Zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání

(1) O udělení oprávnění rozhoduje na základě žádosti obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen „úřad“), v jehož správním obvodu má být prostituce provozována.

(2) Oprávnění se udělí fyzické osobě, která

a) je starší 18 let,

b) má způsobilost k právním úkonům,

c) je bezúhonná (§ 6),

d) je zdravotně způsobilá (§ 7),

e) je zdravotně pojištěna.

(3) Osobě, která není občanem členského státu Evropské unie a která splňuje podmínky podle odst. 2, lze oprávnění udělit, jestliže má platné vízum k pobytu nad 90 dnů.

(4) Prostituci lze provozovat pouze ve správním obvodu úřadu, který oprávnění udělil. Udělené oprávnění není překážkou pro udělení oprávnění jiným úřadem.

§ 6 Bezúhonnost

(1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na úrazové pojištění, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, útoku na státní orgán, útoku na veřejného činitele, nedovoleného ozbrojování, šíření nakažlivé choroby, kuplířství, obchodování s dětmi, ohrožování výchovy mládeže, vraždy, úmyslného ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, zavlečení do ciziny, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužívání, obchodování s lidmi nebo účasti na zločinném spolčení, těžkého ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidské a krutého zacházení, šíření nakažlivé lidské nemoci, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ohrožením pohlavní nemocí, zavlečení, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, násilí proti orgánu veřejné moci, násilí proti úřední osobě, účast na organizované zločinecké skupině,

pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen.

(2) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, u občanů jiného státu než České republiky doklady podle § 8 odst. 2 písm. a).

§ 7 ‌

Zdravotní způsobilost

(1) Zdravotně způsobilým pro účely tohoto zákona je ten, kdo není nemocen nebo u něhož není podezření, že je nemocen, chorobou přenosnou při provozování prostituce. Seznam těchto chorob stanoví prováděcí právní předpis.

(2) Zdravotní způsobilost se dokládá lékařským posudkem vydaným na základě zjištění zdravotního stavu místně příslušným posuzujícím lékařem (§ 14 odst. 1, 2 a 3).

§ 8 ‌

Žádost o udělení oprávnění

(1) V žádosti o udělení oprávnění žadatel uvede jméno, příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, bydliště, místo podnikání, adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa podnikání, a státní občanství, žadatel, který je občanem České republiky, uvede dále číslo občanského průkazu,

rodné příjmení a místo narození, žadatel, který není občanem České republiky, číslo cestovního dokladu a adresu bydliště mimo území České republiky.

(2) K žádosti o udělení oprávnění žadatel připojí:

a) není-li občanem České republiky, výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem státu, jehož je občanem nebo státu posledního pobytu; nevydává-li tento stát výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad, předloží žadatel čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehož je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu; tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce,

b) lékařský posudek dokládající zdravotní způsobilost (§ 7 odst. 2), který nesmí být starší než 1 měsíc,

c) doklad o tom, že je zdravotně pojištěn, nebo jeho úředně ověřenou kopii,

d) doklad o zaplacení správního poplatku,

e) 2 stejné barevné fotografie o rozměrech 3,5 x 4,5 cm odpovídající podobě žadatele v době podání žádosti a zobrazující žadatele v předním čelném pohledu s výškou obličejové části hlavy od očí k bradě minimálně 13 mm, v občanském oděvu, bez brýlí s tmavými skly a bez pokrývky hlavy, v odůvodněném případě lze z náboženských nebo zdravotních důvodů předložit fotografii s pokrývkou hlavy, která nesmí zakrývat obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci žadatele.

(3) Žadatel, který není občanem členského státu Evropské unie, je povinen k žádosti o udělení oprávnění připojit též úředně ověřenou kopii víza k pobytu nad 90 dnů vydaného za účelem podnikání.

(4) Za podání žádosti o udělení oprávnění vybírá úřad správní poplatek podle jiného právního předpisu3).‌

3) pol. 24a přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

§ 9 ‌

Rozhodování o žádosti

(1) Nemá-li žádost o udělení oprávnění náležitosti podle § 8 odst. 1, nebo žadatel k žádosti nepřipojí doklady stanovené v § 8 odst. 2 nebo 3, vyzve úřad žadatele do 30 dnů od zahájení řízení k odstranění závad a současně přeruší řízení. V této výzvě stanoví přiměřenou lhůtu, nejméně však 15 dnů. Neodstraní-li žadatel závady ve stanovené lhůtě, úřad řízení zastaví.

(2) Žádost o udělení oprávnění úřad zamítne, jestliže žadatel nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 5 odst. 2, případně § 5 odst. 3.

(3) V ostatních případech úřad vydá žadateli do 30 dnů od zahájení řízení nebo od odstranění závad průkaz k provozování prostituce.

§ 10 ‌

Platnost oprávnění

(1) Doba platnosti oprávnění je 1 rok ode dne vydání průkazu k provozování prostituce.

(2) Úřad příslušný podle § 5 odst. 1 prodlouží na žádost platnost oprávnění, a to i opakovaně, vždy o jeden rok, splňuje-li žadatel podmínky podle § 5 odst. 2, případně podle § 5 odst. 3. Prodloužení platnosti oprávnění vyznačí v průkazu k provozování prostituce. V žádosti o prodloužení platnosti oprávnění žadatel uvede údaje stanovené v § 8 odst. 1 a k žádosti připojí doklady stanovené v

§ 8 odst. 2 písm. a) až d), případně v § 8 odst. 3.

§ 11 Pozastavení výkonu oprávnění

(1) Výkon oprávnění se pozastavuje

a) uplynutím doby platnosti potvrzení dokládajícího zdravotní způsobilost, pokud nebylo vydáno nové takové potvrzení,‌

b) dnem, kdy držitel oprávnění přestal být zdravotně pojištěn,

c) stanoví-li tak na základě vyšetření zdravotního stavu posuzující lékař (§ 14 odst. 1 a 2).

(2) Skutečnost, na jejímž základě došlo k pozastavení výkonu oprávnění, je držitel oprávnění povinen bezodkladně oznámit úřadu, který udělil oprávnění.

(1) Oprávnění zaniká:

a) uplynutím doby jeho platnosti,

§ 12 Zánik oprávnění

b) smrtí držitele oprávnění nebo prohlášením držitele oprávnění za mrtvého,

c) dnem, kterým nabude právní moci rozhodnutí soudu, kterým je jeho držitel zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým je jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

d) dnem, kterým nabude právní moci rozhodnutí soudu, kterým je jeho držitel uznán vinným ze spáchání některého z trestných činů uvedených v § 6 odst. 1,

e) zánikem práva držitele oprávnění pobývat na území České republiky,

f) dnem, kterým nabude právní moci rozhodnutí o zrušení oprávnění.

(2) Úřad, který oprávnění udělil, oprávnění zruší, jestliže

a) bylo vydáno na základě nesprávných nebo nepravdivých údajů, nebo

b) byl výkon oprávnění pozastaven po dobu nejméně 4 měsíců, nebo

c) o to jeho držitel požádá; překážkou řízení o této žádosti je zahájení řízení o zrušení oprávnění vedené z moci úřední.

(3) Úřad, který oprávnění udělil, může oprávnění zrušit, pokud se jeho držitel dopustil některého deliktu uvedeného v § 29 odst. 1. O opětovné udělení oprávnění lze požádat týž úřad nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení oprávnění a za předpokladu, že uložená pokuta byla zaplacena.

§ 13 ‌

Průkaz k provozování prostituce

(1) Průkaz k provozování prostituce (dále jen „průkaz“) je čtyřstranný tiskopis o rozměrech 150 x 108 mm, technickou ochranu tiskopisu průkazu tvoří hologram, který je umístěn na jeho titulní straně. Průkaz je veřejnou listinou.

(2) Průkaz obsahuje na první straně nápis „Průkaz k provozování prostituce“, fotografii jeho držitele, jeho jméno, příjmení, označení úřadu, který průkaz vydal, otisk úředního razítka a podpis oprávněné úřední osoby, evidenční číslo průkazu, datum vydání průkazu a datum platnosti oprávnění. Druhá a třetí strana jsou vyhrazeny pro potvrzování zdravotní způsobilosti (§ 14 odst. 7), čtvrtá strana je vyhrazena pro záznamy týkající se platnosti průkazu (§ 10 odst. 2).

(3) Evidenční číslo průkazu tvoří pořadové číslo průkazu a spisová značka.

(4) Vzor průkazu stanoví prováděcí právní předpis.

(5) Vydaný průkaz je držitel oprávnění povinen převzít osobně.

(6) Držitel oprávnění je povinen předložit úřadu, který udělil oprávnění nebo prodloužil jeho platnost, průkaz za účelem výměny, jestliže

a) je poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost nebo

b) došlo k podstatné změně podoby držitele oprávnění nebo ke změně jeho jména anebo příjmení nebo

c) do něj již nelze zapsat nové údaje.

(7) Trvá-li platnost oprávnění, vystaví úřad v případech uvedených v odstavci 6 nový průkaz po předložení nových fotografií (§ 8 odst. 2 písm. e) držitelem oprávnění.

§ 14 Posuzování zdravotní způsobilosti

(1) Posouzení zdravotní způsobilosti k provozování prostituce provádí na žádost žadatele o oprávnění nebo držitele oprávnění lékař s příslušnou specializovanou způsobilostí (dále jen

„posuzující lékař“).

(2) Posuzujícím lékařem pro posuzování zdravotní způsobilosti podle tohoto zákona ve správním obvodu obce s rozšířenou působností je každý specializovaný lékař v oboru venerologie, s nímž obec uzavřela veřejnoprávní smlouvu o posuzování zdravotní způsobilosti v rámci regulace prostituce. V případě, že obec takovou veřejnoprávní smlouvu neuzavře, je posuzujícím lékařem každý specializovaný lékař v oboru venerologie. Posuzující lékař je místně příslušným posuzujícím lékařem ve vztahu k žadatelům o udělení oprávnění platných ve správním obvodu úřadu a ve vztahu k držitelům oprávnění udělených úřadem.

(3) Po provedení lékařské prohlídky, popřípadě odborného vyšetření vydá posuzující lékař lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k výkonu prostituce, v němž uvede, zda je žadatel o udělení oprávnění nebo držitel oprávnění k výkonu prostituce zdravotně způsobilý nebo zdravotně nezpůsobilý. Pro účely posouzení zdravotní způsobilosti si posuzující lékař vyžádá výpis ze zdravotnické dokumentace od registrujícího praktického lékaře; pokud žadatel o udělení oprávnění nebo držitel oprávnění takového lékaře nemá, vyžádá si výpis ze zdravotnické dokumentace lékaře, který žadateli nebo držiteli oprávnění poskytuje obdobnou péči. Registrující praktický lékař nebo lékař poskytující obdobnou péči je povinen posuzujícímu lékaři výpis ze zdravotnické dokumentace vydat.

(4) Držitel oprávnění a žadatel o oprávnění je povinen informovat posuzujícího lékaře o účelu vyžádaného lékařského posudku, popřípadě vyžádaných lékařských prohlídek a vyšetření.

