tak odpovídá objektivně pouze za vady, které mělo dílo v době předání.152 Dle judikatury lze přitom definovat zjevné vady jako „(…) takové, jejichž existence je kupujícímu, popř. objednateli, zřejmá na pohled, případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné vady nelze považovat ty vady, jejichž existenci by musel kupující nebo objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla.“153 V § 2605 odst. 2 ObčZ se pak výslovně stanoví, že pokud objednatel převezme dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas. Předpokládá se totiž, že objednatel je s to poznat, že je např. fasáda jiné barvy, oplechování střechy zvlněné, či vzduchotechnika nefunkční. Naopak vada skrytá již nebude postřehnutelná pouhým okem, a zpravidla může vyjít napovrch až několik měsíců či let po provedení díla.
Rozlišování mezi vadou zjevnou a skrytou je dále podstatné pro délku lhůty, ve které musí objednatel takovou vadu zhotoviteli nejpozději oznámit. Zatímco v případě vady zjevné tak musí učinit při předání díla, v případě vady skryté je lhůta pochopitelně delší.154 Co se týče skryté vady stavebního díla, tuto je objednatel povinen dle
§ 2629 odst. 1 ObčZ oznámit nejpozději do pěti let od převzetí stavby.
Lze tedy shrnout, že na objednatele jsou ze strany zákonodárce kladeny vysoké požadavky na to, aby si dokončené dílo řádně prohlédnul, jelikož zhotovitel odpovídá pouze za ty zjevné vady, které mělo dílo v době jeho předání. V souladu se shora citovanou judikaturou však postačí, pokud bude taková vada zřejmá na pohled, či zjistitelná běžně prováděnými zkouškami. Nedomnívám se, že by si musel objednatel přizvat k převzetí díla odborníka, aby zjistil, zda se na některé části stavby vyskytuje vada.
Samozřejmě se může stát, že si objednatel některé zjevné vady jednoduše nevšimne, a zpozoruje ji třeba jen pár dní po převzetí stavby. Pak se nabízí otázka, jak by soud v případě sporu o práva z vadného plnění rozhodl. V případě, že se bude skutečně jednat o vadu, kterou bylo možné poznat pouhým okem při předání díla, a namítne-li zhotovitel, že vada nebyla oznámena včas, domnívám se, že se objednatel patrně nedomůže práva z vadného plnění; ledaže by se objednateli podařilo prokázat, že vada
152 Horák, P. in XXXXXX, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014, s. 1108.
153 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Odo 1040/2009.
154 Srov. § 2112 odst. 1 ObčZ.
existovala na díle již v době jeho předání, kupř. z pořízené fotodokumentace, na které bude vada jasně viditelná. Bude-li však převzetí dokončeného díla bez výhrad stvrzeno předávacím protokolem, a nebude-li mít objednatel žádný důkaz o tom, že vada, např. v podobě poškrábané dlažby, existovala již v době předání, bude pro něj zřejmě nemožné domoci si jejího odstranění, případně slevy z ceny díla.
Závěrem je nutno poukázat ještě na dvě výjimky z pravidla, že zhotovitel odpovídá pouze vady díla v době jeho předání. Ta první je obsažena ve větě poslední
§ 2617 ObčZ, která dopadá na situaci, kdy zhotovitel způsobí vadu porušením povinnosti. V takovém případě má objednatel práva z vadného plnění, přestože zjevnou vadu neoznámí již při předání díla. Je otázkou, co se takovým porušením povinnosti rozumí. Jak k tomu poznamenává Xxxxxxxxxxx: „Jedná se o problematické ustanovení s poněkud neurčitým obsahem, protože existence každé vady je totiž vlastně porušením povinnosti zhotovitele, a to povinnosti provést dílo řádně. Objednatelé někdy citované ustanovení využívají v případě, kdy opomenuli vytknout vadu včas (například při jejím předání) (…)“155 Černohlávek jako příklad porušení takové povinnosti zmiňuje třeba provedení díla v rozporu s technickou normou, přestože byl zhotovitel na základě smlouvy povinen dle této normy postupovat.156
Druhou výjimkou je potom případ, kdy zhotovitel již při zhotovování díla věděl nebo musel vědět o vadě díla, např. pokud by si byl vědom špatné jakosti materiálu. V takovém případě je namístě aplikovat obdobně § 2112 odst. 2 ObčZ. V konečném důsledku však bude na objednateli, aby před soudem prokázal, že zhotovitel si byl vědom takové skutečnosti a objednatele na ní neupozornil.
8.3 Záruka za jakost
Zhotovitel má jednak zákonem stanovenou odpovědnost za vady, a jednak na sebe může po určitou dobu převzít záruku za jakost, tj. že dílo bude po určitou dobu způsobilé k použití k danému účelu nebo že si zachová dané vlastnosti. Dle
§ 2619 odst. 1 ObčZ platí, že dal-li zhotovitel za jakost díla záruku, použijí se obdobně ustanovení o kupní smlouvě.157 Záruční doba přitom počíná běžet v souladu s § 2619 odst. 2 ObčZ předáním díla.
155 ČERNOHLÁVEK, J., XXXXXXXX, X. Xxxxxx spory ve stavebnictví. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2018, s. 116.
156 Tamtéž, s. 116.
157 Dle § 2113 ObčZ platí: „Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti.“
Ve stavební praxi se lze často setkat se situací, kdy objednatel jakožto generální zhotovitel (dodavatel) vkládá do smlouvy ustanovení, podle kterého záruční doba počíná běžet jeho subdodavatelům předáním díla, nejdříve však okamžikem předání díla investorovi. Xxxxxxxxxx se tak dostává do postavení, že fakticky neví, kdy mu záruční doba počíná plynout, resp. ani kdy skončí, jelikož u předávacího řízení mezi generálním dodavatelem a investorem již zpravidla nebývá přítomen. Běžně se přitom stává, že k předání stavebního díla jakožto celku investorovi dojde až po měsících od předání jeho dílčí části provedené subdodavatelem generálnímu zhotoviteli (dodavateli) stavby. Touto otázkou se částečně zabýval Krajský soud v Hradci Králové v jednom ze svých rozhodnutí, ve kterém dospěl k závěru, že v případě sjednání záruční doby, u které není předem jisté, kdy začne plynout, nelze hovořit o neurčitém ujednání smluvních stran.158 Vzal přitom za racionální argument, že běh záruční doby je ujednán právě takto, aby záruka zhotovitele jako subdodavatele nevypršela dříve, než vyprší záruka objednatele subdodávky vůči investorovi. Krajský soud v předmětném rozhodnutí přímo akcentuje širokou smluvní svobodu a autonomii vůle při sjednávání takového ujednání.
