ÚVODNÍK

ÚVODNÍK

Xxxxxx Xxxxx Nevzdělance poznáš rázem 5

ČLÁNKY

Xxxxxx Xxxx Advokát versus exekutor – ochrana zájmů klienta versus exekuce? – polemika 10

Xxxxx Xxxxxxx Odstoupení od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti 14

Xxxxxx Xxxx K odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti 22

Xxxxxxx Xxxxxx Způsoby vyčlenění (převodu) výrobního programu akciové společnosti

a právní xxxxxx s nimi spojená 26

Xxxxxxx Xxxxx K znaleckým posudkům vyžádaným obhajobou po novele trestního řádu 32

Xxxxxxx Xxxx – Xxxxxxxx Xxxxx X otázce spravedlnosti ve vztahu k přechodným ustanovením poslední novely trestního zákona 41

Xxxxx Xxxxx Forenzní genetická analýza DNA a její význam při dokazování 48

RECENZE, ANOTACE

Xxxxx Xxxxx Obchodněprávní smlouvy (recenzent Xxx Xxxx) 55

Xxxxxxx Xxxxxxx Xxxxxxx směnečné judikatury (red.) 56

Z JUDIKATURY

• I. Počítání doby účasti obhájce u tarifních úkonů při přestávkách – vztah k náhradě za promeškaný čas.

II. Režijní paušál se připočítává ke každému tarifnímu úkonu.

III. Zákaz rozhodnutí k horšímu při stížnosti obhájce proti usnesení o výši odměny. 57

• K otázce zvýšené odměny ustanoveného obhájce za sepis odvolání

(kdy např. nepřísluší) 61

• K pojmu „časově náročný úkon“ ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu 63

• I. K propočtu mimosmluvní odměny advokáta při účasti na vyhlášení rozsudku trvajícím přes dvě hodiny.

II. Odměna ustanovenému obhájci se vyplácí jemu, nikoliv substitutovi.

III., IV. K účtování cestovného ve zvláštním případě. 64

• I. Pro stanovení odměny v trestní věci je rozhodný popis skutku, nikoliv zjevně chybná právní kvalifikace policejního orgánu.

II. Sepis žádosti o překvalifikaci se účtuje jako jeden celý tarifní úkon.

III. Stravné nelze požadovat jako součást hotových výloh.

IV. Písemná forma závěrečné řeči není tarifním úkonem. 67

• Bez návrhu ustanoveného obhájce nelze rozhodnout o jeho odměně. 70

Z rozhodnutí otištěných v jiných odborných periodikách 72

Z ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY

1) Priority představenstva ČAK pro rok 2002 77

2) Informace o schůzi představenstva ČAK konané dne 5. 2. 2002 81

3) Informace o regionálních pracovních setkáních advokátů se členy představenstva

České advokátní komory v jednotlivých regionech – NEPŘEHLÉDNĚTE! 81

4) ADR a Commercial Disputes (přírůstek knihovny ČAK) 82

5) Knihovna ČAK – požadavek zmocnění 83

6) xxx.xxx.xx 83

7) Připomínka termínu k předložení soutěžních prací publikační soutěže advokátních

koncipientů a mladých advokátů 83

Z KÁRNÉ PRAXE

Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže za situace, kdy s klientem neuzavřel dohodu o smluvní odměně, vyúčtuje odměnu za právní službu v rozporu s ustanoveními

advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. 84

NÁZOR

Pro zájemce, zn.: Xxx vážně (Xxxxxxx Xxxxxxxx) 86

VÍTE, ŽE... (Xxxxxxxxx Xxxxx) 87

SBÍRKA ÚTĚCHY

Infarktový žert (Xxxxxxxxx Xxxxx) 88

MEZINÁRODNÍ VZTAHY

Paříž: Konference o vytvoření Mezinárodní advokátní komory pro Mezinárodní trestní soud

(Xxxx Xxxxxx) 89

Setkání v Budapešti (Xxx Xxxxxxxxx, Xxxxx Xxxxxxx) 90

ZE ZAHRANIČÍ

USA: Američtí právníci podporují reformy v postkomunistických státech (Xxx Xxxxxx) 91

Německo: Povinnost advokáta upozornit na hrozící nebezpečí (Xxxxx Xxxxxxxxxxxxxxx) 92

Z ODBORNÉHO TISKU (Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx) 93

TISK O ADVOKACII (Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx) 95

RŮZNÉ

XII. karlovarské právnické dny 97

Úprava postupu justičních orgánů ve styku s cizinou (občanskoprávní věci) 98

Přehled vazebních věznic 100

Informace k místní příslušnosti Krajského soudu v Praze 101

Z činnosti předsednictva České společnosti pro dopravní právo 102

Adresář justičních složek – doplněk 102

NAKONEC (kresba X. Xxxxxxx) 103

INZERCE 104

• • •

Autorem dvou výtvarných reprodukcí v tomto čísle je Xxxxxx Xxxxxxx (1808–1879), xxxx- xxxxxxx malíř, grafik a zakladatel moderní politické karikatury.

Bulletin advokacie jako jediný odborný časopis přináší pravidelně informace o obsahu pe- riodik z oblasti práva a hlavních souvisejících oborů.

Dnes na stranách 93–95.

Do tohoto čísla je vložen anketní lístek pro anketu „Prestižní cena nejlepším práv- nickým časopisům v ČR a SR“, kterou pořádají každoročně Karlovarské právnické dny, o nichž předběžnou informaci přinášíme na str. 97.

Žádáme naše čtenáře, aby nejpozději ve vyhrazené lhůtě, tzn. do 14. 6. t. r., zaslali vyplněný lístek na adresu: Karlovarské právnické dny, Xxxxxxx 00, 000 00 Xxxxx 0, fax 0000 0000, nebo XXX@XXX.xx.

ŽÁDOST O SDĚLOVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ

Z APLIKACE NOVELY TRESTNÍHO ŘÁDU

Poslední rozsáhlá novela trestního řádu přináší řadu aplikačních problémů. Redakce na- šeho časopisu se snažila již od počátku předložit čtenářům výklad základních ustanovení (viz několik příspěvků otištěných zejména ve dvojčísle 11–12/2001). I nadále budeme otiskovat výkladové články a rozhodnutí a budeme Vás též informovat o dalších pramenech, zabývajících se nově vznikající problematikou.

Žádáme čtenáře, aby naši redakci upozorňovali na výkladové problémy, na něž se pokusíme hledat odpověď, a aby nám dávali k dispozici třeba i prvoinstanční nepravomocná rozhodnutí, stanoviska apod. orgánů činných v trestním řízení, vhodné buď k otištění nebo k ji- nému způsobu zobecnění.

Došlými poznatky se bude zabývat i výbor pro trestní právo a obhajobu ČAK.

Věříme, že se nám podaří informovat široký okruh čtenářů o hlavních problémech, které praxe při aplikaci novely vyvolá.

Za součinnost a ochotu předem děkujeme.

Redakce

OZNÁMENÍ O ÚPRAVĚ CEN INZERÁTŮ V BULLETINU ADVOKACIE

Vážení inzerenti,

od počátku tohoto roku vychází Bulletin advokacie ve větším formátu a v nové grafické úpravě. Tím

– a též v důsledku úpravy poštovného – se zvýšily náklady na výrobu, aniž zvyšujeme cenu časopisu.

Jsme však nuceni přistoupit ke změně cen inzerátů. Donedávna cena celostránkového inzerátu činila 7 500 Kč (barevného 9 500 Kč), k čemuž přistupovala DPH ve výši 22 %. Protože Česká ad- vokátní komora však již není plátcem této daně, t. č. je cena o tuto položku nižší.

Od dvojčísla 6–7/2002 budou ceny inzerátů následující:

• cena za celostránkový inzerát černobílý 9 500 Kč;

• cena za celostránkový inzerát barevný 12 000 Kč;

• vyšší cenu 10 500 Kč za černobílý a 13 500 Kč za barevný inzerát budeme účtovat při otištění na druhé a poslední straně obálky a na straně následující bezprostředně za obsahem.

Nemění se propočet ceny menších plošných inzerátů, která se odvíjí poměrně od ceny inzerátů celostránkových.

Cena řádkových inzerátů bude diferencována. Bude činit za každý řádek:

• u nabídek a poptávek z advokátních kanceláří 210 Kč;

• u poptávek míst jiných pracovníků než advokátů v advokátních kancelářích 120 Kč;

• u komerčních inzerátů (např. při pronájmu nebytových prostor apod.) 200 Kč. Při inzerci smíšené nebo jinak nezařazené bude cena dohodnuta individuálně.

Protože nyní odpadá platba DPH ve výši 22 %, cena inzerce se oproti dosavadnímu stavu zvyšuje jen nepatrně.

Ceny inzerátů pro č. 4 a 5/2002 a těch inzerátů, které byly i pro další čísla v r. 2002 již dohod- nuty, budou účtovány v dosavadní výši.

Děkujeme za pochopení a věříme, že i nadále budete naše inzertní stránky vyhledávat. Připomí- náme, že okruh potenciálních zájemců je relativně vysoký, protože odběrateli jsou mj. všichni advo- káti a advokátní koncipienti a časopis vychází ve více než 9 800 výtiscích.

V objednávce vždy uvádějte (pro fakturaci):

• u organizací název, adresu, číslo účtu, IČO, telefon, fax;

• u fyzických osob adresu bydliště, rodné číslo.

Redakce

NEVZDĚLANCE POZNÁŠ RÁZEM

XXXXX XXXXXX

Již v dobách mého dětství probíhaly různé osvětové, propagační a náborové akce, jimiž měl prostý lid být povznesen, vzdělán a vůbec přiveden ke správným spotřebitelským návykům. Ještě dnes si třeba v čekárně u zubaře rád vzpomínám na slogan „chceš mít pevnou zubovinu

– jídej chléb a zeleninu“, což mělo za války zřejmě zmírnit nostalgii po vajíčkách a vepřovém, které byly moudře v nepatrných množstvích na lístky. Nostalgie byla tak velká, že když jsem na houslích příšerně xxxxx árii ze Xxxxxxxxx opery Xxxxxxx, můj starý učitel Xxxxxxxx si k tomu zá- dumčivě pobrukoval „když Xxxxxx můj kdys jídal vepřovou“ a cítil se vzdor pevné zubovině jako v té hladomorně.

V prostředcích MHD, tenkrát to byly ty skvělé tramvaje, co se do nich dalo v zatáčkách na- skakovat, kdežto vyskakovat jste mohli prakticky kdekoliv, zase všude visely nápisy, hlásající, že

„nevzdělance poznáš rázem; bezohledně plivá na zem“. Nápis byl účinný, neboť i já, co začína- jící vzdělanec, jsem se již v primě odmítl zúčastnit soutěže v tzv. přeflusávání a myslím, že vše- obecně byl zlozvyk vymýcen, protože flusat vidím už pouze význačné sportovce v televizi, z če- hož ve světle sloganu z dětství činím jisté zaujaté úsudky.

Plivání jako test vzdělanosti by se v současnosti mohlo nepochybně dočkat renesance, takže až si nějaký ten soudce nebo advokát zase odplivne nad úrovní naší politické scény, minister- stva, Komory, nebo, nedej pánbůh, dokonce legislativy, bude to důvodem, aby jej pan ministr přezkoušel z o. s. ř. a ze spojky když, když na druhé straně advokáty přezkouší xx. Xxxxxxxx z ev- ropského práva a Komenského Labyrintu. Pan náměstek bude plivníky zkoušek z tr. ř., Xxxxxxx Xxxxxxxx budete muset několikrát denně esemeskovat, podepisovat se elektronicky a dělat jí podezřelé rešerše na internetu, pan předseda Komory bude vyžadovat Vita Xxxxxx, životopis Xxx- xxxx, Tarabrina a Xxxxxx, jako advokátního koncipienta, no a pan tajemník Klouza bude trvat na pojištění odpovědnosti advokáta v systému claims made s přihlédnutím k praxi významných svě- tových zajišťoven. To víte, že já se budu do přezkumné komise taky vší silou cpát a už se těším, jestli se mi to podaří, jak odhalím, že Xxxxxx Xxxxxxxxx, Xxx Xxxxxxx, Xxxxx Xxxx (doufám, že ně- kde v Haagu neunikla naší pravomoci), Xxxxxx Xxxxxxxx a paní profesorka Xxxxxxxxxx (všechny si už nad lecčíms taky odplivly) nejen, že neovládají novelu o. s. ř., natož tr. ř., ale že zejména z hlediska nemravnosti – což je, jak známo, moje specializace – nevyhovují parametrům, poža- dovaným dobou. Co je to za osobnosti, když je ani ti líní čeští paparazziové dosud nevyfotili na- hoře bez, na rozdíl od paní místopředsedkyně Buzkové, natož v nějakých ještě delikátnějších si- tuacích?

Máme-li pokračovat v trochu vážnějším tónu, můžeme jen konstatovat, do jakých přízemně kocourkovských poloh se v této postkomunistické zemi dostane okamžitě jakékoliv vážné téma, ať jsou to Xxxxxxxx dekrety, Temelín, vstup do EU, spolupráce s NATO, nebo i to nešťastné ce- loživotní vzdělávání soudců a advokátů. Smutné.

Že se soudci a advokáti celoživotně vzdělávat musí je mimo jakoukoliv rozumnou pochyb- nost a že to musí patřit k jejich stavovským povinnostem, ať už normativně upraveným jakkoliv, to taky. Důvodem ovšem není hypertrofie naší zmatené legislativy; když slyším, jak se budeme muset učit pořád nové a nové novely a novely novel, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě. Takové

pojetí je takzvaně kontraproduktivní, neboť ujišťuje zákonodárce o tom, že každou blbost, kte- rou si vymyslí, si taky bude možno zkusit, neboť soudce a advokát se budou muset povinně na- učit a pak zase odnaučit kdejaký jejich trapný pokus. Je snad možné povinně vzdělávat záko- nodárce a odvolat je, když prasknou u zkoušky? To je absurdní, ne? U soudců a advokátů taky nejde při celoživotním povinném vzdělávání o tohle, ale o to, donutit je, aby si udělali čas na svou pokračující formaci v rychle se měnícím světě tak, aby v něm mohli dostát svým úkolům. Formace, promiňte to správné francouzské slovo, to zdaleka nejsou pouhé paragrafy, novely, či nějaké právní fikce a domněnky, při kterých nám jde souzení od ruky, nebo na které můžeme někoho, často i slušného, nachytat. Takovýhle obsah vzdělávání bych spíš po soudružsku na- zval školením a obával bych se, že povede spíš znovu k právnické deformaci, než k formaci právníka.

Každý sám nejlíp ví, kde ho bota tlačí a kde jeho formace, když už je nucen jí věnovat nějaký čas, potřebuje doplnit nebo vyspravit. Obsahová nabídka celoživotního vzdělávání musí tedy být dostatečně široká a každoročně aktualizovaná tak, aby si každý mohl svobodně vybrat, jak smys- luplně strávit tu dobu, kterou je nucen věnovat sobě. Obsah přece bude muset zahrnovat taková témata, jako je třeba automatické zpracování dat v justici a v advokátní kanceláři, nové přístupy k marketingu advokátních služeb, vztahy mezi společníky a jinými advokáty ve společné advo- kátní kanceláři, mediace, jak si vést u rozhodčích soudů, jak přistupovat ke stranám a ke klien- tům, jak napsat rozhodnutí či podání, jak se chovat při jednání a tisíce dalších, včetně třeba i té

87. novely českého Obchodního zákoníku či o. s. ř.

Že takovou formaci bude muset připravovat a organizovat nějaké zařízení, třeba ten vysmívaný Institut, a to jiné pro advokacii a jiné pro justici, je také nasnadě. Říkám-li organizovat, nemyslím tím ve vlastní režii kompletně provádět, ale naopak ovlivňovat nabídku na trhu vzdělávacích slu- žeb, ať už univerzitních nebo soukromých, tuzemských či zahraničních, a z této nabídky pak for- mou autorizace vybírat nebo individuálně uskutečněný výběr schvalovat.

Osvědčovat účast na celoživotním vzdělávání je jedna věc, absolvovat nějaké zkoušky a vy- vozovat z jejich výsledků nějaké důsledky je věc druhá. Osvědčení účasti bude asi nutné pro dů- kaz splnění povinnosti, ale mnohý z nás takové osvědčení přece rád připojí i ke svému curriculu, až se bude ucházet o nějaké nové místo nebo postavení. Podrobit se však zkoušce musí být vždy svobodným rozhodnutím účastníka bez jakýchkoliv důsledků pro jeho dosavadní kariéru. Jinak zase i tohle způsobí nejrůznější deformace a formace soudce či advokáta utrpí další škody. Ctižádostivé povahy – a věřte mi, že jich přibývá – se ještě budou zkoušek samy domá- hat, protože třeba taková dlouhodobá orientace na soutěžní právo EU a k tomu příslušná série zkoušek se bude při konkursu na místo v Bruselu u nějaké mezinárodní advokátní firmy v CV ele- gantně vyjímat.

Už jsem vás ujistil o tom, že nevzdělance ani vzdělance hned tak rázem nepoznáte, ať už ho z rakousko-uherského vyrovnání přezkoušel sám pan předseda nebo z novely o. s. ř. pan ministr, ba nepoznáte ho ani z toho, jestli vám plivne na botu nebo ne. Já bych to všechno spíš viděl v té formaci, a to je individuální proces, v němž vzniká osobnost. A když taková osobnost jednoho krásného dne vznikne, je zkrátka tady a nepotřebuje k tomu ani vysvědčení, ani veřejné hlaso- vání, ba ani nemusí být oblíbena v kolektivu pracujících. A taky máte marný, že ji nezvolíte, ne- jmenujete, odvoláte, pošlete do důchodu nebo do kotelny; to, že je osobnost, z ní zkrátka už ne- vytlučete. Což platí ovšem taky naopak.

Ach jo, zredukujme to všechno na větu holou. Nevzdělanec plivá. Jak příznačné pro dnešní dobu, padni komu padni.

Březen 2002

Polemika

ADVOKÁT VERSUS EXEKUTOR – OCHRANA ZÁJMŮ KLIENTA VERSUS EXEKUCE?

XXXx. XXXX XXXXXX, Ph.D.

V Bulletinu advokacie č. 8/2001 byl uveřej- něn pod názvem „Exekuční řád a advokáti – po- známky k zákonu č. 120/2001 Sb. (k diskusi)“ článek Xxx. Xxxxxxx Xxxx, zabývající se dopadem nově přijatého exekučního řádu na činnost advo- kátů, a to ve dvou konkrétních případech. Ve své reakci se hodlám věnovat tomu z nich, jenž byl klíčový, a to nejen z hlediska obsahu celého dis- kusního příspěvku.

Jedná se o otázku působnosti práva exeku- tora vyžadovat v souvislosti s prováděním exe- kuce údaje o účtech a majetku povinného i na advokátovi, jak mu to exekuční řád ukládá v usta- novení § 33 odst. 4.

Jednoznačná shoda bude ohledně významu exekučního řádu pro dosažení žádoucího stavu účinného uspokojení věřitelů v rámci nucené exekuce (nebo i pokud možno bez ní), rozpor ne- bude ani v tom, že exekuční řád v přijatém znění je velmi syrovým a nekvalitním právním předpi- sem, z něhož je na první pohled patrné, že byl přijat především s ohledem na rychlé umožnění výkonu exekutorské činnosti, aniž by se se stej- nou vážností věnoval i problémům, které může přinést jiným právnickým profesím, zejména ad- vokátům, soudy a soudce přitom přirozeně nevy- jímaje.

V uvedeném příspěvku je jako nedokonalost (ve vztahu k výkonu advokacie nedokonalost hodnocená velmi závažně) bráno znění ustano- vení § 33 odst. 4 ex. ř., které umožňuje exekuto- rovi, aby po advokátu (vedle notářů a fyzických a právnických osob) požadoval sdělení údajů o číslech účtů povinného, o jejich stavu a změ- nách, a údajů o majetku, věcech, listinách či za- knihovaných cenných papírech povinného, jimi spravovaných či u něj pro povinného nebo po- vinným uschovaných (nesplnění této povinnosti

je stiženo hrozbou uložení pořádkové pokuty soudem na návrh exekutora, a to až do výše 50 tisíc Kč). Autor má za to, že uložení takové po- vinnosti staví advokáta před neřešitelnou situaci (buď poruší zákon o advokacii ukládající mu v ustanovení § 21 zákona o advokacii obecnou povinnost mlčenlivosti nebo exekuční řád, bude- li chtít povinnosti mlčenlivosti dostát), dokonce se pak vyslovuje v tom duchu, že toto ustanovení je zřejmě protiústavní. V důsledku toho doporu- čuje každému advokátovi, aby na jakoukoli žá- dost kteréhokoli exekutora odpovídal zamítavě a případně celou věc předložil společně s návr- hem na zrušení předmětného ustanovení Ústav- nímu soudu ČR.

Domnívám se, že tento názor není správný, jakkoli je chvályhodné, že jsou hájeny zájmy ni- koli parciální, ale stavovské, které nepochybně mohou znamenat ohrožení nejen jednotlivce, ale i celé profesní skupiny, případně systému právní pomoci jako takového. Přeci jen však vyslovenou kritiku daného ustanovení pokládám za spíše jednostranně zaměřenou, nerespektující po- třebu hledat vyvážené a rozumné řešení.

Povinnost advokáta zachovávat o všech sku- tečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s právním zastupováním klienta, mlčení (povin- nost mlčenlivosti), je nepochybně jedním z pilířů činnosti advokáta vůbec. Bez mlčenlivosti advo- káta si lze obtížně představit nejen nastolení a udržení důvěry mezi advokátem a klientem, ale bez nadsázky si bez ní nelze představit výkon ad- vokacie vůbec. Význam institutu mlčenlivosti pro výkon advokacie určitě vyzývá k tomu, aby její za- chování v právním řádu bylo důsledně bráněno, a to jak v jednotlivých případech, tak v rámci pří- padných úvah o její prolomení zvláštní právní úpravou (není přitom pochyb, že v rámci jiné čin-

nosti, byť vykonávané advokátem, povinnost ml- čenlivosti nemá – např. v rámci výkonu funkce konkurzního správce). Je ovšem třeba zvažovat, zda určitý průlom není v nějakém případě namís- tě, protože ho odůvodňuje potřeba důsledného prosazení jiného neméně významného nového či upraveného právního institutu.

V daném případě je touto novinkou exekuční řízení (rozlišujme jej od řízení vykonávacího pro- váděného soudy podle šesté části občanského soudního řádu, ve vztahu k němuž jistě novinkou je), které bylo zavedeno zmíněným exekučním řádem po dlouhých debatách a v podobě, která sama vzbuzuje mnoho diskusí. Důvodem k přijetí exekučního řádu bylo zavedení důsledného pro- sazení vymahatelnosti práva, které se v režimu výkonu rozhodnutí soudy ne vždy dařilo potřeb- ným pružným a efektivním způsobem. V dů- sledku potřeby účinné činnosti soudních exeku- torů byly exekučním řádem uloženy různým subjektům povinnosti spočívající v různých for- xxxx poskytování součinnosti exekutorovi při provádění exekuce na majetek povinného.

Jednu z forem součinnosti představuje právě povinnost sdělit požadované údaje o majetku po- vinného, která je v předmětném ustanovení ulo- žena všem právním subjektům, jak fyzickým, tak právnickým osobám (vedle advokáta jsou součin- ností povinny i další osoby, a to banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry, penzijní fon- dy, Fond pojištění vkladů, notáři a fyzické a práv- nické osoby). Pokud by byla tato povinnost ulo- žena jen všem fyzickým a právnickým osobám, takováto dikce by mohla jak u advokátů, tak u no- tářů vyvolávat pochybnosti, zda je uložena i xxx, když jim zvláštní (profesní) právní předpisy uklá- dají povinnost mlčenlivosti. Proto byly vedle dal- ších právnických osob (u nichž je typická ob- dobná povinnost mlčenlivosti, totiž bankovní tajemství a jeho obdoby) obě tyto právní profese výslovně uvedeny jako ty, které jsou součinností vůči exekutorovi povinny. Exekuční řád je v tomto případě lex specialis k zákonu o advokacii (nelze

přitom z toho, že oba předpisy upravují výkon ur- čitého právnického povolání dovozovat jejich oborovou a tedy i druhovou rovnost, jak se v přís- pěvku činí, a vyloučit na základě tohoto argu- mentu aplikaci principu lex specialis derogat le- gis generali), takže advokát je takto stanovenou (zdůrazněnou) povinností vázán a jejím splněním se nedopustí porušení povinnosti mlčenlivosti po- dle § 21 zákona o advokacii.

Dikce § 33 odst. 4 ex. ř. ukazuje, co je pro tento předpis typické – nekvalitní literární zpra- cování exekučního řádu, které vede k nejistotě a zmatkům adresátů právních předpisů. Povin- nost součinnosti je ukládána všem fyzickým oso- bám, výslovně vedle nich i notářům a advokátům (přese vše možné – řečeno s nadsázkou – jde stále o lidi). Znamená to, že u nich se v případě plnění žádosti exekutora nejedná o porušení po- vinnosti mlčenlivosti, zatímco u jiných fyzických osob vykonávajících určité povolání uznávající povinnost mlčenlivosti (auditoři, daňoví poradci, lékaři, duchovní etc.) by se prozrazení údajů o majetku povinného (jejich klienta) za porušení povinnosti mlčenlivosti jednalo (tu jim ukládají pří- slušné profesní předpisy a exekuční řád je z kruhu prostých fyzických osob zvlášť nevyjímá na rozdíl od notářů a advokátů – jsou tedy fyzic- kými osobami nebo zvláštními fyzickými osobami úmyslně zvlášť neuvedenými – jsou povinni exe- kutorovi odpovědět nebo ne – domnívám se, že jediným možným výkladem je, že i tito jsou po- vinni na žádost potřebné údaje exekutorovi po- skytnout)?

Další absurdita se nám zjeví, když si porov- náme příslušnou právní úpravu: exekutor může požadovat tyto údaje, soud nikoli, neboť mu to občanský soudní řád nepovoluje – jde o další disproporci ukazující, jaké jsou šance oprávně- ného v rámci výkonu rozhodnutí a exekuce (proč není tento režim u obou druhů nuceného splnění rozhodnutí stejný? – ale to je v tomto okamžiku spíše řečnická otázka). Tato poznámka však nechť slouží k dokreslení povahy exekučního řádu jako dokonalého procesního předpisu systematické- ho vykonávacího (exekučního) práva.

Jestliže bude advokát dotázán exekutorem jako advokát ohledně majetku kohokoli, kdo není jeho klientem, problém mít nebude – může tedy bez problémů veškeré údaje poskytnout. Vůči osobě, která není jeho klientem, nemá povinnost mlčenlivosti. Ale co kdyby se například taková osoba jeho klientem – ještě než stačil exekuto- rovi odpovědět – stala a tím mu k ní vznikla po- vinnost mlčenlivosti?

Tato situace je stejná jako obecná situace, kdy bude advokát dotazován ohledně majetku svého klienta. Má sice povinnost mlčenlivosti, ale zároveň mu zvláštní předpis – exekuční řád – stanoví, že musí přesto údaje exekutorovi sdělit. Zákon je zákon, ledaže by byl protiústavní, na- padne jistě mnohého advokáta, a celkem ro- zumně – mělo by se jednat o důsledek jeho po- vinnosti odborné péče. V čem pak ale případný rozpor s ústavou spočívá?

Tady si musíme pomoci sami, neboť autor přís- pěvku svůj jednoznačný závěr nedoprovází žád- ným argumentem. To, že když tu jednou povin- nost mlčenlivosti je, tak nemůže být narušena, jistě dlouho neobstojí. V úvahu přichází dvě mož- nosti: může se jednat jednak o případ porušení práva klienta na právní pomoc, případně porušení jeho práva na ochranu soukromí. Proti vynuco- vání údajů na advokátovi by se tedy musel přímo hájit sám jeho klient, byť nezbytně v těsné sou- činnosti se svým advokátem. U advokáta by se zřejmě o porušení ústavně zaručených práv ne- jednalo (jakou újmu mu může způsobit postih ma- jetku jeho klienta, došlo-li k tomu na základě pl- nění jeho zákonné povinnosti?). Posouzení toho, zda jde o tvrzené porušení ústavních práv, je jistě výlučně na Ústavním soudu ČR, a právo se jeho názoru dovolat nelze nikomu upřít.

Osobně však o tom, že by se v daném případě mohlo jednat o protiústavní zásah do práv povin- ného, pochybuji. Na prolomení povinnosti ml- čenlivosti je totiž třeba pohlížet v širších souvis- lostech, neboť hlavní důraz je zde třeba klást na potřebu úspěšného provedení exekuce. A to exekuce na majetek povinného, jenž nesplnil dobrovolně povinnost uloženou exekučním titu-

lem, díky čemuž se ocitá ve zcela jiné právní si- tuaci, než v níž se obvykle pohybuje řádný dluž- ník (tedy prozatím neodsouzený dlužník).

Povinný není soukromým právem příliš chrá- něn – k opaku je třeba najít zvlášť dobrý důvod (odložení nebo zastavení exekuce či výkonu roz- hodnutí). Ten však i v exekučním řádu představuje mimořádnou výjimku (když zastavení exekuce i vý- konu rozhodnutí přímo souvisí s tím, že povinný své nevýhodné postavení v řízení ztrácí a vrací se do pozice spořádaného právního subjektu). Po- vinný čelí exekuci veškerého svého majetku, může být – na rozdíl od občanského soudního řádu bez splnění jakýchkoli procesních formalit – okamžitě pohnán k podání prohlášení o veškerém svém majetku s přímou hrozbou trestní sankce, nebude-li prohlášení o majetku pravdivé nebo úplné. Exekuční řád dokonce ukládá pod hroz- bou pořádkové pokuty povinnost omezeného prohlášení o majetku povinného každé osobě. Proč by tuto povinnost neměl mít advokát?

Hlavním účelem služeb advokáta je ochrana zájmů klienta právní cestou, advokát poskytuje své služby na základě požadavků, respektive po- kynů klienta. Ty však nemohou být absolutní a ad- vokát nemůže při plnění pokynů klienta porušovat zákony. Zároveň však nesmí jednat proti zájmům klienta. Musí se však jednat o takové zájmy kli- enta, jejichž prosazení nekladou právní předpisy překážku. V rámci trestního i jiného deliktního (veřejného i soukromého) práva nic nezakazuje obžalovanému (nebo jinak postavenému – pode- zřelému ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu, stejně jako v civilním procesu žalovanému – dlužníkovi) lhát, vymýšlet si a kla- mat soud a všechny ostatní. Advokát – přirozeně v mezích stavovské etiky a vlastního svědomí – může tímto způsobem zájmy klienta prosazovat také. Jiná je ovšem situace, kdy by měl být na zá- kladě pokynu klienta a v jeho zájmu prosazen zá- jem, jenž je v přímém rozporu s právními předpisy

– zde konkrétně s povinností advokátova klienta učinit pravdivé a úplné prohlášení o majetku (tuto povinnost lze nepochybně pokládat za výjimeč- nou vzhledem k postavení povinného v exekuč-

ním řízení, které se podobá pozici obžalovaného v trestním řízení, dokonce s ohledem na zvyšo- vání účinnosti exekučního řízení může být mnohdy i horší). Bylo by zvláštní, kdyby měl klient mít tuto povinnost stanovenu pod hrozbou trestní sankce pro případ jejího nesplnění a kdyby advo- kát měl – v zájmu klienta – mít možnost odmít- nout vedle jiných osob s poukazem na svou po- vinnost mlčenlivosti totožné údaje o majetku klienta sdělit. Tím totiž nejedná v zájmu klienta, neboť zájem klienta (nesdělit požadované údaje) je v rozporu se zákonem, jenž mu ukládá povin- nost údaje soudu sdělit. Advokát tedy ani nemůže být nástrojem porušení práv klienta na právní po- moc nebo na ochranu soukromí, neboť s ohle- dem na svou situaci právo na soukromí sám nemá a právo na právní pomoc poskytovanou kli- entem mu zůstává nedotčeno.

Opačný přístup by mohl vést k velmi nežádou- cím situacím. Zoufalý povinný hledající poslední šanci jak znemožnit postižení svého majetku ještě před nařízením exekuce (aby se vyhnul hrozbě ne- platnosti právních úkonů po jejím nařízení podle exekučního řádu) by mohl předat správu veške- rého svého majetku do rukou svého právního zá- stupce s tím, že by mu – neomezován ještě zá- kony – uložil, aby neprodleně při správě tohoto majetku provedl právní úkony, jimiž by se jemu sa- motnému zamlžilo povědomí o stavu a povaze vlastního majetku. Takový povinný by pak mohl při předvolání k podání prohlášení o svém majetku soudu sdělit jen to, že ke dni předání správy advo- kátovi měl ten a ten majetek, ale že neví, zda ho má ještě v tomto okamžiku – nedopustil by se tím žádného porušení trestního zákona a zřejmě ani exekučního řádu (zákaz platí pro povinného, niko- liv pro jeho právního zástupce). Možnost uspoko- jení oprávněného by byla zcela zničena.

Jakkoli je uvedená situace absurdní a jistě nelze advokáty podezírat z takového ochotného ničení exekucí, představuje tato situace velmi účinnou možnost jak při prosazování nenarušitel- nosti advokátní mlčenlivosti chránit zájem klienta

– povinného až do poslední chvíle proti oprávně- ným zájmům dosud neuspokojeného věřitele.

Povinný má jedinečnou možnost, jak své soukromí chránit – zaplatit vymáhanou částku. Tím získá v plném rozsahu zpět jak právo na soukromí, tak právo na mlčenlivost svého advo- káta.

Úkolem advokáta je chránit zájmy svého kli- enta všemi dostupnými prostředky. K nim přiro- zeně slouží povinnost mlčenlivosti, která zaru- čuje, že na advokáta nebude žádnými státními orgány (i exekutor je svým způsobem osobou vy- konávající z pověření státu ve svém úřadu veřej- nou moc) vykonávat nátlak, v jehož důsledku by mohl být poškozen jeho klient. To je však možné jen tehdy, jestliže jde o klienta, který se právní pomocí advokáta domáhá ochrany dovoleným způsobem, bez porušování právních předpisů. Pokud je jeho klientem povinný, jenž nerespek- tuje vykonatelné rozhodnutí soudu (nebo jiný exekuční titul), nemůže se povinnosti mlčenli- vosti domáhat, jestliže by tímto mlčením napo- máhal k porušování povinností svého klienta a k uchování protiprávního stavu (utajení majetku klienta podléhajícího prohlášení o majetku). Ve všech ostatních případech (včetně toho, kdyby měl podezření, že ze strany exekutora dochází při exekuci k porušování zákonů) se na povinnost mlčenlivosti může odvolat. Uvedená povinnost se totiž týká jen případu, kdy se na advokáta obrací exekutor pověřený soudem k provedení exekuce (zřejmě až praxe vyřeší význam právní moci usne- sení soudu o pověření exekutora provedením exekuce, osobně se domnívám, že údaje je mož- no exekutorovi sdělit již před právní mocí pověřu- jícího usnesení, ale úkony vyplývající z těchto údajů je možno vykonat až po jeho právní moci, tedy nejdříve v souvislosti s vydáním exekučního příkazu exekutorem).

Exekutor musí advokátovi doložit své pověření k provedení exekuce (usnesení soudu) a musí prokázat, že požaduje tyto údaje v souvislosti s prováděním exekuce, aniž by musel doložit způsob exekuce, který zvolí nebo o němž uva- žuje. Údaje musí být sděleny bez zbytečného od- kladu, jinak odpovídají oprávněnému a exekuto- rovi za vzniklou škodu.

Povinnost součinnosti se netýká jen prolo- mení povinnosti mlčenlivosti advokátů a jiných profesí. Týká se i ústavně zaručeného listovního tajemství (ve smyslu článku 13 Listiny základních práv a svobod, jenž umožňuje zásah do tohoto práva zákonem), když příslušné údaje má povin- nost exekutorovi na požádání sdělit jak pošta, tak provozovatel telekomunikačních služeb. V tomto směru však o ústavnosti opatření nemůže být žádných pochyb.

Účelem prolomení advokátní mlčenlivosti je poskytnutí účinné možnosti postihu majetku po- vinného; její realizací v oprávněných případech

nedochází k porušení ústavně zaručených práv zúčastněných osob. Naopak, setrváváním na pří- liš rigorózním výkladu advokátní mlčenlivosti by mohlo dojít k poškození základního lidského práva – práva oprávněných na ochranu jejich vlastnického práva. Tohoto nebezpečí je třeba se důsledně vyvarovat. Tohoto obecného cíle by si měl být vědom při zastupování zájmů svých kli- entů, zájmů svých i zájmů stavovských každý ad- vokát.

Autor je učitelem na Právnické

fakultě UK v Praze.

ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O PŘEVODU VLASTNICTVÍ K NEMOVITOSTI

Xxx. XXXXXXX XXXXX

Již delší čas je v rozhodovací praxi soudů, i právní literatuře, spornou otázka odstranění (pří- padně zániku či zrušení) věcněprávních účinků kupní smlouvy o převodu nemovitostí v případě, že již byly založeny (tj. došlo k modu – vkladu do katastru nemovitostí) a prodávající od kupní smlouvy po právu odstoupil.

Podstatou sporu je otázka, zda zrušením smlouvy s účinky ex tunc v důsledku odstoupení od smlouvy, se zrušují pouze obligačněprávní účinky smlouvy nebo dochází se zrušením obli- gačněprávních účinků zároveň ke zrušení věcně- právních účinků smlouvy.

Celý problém lze shrnout takto: Zůstává ku- pující vlastníkem nemovitosti, bylo-li po právu odstoupeno od kupní smlouvy, na zá- kladě které byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí? Mohou trvat věcněprávní účinky kupní smlouvy o převodu nemovitosti, založené modem, neexistuje-li (byl zrušen) titul?

Vyřešení této otázky je určující pro zjištění právních následků odstoupení od kupní smlouvy o převodu nemovitosti a způsobu uplatnění ná- roků ze zrušené smlouvy.

Účelem tohoto článku je proto vymezit první instituty, které se dané problematiky dotýkají, vy- jádřit se k řešení navrženém v dosud nejkom- plexnějším rozboru problému, práci autorů J. Mi- keše a X. Xxxxxxx: Odstoupení od smlouvy ve vztahu ke kupní smlouvě o převodu nemovitostí (Právní rozhledy č. 7/2000, s. 283 a násl.), a dále pokusit se navrhnout vlastní řešení sporné otázky a způsob uplatnění nároků ze zrušené smlouvy s přihlédnutím k tomuto řešení.

I. VYMEZENÍ POJMŮ

Nejdříve je třeba zkoumat povahu kupní smlouvy o převodu nemovitosti a zmínit proto roz- díl mezi konsensuálními smlouvami a smlouvami reálnými, v této souvislosti pojednat o doktrině o ti-

tulu a modu a definovat pojmy účinnost smlouvy, zrušení smlouvy a odstoupení od smlouvy.

Smlouvy je možno třídit z různých hledisek. Pro tuto práci je podstatné kritérium třídění z hle- diska okamžiku vzniku smlouvy. Podle tohoto hlediska se v právní teorii smlouvy třídí na kon- sensuální a reálné.

1. Smlouvy konsensuální

Podle učebnice občanského práva hmotného

(1) se konsensuálními smlouvami realizuje kauza smlouvy, tj. nastává její zamýšlený účel již samým uzavřením smlouvy. Tak je tomu např. při koupi movité věci, při níž bylo ve smyslu § 133 odst. 1

o. z. ujednáno, že vlastnictví prodané věci pře- chází samým uzavřením smlouvy.

Podle mého názoru není, na rozdíl od stano- viska ve zmíněné práci, ke kvalifikaci smlouvy jako konsensuální zapotřebí, aby byla kauza smlouvy realizována již samým uzavřením. Ve shora uvedené práci je jako příklad použita situ- ace, kdy bylo ujednáno, že vlastnictví prodané věci přechází okamžikem uzavření smlouvy. Kau- zou je však v tomto případě nejen převod vlast- nictví, ale i úplatnost převodu, tj. zaplacení kupní ceny, a to rozhodně nemusí být realizováno sa- mým vznikem smlouvy.

Pro vznik konsensuálních smluv tedy není re- alizace kauzy podstatná, konsensuální smlouvy vznikají podle mého názoru dosažením zákonem předepsaného konsensu.

2. Smlouvy reálné

I v případě reálných smluv je k jejich vzniku za- potřebí smluvního konsensu. Ten však sám o sobě ještě vznik reálných smluv nepůsobí. K jejich vzniku je třeba, aby nastala ještě další právní skutečnost, např. poskytnutí věci (1, str. 84). Podle nyní platného občanského záko- níku je reálnou smlouvou např. smlouva o půjč- ce.

3. Rozdíl mezi smlouvami konsensuálními a reálnými

Rozdíl mezi smlouvami konsensuálními a reál- nými tedy tkví v tom, že smlouvy konsensuální vznikají dosažením konsensu, zatímco u smluv reálných nepostačuje konsensus, ale vznikají až poté, kdy dojde k další, zákonem stanovené, skutečnosti.

4. Právní účinky, účinnost smlouvy

V okamžiku vzniku smlouvy je smlouva platná, to jest platně vznikl titul způsobilý založit závaz- kový právní vztah. To, že vznikla smlouva a je platná, neznamená však bez dalšího, že z ní vzniká závazkový právní vztah. Ke vzniku závazko- vého právního vztahu je nutné, aby smlouva byla nejen platná, ale i účinná. Z neúčinné smlouvy nevzniká závazkový právní vztah. Smlouva je účinná okamžikem svého vzniku, pokud není účinnost odložena již od okamžiku vzniku a plat- nosti smlouvy v důsledku odkládací podmínky, vá- zanosti na uplynutí stanovené doby nebo se její účinnost váže na rozhodnutí státního orgánu (§ 47

o. z. v současnosti obsolentní).

K ukončení účinnosti smlouvy může dojít v dů- sledku splnění rozvazovací podmínky, uplynutí stanovené doby nebo v důsledku rozhodnutí stát- ního orgánu.

Nejčastějšími případy ukončení účinnosti smlouvy jsou však bezpochyby situace, kdy všechny pohledávky a závazky, které tvořily ob- sah závazkového právního vztahu vzniklého ze smlouvy, zaniknou (např. splněním). Zánik účin- nosti smlouvy je třeba přísně odlišovat od zániku či zrušení smlouvy.

Účinnost smlouvy znamená tolik, že závaz- kový právní vztah ze smlouvy vzniklý a jeho obsah

– jednotlivé pohledávky a závazky – jsou právně vynutitelné, tj. působí právní účinky.

