Smlouvy o účtech
Masarykova univerzita Právnická fakulta
Katedra obchodního práva
Diplomová práce
Smlouvy o účtech
Xxxxxx Xxxxxxx
2012
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Smlouvy o účtech zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
V Pardubicích dne 20.3.2012
vlastnoruční podpis autora
Obsah
1.1 Charakteristika a dělení účtů 7
1.2 Smlouva o běžném a vkladovém účtu dle obchodního zákoníku 10
1.2.1 Smlouva o běžném účtu 12
1.2.2 Smlouva o vkladovém účtu 15
1.3 Smlouva o vkladu dle občanského zákoníku 17
1.4 Uzavírání smluv o účtech 19
1.5 Zřizovatelé účtů jako subjekt smlouvy 25
1.5.2 Spořitelní a úvěrní družstvo 27
2 Obsah smluv o běžném a vkladovém účtu 31
2.1 Práva a povinnosti banky 31
2.1.1 Vedení běžného účtu bankou včetně odpovědnosti 31
2.2 Práva a povinnosti majitele účtu 37
2.2.1 Nakládání s peněžními prostředky na účtu včetně odpovědnosti 37
2.2.2 Úročení peněžních prostředků na účtu 39
3.2.1 Výpověď smlouvy o běžném účtu 45
3.2.2 Výpověď smlouvy o vkladovém účtu 46
4 Exkurz do polské právní úpravy 48
Seznam schémat
Schéma č. 1: Základní druhy bankovních účtů a jejich funkce 8
Schéma č. 2: Subjekty smlouvy o vkladu 17
Schéma č. 3: Formy smlouvy o vkladu 19
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Počet bank působících na českém kapitálovém trhu 27
Tabulka č. 2: Výnosy bank z poplatků 34
Tabulka č. 3: Přehled úrokových sazeb 41
Úvod
Předmětem diplomové práce jsou smlouvy o účtech, jakožto smluvní typy upravené obchodním zákoníkem. V současné době je provádění bezhotovostních platebních transakcí, v němž spočívá hlavní význam běžného účtu, pro většinu lidí naprostou samozřejmostí. Pro člověka myslícího do budoucna je i zřízení vkladového účtu a zhodnocení peněžních prostředků na něj vložených racionálním krokem. Většina laické veřejnosti si při vyslovení pojmu „smlouva o účtu“ asociuje nevýhodné obchodní podmínky, vysoké bankovní poplatky a naopak nízké úrokové sazby. K tomuto stavu přispívá nízké povědomí o právní úpravě účtů a z ní vyplývající neschopnost jednotlivce hájit svá práva.
Proto bude účelem diplomové práce zpracování problematiky zejména smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu celistvou a logickou formou za současného upozorňování na sporná ustanovení zákona, obchodních podmínek a na problematické bankovní praktiky, které mohou být v neprospěch klienta banky, jakožto slabší kontraktační strany. Nerovné postavení subjektů (včetně právnických osob) ve společnosti je bohužel realitou a právo je nástrojem k vytvoření jakési fikce rovnosti alespoň v právech.1 Je si však klient banky skutečně roven ve svých právech s bankou? Na základě této myšlenky a průřezové otázky práce, kterou je ochrana klienta před zneužitím ze strany banku, provedu slibované upozornění na základě praktického rozboru popsaných skutečností a z hlediska ochrany práv klienta banky zaujmu příslušné stanovisko. Práce bude tedy nejen teoretickým zpracováním tématu, ale částečně i průzkumem českého kapitálového trhu, k němuž si opatřím materiály na pobočkách bank či internetu. V ideálním případě by tak měl být čtenář po přečtení práce schopen se v tématu orientovat, konkrétně vědět, v jakých právních předpisech kontrakty o účtech hledat, znát svá jednotlivá práva a povinnosti vyplývající ze smluv a navíc si být vědom „nástrah“, které mu uzavření smlouvy o účtu může přinést.
Přestože jsem já sama klientem banky a zároveň smluvní stranou smlouvy o běžném účtu, nikdy jsem smlouvě samotné, natož pak obchodním podmínkám, nevěnovala větší pozornost. Považuji proto za nutné téma podrobněji a zejména odborněji poznat z hlediska spotřebitele.
Smlouvy o běžném a vkladovém účtu jsou právem poměrně přehledně upraveny a věnuje se jim v hojném počtu i odborná literatura, z čehož vyplývá, že výběr zdrojů pro zpracování budou tvořit převážně právní předpisy, knižní publikace a časopisecké články. Použitá judikatura řeší tzv. mezery v právní úpravě a dotváří názornou formou ucelený celek
1 XXXXXX, Xxxxx. Princip rovnosti a ochrana slabšího. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 4, s. 130.
problematiky. Elektronické zdroje použiji k vyhledání převážně statistických a dalších užitečných informací. Diplomovou práci vypracuji za použití zejména metody kompilační, komparační a analytické.
Cílem práce je pojmově vymezit smlouvy o účtech včetně konkrétních práv a povinností, charakterizovat jejich uzavírání, porovnat obchodněprávní úpravu s prováděním vkladů podle občanského zákoníku a uvést vybranou zahraniční právní úpravu. Navíc průřezovou otázkou je ochrana klienta před případným zneužitím ze strany banky. Vzhledem k objemnosti celého tématu práci rozčlením do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá obecnou charakteristikou smluv o účtech, jejich dělením, dále podrobněji smluvními typy obchodního a občanského zákoníku a jejich vzájemným srovnáním, uzavíráním smluv o účtech a povahou zřizovatelů účtů. V rámci podkapitoly uzavírání smluv se podrobněji věnuji obchodním podmínkám včetně rozboru konkrétních podmínek, čímž sleduji onen praktický přístup k tématu. Druhá část práce se věnuje samotnému obsahu smluv o účtech, tedy konkrétním právům a povinnostem jako vedení běžného účtu bankou včetně odpovědnosti, bankovnímu tajemství, pojištění vkladů, nakládání s peněžními prostředky na účtu včetně odpovědnosti, úročení. Třetí kapitola obsahuje oblast zániku smluv o běžném a vkladovém účtu. Poslední kapitola je stručným exkurzem do právní úpravy v Polsku, kde jsem během studia na právnické fakultě strávila jeden semestr v rámci studijního programu Erasmus, což pro mne bylo příležitostí k obstarání podkladů. Za každou z kapitol bude následovat její shrnutí, v němž nebudu opakovat v kapitole uvedené informace, jelikož to shledávám nadbytečným, ale spíše vyjádřím svůj názor na popsanou materii a případně navrhnu řešení stávající situace. V závěru práce dojde ke konečnému shrnutí celé práce.
V případě delšího rozsahu práce by bylo zajímavé se věnovat podrobněji například problematice fungování systému mezibankovního platebního styku CERTIS, finančního arbitra, nástrojů k provádění bezhotovostních plateb (platební karty, šeky), smlouvám o běžném a vkladovém účtu z daňového hlediska a v neposlední řadě právní úpravě smluv
o účtech v novém občanském zákoníku.
1 Smlouvy o účtech obecně
Úvodní kapitola obsahuje vymezení pojmu účet2 a stručný přehled dělení účtů, aby smlouvy o běžném a vkladovém účtu, které jsou především předmětem práce, zapadly do logického rámce této problematiky. Podobněji se zaměřuji na úpravu smluv o účtech v obchodním zákoníku a uzavírání smluv o účtech včetně obchodních podmínek, které hrají v současné době při uzavírání kontraktů významnou roli. Poslední částí kapitoly je představení banky a spořitelních a úvěrních družstev jako subjektů smluv o účtech.
1.1 Charakteristika a dělení účtů
Nejvýstižnější definice bankovního účtu jej charakterizuje jako „účet pohledávek a závazků banky vyplývajících z jejích vztahů s klientem“. 3 Na základě čeho však vzniká uvedený vztah mezi bankou a klientem? Odpověď je smlouva o účtu, konkrétně pro diplomovou práci nejvýznamnější smlouva o běžném a vkladovém účtu, které jsou upraveny zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obch. zák.“), a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v případě smlouvy o vkladu. Než ovšem přikročím k podrobnějšímu rozboru těchto smluvních typů, k obecné charakteristice účtů uvádím následující fakta, která mám za důležitá.
Nejprve je třeba uvést význam bankovních účtů, který spočívá zejména v:
• uskutečňování bezhotovostního platebního styku (primárně u běžného účtu), na který je v dnešním prostředí kladen čím dál větší důraz a v porovnání s hotovostním se jeví levnější a bezpečnější.4 Bezhotovostním platebním stykem přitom rozumíme převod peněz od jednoho subjektu k dalšímu prostřednictvím převážně běžných či jiných účtů, které jsou vedeny zprostředkovávajícími institucemi5
• z pohledu klienta představují vklady na jeho účet zhodnocení peněžních prostředku. Vyšší úročení přinášejí účty vkladové vzhledem k faktu, že klient se zavazuje ponechat finanční prostředky k využití bance po konkrétně stanovenou dobu, a banka tedy nemusí mít vložené prostředky k dispozici k provedení platby, což je důvodem pro nižní úročení běžných účtů
2 Pod pojem účet zahrnuji běžný i vkladový účet, při rozdílech v právní úpravě či povaze bude na tento fakt upozorněno.
3 XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. s. 260.
4 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 440.
5 XXXXXXXX, S. et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Xxxx, 2006. s. 144.
• pro banky jsou účty důležitý zdroj refinancování, které se vyznačuje následující rysy. V případě běžných účtů má banka relativně nízké úrokové náklady, naopak vyšší náklady má banka s prováděním platebního styku. Vklady na běžných účtech zvyšují minimální výši povinných rezerv. I přes uvedené je pro banku výhodné vklady na běžném účtu vést, protože i když se celkový objem vkladů na běžných účtech denně mění, stále bance jistá část vkladů zůstává prakticky trvale k dispozici. Tato situace je způsobena tím, že klienti běžně nevyčerpají celý zůstatek na svém účtu, dále k tomu přispívá postupné vyrovnávání příchozích a odchozích plateb během dne a také převod mezi účty klientů jedné banky, kdy se celková výše vkladů nemění. Naopak vkladový účet je spojen s nižšími obslužnými náklady a klient s penězi určitou dobu nenakládá, což nasvědčuje tomu, že tento smluvní typ je pro banku významným zdrojem prostředků, se kterými může volně disponovat
Banky vedou pro své klienty různé účty, které rozmanitým způsobem modifikují či kombinují, aby zvýšily jejich atraktivitu a vyšly vstříc potřebám klientů. Je tedy třeba si uvědomit, že přestože je účet označen jinak než běžný či vkladový dle dikce obchodního zákoníku, má povahu těchto účtů, pokud naplňuje znaky jím předepsané. V následujícím schématu uvádím základní druhy účtů a účel jejich použití.
Schéma č. 1: Základní druhy bankovních účtů a jejich funkce
Zdroj: XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde, 2005. s. 261.
Běžný účet je základním bankovním produktem, na kterém jsou vedeny netermínované vklady právnických a fyzických osob. Jeho účelem je soustřeďovat peněžní prostředky, čerpat hotovost a provádět platby ve prospěch dalších osob.6 Kontokoretní účty kombinují běžný a úvěrový účet, umožňují totiž klientovi využít služeb běžného účtu s možností čerpat kontokorentní účet. Na úvěrových účtech banka vede úvěry, které poskytla
6 XXXXXXX, X. Bankovnictví I. 2. vyd. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2005. s. 101.
klientům. Vkladové termínované účty jsou účty, na kterých vklady znějí zpravidla na pevnou částku. Nelze je využít k uskutečňování platebního styku, jelikož dispozice s vkladem je vázána na sjednanou dobu splatnosti nebo stanovenou výpovědní lhůtu. Na vkladových úsporných účtech jsou vedeny úsporné vklady klientů. Cenné papíry, které má banka v úschově či správě pro svého klienta, jsou vedeny na tzv. depotních účtech.7
Pro kompletnost výše uvedeného přehledu a v podstatě celé subkapitoly je dle mého názoru vhodné alespoň stručně uvést smlouvu o platebních službách, která byla do našeho právního řádu zařazena s účinností zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku (dále
„PlStk“) ke dni 1.11.2009. Jedná se o právní předpis, který byl vydán za účelem zapracování příslušných předpisů Evropské unie, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/46ES ze dne 13. listopadu 2007, o platebních službách na vnitřním trhu. Nový právní pojem – smlouva o platebních službách však nepředstavuje zvláštní smluvní typ. Je tedy zřejmé, že zákon užívá označení smlouva o platebním styku pro smlouvy upravené obchodním a občanským zákoníkem, popřípadě pro smlouvy inominátní, které splňují požadavky stanovené § 74 PlStk. Smlouvou o platebních službách se poskytovatel dle citovaného ustanovení zavazuje uživateli provádět pro něho platební transakce, které nejsou smlouvou jednotlivě neurčeny (tzv. „rámcová smlouva“) nebo provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (tzv. „smlouva o jednorázové platební transakci“). Rámcová smlouva může stanovit podmínky pro vedení platebního účtu, který slouží k provádění platebních transakcí.8 Lze shrnout, že ze zákona o platebním styku vyplývá, že smlouva o platebních službách je pojem označující konkrétní smlouvy jakéhokoli smluvního typu nebo smlouvy inominátní, z nichž bude zřejmý závazek poskytovatele provést či provádět platební transakce. Speciální právní úprava obsažená v zákoně o platebním styku má přednost před obecnou občanskoprávní a obchodněprávní úpravou. Nejlépe však bude splňovat podmínky stanovené pro smlouvu o platebních službách běžný účet, naopak smlouva o vkladovém účtu nebude nejčastěji těmto podmínkám vyhovovat. Pro vzájemnou provázanost úpravy v obchodním zákoníku a PlStk svědčí fakt, že zákon č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku, provedl změny v právní úpravě smluv o běžném a vkladovém účtu, jejichž samotné znění v současnosti vymezuje v § 708 odst. 3 a § 716 odst. 3 vztah ke smlouvám o platebních službách.9
7 XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. s. 261-262.
8 Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.
9 XXXXX, Xxxx. Smlouva o platebních službách. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2., č. 5, s. 125-132.
Pro všechny druhy účtů platí, že mohou být vedeny v české (tzv. korunové účty) nebo zahraniční měně (tzv. devizové účty). Technika vedení devizových účtů je shodná, avšak určité rozdíly spočívají ve výši úrokové sazby, která může odpovídat sazbám v dané zemi a dále banka obvykle účtuje klientovi vyšší poplatky spojené s vedením účtu.10 V neposlední řadě je nezbytné poukázat na z hlediska zabránění zneužívání klienta
ze strany banky zcela zásadní skutečnost, kterou je ochrana spotřebitele. Ta bez ohledu na druh účtu náleží jejímu majiteli, pokud není podnikatelem. Pro majitele platí ochrana spotřebitele podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, která stanoví, že „ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.“.11 Dále se na smlouvy o účtech vztahují ustanovení
§ 56 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, o zákazu nepřípustných ujednání, zejména pak odst. 3 písm. g) a h) citovaného ustanovení, z kterých vyplývá, že spotřebitel se nemůže zavázat k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a dodavatel (v našem případě banka) nesmí jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě.12 Taková ustanovení ve smlouvě o účtu by byla relativně neplatná podle § 267 odst. 1 obchodního zákoníku.13 Smluvní strany si mohou dohodnout v souladu s § 262 odst. 1 obchodního zákoníku, že se jejich závazkový vztah bude řídit tímto zákonem, přestože tento vztah nespadá pod vymezení uvedené v § 261. Pokud taková dohoda obsahuje ujednání vedoucí ke zhoršení postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je považována za neplatnou.
Z hlediska ochrany klienta, jakožto slabší kontraktační strany, nezbývá než nezmínit instituci finančního arbitra, který byl zřízen zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a je oprávněn k rozhodování sporů vyplývajících ze zákona o platebním styku.14
10 XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. s. 260- 262.
11 Zákon č. 513/1994 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
12 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
13 XXXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. s. 917.
14 XXXXX, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 30.
1.2 Smlouva o běžném a vkladovém účtu dle obchodního zákoníku
Smlouvy o běžném a vkladovém účtu, jakožto tzv. smlouvy pojmenované a typové, jsou upraveny obchodním zákoníkem, kterým se od dne nabytí jeho účinnosti, tedy od 1.1.1992, řídí i ty smlouvy o účtech, které byly uzavřeny před tímto dnem. Naproti tomu lhůty, které počaly běžet před 1.1.1992 se posuzují podle dosavadních předpisů.15 Právní úprava obou smluvních typů je unifikována.16
Smlouvy o účtech jsou označovány termínem bankovní obchody, jelikož jednou ze smluvních stran je banka v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, která je vymezena v § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. V souladu s ustanovením § 762 obchodního zákoníku může smlouvy bankovních služeb uzavírat i jiná osoba, která je k tomu oprávněna, konkrétně v případě kontraktů o účtech může být touto osobou při splnění zákonných podmínek spořitelní a úvěrní družstvo podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech. Kontrakty o účtech řadíme k tzv. pasivním obchodům, v nichž banka získává peněžní prostředky ke své podnikatelské činnosti a je tak v postavení dlužníka. Naopak obecně lze z uvedeného dovodit pozici věřitele v situaci, kdy banka eviduje pohledávky za klientem.