Jsem názoru, že pokud by měla uplynout značná doba (v řádech měsíců či dokonce let) mezi předáním díla generálnímu dodavateli jeho subdodavatelem a předáním díla jakožto celku generálním dodavatelem investorovi, nelze po subdodavateli spravedlivě požadovat, aby se o tuto dobu fakticky prodloužila záruka za jakost. Každý výrobek (materiál) je výrobcem testován na určitou dobu, po kterou je schopen si zachovat své vlastnosti, a právě tuto dobu zhotovitel v rámci dohodnuté záruky garantuje i svému objednateli. Domnívám se, že pokud by mělo dojít k nepřiměřeně dlouhému prodloužení záruční doby z důvodu prodloužení provádění díla jakožto celku, mělo by být takové ujednání považováno v rozporu s dobrými mravy. V úvahu by rovněž přicházelo postupovat dle § 1765 odst. 1 ObčZ pro podstatnou změnu okolností, která založila v právech a povinnostech smluvních stran zvlášť hrubý nepoměr.
Zhotovitel by měl dále při sjednávání záruční doby pamatovat na to, zda je schopen garantovat navrženou záruční dobu pro všechny části díla, příp. sjednat záruční dobu pro různé části jím prováděného díla, resp. použitého materiálu, odlišně.159 Poměrně častým ujednáním proto ve smlouvě o dílo bývá, že na některé částí díla (materiál) je poskytována záruka v délce, v jaké ji poskytuje výrobce materiálu, a naopak na montáž jakožto činnost se vztahuje záruka delší.
158 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 41 ICm 1096/2015.
159 Srov. § 2113 odst. 1 ObčZ.
Z praxe vím, že zhotovitelé se často mylně domnívají, že vytknutí vady díla objednatelem nemá na délku záruční doby žádný vliv. Občanský zákoník však na tuto situaci výslovně pamatuje, jelikož dle § 1922 odst. 2 ObčZ platí, že záruční doba neběží po dobu, po kterou objednatel nemůže dílo užívat, vytkne-li vadu oprávněně. Stejný princip se přitom uplatní v souladu s předmětným ustanovením i v případě uplatnění práva z vadného plnění.
Ke stavení záruční doby ovšem nedochází vždy bez dalšího, nýbrž jen tehdy, pokud dílo (či jeho část) nemohl objednatel užívat. U stavby jako předmětu díla bude vždy záležet na konkrétní situaci, zdali objednatel skutečně nemůže dílo užívat, nebo se stane toto užívání pouze obtížnějším. Domnívám se, že pokud by vytknutou vadou byl objednatel v užívání díla pouze omezen, pak ke stavení záruční doby nedochází, a o tuto dobu se záruční doba neprodlužuje.
Za všech okolností by měl objednatel trvat v souladu s § 2173 ObčZ na písemném potvrzení zhotovitele o uplatnění práva z vad, jakož i o provedení opravy a době jejího trvání, aby bylo v případě sporu prokazatelné, o jakou dobu se záruční doba měla prodloužit.
8.4 Objednatelova práva z vadného plnění
Konkrétní právo objednatele z vadného plnění se vždy posuzuje podle toho, zda se jedná o podstatné porušení smlouvy či nepodstatné.160
Je-li vada podstatná, objednatel má v souladu s § 2106 odst. 1 ObčZ právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z ceny díla, nebo
d) odstoupit od smlouvy.
Patrně není nijak překvapující, že v případě stavby jako předmětu díla bude objednatel nejčastěji požadovat odstranění vady, nebo přiměřenou slevu z ceny díla. Naopak jak stanoví § 2615 odst. 2 ObčZ, objednatel není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
160 Dle § 2002 odst. 1 ObčZ platí: „Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala.“
Pro zachování práv z vadného plnění z důvodu podstatné vady je nutné, aby objednatel důsledně postupoval v souladu s § 2106 odst. 2 ObčZ, nebude-li dohodnuto jinak. Objednatel je vždy povinen oznámit zhotoviteli, jaké právo si zvolil, a to při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Objednatel by měl rovněž předmětnou vadu co nejvíce specifikovat, aby nemohla být zaměnitelná s vadou jinou; nabízí se kupř. odkázat na pořízenou fotografii z určitého dne.
Pakliže bude objednatel se zvolením svého práva z vadného plnění otálet, zůstávají mu i tehdy práva z vadného plnění, avšak pouze taková, která jsou stanovena zákonem pro případ vady nepodstatné, tzn. právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z ceny.161
Pokud vada na stavbě nepůjde odstranit, s největší pravděpodobností využije objednatel svého práva na přiměřenou slevu z ceny díla. V takovém případě však může vzniknout spor o to, v jaké výši by tato sleva měla být. Zhotovitel bude samozřejmě vždy usilovat o to, aby se tato sleva co nejméně projevila v jeho majetkové sféře. Jinými slovy, aby se pro zhotovitele zakázka nestala nakonec ztrátovou. Objednatel bude mít naopak spíše tendenci vyjednávat o co nejvyšší slevě. V této souvislosti se nabízí poukázat závěr Nejvyššího soudu ČR, který konstatoval k otázce výše slevy následující: „Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popřípadě snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu. Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad.“ 162
To, jakou výši by měla sleva představovat, bude vždy předmětem nezávislého odborného posouzení, a v případě soudního sporu se patrně neobejde bez vypracování znaleckého posudku.
Ve stavebnictví dochází často k situaci, kdy zhotovitel vadu neuznává, jelikož nebyla podle něj způsobena jeho činností, a objednatel si v návaznosti na to nechá vadu sám odstranit třetí osobou, a posléze požaduje po zhotoviteli nahradit vynaložené náklady. Nejvyšší soud ČR však k takové situaci poznamenává, že nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů by vznikl objednateli pouze tehdy, bude-li to výslovně
161 Srov. § 2107 odst. 1 ObčZ.
162 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008.
sjednáno ve smlouvě.163 V opačném případě má objednatel povinnost podat žalobu na
odstranění vady díla, příp. uplatnit slevu z ceny díla a tuto vymáhat soudní cestou.
Dlužno však podotknout, že tento přístup dlouho zastávaný Nejvyšším soudem ČR byl modifikován pro případ, kdy se zhotovitel bezdůvodně odmítl odstraněním vady úplně zabývat. V takové situaci Nejvyšší soud ČR připustil, pokud objednatel vadu u zhotovitele řádně reklamoval, aby si takovou nechal odstranit třetí osobou na náklady zhotovitele.164 V projednávaném případě se jednalo o vadné provedení rodinného domu, který vykazoval celkem 38 v žalobě specifikovaných vad. Objednatel se domáhal po zhotoviteli jednak slevy z ceny díla, a jednak náhrady nákladů účelně vynaložených na odstranění vady, jelikož zhotovitel odmítl vady odstranit, a objednatel si je nechal odstranit svépomocí. Rozhodnutí je zajímavé i proto, že Nejvyšší soud přisvědčil nároku objednatele na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vad převyšujících slevu z ceny díla, a to z titulu náhrady škody.