(5) Zjistí-li posuzující lékař, že držitel oprávnění nesplňuje podmínku zdravotní způsobilosti, vydá nový posudek o zdravotní způsobilosti, zadrží průkaz a bezodkladně jej zašle úřadu, který udělil oprávnění, popřípadě prodloužil jeho platnost. Úřad vydá držiteli oprávnění průkaz až po předložení posudku podle § 8 odst. 2 písm. b) .

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

a) seznam nemocí a stavů, které vylučují zdravotní způsobilost k provozování prostituce,

b) druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek a vyšetření.

(7) Trvání zdravotní způsobilosti po dobu platnosti oprávnění osvědčuje posuzující lékař otiskem razítka a svým podpisem v průkazu.

§ 15 Povinnosti držitele oprávnění

(1) Držitel oprávnění je oprávněn provozovat prostituci pouze

a) v zařízení k provozování prostituce,

b) ve svých soukromých prostorách nebo v soukromých prostorách osoby, která využívá služeb osoby oprávněné k provozování prostituce, nebo

c) za podmínek podle § 3 odst. 3 na veřejném prostranství vymezeném obcí a v době určené obcí.

(2) Držitel oprávnění je povinen

a) podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám podle zvláštního právního předpisu,

b) na požádání předložit na místě průkaz osobě, která hodlá využít nebo využila služeb držitele oprávnění,

c) na požádání předložit na místě průkaz a prokázat svoji totožnost kontrolnímu orgánu,

d) oznámit bezodkladně ztrátu nebo odcizení průkazu úřadu, který udělil oprávnění nebo prodloužil jeho platnost,

e) oznámit bezodkladně úřadu, který udělil oprávnění nebo prodloužil jeho platnost, všechny změny týkající se údajů a dokladů uvedených v § 8,

f) odevzdat průkaz do 15 dnů od skončení platnosti oprávnění úřadu, který udělil oprávnění nebo prodloužil jeho platnost.

§ 16 Zařízení k provozování prostituce

(1) Provozovat zařízení k provozování prostituce lze pouze na základě povolení úřadu, uděleného na základě souhlasného stanoviska rady obce, není-li zřízena rada obce, zastupitelstva obce, na jejímž území se zařízení k provozování prostituce nachází.

(2) Na udělení povolení není právní nárok.

(3) Povolení nelze udělit, pokud žadatel - fyzická osoba nebo v žádosti uvedená osoba pověřená vedením zařízení k provozování prostituce, nesplňuje podmínku bezúhonnosti (§ 6).

§ 17 Žádost o povolení provozovat zařízení k provozování prostituce

(1) V žádosti o povolení provozovat zařízení k provozování prostituce uvede

a) fyzická osoba údaje podle § 8 odst. 1, právnická osoba obchodní firmu nebo název, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování, jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, datum narození, místo trvalého pobytu nebo adresu pobytu na území České republiky, pokud byl povolen, osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členy, a způsob, jakým za právnickou osobu jednají,‌

b) adresu zařízení k provozování prostituce a jeho užitnou plochu,

c) jméno a příjmení, státní občanství, bydliště, datum a místo narození, rodné příjmení osoby, která bude pověřena vedením zařízení k provozování prostituce.

(2) K žádosti žadatel připojí:

a) doklad prokazující vlastnické nebo užívací právo ke stavbě nebo její části, v níž má být zařízení k provozování prostituce provozováno, popřípadě úředně ověřený souhlas vlastníka stavby s provozováním zařízení k provozování prostituce,

b) doklad prokazující, že stavba může být užívána k zamýšlenému účelu,

c) doklad podle § 8 odst. 2 písm. a) týkající se osoby, která bude pověřena vedením zařízení k provozování prostituce, není-li tato osoba občanem České republiky,

d) je-li právnickou osobou, též doklad prokazující existenci právnické osoby.

(3) Za podání žádosti o udělení povolení vybírá úřad správní poplatek podle jiného právního předpisu3).‌

3) pol. 24a přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

§ 18 ‌

Rozhodování o žádosti

(1) Nemá-li žádost o udělení povolení náležitosti podle § 17 odst. 1 nebo žadatel k žádosti nepřipojí doklady stanovené v § 17 odst. 2 písm. a), c) nebo d), vyzve úřad žadatele do 30 dnů od zahájení řízení k odstranění závad a řízení přeruší. Ve výzvě stanoví přiměřenou lhůtu, nejméně však 15 dnů. Neodstraní-li žadatel závady ve stanovené lhůtě, úřad řízení zastaví. Zjistí-li úřad, že žadatel – fyzická osoba nebo v žádosti uvedená osoba pověřená vedením zařízení k provozování prostituce, nesplňuje podmínku bezúhonnosti (§ 6), žádost zamítne. V ostatních případech předloží žádost spolu se všemi doklady předloženými žadatelem, radě obce, není-li zřízena rada obce, zastupitelstvu obce, na jejímž území se zařízení k provozování prostituce nachází, k vydání závazného stanoviska4). Po dobu od předložení žádosti radě obce, popřípadě zastupitelstvu obce, do vydání stanoviska neběží lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti.

(2) Rada obce, popřípadě zastupitelstvo obce, vydá nesouhlasné stanovisko

a) pokud se zařízení k provozování prostituce nachází v okruhu 150 m od budov státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zastupitelských úřadů, škol nebo školských zařízení, zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb, zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, zařízení pro preventivně výchovnou péči, ústavu sociální péče pro mládež, dětského hřiště, církevní budovy, veřejného nebo neveřejného pohřebiště anebo krematoria nebo národní kulturní památky, nebo

b) jestliže bylo žadateli zrušeno podle § 21 odst. 3 povolení provozovat zařízení k provozování prostituce v dané obci a jestliže ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení povolení neuplynula doba 1 roku, nebo ‌

c) z jiných závažných důvodů, sledujících ochranu veřejného pořádku v obci.

(3) Nesouhlasné stanovisko musí obsahovat důvody, pro které bylo vydáno.

(4) V rámci souhlasného stanoviska může být stanovena provozní doba a maximální užitná plocha zařízení k provozování prostituce.

(5) Po obdržení stanoviska vydá úřad povolení k provozování zařízení k provozování prostituce nebo žádost zamítne. Pokud byla v rámci stanoviska stanovena provozní doba a maximální užitná plocha, promítne úřad tyto skutečnosti v rozhodnutí. Není-li předložen doklad podle § 17 odst. 2 písm. b), lze povolení udělit jedině s tím, že jeho vykonatelnost se odkládá do doby předložení tohoto dokladu.‌

4) § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

§ 19 ‌

Platnost povolení

Doba platnosti povolení je 5 let.

§ 20 Pozastavení provozování zařízení k provozování prostituce

(1) Úřad může provozování zařízení k provozování prostituce pozastavit, jestliže

a) pro zařízení k provozování prostituce není určena osoba pověřená jeho vedením nebo tato osoba přestala vykonávat svoji funkci nebo přestala splňovat podmínky podle § 6; úřad pozastaví provozování živnosti do doby, než držitel povolení určí jinou pověřenou osobu a tuto skutečnost oznámí úřadu,

b) držitel povolení je v prodlení se zaplacením místního poplatku ze zařízení k provozování prostituce; provozování se pozastavuje do zaplacení místního poplatku s příslušenstvím.

(2) Oprávnění pozastavit provozování zařízení k provozování prostituce podle jiných právních předpisů není tímto ustanovením dotčeno.

§ 21 Zánik povolení

(1) Platnost povolení zaniká

a) uplynutím doby jeho platnosti,‌

b) smrtí držitele povolení nebo jeho prohlášením za mrtvého,

c) zánikem právnické osoby, která byla držitelem povolení,‌

d) rozhodnutím úřadu o zrušení povolení.

(2) Úřad zruší oprávnění, jestliže

a) bylo vydáno na základě nesprávných nebo nepravdivých údajů, nebo

b) byl výkon oprávnění pozastaven podle § 20 odst. 1 nebo podle jiných právních předpisů po dobu nejméně 6 měsíců, nebo

c) o to jeho držitel požádá; překážkou řízení o této žádosti je zahájení řízení o zrušení oprávnění vedené z moci úřední.

(3) Úřad může povolení zrušit, pokud byla jeho držiteli uložena pokuta za správní delikt uvedený v § 29 odst. 2.

§ 22 Povinnosti provozovatele

(1) Provozovatel zařízení k provozování prostituce je povinen:

a) určit osobu pověřenou vedením tohoto zařízení, jakož i osobu nebo osoby, které ji budou v době nepřítomnosti v provozní době zastupovat; všechny tyto osoby musí po celou dobu výkonu své funkce splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 6,

b) vést evidenci osob vykonávajících prostituci v tomto zařízení, která obsahuje jméno, příjmení osoby a evidenční číslo průkazu a údaje této evidence uchovávat po dobu 5 let ode dne, kdy příslušná osoba svou činnost v tomto zařízení ukončila, a předložit je na žádost kontrolním orgánům,

c) oznámit úřadu, který vydal povolení, všechny změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro žádost o povolení k provozování zařízení k provozování prostituce a předložit doklady o nich do 15 dnů ode dne jejich vzniku,

d) označit zařízení k provozování prostituce, resp. nemovitost, v níž se toto zařízení nachází, zvenčí trvale viditelně obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele, jeho identifikačním číslem a provozní dobou,

e) zajistit, aby vzhled zařízení k provozování prostituce nebudil veřejné pohoršení,

f) dodržovat provozní dobu a maximální užitnou plochu zařízení k provozování prostituce, byly-li stanoveny v povolení.

(2) Provozovatel zařízení k provozování prostituce nesmí:

a) umožnit vstup do tohoto zařízení osobám mladším 18 let,

b) umožnit v tomto zařízení provozovat prostituci osobě bez platného průkazu nebo bez platného potvrzení zdravotní způsobilosti.

§ 23 ‌

Informační povinnost

(1) Úřad informuje o udělení, pozastavení výkonu a zrušení nebo jiném případu zániku platnosti oprávnění příslušného správce daně vykonávajícího správu daně z příjmů, Český statistický úřad, místně příslušnou správu sociálního zabezpečení, příslušnou zdravotní pojišťovnu a orgán nebo organizaci, která podle zvláštního zákona vede registr všech pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění; v případě fyzické osoby, která není občanem členského státu Evropské unie, informuje též příslušné orgány cizinecké policie.

(2) Úřad informuje o udělení, pozastavení výkonu a zrušení nebo jiném případu zániku platnosti povolení příslušný obecní úřad, příslušného správce daně vykonávajícího správu daně z příjmů, Český statistický úřad, místně příslušnou správu sociálního zabezpečení, příslušnou zdravotní pojišťovnu a orgán nebo organizaci, která podle zvláštního zákona vede registr všech pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění; v případě fyzické osoby, která není občanem členského státu Evropské unie, informuje též příslušné orgány cizinecké policie.