Smlouvy o bankovních obchodech jsou ve většině případů tzv. smlouvami adhezními, což vyjadřuje, že smlouva je uzavírána s podmínkami určenými jednou ze smluvních stran. Strana druhá tak má víceméně možnost pouze návrh na uzavření přijmout či odmítnout, ale měnit podmínky konkrétní smlouvy ji nepřísluší.17
S ohledem na znění § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku řadíme smlouvy o účtech k tzv. absolutním obchodům, které se řídí bez ohledu na povahu účastníků, tedy i když je účastníkem nepodnikající subjekt, třetí částí obchodního zákoníku.18 Pro uvedené svědčí i usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.4.2007 sp. zn. 33 Odo 1429/2005, které určuje, že „Smlouva o vkladovém účtu je tzv. absolutní obchodní smlouvou, která se řídí obchodním zákoníkem, i když majitel účtu (vkladatel) není podnikatelem. Protože vklady od svých členů může přijímat i družstevní záložna (§ 3 zákona č. 87/1995 Sb.), lze uzavřít, že vztah mezi majitelem účtu, který není podnikatelem a družstevní záložnou se řídí obchodním zákoníkem.“19 Oba smluvní typy jsou konsensuální
15 XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právo a podnikání. 2002, roč. 11, č. 6, s. 8.
16 XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 400.
17 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 22-25.
18 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1802.
19 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.4.2007, sp. zn. 33 Cdo 1429/2005.
povahy, což značí, že ke vzniku smlouvy postačí dohodnout se na obsahu smlouvy a není třeba přistoupit k reálným úkonům jako složení vkladu.20
Jak již bylo naznačeno výše, jednou ze smluvních stran závazkového vztahu je banka či spořitelní a úvěrní družstvo a na straně druhé stojí všechny právnické a fyzické osoby. Fyzické osoby lze rozdělit na podnikatele a nepodnikatele, kteří v postavení spotřebitele požívají vyšší míry zákonné ochrany.21
Společným znakem smlouvy o běžném účtu a o vkladovém účtu je jejich nepochybná vazba na smlouvu o půjčce, která je upravena § 657 občanského zákoníku, nikoli na smlouvu o úschově nebo o skladování, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vložené peníze tudíž přecházejí do vlastnictví banky a majitel účtu má vůči bance odpovídající pohledávku.22 Právě charakter vlastnictví peněžních prostředků na účtu je významným znakem shodným pro oba druhy účtů a klient banky si tohoto podle mého názoru není vědom. Velmi jasně se k této otázce vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 19.4.2005 sp. zn. 32 Odo 1064/2004, tak, že finanční prostředky na účtu, který vede banka na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu jsou majetkem peněžního ústavu, což znamená že majitel účtu má u ústavu pouze pohledávku spočívající v tom, že může bance udělit pokyn k vyplacení finančních prostředků na účtu.23 Smlouva o běžném účtu svým charakterem zahrnuje i smlouvou příkazní (mandátní), jelikož banka je povinna provádět za majitele účtu na jeho příkaz platby a přijímat platby došlé na jeho účet.24
1.2.1 Smlouva o běžném účtu
Smlouva o běžném účtu je upravena částí třetí, hlavou druhou, dílem XXIII., § 708 až 715a obchodního zákoníku (dále také „obch. zák.“). Je tedy patrné, že na závazkový vztah vzniklý na základě smlouvy jsou aplikovatelná nejen citovaná ustanovení, ale i obecná ustanovení o závazkových vztazích. V souladu s ustanovením § 1 odst. 2 obch. zák. bude občanský zákoník užit na ty otázky, které nelze řešit dle obchodního zákoníku nebo pokud tak obchodní zákoník přímo stanoví (§ 264 odst. 4).25 Většina ustanovení o smlouvě o běžném účtu má
20 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1825.
21 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 25.
22 XXXXXXXXXX, Xxxxx. Typy smluv v obchodním a občanském zákoníku. Právní praxe v podnikání. 1992, roč. 1, č. 1, str. 9.
23 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2005, sp. zn. 32 Odo 1064/2004.
24 XXXXXXXXXX, Xxxxx. Typy smluv v obchodním a občanském zákoníku. Právní praxe v podnikání. 1992, roč. 1, č. 1, str. 9.
25 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 45.
dispozitivní charakter s výjimkou kogentních ustanovení § 708, § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, § 713 odst. 2, § 714 odst. 4, § 715a, od kterých se podle § 263 obch. zák. nelze odchýlit. Ze znění § 708 odst. 2 vyplývá nutnost uzavření kontraktu písemnou formou pod sankcí neplatnosti.26 Smlouvou o běžném účtu se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně pro jeho majitele běžný účet.27 Banka je na základě vzniklého závazkového vztahu povinna přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce podle pokynů majitele účtu.28
Základním účelem běžného účtu je uskutečňování bezhotovostního platebního styku. Právě na tuto skutečnost je kladen důraz zejména zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, který v ustanovení § 4 určuje, že poskytovatel platby je povinen ji provést bezhotovostně, pokud její výše přesahuje částku 15 000 EUR.29 Mám za to, že i přes nízké úrokové sazby na běžných účtech, bude důsledkem tohoto omezení nutnost stále smlouvy o běžném účtu využívat.
Podstatnými částmi smlouvy (kromě přesného určení smluvních stran) jsou:
• závazek banky zřídit pro kontrahenta běžný účet
• určitá měna
• určení doby, od jaké bude účet zřízen
• závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby
• závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby30
Smlouva o běžném účtu může dále obsahovat (což nevylučuje ujednání jiných částí smlouvy):
• osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi
• výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněžních prostředků na účtu jeho majiteli, popřípadě ujednání, že úroky nebudou placeny
• lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku finančních prostředků na účtu a dále formu oznámení
26 XXXXX, X. et al. Základy obchodního práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2005. s. 360.
27 Běžný účet bývá označován jako kontokorent, což je termín italského původu, avšak dnešní bankovní praxe chápe pojmem běžný účet jen kreditní účet, kdy platby musí být kryty zůstatkem na účtu a naopak kontokorentem rozumí debetní účet, z něhož lze uskutečňovat i platby nekryté. K tomu XXXXX, X. Obchodněprávní smlouvy. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. s 273- 274.
28 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
29 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů.
30 XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2005, roč. 8, č. 12, s. VIII-IX.
• výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky31
V souladu v § 709 odst. 1 obchodního zákoníku bude majitel účtu označen uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele, identifikačního čísla, pokud bylo uděleno v případě právnické osoby. Fyzická osoba musí být identifikována uvedením jména, příjmení, bydliště, rodného čísla nebo data narození majitele účtu, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla.32
Finanční prostředky nahromaděné na běžném účtu musí mít banka kdykoli k dispozici k provedení platby nebo vyplacení klientovi, což je důvodem úročení nižší sazbou než u vkladových účtů.33
Z určení podstatných a fakultativních částí smlouvy o běžném účtu vyplývá, že smlouva nemusí být úplatná a ani nemusí být sjednáno úročení. Má-li být však smlouva skutečně bezúplatná, musí toto být výslovně ujednáno. Pokud by ve smlouvě nebyla sjednána měna, ve které bude účet veden, bude možné ji považovat za neplatnou. Neplatí zde totiž předpoklad, že jestliže není ve smlouvě údaj o měně obsažen, bude veden v české měně. Doba, od kdy má být účet zřízen, je ve většině případů shodná se dnem uzavření smlouvy o běžném účtu. Tato doba může být určena i odlišně, avšak je logické, že tato doba bude vždy následovat po dni uzavření smlouvy.34
Běžný účet, který může být podnikatelský či osobní, je zřízen pro jeho majitele a právě pouze tento je oprávněn s účtem nakládat. Jiná osoba než majitel může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu.35 Pro tyto účely tedy nelze udělit generální plnou moc. Je- li majitelem účtu právnická osoba, právo nakládat s účtem nemají ze zákona osoby, které jsou oprávněny za podnikatele nebo právnickou osobu, která není podnikatelem, jednat.36 Ustanovení § 709 odst. 4 určuje, že je-li účet zřízen pro více osob, naleží každé z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, nestanoví-li smlouva, že s účtem nakládá jeden z nich. Nestanoví-li smlouva či soudní rozhodnutí jinak, platí, že podíly spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků jsou stejné.
31 XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2003, roč. 6, č. 12, s. IX.
32 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
33 XXXXX, Xxxxx. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2000, roč. 9, č. 7, s. 6.
34 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 291-292.
35 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 441.
36 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 307.
Oprávněním k nakládání s účtem rozumíme v souladu s kogentním ustanovením
§ 709 odst. 3 uzavření, změnu nebo ukončení smlouvy o běžném účtu.37 V tuto chvíli je třeba si uvědomit, že oprávnění k nakládání s účtem podle § 710 odst. 2 je zcela odlišný institut od oprávnění k nakládání s prostředky na účtu podle § 709 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku.38
1.2.2 Smlouva o vkladovém účtu
Smlouva o vkladovém účtu je upravena částí třetí, hlavou druhou, dílem XXIV., § 716 až 719b obchodního zákoníku. Podle základního ustanovení § 716 se písemně uzavřenou smlouvou o vkladovém účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou.39 Ustanovení upravující smlouvu o běžném účtu mají převážně dispozitivní charakter vyjma kogentních ustanovení
§ 718 odst. 1, § 719a, od kterých se podle § 263 obch. zák. odchýlit nelze.
Vkladový účet se liší od běžného účtu zejména termínovaným charakterem. Zřízení vkladového účtu má dvojí význam. Prvním z nich je přenechání finančních prostředků bance, které klient nepotřebuje využívat. Peníze jsou tak relativně bezpečně uloženy a zhodnoceny úrokem, který je pravidelně vyšší než u běžného účtu. Naopak pro banku jsou tyto vklady možností k jejich dalšímu komerčnímu využití a může je dále zhodnocovat zejména poskytováním úvěrů svým dlužníkům. Termínovanost vkladu bance zaručuje, že nemusí být připravena peníze bezodkladně klientovi vyplatit, jelikož možnost požadovat okamžitou výplatu je potlačena nebo dokonce vyloučena.
Podstatnými částmi smlouvy jsou:
• přesné určení smluvních stran
• závazek banky vkladový účet zřídit
• určení doby, od které bude účet zřízen
• určitá měna
• závazek banky platit z peněžních prostředků na účtu úroky
37 Zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
38 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha . Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1806.
39 XXXXXXX, X., XXXXXXXXXXX, X. Xxxx do obchodního práva. 2. vyd. Brno : KEY Publishing, 2009. s. 230.
• závazek majitele vložit na účet peněžní prostředky
• závazek majitele přenechat využití peněžních prostředků bance na dobu určitou nebo neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou40
Smlouva o vkladovém účtu může obsahovat dále obsahovat:
• osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu
• výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu jeho majiteli
• lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení
• ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty41
Odlišně od smlouvy o běžném účtu patří k podstatným částem smlouvy přenechání peněžních prostředků bance, jehož důsledkem je vyšší úročení těchto vkladů. V praxi platí, že čím delší je doba, na kterou je smlouva uzavřena a výpovědní lhůta, tím vyšší bývá zúročení.42 Smlouvu o vkladovém účtu nelze uzavřít jako bezúročnou, ve smlouvě však nemusí být výše úroků sjednána, jelikož je ze zákona určena ustanovením § 718 odst. 1. Naproti tomu banka nemá právo na úplatu ze zákona, ale pouze v případě, že smlouva o vkladovém účtu obsahuje takové ujednání. Minimální výše vkladu není za zákona stanovena a bude zpravidla určena obchodními podmínkami banky.43
Jak jsem již uvedla výše, právní úprava smlouvy o běžném účtu a o vkladovém účtu je unifikována, a tudíž kogentní ustanovení § 719a určuje, že ustanovení § 715a se na smlouvu o vkladovém účtu použije obdobně.44 Navíc, není-li v ustanoveních § 716 až 719a stanoveno něco jiného, použijí se na smlouvu o vkladovém účtu přiměřeně45 ustanovení o smlouvě o běžném účtu.46
40 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 445.
41 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
42 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 445.
43 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 304-306.
44 Obdobně chápeme tak, že právní úprava má být použita v plném rozsahu. K tomu XXXXXX, Xxxxx. Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů [online]. Úřad vlády ČR, [citováno 01-03-2012]. Dostupný z:
˂xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxx/xxx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxxx_xxxxxxxXXX.xxx>.
45 Přiměřené použití znamená, že užijeme jen některé části právní úpravy. K tomu tamtéž.
Pro představu o jednotlivých druzích smluv o vkladových účtech uvádím, že vklady nabývají u jednotlivých bank nejrůznějších podob a mohou být kombinovány s jinými bankovními produkty. Za základní členění vkladů na vkladových účtech však považujeme netermínované vklady, které slouží zejména ke krátkodobému spoření. Dále jednorázové vklady na pevnou lhůtu, kterými jsou vklady deponované v bance na předem pevně stanovenou lhůtu. Postupné vklady na pevnou lhůtu, které spočívají v sérii postupných vkladů a v bankovní terminologii jsou označovány jako spořicí. Dále rozlišujeme vklady s postupnou splatností, u nichž je průběh vkladu rozdělen na spořící a výběrovou fázi a také známe jednorázové a postupné vklady s výpovědní lhůtou.47
1.3 Smlouva o vkladu dle občanského zákoníku
Smlouva o vkladu je upravena § 778 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jakožto jediný smluvní typ vznikající při poskytování peněžních služeb, který zůstal v tomto předpisu po roce 1992. Na tuto úpravu navazuje vyhláška č. 47/1964 Sb., o peněžních službách občanům. Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou („vkladatelem“) a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem.48 Peněžním ústavem je banka a spořitelní a úvěrní družstvo, které je oprávněno přijímat vklady od svých členů, které lze tedy podřadit pod pojem vkladatel také. Pro úplné pochopení smlouvy o vkladu je samozřejmě nezbytné definovat pojem vklad. Podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, se rozumí „vkladem svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu“.49
Schéma č. 2: Subjekty smlouvy o vkladu
Peněžní ústav | Vkladatel | ||||||
Banka | Spořitelní a úvěrní družstvo | Fyzická osoba | Právnická osoba | Člen družstva |
Zdroj: vlastní schéma
46 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
47 XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. s. 422-423.
48 XXXXX, X. x xxx. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2002. s. 328.
49 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
Pro právní úpravu vkladů platí následující zásady:
→ vkladatel má právo s vkladem nakládat, v zákonem stanovených případech k tomu může být oprávněna i další osoba
→ vkladatel má právo na úroky a majetkové výhody spojené s jeho vkladem, které stanovil peněžní ústav v souladu s příslušnými předpisy
→ vkladatel je oprávněn podmínit výplatu vkladu uvedením hesla nebo splněním určité podmínky50
Nejprve je nutné zdůraznit, že smlouva o vkladu je absolutní neobchodní smlouvou, na kterou je aplikován občanský zákoník bez ohledu na povahu smluvních stran, tedy i když bude vkladatelem podnikatel. Předpokladem vzniku smlouvy je dohoda stran o výši a povaze vkladu. Dohoda postačí ústní nebo konkludentní, neboť smlouva o vkladu nevyžaduje písemnou formu, přestože v praxi tomu tak většinou je. Smlouva o vkladu má reálnou povahu, a proto pouhá dohoda k jejímu vzniku nestačí a musí nutně dojít k fyzickému předání finanční částky peněžnímu ústavu.51 Pro shrnutí lze uvést usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2000 sp. zn. 20 Cdo 387/98, který se vyjádřil ve smyslu uvedeného tak, že „ke vzniku smlouvy o vkladu podle § 778 občanského zákoníku, ve znění od 1.1.1992, se vyžaduje dohoda stran na výši vkladu a druhu smlouvy o vkladu, která má být uzavřena a dále i vlastní složení vkladu vkladatelem a jeho převzetí peněžním ústavem.“52 Předmětem vkladu jsou peníze, se kterými lze disponovat pouze po předložení určitého dokumentu. Při jeho ztrátě je nezbytné dokument umořit a peněžní ústav následně vydá dokument nový nebo na základě požadavku vkladatele celý vklad vyplatí. Ke zvýšení stávajícího vkladu je nezbytná změna smlouvy. Smlouva o vkladu je jednostranně zavazující v neprospěch peněžní instituce, naopak vkladatel má vůči ní pouze práva a žádné povinnosti. Občanský zákoník upravuje smlouvu o vkladu ve formě vkladních knížek, vkladních listech a podobných formách vkladů, které ovšem v rámci rozsahu diplomové práce není možné podrobněji uvést.53
50 XXXXX, X. x xxx. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2002. s. 328.
51 XXXXX, X., XXXXXXXX, M., XXXXXXX J. et al. Občanské právo hmotné: Díl třetí: Závazkové právo.
3.vyd. Praha : ASPI, 2002. s. 305-314.
52 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.8.2000, sp. zn. 20 Cdo 387/98.
53 XXXXX, X., XXXXX, M. et al. Občanské právo hmotné. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2007. s. 565-567.