Problémem ovšem je, že zhotovitel nese za provedené dílo zpravidla záruku a pokud do provedeného díla zasáhne opravou třetí osoba, je otázkou, kdo má za toto dílo, resp. opravenou část díla, záruku nadále nést. Jsem názoru, že by to měla být právě tato třetí osoba, jelikož zhotovitel přece nemůže odpovídat za dílo spočívající v opravě provedené někým jiným. Do budoucna tak může vzniknout spor o to, pokud si dílo jako celek nezachová své vlastnosti, kdo za jeho vadu vlastně odpovídá.
Právě z důvodu předejití těmto sporným momentům se nachází ve smlouvě o dílo většinou ustanovení, na základě kterého je zhotovitel povinen odstranit i takovou vadu díla, kterou neuznává. V případě, že se ukáže, že tato nevznikla jeho porušením povinnosti, může se poté po objednateli domáhat náhrady účelně vynaložených nákladů. Občanský zákoník dává objednateli rovněž právo od smlouvy o dílo odstoupit.
Jsem názoru, že v případě stavby jako předmětu díla toto právo patrně nebude přicházet v úvahu, nebude-li se jednat kupř. o stavbu movitou. V situaci, kdy je již celá stavba provedena, není představitelné, že by objednatel od smlouvy o dílo odstoupil. Pokud by se tak skutečně stalo, bylo by velmi složité vypořádání smluvních stran ohledně vzájemně poskytnutých plnění.
Jak bylo uvedeno výše, objednatel není oprávněn v souladu s § 2615 odst. 2 ObčZ požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli. Je pro mne otázkou, proč
163 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003.
164 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014.
zákonodárce v § 2615 odst. 2 ObčZ výslovně neuvádí rovněž zákaz objednatele od smlouvy o dílo odstoupit, jako tomu bylo obdobně v § 490 ZMO.
8.5 Solidární odpovědnost v případě stavby jako předmětu díla
Již v kapitole zabývající se nevhodnou povahou pokynu ze strany objednatele bylo poukázáno na případ, kdy předá objednatel zhotoviteli projektovou dokumentaci, na základě které zhotovitel není schopen dílo řádně provést. Pokud projektová dokumentace vykazuje vady, zhotovitel na to objednatele upozorní, a ten pak může právo z vadného plnění uplatňovat u projektanta, aby vadu odstranil ještě před zahájením provádění stavby. Jak se ovšem může objednatel bránit v případě, kdy je stavba ze strany zhotovitele již provedena, avšak vadně z důvodu vadného projektu?
S nabytím účinnosti občanského zákoníku došlo k přijetí ustanovení, které výslovně upravuje solidární odpovědnost více osob za vadně provedenou stavbu. Kromě již zmíněného projektanta může za vadně provedené dílo odpovídat rovněž poddodavatel zhotovitele, nebo i osoba, která prováděla nad stavbou dozor. Dle § 2630 odst. 1 ObčZ totiž platí, že bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně
a) poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele, nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor,
b) kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a
c) kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobilo selhání dozoru.
Objednatel má tedy právo volby, u které osoby právo z vadného plnění bude uplatňovat, což mu jeho pozici bezesporu usnadňuje.
8.5.1 Solidární odpovědnost poddodavatele zhotovitele
Pokud vyjdu z definice smlouvy o dílo obsažené v 2586 odst. 1 ObčZ, zhotovitel má povinnost provést dílo na svůj náklad a nebezpečí. Z ust. § 2589 ObčZ pak plyne, že zhotovitel provede dílo buď osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením.
V případě díla, jehož předmětem není stavba, bude objednatel uplatňovat práva z vadného plnění přímo u svého zhotovitele, a ten by se mohl případně domáhat těchto práva zase po poddodavateli, který pro něj dílo prováděl. Tento postup má svou oporou obsaženou v obecných ustanoveních o závazcích, jelikož dle § 1935 ObčZ platí, že plní- li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.
V případě stavby však došlo přijetím občanského zákoníku k zásadní změně. Jak uvádí Bányaiová: „Smyslem a účelem této úpravy je patrně ulehčit postavení objednatele při zabezpečování nápravy vadného plnění.“165 S tímto názorem se lze nepochybně ztotožnit, ačkoliv se domnívám, že v praxi bude i nadále investor jakožto objednatel celého stavebního díla uplatňovat případné vady u generálního zhotovitele (dodavatele). Obtížně si lze představit, že by se investor snažil pátrat po tom, která osoba v postavení poddodavatele pro něj vadnou část díla skutečně prováděla, a u té se domáhal svých práv.
Pro generálního zhotovitele (dodavatele) však předmětné ustanovení rozhodně není bez významu. Pokud by zhotovitel jakožto právnická osoba kupř. zanikl, či se dostal do insolvence, mohl by se generální zhotovitel (dodavatel) domáhat opravy části díla přímo po poddodavateli. Tento poddodavatel by se své odpovědnosti zprostil pouze za předpokladu, že by prokázal, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor. V této souvislosti se pochopitelně nabízí otázka, co se rozumí „rozhodnutím zhotovitele“. Domnívám se, že se bude s největší pravděpodobností jednat především o nevhodnou povahu příkazu ve smyslu § 2594 ObčZ. Aby se tedy poddodavatel zprostil své odpovědnosti, lze předpokládat, že by musel doložit písemný důkaz o tom, že jeho objednatel na provedení díla i přes nevhodnou povahu příkazu trval. V případě nevhodné povahy věci, kterou objednatel předá zhotoviteli, by se dle mého názoru postupovalo obdobně.
Pokud by byla vada zapříčiněna rozhodnutím osoby vykonávající dozor, měla by pak být tato skutečnost nejlépe zaznamenána ve stavebním deníku. Bányaiová však shledává zproštění odpovědnosti z tohoto důvodu jako problematické, jelikož podle ní dozor nedisponuje takovými oprávněními, aby určoval, jak má být stavba prováděna, aby jeho rozhodnutí byla právně závazná pro účastníky výstavby.166
165 BÁNYAIOVÁ, Xxxxx. Závazky v oblasti výstavby a nové civilní právo. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2016, s. 134.
166 Tamtéž, s. 137.
Dlužno podotknout, že dikce ustanovení týkajícího se zproštění odpovědnosti zhotovitele hovoří o případu, kdy poddodavatel prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor. Ze slova „jen“ je tedy patrné, že jsou zákonem kladeny přísné požadavky na poddodavatele, aby prokázal, že ke způsobené vadě nevedlo (byť jen z nepatrné části) jeho vadné plnění.
8.5.2 Solidární odpovědnost projektanta
Další osobou, která společně a nerozdílně odpovídá za vadu stavby, je dle § 2630 odst. 1 ObčZ ten, kdo dodal stavební dokumentaci. Ve stavebnictví je zcela běžné, že i v případě vadného projektu, jdou případné vady díla k tíži zhotovitele. Jak bylo uvedeno již výše, smlouva o dílo často obsahuje prohlášení zhotovitele, že je dílo na základě objednatelem předané projektové dokumentace schopen provést.