Obligačněprávní účinky smlouvy je možno proto definovat shodně jako účinnost smlouvy,

tedy tak, že jednotlivé pohledávky a závazky tvo- řící obsah závazkového právního vztahu vznik- lého ze smlouvy jsou právně vynutitelné – působí právní účinky.

Věcněprávní účinky jsou právní účinky, které jsou spojeny s existencí věcných práv. Věcná práva jsou absolutními, tj. vůči všem působícími, právy, jejichž předmětem je věc hmotná nebo právo, jehož předmětem je věc hmotná. Věcně- právní účinky jsou proto souborem zákonem sta- novených a chráněných práv a povinností spoje- ných s předmětem věcného práva, jejichž nositelem je subjekt, kterému věcné právo náleží. Vlastnické právo je vzhledem ke shora uve-

dené definici nepochybně právem věcným.

Ke vzniku věcněprávních účinků smlouvy do- chází, když v důsledku určité právní skutečnosti, která způsobuje splnění závazku ze smlouvy, do- chází k zániku věcného práva náležícího jed- nomu subjektu a zároveň ke vzniku téhož věc- ného práva jinému subjektu. Věcněprávní účinky smlouvy nastávají v okamžiku, ke kterému nabývá nový subjekt věcné právo.

Okamžik zániku věcného práva jednoho sub- jektu a vzniku věcného práva jinému subjektu se nazývá přechodem (v případě zákonem předvídané skutečnosti) nebo převodem (v pří- padě smlouvy) práva. Přechod nebo převod věcného práva je též někdy označován jako translace.

Translačními účinky je označován okamžik, ke kterému je dovršen proces převodu (pře- chodu) věcného práva tak, že věcné právo ná- leží jinému subjektu, tj. subjekt, ze smlouvy za- vázaný provést úkony směřující ke vzniku právní skutečnosti způsobující převod věcného práva, splní svůj závazek a nadto, tato právní skuteč- nost nastane. Translační účinky proto spadají v jeden okamžik se vznikem věcněprávních účinků.

5. Doktrína o titulu a modu

Nabývání vlastnictví na základě smlouvy (pře- vod vlastnického práva) je v českém právním

řádu upraveno (s výjimkou dohod u věcí movitých a nemovitostí neregistrovaných katastrálním úřa- dem § 133 odst. 3 o. z.) dvojfázovým způsobem. Smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem (titulem) převodu vlastnického práva, sama o sobě však převod vlastnického práva nepůsobí. Smlouva má tedy pouze účinek obligační (závazkový) a zavazuje zcizitele toliko k tomu, aby vlastnictví věci na na- byvatele převedl. Zcizitel, aby splnil svůj závazek převést vlastnictví na nabyvatele, je povinen se chovat tak, aby došlo k modu, který je zákonem

uznaným způsobem převodu vlastnictví.

Vlastnické právo pak přechází a zcizitel splní svůj závazek až provedením modu. Translační (pře- vodní) účinek tedy nastává provedením modu, tj. právního způsobu nabytí vlastnictví. Od okamžiku vzniku translačního účinku vznikají i věcněprávní účinky, tj. subjekt nabyl věcné právo.

Věc je však poněkud komplikovaná (s výjimkou případů dohody u věcí movitých a nemovitostí ne- registrovaných katastrálním úřadem § 133 odst. 3

o. z.) tím, že k převodu vlastnického práva ne- stačí, aby prodávající provedl zákonem požado- vané úkony směřující k převodu vlastnického prá- va. Aby k převodu vlastnického práva došlo, musí buď kupující poskytnout součinnost (věc převzít) nebo musí nastat další zákonem stanovená sku- tečnost, do jisté míry nezávislá na vůli prodávají- cího (vklad práva provedený katastrálním úřa- dem). Závazek prodávajícího je tedy splněn až v okamžiku provedení modu, přičemž modus ne- provádí prodávající.

V případě převodu vlastnictví k movitým vě- cem (nedohodnou-li strany jinak) je modem pře- vzetí věci nabyvatelem. V případě převodu vlast- nictví nemovitosti je modem vklad vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí (strany nemohou dohodnout odchylnou úpravu). Z uvedeného je zřejmé, že v případě reálných smluv je další úkon (např. předání věci) podmín- kou vzniku smlouvy a nestačí samotný konsen- sus stran. Naopak při smlouvách o převodu vlast- nictví je smlouva uzavřena a vzniká konsensem (jde tedy o smlouvy konsensuální) a další úkon je

nezbytný pro založení věcněprávních účinků, tj. k nabytí vlastnictví kupujícím. Neprovedení modu tak není podmínkou platnosti nebo účinnosti smlouvy, ale porušením závazku.

Kupní smlouva o převodu nemovitosti je proto platná a účinná, pokud není její účinnost odlo- žena odkládací podmínkou apod., okamžikem svého vzniku. Účinnost kupní smlouvy o převodu nemovitosti nevzniká až naplněním modu (pře- vzetím, vkladem práva).

6. Povaha kupní smlouvy o pŭevodu nemovitosti

Kupní smlouva o převodu nemovitosti je tedy nepochybně smlouvou konsensuální, tj. vzniká a je účinná (pokud není účinnost odložena od- kládací podmínkou) v okamžiku dosažení kon- sensu. Vlastnické právo na základě kupní smlou- vy vzniká až v důsledku další právní skutečnosti – provedením modu, v daném případě vkladem do katastru nemovitostí.

Z tohoto pohledu je v případě kupní smlouvy o převodu nemovitosti poněkud zavádějící hovo- řit o věcněprávních účincích smlouvy. Smlouva věcněprávní účinky nezakládá, je titulem k pro- vedení modu. Provedením modu je jednak spl- něn závazek prodávajícího ze smlouvy převést vlastnické právo a dále vznikají věcněprávní účinky. Věcněprávní účinky tak zakládá až mo- dus, k jehož provedení je kupní smlouva záko- nem stanovenou podmínkou.

Nelze však oddělovat od sebe titulus a mo- dus, smlouvu a provedení vkladu, neboť bez plat- ného a účinného titulu nelze provést modus (vklad vlastnického práva) a nemůže vzniknout vlastnické právo. Vlastnické právo tak nemůže vzniknout, jestliže by byl proveden modus bez ti- tulu nebo naopak by existoval titul a nebyl by pro- veden modus. V tomto ohledu je zajímavá xxxxxx- tura k obecnému zákoníku občanskému z roku 1811: „Knihovní převod bez platného titulu... má hmotněprávní účinnost jen, jsou-li splněny veš- keré podmínky, jež předepisuje občanský zákon pro zamýšlenou a chtěnou změnu.“ (2, str. 13).

Těmito podmínkami předepsanými zákonem je však právě existence platného a účinného titulu. Z výše uvedeného vyplývá, že titulus a modus jsou vzájemně provázány, a to mj. tak, že prove- dení modu není samostatnou, od smlouvy odtr- ženou právní skutečností, ale je způsobem spl-

nění smluvního závazku jedné ze stran.

Lze shrnout, že bez existence kupní smlouvy o převodu nemovitosti (titulu) nelze vlastnictví k nemovitosti nabýt, a vkladem, který byl prove- den bez smlouvy, nemůže vlastnictví vzniknout.

7. Zánik (zrušení) smlouvy

Při zániku nebo zrušení smlouvy dochází k zá- niku či zrušení smlouvy jako právního důvodu (ti- tulu) vzniku celého závazkového právního vztahu, a to s účinky ex tunc nebo ex nunc.

Zrušením nebo zánikem smlouvy (právního důvodu vzniku závazkového právního vztahu) za- niká závazkový právní vztah a jeho obsah, tj. jed- notlivé závazky a jim korespondující pohledávky, nikoliv v důsledku ztráty právních účinků jednotli- vých závazků, ale v důsledku neexistence závaz- kového právního vztahu.

8. Odstoupení od smlouvy

V oblasti úpravy provedené občanským záko- níkem je odstoupení od smlouvy právním úko- nem jedné smluvní strany, učiněným výslovně a adresovaným druhé smluvní straně, směřujícím ke zrušení smlouvy, který vyvolává právní účinky (to jest zrušení smlouvy od počátku) okamžikem, ve kterém této druhé straně dojde. Odstoupení od smlouvy je případem zrušení smlouvy s účinky zrušení smlouvy (titulu) ex tunc, titul je tedy zru- šen k okamžiku svého vzniku a po odstoupení od smlouvy nelze uvažovat o její existenci.

O relevantní odstoupení od smlouvy půjde ovšem jen tehdy, jestliže zákon nebo dohoda účastníků dává smluvní straně možnosti tako- vého odstoupení [§ 48 odst. 1) o. z.]. Přitom do- hoda, zakládající možnost odstoupení, může být uzavřena buď současně se smlouvou (která mezi

účastníky závazkový vztah založila), nebo může být uzavřena později. V obou těchto případech nesmí být dohoda, zakládající možnost odstou- pení, v rozporu se zákonem (s jeho kogentním ustanovením), zákon obcházet, nebo se příčit dobrým mravům (§ 39 o. z.).

II. POLEMIKA S ŘEŠENÍM NAVRŽENÝM V PRÁCI X. XXXXXX

A X. XXXXXXX

1. Shrnutí obsahu práce

V právní literatuře byla celá problematika nej- obšírněji a nejdůkladněji zhodnocena v práci autorů X. Xxxxxx a X. Xxxxxxx: Odstoupení od smlouvy ve vztahu ke kupní smlouvě o převodu nemovitostí (Právní rozhledy č. 7/2000, s. 283 a násl.). (3).

Podle tohoto právního názoru je brána důsled- ně v úvahu dvojfázovost nabytí vlastnického práva ohledně nemovitostí (doktrína titulu a modu), kte- rou byl nahrazen konsensuální princip, neboli že došlo k oddělení obligačněprávních účinků smlouvy od jejích věcněprávních účinků. Podle tohoto řešení dojde-li po právu k odstoupení od smlouvy, má toto odstoupení pouze vliv na obli- gačněprávní účinky smlouvy. Konkrétně to zna- mená, že smlouva a s ní spojená práva a povin- nosti se ruší, resp. zanikají, a to od samého počátku.

Jiný právní stav však podle tohoto řešení exis- tuje u věcněprávních účinků smlouvy. Ty odstou- pením od smlouvy nezanikají a přetrvávají na- dále. Došlo-li tedy k odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti, pak zrušení smlouvy se nedotýká intabulačního aktu příslušného správ- ního orgánu. Lze uvažovat, že k odklizení věcně- právních účinků může dojít podle zásad o bez- důvodném obohacení až následně, a to dvojím způsobem:

– v případě, že odstoupení od smlouvy se mezi stranami nestalo sporným, soluční smlou- vou mezi kupujícím a prodávajícím, která by pod- léhala vkladu do katastru nemovitostí (s tím, že

vlastnické právo by prodávající nabyl zpět až vkladem této soluční smlouvy, s účinky vkladu ke dni podání návrhu na vklad podle soluční smlouvy)

– v případě, kdy nedošlo k uzavření soluční dohody nebo odstoupení se stalo mezi stranami sporným, navrhují autoři řešení, podle kterého by převodci nezbylo, než podat žalobu (na rozdíl od dosavadní právní praxe), jejíž petit by měl znít na plnění. Obsahem takového petitu by byl požada- vek převodce, aby nabyvatel byl povinen tuto ne- movitost vydat převodci a povinen strpět zápis vlastnického práva převodce do katastru nemovi- tostí.

Právní mocí tohoto rozsudku na plnění, ve kte- rém by soud vyřešil jako předběžnou otázku, zda bylo odstoupeno po právu, neboli zda skutečně odpadl právní důvod plnění, by došlo k založení vlastnického práva převodce. Tato skutečnost by byla následně vyznačena v katastru nemovitostí záznamem.

2. Polemická část

a) s právním ŭešením

Autoři práce vycházejí z úvahy, že obsahem závazkového právního vztahu vzniklého z kupní smlouvy je závazek prodávajícího převést na ku- pujícího vlastnické právo a tomu korespondující závazek kupujícího zaplatit za tento převod vlast- nického práva kupní cenu.

V případě zrušení kupní smlouvy s účinky ex tunc dojde ke zrušení obligačněprávních účinků smlouvy a stranám vznikne povinnost vrátit plnění ze zrušené smlouvy. Kupujícímu vznikne nárok na vrácení zaplacené kupní ceny a prodávajícímu nárok na převod vlastnického práva.

Jádro problému pravděpodobně tkví v nekom- plexním výkladu vztahu titulu a modu. Autoři řeší, jakým způsobem může prodávající, v případě spo- ru, dosáhnout toho, aby došlo k převodu vlast- nického práva zpět na prodávajícího. Předpoklá- dají, že věcněprávní účinky založené modem (intabulačním aktem) trvají i po zrušení smlouvy, jako titulu pro provedení modu.

Tento závěr však je sporný. Jednak autoři ne- kvalifikují kupní smlouvu jako smlouvu konsensu- ální, a dále, pomíjejí vázanost titulu a modu a fakt, že smlouva je zrušena k okamžiku svého vzniku. Jestliže je titul zrušen k okamžiku svého vzniku, nelze uvažovat o tom, že by jednotlivé zá- vazky titulem založené zanikly před odstoupením v důsledku ztráty své účinnosti, např. splněním – v daném případě provedením modu. Existence modu (jak bylo vyloženo výše) je možná pouze při současné existenci titulu. V případě odstoupení od smlouvy nedochází k zániku účinnosti smlou- vy, nýbrž ke zrušení smlouvy k okamžiku jejího vzniku. Je proto nesporné, že titul neexistuje a nelze uvažovat o právních účincích modu (spl- něného závazku ze smlouvy), tj. vkladu práva do katastru nemovitostí, které by byly založeny bez smlouvy (titulu).

Domnívám se, že zavádějící pohled na celý problém vyvolává fakt, že modus, v případě kupní smlouvy o převodu nemovitosti, není prováděn stranami, nýbrž třetím subjektem – katastrálním úřadem, tj. prodávající řádně splní svůj závazek v okamžiku, kdy katastrální úřad rozhodne o vkla- du vlastnického práva na kupujícího.

Provedením rozboru situace při kupní smlouvě o převodu movité věci zjistíme, že kupní smlouva je titulem a převzetí věci kupujícím modem. Přesto způsob uplatnění nároku není sporný. Po- kud bychom totiž přijali názor autorů článku, pak po odstoupení od smlouvy by byly zrušeny obli- gačněprávní účinky a žaloba prodávajícího by směřovala k tomu, aby soud vyslovil ztrátu účinků modu a založil vlastnické právo prodávajícího, který by tak získal titul pro požadavek v petitu – povinnost kupujícího vydat věc. Způsob uplatnění nároku prodávajícím (žaloba na vydání věci) by tak byl z procesního hlediska stejný jako kdyby bylo vycházeno z právního názoru, že odstoupením od smlouvy je zrušen titul a bez titulu nemůže existo- vat (působit právní účinky) modus, tedy prodáva- jící je vlastníkem a kupující, od okamžiku účin- nosti odstoupení, neoprávněným držitelem.

Jsem toho názoru, že v praxi je žalováno podle posléze uvedeného řešení.

b) se způsobem uplatnění nároků ze zrušené smlouvy

Vzhledem k zaujatému právnímu názoru autoři článku logicky řeší problém, jak může prodávající dosáhnout provedení modu nebo jiné právní sku- tečnosti modus nahrazující, která způsobuje vznik vlastnického práva.

Navrhují žalobu na plnění, podle které by bylo rozsudečným výrokem kupujícímu uloženo vydat nemovitost prodávajícímu a strpět zápis vlastnic- kého práva prodávajícího do katastru nemovi- tostí, a to formou záznamu.

– petit na vydání nemovitosti

Předně vzbuzuje rozpaky požadavek petitu na vydání nemovitosti. Autoři článku zřejmě nachá- zejí analogii v restitučních předpisech, avšak tyto měly povahu speciálních norem směřujících k nápravě kvalifikovaným způsobem vzniklých křivd. Soudní praxe již v minulosti přesvědčivým a správným způsobem prokázala, že v případě uplatnění práva k nemovitosti musí petit znít na vyklizení.

– petit na povinnost strpět zápis do katastru nemovitostí

Další část petitu, tj. povinnost kupujícího str- pět zápis do katastru nemovitostí, je opřena o ten právní důvod, že soud vyřeší jako předběžnou otázku, zda bylo odstoupeno po právu, neboli zda skutečně odpadl právní důvod k plnění. Vy- řešením této otázky by podle autorů došlo k za- ložení vlastnického práva žalobce (prodávají- cího).

Podle autorů by tak došlo ke vzniku vlastnic- kého práva žalobce (prodávajícího) na základě soudního rozhodnutí s právními účinky ke dni právní moci soudního rozhodnutí. Touto úvahou ovšem autoři nepopírají zásadu „bez titulu není modu“.

Podle mého názoru nelze za platné právní úpravy najít jiný podklad pro soudní rozhodnutí, kterým by bylo založeno vlastnické právo pro- dávajícího, než ten, že modus (na základě kte- rého kupující nabyl vlastnické právo) pozbyl práv- ních účinků, neboť absentují podmínky pro jeho

existenci. Vlastnictví lze nabýt rozhodnutím stát- ního orgánu pouze v zákonem vymezených pří- padech (vyvlastnění, přikázání věci při zrušení podílového spoluvlastnictví apod.). Případ zru- šení právních účinků modu mezi ně rozhodně nepatří. Jestliže je konstatováno, že zrušením právních účinků modu zaniká vlastnické prá- vo kupujícího, pak se vlastnictví prodávající- ho obnovuje ze zákona a nevzniká soudním rozhodnutím.

Autoři článku vzhledem k zaujatému výcho- disku nacházejí řešení v tom smyslu, že již soud zjistí zánik vlastnického práva kupujícího a založí vlastnické právo prodávajícího, z toho důvodu, že zákon neposkytuje prodávajícímu jiný titul (kon- krétně jiný než smluvní nárok na převedení vlast- nického práva), kterým by se mohl domáhat pro- vedení modu, tj. zápisu do katastru nemovitostí. Prodávající by totiž jinak musel žalovat tak, aby byl katastrální úřad nucen svým konstitutivním ak- tem na něj převést vlastnictví a k takovéto žalobě v platném právním řádu neexistuje titul (nelze ža- lovat na uzavření kupní smlouvy, podle které by kupující prodal nemovitost zpět prodávajícímu apod.).

III. NÁVRH ŘEŠENÍ

Podle mne, pokud jedna ze stran odstoupí od kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitosti, dojde ke zrušení smlouvy (titulu), a to s účinky ex tunc. To znamená, že titul odpadl k okamžiku svého vzniku a lze konstatovat, že na- stává stav, kdy titul jakoby nikdy neexistoval. Nelze proto vůbec uvažovat o závazkovém práv- ním vztahu, který by kdy vznikl z titulu, ani o tom, že by tento závazkový právní vztah kdy působil právní účinky.

Provedení modu je pouze jeden z případů zá- niku jednotlivého závazku ze smlouvy, a to splně- ním. Odstoupením od smlouvy je smlouva zru- šena od počátku, k okamžiku svého vzniku, a proto nelze dovozovat, že by některý ze zá- vazků (smlouvou založených) zanikl splněním po- zději, po vzniku smlouvy.

Je tomu tak také proto, že kupní smlouva je smlouvou konsensuální a vklad není podmínkou vzniku smlouvy. Vklad práva je pouze další, záko- nem stanovenou a na existenci smlouvy vázanou právní skutečností způsobující převod vlastnic- kého práva.

Po odstoupení od smlouvy provedeném po právu nelze uvažovat o existenci věcněprávních účinků zrušené smlouvy. Věcněprávní účinky byly založeny intabulačním aktem (modem), kte- rého se odstoupení od smlouvy, na rozdíl od ná- zoru uvedeného v článku, dotýká, neboť jak již bylo zdůvodněno výše, bez titulu nemůže modus (jako sice splněný, ale neexistující závazek) za- kládat právní účinky.

Dále, jak již bylo uvedeno, dochází k situaci, kdy jedna složka vztahu titulus – modus neexis- tuje. Jak bylo již výše vyloženo, pouze současná existence titulu i modu zakládá vznik vlastnic- kého práva.

IV. ZPŮSOB UPLATNĚNÍ PRÁVA PRODÁVAJÍCÍM

Při praktickém řešení situace, kdy prodávající odstoupí od kupní smlouvy o převodu nemovi- tosti, nelze opomíjet fakt, že odstoupením od smlouvy se tato zrušuje od počátku. V důsledku toho je třeba vzniklý stav (zrušení smlouvy k oka- mžiku vzniku) posuzovat zpětně, to jest nepřihlí- žet k tomu, že existoval titul nebo závazkový právní vztah tímto titulem založený. Jestliže tedy neexistuje titul, není možno uvažovat o převodu vlastnického práva modem, když modus (vklad) má věcněprávní účinky jen tehdy, existuje-li titul. Odstoupením od smlouvy o převodu nemovi- tosti proto dochází k obnovení vlastnického práva prodávajícího ze zákona. Z hlediska čin- nosti katastrálního úřadu se ve smyslu § 7 odst. 1, zák. č. 265/1992 Sb., práva uvedená v § 1 odst. 1 (mj. vlastnické právo k nemovitostem), která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem ve ve- řejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracová-

ním, zapisují záznamem.

Vzhledem k závěru, že v důsledku odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti dochází k ob- novení vlastnického práva prodávajícího ze zá- kona, bude katastrální úřad povinen provést zá- pis vlastnického práva pro prodávajícího záznamem.

– je-li nesporné, že bylo odstoupeno po právu Pokud není mezi stranami sporné, že k od- stoupení od kupní smlouvy o převodu nemovi- tosti došlo po právu, je třeba o tom katastrálnímu úřadu předložit doklad, na základě kterého by byl proveden záznam o zápisu vlastnického práva pro prodávajícího. Protože zákon, ve smyslu § 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., nestanoví o jakou listinu by mělo jít, je takovou listinou souhlasné prohlášení účastníků zrušené smlouvy. Z tohoto prohlášení musí nesporně vyplývat, k jaké změně práva došlo, na základě jakých právních skuteč- ností, s odkazem na příslušné ustanovení záko- na, které vznik, změnu nebo zánik práva zakládá. Podpisy účastníků musí být úředně ověřeny. Dále je k tomuto prohlášení nezbytné předložit písemné odstoupení od smlouvy a z prohlášení musí vyplývat nespornost toho, že bylo odstou- peno po právu. Zánik vlastnického práva kupují- cího je totiž závislý na právní události (odstoupení a doklad o tom, že odstoupení se dostalo do sféry dispozice adresáta) a lze-li tuto právní udá- lost doložit listinou, pak dle § 36 odst. 4 vyhl. č. 190/1996 Sb. musí být prohlášení touto listi-

nou doloženo. (2)

– je-li sporné, že bylo odstoupeno po právu

Jestliže je mezi stranami sporné, zda došlo k odstoupení od kupní smlouvy o převodu nemo- vitosti po právu a kupující nemá nemovitost v držbě, musí se prodávající domáhat žalobou, aby bylo určeno, že je vlastníkem nemovitosti.

Pokud má kupující nemovitost v držbě stačilo by zřejmě, aby petit žaloby zněl na plnění – vykli- zení nemovitosti (když soud by otázku vlastnictví posuzoval jako předběžnou).

Podle mého názoru je však i v případě, že má kupující nemovitost v držbě, třeba žalovat nejen na vyklizení nemovitosti, ale i na určení vlastnictví prodávajícího, neboť k záznamu práva dochází sice na základě skutečnosti nastalé ze zákona, avšak prodávající bude muset zánik vlastnického práva kupujícího a obnovení svého vlastnického práva prokázat rozsudkem, v jehož výrokové části nebude výslovně uvedeno, že je vlastníkem přesně specifikované nemovitosti. Tento fakt by mohl působit problémy v činnosti katastrálního úřadu.

V. ZÁVĚR

Jsem si vědom, že toto řešení přináší mnohá úskalí, např. fakt, že kupující je vlastníkem nemo- vitosti do účinnosti odstoupení – oslabení ochra- ny dobré víry třetích osob v zápisy v katastru ne- movitostí, neposkytnutí ochrany třetím osobám, které nabyly nemovitost od kupujícího v dobré víře nebo právní následky vyplývající z omezení práv vlastníka, odpovědnost za škodu apod. Nic- méně tyto problémy pramení z faktu, že odstou- pením se zrušuje smlouva s účinky ex tunc, když na nevhodnost této úpravy bylo již v minulosti ně- kolikrát poukázáno.

VI. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

1) Učebnice Občanské právo hmotné, sv. II. CODEX Praha 1995.

2) Xxxxxxxx, E. – Xxxxxx, P.: Zákon o zápi- sech vlastnických a jiných věcných práv k nemo- vitostem. Komentář. 1. vyd. Praha, C. H. Xxxx 1996

3) Xxxxx X., Xxxxxxx J.: Odstoupení od smlou- vy ve vztahu ke kupní smlouvě o převodu nemo- vitostí (Právní rozhledy č. 7/2000, s. 283 a násl.).

Autor je advokátem v Praze.

K ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O PŘEVODU NEMOVITOSTI

Xxx. Xxx. XXXX XXXXXX

Právní úprava odstoupení od smlouvy se v na- šem občanském zákoníku nezměnila od roku 1964, kdy tento zákoník vstoupil v účinnost. Je tomu tedy bezmála již 40 let, co se od smlouvy odstupuje podle shodné právní úpravy. Jelikož odstoupení od smlouvy je v právní praxi využí- váno poměrně často, nejedná se o nijak výji- mečné případy a dalo by se očekávat, že za tu dobu dojde ke sjednocení právního názoru na otázku, jaké jsou právní důsledky situace, kdy dojde k odstoupení od smlouvy o převodu ne- movitostí.

Ve skutečnosti je tato otázka stále předmětem sporů a diskusí, o čemž svědčí nejen článek XXXx. Xxxxxxxx Xxxxx v tomto čísle, ale i článek XXXx. X. Xxxxxx a JUDr. X. Xxxxxxx, na který je v článku X. Xxxxx odkazováno. Svědčí o tom ale i množství dříve publikovaných statí a názorů, i bohatá judikatura k této otázce. Shrneme-li ob- sah článků i dosud publikované judikatury k uve- dené otázce, zjistíme, že je rozporná, a při sou- časné právní úpravě nebude zřejmě nikdy vyřešena přesvědčivostí argumentů jedné ze dvou názorových front, ale pouze administrativ- ním donucením. Vzhledem k množství publikova- ných článků a rozsahu judikatury nebudu uvádět jejich výčet. Kdo chce, může si je jistě vyhledat. Přesto si dovolím určitý pohled do historie.

Již v roce 1967 vydal Nejvyšší soud stano- visko Pls 1/67, z něhož uvádím: „Jestliže smlouva o převodu nemovitosti byla již registro- vána, pak prohlášení o odstoupení od smlouvy nemá důsledky zrušení registrace. Nápravy tu lze dosáhnout registrovaným zpětným převodem a při nesouhlasu druhé strany žalobou vlastnic- kou nebo žalobou o vydání neoprávněného ma- jetkového prospěchu (jsou-li tu zároveň zákonné předpoklady podle ustanovení § 451 a násl.

o. z.). Nepostupovalo tedy správně státní notář-

ství P.-v. ve věci již registrované smlouvy o pře- vodu nemovitosti, když po pravomocném skon- čení řízení o registraci zasílalo disoluční prohlá- šení obou účastníků smlouvy, že od smlouvy odstupují, středisku geodezie k vyznačení v evi- denci nemovitostí.“

Toto stanovisko ovšem právní praxe nikdy ne- přijala zcela bezvýhradně a několikrát se o správný výklad důsledků odstoupení od smlouvy názorově střetly i Nejvyšší soud České republiky s Nejvyšším soudem federace, při- čemž vyšší soudní instance neustále rušila roz- hodnutí instance nižší, a ta se zase odmítala řídit právním názorem instance vyšší.

Názorový střet o důsledky odstoupení od smlouvy registrované státním notářstvím se po 1.

1. 1993 přeměnil v názorový střet o otázku, jaké jsou důsledky odstoupení od smlouvy o převodu nemovitostí, na jejímž základě byl povolen a pro- veden vklad do katastru. Projevoval se zejména při rozhodování krajských soudů, které jediné jsou oprávněny rozhodovat o opravných pro- středcích proti rozhodnutím katastrálních úřadů o zamítnutí vkladu. Přibližně polovina krajských soudů zastávala názor, že převedená nemovitost se má smluvně vrátit původnímu vlastníkovi a na základě takové smlouvy se má ve prospěch pů- vodního vlastníka provést vklad do katastru ne- movitostí. Druhá polovina krajských soudů zastá- vala názor, že se vracet nic nemá, a zápis vlastnického práva ve prospěch původního vlast- níka se v katastru obnoví nikoli vkladem práva, ale jeho záznamem.

Do tohoto sporu zasáhl i Vrchní soud v Praze, který přišel s kompromisním názorem. V případě dobrovolného vrácení se má provést zápis vkla- dem na základě dohody, kterou se nemovitost vrací, v případě odmítnutí dobrovolného vrácení se zápis provede záznamem na základě rozhod-

nutí soudu o určení vlastnického práva původ- ního vlastníka.

S názorem Vrchního soudu v Praze se ovšem neztotožnil Nejvyšší soud, který vyšel z argumen- tace, že pokud by se k obnovení vlastnictví pů- vodního vlastnictví vyžadovala dohoda o vrácení nemovitosti a vklad do katastru, nemohl by soud v řízení o určení vlastnictví rozhodnout, že pů- vodní vlastník je vlastníkem i bez vrácení nemovi- tosti, a to proto, že rozhodnutí soudu o určení vlastnictví nemá konstitutivní, ale pouze deklara- torní účinky. Proto konstatoval, že rozhoduje-li soud o určení vlastnictví původního vlastníka de- klaratorním rozhodnutím, má se i v případě, že strany vzájemně uznaly zánik smlouvy o převodu nemovitosti, provést zápis do katastru zázna- mem. Své stanovisko Nejvyšší soud posléze shr- nul publikováním svého stanoviska ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 44/20, které pro jeho závažnost budu citovat v plném znění:

„Odstoupením od smlouvy o převodu vlastnic- tví k nemovitosti zaniká právní titul, na jehož zá- kladě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav. Následný zápis vlast- nického práva do katastru nemovitostí má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem (§ 7 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb.).

Jednotně nejsou soudy vykládány taktéž právní důsledky odstoupení od smlouvy o pře- vodu vlastnictví k nemovitosti. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 21. 11. 1997, sp. zn. 35 Ca 55/97, vycházel ze závěru, že odstoupe- ním od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovi- tosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav; Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 5. 1994, sp. zn. 33 Ca 71/94, a Vrch- ní soud v Praze v rozsudku ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. 11 Cmo 165/96, naopak dospěly k zá- věru, že odstoupení od smlouvy má za následek pouze zrušení závazkového právního vztahu, který smlouvou vznikl, nikoli také zánik věcných práv, která vznikla vkladem do katastru nemovi- tostí podle takové smlouvy.

Při smluvním převodu vlastnického práva k ne- movitostem je právním důvodem nabytí vlastnictví (iustus titulus) smlouva a právním způsobem na- bytí vlastnictví (modus acquirendi) vklad vlastnic- kého práva podle této smlouvy do katastru ne- movitostí (srovnej § 133 odst. 2 ObčZ, § 2 odst. 2 ZápPrNe). I od smlouvy o převodu vlast- nictví k nemovitosti, podle které již byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, může její účastník odstoupit, jestliže jsou splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem nebo bylo-li to účastníky dohodnuto (§ 48 odst. 1 ObčZ). Odstoupením od smlouvy, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohod- nuto jinak, se smlouva od počátku ruší (§ 48 odst. 2 ObčZ). Tímto jednostranným adresova- ným právním úkonem zanikají účinky převodu ne- movitosti na nabyvatele a obnovuje se původní stav, tedy ze zákona se obnovuje vlastnické prá- vo převodce. Následný zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí o této skutečnosti, vzhle- dem k tomu, že k obnovení vlastnického práva převodce dochází ze zákona, nemá konstitutivní účinky a neprovádí se vkladem, resp. výmazem vkladu, ale má pouze deklaratorní účinky a pro- vádí se záznamem (§ 7 odst. 1 ZápPrNe). Tento závěr platí i v případě, že nabyvatel, dříve než do- šlo k odstoupení od smlouvy, nemovitost převedl na další osobu, a tato osoba nabyla nemovitost v dobré víře.“

Za povšimnutí zde stojí, že poslední věta sta- noviska, uvedená zde tučně, byla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek až v opraveném znění této části stanoviska. Kdo tedy najde stanovisko tak, jak bylo publikováno poprvé, tuto větu zde nenajde. Kladu na ni důraz, protože v řadě případů může mít zásadní právní význam.

Kdo by se domníval, že publikací stanoviska Nejvyššího soudu celý spor končí, mýlil by se. Do názorového střetu o význam odstoupení od smlouvy vstoupil i Ústavní soud, který není zavr- šením soustavy obecných soudů. Ve svém ná- lezu II. ÚS 77/2000 mj. uvádí: „Z právního vzta- hu vznikají práva a povinnosti, které se týkají

pouze stran tohoto vztahu. Vztah mezi smluvci, včetně odstoupení od smlouvy, se v takovém pří- padě může projevit opět jen mezi smluvci, a ne- může mít vliv na postavení třetích osob, které v dobré víře a v souladu s § 39 o. z. nabyly vlast- nické právo k věci, která byla předmětem takové smlouvy. Proto se strana takového vztahu ne- může úspěšně dovolávat čl. 11 odst. 1 Listiny zá- kladních práv a svobod, neboť ten chrání práva věcná, působící proti všem.“ Z toho je vidět, že Ústavní soud na rozdíl od Nejvyššího soudu roz- lišuje mezi obligačními a věcněprávními účinky odstoupení od smlouvy. Právní spor dvou proti- chůdných názorů o důsledky odstoupení od smlouvy v rovině věcněprávní tedy zdaleka ne- končí.

Obě strany mají totiž svou vlastní pravdu, pro kterou je možné úspěšně argumentovat. Názo- rový postoj prvního myšlenkového proudu vy- chází z doktríny o titulu a modu, kdy předpokla- dem existence vlastnického práva je současná existence obojího. Tato teorie vychází z toho, že zanikne-li titulus (v našem případě smlouva s účinky ex tunc), zaniká i vlastnické právo, aniž by bylo třeba rušit i modus. Tuto teorii bych ozna- čil názvem samopřecházecí. Vyjdeme-li z této te- orie, zaniká vlastnictví vždy zánikem titulu, aniž by bylo třeba obnovovat původní stav, a tedy modus rušit, a to ať již u věcí movitých nebo nemovitých. Vlastnictví totiž podle této teorie přechází samo od sebe. U movité věci to znamená, že se vlast- nictví k takové movité věci obnovuje odstoupe- ním od smlouvy, aniž by bylo třeba věc vrátit pů- vodnímu vlastníkovi. Také u nemovité věci to znamená, že vlastnictví původního vlastníka se podle této teorie obnovuje, aniž by musel nemo- vitost vrátit, vydat nebo jak je komu libo. Je třeba si povšimnout, že tato teorie je uplatňována ne- jen v případě odstoupení od smlouvy, ale i v ji- ných případech, na které pamatují ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném oboha- cení. Podle ustanovení o bezdůvodném oboha- cení musí být vydáno vše, co bylo bezdůvodným obohacením získáno, a to ať již věci movité či ne- movité. Podle teorie samopřecházecí však toto

vydání (tedy modus) nemá žádný dopad do exi- stence vlastnických a jiných věcných práv, pro- tože co samo přešlo, nemůže být ještě následně vydáno. Podle této teorie má každý, kdo drží věc nabytou z titulu bezdůvodného obohacení, věc cizí. Převede-li takovou cizí věc na jiného, jedná se podle této teorie o nabytí věci od nevlastníka se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Teorie sa- mopřecházecí, podle které vrácení věci nemá žádný dopad na existenci vlastnického práva k nemovitosti, je uplatňována vedle případu od- stoupení od smlouvy a dalších případů bezdů- vodného obohacení i v případě vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku. Zatímco podle zákona se má dar vrátit, podle samopře- cházecí teorie aplikované v tomto případě xxxxxx- turou soudů bezvýhradně nemá vrácení daru žádný vliv na vznik, změnu nebo zánik vlastnic- kého práva. Teorie samopřecházecí tedy pova- žuje modus (předání a převzetí věci, vklad práva do katastru) za něco, co je právně zcela bezvý- znamné, a nemá na existenci věcných práv nej- menší vliv. Aplikace samopřecházecí teorie má vedle zdánlivé výhody, která se může jevit v tom, že oprávněný se obnovy svého vlastnictví nemusí nijak domáhat, protože to se obnoví samo bez jeho přičinění, dvě zásadní nevýhody.

První nevýhodou je, že samopřecházecí prin- cip je zdrojem obrovské právní nejistoty. Přechod vlastnického práva, který působí vůči všem, není při aplikaci tohoto principu nijak zřejmý. Vlastnic- tví se tedy pohybuje skrytě bez toho, že by bylo navenek nějak zjevné. Přitom požadavek na to, aby vedle titulu existoval při změně vlastnictví i modus, byl uplatňován úspěšně již od dob řím- ského práva, a měl zajišťovat právě to, aby změna vlastnictví byla zřejmá i navenek. Při aplikaci sa- mopřecházecího principu je totiž nebezpečí, že koupíte v dobré víře cizí věc od nevlastníka, velmi vysoké, a je zde i nebezpečí, že doklady o zániku titulu mohou být vytvářeny i zpětně, tj. mohou být antidatovány. Proti tomu přitom neexistuje prak- ticky žádná obrana.

Druhou nevýhodou samopřecházecího prin- cipu je okolnost, že jeho uplatnění nenabízí ře-

šení pro případ, že věc sama přecházet nemůže, protože se stala součástí jiné věci, transformo- vala se v jinou věc, zanikla atd. Řešení pro pří- pad, kdy věc nemůže být vydána proto, že ten, kdo je povinen ji vydat, ji už nemá, samopřechá- zecí princip naproti tomu nabízí, ale je velice kruté. Podle samopřecházecího principu se totiž sám od sebe zruší řetězec navazujících nabýva- cích jednání a bez dalšího se obnovuje právo pů- vodního vlastníka.

V případě odstoupení od smlouvy má ale uplatnění samopřecházecího principu ještě další nevýhodu, a to v případě, že od smlouvy od- stoupí kupující, např. podle § 597 občanského zákoníku, a to z důvodů, že koupená nemovitost má vady popsané v tomto ustanovení. Při aplikaci samopřecházecí teorie se totiž odstoupením od smlouvy rázem připraví o vlastnictví nemovitosti, aniž má jistotu, že peníze, které za koupenou ne- movitost zaplatil, dostane zpět.

Ze všech uvedených důvodů jsem zastáncem druhého názorového proudu, který vychází z toho, že modus má právní význam, a který hájí odevz- dací princip. Nejen že odevzdací princip postrádá výše uvedené nevýhody, ale je u nás principem osvědčeným a tradičním. Ostatně již X. Xxxxxxxx v komentáři k § 425 o.z.o. v této souvislosti uvádí:

„Občanský zákoník vyslovuje zásadu, že pouhý titul nedává legitimaci k věcně právní žalobě, nýbrž že k titulu musí přistoupit pře- dání a převzetí věci. Kdo má pouhý titul, musí žalovat na splnění, z čehož je zřejmo, že titul je poměr obligační, který se předáním a převze- tím splňuje a ruší...

Závazek je splněn teprve faktickým předá- ním a převzetím, což je doplněním § 1412. Věc se předává a přijímá na splnění závazku, čili přijímá se na základě určitého titulu, jak se běžněji říká...

Předání se týká pouze přechodu vlastnictví z vůle předatelovy, nikoliv z rozhodnutí soudu nebo správního úřadu...

Občanský zákoník zná tři formy tradice:

a) předání věci movitých, které musí být pře- dány do držby přejímatelovy. Občanský záko- ník uvádí tři způsoby předání držby: hmotné předání, symbolické předání, předání prohlá- šením, které mají společné to, že přejímatel musí se stát držitelem, a to tak, že se stává po- tud vlastníkem, pokud se stal držitelem,

b) předání věcí nemovitých v knize pozem- kové zapsaných, což se musí stát formou inta- bulace,

c) předání věcí nemovitých v knize pozem- kové nezapsaných, jež se děje uložením listiny u soudu.

Není-li tato forma splněna, není tradice platná.“

Ostatně i dnešní občanský zákoník v ustanove- ních o bezdůvodném obohacení či o tzv. zpětvzetí daru uvádí, že věc se má vydat nebo vrátit (každý nechť si zvolí výraz, který je mu milejší). Pokud to občanský zákoník výslovně vyžaduje, nevidím dů- vod, proč by se podle něho nemělo postupovat.

Dosti však teorie. Praktikující advokáty bude jistě více zajímat, jak při zápisu důsled- ků odstoupení od smlouvy o převodu nemo- vitosti postupují v praxi katastrální úřady. Ty vycházejí z respektu ke stanovisku Xxxxxx- šího soudu a postupují tak, jak je uvedeno v článku XXXx. Xxxxxxxx Xxxxx, pouze s tím rozdílem, že požadavky na souhlasné pro- hlášení jsou podle současné právní úpravy stanoveny v § 36 odst. 6 vyhlášky č. 190/

/1996 Sb. v nyní platném znění.

Autor je pracovníkem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.

ZPŮSOBY VYČLENĚNÍ (PŘEVODU) VÝROBNÍHO PROGRAMU AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI A PRÁVNÍ RIZIKA S NIMI SPOJENÁ

Xxx. XXXXXX XXXXXXX

Ve svém příspěvku bych se chtěl zabývat v po- slední době poměrně častou problematikou le- gálního vyčlenění výrobního programu, popř. převodu vybraných práv a závazků, obchodní společnosti na jiný subjekt.

Typický příklad: akciová společnost (předpo- kládejme, že s různorodou strukturou akcionářů) zabývající se výrobou, by založila jako jediný za- kladatel několik společností s ručením omeze- ným (dále jen „dceřiné společnosti“ nebo „dce- řiná společnost“) s tím, že na tyto společnosti bude převeden hlavní výrobní program akciové společnosti. Tento výrobní program lze rozdělit do odpovídajících výrobních divizí, přičemž kaž- dá z těchto divizí by včetně příslušných zaměst- nanců měla být převedena na odpovídající dceři- nou společnost.

Vzhledem k tomu, že cílem popsané trans- akce by mělo být zefektivnění výroby, ponechá si mateřská akciová společnost veškeré nemovi- tosti a bude fungovat jako holdingová společ- nost. Tento nepřeváděný majetek budou dceřiné společnosti užívat na základě nájemních smluv uzavřených s akciovou společností.

