Legal Practice in Czechoslovakia at the Purchase Contract in Commercial Law in the Interwar Time

ČASOPIS PRO PRÁVNÍ VĚDU A PRAXI

č. 1 | 2024 | roč. XXXII | 167–180

xxxxx://xxx.xxx/00.0000/XXXX0000-0-0

7Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

Legal Practice in Czechoslovakia at the Purchase Contract in Commercial Law in the Interwar Time

ČLÁNKY / ARTICLES

Xxxxx Xxxxx*

Abstrakt

Text se zaměřuje na aplikační praxi u kupní smlouvy v obchodním právu meziválečného Československa. Poukazuje na fakt, že i přes značnou shodu mezi rakouským AHGB (1862) a uherským zákonným článkem XXXVII/1875 v prakticky celém meziválečném období přetrvával v právní praxi dualismus. Komentáře k zákonům prozrazují, že u každého ze zákonů byla reflektována prakticky jen judikatura z oblasti jeho platnosti, zatímco judikáty k druhému zákonu byly ignorovány.

Klíčová slova

AHGB; uherský obchodní zákoník 1875; Československo; jurisprudence; kupní smlouva.

Abstract

The text focuses on the application practice of purchase contract in the commercial law of interwar Czechoslovakia. It points to the fact that, despite the considerable similarity between the Austrian AHGB (1862) and the Hungarian Act. Nr. XXXVII/1875, in practically the entire interwar period, dualism persisted in legal practice. Commentaries on the laws reveal that for each of the laws, practically only the jurisprudence in the area of its validity was reflected, while the jurisprudence to the second law was ignored

Keywords

Austrian Commercional Code 1862; Hungarian Commercional Code 1875; Interwar Time; Jurisprudence; Czechoslovakia; Purchase Contract.

Úvodem

Kupní smlouvu lze považovat patrně za nejčastější a svým způsobem nejtypičtější smluvní vztah. Dnes je její podoba jednotně upravena v občanském zákoníku, nicméně v meziváleč- ném období byla situace jiná. V rámci recepční normy – zákona č. 11/1918 Sb. z. a n. – byla převzata dosavadní úprava platná na území Rakousko-Uherska. Pro ni bylo, a to v obou

* Xxx. XXXx. Xxxxx Xxxxx xx., Ph.D., Katedra dějin státu a práva, Právnická fakulta, Masarykova univer- zita, Brno / Department of the History of the State and Law, Faculty of Law, Xxxxxxx University, Brno, Czech Republic / E-mail: xxxxx.xxxxx@xxxxx.xx / ORCID: 0000-0001-7848-7902

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

ČLÁNKY / ARTICLES

částech bývalé monarchie, typické, že zde vedle občanskoprávní úpravy existovala ještě úprava obchodněprávní. Tato obchodněprávní úprava neobsahovala jen charakteristiku obchodních subjektů, ale právě také specifickou úpravu základních smluvních vztahů, která byla od občanského práva odlišná. Podle toho, jaký z těchto zákonů byl pro dané smluvní jednání rozhodující, pak bylo rozlišováno na absolutní obchody, relativní obchody a konečně ještě absolutní neobchody. V případě absolutních obchodů platilo, že obchodně- právní úprava se používala vždy, avšak počet těchto obchodů byl taxativně dán. S ohledem na téma článku je třeba zmínit tzv. spekulativní koupi. Tou se rozuměla koupě (resp. i jiné úplatné zcizení – např. směna, vetešnická smlouva) movité věci za účelem jejího dalšího prodeje. Relativní obchody pak byly smlouvy uzavírané subjekty obchodního práva (kupec1, nebo též obchodník) tedy osobami, jež obchod provozovaly „po živnostensku“, jak se tehdy říkalo (vymezení relativních obchodů viz čl. 271–273 AHGB). Úpravu občanskoprávní zde bylo možno použít především subsidiárně, pokud nějaký problém nebyl obchodním prá- vem řešen. Jen ve výjimečných případech se i na subjekty obchodního práva vztahovala občanskoprávní úprava. Taková situace se označovala jako absolutní (naprostý) neobchod (čl. 275 AHGB) a jako typický příklad je možno poukázat na koupi nemovitosti.2

Ve srovnání s nejbližším odvětvím, tedy právem občanským, však byla situace v recipova- ném obchodním právu zcela odlišná. Obchodní právo bylo totiž v obou právních oblas- tech našeho státu kodifikováno. Na území Čech, Moravy a Slezska platil obchodní zákoník č. 1/1863 ř. z., ze 17. prosince 1862 (Das Allgemeine Handelsgesetzbuch – dále jen jako AHGB).3 Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi pak byl příslušnou normou uherský obchodní zákoník z r. 1875 (zák. čl. XXXVII/1875).

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

Jak je tedy patrné, obchodní právo – na rozdíl od práva občanského, bylo ve sledovaném období na obou částech státu kodifikováno. Navíc ve své podstatě byly obě kodifikace téměř shodné – v obou případech šlo de facto jen o převzatý (popř. přeložený a jen mírně upravený) německý obchodní zákoník Allgemeines Deutsches Handelsgesetzbuch (ADHGB)4 z r. 1861. Lze tedy říci, že právo v obchodněprávní oblasti bylo prakticky unifikováno. V tomto ohledu tedy může být zajímavým pohled na dobovou právní praxi, jak tuto skutečnost reflektovala. V tomto směru je text zaměřen nejprve na rozbor dobové komentářové literatury a ve spo- jení s ní následně na rozhodovací praxi soudů. Jak plyne z komentářů, bylo těchto rozhodnutí skutečně velké množství, proto bylo poměrně náročné vybrat rozhodnutí, která by nějakým způsobem byla typická. V široké škále tak byla pro tento text vybrána rozhodnutí nějakým způsobem typická, popř. zajímavá. Pokud jde o zmíněný vztah práva na obou různých úze- mích, jako základ byla vzata rozhodnutí ze sbírky Vážný. Pozornost se přitom zaměřila nejen na judikáty k AHGB, ale i ty, kde byl zmíněn zák. čl. XXXVII/1875.

1 Termín „kupec“ (něm. Kaufmann) je specifickým označením subjektu obchodního práva a není totožný s výrazem „kupující“, který označuje jeden ze subjektů kupní smlouvy.

2 K podobě obchodního práva a jeho vztahu k občanskému srovnej příslušnou kapitolu v VOJÁČEK, L. a kol.

Vývoj soukromého práva na území českých zemí. II. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 629 a násl.

3 Das Allgemeine Handelsgesetzbuch vom 17. Dezember 1862 (Gesetz Nr. 1/1863 RGBl.).

4 Tento zákoník byl platný pro všechny země tzv. Německého spolku (zanikl v důsledku bitvy u Hradce Králové r. 1866); v Německu byl nahrazen obchodním zákoníkem (HGB) přijatým v r. 1900 v souvislosti s kodifikací občanského práva (BGB).

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

Cílem textu je zjistit, jakým způsobem se vyvíjela judikatura obchodního práva po r. 1918. Zda je možno mluvit o kontinuitě, nebo naopak o diskontinuitě s předchozí (rakousko-uherskou) aplikační praxí, popř. zda byla i po rozdělení reflektována zahraniční praxe.5 Konečně nej- zajímavější otázkou je, zda a jak byla reflektována právní praxe mezi částí Československa, kde platil AHGB, a částí, kde platil uherský zák. čl. XXXVII/1875.