Pro objednatele totiž bude za předpokladu již provedeného díla největším problémem, jaké právo z vadného plnění vůči projektantovi dle § 2106 nebo § 2107 ObčZ zvolit, jelikož pro objednatele je pochopitelně primárním zájmem mít bezvadně provedenou stavbu. Objednateli se nabízí v zásadě požadovat pouze přiměřenou slevu z ceny díla (projektu) provedeného projektantem, jelikož odstranění vady projektu, na základě kterého již byla stavba provedena, nebude příliš účelné. Výše škody způsobená v důsledku vadně provedeného projektu na díle může přitom být mnohem vyšší, než bude představovat sleva z ceny, kterou zaplatil objednatel projektantovi.
Nadto je nutno vzít v potaz, že občanský zákoník stanovuje povinnost oznámit vadu bez zbytečného odkladu. Lze tak očekávat, že projektant se bude v případě vzneseného nároku objednatelem bránit, že vada nebyla oznámena včas, když stavba se provádí zpravidla i několik let. I proto je otázkou, do jaké míry bude § 2630 ObčZ pro případ solidární odpovědnosti projektanta aplikovatelný.
Pokud jde však o otázku náhrady škody způsobenou vadou projektu, za tu by měl projektant bezesporu odpovídat v plné výši, pakliže došlo k vadnému provedení stavby na základě jím neodborně vypracovaného projektu. Samozřejmě bude předmětem zkoumání, zda pochybil výlučně projektant, nebo měl zhotovitel vadu odhalit, či půjde o odpovědnost společnou. V této spojitosti lze poukázat kupř. na jedno z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci, kdy zhotovitel neprovedl řádně izolaci domu, v důsledku čehož došlo k zaplavení podzemní vodou, a tedy i k poškození domu.167 Nejvyšší soud
167 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007.
ČR dospěl k závěru, že chyba se stala rovněž na straně projektanta, jelikož vadně
zpracovaná projektová dokumentace nezohlednila působení podzemních vod.
Pouze dodávám, že i projektant, stejně jako poddodavatel zhotovitele, má možnost se ve smyslu § 2630 odst. 1 písm. b) ObčZ zprostit své odpovědnosti, pokud prokáže, že vadu nezpůsobila chyba v dokumentaci.
8.5.3 Solidární odpovědnost dozoru stavby
Rovněž osoba, která prováděla nad stavbou dozor, odpovídá dle § 2630 ObčZ
společně a nerozdílně se zhotovitelem za vady stavby.
Předně se nabízí otázka, co osoba, která prováděla dozor, měla sama dodat ve smyslu § 2630 odst. 1 ObčZ, a jestli se stavebním dozorem rozumí činnost vymezená v § 153 StavZ. Osobně se totiž domnívám, že v případě činnosti dozoru se bude jednat spíše o smlouvu příkazní ve smyslu § 2430 ObčZ, nežli o smlouvu o dílo.
Dle komentářové literatury k § 153 StavZ patří mezi základní povinnosti
dozoru zejména:
a) zajištění souladu prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací,
b) dodržení rozhodnutí či jiných opatření dle XxxxX při provádění stavby,
c) dohled na způsob a postup provádění stavby,
d) dohled na bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi,
e) dohled nad vhodností ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů, konstrukcí apod.168
Lze usuzovat, že právě tyto vymezené činnosti budou nepochybně pod stavební dozor spadat, a budou tak obsahem závazku toho, kdo prováděl stavební dozor. Stejně jako v případě projektanta, vidím však i pro případ osoby vykonávající dozor limity v aplikovatelnosti § 2630 odst. 1 ObčZ. Není sporu o tom, že dozor bude v případě svého pochybení odpovídat za způsobenou škodu v důsledku své činnosti. Jaká práva z vadného plnění by na něm ovšem mohl objednatel uplatnit po provedení stavby, je už nejasné. Dle mého názoru bude objednatel stěží po osobě, která vykonávala dozor, požadovat odstranění vady, opravu či využije práva odstoupení od smlouvy. V úvahu by přicházela snad jen sleva z ceny zaplacené objednatelem dozoru stavby. Tato však nemusí ani
168 Xxxxxxxx, M. in XXXXXXXXXX, X. x xxx. Stavební zákon. Komentář. 3. vydání. Praha C. H. Xxxx,
2018, s. 1044 -1047.
zdaleka pokrýt náklady na odstranění vady díla, jelikož cena v případě dozoru bude pravděpodobně odpovídat jeho odměně za dozorující činnost. Jak bylo přitom zmíněno již u projektanta, objednatel má především zájem na tom, aby byla stavba funkční, což dozor pochopitelně po provedení stavby již nezajistí.
Obávám se tak, že ustanovení týkající se solidární odpovědnosti osoby vykonávající dozor nad stavbou za její vady je s ohledem na výše uvedené téměř neaplikovatelné. Pokud se nerozhodne objednatel uplatnit vůči osobě, která vykonávala dozor, právo na slevu ze zaplacené ceny, dle mého se nabízí pouze uplatnění nároku na náhradu vzniklé škody. V této souvislosti zdůrazňuji, že předmětné ustanovení neřeší odpovědnost za škodu, nýbrž odpovědnost z vadného plnění. Jelikož právo z vadného plnění lze uplatňovat až po provedení díla (stavby), stavební dozor již jeho selhání jen stěží napraví odstraněním vady.169
8.5.4 Zproštění zhotovitele povinnosti z vady
Závěrem je třeba zmínit, kdy se sám zhotovitel může zprostit své povinnosti z vady stavby. Z ust. § 2630 odst. 2 ObčZ vyplývá, že zhotovitel se zprostí, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.
Z daného ustanovení je zřejmé, že pro to, aby se zhotovitel své povinnosti zprostil, bude muset prokázat, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci, případně jen selhání dozoru. Neboli, že za vznik vady není vůbec odpovědný. Dlužno podotknout, že to, zda dílo odpovídá výsledku sjednanému smlouvou o dílo, a zda zhotovitel provedl dílo řádně, je otázkou skutkovou nikoli právní.170 Pakliže tedy dojde na spor, jestli je zhotovitel za vadu odpovědný či nikoli, zřejmě nezbyde než tuto skutečnost prokázat znalecký posudkem.
Aby byla přitom osoba uvedená v § 2630 ObčZ povinna plnit z důvodu své odpovědnosti za vady, musí se samozřejmě o takové vadě dozvědět. Naopak objednatel je povinen takovou vadu včas oznámit. V souvislosti s tím se nabízí otázka, pakliže se má
169 Dle odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 998/2005:
„Zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání. Dokud k předání předmětu díla nedojde, nemůže objednatel vůči zhotoviteli uplatňovat práva z odpovědnosti vady. Od smlouvy o dílo může v takovém případě odstoupit z jiných zákonných důvodů, resp. z důvodů smluvených ve smlouvě. Jde zejména o možnost odstoupení od smlouvy v důsledku prodlení zhotovitele s dokončením díla.“
170 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4867/2007.
jednat o solidární odpovědnost, zdali ve vztahu objednatele a zhotovitele postačí toto oznámení pouze zhotoviteli, nebo má objednatel povinnost tak učinit i vůči poddodavateli, resp. dalším solidárně odpovědným osobám.