Převodem „výrobního programu“ se tedy pro účely tohoto příspěvku rozumí převod veškerých výrobních aktivit příslušné divize akciové společ- nosti na odpovídající dceřinou společnost. V rámci tohoto převodu by na dceřinou společ- nost měly být převedeny i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů příslušných zaměst- nanců, odpovídající práva a závazky z uzavřených smluv a případně vybrané stroje a zařízení.

Tento popsaný záměr lze uskutečnit zejména smlouvou o převodu podniku či jeho části či uza- vřením komplexu jiných smluv, jejichž předmětem bude převod majetku a určitých práv a závazků (včetně přechodu vybraných pracovněprávních

poměrů). Dále bych se rád v tomto příspěvku za- býval i v praxi častou snahou převést uzavřením několika smluv o převodu majetku a určitých práv a závazků (včetně přechodu vybraných pracovně- právních poměrů) části např. výrobních programů obchodních společností na jiné subjekty. Vzhle- dem k tomu, že ze své praxe vím, že většina, ze- jména zahraničních, investorů preferuje tuto dru- hou variantu, neboť je z hlediska formálních náležitostí na první pohled mnohem jednodušší, chci dále stručně rozebrat základní formální před- poklady jednotlivých forem vyčlenění (převodu) výrobního programu a rizika spojená s jednotli- vými variantami:

1. PŘEVOD VÝROBNÍHO PROGRAMU BEZ PŘEVODU PODNIKU NEBO JEHO ČÁSTI

V praxi se často výrobní program akciové spo- lečnosti na dceřiné společnosti nepřevádí for- mou prodeje části podniku (viz bod 2. dále), ale zamýšlený cíl se dosahuje rovněž uzavřením řady odpovídajícím způsobem formulovaných smluv, jejichž předmětem je prodej či vklad movitých věcí akciové společnosti do základního kapitálu dceřiných společností, prodej strojního zařízení a dalších věcí, jakož i nemovitostí dceřiných spo- lečnostem a postoupení pohledávek vyplývají- cích z obchodního styku. Rizika spojená s tímto typem transakce jsou podrobně rozebrána v bodě 4 tohoto příspěvku.

Ohledně převodu závazků (např. z uzavřených smluv) z akciové společnosti na dceřiné společ- nosti je však třeba konstatovat, že podle přísluš- ných ustanovení občanského zákoníku (§ 531) je možné převzetí závazku (dluhu) pouze se souhla- sem dlužníka. Kdo bez dohody s dlužníkem pře-

vezme závazek (dluh) smlouvou s věřitelem, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka. K převodu závazků na dceřinou společnost do- jde tedy jen se souhlasem druhé smluvní strany. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů určité skupiny zaměstnanců by v tomto případě zřejmě nebylo možné přenést jako celek na dce- řinou společnost jediným úkonem (srov. rovněž

bod 3).

2. PŘEVODY PODNIKU NEBO JEHO ČÁSTI

2.1 Definice podniku

Podle definice § 5 obchodního zákoníku se podnikem rozumí soubor hmotných, jakož i osob- ních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.

Z této definice vyplývá, že zamýšlený převod majetku z akciové společnosti na dceřiné spo- lečnosti může za určitých okolností naplňovat znaky uvedené definice podniku. Potřebné nále- žitosti prodeje, popř. nájmu části podniku:

2.2 Pŭedpoklady pŭevodu podniku nebo jeho části u akciové společnosti

Ke smlouvě, na jejímž základě dochází k pře- vodu podniku nebo jeho části, musí být udělen písemný souhlas valné hromady společnosti jako při fúzi sloučením. Toto usnesení valné hromady musí být pořízeno formou notářského zápisu. Ak- cionáři musí mít možnost seznámit se alespoň je- den měsíc před udělením souhlasu nebo konání valné hromady s návrhem smlouvy, na jejímž zá- kladě dochází k převodu podniku nebo jeho části, a zprávou znalce.

Smlouva, na jejímž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, podléhá přezkoumání znalcem podle § 220c obchodního zákoníku.

Návrh smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části přezkoumá za každou ze zúčastněných společ- ností znalec jmenovaný soudem, nebo společně dva znalci jmenovaní soudem pro některé nebo všechny zúčastněné společnosti. Návrh na jme- nování znalce podává představenstvo zúčast- něné společnosti se souhlasem dozorčí rady. Na tomto místě si dovolím malou odbočku. Podle mého názoru není z dikce tohoto ustanovení zcela jasné, kdo je aktivně legitimován k podání tohoto návrhu, zda všichni členové představen- stva jako fyzické osoby společně, zda pouze ti členové představenstva, kteří jsou oprávněni jed- nat jménem společnosti za celé představenstvo či zda návrh podává přímo společnost. Z grama- tického výkladu by bylo možné usuzovat na to, že návrh by mělo podávat představenstvo jako or- gán a tedy jakýsi quasisubjekt – účastník řízení a návrh by podepisovali ti členové představen- stva, kteří jsou oprávněni jednat jeho jménem. Tento výklad však asi nebude soudy zastáván. Alespoň Městský soud v Praze například zastá- vá názor, že tento návrh musí podat společnost sama. Avšak s ohledem na nejasnou zákonnou úpravu nelze vyloučit, že se uvedený výklad opírá pouze o subjektivní názor konkrétních soudců s tím, že jiný soudce i téhož soudu bude zastávat odlišný názor. Nezbývá než čekat, než se xxxxxx- tura sjednotí.

Je-li jednou ze zúčastněných společností společnost s ručením omezeným, vyžaduje se přezkoumání znalcem za tuto společnost pouze, navrhne-li to některý ze společníků.

Znalec nebo znalci zpracují o výsledku pře- zkoumání písemnou zprávu o přezkoumání ná- vrhu smlouvy. Znalecká zpráva musí obsahovat v zákoně vymezené náležitosti. Znalci nebo zna- lec předají znaleckou zprávu představenstvu a dozorčím radám zúčastněných společností a tyto znalecké zprávy musí být k nahlédnutí účastníkům valné hromady, jež bude rozhodovat o sloučení.

Podle § 67a odst. 5 obchodního zákoníku ve spojení s § 220d odst. 1 první věta obchodního zá- koníku je představenstvo každé ze zúčastněných

společností povinno alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady, jež má rozhodnout o schválení převodu podniku nebo jeho části, uložit do sbírky listin vedené u rejstří- kového soudu návrh smlouvy o převodu podniku nebo jeho části po přezkoumání dozorčí radou a zároveň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady zveřejnit v Obchodním věstníku oznámení o uložení návrhu smlouvy do sbírky listin.

Usnesení valné hromady, kterým se schvaluje převod podniku nebo jeho části, musí být přijato podle stejných pravidel jako rozhodnutí valné hro- mady o fúzi sloučením podle § 220e obchodního zákoníku. Podle tohoto ustanovení musí být v po- zvánce na valnou hromadu o sloučení akcionáři upozorněni na jejich práva nahlédnout do návrhu této smlouvy a musí obsahovat i vybrané údaje z konečné účetní závěrky. Každý akcionář, který o to požádá, má na valné hromadě právo na in- formace, jež se týkají ostatních zúčastněných společností, jsou-li důležité z hlediska prodeje podniku. K rozhodnutí valné hromady se vyžaduje souhlas alespoň tří čtvrtin přítomných akcionářů. O rozhodnutí valné hromady musí být pořízen no- tářský zápis, jehož přílohou musí být návrh schva- lované smlouvy.

2.3 Smlouva o prodeji podniku nebo jeho části

Aby smlouva mohla být považována za smlouvu o prodeji podniku se všemi odpovídají- cími důsledky, musí podle kogentního ustano- vení § 476 obchodního zákoníku obsahovat zá- vazek prodávajícího odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a zá- vazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podle rovněž kogentního ustanovení § 477 ob- chodního zákoníku přecházejí na kupujícího veš- kerá práva a závazky, na které se prodej vzta- huje.

Výklad těchto dvou ustanovení, zejména v souvislosti s otázkou, zda je možné při prodeji

podniku nebo jeho části vyloučit přechod urči- tých závazků či práv, je v právní teorii i soudní ju- dikatuře doposud sporný a nejednotný. Na jednu stranu lze připustit, že ve smyslu § 477 obchod- ního zákoníku na kupujícího přechází pouze ta práva a závazky, na které se prodej vztahuje, tedy že lze ve smlouvě přechod určitých práv a závazků vyloučit (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky Rc 30/97 Odon 34/93), ale na druhou stranu nelze pominout skutečnost, že jednou z podstatných náležitostí smlouvy o prodeji podniku, bez které tento smluvní typ nemůže být platně a účinně uzavřen je, že kupu- jící se zavazuje převzít závazky prodávajícího sou- visející s podnikem či jeho částí. Z tohoto lze usuzovat, že pokud ve smlouvě o prodeji pod- niku bude vyloučen převod části práv nebo zá- vazků, která souvisí s převáděnou částí podniku, nebude se jednat o platně uzavřenou smlouvu o převodu podniku.

Pokud tedy v našem případě budou při prodeji části podniku (divize) z prodeje vyloučeny nemo- vitosti, ve kterých probíhá výroba, je třeba posou- dit, zda tyto nemovitosti lze považovat ve smyslu shora uvedené definice podniku (viz bod 2.1) za součást převáděné části podniku. Pokud by tyto nemovitosti nebylo možné oddělit od převáděné části podniku, mělo by zřejmě jejich vyloučení z převodu za následek, že by platně nevznikla smlouva o prodeji části podniku. Ovšem pokud nemovitosti netvoří neoddělitelnou součást převá- děné části podniku, lze se v zásadě přiklonit k ná- zoru, že by bylo možné prodat část podniku bez příslušných nemovitostí.

Smlouva o prodeji podniku vyžaduje píse- mnou formu. K přechodu závazku se na rozdíl od obecné úpravy v občanském zákoníku (viz výše bod 1) nevyžaduje souhlas věřitele, avšak prodá- vající ručí za splnění převedených závazků kupu- jícím. Pokud se prodejem nepochybně zhorší dobytnost pohledávky věřitele, může se věřitel domáhat podáním odporu u soudu do šedesáti dnů ode dne, kdy se dověděl o prodeji podniku, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy prodej byl zapsán do obchodního rejstříku, aby

soud určil, že vůči němu je převod závazku pro- dávajícího na kupujícího neúčinný.

Práva a povinnosti vyplývající z pracovněpráv- ních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího (srov. též bod 3 to- hoto stanoviska).

2.4 Část podniku

Uvedená ustanovení o prodeji podniku se pou- žijí i pro smlouvy, jimiž se prodává část podniku, tvořící samostatnou organizační složku. Pro tyto účely nemusí být organizační složkou vždy složka zapsaná do obchodního rejstříku ani účetní jedno- tka, vodítkem určení organizační složky mohou být vnitřní předpisy. Při prodeji části podniku by však takovou organizační složku nemělo případně tvořit účelové různorodé seskupení nesouvisících jed- notlivostí, vytvořené před uzavřením smlouvy. Lze doporučit, aby ve smlouvě o prodeji části podniku byly pokud možno co nejpřesněji specifikovány majetek a závazky, které se smlouvou převádí na kupujícího. Je však třeba alespoň přesně individu- alizovat část podniku. Za kritérium lze považovat rovněž odděleně vedené účetnictví (viz také X. Xx- páč – Obchodní kontrakty II. díl, str. 452 a násl., vydalo PROSPEKTRUM Praha, 1994).

3. PŘECHOD PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ

Podle kogentní úpravy § 249 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zá- koník práce“) může k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním předpisem. Dochází-li k převodu zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele nebo k převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a po- vinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnava- tele. Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se

pro tyto účely považují zejména úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Za přejímajícího zaměstnavatele se bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k pře- vodu vlastnických práv, považuje právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstna- vatel pokračovat v plnění úkolů nebo činností do- savadního zaměstnavatele nebo v činnosti ob- dobného druhu.

K převodu zaměstnavatele, části zaměstnava- tele nebo k převodu úkolů nebo činnosti zaměst- navatele může dojít jen tehdy, existuje-li pro to právním předpisem předpokládaný důvod, který je vyjádřen konkrétním právním úkonem. Převodem se rozumí změna právnické nebo fyzické osoby odpovědné v právním slova smyslu za činnost do- savadního zaměstnavatele, a to bez ohledu na to, jaký je právní důvod převodu a na to, zda byla na nabyvatele převedena vlastnická práva.

Účelem této nové zákonné úpravy by měla být zřejmě zejména ochrana zaměstnanců při „skry- tých“ prodejích podniků či jejich částí, provádě- ných jiným způsobem, než na základě smlouvy o prodeji podniku podle obchodního zákoníku. Jak by ovšem v tomto případě „skrytého“ prodeje podniku došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů není ze stávající právní úpravy jasné. Proto je třeba se zatím při- klonit k názoru, že právní důvod převodu zaměst- navatele, části zaměstnavatele nebo k převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele je dán ze- jména u smlouvy o prodeji podniku nebo části podniku.

Podle § 480 obchodního zákoníku při prodeji podniku nebo jeho části přecházejí práva a po- vinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku, popř. jeho části, z prodávajícího na kupujícího ze zákona.

4. MOŽNÁ RIZIKA VYPLÝVAJÍCÍ Z PŘEVODU VÝROBNÍHO PROGRAMU BEZ PŘEVODU PODNIKU NEBO JEHO ČÁSTI

Nebude-li pro převod výrobního programu zvolen typ smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, ale výrobní program bude převeden na zá- kladě několika smluv jiných smluvních typů, je pro posouzení rizik z takové transakce vyplývají- cích rozhodující, nakolik lze převáděný výrobní program či soubor převáděných práv, závazků a jiných majetkových hodnot považovat za pod- nik či jeho část.

4.1 Neplatnost a neúčinnost pŭevodu výrobního programu bez pŭevodu

podniku nebo jeho části

Pokud dojde k uzavření kupních a jiných smluv, na jejichž základě má být převeden vý- robní program společnosti, mohly by tyto právní úkony být považovány za neplatné podle § 39 občanského zákoníku. Neplatným právním úko- nem ve smyslu citovaného ustanovení § 39 ob- čanského zákoníku je mj. takový právní úkon, který svým účelem odporuje zákonu nebo který jej obchází. Kdyby tedy smluvní strany uzavřely předmětné kupní smlouvy jen proto, aby obešly právní účinky smlouvy o prodeji podniku, tedy kdyby uzavřením těchto smluv sledovaly shodný stav, jaký nastává v případě uzavření smlouvy o prodeji podniku, a ke smlouvě o prodeji pod- niku nepřistoupily jen proto, aby nedošlo k pře- chodu závazků „prodávajícího“ na „kupujícího“, pak by to mělo za následek neplatnost těchto smluv podle ustanovení § 39 občanského záko- níku pro obcházení zákona nebo pro rozpor s účelem zákona (srov. také rozhodnutí Nejvyš- šího soudu České republiky Rc 104/20, 31 Cdo 417/99, vydané dne 25. 5. 2000, Soudní xxxx-

katura ročník 2000, číslo 10, str. 361 a násl.).

V odborné literatuře se samozřejmě lze setkat i s názory, že při převodu výrobního programu (či podobných transakcích) záleží pouze na vůli

smluvních stran, zda uzavřou smlouvu o prodeji podniku ve smyslu § 476 a násl. obchodního zá- koníku, či nikoli. Strany smlouvy nejsou vázány výčtem smluvních typů uvedených v obchodním či občanském zákoníku a mohou uzavřít i smlou- vu úplně jiného charakteru. Dle těchto názorů nenařizuje § 476 obchodního zákoníku stranám smluvního vztahu v konkrétním případě uzavřít smlouvu v něm upraveného typu. Toto ustano- vení pouze definuje, jaké náležitosti musí mít smlouva, aby mohla být považována za smlouvu o prodeji podniku se všemi s tím spojenými zá- konnými důsledky (přechod práv a závazků). Po- kud tyto náležitosti dohoda smluvních stran ne- splňuje, nejedná se sice o platně uzavřenou smlouvu o prodeji podniku, ale o jiný smluvní typ platně uzavřený.

Dle mého názoru je však v tomto případě vol- nost smluvních stran zvolit určitý smluvní typ částečně omezena zejména zákonnou ochra- nou akcionářů (popř. společníků) zúčastněných společností, zakotvenou ve shora uvedených ustanoveních obchodního zákoníku o poměrně komplikovaném procesu schvalování prodeje podniku či jeho části valnou hromadou zúčast- něných společností (viz bod 2 výše). Prodej ma- jetku, který by v souhrnu naplňoval znaky pod- niku či jeho části, je tak výrazným a závažným zásahem do ekonomického chodu a hospodář- ské situace zúčastněných společností, že ne- bude-li proveden formou smlouvy o prodeji pod- niku či jeho části, vystavují se účastníci takové transakce vysokému riziku, že tato transakce bude považována ze neplatnou z důvodu ob- cházení zákona.

4.2 Pŭechod vyloučených závazků

V případě převodu výrobního programu spo- lečnosti na základě několika různých smluv dříve často vznikala otázka, zda by se nemohlo jednat o disimulovaný právní úkon ve smyslu § 41a odst. 2 občanského zákoníku, tedy o „skrytý“ prodej podniku. Zákonným předpokladem pro to ovšem je, že vůle účastníků by směřovala k uza-

vření smlouvy o prodeji podniku či jeho části a současně by byly splněny všechny náležitosti smlouvy o prodeji podniku či jeho části.

Avšak vzhledem k tomu, že od 1. 1. 2001 na- byla účinnosti rozsáhlá novela obchodního záko- níku, která kogentně stanovila schvalovací pro- ces smlouvy o prodeji podniku či jeho části valnou hromadou (viz bod 2 tohoto příspěvku) a další náležitosti takové smlouvy, nemůže bez schválení valnou hromadou zúčastněných spo- lečností a splnění dalších zákonných podmínek žádná smlouva o prodeji podniku či jeho části platně vzniknout. Z tohoto důvodu by při převodu výrobního programu společnosti (který by mohl být považován za podnik či jeho část) na základě několika různých smluv bez splnění těchto zá- konných podmínek nebyly splněny náležitosti smlouvy o prodeji podniku či jeho části, a usta- novení § 41a odst. 2 občanského zákoníku by se tedy nepoužilo.

5. SHRNUTÍ

Jak vyplývá z výše uvedeného, lze konstato- vat, že převod výrobního programu akciové spo- lečnosti na dceřiné společnosti lze v zásadě pro- vést převodem jednotlivých movitých věcí na dceřinou společnost a pronájmem (nikoli koupí) jednotlivých zařízení touto dceřinou společností od své mateřské společnosti. Převáděný maje- tek ovšem ve svém souhrnu nesmí naplňovat znaky podniku či jeho části. S tímto způsobem jsou však spojena zejména následující rizika:

– s největší pravděpodobností nelze převést práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních poměrů; s každým zaměstnancem by tedy nej- prve musel být rozvázán ze strany akciové spo- lečnosti pracovní poměr a uzavřen nový pracovní poměr s dceřinou společností. S tímto postu- pem, který vyžaduje jistou kooperaci ze strany zaměstnanců akciové společnosti, jsou však sa-

mozřejmě spojena určitá rizika, spočívající ze- jména v tom, že zaměstnanci by mohli souhlas s faktickou změnou zaměstnavatele podmiňovat splněním nejrůznějších požadavků;

– při tomto způsobu převodu výrobního pro- gramu nelze bez souhlasu věřitele postoupit zá- vazky akciové společnosti na dceřiné společ- nosti.

V případě převodu výrobního programu spo- lečnosti na základě několika různých smluv by tento uvedený postup mohl být za určitých okol- ností shledán jako obcházení zákona, zejména ustanovení obchodního zákoníku o prodeji pod- niku či jeho části a nutnosti jeho schválení valnou hromadou. Toto riziko přichází v úvahu zejména pokud by převáděný majetek mohl být považován za podnik či jeho část. Důsledkem by byla ne- platnost takových smluv s tím, že se jedná o ne- platnost absolutní. U soudu by tuto neplatnost mohly uplatnit odpovídajícími určovacími žaloba- mi veškeré osoby, které by prokázaly právní zá- jem, zejména jednotliví akcionáři zúčastněných společností.

Varianta prodeje podniku či jeho části je zdlou- havější a nákladnější, neboť při prodeji části pod- niku je třeba přesně dodržet postup stanovený v obchodním zákoníku (srov. výše bod 2). Mezi ri- xxxx spojená s tímto způsobem patří zejména mož- né „obstrukce“ ze strany minoritních akcionářů při schvalování prodeje podniku či jeho části na valné hromadě, popř. napadání platnosti usnesení valné hromady soudními žalobami.

Závěrem lze konstatovat, že posouzení, zda je přípustný převod výrobního programu společ- nosti na základě několika různých smluv, závisí hlavně na konkrétních okolnostech daného pří- padu, nelze se tedy jednoznačně přiklonit k jed- nomu či druhému názoru. Toto je ovšem rada, která naše klienty ne vždy uspokojí.

Autor je advokátem v Praze.

K ZNALECKÝM POSUDKŮM VYŽÁDANÝM OBHAJOBOU PO NOVELE TRESTNÍHO ŘÁDU

Xxx. XXXx. XXXXX XXXXXXX, XXx.

I. ÚVODEM

Nová právní úprava obsažená v trestním řádu novelizovaném zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002 přináší nové možnosti pro obhajobu z hlediska využití znaleckých po- sudků vyžádaných stranou obhajoby. Účelem to- hoto článku je přiblížit novou právní úpravu obsa- ženou v doplněném ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ a v novém ustanovení § 110a TrŘ, v návaznosti na ustanovení § 105, § 106, § 110 TrŘ a nazna- čit možnosti zvýšení použitelnosti posudků vypra- covaných znalci na žádost obviněného nebo jeho obhájce.

II. DOSAVADNÍ PŘÍSTUP PRAXE KE ZNALECKÝM POSUDKŮM VYŽÁDANÝM OBHAJOBOU

Až do konce roku 1993 vycházela praxe z ná- zoru, že obstarávání důkazů je právem a povin- ností orgánů činných v trestním řízení a odmítla zacházet stejně s důkazy, které obstaral obvi- něný nebo obhájce. Týkalo se to zejména zna- leckých posudků, i když soudní znalec by měl dospět v posudku ke stejnému závěru bez ohle- du na osobu objednatele.1) Vzhledem k tomu bylo do roku 1993 vyžadování posudků obvině- nými nebo jejich obhájci nepříliš časté, neboť znalecké posudky předkládané obhajobou ne- přinášely obhajobě žádoucí efekt.

Novela trestního řádu provedená zákonem č. 292/1993 Sb. doplnila ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ o druhou větu: „Skutečnost, že důkaz nevy- žádal orgán činný v trestním řízení, ale předlo- žila jej některá ze stran, není důvodem k odmít-

nutí takového důkazu.“ S účinností od 1. 1. 1994 byly orgány činné v trestním řízení povinny přistu- povat i k důkazům vyžádaným stranami stejným způsobem, podle stejných ustanovení je provádět a těmito důkazy se zabývat.

Citovaná druhá věta § 89 odst. 2 TrŘ vytvářela předpoklad, že dojde k významnému posílení po- stavení strany obhajoby v procesu dokazování. Předpokládalo se, že v praxi nebudou problémy v případě, že o vypracování znaleckého posudku požádá znalce obviněný nebo jeho obhájce a vy- pracovaný posudek předloží orgánu činnému v trestním řízení. V praxi se však v letech 1994 až 2000 oproti těmto předpokladům mnohdy vysky- tovaly situace, které byly v rozporu se zákonnou úpravou. Vyšetřovatel si byl v přípravném řízení vědom, že nemůže důkaz předložený stranou ob- hajoby odmítnout. Proto důkaz ve prospěch ob- viněného, předložený obhajobou, zařadil do spisu, avšak bez toho, že by se s ním vypořádal. Tento přístup býval akceptován také státním zá- stupcem při výkonu dozoru nad přípravným říze- ním, stejně jako v obžalobě, v níž zpravidla chy- běla sebemenší reakce na názory vyjádřené znalci, jejichž posudky si vyžádala strana obha- joby. Tento přístup byl ve svých důsledcích pro obviněné srovnatelný s odmítnutím důkazů před- ložených obhajobou. Bylo tomu tak přesto, že formálně nebyly důkazy předložené obhajobou odmítnuty, protože to zákonná úprava nedovolo- vala. Zmíněný přístup uplatněný jak v přípravném řízení obecně, tak v obžalobě konkrétně, však znemožňoval obviněným využití jimi předlože- ných znaleckých posudků a ponechával privile- gované postavení znalcům, od nichž si vyžádaly posudky orgány činné v trestním řízení.

1) Důvodová zpráva k novele § 89 odst. 2 TrŘ provedené zákonem č. 292/1993 Sb.

Za vhodný považuji příklad z praxe. V závažné a roz- sáhlé majetkové trestní věci navrhl obhájce, aby znalec, jehož posudek byl předložen stranou obhajoby, byl po- učen dle trestního řádu a aby jím vypracovaný posudek byl brán jako znalecký posudek. Vyšetřovatel tento ná- vrh zamítl jako nedůvodný s tímto odůvodněním: „Vy- šetřovatel nepochybuje o objektivitě zpracovaných po- sudků zpracovaných znalcem AB. Navíc soudní znalec ZŽ, jehož posudek byl předložen obhajobou, nemá v této věci postavení znalce ve smyslu § 105 odst. 1 tr. řádu.“ Když obhájce navrhl přibrání ZŽ jako znalce dle

§ 105 odst. 1 tr. řádu, vyšetřovatel tento návrh zamítl jako nedůvodný s ohledem na shora uvedené.

Vyšetřovatel v tomto případě uvedl do protokolu o výslechu právní hodnocení věci, které přísluší vý- lučně soudu. Jasně zdůraznil, že posudky, které si sám vyžádal od znalce AB, jsou objektivní (aniž by zdů- vodnil, z čeho tak usuzuje), a dal najevo, že žádné jiné posudky od obhajoby nepotřebuje. Protože označil vy- šetřovatel posudky znalce AB, plně podporující sdě- lené obvinění přímo v protokolu o výslechu za objek- tivní, považoval za neobjektivní jakékoliv jiné posudky předložené stranou obhajoby, a to proto, že obsaho- valy odlišné názory, které obvinění zpochybňovaly či vyvracely.

Zmíněný vyšetřovatel v protokolu o výslechu výslovně uvedl své skutečné subjektivní přístupy ke znaleckým posudkům vyžádaným stranou ob- hajoby. Ve většině jiných trestních věcí byly tyto důvody více či méně umně zakrývány obecnými frázemi vyšetřovatelů, nejčastěji složitým zdůvod- ňováním, proč je obhajobou předložený zna- lecký posudek nadbytečný.

Orgány činné v trestním řízení ještě v roce 2001 nedoceňovaly posudky znalců vyžádané a předložené stranou obhajoby v obavě, že tyto posudky jsou účelové a tendenční, protože vy- jadřují názory příznivé pro obviněné. Přitom or- gány činné v trestním řízení zcela pomíjely zá- konnou úpravu, dle níž obhájce může uplatňovat v zájmu obviněného jen to, co je v jeho prospěch [§ 16 odst. 2 zákona o advokacii (AZ)]. Povin- ností obhájce je pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které ob- viněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhod- nutí věci (§ 41 odst. 1 TrŘ). Tudíž je v souladu se

zákonem, když obhájce předkládá pouze po- sudky, které jsou ve prospěch obviněného.

Obhájci se setkávali i s tím, že znalec, na kte- rého se obrátil s žádostí o vypracování posudku, odmítl posudek vypracovat proto, že by musel vy- jádřit jiný názor, než znalec přibraný vyšetřovate- lem. Přitom ústně sdělil obhájci, že posudek ob- sažený ve spise účelově podporuje obhajobu a nelze s jeho závěry souhlasit.

Pochopitelně nelze předejít ani tomu, že si ob- hajoba v dobré víře vyžádá v zájmu obhajoby ob- viněného znalecký posudek, který však oproti předpokladům vyzní v neprospěch obviněného. V takovém případě obhájce předložit posudek nepříznivý pro obviněného nemůže, protože by obviněnému přitěžoval, příp. by jej usvědčoval. Pokud by obhájce předložil důkaz zjevně usvěd- čující obviněného, jednal by v rozporu s jeho zá- jmem a de facto by nahrazoval orgány činné v trestním řízení a byl by nepochybně kárně od- povědný (§ 32 an. AZ).

Názor o účelovosti posudků vyžádaných a předložených obhajobou, který dlouhodobě převládal u orgánů činných v trestním řízení, je nutno jednoznačně odmítnout. Obhájce je povi- nen důsledně využívat zákonné prostředky a v je- jich rámci důsledně uplatňovat v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za pro- spěšné (§ 16 odst. 2 AZ).

Obhajobou byly zaznamenávány případy, které někdy vzbuzovaly obavu, že posudky byly orgány činnými v trestním řízení, zejména pak ně- kterými vyšetřovateli, vyžádány účelově.

V trestní věci zneužívání informací v obchodním styku dle § 128 odst. 2, 4 TrZ formou spolupachatel- ství podle § 9 odst. 2 TrZ, mělo několik obviněných, kteří byli členy orgánu a společníci dvou podniků se stejným předmětem činnosti, uzavřít smlouvu na úkor jedné z nich a tak získat pro sebe prospěch ve výši 000 000 000,– Kč. V obvinění bylo uvedeno, že cena za 1 ks akcie činila 700 Kč, nikoliv 80 Kč za 1 ks, za níž akcie prodávali obvinění. Tuto cenu za 1 akcii, i pro- spěch pro obviněné osobně vypočetl vyšetřovatel a s jeho výpočty se přesně shodl znalec X, který to uvedl v několikařádkovém přípisu, bez jakéhokoliv zdůvodnění. Až později znalec X vypracoval znalecký

posudek, v němž původní názor podrobně zdůvodnil a způsobený prospěch podrobně propočetl. Jak mohl znalec X dospět k stvrzení sděleného obvinění pů- vodně bez propočtů a bez zdůvodnění? Jak se mohla cena akcie sdělená bez propočtů a zdůvodnění sho- dovat s cenou původně zjištěnou vyšetřovatelem? Z pohledu obhajoby nelze vyloučit, že se vyšetřovatel opíral o posudek znalce X, z něhož vycházel v obvi- nění, i když znalce X přibral k vypracování posudku až o několik měsíců později.

Obhajoba si vyžádala a předložila posudek znalce H, který uvedl, že „tržní hodnota 1 kusu akcie činila ke dni prodeje 80 Kč. Předmětný prodej akcií a stano- vená kupní cena byla odůvodněná.“

Vyšetřovatel vypracoval návrh na podání obžaloby, ve které se rozsáhle zabýval zdůvodněním, proč se opírá o názory znalce X, jehož sám přibral s tím, že zá- věry posudku znalce H se vůbec nezabýval. Státní zá- stupce pak podal u soudu obžalobu, ve které vyšel pouze z názoru vyjádřeného znalcem X, jehož přibral vyšetřovatel. K názorům znalce H pouze uvedl, že se s nimi neztotožnil. Tento názor však nezdůvodnil.

Zmíněné poznatky byly v tomto případě, i v mnoha dalších, pro obhajobu důvodem k oba- vám, že některé posudky znalců přibraných or- xxxxx činným v trestním řízení, zpravidla vyšet- řovatelem, vyjadřovaly názory, které účelově podporovaly obvinění. Těmto pocitům se obvi- nění ani obhájci nemohli ubránit zejména tehdy, když určitý vyšetřovatel přibíral opakovaně téhož znalce, který v rozličných kauzách vždy a bezvý- jimečně vyjadřoval názory, které v plném rozsahu podporují obvinění sdělené vyšetřovatelem a vždy se jím vypočtená škoda shoduje se ško- dou vypočtenou vyšetřovatelem a je v rozporu s výší škody vypočtenou znalcem přibraným ob- hajobou. V takovýchto případech nebylo možné vyloučit podezření, že znalec přibraný vyšetřova- telem v posudku účelově podporoval či obhajo- val názory vyjádřené vyšetřovatelem, včetně výše vyčíslené škody. Dále to pak vzbuzovalo pode- zření, že nejeden posudek byl vypracován před sdělením obvinění a až po zahájení trestního stí- hání byl předložen v procesní formě.

Faktem je, že orgány činné v přípravném ří- zení, jak vyšetřovatelé, tak státní zástupci, se ještě v roce 2001 nejednou důsledně opírali

pouze o důkazy v neprospěch obviněného opa- třené vyšetřovatelem, přičemž k důkazům před- loženým obhajobou včetně posudků znalců nejenže nepřihlíželi, nýbrž se s nimi vůbec nevy- pořádali. Tímto přístupem vytvářeli stejný stav, jakoby tyto důkazy předložené obhajobou ve prospěch obviněných vůbec neexistovaly. V dů- sledku toho docházelo k porušování ustanovení

§ 2 odst. 5 TrŘ, protože orgány činné v příprav- ném řízení se věnovaly aktivně jen objasňování skutečností svědčících v neprospěch obvině- ných, a to i za pomoci jimi vyžádaných znaleckých posudků. Skutečnosti svědčící ve prospěch ob- viněných, obsažené ve znaleckých posudcích vyžádaných obhajobou, však v podstatě neob- jasňovaly, a to ani v případech, kdy jim obhajo- ba dodala závažné důkazy ve prospěch obvině- ných.

Ani existence výše uvedených příkladů však nedovoluje tvrdit, že všechny posudky vyžádané orgány činnými v trestním řízení do 31. 12. 2001 účelově podporovaly sdělené obvinění, či obža- lobu. Existují i četné trestní věci, v nichž posudek vyžádaný vyšetřovatelem zpochybní jím dříve sdělené obvinění a zapřičiní překvalifikaci na mír- nější trestní sazbu, postoupení věci, event. za- stavení trestního stíhání. Pokud je posudek vyžá- dán soudem od jím přibraného znalce, nebyl ani v minulosti pro obhajobu důvod domnívat se, že účelově podporují podanou obžalobu.

Soudy jen výjimečně vycházely z názoru, ne- majícího oporu v zákoně, že obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním řízení, a odmítaly zacházet stejně i s důkazy, které obstarali obvinění či obhájci. V praxi soudů se však vyskytovaly spory, zdali posudek znalce, který vyžádal obhájce, může mít charakter zna- leckého posudku a za jakých podmínek. Odlišné názory byly i na to, zda orgán činný v trestním ří- zení může tento posudek znalce vyžádaný obháj- cem odmítnout a pokud ano, za jakých podmí- nek. Nejasnosti byly i v tom, zda je nutno v případě přijetí posudku přibrat znalce dle § 105 TrŘ, nebo jej pouze poučit dle § 106 TrŘ. Různé názory byly i na to, za jakých podmínek je nutný

osobní výslech znalce, kdy lze přečíst u hlavního líčení jeho posudek a kdy je možno s tímto po- sudkem nakládat jako s listinou.

K sjednocení přístupu soudů ke znaleckému posudku vyžádanému obhájcem, obviněným či jinou stranou, přispělo rozhodnutí č. 3/96 Sbírky rozhodnutí trestních, které uvedlo: „Zá- sada uvedená v § 89 odst. 2 věta druhá TrŘ ne- vylučuje, aby znalecký posudek, který nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložil jej ob- hájce obžalovaného, soud po prostudování od- mítl jako nadbytečný a rozhodl, že jej neprovede (§ 216 odst. 1 TrŘ). Nadbytečnost provedení ta- kového důkazu v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání nemůže však záležet jen ve skuteč- nosti, že ve věci byl k posouzení otázek, pro je- jichž posouzení je třeba odborných znalostí, or- gány činnými v trestním řízení již opatřen. Pokud soud dojde v takovém případě k závěru, že před- ložený důkaz provede, znalce před výslechem formálně podle § 105 odst. 1 TrŘ nepřibírá, avšak poučí jej vždy podle § 106 TrŘ. Podle usta- novení § 89 odst. 2 věty druhé TrŘ, ve znění zá- kona č. 292/1993 Sb., skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale před- ložila jej některá ze stran, není důvodem k odmít- nutí takového důkazu. S tímto ustanovením pak bezprostředně souvisí i novelizované ustanovení

§ 106 TrŘ, podle něhož upozornění a poučení znalce obsažené v tomto ustanovení se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žá- dosti některé strany podle § 89 odst. 2 TrŘ“.

III. NOVÁ ÚPRAVA OBSAŽENÁ V TRESTNÍM ŘÁDU

Za nezbytné považuji zejména citování záko- nem č. 265/2001 Sb. upravených, resp. no- vých ustanovení trestního řádu, která vytvářejí předpoklad pro výrazně lepší využití znaleckých posudků významných pro obhajobu.

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ má s účinností od

1. 1. 2002 toto znění: Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména vý- povědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.

Je známo, že již novelizace trestního řádu, pro- vedená zákonem č. 292/1993 Sb. v ustanovení

§ 89 odst. 2 TrŘ zakotvila s účinností od 1. 1. 1994 možnost obstarávání důkazů stranami. Mezi některými orgány činnými v trestním řízení však přetrvávaly dlouhodobě názory, jež zpochybňovaly zejména oprávnění obviněného a jeho obhájce vy- hledat určitou osobu, hovořit s ní a poté zvážit, zda ji navrhnout jako svědka v trestním řízení, stejně jako vyhledání znalce stranou obhajoby a předlo- žení posudku tohoto znalce.

V trestním řádu chyběla od počátku roku 1994 až do konce roku 2001 výslovná úprava, jež by dávala stranám, tedy i straně obhajoby, možnost vyhledat, předložit nebo navrhnout pro- vedení důkazu. Důsledkem toho byly četné pro- blémy v praxi, jež nedokázal překonat ani výklad obsažený v komentáři k trestnímu řádu. Proto se jevilo potřebným zakotvit toto oprávnění stran přímo v trestním řádu, buď při jeho rekodifikaci, či rozsáhlé novelizaci.2) Zásadní význam pro ob- hajobu má proto nová druhá věta ustanovení

§ 89 odst. 2 TrŘ, novelizovaného s účinností od

1. 1. 2002, kde se výslovně uvádí, že „každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout.“ Tato právní úprava vytváří předpoklad pro to, aby v praxi ustaly diskuse zpochybňující zejména oprávnění obviněného a jeho obhájce týkající se vyhledávání důkazů svědčících ve prospěch obhajoby obviněného a jeho předkládání.

2) Xxxxxxx, P.: K možnostem obhajoby před navržením výslechu svědka v trestním řízení, Právní rozhledy č. 4/1998, str. 171.

Zcela nové je pak s účinností od 1. 1. 2002 ustanovení § 110a TrŘ: Jestliže znalecký po- sudek předložený stranou má všechny záko- nem požadované náležitosti a obsahuje do- ložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posu- dek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informa- cemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

Citované ustanovení § 110a TrŘ výrazným způsobem posilňuje možnost účasti obhajoby na dokazování.

Zásadní pro obviněné je to, že jsou-li splněny všechny zákonné podmínky uvedené v § 110a TrŘ, má znalecký posudek vyžádaný obhajobou procesně stejnou váhu jako posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Znalec, jehož posudek si vyžádala obhajoba, pak bude vy- slechnut při dokazování před soudem podle ustanovení § 108 odst. 1 TrŘ stejně jako znalec přibraný orgánem činným v trestním řízení. Vy- pracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil jej. Nebyl- li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.

Pro obhajobu nabylo od 1. 1. 2002 na významu také ustanovení § 106 TrŘ, a to přesto, že nebylo novelizací doplněno ani změněno. Je tomu tak pro- to, že toto ustanovení navazuje na nové ustanovení

§ 110a TrŘ. Dle § 106 TrŘ musí být znalec, i ten, který podal posudek na žádost některé strany podle § 89 odst. 2 TrŘ, v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66 TrŘ) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o vý- znamu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vě- domě nepravdivého znaleckého posudku.

Značný význam má také výrazně pozměněné ustanovení § 110 TrŘ, v němž jsou upraveny možnosti vyžádání posudku ústavu. Ve výjimeč- ných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštní vědecké posouzení, může policejní or- gán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializova- nou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku dodaného znalcem (§ 110 odst. 1 TrŘ).

Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého po- sudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek píse- mně. V něm označí osobu nebo osoby, které po- sudek vypracovaly a mohou být v případě po- třeby jako znalci vyslechnuty; pokud bylo třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), uvede ne- jméně dvě takové osoby (§ 110 odst. 2 TrŘ). Při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba při- hlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zá- kona je znalec z podání znaleckého posudku vy- loučen (§ 110 odst. 3 TrŘ).

Zvláštním zákonem, na který § 110 odst. 3 TrŘ odkazuje, je zákon č. 36/1967 Sb., o znal- cích a tlumočnících (dále „ZZT“). Dle ustanovení

§ 11 odst. 1 ZZT nesmí podat posudek znalec, jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle

§ 11 odst. 2 ZZT jakmile se znalec dozví o sku- tečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to ne- prodleně; stejnou povinnost mají i účastníci ří- zení. O tom, zda znalec je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku ustanovil.

Důležité je doplnění ustanovení § 110 odst. 3 TrŘ o další věty, jež umožňují také obhajobě vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci, což do

31. 12. 2001 trestní řád neumožňoval. V příprav- ném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán,

kterému přísluší o opravném prostředku rozhod- nout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znal- cem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci oprav- ného prostředku zpravidla tvoří součást odůvod- nění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.

Námitky lze v tomto rozsahu uplatňovat také proti posudku ústavu (§ 105 odst. 3 TrŘ, § 110 odst. 4 TrŘ).

Dle § 108 odst. 3 TrŘ lze v přípravném řízení od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní or- gán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku po- chybnosti.