Schéma č. 3: Formy smlouvy o vkladu
Občanský zákoník | ||||
Smlouva o vkladu §778 a násl. | ||||
Vkladní knížka §781 a násl. | Vkladní list §786 | Jiná listina §787 |
Zdroj: vlastní schéma
Je třeba vyzdvihnout významné rozdíly mezi obchodněprávní a občanskoprávní úpravou. Přestože se nám může jevit na první pohled podobně, základním rozdílem je už pojetí smlouvy o vkladu jako absolutní neobchodní smlouvy podléhající vždy režimu občanského zákoníku, naopak absolutní obchodní smlouvy, smlouva o běžném a vkladovém účtu, budou vždy spadat do režimu obchodního zákoníku. Další rozdíl spočívá v povaze vzniku smluv. Smlouva o běžném a vkladovém účtu má konsensuální charakter a k jejímu vzniku postačí uzavření smlouvy, na rozdíl od reálné smlouvy o vkladu. K dispozici s prostředky na účtu dle obchodního zákoníku je dostačující pouhý pokyn majitele účtu, čímž se liší od nutnosti předložení dokumentu prokazujícího vklad dle občanského zákoníku. V neposlední řadě je třeba zmínit vztah obou předpisů. Smlouvy upravené v obchodním zákoníku jsou speciální úpravou ke smlouvě o vkladu dle občanského zákoníku.54
1.4 Uzavírání smluv o účtech
Tuto podkapitolu umisťuji záměrně až za vymezení jednotlivých smluvních typů, jelikož orientace v obchodních podmínkách vyžaduje alespoň částečné povědomí o charakteru smluv. Problematika uzavírání smluv o účtech se v mnohém neliší od uzavírání jiných obchodněprávních smluv. Vyznačuje se zejména následujícími znaky:
→ jednání kontrahentů se obecně řídí právní úpravou jednání podnikatele dle obchodního zákoníku a občanskoprávní úpravou jednání nepodnikatelů, pod které zákon zahrnuje fyzické i právnické osoby55
54 XXXXXXXX, M., XXXXXXXXX, X., KŘÍŽ, X. et al. Právní základy finančních služeb. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2002. s. 217.
55 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 25.
→ dále je nezbytné si uvědomit, že pro uzavírání smluv o účtech, stejně pro celé obchodní právo jako součást práva soukromého, platí významná zásada smluvní volnosti neboli zásada autonomie vůle účastníka soukromoprávních vztahů, která se během kontraktačního procesu smlouvy o účtu projeví tím, že klient banky svobodně rozhodne, zda smlouvu uzavře, případně s kým a jaká budou jednotlivá práva a povinnosti ze xxxxxxx00
→ otázku uzavírání smluv o účtech nalezneme v třetí části obchodního zákoníku, která je zásadně dispozitivní, což stranám umožňuje se po vzájemné dohodě od ní odchýlit nebo vyloučit použití jednotlivých ustanovení, vyjma kogentních ustanovení uvedených v § 263 obchodního zákoníku, od kterých se odchýlit nelze57. Ustanovení
§ 269 až 275 obchodního zákoníku konkrétně upravující uzavírání smluv nazýváme Některá ustanovení o uzavírání smlouvy, jelikož obsahují pouze část úpravy a základ pro uzavírání smluv poskytuje § 43 až 51 občanského zákoníku58
→ široké využívání smluvních formulářů, jež je zakotveno § 273 odst. 3 obchodního zákoníku
→ za nejtypičtější prvek uzavírání smluv o účtech považuji odkazování na obchodní podmínky ve smyslu § 273 obchodního zákoníku, které představují nepřímé smluvní ujednání59
→ co se formy smlouvy týče, obchodní zákoník předepisuje pro smlouvu o běžném i vkladovém účtu písemnou formu. Přes uvedené informace o dispozitivnosti úpravy, je toto ustanovení kogentní a nelze se tedy odchýlit. Nedodržení písemné bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy. V této souvislosti je však třeba poznamenat, že není nutné, aby podpisy účastníků smlouvy byly na jedné listině, přestože tomu tak ve většině případů bývá.60 S přihlédnutím ke znění § 272 obchodního zákoníku lze doporučit, aby i změny kontraktů o účtech byly prováděny písemně61
→ při uzavírání smlouvy o účtu se musí podepisující osoba legitimovat notářským ověřením svého podpisu nebo kontrakt podepsat před pověřeným zaměstnancem
56 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXXXXXX, X. Xxxx do soukromého práva. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s. 75-82.
57 XXXXX, Xxxxx. K uzavírání obchodněprávních smluv. Právní fórum. 2006, roč. 3, č. 11, s. 404.
58 XXXXX, X.., XXXXXXXX, X. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. Praha : ASPI, Xxxxxxx Kluwer, 2008. s. 7.
59 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 26.
60 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1803.
61 XXXXX, Xxxxx. Smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2005, roč. 13, č. 13, s. 316.
banky, který ověřuje totožnost podepisující osoby z předložených dokladů. Tuto povinnost klienta banky lze odůvodnit také ustanovením § 5 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, který navíc povinnost rozšiřuje.62 Pokud je smlouva o účtu uzavírána pro nezletilou osobu, jedná za ni její zákonný zástupce v souladu s § 27 občanského zákonu a § 36 a násl. zákona o rodině63
1.4.1 Obchodní podmínky
Jak již bylo řečeno výše, většina smluv o bankovních obchodech je uzavírána s odkazem na bankou vydané obchodní podmínky, které představují nepřímé smluvní ujednání v souladu s § 273 obchodního zákoníku. Obchodní podmínky lze definovat jako abstraktní rámcové smlouvy či všeobecně formulované smluvní šablony, které typizují opakované a hromadné obchody.64 Základní smlouva tak může být spíše rámcová a bude obsahovat skutečně individualizované okolnosti daného obchodního případu. Obchodní podmínky se stávají součástí smluvního textu a jejich obsah je pro smluvní strany závazný, jen pokud je na ně ve smlouvě výslovně odkázáno.65 Pokud by odkaz nebyl výslovný, nenaplňoval by požadavek určitosti projevu vůle a jednalo by se o neplatný právní úkon. Obecně, je-li možné uzavřít určitou smlouvu ústně, postačí i ústní odkaz na obchodní podmínky.66 V případě smluv o účtech, které vyžadují písemnou formu smlouvy, musí být tedy i odkaz na obchodní podmínky písemný.
Odkaz a s ním spojené nabývá dvou podob podle konkrétního druhu obchodních podmínek. Všeobecnými obchodními podmínkami lze v právní teorii nazvat pouze obchodní vypracované odbornou nebo zájmovou organizací, v našem případě např. Všeobecné obchodní podmínky České národní banky vydané úředním sdělením č. 31/1994 - Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech ve znění změn a doplnění. Obchodní podmínky vydané jinými bankami označujeme jiné či podnikové. Označení všeobecné má pro banku význam z hlediska vnitropodnikového odlišení od jiných podmínek
62 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1806.
63 XXXXX, Xxxxxx. Majitel účtu běžného a účtu vkladového a osoby oprávněné disponovat se zůstatkem účtu.
Právní rádce. 1993, roč. 1, č. 1, s. 41.
64 XXXX, P., XXXXXX, X. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha : LINDE, 2003. s. 133.
65 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1297.
66 XXXX, P., XXXXXX, X. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha : LINDE, 2003. s. 134.
vydaných stejnou bankou. Pro všeobecné obchodní podmínky platí předpoklad, že jsou obecně známé a ve smlouvě na ně stačí pouze odkázat. Naopak, u tzv. jiných podmínek musí být ve smlouvě kromě odkazu uvedena zmínka, že jde o obchodní podmínky stranám známé nebo je nezbytné tyto obchodní podmínky ke smlouvě přiložit. K závaznosti obchodních podmínek se vyjádřil Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 29.6.1998 sp. zn. 5 Cmo 55/1997, ve kterém uvádí, že „obchodní podmínky jsou součástí smlouvy smluvního ujednání. Ustanovení § 763 odst. 1 obchodního zákoníku u smluv, které se od účinnosti obchodního zákoníku řídí novou právní úpravou, nemění bez dalšího obsah těchto předtím uzavřených smluv a obchodní podmínky, na které tyto smlouvy odkazují, zůstávají nadále pro účastníky závazné.“67
Obchodní podmínky by se měly vyznačovat svým souladem s kogentními normami, dobrými mravy, zásadami poctivého obchodního styku, dále souhlasným projevem smluvních stran s jejich použitím a srozumitelností, jednoznačností, bezrozporností.68 Záměrně jsem použila obrat „by se měly“, protože právě jasnost a srozumitelnost především pro osobu bez právnického vzdělání obchodním podmínkám dle mého názoru v některých případech chybí. Právě tato absence někdy brání naplnění funkce obchodních podmínek, kterou je usnadnění a zrychlení uzavírání smluv a smluvní strany si tak nemusejí sjednávat jednotlivá práva a povinnosti v každé nové smlouvě. Nejednoznačné formulace by měly být vykládány v neprospěch autora. V případě, že to zákonná úprava v § 263 obchodního zákoníku nevylučuje, mohou obchodní podmínky upravit práva a povinnosti ze smlouvy odchylně od části třetí tohoto předpisu a dokonce některá ustanovení vyloučit. V praxi je častým jevem rozpor mezi obsahem smlouvy s některým bodem obchodních podmínek. Pro tyto situace platí pravidlo, že ujednání obsažené ve smlouvě má vždy přednost před zněním obchodních podmínek. Naproti tomu, mají obchodní podmínky a znění konkrétní smlouvy při výkladu práv a povinností smluvních stran přednost před dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku a obchodními zvyklostmi.69
Obecně přinášejí obchodní podmínky smluvním stranám mnoho výhod, ke kterým patří zejména racionalizace a urychlení kontraktačního procesu, zrovnoprávnění obchodních partnerů, posílení právní jistoty stran, sjednocení obsahu smlouvy, doplnění právních předpisů, změna nevyhovujících dispozitivních ustanovení. Naopak jejich nevýhoda spočívá
67 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.1998, sp. zn. 5 Cmo 55/97.
68 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 27.
69 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1297.
v omezení smluvní svobody, objevující se jednostranné výhodnosti a v potlačení individuálního přístupu ke konkrétním situacím.70
Ukázka a rozbor konkrétních obchodních podmínek
Na uvedený teoretický výklad navazuji praktickou částí. Vzhledem k tomu, že diplomovou práci se má prolínat tématika ochrany klienta před zneužitím ze strany banky, podrobím analýze konkrétní obchodní podmínky banky, která má na českém trhu silné postavení.71 Tyto obchodní podmínky jsou velice rozsáhlé, proto jsem vybrala jen určitá ustanovení, jež mám za pro klienta nevýhodná a sporná. Upozorním i na body obchodních podmínek, které tematicky spadají do druhé kapitoly, avšak činím tak záměrně, aby výklad o obchodních podmínkách byl racionálně celistvý a názorný.
a) Ustanovení s názvem Změna všeobecných obchodních podmínek (dále též
„VOP“) stanoví, že banka je oprávněna změnit VOP a další smluvní dokumenty, avšak je povinna navrhnout klientovi změnu smluvních dokumentů v papírové formě nebo na jiném trvalém nosiči dat nejpozději dva měsíce předem. Klient a banka sjednávají nevyvratitelnou domněnku, že klient návrh na změnu přijal, jestliže jej před nabytím účinnosti této změny písemně neodmítl.72 Na základě telefonické komunikace s bankou jsem zjistila, že papírovou formou se myslí zpřístupnění vytištěných obchodních podmínek ve veřejných prostorách na pobočkách banky. Trvalý nosič znamená, že klient si sám z vlastní vůle přečte změnu VOP na internetových stránkách banky nebo v případě, že má zřízeno internetové bankovnictví, je po přihlášení na svůj profil na změnu upozorněn. Pokud si však představím zcela reálnou situaci, že klient ve lhůtě dvou měsíců, kdy má právo se proti změně VOP ohradit, nebude z nějakého důvodu potřebovat navštívit pobočku, je spíše jisté, že se k vytištěným VOP nedostane. Dále se domnívám, že běžný klient banky si z vlastní vůle VOP na stránkách banky nepřečte, a pokud nepoužívá internetové bankovnictví, změny VOP si vědom nebude. Podle mého názoru je tedy jistě možné, že klient se o změně VOP dozví až po marném uplynutí dvouměsíční lhůty, ve které může vyjádřit svůj nesouhlas se změnou a vypovědět smlouvu s okamžitou účinností. Nabízí se zde myšlenka, zda je vůbec takový postup změny VOP v souladu se zákonem. Občanský zákoník v § 493 stanoví, že závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu stran, pokud tento zákon nestanoví jinak. Z tohoto lze dovodit, že změny obchodních podmínek provedené po uzavření smlouvu budou mít na obsah smlouvy vliv
70 XXXXX, X.., XXXXXXXX, X. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. Praha : ASPI, Xxxxxxx Kluwer, 2008. s. 30-31.
71 Obchodní firmu banky neuvádím úmyslně, jelikož bych nechtěla svojí prací xxxxxx xxxxxxxx.
72 Znění Všeobecných obchodních podmínek jsem si opatřila na pobočce banky.
pouze v případě, že s nimi druhá strana vyjádří výslovně souhlas. Teorie má za to, že k platné zavazující změně nestačí, aby banka nové VOP vydala, vyrozuměla o tom klienta a uvedla, že pokud druhá strana nesdělí v poskytnuté lhůtě svůj nesouhlas, platí změna za schválenou.73 Tento popsaný postup činí mnou vybraná banka, což považuji za velmi sporné a právně napadnutelné s oporou ustanovení § 44 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož „mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.“74 Navíc z § 272 obchodního zákoníku vyplývá, že pokud je smlouvu kladen požadavek písemné formy, což v případě smluv o běžném a bankovním účtu je, lze smlouvu měnit jen písemně a tedy i souhlas se změnou obchodních podmínek by musel být učiněn písemně.75 Pokud ponechám stranou myšlenku, že tímto způsobem nelze platně změnu obchodních podmínek provést, navrhovala bych bankám za účelem ochrany práv jejich klientů přinejmenším prodloužit lhůtu k vyjádření nesouhlasu se změnou obchodních podmínek, aby klient měl reálnou šanci se s nimi seznámit.
b) V ustanovení Úroky banka dokonce určuje, že Klient bere na vědomí a souhlasí s tím, že banka je oprávněna jednostranně měnit své úrokové sazby v návaznosti na vývoj peněžního trhu a s přihlédnutím ke své obchodní politice. Velmi diskutabilní je na tomto ustanovení fakt, zda je vůbec možné předem souhlasit se změnami dříve uzavřené smlouvy. Také formulace „vývoj peněžního trhu a s přihlédnutím ke své obchodní politice“ je podle mého názoru velmi problematická. Bance dává toto ustanovení možnost měnit úrokové sazby na základě subjektivních a pro ni výhodných kriterií. Klient, jehož souhlas se změnou není vyžadován, nemá právo se nijak ohradit či vyjádřit a pro něj nevýhodnou situaci by mohl zvrátit jedině přechodem k jinému peněžnímu ústavu. Moje stanovisko nachází oporu ve výkladu ČNB (uveřejněné ve Věstníku ČNB, částka 11/2003 ze dne 4.7.2003), jež uvádí, že dohoda o způsobu stanovení výše úrokové sazby musí vycházet z objektivních kritérií, např. z úrokové sazby vyhlašované ČNB, referenční sazby banky, která však musí být definována.76
c) V bodě upravujícím Úmrtí klienta VOP zmiňují, že jestliže se banka hodnověrně dozví, že klient zemřel, zastaví následujícím dnem ty platební transakce z účtu, u kterých klient stanovil, že po jeho smrti v nich nemá banka pokračovat. K tomu nezbývá než konstatovat, že jsem se já, ani nikdo z mnou dotázaných osob při jednáních s bankou nesetkal s tím, že by se zaměstnanec dotázal, v jakých platebních transakcích má být po smrti pokračováno. Tím
73 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 28.
74 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
75 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 28.
76 Tamtéž, s. 53.
si banka opět vytváří prostor pro jakousi libovůli. Řešením této situace je důsledné dodržování předepsaných postupů zaměstnanci bank, jehož výsledkem by byly smlouvy, v nichž budou skutečně určeny transakce, ve kterých se má pokračovat i po smrti majitele účtu.
Uvedené Všeobecné obchodní podmínky obsahují i další, i když o trochu méně, sporná ustanovení, pro jejichž rozbor není vzhledem k rozsahu práce místo.
1.5 Zřizovatelé účtů jako subjekt smlouvy
Za nezbytnou součást této kapitoly považuji blíže popsat charakter subjektů oprávněných zřizovat účty pro své klienty jako smluvní strany smluv o účtech. Jak již bylo uvedeno dříve, patří k těmto subjektům nepochybně banky podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Při splnění zákonných podmínek také spořitelní a úvěrní družstvo podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstev.
1.5.1 Banka
Banku77 lze definovat jako finanční instituci v obligatorní formě akciové společnosti se sídlem na území České republiky, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry na základě licence udělené Českou národní bankou (dále jen „ČNB“). Banka předloží žádost o udělení licence ČNB v písemné formě společně s návrhem stanov. Minimální výše základního kapitálu banky činí 500 000 000 Kč a minimálně tuto výši tvoří peněžité vklady. Celá výše základního kapitálu musí být splacena před rozhodnutím o vydání licence. Udělená licence může banku opravňovat k dalším činnostem jako investování do cenných papírů na vlastní účet, směnárenské činnosti, finančnímu makléřství, k výkonu funkce depozitáře a dalším zákonem stanoveným obchodům.78 Pro banky, vyjma ČNB, je platná právní úprava obchodního zákoníku jako obecného předpisu (obecná ustanovení o obchodních společnostech a akciových společnostech), pokud k němu speciální zákon o bankách neupravuje určitou otázku jinak. Výrazné odlišnosti v právní úpravě dle zákona o bankách jsou důsledkem větší míry intervence státu do činnosti bank než do činnosti jiných podnikatelských subjektů. 79 K dalším významným předpisům upravujícím problematiku bank
77 V bankovní terminologii lze ztotožnit pojem banka se spořitelnou, která je také považována za obchodní banku. Viz SEKERKA, B. Bankovnictví I. 2. vyd. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2005. s. 33.
