Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva Diplomová práce Smlouva o běžném účtu a přímé bankovnictví Michaela Poremská

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Smlouva o běžném účtu a přímé bankovnictví

Xxxxxxxx Xxxxxxxx

2005/ 2006

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Smlouva o běžném účtu a přímé bankovnictví zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“

úvod

Předmětem této diplomové práce je rozbor dvou hlavních témat, které se v současné době významně doplňují a v podstatě je již nelze oddělit. Jedná se o smlouvu o běžném účtu a přímé bankovnictví, které se realizuje prostřednictvím moderních prostředků komunikace. Dále jsou předmětem práce témata, která jsou nutným úvodem k rozboru smlouvy o běžném účtu,
a tím jsou vztah obchodního a občanského zákoníku a obchodní závazkové vztahy, anebo jsou neopomenutelnou součástí nebo doplněním smlouvy
o běžném účtu, a tím jsou témata obchodní podmínky a judikatura v oblasti běžných účtů a přímého bankovnictví a komparace se zahraniční vnitrostátní právní úpravou. Tzv. podtématem smlouvy o běžném účtu jsou studentské běžné účty.

Účelem této práce je předložit odborné zpracování výše uvedeného předmětu, zejména z oblasti právní. Důležitá je i oblast kybernetická, poněvadž předmět této práce není možné posuzovat bez kontextu kybernetického pohledu.

S tímto souvisí i výběr zdrojů citovaných v práci. Jedná se z části
o elektronické prameny. V této souvislosti odkazuji na podkapitolu Moderní prostředky komunikace na část o usneseních vlády ČR, které se týkají strategie rozvoje informační společnosti, z čehož, se domnívám, vyplývá, že již nelze některé elektronické zdroje (zejména veřejné správy, ale i bank a vybraných periodik) eliminovat jako neseriózní zdroje informací.

Cílem komparace české pozitivněprávní úpravy s vnitrostátní úpravou ve Spolkové republice Německo je pouze ilustrativní přehled základní právní úpravy v cizí zemi. Rozsah práce bohužel nedává možnost, abych
se německým vnitrostátním právem zabývala více. Stejně je tomu
i u komparace s právní úpravou Evropského společenství.

Práce je nejenom teoretickým zpracováním výše uvedeného předmětu této práce, ale vychází i z průzkumu v praxi, který byl učiněn u tří bank – České spořitelny, a.s.; Československé obchodní banky, a.s.; Komerční banky, a.s., jejichž základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku je na českém trhu mezi bankami s převážně (více než 50%) zahraniční účastí na základním kapitálu největší. Průzkum byl také proveden u eBanky, a.s., která je bankou s převážně (více než 50%) českou účastí na základním kapitálu. Strategie eBanky, a.s. není založena na tradičním „pobočkovém“ bankovnictví, ale její strategií je kontakt s klientem pomocí moderních prostředků komunikace,
a proto jsem si danou banku vybrala. Všechny uvedené banky jsem si zvolila také proto, že pravidelně získávají prestižní ocenění MasterCard Banka roku anebo jiné ocenění v dalších kategoriích.

Průřezovou otázkou celé práce je ochrana majitele běžného účtu
se zřetelem k české platné úpravě a právu ES.

K následujícím kapitolám si dovoluji uvést poznámky: Cílem třetí kapitoly je zachytit zejména změny v úpravě obchodních závazkových vztahů, které ovlivňují smluvní právo, konkrétně smlouvu o běžném účtu (kapitola čtvrtá), a dále jaký vliv měly změny právní úpravy smlouvy na její obsah.

Studentský běžný účet (pátá kapitola) je jedním z typických bankovních produktů, a poněvadž se jedná o produkt, který si studující nejčastěji v bance zvolí, vybrala jsem si ho k rozboru v samostatné kapitole.

Sedmá kapitola o obchodních podmínkách bude pojednáním jen
o některých otázkách týkajících se obchodních podmínek. Jejím cílem tudíž nebude komplexní pojetí daného tématu.

Cílem poslední kapitoly není enumerace judikátů k daným oblastem, ale je jím pouze uvedení do problematiky rozhodování sporů.

Cílem diplomové práce je poskytnout odborné pojednání, rozbor sporných otázek i vlastní stanoviska o výše uvedeném předmětu této práce s ohledem na běžného uživatele moderních komunikačních prostředků, kterým většina z nás je. Dále je snahou zachovat doporučený rozsah práce, a tudíž některá dílčí témata nelze komplexně zpracovat, a proto budou předmětem mého dalšího zájmu a případné publikace.

1.pojmy

Obchodní právo je jedno z právních odvětví soukromého práva. Lze ho definovat jako soubor právních norem práva soukromého i veřejného, který upravuje oblast obchodování a podnikání. „Obchodní právo je nepochybně součástí práva soukromého. Obsahuje však řadu veřejnoprávních norem
a v některých úsecích obchodního práva dokonce veřejnoprávní charakter převažuje.“^¹ Obchodní zákoník není jediným pramenem obchodního práva.^²

Obchodní zákoník – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „ObchZ“) je základní formální hmotněprávní pramen obchodního práva kodexového typu v České republice. Jeho rozsah působnosti je vymezen třemi oblastmi úpravy. Upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a některé jiné vztahy s podnikáním související (§ 1 odst. 1 ObchZ).

Občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též „OZ“) je obecným pramenem soukromého práva a zároveň základním formálním pramenem občanského práva hmotného kodexového typu v České republice, který upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami
a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony, například obchodní zákoník.

Základním formálním pramenem občanského práva procesního je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „OSŘ“).

Česká právní úprava používá pojem podnikatele místo obchodníka, který se používá v ostatních evropských obchodních zákonících. Podnikatelem je podle obchodního zákoníku (§ 2 odst. 2 ObchZ):

osoba zapsaná v obchodním rejstříku (§ 34 ObchZ),
osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění
(podle živnostenského zákona),
osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (podle § 3 živnostenského zákona),
osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána
do evidence podle zvláštního předpisu (podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů).

Zahraniční osoby (fyzické osoby s bydlištěm nebo právnické osoby
se sídlem mimo území ČR), které mají právo podnikat v zahraničí, se pokládají za podnikatele podle obchodního zákoníku (§ 23 ObchZ) a tyto osoby mohou podnikat na území ČR za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného (§ 21 odst. 1 ObchZ).

Fyzické osoby, které jsou státními příslušníky členských států EU nebo jiných států tvořících Evropský hospodářský prostor (EHP),^³ které podnikají
na území ČR podléhají stejnému právnímu režimu jako české fyzické osoby, nestanoví-li obchodní zákoník jinak (§ 21 odst. 5 ObchZ).

Obchodní zákoník rozšiřuje svou působnost i na jiné osoby
než podnikatele. Negací slova podnikatel tyto osoby označujeme
jako nepodnikatele.

Pojem obchodních závazkových vztahů je třeba odlišovat od pojmu obchody.

Česká právní úprava pojem obchod ve významu, jak je užíván v ostatních evropských obchodních zákonících, nepoužívá, nahradila ho pojmem obchodní závazkový vztah. Obchodem se v obchodním právu rozumí právní jednání, které obchodní zákoník za obchod prohlásí. V obchodním zákoníku se s tímto pojmem lze setkat výjimečně, například v § 652 odst. 1 ObchZ.

Definici obchodních závazkových vztahů v zákoně nenajdeme. Obecně vyjádřeno se jedná o soukromoprávní závazkové vztahy, jejichž specifická úprava je obsažena v obchodním zákoníku. Jejich charakteristiku můžeme vymezit ve vztahu k závazkovým vztahům obecného práva občanského, od kterých se odlišují tím, že:

jejich subjekty zpravidla vykazují vlastnost podnikatele, anebo je
u nich tato vlastnost alespoň konstruována právní fikcí,
vznikají jako obchodní závazkové vztahy buď v souvislosti s podnikatelskou činností jednajících, popř. ve vazbě na aktivity jí
na roveň postavené (§ 261 odst. 1 a 2 ObchZ), anebo z vůle účastníků (§ 262 ObchZ),
jejich obsah je podroben především úpravě obchodního zákoníku
(§ 1 OZ, rovněž § 1 a § 261 odst. 3 až 5 a odst. 6, posl. věta, ObchZ),^⁴
se řídí úpravou v obchodním zákoníku bez ohledu na povahu účastníků (§ 261 odst. 3 ObchZ), která se použije v souladu s § 262 odst. 4 věta za středníkem ObchZ.

Aby se jednalo o obchodní závazkový vztah, stačí naplnění jediného z výše uvedených znaků.

Obchodním závazkovým vztahem je smlouva o běžném účtu, která je smluvním typem,^⁵ o kterém bude podrobně pojednáno ve čtvrté kapitole Smlouva o běžném účtu.

Obchodní podmínky lze charakterizovat jako nepřímé ujednání, kterým lze určit část obsahu smlouvy, jež je stranám uzavírající smlouvu známo anebo přiloženo ke smlouvě.

Pojem judikatura lze chápat jako vlastní průběh rozhodovací činnosti soudů, anebo se jedná o výsledek soudní rozhodovací činností. V deváté kapitole nás budou zajímat výsledky rozhodnutí soudů, tzn. judikáty.

V pomyslné druhé části práce se setkáme s pojmem přímé bankovnictví. „Jsou to služby, které umožňují komunikaci banky a klienta bez toho, aby klient musel banku navštívit. Vše se děje pomocí buď telefonu (a to
i mobilního) nebo počítače a Internetu.“^⁶

Anglický překlad pojmu přímé bankovnictví je direct banking, on-line banking nebo electronic banking. V německy mluvících zemích se používá anglický překlad, do francouzštiny se přímé bankovnictví překládá jako
les transactions électroniques, les transactions en ligne atd.

Pod pojmem moderní prostředky komunikace rozumíme telefon (mobilní a s pevným připojením, který je možné zařadit i mezi tradiční prostředky komunikace) a počítač (přenosný i nepřenosný, PDA). Internet, podle mého názoru, není v ryzím slova smyslu komunikačním prostředkem, ačkoliv je mezi ně řazen,^⁷ a proto se tato práce podrobuje odbornému názoru
a řadí Internet mezi komunikační prostředky.

Důležitými pojmy uvedené podkapitoly jsou dále uživatel, informační systém, informační a komunikační technologie, informační společnost
a elektronická komunikace, které budou vysvětleny a používány tak, aby byl naplněn účel této práce, neboť existují různá pojetí těchto pojmů (například matematické, filozofické atd.).

Uživatel (ang. též user, authentication, client, subscriber, visitor atd.) bude pro tuto práci zejména běžný uživatel, který vlastní prostředky (zařízení) se snadným ovládáním a jednoduchou komunikací.

Pojem informační systém (IS) se vyskytuje v české legislativě již několik let. Pro naše účely chápeme IS jako „propojení lidí, dat, procesů, rozhraní, sítí a technologií, které spolupracují, aby podporovali a zlepšovali každodenní operace“^⁸.

Informační a komunikační technologie (ang. Information
and Communication Technology, ICT) jsou prostředky (zařízení) výpočetní techniky. Komunikace je důležitým prvkem zařízení na rozdíl od označení informační technologie (Information Technologies, IT), které je v tomto kontextu pojmem starším.

„Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního (elektronického – poznámka autorky) zpracování, uchovávání
a přenosu informací.“^⁹

Elektronická komunikace zahrnuje kromě telekomunikace novou
a širší nabídku komunikačních služeb s ohledem na současný technologický vývoj.

V šesté kapitole Přímé bankovnictví v ČR se setkáme s mnoha pojmy, které bude vhodné vysvětlit až na místě.

Pro lepší orientaci ve zkratkách, které jsou v této práci používány, je v příloze č. 1 uveden jejich seznam.

2.vztah obchodního a občanského zákoníku

Právní vztahy uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 ObchZ se řídí ustanoveními obchodního zákoníku a nelze-li některé otázky řešit
podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle předpisů občanského práva, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, posoudí se podle zásad, na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 ObchZ).

Vztah občanského a obchodního zákoníku není v obou zákonech
pro každý případ jednoznačně vyjádřen a „k jeho objasnění je třeba používat různých výkladových metod, což nemusí vést u různých interpretů ke stejným výsledkům“^¹⁰.

Rozlišují se tři základní varianty vztahu občanského a obchodního zákoníku:

Obchodní zákoník upravuje právní vztahy tak, že použití občanského zákoníku není možné, i když danou oblast úpravy je možné najít i občanském zákoníku (například institut ručení), anebo v OZ upravena vůbec není (například institut bankovní záruky).
V případě, že právní úprava není v obchodním zákoníku obsažena, aplikuje se druhá varianta vztahu obou předpisů, při které je třeba použít jen občanský zákoník (například institut bezdůvodného obohacení).
Poslední varianta vyjadřuje vztah generality občanského zákoníku
a speciality obchodního zákoníku. Spočívá v tom, že daná právní úprava je v obou předpisech, ale speciální úprava v obchodním zákoníku má přednost před obecnou úpravou v zákoníku občanském (například institut smluvní pokuty). Přívlastek „některá“ může být identifikátorem speciálních obchodněprávních úprav. Ale i tam, kde přívlastek není, se může jednat o obchodněprávní úpravu, která je svázána s občanskoprávní úpravou.

Právní úprava ne vždy důsledně uplatňuje výše uvedenou třetí variantu vztahu obchodního a občanského zákoníku a narušuje tak obecnou zásadu generality občanského a speciality obchodního zákoníku.

Na druhé straně mezi prameny obchodního práva zaujímá obchodní zákoník při úpravě obchodních závazkových vztahů postavení obecného právního předpisu ve vztahu ke zvláštní (speciální) úpravě například zadávání veřejných zakázek dle zvláštního zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) apod.

Vztah obchodního a občanského zákoníku je navíc komplikován charakterem právních norem, které se v daném konkrétním případě použijí. Příslušná právní norma, která se má aplikovat je buď kogentní nebo dispozitivní. Zcela zřejmé odlišení kogentních a dispozitivních norem v obchodním a občanském zákoníku není.

Obchodní zákoník vyjmenovává v § 263 odst. 1 ObchZ ustanovení části třetí obchodního zákoníku,^¹¹ od kterých není možno se odchýlit anebo je vyloučit, tzn. uvádí taxativní výčet kogentních norem s tím, že ostatní ustanovení části třetí jsou dispozitivní, a dále je v ustanovení § 263 odst. 2 ObchZ stanoveno, že se strany nemohou odchýlit od základních ustanovení v části třetí a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu. Občanský zákoník naopak stanovuje v § 2 odst. 3 OZ zásadu dispozitivnosti.

Nelze-li řešit některé otázky týkající se právních vztahů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 ObchZ ani podle předpisů občanského práva, posoudí se podle obchodních zvyklostí (§ 1 odst. 2 věta třetí ObchZ).

Vlastní právní úprava obchodních zvyklostí je obsažena v ustanovení
§ 264 ObchZ, na základě které je možné interpretovat dvojí režim obchodních zvyklostí ve vztahu k právní úpravě. Za prvé se jedná o tzv. odvětvové obchodní zvyklosti, ke kterým se při určení práv a povinností ze závazkového vztahu přihlíží, pokud nejsou v rozporu s obsahem nebo se zákonem (§ 264 odst. 1 ObchZ). Při druhém pojetí se obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními obchodního zákona, jež nemají donucující povahu (§ 264 odst. 2 ObchZ), tzn. dispozitivními ustanoveními.

K tzv. odvětvovým obchodním zvyklostem se přihlédne
i v mezinárodním obchodě (§ 730 ObchZ).

Není-li obchodních zvyklostí, posoudí se některé otázky týkající
se právních vztahů uvedených v ustanovení § 1 odst. 1 ObchZ podle zásad,
na kterých obchodní zákoník spočívá (§ 1 odst. 2 věta třetí ObchZ).

Obchodní závazkové vztahy se řídí následující základními zásadami^¹² :

zásada jednotnosti soukromého práva
zásada svrchovanosti zákona
zásada rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů
zásada smluvní svobody
zásada dispozitivnosti právní úpravy
zásada bezformálnosti právních jednání
zásada profesionality a poctivosti v obchodních jednáních
internacionální zásada
zásada vyloučení zpětné účinnosti zákona
zásada dodržování a plnění smluv (pacta sunt servanda).

Uvedené zásady nejsou v obchodním zákoníku výslovně uvedeny,^¹³ ale lze je z ustanovení odvodit (a také některé další zásady).

V rámci pojednání o vztahu obchodního a občanského zákoníku je vhodné se zmínit o dalších pramenech a pravidlech obchodního práva.

Dle ustanovení § 273 odst. 1 ObchZ část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v § 273 odst. 1 ObchZ (§ 273 odst. 2 ObchZ).

Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že strany zamýšlely dosáhnout touto doložkou právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž se strany ve smlouvě odvolaly, jinak vykládacími pravidly, která s přihlédnutím
k povaze smlouvy se obvykle používají (§ 274 ObchZ).

Schéma zjednodušeně zachycující složitý vztah pramenů a pravidel obchodního práva stanovených obchodním zákoníkem je zachyceno v příloze č. 2 této práce.

3.Obchodní závazkové vztahy

Vlastní pojem obchodních závazkových vztahů byl vysvětlen v první kapitole Pojmy, a z této charakteristiky budeme dále vycházet.