§ 24 ‌

Evidence

(1) Úřad vede evidenci držitelů oprávnění a průkazů, která obsahuje:

a) jméno a příjmení držitele oprávnění,

b) datum a místo narození držitele oprávnění,

c) adresu místa trvalého pobytu, popřípadě místa pobytu držitele oprávnění,

d) evidenční číslo průkazu,

e) fotografii držitele oprávnění,

f) označení zdravotní pojišťovny, jejímž pojištěncem je držitel oprávnění,

g) státní občanství držitele oprávnění,

h) číslo občanského průkazu, popřípadě cestovního dokladu držitele oprávnění,

i) datum udělení oprávnění, datum prodloužení jeho platnosti, dobu a důvod pozastavení výkonu oprávnění a datum a důvod skončení jeho platnosti,

j) evidenční čísla ztracených, odcizených nebo neplatných průkazů a datum ohlášení ztráty nebo odcizení průkazu.

(2) Úřad, který vydal povolení k provozování zařízení k provozování prostituce, vede evidenci těchto zařízení a osob, kterým byla povolení vydána. Evidence obsahuje údaje uvedené v § 17 odst. 1.

(3) Změny údajů vedených v evidencích podle odstavců 1 a 2 se zaznamenávají do 10 dnů ode dne, kdy se o nich úřad dozvěděl.

(4) Údaje v evidencích vedených podle odstavců 1 a 2 se uchovávají po dobu 10 let od skončení platnosti oprávnění nebo povolení.

(5) Údaje v evidencích vedených podle odstavců 1 a 2 se poskytují způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup Policii České republiky a místně příslušné obecní policii pro plnění úkolů podle § 26.

§ 25 ‌

Kontrola

Kontrolu a dohled nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem vykonávají

a) Policie České republiky,

b) obecní policie,‌

c) úřad,

d) obecní úřad v rozsahu dodržování povinností stanovených v § 3, § 4 odst. 1 a § 22 odst. 1 písm. b), d) a f).

§ 26 ‌

Působnost Policie České republiky a obecní policie

(1) Příslušníci Policie České republiky a strážníci obecní policie mohou při plnění úkolů Policie České republiky a obecní policie podle tohoto zákona

a) vstupovat v zařízení k provozování prostituce do všech prostor; mimo jeho provozní dobu jsou oprávněni tak činit, lze-li mít důvodně za to, že se v těchto prostorách zdržují osoby,

b) vyžadovat od osoby, o níž lze mít důvodně za to, že provozuje prostituci, předložení průkazu,‌

c) nahlížet do evidence vedené provozovatelem zařízení k provozování prostituce,

d) nahlížet do evidencí vedených obcí podle § 24 odst. 1 a 2, a to i způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.

(2) Příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie je oprávněn zadržet průkaz ‌

a) jde-li o průkaz neplatný,

b) v případech uvedených v § 13 odst. 6 písm. a) nebo b) nebo ‌

c) není-li v průkazu vyznačeno platné potvrzení o zdravotní způsobilosti.

O zadržení průkazu vystaví jeho držiteli potvrzení. Zadržený průkaz bezodkladně předá úřadu, který jej vydal.

(3) Příslušník Policie České republiky nebo strážník obecní policie je oprávněn uložit blokovou pokutu za přestupek podle § 28 odst. 1 písm. a) a b).

§ 27 ‌

Působnost obecních úřadů při provádění kontroly

(1) Při výkonu kontroly postupují úřední osoby pověřené výkonem kontroly podle zvláštního zákona5) a mají též obdobná oprávnění jako oprávnění uvedená v § 26 odst. 2.

(2) Obecní úřady mohou provozovateli zařízení k provozování prostituce uložit povinnost odstranit kontrolou zjištěné nedostatky a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu.

(3) Úřad nařídí držiteli oprávnění, aby se podrobil

a) řádné zdravotní prohlídce, pokud mu byl předložen průkaz zadržený podle § 26 odst. 2 písm. c),

b) do 1 týdne mimořádné zdravotní prohlídce, jestliže lze mít na základě oznámení lékaře osoby, která využila prostituce, učiněného s jejím souhlasem, za to, že držitel oprávnění trpí pohlavně přenosnou chorobou.

5) zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů

Správní delikty ‌

§ 28 Přestupky

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) provozuje prostituci bez platného oprávnění, a to i když je podnikatelem v jiném oboru podnikání,

b) využije prostituce na místech nebo v době, kde a kdy je to zakázáno nebo mimo místa, kde je držitel oprávnění k provozování prostituce oprávněn,

c) provozuje zařízení k provozování prostituce, aniž by měla platné povolení.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 50 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 15 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm.c) pokutu do 2 000 000 Kč.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu v blokovém řízení do 5000 Kč. Přestupek podle odst. 1 písm. c) nelze projednat v blokovém řízení.

§ 29 ‌

Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob

(1) Držitel oprávnění se dopustí správního deliktu tím, že

a) provozuje prostituci bez platného potvrzení zdravotní způsobilosti,

b) provozuje prostituci mimo místa určená v § 15 odst. 1 a) a b) nebo porušuje podmínky podle § 15 odst. 1 písm. c),

c) nepředloží průkaz nebo neprokáže svoji totožnost na žádost kontrolního orgánu podle § 15 odst. 2 písm. c),

d) neoznámí ztrátu nebo odcizení průkazu podle § 15 odst. 2 písm. d),

e) neoznámí změnu údajů podle § 15 odst. 2 písm. e),

f) neodevzdá průkaz po skončení platnosti oprávnění podle § 15 odst. 2 písm. f),

g) úmyslně poškodí průkaz nebo v něm změní údaje,

h) provozuje prostituci v době pozastavení výkonu oprávnění,

i) neoznámí úřadu podle § 11 odst. 2 skutečnost, na jejímž základě došlo k pozastavení výkonu oprávnění.

(2) Provozovatel zařízení k provozování prostituce se dopustí správního deliktu tím, že

a) provozuje zařízení k provozování prostituce, aniž by předložil doklad podle § 17 odst. 2 písm. b),

b) v rozporu s § 22 odst. 1 písm. a) neurčí osobu pověřenou vedením zařízení k provozování prostituce nebo osoby, které ji budou v době nepřítomnosti v provozní době zastupovat, nebo za tyto osoby určí toho, kdo nesplňuje podmínku bezúhonnosti podle § 6,

c) nevede evidenci podle § 22 odst. 1 písm. b), nebo ji vede s nepravdivými nebo neúplnými údaji, nebo tuto evidenci neuchovává po stanovenou dobu,

d) neoznámí změny a doplnění týkající se údajů a dokladů podle § 22 odst. 1 písm. c),

e) neoznačí zařízení k provozování prostituce, resp. nemovitost, v níž se zařízení k provozování prostituce nachází, podle § 22 odst. 1 písm. d)

f) nezajistí, aby vzhled zařízení k provozování prostituce působící na veřejné prostranství nebudil veřejné pohoršení,

g) nedodržuje stanovenou provozní dobu nebo překročí stanovenou maximální užitnou plochu zařízení k provozování prostituce,

h) umožní osobě mladší 18 let přístup do zařízení k provozování prostituce,

i) umožní v zařízení k provozování prostituce provozovat prostituci osobě bez platného průkazu nebo bez platného potvrzení zdravotní způsobilosti,

j) provozuje zařízení k provozování prostituce v době, kdy provozování bylo pozastaveno podle § 20.

(3) Podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která provozuje zařízení k provozování prostituce, se dopustí správního deliktu tím, že provozuje zařízení k provozování prostituce bez platného povolení.

(4) Za správní delikt se uloží pokuta

a) do 20 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e), f) a odstavce 2 písm. d),

b) do 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), b), c), d), g), h), i) a odstavce 2 písm. b), e), g), h),

c) do 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), c), f), i), j),

d) do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3.

§ 30

(1) Přestupky podle § 28 odst. 1 a správní delikty podle § 29 odst. 1, 2 a 3 projednává v prvním stupni úřad.

(2) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil.

§ 31

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

§ 32 Porušování povinností posuzujícím lékařem

(1) Porušování povinností posuzujícím lékařem je důvodem výpovědi veřejnoprávní smlouvy (§ 14 odst. 2).

(2) Skutečnost, že byla vypovězena veřejnoprávní smlouva z důvodu uvedeného v odstavci 1, oznámí úřad České lékařské komoře.

Společná ustanovení

§ 33

Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky, nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na originálech dokladů předkládaných správním orgánům podle tohoto zákona, které byly vydány v zahraničí, úředně ověřena. Požadavek na ověření pravosti

těchto úředních razítek a podpisů se nevztahuje na doklady předložené občanem členského státu Evropské unie nebo právnickou osobou se sídlem, ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti v členském státu Evropské unie, nejsou-li pochybnosti o pravosti úředního razítka nebo podpisu.

§ 34

Pro účely tohoto zákona se považuje za občana členského státu Evropské unie i občan jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace.

§ 35

(1) Působnost stanovená tímto zákonem úřadu a obecnímu úřadu je působností přenesenou.

(2) Pro účely řízení a kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona je úřad oprávněn si vyžádat výpis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu5). Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

3) Na vydání závazného stanoviska rady obce či zastupitelstva obce podle § 16 odst. 1 a 18 odst. 1, 2 , 3 a 4 se nevztahuje správní řád. Na řízení o odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení provozovat zařízení k provozování prostituce se nevztahuje § 149 odst. 4 správního řádu.

5) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 36 Zmocňovací ustanovení

(1) Ministerstvo zdravotnictví vydá právní předpis k provedení § 7 odst. 1 a § 14 odst. 6.

(2) Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 13 odst. 4.

(3) Ministerstvo pro místní rozvoj v dohodě s ministerstvem zdravotnictví vydá právní předpis ke stanovení stavebně technických, hygienických a dalších podmínek pro zařízení k provozování prostituce.

§ 37 Zrušovací ustanovení

Zrušuje se zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí.

§ 38 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kterým přestane být Česká republika vázána Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejím Závěrečným protokolem ze dne 21. března 1950.

Důvodová zpráva k návrhu zákona o regulaci prostituce

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

I. Obecná část

Hlavní město Praha, ale i další města a obce, se dlouhodobě potýkají s problematikou prostituce, jevu, na který se váže řada bezpečnostních, sociálních i zdravotních rizik. Diskuse o veřejnoprávní úpravě prostituce se vede řadu let, názory na úpravu nejsou jednotné.

Vzhledem k tomu, že tato oblast není právním řádem České republiky komplexně řešena, neexistuje právní předpis, který by definoval pojem prostituce a její vykonávání, tato činnost je vyloučena z režimu živnostenského podnikání [§ 3 odst. 3 písm. p) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů], jsou obcemi ve snaze alespoň částečně upravit či omezit způsob či formy vykonávání této činnosti na svých územích využívány stávající možnosti, které jsou však obecně považovány za nedostatečné, neboť jimi lze upravit pouze nejzjevnější problémy související s ochranou veřejného pořádku na veřejném prostranství. Obce nedisponují žádnou pravomocí ovlivnit proces vzniku, umístění provozoven- veřejných domů na svém území, ačkoli i tato zařízení nesporně mohou mít podstatný vliv na veřejný pořádek v obci. Jenom na území městské části Praha 1 je provozováno cca nočních erotických klubů, kabaretů a obdobně označených zařízení, z toho více než polovina v prostoru Václavského náměstí a v jeho bezprostředním okolí, obdobných zařízení, v nichž je převážně provozována i prostituce, je v Praze evidovaných cca 70. Zatímco v jiných oblastech republiky je problémem především tzv. pouliční prostituce, v Praze se situace zhoršuje s rostoucím počtem veřejných domů, kdy nové vznikají i mimo území Prahy 1.