Lze očekávat, že stále častější budou v praxi si- tuace, že ve spise budou od 1. 1. 2002 dva zna- lecké posudky (případně více znaleckých posud- ků) – jeden posudek, vypracovaný znalcem přibraným orgánem činným v trestním řízení, který bude podporovat sdělené obvinění a druhý posu- dek vyžádaný obhajobou, jehož obsah i závěry bu- dou ve prospěch obviněného. Zastávám názor, že vznikne-li taková situace v přípravném řízení, bu- dou muset být vyslechnuti policejním orgánem ve smyslu § 108 odst. 1 TrŘ oba (všichni) znalci, kteří zpracovali protichůdné posudky. Již samotné exi-

stence posudků obsahujících odlišné názory znalců vylučuje, aby orgán činný v přípravném ří- zení odkazem na ustanovení § 108 odst. 3 TrŘ v přípravném řízení od výslechu znalce upustil a odůvodnil to subjektivně formulovaným přesvěd- čením, že policejní orgán ani státní zástupce ne- mají o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení pochybnosti. Tyto pochyb- nosti o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku vyžádaného orgánem čin- ným v trestním řízení vzniknou objektivně již v oka- mžiku, kdy obhajoba předloží druhý či další zna- lecký posudek, jehož závěry jsou odlišné.3)

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ, stejně jako

§ 110a TrŘ, v návaznosti na § 105 a § 106, § 108 odst. 3 TrŘ a § 110 TrŘ je možno obhajobou vyu- žít jak ve věci znaleckých posudků, které budou vyžádány a předloženy stranou obhajoby po 1. 1. 2002, tedy poté, co nabude účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., tak i u posudků vyžádaných obhajobou před účinností této novely doplněním o doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě neprav- divého znaleckého posudku. Tím budou splně- ny zákonné náležitosti ze strany obhajoby i u po- sudků vyžádaných a předložených stranou obhajoby kdykoliv do 31. 12. 2001. Potom bude již nutno ze strany obhajoby pouze sledovat, zda orgány činné v trestním řízení postupují při

3) Mezi orgány činnými v přípravném řízení zazněl v závěru roku 2001 opakovaně názor, který obsahuje účelový výklad ustanovení § 108 TrŘ. Některé orgány činné v přípravném řízení soudily, že obsahově nezměněné usta- novení § 108 TrŘ umožní jim, dřívějším vyšetřovatelům, v novém procesním postavení policejních orgánů upus- tit od výslechu znalce, jehož přibrali v přípravném řízení, bez ohledu na odlišnost posudku vyžádaného a před- loženého obhajobou od jiného znalce. Odůvodňují to tím, že policejní orgán ani státní zástupce nebudou mít pochybnosti o správnosti posudku vyžádaného orgánem činným v trestním řízení od jím přibraného znalce. Po- kud tyto pochybnosti nebudou mít ani poté, co předloží odlišný posudek strana obhajoby, usuzují, že podle

§ 108 odst. 3 TrŘ mohou upustit od výslechu přibraného znalce s tím, že vyslechnou pouze znalce, jehož po- sudek vyžádala obhajoba a o jehož spolehlivosti a úplnosti budou mít pochybnosti. Tento výklad je contra le- gem, konkrétně je v rozporu s § 110a TrŘ, dle něhož se při provádění znaleckého posudku předloženého stra- nou postupuje stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Předpokládám, že tento účelový výklad znemožní postoj státních zástupců při výkladu § 108 odst. 3 TrŘ. Po- kud by se tak nestalo, bylo by nutno de lege lata vydání judikátu, který by tento postoj vyloučil a v případě více posudků znalců by označil jejich výslechy za nezbytné. De lege ferenda by pak bylo vhodné doplnit ustanovení

§ 108 odst. 3 TrŘ o novou větu, zřejmě tohoto znění: „Je-li ve spisu kromě posudku vyžádaného orgánem čin- ným v trestním řízení také posudek předložený stranou obhajoby, nelze od výslechu žádného znalce upustit.“

provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jed- nalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem čin- ným v trestním řízení.

IV. SOUČINNOST OBHAJOBY PŘI DOKAZOVÁNÍ V HLAVNÍM LÍČENÍ

Přínosem pro obhajobu obviněného bylo ustanovení § 215 odst. 2, které bylo do trestního řádu zařazeno novelou provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., jež uvedlo: „Státní zástupce, obžalovaný a obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda se- nátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“

Obhájce, stejně jako obžalovaný, mohli s účin- ností od 1. 1. 1994 navrhnout, aby byl soudem předvolán konkrétní svědek a požádat, aby mohl provést jeho výslech. Ustanovení § 215 odst. 2 TrŘ se stalo významným prvkem určujícím kontra- diktorní charakter řízení před soudem. Předseda senátu vyhověl žádosti o provedení výslechu svědka vždy, když byl takový svědek předvolán na návrh obžalovaného nebo jeho obhájce.

Zcela jiná byla až do konce roku 2001 situace v případech, kdy si obhajoba vyžádala posudek znalce a navrhovala, aby byl zpracovatel tohoto posudku soudem vyslechnut jako znalec, a to po poučení dle § 106 TrŘ. Znalec, který vypracoval posudek na žádost obhajoby, buď nebyl předvo- lán k hlavnímu líčení, nebo byl někdy předvolán jako svědek, a to přesto, že zpracovatel posudku nevnímal svými smysly žádné skutečnosti důležité pro trestní řízení, pouze na žádost obhájce vypra- coval znalecký posudek.4) Podstatné však bylo to, že v těchto případech zákonná úprava neu- možňovala, aby obhájce nebo obžalovaný se svo- lením předsedy senátu provedl výslech znalce.

Pro obhajobu je proto značným přínosem ustanovení § 215 odst. 2 TrŘ novelizovaného zákonem č. 265/2001 Sb., jež má s účinností

od 1. 1. 2002 toto znění: „Státní zástupce, ob- žalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést důkaz, zejména vý- slech svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mlad- šího než patnáct let, nemocného nebo zraně- ného svědka, anebo jestliže by provedení dů- kazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce navrho- ván jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě strany žádají o prove- dení výslechu, rozhodne předseda senátu po vyjádření obou stran o tom, která z nich vý- slech provede. Provádění výslechu některou z uvedených stran může předseda senátu pře- rušit jen tehdy, není-li výslech prováděn v sou- ladu se zákonem, na vyslýchaného je vyslý- chajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu po pro- vedení takového výslechu nebo jeho části.“

Toto novelizované ustanovení po jeho zásad- ním doplnění a rozšíření posiluje kontradiktornost trestního řízení a zvyšuje možnosti obhajoby při procesním soupeření se státním zástupcem. Klí- čová je věta první § 215 odst. 2 TrŘ, dle níž ne- jen státní zástupce, nýbrž také obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Obhajoba mohla do konce roku 2001 žádat pouze o to, aby jí byl umožněn výslech svědka, od 1. 1. 2002 však může žádat, aby jí bylo umožněno provést jakýkoliv důkaz, přičemž výslovně je vedle výslechu svědka zmíněn i vý- slech znalce.

4) Xxxxxxx, P.: K postupu soudu po vyžádání znaleckého posudku obhájcem, Právní praxe č. 10/1997, str. 615 an.

Vyjdu z konkrétní situace, kdy ve spise bu- dou dva odlišné posudky – jednak posudek znalce přibraného orgánem činným v trestním řízení, který podporuje obžalobu a jednak posu- dek, který opatřil a obstaral obžalovaný. Vy- žádá-li si obhajoba od znalce XY posudek, který předloží, a požádá soud, aby jí umožnil provést výslech tohoto znalce, předseda senátu takové žádosti vyhoví a umožní obhájci, resp. obžalo- vanému, aby provedl výslech tohoto znalce. Také v případě, že by výslech znalce, jehož po- sudek si vyžádala a předložila strana obhajoby, navrhl kromě obžalovaného nebo jeho obhájce také státní zástupce, by měl soud opět umožnit výslech straně obhajoby, se zdůvodněním, že posudek tohoto znalce obstarala i předložila právě strana obhajoby (§ 215 odst. 2 TrŘ věta druhá).

Může vzniknout také další situace, kdy ve spise budou dva odlišné posudky, jeden vyžá- daný obžalobou a druhý opatřený a předložený obhajobou. Obžalovaný nebo obhájce může na- vrhnout, aby vzhledem k výjimečnosti, zvláštní obtížnosti případu, vyžadujícího zvláštního vě- deckého posouzení, v řízení před soudem přibral předseda senátu státní orgán, vědecký ústav, vy- sokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem (§ 110 odst. 1 TrŘ). Pokud předseda senátu na návrh obhajoby přibere k přezkoumání posudku podaného znalcem některou z institucí uvede- ných v § 110 odst. 1 TrŘ a požádá-li obžalovaný nebo jeho obhájce, aby mu bylo umožněno pro- vést důkaz výslechem zpracovatele tohoto po- sudku, i v takovém případě mu předseda senátu vyhoví (§ 215 odst. 2 TrŘ věta druhá).

Ve všech případech, kdy bude výslech stej- ného znalce navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo jeho obhájcem a obě strany požádají o provedení výslechu znalce, roz-

hodne předseda senátu po vyjádření obou stran o tom, která z nich výslech provede.

Vždy, když předseda senátu umožní obhájci provedení výslechu znalce, vznikne straně obha- joby možnost provedením takového výslechu v celé jeho šíři. V tom je zásadní rozdíl od mož- nosti obhajoby pokládat znalci doplňující otázky po skončení výslechu provedeného předsedou senátu. Tato možnost je jednoznačně ve pro- spěch obžalovaného. V případě, že obhájce bude provádět výslech znalce v souladu se zákonem, bez nátlaku či použití sugestivních nebo kapcioz- ních otázek, nemělo by ze strany soudu docházet k přerušování výslechu.

Předpokládám však, že v praxi mohou vznikat spory o to, je-li nezbytné, aby předseda senátu nebo člen senátu položil vyslýchanému znalci otázku již v průběhu doby, kdy jej bude vyslýchat obhájce. Lze očekávat, že ze strany soudu a ob- hajoby mohou být odlišné názory na to, bude-li možno položení takové otázky odložit na dobu po provedení takového výslechu nebo jeho části. Vyslýchání znalce obhájcem předpokládá doko- nalou přípravu výslechu, kterou lze od advokáta právem očekávat.

Nic nebrání tomu, aby obviněný, který má ob- hájce, v případě, že má např. ekonomické vzdě- lání, vyslechl znalce z oboru ekonomiky. Zřejmě ještě vhodnější je, aby se obviněný v takovém pří- padě svými odbornými znalostmi maximálně po- dílel na přípravě svého obhájce, jemuž předseda senátu umožnil provést výslech znalce, od něhož obhajoba opatřila posudek, který také předložila. Jen po důkladném zvážení i přípravě by měl žádat o umožnění výslechu znalce obviněný, ze- jména hájí-li se v případech, kdy nejde o nutnou obhajobu, sám, nemá-li právnické vzdělání, ani zkušenosti s prováděním výslechu či s aplikací

trestněprocesních norem.5)

Pokud bude provádět výslech znalce se sou- hlasem předsedy senátu státní zástupce, potom

5) Xxxxxxx, P.: K použitelnosti důkazu, který v trestním řízení obstaral a předložil obhájce, Bulletin advokacie č. 6–7/1996, str. 46.

poté, co provede výslech nebo jeho část, má ob- žalovaný i jeho obhájce právo klást vyslýcha- nému znalci otázky stejně jako v případě, že bude výslech provádět předseda senátu (§ 215 odst. 3 TrŘ).

Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění do- kazování (§ 215 odst. 4 TrŘ). Mnohdy bude před soudem vyslechnut jak znalec, o jehož posudek se opírala obžaloba, tak znalec, jehož posudek předložila obhajoba. Pokud obhajoba po výsle- chu obou znalců dospěje k názoru, že není jisté, o který z posudků se soud při aplikaci zásady volného hodnocení důkazů opře, může i po pro- vedení dokazování podat návrh na přibrání ně- které z institucí uvedených v § 110 odst. 1 TrŘ k přezkoumání obou posudků. Takový návrh může podat obžalovaný nebo jeho obhájce ze- jména tehdy, když ještě před dokazováním navrhl přibrání specializované instituce k podání po- sudku dle § 110 odst. 1 TrŘ, tomuto návrhu však nebylo vyhověno a po výsleších obou znalců zů- staly nadále zásadně odlišné odborné závěry. Pokud soud takovému návrhu nevyhoví a zůsta- nou-li po vyčerpání všech dosažitelných důkazů důvodné pochybnosti o skutkové otázce, význam- né pro rozhodnutí, které nelze rozptýlit provede- ním a zkoumáním dalších dostupných důkazů, měl by soud rozhodnout ve prospěch obžalova- ného. Pravidlu v pochybnostech ve prospěch obviněného (in dubio pro reo) odpovídají i důvo- dy zproštění obžaloby [zejména § 226 písm. a), b), c) TrŘ]. Takto by měl soud postupovat v pří- padě, že i po dokazování provedeném v hlavním líčení na základě bezprostřednosti a ústnosti i po výslechu obou (nebo všech) znalců zůstanou dů- vodné pochybnosti o skutkové otázce důležité pro rozhodnutí, přičemž již nebude možno pro- vést další důkazy.

V. ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY K VYUŽITÍ POSUDKŮ OBHAJOBY

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ, stejně jako

§ 110a TrŘ je možno obhajobou využít jak ve věci

znaleckých posudků, které budou vyžádány a předloženy stranou obhajoby po 1. 1. 2002, tedy poté, co nabude účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., tak i u posudků vyžádaných obhajobou před účin- ností novely.

U znaleckých posudků vyžádaných a před- kládaných obhajobou po 1. 1. 2002 by zna- lecká doložka měla mít znění, v němž oproti mi- nulosti bude nový a na ustanovení nového

§ 110a TrŘ reagující poslední odstavec:

„Znalecký posudek jsem podal jako znalec jmenovaný rozhodnutím ministra spravedl- nosti České republiky ze dne... (č. j. ) a roz-

hodnutím předsedy Krajského soudu v ze

dne... (č. j. ...) a ze dne... (Spr ) pro obor eko-

nomika:

– odvětví...

Jsem si vědom následků vědomě nepravdi- vého znaleckého posudku (§ 110a trestního řádu, ve znění novelizovaném zákonem č. 265/2001 Sb.)“

Ve věci znaleckých posudků, které byly předloženy obhajobou do konce roku 2001 je potřebné, aby obhajoba zkontrolovala, zda znalecký posudek, který strana obhajoby vyžá- dala, má všechny zákonem stanovené náležitosti a pokud ano, tak postačuje, aby si vyžádala do- ložku znalce o tom, že si je vědom následků vě- domě nepravdivého znaleckého posudku, např. tohoto znění:

„Znalec si je vědom následků vědomě neprav- divého znaleckého posudku“ (§ 110a trestního řádu, novelizovaného zákonem č. 265/2001 Sb.). Znaleckou doložku v plném znění či v podobě doplňku je nutno předložit k příslušnému číslu spisu policejního orgánu, nebo ke spisové znač- ce příslušného soudu. Tím jsou splněny zákonné náležitosti ze strany obhajoby. Potom se již po- stupuje při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný or-

xxxxx činným v trestním řízení.

Je na zvážení obhajoby i znalce, který vypra- cuje posudek pro obhajobu, zda požádá orgán činný v trestním řízení o nahlédnutí do spisu nebo

o seznámení se s informacemi potřebnými pro vy- pracování znaleckého posudku. Pokud obhájce disponuje veškerými informacemi potřebnými k napsání znaleckého posudku, zejména má-li kopii spisu, resp. jeho podstatných částí, včetně posudků vyžádaných orgány činnými v trestním ří- zení, není nahlédnutí znalce do spisu nutné.

VI. ZÁVĚR

Od 1. 1. 1962 až do 31. 12. 1993, tedy po dobu více než 30 let účinnosti trestního řádu, vy- cházela praxe z názoru, že obstarávání důkazů je právem a povinností orgánů činných v trestním ří- zení, a proto odmítala zacházet stejně s důkazy, které obstaral obhájce, obviněný, či jiná strana. Po novele trestního řádu, provedené zákonem č. 292/1993 Sb., byla podle § 89 odst. 2 TrŘ oprávněna předložit důkaz, tzn. i znalecký posu- dek, kterákoliv strana. Předložení důkazu stranou nebylo důvodem k odmítnutí takového důkazu. Přesto však mnohé orgány činné v přípravném ří- zení, i některé soudy, až do konce roku 2001 ne- zacházely se znaleckým posudkem vyžádaným obhajobou stejně jako s posudkem vyžádaným

od znalců, přibraných některým orgánem činným v trestním řízení.

Ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ a zejména § 110a TrŘ s účinností od 1. 1. 2002 vytváří potřebné zákonné předpoklady pro výrazné posilnění mož- ností účasti obhajoby na dokazování. Předloží-li obhajoba v kterékoliv trestní věci znalecký posu- dek, který si vyžádala od znalce a bude-li mít zna- lecký posudek předložený obhajobou všechny zákonem požadované náležitosti včetně doložky znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení.

Jinak vyjádřeno, předloží-li obhajoba znalecký posudek, který vyžádala a jsou-li v posudku spl- něny všechny zákonné podmínky uvedené v § 110a TrŘ, tedy je-li k posudku připojena zá- konem předepsaná znalecká doložka, má zna- lecký posudek vyžádaný obhajobou procesně stejnou váhu jako posudky vyžádané orgány čin- nými v trestním řízení.

Autor je advokátem v Brně.

K OTÁZCE SPRAVEDLNOSTI VE VZTAHU

K PŘECHODNÝM USTANOVENÍM POSLEDNÍ NOVELY TRESTNÍHO ZÁKONA

XXXx. XXXX XXXXXXX–XXXx. XXXX XXXXXXXX

Základem tohoto článku je na sebe navazující příspěvek obou autorů na konferenci, věnované posledním novelám trestního zákona a trestního řádu, pořádané dne 30. ledna 2002 Univerzitou Xxxxx Xxxxxxx v Brně. Obsah příspěvku je dopl- něn o podněty, které pro oba autory vyplynuly z diskuse na tomto semináři a je otiskován se souhlasem rektora univerzity doc. JUDr. Schel- leho.

Třebaže seminář byl zaměřen především k otázkám trestního práva procesního, příspěvek po úpravě se dotýká především jedné z nejdůleži- tějších změn, které novela trestního řádu a trest- ního zákona přinesla do trestního práva hmotného a v té souvislosti se chce zabývat i tím, jak se s tě- mito změnami zákonodárce vypořádal v přechod- ných ustanoveních, jejichž smyslem je mj. plynulý přechod od jedné zákonné úpravy ke druhé.

VÝŠE ŠKODY

Naprosto zásadní změnou, kterou do oblasti hospodářských a majetkových trestných činů no- vela přináší, je vymezení rozsahu škody, která musí být trestným činem způsobena, aby bylo možno hovořit o spáchání trestného činu (rozli- šení mezi trestným činem a přestupkem) nebo o tzv. kvalifikovaném trestném činu (škoda jako těžší následek).

HISTORICKÝ EXKURS

K této otázce je zapotřebí vyjádřit se trochu šíře. Rakouský trestní zákon z roku 1853 platný na našem území do roku 1950, vycházel při de- finici krádeže jako zločinu v § 174 z pevné částky, která vyjádřena v měně předválečné ČSR a uvedená výslovně v zákoně, činila 2 000 Kč. Určité škody nebylo třeba za přitěžujících okol- ností, např. byl-li čin spáchán se zbraní, případně se vyžadovalo způsobení škody 500 Kčs, pokud šlo o společné jednání dvou nebo více osob, šlo- li o krádež „v místě zasvěceném službám božím atd. Pro uložení těžkého žaláře se vyžadovalo způsobení škody 20 000 Kčs.“ Obdobně byly částky stanoveny pro další majetkové delikty, jako zpronevěra a další.

Trestní zákon z roku 1950 tyto pevně určené škody zrušil a nahradil je obecnými pojmy, jako je větší škoda, značná škoda, škoda velkého roz- sahu. Současně ovšem tento zákon zavedl tzv. materiální pojetí trestného činu, tedy k trestnosti se vyžadovala společenská nebezpečnost a xxxx- katuře bylo ponecháno určení obsahu těchto po- jmů.

Kučera1) píše: „Při hledání těchto kritérií zvo- lila judikatura sice problematický, ale s přihléd- nutím k tehdejším sociálně ekonomickým pod- mínkám nikoli zcela špatný postup, kdy při určování vzniklé škody zhruba vycházela z prů- měrné ceny určitých věcí (tak byla např. pro

značnou škodu stanovena hranice v podobě hodnoty osobního automobilu (tehdy – počát- kem 50. let po měnové reformě 20 000 Kčs, pozn. aut.) a pro škodu velkého rozsahu poslou- žila jako základ hodnota rodinného domu (tehdy 100 000 Kčs – pozn. aut.).

Problém ovšem byl, že tyto částky zůstaly v platnosti i po přijetí současně platného trest- ního zákona, prakticky až do roku 1990, ačkoli i v podmínkách reálného socialismu inflace sni- žovala hodnotu peněz a míra trestní represe se tak ustavičně rozšiřovala.

Zvlášť markantní to bylo po přijetí zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech. Tento zákon, při- jatý současně s novelou trestního řádu, která za- váděla jako zjednodušenou formu vyšetřování tzv. vyhledávání a ve vztahu k přečinům zkrácené řízení, měl usnadnit činnost orgánů činných v trestním řízení, zahlcených stoupající vlnou kri- minality, která se pravidelně dostavuje po dějin- ných zvratech. (Nepůjde o náhodu, jestliže pa- mětníkům nebo zvídavějším studentům současná podoba novelizace trestního řádu bude připomí- nat inspiraci právě z této doby.)

Zákon o přečinech poprvé zavedl pevnou částku, která sloužila jako horní hranice vyme- zení přečinu a tedy ve většině případů i jako spodní hranice postihu pro trestný čin. Bylo to 1 500 Kčs, tedy přibližně částka rovná průměrné dělnické mzdě v roce 1969.

Díky tomu ovšem, že tato hranice byla určena pevnou částkou, zákonodárce do značné míry zabránil judikatuře prolomit hranici 20 000 Kčs pro značnou škodu a částku 100 000 Kčs pro škodu velkého rozsahu.

Teprve v roce 1988 se Nejvyšší soud ČSFR odhodlal k posunu těchto hranic na 50 000, resp. 250 000 Kč. Starší z autorů, který je pa- mětníkem diskusí na toto téma, jež probíhaly od prvé poloviny osmdesátých let, si pamatuje i ar- gument, jímž byly pokusy pokrokovějších soudců (a prokurátorů) o nové vymezení trestní represe

1) Xxxxxx Xxxx, Paradoxy posuzování výše škody způsobené trestným činem, Trestní právo 6/2001, str. 22.

odmítány: Nejvyšší soud není orgánem povola- ným k tomu, aby konstatoval, do jaké míry na- rostla inflace. Kromě toho soudci oprávněně poukazovali na to, že dojde-li ke změně vymezení těchto hranic skokem, nelze zabránit nesprave- dlnosti v posuzování těch pachatelů, kteří budou pravomocně odsouzeni před posunutím hranice za čin, který po změně vymezení okolnosti pod- miňující použití vyšší trestní sazby (kvalifikační okolnosti) bude trestný mírněji.

POHYBLIVÉ KRITÉRIUM

Po společenském převratu v roce 1989 na zá- kladě shora uvedených zkušeností bylo diskuto- váno o kritériu, které by svým způsobem kontinu- álně, resp. po malých skocích, sledovalo vývoj inflace a kupní síly tak, aby cena okruhu před- mětů, které jsou předmětem útoku trestného činu a tedy výše škody, způsobená trestným činem, zůstávala v čase ve stejné paritě kupní síly, tedy aby se nerozšiřoval okruh trestního bezpráví.

Počátkem roku 1990 sice přetrvával právní řád z doby totality, již tehdy však bylo zřejmé, že dojde k stanovení nejnižší mzdy a patrně i životního minima. O životním minimu se uvažo- valo i při pozdějších novelách,2) nakonec však bylo zvoleno kritérium nejnižší měsíční mzdy. Ta byla pro účely trestního zákona stanovena pů- vodně nařízením vlády č. 258/1990 Sb. na částku 1 600 Kčs, ale již následujícího roku vládním nařízením č. 464/1991 Sb. byla zvý- šena na částku 2 000 Kčs. V podrobnostech odkazuji na úvahy, uvedené v práci, citované v poznámce 1.

Předpoklad, že se inflace bude vyvíjet nepříz- nivě, se naplnil. Vydáním vládního nařízení č. 464/1991 Sb. však došlo k dualismu. Mini- mální měsíční mzda pro pracovníky, odměňo- vané měsíční mzdou, stanovená nařízením vlády č. 99/1991 Sb. činila sice stejných 2 000 Kčs, avšak později rostla, zatímco základ pro trestní ří-

xxxx, stanovený nařízením vlády č. 464/1991 Sb., se neměnil.

Již v roce 1992 a 1993 rostly tlaky na úpravu vymezení škody. Než změnit vládní nařízení sta- novící minimální mzdu pro účely trestního zákona a riskovat, že tato změna „potáhne za sebou“ i minimální mzdu v pracovněprávní oblasti, uká- zalo se pro pravicovou vládu Xxxxxxx Xxxxxx jed- nodušší změnit trestní zákon. Stalo se tak nove- lou č. 290/1993, která zdvojnásobila základ v trestním zákoně. Pro účely tohoto pojednání není nutné jednotlivé kvalifikační okolnosti vyčí- slovat.

Již v druhé polovině devadesátých let se však ukazovalo, že odtržení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona a minimální mzdy pro pra- covněprávní účely není šťastným řešením a že vý- voj inflace opět znamená rozšiřování trestní re- prese, rozšiřování okruhu trestního bezpráví, neboť ceny ani mzdy z roku 1994 neodpovídají cenám dnešním.

Vláda v roce 1999 připravila nové vládní naří- zení, které by stanovilo nejnižší měsíční mzdu na 5 000 Kč, tak jak tomu bylo v pracovněprávní ob- lasti u pracovníků odměňovaných měsíční mzdou. Tento záměr vlády však neprošel, zřejmě i díky tomu, že změna okruhu trestního bezpráví se vý- znamně promítne do statistiky kriminality. Činy dříve trestné se stanou přestupky, činy dříve trestné v sazbě až dvanáct let budou posuzovány náhle v sazbě 2–8 let atd. Pokud by k této změně došlo v roce 2000, promítla by se ve sta- tistice za rok 2001, bylo by tedy možno podleh- nout pokušení a jako předvolební trumf v roce 2002 vytáhnout – zdánlivé ovšem – potlačení kriminality. Toho si jistě byla vědoma i opozice,

proto ke změně nedošlo.

ZMĚNA SKOKEM

Ke změně se odhodlal až parlament, novelou č. 265/2001 Sb. Vrátil se ke koncepci xxxxxx-

2) Xxxxxxxx Xxxx, Novely trestních předpisů a oblast podnikání, Právní rádce 2/1994, str. 38.

kého trestního zákona a rozhodující hranice sta- novil pevnou částkou, jejímž základem se stala částka 5 000 Kč, maximem pak částka 5 milio- nů Kč jako škoda velkého rozsahu.

Není pochyb, že předností této úpravy je zvý- šení právní jistoty, rozhodující znaky skutkových podstat jsou uvedeny přímo v zákoně a nikoli podzákonné normě, jakou je vládní nařízení. Sám předkladatel novely ostatně vyslovil pochyb- nosti mj. o ústavnosti dosavadního řešení. Je to však vzhledem k tomu, že se takovou úpravou za- kládá cesta k jisté „pulsaci“ trestního bezpráví, tedy k rozšiřování okruhu trestní represe v dů- sledku inflace až k bodu, kdy si nepoměr mezi škodou a výší postihu vynutí úpravu novou, před- nost poměrně draze vykoupená. Ani v 21. století se inflace nepochybně nezastaví a dříve nebo později nastane potřeba hranice trestního bez- práví, rozsah způsobené škody opětovně upravit. Díky tomu, že už nejsou závislé na záměrně po- hyblivém koeficientu, bude tak nutno učinit opět skokem se všemi nepříznivými důsledky na sta- tistiku kriminality, a pokud nedojde k přechodné úpravě, i s důsledky na pocit spravedlnosti ve společnosti.

Dosah přijaté změny bude mít již popsaný vliv na kriminální statistiku, za rok 2002 dojde k pro- nikavému snížení počtu drobných krádeží, které budou posuzovány jako přestupek, sníží se po- čet věcí, které v oblasti majetkové a hospodář- ské kriminality budou projednávat krajské sou- dy.

Je rovněž otázka, zda nastavení uvedených rozpětí bylo patřičné. Počátek trestní odpověd- nosti pro např. krádež, podvod atd. na částku 5 000 Kč se může zdát být vysoko. Je řada lidí, pro které tato částka představuje podstatnou část měsíčního příjmu, ne-li příjem celý, např. dů- chodci. Pokud by tedy babičce někdo ukradl pe- něženku, v níž by měla zbytek peněz na celý mě- síc a věc by byla posouzena jako přestupek, bude patrně cítit nedostatečnou ochranu.

Na druhou stranu, i když škoda velkého roz- sahu byla zvýšena na pětinásobek, částka 5 mi- lionů Kč v hospodářské sféře není ničím výjimeč-

ným a sazby u majetkových trestných činů na 5–12 let při způsobení této škody jsou natolik vy- soké, že by tato částka mohla být vyšší. O tom je však dnes již zbytečné diskutovat.

ABSENCE PŘECHODNÝCH USTANOVENÍ

Mnohem závažnějším problémem je, že při této změně skokem nebyla přijata žádná pře- chodná ustanovení. Ostrý řez mezi trestní odpo- vědností toho, kdo byl za milionovou škodu od- souzen pravomocně do 31. 12. 2001 a toho, kdo bude souzen až po 1. 1. 2002 povede ne- pochybně k pocitům nespravedlnosti. Zatímco prvý nezbytně musí dostat nejméně 5 let, druhý může odejít za stejnou škodu, dokonce způso- benou třeba i ve stejné době, jen s podmíněným trestem. To je podle našeho názoru závažná chyba zákonodárce, který si měl vzít příklad z přechodných ustanovení první velké popřevra- tové novely trestního zákona č. 175/1990 Sb. Článek II. odst. 4 přechodných ustanovení to- hoto zákona uvádí: Trest odnětí svobody ulo- žený před účinností tohoto zákona za čin, který bude nadále posuzován jako mírněji trestný, soud poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru trestní sazby stano- vené na původní trestný čin nebo přečin a sazby stanovené na čin mírněji trestný. Podle stejných zásad postupuje, byl-li za takový čin a sbíhající se jiný čin uložen úhrnný nebo sou- hrnný trest.

Pocit spravedlnosti je v trestním právu zvlášť důležitý a jestliže už došlo k takto pronikavé změně v posuzování trestní odpovědnosti, ne- mělo by záležet na náhodě, kdy projednávání toho kterého případu přišlo na řadu, popřípadě jak dlouho se obhájcům podařilo věc protaho- vat.

To, že s tímto dopadem novely není počítáno, svědčí o jistém lhostejném přístupu legislativních orgánů k pocitu spravedlnosti, třebaže se zdán- livě dotýká jen osob, které se provinily. Ani u nich, ba zvláště u nich, by neměl být vytvářen

pocit křivdy. Ve skutečnosti, jak o tom svědčí dis- kuse v denním tisku, je absence přechodných ustanovení jako nespravedlivá vnímána i veřej- ností.

Tento pocit nespravedlnosti, který absence přechodných ustanovení vyvolala, nemůže být ře- šen amnestií, jak se o ní v této souvislosti hovo- řilo, a to zejména proto, že amnestie jako hro- madný akt milosti může sice absolutně zkrátit výměru trestu za činy, které by podle současné úpravy byly mírněji trestné, nemůže však přitom individualizovat, nemůže nahradit „poměrné zkrá- cení“ provedené na základě individuálního pří- stupu k věci, zejména tam, kde se odsouzení tý- kalo škody velkého rozsahu, která se zvedá na pětinásobek a soud – pokud by k přechodným ustanovením došlo – by se musel pohybovat při posouzení přechodných případů v rozpětí 1 až 5 mil. Kč způsobené škody.

Je zřejmé, že autoři novely nechtěli ještě více zatěžovat soudy, k jejichž obrazu především byla novela připravována. Je otázka, zda se této zá- těži soudy vyhnou, neboť zrušení vládního naří- zení připravilo možná cestu k řešení pomocí ob- novy řízení.

JE MOŽNÁ OBNOVA ŘÍZENÍ?

Aplikovat ustanovení § 16 tr. zákona o ča- sové působnosti trestního zákona samozřejmě nelze, neboť o vině pachatele již bylo pravo- mocně rozhodnuto. Podání mimořádných opravných prostředků také na první pohled ne- přichází v úvahu, neboť literatura uvádí, že do- šlo-li ke zmírnění právní úpravy po právní moci rozhodnutí o činu spáchaném před touto změ- nou, není to důvodem pro podání mimořád- ného opravného prostředku.3)

Ovšem byl-li takový mimořádný opravný pro- středek z jiného důvodu úspěšně podán, bude nutno v novém rozhodnutí použít pozdějšího, pro pachatele příznivějšího zákona. Zkusme

tedy posoudit, zda by případný návrh na povo- lení obnovy řízení měl naději na úspěch.

Podle § 278 odst. 1 tr. řádu se obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, povolí, vyjdou-li najevo sku- tečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odů- vodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém roz- poru s účelem trestu.

Za novou skutečnost ve smyslu § 278 tr. řádu, pro kterou je možno povolit obnovu řízení, lze považovat objektivně existující jev, který v téže věci není důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu věci v rozsahu ne- zbytném pro rozhodnutí. Tyto nové skutečnosti mohou mít různorodou povahu a zpravidla se stávají předmětem dokazování. Je nesporné, že takovou novou skutečností bude například nové svědectví, změna výpovědi svědka již vy- slechnutého či doznání jiné osoby ke spáchání trestného činu.

Je proto na místě otázka, zda nové vymezení rozsahu škody provedené zákonem č. 265/2001 Sb. je onou novou skutečností, která by odůvod- ňovala povolení obnovy řízení. Obecně platí, že k případným změnám hmotného práva nelze jako k nové skutečnosti ve smyslu § 278 tr. řádu při- hlížet a odpověď by proto měla být záporná.

Při bližším pohledu však zjistíme, že odpověď na tuto otázku není zdaleka tak jednoznačná. Ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona ve znění do

31. 12. 2001 bylo trestněprávní normou s blan- ketní dispozicí, které odkazovalo na nařízení vlády č. 464/1991 Sb., stanovující nejnižší mě- síční mzdu pro účely trestního zákona. Zákon č. 265/2001 Sb. sice nahradil ustanovení § 89

3) Xxxxx, P., Xxxx, F., Xxxxxx, S.: Trestní zákon, komentář, 3. vydání, C. H. Xxxx 1998, s. 124.

odst. 11 tr. zákona úpravou novou, ovšem sou- časně zmiňované vládní nařízení zrušil.

Postup v případě zrušení právního předpisu (ovšem pouze Ústavním soudem) upravuje § 71 zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení byl-li na základě práv- ního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení tako- vého právního předpisu důvodem pro obnovu ří- zení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním.

Ustanovení § 71 zákona o ústavním soudu tak nepřímo novelizovalo § 278 tr. řádu a je v platném právu jedinou výjimkou z pravidla, že změna hmotného práva není důvodem pro obnovu řízení. Smysl tohoto ustanovení vyplývá z role ústav- ního soudu jako negativního zákonodárce, který nemůže následky takového zrušení řešit cestou

přechodných ustanovení.

Postup v případě zrušení právního předpisu zákonodárcem výslovně upraven není, neboť se počítá s tím, že parlament vědom si následků zrušení právního předpisu bude případné nega- tivní důsledky řešit zařazením přechodných usta- novení, například tak, jak to učinil při novele trestního zákona č. 175/1990 Sb.

Novela trestního zákona provedená zákonem č. 265/2001 Sb. ovšem zmíněná přechodná ustanovení neobsahuje a také opomenutí záko- nodárce jistě nemůže být na škodu těch, kterých se týká.

Rozdíl mezi trestní odpovědností toho, kdo byl za milionovou škodu pravomocně odsouzen do

31. 12. 2001 a toho, komu se v důsledku pro- cesních obstrukcí podařilo protáhnout řízení až do roku 2002, přičemž oba čin spáchali ve stejné době, například v roce 1999, je nespra- vedlivý a současně i neústavní, neboť porušuje princip rovnosti před zákonem a předvídatelnosti trestnosti vlastního jednání.

Na obhajobu této úpravy se ze strany předkla- datelů novely objevuje trochu kulhající přirovnání, že přece když si jdu koupit housku na krámě, tak vím kolik stojí, a pokud obchodník druhý den vy- hlásí slevu, tak nemohu přijít a žádat slevu také.4) Je sice pravdou, že oba v době páchání trest- ného činu věděli, jaký trest je může postihnout, ovšem na druhé straně vláda již v roce 1999 při- pravila nové vládní nařízení, které stanovilo nej- nižší měsíční mzdu pro účely trestního zákona na 5 000,– Kč. To, že toto vládní nařízení nakonec nebylo přijato, nic nemění na tom, že takový úmysl byl minimálně v odborné veřejnosti znám. Takže zatímco jeden pachatel se k soudu řádně dostavoval a byl mu uložen nepodmíněný trest na samé spodní hranici trestní sazby, tedy 5 let, druhý, jehož obhájce při vědomosti o záměru vlády spekuloval na změnu zákona a úmyslnými obstrukcemi protahoval řízení, může při stejné škodě a stejnému datu spáchání trestného činu

vyjít pouze s trestem podmíněným.

Navíc rozdíl nespočívá jen v rozpětí trestní sazby, která je pro oba rozdílná, ale rozdílné dů- sledky pro ně má i rozdílná právní kvalifikace. U trestných činů proti majetku je škoda velkého rozsahu, tzn. kvalifikace podle nejpřísnější kvalifi- kační okolnosti, současně okolností, která čin řadí mezi činy uvedené v § 62 odst. 1 tr. zák. Pod- míněné propuštění je tedy možné až po výkonu dvou třetin trestu, zatímco pachatel, odsouzený pro skutek spáchaný v téže době, ale po účin- nosti novely, byť k nepodmíněnému trestu, požívá dobrodiní možnosti podmíněného propuštění již po polovině výkonu trestu. I k tomu by soudy za předpokladu existence přechodných ustanovení při poměrném zkracování přihlížely.

Řešit tento případ je možné za pomoci analo- gie. Na rozdíl od trestního práva hmotného je pro výklad trestního řádu použití analogie zpravidla přípustné. Analogie je vyloučena jen tam, kde z povahy určitého ustanovení vyplývá opak.

4) Příspěvek XXXx. Xxxxxx Xxxx na konferenci k novele trestního řádu pořádané Vysokou školou Xxxxx Xxxxxxx dne 30. ledna 2002 v Brně, kde citoval bývalou ministryni spravedlnosti Xxxxxxxxxx.

K analogii, tj. k obdobnému (přiměřenému) pou- žití jiného ustanovení trestního řádu, popřípadě jiného platného právního předpisu, se v trestním řízení přistupuje tam, kde danou situaci nelze ře- šit použitím konkrétního ustanovení, a kde je při- tom obdobný postup žádoucí.5) V tomto případě ovšem nepůjde o analogii zákona, ale o analogii práva, neboť nejbližší ustanovení je právě usta- novení § 71 zákona o ústavním soudu. Tato blíz- kost je podtržena i tím, že sám zákonodárce v důvodové zprávě vyslovil pochybnost o ústav- nosti jím zrušeného řešení.

Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde zákon připouští dvojí výklad, je v intencích zásad spravedlivého procesu nezbytné dát při jeho aplikaci přednost tomu z nich, který je ve své interpretaci s ústavním pořádkem České re- publiky co nejvíce souladný.6)

Za analogického použití ustanovení § 71 zá- kona o ústavním soudu je tak možno konstatovat, že absence přechodných ustanovení, bez ohledu na to, zda to byl úmysl či opomenutí zá- konodárce, nemůže být nikdy vykládána v nepro- spěch odsouzených, a proto ústavně konformní výklad ustanovení § 278 tr. řádu bude takový, že za novou skutečnost odůvodňující povolení ob- novy řízení je třeba pokládat i změnu práva v dů- sledku zrušení právního předpisu Parlamentem České republiky.

Zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení by se v takovém případě rovnalo odepření sprave-

dlnosti, a tedy porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny zá- kladních práv a svobod. Ústavní soud v této sou- vislosti judikoval, že ústavní zásada přiznávající každému právo na soudní ochranu platí samo- zřejmě i v případě změny práva, a tedy i přísluš- ného zákona.7)

ZÁVĚR

Novela, která byla předmětem semináře, při- nesla do trestního procesu i do trestního práva rozsáhlé změny, jejichž význam i aplikaci podrobí praxe jistě tvrdé zkoušce. Některé problémy však mohly a měly být řešeny dříve, právě ve vztahu k pojetí spravedlnosti jako kategorie extra legem, jako kategorie sociální a mravní.

Cesta, kterou jsme nastínili v příspěvku, nemusí vést k cíli. Názory zde vyslovené již procházejí tvr- dou zkouškou praxe a jejich správnost bude apro- bována rozhodováním obecných soudů, patrně však i soudu ústavního a nelze vyloučit, že Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Věříme, že nejen my, ale i další obhájci, kteří se pokusí využít na- děje, kterou skýtá naznačená cesta, budou moci informovat o výsledcích snahy po nápravě námi popsané zbytečné tvrdosti zákona.

Prvý autor je advokátním koncipientem, druhý právníkem v advokátní kanceláři,

oba v Praze.

5) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 1999, sp. zn. 4 TZ 141/99.

6) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. července 1998, sp. zn. ÚS 86/98.

7) Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 1994, sp. zn. III ÚS 65/94, Sb. nál. a usn., sv. 2, s. 123–127.

FORENZNÍ GENETICKÁ ANALÝZA DNA A JEJÍ VÝZNAM PŘI DOKAZOVÁNÍ

RNDr. XXXXX XXXXX, XXx.

Neslyšné šumění přidaného peroxidu a vzni- kající xxxxxxx bílé pěny. Tak nějak asi na po- čátku minulého století vypadal jeden z prvních fo- renzních důkazů, Xxxxxxxxxxxx zkouška. Na jejím základě bylo možno usuzovat, že v daném místě je krev. Další osud zkoumané krevní stopy byl pak prostý. Tisíce buněk a tehdy ani netu- šené množství informací v nich uložených bylo provedenou zkouškou smyto a nenávratně ztra- ceno.

Specifický důkaz, že skutečně jde o lidskou krev, poskytly až testy, které se objevily o něco později. Byly následovány metodami sérologic- kého rozlišování podle krevních skupin, faktorů, znaků a dalších dědičných krevních vlastností. Některé z nich bylo možno využít i k diferenciaci lidských slin, spermatu, fragmentů tělních tkání, potu, vlasů a chlupů. Problém byl však v tom, že rozlišovací schopnost sérologických metod zů- stávala relativně nízká a v podstatě znemožňovala jednoznačnou identifikaci stop ve vztahu ke kon- krétní osobě. Např. v nejrozšířeněji forenzně vyu- žívaném krevním systému AB0(H) výskyt dvou ze čtyř základních krevních skupin („A“ a „0“), dosa- huje téměř 40 %. Jinými slovy stejnou krevní sku- pinu nalezneme u každé druhé nebo třetí osoby a skutečnost, že „... na daném noži je krev oběti...“ nebo „... nalezené spermie patří pode- zřelému...“ apod., lze za těchto okolností při do- kazování pouze připustit, nikoli však prokázat.