Obchodní závazkové vztahy dělíme po novele obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. (tzv. harmonizační novela) do pěti skupin, jejichž označení^¹⁴ vycházejí ze „vžité terminologie“^¹⁵ a v obchodním zákoníku je nenalezneme:

tzv. relativní obchody
tzv. typové (nominální) obchody
tzv. fakultativní obchody
tzv. kombinované xxxxxxx^⁰⁰
tzv. absolutní „neobchod“.

Významná je v úpravě obchodních závazkových vztahů také změna ustanovení § 262 ObchZ (podrobněji uvedeno dále), která prostupuje výše uvedenými obchody až na tzv. absolutní „neobchod“ (viz dále).

Tzv. relativní obchody zahrnují dva případy obchodních závazkových vztahů. Prvním jsou závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, se týkají^¹⁷ jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 ObchZ).

Druhým případem jsou závazkové vztahy mezi státem (i státními organizacemi, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb^¹⁸) nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb (§ 261 odst. 2 ObchZ).

V případě určení právního režimu, kdy nebude zřejmé, že se jedná
o podnikatele nebo že uzavíraná smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti, se nebude jednat o obchodní závazkový vztah.

Rozhodující vedle podnikatelské činnosti je povaha účastníků
při vzniku tzv. relativního obchodu (§ 261 odst. 5 ObchZ). Následná změna charakteru účastníků smluvního vztahu nevyvolá změnu právního režimu.^¹⁹

Tzv. typovými obchody jsou závazkové vztahy bez ohledu na povahu účastníků taxativně vyjmenované v ustanovení § 261 odst. 3 ObchZ.

Tzv. typové obchody jsou rovněž vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích relativních a typových obchodů (§ 261 odst. 4 ObchZ).

Tzv. fakultativní obchody jsou závazkové vztahy, které nespadají
pod vztahy uvedené v ustanovení § 261 ObchZ a řídí se dohodou stran obchodním zákoníkem. Jestliže dohoda stran směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem (tzn. je nepodnikatelem), je neplatná (§ 262 odst. 1 ObchZ).

Dohoda vyžaduje písemnou formu^²⁰ (§ 262 odst. 2 ObchZ).

Vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití obchodního zákoníku podle ustanovení § 262 odst. 1 vyžadují souhlas^²¹ osoby poskytující zajištění, anebo v době vzniku zajištění osoba ví, že zajišťovaný závazek se řídí obchodním zákoníkem ( § 262 odst. 3 ObchZ).

Novelou obchodního zákoníku zákonem č. 370/2000 Sb. došlo
ke změně ustanovení § 261 odst. 6 ObchZ, kterou se omezilo použití občanského zákoníku ve prospěch zákoníku obchodního, a proto se definují tyto obchody jako tzv. kombinované obchody.

Dle platného znění ustanovení § 261 odst. 6 ObchZ smlouvy
mezi osobami uvedenými v § 261 odst. 1 a 2 ObchZ, které nejsou upraveny v hlavě II části třetí obchodního zákoníku a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském a obchodním zákoníku, tzn. co není pro daný smluvní typ zvláštně upraveno, pro to se použijí obecná ustanovení pro obchodní závazkové vztahy v obchodním zákoníku.

Tzv. absolutní „neobchod“ je dnes zastoupen jen pojistnou smlouvou, která se řídí občanských zákoníkem a zvláštními zákony (§ 261 odst. 7 ObchZ). Zvláštním předpisem, který se aplikuje s účinností od 1. 1. 2005 je zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pojistné smlouvě). ^²²

V § 1 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě je stanoveno, že nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním předpisem, řídí se občanských zákoníkem. Z toho vyplývá, že použití obchodního zákoníku pro právní vztahy vyplývající z pojistné smlouvy uzavřené dle zákona o pojistné smlouvě není přípustné.^²³

Pokud je jedním z účastníků obchodních závazkových vztahů subjekt, který není podnikatelem,^²⁴ platí pro něj ochrana podle § 262 odst. 4 věta
za středníkem ObchZ. Dále je nepodnikatel chráněn § 56 OZ o nepřípustnosti některých ujednání. Uvedená úprava vychází ze směrnic ES v oblasti ochrany spotřebitele, které byly implementovány do české právní úpravy v rámci aproximace^²⁵ práva českého a práva ES^²⁶ před vstupem do EU.

Na závěr dodávám, že obchodní zákoník umožňuje uzavřít smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy, tzv. nepojmenovanou (inominátní) smlouvu dle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ. Nepojmenovaná smlouva se řídí obchodním zákoníkem.

Schéma zjednodušeně zachycující obchodní závazkové vztahy je v příloze č. 3 této práce.

4.Smlouva o běžném účtu

4.1úvodní poznámky

Cílem této kapitoly je poskytnout rozbor platné pozitivněprávní úpravy smlouvy o běžném účtu ve vztahu ke starší právní úpravě (i před účinností obchodního zákoníku) a k právu ES, a dále komparaci s německou vnitrostátní úpravou.

Smlouva o běžném účtu patří mezi tzv. typové obchody dle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ^²⁷. Jestliže je jednou ze smluvních stran nepodnikatel, platí pro něj ochrana podle § 262 odst. 4 věta za středníkem ObchZ a § 56 odst. 1
a 3 OZ, zvláště odstavec 3 písm. g) a h), podle nichž jsou nepřípustná ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy nebo dovolují dodavateli (v našem případě bance) jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného
ve smlouvě. Podle ustanovení § 267 ObchZ by bylo jakékoli nepřípustné ujednání ve smlouvě relativně neplatné.

V případě, že by byl majitelem účtu podnikatel, mohlo by se ustanovení o nepřípustnosti některých ujednání posuzovat jako výkon práva v rozporu
se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 ObchZ).

Nelze ani vyloučit, že některé úkony v tomto případě odporují dobrým mravům (§ 3 odst. 1 OZ).

Smlouvu o běžném účtu řadíme mezi smlouvy bankovních služeb,
mezi které ještě patří smlouva o bankovním uložení věci, smlouva o otevření akreditivu, smlouva o inkasu a smlouva o vkladovém účtu.

V bankovních obchodech^²⁸ tvoří velké množství smluv smlouvy adhézní, což znamená, že smluvní formuláře anebo kombinace formuláře s odkazem na obchodní podmínky, které se používají k uzavírání smluv jsou unifikovány a klient je může buď zcela přijmout, anebo je nepřijme a smlouvu neuzavře. Potencionální klient je „vyloučen z možnosti podílet se na dotváření kontraktu jinak než akceptací jednostranně určených podmínek. Toto vyjádření je z hlediska hodnocení takové praxe neutrální a netvrdíme jím ani, že je škodlivé, ani že je prospěšné“^²⁹.

4.2právní úprava

S účinností od 1. 1. 1992 se aplikuje obchodní zákoník, který nahradil úpravu v hospodářském zákoníku (zákon č. 109/ 1964 Sb., hospodářský zákoník).

Smlouvy o běžném účtu se řídí obchodním zákoníkem od 1. 1. 1992,
i když byly uzavřeny před tímto datem (tzv. nepravá zpětná účinnost), naopak lhůty, které začaly běžet před uvedených datem, se řídí dle dřívějších předpisů až do svého zakončení (§ 763 ObchZ).

Ustanovení § 763 odst. 1 ObchZ u smluv, které se od účinnosti obchodního zákoníku řídí novou právní úpravou, nemění bez dalšího obsah těchto předtím uzavřených smluv, a obchodní podmínky, na které tyto smlouvy odkazují, zůstávají nadále pro účastníky závazné.^³⁰

Právní úprava smlouvy o běžném účtu je obsažena v ustanoveních
§ 708 až 715a ObchZ.

Podstatnou novelou právní úpravy smlouvy o běžném účtu v obchodním zákoníku byl zákon č. 125/ 2002 Sb. účinný od 1. 1. 2003, který v souvislosti s novým zákonem č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (dále jen „zákon o platebním styku“), vydaným v rámci aproximace práva českého a ES, novelizoval všechna ustanovení tohoto smluvního typu. Uvedená novela neřeší právní režim vztahů vyplývajících ze smlouvy
o běžném účtu vzniklých před 1. 1. 2003.

Právní vztahy vyplývající ze smlouvy o běžném účtu, které vznikly před 1. 1. 2003 se budou řídit dřívější právní úpravou. Nároky vzniklé
po 1. 1. 2003 je třeba posuzovat podle nové právní úpravy. Pokud se budou provádět změny smluv včetně obchodních podmínek k datu
a po datu 1. 1. 2003, měly by se respektovat znění kogentních ustanovení účinná k 1. 1. 2003.^³¹

Dílčí změny právní úpravy smlouvy o běžném účtu přináší zákon (novela) č. 554/2004 Sb.

Kogentní ustanovení úpravy smlouvy o běžném účtu jsou § 708; § 709 odst. 3; § 710 odst. 2 a 3; § 713 odst. 2; § 714 odst. 4 a 715a ObchZ
a ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu
(§ 715 odst. 1 a 2 ObchZ). Ostatní ustanovení jsou dispozitivní.^³²

4.3podstatné části smlouvy a její vznik

Dle základního ustanovení § 708 odst. 1 ObchZ se banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby.

Podstatnými částmi smlouvy tedy jsou:

přesné určení smluvních stran
závazek banky zřídit pro majitele účet^³³
určitá měna
od jaké určité doby je účet zřízen
závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby
závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby.

Bez výše uvedených podstatných částí smlouvy nelze smlouvu uzavřít.

Přesné určení smluvních stran je velmi podstatné, neboť kromě neplatnosti právního úkonu, v případě neuvedení stran, může být právní úkon také neurčitý dle ustanovení § 37 odst. 1 OZ, a tudíž také neplatný.

Jednou ze smluvních stran je banka podle zákona č. 21/1992 Sb.,
o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“),
nebo jiná osoba, která je k tomu oprávněna (§ 762 ObchZ), konkrétně
dle zákona č. 87/1995 S., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů - spořitelní a úvěrní družstvo.

K identifikaci banky je povinnost uvést obdobné údaje vyplývající
z § 13a ObchZ.

Majitel účtu je identifikován uvedením obchodní firmy nebo názvu
a sídla majitele a identifikačního čísla, pokud bylo přiděleno, jde-li o osobu právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu fyzickou (§ 709 odst. 1 ObchZ).

Je-li zřízen účet pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu (§ 709 odst. 4 věta první ObchZ ), to znamená, že každý spolumajitel musí být přesně určen.^³⁴

K uzavření smlouvy se dále vyžaduje písemná forma podle § 708 odst. 2 ObchZ. Uvedené ustanovení je kogentní, z čehož vyplývá, že není-li smlouva uzavřena písemně, je tento právní úkon neplatný podle § 40 odst. 1 OZ.
Na základě § 272 ObchZ „doporučujeme raději dohodnout, že změny smlouvy budou rovněž písemné“^³⁵.

Smlouva o běžném účtu může dále obsahovat dle § 709 odst. 2 ObchZ:

osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi
výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněžních prostředků na účtu jeho majiteli, popřípadě ujednání, že úroky nebudou placeny
lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby provedené výplaty a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení
výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky.

Jedná se o demonstrativní výčet. Vlastní obsah smlouvy je v dispozici účastníků, ovšem, domnívám se, že s určitým omezením.^³⁶

4.4Práva a povinnosti

Velmi důležité je rozlišovat pojmy nakládání s účtem a nakládání s peněžními prostředky na účtu.

Nakládání s účtem se rozumí úkony týkající se účtu, například uzavření smlouvy o běžném účtu, změny podpisových vzorů, úkony směřující k ukončení smlouvy atd. Podle kogentního ustanovení § 709 odst. 3 ObchZ je s účtem oprávněn nakládat majitel účtu.^³⁷ Jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu,
na níž je jeho podpis úředně ověřen. Úřední ověření podpisu se nevyžaduje,
je-li plná moc udělena před bankou (bankovním úředníkem).

Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud si ve smlouvě
o běžném účtu s bankou nedohodnou, že s účtem nakládá jeden z nich. Nestanoví-li smlouva o běžném účtu nebo rozhodnutí soudu něco jiného, jsou podíly všech spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu stejné
(§ 709 odst. 4 druhá a třetí věta ObchZ).

Nakládat s peněžními prostředky na účtu dle kogentního ustanovení
§ 710 odst. 2 ObchZ jsou oprávněny jen osoby uvedené v podpisových vzorech^³⁸ předaných majitelem účtu bance, jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Podpisové vzory musí mít náležitosti plné moci podle § 31 an. OZ.

Nakládat s peněžními prostředky na účtu znamená, že osoby, uvedené v podpisových vzorech mají dispoziční právo k účtu mohou provádět výběry
či převody. Osoby neuvedené v podpisových vzorech mohou disponovat s peněžními prostředky za podmínek stanovených smlouvou o běžném účtu, například v případě jednorázového výběru atd.

Majitel účtu je povinen platit bance úplatu za bankovní služby. Úplata může být výjimečně vyjádřena konkrétní výší ceny, dále způsobem stanovení výše ceny, například procentem z částky, minimální nebo maximální částkou. Nejčastěji je úplata sjednána odkazem na ceník banky (viz podkapitolu Spravování běžného účtu prostřednictvím přímého bankovnictví) platný v době uzavření smlouvy, přičemž ceník banky se stává součástí smlouvy. Nejsou-li výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby (§ 710 odst. 4 ObchZ). Při určení obvyklé ceny se přihlíží k výši cen požadovaných ostatními bankami za srovnatelnou službu platebního styku v době provedení služby.

Banka je povinna přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady
nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků
na účtu uskutečnit podle příkazu majitele účtu nebo oprávněných osob
podle § 710 odst. 2 ObchZ výplaty nebo platby majiteli účtu nebo jím určeným osobám (§ 710 odst. 1 ObchZ).^³⁹

Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu (kogentní ustanovení § 710 odst. 2 poslední věta ObchZ). Oprávněním v souladu se zákonem se zde myslí například správní nebo soudní exekuce, zvláště přikázání z účtu a dle smlouvy o běžném účtu se jedná například o zúčtování, zejména odpočtení úplaty inkasním způsobem.

Na základě kogentního ustanovení § 710 odst. 3 ObchZ povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanovené zákonem (myslí se zejména zákona o platebním styku) a smlouvou o běžném účtu.^⁴⁰

Smlouva o běžném účtu může stanovit na základě ustanovení § 711 ObchZ, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 an. ObchZ). Věta první uvedeného ustanovení upravuje tzv. kontokorent.^⁴¹ Smlouva tak umožňuje sjednání tzv. povoleného debetu,^⁴² pomocí kterého lze provádět bankovní operace do sjednaného limitu jako kdyby byl na účtu dostatek peněžních prostředků majitele účtu (kreditně-debetní účet). Bankovní praxe ale rozumí běžným účtem jen kreditní účet, kdy si klient půjčuje od banky peníze
na základě smlouvy o úvěru.

V § 712 odst. 1 ObchZ je stanovena informační povinnost banky v případě, že nebudou ve smlouvě stanoveny lhůty a formy pro oznámení banky dle § 709 odst. 2 písm. c) ObchZ.

Banka je povinna oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provedenou výplatu a platbu v tomto kalendářním měsíci a po skončení kalendářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu.^⁴³ Výpis vydávaný na konci roku se nazývá bilanční výpis.

Banka má dále povinnost prokázat majiteli účtu na jeho žádost provedení plateb (§ 712 odst. 2 ObchZ), například v případě prokázání platby soudu, správci daně apod.^⁴⁴

Banka je povinna dle ustanovení § 713 odst. 1 ObchZ odepsat peněžní prostředky z účtu^⁴⁵ v den určený (v den splatnosti^⁴⁶) osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky na účtu, předá-li tato osoba proveditelný příkaz v době dohodnuté s bankou; není-li tento den určen, ve lhůtě stanovené smlouvou o běžném účtu, a není-li lhůta stanovena, pak nejpozději následující pracovní den po předání příkazu.^⁴⁷ Splatnost příkazu se neshoduje s dnem splnění pohledávky příkazce vůči příjemci platby, protože obchodní zákoník spojuje splnění závazku s okamžikem připsání příslušné částky na účet věřitele (§ 339 odst. 2 ObchZ). Mezi odepsáním určité částky z účtu příkazce
a připsáním dané částky na účet příjemce je časové rozpětí.

Na základě kogentního ustanovení § 713 odst. 2 ObchZ je banka povinna připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním předpisem, kterým je zákon o platebním styku. Nestanoví-li lhůtu zvláštní právní předpis (nešlo by o převody dle zákona
o platebním styku) nebo smlouva o běžném účtu, připíše banka peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději následující pracovní den poté, kdy získala právo s nimi nakládat (§ 713 odst. 3 ObchZ). Od 1. 5. 2004 je účinná úprava i pro přeshraniční převody mezi členskými státy EU a dalšími státy EHP do výše 50000 EUR (podle § 2 odst. 2 zákona o platebním styku).

Dle ustanovení § 714 odst. 1 ObchZ nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, platí banka majiteli účtu ze zůstatku peněžních prostředků
na účtu úroky. Neúročení musí být ve smlouvě výslovně dohodnuto.

Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve prospěch jeho účtu v souladu s § 713 odst. 2 nebo 3 připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny (§ 714
odst. 2). Odepíše-li nebo vyplatí-li banka úroky dříve než měla, má majitel účtu právo na úroky až do dne, kdy banka odepsání či výplatu měla provést
a v případě připsání obdobně.^⁴⁸

Podle § 714 odst. 3 se úroková sazba stanoví jako roční. Úroky jsou splatné, nestanoví-li smlouva o běžném účtu jinak, koncem každého kalendářního měsíce a banka je povinna připsat je k zůstatku peněžních prostředků na účtu nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu připisují.

Na základě kogentního ustanovení § 714 odst. 4 ObchZ nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu na základě § 709 odst. 2 písm. b), činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu, tzn. že účastníci smlouvy se nemohou od ustanovení odchýlit ani ho vyloučit s výjimkou neúročení. Ve srovnání s dřívější úpravou se jedná o stanovení nižšího úroku.

4.5zánik závazku

Speciální právní úprava výpovědi smlouvy o běžném účtu je upravena
v § 715 odst. 1 až 3 ObchZ.

Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoliv písemně vypovězena, i když byla uzavřena na dobu určitou. Dnem doručení výpovědi bance smlouva o běžném účtu zaniká (§ 715 odst. 1 ObchZ).

Banka může smlouvu o běžném účtu také kdykoli písemně vypovědět. V § 715 odst. 2 není u smlouvy o běžném účtu výslovně uvedeno „i když byla uzavřena na dobu určitou“. Banka by mohla smlouvu na dobu určitou vypovědět, jen pokud by to bylo ve smlouvě upraveno.^⁴⁹

Smlouva o běžném účtu zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu (§ 715 odst. 2 věta druhá ObchZ).

Podle § 715 odst. 3 ObchZ banka může dále vypovědět smlouvu
o běžném účtu v případě, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu. K uvedenému ustanovení je možné dodat, že „vzhledem k tomu, že se jedná o případy porušení povinnosti podstatným způsobem, mohl zákonodárce pro tyto situace raději vycházet z institutu odstoupení od smlouvy“^⁵⁰.

Smlouva zaniká dnem doručení výpovědi majiteli účtu. Výpověď musí být v tomto případě podána jako doručená zásilka na adresu uvedenou
ve smlouvě o běžném účtu.^⁵¹

Odmítne-li adresát výpověď převzít nebo výpověď nebylo možné doručit, účinky doručení nastávají v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance. Jedná se o tzv. fikci doručení, která, podle mého názoru, posiluje postavení banky.

Zánik smluvního vztahu a zrušení účtu je obsaženo v ustanovení § 715 odst. 4 a 5 ObchZ.

Zánikem smlouvy o běžném účtu (smluvního vztahu) banka
bez zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly použity do dne zániku smlouvy o běžném účtu,^⁵² a dále je banka oprávněna si započítat své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala (§ 715 odst. 4 ObchZ).

Po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu banka účet zruší. Zůstatek peněžních prostředků zrušeného účtu banka vyplatí majiteli účtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet nebo vyplatila jím určeným osobám. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popřípadě svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků, jestliže nemohl být vyplacen ani převeden na jiný účet.^⁵³ Banka je povinna majiteli po zrušení účtu písemně oznámit, ke kterému dni byl účet zrušen (§ 715 odst. 5 ObchZ).

Novela obchodního zákoníku č. 554/2004 Sb. s účinností od 1. 1. 2005 dále stanovuje v kogentním ustanovení § 715a postup v případě smrti majitele běžného účtu.

Nové ustanovení § 715a ObchZ se může zprvu jevit jako zbytečné, protože je „nadstavbou“ § 579 OZ. Avšak pochybnosti a problémy v praxi bank a soudů vedly k uzákonění této právní úpravy.^⁵⁴

Smrtí majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Banka pokračuje v přijímání peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu
na základě příkazů, které jí dal majitel účtu (za svého života) a osoby jím zmocněné (§ 715a odst. 1 ObchZ). Jestliže se banka hodnověrně^⁵⁵ dozví, že majitel účtu zemřel, zastaví následujícím dnem ty výplaty a platby z účtu,
u kterých majitel účtu stanovil, že po smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat (§ 715a odst. 2 ObchZ).

Plná moc udělená majitelem účtu k nakládání s peněžními prostředky na účtu jeho smrtí nezaniká, pokud z jejího obsahu nevyplývá, že má trvat pouze za života majitele účtu (§ 715a odst. 3 ObchZ).^⁵⁶

Je-li bance prokázáno, že byl ustanoven správce dědictví (správce části dědictví)^⁵⁷, který je oprávněn spravovat běžný účet zemřelého majitele účtu, má práva a povinnosti majitele účtu a banka se řídí jeho příkazy^⁵⁸ (§ 715a odst. 4 ObchZ).

Právní úprava týkající se správce dědictví navazuje na úpravu v občanském zákoníku (§ 480a an. OZ) a občanském soudním řádu
(§ 175c an. OSŘ).

4.6Komparace se zahraniční právní úpravou

Současný vývoj německého obchodního práva je ovlivňován veřejným zájmem, který se projevuje ve zpřesňování oblastí právní úpravy, na kterých je zájem, aby nebyly obcházeny (například ochrana hospodářské soutěže)
a sbližováním vnitrostátního práva s právem ES, resp. zájmy integračních celků předcházejících dnešní Evropské unii, neboť Německo bylo vždy zakládajícím členem.

Německý obchodní zákoník (něm. Handelsgesetzbuch, dále též „HGB“) vydaný již v roce 1897 je základním pramenem německého obchodního práva. Mezi další prameny patří například zákon o právní regulaci všeobecných obchodních podmínek (něm. Gesetz zur Regelung des Rechts der Allgemeinen Geschäftsbedingungen, dále též „AGB“).

Evropské obchodní zákoníky používají pojmy obchody a obchodníci na rozdíl od českého obchodního práva, které je založeno na koncepci obchodních závazkových vztahů a podnikatelích.

Dle § 343 HGB se za obchody (něm. Handelsgeschäfte) jsou všechny úkony obchodníka uskutečňované při provozu jeho obchodní činnosti.

Obchodníkem (něm. Kaufmann) je dle § 1 odst. 1 HGB ten, kdo provozuje obchodní činnost. Za obchodní činnost je považována (s určitými výjimkami) každá provozovaná živnost, například bankovnictví.

Rozdílně od české právní úpravy je většina smluvních typů obsažena v občanském zákoníku (něm. Bürgerliches Gesetzbuch, dále též „BGB“), které se používají jak ve vztazích občanskoprávních, tak obchodněprávních, přičemž platí, že obchodní zákoník a zvláštní předpisy se použijí přednostně. BGB je lex generalis. Občanský zákoník zahrnuje úpravu vzniku a zániku smluv
a institutů (například promlčení, náhradu škody atd.).

Dále je stanoveno v § 344 odst. 1 HGB, že jednání uskutečněná obchodníkem jsou v případě pochybností považována za související s výkonem jeho obchodní činnosti, a tudíž se budou řídit úpravou v obchodním zákoníku.

V § 345 HGB je stanoveno, že nestanoví-li zákon jinak, na jednání, která jsou obchodem pouze pro jednu ze stran, se budou rovnoměrně aplikovat ustanovení o obchodech, a to pro obě strany vztahu, nevyplývá-li z ustanovení něco jiného.

Právní úprava smlouvy o běžném účtu (něm. Laufende Rechnungen; Kontokorrent) je obsažena německém obchodním zákoníku v ustanovení § 355 HGB, na které navazují § 356 a 357 HGB.^⁵⁹ Jedná se o odlišné pojetí úpravy od české smlouvy o běžném účtu.

Je-li někdo s obchodníkem v takovém obchodním spojení, že oboustranné nároky a plnění, jež z tohoto spojení vyplývají, včetně úroků, jsou vyúčtovávány a v pravidelných časových úsecích vyrovnávány pomocí zúčtování a zjištění přebytků ve prospěch jedné nebo druhé strany (běžný účet; kontokorent), může ta strana, které podle účetní závěrky náleží přebytek, požadovat ode dne závěrky úroky z přebytku, a to i tehdy, jsou-li ve vyúčtování obsaženy úroky (§ 355 odst. 1 HGB).

Platí, že účetní závěrka se provádí jednou ročně, není-li stanoveno něco jiného (§ 355 odst. 2 HGB).

Běžný účet může být během účetního období kdykoli vypovězen, ta strana, které náleží přebytek, může požadovat jeho úhradu (§ 355 odst. 3 HGB).

„Způsob dohody o platbách formou běžného účtu – kontokorentu může být velmi praktický, neboť podstatně zjednodušuje úhrady vzájemných finančních nároků.“^⁶⁰

V Německu je (také jako v naší zemi) zavedena praxe formulářových smluv (něm. Formularverträge) s odkazem na obchodní podmínky. Tyto smlouvy vykazují charakter smluv adhézních, tzn. nerovnovážné postavení smluvních stran při kontraktaci. Soudní judikatura bohužel nemohla rušit v podstatě dobrovolně uzavřené smlouvy, takže v roce 1976 byl přijat (již uvedený) zákon o právní regulaci všeobecných obchodních podmínek, který měl regulovat vzniklé nevyvážené smluvní prostředí. Zákon stanovil v § 9 AGB generální klauzuli o neúčinnost ustanovení, která jsou v rozporu se zásadami důvěry a poctivosti, resp. se jedná o neplatnost nepřípustných ujednání.

Obchodní podmínky nejsou obecným platným předpisem, stávají se nedílnou součástí smlouvy, dohodnou-li si to strany. Obchodní podmínky musí jedna smluvní strana druhé předat anebo ji s nimi seznámit. Jednostranná změna podmínek je neplatná (viz českou úpravu v kapitole Obchodní podmínky).

4.7závěrečné poznámky

V praxi zjišťujeme, že právní úprava smlouvy o běžném účtu
v obchodním zákoníku je pouze základní kostrou, avšak, dle mého názoru, pevnou i přes některé nedůslednosti v ustanoveních § 710 odst. 4, § 714 odst. 4 a § 715 odst. 3 ObchZ.

Reálná podoba smlouvy o běžném účtu neboli běžný účet je dána obchodními podmínkami jednotlivých bank.

Jaký běžný účet si zvolit v takovém množství bank a jejich produktů^⁶¹ je velmi složité a časově náročné, chceme-li si vybrat účet, který bude nejlépe vyhovovat našim požadavkům a potřebám.

Základem správného výběru je zvolit si banku, která je stabilní, to znamená nahlédnou do výročních zpráv banky, pravidelných čtvrtletních zpráv o výsledcích hospodaření, zda banka dosahuje zisku, jaká je akcionářská struktura banky apod. Domnívám se, že mnoho klientů bank tak neučinilo.

Dále je výhodné zvolit si banku, jejíž pobočka se nachází v blízkosti klientova bydliště nebo pracoviště, aby mohl pohodlně docházet na pobočku, protože je někdy nezbytné při nakládání s běžným účtem a s peněžními prostředky na účtu se do banky dostavit osobně. V případě že se klientovi
při každodenním ovládání účtu do banky chodit nechce anebo z jakéhokoli jiného důvodu preferuje spravovat svůj bankovní účet z domu nebo kanceláře, je vhodné, aby si zřídil přímé bankovnictví.

Výše poplatků je nezanedbatelným faktorem rozhodování o správné volbě běžného účtu. Často je možné se setkat s názorem, že výše poplatků odepsaná z našeho účtu se rovná výši připsaného úroku. Není to pravda, protože úrok u běžných účtů bývá velmi nízký a dovolím si tvrdit, že v žádné bance určitě nedosahuje výši nákladů na poplatky, a navíc nepočítáme úplatu za službu spojenou s úrokem.^⁶² Je třeba si zvolit jiný typ účtu než je běžný účet, například vkladový účet, pokud chceme vlastnit účet s vyšším úročením vkladů. Vkladový účet má termínovaný charakter, to znamená
že majitel účtu ponechává využití svých peněžních prostředků bance, protože je sám po určitou dobu nepotřebuje užívat. Jedná se o typ účtu, který není určen k disponování s peněžními prostředky.

Myslím si, že je zřejmá provázanost úpravy smlouvy o běžném účtu v obchodním zákoníku s dalšími právními předpisy, zejména občanským zákoníkem, zákonem o bankách a zákonem o platebním styku. A proto může být problematika smlouvy o běžném účtu pro klienta, který není erudován v oblasti práva příliš složitá, a z tohoto důvodu, se domnívám, lze souhlasit s vyjádřením o akceptaci jednostranně daných podmínek, které bylo uvedeno v Úvodních poznámkách této kapitoly.

5.studentské běžné účty

Studentské běžné účty nejsou specifické při vzniku, právech
a povinnostech souvisejících se smlouvou o běžném účtu, ani při zániku smluvního vztahu. Jedná se o specifičnost zejména marketingovou, nikoliv právní. Právní odlišnost hledejme v obchodních podmínkách, ale
ne v obchodním zákoníku samotném.

Studentské účty jsou běžné (i sporožirové) účty, které si mohou zřídit mládež a studenti od patnácti do dvaceti šesti až třiceti let, pokud jsou studenty řádného studia.^⁶³ Přesnou věkovou hranici pro otevření účtu je třeba si zjistit zvlášť u každé banky, která v současnosti nabízí studentské účty. Jedná se
o banky^⁶⁴: Česká spořitelna, a.s. (ČS, a.s.); Československá obchodní banka, a.s. (ČSOB, a.s.) a Poštovní spořitelna (Banka); eBanka, a.s.; GE Money Bank; Komerční banka, a.s. (KB, a.s.); Oberbank AG a její pobočka v České republice; Raiffeisenbank, a.s.; Volksbank CZ, a.s.; Waldviertler Sparkasse von 1842 a její pobočka v České republice a Živnostenská banka, a.s.

Vedle věku jsou podmínkou pro založení účtu potvrzení o studiu nebo jiný doklad o studiu, například index nebo identifikační karta pro studenty
nad devatenáct nebo dvacet let (opět je nutné přesnou věkovou hranici si zjistit zvlášť u každé banky), dále dva doklady osvědčující totožnost, například občanský průkaz, cestovní pas, řidičský průkaz, kartička pojištěnce apod.
U nezletilých zřizuje účet zákonný zástupce nebo opatrovník, který se identifikuje svým dokladem totožnosti. Některé banky vyžadují pro založení konta nezletilého i jeho rodný list. Účet si může zřídit český student studující v zahraničí nebo zahraniční student studující na našem území. Některé banky k založení studentského účtu vyžadují složení minimálního vkladu. Zřízení účtu bývá zdarma.

Banka má většinou jedinou variantu studentského účtu s možností zavést si k účtu další služby. Například Česká spořitelna, a.s. svůj Program Student+ (označení studentského sporožirového účtu) dělí na základní část
a volitelnou část.

Většina bank vyžaduje, aby student, dokládající svůj status studenta potvrzením o studiu, tak činil každý rok vždy do listopadu (nebo i později). Každá banka si datum pro doložení potvrzení o studiu stanovuje sama. Nedoložením potvrzení o studiu si banka opravňuje převést studentské konto na „klasický“ běžný účet dle nabídky svých produktů. ČSOB, a.s. vyžaduje doklad o studiu jen při založení učtu a každý rok po založení jen v případě, že student čerpá kontokorent. ČSOB, a.s. potvrzení o studiu s razítkem školy v papírové podobě neakceptuje.

Studentské konto nemůže být zřízeno pro studenty řádného studia
po dosažení věku dvaceti šesti nebo až třiceti let (opět záleží na podmínkách jednotlivých bank). Student starší uvedeného věku ani nemůže čerpat výhod studentských účtu a účet je mu dosažením daného věku převeden na klasický běžný účet dle nabídky produktů banky.

Studentské účty bývají velmi výhodné, protože část služeb je poskytována zdarma na rozdíl od jiných běžných účtů. Většinou se zdarma poskytuje vedení běžného korunového účtu a vydání platební karty a navíc několik nebo neomezený počet výběrů z bankomatů banky v České republice, která platební kartu vydala.^⁶⁵ Dále bývají zdarma některé služby přímého bankovnictví. Bezplatné je zřízení, vedení a změny výše kontokorentu (nikoliv ovšem služba za poskytnutí kontokorentu). Zvýhodněná je úroková sazba.

V Komerční bance, a.s. student získá slevy u daných obchodních partnerů banky. Česká spořitelna, a.s. poskytuje studentovi slevy při placení nákupu platební kartou vydanou k jeho účtu taktéž u daných obchodních partnerů banky. Jako u klasických běžných účtů i studující, kteří mají účet
u České spořitelny, a.s. mohou využívat Bonus program.^⁶⁶ Komerční banka, a.s. dále připíše jednou za rok v měsíci září na účet částku ve výši 333 Kč, pokud alespoň jedenkrát měsíčně zaplatí student platební kartou nebo si dobije kredit předplacené SIM (Subscriber Identity Module) karty^⁶⁷ mobilního telefonu v bankomatu. Za zvýhodněnou cenu nebo zdarma na určitou dobu většinou získá student při zřízení účtu slevovou kartu EURO<26 nebo ISIC kartu. Ve vybraných obdobích při zřízení účtu dostane klient dárek.