Přestože ve smlouvě o dílo s objednatelem bývá často stanoveno, že zhotovitel je povinen oznámit jména a názvy osob jeho subdodavatelů, nemusí tomu tak být vždy. Má tedy povinnost sdělit zhotovitel objednateli vždy identifikační údaje osob pomocí kterých dílo prováděl? Z žádného zákonného ustanovení tato povinnost pro zhotovitele nevyplývá.
Přestože bude v praxi postup objednatele nejčastěji takový, že bude uplatňovat vadu pouze u svého zhotovitele, pokud by došlo např. právě ke shora uvedenému rozhodnutí o úpadku zhotovitele, pak se domnívám, že bez včasného oznámení vady přímo poddodavateli, příp. dalším osobám uvedeným v § 2630 ObčZ, jež mají za vadu nést odpovědnost, by mu práva z vad zanikly. Objednatel by tak měl na toto ve smlouvě pamatovat, a měl by tedy být seznámen se všemi poddodavateli, kteří pro něj dílo provádějí.
8.6 Úvahy de lege ferenda
Ze shora uvedeného je patrné, že práva z vadného plnění se řídí převážně právní úpravou týkající se kupní smlouvy. Bohužel se domnívám, že jednotná právní úprava pro kupní smlouvu a smlouvu o dílo není vždy úplně přiléhavá, zejména pokud se jedná o stavbu jako předmět díla. Byť je na objednateli, jaké právo z vadného plnění zvolí, a na právo odstoupit od smlouvy nemusí tak vůbec dojít, dle mého názoru je k zamyšlení, zda toto právo v případě díla, na které se aplikuje zvláštní právní úprava obsažená v § 2623 a násl. ObčZ, zcela nevyloučit, jestliže výsledek provedené činnosti zhotovitele nebude zpravidla možné vrátit zpět zhotoviteli.
Dále bylo poukázáno na solidární odpovědnost i dalších osob spolu se zhotovitelem v případě vadně provedeného díla a na úskalí s tím spojená. Přestože lze hodnotit solidární odpovědnost poddodavatele z pohledu objednatele bezesporu pozitivně, domnívám se, že pokud se jedná o odpovědnost projektanta či osoby provádějící dozor, vyvolává právní úprava spíše otázky její aplikovatelnosti. Objednatel má především zájem na tom, aby případná vada stavby byla odstraněna, a pokud to není možné, aby obdržel přiměřenou slevu z ceny provedeného díla. Nabízí se tedy úvaha, jestli by nebylo vhodnější mít výslovně upravenou pouze solidární odpovědnost
zhotovitele a jeho poddodavatele, přičemž pokud dojde ke vzniku vady stavby z důvodu vadného plnění projektanta či osoby vykonávající dozor, má objednatel pochopitelně právo vůči nim uplatňovat nárok na náhradu vzniklé škody.
9 Problematika víceprací
V oblasti stavebnictví je velmi častým jevem, že si dílo vyžádá v průběhu jeho provádění určité změny, které jsou vyvolány aktuálním stavem výstavby či někdy i nepředvídatelnými okolnostmi. Obzvlášť, pokud jde o rozsáhlou výstavbu, je na jejím počátku prakticky nemožné postihnout všechny práce, které bude nutné pro zdárné dokončení stavebního díla provést. Mezi smluvními stranami pak bez řádného sjednání změny rozsahu díla často dochází ke sporu, zdali zhotoviteli vzniklo právo na úhradu prací, které byl nucen v tomto důsledku provést.
V případě potřeby změny díla se hovoří o tzv. vícepracích. Tato změna může být jak kvantitativní, tj. změna rozsahu díla nad původně sjednaný rámec, tak kvalitativní, zejména pokud půjde o změnu kvality materiálu.
Ačkoli je pojem víceprací v souvislosti s prováděním díla, jehož předmětem je
stavba, často skloňován, právní úprava tento pojem nedefinuje.
Předmětem této kapitoly je tak objasnění, co se vícepracemi vlastně rozumí, a jaké se jejich provedení projeví v obsahu závazku založeného smlouvou o dílo.
9.1 Pojem vícepráce
Jak již bylo zmíněno, pojem vícepráce není definován v žádném právním předpisu, a pro jeho pochopení je nutné vycházet z odborných článků potažmo z judikatury soudů.171 V zásadě lze definovat vícepráce jako plnění zhotovitele, kterým dochází k rozšíření díla nebo zvýšení jeho kvality, na základě které zhotovitel požaduje po objednateli zaplatit vyšší cenu za dílo. Je však třeba zdůraznit, že za vícepráce není možné považovat jakékoli práce, které zhotovitel provedl, a které nebyly sjednány v uzavřené smlouvě o dílo. Dle mého názoru půjde o vícepráce pouze tehdy, jedná-li se o změny, které bezprostředně souvisejí s předmětem díla. Pakliže by objednatel, který si u zhotovitele objednal provedení rodinného domu, požadoval po zhotoviteli např. stavbu bazénu na zahradě, o žádné vícepráce se pochopitelně nejedná. V takovém případě jde samostatné plnění nesouvisející s původně uzavřenou smlouvu o dílo na provedení rodinného domu. Ačkoli se může jevit uvedení tohoto příkladu jako naprosto logické, je zmiňován proto, že ve smluvní praxi bývá stěžejní problém, že strany sporu vůbec
171 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009.
nerozlišují mezi tím, co ještě souvisí s předmětem díla a co je již prováděno zcela nad
jeho rámec.
Níže bude uvedeno, že právě toto rozlišení prací je jedním z určujících ukazatelů, zda zhotoviteli vznikne právo na jejich zaplacení, pakliže nedojde mezi smluvními stranami k uzavření písemného dodatku ke smlouvě o dílo, jak často smlouva předpokládá v případě jejích změn.
9.2 Pojem méněpráce
Méněpráce jsou v zásadě opakem víceprací. Neboli jde o případ, kdy zhotovitel z různých důvodů provede dílo v rozsahu nižším než původně sjednaném, či kvalitativně za nižší cenu (např. z důvodu použití levnějších materiálů). Na rozdíl od víceprací tento jev nebývá příliš předmětem sporu, jelikož pokud je nutné provést dílo v menším rozsahu či v jiné kvalitě, smluvní strany se na tomto zpravidla dohodnou. V ust. § 2614 ObčZ je pak výslovně upraven postup, pokud si smluvní strany nesjednají dopad na cenu díla. V takovém případě objednatel zaplatí cenu upravenou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
9.3 Příčiny víceprací
Vícepráce mohou vznikat jak ze subjektivních důvodů, kdy objednatel například rozhodne, že vybudovat v domě příčku navíc, tak i z důvodů objektivních. V případě objektivních důvodů pak bude záležet na tom, zdali takové vícepráce zhotovitel jakožto odborník měl možnost předvídat či nikoli. Xxxxxxxxxxx uvádí mezi nejčastější příčiny víceprací následující:
a) vícepráce, které jsou požadovány objednatelem, jejichž provedení však není nutné pro dokončení díla,
b) vícepráce, které vyplývají z nedostatků projektu,
c) vícepráce, které vznikly až v důsledku nepředvídaných podmínek staveniště, a
d) vícepráce, které vyplývají z toho, že zhotovitel nesprávně ocenil prováděné dílo či výkony nezbytné pro jeho dokončení.172
Osobně bych k výše uvedenému výčtu doplnil ještě vícepráce, které byly zapříčiněny požadavkem správního orgánu pro vydání kolaudačního souhlasu či vnějšími přírodními vlivy.