V posledních letech Praha využila zákonných možností k tomu, aby omezila prostituci na veřejných prostranstvích, a to na základě ustanovení § 44 odst. 3 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje, aby hlavní město Praha k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti stanovilo, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány. Obdobně upravuje problematiku také zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Na základě tohoto zmocnění byla pro území hl. m. Prahy s účinností od 1. ledna 2008 vydána obecně závazná vyhláška č. 20/2007 Sb. hl. m. Prahy na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením a poskytováním sexuálních služeb na veřejných prostranstvích, kterou byla nahrazena původně platná vyhláška č. 2/1993 Sb.hl.m.Prahy na ochranu veřejného pořádku v souvislosti s nabízením sexuálních služeb. Na základě jmenované nové vyhlášky je nabízení a poskytování sexuálních služeb vykonávané v jakékoli podobě na veřejných prostranstvích činností, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy, a proto je na veřejných prostranstvích na celém území Prahy zakázáno.

Přípravu nové obecně závazné vyhlášky ovlivnila změna chápání možností obcí regulovat oblast prostituce v souvislosti s nálezy Ústavního soudu (Pl. ÚS 69/04 – Obecně závazná vyhláška města Ústí n. Labem č. 1/2004 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a Pl. ÚS 10/06 – Obecně závazná vyhláška města Plzeň o vymezení veřejných prostranství, na nichž se zakazuje prostituce), podle kterých je nabízení a poskytování sexuálních služeb natolik závažným zásahem do veřejného pořádku a veřejné mravnosti, že nelze na obcích požadovat, aby strpěly na svých veřejných prostranstvích tyto činnosti, které ohrožují dobré mravy obecně a mravní výchovu dětí a mládeže zvláště, a proto není nutno vymezovat místní rozsah takového zákazu a lze stanovit zákaz pro nabízení a poskytování sexuálních služeb na veškerém veřejném prostranství obce.

Praha se snaží na základě zákonných zmocnění vypořádat rovněž s různými formami nabídky erotických vystoupení či služeb, či s „naháněním“ zákazníků k návštěvě podniků, které tyto produkce a služby nabízejí. Jejich nabízení na veřejně přístupných místech na území Prahy s výjimkou veřejně

přístupné účelové komunikace vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky, bylo obecně závaznou vyhláškou č. 11/2005 Sb. hl. m. Prahy zakázáno. Pro omezení vlastního provozu či ovlivnění umístění zmíněných zařízení však město potřebnými kompetencemi nedisponuje.

Obdobnou snahu řešit výskyt prostituce na svých územích, omezit ji, případně zakázat, vykazuje řada obcí a měst, které se s uvedenou problematikou léta potýkají. Proto převážná část statutárních měst i krajů, které byly v rámci přípravy návrhu zákona hl.m.Prahou osloveny, záměr upravit oblast prostituce samostatným zákonem plně podpořila.

K historickému nástinu problematiky legislativní úpravy prostituce na území státu lze uvést, že Československá republika při svém vzniku převzala právní řád bývalé rakousko-uherské monarchie (zákon č. 11/1919 Sbírky zákonů a nařízení), a to pokud neodporoval demokratickým zásadám. Převzata byla zprvu i tzv. reglementace prostituce. Převzat byl i rakouský trestní zákon z roku 1882, který obsahoval skutkovou podstatu trestného činu kuplířství.

V roce 1922, pod vlivem západoevropského práva, byla zákonem č. 241/1922 Sb.z.a n., o potírání pohlavních nemocí, v oddíle II. nazvaném „Prostituce“, zrušena veškerá reglementační opatření (tj. správní opatření směřující k dozoru nad prostitucí), dále byly zrušeny nevěstince (§ 14) a státní správě bylo uloženo zřídit pro převýchovu prostitutek ústavy, ve kterých se poskytne řemeslným prostitutkám dočasný útulek a možnost převýchovy. Xxxxx XXX., obsahující navazující sankce, byl zrušen trestním zákonem z roku 1950, ten zavedl nové skutkové podstaty trestných činů včetně kuplířství. Xxxxx XX., a tím i zrušení nevěstinců a reglementačních opatření, však zůstal nedotčen. Prostituce mohla být stíhána jako správní delikt (pohoršlivé porušení mravnosti).

Od novely trestního zákona z roku 1956 byla prostituce stíhána jako trestný čin příživnictví dle

§ 203. Tento trestný čin spáchal ten, kdo se vyhýbal poctivé práci a živil se nekalým způsobem. Tato skutková podstata § 203 byla převzata do trestního zákona v roce 1961 a přečkala až do roku 1990, kdy byl trestný čin příživnictví zrušen.

V současné době je podle trestního zákona trestné kuplířství, obchodování s lidmi, ohrožování mravní výchovy mládeže, pohlavní zneužívání, ohrožování pohlavní nemocí atd. Žádná skutková podstata trestného činu na prostituci přímo nedopadá (pohoršlivé nabízení sexuálních služeb na veřejnosti lze potrestat jako přestupek ve správním řízení). Žádná změna právních předpisů, a to až do dnešních dnů, se nedotkla oddílu II. zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., tedy zákazu zřizování nevěstinců, úkolů pro státní správu v péči o nápravu prostitutek a dozoru nad mládeží.

Úsilí regulovat prostituci a řešit problémy s ní spojené existuje v České republice již více jak deset let, snahy byly zatím bohužel neúspěšné. Posledním příkladem řešení problému prostituce bylo v dubnu 2004 schválení věcného záměru zákona o regulaci prostituce vládou České republiky a rozhodnutí o tom, že Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z r. 1951, kterou je Česká republika do dnešní doby vázána, by měla být jako zastaralá a dnes již nahrazená novými mezinárodně právními instrumenty, vypovězena. Ministru vnitra bylo uloženo, aby do konce dubna roku 2005 předložil vládě návrh paragrafového znění zákona.

V souvislosti s přípravou zákona byl proto v září 2004 Parlamentu předložen návrh na vypovězení této Úmluvy. Návrh na vypovězení byl již projednáván v Senátu, Xxxxx nicméně odročil jeho projednávání s tím, že o výpovědi bude rozhodovat zároveň se zákonem. Poslanecká sněmovna sněmovní tisk 798 - návrh na vypovězení Úmluvy zamítla v 1. čtení (29. března 2005). Ačkoliv předmětem rozhodování byla výpověď Úmluvy, de facto se již diskuse o tomto návrhu týkala připravovaného zákona. Projevily se zde rozdílné názory na záměr tuto činnost regulovat. Rozsáhlá polemika se vedla u otázek, zda je vůbec morální, aby stát pobíral z této činnosti příjmy, zda se tímto stát sám nestane kuplířem apod. Zároveň zazněly názory, že regulační snahy jsou nadbytečné, problémy mají být řešeny jinak než stanovením jasných pravidel pro provozování prostituce.

Ministerstvo vnitra splnilo úkol a předložilo paragrafové znění zákona vládě počátkem května 2005 spolu s opětovným návrhem na vypovězení Úmluvy. Návrh schválila Legislativní rada vlády na svém jednání dne 23. června 2005. Existence Úmluvy sice nebrání samotnému přijetí zákona, jeho účinnost se ale odvíjí od jejího vypovězení.

Návrh na vydání zákona, kterým se předkládá Parlamentu České republiky návrh na vyslovení souhlasu s výpovědí Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejího Závěrečného protokolu ze dne 21. března 1950, byl Poslanecké sněmovně předložen jako sněmovní tisk 1081 dne 29. července 2005. Poslanecká sněmovna jej však usnesením č. 1939 ze dne

20. října 2005 v prvém čtení zamítla. Vlastní návrh zákona o regulaci prostituce byl Poslanecké sněmovně předložen jako sněmovní tisk 1073 také dne 29. července 2005. Vzhledem k zamítnutí návrhu na vypovězení Úmluvy byl návrh zákona o regulaci prostituce při prvém čtení dne 6. března 2006 vzat zpět.

V roce 2005 se Rada hlavního města Prahy zabývala podrobně problematikou prostituce v rámci přípravy vládního návrhu zákona o regulaci prostituce s tím, že k návrhu zákona přijala usnesení č. 1254 ze dne 30. srpna 2005, kde m.j. doporučila jeho přijetí. Ve svém Programovém prohlášení pro volební období 2006 - 2010 se Rada hlavního města Prahy zavázala předložit návrh zákona o regulaci prostituce. Tento návrh byl připraven do určité míry s využitím původního návrhu zpracovaného Ministerstvem vnitra České republiky z r. 2005, návrh však byl proti původnímu materiálu ministerstva vnitra značně upraven, a to i s využitím doporučení a připomínek obcí a krajů, pražských městských částí, vybraných výborů ZHMP, právní komise Rady HMP, odborů MHMP i po diskusích s právními experty či odborníky z oblasti zdravotnictví a dalšími subjekty.

Návrh zákona o regulaci prostituce byl zpracován s tím, že regulace prostituce a její právní ukotvení by orgánům státní správy i samosprávy poskytly účinnější instrumenty pro to, aby prostituční scéna nebyla tak živelná, jak v současné době je, aby tato činnost dostala ze strany státu patřičné mantinely a v neposlední řadě, aby mezi státem a osobami provozujícími prostituci (a někdy i potencionálními oběťmi obchodu s lidmi) byl umožněn formální vztah, jehož prostřednictvím bude možnost indikovat jakékoliv ilegální formy prostituce především se zaměřením na komerční sexuální vykořisťování, nucenou prostituci a obchod s lidmi. Návrh rovněž reguluje možnosti nabídky a tedy, do určité míry, i poptávky.

Dle shromážděných podkladů a rozborů v zásadě existují tři přístupy k řešení problematiky prostituce, a to:

- prostituci právně „ignorovat“ a postihovat pouze určitá jednání, která ji doprovázejí (daňové úniky, drogová kriminalita, násilná trestná činnost apod.),

- prostituci vymezit určitý rámec, ve kterém je dovolena, a postihovat jakékoliv vybočení z tohoto rámce (tedy regulace),

- prostituci zakázat a v případě výskytu toto jednání stíhat.

Připravený návrh zákona vychází z druhého přístupu – tedy za nejefektivnější řešení problematiky prostituce považuje její regulace, přínos takového řešení dokládají některé zkušenosti ze zahraničí. Ty také potvrdily, že zákaz není řešením.