1 Komentáře a jejich autoři

ČLÁNKY / ARTICLES

Problematika právní praxe je dána především judikaturou Nejvyššího soudu ČSR v Brně. V otázce právní vědy je totiž, ve srovnání s otázkou občanského práva, situace mnohem rozdílnější. Velmi dobře tento rozdíl vystupuje při srovnání komentářové literatury. Každý, kdo jen letmo xxxxxxx o meziválečnou civilistiku, se setkal s komentářem Xxxxxx-Xxxxxxxx, který je vskutku velkolepým dílem. V jeho světle naopak komentáře k obchodnímu právu, aí již české, nebo slovenské, působí jako chudí příbuzní.

Jedinou výjimkou v komentářové literatuře k obchodnímu právu ve sledovaném období je komentář z pera Xxxxx Xxxxxxxx-Xxxxxxxxx, který vyšel v roce 1929.6 Tento komentář obsa- huje alespoň částečně výkladové pasáže u jednotlivých článků zákona, byí ani tyto se nemohou zdaleka rovnat rozsahem výkladům v komentáři Xxxxxx-Xxxxxxxx. Na druhou stranu je třeba uznat, že uvedený komentář k občanskému právu vznikl až v druhé polovině třicátých let. Naopak poslední komentář k rakouskému obchodnímu zákoníku u nás vyšel v r. 1935.7 Ani ten však neobsahoval obsáhlejší výklad, jeho nespornou výhodou však je, že problematiku u jed- notlivých článků rozdělil na dílčí tematické okruhy. I tak však nejde de facto o nic jiného než o text zákona s odkazy na případné související předpisy, a zejména přehled judikatury. To samé platí pro všechny ostatní komentáře, které v meziválečném období na našem území vznikly. Nejde jen o komentáře psané česky či slovensky, ale stejně tak i německy psaný komentář civi- listy a romanisty X. Xxxxxx z právnické fakulty Německé univerzity v Praze.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

Je možno se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Bezesporu je zajímavé se podívat i na skladbu autorů jednotlivých komentářů. Drtivá většina z nich nepocházela z „akademic- kého prostředí“ nebo přesněji jejich působení na univerzitách bylo spíše důsledkem jejich předchozí praxe a publikačních aktivit. Příkladem může být brněnský a posléze bratislavský profesor Xxxxx Xxxxxxx (1895–1976), který svou pedagogickou kariéru zahájil jako peda- gog na obchodní akademii. Podobně tak i Xxxxx Xxxxxxxx (1896–1991),8 který po studiích na právnické fakultě Masarykovy univerzity krátce působil na sedrii (krajském soudu)

5 Zde je možno poukázat na fakt, že v občanskoprávních věcech rakouský nejvyšší soud měl přehled o roz- hodnutích československého nejvyššího soudu a lze nalézt i situace, kde měla rozhodnutí z meziválečného Československa vliv na utváření rakouské aplikační praxe. Xxx XXXXX, X.-Ch. Die Wahrnehmung des tschechoslowakischen ABGB und seiner Wissenschaft in Österrech (Das ABGB in der Tschechoslowakei). In: XXXXXX, X. (Hrsg.). Österreichs Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch (ABGB). Bn.III. Das ABGB außerhalb Österreichs. Berlin: Xxxxxxx & Humblot, 2010, s. 273 a násl.

6 XXXXXXX-XXXXXXX, X. (ed.). Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historic- kých. Praha: Československý Kompas, 1929, 2 sv. Komentované zákony Československé Republiky, sv. 20.

7 XXXXXX, X., XXXXXXX, K., XXXXXXXX, X. (eds.). Všeobecný zákoník obchodní. Soustavná sbírka rozhodnutí; svazek I. Bratislava: Justitia, 1935, 968 s.

8 X. Xxxxxxxx měl také významnou roli na záchraně slovenského zlatého pokladu před nacisty v r. 1944.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

ČLÁNKY / ARTICLES

v Bratislavě, především jako tajemník (od 1925) a generální tajemník (od 1935) bratislavské burzy. Je zde možno zmínit, že podobně i Xxxxxxxxx Xxxxxx působil ve státní sféře na mini- sterstvu a až následně na akademické půdě. Ostatně x Xxxxxx sám, ač je znám jako civilista, byl rovněž komercionalistou a věnoval se také směnečnému právu.9 Zajímavým je rovněž fakt, že se na komentářích k obchodnímu právu podílely osoby, jež měly spíše blíže k právu veřejnému než soukromému, jako například X. Xxxxxxx (1889–1951), profesor správního práva na právnické fakultě Masarykovy univerzity, nebo X. Xxxxxx (1876–1941), který jako ministerský rada na ministerstvu unifikací hrál významnou roli při publikaci právních norem. Na druhou stranu je třeba připomenout, že na obchodněprávní vztahy dopadala řada norem veřejnoprávního charakteru (právě z oblasti práva správního).

Je třeba přiznat, že dynamičnost obchodněprávních vztahů a větší zaměření na praxi mohlo být důvodem, proč byla pozornost prioritně soustředěna právě na aplikační praxi než na případné vědecké úvahy. Tato skutečnost je ostatně ještě posílena mimořádností situace, v níž Československý stát vznikl. I přes to, že Československá republika – na rozdíl od sou- sedního Německa – se z tíživé ekonomické situace vzpamatovala velmi záhy, i na našem území byla těsně poválečná léta spojena s inflací, hospodářskou krizí a potřebou vypořádat se s důsledky války. Tato turbulentní doba bezesporu byla velkou výzvou pro právní praxi, což se ostatně projevilo zejména v komentáři dvou brněnských profesorů, X. Xxxxxxxx a K. Xxxxxxxx, z r. 1927.10 Úvod tohoto komentáře však poukazuje ještě na jeden problém, s nímž se právo nového státu potýkalo – otázku terminologie.

Ačkoliv již několik desítek let byly normy publikovány nejen v německém, ale i českém jazyce a od r. 1882 se právo i v českém jazyce vyučovalo, problematika právní terminologie nebyla stále ještě uzavřená a plně jednoznačná. Právě tato okolnost, tedy určitá jazyková nepřesnost dosavadního překladu v komentáři11 Pravoslava Bělského12, vedla zmíněné profesory k vydání vlastního komentáře. Sám Xxxxxx přitom nejspíš nebyl autorem pře- kladu. Nakladatelství X. Xxxxxx v Písku, u něhož byl komentář vydán, vydalo česky komen- táře k obchodnímu zákoníku již za Rakouska-Uherska13 a je možno říci, že byl využit tentýž

9 Ostatně z pera X. Xxxxxx pochází i dvoudílná (a třísvazková) monografie obchodního práva, která však bohu- žel vyšla prakticky až v předvečer druhé světové války. XXXXXX, X. Československé právo obchodní. I. a II. díl (část A a B). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství X. Xxxxxxx, 1938–1939.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

10 XXXXXXX, X., XXXXXXX, K. (eds.). Obecný zákoník obchodní platný v historických zemích Československé republiky se zákony úvodními, zejména zákonem ze dne 17. prosince 1862 č. 1 ř. z. ex 1863: Předpisy o obchodním rejstříku, o akci- ových společnostech a o železniční dopravě. Sbírka komentovaných zákonů; Svazek I. Praha: Xxxxxxxx Xxxx, 1927, 768 s.,

s. VI. Soudě podle předmluvy, tak hlavním autorem nebyl komercionalista Xxxxxxx, nýbrž X. Xxxxxxx.

11 XXXXXX, X. (ed.). Všeobecný zákoník obchodní a zákony i nařízení jej měnící a doplňující zejména Výtah dopravního řádu železničního. Písek: Xxxxxxxx Xxxxxx, 1924, 446 s., Xxxxxxxxx Sbírka zákonů, sv. 2.