78 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
79 DĚDIČ, X. et al. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Nakladatelství PROSPEKTUM, 2000. s. 320.
patří vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, na jehož základě vykonává ČNB dohled nad bankovním sektorem.
Pro praktickou rovinu definice činnosti banky nabízí sám zákon o bankách její nejvýstižnější podobu, kterou je přijímání vkladů a poskytování úvěrů.80 V teoretické rovině však můžeme oblast působení banky rozdělit do skupin jako depozitní činnost, která obnáší průběžné ukládání peněz do banky klientem a jejich následný výběr. Činnost banky jako zprostředkovatele plateb úzce souvisí s depozitní, když klient nakládá s uloženou částkou příkazem bance k převodu peněžních prostředků, využitím šeku či platební kartou. Banka následně odepíše výši této peněžní transakce z účtu klienta a připíše na účet oprávněné osoby. Úvěrová činnost banky spočívá v dočasném poskytování peněžních prostředků zpravidla za úrok. Výše úroků i splatnost úvěru se může značně odlišovat a závisí na typu konkrétního úvěru jako produktu banky. Tato činnost významně ovlivňuje nabídku peněz v ekonomice dané země, jelikož poskytnutím úvěru jsou bankou vytvářeny bezhotovostní peníze.81
Cíl činnosti bank je totožný s cíli jiných tržních subjektů působících na kapitálovém trhu a tím je dosažení zisku. Při zvážení faktu, že banka je akciovou společností, ziskem rozumíme maximalizaci tržní ceny jejich akcií. Komerční banky jsou plnohodnotnými tržními subjekty a jejich výše uvedená činnost funguje na těchto základních principech:
→ princip likvidity- tento princip vyjadřuje schopnost banky splnit za všech okolností své závazky v domácí i cizí měně
→ princip jistoty- znamená dostatečnou míru uvážlivosti a schopnosti vedení banky rozeznat přílišný risk při uskutečňování bankovních obchodů82
→ princip rentability- bývá také označován principem ziskovosti, čímž naznačuje jeho charakter, který pojímá bankovní rentabilitu jako poměr zisku banky k jejímu kapitálu. Při dosahování zisku musí banka zvážit riziko prováděných operací s ohledem na zachování bankovní likvidity83
80 XXXXXXXX, S. et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Xxxx, 2006. s. 14.
81 XXXXXXX, X. Bankovnictví I. 2. vyd. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2005. s. 34.
82 XXXXXXXX, X. Xxxxxxxxxxxx pro právníky. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. s. 49.
83 LANDOROVÁ, X. et al. Obchodní bankovnictví. 2. vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2007. s. 74- 76.
Aktuálně působí na českém trhu 44 bank a poboček zahraničních bank, z nichž nejsilnější pozici zaujímají Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB, GE Money Bank a Raiffeisenbank.84
Tabulka č. 1: Počet bank působících na českém kapitálovém trhu
31.12. 2008 | 31.12. 2009 | 31.12. 2010 | 31.03. 2011 | 30.06. 2011 | 30.09. 2011 | |||
Banky celkem k datu | 37 | 39 | 41 | 41 | 44 | 44 | ||
z toho v nucené správě | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | ||
Struktura bank podle vlastnictví | ||||||||
v tom | banky s rozhodující českou účastí | celkem | 7 | 7 | 8 | 8 | 8 | 8 |
banky se státní účastí | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | ||
banky s rozhodující českou účastí | 5 | 5 | 6 | 6 | 6 | 6 | ||
banky s rozhodující zahraniční účastí | Celkem | 30 | 32 | 33 | 33 | 36 | 36 | |
banky s rozhodující zahraniční účastí | 14 | 14 | 14 | 14 | 15 | 15 | ||
pobočky zahraničních bank | 16 | 18 | 19 | 19 | 21 | 21 | ||
banky v nucené správě | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | ||
Zdroj:xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxxx_xxxxxxxx_xxx/xxxxxxxx_xxxxxxxxx_xxx_xxxx/xxxxxxxx_xxxxxxxxx_xxx_xxxx/xxx ky/bs_ukazatele_tab01.html
1.5.2 Spořitelní a úvěrní družstvo
Počátky tzv. kampeliček a raiffeisenek85 sahají na našem území do druhé poloviny 19. století a přes léta úspěšného fungování byly v 50. letech 20. století administrativně zlikvidovány. Po nabytí účinnosti zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, byly záložny opětovně zakládány.
Zmíněný zákon, který užívá pro spořitelní a úvěrní družstvo označení družstevní záložna, stanoví, že záložna není bankou podle zákona upravujícího činnost bank a její podnikání se nepovažuje za provozování živnosti. Jaký je tedy charakter této instituce? Ze samotné obchodní firmy, která musí obsahovat označení "spořitelní a úvěrní družstvo",
84 Statistické informace a zajímavosti českých bank [online]. Vstřícná banka, 18-03-2010 [citováno 30-01-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx-x-xxxxxxx/xxxxxxxxxxx-xxxxxxxxx-x-xxxxxxxxxxx-xxxxxxx- bank.html>.
85 Toto označení je odvozeno od jména zakladatele družstev v Německu Xxxxxxxxxx Xxxxxxxxxxx, který se v roce 1864 podílel na založení družstva, které po neúrodných letech poskytovalo zemědělcům výhodný nákup zvířat a zemědělských potřeb. K tomu XXXXXXXX, X. et al. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C.H. Xxxx, 2009. s. 306.
"družstevní záložna", "spořitelní družstvo" nebo "úvěrní družstvo", můžeme usoudit družstevní základ záložny spočívající ve společně vlastněném majetku jeho členy, které spojuje určitý společný zájem. Záložna omezuje své aktivity na své členy, čímž se diferencuje od bank a spořitelen.86 Tento subjekt s obligatorním sídlem na území České republiky je oprávněn vykonávat finanční činnost na základě povolení vydaného ČNB, musí mít minimálně 30 členů a kapitál ve výši nejméně 35 000 000 Kč. Finanční činností rozumíme v souladu se zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech přijímání vkladů, poskytování úvěrů, ručení a dalších peněžních služeb zahrnujících otevírání akreditivů, obstarání inkasa, operace s cizí měnou a zejména pro téma diplomové práce významný platební styk, zúčtování, vydávání a správa platebních prostředků, pod které lze smlouvu o účtu podřadit. Nutno zdůraznit, že tato činnost je vykonávána pro podporu hospodaření pouze svých členů.87
V současnosti Česká národní banka eviduje 14 družstevních záložen, z nichž osm vzniklo v roce 1996, pět záložen v roce 1999 a pouze České spořitelní družstvo zahájilo činnost roku 2006. Počet členů družstevních záložen k 30.9.2011 činil 41 915, což je v porovnání s rokem 2008, kdy členská základna činila 35 942, výrazné zvýšení.88
Z nárůstu lze dovodit, že zájem o služby záložen v posledních letech roste a tento trend bude i nadále pokračovat. Dle mého názoru je tento vývoj způsoben tím, že veřejnost už zapomíná na krizi záložen v polovině 90. let 20. století, kdy se záložny staly synonymem neúspěchu a ztráty vložených investic. Lidé v nich dnes spatřují v porovnání s bankami možnost jistějšího zhodnocení svých prostředků s vyšším úrokem.
1.6 Shrnutí kapitoly
Přes uvedenou zásadu autonomie vůle účastníka soukromoprávních vztahů, kdy je pouze na konkrétním subjektu, zda uzavře smlouvu o účtu, se v dnešní době jeví zřízení běžného účtu potřebné. Zejména na provádění bezhotovostních operací, což je jedním ze základních účelů běžného účtu, je v současném ekonomickém prostředí kladen větší důraz, pro což svědčí i omezení plateb v hotovosti přímo ze zákona. Navíc přestože hotovostní transakce dovolují okamžité uspokojení pohledávek věřitele, skrývají v sobě nejen vyšší riziko, ale i větší
86 Tamtéž, s. 304-308.
87 Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
88 Základní seznamy subjektů podle typu subjektu [online]. Česká národní banka, 30-01-2012 [citováno 30-01- 2012]. Dostupný z:
<xxxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxx/XXXXX.XXX00.XXXXX_XXXXXXXX_XXXXXXXX_0?x_xxxxxxx&x_XXXXXx00. 01.2012&p_hie=HI&p_rec_per_page=25&p_ses_idx=16>.
náklady na jejich provedení.89 Co se týče vkladového účtu, zhodnocení finančních prostředků vložením peněžních prostředků na něj budou podle mého názoru využívat převážně fyzické osoby, které nejsou podnikateli. Na druhou stranu mám za to, že mohou být v hojném počtu využívány i vkladové účty tzv. jednodenní. Tento způsob zhodnocení považuji za výhodný pro převážně právnické osoby, které při provádění nejrůznějších peněžních transakcí uloží na takový účet sumu v řádech miliónů korun. Úrok z tohoto obnosu může i za tak krátkou dobu vytvořit zajímavou částku. Z přehledu jednotlivých účtů je evidentní, že klient banky má možnost širokého výběru mezi bankovními produkty. Z pohledu ochrany klienta před zneužitím ze strany banky je tedy pouze na klientovi k jakým právům a povinnostem se zaváže a neměl by být k ničemu nucen. To samé platí pro výběr peněžní instituce. Mezi subjekty oprávněné uzavírat smlouvy o účtech patří banky a spořitelní a úvěrní družstva. Představení charakteru záložen jsem zvolila záměrně, jelikož není veřejnosti příliš znám, přestože se záložnám v poslední době dostává čím dál větší oblibě. Podle mého názoru jim pomáhá skutečnost, že v porovnání s bankami nabízejí vyšší úrokové sazby a lidé v nich spatřují určitou jistotu. Vyšší úrokové sazby přičítám potřebě získat nové klienty a tím další prostředky ke svému komerčnímu podnikání vzhledem k tomu, že většina družstev na našem kapitálovém trhu jsou poměrně nové instituce.
Obecně shledávám právní úpravu smluv o účtech za relativně přehlednou. Pouze smluvní typ upravený zákonem o platebním styku, tedy smlouva o platebních službách, bude vzhledem ke svému nedávnému datu zařazení do českého právního řádu vyžadovat určitý čas, aby se s ním jak laická, tak odborná veřejnost ztotožnila. K zajištění vyšší míry srozumitelnosti a přehlednosti právní úpravy, jejichž důsledkem by byla lepší schopnost majitele účtu chápat a hájit svá práva, bych navrhovala, aby zákonodárce mezi ustanovení obchodního zákoníku upravující smlouvu o běžném účtu zařadil ustanovení ve smyslu, že smlouva o běžném je smlouvou o platebních službách podle zvláštního předpisu a vynechal ustanovení § 708 odst. 3 obch. zák.. Své tvrzení opírám o fakt, že smlouva o běžném účtu splňuje podmínky stanovené pro smlouvu o platebních službách. Takové znění zákona bych považovala za sice stručnější, avšak efektivnější.
Jak jsem rozvedla již výše, ochrana klienta banky, který není podnikatelem, je zajištěna jak obchodněprávní úpravou, konkrétně ustanovením § 262 odst. 4, tak občanským zákoníkem v ustanoveních o spotřebitelských smlouvách. Uvedenou úpravu, při které dochází k vyrovnávání nerovného postavení kontraktačních stran ve prospěch majitele účtu, považuji
89 XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 397.
za dostačující jen za předpokladu, že klient banky si je této ochrany vědom a zejména je schopen se jí dovolat.
Převážně dispozitivní charakter právní úpravy smluv o účtech nahrává situaci, že v problematice ochrany klienta před zneužitím ze strany banky hrají klíčovou roli obchodní podmínky. Jsem přesvědčena, že devět z deseti klientů banky po podpisu smlouvy o účtu není s jejich obsahem srozuměno. Přestože ve většině případů přejímají text zákona a v podstatě tak předpokládají, že klient zákon nezná a touto cestou mu jeho obsah předesílají, mohou se v nich skrývat určité nástrahy. Na rozpory v mnou rozebíraných obchodních podmínkách jsem již upozornila, ale dovolím si znovu poukázat na podle mého názoru nejzásadnější z nich. Domnívám se totiž, že k zavazující změně obchodních podmínek nestačí, aby banka nové obchodní podmínky vydala, vyrozuměla o tom klienta s tím, že pokud nesdělí v poskytnuté lhůtě svůj nesouhlas, má se změna za schválenou. Dovozuji tedy, že klient banky by se mohl dovolávat relativní neplatnosti v souladu v ustanovením § 267 obch. zák.. Pro silné peněžní instituce mohou být obchodní podmínky nástrojem k zneužívání jejich dominantního postavení. Budou-li banky uplatňovat vůči svým partnerům rozdílné obchodní podmínky při shodném plnění, dopustí se tak diskriminace, za což by jim Úřad na ochranu hospodářské soutěže mohl uložit pokutu.90 Aby nedocházelo ke zneužívání klienta banky a také k případným sporům, doporučovala bych všem klientům věnovat obchodním podmínkám zvýšenou pozornost, protože pouze bdělému klientovi náležejí práva. Samozřejmě zodpovědný musí být přístup i zaměstnanců peněžních institucí, kteří na obchodní podmínky nijak výrazněji neupozorňují, natož aby sami ze své vůle vyzvali klienta k jejich přečtení, přestože se většina českých bank stala členy České bankovní asociace a zavázaly se dodržovat Etický kodex České bankovní asociace, který k takovému chování nabádá.
90 HAJN, P., XXXXXX, X. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha : LINDE, 2003. s. 142.
2 Obsah smluv o běžném a vkladovém účtu
V této kapitole se zaměřím na obsah smluv o běžném a vkladovém účtu. Pokud užiji pojem běžný účet, myslím jím i vkladový, je-li však jejich právní úprava rozdílná, na ten to fakt upozorním. Obsahem smlouvy rozumíme jednotlivá práva a povinnosti.
2.1 Práva a povinnosti banky
Obsahem této podkapitoly budou nejvýznamnější povinnosti banky jako vedení běžného účtu bankou včetně odpovědnosti a lhůt k provádění platebního styku, informační povinnost banky, závazek bankovního tajemství, pojištění vkladů a zároveň oprávnění účtovat klientovi úplatu za úkony spojené s vedením účtu.
2.1.1 Vedení běžného účtu bankou včetně odpovědnosti
Základní povinností banky je nejen účet zřídit, ale i přijímat na zřízený účet vklady91 a platby92 a uskutečňovat z běžného účtu podle příkazu majitele účtu nebo osob oprávněných výplaty a platby v měně, na kterou byl účet zřízen.93
Banka musí platby provádět řádně a včas. Tento závazek však může splnit pouze, pokud majitel účtu plní požadavky stanovené zákonem a smlouvou o běžném účtu včetně obchodních podmínek. Požadavky na osobu klienta lze dovodit ze zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, a jsou jimi zejména předání příkazu k převodu a podkladů k jeho provedení, z nichž bude identifikovatelný účet, v jehož prospěch má být platba provedena. Peněžní ústav je oprávněn odmítnout provést finanční operace v případech vyplývajících ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, konkrétně z ustanovení § 20.94 Podmínkou pro provedení výplaty a platby je dostatečný peněžní zůstatek na účtu a pouze v takovém případě je banka povinna platební transakce v souladu s příkazy majitele účtu uskutečnit. Výjimku z tohoto pravidla představuje § 711 obchodního zákoníku, který bance dovoluje provádět platební transakce, přestože na účtu není dostatek peněžních prostředků, pokud tak stanoví smlouva o běžném účtu. Pro popsanou situaci je ve smlouvě stranami dohodnut limit tzv. debetního zůstatku
91 Vkladem rozumíme převzetí peněžních prostředků v hotovosti. K tomu POKORNÁ, X., XXXXXXX, Z., ČÁP,
Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1885.
92 Platbou chápeme převod peněžních prostředků z účtu na účet. K tomu tamtéž, s. 1885.
93 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 442.
94 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1885-1886.
peněžních prostředků a banka do limitu provádí peněžní transakce jako v situaci, kdyby zůstatek na účtu dosahoval potřebné výše. Nejsou-li práva a povinnosti pro tento tzv. kontokorentní účet specifikovány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru.95
Tzv. informační povinnost zavazuje banku oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce přijaté vklady a provedené platby za tento měsíc a poskytnout mu informace o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu. Vzhledem k dispozitivní povaze zakotvení této povinnosti se domnívám, že periodicita a způsob podávání informací budou ve smlouvě upraveny odchylně, například kombinací výpisu v písemné formě podávaného pouze jednou ročně doplněného možností kontroly transakční historie účtu přes internetové bankovnictví, což považuji za flexibilnější a pro klienta banky ekonomicky výhodnější variantu. Doručení nebo předání výpisu v písemné formě má však význam z hlediska odpovědnosti banky. V bankovní praxi se má za to, že od tohoto okamžiku je klient banky oprávněn uplatňovat reklamace, kterými vyjadřuje nesouhlas s údaji, úkony obsaženými či naopak neuvedenými ve výpisu. Reklamační lhůta je zpravidla sjednána smlouvou o běžném účtu.96 Banka je dále povinna prokázat majiteli účtu provedené platby kdykoli na jeho žádost.97 Mám za to, že prokázání konkrétní transakce bude mít pro majitele účtu význam převážně ve vztahu ke třetím osobám.