Vyslovit jednoznačné závěry, např. že „... krev na noži oběti nepatří...“ nebo „... zjištěné vlast- nosti prokázaného spermatu jsou odlišné od krevní skupiny podezřelého...“ apod. umožňo- valy pouze negativní nálezy. Nicméně nízká rozli- šovací schopnost sérologických metod snižovala i počet těchto závěrů. Po vyčerpání technických možností forenzní sérologie se proto další doka- zování muselo ubírat jinými cestami a hledat jiné

věcné důkazy (daktyloskopické otisky prstů, mik- rostopy, textilní vlákna atd.).

FORENZNÍ GENETICKÁ ANALÝZA DNA

Zprvu nenápadně, v návaznosti na postupující rozvoj přístrojové techniky a poznání živé buňky, vznikl v polovině minulého století nový vědní obor – molekulární genetika. V té době nikdo netušil, že výzkum vlastností a funkcí jedné z podivuhodných biomolekul – deoxyribonukleové kyseliny (angl. zkratka DNA) se během následujících desetiletí promění v doslova nevyčerpatelný zdroj zásadních vědeckých poznatků a objevů, zasahujících v sou- časnosti i do tak nebiologických oborů jako je ky- bernetika nebo kryptologie. Stranou nezůstaly ani forenzní vědy. Molekulární genetika zásadně změ- nila způsob zkoumání stop lidské krve, tělních te- kutin a tkání, sekretů, vlasů, chlupů a umožňuje zís- kat výsledky, které staví forenzní genetickou analýzu DNA na úroveň daktyloskopie a v řadě technických možností identifikace ji i předčí.

K prvému reálnému uplatnění molekulární bio- logie jako forenzního oboru došlo již v roce 1984, kdy britský vědec Xxxx Xxxxxxxx poprvé vy- užil genetického postupu, aby se pokusil napo- moci policejnímu vyšetřování vraždy holčičky. Za použití specializovaných enzymů (obr. č. 1), elektroforézy a autoradiografie, úspěšně analy- zoval vzorky krve více než několika desítek po- dezřelých mužů. Výsledky předčily všechna oče- kávání a celý případ získal značnou publicitu. Obrázek policisty, prohlížejícího si téměř půl metru dlouhý negativ s množstvím proužků a skvrn, připomínajících složitý čárový kód, oblétl celý svět. Oprávněné nadšení nad mimořádnou a s dosavadním stavem zkoumání nesrovnatel- nou rozlišovací schopností nového postupu,

... C C G G A A T C G G G ... A A T G A A T G A A T G A A T G ...

... G G C C T T A G C C C ... T T A C T T A C T T A C T T A C ...

Hae III

lokus TH01 (AATG)n

Obr. č. 1: Vlevo – místa štěpení molekul DNA restrikčním enzymem Hae III v sekvencích CCGG (označeno šipkami) – metoda „DNA fingerprint“; vpravo – část krátké tandemové repetice (AATG)n – 4-bazepárové sekvence molekuly DNA v lokusu TH01 – STR metoda.

vedlo ke vzniku termínu „DNA fingerprint“ – ge- netický otisk prstu.

Svou roli při tomto skutečně spektakulárním vstupu molekulární biologie mezi forenzní vědy hrála i šťastná náhoda. Čerstvé stopy z vraždy holčičky obsahovaly převážně nedegradovanou DNA, jejíž neporušené molekuly jsou pro pozi- tivní výsledek „DNA fingerprintu“ rozhodující. To se později ukázalo jako značná slabina zmíně- ného postupu. Další rozvoj forenzní genetické analýzy DNA se proto orientoval na postupy, umožňující vyhodnocovat nejen čerstvé, ale i staré stopy DNA, a to s minimálními nároky na požadované výchozí množství.

Přehled poměrně rychlého sledu změn za poslední desetiletí – tzv. metodický „drift“ a dílčí etapy rozvoje forenzní genetické analýzy DNA v centrálním pracovišti Policie ČR, Kriminalistic- kém ústavu Praha, ukazuje obr. č. 2. V záhlaví schematického přehledu jsou názvy testů (DNA diagnostických kitů) a přibližný rok jejich zave- dení do forenzní praxe. Čtverečky v jednotlivých sloupcích označují vybrané úseky molekuly DNA

– lokusy, v nichž je prováděna příslušná část testu. U každého z lokusů je také uveden počet a označení alel, které se v něm mohou potenci- álně vyskytovat.1) K porovnání možností dokazo-

vání před nástupem genetické analýzy DNA je na začátku schematického přehledu zahrnuto sérologické zkoumání krevních skupin AB0(H). Naopak „DNA fingerprint“ v přehledu chybí. Vzhle- dem k orientaci na skupinu moderních amplifikač- ních metod nebyl tento nejstarší postup forenzní genetické analýzy DNA zaváděn.

Laboratoří Kriminalistického ústavu Praha jsou v současné době využívány výkonné kon- centrační a amplifikační metody, zaměřené na in- dividuální variabilitu krátkých a tedy vůči nepřízni- vým fyzikálním, chemickým i mikrobiálním vlivům odolných úseků molekuly DNA (STR testy – obr. č. 1 i č. 2). Pro specializované případy (extrémně staré nebo degradované stopy) je rovněž vyví- jena metoda analýzy mitochondriální DNA. Další významnou fázi metodického „driftu“ genetické analýzy DNA by v následujícím desetiletí mělo završit praktické využití tzv. DNA čipů – bioelek- tronických sond, umožňujících získání potřeb- ných identifikačních parametrů v nesrovnatelně kratší době, než je tomu nyní (tzv. live scanning).

GENETICKÝ PROFIL

Ze schematického přehledu na obr. č. 2 je na prvý pohled patrné, že množství alel, které je

1) PE Applied Biosystems Division. AmpFISTR SGM PlusTM PCR Amplification Kit. User’s Manual, 1999, pp. 1.11–1.12.

2002 4

BULLETIN ADVOKACIE

Č L Á N K Y

s t r a n a 50

Obr. č. 2: Přehled komerčních DNA testů (diagnostické kity), využívaných při forenzní genetické analýze DNA pracovištěm Krimi- nalistického ústavu Praha Policie ČR v letech 1992–2001.

Obr. č. 3: Komparační tabulka k případu – přehled zjištěných genetických profilů zkoumaných stop a referenčních vzorků DNA relevantních osob (STR testy ProfilerPlus a COfiler).

potenciálně k dispozici pro rozlišování zkoumané DNA, umožňuje vytvářet kombinace, jejichž teo- retický počet ve výsledném součinu dosahuje as- tronomických hodnot. Sled kombinací písmen a čísel, odpovídajících individuální variabilitě dě- dičného výskytu alel v testovaných úsecích (lo- kusech) molekuly DNA je označován jako tzv. ge- netický profil. Statistická pravděpodobnost opakování genetického profilu DNA, tvořeného kombinací 20–32 alel v 10–16 navzájem nezá- vislých lokusech, je mimořádně malá a pohybuje se v rozmezí hodnot řádově 10–10, 10–20, popř. i nižších. Za těchto podmínek lze riziko misiden- tifikace, tj. možnost, že nalezený DNA materiál patří ještě jiné než označené osobě, zanedbat a pozitivní nálezy v závěrech genetické analýzy DNA interpretovat jako individuální shodu.

Přesný výpočet pravděpodobnostních hodnot (riziko misidentifikace) u konkrétních genetic- kých profil vyžaduje zpracovanou populační stu- dii.2) Důvodem je skutečnost, že distribuce jed- notlivých alel v populaci není rovnoměrná. Některé jsou běžné (frekvence výskytu nad 10 %), jiné vzácnější (frekvence výskytu pod 1 %) a stej- ná není ani frekvence jejich výskytu z hlediska et- nické příslušnosti dané populace i jejího geogra- fického rozšíření. V českém prostředí byla populační studie, nezbytná pro forenzní genetic- kou analýzu DNA, zpracována v letech 2000–

–2001.3)

DNA VE STOPÁCH, REFERENČNÍ VZORKY DNA OSOB

Genetickou analýzu lze provádět i v téměř ne- postřehnutelných stopách DNA, vyskytujících se v souvislosti s přítomností lidí a jejich aktivitami

v nejrůznějších prostředích, na věcech i osobách. Tedy všude, kde se podaří najít lidské buňky, ob- sahující jádro.4) Z hlediska dokazování je důležité, že bez ohledu na to, z jaké části těla osoby analy- zovaný DNA materiál pochází, je genetický profil molekul DNA v každé buňce identický.

Využití genetického profilu stopy při dokazo- vání ale vyžaduje porovnání s genetickým profi- lem relevantní osoby (oběť, podezřelý apod.). Ji- nými slovy identifikace stopy se musí opírat o bezpečně zjištěnou identitu referenčního vzorku. Vzhledem ke své důležitosti má proto odběr referenčních vzorků DNA povahu proces- ního úkonu. U živých osob je v současné době upřednostňován odběr epiteliálních buněk z po- vrchu ústní dutiny stěrem na sterilní tampon (tzv. bukální stěr). Ve srovnání s tradičními typy od- běru referenčních vzorků (krev, vytržené vlasy) je bukální stěr technicky nenáročný, a především neinvazní způsob odběru, který neohrožuje zdraví ani důstojnost osoby a nevyžaduje, aby jej prováděl lékař nebo odborný zdravotnický pra- covník.

V odůvodněných případech jsou u živých osob prováděny i odběry dalších typů vzorků pro genetickou analýzu DNA. Stejně jako v předcho- zím případě je i u těchto vzorků dávána přednost neinvaznímu způsobu, avšak vzhledem k tomu, že se odběry týkají tzv. intimních oblastí (např. poševní, rektální výtěry, stopy z povrchu těla), vy- žadují prováděné úkony součinnost lékaře nebo odborného zdravotnického pracovníka. Ode- brané vzorky slouží především ke zjištění cizo- rodé DNA (např. spermie pachatele v tělních otvorech, stopy slin na ochlupení, pokožce těla apod.) a technicky i důkazně patří zpravidla mezi stopy.

2) PE Applied Biosystems Division. AmpFISTR SGM PlusTM PCR Amplification Kit. User’s Manual, 1999, pp. 14.2–14.8.

3) Vanek, D., Hradil, R., Budowle, B.: Czech population data on 10 short tandem repeat loci of SGM Plus STR system kit using DNA purified in FTATM cards (Announcement of Population Data). Forensic Science Internatio- nal 119, 2001, pp. 107–108.

4) Nevhodné jsou např. červené krvinky, které buněčné jádro postrádají. Genetická analýza lidské krve se proto opírá o jiný typ v ní přítomných buněčných elementů – bílé krvinky.

HODNOCENÍ GENETICKÝCH PROFILŮ

Analýzou získané genetické profily stop i refe- renčních vzorků se shromáždí v komparační tabulce, která je nezbytnou součástí laboratorní dokumentace a většinou i podaného znaleckého posudku. Ukázka jedné z mnoha variant uspořá- dání komparační tabulky je na obr. č. 3. Z kom- parace genetických profilů v ukázce vyplývají ná- sledující závěry: „...prokázaná přítomnost krve poškozené S. i poškozeného B. na bundě po- dezřelého L., dále krve poškozené S. na zá- věru pistole z místa činu a naopak krve pode- zřelého L. na špičce boty poškozeného B.“ Nalezené shody genetických profilů, z nichž zmí- něné závěry vycházejí, jsou přehledně vyzna- čeny v jednotlivých vertikálních sloupcích 1–3.

Dvojice alel XY (nebo XX) na začátku genetic- kého profilu (lokus AME), jednoznačně indikuje mužské (nebo ženské) pohlaví osoby, jejíž DNA se nachází ve stopě. V druhém a dalších násle- dujících lokusech (TH01, CSF1PO,...) jsou větši- nou dvě čísla, charakterizující přítomný alelový pár (otcovská a mateřská linie). Jsou-li alely obou dědičných linií shodné (tzv. homozygotní kombi- nace), lze místo dvojice stejných čísel použít i číslo pouze jedno. Malé množství materiálu, stáří, popř. degradace DNA ve stopách může ně- kdy hodnocení genetického profilu ztížit nebo znemožnit. Čísla alel jsou pak uvedena v závor- kách nebo zcela chybí. Vyšší počet nalezených alel v testovaných lokusech naopak indikuje pří- tomnost DNA další osoby (osob). Jde o tzv. smí- šené stopy DNA a jejich komparace s referenč- ními vzorky osob má proto alternativní povahu. Např. nalezené alely 10/11/12 odpovídají mož- ným kombinacím 10/11, 11/12 a 10/12, včetně

homozygotních variant 10/10, 11/11 a 12/12. Teoreticky by tedy v dané stopě mohl být sou- časně přítomen DNA materiál šesti osob. To je nepravděpodobné. V praxi je situace zpravidla jednodušší a vyskytující se kombinace alel spa- dají do omezeného počtu genetických profilů relevantních osob (viz obr. č. 3, smíšená stopa S2, obsahuje krev podezřelého L. a poškozené S.).

Není divu, že uvedené skutečnosti, tj. přesnost genetických analýz DNA, možnost jednoznač- ného stanovení shody na individuální úrovni a šance na získání výsledků ex post i po mnoha le- tech, vede k požadavkům na znovuotevření již skončených starších kauz. Důvodem jsou kontroly výsledků zkoumání věcných důkazů (biologických stop), hodnocených ještě před zavedením gene- tické analýzy DNA do forenzní praxe. Podle zve- řejněných materiálů bylo zjištěno kontrolami věc- ných důkazů, provedenými v USA, že se tamní justice v minulosti dopustila řady omylů, a to i u nejzávažnějších případů, spojených s uložením trestu smrti. Za příklad může posloužit jedno z dů- kazních řízení, provedené v kauze zneužití a vraž- dy devítileté holčičky. Jako hlavní důkazy žaloby byly soudu předloženy „... tři chloupky z ohanbí násilníka, které se...“ podle policejního protokolu údajně „... xxxxxxxxx s chloupky obviněného“.

Naštěstí i po skončení soudu a vynesení roz- sudku zůstaly zmíněné věcné důkazy spolehlivě uloženy, takže provedená kontrolní genetická analýza DNA umožnila po devatenácti letech prokázat, že ani jeden ze tří usvědčujících dů- kazů nemá s osobou obviněného nic společ- ného.5) Za zneužití a vraždu nevinně odsouzený muž byl zproštěn viny a zachráněn před popra- vou. Rovněž další kontrolní genetické testy DNA provedené v USA daly svobodu desítkám osob,

5) Jedná se o tzv. přecenění výpovědní hodnoty výstupů znaleckého zkoumání (citovaný závěr z amerického po- licejního protokolu v podstatě konstatuje individuální shodu). V souvislosti s mikroskopickým zkoumáním tri- chologického materiálu nebyl v českých podmínkách podobný typ závěru nikdy použit. Důvodem je povaha vlasů a chlupů, jejichž mikroskopické hodnocení uvedený typ závěrů neumožňuje (mimořádná mikromorfolo- gická variabilita, absence spolehlivých komparačních znaků).

odsouzených na základě nedostatečných věc- ných důkazů nebo jejich neadekvátního hodno- cení.

NÁRODNÍ DATABÁZE DNA

V předchozí kapitole je popsána komparace genetických profilů stop a referenčních vzorků osob v rámci jednoho izolovaného případu. Ana- lýzou získané genetické profily lze však využít i v mnohem širším rozsahu. V případech sexuál- ních deliktů, sériové trestné činnosti a recidivy obecně je to přímo žádoucí. Řešení nabízí registr genetických profilů – centrální databáze. Nejde o nic nového, databáze, zpracovávající nejrůz- nější alfanumerické kódy, jsou využívány u mno- ha civilních organizací. Rychlou a přesnou kom- paraci vzorků reliéfu pokožky prstů úspěšně využívá po řadu let i český automatizovaný dakty- loskopický informační systém (AFIS).

Centrální databáze forenzních genetických profilů (název Národní databáze DNA Policie ČR) podobně jako v USA a řadě evropských zemí zvýší možnost dopadení pachatele. Za úče- lem unifikace formátu dat ukládaných v databázi a usnadnění jejich případné výměny je i v evrop- ských zemích postupně zaváděn americký data- bázový systém CODIS. Ze stejného důvodu jsou koordinujícími institucemi (Interpol, ENFSI, FBI) k provádění forenzní genetické analýzy DNA do- poručovány výkonné STR testy (obr. č. 2).

Přínos centrální databáze genetických profilů by se měl projevit především u případů, kdy jsou nalezeny pouze stopy DNA, ale chybí referenční vzorky, podezřelé osoby jsou nezvěstné nebo nejsou známy další okolnosti, které by policii umožnily věc objasnit (např. v souvislosti sériemi vloupání, nalezenými neidentifikovanými mrtvo- lami, hromadnými katastrofami, haváriemi atd.). Vzhledem k tomu, že centrální databáze umož-

ňuje zpracovávat informace v široké časové ose, měla by z automaticky prováděné komparace ge- netických profilů registrovaných v databázi v prvé řadě vyplynout vazba mezi stopami DNA z růz- ných, časově i územně od sebe vzdálených trestných činů, které však provedla jedna a táž osoba. Pokud se genetický profil této osoby do- stane do registru centrální databáze (např. v sou- vislosti s nějakým třeba i náhodně objasněným případem), bude možno zmíněnou sérii stop identifikovat a ex post v plném rozsahu objasnit a věcnými důkazy doložit trestnou činnost dané osoby, což za stávajících podmínek je zatím velmi obtížné.

Při pohledu na současný stav forenzního zkoumání je vidět, že osud nalezené krevní stopy se zejména v posledních deseti letech zásadně změnil, a to především zásluhou genetické ana- lýzy DNA. Nenáročnost na množství vzorku umožňuje většinu materiálu stopy uchovat pro případná dodatečná zkoumání. Zkoncentrovaný extrakt nepatrné části stopy je pak přenesen do miniaturní zkumavky, obsahující směs k produkci kopií DNA původního vzorku. Po skončení tohoto amplifikačního procesu je DNA stopy obklopena miliardami identických kopií, umožňujících spo- lehlivé vyhodnocení genetickým analyzátorem. Ten na závěr označí nalezené alely a stanoví ge- netický profil zkoumané krevní stopy. Je-li k dis- pozici referenční vzorek relevantní osoby, lze stopu identifikovat s pravděpodobností, odpoví- dající individuální shodě. V opačném případě je genetický profil stopy vložen do paměti centrální databáze DNA. V ní pak bude čekat, aby třeba i po řadě let signalizoval, že stejný pachatel dal o sobě znovu vědět, a nakonec přispěl k jeho usvědčení.

Autor působí v Kriminalistickém ústavu

Policie ČR v Praze.

Xxxxx, Xxxxx: OBCHODNĚ- PRÁVNÍ SMLOUVY. Vydala

Masarykova univerzita v Brně v roce 2001; v edici „Spisy Práv- nické fakulty MU v Brně“. 282 stran.

Záměrem autora publikace je vyváženým, srozumitelným a přehledným výkladem usta- novení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (ve znění po- zdějších předpisů), týkajících se obchodně závazkových vztahů, usměrnit smluvní praxi dotče- ných subjektů tak, aby výsledná smluvní úprava odpovídala zá- konu a vyhovovala též oprávně- ným zájmům kontrahentů. Takto uzavřené smlouvy, jak autor úvodem oprávněně zdůvod- ňuje, jsou podle zkušenosti jed- ním ze základních předpokladů úspěšně fungující ekonomiky dotčených podnikatelských subjektů.

Rozbor jednotlivých smluv- ních typů, tak jak jsou předmě- tem legislativní úpravy v části III., hlavě druhé obchodního zá- koníku, provádí pak autor rov- něž se stálým zřetelem k jejich společenské efektivnosti. V této souvislosti obsahuje publikace řadu podnětných návrhů, které mohou přispět ke zdůvodnění účelných řešení de lege fe- renda.

Po úvodních obecných úva- hách, odkazujících na žádoucí efektivitu právních norem vů- bec, autor k pochopení složité problematiky těch ustanovení obchodního zákoníku, která ur- čují, čím se mají smluvní strany

řídit v daných závazkových vzta- xxxx a v jakém pořadí, zahrnul do publikace účelná grafická znázornění.

Vlastní jádro publikace tvoří postupné pojednání o typových pojmenovaných smlouvách podle části III. hlavy druhé ob- chodního zákoníku (tj. § 409 až

§ 719), které v podstatě nava- zuje a vychází z již dříve vydané publikace téhož autora nazvané

„Smluvní typy druhé hlavy třetí části obchodního zákoníku“ (vy- davatel: Masarykova univerzita Brno v roce 1998).

Nově vydaná publikace však vykazuje velmi podstatné rozdíly v obsahovém zaměření i metodě zpracování v porovnání s dřívější shora uvedenou prací autora, které spočívají zejména v tom, že respektuje a do příslušných rozborů a výkladů promítá legis- lativní změny, k nimž došlo naby- tím účinnosti tzv. harmonizační novely obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. k 1. 1. 2001;

tyto změny a doplnění se totiž tý- kají také v určitém rozsahu ob- chodně závazkových vztahů. Při výkladech jednotlivých smluv- ních typů autor důsledně zo- hledňuje také dopad obecných ustanovení obchodních závaz- kových vztahů (hlava první části

III. obchodního zákoníku) – pří- padně i občanskoprávních vztahů (§ 1 odst. 2 obchodního zákoníku) včetně doporučení pro příslušnou aplikaci ve smluvní praxi. Výklad je také podstatně obohacen o poznatky z odborné literatury v četných zdůvodňujících odkazech v tex-

tu, které se vztahují již také k problematice zmíněné harmo- nizační novely.

Při rozborech a výkladech jednotlivých smluvních typů vě- nuje autor mimořádnou pozor- nost typu smlouvy o dílo (srov. kap. 8 – str. 129 až 167), jejíž úprava, jak známo, je v obchod- ním zákoníku koncipována velmi rámcově. Zcela oprávněně pak provádí kvalifikovaný rozbor apli- kace tohoto smluvního typu v rámci přípravy a realizace in- vestiční výstavby (tj. realizace staveb). Komplexní zpracování této složité problematiky – svým celkovým obsahem a pojetím v odborné literatuře ojedinělé – nutno považovat za značný pří- nos pro teorii i praxi.

V souvislosti s výkladem smlouvy o koupi najaté věci se autor také zabývá srozumitelně a podnětně řešením problema- tiky leasingové smlouvy, která jako typ není v obchodním záko- níku upravena, avšak leasingové operace typu tzv. finančního lea- singu vykazují v zahraničí i u nás v rámci zabezpečování rozsáh- lých investičních potřeb vzrůsta- jící rozvoj.

Velmi cenné a instruktivní jsou také rozbory nového typu smlouvy o nájmu podniku, který přinesla novelizace k 1. 1. 2001 včetně výkladu (pod- statně doplňujícího) smlouvy o obchodním zastoupení.

Na četných místech publi- kace se aktuálně odkazuje na nutnost respektování zásad poc- tivého obchodního styku (srov. kogentní ustanovení § 265 ob-

chodního zákoníku) při zaklá- dání i realizaci smluvních vztahů. Publikace je vybavena i rejs- tříkem, který umožňuje rychlou orientaci při řešení jednotlivých

aktuálních otázek.

Ze shora uvedených důvodů publikaci, která vedle odbor- ného výkladu objasňujícího podstatu a obsah závazkových vztahů upravených obchodním zákoníkem průběžně formuluje účelná a srozumitelná doporu- čení pro aplikaci zákonných ustanovení ve smluvní praxi, dlužno doporučit k využití nejen pro studijní účely, avšak i dotče- ným subjektům, zejména při pří- pravě a realizaci smluv kupních, smluv o dílo, o prodeji podniku nebo jeho části, o nájmu pod- niku nebo jeho části, leasingo- vých smluv, přepravních smluv,

smluv bankovních služeb, smluv o zprostředkování a o obchod- ním zastoupení a dalších smluv upravených ve třetí části ob- chodního zákoníku.

XXXx. Xxx Xxxx, XXx.

Publikaci distribuuje Práv- nická fakulta MU Brno, Vzdě- lávací a ediční středisko, Ve- veří 70, 611 80 Brno, e-mail: xxxxxxxx@xxx.xxxx.xx ■

PŘEHLED SMĚNEČNÉ XXXX-

KATURY. Sestavil JUDr. Zde- něk Kovaĭík. Vydalo ASPI Pub- lishing s. r. o., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3, tel.:

02/000 00 000, fax: 02/228 63

401, e-mail: xxxxx@xxxx.xx. Brož., 94 stran, cena 173 Kč.

Publikace přináší přehled roz- hodnutí soudů řešících otázky forem směnky, přijetí směnky, změny věřitele, změny dlužníka, rukojemství, splatnost a placení, přímá a postižní práva, směneč- ného řízení atd. Rozhodnutí jsou sestavena tak, že právní věty, charakterizující aplikaci právního předpisu, provází vždy podstatné části odůvodnění soudního roz- hodnutí. Orientaci v publikaci usnadňuje rejstřík členěný dle užitých právních předpisů. Publi- kace je cennou pomůckou, ze- jména pro pracovníky bank, po- jišťoven a (nejen specializované) advokáty. Jde o podstatně rozší- xxxx a přepracované vydání pře- hledu, který nakladatelství vy- dalo již před dvěma roky.

red.

■

Otiskujeme několik rozhodnutí k tarifní problematice, zejména ve vztahu k trestní obhajobě.

Redakci je dal k dispozici a právními větami je opatřil Vrchní soud v Praze.

Odůvodnění je redakčně upraveno bez dikčních změn – pouze pro zestručnění byly vypuš- těny některé popisné části, které jsou z hlediska řešené problematiky nadbytečné. Vrchnímu soudu v Praze za zaslání a za souhlas s otištěním děkujeme. Čtenářům sdělujeme, že se roz- hodnutími bude zabývat výbor pro advokátní tarif ČAK. O jeho stanovisku k některým z nich bu- deme čtenáře informovat.

I. Počítání doby účasti obhájce u tarifních úkonů při přestávkách – vztah k náhradě za promeškaný čas.

II. Režijní paušál se připočítává ke každému tarifnímu úkonu.

III. Zákaz rozhodnutí k horšímu při stížnosti obhájce proti usnesení o výši odměny.

I. Do doby vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení (stejně jako do doby jednání soudu či ji- ného orgánu aj.) nelze zahrnovat paušálně všechny přestávky mezi těmito úkony, zvláště trvají- li delší dobu. V době přestávky obhájce právní službu neposkytuje, při přestávce (prodlevě) mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony (nebo při přerušení či přetržce těchto úkonů) promeš- kává čas, neboť na průběh úkonu právní služby je vázán a nemůže jej využít pro jinou právní službu. Mezníkem, kdy je možno přestávku mezi jednotlivými úkony časově a místně bezpro- středně navazujícími vyšetřovacími úkony zahrnout do doby úkonu právní služby a kdy se nao- pak jedná o přestávku a tedy faktické zpoždění či zpožďování jednání před vyšetřovatelem ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) AT, je doba 30 minut právě v tomto zákonném ustanovení uve- dená. Jestliže přestávka mezi vyšetřovacími úkony je kratší 30 minut, je možno toto přerušení (přestávku, prodlevu či přetržku) zahrnout do doby konání úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. e) AT. Pokud toto přerušení přesáhne půl hodiny, jedná se o promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b) AT.

Třicetiminutovou a delší přestávku mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony v přípravném ří- zení proto nelze započítávat do doby rozhodné pro stanovení násobku mimosmluvní od- měny za dva a více úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. e) AT. Pro stanovení počtu úkonů právní služby je třeba vycházet ze součtu časových úseků, pro které jednotlivé, na sebe místně a časově bezprostředně navazující, vyšetřovací úkony skutečně trvaly. Pře- sáhne-li přestávka mezi skončením posledního a začátkem dalšího vyšetřovacího úkonu li- mit dvou hodin, jde o dva samostatné úkony právní služby, neboť tyto vyšetřovací úkony na sebe bezprostředně nenavazují.

II. Režijní paušál jako zákonem předjímaná náhrada na vnitrostátní poštovné, místní ho- vorné a přepravné, se váže ke každému úkonu právní služby a může být přiznán vždy jen s tímto příslušným úkonem. Trvá-li vyšetřovací úkon v přípravném řízení nebo jednání soudu či jiného orgánu déle než dvě hodiny, pak samostatným úkonem právní služby je každá za- počatá dvouhodina. Proto i ve shodě s jazykovým výkladem ustanovení § 11 a § 13 AT pří- sluší tzv. režijní paušál za každou započatou dvouhodinu účasti při vyšetřovacích úkonech či účasti při jednání na soudech (srov. BA 9/98-II).

III. Projednání stížnosti obhájce a stanovení výše odměny jsou na jedné straně limitovány návrhem obhájce, na druhé straně ustanovením § 150 odst. 1 tr. ř., podle nějž orgán rozho- dující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stíž- nost podala.

Usnesení Vrchního soudu v Praze z 7. 11. 2001, sp. zn. 8 To 143/01

Tímto usnesením Vrchní soud v Praze zrušil z podnětu stížnosti podané ustanoveným obhájcem JUDr. M. E. usnesení Městského soudu v Praze z 3. 10. 2001, č. j. 46 T/2000-1093 a určil obhájci nově odměnu a náhradu hotových výdajů.

V odůvodnění se nejprve konstatuje celý obsah přiznané odměny a náhrady hotových výdajů na- padeným usnesením. Dále se konstatuje obsah stížnosti obhájce.

Z odůvodnění:

Odsouzený V. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 46 T 9/2000 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 8 To 58/01 uznán vinným trestným činem loupeže podle

§ 234 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k tres- tu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro je- hož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2001.

Advokát JUDr. M. E. byl odsouzenému usta- noven opatřeními Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. Nt 1068/99 a ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. Nt 1090/99 z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř.

Městský soud v Praze rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů na základě návrhu obhájce ze dne 28. 8. 2001, když bylo nepo- chybné, že trestní stíhání již pravomocně skon- čilo.

Městskému soudu nelze vytknout, pokud sta- novil sazbu mimosmluvní odměny podle § 10 odst. 3 písm. c), d) a § 15a vyhl. č. 177/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif – dále jen „AT“) na částku 1 800,– Kč, resp. po změně právní kvalifikace na částku 1 350,– Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený byl stíhán pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., resp. loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Ve výroku napade- ného usnesení rozhodl nalézací soud o přiznání odměny sestávající, až na níže uvedenou vý- jimku, z částek za jednotlivé úkony právní služby, které byly skutečně provedeny a dostatečným způsobem specifikovány.

Na tomto místě považuje vrchní soud za po- třebné uvést, že projednání stížnosti obhájce a stanovení výše odměny jsou na jedné straně li- mitovány návrhem obhájce, na druhé straně ustanovením § 150 odst. 1 tr. ř., podle nějž or- gán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího pod- nětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala. Toto omezení dovoluje vrchnímu (stížnostnímu) soudu soustředit se na řešení sporné výše odměny či hotových výdajů pouze v těchto mantinelech bez možnosti revize jiných případných pochybení.

Rozhodnutí městského soudu o stanovení od- měny ve výši 1 800,– Kč za odpolední výslechy v bodě 6) výroku napadeného usnesení považuje vrchní soud za správné. Dne 2. 11. 1999 prová- děl vyšetřovatel mj. vyšetřovací úkony spočívající ve výslechu svědků předvolaných na 13.00,

14.00 a 15.00 hodin. Výslech svědkyně D. pro- běhl v době od 13.16 do 13.44 hod., výslech svědka Ž. v době od 14.10 do 14.31 hod. a vý- slech svědkyně M. v době od 15.10 do 15.22 hod. Celková doba, kterou musel obhájce při těchto navazujících vyšetřovacích úkonech mini- málně strávit na Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy sice činila dvě hodiny a 22 minut, z této doby však čistý čas výslechu svědků představoval pouze 61 minut.

Podle § 11 odst. 1 písm. e) AT se za úkon práv- ní služby považuje účast obhájce při vyšetřova- cích úkonech v přípravném řízení, a to každé za- počaté dvě hodiny.

V tomto směru je však třeba si uvědomit rozdíl pojmů „úkon právní služby“ (§ 11 odst. 1 AT) a po- jmu „vyšetřovací úkon“ [§ 11 odst. 1 písm. e) AT].

V prvém případě jde o zastřešující kategorii pro různé formy právní služby, ve druhém jde zejména o konkrétní důkazní prostředky uvedené v hlavě páté trestního řádu. Zákonodárce přitom sa- motné časové kritérium „každé započaté dvě ho- diny“ váže k délce vyšetřovacích úkonů v příprav- ném řízení a nikoliv k celkové době konání úkonu právní služby. Rozhodující je tedy faktická doba toho kterého vyšetřovacího úkonu, tj. zejména vý- slechu obžalovaného, svědka, znalce ap.

V projednávané věci byly vyšetřovací úkony, jichž se obhájce zúčastnil, reprezentovány výsle- chy výše uvedených svědků.

Podle judikátu uveřejněného pod č. Rt 31/

/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se do doby účasti obhájce na vyšetřovacích úko- nech přípravného řízení konaných v jednom sou- vislém časovém úseku nepřekračujícím dvě ho- diny a představujících jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. e) AT započítávají i pří- padné přestávky mezi jednotlivými úkony.

Toto stanovisko nezpochybňuje ani Vrchní soud v Praze, neboť celková doba, po kterou byl obhájce při vyšetřovacích úkonech vázán, ne- přesáhla dvě hodiny (tj. jeden úkon právní služ- by), a proto z hlediska stanovení výše odměny není podstatný počet vyšetřovacích úkonů ani délka přestávek mezi nimi.

V nyní posuzované věci však byl obhájce JUDr. M. E. s přestávkami přítomen výslechům svědků v době od 13.16 hod. do 15.22 hod., tedy v časovém úseku překračujícím dvě hodiny. Rozhodnutí, ze kterého vzešel judikát č. Rt 31/2000 Sb. se v obecné rovině zabývalo i fik- tivním případem, že by vyšetřovací úkony (na sebe navazující) přesáhly dobu dvou hodin. Za tohoto stavu by byla podle odůvodnění tohoto rozhodnutí dělítkem pro běh další časové řady poslední přestávka delší třiceti minut před limi- tem dvou hodin. To znamená, že byly-li by prová- děny úkony např. v době od 8.00 do 8.10 hod., poté v době od 9.00 do 9.10 hod. a poté v době od 9.50 do 10.50 hod., bude za první dva vy- šetřovací úkony náležet odměna za jeden úkon právní služby, neboť nepřesáhly dvě hodiny, byť

prodleva byla delší 30 minut, a poté za další úkon, který nebyl proveden v bezprostřední ča- sové souvislosti, bude náležet odměna za další úkon právní služby. Stejně tak by mělo být postu- pováno i v případě, že by na výše zmíněné úkony přípravného řízení navazovaly další úkony, a to podle příslušného násobku za každé započaté dvě hodiny.

S touto argumentací se Vrchní soud v Praze neztotožňuje. Odkaz na neprovedení vyšetřova- cího úkonu v bezprostřední časové souvislosti je v rozporu s jinou pasáží zmíněného rozhodnutí, kterou naopak lze akceptovat a podle níž, jestliže rozpětí mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony přesahuje v celkové míře dvě hodiny, je nutno přiznat odměnu za účast u dvou úkonů právní služby. Vrchní soud dále zdůrazňuje, že v nyní projednávaném i v naznačeném fiktivním případě se obhájce účastnil výslechu svědků, tj. vyšetřo- vacích úkonů v přípravném řízení, které trvaly do- hromady 61, resp. 60 minut, tj. fakticky poskytl právní službu v polovině vyhláškou předepsané doby pro kvalifikaci jednoho úkonu právní služby. S odkazem na judikát č. Rt 7/98 Sbírky soud- ních rozhodnutí a stanovisek a na v současné době shodný režim ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) a § 11 odst. 1 písm. g) AT Vrchní soud v Praze zastává názor, že do doby vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení (stejně jako do doby úkonu správního nebo jiného orgánu nebo do doby jednání soudu či jiného orgánu), nelze za- hrnovat paušálně všechny přestávky mezi těmito úkony, zvláště trvají-li delší dobu. V době pře- stávky obhájce právní službu ve skutečnosti ne- poskytuje, na druhou stranu je nepochybné, že v důsledku přestávky (prodlevy) mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony (nebo v důsledku přerušení či přetržky těchto úkonů) promeškává čas, neboť je na průběh úkonu právní služby vázán a ne- může jej využít pro právní službu jinou. Vrchní soud zastává názor, že mezníkem, kdy je možno přestávku mezi jednotlivými časově a místně bez- prostředně navazujícími vyšetřovacími úkony za- hrnout do doby úkonu právní služby a kdy se na- opak jedná o přestávku a tedy faktické zpoždění

či zpožďování jednání před vyšetřovatelem ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) AT, je doba 30 mi- nut právě v tomto zákonném ustanovení uve- dena. Jestliže tedy přestávka mezi vyšetřovacími úkony je kratší 30 minut, je možno toto přerušení (přestávku, prodlevu či přetržku) zahrnout do do- by konání úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. e) AT. Pokud toto přerušení přesáhne půl hodiny, jedná se o promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b) AT.

Třicetiminutovou a delší přestávku mezi jed- notlivými vyšetřovacími úkony v přípravném řízení proto nelze započítávat do doby rozhodné pro stanovení násobku mimosmluvní odměny za dva a více úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. e) AT. Pro stanovení počtu úkonů právní služby je třeba vycházet ze součtu časo- vých úseků, po které jednotlivé, na sebe místně a časově bezprostředně navazující, vyšetřovací úkony skutečně trvaly. Pro úplnost je třeba do- dat, že přesáhne-li přestávka mezi skončením posledního a začátkem dalšího vyšetřovacího úkonu limit dvou hodin, půjde nepochybně o dva samostatné úkony právní služby, neboť tyto vy- šetřovací úkony na sebe bezprostředně nenava- zují (srov. kupř. i rozh. KS v Brně 4 To 41/97 uveř. v BA 98, 1:50).

Výše uvedené závěry nejen odpovídají zákon- ným požadavkům, ale odůvodňují je i další sku- tečnosti. Rozhodným pro přiznání jakékoliv od- měny by vždy měla být skutečně odvedená práce (služba). Opačný přístup by vedl k nedů- vodnému odměňování (de facto obohacování) nekorespondujícímu faktické účasti obhájce na jednotlivých vyšetřovacích úkonech. Jestliže se režim s promeškaným časem za přestávky delší 30 minut uplatňuje ve vztahu k hlavnímu líčení (tj. k jednání soudu), pak není důvod, proč by stejný režim neměl platit i pro vyšetřovací úkony pří- pravného řízení. Na závěr je však třeba uvést, že tyto závěry lze uplatnit pouze tehdy, pokud ča- sový úsek od počátku prvního do konce posled- ního z navazujících vyšetřovacích úkonů překročí dobu dvou hodin, když přítomnost obhájce v tomto časovém limitu je pokryta odměnou za

jeden úkon právní služby, kterou pak nelze, jak správně uvádí i stěžovatel, účtovat zároveň jako náhradu za promeškaný čas.

Významného pochybení se dopustil nalézací soud při stanovení náhrady hotových výdajů, kdy zcela bezdůvodně oproti návrhu obhájce přiznal tomuto místo 44 pouze 23 režijních paušálů. S ohledem na zjevně nepřijatelnou a nepřiléha- vou argumentaci uvedenou v odůvodnění napa- deného usnesení je třeba městský soud upozor- nit, že režijní paušál, jakožto zákonem předjímaná náhrada na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, se váže ke každému úkonu právní služby a může být přiznán vždy jen s tímto přísluš- ným úkonem. Trvá-li vyšetřovací úkon v příprav- ném řízení nebo jednání soudního či jiného or- gánu déle než dvě hodiny, pak samostatným úkonem právní služby je každá započatá dvouho- dina. Proto i ve shodě s jazykovým výkladem usta- novení § 11 a § 13 AT přísluší tzv. režijní paušál za každou započatou dvouhodinu účasti při vyšetřo- vacích úkonech či účasti při jednání na soudech (srov. BA 9/98-II).

Názor městského soudu, že obhájci přísluší náhrada hotových výdajů (režijní paušál), pouze jedenkrát za jeden den vyšetřovacích úkonů pří- pravného řízení či hlavního líčení nemá zákonnou oporu. Nelze nevidět, že u náhrady těchto hoto- vých výdajů, na rozdíl od cestovních výdajů, které se řídí vedle AT zák. č. 119/92 Sb. a kde je po- vinností obhájce tyto náklady patřičným způso- xxx specifikovat a doložit tak, aby i soud měl možnost jejich správnost ověřit a posoudit, taková povinnost uložena není. S přihlédnutím ke znění

§ 13 odst. 3 AT proto nepřísluší orgánu činnému v trestním řízení tuto pevně stanovenou částku přezkoumávat a nelze proto vyvozovat jakousi fikci, že v případě navazujících úkonů právní služby nevznikly obhájci případné náklady.

Soud prvního stupně je třeba po formální stránce dále poučit, že ve smyslu § 6 odst. 1 AT se odměna a potažmo i náhrada hotových výdajů v rozhodnutí opřeném o ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. xxxxxxx a nikoliv přiznává. Konečně stíž- nostní soud postrádá ve smyslu § 14 odst. 1

vnitřního a kancelářského řádu ve spise písemné vyhotovení rozhodnutí podepsané jeho zpraco- vatelem – tajemnicí a označené na první straně slovy „originál“.

Ze všech výše uvedených důvodů Vrchní soud v Praze z podnětu stížnosti obhájce JUDr. M. E. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a sám znovu rozhodl tak, že k městským soudem stano-

vené celkové odměně 73 125,– Kč připočetl částku 50,– Kč za promeškaný čas dne 2. 11.

1999, částku 1 800,– Kč za druhou započatou dvouhodinu při prostudování spisu dne 3. 3. 2000 a částku 3 300,– Kč za 44 režijních pau- šálů, což ve svém součtu představuje celkovou odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce za obhajobu odsouzeného ve výši 78 275,– Kč.