Zvýhodněné jsou i podmínky čerpání studentských úvěrů, například se neplatí za zpracování a vyhotovení a správu úvěru, snížené jsou splátky úvěru po dobu studia apod.

Česká spořitelna, a.s. poskytuje při úspěšném ukončení vysokoškolského studia odměnu studentům, kteří ukončili studium
s tzv. červeným diplomem.^⁶⁸

Relativně novým produktem na bankovním trhu pro nezletilé je
vedle studentského běžného účtu dětské konto. Většinou se jedná o běžný účet s omezenou možností provádět některé operace na účtu.

6.Přímé bankovnictví v ČR

6.1úvodní poznámky

Nové prostředky komunikace se vyvíjejí tak rychle, že pro běžného uživatele je téměř nemožné udržet krok s vývojem. Používání moderních prostředků komunikace za účelem provádění bankovních operací se rapidně zvyšuje a lze očekávat, že se bude dále rozvíjet.

Cílem této kapitoly proto bude zorientovat se v moderních prostředcích komunikace na trhu i jejich novinkách a službách poskytovaných prostřednictvím těchto moderních prostředků komunikace v oblasti bankovních obchodů, konkrétně při spravování smlouvy o běžném účtu. Komunikace obsahující závažné informace právní povahy v jiné než písemné formě může narazit v právní oblasti na překážky, které by mohly omezit její použití.

Nedostatečná národní legislativa by mohla vytvořit překážku například v mezinárodních obchodu, jehož značná část se realizuje právě prostřednictvím moderních prostředků komunikace nebo rozdílné národní právní úpravy
či rozpory při jejich výkladu týkajících se bankovních služeb poskytovaných prostřednictvím nových prostředků komunikace může omezit přístup
na mezinárodní trhy.

Předmětem této kapitoly bude také pojednání o platné české
i zahraniční právní regulaci včetně práva ES/EU^⁶⁹ týkající se přímého bankovnictví. Na samostatnou práci by vydal rozbor právní úpravy Internetu
de lege lata i de lege ferenda. Právní úprava informačních a komunikačních technologií se vyznačuje prolínáním pramenů práva soukromého i veřejného.

Závěr kapitoly bude věnován zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví. Právní předpisy a pravidla k bezpečnosti přímého bankovnictví jsou uvedeny přímo v dané podkapitole.

6.2moderních prostředky komunikace

Informační a komunikační technologie se stále vyvíjejí. Co je dnes
na vrcholné technologické úrovni, bývá za dva až tři roky zastaralé. Prosazení technologické novinky jako určitého trendu a prosazení se s touto novinkou
na trhu tak, aby se stala standardem, jsou dvě odlišné věci.

Hlavní technologický rozvoj je nyní v oblasti tzv. otevřených informačních systémů,^⁷⁰ jejíž cílem je neomezená vzájemná komunikace lidí, dat procesů, rozhraní, sítí a technologií.

Pro přímé bankovnictví potřebná odpovídající zejména paměť telefonu, paměť pro běh aplikace, paměť pro uložení dat, komunikace přes GPRS (General Packet Radio Service),^⁷¹ EDGE (Enhanced Datarate for Global Evolution)^⁷² nebo Java (viz dále), barevný displej a velikost stahovaných aplikací. Jaký používat vhodný mobilní telefon záleží na konkrétní službě přímého bankovnictví.

Potřebné technické parametry telefonu s pevným připojením banky neuvádějí.

Požadavky bank na počítač (přenosný i nepřenosný, PDA) jsou dány operačním systémem, procesorem, operační pamětí, rozlišením na monitoru, volným místem na pevném disku, připojením k Internetu atd.

Také přístup k Internetu podléhá určitým požadavkům. Je stanovena minimální rychlost připojení. U PDA jsou dále stanoveny internetové prohlížeče atd.

V případě, že si klient banky není jistý jaké minimální parametry by mělo jeho zařízení splňovat, je možné tuto skutečnost konzultovat přímo s bankou, resp. k tomuto účelu zřízenou telefonní linkou, anebo se klient sám může informovat v tzv. technických podmínkách pro uživatele služeb přímého bankovnictví (viz podrobněji kapitolu Obchodní podmínky). Například KB, a.s. navíc umožňuje svým klientům, aby si ověřili vhodnost nastavení svého počítače pomocí jednoduchého testu, který naleznou na webových stránkách banky u jednotlivých služeb přímého bankovnictví.^⁷³

Používání moderních prostředků komunikace se velmi rychle rozšiřuje. Vliv na tuto skutečnost nemají již jen soukromoprávní subjekty, ale i státy
a integrační celky, které podporují elektronickou komunikaci nejenom tvorbou legislativy (soukromoprávní i veřejnoprávní úprava).

Vláda ČR schválila dne 31. května 1999 ve svém usnesení č. 525 dokument Státní informační politika – cesta k informační společnosti, jehož obsahem je prezentace vizí a strategií pro vznik a fungování informační společnosti.

Dalším dokumentem v oblasti informační společnosti je Státní informační a komunikační politika (dále jen „SIKP“), který byl schválen usnesením vlády ČR č. 265 dne 24. března 2004, a jehož obsahem je strategie rozvoje informační společnosti do roku 2006. Dokument SIKP, který spojuje myšlenky Státní informační politiky - cesta k informační společnosti a Národní telekomunikační politika a reaguje tak na širší oblast služeb, které náležejí
pod pojem „elektronická komunikace“, nikoliv jen telekomunikace.

6.3Právní úprava

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1999/93/ES o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (dále jen „směrnice o elektronickém podpisu“) byla implementována do českého práva zákonem č. 227/2000 Sb.,
o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“). Výše uvedená směrnice doplňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2000/31/ES
o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu,^⁷⁴ na vnitřním trhu, která byla promítnuta do českého práva ustanovením § 40 OZ.

Pro smluvní právo je ze směrnice o elektronickém podpisu podstatné zmínit článek 1, který ukládá členským státům, aby za stanovených podmínek uznaly elektronické podpisy a přiznaly jim stejné právní účinky
jako vlastnoručním podpisům připojeným pod písemnou formu textu. Elektronické podpisy vyhovující požadavkům směrnice mají stejný význam jako „klasické“ podpisy, včetně podpisů ověřených notáři či orgány veřejné zprávy (tzv. legalizace), a tudíž mohou být za stanovených předpokladů použity jako důkaz před soudem (článek 5 směrnice o elektronickém podpisu).

Občanský soudní řád k tomu uvádí v ustanovení § 125, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
Pro hodnocení provedených důkazů platí zásada volného hodnocení důkazů
(§ 132 OSŘ).

Ustanovení § 40 OZ nesmí být v rozporu se zásadami formulovanými
v občanském zákoníku, například s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 OZ).

Splněním podmínek identifikace a autentizace lze provést elektronickou transakci tak, aby byla v souladu s § 40 odst. 4 OZ, a to zejména určením osoby, která právní úkon učinila. Identifikací je v tomto případě určení, kdo nějaký projev vůle učinil a autentizací je ověření totožnosti osoby. Právní teorie i praxe zná způsob určení a ověření právního úkonu učiněného v tradiční písemné formě. K identifikaci slouží nejčastěji vlastnoruční podpis. Autentizace se uskutečňuje například legalizací. Otázkou je, jak věrohodně zajistit identifikaci a autentizaci, je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky. Odpovědí na tuto otázku je v českém platném právu zákon o elektronickém podpisu účinný od 1. 10. 2000.

Zákon o elektronickém podpisu vychází z existence dvou typů podpisů: elektronického podpisu a zaručeného elektronického podpisu. Elektronický podpis je i oskenovaný podpis přiložený ve formě obrázku na konci dokumentu. Zaručený elektronický podpis vyžaduje existenci certifikační autority, tzv. ověřovatele informací, který ověřuje vztah mezi zaručeným elektronickým podpisem a oprávněnou osobou.

Pravděpodobně nejpoužívanějším elektronickým podpisem současnosti je digitální podpis, který vychází z existence dvou klíčů vygenerovaných majitelem podpisu - soukromého a veřejného. Zpráva, která má být podepsána, je transformována pomocí signatářova soukromého klíče do posloupnosti znaků připojené k vlastní zprávě jako její digitální podpis. Certifikát následně zajistí propojení identifikačních údajů signatáře s veřejným klíčem. K tomu, aby certifikát mohl ověřovat, že odeslaná zpráva byla skutečně podepsána vlastníkem zaručeného elektronického podpisu, musí být certifikát elektronicky podepsán certifikační autoritou. Ověřením se zaručuje, že veřejný klíč patří opravdu tomu, kdo je zapsán jako jeho vlastník u certifikační autority. Veřejný klíč může mít k dispozici každý, s kým hodlá vlastník elektronického podpisu komunikovat pomocí zaručeného elektronického podpisu. Kdo má signatářův veřejný klíč, si může jeho aplikováním na připojený digitální podpis ověřit, zda skutečně je autorem zprávy signatář a zda zpráva nebyla po odeslání změněna.

S účinností od 1. května 2005 platí nový zákon č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), který nahradil zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích
a o změně dalších zákonů. Zákon o elektronických komunikacích vychází z nového regulačního rámce práva Evropského společenství z roku 2003, který obsahuje pouze pět základních směrnic^⁷⁵ oproti dřívějším několika desítkám. Tzv. regulační rámec 2003 nahrazuje regulační rámec 1998, který byl příliš složitý a zastaralý. Nová právní úprava ES sjednocuje předmět regulace
pro širší oblast služeb, tzv. elektronickou komunikaci. Cílem úpravy je dosáhnout zlepšení v dostupnosti komunikačních služeb, nejen tradičních (například telefon), ale i nových (například vysokorychlostní přístup k Internetu).

Právní úprava pro elektronické komunikace je výhradně zaměřena
na služby přenosu signálů na území České republiky, nevztahuje se na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací jako je obsah finančních služeb (§ 1 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích).

Internet je z právního hlediska těžce uchopitelný. Rozprostírá se po celé zeměkouli, takže zasahuje do všech národních legislativ, a proto je velmi obtížné stanovit jednotná pravidla pro jeho užívání. Xxxxxxx je, jak řešit právní úpravu Internetu (například jak provádět dokazování apod.). Další otázkou je, proč ještě nebyla uzavřena ani žádná mezinárodní smlouva o Internetu. Existuje mnoho otázek týkajících se právní regulace Internetu, ale zatím je jen málo seriózních odpovědí.

Z výše uvedeného vyplývá, že komplexní zákonná právní regulace přímého bankovnictví v českém právním řádu neexistuje. Smluvní vztah mezi bankou a klientem o poskytování a využívání služeb přímého bankovnictví se řídí ustanovením § 269 odst. 2 ObchZ, dále obchodními podmínkami
pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, které jsou s určitými odchylkami Vzorové obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků České národní banky (ČNB), a také se řídí tzv. technickými podmínkami pro uživatele služeb přímého bankovnictví, (viz podrobněji kapitolu Obchodní podmínky).

Kromě právně závazných norem se banky řídí i nezávaznými pravidly ve formě kodexů nebo standardů aj.

6.4Formy přímého bankovnictví

Mezi formy přímého bankovnictví patří: samoobslužná zóna, telefonní bankovnictví, GSM banking, a internetové bankovnictví. Banky kombinují mezi formami přímého bankovnictví nebo je spojují, tzn. že požadovanou informaci či výsledek zadané služby pomocí jedné formy přímého bankovnictví obdrží klient jinou formou (i prostřednictvím tradičních prostředků komunikace jako jsou fax nebo klasická pošta).

Samoobslužná zóna (terminál) je považována za první formu přímého bankovnictví. Je zpravidla umístěna na pobočce banky a bývá neomezeně časově přístupná. Pro přístup do prostoru samoobslužné zóny lze použít platební kartu a pro provádění operací platební kartu v kombinaci s heslem. Jejím prostřednictvím lze většinou vybírat peníze (jako u klasického bankomatu), zadávat platební příkazy, získat informace o stavu na účtu nebo si dokonce vytisknout výpis z účtu, a dále je možné získat informace
o produktech banky. Některé banky spojují funkce samoobslužné zóny
a bankomatu do jediného technického prostředku.

V současnosti bankomaty umožňují zjišťovat zůstatek na účtu, dobíjet kredit předplacené SIM karty mobilního telefonu, zadávat jednorázový platební příkaz k úhradě aj. Například ČS, a.s. řadí službu příkaz k úhradě
přes bankomat mezi produkty přímého bankovnictví. Služby poskytované prostřednictvím bankomatu, podle mého názoru, nelze zatím považovat
za samostatnou formu přímého bankovnictví, poněvadž se v tomto případě jedná jen o modifikaci funkce bankomatu (již není jen pouhým technickým prostředkem k vydávání peněz, přejímá funkce samooblužné zóny).

Telefonní bankovnictví se označuje také jako telebanking nebo phonebanking.

Pomocí telefonního bankovnictví může klient provádět operace na svém běžném účtu. Tyto operace si můžeme rozdělit na pasivní a aktivní.

Pasivní operace jsou chráněné informace z bankovního informačního systému i veřejně dostupné informace o bankovních produktech. Aktivní operace zahrnují vlastní provádění bankovních operací (transakcí).

Mezi pasivní operace patří zejména zjišťování zůstatku na účtu, informace o pohybech na účtu, informace o zadaných a z různých důvodů neprovedených transakcích, informace o produktech a službách banky, úrokové sazby, kurzovní lístek aj. Mezi aktivní operace řadíme zejména příkaz k úhradě, trvalý příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, trvalý příkaz k inkasu, zahraniční platební styk atd.

Klient může provádět bankovní operace pomocí pevné telefonní linky nebo mobilního telefonů. Zavolá obvykle na bezplatnou linku telefonního bankovnictví, komunikuje s automatickým telefonním systémem (u této varianty služby je nutné mít telefon s tónovou volbou) anebo s telefonním bankéřem. Nevýhodou je, že mimo obvyklou pracovní dobu bank můžete většinou využívat jen část služby, a to automatického telefonního systému.

GSM banking se poskytuje ve třech variantách. První variantou je SIM Toolkit. Na bankovní SIM kartu vašeho mobilního telefonu, která podporuje GSM banking, nahraje banka aplikaci, která se objeví v menu vašeho telefonu. Stejně jako pracuje klient banky s menu telefonu, stejným způsobem ovládá menu bankovní aplikace a vybírá požadovanou položku, tzn. službu, kterou chcete provést. Klient může provádět pasivní a aktivní operace na účtu. Nevýhodou je, že pro komunikaci s bankou se používá tzv. klíčových slov, například v případě zjišťování zůstatku na účtu je třeba znát klíčová slova: ZUST_číslo*kód měny_Klientské číslo_autentizační kód.^⁷⁶ Uvedený příklad vyjadřuje, že komunikace je pro klienta poměrně složitá, přesto se používá.

Druhou variantou je WAP (Wireless Application Protocol)^⁷⁷ banking, který umožňuje spojení s bankou prostřednictvím mobilního telefonu vybaveného technologií WAP. Pomocí WAP lze provádět již několikrát zmiňované pasivní a aktivní operace.

Nemá-li klient mobilní telefon se SIM Toolkit, ani s WAP (nebo jen nemá WAP aktivován), může využívat GSM banking prostřednictvím standardních SMS (Short Message Service).^⁷⁸

Internetové bankovnictví zahrnuje opět tři varianty. Buď je vázáno
na konkrétní počítač nebo je přístupné z jakéhokoli počítače připojeného k Internetu. Třetí varianta využívá e-mail.

První varianta se označuje jako homebanking. Klient si na počítač nainstaluje speciální (bezpečnostní) software. Počítač by měl být pro některé operace připojen k Internetu. Klient může provádět běžné pasivní a aktivní operace. Výhodou je, že tyto produkty bank jsou často kompatibilní s účetními programy,^⁷⁹ což usnadňuje práci, zejména podnikatelům, nevýhodou je, že je omezena mobilita na počítač, na kterém je software nainstalován.

Vlastní internetové bankovnictví je služba, která umožňuje komunikaci s bankou z jakéhokoli počítače s Internetem. Na webové adrese banky, kde máte účet, klikne klient na položku internetové bankovnictví a obrazně vyjádřeno se dostane na stránky svého účtu a může provádět nejrůznější pasivní a aktivní operace.

ČSOB, a.s. nabízí svým klientům službu získávat informace prostřednictvím e-mailu. Klient tak může získat informace o aktuálním zůstatku účtu v předdefinovaný čas a den, dosažení určitého zůstatku na účtu, zaúčtování platby tuzemského i zahraničního platebního styku, podání platebního příkazu nebo vyřazení platebního příkazu z kartotéky, výběru hotovosti na pobočce, neprovedení platebního příkazu z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu, autorizace transakce platební kartou, zbývajícím limitu platební karty, ukončení platnosti platební karty, elektronického výpisu z účtu a kurzovního lístku ČSOB nebo ČNB.