Co se týče lhůt pro provedení peněžních transakcí, obchodní zákoník obsahuje kogentní právní úpravu pro připsání peněžních prostředků na účet a naopak úprava lhůt pro odepsání z bankovního účtu je dispozitivní povahy. Lhůtu pro připsání peněžních prostředků na účet řeší obchodní zákoník odkazem na zvláštní právní předpis, jímž je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který stanoví lhůtu jako pracovní den následující po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící banky příjemce a kdy tato obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, není-li sjednána lhůta kratší. V případě, že nejde o převody podle citovaného zákona a ani smlouva o běžném účtu lhůtu nestanoví, připíše banka peněžní prostředky následující pracovní den poté, kdy banka získala právo s nimi nakládat. Lhůta pro odepsání peněžních prostředků je závislá na příkazu oprávněné osoby, která den odepsání prostředků určí. Na určení splatnosti je nutno hledět z pohledu vztahu příkazce a jeho banky. Splatnost příkazu nelze tedy stavit na roveň dni splnění pohledávky příkazce vůči jeho věřiteli (příjemci platby), jelikož závazek je v souladu
95 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 296-297.
96 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1814.
97 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
se smyslem obchodního zákoníku splněn až okamžikem připsání dlužné částky na účet věřitele.98 Z tohoto lze dovodit, že dlužník by měl brát v úvahu dobu provedení platby bankou a příkaz k úhradě udělit včas, aby předešel prodlení. Pokud tak neučiní nebo nestanoví smlouva o běžném účtu, potom banka odepíše peněžní prostředky následující den po předání proveditelného příkazu.99
Přestože k podstatným částem smlouvy nepatří sjednání úplaty za plnění povinností bankou, jež jí vznikly uzavřením smlouvy o běžném účtu, bývá úplata v kontraktu sjednána a vyjádřena konkrétní výší ceny nebo lze sjednat způsob stanovení výše ceny (například procentní sazba z částky, minimální či maximální částka za provedení služby). Nejčastěji užívaným způsobem je však ve smlouvě obsažený odkaz na ceník banky platný v době uzavření smlouvy, který se tak stává součástí smlouvy. Banka si zpravidla vyhrazuje právo měnit ceník i v průběhu trvání smlouvy. V bankovní praxi je nejčastěji placení bankovních poplatků řešeno ujednáním ve smlouvě, jež opravňuje banku započítat si nároky na úplatu na peněžní prostředky na účtu. Banky v tomto případě využívají tzv. inkasního způsobu placení v souladu s § 710 odst. 2 obchodního zákoníku.100 Nejsou-li výše úplaty ani způsob jejího stanovení upraveny smlouvou o běžném účtu, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby.101
V České republice jsou bankovní poplatky velmi diskutovaným tématem a to převážně v negativním smyslu. Tento odpor veřejnosti dokonce vygradoval v „Den protestu proti bankovním poplatkům“, který každoročně připadá na 28. (29.) února a jeho příznivci v tento den neprovádí žádné bankovní operace, jež jsou zatíženy bankovním poplatkem. Navíc projevem negativního postoje klientů bank jsou i nejrůznější internetové ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek. Přední příčky zaujímá obvykle poplatek za příchozí platbu, poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky, poplatek za nadměrný vklad, poplatek za vklad a za výběr na přepážce z vlastního účtu.102 Zásluhou různých iniciativ některé bankovní poplatky ze sazebníků většiny bank zmizely. V poslední době tak banky už nesmí vybírat poplatek za vklad hotovosti na pobočce, pokud tím klient platí závazek vůči bance, což vyplývá ze zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí. Dále již nejsou banky
98 XXXXX, X. Obchodněprávní smlouvy. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. s. 274-275.
99 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 297.
100 XXXXXXX, F., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. s. 919.
101 Zákon č. 513/1994 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
102 Právě vybíráte nejabsurdnější bankovní poplatek roku 2011 [online]. Bankovní poplatky, 10-12-2011 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxxxxx- bankovni-poplatek-roku-2011--nominace-mely-stavu-16017.html>.
oprávněny účtovat poplatek za zrušení trvalého příkazu či souhlasu s inkasem před datem splatnosti (přinejmenším pokud tak klienti provedou přes internet). Za zrušení těchto poplatků se zasloužila i Česká národní banka jako regulátor bankovního trhu, která banky upozornila, že poplatky jsou v rozporu se zákonem o platebním styku.103 Zrušení těchto poplatků však považuji za pouze dílčí úspěch, jelikož banky si najdou jiný způsob, jak poplatky od klientů vybrat buď zvýšením dalších poplatků či zavedením zcela nových. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že problematikou bankovních poplatků se zabývá Sdružení obrany spotřebitelů, Česká obchodní inspekce104 a dokonce Úřad na ochranu hospodářské soutěže, na které se obracejí nespokojení klienti bank se svými stížnostmi požadujícími kontrolu situace na bankovním trhu. Účast Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže považuji za důležitou vzhledem k tomu, že některé bankovní poplatky různých peněžních ústavů jsou si až
„kartelově“ podobné. Pro představu o výši výnosů bank z poplatků uvádím následující tabulku.
Tabulka č. 2: Výnosy bank z bankovních poplatků
Banka | Čisté výnosy z poplatků a provizí (mld. Kč) | Meziroční změna (%) | |
2011 | 2010 | ||
Česká spořitelna | 12,38 | 12,16 | 1,80% |
Komerční banka | 7,31 | 7,72 | -5,40% |
ČSOB | 5,37 | 5,44 | -1,32% |
Raiffeisenbank | 2,2 | 1,86 | 18% |
Zdroj:xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxx-0000-x-xxxxxxx-xxxxxxxx--xxxxxxx-xxxx- klesame-16848.html
Obchodní zákoník k odpovědnosti banky za porušení práv a povinností ze smlouvy o běžném účtu nic výslovně nestanoví. Významnou roli proto hraje v této oblasti judikatura a schopnost dovodit následky porušení práv a povinností bankou z textu obchodního zákoníku a dalších souvisejících předpisů. K obecnému charakteru úrovně poskytování bankovních služeb a odpovědnosti banky za ní se zajímavě vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 32 Cdo 3405/2008 ze dne 17.3.2010 ve smyslu, že „i když oblast
103 Některé poplatky zrušil zákon, regulace ale dlouhodobě nepomůže [online]. Bankovní poplatky, 09-01-2012 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxx- zakon-regulace-ale-dlouhodobe-nepomuze-16300.html>.
104 Ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, není každý klient banky spotřebitelem, proto nelze paušálně na všechny zákazníky a bankovní produkty uplatnit dozorové pravomoci ČOI. K tomu ČOI připravuje kontroly bankovních poplatků [online]. Měšec, 05-03-2005 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxxx/xxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxx-xxxxxxxx/>.
bankovních služeb- na rozdíl od jiných služeb, běžných v tržní ekonomice- vykazuje jistá specifika, daná povahou bankovnictví, platí i v této oblasti, že poskytovatel služeb- banka je specializovaným, vysoce profesionálním obchodníkem, který musí nést i kvalifikovanou odpovědnost za úroveň a kvalitu bankovních služeb.“
K výrazu kvalitních služeb, na které apeluje uvedené rozhodnutí, patří podle mého názoru včasné provádění platebního styku. Zákon o platebním styku předepisuje za nedodržení stanovené lhůty stanovené převádějící instituci příkazce i převádějící instituci příjemce sankci úrok z prodlení. Úrok se stanoví z výše převáděné částky za použití sazby stanovené zvláštním předpisem. Odpovědnost za zpoždění je objektivní. Deliberačním důvodem pro banku je prokázání skutečnosti, že nedodržení lhůty zavinil příkazce, příjemce nebo že včasnému provedení platební transakce bránily nepředvídatelné překážky nezávislé na vůli banky, která je nemohla předpokládat a jejich následky odvrátit nebo překonat. Za škodu způsobenou opožděným převodem je odpovědna instituce, která jej způsobila.
Banka je oprávněna na základě ustanovení § 20c zákona o bankách provést opravné zúčtování, jestliže při převodu nezúčtovala částku v české měně nebo použila chybné bankovní spojení.105 Naproti tomu odčerpá-li banka bez souhlasu klienta z jeho účtu částku na základě pokynu jiné banky, aniž by byly splněny podmínky pro opravné zúčtování, poruší tím závazkový vztah uzavřený mezi jí a klientem.106
K provádění platebního styku se váže také odpovědnost banky za porušení povinnosti uvedené v § 710 odst. 1, pokud provede příkaz, který neobsahuje pravý podpis jako vyjádření projevu vůle oprávněné osoby.107
2.1.2 Bankovní tajemství
Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje důležitá povinnost banky dodržovat bankovní tajemství, které je zakotveno ustanovením § 38 zákona o bankách. Cílem bankovního tajemství je zajištění ochrany osobní identifikace každého klienta banky nutné pro všechny bankovní operace a transakce.
Přestože není v České republice jako důsledek opatření proti legalizaci výnosů z nelegální činnosti dovoleno v rámci bankovnictví realizovat anonymní operaci či obchod
105 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 41-42.
106 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1811.
107 XXXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. s. 924.
(vyjma například obchodů zanedbatelné hodnoty), banka musí uchovat všechny informace o klientovi a jeho finančních transakcích v tajnosti a nese odpovědnost za to, že bez výslovného souhlasu klienta nebudou informace o něm sděleny jiným osobám či institucím. Dodržování bankovního tajemství bankou má vypovídací hodnotu o její důvěryhodnosti.108 Osobní údaje o klientovi banka zpracovává v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Banka je povinna bankovní tajemství zachovávat až na výjimky stanovené zákonem. Zprávu o záležitostech, které jsou předmětem bankovního tajemství, je banka povinna podat osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu. K porušení povinnosti dodržet bankovní tajemství rovněž nedochází při sdělení údajů o klientovi a jeho obchodech při podání trestního oznámení nebo při plnění oznamovací povinnosti podle zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí. V ostatních případech podá banka bez souhlasu klienta zprávu o záležitostech podléhajících bankovnímu tajemství jen na písemné vyžádání např. soudů pro účely občanského soudního řízení, orgánů činných v trestním řízení, správců daně, orgánů sociálního zabezpečení, zdravotních pojišťoven, soudních exekutorů, úřadů práce. Odpovědnost za zneužití těchto informací přechází na tyto orgány, a proto jsou povinni je chránit jako důvěrné.109
2.1.3 Pojištění vkladů
V ekonomicky vyspělých zemích jako Česká republika je nedílnou součástí bankovních systémů pojištění vkladů klientů. Institut pojištění vkladů byl do právního řádu začleněn novelou zákona o bankách č. 156/1994 Sb. a dalšími novelami byl postupně doplňován.
Podstatou pojištění vkladů je záruka určitého fondu, že klientovi banky bude v případě neschopnosti banky vyplacen zcela nebo částečně jeho vklad, neboli že klient bude odškodněn podle stanovených pravidel z tohoto fondu. Systému pojištění vkladů se mohou peněžní instituce účastnit formou dobrovolného pojištění založeného na existenci soukromých ochranných fondů nebo jak je tomu ve většině případů, ze zákona povinným pojištěním, ke kterému jsou zavázány všechny banky110 a pobočky zahraničních bank.
108 Bankovní tajemství [online]. Finanční vzdělávání: Společný vzdělávací program finančních asociací a MFČR [citováno 02-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxx.xxx?xxxx000>.
109 XXXXXXXXX, I., XXXXXX., L., XXXX, F. et al. Obchodní tajemství: Praktická příručka. Praha : Linde, 2005. s. 39-40.
110 Bankou se rozumí i družstevní záložna.
Fond pojištění vkladů, jež je právnickou osobou v čele s pětičlennou správní radou, je zřízen zákonem o bankách. Zdroje Fondu tvoří příspěvky od bank, jejichž výše činí 0,04 % a v případě stavebních spořitelen 0,02 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, výnosy z investování, úvěrů či jiná forma návratné finanční výpomoci, výtěžky z ukončených konkurzních a likvidačních řízení.
Při výpočtu náhrady se sečtou pojištěné pohledávky z vkladů majitele účtu u banky, včetně podílů na účtech vedených pro více spolumajitelů. Dle právní úpravy platné od 1.1.2011 je oprávněné osobě vyplacena náhrada ve výši 100 % z takto vypočtené částky, nejvýše však částka odpovídající 100 000 EUR pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky.111 Náhrada se vyplácí v české měně.112
2.2 Práva a povinnosti majitele účtu
Do této podkapitoly zahrnuji oprávnění nakládat s peněžními prostředky na účtu a zhodnocení peněžních prostředků na účtu, tedy nárok na připsání úroků bankou.
2.2.1 Nakládání s peněžními prostředky na účtu včetně odpovědnosti
Nakládáním s peněžními prostředky na účtu, které je zakotveno kogentním ustanovením
§ 710 odst. 2 obch. zák., rozumíme předávání příkazů peněžnímu ústavu k platbám a výplatám z účtu. Toto právo obecně přísluší majiteli účtu, který je účastníkem smlouvy a dále osobám, jejichž oprávnění nakládat s peněžními prostředky na účtu je odvozeno od vůle majitele účtu. Majitel účtu umožní dalším osobám nakládání s prostředky na účtu tím, že uvede jejich jméno v podpisových vzorech předaných bance. Jiným osobám pouze na základě podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu (například na základě plné moci k jednorázovému výběru). Podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci, navíc listina obsahující podpisový vzor musí obsahovat i výslovné udělení plné moci majitele účtu oprávněné osobě. Podpisové vzory jsou součástí smlouvy a jsou uloženy v bance, kde slouží jejím pracovníkům k ověření totožnosti oprávněné osoby a autorizaci příkazu. V praxi tak dochází ke srovnání podpisu uvedeného na příkazu s podpisem v podpisovém vzoru. Navíc i bance přísluší právo nakládat s peněžními prostředky na účtu, avšak pouze stanoví-li to zákon nebo uzavřený kontrakt. Tzv. dispoziční právo má praktický význam pro nakládání
111 Pojištění vkladů [online]. Finanční vzdělávání: Společný vzdělávací program finančních asociací a MFČR [citováno 03-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxx.xxx?xxxx000>.
112 XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. s. 455-459.
s účtem pomocí platební karty vydané jiné osobě než majiteli účtu nebo k nakládání s prostředky na účtu pomocí internetu či telefonu, avšak v těchto situacích ztrácí podpisové vzory na důležitosti, jelikož oprávněné osoby se identifikují nejrůznějšími hesly či identifikačními čísly (PIN). Oprávnění k nakládání s prostředky na účtu pro další osoby lze sjednat současně s podpisem smlouvy, ale i následně dodatkem ke smlouvě. Je třeba si uvědomit, že právo nakládat s prostředky na účtu smrtí majitele účtu nezaniká.113
Dispoziční právo svědčící více osobám může nabývat tří podob, konkrétně jednotlivý podpis, který umožňuje kterékoli z osob uvedených v podpisovém vzoru jednat samostatně, kolektivní podpis vyžaduje k dispozici s prostředky na účtu konkrétně určeného počtu oprávněných osob a konečně společný podpis značí podmíněnost dispozice podpisem všech oprávněných osob.114
Pro smlouvu o vkladovém účtu platí výše uvedené přiměřeně, z čehož lze usoudit určitá specifika nakládání s peněžními prostředky na základě tohoto druhu kontraktu. Zásadní význam má pro nakládání s peněžními prostředky rozdělení smlouvy o vkladovém účtu uzavřenou na dobu:
→ určitou bez možnosti s peněžními prostředky nakládat před uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána nebo před uplynutím sjednané výpovědní doby. V těchto smlouvách je tak dřívější nakládání s finančními prostředky výslovně vyloučeno v souladu s ustanovením § 717 obch. zák.
→ určitou s možností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě
→ neurčitou s možností výpovědi ve lhůtě určené ve smlouvě
Z § 717 obchodního zákoníku lze dovodit tzv. termínovanost vkladu, na jejímž základě pro poslední dvě uvedené možnosti shodně platí, že majitel účtu není oprávněn s peněžními prostředky na účtu nakládat před sjednanou dobou a pokud tak učiní, znamená pro něj toto předčasné nakládání zánik nároku na úroky nebo jejich snížení způsobem stanoveným ve smlouvě. Zánik a snížení nároku na úroku se týkají jen té části vkladu, u které nebyla dodržena výpovědní lhůta.115 Při procházení charakteru smluv o vkladovém účtu u jednotlivých bank jsem zjistila, že některé z nich klientovi umožňují určitou část vkladu (nejčastěji vyjádřenou procenty) vybrat předčasně, aniž by došlo
113 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1807-1811.
114 XXXXXXXXX, X. Komerční bankovnictví v České republice. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2007. s. 221.
115 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 309.
ke snížení či zániku nároku na úroky. Smluvní strany smlouvy o vkladovém účtu se mohou dohodnout, že doba určená ve smlouvě se opakovaně prodlužuje. Kontrakt tohoto znění pak označujeme smlouvou o revolvingovém vkladu. Majiteli účtu přísluší právo vypovědět i část vkladu, pokud je smlouva uzavřena na dobu neurčitou.116
Dále je nezbytné zmínit otázku odpovědnosti majitele účtu. Držitel platební karty, který nedodržel smluvní povinnost ochránit kartu, utajit osobní identifikační číslo (PIN) před neoprávněnými osobami, ponese následky zneužití této karty, ledaže prokáže, že se na vzniku škody podílí i ten, kdo platební kartu vydal.117 Naproti tomu, dojde-li ke zneužití elektronického platebního prostředku (tj. zadání dat platebního prostředku prostřednictvím např. pošty, telefonu, internetu, nikoli formou předložení platebního prostředku na pobočce banky) na dálku neoprávněnou osobou a oprávněný držitel tvrdí, že prostředek neužil, přísluší mu právo požadovat od vydatele vrácení peněžních prostředků odčerpaných tímto způsobem.118
Pro odpovědnost majitele účtu za porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o běžném i vkladovém účtu je rozhodujícím faktem to, že smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení těchto vztahů podle občanského zákoníku. O této problematice bylo již pojednáno výše.