K otázce zvýšené odměny ustanoveného obhájce za sepis odvolání (kdy např. nepří- sluší)

Vypracování odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 249 tr. ř. je z pohledu časové náročnosti často završením procesu svědomitého přístupu obhájce k poskytnutí právní služby v průběhu trestního stíhání. To však samo o sobě zpravidla nepostačuje k tomu, aby bylo možno považovat tento úkon právní služby za mimořádně obtížný ve smyslu

§ 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. (advokátní tarif), odůvodňující zvýšení mimosmluvní odměny advokáta až na trojnásobek, a to tím méně, ne- jedná-li se v konkrétním případě ani o použití cizího práva ani cizího jazyka.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 To 139/01

Tímto usnesením vrchní soud ke stížnosti obhájce JUDr. L. N., který obhajoval odsouzeného R. T., zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 9. 2001, sp. zn. 49 T 19/1998 a nově rozhodl o od- měně a náhradě hotových výdajů obhájce v položkách, které podrobně vyčísluje.

Stěžovatel polemizoval s těmi závěry soudu, podle nichž odůvodnění odvolání není úkonem právní služby, za který by mu náležela odměna zvýšená o trojnásobek či o dvojnásobek ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, poněvadž nejde o úkon časově náročný a obhájce může odvolání vypracovat ve své normální pracovní době. Obhájce namítal, že pomine-li fakt, že pojem normální pracovní doba je pro obhájce pojmem neurčitým, protože úkony právní služby vykonává i ve večerních hodinách a dnech pracovního volna, nelze nevidět, že zpracování odůvodnění odvolání náleží mezi nejnároč- nější úkony obhájce, a to nejen z pohledu potřebného času, ale zejména vložené invence. Navrho- val proto, aby vrchní soud napadené usnesení přezkoumal a ztotožní-li se s jeho výhradami, aby mu byla přiznána odměna zvýšená o částku, o kterou mu městský soud odměnu snížil. Současně navr- hoval, aby mu byla odměna zvýšena o odměnu za další úkon v položce 3. napadeného usnesení, který měl podle zjištění městského soudu vykonat.

V odůvodnění vrchní soud mj. uvádí: Xxxxxxx, který byl odsouzenému ustanoven, má podle

§ 151 odst. 2 tr. ř. vůči státu nárok na odměnu a ná- hradu hotových výdajů. Výše mimosmluvní odmě- ny, o kterou v daném případě jde, se stanoví podle

sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, které obhájce ve věci vykonal – § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ze dne 4. června 1996 o odměnách advo- kátů, náhradách advokátů za poskytování právních

služeb (advokátní tarif). Městský soud v souladu s návrhem ustanoveného obhájce stanovil sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služ- by na částku 1 800,– Kč [§ 10 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, § 15a vyhl. č. 235/1996 Sb.]. Ač vrchní soud nesouhlasí s názorem měst- ského soudu, že trestné činy krádeže podle

§ 247 tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle

§ 187 odst. 1 tr. zák. byly spáchány v ideálním souběhu (čemuž nasvědčuje i zprošťující výrok městského soudu v rozsudku z 8. září 1999), nelze než závěr o stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby akceptovat, poněvadž městský soud byl ve svém rozhodo- vání limitován návrhem obhájce.

V zásadě žádných výhrad nelze mít ani vůči té části napadeného usnesení, v níž byly specifiko- vány jednotlivé úkony právní služby ustanove- ného obhájce, a to jak po stránce kvalitativní, tak i kvantitativní. Maje na zřeteli návrh obhájce, který požadoval tzv. režijní paušál v celkové část- ce 1 050,– Kč (75 Kč za 14 úkonů; právní služ- by – § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), ač vy- konal větší množství úkonů právní služby a náležela by mu tedy náhrada hotových výdajů této povahy v částce vyšší (srovnej rozh. č. 57/2000 Sb. rozh. tr.), nutno označit napa- dené usnesení za neměnné i v této jeho části.

Výhrady stěžovatele se soustředily vůči tomu postupu Městského soudu v Praze, jímž mu ne- byla zvýšena mimosmluvní odměna na trojnáso- bek a dvojnásobek v souvislosti s úkony právní služby, kterými byla odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze z 8. září 1999, sp. zn. 49 T 19/88 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. prosince 2000, sp. zn. 49 T 19/98. Vrchní soud v Praze sdílí přesvědčení městského soudu, že v konkrétním případě nelze obhájci za úkony právní služby spočívající v odůvodnění odvolání přiznat zvýšenou mimo- smluvní odměnu ve smyslu § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Podle § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. může advokát u úkonů právní služby mimořádně

obtížných, zejména je-li k nim třeba použití ci- zího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných zvýšit mimo- smluvní odměnu až na trojnásobek. Vrchní soud nezpochybňuje, že pečlivé odůvodnění odvolání je úkonem právní služby, který jak po stránce kvalitativní, tak i co do časové náročnosti klade na obhájce za jistých okolností – a v posuzované věci tomu tak jistě bylo – požadavky, které jej činí úkonem obtížným. Nelze ale přehlédnout, že vy- pracování odvolání je završením procesu dů- vodně předpokládaného svědomitého přístupu k poskytování právní služby po celou dobu trest- ního stíhání a za standardních podmínek nebude moci být tento úkon zařazen do kategorie těch úkonů právní služby, které by z pohledu časové náročnosti (v daném případě se nejedná ani o použití cizího práva ani cizího jazyka) bylo možno označit za úkony právní služby mimo- řádně obtížné. Rozsahem, povahou i způsobem zpracování odvolacích námitek coby okolností relevantních pro posouzení časové náročnosti tohoto úkonu právní služby odvolání zpracovaná stěžovatelem kvalitativně i kvantitativně kores- pondují s odvoláními vypracovanými v typově stejně náročných trestních věcech. Ustanovení

§ 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. však nemá postihnout typovou časovou náročnost úkonu právní služby, ale takovou časovou náročnost, která činí z úkonu právní služby úkon mimořádně obtížný. Městský soud v Praze v podstatě správně vystihl přesvědčení, že zpracování odvo- lání v posuzované konkrétní věci v obou přípa- dech nevybočuje ze standardních poměrů, byť poněkud nepřiléhavě v této souvislosti argumen- toval „normální pracovní dobou“ obhájce.

V rozporu s odůvodněním napadeného usne- sení nelze však obhájci přiznat ani odměnu za celkem tři úkony právní služby, jež měly spočívat v jeho účasti při hlavním líčení dne 30. března 1999. Městský soud patrně přehlédl, že z proto- kolu o hlavním líčení se podává, že hlavní líčení bylo v 9.00 hodin přerušeno do 10.00 hodin, a poté v něm bylo pokračováno do 13.45 hodin (č. l. 521-528). Za daných okolností byla proto

obhájci správně přiznána odměna za účast v hlavním líčení v celkové výši 3 600,– Kč, po- něvadž šlo o dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) tr. ř. a dále mu nově byla při- znána náhrada za promeškaný čas ve výši 100,– Kč [§ 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 advo-

kátního tarifu, srovnej rozh. č. 7/1998 Sb. rozh. tr.].

Vrchní soud v Praze proto ke stížnosti obhájce napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a nově rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

K pojmu „časově náročný úkon“ ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu

Za úkon právní služby časově náročný ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění vy- hlášky č. 235/1997 Sb., odůvodňující zvýšení mimosmluvní odměny ustanoveného obhájce nelze bez dalšího považovat úkon provedený obhájcem v den pracovního klidu nebo pra- covního volna. Zásadně je třeba vycházet z okolností konkrétního případu. Nelze např. vy- loučit, že takové zvýšení může odůvodnit to, že obhájce se má vrátit do své advokátní kan- celáře nebo do jiného objektu (věznice apod.) v době pracovního klidu nebo pracovního volna z místa mimo své bydliště (z místa svého rekreačního objektu apod.) k poskytnutí kon- krétní neodkladné právní služby.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 92/01

Tímto usnesením vrchní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze 14. 6. 2001, sp. zn. 56 T 13/2000 a Městskému soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením městský soud podle

§ 151 odst. 3 tr. ř. přiznal obhájci JUDr. F. G. od- měnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 2 114 880,60 Kč za poskytování právních služeb obžalovanému T. Z. a se zřetelem na vyplacenou zálohu ve výši 900 000 Kč zbývala k proplacení částka 1 214 880,60 Kč. Rozhodnutí bylo odů- vodněno tím, že s ohledem na nutnou obhajobu byl odsouzenému ustanoven obhájce a přísluší mu odměna za úkony, které v souvislosti s převze- tím obhajoby v předmětné trestné věci vykonal.

Proti usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost. Namítá v ní, že mu nebyly proplaceny všechny úkony, které v rámci obhajoby učinil. Mj. namítá, že odměna ve výši dvojnásobku byla účtována z toho důvodu, že se jednalo o úkon uskutečněný v době víkendu.

Námitka není důvodná, vrchní soud se ztotož- ňuje s postupem městského soudu, který je v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 advokát- ního tarifu. Úkon, který obhájce uskuteční o ví- kendu, nelze považovat za úkon právní služby ča- sově náročný. S přihlédnutím k sídlu advokátní kanceláře v Praze 4 a sídla věznice v Praze 6-Ru- zyni nejde o velkou vzdálenost, aby úkon bylo možno považovat za časově náročný. Pouze za předpokladu, že by obhájce např. byl vzdálen od sídla své kanceláře a byl povolán k provedení neodkladného úkonu, taková situace by mohla být posouzena za úkon časově náročný. Úkon trestního řízení prováděný o víkendu nelze, po- kud nejde o úkon neodkladný, považovat za úkon časově náročný, což nevyplývá ani z advo- kátního tarifu.

I. K propočtu mimosmluvní odměny advokáta při účasti na vyhlášení rozsudku trvajícím přes dvě hodiny.

II. Odměna ustanovenému obhájci se vyplácí jemu, nikoliv substitutovi.

III., IV. K účtování cestovného ve zvláštním případě.

I. Spočívá-li účast ustanoveného obhájce na jednání soudu, při kterém došlo pouze k vy- hlášení rozsudku, jak to předpokládá ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., podle něhož v takovém případě náleží odměna ve výši jedné poloviny příslušné sazby smluvní odměny a takový úkon trval nejméně dvě hodiny, popř. delší dobu, nelze při stano- vení odměny obhájce vycházet toliko z doslovného znění cit. ustanovení advokátního tarifu. Je nutno dbát při jeho aplikaci současně ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) cit. vyhl. znění vyhl. č. 235/1997 Sb. a přihlížet k době trvání hlavního líčení a faktické účasti obhájce na tomto soudním jednání. Byl-li obhájce přítomen tomuto úkonu čtyři hodiny a deset minut, přísluší mu za jeho účast na tomto úkonu odměna za tři úkony právní služby ve výši jedné poloviny.

II. Při zastupování ustanoveného obhájce druhým obhájcem na základě zmocnění k za- stupování při obhajobě se nic nemění na vztahu mezi zmocňujícím obhájcem a jeho klien- tem. Tento vztah zůstává zachován, takže jde o samostatnou obhajobu a při stanovení od- měny zmocňujícího obhájce je třeba vycházet z toho, že úkon provedl sám a odměnu za něj je třeba přiznat jemu. Vypořádání odměny za takové zastupování je pak věcí těchto obhájců. Nelze tedy dovozovat u zmocněného obhájce takový vztah ke klientu druhého, zmocňujícího obhájce, pro nějž by dočasné převzetí obhajoby na základě pouhého zmocnění k zastupo- vání spolu s obhajobou svého klienta bylo obhajobou dvou nebo více osob, jak to mělo na mysli ustanovení § 17 odst. 2 vyhl. č. 270/1990 Sb. či má na mysli ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Takové zastupování při obhajobě nemůže ovlivňovat výši odměny zmocněného obhájce za jím provedenou obhajobu jeho klienta a současně klienta zmocňu- jícího obhájce.

III. Jestliže obhájce obhajuje dvě či více osob a uskuteční jízdu v souvislosti s poskytová- ním právní služby více odsouzeným, je třeba při rozhodování o náhradě cestovních výdajů vy- cházet z toho, že jízda byla uskutečněna ve prospěch dvou či více osob. Na tomto podkladě pak je na místě náhradu poměrně rozdělit podle počtu osob, a to nejen z toho důvodu, aby obhájci náhrada cestovních výdajů za stejnou jízdu nebyla přiznána vícekrát, ale také proto, že rozhodnutí o odměně a náhradě hotových výdajů je podkladem pro rozhodnutí o povin- nosti odsouzeného zaplatit státu odměnu a náhradu hotových výdajů, které stát uhradil ob- hájci. Pro takový případ je pak spravedlivé, aby každý ze společně obhajovaných uhradil pří- slušný díl cestovních výdajů, které vznikly v souvislosti s úkonem či úkony, učiněnými v zájmu jejich obhajoby.

IV. Jestliže obhájce uskuteční jízdu především ve prospěch svého klienta a současně ve prospěch klienta jiného obhájce, který jej zmocnil k tomu, aby ho při předmětném úkonu za- stoupil při obhajobě jeho klienta, náhradu cestovních výdajů může požadovat pouze v trestní věci svého klienta. Obhájce, který zmocnil jiného obhájce k provedení uvedeného úkonu, ná- hradu cestovních výdajů nepožaduje a ani nemůže požadovat, neboť předmětnou cestu sám nevykonal.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2001, sp. zn. 4 To 57/01

Tímto usnesením vrchní soud zamítl stížnost odsouzeného M. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 16. 12. 1999.

Z odůvodnění:

Vrchní soud shledal, že krajský soud postu- poval při rozhodnutí o odměně za úkony právní pomoci či služby a o náhradě hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s jejich po- skytnutím správně na základě návrhu obhájce, v němž účtované úkony odpovídají skutečně pro- vedeným úkonům dokumentovaným ve spise, a pokud jde o výši odměn a náhrad, postupoval v podstatě v souladu s příslušnými předpisy o odměnách advokátů a o náhradě hotových vý- dajů upravujícími příslušné sazby těchto odměn a náhrad. Krajský soud tak především v soula- du s ustanovením § 15 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 270/1990 Sb. určil sazbu za jeden úkon právní pomoci částkou 800,– Kč, resp. od 1. 7. 1996 v souladu s ustanoveními § 7 a § 10 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen

„AT“) částkou 2 000,– Kč. Vrchní soud se zto- tožnil i s úpravou, kterou krajský soud provedl oproti návrhu obhájce ve vztahu k účtovaným úkonům právní pomoci nazvané stížnost proti ob- vinění dne 13. 5. a 6. 12. 1993, kdy krajský soud správně ve smyslu § 16 odst. 2 písm. c), d) a § 16 odst. 3 AT přiznal obhájci odměnu ve výši jedné poloviny sazby odměny, tj. v částce 400,– Kč. Totéž platí i o zkrácení odměny obhájce za úkon spočívající v písemném odvolání proti roz- sudku, kdy krajský soud důvodně postupoval podle § 11 odst. 1 AT.

Naproti tomu se nemohl vrchní soud ztotožnit s postupem krajského soudu, pokud obhájci při- znal za obhajobu v hlavním líčení dne 20. 9. 1996 odměnu ve výši jedné poloviny sazby od- měny za úkon právní pomoci, tj. v částce 1 000,– Kč s tím, že šlo o jednání soudu, při kterém do- šlo pouze k vyhlášení rozsudku, ačkoliv obhájce požadoval odměnu ve výši 3 000,– Kč. I když předmětné hlavní líčení bylo konáno jen za uve- deným účelem tak, jak to předpokládá ustano- vení § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.,

podle něhož v takovém případě náleží odměna ve výši jedné poloviny příslušné sazby mimo- smluvní odměny, nelze podle názoru vrchního soudu vycházet z doslovného znění cit. ustano- vení a odhlédnout od doby trvání takového jed- nání, tedy odhlédnout od toho, že v dané věci byl rozsudek vyhlašován po dobu 4 hodin a 10 mi- nut. Opačný výklad by byl neodůvodněný již s ohledem na to, že povaha předmětného úkonu je vyjádřena sníženou, tj. poloviční sazbou od- měny. Podle názoru vrchního soudu je třeba zmí- něné ustanovení AT vykládat analogicky ustano- vení § 11 odst. 1 písm. g) AT a je proto třeba dovodit s ohledem na dobu trvání hlavního líčení, že šlo o tři úkony právní služby, za každý z nichž náleží obhájci odměna ve výši jedné poloviny sazby odměny, tedy v celkové výši 3 000,– Kč, jak obhájce požadoval.

Vrchní soud se nemohl ztotožnit ani s postu- pem krajského soudu spočívajícím v tom, že zkrátil obhájci odměnu za obhajobu o 20 % v cel- kem 54 dnech hlavního líčení s tím, že u těchto hlavních líčení obhájce zastupoval i jiného ob- hájce, který obhajoval některého ze spoluobža- lovaných, takže se jednalo o společné úkony při obhajobě více osob s odkazem na ustanovení

§ 17 odst. 2 AT. Podle názoru vrchního soudu případ takovéhoto zastupování jednoho obhájce druhým na základě zmocnění k zastupování při obhajobě nemění nic na vztahu mezi zmocňují- cím obhájcem a jeho klientem, tento vztah zů- stává zachován, takže jde o samostatnou obha- jobu, a při stanovení odměny zmocňujícího obhájce je třeba vycházet z toho, že úkon pro- vedl sám a odměnu za tento úkon přiznat jemu. Vypořádání odměny za takového zastupování je věcí těchto obhájců. Nelze tedy dovozovat u zmocněného obhájce takový vztah ke klientu druhého, zmocňujícího obhájce, pro nějž by do- časné převzetí obhajoby na základě pouhého

zmocnění k zastupování spolu s obhajobou vlast- ního klienta bylo obhajobou dvou nebo více osob, tak jak to mělo na mysli ustanovení § 17 odst. 2 vyhl. č. 270/1990 Sb. či má na mysli ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Takovéto zastupování při obhajobě nemůže ovliv- ňovat výši odměny zmocněného obhájce za jím provedenou obhajobu ve prospěch jeho klienta. Nesprávně postupoval krajský soud i pokud zkrátil o polovinu obhájcem požadovanou ná- hradu cestovních výdajů za jízdu osobním auto- mobilem dne 6. 11. 1995 s odůvodněním, že to- hoto dne obhájce zastupoval vedle svého klienta i obhájce dalšího odsouzeného, takže jízda byla uskutečněna v souvislosti s poskytováním právní pomoci více odsouzeným. Je nepochybné, že v případě, kdy obhájce obhajuje dvě či více osob, je třeba při rozhodování o náhradě cestov- ních výdajů vycházet z toho, že jízda byla usku- tečněna ve prospěch dvou či více osob a na tomto podkladě je namístě náhradu poměrně rozdělit podle počtu osob, a to nejen z toho dů- vodu, aby obhájci náhrada cestovních výdajů za stejnou jízdu nebyla přiznána vícekrát, ale rovněž proto, že rozhodnutí o odměně a náhradě hoto- vých výdajů je podkladem pro rozhodnutí o po- vinnosti odsouzeného státu zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů, které uhradil obhájci a pro ten případ je spravedlivé, aby každý ze spo- lečně obhajovaných uhradil příslušný podíl ce- stovních výdajů, které vznikly v souvislosti s úko- nem či úkony učiněnými v zájmu jejich obhajoby. V daném případě však krajský soud při svém roz- hodnutí pominul, že obhájce jízdu uskutečnil pře- devším ve prospěch svého klienta, navíc ob- hájce, který jej zmocnil k tomu, aby jej při

předmětném úkonu zastoupil při obhajobě jeho klienta, za cestu, která byla uskutečněna i ve prospěch klienta tohoto zmocňujícího obhájce, náhradu cestovních výdajů nepožadoval a ani po- žadovat nemohl, neboť ji sám neuskutečnil. Zcela neodůvodněně tedy krajský soud přiznal obhájci v dané věci pouze náhradu poloviny vy- naložených nákladů na jím uskutečněnou cestu, ačkoliv náhradu cestovních výdajů může požado- vat pouze v trestní věci svého klienta.

K námitkám stížnosti odsouzeného je třeba uvést, že vrchní soud shledal, že všechny úkony uvedené ve výroku napadeného usnesení jsou zadokumentovány ve spise a nejsou pochybnosti o tom, že byly skutečně provedeny. Námitky od- souzeného v tomto směru proto neshledal vrchní soud důvodné, stejně tak jako neshledal dů- vodný jeho požadavek na zaslání kopií jím pode- psaných protokolů o úkonech, neboť přezkou- mání správnosti návrhu obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů a rozhodnutí o něm přísluší soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obhájci byla na podkladě jeho návrhu přiznána menší od- měna a náhrada hotových výdajů, než požadoval a než mu podle příslušných předpisů za obha- jobu odsouzeného náležela. Tento nedostatek však nelze z podnětu stížnosti odsouzeného od- stranit, neboť rozhodnutí by bylo nutno učinit v neprospěch odsouzeného jako stěžovatele (§ 150 odst. 1 tr. ř.).

Proto vrchní soud neshledal stížnost odsouze- ného M. B. důvodnou a vzhledem k tomu, že ne- shledal vady ani v řízení, které napadenému usnesení předcházelo, stížnost odsouzeného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

I. Pro stanovení odměny v trestní věci je rozhodný popis skutku, nikoliv zjevně chybná právní kvalifikace policejního orgánu.

II. Sepis žádosti o překvalifikaci se účtuje jako jeden celý tarifní úkon.

III. Stravné nelze požadovat jako součást hotových výloh.

IV. Písemná forma závěrečné řeči není tarifním úkonem.

I. Při rozdílu mezi právní kvalifikací a popsaným skutkem je pro stanovení sazby odměny za úkon právní služby rozhodný popis skutku, nikoliv právní kvalifikace použitá zjevně ne- správně vyšetřovatelem.

II. Sepis žádosti o překvalifikaci skutku je písemným podáním soudu nebo jinému orgánu týkajícím se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za tento úkon pří- sluší odměna za jeden celý úkon právní služby, nikoliv pouze za jednu polovinu.

III. Stravné požadované obhájcem nelze uznat za součást hotových výloh ve smyslu § 13 odst. 1 advokátního tarifu, i když podle cit. ustanovení se řídí výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách.

IV. Sepis písemné závěrečné řeči není samostatným právním úkonem ve smyslu advokát- ního tarifu a za tento úkon nepřísluší nárok obhájce na odměnu.*)

Usnesení Vrchního soudu v Praze z 18. 6. 2001, sp. zn. To 30/2001

Tímto usnesením vrchní soud zrušil obhájcem napadené usnesení Krajského soudu v Plzni z 8. 3. 2001, sp. zn. 3 T 8/2000 a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl o výši odměny a náhradě hotových výdajů za obhajobu odsouzeného J. F.

Obhájce Mgr. P. M. v podané stížnosti v různých směrech namítal nesprávnost napadeného usne- sení.

V odůvodnění zrušujícího usnesení vrchní soud mimo jiné uvádí:

Jak vyplývá z obsahu spisu obhájce Mgr.

T. M. byl odsouzenému ustanoven opatřením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 1998 v souvislosti s tím, že obviněnému bylo to- hoto dne sděleno obvinění z trestného činu krá- deže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. V řízení pro tento trestný čin tento obhájce dnes již odsouzeného obhajoval až do právní moci usnesení o spojení této věci s dalšími trest- ními věcmi vedenými proti odsouzenému v jiných trestních řízeních, a to usneseními vyšetřovatele ze dne 8. 1., 1. 3. a 3. 3. 1999. Proto správně krajský soud stanovil pro toto stadium řízení saz- bu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní

služby podle § 7, § 10 odst. 3 a § 15a vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a ná- hradách advokátů za poskytování právních slu- žeb, ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (dále jen

„AT“) částkou 1 350,– Kč a správně také v sou- ladu s návrhem obhájce a ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) AT tomuto přiznal tuto částku za jeden úkon právní služby spočívající v účasti na jednání soudu při rozhodnutí o vazbě odsouze- ného dne 18. 11. 1999. Správně rovněž postu- poval krajský soud pokud obhájci nepřiznal po- žadovanou odměnu za účast při výslechu odsouzeného téhož dne, neboť správně z proto- kolu o tomto výslechu zjistil, že obhájce u tohoto

*) Tuto právní větu sestavila redakce.

výslechu nebyl přítomen. V tomto směru ostatně již obhájce ve svém pozměněném návrhu nárok neuplatňuje, stejně tak jako již neuplatňuje ze stejného důvodu nárok na odměnu za účast při výslechu odsouzeného ve dnech 19. 3. 1999 a 10. 6. 1999, které mu k jeho původnímu ná- vrhu krajský soud důvodně nepřiznal.

Krajskému soudu je však třeba vytknout, že v dalším stadiu řízení při stanovení sazby mimo- smluvní odměny nepostupoval správně a nedů- vodně tak nepřiznal obhájci sazbu odměny, kte- rou obhájce ve svém návrhu účtoval, ačkoliv z obsahu spisu je zřejmé, že obhájce účtoval částku nižší, než mu ve skutečnosti náleží. Pod- stata pochybení spočívá v tom, že krajský soud sice vycházel správně ze zásad o stanovení sazby odměny za úkon právní služby v případech vícečinného souběhu trestných činů tak, jak vy- plývají z § 12 odst. 4 AT, ovšem náležitě se nevy- pořádal s otázkou, pro jaké trestné činy bylo proti odsouzenému trestní stíhání vedeno, neboť ne- přihlédl náležitě k tomu, které věci, pro které trestné činy, byly spojeny ke dni 3. 3. 1999,

resp. 16. 3. 1999, kdy bylo poslední usnesení o spojení věcí doručeno obhájci, tedy nedosta- tečně se vypořádal s tím, pro které trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu bylo trestní ří- zení proti odsouzenému vedeno. Pokud krajský soud uvedl v odůvodnění usnesení, že odsou- zený byl do 6. 6. 1999 stíhán pro pokračující

trestné činy dle § 247 odst. 1, 2, § 247 odst. 1, 3 tr. zák. a dále trestné činy dle § 171 odst. 1c) (2x), § 252, § 257 odst. 1 (2x), § 155 odst. 1, 2,

§ 176 odst. 1 (2x), § 197a a § 209 odst. 1 tr. zák., je toto zjištění v rozporu s obsahem spisu, neboť z něho vyplývá, že od posledního vydání usnesení o spojení věcí (3. 3. 1999), bylo trestní stíhání odsouzeného vedeno pro podstatně více trestných činů, a to pro čtyři trestné činy podle

§ 247 odst. 1, tr. zák., tři trestné činy podle

§ 247 odst. 1, 2 tr. zák., tři trestné činy podle

§ 171 odst. 1 tr. zák., dva trestné činy podle

§ 176 odst. 1 tr. zák. a dále jeden trestný čin podle § 257 odst. 1, § 252, § 155 odst. 1, 2,

§ 197a a § 209 odst. 1 tr. zák., a to do 16. 3.

1999, kdy bylo odsouzenému sděleno další obvi- nění pro trestný čin podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Pro výše uvedené trestné činy a tento trestný čin bylo trestní stíhání proti odsouzenému vedeno do

29. 4. 1999, kdy bylo odsouzenému sděleno ob- vinění pro další trestný čin podle § 247 odst. 1, 3 tr. zák. a takto bylo trestní stíhání odsouzeného vedeno až do 11. 5. 1999, kdy bylo odsouze- nému sděleno obvinění pro další trestný čin podle

§ 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., takto bylo vedeno do 12. 5. 1999, kdy bylo odsouzenému sděleno obvinění pro trestné činy podle § 257 odst. 1,

§ 247 odst. 1, 2 a § 247 odst. 1 tr. zák., takto bylo

vedeno do 10. 6. 1999, kdy bylo odsouzenému sděleno obvinění pro trestný čin podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák., toto pak bylo vedeno až do 14.

7. 1999, kdy bylo odsouzenému sděleno obvi- nění pro trestné činy podle § 197a, § 257 odst. 1 a § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

V této souvislosti se nelze ztotožnit s názorem vysloveným ve stížnosti, že při spojení věcí ke společnému řízení rostla výše způsobené škody, v důsledku čehož bylo i jednání klienta kvalifiko- váno podle přísnější trestní sazby vyššího od- stavce. Taková skutečnost z předmětných usne- sení ani z obsahu spisu nevyplývá, naopak je zřejmé, že i po spojení věcí bylo řízení vedeno v případě jednání odsouzeného posuzovaného jako trestný čin krádeže pro trestné činy tak, jak byly popsány a po stránce právní posouzeny v jednotlivých sděleních obvinění, a to až do

6. 10. 1999, kdy při prostudování spisu byl od- souzený a jeho obhájce upozorněn na změnu právní kvalifikace tak, že toto jeho jednání bude nadále kvalifikováno jednak jako pokračující trestný čin podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a jednak jako pokračující trestný čin podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. (čl. 1051). Až do této doby měl tedy krajský soud při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vy- cházet z toho, pro které trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu tak, jak byly popsány a v souladu s popsaným skutkem kvalifikovány v jednotlivých postupně v odsouzenému sděle- ných obviněních, bylo řízení vedeno, samo-

zřejmě s přihlédnutím k limitu tvořenému návr- hem obhájce.

V této souvislosti je třeba rovněž upozornit na to, že z obsahu spisu vyplývá, že dne 10. 6. 1999 bylo odsouzenému sděleno obvinění z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák., přestože výše škody způsobené popsa- nými útoky nedosáhla částky potřebné k tomu, aby šlo o škodu velkého rozsahu. Protože trestní stíhání se vede především pro skutek, je vrchní soud toho názoru, že v případě zjevného rozporu mezi právní kvalifikací a popsaným skutkem je rozhodný pro stanovení sazby odměny za úkon právní služby popis skutku, tedy to, znaky kte- rého trestného činu ve skutečnosti skutek vyka- zuje a nikoliv právní kvalifikace použitá zjevně ne- správně vyšetřovatelem. Protože skutek popsaný v předmětném sdělení obvinění v daném případě vykazuje znaky trestného činu krádeže podle

§ 247 odst. 1, 2 tr. zák. (způsobná výše škody vy- číslena částkou cca 100 615,– Kč), měl krajský soud při určení sazby mimosmluvní odměny vy- cházet z této právní kvalifikace.

Od 17. 8. 1999, kdy nabylo právní moci usne- sení o zastavení trestního stíhání odsouzeného pro trestné činy podle § 197a tr. zák. a tím i pro jeden z trestných činů podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchaný v jednočinném souběhu, již řízení ne- bylo vedeno pro tyto trestné činy a od 20. 12. 1999 již nebylo vedeno řízení ani pro trestný čin podle § 209 odst. 1 a jeden z trestných činů podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť tohoto dne bylo ohledně nich trestní stíhání pravomocně zastaveno.

Stejně tak nepostupoval krajský soud správně při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby ve stadiu po podání obžaloby, pokud ji sta- novil částkou 6 849,– Kč s ohledem na trestné činy, pro něž byl odsouzený touto obžalobou stí- hán. V tomto směru je třeba přisvědčit námitkám stěžovatele. Prostřednictvím právního názoru vy- sloveného v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 42 T 3/2000 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2000, sp. zn. Ntd 65/2000 byl totiž

odsouzený a jeho obhájce upozorněn na mož- nost změny právní kvalifikace jednání posuzova- ného v obžalobě jako dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na jejich po- suzování po stránce právní jako dva trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a jeho důsledkem nepochybně muselo být i přizpůsobení obhajoby v hlavním lí- čení možnosti této odchylné právní kvalifikace. Možnost této právní kvalifikace byla zcela reálná, pro což svědčí stejná právní kvalifikace předmět- ného jednání v odsuzujícím rozsudku krajského soudu. Proto měl krajský soud při stanovení sazby mimosmluvní odměny obhájce v hlavním lí- čení vycházet z této od obžaloby odchylné právní kvalifikace.

Důvodné neshledal vrchní soud ani námitky stěžovatele týkající se závěrů krajského soudu o počtu poskytnutých úkonů právní služby za účast u hlavního líčení. Stanovisko vyjádřené Vrchním soudem v Praze v usnesení z 20. 3. 1997, sp. zn. 8 To 24/97 je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/98. Podle něho skutečně do doby účasti na jednání před soudem lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší, v opačném případě se včítá doba přeru- šení do času promeškaného v souvislosti s po- skytnutím právní služby. V žádném případě z to- hoto rozhodnutí však nevyplývá, že po takto přerušeném jednání počíná běžet nový úkon, na- opak podle judikatury se hlavní líčení konané v jednom dni považuje bez ohledu na jeho přeru- šení krátkými či dlouhými přestávkami za jeden souvislý celek.

Stejně tak krajský soud nepochybil, pokud ob- hájci nepřiznal odměnu za sepis písemné závě- rečné řeči. Námitka, že tento úkon je judikaturou považován za samostatný právní úkon nemůže obstát, naopak podle judikatury (R 16/2000 SbRt.) jde pouze o součást obhajoby v hlavním lí- čení.

Naproti tomu nesprávně krajský soud postupo- val, pokud obhájci nepřiznal za úkon spočívající

v sepisu žádosti o překvalifikaci skutků z 19. 10. 1999 odměnu za jeden úkon právní služby, jak požadoval obhájce, ale pouze ve výši jedné po- loviny sazby mimosmluvní odměny, když dospěl k závěru, jde o úkon svou povahou a účelem nejbližší úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) AT. S tímto závěrem krajského soudu se vrchní soud neztotožnil. Podle názoru vrchního soudu z hlediska své povahy, obsahu ani účelu nejde v daném případě o úkon podle § 11 odst. 1 písm. h) AT, tedy sepsání právního xxx- xxxx, jak namítá obhájce, ale jde o písemné po- dání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT. Proto měl krajský soud obhájci za tento úkon přiznat odměnu za jeden úkon právní služby.

Pochybení vrchní soud shledal v tom, že kraj- ský soud přiznal obhájci k jeho návrhu stravné ve výši 324,– Kč.

I když podle § 13 odst. 4 AT není–li o výši ná- hrady cestovních výdajů dohodnuto jinak, řídí se výše této náhrady právními předpisy o cestovních náhradách, tedy zák. č. 119/1992 Sb., o cestov- ních náhradách ve znění dalších předpisů, a tento zákon mezi náhrady při pracovní cestě řadí i strav- né, nelze podle názoru vrchního soudu stravné ve smyslu advokátního tarifu považovat za náhradu hotových výdajů ve smyslu § 13 odst. 1 AT.

Podle § 13 odst. 1 AT advokátu náleží ná- hrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby. Zákon zde uvádí, že jde zejména o výdaje na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, tele- komunikační poplatky, znalecké posudky a od- xxxxx vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Z tohoto výčtu je zřejmé, že zákon má na zřeteli takové výdaje, kterých je zapotřebí přímo k tomu, aby konkrétní právní služba mohla být náležitě poskytnuta, resp. bylo dosaženo jejího účelu, a přitom nelze od advokáta žádat, aby tyto výdaje vynaložil ze svých vlastních prostředků, nýbrž, že mají být vynaloženy z prostředků toho, v jehož prospěch je právní služba poskytována. Tyto podmínky podle názoru Vrchního soudu výdaj v podobě stravného nesplňuje, neboť přímo ne- souvisí s poskytnutím konkrétní právní služby.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vrchní soud shledal stížnost Mgr. T. M. z větší části důvod- nou. Vzhledem k tomu, i s ohledem na to, že ob- hájce v rámci stížnosti požaduje přiznání pod- statně vyšší odměny včetně náhrady hotových výdajů, než požadoval v původním návrhu, vrchní soud k jeho stížnosti postupoval podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že napadené usnesení zrušil a uložil Krajskému soudu v Plzni, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Bez návrhu ustanoveného obhájce nelze rozhodnout o jeho odměně.

Povinností obhájce při podání návrhu na poskytnutí přiměřené zálohy není provedení spe- cifikace jednotlivých dosud vykonaných úkonů právní služby.

Usnesení Vrchního soudu v Praze z 18. 5. 2001, sp. zn. 5 To 41/2001

Tímto usnesením vrchní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 1. 2000, sp. zn. 2 T 12/1997.

I. Návrh obhájce je nezbytnou podmínkou rozhodnutí o přiznání odměny a náhradě hotových vý- dajů obhájce podle § 151 odst. 3 věty třetí tr. ř. Nebyl-li takový návrh u orgánu činného v trestním ří- zení, jehož rozhodnutím bylo trestní stíhání pravomocně skončeno, řádně podán, nelze o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce rozhodnout.

II. Návrh obhájce na poskytnutí přiměřené zálohy je samostatným institutem upraveným v ustano- vení § 151 odst. 3 tr. ř. a svou povahou, účelem a dopady do poměrů odsouzeného i obhájce je in- stitutem odlišným od návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce. Povinností ob- hájce při podání návrhu na poskytnutí přiměřené zálohy není provedení specifikace jednotlivých dosud vykonaných úkonů právní služby.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze byla podle § 151 odst. 3 tr. ř. přiznána obhájci JUDr. X. X. xxxxxx a ná- hrada hotových výdajů za obhajobu odsouze- ného A. K. v celkové částce 199 560,– Kč. V odůvodnění napadeného usnesení předsed- kyně senátu rozvedla, že ustanovený obhájce předložil dne 4. prosince 1997 návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů spojených s obhajobou odsouzeného. Po přezkoumání jeho opodstatněnosti městský soud uzavřel, že požadavky obhájce odpovídají vyhlášce Minister- stva spravedlnosti ze dne 19. června 1990 č. 270/1990 Sb., a ze dne 4. června 1996 č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., a proto obhájci požadovanou odměnu a ná- hradu hotových výdajů v celém rozsahu přiznal.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obhájce stížnost. V odůvodnění podané stížnosti namítal, že napadeným usnesením nebylo roz- hodnuto o všech úkonech jim poskytnuté právní služby, neboť ta nebyla ukončena 2. prosince 1997, jak specifikuje městský soud. Doplňující vyúčtování nebyl s to poskytnout, poněvadž spi- sový materiál neměl k dispozici.

Vrchní soud z podnětu stížnosti obhájce pře- zkoumával, zda advokátu JUDr. J. R. vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů a v jaké výši. Z obsahu spisového materiálu se zjišťuje, že zmíněný advokát byl obviněnému ustanoven obhájcem opatřením soudce Obvod- ního soudu pro Prahu 7 ze 7. února 1996, sp. zn. Nt 65/96 z důvodu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 151 odst. 2 tr. ř. má obhájce, který byl obviněnému ustanoven, vůči státu nárok na od- měnu a náhradu hotových výdajů podle zvlášt- ního předpisu. O výši odměny a náhradě hoto-

vých výdajů rozhodne v intencích § 151 odst. 3 věty první tr. ř. na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Z dikce citova- ného ustanovení vyplývá, že návrh obhájce je ne- zbytnou podmínkou rozhodnutí o přiznání od- měny a náhradě hotových výdajů obhájce. Nebyl-li takový návrh u orgánu činného v trestním řízení, jehož rozhodnutím bylo trestní stíhání pra- vomocně skončeno (v daném případě rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně) řádně podán, nelze o odměně a náhradě hotových vý- dajů obhájce rozhodnout.

Předsedkyně senátu městského soudu v odů- vodnění napadeného usnesení uvedla, že ob- hájce návrh na přiznání odměny a náhrady hoto- vých výdajů podal dne 4. prosince 1997. Tento závěr však nemá ve spisovém materiálu oporu. Dne 4. prosince 1997, tedy výrazně před pravo- mocným skončením trestního stíhání obviněného

A. K., podal obhájce návrh na vydání opatření podle § 151 odst. 3 tr. ř., tedy návrh na poskyt- nutí zálohy na odměnu a náhradu hotových vý- dajů, nikoliv návrh na přiznání výše odměny a ná- hrady hotových výdajů.

Podle § 151 odst. 3 věty třetí tr. ř. může na ná- vrh obhájce orgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody. Návrh obhájce na po- skytnutí přiměřené zálohy je samostatným institu- tem upraveným v ustanovení § 151 odst. 3 tr. ř. a svou povahou, účelem a dopady do poměrů odsouzeného i obhájce je institutem odlišným od návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových

výdajů obhájce. Přiznaná výše zálohy nemá pro pozdější rozhodnutí o výši odměny a náhradě ho- tových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 věty první tr. ř. žádný význam (může být nižší, ale případně i vyšší). Povinnost obhájce při podání návrhu na poskytnutí přiměřené zálohy na odměnu a ná- hradu hotových výdajů není specifikace jednotli- vých dosud vykonaných úkonů právní služby, tře- baže v praxi tak mnozí obhájci – obdobně jako v posuzovaném případě – činí.

Městský soud rozhodl o výši odměny a ná- hradě hotových výdajů obhájce, aniž by měl pro tento druh rozhodnutí základní předpoklad, tj. návrh obhájce na přiznání odměny a náhrady ho- tových výdajů. Tento nedostatek nelze odstranit zjištěním, že při podání návrhu na poskytnutí při- měřené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce ke dni podání takového návrhu specifikoval poskytnuté úkony právní služby a vy- číslil tak případnou výši odměny a náhrady hoto-

vých výdajů. Vrchní soud znovu připomíná, že ná- vrh na přiznání odměny a náhrady hotových vý- dajů a návrh na poskytnutí přiměřené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů jsou instituty odlišnými, se svou samostatnou funkcí a účelem v trestním řízení, nelze je zaměňovat, lze je však případně za splnění potřebných procesních pod- mínek kumulovat v jednom podání

Městský soud rozhodl tedy předčasně, bez řádného návrhu obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, a proto vrchní soud nemohl postupovat jinak než podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušit. Bude na ob- hájci, aby u Městského soudu v Praze podal ná- vrh na přiznání odměny a náhrady hotových vý- dajů, jehož součástí učiní netoliko úkony právní služby vykonané do 2. prosince 1997, ale až do pravomocného skončení trestního stíhání od- souzeného, jak na to poukazuje v odůvodnění své stížnosti.

Z ROZHODNUTÍ OTIŠTĚNÝCH V JINÝCH ODBORNÝCH PERIODIKÁCH

Časopis Soudní judikatura č. 5/2001, poř. č. 873: Nelze přiznat v řízení o správní žalobě ústřednímu úřadu (Ministerstvo zemědělství) náhradu nákladů řízení za zastoupení advo- kátem. V právní větě se uvádí: Povinnost správ- ního úřadu jím vydané rozhodnutí hájit na soudě proti správní žalobě představuje samozřejmou součást povinností plynoucích z běžné správní agendy, k níž je úřad personálně i finančně ze státního rozpočtu vybavován. Nelze proto spra- vedlivě žádat na žalobci, aby hradil náklady vzniklé tím, že správní úřad udělil k zastupo- vání plnou moc advokátovi. Soud proto žalova- nému nepřiznal v případě převzetí žaloby právo na náhradu takových nákladů, a to za použití mo- deračního práva (§ 150 o. s. ř.), byť i jinak obecné podmínky náhrady nákladů splněny byly [§ 250h odst. 2 a § 146 odst. 1 písm. c)

a odst. 2 o. s. ř.]. V odůvodnění se mimo jiné uvádí, že na věci nemůže změnit ani to, že podle některých poznatků soudu je praxe zastoupení advokátem ministerstva stále rozšířenější a advo- káti se podílejí (zejména prostřednictvím tzv. pau- šálů) nejen na zastupování úřadů před soudem, ale také na koncipování samotných rozhodnutí a dokonce i na zpracování legislativních návrhů (usnesení Vrchního soudu v Praze z 30. 1. 1998, č. j. 6 A 90/96-23).