9.4 Právní úprava víceprací v občanském zákoníku
Oprávnění zhotovitele požadovat úhradu víceprací je v občanském zákoníku upraveno velmi stroze, což je z mého pohledu veliký nedostatek tohoto kodexu. Zákonodárce se omezil až na výjimky, které jsou použitelné spíše pro jiná odvětví, než je stavebnictví, na nemožnost požadovat změny ceny díla v důsledku víceprací.
Jedním z ustanovení, které řeší potřebu dalších prací, je již výše citovaný
§ 2612 odst. 1 ObčZ, který však dopadá pouze na cenu určenou odhadem, což ve stavebnictví není obvyklé. Naopak je spíše požadavkem objednatele výslovně stanovit ve smlouvě, že cena je smluvená jako pevná, přičemž jakékoli změny díla či jeho ceny musí být uskutečněny písemným dodatkem ke smlouvě.
Dalším ustanovením je § 2620 odst. 1 a 2 ObčZ, ve kterém je výslovně uvedeno, že zhotovitel nemůže žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Jak ovšem k předmětnému ustanovení dle mého názoru zcela přiléhavě uvádí Xxxxxxxxxxx: „Proti pravidlu obsaženému v tomto odstavci asi obecně nelze nic namítat – riziko zvýšených nákladů na dokončení díla nebo zvýšeného úsilí je zde jasně na straně zhotovitele, který je podnikatelem a zároveň odborníkem v oboru a musí tedy nést rizika pramenící z nepředvídatelných okolností. Bohužel, NOZ již dále příliš neřeší příčinu zvýšených nákladů na dokončení. Je totiž jistě rozdíl mezi situací, kdy zhotovitel ocenil dílo chybně (nebo záměrně uvedl nižší než očekávanou cenu díla) a je tedy spravedlivé, aby byl nucen dokončit dílo za cenu stanovenou ve smlouvě a situací, kdy potřebu víceprací způsobila například chyba v projektové dokumentaci opatřené objednatelem, kterou zhotovitel nemohl odhalit ve fázi zpracovávání cenové nabídky ani s vynaložením odborné péče.“173
Rovněž v případě, kdy jsou vícepráce provedeny u díla zadaného dle rozpočtu, nemá zhotovitel dle § 2621 odst. 1 a 2 ObčZ právo na jejich úhradu. Jedinou výjimkou je situace, kdy si smluvní strany dohodly, že je tento rozpočet dán s výhradou, jak bylo popsáno v kapitole 4.
Je s podivem, že zákonodárce neupravil důsledek změny rozsahu či kvality díla na cenu v případě stavby jakožto předmětu díla obdobně jako je tomu v § 2614 ObčZ pro případ méněprací.
Domnívám se, že ustanovení upravující vznik práva na zvýšenou cenu díla v důsledku víceprací, které nemohl zhotovitel předvídat či které vznikly z důvodu výslovného požadavku objednatele, patří do zvláštních ustanovení upravujících stavbu jako předmět díla. Nehledě na to, že zhotovitel by měl být garantem dohodnuté ceny díla, dle mého názoru je provádění stavby natolik specifické, že na zhotoviteli není možné vždy spravedlivě požadovat, aby byl povinen poskytnout plnění za pevně danou cenu díla. Specifičnost vidím právě v tom, že zhotovitel některé vlivy, které vstupují do provádění díla, může jen obtížně ovlivnit, ať už půjde o změny díla v důsledku veřejnoprávních požadavků správních orgánů v průběhu výstavby či změny vynucené v důsledku činností dalších zhotovitelů podílejících se na výstavbě, které však musí dotyčný zhotovitel při provádění díla reflektovat, resp. na ně okamžitě reagovat. Není přitom nijak neobvyklé, že v průběhu provádění stavebního díla dochází i ke změně projektu.
9.5 Vícepráce a právo zhotovitele na úhradu jejich ceny
9.5.1 Právo z titulu bezdůvodného obohacení
Co se týká rozhodovací praxe soudů, tato jednoznačně dospěla k závěru, že zhotoviteli právo na úhradu ceny víceprací nenáleží, nedojde-li ke změně smlouvy. V této oblasti existuje poměrně bohatá judikatura, kdy se zhotovitelé obraceli na soud se svým nárokem na úhradu ceny prací nad rámec původně sjednaného díla ve smlouvě, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
Xxxxx v zásadě vycházejí ze skutečnosti, že objednatel není povinen platit zhotoviteli jinou cenu, než kterou si smluvní strany dohodly ve smlouvě, a ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo zvýšení jeho kvality je nezbytná předchozí dohoda smluvních stran na rozšíření díla nebo jeho kvalitativní změně, tj. dohoda o změně smlouvy.174
Je pochopitelné, že po objednateli není možné požadovat, aby zhotoviteli uhradil jinou cenu díla než ve smlouvě dohodnutou, pakliže zhotovitel postupoval při
provádění díla svévolně; použil kupř. kvalitnější materiál, než bylo ve smlouvě dohodnuto. Základní předpoklad, aby se zhotovitel mohl domáhat úhrady víceprací, tak je, že bude prokázána změna původně uzavřené smlouvy o dílo, resp. obsah takové změny. V této souvislosti lze citovat rovněž nedávný nález Ústavního soudu ČR, ve kterém Ústavní soud ČR mj. uvedl, že „Pravidlo, že pokud se dodavatel nedohodne na rozsahu, obsahu a ceně prací, nemůže požadovat jejich úhradu, je srozumitelné a v souladu se selským rozumem. Žádný odpovědný řemeslník nebo dodavatel by neměl začít provádět práce, pokud nemá jistotu o tom, že mu budou uhrazeny.“175
Ve stavebnictví ovšem často dochází tomu, že se v průběhu provádění díla vyskytne potřeba kvalitativní či kvantitativní změny díla, kdy se na tomto smluvní strany ústně dohodnou, a to s tím, že písemný dodatek ke smlouvě o dílo uzavřou později. K tomuto kroku však často již nedojde, a objednatel odmítne uhradit zhotoviteli jinou cenu než tu, která byla sjednána ve smlouvě o dílo zpravidla s argumentem, že se jedná o cenu „maximální, pevnou a nepřekročitelnou“ za sjednaný výsledek díla. Bohužel, judikatura je i v těchto případech ve vztahu ke zhotoviteli nekompromisní, a nárok na úhradu provedených víceprací mu ve většině případů soud nepřizná.176
Jak konstatoval Nejvyššího soud ČR, pokud došlo ke změně rozsahu díla původně sjednaného ve smlouvě o dílo, aniž by došlo současně ke změně ceny díla, platí právě takto sjednaná cena díla.177 Odkázat lze rovněž na další rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR vztahující se k § 549 odst. 2 ObchZ, ve kterém bylo odůvodněno, že předmětné ustanovení má poskytovat ochranu oběma účastníkům smlouvy o dílo v případech, kdy jejich ujednání o změně smlouvy je neúplné a sjednané důsledky změny smlouvy o dílo nebyly v rámci kontraktačního procesu promítnuty do oblasti cenové.178 Neboli, jde k tíži zhotovitele, že provede změněné dílo, byť se souhlasem objednatele, a nesjedná si současně i změnu jeho ceny.