2.2.2 Úročení peněžních prostředků na účtu
Právní úprava běžného účtu v obchodním zákoníku hovoří o placení úroků ze zůstatku peněžních prostředků na účtu bankou ve prospěch majitele účtu. Tato povinnost nemusí být ve smlouvě uvedena. Naproti tomu, má-li být banka osvobozena od povinnosti úroky platit (tzv. nulový úrok), musí smlouva ujednání takového významu výslovně obsahovat.
Výše úrokové sazby může být stranami sjednána jako tzv. fixní úroková sazba, kterou lze změnit jen dohodou stávajícího znění smlouvy o běžném účtu. Obchodněprávní úprava dále umožňuje dohodnout pouze způsob stanovení výše úrokové sazby, na který zákon neklade žádné požadavky a vymezení tohoto způsobu je čistě na vůli stran. V bankovní praxi je situace řešena zejména oprávněním banky svým jednostranným úkonem úrokové sazby měnit. Jak fixní úroková sazba, tak sazba platně stanovená způsobem uvedeným ve smlouvě mají přednost před sazbou určenou kogentním ustanovením § 714 odst. 4, které
116 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
117 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.10.1997, sp.zn. 5 Cmo 536/1996.
118 PLÍVA, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. s. 44.
určuje, že nejsou-li aplikovatelná uvedená ujednání, činí úroková sazba polovinu diskontní sazby119 stanovené ČNB ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu.120
Úroky z finančních prostředků na účtu náležejí klientovi banky ode dne, k němuž byly finanční prostředky na účet připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly tyto prostředky z účtu odepsány nebo vyplaceny. Úroková sazba je stanovena jako roční. Smlouva o běžném účtu může upravovat splatnost úroků a lhůtu pro jejich připsání k zůstatku peněžních prostředků na účtu. Pokud si strany uvedené nesjednají, jsou úroky splatné ke konci každého kalendářního měsíce a banka je připíše k zůstatku na účtu nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu úroky připisují.121
Placení úroků ze smlouvy o vkladovém účtu je upraveno kogentním ustanovením
§ 718 odst. 1, jež stanoví povinnost banky platit majiteli účtu úroky sjednané ve smlouvě. Z dikce ustanovení tedy vyplývá, že strany se nemohou dohodnout, že klientovi banky úroky nenáleží. Ujednání takového znění by vylučovalo základní smysl založení vkladového účtu, kterým je přenechání peněžních prostředků bance, za něž klient banky obdrží úroky a svůj vklad zhodnotí. Nedohodnou-li se kontrahenti na výši úrokové sazby nebo způsobu jejího určení, obchodní zákoník úrokovou sazbu podpůrně stanoví jako polovinu lombardní sazby122 stanovené ČNB ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu. Jsou- li peněžní prostředky uloženy na dobu kratší než jeden rok, banka vyplatí úroky po uplynutí lhůty, na kterou jsou prostředky na účtu vázány nebo po účinnosti výpovědi podle
119 Diskontní sazba činí k 1.3.2012 0,25%. Údaj z Základní sazby ČNB [online]. Česká národní banka, [citováno 01-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxx.xxxx>.
120 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 297-298.
121 XXXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. s. 921.
122 Lombardní sazba činí k 1.3.2012 1,75%. Údaje z Základní sazby ČNB [online]. Česká národní banka, [citováno 01-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxx.xxxx>.
123 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 446-447.
Tabulka č. 3: Přehled úrokových sazeb
Banky | Úrokové sazby | |
Běžný účet | Vkladový účet | |
Česká Spořitelna | 0,01% | 0,80-3,20% |
ČSOB | 0,01% | 1,10% |
Komerční banka | 0,01% | 0,50-1,00% |
Raiffeisenbank | 0,01% | 0,40-2,00% |
FIO banka | 0,10% | 1,25% |
Air Bank | 0,00% | 2,50% |
Zdroj: zpracováno na základě údajů dostupných z xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx-xxxx/ podle stavu ke dni 12.02.2012 a http:/xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxx-x-xxxxxxxxxxxxx-xxxx-x-00-xxxxx-0000- 16518.html podle stavu ke dni 30.01.2012
2.3 Shrnutí kapitoly
Z uvedeného je zřejmé, že obsah smlouvy o účtu je v souladu s dispozitivní právní úpravou založen zejména na vzájemné dohodě kontrahentů. Z pohledu ochrany klienta před zneužitím ze strany banky jsou nejdiskutabilnější částí kapitoly bankovní poplatky a úrokové sazby. V České republice vládne povědomí, že bankovní poplatky jsou vysoké a úrokové sazby naopak nízké. Podle mého názoru má však klient na výběr, jaký peněžní ústav s jeho sazbami zvolí. K objektivnímu hodnocení výše úrokových sazeb se nabízí srovnat zákonné sazby dle obchodního zákoníku se smluvními. Pro běžný účet činí zákonná úroková sazba polovinu diskontní sazby, tedy v době zpracování práce 0,125%, což je skutečně v porovnání se smluvní sazbami na současném trhu sazba vyšší. Naproti tomu vkladový účet se zákonným zhodnocením 0,875% se přibližuje úroku smluvnímu, který jej mnohdy i převyšuje. Z uvedené tabulky úrokových sazeb vyplývá, že banky nově příchozí na kapitálový trh nabízejí vyšší zúročení peněžních prostředků a jimi vybírané poplatky jsou nižší. Nebo naopak zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu neúročí a jako protiváhu vybírají minimální bankovní poplatky. Na druhou jsem přesvědčena, že tyto banky přinášejí i nevýhody. Příkladem uvádím, že často nedovolují hotovostní transakce, které jsou v České republice stále oblíbené, dále nedostatek poboček, který může znepříjemnit řešení případných problémů spojených s vedením účtu. V neposlední řadě se může existence těchto nových a menších bank bez tradice jevit nejistá. Jsem si vědoma, že pro případný krach peněžního ústavu jsou vklady pojištěny, ale s ohledem na omezenou výši náhrady může klient banky o část peněz přijít. Obecně bych pro úmysl klienta vložit vysoký finanční obnos do banky doporučovala zamýšlený vklad rozdělit do více peněžních ústavů. Tímto způsobem lze dosáhnout ochrany a uspokojení vkladů z jejich pojištění při neúspěšné podnikatelské činnosti
banky. Při podrobnějším zkoumání vývoje úrokových sazeb jsem došla k závěru, že úroky v dnešní nepříznivé ekonomické situaci mají klesající tendenci a jsou i o procento nižší než před dvěma lety. K bankovním poplatkům bych dodala, že pro účely diplomové práce jsem prostudovala položky v cenících bank, z nichž mne nejvíce rozhořčil poplatek 50,- Kč za hotovostní vložení na účet třetí osobou. Na můj dotaz, proč se tak děje, mi bylo bankou sděleno, že ekonomickým prostředím a i Českou národní bankou je vytvářen tlak na využívání bezhotovostního platebního styku a tento vysoký poplatek má k němu veřejnost přimět. Navíc údajně u tohoto vkladu, tedy na účet jiné osoby v hotovosti, vzniká situace, kdy do „domovské“ banky přichází za tímto účelem klienti cizích bank a klienti „domovské“ banky, na jejíž účet je částka vkládána, musí čekat ve frontách, přestože by měli mít před klienty cizí banky přednost a měl by jim být zajištěn nejvyšší komfort. Je však toto dostatečnou omluvou pro poplatek 50,- Kč a nezneužívá banka své postavení?
Co se týče práva nakládat s peněžními prostředky na účtu, považuji za důležité rozvážně určit, kterým osobám bude náležet s ohledem na fakt, že těmto osobám právo přísluší i po smrti majitele účtu a jeho zneužitím by mohlo dojít k problematickým situacím.
3 Zánik smluv o účtech
Obsahem této kapitoly bude zánik smluv o běžném a vkladovém účtu. Obchodní zákoník v tomto směru užívá nepřesné označení, neboť právní skutečnost, kterou smlouva o účtu nepochybně je, nemůže zaniknout, ale lze ji leda zrušit. Právní teorie dovoluje zaniknout závazkovému vztahu, který vzniknul na základě uzavřené smlouvy. Pro ukončení smlouvy o běžném a vkladovém jsou aplikovatelné obecné důvody zániku závazkových vztahů. Jsou jimi uplynutí doby, na kterou byl účet zřízen v případě, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, dále dohoda účastníků, dohoda o narovnání, splynutí, nemožnost plnění (například v případě odnětí licence bance), odstoupení od smlouvy. Obchodní zákoník mezi ustanovení upravující běžný účet řadí zánik smlouvy v důsledku výpovědi danou jednou ze smluvních stran a také upravuje specifickou situaci v případě úmrtí majitele účtu.124
3.1 Smrt majitele účtu
Kogentní ustanovení § 719a obchodního zákoníku stanoví, že § 715a se na smlouvu o vkladovém účtu použije obdobně. Význam tohoto ustanovení spočívá v tom, že smrt majitele účtu má stejné důsledky pro smlouvu o běžném i vkladovém účtu. Ustanovení § 715a je součástí obchodního zákoníku od 1. ledna 2005, kdy nabyl účinnosti zákon č. 554/2004 Sb.. Ačkoliv je toto ustanovení kogentní povahy, existuje zde možnost, že majitel účtu si sjedná s peněžním ústavem zvláštní postup.125
Nejprve je třeba zdůraznit, že smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Tuto skutečnost lze usoudit z ustanovení § 597 občanského zákoníku, který určuje, že smrt smluvní strany závazkového vztahu, jímž smlouva o účtu nepochybně je, má za následek zánik práv a povinností pouze ve výjimečných případech. Proto se zakotvení věty první odst. 1 § 715a může jevit nadbytečným.126 Banka bude i nadále přijímat na účet peníze a provádět platby a výplaty podle pokynů, které jí majitel účtu spolu s osobami k tomu zmocněnými udělili. Avšak majitel účtu může za života určit, ve kterých peněžních transakcích banka nemá po jeho smrti pokračovat. Banka zastaví tyto platební transakce následující den po dni, kdy se věrohodně127 dozví o smrti majitele účtu. Zánik plné moci
124 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha . Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1820-1821.
125 Tamtéž, s. 1822.
126 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 299.
127 Za věrohodné lze považovat oznámení státních orgánů či předložení úmrtního listu, samozřejmě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu.
k nakládání s peněžními prostředky na účtu přesně kopíruje uvedené, totiž plná moc udělená majitelem účtu nezaniká, pokud z jejího obsah nevyplývá, že má trvat jen za života majitele účtu. Pokud zmocnitelé, kteří udělili tuto plnou moc před nabytím účinnosti zákona č. 554/2004 Sb., tedy do 31.12.2004, chtěli, aby jimi udělená plná moc k nakládání s prostředky na účtu jejich smrtí nezanikla, museli tak učinit písemným právním úkonem s úředně ověřených podpisem.128 Domnívám se, že z uvedeného vyplývá, že zákon č. 554/2004 Sb., přinesl do této oblasti velkou změnu odlišným přístupem k problematice.
Obchodní zákoník v ustanovení § 715a odst. 4 dokazuje svoji provázanost na občanský zákoník a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Pro případ, že je bance věrohodně doloženo ustanovení správce dědictví, přiznává tomuto správci práva a povinnosti majitele účtu a banka je zavázána řídit se jeho příkazy.129 Správce dědictví může být ustanoven soudem v řízení o dědictví či zůstavitelem. K úkonům, které přesahují rámec obvyklého hospodaření, potřebuje souhlas dědiců a svolení soudu. Dědici nemohou po dobu správy s účtem a prostředky na něm nakládat.130
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 1219/2006 k tomuto uvádí, že „Smrtí majitele účtu smlouva o běžném a vkladovém účtu nezaniká, do práv a povinností zemřelého majitele takového účtu vstupují jeho dědici děděním. Obvyklá cena takového majetku se shoduje s výší zůstatku peněžních prostředků na účtu v okamžiku smrti majitele účtu“.131
3.2 Výpověď
Smlouva o účtu může být vypovězena smluvními strany kdykoli a dokonce bez udání důvodu. Obchodní zákoník rozlišuje smlouvu s výpovědní lhůtou a výpověď, jež je účinná dnem doručení.132 S ohledem na odlišnosti mezi výpovědí smlouvy o vkladovém a běžném účtu budou tyto popsány jednotlivě.
128 XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1823.
129 XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 396-397. 130 POKORNÁ, X., XXXXXXX, Z., XXX, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1824.
131 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006.
132 POKORNÁ, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. s. 1820.
3.2.1 Výpověď smlouvy o běžném účtu
Dispozitivní ustanovení § 715 obchodního zákoníku upravuje výpověď smlouvy o běžném účtu, jakožto zcela běžný způsob ukončení této smlouvy a tedy i zániku závazkového vztahu založeného touto smlouvou.133
Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoli vypovězena, přestože byla uzavřena na dobu určitou. Smlouva zaniká dnem doručení výpovědi bance. Banka může smlouvu o běžném účtu také kdykoli vypovědět, avšak smlouva zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď bance doručena majiteli účtu. Právní úprava obsažená v ustanovení § 715 odst. 3 nabízí bance možnost vypovědět smlouvu o běžném účtu, pokud majitel účtu poruší podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy. Tato specifická výpověď musí být učiněna formou doporučené zásilky a skrývá v sobě riziko, že se nepodaří majiteli účtu doručit. Obchodní zákoník této situaci předchází a stanoví fikci doručení, což znamená, že jestliže adresát odmítne výpověď převzít nebo není možné výpověď doručit, účinky doručení nastávají dnem, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance.134 Tento výpovědní důvod přináší otázku, zda jeho zakotvení v ustanovení § 715 odst. 3 zákonodárcem bylo nutné. Na smlouvu o účtu jako na běžný závazkový vztah bychom totiž mohli v takovém případě vztáhnout institut odstoupení od smlouvy podle § 344 a násl. obchodního zákoníku.135
Je třeba upozornit na skutečnost, že zákon odlišuje zánik smlouvy (smluvního vztahu) od samotného zrušení účtu. Zanikne-li smlouva o běžném účtu, banka je povinna bez zbytečného odkladu v souladu se zákonem o platebním styku vypořádat pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby provedené platebnímu kartami a šeky, pokud byly použity do dne zániku smlouvy. Banka má právo započítat si pohledávky vůči majiteli účtu, které jí vznikly na základě smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu bance vydá platební karty, tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala. Po provedeném vypořádání pohledávek a závazků banka účet zruší. Zůstatek peněžních prostředků banka vyplatí majiteli účtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet či vyplatila třetím osobám. Banka si smí započíst náklady spojené s převodem na jiný účet nebo náklady na úschovu zůstatku peněžních prostředků, jestliže nedojde k jejich vyplacení či převodu. Tyto náklady jsou výslovně uváděny, jelikož nejde o náklady, které by mohly být bankou započteny v souladu
133 XXXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. s. 922.
134 XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, P. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. s. 443-444.
135 XXXXX, Xxxxx. Kontrakty o účtech. Státní zastupitelství. 2010, roč. 8, č. 11, s. 19.
s § 715 odst. 3 obch. zák.. Banka musí majiteli účtu písemně oznámit, kterému dni byl účet zrušen.136 Zákonem není stanoveno, do kdy má banka se zůstatkem peněžních prostředků naložit, a tudíž by měla vycházet z požadavku klienta. Jestliže si přesto smluvní strany lhůtu nesjednají, uplatní se podpůrně ustanovení § 340 obchodního zákoníku, které stanoví, že dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu.137
3.2.2 Výpověď smlouvy o vkladovém účtu
Výpověď smlouvy o vkladovém účtu není v obchodním zákoníku samostatně upravena. V souladu s ustanovení § 719b tak přichází v úvahu přiměřené použití § 715, který upravuje výpověď smlouvy o běžném účtu. Vzhledem k tomu, že přiměřeně neznamená zcela, má smysl se věnovat určitým specifikům výpovědi smlouvy o vkladovém účtu.
Majitel účtu je oprávněn podle ustanovení § 715 odst. 1 obch. zák. kdykoliv písemně smlouvu o účtu vypovědět, přestože byla uzavřena na dobu určitou. Nabízí se zde otázka, zda tak lze učinit, jestliže je ve smlouvě o vkladovém účtu sjednáno, že majitel účtu nesmí s peněžními prostředky na účtu nakládat před dobou stanovenou ve smlouvě nebo před uplynutím výpovědní lhůty (§ 717 odst. 2 obch. zák.). Z povahy vkladového účtu a pouze přiměřeného použití ustanovení o běžném účtu lze dojít k názoru, že takovou možnost majitel účtu využít nemůže. Přesto je nezbytné si uvědomit, že právní úprava v § 717 a § 715 jsou dispozitivní povahy a smluvní strany si mohou takovou možnost dohodnout.
Naproti tomu smlouvu o vkladovém účtu, která je uzavřena na dobu neurčitou se stanovenou výpovědní dobou, může být vypovězena majitelem účtu i bankou. Navíc výpověď ze strany banky může být dána v případě, kdy majitel účtu podstatným způsobem poruší povinnosti ze smlouvy. Výpověď smlouvy o vkladovém účtu uzavřenou na dobu neurčitou mohou vzhledem k podpůrné povaze právní úpravy strany sjednat odchylně od znění zákona.