12 Xxxxxxxxx Xxxxxx (1896–?) byl písecký advokát, poč. 20. let ve spolupráci s nakladatelem X. Xxxxxxxx opatřil komentářem ještě řadu dalších předpisů (Směnečný řád a exekuční řád); viz XXXXXXXX, I. Advokacie v písec- kém regionu v letech 1918–1938. Diplomová práce. Plzeň: ZČU Fakulta právnická, 2020, s. 31–32.

13 XXXXX, X. (ed.). Všeobecný zákonník obchodní ze dne 17. prosince 1862 se zákonem úvodním a všemi zákony a naří- zeními naň se vztahujícími. Písek: Xxxxxxxx Xxxxxx, 1912, 420 s., Xxxxxxxxx Sbírka zákonů; 2 (2. vydání násle- dovalo v r. 1920). Toto nakladatelství působilo v Písku v letech 1892–1929 (sám zakladatel zemřel r. 1926). Od r. 1905 byla součástí nakladatelství i tiskárna. Nakladatelství se specializovalo na vydávání odborných lesnických a loveckých spisů a časopisů, právních a vojenských příruček a beletrie pro děti v Písku. Dostupné z: xxxxx://xxx.xxxxxxxxxxxx.xx/xxxxxxxxxxxxxx/xxxxxxxx-xxxxxx-xxxxx-0000

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

překlad. Pravdou však je, že X. Xxxxx byl pouze autorem výběru judikátů. Uvedený překlad byl vydán týmž nakladatelem již r. 191014 a sluší se ještě dodat, že první překlad obchodního zákoníku v českém jazyce byl vydán již r. 1864.15

ČLÁNKY / ARTICLES

Jako malý vzorek zmiňovaných problémů v terminologii můžeme vzít příklad, který zmi- ňuje ve své publikaci O obchodech xxxxxx meziválečného obchodního práva xxxx. Xxxxx Xxxxxxx-Xxxxxxx ve vztahu k obchodům místním a distančním. Pro distanční obchody byly používány dva výrazy – Distanzgeschäfte a Übersendungsgeschäfte. X. Xxxxxxx-Xxxxxxx přitom upozorňoval, že termín Übersendungsgeschäfte není přesný, neboí pod něj může být zahrnut i obchod místní, při němž je zboží zasláno.16 Pro transport u distančních obchodů pak je třeba ještě zmínit pojem „místo určení“ (Bestimmungsort) – tedy kam má být přepra- veno – a „plniště“ (Erfüllungsort).17

Jistě by bylo možno se domnívat, že výše zmíněné vymezení se proti Bělského komentáři mohlo být dáno i jistou snahou očernit potenciální konkurenci, ostatně i kritika je dosti ostrá: „… avšak tato sbírka požadavkům dnešní doby naprosto nevyhovuje: překlad jest libovolný, mnohde i chybný jako jediný příklad budiž zmíněno znění čl 159 obch. z.), komentář jest nedostatečný, judikatura uvedena jen sporadicky, a to hlavně starší, rakouská.“ 18 Realita je však poněkud odlišná, neboí vzápětí na starší komentáře duo Xxxxxxx-Xxxxxxx odkazuje. Je to právě v souvislosti s uvedenou rakouskou judikaturou. Velmi výrazný rys tohoto komentáře je totiž skutečnost, že v něm rakouská judikatura téměř zcela absentuje (byla obsažena jen nejzásadnější roz- hodnutí rakouského soudního dvora). Nelze to však považovat za nějaký „protirakouský postoj“, ve skutečnosti jde o ryzí pragmatismus. Tyto starší judikáty byly dostatečně známy právě z již dříve publikovaných komentářů. Co naopak chybělo, byl přístup k nové – česko- slovenské – judikatuře. A již bylo zmíněno, že právě poválečná doba s sebou přinesla řadu do té doby neřešených situací. Tuto mezeru na trhu tak komentář Xxxxxxx-Xxxxxxx vyplnil, a to dokonale, neboí poskytl kompletní přehled judikatury nejvyššího soudu Československé republiky k danému tématu.19 Je pochopitelné, že základním zdrojem byla Vážného sbírka, ale publikovány byly i rozsudky převzaté z právnických časopisů, a dokonce i několik roz- sudků, které nebyly jinde publikovány.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

14 Všeobecný zákonník obchodní ze dne 17. prosince 1862 se zákonem úvodním doplněn všemi zákony a nařízeními naň se vztahujícími: ku potřebě obchodníků a obchodních škol. Písek: Xxxxxxxx Xxxxxx, 1900, 251 s. V souvislosti s výše řečeným o autorech komentářů je možno na okraj upozornit na znění názvu, komu byl tento text určen – obchodníkům a obchodním školám.

15 Obecný zákonník obchodní se všemi dodatky, zákon o obchodě podomovním, předpisy o agentech obchodnických a komorách obchodních, pak řád živnostenský, jakož i zákon výsadní a předpisy k ochraně známek a vzorů. Praha: I.L. Kober, 1864, 378 s., Sbírka zákonů rakouských, svazek 3.

16 XXXXXXX-XXXXXXX, X. O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního. 3., doplněné vyd. Praha: Xxxxx Xxxxxxx-Xxxxxxx, 1930, s. 83.

17 Typicky půjde o jedno a to samé místo, ale je možné, že to budou dvě místa odlišná. Základním specifikem distančních obchodů je, že odevzdáním zboží kupujícímu – což je základní povinnost prodávajícího u kupní smlouvy – se u distančních obchodů rozumí odevzdání zboží k přepravě. S tím pak také souvisí otázka pře- chodu nebezpečí (čl. 345 AHGB).

18 XXXXXXX, XXXXXXX 1927, op. cit.

19 Zajímavé však je, že tyto judikáty jsou v rámci jednotlivých čl. zákona řazeny nikoliv tematicky, ale chronolo- gicky, a to jak po jednotlivých letech, tak i v rámci let. Výjimkou jsou judikáty rakouské, řazené vždy na konci.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

Bližší pohled na další komentáře k obchodnímu zákoníku pak jasně ukazuje, že rozhodně není možno mluvit o nějakém distancování se od rakouské právní tradice. Přestože je jasné, že v komentářích K. Xxxxxxxx-Xxxxxxxxx a tria Xxxxxxxx-Karmán-Xxxxxxx převažují xxxx- káty domácí, počet rakouských „starých“ judikátů je zde rovněž značný. Na druhou stranu, s výjimkou Xxxxxxxx-Xxxxxxxxx (a zde jen výjimečně) je jen jediný komentář, který trochu více reflektuje i novější rakouské judikáty (po r. 1918). Asi ne překvapivě je to komentář německého profesora Xxxxx Xxxxxx.20

ČLÁNKY / ARTICLES

Bližší pohled na komentáře21 k uherskému zák. čl. XXXVII/1875 je prakticky totožný. Je zde jen jediný výraznější rozdíl – prakticky ve všech je poměr uherských a českosloven- ských judikátů výrazněji ve prospěch uherských. Na druhou stranu však uvedené komentáře vznikly v prvních deseti letech Československa. Jelikož komentářová literatura je postavena především na judikatuře, je nasnadě, že není možné zmínit všechna v nich zmiňovaná roz- hodnutí soudů. Výběr níže uvedených soudních rozhodnutí není náhodný, snahou bylo především poskytnout ukázky typických kauz, popř. způsobů rozhodování. Některé z cito- vaných judikátů však byly vybrány ne pro svou charakterističnost rozhodnutí, ale spíše jako ukázka argumentace soudů v dané sledované otázce.22 Samotné odůvodnění pak bylo dalším důvodem výběru, a to ve chvíli, kdy odkazovalo na komentářovou literaturu, či obchodní zvyklosti.23 Poněkud jednodušší situace byla ve vztahu kolize mezi rakouským a uherským obchodním zákoníkem, neboí tato byla v odůvodněních obšírněji řešena pouze ve dvou judikátech týkajících se kupní smlouvy, přičemž oba jsou také níže rozebrány.