V Rakousku existuje od roku 1984 spolkový zákon, kterým jsou jednotlivé spolkové země zmocněny k místní úpravě prostituce. Zákon stanovuje dolní věkovou hranici pro prostituující osoby, místně omezuje prostituci, toleruje veřejné domy za předpokladu, že jsou řádně ohlášeny, obcím dává pravomoc při rušení licencí pro provozování veřejných domů a prostituce. Dále je pro osoby vykonávající prostituci stanovena povinnost platit daně a absolvovat pravidelné lékařské prohlídky.

V Nizozemsku byl v roce 1999 přijat samostatný zákon o prostituci, od r. 2000 je prostituce legální podnikatelskou činností. Zákonem byla stanovena základní pravidla pro provozování prostituce jako jedné z forem podnikání, činnost je prováděna na základě udělené licence. Licence jsou udělovány pro provozování prostituce, erotické podniky, noční kluby atd., prostituce je tolerována ve veřejných domech, ve vymezených ulicích a jako tzv. eskort servis. Je stanoveno, ve kterou dobu lze prostituci vykonávat, obec má možnost rozhodovat ve věcech zřizování veřejných domů, povolování a zakazování prostituce. Jsou stanoveny postihy za šíření pohlavních chorob a za vykonávání prostituce mimo stanovené prostory a čas. Dodržování zákona kontroluje mravnostní policie, na majitele veřejného domu se nepohlíží jako na kuplíře. Velký důraz je kladen na zdravotní hledisko. Zákon platí

pro celé Nizozemsko, navíc si jednotlivá města stanovují vlastní pravidla pro udělování licencí, např. jimi lze omezit či zakázat pouliční prostituci nebo pro ni naopak vyhradit určitou lokalitu.V současné době je připravována nová komplexní úprava, její návrh byl předložen do Parlamentu.

V Maďarsku byl přijat v roce 1999 zákon o organizovaném zločinu, zásadách zákroku proti jeho projevu a s tím související zákonné novelizace. Součástí tohoto zákona je vymezení tzv. zón tolerance prostituce. Prostituující se osoba musí disponovat lékařským osvědčením, není vyloučena existence veřejných domů – podléhají licenci vydávané Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem hospodářství. Za porušení zákona jsou stanoveny přísné sankce – vysoké pokuty. Zákon také zakazuje zvukové a obrazové inzerování nabídky prostituce.

V Německu byla přijata samostatná právní úprava, podle níž není prostituce sociálně závadovou činností a lze v ní podnikat, podrobnější úprava se liší v jednotlivých spolkových zemích, navíc vznikla pracovní skupina, která se snaží připravit spolkovou úpravu např. pro veřejné domy.

Ve Švédsku není prostituce zakázána, ale jsou postihováni klienti, projevuje se snaha o omezení poptávky, právní úprava platí od 1. 1. 1999. Na prostituující je nahlíženo jako na oběti.

Ve Finsku právní úprava řeší zejména tzv. nucenou prostituci, v některých konkrétních případech se opírají i o švédskou legislativu.

V Norsku od 1.1. 2009 nový zákon upravuje tresty za koupi prostitutky a zavedl kromě citelných finančních sankcí trest až 1 rok vězení.

Ve Velké Británii není prostituce regulována, v posledních 2 letech je zvažováno zavedení obdoby švédské úpravy.

K problémům souvisejícím s prostitucí, k jejichž omezení či řešení zákon přispívá, patří zejména:

organizovaný zločin a nedobrovolná prostituce, kdy je početná skupina osob nucena k prostituci násilím zločinnými strukturami, jež se podílejí na obchodu s lidmi;

ochrana osob ve věku 15 - 18 let před prostitucí a dalšími formami mravnostní trestné činnosti tak, jak to vyžadují mezinárodní dokumenty vztahující se k ochraně lidských práv, respektive ochrany práv dětí, které jsou součástí našeho právního řádu;

neefektivní snaha o regulaci erotických podniků, jejich počtu, vzhledu a umístění a kontrola jejich provozu.

omezení zdravotních rizik formou prohlídek a preventivního zdravotního působení mezi osobami vykonávajícími prostituci;

prozatímní neřešitelnost platby příspěvků na zdravotní a sociální pojištění a platby daní a poplatků z vykonávání prostituce;

ochromení normálního života občanů některých měst veřejně nabízenou prostitucí, která má nepříznivý vliv na veřejný pořádek a mravní výchovu dětí a mládeže.

Návrh zákona vychází z předpokladu, že není reálné prostituci jako určitý sociálně patologický jev právním předpisem účinně zakázat. Možné je jen právním předpisem stanovit určitá pravidla tak, aby prostituce nebyla veřejností pociťována jako výrazný problém veřejného pořádku, a aby také nepředstavovala vážné zdravotní ohrožení.

Cílem nové právní úpravy je:

oddělit legální a nelegální dobrovolnou prostituci a minimalizovat počet osob, které jsou k prostituci nuceny násilím;

založit možnost ochrany ohrožených osob před zneužíváním a obchodováním za účelem sexuálního vykořisťování;

zakázat vykonávání prostituce osobami mladších 18 let; stanovit podmínky, za nichž bude možné prostituci vykonávat;

stanovit pravidla pro provozování prostituce na veřejně přístupných místech a v objektech a místech k tomu určených;

stanovit podmínky, za kterých je možné vykonávat prostituci jako podnikání;

omezit pravidelnými zdravotními prohlídkami osob provozujících prostituci šíření pohlavně přenosných a jiných nakažlivých chorob;

vytvořit možnost postihu osob, které budou konat v rozporu s navrhovanou právní úpravou; a to i ve vztahu ke klientům

eliminovat případy narušování veřejného pořádku v souvislosti s vykonáváním prostituce; zavést a zajistit evidenci osob legálně provozujících prostituci;

omezit trestnou a další protiprávní činnost, která souvisí s prostitucí (např. obchodování s lidmi, ohrožování mravní výchovy mládeže, kuplířství, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů).

Jak již bylo výše naznačeno, uvedených cílů nelze dosáhnout s využitím stávající právní úpravy. Byla zvolena cesta samostatného zákona, která se jeví jako efektivnější a přehlednější než dílčí novelizace jednotlivých právních předpisů. Oblast prostituce a jevů s ní souvisejících je natolik široká, že jednoznačně nekoresponduje s žádným dosud platným zákonem. Nejvhodnější variantou se proto jeví vytvoření samostatného zákona a využití právních norem s dílčími změnami v souvisejících zákonech.

Co se týče vztahu navrhované právní úpravy k trestnému činu „kuplířství“ (§ 189 odst. 1 trestního zákona), bylo nutné toto ustanovení přizpůsobit určitému posunu ve výkladu pojmů „kořistí“ a „zjedná“. Za stávající právní úpravy se kořistěním z prostituce provozované jiným rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z této činnosti za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (jedná se především o tzv. pasáka, ochránce, řidiče, osobu, která jí poskytuje za tímto účelem ubytování atd.). Podobně i „zjednáním“ se myslí uzavření jakékoliv smlouvy nebo dohody, jejímž předmětem je vykonávání prostituce.

Vzhledem k tomu, že od účinnosti navrhovaného zákona bude prostituce podnikáním, bude i vztahy mezi těmito osobami nutné posuzovat jako vztahy, které osoba poskytující sexuální služby navazuje v rámci podnikatelské činnosti. Kořistění upravené trestním zákoníkem je navrhováno upravit. Rovněž zjednávání osob za účelem vykonávání prostituce bude postihováno v případě, že se nebude jednat o dohodu uzavřenou v rámci podnikatelské činnosti. Zpravidla se bude jednat o případy, kdy prostituující osoba nebude k této činnosti oprávněna, provozovatel zařízení nebude splňovat požadavky stanovené zákonem pro tuto činnost apod.

Soulad s ústavním pořádkem

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s Ústavou a s ústavním pořádkem České republiky. Návrh je v souladu s Listinou základních práv a svobod, čl. 26 zakotvujícím právo na svobodnou volbu povolání jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V souladu s odstavcem 2 tohoto článku je toto právo omezováno, či regulováno návrhem zákona.

Xxxxxx s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, s výjimkou Úmluvy o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, tu se však navrhuje vypovědět.

Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob (dále jen

„Úmluva“)

Úmluva vstoupila v platnost dnem 25. července 1951. Československo k ní přistoupilo 14. března 1958. Tato Úmluva nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky ani v předchozích obdobných sbírkách.

Úmluva navazuje na Mezinárodní ujednání z 18. května 1904 o potírání obchodu s bílými otroky, doplněné protokolem schváleným Valným shromážděním Spojených národů z 3. prosince 1948, Mezinárodní úmluvu z 4. května 1910 o potírání obchodu s bílými otroky, doplněnou uvedeným protokolem z roku 1948, Mezinárodní úmluvu z 30. září 1921 o potírání obchodu s ženami a dětmi, doplněnou protokolem schváleným Valným shromážděním Spojených národů z 20. října 1947 a Mezinárodní úmluvu z 11. října 1933 o potírání obchodu s plnoletými ženami, doplněnou uvedeným

protokolem z roku 1947. Tyto smluvní dokumenty nejsou s navrhovanou zákonnou úpravou v rozporu.

Návrh zákona o regulaci prostituce je především v rozporu s články Úmluvy, které zavazují smluvní státy k trestání každého

kdo využívá prostituce druhé osoby, a to i s jejím souhlasem, kdo provozuje, spravuje nebo financuje nevěstinec,

kdo vědomě pronajímá nebo najímá budovu za účelem vykonávání prostituce, kdo připravuje, pokusí se o výše uvedené jednání nebo se ho účastní.

Úmluva dále, v rozporu s návrhem zákona, zavazuje smluvní státy k přijetí všech nutných opatření ke změně či zrušení veškerých platných zákonů atd., podle nichž jsou osoby, které provozují nebo jsou podezřelé z provozování prostituce, nuceny podrobovat se speciální registraci, musí mít speciální průkaz nebo podléhají speciálnímu dozoru nebo ohlašovací povinnosti.

Úmluvu přijalo celkem 77 států. K Úmluvě však nikdy nepřistoupila řada členských států Evropské unie (např. Rakousko, Německo, Nizozemí, Velká Británie, Švédsko, Irsko) ani USA a Kanada, Švýcarsko nebo Austrálie. Mnohé z těchto států mají v současné době přijatu legislativu, která umožňuje prostituci regulovat.

Dnes se již nacházíme ve zcela jiné politické, sociální i ekonomické situaci, změnil se životní styl. Otevření hranic, migrace obyvatelstva, globalizace ekonomiky i kriminality a organizovaného zločinu vedou nezbytně k závěru, že Úmluva je již zastaralá a nereaguje na požadavky dnešní doby. Vnímání morálního, sociálního i zdravotního problému prostituce se za posledních padesát let změnilo. Jako nerealistické byly opuštěny snahy o její odstranění, místo toho je kladen důraz na její regulaci a na potlačování pouze těch nejzávažnějších průvodních jevů, jako je obchodování s lidmi. Změnily se ovšem i objektivní podmínky. Zatímco tradiční kuplířství, provozování veřejných domů apod. přestavovalo převážně lokální kriminalitu jednotlivců či malých skupin, v dnešní době jde o jednu z nejvýznamnějších sfér činnosti nadnárodního organizovaného zločinu, spojenou s pohybem osob přes hranice států. Dnešní obchod s lidmi v celosvětovém měřítku se navíc neomezuje pouze na zneužívání prostituce. Změny v chápání problému odráží rovněž nové smluvní dokumenty v této oblasti. Příkladem může být zejména Protokol proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.