136 XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 396.
137 XXXXXXXXX, I., PLÍVA X., XXXXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2001. s. 1535.
138 PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. s. 310.
3.3 Shrnutí kapitoly
Na prvním místě bych upozornila na institut výpovědi smlouvy o běžném a vkladovém účtu, jež názorně dokazuje, že pojem přiměřené použití neznačí zcela a doslovně, neboť výpověď smlouvy o vkladovém účtu vykazuje určitá specifika.
Obchodní zákoník věnuje v ustanoveních o běžném účtu139, která se vztahují k zániku smlouvy, pozornost pouze výpovědi smlouvy o běžném účtu danou jednou či druhou ze smluvních stran a smrti majitele účtu. Právě z tohoto důvodu je nesmírně důležité uvědomit si, že smlouva o účtu je „klasickým“ závazkovým vztahem jako jiné kontrakty a vztahují se na ni obecná ustanovení části třetí obchodníku zákoníku doplněna ustanoveními občanského zákoníku. Důsledkem zmíněného je možnost zániku smlouvy o účtu na základě obecných důvodů, které jsem již uvedla výše. Z hlediska ochrany práv klienta je otázkou, zda si je tohoto faktu vědom běžný klient banky bez právnického vzdělání a je tak schopen využít všech možností, které mu zákon nabízí? Pro případ, že majitel účtu přemýšlí o ukončení smlouvy o běžném účtu, doporučovala bych s ohledem na ochranu a zachování jeho práv konzultovat jeho možnosti se zaměstnancem peněžního ústavu. Za významný způsob zániku smlouvy o účtu považuji dohodu. Podle mého názoru může být jedním z mála způsobů, jak ukončit smlouvu s okamžitou účinností. Dikce § 715 obch. zák. stanoví, že smlouva o běžném účtu, která byla vypovězena klientem, zaniká dnem doručení výpovědi. Naopak při výpovědi ze strany banky následuje určitá lhůta a až následně po jejím uplynutí smlouva zaniká. Jeví se, že klient banky má v porovnání s bankou výhodnější postavení. Avšak je třeba si uvědomit, že uvedená právní úprava je dispozitivní povahy a smluvní strany se od ní mohou odchýlit. Při procházení obchodních podmínek bank jsem si potvrdila domněnku, že banky budou mít tendenci toto „výhodnější“ postavení upravit a pro výpověď danou klientem stanovení, že smlouva zaniká také s účinností až po uplynutí určité doby po doručení výpovědi bance. Z hlediska ochrany klienta před zneužitím ze strany banky tak považuji za více než významné vědomí, že lze uplatnit dohodu, neboť smluvní strany mohou takto ukončit účinnost smlouvy k sjednanému datu.
139 Chápejme, že to samé platí i pro vkladový účet.
4 Exkurz do polské právní úpravy
Smlouva o účtu140 (v polském jazyce „umowa rachunku bankoweho“) je v polském právním řádu zakotvena v občanském zákoníku (oficiální název zákona zní „Ustawa z dnia
23 kwietnia 1964 r. - Kodeks cywilny“) majícím povahu lex generalis a v zákoně o bankovním právu („Ustawa z dnia 29 sierpnia 1997 r. - Prawo bankowe“) povahy lex specialis.
Uvedené právní normy neobsahují definici bankovního účtu, avšak pojem „smlouva o bankovním účtu“ je definován v občanském zákoníku. V souladu s touto definicí se banka zavazuje majiteli bankovního účtu, na dobu určitou či neurčitou, spravovat jeho peněžní prostředky a také k provádění peněžních transakcí na základě jeho pokynů.141
Tento smluvní typ má konsensuální charakter, neboť je uzavírán na základě dohody stran s úmyslem založit bankovní účet a jeho předmětem je závazek obou smluvních stran.
Z pohledu realizace ekonomických funkcí je bankovní účet nástrojem dvojí povahy. Na jedné straně umožňuje soustředění finančních prostředků a příslušné operace s nimi, na straně druhé je nástrojem účetním, který slouží k evidenci stavu peněžních prostředků na účtu a také účetních operací prováděných bankou.142
4.1 Prawo bankowe
Zákon o bankovním právu zakotvuje základní zásady bankovní činnosti, zřízení a organizace bank, poboček a obchodních zastoupení zahraničních bank a poboček úvěrových institucí, jakož i zásady bankovního dohledu, likvidace a úpadku bank.
Polský právní řád umožňuje bance pro klienta založit následující:
→ účty pro zúčtování143
→ vkladové účty
→ spořicí účty
→ svěřenecké účty
Účty pro zúčtování a vkladové účty lze v souladu se zákonem zřídit pouze pro právnické osoby, organizační jednotky bez právní subjektivity za předpokladu, že mají způsobilost k právním úkonům a pro fyzické osoby, které vykonávají na svůj vlastní účet činnost za účelem zisku včetně osob, které jsou podnikateli. Uvedené druhy účtů spolu
140 V rozsahu této kapitoly není rozlišován účet běžný a vkladový.
141 KASZUBSKI,R., TUPAJ-XXXXXXX, X. Xxxxx bankowe. Xxxxxxx Kluwer Polska, 2010. s. 35.
142 MIKOS-SITEK, A., ZAPADKA, P. Polskie prawo bankowe. Xxxxxxx Kluwer Polska, 2009. s. 130-133.
143 Můžeme ztotožnit s českým běžným účtem.
se spořicími mohou být dále vedeny pro fyzické osoby, školní fondy, zaměstnanecké fondy úspor a půjček.
Podstatnými částmi smlouvy o účtu, která má obligatorně písemnou formu, jsou:
• určení smluvních stran
• určení druhu účtu, který má být otevřen
• určení měny, ve které bude účet veden
• určení doby, na kterou bude účet zřízen
• výše provizí a poplatků za úkony spojené s plněním smlouvy a přípustnost jejich změny bankou
• způsob, rozsah a lhůty finančních operací, které jsou prováděny na pokyn majitele účtu
• zakotvení možnosti změny smlouvy a její postup
• způsob ukončení smlouvy
• xxxxxx odpovědnosti banky za uskutečnění finančních operací správně a včas, určení výše náhrady za překročení lhůty pro jejich vykonání na základě příkazů klienta
• v případě sjednání úroků- jejich výše, možnost změny ze strany banky, lhůty pro jejich přípis a výplatu
Mezi dalšími základními ustanoveními, a v podstatě i při vymezení práv a povinností banky a jeho klienta, uvádím převážně ty, které shledávám zajímavé a mající určitou vypovídací hodnotu pro porovnání s českou legislativou.
Polská úprava zavádí možnost ukončení smlouvy ze strany banky, pokud není na účtu v posledních dvou letech jiný obrat než z připsaných úroků a nedosahuje alespoň minimální výše, která byla předem smluvně stanovena. Zákon dále upravuje případ ztráty dokumentů souvisejících s nakládáním s prostředky na účtu (např. šeky), když zřizovatel účtu nemůže od klienta požadovat částku rovnající se výběrům z jeho konta, ke kterým došlo po oznámení ztráty bance. Ke svěřeneckému účtu předpis uvádí, že jeho založení je podmíněno uzavřením smlouvy mezi bankou a majitelem účtu (tzv. správcem), kterému třetí osoba svěří na základě další samostatné smlouvy peněžní prostředky. Nezbytnou součástí této smlouvy je určení způsobu využívání svěřených peněz správcem. Úprava v zákoně o bankovním právu je provázána na řízení o výkon rozhodnutí, kdy při jeho vedení proti správci jako povinnému,
dále při prohlášení úpadku správce a při dědickém řízení nejsou prostředky na svěřeneckém účtu do těchto řízení zahrnuty.
K jednotlivým právům a povinnostem majitele účtu lze uvést, že majitel účtu má finanční prostředky nahromaděné na jeho bankovním účtu volně k dispozici, pokud smlouva o účtu toto volné nakládání neomezuje. Polský legislativa umožňuje vést tzv. společný účet pro několik fyzických osob nebo územních samosprávných celků. Pokud není smlouvou stanoveno jinak, může každý z jednotlivých majitelů společného účtu disponovat bez omezení, avšak vypovězení smlouvy o účtu jedním z majitelů má důsledky i pro zbývající majitele. Majitel účtu (kromě svěřeneckého) je oprávněn za života bance v písemné formě udělit instrukci, aby po jeho smrti vyplatila určitou část účetního zůstatku jeho manželce, manželovi, jeho předkům, potomkům či sourozencům. Tento úkon je však možné kdykoliv písemně změnit či odvolat. Částka vyplacena na základě tohoto postupu není zahnuta do dědictví. Tento úkon je však možné kdykoliv písemně změnit či odvolat. Částka vyplacena na základě tohoto postupu není zahnuta do dědictví.
Nezletilá osoba, pro kterou je účet veden, je oprávněna nakládat s finančním obnosem na účtu po dosažení věku 13 let, pokud se její zákonný zástupce proti tomuto písemně neohradí.
Dle zákona o bankovním právu řadíme mezi práva a povinnosti banky její povinnost vynaložit patřičnou péči k zajištění bezpečné správa jí spravovaných peněžních prostředků. Dále její závazek, že v případě úmrtí majitele spořicího účtu, účtu pro zúčtování, vkladového účtu banka vyplatí osobě, která vynaložila náklady na organizaci pohřbu majitele účtu a toto doloží příslušnými dokumenty, tuto částku až do výše, která je obvyklá v dané komunitě. Vyplacená částka není následně zahrnuta do dědictví. Navíc banka je zavázána vrátit institucím, které vyplácely majiteli účtu za jeho života starobní důchod či dávky ze sociálního zabezpečení a pojištění, ty platby, které byly připsány na účet po smrti majitele. Instituce, která vyplatila takovou dávku, musí podat bance žádost o vrácení příslušné částky. Pokud však banka poukázala dávku určité oprávněné osobě před doručením zmíněné žádosti, není nutné, aby banka částku vymáhala od této osoby zpět, ale pouze instituci vyžadující její vrácení sdělí tuto skutečnost a označí osobu, které ji poukázala.144
144 Act of 29 August 1997, Banking Law, with subsequent amendments.
4.2 Kodex cywilny
Jak jsem již uvedla výše, občanský zákoník vymezuje smlouvu o účtu jako závazek banky, na dobu určitou či neurčitou, spravovat klientovi peněžní prostředky a dále k provádění peněžních transakcí na základě jeho pokynů. Předpis dále upravuje tento smluvní typ jen stroze a podrobnější vymezení práv a povinností přenechává zákonu o bankovním právu.
K problematice uvádí následující. Mezi oprávnění banky řadí možnost dočasně obchodovat s volnými peněžními prostředky nahromaděnými na bankovním účtu, které je však povinna vrátit zcela nebo z části na požádání majitele účtu, pokud smlouva nečiní vrácení prostředků závislé na určité lhůtě. Bance je dále umožněno odmítnout provést transakci požadovanou klientem v případech stanovených smlouvou o účtu. Naopak, k závazkům peněžního ústavu patří v případě, že je smlouva o účtu uzavřena na dobu neurčitou, upozornit majitele účtu na každou změnu, která by mohla změnit jeho postavení, způsobem stanoveným ve smlouvě a současně majitel účtu musí banku neprodleně informovat o změnách významných pro vedení účtu. Ke zrušení zmíněné smlouvy o účtu uzavřené na dobu neurčitou může dojít kdykoli výpovědí jedné ze smluvních stran, banka však může ukončit smlouvu pouze na základě závažného důvodu.
Co se týče promlčení, nároky ze smlouvy o účtu promlčují po uplynutí dvouleté lhůty, ve které je lze uplatnit.145
4.3 Shrnutí kapitoly
Právní úprava v Polské republice, jakožto po druhé světové válce v komunistické a následně postkomunistické zemi, prošla podobným vývojem jako česká. Pro toto tvrzení svědčí fakt, že zákony vztahující se k tématu diplomové práce byly vydány nedlouho po sobě a za obdobné sociální situace, konkrétně oba civilní kodexy v 60. letech a náš obchodní zákoník a polský zákon o bankovním právu v 90. letech. Jeví se jako důležité zmínit, že i bankovní sektory mají podobnou strukturu v čele s centrálními bankami. Polská centrální banka (v originále „Narodowy Bank Polski“) je nezávislá na jiných státních orgánech a cílem její činnosti je regulace a stabilita tohoto sektoru. Také počet komerčních bank v Polsku, který činil v roce 2009 celkem 46, je srovnatelný s počtem na našem kapitálovém trhu.146
145 Act of 23 April 1964, Civil Code, with subsequent amendments.
146Polsko: Finanční a daňový sektor [online]. Businessinfo, [citováno 01-02-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxx/xxxxxx-xxxxxxxx-x-xxxxxx-xxxxxx/0/0000000/#xxx0>.
Na stranu druhou je oblast polského obchodního práva v porovnání s Českou republikou více roztříštěna do jednotlivých předpisů. Příkladem lze uvést zmíněný občanský zákoník, zákon o bankovním právu a významný zákoník obchodních společností (v originále
„Ustawa z dnia 15 września 2000 r. - Kodeks Spółek Handlowych“). Je tedy patrné, že obchodní společnosti a smlouvy o účtech nejsou upraveny ve stejném kodexu. Domnívám se, že tento postup je možno odůvodnit rozsáhlostí těchto dvou problematik. Já osobně se více ztotožňuji s uceleným českým modelem. Z povahy obou právních úprav vyplývá, že kladou velký důraz na smluvní svobodu. Strany mohou rozhodovat, zda a za jakých podmínek kontrakt uzavřou. Společný je též dispozitivní charakter jednotlivých ustanovení a strany se tak mohou odchýlit od znění zákona či jeho užití vyloučit. Struktura dílů, které upravují smlouvy o účtech, je velmi podobná, když mezi prvotní ustanovení řadí části smlouvy, navazuje jednotlivými právy a povinnostmi a závěrem uvádí situaci při úmrtí majitele účtu. Co se zmíněných částí smlouvy týče, obchodní zákoník v § 708 u smlouvy o běžném účtu a v § 716 u smlouvy o vkladovém účtu předepisuje podstatné části smlouvy a samostatně uvádí ty, které smlouva může obsahovat, zatímco polský zákon o bankovním právu esenciální znaky nedělí a stanoví, co smlouva musí obsahovat a řadí sem i ty části, které jsou v našem právním řádu pouze fakultativní. Tento polský model považuji z hlediska ochrany klienta banky před zneužitím za pro něj příznivější, přehlednější a s vyšší mírou právní jistoty, vzhledem k tomu, že v České republice může teoreticky dojít k situaci, kdy po podpisu smlouvy o účtu klient nebude obeznámen s výší poplatků či možnostmi ukončení smlouvy. Z uvedeného usuzuji záměr polského zákonodárce těmto problematickým situacím předejít.
Základní rozdíl spočívá ve značné podrobnosti jednotlivých ustanovení zákona o bankovním právu, čímž se odlišuje od české, která je dle mého názoru stručnější a přenechává iniciativu smluvním stranám s významnou rolí obchodních podmínek. V rámci tohoto dílčího závěru se mi jeví zbytečné opět popisovat jednotlivá ustanovení polského práva a upozorňovat na odlišnosti, ale zmíním ta, která považuji určitým způsobem za zajímavé, ať už v pozitivním či negativním smyslu.
Za sporné považuji ustanovení o možnosti vypovězení smlouvy bankou v případě, kdy obrat na účtu nepřesahuje určitou výši. Z jedné strany chápu pozici banky, pro kterou nemá vedení takového účtu z hlediska zisku smysl, na straně druhé postavení klienta je značně nejisté. Domnívám se, že je neadekvátní tímto způsobem klienta „trestat“ za situaci, ve které je důvodem pro nedostatečný obrat jeho nepříznivá finanční situace, jež může nastat z nejrůznějších závažných příčin. Oprávnění nezletilé osoby, která dosáhla věku 13 let,
nakládat s prostředky na účtu shledávám neuváženým vzhledem k faktu, že tento jedinec nemusí dosahovat uspokojivého duševního a morálního vývoje. Přestože se zákonný zástupce může k nakládání ohradit, v reálném životě se však zůstatek na účtu po pozdě provedeném ohrazení může rovnat nule.
Naopak velmi přínosným shledávám právo majitele účtu udělit bance instrukci, aby po jeho smrti vyplatila část účetního zůstatku vymezenému okruhu příbuzných. V souladu s tímto postupem tak mohou určitou finanční sumu obdržet i osoby, které nebudou uspokojeny v rámci dědického řízení. Za stejně účelné mám ustanovení o uhrazení nákladů spojených s pohřbem osobě, která jej zorganizovala. Vzhledem k tomu, že ani obchodní podmínky bank takto podrobná ustanovení neobsahují, navrhovala bych jejich převzetí do českého právního řádu.
Závěr
Cílem diplomové práce bylo analyzovat smlouvy o účtech, vymezit konkrétní práva a povinnosti, charakterizovat jejich uzavírání, porovnat obchodněprávní úpravu s občanskoprávní úpravou vkladů a práci zakončit exkurzem do vybrané zahraniční právní úpravy. Průřezovou otázkou byla ochrana klienta před případným zneužitím ze strany banky, proto jsem si kladla za cíl praktickou formou vyzdvihnout skutečnosti, které by mohly být právě v neprospěch slabší kontraktační strany a zaujmout k nim stanovisko. Dovolím si tedy shrnout některé dílčí závěry.