2 Judikatura československých soudů

V obecnosti je možno konstatovat, že právní praxe meziválečného Československa, alespoň co se týče kupní smlouvy v obchodním právu, navazovala kontinuálně na předchozí praxi rakouskou, potažmo uherskou. Cenným zdrojem je Sbírka soudních rozhodnutí ve věcech civilně-právních, která byla redigována Františkem Vážným (dále „Vážný“ a uvedení čísla příslušného judikátu).

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

Velmi dobrým příkladem aplikace ustálené judikatury rakouské je třeba inspirace velkým množstvím judikátů, které rakouské právo vytvořilo v otázce, jaké obchody je možno

20 XXXXX, X. Das Handelsrecht, das Handelsgesetzbuch und die handelsrechtlichen Nebengesetze: mit Erläuterungen und Darstellung der Rechtsprechung. 7., resp. 2. rozšířené vyd. Prag: Heinr. Mercy Sohn, 1925, 907 s., Xxxxxx Archiv für Gesetzgebung und Rechtsprechung. Gesetzesausgaben; XXXXX, X. Das Handelsrecht, das Handelsgesetzbuch und die handelsrechtlichen Nebengesetze: mit Erläuterungen und Darstellung der Rechtsprechung. 2. vyd. Prag: Heinr. Mercy Sohn, 1931, 1236 s., Xxxxxx Archiv für Gesetzgebung und Rechtsprechung, Gesetzesausgaben.

21 XXXXXXXXX, Š., XXXXX, I. (eds.). Obchodný zákon platný na Slovensku (XXXVII. Uh. zák. článok z roku 1875). Nitra, 1920, XXXXXX, X. (ed.). Slovenský obchodný zákon a predpisy ho doplňujúce s judikatúrou najvyššieho súdu, ako i býv. uh. kúrie a súdnych tabúl. (na překladu se podílel Xxx Xxxxxxxx). Praha: Čsl. Kompas, 1926, 967 s., Komentované zákony Československé republiky, Sv. XXI, XXXXXXXX, X. Obchodný zákon uhorský. Právnická Jednota na Slovensku, 1926.

22 Tak třeba v případě podvodu s náhražkou kávy (Vážný č. 501). Byí je třeba říci, že popsaná událost, tj. pod- vod s nedostatkovým zbožím v období velké války, nebyl rozhodně něčím výjimečným.

23 Zde pak nebylo tolik rozhodující meritum věci, ale opět spíše ony zdroje, se kterými soudci při svém rozho- dování pracovali.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

ČLÁNKY / ARTICLES

považovat za obchody fixní24 a jaké nikoliv.25 Rozhodnutí soudu ze dne 18. 4. 1923, sp. zn. R II 583/22 (Vážný 1970), definovalo jako základní znak fixního obchodu fakt, že ze znění smlouvy nebo doprovodných okolností je možné dovodit úmysl stran, a že určení doby, kdy se má dodávka uskutečnit, tvoří hlavní část smlouvy. Tím se rozuměla skutečnost, že pozdní dodávka ztratila pro zákazníka celou nebo část své hodnoty.26 Xxxxx fixní obchod s sebou velmi často nesl argument, že ve smlouvě musí být uveden konkrétní den, aby mohl být kontrakt považován za fixní. Jak je patrné ze zmíněného judikátu, není nutností, aby bylo datum uvedeno, tak například fixním obchodem je i smlouva, kde zboží, jehož sezona začíná v květnu, mělo být dodáno „nejpozději v červnu“27. Na druhou stranu otázka problematiky fixních obchodů také velmi dobře ukazuje kazuističnost a drobné nuance ve formulacích, jež mohou vyznívat v některých ohledech i kontradiktorně – jako opozitum k výše řeše- nému stran sezonního zboží je možno uvést smlouvu, kdy byly objednány taneční střevíce k počátku tanečního období slovy „promptně do čtyř týdnů“. Bylo shledáno, že to ještě samo o sobě neznamená, že jde o fixní obchod.28

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

Podobně např. u aplikační praxe v případě čl. 350 AHGB, je možno stručně konstato- vat, že plynule navazovala na starší judikaturu rakouskou.29 Zejména je ale na místě zmínit judikát Adl. Cl. č. 2163 (ze dne 22. 12. 1899, č. 17676), dle něhož bylo třeba pojem pod- vod ve smyslu uvedeného čl. 350 chápat jako dolus civilní, a nikoliv jako trestněprávní. Nebylo zde tedy pro aplikaci čl. 350 nutné trestní stíhání. Stejně tak však nestačilo pouhé vědomí prodávajícího o vadnosti zboží, což ostatně také konstatoval výše uvedený judikát. Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 1. 1923 sp. zn. Rv I 786/22 (Vážný 2217) kon- statoval, že má-li být aplikován čl. 350, musí být zboží nejen vadné, ale kupující musí pro- kázat úmysl prodávajícího jej podvést. Tuto skutečnost konstatovalo již rozhodnutí soudu první instance a rovněž tak i odvolací soud. Stejně tak konstatovaly, že nestačí vadnost, ale prodávající musí učinit něco, co by přimělo kupujícího, aby nedbal povinnosti dané čl. 347. Argument žalobce, že prodávající věděl o tom, že nebude žalobce zboží přebí- rat osobně, nebyl uznán dostatečným a shodně tak i argumentace výše fakturované částky (už i proto, že částka, již sám prodejce za koupené zboží zaplatil, nebyla oproti částce poža- dované po kupujícím „valně nižší“). Svou roli sehrál i fakt, že v dané době (těsně poválečné) byl velký shon po zboží. Jak již bylo řečeno, oba soudy nižší instance žalobu kupujícího

24 Z dobové literatury k tomuto tématu srovnej např. XXXXXXXXX, X. O obchodech fixních čili precisních.

Právník. 1908, č. 13 (s. 473–478) a 14 (s. 509–517).

25 Jen namátkou je možno jmenovat např. „přesně počátkem (určitého) týdne“ (15. 7. 1869, Nr. 15171, Ald. Cl., Nr. 241, „V měsících říjnu, listopadu a prosinci 1885, vždy 10. a 20. každého měsíce.“ (30. 5. 1888, Nr. 3391, Ald. Cl. Nr.1402), koupě vína k židovským velikonočním svátkům (21. 221902, Nr. 178, Adl. Cl. Nr. 2288) aj.

26 I v tomto je však jen navázáno na starší tradici rakouskou – srovnej Rozsudek rakouského nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1897, č. 13846, P. 1898, s. 774, Ald. Cl. č. 1983.

27 Rozsudek rakouského nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 1905, č. 8873, Adl. Cl. č. 2519.

28 Rozsudek NS ČSR ze dne 7. 11. 1922 sp. zn. R I 1279/22 (Vážný č. 1970). Není sice zdůvodněno proč, je však možno se domýšlet, že taneční obuv na rozdíl od sezonního oblečení nepodléhá až tak často módním vlivům a bylo by ji možno použít jistě i později.