Přijetím zákona o regulaci prostituce by ČR porušila některé závazky vyplývající z Úmluvy. Okamžikem vstupu zákona v účinnost by tak vznikla mezinárodněprávní odpovědnost ČR za protiprávní jednání. Z hlediska dodržování zásady pacta sunt servanda, která je promítnuta do článku 1 odst. 2 Ústavy České republiky („Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“), je tedy nezbytná výpověď Úmluvy. Návrh na výpověď Úmluvy je tedy předkládán současně s návrhem zákona.

Některé další mezinárodní závazky České republiky, které se vztahují k problematice prostituce

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (vyhlášená pod č. 62/1987 Sb.)

Cílem této úmluvy je především odstranit diskriminaci žen a zaručit rovnoprávnost žen a mužů v přístupu k jejich právům. Návrh zákona proto nečiní rozdíly mezi pohlavími v přístupu k vykonávání prostituce (vztahuje se na osoby obou pohlaví).

Mezinárodní úmluva o právech dítěte (vyhlášená pod č. 104/1991 Sb.)

Obsahem této úmluvy je především vyjádření toho, že děti vzhledem ke své zranitelnosti vyžadují zvláštní péči a ochranu. Návrh zákona je s obsahem této úmluvy v souladu. Vylučuje se vykonávání prostituce tam, kde by byla ohrožena mravní výchova dětí. Prostituce je zakázána osobám mladším 18 let. Návrhem zákona o regulaci prostituce je především naplněn článek 19 výše uvedené úmluvy, který upravuje ochranu dětí před násilím a zanedbáváním.

Soulad s právem ES/EU

Návrh zákona respektuje právo na volné poskytování služeb a svobodu usazování podle čl. 49 a 43 Smlouvy o založení ES. Občané ostatních členských států EU mají stejné postavení jako občané

ČR, nebude u nich vyžadováno povolení k pobytu a budou moci prostituci vykonávat za stejných podmínek. Pokud jde o občany států asociovaných k EU, tito mají zaručen „národní režim“, pokud splní stanovené podmínky. U těchto občanů je vyžadováno povolení k pobytu, na které není právní nárok, nicméně asociační dohody v rámci svobody usazování nepovažují právo pobytu za právo absolutní, tzn. že návrh je v souladu s těmito dohodami.

Vzhledem k tomu, že výkon tohoto druhu služeb, který nebude poskytován v souladu s podmínkami navrhovaného zákona, bude v případě naplnění skutkových podstat zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, možné kvalifikovat jako trestný čin, je nutné reflektovat následující právní akty ES/EU:

- Rozhodnutí Rady č. 2003/375/JHA k potírání dětské pornografie na internetu,

- Směrnice č. 2002/90/ES o definici pomoci k nedovolenému vstupu a průjezdu a k nedovolenému pobytu,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2002/946/JHA o posílení trestněprávního rámce pro potírání pomoci k nedovolenému vstupu a průjezdu a k nedovolenému pobytu,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2002/629/JHA o potírání obchodu s lidmi,

- Rámcové rozhodnutí Rady č. 2004/68/JHA o boji proti sexuálnímu vykořisťování a dětské pornografii.

Návrh zákona je s právem ES/EU plně slučitelný.

Předpokládaný hospodářský dopad

Zákon neklade nároky na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty (rozpočty krajů a obcí). Lze také předpokládat, že s realizací předmětné právní úpravy nebudou spojeny zásadní mzdové a personální nároky. Může vyvolat mírné zvýšení administrativních nákladů na úrovni obcí III. typu, spočívající v nákladech na řízení o vydávání oprávnění či povolení a vydávání průkazů. Udělování oprávnění k vykonávání prostituce, evidence osob vykonávajících prostituci, odnímání oprávnění při nesplnění podmínek pro vykonávání prostituce, archivace apod., si vyžádá jisté časové nároky na pracovníky veřejné správy, nikoliv zřejmě zásadního charakteru. Nepředpokládá se, že by śi počet těchto řízení a vydávaných průkazů vyžádal zvýšení současných nákladů na výkon přenesené působnosti. Náklady tak budou pokryty z příspěvku na výkon státní správy a kryty výnosy ze správních poplatků.

Novela nemá dopad na životní prostředí ani dopad na rovné postavení mužů a žen.

II. Zvláštní část

K § 1

Předmětem úpravy zákona je vymezení podmínek, za kterých lze nabízet a vykonávat prostituci

a provozovat zařízení určená k vykonávání prostituce. Zákon zároveň stanoví kontrolní mechanismy dodržování těchto podmínek, sankce ukládané za jejich nedodržení a vymezuje související působnost orgánů veřejné správy.

K § 2

Ustanovení pro účely tohoto zákona vymezuje provozování prostituce, jako jeden ze základních

pojmů, dále upravuje činnost zařízení k provozování prostituce. Navrhované vymezení provozování prostituce postihne pouze ty případy vykonávání dobrovolných sexuálních služeb (od soulože přes další formy uspokojování pohlavního pudu, může jít též o dotyky na jakékoli části těla, onanii nebo vzájemnou onanii, sadomasochistické praktiky za použití předmětů a nástrojů, až po tzv. „erotické masáže“), které jsou spojeny především se zdravotními riziky. Z definice vyplývá, že pro účely tohoto zákona nebude prostitucí striptýz ani tzv. sex po telefonu, protože účelem zákona není regulovat tu činnost, která není spojena s uvedenými zdravotními riziky, veřejným pohoršením ani se závažnou trestnou činností. Stejně tak se zákon bude vztahovat pouze na tzv. pouliční nabízení (z důvodu ochrany veřejného pořádku) a na nabízení v zařízení (z důvodů kontrolních), nikoli nabízení

realizované např. v tisku, po telefonu aj. Nabízení prostituce není považováno za samostatnou činnost, ale jedná se o součást vlastního vykonávání prostituce.

Vykonávání prostituce ani provozování zařízení určeného pro vykonávání prostituce nebude živností podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, bude se jednat o podnikání na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů dle § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, včetně naplnění základních atributů podnikání, kterými podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku jsou provozování činnosti soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku. Navrhovaná právní úprava nepostihuje jednorázové případy provozování či nabízení prostituce osob bez oprávnění, zákaz či režim těchto aktivit na veřejném prostranství lze v podmínkách obcí řešit vydáním příslušné vyhlášky na ochranu veřejného pořádku v rámci samostatné působnosti obce.

Na vykonávání prostituce a provozování zařízení určeného pro vykonávání prostituce se budou vztahovat obecné předpisy upravující podnikání. Osoby vykonávající prostituci budou povinny platit daň z příjmu fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, vést odpovídajícím způsobem účetnictví apod.

V tomto ustanovení je v obecné rovině definováno zařízení k poskytování prostituce tak, že se jedná o samostatnou stavbu nebo její část, určené kolaudačním souhlasem podle stavebního zákona k provozování prostituce.

K § 3

Ustanovení obsahuje obecný zákaz provozování prostituce, zahrnující i její nabízení, ale i

využívání, na veřejných prostranstvích s tím, že obce jsou zmocňovány k vydání obecně závazné vyhlášky, v níž mohou stanovit jinak, tj. mohou určit místa na veřejných prostranstvích na svém území a stanovit dobu, kde a v níž lze tyto činnosti vykonávat. Zároveň je obcím dávána možnost, aby využily jen část tohoto zmocnění a vyhradily v obci místa pouze pro nabízení prostituce a určily dobu, ve které lze toto nabízení realizovat. V takovém případě by na vyhláškou stanovených místech a v ní určené době bylo možno prostituci nabízet, vlastní vykonávání či využívání prostituce by zde bylo ze zákona (§ 3 odst. 1 a 2) zakázáno.

K § 4

Prostituci bude moci provozovat pouze fyzická osoba splňující zákonem vymezené podmínky, a

to na základě uděleného oprávnění. Existenci oprávnění osvědčuje průkaz pro provozování prostituce, který je veřejnou listinou.

Výslovně se stanoví, že prostituci nelze nabízet nebo vykonávat v pracovněprávním či jiném obdobném vztahu. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podnikání, se vztahy mezi osobou vykonávající prostituci a dalšími podnikatelskými subjekty, např. provozovatelem zařízení určeného k provozování prostituce, budou řídit příslušnými obchodněprávními či občanskosprávními předpisy.

K § 5

Udělování oprávnění k provozování prostituce je svěřováno obcím s rozšířenou působností, místní příslušnost obce se řídí místem vykonávání prostituce, tj. místem činnosti podle § 11 odst. 1 písm. a) správního řádu. S ohledem na charakter činnosti, možnost kontroly prostituujících osob, ověření platnosti jejich oprávnění při neexistence celostátního registru takových osob, bude oprávnění platit pouze pro správní území obce s rozšířenou působností, která oprávnění udělila. Pokud hodlá poskytovatel těchto služeb vykonávat prostituci na území více obcí, musí získat pro každé správní území samostatné oprávnění.‌

Jsou stanoveny zákonné podmínky pro vznik oprávnění k vykonávání prostituce – věk, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a zdravotní pojištění.

K § 6

Trestní bezúhonnost pro účely zákona, tj. pro posouzení bezúhonnosti žadatele o vznik

oprávnění k vykonávání prostituce a osoby, ustanovené provozovatelem zařízení určeného pro provozování prostituce, je stanovena výčtem trestných činů, jejichž spácháním by uvedené osoby

podmínku nesplňovaly. Účelem takového výčtu je zahrnout do systému budoucí právní úpravy co nejvíce osob, což je z hlediska požadavku čistého trestního rejstříku velmi problematické (velká skupina osob, které se v současné době živí prostitucí, již byla jednou či vícekrát soudně trestána). Na druhé straně nelze povolit provozování prostituce osobám, které se v minulosti dopustily násilné trestné činnosti (jedná se především o trestný čin loupeže, vraždy apod.). Vzhledem k tomu, že v průběhu přípravy zákona došlo k vydání nového trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.1.2010), bylo toto ustanovení rozšířeno o nové trestné činy, resp. pokud novým zákoníkem došlo k úpravě názvů již existujících trestných činů, zde byly tyto nové názvy uvedeny.

Zároveň je v návrhu stanoven způsob prokazování bezúhonnosti – u osob, které jsou občany České republiky, výpisem z Rejstříku trestů, u jiných osob odpovídajícím dokladem ze státu, jehož jsou občany nebo státu posledního pobytu.