Rovněž časopis Soudní judikatura č. 10/

/2001 pod poř. č. 124 uvádí usnesení Nejvyš- šího soudu z 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, věnovaný mimo jiné významu omluvy účastníka občanskoprávního řízení. V právní větě se uvádí, že nemoc účastníka ří-

zení je zpravidla důvodem způsobilým omluvit jeho účast u jednání (§ 101 odst. 2,

§ 153b odst. 1 o. s. ř.). Závěr, že zde nebyla pře- kážka, jež účastníku řízení bránila v účasti na jed- nání, nelze dovodit jen z toho, že ten (již jako ne- mocný) opětovně omlouval svou neúčast u nařízeného jednání u soudu osobně. Z odů- vodnění vyplývá, že v této věci vynesl okresní soud rozsudek pro zmeškání, když došel k zá- věru, že když se žalovaný několik dnů před naří- zeným jednáním dostavil do kanceláře soudu, aby se omluvil pro nemoc, a znovu před naříze- ným jednáním se opět dostavil do kanceláře soudu, aby zjistil, zda jednání bylo odročeno, pak mu zdravotní problémy nebránily v účasti na nařízeném jednání, a na tomto základě neměl omluvu obžalovaného za důvodnou. Krajský soud odmítl odvolání žalovaného jako nepří- pustné, když uvedl, že žalovaný měl dostatek času obstarat si právního zástupce a svůj nepříz- nivý zdravotní stav žádným způsobem neproká- zal. Při vyřízení dovolání zaujal Nejvyšší soud sta- novisko uvedené shora v právní větě.

V časopise Soudní rozhledy č. 11/2001 poř. č. 135 na str. 398 a násl. je otištěno usne- sení Nejvyššího soudu ČR z 26. 6. 2001, sp. zn.

11 Tz 129/2001, které se zabývá mimo jiné otázkou trestu za těžkou újmu na zdraví způ- sobenou řidičem pod vlivem alkoholu. Toto rozhodnutí koriguje někdy paušální názor na ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle právní věty pokud konkrétní způsob jízdy obviněného, při níž došlo k dopravní nehodě, není z pohledu porušení dopravních předpisů takové povahy, aby bylo možno jej pokládat za jízdu vyznačující se bezohledností s hazardér- stvím, přičemž obviněný je osobou, která ne- byla dosud soudně trestána, ani jako řidič nemá sklony k nekázni v dopravě, pak ani ten fakt, že obviněný řídil motorové vozidlo (moto- cykl) pod vlivem alkoholu a že způsobil po- měrně závažné zranění jedné osobě a lehčí poranění další osobě, neodůvodňuje závěr, že

z hlediska naplnění účelu trestu je nutné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.

V tomtéž čísle Soudních rozhledů pod poř. č. 133 je otištěno instruktivní rozhodnutí k otázce neúčinnosti výpovědi obviněného. Obviněný má právo odepřít vypovídat a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Absolutně neú- činným důkazem je proto jak jeho výpověď na otázky, které mu byly vyslýchajícím k obvinění položeny poté, co prohlásil, že bude vypovídat až v přítomnosti svého obhájce, tak i jeho vy- jádření, které učinil ne před orgány činnými v trestním řízení, ale před znalci vyšetřujícími jeho zdravotní stav. Z odůvodnění mj. vyplývá, že obžalovaná byla vyslýchána v noci bez přítomnosti obhájkyně, která jí byla ustanovena předešlého dne. Pokud je založen ve spise záznam vyšetřova- tele, že se nepodařilo obhájkyni opakovanými tele- fonáty do kanceláře zastihnout, lze předpokládat, že k telefonátu zřejmě došlo v nočních hodinách, kdy neexistoval vážný důvod obžalovanou vyslý- chat a zajišťovat přítomnost obhájkyně. Pokud se tak stalo, bylo porušeno právo obžalované odmít- nout vypovídat (čl. 33 odst. 1 rest. č. 40 odst. 4 Listiny). Její odpovědi na vyšetřovatelovy otázky jsou proto jako důkaz v řízení před soudem ne- použitelné (jde o nepřípustný důkaz). Podobně je tomu v případě vyjádření, jež obžalovaná učinila před znalci-psychiatry. Toto vyjádření bylo učiněno bez patřičného zákonného poučení. Nelze ob- cházet právo obviněné odmítnout vypovídat tak, že namísto jí odmítnuté výpovědi bude použito její vyjádření před znalci. I toto vyjádření je proto absolutně neúčinným důkazem a nelze z něho při zjišťování skutkového stavu vycházet. Nejvyšší soud dovozuje, že pokud je takové vyjá- dření před znalci procesně nepoužitelné, nemělo jí být soudem prvého stupně ani předestíráno, ne- měla být k němu dotazována, a pokud se tak pře- sto stalo, nemůže být jako důkaz použitelné ani její vyjádření k tomuto absolutně neúčinnému důkazu (usnesení Vrchního soudu v Praze z 26. 7. 2001, sp. zn. 2 To 94/2001).

Sbírka Orac – daňová, 4/2001 pod poř. č. 65/2001 otiskuje rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 9. 2000, č. j. 38 Ca 450/99-14,

věnovaný ustavení správce konkurzní podsta- ty v daňovém řízení. Podle tohoto rozhodnutí správce konkurzní podstaty je osobou výlučně oprávněnou k výkonu práv a plnění povinností, které podle zákona jinak příslušejí úpadci, jest- liže souvisejí s nakládáním s majetkem patřícím do konkurzní podstaty. To platí i pro daňové ří- zení – zde je správce konkurzní podstaty oprávněn jednat jen jménem úpadce, byť jej zákon o správě daní a poplatků takto přímo neoznačuje.

Časopis Soudní rozhledy č. 5/2001 na str. 145–147 uveřejnil rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2480/2000

zabývající se významem nepřesného označení právnické osoby v právním úkonu a dále ne- správným pojmenováním věcného břemene o jeho zřízení. Z rozhodnutí vyplývá – jak je to vy- jádřeno v právní větě – že pokud je právnická osoba v právním úkonu označena nepřesně obchodním jménem nebo názvem, který ne- náleží jiné právnické osobě, avšak v tomto úkonu je uvedeno správné identifikační číslo této právnické osoby, není právní úkon ne- platný pro nedostatek způsobilosti této osoby mít práva a povinnosti. K druhé otázce se soud vyslovil tak, že v případě, že věcné břemeno je ve smlouvě o jeho zřízení nesprávně pojme- nováno, ze smlouvy však lze nepochybně zji- stit jeho obsah, je rozhodující obsah smlou- vy.

Z č. 6/2001 časopisu Soudní judikatura upozorňujeme na rozhodnutí pod poř. č. 78 (usnesení Nejvyššího soudu z 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2579/99), podle něhož jestliže účastník nepožádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, soud opožděně podané od- volání podle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. od-

mítne, i když důvody, proč odvolatel lhůtu zmeškal, byly omluvitelné.

Pod poř. č. 79 je otištěno usnesení Nejvyš- šího soudu z 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, podle něhož soud odejme účastní- kům možnost jednat před soudem ve smyslu

§ 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. i tehdy, jestliže bez jeho výslovného návrhu projedná věc v nepřítomnosti zástupce, který z důležitého důvodu, tkvícího v jeho osobě, požádal o od- ročení jednání. Důležitým důvodem může být i kolize s jiným úředním jednáním zástupce, nelze-li na účasti spravedlivě žádat, aby byl za- stupován jinak. Nepostačí však obecný pou- kaz na „závažné důvody“, je třeba, aby žádost o odročení byla podložena tvrzením takových skutečností, které jsou vzhledem ke své po- vaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit.

V časopise Obchodní právo č. 5/2001 byl otištěn (str. 34 a násl.) rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 4. 2001, č. j. 29 Cdo 1583/2000- 7, zabývající se otázkou vztahu výše úroků z prodlení a dobrých mravů. Jednalo se o smlouvu o dílo dle obch. zák. Podle Nejvyššího soudu jestliže v době uzavření smlouvy činil zá- konný úrok z prodlení kolem 20 % ročně, je ujed- nání o úrocích z prodlení ve výši 1 % denně v roz- poru s dobrými mravy a tudíž neplatné. Denní sazba úroku by totiž odpovídala roční úrokové sazbě 365 %, což představuje více než osmnác- tinásobek zákonné úrokové míry v době uzavření smlouvy. Zásada smluvní volnosti se proje- vuje mimo jiné v možnostech svobodně určit obsah smlouvy, smluvní volnost však pod- léhá posouzení podle ust. § 39 obč. zák. Nelze proto dospět k závěru, že obsah práv- ního úkonu nemůže být v rozporu s dobrými mravy jen proto, že byl výsledkem konsensu smluvních stran. (V této věci vyslovil předtím krajský soud názor, že sjednání úroku ve výši 1 % denně neodporuje žádnému zákonnému ustano- vení. Aplikace § 39 obč. zák. na daný případ by

podle názoru tohoto soudu znamenala popření principu smluvní volnosti. Proto odvolací soud sjednání úroku ve výši 1 % dlužné částky denně shledal za platné.)

Časopis Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 79–80 otiskuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 14. 12. 2000, sp. zn. 33 Cdo 139/99 věno- vaný platnosti sjednání zaplacení poplatku z pře- vodu nemovitosti v kupní smlouvě. Z právní věty vyplývá, že ujednání o zaplacení poplatku z převodu nemovitostí kupujícím je závazkem, který má soukromoprávní význam pouze mezi stranami kupní smlouvy. Toto ujednání neob- chází ustanovení zákona o dani dědické, da- rovací a z převodu nemovitostí, když ve vztahu k finančnímu úřadu zůstává poplatní- kem prodávající.

Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovi- sek č. 9/2001 – část trestní upozorňujeme na tato zajímavá a pro praxi významná rozhod- nutí:

Pod poř. č. 46 je otištěno usnesení Kraj- ského soudu v Českých Budějovicích z 29. 12. 2000, sp. zn. 4 To 1074/2000, které se zabývá započtením rozhodné doby do délky vazby. Směřuje-li postup policejních orgánů od samot- ného počátku k zadržení osoby podezřelé z trestného činu, musí být tato osoba ihned se- známena s důvody zadržení a vyslechnuta.

Neplní-li počínání policejních orgánů evi- dentně pořádkový účel a je-li podezřelá osoba od samého počátku takového zá- kroku fakticky omezena na osobní svobodě, je třeba celou tuto dobu započítávat do lhůty 48 hodin uvedené v ust. § 77 odst. 1 tr. ř. Nesprávný zápočet vedl k tomu, že ve skuteč- nosti státní zástupce předal obviněného soudu s návrhem na vzetí do vazby až po uplynutí 48 hodin. V důsledku toho krajský soud ke stížnosti obviněného napadené usnesení zrušil tak, že podle § 72 odst. 1 tr.ř. per analogiam propustil

obviněného z vazby na svobodu, aniž se zabýval věcnou správností napadeného usnesení. Jde o obsáhle odůvodněné instruktivní rozhodnutí.

Problematice vazby je věnováno i rozhodnutí pod poř. č. 48. Zabývá se povahou podkladu, na jejímž základě lze rozhodnout o vazbě. Závěr o tom, že dosud zjištěné skutečnosti na- svědčují tomu, že skutek, pro který bylo sdě- leno obvinění, byl spáchán (§ 47 odst. 2 tr. ř.) lze při rozhodování o vazbě činit i ze záz- namů opatřených před zahájením trestního stíhání, např. z protokolu o vysvětlení, které nemají povahu neodkladného nebo neopa- kovatelného úkonu. Rozhodnutí dovozuje tuto možnost z toho, že zásada vyjádřená v ust. § 158 odst. 4 větě třetí tr. ř., podle níž takový záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz, který se nevztahuje na řízení před soudem ko- nané podle § 26 tr. ř.

Pod poř. č. 47 je otištěno usnesení Kraj- ského soudu v Plzni z 17. 1. 2001, sp. zn. 8 To 7/2001, zabývající se trestní odpovědností za majetkový delikt v případě, kdy dlužníkem je právnická osoba. Pachatelem trestného činu zvýhodnění věřitele podle § 256a tr. zák. může být i statutární orgán a je-li tento orgán kolektivní, mohou být pachateli všichni čle- nové tohoto orgánu.

Zajímavým příspěvkem k podmíněnému zasta- vení trestního stíhání je rozhodnutí poř. č. 52 (usnesení k. s. v Plzni z 7. 2. 2001, sp. zn. 6 To 83/2001), podle něhož pokud poškozený od- mítá náhradu škody, která mu byla způso- bena trestným činem, je možno podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavit trestní stí- hání i za situace, kdy obviněný poškoze- nému škodu vzniklým trestným činem neu- hradil, ani neučinil žádné opatření k její úhradě.

Z občanskoprávní části tohoto sešitu si za- slouží pozornosti zejména tato rozhodnutí:

Pod poř. č. 58 je otištěno usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2001. sp. zn. 20 Cdo 134/ /1999, které se zabývá podmínkami řízení o předběžném opatření. Nejvyšší soud zde dovozuje, že v řízení

o návrhu na nařízení předběžného opatření soud není povinen umožnit ostatním účastní- kům řízení, aby se mohli před rozhodnutím

o tomto návrhu vyjádřit k obsahu listin, z nichž bude činit závěr o tom, zda jsou splněny před- poklady pro nařízení předběžného opatření. V odůvodnění se mimo jiné dovozuje, že před vlastním osvědčováním nároku (typicky na základě předložených listin) není třeba dbát těch formál- ních požadavků, které zákon předepisuje pro do- kazování, včetně požadavků, aby se druhá strana sporu mohla před rozhodnutím o předběžném opatření k obsahu listin vyjádřit. V tomto řízení pře- vládá požadavek rychlosti nad úplným prokázáním uplatněného nároku. I v tomto řízení musí soud hodnotit provedené důkazy, nicméně rozhodné skutečnosti nemusí být spolehlivě prokázány – po- stačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň pravděpodobné.

Pod poř č. 59 je otištěno rozhodnutí, zabýva- jící se neplatností kupní smlouvy o převodu

nemovitosti za situace, kdy nemovitost pro- dávající prodal v době platnosti vykonatel- ného předběžného opatření o zákazu pře- vodu věci. Krajský soud zde vyslovil stanovisko, že taková kupní smlouva je pro rozpor se zá- konem absolutně neplatná. Tím, že vykonatel- ným rozhodnutím soudu bylo prodávajícím zaká- záno nemovitosti převést, bylo jejich vlastnické právo oslabeno o jednu jeho složku – o opráv- nění věcí nakládat, tj. disponovat s ní. Za této si- tuace nemohla věc ani zcizit.

Podle rozhodnutí pod poř. č. 65 správce konkurzní podstaty nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva úpadce k nemovitostem [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Má-li za to, že úpadce je vlastníkem nemovitostí, sepíše je do konkurzní podstaty. Jde o usnesení Kraj- ského soudu Hradec Králové z 29. 9. 2000, sp. zn. 20 Co 334/2000.

Připravil Xxxxxx Xxxxxx

1) PRIORITY PŘEDSTAVENSTVA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY PRO ROK 2002

(schváleno na schůzi konané dne 5. 2. 2002)

1. LEGISLATIVA

1.1. Obecná

1.1.1. Sledování přípravy nové legislativy v oblasti veřejného a soukromého práva s přihlédnu- tím k vazbám na právní úpravu advokacie a výkonu povolání advokáta a podávání návrhů pro další postup ČAK. průběžně

Celkové zhodnocení v představenstvu do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

1.1.2. Sledování přípravy novelizace zákona o konkurzu a vyrovnání se zvláštním zřetelem k ná- vrhům úpravy postavení správců konkurzní podstaty a Komory správců konkurzní pod- staty. průběžně

Celkové zhodnocení v představenstvu do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

1.1.3. Bezplatná právní pomoc

– sledování úpravy zákonů o správním soudnictví, aktivní účast

– zhodnocení taktické a strategické situace pro celkovou úpravu

V této diskusi s návrhy na další postup ČAK průběžně

Celkové zhodnocení v představenstvu do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

1.2. Stavovská

1.2.1. Sledování projednávání novely zákona o advokacii v Parlamentu ČR

průběžně

Celkové zhodnocení v představenstvu do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

1.2.2. Novelizace etických pravidel a pravidel soutěže s přihlédnutím k připravovanému para- grafovému znění novely stavovského předpisu a výsledku jeho projednání v kontrolní radě a kárné komisi ČAK do 30. 4. 2002

Schválení stavovského předpisu představenstvem

1.2.3. Příprava nového volebního řádu pro sněm v roce 2002

– zásady nového stavovského předpisu a jejich projednání v představenstvu

do 31. 3. 2002

– paragrafové znění stavovského předpisu do 31. 5. 2002

– schválení návrhu stavovského předpisu pro sněm 2002 představenstvem

do 30. 6. 2002

1.2.4. Revize všech platných stavovských předpisů ČAK s důrazem na stavovské předpisy, jež je nutno předložit k projednání na sněmu 2002

– dílčí zpráva představenstva s návrhy dalšího opatření do 31. 3. 2002

– rozhodnutí představenstva o dalším postupu do 30. 4. 2002

– provedení rozhodnutí představenstva do 30. 6. 2002

1.2.5. Vyhodnocení aplikace paušálního advokátního tarifu

– dílčí zpráva představenstva s návrhy na další postup do 31. 3. 2002

– projednání této zprávy v představenstvu do 31. 5. 2002

– schůzka se zástupci resortu do 31. 3. 2002

1.2.6. Dokončení studií k tématům, jež představenstvu uložil sledovat a vyhodnotit sněm ČAK

– advokát v pracovním poměru

– multidisciplinární partnerství

– výkon advokacie v dalších obchodních společnostech

– postavení regionů při správě advokátního povolání

Pracovní verze návrhu představenstva na další postup po uzavření diskuse o těchto té- matech do 31. 5. 2002

2. VÝCHOVA A ZKUŠEBNÍ ČINNOST KOMORY

2.1. Povinná výchova koncipientů

– zhodnocení dosavadního stavu a zdůvodněné návrhy případných požadovaných změn

do 30. 6. 2002

– případná další opatření do 3. 9. 2002

2.2. Výchova advokátů

2.2.1. Zhodnocení probíhajících kurzů v evropském právu do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

2.2.2. Zhodnocení dosavadního úsilí o unifikaci vzdělávání advokátů v rámci EU s náměty bu- doucích úkolů ČAK do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

2.2.3. Organizační, rozpočtové a časové zpracování námětu na vytvoření Institutu pro vzdělávání advokátních koncipientů a další vzdělávání advokátů v rámci ČAK do 30. 6. 2002

2.3. Výchova pracovníků Komory

2.3.1. Seminář pro pracovníky Komory o využívání programu ASPI do 30. 6. 2002

2.3.2. Seminář pro pracovníky Komory o základech evropského práva do 3. 9. 2002

2.3.3. Instruktáž pracovníků pro práci s informačním systémem ČAK průběžně

2.4. Zkušební činnost Komory

Zkušenosti a náměty zkušebních komisařů do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

3. KANCELÁŘ ČAK

3.1. Webové stránky ČAK – schválení harmonogramu a rozpočtu prací do 30. 6. 2002 kontrola plnění do 3. 9. 2002

3.2. Styk s veřejností a problémy podávání informací – dosavadní stav a jeho zhodnocení

do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

3.3. Publikační činnosti ČAK

Zhodnocení úrovně a činnosti Bulletinu advokacie, posouzení námětů na případné změny a zlepšení do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

4. ČINNOST V REGIONECH

4.1. Setkání členů představenstva s advokáty v regionech do 15. 6. 2002

4.2. Informace z regionů a jejich zpětné vazby pro představenstvo

– témata pro semináře na letošní rok (aplikace o. s. ř. a advokátního tarifu atd.)

– činnost pro bono

– stav povinných obhajob a pohledávek advokátů za státem

projednání na schůzi regionálních představitelů do 31. 3. 2002 zhodnocení v představenstvu a návrhy na další postup ČAK do 30. 4. 2002 Celkové zhodnocení v představenstvu do 3. 9. 2002

5. MEZINÁRODNÍ STYKY

5.1. Prohloubení spolupráce s CCBE a výborem PECO

– seznam plánovaných akcí v roce 2002 do 31. 3. 2002

– zhodnocení spolupráce do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

5.2. Prohloubení spolupráce s radou Evropy

– seznam plánovaných akcí v roce 2002 do 31. 3. 2002

– zhodnocení spolupráce do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

5.3. Spolupráce s jinými mezinárodními organizacemi advokátů

– seznam plánovaných akcí v roce 2002 do 31. 3. 2002

– zhodnocení spolupráce do 30. 6. 2002

do 3. 9. 2002

5.4. Dvoustranná spolupráce se zahraničními advokátními komorami do 31. 3. 2002

– náměty na spolupráci v roce 2002 do 30. 6. 2002

– zhodnocení spolupráce do 3. 9. 2002

5.5. Informační úkoly mezinárodního oddělení do 31. 3. 2002

– požadavky z jiných úseků do 30. 6. 2002

– kontrola průběžně, závěrečná kontrola do 3. 9. 2002

5.6. Personalistika mezinárodních činností ČAK

– sledování personálního obsazení mezinárodních činností ČAK a přijímání návrhů na případné aktuální změny průběžně

6. DĚJINY ADVOKACIE A KOMORY

6.1. Ustanovení výboru pro dějiny advokacie

6.1.1. Návrh personálního složení výboru (advokáti, advokátní koncipienti, neadvokáti–histori- kové) do 30. 4. 2002

6.1.2. Ustavující schůze výboru a schválení jeho programu do 30. 6. 2002

6.2. Navazování spolupráce s osobami a institucemi zabývajícími se mj. dějinami advokacie a advokátních komor průběžně

Celkové zhodnocení v představenstvu do 3. 9. 2002

7. ČINNOST KONTROLNÍ RADY

7.1. Další profesionalizace činnosti kontrolní rady průběžně

7.2. Zprávy o činnosti za rok 2001 do 31. 5. 2002 za I. pololetí 2002 do 30. 6. 2002

8. ČINNOST KÁRNÉ KOMISE

8.1. Další profesionalizace činnosti kárné komise průběžně

8.2. Zprávy o činnosti za rok 2001 do 31. 5. 2002 za I. pololetí 2002 do 30. 6. 2002

2) INFORMACE O SCHŮZI PŘEDSTAVENSTVA ČAK KONANÉ DNE 5. 2. 2002

23. schůze představenstva ČAK se konala dne

5. 2. 2002 v sídle ČAK v Praze za účasti 11 řád- ných členů a tří náhradníků. Jeden člen a jeden náhradník představenstva ČAK byli omluveni.

Po pravidelných bodech programu (kontrola zápisu z minulé schůze ČAK a zprávy o činnosti předsedy a členů představenstva ČAK v období od posledního zasedání představenstva) byla ustanovena pracovní skupina pro přípravu harmo- nogramu a koncepce nového advokátního tarifu ve složení XXXx. Xxxxxxx, JUDr. Papež a JUDr. Kamlach. Poté se představenstvo poprvé zabý- valo přípravou sněmu ČAK, který se bude konat dne 29. 10. 2002, a uložilo XXXx. Xxxxxxxx zaslat informační dopisy s registračním lístkem nejpo- zději do 31. 3. 2002 všem advokátům a hostům. Dále uložilo JUDr. Xxxxxxxx a JUDr. Xxxxxxxxx uveřejnit ve Věstníku i Bulletinu advokacie zásady, které musí splňovat kandidáti do orgánů ČAK. Termín odevzdání návrhů kandidátů stanovilo představenstvo do 15. 6. 2002. V souvislosti s přípravou sněmu proběhnou koncem května re-

gionální setkání s advokáty v krajích, termíny bu- dou upřesněny na příštím zasedání.

Poté představenstvo schválilo priority své čin- nosti do konce funkčního období a podrobněji se zabývalo seminářem, který ČAK připravila na téma úpadkového práva na 4. 3. 2002. Dalším bodem programu byla diskuse k otázce institutu zaměstnaného advokáta, přičemž představen- stvo vyslovilo souhlas se zavedením tohoto insti- tutu a zmocnilo předsedu ČAK k jednání v této věci.

Po běžných záležitostech Komory a ustavení odvolacích kárných senátů rozhodovalo předsta- venstvo o třech případech pozastavení výkonu advokacie dle § 9 odst. 2 zákona o advokacii a o jednom případu pozastavení výkonu praxe ad- vokátního koncipienta. Tento koncipient byl vy- škrtnut ze seznamu koncipientů, projednání ostatních případů bylo odročeno pro omluvu a pro nezbytnost opatření dalších důkazů.

XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxx

3) INFORMACE O REGIONÁLNÍCH PRACOVNÍCH SETKÁNÍCH ADVOKÁTŮ SE ČLENY PŘEDSTAVENSTVA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY

V JEDNOTLIVÝCH REGIONECH

Dne 29. října 2002 se bude konat v Praze 3. sněm České advokátní komory. K přípravě sněmu se uskuteční pracovní setkání advokátů působících v jednotlivých regionech, a to v následujících ter- mínech a místech:

Praha-město + Středočeský region 17. 5. – 13.30 hod. Velký sál Lucerna,

Praha 1

Jihočeský region 16. 5. – 13.00 hod. restaurace Gerbera, Lidická, Č. Budějovice

Západočeský region 24. 5. – 13.00 hod. Okresní soud Plzeň-město, Xxxxxxxx 0, Xxxxx

Severočeský region 22. 6. – 9.00 hod. Dům kultury chemiků, Velká Hradební 19, Ústí nad Labem

Východočeský region 7. 6. – 9.00 hod. Kongresový sál

hotelu Amber (Černigov), Hradec Králové

Jihomoravský region 7. 6. – 13.30 hod. Společenský sál stadionu, Kounicova 20/22, Brno

Severomoravský region 8. 6. – 9.30 hod. Polský dům, Poděbradova ul., Ostrava

Pracovní setkání budou probíhat s tímto jednotným programem:

1. Informace předsedy a členů představenstva ČAK o činnosti Komory

2. Informace o přípravě sněmu Komory (říjen 2002)

3. Různé

Těšíme se na Vaši účast.

XXXx. Xxxx Xxxxxx v. r., tajemník ČAK

4) ADR A COMMERCIAL DISPUTES

Všichni, kdo se zabývají anglosaským právem, vědí, že zkratka ADR znamená Alternative Dispute Resolution, tedy alternativní řešení sporů mimosoudní mediací.

Uvedený nadpis tohoto upozornění je také nadpisem anglické právě vydané knihy nakladatelství Sweet and Maxwell, kterou ČAK zakoupila pro potřeby advokátů.

V knize jsou příspěvky od osmnácti anglických autorů, kteří jsou vesměs „solicitoři“ nebo „bar- ristři“. Již to svědčí o tom, že nejde o pouhé úvahy o mimosoudním vyrovnání nebo mediaci, nýbrž o praktické řešení sporů. Jako příklad uvádím kapitoly: Spory bankovní a finanční, Spory zaměstna- necké, Spory s insolventní stranou, Spory pojišťovací a zajišťovací, nájemní a pachtovní atd.

Kniha je určena pro praxi, ale také pro eventuální teoretické práce. Je k dispozici v knihovně České advokátní komory.

(Xxxxxx Xxxx)

5) KNIHOVNA ČAK – POŽADAVEK ZMOCNĚNÍ

Žádáme advokátní kanceláře, které vysílají své zaměstnance (například stážisty, studenty, admi- nistrativní pracovnice apod.), do knihovny ČAK s různými žádostmi (pořízení kopií, přístup k ASPI apod.), aby jim vždy vystavily příslušné zmocnění opatřené razítkem kanceláře.

6) XXX.XXX.XX

Naše internetové stránky byly obohaceny o aktuální okénko SNĚM 2002, které naleznete na hlavní stránce. Na tomto místě budeme uveřejňovat veškeré materiály k chystanému sněmu, který proběhne v říjnu letošního roku. Doporučujeme advokátům také materiál nazvaný „Vyhodnocení ná- vštěvnosti stránek ČAK“, z něhož např. zjistíte, že počet přístupů se od loňského roku zdvojnásobil, ztrojnásobil se počet adres, z nichž jsou naše stránky prohlíženy, a denně se na naše stránky podívá 1 000 až 2 000 lidí.

7) PŘIPOMÍNKA TERMÍNU

K PŘEDLOŽENÍ SOUTĚŽNÍCH PRACÍ PUBLIKAČNÍ SOUTĚŽE ADVOKÁTNÍCH KONCIPIENTŮ

A MLADÝCH ADVOKÁTŮ

Připomínáme, že soutěžní práce v rozsahu 15–30 stran je třeba předložit nejpozději do 30. 6.

2002 k rukám předsedy ČAK (adresa: Česká advokátní komora, Národní tř. 16, 110 00 Praha 1).

Soutěžní řád byl otištěn v č. 1/2002 našeho časopisu na str. 60–62, témata pro rok 2002 na str.

60. Podotýkáme, že kromě konkrétních témat lze zpracovat jakékoliv volné téma z oboru advokát- ního práva a stavovských předpisů (bod 8 vyhlášených témat). Soutěž je štědře dotována finančními cenami 25 000,–, 15 000,– a 10 000,– Kč, popř. (v rámci zvláštního uznání) finanční odměnou 2 000,– až 4 000,– Kč.

Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže za situace, kdy s klientem xxxxx- vřel dohodu o smluvní odměně, vyúčtuje odměnu za právní službu v rozporu s ustanove- ními advokátního tarifu o mimosmluvní odměně.

Kárný senát kárné komise ČAK rozhodl dne 8. 10. 2001 v kárné věci K 16/01, že kárně obviněná JUDr. Z. Ch., advokátka, je vinna tím, že

1. dne 28. 6. 2000 vystavila klientce P. Š. fakturu v právní věci čj. 23 C 211/97 na čtyři úkony právní pomoci s paušálem, ačkoli soudem byla klientce přiznána náhrada nákladů právního zastou- pení za tři úkony právní pomoci. Smluvní odměnu s klientkou kárně obviněná nesjednala.

2. Dne 6. 9. 2000 pak vystavila klientce X. X. „úplnou fakturu ve shora uvedené věci“ na šest úkonů právní pomoci s paušálem, dále na polovinu právní pomoci za telefonické hovory a na zmeš- kaný čas s cestovními výdaji. Dohodu s klientkou o náhradě pouze některých výdajů paušálem rov- něž nesjednala. Tedy nejednala čestně a svědomitě a snižovala důstojnost advokátního stavu.

Tím závažným způsobem porušila ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ust. čl. 4/1 a 10/1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, přijatých usnesením Představenstva ČAK dne 31. 10. 1996.

Za to jí uložil kárný senát podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, kárné opatření, a to pokutu ve výši 5 000,– Kč, zároveň uložil náhradu nákladů ve výši 3 000,– Kč.

Z odůvodnění:

Na kárně obviněnou byla podána předsedou kontrolní rady České advokátní komory kárná ža- loba pro skutek, obsažený ve výroku tohoto roz- hodnutí.

Kárně obviněná se ke skutku, který jí je kla- den za vinu, vyjádřila přípisy ze dne 9. 10. 2000 a 18. 5. 2001, kdy k přípisu připojila vyjádření svých dalších klientů a ukázky svých přípisů v kli- entských věcech.

Z jejích písemných vyjádření vyplývá, že smluvní odměnu s klientkou písemně nesjednala, že si je vědoma toho, že účtování telefonických konzultací jako úkon advokátní tarif nezná a že zá- lohu 6 000,– Kč, poskytnutou klientkou, zaúčto- vala do svého účetnictví jako zálohu právě ve věci K 16/01, i když se zpožděním, a z vystavené fak- tury ji včas neodečetla. Svých pochybení si je tedy vědoma a bere si z nich poučení do budoucna.

Při jednání kárného senátu dne 18. 10. 2001 kárně obviněná uvedla v podstatě tytéž skuteč- nosti jako v písemných vyjádřeních. Uznala, že chybovala i v tom, že ve fakturách neuváděla délku trvání porad s klientkou. Vyjádřila se tak, že svých pochybení lituje.

Kárný senát provedl dále dokazování konsta- továním obsahu stížnostního spisu a dále pak pří- pisem kárně obviněné ze dne 18. 5. 2001 a fak- turou ze dne 18. 3. 2001, které v rámci přípravy k jednání vyžádal předseda kárného senátu. Z faktury č. 315/47 ze dne 18. 3. 2000 kárný senát zjistil, že kárně obviněná fakturovala stěžova- telce v uvedené věci celkem 27 300 Kč, odečetla úhradu 18 375,– Kč, kterou obdržela od proti- strany jako přísudek, k úhradě zbývalo 8 925,– Kč.

I tuto fakturu stornovala pro chybu ve výši úkonu v neprospěch stěžovatelky a vystavila fak- turu č. 315/47 dne 28. 6. 2000 na 24 500,– Kč, odečetla obdržený přísudek 18 375,– Kč, k úhradě zbývalo 6 125,– Kč. Tuto fakturu pak nahradila fakturou č. 906/78 ze dne 6. 9. 2000

na 39 974,– Kč, kde odečetla úhradu 18 375,– Kč a zálohu 6 000,– Kč. K úhradě zbývalo 15 599,– Kč. V poslední faktuře pak účtovala kromě jiného jeden úkon před udělením plné moci, jeden poloviční úkon za telefonické ho- vory, tři porady s klientkou bez časového údaje; ke všem úkonům paušál výdajů a kromě toho

účtovala ještě zameškaný čas bez upřesnění a cestovné.

Na základě provedeného dokazování vzal kárný senát za prokázané, že kárně obviněná po- rušila základní povinnosti advokáta, spočívající v povinnosti jednat čestně, poctivě a slušně a po- stupovat tak, aby nesnižovala důstojnost a váž- nost advokátního stavu a v povinnosti poskytovat klientovi pravdivé informace při sjednávání smluv- ní odměny a úplné vysvětlení o výši mimosmluvní odměny na žádost klienta.

Kárný senát uznal proto kárně obviněnou vin- nou ve smyslu podané kárné žaloby.

Jako kárné opatření uložil kárný senát kárně obviněné kárné opatření ve formě pokuty ve výši 5 000,– Kč. I když se jednalo o hrubé porušení základních povinností advokáta, přihlédl kárný senát zejména k osobě kárně obviněné, která nebyla doposud kárně trestána a která svých po- chybení lituje. Při zhodnocení všech dalších okolností ve smyslu ust. § 24 odst. 2 kárného řádu dospěl kárný senát k závěru, že přiměře- ným kárným opatřením je pokuta, a sice ve výši 5 000,– Kč.

Připravil XXXx. Xxx Xxxx

PRO ZÁJEMCE, ZN.: JEN VÁŽNĚ

Ve Věstníku č. 3 jste si mohli přečíst oznámení České advokátní komory o tom, že se letos na podzim uskuteční sněm a v souvislosti s ním že je možno zaslat návrhy na doplnění kandidátek do orgánů Komory. Formální náležitosti tedy znáte, ale umí si každý představit, co práce v advo- kátních funkcích obnáší?

Věřím, že už víte, že činnost pro Komoru není o odměnách, výhodách či prebendách. O tom jsem se vás snažila přesvědčit na těchto místech po mnoho uplynulých měsíců. Měli byste ovšem vědět následující:

Představenstvo ČAK se schází na pravidelných zasedáních jeden den v měsíci, jednání za- číná v 9.00 hodin a končí obvykle v 17.00 hodin s hodinovou pauzou na oběd, jinak jednání ne- jsou přerušována. Jednou až dvakrát ročně bývá pravidelné zasedání dvoudenní a koná se mimo Prahu. Každý člen či náhradník představenstva má na starosti určitou oblast, za kterou odpovídá (konkrétní oblasti a rozdělení odpovědností můžete zjistit na internetových stránkách Komory). Tato skutečnost a aktuální problémy s sebou přinášejí obvykle nutnost dalších jednání a zase- dání v rozsahu nejméně dalších tří dnů v měsíci. Kromě těchto akcí s osobní účastí je třeba vě- novat další čas studiu materiálů k jednání či přípravě materiálů vlastních.

Kontrolní rada se jako celek schází jedenkrát měsíčně, jinak její členové jednají v sekcích (le- gislativní, ekonomická, dohled nad činností orgánů advokacie). Zasedání kontrolní rady trvají celý den a dvakrát ročně je zasedání dvoudenní. Členové rady připravují podkladové materiály, což znamená, že každý člen rady musí do dalšího zasedání prostudovat několik stížnostních spisů a připravit k nim stanoviska. Členové dále působí jako kární žalobci, přičemž tato činnost u některých zabere jeden den týdně. Kárná komise jako celek zasedá dvakrát ročně, jedenkrát v roce se koná dvoudenní zasedání společně s kontrolní radou. Průměrný člen kárného senátu věnuje navíc nejméně jeden den v měsíci zasedání kárného senátu, jeho činnost je však srov- natelná s činností senátu soudního včetně přípravy na jednání, porozsudkové agendy a kompli- kací spojených s odročeným jednáním.

Je také zapotřebí, abyste věděli, že veškeré volené funkce jsou čestné a neplacené. Komora proplácí cestovní výdaje a při déletrvajícím jednání zajišťuje obědy. Podle jistého stavovského před- pisu není vyloučeno účtovat náhradu za ztrátu času, ale prakticky žádný funkcionář to nedělá.

Sečteno a podtrženo: co tedy nabízí členství v orgánech Komory? Práci, práci a zase práci. A v rámci ní setkávání se zajímavými lidmi a přístup k informacím, které se k ostatním advoká- tům dostanou později. A občas dobrý pocit z možnosti být při tvorbě advokátních dějin. Samo- zřejmě spolu s opovržením a kritikou ze strany většiny řadových advokátů, přesvědčených, že oni sami by to dělali lépe.

Jaký by byl z pohledu Komory a výše řečeného ideální kandidát? Advokát s nejméně několika lety praxe, finančně zabezpečený, jehož kancelář může fungovat i bez jeho osobní přítomnosti. S nadhledem a bez malichernosti, aby osobní zájmy nenadřazoval zájmům stavu, ovládající ně- jaký cizí jazyk, s nadšením a ideály, které mu umožní hádat se s funkčně staršími kolegy a vy- světlovat kroky Komory všem ostatním. S ochotou pracovat pro Komoru a bez očekávání výhod, nikoli pro pozlátko a možnost uvedení funkce v orgánu na navštívence.

Máte-li pocit, že jste to právě vy, pak jste vítáni a tento článek byl pro vás.

XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxxx, advokátka, Plzeň

… v Liberci se první český advokát usadil až na podzim roku 1897? Liberec byl však i poté převážně německy mluvícím městem. XXXx. Xxxxx Xxxxxx se ujal nejen zastupování Čechů v Liberci a v širším okolí v soudních sporech, ale věnoval se i národnostní politice, když např. v roce 1899 sta- nul v čele českého spolku Politický klub.

… na advokátní dráhu se krátce připravoval i francouzský malíř Xxxxx Xxxxxxx? K malování se tento významný představitel fauvismu obrátil až po roce 1890, tedy v jedenatřiceti letech. O tom, že volba nového povolání byla pro advokátního koncipienta v St. Quentinu šťastná, se lze přesvědčiti v Národní galerii u obrazu Červený pokoj.

… o zrušení otroctví v Brazílii se významnou měrou zasloužili také advokáti? V roce 1884 skupina riodejaneirských právníků vytvořila „Klub advokátů proti otroctví“. V programovém manifestu bylo rozebráno zákonodárství země a poukázáno na fakt, že otroctví bylo vždy pokládáno jen za nutné zlo. Program klubu se stal pro soudce používaným výkladem zákona z roku 1831, na jehož základě začaly brazilské soudy osvobozovat uprchlé otroky. Otroctví bylo pak zrušeno tzv. „zlatým zákonem“ v roce 1888.

… v kostele sv. Panny Xxxxx na Pískách ve Wroclawi je zřízena kaple sv. Xxx, o níž pečují místní advokáti? O vybudování kaple s moderní vitráží znázorňující sv. Xxx se zasloužil prvotním im- pulsem advokát Xxxxxxx Xxxxxxxxx (1911–1997). V kostele sv. Panny Xxxxx bývají tradičně konány též advokátské mše.

… poslední směnečný notář praktikující podle josefínského soudního řádu Xxxxx Xxxxxxxxx (1814–1881) byl zároveň advokátem? Josefínský soudní řád omezil činnost notářů při sepisování veřejných listin toliko na směnečné protesty. Graduovaní notáři tak obvykle souběžně vykonávali ad- vokacii. K obnovení prestiže notářství a zavedení neslučitelnosti obou právnických profesí došlo po- stupně až v 2. polovině 19. století.

JUDr. PhDr. Xxxxxxxxx Xxxxx

INFARKTOVÝ ŽERT

Přišla doba 21. století a s ní další rozvoj počítačové technologie. Umístit tak do obrázku ba- rokního sálu Klementina třeba Renault Scénic a poučit nás, že pokrok nezastavíme, není pak pro držitele myši v ruce žádný problém.

• • •

„Novela občanského zákoníku platná od 1. 7. 2000 přináší i významné změny v oblasti byd- lení. Zcela nová je úprava výpovědi z nájmu, kde dochází k zásadní změně dosavadní praxe spo- čívající v tom, že výpověď z nájmu nedává pronajímatel s přivolením soudu, ale tuto výpověď ad- resuje přímo nájemci bytu s tím, že bránit se žalobou proti takové výpovědi je povinností samotného nájemce,“ dočetl jsem se z reklamního letáčku na knihu „Aktuální otázky bytového práva v praxi soudů“, který jsem nalezl vložený do mého výtisku Bulletinu advokacie č. 1/2002. Uvědomil jsem si, že před pár dny jsme s Mgr. Pikovou a Mgr. Pokornou odevzdali text ko- mentáře k ustanovení § 711 občanského zákoníku s diametrálně odlišným zněním, a udělalo se

mi mdlo.

• • •

Než jsem dorazil do civilizace k ÚZ a ASPI, proběhlo mi hlavou asi toto:

Když mě v roce 1977 xxxx. Xxxxxxxx zkoušela z občanského práva, ptala se mě mj. na § 184 obč. zákoníku. Ten platil i v době mého působení v OPBH. Ustanovení § 711 obč. zákoníku při- nesla novela z roku 1991. Podle § 711 OZ jsem již pár žalob podal, nejednou jsem zastupoval i žalované.