Přestože je mnohdy evidentní, že došlo k rozšíření díla, tj. změně kvantitativní, nad původně sjednaný rozsah, a lze si stěží představit, že by tak zhotovitel postupoval bez důvodného očekávání, že mu budou tyto práce ze strany objednatele uhrazeny, vzhledem ke skutečnosti, že je zpravidla smlouva o dílo uzavřena v písemné formě a smluvní strany si sjednaly jakékoli její změny pouze při zachování této formy, dle dosavadní rozhodovací
175 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1283/16.
176 Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009.
177 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 32 Odo 1045/2005.
praxe soudů není možné zhotoviteli přiznat právo na úhradu provedených víceprací pro bezdůvodné obohacení objednatele. Nejvyšší soud ČR v této souvislosti výslovně uvedl následující: „Provede-li proto zhotovitel práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky dle § 549 obch. zák. pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou, nemůže zhotovitel hodnotu takových víceprací požadovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a 454 obč. zák. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005.)“ 179
Rovněž v dalším svém rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dospěl s odkazem na předchozí judikaturu180 k závěru, že beze změny smlouvy o dílo není plnění zhotovitele z titulu víceprací bezdůvodným obohacením objednatele, ale jedná se o plnění na základě uzavřené smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu takových prací.181 Nejvyšší soud ČR současně však podotknul, že pokud by se jednalo o případ, kdy by poskytnuté plnění zhotovitele nebylo spjato s původním plněním, tj. pokud by zde nebyla dána vzájemná souvislost těchto plnění, pak by bylo možné aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení.182
Byť se výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pojí k předchozí právní úpravě za účinnosti občanského zákoníku 1964 a obchodního zákoníku, ke dni uzavření textu této práce jsem nezaznamenal odklon rozhodovací praxe od formalistického pojetí vzniku práva zhotovitele na úhradu víceprací, pakliže nedojde k uzavření dohody o změně rozsahu díla a jeho ceny. Xxxxxx, i v případě, kdy se v průběhu provádění díla ukáže další potřeba prací pro řádné provedení díla, kterou nebyl zhotovitel schopen předvídat, nevznikne zhotoviteli právo na jejich úhradu. Pokud byla cena díla sjednána pevnou částkou, zhotovitel je tak povinen cenu díla garantovat i přes vynaložení větších nákladů na jeho provedení.183
179 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2011, sp. zn.23 Cdo 3891/2010.
180 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010.
181 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3798/2009.
182 Tamtéž.
183 Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 17/2008.
9.5.2 Právo z titulu náhrady škody
Přestože se soudy zabývaly v převážně většině právní otázkou, zda je možné, aby vznikl zhotoviteli nárok na úhradu ceny jím provedených prací nad rámec původně sjednaného rozsahu díla z titulu bezdůvodného obohacení, Nejvyšší soud ČR v jednom svých nedávných rozhodnutí nahlížel na poskytnuté plnění zhotovitele i optikou vzniku nároku na náhradu škody.184 V posuzované věci se jednalo o případ, kdy se zhotovitel domáhal po objednateli náhrady škody, která mu měla vzniknout v nákladech vynaložených na práce z důvodu nesprávné a neúplné zadávací dokumentace předložené objednatelem. Konkrétně se mělo jednat o „odstranění tuhých kalů z jímek o hloubce cca 7 metrů, ač podle dokumentace se mělo jednat o odčerpání splaškové vody z jímek o hloubce cca 3 metrů“. Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že „V posuzované věci k úhradě nákladů, vynaložených žalobkyní za vícepráce, nedošlo proto, že si obě strany ve smlouvě o dílo sjednaly pevnou cenu, tj. cenu obsahující i případné další náklady za další nutné práce nespecifikované projektem a položkovým rozpočtem, potřebné pro řádné dokončení díla, a to i ve značném rozsahu. Jestliže žalobkyně smlouvu v rámci své smluvní autonomie v uvedeném znění uzavřela, pak byť návrh smlouvy předložila žalovaná, žalobkyně se po ní nemůže vynaložených dalších nákladů domáhat z titulu náhrady škody, neboť příčina nezaplacení nákladů vynaložených v rámci závazkového vztahu tkví ve smluvním ujednání, nikoli v porušení právní povinnosti žalovanou. Šlo by ve své podstatě o obcházení smluvního ujednání o pevné ceně. Z charakteru zakázky je zřejmé, že právě sjednáním pevné ceny se žalobkyně snažila eliminovat navýšení ceny díla za práce, které projekt a položkový rozpočet neobsáhl.“185
Zhotoviteli se tak s ohledem na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pakliže se zaváže být garantem pevné ceny díla, nedomůže zaplacení víceprací ani z titulu náhrady škody.
9.6 Otázka souvislosti víceprací se sjednaným rozsahem
díla
Již výše bylo uvedeno, že zhotoviteli by mohl vzniknout nárok na úhradu prací provedených nad rámec původně sjednaného díla pouze za předpokladu, že by tyto
184 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 492/2018.