29 Rozsudek rakouského nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1901, č. 83520, P., 1902.98, a ze dne 17. 11. 1909, sp. zn. Rv I 654/09 Adl. Cl. č. 2853, č. 1654 J u čl. 347 AHGB.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

zamítly a stejně tak i nejvyšší soud jako odvolací instance. Na druhou stranu za podvod bylo považováno i to, pokud prodávající úmyslně zamlčel vady zboží.30

ČLÁNKY / ARTICLES

K otázce čl. 350 je možno zmínit také rozsudek ze dne 27. 4. 1920, sp. zn. Rv I 171/20 (Vážný 501), který konstatoval, že prodej padělku není prodejem zboží vadného, nýbrž bez- cenného, a tudíž prodejem neplatným. Tento případ má své kořeny v době 1. světové války, kdy kupující od prodávajícího delší dobu kupoval kávovou náhražku „Monopol“. Ukázalo se však, že ona náhražka byla padělanou potravinou a prodávající byl na základě § 11 zákona o potravinách odsouzen v trestním řízení pro přestupek dne 31. 12. 1917. Soud konsta- toval, že aplikace čl. 347, 349 a i 350 zde nepřichází do úvahy. V případě čl. 347 zejména proto, že nešlo o zboží vadné (nebyla to náhražka), nýbrž o padělek, tedy zboží jiné (aliud). V případě čl. 350 bylo uvedeno, že nebylo prokázáno (a ani žalujícím tvrzeno), že by sám prodávající věděl o tom, že jde o padělek, a rovněž tak, že by chtěl jeho prodejem žalujícího zkrátit.

Tento judikát je také ukázkou judikátu reagujícího na specifika válečných a těsně pováleč- ných let. Nejvíce se asi tato specifika projevila v souvislosti s čl. 354–359, které řešily pro- blematiku porušení závazků.

Jako příklad odrazu válečných poměrů je možno uvést rozhodnutí z 28. 1. 1919, sp. zn. Rv II 5/19 (Vážný 26): „Proti kupiteli, jenž za mimořádně stoupajících cen po drahnou dobu ani na dodání zboží nenaléhal, ani nepoužil právo ke koupi úhradní, platí domněnka, že od smlouvy odstoupil.“ V uvedeném judikátu šlo o situaci, kdy jedna firma od druhé koupila v červnu 1916 dřevo, jež mělo být dodáno do září 1916. Dvě dodávky byly uskutečněny, zbytek však ne. Na upomínky v r. 1916 (srpen) nebylo reagováno, na další upomínku v lednu 1917 bylo sděleno, že majitel firmy jest na vojně, a tedy není možno plnit. Další upomínka žalobce následovala v květnu 1918, kdy se jí však (asi ne zcela překvapivě) dostalo stejné odpovědi jako v r. 1917. Důsledkem toho bylo, že byla v červnu 1918 podána žaloba. Xxxxx však konstatovaly, že ony prodlevy si mohla žalovaná strana vyložit jako odstoupení od smlouvy. Jako jeden z důvodů bylo udáno i to, že nárůst ceny dříví byl v té době takový, že by trvání na dohodnuté prodejní ceně bylo proti dobrým mravům.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

Vedle nárůstu cen se, podobně jako již ve válečném období, promítaly i veřejnoprávní normy – např. předpisy lichevní.31 Jako příklad dalšího – v tomto případě už poválečného – předpisu veřejnoprávní povahy je možno uvést zákon č. 260/1920 Sb., o úpravě uhelného hospodářství.32 Velmi kuriózně pak zní rozhodnutí z 5. 7. 1923, sp. zn. Rv I 163/23 (Vážný 2805), které konstatuje mimo jiné: „… Stávka bankovních úředníků a přesídlení dlužníkovo

30 Tak viz Rozsudek NS ČSR ze dne 24. 6. 1924, sp. zn. Rv I 604/24 (Publikován v KARMÁN, X., XXXXXXX, K., XXXXXXXX, X. (eds.). Všeobecný zákoník obchodní. Bratislava: Justitia, 1935, s. 632).

31 „Byla-li předmětem žaloby dle čl. 357 (355) obch. zák. náhrada škody vůbec, není vyloučeno přisouzení škody abstraktní, když tvrzená konkrétní škoda prokázána nebyla. Prodejní cena zboží, vyhnaná do nepřiměřené výše mimořádnými (váleč- nými) poměry a příčící se předpisům oproti předražování, reps. lichvě potravinami, není tržní cenou ve smyslu odst. 3 čl. 357. V takovém případě může býti výše abstraktní ceny určena soudem dle § 273 c.ř.s.“ – viz rozhodnutí ze dne 30. 1. 1919, sp. zn. Rv I 11/19 (Vážný 33). Spor se týkal nedodání vagonu rafinovaného lněného oleje, který měl být vyu- žit k výrobě margarinu.

32 Rozsudky NS ČSR ze dne 7. 3. 1922, sp. zn. R I 1501/21 (Vážný 1526), nebo ze dne 7. 5. 1925, sp. zn. Rv II 227/25.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

neomlouvají jeho prodlení…“ 33 O tomto judikátu bude ještě řeč dále podrobněji, jelikož šlo o spor české a slovenské firmy.

ČLÁNKY / ARTICLES

Na druhou stranu, i mimo situace dané specifickými poměry je možno setkat se s výkladem odlišným od starší praxe. Např. v souvislosti s čl. 355 je uváděno, že nelze souhlasit s názo- rem komentáře Xxxxx-Pisko34 (§ 26 k čl. 355),35 že kupující má volbu mezi dvěma dobami, nicméně souhlasí se s názorem téhož komentáře. Pokud byla kupujícím udělena prodá- vajícímu dodatečná lhůta neoprávněně, nemůže to být prodávajícímu na újmu.36 Na dru- hou stranu i v tomto případě lze říci, že bylo navázáno na starší judikaturu rakouskou.37 V otázce přiměřenosti dodatečné lhůty (u čl. 356) judikát nejvyššího soudu z 26. 1. 1921 (Rv I 705/20, Vážný 893) zaujal zase odlišné stanovisko než Nejvyšší soudní dvůr dne 26. 2. 1912, Rv VI 70/12.38

Výše uvedený komentář Xxxxx-Pisko, který byl obecně základním komentářem k problema- tice AHGB, tedy byl komentářem stěžejním prakticky ve všech zemích, kde tento zákon platil. Příkladem jeho vlivu na domácí judikaturu může být otázka prodeje na účet kupujícího, kdy v obecnosti platilo pravidlo: „Prodej dle čl. 343 obch. zák. jest zásadně provésti tam, kde zboží jest.“ 39

Ve sledovaném judikátu šlo o případ, že bylo zboží dodané do Uherského Hradiště (kuku- řice) prodáno na Vídeňské burze. Tam však bylo zboží prodáno za menší cenu a žalující strana se na původním kupci domáhala dorovnání rozdílu. Názor prvoinstančního soudu, který vyhověl, však byl shledán soudem druhé instance chybným, neboí uvedený komentář a také ustálená judikatura znaly uvedenou zásadu, k níž se klonil i citovaný rozsudek. Sice i tento rozsudek připouští, že zde existují výjimky, které připouštěl i uvedený komentář Xxxxx-Pisko. Je však zajímavé, že v rozsudku č. 3131 jsou tyto výjimky označeny za spor- né.40 Navíc dodává, že Xxxxx-Pisko stále upozorňuje na pravidlo, že „bez nutnosti nesmí však prodatel jiné místo (prodeje) voliti, a učiní-li to přece, je prodej věci kupiteli bezúčinným.“ 41 Zcela zjevně tedy tento judikát s komentářem Xxxxx-Pisko v zásadě spíše souhlasí. Podobně souhlasně s komentářem Xxxxx-Pisko se vyjadřuje i rozsudek 8. 9. 1928, Rv II 663/127 (Vážný 8289).42 Shodná otázka sporu – tedy prodej na účet kupujícího jinde, než se zboží v době prodlení

33 Rozsudek NS ČSR z 5. 7. 1923, sp. zn. Rv I 163/23 (Vážný 2805, s. 1184). Mimo jiné i zde se projevuje aspekt inflace, neboí kupní cena měla být uhrazena v německých markách.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

34 XXXXX, X., XXXXX, X. a kol. Kommentar zum Allgemeinen Deutschen Handelsgesetzbuch. Zweiter Band. 2. vyd. Wien: Manzsche k. u. k. Hof-Verlags- und Universitäts-Buchhandlung, 1910.