Novinkou na trhu služeb přímého bankovnictví je produkt KB, a.s. – Mobilní banka. Jedná se o spojení telefonního bankovnictví a internetového bankovnictví. Podstatou služby je datový přenos prostřednictvím mobilního telefonu podporující Java,^⁸⁰ který spojuje klienta s bankou on-line.^⁸¹

Další novou službu přímého bankovnictví nabízí e-Banka, a.s. - PDA banking. PDA je kapesní počítač, na který není třeba instalovat žádný speciální program, stačí mít pouze připojení k Internetu prostřednictvím HSCSD (High Speed Circuit Switched Data)^⁸² nebo GPRS protokolu, případně synchronizací přes osobní počítač a klient může provádět běžné pasivní i aktivní operace. PDA banking je také funkční na kapesním počítači s mobilním telefonem
T-Mobile MDA.

Otázkou je, zda do oblasti přímého bankovnictví patří i forma platební karty. Bankovní praxe odpovídá na tuto otázku jednomyslně „ne“. Prostřednictvím platební karty totiž nelze většinou provádět jiné transakce
než platbu za zboží a služby v kamenných obchodech a výběr z bankomatu (nebereme-li v úvahu doplňkové služby k platebním kartám, například odblokování platební karty pro platby zboží a služeb přes Internet), takže se nepokládá za formu přímého bankovnictví.

Je třeba dodat, že banky nabízejí virtuální platební kartu (nikoliv
ve tvaru plastikové platební karty) k nákupu běžného zboží přes Internet (ale
ne služeb).

6.5Spravování běžného účtu prostřednictvím přímého bankovnictví

Prostřednictvím služeb přímého bankovnictví může klient nakládat se svými peněžními prostředky na běžném účtu, což zahrnuje pasivní a aktivní operace.

Mezi operace, které se nejčastěji uskutečňují prostřednictvím telefonního bankovnictví za pomoci telefonního bankéře patří podávání platebních příkazů k úhradě či k inkasu a podávání platebních příkazů k úhradě do zahraničí; zřízení, změna nebo zrušení trvalého platebního příkazu; zřízení, změna nebo zrušení povolení inkasa; zřízení, změna nebo zrušení sdruženého inkasa plateb obyvatelstva (SIPO); požadavky k platebním kartám^⁸³; dobíjení kreditu předplacené SIM karty mobilního telefonu; převod mezi účty téhož klienta vedenými stejnou bankou ve stejné a různé měně (konverze); změna přístupových kódů; dočasné zablokování přístupu k telefonními bankovnictví; souhlas nebo odmítnutí avizovaného inkasa; zřízení, změna nebo zrušení šablony platebního příkazu.

Jen za pomoci automatického telefonního systému (i za pomocí telefonního bankéře) je možné získat informace zejména o zůstatku na účtu; soupis zaúčtovaných položek a informace o neprovedených platbách tuzemského platebního styku a doplňkové informace jako je kurzovní lístek banky nebo ČNB, úrokové sazby banky nebo výši cen za poskytované
a provedené služby.

Nikoliv všechny výše uvedené služby operace telefonního bankovnictví může provádět vedle majitele běžného účtu i jeho zmocněnec.

Prostřednictvím GSM banking a internetového bankovnictví lze provádět bankovní operace jako u výše uvedeného telefonního bankovnictví s ohledem na aktuální nabídku jednotlivých bank (stejně jako u telefonního bankovnictví).

Jaké operace je možné provádět prostřednictvím mobilního telefonu ovlivňují kromě banky i jednotliví mobilní operátoři. Provádět lze operace
u každého mobilního operátora v podstatě stejné, jen s určitými modifikacemi.

Spravování běžného účtu se řídí kromě smlouvy a obchodních podmínek podle § 273 ObchZ i obecnými podmínkami o převodech peněžních prostředků dle zákona o platebním styku (viz kapitolu Obchodní podmínky).

Se spravováním běžného účtu úzce souvisejí i poplatky za poskytované a provedené služby (ceník banky neboli sazebník) přímého bankovnictví.

V Kodexu^⁸⁴ je stanoveno, že klient má právo na to, aby mu banka k uzavírané smlouvě přiložila část či výňatek ze sazebníku, který obsahuje aktuálně platné ceny služeb, které jsou pro daný smluvní vztah relevantní (bod 2.4.2 Kodexu).

ČBA doporučuje svým členským bankám, aby na svých webových stránkách vytvořily pomůcky (např. elektronické kalkulátory), které by klientům umožnily, aby při zadávání konkrétních parametrů požadované operace mohli zjistit její celkovou cenu. Například ČSOB, a.s nabízí klientům na svých webových stránkách tzv. kalkulačku optimalizace bankovních poplatků.

Základní orientace v bankovních poplatcích, myslím si, je značně náročná, nejenom časově. Mezi nejčastěji účtované poplatky patří poplatek
za vedení účtu, příkaz k úhradě, trvalý příkaz, výběr z bankomatu nebo zaslání výpisu z účtu aj.

Banka má většinou dva druhy sazebníků, (které se shodují s typy běžných účtů – občanské a podnikatelské): pro občany (nepodnikatele)
a pro podnikatele (právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele).

V novém roce 2006 většina banky zjednodušila své sazebníky. Buď se zaměřila na novou strategii bank – přímé bankovnictví, tzn. že zlevnila poplatky za operace prováděné prostřednictvím přímého bankovnictví anebo banky zjednodušily sazebník pro občany.

V příloze č. 4 této práce je přehled základních bankovních poplatků platných od 1. 1. 2006.

6.6 zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví

Na zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví je možné nahlížet z pohledu klienta nebo z pohledu banky, jehož součástí je otázka bezpečnosti vlastního informačního systému banky a otázka zajištění dostupnosti informačního systému v případě jeho narušení.

Pro zajištění ochrany dostupnosti systému se v současnosti služba poskytuje na všech serverech najednou, čímž získá vyšší dostupnost i vyšší výkon, takže při poruše si většina klientů výpadku nemusí vůbec všimnout, poněvadž provoz se velmi rychle přepojí jinam.

Třetí okruh otázek tvoří zajištění bezpečnosti přenášených dat, které mezi bankou a klientem probíhá (až na výjimky) šifrovaně – standardně se využívá 128-bitové šifrování.

Podrobněji se otázkami zajištění dostupnosti informačního systému v případě jeho narušení zabývat nebudeme, stejně jako zajištěním bezpečnosti přenášených dat, poněvadž se jedná o otázky převážně z oblasti odborné - informační, která není předmětem této práce.

V Kodexu mezi právy klientů ve vztahu k bankám je stanoveno právo na informaci a doporučení, jak chránit přístup ke svému účtu a prostředkům
na něm uloženým. Dále má klient právo na informaci o tom, jak se lze,
dle názoru banky, co nejlépe chránit před zneužitím platebních prostředků, které mu banka v rámci svých služeb poskytuje či jejichž poskytnutí mu zprostředkovává (bod 2.3.3 Kodexu).

Pro klienta banky je důležité si uvědomit, že pro zajištění alespoň minimální bezpečnosti je třeba dodržovat určité zásady. Například ČS, a.s.
ve svém Kodexu bankovních služeb České spořitelny pro soukromou klientelu uvádí, jak dodržovat bezpečný přístup do banky přes telefon a Internet.

Bezpečnost telefonního bankovnictví je minimálně zajištěna dvouúrovňovým systémem ochrany. Klient zadává své identifikační údaje (identifikační číslo, klientské číslo nebo klient volá z rozpoznaného telefonního čísla mobilního telefonu, které bylo sjednáno ve smlouvě apod.) a po úspěšné identifikaci následuje autentizace (autentizační kód, PIN, heslo, záložní otázky, ověření prostřednictvím elektronického klíče nebo prostřednictvím čipové karty apod.). Dalšími bezpečnostními prvky je autorizace každé aktivní operace prostřednictvím jednorázového hesla.

Technologie GSM SIM Toolkit je chráněna v případě neoprávněného použití mobilního telefonu zvláštním bankovním PIN, který se označuje
jako BPIN.^⁸⁵

WAP banking je chráněn elektronickým klíčem anebo v současnosti
i elektronickým podpisem připojením přes Internet.

Zajištění bezpečnosti homebanking se rozděluje do dvou stupňů.
Pro vstup do aplikace se používají přístupová hesla, v druhé fázi aktivní operace využívají elektronický podpis.

Služba internetového bankovnictví je zajištěna při přihlášení
pomocí identifikačního čísla, PIN a čipové karty. Čipová karta je chráněna pomocí PINu (odlišného od přihlašovacího PINu). Autorizace aktivních operací využívá elektronický podpis nebo jednorázový autorizační kód.

Nastavením limitu (denní, týdenní) pro převádění peněžních prostředků je další formou ochrany služeb přímého bankovnictví. ČS, a.s. umožňuje svým klientům, aby na základě svého rozhodnutí mohli provádět nadlimitní transakce, ale je možné tak činit pouze za použití autentizačního kalkulátoru.

Zabezpečení vlastního informačního systému banky reguluje Česká národní banka v opatření č. 2 ze dne 3. února 2004, ve kterém dle ustanovení
§ 12, 14 a 15 zákona o bankách a dle ustanovení § 24 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, stanovila požadavky na vnitřní řídící a kontrolní systém banky včetně požadavků na interní audit
a řízení rizik (dále jen „opatření“).

V příloze č. 4 opatření definuje požadavky na informační systémy, které se týkají řízení informačních systémů, analýzy rizik spjatých s informačními systémy, bezpečnost přístupu k informacím a bezpečnost komunikačních sítí (banky a vnější komunikační sítě), fyzické bezpečnosti informačních systémů
a provozování informačních systémů.

Dále se v oblasti bezpečnosti IS aplikují technické předpisy na základě ustanovení § 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky
a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích“).

Českou technickou normou je dle § 4 zákona o technických požadavcích dokument pro opakované nebo stálé použití vytvořený
podle zákona a označený písmenným označením ČSN.

Česká technická norma není obecně závazná, a proto její nedodržení není v rozporu se zákonem. Avšak stanoví-li právní předpis dodržovat ČSN, nedodržení ČSN bude porušením právního předpisu.^⁸⁶ Je tedy potřeba, aby vznikl zákon o zajištění bezpečnosti informačních systémů, který bude odkazovat na ČSN a použití norem bude tudíž povinné. Prozatím jsou používány nezávazně.

V systému řízení bezpečnosti informačních systémů se nejenom v bankovním sektoru významně prosazuje norma ČSN ISO/IEC^⁸⁷ BS
7799-2:2004 – Systém managementu bezpečnosti informací – Specifikace
a s návodem pro použití. Dále se používá norma ČSN ISO/IEC 17799:2005 – Informační technologie – Soubor postupů pro management bezpečnosti informací, která nahradila pět let starou normu nesoucí stejný název. Nová norma z roku 2005 obsahuje přesnější definice obsahu bezpečnostních opatření a definice požadavků na jejich implementaci.

V současné době je uznávaným standardem v zajištění bezpečnosti bankovních systémů ČSN ISO/IEC 15408 (tzv. Common Criteria
for Information Technology Security Evaluation).

V případě, že nastanou problémy, je vždy snaha je rychle a efektivně minimalizovat bez poškození dobrého jména banky nebo bez porušení právních předpisů,^⁸⁸ neboť zcela se jim vyhnout je prakticky nemožné.

Je třeba vzít v úvahu také ochranu z pohledu veřejnoprávních norem trestního práva hmotné.

Původně byla počítačová kriminalita (computer crime) zaměřena
proti fyzické podstatě počítače (například poškozování cizí věci, krádež atd.). Přes první útoky na “obsah“ počítače (obvykle s úmyslem spáchat podvod bankovní, fakturační aj.) a tzv. softwarové pirátství^⁸⁹ se vývoj trestné činnosti v oblasti výpočetní techniky dostává do tzv. nové doby počítačového zločinu,^⁹⁰ která se vyznačuje nástupem osobních počítačů a vznikem počítačových sítí
a vzdáleného přístupu, zejména Internetu. Objevuje se tzv. distanční trestná činnost a další specifická trestná činnost - informační delikty a ryze internetové delikty.

Platná právní úprava českého trestního práva hmotného stanovuje
ve zvláštní části trestního zákona mezi trestnými činy proti majetku v hlavě deváté v ustanovení § 249b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) trestný čin neoprávněného držení platební karty. Dalším trestným činem týkající se bezprostředně přímého bankovnictví je trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (§ 257a TZ).

Projednávaný^⁹¹ nový trestní kodex (dále jen „návrh zákona“) reflektuje na novou dobu počítačového zločinu zavedením skutkových podstat vycházejících z Úmluvy o počítačové kriminalitě ze dne 23. listopadu 2001
a z požadavků praxe: neoprávněného přístupu k počítačovému systému
a poškození a zneužití záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací (§ 205 návrhu zákona), opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 206 návrhu zákona)
a poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah
do vybavení počítače z nedbalosti (§ 207 návrhu zákona).

Novodobá počítačová kriminalita se soustřeďuje především
na nelegální získávání nehmotných statků, přesto se útokům na vlastní hardware (zařízení) nevyhneme (uvedené krádeže, poškozování cizí věci atd.).

6.7závěrečné poznámky

Konec je klasického „pobočkového“ bankovnictví. Přichází „zásadní změna proti tradičnímu historicky zakořeněnému chápání bank jako konzervativních finančních institucí, které jsou velmi odolné proti změnám“^⁹².

Nově vzniká sektor elektronického bankovnictví, který zahrnuje problematiku elektronického podpisu, ochrany dat, legislativy aj. ^⁹³

Soudím, že platná právní úprava činnosti bank zahrnující právní předpisy Evropského společenství, závaznou národní právní legislativu
i právně nezávazné normy, je stále více nedostačující.

Vlastní zákonná právní regulace elektronické komunikace mezi bankou a klientem stojí teprve na prahu své existence. Prvním krokem úpravy byl zákon o elektronickém podpisu, a poté zákon o elektronické komunikaci, (který ovšem neupravuje obsah finančních služeb). Chybí zcela stěžejní právní úprava Internetu, (i když zákon elektronickém podpisu, ustanovení § 40 OZ a zákon
o elektronické komunikaci lze považovat za velmi malou část právní úpravy Internetu). Tuto problematiku je třeba čím dál naléhavěji řešit.

Bezpečnost nutně souvisí s vytvořením de lege ferenda zákonem
o zajištění bezpečnosti informačních systémů a kodifikací trestných činů, protože jakákoliv neupravená oblast, se domnívám, je nekontrolovatelná a vede k nezřízenému užívání a může vést i k nepostihnutelnému zneužívání, a tudíž pokrok v této oblasti by byl nemyslitelný, a to zvláště v oblasti, kde hlavní roli hrají peníze – peníze, které máme uložené na našich běžných účtech.

Základem kvalitního rozvoje v oblasti přímého bankovnictví jsou,
dle mého názoru, zákony, na základě kterých lze ukládat povinnosti. Předpisy, které by ovšem neměly působit jako omezující prvek vývoje (tzv. přiměřenost práva), měly by naopak flexibilně reagovat na dynamický vývoj ICT a pomáhat tak dotvářet fungující společnost, nejen v oblasti bankovních služeb.

7.obchodní podmínky

Zvláštní ujednání ve smlouvě tvoří, vedle obchodních zvyklostí
a doložek, obchodní podmínky, jejichž definice předcházela v kapitole Pojmy.

Ke zřizování, vedení a zrušení běžných účtů používají banky obchodní podmínky na základě § 273 ObchZ. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek (§ 273 odst. 2 ObchZ).^⁹⁴

Obchodní zákoník rozlišuje dvojí režim obchodních podmínek – všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi^⁹⁵ a jiné obchodní podmínky vypracované konkrétními podnikateli. Znalost jiných obchodních podmínek zákon nepředpokládá
na rozdíl od všeobecných obchodních podmínek, na které stačí ve smlouvě pouze odkázat.^⁹⁶ Tzv. jiné obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje, musí být ke smlouvě přiloženy a ty se stávají součástí smlouvy.

Některé banky nesprávně nazývají vlastní obchodní podmínky
jako všeobecné obchodní podmínky.

Obchodní podmínky někdy přejímají i samotný text zákona. Jedná se
o tzv. „ustanovení napevno“.^⁹⁷ Na první pohled nesmyslné „kopírování“ zákona může v určitých případech zamezit základní neznalosti zákona, poněvadž neznalost zákona neomlouvá.

Smluvní strany mohou odkázat na (přiložit) obchodní podmínky
jako celek anebo jen na část.

Změnu tzv. jiných odchodních podmínek nestačí pouze oznámit. Často právě u smluv o běžném účtu v souvislosti se změnou obchodních podmínek bank se oznamuje změna obchodních podmínek s uvedením, že pokud druhá smluvní strana nesdělí nesouhlas se změnou do určité doby, považuje se změna za schválenou, je v rozporu se smluvním právem.^⁹⁸

Se změnou obchodních podmínek dochází zároveň ke změně smlouvy
a tu je třeba dohodnout. Oznámení je relativně neplatný právní úkon dle § 267 ObchZ. Je-li jednou ze smluvních stran smlouvy o běžném účtu nepodnikatel, platí pro něj ochrana zejména podle § 262 odst. 4 ObchZ.

Banky si většinou obecné podmínky o převodech peněžních prostředků, o kterých je povinnost převádějící instituce informovat na základě zákona
o platebním styku, zpracovávají v širším rozsahu než jim ukládá uvedený zákon, a tudíž je používají dle § 273 ObchZ.