185 Tamtéž.
nebyly spjaty se smluveným dílem; pak by bylo možné postupovat dle ustanovení upravujících pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.186
Otázkou spojitosti zhotovitelem provedených prací nad rámec původně sjednaného díla se zabýval Ústavní soud ČR v jednom svých nedávných nálezů, kdy se jednalo rovněž o situaci písemného sjednání ceny díla jako maximální a nepřekročitelné.187
Zhotovitel v daném případě v rámci modernizace části úseku železniční tratě vybudoval nejen rampy, jak bylo stanoveno výslovně ve smlouvě o dílo, ale i podchod, který tyto rampy propojil do jediného technologického a funkčního celku, k čemž dostal pokyn od stavbyvedoucího. Provedení tohoto podchodu mělo technologicky navazovat na práce, které zhotovitel prováděl na základě smlouvy o dílo, a jejich neprovedení by znemožnilo dokončení realizace díla. Vrchní soud v Praze v dané věci dospěl k závěru, že mezi rozsahem prací dohodnutých ve smlouvě o dílo a pracemi spočívajícími ve vybudování podchodu existuje časová, místní i věcná souvislost, přičemž věcná souvislost je dána tím, že i dodatečné následné práce byly realizovány v rámci shodné akce a na shodném místě. Z tohoto důvodu podle něj nevzniklo zhotoviteli právo na úhradu těchto provedených prací, jelikož mezi zhotovitelem a objednatelem nedošlo ke změně smlouvy o dílo vyžadující písemnou formu. Dovolaní bylo v dané věci Nejvyšším soudem ČR odmítnuto právě s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi. Ústavní soud ČR nezpochybnil v odůvodnění vydaného nálezu rozhodovací praxi soudů v otázce nároku zhotovitele na úhradu víceprací, zabýval se však současně otázkou „zda jde z hlediska možnosti posouzení výstavby podchodu jako tzv. víceprací, jež byly provedeny na základě smlouvy o dílo, o souvislost dostatečnou.“188 Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že obecní soudy posoudily vztah obou zhotovitelem provedených plnění bez náležitého zohlednění jejich souvislosti. Ústavní soud ČR výslovně uvedl následující:
„V tomto ohledu nelze přehlédnout, že výstavba podchodu i výstavba ramp tvořily dvě dílčí plnění v rámci výstavby podchodu pro pěší pod železniční tratí. Mezi oběma plněními existuje již z tohoto důvodu věcná souvislost. Jak podchod, tak i jednotlivé rampy ovšem představují samostatné prostorově vymezené celky, přičemž práce nezbytné k jejich výstavbě se překrývají jen částečně. Ani jedno z těchto plnění nelze zcela podřadit pod druhé plnění, ani jej nelze označit pouze za plnění sloužící k realizaci druhého z nich.
186 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3798/2009.
187 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1283/16.
188 Tamtéž.
Lze jen dodat, že jako k relativně samostatným plněním k nim přistupovaly také smluvní strany.“189
Ze shora uvedeného tedy jasně vyplývá závěr pro rozhodovací praxi soudů, aby se při svém rozhodování vždy podrobně zabývaly tím, zda vícepráce mají spojitost s plněním dle smlouvy o dílo či nikoli, resp. do jaké míry. Neboť jak konstatoval Ústavní soud ČR: „Použití závěrů ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nesmí vést obecné soudy k tomu, že se ve svých úvahách omezí pouze na formální posouzení, zda došlo k plnění nad rámec sjednaného díla a zda mezi tímto plněním a smlouvou sjednaným dílem byla nějaká souvislost. Zákon nedefinuje pojem „vícepráce“, ani nespecifikuje „spjatost“, jež musí být dána mezi tzv. vícepracemi a plněním, k němuž se zhotovitel zavázal podle smlouvy. Jde o pojmy, s nimž pracuje až rozhodovací praxe obecných soudů. Jejich smyslem je usnadnit účastníkům těchto právních vztahů zodpovězení otázky, zda určité plnění nad rámec sjednaného díla ještě lze posuzovat v rámci právního vztahu založeného smlouvou o dílo, nebo zda již jde o samostatné plnění, na jehož právní posouzení se tato smlouva nevztahuje. Určující je, zda toto plnění ještě lze z hlediska jeho účelu a povahy považovat za sloužící k zhotovení sjednaného díla.“190
Lze tak uzavřít, že soudy by při svém rozhodování měly vždy dospět k jasnému závěru, zda plnění spočívající ve „vícepracích“ lze považovat za plnění související a nutné k dokončení smlouvou o dílo sjednaného díla, či zda je takové plnění možné charakterizovat jako plnění samostatné. V případě, že soud dospěje k variantě druhé, mělo by zhotoviteli vzniknout právo na úhradu těchto provedených prací, a to na základě samostatné smlouvy o dílo či z titulu bezdůvodného obohacení, to podle okolností daného případu.
Dovolím si v této spojitosti však podotknout, že dle mého názoru se v takovém případě již nejedná o vícepráce, jelikož tyto jsou ve stavební praxi vždy posuzovány jako změna původně sjednaného rozsahu díla, ať už kvalitativní či kvantitativní. Ze závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá především apel na obecné soudy, aby nepřistupovaly k posuzování vzniku nároku zhotovitele na úhradu jím provedených prací nad rámec původně sjednaných formalisticky. Pokud jde ovšem o nárok zhotovitele na úhradu víceprací, tj. kvalitativní či kvantitativní změnu díla, v tomto ohledu se judikatura
189 Tamtéž.
190 Tamtéž.
prozatím přiklání na stranu objednatele, který bez řádné změny smlouvy o dílo není povinen jakékoli práce na původně sjednaný rozsah zhotoviteli zaplatit.
9.7 Sjednání víceprací bez dopadu na další povinnosti
zhotovitele
V neposlední řadě je v souvislosti s problematikou víceprací nutné poukázat i na situaci, kdy si smluvní strany i přes řádné sjednání dodatečných prací nad rámec původně sjednaných, a to včetně dopadu na cenu díla, nedohodnou další dopad na jejich práva a povinnosti sjednané ve smlouvě o dílo. Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje dílo vždy provést do určité doby, přičemž dostane-li se do prodlení, zpravidla se vystavuje hrozbě sankcionování objednatelem ve formě smluvní pokuty. Zhotovitel by neměl zapomínat při dodatečné změně původně sjednaného rozsahu díla na případné prodloužení termínu jeho provedení. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR totiž skutečnost, že dojde ke změně rozsahu díla, aniž by si smluvní strany současně sjednaly i změnu doby plnění, toto nemůže být považováno za okolnost vylučující prodlení zhotovitele.191 Lze poukázat taktéž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ve kterém dospěl k závěru, že
„Právo objednatele na zaplacení smluvní pokuty za prodlení zhotovitele s provedením díla v případě, že se strany dohodly na změně předmětu díla, nikoliv však na změně času plnění, není v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, a to ani za situace, kdy objednatel otálel se změnou smlouvy.“192
Vzhledem k tomu, že splnění zhotovitelovy povinnosti provést dílo řádně a včas je zpravidla utvrzeno smluvní pokutou (případně se zhotovitel může z důvodu prodlení vystavit nebezpečí nahradit objednateli vzniklou škodu), zhotovitel by měl v dohodě o změně obsahu závazku vždy pamatovat na veškeré dopady s tím spojené.
9.8 Úvahy de lege ferenda
Lze shrnout, že judikatura je v otázce vzniku nároku na úhradu víceprací provedených zhotovitelem poměrně ustálená a v naprosté většině případů, pokud zhotovitel neprokáže, že došlo k oboustranně odsouhlasené změně rozsahu či kvality díla s dopadem na původně sjednanou cenu, se ani soudní cestou nedomůže, aby mu byly práce provedené nad původně sjednaný rámec zaplaceny. Byť se Ústavní soud ČR
191 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 23 Odo 1450/2006.
192 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1575/2015.