K § 7

Ustanovení definuje v obecné rovině zdravotní způsobilost a předpokládá vydání prováděcího

předpisu stanovujícího seznam chorob přenosných při provozování prostituce. Navrhuje se, aby posuzování zdravotní způsobilosti prováděli posuzující lékaři, kterými by měli být lékaři v oboru venerologie.

K § 8

Ustanovení vymezuje náležitosti žádosti o udělení oprávnění, a určuje další doklady, které

žadatel jako přílohy této žádosti přikládá. Jedná se o doklad o zdravotním pojištění, posudek o zdravotní způsobilosti, doklad o zaplacení správního poplatku a fotografie. Žadatel, který není občanem ČR, musí dále k posouzení bezúhonnosti předložit příslušný doklad o bezúhonnosti ze státu, jehož je občanem, nebo státu posledního pobytu, a má-li takovou povinnost podle zvláštního právního předpisu, i doklad prokazující povolení k pobytu na území ČR. Jedná se o běžné požadavky stanovené i pro jiné typy podnikatelské činnosti (např. živnostenský zákon).

K § 9

Ustanovení upravuje postup při vyřízení žádosti, který se koresponduje s příslušnými

ustanoveními správního řádu. Obsahuje-li žádost zákonné náležitosti a splňuje-li žadatel podmínky stanovené zákonem, správní orgán postupuje podle § 151 správního řádu a místo písemného vyhotovení rozhodnutí vydává žadateli pouze doklad – průkaz k provozování prostituce. Na udělení oprávnění k provozování prostituce je při splnění zákonných podmínek ze strany žadatele právní nárok.

V případě, že žádost nemá formální náležitosti a žadatel tyto závady na výzvu správního orgánu a ve stanovené lhůtě neodstraní, bude řízení zastaveno. Pokud žadatel nesplňuje některou z podmínek stanovených pro vznik oprávnění, správní orgán žádost zamítne.

K § 10

Oprávnění má, z důvodu specifického charakteru této činnosti, časově omezenou platnost, přičemž je zakotvena možnost opakovaného prodloužení jeho platnosti.

Stanoví se mechanismus a podmínky prodlužování platnosti oprávnění.

K § 11

Ustanovení zavádí institut pozastavení výkonu oprávnění k provozování prostituce, které

nastává přímo ze zákona, a to ze zde jmenovaných důvodů. Zároveň se stanovuje povinnost držitele oprávnění tuto skutečnost oznámit příslušnému úřadu.

K § 12

Ustanovení upravuje zánik oprávnění, který může nastat jak ze zákona – např. uplynutím doby jeho platnosti, ztrátou bezúhonnosti držitele a dalšími skutečnostmi, tak na základě rozhodnutí úřadu o zrušení oprávnění.

Jsou rozlišovány dva základní režimy, a to nepovinné zrušení oprávnění, o němž může úřad rozhodnout v návaznosti na spáchání některého deliktu ze strany držitele oprávnění, nebo povinné

zrušení v určených případech. Z důvodu eliminace snah o účelové rušení oprávnění ze strany podnikatele v případech, kdy hrozí sankční zrušení oprávnění z úřední povinnosti, bylo stanoveno, že překážkou řízení o této žádosti je zahájení řízení o zrušení oprávnění z úřední povinnosti.

K § 13

Stanoví se náležitosti průkazu, který je koncipován jako čtyřstranný tiskopis, umožňující

zápis stanovených údajů. Je navrhováno, aby vzor průkazu stanovilo vyhláškou Ministerstvo vnitra. Dále je zde zapracován mechanismus a podmínky výměny průkazu v době platnosti oprávnění.

K § 14

V návaznosti na obecné ustanovení § 7 je stanovován proces posuzování zdravotní způsobilosti. Je navrhováno, aby lékařem, který bude oprávněn určit, zda žadatel o oprávnění nebo v průběhu platnosti oprávnění jeho držitel splňuje podmínky zdravotní způsobilosti, byl lékařem v oboru venerologie, s nímž úřad uzavřel veřejnoprávní smlouvu o posuzování zdravotní způsobilosti. Tento lékař by měl být výhradním posuzujícím lékařem ve vztahu k osobám působícím ve správním obvodu tohoto úřadu. Pro případ, že není obcí taková veřejnoprávní smlouva uzavřena, čímž by nastala situace, že by nebylo možno podmínku posuzování zdravotní způsobilosti zabezpečit, je stanovováno, že posuzujícím lékařem může být každý specializovaný lékař v oboru venerologie.

Osvědčení o zdravotní způsobilosti nebude pochopitelně absolutně vylučovat možnost výskytu pohlavně přenosné a jiné infekční nemoci u držitele oprávnění, účelem zákona je však tuto možnost v maximální možné míře omezit.

Osvědčení o zdravotní způsobilosti má dvojí charakter:

a) pro účely udělení oprávnění či prodloužení platnosti oprávnění je nezbytný lékařský posudek (v souladu se zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů),

b) v průběhu trvání platnosti oprávnění je skutečnost, že zdravotní způsobilost držitele oprávnění trvá osvědčována otiskem razítka zdravotnického zařízení a podpisem lékaře v průkazu.

Držitel průkazu tedy bude muset v pravidelných intervalech navštěvovat posuzujícího lékaře, bez jeho potvrzení nebude moci prostituci nabízet nebo vykonávat. Posuzující lékař v případě zjištění nesplnění podmínky zdravotní způsobilosti vydá o této skutečnosti zdravotní posudek.

Posuzujícímu lékaři je dále svěřováno oprávnění zadržet průkaz k provozování prostituce a zaslat jej úřadu v případě zjištění, že držitel oprávnění podmínku zdravotní způsobilosti nesplňuje.

Seznam nemocí a stavů, které vylučují zdravotní způsobilost, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek stanoví vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví.

K § 15

V tomto ustanovení jsou držiteli oprávnění ukládány povinnosti, vztahující se k k vlastnímu

provozování prostituce. Jednak jsou zde vymezována místa, kde lze tuto činnost vykonávat, kdy kromě zařízení k provozování prostituce a míst na veřejných prostranstvích stanovených obcí (§ 3 odst. 3) je s ohledem na nemožnost provést úplný výčet takových míst, obecně stanovováno, že držitel oprávnění může provozovat prostituci ve svých soukromých prostorách nebo v soukromých prostorách osoby, která jejích služeb využívá. Rovněž je stanovena povinnost podrobovat se pravidelným zdravotním prohlídkám.

Dále jsou osobě provozující prostituci stanovovány další povinnosti administrativního charakteru – oznamování změn stanovených údajů, odevzdání průkazu po skončení jeho platnosti a další.

K § 16

Ustanovení určuje základní principy provozování zařízení k provozování prostituce, které lze provozovat pouze na základě povolení úřadu obce s rozšířenou působností. Řízení bude probíhat v přenesené působnosti. Podmínkou pro povolení je souhlasné stanovisko rady obce, není-li zřízena rada obce, zastupitelstva obce, na jejímž území se má zařízení nacházet. Tyto orgány vyslovují své stanovisko v rámci samostatné působnosti, neboť tato otázka se svým charakterem bezprostředně týká veřejného pořádku v obci. Ze stejného důvodu je stanoveno, že na vydání povolení není právní nárok.

Stanovuje se dále podmínka bezúhonnosti, kterou musí splňovat jak provozovatel – fyzická osoba, tak i osoba pověřená vedením zařízení. Pro zamítnutí žádost postačuje, aby uvedenou podmínku nesplňovala jedna ze jmenovaných osob.

K § 17

Ustanovení upravuje náležitosti žádosti o povolení k provozování zařízení. Pro účely řízení a vydání stanoviska rady resp. zastupitelstva obce jsou zde jmenovány údaje a doklady, které je žadatel povinen k žádosti připojit - především doklad prokazující právní vztah k prostorám, v nichž má být zařízení umístěno a doklad prokazující, že stavba může být užívána k zamýšlenému účelu, který má charakter kolaudačního souhlasu podle § 122 stavebního zákona (tento doklad však může být doložen až po udělení povolení s tím, že vykonatelnost povolení, tzn. možnost fakticky provozovat zařízení, se odkládá do doby předložení tohoto souhlasu). Souhlas bude vydáván k užívání zařízení určenému k vykonávání prostituce, nikoliv k provozování ubytovacího zařízení - hotel, motel atd.

Výčet náležitostí a požadovaných dokladů je taxativní.

K § 18

Řízení o vydání povolení k provozování zařízení bude mít charakter klasického správního řízení o žádosti podle správního řádu, včetně institutu výzvy k odstranění závad a zastavení řízení v případě jejich neodstranění. V případě nesplnění podmínky bezúhonnosti ze strany žadatele nebo v žádosti uvedené osoby, která bude pověřena vedením zařízení (stačí, aby uvedenou podmínku nesplňovala jedna ze jmenovaných osob), bude žádost bez dalšího zamítnuta.

Jinak bude žádost spolu se všemi doklady předloženými žadatelem překládána radě event. zastupitelstvu obce, na jejímž území se má zařízení nacházet, tj. obce I. typu, k vydání stanoviska, které má charakter závazného stanoviska podle § 149 správního řádu.

V zájmu vyloučení případných snah umístit zařízení tam, kde je to, např. s ohledem na zájmy sledované v oblasti výchovy mládeže, nevhodné, se stanoví případy, kdy nelze souhlasné stanovisko vydat, dále je stanoveno, že nesouhlasné stanovisko musí být odůvodněno.

Pokud je vydáváno kladné stanovisko, je dáváno radě či zastupitelstvu oprávnění stanovit provozní dobu a maximální užitnou plochu zařízení.

Správní řízení dokončí, resp. rozhodnutí kladné či záporné, vydává úřad obce s rozšířenou působností. Pokud k žádosti nebyl doložen doklad prokazující, že stavba může být užívána k zamýšlenému účelu, bude v rozhodnutí vykonatelnost povolení odložena do doby doložení takového dokladu.

K § 19

Přímo v zákoně je stanovena délka trvání platnosti povolení k provozování zařízení. Platnost povolení je omezena na dobu 5 let, po uplynutí této doby lze o povolení opětovně zažádat. Je nicméně žádoucí dobu platnosti omezit z toho důvodu, že postoj obce k problematice prostituce se může během určité doby změnit a nelze bránit jejím případným snahám o regulaci počtu dříve povolených zařízení. Nebylo proto shledáno jako vhodné vydávat povolení na dobu neurčitou, jak je vydávána většina podnikatelských oprávnění. Zároveň však bylo konstatováno, že není žádoucí stanovit kratší lhůtu, jelikož je nutné zaručit také provozovateli právní jistotu pro podnikání. Stejně tak by patrně nebylo nejvhodnější ponechat určení platnosti povolení na uvážení rozhodujícího orgánu.

K § 20

Zavádí se dále institut pozastavení provozování zařízení k provozování prostituce, o kterém může rozhodnout úřad v přenesené působnosti ve stanovených případech, tj. není-li určena osoba pověřená vedením zařízení nebo tato osoba přestala vykonávat svoji funkci nebo přestala splňovat podmínku bezúhonnosti a nebo pokud je držitel povolení v prodlení se zaplacení místního poplatku z tohoto zařízení.