Informační povinnost převádějící instituce informovat veřejnost jasně
a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů (bezhotovostních i hotovostních, tj. například u pokladních přepážek na pobočkách bank) je stanovena v § 7 odst. 1 zákona o platebním styku.

Zájemci o provedení převodu na jeho žádost sděluje převádějící instituce závaznou lhůtu, v níž bude převod proveden, a závaznou cenu, kterou zájemce uhradí za provedení převodu (§ 7 odst. 2 zákona o platebním styku).

Zákon o platebním styku stanovuje i vydávání Vzorových obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků
a obchodních podmínek vydavatele pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků.

Vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv
a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků vydala Česká národní banka za účelem ochrany držitelů (§ 16 zákona o platebním styku).

Vydavatel elektronického platebního prostředku je povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda jeho podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám ČNB vydaným dle § 16 a jaký je obsah případných odchylek (§ 17 odst. 2 zákona o platebním styku).

Ucelené informace ve formě technických podmínek pro uživatele služeb přímého bankovnictví, ve kterých se může klient banky sám informovat o minimální parametrech, které by měl jeho přístroj splňovat, pokud by chtěl užívat služby přímého bankovnictví poskytuje z bank, u kterých jsem provedla průzkum pouze KB, a.s. Ostatní banky informace o potřebných technických parametrech pro služby přímého bankovnictví samozřejmě také sdělují, ale zařazují je do příruček nebo návodů k užívání služeb přímého bankovnictví, což je, dle mého názoru, již neodpovídající.

Jediná spojitost technických podmínek KB, a.s. s právními předpisy je odkaz na obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků vydávané bankou (bod VI. 5 Technických podmínek pro uživatele služeb přímého bankovnictví).^⁹⁹

8. judikatura v oblasti běžných účtů a přímého bankovnictví

Spory mezi bankou a klientem (stížnost/ reklamace) řeší v první fázi samotná banka. ČS, a.s navíc umožňuje řešit spory, které není vhodné řešit v rámci obchodního místa anebo přesahují možnosti obchodního místa, prostřednictvím Ombudsmana Finanční skupiny České spořitelny.

V případech týkajících se platebního styku a elektronických platebních prostředků uvedených v § 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi,
ve znění pozdějších předpisů (vydaným v souvislosti s aproximací českého práva s právem ES), může řešit spory mezi bankou a klientem nebo
mezi vydavatelem elektronických platebních prostředků a klientem, které vznikly po účinnosti uvedeného zákona, tj. od 1. 1. 2003^¹⁰⁰ finanční arbitr. Finančním arbitrem v České republice je XXXx. Xxx. Xxxxxx Xxxxxxxxxxxxx. Arbitr (nebo zástupce arbitra) postupuje v řízení dle správního řádu, nestanoví-li zákon o finančním arbitrovi jinak. Rozhodnutí arbitra se nazývají nálezy nebo rozhodnutí. Xxxxxx zatím rozhodl velmi často spory z oblasti přímého bankovnictví.^¹⁰¹

V systému kontinentálního práva, do kterého české právo řadíme, není pramenem práva kromě formálně publikovaného psaného právního předpisu (normy) žádný jiný pramen práva. V praxi ale tzv. soudcovské právo má svůj vliv, zvláště je-li rozhodnutí vyšších soudů publikováno v oficiální sbírce,^¹⁰² pak působí jako pramen práva pro soudy nižšího stupně, i když jím
ve skutečnosti není.

V oblasti běžných účtů řeší soudy spory vyplývající
ze smlouvy o běžném účtu, konkrétně týkající se výkladu litery zákona.

Jedním z častých sporných problémů, kterým se soudy zabývaly, je dominantní postavení banky. Banky jsou při řešení sporu s (běžným) klientem zřídka vstřícné. Napomáhá jim k tomu četnost adhézních smluv, které banky s klienty uzavírají. K „silnějšímu“ postavení banky vůči klientovi přispívá
i nedůsledná právní úprava, například ze změny právní úpravy smlouvy
o běžném účtu z povinnosti majitele účtu platit náklady za provedení platby
na úplatu za provedení služby, dle mého názoru, vyplývá, že sloučením změny slova úplata místo náklady a poměrně náročné orientace v ceníku banky, je výsledkem dominantní postavení banky (viz dále Závěrečné poznámky kapitoly o smlouvě o běžném účtu).

Nedílnou součástí smlouvy o běžném účtu jsou obchodní podmínky. V otázce obchodních podmínek soudy také často rozhodovaly.

Četná jsou rozhodnutí o kontokorentu a smlouvě o úvěru v otázkách povinnosti poskytnout peněžní prostředky podle sjednaného kontokorentu nebo v otázce povinnosti zaplatit úvěr atd.

Ojedinělá nejsou ani soudní rozhodnutí o sporožirovém účtu, který je druhem běžného účtu. Podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ se závazkové vztahy ze smlouvy o sporožirovém účtu řídí třetí částí obchodního zákoníku
bez ohledu na to, zda jde o vztahy podnikatelů, které se týkají jejich podnikatelské činnosti.^¹⁰³

Problematika konkurzu a vyrovnání se neřadí přímo do předmětu zkoumání obchodního práva, ale v souvislosti s běžným účtem bylo v dané problematice mnohokrát rozhodováno.

Elektronická forma komunikace mezi bankou a klientem je prezentována jako problematická oproti tradiční písemné formě komunikace. Na druhé straně v otázce písemné formy soudy již často rozhodovaly a je možné najít použitelnou soudní judikaturu s rozdílným závěry.

Soudní judikatura v oblasti přímého bankovnictví se vyznačuje značným množstvím trestněprávních rozhodnutí, poněvadž trestní právo hmotné definuje trestné činy týkající se přímého bankovnictví, a tudíž je možné na základě této hmotněprávní úpravy rozhodovat.

Soudní judikatura se neustále vyvíjí. Vývoj se uskutečňuje zejména vzhledem ke změně právní úpravy. Domnívám se, že v současné době je zřejmá tendence ve stejné věci různě rozhodovat, a tudíž je tím zpochybňována skutečnost, že výklad zákona sjednocuje soudní judikatura.

závěr

Vztah českého obchodního a občanského zákoníku je poměrně složitý. V nejlepším možném případě je třeba očekávat tvorbu nových vnitrostátních kodexů obchodního a občanského práva.

Kromě vztahu uvedených zákoníku shledávám jako problematickou samotnou úpravu v obchodním zákoníku v případě pramenů a pravidel obchodního práva a obchodních závazkových vztahů, která není vždy srozumitelná.

Na obchodní zákoník měl vliv hospodářský zákoník, který byl v platnosti do 31. 12. 1991. Obchodní zákoník přebral jeho pojmosloví (obchodní závazkové vztahy, podnikatel), a tím se vzdálil evropské úpravě obchodního práva (obchody, obchodník). Základní odlišnosti mohou činit překážky v obchodování se zeměmi Evropského hospodářského prostoru, zvláště je-li i Česká republika nyní součástí integračního celku Evropské unie. Pro rozvoj obchodování je důležité včas a správně implementovat směrnice práva Evropského společenství nebo aplikovat právo ES dle zásad přímého účinku a přednosti.

Kromě obchodování v rámci EHP obchoduje Česká republika významně i na mezinárodní úrovni. Mezinárodní obchod se v současnosti běžně uskutečňuje prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. Právní nejistota zahraničních obchodních partnerů nebo i samotných českých podnikatelů, která vzniká v důsledku rozdílné či dokonce neexistence právní úpravy služeb přímého bankovnictví nebo Internetu může vést k poklesu objemu obchodu, což je nežádoucí.

Je třeba kromě právní úpravy Internetu vytvořit zákonnou právní úpravu týkající se přímého bankovnictví, přičemž by bylo přínosné vycházet z práce finančního arbitra i z poznatků bank. Vhodné je zaměřit se zejména
na bezpečnost přímého bankovnictví, poněvadž je často opomíjena, i když tomu tak na první pohled nemusí být, (poněvadž existuje velké množství dokumentů o tom, jak zajišťovat bezpečnost). Bezpečnost není potřeba jen zavést, ale hlavně ji dodržovat.

Značná část požadavků na zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví náleží do oblasti veřejnoprávní regulace (veřejné bankovní právo, trestní právo aj.). Ze soukromoprávní oblasti práva nelze ale otázku zajištění bezpečnosti zcela eliminovat, poněvadž mezi bankou a jejími klienty, kteří mají u banky běžný účet ovládaný prostřednictvím přímého bankovnictví, existuje soukromoprávní vztah a v případě nefunkčnosti informačního systému klienti apelují na banku, aby ho opět uvedla do provozu. Narušení bezpečnosti klientských účtů (nikoliv vinou klienta) může být porušením dohodnutých povinností ze strany banky a může vzniknout protiprávní vztah, s nímž právo spojuje sankční následky, zejména vznik právní odpovědnosti.

Zajištění bezpečnosti je hlavním bodem, který banky řeší, a který v podstatě může být řešen permanentně, protože bohužel neexistuje žádný zabezpečovací systém, který je stoprocentní.

Ukončením doby tradičního retailového bankovnictví a nástup éry elektronického právního vztahu mezi bankou a klientem vyžaduje tvorbu nových právních předpisů. Platná právní úprava činnosti bank zahrnující právo ES, obecně závazné právní normy i nezávazná pravidla se stává nedostačující.

Za první (nepatrnou) část zákonné úpravy elektronické komunikace mezi bankou a jejím klientem lze považovat zákon o elektronickém podpisu
i zákon o elektronické komunikaci. Nový zákon o elektronické komunikaci se ale týká jen služby přenosu signálů na území České republiky, a bohužel se nevztahuje na úpravu obsahu finančních služeb.

Právní úprava smlouvy o běžném účtu prošla od účinnosti obchodního zákoníku četnými změnami, zejména v souvislosti s právem ES (konkrétně přijetím nového zákona o platebním styku). Některé novelizace ale shledávám jako nedůsledné, například § 715 odst. 3 ObchZ stanovuje tzv. fikci doručení, jejímž výsledkem, se domnívám, je dominantní postavení banky, které odporuje zásadě rovnosti účastníků obchodních závazkových vztahů. Bylo by dále vhodné de lege ferenda doplnit právní úpravu běžného účtu v obchodním zákoníku se zřetelem na služby přímého bankovnictví.

Vlastní právní úprava uvedeného smluvního typu v obchodním zákoníku je provázána s mnoha právními předpisy, zejména občanským zákoníkem, zákonem o bankách a zákonem o platebním styku.

Banky posilují své dominantní postavení uzavíráním adhézních smluv s klientem, a to je třeba změnit. Jediný přijatelný prvek dominance, který je v budoucnu možné, dle mého názoru, akceptovat jsou technické podmínky, které se mohou používat na základě ustanovení § 273 ObchZ, ale je třeba je podrobněji (de lege lata; de lege ferenda) zpracovat ze zřetelem
na právní úpravu (technické předpisy; zákon o zajištění bezpečnosti informačních systémů). Nelze totiž, aby se banka přizpůsobovala nejrůznějšímu technickému vybavení, které používají jejich klienti.

Spory týkající se běžného účtu a přímého bankovnictví řeší jak soud (národní, soudy ES, mezinárodní), tak finanční arbitr. Soudní judikatura má vyšší autoritu než rozhodnutí jiných orgánů, a proto neexistuje-li v dané oblasti hmotněprávní (zákonná) úprava, soud nemůže rozhodovat. Ne vždy je ovšem vhodné pro účastníky sporu volit k řešení cestu soudní (otázkami jsou doba trvání řízení, náklady řízení atd.), a tudíž jiná řízení (před finančním arbitrem atd.) nelze striktně zavrhovat.

V oblasti přímého bankovnictví se vyskytuje velké množství trestněprávních rozsudků, protože existuje hmotněprávní zákonná úprava,
na základě které je možné rozhodovat. Skutkové podstaty trestných činů v platném trestním zákonu již nestačí na trend novodobé počítačové kriminality, a tím je nelegální získávání nehmotných statků, a proto je třeba, aby byly definovány nové trestné činy (jak se již stalo v projednávaném trestním kodexu), a nakonec uzákoněny.

Dne 10. března 2006

Shrnutí

Diplomová práce se zabývá problematikou smlouvy o běžném účtu
a přímého bankovnictví se zřetelem k české platné i starší právní úpravě
a k právu ES/EU a provádí komparaci s německým obchodním právem.

Práce nejenom teoreticky zpracovává dané téma, ale poskytuje
i poznatky z průzkumu v praxi u čtyř bank - České spořitelny, a.s.; Československé obchodní banky, a.s.; eBanky, a.s. a Komerční banky, a.s.

První kapitola se věnuje vysvětlení pojmů, které budou dále v práci používány.

Vztah obchodního a občanského zákoníku je rozebrán v druhé kapitole společně s prameny a pravidly obchodního práva stanovených obchodním zákoníkem. Vztah obchodního a občanského kodexu rozlišuje tři základní varianty – úpravu v obchodním zákoníku, aplikaci jen občanského zákoníku
a vztah generality občanského zákoníku a speciality obchodního zákoníku. Vztah uvedených zákoníků je navíc komplikován charakterem právních norem, jež se používají, a to buď kogentní nebo dispozitivní.
Mezi prameny a pravidla obchodního práva řadíme kromě obchodního
a občanského zákoníku obchodní zvyklosti, zásady, na kterých obchodní zákoník spočívá, obchodní podmínky a vykládací pravidla (doložky).

Právní předpisy (tzn. i prameny a pravidla obchodního práva stanovená obchodním zákoníkem) musí být aplikovány v souladu s ústavním pořádkem České republiky a právem Evropského společenství.

Pojednání o obchodních závazkových vztazích je obsaženo v následující třetí kapitole.

Obchodní závazkové vztahy dělíme do pěti skupin: tzv. relativní obchody, tzv. typové obchody, tzv. fakultativní obchody, tzv. kombinované obchody a tzv. absolutní „neobchod“.

Jestliže je jedním z účastníků obchodních závazkových vztahů nepodnikatel, platí pro něj ochrana zejména dle § 262 odst. 4 věta
za středníkem ObchZ.

Obchodní zákoník umožňuje uzavřít tzv. nepojmenovanou (inominátní) smlouvu dle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ.

Kapitola čtvrtá provádí rozbor jednoho ze stěžejních témat – smlouvy
o běžném účtu.

Smlouva o běžném účtu je tzv. typovým obchodem a řadíme ji
mezi smlouvy bankovních služeb.

Právní úprava smlouvy o běžném účtu je obsažena v § 708 až 715a ObchZ a aplikuje se s účinností od 1. 1. 1992.

V kapitole jsou kromě právní úpravy běžného účtu rozebrány také podstatné části smlouvy, práva a povinnosti majitele účtu a banky a zánik smluvního vztahu, a dále komparace se zahraniční právní úpravou.

Následující pátá kapitola představuje bankovní produkt - studentské běžné účty.

Šestá kapitola o přímém bankovnictví – druhé stěžejní téma - řeší témata moderních prostředků komunikace, právní úpravu, formy přímého bankovnictví, spravování běžného účtu prostřednictvím přímého bankovnictví a zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví.

Závěr diplomové práce je věnován obchodním podmínkám a judikatuře v oblasti běžných účtů a přímého bankovnictví.

Obchodní podmínky používají banky ke zřizování, vedení a zrušení běžných účtů.

Judikatura poskytuje úvod do problematiky rozhodování zejména soudního a finančního arbitra České republiky.

Cílem diplomové práce je poskytnout odborné pojednání o dané problematice i vlastní názory o smlouvě o běžném účtu a přímém bankovnictví ve vztahu k běžnému uživateli moderních prostředků komunikace.

summary

The diploma work describes the issue of a current account contract
and direct banking in consideration of the Czech current and previous legal regulation and in consideration of EC law and provides comparison
with German business law.

The work not only theoretically discusses the mentioned issues but concerns also my practical research from four banks – Česká spořitelna, Československá obchodní banka, eBanka and Komerční banka.

The first chapter provides definitions of terms, which are used
in the work.

The relationship between the Commercial Code (“CC”) and the Civil Code is analyzed together with sources and rules of business law in the second chapter. The relationship offers three combinations: the legal regulation
in the Commercial Code, the application of legal regulation in the Civil Code and the relation between the Civil Code like lex generalis and the Commercial Code like lex specialis. In addition the relationship between the two Codes is complicated by the character of legal norms, which are applied – cogent legal norms and dispositive legal norms. The sources and rules of business law together with the Commercial Code and the Civil Code are also business customs, principles of the Commercial Code, commercial terms and additional clauses.

The legal regulations (also the sources and rules of business law) must be applied in accordance with the Czech constitutional order and the EC law.

The discourse about business obligations is introduced in the third chapter.

The business obligations are divided into five groups and are called:
a relative business, a type business, a facultative business, a combined business and an absolute non-business.

If there is a non-business man in a business obligation, she/he is protected by consumer protection according to the § 262 par.

The Commercial Code enables to make an unnamed contract according to the § 269 par. 2 CC.

The fourth chapter analyzes one of the main topics – a current account contract.

A current account contract is the typical business and is one of the bank service contracts.

The current account contract legal regulation is contained in § 708 – 715a CC and is effective from the 1^st January 1992.