Že bych od 1. 7. 2000 nebyl na „bytovce“ u soudu? Proč by si ale té novely nevšimli ani soudci?

Nenastane účinnost až dnem vstupu do EU?

„Každopádně se nepřihlásím ke specializaci v oboru bytového práva,“ sliboval jsem si v duchu...

• • •

Koho se ale zeptat, aby to nebylo trapné?

„Zbláznil jsem se snad?“ nasadil jsem opatrně žertovný tón před Dr. Xxxxxxx, když jsem si ověřil, že novelu z 1. 7. 2000 přehlédl i vydavatel úplného znění občanského zákoníku.

„Prosím tě, ty jsi v té legislativní radě...“ navodil jsem téma po telefonu s Láďou Krymem.

Ani oni o paralelním bytovém právu nic nevěděli. Osmělil jsem se a zavolal do nakladatelství. Byl to šotek tiskařský...

• • •

Plyne z toho poučení:

1) Vítám – bude-li zavedeno – povinné vzdělávání advokátů. Přinutí mě to tam jít, abych se alespoň něco dozvěděl.

2) Bulletin advokacie budu číst raději v elektronické podobě, abych se vyhnul vloženým listům. Nebo snad nechci zůstat „v obraze“ až do „kaňkovského“ advokátského věku?

JUDr. PhDr. Xxxxxxxxx Xxxxx

PAŘÍŽ: KONFERENCE O VYTVOŘENÍ MEZINÁRODNÍ ADVOKÁTNÍ KOMORY PRO MEZINÁRODNÍ TRESTNÍ SOUD

Společně s kolegou Xxxxxxxxxx Xxxxxxx jsem měl čest reprezentovat Českou advokátní komoru ve dnech 6. a 7. prosince 2001 na konferenci, po- řádané v Paříži společně Pařížskou advokátní ko- morou a Mezinárodní asociací obhájců, na téma Mezinárodní advokátní komora pro „Mezinárodní trestní soud“.

Na konferenci byla zastoupena stovka advo- kátních komor ze šedesáti zemí.

Na pořadu bylo jednání o zřízení instituce, která by pomohla advokátům intervenujícím (hájí- cím) před Mezinárodním trestním soudem, jehož statut byl přijat v Římě v roce 1998. Aby vstoupil v platnost, musí být ratifikován 60 státy. Do dneš- ka k ratifikaci došlo v 47 státech. Proto by tato mezinárodní soudní instance mohla být zřízena již v brzké době.

Do věcné příslušnosti Mezinárodního trest- ního soudu bude náležet projednání trestných činů proti lidskosti, trestných činů válečných, ge- nocidních a agrese.

Složitost a závažnosti jednání, které budou předmětem jeho činnosti, vyžadují vytvoření stá- lého orgánu pověřeného poskytovat logistickou pomoc a organizovat školení advokátů, kteří bu- dou zastupovat stíhané osoby i poškozené (oběti). Toto přání bylo vysloveno soudcem XXXXX, prezidentem Mezinárodního trestního tribunálu pro ex Jugoslávii a soudcem XXXXXX, prezidentem Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Xxx Xxxxxx XXXXXXXX, bývalý francouzský mi- nistr spravedlnosti, bývalý prezident Ústavní rady (Ústavního soudu) zahájil konferenci a zdůraznil nutnost založit takovou instituci, aby byla zajištěna

dobrá činnost tohoto soudu.

Možná, že nebude tato instituce vytvořena v tradičním a formálním významu slova Advokátní komora. V tomto smyslu článek 20 návrhu Před- pisu o jednání a dokazování Mezinárodního trest- ního soudu uvádí bez podrobností: Nezávislá or- ganizace, reprezentující sdružení advokátů, nebo právních poradců.

Je pravda, že neexistuje mezinárodní advo- kátní komora před Evropským soudem pro lidská práva, před Soudním dvorem evropské unie nebo před Mezinárodním soudním dvorem Spo- jených národů (zmocněný pro spory mezi státy). Navíc všichni advokáti zapsaní v kterékoliv ad- vokátní komoře mají mít přístup k Mezinárodnímu

trestnímu soudu.

Zvláštnosti řízení, četné výslechy, nutnost pracovat v několika jazycích, objem doku- mentů, jednání trvající několik týdnů nebo ně- kolik měsíců, činí nepostradatelnou perma- nentní instituci, určenou pro pomoc advokátům při plnění jejich povinností obhajoby obvině- ných a poškozených před Mezinárodním trest- ním soudem.

Navíc zřízením tohoto orgánu, který bude řešit otázky deontologie, organizaci soudních jed- nání, jakož i otázky právní pomoci (ex offo), bu- dou zjednodušeny vztahy mezi Mezinárodním trestním soudem a advokáty.

Vytvoření takové instituce bylo odsouhlaseno jednomyslně pod prozatímním názvem Meziná- rodní komora obhájců – a byl vytvořen výbor po- věřený vypracováním návrhu, který by měl být schválen během roku 2002.

Xxxx Xxxxxx, advokát, Plzeň

SETKÁNÍ V BUDAPEŠTI

Pozornosti pravidelných čtenářů Bulletinu advokacie jistě neušly každoroční zprávy účastníků stu- dijních a pracovních stáží pro advokáty a advokátní koncipienty ze střední a východní Evropy, které již od roku 1993 v Bonnu pravidelně organizuje Německá nadace pro mezinárodní spolupráci v ob- lasti práva (Deutsche Stiftung für internationale rechtliche Zusammenarbeit).

Ve dnech 6. až 9. prosince 2001 uspořádala Nadace v budapešťském hotelu Hilton Westend set- kání bývalých hospitantů, zástupců národních advokátních komor, spolupracovníků uvedené Na- dace, Spolkové advokátní komory a Německého svazu advokátů. Jednotlivých stáží se dosud zú- častnili advokáti a advokátní koncipienti z následujících zemí: Běloruska, Bulharska, České republiky, Estonska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Makedonie, Polska, Rumunska, Ruské federace, Slovenska, Slovinska, Spolkové republiky Jugoslávie a Ukrajiny. Není náhodou, že za celou dobu tr- vání těchto vzdělávacích pobytů se česká advokacie může pochlubit největším počtem hospitantů ze svých řad.

Nejinak tomu bylo i v Budapešti. Počtem šestnácti bývalých stážistů a díky účasti JUDr. Xxxxxxx Xxxxx a XXXx. Xxxxxxx Xxxxxxx z České advokátní komory byla Česká republiky, následována Slo- venskem a Polskem, zastoupena nejpočetněji. Celkem se setkání zúčastnilo 105 ze 173 bývalých hospitantů.

Nutno podotknout, že se organizátorům setkání navzdory značně omezeným časovým možnos- tem podařilo mistrně skloubit program setkání, k jehož hlavním cílům náleželo informovat účastníky o současné práci nadace, o vybraných aktuálních otázkách německého práva, přispět k utužení stá- vajících kolegiálních vztahů mezi zástupci jednotlivých zemí a dále představit město Budapešť jako jedno z nových center evropského dění.

Témata přednášek byla vybrána v duchu bonnské stáže. Klasické otázky z oblasti civilního práva do- plňovaly přednášky o koupi podniku, právní mediaci a právních aspektů užívání internetu. Úvodní před- náška pana Xx. Xxxxxxx Xxxxx z Berlína byla věnována nejrozsáhlejší reformě německého občanského zákoníku v jeho stoleté historii (nabyl účinnosti dne 1. ledna 1900 a zmíněná novela dne 1. ledna 2002). Cílem těchto obšírných změn je především zjednodušení stávající úpravy závazkových vztahů a dále har- monizace s novými směrnicemi Evropských společenství.

Velkého zájmu posluchačů se dostalo přednášce advokáta Xx. Xxxxxxx Xxxxx z advokátní kan- celáře PricewaterhouseCoopers Veltins na téma Obchodování a reklama v internetu, a dále před- nášce bonnského advokáta Xxxxxxx Xxxxxxxxxx o právu telekomunikací. Ten je v Německu po- važován za jednoho z největších odborníků v této oblasti.

A Budapešť? Nelze nevzpomenout návštěvy zajisté jedné z nejkrásnějších parlamentních budov Evropy, která kromě jiného ukrývá i uherské korunovační klenoty, a emotivně laděnou okružní jízdu večerní Budapeští, jejíž organizaci převzala Maďarská advokátní komora.

Za vrchol setkání lze označit přijetí všech účastníků panem Xx. Xxxx Xxxxxxxxx, prezidentem Maďarské advokátní komory. Mnohým jistě hovořil z duše při prezentaci svých postřehů a zkušeností z procesu obnovy nezávislé advokacie a politické kultury za posledních deset let. Jména několika de- sítek, snad stovek advokátů, kteří v letech druhé světové války zahynuli v důsledku rasové perzekuce či na jedné ze stran východní fronty, nyní vytesaná do stěn reprezentačního sálu Maďarské advokátní komory, dokreslovala absurditu snad definitivně podtržené minulosti střední Evropy.

Nadace bude dle prohlášení svých představitelů pokračovat v organizaci každoročních stáží pro advokáty i soudce a v zemích střední a východní Evropy nadále poskytovat pomoc v rámci reformy

justice a státní správy, jakož i v oblasti implementace práva evropských společenství do národních právních systémů.

Xxx. Xxx Xxxxxxxxx, LL.M. Xxx. Xxxxx Xxxxxxx advokátka, Brno advokát, Praha

Z E Z A H R A N I Č Í

USA: AMERIČTÍ PRÁVNÍCI PODPORUJÍ REFORMY V POSTKOMUNISTICKÝCH STÁTECH

Organizace sdružující statisíce právníků USA

– American Bar Association – vytvořila po roz- padu komunismu v Evropě rozsáhlý, bohatě do- tovaný program zvaný CEELI. Jeho účelem je podporovat reformy práva v nově svobodných ze- mích a upevňovat v nich zásady právního státu. V Československu působilo CEELI v prvních le- tech po listopadu.

V dnešním Rusku spolupracovalo XXXXX od roku 1995 trvale na tvorbě nového trestního pro- cesu. Zvláštní pracovní skupina ruských proce- sualistů uvážila za součinnosti expertů XXXXX přes tři tisíce připomínek na 173 zasedáních. Tak se rodil návrh nového trestního řádu, který byl v listopadu 2001 přijat Dumou a v prosinci horní komorou ruského parlamentu. 17. prosince po- depsal zákon prezident Xxxxx.

Mimo jiné zvraty tradic sovětského trestního procesu přináší nový trestní řád to, že v příprav- ném řízení rozhoduje o vazbě a o domovní pro-

hlídce ne již prokurátor, ale soud, že obviněný může uznat obžalobu, načež bude věc rozhod- nuta ve velmi zkráceném líčení, ba dokonce i to, že o některých nejtěžších zločinech včetně vraždy budou rozhodovat porotní soudy.

Znění nového zákoníku v ruštině a v angličtině je možné objednat u zástupce CEELI v Moskvě Xxxxxxxxx Papernije internetem (papernyi(a) aba- xxx.xxx.xx).

• • •

Poslední číslo zpravodaje CEELI přineslo i další aktuální, pro nás významnou zprávu. Na loňském výročním sjezdu American Bar Associa- tion byl prezident Xxxxx oceněn vyznamenáním za význačné zásluhy o prosazování právního státu a demokracie v České republice i v našem regionu.

(Xxx Xxxxxx)

NĚMECKO: POVINNOST ADVOKÁTA UPOZORNIT NA HROZÍCÍ NEBEZPEČÍ

Advokát je povinen hájit zájmy mandanta a předcházet poškození mandanta v rozsahu uděleného mandátu. Avšak advokát musí upozornit mandanta na nebezpečí, která mu jsou známa či zjevná, i přes rozsah udělené plné moci, pokud má za to, že mandant si není nebezpečí vědom.

Spolkový soud, sp. zn. IX ZR 324/97

Z odůvodnění (upraveno pro publikační účely): Otec žalobce byl v roce 1948 člen předsta- venstva akciové společnosti D. a jednatel D.

s.r.o. V rámci podnikového důchodového zabez- pečení mu vznikl nárok na důchod. V roce 1951 utekli rodiče žalobce do Spolkové republiky Německo. Jejich movitý majetek – též akcie – zůstal ve větší míře na území NDR. Zde zane- chaný nemovitý majetek byl vyvlastněn. Žalobce je jediný dědic.

V roce 1981 obdržel žalobce odškodnění za nemovitý majetek a akcie rodičů v rámci vyrov- nání. Nároky z otcova důchodu byly zamítnuty.

Na jaře roku 1992 žalobce vyhledal advokátní pomoc. Žalovanému advokátu udělil 30. března 1992 mandát k posouzení důchodových nároků. Zda chtěl též ošetřit své zájmy (práva) jako celek, s ohledem na nemovitý majetek a akcie rodičů, je sporné. Dle tvrzení žalobce mu bylo zaměstnan- kyní žalovaného – advokátkou A. sděleno, že ohledně předmětů, u kterých bylo provedeno vy- rovnání, nejsou restituční nároky. Z tohoto dů- vodu, tvrdí žalobce, nerozšířil mandát. V následné době žalovaný nahlédl do spisů o vyrovnání. Dne

2. prosince 1992 byl mandát ukončen.

V srpnu 1994 podal žalobce, který předtím od Vyrovnacího úřadu zjistil možnost restituce, sám odpovídající žádost. Tato žádost byla zamítnuta, jelikož žádost musela být učiněna do 31. pro- since 1992.

Žalobce uplatňuje vůči žalovanému advokátu nárok na náhradu škody ve výši 925 298,60

DEM (473 097,66 EUR). Jeho žaloby neměly v předchozích instancích úspěch. Xxxxxx se snaží žalobce dosáhnout svého nároku.

Odvolací soud (II. instance) dovodil, že žalo- vaní nebyli povinni přezkoumávat poukazy na ne- movitý majetek a akcie rodičů žalobce a žalobci v této oblasti poskytnout právní pomoc. Bylo jim pouze uloženo přezkoumat nároky z podniko- vého důchodového zabezpečení otce. Zda ža- lobce původně chtěl širší právní pomoc a mandát ohraničil pouze z důvodu vadné informace svěd- kyně A., nebylo výslechy zjištěno.

Revizní soud uvedl, že toto tvrzení neobstojí a dovodil:

Žalovaní porušili své advokátní povinnosti i v tom případě, že byli pověřeni pouze přezkou- mat, zda dle vyrovnacího řízení existují nároky z podnikového důchodového zabezpečení a zda tyto lze uplatnit. Je nerozhodné, zda odvolací soud právně řádně dospěl k závěru

1. že žalobce nikdy neprojevil, že žádá o širší právní pomoc než pouze o ošetření nároků z podnikového důchodového zabezpečení otce,

2. že nedošlo k omezenému mandátu z dů- vodu vadné informace žalované.

Advokát je povinen hájit zájmy mandanta a předcházet poškození mandanta v rozsahu uděleného mandátu. Avšak advokát musí upo- zornit mandanta na nebezpečí, která mu jsou známa či zjevná, i přes rozsah udělené plné moci, pokud má za to, že mandant si není ne- bezpečí vědom.

Na základě skutečností zjištěných v předchá- zejících soudních instancích zjistili žalovaní při zpracovávání mandátu, že žalobce měl krom ma- jetku, který byl předmětem plné moci, další, s tím související práva a že mu hrozí velká škoda, jest- liže tato nebudou co nejrychleji uplatněna. Z to- hoto důvodu byli žalovaní povinni žalobce varo- vat.

(...)

Žalovaní museli vycházet z toho, že žalobce při udělení mandátu nehovořil o nemovitém ma- jetku a akciích, jelikož to opomenul či byl toho mylného názoru, že by toto řízení nemělo naději na úspěch.

Dle zjištění soudu měl žalobce velkou šanci se svými restitučními nároky uspět.

Na základě výše uvedeného soud napadený rozsudek zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení, ke stanovení výše škody. Revizní soud využil svého práva věc převést na jiný senát odvolacího soudu.

Rozhodnutí dodala Mgr. Xxxxx Xxxxxxxxxxx- gová, advokátka, Praha.

Z O D B O R N É H O T I S K U

ČASOPIS PRO PRÁVNÍ VĚDU A PRAXI

Číslo 4/2001

Xxxxx, Xxx: Opakované hlasování sněmovny jako ústavní problém aneb parlamentní většina ne- může vše, co jí jednací řád výslovně nezakazuje Xxxxx, Christina E.: Právo svobody projevu ve

Spojených státech

Xxxxx, Xxxxx: Důkaz výslechem účastníka v civil- ním soudním řízení

Xxxxxxx, Xxxxx: Akceptace směnky

DANĚ

Číslo 1/2002

Xxxxxxxx Xxxxxxxxx, Xxxxx: Zákon o správě daní a poplatků po osmi letech

Číslo 2/2002

Xxxxxxx, Xxxxx: Daňové úniky

Xxxxxxxxx, Xxxxx: Zákon o správě daní a po- platků v otázkách a odpovědích

DHK

Číslo 3/2002

Xxxxxxxx, Xxxxx: Drobný dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek od roku 2002

OBCHODNÍ PRÁVO

Číslo 12/2001

Klvačová, Xxxxxx: Zvyšování základního kapitálu nepeněžitým vkladem třetí osoby u společ- nosti s ručením omezeným

Xxxxxxxxx, Xxxx: Formální náležitosti směnky a směnečných prohlášení v aktuální smě- nečné judikatuře

PRÁVNÍK

Číslo 2/2002

Xxxxxxx, Xxxxxxxxx: O normách a chaose (Opa- trný chválospev – povinnosť)

Xxxxx, Xxxx: Princip subsidiarity a proporciona- lity v tvorbě komunitárního práva

PRÁVNÍ PRAXE

Číslo 10/2001

Xxxxxxx, Xxx: Nástin koncepce celoživotního povinného vzdělávání v resortu Ministerstva spravedlnosti

Xxxxx, Xxxxxx: Poznámky k poučení účastníků soudem podle § 118a odst. 1, 2 OSŘ

PRÁVNÍ RÁDCE

Číslo 1/2002

Xxxx, Xxxxx, Xxxxxxx, Xxxxxx: Reforma čes- kého správního soudnictví

Chalupa, Luboš: Zákon o konkurzu a vyrovnání: K rozsahu uspokojení nároků oddělených vě- řitelů

Maštalka, Xxxx: Xxxxxxx osobních údajů Xxxxxx, Xxxxxxx: Xxxxxxx za užívání pozemků

Xxxxx, Xxxxx: Kupní smlouva podle obchodního zákoníku

PRÁVO A PODNIKÁNÍ

Číslo 1/2002

Xxxxxxx, Xxxxx: Vztah mezi obchodním zákoní- kem a živnostenským zákonem po novele ob- chodního zákoníku

Číslo 2/2002

Xxxxxxxx, Libor: Vstupová činnost státního za- stupitelství do konkurzního řízení

Xxxxxxxx, Xxxxxx: Leasingová smlouva v roce 2002 (nová úprava českého leasingového práva)

Xxxxxxx, Xxxxx: Vztah mezi obchodním zákoní- kem a živnostenským zákonem po novele ob- chodního zákoníku

Rada, Xxxx: Statutární orgány obchodních spo- lečností (poznámka na doplnění)

Xxxxx, Xxxxx: Smlouva o nájmu podniku

PRÁVO A RODINA

Číslo 2/2002

Holub, Xxxxxx: Vypořádání obchodního podílu ve společnosti s. r. o. po zániku manželství

PRÁVO A ZAMĚSTNÁNÍ

Číslo 1/2002

Xxxxxxx, Xxxx: Kolektivní pracovní právo a evrop- ská právní úprava

Číslo 2/2002

Hromadka, Xxxxxxxx: Práce a pracovní právo v procesu politických a hospodářských změn

SOUDCE

Číslo 1/2002

Xxxxx, Xxxxxxx: K prvním narozeninám velké no- vely občanského soudního řádu

Číslo 2/2002

Xxxxxxx, Xxxx: Předběžné otázky jako nový prvek práce soudce po vstupu do Evropské unie

SOUDNÍ INŽENÝRSTVÍ

Číslo 5/2001

Xxxxxxxx, A.: Brzdění osobních vozidel ve vztahu k zanechaným stopám na různých dru- xxxx povrchů

Xxxxxx, A.: K problematice oceňování bytů a ne- bytových prostorů – II

SOUDNÍ ROZHLEDY

Číslo 1/2002

Nejvyšší soud České republiky: Důvody podja- tosti soudce

Nejvyšší soud České republiky: K rozsahu posu- zování důvodnosti určovací žaloby

Nejvyšší soud České republiky: Nepřípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Ústí nad Labem: K nepřezkouma- telnosti soudního rozhodnutí, jestliže se soud

v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval ná- mitkami účastníka, který neměl ve věci úspěch Nejvyšší soud České republiky: Uplatnění ne- platnosti převodu spoluvlastnického podílu

pro nerespektování předkupního práva Nejvyšší soud České republiky: Závazek souvi-

sející se vznikem obchodní společnosti Vrchní soud Praha: Nakolik je směnka věcí Nejvyšší soud České republiky: K tomu, kdy ne-

jsou důvody pro prodloužení vazby nad dva roky

TRESTNÍ PRÁVO

Číslo 2/2002

Xxxxxx, Xxxxx: Podmíněné odsouzení po novele č. 265/2001 Sb.

Xxxxxxxx, Xxxxxx: K otázce dovolání podle trestního řádu (k článku Xxx. Xxxxxx Xxxxxxxx v časopise Trestní právo 12/2001 „Časová působnost trestního řádu ve vztahu k dovo- lání“)

ZDRAVOTNICTVÍ A PRÁVO

Číslo 1/2002

Xxxxx, Xxxxxxxx: Pracovní úrazy ohrožují zdraví zaměstnanců

Číslo 2/2002

Xxxxxxxxx, Miroslav: Trestněprávní aspekty léká- renského práva

Připravuje

XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, ČAK

T I S K O A D V O K A C I I

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY z 10. 1. 2002:

I v české advokacii živé téma povinného perma- nentního vzdělávání je aktuální, jak vidno z článku podle Financial Times „Peníze už dávno nejsou všechno“ s podtitulkem „Úspěšné ukončení vy- soké školy dnes už neznamená, že absolventi jsou připraveni na život“ i jinde.

Profesionálové si musí neustále doplňovat své znalosti a vzdělání a držet krok s dobou. Peníze, moc, pozice ani zkušenost jim už zdaleka ne- stačí.

Doby se mění a zaměstnanci dobře vědí, že jsou sami zodpovědni za svůj profesní rozvoj. Čím dál více si uvědomují, že mají-li být na trhu práce žádaní, musí své znalosti neustále doplňo- vat a získávat nové.

Permanentní vzdělávání se stalo povinné např. pro většinu oborů účetnictví a pro advokáty ve Velké Británii. Do roku 2004 budou muset všichni právní zástupci dokázat aspoň minimum hodin školení, jinak přijdou o své certifikáty. ■

PRÁVO z 23. 1. 2002: Ještě jednou z Ang- lie. Tesco nabídne při nákupu i rozvod. Pro- jednat žádost o rozvod během nákupu v super-

marketu budou zřejmě v brzku moci britští zákaz- níci řetězce obchodních domů Tesco. O plánech na zavedení právního poradenství informoval brit- ský list The Sun. Advokáti budou moci nakupují- cím klientům zformulovat rovněž třeba poslední vůli či sepsat i kupní smlouvu. Podstatně méně nadšení jsou právníci renomovaných advokát- ských kanceláří. Obávají se, že konkurence v su- permarketech je připraví o podstatný zdroj pří- jmů. ■

LIDOVÉ NOVINY z 29. 1. 2002: Papež vy-

zval advokáty, aby bojkotovali rozvody. Pa- pež Xxx Xxxxx XX. potvrdil své rozhodně zamítavé stanovisko k rozvodům, když vyzval advokáty ka- tolického vyznání, aby odmítali zastupovat strany při rozvodovém řízení s odůvodněním, že jim to neumožňuje svědomí. ■

PRÁVO z 31. 1. 2002: Výzvu k zaplacení soudního poplatku nemůže soud zaslat pouze právnímu zástupci žalobce v občanskoprávním sporu, nýbrž také přímo žalobci. Rozhodl o tom v úterý senát Ústavního soudu ČR.

Jak vysvětlil soudce-zpravodaj Xxxxx Xxxxxxx, stěžovatelé Xxxxxxxx Xxxxxx a Xxxxxx Xxxxxxxxx loni podali správní žalobu k Městskému soudu v Praze, aby zrušil rozhodnutí stavebního úřadu. Soud je vyzval k zaplacení poplatku 1000 korun, avšak výzvu doručil jen jejich právním zástup- cům. Když uplynula stanovená lhůta a poplatek nebyl zaplacen, soud řízení podle platného ob- čanského soudního řádu zastavil.

Podle Ústavního soudu tím bylo porušeno ústavní právo obou stěžovatelů domáhat se spra- vedlnosti před soudem a Městský soud v Praze bude muset řízení znovu obnovit. ■

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY z 30. 1. 2002:

„Soud nemůže vymáhat poplatky po advoká- tovi.“

Soud může soudní poplatky vymáhat jen po člověku, jenž se na něj obrátil, a ne po jeho ad- vokátovi. K tomuto verdiktu včera dospěl Ústavní soud v případu ústavní stížnosti proti usnesení pražského městského soudu. Ústavní soud se tak podle soudce-zpravodaje Xxxxxx Xxxxxxx od- chýlil od verdiktu Nejvyššího soudu, že poplatky nemusí platit jen ten, kdo se na soud obrací, ale může tak učinit i jeho právní zástupce. ■

MLADÁ FRONTA DNES z 1. 2. 2002: „Kvůli

fotce do OP má pověst zločince.“

Ve chvíli, kdy odevzdáváte úředníkům dvě fo- tografie na občanku, riskujete, že vás jednou bu- dou lidé považovat za zločince.

„Víš, že tvoje fotka je ve vyšetřovacím spise?“ oslovil jeden známý v hospodě chebského advo- káta L. K. Nebyl to vtip a nešlo o maličkost. Vy- šetřovací spis se týkal závažné kriminality – kup- lířství a obchodu se ženami z Ukrajiny. A fotka ve spise skutečně byla.

A co víc, bylo tam uvedeno i jméno a další údaje. V advokátovi hrklo. Xxxxx nepatřil ani mezi podezřelé, ani obžalované, ani mezi svědky. Jeho fotografii si prostě policisté „vypůjčili“ z kar- totéky záložních fotek k občanským průkazům,

aby provedli takzvanou rekognici – tedy porov- nání různých osob sloužící k určení pachatelů. Šlo o noční klub Atlantis a policisté měli pode- zření, že majitelé klubu se podílejí na organizova- ném zločinu, na odvlékání žen do ciziny a kuplíř- ství.

„Byl to vztek, bezmoc a obava, co tomu řek- nou lidé z okolí,“ říká advokát. Cheb je totiž malé město, kde se nic neutají. A navíc to může uško- dit v zaměstnání. „Co kdyby advokátovu fotogra- fii uviděl ve spise jeho klient, kdyby tam nahlédl třeba jako svědek?“ ptá se.

Nebyl však sám. Ve spise byl kromě jiných dal- ší advokát, a dokonce jeden soudce okresního soudu.

Advokát K. a M. se obrátili na soud. Byli pře- svědčeni, že založení fotografie do spisu bylo po- rušením jejich práv na soukromí, a chtěli, aby soud nařídil odstranění fotek ze spisu. „Vy dáte s důvěrou někam svou fotku. A pak zjistíte, že se fotka někde objeví, a nikdo se vás na nic neze- ptá. Je občan povinen dělat figuranta? Ne? A fo- tografie se souhlas netýká?“ ptá se advokát obou vyfotografovaných mužů.

Jenže jejich stížnostem nevyhověl ani krajský, ani vrchní soud. A ministerstvo vnitra poslalo k pří- padu toto stanovisko: „Je možné užívat fotografie třetích osob bez jejich svolení za účelem rekog- nice. Cílem je identifikovat obviněného mezi ne- zúčastněnými osobami.“

Včera konečně dospěla stížnost K. a M. k Ústavnímu soudu. Jenže ten případ po čtyřech hodinách odročil na neurčito. ■

MLADÝ SVĚT ze 6. 2. 2002 považoval za vhodné v rubrice Ucho uveřejnit tento dopis čte- náře:

Páni poslanci,

doporučuji přijmout nový zákon, který by sta- novil, že advokáti budou následovat mandanta ve výsledku rozsudku. Když advokát hájí zločince, tvrdí o něm, že je nevinen, radí mu lhát a podvá- dět, nevypovídat atd., pak osočuje vyšetřovatele

z nezákonnosti a vůbec se chová arogantně. Když dostane zločinec třeba 10 let vězení, nevi- dím důvod, proč by tam s ním neměl jít i advokát, přinejmenším za nadržování zločinu a tím spolu- pachatelství. Honoráře advokátů jsou jistě dost vysoké na to, aby mohl takový osud riskovat. S pozdravem

Xxx Res, Praha

■

Na závěr něco z ciziny. ČESKOBUDĚJO- VICKÉ LISTY z 26. 1. 2002: „Jak nalézají právo v zahraničí.“

Žalobu na Xxx Xxxxxx, amerického právníka, angažujícího se v hromadných žalobách a mj. hrozícího svého času i provozovatelům Temelína, podal linecký advokát Xxxxxxxx Xxxxxx: podle něho Fagan porušil normy advokacie „naháně- ním klientů“ bezprostředně po tragédii kaprun- ské lanovky. Zaunera v minulých dnech kontak- tovala švýcarská advokátní komora, chystající podobnou žalobu: pár dní po pádu letadla, při němž zahynulo u Bernu deset lidí, se Fagan ob- jevil v místě neštěstí... ■

Připravuje XXXx. Xxxxxxxxx Xxxxxxxxxx, ČAK

R Ů Z N É

XII. KARLOVARSKÉ PRÁVNICKÉ DNY

20. – 22. ČERVNA 2002, HOTEL THERMAL, KARLOVY VARY – PŘEDBĚŽNÁ INFORMACE

Hlavní téma: Úpadek – insolvence – kon- kurz z hlediska obchodního, občanského, trestního, pracovního, správního, družstev- ního, jakož i souvislostí s katastrem nemovi- tostí a leasingem, včetně srovnání současné právní úpravy České republiky, Rakouska, Slo- venské republiky a SRN včetně směrnic EU.

Zásadními příspěvky by měla být především tato vystoupení:

XXXx. Xxxxxx Xxxxxx – Nejvyšší soud ČR: Záměr novely zákona o konkurzu a vyrovnání v ČR

Xxxx. Xx. Xxxxxxx Xxxxxxxxxx – Univerzita Köln: Dilema německého konkurzního práva: za- chovat podnik či likvidovat?

Konkrétní upřesnění témat a dalších předná- šejících bude následovat tentokrát povětšinou až v dubnu t. r. podle obsahu a zajímavosti jimi zaslaných písemných příspěvků do sborníku při tvorbě programového a časového rozvrhu xxx- xxxxxxx. Mezi těmi, kteří byli osloveni a přislíbili účast, jsou JUDr. Xxxxxx, XXXx. Xxxxx, Dr. Xxxx- xx, xxxx. Xxxxxxxxxx, xxxx. Xxxxxxxx, prof. Zou- lík, xxxx. Xxxxxx, XXXx. Xxxxx, xxxx. Xxxxxxxx, Xxxxxxxx von Xxxxxxxxxx, XXXx. Xxxxxx, prof. Dědič, XXXx. Xxxxx, XXXx. Xxxx, XXXx. Xxxxxxx, xxxx. Xxxxxx. Informace budou blíže průběž- ně zveřejňovány na internetových stránkách xxx.xxx.xx, zde budou dále zveřejňovány ná- zory i podněty, konkrétní problémy a diskuse k platné i připravované právní úpravě tak, aby

mohlo na ně být reagováno jak ve sborníku, tak i na vlastní konferenci v diskusních příspěvcích. V rámci závěrečné recepce budou vyhlášeny výsledky ankety o nejlepší právnický časopis v ČR a SR a předány tradiční ceny z dílny mistra Xxxxxxxx Xxxxxx, dnes již nestora českého sklářského umění. Pozvánky na konferenci bu-

dou rozesílány pouze na vyžádání na faxo- vém čísle 02/2493 3570, telefonním čísle 02/2495 1142, internetové adrese xxx@xxx.xx či písemně v sídle společnosti Národní 10,

110 00 Praha 1. Účastnický poplatek činí 8 900,– Kč (pro členy spolku Kč 7 900,–), resp. 280,– EUR bez ubytování.

ÚPRAVA POSTUPU JUSTIČNÍCH ORGÁNŮ VE STYKU

S CIZINOU (občanskoprávní věci)

Sbírka instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, částka 7/2001 (rozeslána

19. 12. 2001) obsahuje pod poř. č. 35 Instrukci Ministerstva spravedlnosti z 14. 9. 2001, č. j. 554/2001-MO-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve vě- xxxx občanskoprávních. Jde o rozsáhlý text (90 stran).

S ohledem na význam této interní normy pro výkon právní služby ve vztahu k cizině přetisku- jeme přehled obsahu. Do sbírky možno nahléd- nout v knihovně ČAK.

Základní normativní úprava § 1

I. část

Formy styků s cizími orgány

a) přímý styk § 2

b) styk prostřednictvím Ministerstva spravedl- nosti ČR § 3

c) styk podle haagských Úmluv § 4

d) styk se zastupitelskými úřady v zahraničí § 5

II. část Mezinárodní právní pomoc

a) obecná ustanovení § 6 – § 13

b) aktivní právní pomoc

1) Dožádání o doručení v cizině § 14 – § 17a

2) Dožádání o provedení důkazu nebo jiného procesního úkonu v cizině § 18 – § 22

3) Dožádání prostřednictvím zastupitelských úřadů ČR v zahraničí § 23 – § 25

c) pasivní právní pomoc § 26 – § 30

III. část

Jurisdikční a kolizní otázky v oblasti občanskoprávní

a) obecná ustanovení § 31

b) obor práva rodinného

1) výživné § 32 – § 36

2) rozvod manželství § 37

3) osvojení § 38 – § 39

4) opatrovnictví § 40

5) mezinárodní únosy dětí § 40a – § 40b

c) obor práva dědického § 41 – § 47

IV. část

Ověŭování a vyšší ověŭování § 48

V. část

Společná a závěrečná ustanovení

§ 49 – § 53

a) osvobození od uložení žalobní jistoty § 49

b) evidence věcí s mezinárodním prvkem § 50

c) zrušovací ustanovení § 52

d) datum nabytí účinnosti § 53

Pŭíloky

1) Přehled důležitých mnohostranných úmluv z oboru MPSP, jimiž je ČR vázána

2) Přehled vybraných mezinárodních dvoustran- ných smluv a ujednání týkajících se právní po- moci a konzulárních úmluv

3) Seznam ústředních orgánů podle článku 2 odst. 1 (čl. 18) Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve vě- xxxx občanských a obchodních (vyhl. č. 85/

/1982 Sb.)

4) Seznam ústředních orgánů podle čl. 2 odst. 1 (čl. 24) Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních (vyhl. č. 129/1976 Sb.)

5a) Přehled velvyslanectví ČR v zahraničí 5b) Přehled generálních konzulátů ČR

5c) Rozdělení působnosti konzulárních úřadů ČR ve vybraných státech

6) Adresy zastupitelských úřadů cizích států v ČR

7) Přehled soudů v Maďarské republice

8) Přehled soudů v Polské republice

9) Přehled soudů ve Slovenské republice

10) Seznam kantonálních ústředních úřadů pro právní pomoc ve věcech občanských a ob- chodních ve Švýcarsku

11) Některé vzory pro styk s cizinou

12) Přehled tiskopisů užívaných ve styku s cizi- nou

13) Seznam některých bank s devizovou licencí

14) Seznam zemí, do kterých lze zasílat meziná- rodní poštovní poukázky

15) Seznamy států vázaných některými pro praxi důležitými mnohostrannými mezinárodními úmluvami

16) Přehled platných smluv ČR o zamezení dvo- jího zdanění

17) Seznam států, do nichž nelze zasílat soudní písemnosti přímo poštou

18) Seznam států, s nimiž je dohodnuto zasílání pravomocných soudních rozhodnutí, které mohou vyvolat zápis v matrice cizího státu

19) Prohlášení o vzájemnosti ve věcech vymáhá- ní výživného

VzoYy

1) Předkládací zpráva pro Ministerstvo sprave- dlnosti

2) Dožádání cizozemského soudu prostřednic- tvím Ministerstva spravedlnosti

3) Vzory pro Úmluvu o doručování soudních a mi- mosoudních písemností

3a) Žádost o doručení soudní nebo mimosoudní písemnosti v cizině

3b) Základní údaje o písemnosti 3c) Osvědčení

4) Dožádání o poskytnutí mezinárodní právní pomoci podle Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních

5) Dožádání zastupitelskému úřadu ČR o doru- čení

6) Usnesení soudu o affidavitu

7) Dožádání zasílané přímo cizímu soudu

8) Návrh na uznání a nařízení výkonu rozhodnutí soudu ČR ve věci výživného pro oprávněného žijícího na území České republiky proti povin- nému žijícímu v cizině

9) Vyřízení dožádání cizího soudu

10) Oznámení o úmrtí cizince na území ČR zasí- lané přímo cizímu zastupitelskému úřadu

11) Zaslání rozhodnutí, které může vyvolat zápis v matrice cizího státu, přímo cizímu zastupitel- skému úřadu

PŘEHLED VA3EBNÍCH VĚ3NIC A VĚ3NIC VĚ3EŇSKÉ SLUŽBY 3ABE3PEČUJÍCÍCH VÝKON VA3BY

PRO JEDNOTLIVÉ SOUDY

1) Vazební věznice Praha-Pankrác

Pouze muži – obvody: Prahy 1, 2, 4 a 7,

– okresy: Benešov, Městský a Vrchní soud v Praze

2) Vazební věznice Praha-Ruzyně

– obvody: Prahy – 3, 5, 6, 8 a 10.

Pouze muži – okresy: Beroun, Kladno, Praha-vý- chod, Praha-západ a Rakovník.

Krajský soud Praha.

ženy – obvody: Prahy 1–8 a 10,

– okresy: Benešov, Beroun, Kladno, Praha-vý- chod, Praha-západ a Rakovník, Krajský, Městský a Vrchní soud v Praze.

3) Vazební věznice České Budějovice

– okresy: Č. Budějovice, Český Krumlov, Jindři- chův Hradec, Pelhřimov, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor.

Krajský soud České Budějovice.

4) Věznice Plzeň

– okresy: Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Pl- zeň-jih, Plzeň-sever, Příbram a Rokycany, Kraj- ský soud Plzeň.

Pouze ženy – okresy: Cheb, Karlovy Vary, Soko- lov a Tachov.

5) Věznice Horní Slavkov

Pouze muži – okresy: Cheb, Karlovy Vary, Soko- lov a Tachov.

6) Věznice Ostrov nad Ohří

– okresy: Chomutov.

7) Vazební věznice Litoměřice

– okresy: Litoměřice, Louny, Mělník, Most, Te- plice a Ústí nad Labem.

Krajský soud Ústí nad Labem.

8) Vazební věznice Liberec

– okresy: Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily, Krajský soud Ústí nad Labem – pobočka Libe- rec.

9) Věznice Stráž pod Ralskem

– okresy: Česká Lípa, Děčín a Mladá Boleslav.

10) Vazební věznice Hradec Králové

Pouze muži – okresy: Hradec Králové, Chrudim, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov a Ústí nad Orlicí.

Krajský soud Hradec Králové. Pouze mladiství muži – okres: Jičín.

11) Věznice Pardubice

Pouze ženy – okresy: Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí, Krajský soud Hradec Králové.

12) Věznice Valdice

Pouze dospělí muži – okres: Jičín.

13) Věznice Jiřice

– okresy: Kolín, Kutná Hora, Mělník a Nymburk,

– obvod: Praha 9.

14) Vazební věznice Brno

– okresy: Blansko, Brno-město, Brno-venkov a Vyškov.

Krajský soud Brno a Nejvyšší soud ČR.

pouze ženy – okresy: Břeclav, Hodonín, Kromě- říž, Prostějov, Uherské Hradiště a Zlín.

15) Vazební věznice Břeclav

Pouze muži – okresy: Břeclav, Hodonín a Xxxx- ské Hradiště.

16) Vazební věznice Ostrava

– okresy: Frýdek-Místek, Nový Jičín, Ostrava- město a Vsetín.

Krajský soud Ostrava.

Pouze ženy – okresy: Karviná, Olomouc a Přerov. Vrchní soud Olomouc.

17) Vazební věznice Karviná

Pouze muži – okres: Karviná.

18) Vazební věznice Olomouc

Pouze muži – okresy: Kroměříž, Olomouc, Pros- tějov, Přerov, Svitavy a Zlín.

Vrchní soud Olomouc.

19) Věznice Mírov

Pouze muži – okres: Šumperk.

20) Věznice Opava

– okresy: Bruntál, Jeseník a Opava. Pouze ženy – okres: Šumperk.

21) Vazební věznice Znojmo

– okresy: Havlíčkův Brod, Jihlava, Třebíč, Znoj- mo a Žďár nad Sázavou.

INFORMACE K MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI KRAJSKÉHO SOUDU V PRA3E

Na žádost paní JUDr. Xxxx Xxxxxxx, předsed- kyně Krajského soudu v Praze, otiskujeme tento její dopis z 15. 11. 2001:

V souvislosti s častými případy chybného po- dání žalobních návrhů ve věcech obchodních Krajskému soudu v Praze prosím o informování členů České advokátní komory o místní přísluš- nosti Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze, který je věcně příslušný pro řízení v prvním stupni ve věcech obchodních, je místně příslušný pro subjekty se sídlem, mís- tem podnikání či bydlištěm v obvodu Středočes- kého kraje.

Obecným soudem pro subjekty se sídlem, mís- tem podnikání či bydlištěm na území hl. m. Prahy je příslušný Městský soud v Praze, nikoliv zdejší soud. Příslušnost Městského soudu v Praze je rovněž dána pro řízení podle ust. § 200a, § 200f,

§ 200g o. s. ř., neboť Krajský soud v Praze ne- vede obchodní rejstřík pro podnikatelské subjekty v obvodu Středočeského kraje. Věci, které pro- jednával zrušený Krajský obchodní soud v Praze do 31. 12. 2000, převzal k 1. 1. 2001 rovněž Městský soud v Praze.