35 Die kritische Zeit ist die Zeit des eingetreten Verzuges oder – nach Xxxx des Käufers – der zulässigrweise gegeben Nachfrist (xxxxxx Xxx.Xx. 2244: der Deckungkauf darf erts nach Aublauch der Nachfrist vorgenommen verden). Citováno dle XXXXX, PISKO, op. cit., art. 355 § 26, s. 360.

36 Rozsudek NS ČSR z 5. 9. 1922 sp. zn. Rv I 445/22 (Vážný č. 1815).

37 Rozsudek rakouského nejvyššího soudu 29. 5. 1901 Nr. 6679, Adl. Cl. Nr. 2240 (citováno dle komentáře KARMÁN, XXXXXXX, XXXXXXXX, op. cit.), jak je uvedeno výš XXXXX, PISKO, op. cit. uvádí číslo 2244, zcela zjevně jde však o týž judikát, pouze došlo tiskové chybě.

38 KARMÁN, XXXXXXX, XXXXXXXX, op. cit., s. 667.

39 Rozsudek NS ČSR ze dne 5. 11. 1923, sp. zn. Rv II 413/23 z (Vážný 3131).

40 „Sporých výjimek, které uvedeny jsou v komentáři Xxxxx-Pisko ll. vyd. 1910, § 16 k čl. 343 obch. zák…“ Rozsudek NS ČSR ze dne 5. 11. 1923, sp. zn. Rv II 413/23 z (Vážný 3131, s. 1756).

41 Ibid.

42 Dokonce odkazuje na dvě místa XXXX, PISKO, op. cit., art. 354, § 14, s. 341, art. 355, § 11, s. 353.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

nacházelo – byla řešena i v dalším rozsudku NS (Vážný 3324), kde však již nebylo odka- zováno na komentář a judikaturu, ale argumentováno zásadami v obchodním životě.43 Výsledek byl však shodný – v zásadě není prodej na jiném místě možný.

ČLÁNKY / ARTICLES

Samotné odůvodnění v drtivé většině zmiňovaných judikátů publikovaných ve sbírce Vážný pracuje toliko s popisem skutkového stavu a argumentace se prakticky vždy opírá jen o právní předpisy – zejména tedy o text AHGB, ABGB a civilního soudního řádu. Judikáty, kde se explicitně pracuje s jinými zdroji, aí již se starší judikaturou, komentáři či jinými zdroji, jsou výjimkou. V řadě judikátů jsou však odkazy na obchodní podmínky či obchodní zvyklosti (usance).44 Často judikáty nejvyššího soudu odkazují zejm. na „zvyklosti poctivého obchodního styku“, „burzovní zvyklosti“45 atp. Typicky např. otázka dělitelnosti či neděli- telnosti plnění se řešila především dle obchodních zvyklostí. Ve vztahu k dělitelnému plnění jsou pak např. zmíněny i zvyklosti v oboru.46 Tak tomu bylo např. v případě nákupu výmět- ných rour, kde kupující odmítl převzít část dodávky s tím, že tato část neodpovídá vzorku, dle něhož došlo k nákupu, soud však konstatoval, že dodávka je nedělitelná.47

3 Kontinuita v dualismu

Již bylo zmíněno, že oba obchodní zákoníky byly prakticky totožné. Poskytovaly tedy nejlepší možné prostředí pro sjednocení judikatury. Ovšem stačí letmý pohled do Vážného sbírky na počet judikátů vztahujících se k AHGB a uherského obchodního zákoníku a je patrné, že v jakémkoliv roce mezi nimi je značný nepoměr v neprospěch judikátů stran zákonného článku. Prvotní dojem, že Slovensko přeci jen jako oblast méně ekonomicky vyvinutá „pro- dukovalo“ méně sporů, je však dojmem nesprávným. Stačí pohled do jakéhokoliv sloven- ského komentáře. Přestože se pro české prostředí Vážného sbírka zdá být zásadní, tak v pří- padě Slovenska a Podkarpatské Rusi tomu bylo jinak. Ani jeden z judikátů, který Vážného sbírka zmiňuje ve vztahu k uherskému zákonnému článku, není ve slovenských komentářích zmíněn. Stejně to platí i pro judikáty, jež by se vztahovaly k výkladu AHGB. Naopak, jako

43 Rozsudek NS ČSR ze dne 19. 12. 1923, Rv I 1198/23 (Vážný 3324, s. 2080).

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

44 Z literatury k obchodním zvyklostem např. XXXXX, X. (ed.). Příručka kupecké, finanční a pojistné arithmetiky. Část II, Xxxxxxx, obchodní zvyklosti (usance) a zákonné předpisy, pokud mají přímý vliv na výpočty. 9. vyd. Praha: Československá grafická Unie, 1933.

45 PRAŽSKÁ BURSA PRO ZBOŽÍ A CENNÉ PAPÍRY. Všeobecné podmínky (usance) pro obchod se zbožím = Allgemeine Bedingungen (Usancen) für den Handel in Waren. Praha: nákladem Pražské bursy, 1907 (další vydání např. r. 1928, 1938), nebo např. XXXXXX, X. X. Xxxxxxxx soudnictví a usance pražské a bratislavské dřevařské bursy.

1. vyd. Praha: Knihovna Hospodářské skupiny dřevařského průmyslu Ústředního svazu československého průmyslu, 1947.

46 Jako příklad publikovaných usancí např. XXXXX, X. (ed.). A) Dřevní obchodní zvyklosti (usance) při vyřezávání, měření a určení jakosti dříví v českých lesích (Č. S.R.) vyráběného, jakož i B) Obchodní zvyklosti na pilách v Čechách (Č. S.R.) posud užívané = A) Holzhandelsgebräuche (Usanzen) für die Ausformung, Vermessung und die Qualität der in den Forsten Böhmens (Č. S.R.) zur Erzeugung gelangenden, Nutzholzsortimente, sowie B) Handelsgebräuche der Sägen des Böhmischen Waldbesitzes (Č. S.R.) als gegenwärtig gültig. Praha: X. Xxxxx, 1921, 12 s., Knihovna moderního pilaře a dřevoprůmyslníka = Bibliothek des modernen Sägemüllers u. Holzindustriellen, 1921, roč. I, čís. 4.

47 Soud uvádí: „… v železářství, jak znalec potvrzuje, že se podle vzorku nedodává, že pro jakost vůbec nemůže býti poza- staveno, poněvadž zkušenost učí, že mezi třemi výmětovými kusy ani dva nejsou stejny…“ Rozsudek NS ČSR ze dne 28. 12. 1923, Rv II 781/23 (Vážný 3337, roč. 1923, s. 2102).

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

základní zdroj judikátů československého nejvyššího soudu není Vážného sbírka, ale časo- pisy domácí provenience – Právny obzor a Csehszlovák jog.48 Ze sbírek soudních rozhod- nutí je jmenována jako zdroj v těchto komentářích jen tzv. Xxxxxxxxxx sbírka.49

ČLÁNKY / ARTICLES

Pokud jde o judikáty, jež jsou uvedeny v časopise Právny obzor, tak je možno naopak kon- statovat, že jde jen o judikáty k uherskému obchodnímu zákoníku. Jejich společným znakem je také fakt, že mají všechny spisovou značku s římským xxxxxx XXX. Ve Vážného sbírce není ve vztahu ke kupní smlouvě v obchodním právu publikován téměř žádný judikát s touto spi- sovou značkou.50 Tato skutečnost je z hlediska sledované problematiky dosti zásadní – řím- ské číslice v rámci jednotlivých spisových značek totiž odkazovaly na to, od kterého vrch- ního soudu se daný spor k nejvyššímu soudu dostal. Čísla I a II označovala zemi Českou a Moravskoslezskou, číslo III pak Slovensko. Ještě přesněji je třeba říci, že na Slovensku byly dva Vrchní soudy: Bratislava a Košice, kdy košický měl v působnosti východ Slovenska a zejména Podkarpatskou Rus. Xxxxx XXX je tedy určeno pro případy od Bratislavského soudu a IV pro případy od Košického vrchního soudu.