In the chapter essential parts of the contract are also analyzed, together with the rights and duties of an owner of a current account and termination
of the obligation, in comparison with foreign legal regulation.

The following fifth chapter introduces a bank product – students´ current accounts.

The sixth chapter about direct banking – the second main topic – concerns the following topics: modern communications, legal regulation, forms of direct banking, administration of a current account with direct banking
and security backup of direct banking.

The end of the diploma work describes commercial terms
and jurisprudence in the area of the current account and direct banking.

Commercial terms are used to make, to keep and to terminate current accounts.

The jurisprudence provides an introduction into the issue
of adjudication, especially of courts and the financial arbitrator of the Czech republic.

The aim of the diploma work is to provide a professional discourse about the mentioned issues and my opinions about the current account contract and direct banking in relation to a normal user of modern communications.

přílohy

Příloha č. 1

Seznam zkratek

AGB Gesetz zur Regelung des Rechts der Allgemeinen Geschäftsbedingungen

( německý zákon o právní regulaci všeobecných obchodních podmínek)

BGB Bürgerliches Gesetzbuch (německý občanský zákoník)

ČBA Česká bankovní asociace

ČNB Česká národní banka

ČR Česká republika

ČS, a.s. Česká spořitelna, a.s.

ČSN česká technická norma

ČSOB, a.s. Československá obchodní banka, a.s.

EHP Evropský hospodářský prostor

ES Evropské společenství

EU Evropská unie

HGB Handelsgesetzbuch (německý obchodní zákoník)

ICT informační a komunikační technologie

IS informační systém

IT informační technologie

KB, a.s. Komerční banka, a.s.

Kodex Kodex chování mezi bankami a klienty

MF ČR Ministerstvo financí České republiky

ObchZ zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

OSŘ zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění

OZ zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění

PDA kapesní počítač

PIN osobní identifikační číslo

SIKP Státní informační a komunikační politika

SIM identifikační modul předplatitele

SMS služba krátkých textových zpráv

z. zákon

Příloha č. 2

Schéma pramenů a pravidel obchodního práva

Právní předpisy (tzn. i prameny a pravidla obchodního práva stanovená obchodním zákoníkem) musí být aplikovány v souladu s ústavním pořádkem ČR, zejména ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů a s usnesením předsednictva ČNR č. 2/ 1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Článek 1 odst. 2 Ústavy stanovuje, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. V článku 10 Ústavy stanovuje zásadu aplikační přednosti mezinárodních smluv. Dále stanovuje § 756 ObchZ, že se ustanovení obchodního zákoníku použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu.

1. května 2004 se Česká republika stala součástí integračního celku Evropské unie (EU), tzn. že ČR je stranou smluv, na nichž je EU založena, konkrétně Smlouva o ES, Smlouva o EURATOM a Smlouva o EU. V této souvislosti se ve smluvním právu aplikuje právo ES.

kogentní ustanovení ObchZ kogentní ust. OZ

↓ ↓

smlouvy * smluvní typy OZ

+ obchodní podmínky ↓

+ vykládací pravidla dispozitivní ust. OZ

+ obchodní zvyklosti

↓

dispozitivní ustanovení ObchZ

↓

kogentní ustanovení OZ

↓

dispozitivní ustanovení OZ

↓

obchodní zvyklosti

↓

zásady ObchZ

Příloha č. 3

Schéma Obchodní závazkové vztahy o

-RELATIVNÍ OBCHODY → P(podnikatelská činnost) P (§261 odst. 1 ObchZ) ch

→ P(podnikatelská činnost, S,xxxx.xxx.,SÚJ ← r

veřejné potřeby) (§261 odst. 2 ObchZ) a

- TYPOVÉ OBCHODY (§ 261 odst. 3 ObchZ) ← a

- FAKULTATIVNÍ OBCHODY → P – N ← e

(dohoda → N – N p

dle § 262 odst.1,2 ObchZ) → N – S, stát. org.,SÚJ ← o → P – S, xxxx.xxx., SÚJ ← d

→ P – P n

- KOMBINOVANÉ OBCHODY → P –P k

(§ 261OZ + ObchZ) → P – S, stát. org., SÚJ ← a

- ABSOLUTNÍ NEOBCHOD – pojistná smlouva mezi P – N ← e

(OZ + z. č. 37/04 Sb.) P – S, xxxx.xxx., SÚJ ← l

P – P e (§262 odst. 4

věta za středníkem ObchZ)

Poznámka: Směnná smlouva související s podnikáním stran tzv. relativních obchodem tradičně systematicky řazeným mezi tzv. absolutní neobchody (původní terminologie jednoho z obchodních závazkových vztahů – poznámka autorky). Xxxxxx, X. Změny v typologii obchodních závazků. Obchodní právo, 2003, č. 3, s. 7.

Legendy:

P – podnikatel

N – nepodnikatel

S, xxxx.xxx., SÚJ – stát, státní organizace, samosprávná územní jednotka

Příloha č. 4

Zdroj: Xxxxxxx, Xxxxxxxx. Jaká bude letos bankovní nadílka??

[citováno 16. února. 2006]. Dostupný z: xxxx://xxxxx.xx/0-00000000-Xxx%X0xxxxxxxxxxxxxxxxxxx%XXxxxx%XXxxx-000000_x-0x.

Seznam použitých zdrojů a judikátů

Xxxxxx, X. Obchodní závazky (Obecná úprava a kupní smlouva). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 1997, s. 362.
Xxxxxx, X. Změny v typologii obchodních závazků. Obchodní právo, 2003, č. 3, s. 2 an.
Xxxxxx, X., Xxxxx, K., Xxxxx, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky.

3. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 603.

Xxxxxx, X. Dictionary of multimedia. 3. vydání. London: Xxxxx Xxxxxx Publishing, 2002, s. 239.
Xxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl IV. § 221 - § 775. Důvodové zprávy/ Rejstřík. Praha: POLYGON, 2002, s. 1024.
Xxxxx, J., Xxxx, P. Obchodní právo po vstupu ČR do EU aneb co všechno se po 1. květnu 2004 v obchodním právu změnilo? 2. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2005, s. 496.
Xxxxx, X. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. 4. vydání. Praha: Linde Praha, 2004, s. 946.
Xxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxx, P., Xxxxx, X. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 3. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2002, s. 627.
Xxxxxxx, X. a kol. Obchodní právo. Praha: ASPI, a.s., 2005, s.1345.
Xxxxx, X. Abeceda německého obchodního práva. 150 nejpoužívanějších pojmů s vysvětlivkami. Praha: Linde Praha, 1997, s. 135.
Xxxxxx, X. Požadavky ČNB na bezpečnost informačních systémů bank. Bankovnictví, 2005, č. 5/2005, s. 38 an.
Xxxxxxxx, X. Mobilní bankovnictví nové generace, vystoupení na mezinárodní odborné konferenci Fórum eTime 2005, Praha – hotel Andel´s ve dnech 16. – 17. května 2005.
Xxxxxxxx, X. a kol. Právnický slovník. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 1340.
Xxxxx, X. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek I. 3. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2002, s. 471.
Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, X. Informační systémy a informační sítě. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004, s. 92.
Xxxx, X. Bezpečnost bankovních systémů. Bankovnictví, 2005, č. 5/2005, s. 36 an.
Xxxx, J., Xxxxxxx, V. Informatika a daňové systémy. Informační systémy, jejich právní aspekty a bezpečnost. Brno: PC-DIR, spol. s r.o., 1997, s. 88.
Xxxxx, X. Poznámka ke kogentnosti základních ustanovení III. části obchodního zákoníku. Bulletin advokacie, 2000, č. 9, s. 70 an.
Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 2006, s. 399.
Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. I an.
Xxxxxxxxxx, X. Komentář k obchodnímu zákoníku. 5. díl § 566-775. Praha: Linde Praha, 1999, s. 687.
Xxxxxxxxxx, X. a kol. Obchodní právo II. díl. Praha: CODEX, nakl. Xxxx Xxxxxx, 1993, s. 340.
Plíva , S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání, 2004, č. 7-8, s. 32 an.
Přádka, M., Xxxx, X. Elektronické bankovnictví. Brno: Computer Press, 2000,

s. 166.

Xxxxxx, X., Xxxxxx, R., Xxxxxxx, M., Xxxxx, X. Traité de droit commercial. Paris: L.G.D.J., 1998, s. 1598.
Xxxxxxx, X. Informační systémy veřejné správy ČR. 1. vydání. Praha: nakl. Oeconomica, 2003, s. 121.
Xxxxxxx, X. Internet @ §§§. Praha: Grada Publishing, 1999, s. 166.
Xxxxxxx, X. Jaké zločiny a jak je stíhat?, vystoupení na mezinárodní konferenci Kyberprostor 2005, Brno – Masarykova univerzita, Právnická fakulta ve dnech

7. – 8. listopadu 2005.

Xxxxxxx, X. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2004, s. 770.
Xxxxxx, X. Bankovnictví I. Brno: MU v Brně, 2002, s. 159.
Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1515.
Xxx, X. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 4. vydání. Praha: Linde Praha, 2004, s. 306.
Xxxxxxxx, X. Moderní slovník softwaru výkladový anglicko-český a česko-anglický. Praha: Xxxxxxx Xxxxxxxx – AV software, 2006, s. 588.
Xxxxxxx, X. Informační systémy a jejich řízení. Praha: Bankovní institut, 1997,

s. 278.

Xxxxxxxxx, X. a kol. Civilní právo procesní. 2. vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2002, s. 688.

Právní předpisy:

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších

předpisů

- zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Soudní rozhodnutí:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 9. 1993, sp. zn. 12 Co 646/93.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 1993, sp. zn. 5 Cmo 187/93.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1994, sp. zn. 5 Cm 179/94.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 1996, sp. zn. 9 To 334/95.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 1997, sp. zn. 2A5/97.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 5 Cmo 536/96.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 5 Cmo 55/97.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 5 Cmo 512/99.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 9 Cmo 430/2000.

Elektronické prameny:

ASPI verze 8.0 pro Windows. [CD-ROM]. Praha: ASPI , 2005.

Bonus program České spořitelny [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxxx://xx.xxxx.xx/.
Česká spořitelna pokračuje ve výplatách prémií úspěšným studentům [citováno

26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxxxxxxxxxx?xxxxxxxxxxxxxxxxxxx00&xxxxxx0000/Xxxxxxx/XXXX_XX_XX00_000000.xxx&xxxxxxxxxxxxxxx&xxxxxxx&xxxxxxxx&xxxxxxxxx&xxxxxxxxxxxxxxx00.

ČSOB Studentské konto Plus [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxx/xx-xxxxxxx.xxx?xxxXxxxXXX0.0&xxXxxxXXX000&xxxXxxxxxxxxxxxxxx_xxx.
Deutsche Gesetze von A bis Z … [citováno 9. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxx-xxx.xxxx.
Elektronické bankovnictví [citováno 15. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xx/xxxxxxx.xxx?xxxXxxxXX0.0&xxxXxxxxxxxxxx_xxxxxxxx.
Finanční arbitr České republiky [citováno 8. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/.
Jak zvolit správný účet? [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxx/xx_0/.
Kodex chování mezi bankami a klienty [citováno 15. února 2006]. Dostupné z: xxxx://xxxxx0.xxxxx-xx.xx/xxxxxxxxxx/0000/xxxxxxxxx_xxxxx_00000000_xxx.xxx.
Mládež a studenti – Potřebuji platit – Potřebuji studentský účet - Gaudeamus² [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xx.xx/xx/xxx/xxx0/xxxxxxxx/xxxxxxxxx.xxxxx.
Opatření ČNB č. 2 ze dne 3. února 2004 [citováno 8. února 2006]. Dostupné z: xxxx://xxx.xxx.xx/xxx.xxx.xx/xx/xxxxxxxxxxx/xxxxxxx/0000/xxxxxxxx/x_0000_00_00000000.xxx.
Otestujte si svůj počítač [citováno 9. března 2006]. Dostupný z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxx/xxxx-xx_xxxx/xxxx.xxxx?xxxxxxx.
Ovládání účtu [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxx.xx/xxxxx_XX_0.xxx.
Podmínky KB, a.s., pro poskytnutí a využívání Přímého bankovnictví [citováno

9. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xx.xx/xxxx/xx/xxx/xxxxxxx_xxxxxxxxx/XX-xxxxxxxx_xxxxx_xxxxxxxxxxxx.xxx.

Porovnání produktů: Studentské účty [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxx-x-xxxxx/xxxxxxxxxx-xxxx/xxxxxxxxx/.
Produkty přímého bankovnictví [citováno 15. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxxxxxxxxxx?xxxxxxxxxxxxxxxxxxx00&xxxxxx0000/Xxxxxxx/XX_Xxxx_xxxxx_Xxxxx_xxxxxxxxxxxx_XX.xxx&xxxxxxxxxxxxxxx&xxxxxxx&xxxxxxxx&xxxxxxxxx&xxxxxxxxxxxxxxx00.
Program Student+ [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxxxxxxxxxx?xxxxxxxxxxxxxxxxxxx00&xxxxxx0000/Xxxxxxxx_xxxxxxxxx/Xxxxxxx_xxxxxxxx/XXXXXXX_XXXXXXXXXXX_XX_XX00_000000.xxx&xxxxxxxxxxxxxxx&xxxxxxx&xxxxxxxx&xxxxxxxxx&xxxxxxxxxxxxxxx00.
Přímé bankovnictví [citováno 21. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx_x/.
Přímé bankovnictví – Stáhněte si [citováno 15. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xx/xxxxxxxx.xxxxx.
Xxxxxxx, Xxxxxxxx. Jaká bude letos bankovní nadílka?? [citováno 16. února. 2006]. Dostupný z: : xxxx://xxxxx.xx/0-00000000-Xxx%X0xxxxxxxxxxxxxxxxxxx%XXxxxx%XXxxx-000000_x-0x.
Team ombudsmana [citováno 8. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxx.xx/xxxxx/xxxxxxxxxxx?xxxxxxxxxxxxxxxxxxx&xxxxxx0000/Xxxxxxxxx/00000.xxx&xxxxxxxxxxxxxxx&xxxxxxx&xxxxxxxx&xxxxxxxxxx.
Technické podmínky pro uživatele přímého bankovnictví [citováno 4. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xxxx/xx/xxxxxxxxx_xxxxxxxx_xxxxx_xxxxxxxxxxxx_XX.xxx.
Vládní návrh trestního zákoníku [citováno 7. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxx-xxxxxxxx.xx/xxxxxxxx/xxxxx/xxxxxxx.xxx.

obsah

Úvod 2

Pojmy 4
Vztah obchodního a občanského zákoníku 9
Obchodní závazkové vztahy 13
Smlouva o běžném účtu 17
1. úvodní poznámky 17
2. právní úprava 18
3. podstatné části smlouvy a její vznik 19
4. práva a povinnosti 21
5. zánik závazku 26
6. komparace se zahraniční právní úpravou 29
7. závěrečné poznámky 32
Studentské běžné účty 34
Přímé bankovnictví v ČR 37
1. úvodní poznámky 37
2. moderní prostředky komunikace 38
3. právní úprava 40
4. formy přímého bankovnictví 43
5. spravování běžného účtu prostřednictvím přímého bankovnictví 47
6. zajištění bezpečnosti přímého bankovnictví 49

6.7 závěrečné poznámky 54

Xxxxxxxx xxxxxxxx 00
Judikatura v oblasti běžných účtů a přímého bankovnictví 58

Závěr 61

Shrnutí 64

Summary 66

Přílohy 68

Seznam použitých zdrojů a judikátů 72

Obsah 77

1 Plíva, S. In Xxxxxxxx, X. a kol. Právnický slovník. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 485.

2 Dalšími prameny obchodního práva jsou např. z. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“); z. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů atd.

3 Evropský hospodářský prostor není mezinárodní organizací, za účelem ekonomické spolupráce spojuje členské státy ES a Norsko, Island a Lichtenštejnsko.

4 Xxxxx, X., Xxxxx, X. In Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 23.

5 Smluvní typ je abstrahovaný model smluvního vztahu, který se řídí určitými individualizovanými pravidly. Xxxxxx, X. Obchodní závazky (Obecná úprava a kupní smlouva). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 1997, s. 51 an.

6 Přímé bankovnictví [citováno 21. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxx.xx/xxxx/xxxxxxxxxxxx/xxxxx_x/.

7 Podrobněji viz Kříž, J., Xxxxxxx, V. Informatika a daňové systémy. Informační systémy, jejich právní aspekty a bezpečnost. Brno: PC-DIR, spol. s r.o., 1997, s. 79.

8 Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxxx, X., Xxxxxxxx, X. Informační systémy a informační sítě. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004, s. 13.

9 Xxxxxxx, V., Xxxxx, P. In Xxxxxxx, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2004, s. 12.

10 Xxxxxx, X. Obchodní závazky (Obecná úprava a kupní smlouva). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 1997, s. 25.

11 První, druhá a čtvrtá část obchodního zákoníku výčet kogetních ustanovení nemá, a proto je třeba k jejich určení použít interpretaci, avšak povaha ustanovení uvedených částí je zásadně kogentní.

12/ Xxxxx, K., Xxxxx, B. In Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 5.