K § 21

Ustanovení určuje příčiny zániku povolení ze zákona a důvody pro zrušení povolení ze strany správního orgánu, a to obdobnými prostředky a možnostmi jako u zániku oprávnění k provozování prostituce.

K § 22

Ustanovení určuje konkrétní povinnosti provozovatele zařízení. Východiskem pro úpravu povinností provozovatele zařízení je idea, že provozovatel by měl v co nejvyšší míře odpovídat za služby, které se v tomto zařízení poskytují. Ačkoliv tedy osoby vykonávají prostituci samostatně jako podnikatelé, nelze omezit „starost“ provozovatele pouze na úroveň např. pouhého smluvního vztahu v rámci pronájmu pokojů. Naopak je nutné, aby provozovatel dbal na to, zda tyto osoby splňují základní podmínky stanovené zákonem (zda mají platné potvrzení platnosti posudku o zdravotní způsobilosti a platný průkaz), a v případě, že tyto povinnosti nezajistí, měl by následovat přísný postih.

Dále se podnikateli ukládá povinnost určit osobu odpovědnou za činnost zařízení, která musí po celou dobu výkonu této funkce splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 6. Tato povinnost umožňuje při operativní kontrole zařízení jednat s konkrétní odpovědnou osobou. Je ukládáno provozovateli zařízení vést evidenci osob vykonávajících prostituci v zařízení a zároveň je stanovován obsah této evidence, doba jejího uchovávání a povinnost strpět kontrolu této evidence.

Jsou stanovovány náležitosti označení zařízení, požadavek, aby vzhled zařízení nebudil veřejné pohoršení a povinnost dodržovat provozní dobu a maximální užitnou plochu zařízení, pokud byly stanoveny v povolení.

Provozovateli je zároveň ukládán zákaz umožnit vstup osobám mladším 18 let a umožnit v zařízení provozovat prostituci osobě bez platného povolení nebo zdravotní způsobilosti.

K § 23

Ustanovení upravuje oznamovací povinnost obecního úřadu vůči správci daně, orgánu správy sociálního zabezpečení a případně cizinecké policie.

Osoba, které bylo uděleno podnikatelské oprávnění, má jako subjekt, který zahájí samostatně výdělečnou činnost, obecnou oznamovací povinnost vůči uvedeným orgánům, stanovenou zvláštními právními předpisy. S ohledem na snahu ulehčit správci daně jeho postavení v případě získávání informací o osobách, kterým tato povinnost vznikla a přesto z jejich strany oznamovací povinnost nebyla splněna, totéž platí obdobně i pro orgány správy sociálního zabezpečení, je stanovováno, aby uvedené oznámení učinila obec, která povolení či oprávnění vydala.

Povinnost informovat cizineckou policii je nezbytná z důvodu kontroly.

K § 24

Ustanovení obsahuje úpravu režimu evidencí vedených obecním úřadem, a to evidence držitelů oprávnění a vydaných průkazů, a evidence povolení k provozování zařízení. Zároveň jsou určovány náležitosti evidencí a stanovována povinnost poskytnout informace z nich pro účely plnění úkolů Policii ČR a obecní policii, a to způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.

Při vedení evidencí se postupuje v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

K § 25

Ustanovení stanoví okruh orgánů oprávněných ke kontrole dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Návrh počítá se standardními kontrolními mechanismy zajišťovanými příslušnými státními orgány. Oprávnění, kterými tyto orgány disponují, jsou dostatečná pro zajištění účinné kontroly.‌

Pokud se týká obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, je jim svěřováno oprávnění ke kontrole veškerých povinností stanovených tímto zákonem, obecní úřad obce I. typu bude moci provádět kontrolu v omezeném rozsahu, a to ve vztahu k provozování prostituce na veřejných prostranstvích, kontrolu platnosti oprávnění k provozování prostituce a některých povinností provozovatele zařízení k provozování prostituce – vedení stanovené evidenci, označení zařízení, dodržování provozní doby a užitné plochy

Kontrola, resp. dozor, vykonávaný orgány Policie ČR a obecní policie, se řídí příslušnými právními předpisy upravujícími postup a pravomoc těchto orgánů.

K § 26

Ustanovení obsahuje další oprávnění orgánů Policie ČR a obecní policie, které těmto orgánům umožňují kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem. Stanoví se oprávnění policistů a strážníků obecní policie vstupovat v zařízení do všech prostor, vyžadovat předložení průkazu, nahlížet do evidence vedené provozovatelem zařízení, nahlížet do evidencí vedených obcí podle tohoto zákona a žádat od příslušného obecního úřadu poskytnutí informací z evidence průkazů způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup.

Policii ČR a obecní policii je dále svěřováno ukládání blokových pokut v přestupkovém řízení v případech neoprávněného provozování prostituce a využívání prostituce v době a místech, kdy a kde je to zakázáno nebo mimo místa, kde je držitel k poskytování těchto služeb oprávněn. Příslušník Policie ČR a strážník jsou dále oprávněni zadržet ve stanovených případech průkaz k provozování prostituce (je-li průkaz poškozený, došlo-li k podstatné změně podoby držitele, změně jména nebo příjmení, není-li zde vyznačeno platné potvrzení o zdravotní způsobilosti).

K § 27

Kontrola vykonávaná obecními úřady v přenesené působnosti bude prováděna na základě zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

Obecním úřadům je při provádění kontroly, kromě obecných oprávnění vyplývajících ze zákona o kontrole, dáno i oprávnění uložit provozovateli zařízení povinnost odstranit kontrolou zjištěné nedostatky a určit k tomu přiměřenou lhůtu. Úřad obce s rozšířenou působností je dále oprávněn nařídit držiteli oprávnění k provozování prostituce ve stanovených případech zdravotní prohlídku.

K § 28

Ustanovení upravuje jednotlivé skutkové podstaty přestupků, kterých se může dopustit nepodnikající fyzická osoba.

Za přestupek je považováno provozování, tzn. nabízení i vykonávání prostituce, bez platného oprávnění, a to i když je pachatel přestupku podnikatelem v jiném oboru podnikání.Tímto zařazením je sledována možnost operativního projednání deliktu, např. formou blokového řízení přímo na místě především orgány obecní policie.

Přestupkem je i provozování zařízení bez platného povolení v případě, není-li provozovatel držitelem jiného podnikatelského oprávnění. Přestupku se dopustí i ten, kdo využije prostituce mimo místa, kde je držitel oprávnění k vykonávání prostituce oprávněn – tímto přestupkem je postihována osoba bez ohledu na to, je-li podnikatelem či nikoli – přestupku se dopouští jako občan - zákazník.

Zároveň jsou stanoveny konkrétní sankce za jednotlivé přestupky včetně blokového řízení.

Pro projednání přestupků se plně vztahuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

K § 29

Ustanovení určuje správní delikty právnických nebo podnikajících fyzických osob. Jednotlivá ustanovení korespondují s povinnostmi stanovenými v konkrétních ustanoveních zákona. V odstavci 1) jsou delikty, kterých se může dopustit držitel oprávnění k provozování prostituce, odstavec 2) stanoví delikty pro provozovatele zařízení. Odstavec 3) samostatně stanoví delikt neoprávněného provozování zařízení, resp. provozování zařízení bez platného oprávnění. Odstavec 4) určuje výši možných sankcí.

K § 30

Ustanovení obsahuje úpravu vedení správního řízení, obdobně jako u jiných typů sankčních správních řízení podle jiných právních předpisů.

Je navrhováno, aby k projednávání přestupků a správních deliktů byly v prvním stupni příslušné obce s rozšířenou působností. Projednání výslovně určených přestupků v blokovém řízení bude také v kompetenci orgánů Policie ČR a obecní policie.

K § 31

Ustanovení obsahuje zásady odpovědnosti osob za správní delikty a zásady pro správní orgán pro potřeby správního uvážení ve vztahu k určení výše pokuty

K § 32

Porušování povinností stanovených zákonem ze strany posuzujícího lékaře není řešeno sankčně, např. pokutou apod., ale možností výpovědi veřejnoprávní smlouvy a informování České lékařské komory.

K § 33

V případech, kdy se vyžaduje předložení dokladů vydaných v zahraničí, musí být pravost podpisu a otisku razítka v nich obsažených úředně ověřena. S ohledem na nezbytnost zajistit slučitelnost návrhu s právem Evropské unie se vymezuje, na které případy se nevztahuje povinnost úředního ověření pravosti úředních razítek a podpisů na originálech předkládaných dokladů.

K § 34

S ohledem na přijetí evropského práva v oblasti volného pohybu i státy EHS a prostřednictvím

mezinárodní smlouvy i v případě Švýcarska se vymezuje, že stejné postavení jako občan členského státu EU má i občan jiného státu Dohody o EHS a občan Švýcarské konfederace. Obdobná úprava je stanovena i pro právnické osoby.

K § 35

Je stanoveno, že působnost stanovená tímto zákonem úřadu a obecnímu úřadu je působností

přenesenou. Výjimku tvoří proces vydání závazného stanoviska podle § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1,2,3 a

4 ve věci zařízení k provozování prostituce, kdy rozhoduje rada, resp. zastupitelstvo obce, v samostatné působnosti, na které se nevztahuje správní řád. Z toho důvodu se také přezkum takového stanoviska v rámci odvolacího řízení vylučuje z režimu § 149 odst. 4 správního řádu.

Pro potřeby řízení podle tohoto zákona je dáváno úřadům obcí s rozšířenou působností oprávnění požádat o vydání výpisu z Rejstříku trestů. Tímto oprávněním je sledována možnost ověřování splnění resp. trvání podmínky bezúhonnosti u osob, které jsou držiteli oprávnění a povolení, případně jsou pověřeni vedením zařízení.

K § 36

Ustanovení obsahuje zmocnění pro Ministerstvo zdravotnictví k vydání vyhlášky ke stanovení

seznamu nemocí a stavů, které vylučují zdravotní způsobilost, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek včetně vyšetření.

Dále je zmocňováno Ministerstvo vnitra k vydání vyhlášky ke stanovení vzoru průkazu k provozování prostituce a Ministerstvo pro místní rozvoj, v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví, k vydání právního předpisu ke stanovení podmínek pro zařízení k provozování prostituce.

K § 37

Zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a

zákona č. 88/1950 Sb., nebyl dosud generálně derogován, jeho platné znění je však značně omezeno (obsahuje pouze tři ustanovení – viz obecná část důvodové zprávy). Tento zákon vychází ze zcela opačného přístupu k problematice prostituce a je již značně zastaralý, navrhuje se proto jeho zrušení.

K § 38

Účinnost zákona je navržena tak, aby nedošlo ke kolizi této právní úpravy s Úmluvou o

potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a jejím Závěrečným protokolem ze dne 21. března 1950. S ohledem na délku trvání výpovědní lhůty uvedené Úmluvy, je dána

dostatečná doba pro seznámení veřejnosti s novou právní úpravou a povinnostmi, které musí podnikatelé nově splnit.

Document Metadata

Table of Contents

Zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání

Document Metadata