Důvod, proč se uvedené judikáty dostaly do Vážného sbírky, byl ten, že šlo zpravidla o spor české (moravské či slezské) firmy s firmou ze Slovenska.51 Zde přirozeně docházelo ke kolizi mezi AHGB a zákonným článkem. Jak bylo řečeno, úprava obou zákonů byla sice totožná, avšak zde existoval jeden zásadní rozdíl, na který ostatně poukazují oba níže uvedené xxxx- káty. V případě rakouského AHGB bylo možno subsidiárně použít kodifikaci občanského práva – ABGB, v případě uherského práva však obdobná kodifikace chyběla a bylo třeba se obracet k právu obyčejovému.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

Tak o tom hovoří odůvodnění již výše zmíněného rozsudeku nejvyššího soudu sp. zn. Rv III 829/37 (Vážný 17021). Podstatou případu v tomto judikátu byl spor moravského oděvního závodu a slovenské textilní továrny. Moravský oděvní závod si objednal u slovenské textilky látku s tím, že má být na oděvy exportované do Švýcarska, a proto musí obsahovat určité procento hedvábných nití, aby oděvy mohly být ve výhodnější celní sazbě. Látka sice v obec- ném chápání převyšovala uvedené procento, nicméně při výpočtu dle příslušného švýcar- ského celního předpisu tomu tak již nebylo a oděvy tak spadaly do vyšší celní sazby. Spor byl tedy veden o to, kdo měl za povinnost zjistit přesné znění švýcarského celního předpisu – zda zhotovitel látky, nebo výrobce oděvů pro export.52 Z hlediska aplikace právního řádu není ani tak důležité meritum věci, jak spíše otázka, který právní řád byl použit. Ačkoliv bylo

48 Csehszlovák jog (Československé právo) – časopis vydávaný pro maďarsky hovořící právnickou obec na území Československa. Byl vydáván výhradně v maďarštině v Košicích v letech 1921–1938.

49 Správným názvem Soubor legislativy a judikatury. Oddělení judiciální.

50 Výjimkou potvrzující pravidlo je Rozsudek NS ČSR z 19. 5. 1938, Rv III 829/37 (Vážný 17021) – judikát byl publikován ve slovenštině. Judikáty se spisovou značkou III a IV se sice pravidelně (byí stále v mnohem menším množství než judikáty s čísly I a II) ve Vážného sbírce vyskytují, nicméně nejde o judikáty s vazbou na obchodní zákoníky.

51 Autor nenašel spor s firmou z Podkarpatské Rusi.

52 Stran merita věci bylo rozhodnuto, že bylo povinností exportéra oděvů si toto zjistit, přičemž soud konstato- val, že objednatel si ono příslušné procento vymínil jen v obecnosti a zároveň, že situace byla daná aktuální specifickou výjimkou v oněch celních předpisech, která netrvala dostatečně dlouhou dobu na to, aby mohla vést k vytvoření nějaké nové obchodní zvyklosti.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

rozhodnutí publikováno ve slovenštině, bylo soudem shledáno, že smlouva byla uzavřena na Moravě, a tedy rozhodným právem bude AHGB. Jak ale bylo řečeno, stěžejní rozdíl nebyl v obchodním zákoníku samotném, ale v možnosti odkázat na obecnou občanskoprávní úpravu. V řešeném případu tedy zejména na úpravu ABGB stran možnosti náhrady škody započítáním, resp. na zásadu vytvořenou ve vazbě na § 932 ABGB, že je možno uplatnit odškodnění samostatně – bez ohledu na podmínky správy. Z textu judikátu se zdá, že toto je možné aplikovat právě proto, že se odkazuje na AHGB a ABGB, že v případě uherského obchodního zákoníku, potažmo občanského práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, by toto nebylo možno aplikovat.

ČLÁNKY / ARTICLES

Tento postoj je zajímavý s ohledem na jiný judikát, který však pochází z poč. 20. let (Vážný 2805) a byl již zmíněn výše v souvislosti se stávkou bankovních úředníků. V tomto případě šlo o spor plzeňského prodejce a bratislavského kupce. Tento kupující se dostal do prodlení s platbou kupní ceny a v důsledku toho, že byla platba dohodnuta v markách, inflace při prodlení platby vedla ke škodě, která vznikla plzeňské firmě.53 I zde soud kon- statoval, že aplikován bude AHGB, a nikoliv zákonný článek, byí slova, jaká volí, se zdají taková, jako by sám chtěl zajistit, aby nebylo zpochybňováno jeho rozhodnutí. I zde totiž není pro spor rozhodující samo ustanovení AHGB, ale právě možnost použít ABGB/OZO.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

Je možno se domnívat, že v době vzniku judikátu (počátek r. 1923) ještě nebylo mnoho sporů, kde by byla řešena kolize obou platných právních řádů. Proto se soud poměrně obšírně otázkou volby práva zabývá. Konstatuje, že ani jedna ze stran není cizincem, tedy aplikace § 35-37 ABGB je provedena pouze obdobně.54 Aplikuje tedy pravidlo, že právo roz- hodné je určeno místem uzavření smlouvy.55 Dále pak soud konstatuje: „Byla-li tedy smlouva uzavřena na Slovensku, platí pro posouzení její předpisy hmotného práva platného na Slovensku, byla-li uzavřena v Čechách, platí pro její řešení předpisy materielního práva zdejšího. Soud dospěl na základě výsledků sporného jednání ku přesvědčení, že smlouva uzavřena byla v Plzni a že tudíž rozhodným pro její posouzeni jest zdejší materielní právo.“ 56 Je otázkou, zda soud si dává tolik pečlivosti s rozborem situace proto, aby se vypřádal s něčím do té doby neřešeným, nebo zda je tomu tak proto, že jeho posouzení, že smlouva byla uzavřena v Plzni, není až tak jednoznačné. Každopádně, ačkoliv spor řeší v souladu s ABGB/OZO, v odůvodnění se vypořádává i s otázkou, jak by se věc řešila, kdyby místem uzavření smlouvy byla Bratislava a věc by se řešila podle práva platného tehdy na Slovensku a Podkarpatské Rusi: „… ostatně otázka tato [tj. zda bude aplikován rakouský, nebo uherský obchodní zákoník – pozn. aut.] má pro tento spor

53 Platba měla být provedena v měsících červen–prosinec 1921, uskutečněna byla až r. 1922 v březnu. Škoda na kupní ceně tak byla cca 16 tis. Kč.

54 K této problematice srovnej též LANŽHOTSKÝ, V. Československé mezinárodní právo soukromé do roku 1948. Časopis pro právní vědu a praxi. 1994, č. 6, s. 64–80 (zejm. s. 65), dále pak též XXXXXXX, V. Mezioblastní právo soukromé: hranice uvnitř státu na příkladu meziválečného Československa a Polska. In: DNY PRÁVA 2019 – DAYS OF LAW 2019. Brno, 2020, s. 18–35. XXXXXX, X. In: XXXXXX, X., XXXXXXXX, X. a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl 1 (§ 1 až 284). Repr. pův. vyd. r. 1935. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 345–346.