13 V obchodním zákoníku je výslovně uvedena zásada poctivého obchodního styku v § 265 ObchZ.

14 Xxxxxx, X. Změny v typologii obchodních závazků. Obchodní právo, 2003, č. 3, s. 2 an.

15 Xxxxx, X. Smluvní obchodní právo. Kontrakty. Brno: Masarykova univerzita – Právnická fakulta, 2006, s. 18.

16 Definice pojmu „obchod“ v kapitole Pojmy není totožná s významem obchodu v tomto kontextu.

17 Sloveso „týkat se“ v tomto případě neznamená, že se musí jednat pouze o podnikatelskou činnost zapsanou jako předmět podnikání. Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 986.

18 Veřejnou potřebou jsou nejenom potřeby občanů , ale i potřeba určité územní oblasti nebo v určitých oblastech, např. zdravotnictví. Tyto potřeby se zajišťují na základě veřejného návrhu na uzavření smlouvy (§ 276 an. ObchZ), obchodní veřejné soutěže (§ 281 an. ObchZ) a zákona o veřejných zakázkách.

19 Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář.
10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 986.

20 Jestliže byla dohodnuta volba práva dle § 262 ObchZ v jiné než písemné formě v době
od 1. 1. 2001 do 30. 12. 2001, je dohoda platná. Tzv. technická novela obchodního zákoníku
( z. č. 501/2001 Sb.) opět zavedla písemnou formu dohody s účinností od 31. 12. 2001.

21 Obchodní zákoník nic nezmiňuje o formě souhlasu osoby poskytující zajištění, proto zřejmě stačí souhlas následný, neformální i konkludentní. Xxxxxx, X. Obchodní závazky (Obecná úprava a kupní smlouva).2.vydání.Brno: Masarykova univerzita–Právnická fakulta, 1997, s. 61.

22 Právní vztahy vzniklé z pojistných smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy (§ 72 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě).

23 Srov. Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 989.

24 Širší interpretace „subjektu, který není podnikatelem“ v tomto případě se může vztahovat
i na stát, obce nebo kraje. „Absurdnost této konkrétní představy je zřejmá.“ Očekává se rozhodnutí této otázky judikaturou. Xxxxxx, X. Změny v typologii obchodních závazků. Obchodní právo, 2003, č. 3, s. 4.

25 Termín „aproximace“ se používá v případě sbližování vnitrostátního práva s právem ES
na základě dohody o přidružení (čl. 69 an. sdělení č. 7/1995 Sb. MZV)

26 Podrobněji viz Xxxxx, V. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek I. 3. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2002, s. 83 an.

27 Běžný účet zřizovaný pro občana upravoval do účinnosti zákona (novely) č. 509/1991 Sb.
v § 334 až 340 OZ.

28 Bankovní obchody jsou tradičním označením pro obchodní smlouvy, jejichž jedním účastníkem je banka nebo jiná osoba, která je k tomu oprávněna (§ 762 ObchZ). Demonstrativní výčet bankovních obchodů je obsažen v § 1 z. č. 21/1992 Sb. o bankách,
ve znění pozdějších předpisů.

29 Xxxxx, X., Xxxxx, X. In Xxxxxx, X., Xxxxx, X., Xxxxx, P. a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2003, s. 416.

30 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 5 Cmo 55/97.

31 Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. VIII.

32 Ustanovení § 711 ObchZ je dispozitivní, ale odkazuje na úpravu smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku, a proto zdůrazňuji, že § 497 a § 499 ObchZ jsou kogentní.

33 Závazek banky zřídit běžný účet nemusí být ve smlouvě výslovně vyjádřen. Plíva, S.
In Štenglová, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1375.

34 V praxi banky většinou běžný účet pro spolumajitele neuzavírají.

35 Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. IX.

36 Výjimky z omezení se v bankovní praxi uplatňují např. u podnikatelů, kteří provádějí měsíčně velké množství bankovních operací.

37 Za právnickou osobu má oprávnění jednat její statutární orgán nebo osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu (např. likvidátor). „Vyskytuje se i názor, že oprávnění nakládat s účtem má také prokurista, což považujeme za sporné.“ Plíva, S. In Štenglová, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1379.

38 Pokud by byly podpisové vzory součástí smlouvy, nebylo by je možné jednostranně měnit, tzn. že „nemohou, podle našeho soudu, nakládat s účtem a nakládat s prostředky na účtu
ani osoby, které obecně jménem osoby nebo za osobu jednají.“ Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. IX.

39 Běžný účet zřízený v české nebo cizí měně může být používán k pro tuzemský, přeshraniční nebo zahraniční platební styk. V případě vkladů a plateb v cizí měně ve prospěch účtu vedeného v české měně budou převedeny na českou měnu a platby v cizí měně z účtu v české měně budou převedeny na cizí měnu. U běžného účtu v cizí měně to bude obdobné.

40 Chybovala-li banka při nakládání s běžným účtem, řídí se opravné zaúčtování dle § 20c
z. o bankách, v případě majitele účtu nebo oprávněné osoby dle § 38 odst. 6 z. o bankách.

41 Slovo kontokorent je italského původu – conto corrento (italsky), kde slovo „conto“ znamená účet a „corrente“ běžící.

42 Slovo debet je z latinského slova „debitum“, které znamená dluh.

43 Výpis z účtu obsahuje zejména číslo běžného účtu, počáteční zůstatek účtu, datum provedených účetních zápisů, kreditní a debetní položky, součty kreditních a debetních položek, konečný stav účtu atd.

44 V podstatě je pouze reálné pro banku prokázat provedení platby ve smyslu odepsání z účtu, který vede a připsání na účet příjemce, který vede.

45 Povinnost banky odepsat peněžní prostředky z účtu by nebyla porušena např. v případě neprovedení příkazu rozhodnutím soudu zakazující nakládat s peněžními prostředky na účtu v souladu s § 74 OSŘ nebo v případě prohlášení konkurzu dle § 14 odst. 1 písm. a) a h) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

46 Den splatnosti je den, kdy má být platba z účtu příkazce odepsána.

47 Porušením povinnosti banky odepsat peněžní prostředky z účtu by bylo provedení odpisu později, ale i dříve, než byl dán příkaz. Povinnost banky odepsat peněžní prostředky z účtu by nebyla porušena např. v případě odkladu splnění příkazu na základě § 6 z. č. 61/ 1996 Sb.,
o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

48 Plíva , S. Smlouva o běžném účtu. Právo a podnikání, 2004, č. 7-8, s. 37.

49 Plíva, S. In Štenglová, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář.
10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1387.

50 Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb.Právní rádce, 2005, č. 12,s. X.

51 V bankovní praxi se doručená zásilka odesílá na adresu trvalého bydliště majitele účtu,
v případě právnické osoby na adresu jejího sídla. Tzv. kontaktní adresa, je-li ve smlouvě uvedena, se používá k odesílání zásilek, které nejsou doporučené, např. k odesílání výpisu z účtu.

52 Tzn. že zánikem smluvního vztahu nastává účinnost výpovědi smlouvy o běžném účtu a banka již není povinna ani oprávněna dále přijímat na účet peněžité vklady a platby a provádět další (platební) příkazy.

53 „Podle zákona je banka oprávněna, jak pro případ zániku smluvního vztahu, tak pro případ zrušení účtu, započítat si jen pohledávky, které stanoví zákon. Vzhledem k dispozitivnosti právní úpravy se banky snaží o smluvní rozšíření tohoto oprávnění.“ Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. X.

54 Plíva, S. In Štenglová, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář.
10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1388.

55 Hodnověrnou informací může být rozhodnutí soudu, zpráva z matriky anebo předložení úmrtního listu apod. V případě, že se banka (hodnověrně) nedozví o smrti majitele běžného účtu, nenese banka žádnou odpovědnost za případně provedené (platební) příkazy.

56 Čl. VI Přechodná ustanovení, bod č. 3 písm. b) z. č. 554/2004 Sb. stanovuje, že zánik plné moci k nakládání s peněžními prostředky na účtu podle § 710 ObchZ udělené před účinností zákona se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tzn. že plná moc zaniká smrtí zmocnitele dle § 33b OZ. Zmocnitel může po nabytí účinnosti výše uvedeného zákona prohlásit, že jím udělená plná moc jeho smrtí nezaniká. Je-li písemné prohlášení majitele účtu učiněno před bankou (bankovním úředníkem), úřední ověření se nevyžaduje.

57 Ustanovení správce dědictví se prokazuje předložením listiny o ustanovení správce dědictví.

58 Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců
a se svolením soudu (§ 480a věta druhá OZ).

59 Xxxxxx, X., Xxxxxx, X., Xxxxxxx, M., Xxxxx, X. Traité de droit commercial. Paris: L.G.D.J., 1998, s. 413.

60 Xxxxx, X. Abeceda německého obchodního práva. 150 nejpoužívanějších pojmů s vysvětlivkami. Praha: Linde Praha, 1997, s. 14.

61 Názvy produktů se v bankách liší. Česká bankovní asociace (ČBA) vydala 16. prosince 2005 Standardy bankovních aktivit č. 19/2005 – Kodex chování mezi bankami a klienty (dále jen „Kodex“), který má metodický charakter, tzn. že k dodržování Kodexu se členské banky ČBA přihlašují, konkrétně písemným prohlášením, které je v závěru Kodexu. Kodex je výsledkem jednání bank a Ministerstva financí České republiky (MF ČR), které usilovalo o větší vyrovnanost vztahů mezi bankami a jejich klienty a zvýšení přehlednosti a dostupnosti informací o poskytovaných bankovních službách. Kodex se zabývá právy klientů a bank k sobě navzájem a řešením vzájemných sporů. Práva klientů ve vztahu k bankám zahrnují rady
a informace, obchodní podmínky, informace o vedení účtu a prováděných službách, ceny
a oznamování jejich změn, zacházení s informacemi o klientovi, pomoc banky v mimořádných situacích a postup banky v případě prodlení klienta. Nicméně cílem dohody bank a MF ČR mělo být i sjednocení názvů služeb a produktů bank, ale v Kodexu žádná taková úprava není.

62 Podrobněji viz Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. X.

63 Řádným studiem je denní studium na střední škole nebo na odborném učilišti, na vyšší odborné škole, pomaturitní studium nebo studium nástavbové, studium na konzervatoři,
na vysoké škole anebo postgraduální studium.

64 Porovnání produktů: Studentské účty [citováno 26. února 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxx.xx/xxxx-x-xxxxx/xxxxxxxxxx-xxxx/xxxxxxxxx/

65 Výběr bankomatu u banky jiné, než u které máte účet, je obvykle zpoplatněn pro běžného klienta (nejenom pro klienty studentských účtů) vysokou částkou dle ceníku banky. Výjimkou na bankovním trhu je eBanka, a.s., která v současnosti umožňuje svým klientům vybírat z bankomatů jiných bank za pouhých 6,90 Kč.

66 Bonus program je věrnostní program, ve kterém ČS, a.s. odměňuje své klienty za platby platební kartou. Za každých 20 Kč hodnoty transakce získává klient 1 bod. Nasbírané body, které mají platnost 36 měsíců od jejich nabytí, může klient proměnit za odměny z katalogu Bonus programu pro dané období.

67 Identifikační modul předplatitele rozpoznává jednotlivé uživatele v mobilní síti.

68 Tzv. červený diplom je diplom s xxxxxxxx s vyznamenáním, s prospěchem výborným, summa cum laude.

69 Právo ES (komunitární právo) jako celek nepatří do práva mezinárodního ani vnitrostátního práva jednotlivých členských států ES, je podsystémem práva EU. Právo EU zahrnuje komunitární právo, (které upravuje oblast vnitřního trhu a hospodářské a měnové unie ES), problematiku II. pilíře (tj. společná zahraniční a bezpečnostní politika) a III. pilíře (tj. policejní a justiční spolupráce v trestních věcech).

70 Xxxxxxx, X. Informační systémy a jejich řízení. Praha: Bankovní institut, 1997, s. 38.

71 Předchází technologii třetí generace UMTS. UMTS je technologie třetí generace, jejímž cílem je stejně kvalitní přenos obrazu jako hlasu v reálném čase.

72 Technologie určená pro sítě GSM s GPRS. GSM je technologie mobilních sítí druhé generace. Rychlost přenosu signálu u GSM je nižší než u GPRS.

73 Např. Otestujte si svůj počítač [citováno 7. února 2006]. Dostupný z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xxxxxxx/xxxxxxx/xxxx-xx_xxxx/xxxx.xxxx?xxxxxxx.

74 V Německu byl vydán zákon o informačních a komunikačních službách (něm. Informations- und Kommunikationsdienste-Gesetz, IuKDG) týkající se elektronického obchodu již v roce 1997.

75 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/21/ES; č. 2002/20/ES; č. 2002/19/ES;
č. 2002/22/ES; č. 2002/58/ES.

76 Přádka, M., Xxxx, X. Elektronické bankovnictví. Brno: Computer Press, 2000, s. 52.

77 Bezdrátový aplikační protokol lze zjednodušeně vyjádřeno přirovnat k webovým stránkám, které se zobrazují na displeji mobilního telefonu.

78 Služba krátkých textových zpráv.

79 Např. dle § 4 odst 4 věta první zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů; přitom mohou použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení.

80 Programovací jazyk umožňující vytvářet snadno spustitelné programy určené zejm.
pro spolupráci s webovými stránkami.

81 Xxxxxxxx, X. Mobilní bankovnictví nové generace, vystoupení na mezinárodní odborné konferenci Fórum eTime 2005, Praha – hotel Andel´s ve dnech 16. – 17. května 2005.

82 Vysokorychlostní přepínané datové okruhy jsou zdokonaleným přenosem GSM. GPRS je druhým způsobem datových přenosů v síti GSM.

83 Mezi požadavky k platebním kartám patří změna limitu na platební kartě, opětovné vydání PIN, zrušení automatické obnovy platební karty, vydání nové karty nebo nové karty s původní platností, předčasné vydání platební karty v termínu před její expirací, stoplistace již vydané karty, reklamace spojená s transakcí na kartě atd.

84 Cílem dohody bank a MF ČR, jehož výsledkem byl Kodex, bylo kromě jiného také přikládat sazebník ke smlouvě a včas informovat o změně sazebníku.

85 Osobní identifikační číslo pro bankovní aplikaci neboli bankovní PIN.

86 Xxxxxxx, X. Informační systémy veřejné správy ČR. 1. vydání. Praha: nakl. Oeconomica, 2003, s. 75.

87 ISO – Mezinárodní normalizační organizace; IEC – Mezinárodní elektrotechnická komise

88 Např. zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, při úniku dat s osobními údaji klientů banky.

89 Tzv. softwarové pirátství znamená neoprávněné užívání počítačových programů.

90 Xxxxxxx, X. Jaké zločiny a jak je stíhat?, vystoupení na mezinárodní konferenci Kyberprostor 2005, Brno – Masarykova univerzita, Právnická fakulta ve dnech 7. – 8. listopadu 2005.

91 Ke dni 10. března 2006 nebyl nový trestní zákon schválen.

92 Přádka, M., Xxxx, X. Elektronické bankovnictví. Brno: Computer Press, 2000, s. 4.

93 Xxxxxx, X. Bankovnictví I. Brno: MU v Brně, 2002, s. 146.

94 Podrobněji viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1997, sp. zn. 5 Cmo 536/96.

95 Obchodní zákoník blíže nespecifikuje odborné ani zájmové organizace. „Jde však zřejmě
o to, aby z charakteru těchto organizací vyplývala záruka, že podmínky budou mít dobrou odbornou úroveň, a že v nich bude sledován určitý obecnější zájem a ne zájem jednotlivých podnikatelů.“ Takovými všeobecně uznávanými obchodními podmínkami jsou např. podmínky vypracované odbornou komisí OSN (UNCITRAL). Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1013.

96 Např. u dlouhodobých obchodních partnerů stačí také pouze odkázat na tzv. jiné obchodní podmínky, neboť ty se staly v důsledku praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, známy. V případě sporu ale musí být znalost uvedených obchodních podmínek prokázána. Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1013.

97/ Xxxxx, X. Smlouvy bankovních služeb. Právní rádce, 2005, č. 12, s. II.

98/ Xxxxx, X. In Xxxxxxxxx, I., Xxxxx, S., Xxxxx, M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář.
10. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2005, s. 1013.

99 Technické podmínky pro uživatele služeb přímého bankovnictví [citováno 4. března 2006]. Dostupný z: xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/xxxx/xx/xxxxxxxxx_xxxxxxxx_xxxxx_xxxxxxxxxxxx_XX.xxx.

100 U přehraničních převodů od 1. 5. 2004, u inkasní formy placení a opravného zúčtování
od 1. 1. 2005.

101 Příklady řešených sporů je možné najít na webové stránce xxxx://xxx.xxxxxxxxx.xx/, odkaz Co řeší finanční arbitr, pododkaz Příklady řešených sporů.

102 Oficiálními sbírkami publikující soudní rozhodnutí jsou Sbírka soudních rozhodnutí
a stanovisek, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR. Neoficiální sbírky jsou časopis Soudní judikatura, Soudní rozhledy aj.

103 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 1993, sp. zn. 5 Cmo 187/93.

Document Metadata

Table of Contents

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva Diplomová práce Smlouva o běžném účtu a přímé bankovnictví Michaela Poremská

Document Metadata