Právní úprava smluv o účtech je převážně dispozitivní povahy, avšak je třeba si uvědomit, že i dispozitivní normy regulují, nedohodnou-li se strany jinak.147 V bankovní praxi je možnosti odchýlit se od právní úpravy využíváno zejména prostřednictvím obchodních podmínek. Přesto kogentní právní normy stanoví bance povinnosti směřující k ochraně práv klienta jako například minimální výši úrokové sazby, možnost nakládat s účtem a s peněžními prostředky na něm jen oprávněným osobám, lhůty pro připsání peněžních prostředků na účtu, písemnou formu smlouvy. Pro ochranu klienta banky má význam fakt, že se na něj v souladu s obchodním zákoníkem vztahují ustanovení směřující k ochraně spotřebitele a jeho odpovědnost je posuzována jako občanskoprávní, tedy subjektivní s nutností prokázat zavinění. Soukromoprávní prostředky ochrany slabší strany jsou někdy považovány za nedostatečné a je potřebný zásah veřejnoprávní sféry148, pro což svědčí i kontrola praktik bank Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, Českou národní bankou a Českou obchodní inspekcí.
Ochrana slabšího se jeví jako vývojový trend soukromého práva, jelikož nový občanský zákoník přinese značně podrobnější úpravu například adhézních smluv, závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, smluv o účtech, kde zahrne platební účty i vkladní knížky a v neposlední řadě zakotvení obchodních podmínek způsob přívětivějším pro slabší kontraktační stranu. Do nabytí účinnosti tohoto pro soukromé právo přelomového předpisu bude muset klient vycházet z obsahu současné právní úpravy, které jsem se v první kapitole věnovala obecně- vymezením smluv o účtech včetně jejich uzavírání. V obchodních podmínkách jsem nalezla podle mého dokonce relativně neplatné ujednání a k dalším jsem navrhla změny. Dalším výstupem této kapitoly je návrh označit smlouvu o běžném účtu
000XXXXXX, Xxxxx. Regulace a trh. In V. konference Katedry obchodního práva- Regulace, deregulace, autoregulace. Brno : Masarykova univerzita, 2007. s. 11.
000XXXXXX, Xxxxx. Princip rovnosti a ochrana slabšího. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 4, s. 129.
smlouvou o platebních službách. Do druhé kapitoly jsem zahrnula obsah smlouvy o účtu, kde jsem se ve shrnutí kapitoly zaujala postoj zejména k bankovním poplatkům a úročení. Třetí kapitola byla věnována zániku smluv o účtech z důvodu smrti majitele účtu a výpovědi učiněnou jednou či druhou smluvní stranou a ve shrnutí jsem se zamyslela nad značným významem dalších právních skutečností vedoucích k zániku smlouvy. Čtvrtá kapitola byla shrnutím mých znalostí polského práva a doporučením k zařazení určitých ustanovení do českého právního řádu.
Přestože analyzovaná právní úprava obsahuje z hlediska ochrany klienta před zneužitím ze strany banky určité záruky rovného zacházení, v reálné bankovní praxi dochází k jejich obcházení a doufejme, že tendence soukromého práva směřující k ochraně slabší strany bude úspěšná a skutečně důsledně dodržovaná. V některých případech však není právní regulace dostatečným nástrojem, ale mnohem účinnější cestou se může stát aktivní jednání bdělého klienta banky. Klient si tak může zvolit banku, která mu nabídne přívětivější přístup například v podobě nižších bankovních poplatků a vyššího zúročení. Ke snazšímu přejití do jiné banky přispívá od roku listopadu 2009 Kodex Mobilita klientů České bankovní asociace, k němuž se připojila většina českých bank, na jehož základě by mělo dojít k situaci, kdy klient přijde do banky, jež si zvolí, a ta už vše potřebné spojené s přechodem ze stávající banky vyřídí.149
149Přechod k jiné bance bude snazší [online]. Finexpert, 11-10-2009 [citováno 19-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxxxxxxxx.x00.xx/xxxxxxxxx/xxxxxxx-x-xxxx-xxxxx-xxxx-xxxxxx>.
English summary
The object of this diploma thesis is Bank Account Contracts as contracts adjusted by Commercial Code. Currently, the implementation of cashless payment transactions in which resides the main importance of a current account is for most people a matter of course. For a person who thinks about the future means creating a deposit account and evaluating finances put on this account a very rational step. A big part of the general public associates disadvantageous business conditions, high bank charges and conversely very low interest rates when talks about the term „Bank Account Contract“. This situation is because of lack of awareness about the legislation of accounts and due to the inability of an individual to defend their rights.
Therefore the intention of this diploma is processing issues such as current account contract and deposit account contract in a solid and logical form while pointing out controversial provisions of the Act, business conditions and also problematic banking practices which can be against the bank clients as weaker contracting party. Treaty on current and deposit account are governed by the law fairly and clearly. Also literature refers to them in large numbers, suggesting that the selection of resources for processing is mainly legislation, books and magazine articles. Used case law addresses the regulatory gap and completes a comprehensive visual way in the whole issue. I use electronic resources to find mostly statistical and other useful information.
The aim is to conceptually define the contract accounts, including the specific rights and obligations, to characterize their conclusion, compare commercial arrangements with the implementation of deposits under the Civil Code and indicate the selected foreign legislation. In addition, cross-cutting issue is to protect clients from potential abuse by banks. Given the extensive work on the whole, I divide the work into four chapters.
The first chapter deals with general characteristics of the account contracts, of their division, further detailed contractual types of Commercial and Civil Code and their comparison, by concluding agreements on accounts and its founders. Within the subhead of contracting, I deal more with business conditions. The second part is dedicated to the contents of bank account contracts, the specific rights and obligations as the current account including bank accountability, banking secrecy, deposit insurance, use of funds in the account, including liability, interest. The third chapter contains the region of termination contracts for current and deposit account. The last chapter is a brief excursion into the legislation in
Poland, where I spent one semester at the Erasmus program. Each chapter is followed by a summary and conclusion will be the final summary of the work.
Due to the content of my paper, it is clear that a bank client has an opportunity to choose from a wide variety of banking products on the principle of freedom of contract. From the perspective of a client protection against misuse by the bank, it is only the client for whom the rights and obligations are undertaken and the client should not be forced into anything. The same applies to the selection of monetary institutions. Nevertheless, while processing this topic I found out many problematic provisions mainly in terms of commercial price lists and banks, as well as the Commercial Code, which would be useful to mark a bank account contract such as a contract of payment services.
Based on this paper, a bank client should be able to recognize these questionable provisions. I am aware of the fact that in many cases the bank clients are in a much weaker position than the bank is and the client has a choice to accept or reject the offer of bank. Another way to express our indignation against the bank and its practices is moving on to another bank that can offer friendly approach in the form of lower bank charges for example, better conditions adapted to individual customer needs. Significant improvements to the current situation will bring a new civil code. The latest version includes a more detailed presentation of business conditions and protection of weaker parties.
Seznam použitých pramenů
Knižní díla
1. XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXX, X. et al. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 4. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2007. 535 s. ISBN 978-80-7179-781-4.
2. XXXXXX, Xxxxx. Regulace a trh. In V. konference Katedry obchodního práva- Regulace, deregulace, autoregulace. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 396 s. ISBN 978-80-210-4257-5.
3. DĚDIČ, X. et al. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha : Nakladatelství PROSPEKTUM, 2000. 546 s. ISBN 80-7175-084-0.
4. XXXXXX, P. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha : Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.
5. XXXXXXX, X., XXXXXXX, X., XXXXX, X. et al. MERITUM: Obchodní právo. Praha : ASPI, 2005. 1345 s. ISBN 80-86395-90-1.
6. XXXXX, X. et al. Občanské právo hmotné. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2002. 433 s. ISBN 80-210-2793-2.
7. XXXXX, X., XXXXX, M. et al. Občanské právo hmotné. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2007. 718 s. ISBN 978-80-7380-058-1.
8. XXXX, P., XXXXXX, X. Jak uzavírat obchodní smlouvy. 2. vyd. Praha : LINDE, 2003. 284 s. ISBN 80-7201-415-3.
9. XXXXXX, X., XXXXX, X., XXXXXXXXX, X. Xxxx do soukromého práva. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 158 s. ISBN 80-210-4112-9.
10. KALINOVÁ, M., XXXXXXXXX, X., KŘÍŽ, R. et al. Právní základy finančních služeb. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2002. 364 s. ISBN 80-7265-051-3.
11. XXXXXXXXX,R., XXXXX-XXXXXXX, X. Xxxxx bankowe. Xxxxxxx Kluwer Polska, 2010. 352 s. ISBN 978-83-264-0072-8.
12. XXXXX, M., XXXXXXXXXX, I., XXXXXX, M. 2. vyd. Píšeme seminární a diplomové práce na počítači. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 297 s. ISBN 278-80-210-5463-9.
13. XXXXX, X., XXXXXXXX, M., XXXXXXX X. et al. 3. vyd. Občanské právo hmotné: Díl třetí: Závazkové právo. Praha : ASPI, 2002. 631 s. ISBN 80-86395-31-6.
14. XXXXXXXXX, X. et al. Obchodní bankovnictví. 2. vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2007. 218 s. ISBN 978-80-7372-191-6.
15. XXXXX, X. Obchodněprávní smlouvy. 3. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 258 s. ISBN 80-210-2861-0.
16. XXXXX, X. Smluvní obchodní právo: Kontrakty. 4. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 447 s. ISBN 978-80-210-4619-1.
17. XXXXX, X., XXXXXXXX, X. Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla. Praha : ASPI, Xxxxxxx Kluwer, 2008. 296 s. ISBN 978-80-7357-333-1.
18. MIKOS-SITEK, A., ZAPADKA, P. Polskie prawo bankowe. Xxxxxxx Kluwer Polska, 2009. 272 s. ISBN 978-83-7601-777-8.
19. XXXXXXX, X., XXXXXXXXXXX, X. Xxxx do obchodního práva. 2. vyd. Brno : KEY Publishing, 2009. 251 s. ISBN 978-80-7418-017-0.
20. PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy. Praha : ASPI, 2006. 336 s. ISBN 80-7357-202-8.
21. XXXXX, S., XXXX, Š., XXXXX, P. et al. Bankovní obchody. Praha : ASPI, 2009. 220 s. ISBN 978-80-7357-433-8.
22. XXXXXXX, X., XXXXXXX, Z., XXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Xxxxxxx Kluwer ČR, 2009. 881 s. ISBN 978-80-7357-49-8.
23. XXXXXXXX, X. et al. Bankovnictví. Praha : C. H. Xxxx, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.
24. XXXXXXXX, X. et al. Peníze, banky, finanční trhy. Praha : C. H. Xxxx, 2009. 415 s. ISBN 978-80-7400-152-9.
25. XXXXXXXX, X. Xxxxxxxxxxxx pro právníky. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 214 s. ISBN 80-244-0906-2.
26. XXXXXXXXX, X. Komerční bankovnictví v České republice. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2007. 338 s. ISBN 978-80-245-1180-1.
27. XXXXXXX, X. Bankovnictví I. 2. vyd. Pardubice : Univerzita Pardubice, 2005. 115 s. ISBN 80-7194-814-4.
28. XXXXXXXXX, I., XXXXX S., XXXXX, X. et al. Obchodní zákoník. Komentář. 6. vyd. Praha : C. H. Xxxx, 2001. 1671 s. ISBN 80-7179-516-X.
29. XXXXXXXXX, I., XXXXXX., L., XXXX, F. et al. Obchodní tajemství: Praktická příručka. Praha : Linde, 2005. 159 s. ISBN 80-7201-559-1.
30. XXXXX, Z. et al. Základy obchodního práva. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Xxxx Xxxxx, 2005. 476 s. ISBN 80-86898-51-2.
Právní předpisy
1. Act of 29 August 1997, Banking Law, with subsequent amendments.
2. Act of 23 April 1964, Civil Code, with subsequent amendments.
3. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
4. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů.
7. Zákon č. 513/1994 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
9. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů.
10. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
11. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
12. Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů.
13. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.
14. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.
15. Zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů.
16. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
17. Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
18. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů.
Časopisecké zdroje
1. XXXXXX, Xxxxx. Princip rovnosti a ochrana slabšího. Právní fórum. 2004, roč. 1, č. 4, s. 129-130. ISSN 1214-7966.
2. XXXXX, Xxxxx. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání. 2000, roč. 9, č. 7, s. 6. XXXX 0000-0000.
3. XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právo a podnikání. 2002, roč. 11, č. 6, s. 8. XXXX 0000-0000.
4. XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2003, roč. 6, č. 12, s. IX. ISSN 1210-4817.
5. XXXXX, Xxxxx. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce. 2005, roč. 8, č. 12,
s. VIII-IX. ISSN 1210-4817.
6. XXXXX, Xxxxx. Smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2005, roč. 13, č. 13, s. 316. ISSN 1210-9126.
7. XXXXX, Xxxxx. K uzavírání obchodněprávních smluv. Právní fórum. 2006, roč. 3, č. 11, s. 404. ISSN 1214-7966.
8. XXXXX, Xxxxx. Kontrakty o účtech. Státní zastupitelství. 2010, roč. 8, č. 11, s. 19. ISSN 1214-3758.
9. XXXXX, Xxxx. Smlouva o platebních službách. Obchodněprávní revue. 2010, roč. 2., č. 5, s. 125-132. ISSN 1803-6554.
10. XXXXXXXXXX, Xxxxx. Typy smluv v obchodním a občanském zákoníku. Právní praxe v podnikání. 1992, roč. 1, č. 1, str. 9. ISSN 1210-4043.
11. XXXXX, Xxxxxx. Majitel účtu běžného a účtu vkladového a osoby oprávněné disponovat se zůstatkem účtu. Právní rádce. 1993, roč. 1, č. 1, s. 41. ISSN 1210-4817.
Judikatura
1. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.10.1997, sp.zn. 5 Cmo 536/96.
2. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.1998, sp. zn. 5 Cmo 55/97.
3. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 1219/2006.
4. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.8.2000, sp. zn. 20 Cdo 387/98.
5. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2005, sp. zn. 32 Odo 1064/2004.
6. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.4.2007, sp. zn. 33 Cdo 1429/2005.
7. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.3.2010, sp. zn. 32 Cdo 3405/2008.
Internetové zdroje
1. XXXXXX, Xxxxx. Metodická pomůcka pro přípravu návrhů právních předpisů
[online]. Úřad vlády ČR, [citováno 01-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxx/xxxx/xxx/xxxxxxxxx/Xxxxxxxxx_xxxxxxxXXX.xxx>.
2. Polsko: Finanční a daňový sektor [online]. Businessinfo, [citováno 01-02-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xx/xxx/xxxxxx-xxxxxxxx-x-xxxxxx- sektor/5/1000792/#sec4>.
3. Statistické informace a zajímavosti českých bank [online]. Vstřícná banka, 18-03-2010 [citováno 30-01-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxx-x- bankach/statisticke-informace-a-zajimavosti-ceskych-bank.html>.
4. Základní seznamy subjektů podle typu subjektu [online]. Česká národní banka, [citováno 30-01-2012]. Dostupný z:
<xxxxx://xxx.xxx.xx/xxxxxxxxxxx/XXXXX.XXX00.XXXXX_XXXXXXXX_XXXXXXXX_0?x
_lang=cz&p_DATUM=30.01.2012&p_hie=HI&p_rec_per_page=25&p_ses_idx=16>.
5. Základní sazby ČNB [online]. Česká národní banka, [citováno 01-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxx.xx/xx/xxxxx.xxxx>.
6. Právě vybíráte nejabsurdnější bankovní poplatek roku 2011 [online]. Bankovní poplatky, 10-12-2011 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxxxxxxxx-xxxxxxxx- poplatek-roku-2011--nominace-mely-stavu-16017.html>.
7. Některé poplatky zrušil zákon, regulace ale dlouhodobě nepomůže [online]. Bankovní poplatky, 09-01-2012 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxxxx-xxxxxx-xxxxx- regulace-ale-dlouhodobe-nepomuze-16300.html>.
8. ČOI připravuje kontroly bankovních poplatků [online]. Měšec, 05-03-2005 [citováno 16-03-2012]. Dostupný z: <xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxx-xxxxxx/xxx-xxxxxxxxxx- kontroly-bankovnich-poplatku/>.
9. Výsledky vybraných bank 2011 z pohledu poplatků – „rosteme“, nebo „klesáme“?
[online]. Bankovní poplatky, 08-03-2012 [citováno 15-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx-xxxxxxxxx-xxxx-0000-x-xxxxxxx- poplatku--rosteme-nebo-klesame-16848.html>.
10. Bankovní tajemství [online]. Finanční vzdělávání: Společný vzdělávací program finančních asociací a MFČR [citováno 02-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxx.xxx?xxxx000>.
11. Pojištění vkladů [online]. Finanční vzdělávání: Společný vzdělávací program finančních asociací a MFČR [citováno 03-03-2012]. Dostupný z:
<xxxx://xxx.xxxxxxxxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxx/xxxx.xxx?xxxx000>.
12. Osobní účty- srovnání [online]. Měšec [citováno 15-03-2012]. Dostupný z:
< xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxxx-xxxx>.
13. Porovnání spořicích a termínovaných účtů k 30. lednu [online]. Bankovní poplatky [citováno15-03-2012]. Dostupný z: <http:/xxx.xxxxxxxxxxxxxxxx.xxx/xxxxxxxx- sporicich-a-terminovanych-uctu-k-30-lednu-2012-16518.html>.
14. Přechod k jiné bance bude snazší [online]. Finexpert, 11-10-2009 [citováno 19-03- 2012]. Dostupný z: <xxxx://xxxxxxxxx.x00.xx/xxxxxxxxx/xxxxxxx-x-xxxx-xxxxx-xxxx- snazsi>.