55 Srovnej § 37 ABGB/OZO: „Učiní-li cizozemec s cizozemci nebo poddanými tohoto státu v cizině právní jednání, buďtež posuzována podle zákonů místa, kde obchod byl sjednán; pokud při sjednání nebylo patrně za základ položeno jiné právo a neodporuje-li předpis shora v § 4 obsažený.“

56 Rozsudek NS ČSR ze dne 5. 7. 1923, Rv I 163/23 (Vážný 2805). In: Vážný, 1923, roč. 5, s. 1185.

Pavcl Xxxxx / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

význam podružný, poněvadž na zásadě sdělení ministerstva spravedlnosti v Praze z 29. července 1922 čís. 31.209/22, jež jako veřejná listina podává plný důkaz o svém obsahu (§ 292 civilního řádu soud- ního) nabyl soud přesvědčení, že obligační právo obecného zákona občanského [ABGB] platí jako zvykové právo na Slovensku…“ 57 V tomto pojetí právní úprava obligačního práva v českých zemích a na Slovensku a Podkarpatské Rusi měla být shodná, jediný rozdíl byl v tom, že v jedné části státu byla upravena v ABGB, v druhé jako obyčej. Zajímavé však je, jak tuto skutečnost zjis- til. Tím hlavním argumentem bylo pro soud sdělení ministerstva, které mělo povahu veřejné listiny. To, jak sám soud dodává, znamená, že se má za pravdivé, pokud by nebyl prokázán opak (§ 292 civilního řádu soudního).

ČLÁNKY / ARTICLES

Tato situace plně odpovídá počátku 20. let 20. stol., kdy znalost o slovenském právu byla minimální a nedostatek kvalifikovaného právně vzdělaného personálu na soudech na Slovensku byl po r. 1918 řešen dosazením soudců z českých zemí. Ti pochopitelně uher- ské obyčejové právo neznali, a tak aplikovali jim známé ABGB – hovoří se o tzv. aplikaci ABGB „suchou cestou“.

4 Obchodní zákoník a osnova občanského zákoníku

ČPVP | 1 | 2024 | XXXI I

Poměrně ojedinělý je pak judikát Vážný 16378, který se týká čl. 345. Kurióznost nespočívá ani tak v tom, že reaguje na dva proti sobě znějící předchozí judikáty nejvyššího soudu, ale v tom, jak je rozhodnutí soudu odůvodněno. Jako jeden z argumentů je totiž uvedena skutečnost, že toto rozhodnutí je v souladu s ustanovením § 915 Osnovy čsl. občanského zákoníku (tzv. Osnova 1937). Judikát nejvyššího soudu tak správnost svého rozhodnutí odůvodňuje odkazem na zákon, který nejen že není ještě účinný, ale dokonce nebyl ani platný (a nikdy se také platným nestal).58 Ačkoliv tato argumentace skutečně může působit velmi kuriózně, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od obchodního práva, kde kodifikační práce zůstaly v meziválečném období doslova „v plenkách“, Osnova občanského zákoníku z r. 1937 v době uvedeného judikátu procházela legislativním procesem, který byl zastaven až vlivem politických událostí r. 1938. A právě oblast § 910an Osnovy 1937 měla poměrně úzkou vazbu na obchodní zákoník. Např. § 910–914 byly samotným zněním obchod- ního zákoníku (čl 347 AHGB, § 346 zák. čl. XXXVII/1875) inspirovány, byí ne zcela – pro uplatnění správy59 byla podmínka prohlédnutí věci stanovena nejen pro obchody dis- tanční, ale i místní. Na druhou stranu se to týkalo jen nákupu věcí movitých.60 V případě

57 Rozsudek NS ČSR ze dne 5. 7. 1923, Rv I 163/23 (Vážný 2805). In: Vážný, 1923, roč. 5, s. 1185.

58 Legislativní proces Osnovy 1937 byl zastaven vlivem politické krize v září 1938 (Mnichovská dohoda) a k obnovení prací došlo jen krátce po 2. světové válce (1946), avšak další práce opět byly zastaveny nástupem komunistů k moci v únoru 1948. Srovnej SALÁK, P. a kol. Historie osnovy Občanského zákoníku z roku 1937. Inspirace, problémy a výzvy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2017, KOBER, J. (ed.). Osnova československého občanského zákoníku. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2021. Dostupné z: https://www.ilaw.cas.cz/upload/ web/files/books/USP_osnova_ceskoslovenskeho_obcanskeho_z%C3%A1koniku_F.pdf

59 Zde opět narážíme na terminologický vývoj – termín „správa“ v dobové terminologii představuje odpověd- nost za vady na zboží.

60 Vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník. Digitální knihovna PrF MU [online]. Sněmovní tisk 844, 1937, Důvodová zpráva, s. 351 [cit. 22. 7. 2023]. Dostupné z: https://digi.law.muni.cz/handle/ digilaw/7035

Pavcl Salảk / Právní praxe meziválečného Československa u kupní smlouvy v obchodním právu

§ 915 a 916 Osnovy 1937, které měly nahradit § 1063 ABGB (koupě na úvěr), však byla situace trochu odlišná – superrevize se naopak domnívala, že v této otázce úprava čl. 354 AHGB (§ 352 zák. čl. XXXVII/1875) není na poměry občanskoprávní zcela vhodná. Pokud jde o otázku přechodu rizika, tak Osnova 1937 v druhé větě ustanovení § 915 stanovila, že riziko přechází na kupujícího okamžikem, kdy se chopí držby. Jako důvod této úpravy byl právě fakt, že soudní praxe zde nebyla zcela jednotná a dosti kolísala.61

Závěr

ČLÁNKY / ARTICLES

Závěrem je možno říci, že vznik Československa pohledem judikatury neznamenal až tak výraznou změnu v rozhodování soudů stran kupní smlouvy v obchodním právu. Je možno hovořit o právní kontinuitě s judikaturou Rakousko-Uherska, na kterou bylo dále navazo- váno. Jistěže docházelo i ke změnám, nicméně ty lze chápat spíše jako pokračování určité kontinuální linie, než jako snahu o cílenou diskontinuitu za účelem oddělit se od „prohni- lého“ Rakousko-Uherska.

Kontinuitu je však možno nalézt i v tom, že komentářová literatura prakticky ignoro- vala judikaturu k zákonu z druhé části soustátí, a to i vzdor značné podobnosti AHGB a zák. čl. XXXVII/1875. Minimálně v případě kupní smlouvy tomu tak jednoznačně bylo. Svou roli sehrál do značné míry i fakt, že ve Vážného sbírce rozhodnutí je odkazů na uher- ský zákon jen minimálně. Navíc prakticky vůbec se tam neobjevují judikáty, které se dostaly k nejvyššímu soudu od vrchních soudů z Bratislavy a Košic. Tyto judikáty byly posléze publikovány v jiné sbírce, která však vycházela jen na Slovensku a týkala se právě zas jen soudních rozhodnutí z této části republiky. Podobně i komentářová literatura slovenská prakticky vůbec nečerpá z uvedené sbírky, ale téměř výhradně z časopisů Právny obzor či Csehszlovák jog. Stejně tak však byla česky psanými komentáři prakticky ignorována i rakouská judikatura po r. 1918 a podobně i slovenské ignorovaly praxi maďarskou.

ČPVP | 1 | 2024 | XXXII

61 Vládní návrh zákona, kterým se vydává občanský zákoník. Digitální knihovna PrF MU [online]. Sněmovní tisk 844, 1937, Důvodová zpráva, s. 351 [cit. 22. 7. 2023]. Dostupné z: https://digi.law.muni.cz/handle/ digilaw/7035